MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2011
Bc. Jana Bystřická
MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství
Bc. Jana Bystřická
Odlišnosti v komunikaci a v přístupu k seniorům Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Eva Malíková
Brno, duben 2011
Prohlášení autorky
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně, pod vedením vedoucího diplomové práce a že jsem použila pramenů uvedených v seznamu literatury.
………………………. Bc. Jana Bystřická
Brno 15. dubna 2011
Poděkování
Děkuji Mgr. Evě Malíkové za odborné vedení, za cenné rady a trpělivost při zpracování mojí diplomové práce a především za její čas, který mi věnovala. Rovněž děkuji paní Marii Švomové za konzultace a rady při statistickém zpracování dat. Také děkuji všeobecným sestrám Městské nemocnice Hustopeče za jejich pomoc při realizaci průzkumného šetření. Dále všem osloveným respondentům za ochotu a čas věnovaný vyplňování dotazníku. Děkuji i mojí rodině, nejen za morální podporu během studia.
OBSAH: ÚVOD…………….………………………………………………...……………...…….7 1 STÁRNUTÍ A STÁŘÍ………………………………………………..….9 2 PÉČE O SENIORY V HISTORII A V SOUČASNOSTI……..……….12 2.1 Historický pohled na péči o seniory………………………………….....12 2.2 Péče o seniory v současnosti……………………………………………15 3 DEMOGRAFICKÁ SITUACE………………………………....……...17 4 VÝZNAM KOMUNIKACE V PROFESI SESTRY………....………...18 5 CHARAKTERISTIKA A VÝZNAM KOMUNIKACE ………………21 5.1 Verbální komunikace…………………………………………………...21 5.1.1 Efektivní komunikace…………………………………………………..22 5.1.2 Aktivní naslouchání………………………………………………….....22 5.1.3 Techniky aktivního naslouchání………………………………………..23 5.1.4 Další doporučení pro efektivní komunikaci…………………………….24 5.2 Neverbální komunikace………………………………………………...25 6 SPECIFIKA KOMUNIKACE SE SENIORY……………….…………26 7 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ KOMUNIKACI……………………….…30 8 ODLIŠNOSTI A DOPORUČENÍ PRO KOMUNIKACI SE SENIORY……………………………………………………………….31 8.1 Kritéria verbální komunikace se seniory………..………………….…..31 8.2 Komunikace se seniory se smyslovým postižením…………………......32 8.2.1 Komunikace s osobami se sluchovou vadou………………………..…..32 8.2.2 Komunikace se zrakově postiženými……………………………….…..33 8.2.3 Komunikace s hluchoslepými osobami…………………………….…..34 9 KOMUNIKACE SE SENIORY S PORUCHOU ŘEČI……………......36 10 KOMUNIKACE S NEKOMUNIKUJÍCÍMI SENIORY……………....37 11 ALTERNATIVNÍ A AUGMENTATIVNÍ KOMUNIKACE…….…....40 11.1 Usnadňovaná komunikace………………………………………….…..40 11.2 Další systémy alternativní a augmentativní komunikace……………….41 12 KOMUNIKACE SE SENIORY S PROBLÉMOVÝM CHOVÁNÍM…42 12.1 Typy osobností………………………………………………………….42 12.2 Agresivní chování v ošetřovatelské praxi………………………………43 13 KOMUNIKACE SE SENIORY S DEMENCÍ…………………………47 13.1 Charakteristika demence……………………………………………......47 13.2 Další možnosti v komunikaci a přístupu k seniorům s demencí………..49 13.2.1 Reminiscence a reminiscenční terapie………………………………….49 13.2.2 Metoda validace………………………………………………………...51 13.2.3 Rezoluční terapie……………………………………………………….52 14 VÝZNAM KOMUNIKACE V EDUKACI…………………………….53 15 CHYBY V KOMUNIKACI SE SENIORY……………………………55 16 DOPORUČENÍ PRO KOMUNIKACI SE STARŠÍMI LIDMI…….….57 17 KVANTITATIVNÍ PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ…………………….......58 18 METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ………59 19 METODIKA TESTOVÁNÍ A OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZ…………….63 20 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH INTERPRETACE…………….67 21 DISKUZE………………………………………………………………89
21.1 21.2
Získané údaje o respondentech……………………………………..…..89 Zjištěné zkušenosti pacientů s přístupem a komunikací ze strany sester………………………………………………………………...…..90 21.3 Požadavky respondentů na chování a komunikaci ze strany sester a nejčastější příčiny nespokojenosti……………………………..……...92 ZÁVĚR…………………………………………………………………………………93 ANOTACE……………………………………………………………………………..96 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ…………………………………………......98 SEZNAM ZKRATEK………………………………………..……………………….102 SEZNAM TABULEK……………………………………………………..………….103 SEZNAM GRAFŮ…………………………………………..………………………..105 SEZNAM PŘÍLOH…………………………………………..……………………….106 Příloha č. 1 Dotazník pro pacienty Městské nemocnice Hustopeče…………...…..107 Příloha č. 2
Žádost o povolení dotazníkového šetření v Městské nemocnici
Hustopeče………………………………………………………………………….….114 SOUHLAS S PŮJČOVÁNÍM PRÁCE……………….………………………………115
ÚVOD Způsob, jakým pečujeme o své děti v době svítání jejich života a způsob, jakým pečujeme o staré v období soumraku jejich života, je měřítkem kvality společnosti. (Hubert Humprey)
Donedávna byl věk 65 let považován za hranici stáří. V dnešní společnosti se však řada šedesátníků jako staří nejeví. Výzkumy udávají, že postoje a aktivity dnešního sedmdesátníka odpovídají aktivitám padesátníka žijícího před dvaceti lety. Ověřovány byly i změny duševních schopností v závislosti na věku. Senioři nezpracovávají informace tak rychle a v řešení problémů mívají horší výsledky. Není však žádný důkaz o tom, že by se s věkem zhoršovala schopnost učit se. Souvislost se zdravím je však velmi úzká. Nemoc omezuje aktivity, sebevědomí bývá snižováno nečinností, smrt blízkého člověka způsobuje sociální izolaci a pocit opuštěnosti pak psychické strádání. Navíc uvědomování si konce života bývá spojeno s těžkou krizí. Stárnoucí člověk je postupně obklopován světem, kterému vládnou mladší. Všeobecná sestra (dále jen sestra) by měla umět seniorovi pomoci. Pomoc se týká mnoha oblastí, např. aby porozuměl tomu, co se s ním děje, zvládl bezproblémově pobyt v nemocnici, uměl přijmout své zdravotní obtíže a sníženou soběstačnost. Využívá k tomu nejen verbální a neverbální komunikaci, ale i činy. Důležité je pomoci seniorům s aktivním přístupem k životu i v nemoci. Umět je účinně motivovat, pomoci, poradit, povzbudit. 1 Pracuji jako sestra na jednotce intenzivní péče (dále jen JIP). Každodenně se setkávám se seniory při své práci. Otázka života seniorů se dotýká přímo či nepřímo nás všech. I my jednou zestárneme a budeme řešit, co bude dál. Nebýt nikomu na obtíž, a přesto dožít svůj život co možná nejkvalitněji a nejdůstojněji v kruhu své rodiny. Komunikovat se seniory hospitalizovanými v nemocničním zařízení bývá mnohdy obtížné. Neuspokojivý zdravotní stav spolu s vytržením z domácího prostředí u nich 1 VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 65 – 66.
často vede ke vzniku mnoha negativních emočních stavů a prožitků, např. nejistotě, strachu, obavám, úzkosti aj. Především při pobytu na JIP jsou nuceni vzhledem ke svému závažnému zdravotnímu stavu dodržovat klid na lůžku. Omezení pohybu ale senioři většinou velmi špatně tolerují. Bývají obklopeni a napojeni na mnoho pro ně neznámých přístrojů. V neposlední řadě jsou omezeny jejich kontakty s rodinou. Na všechny tyto změny se někteří senioři špatně adaptují. Často jsou zvýšeně citliví, plačtiví, někdy nedůvěřiví až agresivní. U většiny z nich dochází k rozvoji amentního stavu. Nelze je však za to odsuzovat, ale naopak hledat nové a nové možnosti komunikace a tím často předejít rozvinutí tohoto stavu. A právě problematiku komunikace se seniory jsem si vybrala jako téma své diplomové práce. Jejím cílem je zjistit, jak jsou senioři ve zdravotnických zařízeních spokojeni s komunikací ze strany sester. Dalšími cíli jsou: zjistit, zda sestry v komunikaci zohledňují a dodržují specifické odlišnosti seniorského věku, zda používaná komunikace má pozitivní vliv na seniory, jaké jsou nejčastější příčiny nespokojenosti seniorů a jak si senioři představují ideální komunikaci. Diplomová práce je členěna na dvě části: teoretickou a praktickou. Jednotlivé kapitoly teoretické části charakterizují stáří, péči o seniora v historii a v současnosti a demografickou situaci v ČR. V následujících kapitolách se zabývám komunikací, jejím významem v profesi sestry, zásadami pro komunikaci s vybranými skupinami seniorů, faktory, které komunikaci ovlivňují a chybami, kterých se sestry při komunikaci nejčastěji dopouští. Praktická část popisuje metodiku a organizaci průzkumného šetření. Na ni navazuje rozsáhlá kapitola výsledky průzkumu a jejich interpretace. Výsledky jsou prezentovány pomocí tabulek a grafů. V samotném závěru práce vyhodnocuji zjištěné údaje. Při zpracování diplomové práce jsem postupovala podle doporučení Ivanové, K. a Juřičkové, L.: Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením.
1. Stárnutí a stáří Každému životnímu období je přidělen vhodný a pravý čas. CICERO
Co vůbec znamenají pojmy stárnutí a stáří a jaký význam hrají v našem životě? Jejich charakteristikou a významem v našem životě se zabývalo již mnoho odborníků. Lze k nim přistupovat z mnoha různých úhlů pohledu. Můžeme si přitom uvědomit například to, že mezi okamžikem narození a smrti probíhá celý život, který plynule přechází přes jednotlivé vývojové etapy, nazývané také stadia, úseky apod. Každá etapa má své zákonitosti, které z ní vyplývají, ovlivňují kvalitu, způsob a rozsah našeho života, a my se jim musíme přizpůsobit. Každé vývojové období nám dává určité možnosti a v něčem nás naopak limituje. To platí i pro období stárnutí a stáří. To si ale vždy neuvědomujeme, a tak je stáří všeobecně chápáno spíše negativně, z pohledu ztrát možností a radostí života, naděje, optimismu, omezení. Stáří ale takové být nemusí. Všeobecný pohled na seniory a stáří je hodně rozšířen pouze jednostranně. Většina lidí si při zmínce o stáří představí nesoběstačnou osobu, neschopnou samostatného života, závislou na pomoci jiné osoby při všech běžných činnostech. Pro mnoho lidí je však stáří jedním z nejkrásnějších životních období, protože mají volný prostor k realizaci všeho, co zatím v životě z různých důvodů nestihli. Člověk, který umí využít šancí každého dne, umí i zdravě a pohodově stárnout.2 Období stáří předchází stárnutí. Jde o nezvratný biologický proces, který se týká celé přírody3. Je součástí našeho života. Každý z nás jistě přemýšlí, jak by chtěl toto období prožít. Je natolik významným fenoménem života, že zájem o procesy stárnutí, pátrání po příčinách a jeho oddálení provází lidstvo prakticky po celou dobu jeho existence.4 Průběh stárnutí je podrobně popsán, ale neznáme přesně jeho příčinu. Weber 5 rozděluje teorie stárnutí na dvě hlavní skupiny. Jsou to teorie stochastické – předpokládají, že děje 2 MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 13 – 14. 3 TOPINKOVÁ, E., NEUWIRTH, J., Geriatrie pro praktického lékaře, s. 13. 4 Srov. KALVACH, Z., a kolektiv, Geriatrie a gerontologie, s. 41. 5 Srov. WEBER, P., . Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 13 – 15.
spojené se stárnutím jsou náhodné a s věkem přibývá poruch buněčného řízení. Teorie nestochastické interpretují stárnutí jako geneticky předurčené. Jednotlivé etapy lidského života jsou členěny mnoha odborníky podle různých kritérií. Mezi jednotlivými klasifikacemi jsou menší či větší rozdíly. Např. odborníci SZO (Světové zdravotnické organizace) sjednotili základní klasifikaci vyššího věku následovně6: 45 – 59 let
střední (zralý) věk
60 – 74 let
vyšší věk (rané stáří)
75 – 89 let
stařecký věk (senium, vlastní stáří)
90 let a výše dlouhověkost Bez ohledu na definice a klasifikace tvoří stáří přirozenou a závěrečnou etapou v rámci ontogenetického vývoje člověka. Toto stádium má své specifické znaky, kterými se od předchozích etap odlišuje.7 Je to období života, ve které dochází ke změnám ve struktuře a funkci organizmu. Jedná se především o změny v oblasti fyzické, psychické, emoční a sociální. Změny tělesné mohou být viditelné, jiné ne. Můžeme mezi ně zahrnout např. změny dýchacího, kardiovaskulárního, trávícího, vylučovacího, imunitního a nervového systému. Změněny jsou i kůže, přídatné orgány, kosterní svalstvo, tělesná teplota a smyslové vnímání. Stáří je také provázeno vyšší nemocností. Topinková8 charakterizuje nemocnost ve stáří následovně: -
s věkem narůstá celková prevalence a polymorbidita;
-
mění se spektrum chorob – je vyšší výskyt chronických a degenerativních onemocnění;
-
zvyšuje se riziko přechodu do chronicity.
Stárnutí organismu na všech jeho úrovních začíná pozvolna. Pro psychiku seniora je velmi důležité, jak ho hodnotí jeho okolí. Psychické změny zahrnují i lidské vědomí. Mezi jednotlivými seniory však existují individuální rozdíly. Někteří si udrží mentální svěžest až do vysokého věku, jiní ji ztratí ještě dříve, než zestárnou. Každý stárne jinak, stáří bývá odrazem celého našeho života. Osobnost starého člověka je výsledkem celého předchozího vývoje, a proto mnohé vlastnosti, které připisujeme stáří, nejsou důsledkem 6 HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek sociální gerontologie, s. 10. 7 Srov. HOLMEROVÁ, I., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K., Vybrané kapitoly z gerontologie, s. 59. 8 TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi, s. 5.
věku, ale individualitou každé osobnosti.9 Se zvyšujícím se věkem postupně klesá vitalita a energie, celkově se zpomaluje psychomotorické tempo. Objevují se poruchy paměti a to ve snížení schopnosti uchovávat a zpracovávat nové informace. Intelekt zdravých seniorů však zůstává zachován. Nastávají změny v citové oblasti, klesá psychická adaptabilita.10 K sociálním změnách dochází především v období odchodu do penze. Zde hraje velkou roli skutečnost, jak tuto změnu senior příjme a adaptuje se na ni. Najednou je vyřazen ze své sociální role. Cítí se neužitečný, nepotřebný, trpí pocitem méněcennosti, dochází k omezení sociálních kontaktů, mění se ekonomické zabezpečení. Na straně druhé má možnost věnovat se svým zálibám, provozovat aktivity, na které mu dříve nezbýval čas nebo také cestovat. Závažnou změnou je pro člověka smrt životního partnera, která s sebou přináší pocit prázdnoty, opuštěnosti a bilancování vlastního prožitého života. Dobré vztahy s rodinou bývají v tomto období neocenitelnou hodnotou.11 I když může být stáří jednou z nejtěžších etap života, záleží na každém z nás, jak ji dokáže přijmout a prožít. Období stárnutí a stáří může být plnohodnotným obdobím života, kdy jedinec vyrovnaně přijímá svůj věk, užívá si odpočinku a uvolněný prostor vyplňuje různými činnostmi. Akceptuje novou situaci. Ne každý má ale sílu a schopnost přijmout přibývající léta i s omezeními, které nám stáří může přinášet. Jednotlivci často zaujímají postoj ke stáří podle toho, jak byli schopni vyrovnávat se s náročnými situacemi v průběhu života. Přesto je však tento postoj ovlivněn celou řadou dalších okolností jako jsou např. prostředí, výchova, vzdělání, kulturní a společenské vlivy aj.12 Jednotlivé reakce na stáří bývají různé. Ideální je, když je jedinec soběstačný, optimistický, vstřícný, přizpůsobivý a tolerantní. Jiní preferují spíše pohodlný způsob života a spoléhají na materiální zajištění, nejlépe rodinou. Vyskytují se však jedinci, kteří nechtějí akceptovat svůj věk, oddalují svůj odchod do penze. Nejzávažnější postoj je takový, kdy se jedinec zlobí sám na sebe, protože nebyl v životě příliš úspěšný a není schopen si to odpustit.13
9 Srov. HOLMEROVÁ, I., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K., Vybrané kapitoly z gerontologie, s. 60. 10 Srov. POLEDNÍKOVÁ, L., Geriatria a gerontologické ošetřovatelstvo, s. 12. 11 Srov. POLEDNÍKOVÁ, L., Geriatria a gerontologické ošetřovatelstvo, s. 12. 12 Srov. MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 24. 13 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Fenomén stáří, s. 114 – 116.
2.
Péče o seniory v historii a v současnosti
Otázky, jak zajistit péči o staré a nesoběstačné rodiče a jaké jsou povinnosti dětí, když jejich rodiče ztrácejí sílu, zdraví a soběstačnost, nás provázejí již několik staletí. Každá společnost a dokonce i každá generace si vytváří svůj vlastní ideál biblického „Cti otce svého a matku svou...“14
2.1 Historický pohled na péči o seniory Teorie a úvahy o stáří byly v průběhu historie poměrně protichůdné. Setkáváme se s rozličnými modely přijetí života stárnoucích lidí. Obraz starých, bezmocných, nemocných, trpících a nepotřebných byl v následujících historických etapách vystřídán obrazem stárnoucího člověka, který je spojován s moudrostí, zkušeností, úctou a vážností. Starý člověk v minulosti se musel nezřídka o úctu a uznání „rvát“.15 Péče o starou populaci, děti, handicapované, duševně nemocné nebo sociálně potřebné a jejich možnosti se v průběhu času měnily. Úroveň poskytované péče pak vypovídala o dané kultuře společnosti. V dobách míru a rozvoje se péče o staré rozvíjela daleko více než v době válečné nebo v době ekonomických a kulturních krizí. Na druhé straně se objevují první projevy organizované lidské ušlechtilosti a obětavosti. Byl to například vznik rytířských řádů ve středověku, jejichž cílem bylo ošetřování nemocných a raněných v dobách válek. Tato obětavost se pak projevovala i ve vztahu k bezmocným a opuštěným starým lidem. V minulosti připadala starost o staré a nemohoucí zejména rodině, tzn. že péče o těžce nemocné a umírající byla převážně laická. Umírání mělo po staletí stejný scénář: každý věděl, jaká je jeho role. Pečovat o umírajícího člena rodiny bylo samozřejmé tak, jako byla samozřejmá smrt. I nemocný věděl, co se bude dít, až přijde čas. Vždyť i on sehrál nejednou roli doprovázejícího. Syn sekundoval u lůžka umírajícího otce a s jistotou věděl, že historie se bude opakovat a že jeho potomek bude jednou přítomen jeho těžké hodince. Z generace na generaci přecházely zkušenosti, jak pečovat.16 14 TOŠNEROVÁ, T., Pocity a potřeby pečujících o starší rodinné příslušníky, s. 5. 15 Srov. HOLMEROVÁ, I., ZIKMUNDOVÁ, K., JURAŠKOVÁ, B., Vybrané kapitoly z gerontologie, s. 59. 16 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Fenomén stáří, s. 363 – 364.
Mnohdy pomohli bohatí a vlivní lidé, často na sebe tento úkol převzala také církev. Pro staré a nemohoucí se z iniciativy začala rozvíjet charitativní pomoc a péče. V dobách raného středověku vznikaly první církevní instituce zabývající se pomocí starým lidem – gerontotrofium a chudým – ptochotrofium. Postupně tak byly zakládány chudobince a starobince, klášterní a městské ošetřovatelské domy, které se v průběhu dějin přeměnily na domovy důchodců známého typu. Jejich organizaci a vedení zajišťovaly většinou kláštery a později městské a obecní rady. Tato zařízení plnila především azylovou funkci pro nemajetné, chudé a staré lidi. Již ve 14. a 15. století vznikaly na území pozdější Jugoslávie „domovy pro staré lidi“ a v Nizozemí specifické objekty hofjes s malými pokojíčky pro staré lidi. V Anglii vychází v roce 1504 snad vůbec první zákon, který se pokoušel řešit problémy starých lidí, a to jejich specifickou ochranou. Následně pak bylo vydáno první chudinské právo, které deklarovalo vybírání povinného poplatku na podporu starých lidí. Podobný vývoj prodělal systém péče o seniory i v dalších zemích Evropy. Kromě chudobinců a starobinců vznikaly pro situované občany „penziony pro dámy a pány“ či jejich obdoby. To byla již předzvěst systematické péče o seniory, která se začala intenzivně rozvíjet ve 20. století, kdy zejména po 2. světové válce vznikaly systémy sociální péče a v jejich rámci domovy důchodců a další typy specializované ústavní péče.17 Obdobně se rozvíjela péče o staré lidi i u nás. Přibližně ve 12. století vznikaly špitály provozované církevními řády. Plnily spíše funkci sociální než léčebnou. Poskytovaly nocleh, stravu a odpočinek chudým a starým lidem. Středověké špitály byly prvním zařízením pro dlouhodobý a trvalý pobyt starých lidí. Bohatí senioři byli léčeni doma nebo v klášterních nemocnicích. V 15. a 16. století vznikají obecní ústavy pro zchudlé a staré občany na území Prahy. Od 17. století jsou na našem území zakládány klasické nemocnice. S rozvojem medicíny v nich začíná postupně převládat léčebná složka, mizí jejich azylový charakter a staří lidé jsou pak po staletí umísťováni do starobinců a chudobinců. Za doby vlády Josefa II. (1741 – 1790 ) se na základě farní chudinské ústavy začala také v Čechách rozvíjet cílená péče o staré. Na panstvích vznikaly farní chudinské instituty pro nezaopatřené, chudé nebo staré lidi. Podle tzv. domovského práva z roku 1863 byla domovská obec povinna postarat se o chudé, handicapované a staré a poskytnout jim 17 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 39 – 40.
nutnou výživu a opatření v nemoci. Tato dvě práva se stala základem novodobého systému sociální péče. Tím, že byla tato péče někým garantována, začala vykazovat první známky institucionalizované péče. Na úrovni státu, měst a obcí byly budovány a provozovány chudobince, starobince, pastoušky a nemocnice pro chudé. Péče v nich byla obecně na nízké úrovni a zpravidla byla poskytována jako vzájemná pomoc nemocných ve spolupráci s omezeným počtem ošetřovatelek, které byly většinou řádovými sestrami bez odborné přípravy a vzdělání. Velký rozvoj nastal během první republiky, kdy byla ustanovena správa pro otázky sociální péče, která spadala pod ministerstvo sociálních věcí. Začala vznikat nová zařízení pro staré lidi. Kromě institucionální a státní péče poskytovaly pomoc starým lidem různé dobročinné organizace a církve. Péče o staré lidi pak byla následně rozdělena na péči zdravotní a sociální. Systém péče o staré lidi se postupně vyvíjel od středověké laické, dobročinné a nesoustavné péče až k péči garantované státem, městem či příslušnou obcí. V roce 1929 byla v Praze založena R. Eiseltem první specializovaná instituce pro seniory na světě -
Klinika nemocí stáří, která měla velký význam pro
rozvoj specializované zdravotní péče o seniory. Po 2. světové válce dochází k masivnímu rozvoji ústavní péče zaměřené především na materiální a sociální zabezpečení. Po roce 1954 jsou stávající „domy odpočinku“ pro seniory přetransformovány na domovy důchodců. Od poloviny minulého století dochází také k rozvoji pečovatelských služeb pro osamělé seniory. O dvacet let později se budují první domy s pečovatelskou službou, kde jsou soustředěni senioři ze vzdálených a špatně dostupných míst. V sedmdesátých letech vznikají první léčebny dlouhodobě nemocných, jejichž pacientské spektrum tvoří převážně nemocní staří lidé. Od osmdesátých let jsou pak provozovány specializované geriatrické ordinace a oddělení. Se změnou politické situace po roce 1989 a vlivem iniciativ nestátních subjektů (především církevních) vznikají v ČR nové instituce a služby určené seniorům, např. charitní pečovatelská služba.18
18
Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 41.
