MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Speciální pedagogiky
Návykové chování a závislost Bakalářská práce
Brno 2008
Autor práce: Dagmar Hubáčková
Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Nikola Peřinová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě Brno v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne
Dagmar Hubáčková
2
Obsah ÚVOD………………………………………………………………………….....4 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ……………………………………...5 1.1 DEFINICE ZÁVISLOSTI…………………………………….……..…. 5 1.2 ZNAKY ZÁVISLOSTI………………………………………………… 6 1.3 DALŠÍ DŮLEŽITÉ POJMY…………………………………………… 9 2. NĚKTERÉ DRUHY ZÁVISLOSTI………………………………….……... 11 2.1 PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ………………………………………….. 11 2.2 POČÍTAČE A INTERNET……………………………………….…….. 12 2.3 ZÁVISLOST NA SEXU……………………………………………….. 13 2.4 ZAVISLOST NA PRÁCI……………………………………………….. 13 2.5 PATOLOGICKÉ NAKUPOVÁNÍ………………………………..……. 14 2.6 PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY…………. …..………………....……. 15 2.7 ALKOHOLISMUS………………………………………………..…….. 16 3. PŘEHLED NEALKOHOLICKÝCH NÁVYKOVÝCH LÁTEK….……. 18 4. LÉČBA ZAVISLOSTI……………………………………………….……... 25 4.1 MEDIKAMENTÓZNÍ LÉČBA………………………………………....25 4.2 13 PRINCIPŮ LÉČBY ZÁVISLOSTI…..………………………............ 26 4.3 POSILOVÁNÍ MOTIVACE…………………………………..……...... 27 4.4 SEBEOVLÁDÁNÍ………………………………………………...…… 28 5. PRIMÁRNÍ PREVENCE ZÁVISLOSTI…………………………………. 30 6. METODICKÉ POZNÁMKY………………………………………………..34 7. VÝPOVĚĎ OSOBY EXPERIMENTUJÍCÍ S DROGAMI………………. 35 ZÁVĚR…………………………………………….…………………………… 37 RESUME…….…………………………………………………………………. 38 SUMMARY………..…………………………………………………………… 38 POUŽITÁ LITERATURA………….………………………………………… 39 PŘÍLOHY………………………………………………………………………. 41
3
Úvod Téma své bakalářské práce jsem si vybrala na základě svého dlouholetého zájmu o tuto problematiku. Každý z nás se setkává s nějakým návykovým chováním nebo závislostí téměř každý den. Můžeme být sami jedinci, kteří nějakou tu závislost mají, ať už se jedná o kouření cigaret, nebo třeba závislost na práci či nakupování. Také v našem blízkém okolí je jistě plno osob, kteří do tohoto konceptu zapadají, a buď jejich chování tolerujeme a nebo se jim snažíme pomoci. Tato práce je zaměřena na nejčastější způsoby návykového chování a závislosti jako jsou drogy a alkohol, ale i na méně obvyklé či známé jako závislost na práci, počítači a internetu nebo patologické hráčství. I když některé závislosti nejsou pro okolí tolik nápadné, můžou být člověku rovněž nebezpečné, a proto je třeba na ně upozornit. Cílem práce je ukázat, jak se dané závislosti projevují, co závislému hrozí, popsat zdravotní a sociální rizika. Ve své práci se rovněž zabývám prevencí a posilováním motivace. Tyto postupy by měly vést k menšímu vzniku rizika jakékoliv závislosti. Velmi důležitou částí je rovněž kapitola léčba závislosti, která odráží názory odborníků, jak s tímto osudem bojovat a možná i zvítězit. A to, ať se bude závislost týkat přímo člověka závislého, a nebo jeho příbuzných nebo známých, kteří mu chtějí pomoci.
4
1 Vymezení základních pojmů 1.1 Definice závislosti Definice závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí „Syndrom závislosti: Je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jednice mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje.“ (Nešpor, 2005, str. 9)
Závislost definujeme až tehdy, jestliže dojde v průběhu jednoho roku minimálně ke třem z těchto jevů: ( Nešpor, 2005) a) velká touha po dané látce; b) problémy v sebeovládání při používání látky; c) užívání látky z důvodu zmenšení příznaků, které byly vyvolány předchozím užitím té stejné látky; d) stoupá tolerance k té dané látce, dávky se zvyšují, aby se dosáhlo účinku, který se před tím dostavil při menším požití; e) klesá zájem o jiné aktivity, které byly doposud v popředí, více času je směřováno na shánění, užívání a zotavení se z dané látky; f) i přes špatné snášení látky a jejich negativních následků stále dochází k užívání dané látky. Syndrom závislosti se může projevit jak pro určitou samostatnou látku, například tabák nebo diazepam, tak rovněž třídu látek jako opioidy nebo širší řadu různých látek.
5
1.2 Znaky závislosti (dle Nešpor, 2005; Marhounová, 1995)
1. znak: Silná touha nebo pocit puzení užívat látku (craving, bažení) Bažení je, když chce jedinec neustále pociťovat účinky látky, kterou již dříve vyzkoušel. Některé objektivní projevy při psychickém bažení -
nálezy týkající se aktivace určitých částí mozku;
-
slábne paměť;
-
slábne postřeh jedince a je delší reakční čas;
-
abnormální nález na elektroretinogramu;
-
je zvýšena tepová frekvence systolického tlaku;
-
je zvýšena aktivita potních žláz, ale zároveň snížená kožní teplota - ty aktivují
spouštěče; -
lidé závislí na alkoholu mají zvýšenou frekvenci slinění Některé z těchto změn odpovídají stavům, které přichází ve stresu. Bažení
rovněž zhoršuje kognitivní funkce, také zvyšuje riziko recidivy, ale ne vždy je tomu tak. Někdy může vést bažení k větší opatrnosti závislých a k jejich vyhýbání se nebezpečným situacím
2. znak: Zhoršené sebeovládání Zhoršení sebeovládání zvyšuje bažení. Na druhou stranu ale i lidé s bažením mohou mít sebeovládání dobře zachované, ale jsou i lidé, kteří, i když si neuvědomují bažení, tak se přestanou ovládat, co se dané látky týče a to za těchto okolností: 1. Jedinec si neuvědomuje dobře své emoce a také sám sebe. Je třeba začít si uvědomovat své vlastní tělo, svoji psychiku i emoce, které předcházejí bažení. Pomáhá psychoterapie, relaxace a meditace. 2. Je třeba také změnit svůj životní styl, aby se předcházelo únavě a vyčerpání. 3. Sebeovládání se zhoršuje i při požití jiné návykové látky, než kterou člověk užil.
6
4. Nejrizikovějším důvodem sníženého sebeovládání je nevhodné prostředí a to takové, ve kterém docházelo k častému užívání návykové látky. Může se jednat o hospodu nebo klub. Je třeba, aby se závislý těmto místům vyhýbal a změnil svůj životní sty a pokud je to nutné i práci a přátelé. Úspěšný je nácvik sociálních dovedností (například dovednosti odmítání). 5. Někteří lidé mohou mít tendence bažení zapírat a potlačovat je. Úzkost, která vznikne, může bažení zesílit a dále oslabit sebeovládání. Bažení a sebeovládání 1. možnost: Spouštěč (například rizikové prostředí) vyvolá bažení, které sníží sebeovládání. 2. možnost: Spouštěč (např. rizikové prostředí) vyvolá bažení, které je úspěšně zvládnuto, a člověk se může příště vyvarovat spouštěčům. Sebeovládání je tak lepší. 3. možnost: Spouštěč (např. rizikové prostředí) vyvolá bažení, které je úspěšně
zvládnuto, ale jedinec nedocení vliv spouštěčů, jejichž vliv může do budoucna vyvolat další silná bažení, a tak ohrozit sebeovládání. 3. znak: Somatický (tělesný) odvykací stav Diagnóza odvykacího stavu je splněna pokud se vyskytnou tato kritéria: - Vynechání užívané látky, která byla nedávno vysazená nebo došlo k jejímu snížení; - příznaky jsou shodné se známými známkami odvykacího stavu; - příznaky jsou nevysvětlitelné tělesným onemocněním nezávislým na užívání látky a nejsou lépe vysvětlitelné jinou psychickou či behaviorální poruchou.
4. znak: Růst tolerance Růst tolerance vzniká tehdy, je-li potřeba k dosažení stejného stavu stále větší dávky návykové látky nebo stejné množství má účinek nižší než dříve. Není zjištěno, jak tolerance vzniká, jedním z důvodů může být menší reaktivita CNS na danou látku.
5.znak: Zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů Pokud někdo užívá návykovou látku, všechen jeho čas zabere její shánění, není-li dostupná. Člověk se nesoustředí na nic jiného, než kde látku sehnat, za co ji sehnat a nemá čas na nic jiného. Pokud dojde k odvyknutí na danou látku, je potřeba
7
vyplnit volný čas něčím užitečným nebo nějakým zájmem. Někteří lidé na shánění drogy potřebují veškerý svůj čas, jiní několik desítek hodin týdně.
6. znak: Pokračování v užívání přes jasný důkaz škodlivých následků Pro potvrzení tohoto znaku je třeba, aby byl jedinec se svým zdravotním stavem seznámen. Dokud tomu tak není, nejedná se o znak závislosti. Pokud však po této informaci stále v užívání látky pokračuje, již se o znak závislosti jedná.
Definice závislosti dle Americké psychiatrické asociace (DSM-IV) Diagnóza závislosti podle Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace (DSM-IV) se stanovuje následovně: (Nešpor, 2005) Aby byla diagnóza potvrzena, je třeba vykazovat minimálně tři z těchto znaků po dobu jednoho roku: 1. roste tolerance; 2. dochází k odvykacím příznakům, pokud se látka přestane užívat; 3. člověk užívá látku déle a ve větší míře než původně chtěl; 4.
neúspěšná snaha trvající delší dobu přestat látku užívat a nebo omezit její užívání;
5. jedinci zabírá velké množství času látku sehnat, užívat a zbavovat se jejich účinků; 6. člověk přestává mít zájem o svoje činnosti – práce, zájmy – jako důsledek užívání látky nebo její omezení; 7. stálé užívání látky i přesto, že jedinec zná svůj zhoršený zdravotní nebo psychický stav, který daná látka způsobila. Tyto znaky jsou velmi podobné znakům WHO, významným rozdílem je absence bažení v definici závislosti dle Americké psychiatrické asociace.
