MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra porodní asistence
Kdo se může stát rodičem?
Bakalářská práce Kristína Grznárová
Vedoucí práce: Mgr. Lucie Jarkovská Ph.D.
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem KDO SE MŮŽE STÁT RODIČEM? vypracovala samostatně, pod vedením Mgr. Lucie Jarkovské Ph.D. a využila jsem zdroje uvedené v seznamu citované literatury.
V Brně dne..............................
Jméno...................................
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Mgr. Jarkovské Ph.D. za vedení mé bakalářské práce, za cenné rady, spoustu inspirace a podporu ve zvoleném tématu. Děkuji svému příteli Lukášovi za grafické zpracování práce a milá slova během celého studia. Děkuji rodině a všem přátelům, kteří mě podpořili 7. 4. 2011, kdy jsem svoji bakalářskou práci prezentovala v Pardubicích na VI. Celostátní studentské vědecké konferenci.
Abstrakt Grznárová, K. Kdo se může stát rodičem?. Bakalářská práce. Brno, 2011. Tato práce pohlíží na činnost porodních asistentek, které se setkávají s neplodnými páry. Pokud se páru nedaří počít tzv. přirozenou cestou, nabízí se dvě řešení: adopce a asistovaná reprodukce. Cílem analýzy je, porovnat podmínky, které musí být splněny pro náhradní rodinnou péči a pro oplodnění asistovanou reprodukcí. Snaží se porodním asistentkám objasnit, jak jsou nastaveny právní normy těchto dvou možností získání dítěte, a zaměřuje se na to, zda jsou nároky kladené na zájemce o tyto dvě cesty k rodičovství rozdílné. Práce také shrnuje nejčastější příčiny neplodnosti a možnosti asistované reprodukce. Poukazuje na rizika asistovaného oplodnění.
Klíčová slova: asistovaná reprodukce, adopce, neplodnost
Abstrakt Grznárová, K. Who can be a parent? Bachelor thesis. Brno, 2011. This bachelor thesis looks at the activities of midwives who are confronted with infertile couples. If the couple fail to conceive naturely offers two solutions : adoption and assisted reproduction. Analysis is to compare the conditions that must be met for adoption and fot assisted reproduction. This bachelor thesis tries to clarify the midwives, as the legal standards set by these two option, obtaining child and focuses on whether the positive claims of candidates for these two different paths to parenthood. Analysis also summarizes the most common cause sof infertility and assisted reproduction options. Analysis points to the risk of assisted reproduction.
Keyword: assisted reproduction, adoption, infertility
OBSAH 1 ÚVOD
6
2 CÍL A METODIKA PRÁCE
8
3 NEPLODNOST
8
3.1 Co je to neplodnost?
8
3.2 Příčiny na straně partnerky
9
3.3 Příčiny na straně partnera
11
3.4 Když není překážkou tělo, ale sociální instituce
12
4 ASISTOVANÁ REPRODUKCE
13
4.1 Diagnostika poruch plodnosti
13
4.2 Léčba partnerky
15
4.3 Léčba partnera
15
4.4 Asistovaná reprodukční technologie
16
5 PODMÍNKY PRO VYKONÁNÍ ASISTOVANÉ REPRODUKCE
17
5.1 Právní úprava
18
5.2 Pohled medicíny
19
5.2.1 Věk
21
5.2.2 Zdravotní rizika
23
5.3 Zdravotní pojišťovny
24
5.4 Jedinci vyloučeni z možnosti asistované reprodukce
26
5.4.1 Singls
26
5.4.2 Asistovaná reprodukce a lesbické páry
27
5.4.3 Asistovaná reprodukce a surogátní mateřství
28
5.5 Veřejnost a asistovaná reprodukce
31
5.6 Rizika asistované reprodukce
31
5.7 Shrnutí asistované reprodukce
34
6 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE
34
6.1 Jaké formy náhradní rodinné péče ČR má?
35
6.2 Pokud si chci osvojit dítě
37
7 SHRNUTÍ
43
8 ZÁVĚR
46
9 SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY
48
1
ÚVOD Jako budoucí porodní asistentka se na své školní praxi setkávám
s rozmanitými lidskými příběhy. Tak, jak si široká veřejnost může myslet, je porodnictví jedním z nejradostnějších oborů medicíny. Začíná nový život. Při prvních stážích na porodním sále jsem se nikdy nemohla zdržet dojetí, které k příchodu dítěte na svět podle mne bezpochyby patří. Pohled na šťastné rodiče, vyzařující najednou obrovskou energii, kterou jakoby čerpali z nového přírůstku, jež společnými silami přivedli na svět, je okouzlující. Žena, před několika minutami ještě úpějící bolestí, je nyní hrdá a štěstí jí svítí na tvářích. Muž, vší silou tisknoucí ruku družky, v hlavě promítajíc si nejrůznější scénáře toho, co by mohlo přijít, sedí spokojeně v křesle na porodním pokoji a hladí to nejcennější, co od této chvíle v životě má. Porodnictví je také oborem velice urgentním. Jsou situace, kdy čas je tíhou a pozdní rozhodnutí může znamenat fatální následky. Spolupráce porodní asistentky, lékaře a samotné rodičky s doprovodem je nesmírně důležitá. Akutní císařský řez, kleště, VEX jsou slova, která pokud na porodním sále zazní, nikdo na ně slovně neodpovídá, ale urychleně se připojuje do profesionálního týmu, který za pár minut dokáže problém vyřešit. Porodní asistentky nejsou důležité jen při příchodu dítěte na svět. Mají své místo už od úplného začátku reprodukčního zrání ženy. Učí dospívající dívky o možnostech plánovaného rodičovství, pomáhají ženám k dobrému reprodukčnímu zdraví a jsou tu i ve chvílích, kdy je samotné početí spojené s problémy. Avšak profese porodní asistentky není jen o radosti spojené s narozením nového života. Téma, které jsem si pro svou bakalářskou práci zvolila, vychází z jednoho ze smutnějších příběhů mé školní praxe.
6
Žena, která byla svým gynekologem odeslána na porodní sál, vypadala vyděšeně. Měla strach. Neustále se jí z očí hrnuly proudy slz. Tato žena měla vrozený Turnerův syndrom a k tomu přidružené kardiovaskulární onemocnění. V bříšku ukrývala dvojčata počatá asistovanou reprodukcí. Těhotenství pro ni bylo namáhavé a i blížící se porod obrovskou zátěží. Nastaly komplikace. Ženě během porodu praskla životně důležitá aorta. Po dlouhém boji lékařů na operačním sále, zemřela. Dvojčátka byla krásná. Otec dětí byl onkologicky nemocný a z důvodu náročné léčby se o děti postarat nemohl. Na novorozeneckém oddělení je navštívila párkrát teta, která uvažovala o osvojení. I přesto nakonec zdravé děti z asistované reprodukce putovaly do kojeneckého ústavu.
V této chvíli jsem uviděla práci porodní asistentky jako neuvěřitelně důležitou i na druhé straně. Na straně, kde děti ještě nejsou, ale rodiče po nich bezmezně touží. Ne vždy je totiž asistovaná reprodukce, tím nejlepším řešením. Jsou případy, kdy se zdravotní stav s těhotenstvím neslučuje a žena tím riskuje nejen život svůj, ale dává na pospas život dítěte. Celá honba za těhotenstvím, které se přirozenou cestou nedaří, je složitá. Existuje několik možností, jak se stát matkou i bez přirozeného početí. Já se ve své práci budu věnovat asistované reprodukci a adopci. Svou práci bych chtěla věnovat porodním asistentkám, které se s ženami usilujícími o mateřství setkávají. Cílem mé práce je poukázat na podmínky, jež musí páry splnit, aby mohli podstoupit asistovanou reprodukci nebo adoptovat dítě. Zaujalo mě, že při cestě za stejným cílem, tj. rodičovstvím, instituce, které s párem (nebo i s jednotlivcem) problém řeší, mají na potenciální rodiče odlišné nároky v případě adopce a v případě asistované reprodukce. Položila jsem si tedy otázku: kdo určuje, zda se někdo může či nemůže stát rodičem pomocí adopce či asistované reprodukce, a jaké nároky musí jedinec (nebo pár) pro získání vytouženého dítěte splňovat. Věřím, že tyto informace jsou důležité a mohou porodním asistentkám ukázat, že závora před asistovanou reprodukcí není nikterak těžká a může ji nazvednout téměř každá žena. Ovšem než se pro asistovanou reprodukci rozhodne, měla by každá žena (každý pár) zvážit, zda je to v jejím případě cesta ideální. Porodní
7
asistentka by tu měla být jako pomocnice.
Jejím úkolem je podat ženě veškeré
informace a pomoci jí, aby se správně, informovaně a zodpovědně mohla rozhodnout.
2
CÍL A METODIKA PRÁCE Hlavním cílem této analýzy je porovnat podmínky, které musí neplodné páry
splnit pro asistovanou reprodukci a pro náhradní rodinnou péči. Práce pohlíží na komplexní možnost umělého oplodnění u různých párů. Popisuje podmínky, jimiž musí projít pár v reprodukčním věku, ale také jaké možnosti volí starší páry, homosexuální páry a jak na tyto skutečnosti pohlíží český zákon a praxe. Metoda:
Provedla
jsem
komparativní
analýzu
podmínek
asistované
reprodukce a adopce. Pro analýzu jsem využila vícečetných zdrojů dat, pomocí kterých jsem se snažila zmapovat, jaké instituce vstupují do procesu rozhodování o tom, kdo se může stát rodičem a jakým způsobem, a jaká je moc těchto institucí rozhodnout
o
adopci
či
asistovanou
reprodukci
povolit/zakázat,
doporučit/nedoporučit. Analyzovala jsem proto nejen zákonné úpravy tohoto fenoménu, provedla jsem rozhovory s lékaři a zaměřila se také na diskusní fóra, ve kterých zájemkyně a zájemci o adopci či asistovanou reprodukci diskutují o úskalích, která musí na své cestě za získáním dítěte absolvovat.
3
NEPLODNOST 3.1 Co je to neplodnost? „Řekneme-li o někom, že je nemocný, představujeme si, že kulhá, kašle, má bolesti,
musí držet dietu, je obvázaný, prostě nějak zjevně fyzicky trpí. Pár, který nemůže mít děti, oproti tomu nekulhá, nekašle, nic ho nebolí a často vypadá lépe než pár, který se stará o tři malé děti. Pokud nějak trpí, pak jen psychicky. Je tedy porucha plodnosti vůbec nemoc?“ [Konečná H. 2003: 14- 15] Samotná neplodnost je definována jako nemoc. Mluví se o ní jako o stavu, kterému je dle Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů přidělena diagnóza N 97. [Konečná H. 2003: 14- 15]
8
Zdá se to velmi jednoduché. Dodělali jste vysokou školu, v práci jste se vypracovali na skvělou pozici. Bydlení je zajištěné, navzájem se milujete. Je na čase vysadit pilulky. Když se ovšem po několika měsících vydáte se stížností k lékaři, že se poctivě snažíte a těhotenství ne a ne přijít, můžete uslyšet slova neplodnost, sterilita nebo infertilita. V českém zdravotnictví se termínem sterilita označuje neschopnost páru otěhotnět po roce pravidelného nechráněného pohlavního styku. Pod pojmem infertilita si pak můžeme představit ženy, které nejsou schopny plod donosit, potrácejí. [Konečná H. 2003: 14- 15] Sterilitu rozlišujeme na primární, sekundární a idiopatickou. Primární sterilitou trpí páry, kterým se nikdy nepodařilo počít. Sekundární sterilita trápí naopak páry, které v minulosti problém s početím neměli, ale nyní při pokusu o další dítě se nedaří. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 13 ] Idiopatická neplodnost je neobjasněná. Může být způsobena faktory, jako je antikoncepce, snížená sexuální aktivita nebo z neznámých příčin. [Citterbart K. 2008: 163-178 ]
3.2 Příčiny na straně partnerky Neplodnost bývá z 40% na straně partnerky, z 40% na straně partnera. Zbylých 20% je způsobeno kombinací obou těchto faktorů. [SESTRA 11/2006: 27] U žen mezi nejčastější příčiny neplodnosti patří poškození vejcovodů, hormonální poruchy, které negativně ovlivňují tvoření vajíček, vrozené vývojové vady dělohy, endometrióza, genetické a imunologické faktory. [Crha I. 2010: 3] Vejcovody mají jemnou strukturu a tloušťku jenom několik mm. Díky tomuto faktoru může velmi snadno dojít k jejich zablokování, které může nastat jako následek po prodělané infekci nebo po chirurgickém zákroku. Zánětlivá onemocnění pánve (PID), jsou způsobovány pohlavními nemocemi (chlamydie, kapavka) a jsou nejčastější příčinou tubární sterility. [http://www.zenska-neplodnost.cz] Selhání ovulace je úplně nejčastější příčiny neplodnosti žen. Více než 40% párů nemůže otěhotnět právě díky problémům s ovulací. Klasický ovulační cyklus je natolik složitý, že i sebemenší odchylky můžou cyklus narušit a ovulaci tím zabránit. Na druhou stranu je tato početná skupina neplodných párů ve velice dobré šanci na
9
otěhotnění,
díky
moderním
léčebným
metodám.
