Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky. Dětský domov Bakalářská práce

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

Dětský domov Bakalářská práce

BRNO 2006

Vedoucí práce: PhDr. Dana Knotová, Ph.D.

Vypracovala: Pavla Švédová

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 1. Náhradní výchovná péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 2. Náhradní rodinná péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9

2.1 Osvojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 2.2 Pěstounská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2.3 Poručnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 2.4 Svěření do péče jinému občanovi než rodiči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3. Ústavní péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3.1 Zařízení ministerstva zdravotnictví

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

3.2 Zařízení ministerstva práce a sociálních věcí 3.3 Zařízení ministerstva školství

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

3.3.1 Diagnostický ústav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 3.3.2 Dětský domov

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

3.3.3 Dětský domov se školou

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

3.3.4 Výchovný ústav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 4. Nestátní organizace

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

5. Dětský domov v Boskovicích 5.1 Popis zařízení

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

5.2 Děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 5.3 Personál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 5.4 Dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 5.5 Program dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 6. Životní osudy dětí

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

7. Pozorování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

4

Úvod Přáním snad každého dítěte je mít doma hodnou maminku, která mu pomůže napsat úkoly, přečte pohádku, dá pusu na dobrou noc, pofouká a zalepí bolístku, když si rozbije koleno. Mámu, tátu, sourozence, prarodiče nebo někoho blízkého za kým může přijít a svěřit se se svými radostmi a starostmi. Kdo ho vyslechne, kdo mu poradí, pomůže. Všechny děti nemají to štěstí vyrůstat v harmonickém, klidném a láskyplném prostředí vlastní rodiny, které je pro správný vývoj osobnosti dítěte velmi důležité. Někteří

rodiče

své

dítě

zanedbávají,

týrají,

zneužívají,

mají

problémy

s alkoholismem, trestnou činností, nezvládají výchovu dítěte, zemřou. Pokud biologičtí rodiče nezajišťují řádnou výchovu dítěte, je v zájmu zdárného vývoje dítěte, aby bylo svěřeno do péče jiné osoby. Na základě rozhodnutí úřadů a soudů, ale i na přání rodičů a příbuzných, jsou v naší zemi ročně desítky dětí umístěny do náhradní výchovné péče. Některé jen na krátkou dobu, dokud se nevyřeší akutní problémy (s bydlením,…) a pak se vrací zpět do původní rodiny. Některé děti, které se nemohou vrátit do původní rodiny, se dostanou do náhradní rodiny. Pokud tomu nic nebrání jsou osvojeny

nebo umístěny do

pěstounské péče (individuální, SOS dětské vesničky,…) a prožijí život jako většina dětí v kruhu rodiny, obklopeni láskou a porozuměním. Většina dětí, které se nemohou vrátit do původní rodiny, je v naší republice umisťována do ústavní péče. Některé děti vyrůstají v ústavech až do plnoletosti. Nejdříve žijí v kojeneckém ústavu, pak v dětském domově nebo v ústavu sociální péče (pokud mají zdravotní handicap) a často nemají představu o tom, jak se žije v rodině, jak mají vypadat vztahy mezi členy rodiny, jak se vede domácnost,… Mají často problémy se zařazením do společnosti a běžného života.

Cílem práce je analýza činnosti dětského domova, jako představitele státní instituce v oblasti náhradní výchovné péče. Definování pojmu náhradní výchovná péče se věnuje kapitola první. Je zde uvedeno dělení náhradní výchovné péče na ústavní péči a náhradní rodinnou péči.

5

Dále jsou zde uvedeny nejčastější důvody k umístění dítěte mimo vlastní rodinu a dlouhodobé problémy systému náhradní výchovné péče v České republice. V kapitole náhradní rodinná péče jsou podrobně popsány její jednotlivé formy. Jedná se zejména o osvojení (adopci), pěstounskou péči a poručnictví. Je zde uvedeno, jaké vztahy vznikají mezi dětmi a ,,náhradními“ rodiči. Za jakých podmínek může být dítě osvojeno a umístěno do pěstounské péče. Ústavní výchova je v České republice nejužívanější formou náhrady rodiny. Různá ministerstva zřizují několik typů zařízení, ve kterých je vykonávána ústavní výchova. Bližší specifikaci jednotlivých zařízení se věnuje kapitola třetí. Problematice náhradní výchovné péče se věnují také různé nestátní organizace. O činnosti některých nadací a organizací pojednává kapitola čtvrtá. Nejvíce pozornosti je zde věnováno Fondu ohrožených dětí, který zřizuje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, takzvaný Klokánek. Seznámení s dětským domovem nabízí kapitola pátá. Jsou zde popsány jeho prostory a dokumenty, které zařízení vede. Popisuje běžný školní den dětí a aktivity, kterým se věnují v odpoledních hodinách. Kapitola životní osudy zachycuje osudy dvou dětí z dětského domova. Jaké bylo jejich rodinné prostředí, jaké druhy zařízení náhradní výchovné péče již prošli, jak se chovají k ostatním dětem. Kapitola pozorování obsahuje poznatky získané při zúčastněném pozorování v dětském domově. Zachycuje vzájemné vztahy mezi dětmi a vztahy dětí k vychovatelům. Je zde popsáno, jakým způsobem jsou děti připravovány na odchod z dětského domova. Jak působí prostředí dětského domova na příchozí. Informace k napsání práce jsem čerpala z literatury, aktuálních zákonů a elektronických dokumentů. Dále jsem využila informace získané z dokumentů a pozorování v průběhu praxe.

6

1. Náhradní výchovná péče V České republice se termínem náhradní výchovná péče rozumí ,,všechny formy náhrady rodiny u dětí bez vlastního funkčního rodinného zázemí, tj. kojenecké ústavy, dětské domovy, diagnostické ústavy, výchovné ústavy, ústavy sociální péče, pečovatelské rodiny (jimiž jsou i „rodiny“ pečovatelek v SOS dětských vesničkách), osvojitelské rodiny, svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodičů (obvykle prarodičů nebo jiných příbuzných) a poručenství. Náhradní výchovná péče má tedy zásadně dvě formy — ústavní a rodinnou.“ (Matoušek, 2003, str. 115) ,,Náhradní výchovná péče je forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní rodině. Nejčastěji jde o péči ústavní, v níž je dítě vychováváno až do své dospělosti.“ (Matějček, 1999, str.31) Matějček (1999) rovněž rozděluje náhradní výchovnou péči na ústavní péči a náhradní rodinnou péči. Ústavní péče probíhá v kojeneckých ústavech, v diagnostických ústavech, v dětských domovech různého typu, ve výchovných ústavech a v ústavech sociální péče. Náhradní rodinná péče je podle Bubleové (2001, str.5) dělena takto:

,,zrušitelné“, tj. osvojení 1.stupně OSVOJENÍ

,,nezrušitelné“, tj. osvojení 2.stupně mezinárodní osvojení

prarodiče příbuzní jiní individuální PP cizí osoby (,,klasická“ PP) PĚSTOUNSKÁ PÉČE (dále PP) zařízení pro výkon PP (manželské páry) skupinová PP SOS dětské vesničky (matka - pěstounka)

7

V každé společnosti zřejmě budou existovat rodiče, kteří dočasně nebo trvale nebudou ochotni a schopni plnit své rodičovské povinnosti a nezajistí svým dětem základní potřeby ke spokojenému životu. Jde o rodiče, kteří nezvládnou svou roli kvůli dlouhodobému fyzickému nebo duševnímu onemocnění, invaliditě, častému výkonu trestu odnětí svobody a z dalších důvodů. Často jsou to rodiče mladí, s nedostatkem

životních

zkušeností,

nedostatečně

odpovědní,

se

sociálně

patologickými rysy. Rodiče, kteří vyrůstali v ústavních zařízeních. Pokud biologičtí rodiče nezajišťují řádnou výchovu dítěte, je v zájmu zdárného vývoje dítěte, aby bylo svěřeno do péče jiné osoby. Dítě se do náhradní výchovné péče dostává, když je rodiče odloží, vzdají se ho (dají souhlas s osvojením), nechávají dítě často samotné, bez dozoru,… Dítě může být z rodiny odebráno orgány péče o dítě, pokud je dítě fyzicky, psychicky týráno nebo sexuálně zneužíváno. Nejčastějších důvody k umístění dítěte do náhradní výchovné péče podle Svobodové (1) jsou: - nezvládnutá výchova (záškoláctví, trestná činnost dětí,…), - zanedbávání, zneužívání a týrání dětí, - trestná činnost rodičů, - alkoholismus rodičů, - nízká sociální úroveň rodiny (často druhotná příčina), - prostituce matky, - osiření dítěte.

Problémy systému náhradní výchovné péče (NVP), jež zmiňuji Matějček (1999) a za které je Česká republika kritizována nejen domácími , ale i zahraničními odborníky jsou stále stejné. Patří sem zejména: - roztříštěná, nejednotná koordinace NVP, (rozdělení mezi několik ministerstev), - zdlouhavost a nepružnost procesu umisťování dětí, - malá komunikace a spolupráce všech institucí v oblasti NVP, - nedostatečné umisťování dětí se speciálními potřebami a dětí romských do náhradních rodin,

8

- nedostatečná příprava a odborné vedení žadatelů o náhradní rodinnou péči, - chybějící dlouhodobá podpora náhradních rodin, dlouhodobé výzkumy a dlouhodobé sledování, - perspektiva a pomoc dětem po dosažení zletilosti (studium, chráněné bydlení,…,) - nerozvinuté alternativní formy NVP (krátkodobá, profesionální pěstounská péče), - problematika mezinárodních adopcí.

S ohledem na téma bakalářské práce považuji za důležité definovat pojem dítě. Dítě je, podle Úmluvy o právech dítěte, každá lidská bytost mladší osmnácti let.

2. Náhradní rodinná péče ,,Náhradní rodinná péče je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno ,,náhradními“ rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména adopce (osvojení) a pěstounská péče.“ (Matějček,1999, str. 31). Je to vztah mezi nezletilým dítětem a jiným občanem, než je rodič dítěte. Tento vztah vzniká na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy (péče). Péče probíhá v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Obsahem všech forem náhradní rodinné péče jsou konkrétní práva a povinnosti subjektů tohoto rodinně právního vztahu. Těžiště práv a povinností se soustřeďuje na výchovu nezletilého dítěte. Zastupovat a spravovat záležitosti dítěte mohou zástupci jen v běžných záležitostech, s výjimkou osvojení. V podstatných záležitostech rozhodují biologičtí rodiče (pokud nejsou zbaveni rodičovských práv) nebo soud. Vyživovací povinnost existuje pouze tehdy, jestliže vyplývá z jiných rodinně právních vztahů (např. dítě bylo svěřeno do výchovy prarodičům, prarodiče byli ustanoveni pěstouny nebo poručníky). Náhradní rodinná péče podle Hrušákové (1998) zaniká (s výjimkou osvojení): - Smrtí dítěte nebo osoby do jehož péče bylo dítě svěřeno. Pokud zemře osoba, která měla dítě ve výchově, musí soud znovu rozhodnout o vhodném výchovném prostředí pro dítě. - Rozvodem manželů, kteří měli dítě ve společné náhradní rodinné péči. Soud musí znovu rozhodnout o jiném vhodném výchovném prostředí nebo o svěření dítěte do výchovy jednomu z bývalých manželů.