8
1.3 Další důležité pojmy Návykové chování Projevuje se nezdolatelnou touhou po opakování, poruchami prožívání reality, pocitem uvolnění při provádění této činnosti a abstinenčním syndromem při nemožnosti návyk opakovat (bolesti hlavy, závratě, nevolnost, trávicí problémy, poruchy metabolismu, silná nervozita, střídání nálad, projevy agresivity, hysterii, kolísání tlaku, návaly horka, pocení, dušnost apod.). Rizikové skupiny (http://www.zkola.cz/zkedu/zaskolou/socialnepatologickejevyajejichprevence/zavisl osti/zavislostobecne/15020.aspx) Za rizikovou skupinu lze považovat jedince od mateřského školního věku až po střední školu. Další specifickou skupinou jsou vyčlenění jedinci – romské etnikum, bezdomovci, vězni, lidé vykonávající prostituci, nezaměstnaní. V ohrožení jsou rovněž děti vyrůstající ve špatných sociálních podmínkách ( rodič alkoholik, výchova jen jednoho z rodičů, atd.). Jinou skupinu tvoří jedinci s ADHD a ADD. Tyto osoby mohou mít problémy ve škole, což vede k záškoláctví a možnému experimentování s drogami.
Abúzus (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/abuzus-abusus) Nadměrné užívání, zneužívání, nejčastěji nadužívání drog nebo také jejich užívání v nevhodnou dobu (práce, těhotenství). Může jít o stav jednorázový, málo častý, či trvalý, pravidelný. Kromě drog v běžném slova smyslu se a. týká i alkoholu, kofeinu, tabáku, některých léků (např. na spaní) aj.
Úzus (http://www.zkola.cz/zkedu/zaskolou/socialnepatologickejevyajejichprevence/zavisl osti/zavislostobecne/15020.aspx)
9
Bývá označováno jako mírné požívání látky, obvykle ve společensky přijatelných mezích (alkohol, káva, čaj, nikotin) či podle doporučení lékaře nebo farmaceuta (léky). Misúzus (http://www.zkola.cz/zkedu/zaskolou/socialnepatologickejevyajejichprevence/zavisl osti/zavislostobecne/15020.aspx) Pojem misúzus se pojí nejčastěji se zneužíváním léků (samoléčitelství, jejich záměrná aplikace k vyvolání příjemných stavů a úlevy, bez korektního medicínského opodstatnění).
10
2 Některé druhy závislosti 2.1 Patologické hráčství V Mezinárodní klasifikaci nemoci je patologické hráčství zařazeno mezi „návykové a impulzivní poruchy", není tedy zařazeno v závislostech. Znaky závislosti dle Světové zdravotnické organizace (MKN-10) (Nešpor, 2005) l. V průběhu 12 měsíců se objeví alespoň dvě epizody hráčství. 2. I když jsou tyto epizody pro člověka skličující a nevýnosné, přesto se opakují a přichází tísnivý stav. 3. Člověk cítí silné puzení k hraní, které téměř nejde ovládnout, a není schopen se hraní vzdát. 4. Člověk stále myslí na hru a na věci, které s hraním souvisí. Je nutné si uvědomit rozdíl mezi patologickým hráčstvím, sázkařstvím a hráčstvím: Hráčství a sázkařství ( Nešpor, 2005) Lidé hrají jen pro pocit vzrušení nebo se pokouší o peněžní výhru: jedinci dokáží své pocity ovládat, pokud by mělo dojít k finančním problémům nebo k jiným negativním dopadům. Patologické hráčství se neřadí mezi duševní poruchy, ale do faktorů, které ovlivňují zdraví. Rovněž je třeba toto chování odlišovat od nadměrného hraní u manických jedinců a u sociopatických jedinců. Znaky závislosti na hře dle Americké psychiatrické asociace (DSM-IV) (Nešpor, 2005) A. Alespoň pět znaků, které přetrvávají a opakují se: 1. Hazardní hra pro jedince zaujímá většinu času, ať už se jedná o shánění prostředků (peněz) na hru nebo samotné hraní. 2. Jedinec musí užívat stále více peněz, aby dosáhl požadovaného uspokojení. 3. Jedinec se snaží bez úspěchu přestat hrát nebo alespoň hraní omezit.
11
4. Člověk, který se snaží přestat hrát nebo hraní omezit, je neklidný a podrážděný 5. Jedinec hraje, když chce uniknout z reality před různými problémy nebo depresemi a úzkostí. 6. Jedinec po velké ztrátě peněz, během hraní, se ke hře vrací, aby prohrané peníze dostal zpět. 7. Lže rodině, blízkému okolí i doktorům o skutečném stavu, který stráví hraním, aby zamaskoval své zaujetí pro hru. 8. Jedinec se dopustil podvodů, trestných činů jako krádeží nebo padělání, aby získal prostředky pro hazardní hru. 9. Díky hraní ohrozil nebo ztratil společenské postavení, zájmy, kariéru a nebo práci. 10. Je finančně závislý na druhých, žádá po nich peníze, aby se mohl opět vrátit ke hře.
B. Hazardní hraní lze popsat jako manickou epizodou Je zde značná podobnost jako u závislosti, kdy jedinec tráví většinu svého času hraním, zvyšuje se mu tolerance, má zhoršené sebeovládání a abstinenční příznaky. Jak lze vidět, patologické hráčství má velmi mnoho společného se závislostmi, i když se o ni nejedná.
2.2 Počítače a internet Zpracováno dle ( Nešpor, 2005; Marhounová, 1995) Jedná se o velmi návykovou a impulzivní poruchu. Největší rizika hrozí, pokud je internet jako pracovní prostředek, v tomto případě by se mohlo jednat o workholismus. Další riziko je v hraní počítačových her, které hrozí hlavně u dětí. Ty zanedbávají školní povinnosti, jsou na nižší sociální úrovni a jsou ohroženy silným prvkem v počítačových hrách velmi častým jevem. Také je častá nevolnost, kterou způsobují virtuální simulátory. Internet může rovněž sloužit jako podnět pro patologické hráčství, je dostupnější a rychlejší. Další rizikovou částí jsou takzvané „chaty“, kdy si lidé píší přes internet, kromě závislosti, kdy lidé dokáží na chatu sedět třeba celý den, hrozí především u dětí, že si sjednají skutečnou schůzku s někým, kdo se vydává za někoho jiného.
12
Léčba: Je třeba změnit dosavadní životní styl, posílit motivací, rozpoznávat hlavní spouštěče a vyhýbat se jim. Závislost na internetu může být i projevem nějaké jiné duševní choroby.
2.3 Závislost na sexu Lidé závislí na sexu jsou velmi různorodá skupina. Jsou zde lidé, kteří trpí hypersexualitou, u žen se ji říká nymfomanie, u mužů jde o satyriázu. Sex může být také způsob, jak uniknout před jistými problémy v životě, nebo slouží jako náhrada uspokojení jiných citových a emočních potřeb. V tomto případě je nutné, aby byla zjištěna hlavní porucha.
Hypersexualita není to stejné jako odchylky v sexu
(transsexualita,..) Je velmi těžké určit, jaké množství sexu je již považováno za hypersexualitu. A to, ať u jednotlivců, mezi partnery, tak v různých kulturách.
Léčba: Jako léčba se mohou používat podobné metody jako u jiných závislosti a to například psychoterapie skupinová nebo individuální. Také by měla být léčba doplněna léky, pokud ani to nepomáhá, je vhodné nastoupit ústavní léčbu ( Nešpor, 2005).
2.4 Závislost na práci Tato závislost není zapsána v Mezinárodní klasifikaci nemocí, ale přesto jde o komplikovaný problém. Je několik druhů „závislých na práci“ (dle Nešpor, 2005): 1. Urputný dříč: Člověk pracuje téměř neustále, i když to není právě vhodné nebo potřebné. Toto jednání snižuje výkonnost jedince a hrozí pracovní úraz nebo dokonce zdravotní problémy.
13
2. Záchvatový typ: Člověk pracuje nadměrně nárazově a střídají se období této pracovitosti s apatií a nezájmu nebo úplného zhroucení. Tím pádem je jedinec nepředvídatelný a nelze odhadnout jeho produktivita, ta však obvykle bývá dokonce nižší. Období se střídají podle vnitřních iracionálních pochodů člověka. 3. Hyperaktivní typ s poruchami pozornosti: Jedinec s hyperaktivitou není schopen se delší čas soustředit na danou práci a dokončovat zadané úkoly. Mimo jiné narušuje i výkonnost ostatních pracovníků, protože říší zmatek a rozruch. 4. Pracovní labužník: Do této skupiny se řadí perfekcionalisté, kteří se daným úkolem zabývají příliš dlouho a zbytečně se vyčerpávají 5. Opečovávač: Jedinec se příliš mnoho stará o pocity a blaho ostatních. To ve spolupracovnících vyvolává pocity viny, což není dobré pro pracovní kolektiv. ( Nešpor, 2005)
2.5 Závislost na nakupování Patologické nakupování (oniománie) rovněž není zařazeno v Mezinárodní klasifikaci nemocí ani v klasifikaci nemoci Americké psychiatrické asociace. Odborníci ho spíše zařazují k impulzivním a návykovým poruchám. Jsou zde určité faktory, které oniománii zesilují. Dle výzkumu je 2-10% dospělého obyvatelstva závislých na nakupování nebo mají alespoň určité tendence. Nakupování určitých předmětů může posilovat sebevědomí – například kosmetika a ošacení. Tato závislost je mnohem častější u žen a probíhá hlavně sezónně ve stresujících období. Lidé ani pořádně nevědí, co jdou přesně kupovat, důležité je, že koupí alespoň něco. Dostávají se tak do finančních potíží a dluhů. Léčba: Je nutné přijít na to, co tyto nakupovací záchvaty spouští a vyvarovat se jim. Léčbu je vhodné doplnit antidepresivy a psychoterapií. Je třeba také zvýšit sebevědomí. Zároveň je důležité řešit svoji finanční situaci, vytvořit si systém ve splácení dluhů (splátkový kalendář).
