MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra porodní asistence
PROBLEMATIKA UROLOGICKÉHO ONEMOCNĚNÍ ŽEN A MOŽNOSTI NEFARMAKOLOGICKÉ TERAPIE Bakalářská práce
Autor práce: Renáta Šťastná
Vedoucí práce: PhDr. Radka Wilhelmová
Brno 2010
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně – pod vedením garanta práce. Všechny použité prameny jsem uvedla v seznamu literatury.
V Brně dne 15.4.2010
……………………………………… Renáta Šťastná
PODĚKOVÁNÍ
Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Radce Wilhelmové za velkou ochotu a trpělivost, poskytnutí informací i cenných rad. Děkuji klientkám za spolupráci a otevřenost. Děkuji také všem, kteří mě podporovali při zpracování bakalářské práce i při studiu, především rodičům. Děkuji!
ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Příjmení a jméno:
Renáta Šťastná
Fakulta:
Lékařská fakulta
Katedra (obor):
Katedra porodní asistence
Název práce:
Problematika urologického onemocnění žen a možnosti nefarmakologické terapie
Vedoucí práce:
PhDr. Radka Wilhelmová
Počet stran:
70
Počet příloh:
10
Počet titulů použité literatury:
Klíčová slova:
61
Močový systém, onemocnění močového systému, diagnostika, terapie, kasuistika, alternativní metody, edukace.
Resumé
Hlavním tématem předkládané bakalářské práce je Problematika urologického onemocnění žen a možnosti nefarmakologické terapie. Teoretická část tvoří tyto hlavní kapitoly: Anatomie močového systému, Fyziologie vylučování, Klinická charakteristika onemocnění, Diagnostika a Konzervativní terapie. Následuje metodologický úvod včetně tří kasuistik žen s opakujícími se uroinfekcemi. Těm v další části nabízím alternativní metody k léčbě uroinfekcí (fytoterapii, aromaterapii, čínskou masáž, reflexní masáž a jógu).
The main topic of my bachelor´s thesis is Urologic Diseases in Women and their Non-pharmacological Treatment. The theoretical part consists of the following key chapters: anatomy of urinary system, physiology of urine elimination, clinical characterization of urinary diseases, diagnostics and conservative therapy. Methodological introduction featuring three case reports of women with recurrent urological infections follows. In the next part of my theses I suggest alternative methods of therapy such as phytotherapy, aromatherapy, Chinese massage, reflexive masage and yoga to the three above mentioned cases.
OBSAH
1
ÚVOD……………………………………………………………............................... 7
2
TEORETICKÁ ČÁST……………………………………………………………… 8 2.1
Anatomie močového systému………………………………………………….. 8 2.2 Fyziologie vylučování……………………………………………………… 10 2.2.1 Mikce……………………………………………………………………... 11
2.3
2.4
2.5
3
Klinická charakteristika onemocnění močového systému……………………... 12 2.3.1
Definice………………………………………………………………… 12
2.3.2
Patofyziologie…………………………………………………………... 12
2.3.3
Etiologie………………………………………………………………... 13
2.3.4
Klasifikace……………………………………………………………… 13
2.3.5
Klinický obraz………………………………………………………….. 14
2.3.6
Rizikové faktory vzniku uroinfekcí u žen……………………………… 18
Diagnostika……………………………………………………………………... 18 2.4.1
Anamnéza………………………………………………………………. 18
2.4.2
Fyzikální vyšetření……………………………………………………... 19
2.4.3
Laboratorní vyšetření……………………………………………………20
2.4.4
Zobrazovací metody…………………………………………………… 22
Konzervativní terapie…………………………………………………………... 23
PRAKTICKÁ ČÁST……………………………………………………………….. 25 3.1
Východisko práce………………………………………………………………. 25
3.2
Způsob a struktura získávání informací………………………………………... 26
3.3
Kazuistky a jejich analýza……………………………………………………… 29 3.3.1
Kazuistika č. 1………………………………………………………….. 29
3.3.2
Kazuistika č. 2………………………………………………………….. 32
3.3.3
Kazuistika č. 3………………………………………………………….. 35
3.3.4
Analýza kazuistik ……………………………………………………… 38
4
OBSAH EDUKACE………………………………………………………………… 39 4.1
Zásady prevence……………………………………………………………….. 39
4.2
Co najdeme v lékárně…………………………………………………………... 41
4.3
Fytoterapie……………………………………………………………………… 43
4.4
4.3.1
Sběr bylin………………………………………………………………..43
4.3.2
Bylinkové čaje………………………………………………………….. 44
4.3.3
Metody podle Hildegardy………………………………………………. 51
Aromaterapie…………………………………………………………………… 53 4.4.1
4.5
Metody užití při cystitidě………………………………………………..55
Další metody……………………………………………………………………. 56 4.5.1
Čínská masáž…………………………………………………………… 56
4.5.2
Reflexní terapie………………………………………………………… 57
4.5.3
Jóga……………………………………………………………………... 59
5
ZÁVĚR………………………………………………………………………………. 61
6
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………………... 63
7
SEZNAM PŘÍLOH…………………………………………………………………. 70
1 ÚVOD
Problematika urologických onemocnění nás provází po celý život a spolu s rostoucím věkem mají stoupající tendenci, v incidenci stojí zánětlivá onemocnění močových cest na druhém místě, hned po infekcích respiračního traktu. Jde o závažný zdravotní problém, který postihuje přibližně 10-20 % všech žen. To je způsobeno hlavně anatomickým uspořádáním v perineální oblasti – blízkostí ústí uretry, pochvy a konečníku – což napomáhá přestupu přítomných bakterií. Nemocné ženy tyto uroinfekce řeší většinou užíváním antimikrobiálních látek. Ty dokážou eradikovat škodlivé bakterie, zároveň však ničí i bakterie tělu prospěšné, jako například Lactobacillus, který se běžně nachází v pochvě či trávicím traktu.
Už méně se ví o možnostech doplňkové léčby. Proto jsem se rozhodla shromáždit alternativní metody, které je možné využívat k prevenci a popřípadě i léčbě urologických onemocnění, a jako porodní asistentka jsem kompetentní je v rámci zdravotního poradenství a vzdělávání předávat nejen ženám a jejich rodinám, ale i celým komunitám.
V teoretické části jsem se věnovala anatomii a fyziologii vylučovacího systému, dále jsem charakterizovala urologická onemocnění, diagnostiku a konzervativní terapii. Po této části následuje část praktická, kde jsem charakterizovala postup, který jsem zvolila – kazuistiku. Součástí jsou i tři kazuistiky žen s recidivujícími uroinfekcemi. Další částí předkládané práce je edukační plán, který obsahuje alternativní metody pro léčbu a prevenci urologických infekcí. Jedná se o rady z oblasti hygieny, potravinové doplňky, fytoterapii, aromaterapii, čínskou masáž, reflexní terapii, jógu.
Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, zda u dotazovaných žen existují nějaké společné anamnestické charakteristiky, a také jejich informovanost o alternativních metodách v prevenci a terapii uroinfekcí. Záměrem bylo shromáždit alternativní metody řešení uroinfekcí a následná edukace vybraných klientek.
7
2 TEORETICKÁ ČÁST
2.1 Anatomie močového systému Močový systém se svou funkcí – tvorbou moči – podílí zásadním způsobem na udržení stálosti vnitřního prostředí, neboli homeostázy. (6)
Močové ústrojí tvoří dvě ledviny, horní močové cesty, kam patří kalichový systém, pánvičky a močovody, a dolní močové cesty (močový měchýř a močová trubice). (15) (Příloha 1 – Močový systém)
Ledvina (ren, nefros) je párový, 11 cm dlouhý, 6 cm široký a 3 cm silný orgán fazolovitého tvaru. Má červenohnědou barvu a je elastické konzistence. Ledviny jsou uloženy retroperitoneálně po stranách páteře (v úrovni dvanáctého hrudního obratle až třetího bederního obratlé – Th12 - L3), přičemž pravá ledvina je kvůli objemným játrům uložena o 1-2 cm níže. Na vnitřních okrajích obou ledvina se nachází ledvinné branky – hily – které leží v úrovni těla bederního obratle L1. Renální hilus je místo, kam vstupují ledvinné tepny a žíly, lymfatické cévy, nervy a ledvinné pánvičky. Hily obou ledvin jsou orientovány proti sobě mírně dopředu. Ledviny jsou kryty pevným vazivový pouzdrem – capsula fibrosa. (6, 9, 15)
Ledviny tvoří kůra, cortex renalis, a dřeň, medulla renalis. Obě tyto vrstvy mají rozdílnou stavbu a lze je dále členit na zevní a vnitřní vrstvu. Dřeň je uspořádaná do zaoblených pyramid, pyramides renales, které jsou orientovány bázemi k povrchu ledviny a vrcholy k hilu . Vrcholy ledvinných pyramid tvoří papily, papillae renales, které vyčnívají do sinus renalis. Počet papil, a tedy i pyramid a laloků, je velmi variabilní, může kolísat v rozmezí 5 až 14. Na papilách vyúsťují řady otvorů, foramina papillaria, což jsou vývodní kanálky ledviny. (6) (Příloha č. 2 – Anatomie ledviny)
Základní funkční a stavební jednotkou ledviny je nefron, který začíná dutým Bowmanovým váčkem, capsula glomerularis, a pokračuje ledvinovým kanálkem, tubulus renalis. 8
Bowmoanův váček je obklopen klubíčkem kapilár, glomerulem, a spolu s nimi tvoří ledvinové tělísko (Malpighiho tělísko), corpusculum renale.Tělíska jsou uložena v kůře ledviny a v jedné ledvině jsou jich jeden až dva miliony. Probíhá v nich ultrafiltrace krevní plazmy za vzniku primární moči, které se denně tvoří přibližně 180 litrů. Při průtoku neuronem je dále upravována a její objem je redukován na přibližně 1,5 litru. Na Bowmanův váček navazuje ledvinový kanálek, tubulus renalis, který tvoří proximální tubulus, Henleova klička a distální tubulus. V ledvinném kanálku probíhá zpětná resorpce vody za vzniku definitivní moči. Proximální tubulus má stočený a rovný úsek a je uložen v kůře. Henleova klička, která zasahuje do dřeně, má tvar úzkého, vysokého písmene U. Skládá se z tenkého a tlustého raménka. Distální tubulus se vrací do kůry, dostává se do kontaktu s cévním pólem glomerulů a končí vyústěním do sběracího kanálku, tubulus colligens. Na něj navazují odvodné kanálky, ductus papillares, které ústí na renálních papilách ve foramina papillaria do ledvinných kalichů. (6) (Příloha č. 3 – Stavba nefronu)
Malé ledvinné kalíšky, calices renales minorek, se spojují do větších kalichů, calix renalis major. Spojením velkých kalichů vzniká ledvinová pánvička, pelvis renalis. Její objem se pohybuje od 3 do 8 cm3, ale kapacita pánvičky, nad kterou je již pociťována bolest, je 5 cm3. (6)
Ledvinná pánvička , pelvis renalis, slouží jako sběrný systém, ze kterého je moč odváděna močovodem dále do močového měchýře. Močovod (ureter) je 25–30 cm dlouhá a 7 mm široká trubice vybavená svalovinou, která sestupuje z ledvinné pánvičky do pánve a ústí do močového měchýře. Močovod leží v retroperitoneálním prostoru na přední ploše m. psoas major a šikmo tento sval kříží. Potom se ohýbá přes okraj malé pánve, nejprve prochází po její stěně, a pak se stáčí ke spodině močového měchýře, do kterého se zanořuje shora a ze strany. K peritoneu je močovod v celém průběhu fixován více než k ostatním útvarům. (6, 9, 15)
Na močovodu se nacházejí tři fyziologicky zúžená místa – při přechodu pánvičky v močovod, při překračování vasa iliaca (externa vpravo, communis vlevo) a při přechodu do močového měchýře. Tato zúžená místa jsou predilekčním místem pro zachycení kamenů při jejich průchodu ureterem. (24)
9
Stěnou močového měchýře prochází močovod šikmo v délce až 2 cm. Nejprve perforuje svalovinu detruzoru, která kolem něho vytváří otvor, poté vstupuje pod sliznici, prochází její stěnou a otvírá se v ostium uretritis. Toto uspořádání
brání refluxu moči zpět
do močovodu. (6) Močový měchýř, vesica urinaria, je dutý, svalnatý, nepárový orgán, který se nachází za symfýzou v malé pánvi pod peritoneem. Slouží jako rezervoár moči, která je vytlačována smrštěním svaloviny do močové trubice, uretry. (6, 9, 15) Tvar měchýře je velmi proměnlivý, a to v závislosti na jeho náplni, na napětí svaloviny, na pohlaví, a také na poloze a náplni okolních orgánů. U ženy je močový měchýř větší a širší. Pokud je měchýř prázdný a ochablý, má vkleslou horní stěnu a je trojhranný. Prázdný a kontrahovaný měchýř je zaoblený. S postupující náplní se vyklenuje a vystupuje kraniálně do dutiny břišní. Fyziologická kapacita měchýře je 300-500 ml. (6)
Jak již bylo řečeno, moč je z močového měchýře odváděna močovou trubicí. Ta je u obou pohlaví rozdílná. Mužská uretra je asi 20 cm dlouhá, kdežto ženská uretra měří asi jen 4 cm. Výhodné to je z hlediska vyprazdňování měchýře a při katetrizaci. Díky tomu však k vzestupným infekcím močových cest dochází častěji u žen než u muže. (9, 15)
2.2 Fyziologie vylučování V důsledku metabolických procesů, které probíhají v těle, vzniká velké množství odpadních látek, neboli katabolitů. Tyto látky jsou pro lidský organismus nepotřebné nebo dokonce škodlivé. Aby nedocházelo k poruše homeostázy organismu nebo dokonce k jeho intoxikaci, je nutné, aby se těchto škodlivin tělo zbavovalo. Toto probíhá prostřednictvím ledvin, kůže a plic. (14, 18)
Za minutu proteče ledvinami asi 20 – 25 % minutového srdečního objemu, což je přibližně 1000 – 1300 ml krve. V glomerulu se toto množství krve filtruje a je tak realizován první stupeň vylučovací funkce ledvin, tzv. glomerulární filtrace. Vzniká primární moč, která obsahuje kromě vody nízkomolekulární látky krevní plazmy. Její množství je asi 180 litrů denně.
10
V proximálním tubulu se zpětně resorbuje 75 – 80 % primární moči. Dochází zde ke vstřebání vody, iontů sodíku, chloru, močoviny, bikarbonátů, draslíku, vápníku, hořčíku, fosfátů, glukózy a aminokyselin. Do Henleovy kličky vstupuje izotonická tekutina. Henleova klička je uložena mezi proximálním a distálním tubulem. Její sestupné raménko je tenké a volně prostupné pro vodu a ionty. Naopak vzestupné raménko má tlustý epitel. Je pro vodu nepropustné, má ale velmi aktivní transport pro resorpci sodíku a chloru. Díky tomu vstupuje do distálního tubulu tekutina hypotonická. V distálním tubulu dochází k dalšímu vstřebávání primární moči, a to pod hormonální kontrolou aldosteronu, antidiuretického hormonu a parathormonu, dle potřeb organismu. Ve sběracím kanálku je tekutina upravena na definitivní moč. Její objem je necelé 1 % primární moči, tj. cca 1,5 litru moči za den, a nazýváme ji diuréza.
Těmito pochody je zajišťována stálost objemu extracelulární tekutiny a jejího pH, tedy stálosti vnitřního prostředí. (14, 18)
2.2.1 Mikce Mikce je vyprazdňování močového měchýře a patří mezi základní biologické potřeby. Když se močový měchýř naplní, dojde ke stimulaci nervových zakončení, které reagují na změnu napětí stěny močového měchýře. Impulzy z receptorů napětí se dostávají do centra močení ve spinální míše (úroveň sakrálních obratlů S3-S4). Moč je poté vylučována vlivem kontrakční činnosti svaloviny měchýře. Vývod je kontrolován dvěma svěrači. První z nich (vnitřní svěrač) je tvořen hladkou svalovinou a je řízen vegetativním systémem, zevní svěrač je tvořen svalovinou příčně pruhovanou a je ovládán naší vůlí. Na vyprazdňování močového měchýře se také podílí bránice a svaly stěny břišní.