9

- Dosažením zletilosti dítěte. V některých případech přetrvávají určitá práva a povinnosti i po dosažení zletilosti. - Rozhodnutím soudu. Pokud pominuly důvody svěření dítěte do náhradní rodinné péče nebo náhradní rodinná péče neplní svůj účel. Právně volné je podle zákona o rodině dítě, pokud - oba rodiče (zákonní zástupci, i nezletilí) dají souhlas k osvojení, - jsou rodiče zbaveni rodičovské zodpovědnosti, protože zneužívají rodičovská práva nebo závažným způsobem zanedbávají své povinnosti. Souhlas rodičů (zákonných zástupců, i nezletilých) s osvojením dítěte není podle zákona o rodině nutný, jestliže - po dobu šesti měsíců neprojevovali o dítě opravdový zájem; dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili vyživovací povinnost k dítěti, nesnažili se upravit rodinné a sociální podmínky tak, aby mohli o dítě pečovat osobně, - nejméně dva měsíce po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v tom nebránila žádná překážka.

2.1. Osvojení (adopce) Osvojení je nejlepší forma náhradní rodinné péče. Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci za vlastní opuštěné dítě a mají k němu stejná práva a povinnosti, jako by byli jeho rodiče biologičtí. Vzájemná práva a povinnosti mezi dítětem a původní rodinou osvojením zanikají. Dítě získává příjmení nových rodičů. Vztah mezi dítětem a příbuznými osvojitelů je příbuzenský. Osvojit lze pouze dítě nezletilé, právně volné, bez vážných zdravotních problémů. Mezi osvojitelem a dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl. O osvojení rozhoduje soud. Před jeho rozhodnutím musí zájemce o dítě pečovat alespoň tři měsíce na vlastní náklady. Osvojení je možné za předpokladu, že bude plnit své společenské poslání a bude ku prospěchu dítěte. Pokud je dítě schopno posoudit dosah osvojení, je nutný jeho souhlas s osvojením.

Zrušením osvojení znovu vznikají práva a

povinnosti mezi dítětem a původní rodinou. Dítě bude mít opět své dřívější příjmení. Osvojení je právně zakotveno v zákoně č.94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č.359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

10

U osvojení prostého, zrušitelného (adopce 1.stupně) se osvojitelé nezapisují do rodného listu dítěte jako rodiče. Toto osvojení lze zrušit z vážných důvodů na žádost dítěte nebo osvojitele. Může být změněno na osvojení nezrušitelné. Používá se při osvojování dítěte mladšího než jeden rok, protože takové dítě nemůže být osvojeno nezrušitelně. Při osvojení nezrušitelném (adopci 2.stupně)

jsou osvojitelé na základě

rozhodnutí soudu zapsáni v rodném listě dítěte jako rodiče. Minimální věk osvojovaného dítěte je jeden rok. Toto osvojení nelze zrušit. Osvojení mezinárodní je možné, pokud se pro dítě nepodaří najít náhradní rodinu

v zemi

původu.

Funkci

zprostředkovatele

u

nás

plní

Úřad

pro

mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Mezinárodní osvojení, kromě zákona o sociálně-právní ochraně dětí, upravuje Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení a Evropská úmluva o osvojení dětí. Osvojení přímé (otevřená adopce) je taková adopce, při které dítě do předadopční péče svěřují konkrétním osvojitelům sami rodiče (nebo jiní zákonní zástupci). Stát tento typ osvojení nezprostředkovává. Osvojení je závislé na dohodě rodičů (nejčastěji matky) dítěte s náhradní rodinou. Tento typ osvojení často realizuje Fond ohrožených dětí, na který se obrátí osamělé matky, které se nemohou o dítě starat, ale nechtějí, aby bylo umístěno do ústavu. Tak se mohou dostat děti do nové náhradní rodiny již několik dní po narození.

Ze statistiky uveřejněné na internetové straně (2) vyplývá, že v roce 2002 bylo do péče budoucích osvojitelů svěřeno 464 dětí. Žadatelů o osvojení bylo k 31.12.2002 zaregistrováno 2 369. Požadavky osvojitelů na dítě jsou v mnoha případech velké a nalézt dítě přesně podle jejich představ je prakticky nemožné. I když osvojitelé ze svých požadavků na dítě sleví, čekají i několik let, než je nějaké dítě právně volné a oni si je mohou odvést domů.

2.2. Pěstounská péče Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče jednotlivci nebo manželům, jedinou

11

podmínkou je zájem dítěte. Osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech. V mimořádných záležitostech (vydání cestovního pasu, rozhodnutí o budoucím povolání,…) musí požádat zákonného zástupce dítěte o souhlas, protože pěstoun není zákonným zástupcem dítěte. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu, v mimořádných případech může soud pěstounskou péči zrušit. Soud může nařídit pěstounovi, aby podával pravidelné zprávy o výkonu pěstounské péče. Styk dítěte s biologickými rodiči je povolen. Mezi dítětem a pěstouny nevznikají stejné vztahy jako mezi rodiči a dětmi. Do pěstounské péče se dostávají hlavně děti, které vyžadují nejen trvalou individuální péči, ale i dlouhodobou výchovu v náhradní rodině. Děti s různými zdravotními nebo psychomotorickými obtížemi; děti starší; sourozenci; děti jiného etnika (hlavně romské). Děti, které nemohou být osvojeny, protože k tomu nedali souhlas biologičtí rodiče. Řízení o svěření dítěte do pěstounské péče se účastní i rodiče, pokud nebyli zbaveni rodičovských práv. U starších dětí se přihlíží i k jejich názoru, zda chtějí do pěstounské péče. Pěstounská péče je upravena v zákoně č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí (ustanovení o zprostředkování pěstounské péče, o zařízení pro výkon pěstounské péče), v zákoně č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře (dávky pěstounské péče). Pěstounská péče individuální probíhá v běžném rodinném prostředí. Dítě může být

umístěno do pěstounské péče příbuzných (prarodičů nebo jiných

příbuzných). Nebo do ,,klasické“ pěstounské péče, při které manželé, kteří už většinou mají vlastní děti přijímají do své péče a výchovy jedno až dvě děti ,,cizí“. Pěstounská péče skupinová je vykonávána v zařízeních pro výkon pěstounské péče. Zařízení je zpravidla zřízeno v samostatném objektu nebo v prostorách, které zřizovatel vybaví jako byt pro rodinu s větším počtem dětí. Zřizovatel uzavírá s pěstounem písemnou dohodu o výkonu pěstounské péče v zařízení. Dohoda obsahuje výpočet nákladů na domácnost a způsob úhrady jejich poměrné části zřizovatelem, nejnižší počet dětí v pěstounské péči, důvody pro vypovězení dohody zřizovatelem,…

12

Ve zvláštních zařízeních pro výkon pěstounské péče často o větší počet dětí pečují manželské páry. Zvláštním případem jsou SOS dětské vesničky, které sdružují několik domů. V každém domě žije matka – pěstounka se skupinou šesti až sedmi dětí různého pohlaví a věku. Matkou je bezdětná žena, která nachází smysl života v soužití s přijatými dětmi, pro které je zdrojem jistoty, bezpečí a lásky. Rodinám je poskytováno sociální zázemí a odborná pomoc pedagoga, psychologa, lékaře, sociálního pracovníka. V České republice v současnosti fungují tři dětské SOS vesničky, v Brně Medlánkách, ve Chvalčově a v Doubí u Karlových Varů. Vesnička v Doubí byla postavena na začátku sedmdesátých let minulého století, byla otevřena v roce 1972 a v současnosti prochází rekonstrukcí. Z toho důvodu je většina domů prázdná.

V roce 2002 bylo, podle statistiky uveřejněné na internetové adrese (2), do pěstounské péče svěřeno 863 dětí a bylo evidováno 752 žadatelů o pěstounskou péči. V pěstounské péči a poručnictví žilo celkem 6 598 dětí, pěstounských rodin bylo 4844.

2.3. Poručnictví Pokud rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka. Jestli nebyl poručník doporučen rodiči, soud ustanoví poručníkem někoho z příbuzných anebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, případně jinou fyzickou osobu. Pokud se nepodaří nalézt vhodnou fyzickou osobu, může být poručníkem ustanoven orgán sociálněprávní ochrany dětí. Poručníky se mohou stát i manželé. Poručník musí s vykonáváním této funkce souhlasit. Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Poručník dítě vychovává, zastupuje a spravuje jeho majetek. Mezi poručníkem a dítětem ze zákona nevzniká takový vztah, jako mezi rodiči a dítětem. Poručník nemá k dítěti vyživovací povinnost. Výkon této funkce je pod pravidelným dohledem soudu, a to nejen ohledně správy majetku dítěte, ale i ohledně jeho osobní sféry. Poručník podává o dítěti soudu zprávy,

13

zpravidla v ročních intervalech. Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte musí být schváleno soudem. Poručnictví upravuje zákon č.64/1963 Sb., o rodině.

2.4. Svěření dítěte do péče jinému občanovi než rodiči Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud, podle zákona č. 64/1963 Sb. o rodině, svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Soud dává při výběru vhodné osoby přednost příbuznému dítěte. Osoby, kterým bylo dítě svěřeno, jsou oprávněny a zároveň povinny zajistit výchovu a výživu dítěte (mají vyživovací povinnost). Zastupují dítě v běžných záležitostech, řídí jeho jednání a jednají za ně.

3. Ústavní péče Ústavní péče je v České republice nejužívanější (nejrozšířenější) forma náhradní výchovné péče o děti bez funkčního rodinného zázemí. Úkoly ústavní péče jsou rozděleny mezi tři státní orgány. Ministerstvo zdravotnictví se věnuje péči o děti do věku tří let, Ministerstvo práce a sociálních věcí spravuje ústavy sociální péče pro tělesně, mentálně a smyslově postižené děti a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má na starosti školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Základním úkolem zařízení, která poskytují péči dětem umístěným mimo vlastní rodinu, je zajištění kvalitních a bezpečných (nestresových) podmínek, vytvořených na podkladě pozitivních emočních vztahů, umožňujících prožitek důvěry mezi dítětem a dospělým. Aktuální situace v ústavech se v mnohých případech stále od těchto požadavků značně odlišuje. Jak říká Janský: ,,Je známým faktem, že úroveň výchovně vzdělávacího systému odráží stav společnosti a ústavní zařízení jsou toho názorným příkladem. Některá splňují nároky na moderní specializovaná zařízení, poskytují všestrannou individualizovanou péči při respektování psychických potřeb dětí, jiná v sobě konzervují pozůstatky socialistického způsobu řešení problémů.“ (Janský, 2004, str.95)

14

Ústavní výchova není optimálním, ale vzhledem k problémům při umisťování dětí do náhradní rodinné péče, je často jediným možným řešením komplikované situace dítěte.

Ústavní výchova Ústavní výchova je, podle zákona č.94/1963 Sb. o rodině, nařizována dítěti mladšímu osmnácti let v případě, že jeho výchova je vážně ohrožena či narušena a pokud rodiče ze závažných důvodů nemohou dítěti zabezpečit řádnou výchovu. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. V akutních případech (život a správný vývoj dítěte je vážně ohrožen nebo narušen) se navrhuje tzv. předběžné opatření, kterým je dítě umístěno do ústavní péče nebo do péče jiné osoby. Soud o něm musí rozhodnout do 24 hodin. Toto opatření může trvat nejdéle 3 měsíce. Ústavní výchovu soud zruší, když pominou důvody, které vedly k jejímu nařízení; když lze dítěti zajistit náhradní rodinnou péči a když dítě dosáhne zletilosti, nejpozději v den devatenáctých narozenin.

