MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy
Dramatická a hudební výchova v předškolním vzdělávání Bakalářská práce
Brno 2014
Vedoucí práce: PhDr. Blanka Knopová, CSc.
Autor práce: Zdislava Pometlová
Prohlášení „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ V Brně dne …………….
………………………….. Zdislava Pometlová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Blance Knopové, CSc. za odborné vedení mé bakalářské práce, za cenné rady a připomínky. Děkuji také své rodině za podporu během mého studia.
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 5 1
2
Dramatická výchova ................................................................................................. 6 1. 1
Dramatická výchova v mateřské škole ............................................................... 7
1. 2
Složky dramatické výchovy ............................................................................. 11
Hudební výchova .................................................................................................... 13 2. 1
Hudební výchova v mateřské škole.................................................................. 13
3
Propojení hudební a dramatické výchovy ............................................................... 18
4
Požadavky na učitele z hlediska hudební a dramatické výchovy v předškolním vzdělávání ............................................................................................................... 21
5
6
Co ukrývají zámecké pokoje................................................................................... 24 5. 1
Zámek ............................................................................................................... 24
5. 2
Pokoj přátelství................................................................................................. 26
5. 3
Pokoj knih ........................................................................................................ 29
5. 4
Sněhový pokoj .................................................................................................. 34
5. 5
Pokoj zoologické zahrady ................................................................................ 39
5. 6
Dopravní pokoj................................................................................................. 42
5. 7
Květinový pokoj ............................................................................................... 47
5. 8
Pokoj poznání ................................................................................................... 51
Závěr ....................................................................................................................... 55
Seznam použité literatury Resumé Přílohy Anotace
Úvod V bakalářské práci se zaměřuji na dramatickou a hudební výchovu v mateřské škole. S dramatickou výchovou jsem se seznámila během studia na vysoké škole, kde se skrývala pod pojmem tvořivá dramatika. Velice mě zaujala, a proto jsem ji zvolila při výběru tématu bakalářské práce. Spojila jsem ji zároveň s další výchovou, ke které mám hodně blízko a která je na rozdíl od dramatické výchovy již přirozenou součástí předškolního vzdělávání. Jedná se o hudební výchovu. Již od mala jsem byla vedena k hudbě. Osvojila jsem si základy hry na kytaru a flétnu v domácím prostředí a následně jsem nastoupila do základní umělecké školy, ve které jsem absolvovala hudební obor hra na klavír. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se v prvních dvou kapitolách zabývám charakteristikou, cíli, metodami a technikami hudební a dramatické výchovy. Zmiňuji propojení výchov s Rámcovým vzdělávacím programem předškolního vzdělávání, který stanovuje klíčové kompetence. Klíčových kompetencí má dosáhnout dítě předškolního věku na konci docházky v mateřské škole. Další kapitola je zaměřená na propojení hudební a dramatické výchovy, především při dramatizaci písniček. V závěru teoretické části poukazuji na požadavky, které jsou kladeny na učitele v rámci daných výchov. Praktická část se nazývá Co ukrývají zámecké pokoje a obsahuje několik témat. Témata jsou dětem blízká a zahrnují činnosti hudební, dramatické a literární, stejně jako výtvarné, praktické a pohybové, které jsou nezbytné pro rozvoj schopností a dovedností. Cílem bakalářské práce je nastínit dramatickou a hudební výchovu v předškolním vzdělávání a sestavit metodický materiál činností, který lze využít v praxi.
5
1 Dramatická výchova Dramatická výchova pochází z dramatu a divadla. Do devadesátých let minulého století se její pojem vymezoval z odborné literatury vydané v jiných zemích. V té době jí nebyla věnovaná tak velká pozornost, nebyla omezená politickým režimem, proto se mohla svobodně rozvíjet. Zásadní přelom ve vývoji přichází v počátku devadesátých let, kdy se dramatická výchova začala přesouvat do vzdělávání a školského systému.1 Na některých školách se v současné době zahrnuje mezi klasické předměty. Většinou se však zařazuje do mimoškolní výchovy v podobě zájmových kroužků a aktivit při základních školách nebo na základních uměleckých školách. Dramatická výchova se využívá při různých hrách, ale i ve vyučovacích hodinách ve škole. Domníváme se, že v mateřských školách je dokonce nepostradatelná. Hlavní metodou dramatické výchovy je hra v roli, kterou děti využívají i při běžných spontánních aktivitách. Dříve si lidé pod pojmem dramatická výchova představovali dětské divadlo nebo recitaci básniček (dětský přednes). V současnosti je dramatická výchova pojímaná jinak. Její prvky můžeme sledovat v různých vzdělávacích činnostech. Například šátek, který má paní učitelka ovázaný na hlavě, děti vnímají jako zástupný symbol postavy z pohádky, kterou jim vyučující vypráví. Podle Jaroslava Provazníka by cílem pedagogické práce v dramatické výchově měl být jedinec, který se stane „člověkem orientujícím se v sobě a ve světě“ (především „v oblasti sociálních vztahů, v oblasti lidské práce a tvořivosti, v oblasti přírodní a ekologické, v oblasti kulturní a v etických hodnotách“), „člověkem kompetentním, schopným používat dovednosti a poznatky aktivně, tvořivě a odpovědně, člověkem schopným stálého seberozvíjení a adaptace, odolným vůči neustálým změnám, které s sebou moderní společnost přináší,“ a „člověkem vědomým si svých možností i limitů, člověkem zdravě sebevědomým, ale současně pokorným, člověkem, který je schopen sám sebe vnímat jako součást světa, jež ho v mnohém přesahuje.“2 Mezi metody a techniky této výchovy můžeme řadit asociační kruh, práci s rekvizitou, narativní pantomimu, simultánní pantomimické ilustrace, diskuzi, 1
MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy: zásobník dramatických her a improvizací. 10. vyd. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2005, s. 7-9. 2 KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998, s. 62-63.
6
improvizaci, štronzo, živý obraz, oživlé štronzo, vnitřní hlasy, horkou židli, reflexi, postojovou osu, zástupné předměty a loutky, zvukový kruh a koláž, zrcadla a navození prožitku v simulovaných podmínkách.3 Tyto metody a techniky se využívají ve vzdělávací nabídce plánovaně, ale i nahodile, při reakci na aktuální dětské potřeby a zájmy. Podle Dany Novotné4 lze v mateřské škole s úspěchem využít i další metody a techniky průpravných her a cvičení, učitele v roli, zástupnou řeč, zástupný text, boční vedení, hry s předmětem a mnohé námětové, dramatické a didaktické hry.5
1. 1 Dramatická výchova v mateřské škole V mateřské škole se praktikuje dramatická výchova, která užívá prostředky dramatického umění. V současnosti se také označuje jako tvořivá dramatika. Jejím cílem není divadelní oblast, ale jednotlivé cíle ze vzdělávacích oblastí Rámcového vzdělávacího programu předškolního vzdělávání (dále RVP PV). Dramatická výchova nemusí být jen součástí vzdělávacího programu, ale stává se také vyučovací metodou pedagoga. Někteří tuto metodu zařazují do každodenního vzdělávání, jiní ji používají jen při určitých činnostech. Děti nevědomě využívají metody dramatiky během spontánních aktivit, ve kterých převažuje námětová hra a hra v roli. Hrají si „na někoho“ nebo „na něco“. Samy si rozdělují role, organizují svou činnost, vymýšlí její průběh, navazují kontakt s ostatními dětmi, které se ke hře připojí nebo ji odmítnou. Například dívky hrající si s panenkou mohou do své hry přijmout chlapce, který obsadí roli tatínka. Spolu pak chodí na procházky, pečují o dítě, uklízí, vaří apod. V činnostech se objevují situace z reálného života, které děti dobře znají, samy je prožily nebo někde viděly. Samotné učení dramatické výchovy je založeno na vlastní zkušenosti a prožitku, je to jedna ze zásad procesu tvořivé dramatiky. Mezi další zásady, které uvádí Koťátková6, se řadí aktivní podíl dítěte na vlastní výchově (plánování, výběr, 3
SVOBODOVÁ, Eva, ŠVEJDOVÁ, Hana. Metody dramatické výchovy v mateřské škole. Vyd. 1. Praha:
Portál, 2011, 167 s. 4 NOVOTNÁ, Dana. Tvořivá dramatika v MŠ: vybrané kapitoly. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2010, s. 13-17. 5 vysvětlení některých metod a technik je uvedeno v příloze 6 KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Dítě a mateřská škola. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, s. 155-156.
7
promýšlení a hodnocení vlastní učební zkušenosti), tvořivost, obrazovost a sebevyjádření prostřednictvím umění, dát dětem příležitost vyvíjet se v sociálním porozumění s přirozenou sebedůvěrou, a tím vytvářet demokratický základ společnosti. Během docházky do mateřské školy si dítě osvojuje různé dovednosti a rozvíjí se jeho osobnost. Předškolní vzdělávání má stanové určité cíle v RVP PV, které směřují ke kompetencím7. Dítě by mělo dosáhnout těchto kompetencí nebo se k nim alespoň co nejvíce přiblížit, aby na konci docházky v mateřské škole bylo připraveno nastoupit do prvního ročníku na základní škole. Rámcový vzdělávací program předškolního vzdělávání je proto propojený s Rámcovým vzdělávacím programem základního vzdělávání. Dramatické cíle si berou za úkol seznámit dítě s divadelním uměním a dramatičností. Děti se učí umění vnímat a zajímat se o něj, osvojují si hru v roli a dramatické jednání. Prostřednictvím dramatických činností se rozvíjí různé schopnosti. Například schopnost výrazu pohybem, verbální a neverbální komunikace, rytmické cítění a smysl pro gradaci.8 Dramatické cíle jsou propojeny s cíli a kompetencemi RVP PV. Dramatická výchova se zaměřuje především na kompetenci komunikativní a sociální. Komunikativní dovednost se rozvíjí při vnímání, naslouchání a dobrému porozumění slyšenému. Při recitování básniček, říkadel a při různých hrách se děti seznamují se správnou artikulací a dýcháním, které ovlivňují vývoj řeči. Pedagog by měl nabízet činnosti, u kterých děti vyjadřují své myšlenky, pocity a potřeby různými prostředky. Sám by měl být správným mluvním vzorem, který představuje spisovnou podobu českého jazyka, rozvíjí slovní zásobu a správnou výslovnost. Při dramatických cvičeních děti říkají naučený text zpaměti nebo se vyjadřují spontánně. Nemluví vždy spisovně a ve správně zformulovaných větách. Učitel je však nemá kárat a opravovat, ale zopakovat správně vyslovenou větu nebo se zeptat ostatních, jak by se dané slovo dalo říct jinak.
7
kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, činností a občanská MACHKOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova: didaktika dramatické výchovy. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2004, s. 36. 8
8
Práce ve skupinkách obohacuje sociální vztahy. Děti se učí vzájemně poslouchat, domlouvat, tolerovat se, soucítit, spoluprožívat, spolupracovat a hodnotit se. Pokud pedagog nepřidělí role, děti si je samy vybírají. Ke scénce vytváří společně rekvizity, ve skupince pracují na zadaném úkolu, kladou si otázky a odpovídají na ně, mohou uplatňovat své nápady, zažívají pocit sounáležitosti. V dramatice děti čelí také problémům, jak těm reálným, kdy se například nemůžou dohodnout, kdo si vezme kostým princezny, tak těm fiktivním, ve kterých třeba hádají, jak dopadne děj. Na základě modelových situací se učí zvládat situace, které jim pomáhají řešit konflikty reálné. V předškolním období se formuje vlastní „já“, dítě rozpoznává svoji pohlavní identitu, učí se procesu decentrace (ne všechno závisí na něm samotném), uvědomuje si své postavení a své role.9 Mimo skutečných rolí v rodině, ve kterých zastupuje roli syna, bratra, vnuka, a v mateřské škole, kde se staví do pozice kamaráda a dítěte, které vnímá autoritu a partnerství ve vztahu s pedagogem, zažívá další role ve svých činnostech a hrách. Začíná rozlišovat role mužské a ženské, osvojuje si různé hodnoty a postoje, základní poznatky o světě lidí, umění a kultury. Na těchto znalostech a hodnotách se bude odvíjet jeho další vzdělávání. Pokud učitel převzal tvořivou dramatiku za vyučovací metodu, je na místě, aby si dramatickou činnost rozvrhl na několik částí, které na sebe navazují a mají určitou posloupnost. Na úvod je vhodné přivítání s dětmi a následné rozehřátí v podobě různých honiček a pohybových her. Hráči se tak rychle zbaví ostychu a lépe spolu komunikují. Po krátkém pohybovém zatížení následuje uvolnění. Děti se připravují na soustředění, po kterém pokračuje hlavní části, činnosti, které jsou spojeny s daným tématem, námětem nebo motivem. V těchto činnostech se rozvíjí stanovené dovednosti, schopnosti a znalosti. Na konci tematického celku je vhodná zpětná vazba, reflexe, která učiteli umožňuje zjistit, jestli děti pochopily danou problematiku. Dětem naopak poslouží k jakémusi shrnutí tématu a ke zdůraznění důležitých informací.
