MASARYKOVA UNIVERZITA. Pavel Šrut: Příšerky a příšeři Ilustrace knihy

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Pavel Šrut: Příšerky a příšeři Ilustrace knihy Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. Jan Bružeňák

Jana Kubálková

Bibliografický záznam KUBÁLKOVÁ, Jana. Pavel Šrut: Příšerky a příšeři. Ilustrace knihy: Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výtvarné výchovy, 2013. Vedoucí bakalářské práce doc. Jan Bružeňák.

Anotace Hlavní částí bakalářské práce je praktický umělecký výkon – soubor ilustrací ke knize Pavla Šruta Příšerky a příšeři. Teoretická část práce je rozdělena na tři části. První část je zaměřena na osobu spisovatele Pavla Šruta a jeho dílo, zvláště na tvorbu pro děti. Najdeme tu literární rozbor sbírky Příšerky a příšeři. Je rozebírána autorova poetika, dále hlavní motivy a témata díla, kompozice, užité jazykové prostředky, čas a prostor básní a také problematika adresátů. Druhá část práce se zabývá ilustrací, jednotlivými ilustrátory Šrutových dětských knih a také mými ilustracemi ke sbírce Příšerky a příšeři. Ve třetí části je popisována práce s dětmi v mateřské škole a základní umělecké škole a jejich reakce na Šrutovu tvorbu. Součástí druhé a třetí části práce je fotografická dokumentace.

Annotation Main part of bachelor thesis is practical artistic performance – set of ilustration from a book Monsters and nightmares by Pavel Šrut. The theoretical part of the work is divided into three parts. First part is focused on writer Pavel Šrut and his work, especially on his creation focused on kids. We will find here literature analysis of the collection Monsters and nightmares. We explore authors poetry, his main motives and themes, compositions, used language, time and psace of poems and the problematics of addressees. Second part is focused on ilustrations, different illustrators of Šrutas childrens books and my illustrations from Monsters and nightmares. The third part describes working with children in kindergarten and primary art school and their reactions on Šrutas creations. Second and third part contains photographic documentation.

2

Klíčová slova Pavel Šrut, literatura pro děti, sbírka Příšerky a příšeři, ilustrace, ilustrátoři, děti

Keywords Pavel Šrut, literature for children, collection Monsters and nightmares, illustration, illustrators, children

3

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

............................................ V Brně dne 17. dubna 2013

Jana Kubálková

4

Poznámka „Hlavní částí bakalářské práce je praktický umělecký výkon – soubor ilustrací ke knize. Předložený text má charakter doprovodné průvodní zprávy k praktické bakalářské práci.“

5

Poděkování „Děkuji panu doc. Janu Bružeňákovi za odborné vedení, podnětné rady a pomoc při zpracování bakalářské práce.“

6

Obsah Úvod..................................................................................................................................8 1. Pavel Šrut a jeho dílo ....................................................................................................9 1.1 Život Pavla Šruta.....................................................................................................9 1.2 Šrutova tvorba pro děti..........................................................................................10 1.2.1 Poezie .............................................................................................................11 1.2.2 Próza...............................................................................................................12 1.2.3 Shrnutí ............................................................................................................16 1.3 Sbírka Příšerky a příšeři ........................................................................................17 1.3.1 Tematicko-motivický rozbor..........................................................................18 1.3.2 Kompozice .....................................................................................................19 1.3.3 Jazyková výstavba..........................................................................................20 1.3.4 Čas a prostor...................................................................................................22 1.3.5 Poezie pro dvojího adresáta ...........................................................................22 2. Ilustrace .......................................................................................................................24 2.1 Ilustrátoři Šrutových knih .....................................................................................25 2.1.1 Václav Kabát..................................................................................................26 2.1.2 Alois Mikulka ................................................................................................27 2.1.3 Jiří Šalamoun..................................................................................................28 2.1.4 Vladimír Jiránek.............................................................................................29 2.1.5 Jindra Čapek...................................................................................................30 2.1.6 Květa Pacovská ..............................................................................................31 2.1.7 Markéta Prachatická.......................................................................................32 2.1.8 Eva Frantová ..................................................................................................33 2.1.9 Galina Miklínová ...........................................................................................34 2.2 Moje ilustrace ke knize Příšerky a příšeři .............................................................36 3. Děti a tvorba Pavla Šruta.............................................................................................38 Závěr ...............................................................................................................................40 Použitá literatura .............................................................................................................42 Seznam obrázků ..............................................................................................................47

7

Úvod Hlavním úkolem bakalářské práce je tvorba ilustrací ke knize Pavla Šruta Příšerky a příšeři. Téma své práce jsem si zvolila na základě zájmu o literaturu pro děti a mládež a také mě ovlivnila práce s dětmi. Sleduji díla současných autorů dětské literatury a také ilustrátory jednotlivých knih. Mnoho informací o dané problematice jsem získala v průběhu studia českého jazyka a literatury a také na praxi v knihovně. Nyní se ve svém volném čase věnuji právě literatuře pro děti a mládež a dětem, se kterými pracuji v základní umělecké škole a v mateřské škole. Vzhledem k mým zájmům a aktivitám jsem se rozhodla propojit literární a výtvarnou složku a zkusit vytvořit ilustrace ke knize. Zaujala mě literární tvorba Pavla Šruta. Šrut se prosadil jako básník, překladatel, písňový textař, tvůrce filmových a rozhlasových scénářů a je řazen k nejvýznamnějším současným autorům knížek pro děti. Věnuje jim díla básnická i prozaická. V první části teoretické práce se zaměřuji na osobnost a dílo tohoto literáta. Nastiňuji autorův život a rekapituluji jeho dosavadní tvorbu pro děti. Knihy dělím na poezii a prózu a uvádím jejich obecnou charakteristiku i ilustrátory. Následně literárně rozebírám sbírku Příšerky a příšeři. Popisuji a hodnotím autorovu poetiku, dále hlavní motivy a témata díla, kompozici, užité jazykové prostředky, čas a prostor básní a také problematiku adresátů. Druhá část práce se zabývá ilustrací. Vysvětluji pojem ilustrace a význam ilustrací pro dětského recipienta. Česká ilustrace má již od svých počátků, tj. od doby tzv. národního obrození, desítky významných tvůrců - ilustrátorů. Já věnuji pozornost významným ilustrátorům Šrutových dětských knih. Nejprve zmiňuji, co toto povolání obnáší a také to, že u nás působí Klub ilustrátorů dětské knihy. Poté popisuji život ilustrátorů a jejich tvorbu, především související se Šrutovými knihami. Jedná se o těchto devět umělců: Václav Kabát, Alois Mikulka, Jiří Šalamoun, Vladimír Jiránek, Jindra Čapek, Květa Pacovská, Markéta Prachatická, Eva Frantová a Galina Miklínová. Dále vysvětluji inspiraci a postupy práce při vytváření mých ilustrací ke knize Příšerky a příšeři. Poslední kapitolu s názvem Děti a tvorba Pavla Šruta zařazuji do práce vzhledem k tomu, že mě práce s dětmi ovlivnila a chtěla jsem ji původně využít při tvorbě ilustrací. Shrnuji moje působení v mateřské škole, základní umělecké škole a reakce dětí na Šrutovy knihy.

8

1. Pavel Šrut a jeho dílo 1.1 Život Pavla Šruta Básník, překladatel, fejetonista, autor knih pro děti a mládež Pavel Šrut se narodil 3. dubna 1940 v Praze. V Praze také vychodil jedenáctiletou střední školu, na které odmaturoval v roce 1957. Roku 1959 absolvoval dvouletý abiturientský kurz na Hospodářské škole pro zahraniční obchod. Následně pracoval jako úředník v podniku zahraničního obchodu Ferromet a v letech 1960 - 1962 jako rekvizitář ve Filmovém studiu Barrandov. Od roku 1962 se pět let věnoval studiu angličtiny a španělštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, které však nedokončil. V letech 1968 - 1971 byl redaktorem v nakladatelství Naše vojsko. Od té doby až doposud je ve svobodném povolání. Pavel Šrut vstupuje do literatury v první polovině šedesátých let. Jeho první báseň byla uveřejněna již roku 1960 v týdeníku Kulturní tvorba. V roce 1964 mu vyšla básnická prvotina Noc plná křídel, částečně navazující na poezii všedního dne. Jedná se o sbírku reflexivní lyriky. Od šedesátých let se také věnoval poezii pro děti. Publikoval například v Hostu do domu, Literárních novinách, Plameni, Sešitech pro mladou literaturu a Tváři. Po roce 1969 také v samizdatovém Almanachu a v exilových Listech (Řím). Přispíval i do dětských časopisů Sluníčko, Mateřídouška nebo do Čtyřlístku. V období normalizace čelil Pavel Šrut publikačním omezením. Jeho básnická tvorba ze sedmdesátých a osmdesátých let byla oficiálně publikována jen zčásti a poté s velkou časovou prodlevou až ve výborech. Některé sbírky vyšly v samizdatu a exilu. Tehdy převážně překládal, psal texty pro hudebníky a věnoval se tvorbě pro děti. Verše pro děti příležitostně publikoval pod pseudonymem Petr Karmín. Pavla Šruta můžeme označit jako tzv. dvojdomého autora, protože se v jeho tvorbě objevují tituly určené dospělým i dětem.1 K normalizačnímu období i ke své tvorbě se sám autor vyjádřil takto: „Nějak se přirozeně stalo, že jsem byl od začátku "vícekolejný". Částečně z chuti zkoušet něco nového, a možná ještě víc kvůli obživě. Právě překlady, knížečky pro děti a písňové texty mě držely finančně i jinak nad vodou za té nekonečné nenormalizace. Psaní básní je myslím vždycky tak trochu "samizdatové". Ani pro slávu, ani pro peníze 1

Srov. CHOCHOLATÝ, Miroslav. Nad polistopadovou tvorbou dvoudomých básníků. In NOVÁKOVÁ, Luisa (ed.). Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí: kontexty, problémy, trendy. 1. vyd. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s. 40.

9

ani pro početnější čtenáře. Pokud je to "kolej", tak po ní rychlík nesviští. Leda tak vaše vlastní lokálka... Ale to samé se už nedá říct o psaní pro děti nebo o písňových textech. Tam už musíte myslet na to, koho vezete a kam. Jenže aby ta knížka pro děti nebo písnička byly dobré, musím se při psaní sám bavit a překvapovat, nebo dokonce - sám o sobě se něco dozvídat. Prostě neznat předem jízdní řád.“2 K širšímu okruhu čtenářů se mohl Pavel Šrut vrátit až koncem osmdesátých let. Roku 1987, díky získanému stipendiu, pobýval čtyři měsíce na Mezinárodním spisovatelském programu na Univerzitě v Iowě (USA). V letech 1990 - 1992 byl redaktorem Lidových novin. Od roku 1997 redakčně spolupracoval se stanicí Českého rozhlasu Vltava. Je autorem mnoha desítek rozhlasových pohádek. Šrut se za svůj život tedy prosadil v mnoha žánrových oblastech: jako básník, překladatel, prozaik, autor písňových textů, kulturní publicista, autor filmových a televizních scénářů k pohádkám a pro nás především jako tvůrce literatury pro děti.

1.2 Šrutova tvorba pro děti Pavel Šrut začal psát pro děti v šedesátých letech dvacátého století a již od té doby představuje jeho vlastní, překladatelská i adaptátorská tvorba nesporný přínos české literatuře pro děti a mládež. Jeho tvorba pro děti se vyznačuje vtipnými nápady a vynalézavostí, zaujme rozmarnou a jazykově důmyslnou, často nonsensovou obrazností. To dokládá i Miroslav Chocholatý ve Slovníku autorů literatury pro děti a mládež II.: „Originalita jeho nonsensového myšlení je obohacována impulzy moderní světové poezie, kterou také překládá […]. Vazbou mezi autorovou dětskou poezií a jeho tvorbou pro dospělé je vedle nápadité práce v jazykové rovině i autorova schopnost hutné výpovědi, práce s detailem, smysl pro absurdní a nečekané, zvláštnost sémantických spojů, využívání (mnohdy groteskního) paradoxu a také cit pro rytmus, kde autor zúročil své dlouholeté textařské zkušenosti.“3

2

HORÁČKOVÁ, Alice. Báseň mě musí zaskočit, tvrdí čerstvě sedmdesátiletý Pavel Šrut. iDnes.cz: [online]. 4. dubna 2010 [cit.16. března 2013]. Dostupné na: . 3 CHOCHOLATÝ, Miroslav. Šrut Pavel. In ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež II.: Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 402-403.