14
2.6 Poruchy příjmů potravy (Zpracováno dle Krch, 1998) Mentální anorexie Mentální anorexie je charakterizována jako porucha projevující se snižováním tělesné hmotnosti, které je úmyslné. Nemocní nechtějí jíst, snižují příjem kalorií, více cvičí… vydají mnohem více energie než přijmou. Lidé trpící mentální anorexií jsou velmi kritičtí ke své postavě, stále se vidí jako tlustí, i když mají vystouplé kosti, propadlé břicho… Velké snížení váhy přináší zdravotní rizika- citlivost na chlad, chudokrevnost, osteoporóza, srdeční obtíže, poškození orgánů, odvápnění kostí, psychické problémy, vypadávání vlasů, lámání nehtů, zhoršení pleti, růst ochlupení po celém těle a může končit i smrtí (časté sebevraždy – nemohou žít tak tlustí). Léčba se provádí v ústavech a je velmi dlouhá. Člověk může kdykoliv opět propadnout hladovění. Mentální bulimie Mentální bulimie je onemocnění, pří kterém se opakují stavy, kdy se jedinec přejídá a při tom nepřiměřeně kontroluje svoji váhu. Dělá taková opatření, která zmírňují tloustnutí z požívaných potravin (průjmy, zvracení). Tímto onemocněním trpí především ženy. Je to porucha velmi blízká mentální anorexii a často vzniká právě z ní. Ženy na nějakou dobu začnou přibývat na váze, ale po čase dochází opět ke snížení váhy a zhoršení zdravotního stavu.
Častým zvracením může dojít
k epileptickým záchvatům, srdeční arytmii, svalové slabosti,… Aby mohla být mentální bulimie diagnostikována je třeba splňovat všechny následující poruchy: 1. Stálé přemýšlení o jídle, touha po něm a velké přejídání se. 2. Po konzumaci jídla se jedinec snaží omezit účinek jídla a to tak, že si vyvolává zvracení, průjmy pomocí projímadel, hladověním nebo užíváním jiných podpůrných léků.
15
3. Jedinec má panickou hrůzu z tloušťky, stanovuje si váhu, které by chtěl dosáhnout. Ta je však vždy pod hranicí normální váhy. Můžeme se setkat také s atypickou mentální bulimii a to tehdy, když jedinec nevykazuje všechny příznaky, ale klinický obraz souhlasí. Tito lidé mají váhu v normálu nebo vyšší, ale rovněž mají období přejídání se a následné vylučování potravy jinou, než přirozenou cestou.
Přejídání spojené s jinými psychickými poruchami Jde o přejídání po nějaké traumatizující události, které vede k obezitě. Jedná se například o ztrátu osoby blízké, nehody, operace a jinak stresující situace.
2.7 Alkoholismus ( Hosek, 1998; Nešpor, Marhounová 2001) Alkoholikem se člověk stává tehdy, když není schopen se zřeknout své obvyklé dávky. Než se jedinec stane závislým, může to trvat 10 – 15 let. Dle WHO je definice jedince závislém na alkoholu taková: Alkoholik je člověk, jehož závislost na alkoholu dosáhla takového stupně, že mu to působí zřetelné poruchy a újmu ve společenských vztazích, ve společenské činnosti a na tělesném i duševním zdraví. ( Nešpor, Marhounová, 2001, str. 64)
Závislost má 4 vývojové fáze: (Marhounová, Nešpor, 2001) 1. fáze – alkohol jedinec užívá, aby dosáhl dobré nálady nebo utlumil špatné psychické stavy. 2. fáze – jedinec dobře snáší i více koncentrovanější alkohol. 3. fáze – jedinec stále dobře snáší větší množství alkoholu, ale dochází k menším výpadkům paměti (okénka). 4. fáze – jedinci stačí k opilosti menší množství než dříve, ale pije delší dobu (až několik dní) a výpadky paměti jsou častější. Dlouholetým užíváním alkoholu může docházet ke vzniku alkoholických psychóz jako delirium tremens, Korsakova psychosa, alkoholická paranoidní psychosa… Delirium tremens je nejčastější. Jedinec má strach, ztrácí orientaci, má halucinace, kdy vidí hmyz nebo zvířata, která odhání. Korsakova psychosa může přicházet po
16
deliriu tremens, kdy dochází k dezorientaci, zapomínání nových vjemů. Alkoholické paranoidní psychosy se projevují bludy, kdy má jedinec dojem, že ho někdo pronásleduje.
Léčba: Alkoholik se musí chtít sám vyléčit, pokud to nechce on sám, není téměř žádná naděje, že uspěje. Léčba může být dobrovolná nebo nařízena soudně. Léčba je buď ambulantní (v mírné závislosti nebo po léčebně) nebo stálá, kdy je alkoholik hospitalizován. Délka pobytu je asi tři měsíce. Po hospitalizaci je nutná doživotní abstinence, jinak téměř vždy dojde k exacerbaci alkoholismu.
Vlastní léčba má několik bodů: • jedinec se vzdá alkoholu a překoná abstinenční syndrom; • následuje psychoterapie, která může být: skupinová, komunitní, partnerská, rodinná…; • dochází ke zlepšení tělesného i fyzického stavu díky resocializaci; • jedince povzbuzujeme; • v alkoholický léčebnách dostávají klienti antabus, který při požití alkoholu vyvolává zvracení, tím dojde k podmíněnému reflexu alkohol = nevolnost; • důležité je, aby byl jedinec stále v kontaktu s terapeuty, je zde možnost přihlásit se do klubů anonymních alkoholiků, který má velkou úspěšnost po celém světě; • léčbu je nutné doplnit minerály a vitamíny a také vhodnou stravou
Typy alkoholismu: (Nešpor, 2005) Gama – příležitostné pití -
prodromální fáze – dochází k okénkům, ale stále je zde možnost přestat s pitím
Delta – jedinec již nedokáže s pitím přestat, má abstinenční příznaky Epsilon – pití je následkem jiného typu nemoci – poruchy osobnosti Alfa – nedisciplinované pití Beta – je bez závislosti, ale přichází nemoci souvislé s alkoholem ( cirhóza jater)
17
3 Přehled nejznámějších nealkoholických návykových látek Užívání návykových látek je velmi obsáhlé téma, proto je v práci zahrnuto jen o takových drogách, se kterými se můžeme setkat nejčastěji nebo jsou nejnebezpečnější. V Mezinárodní klasifikaci nemocí jsou návykové látky rozděleny: ( Nešpor, 2005) F10.2 Závislost alkoholu F11.2 Závislost na opioidech (např. heroin) F12.2 Závislost na kanabinoidech F13.2 Závislost na sedativech nebo hypnoticích (tlumivých lécích) F14.2 Závislost na kokainu F15.2 Závislost na jiných stimulanciích včetně kofeinu a pervitinu F16.2 Závislost na halucinogenech (např. MDMA čili slangově extáze) F17.2 Závislost na tabáku F18.2 Závislost na organických rozpouštědlech F19.2 Závislost na několika látkách nebo jiných psychoaktivních látkách
Důvodů, proč lidé začnou brát drogy, je několik. Jako příklady lze uvést: (Marhounová, Nešpor, 1995) -
vyplnění prázdného místa v životě
-
útěk před skutečností
-
zvědavost, zkušenost
-
nuda, odstrčenost
-
tlak okolí
-
problémy v rodině
-
předvádění se, lepší pocit
18
TABÁK (Marhounová, Nešpor, 1995)
Tabák se skládá z nikotinu, což je velmi návyková látka, dehtu – nejvíce rakovinotvorná přísada, která se shromažďuje v plicích a průdušnicích a způsobuje žloutnutí zubů, prstů a jazyka, a oxidu uhelnatého – smrtelně jedovatého plynu, který se vytváří při hoření tabáku a brání správnému okysličování a výměně látkové. Při kouření časem dochází ke kuřáckému kašli, který je způsoben zahleněním brv, které chrání plíce před nečistotami. Rakovinu plic způsobuje dehet a vdechovaný horký kouř, který poškozuje plicní tkáň. Bronchitida a rozedma plic způsobují dechové problémy. Onemocnění srdce a cév je nejčastější právě z důvodu kouření. Kouř škodí cévnímu systému a srdci, dochází k jejich poškození a ohrožuje život člověka.
Obr. č. 1: Cigarety ( http://www.obrazky.cz/?q=cigarety)
HALUCINOGENY LSD (Ganeri, 2001) LSD je dietylamid kyseliny lysergové. Vypadá jako tableta; papír, který je rozpuštěný v roztoku LSD nebo malá zrnka, která se rozpuštěná lepí na savý papír. Ten se nechá rozpustit v ústech. Má velmi rychlý a dlouhý (až 8 hodin) účinek a jedná se o halucinogenní látku. Jedinec má narušené vnímání, vidí a slyší věci jinak než obvykle, myslí si, že může létat… Záleží rovněž na náladě, kdy se LSD užije. Pokud je člověk ve špatné náladě, droga způsobí její zhoršení ještě více. U LSD hrozí takzvané flashbacky (opakovaný stav, která nastal při užití drogy), které se projevují několik dní nebo týdnů po posledním užití.
19
Halucinogenní houby
Nejvíce užívané jsou lysohlávky, které rostou i v České republice. Užívají se v syrové nebo tepelně zpracované podobě. Lysohlávky obsahují psilocin nebo psilocybin. Má podobné účinky jako LSD. Jedinec má zrychlený tep a tlak, je vyvolán pocit štěstí a volnosti, způsobuje barvité halucinace. Hrozí ale, že si lidé houby zamění s jedovatými. Houby dokáží vyvolat i negativní halucinace, jejichž obsahem je pocit úzkosti a ztrátu sebekontroly.