9
10
Zpětné
Psychologie pro učitelky mateřské školy. 2., rozš. a přeprac. vyd. Editor Václav Mertin, Ilona
Gillernová. Praha: Portál, 2010, s. 15-20. 10
NOVOTNÁ, Dana. Tvořivá dramatika v MŠ: vybrané kapitoly. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2010, s. 19.
9
vazby se nám dostane prostřednictvím komunikačního kruhu, diskuze, společného kreslení apod. Pokud má dítě nějaký traumatizující zážitek, ve spontánní činnosti se ho snaží znovu prožít a vyřešit. Negativní zážitky a problémy jedinců řeší i pedagog v předškolním zařízení. Pokud vznikne taková situace v mateřské škole, učitelka na ni může navázat a ukázat dětem řešení. Většinou na ně děti přijdou samy. Další možností je využití modelových situací, které uvádí děti do problému a které zahrnují prvky dramatické výchovy. Pedagog tak rozvíjí u dětí kompetenci k řešení problému a využívá prvky tzv. dramaterapie. V obecném pojetí se dramaterapie uplatňuje převážně ve skupině a zaměřuje se na „zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a k dosažení personálně-sociálního růstu a integrace osobnosti.“11 Mezi její hlavní cíle řadíme
„redukci
tenze,
rozvoj
empatie,
fantazie
a
kreativity,
odblokování
komunikačního kanálu, integraci osobnosti, rozvíjení sebedůvěry, vytváření pocitu zodpovědnosti, úpravu reálné aspirace.“12 Součástí výchovy je zásadní působení pedagoga na dítě. Někdy se užívá spojení „jaký rodič, takové dítě“, ale jestli to platí i ve spojení „jaký učitel, takový žák“, to nevíme. Učitel ale nemá vycházet ze svých potřeb, ale z potřeb dětí. Přestože má připravený vzdělávací plán na určitý den nebo týden, měl by vycházet nejen z něho, ale především z aktuální situace a zájmu dětí. Neměl by lpět na tom, co si připravil a striktně dodržovat naplánované činnosti. Někdy stačí pozměnit námět nebo určitý prvek hry a děti činnost nadchne. Někteří jedinci se do vzdělávacího programu nezapojují. Buď jsou stydliví, činnost pro ně není dostatečně zajímavá nebo se jí kvůli momentálnímu psychickému rozpoložení nechtějí zúčastnit. Děti se nezapojí do vnitřního procesu hry, ale stávají se vnějším pozorovatelem, zaujmou pozici diváka. Přestože může dítě působit dojmem, že je zcela vyčleněno ze hry a nezúčastní se vzdělávání, rozvíjí se u něho schopnost vnímání, soustředění a pozornosti. Aby pedagog nadchnul své svěřence pro činnost, volí vhodnou motivaci. Někdy stačí přečíst zajímavý příběh, básničku, zvolit vhodný prostor, dobu nebo konflikt (třeba
11
VALENTA, Milan. Rukověť dramaterapie a teatroterapie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, s. 7. 12 VALENTA, Milan. Dramaterapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 31.
10
i na základě zkušenosti dětí). V některých případech je dobré zahájit téma hrou, ve které děti hádají daný příběh, ohmatávají schovaný předmět, vymýšlí, na co by mohl sloužit a komu, pokládají si otázky, zda předmět již nepoužívala nějaká postava z pohádek apod. Do hry vstupujeme různou motivací a její průběh se odvíjí od zkušenosti a talentu dětí. Ne každý má vrozené hudební či výtvarné vlohy. Proto u dětí musíme hledat, co jim jde nejlépe, co je baví a skrze to je „vtáhnout“ do dění a případně rozvíjet schopnosti, které zaostávají. Dramatická výchova je propojena s výchovou hudební, výtvarnou, pohybovou a literární. Pokud učitel vhodně motivuje, dítě si v činnostech může najít to, co je mu blízké. Motivací se stává i tvorba rekvizit, kostýmů, loutka, zpívání písničky nebo taneček.
1. 2 Složky dramatické výchovy „Dramatická výchova je jedním z oborů estetické výchovy13, tedy oborů, které jsou sice ’výchovami’, ale které úzce souvisejí s jinou oblastí lidské aktivity, s uměleckou tvorbou, s uměním. Zatímco literární, výtvarná a hudební výchova mají v našem školském systému své přirozené místo, dramatická výchova patří stále k předmětům nesamozřejmým. A přitom je výchovou v pravém smyslu toho slova komplexní.“14 Již bylo zmíněno, že se sice dramatická výchova stala součástí vzdělávání, ale není zcela uplatňovaná. V mateřských školách, v předškolním vzdělávání, má snad největší uplatnění ve vzdělávací nabídce než v dalších typech vzdělávání15. Prolínají se v ní ostatní prvky estetické výchovy, které jsou její nedílnou součástí a mají v ní své místo. Literární výchova usměrňuje dramatickou výchovu především ve výběru textu, který může ovlivnit následující dramatickou situaci, recitaci nebo jednoduché činnosti s jazykovým materiálem. Učitelé mateřských škol povětšinou čerpají náměty z dostupné literatury. Mohou je vybírat jak z knížek pro děti a mládež, tak z knížek určených přímo dětem předškolního věku. Prozaické texty by měly být pro děti srozumitelné, měly by rozvíjet jejich fantazii, tvořivost a slovní zásobu. V poezii se klade důraz především na 13
Estetické výchovy – dramatická, hudební, výtvarná, pohybová a literární výchova KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998, s. 46. 15 další typy vzdělávání – základní, střední, vyšší 14
11
zvučnost, rým a rytmus. Skrze dramatickou výchovu vytváříme u dětí vztah k literárnímu umění a jeho poznání. Výtvarná výchova se v mateřské škole uplatňuje ve dvou rovinách. První rovina je ta, ve které si děti samy nakreslí danou situaci, vytvoří rekvizity, jednoduché loutky, plakáty ke krátkému divadelnímu představní, kostýmy z látek, masky na obličej nebo si připraví jen určitý zástupný prvek, který představuje danou postavu (například červená čepička pro Červenou karkulku). Druhá rovina zastupuje již vytvořené výtvarné dílo, fotografii, kresbu nebo malbu, která může znázorňovat krajinu, lidskou postavu, portrét nebo určitou situaci, díky čemuž lze s dětmi rozehrát krátký příběh, vstupní etudu pro další dramatické činnosti. Pohybová výchova rozvíjí pohybové dovednosti a zlepšuje tělesnou zdatnost. Využívá se také pro uvolnění dětí, změnu činnosti, odpoutání dětské pozornosti, změnu tématu a často bývá spojována s hudbou. V dramatické výchově se například uplatňuje v metodě zrcadla, kdy se napodobují pohyby ostatních, v pantomimě, kdy se dítě musí vyjádřit tělem, aniž by smělo vydat jakýkoliv zvuk. V dramatické scénce můžeme klást důraz na to, jakým způsobem se postavy přesouvají z místa na místo (rychle – běh, potichu – po špičkách, nenápadně – pomalá chůze atd.) nebo jak konají určitá gesta a mimiku. Do pohybové výchovy se zařazuje i tanec. Děti se spontánně pohybují při písničce nebo se učí konkrétní pohyby na danou hudbu. Hudební výchova podporuje u dětí rozvoj muzikálnosti. Hudebně nadané děti zvládnou zazpívat písničku, vyťukávat rytmus, hrát na hudební elementární nástroje, ovládat hru na tělo apod. Zmíněné hudební dovednosti lze využít při dramatických hrách. Samotná hudba poslouží například k podbarvení scénky, zdůraznění napětí a vydávání nejrůznějších zvuků. K propojení hudební a dramatické výchovy dochází především při dramatizaci písniček. O samotné hudební výchově v mateřských školách, ale také jejím spojení s dramatickou výchovou je pojednáno v následujících dvou kapitolách.
12
2 Hudební výchova Dříve než se hudební výchova dostala do škol, do institucionálního vzdělávání, byla realizovaná „v mimoškolském terénu, například předáváním příslušných dovedností v rámci rodu či etické pospolitosti, v chrámovém prostředí v hudebních tělesech typu kapel atp.“16 V současnosti se hudební výchova vyučuje na různých typech škol. Zařazuje se do předškolního vzdělávání, ve kterém si děti osvojují základní hudební dovednosti a schopnosti, které dále rozvíjí na základní škole. Hudební vzdělávání se dále dostává i jedincům na některých typech středních a vysokých škol. Hudba je přirozenou součástí našeho života. Setkáváme se s ní nejen ve školních zařízeních, ale i v různých hudebních zájmových kroužcích, na koncertech, v mediálních prostředcích, v obchodech, na ulici, v práci nebo doma. Pro mnohé přináší radost, zpříjemnění odpočinku, může ovlivňovat životní styl a vnímání světa. Každý by měl mít alespoň elementární znalosti z hudební nauky, které by mu umožňovaly orientovat se v oblasti hudby lidové i umělé. K porozumění hudebního obsahu napomáhá práce s písní, hra na nástroj a postupné seznamování s hudebně vyjadřovacími prostředky.
2. 1 Hudební výchova v mateřské škole Předškolní vzdělávání nabízí dětem seznámení s písničkami, hudebními nástroji a poslechem, jejichž prostřednictvím získávají elementární poznatky z hudební výchovy. Pro děti hudba znamená radost a určitý typ vyžití. Děti s ní mohou malovat, hrát si, tančit, odpočívat, usínat. Učí se ji vnímat různými způsoby a reprodukovat ji. Při práci s hudbou podporujeme jak hudební, tak i další schopnosti a dovednosti. „Každé dítě má předpoklad k hudebnímu vývoji, je hudebně vychovatelné, ale hudební schopnosti jsou různé u všech dětí.“17 Na učiteli je, aby tyto dětské dispozice rozvíjel. Cílem hudební výchovy je rozvoj paměti, představivosti, fantazie, smyslového vnímání, estetického cítění a pohybových dovedností. Hudební činnosti, konkrétně 16
FUKAČ, Jiří, Stanislav TESAŘ a Jozef VEREŠ. Hudební pedagogika: koncepce a aplikace hudebně výchovných idejí v minulosti a přítomnosti. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2000, s. 84. 17 Aktivizace hudební výchovy v mateřské škole. Předškolská výchova. 1969, roč. 14, č. 2.
