MASARYKOVA UNIVERZITA. Katedra ošetřovatelství

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA

Katedra ošetřovatelství

Ludmila Pospíšilová

Co víme o infekčních hepatitidách? Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mg. Jana Straková

Brno 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod odborným vedením Mgr. Jany Strakové a všechny použité informační zdroje jsem uvedla v soupisu literatury a pramenů.

V Brně dne 30. 4. 2012

………………………………

Děkuji paní Mgr. Janě Strakové za odborné vedení, cenné rady, ochotu, trpělivost a vstřícnost při zpracování bakalářské práce. Zároveň děkuji i všem respondentům za vyplnění dotazníků a své rodině za pomoc a podporu během studia.

OBSAH

1 ANATOMIE A FYZIOLOGIE JATER………………………………………........... 7 1.1 Anatomie jater…………………………………………...........................................7 1.2 Fyziologie jater……………………………………………………………..............8 2 VIROVÉ HEPATITIDY…………………………………………………………… 11 2.1 Definice virových hepatitid……………………………………………………… .11 2.2 Historie virových hepatitid……………………………………………………….. 12 2.3 Výskyt virových hepatitid v České republice a ve světě…………………………. 13 2.4 Původci a diagnostika virových hepatitid………………………………………....17 2.5 Cesty přenosu virových hepatitid………………………………………………… 19 2.6 Klinický průběh……………………………………………………………….......20 2.6.1 Průběh jednotlivých hepatitid .......................................................................... 21 2.7 Terapie virových hepatitid………………………………………………………... 22 2.7.1 Farmakologická léčba ...................................................................................... 23 2.7.2 Transplantace jater ........................................................................................... 23 2.7.3 Režimová opatření, dieta ................................................................................. 24 2.8 Epidemiologická opatření………………………………………………………....25 2.8.1 Hlášení infekčních nemocí............................................................................... 25 2.8.2 Preventivní opatření ......................................................................................... 26 2.8.3 Represivní opatření .......................................................................................... 28 3 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U NEMOCNÝCH S VIROVOU HEPATITIDOU …...............................................................................................……………………… 29 3.1 Zhodnocení nemocného………………………………………...............................30 3.2 Stanovení ošetřovatelské diagnózy………………………………..........................30 3.3 Plánování ošetřovatelské péče…………………………………….........................31 3.4 Realizace ošetřovatelské péče………………………..............................................31 3.4.1 Zásady správného vedení šetřovatelské dokumentace..................................... 33 3.5 Evaluace ošetřovatelské péče…………………………...........................................34 4 ÚLOHA VŠEOBECNÉ SESTRY V PROCESU EDUKACE PACIENTA S VIROVOU HEPATITIDOU……………………………………………………….. 35

4.1 Pojmy v edukačním procesu……………………………………............................35 4.2 Edukační proces…………………………………...................................................36 4.3 Edukační metody…………………………………………….................................37 4.4 Edukace z hlediska infekčních hepatitid………………………………………......38 5 PREVENCE VIROVÝCH HEPATITID V RÁMCI ČESKÉ REPUBLIKY……….40 6 CÍLE PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY……………………………………. 42 7 METODIKA BAKALÁŘSKÉ PRÁCE……………………………………………. 44 8 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA………………………………. 45 9 DISKUSE………………………………………………………………………….. 69 10 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ…………………………..76 ZÁVĚR……………………………………………………………………………….. 78 ANOTACE…………………………………………………………………………… 80 ANNOTATION……………………………………………………………………… 81 LITERATURA A PRAMENY………………………………………………………. 82 SEZNAM ZKRATEK……………………………………………………………….. 86 SEZNAM OBRÁZKŮ……………………………………………………………….. 88 SEZNAM TABULEK………………………………………………………………... 89 SEZNAM GRAFŮ………………………………………………………………….. 90 SEZNAM PŘÍLOH…………………………………………………………………... 91

ÚVOD

„Nemoci čelte, než přijde.“ Aulus Persius Flaccus

Hepatitida je obecné označení pro zánětlivé onemocnění jater. V hovorové řeči se často nazývá „žloutenka“ – to podle žlutého zbarvení kůže a sklér nemocných. Podle vyvolávající příčiny existuje několik různých druhů hepatitid. I když všechny typy nemoci mají obdobné příznaky, liší se nejen původcem, ale také závažností. Toto téma jsem si vybrala proto, že pracuji na infekčním oddělení a problematika hepatitid je mi blízká. Několikrát za svoji praxi jsem se setkala s komplikovaným průběhem virové hepatitidy. V bakalářské práci se zabývám typy A, B a C, které jsou v České republice poměrně časté, a nejdůležitějším nástrojem proti hepatitidě je prevence. U hepatitidy A i B je to očkování, u hepatitidy C je prevencí především zamezení kontaktu s infikovanou krví. Důležité je dávat si pozor, aby se člověk nedostal do kontaktu s prostředím, ve kterém by se mohl nakazit. Teoretická část je zaměřena na anatomii jater, rozdělení jednotlivých hepatitid dle typu, původce, cesty přenosu. Krátce se také zabývám terapií a epidemiologickými opatřeními. Další část je věnována ošetřovatelskému procesu u nemocného s virovou hepatitidou a úloze sestry v edukaci u nemocných s tímto onemocněním. V empirické části se zaměřuji na znalosti o virových hepatitidách u dospělých respondentů z řad laické veřejnosti. Zjišťuji, zda respondenti dovedou určit příznaky, cestu přenosu a především prevenci tohoto onemocnění. Zajímá mě také, zda využili možnosti očkování a proč tak učinili.

6

1 ANATOMIE A FYZIOLOGIE JATER

Játra (hepar) jsou největším orgánem těla, váží 1200 – 1500 g a představují jednu padesátinu celkové tělesné hmotnosti u dospělého člověka.

