MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Katedra primární pedagogiky Učitelství pro mateřské školy. Hody v naší vesnici

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra primární pedagogiky Učitelství pro mateřské školy

„Hody v naší vesnici“ Výtvarné řady inspirované lidovými tradicemi

Bakalářská práce Brno 2012 Vedoucí práce: Mgr. Bc. Pavla Novotná Ph.D.

Autor práce: Bc. Martina Klaková

Bibliografický záznam KLAKOVÁ, Martina, Hody v naší vesnici: Výtvarné řady inspirované lidovými tradicemi. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra primární pedagogiky, 2012 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Bc. Pavla Novotná Ph.D.

Anotace Bakalářská práce je rozdělena na čtyři části. První část se zabývá pojmem tradice a různého pohledu na ni, druhá část se věnuje specifikaci tradic hodů, třetí část obsahuje přístupy k výtvarným činnostem v MŠ. Stěţejní a zároveň poslední části této práce jsou zpracované výtvarné řady pro děti předškolního věku, které inspirovala tradice hodů naší vesnice.

Annotation The Bachelor thesis is divided into four parts. The first part deals with the term „tradition“from different points of view. The second part is devoted to the specification of the feast tradition. The third part contains attitudes to the creative activities done in the kindergarten. Presentation of creative sets for pre-school children, which were inspired by the tradition of our village feast form the last and the main part of the thesis. Klíčová slova: výtvarné umění, tradice, hody, vesnice, výtvarné řady, kroj, tanec, zábava, předškolní věk, odpadový materiál Key words: Art, tradition, feast, village, collection of creative activities, folk costume, dancing, festivities, pre-school age, waste material

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykové univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně

Bc. Martina Klaková

3

Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Bc. Pavle Novotné Ph.D. za odborné vedení, za cenné rady, které mi poskytla, výbornou motivaci a důvěru.

4

Obsah: Úvod ………………………………………………………………………………………………………………………………….7 1

OBECNÉ PŘEDSTAVY O TRADICÍCH A ZVYCÍCH ........................................................................................................ 9

2

HODY – POSVÍCENÍ ...................................................................................................................................................... 12

3

4

2.1

Stručně z historie.................................................................................................................................................... 12

2.2

Hody v naší vesnici ................................................................................................................................................ 13

2.3

Kroj a nářečí ........................................................................................................................................................... 15

2.4

Kroje ve výtvarném umění ...................................................................................................................................... 17

PŘÍSTUP K VÝTVARNÝM ČINNOSTEM V MŠ ............................................................................................................. 18 3.1

Výtvarné řady ......................................................................................................................................................... 19

3.2

Návaznost na RVP ve svém vlastním pojetí výuky................................................................................................ 20

3.3

Výtvarné řady inspirované tradicí hodů .................................................................................................................. 21

PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................................................................... 22 4.1

Naše škola ............................................................................................................................................................. 22

4.2

Výtvarná řada KROJ .............................................................................................................................................. 23

4.2.1 Spodničky ............................................................................................................................................................. 23 4.2.3 Výšivka ................................................................................................................................................................. 33 4.3

Výtvarná řada ÚČES .............................................................................................................................................. 39

4.4

Výtvarná řada HODOVÉ KOLÁČKY....................................................................................................................... 41

4.5

Výtvarná řada STAVĚNÍ MÁJE .............................................................................................................................. 44

4.5.1

Stavění Máje - Stopy kolem nás .......................................................................................................................... 44 5

4.5.2 Stavění máje - Jehličí ........................................................................................................................................... 49 4.6

Výtvarná řada TANEC ............................................................................................................................................ 51

4.7

Výtvarná řada SKLEPNÍCI ..................................................................................................................................... 54

4.8

Výtvarná řada ZÁBAVA .......................................................................................................................................... 57

4.8.1. Zábava - Papír ...................................................................................................................................................... 57 4.8.2

Zábava – Petláhve............................................................................................................................................... 61

4.8.3

Zábava – Igelitové pytlíky .................................................................................................................................... 64

ZÁVĚR ............................................................................................................................................................................ 69 RESUME ......................................................................................................................................................................... 70 POUŢITÁ LITERATURA ................................................................................................................................................. 71 FOTODOKUMENTACE .................................................................................................................................................. 73

6

Úvod I kdyţ pocházím z největšího města severní Moravy, vesnice mě vţdycky přitahovaly jiţ od dětství. Měly pro mě zvláštní kouzlo. Jako většina městských dětí jsem prázdniny trávila u babičky na venkově. Je pravdou, ţe jsem byla jedna z mála, která na venkov jezdila ráda. Netuším, co to bylo za kouzlo, ale vţdy, kdyţ mě rodiče vezli k babičce a dědečkovi, připadala jsem si, jako by v současné době děti navštívili Bradavice ze slavné knihy o Herrym Pottrovi. Naše modrá škodovka přejela velmi pomalu starý kamenný most a my jsme se najednou octli v jiném světě. Z asfaltových cest se staly prašné či kamenité silničky, lemované po krajích heřmánkem, vlčím mákem a divokou spletí krásných rostlin. Auta se proměnila na kola, trakaře, povozy s koňmi. Lidé zde chodili většinou pěšky, daleko více mohli tak vnímat tu vůni a krásu kolem sebe. Nejvíce však v mé paměti utkvěl obraz malých domečků se sedlovými střechami a před nimi lavičky. Za krásného slunného dne tam po obědě sedávaly tetky se šátky na hlavách a klábosily či vedly důleţité rozhovory, jak vţdy komentoval dědeček. Volně zde pobíhaly slepice, husy, kozy dokonce i pes se mezi touto zvěřinou klidně procházel. Na okně se vyhřívala kočka a líně sledovala ptáčky ve větvích stromů. Všechno to působilo harmonicky aţ nepřirozeně. Tatínek vţdy říkával: „Tady se zastavil čas.“ A to bylo to kouzlo, do kterého jsem mohla kdykoli vstoupit. Tady ve světě za Kamenným mostem, jsem mohla celý den sedět na stromě, chytat pulce v rybníku, jíst rukama špinavé pečené brambory z popela a nikomu to nevadilo. Pamatuji si, kdyţ jsem si v lese hrávala se skřítky a tančila s vílami. Neslyšela jsem od nikoho: „ Ta holka je nějaká divná, běhá po lese, rozhazuje rukama, zpívá a ještě si s někým povídá.“ Byl to nádherný pocit svobody, který ve městě člověk nezaţije. Co bylo však nejkouzelnější v tom světě, kde se zastavil čas? Byly to chvíle strávené s babičkou a dědečkem u malé stříbrné stolní lampičky. Kdyţ dědeček poloţil na stůl vedle misky jablíček stříbrnou lampičku, věděla jsem, ţe přišla chvíle tajuplných příběhů a pověstí. Ještě dnes svým dětem některé z těchto poutavých příběhů vyprávím. Babička mě nenaučila jen vyprávět příběhy. Díky ní umím spoustu věcí. Tkát na stavu, síťovat, plést košíky, drátovat a jiné rukodělné práce, které ovládala větší část obyvatel na vesnici. Ze všeho nejvíc jsem se těšila na neděli. To si

babička z truhly vytáhla parádní oblečení, teď uţ vím, ţe to byla podoba jednoduchého kroje pohraniční oblasti s Polskem. Nejvíce mě okouzlila zástěra, byla tak krásná, samý ornament, voněla po mateřídoušce, kterou babička sbírala a sušila. Tento kroj si oblékala uţ jen v neděli do kostela, protoţe tradice, o kterých mi po večerech vyprávěla, se dávno z vesnice vytratily v zapomnění. Jak roky běţely, kamenný most se pomalu pod tíhou stáří rozpadl, zmizely prašné cesty a tam, kde kdysi stál babičky dům je nákupní středisko. V zemi, kde se zastavil čas, někdo opravil hodiny. Nevím, zda to je osud či nějaké kouzlo, které mé kroky zavedlo do malé vesničky na jiţní Moravě, ale jsem za to věčná. Ţiji se svou rodinou v malém domku se sedlovou střechou. V truhle mám krásný, zdobený kroj mé dcery a konečně se i naplnily příběhy o tradicích, které mi vykládala po večerech babička. Začala jsem se o tyto tradice blíţe zajímat a zapojovat se do jejich dění. Snad proto jsem si vybrala téma své bakalářské práce: „Výtvarné řady inspirované lidovými tradicemi.“ Toto téma bylo zpracováno nesčetněkrát, proto jsem ho blíţe specifikovala. Při výběru uţšího tématu vycházím ze svých zkušeností s danou tématikou. Mnoho let jsem pracovala jako pedagog volného času. Má činnost byla zaměřena na rukodělnou tvorbu a pohybovou aktivitu pro všechny věkové skupiny. V tomto období jsem získala mnoho zkušeností, které mohu při nynější profesi učitelky mateřské školy uplatnit. Bakalářská práce je rozdělena na čtyři části. První část se zabývá pojmem tradice a různého pohledu na ni, druhá část se věnuje specifikaci tradice hodů, třetí část obsahuje přístupy k výtvarným činnostem v MŠ. Stěţejní a poslední částí této práce jsou zpracované výtvarné řady pro děti předškolního věku, které inspirovala tradice hodů naší vesnice.

8

1 OBECNÉ PŘEDSTAVY O TRADICÍCH A ZVYCÍCH Tradice. Co to vlastně je? Co si lidé pod tímto pojmem představují? To byla otázka, kterou jsem si na začátku svých projektů kladla. Měla jsem určitou představu a potřebovala jsem zjistit, zda byla správná. Vţdy jsem si myslela, ţe lidé ţijící na vesnicích jsou s tradicemi více spjati. Znají historické spojitosti, dodrţují jejích průběh a daleko intenzivněji je proţívají. Proto jsem si sama pro sebe o tomto tématu udělala malý průzkum. Vyuţila jsem moderní techniky a pomocí sociálních sítí jsem se lidí na slovo „tradice“ zeptala. Zajímalo mě, co si pod tímto pojmem vybaví a co si představují. Tito dotázáni měli výhodu, ţe si mohli odpověď v klidu rozmyslet. Bára, studentka čtvrtého ročníku gymnázia v Hustopečích, pocházející z nedaleké malé vesničky, odpověděla stručně a výstiţně: „Tradice je opakující se aktivita, činnost spojená s roční dobou či události, kterou si někdo osvojil a dělá ji pravidelně ve stejný čas. Tradice pro mě znamená radostné očekávání, jindy zlost a otrávenost. Vánoce miluji pro svou atmosféru, pohodu a zdobnost. Ze srdce nesnáším Velikonoce – nenávidím ten pocit, že musím být doma, péct, vařit, barvit vejce a pak otevírat, vystrkovat zadek a ještě být milá.“

Martin, student prvního ročníku VUT v Brně,

odpověděl: „Většinou příjemně strávený čas, který se nese v různém duchu kulturního a společenského dění.“ Líbila se mi i následující odpověď, kdy Martin tradici pojal i z jiného pohledu neţ kulturního. Popisoval rodinnou tradici předávání si umění rybářské z otce na syna. Mezi zajímavé odpovědi patří svérázný názor na tradice od jednatřicetiletého Mirka z Brna. Mirek je vojákem z povolání a jeho odpověď vyčarovala úsměv na mé tváři. „Po dlouhém přemýšlení jsem zjistil, že pro nás techniky lze těžko vyjádřit, co jsou to tradice a kdy se ony tradice, tou tradicí stávají. Pokud vezmu tradici ze širokého úhlu, lze jednoduše konstatovat, že tradicí v mém životě se stalo tradiční ranní stávání do práce. Tradiční snídaně chléb s máslem, protože ten, kdo připravuje moji tradiční snídani, nemá tradičně fantazii. Den pak ubíhá tradičně, někdy zpestřen nějakou neobvyklou událostí, která ještě nemusí být tradicí, avšak se jí může stát.“ Kdyţ se nad těmito řádky zamýšlím, je zajímavé jak obsah odpovědi charakterizuje danou osobu. Například čtyřicetiletá architektka Pavla z Liberce na tradici měla tento názor: „Vůbec si nedokážu představit, jak bych měla toto téma obejmout. Zda materiálně či duchovně? Evropsky nebo světově? 9