13
pěvecké, podporují u dětí schopnost ovládání dechu, hlasového aparátu a také posilují svaly, které se podílí na zpěvu a mluvení. Rozvoj dítěte se promítá hlavně v oblasti biologické, psychologické a interpersonální. Při práci s prvky hudební výchovy se u dětí rozvíjí muzikálnost (cit pro rytmus, rytmický pohyb apod.). Hudba však rozvíjí i další oblasti dovedností jedince. Pokud se využijí prvky muzikoterapie, různé hry a techniky třeba i z hudební a dramatické výchovy, můžeme podpořit duševní zdraví a přispět k předcházení problémů a sociálním nedostatkům, které se vyskytují u dětí předškolního věku. Například „zpěv zlepšuje kvalitu dětské řeči a využívá se ho při léčbě koktavosti. Pomáhá ke zklidnění hyperaktivních, neurotických dětí, vede k lepšímu soustředění, zmírňuje vnitřní napětí a neklid.“18 Pedagog v rámci hudebního vzdělávání v mateřské škole nabízí činnosti pěvecké, instrumentální, poslechové a hudebně pohybové.19 V mateřské škole se v rámci hudební výchovy nejvíce využívá práce s písničkou. Děti, které rády zpívají, si mohou samy pobrukovat písničku při hře. Mohou dát první podnět k naučení se dalších písní a skladeb. V předškolním vzdělávání si děti osvojují známé melodie lidových písní i písní, které jsou moderní a populární. Vytvářejí si svůj vlastní sborník, který se v dalším vzdělávání bude rozrůstat. Vhodnou činností pro ověření znalostí melodií písní je hudební hádanka. Učitel na nástroj zahraje nebo přezpívá konkrétní melodii a děti hádají název písně a pokouší se ji samy zazpívat. Neznámou písničku pedagog nejdříve předzpívá, poté se s dětmi učí slova. Pokud se rýmují jednotlivé části textu, děti si je rychle zapamatují. Sloky písně učíme i rytmickou deklamací nebo vytleskáváním, a tím zároveň procvičujeme vnímání rytmu. Následuje zpívání bez nástroje. Až si děti zapamatují melodii, přidáme doprovod na hudební nástroj. V počátku školní docházky se hlas teprve formuje. Pokud některé děti při zpěvu špatně intonují, je zde možnost nápravy. Zpívání je dovednost jako každá jiná, dítě má 18
LIŠKOVÁ, Marie. Hudební činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: Raabe, c2006, s. 21. ZEZULA, Jiří a Olga JANOVSKÁ. Hudební výchova v mateřské škole: (metodika) : učebnice pro 2. až 4. ročník studijního oboru Učitelství pro mateřské školy na středních pedagogických školách i pro praxi učitelek mateřských škol. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, s. 46-47. 19
14
šanci se ji naučit. Záleží na přístupu učitele. Vše musí být prováděno hravou formou a přizpůsobeno dětskému vnímání. Pokud chceme zlepšit intonaci, pomáháme si pohybem ruky, kterou ukazujeme výšku tónů. Při stoupavé melodii se ukazuje vzestup, při klesavé sestup. Pomoci může třeba hra Na Marťany20, kdy děti chodí po třídě s vystrčeným ukazováčkem nad hlavou představující anténu. Paní učitelka udá výšku tónu, na který se vysílá zvuk „pim, pim“. Všechny děti tento zvuk vydávají (vysílají) a snaží se sjednotit na daném tónu. V rámci písničky pracujeme s několika hudebními vyjadřovacími prostředky – rytmem, tempem, dynamikou, melodií, barvou a harmonií. „Tyto výrazové prostředky hudby se ve skladbě vzájemně podporují. Jeden z nich část přebírá rozhodující úlohu a napoví, co nám hudba chce sdělit, např. zda je veselá, smutná, žertovná, melancholická atd“21. Nejsdělnějším výrazovým prvkem je rytmus, na který děti reagují spontánním pohybem či vlastním tancem. Reagují tak na rytmus písně, který se vyjadřuje i tleskáním nebo ťukáním na ozvučná dřívka. S rytmem se úzce pojí tempo. Děti dokážou určit pomalé a rychlé tempo, zrychlování a zpomalování (přirovnání k rozjíždění či zastavování vlaku). Pomocí sluchového vnímání rozeznají dlouhý či krátký tón. Snadno se přizpůsobují dynamice, která je pro ně velice zajímá a hravá. Při zpívání písničky můžeme dynamiku střídat u každé sloky, jednou zazpíváme v dynamice slabší, podruhé silnější. Dáváme ale pozor, aby zpěv nepřerostl v křik. Pokud děti místo zpívání křičí, může dojít k poškození hlasu. Šetřit hlasem a nekřičet patří mezi několik zásad hlasové hygieny. Dalším výrazovým prostředkem je melodie. Podle charakteru melodie se určuje, zda je píseň smutná, veselá, pochmurná, skákavá apod. Melodie nám také říká, ve kterých částech píseň klesá či stoupá. Barva hudebních nástrojů a harmonie skladby v nás mohou vyvolat představy a fantazie, něco, co se skladba snaží zachytit (dupot koní, štěkání psa, rozjíždění vlaku, troubící auto…). Píseň lze doprovodit hrou na Orffovy nástroje. Z Orffova instrumentáře máme na výběr nástroje rytmické a melodické bicí. Mezi rytmické bicí se řadí ozvučná dřívka, dřevěný blok, rourový bubínek, ruční bubínek, tamburína, triangl, rolničky, prstové 20
RAKOVÁ, Milena, Ljuba ŠTÍPLOVÁ a Alena TICHÁ. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, s. 17. 21 RAKOVÁ, Milena, Ljuba ŠTÍPLOVÁ a Alena TICHÁ. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, s. 147.
15
činelky, činel s paličkou, bonga a rumba koule. Tyto nástroje jsou snadno ovladatelné a pro děti předškolního věku nejvhodnější. Děti se seznamují i s ostatními nástroji jako je třeba piano, kytara, housle, trubka a flétna. Pokud nemáme možnost ukázat nástroje naživo, zvolíme obrázky. Nejvhodnější je ale první varianta. Děti si na nástroje mohou sáhnout, podívat se, jak se správně drží a jak se na ně hraje. Mohou poznávat, jaký zvuk patří ke kterému nástroji. K tomu využíváme hlavně nahrávky. Pro vytvoření malého orchestru se používají zmíněné Orffovy nástroje. Jako hudební nástroje mohou sloužit další předměty, které vydávají nějaké zvuky, například vařečky, struhadla a poklice. Některé děti se během docházky do předškolního zařízení učí hrát na flétnu. Tím si více osvojují vztah k hudbě a získávají první zkušenosti hry na nástroj. Některé děti neumí správně dýchat, jsou často nemocné nebo trpí alergií. Zpěv nebo hra na dechový nástroj umožňuje práci s dechem a nacvičení správného dýchání. Stejně jako v dramatické výchově se posiluje spolupráce při plnění společných úkolů (hraní v orchestru), ohleduplné chování k druhému, ochota se rozdělit (půjčit nástroj) apod. Prostřednictvím poslechu se získává citový vztah k hudbě. Pokud s poslechem skladby chceme dále pracovat, je důležité, aby byl pro děti poutavý, měl vhodný námět a nebyl příliš dlouhý. V opačném případě se děti přestávají soustředit, jsou nepozorné a význam poslechu se vytrácí. Delší časový úsek je vhodný jako podbarvení relaxačních a výtvarných činností nebo při usínání. Poslechové hry rozvíjí pozornost, koncentraci, paměť a postřeh. Při práci s poslechem se můžeme zaměřit na již zmíněné výrazové prostředky nebo ho využít při dalších výtvarných, dramatických a pohybových činnostech. Pokud děti poslouchají skladbu, mohou sedět, ležet a přemýšlet, jaké pocity v nich skladba vyvolává. Děti své hudební prožitky mohou sdělit pohybem, tancem, kresbou nebo malbou. Při výtvarných činnostech lze malovat barvami, které se dětem zrovna hodí, které cítí ze skladby. Různými symboly nebo volnými pohyby štětce po ploše papíru ztvárňují abstraktní a konkrétní představy, které u nich skladba vyvolala. Někdy stačí si o poslechu jen povídat. Co se nám líbilo? Bylo to veselé? Hrála hudba potichu? Co se ve skladbě mohlo odehrát? Které hudební nástroje v ní hrály? Otázkami zjistíme, jak hudba na děti působila. 16
Vhodné jsou různé návštěvy hudebních představení, koncertů a hudebních programů určených pro předškolní věk. Děti vnímají hudbu zábavnou formou a prostřednictvím poslechu jim dáváme možnost hlouběji nahlédnout do hudebního světa. Hudebně pohybová výchova, jak už název napovídá, se úzce pojí s hudební a pohybovou (tělesnou) výchovou v předškolním vzdělávání. Mezi činnosti se zařazují cviky na správné držení těla, cviky uvolňovací a protahovací, chůze, běh, poskoky, hra na tělo (tleskání, pleskání, luskání, poduby), pohybové hry, taneční prvky, pohyb s hudbou a jejími vyjadřovacími prostředky. Děti se učí a rozvíjí si elementární pohybové a taneční prvky. Koordinací pohybu, pohybem v prostoru, chůzí v krocích a chůzí po špičkách procvičujeme hrubou motoriku. Držení hudebních nástrojů (jejich uchopení), ukazování stoupavé nebo klesavé melodie, vyťukávání melodie prsty a dalšími obdobnými cvičeními se rozvíjí motorika rukou a prstů. Elementární pohybový prvek je chůze (po špičkách, na patách, v podřepu, se zvedání kolen…), běh, poskok, hra na tělo, ale i pohyb rukou znázorňující některé hudební vyjadřovací prostředky. V hudebním doprovodu někdy nastává změna výrazových prostředků, kterou lze vyjádřit pohybovými prvky. Děti umí dobře reagovat na změnu tempa, dynamiky, rytmu a melodie. Ze všech výrazových prostředků působí nejvíce na děti předškolního věku rytmus. Mezi taneční prvky se řadí poskočná chůze, taneční chůze, krůčky běhové, přísunný krok, cval a základní kroky některých tanců. Taneční kroky vychází z chůze. Děti se učí vnímat jednotlivé doby a pohybují se chůzí pomalou a rychlou. Při rychlejším tempu děti zkouší krůčky běhové. Dalšími kroky, které se mohou uplatnit v mateřské škole, jsou základní taneční kroky polky, valčíku a mazurky. Tanec mazurka se již v mateřské škole učí ve dvojicích, v tanečním páru, stejně jako promenádní držení, podtáčky a obraty, které se také zařazují mezi základní taneční prvky. Oblíbené jsou i taneční hry, které se pojí například s písní Zlatá brána otevřená, Kolo, kolo mlýnský nebo Čížečku, čížečku.
17
3 Propojení hudební a dramatické výchovy Hudební a dramatická výchova se nejčastěji propojuje při dramatizaci písniček. Zpívání písniček, práce s její melodií, rytmem, dynamikou a tempem zastupuje hudební výchovu. Dramatická výchova se promítá v práci s textem písně, který se dětem přiblíží a ze kterého se vychází v dramatických činnostech. Je vhodné volit takovou písničku, která je tematicky dětem blízká, není pro ně složitá a dokáže je zaujmout. Děti se s písničkou nejprve seznámí. Učitelka ji zazpívá, může ji několikrát zopakovat. Text písně je dobré učit zároveň s melodií, rychleji se zapamatuje. Pokud jsou slova lehká a srozumitelná, děti se začnou přidávat samy. Následuje rozbor obsahu, ze kterého bude vycházet dramatizace. Během diskuze nad textem přichází děti na spoustu zajímavých odpovědí a nápadů, které se mohou stát inspirací k další činnosti s dramatickými prvky. Text písně rozebereme tak, aby ho děti pochopily. Zaměřujeme se na to, co se v ní odehrálo, proč se to stalo, co nám chtěl autor říci, jaké z toho plyne ponaučení. Obsah písně převedeme do aktuálního dění a vnímání dětí (podrobněji v publikaci Písničky a jejich dramatizace22). Děti se seznámily s melodií a textem písničky. Pokud jsme se ujistili, že rozumí jejímu obsahu, můžeme s ním dál pracovat. Práce s textem je různorodá. Pedagog klade různé otázky a nastoluje situace, které se děti pokouší vyřešit. Rozehrávají se krátké scénické útvary nebo se ztvárňují hlavní postavy pomocí živých soch. Děti tak mohou určit charakteristiku postav pomocí mimiky a dalších nonverbálních projevů. Seskupením více soch vzniká živý obraz. Situace tak znázorňuje postavy, které stojí před rozhodnutím. Ostatní děti vymýšlí, jak se asi zachovají, a podle jejich rozhodnutí se živý obraz přemění. Pedagog vybízí děti k běžným činnostem, které souvisí s tématem písně (příprava pokrmu, oblékání, poděkování, uklízení hraček atd.). Například v písničce To je zlaté posvícení se činnosti mohou zaměřit na přípravu hostiny, zábavy a uvítání hostů.