Obr. č. 2: Lysohlávky ( http://lhs.misto.cz/_MAIL_/houby/lyska.html)
CANABINOIDY Konopné drogy (hašiš, marihuana) (Ganeri, 2001)
Účinná látka se nachází ve vrcholcích listů a výhoncích rostliny konopí indického. Konopí má mnoho podob, jde o sušené části samotné nebo z listů a stébel, hašiš z pryskyřice, konopný olej, který je nejsilnější. Marihuana se balí s tabákem do jointů, kouří se dýmkou, vodní dýmkou, přidává do různých jídel atd. Její účinky způsobují uvolněnou a spokojenou náladu, může vyvolat smích bez opodstatněného podnětu, neobvyklé vnímání barev a zvuků, ale
20
rovněž může způsobit pocit pronásledování a nevolnost. Její rizika jsou podobná jako u cigaret, hrozí bronchitida, rakovina plic, která je u uživatelů marihuany až desetkrát vyšší než u konzumentů cigaret.
Obr. č. 3: Marihuana ( http://www.lenina.estranky.cz/clanky/drogy/rozdeleni-drog) STIMULANCIA Kokain (Ganeri, 2001) Kokain je obsažen v listech koky a má podobu bílého prášku. Užívá se injekčně, kouřením, vtíráním do dásní, šňupáním nebo vtahováním nosem. Jeho účinky nabudí nervový systém, jedinec se cítí silně, má pocit, že je ve všem nejlepší. Účinek trvá ale jen půl hodiny. Závislost na kokainu je psychická a člověk ji získá velmi rychle. Díky šňupání může dojít k narušení sliznice nosu, které vede ke krvácení. Jednou ze známých forem kokainu je crack, který způsobuje rychlejší účinek, dostaví se již za deset vteřin. Ve vodě se může míchat se čpavkem nebo práškem do pečiva. Když se voda odpaří, vznikne pevná látka, která se kouří. Crack je nažloutlý a dostává se na trh v granulích. I když má rychlý nástup, ten také rychle odezní, a to asi do deseti minut. Proto jedinec ihned bere další dávku a stává se závislým.
Obr. č. 4: Kokain (http://www.lenina.estranky.cz/clanky/drogy/rozdeleni-drog)
21
Extáze
Má mnoho podob a tvarů ve formě tabletek. Účinek přichází po 20 minutách a trvá i několik hodin. Užívá se hlavně na tanečních party, protože zvyšuje fyzickou zdatnost, pocit vyrovnanosti a sebevědomí, ale zároveň zvyšuje teplotu a tep. Jedinec necítí žízeň ani únavu, což může způsobit i smrt, díky odvodnění. Extáze rovněž působí negativně na játra, mozek a srdce.
Obr. č. 6: Extáze ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Ext%C3%A1ze_%28droga%29)
Amfetaminy, pervitin ( Ganeri, 2001) Amfetaminy se dříve používaly jako antidepresiva. Dnes se používají k řízení bulimie, hypotenzi a narkolepsie, jakákoliv jiná jejich výroba je ilegální. Nejznámějším druhem amfetaminu je pervitin, který se prodává v podobě prášku v obalech z papíru. Pervitin se tzv. „šňupe“ nosem, píchá injekcemi nebo rozpustí ve vodě a vypije. Lidé se po užití pervitinu cítí svěží. Nemají hlad a nejsou unavení, jedinec je velmi vnímavý a plný energie. Účinek odeznívá po třech až čtyřech hodinách a velmi se zhoršuje nálada, dochází k vyčerpání, hladu a depresi. Občas dochází i k pocitům pronásledování. Dlouhodobým užíváním může dojít k srdečním potížím, k poruchám CNS, k duševním onemocněním.
Obr. č. 5: Amfetaminy ( http://www.lenina.estranky.cz/clanky/drogy/rozdeleni-drog)
22
OPIÁTY Opiáty se vyrábějí ze sušené mízy makovic (morfium, kodein) a působí jako tlumiče bolesti, které se užívají v lékařství. Mohou vypadat jako prášek, tablety nebo roztok do injekcí. Užívají se buď injekčně, šňupáním, vdechováním nebo se kouří. Způsobují ospalost a mají velmi silné abstinenční příznaky. Závislost hrozí i u lidí, kteří opiáty dostávají z důvodu nemoci. Negativními účinky jsou pocity dávení a zmatenost. Heroin je bílý prášek, který se míchá s jinými látkami jako kofein, křída nebo glukóza. Kouří se smíchaný s tabákem, šňupe se, inhaluje nebo vpichuje pomocí injekčních stříkaček. Jedinec se po užití cítí šťastný, uvolněný, ale heroin zároveň utlumuje a zpomaluje oběh. Je návykový fyzicky i psychicky, má velmi lehký nástup tolerance, kdy se dávky zvyšují. Velkým rizikem je předávkování, kdy lidé na určitou dobu přestanou drogu užívat, a poté si dají svoji obvyklou dávku, zatímco jejich tolerance se snížila.
Obr. č.7: Opiáty ( http://www.lenina.estranky.cz/clanky/drogy/rozdeleni-drog)
23
ROZPOUŠTĚDLA Inhalují se čicháním a nejčastěji se užívají lepidla, organická ředidla a pohonné látky. Po užití se lidé cítí jako opilí, CNS je zpomalená, dochází k závratím, zvracení, ztrátě rovnováhy. Po účinnosti rozpouštědel přichází stav velmi podobný kocovině Po delší době čichání se může vyskytnout vyrážka v okolí nosu a úst a ztráta paměti. Po dlouhodobém čichání ředidel může dojít i k poškození mozku, ledvin a jater. (Ganeri, 2001)
Obr. č. 8: Rozpouštědla (http://www.lenina.estranky.cz/clanky/drogy/rozdeleni-drog)
PCP
PCP, tedy phencyclidine, má halucinogenní účinky. Lidé si po požití připadají malí, lehcí, ale přesto silní a mají rozmazané vidění. Po působení látky dochází k zvracení a křečím, po delší době užívání může dojít k poškození mozku.
NITRÁTY Vzhled mají jako průhledný žlutý roztok, který je sladký, pokud je čerstvý, jinak má čpavou vůni. Nitráty se čichají a mají velice rychlý nástup, ale stejně tak rychle odezní. Lidé mají pocit bezstarostnosti a smějí se. Nitráty jsou žíravinou, pokud došlo k jejich užití jinak než čicháním, například vypitím, je velká pravděpodobnost smrti.
24
4 Léčba závislosti Aby byla léčba účinná, je nutné, aby do sebe komponenty zapadaly. Měla by se vhodně zkombinovat léčba medikamenty s psychoterapií. Vhodné je rovněž do těchto aktivit přizvat blízké okolí jedince, které mu pomůže ve správném užívání léků a bude se zúčastňovat například rodinné terapie. Lékař by měl rovněž zhodnotit, jaké léky pacientovi předepíše, aby nedošlo k vedlejším účinkům, pokud jedinec selže a návykovou látku užije na léky. Léčba závislosti byla již výše zmíněna u každé látky zvlášť. V této kapitole je popsáno, jak léčit pomocí medikamentů a pomocí 13 principů. (Hosek, 1998)
4.1 Medikamentózní léčba (Nešpor, 2005) Protijedy a antagonisté Medikamenty částečně nebo úplně ničí účinky návykových látek. Užívají se rovněž i při otravách. Jde například o lék naloxon, který se podává při otravě z opioidů. Po užití ihned dochází k odvykání a jedinec by při užití další návykové látky mohl zemřít. Jiné antidoty působí dlouhodobě, jako například naltrexon a podávají se tedy k dlouhodobější léčbě závislostí.
Léčba odvykacích stavů Na tuto léčbu jde využít velké množství léků, jsou zde jak návykové, tak nenávykové. U vážných odvykacích stavů po tlumivých lécích je medikamentózní léčba látkami stejné nebo podobné skupiny nutná. Léčba alkoholických nebo toxických psychóz Jde o poruchy duševní, které trvají déle než dva dny po užití látky a jedinci jsou nebezpečni sami sobě nebo okolí. Užívají se antipsychotika. Ty dokáží do určité míry ochránit mozek před poškozením po užití drogy.
25
„Dvojí diagnóza" Dvojí diagnóza znamená, že si jedinec v důsledku jiné duševní nemoci vytvoří závislost na nějaké návykové látky. V tomto případě se musí léčit obojí, a to i za pomoci medikamentů. Léky zhoršující snášenlivost návykové látky Nejčastěji se užívá při léčbě alkoholismu. Jedince má užití medikamentů donutit se alkoholu vyhnout a najít spouštěče, kterých se vyvaruje. Substituční léčba Jde o náhradu nebezpečné látky nějakou méně nebezpečnou, ovšem stejné skupiny. Tato léčba se užívá tam, kde již došlo k fyzické závislosti a jedinec při abstinenci trpí velice silnými odvykacími obtížemi. Je nutné, aby člověk opravdu neužíval jiné látky, některé mu podávají odborníci. Anticravingové léky Užívá se naltrexon nebo acamprosat. Tyto medikamenty nejsou návykové, jen oslabují pocit bažení. Jde však o velice nákladnou léčbu a proto ji nemůže podstoupit každý. Je zajímavé, že výše zmiňovaný antabus (disulfiram) používaný u závislých na alkoholu zmírňuje i bažení po kokainu a možná také po pervitinu.
4.2 Třináct principů efektivní léčby závislosti na drogách (dle Nešpora, 2005) - Je třeba najít vhodnou léčbu pro každého pacienta, protože některé léčby se nehodí pro určitý typ pacientů. 1. Léčba by měla být rychle dostupná. 2. Léčba by měla být vhodná pro pacienta ve všech směrech a to už jak z hlediska potřeby sociální, psychologické, zdravotní, tak i právní. 3. Pro efektivitu léčby je kriticky důležité její trvání (delší léčba přináší obvykle lepší výsledky).