2.2 Péče o seniory v současnosti Významné změny nastaly od platnosti zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, tj. od 1.1.2007. Změny se týkají celé sociální oblasti a jsou v něm přesně popsány podmínky a pravidla pro poskytování sociální služby. Zákon stanovuje tři druhy sociálních služeb (terénní, ambulantní a pobytové) a přesně je definuje19. Vymezuje typy zařízení sociální péče a cílovou skupinu uživatelů, pro kterou jsou určena. Uživatelem sociální služby může být jakákoliv osoba v nepříznivé sociální situaci, se zdravotním postižením či s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Tito a osoby závislé na pomoci jiné osoby při běžných denních činnostech mají nárok na poskytování příspěvku na péči. Zákon k tomu účelu člení příspěvky do čtyřech kategorií a rozlišuje je i podle věku. Příspěvek náleží přímo osobě s nepříznivým zdravotním stavem a je určen na úhradu potřebných služeb, pomůcek aj. 20 Za zcela zásadní odlišnost lze považovat změnu v poskytování druhu sociální služby. Nastal výrazný odklon od poskytování pobytových služeb a preferují se služby ambulantní a terénní. Jejich vhodná kombinace a pokrytí umožňuje nejen seniorům, ale i jiným osobám setrvání ve svém přirozeném sociálním prostředí. K pokrytí nákladů s tím spojených slouží přiznaný příspěvek na péči. Poskytování pobytové sociální služby je variantou až po vyčerpání předchozích možností a je určeno pouze pro osoby závislé na pomoci jiné osoby při běžných denních činnostech. Záměrem je především integrace jedinců do komunity, umožnění setrvat v domácím prostředí, ale také omezení nejnákladnějšího druhu pobytové sociální služby. Dřívější domovy důchodců byly rozčleněny a jsou určeny pro konkrétní cílovou skupinu uživatelů. Proto jsou dnes v typologii pobytových sociálních zařízení domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem a domovy pro osoby se zdravotním postižením.21 Další, doplňkovou možností jsou sociální služby ve zdravotnických zařízeních ústavní péče. Jsou realizovány ve zdravotnických zařízeních. Zde jsou přechodně umístěny 19 Srov. Stručný průvodce zákonem o sociálních službách. . [online] 20 Srov. zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, ČÁST DRUHÁ. [online] 21 Srov. zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, ČÁST TŘETÍ. [online]
osoby nevyžadující poskytování zdravotní péče, ale nesoběstačné, u nichž se připravuje poskytování vhodného druhu sociální služby. Zřizovatelem pobytových sociálních zařízení již není stát, ale nejčastěji kraje, obce nebo MPSV. Poskytovatelem sociálních služeb jsou subjekty zřizované obcí a krajem, nestátní neziskové organizace a fyzické osoby s širokou nabídkou služeb a MPSV. Každý poskytovatel sociální služby je povinen být zaregistrován v registru příslušného krajského úřadu. Získání registrace je možné pouze při splnění řady zákonných podmínek.22 Z mnoha typů neziskových organizací jsou nejčastěji poskytovateli sociálních služeb církve, občanská sdružení aj.23 Poskytování sociálních služeb prošlo v posledních letech velmi významnou proměnou. Velký důraz je kladen na kvalitu všech poskytovaných druhů služeb. Proto jsou všichni poskytovatelé sociálních služeb povinni mít vypracované sociální standardy a k nim související dokumenty a musí je dodržovat. Je tím garantována především ochrana práv uživatele. Služby jsou každému uživateli sociální služby poskytovány na základě vypracovaného individuálního plánu, na jehož tvorbě se podílí kompetentní pracovníci společně s klientem. Rozsah služeb je vždy poskytován na základě uzavřené písemné dohody. Tzn., že senior se sám rozhoduje, které služby si v pobytovém sociálním zařízení tzv.
„koupí“. Jeho
požadavky na poskytovanou sociální službu a její změny musí být respektovány.24 Cílem všech opatření je zachování aktivní spoluúčasti seniora v pobytovém sociálním zařízení, který již není pouze pasivním příjemcem poskytované péče. Veškeré dohodnuté služby mají aktivizační charakter. Podporují udržování jeho soběstačnosti a respektují autonomii seniora. Spektrum doplňkových služeb, volnočasových aktivit a forem aktivizace se podstatně rozšířilo. Ochrana práv uživatelů služeb je zajištěna a poskytované služby se staly transparentní. V centru pozornosti při poskytování každého druhu sociální služby nyní stojí senior nebo jiná nesoběstačná osoba. A to je jistě při srovnání s péčí o seniory v historickém pohledu velmi pozitivní skutečnost.
22 Srov. zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, ČÁST TŘETÍ, HLAVA II. [online] 23 Srov. HERMAN, J., HERMANOVÁ, M., a kol., Základy managementu sociálních služeb, s. 21. 24 Srov. Standardy kvality sociálních služeb. [online]
3.
Demografická situace
Vědní disciplína, která na základě statistických údajů zkoumá počet, strukturu a pohyb obyvatelstva, se nazývá demografie. A právě demografové upozornili již koncem 70. let 20. století na to, že lidstvo celého světa stárne. Iniciovali Světové shromáždění o stárnutí a stáří, které se konalo v roce 1982 ve Vídni. Zde se začalo veřejně hovořit o celospolečenské starosti o stárnoucí obyvatelstvo planety.25 Demografické údaje hovoří jasně: naše, evropská i celosvětová populace stárne a samozřejmě přibývá starých lidí, kteří potřebují zdravotní nebo sociální pomoc. Haškovcová26 poukazuje na odhady, podle nichž každý třetí člověk který vstoupí do ordinace praktického lékaře nebo vyhledá sociální pomoc je starší 60 let. Klasický strom života (věková pyramida), který vyjadřuje vzájemný poměr různých věkových skupin populace, se dramaticky změnil a „převrátil“. Stárnutí populace je jedním z významných demografických trendů současné doby, které se v celosvětovém měřítku stává problémem jednadvacátého století. Postupně se mění věková struktura obyvatelstva určité geografické jednotky tak, že se zvyšuje podíl osob starších 60 nebo 65 let a snižuje se podíl osob mladších 15 let. Věková struktura je ovlivňována třemi základními složkami: porodností, úmrtností, a migrací. Stárnutí společnosti bývá nejčastěji způsobeno pomalým růstem počtu mladých věkových skupin, tj. nižší porodností a urychleným nárůstem počtu obyvatel vyšších věkových skupin, tj. nižší úmrtnosti. Tyto dva různé procesy jsou označovány jako „stárnutí od základny“ způsobené snižováním porodnosti a „stárnutí od vrcholu“ jako výsledek rychlého poklesu úmrtnosti. V průběhu dalších let se obrátí poměr dětské a seniorské populace. K vyrovnání obou podílů by mělo dojít kolem roku 2050, kdy obě věkové skupiny budou tvořit asi 20 % světové populace. Na přelomu 21. a 22. století se podíl seniorů zvýší na 30 % a podíl dětí se sníží na 18 %. Podle OSN můžeme také očekávat značný nárůst obyvatelstva velmi vysokého věku, tedy osob osmdesátiletých a starších, kterých bylo v devadesátých letech minulého století pouhé jedno procento. 27 25 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek sociální gerontologie, s. 14. 26 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek sociální gerontologie, s. 5. 27 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 16 – 17.
4.
Význam komunikace v profesi sestry Kde se dotýkáte duše, léčíte tím, čím jste, ne tím, co znáte. S. Freud
Komunikace bývá zdrojem příjemných i nepříjemných emocí. Zdrojem radosti, spokojenosti, ale i stresů. Její základní pravidla platí pro každou oblast lidské činnosti a chování. V běžném životě zpravidla podléhá sociální kontrole – řídí se určitými pravidly, normami, etiketou apod. Odlišnosti lze však najít v profesních sférách – vyskytují se zde specifické požadavky. To platí i pro komunikaci ve zdravotnictví, kde se komunikace stává klíčovým nástrojem v péči o nemocné.28 Podle Špatenkové a Králové by se měly sestry snažit komunikaci s pacientem kultivovat tak, aby mohli být s průběhem a výsledkem komunikace spokojeni nejen zdravotničtí pracovníci, ale především sami pacienti. Je prokázáno, že projevy úcty, respektu a empatické naslouchání sester při léčbě a ošetřování výrazně zvyšují spokojenost pacientů. 29 Pacienti jsou během svého pobytu v nemocnici vystaveni mnoha nepříjemným, náročným a stresovým situacím. Mezi ně patří např. adaptace na cizí prostředí, rozlišování
mnoha
osob
(lékařů,
sester,
jiných
lékařských
i
nelékařských
zdravotnických pracovníků), absolvování bolestivých a nepříjemných zákroků, odhalování (obnažování) těla a narušení intimity a mnoho dalších. Vytvoření dobrého vztahu mezi sestrou a pacientem ale není možné bez efektivní komunikace. Sestra musí umět s pacientem komunikovat. A nejen s ním, také s ostatními členy multidisciplinárního týmu. Je to součást její odborné kompetence. Správně vedená komunikace sestry totiž umožňuje získat pacienta ke spolupráci na léčbě a s jinými zdravotnickými pracovníky pak vede k adekvátní týmové spolupráci
28 ŚPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ, J., Základní otázky komunikace. Komunikace nejen pro sestry ,s. 7. 29 Srov. ŚPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ, J., Základní otázky komunikace. Komunikace nejen pro sestry, s 124.
a kvalitní péči o pacienta. Pokud není dobrá komunikace, nemůže být dobrá ani péče.30 Opakované nebo dlouhodobé setkávání se s intimitou druhého člověka, zátěž plynoucí z intenzivního zabývání se lidmi kteří jsou ve stresu klade nároky na osobnost sestry. Od ní se očekává, že kromě odborné náplně práce bude také připravená a schopná pomáhat pacientovi zvládat jeho těžkou situaci, která se navíc mění se změnou stavu pacienta, na kterou by měla pružně reagovat.31 Pro všechny, kteří pracují v profesích, kde se setkávají s člověkem jako příjemcem své práce, je důležitá oblast sociálních dovedností. Ošetřovatelská praxe klade schopnost interakce s nemocnými i kolegy na významné místo. Veškeré dění se odehrává formou interakcí a komunikace. Interakce probíhá neustále, jedná se o reagování lidí navzájem. Pokud dojde k výměně informací, jedná se o komunikaci. Schopnost komunikovat je důležitá i v soukromém životě. Její ztráta vede mnohdy k závažnému ohrožení vztahu.32 V ošetřovatelském procesu je komunikace výměnou informací, které se týkají zdraví a péče mezi pacientem a sestrou. Komunikace je kontinuální a dynamický proces, při kterém pacient i sestra sdílejí a interpretují určité informace a také budují a rozvíjejí vzájemné vztahy. 33 Sestra musí ve své práci rozlišovat specifika komunikace v následujících rovinách: −
při komunikaci s pacienty a jejich okolím;
−
při komunikaci s kolegy (tzv. interpersonální
komunikace v rámci týmové
spolupráce). Komunikaci je možné dělit a charakterizovat mnoha různými způsoby. Pro potřebu práce sestry je doporučeno následující dělení profesionální komunikace34: Sociální komunikace - jedná se o běžný hovor, při němž celkové ladění vytváří vztah nemocného k osobám, které o něj pečují. Nemocný člověk pozitivně přijímá možnost komunikace s druhými lidmi. Pro sestru je to příležitost k navázání vztahu s nemocným, a to zejména při hygieně, úpravě lůžka, podávání stravy apod. Specifická (strukturovaná) komunikace - tato oblast komunikace je náročná u osob se sníženou schopností komunikovat. Zde sdělujeme důležitá fakta, motivujeme 30 Srov. ŠPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ, J., Základní otázky komunikace. Komunikace nejen pro sestry, s. 7. 31 Srov. BARTOŠÍKOVÁ, I., O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry, s. 14. 32 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 11. 33 Srov. ŠPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ, J., Základní otázky komunikace. Komunikace nejen pro sestry, s.9. 34 VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 12.
nemocného k další léčbě, působíme edukačně. Specifická komunikace klade vyšší nároky na srozumitelnost sdělení a vyžaduje, aby si sestra ověřila, zda nemocný sdělení rozuměl a akceptuje ho. Terapeutická komunikace - probíhá často formou rozhovoru s nemocným. Poskytujeme oporu a pomoc v těžkých chvílích. Cílem terapeutické komunikace je zvýšit účinnost jiných léčebných přístupů. Charakteristika efektivní komunikace35: d) mluvčí i příjemce dostávají důležité informace; e) je zachována jejich důstojnost; f) mají prostor pro zopakování a pro dotazy; g) mohou vyjádřit svůj názor, komunikace je kongruentní (tj. shodná na verbální i neverbální úrovni) .
35 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 11 – 13.
Charakteristika a význam komunikace
5.
„Komunikace nás nezachrání, ale nebudeme zachráněni bez ní“ (W. V. Haney) Slovo komunikace dříve označovalo vozovku nebo silnici. Dnes ho běžně používáme na označení toho, co lidi spojuje, když se navzájem o něčem informují, řeší problémy, radují se, anebo se společně trápí. Mezi lidmi toho probíhá opravdu hodně, a to jak na slovní i mimo slovní úrovni, že to nedokážeme vyjádřit žádným jiným, jednodušším slovem. Slovo komunikace pochází z latinského communicare – dělat něco společným, radit se, rokovat. 36 Všichni lidé mají potřebu komunikovat. Komunikace se může jevit jako jedna z přirozených a nejjednodušších aktivit v životě člověka. Kromě mnoha různých charakteristik se komunikace také člení. Členění jsou odlišná podle zvolených kritérií. Základní rozčlenění je na verbální a nonverbální (neverbální) komunikaci.
5.1
VERBÁLNÍ KOMUNIKACE
Jedná se o sdělování informací pomocí slov nebo znakovými symboly. Řeč je typicky lidská duševní funkce. Je tím nejdůležitějším, čím se člověk odlišuje od ostatních živých tvorů. Řeč lidem umožňuje komunikovat, myslet, ovlivňovat sama sebe i druhé. Je vývojově mladší než neverbální komunikace. Na celkovém účinku komunikace se podílí více než 50 % výraz tváře a pohyby těla, 40 % vokální a hlasové charakteristiky řeči a asi jen 7 % výsledného efektu komunikace je dáno obsahem toho, co se říká.
36 HERMANOVÁ, M., HERMAN, J., PROKOP, J., Aktuální kapitoly z péče o seniory, s. 9.
5.1.1
EFEKTIVNÍ KOMUNIKACE „Je krásné spolu mlčet, krásnější spolu se smát.“ Friedrich Nietzsche
Jedná se o otevřenou komunikaci, kde nedochází ke zkreslení informací a komunikující partneři si rozumí. Je to taková komunikace, která má jasně stanované cíle a umožní pochopení problému pacienta, popř. jejich vyřešení společnou aktivitou.37 Podle Pokorné38 je podmiňována naplněním sedmi bodů:
důvěryhodnost – příjemce spoléhá na sdělovatele, na kompetentnost jeho informačních
zdrojů v dané problematice;
kontext – kontext nesmí být v rozporu se sdělením;
obsah – musí odpovídat sytému hodnot příjemce;
jasnost - sdělení musí být vyjádřeno v jednoduchých pojmech;
kontinuita a konzistence – komunikaci je třeba považovat za nikdy nekončící proces, vyžadující neustálé opakování;
kanály – jednou vytvořené komunikační kanály je třeba využívat, tvorba nových je velice složitá;
schopnost veřejnosti – komunikace musí počítat se schopnostmi příjemců. Je nejefektivnější, vyžaduje – li co nejmenší úsilí na straně příjemce.
5.1.2
Aktivní naslouchání
Je jednou z možností efektivní komunikace. Jde o stav, kdy aktivně posloucháme druhou osobu a snažíme se porozumět tomu, co nám sděluje. Nejedná se jen o pouhé poslouchání. Aktivně naslouchající na sdělení reaguje, dává najevo, že poslouchá a porozuměl obsahu předávaných informací. Naslouchající dále reaguje, poskytuje zpětnou vazbu, podporuje. Pokouší se pomoci najít odpovědi na otázky a řešení problému spolu s osobou, která je sděluje. Při použití techniky aktivního naslouchání 37 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 29. 38 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 29.
hovořícího nepřerušujeme, nedáváme rady ani doporučení. Jedná se o sociální – partnerský přístup. Opakem je tradiční paternalistický přístup. Nejvyšším stupněm naslouchání je empatický přístup.39 Fáze aktivního naslouchání40 Při používání techniky aktivního naslouchání v komunikaci je potřebné respektovat určitá stadia, označovaná jako fáze. Dodržením správného způsobu a postupu v jednotlivých fázích docílí naslouchající maximálního efektu pro účastníka hovoru, v tomto případě svěřující se osobu. První fáze – dochází při ní k identifikaci emocí. Svěřující se osoba se může chovat nepředvídatelně, spíše naznačuje nežli konkrétně popisuje své obtíže. Druhá fáze – je charakterizována snahou porozumět souvislostem. V této fázi je vhodné nechat
bez přerušování hovořit svěřující se osobu o svých potížích či
problémech a pokud možno vůbec do sdělovaného projevu nezasahovat. Aktivně naslouchající pozorně poslouchá, sleduje všechny projevy a své porozumění vyjadřuje např. kývnutím hlavy a jinými neverbálními projevy. Třetí fáze – období nalezení řešení problému. Svěřující se osoba by sama měla hledat postupy k řešení problémů. Vyřeší - li problém jedinec sám, pomůže mu to získat sebejistotu, schopnost zvládat zátěžové situace bez pomoci druhých. To je jednoznačně nejvyšší forma pomoci. 5.1.3
Techniky aktivního naslouchání41
Ke zvýšení efektu aktivního naslouchání je velmi vhodné a prospěšné citlivé použití vhodných komunikačních technik. S jejich pomocí si naslouchající ověřuje, zda správně porozuměl vyjádřenému sdělení, tj. komuniké. Další důležitý přínos použití zmiňovaných technik při aktivním naslouchání spočívá v tom, že poskytují zpětnou vazbu svěřující se osobě a vytváří jí ideální prostor k dalšímu svěřování. Naslouchající je zaměřen na partnera. Zájem o sdělení vyjadřuje verbálně, paralingvisticky a neverbálně. Umění naslouchat ale není dáno všem lidem stejnou měrou. Argument, že jde o neměnný stav rozhodně nemůže obstát v odůvodnění nízké kvality naslouchání. 39 Srov. POKORNÁ, A.,Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 31. 40 Srov. POKORNÁ, A.,Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 31. 41 Srov. POKORNÁ, A.,Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 32 - 34.
Rozšířením teoretických znalostí a systematickým tréninkem je možné dosáhnout zřetelného zlepšení. Tím se kvalita a výsledný efekt aktivního naslouchání stává pro svěřující se osobu podstatně uspokojivější. Jednotlivé komunikační techniky mohou být využity ve všech fázích naslouchání. Lze využít všechny nebo jen některé. Přehled vhodných technik podle Pokorné42: Technika povzbuzení – vyjadřuje zájem o osobu a diskutované téma a tím podněcuje druhého k hovoru. Technika objasnění – pomáhá objasnit podstatu sdělovaného problému a slouží k získávání informací. Technika zrcadlení - používá se k vyjádření pochopení pocitů druhé osoby. Naslouchající uznává, že pocity druhého jsou oprávněné. Technika parafrázování – naslouchající si ověřuje, že řečené sdělení dobře chápe a vyjadřuje jeho obsah vlastními slovy. Sděluje druhému, co si myslí, že právě řekl. Shrnutí – zopakování důležité myšlenky, faktů a pocitů klidným hlasem, popis dosaženého pokroku. Ocenění – ocenění všeho, co ocenit lze. Mělo by být věrohodné. 5.1.4
Další doporučení pro efektivní komunikaci43
Chceme – li, aby naše komunikace byla efektivní, musíme věnovat pozornost řadě prvků ve verbální i neverbální oblasti. Dobře komunikovat neznamená jen dobře volit slova, ale věnovat pozornost dodržení dalších doporučení při komunikaci. Mezi ně patří např.:
Rychlost řeči - měla by být úměrná znalosti tématu a okolnostem. Může zakrývat nejistotu, potřebu mít hovor „rychle za sebou“. Rychlá řeč je velmi nevhodná při komunikaci s nedoslýchavou a neslyšící osobou – snižuje u nich reálnou šanci na porozumění sdělovaným informacím, neumožňuje kvalitní odezírání.
Hlasitost - bývá rozdílná podle povahy sdělení. Např. jiná je pokud potřebujeme upoutat pozornost, při intimním hovoru či nepříjemném tématu – v takovém
42 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 29 – 34. 43 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 21 – 22.
případě většina komunikujících často automaticky hlas ztiší. Je nutné si uvědomit, že zbytečně hlasitý projev bývá nepříjemný a vyvolává pocit nadvlády nad publikem. Působí většinou příliš dominantně.
Pomlky z různých příčin - např. pokud dává sestra nemocnému prostor pro přemýšlení,odpočinek.