1.1 Anatomie jater Játra jsou v pravém horním kvadrantu chráněna žebry a jejich horní hranice leží přibližně na úrovni prsních bradavek. Poloha jater je udržována peritoneálními vazy a nitrobřišním tlakem, který je zprostředkován napětím svalů břišní stěny. Jsou tvořena dvěma anatomickými laloky. Pravý lalok obsahuje menší segmenty, a to lobus caudatus na zadní ploše a lobus quadratus na dolní ploše.1 Mezi lobus qudadratus a caudatus je uložen široký vstup do jater, tzv. porta hepatis, kterou vchází do jater v.portae, a.hepatica a z jater vychází společný žlučovod. Probíhají tu také nervové dráhy a lymfatické cévy.2 Hepatocyty – jaterní buňky – tvoří 60 % jaterního objemu. Architekturu jater objasnil Elias v r. 1949. Játra jsou složena z jednovrstevných buněčných plátů a trámců, které se vzájemně prostupují tak, že vytvářejí nepravidelnou síť a játra tak nabývají vzhledu mořské houby. Tunelovitý systém je nositelem krevních jaterních kapilár, tzv. sinusoidů. Sinusoidy jsou odděleny od jaterních buněk úzkou štěrbinou zvanou Disseho prostor. Ten slouží především k výměně látek mezi jaterní buňkou a krví.3 Dalšími elementy sinusoidů jsou Kupfferovy buňky, které mají svou úlohu v metabolismu, patří k systémům fagocytárním, a účastní se tvorby protilátek.4 Na řezu vytváří jaterní struktura dojem lalůčku, který byl popsán již Malphighim v r. 1666 a jehož koncepci detailně propracoval Kiernan r. 1833. Nynější rozdělení a pojetí lalůčku zavedl Rappaport. Rozdělil lalůček na tři zóny podle nabídky krve. Hepatocyty v bezprostřední blízkosti portálního prostoru (zóna 1) jsou 1

Srov. SHERLOCKOVÁ, S., a DOOLEY, J., Nemoci jater a žlučových cest, s. 1 Srov. BRODANOVÁ, M., a KORDAČ, V., Klinická hepatologie, s. 11 3 Srov. Tamtéž, s. 13-14 4 Srov. BRODANOVÁ, M., Hepatologie v praxi, s. 19 2

7

zásobovány krví bohatou na kyslík a substráty. Vzdálenější buňky jsou vyživovány méně, proto jsou i méně odolné (intermediární zóna, zóna 2). Zóna v blízkosti centrální vény je zásobována nejhůře (zóna 3).5 Jaterní buňka je polygonálního tvaru s šesti nebo více ploškami na povrchu. Měří v průměru 18-30 µm. Jaterní buňka je na jedné straně přivrácena k sinusoidu. Cytoplazma tu vybíhá v četné klkovité výběžky, které zasahují do Disseho prostoru. Zde probíhá vlastní látková výměna mezi hepatocytem a krví. Na opačné straně má buňka žlučový pól a vytváří s protilehlým hepatocytem stěnu žlučové kapiláry. Pokračování žlučových kapilár jsou cholangioly, které splývají v interlobální vývody – žlučovody a ústí do pravého a levého ductus hepaticus.6

1.2 Fyziologie jater Játra jsou centrálním orgánem metabolismu celého organismu, zasahují proto do látkové přeměny všech látek. Metabolismus bílkovin Játra jsou základním článkem metabolismu aminokyselin – vychytávají je z oběhu pro syntézu bílkovin a pro glukoneogenezi, vytvářejí se tu neesenciální aminokyseliny a uvolňují aminokyseliny do oběhu k utilizaci, hlavně ve svalech. Játra mají úlohu ve štěpení aminokyselin, zpracovávají jejich dusík v močovinu. Při hladovění jsou nejdůležitějším zdrojem aminokyselin svaly a jejich výměna mezi játry a svaly je klíčovým momentem metabolismu dusíku. Albumin je bílkovina, tvořena výhradně játry, reguluje onkotický tlak plazmy a je důležitým transportním systémem pro mnohé substance. Játra také výrazně zasahují do transportu plazmatických lipidů, které jsou v plazmě vázány ve formě lipoproteinů.7 Metabolismus sacharidů Játra jsou glukostatem organismu, neboť zajišťují relativně stálou glykémii. Střádají glukózu ve formě glykogenu při jejím nadbytku a uvolňují ji podle potřeb organismu. Zásoby glykogenu jsou limitovány. Játra obsahují normálně asi 70 g

5

Srov. BRODANOVÁ, M., a KORDAČ, V., Klinická hepatologie, s. 14 Srov. Tamtéž, s. 15 7 Srov. BRODANOVÁ, M., Hepatologie v praxi, s. 25-28 6

8

glykogenu, který vystačí při hladovění jen asi na 24 hodin. Pokračuje – li hladovění, musí stoupnout glukoneogeneze a palivem se stávají hlavně ketolátky. Rovnováha mezi glykogenolýzou a glykogenem je zajišťována jednak glykemií, jednak hormony inzulínem

a

glukagonem.

Hlavními

prekurzory

pro

glukoneogenezi

jsou

aminokyseliny.8 Metabolismus lipidů Játra mají zásadní význam v regulaci metabolismu plazmatických lipidů, neboť kromě střeva jsou i jediným orgánem schopným syntézy lipoproteinů. Játra secernují do oběhu velmi nízkodenzitní lipoprotein (VLDL) a vysokodenzitní lipoprotein (HDL). Apoproteiny jsou v játrech syntezovány. Cholesterol je steroidní alkohol. Většina cholesterolu vzniká endogenní syntézou. Je součástí buněčných membrán a může být syntetizován všemu buňkami, především však játry. Cholesterol potravy je přinášen do jater chylomikrony. Z něho a z nově tvořeného cholesterolu se v játrech vytváří zásoba. V plazmě je cholesterol transportován v podobě lipoproteinů. V plazmě je 70-75 % cholesterolu esterifikováno s mastnými kyselinami. Esterifikovaný cholesterol je pak transportován zpět do jater.9 Metabolismus vitamínů Vitamíny skupiny B jsou přiváděny do jater portální krví a jsou v játrech vychytávány. Játra jsou místem transformace vitamínů – vznikají tu aktivní formy vitamínů, jindy jsou játra zásobárnou vitamínů. Jaterní buňky secernují bílkovinné nosiče, které umožňují transport v organismu. Nedostatek specifických přenašečů může vést k atypickému přenosu vitamínů a k jejich ztrátě hlavně močí.10 Metabolismus žlučových kyselin Žlučové kyseliny se syntetizují jen v játrech, a to z cholesterolu. Jsou konečným produktem katabolismu cholesterolu v organismu. Hlavní primární žlučové kyseliny u člověka jsou kyselina cholová a chenodeoxycholová. Po uskladnění a koncentraci ve žlučníku se transportují do střeva. Ze střeva se pak žlučové kyseliny dostávají enterohepatálním oběhem zpět do jater, a to až 95 %. Malá frakce žlučových kyselin odejde stolicí.11