10

1.2.1 Poezie První Šrutovo dílo pro děti nese název Petrklíče a petrkliky (1966). Hlavní hrdina oslík Tvrdohlávek provází čtenáře přes říše Helemichli, Nétakrychli až do Stmívánkova-Snívánkova-Povídánkova k princezně Veronice. V říších panuje veselá atmosféra a nesmyslný řád, luští se zde hádanky a hrají se hry. Ve druhé sbírce Motýlek do tanečních (1969) se dozvídáme příběh o motýlkovi Slávkovi, který se po absolvování pražské taneční školy stane uznávaným tanečníkem. Obě díla vychází ze spontánní dětské hry, představivosti a fantazie a pronikají do ní náznaky z autorovy současně vznikající poezie pro dospělé. Knížky ilustrovala Jitka Vrbová. V poslední sbírce pro děti ze šedesátých let Kočka v houslích (1969) nás autor v předmluvě informuje o tom, že kočku a housle má v erbu Anglie a že je to erb krále psiny, humoru, nesmyslu, radosti a legrace. V tomto duchu se nese poetika knihy i doprovodné ilustrace Aloise Mikulky. Pavel Šrut v díle zúročil své zkušenosti z překládání anglické nonsensové poezie pro děti – inspiroval se zvláště tzv. nursery rhymes. Dílo se vyznačuje nápaditostí a novostí námětů, motivů, strofické stavby, slovních a rýmových spojení, verbálním hledačstvím a kalambúry. Objevuje se v něm také dětský slovesný folklor (např.: říkadlo, rozpočitadlo, pohádka), ovšem významově posunutý a aktualizovaný.4 Na začátku osmdesátých let vychází Šrutovi výbor veršů Hlemýžď Čilišnek (1983), vzniklých převážně v sedmdesátých letech. Kvůli omezeným publikačním možnostem mohl dosud pouze přispívat do dětských časopisů a psát verše k leporelům. V knize se setkáváme s výpravou hlemýždě Čilišneka do světa fantazie a nesmyslu. Ocitá se mezi zvířaty, mezi lidmi a v říši divů. Kniha svou invencí, smyslem pro hravost a jazykovou nekonvenčnost patří k vrcholům domácí nonsensové poezie tohoto období.5 Dílo vtipnými ilustracemi doplnil Jiří Šalamoun. V polovině devadesátých let vydal Pavel Šrut útlou nonsensovou knížku pro děti Kde zvedají nožku psi aneb V pantatících na návsi (1995). Tato sbírka obsahuje jedenáct krátkých epických básniček, jejichž humor je založen na překvapivém spojení věcí, které spolu nesouvisejí a často směřují k pointě. Jsou napsány jako lidové 4

Srov. TOMAN, Jaroslav. Konstanty a proměny moderní české poezie pro děti: (tvorba, recepce, reflexe). 1. vyd. České Budějovice: Vlastimil Johanus, 2008, s. 119. 5 Srov. ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež II.: Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 403.

11

vyprávěnky, žertovné bajky nebo jako anekdotické pohádky. Šrutovo jedinečné dílo v kontextu nonsensové poezie devadesátých let umocňují ilustrace Adolfa Borna. Roku 2012 pak vychází nově ilustrováno Terezou Skoupilovou. Následující sbírka poezie pro děti nazvaná Veliký tůdle (2003) se podle slov Jaroslava Tomana jeví jako víceméně reproduktivní.6 Kniha obsahuje převážně texty ze sbírek předchozích (Hlemýžď Čilišnek, Kočka v houslích), několik starších překladů, ale i některé nové básně. Výborné jsou hříčky a aliterace i práce s rýmem. Hravé básničky plné fantazie a slovního humoru ilustrovala Galina Miklínová. V další knize Příšerky a příšeři (2005) autor pokračuje v tendenci nonsensové poezie sbírky předchozí. Hlavním tématem je fenomén strašidelnosti a proto se zde potkáváme s nejrůznějšími strašidly. Zatím poslední Šrutova sbírka poezie pro děti nese název Šišatý švec a myšut (2007). Vidíme v ní inspiraci v nonsensové poetice, zvláště pak v anglických folklorních říkadlech a popěvcích. Sám autor to potvrzuje a o sbírce píše: „Oddíl Šišatý švec nabízí volné překlady, parafráze, variace a inspirace anglickými říkadly a popěvky, tzv. nursery rhymes, které mají v Anglii dlouhou tradici. […] Inspirace nonsensovou poetikou je patrná i v Myšutovi. Ovšem myšuta, jako imaginárního pitvorného tvora, si vymyslela moje dcera Veronika. Vystupoval v pohádkách, které mi říkala před spaním, když jí byly čtyři roky.“7 Poslední dvě zmiňované knihy ilustracemi doprovodila Galina Miklínová.

1.2.2 Próza Pavel Šrut píše také prozaické texty pro děti – hlavně pohádky. Ty lze rozdělit do dvou linií: jednu tvoří adaptace a převyprávění nejčastěji cizích látek, druhou pak Šrutova vlastní autorská tvorba. Jeho adaptační činnost se zaměřuje na klasické i moderní pohádky zejména z angloamerické, keltské nebo slovanské

jazykové oblasti. Na motivy anglických

pohádek napsal knihu Janek a kouzelná fazole (1982), na klasické předlohy například sešity O stříbrné růži (1981) nebo Perlová panna (1982). V sešitě Zlatý pecen (1977) převyprávěl slovenské pohádky. Mezi adaptace pohádkového folkloru patří výbory:

6

TOMAN, Jaroslav. Konstanty a proměny moderní české poezie pro děti: (tvorba, recepce, reflexe). 1. vyd. České Budějovice: Vlastimil Johanus, 2008, s. 185. 7 ŠRUT, Pavel. Šišatý švec a myšut. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2007, s. 75.

12

Kočičí Král (1989), Prcek Tom, Dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky (1993), Obr jménem Drobeček (1997) nebo Velká kniha českých pohádek (2003). Kočičí král (1989) byl napsán na motivy anglických, irských, skotských a velšských pohádek. Kniha přináší klasické pohádky o zvířátkách a kouzlech, strašidelné příběhy i veselé historky z Gothamu, který jako by z oka vypadl našemu Kocourkovu. Námětem více než šedesáti pohádek jsou zvířata, hloupí lidé a kouzelné jevy. První vydání ilustrovala Květa Pacovská. Roku 2009 byla tato kniha vydána znovu a ilustracemi ji doplnila Markéta Prachatická. V díle Obr jménem Drobeček (1997) Pavel Šrut vypravuje o dobrodružstvích, které obr během svého života zažije. Ilustroval Václav Kabát. Ve Velké knize českých pohádek (2003) nalezneme mnoho pohádek, které známe v podání klasických autorů jako byli Karel Jaromír Erben, Božena Němcová nebo František Bartoš. Ilustrace k pohádkám vytvořila Eva Frantová. Pohádky brášky Králíka (2007) nepředstavují tradičního pohádkového hrdinu. Bráška králík je spíše filuta, který všechny přechytračí či obelstí. To dokládá i Martin Reissner: „Titulní hrdina – Bráška Králík – ztělesňuje v afroamerickém a karibském folklóru prototyp šibala, jenž zpravidla vítězí nad úklady lidí i zvířat, poněvadž sílu nahrazuje mazaností, pokoru vychloubáním a melancholii pábením. […] Králík je hrdina, jehož původ se odvíjí od středoafrické tradice, přičemž jeho usazení v moderní americké mytologii souvisí s nucenou imigrací černošského obyvatelstva ve smutném otrokářském období.“8 Pohádkové vyprávění o Králíkovi doplňují barevné ilustrace Jindry Čapka. Šrutovu vlastní autorskou tvorbu z osmdesátých let reprezentují například pohádky Slon a jeho strýček (1980) nebo Jak se z Anči nestala andulka (1980). Rozmarné vyprávění o Karlíkovi z 2.A, který chytal lelky tak dlouho, až je jednou doopravdy chytil, zachycuje autor v knize Dva lelci ve skříni – O Karlíkovi nemluvě (1990). Příběh o lelcích doplnil jednoduchými kresbami Vladimír Jiránek. Podruhé, roku 2010, ilustrovala dílo Barbora Buchalová. Svými prozaickými texty pro děti začal Pavel Šrut výrazně přispívat do naší dětské literatury po roce 2000. Hned na začátku tohoto tisíciletí mu vyšel pohádkový příběh Pavouček Pája (2001). Pavouček Pája žije v lese, každý den potkává spoustu 8

REISSNER, Martin. Mezi anglosaskou a domácí tradicí: (nad adaptační tvorbou Pavla Šruta). In ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 103-104.

13

kamarádů a zažívá různá dobrodružství. Děj je obohacen vyprávěním jeho strýce Herkula i ilustracemi Galiny Miklínové. Nutno je také zmínit večerníčkový seriál o dvou králících z klobouku Bob a Bobek v létajícím klobouku (2003) a Bob a bobek na cestách (2005). V jednom rozhovoru Pavel Šrut o králících z klobouku podotkl: „Tehdy jsem netušil, do čeho jdu. Padesát dílů! Jen mě napadlo, že Bob a Bobek budou cestovat po světě, že klobouk s nimi bude létat a na noc vždycky přistane někde jinde, což jsem považoval pro tak dlouhý seriál za spásu. No, nevím, jestli ten nápad všechno spasil.“9 Autorem kreseb je po celou dobu existence tohoto večerníčku Vladimír Jiránek. Ke kvalitním autorským pohádkám patří i Verunka a kokosový dědek (2004). Jedná se o 366 příběhů šestileté holčičky Verunky, které schází pouze dědeček. Verunka o Štědrém dnu dostane balík až z Haiti a kouzelná bytost z něj jí změní život. Ilustrátorsky se podílela Galina Miklínová. Román s detektivní zápletkou Lichožrouti (2008) je primárně psán pro děti, ale současně disponuje momenty atraktivními pro dospělého čtenáře. Poprvé se lichožrout objevil již v básni z nonsensové sbírky Příšerky a příšeři (2005). Pavel Šrut a ilustrátorka Galina Miklínová vytvořili společnými silami napínavé a vtipné příběhy lichožroutí rodinky, starého mládence pana Vavřince a malého nešiky lichožrouta Hihlíka. Prvotní inspiraci k románu vysvětluje sám autor: „Když jsme se u Galiny v ateliéru (nebo u mě v kuchyni) začali scházet při práci na knížce básniček Veliký tůdle, zaujalo mě kromě jejích obrázků i něco jiného. Dost často se jí z ponožek klubal palec! Tak jsem začal ten jev sledovat podobně jako profesor Kadeřábek z Lichožroutů.“10 Lichožrout je nejlepší lupič všech dob a doposud nebyl dopaden. Je to záhadný tvor, který žere ponožky, z páru ale může vždy sníst jen jednu, a dělá z nich tzv. licháče. Jen zcela výjimečně mohou lichožrouti uzavírat s lidmi přátelství, jako je to v případě hlavního hrdiny Hihlíka. Setkáváme se s kladnými a zápornými hrdiny, důležitým tématem je boj dobra a zla, hodnota přátelství a hledání vlastní identity. Fantaskní pohádkové obrazy slouží hlavně ke vzniku humorných situací, veselé momenty vyplývají ze samé podstaty života. V roce 2010 bylo vydáno pokračování s názvem 9

HORÁK, Ondřej. Pavel Šrut: Dezertér. Hospodářské noviny [online]. 8. února 2010 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: . 10 Lichožrouti: Pohádková gangsterka z ponožkového prostředí. Lichožrouti [online]. 13. ledna 2011 [cit. 23. března 2013]. Dostupné na: .