Výška hlasu - bývá odrazem emocí. Pokud se bojíme nebo máme velkou radost, projeví se to na výšce hlasu. Vyšší tóny mohou působit nepříjemně, teatrálně.
Intonace - mění význam sdělovaného, pomáhá nám při zdůraznění významu, pochopení, naléhavosti). Význam intonace je potvrzen rčením: „Není důležité, co říkáte, ale JAK to říkáte“.
5. 2 NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE Jedná se o komunikaci, která nepoužívá slov. Je souhrnem mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána mezi lidmi. Je vývojově starší. Existovala dávno předtím, než se vyvinula řeč. Někdy ji nazýváme řečí těla. Neverbální projevy jsou často nevědomé, jen velmi těžko ovlivnitelné vůlí. Sdělujeme tak emoce, pocity, nálady, zájem o sblížení, snaha záměrně ovlivnit postoj partnera.44 Všechny prvky neverbálních projevů jsou s menšími rozdíly a obměnami mnoha autory členěny a charakterizovány. Nejčastěji jsou mezi složky neverbální komunikace zařazeny45: Vizika - tj. řeč očí. Důležité je zaměření pohledu, doba výdrže, četnost, sled pohledu, pohyby očí, vrásky u kořene nosu, počet mrknutí, rozšiřování zornic. Mimika - nejedná se o typicky lidský projev. Lidský obličej je schopen vyjádřit stovky emocí, které vyjadřujeme především hlavními obličejovými zónami, jsou to např. štěstí, neštěstí, překvapení, strach, pocit nejistoty, radost, smutek, rozčilení, spokojenost, nespokojenost, zájem apod. Gestika - zahrnuje záměrné pohyby rukou, hlavy a někdy i nohou. Gesta jsou pohyby, které doprovázejí slovní či mimoslovní projevy, nebo je zastupují.
44 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 13. 45 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 14 – 24.
Haptika – znamená dorozumívání pomocí doteků a podávání rukou. Doteky mohou mít různý význam. Vyjadřujeme jimi pozitivní emoce, náklonnost, ale i negativní – např. agresi. Existují také rituální a funkční dotyky. Nejčastěji používaným a nejvíce rozšířeným způsobem je podání ruky; je to přirozená součást lidské komunikace. Jestliže nemá některý člověk možnost dotýkat se druhého,dochází k tzv. taktilní deprivaci. Chronemika - vyjadřuje, jak člověk komunikuje v časových souvislostech. Charakterizuje, jakým způsobem vyjadřujeme, užíváme a strukturujeme čas. Proxemika – znamená sdělování přiblížením a oddálením. Bývá ovlivněna věkem, pohlavím, frekvencí setkání, temperamentem, emocionální reaktivitou, polohou těla a aktuální společenskou situací. Rozlišujeme několik zón podle toho, jaká je vzdálenost mezi dvěma komunikujícími osobami. V práci sestry je velmi významná tzv. intimní zóna, do níž sestra pacientům velmi často vstupuje. Důležitý je přitom citlivý a taktní přístup sestry. Posturologie – je řeč našich fyzických postojů. K okolí promlouváme pomocí držení těla, napětím či uvolněním, nakloněním, polohou rukou, nohou, hlavy, nasměrováním hlavy. Paralingvistika - zahrnuje přízvuk, hlasitost, rychlost, plynulost řeči, intonace, chyby v řeči, kvalitu řeči, vokalizaci. Komunikovat lze také prostřednictvím předmětů, barev, úpravou prostředí, dekorací prostoru, čichu apod. 46 Mezi neverbální komunikaci můžeme zařadit i vzhled a úpravu zevnějšku. Sesterská uniforma je symbolem jisté pozice, role, a tedy i kompetence v určité situaci. Sestra, která není adekvátně oblečena a upravena, vyvolává v pacientech nejistotu a pochyby. Pacienti očekávají, že bude sestra slušně, čistě a pečlivě upravena. Více si všímají toho, jak sestra vypadá a co dělá, než toho, co říká. 47
46 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 26. 47 Srov. ŠPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ, J., Základní otázky komunikace. Komunikace nejen pro sestry, s. 29 – 30.
6.
SPECIFIKA KOMUNIKACE SE SENIORY
„Starý člověk nás nevnímá ostře, mluvíme pro jeho potřeby příliš tiše, příliš nezřetelně, příliš rychle. Nerozumí mnohému z toho, co říkáme a děláme, a my mladší zase nemáme mnoho chuti porozumět jeho zestárlému světu.“ (H. Haškovcová) Péče o seniory má svá specifika. Vyžaduje nejen základní vědomosti z ošetřovatelství a zručnost, ale i speciální poznatky o odlišných potřebách starší generace a způsobech, jak je uspokojit. Při komunikaci se seniory přistupují k obecným komunikačním problémům další potíže. Starý člověk může trpět poruchou smyslového vnímání, neurologickým postižením s následnou afázií, kognitivními poruchami, psychiatrickými chorobami apod. Vztah je nutné navázat se všemi pacienty. Na tvorbu vztahu má nezanedbatelný vliv i sympatie mezi sestrou a seniorem. Pokud je míra sympatie příliš nízká či chybí úplně, je logické, že sestra musí umět tuto situaci zvládnout a uplatnit svou profesionalitu, aby nedostatek sympatie neohrozil vzájemnou komunikaci a spolupráci. Vytvoření vztahu je všestranně náročné a to i časově. Zvláště u seniorů jsme často odmítnuti. Typické je, že si důvěru ve zdravotnické pracovníky vytváří dlouho; bojí se zklamání. Při paranoidních projevech či jiných projevech psychických poruch je téměř nemožné vztah navázat a udržet.48 Je důležité navodit ovzduší důvěry, které by seniora uspokojovalo, zbavilo strachu. Při komunikaci se seniorem vstupují do popředí prostředky neverbální komunikace. Např. při komunikaci s nedoslýchavým je třeba se více soustředit na celý komunikační proces – hovořící osoba musí stát proti nedoslýchavému, mluvit pomalu a hlasitěji než obvykle, ale tónem, co nejnižším, pečlivě artikulovat a tvořit krátké věty.
48 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., Problematické situace v péči o seniory, s. 21.
Při komunikaci je důležitý přímý zrakový kontakt, při němž pacient vidí sestře do tváře a naopak. Zdravotník může úsměvem pochválit, povzbudit, uklidnit, pozitivně naladit. Centrální roli v mimice hraje „řeč očí“, oči hrají nejvýznamnější komunikační kanály, které zdravotníka informují o pacientově prožívání, citech, myšlenkách. Na významu nabývá i dotekový kontakt. I senior ocení nejběžnější dotekový kontakt, kterým je podání ruky. Tím, že pacienta pohladíme po ruce, položíme mu ruku na ramena, popř. vezmeme jeho ruku do svých, posilujeme pacientovu důvěru. Senior, zvláště když je unavený, velmi pomalu komunikuje. Potřebuje delší dobu na to, aby sdělený obsah slyšel a porozuměl mu, nalezl odpověď a vyjádřil ji slovy. Zpomalené reakce jsou u starého člověka způsobeny celkovým zpomalením fungování organismu. Jediná možnost, jak s takovým člověkem komunikovat, je přizpůsobit se jeho rytmu.49 Komunikace se staršími pacienty představuje pro všechny zdravotnické pracovníky nezřídka velkou prověrku jejich komunikačních dovedností. Involuční procesy ve stáří mohou vytvářet bariéry efektivní komunikace. Nedostatek znalostí a dovedností u pracovníků vede k nedorozumění a k oboustranné nespokojenosti. Tolik potřebná výměna informací potom vázne. Proto je pro dosažení efektivní komunikace se seniory nezbytné zohlednit specifické odlišnosti vyplývající z jejich věku. Nejčastější typické projevy seniorů při komunikaci jsou popisovány následovně50:
Senioři reagují pomaleji, často to vede k např. komunikační problémy s příslušníky mladší generace, kteří bývají netrpěliví a nedočkaví;
Poruchy paměti vedou k poruchám výbavnosti některých situací, čísel, jmén atd. Je nutné počítat s větším časovým prostorem k vybavení, rozpomenutí se;
Opakování již sděleného a to z důvodu potřeby ubezpečit se, zda naslouchající pochopil, co mu chtěl senior sdělit. Dále to mohou být pocity nejistoty, snížené koncentrace apod.;
Senioři s poruchou sluchu vkládají do komunikace velké úsilí a soustředí se na poslech hovořící osoby. Přesto se může stát, že zprávě neporozumí a reagují nepřiměřeně dané situaci;
49 Srov. MINIBERGEROVÁ, L., DUŠEK, J., Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory, s. 45. 50 Srov. ŠPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ, J., Základní otázky komunikace. Komunikace nejen pro sestry, s.76.
Velmi častým tématem seniorů při komunikaci je sdělování a popis jejich tělesných obtíží. Mluví často a rádi o svých nemocech a potížích. Cílem je upoutání pozornosti a uspokojení potřeby seberealizace;
velkým problémem je pro seniory komunikace ve větší skupině lidí. Hlasitý hovor, šum, hluk, hudba aj.zvukové projevy na ně působí velmi rušivě. Vynakládat tak velké úsilí, aby dobře slyšel. Obává se opakovaně dotazovat, a proto se raději stáhne a nezapojuje se do hovoru ve skupině. Velkým rizikem je zde možnost úniku seniora do sociální izolace.
7.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ KOMUNIKACI SE SENIORY
V průběhu života dochází ke změnám tělesným, emocionálním, ale i kognitivním (je snížená schopnost vyjadřování, porozumění, zapamatování). Tyto změny je potřeba respektovat a komunikaci přizpůsobit schopnostem a dovednostem naslouchajícího. Významné jsou také změny v sociální oblasti. Důležitým momentem je období odchodu do důchodu. Senior ztrácí kontakt se spolupracovníky, zrácí svoje zaměstnání. Je z něj důchodce. Je často generačně osamělý – jeho vrstevníci umírají, dochází ke ztrátám životního partnera, což je jedna z nejtěžších zkoušek se kterou se musí vyrovnat. Kvalitu a výslednou efektivitu komunikace ovlivňuje celá řada faktorů. Tyto faktory můžeme rozdělit na51 : fyzické:
smyslové poruchy (jsou to především snížení zrakové percepce, u poruch sluchu se jedná o nedoslýchavost)
poruchy paměti (především krátkodobé - problémy se vštípivostí a s výbavností, dlouhodobá bývá dlouho zachována),
hybnosti a pozornosti.
psychické:
autoplastický obraz nemoci, aktuální psychický stav nemocného, emocionální labilita, premorbidní osobnost
sociální:
sociální maladaptace,
možnost izolace (nejlepší obranou před samotou je život v páru, důležité jsou také vztahy s dětmi a vnoučaty, ve kterých vidí senioři pokračování svého života),
ageismus (diskriminace lidí pro svůj věk, je to obdoba rasismu, kde cílovou skupinou jsou staří lidé)
51 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 77.
Z dalších faktorů jsou to především vliv prostředí (nedostatek času ke komunikaci, nedostatek soukromí, hluk). Dále zájem nebo nezájem seniora komunikovat, použití vhodným komunikačních technik.
8.
ODLIŠNOSTI A DOPORUČENÍ PRO KOMUNIKACI
SE SENIORY Předchozí popis poukazuje na složitost celé situace a vliv mnoha okolností v oblasti komunikace se seniory. Pro sestry z toho jasně vyplývá potřeba zohledňovat specifické odlišnosti seniorského věku a všechny konkrétní faktory, které se mohou na ovlivnění průběhu komunikace podílet. Úspěšná komunikace sestry se seniorem je zcela nezbytný první krok k úspěšné spolupráci, poskytování ošetřovatelské péče a realizaci ošetřovatelského procesu během hospitalizace ve zdravotnickém zařízení. Cílem ale rozhodně není jen dosažení efektivní ošetřovatelské péče. Jde především o seniory samotné. O dosažení jejich spokojenosti a zachování pocitu důstojnosti. A k tomu správně vedená komunikace a přístup ze strany sester podstatnou měrou přispívá. Sestry proto musí respektovat odlišnosti seniorského věku, dodržovat platná doporučení a podle potřeby používat vhodné komunikační techniky. Viz následující přehled.
8.1
KRITÉRIA VERBÁLNÍ KOMUNIKACE SE SENIORY
Pro docílení účinné komunikace se seniory je třeba dodržovat následující kritéria52:
jednoduchost (vyjádřit i velmi složité myšlenky jednoduchým způsobem);
stručnost (stručná informace působí profesionálně, zbytečné okliky vzbuzují nedůvěru, nezaměňujme však stručnost za strohost);
zřetelnost (dáváme si pozor na dvojsmyslná sdělení, vyjádření přesného významu toho, co chceme sdělit);
vhodné načasování (aby byly zprávy vyslechnuty, musí být správně načasovány);
adaptabilita (styl našeho hovoru přizpůsobujeme reakcím pacienta);
paralingvistika (volíme hlasitost, rychlost řeči, pomlky, výšku hlasu, intonaci).
52 HERMANOVÁ, M., HERMAN, J., PROKOP, J., Aktuální kapitoly z péče o seniory, s. 13.
8.2
KOMUNIKACE SE SENIORY SE SMYSLOVÝM POSTIŽENÍM
8.2.1 Komunikace s osobami se sluchovou vadou „Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí.“ Helena Kellerová U seniorů jde většinou o získanou sluchovou vadu, se kterou se ale velká většina postižených obtížně vyrovnává; často trpí emocionálními poruchami a změnami v sebehodnocení. Mají pocit izolovanosti, který může vést až k těžkým depresím. Jsou podezíraví a nedůtkliví. Dochází k narušení sociálních vazeb.53 Doporučení v přístupu k osobám s poruchou sluchu, neslyšícím podle Pokorné54
odstraňte nebo omezte rušivé vlivy a podněty;
dbejte na možnost výběru formy komunikace s neslyšícím;
vhodně upozorněte neslyšícího, že na něj mluvíte, upoutejte jeho pozornost směrem k vašemu obličeji;
mluvte tak, aby neslyšící stále viděl na vaše ústa;
váš obličej musí být stále osvětlen, ale světlo nesmí být prudké, svítit do očí;
udržujte oči obou komunikujících ve stejné výši;
mluvte pomalu, stručně, bez zdrobnělin, cizích slov, nekřičte, hovořte jasně, nesnižujte tón;
nezakrývejte si ústa, nepodpírejte si bradu;
neostýchejte se používat mimiku a gesta;
víte -li předem, že má neslyšící postiženo jen jedno ucho, mluvte do zdravého sluchového orgánu;
zjistěte, zda Vám neslyšící rozuměl;
53 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 56. 54 POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 57 - 58.
vždy pokládejte jen jednu otázku;
vždy neslyšícího pochvalte za snahu o udržení kontaktu a porozumění.
Nejčastější chyby při komunikaci s osobami s poruchou sluchu55
nedostatek času, projevy netrpělivosti;
špatně viditelná oblast tváře;
křik a přítomnost dalších rušivých vlivů;
nezkontrolování zapojení naslouchadla;
nerespektování soukromí a etických zásad při komunikaci;
vyhýbání se osobě s poruchou sluchu;
rozhovor s třetí osobou místo osoby vyšetřované;
současný hovor několika osob najednou;
nedostatečná nebo velká vzdálenost mezi komunikujícími subjekty;
předpoklad mentálního defektu u neslyšících;
nedostatečná diagnostika a anamnéza osoby s poruchou sluchu.
8.2.2 Komunikace se zrakově postiženými56 Poškození zraku patří mezi závažné komunikační bariéry. Tyto osoby mají při pobytu v neznámém prostředí potíže s prostorovou orientací. Vrozené postižení je mnohem méně limitující. Doporučení v přístupu k osobám s poruchou zraku, nevidomým:
chovejte se přirozeně, s úctou;
pomáhejte na vyžádání, vyvarujte se soucitu;
mluvte a jednejte vždy s nevidomým, ne s jeho průvodcem;
nevidomého zdravíme vždy první, připojíme jeho jméno, vhodný je iniciační dotyk;
aktivizujte nevidomého k využití jiných smyslů;
vysvětlete zvuky a hluk, kterým nevidomý nerozumí;
předměty denní potřeby vkládáme nevidomému do ruky;
55 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 60. 56 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 61.
při podávání stravy popíšeme umístění jídla na talíři pomocí hodinového ciferníku;
u osob se zbytky zraku zajistěte odpovídající osvětlení, které bude osvětlovat vaši tvář;
hovořte o všem, co na pokoji nebo při ošetřování děláte;
když opouštíte místnost, oznamte to;
doprovázení nevidomého: nevidomý se zavěsí za loket nebo rameno průvodce a pohybuje se jeden až dva kroky za ním, nikoliv před ním, na překážku upozorníme slovy;
při nastupování do automobilu položíme ruku nevidomého na horní rám dveří k prevenci zranění hlavy.
Nejčastější chyby při komunikaci se zrakově postiženými:
neupozornění na začátek konverzace, neoslovení, nepředstavení se;
poskytnutí pomoci bez upozornění a identifikace potřeb osoby s poruchou zraku;
komunikace s doprovodem;
předpoklad mentálního defektu u nevidomých;
vyhýbání se kontaktu s osobou s poruchou zraku;
současný hovor několika osob najednou;
přebírání kompetencí za nevidomou osobu i v oblastech, kde je za normálních podmínek soběstačná;
nezjištění aktuálního stavu zrakových funkcí;
přemísťování předmětů denní potřeby;
nesprávná a nadbytečná manipulace s nevidomým. Chyby při doprovázení nevidomého:
tahání nevidomého za sebou za obě ruce;
podpírání nevidomého pod paží a uchopení jeho druhé ruky, tahání nevidomého za ruku;
postrkávání nevidomého před sebou. Doprovod tak nemá přehled o situaci před nevidomým.
8.2.3 Komunikace s hluchoslepými osobami
Tento kombinovaný druh postižení je Světovou zdravotnickou organizací hodnocen jako nejtěžší postižení.57
Doporučení v přístupu k hluchoslepým osobám podle Pokorné58: 1. Komunikace je nesnadná, ale lze se jí naučit. Musíme vědět, co vše klient zvládne; 2. Zdiagnostikujte a zhodnoťte úroveň komunikačních dovedností klienta, vytvořený komunikační systém a zvládání základních forem společenského styku, sebeobslužné činnosti, hygienické návyky; 3. K hluchoslepému nepřistupujeme náhle, aby se nevylekal. 4. Bez zrakové a sluchové kontroly neexistuje způsob, jak zjistit, co se odehrává v jeho bezprostředním okolí. 5. Jakoukoliv změnu klientovi vysvětlete z důvodu minimalizace obav; 6.Vždy se představte – přibližte k hluchoslepému váš identifikační znak, podle kterého vás pozná. 7.Naslouchejte pozorně, poskytněte vždy zpětnou vazbu. 8.Zajistěte možnost užívání tlačítka tísňové volání.
57 LINHARTOVÁ, V., Praktická komunikace v medicíně, s. 96. 58 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s.67.
9.
KOMUNIKACE SE SENIORY S PORUCHOU ŘEČI
Při poskytování péče pacientům sestra velké procento informací předává i získává právě formou mluveného slova. Špatné porozumění může vést k závažnému ohrožení pochopení problémů nemocného i další léčby. Komunikace s lidmi s poruchami řeči klade velké nároky na trpělivost. Pokud se sestra takové komunikaci vyhýbá s tím, že nemocnému stejně nerozumí, jedná se o selhání. Rozlišujeme nemocné, kteří s námi komunikovat nechtějí od nemocných, kteří pro řečové vady či poruchy komunikují obtížně či nesrozumitelně. Poruchy řeči bývají nepřehlédnutelné a působí devalvačně. Porucha řeči může být mylně pokládána za poruchu intelektu. Nemocný raději nemluví, aby se nepřivedl do trapné situace.59 Poruchy řeči se dělí následovně:60 a) poruchy receptivní složky řeči U nemocného převládá neschopnost porozumět mluvené řeči např. receptivní afázie u nemocných po cévní mozkové příhodě či úrazu. b) poruchy expresivní složky řeči obsahová oblast (expresivní afázie – nemocný není schopen mluvit)
formální oblast ( mutismus – porucha, při které nemocný z psychických důvodů mluvit nemůže, dysartrie – porucha motoriky mluvidel, koktavost – porucha citlivá na psychickou pohodu.)
Přehled zásad v přístupu k osobám s poruchou řeči dle Venglářové a Mahrové61 zajistit vhodné prostředí, soukromí;
vyjádřit vůli komunikovat, hledat možnosti co nejlepšího dorozumívání (symboly, obrázky, psaný projev);
mluvit jasně v krátkých větách; 59 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 131. 60 VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 131 – 132. 61 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 133 – 134.
ověřit si, zda nám nemocný rozuměl;
objasnit nemocnému důvody příčiny obtížné komunikace (např. v případě afázie);
neopravujeme nemocného, nepřebíráme jeho způsob vyjadřování,
pomoci pacientovi ve vyjadřování, nabízet slova;
nenutit ho k hovoru, pokud nemá zájem.
10. KOMUNIKACE S NEKOMUNIKUJÍCÍMI SENIORY Neschopnost dorozumívat se mluvenou řečí je problém omezující všechny oblasti života člověka. Nemožnost udržovat kontakt s okolím, vyjadřovat své pocity, potřeby a
přání vede k psychosociálním důsledkům, které se promítají do kvality života
každého, kdo trpí omezenou schopností komunikace nebo úplnou neschopností komunikovat.62 Možnosti, jak svému okolí sdělit, co zrovna potřebují nebo jak se cítí, mají nekomunikující osoby velmi omezené. Zjišťování a naplňování potřeb u těchto pacientů může být efektivní pouze tehdy, použijeme li vhodné komunikační techniky, prostředky a způsoby. Proto by měl být vybrán pro každého pacienta nejvhodnější komunikační prostředek, který by umožnil oboustrannou výměnu informací, přispěl k vzájemnému porozumění a vedl k pacientově spokojenosti.63 Nedostatečná a problematická komunikace je významným problémem pro osoby s částečnou poruchou řeči i pro úplně nekomunikující. Malíková64 poukazuje na další okolnost, důležitou pro všechny pracovníky v přímé péči a to, že porucha komunikace u seniorů bývá velmi často spojena s poruchou vědomí. To vede mnoho pracovníků k domněnce, že nekomunikující senioři si svou situaci vůbec neuvědomují, a proto nemají žádné potřeby. Zjišťování a saturace jejich potřeb je tak často omezováno na uspokojování základních biologických potřeb, což je bohužel nedostačující. Proto je velmi důležité uvědomit si, o jakou poruchu či kombinaci poruch se u konkrétního seniora jedná. Pro základní orientaci je možné druhy poruch rozdělit do tří skupin:
seniory s poruchou komunikace a se zachovaným vědomím;
seniory s kombinovanou poruchou komunikace i vědomí;
62 Srov. CSÉFALVAY, Z., Augmentativna a alternativna komunikácia, s. 202. 63 MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 175. 64 MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 175.
seniory bez verbální komunikace s těžkou poruchou vědomí.