8

Srov. BRODANOVÁ, M., a KORDAČ, V., Klinická hepatologie, s. 23-25 Srov. Tamtéž, s. 23-30 10 Srov. BRODANOVÁ, M., Hepatologie v praxi, s. 32 11 Srov. Tamtéž, s. 38-39 9

9

Metabolismus bilirubinu Bilirubin je odpadovým produktem metabolismu hemů. Okolo 70 % pochází ze stárnoucích erytrocytů. Malá část pochází z nezralých buněk erytropoézy ze sleziny a kostní dřeně. Další část vzniká z tkáňových hemů, hlavním zdrojem jsou játra. Hemoglobin se štěpí na biliverdin, který se redukuje na bilirubin. Tento bilirubin je nazýván volný, prehepatální, rozpustný v tucích, nerozpustný ve vodě. Aby mohl být transportován, musí být přeměněn na solubilní. To se děje vazbou na albumin.12 Na membránách hepatocytů je bilirubin většinou uvolněn ze své vazby na albumin a přenesen do nitra buněk, kde je bilirubin konjugován. Konjugace je pravděpodobně nezbytná pro exkreci bilirubinu do žluče. Konjugací se prehepatální bilirubin mění na bilirubin rozpustný ve vodě a tím vyloučen žlučí a močí.13

12 13

Srov. BRODANOVÁ, M., a KORDAČ, V., Klinická hepatologie, s. 47-48 Srov. BRODANOVÁ, M., Hepatologie v praxi, s. 110-111

10

2 VIROVÉ HEPATITIDY

2.1 Definice virových hepatitid Virová hepatitida, nazývaná též infekční žloutenka, je onemocnění způsobované viry napadajícími játra. Hepatitis je latinský výraz pro zánět jater. Slovo pochází z latinského základu hepar = játra. Přípona -itis označuje zánětlivé onemocnění.14 Akutní virové hepatitidy jsou nejčastějšími onemocněními jater ve světě a vedou k 1-2 miliónům úmrtí ročně. U typů B a C je možný i chronický průběh, který se projevuje jako chronická hepatitida, jaterní cirhóza nebo hepatocelulární karcinom. Neméně důležité jsou i ekonomické ztráty spojené s pracovní neschopností, léčbou i eventuální invalidizací. Virové hepatitidy představují i na přelomu tisíciletí velmi závažný problém, který se týká také České republiky.15 Jde o skupinu nemocí, které mají podobný klinický obraz, ale lišící se biologickými vlastnostmi svých původců, způsobem šíření v populaci i prognózou onemocnění. Není mezi nimi zkřížená imunita a jsou tedy možné současné i následné nákazy různými typy virové hepatitidy.16 Všechny formy virových hepatitid mají společnou patologii. Základní lézí je akutní zánět celých jater. Více jsou postiženy centrální části lalůčku (zóna 3). Přežívající jaterní buňky zadržují glykogen. Můžeme vidět i ložiskové „skvrnité“ nekrózy.

Dochází

k proliferaci

žlučovodů

a

jejich

případnému

poškození.

I při rozsáhlejších změnách je obvykle dobře zachována trámčina, která zajišťuje dobrou regeneraci. Postupně mizí zánětlivé buňky a nově tvořené vazivo v zóně 1 lze často nalézt po mnoho měsíců. V případě masivních nekróz játra ochabují, jsou svraštělá a levý lalok může neúměrně atrofovat. Pokud se nekrózy šíří ze zóny 3 do zóny 1, retikulum se hroutí a zanechává septa z pojivové tkáně. Potom může následovat vznik aktivních fibrotických sept, uzlíků a cirhózy. Častěji dochází k jizvení.17 14

Srov. KREKULOVÁ, L., a ŘEHÁK, V., Co je virová hepatitida?, s. 9 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 19 16 Srov. HAVLÍK, J., et al., Infekční nemoci, s. 87 17 Srov. SHERLOCKOVÁ, S., a DOOLEY, J., Nemoci jater a žlučových cest, s. 267-268 15

11

2.2 Historie virových hepatitid Virové hepatitidy pronásledují člověka od nepaměti. Již babylonský talmud (z 5. století před naším letopočtem) obsahuje zmínky o velmi častých onemocněních spojených se žloutenkou. Ve stejné době byla epidemická žloutenka známa i řeckým a římským autorům, píše o nich také antický lékař Hippokrates. Starověcí čínští autoři popisují epidemie žloutenek kolem roku 200 před naším letopočtem. Z 8. století našeho letopočtu se dochoval dopis papeže Zachariáše svatému Bonifácovi, ve kterém se poprvé objevují zmínky o pravděpodobně infekčním původu onemocnění i s prvními návrhy protiepidemických opatření. Od 17. století proběhlo v Evropě několik epidemií žloutenek, spojených s válečnými konflikty. Žloutenky se nevyhnuly ani jiným kontinentům. Tisíce případů onemocnění jsou popisovány během občanské války v USA, búrské války v jižní Africe a japonsko – ruské války. Doba výzkumu etiologie virových hepatitid začíná po druhé světové válce, kdy analýzy válečných epidemií hepatitid mezi vojáky i civilním obyvatelstvem ukázaly, že existují nejméně dvě epidemiologicky a etiologicky odlišné formy onemocnění. Proto již v roce 1947 navrhl Mac-Callum označení hepatitida A pro infekční či epidemickou formu a hepatitida B pro sérovou formu onemocnění.18 V roce 1977 Rizetto objevil u některých pacientů s chronickou virovou hepatitidou B zcela nový virus hepatitidy D. V roce 1989 se podařilo Houghtonovi, originálním klonováním prokázat virus hepatitidy C. Následně se ukázalo, že hepatitida C je celosvětově velmi rozšířeným onemocněním. Za rok po objevu viru hepatitidy C Bradley potvrdil, že kromě viru hepatitidy A, existuje další enterálně přenosný virus – virus hepatitidy E.19 V roce 1967 onemocněl americký chirurg akutní hepatitidou neznámé etiologie. Hepatitida byla přenesena sérem na laboratorní opice a v roce 1995 po opakovaném testování na opicích byl objeven virus virové hepatitidy G.20

18

Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 19-20 Srov. Tamtéž, s. 20 20 Srov. Tamtéž, s. 21 19

12

2.3 Výskyt virových hepatitid v České republice a ve světě Počet hlášených virových hepatitid v České republice (ČR) za posledních 10 let