22
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk, Alena TICHÁ a Věra BUREŠOVÁ. Písničky a jejich dramatizace: [zpěvník pro děti předškolního a školního věku]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, s. 37-38.
18
Při poslechu rytmické písně se děti obvykle začnou přirozeně pohybovat. K písni se pohyb může také nacvičit a to se zaměřením na význam textu. Například v písni „Šla Nanynka do zelí“ se děti rozdělí na dvě skupiny podle pohlaví, které stojí naproti sobě. První skupina děvčat představuje Nanyku, druhá skupina představuje Pepíčka. Obě skupiny ztvárňují a vyjadřují pohybem pocity postav. Obsah písničky se může vyprávět jako příběh a dokreslovat hrou na nástroje (vznikne melodram). Improvizací na nástroj, stejně tak i hrou na tělo, mohou děti vyjádřit jednotlivé situace, charaktery, témata příběhu nebo vyprávět obsah písničky či svůj vlastní podobný životní příběh beze slov. Další možností je doprovázet zpěv písně vyprávěcí pantomimou.23 Pokud budeme uvažovat o dramatické výchově v jejím původním pojetí, zaměříme se na využití hudební výchovy při scénkách a divadelních představeních. Hudba se využívá především k podbarvení scénky, ve které chceme zdůraznit dramatičnost situace nějakého rozhodnutí, špatné zprávy, veselé nálady atp. K těmto účelům poslouží široký výběr skladeb z oblasti hudby klasické i lidové. Pro podbarvení se dá použít mnoho dalších zvuků, které představují přírodní úkazy, zvířecí hlasy, pohyby věcí a postav. Zvuky se mohou ztvárnit různými věcmi (dveřmi, plastovou lahví, kuchyňských náčiním, papírem, plechem, igelitovými sáčky, kamínky, klacíky…),
hudebními
nástroji
(z Orffova
instrumentáře
nebo
vlastnoručně
vyrobenými) nebo hrou na tělo. Bouřka se znázorní pomocí zvuků ohýbaného plechu, déšť šustěním igelitového sáčku, zvuk koňských kopyt klapáním jazyka o horní patro, ťukání na dveře pomocí dřevěných dřívek apod. Děti v dramatizaci ztvárňují postavy, které mluví, mohou si pískat, pobrukovat, zpívat písničku nebo vydávat zvuky údivu, překvapení, leknutí a strachu. Vyprávění a čtení příběhů, pohádek a nejrůznějších životních příhod patří mezi literárně výchovné působení v mateřské škole. Nejvíce na děti zapůsobí, pokud se vypráví zpaměti. Pedagogové nemusí sledovat text, mohou se volně pohybovat po třídě, aniž by se ztratili v textu. Při vyprávění děti ocení změny hlasu, dramatické pauzy a 23
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk, Alena TICHÁ a Věra BUREŠOVÁ. Písničky a jejich dramatizace: [zpěvník
pro děti předškolního a školního věku]. Vyd. 1. Ilustrace Josef Paleček. Praha: Portál, 2000, s. 16.
19
jednotlivá zastavení a zapojení do děje formou otázek. Příběh může být podbarven hudbou, Orffovými nástroji, hrou na tělo. Mezi hru na tělo řadíme luskání, tleskání, pleskání a podupy. Před vyprávěním příběhu se s dětmi domluvíme, na jaká slova budou luskat, tleskat a pleskat. Mohou také vyjadřovat emoce a nálady příběhu. Pokud bude například hlavnímu hrdinovi hrozit nebezpečí, děti začnou podupávat, aby na nebezpečí upozornily.
20
4 Požadavky na učitele z hlediska hudební a dramatické výchovy v předškolním vzdělávání Hudební výchova vychází v předškolním vzdělávání především z činností pěveckých a instrumentálních. V praxi to znamená, že by měl pedagog umět čistě zpívat, intonovat a hrát na hudební nástroj. Nejvhodnějším doprovodným hudebním nástrojem při zpěvu je piano nebo kytara, při kterých může sama učitelka zpívat a tím rozvíjet pěvecké dovednosti dětí. Využít lze i zobcovou flétnu nebo housle. Tento typ doprovodu však vyžaduje hudebně zdatnější děti, které udrží zpívanou melodii a správnou intonaci. Při doprovodu hudebními nástroji je vhodné zahrát předehru, případně mezihru a dohru. Mezi další nástroje se řadí Orffovy elementární hudební nástroje, které se snad stávají samozřejmým vybavením každé třídy v mateřské škole. Učitelka by měla vědět, jak se správně drží a jak se na ně hraje. Měla by umět improvizovat, ovládat rytmizaci, melodizaci a deklamaci různých říkanek a veršů. Pedagog se stává velkým vzorem. Děti se od něho učí nápodobou a odezíráním. Proto by měl jít příkladem v dodržování hlasové hygieny, správného držení těla, správného dýchání a výslovnosti. Na učitele mateřských škol se kladou požadavky, které jsou dány již vzděláváním na střední, vyšší odborné či vysoké škole. V zájmových kroužcích si možná lektor vystačí s tím, že bude mít před dětmi náskok několik lekcí, v profesi učitelky mateřské školy to však není možné. Pedagog nevychází jen ze svého vzdělávacího plánu, ale také z potřeb a zájmu dětí. Jak uvádí Zezula a kolektiv „úspěch hudebně výchovného působení je závislý na úrovni teoretické i praktické přípravy učitelky, na jejích pedagogických schopnostech i pedagogickém taktu, na vyhraněné motivaci k estetickovýchovné práci. Poučenost v odborné a metodické literatuře, znalost hudebního materiálu pro předškolní věk, didaktických metod i přiměřené dovednosti hry na hudební nástroje (klavír, housle, zobcová flétna, dětské nástroje) jsou základními požadavky na každou učitelku“.24 24
ZEZULA, Jiří a Olga JANOVSKÁ. Hudební výchova v mateřské škole: (metodika) : učebnice pro 2.
až 4. ročník studijního oboru Učitelství pro mateřské školy na středních pedagogických školách i pro praxi učitelek mateřských škol. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, s. 43.
21
K výuce hudební výchovy učitel potřebuje hudební vzdělání, ale také určité hudební vlohy a nadání. Jestliže předpoklady k rozvoji hudebních schopností a dovedností u pedagoga v mateřské škole chybí, může se hudebním činnostem vyhýbat. Proto je vhodné, aby ho doplnil druhý pedagog, který spolupracuje na vedení třídy. Pokud pedagog ve své praxi využívá své hudební vzdělání s ohledem na individuální potřeby a možnosti dítěte s vhodnými metodami práce, mezi které podle RVP PV patří metody„prožitkového a kooperativního učení hrou a činnostmi dětí, kterou jsou založeny na přímých zážitcích dítěte, podporují dětskou zvídavost a potřebu objevovat, podněcují radost dítěte z učení, jeho zájem poznávat nové, získávat zkušenosti a ovládat další dovednosti,“25 nabízí dětem dobré podmínky nejen pro jejich hudební rozvoj. Na vzdělávání učitelů mateřských škol v oboru dramatické výchovy se neklade takový důraz jak tomu je u výchovy hudební. Existují ale různé kurzy, které toto vzdělávání podporují. Ve vzdělání pedagogů dramatické výchovy „má důležité místo didaktika (všeobecná i dílčí, podle disciplín), tj. aplikace obecných principů dramatické výchovy na určité věkové stupně a na podmínky výchovné situace. Patří sem i seznámení s širokým rozsahem her a cvičení, s náměty a látkami pro dramatickou výchovu, se spojováním a prolínáním různých uměleckých druhů, ale i vyučovací metody (např. metoda projektová, skupinové vyučování apod.), které se mohou v dramatické výchově dobře uplatnit.“26 Učitel v mateřské škole sice není pedagogem dramatické výchovy, ale musí mít povědomí o dramatických metodách, technikách, hrách a cvičení, aby mohl principy dramatické výchovy uplatňovat. Zpočátku by si měl vybírat základní metody a techniky tvořivé dramatiky, ze kterých získá zkušenosti a dále je obohacuje. „Nejdůležitějším kritériem uplatnění metod tvořivé dramatiky v praxi mateřské školy je samotný učitel. První nezbytností je skutečný, silný zájem o děti, bez ohledu na jejich schopnosti, míru talentu či nadání. Druhou podmínkou jsou odborné vědomosti a znalosti a zároveň dostatek praktických zkušeností. Další důležitou podmínkou je míra citlivosti a empatie ve vztahu k dětem, která umožní zvolit takový přístup k věci, který je
25
RVP PV, str. 6. MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy: zásobník dramatických her a improvizací. 10. vyd. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2005, s. 51. 26
22
pro každé dítě nejvhodnější“27 Pokud chce učitel převzít přístup dramatické výchovy, měl by být také tvořivý, vnitřně uvolněný, trpělivý, měl by respektovat osobnost dítěte a učení hrou, vytvářet příznivé klima ve třídě. Dramatická výchova je přece „tvořivý způsob získávání zkušeností, vědomostí, dovedností, formování postojů na základě vlastního prožitku a vlastní aktivní činnosti při jednání na principu hry.“28 I když pedagog připravuje vzdělávací nabídku na několik dní dopředu, neměl by se pevně řídit podle nachystaných vzdělávacích plánů, ale brát také ohled na podněty dětí a jejich potřeby. Vedle role organizátora by měl být jejich respektujícím partnerem a spoluhráčem. Sám pedagog by měl být i trochu hercem a umět pracovat se svým hlasem, zvládat techniku řeči. Vypravěčská dovednost učitele, změny polohy hlasu a pohrávání si s ním dokáže děti zaujmout, vtáhnout do děje, motivovat k činnosti a inspirovat při dramatických hrách.
27
NOVOTNÁ, Dana. Tvořivá dramatika v MŠ: vybrané kapitoly. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2010, s. 22. 28 SVOBODOVÁ, Eva a Hana ŠVEJDOVÁ. Metody dramatické výchovy v mateřské škole. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, s. 46.
23
5 Co ukrývají zámecké pokoje Praktická část nese název „Co ukrývají zámecké pokoje“. Inspirace námětu je převzatá z Malého průvodce dramatickou výchovou v mateřské škole.29 Projekt se skládá z několika částí. Každá část představuje jeden zámecký pokoj, který děti odkrývají a poznávají. Části nejsou časově omezeny a přímo na sebe nenavazují, proto se mohou využít kdykoliv během školního roku. Dá se tedy pracovat s připraveným tématem jako celkem, anebo si z něj vybrat jen to, co se zrovna hodí pro určitý vzdělávací program. Některá témata můžeme začít praktickou ukázkou (návštěva zoologické zahrady, knihovny, dopravního hřiště apod.). Tematickou část „Pokoj poznání“ jsem vyzkoušela během praxe v mateřské škole. Děti nejvíce zaujala pohybová hra Lidské orgány, píseň Otec Abrahám a výtvarná činnost Body art, která pro ně byla netradiční.
5. 1 Zámek S dětmi si povídáme o zámku. Zaměříme se na vybavení a na zámecké pokoje. Seznamujeme je s tím, jak to v nich vypadalo, k čemu sloužily a kdo tam bydlel. Pokud máme možnost, půjdeme s dětmi na zámeckou prohlídku. Společně si vybudujeme také zámek o několika pokojích, které budeme postupně odemykat a odkrývat. Nejprve si vytvoříme zdi, střechu a věže zámku. Postupně budeme přidávat další místnosti. Výtvarná činnost Pomůcky:
tvrdé papíry, temperové barvy, štětce a houbičky, nůžky, lepidlo nebo izolepa, velký papír na podlepení
Postup:
Děti společně nebo individuálně vytvoří konstrukci zámku (střechu, zeď, věž, vlajku, dveře). Tyto části se pak přilepí na velký papír, který se vystaví ve třídě nebo v šatně.