Uvedený přehled orientačního členění poruch komunikace a vědomí je určen především pro pracovníky v přímé péči v pobytových sociálních zařízeních a slouží pouze k uvědomění konkrétní situace seniora a k usnadnění volby optimálního způsobu v komunikaci. Jednotlivé kategorie lze charakterizovat následovně:65 Senioři s poruchou komunikace a se zachovaným vědomím Jsou plně orientovaní, vnímají a uvědomují si svou situaci ale mají úplnou absenci schopnosti verbálního sdělení. Pohybová koordinace může být v menším či větším rozsahu zachována a tak umožňuje vyjádření některými neverbálními projevy, např. mimikou obličeje, gestikou atd. Komunikace s touto skupinou seniorů je pro sestry příznivá v tom smyslu, že dává nejvíce možností k využití mnoha prostředků, technik a způsobů. Pro seniory spočívá závažnost a náročnost především v tom, že si svou situaci a neschopnost vyjádřit se plně uvědomují a většinou ji obtížně akceptují. Senioři s kombinovanou poruchou komunikace a vědomí V této orientační kategorii se nejčastěji vyskytují senioři s demencí. Nemají trvalou nebo úplnou poruchu komunikace, ale je u nich přítomna porucha vědomí. Pohybová schopnost může být zachována, ale pohyby nemusí být koordinované a cílené. Neverbální projevy nemusí korespondovat s verbálním sdělením. Možnost dorozumění je ztížená s ohledem na proměnlivost jejich vědomí. Ke komunikaci nemůže být využita řada možností vyžadujících aktivní, vědomou spolupráci se seniorem. Senioři bez verbální komunikace s těžkou poruchou vědomí Zde jsou zastoupeni senioři, kteří nekomunikují vůbec či jen nesrozumitelně. Stav je doprovázen těžkou poruchou vědomí nebo již zmíněnou ztrátou schopnosti porozumět mluvené řeči. Většinou jde o seniory s pokročilým a terminálním stadiem demence, pokročilým neurologickým onemocněním nebo po těžké cévní mozkové příhodě. Jsou ležící, imobilní, plně závislí na poskytované komplexní ošetřovatelské péči. Jejich pohyblivost je minimální nebo vůbec žádná. Neverbální projevy jsou většinou 65 Srov.: MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 176 – 177.
nevýrazné. Možnosti komunikace mezi těmito seniory a sestrou jsou náročnější. Sestra musí dodržovat všechny zásady správné komunikace a hovořit na seniora, informovat ho o všem, co provádí, ale nemá od něj zpětnou vazbu a neví, jak se cítí. V těchto případech není možné využívat většinu doporučovaných prostředků a způsobů. Existují sice i další možnosti, ale ty vyžadují speciální výcvik a zatím ani nejsou vytvořeny podmínky pro jejich použití při práci sestry ve zdravotnických zařízeních. Zatím tedy tuto velmi těžkou situaci seniorům ulehčuje citlivý přístup sester s vhodně volenými neverbálními projevy a citlivě prováděná
haptika. Vhodným řešením, zejména
v dlouhodobé ošetřovatelské péči je také použití tzv. intuitivních technik, které pomáhají více porozumět nekomunikujícímu seniorovi. U nekomunikujících osob je možné využít řadu dalších možností ke komunikaci. Důležitá je vždy volba vhodného prostředku nebo způsobu u konkrétního seniora. Musí odpovídat jeho možnostem, být realizovatelná v podmínkách zdravotnického zařízení a obě strany (sestra i pacient) musí být schopny ji provádět.
11. ALTERNATIVNÍ A AUGMENTATIVNÍ KOMUNIKACE Pomáhají ve vzájemné výměně informací mezi nekomunikující osobou a osobami v jejich okolí.66 Mezi alternativní a augmentativní metody komunikace patří:
11.1 Usnadňovaná komunikace Usnadňovaná komunikace67 (dále jen UK) je alternativní augmentativní komunikační metoda která umožňuje nekomunikujícím osobám vlastní vyjádření prostřednictvím obrázků, písmen, slov, předmětů nebo i klávesnice. Tato metoda se provádí s komunikačním partnerem, který drží pacienta za ruku a doprovází jeho pohyb k předmětu, obrázku, slovu či ke klávesnici, ale respektuje jeho pohyb, nevede ho, jen pacienta v jeho vyjádření doprovází. Usnadňovaná komunikace slouží pacientům k jejich sebevyjádření. Dává nekomunikující osobě prostor na vyjádření jeho hlubšího vědomí a nevědomí - a to je úroveň, ve které již nejsou rozdíly mezi osobou s mentálním postižením a zcela zdravým jedincem. Z toho vyplývá, že i nekomunikující jedinci, neschopni verbálního vyjádření a s velkým postižením jsou schopni vnímání. Pozitivem je okolnost, že metoda je s úspěchem využitelná v mnoha případech. Nejčastěji se používá u osob s autismem, s kombinovanými vadami, s Downovým syndromem, s dětskou mozkovou obrnou (dále jen DMO), u osob v komatu, s Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou aj. Výhody metody UK68: Je jich několik. Významný je především fakt, že se jedná o tzv. aktivační metodu – významně zvyšuje schopnost učení, přijímání nových znalostí a získávání dovedností. 66 Srov. MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 253. 67 Srov. BOŽOŃOVÁ, C., Usnadňovaná komunikace, s. 181 – 182. 68 Srov. tamtéž
Nekomunikujícím osobám dává možnost volby. Umožňuje jim vyjádřit své přání v případě, že jiný způsob sdělení není možný. Zvyšuje aktivní spoluúčast nekomunikující osoby a umožňuje jí částečné rozhodování a ovlivňování svého života. Podle Božoňové69 je prokázáno, že osoby poruchou komunikace u nichž se UK používá se postupně stávají klidnější, vyrovnanější, šťastnější, aktivnější a zvyšuje se rozsah jejich pohybových schopností.
11.2 DALŠÍ SYSTÉMY ALTERNATIVNÍ A AUGMENTATIVNÍ KOMUNIKACE Do oblasti alternativní a augmentativní komunikace (dále jen AAK) jsou zařazeny následující možnosti:70 Piktogramy – útvary vytvořené psaním, kreslením, tiskem, jsou používány po celém světě jako kompenzace jazykové bariéry. Piktogramy Mayer – Johnson – obsahují asi 3000 jednoduchých i složitějších piktogramů, jsou velmi rozšířené a používané. Komunikační systém Bliss – spočívá ve využití obrázkových a obecných symbolů s popisem významu obrázků. Umožňuje komunikaci na vyšší úrovni, včetně vyjádření pocitů pacienta. Jde o plnohodnotný komunikační nástroj. Symboly jsou dvoj nebo trojrozměrné. Vlastní obrázkové symboly – obrázky, symboly vytvořené seniory nebo pracovníky. Často využívaný způsob v domovech pro seniory. Znaková řeč Makaton – jednotlivá slova jsou vyjadřována převážně pohybem ruky nebo hlavy. Podstata metody je odvozena od znakové řeči u neslyšících. Augmentativní komunikace osob s afázií – příprava konverzačního partnera afatikovi, často je to osoba blízká pacientovi.
69 BOŽOŃOVÁ, C., Usnadňovaná komunikace, s .182. 70 MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 251 – 253.
12.
KOMUNIKACE SE SENIORY S PROBLÉMOVÝM CHOVÁNÍM
Při každé komunikaci může nastat řada problémových situací ovlivněných tím, s jakým osobnostním typem jedince rozhovor vedeme, jaké problémy a omezení daná osoba má (např. osoba se smyslovým postižením, s tělesným postižením, s poruchou vnímání...) a v jaké celkové situaci se právě nachází. To významně předurčuje, jak bude dotyčný člověk reagovat, jaké jsou vyhlídky na průběh komunikace a společnou dohodu. Při komunikaci si sestra vždy musí všechny tyto okolnosti uvědomit a přizpůsobit tomu svůj přístup i volbu komunikační techniky, aby byl rozhovor úspěšný.71 Rozdíly v jednotlivých osobnostech jsou charakterizovány a členěny mnoha způsoby i mnoha odborníky. Existuje mnoho různých klasifikací. Rámcové členění a využití znalostí osobnostní typologie jistě usnadní orientaci v jiných lidech. Přesto je nutné si uvědomit, že každý jedinec má v sobě znaky více typů, ale převažují
dispozice
k projevům typu jednoho. Sestra si musí být těchto faktů vědoma a poznatky z typologie osobností musí při komunikaci a přístupu k seniorům přiměřeně zohledňovat.
12.1 TYPY OSOBNOSTÍ Z mnoha existujících škál jsou zde uvedeny na ukázku vybrané typologie skupin nemocných určených pro sestry a jiné nelékařské zdravotnické pracovníky. S popsanými typy osobností se sestry ve své práci běžně setkávají. Komunikace s nimi 71 MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 237.
bývá hodnocena jako problematická. Znalost jejich základních charakteristik, vhodných postupů a vyvarování se chyb celý průběh komunikace velmi usnadňuje a vede k příznivému výsledku. Přehled vybraných typologií viz tab. 1
Tab. 1 Typy osobností obtížných pro komunikaci Obtížné typy osobností podle Staňkové a Bláhy72 úzkostný typ úzkostně agresivní typ narcistně agresivní typ bezohledně agresivní typ pedanterní typ nepřístupný typ historionský typ
Typy osobností podle Linhartové73 psychicky labilní osoby agresivní osoby úzkostné osoby úzkostní pedanti depresivní osoby sociálně znevýhodněné osoby osoby s trvalým poškozením osoby s poruchou řeči nevidomé osoby neslyšící osoby hluchoslepé osoby
Venglářová a Mahrová74 popisují skupiny osob, s nimiž se pracovníci při poskytování zdravotní a ošetřovatelské péče zcela běžně setkávají. Jejich členění vychází z jiné podstaty. Zohledňují více faktorů: specifický zdravotní stav a prognózu onemocnění pacienta, psychický stav, intelekt, ošetřovatelské problémy, věk a sociální situaci. Každá skupina osob má svá charakteristická specifika.
12.2 Agresivní chování v ošetřovatelské praxi Agresivní pacienti bývají nelékařskými zdravotnickými pracovníky vnímání jako „velmi nároční“ na komunikaci. Jejich chování zahrnuje celou škálu projevů od chladného ironického způsobu komunikace nemocného se zdravotníky až po násilí vůči
72 Srov. STAŇKOVÁ, M., BLÁHA, K., České ošetřovatelství 13, s. 25 – 32. 73 Srov. LINHARTOVÁ, V., Praktická komunikace v medicíně, s. 69.
74 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 79 – 140.
věcem, bouchání dveřmi, shazování předmětů, plivání potravin či léků. Nejzávažnější je násilí vůči druhé osobě nebo sobě samému.75 Agresivní chování může mít celou řadu příčin, tzv. spouštěčů. Mezi ty nejčastější patří: pocit ohrožení, strachu (ze zákroku, smrti, bolesti), prožitky křivdy a nespravedlnosti, zklamané očekávání, větší zátěž, zvlášť pokud je vnímána jako zbytečná (dlouhé čekání, opakované zbytečné dotazy), ponížení, zesměšnění, bezmoc, pocit viny a z něj plynoucí hledání viníka jinde, intenzivní bolest, snaha překonat úzkost pramenící ze situace, špatná interpretace reality např. pod vlivem alkoholu a drog, psychopatické rysy jedince.76 Špatenková a Králová77 poukazují na další ovlivňující faktory: pacienti přicházejí do zdravotnického zařízení s určitou představou. Čím větší je rozdíl mezi touto představou a realitou, tím je větší pravděpodobnost, že budou reagovat s větší úzkostí, strachem, hněvem a agresí. Platí to také obráceně. I sestra má své představy, jaký by měl pacient být a jak by se měl chovat. Čím větší je rozpor mezi její představou a skutečností, tím větší negativní emoce bude zažívat. Sestry a další nelékařští zdravotničtí pracovníci musí mít dostatečné znalosti o příčinách a projevech agrese. Při jejich výskytu musí dodržovat doporučené zásady, komunikační techniky a strategie v přístupu k agresivním pacientům. Formy agresivního jednání:78
Přímá agrese - vyjádřená vůči zdravotníkovi od hostilního chování až po přímý útok.
Transformovaná agrese – pacient přenese svoji zlost na jinou osobu či věc.
Výchova směřující k ovládání negativních pocitů - vede k narůstání napětí, k odreagování pak dochází na jiném místě, nepochopitelném pro okolí.
Instrumentální agresivita - násilné projevy slouží k dosažení cíle.
Projevy agresivního chování:79
verbální agrese – křik, nadávky, ironie, jizlivost. Cílem je zastrašit protějšek, demonstrovat nadvládu;
75 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 81. 76 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 81. 77 Srov. ŠPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ, J., Základní otázky komunikace. Komunikace nejen pro sestry, s. 85 – 86. 78 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 82. 79 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 83.
poškozování věcí – např. bouchání dveřmi, kopání do lůžka apod. Může jít o signály blížícího se napadení lidí;
fyzické napadání lidí - ohroženi jsou zdravotníci, spolupacienti, návštěvy, rodinní příslušníci, fyzický útok je proveden bez nebo s pomocí nástrojů;
sebepoškozování - škrábání, trhání vlasů až k závažnému poškození těla (údery hlavou do zdi, řezání, pálení), extrémní formou je sebevražda.
Komunikace při zvládání agresivního chování:80
verbální konflikt- na části nepřiměřeného chování se spolupodílejí často
i
zdravotníci; k rozvoji konfliktu je potřeba minimálně dvou lidí. Postup při zvládání agresivního chování :
zachováme klid;
chováme se vlídně, respektujeme normy společenského chování;
neodpovídáme na agresi protiútokem, neboť tím dojde k posilování agresivity;
konstatujeme, že je nemocný rozčílen a sdělíme, jak to na nás působí;
pozorně vyslechneme stížnosti, zachováme akceptující postoj;
akceptace neznamená souhlas se situací;
nehodnotíme chování, neodsuzujeme nemocného za projevy;
vyjádříme nesouhlas s chováním nikoliv s nemocným;
projevujeme zájem o situaci nemocného, získáme tak lepší orientaci v situaci;
pokud je to možné, nemocnému vyhovíme;
nelze – li, klidně vysvětlíme naše stanovisko;
sdělíme závěr situace, přesvědčíme se, že nemocný rozuměl.
Fyzické napadení 81 Základní principy odvrácení nebo zvládnutí napadení:
je nutná znalost rizik v konkrétním zdravotnickém zařízení vyplývající z uspořádání prostředí, personálního vybavení, možnost přivolat posilu;
80 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 84. 81 Srov. tamtéž
sledování verbálních a neverbálních signálů, schopnost včas vyhodnotit situaci;
efektivní úprava prostředí, přehledná místnost, odstranění všeho, co může být použito k napadení;
podpora
zdravotníka
po
odeznění
napadení,
nezpracování
traumatizujícího zážitku vede k vyhoření, psychickým obtížím, změně zaměstnání. Postup:82 Sledujte tyto projevy:
nervozita, rozrušení pacienta, výhružně nebo nápadně gestikuluje;
naznačuje kopnutí, dívá se upřeně do očí;
bouchá či kope do zařízení místnosti, práská dveřmi;
svírá pěsti, ukazuje zatnutou pěst, tvář je napjatá, má semknuté rty;
pomrkává, objevují se tiky.
Přes všechna opatření může dojít ke střetu! Uklidňující vlivy:83
uvědomte si, že nepotřebujete dominovat. Pokud nechci jít do střetu, je to z mého chování znát a druhý si toho signálu všímá;
dodržujte pomalé tempo řeči. Pacient ho pomalu přejímá a dojde u něj ke zpomalení psychomotorického tempa;
všímejte
si verbálních i neverbálních signálů blížící se agrese,
udržujeme bezpečnou vzdálenost od pacienta;
je vhodné zanechat ústupovou cestu sobě i pacientovi;
žádejte o pomoc.
Chyby v přístupu:
reagování instinktivním způsobem – protiútokem;
potřeba získat navrch, případně provést úkon;
představa, že vše zvládnete sami.84
82 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 84. 83 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 85. 84 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 81 – 86.
13. KOMUNIKACE SE SENIORY S DEMENCÍ Syndrom demence nazývaný často tichou epidemií současnosti se vzhledem ke svému neustále se rozšiřujícímu výskytu promítá do denní práce sestry. V ošetřovatelské praxi se setkáváme s vysokým počtem seniorů, u kterých se projevují poruchy kognitivních funkcí různého rozsahu a intenzity. Nemocní s demencí trpí řadou obtíží a často vyžadují péči na různých typech somatických oddělení. Nemocný si zvláště v počátku rozvoje příznaků uvědomuje změny. Reaguje na ně podrážděním, depresivním laděním, úzkostí. Snaží se nahradit zapomenuté a vymýšlí si. Pro sestru je to velice náročná situace.85
13.1 Charakteristika demence 86 Pro syndrom demence je typické, že postihuje dospělé osoby a vede u nich ke ztrátě schopnosti chovat se dospěle. Záludnost spočívá v tom, že příznaky nastupují pozvolna, nenápadně, tzv. plíživě. Vzniklé změny jsou ale nevratné, ireverzibilní. Dosáhnout zlepšení je možné pouze při vytvoření tzv. podpůrné sítě a při odejmutí podpory se situace u seniora znovu zhorší. Pro demenci jsou charakteristické následující poruchy: Poruchy kognitivních funkcí – paměti, časoprostorové orientace, myšlení, řeči. Od lehkých forem až po neschopnost porozumět situaci; Poruchy chování - u lehčích forem se projevují apatií, nezájmem, nespolehlivostí. Vážnější poruchy se projevují obtížným navázáním a udržením kontaktu s pacientem. Pro syndrom demence jsou typické tzv. komunikační bariéry, které postiženým osobám velmi znesnadňují život. Mezi ně patří: poruchy krátkodobé paměti, poruchy orientace, snížení schopnosti porozumět řeči, neschopnost vyjádřit se.87 85 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 101. 86 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 101 – 102. 87 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 102.
Poruchy paměti Projevují se ve všech třech fázích funkce paměti: vštípení, zapamatování a vybavení informací. Ztráta paměti bývá označena jako amnézie. Senior s demencí má problémy získávat nové informace. Jejich vybavení vázne. Lépe funguje dlouhodobá paměť. Chybějící informace nahrazuje konfabulacemi, opakovaně se dotazuje, odpovědi ihned zapomíná. Nedostatek informací způsobuje poruchy orientace. V komunikaci a přístupu k seniorovi se syndromem demence musí sestra dodržovat doporučené zásady. Přístup k nemocnému:
nespoléhejte na krátkodobou paměť, pomáhejte nemocnému s běžnými činnostmi, kontrolujte jeho bezpečí;
vyhněte se otázkám s otevřeným koncem, spíše veďte nemocné k jednotlivým krokům při běžných činnostech;
nikdy nekárejte nemocného za jeho nedostatky;
buďte důslední. Trpělivé opakování stejné informace, dodržování postupu, denního programu, to přináší jistotu a možnost pro nemocného zorientovat se;
využívejte dlouhodobé paměti nemocného, získáte spoustu informací, navodíte dobrou náladu a nemocný se bude cítit dobře.
Poruchy pozornosti Mají u seniorů s demencí také své typické projevy. Venglářová a Mahrová88 uvádí: roztěkanost, neschopnost vydržet u jedné
činnosti, narušování společné činnosti
ostatním osobám. Postižení jsou z toho sami nervózní, zmatení. Častým nevhodným řešením je snaha aktivizovat je, ta ale způsobuje přesycení podněty a nevede k očekávanému výsledku. Senioři s demencí se pak nejsou schopni soustředit a uniká jim to podstatné. Správná strategie přístupu spíše vyžaduje dodržení jiných zásad: omezit rušivé podněty
88 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 104.
na minimum, zamyslet se, jaké zvuky mohou rušit nemocné a odstranit je (pokud je to možné), nebo omezit expozici osoby s demencí jejich vlivu na minimum. Všechny informace podávat v malých dávkách a ověřovat porozumění.
Poruchy řeči Doprovází syndrom demence. Velmi významně se projevují a mají negativní vliv na situaci seniora s demencí. Postihují obě složky: receptivní (schopnost rozumět řeči) i expresivní (možnost vyjádřit se řečí). Poruchy řeči označujeme jako afázie. Problémy nemocného se syndromem demence v oblasti komunikace lze rozdělit do tří skupin:
má problémy vyjádřit své myšlenky, hledá slova, pomáhá si opisem situace. Je bezradný, nervózní;
nerozumí sdělení, které vyjadřují druzí, nemůže na ně reagovat;
člověk využívá při myšlení tzv. vnitřní řeč. Její chybění omezí u nemocného s demencí plánování dalších kroků, nemůže průběžně hodnotit svou činnost.
Tato situace je pro každého seniora se syndromem demence velmi náročná a závažná. K jejímu usnadnění musí sestry dodržovat doporučené zásady v přístupu: naučit se slovník postižené osoby, používat výrazy, kterým nemocný rozumí a ověřit si, zda skutečně rozuměl. Neopravovat, netrvat na správném výrazu – tím se jen zvyšuje u nemocného pocit beznaděje a neschopnosti. Velmi důležité a přínosné je věnovat pozornost neverbální komunikaci.89
13.2 Další možnosti v komunikaci a přístupu k seniorům s demencí Volba komunikace a přístupu k seniorům s demencí může podstatně ovlivňovat jednak vlastní výměnu informací a veškerou spolupráci se seniorem, ale také může výrazně přispět k udržování daného stadia demence a především může příznivě ovlivnit prožívání seniora s demencí. A to je velmi důležité. Zde je možné uplatnit mnoho
89 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G., Komunikace pro zdravotní sestry, s. 101 – 105.
podpůrných a doplňkových možností. Mezi ně patří reminiscence, metoda validace, rezoluční terapie, koncept bazální stimulace aj. 13.2.1
Reminiscence a reminiscenční terapie 90
Termín reminiscence znamená v českém překladu vzpomínka, vzpomínání. Od termínu je odvozen název reminiscenční terapie. Samotná reminiscence je např. v Anglii hodnocena ředitelkou reminiscenčního centra v Londýně paní Schweitzerovou jako psychosociální intervence, která využívá něčeho, co zná a dělá většinou rád každý z nás. Je to vzpomínání a sdílení příběhů o tom, jak se dříve žilo, jací lidé byli pro nás důležití a jaký byl svět kolem nás. V reminiscenci jsou rozlišovány čtyři různé přístupy k využívání vzpomínek v práci se seniory a tři funkční úrovně reminiscenčních skupin. Funkční úrovně reminiscenčních skupin dle Norrise (1986) jsou:
oddechová – cílem je aktivizace seniorů ve volném čase;
podpůrná – cílem je nastolení psychické pohody, obnovení sebeúcty a posílení vlastní identity seniorů;
terapeutická – je prostředkem životní rekapitulace, vyrovnávání se s vlastním životem a blížící se smrtí.