14

Lichožrouti se vracejí. Děj se odehrává v Africe a najdeme tu poněkud větší dávku dobrodružnosti a tajemnosti než v prvním díle. Kniha je vystavěna obdobně jako předchozí Lichožrouti. Opět se setkáváme s Hihlíkem a jeho příhodami, s autorskou nápaditostí, humorem, různými žánrovými postupy a slovními hříčkami. Podobenstvím o současném světě a lidské samotě je kniha Pan Kdybych hledá kamaráda (2009). Ústřední téma osamělosti a hledání opravdového přátelství je tentokrát navíc rozšířené i o aspekt bilancování, příslušející spíše staršímu člověku, takže zkrátka nepřijde ani dospělý čtenář.11 Pan Kdybych by potřeboval nějakého kamaráda, který umí hrát šachy, dá se s ním jít do hospůdky, do přírody nebo do divadla. A tak jeho chytrý Pes dá do novin inzerát: Pan Kdybych hledá kamaráda. Pan Kdybych se poté setkává s nejrůznějšími postavičkami jako jsou například pan Abych, pan Jábych, pan Cobych nebo paní Květa Ledabych. Tuto knihu opět doprovodila ilustracemi Galina Miklínová. Na závěr ještě pár slov o půvabném díle Tři tatínci a maminka (2010). Jedná se o tři pohádky tří autorů: Martina Reinera, Michala Viewegha a Pavla Šruta. Lehce pohádkový, jemně humorný a veskrze současný příběh dovolí nahlédnout malým i velkým čtenářům do tří životních etap jedné mimořádné až kouzelné maminky. V prvním příběhu Martina Reinera Maminka a kouzelná mušlička se nám maminka představí od doby útlého dětství až do dospělosti, kdy se vdá a narodí se jí dvojčátka Josífek a Maruška. Už tady se setkáváme se strýcem Antonínem. Druhého vyprávění Maminka se hledá se ujal Michal Viewegh a humorně popisuje mateřství a rodičovství. Dozvíme se o návštěvě strýce Antonína a konec povídky obsahuje střípky smutku a zklamání. Pavel Šrut je autorem posledního příběhu Maminka a tři tajemné klíče. Zatímco je maminka v Indii dvojčata pobývají u strýce Antonína. Skrze strýce Antonína a jeho dobrodružné úkoly se maminka dostává na scénu a ději dává kouzelnou tajemnost a dynamiku. Atmosféru třech na sebe navazujících a vzájemně se prolínajících příběhů dotváří grafická úprava knihy a ilustrace Galiny Miklínové. Dílo bychom mohli zařadit mezi tzv. příběhy pro dvojího adresáta, protože není zcela jednoznačné, jaké věkové kategorii čtenářů je kniha určena. Naděžda Sieglová k této problematice píše: „Epická linie knihy, její hravé momenty, autorské vymýšlení, humor a napínavost osloví dětské recipienty. Ne vše v rodině je ale pohádkově čisté, rodiče 11

ŠUBRTOVÁ, Milena. Pavel Šrut: Pan Kdybych hledá kamaráda. iLiteratura.cz: internetový literární časopis [online]. 3. února 2010 [cit. 23. března 2013]. Dostupné na: .

15

občas řeší problémy, mají starosti vztahové i jiné a nežijí ve vzduchoprázdnu. Momenty reálného partnerského soužití a společenského života jsou jako součást všech tří příběhů cílené především k dospělým čtenářům. Jsou ovšem, stejně jako náznaky milostných vztahů, které se v textech nevyskytují ojediněle, vždy korektně seriózní: ty o lásce mají podobu jemného škádlení ("A tatínky maminky taky pořád baví"), jež dospělé pobaví a v dětech neprobudí rozpaky.“12

1.2.3 Shrnutí Jak jsme se přesvědčili tvorba Pavla Šruta určená dětem má opravdu bohaté rozpětí a je jistě hodnotným přínosem pro naši literaturu. Na otázku jaká je jeho motivace při psaní pro děti odpověděl slovy: „V šedesátých letech jsem zkoušel, jestli to umím. Za husákovských časů jsem napsal hromadu omalovánek a leporel, většinou pod pseudonymem Petr Karmín. To byla obživa. Pak jsem si objevoval angloamerické pohádky a vyprávěl je po svém. Až teď jsem v psaní pro děti našel opravdovou svobodu a radost. Těší mě ilustrace Galiny Miklínové a způsob, jak to vymýšlíme spolu. Dřív pro mě knížka skončila odevzdaným rukopisem. Teď se ve dvou, vlastně ve třech - i s grafikem Martinem Hůlou -, bavíme s každým titulem až do jeho konečné podoby. A taky vidím, že se pak baví i naši čtenáři.“13 Pavel Šrut je nositelem ceny Jaroslava Seiferta (2000), za literaturu pro děti obdržel čestná ocenění. Celkem třikrát získal Zlatou stuhu: roku 2003 v kategorii Beletrie pro děti za knihu plnou paradoxů a nonsensové logiky Veliký tůdle, o dva roky později zvítězil ve stejné kategorii s publikací podobně vystavěnou Příšerky a příšeři a v roce 2009 obdržel tuto cenu za celoživotní přínos. Čtyřikrát byl nominován na prestižní cenu Magnesia litera, konkrétně v letech 2004, 2005, 2007, 2009. Za knihu Lichožrouti poslední jmenovanou nominaci získal. Dvakrát byl zapsán na Čestnou listinu IBBY. Poprvé za knihu Kočičí král roku 1992 a znovu v roce 2006 díky knize Verunka a kokosový dědek.

12

SIEGLOVÁ, Naděžda. Reiner, Martin; Viewegh, Michal; Šrut, Pavel: Tři tatínci a maminka. iLiteratura.cz: internetový literární časopis [online]. 30. června 2010 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: . 13 HORÁK, Ondřej. Pavel Šrut: Dezertér. Hospodářské noviny [online]. 8. února 2010 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: .

16

1.3 Sbírka Příšerky a příšeři Kniha Pavla Šruta pro děti Příšerky a příšeři vyšla roku 2005 v Praze a Litomyšli v nakladatelství Paseka. Za tuto publikaci získal autor literární ocenění Zlatá stuha za rok 2005 v kategorii Beletrie pro děti. Ve sbírce najdeme celkem třicet sedm básní, z nichž sedm je zařazeno do zvláštního oddílu Péťa Fotka. Jedná se o hravé básničky plné fantazie a slovního humoru doplněné ilustracemi Galiny Miklínové. Autor v této sbírce pokračuje v tendenci nonsensové poezie děl předchozích. Miroslav Chocholatý podotýká, že dílo je sice „tematicky sevřeným, avšak v kontextu autorova vysokého uměleckého standardu přece jen méně zdařilým titulem.“14 Jaroslav Toman zase píše: „Původní sbírka adresovaná dětem si uchovává všechny atributy výsostně umělecké nonsensové poezie, byť její někdejší novátorská poetika časem poněkud zesterotypněla a nabyla reproduktivní tvářnosti. Dílo však vydává přesvědčivé svědectví, že autorova tvůrčí invence neutuchá a že svůj básnický styl dokáže obohacovat o nesčetné variace obsahové i formální.“15 Nonsensová poezie je založená na experimentování s jazykem a na fantazii autora. Vyjádření může zcela nebo zčásti postrádat smysl nebo obsahovat zdánlivě nesmyslné prvky. Pavel Šrut se inspiroval v díle světových autorů nonsensové tvorby: Lewise Carrola, Edwarda Leara či Christiana Morgensterna16, o kterém dokonce napsal ve sbírce Příšerky a příšeři báseň Pan Morgenstern. V díle se obrací také k Rogeru McGoughovi, podle něhož vytvořil básničku s názvem Aligátor v pražském metru. Olga Kubeczková shrnuje nonsensovou poezii Pavla Šruta takto: „V jeho poetice lze vypozorovat tři podstatné zdroje nonsensu: zřejmá je inspirace dětským folklórem, který zpřítomňují i četné aluze říkadel, dále inspirace anglickým nonsensovým básněním […] Do třetice je třeba jmenovat autorův svérázný poměr k jazyku a jeho možnostem humorného ztvárnění jevů. Šrutovo zacházení s jazykem se zvláště v posledních letech nejvýrazněji podílí na tom, že jeho pojetí nonsensu je stále svěží.“17 14

CHOCHOLATÝ, Miroslav. Nad polistopadovou tvorbou dvoudomých básníků. In NOVÁKOVÁ, Luisa (ed.). Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí: kontexty, problémy, trendy. 1. vyd. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s. 51. 15 TOMAN, Jaroslav. Konstanty a proměny moderní české poezie pro děti: (tvorba, recepce, reflexe). 1. vyd. České Budějovice: Vlastimil Johanus, 2008, s. 186. 16 Srov. ČEŇKOVÁ, Jana a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, s. 72. 17 KUBECZKOVÁ, Olga. Téma smrti v perspektivě nonsensové poezie (nejen pro děti). In NOVÁK, Radomil (ed.). Překračování hranic obvyklosti. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2010, s. 66.

17

1.3.1 Tematicko-motivický rozbor Knihou Příšerky a příšeři se prolíná množství témat a motivů. Olga Kubeczková však také zmiňuje: „Tematické okruhy, na nichž nonsensová poezie uplatňuje proces osvobozování od reality, se zdají být nepřeberné a snad i nevyčerpatelné.“18 Ústředním a sjednocujícím tématem sbírky je fenomén strašidel a strašidelnosti, vnímaný již ze samotného titulu knihy. Toto hlavní téma je vzhledem ke své atraktivitě pro děti jako stvořené. Ve Šrutově pojetí je tento fenomén s humorným a ironickým nadhledem zlehčován a parodován a stává se vděčným objektem rozverné jazykové hry i podnětem pro závažnou myšlenkovou aktualizaci.19 Setkáváme se s novodobými strašidly a postavami: první z nich jsou příšerky a příšeři, až hororovou postavou je krutá panna Krahulena, po domě chodí mlaskal, chroustal, pažral, stejskal a nejstrašnější z příšeráků jmenuje se NIC. Pod neobvyklými jmény těchto příšerek se však často skrývají běžné věci viděné dětskýma očima. Najdeme tu také lichožrouta, bytost dělající z párových věcí věci liché, jíž autor později věnoval samostatné knihy. Zajímavé je, jak se vlastně tento tvoreček zrodil: „Prvotní bylo, že se mi opravdu ztrácela jedna ponožka v míře, která přesahovala meze, dávali jsme ji do takového kýble a do krabice,“ vzpomíná jedenasedmdesátiletý Šrut. „Vzhledem k tomu, že byly liché, napadlo mě legrační slovo lichožrout. Z toho jsme nejdřív s Galinou udělali knížku Příšerky a příšeři o všech možných domácích strašidlech a jedno z nich se jmenovalo Lichožrout. Začínalo to takto: Lichožrout mé ségry Božky / je labužník na ponožky / přišel k nám už předloni / a nic mu tak nevoní / jak ponožky její. Vážně! / Nic jiného nejí.“20 Lyrický hrdina překonává strach ze strašidel třeba v básni Hrabě Drákula a Nováková z 3.C, personifikované části jeho těla, oblečení i věci každodenní potřeby si žijí svým vlastním životem například v básničce Hrozné věci.

18

KUBECZKOVÁ, Olga. Téma smrti v perspektivě nonsensové poezie (nejen pro děti). In NOVÁK, Radomil (ed.). Překračování hranic obvyklosti. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2010, s. 65. 19 Srov. TOMAN, Jaroslav. Konstanty a proměny moderní české poezie pro děti: (tvorba, recepce, reflexe). 1. vyd. České Budějovice: Vlastimil Johanus, 2008, s. 186. 20 PANCER, Václav. Rodiče Lichožroutů, Pavel Šrut a Galina Miklínová, přijeli do Třeboně. Lichožrouti [online]. 19. října 2011 [cit. 23. března 2013]. Dostupné na: .

18

Ve sbírce se vyskytují básně se zvířecí tematikou, které nám osvětlují nejrůznější počiny a strasti zvířecích hrdinů. Jedná se například o texty Ondatra, Straka, Nebojte se mamuta, Nepomlouvejte chudáky tchoře. V knize se několikrát objevuje i motiv smrti v dětské poezii dosud příliš nereflektovaný. Na téma smrti v literatuře pro děti je často nahlíženo jako na něco zvláštního až nevhodného, smrt byla často tabuizována a tato tematika prošla velkým vývojem. V dnešní době je určitě účelné zařadit básně s tematikou smrti do dětské sbírky, protože děti se dnes setkávají se smrtí v podstatě každý den (hlavně v televizi a v počítačových hrách). V básni Humrlec si Šrut pohrává se strachem ze smrti a zároveň říká, že každý život jednou skončí: „Koukej, humře, / i vlk v tundře / jednou umře, / co se stane, / to se stane, / věčně tady / nezůstane / ani kámen, / ani pták!“21 Obraz smrti je tu v souladu s jazykovým humorem a báseň je zakončena vtipnou pointou se slovní hříčkou moře – hoře, humr – umrlec – humrlec. Dále básník uvádí, že dobrá husa končívá na pekáči – báseň Co říká labuť huse. Vznešená labuť dává rady hloupé huse a zároveň je vyznavačkou života, kdežto husa je smířená s osudem. Než se husa ocitne na pekáči, nemá se tvářit jako na funuse a má si užívat života. Smrt je tu nahlížena v jiné perspektivě, protože nad husou na pekáči většinou nepláčeme. Sbírku uzavírá Báseň na slovo smrt, ve které jsou opět nastoleny otázky obav ze smrti. Šrut píše přímé verše reagující na smrt tabuizovanou: „Napsal jsem vám báseň / na zlé slovo smrt, / neboť se mi zdálo, / že takových básní / je pro děti málo. // BUCH! BUCH! // Vtom za dveřmi stálo / sedm malých smrtek, / černých jako krtek, / vychrtlých jak chrt. // A tak jsem z té básně / podepsané Šrut, / alespoň to jméno / - nežli vešly - / škrt!“22 V ukázce si můžeme všimnout, že smrt je personifikována pomocí sedmi malých smrtek, což ji jednak zesměšňuje a jednak připomíná pohádku (sedm smrtek jako sedm trpaslíků). Básník je stíhán vlastním dílem a v závěru básně působí absurdní humorná situace i jazyková komika v podobě rýmu smrt – Šrut – škrt.