29
MACHKOVÁ, Eva. Malý průvodce dramatickou výchovou v mateřské škole. Vyd. 1. Praha: IPOSARTAMA, 1992, s. 21-22.
24
Pokračování:
Po navštívení konkrétního pokoje může skupinka dětí na zadaný formát papíru nakreslit pokoj, který jsme navštívili, a přilepit jej do zhotovené konstrukce zámku.
Úvodní motivace A nyní nastal čas, podívat se do zámku a do jeho pokojů. Ale jak se do takových pokojů můžeme podívat, když nemáme… Co potřebujeme k tomu, abychom mohli odemknout dveře a podívat se do místnosti?
Co je to? Klíč.
25
Na zámcích a hradech je kastelán, který se o celý zámek nebo hrad stará. Nosí při sobě velký svazek klíčů, které má od všech dveří. Na našem zámku nás bude provázet mladý pan kastelán Ouško.
5. 2 Pokoj přátelství Tematický celek je vhodný na začátek školního roku, kdy se děti teprve poznávají, učí se jména a zjišťují, jaké jsou ostatní děti. Důležitá je spolupráce a kolektivní hry. Mimo turistů navštěvují zámek i kamarádi, rodiče a příbuzní našeho pana kastelána. Někdy se také stane, že jeden z turistů si s panem Ouškem padne do oka a vznikne z toho velké přátelství. Všichni pak jezdí čas od času na zámek na návštěvu a občas zde i přespí. Pan kastelán pro tuto příležitost vyhradil pokoj pro hosty. Je to velká místnost s krásným kobercem na podlaze, s mnoha obrazy a fotkami na stěnách a především s velkou postelí pro každého hosta. Ale představte si, že ho pan kastelán raději nazývá pokojem přátelství než pokojem pro hosty. Proč myslíte, že právě pokojem přátelství? Mohla by se naše třída také jmenovat třída přátelství?
26
Seznamovací hra30 Děti sedí v kruhu, mají zavřené oči a říkají společně říkadlo (zpívají jednoduchý popěvek). Jedno dítě má v ruce zvoneček a chodí kolem kruhu dětí, za kterým se na konci říkadla zastaví a vybranému dítěti zazvoní za zády – řekne své jméno, vymění si místa a hra dále pokračuje, postupně se vystřídají všechny děti. „Já jsem šneček Lojzíček, na zádech mám zvoneček. Kohopak si vybrat mám, komu já teď zacinkám?“ Pohybová činnost Jeden za všechny, všichni za jednoho31 Pomůcky:
papíry, náčiní pro sestavení dráhy (kužely, obruče, polykarpova stavebnice apod.)
Postup:
Děti se rozdělí do stejně velkých skupin. Všichni mají na hlavě volně položený papír. Úkolem každé skupiny je projít určenou trasu a společně se vrátit zpět. Komu spadne papír, „zkamení“. Vysvobodit ho může pouze někdo z jeho skupiny tím, že mu papír znovu položí na hlavu (ale sám se svého papíru nesmí dotknout).
Výtvarná činnost Společné dílo Pomůcky:
role balicího papíru, malovací náčiní (barvy, štětce)
Postup:
Role papíru se celá roztáhne. Začínají malovat dvě až tři děti od začátku. Vytvářejí různé spirály, čáry apod. Po chvíli je vystřídají další děti, které se napojí na konec jejich čar a pokračují ve výtvoru. Dílo bude hotové, až se vystřídají všechny děti nebo až bude konec papíru.
30
NOVOTNÁ, Dana. Tvořivá dramatika v MŠ: vybrané kapitoly. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2010, s. 72. 31 BLÁHOVÁ, Krista a Pavel VACEK. Uvedení do systému školní dramatiky: dramatická výchova pro učitele obecné, základní a národní školy. Praha: IPOS - Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1996, s. 43.
27
Reflexe:
Děti si prohlíží své dílo, sdělují své pocity, přemýšlí, co může hotové dílo připomínat.
Pracovní činnost Můj dřevěný kamarád32 Pomůcky:
malý dřevěný špalek, temperové barvy, kokosové vlákno, lepidlo Herkules, štětec, lak ve spreji
Postup:
Na procházce v lese s dětmi nasbíráme malé špalíčky, ze kterých si vytvoří kamaráda. Na polínko malují obličej (oči, nos, pusu), na spodní část šaty (pruhy, kolečka, skvrny…). Po zaschnutí barev postříkáme špalíček lakem ve spreji. Na vrchní část polínka lepíme chomáč kokosového vlákna a tvoříme vlasy.
Báseň Zaříkávání nepohody a nechvíle - Ladislav Dvořák33 Báseň, která se hodí pro chvíle nepohody a potyček ve třídě. Pracujeme s odlišnou intonací a silou hlasu, měníme dynamiku hlasu.
Láry, fáry, mlhy, páry,
čarujeme rukama
p
černé mraky, deště taky,
pohybem prstů naznačujeme déšť
huš, huš, pěkně zpátky
f
podupy
každý svými vrátky,
mf
otáčka
hybaj hromy, hybaj blesky,
f
běh na místě
vidíte to – už je hezky!
mf
pokrčíme rukama
32
VONDROVÁ, Petra. Výtvarné hrátky a pohádky: pro děti od 2 let. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, s. 67-68. 33 NOVOTNÁ, Dana. Tvořivá dramatika v MŠ: vybrané kapitoly. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2010, s. 77.
28
5. 3 Pokoj knih Panu kastelánovi nastala dlouhá chvíle. Zima byla za dveřmi a žádní návštěvníci na zámek nepřicházeli. Občas se podíval z okna, jestli náhodou nesněží, přikládal dřevo do kamen a přemýšlel, co by dělal. Napadlo ho, že se podívá do Pokoje knih, už tam dlouho nebyl. Pokoj plný knížek se nacházel v tom nejvyšším patře zámku a možná proto se na něj často zapomínalo. Když vešel dovnitř, začala kolem něho poletovat samá smítka prachu. Knížky z poliček na něho koukaly smutnýma očima a prosily o záchranu před stoletým prachem. „To jsem tomu dal,“ lekl se, „přes hlavní sezónu jsem úplně zapomněl, že nějaký Pokoj knih máme.“ To je tak, děti, když někde neuklízíte po celý rok, je všude mnoho špíny a prachu. A tak to právě vypadalo v Pokoji knih. „Musím to napravit.“ Jen to dořekl, už měl v ruce prachovku a kbelík s hadrem na vytření podlahy. Chvilku mu to trvalo. Byl na uklízení sám, ale během dopoledne dal vše popořádku a vše vypadalo tak, jak má. Knížky se znovu začaly usmívat a lákaly k otevření. Pan Ouško si jednu otevřel a dal se do čtení. Obrázkové čtení
Kdysi dávno žil na zámku
s královnou. Jednoho krásného dne se jim narodilo
. Byla to holčička a pojmenovali ji Nelinka.
rostlo jako z vody a
zanedlouho začalo chodit. Léta utíkala a z malé holčičky se stala krásná
, jezdila na
, a ráda
, malovala
29
. Ráda
.
s královnou z ní měli ohromnou radost. Jednoho dne se mezi lidmi začalo
povídat, že se za královstvím usadil velký
. Všichni se báli a přemýšleli, čím se
takový
živí.
se obával toho nejhoršího. Přesto se chtěl ujistit a poslal
si pro
. Ten mu jeho obavy potvrdil.
se živí
.
Domnívali se, že se proto usídlil v tomto království, aby dostal i
Nelinku.
dal vyhlásit, že ten kdo zachrání jeho dceru před
také půl království k tomu. Moc
, tomu ji dá za ženu a
se do takového souboje nehlásilo, a
ten který se přihlásil, všechno raději vzdal při pohledu na hrozného
dne se objevil urozený, statečný a upovídaný
s
se dal s
Jakub, který se vydal na souboj
. Souboj se ale ve skutečnosti neodehrál, protože upovídaný
do řeči a zjistil, že je vegetarián a
Stali se dobrými kamarády a
se jim několik krásných
dal Nelinku
, které si hrály s 30
. Jednoho
Jakub
mu nechutnají.
Jakubovi za ženu. Narodilo
. A od té doby žili
všichni šťastně, spokojeně a hlavně bez strachu. Následný rozhovor Dětem pokládáme otázky a rozvíjíme diskuzi: 1. O čem si četl pan Ouško? 2. Kdo to je vegetarián? 3. Co by se stalo, kdyby byl drak všežravec (dětem upřesníme tento pojem)? 4. Mohly by postavy z příběhu žít na našem zámku? 5. Z jaké knížky mohl příběh být (z pohádkové, dobrodružné, z kroniky nebo encyklopedie)? Pracovní list Děti si procvičují grafomotorické dovednosti s drakem, který vypouští síru.
Pohybová hra Na toulavá písmenka (upraveno)34 Pomůcky:
šátky na oči
Postup:
Všem zavážeme oči. Učitelka lehkým dotekem určí toho, kdo bude spisovatel. Ten si šátek zase rozváže a postaví se někam
34
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, s. 130.
31
stranou, do rohu. Tam zůstane tiše bez pohnutí stát. Ostatní děti (písmenka) na znamení začnou volně chodit prostorem a přitom vydávají, zpívají nebo deklamují určité písmenko, které si vybraly. Hledají spisovatele. Toho poznají podle toho, že jediný mlčí, zatímco když se potkají dvě písmenka, každé slyší to druhé zpívat nebo vydávat zvuk. Když některé písmenko najde spisovatele, přitiskne se k němu bokem a taky utichne. Může si sundat šátek a pozorovat ostatní písmenka, jak bloudí. Postupně se okolo spisovatele seskupí úplně všechna písmenka, i ta poslední. Pracovní činnost Výroba papíru35 Pomůcky:
noviny, voda, podložka, kbelík, malovací náčiní, (mixér)
Postup:
Děti natrhají noviny na malé kousky, které se vloží do kbelíku a zalijí vodou. Necháme namočené 12-14 hodin. Poté rozmělníme rozmočený papír na kaši, děti mohou mačkat rukama, učitel může použít mixér. Z papírové kašičky, kterou jsme vyrobili, vymačkáme vodu a rozložíme na podložku. Necháme zaschnout. Po zaschnutí zdobíme podle fantazie.
Obměna:
Papírovou kaši lze obarvit potravinářským barvivem a na závěr přejet válečkem.
Výtvarná činnost Píšeme a kreslíme si vlastní knihu Pomůcky:
papírový karton, bílé papíry A4, lepidlo, pastelky nebo voskovky
Postup:
Učitelka sestaví papírovou knihu o rozměru A4. Obal knihy představuje karton, listy nepopsané bílé papíry. Děti do knihy
35
Mateřská škola: výtvarné práce-předškoláci. Základní škola a mateřská škola Malečov [online]. [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.zsmalecov.cz/cz/materska-skola/vytvarne-pracepredskolaci/vyroba-rucniho-papiru-z-novin/
32
mohou kreslit to, co zažily, co se jim líbilo, co pozorovaly ve třídě, v okolí apod. Kniha se tak stává deníkem a kronikou třídy. Pohyb s říkankou Ram se se36 V knihách se dočteme o mnoha zajímavostech. Pan Ouško našel jednu netradiční říkanku v laponském jazyce:
Ram se se, ram se se, duli duli duli duli, ram se se, ararak ju, ararak ju, ram se se.
Pohyb: /:Ram se
se:/
duli
duli
duli
duli
ram
se
se
1
3
4
4
4
4
1
2
3
/:Ararak
ju:/
duli
duli
duli
duli
ram
se
se
5
6
4
4
4
4
1
2
3
2
Děti stojí v kruhu a pohybují se v rytmu slabik (slov): 1
klepneme prsty obou rukou na ramena souseda vlevo
2
klepneme si prsty na svou hruď
3
klepneme prsty na ramena souseda vpravo
36
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, s. 68-69.