26
4.
Léčba by měla zahrnovat individuální nebo skupinové poradenství a
kognitivně-behaviorální postupy. 5.
Je třeba podávat při léčbě vhodné léky.
6.
Nutné je léčit více poruch, jsou-li diagnostikovány (například poruchy
osobnosti). 7.
Detoxikace, nemá tak velký význam, jak by se mohlo zdát. Je pouze prvním
stádiem jak začít s léčbou. 8. Jedinec může podlehnout tlaku rodiny, aby se šel léčit. 9. Léčba nemusí být zcela dobrovolná, ale výhodou je pozitivní přístup rodiny, která se snaží pomoci. 10. Je potřeba kontrolovat, zda pacient opravdu abstinuje a neporušuje tím léčbu. 11. Nutné je rovněž udělat testy na HIV a AIDS a jiné nemoci, které hrozí závislým. 12.
Léčba je dlouhodobá a může být i opakovaná.
13
Po léčbě je vhodné absolvovat sezení ve svépomocných skupinách.
4.3 Posilování motivace Jde zde o pět principů, jak posílit motivaci: vyjádření empatie, vytváření rozporů, vyhýbání se sporu, práce s odporem, posílení sebedůvěry.
Je třeba
dodržovat i tyto techniky ( Nešpor, 2005; Helus, 2004): ▪ Projevit respekt. ▪ Naslouchání a komunikace • Odborník klade otázky, které se týkají návykové látky a ptá se na perspektivy a životní cíle jedince v budoucnosti. • Odborník dává pozitivní zpětnou vazbu jedinci, a tím zvyšuje jeho motivaci. • Odborník vysvětluje pacientovi rozdíl mezi tím jak jedná, a jak by chtěl jednat. • Odborník se s pacientem nesmí dostat do konfliktu a určité chování jedince musí respektovat. • Tyto konflikty může odborník využít k další terapii a rozebrat je s pacientem. • Konflikt je možné obejít nepřímým vyjádřením nebo metaforou. • Odborník užívá praktické postupy, jak dosahovat pozitivních přístupů a životních cílů pacienta.
27
• Součástí terapie mohou být i dotazníky. Může se jednat o dotazníky, které mají diagnostický význam, nebo jen o zdánlivé dotazníky, které mají za úkol pacientovi připomenout, co mu návyková látka přinesla za problémy. • Jedním z nejvýznamnějších činitelů je rodina a blízké okolí, které jedince při léčbě podporují.
4.4 Sebeovládání Zhoršené sebeovládání je jeden z podstatných znaků závislosti, a i když to tak možná nezní, je jedním z velmi důležitých znaků. Proto je důležité při terapii sebeovládání trénovat. Je několik možností jak zlepšit své sebevědomí. (Helus, 2004) Práce s motivací. Po úspěšném zvládnutí situace je vhodné se nějakým způsobem odměnit. Není dobré přemýšlet nad tím, co pozitivního by nám užití návykové látky mohlo přinést. Na posílení sebeovládání je vhodné využít odbornou pomoc nebo alespoň blízkého člověka, který je ochoten pomoci. Důležitá je rovněž abstinence a celkové vyhýbání se kontaktu s návykovou látkou, která nás ohrožuje. Dále je potřeba zablokovat automatické jednání. Když přijdeme do hospody, není nutné si automaticky objednat pivo, podobně jako při stresové situaci zapálit cigaretu atd. Doma by se měl jedinec zbavit všech ohrožujících faktorů, nemít při sobě hodně peněz. Pokud se již člověk dostane do nebezpečného prostředí, je třeba jej co nejdříve opustit, než dojde k pocitům bažení.
Vhodným doplňkem je relaxace, která dokáže mírnit únavu,
deprese a zlepšuje sebeovládání, rovněž zvyšuje odolnost proti stresu. Způsoby jak zlepšit sebeovládání: (Helus, 2004; Nešpor,2005) - Naučit se rozpoznávat kritické duševní stavy jako smutek, úzkost a strach. Těmto stavům lze předejít relaxací nebo cvičením. - Naučit se rozpoznat myšlenky, které vedou k tomu, aby jedinec znovu užil návykovou látku. Tyto myšlenky poté změnit v pozitivní. Být hrdí, že jsme odolali a nutkavou touhu odhalili dříve, než došlo k užití.
28
- Rozpoznat rovněž i spouštěče a vyhýbat se jim. - Pokud se již se spouštěčem setkáme je nutné myšlenky převést někam jinam, například se soustředit na dýchání. - Uvědomit si, že pocit bažení trvá v bezpečném prostředí jen krátkou dobu. Proto je třeba vyčkat, až tento pocit přejde a až poté dělat další rozhodnutí - Nevystavovat se stresujícím záležitostem nebo přepínat se. Mozek tím opět aktivuje pocit bažení, je třeba náročnou práci proložit relaxací a podobně. - Jiný problém je zase velké množství volného času a nuda. Potřebné je naplánovat si určité malé aktivity, než se opět dostaví stav bažení. Dobré je najít si nějaký sport, kterému se budeme pravidelně věnovat. - Na druhou stranu by měl mít člověk dostatek spánku a odpočinku, únava vyvolává bažení.
29
5 Primární prevence závislosti Cílem primární prevence je předejít experimentování a užívání návykových látek nebo co nejvíce oddálit jejich první kontakt s návykovou látkou. Primární prevence by měla zahrnovat tyto složky: (Nešpor, 2005; Vojtová, 2004) -
Dostat do podvědomí a informovat o návykových látkách a jejich zdravotních a sociálních negativních dopadech.
-
Podpořit postoje a normy proti návykovým látkám.
-
Posílení prosociálního chování v protikladu se zneužíváním návykových látek.
-
Posílení jednotlivců a skupin v osvojení osobních a sociálních dovedností, které jsou nutné k rozvoji protidrogových postojů.
-
Podpora zdravějších alternativ a naplňujícího chování a životního stylu bez návykových látek.
Primární prevencí se rovněž zabývají nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (Nízkoprahové kluby). Jsou zaměřeny na děti a mládež, které nemají organizovaný svůj volný čas a tráví ho na ulici nebo v partě. Tyto kluby nejsou placené, nemají určený přesný časový režim příchodů a odchodů. Návštěvníci si můžou vybrat jakou aktivitu zde chtějí vykonávat – poslech hudby, promítání filmů, stolní fotbal a tenis, kulečník, sportovní vybavení, hudební nástroje, … Důležitý je rovněž poradenský a preventivní servis, který umožňuje dětem a mládeži se svěřit a pohovořit si s pracovníky, kteří jim umožňují situaci řešit. Pro primární prevenci existuje mnoho programů. Působit na děti bychom měli brzy a program by měl odpovídat dostatečně danému věku žáků. Měl by být interaktivní, soustavný, dlouhodobý, komplexní a měl by využívat více strategií (škola, rodina). Má naučit odmítat a odolávat návykovým látkám, počítá s komplikacemi a nabízí možnosti jak je zvládat.
30
Jako příklad uvádíme schéma programu, který nabízí Nešpor ([on-line], 2008 dostupné z ) 1. blok prevence (90 min) • Představení • Co je to droga? • Na čem mohu být závislý? (Jaký je rozdíl mezi závislostí na vodě, vzduchu, světlu, teplu a nebo alkoholu, cigaretách, drogách...?) • Rozdělení závislostí na: 1) LÁTCE 2) NUTKAVÉM JEDNÁNÍ 3) VZTAZÍCH • Psychická závislost - jak vzniká, vytváří kouření marihuany závislost? • Fyzická závislost - proč vzniká, jak probíhá odvykání. • Svědectví z vlastního života. • Dotazy. 2. blok prevence (90 min) • Představení a předání kontaktů na následnou péči. • Seznamovací hra. • Přehled drog. • Fyzické následky braní drog . • Fáze a vývoj závislosti. • Stále stejný scénář života závislých. • Kdo nabízí drogy a proč? • Proč jsou lidé závislí? • Kde v životě správně hledat radost a štěstí? • Dotazy a odpovědi. Schéma besedy zaměřené speciálně na legální drogy, závislost na nich a její následky (kouření) - představení programu - představení lektorů - stručné seznámení s programem - společné zhodnocení a upravení pravidel pro naše setkávání
31
- společné připomenutí minulého setkání - rozehřívací hra - děti se rozdělí do skupinek po 4 a dostanou úkol napsat do 5 minut co nejvíce názorů, proč je dobré nekouřit; po časovém limitu se skupinově budou probírat odpovědi, bude se hledat širší pohled na dané téma a jeho pozitiva - původ tabáku - historie kuřáctví - fakta o nikotinu, podstata závislosti na tabáku - děti ve skupinách budou hledat co nejvíce důvodů, proč 80% kuřáků začíná kouřit v dětství; tato práce bude použita jako skupinové téma pro zamyšlení, zhodnocení vlastních pohledů, názorů, atp. - tabák a reklama, jaký je rozdíl mezi reklamou a pravdou - trocha chemie co se týká cigaret - kouření a ženy - kouření a muži - kouření a děti - pasivní kuřáctví - kouření a těhotenství - jak přestat kouřit – kontakty na poradny, nabídka pomoci - technika malování – jak si představuješ tabákovou závislost, není důležitá kvalita malby, ale zpracovat a uzavřít pocity z besedy a popřípadě ošetřit - dotazy Školství Ministerstvo školství, tělovýchovy a mládeže vydalo metodický pokyn k primární prevenci
sociálně patologických jevů
u dětí, žáku a studentů ve
školách a školských zařízeních, který je poupravený umístěn v příloze. Primární prevence se vyskytuje na základních a středních školách v občanské výchově a rodinné výchově, na gymnáziích je předmět základy společenských věd. Zde se žáci a studenti mají dozvědět základy o návykových látkách a závislostech a zdravém životním stylu. Častá je také návštěva nějakého centra (DROP IN), které se zabývá primární prevencí.