Za normálních okolností je mikce ovlivnitelná naší vůlí a je možné ji přerušit. K poruchám vyprazdňování moči však může dojít například při poškození sakrálního úseku míchy. Toto poškození vede k nemožnosti vyprázdnit močový měchýř, nebo naopak k neschopnosti moč udržet. (7, 20)
11
2.3 Klinická charakteristika onemocnění
2.3.1 Definice Uroinfekce mohou být záležitostí zcela benigní, které jsou podmíněné zánětlivými procesy ve vývodných močových cestách. V některých případech, jako je například nevhodná či nedostatečná terapie, mohou být infekce v močovém traktu i život ohrožující záležitostí.
2.3.2 Patofyziologie Infekce močových cest jsou, po infekci horních dýchacích cest, druhou nejčastější bakteriální infekcí. Jsou častější u žen než u mužů, a to v poměru 20 : 1 (5), což
je dáno anatomicky
kratší uretrou a blízkostí pochvy a rekta. V průběhu života prodělá 40-50 % žen jednu symptomatickou uroinfekci, u 4 – 10 % žen je diagnostikována asymptomatická bakteriurie. (2, 7) Četnost výskytu uroinfekcí roste s věkem. Incidence u novorozenců je asi 1%, v předškolním věku se pohybuje mezi 1,5 – 3 %, v reprodukčním období je to asi 3 – 5 %. S vyšším věkem incidence stoupá až k 10 %, ve věku nad 75 let až ke 30 %. (37) Hlavními faktory vzniku jsou hygienické, sexuální a dekorační praktiky (piercing), dále těhotenství, ve starším věku jsou to systémová onemocnění, změny uložení pánevních orgánů, v některých případech jako důsledky invazivních výkonů v rámci hospitalizace.
Za normální situace je každá část močových cest bez jakéhokoli mikrobiologického osídlení. Výjimku tvoří pouze zevní část uretry, kam přechází mikroflóra kůže, vulvy nebo předkožkového vaku. Stejně tak moč zdravého jedince je prakticky sterilní tekutinou, neboť bakterie, které by mohly přestoupit přes uretru do močového měchýře, jsou odplavovány proudem moči. Pokud je ovšem tato ochranná funkce vyprazdňování moči nějak narušena, může dojít k zánětu. Tuto cestu přenosu infekce označujeme jako ascendentní – vzestupnou. Touto cestou se šíří asi 99 % urologických infekcí. Další cestou přenosu infekce může být cesta hematogenní (krevní, 1 %) a lymfogenní, ale také přestup infekce z okolních orgánů (0,01 %). (14, 36)
12
2.3.3 Etiologie Nejčastějšími původci uroinfekcí jsou gramnegativní bakterie z rodu Enterobacteriaceae. Jsou zodpovědné za vznik až 90 % všech uroinfekcí. Velmi často nacházíme Escherichii coli (v 80 – 90 %). Mezi další původce patří Klebsiella, Enterobacter, Serratia, Proteus, Pseudomonas (mnohdy nozokomiální nákaza), Providencia a Morganella. Další skupina původců infekcí močových cest jsou grampozitivní bakterie rodu Enterococus a Streptococus. Jsou zodpovědné za 3 % uroinfekcí. U těhotných a diabetiček často nacházíme bakterie Streptococus agalactiae, Enterococus zapříčiňuje 15 % nozokomiálních infekcí. U sexuálně aktivních žen může být z 10 % na vině Staphylococus saprophyticus. U katetrizovaných pacientů je nejčastější příčinou Streptococus epidermidis. Dalším původcem může být Candida albicans a ostatní houbovité mikroorganismy, které bývají spjaty s diabetem, imunoinkompetencí, permanentní katetrizací. (4, 7,25)
2.3.4 Klinická klasifikace Uroinfekce, neboli infekce močových cest, se dělí z několika hledisek.
První dělení je dělení na nekomplikovanou a komplikovanou infekci. Nekomplikovaná infekce se projevuje u pacientek, které nemají anatomicky ani funkční změny na močovém traktu. Nejsou přítomny teploty. Většinou je lze jednoduše vyléčit levnou krátkodobou antimikrobiální terapií. Komplikované infekce postihují ženy s anatomickou nebo funkční poruchou močového traktu, patří sem také pyelonefritidy. Původci těchto infekcí mohou být polyrezistentní vůči antibiotikům.
Dále se uroinfekce dělí podle lokalizace na horní a dolní. Zástupcem infekce horních cest močových je pyelonefritida (zánět ledvinné pánvičky a kalichů) šířící se až do parenchymu ledvin. Postižená ledvina je zvětšená a překrvená, vyloučená moč je zkalená, někdy zbarvená krví. Projevuje se bolestmi v bedrech, horečkami až 40°C, třesavkami, pacient nemá chuť k jídlu. V laboratorním nálezu jsou přítomny bakterie (bakteriurie) a hnis (pyurie).
13
Mezi infekce dolních močových cest patří uretritida a cystitida. Uretritida, latinsky uretritis, je zánět močové trubice. U žen ji obvykle nelze symtomatologicky odlišit od cystitidy, proto je jen vzácně diagnostikována jako samostatné onemocnění. Cystitida, cystitis, je zánět močového měchýře, který se většinou šíří ascendentní cestou. Postihuje zejména mladé ženy. Projevuje se dysurií, polakisurií, palpační bolestivostí nad symfýzou. Laboratorně v moči nacházíme leukocyty, bakterie, někdy i erytrocyty. Těžký zánět močového měchýře může být provázena makroskopickou hematurií. Nekomplikovaná cystitida mívá vztah k pohlavnímu styku.
Podle časového hlediska se rozlišují močové infekce na akutní a chronické. Z hlediska klinických projevů pak na infekce asymtomatické a symptomatické. (35)
Pro rozlišení infekcí je důležité rozlišit termíny reinfekce a relaps. Reinfekce je nová infekce, která se objevuje po úspěšné léčbě předchozí infekce. Bývá způsobena odlišným patogenem, často mikroorganismy, které osídlují vaginální introitis, jako například Escherichi. coli. Naproti tomu relaps je infekce způsobená reaktivací původce infekce, který se nachází uvnitř močového traktu (z močového kamene). (26)
2.3.5 Klinický obraz Příznaky onemocnění urogenitálního systému jsou celkové a lokální, gastrointestinální příznaky, změny v kvalitě a množství moči a poruchy močení. (15)
Celkové příznaky Teplota bývá zvýšená například u akutní pyelonefritidy. Naopak u nekomplikované cystitidy nebo uretritidy teplota obvykle nestoupá.
Gastrointestinální příznaky Peritonitizmus (dráždění peritonea) bývá vyvoláno šířením hnisavého zánětu ledvin měkkými tkáněmi směrem k peritoneu. U ledvinné koliky se téměř vždy vyskytuje nauzea, zvracení a meteorismus. (15)
14
Lokální příznaky – Bolesti Dle typu onemocnění se dělí na:
Bolesti ledvin Při ledvinné kolice je to náhle vzniklá, prudká, šokující bolest, která často vzniká v klidu ve spánku. Lokalizace bolesti je v oblasti ledvin, může vystřelovat v průběhu močovodu až do třísla, zevního genitálu nebo stehna. Postižený je bledý, zpocený a při prvním záchvatu většinou zvrací. Nejčastěji je příčinou ledvinné koliky náhlá nebo úplná blokáda horních močových cest s následným městnáním moči nad blokádou, kterou obvykle způsobuje zaklíněný močový kámen, méně často krevní koagulum či zaškrcení močovodu zvnějšku.
Neuralgie je tupá, méně prudká bolest v oblasti ledviny, která má trvalý charakter. Projevuje se jako napětí v bederní krajině. Vzniká pomalým zvyšováním tlaku moči v ledvinné pánvičce při neúplné chronické překážce v močových cestách nebo zvýšeném intrarenálním tlaku při postižení ledvinného parenchymu (prudký zánět, hematom, nádor apod.). (6, 15)
Bolesti při pyelonefritidě Projevují se jako tupé bolesti v bedrech a napětím svalů v oblasti páteře. Přidává se horečka, poruchy močení, nevolnost a zvracení.
Bolesti močového měchýře a močové trubice Při přeplněném močovém měchýři, který se nemůže vyprázdnit, vzniká bolest z dispenze. Projevuje se jako tupá bolest v podbřišku, chvílemi může přecházet v křeče. Při dlouhodobém přeplnění měchýře trvající týdny až měsíce, se projevuje jako neurčitý tlak v podbřišku, někdy jako bolest v ledvinách, což je způsobeno ztíženým odtokem moči.
Cystalgie je bolest vycházející ze stěny močového měchýře, která je postižena nejčastěji zánětem. Je to trvalá, tupá bolest vysoké intenzity, jejíž lokalizace je nad symfýzou. Po vyprázdnění močového měchýře přetrvává.
Tenezmy jsou křečovité bolesti, které jsou nejsilnější na konci močení. Mohou být vyvolány přítomností cizího tělesa (kamenem) nebo vzájemným dotykem zanícené sliznice.
15
Strangurie je řezavá, pálivá bolest při močení. Mimo močení je přítomen neurčitý, svědivý pocit v průběhu uretry. Nejčastěji se strangurie vyskytuje při zánětech a poraněních. (6, 15)
Změny v kvalitě moči Častá je mikroskopická a makroskopická hematurie – přítomnost krve v moči. Mikroskopická hematurie je viditelná pouze přes mikroskop, makroskopickou hematurii je možné pozorovat i pouhým okem. Barva moči může být od růžové (barva vody, ve které bylo vypráno maso) až po intenzivně krvavou.
Při uretrorhagii – krvácení z močového měchýře, bývá moč zbarvena jasně červenou krví hlavně na začátku močení a mimo mikci může z uretry odkapávat krev.
Pyurie je přítomnost hnisu v moči. Často bývá moč zkalená a zapáchá.
Změny v množství moči Polyurie znamená vylučování většího množství moči než 3000 ml za 24 hodin. Moč je málo koncentrovaná. Oligurie je vylučování moči v objemu 100 – 500 ml za 24 hodin. To je kritické množství, které je nutné k vyloučení odpadních látek z těla. Je-li moči malé množství, dochází v těle k hromadění katabolitů, vody a iontů.(15, 20)
Anurie znamená, že ledviny vytvoří za 24 hodin menší množství moče než je 100 ml. Je to život ohrožující stav, který vyžaduje okamžité zahájení terapie. Klinicky ji můžeme rozdělit na prerenální, renální a postrenální. Prerenální anurie vzniká při poklesu krevního tlaku, například při septickém nebo hypovolemickém šoku. Při poklesu tlaku pod 70 mmHg dochází k úplné zástavě tvorby moči. Renální anurie bývá způsobena nejrůznějšími onemocněním ledvinného parenchymu, na který působí léky, chemikálie, bakterie, viry, systémová onemocnění. Postrenální anurie vzniká při neprůchodnosti močovodu, například pro přítomnost kamínku nebo nádoru. Moč se sice v ledvině tvoří, ale nedostává se do močového měchýře. Nejčastěji se vyskytuje jednostranná neprůchodnost. (15, 20)
16
Poruchy močení Kapacita močového měchýře u dospělého je asi 400 ml. Při naplnění měchýře dochází k nucení na močení, které zdravý člověk dokáže potlačit a močení oddálit. Je to volní činnost, která má probíhat bez námahy a bezbolestně. Močový měchýř se u zdravého jedince plně vyprázdní. Stav, při kterém dochází k zadržení moči v močovém měchýři, se nazývá retence. Tvorba moči je zachována, moč však nemůže dostatečně odcházet, nejčastěji z důvodu zaklíněného konkrementu, striktury močové trubice nebo nádoru měchýře.
Urgentní močení je časté močení provázené bolestí, které se vyskytuje při cystitidě, dále také při přítomnosti močového kamenu či cizího tělesa. Při zánětu sliznice a podslizničních vrstev je stěna měchýře napnutá a málo elastická. Nucení na močení se objevuje náhle a pokud jedinec ihned nevykoná potřebu, dojde k samovolnému odchodu moči. Po vymočení pacient cítí v měchýři pálení.
Protrahované močení je stav, kdy je proud moči tenký a slabý a močení trvá déle. Není však bolestivé. Vyskytuje se při zúžení uretry, u mužů při benigní hyperplazii prostaty (BHP).
Retardované močení znamená, že pacient má pocit nutkání na močení, připraví se k močení, začne tlačit a než proud moči spustí, určitou dobu to trvá. Vyskytuje se u BHP.
Přerušované močení je příznakem přítomnosti kamenu či rostoucího nádoru, které mohou nalehnout na hrdlo měchýře a přerušit tak proud moči. Při úpravě polohy se močení uvolní.
Polakisurie je časté močení nezvětšeného množství moči přes den. Příčinou může být zánětlivé onemocnění močových cest, prochlazení, ale také strach nebo napětí.
Nykturie je časté noční močení, kdy se v noci vyloučí více moči než ve dne. Příčinou může být zánětlivé onemocnění močových cest, benigní hyperplazie prostaty, karcinom prostaty. Mimo urologická onemocnění může nykturii způsobovat srdeční selhávání. Enuresis nocturna je opakované mimovolní noční pomočování. Je fyziologickým jevem u malých dětí. Za nežádoucí ji považujeme u dětí starších, které už svou vůlí močový měchýř ovládají. (15, 20)
17
2.3.6 Rizikové faktory vzniku uroinfekcí u žen -
Věk.
-
Anatomicky krátká močová trubice žen.
-
Kontaminace dolní třetiny močové trubice bakteriemi z genitálu či gastrointestinálního traktu.
-
Bakteriální osídlení pochvy a hráze.
-
Sexuální aktivita a její frekvence.
-
Masáž bakterií do močového měchýře při pohlavním styku.
-
Nedostatečné vyprazdňování močového měchýře.
-
Nesprávný způsob otírání po močení a stolici.
-
Fekální inkontinence.
-
Uvolnění pánevního dna.
-
Snížení pohybových schopností.
-
Hospitalizace.
-
Katetrizace.
-
Nozokomiální infekce.
-
Neurologické poruchy. (4, 7)
2.4 Diagnostika Během studia nám bylo opakováno, že diagnóza je z 80 % tvořena anamnézou. Proto se odběru anamnestických údajů musí věnovat dostatečná pozornost.
2.4.1 Anamnéza Pokud má pacient problémy urologického charakteru, jsou dotazy, mimo jiné, zaměřeny právě tímto směrem.
Rodinná anamnéza: Hypertenze. Diabetes mellitus. Urologické nádory.
18
Vrozené vývojové vady ledvin. Osobní anamnéza: Vrozené vady . Prodělané choroby. Operace. Abúzus kouření. Konzumace alkoholu. Diabetes mellitus. Prodělaná urologická onemocnění (uroinfekce, sexuálně přenosné nemoci, močové kameny). Instrumentace močových cest (permanentní močový katetr, cystoskopie). Nynější onemocnění: Je nutné zjistit podrobný obraz zdravotních obtíží. Ptáme se cílenými nesugestivními dotazy. Subjektivní příznaky. Potíže, bolest při močení. Bolesti v podbřišku. Bolesti v bedrech. Celková slabost. Dyspeptické obtíže. Občasné subfebrilie. (4, 7)
2.4.2 Fyzikální vyšetření Aspekce – pohledem: Pohledem se vyšetřuje celé tělo, stěna břišní, oblast podbřišku (při močové retenci je viditelný vyklenutý podbřišek) a lumbální krajina, zevní genitál (zarudlé ústí močové trubice). Součástí je měření fyziologických funkcí.
Perkuze a palpace – poklepem a pohmatem: Při tomto vyšetření se zjišťuje palpační bolestivost v průběhu močových cest, bimanuálně se palpují ledviny (tzv. Israelův hmat), pátrá se po rezistenci za sponou stydkou (retence moče) a rezistenci v oblasti lumbální (městnání v horních močových cestách – je bolestivé),
19
je pozitivní tapottment (úder na lumbální krajinu jednou rukou přes druhou nebo poklep hranou ruky).
Per rektum – přes konečník: Provádí se v gynekologické poloze, eventuálně v předklonu či genupektorální poloze. U žen se provádí gynekologické vyšetření dělohy a adnex bimanuální palpací.
Fyzikální vyšetření zahrnuje také stav hydratace, sledují se otoky dolních končetin a obličeje, z úst je možno cítit pach rozkládající se močoviny. (4, 7)
2.4.3 Laboratorní vyšetření Moč je za normálních okolností čirá tekutina. Její zbarvení (může být bezbarvá až žlutého odstínu, což je dáno močovým barvivem – urochromem) a charakteristický zápach jsou určovány její koncentrací. Platí zde přímá úměra – čím koncentrovanější je moč, tím intenzivnější je zbarvení i její zápach. Diuréza (denní množství vyloučené moče) je cca 1 500 až 2 000 ml.