33
4
děláme před sebou oběma rukama pohyb, jako kdyby kočka škrabala vrata
5
zvedneme obě dlaně k nebi a podíváme se do nebe
6
pleskneme rukama o stehna
5. 4 Sněhový pokoj Tematický plán je vhodný pro zimní období. Nastala zima. Zámecký venkovní teploměr ukazuje pár stupňů pod nulou a okolní krajina se začíná ztrácet pod bílým pláštěm. Panu Ouškovi to nevadilo. Sice měl rád teplo a vůni jarních květin, ale pozorovat z okna padající vločky ho také velmi přitahovalo. Tento rok se sníh dokonce opozdil. Kdo ví, jestli to nebylo právě kvůli tomu, že pan kastelán zapomněl včas otevřít okna ve sněhovém pokoji a zima se tak nemohla dostat ven do širého světa.
34
Když okna otevíral, ofoukl ho tak studený vítr, až z toho nachladnul a celý týden pil heřmánkový čaj, aby se vyléčil. Byl konec měsíce ledna a děti konečně mohly vytáhnout sáňky a brusle. Radovaly se z vloček, které nepřestávaly padat na zem, stavěly sněhuláky, koulovaly se, do sněhu tvarovaly postavičky andělů, až z toho byli všichni mokří a bílí od hlavy až k patě. Píseň Vločky (vlastní tvorba)
2. Do dlaně mi jedna spadla, hned zmizela a roztála. Ref. 3. Když naberu vloček více, sněhulák má krásné líce. Ref. Náměty k práci s písničkou
Děti pobíhají po třídě jako vločky a představují si, jak padají z nebe na zem. Mohou tančit, poskakovat, přilepit se na zem jako vločka apod.
35
V jednotlivých slokách budeme pracovat s dynamikou, v refrénu budeme rukou ukazovat na každou slabiku, jak se pohybuje melodie: Bílé vločky z nebe letí,
¯¯‒‒__‒¯ chyťte si je honem děti.
¯¯‒‒__‒¯ Bílé vločky z nebe letí,
¯¯‒‒__‒¯ chyťte si je honem děti.
¯¯‒‒__ ¯‒
1. Copak se to děje venku,
mf
padá si to pomalinku.
mf
Ref.: /:Bílé vločky z nebe letí, chyťte si je honem děti.:/ 2. Do dlaně mi jedna spadla
p
hned zmizela a roztála.
p
3. Když naberu vloček více,
f
Ref.
sněhulák má krásné líce.
f
Ref.
36
Výtvarná činnost Sněhový obraz Pomůcky:
napadlý sníh, štětce, potravinářské barvy, voda, misky
Postup:
Děti venku vytvoří ze sněhu svislou nebo vodorovnou plochu, která bude představovat malířské plátno. Vyberou si misku s vodou a rozpuštěnou potravinářskou barvou, do které namočí štětec, a stříkáním nebo malováním vytvoří do sněhu obraz.
Pohybová hra Vločka k vločce Děti pobíhají po třídě a představují sněhovou vánici plnou nezbedných vloček. Na smluvený signál (například cinknutí trianglu) se všichni zastaví a podle daného příkazu učitelky se k sobě ve dvojicích přilepí zadečky, dlaněmi, čely, nohama… Po cinknutí trianglu znovu pobíhají. Hra se několikrát opakuje. Relaxace Sněžení37 Pomůcky:
polystyrenové kuličky (děti je samy mohou vytvářet drolením polystyrenu)
Postup:
Děti si po pohybové hře Vločka k vločce lehnou na zem a zavřou oči a ústa. Učitelka mezi nimi chodí a rozhazuje polystyrenové kuličky. Děti si z nich pak vyrobí iglú, sněhuláky, cokoliv je napadne.
Dramatická hra Čeho se nebojí sněhové vločky (upraveno)38 Následující hra je postavena na dialogu dvou skupin (dětí a vloček). Děti promlouvají se sněhovými vločkami. „Vločky“ jsou seskupeny na jedné straně herny, děti postávají naproti. „Vločky“ oblečeme do bílého převleku, ostatní mají libovolný 37
Grantový projekt. MŠ Mozaika [online]. 2013 [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.msmozaikaji.cz/dokumenty/_Metodika%20MVM_www_zmensene.pdf 38 HOROVÁ, Ladislava. Ve školce je bezva. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, s. 90.
37
oděv. Učitelka rozdělí části dramatizace dle věku a schopností dětí. Kulisy vyrobíme z kartonu. Zimní atmosféru navodíme vatou či bílým krepovým papírem rozmístěným na stromech, domku, atd. Jedno dítě může představovat sněhuláka. Děti mají rozděleny části monologu, vypravěč vždy vystoupí do popředí. Děti:
„Čeho se nebojí sněhové vločky? Našeho Alíka, divoké kočky? Vločky k nám létají z velikých výšek. Pustí se oblohy, padají tiše.“
Děti se vrátí a do popředí postupně vstupují sněhové vločky. Vločky:
„Když je nás hodně, zvládneme šití. Šijeme peřinu, bez jehel, nití. Tak jako nevěsty zdobíme stromy, padáme na cesty, schováme domy.“
Jedno z dětí si uvazuje okolo krku dlouhou šálu. Děti:
„Celé tři měsíce kraluje zima, když běháš bez šály, čeká tě rýma. Prosince poprosí, leden se přidá, ať únor teploměr pečlivě hlídá.“
Herci vyjádří obsah jednoduchými pohyby. Vločky:
„Když čárka rtuťová přeskočí nulu, tak rychle poznáme, že máme smůlu. Zima se zalekne, čáp kolem krouží, slunce nás rozpustí do mokrých louží.“
Děti se chytí za ruce. Děti:
„Neplačte, přátelé, že vločky tají,
38
každý rok stejnou hru spolu si hrají. Napadnou, roztají, za rok to samé, všichni ten koloběh nazpaměť známe.“ Děti i vločky si radostně zatleskají, povyskočí a proběhnou se prostorem.
5. 5 Pokoj zoologické zahrady Pan Ouško měl na zámku mnoho výhod. Pracoval zde a zároveň bydlel, nemusel do práce dojíždět. Obchůdky blízko zámku také byly. Proto nemusel ani do města na nákupy. Stačilo sejít pár kroků z nádvoří a už byl v obchodě s potravinami. Měl všechno jako na dlani. I ta krásná krajina v okolí - radost pohledět. Na zámku neměl nikdy dlouhou chvíli (co to děti znamená, když má někdo dlouhou chvíli?). Měl přece tolik zámeckých pokojů a každý ukrýval nějaké tajemství, něco nového neznámého, něco netradičního, co možná na jiných zámcích nemají. Třeba takový pokoj zoologické zahrady. Pokud si chtěl Ouško prohlédnout zvířátka, která se u nás v přírodě obyčejně nevyskytují, stačilo jen odemknout tento pokoj. Pojďte si je poslechnout. Slyšíte přes dveře co se v pokoji zoologické zahrady děje? Poslechová skladba Kuřátko a slon (V. Trojana)39
39
ZEZULA, Jiří a Olga JANOVSKÁ. Hudební výchova v mateřské škole: (metodika) : učebnice pro 2. až 4. ročník studijního oboru Učitelství pro mateřské školy na středních pedagogických školách i pro praxi učitelek mateřských škol. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, s. 368-369
39
Rozbor skladby Děti se snaží uhodnout, kdo se ve skladbě (za dveřmi pokoje) ukrývá, jaká to jsou zvířátka. Zjistíme, že je to slon s kuřátkem. Kuřátko se zatoulalo do zoologické zahrady do výběhu slonů. Nebálo se tam? Skamarádilo se se slonem? Učitelka zahraje pravou rukou takt 13-16. Děti hádají, zda slyší slona nebo kuřátko. Učitelka zahraje levou rukou první tři takty. Děti opět hádají, koho hudba představuje. Je to nízko nebo hluboko? Při opakovaném poslechu můžeme rozdělit děti na kuřátka a slony. Hudbu mohou vyjádřit pohybem. Děti představující kuřátka budou pípat a chodit v podřepu. Děti představující slony si levou rukou chytnou nos a pravou ruku protáhnou vzniklým otvorem (vytvoří chobot). Snaží se po třídě dupat a vydávat troubení. Pokud potkají jiného slona, dotknou se svými choboty a pozdraví se.
40
Didaktická hra Pexeso Pomůcky:
dvojice karet různých zvířat ze zoologické zahrady
Postup:
Karty rozmístíme na zem, aby obrázky nebyly vidět. Děti postupně karty otáčí podle pravidel pexesa. Poznávají nová zvířata ze zoologické zahrady, které spatřilo i naše kuřátko. Zpočátku si u každé otočené karty povídáme o daném zvířeti (kde žije, čím se živí apod.), poté si děti tyto informace samy připomínají, když otočí kartu, která již byla. Vyhrává ten, kdo má nasbíráno nejvíce karet.
Pokračování:
Přemýšlíme, jaká další zvířátka můžeme najít v zoologické zahradě. Zkusíme si předvést, jak se pohybují a jaké vydávají zvuky. Všechny děti se pohybují po třídě a vydávají zvuky konkrétního zvířátka ze zoo.
Poslechová hádanka Kde jsem? Děti se rozdělí do čtyř skupin. Každá skupina se postaví do jednoho rohu místnosti a domluví se na zvířátku, jehož hlas budou vydávat. Doprostřed místnosti si stoupne jedno dítě (kuřátko), které má zavázané oči. Skupinky dětí se střídají ve vydávání hlasu a kuřátko stojící uprostřed má za úkol ukázat rukou směr, odkud zvuk vychází. Až dítě správně ukáže na všechny skupiny, učitelka vybere nové kuřátko a skupiny si vymyslí nové zvíře. Hra může pokračovat. Dramatická činnost Zvířecí divadélko Pomůcky:
tvrdý papír, pastelky, nůžky, špejle, izolepa
Postup:
Děti si na tvrdý papír nakreslí jakékoliv zvířátko ze zoologické zahrady, vybarví si ho, vystřihnou a ze zadu nalepí špejli. Jedno dítě nebo paní učitelka představuje kuřátko.
41
Dramatizace:
Ve skupince se děti domluví, jak by se mohl odvíjet příběh kuřátka, které se zatoulalo do zoologické zahrady, koho všechno potkalo a vidělo, s kým se dalo do řeči… Příběh hrajeme pomocí vyrobených loutek. Můžeme si sestavit i vlastní jeviště. Příběh zahrajeme ostatním dětem.
5. 6 Dopravní pokoj Pan Ouško provázel po zámku velkou návštěvu, vzácné hosty, kteří přijeli kočárem taženým koňmi. Chvilku si povídali o koních a kočárech. Ale pak se jich zeptal, jestli znají ještě jiné dopravní prostředky než je kočár. „Samozřejmě, jak pak bychom neznali. Třeba takové kolo nebo koloběžka, když máme chvíli volného času, jezdíme po naší velké zámecké zahradě,“ odpověděli vzácní hosté. „A co teprve jízda na koni, jak já ji mám ráda,“ ozvala se vzadu tajemná slečna. Pan kastelán se pousmál. Byli to hosté, kteří k němu zavítali v proměnách času a neznali naše dopravní prostředky. Dříve se jezdilo především na koních, v kočáře taženém koňmi, existovaly i lodě a letadla. Ale víte, děti, jaké dopravní prostředky zámečtí hosté neznali? Které to mohly být? (Děti vyjmenovávají dopravní prostředky.) Pan kastelán se rozhodl, že je hostům ukáže a představí. Ve svém velkém svazku našel klíč od dopravního pokoje. Poslechová činnost Poznávání zvuků dopravních prostředků Děti poslouchají zvuky dopravních prostředků z nahrávky na CD a přiřazují je ke konkrétním dopravním prostředkům. Můžeme využít i knihy, například Zvuky dopravních prostředků od Gaila Donovana. Děti v knize zmáčknou tlačítko, na kterém je nahraný zvuk.