Počet případů na 100 000 obyvatel

je uveden v následujícím grafu. 18 16 14 12 10

Virová hepatitida A

8

Akutní hepatitida B Virová hepatitida C

6

Virová hepatitida E

4 2 0

Graf 1: Počet hlášených virových hepatitid v ČR (převzato a upraveno Státní zdravotní ústav ČR).21

Vývoj v posledních letech nejvíce ovlivňuje akutní virová hepatitida A, jejíž výskyt po epidemickém nárůstu v roce 2008 až na 16 případů v přepočtu na 100 tisíc obyvatel postupně poklesl na polovinu, tj. na 8,2 případů v roce 2010. Pro tento typ žloutenky nikdo nezemřel.22 Dlouhodobý pokles pokračuje u akutní virové hepatitidy typu B, proti které je prováděno pravidelné očkování dětí. Incidence tohoto druhu žloutenky nepatrně poklesla o jednu desetinu na 2,3 případy na 100 tisíc obyvatel. Na následky tohoto druhu infekce došlo k úmrtí tří osob ve věku nad 50 let. Výskyt jiných akutních virových hepatitid se snížil o pětinu, na 1,8 případu na 100 tisíc obyvatel. Z absolutního počtu 188 případů činila 114 případů akutní hepatitida typu C.23 Na obr. 1 (str. 14) je uvedeno geografické rozšíření virové hepatitidy A (VHA). Česká republika patří mezi země s nízkým výskytem. S rostoucím věkem osob roste 21

STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Infekce v ČR-Epidat 2001-2010 [online] ˂http://www.szu.cz/publikace/ data/vybrane-infekční-nemoci-v-cr-v-letech-1998-2007-relativne/html˃ 22 Srov. ÚZIS ČR, Infekční nemoci 2010, s. 11 23 Srov. Tamtéž, s. 12

13

prevalence výskytu protilátek anti-HAV, protože přetrvávají celoživotně a postupně narůstá procento obyvatel, které se s infekcí HAV setkává. U nejstarších hodnocených osob, ve věku 60-64 let, byla prevalence výskytu protilátek 89 %.24 Onemocnění se vyskytuje sporadicky nebo v epidemiích.

Obr. 1 Výskyt hepatitidy A 25

Virová hepatitida B (VHB) je jedním z nejzávažnějších zdravotnických problémů současnosti, a to především v rozvojových zemích světa (viz obr. 2 str. 15). Odhaduje se, že během svého života se nakazí více než 2 miliardy osob virem hepatitidy B (HBV), a že v současnosti je chronicky infikováno 350-400 miliónů lidí. Onemocnění je časté především v rozvojových zemích. V těchto oblastech se většina obyvatelstva infikuje již v dětském věku buď od nemocné matky, nebo v kolektivu. Část populace žije v oblastech s nízkou prevalencí, kde je možnost nákazy především v dospělosti. Jedná se většinou o země rozvinuté, vzrůstá proto význam přenosu infekce sexuálním stykem, tetováním, piercingem a společným užíváním jehel a stříkaček mezi injekčními uživateli drog.26

24

Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 24 JACOBSEN, K., WIERSMA S., Hepatitis A virus seroprevalence by age and world region 1990 and 2005 [online],˂http://wwwnc.cdc.gov/travel/2012/chapter-3-infectious-diseases-related-to-travel/hepatitisa.html2394˃ 26 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 26-27 25

14

Obr. 2: Výskyt hepatitidy B 27

Virová hepatitida C (VHC) představuje závažný globální zdravotnický problém. Odhady uvádějí asi 3 % chronicky infikovaných osob v celosvětovém měřítku, což představuje více než 180 miliónů nemocných. Geografický výskyt odhadované prevalence infekce virem hepatitidy C (HCV) je na obr. 3, str. 16. Prevalence infekce HCV byla v České republice poprvé stanovena v roce 2001. Před zavedením rutinního testování dárců krve se většina osob infikovala transfuzemi krve či krevních derivátů. Ve vyspělých zemích ztratila tato cesta přenosu HCV význam. Nejohroženější skupinou jsou intravenózní narkomani, kteří si navzájem půjčují injekční stříkačky a jehly. Existují významné rozdíly v prevalenci infekce HCV v různých oblastech světa. Ve všech rozvinutých zemích je tendence k poklesu incidence nových případů infekce HCV. Bohužel to neplatí v rozvojových zemích, kde se krevní dárci a krevní produkty netestují, nepoužívá se jednorázový injekční materiál, a proto počet nových případů onemocnění narůstá.28

27

CENTERS FOR DISEASE CONTROL AND PREVENTION. Prevalence of chronic infection with hepatitis B virus, 2006 [online], ˂http://wwwnc.cdc.gov/travel/yelowbook/2012/charter-3-infectious-diseases-related-totravel/hepatitis-b.html2403˃ 28 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 39-42

15

Obr. 3: Výskyt hepatitidy C 29

Hepatitida D (VHD) se vyskytuje v České republice jen výjimečně, je ale nutné na ni myslet u jedinců, kteří dlouhodobě pobývali v oblastech s výskytem hepatitidy D (viz obr. 4).30

Obr. 4: Výskyt hepatitidy D 31

Hepatitida E (VHE) patří mezi importované nákazy. Vyskytuje se endemicky v zemích třetího světa (viz obr. 5, str. 17).32 29

CENTERS FOR DISEASE CONTROL AND PREVENTION. Prevalence of chronic hepatitis C infection [online], ˂http://wwwnc.cdc.gov/travel/yelowbook/2012/charter-3-infectious-diseases-related-to-travel/hepatitisc.html2415˃ 30 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 55 31 HEPATITIS DELTA VIRUS, Figure from Fields Virology. The World wide distribution of hepatitis D infection measures by the prevalence of anti HD in HBsAg[online]˂http://www.standford.edu/endizon/Epidemiology/html ˃ 32 Srov. ČERNÝ, Z., Infekční nemoci, s. 208

16

Obr. 5: Výskyt hepatitidy E 33

Virus hepatitidy G je poslední virus v řadě virových hepatitid. Objevuje se u narkomanů a osob infikovaných virem hepatitidy C a u jedinců se syndromem získaného imunodeficitu (AIDS).34

2.4 Původci a diagnostika virových hepatitid Virus hepatitidy A (HAV) je malý neobalený RNA virus o průměru 27-33 nm. Jde o vir rodu Hepatovirus čeledi Picornaviridae.35 Serologická diagnostika hepatitidy A není obtížná. Přítomnost protilátek antiHAV IgM znamená akutní infekci, po prodělané infekci doživotně přetrvávají protilátky anti-HAV (někdy označované jako IgG), svědčící pro imunitu.36 Původcem hepatitidy B je virus hepatitidy B (HBV), malý DNA virus z rodu Hepadnaviridae. HBV je částice o průměru 42 nm, obsahující malou, částečně dvouvláknovou DNA genomu. Virus má vnější lipoproteinový obal s povrchovým antigenem viru hepatitidy B (HbsAg). Genom HBV tvoří malá cirkulární DNA.