Moč se může vyšetřovat kvalitativně a kvantitativně. Kvalitativní vyšetření prokazuje přítomnost některých látek v moči. Používá se zásadně čerstvě vymočená moč. Nejlepší je ranní moč, neboť je nejvíce koncentrovaná, a tak jsou lépe prokazatelné patologické příměsi. Odebraná moč se nejlépe do 1 hodiny odešle do laboratoře. Kvalitativní vyšetření zahrnuje vyšetření chemické, kde pátráme po: -
změnách pH,
-
proteinurii,
-
bakteriiurii,
-
pyurii.
Dále se provádí mikroskopické vyšetření močového sedimentu, kde hodnotíme: -
močové krystaly,
-
epitele,
-
leukocyty,
-
erytrocyty,
-
bakterie,
20
-
hlen,
-
močové válce.
Za normální nález se považuje přítomnost 0-2 erytrocytů, 0-5 leukocytů s ojedinělými krystaly a epiteliemi. Výsledný nález je průměrem nálezů nejméně pěti zorných polí. (7, 15)
Kvantitativní vyšetření podává informace o množství vyloučených látek, nejčastěji za 24 hodin. Pro zhodnocení funkce ledvin je důležitá specifická hmotnost (hustota) moče, která se pohybuje v rozmezí 1 003 – 1,030 kg/m3. Je to poměr hmotnosti daného objemu moče ke stejnému objemu destilované vody. Její hodnota závisí na množství pevných látek vyloučených do moči.
Dalším ukazatelem je osmolarita moče. Její hodnota se pohybuje mezi 500 a 1200 mosm/l a nezávisí na hmotnosti substancí obsažených látek, pouze na osmoticky „aktivních“ částicích v moči.
Může se provést kvantitativní vyšetření močového sedimentu. Existuje několik typů, jako například Addisonův sediment (z moči shromážděné za 24 hodin, norma: 2 - 4miliony leukocytů, 1 - 2 miliony erytrocytů, 10 000 válců), Hamburgerův sediment (moč sbíraná 3 hodiny, norma: 2 000 erytrocytů, 4 000 leukocytů, 60 válců).
Přítomnost patogenů v moči se hodnotí kvalitativně i kvantitativně. Signifikantní bakteriurií se rozumí: -
při odběru moče suprapubickou punkcí jakýkoli pozitivní nález.
-
při odběru provedeném katetrizací močového měchýře jakýkoli pozitivní nález (musíme nechat odtéci první porci moče).
-
u moče ze středního proudu je to nález 105 bakterií v 1 ml moče a více. Nižší hodnoty jsou hodnoceny jako kontaminace.
Hodnotí se také kultivační citlivost. (7, 15)
21
2.4.4 Zobrazovací metody Klasické zobrazovací metody, používané v urologii, se dělí na metody rentgenologické, radionuklidové a počítačové a ultrasonografii.
Mezi rentgenologické metody patří: -
prostý snímek ledvin a vývodných močových cest, tzv. nativní nefrogram.
-
vylučovací urografie – IVU (intravenózní vylučovací urografie), nejdůležitější a nejvyužívanější metoda, využívá se zde kontrastní látky, kterou aplikujeme intravenózně.
-
cystografie, uretrografie.
-
angiografie.
K radionuklidovým metodám se řadí: -
radioizotopovou nefrografii – metoda šetrná, využívá se intravenózní aplikace malého množství radiofarmaka a dvě scintilační sondy. Informuje nás o možných poruchách funkce parenchymu a o poruchách toku moči z pánvičky močovodem.
-
Dynamická scintigrafie – vyšetření přesnější, počítač hodnotí kumulaci užitého radifarmaka v jednotlivých oblastech ledvin.
-
radionuklidová uroflowmetrie – pacient se napije, poté mu je intravenózně aplikováno malé množství radiofarmaka. Je sledováno jeho vylučování do močového měchýře.
Počítačové metody: -
počítačová tomografie - využívá se k ozřejmění expanzivních procesů v ledvinách, nadledvinách, retroperitonu, dále u močovodu a močového měchýře.
-
nukleární magnetická rezonance – využívá se k zobrazení ledvin, retroperitonea, močového měchýře, výhodou je přímé zobrazení v libovolné rovině.
Ultrasonografie je neinvazivní vyšetření, které využívá ultrazvukového vlnění vysílaného do tkání. Je to vyšetření bezbolestné, které nezatěžuje pacienta zářením, a je možné ho provádět i těhotným ženám.
Jako další vyšetření se provádí vyšetření urodynamické, které podává informaci o transportu moči. Toto vyšetření zahrnuje uroflowmetrii, (měření průtoku), měření postmikčního rezidua,
22
měření uretrálního tlakového profilu (profilometre), a jako poslední plnící cystometrii, která hodnotí vztah mezi objemem močového měchýře a intravezikálního tlaku. (4 , 7, 15)
2.5 Konzervativní terapie Asi každá žena, která onemocní nějakou uroinfekcí, zvolí vzhledem ke svým náhlým velkým obtížím návštěvu svého praktického lékaře či gynekologa. Ten obvykle trpící pacientce předepíše nějaká antibiotika.
Cílem léčby uroinfekcí je potlačení vlastního zánětu, prevence recidiv a odstranění komplikujících faktorů. Prvním opatřením je dostatečný přísun tekutin, a to alespoň 2,5 litru za den, společně s antimikrobiální léčbou, která je volena ideálně dle citlivosti etiologického agens.
U akutní nerecidivující nekomplikované cystitidy jinak zdravé ženy se využívá krátkodobého podávání antimikrobiálních léků v délce tří dnů. Lékem první volby bývá kombinace trimetoprimu (80 mg) se sulfametoxazolem (400 mg) v dávkování 2 tableta po 12 hodinách. Pokud je onemocnění mírné, podává se nitrofurantoin (100 mg 3krát denně 1 tableta) a oxolinová kyselina (750 mg 2krát denně 1 tableta). Při recidivujících nekomplikovaných cystitidách trvá léčba 7 – 10 dní. U těhotných žen se využívají i krátkodobé léčebné režimy. Pokud existuje vysoké riziko recidiv močových infekcí v graviditě, je lepší klasické léčení alespoň 7 – 10 dní. Dbá se na to, aby zvolená antibiotika byla vhodná pro gravidní, eventuálně kojící ženy.
Při komplikované cystitidě se volí
trimetoprim se sulfametoxazol nebo fluorochinolony
(ciprofloxacin, ofloxacin, pefloxacin, norfloxacin aj.), a to po dobu 10 – 14 dní. Po přeléčení infekce je snaha o zabránění recidivy, a to jednou dávkou léku na noc (nitrofurantoin 100 mg, trimetoprim - sulfametoxazol, fluorochinolon), která se užívá týdny až měsíce.
Léčbu horních močových cest, jako je například pyelonefritida, se zahajuje intravenózní aplikací širokospektrých antibiotik dle citlivosti, která je doplněna analgetiky,vysokou hydratací, klidem na lůžku a teplem. Po odeznění příznaků se přechází na antibiotika
23
podávaná perorálně. Pro terapii se používají cefalosporiny 3. a 4. generace, karboxypeniciliny a aminoglykosidy, léčba trvá asi 2 – 4 týdny.
Během těhotenství je nutné preventivní přeléčení každého výskytu bakterií v moči.
Nadměrným užíváním antimikrobiálních látek se však neničí pouze patogeny, které způsobují současná onemocnění. Působí ničivě i na střevní a vaginální mikroflóru, která se po užívání antibiotik musí znovu obnovovat. Je tedy snaha o praktikování alternativních metod, které by mohly působit proti vzniku dalších uroinfekcí. Těmto metodám bude věnována celá kapitola. (24, 25, 26, 27)
24
3 PRAKTICKÁ ČÁST
3.1 Východiska práce Záněty močových cest patří, po infekcích cest dýchacích, mezi nejčastější bakteriální onemocnění dospělých žen. Rizikových faktorů je několik, přičemž nejdůležitějším faktorem je bakteriální osídlení perinea v kombinaci s anatomickým uspořádáním ženské urogenitální krajiny. S infekcemi močových cest se v průběhu života setká až 50 % žen. Za problematické infekce se nepovažují infekce sporadické, ale ty, které recidivují a snižují tak kvalitu života. Není tedy nutné pouze vyléčit akutní infekci, ale prevencí předcházet jejímu návrat.
Cíle práce -
Zjistit, zda existují nějaké společné charakteristiky v anamnéze dotazovaných žen.
-
Zjistit, zda znají a používají některé alternativní metody v terapii uroinfekcí.
-
Sumarizovat soubor dostupných alternativních metod.
-
Sestavit obsah edukace pro ženy s uroinfekcemi o dostupných alternativních metodách léčby.
Metodika práce Zvolenou formou předkládané práce je kazuistika. Kasuistika (případová studie – case study) je souborná zpráva o případu jednotlivce. Obecně je to forma zpracování, která obsahuje rozbor a popis odborně zajímavého, poučného nebo precedentního případu. Je využitelná ve zdravotnické praxi či pro výuku studentek. Zabývá se nejenom aktuálním stavem, ale i historií případu.
Výběr klientek Výběr klientek pro tuto práci byl záměrný. Volila jsem ženy, o kterých jsem věděla, že trpí recidivujícími uroinfekcemi. Klientky byly ve věku 21 – 25 let. Všechny žijí pohlavním životem, ale dosud nerodily. Snaží se dodržovat zásady zdravého životního stylu.
25
3.2 Způsob a struktura získávání informací Informace o jednotlivých klientkách jsem získávala prostřednictvím individuálních polostandardizovaných rozhovorů v lednu roku 2010 v okresu Brno – venkov. Použitou strukturou ke sběru informací byly „vzorce zdraví“ Marjory Gordonové.
Marjory Gordonová působí v oblasti ošetřovatelské diagnostiky v USA. Od roku 1982 do roku 1988 byla prezidentkou North American Nursing Diagnostic Association. Věnuje se výzkumu v oblasti ošetřovatelských diagnóz a plánování ošetřovatelské péče.
„Vzorce zdraví“, jako struktura sběru informací o klientce, publikovala v letech 1982 a 1987 v USA. Během 90. let 20. stol. byly s menšími úpravami akceptovány i v Evropě. Její „vzorce zdraví“ jsou mezi odborníky na ošetřovatelskou teorii považovány za nejkomplexnější a nejrozpracovanější pojetí člověka z hlediska holistické filosofie. Staly se východiskem pro strukturu taxonomie ošetřovatelských diagnóz NANDA II (North American Nursing Diagnosis Association - severoamerická asociace pro sesterské diagnózy).
Tyto vzorce se uplatňují nejen při výuce ošetřovatelství na univerzitách, ale i při řízení ošetřovatelské péče v praxi. Podle této struktury může být zhodnocen zdravotní stav jak zdravého, tak i nemocného člověka. (20)
„Vzorce zdraví“ M. Gordonové zahrnují 12 oblastí lidských potřeb a denních aktivit. Vnímání zdravotního stavu, aktivity k udržení zdraví (management zdraví) Tato oblast zahrnuje vnímání zdravotního stavu pacientem, aktivity k udržení svého zdraví. Zahrnuje individuální zdravotní stav a životní styl pacienta. Zjišťuje informace o tom, jak si pacient uvědomuje a zvládá rizika se svým zdravotním stavem a životním stylem. Pátrá po dodržování lékařských a ošetřovatelských doporučení. Výživa a metabolismus Tato oblast popisuje způsob příjmu potravy a tekutin, časový rozvrh stravování, kvalitu a kvantitu jídla a tekutin, užívaní doplňků stravy a náhradních výživových látek. Hodnotíme stav kůže, kožní defekty či poranění, schopnost hojení ran, dále stav vlasů, nehtů, sliznic, chrupu. Nechybí informace o výšce, tělesné hmotnosti a dalších antropometrických údajů o posouzení stavu výživy a hydratace. 26
Vylučování Tato oblast se věnuje způsobu vylučování, jeho pravidelnosti. Informuje se na případné užívání projímadel. Zjišťuje, zda má pacient nějaké vyprazdňovací rituály. Zajímáme se také o tvar, kvalitu a kvantitu exkrementů. Aktivita a cvičení Popisuje způsoby udržování tělesné kondice, zahrnuje zvládání základních denních činností. Aktivně se pátrá po faktorech, které brání provozování aktivit. Tato oblast zahrnuje i způsob trávení volného času. Spánek a odpočinek Oblast se věnuje způsobu spánku, odpočinku a relaxace, dále trvání doby spánku během 24 hodin, individuálnímu vnímání kvality a kvantity odpočinku a spánku. Ptáme se na způsob navození spánku, usínání, přerušování, obvyklé činnosti před spaním, eventuálně užívání medikamentů. Vnímání, poznávání Tato oblast popisuje způsob smyslového vnímání a poznávání, pátrá po smyslových poruchách a používání kompenzačních pomůcek. Zjišťuje úroveň vědomí a mentálních funkcí. Pátrá po bolesti a způsobech jejího tlumení. Tato oblast zahrnuje také hodnocení poznávacích schopností, jako je učení, myšlení rozhodování, paměť, způsob slovního vyjadřování. Sebekoncepce, sebeúcta Oblast popisující emocionální stav a vnímání sama sebe, individuální názor na sebe, vnímání svých schopností, zálib, talentu, celkového vzhledu, vlastní identity, celkového pocitu vlastní hodnoty a celkový způsob emocionální reakce. Hodnotí také nonverbální projev (držení těla, způsob pohybu, oční kontakt, hlas a způsob řeči). Plnění rolí, mezilidské vztahy Tato oblast se věnuje způsobu přijetí a plnění životních rolí a úrovni mezilidských vztahů. Zjišťuje individuální vnímání životních rolí. Podává informace o souladu nebo narušení vztahů v rodině, zaměstnání, ve vztahu ke společnosti, plnění povinností ve vztahu k rolím.
27
Sexualita, reprodukční schopnost Oblast, která popisuje uspokojení či neuspokojení v sexuálním životě, zahrnuje poruchy nebo potíže. Zabývá se reprodukčními obdobími ženy a problémy, které s tím souvisejí. Stres, zátěžové situace, jejich zvládání, tolerance Zjišťuje způsob tolerance a zvládání stresových situací, podporu rodiny nebo jiných podpůrných systémů a také vnímání vlastní schopnosti řídit a zvládat běžné situace. Víra, přesvědčení, životní hodnoty Popis
individuálního
vnímání
životních
náboženského. Jiné Další sdělené informace. (20)
28
hodnot,
cílů,
přesvědčení,
včetně
3.3 Kazuistiky a jejich analýza
3.3.1 Kazuistika č. 1 M.Š., 22 let, svobodná, bezdětná. Vnímání zdravotního stavu, aktivity k udržení zdraví Za život prodělala běžná dětská onemocnění a v poslední době se cítí zdráva. Je nekuřačka, alkohol pije velmi zřídka, pouze příležitostně, například při přípitku. Využívá pravidelných preventivních prohlídek. Výživa a metabolismus Výška 165 cm, hmotnost 59 kg. Stravuje se pestře, snaží se držet potravinové pyramidy. Obvykle sní alespoň čtyři porce ovoce a zeleniny, především jablka, banány, pomeranče, mandarinky, dále okurky, rajčata, papriky. Denně vypije sklenici mléka, místo toho dá někdy přednost jogurtu. Z ryb jí pouze filé. Vzhledem k tomu, že studuje, se nestravuje moc pravidelně – jak jí to zrovna rozvrh dovolí. Na noc moc nejí, poslední jídlo si připraví kolem šesté hodiny večerní. Večeře se obvykle skládá z nějakého pečiva a zeleniny. Denně vypije minimálně 2 litry tekutin, především minerálních vod, dále ovocné čaje. Kávu nepije, pouze výjimečně. Vylučování Na stolici chodí pravidelně každé ráno. Na průjmy či zácpy netrpí. Frekvence močení je přiměřená příjmu tekutin. Moč má světle žlutou barvu, není koncentrovaná. Problémy s vyprazdňováním moči a stolice neudává. Aktivita, cvičení Klientka je plně soběstačná ve všech činnostech denní aktivity. Ve volném čase čte, luští křížovky, dívá se na televizi. Ráda sportuje – bruslí, jezdí na kole, plave, rekreačně hraje fotbal. V oblibě má také procházky. Společně s přítelem chovají papoušky. „Vyžadují spoustu času, ale to je vyváženo jejich krásným zpěvem..“
29
Spánek, odpočinek Snaží se chodit pravidelně spát. Denně spí asi 7,5 hodiny, záleží na dni v týdnu (škola, praxe, brigáda). Před spaním si většinou čte, jinak žádné návyky nemá. Po probuzení se cítí víceméně odpočatá. Vnímání, poznávání Klientka nemá žádné zrakové či sluchové obtíže. Studuje a se svými studijními výsledky je spokojená. Většinou nemá problém se naučit nové věci, ať jde o vědomosti, či dovednosti. Řídí se heslem opakování, matka moudrosti. Sebekoncepce, sebeúcta Sama sebe hodnotí jako vyrovnanou dívku, která se nepotřebuje příliš spoléhat na druhé. Se svým vzhledem je také spokojená a říká : „Pokud se někomu nelíbím, je to jeho problém.“ Nerada se trápí, pokud se objeví nějaký problém, snaží se ho co nejdříve vyřešit. Plnění rolí, mezilidské vztahy Žije v malé vesnici společně se svými rodiči, s nimiž vychází dobře. Má starší sestru, která
je v současné době těhotná. Sestra je OSVČ (majitelka restauračního zařízení),
proto se jí snaží co nejvíce pomáhat. Konfliktní situace se příliš neobjevují, celkově se nerada hádá. S přáteli má dobré vztahy. Sexualita, reprodukční schopnost Nástup menstruace byl asi ve 14 letech. Cyklus byl nepravidelný a občas bolestivý, což asi v 17 letech začala řešit hormonální antikoncepcí. Při menstruaci používá menstruační vložky, které často mění, dále vlhčené ubrousky pro intimní hygienu. Večer nebo ráno se sprchuje. Hygiena po stolici i močení je v souladu s tím, co je pro ženy velice důležité – „otírá se zepředu dozadu“. Hygiena pohlavního života – před i po pohlavním styku jde vyprázdnit močový měchýř, jde se osprchovat nebo použije alespoň vlhčené ubrousky. Ve vztahu se svým přítelem je spokojená. Stres, zátěžové situace, jejich zvládání, tolerance Stresové situace se snaží co nejrychleji vyřešit. S problémy se svěřuje většinou matce, občas se obrací na svou sestru. Ke snížení napětí neužívá žádné léky, alkohol či drogy.