Typ reminiscence se člení podle způsobu práce se vzpomínkami, protože ten ovlivňuje výsledný efekt. Reminiscenční terapii Janečková a Vacková91 charakterizují jako rozhovor terapeuta se starším člověkem (nebo se skupinou seniorů) o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, prožitých událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, staré předměty, nástroje a pomůcky užívané v domácnosti, módní doplňky filmy, hudba aj.). Může jít o provádění aktivity více či méně strukturované, ale i zcela spontánní, nestrukturované. Terapeut přizpůsobuje své zásahy do aktivit podle potřeby. Využití reminiscence je obzvlášť vhodné u osob s demencí, kdy jde o oživení minulých zkušeností, zejména těch pozitivních a osobně hodně důležitých (např. rodinné události, svátky, svatby aj.) Autorky zdůrazňují, že základním terapeutickým prvkem reminiscence je navození pohody, dobrého pocitu, sebeuspokojení, radosti a potěšení i kognitivní stimulace. 90 Srov. JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ. M., Reminiscence, s. 21 – 23. 91 JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ. M., Reminiscence, s. 21 – 22.
Reminiscence je používaný a stále více se rozšiřovaný způsob zejména u seniorů v pobytových sociálních zařízeních. Efekt reminiscence se zvyšuje při kombinaci s metodou validace.
13.2.2
Metoda validace
Je dalším z přístupů k osobám s demencí. Metoda má několik obdobných názvů – validační terapie, validační přístup. Zakladatelka přístupu a metody validace Naomi Feilová vycházela z přesvědčení, že projevy chování a změny v psychice a emocích lidí s demencí jsou přirozenou součástí prožitého života, přiměřeným výrazem vnitřního prožitku nemocného člověka. Validace znamená přijetí reality druhého; je to způsob komunikace směřující ke vzájemnému sblížení. Validační terapie bere člověka vážně, jako hodnotnou bytost, přijímá ho i s jeho demencí a všemi zvláštnostmi. Typické projevy v chování osob s demencí podle Feilové vždy odráží jednu ze tří lidských potřeb: být milován, opečováván;
být užitečný (při projevech spojených s prací);
vyjadřovat bolestivé, dosud nezhojené emoce.
Terapeut zde má velmi důležitou roli – pomáhá člověku přijmout jeho uplynulý život jako hodnotný a pomáhá mu se s tímto životem vyrovnat. Terapeut respektuje výběr tématu seniora s demencí, neusměrňuje ho, nekritizuje. Podporuje
vyjádření
dezorientovaného člověka a snaží se tyto emoce pochopit a validovat, tj. učinit je platnými, hodnými našeho hlubokého zájmu. Respektuje sdělení a prožitky, přijímá pocity nemocného člověka a snaží se jim porozumět. Porozumění minulosti pomáhá osobám s demencí vyrovnat se s ní v přítomnosti, aby mohli uzavřít svůj život a dosáhnout klidu a smíření.92 Pro účely validačního přístupu Naomi Feilová rozlišuje a popisuje u osob s demencí první a druhé stadium špatné orientace a stadium dezorientace. 93 Vypracovala pro ně
92 JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ. M., Reminiscence, s. 26 – 27. 93 RHEINWALDOVÁ, E., Novodobá péče o seniory, s. 43 – 46.
patnáct validačních technik, které se mohou v rámci validace po individuálním výběru používat.94 Metodu validace je možné provádět individuálně nebo skupinově. Použití validace je pro seniory s demencí velmi humánní a současně i vysoce účinnou formou pomoci. Její aplikace v praxi však vyžaduje dostatek znalostí a absolvování odborného výcviku.
13.2.3
Rezoluční terapie
Je metoda s opačnou podstatou než validace.95 Je vhodná u osob s pokročilým stádiem syndromu demence, které již nejsou schopny plně si uvědomovat realitu. Snaha o zlepšení nemůže vést k očekávanému cíli; příliš již dominuje celková progrese syndromu demence. Podstatou rezoluční terapie je přístup na bázi respektu vůči seniorovi. Senior s pokročilou demencí musí být
přijímán bez výhrad, projevů
nespokojenosti, devalvace a usměrňování. To vede k pocitu spokojenosti seniora, protože je přijímán takový, jaký je. Smyslem rezoluční terapie je tedy obnova sebedůvěry a pocitu důstojnosti seniora. Konkrétní uplatnění přístupu rezoluční terapie v praxi znamená, že pracovník akceptuje změněnou realitu tak, jak ji vnímá senior a zaujímá postoj odpovídající seniorově vizi. 96 Aplikace prvků a zásad rezoluční terapie v práci sestry je účinnou formou pomoci seniorům s demencí.
94 JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ. M., Reminiscence, s. 27. 95 KLEVETOVÁ, D.,DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 115. 96 Srov. MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 245.
14. VÝZNAM KOMUNIKACE V EDUKACI Další oblastí, která se hodně dotýká komunikace sestry s pacienty je edukace. Jde o zcela běžnou činnost v práci sestry, která je ale u seniorů často náročnější a obtížnější. Aby byla edukace seniorů dostatečně efektivní, je nutné aby sestra zohlednila specifické odlišnosti seniorského věku a současně do provedení zakomponovala všechny požadavky na správně provedenou edukaci. Juřeníková seznamuje se základními pojmy používanými v edukaci97: edukátor - je osoba poskytující informace a vysvětlení, seznamující s informacemi jinou osobu; edukant – osoba, která přijímá informace, je poučována a seznamována s informacemi, které potřebuje; edukační plán – vypracovaný písemný dokument, který stanovuje průběh následné edukace; edukační bariéry - překážky, které mohou znesnadňovat nebo zabraňovat dosažení cíle edukace; edukační proces – systematicky realizovaný sled vzdělávacích a výchovných činností a úkonů podle předem stanoveného edukačního plánu. Sestra – edukátor musí při edukaci seniorů splňovat řadu požadavků, aby byla její edukace efektivní. Proto sestra musí:
znát typ osobnosti edukanta a jeho specifické individuální projevy;
zjistit si předem dostatek potřebných informací o pacientovi/jiné osobě;
vědět, s jakými informacemi je třeba nyní pacienta/jinou osobu seznámit;
97 JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 9 – 12.
umět využít každou příležitost k provedení edukace;
umět pozorovat veškeré projevy chování edukanta a analyzovat je ve vztahu ke všem informacím, které o edukované osobě má;
zvolit vhodnou komunikační techniku a optimální způsob přístupu k edukantovi;
umět citlivě a taktním způsobem ověřit, zda edukant v plném rozsahu porozuměl sděleným informacím;
podporovat edukanta v jeho projevech, pochválit a ocenit jeho zapojení;
používat účelně techniku aktivního naslouchání, empatický přístup, haptiku, sladit své neverbální projevy s verbálním sdělením a tím podpořit důvěryhodnost sdělení;
vystupovat vstřícně, profesionálně, klidně a vyrovnaně. 98
Správně vedená komunikace se seniorem při edukaci má několik pozitivních aspektů: vede ke splnění cíle edukačního plánu a zlepšuje oboustranně spolupráci. Přispívá k vytvoření správného vztahu mezi sestrou a seniorem nebo k jeho upevnění. Podporuje pocit důstojnosti seniora. Zvyšuje jeho spokojenost, navozuje vnitřní klid a dává mu pocit porozumění.
98 Srov. MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 267.
15. Chyby v komunikaci se seniory Malíková99 poukazuje na skutečnost, že většina zdravotníků se domnívá, že s pacienty komunikují správně a nedopouští se žádných zásadních chyb. I přes jejich snahu a dobrou vůli je však praxe často odlišná. Chyby a zlozvyky v komunikaci mohou mít pro seniory jako specifickou skupinu osob závažnější dopad. Senioři jsou mnohem vnímavější vůči všem projevům chování, přístupu a reakcím, s nimiž se setkávají. Volba správného přístupu a vhodné komunikace podstatně ovlivňuje vnitřní prožívání pacientů a rozhoduje o jejich spokojenosti či nespokojenosti. Na chyby a nedostatky v komunikaci a přístupu sester k seniorům poukazuje mnoho odborníků. Např. podle Pokorné100 se v komunikaci se seniory se dopouštíme nejčastěji těchto chyb:
komunikační manipulace - často je používána odborná terminologie;
nedostatečná autenticita sdělení - dochází k nesouladu mezi verbální a neverbální složkou komunikace;
devalvační chování - snížení hodnoty určitého člověka v očích druhých lidí nebo v jeho vlastních a to nevšímavostí, ignorováním, neochotou ho vyslechnout, zpochybňováním, familiární oslovováním;
jednosměrnost komunikace - zpětná vazba je nedostatečná nebo vůbec žádná, není ochota opakovat a zjednodušovat sdělené informace;
paternalistický, autoritativní přístup - neustálé poučování, omezení a pokyny;
zkracování času ke kontaktu s nemocným - nerespektování zpomalení u seniorů, nedostatek času k naslouchání, nevyhovující prostředí;
99 Srov. MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 231. 100 POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 78.
přenos vlastních zkušeností do komunikace s ostatními seniory - komunikace je ovlivněna naší předchozí pozitivní či negativní zkušeností se seniory;
předpoklad
omezení
schopností
klienta
v
důsledku
stáří
-
předem
předpokládáme omezení smyslových funkcí, snížení intelektu, hovoříme se seniory jako s nesoběstačnými osobami.
Pokorná 101doporučuje - Pamatujte:
Chceme – li, aby nám ostatní rozuměli, jsme schopni to dokázat a najít cestu k porozumění.
Máme právo chybovat, ale je potřeba chybu vždy přiznat a pokusit se jí napravit. Máme právo nerozumět starším lidem tak, jako všichni nerozumíme svým dětem a rodičům, ale budeme -li je odstavovat na vedlejší kolej, pak patrně ke vzájemnému porozumění nikdy nedojde. Slovem a kultivovanou myšlenkou je možné ovlivnit fyziologické procesy v materiálním těle bez jakékoliv biochemické léčby. A to jak směrem k nemoci, tak k uzdravení .
101 Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 81.
16.
Doporučení pro komunikaci se staršími lidmi102
(podle doporučení Národní rady zdravotně postižených) Respektujte identitu pacienta a důsledně jej oslovujte jménem nebo odpovídajícím titulem. Nevyžádaná familiární oslovení „babi“ , „dědo“ jsou ponižující. Důsledně se vyhýbejte infantilizaci (zdětinšťování) starého člověka. Ani se seniory se syndromem demence nehovoříme jako s dětmi (formou ani obsahem). Při komunikaci se seniory chraňte důsledně jejich důstojnost. Z komunikace vylučte podceňování, devalvaci a nepodložené přisuzování závažných funkčních deficitů (např. v kognitivní oblasti). Respektujte princip zpomalení a chraňte seniory před časovým stresem. Počítejte se zpomalením psychomotorického tempa a se zhoršenou pohyblivostí a stabilitou. Složitější nebo zvláště důležité informace (termíny vyšetření apod.) několikrát opakujte a raději ještě napište na list papíru. Aktivně, ale taktně ověřte možné komunikační bariéry (porucha sluchu, zraku apod.) a tomu přizpůsobte komunikaci. K usnadnění komunikace se zdržujte v zorném poli pacienta, mluvte srozumitelně a udržujte oční kontakt. Při pochybnostech ověřte správné využití kompenzačních pomůcek.
102 ŠPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ,J, Základní otázky komunikace. Komunikace nejen pro sestry, s. 77.
Nezvyšujte zbytečně hlas na seniory. Porozumění řeči se ve vyšším věku zhoršuje především v hlučném prostředí, proto „nepřekřikujte“ jiný hovor, rozhlas nebo televizi, ale pokuste se hluk odstranit. Jakoukoliv pomoc vždy nabízejte, ale nevnucujte.
Jakákoliv intervence by měla cílevědomě směřovat k podpoře a udržení soběstačnosti seniorů, nikoliv předčasně předpokládat jejich ztrátu, popř. ireverzibilitu.
Dodržování všech uvedených doporučení jistě přispěje k dosažení vyšší spokojenosti a optimálnímu prožívání seniorů během jejich pobytu ve zdravotnickém zařízení.
17. KVANTITAVNÍ PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ Pro průzkumné šetření jsem si stanovila následující cíle práce a pracovní hypotézy: Cíl č. 1: Zjistit, zda jsou senioři v průběhu hospitalizace ve zdravotnických zařízeních spokojeni s komunikací sester. 1H0
Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi srozumitelnou
komunikací sester se seniory a jejich spokojeností. 1HA
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi srozumitelnou
komunikací sester se seniory a jejich spokojeností. Cíl č. 2: Zjistit, zda sestry zohledňují a dodržují specifické odlišnosti seniorského věku v přístupu při poskytování ošetřovatelské péče seniorům ve zdravotnických zařízeních. 2H0
Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi věkem
pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče. 2HA
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi věkem pacienta
a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče. Cíl č. 3: Zjistit, zda používaná komunikace ze strany sester má pozitivní vliv na seniory.
3H0
Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi používanou
komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů. 3HA
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi používanou
komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů. Cíl č. 4: Zjistit nejčastější příčiny nespokojenosti seniorů v komunikaci se sestrami. Cíl č. 5: Zjistit, jak si senioři představují ideální komunikaci ze strany sester.
18. METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMNÉHO ŘEŠENÍ Po volbě tématu své diplomové práce jsem seznámila management Městské nemocnice Hustopeče - ředitelku a hlavní sestru s připravovaným průzkumem, objasnila důvody volby tématu a podala písemnou žádost k provedení průzkumného šetření v tomto zařízení (viz Příloha č. 2 – Žádost o povolení dotazníkové šetření v Městské nemocnici Hustopeče).Po obdržení písemného souhlasu jsem vytvořila dotazník (viz Příloha č. 1 – Dotazník pro pacienty Městské nemocnice Hustopeče) s jehož obsahem jsem nejdříve seznámila pracovníky managementu. Požádala jsem vrchní sestry následujících oddělení – chirurgického oddělení, interního oddělení, jednotky intenzivní péče, oddělení lůžek následné péče a ambulancí (diabetologické, chirurgické a interní) o spolupráci a informovala je o přínosu a využitelnosti tohoto šetření pro naši nemocnici. Ve spolupráci s vrchními sestrami, sestrami u lůžka v nepřetržitém provozu a sestrami ambulancí probíhalo dotazníkové šetření. Po jeho ukončení jsem vyplněné a odevzdané dotazníky roztřídila a neúplné dotazníky vyřadila. Kompletně vyplněné dotazníky jsem zpracovala a provedla analýzu dat.
Příprava dotazníku
Vytvořila jsem dotazník sloužící k potřebě tohoto průzkumu. Vytvořený dotazník jsem rozdala 10 seniorům k otestování (pilotáži) a podle jejich připomínek jsem dotazník upravila do konečné podoby. Ze své bakalářské práce Představa ideální sestry očima pacientů v malé nemocnici z roku 2007 jsem kromě základních identifikačních údajů použila položky 17 a 18. Usilovala jsem o vytvoření srozumitelného dotazníku, který zohledňuje věk a typické odlišnosti respondentů. Některé položky mají velmi jednoduché otázky, v jiných položkách je podrobný dotaz, aby jej respondenti plně chápali a mohli adekvátně odpovědět. Abych získala co nejpřesnější odpovědi, použila jsem několik druhů položek a zařadila i možnost volby více odpovědí. Respondenti byli informováni, že mohou požádat o pomoc sestru a tato pomoc jim byla poskytnuta. O významu dotazníku byli respondenti poučeni. Pokud nebyli schopni dotazník sami vyplnit a chtěl respondent zachovat anonymitu svých vybraných odpovědí, mohl dotazník vyplnit s pomocí svých příbuzných, kteří zapisovali jeho vybrané odpovědi.
Popis sběru informací a zpracování získaných dat O vyplnění dotazníků jsem respondenty požádala prostřednictvím sester již zmiňovaných oddělení a ambulancí a v několika případech osobně. Dotazníkové šetření probíhalo od října 2010 do listopadu 2010. Dotazníky byly anonymní. Po vyplnění je respondenti vkládali do předem připravených schránek, které byly umístěny na chodbách jednotlivých oddělení a ambulancí. Schránky jsem osobně průběžně vybírala a postupně zpracovávala. Sběr dat probíhal po dobu dvou měsíců: od října a listopadu roku 2010. V uvedeném období bylo rozdáno celkem 120 dotazníků a z tohoto počtu jsem získala 104 kusů zpět. Pro neúplnost jsem musela 9 dotazníků vyřadit. Celkový počet kompletně vyplněných dotazníků je 95 kusů. Těchto 95 dotazníků tvoří 100 % získaných dat. Výsledky výzkumu jsou vyjádřeny pomocí absolutní a relativní četnosti vyjádřené v procentech v následujících tabulkách. Data zjištěná z dotazníků byla nejprve zaznamenána a analyzována pomocí softwaru Microsoft Office Excel 2007. Pomoci statistického softwaru SPSS 18 (PASW Statistics 18) byla data následně analyticky upravena a poté otestována na platnost výše uvedených hypotéz.
Charakteristika dotazníku
Úvod dotazníku tvoří stručný text pro respondenty s žádostí o jeho vyplnění a s objasněním významu dotazníkového šetření. Dotazník obsahuje 21 položek. V základním členění se skládá ze tří části (podrobný popis jednotlivých položek viz dále v textu této kapitoly). První část (položka č. 1 až 4) zahrnuje standardní identifikační údaje o respondentech: pohlaví, věk, dřívější hospitalizace v nemocnici a oddělení, na kterém je respondent nyní hospitalizován nebo kterou navštěvuje ambulanci. Tyto informace jsou velmi důležité pro analýzu skladby respondentů ve vztahu k získaným odpovědím. Druhá část (položky 5 až 17) zjišťuje vlastní zkušenosti pacientů s přístupem a komunikací ze strany sester. Třetí oblast (položky č. 18 až 21) zjišťuje jaké požadavky mají respondentů na chování a komunikaci ze strany sester a zda zažili některou z uvedených negativních situací v jejich chování. Dotazník jsem takto záměrně rozčlenila. Oblast identifikačních údajů je nezbytná ke zjištění, jaká skupina respondentů má dále uvedené požadavky na sestru. Druhá oblast v dotazníku je stěžejní pro vlastní průzkum. Třetí oblast položek v dotazníku má za cíl zjistit, jaká je míra spokojenosti respondentů s komunikací a přístupem sester v této nemocnici. Dotazník také zahrnuje několik kontrolních položek, také z důvodu, aby byla zajištěna dostatečná validita. Dotazník obsahuje položky :
uzavřené (strukturované);
dichotomické (respondent má na výběr ze dvou odpovědí);
polynomické (respondentům se nabízí více než dvě odpovědi);
polouzavřené (v případě, že respondentům nevyhovuje žádná z daných odpovědí, zvolí variantu – jiná odpověď);
nestrukturované (respondent zde vytváří odpověď sám);
výčtové (možnost zvolit současně několik odpovědí).
Položky č. 1, 2, 3, 4 obsahují identifikační údaje o pohlaví, věku, dřívějších hospitalizací a oddělení současné hospitalizace / navštěvovaná ambulance. Položka č. 5 hodnotí spokojenost respondentů s komunikací ze strany sester během pobytu. Položka č. 6 hodnotí ohledy sester na věk či omezené schopnosti pacienta. Položka č. 7 zkoumá, zda byli pacienti sestrami vždy srozumitelně informováni.
Položka č. 8 zjišťuje, zda dostatečné vysvětlení přispělo k uklidnění pacienta. Položka č. 9 zjišťuje, zda vysvětlení ze strany sester přispělo k zapojení respondenta do spolupráce. Položka č. 10 zjišťuje, zda byly sestry ochotné zopakovat již jednou sdělené informace. Položka č. 11 zjišťuje, zda si sestry ověřovaly, zda jim pacient rozuměl. Položka č. 12 zjišťuje, zda měli pacienti dostatek času na splnění úkonu. Položka č. 13 hodnotí chování sester k respondentovi z důvodu jeho věku. Položka č. 14 zjišťuje, kterými poruchami pacient trpí. Položka č. 15 zkoumá, s kým nejvíce hovoří pacienti o svém zdravotním stavu. Položka č. 16 se ptá, zda se sestry často usmívaly. Položka č. 17 zjišťuje, jak na pacienty celkově působilo chování sester. Položka č. 18 zkoumá co považují pacienti v chování sester za důležité Položka č. 19 zkoumá, zda zažili pacienti během hospitalizace některou z uvedených negativních situací v komunikaci se sestrami. Položka č. 20 zjišťuje, co pacientům na komunikaci a přístupu sester nejvíce nevyhovuje. Položka č. 21 je otevřená, zjišťuje, jak si pacienti představují ideální komunikaci ze strany sester.
19. METODIKA TESTOVÁNÍ A OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZ Testování nulových a alternativních hypotéz bylo provedeno pomocí neparametrického testu o rozdělení, pomocí Fisherova exaktního testu, který se někdy též nazývá Fisherův přímý test nebo také test o nezávislosti. Neparametrické testování ve své typické podobě převádí kvantitativní hodnoty měřeného parametru na pořadí a dále pracuje již pouze s nimi.103 Uvedený test se ukázal jako nejvíce vyhovující. Získaná data je nejvýhodnější testovat pomocí tzv. kontingenčních tabulek. V nich se platnost nulových a alternativních hypotéz sice nejčastěji ověřuje pomocí Pearsonova χ2 testu, ale u získaných dat tento test není možné použít.104 Důvodem je nesplnění dobrých podmínek aproximace při použití Pearsonova χ2 testu, které říkají, že 80 % očekávaných hodnot kontingenční tabulky nesmí být tvořeno četnostmi očekávaných odpovědí respondentů pod hodnotu 5 a zároveň že ve zbylých 20 % neklesnou očekávané četnosti pod hodnotu 2.105 Nejsou-li splněny uvedené podmínky dobré aproximace, doporučuje se slučování některých variant. U získaných dat však tento postup nezlepšil situaci z hlediska splnění dobrých podmínek aproximace.
103FISCHER, R. A. On the interpretation of χ2 from contingency tables, and the calculation, s. 87.