33

CENTERS FOR DISEASE CONTROL AND PREVENTION. Distribution of hepatitis E infection [online], ˂http://wwwnc.cdc.gov/travel/yelowbook/2012/charter-3-infectious-diseases-related-to-travel/hepatitise.html2428˃ 34 Srov. ČERNÝ, Z., Infekční nemoci, s. 209 35 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 23 36 Srov. Tamtéž, s. 25

17

Genom obsahuje 4 geny, které kódují antigeny HBV.37 Dřeň viru obsahuje dřeňový antigen (HbcAg) a antigen nazývaný „e“ (HbeAg).38 Serologická diagnostika HBV je komplikovaná, hodnotí se přítomnost řady virových antigenů a protilátek proti nim. Antigen HbsAg se projevuje v krvi asi za 6 týdnů po infekci a většinou vymizí do 3 měsíců. Perzistence antigenu déle než 6 měsíců je známkou chronicity. Pozitivita HbeAg svědčí o akutním onemocnění. Pokud přetrvává více než 10 týdnů, je velké nebezpečí vzniku chronické infekce. Antigen HbcAg nelze detekovat v cirkulující krvi, detekovatelné jsou pouze protilátky anti-HBc. Vysoké titry protilátek anti-HBc IgM jsou nejdůležitější serologickou známkou akutní virové hepatitidy B. Vyšetření HBV DNA v séru metodou polymerázové řetězové reakce (dále jen PCR) je nejcitlivějším ukazatelem virové replikace. Objevení protilátek anti-HBs znamená uzdravení a imunitu. Protilátky anti-Hbe jsou známkou relativně nízké infekciozity. Objevení se těchto protilátek je významným důkazem toho, že se pacient kompletně uzdraví.39 Virus hepatitidy C (HCV) je malý obalený RNA virus o průměru 50 nm, který patří do čeledi. Virus hepatitidy C obsahuje jednovláknovou RNA. Základním vyšetřením je průkaz protilátek anti-HCV pomocí enzymatické imunosorpční analýzy (ELISA). V případě průkazu protilátek anti HCV je nutné doplnit vyšetření na přítomnost HCV RNA v séru metodou PCR.40 Virus hepatitidy D (HDV) patří do čeledi Deltaviridae. Jeho obal tvoří povrchový antigen HBV-HbsAg. Ke své replikaci potřebuje virus HBV. Jedince tedy nemůže napadnout samostatně, ale pouze s virem hepatitidy B. V krvi se jako první objevují protilátky anti-HDV IgM, které jsou postupně nahrazovány protilátkami třídy IgG. U chronické hepatitidy D jsou protilátky IgM a IgG přítomny současně. Spolehlivou metodou je průkaz HDV metodou PCR.41 Virus hepatitidy E (HEV) je nezařazeným virem o průměru 27-34 nm. Diagnostika se opírá, podobně jako u ostatních hepatitid, o průkaz protilátek antiHEV.42 Virus hepatitidy G (HGV) je RNA virus patřící do čeledi Flaviridae. Velmi často se vyskytuje společně s virem HCV. Diagnostikovat lze pouze metodou PCR.43 37

Srov. STRÁNSKÝ, J., Virová hepatitida B, s. 17 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 28 39 Srov. Tamtéž, s. 33-35 40 Srov. Tamtéž, s. 43-48 41 Srov. ČERNÝ, Z. Infekční nemoci, s. 207-208 42 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 58-59 38

18

2.5 Cesty přenosu virových hepatitid Virus hepatitidy A se vylučuje stolicí a proto je jeho přenos fekálně - orální cestou, a to buď přímo (znečištěné ruce či běžně užívané předměty – „nemoc špinavých rukou“), nebo nepřímo infikovanou vodou a potravinami. Takový způsob přenosu může vést k velkým epidemiím.44 Po propuknutí onemocnění množství stolicí vylučovaného viru prudce klesá. Stolice nemocných však může obsahovat malé množství viru ještě asi další dva týdny. V období viremie je infekční i krev a onemocnění může být v této fázi přeneseno i parenterálně. Takto se VHA přenáší vzácně.45 Inkubační doba kolísá od 14-50 dnů.46 Zdrojem nákazy u virové hepatitidy B je nemocný člověk. Hlavní cestou šíření nákazy je parenterální přenos. Dochází k němu aplikací kontaminované krve či krevních derivátů, lékařskými i nelékařskými parenterálními výkony provedenými kontaminovaným nástrojem nebo kontaminací kožních či slizničních mikrotraumat krví či jinými tělesnými sekrety infikované osoby. V poslední době vzrůstá význam přenosu sexuálním stykem, tetováním, piercingem a společným užíváním jehel a stříkaček mezi intravenózními narkomany. Při porodu se nákaza přenáší od infikované matky na novorozence. Vehikulem nákazy mohou být i sliny, ejakulát či poševní sekret. Inkubační doba je 50-180 dnů, nejčastěji mezi 70-90 dny.47 Virová hepatitida C: Před zavedením rutinního testování dárců krve se většina nemocných osob infikovala transfuzemi krve či krevních derivátů. To platí především pro hemofiliky a hemodialyzované pacienty. Ve vyspělých státech světa ztratila tato cesta přenosu infekce na významu a nejohroženější skupinou jsou jednoznačně intravenózní narkomani. Rizikové aktivity představují i tetování a piercing, pokud nejsou prováděny za aseptických podmínek. Možný je i přenos infekce sexuálním stykem, ale je mnohem méně častý, než u hepatitidy B. Mnohdy je rozhodnutí o pravděpodobném způsobu přenosu infekce velmi obtížné. Jedná se zejména o mladé lidi, kteří mají v anamnéze závislost na drogách a zároveň jsou i vzájemnými