32
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání se zabývá primární prevencí v části C v 5. oddělení Vzdělávací oblasti – Člověk a zdraví (5.8). „Vzdělávací oblast Člověk a zdraví přináší základní podněty pro ovlivňování zdraví (poznatky, činnosti, způsoby chování), s nimiž se žáci seznamují, učí se je využívat a aplikovat ve svém životě. Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje především k tomu, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Žáci se seznamují s různým nebezpečím, které ohrožuje zdraví v běžných i mimořádných situacích, osvojují si dovednosti a způsoby chování (rozhodování), které vedou k zachování či posílení zdraví, a získávali potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných. Jde tedy z velké části o poznávání zásadních životních hodnot, o postupné utváření postojů k nim a o aktivní jednání v souladu s nimi. Naplnění těchto záměrů je v základním vzdělávání nutné postavit na účinné motivaci a na činnostech a situacích posilujících zájem žáků o problematiku zdraví Vzdělávací obor Výchova ke zdraví přináší základní poznání o člověku v souvislosti s preventivní ochranou jeho zdraví. Učí žáky aktivně rozvíjet a chránit zdraví v propojení všech jeho složek (sociální, psychické a fyzické) a být za ně odpovědný. Svým vzdělávacím obsahem bezprostředně navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Žáci si upevňují hygienické, stravovací, pracovní i jiné zdravotně preventivní návyky, rozvíjejí dovednosti odmítat škodlivé látky, předcházet úrazům a čelit vlastnímu ohrožení v každodenních i mimořádných situacích. Rozšiřují a prohlubují si poznatky o rodině, škole a společenství vrstevníků, o přírodě, člověku i vztazích mezi lidmi a učí se tak dívat se na vlastní činnosti z hlediska zdravotních potřeb a životních perspektiv dospívajícího jedince a rozhodovat se ve prospěch zdraví. Vzhledem k individuálnímu i sociálnímu rozměru zdraví je vzdělávací obor Výchova ke zdraví velmi úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova.“ (http://www.msmt.cz/vzdelavani/ramcovyvzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani-verze-2007
33
6 Metodické poznámky Cílem práce je ukázat, jak se projevují vybrané typy závislostí, popsat zdravotní a sociální rizika. Bylo čerpáno z tištěných a elektronických informačních zdrojů. Jde o teoretický výzkum doprovázený kasuistikou. Praktickou část představuje případová studie. Autorka sepsala kasuistiku pomocí polostrukturovaného rozhovoru s osobou, která experimentovala s drogami.
Struktura rozhovoru byla následující: 1) Zda-li jsou nějaké zkušenosti s drogami 2) Kdy se osoba poprvé s drogami setkala 3) Jaké druhy návykových látek vyzkoušela 4) Jaké pocity měla po užití drogy 5) Jaké pocity měla po vyprchání drogy 6) Proč začala experimentovat s drogami Autorka osobu také požádala, aby svůj příběh volně přepsala na list papíru. Ve výsledcích je uvedena tato transkripce.
34
7 Výpověď osoby experimentující s drogami Tato dívka (20) se rozhodla autorce svěřit se svými zkušenostmi s marihuanou. Vzhledem k tomu, že jsou známé již několik let, nebyl problém ji přesvědčit, jestli by neodpověděla na otázky, když bude přislíbeno, že výpověď bude zcela anonymní. Její vyprávění není ani v nejmenším změněné nebo opravené. Vše zůstalo tak, jak mi bylo dáno (včetně pravopisných chyb). Je jí 20 let, nyní končí střední školu s maturitou. Maturitní ročník opakuje pro špatný prospěch z anglického jazyka, kde neměla dobré vztahy s učitelkou. Na její obranu by bylo dobré poznamenat, že nebyla jediná, kdo díky tomuhle předmětu maturitní ročník opakuje. V jiných předmětech je průměrná, v některých dokonce nadprůměrná. Baví ji tvůrčí psaní, její články jsou publikovány i ve školním časopise. Rovněž se zúčastňuje soutěží a svoji tvorbu prezentuje na internetu. Pochází z plné rodiny, má o čtyři roky mladšího bratra. S matkou a bratrem má dobré vztahy, o otci se občas vyjadřuje negativně. Má dobré sociální i finanční zázemí. Její vzhled je lehce extravagantní. V kolektivu je oblíbená a má mnoho kamarádů. Končí střední školu a hlásí se na vysokou školu. Mimo psaní má mnoho jiných zálib. Několik let jezdí na snowboardu, chodí na kursy kreslení, velice ráda čte, diky svému studijnímu zaměření se věnuje úpravám fotografií. Alkohol pije příležitostně a je kuřačka. Má zkušenosti i s dalšími návykovými látkami. Zdravotní stav je relativně dobrý. Trpí chudokrevností a až na občasné potíže kloubů zdravotní problémy nemá. Nejsou zde patrné žádné právní přestupky. Při bližším pozorování jde vidět, že o svých zkušenostech nerada mluví, i když, jak píše, rekreačně návykové látky vyhledá. Jediné, co jí stále zůstává, je závislost na nikotinu.
Marihuanu jsem začala užívat asi ve třinácti letech. Zapříčinila to nejspíše sídlištní nuda a parta mých zákonitě nejlepších kamarádů. Zpočátku jsem to ani moc zkoušet nechtěla, ale později jsem to přece jen nevydržela. Člověk přece nesmí trhat partu a dělali to všichni, tak proč ne já. „Zkušenější“ mi vysvětlili, jak správně „tlačit do hlavy“. Jelikož jsem v té době už normálně kouřila, tak štípající kouř nebyl žádný problém. Když jsme vykouřili prvního jointa, tak se všichni usadili na staré rozbité schody a buďto se smáli, nebo jen setrvávali v tichosti. Já jsem se cítila absolutně
35
stejně jako před tím a celkem jsem nechápala co ostatní dělají. Když jsem jim tuto skutečnost prozradila, ubalili dalšího jointa. Po pár dalších potáhnutích se můj stav radikálně změnil. Mimické svaly jako by mi táhli koutky úst nahoru. Začali mě přepadat šílené záchvaty smíchu. Takto jsme se bavili párkrát za týden, většinou o víkendech. Později se naše oblíbená zábava začala opakovat. Hulili jsme téměř denně, někdy i několikrát za den. Stavy se měnili. Už mi nebývalo jenom dobře, ale někdy i celkem dost zle. Občas na mě přicházeli halucinace, ze kterých jsem občas myslela, že umřu. Navíc to bylo zrovna v době mého pubertálního věku. Takovéto, jak vás nikdo nemá rád a dospělí jsou strašní idioti. Byl to taky určitý protest právě proti světu dospělých a také proti světu dětí, do kterého už jsme přece jenom nepatřili. Určitá svoboda, kterou vám nikdo nemůže vzít, i když musíte být v osm doma. Jiní se v tomto věku učili kouřit, my jsme prostě hulili trávu. Později jeden z mých nejlepších kamarádů přišel s pervitinem. Tato návyková látka naši „partu“ rozdělila na dvě poloviny. Já jsem naštěstí patřila do té, která zůstala jen u marihuany. Bohužel ti, kteří se chytli té druhé to docela odrovnalo. Někteří si to jen zkusili, ale pár lidí perník absolutně ovládl. Naštěstí jsem si po nějaké době uvědomila, že kouřit trávu několikrát denně mě nijak nenaplňuje. Strašně jsem zapomínala, a ke všemu jsem se začala stavět neuvěřitelně laxně. Přišla jsem na to, jak mě asi vidí ostatní. Vrchol všeho byl, když jsem se zhulila tak, že jsem nevěděla kde jsem. Byla mi hrozná zima a byla jsem ráda, že chodím. V tu chvíli jsem si řekla, že takto dál už to opravdu nepůjde. Přestala jsem se stýkat s lidmi, se kterými jsem tuto činnost provozovala a našla jsem si nové přátele. Dnes beru kouření trávy jako rekreační způsob odreagování. K životu to nepotřebuji, ale ani proti tomu nic nemám. Zkusit se má všechno. Jen v určitých mezích. Již ze stylu psaní lze poznat, že se jedná o průměrně inteligentní osobu. Je patrné, že tato dívka není fyzicky závislá na žádné ilegální návykové droze, jedná se jen o experimentování, které má spíše stagnující charakter než stoupající. Rovněž lze soudit, že dotyčná má silnou osobnost, protože byla schopná vzdát se špatného vlivu party a vyhledat jiné osoby, které jí mohou dát více než tyto zkušenosti. Také její budoucí představy o životě mají výbornou prognózu.
36
Závěr V bakalářské práci jsme se snažili popsat nejdůležitější poznatky o návykovém chování a závislostech. Práce vymezuje definice základních pojmů. Důležitou částí jsou rovněž znaky závislosti, mělo by z nich být jasné, kdy se již dá mluvit o návykovém chování nebo závislosti, protože i zde dochází v laické veřejnosti k mnoha omylům. Jedna kapitola se zabývá závislostmi, s nimiž se můžeme setkat nejčastěji, jsou zde popsány jejich příčiny, znaky a možná léčba, která se běžně využívá. Samostatná část je věnována návykovým látkám. K nejvíce ohroženým skupinám patří děti a mládež, tím pádem se téma dotýká i jejich rodičů. Autorka uvádí jejich popis od běžně dostupného alkoholu a nikotinu, přes marihuanu až po tvrdé drogy jako heroin, kokain, LSD. Dále jsou zde uvedeny způsoby konzumace, účinky, abstinenční příznaky a jak velká je pravděpodobnost závislosti a její prevence.Další kapitolou je léčba závislosti. V neposlední řadě bylo snahou věnovat se předcházení užívání návykových látek. Toho lze dosáhnout především posilováním motivace (jsou vyjmenovány techniky, jak docílit účinku), posilováním sebeovládání (kde jsou rovněž popsány typy, jak jej dosáhnout), posilováním primární prevence. Zaměřili jsme se, na zamezení užívání návykových látek ve školství, na pomoc dalších preventivních organizací a průběh preventivního programu. Polostrukturovaný rozhovor v empirické části přináší anamnézu, pocity a zvěcnění problému experimentu s drogami u vybrané osoby.