Politicky? První co mě napadá pod slovem tradice je něco jako folklór. Vzhledem ke svému povolání bych určitě tohle téma vztáhla na architekturu. Současná architektura spíše s tradicí bojuje, teda s mýty a různými klišé. Architekti hledají pořád něco nového a nemůžou na nic přijít, protože to prostě nejde. Odvolávají se při tom na historii (tradici), kterou buďto vehementně chválí nebo zavrhují. Můj kolega dělal takový zajímavý průzkum. Poprosil děti (kolem 4,5 let), aby nakreslily dům, kde by chtěly bydlet. Na západě děti kreslily domy jako houby, mraky, kostičky, no prostě různě. U nás všechny oslovené děti nakreslily klasický dům se sedlovou střechou. A to je ta naše tradice, hluboko zakořeněná. Nevím, do jaké míry je to však u tohoto příkladu dobře.“ Tato odpověď mě inspirovala. Dětem ve školce jsem rozdala papíry a zadala jim stejný úkol. Všechny děti nakreslily dům se sedlovou střechou. Fantazii daly prostor, aţ kdyţ kreslily okolí domu. Při tomto průzkumu, mohu-li to tak nazvat, jsem vyuţila i jinou formu-rozhovor. V komunitním kruhu jsem dětem poloţila stejnou otázku. Čtyřletý Pepíček velmi zodpovědně přemýšlel. S ukazováčkem přiloţeným na tváři odpověděl: „To je, když se něco někomu stane.“ Následující odpovědi byly velmi podobné. Tradice je odřené koleno, bolavé bříško… U takto malých dětí je normální, ţe se po sobě v odpovědích opakují. Pětiletá Elenka odpověď změnila. „Tradice je když zpíváme o Vánocích koledy s babičkou nebo pouštíme lodičky.“ A pak, jak zázrakem, se zbývající odpovědi tradic uţ dotýkaly. Děti povídaly o Vánocích, Velikonocích, Moreně, čarodějnicích, hodech, vinobraní, probouzení podzimní královny. Moc mě tyto odpovědi potěšily, protoţe ve školce tradicím a činnostem s nimi spojené věnujeme mnoho času. Skoro všechny tázané děti z naší základní školy věděly na mnou poloţenou otázku odpověď. Dozvěděla jsem se i různé další tradice a zvyky, které některé rodiny dodrţují. Moc se mi líbil zvyk v rodině Vanesky, holčičky z první třídy, která kaţdý rok - ráno na Štědrý den, chodí do lesa a zdobí pro zvířátka stromeček. Tradice našich malých fotbalistů mě jiţ před léty zaujala. Vţdy, kdyţ končí fotbalová sezóna, chodí fotbalisté uspávat balón. Tento rituál spočívá v tom, ţe po posledním zápase malí fotbalisté zabalí balón do sundané sítě z branky a uloţí ho v šatně do speciálně vyzdobené bedýnky. Největší přehled měly děti o Vánocích, velikonočních zvycích a pálení čarodějnic. Školáci však nedokázali konkrétně odpovědět, proč se tyto zvyky v daném období dělají. Podle mého průzkumu mezi dětmi druhého stupně jsou jejich vědomosti o tradicích minimální. Zájem těchto dětí se ubírá úplně jiným směrem a zaujmout je seznamováním o 10

tradicích je někdy nadlidský výkon, jak mi řekla učitelka osmé třídy. U studentů na středních školách bylo vidět, ţe se nad poloţenou otázkou zamýšlí mnohem déle. Většina z nich si odpověď chtěla rozmyslet nebo stručně odpověděla Vánoce, Velikonoce, pálení čarodějnic, vinobraní. Mě nejvíce zaujaly odpovědi mých vrstevníků. Setkala jsem se zde s tradicemi vztahující se jen na danou osobu a její okolí. Moderně pojaté tradice, či převzaté svátky ze zahraničí, se staly velmi oblíbené hlavně u mladších ţen. Muţi nad 30 let celkově klasické tradice, podle mého průzkumu, tolik neproţívají. Vědí o jejich existenci, ale nezapojují se do jejich realizování. Mají raději tradice místní, jako je košt vín, vinobraní, fotbal starých pánů, Maškarní ples. Já jsem se velice těšila na odpovědi „babiček a dědečků“, kteří zavzpomínali na své mládí. Kdyţ tyto odpovědi shrnu, naši dědové a babičky měli tradice, svátky a zvyky v úctě. Proţívaly je mnohem intenzivněji. Déle se na ně připravovali. Byly to dny, na které se vesničané těšili. Dokázali se odpoutat od kaţdodenních starostí a proţít krásné chvíle s rodinou, mezi přáteli, ale i lidmi, které dosud neznali, nebo nebyli s nimi zrovna v přátelském svazku. Starý pan Boleslav si vzpomínal na tradici, která v naší vesnici prý byla od nepaměti. Bohuţel, díky regulaci řek, tato tradice zanikla. Vţdy po povodních se skoro celá vesnice, bez ohledu na věk a pohlaví, sešla na polích a lukách, které kopírovali břeh řeky Jihlavy. Pomocí sítí, podběráků a jiného rybářského náčiní lovili ryby, které se s ustupující řekou nevrátily zpátky do proudu vod. Ryby různých velikostí a druhu si lidé mezi sebou rozebrali. Jak říká pan Boleslav: „ Všichni hodovali, ne jenom lidé, ale i dobytek. Vesnicí se v tomto čase linula charakteristická vůně rybího masa.“ Během svého průzkumu jsem vyslechla mnoho historek spojených s povodněmi. Některé se tradičně vyprávějí na různých rodinných sešlostech a předávají se z generace na generaci. A jak slovo tradice definují odborníci? Latinsky traditio – tradere znamená předávání a to nejčastěji mezigenerační předávání poznání, schopností, obyčejů či mravů v rámci kultury nebo skupiny. Slova se nepouţívá pouze v jediném významu. Rozumí se jim: 1. To, co se předává tradium. 2. Proces předávání tradendum. 3. Zvyklostí, konvence (navyklý způsob jednání), obyčeje. (www. Wikipedie.cz)

11

2 HODY – POSVÍCENÍ 2.1 Stručně z historie Podle legendy slavil první posvícení Šalamoun, kdyţ světil svůj chrám v Jeruzalémě. Kaţdý rok v tento stejný den pořádal hostinu pro své přátelé na počest vysvěcení chrámu. Jak jiţ tato legenda naznačuje, posvícení bylo výroční slavností, které se slavilo v neděli před nebo po svátku světce, jemuţ byl zasvěcen místní kostel. Posvícení bývalo jedním z nejoblíbenějších svátků prostého venkovského lidu, kterým zároveň oslavovali ukončení polních prací. V Čechách se slavilo posvícení a na Moravě hody. Bylo to období nového máku do buchet, zralých švestek na povidla, vykrmených hus na pekáč. Spiţírny voněly čerstvě namletou moukou a zásoba vajec naznačovala ideální dobu na posvícení či hody. Dříve se posvícení slavilo většinou od sobotního večera do úterního rána, někde do čtvrtka, místy dokonce týden tzv. „od starého posvícení do mladého posvícení“, tedy od neděle do neděle. Avšak samotné přípravy na posvícení začínaly mnoho dnů předem čistěním stavení a dvorku. Zároveň s oslavami se konávalo mnoho zásnub a uzavíralo plno sňatků. O posvícení se scházela cela rodina včetně širokého příbuzenstva a všichni svorně zasedli u bohatě prostřených stolů. Obecně platilo: čím více hostů, tím větší pocta pro hostitelku. (Bestajovský, M. 2006) Co je to posvícení a jak se dříve slavilo, napovídá i tato lidová báseň z Čech. POSVÍCENÍ Už máme posvícení, za dveřmi v síni.

A co jich napečem, to po dvou pecích,

Jdeme pro řezníka, ať bije svini.

ty je pak rozneseš, Vašku po strejcích.

Voda se vaří, z měděnce skáče

Když přijdeš do domu, dej pozdravení:

a zejtra zas budeme dělat koláče.

že je zvem oba dva na posvícení. (Plicka, K., Svolinský, K., Volf, F. 1954) 12

2.2 Hody v naší vesnici Hody bývaly od nepaměti nejslavnějšími dny v roce a jsou taky pravým svátkem pro chasu, děti i dospělé. Hody malé či mladé bývají v srpnu a trvají dva dny, hody staré (císařské) bývají v říjnu a trvají aţ čtyři dny. Před mladými hody oznámili staří stárci starostovi volbu nových stárků. V ustanovený den se sešla chasa a zvolila ze sebe tři stárky. Za přítomnosti starosty zvolili z těchto tří prvního nejváţenějšího stárka. Zvolení stárci vybrali si pak z děvčat svoje stárky, kterými byly sestry stárků nebo jejich nejbliţší příbuzné nebo jejich milé. Toto stárkovství mělo platnost po celý rok aţ do příštích mladých hodů. První stárek řídil všechny zábavy, objednával muziky, přijímal a vydával peníze a byl zodpovědný starostovi a obecnímu úřadu za náleţitý pořádek při zábavách a za dobré mravy mezi chasou. Bylo to tenkrát největším vyznamenáním pro venkovského hocha, jakého se mu mohlo kdy dostat. Na výpomoc měl k ruce druhého stárka. Funkce třetího stárka byla také významná, neboť nosil u sebe klíče od místnosti, kde měla chasa uskladněné pití. Musel se starat po celou dobu hodů, aby chasa i muzikanti měli stále co pít. Musel být stále ve spojení se sklepníky. Stárky měli na starosti ozdobit máju, kterou stárci s chasou vyrobili. Na „juchačky“ - (speciální sklenice na víno) navazovaly dlouhé stuhy a klobouky stárků ozdobily květy. První stárka zvlášť pak připravila „šaránek“ na juchačku pro prvního stárka. Šaránek byla bílá sukýnka, mající při spodním okraji čtyřmi řadami přišité bílé a červené stuhové hvězdičky. V sobotu odpoledne se stárci s chasou sešli na návsi před obecním úřadem a v doprovodu muzikantů šli po vesnici zvát lidi na hody. První stárek se svou stárkou zvonili na dveře od dveří ke dveřím. Kde jim otevřeli zval stárek hospodáře: „ Chasa ivaňská pořádá taneční hodovou zábavu, ku které Vás jménem ivaňské chasy uctivě zveme, byste nás dnes navštívili a vespolek s námi se pobavili.“ Poté stárek podal hospodáři a všem domácím svoji nazdobenou juchačku, aby si s ním připili. Podobně učinil druhý i třetí stárek. Po přípitku také hospodář pohostil vínem a koláči stárky a muzikanty, kteří celou dobu před jejich domem vyhrávali. Sobotní večer stárci, stárky a chasa zahájili tancem a zpěvem pod májou. V neděli dopoledne se všichni stárci, stárky a chasa sešli v kostele, kdy místní farář poţehnal hodům. Na 13

oběd se celá chasa i se svými stárkami a muzikanty sešli u hlavní stárky. Zde se všichni občerstvili a vydali se v průvodu zavádět starostu. Před domem starosty hlavní stárek vyzval starostku nebo hlavní stárka starostu podle toho, kdo byl zrovna zvolen k tanci. Posléze se celý průvod v čele se starostkou a jejím muţem vydali za doprovodu muzikantů pod máju. Stárci obcházeli s muzikanty po place kolem máji a zpívali. Tanec zahajovali opět stárci se svými stárkami. Tančili tři kousky sólo. Potom si všichni zavdali. Kdyţ spustila hudba k tanci, stárci a stárky s chasou si šli pro tanečního partnera mezi hosty. Stárci se svými stárkami organizovali v době tance různá sóla. Sólo ţenáčů, sólo svobodných pánů, sólo babiček a dědečků. Vţdy při těchto sólech si tancující pár musel zavdat skleničku vína se stárkem či stárkou a vykoupit se nějakou tou korunou. Hodová zábava trvala někdy aţ do brzkých ranních hodin. Často se tato zábava neobešla bez pořádné rvačky. (Z vyprávění starších občanů Ivaně, z Kroniky ivaňské)

14

2.3 Kroj a nářečí „Lid zdejší krojem a mluvou liší se zplna od sousedů svých za Švarcovou a horní Jihlavkou.“ (z Kroniky ivaňské)

Dež sem šla na hode, bela sem ráda,

Běžela sem po trávníčko,

velikó radosťó haž sem hopala,

Zlámala sem si nožičko. (Plicka, K., Svolinský, K., Volf, F. 1954)

„Kroj není již ani národní, ani venkovský po vzoru slováckém. Jest spíše městský. Zvláště u mužů zplna. Volba barev látky jest tmavá nebo šedivá. Klobouk nosí se plstěný, městský, v zimě jest oblíbená beranice a zimník koží podšitý. Vesta zapjata jest až ke krku. Límeček od bílé košile se přehrnuje a pod něj uvazují barevný šátek u starších. Děvčata nosí se „poloměstsky“. Oblíbeny jsou živůtky, zvláště v létě. Za ozdoby jich obšívána jest pouze dolní část a rukávy stužkami. Sukně nosí se dlouhé, né však k zemi a hodně široké. Účes řetízkový, jest to umělecká spleť pramínků vlasů, kteroužto úpravu úmějí zde pouze některé ženy. Přece však srovnání s krajem žen z německých osad okolních tento kraj vyniká mnohými přednostmi. O volbě barev ani nemluvím! Oblíbenou přikrývkou hlavy jest šátek, musí být hedvábný a hodně měňavých barev, zrovna jako zástěrka! Střevíčky nosí tu nízké.“ (z Kroniky ivaňské)

15

Z historických pramenů, kroniky ţidlochovického panství, vím, ţe Ivaň měla svůj vlastní kroj, který se však nedochoval. Stárci a stárky proto v současné době vyuţívají kyjovského kroje. Já jsem bohuţel neměla tu čest být ivaňskou stárkou, která jakoţto svobodná dívka se mohla účastnit hodů. Proto jsme před pěti lety zavedly s vdanými ţenami novou tradici – „Babské hody“. Díky této tradici jsem sama na sobě vyzkoušela kroj. Kroj pro vdané paní má svůj charakteristický vzhled. Vdaná ţena musí mít na hlavě šátek, symbolizující její stav. Suknice bývají většinou delší, ale dnešní doba jiţ není tak přísná. Samotné oblékání je velice náročné. Ţena to nezvládne sama. Potřebuje odbornici, která ji pečlivě podle charakteru kroje oblékne. Pro mě bylo nejhorší šněrování do několika spodniček a přidělání „jelita“ pod suknice. Člověk měl najednou pocit stísněnosti a neohrabanosti. Celou tuto svázanost do krásně naškrobených látek dovršila bohatě zdobená vestička se šněrováním. Po pěti minutách jsem chtěla všechno ze sebe sundat a pořádně se nadechnout. Pohled do zrcadla mi však toto rozhodnutí vyvrátil. Byla jsem „krásná stárka“. Kroj má své kouzlo, které vás uchvátí, nechcete se ho vzdát. Příští rok jsme na babské hody zvolily muţský kroj. Protoţe jiţ mám zkušenosti s oblékáním obou druhů krojů, mohu tvrdit - muţi to mají lehčí. U oblékání jsem nepotřebovala pomoc. Necítila jsem se stísněně, nic mě neškrtilo a neškrábalo, vlezla jsem se i do malých prostorů. Nebylo to však to pravé. Při pohybu jsem neslyšela šustění naškrobených spodniček, nezaţila jsem dobrodruţství, kdyţ jsme dvě stárky chtěly současně projít dveřmi. Avšak tyto dva kroje se krásně doplňují, jak barevností, která se odvíjí od oblasti, tak doplňky. V následujících letech jsme si kroje šili podle tématu Babských hodů sami. Můţu s hrdostí tvrdit, ţe tato tradice se stala stěţejní akcí v naší vesnici.