43

Srov. ČERNÝ, Z., Infekční nemoci, s. 209 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 24 45 Srov. KREKULOVÁ, L., a ŘEHÁK, V., Virové hepatitidy, s. 11 46 Srov. HAVLÍK, J., et al., Infekční nemoci, s. 89 47 Srov. Tamtéž, s. 89-90 44

19

sexuálními partnery. Vertikální přenos z matky na dítě je velmi vzácný.48 Inkubační doba zpravidla kolísá kolem 8 týdnů.49 Virová hepatitida D je spojena s intravenózním užíváním drog, aplikací transfúze v rizikových oblastech, ale může postihnout osoby s rizikem přenosu infekce virové hepatitidy B. Inkubační doba je 4-7 týdnů.50 Virová hepatitida E se přenáší stejným způsobem jako virová hepatitida A, tedy fekálně orální cestou. Předpokládá se, že rezervoáry tohoto viru jsou divoká i domácí prasata v endemických oblastech. Inkubační doba trvá zpravidla 6 týdnů.51 Cesta přenosu virové hepatitidy G je stejná, jako cesta přenosu virové hepatitidy C. Přenáší se parenterálně. Hepatitida G se objevuje u narkomanů, hemodialyzovaných pacientů a hemofiliků. Také přenos pohlavním stykem a přenos vertikální je velmi pravděpodobný. Inkubační doba tohoto viru nebyla stanovena.52

2.6 Klinický průběh Infekce může proběhnout u kterékoli z hepatitid s různou intenzitou klinických projevů. Často proběhne bez klinických projevů, tzv. inaparentní formou. Jindy se projeví jako lehké krátce trvající onemocnění s chřipkovitým či dyspeptickým syndromem. Jde o abortivní formu. Za typickou se považuje ikterická forma nemoci („žloutenka“), projevující se žlutým zbarvením kůže a sklér. U všech hepatitid je však častější anikterická forma, kdy hladina sérového bilirubinu nepřesáhne horní hranici normy. Cholestatická forma připomíná obstrukční žloutenku.

Při maligní čili

fulminantní formě dochází k jaternímu selhání s vysokou mortalitou. V průběhu akutní virové hepatitidy rozlišujeme prodromální stadium, stadium jaterního poškození a rekonvalescenci. Stadium jaterního poškození trvá podle typu virové hepatitidy 2-8 týdnů. Nedojde-li v této době k ústupu aktivity jaterní léze, jde o protrahovaný průběh nemoci.

48

Srov. HUSA, P., Léčba virových hepatitid, s. 28-29 Srov. HAVLÍK, J., et al., Infekční nemoci, s. 92 50 Srov. SHERLOCKOVÁ, S., a DOOLEY, J., Nemoci jater a žlučových cest, s. 301-302 51 Srov. ČERNÝ, Z., Infekční nemoci, s. 208 52 Srov. Tamtéž, s. 209 49

20

Některé z akutních hepatitid se nezhojí a dochází k chronickému průběhu. Chronická hepatitida je definována jako zánět jater trvající déle než 6 měsíců. V rekonvalescenčním období se setkáváme nejčastěji s funkčními poruchami různých úseků trávicího ústrojí (nechutenství, pocit plnosti po jídle, tlak v pravém podžebří, nesnášenlivost tučných jídel) a vzácně si nemocní stěžují na únavnost a sníženou psychickou výkonnost. Nemocní často udávají bolesti v krajině jater. Prvou biochemickou změnou u virové hepatitidy je vzestup aktivity aminotransferáz, který můžeme zjistit již v prodromálním stadiu. U akutní hepatitidy stoupá aktivita alaninaminotransferázy (ALT) vždy více než aspartátaminotransferázy (AST). Sledování dynamiky těchto hodnot umožňuje hodnotit průběh onemocnění a má prognostický význam. U protrahovaných a chronických průběhů virových hepatitid dochází k výraznějším změnám v elektroforéze krevních bílkovin.53

2.6.1 Průběh jednotlivých hepatitid Manifestnost a závažnost hepatitidy A stoupá s věkem. V dětství je průběh většinou asymptomatický, u dospělých se nákaza klinicky projeví v 90 %. Selhání jater vzniká vzácně, spíše u osob vyššího věku. U více než 10 % nemocných dochází k protrahovanému průběhu a relapsům. Ani tyto formy však nevedou k rozvoji chronické hepatitidy.54 U akutní hepatitidy B trvá prodromální stadium někdy i několik týdnů a bývá často provázeno bolestmi svalů a kloubů, horečkou či vyrážkou různého charakteru. Ikterická forma trvá obvykle déle než u hepatitidy A. Nejzávažnější komplikací je rozvoj jaterního selhání. Do chronické fáze přechází 5-10 % infekcí dospělých. Chronická hepatitida B může být následkem akutní hepatitidy, ale častěji se rozvíjí asymptomaticky bez zjevné akutní fáze.55 Chronická hepatitida je často nenápadnou nemocí. Symptomy nekorelují se závažností poškození jater. V polovině případů je onemocnění diagnostikováno v pokročilém stadiu, které se manifestuje žloutenkou, ascitem nebo portální hypertenzí. U některých nemocných je onemocnění diagnostikováno až ve stadiu hepatocelulárního karcinomu.56 53

Srov. HAVLÍK, J., et al., Infekční nemoci, s. 87-88 Srov. Tamtéž, s. 89 55 Srov. Tamtéž, s. 90 56 Srov. SHERLOCKOVÁ, S., a DOOLEY, J., Nemoci jater a žlučových cest, s. 295 54