[http://www.zenska-
neplodnost.cz] Endometrióza je taktéž velmi častou příčinou neplodnosti. Dochází při ní k přerůstání děložní sliznice i mimo dělohu. Endometrium se tak dostává i na vaječníky a ostatní orgány pánevní dutiny. U velké skupiny žen nemusí být endometrióza poznána a nemusí ani bránit v otěhotnění. Příčina endometriózy není známa, v některých publikacích se uvádí, že jde o poruchu tvorby cév. Samotná endometrióza může plodnost snižovat tím, že endometrium v malé pánvi způsobuje srůsty a tím neprůchodnost vejcovodů. [http://www.zenska-neplodnost.cz] Z genetických příčin je důležité zmínit chromozomální poruchy, jež jsou vyvolány abnormálním počtem pohlavních chromozomů. Patří mezi ně například tzv. Turnerův syndrom, který je charakterizován chyběním jednoho X chromozomu. Onemocnění se vyskytuje asi u 1 z 3000 novorozených děvčat. Primárními znaky jsou malý vzrůst a chybějící nebo velmi opožděný rozvoj druhotných pohlavních znaků. Pacientky s Turnerovým syndromem jsou postiženy neplodností, která je trvalá a neodstranitelná. [http://www.zenska-neplodnost.cz] Velice známým je tzv. Syndrom polycystických vaječníků (PCOS). Bývá častou příčinou neplodnosti. Jedná se také o poruchu ovulace. Svůj název syndrom získal díky množství malých cyst tvořících se na vaječnících. Příznakem tohoto onemocnění bývá chybějící perioda, akné, obezita, neplodnost, zvýšené ochlupení, porucha inzulínové rezistence. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 22 ] Přibližně 5% případů neplodnosti bývá způsobeno chorobami děložního čípku. Kvalita hlenu určuje možnost procházet spermií do hrdla. U některých žen mohou být v hrdle přítomny protilátky proti spermiím. Jiným problémem děložního čípku je stenóza (zúžení kanálu). [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 18 ] Choroby dělohy mohou znamenat poruchy uhnízdění embrya. Ženy se s vadami dělohy mohou narodit, problémy mohou způsobovat tzv. polypy a myomy. Polypy jsou malé útvary vyrůstající v děloze, jež znemožňují uhnízdění zárodečného vejce. Myomy jsou svalové nádory. Mohou se objevit kdekoliv ve stěně děložní. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 20 ]
10
Problémy se mohou vyskytnout i u poruch štítné žlázy nebo zvýšené hladiny prolaktinu způsobeného nadprodukcí hypofýzy. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 21 ]
3.3 Příčiny na straně partnera Mezi nejčastější mužské problémy s početím patří poruchy tvorby a zrání spermií, problémy s pohyblivostí spermií, překážky ve vývodných pohlavních cestách a potíže s přenosem spermií. Muže trápí také neschopnost uskutečnit pohlavní styk a různí podnětlivé a vývojové anomálie. [SESTRA 11/2006: 27] Množství a kvalita spermií jsou nejdůležitějším ukazatelem mužské plodnosti. Problémy počítají ve chvíli, kdy je spermatu málo, počet spermií je nedostatečný nebo jim chybí správná pohyblivost. Nízký počet spermií označujeme slovem oligospermie. Pokud u muže nedochází vůbec k tvorbě spermií, stav se nazývá azoospermie. Nedostatečnému pohybu spermií říkáme astenospermie. V případě morfologických změn spermií se jedná o teratospermie. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 57 ] Nejčastější překážkou ve vývodném pohlavním systému je vasektomie. Vasektomie je antikoncepční metoda, v České republice se provádí zřídka. Jedná se o operační přerušení vývodného systému. Více se provádí v USA, kde posléze muži žádají o odstranění tohoto defektu. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 57 ] Dalším problémem ve vývodném pohlavním systému může být blokáda labyrintu velmi jemných kanálků. Tyto kanálky se nachází v nadvarleti, chámovodu a ejakulačních kanálcích. Neprůchodnost může být vrozená nebo k ní dojde v průběhu života. Příkladem může být operace tříselné kýly, kdy se můžou poškodit cévy zásobující varlata. Toto poškození může vést k snížené tvorbě spermií. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 58] Problémy s přenosem spermií reprezentuje impotence, stav kdy muž není schopen dosáhnout erekce (ztopoření penisu) a zpětná ejakulace, kdy se semeno při orgasmu vstříknuto opačným směrem, do močového měchýře. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 61]
11
Dalšími příčinami neplodného muže může být varikokéla (rozšířené žíly v šourku), nesestouplá varlata, chybějící chámovod. Neplodnost mohou ovlivnit i genetické poruchy jako Klinefelterův syndrom, onemocnění při kterém je přítomen jeden X chromozom navíc. Příznakem tohoto onemocnění mohou být malá varlata a zduřelé prsní žlázy. Syndrom Sertolliho buněk je velice vzácné onemocnění, při němž ve fetálním vývoji vůbec nedošlo k tvorbě buněk v budoucnu produkujících spermie. Příčiny neplodnosti mohou být i imunologického typu (přítomnost protilátek proti vlastním spermiím). 2% mužské neplodnosti je způsobena nedostatečnou tvorbou hormonů hypofýzy.
Onemocnění, při kterém je nízká
hladina FSH a LH hormonů se nazývá hypogonadotropní hypogonadismus. Tyto hormony u muže způsobují tvorbu testosteronu. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 5760 ] Mezi společné rizikové faktory, které u muže i ženy mohou v budoucnu vyvolat neplodnost, řadíme zranění na pohlavních orgánech (torze varlat), pohlavně přenosné nemoci, neléčené infekce, kouření, alkohol, návykové látky, stres, extrémní diety, náročné cvičení, věk, nepříznivé faktory životního prostředí. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 54-57 ]
3.4 Když není překážkou tělo, ale sociální instituce Není výjimkou, že i jedinci nežijící v heterosexuálním páru touží po dětech. Jedná se o lesbické, gay páry nebo singl ženy a muže. Česká republika patří mezi země, jejichž právní řád pojímá homosexualitu jako rovnoprávnou variantu sexuální orientace. Od roku 2006 zde platí zákon o registrovaném partnerství, který umožňuje formalizaci partnerských svazků gayů a lesbických žen. Otázka rodičovských práv partnerů a dětí vyrůstajících v homoparentálních rodinách však není legislativně ošetřena. Zákony výchovu dětí stejnopohlavními páry nezakazují, ani nijak nepodporují a specificky neupravují. Zákon o péči a zdraví lidu nedovoluje umělé oplodnění ženám bez mužského partnera. Umožněno je pouze heterosexuálním párům, které mají problémy s početím. [Zákon č.20/1966 Sb. ze dne 1966, o péči o zdraví lidu]
12
Nabízí se různá řešení, z biologického uspořádání odlišná pro muže a odlišná pro ženy. Lesbické ženy a singl ženy mohou zvolit asistovanou reprodukci, tato možnost je v různých státech rozdílně legislativně upravena. Tyto ženy mohou také zvolit adopci, zde také záleží na legislativní úpravě konkrétního státu. U mužů je situace poněkud složitější, protože vklad ženy do početí a donošení plodu je poměrně větší, pokud jde o asistovanou reprodukci, mají možnost surogátního mateřství, adopce zůstává, opět v legislativním rámci daného státu.
4
ASISTOVANÁ REPRODUKCE 4.1 Diagnostika poruch neplodnosti Pokud nás začne trápit zdraví a na blízku je nemoc, spěcháme k našemu
praktickému lékaři. Ať už se jedná o kašel, rýmu, vyrážku, zvracení, zlomenou nohu nebo řeznou ránu, víme kam jít. Pokud k nám ale nemůže najít cestu čáp s vránou, kam se obrátit? Žena se intuitivně svěří svému gynekologovi. Lékař si ale na pomoc musí zavolat odbornou armádu profesionálů. Na odhalování poruch neplodnosti se podílí mnoho specialistů z gynekologie, andrologie, imunologie, endokrinologie, sexuologie, urologie, genetiky atd. Základem každého vyšetření při problémech s plodností je detailní anamnéza. Lékaře bude zajímat podrobný zdravotní stav všech členů rodiny s důrazem na genetickou zátěž a poruchy plodnosti, zeptá se na celkový zdravotní stav a prodělané nemoci obou partnerů. Legislativa v České republice dovoluje provést asistovanou reprodukci pouze páru (muži a ženě bez příbuzenského pokrevního vztahu). Již v této fázi, by měl lékař eliminovat páry vzniklé tzv. jen za účelem asistované reprodukce (např. lesbická žena s kamarádemdárcem, singl žena s kamarádem-dárcem, gay muž s kamarádkou-náhradní matkou). Nástroj, který by tyto páry identifikoval, neexistuje. Lékaři sami aktivně sociální aspekty páru nezjišťují. Dále budou lékaře zajímat léky, které užívají, životospráva, životní styl, rizika v zaměstnání, fakta o pohlavním dospívání, antikoncepci, pohlavním životě a předchozích těhotenství a potratech. Je nemálo důležité, aby se tohoto vyšetření účastnili oba partneři. [Konečná H. 2003: 48]
13
Dle závěrů z anamnézy se přistupuje k dalším vyšetřením. Spermiologické vyšetření je začátkem a největším oříškem. Mužům obvykle toto vyšetření působí stres a velice nepříjemný zážitek. Vzorek na spermiogram muž může odebrat jednak na klinice, ve speciální místnosti, ať už sám nebo s partnerkou. Je rovněž možné vzorek odebrat v domácím prostředí. V tomto případě ho klient musí být schopen do dvou hodin odevzdat na kliniku. Nádobka se vzorkem musí být transportována ve tmě a v tělesné teplotě. Toto vyšetření zjišťuje, zda je spermií dost a jsou schopny oplození. [Konečná H. 2003: 49 ] Základní fyzikální vyšetření muže i ženy je dalším bodem k cestě za diagnózou. Běžná gynekologická prohlídka není pro ženu ničím až tak novým. Pro muže andrologická prohlídka genitálního ústrojí bývá nepříjemná. [Konečná H. 2003: 50] Zatímco muž má vyšetření více méně za sebou, ženu mohou čekat ještě následující testy. Vyšetření ovulace pomocí ovulačních testů, měření bazální teploty. Vyšetření děložního hlenu ke zjištění průchodnosti spermií do hrdla. Tento test může chtít lékař provádět i tzv. postkoitálně, což je pro pár náročné. Jedná se o vyšetření, kdy žena přijede na kliniku k vyšetření po pohlavním styku.
Dále se vyšetřuje
prostředí dělohy a pochvy. Toto vyšetření se provádí nátěrem na sklíčko. Může být ale i potřeba provést vyšetření tkáně z dělohy (biopsie). Někdy se provádí i kyretáž, odběr celé povrchové vrstvy dělohy. Vyšetření krve lékaře informuje o hormonálních hladinách a infekcích, přítomnosti různých protilátek, imunitě, genetické výbavě atd. Laparoskopie je invazivní zákrok umožňující přímou vizuální kontrolu orgánů ženy. U ženských poruch plodnosti má laparoskopie dvojí význam. Diagnostický, při němž zjišťujeme průchodnost a stav vejcovodů, vaječníků atd. A význam terapeutický, při němž se dané abnormality chirurgicky zpravují. Hysteroskopie, je výkon, při němž se lékař dívá do děložní dutiny. Hysterosalpingografie je rentgenové zobrazení děložní dutiny a vejcovodů. Sonografie neboli ultrazvuk je dalším docela známým vyšetřením. [Konečná H. 2003: 50-55 ]
14
4.2 Léčba partnerky Pokud vyšetření odhalí poruchu ovulace, bývá doporučena léčba hormony. Jedná se o léčbu tzv. klomifenem citrátu. Tato látka se podává právě ženám, které mají poruchu ovulace, ale jejich partner je podle testů plodný. Jestliže léčba klomifenem citrátu nefunguje, podávají se ženě gonadotropiny. Gonadotropiny jsou hormony FSH a LH, které stimulují zrání vajíček přímo ve vaječnících. Na rozdíl od klomifenu, jež stimuluje hypotalamus. Třetím krokem, tedy pokud dva předchozí nejsou úspěšné, je asistovaná reprodukční technologie.
Asistovaná reprodukční
technologie (ART) je název pro široké množství reprodukčních metod nakládajících se spermiemi, vajíčky a zárodečnými buňkami v zájmu dosažení těhotenství. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 34] [http://www.stopneplodnosti.cz]
4.3 Léčba partnera Malé množství mužů (méně než 5%) trpí hormonálními poruchami. U této poruchy se stejně jako u žen podávají gonadotropiny a léčba bývá většinou úspěšná. Gonadotropiny se většinou nasazují i ve skutečnostech, že příčina neplodnosti nebyla odhalena. Dalšími postupy odstraňují anatomické problémy jako je varikokéla. Zlepšení produkce spermií, je po odstranění varikokély až u 60 % mužů. Jiným chirurgickým zákrokem je vasovasotomie. Díky pokrokům medicíny je dnes možnost nevrátit plodnost mužům, kteří se jí dříve dobrovolně vzdali. Jedná se o znovu
spojení
přerušených
chámovodů.