16

2.4 Kroje ve výtvarném umění Asi nejznámějším českým malířem, který zachycuje ve svých dílech ţivot prostého lidu, zvyky a slavnosti slováckých vesnic je Joţka Úprka. Právě v jeho obrazech si můţeme povšimnout barvitosti a podoby lidových krojů Moravského Slovácka. Světlo světa spatřil 25. října roku 1861 v Kněţdubě na Moravě. Malířský talent zdědil po otci. Studoval ve Stráţnici, Olomouci a od roku 1881 pokračoval ve svých studiích na praţské akademii u Františka Čermáka. Své studium dále prohluboval v Mnichově. Zde se také stal spoluzakladatelem spolku „Škréta“, jehoţ členy byly další slavné osobnosti našeho malířství: Alfons Mucha, Antonín Slavíček, Pavel Socháň, Luděk Marold. Po čase se vrací zpátky do své rodné vesnice, kde vzniká jeho stěţejní část z rozsáhlé umělecké tvorby zachycující ţivot prostého lidu na vesnici. Autor zde velice autenticky zobrazoval kroje. Některé obrazy s touto tématikou slouţily jako předlohy k rekonstrukci jiţ zapomenutých krojů. Joţka Úprka se loučí se světem 12. ledna 1940 v Hroznové Lhotě a zanechává po sobě rozsáhlou sbírku obrazů, vypovídající příběhy obyčejných lidí jeho doby. Jméno „Antonín Vojtek“ je spojováno s díly, která zobrazují současný ţivot a krajinu na jiţní Moravě. Charakteristický rukopis umělcův je nezaměnitelný v jeho olejomalbách s přírodní tématikou. Vojtek se 10. ledna roku 1934 narodil v Horních Bojanovicích. A od útlého dětství se zabývá výtvarnou tvorbou, která se postupem věku výrazně mění. Jeho inspirací se stal jihomoravský kraj, zvláště rodná vesnice. Mě zaujaly Vojtkovy kresby a akvarely s tématikou vesnických slavností, kde jako Úprka zachycuje podobu místních krojů. Bohuţel jeho tvorba se v současné době ubírá geometrickým podáním krajiny.

17

3 PŘÍSTUP K VÝTVARNÝM ČINNOSTEM V MŠ Kdyţ se zamyslím, jaký přístup ve své profesi vyuţívám, řekla bych, ţe hlavním mým cílem je podnítit děti tak, aby sledovaly více neţ jednu cestu při ztvárnění svých představ. Dobrou motivací se snaţím děti vtáhnout do řešení výtvarného problému. Svým přístupem podporuji i málo aktivní děti. Z vlastní zkušenosti vím, ţe silný záţitek či proţitek z dané situace je daleko účinnější ve výchově a vzdělávání neţ pasivní přijímání informací. Jako dítě jsem jen pasivně musela přijímat informace sdělované naší soudruţkou učitelkou. Pokud jsem jen trošku vybočovala z řady a dovolila jsem si v zimním období malovat rozkvetlou louku, nastal problém. Obávám se, ţe většina mých vrstevníků a troufám si říct, ţe i někteří současní ţáci proţívali stejné pocity. Díky změnám v dnešním přístupu ke vzdělávání se změnil i náhled na výtvarnou výchovu. Tento předmět se stává plnohodnotným a uznávaným výchovným a vzdělávacím prostředkem dětí v předškolním i školním věku. Jedním z cílů výtvarné výchovy, který ve svém přístupu preferuji, je rozvíjení emociální sloţky osobnosti dítěte, jeho hodnotové orientace vztahu k ostatním lidem, vytváření estetických kritérií nejen k produkci člověka, ale také ţivotního prostředí. Snaţím se respektovat osobnost dítěte, podporovat jeho tvořivost a podněcovat ho v jeho další seberealizaci. Děti mě svým přístupem k řešení daného problému inspirují k dalším navazujícím činnostem. Stáváme se zde partnery, kteří řeší určitý problém společně a ovlivňují se navzájem svými myšlenkami, nápady a realizacemi. Dítě se při tomto přístupu cítí bezpečně. Daleko více se otevře a získává tak jistotu ve svém projevu.

Vše je vedeno nenásilnou, hravou a hlavně

dobrovolnou formou. Dítě z činností musí mít pocit, ţe vše co dělá, dělá proto, ţe chce a ne ţe musí. Pokud bych měla svojí metodu někam zařadit, přiklonila bych se spíše k tomu, ţe pracuji formou výtvarných řad. „Obecně lze říci, že výtvarné řady jsou poměrně krátké a srozumitelné útvary, které rozvíjejí kterýkoli námět, úsek učební látky nebo výchovný problém.“ (Roeselová, V., 1997, s. 30)

18

3.1 Výtvarné řady Úlohy ve výtvarných řadách na sebe logicky navazují a tvoří tak jeden koncepčně promyšlený celek. Tyto řady jsou dostupné jiţ dětem předškolního věku. Rozvíjí v nich nejen výtvarnou sloţku, ale především smyslové proţitky, emoce, sociální cítění. Seznamují se tak se sebou samým a okolním světem. Mezi výhody této metody patří na prvním místě jasnost, stručnost, přehlednost. Kaţdý jedinec má dostatek času výtvarně se projevit, aniţ by byl do něčeho tlačen. Samostatný výběr výrazových prostředků umoţňuje osobnostní růst, vazby k materiálům, nástrojům a v neposlední řadě taky námětům. Učí děti odhadnout jak nejpřesněji vyjádřit své pocity a myšlenky. Výtvarné řady můţeme pojmout několika způsoby. Jako výtvarný cyklus, metodickou řadu, tématickou řadu. Kaţdý druh má svá specifika a v dětech rozvíjí různé sloţky. Pro děti předškolního věku je podle mých zkušeností nejvhodnější „výtvarný cyklus“. Zabývá se jedním námětem. Dítě zde hledá, jak tento námět ztvárnit dle svých představ a moţností. Z výsledných prací vzniká cyklus výtvarných děl podloţených společnou myšlenkou. Výtvarný cyklus je koncepčně jednoduchý. Téma v něm negraduje, ale vznikají jeho jednotlivé varianty. U dětí stimuluje výtvarné myšlení. Díky porovnávání prací svých kamarádů se v dítěti rozvíjí koncepční myšlení. Děti tak objevují nové motivy. Nechají se jimi inspirovat v dalších výtvarných aktivitách. „Tematická řada“ vyhovuje dětem hloubavým, zvídavým, touţících po nových a nových informacích. Děti se zde zabývají daleko hlouběji daným tématem. Promyšleně sledují krok za krokem. Ve své fantazii rozvíjejí určitý příběh, který se snaţí výtvarně zmapovat. Děti se zde seznamují podrobněji s okolním světem. „Metodickou řadu“ z mého pohledu řadím mezi ty sloţitější výtvarné metody. Obsahuje na sebe navazující výtvarné práce, které vychází z určitého známého podnětu. Podnět děti rozvíjí do své výsledné představy. Pečlivě sleduje, zkoumá, daný předmět a jeho vlastnosti při různých podmínkách. Vše postupně výtvarně zaznamenává. Tato výtvarná řada podporuje logické myšlení a vědomí návaznosti. Dítě se zde učí soustředěnosti na kaţdý svůj výtvarný krok. Děti tyto výtvarné řady berou jako určitou výzvu, kde mohou experimentovat, výtvarně vyjádřit své myšlenky a pocity. (Roeselová,V.1997) 19

3.2 Návaznost na RVP ve svém vlastním pojetí výuky Jak jsem se jiţ zmínila v kapitole 3, ve svém plánování činností se z velké části nechávám inspirovat dětmi, jejich zpětnou vazbou. Malé děti jsou při svých činnostech, jak spontánních tak řízených, velmi nápadité. Při svém plánování tyto dovednosti dále rozvíjím. Mám však na mysli vţdy jejich osobnost, kterou respektuji. Projevuji k jejich tvorbě empatii a porozumění. Vţdy jejich činnosti podporuji a podněcuji. Při svém plánování rozvíjím tvořivost a klíčové kompetence RVP PV. Při počátečním plánování si určím dílčí cíle dané oblasti (RVP PV s.13) v průběhu činnosti je sleduji a podporuji. Zvolím si nabídku a prostředky vzdělávání, které jsou k dané výtvarné řadě nejvhodnější. V reflexi zhodnotím očekávané výstupy, zda byly naplněny či ne. Později s těmito informacemi pracuji v dalším plánování dále. Během výtvarných řad často musím rychle reagovat na projevy dětí a můţe se stát, ţe vybočíme z předem naplánované činnosti. Vţdy však mám na mysli, aby děti při vzdělávání rozvíjely kompetence, které se prolínají a vzájemně doplňují. Děti netlačím při realizaci do určité představy. Nechávám jim volnost projevu. V závěru si vţdy naši práci vzájemně zhodnotíme a představíme. Musím podotknout, ţe hodnocení a prezentace prací je dobrovolná. Při svém pojetí výuky se snaţím vţdy naplnit zásady tvořivého myšlení, o kterých se zmiňuje Katarína Fichnová a Eva Szobiová ve své knize Rozvoj tvořivosti a klíčových kompetencí dětí 2007, které vţdy slaví úspěch.

20

3.3 Výtvarné řady inspirované tradicí hodů Tyto výtvarné řady jsou inspirované hodovou tradicí konající se pravidelně kaţdé léto v naší vesnici. Hody jsou dětem velmi blízké, většina z nich se jich aktivně účastní, právě proto jsem si vybrala toto téma jako východisko pro praktické výtvarné činnosti. Aktivní účast dětí a aktuální proţívání této tradice usnadní úvodní motivaci k výtvarné práci. Motivace k různým činnostem je tak jednodušší. V následujícím textu se snaţím o didaktický rozbor a reflexi průběhu provedených výtvarných činností. Výtvarným řadám předcházela účast dětí na ivaňských hodech. Osobní seznámení dětí s dívčím a chlapeckým krojem, který jsem pro inspiraci přinesla do školky. V rámci seznámení s tradicí kroje nás navštívila paní Langová, která dětem kroj představila. Poutavě do detailu popsala kroj a jeho přednosti. K dokreslení atmosféry nám přinesla ukázat své fotografie zobrazující stárky minulého století. Děti byly vyprávěním okouzleny. K mému překvapení s paní Langovou vedly „odborné“ diskuze nad tématem kroj. Sdělovaly své vlastní zkušenosti s krojem, jaké strasti musely překonávat, neţ je maminky namašlily do krojů.

21

4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Naše škola Budova základní a mateřské školy stojí v malebné vesničce Ivaň jiţ od konce 18. století. Za tuto dobu prošla mnoha architektonickými úpravami. V současné době základní a mateřská škola tvoří jeden subjekt. Obecní úřad je jiţ delší dobu jeho zřizovatelem. Spolupráce mezi oběma subjekty je výborná. Pořádají společné školní i mimoškolní aktivity. V budově se nachází jedna smíšená třída v mateřské škole, samostatná první třída,dvě dvojtřídky (2.-3.ročník, 4.-5. ročník) v základní škole. Jeden z cílů vzdělávání dětí této školy je seznamovat je a prohlubovat v nich zájem o historii, tradice a dění v obci a blízkém okolí. V této škole jiţ pracuji třetím rokem, zde jsem vytvářela, realizovala a rozvíjela spolu s dětmi mé výtvarné projekty určené pro tuto bakalářskou práci.

Motto „Všichni hledají dokonalé učitele, ovšem učitelé jsou lidé, přestoţe jejich ponaučení mohou být boţská - a právě to druzí těţko přijímají. Nesmíme si plést učitele s lekcí, rituál s extází, přenašeče symbolu s vlastním symbolem. Tradice je spjata se setkáváním se se silami ţivota, a ne s osobami, které vše přenášejí.“ Paulo Coelho

22

4.2 Výtvarná řada KROJ 4.2.1 Spodničky Dílčí vzdělávací cíle: Rozvoj komunikativních dovedností (verbálních i neverbálních) Rozvoj tvořivosti (tvořivého myšlení, řešení problémů, tvořivého sebevyjádření) seznamování s místem a prostředím, ve kterém dítě ţije a vytváření pozitivního vztahu k němu Motivace: „Původně bývaly spodničky měkké - bavlněné a nosily se pouze jedna, dvě, maximálně tří. Neškrobily se, proto v nich nebyl tak omezený pohyb jako dnes a děvčata nebyla tak široká. Později, když se začaly nosit vrchní sukně, lemované portami a pentlemi, začala děvčata nosit bílé spodničky, které byly naškrobeny syrovým škrobem a počet spodniček se zvýšil na pět až deset. Ve všední dny se nosily pouze tři spodničky a vrchní sukně.“ (www.velkepavlovice.cz) S dětmi si prohlédneme kroje. Zahrajeme si na prodavače a kupující (učitelka je v roli prodavače a děti se stávají zákazníky). Prodavač nabízí kroje svým zákazníkům. Odborně (dle svých zkušeností a vědomostí) je popisuje a jednotlivé části pojmenovává. Učitelka si s dětmi můţe vyměnit roli. V rámci prodeje se děti zaměří na spodničku. Počítají, kolik spodniček kroj má, jakou mají strukturu a čím se liší od sukně. Pomůcky: Barevné papíry různých velikostí Postup: Děti z barevného papíru skládají harmoniku připomínající sklady na spodničce. Takto poskládané barevné papíry jemně natáhnou, tak, aby sklady byly stále zřetelné. Tyto papíry pokládají do různých barevných vzorů.