30
Víra, přesvědčení, životní hodnoty V brzké
době
klientku
čeká
ukončení
studia
a
nástup
do
zaměstnání.
Je to pro ni velký krok do nového života. Říká: „Budu zase o něco více zodpovědná sama za sebe.“ Při dotazu na náboženské přesvědčení říká: „Moji rodiče jsou oba křtění, ale víru nepraktikují. Já křtěná nejsem a do kostela nechodím. Pouze zcela výjimečně. Nevím proč, ale tohle prostředí ve mně vyvolává smutné pocity.“ Jiné Nikdy dříve problémy s močovými cestami neměla, poprvé až po zahájení pohlavního života. Problémy s močením začaly náhle, projevovaly se pálením a řezáním při močení, nucení na močení se dostavovalo po velmi krátkých intervalech, množství vyloučené moči se dalo „počítat na kapky“. Problém vyřešila tím, že šla za svým lékařem, který jí naordinoval antibiotika, která respondentce za 3 dny zabrala a ulevila od potíží. Za poslední rok měla zánět močových cest asi dvakrát. Proto vždy, když se cítí být nachlazená, pije urologický čaj, jelikož věří, že alespoň trošku pomůže zánětu zabránit. Jako prevenci užívá také Brusinky v kapslích od firmy Weiss Natural Sources.
31
3.3.2 Kazuistika č. 2 A.R., 21 let, svobodná, bezdětná Vnímání zdravotního stavu, aktivity k udržení zdraví Klientka prodělala běžné dětské nemoci, ve 13 letech měla frakturu sedací kosti léčba konzervativní, v 17 letech podstoupila tonsilektomii, má alergii na prach. Nyní se cítí zdravá. Kávu pije výjimečně, alkohol jen příležitostně, nekouří. O své zdraví se snaží pečovat, pravidelně využívá preventivních prohlídek. Výživa a metabolismus Klientka měří asi 170 cm, její hmotnost je 60 kg. Chuť k jídlu má respondenta dobrou, ale jako většina studentů se nestravuje příliš pravidelně. Snaží se stravovat pestře; často konzumuje zeleninu, jako
například
okurky, zelí, špenát, nesnáší papriku a rajčata. Z ovoce má v oblibě hlavně jablka a banány, citrusovým plodům se vyhýbá, neboť se jí po nich objevuje atopický ekzém. Poslední jídlo se snaží zařadit mezi osmnáctou a devatenáctou hodinu, za den sní cca 4-5 porcí. Pitný režim dostatečně dodržuje, v zimě se snaží vypít kolem 2 litrů vody, v létě více. Vylučování Stolice je pravidelná, dostavuje se každý den večer. Netrpí průjmy či zácpou. Močení obvykle nezpůsobuje žádné obtíže, pouze při zánětech močového měchýře nebo při nachlazení. Moč není koncentrovaná, její barva je světle žlutá. Aktivita, cvičení Klientka je plně soběstačná ve všech činnostech denní aktivity. Pokud má volnou chvilku, ráda chodí na procházky nebo si čte. Sportuje spíše rekreačně. V létě má v oblibě jízdu na kole, nedávno začala s břišními tanci. Spánek, odpočinek Denně spí přibližně 7-8 hodin, s usínáním nemá problémy. Občas se ale budí, hlavně nad ránem. Po probuzení se cítí většinou odpočatá. Vnímání, poznávání Klientka nemá potíže se sluchem. Má předepsané brýle (+ 0,5 dioptrie), ale nosí je pouze občas – do kina, při řízení auta. Pravidelně chodí na prohlídky, zrak se jí nezhoršuje. V současné době studuje, s učením nemá velké problémy a se svými studijními výsledky je celkem spokojená.
32
Sebekoncepce, sebeúcta „Jsem spokojená sama se sebou.“ Většinou se snaží spoléhat sama na sebe. Plnění rolí, mezilidské vztahy Žije spolu se svými rodiči a bratrem v malé vesnici. Vztahy v rodině jsou dobré, jen „někdy to trošku zaskřípe, ale to asi ve všech rodinách.“ S přáteli vychází dobře, může se na ně spolehnout. Sexualita, reprodukční schopnost První menstruace se dostavila asi ve 14 letech. Je pravidelná, občas trochu bolestivá. Od 15 let ze zdravotních důvodů užívá hormonální antikoncepci. Při menstruaci používá menstruační vložky, které často mění, hygienu doplňuje pravidelným sprchováním nebo alespoň intimními ubrousky. Hygiena po stolici a po močení je v pořádku. Na dotaz, zda preferuje vanu nebo sprchu ihned reagovala: „Jednoznačně sprchu.“ Hygiena pohlavního života: „Hodně si to hlídám - tzn. co nejdřív je to možný tak vyčůrat a používám hojně intimní ubrousky pokud zrovna není možné se umýt.“ Ve vztahu se svým přítelem je velmi spokojená. Stres, zátěžové situace, jejich zvládání, tolerance Vzhledem k blížícím se zkouškám se klientka cítí poněkud ve stresu. Snaží se ho ale zvládat relaxací, procházkami, „dost mi pomůže mamka nebo přítel“. Víra, přesvědčení, životní hodnoty Do budoucna si plánuje složení závěrečných zkoušek, nástup do zaměstnání ve kterém bude spokojená, ráda by pokračovala v magisterském studiu. Je věřící, ale svou víru (římskokatolická církev) příliš nepraktikuje. Jiné Problémy se objevily na podzim loňského roku (předtím měla zánět močových cest jednou jako dítě), v době, kdy zahájila pohlavní život se svým přítelem. Nejprve si to s těmito aktivitami nijak nespojovala, „všude se spíš uvádí že je to z prochlazení, v souvislosti s nemocí apod.“. Když se ale zánět objevil za pár týdnů znovu, konzultovala svůj problém i se svou gynekoložkou, která jí sdělila, že vznik zánětu močových cest je často vyvolán právě pohlavním stykem (drážděním močového měchýře a močové trubice). Z tohoto důvodu pečuje pečlivě o hygienu při pohlavním styku.
33
Jako prevenci pije urologický čaj. Z volně dostupných přípravků vyzkoušela Urinal Akut, s přípravkem Uroval Manosa (tablety i sáčky rozpustné ve vodě) má dobrou zkušenost. Snaží se neprochladnout. „A když mě to postihne, je to většinou otázka chvilky, kdy se příznaky tak vystupňují, že nemůžu skoro nic, úplně mě to ve všem omezí, vyřadí z běžné činnosti.“ Následuje návštěva lékaře a užívání antibiotik. Kamarádka jí poradila, že při léčbě pomáhá tzv. horká láhev – plastová láhev s teplou vodou zabalená v ručníku vložená „mezi nohy“, ke zmírnění bolesti a nepříjemných pocitů. (20)
34
3.3.3 Kazuistika č. 3 Š.H., 25 let, svobodná, bezdětná Vnímání zdravotního stavu, aktivity k udržení zdraví Klientka prodělala běžné nemoci. Kromě občasných bolestí zad se cítí zdravá. V dětství podstoupila tonsilektomii, jinak žádné operace neudává. Alergie taktéž neudává. Pravidelně využívá preventivní prohlídky. Výživa a metabolismus Výška 178 cm, hmotnost 82 kg. Snaží se stravovat pestře a pokud možno pravidelně. Denně má na jídelníčku alespoň tři porce čerstvého ovoce a zeleniny. V oblibě má banány, pomeranče, jablka, dále papriky, rajčata, okurky. „A zbožňuji zavařenou červenou řepu.“ Preferuje tmavé pečivo. Naprosto se snaží vyhýbat smaženým jídlům, jelikož jí způsobují střevní potíže. Ryby konzumuje jen velice zřídka. Příjem stravy jsou 4 – 5 porcí za den. Poslední jídlo se snaží zařadit do devatenácti hodin. Denně se snaží vypít minimálně 2 litry tekutin, a to hlavně neperlivé vody. Sladké nápoje nevyhledává, říká, že se z nich dostatečně nenapije. Také vypije asi 2 šálky kávy. Alkohol konzumuje příležitostně (oslavy). Vylučování Na stolici chodí pravidelně každé ráno po kávě. Problémy s vyprazdňováním nemá, netrpí na zácpy ani průjmy. Močení je přiměřené příjmu tekutin, moč má světlou barvu. Aktivita, cvičení Klientka je plně samostatná ve všech denních aktivitách. Snaží se pravidelně věnovat sportu, provozuje aerobic, občas si jde zaplavat. Když je pěkné počasí, vyjede si na kole či na kolečkových bruslích. Když zrovna nesportuje, věnuje se domácím pracem, čtení nebo odpočinku. Spánek, odpočinek Spí dobře a tvrdě, denně asi 8 hodin. Nemá problémy se vstáváním v 5 hodin ráno. A pokud se cítí unavená, jde si dřív lehnout.
35
Vnímání, poznávání Klientka nemá žádné smyslové poruchy. Obvykle nemá problém naučit se něco nového a má dobrou paměť. Sebekoncepce, sebeúcta Sama sebe hodnotí jako přátelskou holku, na kterou se dá spolehnout. Je se sebou celkem spokojená, i když říká, že by chtěla zhubnout pár kilogramů. Plnění rolí, mezilidské vztahy Spolu se svými rodiči žije v rodinném domě na okraji malého města. Problémy se vyskytují nárazově a obvykle se brzy v klidu vyřeší. S přáteli také vychází velmi dobře. Sexualita, reprodukční schopnost Nástup menstruace byl asi ve 13 letech. Cyklus je pravidelný, neprovází ho žádné zdravotní obtíže. Při menstruaci používá vložky s bavlněným povrchem. Pravidelně se sprchuje (i dvakrát denně), používá ubrousky i mýdlo pro intimní hygienu. Spodní prádlo nosí převážně bavlněné, pouze někdy syntetické, tanga nenosí vůbec. Po močení i po stolici se otírá „zepředu dozadu“. Ráda si dopřeje horkou vanu, ale jen tak jednou až dvakrát týdně. Při návštěvě koupaliště si nikdy nenechává mokré plavky na sobě, vždy se převleče do suchého. Ve vztahu se svým partnerem je spokojená. Jako ochranu používá hormonální antikoncepci (od 19 let). Stres, zátěžové situace, jejich zvládání, tolerance Pracuje na poště za přepážkou, kde to bývá „celkem fofr, občas trochu stresující“. Pracovní shon zvládá dobře. Stresovými situacemi se nenechá zlomit, často bývá i oporou pro druhé. Své problémy si řeší sama, jen občas poprosí o radu maminku. Víra, přesvědčení, životní hodnoty Klientka nepraktikuje žádné náboženství. Do budoucna příliš neplánuje, všemu nechává volný průběh. A pokud něco opravdu chce, dokáže si na to trpělivě vyčkat. Jiné Poprvé měla potíže s močením před dvěma roky. „Měla jsem to jen tak z ničeho nic. Nejspíš jsem měla oslabený imunitní systém.“ Aby problémům s močovými cestami předešla, snaží se hlavně neprochladnout, hlavně od nohou. Pokud ji problémy postihnou, ihned jde k doktorovi, neboť průběh je velice 36
rychlý a velmi bolestivý. Zánět je provázen častým nucením na močení, pálením a řezáním, nejen při vyprazdňování moči. Po asi dvoudenním užíváním naordinovaných antibiotik se vše opět vrátí k normálu.
37
3.3.4 Analýza kazuistik Klientky, které jsem pro svou práci zvolila, nemají žádné jiné chronické zdravotní obtíže. Pouze občas u nich recidivuje zánět močových cest.
Startovacími faktory bylo nachlazení, oslabený imunitní systém, zahájení pohlavního života. Společnými ošetřovatelskými problémy byla akutní bolest, způsobená zánětlivým procesem vylučovacího systému, projevující se verbalizací bolesti, bolestivou grimasou, zaujímáním úlevové polohy, a porušené močení v souvislosti se zánětlivým procesem ve vývodném systému močovém, projevující se dysurií, urgencí, bolestí při močení, pozitivním bakteriologickým nálezem v moči.
Jejich obtíže přišly velice náhle a s velkou intenzitou, což vedlo k okamžité návštěvě praktického lékaře či gynekologa, který jim předepsal antibiotika. Problémy díky nim brzy odezněly. Když se ale infekce objevila znovu, začaly se klientky zajímat o možnosti prevence a jiné možnosti léčby.
Dotazované ženy znají zásady prevence urologických onemocnění. Snaží neprochladnout, oblékají se s ohledem na počasí. Společným rysem je také pečlivá intimní hygiena, ať už v období menstruace či mimo ni, a také hygiena pohlavního života. Jejich způsob života nevykazuje výrazné odchylky od doporučení zdravého životního stylu. Jako prevenci užívají urologické čaje či jiné preparáty (Brusinky v kapslích; Uroval Manosa tablety i sáčky rozpustné ve vodě), které je možné volně zakoupit v lékárnách.
38
4 OBSAH EDUKACE
Jak již bylo několikrát řečeno, uroinfekce patří mezi druhé nejčastější infekce v naší populaci. Je snaha o jejich včasnou a důslednou terapii. Důležitější než terapie je však těmto infekcím předcházet. Ne každý však zná metody, kterými by se mohlo uroinfekcím předejít. V následující části jsem se zaměřila na alternativní metody, o kterých jsem formou rozhovorů i praktických cvičení edukovala své klientky.
4.1 Zásady prevence Každou část močového systému může postihnout infekce. Vstupní cestou je nejčastěji močová trubice, ze které se infekce dále šíří do vyšších etáží. Někteří jedinci mají větší predispozice pro opakované uroinfekce. Místo častého užívání antimikrobiálních látek je bezpečnější a k tělu šetrnější zachovávat různé preventivní zásady.
1. Je nutné pít dostatečné množství vody! Doporučuje se 1 sklenice každých 20 minut po dobu 3 hodin, poté jednu sklenici každou hodinu. Místo vody je možné vyzkoušet i různé džusy. Pro ilustraci uvádím: 150 g klikvy + 170 ml čisté vody; 1 jablko + 1 hruška + 80 ml čisté vody; 50 g petrželové natě + 2 stroužky česneku; Každý recept poskytuje cca 230 ml šťávy. Denní dávka pro dospělé – 3 sklenice, pro děti od 3 do 12 let by tato dávka měla činit maximálně 145 ml, starší děti mohou vypít i 2 sklenice. Každá surovina se zpracovává zvlášť, poté se promíchá lžící.