21

Akutní hepatitida C probíhá převážně velmi mírně nebo zcela symptomaticky, a proto ve většině případů uniká pozornosti. Ikterický průběh není častý, probíhá u 2025 % onemocnění. Fulminantní průběh akutní hepatitidy C je vzácný.57 U 50 % případů přechází akutní hepatitida C do chronické hepatitidy. Toto onemocnění většinou velmi pozvolna progreduje do jaterní cirhózy. Rychlost progrese je ovlivněna věkem, abúzem alkoholu. Hepatocelulární karcinom vznikne ročně u 1-4 % nemocných s jaterní cirhózou. Chronická hepatitida C, často i jaterní cirhóza probíhají většinou asymptomaticky a jsou detekovány převážně při preventivních prohlídkách nebo při vyšetřeních zaměřených na jiná onemocnění. Teprve dekompenzovaná cirhóza a hepatocelulární karcinom se klinicky manifestují.58 Klinický obraz virové hepatitidy D může probíhat ve dvou podobách: tzv. koinfekci, kdy se nemocný nakazí ve stejnou dobu oběma viry D a B. Toto onemocnění probíhá, s běžnými příznaky virové hepatitidy, příznivě, do chronicity přechází méně často. Pokud je však nemocný napaden superinfekcí, což je akutní exacerbace chronické virové hepatitidy B, může dojít k rychlé progresi do jaterní cirhózy. U této formy není výjimkou fulminantní průběh hepatitidy s projevy selhání jater.59 Hepatitida E probíhá závažněji než hepatitida A. Do chronické formy nepřechází, je ale nebezpečná pro těhotné ženy, zejména ve třetím trimestru. Mortalita gravidních žen je více než 20 %.60 Průběh virové hepatitidy G je asymptomatický jak v akutním tak chronickém stadiu. Předpokládá se, že nález viru HGV nevede do chronického jaterního onemocnění a ani nezhoršuje průběh současně probíhající infekce HCV.61

2.7 Terapie virových hepatitid Česká republika patří mezi státy s povinnou hospitalizací všech pacientů s akutní virovou hepatitidou na infekčních odděleních. Hospitalizaci podléhají i podezření na

57

Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 50 Srov. Tamtéž, s. 52-54 59 Srov. ČERNÝ, Z., Infekční nemoci, s. 208 60 Srov. Tamtéž 61 Srov. SHERLOCKOVÁ, S., a DOOLEY, J., Nemoci jater a žlučových cest, s. 278 58

22

tato onemocnění. Po propuštění z nemocnice je pacient nadále kontrolován v hepatologických poradnách při infekčních odděleních či klinikách. Toto sledování trvá v nekomplikovaných případech 1 rok, v případě chronicity je dlouhodobé.

2.7.1 Farmakologická léčba Léčba akutních hepatitid je většinou pouze symptomatická a neliší se podle typů virových hepatitid. Spočívá ve zmírňování nepříznivých projevů onemocnění a ve snaze zabránit dalšímu poškozování jaterních buněk a urychlení jejich regenerace. Nejčastěji podávána hepatoprotektiva jsou rostlinného původu, jedná se především o esenciální fosfolipidy a silymarin (z ostropestřce mariánského). V léčbě chronických virových hepatitid se používají interferony α. Využívá se protivirových a imunomodulačních účinků, které vedou k potlačení virové replikace buď přímým antivirovým účinkem, nebo prostřednictvím imunitního systému. Mezi další preparáty pro léčbu chronické hepatitidy B patří Lamivudin nebo Adefovir dipivoxil, které byly původně vyrobeny pro léčbu infekce HIV. Lék Ribavirin v kombinaci s interferonem α se využívá v léčbě hepatitidy C.62 Vzhledem k možnosti nežádoucích vedlejších účinků léčby je nutné, aby nemocný docházel na pravidelné kontroly přesně podle doporučení ošetřujícího lékaře. Již před léčbou je třeba zajistit plnou spolupráci pacienta.63

2.7.2 Transplantace jater Transplantace jater je dostupná i v České republice a je jediným definitivním řešením konečných stadií virových hepatitid (fulminantní hepatitidy, jaterní cirhózy a v málo pokročilých případech hepatocelulárního karcinomu).64

62

Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 79-125 Srov. HAVLÍK, J., et al., Infekční nemoci, s. 97 64 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 186 63

23

2.7.3 Režimová opatření, dieta V akutním stadiu onemocnění je nezbytně nutný tělesný a duševní klid pacienta. Předčasné uvolnění klidového režimu po propuštění z nemocnice může způsobit zhoršení laboratorních výsledků, někdy i návrat příznaků onemocnění. Tento stav může být důvodem k opakované hospitalizaci. 65 Po prodělaných hepatitidách jsou pacienti dispenzarizování v odborných infektologických ambulancích, kam dochází od okamžiku propuštění z ústavní péče. Délku dispenzarizace určuje lékař podle aktuálního klinického stavu pacienta.66 V chronickém stadiu se intenzita pohybové aktivity řídí tolerancí ze strany pacienta. Důraz je kladen na postupné a pomalé zvyšování zátěže. Vrcholový sport se většinou nedoporučuje, ale rekreační sportování je vhodné, protože zlepšuje celkovou kondici nemocného a přispívá k jeho psychické a fyzické pohodě. Sexuální aktivita neovlivňuje průběh choroby a ani pravděpodobnost přechodu do chronického stádia. Zásadním problémem je však nebezpečí infikování partnera, a to především u akutní i chronické hepatitidy B.67 V současnosti převládá v odborné veřejnosti názor, že dieta nemá u virových hepatitid zásadní význam. Akutní hepatitidy bývají často provázeny nechutenstvím, proto se volí strava, která je pro nemocného přijatelná. Tomuto požadavku většinou vyhovuje dieta, ve které jsou tuky z velké části nahrazeny cukry.68 Galský uvádí: „Strava by měla být vyvážená „ad libitum“, podle chuti. Přechodné nechutenství nebo změny chuti samy u nemocného limitují stravu. V případě dlouhodobější anorexie je nutné podávat energetické infúze k zabránění katabolismu“.69

U chronických hepatitid je nutná plnohodnotná a pestrá strava, jejíž složení se řídí především tolerancí nemocného. Určitá omezení jsou ovšem nutná v pokročilých stadiích choroby, zejména u dekompenzace jaterní cirhózy. Jedná se především o částečnou restrikci bílkovin. Je nutné dodržovat zákaz požívání alkoholu v akutním období a nejméně 6 měsíců po normalizaci laboratorních hodnot. Alkohol zhoršuje průběh onemocnění, zvyšuje pravděpodobnost přechodu do chronické formy

65

Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 81 Srov. ČERNÝ, Z., Infekční nemoci, s. 259 67 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 81 68 Srov. Tamtéž, s. 80 69 GALSKÝ, J., Akutní virové hepatitidy, ˂http://www.zdncz/clanek/postgraduální-medicina/virove-hepatitidy450132/html˃ 66

24

onemocnění a jaterní cirhózy. Důležité je také vyřazení hepatotoxických léků z medikace.70