Ochranná výchova Ochrannou výchovu ukládá soud dítěti ve věku od 12 do 15 let, které spáchalo takový čin, který je u dospělé osoby považován za závažný trestný čin. Dále se ukládá v případech, kdy se dítě mladší než 15 let provinilo proti zákonu a není náležitě postaráno o jeho výchovu. K ochranné výchově lze v trestním řízení odsoudit mladistvého (dítě ve věku 15 až 18 let), pokud o jeho výchovu není náležitě postaráno, jeho dosavadní výchova byla zanedbána a nedostatky řádné výchovy nelze odstranit v rodinném prostředí. Ochranná výchova stejně jako ústavní výchova, se u nás vykonává ve výchovných ústavech. Ochranná výchova trvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do osmnácti let. Vyžaduje-li to zájem dítěte, může ji soud prodloužit do devatenácti let.

15

Ochrannou výchovu nařizuje soud podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).

3.1 Zařízení v resortu ministerstva zdravotnictví Ministerstvo zdravotnictví je zřizovatelem kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let, které jsou často spojeny v jeden celek. Kojenecké ústavy (pro děti do jednoho roku) slouží hlavně pro déletrvající pobyty dětí, kterým rodina nechce nebo nemůže poskytovat přiměřenou péči. Bývají to děti ohrožené zanedbáváním nebo týráním, děti opuštěné, děti vážně zdravotně postižené, obvykle s kombinovanými vadami (vrozenými vadami a genetickým postižením). Část dětí se do ústavu dostane proto, že matka po porodu uteče z porodnice. Některé kojenecké ústavy poskytují i krátkodobou pomoc dětem rodičů, kteří jsou vážně nemocní, přišli o byt , jsou ve vězení, prodělávají odvykací léčbu v protialkoholní nebo protidrogové léčebně, apod. Některé kojenecké ústavy mají oddělení pro matky s dětmi. Umožňují krátkodobé i dlouhodobé pobyty těhotným matkám a matkám s malými dětmi, které nemají pro výchovu dítěte vhodné podmínky (nezletilé matky z výchovných a diagnostických ústavů, matky žijící v konfliktním domácím prostředí). Některé kojenecké ústavy přijímají k pobytům také matky s psychiatrickým onemocněním, drogově závislé a matky, u kterých je podezření, že dítě zanedbávají nebo týrají. Děti jsou většinou do ústavu přijímány na základě předběžného rozhodnutí soudu, po podnětu orgánů péče o dítě, porodnic, dětských klinik, někdy i rodičů a prarodičů dítěte. Mimo vlastní péči o děti a případně jejich matky, v některých ústavech probíhají zácvikové programy pro rodiče, kteří mají problémy s péčí o zdravé, případně postižené dítě. Dále pořádají přípravné kurzy pro žadatele o adopci, případně o svěření dítěte do pěstounské péče a průběžně kontrolují děti předané z ústavu do náhradní rodinné péče. Děti jsou ústavem předávány do náhradní rodinné péče (adopce či pěstounská péče) nebo po dosažení určitého věku do jiného ústavu (dětského domova, ústavu sociální péče).

16

Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let jsou zřizovány podle zákona č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

Z údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky uveřejněných dne 8.6.2005 na internetové adrese (3) plynou následující informace. Na konci roku 2004 bylo v České republice 37 kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let s kapacitou 2001 míst a bylo v nich umístěno 1570 dětí. Necelá polovina dětí zde byla ze sociálních důvodů, 29 % ze sociálně-zdravotních důvodů, 23 % ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo rodičů. V porovnání s předchozími lety klesá podíl dětí umístěných v kojeneckých ústavech pouze ze sociálních důvodů (v roce 2002 to bylo 62 % dětí) a narůstají podíly dětí umístěných ze zdravotních a především sociálně-zdravotních důvodů. V roce 2004 bylo do kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let přijato 1871 dětí. Z toho bylo přijato 418 romských dětí , 322 handicapovaných dětí a 45 dětí týraných. Propuštěno bylo v průběhu roku 2004 1887 dětí. Po nejkratší době opouštěly ústav děti, které se vracely do vlastní rodiny (879 dětí) a naopak nejdelší dobu zde prožily děti, které byly následně umístěny do ústavů sociální péče (30 dětí), do jiné formy náhradní rodinné péče (167 dětí) nebo do dětského domova (164 dětí). Více než polovina dětí předaných do adopce (542 dětí) strávila v kojeneckém ústavu minimálně půl roku. Do nějaké formy rodinné péče (vlastní rodiny, adopce či jiné formy náhradní rodinné péče) bylo umístěno 84 % propuštěných dětí.

3.2 Zařízení ministerstva práce a sociálních věcí Ministerstvo práce a sociálních věcí zřizuje ústavy sociální péče, které se věnují výchově

a

vzdělávání

dětí

s vážným stupněm

mentální

retardace,

nebo

s kombinacemi postižení smyslového, tělesného a mentálního. Do zařízení přicházejí děti starší tří let, často přímo z kojeneckého ústavu. Většinou jsou sem umisťovány děti na žádost rodičů, kteří se o těžce postižené dítě nechtějí nebo nemohou starat, z důvodů psychických, fyzických nebo sociálních. Na žádost rodičů sem mohou být na dobu několika dnů a týdnů umístěny děti, které jsou jinak vychovávány v rodině. Jde o dobu kdy jsou rodiče v nemocnici, když

17

si rodiče (vychovatelé) potřebují odpočinout od namáhavé péče o dítě a nabrat nové síly k další péči. V ústavech sociální péče v České republice bylo, podle údajů zveřejněných v příloze Náhradní rodinná péče časopisu Děti a my uveřejněné na internetové adrese (4), v roce 2003 10 426 dětí. Některé ústavy se věnují výhradně dětem a mládeži. V některých ústavech žijí postižení od tří let až do smrti. Ústavy sociální péče jsou často samostatné pro muže a pro ženy. Ústavy poskytují postiženým komplexní péči: - uspokojování základních životních potřeb, - zdravotní, ošetřovatelskou a rehabilitační péči, - výchovu a vzdělávání, přípravu na povolání, - ergoterapeutické aktivity, - kulturní, společenské a sportovní vyžití. Výchova a terapie se provádí s ohledem na jejich postižení, schopnosti a zájmy. Cílem výchovné činnosti s postiženými je: - spokojený, harmonický a smysluplný život, - osvojování a udržování dovednosti související s hygienou, sebeobsluhou, - udržování a prohlubování základů čtení, psaní a počtů , - zdokonalování komunikačních dovedností, - zvyšování pohybové a tělesné zdatnosti, - práce v dílnách, - u lehčích postižení rozvoj samostatnosti, svobody a odpovědnosti za své činy. Ústavy sociální péče jsou zřizovány na základě zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení ve znění pozdějších změn a předpisů.

3.3 Zařízení ministerstva školství Všechna školská zařízení plní ve vztahu k dětem hlavně úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. V zařízení musí být vytvářeny podmínky podporující sebedůvěru dítěte, rozvíjející citovou stránku jeho osobnosti a umožňující aktivní účast dítěte ve

18

společnosti. S dítětem musí být zacházeno v zájmu plného a harmonického rozvoje jeho osobnosti s ohledem na jeho osobní potřeby. Účelem zařízení je zajišťovat dítěti zpravidla ve věku od 3 do 18 let, případně do 19 let, na základě rozhodnutí soudu o ústavní nebo ochranné výchově nebo o předběžném opatření náhradní výchovnou péči v zájmu jeho zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání. Zařízení může poskytovat plné přímé zaopatření zletilé nezaopatřené osobě po ukončení výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, připravující se na budoucí povolání, nejdéle však do věku 26 let, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě mezi nezaopatřenou osobou a zařízením. Zákon č. 109 z roku 2002 o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních přesně vymezuje: - práva a povinnosti dítěte zde umístěného, - práva a povinnosti ředitele zařízení, - práva a povinnosti osob odpovědných za výchovu dítěte, - kapesné, osobní dary a věcnou pomoc dítěti, - výši a způsob úhrady péče za pobyt dítěte v zařízení, - charakteristiku jednotlivých zařízení. Školskými zařízeními jsou: - diagnostický ústav, - dětský domov, - dětský domov se školou, - výchovný ústav. Dětem je ze zákona č. 109/2002 Sb. v zařízeních poskytováno plné přímé zaopatření, a to - stravování, ubytování a ošacení, - učební potřeby a pomůcky, - úhrada nezbytně nutných nákladů na vzdělávání, - úhrada nákladů na zdravotní péči, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, pokud nebyla péče vyžádána osobami odpovědnými za výchovu,

19

- kapesné, osobní dary a věcná pomoc při odchodu zletilých ze zařízení, - úhrada nákladů na dopravu do sídla školy. Na základě rozhodnutí ředitele mohou být dětem dále hrazeny - potřeby pro využití volného času a rekreaci, - náklady na kulturní, uměleckou, sportovní a zájmovou činnost, - náklady na soutěžní akce, rekreace, - náklady na dopravu k osobám odpovědným za výchovu. Do zařízení jsou umísťovány také děti s mentálním, tělesným, smyslovým postižením, s vadami řeči, popřípadě s více vadami, u nichž byla nařízena ústavní výchova, uložena ochranná výchova nebo nařízeno předběžné opatření, pokud stupeň zdravotního postižení neodpovídá jejich umístění do ústavu sociální péče nebo do specializovaného zdravotnického zařízení. Zařízení těmto dětem zajistí vhodné podmínky úpravou denního režimu a vybavenosti zařízení. Zařízení dále zajistí odpovídající vzdělávací, terapeutický a sociálně rehabilitační program nebo zabezpečí jejich týdenní pobyt v internátu školy podle typu jejich postižení a prostřednictvím příslušného zdravotnického zařízení i specializovanou zdravotní péči.

3.3.1 Diagnostický ústav Diagnostický ústav je prvním školským zařízením, do kterého přicházejí děti starší tří let, na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření, o uložení ústavní nebo ochranné výchovy. Diagnostický ústav může poskytovat péči také dětem, o jejichž umístění v důsledku jejich poruch chování požádaly osoby odpovědné za výchovu. Těmto dětem je poskytována preventivně výchovná péče. V průběhu osmi týdenního pobytu je dítě komplexně vyšetřeno po stránce pedagogické, psychologické, sociální a zdravotní. Na základě provedených vyšetření je vypracována komplexní diagnostická zpráva s návrhem specifických výchovných a vzdělávacích potřeb stanovených v zájmů rozvoje osobnosti dítěte. Na základě výsledků vyšetření je dítě umístěno do příslušného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné péče (dětského domova, dětského domova se školou, výchovného ústavu). Společně s dítětem se předává i diagnostická zpráva. Příslušné

20

zařízení by mělo být co nejblíže bydlišti osob odpovědných za výchovu nebo zákonných zástupců, pokud by tím nebyl ohrožen mravní vývoj dítěte. Na dobu nezbytně nutnou poskytuje péči dětem s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, které byly zadrženy na útěku z jiných zařízení, z místa pobytu nebo přechodného ubytování. Poskytuje také nezbytnou péči dětem, které byly zadrženy na útěku od osob odpovědných za jejich výchovu, a to na základě předběžného opatření soudu. Diagnostický ústav písemně sděluje příslušným orgánům sociálně-právní ochrany, na základě komplexní zprávy nebo na základě poznatků zařízení, údaje o dětech vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče. Diagnostické ústavy nebo výchovné skupiny diagnostických ústavů jsou členěny podle pohlaví nebo podle věku dítěte. Pro děti, které plní povinnou školní docházku, jsou v diagnostickém ústavu zřizovány třídy (max. 8 žáků) se vzdělávacím programem základní, zvláštní nebo pomocné školy. Pro děti s ukončenou povinnou školní docházkou, se jako součást diagnostického ústavu zřizují diagnostické třídy (max. 8 žáků), v nichž je zajišťována příprava dětí na jejich budoucí povolání. Pro účely komplexního vyšetření jsou v ústavu zřizovány nejméně 3 výchovné skupiny pro 4 až 6 dětí.