Česnek je známý pro své dezinfekční účinky. Je možné si z něj připravit čaj, a to tak, že se 1-2 stroužky česneku rozmixují a smíchají se sklenicí teplé vody. Šťáva se pije několikrát denně, čímž se získají antibiotika v přírodní formě.
39
Ne každý však miluje česnek. Pro ně můžeme doporučit klikvovou nebo brusinkovou šťávu, které jsou bohaté na antokyaniny 1. U někoho však tyto šťávy mohou stupňovat pálení při močení. (3, 23)
2. Močový měchýř je nutné často vyprazdňovat! Sníží se tím riziko vzniku infekce, jelikož případné bakterie, které by mohly být přítomny v močové trubici, jsou „spláchnuty“ proudem moči.
3. Používejte bavlněné spodní prádlo! Saje pot a je prodyšné. Bakteriím se tak sníží šance rozmnožovat se v teplém a vlhkém prostředí. Nutné je také prádlo často měnit a důkladně prát.
4. Jak již bylo řečeno, ženy mají vyšší prevalenci výskytu močových infekcí než muži, což je dáno odlišným anatomickým uspořádáním. Z tohoto důvodu je nutné dbát na hygienu po použití toalety, hygieně pohlavního styku a menstruační hygieně. Po použití toalety je žádoucí utírat se dozadu, nikoli dopředu. Tím se zabrání přenosu bakterií z konečníku do uretry. Před a po pohlavním styku se doporučuje vyprázdnění močového měchýře. Spláchnou se tak bakterie, které by se během pohlavního styku mohly dostat do uretry. Důležité je dbát na pravidelné vyměňování ručníků, vložek, tampónů či jiných hygienických potřeb.
5. Dostatečným oblékáním předcházejte nachlazení! Prvním signálem prochlazení močového měchýře je časté nucení na močení, přičemž moči je stále méně a je koncentrovanější. Potíže je možné v začátku odstranit teplou sprchou a příjmem tekutin. Vhodná je také tzv. horká láhev. Může se použít termofor s horkou vodou, pokud ho nemáme, postačí i obyčejná láhev zabalená do ručníku. Přikládá se k ústí močové trubice a pochvy. (3, 16, 23)
1
Skupina přírodních červeno-modrých barviv. V přírodě jsou obsaženy např. v borůvkách, malinách, brusinkách, hroznovém vínu. (40) Antokyaniny snižují bakteriální adhezi a jejich rozmnožování; zpomalují a znesnadňují průběh infektu. (39)
40
4.2 Co najdeme v lékárně Při prvních obtížích, které provázejí zánět močového měchýře, se nabízí návštěva lékaře. Ten však ve většině případů předepíše nemocnému antibiotika, kterými se snaží zabránit možným komplikacím. Infekci močového ústrojí je tak zabráněno, ale s nežádoucími bakteriemi je vyhubena o mikroflóra, kterou organismus potřebuje. Dnešní farmaceutický průmysl nabízí celo škálu volně prodejných preparátů a výživových doplňků, které blahodárně působí na močové cesty a pomáhají bránit vzniku či rozvoji infekce.
Hlavní účinnou složkou volně prodejných preparátů je extrakt z kanadské brusinky a obsah antokyaninů.
Brusnice brusinka, Vaccinium vitis-idaea Brusinky pocházejí ze Severní Ameriky, severní části Asie a Evropy. Je to nízký polokeř vysoký 20 až 30 cm, který má stále zelené kožovité listy. Brusinky kvetou a dozrávají ve dvou etapách. První etapa probíhá v květnu až červnu. Hlavním obdobím je však červenec až srpen, plody z tohoto období jsou větší, kvalitnější a chutnější. Sběr je prováděn ručně, aby nedošlo k poškození rostliny pro další rok, v září a říjnu.
Příbuznou brusinek je klikva velkoplodá, Vaccinium macrocarpon. Klikva má původ v severní Evropě a Severní Americe. Klikva vytváří dlouhé poléhavé výhonky, které dorůstají do výšky 10 cm. Tyto výhonky nesou drobné stále zelené lístky. Z větví vyrůstají další vzpřímené výhonky, na nichž jsou drobné květy, později plody – bobule zářivě červené barvy podobné borůvkám.
Brusinky i klikva obsahují velké množství organických kyselin, minerálních látek, cukrů, vitaminů a pektinů. Obsahují vlastní konzervační látky, takže jejich zavařování a zpracování nevyžaduje sterilizaci. Jsou vhodné k přímé konzumaci, k výrobě kompotů, čajů. (33, 51)
41
Pro představu o tom, jaká je na trhu nabídka, uvádím několik z nich. (61)
Urinal , Walmark: Obsahuje 200 mg extraktu z brusinek, odpovídá 5 g čerstvých plodů. Denní množství – 1-2 tobolky. Dlouhodobé užívání při chronických potížích. Urinal Akut, Walmark: Obsahuje 450 mg extraktu z brusinek, odpovídá 72 g čerstvých plodů. Denní množství – 2 tablety, při akutní fázi. Urinal hot grink, Walmark: Obsahuje 400 mg extraktu z brusinek, odpovídá 10 g čerstvých plodů. Denní množství – 1 sáček na 200 ml jako prevence, při obtížích až 3 sáčky. Brusinky + D-Manóza, MedPharma: Obsahuje 250 mg extraktu z brusinek. Denní dávka – 1-2 tablety, pro příznivé působení močových cest. Navíc D-Manoza napomáhá vyplavovat bakterie z močového měchýře. Není určeno pro děti, těhotné a kojící ženy. Giga Brusinky, VitaHarmony: Obsahuje 308 mg extraktu z brusinek, odpovídá 7,7 g čerstvých plodů. Denní dávka – 1-2 tablety, prevence. Mega brusinky, Swis Natural Sources: Obsahuje 500 mg extraktu z brusinek, odpovídá 17 g čerstvých plodů. Denní dávka – 1 kapsle, prevence. Max brusinky, Swis Natural Sources: Obsahuje 250 mg brusinek, odpovídá 7,5 g čerstvých plodů. Denní dávka – 1-2 tablety, prevence. Brusinky, Swis Natural Sources: Obsahuje 40 mg brusinek, odpovídá 1,132 g čerstvých plodů. Denní dávka – 1-2 kapsle, prevence.
42
4.3 Fytoterapie Pojem fytoterapie je složeninou řeckých slov fyton, což znamená rostlina, a therapeuein, neboli pečovat, léčit. V minulosti byla známá také jako bylinkářství, neboť k léčbě člověka využívá právě léčivé rostliny, byliny. (12, 43, 44, 45) Vznik fytoterapie se datuje kolem roku 3000 př.n.l.. Z této doby pocházejí hliněné tabulky sepsané Sumery. Vývoj pokračuje přes starověké egyptské učence, mystické druidy, starověké čínské lékaře a vědce 18. století až do naší doby. V průběhu těchto let docházelo k rozšiřování znalostí o bylinách a jejich léčivých silách. (44)
V dnešní době je bylinářství široce rozšířené a oblíbené. Důkazem toho jsou různé specializované obchody se zdravou výživou, také v lékárnách se zřizují oddělení pro bylinné preparáty. Výhodou bylinných produktů je možnost konzumovat je téměř bez rizika. Zřídka se mohou vyskytnout alergické reakce, které jsou většinou způsobeny nedokonalým zpracováním nebo nesprávným skladováním. Nedoporučuje se však jejich dlouhodobé užívání, vždy je nutné udělat v užívání přestávku. Také pro těhotné ženy a malé děti se doporučuje léčba příležitostná a krátkodobá. Jakékoliv užívání bylin by mělo být konzultováno s lékařem, lékárníkem či fytoterapeutem. (43, 44)
4.3.1 Sběr bylin Pro sběr rostlin není důležitá pouze jejich dobrá znalost. Je také nutné dbát na to, aby se sbíraly v ten správný čas, na správném místě a správným způsobem.
Léčivé rostliny se sbírají v době, kdy se v nich vyskytuje největší obsah léčivých látek. Květy je ideální sbírat na začátku vykvétání. Listy sbíráme před a po odkvetení. Kořeny sbíráme časně na jaře nebo na podzim. Plody sbíráme až jsou zdravé.
43
Sbírají se pouze zdravé a čisté rostliny, které rostou na neznečištěných místech. Tedy na místech, kde je jistota, že na nich nebyl použit postřik. Byliny se nesbírají u cesty. Sběr probíhá za slunečných dnů, kdy už je rosa oschlá a rostliny jsou zcela suché. Byliny se nikdy nesbírají do sáčků z umělé hmoty, neboť by mohlo dojít k zapaření nasbíraných bylin, které by navíc při sušení zčernaly. Před sušením se byliny nikdy nemyjí. Výjimku tvoří pouze kořen, který se před sušením omyje a nakrájí. Ihned po sběru se byliny dávají sušit na síta umístěná do stínu či na půdě (je to vzdušné a teplé místo). Takto sebrané a usušené byliny se rozdrobí nebo nastříhají. Uskladní se nejlépe do sklenic či uzavíratelných krabic, které chráníme před světlem. Nepoužívají se plastikové krabice ani plechové dózy. Zásoby se tvoří pouze na jeden rok, neboť byliny časem ztrácejí svou léčivou sílu. (1, 21)
Bylinnou léčbu obvykle provádíme jako aromaterapii nebo jako léčbu pomocí čajů a odvarů.
4.3.2 Bylinkové čaje Na různá onemocnění se užívají různé byliny. Následuje přehled onemocnění a bylin, které se při nich dají použít.
Ledvinová onemocnění: Bazalka pravá, bez černý, bříza bradavičnatá, hluchavka bílá , jahodník obecný, jalovec obecný, jitrocel kopinatý, lípa srdčitá a velkolistá, měsíček lékařský, přeslička rolní, rdesno ptačí, řepík lékařský, smetanka lékařská, tužebník jilmový, vřes obecný. Obtížné močení: Bazalka pravá, jahodník obecný. Onemocnění močových cest: Bez černý, bříza bradavičnatá, hluchavka bílá, jehlice trnitá, jitrocel kopinatý, proskurník lékařský, prvosenka jarní, přeslička rolní, puškvorec obecný, rdesno ptačí, řepík lékařský, smetanka lékařská. Onemocnění močového měchýře: Bez černý, bříza bradavičnatá, jehlice trnitá, jitrocel kopinatý, lípa srdčitá a velkolistá, přeslička rolní, puškvorec obecný, rdesno ptačí, tužebník jilmový, vřes obecný. (1)
44
Bazalka pravá, Ocimum basilikum Bazalka je jednoletá bylina, která patří do čeledi hluchavkovitých. Dorůstá výšky až 40 cm, kvete v červenci a v srpnu bílými nebo narůžovělými květy. Sbírá se její nať, a to v období od července do září. Obsahuje silice a třísloviny, aroma má po hřebíčku. Při obtížích s močením a onemocnění ledvin se doporučuje pít odvar z její nati (třikrát denně 1 šálek).
Bez černý, Sambucus nigra Bez černý patří do čeledi zimolezovitých. Je to keř stromovitého vzrůstu s bohatými složenými květy bílé barvy, které silně zapáchají. Jeho plody mají černou barvu a obsahují velké množství černofialové šťávy, dozrávají koncem srpna. Sbírají se květy v polovině rozkvětu (červen), vyzrálé plody bez stopek (srpen, září) a listy (červen, červenec). Květ obsahuje silici, slizy, třísloviny, glykosidy, organické kyseliny (např. kyselinu valerovou), vitamin C. V plodech se nachází cukry, kyselina jablečná, třísloviny, v čerstvém stavu vitamíny C, A, B. Při chorobách ledvin a močového měchýře se doporučuje pít čaj připravený z 1 lžíce usušeného květu na ½ litru vařící vody. Nechá se přejít varem, dokud není všechen květ ponořen. Po 15 minutách stání se popíjí vlažný a neslazený.
Bříza bradavičnatá, Betula verrucosa Bříza je strom vysoký 10 - 20 metrů, který má na kmeni bílou kůru s četnými lenticelami. Květy tvoří jehnědy. Z břízy se sbírá mladé lepkavé listy (duben až červen) a listové pupeny (duben až červen). Listy obsahují silici, saponiny, glykosidy, pryskyřice, vitamin C. Tyto látky působí močopudně a potopudně. Čaj se připravuje ze 4 lžiček řezaných sušených listů na ¼ litru vody, nechá se přejít varem a 15 minut odstavit. Poté se přecedí a pije teplý ráno a večer.
45
Cibule, Allium cepa Cibule je vytrvalá bylina z čeledi liliovitých, která dosahuje výšky až 130 cm. Obsahuje silici, která má dezinfekční a močopudný účinek. K léčebným účelům se přikapává cibulová šťáva do čajů, může se pít také její odvar ředěný vodou v poměru 1:1.
Heřmánek pravý, Matricaria chamomilla Heřmánek je jednoletá bylina, kterou řadíme do čeledi hvězdnicovitých. Má větvitou lodyhu s bílými květními úbory a terčovitým středem. Právě tyto úbory sbíráme od května do srpna. Heřmánek obsahuje silici, hořčiny a organické kyseliny, které působí protizánětlivě. Při ledvinových kamenech se pije čaj, připravený ze 2 kávových lžiček květu přelitých ¼ litru vařící vody. Nechá se 15 minut přikrytý odstát, užívá se teplý.
Hluchavka bílá, Lamium album Hluchavka bílá patří do čeledi hluchavkovitých. Má bílé pyskaté květy, které sbíráme v období května až září. Nachází se v nich slizové látky, třísloviny, saponiny, glykosidy a cukry. Při zánětu močového měchýře a močovodů nebo zánětu ledvin se užívají 2 šálky čaje denně. Čaj se připraví 15 minutovým louhováním 2 lžiček sušených květů zalitých ¼ litru vařící vody.
Jahodník obecný, Fragaria vesca Jahodník je vytrvalá bylina z čeledi růžovitých. Má bílé pětičetné květy a trojčetné řapíkaté listy, dorůstá výšky 10 – 20 cm. Jeho listy, které se sbírají od května do září, obsahují třísloviny, organické kyseliny, vitamin C a minerální látky. Při ledvinových a močových kamenech lze pít čaj připravený ze 2 lžiček řezaného sušeného listu na ¼ litru vody. Směs se 10 minut povaří, nechá 15 minut ustát a denně se pijí 2 šálky.
46
Jalovec obecný, Juniperus communis Jalovec je stále zelený jehličnatý keř s trojčetnými jehlicemi. Řadí se do čeledi cypřišovitých. Sbírají se jeho zralé plody, které jsou silně aromatické. Obsahují silici s dezinfekčními účinky a fytoncidy, které brání růstu mikroorganismů. Jalovec je známý jako prostředek močopudný při onemocnění ledvin a močového měchýře. Lze si z něj připravit nálev (2 lžičky drcených suchých plodů zalitých ¼ litru vody, přes noc necháme vyluhovat). Pro těhotné ženy však není jeho užívání vhodné.
Jehlice trnitá, Ononis spinosa Jehlice je trnitý polokeř 20 – 50 cm vysoký, který má jasně růžové motýlovité květy v hroznech, plody se podobají drobným luskům. V období srpna až listopadu se sbírá jeho kořen, který obsahuje například glykosidy a organické kyseliny. Používá se jako prostředek močopudný i proti ledvinovým a močovým kamenům. Je možné z něj vyrobit odvar a to tak, že v ¼ litru vody se 10 minut vaří 2 lžičky suchého drceného kořene, nechá se 15 minut odstavit, přecedí se a osladí medem. Jeden šálek chladného odvaru se pije ráno a večer.
Jitrocel kopinatý, Plantago lanceolata Vytrvalá bylina z čeledi jitrocelovitých, která má krátký kořen a růžici přízemních listů, z níž vyrůstá několik stvolů. V období června až srpna probíhá sběr jeho listů, které obsahují slizové látky, třísloviny, cukry a další látky, které mají protizánětlivý účinek. Při zánětech ledvin a močového měchýře je možné pít vlažný čaj připravený 15 minutovým louhováním 2 lžiček sušených řezaných listů na ¼ litru vody.