23

Reflexe: Této výtvarné řadě předcházela návštěva pani Langové, která nám povídala o krojích. Děti byly jejím vyprávěním okouzlené. Kdyţ si druhý den v komunitním kruhu sdělovaly mezi sebou záţitky z malé besedy o krojích, překvapilo mě, kolik informací si dokázaly zapamatovat a pouţit je déle ve svém vyprávění. Jak jsem zpětně zjistila, hra na obchod byla velmi dobrá motivace pro tuto výtvarnou činnost. Trochu jsem ji upravila-zjednodušila. Prodavač nabízel jen látky. Děti si při svém nakupování procvičovaly barvy. Nadešla chvíle, které jsem se trochu obávala. Na první pohled jednoduchá manipulace s listem papíru se můţe stát pro některé jedince nepřekonatelná a odrazující. Naštěstí tato skupina dětí (4-6 let) si s malými zádrhely poradila. Jen Pepíček více proţíval své počáteční neúspěchy. Vadilo mu nepravidelné skládání papíru. Vysvětlila jsem mu, ţe to vůbec nevadí, ba naopak, nepravidelnost je zajímavá a krásná na jeho látce. Do jejich skládání jsem více zasahovat nemusela, pomáhaly si vzájemně. Z připravených skládaných papírů děti sestavovaly barevné obrazce. Z počátku si kaţdý chtěl stavět svůj obrazec, ale vznikl problém, ţe nebylo dostatek materiálů. Začaly tvořit skupinky, aţ nakonec pracovali všichni dohromady. Vznikala zajímavá barevná seskupení. Děti zkoušely, co takto upravený papír vydrţí. Vršily ho na sebe a přicházely na to, ţe kdyţ sklady budou dávat na sebe, bude papír lépe drţet tvar-komín. Postupně u dětí opadal zájem a odcházely si hrát. Jen Dominika (6let) zůstala ve výtvarné dílně sama, plynule přešla z jedné tvořivé činnosti ke druhé. Opustila sklady na spodničce a začala se věnovat stavbě domu a jeho okolí. K tomuto vyuţila jiţ zhotovených skládaných papírů jako výtvarného prvku. Tyto poskládané papíry dále pouţiji při pohybových činnostech.

24

4.2.2 Sukně Sukně – Malý vzorník Dílčí vzdělávací cíle: Osvojení si praktických dovedností přiměřených věku Rozvoj komunikativních dovedností a kultivovaného projevu Rozvoj kooperativních dovedností Motivace: „Sukně – Bývaly škrobené, nařasené a dlouhé až do půli lýtek. Nazývány byly podle látek, ze kterých se šily, např. valisky, grumašky, tykýtky, súkenice černý i zelený atd.

Nynější vrchní sukně se nejčastěji jmenují kašmíry a atlasky.“

(www.velkepavlovice.cz) S dětmi si v komunitním kruhu povídáme, jak je důleţitý vzor-ornament na hodové sukni. Tu si také s dětmi prohlédneme. Ukáţeme jim klasické ornamenty inspirované lidovou tvorbou a moderně pojaté ornamenty vyuţívané v současném umění. S dětmi si zahrajeme na návrháře, kteří zhotoví zajímavý vzor na látku. Pro inspiraci přineseme vzorník látek, aby si utvořily představu, co bude náplní této činnosti. Pomůcky: Vzorník látek

Nůţky

Kartón různých velikostí, kartónová krabice

Temperové barvy

Zbytky látek, krajek, mašlí

Ploché štětce

Lepidlo

Foto, váleček

25

Postup: Děti ve skupinkách prohlíţí vzorník látek, který mají k dispozici. Látky jen neprohlíţí zrakem, snaţíme se, aby zde zapojily i hmat. Kaţdá látka má svou osobitou strukturu, kterou děti objevují. Neţ se začnou výtvarně projevovat, ještě si s látkami zahrají. Třídí je podle barev, podobnosti vzorku, struktury materiálu. Látky kombinují tak, zda se k sobě hodí. Vrší je na sebe a postupně zase odkrývají. Po této seznamovací části děti mohou a nemusí zůstat ve skupinkách. Vyberou si látky, které je upoutaly svým vzorem a strukturou. Pomocí techniky koláţe děti vytvoří svou látku. Vybraný materiál lepí na kartonovou plochu do různých kompozic, které tvoří originální vzor. Nakonec můţou tuto látku dozdobit tiskem. Koláţ: „Obraz vzniklý lepením různých druhů papíru, reprodukcí, útržků novin, tapet, vinět apod.“ (Malý slovník výtvarného umění, Raul Trojan, Bohumír Mráz, Státní pedagogické nakladatelství Praha1990, ISBN 80-04-22338-9) Tisk: „Pracovní postup, při němž se tisková barva přenáší z tiskové formy na potiskovaný materiál.“ (Malý slovník výtvarného umění, Raul Trojan, Bohumír Mráz, Státní pedagogické nakladatelství Praha1990, ISBN 80-04-22338-9) Na krajku děti nanesou malou vrstvu barvy. Takto nachystanou krajku přiloţí na jiţ hotovou látku. Válečkem jemně krajku v jednom směru přejedou. Zajímavý detail je na světě. S tak vytvořenou koláţí můţeme pracovat dále: Práce ve skupině: Děti ze svých koláţí skládají vzory. Děti ze svých koláţí vystřihují různé tvary, které skládají do zajímavých grafických vzorů. Tyto tvary si mezi sebou mohou vyměňovat. Nakonec nejzajímavější vzor mohou děti nalepit na velkou plochu kartonu. Obměna: Děti mohou vyuţít kartonovou krabici a připravenou koláţ lepí na strany krabice. Vznikl jim tak prostorový vzorník látek.

26

Sukně - Látky inspirované ročním obdobím Dílčí vzdělávací cíle: Rozvoj uţívání všech smyslů Rozvoj komunikativních dovedností a kultivovaného projevu Rozvoj schopnosti ţít ve společenství ostatních lidí, přináleţet k tomuto společenství a vnímat a přijímat základní hodnoty v tomto společenství uznávané Rozvoj společenského i estetického vkusu Motivace: Jaro – s dětmi sbíráme na imaginární louce květiny (barevné houbičky). Napodobujeme včeličky, které opylují květy. Léto – po třídě učitelka rozmístí obrázky s ovocem. Děti podle výzvy učitelky hledají odpovídající kartičky. Léto nám jiţ nabízí některé ovoce. Děti je přinesly do školky a společně je ochutnáváme. Podzim – v tomto období se u nás sbírá řepa. S dětmi se vydáme na pole takovou řepu sklidit. Zima – do školky si přineseme kousek přírody v podobě větviček. Zjistíme, proč se právě jehličnaté stromy vyuţívají na Vánoce. Pomůcky: Balicí papír

Červená zavařená řepa, krmná a červená řepa

Bílý papír

Větvičky jehličnanů, šišky, krušpánek

Větší kus látky

Temperové barvy

Barevné houbičky na nádobí

Ploché štětce + větší misky na barvy

Ovoce, nůţ

27

Postup: Děti vytvoří látky, které budou inspirované ročním obdobím. Nabídneme jim netradiční pojetí této realizace. Můţeme tato čtyři témata, Jaro, Léto, Podzim, Zima, dělat ve skupinkách najednou. Nebo se věnujeme jednomu tématu a pak druhému. Děti si tak postupně vytvoří všechny vzory látek. Jaro: Děti dostanou velkou plochu balicího papíru. Inspirované jarní loukou pomocí houbiček vytváří vzor látky. V kelímkách mají k dispozici temperové barvy s houbičkou. Tyto kelímky si mezi sebou vyměňují podle potřeby. Léto: Před touto činností dětem nakrájíme ovoce (mohou ho i ochutnat). Místo papíru zde nabídneme látku. Děti si tak mají moţnost vyzkoušet ve své tvorbě i jiný druh podkladového materiálu. Štětcem nanáší na rozřízlé ovoce barvu a technikou tisku zdobí látku. Podzim: Dětem ukáţeme červenou a krmnou řepu, rozřízneme je a ochutnáme. Popisujeme rozdíly mezi těmito plodinami. Do mističek dětem nachystáme kousky zavařené červené řepy, se kterou malují na bílé papíry vzor látky. Zima: Hned na začátku děti určují strom, ze kterých jsou větvičky. S učitelkou se snaţí k těmto větvičkám přiřadit i šišky. Větvičky si ohmatají, očichají a mezi sebou si sdělují informace získané z těchto smyslových vjemů. Nakonec větvičkami namalují vzor na látku.

28

„JARO“

Reflexe: Činnosti spojené s barvou jsou vţdy pro děti lákavé a uţívají si jich plnými doušky. Děti neţ přistoupily k samotné výtvarné realizaci, vyuţily moţnosti si zahrát pohybovou hru. Při této hře byly vyuţity barevné houbičky, které pak dětem slouţily při výrobě látky na šaty. Hra se jmenovala „Rozkvetlá louka“. Děti si zahrály na včeličky a podle hudby opylovaly květy. Sbíraly květy-houbičky, ze kterých vytvářely různé ornamenty, cestičky, komíny. Malé děti místo houbiček vyuţily barevné kostičky. Samotná výtvarná činnost byla zajímavá uţ tím, ţe děti nepouţívaly ke svému projevu štětce. Kaţdý z dětí měl svůj osobitý styl. Někteří houbičkou jen tiskali, byli to většinou kluci, jiní zase vyuţívali moţnosti tahu po papíře. Protoţe děti v tomto věku rádi kopírují či přebírají nápady svých kamarádů, vznikaly tak zajímavé kombinace stylů malby houbičkou. Tento styl malby zaujal nejvíc dívky. Bylo to dáno hlavně motivací. Dívky si rády malují a navrhují šaty, takţe tato činnost se promítla i do dalšího dne. Chlapci zase vyuţili suché houbičky ke stavbě komínů, aut, cest. Filípek (6let) a Adam (6let) si na velký papír nakreslili město s cestami a houbičky jim slouţily jako auta. K chlapcům se pak přidala i některá děvčata. Tato skupinka plánovala, jak město a silnice rozšíří, bohuţel k realizaci nedošlo.

29

„LÉTO“

Reflexe: Této výtvarné činnosti předcházela ochutnávka přineseného ovoce. Nejvíce děti bavilo, kdyţ jsem jim zavázala oči a oni musely, podle chuti poznávat, co to můţe byt za ovoce. Navzájem si radili. Neprozradili však název toho ovoce, radili vţdy v hádankách. „Roste to na stromě, má to červenou barvu a je to kulaté.“ Děti zde vyuţily svých dosavadních zkušeností. Díky hádankám si prohlubovaly slovní zásobu a vyjadřování. Ve výtvarné části měly děti k dispozici několik podkladů pro tisk ovocem. Mohly si vybrat mezi látkou, balicím papírem a klasickým výkresem. Většina zvolila balicí papír. Ještě neţ jsme začali pracovat, děti pečlivě prozkoumaly rozkrojená jablka, hrušky a spočítaly semínka. Pomocí namočených pruhů papíru v barvě si namalovaly stromy a tiskem dotvořily svou představu.

30

„PODZIM“

Reflexe: Do školky jsem dětem přinesla tři druhy červené řepy. Krmnou, sladkou-konzumní a zavařenou červenou řepu. Při ochutnávání krmné řepy se děti trošičku ostýchaly. Filípek ji jako první ochutnal, kdyţ řekl, ţe je sladká, tak se k němu přidaly i ostatní děti. Dokonce jsme se s dětmi shodly, ţe krmná řepa je mnohem chutnější neţ ta sladká. Kdyţ jsem dětem připravila mističky se zavařenou řepou, řekla jim, ţe budou s ní malovat, dost je to překvapilo. Se zaujetím se daly do práce. Maminky se nás na tuto činnost druhý den ptaly. To bylo pro mě dobré znamení, děti jsme touto činností zaujaly.

31

„ZIMA“ Reflexe: Tato výtvarná činnost se dětem z tohoto bloku „Látky inspirované ročním obdobím“ nejvíce líbila. Z vycházky jsme si přinesli větvičky, které náš pan školník v rámci regenerace stromů ostříhal. Různými způsoby jsme se s nimi seznamovali. Děti je poznávaly, navzájem si je na sebe pokládaly, očichávaly, mnuly je v dlaních. Do této seznamovací akce se zapojil i Davídek, chlapec, který se vyhýbá novým neznámým věcem. Zpočátku nás jen sledoval, usmíval se. Nakonec se rozhodl tuto aktivitu také vyzkoušet. Podle jeho reakcí mohu tvrdit, ţe byl spokojený. Dokonce mu nevadilo při styku s barvou, ţe se zašpinil. Děti bez ostychu namáčely větvičky do barev. Velkými pohyby paţí vytvářely úţasné barevné kompozice. Nakonec dostaly do ruky barevné rámečky, se kterými se snaţily najít na hotové ploše detail, který se jim líbí. Elenka a Dominika mě překvapily tím, ţe při výběru svého detailu braly i ohled na barvu rámečku.