42
Dechové cvičení Loďka S dětmi si povídáme o tom, zda pluly lodí po přehradě, řece, rybníku nebo po moři. Vyrobíme si lodičku, která převáží pasažéry z jednoho břehu na druhý. Pomůcky:
půlené skořápky od vlašských ořechů, přírodniny (žaludy, kaštany, jeřabiny a podobné malé plody), temperové barvy, štětec, větší mísa s vodou
Postup:
Děti si skořápky nabarví, vloží do nich různé menší přírodniny, které představují pasažéry. Hotovou loďku dáme do mísy s vodou a foukáním se ji snažíme dostat z jedné strany mísy na druhou. Snažíme se, aby se děti nadechly nosem a vydechly pusou. Pokud barvy na skořápce ještě nezaschly, můžeme ve vodě pozorovat barevnou cestičku, která se vytváří za loďkou.
Práce s písní Strojvůdce40
40
RYŠÁNKOVÁ, Dagmar. Výběr písní pro klavírní improvizaci oboru učitelství mateřských škol. 2. rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 33
43
Učitelka píseň zazpívá a zahraje. Děti mají za úkol sledovat, o čem se v písničce zpívá: -
ocelový kůň, závory, semafor, auta, strojvůdce, mašina, zvonky, peří Ohniváků
-
vysvětlení pojmů: o ocelový kůň = vlak o jiskry – peří Ohniváků = parní lokomotiva
Instrumentální doprovod
44
Dramatizace Autobus (upraveno)41 Pomůcky:
židle, lístky (nastříhané kousky papíru)
Postup:
Každé dítě si vezme svoji židli. V herně utvoříme dvě řady židlí vedle sebe (pokud bude počet dětí větší, utvoříme čtyři řady s uličkou – stejně jako v autobuse). Paní učitelka si donese také svoji židli a bude představovat řidiče, který řídí autobus a prodává lístky. Děti do autobusu nastupují postupně, nezapomínají pozdravit, kupují si lístek a vybírají si místo k sezení, až je vše zaplněno. Vydáváme se na cestu. Všichni společně zatáčíme doleva, doprava, brzdíme, mírně nadskakujeme apod. Až si děti hru osvojí, paní učitelka předá řízení autobusu některému dítěti.
Básnička ke hře:
Autobusem uháníme celý den, že jedeme na výlet, to není jenom sen. (Bušíme pěstmi o sebe) Autobusem uháníme celý den, že jedeme na výlet, to není jenom sen. (Bušíme pěstmi o sebe) Zastavíme u domu, zastavíme u stromu, Honza jede v autě, zamáváme mu. (Místo Honzy můžeme říci jméno jakéhokoli dítěte ze skupinky.) Autobusem uháníme celý den, že jedeme na výlet, to není jenom sen!
41
CLAYCOMB, Patty. Školka plná zábavy: kalendář tvořivých her pro předškolní děti. Vyd. 4. Praha: Portál, 2011, s. 202.
45
Obměna:
Po třídě se rozmístí cedule s obrázky, které znázorňují zastávky. Jedno dítě představuje řidiče a vyjíždí na pravidelnou linku. Ostatní děti se rozmístí po zastávkách, u kterých autobus zastavuje. Děti tak nastupují nebo vystupují. Předem je upozorníme, že se do autobusu nastupuje předními dveřmi u řidiče, u kterého se kupuje i lístek. Vystupuje se zadními dveřmi, které jsou u posledního dítěte v autobusu.
Výtvarná činnost Co vidíme z okna autobusu Pomůcky:
papír, pastelky, lepidlo, barevný papír, nůžky
Postup:
Děti na papír kreslí, co viděly z okna autobusu. Až budou mít výkres hotový, nalepí okolo něho proužky barevného papíru, který znázorňuje okenní rám autobusu.
Relaxační činnost Umývání auta Pomůcky:
míč
Postup:
Auta najezdí mnoho kilometrů. Někdy přijedou z velké dálky celá ušpiněná, že sotva pan řidič vidí na cestu. Děti si vezmou do dvojice míč, který zastupuje houbu na mytí. Jedno dítě představuje auto, které (vleže nebo ve stoje) odpočívá po náročné cestě. Druhé dítě ho umývá houbou (kutálí po kamarádovi míč).
46
5. 7 Květinový pokoj Pan kastelán se nemohl dočkat jara. Měl jaro velmi rád a těšil se na ně. Když zaťukaly sluneční paprsky na okna zámku a venku zpívali ptáčci, vyběhl do druhého zámeckého poschodí a hledal klíč od květinového pokoje. Konečně ho našel a pomalu pokoj odemykal. Co se ale nestalo. Klíč se najednou proměnil v květinu. Otevřely se dveře a krásná vůně se rozprostírala po celém pokoji. Hádanka Jaká byla květina? Snažíme se uhodnout, v jakou květinu se proměnil klíč. Jaká mohla být? Jakou měla barvu? Jak se mohla jmenovat? (Petrklíč) Následuje povídání o tom, jaké květiny známe, kde je všude můžeme vidět, čím se živí, co potřebují k životu apod. Dechové cvičení Děti otevřou dlaně do tvaru mističky a zkouší si přivonět k pomyslné květině. Nadechují se zhluboka nosem. Dáváme pozor, aby nezvedaly ramena. Důležitý je hluboký nádech do bříška, které se při čichání vyklene. Rytmické cvičení Dětem ukazujeme barevné obrázky květin. Každý vytleská barvu a název květiny. Těžším úkolem mohou být černobílé obrázky42, které zároveň poslouží jako omalovánky.
42
Jarní náměty. I-creative.cz [online]. 2012 [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.icreative.cz/category/jarni-namety/page/2/
47
Výtvarná činnost Tapety s kytičkami Pomůcky:
delší role papíru (jako tapeta), temperové barvy, štětce, voda
Postup:
Děti na roli papíru malují temperovými barvami květiny. Mohou malovat takové, které si představovaly v předcházející činnosti, ty které znají nebo si samy vymyslí nový druh. Pracují kolektivně, domlouvají se, jak tapeta bude vypadat. Hotové dílo zavěsíme na viditelné místo, abychom si připadali jako v květinovém pokoji.
48
Pohyb s písničkou Postup:
S dětmi půjdeme na rozkvetlou louku (pozor na alergiky), kde si zazpíváme písničku Travička zelená (upraveno)43.
Motivační rozhovor: Povídali jsme si o rostlinách, kde mohou růst a čím se živí. Myslíte, že mohou být i užitečné? K čemu mohou sloužit? Některé se používají v lékařství. Třeba když máme rýmu, jsme nachlazení, tak pijeme bylinkový čaj, který nám pomáhá k uzdravení. Zrovna nedávno, když byla ještě zima, si pan Ouško vařil heřmánkový čaj, protože měl chřipku. Některé rostliny se také přidávají do mastiček, kterými si potíráme bolavá místa. Na světě jsou i rostliny, které mohou být jedovaté. Mohou ublížit zvířátkům a lidem, a proto si musíme dát pozor, které květiny trháme. Pokud je neznáme, zeptáme se raději maminky, tatínka nebo paní učitelky. Jedovaté i léčivé rostliny rostou také na louce, kam jsme se přišli podívat. A jak to na takové louce vypadá? Pojďme si o tom zazpívat.
43
Písničky. Předškoláci.cz [online]. 2008 [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.predskolaci.cz/?p=1213
49
Refrén 1. – 2. takt:
úkrok vpravo, úkrok vlevo
3. – 4. takt:
otáčka na místě
5. – 6. takt:
úkrok vpravo, úkrok vlevo
7. – 8. takt:
sepnuté ruce u tváře (naznačení spánku)
1. sloka 9. – 10. takt: stojíme na místě, tleskáme na každou lichou dobu 11. – 12. takt: stojíme na místě, ruce vzhůru a „kroutíme žárovky“ 13. – 14. takt: úkrok vpravo, úkrok vlevo 15. – 16. takt: sepnuté ruce u tváře
2. sloka 9. – 10. takt: leh na louce 11. – 12. takt: sed na louce 13. – 14. takt: úkrok vpravo, úkrok vlevo 15. – 16. takt: sepnuté ruce u tváře
Pokračování:
Využití rozkvetlých nechráněných rostlin k tvorbě věnečků, prstýnků a různých obrazů na louce.
Protahovací cvik Sedmikráska44 Když sluníčko zapadá,
44
FISCHER, Václav. Pojďte si hrát s námi: veršování k malování, básničky a písničky, rýmované hádanky, zpívání s dětmi, jednoduchá cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 143.
50
sedmikráska chřadne, ke spánku se ukládá do postýlky chladné. Když sluníčko vyskočí, sedmikráska vstává, načeše si obočí, na motýly mává.
1. – 2. verš:
pomalý přechod vlnou s vyhrbením do hlubokého předklonu, nejdříve sklopíme dlaně, lokty co nejdéle necháme nahoře
3. – 4. verš:
vzporem dřepmo klek, sed na paty, hlavu složíme na kolena, dlaně na zemi vedle kolenou
5. – 6. verš:
z kleku opět vzporem dřepmo do napnutých nohou, stoj v hlubokém předklonu, hlava na kolenou
7. – 8. verš:
z hlubokého předklonu postupně vzpřím vlnou shrbeně až do výponu, během vzpřimování naznačíme rukama ve výši očí načesání obočí a ve výponu zamáváme oběma rukama.
5. 8 Pokoj poznání Tato část je zaměřena na poznání našeho těla a byla realizována během praxe v mateřské škole.
51
Pokoj poznání skrýval mnoho tajemství. Byly v něm různé poličky, krabice, truhly a pan Ouško vůbec nevěděl, co se v nich skrývá. Když bylo zrovna pondělí a na všech zámcích měli volno, rozhodl se, že tento pokoj prozkoumá. Z kapsy vytáhl svazek klíčů a hledal ten správný. Za chvilku už otevíral dveře. Truhel tam byla velká spousta a tak se rozhodl, že otevře hned tu první, která byla vedle dveří. Klíč byl na truhle, tak ji stačilo jen odemknout. (Učitelka donese do školky také truhlu a v ní budou schované dětské knížky o lidském těle.) Pan kastelán tam našel samé obrázky a knížky o lidském těle. Děti si je volně budou prohlížet, komentovat… Tím zahájíme tematický celek Pokoj poznání. Píseň Otec Abrahám45 Otec Abrahám, měl sedm synů, sedm synů, měl otec Abrahám, oni seděli a nic nejedli a kývali se sem a tam.
Po nápěvu písně se přidává vždy jedna část těla, kterou budeme hýbat, dokud nepřestaneme zpívat. Jedná se o tzv. nabalování. pravá ruka – pleskáme o nohu levá ruka – pleskáme o nohu pravá noha – zvedáme levá noha – zvedáme pravé rameno – kroutíme levé rameno – kroutíme mrkání hlava – kývání hlavou 45
nápěv a text písně znám již od dětství, možno sledovat na adrese www.youtube.com
52
Výtvarná činnost Body art Pomůcky:
barvy na tělo, dobrovolník – model ze třídy (nutný je souhlas rodičů)
Postup:
Děti malují barvami po vybraném modelu. Mohou malovat kostru, orgány nebo cokoliv, co je napadne.
Výtvarná činnost Kostlivec Pomůcky:
tyčky do uší, provázek, vata, nůžky, lepidlo (tavicí pistole)
Postup:
Z tyčinek do uší se sestaví kostra, z vaty se vytvaruje hlava. Poté se samy děti pokusí slepit svého kostlivce lepidlem, pokud to nepůjde, učitelka zvolí tavicí pistoli. Vata z hlavy se navleče na provázek a přilepí k tělu. Kostlivce vyvěsíme ve třídě.
Didaktická hra Kam jde naše potrava? Pomůcky:
obruče, polštáře, židle
Postup:
Ze židlí sestavíme obrys úst. Židle připomínají zuby.