Třetím
chirurgickým
zákrokem
prováděným za účelem reprodukce je chirurgický odběr spermií z varlete nebo nadvarlete. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 66] [http://www.stopneplodnosti.cz]
Tento zákrok má dle serveru www.stopneplodnosti.cz tři chirurgické postupy:
MESA = mikrochirurgická aspirace spermií z nadvarlete TESA = odsátí spermií z varlete TESE = vynětí spermií z varlete
15
4.4 Asistovaná reprodukční technologie Mezi nejznámější metody ART dle serveru www.stopneplodnosti.cz patří: -
inseminace
-
in vitro fertilizace (dále IVF)
-
transfer gamet do nitra vejcovodů (dále GIFT)
-
transfer zygot do nitra vejcovodů (dále ZIFT)
-
intracytoplazmatická injekce spermií (dále ICSI)
• Umělá inseminace Tato metoda umožňuje zavést partnerovo sperma do pochvy, děložního čípku, dělohy, vejcovodu za účelem oplodnění. Metoda se používá poměrně často a k větší úspěšnosti oplození je kombinována s léky na ovlivnění ovulace. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 69]
• In vitro fertilizace Nejznámější metodou ART je IVF. Mezi lidmi se dětem narozeným touto metodou říká „DĚTI ZE ZKUMAVKY“.
Má dobré výsledky u žen s poruchou
průchodnosti vejcovodů, u mužů s poruchami funkce a množství spermií a zároveň u párů s nevysvětlitelnou neplodností.
Základem techniky je získání vajíček
z vaječníků ženy a oplození v laboratoři za pomoci partnerových nebo darovaných spermií. Do dělohy ženy se zavádí do dělohy k uhnízdění jedno až dvě embrya. První dítě počaté touto metodou se v USA narodilo v roce 1978. Podle C. M. Doherty je určujícím faktorem úspěšnosti IVF věk ženy. Čím je žena mladší, tím vyšší je její šance na otěhotnění. [SESTRA 10/2009: 26]
• Transfer gamet do nitra vejcovodů Tato metoda začíná podobnými kroky jako IVF. Je stimulována tvorba vajíček, které jsou posléze odebrány. Rozdíl je pouze v tom, že spermie s vajíčkem se umístí společně do vejcovodu, kde by se měli sami spojit, na rozdíl od spojení v laboratoři při IVF metodě. Tato metoda se moc nepoužívá a to z důvodu narkózy ženy. Je ale 16
ideálním řešením pro páry, kterým například náboženství oplození mimo tělo matky zakazuje. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 49-50 ] [http://www.stopneplodnosti.cz]
• Transfer zygot do nitra vejcovodů C. M. Doherty uvádí, že zygota je buňka, která vznikla oplozením, tj. spojením vajíčka a spermie. Metoda ZIFT také zahrnuje stimulovanou tvorbu vajíček a jejich odběr. Zde, ale probíhá oplodnění mimo tělo ženy. Do vejcovodu se zavádí již oplodněné vajíčko. Na rozdíl od IVF se oplozené vajíčko do vejcovodu zavádí již po jednom až dvou dnech. Při jeho vyvíjení ve vejcovodu se několik dní připravuje výstelka dutiny děložní. Embryo se do připravené dělohy dostává až samovolně po několika dnech. Ani tato metoda se nepoužívá tak často, jako IVF. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 50]
• Intracytoplazmatická injekce spermií Tato metoda řeší hlavně problémy s mužskou neplodností. Jsou zde znovu po stimulaci získány vajíčka z vejcovodu ženy. Tato metoda přivádí injekcí jednu spermii do neoplozeného vajíčka. [Clark M.M., Doherty C.M. 2006: 49] [http://www.stopneplodnosti.cz]
5
PODMÍNKY PRO VYKONÁNÍ ASISTOVANÉ REPRODUKCE Asistovaná reprodukce je nástrojem budoucnosti. Pomáhá neplodným párům
k dítěti, které jim příroda nedala. Tato problematika ovšem také nastiňuje mnoho otázek, na které není jednoduché odpovědět. Tyto otázky souvisí s etickými dilematy, zdravotním stavem, ale i s otázkou sociálních norem. Kdy je páru možné provést asistované početí? Kde je věková hranice, která uděluje asistované reprodukci stopku? Jak je vymezena neplodnost? Kdy můžeme definovat tzv. idiopatickou neplodnost (neplodnost z nezjištěné příčiny)? S touto otázkou ohledně idiopatické neplodnosti se otevírá okénko dalších otázek. Je asistovaná reprodukce přístupná i pro homosexuální páry nebo osamělé ženy? 17
Může být asistovaná
reprodukce provedena i zdravotně postiženým ženám? A co asistovaná reprodukce v případě tzv. surogátního mateřství? Cesta k rodičovství je regulována dvěma významnými a mocnými institucemi: medicínou a právním řádem. V následujícím textu se zaměřím na to, jakým způsobem k tomu dochází.
5.1 Právní úprava V současné době reguluje oblast asistované reprodukce několik ustanovení. Zákon o zdraví lidu 20/1966 Sb., Zákon o rodině 94/1963 Sb., Opatření ministerstva zdravotnictví ČSR z 18.11.1982 tzv. Podmínky pro umělé oplodnění a Metodický návod MZ ČR ze 4.11.1997 pro poskytování, vykazování a úhradu výkonů asistované reprodukce. [http://www.aktualne.centrum.cz] Asistovaná reprodukce se může provádět ve zdravotnických zařízeních se souhlasem ministerstva zdravotnictví. Tento souhlas je zdravotnickému zařízení udělen na základě žádosti, pokud zařízení splňuje určitá kritéria. Těmito kritérii je doložení, že výkony budou provádět lékaři - specialisti a zařízení bude dostatečně materiálně a technicky vybaveno. [Zákon č.20/1966 Sb. ze dne 30. 3. 1966, o péči o zdraví lidu] Asistovanou reprodukci lze provést neplodnému páru na základě písemné žádosti. Mezi neplodným párem nemusí být uzavřeno manželství. Podle § 27 d ods. 4 nelze za neplodný pár považovat pouze ženu a muže, mezi nimiž je příbuzenský vztah, který by vylučoval uzavření manželství podle zákonu o rodině. [Zákon č.94/1963 Sb. ze dne 13. 12. 1963, o rodině] Právní ustanovení § 27 d ods. 3 dovoluje asistovanou reprodukci umožnit pouze párům, u nichž je diagnostikována neplodnost. To znamená, pokud žena není schopna přirozeně otěhotnět. Asistovaná reprodukce je dovolena také při vysokém riziku vývojových vad plodu při spontánním těhotenství. Podle Frinty tedy pár žádající o asistovanou reprodukci, musí podat písemnou žádost podepsanou oběma partnery. K žádosti musí být přiložený souhlas muže s asistovaným oplozením ženy. Tento souhlas musí muž nadále vždy nahlas vyslovit před každým asistovaným oplodněním ženy. Písemný souhlas dále již není nutný. 18
[Frinta O. 2005: 133- 146] Zákon v tomto bodě odráží společenskou normu, která zasazuje rodičovství pouze do heterosexuálních párů. Vylučuje tedy všechny jedince mimo partnerské vztahy i jedince žijící v homosexuálních svazcích. Motivaci pro takto formulovaný zákon nalezneme nejspíše také v obavě státu před tím, že by např. žena samoživitelka nebyla schopná uživit své dítě bez otce a státu by tak vznikaly další náklady. Avšak tento důvod je problematický, neboť při žádosti o umělé oplodnění není přezkoumávána finanční situace žádajících. A lze si představit, že finanční zázemí konkrétní svobodné ženy může být lepší než finanční zabezpečení konkrétního neplodného páru. Stejným způsobem je problematický požadavek na to, aby pár byl heterosexuální. Stát přiznává homosexuálům stejná práva jako heterosexuálům. V debatách o výchově dětí v homoparetnálních rodinách, tedy v rodinách gayů a leseb, se někdy ozývají argumenty, že děti v těchto párech nemají dostatečné podmínky pro dobrý psychosociální rozvoj. Tyto argumenty byly však studiemi vyvráceny a opět u heterosexuálních párů není nijakým způsobem zkoumáno, zda v jejich rodině bude mít dítě dobré podmínky k zdárnému psychosociálnímu vývoji. Heterosexuální pouto je tak jedinou sociální podmínkou pro umělé oplodnění. [Polášková E. 2009: 76-80]
5.2 Pohled medicíny Ze zdravotního hlediska se asistovaná reprodukce může provádět pouze ženám ve fertilním věku. Zákon České republiky na rozdíl od zahraničních států neurčuje přesnou věkovou hranici, kdy už není možné asistovanou reprodukci provést (kde fertilní věk končí). Zdravotní způsobilost k umělému oplodnění je vždy pouze na lékaři, který výkon provádí. [Frinta O. 2005: 133-146] Zde se nabízí otázka, zda v dnešní době není asistovaná reprodukce velkým medicínským byznysem. Oplodnění in vitro za pomoci dárcovským gamet a následný transfer je technicky možný u veliké škály žen (vyloučit se primárně mohou snad jen ženy, které nemají dělohu, ve které by se embryo dále vyvíjelo). Tzv. CARŮ neboli center asistované reprodukce je v současnosti v České republice velké množství. Téměř každé toto centrum má poměrně širokou a početně rozsáhlou klientelu. Když se podíváme na
19
Brno, ve kterém je nejméně 5 těchto center, můžeme si představit množství zájemců o umělé oplodnění. Z brněnských center AR zmíním výsledky těch nejznámějších. CAR GYNEKOLOGICKO-PORODNICKÁ KLINIKA MU A FN BRNO – celkový počet
příjemců
tkáňových
a
buněčných
přípravků
za
rok
2009
892
:
[http://www.ivfbrno.cz]
SANATORIUM HELIOS – počet embryotransferů za rok 2009 : téměř 450 (tato klinika
uvádí
výsledky
ve
sloupcovém
grafu,
ne
přesná
čísla)
[http://www.sanatoriumhelios.cz]
UNICA – počet embryotransferů za rok 2009 : 753 celkový počet IVF/ICSI cyklů za rok 2009 : 827 [http://www.unica.cz]
REPROFIT – počet embryotransferů za rok 2009 : 1874 [http:// www.reprofit.cz]
SANATORIUM REPROMEDA – počet embryotransferů za období 2004-2010 : 2897 [http:// www.repromeda.cz] Čísla, která zde uvádím, vyjadřují, že umělé oplodnění je v dnešní době opravdovým fenoménem. Společně s moderní antikoncepcí, která párům dovoluje naplánovat si založení rodiny, je pro dnešní populaci naprostou nezbytností. Odsouvání těhotenství je nyní velice moderní a mladé páry jsou v této skutečnosti podporovány. Nejdříve dostudovat školu, cestovat, zařídit bydlení, něco důležitého dokázat a najít si skvělé uplatnění. Toto vše vyžaduje čas, který utíká jako voda a než se mladý pár naděje, je jim oběma hodně přes třicet. Přestože již určitě někdy slyšeli, že to, aby se oplodnění podařilo na první pokus, nebo po třech měsících snažení, je spíše štěstí nežli norma, začínají být nervózní a už po půl roce očekávání se hrnou na kliniku umělého oplodnění.
20
5.2.1 Věk V České republice není věková hranice ženy pro asistovanou reprodukci nijak striktně stanovena. Obecně se uvádí, že asistované početí může být provedeno ženám ve fertilním věku. Kde fertilní věk končí, si určují jednotliví lékaři v centrech asistované reprodukce. Při čtení jednotlivých diskuzí na portálech o neplodnosti jsem našla spousty dotazů žen vysokého věku (rozmezí 40-50 let) směřovaných k lékařům, zda je u nich těhotenství počaté AR vhodné i přesto, že už jsou po klimakteriu. Odpovědi na tyto dotazy zprostředkovány lékaři center AR, byly povětšinou pro ženy kladné, tj. lékaři ženám AR doporučili. Velice zajímavý je fakt, že u mužů žádná byť pomyslná hranice neexistuje. Téměř ve všech brožurách, článcích a internetových serverech jednotlivých klinik se mluví pouze o ženách. O tom, že u žen se věk musí hlídat a potomek starší ženy má zvýšené riziko vývojových vad. Muži zmiňováni nejsou. Může se tedy zdát až absurdní, že např. muž ve věku 90 let může v heterosexuálním páru se ženou požádat o umělé oplodnění, protože české zákony inherentně předpokládají, že jako muž dokáže dítě finančně zajistit a tím pádem splňuje požadavky na role otce, ačkoli, jak jsme si uvedli výše, jeho finanční podmínky nikdo nepřezkoumává. Paradoxem může být zdravý lesbický pár ve věku kolem třiceti let, který o umělé oplodnění zažádat nemůže, i přesto, že finanční zajištění tohoto páru by odpovídalo finanční situaci heterosexuálního páru s mužem ve věku 90 let. Stejně tak, pětatřicetiletá singl žena je z žádosti o oplodnění vyřazena i přesto, že její finanční zázemí může být více než výborné a věk na dítě přiměřený. Důsledkem rozdílných zákonů v různých zemích je tzv. reprodukční turistika, kdy osoby, kterým není umožněna asistovaná reprodukce v jejich zemi, cestují do států, kde to možné je. Ženy, které o umělé oplodnění žádají, by se mohli rozdělit do několika skupin. Jednak to můžou být ženy poměrně mladé (20-30 let), které se několik let o těhotenství snaží, ale situaci jim komplikuje některá z příčin neplodnosti. Dále to mohou být ženy (30-40 let), které se už trošku obávají, že jim ujede vlak a na těhotenství najednou opravdu spěchají a krom zdravotních příčin neplodnosti zde roli může hrát i stres nebo předčasné klimakterium. Další skupinou žen jsou tzv. matky po čtyřicítce. Mohou to být ženy, kterým děti již odrostly a ony se snaží 21
vyřešit tzv. syndrom prázdného hnízda. Nebo to mohou být ženy, které si myslely, že stráví život bez dětí, ale nyní ve zralém věku zjišťují, že děti chtějí. Do této skupiny žen mohou patřit i ženy kariéristky, kterým se dítě hodí až v pozdějším věku, kdy už mají pocit pracovního naplnění. Šance na přirozené otěhotnění u žen starších čtyřiceti let je 50 %. Mezi rizika, která tyto starší ženy během těhotenství provázejí, patří častější výskyt potratů, vývojových vad (např. Downův syndrom- zde je riziko ve srovnání s třicetiletou matkou desetinásobné), zvýšený výskyt těhotenské cukrovky, nízká porodní váha novorozence a vyšší množství těhotenství ukončených císařským řezem. [Biermann CH. 2006: 19-21] Úskalím pro ženy, co se věku týče, je stanovisko zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovna hradí asistovanou reprodukci ženám ve věku 22- 39 let. V případě
neprůchodnosti
vejcovodů
klesá
spodní
hranice
na
18
let.