1.3.2 Kompozice Sbírku Příšerky a příšeři bychom mohli rozdělit do několika oddílů, a to podle stěžejních témat básní. Podobnou strukturu již měly sbírky Hlemýžď Čilisněk a Veliký tůdle. Tato jmenovaná díla byla přímo rozčleněna: Čilisněk mezi zvířaty, Čilisněk mezi lidmi, Čilisněk v říši divů – Různí lidé, Různé divy, Různá zvířata. V Příšerkách 21 22

ŠRUT, Pavel. Příšerky a příšeři. 1 vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2005, s. 22. Tamtéž, s. 91.

19

najdeme jen samostatně vyčleněný oddíl Péťa Fotka. Jedná se o sedm básniček spojených hlavním hrdinou. Vzhledem k různorodým tématům Gabriel Pleska konstatuje, že „o sbírku s koncepcí či kompozicí se rozhodně nejedná.“23 V díle se setkáme s lyrickými básněmi, které mají často epické jádro. Skrývá se v nich jakýsi minipříběh. Dozvídáme se co dělají příšerky v noci, o dopadení hloupé straky nebo o strastech Péti Fotky. Sloky jsou různě dlouhé s dynamickými obraty, vtipem a invencí. Básně v mnoha případech ukončují pointy, které jsou velmi originální a vtipné. Básně jsou psány rýmovaným trochejským veršem, např.: „Nejstrašnější z příšeráků / jmenuje se NIC. / A Niců je jako máku / v poli makovic. // Chodí v noci, chodí ve dne / po zemi i po moři - / a na koho to NIC sedne, / toho nudou umoří.“24 Nejčastěji se jedná o rýmy střídavé (viz předchozí ukázka) nebo sdružené: „Tak dlouho se pořád říká, / že je těžko honit Bycha, / až nám z toho Bych / zlenivěl a zpych. // Kouká, jak se lidé honí / a sám leží pod jabloní, / nebo doma na břichu / v teplácích a v kulichu. // To je pravda o Bychu, / milý pane Kdybychu.“25 Radim Kopáč o stavbě básní píše: „mají tak silný rytmus a rým, že čtenáře už po pár verších vybízejí ke skandování, ne-li přímo k tomu, aby popadl kytaru, hrábl do strun a verše zhudebnil. Třeba ty v básni Co říká labuť huse: „No tak, huso, nebuď labuť, / svět je krásný, tak se probuď, / a dokud tě na pekáči / neobrátí na záda, / křič: Život je paráda!“26 Je nesporné, že básničky jsou snadno zapamatovatelné a po jejich přečtení si na jednotlivé rýmy dobře vzpomeneme. Jedná se o převážně říkadlový verš, ve kterém mimo jiné nechybí ani rým homonymní, kalambúrní či lámaný (např. básně Travička, Pavo-uk nedo-uk). Báseň Hrábě je utvořena dokonce v podobě kaligramu.

1.3.3 Jazyková výstavba Pavel Šrut ve své sbírce plně rozvíjí nonsensovou poetiku a tvoří rozverné verše se situačním i jazykovým vtipem. Dětského recipienta vnímá jako inspirátora a spolutvůrce jazykových hrátek. Gabriel Pleska v souladu s tím uvádí: „básník jde dětem

23

PLESKA, Gabriel. Trocha trochejů a moc moce. Tvar, 2005, roč. 16, č. 21, s. 22. ŠRUT, Pavel. Příšerky a příšeři. 1 vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2005, s. 78. 25 Tamtéž, s. 83. 26 KOPÁČ, Radim. Svět je krásný, tak se probuď. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2005, roč. 15, č. 4, s. 27. 24

20

vysloveně na ruku, když se podivuje nad tím, že z krávy a vola je maso hovězí, nikoli kraví či volí.“27 Spisovný jazyk v básních se mísí s jazykem hovorovým a četnými neologismy. V textu upoutávají naši pozornost právě Šrutovy novotvary, které jsou v daném kontextu srozumitelné. Jedná se o neologismy vytvořené pomocí přechylování: příšerky x příšeři, dýně x dýň; neologismus označující mrtvého humra: humrlec; a další neologismy odvozené od vlastností a typických znaků lidí či předmětů: dobroun, zloun, mlaskal, chroustal, pažral, stejskal, prašouni, flaškouni, pidilidi, pidizvěř apod. Setkáváme se i s nonsensovými homonymy a antonymy. Pobavit nás může homonymie v básních Travička: „kráska jménem Lukrécie, / ukrutánská travička. // Její hrobku mramor kryje, / v noci lezou ze škvír zmije, / vlkodlak tam k ránu vyje, / nepohne se travička.“28, Hrozné věci: „Namouduši, někdy věci /dělají mi hrozné věci.“29 či Nepomlouvejte chudáky tchoře: „Nepomlouvejte chudáky tchoře, / neříkejte, že páchnou. / Vždyť zůstanou sedět v noře / a k vám ani nepáchnou –„30 Četná nonsensová antonyma obsahuje báseň Abyste to věděli: „Nezdvořák zdravil zdvořáka, / nekuřák chválil kuřáka, / bezzubý dostal do zubů / a kňuba potkal nekňubu, // nešika za šikou utíkal / a nebožtík hnal božtíka / necestou až k nám do ulice, / kde štovice chytly neštovice / a nemehlo utančilo mehlo.“31 Básník krásně pracuje i se zvukem, například výrazné je hromadění souhlásek kr v básni Krutá panna Krahulena: „krutá panna Krahulena / v černé noci krákorá, / krutá panna Krahulena / vkrade se k vám do dvora.“32 Výrazné jsou také kalambúry a dvojsmysly: ve spojeních on je dobrák od Kosti a z chaty jsou Trosky, nebo když ježibaba každý hříbek v okamžiku promění vám v satana. Ve sbírce se samozřejmě objevují i jiné literární tropy a figury. Zejména personifikace (můj hrníček z porcelánu podrbe se na oušku; chodívá k nám do patra jedna stará ondatra), básnická přirovnání (sedm malých smrtek černých jako krtek; košilela se třepotá jako motýl, jako včela) nebo aliterace (chrchlá, chrčí za chatrčí).

27

PLESKA, Gabriel. Trocha trochejů a moc moce. Tvar, 2005, roč. 16, č. 21, s. 22. ŠRUT, Pavel. Příšerky a příšeři. 1 vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2005, s. 29. 29 Tamtéž, s. 46. 30 Tamtéž, s. 41. 31 Tamtéž, s. 82. 32 Tamtéž, s. 30. 28

21

1.3.4 Čas a prostor Čas a prostor ve sbírce souvisí s jejími tématy, zvláště přitažlivými pro malé děti. Děti potřebují neustálé napětí a střídání momentů i činností, což autor velmi dobře splňuje. Hned se ocitáme u Drákuly v Rumunsku, hned u mamuta v době ledové, hned zase u rytíře ve středověku nebo třeba včera v tramvaji. Tím pádem se sbírkou prolíná velké časové rozpětí – od doby ledové až po současnost. V některých básních je vnímání času neostré. Jedná se zejména o básničky ryze fantazijního charakteru s pohádkovými a strašidelnými postavami. Ve většině básní není čas přesně definován, v některých si ho však můžeme sami domyslet. Nejčastěji se objevuje zmínka večera či noci, např.: „V Praze, když se smráká / řádí divná straka.“33; „U nás večer straší.“34; „Její hrobku mramor kryje, / v noci lezou ze škvír zmije“35; „krutá panna Krahulena / v černé noci krákorá“36 Prostor uváděný v básních je velmi různorodý. Vždy záleží na konkrétní básni a jejím tématu. Mnohdy se setkáme s udáním prostoru jako u nás nebo k nám, např.: „Chodívá k nám do patra / jedna stará Ondatra.“37; „Divné věci se děly / u nás tuhle neděli.“38 V básni Čéče Pavel Šrut zmiňuje části Prahy Hrdlořezy, Strašnice a Ďáblice. V jiných básních najdeme další pražská místa: „a dvacátý dyn dyn dyn / vyšlápl si na Petřín“39; „Praha / se zamyká / a metro“40 a můžeme se dostat až do exotických zemí, např.: „V Indii prý fakir žije, / oheň jí a vodu pije“41; „V Egyptě je pyramida / a v ní leží mumie.“42

1.3.5 Poezie pro dvojího adresáta Ze všeho co o sbírce víme, lze usoudit, že zjevně nepočítá pouze s dětským adresátem. Primárně se sice Šrut zaměřuje na dětského čtenáře, ale pouze dospělí docení a pochopí některé hříčky a skryté narážky, kterých je kniha plná. Básně plné fantazie a slovního humoru jsou často zakončené pointami, které jsou velmi originální a vtipné, a to jak pro děti, tak i pro dospělé. Naděžda Sieglová ve své studii k této problematice 33

ŠRUT, Pavel. Příšerky a příšeři. 1 vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2005, s. 25. Tamtéž, s. 54. 35 Tamtéž, s. 29. 36 Tamtéž, s. 30. 37 Tamtéž, s. 21. 38 Tamtéž, s. 82. 39 Tamtéž, s. 32. 40 Tamtéž, s. 81. 41 Tamtéž, s. 28. 42 Tamtéž, s. 60 34

22

píše: „Otevřenost, nejednoznačnost, hravost a proměnnost jsou rysy literatury pro děti a mládež na přelomu 20. a 21. století. […] Zaměření k věkově širokému spektru reálných konzumentů je v některých případech dílem autorského záměru, jindy autor v průběhu tvorby o anticipovaném čtenáři neuvažuje vůbec, případně předem avizuje, že dílo je napsáno pro recipienty trochu starší, ale ne zas tak moc staré.“43 Sám Pavel Šrut o svých knihách řekl: „Myslím, že je v nich leccos i pro dospělé. Neměly by to být knížky, které člověk předčítá a usne dřív než dítě. Doneslo se mi, že jsou i případy, kdy dítě usne a rodič si čte dál.“44

43

SIEGLOVÁ, Naděžda. Pohádkové příběhy pro dvojího adresáta: (Tvorba Michala Viewegha a Pavla Šruta). In ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 225. 44 HORÁK, Ondřej. Pavel Šrut: Dezertér. Hospodářské noviny [online]. 8. února 2010 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: .

23

2. Ilustrace Ilustrace je výtvarný doprovod knihy, který má vysvětlit text a učinit jej srozumitelnější. Kořeny ilustrace sahají do středověku, kdy se poprvé objevuje kniha. Knihy byly nejprve zdobeny ručně, později s vynálezem knihtisku byly doprovázeny dřevoryty a dřevořezy. Užívala se také technika tisku z hloubky (mědirytiny, ocelorytiny apod.). Dnes jsou ilustrace většinou tvořeny technikou kresby, malby nebo koláže a v mnoha případech do nich zasahují i nová média (fotografie, tvorba ilustrací pomocí počítačových programů jako například Adobe Illustrator, Adobe Photoshop, Corel Draw). Ilustrace je úzce spjatá s knihou či textem a podle slov Antonína Matějčka je ilustrací „každý výtvarný projev, jenž doprovází myšlenku literární, ať vědeckou, ať uměleckou, a jenž posiluje názor a představu čtenáře prostředky, jež psanému slovu nejsou dány“45. Ilustrace bývá obvykle inspirována a podněcována nějakým literárním dílem, jehož hlavní myšlenky se autor – ilustrátor snaží různými prostředky vyjádřit. Nápad ilustrátora nemusí být vždy složitý, může pouze doprovázet a vystihovat příběh či text, ke kterému se vztahuje. Přesto ilustrace znamená něco víc než jen názorné překreslení původního literárního motivu, má svou uměleckou hodnotu a je mu projevem umělecky rovnocenným. Výtvarný doprovod knihy je významný především pro toho, kdo neumí číst, a tím je vlastně nejdůležitější pro děti. Ilustrace má pro děti hluboký význam. Rozvíjí poznání, psychické procesy dítěte, obohacuje dítě citově, rozvíjí jeho fantazii a také ho uvádí do světa umění. I Martin Reissner popisuje ilustrační tvorbu určenou dětem: „Je přirozené, že dominantní postavení má ilustrace v titulech určených nedospělým recipientům. Vyplývá to už ze samotné specifiky literatury pro děti a mládež. Tak, jak lze specifické rysy vysledovat v literární vrstvě takto cíleného písemnictví, i typografický a výtvarný rozvrh knih mívá obvykle kvality odlišné od titulů určených dospělým. Specifická emoční senzitivita a recepční limity dané psychickým vývojem nedospělých čtenářů zohledňuje ze všech knižních složek ilustrace obvykle nejvýznamněji.“46

45

HORÁČEK, Radek (ed.). Fenomén kniha: výtvarná výchova a umění knihy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 42. 46 Tamtéž, s. 43.