Lípa srdčitá, Tilia cordata a Lípa velkolistá, Tilia platyphyllos Lípa je 15 – 20 metrů vysoký strom. Květy sbírané i s jeho podpůrným listem v období června až července obsahují silice, glykosidy, slizy, saponiny, třísloviny a další látky, které působí protizánětlivě, lehce močopudně a utišují křeče. Při onemocnění ledvin a močového měchýře ho lze užívat vnitřně jako čaj. Připraví se 10 minutovým louhováním hrsti suchého květu na ½ litru vařící vody. Čaj se pije teplý, 2 – 3 šálky denně. 47
Mateřídouška obecná, Thymus serpyllum Mateřídouška je keříčková bylina s načervenalými lodyhami dlouhými asi 10 – 30 cm a drobnými nachovými květy. Nať mateřídoušky, která se sbírá v červnu až v srpnu, obsahuje silici s thymolem a cymolem, třísloviny, látky usmrcující bakterie a plísně (fytnocidy a další). Působí antisepticky a dezinfekčně, proti ledvinovým a močovým kamenům. Můžeme vnitřně užívat horký nálev a odvar ve víně. Odvar se připraví ze dvou lžiček suché natě a půl lžičky semene anýzu na ¼ litru vína. Směs se nechá přejít varem a 15 minut ustát.
Proskurník lékařský, Althaea officinalis Proskurník je vytrvalá bylina z čeledi slézovitých, která dosahuje výšky až 150 cm. Má žluté kořeny, narůžovělé květy, které tvoří řídké hrozny. V období června až srpna se sbírá květ, v červnu a červenci list, v říjnu a listopadu kořen. Používá se pro přípravu výluhů a čajů. Výluh připravíme ze 4 lžiček drobně řezaného sušeného kořene a 2 sklenic studené vody. Směs necháme přes noc vyluhovat, ráno přecedíme, přihřejeme a pijeme při zánětu močových cest.
Prvosenka jarní, Primula versi Bylina z čeledi prvosenkovitých, dorůstající až 30 cm. Má válcový oddenek, zelené přízemní listy a žluté květy. V dubnu a květnu je možné sbírat její květ, v březnu a dubnu oddenek s kořeny. Prvosenka obsahuje saponin, glykosidy, primverin, primulaverin a stopy silice. Má močopudný účinek, její kořen se používá při onemocnění močového měchýře a močových kamenech. Pije se čaj nebo odvar. Čaj se připraví ze 2 lžiček květů nebo řezané natě, nechá se 15 minut louhovat v ¼ litu vařící vody. Denně se pije 1 šálek. Odvar se připravuje z 1 lžíce drceného kořene na ¼ litru vody. 10 minut se vaří, nechá ustát a přecedí. Osladí se cukrem nebo medem. Každé dvě hodiny se užívá jedna lžíce.
48
Přeslička rolní, Equisetum arvense Přeslička patří do čeledi přesličkovitých, má letní a jarní lodyhu. Na výrobu čajů sbíráme letní zelenou nať (červen až září). Nať obsahuje kyselinu křemičitou, saponin equisetonin, třísloviny, hořčiny a minerální látky. Přeslička působí močopudně, využívá se při chorobách ledvin a močového měchýře. Čaj se připraví z 1 - 2 lžiček sušené řezané natě na ¼ litru vody. Povaří se a 15 minut se nechá stát. Po lžičkách se užívají nejvýše 3 šálky denně, a to pouze krátkodobě.
Puškvorec obecný, Acorus talamus Puškvorec je vytrvalá bylina, která má úzké mečovité listy a drobné zelené květy. Jeho oddenek sbíraný ve druhém až třetím roce růstu (v období září až listopadu), je silně aromatický, obsahuje silici, hořčinu akorin, slizové látky, tříslovinu a další. Má močopudný účinek, používá se při chorobách močového měchýře. Z 1 lžičky mletého oddenku na ¼ litru vody se připraví přes noc výluh. Ráno se přihřeje ve vodní lázni. Denně se pijí 1 – 2 šálky.
Rdesno ptačí, Polygonum aviculare Rdesno je vytrvalá bylina, která má drobné lístky a bělozelené nebo narůžovělé kvítky. Kvetoucí nať sbíráme od června do září. Obsahuje tříslovinu, kyselinu křemičitou, slizy, silice a glykosid avikularin. Rdesno působí močopudně, užívá se vnitřně při onemocnění ledvin, ledvinového písku a při chorobách močového měchýře. Čaj se připraví ze tří lžiček sušené řezané byliny na ¼ litru vody. Pět minut se vaří, nechá se 15 minut stát a přecedí se. Denně se pijí 2 šálky chladného čaje.
Řepík lékařský, Agrimonia eupatoria Řepík je vytrvalá bylina z čeledi růžovitých, dorůstá do výšky až 100 cm. Má krátký oddenek, přímou lodyhu a žluté květy v klasovitém květenství. Od června do září se sbírá jeho kvetoucí nať. Ta obsahuje třísloviny, silici a hořčinu. Působí protizánětlivě a dezinfekčně. Při onemocnění ledvin a močových cest se pije odvar připravený ze 2 lžiček sušené řezané natě na ¼ litru vody, a to v množství 2 – 3 šálků denně.
49
Smetanka lékařská, Taraxacum officinale Smetanka je vytrvalá bylina, která patří do čeledi hvězdnicovitých. Je vysoká 5- 40 cm, má přízemní růžici listů a zářivě žluté květní úbory. Od března do dubna se sbírá její kořen, v květnu až září její listy, nať s kořenem v březnu a dubnu. Kořen smetanky obsahuje lepivou tekutinu – latex, který obsahuje hořčinu taraxacin, dále inulin, cukry a bílkoviny. Má příznivý účinek pří zánětech močových cest a ledvinových kamenů, příznivě ovlivňuje činnost ledvin. Denně pijeme 2 šálky vlažného čaje, který připravíme ze 2 lžiček drobně řezaného sušeného kořene na ¼ litru vody. Necháme přejít varem a 15 minut luhovat.
Tužebník jilmový, Filipendula ulmaria Tužebník je 150 cm vysoká statná bylina z čeledi růžovitých. Jeho oddenek je plazivý, lodyha přímá s větvením na vrcholu. Listy jsou lichozpeřené, květy nažloutlé, tvoří květenství. V červenci se sbírá květ, v červnu nať. Obsahuje antibakterialní látky, kyselinu salicylovou, glykosid gaultherin, silici a další. Tužebník má močopudné účinky a snižuje horečku. Užívá se při chorobách močového měchýře a ledvin. Čaj obsahuje 1 lžíci květu tužebníku, květu rdesna ptačího a natě kokošky. Směs se dobře promíchá, její 2 lžičky se vaří ve ¼ l vody. Nechá se 15 minut stát a denně pijeme 1 – 2 šálky.
Vřes obecný, Calluna vulgaris Vřes je polodřevnatý keřík, který dosahuje 20- 50 cm. Má stále zelené přisedlé listy a růžovofialové květy. Od července do září se sbírá jeho kvetoucí nať. Ta obsahuje glykosid arbutin, třísloviny, hořčiny, kyselinu křemičitou, saponin a alkaloidy. Nať působí protizánětlivě, podporuje vylučování moči. Užívá se při zánětu močového měchýře a ledvinových chorobách. Čaj se připraví ze 2 lžiček květů nebo zelených větviček, které se povaří ve ¼ litru vody. Necháme 15 minut stát, přecedíme a denně pijeme 1 – 2 šálky vlažného čaje.
50
4.3.3 Metody podle Hildegardy Významnou představitelkou lidového léčitelství a bylinkářství byla abatyše Hildegarda z Bingenu. Narodila se v německé hraběcí rodině roku 1098 (zemřela roku 1179). Na svou i dnešní dobu byla velmi výjimečná, neboť měla velmi široký rejstřík zájmů. Věnovala se vědě a lékařství, znala a využívala léčivé síly bylin, pomáhala nemocným sestavovat bylinné směsi a upravovala jídelníček. Její doporučení patří i dnes k cenným doporučením v alternativní medicíně. Své vědomosti nejen o léčivé síle bylin, ale také kamenů, dietách, očistných léčbách, sepsala do knih, které však dlouhou dobu zůstaly bez povšimnutí. Až na počátku 20. století se díky rakouskému lékaři začaly její metody znovu užívat v praxi. (47, 57)
Následující odstavce jsem věnovala Hildegardiným léčebným postupům při onemocnění močových cest. V případě žádných kontraindikací, a nejlépe po domluvě s odborným lékařem, je možné použít následující:
Čaj na močový měchýř a ledviny NR/2002 5 g routy, 5 g listů medvědice lékařské, 5 g listů brusinky, 5 g vřesu, 5 g bukvice lékařské, 5 g přesličky rolní. Byliny se smíchají, směs se přelije vroucí vodou a nechá se dostatečně odstát. V akutních případech pijeme po 1 – 2 hodinách 1 – 3 šálky. Čaj je nutné vařit vždy čerstvý.
Vratičový a routový elixír NR/2002 5 g vratiče, 5 g routy, 5 g listů medvědice lékařské, 5 g bukvice lékařské, 5 g přesličky rolní, 50 g čerstvého medu, 500 ml bílého vína. Byliny se smíchají a svaří s vínem. Odvar je nutné uchovat v nádobě, která nepropouští světlo. Denně užíváme 3 polévkové lžíce nalačno před jídlem.
51
Teplé jablečné a zemní zábaly, klid na lůžku Při silném zánětu, který je provázen slabostí, je možno přikládat každých 30 minut jablečný a zemní zábal. Připraví se tak, že zabalíme jablka a zeminu do ručníku a co nejteplejší zábal aplikujeme na oblast močového měchýře. Poté zábal přikryjeme suchým ručníkem a přetáhneme přes něj peřinu. (17)
Užité byliny: Routa vonná, Ruta graveolens Routa patří do čeledi routovitých. Je to modravě zelený, nepříjemně páchnoucí polokeř, který dosahuje výšky 20 až 60 cm. Jeho Lodyhu má přímou, větvenou a lysou, která v dolní části dřevnatí. Listy jsou slabě dužnaté, proti světlu lehce tečkované. Dolní jsou řapíkaté, horní mají krátký řapík nebo jsou úplně přisedlé. Květy má routa vrcholové a mají žlutou barvu. Kvete od června do srpna. Pro léčebné účely se sbírá kvetoucí nať a listy (květen až červen). (56)
Medvědice lékařská, Arctostaphylos uva-ursi Medvědici se řadí do čeledi vřesovcovitých. Medvědice lékařská je stálezelený plazivý keřík s vystoupavými větvemi, který se podobá brusince, dosahuje výšky 5 až 10 cm. Kvete brzo na jaře bílými až růžovými květy. Koncem léta a na podzim dozrávají červené plody. Pro léčebné účely se sbírají listy (duben až červen). U nás je však rostlina přísně chráněná, proto se k nám dováží ze Španělska a ze Skandinávie. Medvědice lékařská se nedoporučuje užívat dlouhodobě, pro těhotné je zcela nevhodná. (52)
Vřes obecný, Calluna vulgaris Vřes byl již zmíněn v kapitole 4.4.1.
Bukvice lékařská, Betonica officinalis Bukvice je vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých. Dorůstá výšky až 1 m, má přímé, řídce listnaté lodyhy, nahoře téměř bez listů. Dolní listy má řapíkaté, podlouhle vejčité až elipsovité, vroubkovitě zubaté, horní jsou téměř přisedlé. Její květenství je husté, v hloučku na konci lodyhy. Jednotlivé květy mají světle zelený kalich, koruna je karmínově červená až růžová. (41)
52
Přeslička rolní, Equisetum arvense Přeslička patří do čeledi přesličkovitých, má letní a jarní lodyhu. Jarní lodyhy jsou pleťově růžové, dosahují výšky 10 - 20 cm a jsou zakončené výtrusným klasem. Letní lodyhy jsou temně zelené, větvené v přeslenech. Jsou 20-30 cm vysoké. Na výrobu čajů se sbírá letní zelená nať (červen až září). (1)
Vratič obecný, Tanacetum Bulhare Vratič se řadí do čeledi hvězdnicovitých rostlin. Vratič je silně aromatická trvalka s větveným oddenkem, který dřevnatí. Jeho lodyha je přímá a hranatá, dosahuje výšky až jednoho metru. Má střídavé, podlouhle vejčité listy. Květenství je uspořádáno na vrcholu, je tvořeno z 10 až 70 drobných žlutých úborů. Vratič má výrazné aroma, které se podobá kafru. Pro léčebné účely se sbírá nať (červenec až září). Ta je pokládána za prudce působící až toxickou, proto je její vnitřní použití nebezpečné. Z celé rostliny se používají listy, neboť nejsou tolik toxické. A je nutné používat pouze malé terapeutické množství, a to s maximální opatrností, vždy po doporučení odborníka! (59)
(Jak všechny uvedené rostliny vypadají je možné shlédnout v příloze č. 4. – Fytoterapie.)
4.4 Aromaterapie Aromaterapie byla známá již v dávných dobách, počátky užívání se datují do doby před více než 4000 lety. Ve starověkém Egyptě byly vonné látky z aromatických rostlin získávány lisováním a primitivní destilací. Takto získané vonné látky užívali jako parfémy nebo je přidávali do vonných mastí. Užívání bylo nejprve záležitostí faraónů, velekněží, později se rozšířilo i mezi prostý lid. Z Egypta se aromaterapie rozšířila do Řecka, odtud dále do římské říše. Esenciální oleje byly hojně využívány v medicíně. V pozdějších dobách se užívání olejů zúžilo na dekorativní a komerční parfumerii. Dnes se však umění aromaterapie opět rozvíjí a využívá se k terapeutickým účelům. (30, 34) Aromaterapii se řadí mezi alternativní metody, využívá esenciálních olejů.
53
Esenciální, neboli éterické oleje, jsou
těkavé a silně koncentrované aromatické látky.
Jsou sice označovány jako oleje, ale jsou lehké a nemastné. Esenciální oleje se získávají z různých částí rostlin, jako například z květů, listů, kůry a dřeva, různými metodami. Patří sem destilace vodní párou a lisování za studena. Takto získané oleje neobsahují příměsi chemických rozpouštědel, které by mohly vyvolat alergické reakce a ovlivnit účinky olejů.
Esenciální oleje jsou velmi koncentrované, proto se před užití ředí, aby nepodráždily kůži a sliznice. Esenciální oleje nelze ředit vodou, jsou ve vodě nerozpustné. Dobře se mísí s rostlinnými oleji, jako je například olej mandlový, avokádový, jojobový, olej z obilných klíčků, dále je možné je ředit alkoholem, smetanou, medem. Pokud si zakoupíme hotový masážní olej, je již ředěný ve správném poměru a můžeme jej hned používat. (5, 30,34)
K léčbě se používá inhalace neboli vdechování, dále koupele, obklady a krémy. Nástup účinku je různý. Při inhalaci pozorujeme nástup účinků ihned. Při aplikaci masáží účinky nejsou okamžité, pozorujeme je až po asi 30 minutách. Nejtrvalejších účinků lze dosáhnout aplikací olejů masáží přímo na pokožku, přes kterou se vstřebávají do krevního oběhu. Trvá totiž několik hodin, něž je tělo vyloučí plícemi, pokožkou a močí. (5)
Esenciální oleje mají určité shodné rysy. Jsou antiseptické a působí jako antibiotika, cytofylaktika, rychle účinkují a jsou psychoaktivní. Rozdílné jsou v tom, že v některých případech jsou některé z nich účinnější. Esence se vzájemně doplňují, což zvyšuje celkový efekt. Obecně lze některé oleje rozdělit do pěti skupin dle efektu na: -
regulující, kam patří bergamot, geranium, růžové dřevo, olibanum, heřmánek.
-
stimulující, jako například jalovec, eukalyptu,máta, rozmarýn, bazalka, tea-tree.
-
sedativní – levandule, heřmánek, santalové dřvo, majoránka, pomerančový květ.
-
euforické, například šalvěj luční, rúžové otto, grapefruit, jasmín, ylang ylang.
-
afrodisiakální, kam řadíme jasmín, pačuli, ylang ylag, šalvěj luční.
54
K vytvoření harmonie s maximálním terapeutickým účinkem je nutná znalost olejů a způsobů jejich využití. Při výběru oleje je dobré řídit se svým nosem. K dosažení správného účinku je důležité, aby olej vyvolával pozitivní reakci. (5, 30)
4.4.1 Metody užití při cystitidě Masáž K masážím se používá směs základního (rostlinného) oleje a oleje esenciálního, a to v 2 – 3% koncentraci. Dobrou metodou je odměření jedné kapky esenciálního oleje na 2 ml základního oleje, čímž získáme 2,5% roztok. Přibližný návod pro míchání a kvalitu oleje: 20 kapek = 1 ml esenciálního oleje 5 ml = 1 čajová lžička 10 ml = 1 dezertní lžička 15 ml = 1 polévková lžíce Pro 2,5% roztok to znamená:
tj.