32

4.2.3 Výšivka Výšivka - Než začneme vyšívat Dílčí vzdělávací cíle: Uvědomování si vlastního těla Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky, ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí Společné diskuze, rozhovory, individuální a skupinová konverzace Samostatný slovní projev na určité téma Rozvoj kooperativních dovedností Vytváření prosociálních postojů (tolerance, přizpůsobivost) A prostředí, ve kterém dítě ţije, vytváření pozitivního vztahu k němu

Motivace: Výšivky – Způsoby, jak je kroj vyšíván, které součásti, v jakých vzorech, barvách i technikách, jsou velmi rozličné. Různí se kraj od kraje a možno říci, že právě výšivky svým umístěním a barvou tvoří nejvíce rozdílů mezi kroji, rozlišujíce jejich variace i

33

v docela malých sousedních okrscích. Někde by byly stejné, co do typu i střihu kroje ze sousedních nebo blízkých okrsků, ale právě druh výzdoby a barva i vzor výšivky je rozlišují. Velikost, vzor, barva i techniky výšivek se mění však nejenom kraj od kraje, nýbrž i s dobou, takže v každém období vidíme výšivky jiné. Často se liší druh výšivek i podle součástí, takže na některých součástech zůstávají určité druhy výšivek jiné, nežli na druhých součástech..(Drahomíra Stránská, Lidové kroje v Československu, Díl I. Čechy, Vydalo nakladatelství J.Otto, Společnost s.r. o. v Praze , 40 léta rok nedatován) V komunitním kruhu si děti pozorně prohlédnou vystavené kroje. Upozorníme je na výšivky, kterými se budeme zabývat v následujících činnostech konkrétněji. Děti dostanou malý úkol. Přinést z domu jakoukoli výšivku (na ubruse, šatech, vestičce, kapesníku). Podrobně si tyto výšivky prohlédneme. Učitelka dětem klade otázky a snaţí se je zapojit do diskuze. Co jim výšivka připomíná. Jestli ví, jakým způsobem je zhotovená. Jaký materiál se musel pouţít při její realizaci. Po komunitním a diskusním kruhu jsou děti připravené na další činnosti. Psychomotorická činnost: Děti si zahrají na takové vyšívání. Kaţdé dítě se promění v jehlu. Ouškem si provlíkne vlnu a spolu s kamarády začnou vyšívat. Pomůcky: Vlny různých barev Postup: Pracuje skupinka 5-6 dětí. Tři děti si vyberou jednu vlnu, která se jim líbí svou barevností a postaví se do kolečka. Děti, které

34

drţí vlnu, si ji volným koncem upevní kolem pasu (symbolické navlečení bavlnky do ouška). Klubíčko hodí kamarádovi, který chycenou část vlny pevně drţí v ruce a druhou rukou hází nebo posílá vlnu dál. Takto děti vyšívají, dokud se jim neukáţe zajímavá výšivka. Reflexe: Poprvé jsem tuto psychomotorickou hru vyzkoušela ve svém pohybovém krouţku se staršími dětmi „Komunikace s provázkem“. Děti si mezi sebou povídaly pomocí barevných provázků. Napadlo mě, ţe bych mohla tuto hru vyuţít i ve školce. Trošku jsem se bála, ţe děti nezvládnou více činností najednou. Drţet vlnu jednou rukou a druhou rukou házet kamarádovi. Překvapily mě, vůbec mou pomoc nepotřebovaly. Ţivě mezi sebou komunikovaly, radily si, jak klubíčko hodit, aby bezpečně dorazilo, kam má. V řešení problémů, byli aktivnější chlapci. Někteří dokonce vymýšleli těţší kreace, jako například propletení klubíčka pod kolenem. U této činnosti děti vydrţely poměrně dlouho. Pro velký úspěch se hra opakovala i několik dní po sobě. Pracovně výtvarná činnost: Děti si prohlédnou tvar výšivky a vyzkouší vyšívat místo jehly pastelkou a bavlnkami. Pomůcky: Balicí papír

Barevné bavlnky

Barevné pastelky

Nůţky

35

Postup: Děti si vyberou pastelky, které se jim líbí a na velký formát balicího papíru kreslí na zemi velké kruhy jednou a druhou rukou. Potom si vyberou z velkého mnoţství připravených bavlnek a na této papírové výšivce bavlnkami dělají zdobené detaily. Reflexe: Malování na zemi je pro děti vţdy poutavé a zábavné. Při uvolňování ramenního a loketního kloubu děti zaţívaly spoustu dobrodruţství. V této činnosti je však více zaujaly bavlnky. Na začátku bavlnkami zdobily balicí papír. Postupně přešly ke zdobení podlahy. Bavlnkami vytvářely různé ornamenty a nakonec začaly omotávat i ţidličky. Davídek, který se straní činností při kterých by se měl sám prezentovat, se bez problémů zapojil. Dokonce jako první začal bavlnky různě motat po podlaze. Při této činnosti si děti procvičily jemnou i hrubou motoriku, správné uvolnění kloubů a v neposlední řadě drţení pastelky. Bylo zajímavé pozorovat, jak mezi sebou spolupracují. Zpočátku se jen navzájem okukovaly a napodobovaly. Postupně to však přešlo ve spolupráci. Půjčovaly si bavlnky, radily se, jak nejlépe nazdobit danou věc. V závěru nebyla v místnosti jediná ţidle, která by se nepyšnila bavlnkovými motanicemi.

36

Výšivka - Přírodní výšivka Dílčí vzdělávací cíle: Rozvoj a uţívání všech smyslů Samostatný slovní projev na určité téma Seznamování s pravidly chování ve vztahu k druhému Poznávání pravidel společenského souţití a jejich spoluvytváření v rámci přirozeného sociokulturního prostředí, porozumění základním projevům neverbální komunikace obvyklým v tomto prostředí Pochopení, ţe změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat a ničit

Motivace: Tato činnost je motivována krojem z projektu zaměřeného na hody. Všichni víme, jak děti milují kytky a jiné dary přírody. Můţeme jim do nekonečna vysvětlovat, ţe se kytičky netrhají, ţe nám uvadnou, pokud je nedáme do vázy. Tato výchovná snaha je marná. Tak se pokusíme s dětmi tyto rostlinky, které by určitě nevydrţely celou vycházku, vyuţít k estetické a přírodovědné činnosti. Neţ začneme s dětmi vytvářet krojové výšivky z rostlinek, které natrhaly, tak si tyto rostlinky pojmenujeme. Děti kamarády seznámí, kde rostlinka roste, či kde ji našly. Jakou má barvu, vůní a čím je zaujala. Při tomto rozhovoru dětem pokládáme takové otázky, u kterých by si děti měly vybavit kroj. Ještě jednou dětem vysvětlíme, co je to výšivka, jakou má na kroji funkci a pak je necháme samostatně pracovat. Mohou pracovat sami, ale i ve skupinkách. Pomůcky: Přírodniny, kytky, které děti během vycházky trhají

37

Postup: Tato činnost se odehrává v rámci pobytu venku. Děti si na vycházce trhají rostlinky, které nezahazují, ale budou je poznávat a nakonec z nich tvořit přírodní výšivku inspirovanou výšivkou na kroji. Učitelka najde vhodné a bezpečné místo pro rozhovor nad rostlinkami a volnou tvorbu. Reflexe: Děti venku rády pracují. Kdyţ mohou tvořit z věcí, které se jim líbí, jsou spokojené. Kytky milují a dneska jim nikdo neříkal: „Netrhejte ty kytičky, uvadnou vám, neţ je doneseme do školky!“ Děti pracovaly ve skupinkách na malých květinových ozdobách. Nakonec jsme s dětmi udělali jednu velkou přírodní výšivku. Starší děti vzaly organizaci do svých rukou. Malé děti nosily kytičky, lístečky, větvičky. Jedna skupina starších holčiček tyto donesené věci kontrolovala a třídila k dalšímu pouţití. Druhá skupinka spolu s Filipem a Adamem tvořila květinovou výšivku. Ostatní, co se nezapojili, si dělali své vlastní přírodní útvary. Na druhý den Michalka v komunitním kruhu vyprávěla, jak se šla s maminkou na výšivku podívat. A z donesených kytiček ze zahrádky výšivku ještě dozdobily.

38

5. Výtvarná řada ÚČES

4.3 Výtvarná řada ÚČES Dílčí vzdělávací cíle: Společné diskuze, rozhovory, individuální a skupinová konverzace Rozvoj kooperativních dovedností Rozvoj uţívání všech smyslů Motivace: Parádní účes dívek, jest účes řetízkový, jest to umělá spleť pramínků vlasů, kterouţ to úpravu umějí zde pouze některé ţeny. Honorář za úpravu vlasů platí se viktuáliemi (z Kroniky ivaňské) V komunitním kruhu si s dětmi prohlédneme několik druhů hřebenů. Popíšeme rozdíly, které hřebeny mají. Zeptáme se, kdo ve své profesi-práci vyuţívá hřeben. V rámci pobytu venku se s dětmi podíváme k místní pani kadeřnici (předem domluvená malá exkurze). Děti si do školky druhý den donesou hřeben. Zahrají si na kadeřnictví a nakonec uděláme malou výstavu hřebenů. Pomůcky: Temperové barvy

Hlína, písek, mouka

Tácek nebo paleta

Plátýnko, váleček

Štětce

Hřebeny různých barev

Balicí papír

Zrcadlo

Papírový rámeček 39

Postup: S dětmi rozvineme diskuzi na téma hřeben. Na co nám takový předmět slouţí, z čeho se vyráběl v minulosti a dnes. Nakonec děti před zrcadlem vytváří na svých hlavičkách originální účesy. I. Postup: Dětem vysvětlíme, ţe hřeben se dá vyuţít i k jiným činnostem neţ je běţné česání. Třeba k malování. Na paletu nebo tácek si děti vedle sebe nanesou větší mnoţství barev. Hřebenové zuby namočí do barev nebo štětcem nanáší na zuby a pak začnou libovolně malovat hřebenem po velké ploše papíru. Pozorují vytvořené stopy. Po zaschnutí si pomocí papírových rámečků hledají detaily, které je zaujaly. Z těchto detailů mohou děti pomocí nůţek a lepidla zhotovit koláţ. II. Postup: Na připravené plátýnko děti vyválí z hlíny placku. Hřebenem do hlíny dělají různé ornamenty, které mohou znovu uhladit a pokračovat v této činnosti znovu. III. Postup: Na tácek vysypeme větší mnoţství mouky uhlazené do roviny. Hřebenem děti do mouky malují a pozorují, jak se mouka chová. IV. Postup: Na tácek vysypeme písek nebo tuto činnost děláme přímo venku u pískoviště. Hřebenem do písku kreslíme různé čáry, vlnky, kolečka tak jako v předešlých postupech. V. Postup: Nakonec si s dětmi sedneme a diskutujeme o kreslení hřebenem na různý povrch. Snaţíme se podchytit a rozvinout dětmi pozorované rozdíly.

40

4.4 Výtvarná řada HODOVÉ KOLÁČKY Dílčí vzdělávací cíle: Rozvoj a uţívání všech smyslů Seznamování s pravidly chování ve vztahu k druhému Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních Posilování přirozených poznávacích citů

Motivace: Koláčky - ctění páni hosti, tento koláč mějte v uctivosti, neb je z boží úrody pečený, slzou mateřskou polévaný. Co ona se nastarala, než ten koláč uchystala!. Pro mouku byla v Berlíně, pro trnky byla v komíně, pro lopatu v Rosicích a pro dříví v Rakvicích. Kvasnice jsou z Brna kusa, vejce snesla loni husa. Až já budu hodovati, chci vám větší koláč dáti. Soli v něm bude tolik co mouky, cukru dva slaměné klobouky, koláč bude jako Hunkovice, trnek v něm jak Přísnotice, i kvasnic v něm bude dost a hrozinek od tří koz. (kroniky Ivaňské) S dětmi si zahrajeme na pekaře. Třída se promění v pekárnu plnou mouky a rozličných vůní. Budeme zadělávat, zdobit a péct dobré voňavé koláčky.

41

Pomůcky: Mouka hrubá

Kelímky od jogurtu

Mouka hladká

Vidlička

Mouka polohrubá

Keramická hlína

Cukr

Tvořítka na zdobení keramické hlíny

Sůl

Plátýnko

Šátek

Štětce

Tácky I.Postup : Na tácek nachystáme tři hromádky, hladká mouka, polohrubá mouka a hrubá mouka. Děti podle hmatu zkoušejí rozdíl mezi těmito moukami. Tento rozdíl pozorují i při rozmíchávání jednotlivých druhů mouky ve vodě. Vedeme s dětmi o těchto poznatcích diskuzi. II. Postup: Z cukru, soli a mouky na tácku vytvoříme tři hromádky. Děti se zavázanýma očima se snaţí, podle hmatu, čichu a chuti tyto hromádky identifikovat. III. Postup: Na stůl si připravíme plátýnko, keramickou hlínu, vodu v kelímku, štětec, tvořítka. Kaţdé dítě si vezme trochu hlíny a snaţí se v dlaních ukoulet kuličku. Tuto kuličku mezi dlaněmi trochu zamáčkne a tím dostane předběţný tvar koláčku. Na stole ještě koláček upravíme, dozdobíme a necháme řádně uschnout. Pokud by byly koláčky větších rozměru musely by být jiţ duté. Takto vyschlé koláčky dáme do keramické pece na první program - přeţah. Po vychladnutí koláčky naglazujeme a vypálíme na poslední konečný program. Vytáhneme z pece, necháme vychladnout a můţeme podávat ovšem jen jako dekoraci.

42

IV. Postup: Na tácek vysypeme mouku tak, aby vytvořila souvislou vrstvu. Děti si libovolně podle fantazie do mouky prsty kreslí. Můţeme vyzkoušet, do které mouky se dětem nejlépe kreslí.