24

2.1 Ilustrátoři Šrutových knih Ilustrátor je zjednodušeně řečeno umělec, který tvoří ilustrace. Doplňuje literární text kresbami, malbami či fotografiemi, které napomáhají vysvětlit psané slovo. Dotváří knihu po stránce výtvarné. Krásnou charakteristiku tohoto termínu můžeme najít v publikaci Současní čeští ilustrátoři: „Ilustrátor není člověk, který spravuje lustry… Ale vlastně má co do činění se světlem. To cizí slovo ilustrátor, znějící už dnes zapomenutými jazyky starých světů, nám chce říct, že vše potřebuje své světlo, prosvětlení, osvětlení i vysvětlení. Vše – tedy i knihy a jejich příběhy. Lux znamená latinsky světlo. Je to světlo, které dopadá malíři na paletu a rozehrává na ní barvy. A je to také světlo ducha, které spisovatel vložil do svého vyprávění, a teď si hledá cestu ke čtenářům. Krásným posláním ilustrátora je uchopit toto světlo jako pochodeň svého štětce či tužky a rozsvítit v sálech čtenářovy fantazie. Ilustrátor neopravuje lustry, ilustrátor vnáší světlo.“47 Dnes, kdy je náš zrak neustále zaměstnán tříděním, hodnocením a orientací ve světě přeplněném nejrůznějšími informacemi, se stává ilustrátor tvůrcem knihy stejně tak důležitým jako spisovatel. A je to právě ilustrátor, kdo dává knize její jedinečnou podobu. Vhodné je také zmínit, že v České republice působí od roku 1990 Klub ilustrátorů dětské knihy, který sdružuje nejlepší české ilustrátory. Snaží se pečovat o udržení kvality ilustrací a výtvarné podoby knih pro děti. Klub je součástí české sekce IBBY (International Board on Books for Young People) a spolu s Obcí spisovatelů a Obcí překladatelů uděluje výroční ceny Zlatá stuha nejlepším autorům knih pro děti a mládež v několika kategoriích. Klub ilustrátorů dětské knihy organizuje a zajišťuje výstavy a prezentace prací v oboru dětské literatury. Ty jsou pořádány v galeriích, na knižních veletrzích doma i v zahraničí a také v knihovnách. Členové klubu jezdí na besedy s dětskými čtenáři do škol i knihoven.48 Následně se zaměříme na devět nejvýznamnějších ilustrátorů, kteří výtvarně doprovodili texty Pavla Šruta určené dětem. Jednotliví umělci jsou seřazeni podle stáří. Nejprve popisuji život ilustrátorů a poté jejich tvorbu, především související se Šrutovými knihami.

47

HUTAŘOVÁ, Ivana. Současní čeští ilustrátoři: knih pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2004, s. 3. 48 Srov. Tamtéž, s. 5.

25

2.1.1 Václav Kabát Ilustrátor, grafik a typograf Václav Kabát se narodil 8. dubna 1932 v Praze. V rodišti vystudoval Státní grafickou školu a Akademii výtvarných umění. Od ukončení studií vykonává svobodné povolání. Spolupracuje s celou řadou nakladatelství, časopisů a novin. Graficky upravil stovky knih a sám mnohé ilustroval. Vystavuje nejčastěji na společných výstavách ilustrací pro děti. Za svou tvorbu byl několikrát oceněn, např. 1985 Čestné uznání Bienále ilustrací Bratislava, 1984, 1987, 1988 Čestná uznání v soutěži Nejkrásnější knihy, 2003 Zlatá stuha za životní tvorbu. Nyní žije a pracuje v Praze.49 Pro Pavla Šruta ilustroval Václav Kabát prózu pro děti Obr jménem Drobeček (1997). Toto dílo řadíme do linie Šrutovy adaptační tvorby. Dobrodružství obra Drobečka autor čerpá z amerického prostředí. Kabátovy ilustrace vhodně doplňují text plný zápletek a dramatických situací. Černobílé perokresby se vyznačují velkou propracovaností, dějovostí, v některých obrazech až dramatičností.

Obr. 5 a obr. 6: Ilustrace V. Kabáta z knihy Obr jménem Drobeček.

49

Srov. HUTAŘOVÁ, Ivana. Současní čeští ilustrátoři: knih pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2004, s. 51-53.

26

2.1.2 Alois Mikulka Alois Mikulka se narodil 13. srpna 1933 v Brně, kde také žije. Můžeme ho označit jako malíře, sochaře, grafika, ilustrátora, scénografa, autora divadelních her pro děti, pohádek, básní a próz pro děti i dospělé. Mikulka od roku 1948 studoval grafické oddělení Vyšší školy uměleckého průmyslu v Brně. Po maturitě (1952) nastoupil na Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, do ateliéru monumentální malby prof. Jána Želibského a roku 1958 se stal akademickým malířem. Od ukončení studií je ve svobodném povolání a věnuje se užité i volné výtvarné tvorbě a literární činnosti. Je také členem Spolku českých umělců grafiků HOLLAR. Své dílo prezentoval na mnoha samostatných a kolektivních výstavách výtvarného umění a knižní ilustrace v ČR i v zahraničí (Jugoslávie, Itálie, Švédsko, Německo, Anglie, Mexiko). Roku 1996 obdržel ocenění Zlatá stuha za knihu O jelenovi s kulometem a jiné trampské zkazky, totéž ocenění získal i v roce 1998 za Svět v obrazech. V roce 1997 byl zapsán do Zlatého fondu české literatury pro děti a mládež a zastupitelstvo města Brna mu udělilo Cenu města Brna pro rok 1997 v oboru výtvarného umění za celoživotní dílo a za významný přínos rozvoji kultury v městě Brně. Ve výtvarné i literární tvorbě užívá pseudonymu State Louis.50 Alois Mikulka je stejným dílem výtvarník jako spisovatel, přestože vzděláním by měl patřit spíše k první profesi. Malbu vystudoval a poté mnoho let vymýšlel příběhy pro děti, vydal na pět set pohádek a dnes ho řadíme k významným tvůrcům moderní autorské pohádky. Je to všestranný umělec a i přes rozdílnost oborů v nichž působí, je jeho dílo jednotné a rukopis jasně čitelný. To dokládají i ilustrace v básnické sbírce Pavla Šruta pro děti Kočka v houslích (1969). Mikulkovy ilustrace v této knize jsou spjaty s

textem

a

citlivě

vyjadřují

Šrutovu

humornou a nonsensovou poetiku. Osobité doprovodné kresby v knize se vyznačují výraznou barevností a blízkostí dětskému čtenáři. Obr. 1: Ilustrace A. Mikulky z knihy Kočka v houslích. 50

Srov. BROŽOVÁ, Věra. Alois Mikulka. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2009 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: .

27

2.1.3 Jiří Šalamoun Výtvarník, ilustrátor, autor kreslených filmů a plakátů Jiří Šalamoun se narodil se 17. dubna 1935 v Praze. V letech 1952 - 1956 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Vladimíra Pukla a Vladimíra Silovského a v období 1957 - 1959 pokračoval ve studiích na Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku. Od roku 1990 vedl ateliér ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a působil i na školách v zahraničí. Za svou tvorbu získal významná ocenění: Cena nakladatelství Mladá fronta 1976, v témže roce dostal stříbrnou medaili za ilustrace na Bienále v Brně, roku 1977 Lipsko stříbrná medaile za ilustrace a několikrát obdržel cenu Nejkrásnější knihy.51 Šalamoun se věnuje především knižní ilustraci, volné grafice a knižní typografii. Z jeho bohaté ilustrační tvorby je nutno zmínit výtvarnou práci například na knihách Věrný strážce, Kronika Pickwickova klubu, Poslední Mohykán, Tracyho tygr, Hobit aneb cesta tam a zase zpátky, Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho. Z některých ilustrací vznikly velké cykly, obrazová pásma, která jsou podmíněna jeho další tvůrčí činností – filmem. Jako výtvarník se podílel na několika animovaných i hraných filmech. Mezi nejznámější patří Jak básníkům chutná život a několikadílný seriál o Maxipsu Fíkovi. Šalamounovy ilustrace u nás patří k jeho nejvýznamnějším projevům, jejich význam a síla nejspíše spočívá v tom, že ve svém výrazu, tvárných prostředcích a porozumění jsou neoddělitelnou součástí celé jeho tvorby.52 Jiří Šalamoun je ilustrátorem nejen knih výše zmiňovaných, ale k jeho tvorbě patří i rozsáhlá ilustrační práce spojená s literaturou pro děti. Předně sem řadíme knižní ilustrace Maxipsa Fíka. Do tvorby pro děti spadají také ilustrace ke sbírce Pavla Šruta Hlemýžď Čilišnek (1983). Jedná se o svébytné humorné kresby korespondující s fantazijním světem a dobrodružstvími Čilišneka. Obr. 2: Ilustrace J. Šalamouna z knihy Hlemýžď Čilišnek. 51

Srov.STEHLÍKOVÁ, Blanka. Ilustrace. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984, s. 62. Srov. ROUS, Jan. Jiří Šalamoun. IBBY Czech republic [online]. 2010 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: .

52

28

2.1.4 Vladimír Jiránek Vladimír Jiránek se narodil 6. června 1938 v Hradci Králové a působil jako karikaturista, ilustrátor, kreslíř, scénárista a režisér animovaných filmů. Absolvoval přeloučské gymnázium a roku 1962 dostudoval na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy žurnalistiku. Celý život byl ale především kreslířem a karikaturistou na volné noze. Během života spolupracoval s řadou časopisů a novin. Od roku 1990 se věnoval zejména politické karikatuře. Jeho vtipy na aktuální témata jsme mohli vidět v Lidových novinách, Hospodářských novinách, Mladé frontě DNES, v časopisu Reflex a na internetových stránkách Neviditelný pes. Jiránek ilustroval desítky knih, vytvořil také vlastní autorské knihy kreseb a řadu krátkých filmů. Jako scénárista a režisér spolupracoval se studiem kresleného filmu Bratři v triku a studiem AIF. Za svou tvorbu získal mnohá ocenění, například roku 1998 cenu Karla Poláčka v kategorii Humor moudrých a v roce 2005 mu byla udělena Medaile za zásluhy prezidentem republiky. Vladimír Jiránek zemřel 6. listopadu 2012.53 Mezi nejznámější Jiránkovy kreslené postavičky dnes patří Pat a Mat a Bob a Bobek – králíci z klobouku, které známe i z televizních večerníčků. V roce 2003 se ujal psaní pokračování knih a scénářů o dobrodružstvích králíků Boba a Bobka Pavel Šrut. Dvojice Šrut – Jiránek vytvořila společně díla Bob a Bobek v létajícím klobouku (2003) a Bob a Bobek na cestách (2005). Příběhy zvídavých králíků jsou posunuty do dnešní doby a reagují na současné dění. Vladimír Jiránek se spojil s Pavlem Šrutem již dříve. Doprovodil kresbami Šrutův příběh pro malé čtenáře Dva lelci ve skříni – O Karlíkovi nemluvě (1990). Pro autorovy ilustrace je charakteristická jednoduchá linka a srozumitelnost celkového vyjádření.

Obr. 3: Ilustrace V. Jiránka z knihy Bob a Bobek.

Obr. 4: Ilustrace V. Jiránka z knihy Dva lelci ve skříni.

53

Srov. Vladimír Jiránek: životopis. Vladimír Jiránek: oficiální stránky [online]. 2012 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: .