„Esenciální“ olej
1,25 ml (25 kapek)
2,5 %
Základní olej
48,75 ml
97,5 %
lahvička 50 ml
100 %
10 kapek ve 20 ml základního oleje 25 kapek v 50 ml 50 kapek ve 100 ml atd.
(5, s.36-37)
Takto namíchaná směs vydrží 2 – 3 měsíce.
Při zánětech močového měchýře lze využít k masáži celého těla nebo jen podbřišku, boků a dolní části zad 2,5% roztok následujících dvou kombinací: heřmánek, levandule, cedrové nebo santalové dřevo, nebo heřmánek, bergamot, fenykl/eukalyptus (vše ve stejném množství).
55
Obklady Obklady se rozlišují podle druhu léčby na teplé a studené. K obkladům je potřeba kousek savého materiálu, jako například bavlněný kapesník. Obklad se připraví tak, že do studené, převařené vody nebo odvaru z heřmánku nebo máty se přidá potřebné množství esenciálního oleje. Nechá se usadit na hladině a poté se z povrchu vody „sesbírá“ bavlněným kapesníkem. Kapesník se přiloží na danou část těla a nechá se minimálně 10 minut působit.
K obkladům dolní části zad se používá: 2 kapky heřmánku a 2 kapky santalového dřeva nebo 2 kapky heřmánku a 2 kapky eukalyptu.
Koupele Užívají se výše uvedené kombinace olejů. Do napuštěné vany se přidává esence a dbá se na dokonalé promíchání s vodou, aby se zamezilo kontaktu koncentrovaného oleje s povrchem těla. V lázni se snažíme vydržet co nejdelší dobu, minimálně 10 minut, a zhluboka dýcháme. Úplně se uvolníme, můžeme si zapálit svíčku či poslouchat relaxační hudbu. Užít můžeme libovolné množství oleje, maximum by však mělo být 10 kapek. (5)
4.5 Další metody
4.5.1 Čínská masáž Východní medicína je založena na víře, že v lidském těle proudí životní energie. Tato energie proudí soustavou drah neboli meridiány. Tu si lze představit jako kanálky, které probíhají uvnitř těla a tvoří propojenou síť, v níž proudí energie od orgánu k orgánu dalšímu. Vnitřním drahám odpovídají dráhy vnější, které se promítají na kůži. Tak je zprostředkován styk organismu s vnějším světem. Při zásahu do vnějších drah je možné přivodit změny na vnitřních orgánech. Platí i to, že při poruše činnosti některého vnitřního orgánu je narušeno i proudění energie v daném meridiánu.(31, 53)
56
Čínská masáž se provádí s použitím nebo bez použití oleje či emulze, s použitím přikrývky, kterou může být bavlněné prostěradlo. Člověk je masérem chápán jako celek. Při masáži je kladen důraz nejen na léčení zdravotních obtíží. Snahou je zjistit a odstranit právě příčinu těchto obtíží, což se děje v součinnosti maséra spolu s klientem. Tak jako u každé metody terapie, i v čínské masáži je nástup účinku různý. Pokud se jedná o lehčí problémy, které netrvají dlouho, může k příznivému efektu masáže dojít okamžitě. Jedná-li se o zdravotní problém, který měl dostatek času se rozvinout, musíme na jeho vyřešení vynaložit větší a dlouhodobější terapeutické úsilí. (42)
Čínská masáž je založena na tlakovém dráždění akupunkturních bodů. Můžeme ji provádět sami nebo s pomocí druhé osoby. Na vyhledaném bodu se působí jedním nebo více prsty po dobu sedmi vteřin a stejně dlouhou dobu se odpočívá. Poté následuje opět masáž. Pro zvýšení činnost nějakého ústrojí, by neměla celková doba masáže jednoho bodu překročit jednu minutu. U obtíží nedávno vzniklých je možné masáž opakovat dvakrát až třikrát denně. Při déletrvajících obtížích se doporučuje masáž jednou za pět dní. (10)
A jak vlastně takovou masáž provádíme? Před začátkem každé masáže je potřeba si umýt ruce. Stejně činíme i po skončení masáže. Pokud chceme zmírnit nebo odstranit obtíže v oblasti močového ústrojí, postupujeme takto: 1. Posadíme se, ohneme kolena do úhlu 90°, položíme dlaně na kolena a roztáhneme lehce prsty. Masírujeme body u konce prsteníčků. 2. Masírujeme body na konci vnitřní kožní řasy kolene. (10) (Příloha č 7 – Masážní body)
4.5.2 Reflexní terapie Reflexní terapie je metoda, která využívá tlakového působení na specifické reflexní body a reflexní plošky na chodidlech a na rukou (zde ovšem nejsou tak účinné). Má se za to, že jednotlivé zóny odpovídají jednotlivým orgánům lidského těla. Dá se tedy říci, že chodidlo (i ruka) představuje celé lidské tělo. (8, 11) (Příloha č. 8 – Reflexní zóny na chodidle)
57
V Asii je za kolébku reflexní terapie považována Čína, Vietnam a Indie. První zmínky o této metodě pocházejí z díla Žlutého císaře ze třetího tisíciletí př. n. l., kde byla nazývána „metodou pozorování nohou“. Dalším důkazem o léčbě pomocí působení na chodidla a ruce pochází z nástěnné malby nalezené v hrobce egyptského lékaře z roku 2330 př. n. l.. Tuto metodu znali už i Indiáni ze Severní Ameriky, kteří ji využívají dodnes. Do Evropy se metoda reflexní terapie dostala v 16. století pravděpodobně z Číny, po návratu Marca Pola. (8, 11)
Základy současné reflexní terapie vychází z tzv. zónové terapie. Jejím autorem je William Fitzgerald (1872 – 1945), který rozdělil tělo na podélné zóny, přičemž každá zóna odpovídá jednomu prstu u nohy nebo ruky. Nacházejí se symetricky na obou stranách linie, která běží středem těla (vždy pět zón vpravo a pět zón vlevo). Jednotlivé zóny jsou stejně široké a vedou zepředu dozadu. Na jeho práci navázala americká masérka Eunice Inghamová (1889–1974), která vytvořila léčebnou metodu, jež se zaměřuje na chodidla a ruce na konci podélných zón. (8, 11)
Mechanismus reflexní terapie není přesně znám. Časté je přirovnání k proudění energie prostřednictvím meridiánů v akupunktuře. Pokud energie volně proudí, jsme zdraví. Jestliže dojde k jakémukoli zablokování tohoto proudu, onemocníme. Ovlivňováním reflexních bodů je možné zablokovaná místa uvolnit, a tak obnovit rovnováhu všech systémů. (38, 55)
K využití této metody je nutné znát postupy, jak potřebné plošky najít, a jak jejich prostřednictvím působit na funkci určitého orgánu.
Provádění reflexní masáže Pro praktikování reflexologie není nutné mnoho vybavení. Stačí pohodlná židle či křeslo pro vyšetřovanou osobu a nízká stolička pro terapeuta. Ten využívá polštářů či ručníků, kterými vypodloží nohy vyšetřovaného. Před zahájením vlastní procedury terapeut otře nohy klienta čistícími ubrousky. Jednak tím nohy zbaví případných nečistot, jednak chodidla osvěží. Samotná masáž se provádí pouze pomocí neparfémovaného mastku, který nezpůsobí kluzkost, jak by to bylo například u oleje. Mohou se použít i pomůcky, jako například 58
masážní válečky. Ty však nepůsobí tak precizně, jak je to u terapie běžné, která se provádí pouze pomocí palce. Sezení trvá kolem jedné hodiny. Během této doby terapeut působí prostřednictvím chodidel na celé tělo. Cílem je podpora obnovit rovnováhu a celková relaxace. (8, 55)
Je možné provádět samoléčbu. Ta ovšem vyžaduje nejen koncentraci, ale také dobrou znalost reflexních zón. Provádí se v sedě, kdy je jedna ohnutá noha položená na stehno druhé nohy. Noha se otočí tak, aby bylo vidět chodidlo. Jedna ruka podpírá nárt, druhá masíruje reflexní oblast. Pro samoléčbu je nutné cítit se v zaujaté pozici pohodlně. U rukou je pozice obdobná. Ruce jsou uvolněné a do dlaně jedné ruky je vložen hřbet ruky druhé. (8)
Reflexní terapie při zánětu močového měchýře Reflexní bod močového měchýře se nachází na obou chodidlech. Leží těsně nad patou na vnitřní straně chodidla v místě s lehce vystouplou kůží. Toto místo se masíruje na levé noze levým palcem, na pravé noze pravým palcem.
V dlani se bod pro močový měchýř nachází těsně nad zápěstím na palcové straně. (8)
(Příloha č. 9 – Reflexní body močového měchýře)
4.5.3 Jóga Jóga je sanskrtský výraz odvozený od slovního kořenu judž, který má mnoho významů. Nejužívanějšími významy jsou připoutat, spojit, sjednotit nebo ovládnout. Zmínky o józe pocházejí již z bráhman (výkladová součást védských hymnů, období 900 až 500 př. n. l.) jako o asketických praktikách světců. V upanišadách, což jsou staroindická literární díla nábožensko-filosofického charakteru představující součást hinduistické kulturní tradice, se o józe mluví jako o způsobech meditace a uctívání, které pochází z let kolem 900 př. n. l. Nejznámější informace o józe pocházejí z Bhagavadgíty (jedna z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu), jejichž původ se datuje do roku 200 př. n. l.. (48)
59
Původním záměrem jógy bylo dosažení vyšších duchovních hodnot pomocí meditace. Cvičením jógy máme dosáhnout duševní a tělesné pohody, harmonie zklidnění. Měla by nám pomoci odbourat stres, naučit relaxovat a načerpat novou energii. Jóga pomáhá vyrovnat svalové dysbalance, obnovuje pružnost páteře a také zlepšuje funkci srdce.
Při cvičení jógy je kladen důraz na plynulé přechody mezi jednotlivými pozicemi i na správnou techniku dýchání. Neméně důležitou roli hraje také relaxace, koncentrace, vnímání jednotlivých pohybů a také celkové uvědomění si sebe samotného. Cílem je dosáhnout harmonie těla a ducha.
Jóga je vhodná téměř pro každého. Pokud jsou přítomny nějaké zdravotní obtíže nebo v případě gravidity, je možné cvičení upravit tzv. na míru.
Ke cvičení není potřeba nic jiného než běžná podložka a pohodlné oblečení, cvičíme bez bot. Není nutné ani žádné náčiní. To, co potřebujeme, je klidné prostředí pro cvičení a také dostatek času. (22, 49, 50)
Jóga a onemocnění močových cest Při zánětech močových cest se doporučují následující cviky: „Sfinga“, „orel“ a gomukhásana. Pokud je přítomen zánět ledvin, je vhodné zařadit cviky, které napomáhají prokrvovat ledviny, jako je například „kobra“ a „kobylka“. Je možné zaujímat polohu „svíčky“, před tímto cvikem je nutné vyprázdnit močový měchýř. (22)
(Příloha č. 10 – Jóga a onemocnění močových cest)
60
5 ZÁVĚR
Výše uvedené metody nejsou metody jediné. Jistě by se našly i jiné, které mají příznivý vliv na onemocnění močových cest. A také není přesně určeno, která metoda je pro každého jedince ta pravá.
Před zahájením jakékoli alternativní léčby je vždy nutné se poradit s lékařem, lékárníkem, fytoterapeutem či jiným odborníkem. Mohlo by se totiž stát, že by zvolená metoda nebyla zcela vhodná. Znamená to tedy, že jedinec, který chce předcházet uroinfekcím, mnohdy vyzkouší více metod, než najde tu, která je mu tzv. „šitá na míru“.
Nejlepší prevencí urologických onemocnění je správná a důkladná hygiena. K té by měly být dívky vedeny již od útlého věku jak od svých maminek, tak od lékařů či porodních asistentek. Pro dotazované ženy je pečlivá hygiena samozřejmostí.
Asi nejvyužívanější metodou je užívání preparátů na bázi brusinek, kterých je na našem trhu velké množství. Existují přípravky pro fázi akutní, jako je například Urinal Akut od firmy Walmark, jako prevenci lze užívat například Brusinky 1132 mg od firmy Swiss Natural Sources. Preparáty jsou k dostání ve všech lékárnách. Jako u každého z nich nutné dbát daných doporučení. Možnou nevýhodou může být jejich cena, která se přímoúměrně odvíjí od množství brusinek, které je v nich obsaženo. Platí tedy, že čím dražší preparáty jsou, tím větší je obsah brusinek a současně by měly být větší i jeho účinky. Ty nejlevnější preparáty (Brusinky 1132 mg od firmy Swiss Natural Sources) se pohybují okolo stokoruny.
Po finanční stránce je nejdostupnější metodou popíjení namíchaných urologických čajů, které lze koupit v lékárnách nebo různých v specializovaných prodejnách zdravé výživy. Přítomný lékárník či prodejce by o jejich účincích měl být informován a měl by dokázat poradit.
Další zmíněné metody – čínská masáž, reflexní terapie, jóga – jsou časově náročnější než pití urologických čajů či užívání preparátu z lékáren. Navíc je potřeba jejich větší či menší praktické znalosti, aby se předešlo případnému neblahému účinku.
61
Své klientky jsem edukovala o zjištěných poznatcích a současně jsem je upozornila, že při volbě jakékoli alternativní terapeutické či preventivní metody je nutné si uvědomit, že nástup účinků není okamžitý a jako vždy platí, že trpělivost přináší růže.
Každá porodní asistentka jako profesionál by měla být informovaná jak o konzervativní, tak o alternativních metodách k léčbě a prevenci urologických onemocnění. Tyto informace by měla být schopna v rámci edukace předat těm, pro které je jejich zdraví prioritou.
62
6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
KNIŽNÍ ZDROJE 1. Autor neuveden, Bylinky naší prabáby. 1.vyd. Praha: Lunarion, 1991. 63 s. ISBN 80-900170-8-8.
2. Bartoníčková, K., Infekce močových cest v komunitě. In Interní medicína pro praxi, 12/2005. s.548 – 550. ISSN 1212-7299.
3. Bukovský, I., Miniencyklopedie přírodní léčby. 3.vyd. Praha : Advent-Orion, 1997. 139 s. ISBN 80-7172-192-1.
4. Dvořáček, J., Urologie praktického lékaře. 1.vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2000. 317 s. ISBN 80-85856-52-8.
5. Dye, J., Aromaterapie pro ženu a dítě. Praha: Alternativa, 1995. 243 s.
6. Grim, M. – Druga, R. et al. Základy anatomie: 3. Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. 1.vyd. Praha: Galén, 2005. 163 s. ISBN 80-7262-302-8.
7. Halaška, M. a kol., Urologynekologie. 1.vyd. Praha: Galén, 2004. 256 s. ISBN 80-7262-272-2.
8. Hallová, N., Základy reflexologie. 1.vyd. Pohořelice: Levné knihy, 2009. 130 s. ISBN 987-80-7309-697-7.
9. Holibková, A. – Teichman, S. Přehled anatomie člověka. 4.vyd. Olomouc: Vydavatelství UP, 2006. 140 s. ISBN 80-244-1480-5.
10. Hovorka, J., Čínská masáž. 1.vyd. Praha: Panorama, 1990. 66 s. ISBN 71746.
63
11. Janča, J., Reflexní terapie:Tajemná řeč lidského těla. 1.vyd. Praha: Eminent, 1991. 203 s. ISBN 80-900302-6-2.
12. Janča,J., Stopové prvky a kovy života v přírodě: Skryté léčitelské síly v našem okolí. Praha: Eminent, 1993. 126 s. ISBN 80-900176-7-3.
13. Leifer, G., Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. 1.vyd. Praha: Grada, 2004. 993 s. ISBN 80-247-0668-7.
14. Mourek, J., Fyziologie:Učebnice pro studenty zdravotnických oborů. 1.vyd. Praha: Grada 2005. 204 s. ISBN 80-247-1190-7.
15. Pacík, D.
a kol. Urologie pro sestry. 1.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání
pracovníků ve zdravotnictví,1996. 175 s. ISBN 80-7013-235-3.