104LITSCHMANNOVÁ, M., a BRIŠ, R. Statistika I. pro kombinované a distanční studium, [Online] 105 LITSCHMANNOVÁ, M. & BRIŠ, R. 2004, Statistika I. pro kombinované a distanční studium, [Online]
Fisherův exaktní test ověřuje shodu teoretického rozložení se skutečným.106 Pomocí zmiňovaného testu ověřujeme nezávislost dvou jevů. Proto každá nulová hypotéza H0 zní: „neexistuje statisticky významná závislost mezi nějakými konkrétními dvěma náhodnými veličinami“. Alternativní hypotéza HA pak logicky předpokládá, že „existuje statisticky významná závislost mezi nějakými konkrétními dvěma náhodnými veličinami“. Z důvodu zjednodušení testování hypotéz v statistickém softwaru SPSS 18 (PASW Statistics 18) byly odpovědi respondentů nejdříve překódovány v softwaru Microsoft Office Excel 2007. Poté byla v software SPSS provedena deskriptivní analýza datového souboru. Následně byl opět v software SPSS vypočten Fisherův exaktní test analyzující nezávislost dvou jevů. Uvedený software vypočetl signifikanci, které umožňují (ne)zamítnutí nulové hypotézy H0, popř. přijmutí alternativní hypotézy HA. Vypočtená hodnota signifikance představuje v podstatě pravděpodobnost nastání určitě varianty mezi všemi možnými variantami, které mohou nastat ve zjištěné tabulce. Jedním z výstupů analýz je tzv. kontingenční tabulka – obecně viz tabulka 2, která slouží k přehledné vizualizaci vzájemného vztahu dvou kvantitativních proměnných. Řádky kontingenční tabulky představují hodnoty, které může nabývat první proměnná, sloupce pak představují možné hodnoty, kterých může nabývat druhá proměnná.107 Tabulka 2 Obecná kontingenční tabulka Druhá proměnná Y První proměnná X
Kategorie y1
Kategorie y2
Kategorie y3
Kategorie y…
Celkem
Kategorie x1
f11
f12
f13
f1…
f11 + f12 + f13+ + f1…
Kategorie x2
f21
f22
f23
f2…
f21 + f22 + f23+ + f2…
Kategorie x3
f31
f32
f33
f3…
f31 + f32 + f33+ + f3…
Kategorie x…
f…1
f…2
f…3
f……
f…1 + f…2 + f…3 + f……
Celkem
f11 + f21 + f31+ + f…1
f12 + f22 + f33+ + f…2
f13 + f23 + f33+ + f…3
f1… + f2… + f3…
f11 + f12 + f13+ + f1… + + f21 + f22 + f23+ + f2…+ + f31 + f32 + f33+ + f3…+ + f…1 + f…2 + f…3 + + f…… = f11 + f21 + f31+ + f…1 + f12 + f22 + f33+
+
f
+ ……
106 JABOR, A., Statistické postupy v laboratorní medicíně, [Online] 107 BUDÍKOVÁ, M., LERCH, T., Základní statistické metody, s. 127.
f
f
f
f
+ …2 + 13 + 23 + 33+
f
f
f
+ …3 + 1… + 2... +
f
f
+ 3… + ……
Fisherův exaktní test patří mezi tzv. permutační testy, které obracejí základní postup výpočtu a místo předpokládaného teoretického (referenčního) rozdělení pro nějakou konkrétní testovou statistiku pracují jenom se získaným testem. Hodnota testové statistiky tedy není výsledem tohoto typu testování hypotéz. Místo spoléhání na teoretickou testovací statistiku se známým teoretickým rozložením test Fisherův exaktní test vypočítává přímou pravděpodobnost odchylky od nulové hypotézy H0. Kombinacemi naměřených hodnot je hodnocena pravděpodobnost, se kterou nastane právě pozorovaná varianta anebo varianty extrémnější, ještě více odchýlené od situace odpovídající platnosti nulové hypotézy H0. Jednodušeji řečeno, přeskupováním naměřených dat hodnotíme, jak obvyklá nebo neobvyklá je právě získaná varianta. U Fisherova exaktního testu se pro každou variantu vypočte pravděpodobnost jejího nastání mezi všemi variantami zjištěné tabulky při fixních marginálních četnostech. Pro výpočet slouží vztah 1.1. Symbol „!“ značí tzv. faktoriál. Vzorec je v této podobě platný pro tzv. čtyřpolní kontingenční tabulku, tedy kontingenční tabulku typu 2x2, tj. obě pozorované proměnné nabývají dvou kategorií – viz tabulka č. 6.108 Tabulka 3 Ilustrační čtyřpolní kontingenční tabulka Druhá proměnná Y První proměnná X
Kategorie y1
Kategorie y2
Celkem
Kategorie x1
A
B
A+B
Kategorie x2
C
D
C +D
Celkem
A+C
B+D
N
Vztah potřebný pro výpočet Fisherova exaktního testu:
108 DUŠEK, L., PAVLÍK, T., KOPTÍKOVÁ, J., Vyzkoušejte zvláštní typ neparametrického testování hypotéz: permutační testy, s.184.
(1.1)
�+� � +� ቀ ቁቀ ቁ ሺ� + � ሻ!ሺ� + � ሻ!ሺ� + �ሻ!ሺ� + � ሻ! � � � = = � �!� !�!� !� ! ቀ ቁ �+�
Vyhodnotíme-li a následně sečteme pravděpodobnost nastání pozorované kontingenční tabulky a všech tabulek s extrémnějším výsledkem, dostaneme hladinu významnosti tzv. jednostranného testu. Pro hodnocení oboustranného testu musíme uvažovat stejně extrémní varianty tabulky také v opačném směru. Oboustranná varianta Fisherova testu je složitější na výpočet, ale ukazuje se v analytické praxi jako výhodnější k použití.109 Proto byly v této studii testovány nulové H0 a alternativní HA hypotézy oboustrannou variantou Fisherova exaktního testu. Pokud byla vypočtená hodnota pravděpodobnosti dané hypotézy větší než předem stanovené α (v našem případě je α rovno hodnotě 0,05, jelikož hypotézy byly testovány na 5% hladině významnosti), nulová hypotéza H0 nebyla zamítnuta. V případě, že vypočtená hodnota pravděpodobnosti dané hypotézy byla menší než 0,05, došlo k zamítnutí nulové hypotézy H0 a přijmutí hypotézy alternativní HA.110 Při
všech
uvedených
analýzách
byly
uvažovány
hodnoty
vypočtených
pravděpodobností zaokrouhlené vždy na tři desetinná místa. Relativní četnost příslušných kategorií byla vypočtena vždy s přesností na jedno desetinné místo. Volně přidruženou kapitolou k části testující hypotézy je část analyzující data, která zpřesňují a dokreslují otázky důležité pro testování hypotéz. Tyto komplementární otázky slouží k lepšímu pochopení celé problematiky a k poukázání na celkovou komplexnost problému.
V několika položkách byly odpovědi typu „ano, spíše ano“ a „ne, spíše ne“ apod. sloučeny do dvou kategorií ano a ne. Důvodem byla nízká nebo dokonce nulová četnost respondentů, kteří zvolili negativní vyjádření. Ke kategorii „ne“ byla nakonec také přidána odpověď „nevím, nemohu posoudit“ a „nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom“, rovněž z výše uvedeného důvodu. Interpretace závěrů výsledků se kvůli nízkému počtu vyjádření „ne/nevím“ navzdory slučování nezměnili. 109 FISHER,R. A. 1922, On the interpretation of χ2 from contingency tables, and the calculation, s. 89 – 91. 110 BUDÍKOVÁ, M., LERCH, T., Základní statistické metody, s. 63.
20. VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH INTERPRETACE CHARAKTERISTIKA DATOVÉHO SOUBORU Položka č. 1 Jste: žena/muž Tab. 4 - Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%´)
Muži
38
40,0 %
Ženy
57
60,0%
Celkem
95
100,0 %
Graf 1 Pohlaví respondentů
Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 95 respondentů. Z toho bylo 60,0 % žen a 40,0 % mužů. Více než polovinu respondentů tedy tvořily ženy.
Položka č. 2 Kolik je Vám let? Tab. 5 - Věk respondentů Věk respondentů
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
65 – 74 let
58
61,1 %
75 – 84 let
30
31,6 %
Nad 85 let
7
7,4 %
Celkem
95
100,0 %
Graf 2 Věk respondentů
Nejpočetněji byla zastoupená skupina respondentů ve věku 65 – 74 let; tvořila 61,1 %. Druhou nejpočetněji zastoupenou skupinou respondentů ve věku 75 – 84 let byla skupina seniorů s 31,6 %. Věkové hranice nad 85 let dosahovalo 7,4 % respondentů.
Položka č. 3 Byl(a) jste už někdy dříve hospitalizován(a) v nemocnici? Tab. 6 - Dřívější hospitalizace Dřívější hospitalizace
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ano, jednou
8
8,4 %
Ano, vícekrát
82
86,3 %
Poprvé
5
5,3 %
Celkem
95
100,0 %
Graf 3 Dřívější hospitalizace
Více než tři čtvrtiny respondentů (86,3 %) uvedli, že byli v nemocnici hospitalizováni opakovaně. Jedenkrát bylo hospitalizováno 8,4 % respondentů. Poprvé bylo v nemocnici 5,3 % respondentů.
Položka č. 4 Na kterém oddělení jste hospitalizován(a) nebo kterou navštěvujete ambulanci? Tab. 7 - Oddělení hospitalizace/navštěvovaná ambulance Oddělení/ambulance
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Chirurgické oddělení
24
25,3 %
Interní oddělení
15
15,8 %
Jednotka intenzivní péče
15
15,8 %
14
14,7 %
6
6,3 %
11
11,6 %
Interní ambulance
10
10,6 %
Celkem
95
100,0 %
Oddělení ošetřovatelské péče Diabetologická ambulance Chirurgická ambulance
Graf 4 Oddělení / ambulance
Dvě srovnatelné skupiny tvoří respondenti z jednotky intenzivní péče a interního oddělení. Na obou odděleních byl hospitalizován stejný počet respondentů a to 15,8 %. Nejvíce respondentů bylo na chirurgickém oddělení (25,3 %). Oddělení ošetřovatelské péče je zastoupeno 14,7 %. Méně početné skupiny tvoří respondenti navštěvující ambulance. Diabetologická ambulance (6,3 %), chirurgická ambulance (11,6 %), interní ambulance (10,6 %).
Položka č. 5 Jak jste spokojen/a s komunikací ze strany sester během Vašeho pobytu v nemocnici? Tab. 8 Spokojenost seniorů s komunikací Spokojenost s komunikací
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Spokojenost
90
94,7 %
Nespokojenost, nepřemýšlel/a jsem o tom
5
5,3 %
Celkem
95
100,0 %
V této položce došlo ke sloučení odpovědí.
S komunikací ze strany sester bylo spokojeno celkem 94,7 % respondentů. Nespokojených respondentů a těch, kteří o tom nepřemýšleli bylo 5,3 %.
Položka č. 6 Braly sestry ohled na Váš věk a případně omezené schopnosti (např. zhoršený zrak, sluch, pohyblivost aj.)? Tab. 9 Ohled sester na věk a schopnosti Ohled sester na věk a schopnosti
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ano
92
96,8 %
Ne
0
0,0 %
Nevím, nemohu posoudit
3
3,2 %
Celkem
95
100,0 %
V této položce došlo ke sloučení odpovědí. Z tabulky č. 9 je patrné, že většina respondentů zvolila odpověď „ano“ (96,8 %). Odpověď „nevím, nemohu posoudit“ volilo 3,2 % respondentů. Žádný respondent v otázce zjištující ohled sester na věk a omezené schopnosti nezvolil negativní odpověď.
Položka č. 7 Byl/a jste sestrami informován/a srozumitelně o všem, co Vám prováděly? Tab. 10 Srozumitelná komunikace ze strany sester Srozumitelná komunikace
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ano
90
94,7 %
Ne, nemohu posoudit
5
5,3 %
Celkem
95
100,0 %
Srozumitelně bylo sestrami informováno 94,7 % respondentů. Skupina 5,3 % respondentů nedokázala tuto skutečnost posoudit nebo nebyla informována srozumitelně. I této položce došlo ke sloučení odpovědí respondentů.
Položka č. 8 Uklidnilo Vás vysvětlení sester a přispělo ke zbavení obav z prováděného ošetřování? Tab. 11 Názory seniorů, zda je vysvětlení sester uklidnilo a přispělo ke zbavení obav z prováděného ošetřování Vysvětlení ze strany sester
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ano
90
94,7 %
Ne
3
3,2 %
Nevím, nepřemýšlel jsem o tom
2
2,1 %
Celkem
95
100,0 %
Celkem 94,7 % respondentů hodnotilo vysvětlení sester kladně. Vysvětlení neuklidnilo 3,2 % respondentů, dva respondenti (5,3 %) nevěděli nebo o tom nepřemýšleli. Jednotlivé odpovědi byly sloučeny.
Položka č. 9 Přispělo vysvětlení sester k tomu, aby jste se snadněji a s důvěrou zapojil/a do spolupráce při vašem ošetřování? Tab. 12 – Názory seniorů, zda se díky vysvětlení sester zapojili do spolupráce Spolupráce seniorů při léčbě
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
93
97,9 %
Ne
0
0,0 %
Nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
2
2,1 %
Celkem
95
100,0 %
Ano
Odpovědi v této položce byly sloučeny. Většina respondentů (97,9 %) uvedla, že vysvětlení ze strany sester přispělo k tomu, aby se s důvěrou zapojili do spolupráce. Odpověď „nevím, nepřemýšlel jsem o tom“ zvolilo 2,1 % respondentů a odpověď „ne“ nezvolil žádný respondent.
Položka č. 10 Byly sestry ochotné zopakovat Vám sdělené informace? Tab. 13 Ochota sester zopakovat informace Ochota sester zopakovat informace
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ano
92
96,8 %
Ne
0
0,0 %
Nevím, nemohu posoudit
3
3,2 %
Celkem
95
100,0 %
Sestry byly ochotné zopakovat informace u 96,8 % respondentů. Odpověď „nevím, nemohu posoudit“ uvedlo 3,2 % respondentů. Žádný z respondentů neodpověděl „ne“. Došlo opět ke sloučení odpovědí do kategorie „ano“ a „ne“.
Položka č. 11 Ověřovaly si sestry, zda jste jim rozuměl/a? Tab. 14 Ověřování sester o srozumitelnosti podávaných informací Ověřování sester o srozumitelnosti
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ano
80
84,2 %
Ne
0
0,0 %
Nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
15
15,8 %
Celkem
95
100,0 %
Ověřování srozumitelnosti podávaných informací sestrami uvedlo 84,2 % respondentů. Skupina 15,8 % respondentů udává, že o tom nepřemýšleli. Odpovědi respondentů byly sloučeny do kategorie „ano“ a „ne“.
Položka č. 12 Měla/a jste dostatek času na odpověď nebo splnění úkonu? Tab. 15 Dostatek času na odpověď nebo splnění úkolu Dostatek času
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ano
89
93,7 %
Ne
6
6,3 %
Nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
0
0,0 %
Celkem
95
100,0 %
Nejpočetnější skupina (93,7 %) uvádí, že měla dostatek času na odpověď nebo splnění úkonu. Málo času uvedlo 6,3 % respondentů. Odpověď „nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom“ nezvolil žádný respondent. Odpovědi byly sloučeny do kategorie „ano“ a „ne“.
Položka č. 13 Máte pocit, že se k Vám sestra chovala hůře kvůli Vašemu věku? Tab. 16 Horší chování sester z důvodu věku respondentů Horší chování kvůli věku
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ano
14
14,7 %
Ne
81
85,3 %
Nemohu posoudit
0
0,0 %
Celkem
95
100,0 %
Horší chování sester z důvodu věku respondentů hodnotilo 14,7 % respondentů. Odpověď ne uvedlo celkem 85,3 % respondentů. Žádný z respondentů nezvolil odpověď „nemohu posoudit“. Tato otázka zjišťující názory seniorů, zda se k nim sestry chovaly hůře kvůli jejich věku, je tzv. lžisková neboli L - otázka. Za její pomoci, při srovnání s otázkou monitorující ohled sester kvůli věku a omezeným schopnostem respondentů, je možné zjistit lži-skóre. V ideálním případě by se povaha odpovědí seniorů neměla lišit. Uvedenou metodou se zjišťuje spolehlivost respondentů.
Položka č. 14 Trpíte některou z následujících poruch? Tab. 17 Zastoupení poruch u respondentů Typ poruchy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Porucha zraku
47
33,1 %
Porucha sluchu
34
23,9 %
Snížená (omezená) pohyblivost
40
28,2 %
Problémy s pamětí a orientací Žádná z uvedených poruch Celkem
7
4,9 %
14
9,9 %
142
100,0 %
Každý respondent mohl uvést více poruch současně, proto celkový počet odpovědí přesahuje počet 95. Poruchu zraku uvedlo 33,1 % respondentů. Poruchu sluchu 23,9 % respondentů. Omezenou pohyblivost volilo 28,2 % respondentů. Problémy s pamětí a orientací udávalo 4,9 % respondentů. Žádnou z uvedených poruch netrpí 9,9 % respondentů.
Položka č. 15 S kým Vám nejvíce vyhovuje hovořit o svých starostech a obavách ohledně Vašeho zdravotního stavu? Tab. 18 Osoby, se kterými respondenti hovoří ohledně svých starostí a obav týkajících se jejich zdravotního stavu S kým respondenti hovoří ohledně svého zdravotního stavu
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Příbuzní
59
45,1 %
Jiní pacienti
14
10,7 %
Sestry
17
13,0 %
Lékaři
29
22,1 %
S cizími osobami
4
3,1 %
S nikým
8
6,1 %
Celkem
131
100,0 %
V této položce mohli respondenti volit více možností současně. Celkový součet odpovědí je tedy vyšší než 95 respondentů. Počet odpovědí tvoří tedy 100 %.V této položce tvoří skupinu 45,1 % respondentů, kterým nejvíce vyhovuje mluvit o svých obavách s příbuznými. Pro 22,1 % respondentů jsou to lékaři. Sestry
volilo
13
%
respondentů.
Odpověď
„s
jinými
pacienty“
uvedlo
10,7 % respondentů. O svých obavách s nikým nemluví 6,1 % respondentů. S cizími osobami hovoří 3,1 % respondentů.
Položka č. 16 Usmívaly se na Vás sestry často? Tab. 19 Úsměv na tváři sester během pobytu respondentů v nemocničním zařízení Úsměv sester
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ano
89
93,7 %
Ne
0
0,0 %
Nepřemýšlel/a jsem o tom
6
6,3 %
Celkem
95
100,0 %
Většina dotazovaných (93,7 %) uvádí, že se na ně sestry často usmívaly. Ani jeden respondent nezvolil odpověď „ne“ (0,0 %). Nepřemýšlelo o tom 6,3 % respondentů. Jednotlivé odpovědi byly v této položce sloučeny do kategorie „ano“ a „ne“.
Položka č. 17 Jak na Vás celkově působilo chování sester v průběhu celého Vašeho pobytu v nemocnici? Tab. 20 Chování a přístup sester během pobytu v nemocnici Chování/přístup sester
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Dobré
93
97,9 %
Špatné
2
2,1 %
Nevím, nemohu posoudit
0
0,0 %
Celkem
95
100,0 %
Většina respondentů (97,9 %) hodnotila chování a přístup sester v průběhu hospitalizace jako dobré. Špatné chování sester uvedlo 2,1 % respondentů. Odpověď „nevím, nemohu posoudit“ nezvolil žádný respondent (0,0 %). Špatné chování sester uvedlo 2,1 % respondentů. Opět došlo ke sloučení odpovědí.
TESTOVÁNÍ HYPOTÉZ Cíl č. 1: Zjistit, zda jsou senioři v průběhu hospitalizace ve zdravotnických zařízeních spokojeni s komunikací sester.
Testování hypotézy č. 1 1H0
Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi srozumitelnou
komunikací sester se seniory a spokojeností seniorů s komunikací. 1HA
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi srozumitelnou
komunikací sester se seniory a spokojeností seniorů s komunikací.
Tab.21 Vztah mezi srozumitelnou komunikací sester se seniory a jejich spokojeností Spokojenost s komunikací Srozumitelná komunikace
Spokojenost
Nespokojenost, nemohu posoudit
Celkem
Ano
89
1
90
Ne, nemohu posoudit
2
3
5
Celkem
91
4
95
Odpovědi negativní nebo typu „nemohu posoudit“ jsou v obou otázkách (spokojenost respondentů s komunikací ze strany sester, kvalita a srozumitelnost komunikace sester se seniory) velmi málo zastoupeny, proto je nutné brát tento fakt na zřetel při interpretování absolutních četností, zejména v kategorii „ne, nemohu posoudit“. Kategorie ne a nemohu posoudit byly sloučeny.
Graf 5 Vztah mezi srozumitelnou komunikací sester se seniory a jejich spokojeností
Tab.22 Výstupy statistické analýzy vztahu mezi srozumitelnou komunikací sester se seniory a jejich spokojeností Statistika – Fisherův exaktní test signifikance
< 0,001
Výsledek testu: Z tabulky č. 22 vyplývá nerovnost, že signifikance < 0,05. Nulovou hypotézu 1H0 tedy zamítáme na hladině významnosti 0,05. Pravděpodobnost omylu (signifikance < 0,001) je při zamítnutí nulové hypotézy 1H0 menší než 5 %. Byla tedy potvrzena statisticky významná závislost mezi srozumitelnou komunikací sester se seniory a jejich spokojeností. Podle tabulky č. 22 je zřejmé, že u respondentů spokojených s komunikací ze strany sester při pobytu seniorů ve zdravotnickém zařízení převládá názor, že sestry s pacienty komunikují srozumitelně. Závěr testování hypotézy 1H: Lze tvrdit, že srozumitelná komunikace sester se seniory se statisticky významně podílí na jejich spokojenosti s úrovní komunikace, a proto přijímáme alternativní hypotézu 1HA.
Cíl č. 2: Zjistit, zda sestry zohledňují a dodržují specifické odlišnosti seniorského věku v přístupu při poskytování ošetřovatelské péče seniorům ve zdravotnických zařízeních. Testování hypotézy č. 2 2H0
Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi věkem
pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče. 2HA
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi věkem pacienta
a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče.
Tab. 23 Kontingenční tabulka pozorovaných a očekávaných četností vztahu mezi věkem pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče
Přístup sester Věk respondenta
Dobrý
Špatný
Celkem
65 – 74 let
57
1
58
75 – 84 let
29
1
30
Nad 85 let
7
0
7
Celkem
93
2
95
Odpověď „nevím, nemohu posoudit“ v otázce zjišťující přístup sester při poskytování ošetřovatelské péče seniorům nezvolil žádný respondent. Negativní odpovědi hodnotící přístup sester při poskytování ošetřovatelské péče byly velmi málo zastoupeny, proto je nutné brát tento fakt na zřetel při interpretování absolutních četností, zejména v kategorii „špatný přístup sester“.