Dne 23.9.2005 uveřejnil Ústav pro informace ve vzdělávání na své internetové adrese (5) následující údaje. 15.10. 2004 bylo v ČR 14 diagnostických ústavů s celkovou kapacitou 543 lůžek a bylo zřízeno 66 skupin. Z celkového počtu 501 dětí (15.10.2004 umístěných v diagnostických ústavech)bylo: - dívek – 212, - úplných sirotků - 5, - dětí nezletilých matek – 5, - dětí s cizí státní příslušností – 26, - předškolního věku - 14, z toho 5 dívek, - povinné školní docházky - 272, z toho 97 dívek,

21

- po ukončení povinné školní docházky – 215, z toho 110 dívek. V období od 1.9.2003 do 31.8.2004 bylo do diagnostických ústavů přijato 2 184 dětí. Na základě: - rozhodnutí soudu - o ústavní výchově – 786, - o ochranné výchově – 22, - předběžného opatření – 1259, - žádosti rodičů či zákonných zástupců – 117. Celkem bylo rozmístěno 2 854 dětí, z toho do: - výchovného ústavu – 888, - dětského domova – 923, - dětského domova se školou – 494, - smluvní rodiny – 48.

3.3.2 Dětský domov Účelem dětského domova je zajišťovat péči dětem s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Péče o děti se řídí jejich individuálními potřebami. Děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Základní organizační jednotkou v dětském domově je rodinná skupina tvořená nejméně 6 a nejvíce 8 dětmi. Rodinných skupin lze zřídit nejméně 2 a nejvíce 6. Ve skupinách jsou obvykle děti různého věku a pohlaví. Sourozenci bývají umístěni v jedné skupině, pokud tomu nebrání výchovné, vzdělávací a zdravotní problémy. Při výběru dětského domova pro konkrétní dítě se přihlíží ke vzdálenosti sídla mateřské, základní a speciální školy, do které má být dítě zařazeno. Do dětského domova jsou umísťovány děti ve věku od 3 do 18 let. Mohou sem být umístěny nezletilé matky spolu s jejich dětmi. Pobyt dítěte v dětském domově končí nejpozději při dosažení zletilosti, případně při dosažení 19 let, pokud došlo k soudnímu prodloužení ústavní výchovy. Odchod ze zařízení může být na základě dohody s dítětem odložen do doby, než završí svou přípravu na budoucí povolání, a to maximálně do 26 let. Dětské domovy

internátního typu mají sloužit hlavně ke krátkodobým

pobytům dětí, u kterých je velká pravděpodobnost brzkého návratu do rodiny.

22

Najdeme zde velké ložnice pro větší počet dětí (8-12). Ve skupinách bývají děti jednoho pohlaví přibližně stejného věku. O děti se stará několik vychovatelů, kteří se často střídají. Děti nemají téměř žádné povinnosti. Veškerý úklid, přípravu jídla a s tím související činnosti vykonávají zaměstnanci dětského domova. Děti nejsou vůbec nebo jen minimálně připraveny na odchod z dětského domova a samostatný život. V poslední době jsou dětské domovy internátního typu, pokud je to možné, přestavovány na dětské domovy rodinného typu. U dětí sem umístěných se předpokládá dlouhodobý pobyt. Snahou je vytvoření co nejlepších podmínek pro zdravý vývoj dítěte a co největší možná podobnost s rodinou. O děti pečují stejnou měrou dva stálý vychovatelé. V rodinné skupině je maximálně osm dětí, obvykle různého věku a pohlaví. Mezi dětmi se vytvářejí přirozené vztahy pomoci a ochrany. Každá rodinná skupina má svůj byt, o který pečuje. Děti mají více povinností a odpovědnosti. Uklízí, připravují si jídlo, pečují o šatstvo, plánují činnosti ve skupině. Děti jsou více připraveny na samostatný život za branami dětského domova.

Z údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání uveřejněných dne 23.9.2005 na internetové adrese (5) vyplývají následující informace. Ke dni 15. 10. 2004 bylo v České republice 148 dětských domovů. Jejich celková kapacita byla 5 341lůžek. Bylo zřízeno 570 rodinných skupin.

Zřizovatel počet zařízení kapacita ložnic skupin dětí celkem z toho dívek MŠMT

1

24

8

3

20

3

kraj

139

5 203

1668

555

4 746

2 182

soukromý

7

107

37

11

98

47

církev

1

10

4

1

3

2

Z celkového počtu 4 867 dětí, které byly 15.10.2004 v dětských domovech, bylo: - dívek – 2 234, - úplných sirotků – 69, - dětí nezletilých matek – 8, - dětí s cizím státním občanstvím – 40,

23

- předškolního věku – 371, - ve věku povinné školní docházky – 3 262, z toho 1 454 dívek, - po ukončení povinné školní docházky – 1 234, z toho 625 dívek. V období od 1.9.2003 do 31.8.2004 bylo: - přijato - 1 076, z toho 497 dívek, - propuštěno - 1 129, - do adopce – 6, - do pěstounské péče – 125, - trvale – 900, - podmínečně umístěno mimo zařízení – 60.

3.3.3 Dětský domov se školou Označení dětský domov se školou nahrazuje dříve používané označení dětský výchovný ústav a zvláštní škola internátní. Pečuje zpravidla o děti od 6 let do ukončení povinné školní docházky. Účelem dětského domova se školou je zajišťovat péči o děti a) s nařízenou ústavní výchovou, 1. které mají závažnou poruchu chování, 2. které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči, b) s uloženou ochrannou výchovou, c) jsou-li nezletilými matkami a splňují podmínky stanovené v písmenu a) nebo b), a jejich děti, které nemohou být vzdělávány ve škole, jež není součástí dětského domova se školou. Součástí zařízení je škola s třídami pro maximálně osm žáků. Dětem je umožněno vzdělávání podle programu základní školy, zvláštní školy, výjimečně pomocné školy. Jestliže se dítě po ukončení povinné školní docházky nemůže kvůli pokračující závažné poruše chování vzdělávat ve střední škole mimo zařízení nebo neuzavře-li pracovně právní vztah, je přeřazeno do výchovného ústavu.

24

V dětském domově se školou lze zřídit nejméně dvě a maximálně šest rodinných skupin, každou pro 5 až 8 dětí. Podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání uveřejněných 23.9.2005 na internetové adrese (5) bylo v říjnu roku 2004 ve 24 dětských domovech se školou umístěno 734 dětí.

3.3.4 Výchovný ústav Výchovný ústav pečuje o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u kterých byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Výchovné ústavy se zřizují odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochrannou výchovou, popřípadě jako výchovný ústav nebo výchovná skupina pro děti, které jsou nezletilými matkami, a jejich děti, nebo pro děti, které vyžadují výchovně léčebnou péči. Do výchovného ústavu může být umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloženu ochrannou výchovu, a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. Výjimečně, v případech zvláště závažných poruch chování, lze do výchovného ústavu umístit i dítě s nařízenou ústavní výchovou starší 12 let. Ve výchovném ústavu jsou zřizovány výchovné skupiny pro nejméně 5 a nejvíce 8 dětí. Výchovné skupiny jsou nejméně 2 a maximálně jich je 6. Do skupin jsou děti zařazovány s ohledem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby. Výchovný ústav představuje těžiště převýchovného procesu. Základ činnosti tvoří příprava na budoucí povolání. Součástí výchovného ústavu je škola, která umožňuje dokončení povinné školní docházky a střední vzdělání. Nejčastěji se zde zřizuje praktická škola, odborné učiliště a střední odborné učiliště s třídami pro maximálně osm žáků. Děti s ukončenou povinnou školní docházkou, které se dále nepřipravují na povolání, mohou být zařazeny do skupiny zaměřené na pracovní činnosti. Před přijetím nového zákona o ústavní a ochranné výchově v roce 2002 se dělily výchovné ústavy podle věku, pohlaví a stupně mravního narušení na: - výchovný ústav pro mládež,

25

- výchovný ústav se zvýšenou péčí, - výchovný ústav s ochranným režimem, - výchovný ústav s výchovně léčebným režimem, - výchovný ústav pro děti a mládež, - výchovný ústav pro nezletilé matky.

Z údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání uveřejněných 23.9.2005 na internetové adrese (5) vyplývá, že v říjnu roku 2004 - bylo ve 24 výchovných ústavech (z toho jeden soukromý) umístěno 967 dětí, - v 10 výchovných ústavech pro děti a mládež (spojený dětský domov se školu a výchovný ústav) bylo umístěno 512 dětí.

4. Nestátní organizace Kromě výše uvedených státních institucí se o problematiku náhradní výchovné péče zajímají nestátní organizace a nadace, které systém náhradní péče o děti z nefunkčních rodin doplňují a oprávněně kritizují. V České republice funguje několik soukromých dětských domovů (viz. str.23). Nadaci Naše dítě založila v roce 1993 Zuzana Baudišová. Byla založena jako nezisková organizace s posláním pomáhat dětem, které se ocitly v krizi a obtížných životních situacích. Snaží se pomáhat dětem z problémových rodin a dětem umístěným v ústavní péči. Přímou finanční podporou pomáhá dětským domovům,… Více informací o činnosti této nadace lze získat na její internetové adrese (6). Posláním nadace Dětský mozek je všestranná podpora dětí i dospělých s postižením centrální nervové soustavy. Cílem jejího projektu Naděje je tzv. deinstitucionalizace, to znamená zajištění takových podmínek v rodině, aby se postižené děti mohli vrátit do vlastní rodiny, nebo aby vůbec nemusely od rodiny odejít. Další informace jsou dostupné na internetové adrese (8). Nadaci Terezy Maxové založila tato modelka v lednu 1997 s cílem všestranně podporovat a pomáhat opuštěným dětem v kojeneckých a dětských domovech. Základním principem pomoci je, že konkrétnímu dítěti na konkrétní potřebu (sportovní a výtvarné potřeby, …) přispívá konkrétní dárce (ten tak přesně ví, co se