16. Peters, D., Dokonalé zdraví. 1.vyd. Praha: Euromedia Group, 2000. 320 s. ISBN 80-242-0220-4.
17. Schulte-Uebbing, C., Hildegardina medicína pro ženy. 1.vyd. Praha: Beta, 2003. 190 s. ISBN 80-7306-090-6.
18. Silbernagl, S., Despopoulos, A., Atlas fyziologie člověka. 3.vyd. Praha: Grada 2004. 448 s. ISBN 80-247-0630-X.
19. Toman, J., Naší přírodou krok za krokem: Rostliny. 2.vyd. Praha: Albatros, 1994. 192 s. ISBN 80-00-00102-8.
20. Trachtová, E. a kol., Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2.vyd. Brno: NCO NZO 2006. 186 s. ISBN 80-7013-324-4.
21. Treben, M., Zdraví z boží lékárny. 1.vyd. České Budějovice: Dona, 1991. 96 s. ISBN 80-900080-6-2.
22. Votava, J., Jóga očima lékařů. 1.vyd. Praha: Avicenum, 1988. 177 s. ISBN 08-052-88. 64
23. Wheater, C., Džusy pro zdraví. Olomouc : Votobia, 1994. 231 s. ISBN 80-85885-21-2.
ELEKTRONICKÉ ZDROJE - MONOGRAFIE 24. Báča, V., Přehled normální a klinické anatomie mužského močového ústrojí. Přístup
online
z URL:
normalni-a-klinicke-anatomie-muzskeho-mocoveho-ustroji.pdf> [cit. 2010-02-25]
25. Bartoníčková, K., Infekce dolních močových cest. Přístup online z URL:
[cit. 2010-02-20]
26. Horčička, L., Cystitis. Přístup online z URL: [cit. 2009-12-07]
27. Horčička, L. – Chmel, R., Rekurentní infekce dolního močového traktu, úskalí diagnostiky, léčby a prevence v klinické praxi. Přístup online z URL: [cit. 2009-12-07]
28. Horčička, L. – Chmel, R., Infekce dolních močových cest. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-28]
29. Chmel, R., Urologické infekce. In Medicína po promoci. 6/2004. Přístup online z URL: [cit. 2009-12-07]
30. Chvojková, V., Základy aromaterapie. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-03]
65
31. Jungmann, K., Čínská masáž. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-03]
32. Klečka, J. – Hora, M., ATB léčba infekcí močových cest. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-20]
33. Komžík, M., Brusinky a klikvy v zahrádkách. Přístup online z URL: [cit. 2009-12-07]
34. Krynková, D., Aromaterapie: Mystérium doteků a vůní. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-03]
35. Matušovič, K., Infekce močových cest. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-20]
36. Meclová, S., Akutní infekce močových cest. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-20]
37. Staněk, R., Infekce močových cest I. – obecná část. In Urologie pro praxi. 6/2009. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-01]
38. Vít, L., Reflexologie. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-20]
66
ELEKTRONICKÉ ZDROJE
39. Anthokyany. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-20]
40. Brusinky. Přístup online u URL: [cit. 2010-02-20] 41. Bukvice lékařská. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-01]
42. Čínská talková masáž. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-03]
43. Fytoterapie. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-28]
44. Fytoterapie – přírodní medicína. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-28]
45. Fytoterapie - využití léčivé síly rostlin. Přístup online z URL: [cit.2010-02-20]
46. Fyziologie vylučování ledvinami. Přístup online z URL: [cit. 2009-12-07]
47. Hildegarda z Bingenu. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-01]
48. Jóga. Přístup online z URL: [cit 2010-02-28]
67
49. Jóga. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-03]
50. Jóga. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-03]
51. Klikva. Přístup online z URL: [cit.2009-12-07]
52. Medvědice lékařská. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-20]
53. Meridiány a jejich popis. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-03]
54. Pět brusinek do krabičky aneb Brusinka a klikva v naší zahradě. Přístup online z URL: [cit. 2009-12-07]
55. Reflexní terapie. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-20]
56. Routovité. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-20]
57. Svatá Hildegarda a její bylinky. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-01]
58. Urogenitální infekční systémy - Oddělení infekční diagnostiky. Přístup online z URL: [cit. 2010-02-28]
68
59. Vratič obecný. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-01]
60. Vřes obecný. Přístup online z URL: [cit. 2010-03-01]
Další zdroje: 61. Informační prospekty a příbalové informace volně prodejných léčivých preparátů: -
MedPharma: Novinky v sortimentu
-
VitaHarmony: Giga Brusinky
-
Walmark: Urinal, Urinal akut
-
Weiss Natural Sources: Katalog produktů
69
7 SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1
Močový systém
Příloha č. 2
Anatomie ledviny
Příloha č. 3
Stavba nefronu
Příloha č. 4
Fytoterapie
Příloha č. 5
Meridián močového měchýře
Příloha č. 6
Meridián ledvin
Příloha č. 7
Masážní body
Příloha č. 8
Reflexní zóny na chodidle
Příloha č. 9
Reflexní zóny pro oblast močového měchýře
Příloha č. 10 Jóga a onemocnění močových cest
70
Příloha č. 1
MOČOVÝ SYSTÉM
(http://www.andrologie.cz/page/559.ledvina/)
Příloha č. 2
ANATOMIE LEDVINY
1
2
3
4 5
kůra ledviny (cortex renalis) světlejší s hnědým nádechem, uspořádaná v 5 – 8mm široké zóně podél obvodu dřeň ledviny (medulla renalis) tmavší, s žíhanou kresbou, místy dosahuje až do hilu ledviny, vytváří charakteristické celky ledvinové pyramidy ledvinové pyramidy (pyramides renalis) útvary kuželovitého tvaru, s bazí obrácenou ke kůře a s vrcholem dosahujícím na povrch hilu ledviny ledvinová pánvička (pelvis renalis) močovod (ureter)
(http://www.zbynekmlcoch.cz/info/anatomie_jak_funguje_lidske_telo/ledvina_ledviny_obraz ek_anatomie_popis_funkce_fyziologie.html)
Příloha č. 3
STAVBA NEFRONU 1
Bowmanův váček
2
Glomerulus
3
Kanálek nefronu
4
Přívodní tepénka
5
Odvodní tepénka
(http://sk2.goo.cz/zdravi_na_dlani/nase_telo/0515-ledviny.htm)
Příloha č. 4
FYTOTERAPIE Brusnice brusinka, Vaccinium vitis-idaea
(http://www.danihelka.cz/02.odkazy/06.RUZNE/lecivky/brusinka.jpg)
Klikva velkoplodá, Oxycoccus macrocarpos
(http://www.floranazahrade.cz/200206/brusin.htm)
Bazalka pravá, Ocimum basilikum
(http://www.avicenna.cz/media/obrazky/20040913-OCIMUM-BASILICUM.jpg)
Bez černý, Sambucus nigra
(http://www.herbavitalis.cz/herbar.html#bez)
Bříza bradavičnatá, Betula verrucosa
(http://www.avicenna.cz/?query=b%C5%99%C3%ADza+bradavi%C4%8Dnat%C3%A1&am ount=0&blogid=3&x=0&y=0)
Cibule, Allium cepa
(http://www.avicenna.cz/?query=cibule&amount=0&blogid=3&x=0&y=0)
Heřmánek pravý, Matricaria chamomilla)
(http://www.avicenna.cz/?query=he%C5%99m%C3%A1nek+prav%C3%BD&amount=0&bl ogid=3&x=0&y=0)
Hluchavka bílá, Lamium album
(http://www.avicenna.cz/?query=hluchavka+b%C3%ADl%C3%A1&amount=0&blogid=3&x =0&y=0)
Jahodník obecný, Fragaria vesca
(http://www.herbavitalis.cz/herbar.html)
Jalovec obecný, Juniperus communis
(http://www.avicenna.cz/?query=jalovec+obecn%C3%BD&amount=0&blogid=3&x=0&y=0)
Jehlice trnitá, Ononis spinosa
(http://www.avicenna.cz/?query=jehlice+trnit%C3%A1&amount=0&blogid=3&x=0&y=0)
Jitrocel kopinatý, Plantago lanceolata
(http://www.avicenna.cz/?query=jitrocel+kopinat%C3%BD&amount=0&blogid=3&x=0&y= 0)
Lípa srdčitá, Tilia cordata
(http://www.provaz.cz/valis/kniha_max04.php)
Mateřídouška obecná, Thymus serpyllum
(http://www.herbavitalis.cz/herbar.html)
Proskurník lékařský, Althaea officinalis
(http://www.avicenna.cz/?query=proskurn%C3%ADk+l%C3%A9ka%C5%99sk%C3%BD&a mount=0&blogid=3&x=0&y=0)
Prvosenka jarní, Primula versi
(http://www.avicenna.cz/?query=prvosenka+jarn%C3%AD&amount=0&blogid=3&x=0&y= 0)
Přeslička rolní, Equisetum arvense
(http://www.avicenna.cz/?query=p%C5%99esli%C4%8Dka+roln%C3%AD&amount=0&blo gid=3&x=0&y=0)
Puškvorec obecný, Acorus talamus
(http://www.avicenna.cz/?query=pu%C5%A1kvorec+obecn%C3%BD&amount=0&blogid=3 &x=0&y=0)
Rdesno ptačí, Polygonum aviculare
(http://www.avicenna.cz/?query=rdesno+pta%C4%8D%C3%AD&amount=0&blogid=3&x=0 &y=0)
Řepík lékařský, Agrimonia eupatoria
(http://www.avicenna.cz/?query=%C5%99ep%C3%ADk&amount=0&blogid=3&x=0&y=0)
Smetanka lékařská, Taraxacum officinale
(http://www.herbavitalis.cz/herbar.html)
Tužebník jilmový, Filipendula ulmaria
(http://www.avicenna.cz/?query=tu%C5%BEebn%C3%ADk+jilmov%C3%BD&amount=0& blogid=3&x=0&y=0)
Vřes obecný, Calluna vulgarit
(http://www.avicenna.cz/?query=v%C5%99es+obecn%C3%BD&amount=0&blogid=3&x=0 &y=0)
Routa vonná, Ruta graveolens
(http://www.difossombrone.it/images/piantemedicinali/ruta_graveolens.jpg)
Medvědice lékařská, Arctostaphylos uva-ursi
(http://www.ialveo.cz/cleanse-plus.php)
Bukvice lékařská, Betonica officinalis
(http://www.bukvice.cz/)
Vratič obecný, Tanacetum Bulhare
(http://advancedherbology.chibits.co.uk/lessontwo.html)
Příloha č. 5
MERIDIÁN MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Průběh: Sestupně od hlavy k noze. -
nad foramen frontale na vnitřním okraji obočí, začátek vlasové linie
-
oblast pod subokciputem do 7. krčního obratle, kde se dráha dělí na vnitřní a zevní větev o zevní větev: vnitřní okraj lopatky, v úrovni hřebenu lopatky, po oblast gluteální rýhy,střed stehna, k mediálnímu okraji šlachy m. biceps femoris, dále střed podkolení jamky, horní hrana patní kosti, zevní okraj nohy, malíček o vnitřní větev: od 7. krčního obratle, dva prsty od střední čára kaudálním směrem paralelně s páteří až na horní okraj kosti křížové, spina iliaca posterior superior, mediálně k začátku anální rýhy.
(http://www.reiki.xf.cz/image/200603012236_mm.jpg)
(http://slehkosti.majestat.cz/menu/bioenergie-lidskeho-tela/meridiany-lidskeho-tela)
Příloha č. 6
MERIDIÁN LEDVIN Průběh: Vzestupně od chodidla k hrudi. -
ploska nohy, ve středu velké rýhy a spojnice mezi základním skloubením palce a malíku
-
vnitřní okraj nohy, v místě začátku kosti člunkové
-
oblast vnitřního kotníku
-
zadní okraj kosti holenní
-
výše mediální štěrbiny kolenního kloubu
-
střední čára rozkroku
-
dva prsty od střední čáry v oblasti pupku
-
spodní okraj sternoklavikulárního skloubení
(http://www.reiki.xf.cz/image/200603012237_l.jpg)
(http://slehkosti.majestat.cz/menu/bioenergie-lidskeho-tela/meridiany-lidskeho-tela)
Příloha č. 7
MASÁŽNÍ BODY Masážní body pro zmírnění obtíží v oblasti močového ústrojí.
(Hovorka, J., Čínská masáž. První vydání. Praha: Panorama, 1990. 66s. ISBN 71746.)
Příloha č. 8
REFLEXNÍ ZÓNY NA CHODIDLE
(http://alternativni-medicina.abecedazdravi.cz/reflexni-terapie)
Příloha č. 9
REFLEXNÍ ZÓNY PRO OBLAST MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Chodidlo:
Ruka:
(Hallová, N., Základy reflexologie. První vydání. Pohořelice: Levné knihy, 2009. 130 s. ISBN 987-80-7309-697-7.)
Příloha č. 10
JÓGA A ONEMOCNĚNÍ MOČOVÝCH CEST
Sfinga:
Provádí se vleže na břiše, opíráme se o předloktí, nadloktí jsou přibližně kolmo k zemi, nohy máme u sebe. Zpevníme svaly pánevního dna, páteř jakoby ukotvíme v pánvi, krční páteř vytahujeme nahoru. Díváme se před sebe, bradu jakoby zasunujeme dozadu. V této poloze vydržíme 8-12 vdechů.
(http://www.bio-life.cz/joga-online/sfinga-.html)
Orel:
Ze stoje spatného přeneseme váhu na pravou nohu a lehce si podřepneme. Zvedneme levou nohu a překřížíme levé stehno přes pravé. Poté zahákneme levé chodidlo o pravé lýtko. Pravou ruku zamotáme kolem levé, přičemž se dotýkáme dlaněmi. Zvedneme lokty, ale ramena tlačíme dolů. V této pozici vydržíme 5-10 vdechů. Celé opakujeme na druhou stranu.
(http://www.bio-life.cz/joga-online/pro-zacatecniky.html)
Gomukhásana, neboli kraví hlava: Ze vzpřímeného sedu pokrčíme levou nohu v koleni a vytočíme chodidlo ven tak, aby se nárt opíral o zem. Rukama přeneseme pravou nohu vzhůru přes levé přední stehno. Její nárt je také položen na podložce. Stehna máme překřížená, kolena jsou nad sebou. Uvolníme kotníky a špičky nohou necháme směřovat do stran. Vzpažíme levou ruku, ohneme ji v lokti a umístíme ji co nejníže mezi lopatky. Pokrčíme i pravou ruku a spodem ji přemístíme také mezi lopatky. Zde spojíme obě dlaně. Hlavu a krk držíme vzpřímeně, díváme se před sebe a klidně dýcháme.
(http://www.bio-life.cz/joga-online/krava.html)
Kobra:
Tento cvik provádíme vleže na břiše, hlava je opřená čelem o podložku. Stejně tak ruce máme opřené dlaněmi o podložku po stranách ramen, takže lokty směřují šikmo vzhůru. Při nádechu suneme bradu vpřed po podložce. Při dalším nádechu vedeme oči vzhůru, současně zvedáme hlavu a zakláníme krční a hrudní páteř. Ruce necháváme volné, slouží pouze k udržení rovnováhy, nohy jsou také volné. Pohyb pokračuje dál do doby, dokud se okraj žeber dotýká podložky. Vydržíme 2-5 vdechů, následuje relaxační poloha na břiše.
(http://www.bio-life.cz/joga-online/kobra.html)
Kobylka:
Výchozí pozice je vleže na břiše. Ruce jsou v připažení, dolní končetiny jsou natažené a u sebe. Následuje současné zvednutí zpevněných dolních i horních končetin. V této poloze se nesnažíme vydržet dlouho a je nutné, abychom nezadržovali dech.
(http://www.bio-life.cz/joga-online/kobylka.html)
Svíčka:
Výchozí pozicí je leh na zádech. Ruce necháme ležet na podložce, dolní končetiny se snažíme dostat za hlavu (je možné pomoci si rukama opřenýma o bedra). Narovnáme dolní končetiny a vytáhneme je do vzpřímené polohy. Při tomto cviku je vhodné vydržet co nejdéle, postupem času bychom měli vydržet i několik minut.
(http://www.bio-life.cz/joga-online/svicka.html)
SOUHLAS S VYUŽITÍM PRÁCE
Souhlasím s tím, aby moje bakalářská práce byla půjčována ke studijním účelům. Žádám, aby citace byly uváděny způsobem užívaným ve vědeckých pracích.
V Brně dne 15.4.2010
……………………………………… Renáta Šťastná