Graf 6 Procentuální zastoupení pozorovaných četností vztahu mezi věkem pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče Tab. 24 Výstupy statistické analýzy pohybové aktivity seniorů vzhledem ke vztahu mezi věkem pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče Statistika – Fisherův exaktní test signifikance
> 0,999
Výsledek testu: Z tabulky č. 24 vyplývá nerovnost, že signifikance > 0,05. Nulovou hypotézu 2H0 nezamítáme na hladině významnosti 0,05. Pravděpodobnost omylu (signifikance > 0,999) by byla při zamítnutí nulové hypotézy 2H0 příliš vysoká. Nebyla tedy potvrzena statisticky významná závislost mezi věkem pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče. Podle tabulky č. 24 je zřejmé, že respondenti byli napříč věkovými kategoriemi převážně spokojeni s přístupem sester při poskytování zdravotní péče. Závěr testování hypotézy 2H: Lze tvrdit, že věk pacienta se statisticky významně nepodílí na přístupu sester při poskytování ošetřovatelské péče, a proto nezamítáme nulovou hypotézu 2H0.
Cíl č. 3: Zjistit, zda používaná komunikace ze strany sester má pozitivní vliv na seniory. Testování hypotézy č. 3 3H0 Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi používanou komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů. 3HA
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi používanou
komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů.
Tab. 25 Kontingenční tabulka pozorovaných a očekávaných četností vztahu mezi používanou komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů Pozitivní ovlivnění seniorů Vysvětlení ze strany sester
Spolupráce ano
Nevím
Celkem
Dobrá
89
1
90
Špatná, nevím
4
1
5
Celkem
93
2
95
Odpověď „ne“ v otázce zjištující pozitivní ovlivnění seniorů nezvolil žádný respondent. Odpovědi negativní nebo typu „nemohu posoudit“ jsou v obou otázkách vysvětlení ze strany sester, pozitivní ovlivnění seniorů, velmi málo zastoupeny, proto je nutné brát tento fakt na zřetel při interpretování absolutních četností, zejména v kategorii „(špatná), nevím, nepřemýšlel jsem o tom“. Kategorie špatná a nevím, nepřemýšlel jsem o tom byly sloučeny.
Graf 7 Procentuální zastoupení pozorovaných četností vztahu mezi používanou komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů
Tab. 26 Výstupy statistické analýzy pohybové aktivity seniorů vzhledem ke vztahu mezi používanou komunikací ze strany sester a pozitivní ovlivnění seniorů
Statistika – Fisherův exaktní test signifikance
0,103
Výsledek testu: Z tabulky č. 26 vyplývá nerovnost, že signifikance > 0,05. Nulovou hypotézu 3H0 nezamítáme na hladině významnosti 0,05. Pravděpodobnost omylu (signifikance 0,103) by byla při zamítnutí nulové hypotézy 3H0 příliš vysoká. Nebyla tedy potvrzena statisticky významná závislost mezi používanou komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů. Podle tabulky č. 26 je zřejmé, že byli respondenti převážně pozitivně ovlivněni navzdory přístupu ke komunikaci a vysvětlování ze strany sester. Závěr testování hypotézy 3H: Lze tvrdit, že používaná komunikace ze strany sester se statisticky významně nepodílí na pozitivním ovlivnění seniorů, a proto nezamítáme nulovou hypotézu 3H0.
Cíl č. 4: Zjistit nejčastější příčiny nespokojenosti seniorů v komunikaci se sestrami. Tab. 27 Jednotlivé příčiny nespokojenosti seniorů v komunikaci se sestrami Příčina nespokojenosti seniorů v komunikaci se sestrami
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Žádné výhrady ke komunikaci
66
63,5 %
Nedostatek času na rozhovory
17
16,3 %
Neochota a nezájem k rozhovorům
0
0,0 %
Necitlivé a netaktní chování
2
1,9 %
Rychlé sdělování odborných informací
8
7,7 %
Nedostatek soukromí k rozhovoru
7
6,7 %
Nízká úroveň projevu a chování
0
0,0 %
Nezohlednění zdravotních problémů
4
3,8 %
Jiné důvody
0
0,0 %
104
100,0 %
Celkem
Nejčastější příčinou nespokojenosti seniorů v komunikaci se sestrami je především nedostatek času (16,3 %), rychlé sdělování odborných informací uvedlo 7,7 % respondentů a nedostatek soukromí k rozhovoru uvedlo 6,7 % respondentů. Nezohlednění zdravotních problémů označilo 3,8 % respondentů. 63,5 % respondentů uvedlo, že nemá žádné výhrady ke komunikaci sester. Odpověď „necitlivé a netaktní chování“ zvolilo 1,9 % respondentů.
Tab. 28 Druhy nepříjemných situací ze strany sester k respondentům Druh nepříjemné situace ze strany sester
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ponižování
0
0,0 %
Nezájem, nedostatek pozornosti
3
3,1 %
Zlehčování respondentova sdělení
4
4,1 %
Jakékoliv projevy neochoty
0
0,0 %
Projevy neúcty
2
2,1 %
Odbývání
1
1,1 %
Nevyslechnutí / přerušení respondentova sdělení
7
7,2 %
Nevhodné posunky a výrazy obličeje
0
0,0 %
0
0,0 %
0
0,0 %
6
6,2 %
21
21,6 %
0
0,0 %
48
49,5 %
Jiná nepříjemná situace
5
5,2 %
Celkem
97
100,0 %
Chaotické, zmatené a nepřesné podávání informací Sdělování důležitých a osobních informací nevhodně nebo necitlivě Nevhodné prostředí k rozhovorům Nedostatek času a příležitostí k rozhovorům, maximálními vytíženost sester jinými povinnostmi Neodborné/neprofesionální vystupování a projevy Žádná zkušenost s uvedenými situacemi
Největší počet respondentů (49,5 %) uvedl, že nemá zkušenost s žádnou z uvedených situací. Nedostatek času a příležitosti k rozhovorům uvedlo 21,6 % respondentů. Nevyslechnutí nebo přerušení respondentova sdělení uvedlo 7,2 % respondentů. Nevhodné prostředí k rozhovorům zaznamenalo 6,2 % respondentů. Skupina 4,1 % respondentů udává zlehčování jejich sdělení. Nezájem a nedostatek pozornosti zažilo 3,1 % respondentů. Projevy neúcty uvádí 2,1 % respondentů. Odpověď odbývání označilo 1,1 % respondentů. Ostatní uvedené situace nebyly respondenty zaznamenány.
Cíl č. 5: Zjistit, jak si senioři představují ideální komunikaci ze strany sester. Tab. 29 Důležité vzorce chování sester podle respondentů Důležité chování sester podle respondentů
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
19
9,3 %
42
20,6 %
40
19,6 %
45
22,1 %
16
7,8 %
19
9,3 %
Nedávat najevo obtěžování
22
10,8 %
Jiné důležité chování
1
0,5 %
Žádné výhrady k chování sester Chování s respektem, s úctou a zdvořilé Zájem o respondenta, o jeho potřeby, vyslechnutí Chování s citem, s pochopením a taktní Maximální komunikativnost ze strany sester Nezlehčování, nebagatelizování problémů a potíží
Celkem
204
100,0 %
Respondenti zde měli možnost současně zvolit několik požadavků na chování sester. Celkový součet odpovědí je tedy větší než 95. Nejvíce zastoupenou skupinu tvořilo 22,1 % respondentů, kteří uvádějí, že by se sestra měla chovat taktně, s citem a pochopením. Sestru, která se chová zdvořile, s respektem a s úctou by si přálo 20,6 % respondentů. Další skupinu tvoří 19,6 % respondentů, kteří si přejí sestru, která je vždy vyslechne a zajímá se o jejich potřeby. Pro 10,8 % respondentů je důležité, aby jim sestra nedávala najevo, že ji obtěžují. V této položce se opět sešly dvě vyrovnané skupiny respondentů, které tvořily 9,3 %. Jedna z nich uvádí, že nemá k chování sester žádné výhrady. Druhá považuje za důležité, aby sestra nezlehčovala, nebagatelizovala jejich problémy a potíže. Na posledním místě je požadavek na větší komunikaci ze strany sester a to u 7,8 % respondentů.
Tab. 30 Charakteristika ideálního chování sester Charakteristiky ideálního chování sester Respekt, pochopení, profesionalita, holistický přístup
Absolutní četnost (n) 1
Stejné chování jako o rodinu sester
3
Hodné
6
Prezentace snahy a úsilí kolektivu
2
Slušné, přirozené chování
3
Ochota a laskavost
1
Dobrá komunikace i přes pracovní vytížení
3
Milé, laskavé, ohleduplné chování
4
Snaha pomoci
2
Ochota ke starším seniorům
1
Dostatek času, dobré informace
3
Dobré slovo
1
Chování s úctou, respektem a ochotou
2
Milé a upřímné chování
2
Pochopení
1
S úsměvem
1
Diskrétní chování, ochota
1
Ochota
2
Spolehlivost
3
Pěkné chování
2
Celkem
44
Tato položka byla otevřená. Respondenti zde měli možnost se vyjádřit, co považují v chování sester za nejdůležitější. Odpovědi, které zahrnovaly s uvedením různých termínů stejné nebo obdobné požadavky na sestry jsem po rozboru všech dotazníků
seřadila do několika skupin a uvedla v tabulce č. 30. Charakteristiku ideálního chování sester vůči seniorům vyplnilo pouze 44 pacientů. Absolutní četnosti jednotlivých charakteristik jsou velmi málo zastoupeny, proto není uvedena relativní četnost.
21.
DISKUZE
21.1
Získané údaje o respondentech
Ve své diplomové práci jsem zjišťovala, zda jsou senioři spokojeni s komunikací ze strany sester, jestli sestry v komunikaci dodržují specifické odlišnosti seniorského věku, zjišťovala jsem nejčastější příčinu nespokojenosti seniorů v komunikaci se sestrami a jak si senioři představují ideální komunikaci. Průzkum probíhal formou dotazníkového šetření v Městské nemocnici v Hustopečích na čtyřech odděleních a třech ambulancích. Dotazník obsahoval 21 položek, na jejichž základě jsem vytvořila jednotlivé tabulky a grafy. Pro srovnání některých svých výsledků jsem do diskuze zařadila některé poznatky z bakalářské práce studentky Jitky Bednářové111 z roku 2010, zabývající se Spokojeností klientů v lůžkových zařízeních s komunikačními dovednostmi všeobecných sester. Dotazníkové šetření probíhalo ve Fakultní nemocnici Brno a Fakultní nemocnici U svaté Anny v Brně na interních a chirurgických odděleních. Dále jsem porovnávala některé položky se závěry diplomové práce Bc. Aleny Knapové112 na téma Individuální přístup zdravotníků ke geriatrickým pacientům z roku 2007, která porovnávala názory 50 hospitalizovaných geriatrických pacientů s hodnocením 50 zdravotnických pracovníků ve Vojenské nemocnici Olomouc a Fakultní nemocnici Olomouc. Dotazníkového šetření v mé diplomové práci se zúčastnilo 95 respondentů. Více než polovinu respondentů tvořily ženy (60 %). Nejpočetněji zastoupenou skupinou byla věková kategorie 65 až 74 let, nejméně respondentů bylo ve věku 85 let a více. Ze zkoumaného vzorku bylo 86,3 % respondentů hospitalizováno v nemocnici opakovaně, téměř 8,42 % již jednou dříve, pouze 5,26 % bylo v nemocnici poprvé. To znamená, že převážná většina respondentů již měla více zkušeností s přístupem a péčí sester a mohou 111 Srov. BEDNÁŘOVÁ, J., Spokojeností klientů v lůžkových zařízeních s komunikačními dovednostmi všeobecných sester. Bakalářská práce. 112 Srov. KNAPOVÁ, A., Individuální přístup zdravotníků ke geriatrickým pacientům, Diplomová práce
uvést objektivní odpovědi. To může mít pozitivní vliv na věrohodnost získaných informací. V zastoupení respondentů na jednotlivých odděleních dominují dvě srovnatelné skupiny a to z interního oddělení a z jednotky intenzivní péče (15,8 %). Velice mne překvapil vysoký počet respondentů z JIP a to nejen z důvodu závažného stavu zde hospitalizovaných pacientů, ale i výrazně nižšího počtu lůžek vzhledem k ostatním oddělením, např. internímu, které je srovnatelné s JIP v počtu vyplněných dotazníků Nejvíce zastoupeno bylo chirurgické oddělení (25,3 %). Méně respondentů bylo z oddělení ošetřovatelské péče (14,7 %). To je zcela logické vzhledem ke skladbě respondentů na tomto oddělení a závažnosti jejich zdravotního stavu, která jim neumožňuje vyplnit dotazník. Nejméně respondentů bylo z navštěvovaných ambulancí. Nízký počet respondentů byl sestrami z jednotlivých ambulancí vysvětlen nedostatkem jejich času.
21.2 Zjištěné zkušenosti pacientů s přístupem a komunikací ze strany sester Komunikace ze strany sester a jejich přístup k seniorům byl hodnocen respondenty převážně kladně, což si zaslouží ocenění výsledků práce všech sester, které o seniory v nemocnici na všech úsecích pečují. I přesto jsem ale předpokládala více negativního hodnocení a projevů nespokojenosti respondentů. Na opačném výsledku se může podílet několik důvodů. Je možné, že provedení průzkumného šetření u pacientů v jiné věkové kategorii (dospělých a mladých osob) by přineslo úplně jiné závěry. Respondenty jsou ale senioři. Většina z nich prošla v průběhu života různě náročnými situacemi a nejsou zvyklí klást velké požadavky. Rozsah jejich nároků tedy není příliš vysoký. K dosažení spokojenosti jim stačí méně, protože ve stáří často dominuje skromnost a nenáročnost. To jistě souvisí i s ageismem a obecně rozšířeným názorem, že starý člověk toho ke svému životu moc nepotřebuje. Důležitý je i fakt, že řada seniorů nemá dostatek informací o tom, jak by měla správně komunikace sester a všech ostatních zdravotnických pracovníků vypadat a to se promítá
do jejich očekávání a hodnocení. Odráží to jistě i zatím nedostatečnou celospolečenskou znalost vhodných komunikačních technik, se kterou se denně setkáváme. Ve zdravotnictví jsme stále ještě bohužel svědky v běžné denní praxi toho, že při hovoru nejsou voleny optimální komunikační techniky a dochází k mnoha neúmyslným chybám během komunikace a přístupu k seniorům. Během hospitalizace nebo při návštěvě některé z ambulancí byla s komunikací ze strany sester spokojena naprostá většina pacientů (94,7 %). Většina respondentů uvedla, že braly sestry ohled na jejich věk a jejich omezené schopnosti. Stejně tak většina respondentů uvedla, že vysvětlení ze strany sester přispělo k tomu, aby se s důvěrou zapojili do spolupráce. Sestry byly ochotné zopakovat již jedenkrát sdělené informace u 96,8 % respondentů. Skupina 84,2 % respondentů udává, že si sestry ověřovaly, zda jim pacienti rozuměli. Dostatek času na odpověď nebo splnění úkonu uvádí 93,7 % respondentů. Horší chování sester z důvodu věku respondentů zažilo 14,7 % respondentů. Odpověď ne nebo nevím uvedlo 85,3 % respondentů. Tato otázka zjišťující názory seniorů, zda se k nim sestry chovali hůře kvůli jejich věku, je tzv. lžisková neboli L - otázka. Za její pomoci, při srovnání s otázkou monitorující ohled sester kvůli věku a omezeným schopnostem respondentů, je možné zjistit lži-skóre. V ideálním případě by se povaha odpovědí seniorů neměla lišit. Uvedenou metodou se zjišťuje spolehlivost respondentů. Z poruch uváděli respondenti nejčastěji poruchu zraku, hned za ní následovala omezená hybnost, porucha sluchu, problémy s pamětí a orientací. Žádnou z uvedených poruch netrpělo 9,9 % respondentů. Nejvíce respondentům vyhovuje hovořit o svých obavách ohledně zdravotního stavu se svými příbuznými. Dále následují lékaři a sestry. Na většinu dotazovaných se sestry během hospitalizace často usmívaly.
21.3 Požadavky respondentů na chování a komunikaci ze strany sester a nejčastější příčiny nespokojenosti Chování a přístup sester v průběhu hospitalizace hodnotili respondenti jako dobré. Měli možnost vybrat si současně z několika možností, co je pro ně důležité v chování sester, jaké mají na sestry požadavky. Nejvíce respondentů si přálo sestru, která se chová taktně, s citem a pochopením, na druhém místě sestru, která se chová zdvořile,
s respektem a s úctou. Dále si přejí sestru, která je vždy vyslechne a zajímá se o jejich potřeby, aby jim nedávala najevo, že ji obtěžují. Na předposledním místě volili respondenti požadavek, aby sestra nezlehčovala, nebagatelizovala jejich problémy a potíže. Na pro mě překvapivém posledním místě je požadavek respondentů na větší komunikaci ze strany sester, přičemž jako nejčastější příčinu nespokojenosti v komunikaci a současně také jako nejčastější prožitou negativní situaci uvádějí právě nedostatek času sester k rozhovorům. Pro srovnání tohoto výsledku jsem použila poznatek studentky Bednářové113, která ve svojí práci jako nejčastější příčinu nespokojenosti uvádí také nedostatek času sester (27,3 %). Za nimi následují další příčiny nespokojenosti a těmi jsou: rychlé sdělování odborných informací, nedostatek soukromí k rozhovoru, nezohlednění zdravotních problémů, necitlivé a netaktní chování. Z negativních situací v komunikaci dominuje již zmíněný nedostatek času sester. Tento výsledek jsem porovnala s výsledkem v diplomové práci Bc. Aleny Knapové114, která v položce zjišťující, zda sestry věnovaly respondentům dostatek času uvedlo 96,0 % seniorů odpověď ano. Z negativních situací jsou to dále nedostatek příležitosti k rozhovorům, nevyslechnutí nebo přerušení respondentova sdělení, nevhodné prostředí k rozhovorům, zlehčování sdělení, nezájem a nedostatek pozornosti, projevy neúcty a odbývání. Ostatní uvedené negativní situace nebyli respondenty zaznamenány.
113 Srov. BEDNÁŘOVÁ, J., Spokojeností klientů v lůžkových zařízeních s komunikačními dovednostmi všeobecných sester. s 67. 114 Srov. KNAPOVÁ, A., Individuální přístup zdravotníků ke geriatrickým pacientům, s.54.
ZÁVĚR Diplomová práce s názvem Odlišnosti v komunikaci a v přístupu k seniorům byla členěna na část teoretickou a praktickou. V teoretické části jsem se zabývala charakteristikou stáří, péčí o seniora v historii a v současnosti, komunikací, jejím významem v profesi sestry a zásadami pro komunikaci s vybranými skupinami seniorů. Popis dále zahrnuje faktory ovlivňující komunikaci se seniory a chyby, ke kterým nejčastěji dochází při komunikaci se seniory. V praktické části jsem pomocí dotazníkového šetření zjišťovala spokojenost seniorů s komunikací ze strany sester, zda sestry dodržují specifické odlišnosti seniorského věku, nejčastější příčinu nespokojenosti u seniorů a jak si senioři představují ideální komunikaci. Zjištěné výsledky jsou podrobně interpretovány. Průzkumné šetření probíhalo formou dotazníkového šetření v dvouměsíčním období u seniorů ve věku od 65 let více v Městské nemocnici Hustopeče. V souvislostí s prováděným průzkumným šetřením uvádím výsledky stanovených cílů práce a pracovních hypotéz.
Cíl č. 1: Zjistit, zda jsou senioři v průběhu hospitalizace ve zdravotnických zařízeních spokojeni s komunikací sester. 1H0
Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi srozumitelnou
komunikací sester se seniory a jejich spokojeností. 1HA
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi srozumitelnou
komunikací sester se seniory a jejich spokojeností. Cíl č. 1: Byl splněn, byla potvrzena statisticky významná závislost mezi srozumitelnou komunikací sester se seniory a jejich spokojeností.
Cíl č. 2: Zjistit, zda sestry zohledňují a dodržují specifické odlišnosti seniorského věku v přístupu při poskytování ošetřovatelské péče seniorům ve zdravotnických zařízeních. 2H0
Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi věkem
pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče. 2HA
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi věkem pacienta
a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče. Cíl č. 2 byl splněn, nebyla potvrzena statisticky významná závislost mezi věkem pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče. Lze tvrdit, že věk pacienta se statisticky významně nepodílí na přístupu sester při poskytování ošetřovatelské péče.
Cíl č. 3: Zjistit, zda používaná komunikace ze strany sester má pozitivní vliv na seniory. 3H0 Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi používanou komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů. 3HA
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi používanou
komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů.
Cíl č. 3 byl splněn, nebyla potvrzena statisticky významná závislost mezi používanou komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů.
Cíl č. 4: Zjistit nejčastější příčiny nespokojenosti seniorů v komunikaci se sestrami. Mezi nejčastější příčiny nespokojenosti seniorů v komunikaci se sestrami patří především nedostatek času, rychlé sdělování odborných informací, nedostatek soukromí k rozhovoru, nezohlednění zdravotních problémů, necitlivé a netaktní chování. Ve svých odpovědích respondenti nejčastěji uváděli, že nemají zkušenosti s žádnou z uvedených negativních situací. Ostatní respondenti se setkali s následujícími negativními situacemi: nedostatek času a příležitosti k rozhovorům, nevyslechnutí nebo
přerušení respondentova sdělení, nevhodné prostředí k rozhovorům, zlehčování jejich sdělení, nezájem a nedostatek pozornosti, projevy neúcty a odbývání.. Ostatní uvedené situace nebyly respondenty zaznamenány. Cíl číslo 4 byl splněn.
Cíl č. 5: Zjistit, jak si senioři představují ideální komunikaci ze strany sester. Respondenti zde měli možnost současně volit několik požadavků na chování sester. Nejčastěji respondenti volili sestru, která chová taktně, s citem a pochopením, dále podle pořadí volili sestru, která se chová zdvořile, s respektem a s úctou, sestru, která je vždy vyslechne a zajímá se o jejich potřeby, aby jim sestra nedávala najevo, že ji obtěžují. V této položce se opět sešly dvě vyrovnané skupiny respondentů. Jedna z nich neměla žádné výhrady k chování sester, pro druhou bylo důležité, aby sestra nezlehčovala, nebagatelizovala jejich problémy a potíže. Na překvapivém posledním místě je požadavek na větší komunikaci ze strany sester. Cíl číslo 5 byl splněn. Všechny cíle mojí diplomové práce byly splněny. Některé výsledky, zjištěné tímto šetřením, byly pro mne velice překvapivé. Předpokládala jsem, že s komunikací ze strany sester bude spokojeno daleko méně seniorů. Stejně překvapivý byl požadavek seniorů na více komunikace ze strany sester umístěný až na posledním místě, přičemž jako nejčastější příčinu nespokojenosti v komunikaci udávali senioři právě nedostatek času sester. Na straně druhé se mi potvrdila moje hypotéza, že sestry při poskytování ošetřovatelské péče nejsou ovlivněny věkem pacienta a tak by to mělo být. Závěrem byl chtěla použít slova Hany Rozprýmové115: „ Chceme – li se úspěšně dorozumět se seniory, chce to od nás více úsilí a dovedností, než to, co stačí pro společenskou konverzaci. Musíme se přizpůsobit pomalejšímu tempu seniorů
115 HERMANOVÁ, M., HERMAN, J., PROKOP, J., ROZPRÝMOVÁ, H., Aktuální kapitoly z péče o seniory, s. 20.
a respektovat jejich individuální zvláštnosti. Tuto výbavu pro svoji práci neseme z velké části sami v sobě. Denně můžeme využívat svoje sociální dovednosti a pokud jsou nám vlastní, nemusí nás komunikace se seniory vyčerpávat. Záleží jen na nás, jak si poradíme s komunikačními bariérami a zda budeme ochotni odevzdat „kus sebe“.