29

2.1.5 Jindra Čapek Jindřich Čapek se narodil 30. září 1953 v Českých Budějovicích. Je to český malíř a ilustrátor, avšak jeho ilustrace zdobí knihy vydávané po celém světě. V patnácti letech společně se svojí matkou emigroval do Švýcarska. V letech 1970 - 1971 studoval malířství a volnou grafiku na Škole uměleckých řemesel v Curychu, následně 1971 1975 na Akademii výtvarných umění v Karlsruhe a ve Freiburgu. Hned po studiích se začal věnovat knižní ilustraci, zejména ilustrování dětských knih. Za hranicemi naší země žil až do devadesátých let minulého století, poté se přestěhoval do Prahy a dnes bydlí v Českém Krumlově. V současnosti spolupracuje s mnoha významnými nakladatelstvími nejen v České republice, ale i ve Švýcarsku a Německu. Během svého dosavadního uměleckého působení získal Jindra Čapek bezpočet národních a mezinárodních cen a je členem několika uměleckých komisí. Svá díla a knihy vystavuje po celém světě, včetně Madridu, Benátek, New Yorku nebo Tokia.54 Čapek výtvarně pracuje velmi delikátně, uplatňuje výraznou barevnost a výsledkem jsou působivé obrazy a osobitá sdělení. To dokazují i jemné ilustrace v knize Pavla Šruta Pohádky brášky Králíka (2007). Výtvarník s neobyčejným citem zdobí knížku barevnými ilustracemi propracovanými do nejmenších detailů. Martin Reissner píše o výjimečném vyznění knihy, na níž se velkým dílem zasloužil kromě spisovatele i ilustrátor, o němž podotýká: „Čapek rozvinul v jednotlivých obrazech komorní příběhy, jež věrně sledují literární dějovou linii. Narativností zobrazených situací se hlásí k tradičnímu dějovému ilustračnímu kánonu, autentičnost jeho přístupu ale tkví v křehké noblese, snovosti a

melancholičnosti

V dobrém

slova

jednotlivých smyslu

scenérií.

naplňuje

vizi

neexhibující ilustrace, která nepodléhá módnosti přístupů a ve zklidnění poskytuje jistotu a vyvolává pocit niterné blízkosti, ba souznění.“55 Obr. 7: Ilustrace J. Čapka z knihy Pohádky brášky Králíka. 54

Srov. Jindra Čapek. Klub ilustrátorů dětské knihy [online]. 2009 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: . 55 REISSNER, Martin. Šrutovy americké pohádkobajky. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2008, roč. 18, č. 2, s 23.

30

2.1.6 Květa Pacovská Malířka, grafička, filmová tvůrkyně a ilustrátorka Květa Pacovská se narodila 28. července v Praze. V letech 1947 - 1952 studovala v ateliéru Emila Filly Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. V letech 1992 - 1994 byla hostující profesorkou na Hochschule der Künste v Berlíně a v roce 1998 na Kingston University, UK. Květa Pacovská se věnuje grafice, malbě, konceptuálnímu umění a tvorbě autorských experimentálních knížek. Její promyšlené trojrozměrné knihy jsou tak specifické, že se o nich mluví jako o nové podobě a kategorii knih pro děti. Mnohé z nich byly v tisícových nákladech přeloženy například v Itálii, Francii, USA, Japonsku a nebo na Tajvanu. U nás je Pacovská známá především jako ilustrátorka. Ilustrovala například knihy Velké dobrodružství malého kocourka (1966), Bílá vrána (1975), Svět pohádek bratří Grimmů (1984). V letech 1975 - 1979 vytvořila cykly obrázků Malované čtení, Malované písničky, Malovaná říkadla pro časopis Sluníčko. Za celoživotní práci získala řadu ocenění na celém světě, včetně Ceny Hanse Christiana Andersena (1992), která je označována za Nobelovu cena za dětskou literaturu. Získala také cenu Vladimíra Boudníka za významný přínos v oblasti umělecké grafiky a v roce 1999 jí byl udělen čestný doktorát za design Kingston University ve Velké Británii.56 V roce 1989 Květa Pacovská ilustrovala knihu pohádek Kočičí král z pera Pavla Šruta. Na svébytných ilustracích je vidět, že autorka pracuje s prostorem, s plochou geometrických tvarů a vychází z principů variování. Kombinuje techniky malby, kresby nebo vytváří koláže. Můžeme si také všimnout typické barevnosti jejích obrázků – nejvíce používá červenou a zelenou barvu.

Obr. 8 a obr. 9: Ilustrace K. Pacovské z knihy Kočičí král. 56

Srov. URBANOVÁ, Svatava. Tři paradoxy Květy Pacovské. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2008, roč. 18, č. 1, s 2 – 6.

31

2.1.7 Markéta Prachatická Výtvarnice, kreslířka, ilustrátorka a autorka animovaných filmů Markéta Prachatická se narodila 4. prosince 1953 v Praze. Studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze jí nebylo umožněno, přesto se účastnila veřejných soutěží a pracovala na knižních ilustracích. V roce 1990 získala půlroční stipendium British Council pro studium na Camberwell College of Art v Londýně. Po návratu působila dva roky jako asistentka v ateliéru grafiky u doc. Dalibora Chatrného na AVU Praha. V současné době žije v rodném městě a spolupracuje s českými nakladateli a s nakladatelstvími v Londýně. Ilustrovala například Andersenovy Pohádky, Alenku v kraji divů a za zrcadlem od Lewise Carrola či prózu Ivy Procházkové Myši patří do nebe. Kromě knižních ilustrací vytvořila kreslený večerníček Běla a malý čaroděj a věnuje se známkové tvorbě. Získala řadu ocenění. Z nejvýznamnějších jmenujme např. Premio Grafi co Bologna 1984, Plaketa BIB Bratislava 1985, Cena Spolku Hollar 2005.57 Markéta Prachatická ilustrovala Šrutovu knihu Kočičí král vydanou roku 2009. Sama výtvarnice upozornila na skutečnost, že se dostala do tvůrčí konfrontace s Květou Pacovskou58 (poprvé soubor pohádek vyšel r. 1989 s ilustracemi Pacovské). Ilustrace Prachatické jsou velmi rozdílné od ilustrační tvorby Květy Pacovské. Kniha tak dostává v novém století zcela nový ráz. Kresby přesně vyjadřují daný příběh a vyznačují se velmi propracovanými detaily.

Obr. 10 a obr. 11: Ilustrace M. Prachatické z knihy Kočičí král. 57

Srov. Markéta Prachatická. Sladovna: kulturní prostor [online]. 2013 [cit. 17. března 2013]. Dostupné na: . 58 Srov. PRACHATICKÁ, Markéta. Na čem právě pracuji: Kouzelník Futuro a Kočičí král. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2007, roč. 17, č. 1, s 51.

32

2.1.8 Eva Frantová Eva Frantová se narodila 21. dubna roku 1960 a již od útlého dětství ji přitahovalo výtvarné umění. Odmalička byla obklopená knížkami, dětskými časopisy a obrázky. Všichni v rodině totiž malovali. Její úplně první knížku nelze nikde koupit, sama autorka si ji slepila z kousku látky jako hřbet a dvou deklíků. Nazvala ji Příběh pejska Fenyglíčka a jedná se o ilustrované příběhy malého flekatého pejska. V té době jí bylo sedm let. Absolvovala střední odbornou školu výtvarnou, poté vystudovala filmovou animaci a grafiku u prof. Miloslava Jágra a ilustraci u Jiřího Mikulky. Věnuje se volné tvorbě a dělá ilustrace především ke knihám pro děti a mládež.59 Frantová ilustrovala pro Pavla Šruta knihy Prcek Tom a Dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky (1993) a Velkou knihu českých pohádek (2003). Sama k tomu podotkla: „Měla jsem to štěstí spolupracovat na dvou knihách s básníkem a spisovatelem Pavlem Šrutem. A musím říci, že patří k lidem, kterých si velice vážím a které obdivuji.“60 Krásné ilustrace vytvořila k nově sestavenému souboru známých i méně známých českých pohádek, k Velké knize českých pohádek. V celé své nádheře se nám v knize otevírá pohádkový svět víl a kouzelníků, skřítků a vodníků, princů a princezen i čertů, chasníků a obrů. Eva Frantová nás svými vyobrazeními přímo vtáhne do pohádky. Text doplňují menší obrázky, ale i rozměrné, často stránku přesahující ilustrace.

Obr. 12 a obr. 13: Ilustrace E. Frantové z knihy Velká kniha českých pohádek.

59

Srov. HUTAŘOVÁ, Ivana. Současní čeští ilustrátoři: knih pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2004, s. 33-34. 60 Tamtéž, s. 34.

33

2.1.9 Galina Miklínová Režisérka, výtvarnice animovaných filmů a ilustrátorka Galina Miklínová se narodila 28. července 1970 v Ostravě. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užitá grafika (1984 - 1988) a Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze, ateliér filmové a televizní grafiky (1991 - 1997). Vystudovanému oboru se věnuje dodnes. Od absolventského filmu a názvem Biograf (1997) natočila další čtyři filmy Bajky ze zahrady (2000), Hra (2004), Nešťastné narozeniny Péti Fotky (2006) a Byla 3x jedna princezna (2006). Je také autorkou kresleného seriálu pro děti O Kanafáskovi (2004 - 2006). Druhou a rovnocennou částí její tvorby je ilustrování knih pro děti. Jako ilustrátorka se podepsala pod první čtyři díly ságy o Harrym Potterovi, knihami Milady Motlové Hádej, co to je? (2001), Radka Malého František z kaštanu, Anežka ze slunečnic (2006) a především pod knihy Pavla Šruta. Za svoji práci byla několikrát oceněna, např. Nejkrásnější kniha roku, Zlatá stuha, SUK aj. V roce 2001 zastupovala ČR na UNESCO World-wide Workshop of Illustrators. V současné době připravuje celovečerní animovaný film Lichožrouti. Příležitostně se věnuje i užité grafice.61 Autorka se ilustraci začala věnovat v polovině devadesátých let a záhy navázala spolupráci s básníkem a spisovatelem Pavlem Šrutem. Na otázku zda existuje kniha pro děti, kterou by chtěla ilustrovat odpověděla: „Musím přiznat, že můj „ilustrační“ sen se vlastně splnil, aniž jsem o něm věděla. A to při práci na knihách Pavla Šruta. Pro ilustrátora je radost pracovat na textu plném humoru a poetiky v jazyce, který je jeho mateřštinou, a s každou další knížkou, na které spolu pracujeme, si to užívám čím dál víc.“62 Dnes je Miklínová vnímána jako Šrutova dvorní výtvarnice. Jejich společná práce začala v roce 2001 knihou Pavouček Pája a poté jim vyšlo dalších sedm publikací: Veliký tůdle (2003), Verunka a kokosový dědek (2004), Příšerky a příšeři (2005), Šišatý švec a myšut (2007), Lichožrouti (2008), Obr. 14: Ilustrace G. Miklínové z knihy Příšerky a příšeři.

61

Srov. KROUPOVÁ, Markéta. Galina Miklínová: lichožrouti a jiné příběhy. Liberec: Oblastní galerie, 2010, s. 1-5. 62 HUTAŘOVÁ, Ivana. Současní čeští ilustrátoři: knih pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2004, s. 71.

34

Pan Kdybych hledá kamaráda (2009), Lichožrouti se vracejí (2010). Markéta Kroupová k tomu píše: „Galina Miklínová se našla ve vizuálním dotváření textů, které s sebou nesou typický Šrutův humor a jejich četba potěší i dospělého čtenáře.“63 Sytě barevné až zářící ilustrace zhotovila Miklínová k příběhům Pavoučka Páji. Ovšem Jaroslav Provazník ilustrace komentuje poměrně nelichotivě: „Povrchně atraktivní ilustrace, které se snaží přilákat čtenáře co nejkřiklavějšími barvami, nejednou překračují hranici podbízivosti a jen podtrhují

samoúčelný

manýrismus

tohoto

problematického textu.“64 Samotnému Šrutovi se však ilustrace vzhledem k textu zamlouvaly: „Líbilo se mi, že nejsou „hezké“, že jdou svým způsobem proti textu – alespoň v těch partiích, které byly poněkud líbivé. To mne přesvědčilo, že jejich Obr. 15: Ilustrace G. Miklínové z knihy autorka „umí číst“, tj. nejen ilustrovat, ale učinit

Pavouček Pája.

z textu a obrázků jednotu s vnitřní harmonií i napětím.“65 Vtipné ilustrace vytvořila Galina Miklínová ke knihám hravých básniček Veliký tůdle a Příšerky a příšeři i nonsensové knížky veršů Šišatý švec a myšut. Ve všech třech sbírkách použila autorka stejného postupu ilustrování, přesto každá z nich působí osobitě. Jedná se o kresby doplňované a upravované v počítači. Zvláštní kapitolu v tvorbě Miklínové i Šruta pak představují Lichožrouti, tvorečkové, kteří pojídají ponožky. Autoři vytvořili celek, v němž

je

Miklínová zpracovanými

domyšlen

každý

doprovodila a

detail. text

nezaměnitelnými

Galina precizně

kresbami.