26

s darovanými penězi stane). Informace o jednotlivých projektech najdete na internetové adrese (8). Středisko náhradní rodinné péče je občanské sdružení, které vzniklo v roce 1994. Jeho cílem je pomoc opuštěným a ohroženým dětem a náhradním rodinám. Propaguje a rozvíjí náhradní rodinnou výchovu, pomáhá nalézt novou rodinu pro opuštěné děti se speciálními zdravotními potřebami. Žadatelům o náhradní rodinnou péči poskytuje nezbytné informace. Náhradním rodinám poskytuje dlouhodobé psychosociální a právní poradenství. Středisko školí dobrovolníky zejména z řad studentů, kteří se věnují smysluplnému trávení volného času dětí v dětských domovech. Středisko vydává časopis Náhradní rodinná péče. Projekt Hledáme nové rodiče seznamuje zájemce o náhradní rodinnou péči s tím, jaké dokumenty je nutné předložit a jaká úskalí je čekají na cestě k osvojení a pěstounské péči (psychologické vyšetření, zkoumání sociálních podmínek, dlouhá doba čekání na vhodné dítě,…). Více informací o činnosti Střediska náhradní rodinné péče je k dispozici na internetové adrese (9). Sdružení pěstounských rodin vzniklo v roce 1995 jako nezisková organizace. Jeho cílem je pomoc opuštěným, sociálně a zdravotně znevýhodněným dětem a mladým lidem. Pomáhá rodinám s dětmi v náhradní rodinné péči (NRP), sociálně slabým rodinám, a také opuštěným a ohroženým dětem. Hledá rodiče ochotné přijmout do rodiny opuštěné děti a pořádá pro ně přípravné kurzy. Poradna náhradní rodinné péče je zaměřena na pomoc a poradenství rodinám s dětmi v náhradní rodinné péči a žadatelům či zájemcům o náhradní rodinnou péči. Jedná se o poradenskou, zprostředkovatelskou a odbornou pomoc při řešení výchovných, zdravotních, komunikačních či školních problémů dětí, ale také rodinných krizí, právních úkonů, apod. Sdružení vydává vzdělávací a osvětové materiály, pořádá celostátní setkání pěstounských rodin, víkendové a prázdninové pobyty a pomáhá i materiálně. V posledních třech letech se věnujeme rovněž terénní práci s dysfunkčními rodinami. Podrobné informace jsou k dispozici na internetové adrese sdružení (10). Občanské sdružení Rozum a cit bylo založeno v roce 2000. Realizuje tvůrčí dílny, které směřují k rozvoji zručnosti a nadání dětí vyrůstajících v náhradní rodinné

27

péči a přispívá ke zlepšení rodinné situace. Financuje osobní asistenty pro děti žijící v pěstounských rodinách a setkání pěstounských rodin. Nadační fond Rozum s cit podporuje zejména rodiny s větším počtem dětí v pěstounské péči a rodiny, které vychovávají handicapované dítě. Další informace jsou dostupné na internetové adrese (11). Fond ohrožených dětí (dále jen FOD) je občanské sdružení založené v roce 1990. Pomáhá dětem, jež vyrůstají mimo vlastní rodinu v dětských domovech a jiných ústavech či náhradní rodinné péči nebo jejichž vývoj je ohrožen v důsledku nevyhovujícího rodinného prostředí či jinak. Fond ohrožených dětí na svých internetových stránkách ve zpravodajích uveřejňuje fotografie a krátkou charakteristiku dětí, kterým se tímto způsobem snaží najít nové rodiče, což se jim daří i u dětí s postižením a dětí romského původu. Náhradním rodinám poskytuje poradenskou a finanční pomoc, organizuje pro ně různá setkání, sportovní a rekreační akce. Fond provozuje azylové domy pro rodiny s dětmi a mládež bez domova, která odchází po dosažení zletilosti z ústavní péče. Fond provozuje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, známé pod jménem Klokánek. Jak se můžeme dočíst na internetové stránce FOD (12), jeho ,,cílem je změnit dosavadní nevyhovující systém ústavní výchovy a nahradit jej v co největší míře přechodnou rodinnou péčí na dobu, než se dítě může po vyřešení nebo zlepšení situace vrátit domů, nebo než je pro něj nalezena trvalá náhradní rodina (osvojení, pěstounská péče)“. První Klokánek funguje od roku 2000 v Žatci, jako rodinná alternativa ústavní výchovy. Za 15 let své existence našel FOD náhradní rodinu 524 dětem. Byly mezi nimi i děti neslyšící, nevidomé, na vozíku, děti s poruchami chování a s mentálním postižením, skupiny sourozenců, starší děti a děti romského původu, které by jinak měly jen minimální šanci dostat se do rodiny. Ze všech dětí, které ročně projdou Klokánkem, se přibližně 70 % dětí vrací do původní rodiny, 20 % jde do náhradní rodinné péče, 1 % dětí zde dosahuje zletilosti a 9 % dětí je umístěno do ústavní výchovy, na psychiatrii nebo do jiného zařízení.

28

Podle údajů Fondu ohrožených dětí uveřejněných na internetové adrese (12), v roce 2005 získalo jeho prostřednictvím 38 dětí nové rodiče. Bylo to 19 dívek a 19 chlapců ve věku od čtyř dnů do 16 let. Přímo z porodnice šlo do náhradní rodiny 13 dětí. Nové rodiče také našlo 1 čtyřměsíční miminko, 7 batolat (roční - 3, dvouletá 2, tříletá - 2), 8 dětí ve věku od čtyř do šesti let, 6 dětí ve věku osm až dvanáct let, 2 patnáctileté a 1 šestnáctiletá dívka. Byl mezi nimi nevidomý chlapec, dítě s genetickou zátěží schizofrenie a týraná dívka. Celkem zde v roce 2005 našlo dočasný domov 482 dětí, z toho 103 mladších tří let. V roce 2005 fungovalo 15 Klokánků s 210 místy po celé republice. Nově se připravuje Klokánek v Brně, který by měl mít 11 bytů pro 40 dětí a měl by být otevřen ve druhé polovině letošního roku. Dále se připravuje 5 bytů s 20 místy v Kroměříži a 2 byty pro 8 dětí v Chomutově v budově ústavu sociální péče pro děti. Jedná se o vybudování Klokánků v Českých Budějovicích, Prostějově, Olomouci, Ostravě, Mostě, Litoměřicích.

V Klokánku o děti pečuje celodenně manželský pár nebo „teta“ ve svém vlastním domě, bytě nebo dvě „tety“, které se po týdnu střídají v bytě FOD. ,,Tety“ jsou s dětmi i v noci a svojí přítomností a uklidňováním (např. při pláči a ošklivých snech) jim dodávají pocit jistoty a bezpečí. Díky nepřetržité péči ,,tet“ (,,strýců“), která je po všech stránkách podobná rodině, nedochází k opožďování vývoje dítěte ani k jeho psychické deprivaci. Do zařízení jsou přijímány celé sourozenecké skupiny i s nejmenšími dětmi, které by jinak byly umístěny do kojeneckého ústavu. Děti jsou přijímány na žádost rodičů (zákonných zástupců), na žádost orgánů sociálně-právní ochrany dětí a na základě soudního předběžného opatření a rozhodnutí. Děti mohou být přijaty i na základě jejich vlastní žádosti a péče jim je poskytována i proti vůli rodičů do té doby, než soud rozhodne o předběžném opatření (tj. v případě tzv. rychlého předběžného opatření 24 hodin, v případě obyčejného předběžného opatření 7 dní). Tak je možno zajistit rychlou pomoc dětem na útěku z rodiny, což jsou často děti týrané, zanedbávané a zneužívané. Děti se přijímají přímo „z terénu“, bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu, kde jsou společně děti bez poruch chování s dětmi výrazně narušenými, agresivními, s anamnézou prostituce, trestné činnosti,

29

toxikománie, apod. (děti bez těchto problémů jsou kromě psychické deprivace více ohroženy šikanou a mravním zpustnutím). V klokaní rodině jsou obvykle čtyři děti, více jen v případě sourozenců nebo krátkodobě při naplnění kapacity (šest dětí). Starší děti se tu učí rodičovskému chování a poskytují mnoho podnětů miminkům a batolatům, u nichž i proto nedochází k opožďování ve vývoji. Pokud je to možné, navštěvují děti původní školu a tak neztrácejí kontakt se spolužáky a kamarády. Klokánek nabízí pomoc dítěti hned, když je to právě potřeba. Pokud se podmínky v rodině zlepší, je možné pobyt rychle ukončit a dítě vrátit domů. Pokud se dítě nemůže vrátit do vlastní rodiny, snaží se mu Fond ohrožených dětí nelézt co nejdříve vhodnou náhradní rodinu. Děti mohou telefonovat domů a rodiče je mohou kdykoli navštívit a vzít je na vycházku nebo na víkend, pokud tomu nebrání vážné důvody a dítě kontakt s rodinou neodmítá. Další informace o Fondu ohrožených dětí a jeho aktivitách, společně s fotografiemi dětí, které hledají nové rodiče najdete na internetové adrese (12).

5. Dětský domov v Boskovicích Cílem této části práce je analýza činnosti dětského domova v Boskovicích, jako představitele státní instituce v oblasti náhradní výchovné péče.

5.1 Popis zařízení Na kraji města Boskovice, uprostřed velké zahrady stojí již sto let budova, která slouží od osmdesátých let minulého století jako základní škola (dříve zvláštní škola), speciální škola (pomocná škola), praktická škola, internát pro žáky škol a dětský domov. Stará budova již nevyhovovala hygienickým a zákonným podmínkám pro školské zařízení vykonávající ústavní výchovu, a proto se v roce 2004 začala v zahradě školy budovat nová budova dětského domova, která všechny podmínky splňuje. Část nové budovy je již dokončena a v lednu se do ní nastěhovaly tři rodinné skupiny.

30

V prvním patře staré budovy jsou kanceláře, kuchyň a jídelna. Ve druhém patře jsou třídy základní a speciální školy. Ve třetím patře, za prosklenými, zamřížovanými a stále zamčenými dveřmi našly svůj nový domov děti z dětského domova a děti z internátu. Ložnice dětí jsou velké s pěti až osmi postelemi, několika skříněmi a stolem. Každá rodinná skupina má svoji klubovnu. Jedna klubovna slouží jen ke hrám, sledování televize a přípravě do školy. Před televizí je starší sedací souprava. Je zde skříň, ve které jsou knížky a videokazety. V jedné skříni je podnos na svačiny, džbán na pití ke svačině a hrnečky. U oken jsou stoly. V této klubovně je počítač, na kterém chlapci hrají hry. Ve druhé klubovně je televize se sedací soupravou, stůl na psaní úkolů a několik postelí (dvě děti zde spí). Veškeré zařízení je zde staré, poničené, nevzhledné. Každý kus nábytku je jiný. Rozměry některých matrací neodpovídají rozměrům postelí (jsou menší než postele). Na postelích jsou červená froté prostěradla, která se snaží celý prostor trochu oživit. Na podlaze v pokojích je jednobarevné nevýrazné (šedivé) linoleum

a kousky

starých, nevzhledných koberců. Na bílých stěnách nenajdeme moc obrázků. Jen na chodbě je pár nástěnek s barevnými, veselými obrázky. Nenajdeme zde květiny. V pěkně zrekonstruované koupelně najdeme, kromě nezbytných hygienických potřeb, zrcadla, umyvadla a sprchové kouty. Toalety mají obě skupiny společné. Není zde kuchyňka a tak je příprava jakéhokoli jídla prakticky nemožná. Pouze v šatně vychovatelů je malá kuchyňská linka s umyvadlem a rychlovarnou konvicí. V pokoji vychovatelů jsou zamčené skříně s dokumenty a s léky dětí, psací stůl a několik křesílek. Je zde také telefon a ovládací panel s malou obrazovkou napojenou na kameru k otvírání vchodových dveří. Pokud v pokoji vychovatelů nikdo není, je pokoj z bezpečnostních důvodů zamčen.