[http://www.ivfbrno.cz] V tomto případě je hranice snížená, protože neprůchodnost vejcovodů je z medicínského hlediska jednoznačně odkázána na lékařský zákrok umožňující návrat plodnosti (početí). V ostatních případech příčin neplodnosti pohlíží zdravotní pojišťovny na situaci zřejmě způsobem, že ženy ve věku od 18 do 22 let se mohou o početí snažit přirozenou cestou. A až po 22. roce a třeba i čtyřech letech neúspěšného snažení o početí mohou zažádat o umělé oplodnění, na které jim pojišťovna přispívá. Podle
článku
Otazníky
okolo
asistované
reprodukce
dostupného
z
[http://www.aktualne.centrum.cz] bylo v České republice pomocí metody umělého oplodnění přivedeno na svět dítě, jehož matka měla 40 let a otec 84 let. I tohle je potvrzením, že vysoký věk rodičů nehraje až tak velikou roli. Z medicínského hlediska ovšem vyplývá, že s rostoucím věkem matky, roste i riziko vrozených vývojových vad plodu. U mužů ucházejících se o asistovanou reprodukci je asi jedna třetina starší čtyřiceti let. V ženské populaci uchazeček o umělé oplodnění je to přibližně 5-7 %. [http://www.aktualne.centrum.cz] Chápu ženy všech věkových kategorií v touze po dítěti. Věk zajisté nehraje žádnou roli v potřebě žen mít děti. Moderní způsob života plození dětí odsouvá do pozdějších fází partnerského života. Není žádnou výjimkou, že o těhotenství pár 22
uvažuje až po třicátém roce života. Tento model na nás útočí i z různých oblíbených zahraničních seriálů a filmů. Dekáda mezi 30. – 40. rokem ženy i muže může být pro těhotenství ideální. Oba partneři jsou ve vyzrálém věku, a pokud neexistují zdravotní problémy bránící v početí, je stav ideální. Pokud problémy existují, je skvělým pomocníkem právě asistovaná reprodukce. Dekáda mezi 40. – 50. rokem ženy a muže se pro někoho ideální pro těhotenství sice zdát může, ale i přesto jsou zde již značná zdravotní rizika. Jelikož klimakterium přichází mezi 42. – 45. rokem, tak i samo ženské tělo nám dává informace o tom, že těhotné již být nechce. Zde je zajímavý i boj asistované reprodukce proti předčasně vyhaslé funkci vaječníků. Je jen otázkou, zda boj proti předčasnému klimakteriu je správný. Možná tělo ženy tímto dává jasný povel k tomu, že těhotenství pro ženu již není vhodné.
5.2.2 Zdravotní rizika Odpověď na otázku „Jaké existují zdravotní kontraindikace k umělému oplodnění?“ nedokážeme jednoznačně stanovit. Podle rozhovoru s lékařkou centra asistované reprodukce se tyto informace nedají jednoznačně nikde vyčíst. Je vždy na uvážení
jednotlivých
lékařů.
Všeobecnou
kontraindikací
jsou
stavy,
které
potencionálně mohou ženu ohrožovat na životě. Lékař asistovanou reprodukci nikdy nezakazuje, pouze ženě vysvětlí své doporučení/nedoporučení k výkonu. Mezi stavy, které by lékařka, s níž jsem vedla na klinice rozhovor, nedoporučila, patří různé interní choroby (např. kardiovaskulární onemocnění) a komplikované stavy DM. Co se týče onkologických onemocnění, nabízí některá centra AR možnost uchování (zmražení) reprodukčních buněk před onkologickou léčbou (chemoterapie, radioterapie) a možnost následné AR po ukončení onkologické léčby. Pokud by o asistovanou reprodukci žádala žena HIV pozitivní, která by si svého onemocnění nebyla vědoma (není v registru), teoreticky by byla AR provedena, testy na HIV se rutinně před AR neprovádějí. Pokud by o AR žádala žena HIV pozitivní vědomá si tohoto onemocnění (uvedená v registru), byla by odkázána na specializované centrum asistované reprodukce v ČR, kde je teoretická možnost provést zákrok i této ženě. 23
U mužů žádná zdravotní rizika, která by jedince vylučovala z možnosti asistovaného početí, nejsou. Pouze v případě vyšetření kvality spermií a zjištění nemožnosti s biologickým materiálem muže nadále pracovat za účelem oplodnění vajíčka partnerky (špatný výsledek spermiogramu), může být partnerovo sperma nahrazeno spermiemi dárce.
5.3 Zdravotní pojišťovny Podle internetových stránek Centra asistované reprodukce gynekologickoporodnické kliniky FN Brno hradí zdravotní pojišťovny základní cyklus asistované reprodukce pacientkám ve věku 18 - 38+364 dnů. Od 18 – 22 let věku ženy je asistovaná reprodukce hrazena pouze pacientkám s neprůchodnými vejcovody. Naopak podle internetových stránek Centra asistované reprodukce Repromeda je věkový limit zdravotní pojišťovnou stanoven od 22 – 39 let, kde samo centrum udává, že existují rozdíly výkladu tohoto limitu mezi jednotlivými pojišťovnami. Některé pojišťovny hradí léčbu pouze do dne 39. narozenin, zatímco jiné pojišťovny až do 39 + 364 dní. mimoděložního
Žena má nárok během svého života na celkem tři cykly
oplození
s transferem
embryí.
Pojišťovna
hradí
veškerou
diagnostiku obou partnerů, tři cykly základní léčby IVF s transferem embrya. Léky jsou pojišťovnami hrazeny s doplatkem, jehož výše je závislá na délce léčby a množství spotřebovaných léků. Většina metod vyžaduje i nadstandardní výkony, které pojišťovny neplatí ( ICSI, zmrazení buněk, preimplantační genetické vyšetření, chirurgické metody k odběru spermií a jiné). [http://www.ivfbrno.cz] V případě, že ženy mají provedenou sterilizaci, nemají dle pojišťoven nárok na úhradu léčby neplodnosti. Výjimky zdravotními pojišťovnami udělovány zásadně nejsou. [http://www.repromeda.cz]
Ceník výkonů hrazených zdravotní pojišťovnou: IVF cyklus přerušený před odběrem oocytů: 990,- Kč IVF cyklus s odběrem oocytů bez embryotransferu: 12 660,- Kč Základní cyklus s přenosem embryí : 26 000,- Kč [http://www.ivfbrno.cz] 24
Ceník některých výkonů nehrazených zdravotní pojišťovnou dle Sanatoria Helios: ICSI (1.-8. Oocyt): 9 000,- Kč Prodloužená kultivace, asistovaný hatching: 5 500,- Kč MESA-TESE: 6 000,- Kč Dárce spermatu: 5000,- Kč PGD: 15 000,- Kč Kryokonzervace: 4 000,- Kč Dárcovství oocytů: 77 000,- Kč Dárcovství embryí: 77 000,- Kč [http://www.sanatoriumhelios.cz]
Ceník některých výkonů nehrazených zdravotní pojišťovnou dle Kliniky Reprofit: ICSI: 8 000,- Kč Prodloužená kultivace: 6 000,- Kč Asistovaný hatching: 3 000,- Kč MESA-TESE: 15 000,- Kč Dárce spermatu: 2 000,- Kč Kryokonzervace embryí: 4 000,- Kč Základní cena IVF s darovanými oocyty: 93 000,- Kč [http://www.reprofit.cz]
Záměrně zde uvádím ceníky dvou soukromých center asistované reprodukce, které přibližují, jak se úhrada za jednotlivé výkony může v různých centrech lišit. Jednotlivými částkami si můžeme představit, jaké se v centrech točí peníze a že se opravdu jedná o jakýsi nový medicínský byznys. Dalo by uvažovat i o možnosti, že díky těmto poměrně vysokým částkám, mohou být týmy center asistované reprodukce
k pacientkám,
co
se
zdravotního
stavu
týče,
shovívavější
a
benevolentnější. Přeci jen žádná klasická firma neodmítne svého zákazníka, i přesto, že si myslí, že jejich výrobek pro něj není vhodný. Tento model z ekonomické strategie všech velkých firem může jemně spadat i do moderního byznysu asistované reprodukce. 25
5.4 Jedinci vyloučení z možnosti asistované reprodukce a jejich strategie To, že některé jedince z možnosti asistované reprodukce medicína vylučuje, nutně neznamená, že na potomka rezignují. V této kapitole shrnuji různé cesty, kterými se k potomkovi snaží dospět jedinci, kterým to primárně medicína a společnost zakazuje. Jedná se o osamělé ženy a muže (Singls), lesbické a gay páry.
5.4.1 Singls Definicí neplodnosti se analýza zabývá již v kapitole: Co je to neplodnost? Důležitý je pojem idiopatická neplodnost. Jedná se o stanovení diagnózy neplodnosti na základě toho, že nebyla nalezena žádná příčina, která by neplodnost způsobovala. Teoreticky by se dalo říci, že idiopatickou neplodností může trpět každá žena, která do centra AR dochází. Žena žijící mimo partnerský vztah, která přesto touží po dítěti, do centra teoreticky může přivést kamaráda, se kterým samotný pohlavní styk k početí dítěte mít nechce, ale jeho genetickou informaci by pro oplodnění uvítala. Tento „pár“ splňuje podmínky a žena po souhlasu muže, který s ní do centra dochází, může být oplodněna a tím dosáhnout dítěte i bez pravého partnera. Tato mezírka v zákoně se podle mého názoru prakticky nedá nijak striktně ošetřit. Nikdy lékař nepozná, zda před ním stojí zamilovaný pár toužící po potomkovi nebo jestli pár hraje divadlo a po potomkovi touží singl žena. Jedinou možností, jak by se situace dala částečně řešit, je umožnit asistovanou reprodukci pouze párům žijícím v manželském svazku. Zajímavou otázkou je dilema v určení otcovství v případě, že by v páru hrála roli singl žena a její „kamarád“. Připadá tomuto muži zákonná povinnost stát se otcem? Odpovědí může být část prohlášení o souhlasu s mimotělním oplodněním a výkony s ním spojenými z Centra reprodukční medicíny Gest dostupné z [http://www.gest.cz] Pokud nejsme manželé, prohlašujeme, že neuzavřeme-li manželství v době od umělého oplodnění do narození dítěte, určíme otcovství k dítěti souhlasným prohlášením před příslušným orgánem státní správy (matrikou, soudem) ještě před jeho narozením. Bereme na
26
vědomí, že nebude-li otcovství k dítěti určeno naším souhlasným prohlášením, určí otcovství k dítěti soud na základě návrhu matky či opatrovníka dítěte s přihlédnutím k tomuto prohlášení. Prohlašujeme proto, že spolu v současné době žijeme jako partneři, pohlavně se stýkáme a podepsaná pacientka není vdaná za jiného muže. Z tohoto prohlášení soukromé kliniky Gest vyplývá, že pokud pár společně neurčí otce před narozením dítěte, spadá tato povinnost pouze na matku a soud (muž zde již nehraje roli a žena teoreticky může prohlásit, že otce uvést nechce). Prohlášení je spíše symbolickým gestem, není právně závazné. Pokud se jedná o singl muže, který by chtěl sám vychovávat potomka, zákon mu to samozřejmě primárně neumožňuje. Teoretická úvaha by spočívala v surogátním mateřství. V tomto případě by muž žádal o osvojení dítěte, kterého by se vzdala jeho inscenovaná partnerka-kamarádka (po předchozí domluvě) nebo inscenovaný pár.