Reflexe: Kreslení do mouky byla činnost, kterou vyhledávaly a stále se k ní vracely hlavně malé děti. Kontakt s jemnými zrníčky hrubé mouky byl dětem velmi příjemný. Byly uchváceny moţností něco do mouky nakreslit a pak jedním tahem tento výtvor zrušit a vytvořit následně druhý. Myslela jsem si, ţe si budou děti jen zahrabávat ruce a samotnému malování do mouky nedojde. Zmýlila jsem se. Ruce si do mouky zahrabávaly, aţ jsem se o tom zmínila. Vůbec děti nenapadlo do mouky foukat. Verunka (4roky) holčička, která nevydrţí dlouho u jedné činnosti, byla moukou okouzlena. Pracovala oběma rukama současně, nekomunikovala, jen se stále se usmívala.

43

4.5 Výtvarná řada STAVĚNÍ MÁJE 4.5.1

Stavění Máje - Stopy kolem nás

Dílčí vzdělávací cíle: Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky, ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí Rozvoj a uţívání všech smyslů Posilování prosociálního chování ve vztahu k ostatním lidem Seznamování se se světem lidí, kultury a umění, osvojení si základních poznatků o prostředí, v němţ dítě ţije Seznamování s místem a prostředím, ve kterém dítě ţije a vytváření pozitivního vztahu k němu.

Motivace: Stavění máje – tři dny před hody se chlapci z chasy vypraví do lesa pro strom na stavbu máje, která se stává hlavním symbolem hodů. V lese pokácejí smrky vybrané stárkem a na zpáteční cestě na koňském povozu veselé zpívají. Po příjezdu se čistí přivezené stromy od kůry a kope se hluboká jáma na máju. Mnohdy se nezastaví ani přes noc a pracují až do příštího dne. V pátek před hody se staví mája. Aby byla dostatečně vysoká a zdaleka viditelná, je obvykle složena z několika kmenů, které jsou spojeny železnými obručemi. Na vršku zůstávají zelené větve, které děvčata ozdobí barevnými stuhami a připevní se na něj první zralé hrozny. Je to vlastně dominanta hlásající širokému okolí, že právě tady začínají hody. Mája se staví tradičně ručně. Je přitom zapotřebí mnoho silných rukou, které za řízení velícího muže zdvihají máju vzhůru k nebi. Po usazení máje do hluboké jámy se na kmen připevní ještě kruh ozdobený stuhami. Pak už se jen pod „májů“ zpívá. Postavenou a ozdobenou máju obvykle v noci hlídají chlapci z chasy, aby jí někdo nepodřezal. (www.velkepavlovice.cz)

44

V komunitním kruhu dětem vysvětlíme tradici stavění „máje.“ Pozveme si jednoho ze stárků, který dětem vypráví, jak je to těţké takový vhodný strom nalézt. Pokusíme se takový strom s dětmi v rámci pobytu venku najít. Dětem během procházky vysvětlíme, ţe někteří lidé věří tomu, ţe kdyţ obejmou strom, ţe jim předá svou sílu a energii. Necháme dětem prostor, aby si sami našly svůj strom. Pokud jim to nevadí, mohou strom objímat, lehnout si na kořeny a pozorovat jeho korunu. Motivujeme je, aby vnímaly barvy, zvuky, vůni lesa. Protoţe si děti vybraný strom nemohou uříznout (otevřeme diskuzi, proč si strom nemůţeme jen tak v lese uříznout), tak si pomocí techniky frotáţe aspoň vezmou jeho stopu-strukturu, kterou si odnesou do školky. Ve školce pak tyto stopy vyuţijeme k různým činnostem. Pomůcky: Balicí papír

Lepidlo

Voskovky

Tuţka

Bílý papír

Velká plocha zelené látky

Postup: Děti se seznámí s tradicí stavění máje a sami si vyzkouší takový strom-máju v lese najít. Po cestě si procvičují, jaké známe druhy lesa a snaţíme se určit, kterým lesem zrovna procházíme. Děti poznávají stromy a jejich plody. Pomocí techniky frotáţe sejmou strukturu kmene vybraného stromu. Tyto stopy mohou snímat nejen ze stromů, ale i po cestě z lesa do školky. Frotáţ: Otisk reliéfně vystupující struktury materiálu (nejčastěji dřeva nebo textilu) na přiložený navlhčený papír přetíráním tužkou, tuhou, pastelem. (Malý slovník výtvarného umění, Raul Trojan, Bohumír Mráz, Státní pedagogické nakladatelství Praha1990, ISBN 80-04-22338-9) Balicí papír přiloţíme na kmen stromu, ze kterého si chceme vzít stopu. Pevně přidrţíme balicí papír na daném místě a voskovkou naplocho velkými tahy snímáme strukturu stromů. Děti ještě v lese získané stopy k sobě pokládají a tvoří tak kmen velké máji. Její špičku ozdobí lesními plody, kytkami….

45

Reflexe: Naše školka má velké plus, je situovaná v centru krásné přírody jiţní Moravy. Z jedné strany nás obklopují vinohrady, za řekou Jihlavou se rozprostírají luţní a smíšené lesy a vše dokresluje výhled na Pálavu. Náš kraj děti přitahuje svou rozličností a my učitelky tohoto daru při vycházkách a různých aktivitách vyuţíváme. Proto i při sbírání stop v našem lese byly děti nadšené. Přebíhaly od jednoho stromu ke druhému a hledaly ten pravý. Všechny děti bez výjimky stromy objímaly, lehaly si jim na kořeny a sledovaly koruny, ve kterých slyšely ptáčky. Spontánně některé děti kořeny zdobily lesními kytkami a navzájem si tyto krásy ukazovaly. Kdyţ zdobení stromů skončilo, museli jsme jim připomenout, proč jsme do lesa vlastně přišli. Toto dopoledne se nám vydařilo, i kdyţ jsem měla z této techniky obavy, malé děti ji s naší pomocí taky zvládly.

46

Pohybová činnost: Detaily ze získaných stop děti ve školce vytrhávají a pokládají na velkou zelenou látku. S těmito vytrhanými stopami si hrají. Jednou stopy představují klády a kameny v potůčku, po kterých se děti musí dostat na druhou stranu. Jindy stopy představují překáţky na běţecké dráze nebo vysoké skály, ze kterých vidí do daleka. Děti si taky zahrají na obry, kteří unesou na svém těle kládu a kámen. Pokusí se svým mocným fouknutím těmito předměty pohnout. Sami si pak vymýšlí různé hry inspirované předešlými činnostmi. Pomůcky: Vytrhané stopy – získaná frotáţ Několik metrů zelené látky Reflexe: Tato pohybová, částečně řízená činnost, se dětem moc líbila. Měly moţnost se při ní realizovat, probudit svou fantazii. Mě zaujalo chování Davídka. Chlapec - 5 let, který se straní všem činnostem, novým věcem a kontaktu s lidmi. Má rád své rituály, které se nesmí narušit. Pokud se tak stane, začne být nervózní, brumlá si, vzteká se a nakonec začne zuřivě plakat. Davídek chtěl jako první přeskakovat z kamene na kámen. Pomáhat kamarádovi při zdolávání překáţek. Smál se nahlas, všechno komentoval, byl rád, ţe je první. Musela jsem ho pořád sledovat. Bála jsem se, ţe kdyţ skončí hra, skončí i jeho nadšení a zapojení se do skupiny. Davídek se naopak ptal, tak co budeme dělat dále. Byl to krásný pocit a v tu chvíli jsem si

47

uvědomila, ţe toto povolání, přes všechny nesnáze, je to nejkrásnější, co můţu dělat. Jednou Davídkovi poděkuji, ţe to byl on, kdo mě utvrdil, ţe všechno má svou cenu, i kdyţ to tak zrovna nevypadá. Výtvarná činnost: Svou vytrţenou stopu nalepí děti na bílý papír a dokreslí ji ostrou tuţkou. Děti nakreslí podle vlastní fantazie stopu své vymyšlené postavičky, zvířátka. Nakonec si děti udělají malou galerii stop, o kterých kaţdý autor řekne svůj příběh. Pomůcky: Frotáţ

Výkres

Lepidlo

Tuţka č.2

Reflexe: Při této činnosti měly malé děti zpočátku problém, nedařilo se jim podle jejich představ vytrhnout stopu. Po malém tréninku, s mou pomocí, se jim to podařilo. Druhá část, kdy děti dokreslovaly stopy svých vymyšlených postaviček, zvířátek a jiných věcí, byla zábavnější. Děti se více uvolnily a měly z práce větší potěšení. Při vernisáţi si děti navzájem sdělovaly záţitky a obsahy svých děl. Někdy se jednalo aţ o úplné příběhy. Mně se nejvíce líbil příběh Adama, který nakreslil stopy broučka Vajíčkovce. „ Broučci Vajíčkovci bydlí v písku. Pořád se válí, protoţe jsou unavení a v písku nechávají po sobě stopy. Těch stop je tam

48

hodně, protoţe ţádný jiný Vajíčkovec si nemůţe lehnout na místo, na kterém uţ leţel.“ Připadalo mi to velmi vtipné. Kdyţ jsem se nad tím zamyslela, tak mi připadalo, ţe Adam kreslil sebe. Adam je taky pořád unavený a chodí si lehávat na našeho „Mazlíčka“. Některé děti měly dopředu promyšlený příběh a k tomu dokreslovaly stopy, většina si však příběh vymyslela, aţ měla výkres hotový.

4.5.2 Stavění máje - Jehličí Dílčí vzdělávací cíle: Rozvoj a uţívání všech smyslů Seznamování s pravidly chování ve vztahu k druhému Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních Posilování přirozených poznávacích citů

Motivace: V komunitním kruhu se dětí ptáme, zda si pamatují, jaký strom se hodí na stavění máje. Listnatý nebo jehličnatý. Vyjmenujeme znova jejich rozdíly. Poloţíme dětem záludnou otázku. Kdy z jehličnatého stromu opadá jehličí, nemáme však na mysli modřín. Zeptáme se dětí, jestli pak ví, jak malují skřítci. Skřítci v lese nemají papíry a pastelky. Ti malují prstem nebo klacíkem do hlíny, listí nebo jehličí. My si na takové skřítky s dětmi taky zahrajeme. Pomůcky: Bílý papír velkých rozměrů

Bílý papír

Jehličí

Pastelky

49

Postup: Na bílý papír rozprostřeme suché jehličí, do kterého děti prsty malují a tvarují obrázky do různých kompozic. Reflexe: Děti tato činnost nadchla. Byly překvapeny, ţe jehličí nepíchalo. Pořád si k němu čichaly a spojovaly jeho vůni s Vánocemi. U stolečků se střídaly. Navzájem se inspirovaly. Dominika začala do obrázků z jehličí kreslit pastelkami. Byl to velmi fascinující výtvarný projev. Michalka zase vyuţila jednotlivého jehličí, ze kterého postupně dělala zajímavé detaily dodělávané kresbou. K této činnosti jsme se vrátili ještě několikrát. Za několik dní jsem vyuţila poznatků spojené z této činnost. Přinesla jsem dětem bylinkové čaje, které v rámci kouzelného pytlíku čichem poznávaly. Všichni bezpečně poznaly mátový a heřmánkový čaj. Čajové pytlíky jsme roztrhla, děti v dlaních obsah mnuly a znova očichávaly. Začaly si s obsahy spontánně hrát. Promíchávaly druhy čajů mezi sebou. Sdělovaly si vzájemně své poznatky. Nakonec vyuţily zkušeností z předešlých činností a počaly do čajů kreslit.

50

4.6 Výtvarná řada TANEC Dílčí vzdělávací cíle: uvědomování si vlastního těla poznávání sebe sama, rozvoj pozitivních citů ve vztahu k sobě rozvoj kooperativních dovedností rozvoj společenského a estetického vkusu

Motivace: Tanec je pohybová společenská aktivita, provozována převážně za doprovodu hudby. Tanec většinou lidový je jednou z nejdůležitějších součástí hodů. Na zahájení vždy pod májou stárci a stárky tančí tanec, který si speciálně nacvičili k této příležitosti. Povětšinou se tančí tanec zva ný Beseda. Kraj od kraje se liší v náročnosti kreativitě. Děti seznámíme s krátkou básničkou, společně rozebereme její obsah. Zeptáme se, při jaké příleţitosti poskakujeme. Snaţíme se výběrem vhodných otázek je nasměrovat na téma tanec.