37
Résumé Práce je určená každému, kdo se o tuto problematiku nějakým způsobem zajímá, ale má sloužit i jako pomoc těm, kterých se přímo dotýká. Práce popisuje, jaké problémy mohou při užívání návykových látek nastat, proč jim odolat a jak se pokusit přestat, když už jsou užívány. Zároveň mým cílem bylo poukázat na méně časté a obvyklé druhy závislosti. Spousta lidí nemá tušení, že se něco takového může vyskytovat a možná zjistí, že někoho s tímto chováním zná a bude mu moci pomoct. Důležitá je také primární prevence u dětí, žáků a studentů. Člověk by měl vědět, jak proti návykovému chování a závislosti bojuje školství.
Summary The work is intended to everyone, who wants to know somthing about this problems, but it can help to someone, who has these problems. I hope, that I have succeeded indicate, which problems can started, when somone use the habit forming substance, why we should withstand them and how to try to cease, when they are already used. At the same time I have one goal, show the less frequent and usual sorts of dependencies. Lots of people don’t know, that the something like that exist and they maybe state, they know somone, who has this problem and he can help. The primary prevention is also very important for children and students. People should know, how to fight opposite the addictive beahvior and dependences.
38
Použitá literatura VOJTOVÁ, V.
VÍTKOVÁ, M.
Kapitoly z etopedie I. – Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti, 1. vydání, Brno: MU, 2004 ISBN 80-210-3532-3 Integrativní speciální pedagogika, 2.rozšířené vydání, Brno: Paido, 2004 ISBN 80-7315-071-9
PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky, Brno: Paido, 1998 ISBN 80-85931-65-6 NEŠPOR, K.
Návykové chování a závislost, 2.rozšířené vydání, Praha: Portál, 2005 ISBN 80-7178-831-7
HELUS, Z.
Dítě v osobnostním pojetí – obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče, 1. vydání, Praha: Portál, 2004 ISBN 80-7178-888-0
HOSEK, J.
Sám proti alkoholu, 1. vydání, Praha: Grada Publishing, 1998 ISBN 80-7169-624-2
GANERI, A.
Drogy – od extáze k agonii, 1. vydání, Praha: Amulet, 2001 ISBN 80-86299-70-8
MARHOUNOVÁ, J., NEŠPOR, K.
KRCH, F. D.
Alkoholici, feťáci a gambleři, 1. vydání, Praha: EMPATIE, 1995,ISBN 80-901618-9-8
Poruchy příjmu potravy, Praha: Grada, 1998, ISBN 80-7169-627-7
FIŠEROVÁ, M. Historie, příčiny a léčení drogových závislostí (on-line), citováno dne 27.12. 2007, dostupné z http://old.lf3.cuni.cz/drogy/articles/zavislost_ol.htm Alcohol and drugs [on-line], citov8no 28.12. 2007, dostupné z http://www.euro.who.int/alcoholdrugs Metodický pokyn [on-line], citováno dne 16.3. 2007 dostupné z http://www.msmt.cz/vzdelavani/metodicky-pokyn-k-primarni-prevenci-socialnepatologickych-jevu-u-deti-a-mladeze-ve-skolach-a-skolskych-zarizenich-nabyvaucinnosti-dnem-zverejneni-ve-vestniku-msmt-cr-sesit-11-2007
39
Rámcový vzdělávací program [on-line], citováno dne 16.3.2007 dostupné z Obázky drog [on-line], 2008, dostupné z: Nešpor, K. Jak přestat brát drogy, [on-line] citováno dne 5.4.2007, dostupné z:
40
Seznam příloh Příloha č. 1: Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáku a studentů ve školách a školských zařízeních
41
Příloha č. 1
Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních Hlava I Obecná ustanovení Článek 1 Předmět úpravy (1) Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů (dále jen „žák“) ve školách a školských zařízeních v souladu s § 29 odst. 1 a § 30 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, Koncepcí státní politiky pro oblast dětí a mládeže, Národní strategií protidrogové politiky, Strategií prevence kriminality a Strategií prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy: a) vymezuje terminologii a začlenění prevence do školního vzdělávacího programu, b) popisuje jednotlivé instituce v systému prevence a úlohu pedagogického pracovníka, c) definuje Minimální preventivní program, d) doporučuje postupy škol a školských zařízení (dále jen „školy“) při výskytu vybraných rizikových forem chování dětí a mládeže. (2) Primární prevence sociálně patologických jevů u žáků v působnosti MŠMT je zaměřena na: a) předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků: - záškoláctví, - šikana, rasismus, xenofobie, vandalismus, - kriminalita, delikvence, - užívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky – dále jen „OPL“) a onemocnění HIV/AIDS a dalšími infekčními nemocemi souvisejícími s užíváním návykových látek, - závislost na politickém a náboženském extremismu, - netolismus (virtuální drogy) a patologické hráčství (gambling) b) rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech: - domácího násilí,
42
- týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání, - ohrožování mravní výchovy mládeže, - poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie). (3) Aktivity škol jsou cíleně směrovány k efektivní primární prevenci a eliminaci aktivit z oblasti neúčinné primární prevence. (4) Tento metodický pokyn je určen pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných MŠMT. Podpůrně je doporučován k využití i ostatním školám zapsaným do školského rejstříku a poskytovatelům služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou. Článek 2 Vymezení základních pojmů (1) Primární prevence sociálně patologických jevů u žáků – základním principem strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ve školství je výchova žáků ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a zachování integrity osobnosti. Jedná se o oblast zabývající se prevencí v oblastech uvedených v Čl. 1 odst. 2 s cílem zabránit výskytu rizikového chování v daných oblastech, nebo co nejvíce omezit škody působené jejich výskytem mezi žáky (2) Nespecifická primární prevence – veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání a organizace volného času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání. (3) Specifická primární prevence – aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků. Jedná se o: a) všeobecnou prevenci, která je zaměřena na širší populaci, aniž by byl dříve zjišťován rozsah problému nebo rizika, b) selektivní prevenci, která je zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšenou hrozbu rizikového chování, c) indikovanou prevenci, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky. (4) Efektivní primární prevence – kontinuální a komplexní programy, interaktivní programy, především programy pomáhající čelit žákům sociálnímu tlaku, zaměřené na zkvalitnění komunikace, nenásilné zvládání konfliktů, odmítání návykových látek, zvyšování zdravého sebevědomí, zvládání úzkosti a stresu apod. (5) Neúčinná primární prevence: a) zastrašování, citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse, b) hromadné aktivity nebo promítání filmu by měly být pouze doplňkem, na který by měl vždy navazovat rozhovor v malých skupinkách.
43
(6) Minimální preventivní program1 – konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Minimální preventivní program je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci žáků školy. Minimální preventivní program je zpracováván na jeden školní rok školním metodikem prevence, podléhá kontrole České školní inspekce, je průběžně vyhodnocován a písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školy.2 Hlava II Doporučené postupy v oblasti primární prevence sociálně patologických jevů u žáků Článek 3 Začlenění primární prevence sociálně patologických jevů u žáků do školních vzdělávacích programů (1) Do školního vzdělávacího programu vydaného ředitelem školy3 je začleněna problematika prevence sociálně patologických jevů u dětí, v případě není-li vydán rámcový vzdělávací program4 je tato problematika začleněna do osnov tak, aby se prevence sociálně patologických jevů u žáků stala přirozenou součástí školních osnov a výuky jednotlivých předmětů a nebyla pojímána jako nadstandardní aktivita škol. (2) Každý pedagogický pracovník dbá, aby uplatňovaná prevence sociálně patologických jevů u žáků podle odstavce 1 byla prováděna komplexně, tj. ve všech oblastech, jichž se prevence sociálně patologických jevů u žáků dotýká: a) oblast zdravého životního stylu (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity), b) oblast společenskovědní (komunikace, sociální dovednosti a kompetence), c) oblast přírodovědná (biologie člověka, fyziologie, chemie), d) oblast rodinné a občanské výchovy, e) oblast sociálně-právní. (3) Školní preventivní strategie (školní preventivní program) a) je dlouhodobým preventivním programem pro školy a školská zařízení,
1
§ 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. 2
§ 12 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 3
§ 5 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 4 § 5 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
44
b)
c) d) e) f)
g) h) i) j)
k)
l)
m)
je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů, vychází z omezených časových, personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu, jasně definuje dlouhodobé a krátkodobé cíle, je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována, se přizpůsobuje kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly ve školním prostředí, oddaluje, brání nebo snižuje výskyt sociálně patologických jevů, zvyšuje schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí, má dlouhotrvající výsledky, pojmenovává problémy z oblasti sociálně patologických jevů dle čl. 1, odst. 1 a případné další závislosti, včetně anabolik, dopingu, násilí a násilného chování, intolerance a antisemitismu, pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při ochraně jejich lidských práv, podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity), poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu.
Článek 4 Systém organizace a řízení primární prevence sociálně patologických jevů u žáků (1) MŠMT a) v návaznosti na schválené vládní dokumenty z oblasti primární prevence sociálně patologických jevů u žáků zpracovává příslušný koncepční materiál resortu na dané období, b) vytváří podmínky pro realizaci resortního systému prevence na národní úrovni v oblasti metodické a legislativní, c) každoročně vyčleňuje resortní finanční prostředky na primární prevenci, d) vytváří informační komunikační systém pro činnost resortního systému prevence, e) rozvíjí spolupráci v oblasti primární prevence na meziresortní úrovni, f) koordinuje činnost přímo řízených organizací (Výzkumný ústav pedagogický, Institut pedagogicko-psychologického poradenství, Národní institut pro další vzdělávání a Národní institut dětí a mládeže) v oblasti primární prevence a efektivně využívá jejich odborného potenciálu v oblasti metodické, vzdělávací, výzkumu a metodologie, v oblasti kontrolní využívá odborný potenciál České školní inspekce, g) svolává Výbor pro udělování certifikací programům primární prevence užívání návykových látek a na základě podkladů poskytnutých Agenturou pro certifikace při IPPP ČR uděluje certifikace, h) metodicky vede krajské školské koordinátory prevence.