5.4.2 Asistovaná reprodukce a lesbické páry Heterosexuální styk představuje jeden z mála legálních způsobů početí pro lesbické páry v tuzemských podmínkách. Přesto, že se může populaci zdát, že tento způsob je nejjednodušší a nejlevnější, lesbické ženy ho využívají minimálně, protože je pro ně nesmírně psychicky náročný. Styk s mužem je jim odporný a navíc je tu znesnadněná možnost zachování anonymity a také rizika týkající se neznalosti zdravotního stavu partnera. Tento způsob početí je v lesbické populaci zastoupen u žen matek, které se v dřívějším životě snažili o heterosexuální vztah. Další skupinkou jsou homosexuální matky, které tento způsob využili záměrně. Sexuálním partnerem bývá muž z okruhu nejbližších lidí (dlouholetý kamarád), výjimečně jde o zcela neznámého muže. [Polášková E. 2009: 61] Podle International Federation of Fertility Societies je asistovaná reprodukce zpřístupněna lesbickým párům v Austrálii, Belgii, Brazílii, Bulharsku, Kanadě, Koreji, Litvě, Mexiku, Nizozemí, Novém Zélandu, Jihoafrické republice, Španělsku, Thajsku, Velké Británii, USA a Izraeli. V zemích, kde AR lesbickým párům umožněna není, se přistupuje k tzv. reprodukční turistice. V Belgii, Finsku a ve Velké Británii jsou centra, která se vyloženě na asistovanou reprodukci pro lesbické páry 27
specializují. V USA preferují ženy anonymní inseminaci, v České republice tento postup standardně není možný. České lesbické páry, které tuto možnost volí, cestují buď do zahraničí, nebo se snaží standardní postup centra obejít. [Polášková E. 2009: 61] Podle Zamykalové (2003) je odmítnutí ženy ze strany reprodukčního centra často pouze formální. [Zamykalová L. 2003: 27-54] To může znamenat, že samo centrum navrhne ženě postup, kterým se ona má prezentovat, aby oplodnění bylo možné. V tomto případě to znamená, přivést si partnera – kamaráda a postupovat stejně jako singl žena. V době internetu si všichni jedinci vyloučení z asistované reprodukce mohou pročíst bohaté zkušenosti jedinců se stejnými problémy v mnoha internetových diskuzích. V našich podmínkách tedy není žádná z možností asistované reprodukce zpřístupněna lesbickým ženám nebo ženám osamělým. Pokud žena zvolí jako otce známého dárce (z blízkého okruhu lidí), pak teoreticky mohou na klinice vystupovat jako nesezdaný pár, kterému česká legislativa umělé oplodnění umožňuje. „Opravdovost“ páru, který žádá o oplodnění, není v českých podmínkách nijak ověřována. [Polášková E. 2009: 61]
5.4.3 Asistovaná reprodukce a surogátní mateřství (možnost pro Gay-páry...) Surogátní mateřství je postupem, který vyhledávají ženy bez dělohy, svobodní a homosexuálové. Institut surogátního neboli náhradního mateřství není v České republice nijak právně ošetřen. [Polášková E. 2009: 60] Není ovšem pravdou, že by se zmiňovaný postup v České republice neprováděl. V dokumentu České televize [Alchymie bytí: Jak se pozná máma 2009] se o této metodě zmiňují MUDr. David Rumplík, ředitel zlínské kliniky asistované reprodukce a Prof. MUDr. Ladislav Pilka, DrSc., průkopník umělého oplodnění v České republice. MUDr. Rumplík uvádí, že tato metoda není rozhodně v České republice neznámá, pouze se o ní nemluví. Není pro ni nastaveno správné právní zázemí. Provádí ji několik center asistované reprodukce, ale hlasitě se jich k tomu přizná jen pár. Sama centra se bojí špatné reklamy a titulků o obchodu s dětmi v bulvárních časopisech. Ve světě má surogátní mateřství různé 28
postavení, např. ve Velké Británii a v USA je metoda zákonem povolena. V USA ve státě Kalifornia se surogátní mateřství stává určitým byznysem. Právě tohoto se profesor Pilka a MUDr. Rumplík chtějí naprosto vyvarovat. Reklamy a spoty s názvy: „Přijeďte si vytvořit rodinu právě k nám“ nejsou tou správnou interpretací surogátního mateřství. Ve státech jako je Itálie a Polsko je tato metoda zákonem úplně zakázána. [Alchymie bytí: Jak se pozná máma 2009] Důležitou otázkou náhradního mateřství je i náboženství. Například židovské a muslimské náboženství ve své víře tyto metody nezavrhují. Naopak pro křesťanství, především katolictví, může být problémem i samotná asistovaná reprodukce. Náboženství není jediným dilematem, které může surogátní mateřství zavrhovat. Podle dokumentu „Jak se pozná máma“ může o surogátní mateřství v České republice požádat pouze pár, který nemůže mít děti z ryze zdravotních důvodů. Nejedná se tedy zde o matky, které si nechtějí těhotenstvím kazit postavu nebo mají strach z porodu dítěte. [Alchymie bytí: Jak se pozná máma 2009] Kdo a na základě čeho rozhodne o tom, zda páru může být poskytnuto surogátní mateřství (zda o něj žena nežádá právě z důvodu obavy z těhotenství, porodu)? Dokážu si představit plodnou ženu, která se svým plodným partnerem brání početí např. bariérovou antikoncepcí (prezervativ). Svému lékaři tvrdí, že nemůže otěhotnět a veřejně touží po náhradní matce, která by jí dítě odnosila, protože sama být těhotná nechce. Myslím si, že zde by lékař po vyšetření jedinců navrhl některou z metod asistované reprodukce a surogátní mateřství by zamítl. Jistě je tato situace na rozhodnutí konkrétního lékaře a konkrétního centra asistované reprodukce. Surogátní mateřství není nijak písemně ošetřeno, tím pádem lékař nemá jinou volbu než se rozhodovat podle vlastního uvážení nebo uvážení centra jako celku. Náhradní matku si podle MUDr. Rumplíka musí vždy pár najít sám. „Nechci, abychom se stali továrnou na děti náhradních matek. Máme velké množství pacientek, které nemohou mít dítě z jiných indikací. Problém surogátního mateřství je pro nás pouze doplněk, nikoli nosný program. V žádném případě nechceme na této technice vydělávat a poskytovat ji cizincům. Souhlasím však s vámi, že provádění tohoto výkonu pod rouškou tmy je nepříjemné pro nás i pacienty. Právní úpravu bych velice uvítal.“ [http:www.ona.idnes.cz/deti]
29
Rumplík také uvedl: „Na klinice ve Zlíně umožňují zákrok ženám, které nemohou mít vlastní děti, od roku 2004. Od této doby máme jedenáct případů žen, které si přivedli náhradní matku. Nejstaršímu takto narozenému dítěti je už pět let. Nikdy by se nemohlo své matce narodit, protože nemá dělohu.“ [http:www.ona.idnes.cz/deti] Podle statistik se ročně v České republice narodí asi deset dětí tímto způsobem. Tomu nejstaršímu, který se takto narodil je dnes již jedenáct let. [http:www.ona.idnes.cz/deti] Problémem náhradního mateřství může být také placení náhradní matce, jelikož zákon toto nijak právně neošetřuje, záleží pouze na dohodě obou stran a dodržení této dohody. [SESTRA 10/2008: 46] Podle zákona je vždy matkou žena, která dítě porodila, neexistuje žádná dohoda, která by to změnila. Náhradní matka si společně s párem může určit cenu své služby. Ale není vyloučeno, že po porodu řekne, že chce peněz více. To může způsobovat určité vydírání ze strany náhradní matky. Český zákon navíc zakazuje tzv. obchodování s dětmi, kterým placení za porod dítěte může bez pochyby být. [Melicharová D. 2000: 24-27]Dalším problémem může být pouto, které se během těhotenství mezi ženou a dítětem vytvoří. Náhradní matka nemusí být schopna se dítěte po porodu, který je obrovským emociálním zážitkem, vzdát. A nikdo nemá právo ho matce vzít. [Alchymie bytí: Jak se pozná máma 2009] V neposlední řadě je důležité zde vidět komplikovaný prenatální život dítěte. Dítě vyrůstající uvnitř matky, která k němu nemá žádný vztah a po porodu ho odloží, může být velice frustrováno. Z Bakalářské práce Aleny Holešovské Názory laické veřejnosti na asistovanou reprodukci (LF Brno, katedra ošetřovatelství, 2007) vyplývá zajímavý výsledek, který se týká postoje žen k náhradnímu mateřství. Na vzorku 50 žen hospitalizovaných po porodu na oddělení šestinedělí autorka zjistila, že 80% žen, které otěhotněly asistovanou reprodukcí, by s náhradním mateřstvím souhlasilo. Ze skupiny žen, jež otěhotněly fyziologicky, by souhlasilo 64%. [Holešovská 2007: 42]
30
5.5 Veřejnost a asistovaná reprodukce Z několika mezinárodních studií i malých dotazníkových sond v České republice vyplývá, že metody asistované reprodukce jsou veřejností vnímány poměrně kladně. V průběhu doby dochází stále k nárůstu podpory nejen IVF metody, ale i dárcovství oocytů, embryí, výzkumu kmenových buněk atd. Nelze však očekávat, že průměrný obyčejný člověk je detailně obeznámen se všemi postupy, které jsou v rámci asistované reprodukce možné a také s etickými úskalími, kterým se mnohdy nelze vyhnout. [SESTRA 2008: 47] „Každé lidské konání v sobě nese určité riziko. Přínosem reprodukčních technologií jsou dnes statisíce zdravých dětí narozených „ze zkumavky“. Člověk sice ovládl reprodukci, avšak tím pouze získal nástroj, který je jen a jen nástrojem, tudíž může být zneužit, může se dostat do správných i špatných rukou. V situaci, kdy právní regulace není ve většině zemí dostačující, nebo kdy není schopna pružně reagovat na rychlý pokrok ve vědě, se jeví jako nezbytné udržovat na téma možného zneužití moderních technologií stálou diskuzi.“ [SESTRA 2008: 47]
5.6 Rizika asistované reprodukce Kromě zklamání z nedostaveného se těhotenství, které je pro páry usilující o dítě velkou bolestí, má asistovaná reprodukční technologie ještě několik rizik. Významným rizikem asistované reprodukce pro matku jsou vícečetná těhotenství. Dále také například ovariální hyperstimulační syndrom (dále jen OHSS), mimoděložní těhotenství, torze ovaria, heterotopická gravidita, samovolný potrat. Rizika týkající se plodu jsou například předčasný porod, nízká novorozenecká hmotnost a novorozenecká encefalopatie. [SESTRA 2009: 28]
•
Vícečetné těhotenství
Více než polovina (53%) ze 45751 dětí narozených v roce 2002 z asistované reprodukce bylo z vícečetných těhotenství ve srovnání s 3% v normální populaci. Vícečetná těhotenství jsou spojena se zvýšeným rizikem preeklampsie, gestačního
31
diabetu, předčasného porodu a porodu císařským řezem. [Gynekologie po promoci 2007: 58] Pokud je v děloze matky více plodů, jsou kladeny zvýšené nároky na organismus a na placentu, která embryo zásobuje. V časné fázi těhotenství se může stát, že jeden plod odumře nebo se přestane vyvíjet. Komplikaci také představuje růstová retardace plodů. Dvojčata mohou růst pomaleji, než odpovídá jejich gestačnímu stáří. Jedno dvojče může růst jinou rychlostí než druhé. Pokud k tomuto dochází, bývá někdy těhotenství ukončeno vyvoláním porodu, aby se zajistili optimální podmínky pro vývoj dítěte. U společné placenty může vzniknout tzv. Transfuzní syndrom dvojčat (TTT). Mezi cévami placenty dojde k vytvoření spojky, a tím se propojí krevní oběhy dvojčat. Krev se přesunuje od jednoho plodu k druhému. Jeden plod tak dostává velké množství krve, které organismus přetěžuje, a následkem toho začne více vylučovat, zvyšuje se krevní tlak a může dojít až k srdečnímu selhání. Druhé dvojče naopak nedostává prakticky žádnou krev, a je proto menší, chudokrevné, méně vylučuje a má nízký krevní tlak. [Praktická gynekologie 2004: 3]
•
Ovariální hyperstimulační syndrom
Jedná se o onemocnění, které souvisí s hormonální stimulací pacientky. Jde o bouřlivou reakci vaječníků provázenou bolestí v podbřišku, nevolností, přítomností volné tekutiny v dutině břišní a zvětšením vaječníků. Závažnější formy této komplikace jsou provázené poruchou vnitřního prostředí, poruchou krevní srážlivosti nebo výpotkem na plicích. Tyto komplikace je vždy nutné léčit v centru asistované reprodukce. [Crha I. 2010: 22]
•
Mimoděložní gravidita, heterotopická gravidita
Při asistovaném početí je vyšší riziko mimoděložního otěhotnění (asi 4%). Toto riziko je vysoké u žen s poškozenými vejcovody nebo s anamnézou dřívějšího mimoděložního těhotenství. [Gynekologie po promoci 2007: 58] Asi 1% žen může prodělat heterotopickou graviditu. Heterotopická gravidita je definována jako současný výskyt intrauterinního a extrauterinního těhotenství. Při 32
ART je toho riziko vyšší ve srovnání se spontánním těhotenstvím, kde je výskyt 1:30 000. [Gynekologie po promoci 2007: 58]
•
Samovolný potrat
Každé těhotenství je spojeno s rizikem samovolného potratu. Neschopnost života zárodku se obvykle projeví zástavou vývoje v prvních 12 týdnech. [Gynekologie po promoci 2007: 58] U asistované reprodukce je výskyt samovolného potratu asi 2x vyšší než u spontánní gravidity. Toto riziko se lékaři snaží eliminovat další dodávkou hormonů do těla ženy. [SESTRA 2009: 28]
•
Předčasný porod
Riziko předčasného porodu je při asistované reprodukci asi 5x vyšší než při spontánním těhotenství. [SESTRA 2009: 28] Předčasný porod znamená pro dítě i jeho rodinu mnoho komplikací a smutných okamžiků.