Vzhledem k úspěšné společné tvorbě Miklínové a Šruta můžeme konstatovat, že jde o výjimečné

Obr. 16: Ilustrace G. Miklínové z knihy Lichožrouti.

souznění výtvarného a literárního výrazu obou umělců. 63

KROUPOVÁ, Markéta. Galina Miklínová: lichožrouti a jiné příběhy. Liberec: Oblastní galerie, 2010, s. 2. 64 PROVAZNÍK, Jaroslav. Nahlédnutí do nových knih: Pavel Šrut: Pavouček Pája. Tvořivá dramatika, 2004, roč. 15, č. 1, s. 37. 65 ŠRUT, Pavel. Na čem právě pracuji: Psaní pro radost a potěšení. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2004, roč. 14, č. 1, s. 42.

35

2.2 Moje ilustrace ke knize Příšerky a příšeři K vytvoření ilustrací mě inspirovaly knihy Pavla Šruta. Začala jsem se zajímat o literaturu pro děti a mládež a zvláště mě zaujala tvorba tohoto literáta. Líbí se mi celková hravost jeho děl, jazykové hrátky, novotvary a poutavé příběhy, které autor vymýšlí. Zároveň v knihách najdeme i poučení a momenty atraktivní i pro dospělé čtenáře. Zapůsobily na mě básničky ze sbírky Příšerky a příšeři a rozhodla jsem se k nim vytvořit ilustrace. Nejprve jsem si básně přepsala do programu Microsoft Word a vytiskla si je, aby mě ilustrace z knihy neovlivňovaly. Básničky jsem si četla a dělala jsem si náčrty měkkou tužkou do bloku. Z nich jsem poté vybírala obrázky a kreslila ilustrace k básničkám na bílé papíry A4. Kresby jsem vytvářela pastelkami Mondeluz aquarell a také měkkou tužkou 6B Koh-i-noor Hardtmuth. K mým účelům jsem pastelky nepotřebovala rozmývat, použila jsem je na klasickou kresbu. Snažila jsem se jednoduchou kresbou zachytit atmosféru Šrutových básní ze sbírky pro děti. Nakreslené ilustrace jsem skenovala do složky v počítači a poté jsem s nimi pracovala v programu Adobe Photoshop. V programu Adobe Photoshop jsem si zvolila formát stránky A4 na výšku a pravítkem jsem si rozvrhla vzdálenost objektů od okrajů. Postupně jsem vkládala do Photoshopu obrázky, které jsem upravovala zvětšením, zmenšením, zmnožením, překlopením či natočením. U všech obrázků je zachována jejich původní barva a kromě vyjmenovaných postupů úprav nejsou nijak jinak deformovány nebo dotvářeny počítačově. Chtěla jsem co nejvíce zachovat jejich původní originální podobu. I samotný titul Příšerky a příšeři jsem vytvořila ručně a naskenovala do počítače. Na jednotlivé listy ve Photoshopu jsem přepsala básničky z knihy a k nim umisťovala moje ilustrace. Text básniček jsem zachovala jednotný, psaný stejným typem písma. Postupně jsem vytvářela listy s ilustrovanými básničkami a jelikož vzniklo k básním vždy ilustrací více, zkoušela jsem jak daný list bude vypadat nejlépe. Později jsem vybírala které z hotových stránek vytisknu. Podklad ilustrací zůstal záměrně bílý. Nechtěla jsem vytvořit celou knihu, ale jen ilustrace k ní. K ilustracím jsem v počítači připojila básničky a vznikly samostatné listy s ilustrovanými básněmi. Hotovou práci – soubor ilustrací jsem uložila ve formátu PDF a nechala si ji vytisknout v copy centru. Následně jsem si nechala listy dát do kovové kroužkové vazby, aby celá práce byla jednotně pospolu. Listy jsem seřadila podle umístění jednotlivých básní v knize Pavla Šruta. 36

Obr. 17 a obr. 18: Moje ilustrace ke knize Příšerky a příšeři.

Obr. 19 a obr. 20: Moje ilustrace ke knize Příšerky a příšeři.

37

3. Děti a tvorba Pavla Šruta Jelikož dlouhodobě pracuji s dětmi v základní umělecké škole a mateřské škole, měla jsem možnost sledovat jejich reakce na tvorbu Pavla Šruta a také s nimi výtvarně pracovat na motivy jeho knih. Práce s dětmi mě inspirovala k tvorbě ilustrací. Původně jsem zamýšlela, že využiji výtvory dětí při své tvorbě. Chtěla jsem také Šrutovy básničky s dětmi dotvářet nebo k nim dopisovat jejich reakce. Z těchto plánů ale nakonec sešlo. I přesto tato práce a moje úsilí nepřišlo nazmar. V základní umělecké škole z mých nápadů vznikl celoroční projekt, a v mateřské škole jsem děti seznámila s mnoha knihami Pavla Šruta. S žáky výtvarného oboru jsem pracovala v rámci dobrovolného působení v Základní umělecké škole Oslavany – pobočka Zbýšov pod odborným vedením paní učitelky Dobromily Valentové. Společně jsme připravily projekt na školní rok 2012/2013 s názvem Rok s knihou. Paní učitelce jsem pomáhala s výtvarnými činnostmi spojenými s knihou pro žáky od pěti do patnácti let. Inspirací nám i dětem byly knihy o umění, dobrodružné, pohádkové knihy a především básničky i prózy Pavla Šruta. Četli jsme si ze Šrutových knih Kde zvedají nožku psi aneb V Pantatících na návsi, Veliký tůdle, Příšerky a příšeři, Šišatý švec a myšut, Kočičí král či Lichožrouti. Děti všech věkových skupin kreslily, malovaly, modelovaly, vytvářely ilustrace, vymýšlely básničky a příběhy. Starší žáci měli možnost se vyjádřit formou prostorových objektů, experimentů s knihou, návrhů na obaly knih apod. Začátkem března tohoto roku jsme z doposud vzniklých prací žáků na téma související s knihami uspořádaly výstavu v Městském kulturním centru ve Zbýšově. Musím dodat, že výtvarné činnosti inspirované knihami v žácích všech skupin vzbudily chuť k práci a také zájem o knihy a četbu. Z knih Pavla Šruta jsem četla dětem předškolního věku v Mateřské škole Husova čtvrť, pracoviště Smetanova v Rosicích. Seznámila jsem děti s dobrodružstvími lichožroutů, od nichž se nechtěly odtrnout. Ale především jsem dětem četla básničky z knihy Příšerky a příšeři a zaznamenávala jsem si jejich reakce. Snažila jsem se jednotlivá témata básní rozvíjet a bavit se o nich s dětmi, zjišťovat co o nich děti ví a zároveň jsem je tím učila novým poznatkům. Většinou děti reagovaly pozitivně, smály se nebo chtěly danou věc vysvětlit. Občas si skákaly do řeči a jeden druhému něco objasňoval. Na téma strašidel a strašidelnosti jsem zaslechla: „Já věřím jedině na duchy.“; „My na nic nevěříme.“; „To bylo trochu strašidelný.“ Se zvířaty, vyskytujícími se v básních sbírky, byly děti dobře seznámeny a znaly jejich charakteristické znaky 38

(snad kromě ondatry). K tématu smrti se nejčastěji vyskytovaly reakce typu: „Nám umřela kočička.“; „Nám zase prasátko.“ Děti, se kterými jsem pracovala, mají smrt spojenou většinou s úmrtím domácího zvířete či někoho blízkého. Nebály se o smrti něco říci, ale brzy téma přešly a chtěly číst dál. Některé výroky a reakce dětí vyznívaly i komicky, což je logické, protože určitý text básní může správně pochopit jen dospělý člověk.

Obr. 21: Práce dětí - modelování příšerek z hlíny.

Obr. 22: Výstava - ilustrace k básním Pavla Šruta.

Obr. 23: Tvorba ilustrací v ZUŠ.

39

Závěr Cílem bakalářské práce byla snaha o vytvoření ilustrací k dětské sbírce Pavla Šruta Příšerky a příšeři. V teoretické části jsem se soustředila na autora ilustrované knihy a jeho dílo. Pavel Šrut píše pro děti již od šedesátých let minulého století. Přispíval i do dětských časopisů, jako např. Mateřídouška nebo Sluníčko. V období normalizace psal pro děti spíše z důvodu obživy, zato dnes patří mezi významné současné autory knih pro děti a tvoří tuto literaturu pro radost a potěšení. Šrutovy dětské knihy můžeme rozdělit na poezii a prózu. V rámci prozaické tvorby se setkáváme se dvěma liniemi: adaptace a převyprávění látek cizích či domácích, druhou linii tvoří Šrutova vlastní autorská tvorba. V jeho dílech pro děti převažují dynamické obraty, vtip, invence a hravá nonsensovost. Tyto znaky vykazuje i sbírka Příšerky a příšeři. Dílo sjednocuje téma strachu, strašáků a strašidel, což jsou věci, které děti jistým způsobem fascinují. V několika básních se objevuje i motiv smrti jako přirozené součásti lidského bytí. Básničky, často zakončené vtipnými pointami, jsou tvořeny efektními rýmy a snadno si je můžeme zapamatovat. Autor plně rozvíjí nonsensovou poetiku a tvoří verše plné jazykových hrátek. V současnosti se rozvolňuje žánrová i čtenářská kategorizace dětské literatury. Mnozí autoři záměrně počítají s věkovou dvojdomostí díla. Šrutova sbírka je primárně určena pro děti, ale najdeme v ní i momenty blízké dospělému čtenáři. Dále jsem se zabývala ilustrací. Jedná se o výtvarný doprovod knihy a hraje významnou roli především v literatuře pro děti a mládež. Ilustrátor je pak umělec, který dává knize jedinečnou podobu po stránce výtvarné. Zvláště v dětské literatuře je ilustrátor stejně důležitý tvůrce knihy jako spisovatel. Zaměřila jsem se na život a tvorbu devíti ilustrátorů Šrutových knih. U jednotlivých ilustrátorských osobností jsem vždy popsala danou publikaci (nebo publikace), na níž se umělec podílel. Více pozornosti jsem věnovala Galině Miklínové, s níž Pavel Šrut poslední desetiletí spolupracuje. Na literární tvorbu Pavla Šruta děti, se kterými jsem byla v kontaktu, reagovaly kladně. Nad myšlenkami básní se vhodně zamýšlely, rozvíjely si představivost a získávaly nové poznatky. Žáky v základní umělecké škole projekt s knihami inspiroval k nejrůznějším výtvarným činnostem a podnítil zájem o literaturu. Mým druhým studijním oborem je český jazyk a literatura. Tudíž jsem v bakalářské práci zužitkovala poznatky a zkušenosti obou studijních specializací. Tato 40

práce je pro mě přínosem v oblasti výtvarné i literární, což mohu později využít ve své praxi. Vytvořila jsem soubor ilustrací ke knize, se kterým by se dalo dále pracovat. Ilustrace bych mohla použít při práci s dětmi nebo jako odrazový můstek při tvorbě autorské knihy.

41

Použitá literatura Primární literatura ŠRUT, Pavel. Příšerky a příšeři. 1 vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2005. 96 s. ISBN 807185-733-5.