45
(2) Krajský úřad (dále jen „KÚ“) a) koordinuje činnosti jednotlivých institucí systému prevence v resortu školství, mládeže a tělovýchovy na krajské úrovni a zajišťuje naplňování úkolů a záměrů obsažených ve Strategii prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy, b) v rámci organizační struktury krajského úřadu pověřuje vhodného pracovníka funkcí ”krajského školského koordinátora prevence” c) vytváří podmínky pro realizaci Minimálních preventivních programů ve školách svého regionu a kontroluje jejich plnění (přerozdělování finančních prostředků z Programů na podporu aktivit v oblasti prevence SPJ u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na daný rok – Program I), d) zabezpečuje funkční systém vzdělávání pedagogických a dalších pracovníků školství na úrovni kraje, zaměřený na zvyšování jejich odborné způsobilosti pro činnost v oblasti prevence, e) zařazuje do dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji témata týkající se specifické i nespecifické primární prevence, f) v rámci koncepce školské politiky a své pravomoci zřizuje pedagogicko psychologické poradny5 a vymezuje jejich územní působnost. Krajskému úřadu se doporučuje každoročně vyčleňovat z jeho rozpočtu finanční prostředky určené výhradně na specifickou primární prevenci.
a)
b) c)
d)
e)
(3) Krajský školský koordinátor prevence za účelem koordinace činností realizovaných v rámci krajské koncepce (programu) prevence spolupracuje s krajským protidrogovým koordinátorem a koordinátorem prevence kriminality KÚ; spolu s nimi a s dalšími subjekty podílejícími se na prevenci v rámci kraje se aktivně účastní na vytváření a zdokonalování krajské koncepce (programu) prevence na příslušné období, prosazuje přitom naplňování úkolů a záměrů obsažených ve Strategii MŠMT, monitoruje situaci ve školách v regionu z hlediska podmínek pro realizaci Minimálních preventivních programů a navazujících aktivit v oblasti prevence, metodicky vede a spolupracuje s metodiky prevence v pedagogickopsychologických poradnách zřizovaných krajem při koordinaci preventivních aktivit škol v rámci kraje a participuje na zajišťování pracovních porad (seminářů) pro školní metodiky prevence, kteří ve školách v kraji působí, provádí kontrolu naplňování Minimálních preventivních programů a připravuje jejich vyhodnocení, využívá jeho výsledků pro návrhy inovací v krajské koncepci a programu prevence a prostřednictvím hejtmana kraje je předkládá MŠMT, sumarizuje návrh na financování Minimálních preventivních programů a dalších aktivit v oblasti prevence ze státních zdrojů.
(4) Metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně (dále PPP) a) zajišťuje v PPP specifickou prevenci sociálně patologických jevů6 a realizaci preventivních opatření v oblasti územní působnosti vymezené krajským úřadem podle odstavce (2), 5
§ 35 odst. 2 písm. j) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a § 116 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů). 6 § 2 písm. c) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.
46
b)
zajišťuje koordinaci a metodickou podporu školních metodiků prevence , organizuje pro ně pravidelné pracovní porady (semináře) a poskytuje jim individuální odborné konzultace, c) na žádost školy pomáhá ve spolupráci se školním metodikem prevence a dalšími pedagogickými pracovníky řešit aktuální problémy související s výskytem sociálně patologických jevů ve škole, d) udržuje pravidelný kontakt se všemi institucemi, organizacemi a jednotlivci, které se v kraji v prevenci angažují, e) spolupracuje s krajským školským koordinátorem prevence zejména při vypracovávání podkladů pro výroční zprávy či jiná hodnocení a při stanovování priorit v koncepci preventivní práce ve školství na úrovni kraje, 7
f) pečuje o svůj odborný rozvoj formou dalšího vzdělávání v problematice specifické prevence, g) minimální rozsah činnosti metodika prevence v PPP je 0,5 úvazku, doporučený rozsah činnosti je plný úvazek8.
a) b)
c) d)
e)
(5) Ředitel školy Vytváří podmínky pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů zejména zabezpečením poskytování poradenských služeb ve škole se zaměřením na primární prevenci sociálně patologických jevů, koordinací tvorby, kontrolou realizace a pravidelným vyhodnocováním Minimálního preventivního programu a začleněním Školního preventivního programu do osnov a učebních plánů školního vzdělávacího programu školy9, řešením aktuálních problémů souvisejících s výskytem sociálně patologických jevů ve škole10, jmenováním školním metodikem prevence pedagogického pracovníka, který má pro výkon této činnosti odborné předpoklady, případně mu umožní studium k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů11, pro systematické další vzdělávání školního metodika v oblasti specifické primární prevence12 a pro činnost školního metodika s žáky a zákonnými zástupci ve škole,
7
§ 5 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 8 § 5 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 9 § 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, § 5 odst. 3 a § 29 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 10
§ 7 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 11 § 7 odst. 1 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, § 9 odst. 1 písm. c) a odst. 2 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. 12
§ 24 odst. 3 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.
47
f)
podporou týmové spolupráce školního metodika, výchovného poradce, školního psychologa/školního speciálního pedagoga, třídních učitelů a dalších pedagogických pracovníků školy při přípravě, realizaci a vyhodnocování Minimálního preventivního programu13, g) spoluprací s metodikem prevence v PPP a s krajským školským koordinátorem prevence, h) podporou aktivit příslušného obecního úřadu zaměřených na využívání volného času žáků se zřetelem k jejich zájmům a jejich možnostem a spolupráci se zájmovými sdruženími a dalšími subjekty.14
(6) Školní metodik prevence Standardní činnosti školního metodika prevence jsou vymezeny předpisem.15
právním
(7) Třídní učitel (ve vztahu k primární prevenci): spolupracuje se školním metodikem prevence na zachycování varovných signálů16, podílí se na reali-zaci Minimálního preventivního programu a na pedagogické diagnostice vztahů ve třídě, b) motivuje k vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a dbá na jejich důsledné dodržování (vytváření otevřené bezpečné atmosféry a pozitivního sociálního klimatu ve třídě); podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi žáky třídy, c) zprostředkovává komunikaci s ostatními členy pedagogického sboru a je garantem spolupráce školy se zákonnými zástupci žáků třídy, d) získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí. a)
Článek 5 Minimální preventivní program (1) Na tvorbě a realizaci Minimálního preventivního programu se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci školy. Koordinace tvorby a kontrola realizace patří ke standardním činnostem školního metodika prevence, při tvorbě a vyhodnocování Minimálního preventivního programu školní metodik prevence dle potřeby spolupracuje s metodikem prevence v PPP17. (2) Škola vždy zpracovává Minimální preventivní program, který podléhá kontrole České školní inspekce. K zahájení nebo rozvinutí prioritních preventivních projektů realizovaných jako součást Minimálního preventivního programu nebo k zabezpečení Minimálního preventivního programu může škola využít dotačního řízení v rámci „Programů na podporu aktivit v oblasti prevence sociálně 13
§ 7 odst. 1 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 14 § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). 15 příloha č. 3/II vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 16 příloha č. 3/II vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních – poradenské činnosti odst. 2. 17
příloha č. 1 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních – informační a metodická činnost odst. 8.
48
patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na daný rok (zpravidla se jedná o Program I – preventivní programy realizované školami). Uvedený program každoročně vyhlašují příslušné krajské úřady za podmínek stanovených manuálem pro předkladatele projektů vydaným MŠMT. (3) Rozhodne-li se škola využít konkrétní dotační program dle odstavce 2, potom příslušné informace o programu a jeho podmínkách v daném regionu poskytuje příslušný krajský úřad.
Článek 6 Odměňování školního metodika prevence a metodika prevence v PPP (1) Pedagogickému pracovníkovi, který vedle přímé pedagogické činnosti vykonává také specializované činnosti18, k jejichž výkonu jsou nezbytné další kvalifikační předpoklady, se poskytuje příplatek ve výši 1 000 až 2 000 Kč měsíčně.19 (2) Nezbytnými dalšími kvalifikačními předpoklady dle odstavce 1 se rozumí studium k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů v délce trvání nejméně 250 vyučovacích hodin ukončené obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí (program zahrnuje 250 hodin přímé i nepřímé výuky, včetně stáží na odborných pracovištích poskytujících poradenskou, intervenční a léčebnou pomoc – dle Standardů pro udělování akreditací DVPP). (3) S přihlédnutím k náročnosti a odbornému zaměření činnosti školního metodika prevence není vhodné slučovat jeho funkci s funkcí výchovného poradce. Článek 7 Doporučené postupy při výskytu sociálně patologických jevů ve škole a právní vymezení jednotlivých případů Doporučené postupy řešení případů konzumace tabákových výrobků, alkoholu a OPL ve škole a případů souvisejících s krádežemi a vandalismem v prostředí škol jsou popsány v příloze č. 1. Článek 8 Školní řád v oblasti prevence sociálně patologických jevů Doporučená úprava školního řádu školy a vnitřního řádu školského zařízení ve vztahu k prevenci sociálně patologických jevů ve školách a vzor „Souhlas zletilého žáka a studenta nebo zákonného zástupce nezletilého žáka s orientačním testováním žáka na přítomnost OPL“ jsou uvedeny v příloze č. 2. Hlava III Závěrečné ustanovení Článek 9 18
§ 9 odst. 1 písm. c) a odst. 2 vyhlášky č. 317/2005 o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. 19 § 133 zákona 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
49
Zrušovací ustanovení Zrušuje se Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže č.j.: 14 514/2000-51 zveřejněný ve Věstníku MŠMT České republiky, sešit 10 z 29. srpna 2000. Článek 10 Účinnost Tento Metodický pokyn nabývá účinnosti dnem jeho zveřejnění ve Věstníku MŠMT České republiky.
50