Při své stáži na jedné z brněnských nemocnic jsem zavítala i na oddělení novorozenecké JIP. Při představení pracoviště mi staniční sestra tohoto oddělení vyprávěla o práci, kterou jim umělé oplodnění přineslo. Více malých nedonošených pacientů, ale hlavně pohled na více utrápených rodičů, kterým se úplně změnil život. Při vyprávění dodala, že dnes bohužel není až takovou výjimkou, že rodiče, kteří si miminko vysnili, a ono se nenarodilo úplně takové, jaké si přáli, tento stav neunesou a dítě přestanou navštěvovat nebo opustí.
33
5.7 Shrnutí asistované reprodukce V jednotlivých předchozích kapitolách jsem se snažila nastínit současný boom medicíny - asistovanou reprodukci. Medicína jde každým dnem dopředu neuvěřitelnými kroky a dovolím si soudit, že metody, které jsou pro nás dnes naprostou dokonalostí a pomáhají denně tisícům párů na celém světě k početí, budou za deset let naprosto zastaralé a nahradí je metody jiné. Asistovaná reprodukce se posune o další kus dál a myslím, že dnes si ani neumíme představit, co právě za deset let bude díky asistované reprodukci možné. Jako porodní asistentka se této doby trochu obávám. Touha po dítěti je silná, medicína vyspělá a asistované početí přináší CARŮM velké peníze. Reprodukční medicína vzkvétá a svými zisky předehnala i plastickou chirurgii. Obávám se toho, že díky moderním technologiím se na porodních sálech budeme stále častěji setkávat se staršími rodičkami a s ženami zdravotně postiženými, které může nakonec těhotenství a porod stát život. Stejně, tak se obávám, že někteří lidé berou asistovanou reprodukci a dítě, které by na konci mělo být, jako čistý obchod. Dobře zabezpečený pár, který si asistovaným početím v pozdním věku vysní dítě, které se narodí předčasně, má pocit jako by je někdo ošidil a dítě ztrácí rodinu, kterou ani pořádně nemělo. Zdravotních komplikací, které s sebou umělé oplodnění přináší je nemálo a lékaři by měli ženy velice důrazně upozorňovat, co pro ně i dítě může tento zásah znamenat. Podmínky, které jsou pro asistovanou reprodukci dané státem, jsou podle mého názoru hodně benevolentní. Díky nim, má opravdu mnoho párů šanci být do umělého oplodnění zařazeno. Je ovšem otázkou, zda je správné to, že i mnoho jedinců, kteří jsou z asistované reprodukce vyřazeni, se k ní může dostat.
6
NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE Náhradní rodinná péče je další možností pro páry, které nemohou otěhotnět
přirozenou cestou. Myslím si, že ve srovnání s asistovanou reprodukcí je využívaná mnohem méně. Podle Ústavu zdravotních informací a statistiky české republiky bylo k 31.12.2009 umístěno 1391 dětí v kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do tří let, 7878 dětí v dětských domovech a diagnostických ústavech a 1107 dětí v domovech pro osoby se zdravotním postižením. V roce 2009 šlo 266 dětí do adopce 34
se souhlasem biologických rodičů, 137 dětí bylo adoptováno pro nezájem biologických rodičů a 30 dětí pro zbavení biologických rodičů rodičovských práv. Pro úplnost uvádím celou statistiku dostupnou z [http://www.adopce.com/ informace/cisla-a-statistiky/] v příloze č. 1. Co se asistované reprodukce týče, Ústav zdravotních informací a statistiky české republiky na webu neudává informace o počtu provedených asistovaných početí. Pro srovnání zde tedy uvádím čísla podle L. Šilhové z publikace vydané v roce 2006. Šilhová uvádí, že každé desáté dítě se narodí po léčbě neplodnosti. Z 90 000 dětí, které podle autorky průměrně ročně přijdou na svět je jich 9 000 počato metodami asistované reprodukce. Čísla tedy nejsou aktuální, ale pro srovnání jednoznačná. [Šilhová L. 2006: 71] Svou roli v nepoměru mezi využitím adopce a asistované reprodukce hraje na jedné straně velký důraz na pokrevní (biologická) pouta, který na vztah rodičů a jejich potomků klade naše společnost. K popularitě náhradní rodinné péče nepřispívá ani to, že jde o složitý byrokratický proces, který je pro potencionální rodiče náročný v mnoha ohledech. Pár, který by chtěl dítě do náhradní rodinné péče, musí projít velice dlouhou cestou, během níž příslušné instituce zevrubně zkoumají, zda je pár pro adopci vhodný z psychologických, sociálních i materiálních hledisek. Toto vše, jak jsme si ukázali výše, nehraje při asistované reprodukci žádnou roli. V dalších textu prozkoumám, co musí splňovat jedinec, aby se mohl stát adoptivním rodičem. Posléze se pokusím provést srovnání mezi cestou k rodičovství pomocí asistované reprodukce a prostřednictvím adopce.
6.1 Jaké formy náhradní rodinné péče v ČR existují? V České republice rozlišuje několik forem náhradní rodinné péče. Patří mezi ně OSVOJENÍ neboli ADOPCE, PĚSTOUNSKÁ PÉČE a PORUČENSTVÍ. [Matějček Z. 2002: 13]
• OSVOJENÍ - během osvojení (adopce) přijímají manželé nebo jednotlivci za vlastní odložené dítě a mají k němu stejná práva a povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Osvojením vzniká mezi osvojiteli a dítětem právní vztah jako mezi biologickými rodiči a vlastními dětmi. Vzájemná práva a povinnosti mezi dítětem a 35
jeho původní rodinou zanikají. Osvojit lze pouze dítě nezletilé. Mezi dítětem a osvojiteli musí být přiměřený věkový rozdíl. O svěření dítěte do osvojení rozhoduje soud. Před rozhodnutím soudu musí předcházet tři měsíce, kdy se ucházející rodina o dítě stará na vlastní náklady. [Matějček Z. 2002: 13] Osvojení rozlišujeme třemi stupni. Prvním stupněm je osvojení „zrušitelné“. Toto osvojení je možné v mimořádných situacích soudně zrušit. Osvojitelé se nezapisují do matriky jako rodiče. Druhým typem je osvojení „nezrušitelné“. Tento typ se od prvního liší tím, že osvojitelé jsou na základě rozhodnutí soudu zapsáni v matrice místo původních rodičů dítěte. Toto osvojení zrušit nelze. Pro nezrušitelné osvojení je stanovena minimální věková hranice dítěte na jeden rok. Třetím typem osvojení je mezinárodní osvojení. Tato forma osvojení je možným řešením pokud se pro dítě nedaří najít rodina v zemi původu. Mezinárodní osvojení je upraveno ÚMLUVOU O OCHRANĚ DĚTÍ A SPOLUPRÁCI PŘI MEZINÁRODNÍM OSVOJENÍ,
kterou
vypracovala
Haagská
konference
mezinárodního
práva
soukromého roku 1993. V České republice vstoupila tato úmluva v platnost v roce 2000 a umožňuje společně se zákonem č.359/1999 Sb., o sociální ochraně dětí, osvojení dětí do ciziny a z ciziny. Funkci zprostředkovatele plní Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. [Bubleová V. 2010: 12]
• PĚSTOUNSKÁ PÉČE - pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, jež zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte a zároveň přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Pěstoun musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti pouze v běžných věcech. Při mimořádných záležitostech, jako je vyřizování cestovního dokladu apod., žádá souhlas zákonného zástupce dítěte. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu. V mimořádných situacích může soud toto rozhodnutí zrušit. Během pěstounské péče není vyloučen styk dítěte s biologickými rodiči. Pěstounská péče musí být vykonávána v zařízení pro výkon pěstounské péče.
36
Jiným typem pěstounské péče je tzv. pěstounská péče na přechodnou dobu. Tento typ vznikl s cílem vyloučit pobyt dítěte v ústavním zařízení. Tato péče probíhá v rodinném prostředí. [Matějček Z. 2002: 13]
• PORUČENSTVÍ - poručník je zákonný zástupce dítěte. Pokud osobně vykonává péči o dítě, má i on nárok na odměnu, jako by šlo o pěstounskou péči. Soud
dítěti
stanovuje
poručníka,
jestliže
rodiče
byli
zbaveni
rodičovské
zodpovědnosti nebo zemřeli. Může se také jednat o případ, kdy rodiče nemají způsobilost k právním úkonům. Mezi poručníkem a dítětem není takový právní vztah jako mezi rodiči a dítětem. Povinností a právem poručníka je výchova a zastupování dítěte včetně správy jeho majetku. Výkon funkce poručníka podléhá pravidelnímu dohledu soudu. Poručník soudu dodává informace o dítěti pravidelně jednou za rok. Jakékoliv rozhodnutí poručníka v důležité věci, týkající se dítěte, podléhá schválení soudem. [Bubleová V. 2010: 14]
6.2 Pokud si chci osvojit dítě... Osvojiteli se mohou stát lidé žijící v manželském svazku, ale i osoby osamělé, osoby žijící v partnerském svazku bez uzavření manželství, rodiny s vlastními dětmi, osoby ve středním věku (pokud mají přiměřené představy o věku dítěte, které chtějí přijmout), osoby se zdravotním postižením (pokud jejich zdravotní stav má dobrou prognózu a postižení nijak neomezuje pečovatelské a výchovné schopnosti). [Bubleová V. 2010: 19] Zde vidíme první rozdíl mezi adopcí a asistovanou reprodukcí. Výčet osob vhodných pro adopci, zdá se benevolentnější, nežli ten pro asistovanou reprodukci, kde je dáno, že o umělé oplodnění může zažádat pouze pár. Jak se mi ovšem jeví, u asistované reprodukce se dá tato podmínka mnoha způsoby obejít, jak jsem již uvedla v textu u kapitoly jedinci vyloučení z možnosti asistované reprodukce a jejich strategie. Věkový limit u asistované reprodukce určuje pouze pojišťovna a zdravotní postižení limituje lékař, kterého může motivovat vidina peněz. U adopce nám ovšem složka skupin žadatelů zní velice otevřeně. Vyvolá potenciální naději i v případě, že žadatel byl na vážkách třeba právě se zdravotním omezením. Z mnoha internetových diskuzí, které jsem při psaní analýzy pročetla, 37
mám přesto dojem, že zařazení do evidence žadatelů, o které se zmiňuji v kapitole KROK Č.1 není až tak jednoduché. Žadatel potřebuje velkou porci štěstí. internetovém
Na
serveru
[http://www.adopce.com/diskuze/tema.php?tema=428&strana=2]
jsem
nalezla
diskuzi žen (většinou s vyléčeným onkologickým onemocněním), kterým bylo zařazení do evidence právě ze zdravotního hlediska lékařem zamítnuto. Vidíme tedy, že medicína a rozhodnutí lékaře hraje významnou roli nejen v případě asistované reprodukce, ale i v případě adopce.
IVKA 28.8.2010 Posílám svoji zkušenost a (snad) i podporu. Byli jsme „nedoporučeni“ posudkovou lékařkou z důvodu mého prodělaného (vyléčeného) onkologického onemocnění. Zamítnutí nám bylo sděleno telefonicky, aniž by PL se mnou hovořila či mě viděla a aniž by můj stav konzultovala s mojí ošetřující lékařkou, jako definitivní rozhodnutí. Postup se nám nelíbil, vyžádali jsme si schůzku z PL. Schůzky se zúčastnila i psycholožka a pracovnice magistrátu. Schůzka byla pro mě velmi psychicky náročná a PL sypala jednu „perlu“ za druhou („Uvědomujete si, že výchova dítěte je záležitost na 20 let? No 20 let s vaším zdravotním stavem??“ apod.), naštěstí jsme to ustáli (brečela jsem až venku, zato dlouho…). Závěr schůzky byl celkem nelogický, ale pro nás pozitivní-pouze pozastavení žádosti na cca půlrok (tj. do mého dalšího každoročního kontrolního vyšetření). Moje rada-nenechat se odradit, jít si za svým, připravit se na „psycho“ a možná i nelogické postupy…tak nevím, jestli jsem potěšila? Ale děťátka jsme se dočkali, celkem po 2,5 roku čekání
DENISA 29.8.2010 Mám podobnou zkušenost jako Ivka… Také jsem s ohledem na prodělané onkologické onemocnění nebyla „doporučena“ posudkovou lékařkou. Nejvíce mne na tom zarazilo, že si k tomu posuzování ani nevyžádala stanovisko ošetřujícího onkologa, vycházela pouze z dokumentace praktické lékařky, ve které byly jen zprávy z onkologie. Argumenty stejné, tzn. typu „20 let výchovy s Vaším zdravotním stavem“…Byla jsem dost rozčilená takovou argumentací, neboť „doporučený“ žadatel přeci může onemocnět kdykoli také, nemluvě o tom, že Vás může kdykoli nějaký feťák v autě v momentě poslat na onen svět, takový je prostě život…Chápu, že pro ty opuštěné děti ztratit rodiče 2× by byla tragédie, ale eliminovat takové neštěstí je (bohužel) jaksi mimo „možnosti a schopnosti“ posudkových lékařů. Taková argumentace je prostě scestná, v podstatě jsem v době žádosti byla z lékařského hlediska „proklepnutá“ od hlavy až k patě lépe než kdokoli „zdravý“. Bylo mi také řečeno, že podle konkrétní diagnózy jsou ministerstvem stanoveny nějaké odkladné doby, po které se žádost pozastavuje, jak píše 38
Ivka, ale po dotazu přímo na ministerstvu mi bylo sděleno, že v zákoně nic takového neexistuje, pouze se připravuje nějaký metodický pokyn a doporučuje se takový postup (podle mně je to ale zdržení, čekání je dlouhé a během toho ta odkladná doba uplyne i několikrát…).