ANOTACE Příjmení a jméno:
Bc. Bystřická Jana
Instituce:
Masarykova univerzita Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství
Název práce:
Odlišnosti v komunikaci a v přístupu k seniorům
Vedoucí práce:
Mgr. Eva Malíková
Počet stran:
115
Počet příloh :
2
Rok obhajoby:
2011
Klíčová slova :
senior, komunikace, komunikační techniky, chyby v komunikaci, faktory ovlivňující komunikaci, komunikující a nekomunikující senior ,
Souhrn: Diplomová práce „Odlišnosti v komunikaci a v přístupu k seniorům“ je výzkumně průzkumnou prací. Obsahuje dvě části: teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá charakteristikou stárnutí a péčí o seniora v historii a v současnosti. Dále popisuje komunikaci, její význam v profesi sestry a použití u vybraných skupin seniorů. Praktická část zpracovává a vyhodnocuje informace dotazníkového šetření. Výsledky jsou prezentovány pomocí tabulek a grafů. Práce je příspěvkem ke zmapování spokojenosti seniorů s komunikací ze strany sester. Zjišťuje, zda sestry dodržují specifické odlišnosti seniorského věku v komunikaci, nejčastější příčinu nespokojenosti
seniorů a jejich představu ideální komunikace. Tyto poznatky byly zjišťovány na základě dotazníkového šetření, které probíhalo v Městské nemocnici v Hustopečích.
ANNOTATION
Surname and name:
Bc. Bystřická Jana
Institution:
Masaryk University Medical Faculty, Department of Nursing
Title of the thesis:
Specifications in communication and approach to seniors
Supervised by:
Mgr. Malíková Eva
Number of pages:
115
Number of Appedixes:
2
Defended in:
2011
Key words:
senior, communication, communication techniques, misunderstandings in communication, factors affecting communication, communicating and not communicating
senior
Summary: Diploma thesis “Specifications in communication and approach to seniors” is an exploratory research work. It is divided into a theoretical and practical part. Theoretical part deals with the characteristics of aging, caring for a senior in history. Also describes communication and its importance in the nursing profession and its use in selected groups of elderly. The practical part presents and evaluates the informations of questionnaire survey.
Results are presented using tables and graphs. The work is a contribution to the mapping of the seniors satisfaction with communication on the part of nurses. It finds that nurses respect old – age specific differences in communication, the most common cause of dissatisfaction of the elderly, and their idea of ideal communication. This findings were detected in the questionnaire survey, which took place in the Municipal Hospital in Hustopeče.
SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. O syndromu vyhoření. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 86s. ISBN 80-7013-43-9. BÁRTLOVÁ, Sylva, SADÍLEK, Petr, TÓTHOVÁ, Valérie. Výzkum a ošetřovatelství. .
1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X.
BEDNÁŘOVÁ, Jitka. Spokojenost klientů v lůžkových zařízeních s komunikačními dovednostmi všeobecných sester. Bakalářská práce. Brno: MU LF, 2010. 94 s. BUDÍKOVÁ, Marie, LERCH, Tomáš & Mikoláš, Šimon. Základní statistické metody. 1vyd. Brno: Masarykova univerzita – Přírodovědecká fakulta, 2005. 170 s. ISBN 80-210-3886-1. ČESKÉ OŠETŘOVATELSTVÍ 13. Sestra a pacient. Zdravotnické právo v ošetřovatelské praxi II. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2004, 67 s. ISBN 80-7013-388-0. DUŠEK, Ladislav, PAVLÍK, Tomáš. & KOPTÍKOVÁ, Jana. 2009, Vyzkoušejte zvláštní typ neparametrického testování hypotéz: permutační testy – Fisherův exaktní test, Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, vol. 4, no. 2, pp. 183 – 185 FISHER,Ronald, Aylmer. 1922, On the interpretation of χ2 from contingency tables, and the calculation of P, Journal of the Royal Statistical Society, vol. 85, no. 1, pp. 87 – 94. HAŠKOVCOVÁ, Helena. České ošetřovatelství 10. Manuálek sociální gerontologie. 1.vyd. Brno: IDVPZ, 2002. 72 s. ISBN 80-7013-363-5.
HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 416s. ISBN 80-7038-158-2. HERMANOVÁ, Marie, HERMAN, Jiří, PROKOP, Jiří, ROZPRÝMOVÁ, Hana.Aktuální kapitoly z péče o seniory.1. vyd. Brno: NCO NZO, 2008. 111 s. ISBN 978-80-7013-475-7. HOLMEROVÁ, Iva, JURAŠKOVÁ, Božena, ZIKMUNDOVÁ, Květa. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3. vyd. Praha: Gerontologické centrum, 2007. 145 s. ISBN 978-80-254-0179-8.
IVANOVOVÁ, Kateřina, JUŘÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením.1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5. JANEČKOVÁ, Hana, VACKOVÁ, Marie, Reminiscence. 1.vyd. Praha: Portál, s.r.o., 2010, 152 s. ISBN 978-80-7367-581-3. JAROŠOVÁ, Darja. Péče o seniory. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta. 2006. 110 s. ISBN 80-7368-110-2. JOBÁNKOVÁ, Marta a kolektiv. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 3. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 225s. ISBN 80-7013-390-2. JUŘENÍKOVÁ, Petra. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi.1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2010.80 s. ISBN 978-80-247-2171-2. KALVACH, Zdeněk, ZADÁK, Zdeněk, JIRÁK, Roman, ZAVÁZALOVÁ, Helena, SUCHARDA, Petr a kolektiv. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6. KALVACH, Zdeněk, ZADÁK, Zdeněk, JIRÁK, Roman, ZAVÁZALOVÁ, Helena, HOLMEROVÁ, Iva, WEBER, Pavel a kolektiv. Geriatrické syndromy a geriatrický
pacient. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 336 s. ISBN
978-80-247-2490-4. KLEVETOVÁ, Dana, DLABALOVÁ, Irena. Motivační prvky při práci se seniory. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2169-9.
KNAPOVÁ, Alena. Individuální přístup zdravotníků ke geriatrickým pacientům. Diplomová práce. Brno: MU LF, 2007. 137 s. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, PEČENKOVÁ, Jaroslava. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 80s. ISBN 80-247-0784-5. KŘIVOHLAVÝ, J., Rozhovor lékaře s pacientem.2. přeprac. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1995. 155 s. ISBN 80-7013-187X. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2011. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3. MINIBERGOVÁ, Lenka, Dušek, Jiří. Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory.1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 67 s. ISBN 807013- 436-4. PICHAUD, Clement, THAREAUOVÁ, Isabelle. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Praha: Portál, 1998.160 s. ISBN 80-7178-184-3. POLEDNÍKOVÁ, Lubica. Geriatrické a gerontologické ošetrovatelstvo.1. vyd. Osveta, spol.
s r.o., 2006. 43 s. ISBN 80-8063-208-1.
POKORNÁ, Andrea. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-440-2. RHEINWALDOVÁ, Eva. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 1999. 88 s. ISBN 80-7169-828-8. ŠPATENKOVÁ, Naděžda, KRÁLOVÁ, Jaroslava. Základní otázky komunikace. Komunikace nejen pro sestry. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 135 s. ISBN 978-807262-599-4. TOPINKOVÁ, Eva, NEUWIRTH, Jiří. Geriatrie pro praktického lékaře. 1. vyd. Praha: Grada, 1995. 304 s. ISBN 80-7169-099-6. TOPINKOVÁ, Eva. Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 270 s. ISBN 807262-365-6. TOŠNEROVÁ, Tamara. Ageismus. Průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, Ústav lékařské etiky 3. LF UK a FNKV Praha, 2002. 45 s. ISBN 80-238-9506-0.
TOŠNEROVÁ, Tamara. Pocity a potřeby pečujících o starší rodinné příslušníky. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, Ústav lékařské etiky 3. LF UK Praha, I. interní klinika FNKV Praha 10, 2001. 62 s. ISBN 80-238-8001-2. TRACHTOVÁ, Eva a kolektiv. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: IDVPZ, 2001.186 s. ISBN 80-7013-324-8. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5. VENGLÁŘOVÁ, Martina, MAHROVÁ, Gabriela. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada Publishing a.s., 2006. 144s. ISBN 80-247-1262-8. VIDOVIČOVÁ, Lucie. Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti. 1. vyd. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2008. 233 s. ISBN 978-80-210-4627-6. WEBER, Pavel a kolektiv. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2000. 151 s. ISBN 80-7013-314-7.
Časopisy: CSÉFALVAY, Zs., GÚTHOVÁ, M. Rehabilitácia, Vol. 33, No 4.2000, Augmentatívna a alternatívna
komunikácia, s. 201 – 205.
BOŽOŇOVÁ, Catherine. Usnadňovaná komunikace. Diagnóza v ošetřovatelství, 2006. Ročník 7, číslo 4, str. 181 - 182. Zákonné normy: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů Elektronické zdroje: ČESKÁ GERONTOLOGICKÁ A GERIATRICKÁ SPOLEČNOST ČLS JEP. Návrh koncepce oboru geriatrie [online]. 2001 [cit. 2008-10-10]. Dostupné na WWW:
.
JABOR, Antonín. 2005, Statistické postupy v laboratorní medicíně, Datový standard Ministerstva zdravotnictví České republiky, [Online], 17. 3 2011. Dostupné na WWW:: http://ciselniky.dasta.mzcr.cz/hypertext/200610/hypertext/AJDKR.htm. LITSCHMANNOVÁ, Martina. & BRIŠ, Radim. 2004, Statistika I. pro kombinované a distanční studium, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, [Online], 18. 10. 2010. Dostupné na WWW: http://homel.vsb.cz/~lit40/STA-K/statistika- ks.html. Doporučený postup Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pro používání opatření omezující pohyb osob. Vyd. MPSV, poslední změna 3.7.2008, 11 s. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5532/doporuceny_postup.pdf
SEZNAM ZKRATEK
AAK
alternativní a augmentativní komunikace
apod.
a podobně
aj.
a jiné
č.
číslo
ČR
Česká republika
DMO
dětská mozková obrna
event.
eventuelně
et al.
a kolektiv
JIP
jednotka intenzivní péče
např.
například
OSN
Organizace spojených národů
popř.
popřípadě
přísp.
příspěvková
sb.
sbírka
SZO
Světová zdravotnická organizace
tab.
tabulka
tj.
to jest
tzn.
to znamená
tzv.
takzvaný
UK
usnadňovaná komunikace
viz
z lat. videlicet, videre licet – lze vidět
SEZNAM TABULEK Tab. 1 - Typy osobností obtížných pro komunikaci …...................................................43 Tab. 2 - Obecná kontingenční tabulka …………………………………………………64 Tab. 3 – Ilustrační čtyřpolní kontingenční tabulka……………………………………..65 Tab. 4 – Pohlaví respondentů…………………………………………………………..67 Tab. 5 – Věk respondentů………………………………………………………………68 Tab. 6 – Dřívější hospitalizace…………………………………………………………69 Tab. 7 – Oddělení hospitalizace / ambulance…………………………………………. 70 Tab. 8 – Spokojenost seniorů s komunikací …………………………………………...71 Tab. 9 – Ohled sester na věk a schopnosti……………………………………………...71 Tab. 10 – Srozumitelná komunikace ze strany sester ………………………………….72 Tab. 11 – Názory seniorů, zda je vysvětlení sester uklidnilo a přispělo ke zbavení obav z prováděného ošetřování…………….…………………………………………..72 Tab. 12 – Názory seniorů, zda se díky vysvětlení sester zapojili do spolupráce………73 Tab. 13 - Ochota sester zopakovat informace………………………………………….73 Tab. 14 – Ověřování sester o srozumitelnosti podávaných informací ………………...74 Tab. 15 – Dostatek času na odpověď nebo splnění úkolu ……………………………..74 Tab. 16 – Horší chování sester z důvodu věku respondentů…………………………...75 Tab. 17 – Zastoupení poruch u respondentů……………………………………………76
Tab. 18– Osoby, se kterými respondenti hovoří ohledně svých starostí a obav týkajících se jejich zdravotního stavu ………………..…………………….…………..77 Tab. 19 – Úsměv na tváři sester během pobytu respondentů v nemocničním zařízení………………………………………………………………………..………...78 Tab. 20 – Chování a přístup sester během pobytu v nemocnici……………….……….78 Tab.21 –Vztah mezi srozumitelnou komunikací sester se seniory a jejich spokojeností…………………………………………………………………….………79 Tab. 22 – Výstupy statistické analýzy vztahu mezi srozumitelnou komunikací sester se seniory a jejich spokojeností………………………………………………………...80 Tab. 23 - Kontingenční tabulka pozorovaných a očekávaných četností vztahu mezi věkem pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče…………………………………………………………..…………81 Tab. 24- Výstupy statistické analýzy pohybové aktivity seniorů vzhledem ke vztahu mezi věkem pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče………………………………………………………….……..….82 Tab. 25 - Kontingenční tabulka pozorovaných a očekávaných četností vztahu mezi používanou komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů ………………………………………………………………………………..83 Tab. 26 Výstupy statistické analýzy pohybové aktivity seniorů vzhledem ke vztahu mezi používanou komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů……………………………………………………………………84 Tab. 27 - Jednotlivé příčiny nespokojenosti seniorů v komunikaci se sestrami……..85 Tab. 28 - Druhy nepříjemných situací ze strany sester k respondentům……………...86 Tab. 29 - Důležité vzorce chování sester podle respondentů…………………………87 Tab. 30 - Charakteristika ideálního chování sester………………………………… 88
SEZNAM GRAFŮ Graf 1 – Pohlaví respondentů…………………………………………………………..67 Graf 2 – Dřívější hospitalizace…………………………………………………………68 Graf 3 – Věk respondentů………………………………………………………………69 Graf 4 – Oddělení / ambulance…………………………………………………………70 Graf 5 –Vztah mezi srozumitelnou komunikací sester se seniory a jejich spokojeností…………………………………………………………………………… 80 Graf 6 - Procentuální zastoupení pozorovaných četností vztahu mezi věkem pacienta a přístupem sester při poskytování ošetřovatelské péče…………………………….….82 Graf 7 - Procentuální zastoupení pozorovaných četností vztahu mezi používanou komunikací ze strany sester a pozitivním ovlivněním seniorů…………………………84
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1
Dotazník pro pacienty nemocnice Hustopeče ................................107
Příloha č. 2
Žádost o povolení dotazníkového šetření v Městské nemocnici Hustopeče........................................................................................114
příloha č. 1 DOTAZNÍK PRO PACIENTY MĚSTSKÉ NEMOCNICE HUSTOPEČE Vážená paní, Vážený pane, Dovoluji si Vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku. Jsem studentkou navazujícího magisterského studia na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v rámci své diplomové práce bych se chtěla zabývat problematikou komunikace nás sester se seniory. Cílem mé práce je zjistit jaké okolnosti ovlivňují naši vzájemnou komunikaci a jak ji můžeme zlepšit při kontaktu s Vámi pro dosažení Vaší vyšší spokojenosti. Dotazníky jsou anonymní a jejich výsledky budou sloužit pouze k tomuto průzkumu, jeho vyhodnocení a řešení.
Prosím, abyste proto věnoval/a část Vašeho volného času vyplnění dotazníku. Odpovězte prosím na všechny položené otázky tím, že zakroužkujte Vámi vybranou odpověď či dopište stručně slovně Vaši vlastní odpověď. Děkuji. 1. Jste: a) muž b) žena 2. Kolik je Vám let ? a) 65 až 74 b) 75 až 84 c) 85 a více let 3. Byl/a jste už někdy dříve hospitalizován/a v nemocnici? a) ano, jednou b) ano, víckrát c) ne, v nemocnici jsem úplně poprvé, nikdy předtím jsem zde nebyl/a 4. Na kterém oddělení jste nyní hospitalizován/a nebo kterou navštěvujete ambulanci? a) na chirurgickém oddělení b) na interním oddělení c) na jednotce intenzivní péče d) na oddělení ošetřovatelské péče e) diabetologická ambulance f) chirurgická ambulance g) interní ambulance 5. Jak jste spokojen/a s komunikací ze strany sester během Vašeho pobytu v nemocnici? a) velmi spokojen/a b) spíše spokojen/a c) spíše nespokojen/a
d) velmi nespokojen/a e) nepřemýšlel/a jsem o tom 6. Braly sestry ohled na Váš věk a případně omezené schopnosti (např. zhoršený zrak, sluch, pohyblivost aj.) ? a) ano, vždy b) ano, občas c) spíše ne d) vůbec ne e) nevím, nemohu posoudit 7. Byl/a jste sestrami informován/a srozumitelně o všem, co Vám prováděly? a) ano, vždy b) ano, občas c) spíše ne d) vůbec ne e) nemohu posoudit 8. Uklidnilo Vás vysvětlení sester a přispělo ke zbavení obav z prováděného ošetřování? a) ano, vždy b) ano, občas c) spíše ne d) vůbec ne e) nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom 9. Přispělo vysvětlení sester k tomu, aby jste se snadněji a s důvěrou zapojil/a do spolupráce při Vašem ošetřování. a) ano, vždy b) ano, občas c) spíše ne d) vůbec ne e) nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
10. Byly sestry ochotné zopakovat Vám sdělené informace? a) ano, vždy b) ano, občas c) spíše ne d) vůbec ne e) nevím, nemohu posoudit 11. Ověřovaly si sestry, zda jste jim rozuměl/a? a) ano, vždy b) ano, občas c) spíše ne d) vůbec ne e) nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
12. Měl/a jste dostatek času na odpověď nebo na splnění úkonu? a) ano, vždy b) ano, občas c) spíše ne d) vůbec ne e) nevím, nepřemýšlel jsem o tom
13. Máte pocit, ž se k Vám sestra chovala hůře kvůli Vašemu věku? a) ano, vždy b) ano občas c) spíše ne d) vůbec ne e) nemohu posoudit
14. Trpíte některou z následujících poruch? ? (Zakroužkujte libovolný počet Vámi vybraných odpovědí.) a) poruchou zraku b) poruchou sluchu c) sníženou (omezenou) pohyblivostí d) problémy s pamětí a orientací e) netrpím žádnou z uvedených poruch 15. S kým Vám nejvíce vyhovuje hovořit o svých starostech a obavách ohledně Vašeho zdravotního stavu? a) s příbuznými b) s jinými pacienty c) se sestrami d) s lékaři e) s cizími osobami f) s nikým, o svých zdravotních problémech, starostech a obavách nemluvím
16. Usmívaly se na vás sestry často? a) ano b) spíše ano c) pouze ojediněle d) spíše ne e) vůbec ne f) nepřemýšlel/a jsem o tom 17. Jak na Vás celkově působilo chování sester v průběhu celého Vašeho pobytu v nemocnici? a) velmi dobře b) spíše dobře b) průměrně, nevýrazně
c) střídavě příjemně a nepříjemně d) velmi špatně, nepříjemně e) nevím, nemohu posoudit 18. Co považujete za důležité v chování sester vůči Vám? (Zakroužkujte libovolný počet Vámi vybraných odpovědí.) a) nemám žádné požadavky na chování sester vůči sobě b) aby se ke mně chovala sestra chovala zdvořile, s úctou a s respektem b) aby sestra projevovala zájem o mne, mé potřeby a vyslechla mne c) aby se ke mně sestra chovala taktně, s citem a pochopením d) aby se mnou sestra co nejvíce rozmlouvala, komunikovala e) aby sestra nezlehčovala, nebagatelizovala mé problémy a potíže f) aby mi nedávala najevo, že ji obtěžuji g) jiné (uveďte prosím co): ……………………………………………………… 19. Zažil/a jste během pobytu v nemocnici nebo návštěvy ambulance ze strany sester některou z uvedených situací? (Můžete zakroužkovat libovolný počet odpovědí.) a) ponižování b) nezájem, nedostatek pozornosti c) zlehčování Vašeho sdělení d) jakékoliv projevy neochoty e) projev neúcty f) odbývání g) nevyslechnutí či přerušení Vašeho sdělení h) nevhodné posunky a výrazy obličeje i) chaotické, zmatené a nepřesné podávání informací Vám j) sdělování důležitých a osobních informací nevhodným či necitlivým způsobem k) nevhodné prostředí k rozhovorům l) nedostatek času a příležitostí k rozhovoru, maximální vytíženost sester jinými pracovními činnostmi m) neodborné či neprofesionální vystupování a projevy n) žádnou z těchto situací jsem nezažil
0) jiné (uveďte prosím konkrétně)........................................................................... …....................................................................................................................... 20. Co Vám osobně konkrétně na komunikaci a přístupu sester nejvíce nevyhovuje a vadí (Můžete zakroužkovat libovolný počet odpovědí.) a) nemám žádné výhrady ke komunikaci a přístupu sester b) nedostatek času sester na rozhovory a vysvětlování c) neochota a nezájem sester rozmlouvat, informovat, vysvětlovat d) necitlivé, netaktní a neomalené projevy chování e) rychlé sdělování odborných informací f) nedostatek soukromí k rozhovoru g) nízká úroveň projevu a chování h) nezohlednění mých zdravotních problémů a omezení (zhoršený zrak, sluch, pohyblivost) ch) jiné (napište prosím přesně co):...................................................................... …............................................................................................................................
21. Jak si představujete ideální komunikaci sester s Vámi? (napište prosím konkrétně) …............................................................................................................................. …………………………………………………………………………………................. ................................................................................................................ Děkuji Vám za spolupráci a věřím, že získané výsledky pomohou zlepšit Vaši spokojenost.
Studentka Bc. Jana Bystřická, MU Brno
Souhlas s půjčováním práce
Souhlasím, aby moje diplomová práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována podle platných norem.
…................................... Bc. Jana Bystřická
V Brně, dne 15. 04. 2011