Nová dvoupodlažní budova dětského domova stojí asi 100 metrů od staré budovy. Každá rodinná skupina zde má svůj byt vybavený úplně novým moderním nábytkem. Všechny byty jsou stejné co se týká počtu místností a vnitřního vybavení. Liší se pouze barevností potahových látek na nábytku a koberci. Ze společné chodby se schodištěm vejdeme do malé chodbičky u bytu. Na stěně je věšáková stěna a botník. Najdeme zde pokoj pro vychovatele s psacím

31

stolem, skříní (dokumenty dětí), postelí a sociálním zařízením. Pokoj je odemknut, jen když je tam vychovatelka. V největší společné místnosti najdeme kuchyňský kout a prostor na jídlo a hry. Kuchyňská linka je vybavena veškerými moderními spotřebiči (mikrovlnná a elektrická trouba, myčka nádobí, lednice) a nezbytným nádobím. Jen ostré nože jsou z bezpečnostních důvodů zamčeny v pokoji vychovatelek, pokud nejsou potřeba na přípravu jídla. K velkému stolu se vejde pohodlně celá rodinná skupina i s vychovatelkou. Na podlaze před televizí s video a DVD přehrávačem (televize zatím není napojena na televizní signál) leží koberec a stojí tu dvě lehce přenosné sedací soupravy. Na podlaze je plovoucí podlaha, která už je na několika místech poškrábána od sedací soupravy. Velké okno, skoro přes celou stěnu, vede na balkon a krásně prosvětluje celý prostor. Na menších oknech jsou živé i umělé květiny, které celý prostor oživují. Na stěně ve společné místnosti je umístěna nástěnka. Najdeme na ní řád rodinné slupiny, kde je napsáno jak se k sobě mají děti chovat, jak se mají chovat k vychovatelům. Visí na ní rozpis služeb v bytě, jídelní lístek, týdenní plán práce, data narození dětí,…. Ze společné místnosti se vchází do čtyř pokojíků pro děti. V každém pokoji jsou dvě samostatné postele, dva velké psací stoly a uzamykatelné skříně na všechny osobní věci dětí (pokud dítě odjede na delší dobu, vychovatelka skříň zamkne, aby se dítěti nic neztratilo). Na oknech visí záclony a závěsy, na zemi leží kobereček v každém pokoji jiné barvy. Na vánoce dostala každá dvojice dětí nový CD přehrávač. V koupelně mají na zdi dvě velká zrcadla, sprchu i vanu (ta ve staré budově není). Děti toho využívají a velmi rády se koupou. Jsou zde dvě toalety. V prádelně je pračka, sušák na prádlo, koše na špinavé prádlo a velké skříně, do kterých se ukládá oblečení koupené dětským domovem, ze kterého již děti vyrostly a další momentálně nepotřebné věci, například sportovní potřeby. Ve zvláštní místnosti jsou zamčeny čistící prostředky, vysavač a další nezbytné potřeby k úklidu bytu. Hlavní vchod do budovy je zamknut.

32

5.2 Děti V dětském domově nyní žije třicet osm dětí, z toho osm dívek. Nejmladší dítě má 4 roky, nejstarší 17 let. Děti starší dvanácti let výrazně převyšují počet dětí mladších. Jediné dítě předškolního věku navštěvuje mateřskou školu, 6 dětí navštěvuje základní školu ve městě, ostatní děti navštěvují základní (zvláštní) školu a praktickou školu v těsné blízkosti dětského domova. Děti přicházejí a odcházejí v průběhu celého roku, takže se neustále mění složení rodinných skupin. Ve školním roce 2004-2005 bylo do dětského domova přijato pět dětí, čtyři z nich navštěvují základní (zvláštní) školu. Ve stejném období z dětského domova odešli dva chlapci s vážnými problémy v chování do dětského domova se školou a jeden chlapec do výchovného ústavu. Jedno dítě přešlo do jiného dětského domova, blíže k bydlišti rodičů. Pět dětí pobíralo sirotčí důchod, který se jim ukládal na stavební spoření. Jen jedno z dětí v domově je vhodné k umístění do pěstounské péče. Rodiče většiny dětí mají všechna práva a povinnosti zákonných zástupců a mohou tedy rozhodovat o důležitých věcech týkajících se dětí (nepodepsali souhlas s pěstounskou péčí, osvojením). Více než polovina dětí v dětském domově je romského původu. Je zde několik sourozeneckých skupin. Sourozenci jsou většinou zařazeni v jedné rodinné skupině. Rodiče své děti navštěvují v pátek odpoledne (návštěvní hodiny), berou si děti o víkendech a o prázdninách na dovolenku, jsou s nimi v kontaktu telefonicky a písemně. Některé děti mají psychické a další zdravotní potíže a musí pravidelně užívat léky. Ještě donedávna bydleli děti na pokojích po pěti až osmi na jedné chodbě v budově školy. Jednu skupinu tvořily dívky, čtyři skupiny byli chlapecké. V lednu 2006 byly děti nově rozděleny, ve třech rodinných skupinách jsou dívky spolu s chlapci. Tyto tři skupiny se přestěhovaly do nové budovy dětského domova. Dvě skupiny chlapců zůstaly ve staré budově.

5.3 Personál Každá rodinná skupina má dva nebo tři vychovatele stálé a tři vychovatelky se střídají u různých skupin podle potřeby. Denní vychovatelé doprovází děti k soudu,

33

na odborná lékařská vyšetření, věnují se dětem během dne. Pomáhají dětem s přípravou do školy, připravují pro děti odpolední program. V nové budově pomáhají dětem s domácími pracemi a s přípravou jídla. Noční vychovatelé mají službu od 21 hod do 9 hodin ráno. Každou hodinu kontrolují, jestli děti spí. Ráno dohlédnou na ranní hygienu, obléknutí, úklid pokojů. Ve staré budově (2 skupiny) má službu jedna noční vychovatelka společně s noční vychovatelkou z internátu školy. V nové budově (3 skupiny, 2 patra) má službu jedna noční vychovatelka a jedna z denních vychovatelek zde přespává a v případě potřeby pomáhá noční vychovatelce řešit problémy. Vychovatelé, kteří nesplňují zákonem stanovené vzdělání, si vzdělání doplňují. V domově pracuje jen jeden vychovatel muž. Vychovatelé kromě přímé práce s dětmi vedou denní evidenci, píší hodnocení dítěte a průběžně doplňují další povinnou dokumentaci. Na pravidelné užívání léků dohlíží kromě vychovatelů také zdravotní sestra. Zdravotní sestra připravuje dětem léky, má přehled o tom, kdy má jít které dítě na preventivní nebo kontrolní vyšetření. Doprovází děti na vyšetření. Řeší drobné zdravotní problémy (bolení zubů a v krku, odřeniny, střevní potíže,…). K bezproblémovému chodu dětského domova kromě paní ředitelky a vychovatelů přispívají další zaměstnanci školy. Přípravu celodenního stravování má na starost vedoucí stravování a šest kuchařek. Úklid dětského domova (hlavně staré budovy) zajišťují uklízečky. Pracovnice prádelny se stará o vyprání, vyžehlení a opravení ložního prádla a oblečení dětí ze staré budovy. Dále zde pracuje sociální pracovnice a školník.

5.4 Dokumentace Dětský domov je příspěvkovou organizací a jejím zřizovatelem je Jihomoravský kraj. Dětský domov vede povinnou dokumentaci, podle zákona č.109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních. Sem patří vnitřní řád zařízení, roční plán výchovně vzdělávací činnosti, týdenní programy výchovně vzdělávací činnosti, osobní dokumentace dětí, denní evidenci, knihy návštěv,…

34

Ve skříni v pokojích vychovatelů jsou zamčené osobní složky dětí, které obsahují kopie všech důležitých dokumentů týkající se dětí. Rozhodnutí soudu o nařízení

ústavní

výchovy,

o

předběžném

opatření,

vysvědčení,

závěry

psychologických vyšetření, pochvaly, napomenutí, přestupky proti domovnímu řádu, kázeňské tresty. Doklady o přiznání, snížení a odejmutí kapesného,… Individuální plán výchovy a vzdělávání dítěte. Každé dítě zde má sešit, ve kterém je uvedeno číslo, které dítě dostalo (je uvedeno na všech součástech oblečení, i na ponožkách), jaké oblečení si přivezlo z domova (označeno iniciálami) a co mu bylo koupeno po příchodu do domova. O všech kontaktech dětí s rodinou se vedou podrobné záznamy. Zapisuje se kdy a od koho přišel dopis, v kolik hodin si rodiče dítě vzali na dovolenku, vycházku a kdy je přivedli zpět,… Jestli se dítě vrátilo v pořádku po stránce fyzické i psychické nebo mělo nějaké problémy. Se včasným návratem dětí do dětského domova jsou v některých případech problémy ze strany rodičů (dítě přivedou pozdě bez jakékoli omluvy). Při návštěvách některých rodičů musí být přítomna policie, protože jsou rodiče velmi agresivní a ohrožují vychovatele i děti. Pokud dítěti do domova někdo telefonuje, musí být po celou dobu hovoru v místnosti přítomen vychovatel. O všech lécích podaných dítěti se vedou záznamy do zvláštní knihy. Odpovědná osoba, se podepíše na určené místo, čímž potvrdí, že si dítě léky vzalo. Pokud dítě odmítne vzít léky, je to také zaznamenáno společně s podpisem osoby, která zápis provedla. Zapisuje se i polovina paralenu, kterou dítě dostalo na bolení zubů. Vedou se pečlivé záznamy o všech zdravotních problémech, úrazech a návštěvách dítěte u lékaře. Zabránilo se tím častým stížnostem rodičů na špatnou péči o děti, ze strany pracovníků domova. Denní evidence obsahuje v kolik hodin šlo které dítě na volnou vycházku a kdy se vrátilo. Který vychovatel měl službu a jaké se vyskytly problémy s chováním dětí, jaké činnosti se dělaly,…

5.5 Program dne Ve dnech školního vyučování děti vstávají v 6.30 hod. Umyjí se, obléknou a ustelou postele, peřiny dají do zásuvky pod postelí. V sedm hodin jdou děti ze staré

35

budovy na snídani do jídelny. Děti z nové budovy si připravují snídani z přinesených potravin samostatně. V 7.45 hod. odcházejí děti do tříd. Děti, které chodí do školy ve městě, odcházejí dříve a svačinu si berou sebou. V 9.45 hod. si jdou děti do jídelny pro připravené svačiny a ve třídě se nasvačí. Po vyučování se děti postupně vrací do domova. Kolem půl druhé jdou všechny děti s vychovatelem do jídelny ve staré budově na oběd. Starší chlapci a velcí jedlíci si jdou i dvakrát přidat. Každá rodinná skupina má svůj stůl, který má udržovat v čistotě. Po obědě se píší domácí úkoly a děti se věnují různým činnostem. Nejčastěji a nejraději hrají hry na počítači, sledují televizi a video, hrají karty, poslouchají rádio. Když je pěkné počasí může se jít ven na procházku nebo na zahradu, kde jsou prolézačky a velké hřiště na hraní různých míčových her. V zimě se chodí bruslit, sáňkovat, v létě se jezdí na kole, celý rok se chodí plavat do místního bazénu a cvičit do školní tělocvičny. Svačina je v 16 hod. Připravenou svačinu si děti ze staré budovy přinesou z jídelny již po obědě a dají ji do klubovny. Je připraven přesný počet svačin a stává se, že hladové dítě sní svačinu jinému dítěti, které potom musí vydržet hladem až do večeře. Děti z nové budovy si po obědě z jídelny odnáší suroviny nutné k přípravě svačiny a svačinu si připravují pod dohledem vychovatelky ve svém bytě samy. Teplá večeře je v 18 hodin v jídelně. Pokud je některé dítě nemocné nebo v kroužku, bere mu vychovatelka večeři do domova, kde si ji dítě později sní. Patnáctiletí a starší si sebou odnáší ještě druhou večeři. Občas si děti připravují večeři za pomoci vychovatelů samy. Mladší děti chodí spát mezi osmou a devátou hodinou po nezbytné osobní hygieně a přípravě oblečení na další den. V deset hodin musí být v postelích všichni. O víkendech a prázdninách se vstává a chodí spát o něco později.