XYZ 15.11.2010 Dlouho jsem na těchto stránkách nebyla, proto až teď děkuji za vaše zkušenosti a podporu! U mne se taky jedná o vyléčené onkologické onemocnění (pap. karc. št. žlázy). Doložili jsme další zprávu ošetřujícího lékaře, ale posudková lékařka trvá na svém – počkat cca dva roky od operace (tzn. ještě rok) a poté znovu požádat. S tím nesouhlasíme, přijde nám to jako zbytečné zdržování, prověřování a čekání bude stejně ještě dlouho trvat. Takže jsme se odvolali a čekáme, jak rozhodnou na ministerstvu. Při čtení zdůvodnění mého nezařazení do evidence žadatelů jsem nevěřila vlastním očím: „Zdravotní stav žadatelky z hlediska tělesného brání v dlouhodobé péči o dítě, vychovatelské a pečovatelské schopnosti jsou sníženy.“ Docela jsem se vyděsila, aby nám ještě nevzali dítě, které už doma dva roky máme, když jsem taková „nevhodná“ matka!
Tyto kazuistiky ukazují, že i přesto, že výčet osob vhodných pro adopci zní široce, je lékařský posudek poměrně přísný. Když připomenu ženu z příběhu na začátku mé práce, s níž jsem se setkala na porodním sále já, jsem si jistá, že i přesto, že jí byla lékařem dovolena asistovaná reprodukce, nikdy by jí lékař neumožnil adoptovat dítě. Výše uvedená diskuze žen mou domněnku potvrzuje.
Ø
Krok č. 1: pokud se pár nebo jednotlivec rozhodne pro osvojení dítěte,
musí nejdříve zažádat o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče. Žádosti přijímá sociální odbor úřadu obce v místě trvalého bydliště. V případě, kdy pár nebo jednotlivec žádá o konkrétní dítě, nemusí být zařazován do evidence. V těchto případech dochází k posuzování potenciálního osvojitele až v průběhu soudního řízení o svěření dítěte do péče. [Bubleová V. 2010: 12] Na úřadu je třeba vyplnit formulář žádosti a připojit doklad o státním občanství nebo povolení k trvalému pobytu v ČR, zprávu o zdravotním stavu, údaje o ekonomických a sociálních poměrech. Podmínkou dle zákona o sociálně-právní ochraně je, že žadatelé k žádosti připojí také svůj písemný souhlas s tím, že orgán sociálně právní ochrany je oprávněn o nich zjišťovat další údaje. Žadatelé taktéž
39
přikládají souhlas se svou účastí na povinném kurzu (kurz Příprava k přijetí dítěte do rodiny). [Bubleová V. 2010: 12]
Ø
Krok č. 2: druhým krokem je návštěva sociální pracovnice u žadatele
doma. Zde si sociální pracovnice také vyžádá opis z evidence Rejstříku trestů. V případě, že neshledá žádné nedostatky, bude žádost předána krajskému úřadu. [Matějček Z. 2002: 23]
Ø
Krok č. 3: ve třetím bodu jsou žadatelé pozváni k odbornému
posouzení. U žadatelů se posuzuje charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, bezúhonnost, předpoklad vychovávat dítě, motivace, která vedla k podání žádosti, stabilita partnerského vztahu a prostředí v rodině. Současně se zjišťuje postoj ostatních členů rodiny k přijetí dítěte. Během odborného posouzení jsou žadatelé také zhodnoceni v oblasti jejich přípravy na přijetí dítěte do rodiny. [Bubleová V. 2010: 20]
Ø
Krok č. 4: čtvrtým bodem je PŘÍPRAVNÝ KURZ. Posláním těchto
kurzů je poskytnout žadatelům potřebné vědomosti o náhradní rodinné péči a informace o potřebách dětí žijících mimo vlastní rodinu. Během kurzu se žadatelé setkávají s odborníky z praxe a s ostatními osvojiteli a pěstouny. Na základě odborného posouzení včetně posouzení z absolvovaného kurzu vydá krajský úřad rozhodnutí o zařazení či nezařazení žadatelů do evidence. [Bubleová V. 2010: 20] Tento přípravný kurz může být pro mnohé žadatele velice stresující. Ne každý je schopný zařadit se do skupiny pro něj cizích lidí a hrát psychologické skupinové hry. Mnoho žadatelů vzdá snahu o osvojení právě ve chvíli, kdy se o tomto kurzu dozví. Diskuze na toho téma dostupná z: [http://www.adopce.com/diskuze/tema.php?tema=155&strana=1]
40
SIMONA 22.9.2009 Máme také jet na přípravku, ale manžel povídal, že tam žádné blbinky dělat nebude, že se chce něco dovědět, ale jestli prý po něm budou chtít povídání v kroužku či jeho osobní pocity ventilovat před ostatními účastníky, tak prý odejde. Doufám, že to tak nebude, nebo ano? ZDENA 22.9.2009 To tak ale je, ale nebojte, nikdo z naší skupiny neodešel z mužských. Naopak jsme se dobře pobavili, našli známé a dozvěděli jsme se spoustu důležitých věcí. Moc rádi na to vzpomínáme!!! L 22.9.2009 Pokud bude vedení přípravky rozumné, tak nebudou nutit na silu chlapy mluvit o pocitech nebo je ventilovat a navíc před cizími lidmi. Jo, povídali jsme si, ale myslím, že nám dali svobodu říct to, co chceme a neříct, to co nechceme. Jasně, je to trochu divná situace – sedět v kroužku – ale všichni tam budete na tom podobně.
Hodnocení na závěr kurzu může být navíc i nepříjemné a pro žadatele citlivé. Zajímavý je např. příspěvek z diskuze Fungující vlastní rodina je vlastně chyba dostupný z [http://www.adopce.com/diskuze/tema.php?tema=278&strana=1].
LENA 6.2.2010 Ahoj lidičky, píšu zde poprvé, jelikož by mě zajímal názor. Dokončili jsme s manželem přípravu na pěstounskou péči, šli jsme do toho s nadšením a snahou dát tomu budoucímu prckovi maximum, jelikož máme vlastní děti již odrostlé a mají své rodiny tak jsme si řekli, že bychom měli i spoustu času pomoci takto malému človíčku. Teď jsem rozhozená a plná negace. Proč? Příprava celkem v pohodě, ale když došlo k závěrečnému hodnocení s vedením přípravy, bylo nám řečeno, že vlastně to, že jsme velká rodin, je špatně, děti nás navštěvují a že prý se moc družíme a co když do budoucna přibude několik vnoučat, to že bude taky na závadu pro přijaté dítě, bude se cítit tak jak když k nám chodí na návštěvu naše děti. A navíc i péče o nemocnou matku je vlastně také na závadu, co když se bude cítit, že ji odstrčíme a dítě nepřijme. Prostě byla jsem jak v Jiříkově vidění a to co jsem si myslela, že je kredit naší rodiny, kde jsou viditelné pozitivní výsledky, všechny dětí se postavily do života, vystudovaly, některé i založily rodiny a mají nás rádi tak, že i v dospělosti máme dobré vztahy, a navíc jsme schopní zvládat i každodenní péči o maminku, která by jinak skončila v ústavu, tak tohle všechno je vlastně to, co nám ublížilo v závěrečném hodnocení, to je prý na závadu.
Tímto poněkud smutným příspěvkem z internetové diskuze bych ráda ukázala, že i když je rodina semknutá a na přijetí nového člena se poctivě připravuje, 41
je výběr osvojitelů institucemi velice přísný a požadavky náročné a někdy nejednoznačné či pro zájemce o adopci nesrozumitelné a jeví se spíše jako libovůle úředních orgánů či expertů z oblasti medicíny či psychologie.
Ø
Krok č. 5: pátým krokem je tzv. období čekání. Toto období je určitě
velice nelehké. V současné době je více zájemců osvojitelů než pěstounů, ale naopak dětí, které jsou pro osvojení vhodná je méně. [Bubleová V. 2010: 21]
42
7
SHRNUTÍ Po vymezení podmínek, jež musí být splněny pro asistovanou reprodukci a
pro adopci, nyní zopakuji nejdůležitější body, ve kterých se tyto dvě instituce shodují a ve kterých se odlišují. Jak
asistovaná
reprodukce,
tak
adopce
pomáhá
neplodným
lidem
k vytouženému dítěti. Ve svém hlavním cíli se tedy shodují. První rozdíl vidíme ve chvíli, kdy si vedle sebe dáme možnou skupinu žadatelů pro asistovanou reprodukci a pro adopci.
• ASISTOVANÁ REPRODUKCE – O umělé oplodnění může zažádat pouze pár (muž a žena bez pokrevně příbuzenského vztahu). Pár žádající o umělé oplodnění nemusí žít v manželském svazku.
• ADOPCE – Osvojiteli se mohou stát lidé žijící v manželském svazku, ale i osoby osamělé, osoby žijící v partnerském svazku bez uzavření manželství, rodiny s vlastními dětmi, osoby ve středním věku (pokud mají přiměřené představy o věku dítěte, které chtějí přijmout), osoby se zdravotním postižením (pokud jejich zdravotní stav má dobrou prognózu a postižení nijak neomezuje pečovatelské a výchovné schopnosti). [Bubleová V. 2010: 19]
Zde vidíme rozdíl, asistovaná reprodukce má jednoznačnou definici, pro koho je daná instituce určena. V praxi, jak jsem ve své práci naznačila, se teoreticky může díky nedostatečnému legislativnímu ošetření docela lehce tato definice obejít. Adopce má skupinu potencionálních žadatelů poměrně obsáhlou. Ve výčtu jsou partnerské svazky, vyjma homosexuálních párů žijících v registrovaném partnerství, i singl osoby. Paradoxně jsou další kritéria pro splnění podmínek k zařazení do registru žadatelů nastavena velice striktně a podle různých internetových diskuzí bývá žádost např. singl ženy o dítě spíše zamítnuta.
43
Druhým rozdílem mezi oběma institucemi je podání žádosti (o provedení asistované reprodukce a žádost o zařazení do registru žadatelů).
• ASISTOVANÁ REPRODUKCE – U asistované reprodukce podává pár společnou žádost (podepsanou oběma partnery), kde souhlasí s provedením umělého početí a stvrzují, že si jsou vědomi všech informací, se kterými je před zákrokem lékař obeznámí. Muž musí navíc před každým zákrokem znovu potvrdit, že souhlasí s oplodněním ženy.
• ADOPCE – Žadatelé o adopci si musí podat žádost o tzv. zařazení do registru žadatelů o osvojení. K této žádosti musí žadatelé přiložit posouzení zdravotního stavu od posudkového lékaře, údaje o ekonomických a sociálních poměrech, souhlas s tím, že příslušný orgán sociálně právní ochrany je oprávněn zjišťovat si o žadateli další informace.
Nyní poukazuji na markantní rozdíl v první fázi žádosti o dítě. U asistované reprodukce není zapotřebí nic víc, než podpis obou žadatelů. Nikdo nezjišťuje jaké je finanční zajištění žádajícího páru, i přesto, že asistovaná reprodukce může pár přijít na nemalé výdaje a je zde možnost, že v obrovské touze po dítěti, jim nezbudou finanční prostředky na zabezpečení dítěte po narození. Zvláště v současné době možností různých ač nevýhodných půjček, mohou páry smýšlet o asistované reprodukci i v případech, kdy finanční prostředky aktuálně nemají. Pro budoucnost dítěte tato situace může vyústit špatným finančním zázemím. Stejně jako nikdo nezjišťuje finanční situaci páru, nezjišťuje ani sociální poměry, které v páru (rodině) panují. Je proto poměrně snadné pro jedince, kteří jsou z asistované reprodukce institucí vyloučeni, tuto situaci obejít. Nikdo nesoudí, zda žena z páru žádající o asistovanou reprodukci, nežije v soukromém životě v lesbickém vztahu nebo je ve skutečnosti singl. Stejně tak to platí i u opačného pohlaví. Definice je jasná, do centra musí přijít muž a žena a společně zažádat (podrobnosti a sociální poměry jsou nedůležité). Během podání žádosti o asistované
44
početí si centra nezjišťují žádné další informace o klientech, tak jako tomu je u žádosti o zařazení do registru žadatelů o osvojení.
Třetím rozdílem je stav po podání žádosti.
•
ASISTOVANÁ REPRODUKCE – U asistované reprodukce po podání žádosti posoudí lékaři zdravotní způsobilost ženy a poté již probíhají vyšetření a zákroky, které vedou k umělému oplodnění.