53
Z úst vede had z obručí. Obruče jsou jícen. Na obruče se napojuje kruh z polštářů. Polštáře představují žaludek. S dětmi se sejdeme na židlích a střídáním pohybů sedu a postoje představujeme potravu, kterou přežvykujeme. Až bude potrava dost rozkousaná, děti po jednom skáčou přes obruče na svůj polštář. V žaludku se děti různě mísí pomocí hry „Vymění se ten, kdo má…“. Až je potrava promíchaná, část potravy (dětí) jde z žaludku do těla (do jednoho rohu místnosti) a část je vylučovaná ven z těla (děti jdou do druhého rohu místnosti). Reflexe:
Povídání s dětmi o tom, jak funguje trávení, co potřebujeme všechno k životu.
Pohybová hra Lidské orgány Postup:
Rozdělíme třídu na dvě skupiny, které si sednou čelem proti sobě tak, aby mezi nimi byla mezera dlouhá 1m. Děti, které sedí naproti sobě, dostanou stejný název orgánu (mozek, mícha, srdce, plíce, střeva, žaludek, ledviny…). Učitelka vysloví jeden orgán (př. mozek). Dítě, které je takto pojmenováno vybíhá, oběhne řadu své skupiny a vrací se zpátky na své místo.
54
6 Závěr Proces tvořivé dramatiky je pro mnohé učitele stále neznámý, i když se začátkem devadesátých let minulého století dostával více do povědomí. Někteří učitelé dramatickou výchovou žijí, uplatňují ji ve své práci jako přirozenou metodu vzdělávání. Někteří s ní teprve začínají, osvojují si základní metody a techniky a získávají zkušenosti, a někteří ani neví, co si pod pojmem tvořivá dramatika představit. Na rozdíl od hudební výchovy. Hudební výchova se stala již neodmyslitelnou součástí vzdělávání a v mateřské škole má své opodstatněné místo. Z tohoto důvodu bylo mým hlavním cílem přiblížit charakteristiku dramatické výchovy, její návaznost na Rámcový vzdělávací program předškolní vzdělávání a ukázat, jaké prvky ve vzdělávání již mohou spadat do oboru dramatiky. Dramatická výchova se pojí s dalšími výchovami. Proto jsem se v první kapitole zaměřila i na její složky – literární, pohybovou, výtvarnou a hudební výchovu. Dalším stanoveným cílem bylo pojednání o samotné hudební výchově v předškolním vzdělávání, abych poté mohla navázat na propojení dramatické a hudební výchovy. V poslední kapitole teoretické části se zabývám požadavky, které jsou kladeny na učitele mateřské školy z hlediska výchovy hudební a dramatické. Zjistila jsem, že nároky na učitele z hlediska hudební výchovy jsou mnohem přísnější, než je tomu u dramatické výchovy. Mým posledním cílem bylo navrhnout metodický materiál využitelný v praxi. Náměty zahrnují činnosti, které mají pokrýt všestrannou potřebu vzdělávání dětí v mateřské škole. Obsahují aktivity, které nesou prvky hudební, dramatické, pohybové, literární a výtvarné. Veškeré obrázky a hry v praktické části, u kterých není uveden zdroj, jsou vlastní tvorbou.
55
Seznam použité literatury Aktivizace hudební výchovy v mateřské škole. Předškolská výchova. 1969, roč. 14, č. 2. BLÁHOVÁ, Krista a Pavel VACEK. Uvedení do systému školní dramatiky: dramatická výchova pro učitele obecné, základní a národní školy. Ilustrace Jana Roztočilová. Praha: IPOS - Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1996, 83 s. ISBN 80-7068070-9. CLAYCOMB, Patty. Školka plná zábavy: kalendář tvořivých her pro předškolní děti. Vyd. 4. Překlad Jiří Bumbálek. Ilustrace Linda Greigg. Praha: Portál, 2011, 246 s. ISBN 978-807-3679-132. DONOVAN, Gail. Zvuky dopravních prostředků: nauč se poznávat dopravní prostředky! : kniha s reálnými zvuky dopravních prostředků!. 1. české vyd. Ilustrace Laura Ovresat. Praha: Svojtka, 2008, [16] s. ISBN 978-80-7352-978-9 FISCHER, Václav. Pojďte si hrát s námi: veršování k malování, básničky a písničky, rýmované hádanky, zpívání s dětmi, jednoduchá cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 192 s. Pro rodiče. ISBN 978-802-4719-764. FUKAČ, Jiří, Stanislav TESAŘ a Jozef VEREŠ. Hudební pedagogika: koncepce a aplikace hudebně výchovných idejí v minulosti a přítomnosti. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2000, 181 s. ISBN 80-210-2458-5 HOROVÁ, Ladislava. Ve školce je bezva. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 132 s. ISBN 97880-7367-694-0. KOLÁTOROVÁ, Zuzana. Hudebně pohybová výchova v MŠ. 1. vyd. Praha: Lumen Vitale - Centrum vzdělávání, [10] s. ISBN 978-809-0486-294 KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998, 222 s. ISBN 80-718-4756-9. MARUŠÁK, Radek a Olga KRÁLOVÁ. Dramatická výchova v kurikulu současné školy: využití metod a technik. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 126 s. ISBN 978-807-3674724.
KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Dítě a mateřská škola. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, s. 155-156. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024715681. LIŠKOVÁ, Marie. Hudební činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: Raabe, c2006, s. 165. ISBN 80-86307-26-3. MACHKOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova: didaktika dramatické výchovy. 2. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky, 2007, 223 s. ISBN 978-807-3310-899. MACHKOVÁ, Eva. Malý průvodce dramatickou výchovou v mateřské škole. Vyd. 1. Praha: IPOS-ARTAMA, 1992, s. 21-22. ISBN 8070680474. MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy: zásobník dramatických her a improvizací. 10. vyd. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2005, 153 s. ISBN 80901-6606-7. NOVOTNÁ, Dana. Tvořivá dramatika v MŠ: vybrané kapitoly. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2010, 85 s. ISBN 978-80-7414-273-4. Psychologie pro učitelky mateřské školy. 2., rozš. a přeprac. vyd. Editor Václav Mertin, Ilona Gillernová. Praha: Portál, 2010, 247 s. ISBN 978-807-3676-278. RAKOVÁ, Milena, Ljuba ŠTÍPLOVÁ a Alena TICHÁ. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, s. 147. ISBN 9788073675431 RYŠÁNKOVÁ, Dagmar. Výběr písní pro klavírní improvizaci oboru učitelství mateřských škol. 2. rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-802-1057265. SVOBODOVÁ, Eva a Hana ŠVEJDOVÁ. Metody dramatické výchovy v mateřské škole. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 167 s. ISBN 978-802-6200-208. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk, Alena TICHÁ a Věra BUREŠOVÁ. Písničky a jejich dramatizace: [zpěvník pro děti předškolního a školního věku]. Vyd. 1. Ilustrace Josef Paleček. Praha: Portál, 2000, 154 s. ISBN 80-717-8477-X. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-717-8264-5.
VALENTA, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy. Vyd. 1. Praha: Agentura Strom, 1997, 269 s. ISBN 80-901-9541-5. VALENTA, Milan. Dramaterapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 31. Psyché (Grada Publishing). ISBN 9788024718194 VALENTA, Milan. Rukověť dramaterapie a teatroterapie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 139 s. Učebnice (Univerzita Palackého). ISBN 80-2441358-2. VONDROVÁ, Petra. Výtvarné hrátky a pohádky: pro děti od 2 let. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 111 s., [8] s. barev. obr. příl. Výchova a vzdělávání. ISBN 978-802-4717890. ZEZULA, Jiří a Olga JANOVSKÁ. Hudební výchova v mateřské škole: (metodika) : učebnice pro 2. až 4. ročník studijního oboru Učitelství pro mateřské školy na středních pedagogických školách i pro praxi učitelek mateřských škol. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 387 s.
Internetové zdroje Grantový projekt. MŠ Mozaika [online]. 2013 [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.msmozaikaji.cz/dokumenty/_Metodika%20MVM_www_zmensene.pdf Jarní náměty. I-creative.cz [online]. 2012 [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.icreative.cz/category/jarni-namety/page/2/ Mateřská škola: výtvarné práce-předškoláci. Základní škola a mateřská škola Malečov [online]. [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.zsmalecov.cz/cz/materskaskola/vytvarne-prace-predskolaci/vyroba-rucniho-papiru-z-novin/ MŠMT [online]. 15. únor 2005, 12. červenec 2013 [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/predskolni-vzdelavani/ramcovy-vzdelavaci-programpro-predskolni-vzdelavani Písničky. Předškoláci.cz [online]. 2008 [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.predskolaci.cz/?p=1213
Resumé Bakalářská práce Dramatická a hudební výchova v předškolním vzdělávání je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zaměřuje na charakteristiku dramatické a hudební výchovy v mateřské škole, na možnost propojení obou výchov a na požadavky kladené na učitele v předškolním vzdělávání. Praktická část Co ukrývají zámecké pokoje vychází z teoretické část. Obsahuje tematické bloky, ve kterých jsou činnosti hudební a dramatické propojeny s činnostmi výtvarnými, praktickými a pohybovými. Tematické bloky na sebe přímo nenavazují, proto se mohou vyučovat nezávisle na sobě.
Summary The bachelor thesis Music and drama education in pre-school education is divided into theoretical and practical part. The theoretical part focuses on the characteristics of drama and music education in maternity schools and on the possibility of linking both education as well as the requirements for teachers in pre-school education. The practical part What do the chateau rooms hide is based on the theoretical part. It contains thematic blocks in which the drama and music activities and linked with art, physical and practical activities. These thematic blocks are not directly linked to each other and that's why they can be taught independently.
Přílohy Příloha 1 – Vysvětlení některých pojmů dramatické výchovy asociační kruh – sedí se v kruhu a posílá se předmět; kdo v rukou drží předmět, doplňuje vyslovenou větu (například Co si představíš, když se řekne červená…) boční vedení – učitel vypráví příběh a děti ho naznačují pohybem dramatizace – zpřítomnění námětu, hraní v roli horká židle – skupina dětí se ptá jednotlivce improvizace – děti samostatně řeší úkol; důležitý je zde jejich prožitek a nápady narativní pantomimu – jedno dítě vypráví a druhé hraje pantomima pantomima – vyjádření se na základě pohybu reflexe – zpětná vazba, vyjádření pocitů, potřeb štronzo – zastavení se v pohybu, „zkamenění“ učitel v roli – pedagog je součástí příběhu a hraje nějakou postavu vnitřní hlasy – děti přemýšlí, co si hlavní postava myslí apod. zástupnou řeč – vymyšlený jazyk zrcadlo – jedno dítě předvádí pohyby, druhé se ho snaží přesně napodobit živý obraz – skupina dětí ztvárňuje jeden úsek příběhu v podobě soch, seskupí se do obrazu (například jak Červená karkulka přišla k babičce – děti představují hlavní postavy, vybavení domu atd.)
Bibliografický záznam POMETLOVÁ, Zdislava. Dramatická a hudební výchova v předškolním vzdělávání. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy. 2014. 61 s. Vedoucí práce PhDr. Blanka Knopová, CSc.
Anotace Bakalářská práce zabývá hudební a dramatickou výchovou v mateřské škole. Pojednává o výchovách jako o samostatných předmětech, o propojení dramatické a hudební výchovy v předškolním vzdělávání a o požadavcích, které jsou kladeny na učitele. Součástí bakalářské práce je projekt Co ukrývají zámecké pokoje. Projekt je rozdělen na několik témat, která lze využít nezávisle na sobě.
Annotation The purpose of this bachelor thesis is to analyse music and drama education in maternity schools. It discusses the education as separate subjects and also the posibility of linking both education in pre-school education as well as requirements placed demands on teachers. The practical part contains the project What do the chateau rooms hide. The project is divided into several topics which can be used independently.
Klíčová slova Hudební výchova, dramatická výchova, předškolní vzdělávání, mateřská škola
Keywords Music education, drama education, preschool education, kindergarten