51

Dala jsem si botky kovat,

dala jsem si botky podšit,

abych mohla poskakovat,

abych mohla hodně skočit. Z Moravy (Plicka, K., Svolinský, K., Volf, F. 1954)

Pomůcky: CD přehrávač

Balicí papír

Barevné sukně, šátky na břišní tance

Štětec

Temperové barvy

Pivní tácky natřené bílým balakrylem

Paleta, nebo tácek

Špejle s ostrou špičkou

Tvrdší papír větších rozměrů, můţe být i nepravidelný

52

Pohybová činnost: Děti seznámíme s různými druhy tance. Dívky se na chviličku promění v baletky. Za zvuků arabské hudby se rozezvoní šátky, které mají malé tanečnice uvázané kolem pasu. V tělocvičně pustíme moderní současnou dětskou hudbu, na kterou improvizují. Tancují tak, jak hudbu sami vnímají. Děvčata se ve školce obléknou do barevných sukní a spolu s chlapci tančí na lidové písničky z CD přehrávače. Po krátkém tanci děti rozdělíme na dvě skupiny. Vysvětlíme první skupině, ţe teď bude velmi důleţité pozorovat druhou tančící skupinu. Její oblečení, zvláště sukně a jejich barevnost, které se ve víru tance krásně roztočí. Po písničce se skupiny vymění. Kdyţ jsou děti dostatečně vytančené, sedneme si s nimi do krouţku a povídáme si, jaké barvy při pozorování tančících kamarádů vnímaly. I. Postup: Děti dostanou k dispozici tvrdší papír větších rozměrů, temperové barvy, paletu. Při této tvorbě budou malovat rukama. Na paletu si budou postupně nanášet barvy, kterými na papír malují barevnost sukní v tanci. Snaţíme se, aby vyuţily celé plochy papíru. Barvy se mohou překrývat, mísit, vrstvit. K této činnosti můţe hrát taneční lidová hudba. II.Postup: Děti dostanou jiţ předem nachystané bílé natřené pivní tácky. Na tyto tácky kreslí jemné ornamenty, jaké o prázdninách viděly na sukních stárek (můţeme připomenout donesenými fotografiemi, či krojem). Po zaschnutí uděláme doprostřed malou dírku, kterou prostrčíme špejli. Vznikne nám jednoduchá „káča“. Tu roztočíme, děti mají moţnost pozorovat, jak se vzory změnily v zajímavé barevné šmouhy. III. Postup: Na zem rozloţíme velké mnoţství balicího papíru, pustíme hudbu. Děti si vyzují papuče, ponoţky a udělají dvojice. Kaţdá dvojice bude mít přidělenou jednu temperovou barvu. Jeden z dvojice svému kamarádovi natře barvou chodidla a začnou spolu po balicím papíru do rytmu hudby tancovat. Kamarádi se potom v natírání vymění. Pozor, velmi náročné na úklid a umývání nohou!! Po zaschnutí barev si dvojice mohou vyzkoušet, jak po papíře tancovaly - šlapou po svých stopách. Po domluvě mohou vyuţít i stopy druhých dvojic.

53

4.7 Výtvarná řada SKLEPNÍCI Dílčí vzdělávací cíle: rozvoj kooperativních dovedností rozvoj společenského a estetického vkusu vytváření prosociálních postojů (tolerance, přizpůsobivost)

Motivace: Sklepníci patří mezi nejdůležitější osoby chasy. Jsou pravou rukou třetího stárka. Sklepníci se starají, aby byly stále plné pohárky, juchačky a koštýře. Víno v žádném případě na hodech nesmí chybět. Sklepníci se liší od ostatní chasy svým charakteristickým oblečením. Nejdůležitější je dlouhá sklepnická, jemně vyšívaná zástěra.(z Kroniky ivaňské) S dětmi navštívíme vinný sklep, kde nás místní vinař seznámí s výrobou vína. V komunitním kruhu si mezi sebou budeme sdělovat své záţitky z exkurze. Zopakujeme si básničku, která byla napsaná nad vchodovými dveřmi sklípku. Vínečko, vínečko,

co by tu sirotků

kdybys nám umřelo,

po tobě zůstalo! Z Moravy (Plicka, K., Svolinský, K., Volf, F. 1954)

54

Pomůcky: Temperové barvy

Špunty, drátěnky, houbičky, hračky

Štětce

Balicí papír

Postup: Při této činnosti s dětmi vyuţijeme techniku tisku. Tisk: Pracovní postup, při němž se tisková barva přenáší z tiskové formy na potiskovaný materiál. (Malý slovník výtvarného umění, Raul Trojan, Bohumír Mráz, Státní pedagogické nakladatelství Praha1990, ISBN 80-04-22338-9) Na špunty děti štětcem nanáší barvy a tiskají na předem připravený balicí papír. Snaţí se vyuţít barevné stopy celého špuntu při svých kompozicích. Při této činnosti mohou děti vyuţít i jiné předměty, které je zaujmou svou zajímavou strukturou. Reflexe: Otiskování různých předmětů je pro výtvarný projev předškoláka velmi důleţitý. Příjemnou formou se seznamují s různými materiály, povrchy, technikou nanášení barev na předměty či plochu. Děti při této činnosti projeví svou fantazii, jsou nespoutané a daleko více kreativní. Přestávají se bát barev a uţívají si práci naplno. I v tomto případě si výtvarnou činnost uţily. Zpočátku jsem je při práci omezila při volbě tiskátka. Překvapily mě, ţe špuntem jen netiskaly klasická kolečka, ale vyuţily

55

i stopu špuntu při válení. Vznikaly zajímavé barevné kreace. Děti byly do činnosti zapáleny a přivítaly moţnost vyuţít ke svému tisku i jiné předměty, které nám nabízí školka. Fascinovalo je, jak se barvy překrývají a mění svůj vzhled. Pracovali jsme s temperou. Barva je hustější a nabízí dětem jiný druh míchání, neţ jsou zvyklí z vodových barev. Dětem chystám do mističek barvy, které během činnosti podle potřeby doplňuji. Po skončení práce nám některé barvy v mističce zůstanou. Učím děti, ţe je musíme vţdy všechny spotřebovat. Elenka však byla rychlejší neţ já a začala barvy vytírat ubrouskem. Zeptala jsem se: „Co s tím ubrouskem bude dělat“? „Zahodím ho do koše.“ „To by byla škoda, nepokusíme se s tím ubrouskem malovat?“, vyzvala jsem ji k přemýšlení. Začala ubrousek otiskovat na papír. Mističku po mističce stejným ubrouskem dokonale vytřela, mezitím dělala ubrouskové stopy. Nakonec jsme ubrousek rozprostřeli, dali sušit na topení a druhý den vyţehlili. Vzniklo tak další dílo, které mohlo skončit v koši. Elenka byla z činnosti nadšená a při nejbliţší příleţitosti své zkušenosti předávala dál. Od té doby neplýtváme barvami.

56

4.8 Výtvarná řada ZÁBAVA 4.8.1. Zábava - Papír Dílčí vzdělávací cíle: Rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky, ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí Rozvoj komunikativních dovedností a kultivovaného projevu Seznamování s pravidly chování ve vztahu k druhému Vytváření prosociálních postojů Rozvoj společenského a estetického vkusu Pochopení, ţe změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat a ničit

Motivace: Zábava – hlavní část hodů, na kterou se lidé těší celý den. V úvodu stárci zatančí Besedu a tím je večerní zábava považována za zahájenou. Součásti večerní hodové zábavy jsou sóla, při kterých stárci zavádí k tanci a tanečníkům dávají za malý poplatek závdavek vína. Stárci se po celou dobu zábavy starají o program a hosty.

57

V komunitním kruhu se dětí zeptáme, zda se na zábavu uţ byly někdy podívat? V Ivani se stalo již tradicí, že děti se s babičkami chodí dívat na večerní zahájení hodů. Dětem poloţíme druhou otázku, pro naši činnost důleţitější. Kdo z vás, děti, se byl někdy podívat, jak to vypadá druhý den po takové zábavě? Všude jsou skleničky, papírky, sáčky, petláhve, tácky a jiné válející se odpadky. To musí být teprve zábava to uklízet, nemyslíte? My se pokusíme „odpadky“, neţ je odevzdáme tam, kam patří, ještě vyuţít k různým činnostem. Vzdělávací činnost s ekologickým zaměřením: Na zem dětem nachystáme větší obrázky kontejnerů a kolem dokola rozházíme obrázky odpadků. Děti podle svých získaných informací obrázky odpadků dávají na příslušné obrázky kontejnerů. Tuto hru můţou děti hrát ve skupinkách, které mezi sebou soutěţí, kdo nejrychleji roztřídí odpad. Nakonec se děti zkouší navzájem. Pomůcky: velké obrázky barevných kontejnerů na tříděný odpad obrázky různých věcí, které chceme vyhodit: ze skla, papíru, umělé hmoty Psychomotorická činnost: Děti si vezmou papír a mačkají ho, zase ho rozdělají a zase mačkají. Tento postup mohou několikrát opakovat. Sledují rozdíly, jak se mění struktura papíru během několikanásobného mačkání. Děti si s vyrobenou kuličkou hrají, navrhují různé aktivity, které společně s kamarády realizují. Uvolňují si ramenní, loketní a zápěstní klouby. Procvičují dýchání, postřeh, jemnou a hrubou motoriku. Pomůcky: Měkké papíry, mohou být pouţité, pokud je nepouţijete k další činnosti

58

Reflexe: Tato psychomotorická činnost navázala na „Kouzelný pytlík“. Kouzelným pytlík je činnost, při které si děti procvičují smysly. Vţdy mají v pytlíku schované překvapení, které většinou podle hmatu identifikují. V tomto kouzelném pytlíku byl schovaný pomačkaný papír. Děti měly za úkol zhotovit to, co nahmataly. Bylo zajímavé děti pozorovat. Adámek (4roky) bez rozmýšlení vstal a šel si pro papír, který pomačkal. Většina dětí si také vzala papír, nemačkaly, začaly kreslit, co v pytlíku nahmataly. Kreslily většinou kolečka. Tak, jak je u dětí zvykem. Kdyţ zjistily, co dělá kamarád, začaly to po něm opakovat. Nakonec si všichni papír pomačkali. Tyto kuličky děti vyuţily při činnostech, které si vymyslely sami. Foukání do kuliček navrhl Filip (6let). To mělo největší úspěch. Papírové kuličky jsme si schovali pro další činnost. Děti se mě pořád vyptávaly, co budeme s těmi kuličkami ještě dělat. Nechala jsem je v napětí a dozvěděly se to aţ druhý den.

59

Výtvarná činnost: Děti si vezmou papírové kuličky (nebo si udělají nové), které si v předešlé činnosti vyrobily. Tyto kuličky si znovu na stole vyrovnají. Na tento papír děti zapouští vodové barvy. Výkres necháme usušit. Pokud děti chtějí, mohou v práci pokračovat dál. Výkres se zapuštěnými barvami slouţí jako podklad k různým otiskům, aranţovaným kompozicím. Pomůcky: Pomačkaný čistý papír

Štětce

Vodové barvy

Přírodniny, otisky a jiné dekorace

Reflexe: Dětem se činnosti líbily. Provázanost motorických činností a následná tvůrčí aktivita jim vyhovovala. Bylo zajímavé sledovat postřehy dětí, kdyţ zkoumaly rozdíly mezi pomačkanými papíry. Pepík (4 roky) se mi moc líbil. Jeden papír je tvrdý a druhý chlupatý. Při výtvarné činnosti pozorně sledovaly, jak se barvy chovají na pomačkaném papíru. Mezi sebou si o tom povídaly. Nejvíce se však realizovaly v dotvořování svých barevných výkresů. Michalka ráda experimentuje a v její činnosti to jde poznat. Vyuţila ke svému zdobení všechny přírodniny, které byly k dispozici. Kluci zdobení uţ tak neproţívali. Překvapil mě Davídek, který je vţdy jen pozorovatelem. V této činnosti překonal sám sebe a nevyţadoval mou intenzivní přítomnost jako jindy. Je moţné, ţe činnost, která předcházela výtvarné, Davídka uvolnila. Práci s barvami si uţíval. Následovala výstava.

60

4.8.2

Zábava – Petláhve

Dílčí vzdělávací cíle: Rozvoj fyzické i psychické zdatnosti Vytváření zdravých ţivotních návyků a postojů jako základů zdravého ţivotního stylu Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních Vytváření prosociálních postojů Rozvoj schopnosti ţít ve společenství ostatních lidí, přináleţet k tomuto společenství a vnímat a přijímat základní hodnoty v tomto společenství uznávané Pochopení, ţe změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat, ničit

Motivace: Školáky jsem seznámila s projektem naší mateřské školy, kdy malé děti vyuţívají odpadový materiál k různým činnostem. V hodině jsme rozebírali, kdy v naší obci můţeme vidět pohromadě nejvíce odpadků. Kolem školy, když roztaje sníh, po

61

diskotéce, po májové zábavě, po karnevalu…. Navrhla jsem jim, aby také zkusili něco vyrobit z odpadového materiálu. Po malé diskuzi si děti vybraly petláhve. Na lístečky jsem napsala několik témat, které by mohly realizovat. Vytáhly si „ Zvíře.“ Zvíře má být trojrozměrné, minimální velikost 1m x 1m. Děti na lístečky napsaly názvy zvířat, která by chtěly ztvárnit. Názvy se vyhodnotily. Vyhrála „ryba.“ Pomůcky: Velké mnoţství petlahví

Polystyrén

Starý novinový papír

Paspartovací nůţ

Tapetové lepidlo

Barva zelená, červená, stříbrná

Strečová folie

Špejle nabarvené

Barevný papír

Umělohmotná krabička od bonbónů

Nůţky, ploché štětce, houbička

Dvě kuličky nebo malé balónky

Postup: Děti na lístečky napsaly zvíře, které chtějí zrealizovat. Ryba - v první řadě se vytvořil barevný návrh, jak by ryba měla vypadat. Tato výroba trojrozměrné ryby je náročná na prostor a čas. Proto si musíme najít vhodné místo pro realizaci. Poloţíme na zem strečovou folii, která musí být delší a širší neţ ryba. Na tuto folii děti poloţí první vrstvu petláhví, která bude určovat délku ryby. Postupně se na takto vytvořený základ nabalují pomocí strečové folie další petláhve. Vytvoří se tak tvar ryby. Děti se rozdělí na dvě skupiny. Jedna skupina dopilovává tvar ryby pomocí malých petláhví a druhá skupina chystá velké mnoţství prouţků z novinového papíru. Začne nejtěţší část, oblepování ryby novinovým papírem, namočeném v tapetovém lepidle. Nanáší se několik vrstev na sebe. Během tohoto vrstvení musíme vţdy počkat, aby ryba dostatečně uschla. Mezi usycháním děti stříhají z barevných papírů šupiny. Kdyţ je ryba úplně suchá, natřeme novinový papír podkladovou zelenou barvou, přední část ryby stříbrnou barvou. Na řádně vysušenou rybu postupně děti lepí šupiny. Z polystyrenu za asistence učitelky paspartovacím 62

noţem vyříznou pusu, do které vloţí špejle-zuby. Takto nachystanou pusu natřou na červeno a přilepí. Oči zhotoví z umělohmotných krabiček od bonbónů, do kterých vloţí balónky. Vše podlepí barevným papírem. Takto připravené oči nalepí na přední část ryby a z černého papíru vyrobí řasy, které dotvoří tvar oka. Červenou barvou ještě rybě děti pomocí houbičky namalují líčka a je hotovo. Reflexe: Tuto činnost, jsem dělala s dětmi 3,4,5 třídy. Většinu činností děti zvládly samy, byly velmi dobře motivovány. Já jsem jen zasahovala při poradách nad realizací. Při řezání paspartovacím noţem se osvědčila zručnost nejstarších dětí. Děti byly při realizaci ryby vynalézaví, spolupracovaly mezi sebou, ohleduplní, plní nadšení a optimismu. Diskutovaly nad problémy, které braly velice váţně, dokonce se někteří i radily doma se svými rodiči. Jen jednou vyvstal problém, kdyţ se jim zamotala strečová folie a nešla narovnat. Začaly se dohadovat, kdo za to můţe. Musela jsem zasáhnout tím, ţe jsem jim nabídla svou pomoc. Realizace této ryby nám trvala skoro měsíc. Společná práce děti scelila a obohatila o zkušenosti, které mohou vyuţít ve svém ţivotě. Mně se práce se staršími dětmi také moc líbila a byla jsem mile překvapena jejich vynalézavostí a nadšením z práce.