Sekundární literatura ČEŇKOVÁ, Jana a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 172 s. ISBN 80-7367-095-X. GRAY, Peter. Kresba a ilustrace: příručka pro výtvarníky: praktický a inspirativní průvodce pro všechny výtvarníky. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2012. 304 s. ISBN 978-80-7352-754-9. HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy. 1. vyd. Praha: Albatros, 1977. 296 s. HORÁČEK, Radek (ed.). Fenomén kniha: výtvarná výchova a umění knihy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 92 s. ISBN 978-80-210-4727-3. HUTAŘOVÁ, Ivana. Současní čeští ilustrátoři: knih pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2004. 129 s. ISBN 80-211-0485-6. ILIEV, Jiří; ZAPLETAL, Zdeněk. Výtvarné umění a kniha pro mládež I. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993. 122 s. ISBN 80-210-0668-4. ILIEV, Jiří; ZAPLETAL, Zdeněk. Výtvarné umění a kniha pro mládež II. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1991. 134 s. ISBN 80-210-0238-7. JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Díl 2: M-Ž. Praha: Brána, 1998. 791 s. KOPÁČ, Radim. Česká literatura pro děti a mládež (2000-2011). 1. vyd. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 2012. 208 s. ISBN 978-80-87546-03-1. KROUPOVÁ, Markéta. Galina Miklínová: lichožrouti a jiné příběhy. Liberec: Oblastní galerie, 2010. 8 s. ISBN 978-80-85050-87-5. NOVÁK, Radomil (ed.). Překračování hranic obvyklosti. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2010. 150 s. ISBN 978-80-7368-920-9. REINER, Martin; ŠRUT, Pavel; VIEWEGH, Michal. Tři tatínci a maminka. 1. vyd. Praha: Brio, 2010. 64 s. ISBN 978-80-86113-93-7. STEHLÍKOVÁ, Blanka. Ilustrace. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984. 72 s. 42

STEHLÍKOVÁ, Blanka; VESELÝ, Marian. Ilustrace v české a slovenské dětské knize. 1. vyd. Praha: Společnost přátel knihy pro mládež, 1986. 90 s. ŠEJN, Miloš. Ilustrace, děti, umělci: užitá a volná tvorba ilustrátorů dětské knihy. 1. vyd. Hradec Králové: Krajská galerie, 1987. Nestr. ŠRUT, Pavel. Bob a Bobek na cestách. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005. 60 s. ISBN 8000-01570-6. ŠRUT, Pavel. Bob a Bobek v létajícím klobouku. 1. vyd. Praha: Albatros, 2003. 60 s. ISBN 80-00-01184-0. ŠRUT, Pavel. Dva lelci ve skříni. O Karlíkovi nemluvě. 1 vyd. Praha: Albatros, 1990. 112 s. ISBN 80-00-00035-0. ŠRUT, Pavel. Dva lelci ve skříni: O Karlíkovi nemluvě. 2. vyd. Praha: XYZ, 2010. 158 s. ISBN 978-80-7388-314-0. ŠRUT, Pavel. Hlemýžď Čilišnek. 1. vyd. Praha: Albatros, 1983. 98 s. ŠRUT, Pavel. Kde zvedají nožku psi aneb V Pantáticích na návsi. 2. vyd. Praha: XYZ, 2012. 74 s. ISBN 978-80-7388-636-3. ŠRUT, Pavel. Kočičí král: na motivy anglických, irských, skotských a velšských pohádek. 1. vyd. Praha: Albatros, 1989. 352 s. ŠRUT, Pavel. Kočičí král. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2009. 280 s. ISBN 978-80-2422125-0. ŠRUT, Pavel. Kočka v houslích. 1. vyd. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1969. 88 s. ŠRUT, Pavel. Lichožrouti. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2008. 232 s. ISBN 978-807185-932-1. ŠRUT, Pavel. Lichožrouti se vracejí. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2010. 184 s. ISBN 978-80-7432-060-6. ŠRUT, Pavel. Motýlek do tanečních. 1. vyd. Praha: Albatros, 1969. 52 s. ŠRUT, Pavel. Obr jménem Drobeček: americké pohádky a povídačky o Paulu Bunyanovi. 1. vyd. Praha: Albatros, 1997. 144 s. ISBN 80-00-00516-6. ŠRUT, Pavel. Pan Kdybych hledá kamaráda. 1. vyd. Praha: Paseka, 2009. 64 s. ISBN 978-80-7432-006-4. ŠRUT, Pavel. Pavouček Pája. 1. vyd. Praha: Albatros, 2001. 128 s. ISBN 80-00-008939.

43

ŠRUT, Pavel. Petrklíče a petrkliky. 1. vyd. Praha: SNDK, 1966. 60 s. ŠRUT, Pavel. Pohádky brášky Králíka. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2007. 88 s. ISBN 978-80-242-1960-8. ŠRUT, Pavel. Šišatý švec a myšut. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2007. 80 s. ISBN 978-80-7185-870-6. ŠRUT, Pavel. Veliký tůdle. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2003. 80 s. ISBN 807185-617-7. ŠRUT, Pavel. Velká kniha českých pohádek. 1. vyd. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2003. 312 s. ISBN 80-86196-57-7. ŠRUT, Pavel. Verunka a kokosový dědek. 1. vyd. Praha: Brio, 2004. 224 s. ISBN 8086113-64-7. ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 328 s. ISBN 978-80-210-56923. ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež II.: Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 468 s. ISBN 978-80-7277-506-4. ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 128 s. ISBN 978-80-210-4413-5. TEISSIG, Karel. Techniky kresby. 2. vyd. Praha: Aventinum, 1995. 192 s. ISBN 8085277-49-2. TOMAN, Jaroslav. Konstanty a proměny moderní české poezie pro děti: (tvorba, recepce, reflexe). 1. vyd. České Budějovice: Vlastimil Johanus, 2008. 272 s. ISBN 97880-904247-2-2.

Časopisy a sborníky CHOCHOLATÝ, Miroslav. Fantaskní svět Pavla Šruta. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2004, roč. 14, č. 1, s. 25 – 26. KOPÁČ, Radim. Svět je krásný, tak se probuď. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2005, roč. 15, č. 4, s. 27 – 28. MATOUŠEK, Petr. Básník Pavel Šrut umí vzít jazyk za slovo. Hospodářské noviny, 2006, roč. 7, č. 10, s. 11. CHOCHOLATÝ, Miroslav. Nad polistopadovou tvorbou dvoudomých básníků. In NOVÁKOVÁ, Luisa (ed.). Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí: kontexty, problémy, trendy. 1. vyd. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s 40-66. ISBN 978-80904218-3-7. 44

PLESKA, Gabriel. Trocha trochejů a moc moce. Tvar, 2005, roč. 16, č. 21, s. 22. PRACHATICKÁ, Markéta. Na čem právě pracuji: Kouzelník Futuro a Kočičí král. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2007, roč. 17, č. 1, s 51. PROVAZNÍK, Jaroslav. Nahlédnutí do nových knížek pro děti: Pavel Šrut: Pohádky brášky Králíka. Tvořivá dramatika, 2008, roč. 19, č. 1, s. 52 – 53. PROVAZNÍK, Jaroslav. Nahlédnutí do nových knih: Pavel Šrut: Pavouček Pája. Tvořivá dramatika, 2004, roč. 15, č. 1, s. 37. REISSNER, Martin. Estetické a filozofické limity ilustrace. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2011, roč. 21, č. 3-4, s. 2 – 25. REISSNER, Martin. Příběh jako pavoučí síť. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2002, roč. 12, č. 2, s. 13 – 14. REISSNER, Martin. Šrutovy americké pohádkobajky. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2008, roč. 18, č. 2, s 21 – 23. REISSNER, Martin. Velká dáma české ilustrace. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2008, roč. 18, č. 3, s 37 – 38. ŠIMŮNEK, Antonín. Nahlédnutí do nových knížek pro děti : Pavel Šrut: Lichožrouti. Tvořivá dramatika, 2009, roč. 20, č. 1, s. 34 – 35. ŠRUT, Pavel. Na čem právě pracuji: Psaní pro radost a potěšení. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2004, roč. 14, č. 1, s. 42. URBANOVÁ, Svatava. Tři paradoxy Květy Pacovské. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2008, roč. 18, č. 1, s 2 – 6.

Internetové zdroje BROŽOVÁ, Věra. Alois Mikulka. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2009 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: . HORÁČKOVÁ, Alice. Báseň mě musí zaskočit, tvrdí čerstvě sedmdesátiletý Pavel Šrut. iDnes.cz: [online]. 4. dubna 2010 [cit.16. března 2013]. Dostupné na: . HORÁK, Ondřej. Pavel Šrut: Dezertér. Hospodářské noviny [online]. 8. února 2010 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: .

45

Jindra Čapek. Klub ilustrátorů dětské knihy [online]. 2009 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: . KLÍČNÍK, Richard. Šrut přichází s knihou pro všechny: Pavel Šrut: Příšerky a příšeři. iLiteratura.cz: internetový literární časopis [online]. 14. listopadu 2005 [cit. 23. března 2013]. Dostupné na: . Lichožrouti: Pohádková gangsterka z ponožkového prostředí. Lichožrouti [online]. 13. ledna 2011 [cit. 23. března 2013]. Dostupné na: . Markéta Prachatická. Sladovna: kulturní prostor [online]. 2013 [cit. 17. března 2013]. Dostupné na: . NOVOTNÝ, Vladimír; ŠUBRTOVÁ, Milena. Pavel Šrut. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2009 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: . PANCER, Václav. Rodiče Lichožroutů, Pavel Šrut a Galina Miklínová, přijeli do Třeboně. Lichožrouti [online]. 19. října 2011 [cit. 23. března 2013]. Dostupné na: . ROUS, Jan. Jiří Šalamoun. IBBY Czech republic [online]. 2010 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: . SIEGLOVÁ, Naděžda. Reiner, Martin; Viewegh, Michal; Šrut, Pavel: Tři tatínci a maminka. iLiteratura.cz: internetový literární časopis [online]. 30. června 2010 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: . ŠUBRTOVÁ, Milena. Pavel Šrut: Pan Kdybych hledá kamaráda. iLiteratura.cz: internetový literární časopis [online]. 3. února 2010 [cit. 23. března 2013]. Dostupné na: . Vladimír Jiránek: životopis. Vladimír Jiránek: oficiální stránky [online]. 2012 [cit. 16. března 2013]. Dostupné na: .

46

Seznam obrázků Obr. 1: Ilustrace A. Mikulky z knihy Kočka v houslích. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Kočka v houslích. 1. vyd. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1969, s. 58. Obr. 2: Ilustrace J. Šalamouna z knihy Hlemýžď Čilišnek. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Hlemýžď Čilišnek. 1. vyd. Praha: Albatros, 1983, s. 36. Obr. 3: Ilustrace V. Jiránka z knihy Bob a Bobek. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Bob a Bobek na cestách. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005, s. 42. Obr. 4: Ilustrace V. Jiránka z knihy Dva lelci ve skříni. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Dva lelci ve skříni. O Karlíkovi nemluvě. 1 vyd. Praha: Albatros, 1990, s. 22. Obr. 5: Ilustrace V. Kabáta z knihy Obr jménem Drobeček. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Obr jménem Drobeček: americké pohádky a povídačky o Paulu Bunyanovi. 1. vyd. Praha: Albatros, 1997, s. 121. Obr. 6: Ilustrace V. Kabáta z knihy Obr jménem Drobeček. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Obr jménem Drobeček: americké pohádky a povídačky o Paulu Bunyanovi. 1. vyd. Praha: Albatros, 1997, s. 56. Obr. 7: Ilustrace J. Čapka z knihy Pohádky brášky Králíka. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Pohádky brášky Králíka. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2007, s. 21. Obr. 8: Ilustrace K. Pacovské z knihy Kočičí král. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Kočičí král: na motivy anglických, irských, skotských a velšských pohádek. 1. vyd. Praha: Albatros, 1989, s. 11. Obr. 9: Ilustrace K. Pacovské z knihy Kočičí král. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Kočičí král: na motivy anglických, irských, skotských a velšských pohádek. 1. vyd. Praha: Albatros, 1989, s. 23. Obr. 10: Ilustrace M. Prachatické z knihy Kočičí král. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Kočičí král. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2009, s. 3. Obr. 11: Ilustrace M. Prachatické z knihy Kočičí král. ŠRUT, Pavel. Kočičí král. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2009, s. 68. Obr. 12: Ilustrace E. Frantové z knihy Velká kniha českých pohádek. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Velká kniha českých pohádek. 1. vyd. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2003, s. 94. Obr. 13: Ilustrace E. Frantové z knihy Velká kniha českých pohádek. Zdroj: Zdroj: ŠRUT, Pavel. Velká kniha českých pohádek. 1. vyd. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2003, s. 261. Obr. 14: Ilustrace G. Miklínové z knihy Příšerky a příšeři. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Příšerky a příšeři. 1 vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2005, s. 73.

47

Obr. 15: Ilustrace G. Miklínové z knihy Pavouček Pája. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Pavouček Pája. 1. vyd. Praha: Albatros, 2001, s. 84. Obr. 16: Ilustrace G. Miklínové z knihy Lichožrouti. Zdroj: ŠRUT, Pavel. Lichožrouti. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2008, s. 21. Obr. 17: Moje ilustrace ke knize Příšerky a příšeři. Zdroj: Archiv autorky. Obr. 18: Moje ilustrace ke knize Příšerky a příšeři. Zdroj: Archiv autorky. Obr. 19: Moje ilustrace ke knize Příšerky a příšeři. Zdroj: Archiv autorky. Obr. 20: Moje ilustrace ke knize Příšerky a příšeři. Zdroj: Archiv autorky. Obr. 21: Práce dětí - modelování příšerek z hlíny. Zdroj: Archiv autorky. Obr. 22: Výstava – ilustrace k básním Pavla Šruta. Zdroj: Archiv autorky. Obr. 23: Tvorba ilustrací v ZUŠ. Zdroj: Archiv autorky.

48