•
ADOPCE – Po podání žádosti o zařazení do registru žadatelů o osvojení, přijde k žadateli sociální pracovnice domů. Poté následuje odborné posouzení charakteru osobnosti, psychického stavu, předpokladů pro výchovu dítěte a stability partnerského vztahu (pokud je žadateli pár). Znovu dochází k posouzení zdravotního stavu. Dále se posuzuje prostředí, které v rodině panuje a postoj ostatních členů rodiny k osvojení dítěte. V případě, že žadatel obstojí při posouzení, je poslán na tzv. přípravný kurz.
Další poměrně výrazné rozdíly vyplývají z obrovské škály posuzování, jimiž musí projít žadatel o adopci. U asistované reprodukce se pouze posoudí zdravotní stav ženy, což je na uvážení jednotlivého lékaře, zda ženu zhodnotí jako vhodnou pro asistované početí či nikoliv. U adopce zkoumá žadatele velká skupina odborníků, řekla bych ze všech směrů. Je smutnou pravdou, že mnoho párů už v této fázi nevydrží těžký nápor institucí a svou žádost vezme zpět. Pro muže, ale i pro ženy je obtížné dát celé své soukromí na pospas úředníkům a v dalším kroku se octnout na kurzu, kde ze sebe musí vydat maximum dobrého, aby byli zařazeni do registru žadatelů.
45
8
ZÁVĚR Téma pro tuto bakalářkou práci jsem si zvolila po zkušenostech z porodního
sálu a vlastním zájmu této problematice porozumět. Asistovaná reprodukce, metoda, jež nemálo rodinám přinesla velké životní štěstí, je nezpochybnitelně budoucností reprodukční medicíny dnešního světa a my porodní asistentky, se s touto metodou budeme i nadále stýkat ve velké míře. Myslím si, že nejen lékařům, ale i porodním asistentkám by se měly věnovat přednášky, které se IVF týkají. Je nesmírně důležité, aby porodní asistentky, které dnes s oblibou v centrech asistované reprodukce pracují, byly seznámeny s veškerou problematikou tohoto fenoménu se týkající. Měly by být schopny, ženě správně poradit a dokázat se vcítit do její situace. Nejen tyto ambulantní porodní asistentky, ale i ty, které pracují na gynekologických odděleních a porodních sálech, by měli mít široké znalosti o asistované reprodukci. Ženy po opakující se ztrátě těhotenství jsou velice citlivé a v době hospitalizace přemítají o různých možnostech, co dělat dál. Porodní asistentka může ženě pomoci a poskytnout jí veškeré informace, které se asistované reprodukce, ale i adopce týkají. Cílem mé práce bylo, porovnat podmínky, které musí být žadatelem splněny pro asistovanou reprodukci a pro adopci. Během zpracování práce jsem využila vícečetných zdrojů dat, pomocí kterých jsem se snažila zmapovat, jaké instituce vstupují do procesu rozhodování o tom, kdo se může stát rodičem a jakým způsobem, a jaká je moc těchto institucí rozhodnout o adopci či asistovanou reprodukci povolit/zakázat, doporučit/nedoporučit. Analyzovala jsem proto nejen zákonné úpravy tohoto fenoménu, provedla jsem rozhovory s lékaři a zaměřila se také na diskusní fóra, ve kterých zájemkyně a zájemci o adopci či asistovanou reprodukci diskutují o úskalích, která musí na své cestě za získáním dítěte absolvovat. Zjistila jsem, že stejné instituce nahlíží na obě problematiky (adopci a asistovanou reprodukci) jiným způsobem. Zájemci o adopci a zájemci o asistovanou reprodukci si musí projít odlišnými cestami za dítětem. Cesta k osvojení dítěte vypadá na první pohled benevolentně, ale je velice složitá a sledována nesčetným množstvím institucí a odborníků. Cesta k početí asistovanou reprodukcí se jeví zcela
46
jasně a striktně daná, ale jak jsem ve své práci uvedla, jsou teoretické možnosti, jak pravidla jednoduše obejít. Během zpracování analýzy jsem objevovala stále nové poznatky k problematice, které mě překvapovaly a zároveň utvrzovaly v nadšení pro vybrané téma práce. Myslím si, že je tato problematika velice zajímavá ať už ze zdravotnického, psychologického, etického, sociologického ale i ekonomického pohledu. Doufám a věřím, že tato práce přinese důležité informace a pochopení problematiky studentkám porodní asistence, ale i porodním asistentkám, které se s danou problematikou v denní praxi setkávají.
47
9
SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY:
[1]
BIERMANN, CH. – RABEN,R. Maminkou ve čtyřiceti? 1.vyd.Praha: Portál 2006. 184 s. ISBN 80-7367-075-5
[2]
BUDAYOVÁ, K. – SOUKUPOVÁ, D. Asistovaná reprodukce v léčbě neplodnosti. Sestra, 2009, č. 10, s. 26-28
[3]
CITTERBART, K. Gynekologie. 2.vyd. Praha: Galén 2008. 319 s. ISBN 978-807262-501-7
[4]
CRHA, I. – VENTRUBA, P. – ŽÁKOVÁ, J. Průvodce léčbou poruch plodnosti. Informační příručka programu asistované reprodukce. Brno: Gynekologickoporodnická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice v Brně 2010
[5]
DOHERTY, C.M.- CLARK, M.M. Léčba neplodnosti : Podrobný rádce pro neplodné páry. 1.vyd. Brno : Computer Press, a.s. 2006. 121 s. ISBN 80-2510771-X
[6]
FRINTA, O. Asistovaná reprodukce – právo a současná praxe. Právní fórum, 2005, roč. 2, č. 4, s. 133-146. ISSN 1214-7966
[7]
GERYCHOVÁ, R. – HRUBAN, L. Využití ultrazvukové diagnostiky při sledování vícečetného těhotenství. Praktická gynekologie, 2004, č. 3, s. 3
[8]
HESSOVÁ, J. – KROUPOVÁ, L. Asistovaná reprodukce-etická úskalí a názory veřejnosti. Sestra, 2008, č. 10, s. 46-47
[9]
HOLEŠOVSKÁ, A. Bakalářská práce. Názory laické veřejnosti na asistovanou reprodukci, 2007. MU Lékařská fakulta
[10]
KONEČNÁ, H. Na cestě za dítětem : Dvě malá křídla. 1.vyd. Praha: Academia 2003. 296 s. ISBN 978-80-7262-591-8
[11]
MATĚJČEK, Z. a kol. Osvojení a pěstounská péče. 1.vyd. Praha: Portál 2002. 155 s. ISBN 80-7178-637-3
[12]
MELICHAROVÁ, D. Určení a popření mateřství, problematika subrogačního mateřství. Zdravotnictví a právo, 2000, č. 7-8, s. 24- 27
[13]
POLÁŠKOVÁ, E. Plánovaná lesbická rodina: Klíčové aspekty přechodu k rodičovství. 1.vyd. Brno: Tisk MSD, spol. s r. o. 2009. 249 s. ISBN 978-80-2105013-6 48
[14]
STEJSKALOVÁ, J. – ŠILHOVÁ,L. Matkou ve vyšším věku: Vliv věku na plodnost ženy a na průběh těhotenství. 1.vyd. Brno: Computer Press 2006. 102 s. ISBN 80-251-0987-9
[15]
ŠTROBOVÁ, J. Léčba neplodnosti. Sestra, 2006, č. 11, s. 27-28
Seznam internetových zdrojů: [16]
Bubleová, V. a kol. Průvodce náhradní rodinnou péčí. [online] [cit. 15.1.2011]. Dostupné z :
[17]
Čísla a statistiky. [online] [cit. 10.2.2011]. Dostupné z :
[18]
Dokument české televize. Alchymie bytí: Jak se pozná máma. Režie P.Horký [online] [cit. 30.12.2010]. Dostupné z :
[19]
Formy plateb,ceník. [online] [cit. 2.2.2011]. Dostupné z :
[20]
Léčba neplodnosti. [online] [cit. 3.11.2010]. Dostupné z :
[21]
Náhradní matku si přiveďte samy, vzkazuje lékař ženám s vadou dělohy. [online] [cit. 28.12.2010]. Dostupné z :
[22]
Obecná diskuze. Co se dozvím na přípravce a jak probíhá. [online] [cit. 18.1.2011]. Dostupné z :
[23]
Obecná diskuze. Odvolání proti rozhodnutí posudkového lékaře. [online] [cit. 18.1.2011]. Dostupné z :
[24]
Obecná diskuze. Fungující vlastní rodina je vlastně chyba. [online] [cit. 18.1.2011]. Dostupné z :
49
[25]
Otazníky okolo asistované reprodukce .[online] [cit. 6.1.2011]. Dostupné z :
[26]
Prohlášení o souhlasu s mimotělním oplodněním a výkony s ním spojenými. [online] [cit. 3.2.2011]. Dostupné z :
[27]
Seznámení pacientek s riziky asistované reprodukce. Gynekologie po promoci, 2007 č. 2, s. 58 [online] [cit. 12.1.2011]. Dostupné z :
[28]
Typy a příčiny neplodnosti. [online] [cit. 2.11.2010]. Dostupné z :
[29]
Úhrada pojišťovnou,ceníky. [online] [cit. 2.2.2011]. Dostupné z :
[30]
Úhrada výkonů. [online] [cit. 2.2.2011]. Dostupné z :
[31]
Výroční zpráva Centra asistované reprodukce LF MU a FN Brno- CAR 01 za rok 2009. [online] [cit. 1.2.2011]. Dostupné z :
[32]
Výsledky léčby. [online] [cit. 1.2.2011]. Dostupné z :
[33]
Výsledky léčby. [online] [cit. 1.2.2011]. Dostupné z :
[34]
Výsledky Sanatoria Helios. [online] [cit. 1.2.2011]. Dostupné z :
[35]
Výsledky Sanatoria Repromeda za období 2004-2010. [online] [cit. 1.2.2011]. Dostupné z :
[36]
ZAMYKALOVÁ, L. Kdo smí percipovat na asistované reprodukci?: Ustanovení hranic neplodnosti. Biograf, 2003, č.31, s. 27-54 [online] [cit. 28.12.2010]. Dostupné z :
[37]
Zdravotní pojišťovny v ČR hradí. [online] [cit. 6.1.2011]. Dostupné z :
Seznam použitých zkratek: AR
– asistovaná reprodukce
ART – asistovaná reprodukční technologie CAR – centrum asistované reprodukce DM
– diabetes mellitus
FSH
– folikuly stimulující hormon
GIFT – gamet intrafallopian transfer ICSI
– intracytoplasmatic sperm injection
IVF
– in vitro fertilizace
LH
– luteinizační hormon
MESA– micro-surgical epididymal sperm aspiration OHSS – ovariální hyperstimulační syndrom PCOS – syndrom polycystických ovarií PGD – preimplantační genetická diagnostika PID
– pelvic inflamatory disease
TESA – testicular sperm aspiration TESE – testicular sperm extraction TTTS – twin to twin transfusion syndrom VEX - vakuumextraktor ZIFT – zygote intrafallopian transfer
Seznam zákonů: [38]
Zákon č.20/1966 Sb. ze dne 30. 3. 1966, o péči o zdraví lidu. [online] [cit. 6.1.2011]. Dostupné z :
[39]
Zákon č.94/1963 Sb. ze dne 13. 12. 1963, o rodině. [online] [cit. 6.1.2011]. Dostupné z :
Anotace : Název práce:
Kdo se může stát rodičem?
Jméno a příjmení autorky:
Kristína Grznárová
Fakulta:
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Katedra:
Katedra Porodní asistence
Vedoucí práce:
Mgr. Lucie Jarkovská, Ph. D.
Počet stran:
52
Počet příloh:
1
Počet titulů použité literatury:
39
Klíčová slova:
adopce asistovaná reprodukce neplodnost
52
Příloha č. 1
Počty dětí v ústavních zařízeních (resort MPSV, MŠMT, MZ): Celkový počet dětí, které jsou v ústavních zařízeních umístěny na základě rozhodnutí soudu (ústavní výchova, ochranná výchova) je 8989 dětí (k 31. 12. 2009 zdroj MPSV) – zbývající počet dětí je v ústavních zařízeních umístěn na základě žádosti zákonných zástupců (většinou se jedná o děti se zdravotním postižením v zařízeních sociálních služeb). •
zdravotnická zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do 3 let) – ke konci roku 2009 umístěno 1391 dětí (zdroj UZIS)
•
školská zařízení (dětské domovy, výchovné ústavy, diagnostické ústavy) – umístěno 7878 dětí k 31.10.2009 (zdroj Český statistický úřad)
•
v domovech pro osoby se zdravotním postižením – umístěno v týdenním či celoročním pobytu 1107 dětí k 31.12.2009 (zdroj. předběžné výsledky šetření MPSV k 31.12.2009)
Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let - rok 2009 (v závorce v tabulce srovnání s rokem 2008), zdroj Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky
Zařízení
počet zařízení
kapacita lůžek
umístěno
v průběhu roku 2009 přijato
kojeneckých
34 zařízení
ústavů a
(v roce 2008 33) (v roce 2008 1871) (v roce 2008 1418) (v roce 2008 1981)
dětských domovů pro děti do tří let
1818 lůžek
1391 dětí
1966 dětí
Příloha č. 1