V pátek odpoledne do sedmnácté hodiny musí být z důvodu návštěv děti v domově a tomu musí být přizpůsoben i připravený program. Děti mají povolenu jednu hodinu volné vycházky denně, pokud jim nejsou vycházky zrušeny za špatné chování. Z jedné skupiny mohou jít současně na volnou vycházku jen dvě děti. Každý odchod a příchod z vycházky se zapisuje. Když jde dítě na volnou vycházku, může požádat vychovatele o vydání peněz z kapesného,

36

které jsou v zamčené pokladně v pokoji vychovatelů. Peníze z kapesného nejčastěji utrácí za sladkosti a starší chlapci za cigarety. Se závislostí na tabáku má problém většina starších chlapců. Neustále jsou napomínáni za to, že si zapálí ještě v areálu dětského domova nebo hned za plotem. Pokud nemají povolenu vycházku, přestupují zákaz kouření v areálu dětského domova a kouří na toaletách, za což bývají potrestáni. Některé děti navštěvují zájmové kroužky v místním Domě dětí a mládeže a ve škole (šprtec, florbal, keramika,…). Děti si chodí půjčovat knížky do místní knihovny.

K povinnostem dětí ve staré budově patří, co se týká chodu domova, uklízet stůl v jídelně (což se většinou snaží hodně odbýt), jednou za čtrnáct dnů převléknout postel. Vyprané, vyžehlené, poskládané a zašité prádlo si musí uklidit do skříňky a mají udržovat pořádek ve skříňce (to moc nedodržují, hlavně chlapci).

Děti v nové budově se starají o celou domácnost. Podle rozpisu služeb umývají, utírají a uklízí nádobí, vysávají, umývají podlahu, žehlí prádlo, prostírají a uklízejí stůl. Každá rodinná skupina má vlastní pračku takže si pere, suší a žehlí své prádlo. Pračku zatím obsluhují vychovatelky. Děti si své špinavé prádlo nosí do košů k pračce a třídí je podle barev. Někdy pomohou vyprané prádlo pověsit a usušené prádlo posbírat. Pouze povlečení na postele se pere v prádelně ve staré budově. Také chlapci se občas dobrovolně hlásí na žehlení prádla, naučí se to a nenudí se. Vyžehlené a poskládané prádlo si děti uklízejí do skříní. Ve skříních mají dostatek místa a mnohem lépe se jim tam udržuje pořádek. Na přípravu snídaní a svačin si děti přinesou z kuchyně pečivo a další nezbytné věci, např. máslo, cibuli, konzervu ryb. Samy musí konzervu otevřít. Nakrájet cibuli a připravit pomazánku. Svačiny jí děti u stolu, aby si nenadrobily po celém bytě a nemusely znovu uklízet.

37

6. Životní osudy dětí Při sestavování následujícího textu jsem využila analýzu dokumentů uložených v osobní složce dítěte. Bylo využito

rozhodnutí soudu o předběžném opatření,

individuální plán rozvoje dítěte, zpráva z vyšetření při pobytu dítěte v diagnostickém ústavu a hodnocení chování dětí při pobytu v domově. Použila jsem také informace získané zúčastněným pozorováním, které proběhlo ve školních dnech měsíce března roku 2006. Štefana jsem vybrala, protože je v dětském domově dva měsíce. Na prostředí dětského domova si stále ještě nezvykl, straní se ostatním a má jiné zájmy než ostatní chlapci ve skupině. I když byly životní podmínky v jeho původní rodině špatné, vytvořila se u něho velmi silná citová vazba na matku a citově strádá nedostatkem kontaktu s ní, je citově deprivován. Vláďa je v ústavní péči již šest let. Byl odloučen od svých starších sourozenců a vyrůstal sám v kojeneckém ústavu. Když byl přeřazen do dětského domova k několika sourozencům, nedokázal s nimi navázat kontakt a vytvořit pevný sourozenecký vztah. I po několika letech společného života jsou vztahy mezi sourozenci špatné.

Štefan je patnáctiletý chlapec romského původu z Brna. Je v pořadí třetí dítě ze sedmi. Jeho rodiče nejsou manželé, nepracují, nespolupracují s orgány péče o dítě, nemají zájem o vzdělávání svých dětí. Rodiče výchovu dětí nezvládali a rodinné prostředí bylo nepodnětné. Rodina byla pro dlouhodobé neplacení nájemného z bytu vystěhována na ubytovnu. V polovině roku 2005 byl Štefan umístěn na detoxifikační centrum do Prahy kvůli čichání toluenu a záškoláctví. Po návratu domů se nějaký čas choval dobře a chodil do školy, ale později se opět dostal do party a vrátil se ke starému způsobu života (záškoláctví, čichání). V listopadu 2005 byl na základě předběžného opatření umístěn do diagnostického ústavu a poté do dětského domova v Boskovicích. Po příchodu do dětského domova měl velké problémy s adaptací. Stále se stranil kolektivu, nejedl, tesknil po matce. Snažil se být dál od hlavního dění. Velmi pomalu si zvyká na ostatní děti a vychovatele, postupně se zapojuje do dění v domově.

38

Na základní škole opakoval první a druhou třídu. Potom začal navštěvovat zvláštní školu, kterou zvládá. Čte špatně, s nižší mírou porozumění textu. Velké problémy mu dělalo správné rozlišení a přečtení slov jsem a jsme. Slovo jsme jen velmi těžko dokázal vyslovit. Štefan není zvyklý překonávat překážky a velmi snadno podléhá vlivu party. Je introvert a neprůbojný. Chová se a mluví slušně, umí poděkovat, poprosit, pozdravit. Nevyvolává konflikty s ostatními dětmi. Uznává autoritu a má k ní respekt. Je málomluvný až zakřiknutý. Bez problémů udržuje pořádek ve svých věcech a hygienické návyky. U jídla se chová slušně, nebaví se, nezůstává po něm na stole spousta zbytků jídla, jako po ostatních chlapcích. Rád se zapojí do práce, ale potřebuje vedení dospělého. Štefana jsem jako jediného viděla s knížkou. Chtěl si z ní něco obkreslit. O počítačové hry nejevil takový zájem jako ostatní chlapci. Štefan je po dvouměsíčním pobytu stále mimo hlavní dění ve skupině. Neupozorňuje na sebe nevhodným chováním, často sedí sám někde v koutku a jen pozoruje ostatní. Cílem individuální péče je posílení jeho sebevědomí, poučení o škodlivosti drog, zvýšení samostatnosti zadáváním úkolů, větší zapojení do kolektivu.

Vláďa je osmiletý chlapec romského původu. Je nejmladší ze sedmi sourozenců. V dětském domově žije v jedné rodinné skupině s bratrem. Bratrovu společnost ovšem nevyhledává a neustále mezi nimi dochází ke konfliktům, slovnímu a fyzickému napadání. Sestra je umístěna v jiné rodinné skupině a s Vláďou se vídá v jídelně u oběda a u večeře. Další starší bratr byl nedávno z důvodu vážných problémů v chování přeřazen do výchovného ústavu. Matka se pohybovala po území celé republiky, spala na nádražích, páchala trestnou činnost. Výživné na děti neposílala a o děti se nezajímala. Když matka zjistila, že je nejstarší dcera těhotná, odešla od rodiny úplně, protože již dříve byla podmínečně odsouzena za trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže a bála se odpovědnosti a následků. Do roku 2000 otec sám zajišťoval celkem dobrou péči o děti, děti chodily do školy. Pak se začaly objevovat stížnosti sousedů, že jsou děti v noci samy a běhají po

39

ulici, zatímco nezaměstnaný otec sedí v restauraci a opíjí se. Děti přestaly chodit do školy. Hygienické podmínky v bytě začaly být nevyhovující. Otec se chtěl i dál o děti starat, ale orgány péče o dítě bylo zjištěno, že žádný z rodičů není schopen zajistit řádnou péči o děti. Otec nakonec souhlasil s předběžným opatřením, na základě kterého byl Vláďa umístěn do kojeneckého ústavu a jeho sourozenci do diagnostického ústavu, a potom do několika dětských domovů a výchovných ústavů. Vláďa chodí do druhé třídy základní školy. Je samostatný a cestu do školy přes polovinu města zvládá bez problémů. Má dobrý prospěch. Je šikovný, inteligentní a zvídavý. Je u něho nutná kontrola při přípravě na vyučování, kterou nechává na poslední chvíli. Má nepořádek ve školních pomůckách a často zapomíná domácí úkoly. Zajímá se o fotbal a míčové hry. Nerad prohrává. Pokud se mu nedaří, odchází ze hry i s pláčem. Musí patřit mezi první, jinak se začne vztekat sám na sebe i na ostatní. Je to velmi živý a divoký chlapec. I když je v rodinné skupině nejdrobnější, rád ostatní děti pokouší a diví se, že si to nenechají líbit. Občas proto dostane nějakou ránu od ostatních chlapců, kteří jsou mnohem starší a silnější. Aby si ho starší chlapci ve skupině víc všímali, začal stejně jako oni hodně často užívat sprosté výrazy. Snaží se prosadit svou za každou cenu. Když ho vychovatelka nechtěla pustit hrát hry na počítači, protože neměl napsané úkoly,

začal sprostě nadávat a

rozhazovat věci po pokoji. Cílem individuální péče je zejména zlepšení vztahů mezi Vláďou a jeho staršími sourozenci. Vláďa se ke svému bratrovi často chová mnohem hůře než k ostatním dětem. Vláďovi by zřejmě pomohlo, kdyby byl v jedné rodinné skupině se sestrou, která by na něho měla lepší vliv než bratr. Dále je třeba se zaměřit na zlepšení jeho slovního vyjadřování (snížení počtu sprostých slov).

7. Pozorování Stačí jediný pohled do ložnice ve staré budově a nově příchozí je v šoku z toho, jak zničený nábytek zde je. Na zdi se občas objeví nějaký obrázek, na zemi zapomenutá ponožka, na stole knížka. Je vidět, že zde bydlí děti. Chlapci často

40

bouchnou dveřmi od skříně nebo ložnice a ještě mají radost z toho, že jim vychovatel vynadá. Prostředí ve staré budově celkově působí trochu depresivním dojmem. Když se zavřou zamřížované dveře, připadá si člověk v dětském domově jak ve vězení, ze kterého se bez cizí pomoci nedostane. Naproti tomu jsou pokojíky v nové budově perfektně vybaveny novým nábytkem, ale jsou tak pečlivě uklizeny, že to vypadá, jako by tam nikdo nebydlel. Na stolcích nejsou knížky, hračky, fotografie. Málo kde je vidět plyšová hračka. Je možné, že se to zlepší až tam budou děti delší dobu a pořádně se zabydlí. Vstupní prostory jsou ponuré a je tam tolik dveří a rohů, že si člověk připadá jak v bludišti. Sociální zařízení v nové budově si uklízejí děti samy a proto je čistější a voňavější než ve staré budově, kde je často moč na zemi a strašně to tam smrdí. Když se děti vracejí do domova, musí jim jít vychovatelka otevřít hlavní vchod. Děti nemají klíče od budovy a zrovna nefungovalo dálkové otevírání dveří.