63

4.8.3

Zábava – Igelitové pytlíky

Dílčí vzdělávací cíle: Pochopení, ţe změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat a ničit Seznamování se světem lidí, kultury a umění, osvojení si základních poznatků o prostředí, v němţ dítě ţije Rozvoj interaktivních a komunikativních dovedností verbálních i neverbálních Osvojení si věku přiměřených dovedností Motivace: Děti znají většinou igelitový pytlík z obchodu, kdy do něj maminka kupuje rohlíky. My s takovým pytlíkem budeme ale kouzlit. Seznámí se se statickou elektřinou. Pomůcky: Igelitové pytlíky

Pastelky

Nůţky

Lepidlo

Barevné papíry Postup: Neţ začneme s kouzlením, zopakujeme si s dětmi třídění odpadového materiálu. Kaţdému dáme jeden igelitový pytlík a necháme je chvíli, aby si s ním hrály. Na začátku je seznámíme se statickou elektřinou. Děti si udělají dvojice. Jeden druhému tře pytlíkem vlasy - Pytlík dokáže vykouzlit, aby kamarádovi stály vlasy. Děti třou pytlíky o sebe – Pytlík dokáže vykouzlit, aby se pytlíky přilepily na sebe. Děti vloţí ruce do pytlíku a utěsní ho – Pytlík dokáže vytvořit takové teplo, až se nám zpotí ruce.

64

Děti foukají do pytlíku – Pytlík dokáže lítat, i když nemá křídla. Děti pytlík rozstříhají – Pytlík se dokáže hýbat, i když nemá nožičky. Děti se učí dělat na pytlíku uzlíky. Nakonec podle své fantazie pytlík vyuţijí k výtvarné činnosti. Reflexe: Tato vzdělávací činnost, zakončená krátkou výtvarnou činností, děti nadchla. Byly úplně u vytrţení, kdyţ pomocí igelitového sáčku se jim zvedaly vlasy. Pořád to zkoušely do kolečka, moc se u toho nasmály. Byly překvapeny z tohoto fyzikálního jevu. Díky foukání mohl pytlík různě poletovat. Děti měly radost, ţe dráhu letu částečně mohly ovlivnit. Při stříhání je fascinovalo, jak se igelitový pytlík lepí na nůţky a znemoţňuje jim stříhání. Vůbec se nezlobily, ţe jim stříhat nejde a stále to zkoušely. Část, ve které dělaly uzly, byla klidnější a soustředěnější. Zde jsem některým dětem pomáhala. Nakonec kaţdý podle sebe igelitový pytlík vyuţil. Děti si mezi sebou své nápady sdělovaly, takţe výsledný efekt měly podobný. Druhý den v komunitním kruhu vyprávěly, jak doma s rodiči s igelitovým pytlíkem kouzlily.

65

11. Srovnávání se současným uměním Po dokončení výtvarných řad, jsem dětem nabídla reprodukce současných umělců, kteří nemuseli být zrovna inspirovaní lidovou tématikou. Tyto reprodukce aspoň z části připomínají - korespondují s díly dětí. Děti podle svého cítění se snaţily zařadit jednotlivé reprodukce k určitým výtvarným řadám. Toto srovnávání nenavazovalo bezprostředně na výtvarné řady. Musela jsem se na tuto činnost předem připravit. Procházela jsem mnoho publikací s díly současných umělců. Nakonec jsem zvolila nejjednodušší a nejrychlejší cestu-internet. Zhlédla jsem mnoho děl, které mě upoutaly, ale i vyděsily svou agresivitou. U některých „umělců“ jsem si nebyla jistá, zda si z diváků nedělají legraci. Jsem ráda, ţe v té záplavě výtvarných produktů najdeme i kvalitní díla. Můj vkus se spíše přiklání k abstraktní tvorbě, proto jsem moţná volila i tyto současníky. Snaţila jsem se vybrat taková díla, která svým vzhledem připomínají výtvarný projev dětí, které tvořily tyto výtvarné řady. 1.Spodnička Jiří Matějů, 2.Látka Lubomír Fárkla, 3.Výšivka SUPŠ Jihlava, 4.Koláče Sára Radová, 5.Tanec Aleš Lamr, 6.Sklepníci Martin Mainer, 7.Zábava Dan Trantin, 8.Zábava Dominik Mareš

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

66

Reflexe: Tato hra s obrázky děti zaujala. Líbilo se jim, ţe mohou nad díly diskutovat, porovnávat je a přiřazovat k určitým reprodukcím. S obrazem Jiřího Matějů děti při zařazování neměly ţádný problémy. Většina se shodla na výtvarné řadě „Spodnička“. Také výtvarné řady „Koláč, Tanec a Sklepníci“ patřily mezi ty lehčí, zde se děti také většinově shodly. Velké diskuze však vznikaly nad reprodukcemi Dana Trantina a Dominika Mareše. Ve výšivce z oděvního workshopu „Ornament“ dětem při určování výtvarné řady hodně napověděly špendlíky na výšivce. Potěšilo mě, jak děti se zaujetím prohlíţely obrazy a sdělovaly si mezi sebou své pocity z daného zrakového vjemu. Starší skupince dětí jsem pustila různé mixy hudby – lidové písně, současnou moderní hudbu a váţnou hudbu. Děti měly za úkol podle svých pocitů z dané hudby hledat odpovídající reprodukci. Tato činnost zaujala spíše dívky. Bylo vidět, ţe se opravdu nad danou hudbou a vyvolanými pocity zamýšlely. Jsem si vědoma, ţe při výběru obrazu byly jiţ ovlivněny předcházejícími činnostmi. Tak mě ani nepřekvapilo, ţe k lidové hudbě přiřadily reprodukci od Aleše Lamra a Sáry Rodové. Kruhová a spirálová grafická stopa v dětech, jak mi sami sdělily, vzbuzovala pocit otáčení se v tanečním kole. K váţné hudbě 6letý chlapec, který má rád klid a ticho, přiřadil reprodukci Jiřího Matějů. K současné hudbě většinou děti přiřazovaly obraz Dana Trantina. Bylo velmi zajímavé pozorovat, jak na děti různými způsoby hudba působila.

67

Podobnost očima dětí

68

ZÁVĚR Co říci závěrem? Je velmi těţké hodnotit svou vlastní práci. Má prvotní myšlenka byla probudit a prohloubit v dětech vztah k tradicím. Nebo to byl moţná jen můj pocit, splnit si svou touhou z dětství. Kaţdopádně mě tato práce naplnila a postupně mi pomohla rozšířit obzory ve výtvarném projevu dětí. Můj okruh zájmu se během plánování zúţil na jednu z nejstarších tradic v naší vesnici. Tou jsou „Hody“. Vytvořila jsem 11 výtvarných řad, určených převáţně předškolním dětem. Při plánování jsem vycházela z přirozených potřeb dětí a z jejich zkušeností. Pomocí těchto zkušeností, které jsem činnostmi rozvíjela, jsem dále rozvinula intelektové i praktické schopnosti a dovednosti dítěte. Prohlubovala tak jeho poznání, obohacovala praktickou zkušenost a zvyšovala tak praktickou vyuţitelnost toho, co se dítě naučilo. Ve vzdělávání byl podporován rozvoj osobnosti ve všech oblastech. Snaţila jsem se dětem vytvořit takové podmínky vzdělávání, aby získaly základní předpoklady pro pokračování ve škole. Děti v těchto řadách rozvíjí nejen svou fantazii, kreativitu, ale dokáţou výtvarně zpracovat i své pocity. Jsou nespoutané a uvolněné. Díky těmto řadám se naučí spolupráci, respektu k druhému jedinci a lásce k prostředí, ve kterém ţijí. Co tedy říci závěrem. Tyto výtvarné řady si uţily nejen děti, ale taky já. Obohatily nás navzájem a to mě velmi těší.

69

RESUME První tři části bakalářské práce se zabývají podněty daného tématu. Stručně nahlíţí na tradice jako takové. Dále se téma zuţuje na tradici vesnických hodů. Plynule přechází do podkapitol věnující se výtvarným projevům v malířství a výtvarnému přístupu v mateřské škole. Čtvrtá, poslední část bakalářské práce je věnovaná praktickému pojetí. Obsahuje jedenáct výtvarných řad inspirovaných tradicemi hodů. Tyto řady jsou v souladu s Rámcově vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání. Celá bakalářská práce je bohatě ilustrovaná fotografiemi.

RÉSUMÉ

The first three parts of the Bachelor thesis deal with the inputs of the given subject where the tradition is briefly introduced as such. Further the subject is more focused on the tradition of village feast. It fluently continues to the subchapters dealing with the artistic expression in painting and the creative approach in the nursery school. The fourth and the last part of the Bachelor thesis is devoted to the practical conception. It contains eleven creative sets inspired by the feast traditions. These sets are in accordance with the General Educational Programme. The whole Bachelor thesis is richly illustrated as well.

70

POUŽITÁ LITERATURA 1. Slavíková, V., Slavík, J., Eliášová, S. Dívej se, tvoř a povídej!, artefiletika pro předškoláky a mladší školáky, Praha: Portál, 2007. 194 s. ISBN 978-80-7367- 322-2. 2. Roeselová, V. Didaktika výtvarné výchovy V., nejen pro základní umělecké školy, Praha: UK Praha – Pedagogická fakulta, 2003. 200 s. ISBN 80-7290-129-X 3. Slavíková, V., Jazyková, H., Slavík,J. Výtvarné čarování , artefiletika pro předškoláky a mladší školáky, Praha, Albra spol.s.r.o (redakce SPL-Práce) 2010.167 s. ISBN 978-80-7361-079-1 4. Bestajovský, M., Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce JARO, Brno, Computer Press, 2006. 64 s. ISBN 80251-0160-6 5. Bestajovský, M., Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce LÉTO, Brno, Computer Press, 2004. 64 s. ISBN 80-2510315-3 6. Bestajovský, M., Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce PODZIM, Brno, Computer Press, 2006. 64 s. ISBN 80251-0415-X 7. Bestajovský, M., Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce ZIMA, Brno, Computer Press, 2004.64 s. ISBN 80-2510476-1 8. Plicka, K., Volf, F., Svolinský, K., Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 428 s. 301 13 2 – 60927/6/51/III/2 9. Trojan, R., Mráz, B., Malý slovník výtvarného umění, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 238 s. ISBN 80-04-22338-9)

71

10. Stránská, D., Lidové kroje v Československu, Díl I. Čechy, Praha, Vydalo nakladatelství J.Otto, Společnost s.r. o., 40 léta rok nedatován 11. Fulghum, R., Všechno, co opravdu potřebuju znát jsem se naučil v mateřské školce, Praha, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1993. 145 s. ISBN 80-207-0434-5 12. Kordiovský, E., Danihelka, J., Brána do kraje, Průvodce obcemi okresu Břeclav, Mikulov, Výroba Aladin Agency, ve spolupráci s firmami Tisk slezská grafika, spol.s.r.o. Opava a Moravské tiskárny, a.s. Olomouc, 1999. 255 s. ISBN 8085088-08-8 13. Kordiovský, E., Ivaň, Brno, vydalo Knihkupectví Šedivý, 2007. 75 s. ISNB 859-40-66-90-005-0 14. Roeselová, V., Řady a projekty ve výtvarné výchově, Praha, vydalo nakladatelství SARAH, 1997. 219 s. ISBN 80902267-2-8 15. Foto: Bc.Martina Klaková, rodinné album

72

FOTODOKUMENTACE Výtvarná řada KROJ - Spodničky

73

74

75

Výtvarná řada KROJ - Sukně

Jaro

Léto

Podzim

Zima

76

77

78

Výtvarná řada KROJ - Výšivka

Výtvarná řada KOLÁČE

79

80

Výtvarná řada STAVĚNÍ MÁJE

81

82

Výtvarná řada SKLEPNÍCI

Špunty

Drátěnky

Houbičky

Směska

83

84

Výtvarná řada ZÁBAVA - PAPÍR

85

86

Výtvarná řada ZÁBAVA – PETLÁHVE

87

88