Někteří chlapci z nové budovy by se chtěli vrátit zpět do staré, zřejmě proto, že teď musí dělat různé domácí práce a to se jim nelíbí. Ve starém domově nemuseli nic dělat. Měli život jednodušší. V novém dětském domově také není počítač a zatím nefunguje televize. Chlapci, kteří byli zvyklí u počítačových her a sledování televize strávit celé odpoledne, se teď často nudí, protože si nedokáží najít jinou zábavu. Když chce jít dítě v nové budově na návštěvu do další skupiny, musí se zeptat vychovatelky jestli může jít. Vychovatelky ze skupiny kam jde na návštěvu, se musí zeptat, jestli tam může zůstat. Je to důležité, protože vychovatelka musí mít přehled o tom, kde které dítě je. Ve staré budově jsou chlapci z obou skupin vzájemně promícháni nejen ve dne, ale i v noci, protože na ložnicích spí tak, jak byli zvyklí před odchodem dětí do nové budovy. Vzhledem k tomu, že se budou i tito chlapci o letních prázdninách stěhovat do dokončované druhé nové budovy dětského domova, zůstaly pokoje ve staré budově v původním stavu s velkým počtem lůžek, ale v pokoji spí jen dvě až tři děti.

Chlapci ve staré budově chodí se svačinou po celém patře a vůbec jim nevadí, že jsou všude drobky a lepkavé skvrny od pití. Když má některé dítě hlad i po

41

svačině nebo večeři musí vydržet až do dalšího jídla, protože zde není na jídlo ani suchý chléb a napít se mohou jen vody z vodovodu. Když zůstaly buchty od oběda a vychovatelka je přinesla po večeři do domova, chlapci si pro ně stále chodili, dokud je všechny nesnědli, i když předtím snědli večeři a ještě si přidali. Děti v nové budově jsou na tom s jídlem o něco lépe. Na kuchyňské lince stojí láhev sirupu a dítě si ho může kdykoliv připravit. V lednici jsou občas nějaké zbytky ze svačin z předchozích dnů. Například tři trojúhelníčky sýra, dvě dětské přesnídávky, trocha sádla a másla. Rohlík nebo krajíček chleba taky zůstane a tak si může hladové dítě připravit malou svačinku. Příprava některých jídel je zdlouhavá. Nakrájet cibuli na malé kousky je pro dítě, které nikdy ani nevidělo jak se to dělá, velmi složitý úkol a výsledek podle toho taky vypadal. Při okrajování slupek z jablíček (přinesla je vychovatelka z domu) na kompot, bylo více zbytků než kousků v hrnci. Když se kompot uvařil, dostalo ho každé z dětí ve skupině trochu do misky a děti byly rády, že si ho uvařily samy. Při pohledu na to jak děti zachází s nožem, jsem se divila, že se nikomu nic nestalo. Nože byly tupé, a když jsem ukazovala dívkám jak mají krájet cibuli, vůbec mi to nešlo. Někteří chlapci snědli jeden den na oběd takové množství koláčů, že jsem se divila, že jim není špatně.

Nevšimla jsem si, že by byly na volně přístupném místě papíry a pastelky na kreslení. Chlapec, který si chtěl obkreslit obrázek z půjčené knížky, nemohl najít žádný čistý papír (volné papíry zde buď nejsou nebo jsou zamčeny ve skříni). Kromě karet, ty měl jeden z chlapců svoje, a černého Petra jsem neviděla hrát děti žádné společenské hry, stavět kostky, stavebnice,… Pexeso přinesla jedna z vychovatelek z domu. Jedna dívka si pletla zvířátka z barevných drátků. Dívky si barvily vlasy, stříhaly se a malovaly se. Nejmladší děvčátko si hrálo s panenkou, která byla starší a ušmudlaná. Dívky si nejraději pouštěly písničky, zpívaly a tančily. Děti mají zakázáno v domově mluvit romsky, protože jim vychovatelky a neromské děti nerozumí. Děti v nepřítomnosti vychovatelky mezi sebou romsky mluvily. Když jedou děti na dovolenku do své rodiny, tak musí umět mluvit romsky

42

a těch pár dnů co jsou doma jim k naučení a zapamatování romského jazyka jistě nestačí. Nejmladší děti vyhledávaly moji společnost, protože starší děti si s nimi moc nehrály. Starší chlapci hráli karty a nejmladší to neuměl podle pravidel. Za několik dnů, co hrál se mnou, se pravidla alespoň trochu naučil a starší ho začali brát víc do hry. Starší chlapci mají také úplně jiné zájmy (zejména kouření). Děti ve staré budově trávily i několik hodin denně u počítače a televize. Kvůli tomu, kdo si bude hrát na počítači, vznikaly mezi dětmi často hádky, které nezřídka končily sprostým nadáváním a fyzickým napadením.

Vztahy mezi dětmi byly velmi různorodé. Od vztahu dvou zamilovaných a velmi

blízkého

vztahu

sourozenců přes

kamarádství až

k nepřátelství

a

nesnášenlivosti. Některé sourozenecké páry sdílely společný pokoj, vzájemně si pomáhaly a měly vytvořené velmi silné citové pouto. Jedna trojice sourozenců byla rozdělena do dvou rodinných skupin. Chlapci se neměli rádi, starší mladšího fyzicky i psychicky napadal, vzájemně se nenáviděli. Stejně různorodé byly i vztahy mezi dětmi a vychovateli. Některé děti vycházely se všemi vychovateli velmi dobře, uznávaly je jako přirozenou autoritu a viděly v nich vzor chování. Na druhé straně jsem viděla chlapce, který vychovatelku nerespektoval, neposlouchal a choval se k ní sprostě. Děti většinou vychovatele respektovaly, i když občas jako každé dítě neposlouchaly. Vychovatelé se k dětem chovali přátelsky. Snažili se dětem porozumět a pomáhat jim v jejich každodenních problémech. Více času věnovali nejmladším dětem ve skupině, které potřebují větší dohled při přípravě do školy. Menší děti často nemají v rodinných skupinách vrstevníky se kterými by si hrály, a proto více vyhledávají společnost vychovatelů.

43

Závěr Měla jsem možnost poznat život v dětském domově na vlastní oči a tak jsem si mohla na danou problematiku vytvořit vlastní názor. Zážitky a informace získané osobní zkušeností nelze nahradit žádnými zprostředkovanými informacemi ať už ze sdělovacích prostředků, z literatury nebo z doslechu. Je nutné pochválit snahu vedení a zaměstnanců dětského domova o zlepšení životních podmínek dětí, které nemohou vyrůstat ve vlastní nebo náhradní rodině. Vybudováním nové budovy dětského domova děti získaly více soukromí a prostředí je podobnější rodině. Děti v samostatném bytě mají více povinností. S pomocí vychovatelů se učí zvládat základní práce v domácnosti a současně i odpovědnosti a samostatnosti. Jsou tak mnohem lépe připravovány na samostatný život za branami dětského domova. Nevýhodou je, že děti samy nechodí nakupovat potraviny a nenaučí se hospodařit s penězi. Některé děti si půjčují od ostatních peníze na cigarety a potom je z dalšího kapesného těžko splácejí. Další nevýhodou pobytu v ústavní péči je, že o děti většinou pečují jen ženy. Chlapci tak mají jen malou možnost pozorovat mužské vzory chování. Děti nemají možnost pozorovat partnerské vztahy mezi mužem a ženou. Vztahy s ostatními lidmi navazují velmi špatně. Pokud v dospělosti navazují vztahy s osobami opačného pohlaví, bývají to často vztahy krátkodobé a nefunkční. Děti se po dosažení zletilosti a odchodu z dětského domova často nemohou vrátit do původní rodiny. Těžko si hledají nové ubytování a stávají se bezdomovci. Některé děti mají štěstí a z dětského domova se dostanou do různých azylových domů a do chráněných bytů. Tady se učí větší zodpovědnosti a hospodaření s penězi. Děti z dětských domovů většinou dosahují nižšího vzdělání a mají horší školní výsledky, i když mají stejné IQ jako ostatní děti. Často mají jen základní vzdělání a to způsobuje jejich horší uplatnění na trhu práce v dospělosti. Pácháním trestné činnosti v dospělosti získávají prostředky na obživu, protože je mezi nimi hodně nezaměstnaných a nebo mají jen minimální mzdu. Ani výborně vybavené prostředí ústavu nedokáže nahradit citové pouto mezi dítětem a blízkou dospělou osobou. V důsledku dlouhodobého nedostatečného uspokojování základních psychických potřeb se u dětí umístěných v ústavech rozvíjí

44

psychická deprivace. Ta se projevuje agresivním chováním, provokativním chováním, sociální izolací, emoční plochostí, neklidem, přejídáním,… Následky psychické deprivace v dětství se odrážejí i v dospělosti.

45

Literatura Knižní publikace BUBLEOVÁ, V., BENEŠOVÁ, L. Hledáme nové rodiče. 2.vyd. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2001. 24 s. DUNOVSKÝ, J. a kol. Sociální pediatrie. 1.vyd. Praha: Grada, 1999. 284 s. ISBN 80-7169-254-9 HOLUB, M., NOVÁ, H. Zákon o rodině. 6.vyd. Praha: Linde, 2004. 751 s. ISBN 80-7201-451-X HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo.

1.vyd. Brno:

Doplněk, 1998. 312 s. ISBN 80-7239-003-1 JANSKÝ, P. Problémové dítě a náhradní výchovná péče ve školských zařízeních. 1.vyd. Hradec Králové: GAUDEAMUS, 2004. 169 s. ISBN 80-7041-114-7 MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1.vyd. Praha: Portál, 1994. 98 s. ISBN 80-85282-83-6 MATĚJČEK, Z. Výbor z díla. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2005. 445 s. ISBN 80-2461056-6 MATĚJČEK, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. 183 s. ISBN 80-7178-304-8 MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. 1.vyd. Praha: Galén, 1994. 214 s.

ISBN 80-85824-06-X

MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1.vyd. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 80-7178-549-0 MATOUŠEK, O. Ústavní péče. 2.vyd. Praha: Slon, 1999. 159 s. ISBN 80-8585076-1 PROCHÁKOVÁ, M. Ústavní a preventivně výchovná péče o děti a mládež s poruchami chování. In VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika. 2.vyd. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-7315-071-9 ŠVANCAR, Z., BURIÁNOVÁ,

J. Speciálně pedagogické problémy ústavní a

ochranné výchovy. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 215 s. ISBN 14-363-88

46

Zákony Zákon č. 94/1964 Sb., o rodině (ve znění pozdějších předpisů) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení ve znění pozdějších změn a předpisů Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) Sdělení č. 104/1991 Sb. Úmluva o právech dítěte Sdělení č. 43/2000 Sb. m. s. Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení Sdělení č.132 /2000 Sb. m. s. Evropská úmluva o osvojení dětí

Elektronické dokumenty (1) SVOBODOVÁ, M. a kol. Zpráva o stávajícím stavu náhradní výchovné péče o děti a mládež bez rodinného zázemí v České republice [online]. Leden 2002 [cit. 2006-05-05]. Dostupné z : . (2) www.adopce.com/beta/adopce/grafy.php?stranka=22 (3) Aktuální informace č.21/05 – Činnost kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let a dalších zařízení pro děti v roce 2004 [online]. 8.6.2005 [cit. 200605-05]. Dostupné z: (4) Příloha časopisu Děti a my [online]. [cit 2006-05-04]. Dostupné na: . (5) Výkonové ukazatele 2004/2005 – Kapitola H [online]. 23.9.2005 [cit.2006-0505]. Dostupné na:. (6) www.nasedite.cz (7) www.detskymozek.cz (8) www.nadacetm.cz (9) www.nahradnirodina.cz

47

(10) www.pestouni.cz (11) www.rozumacit.cz (12) www.fod.cz

48