2.8 Epidemiologická opatření Cílem epidemiologických opatření je likvidace, potlačování nebo alespoň pozitivní ovlivnění výskytu nemocí v populaci. V případě infekčních nemocí je optimálním cílem snížení jejich výskytu na minimální hodnoty a trvalé udržení příznivé epidemiologické situace, eliminace infekčního onemocnění nebo dokonce jeho eradikace. O eliminaci se hovoří, jestliže je dosaženo dlouhodobého územního přerušení procesu šíření nákazy a snížení výskytu nemoci na minimální hodnoty. Eradikace znamená stav celosvětového vymýcení patogenního agens, a tedy i úplného vymizení příslušného infekčního onemocnění. Protiepidemická opatření, jejichž cílem je předcházení vzniku nemoci se nazývají preventivní opatření. Pokud je jejich cílem potlačení výskytu již vzniklých chorob, jsou označována jako represivní opatření. Epidemiologická opatření plánují, organizují, ukládají a kontrolují epidemiologové příslušných hygienických stanic. Vychází přitom ze „Zákona o ochraně veřejného zdraví“ a prováděcích vyhlášek.71 Pravidla provádění opatření jsou uvedena v Metodickém pokynu Ministerstva zdravotnictví – Prevence virového zánětu jater.72

2.8.1 Hlášení infekčních nemocí Virové hepatitidy podléhají povinnému hlášení infekčních nemocí. Hlášení podává zdravotnické zařízení, kde bylo onemocnění zjištěno epidemiologovi územně příslušné hygienické stanice. Hlášení signalizuje epidemiologovi vznik ohniska nákazy

70 71

Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 80 Srov. GÖPFERTOVÁ, D., PAZDIORA, P. a DÁŇOVÁ, J., Epidemiologie infekčních nemocí, s. 48-49

72

Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky 2008, s. 4

25

a je podnětem pro konkrétní protiepidemická opatření. Údaje jsou analyzovány ve Státním zdravotním ústavu v Praze a slouží k řízení protiepidemických opatření.73

2.8.2 Preventivní opatření U hepatitidy A je nejlepší prevencí dodržování hygienických požadavků. Po stránce komunální je nezbytným požadavkem zajištění zásobování obyvatelstva nezávadnou pitnou vodou a potravinami a hygienické odstraňování splašků. Z hlediska osobní hygieny je nutné dbát na důkladné umývání rukou, zejména po použití sociálních zařízení. Nároky na osobní hygienu se zvyšují v případě kontaktu s nemocným s hepatitidou a při cestách do zemí s nižším hygienickým standardem. Řada turisticky atraktivních zemí představuje z hlediska virové hepatitidy A velké riziko.74 Preventivní opatření jsou výstižně znázorněna na obr. 6 v příloze 4, str. 102. Je nutné dodržovat následující opatření: Voda tekoucí z kohoutku není ve většině zemí určená přímo k pití, musí se převařit. Je nutné kupovat si balenou vodu na pití i na čištění zubů. Zásadně odmítat led do nápojů, protože nemusí být vyroben z nezávadné vody. Jíst potraviny důkladně tepelně upravené. Vyvarovat se především různých místních specialit prodávaných pouličními prodavači. Virus hepatitidy A je inaktivován vařením nebo pečením při teplotě 85°C po dobu nejméně jedné minuty. Ovoce a zeleninu jíst pouze tu, které se před použitím mohou oloupat. Omytí nemusí být dostačující i vzhledem k nízké kvalitě vody.75 Virus hepatitidy B se často přenáší sexuální cestou. Riziko nákazy roste při promiskuitním chování či sexuálních aktivitách spojených s možností vzniku krvácení. Použitím prezervativu se nebezpečí přenosu viru významně snižuje. Hepatitidu B lze přenést i společným používáním žiletek, zubních kartáčků či nůžek s jinými osobami.76 K dalším preventivním opatřením patří dodržování hygienicko - epidemiologického režimu ve zdravotnických i nezdravotnických zařízeních, výběr a vyšetřování dárců krve (tkání, orgánů), vyšetřování těhotných žen při prvním zjištění těhotenství a v jeho 3. trimestru, výměnné programy jehel a stříkaček narkomanů. 73

Srov. GÖPFERTOVÁ, D., PAZDIORA, P. a DÁŇOVÁ, J., Epidemiologie infekčních nemocí, s. 50 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 217 75 Srov. Tamtéž, s. 209 76 Srov. Tamtéž, s. 217 74

26

Při prevenci hepatitidy C se uplatňují stejná opatření s výjimkou vyšetřování těhotných žen. Ke snížení nebezpečí infikování zdravotníků a pacientů je nutné, aby pacient s chronickou hepatitidou oznámil tuto skutečnost lékaři před všemi zákroky, při kterých je možnost přenosu infekce. Jedná se zejména o operační výkony, endoskopické vyšetřovací metody, odběry krve a stomatologická ošetření.77 Aktivní a pasivní imunizace Aktivní imunizace: Principem aplikace vakcíny je podnítit tvorbu specifických ochranných protilátek. Účinnou složkou vakcín jsou antigenní komponenty původců infekčních chorob. Očkování by mělo navodit dlouhodobou, v optimálním případě celoživotní imunitu. Aplikace očkovací látky vyvolá použité době syntézu protilátek, které lze detekovat v séru.78 Pasivní imunizace znamená vpravení již hotových protilátek ve formě globulinů (sér) do organismu. Lidské tělo nemusí aktivně vytvářet žádné protilátky a imunita nastává ihned. Tyto cizorodé látky se rozpadají a jsou po relativně krátké době z těla vyloučeny. Ochrana vůči infekci je tedy pouze krátkodobá. Pasivní imunizace se nejčastěji používá profylakticky, při ochraně osob, které již byly určité nákaze exponovány, ale i preventivně a dokonce i terapeuticky.79 Spolehlivou ochranou proti virovým hepatitidám představuje aktivní imunizace – vakcinace. V současné době je možné očkovat jen proti virovým hepatitidám A a B. Imunizace proti hepatitidě A Aktivní a pasivní imunizace je možná. K dispozici jsou živé vakcíny (Havrix, Avaxim) a normální lidský imunoglobulin pro osoby v těsném kontaktu s nemocnými. Podáním imunoglobulinu se infekci nezabrání, ale zmírňují se klinické projevy onemocnění. Imunizace proti hepatitidě B Světová zdravotnická organizace klade velký důraz na univerzální vakcinaci všech novorozenců, popřípadě adolescentů. V České republice bylo zvoleno univerzální očkování novorozenců a dětí, které dovrší v daném roce 12 let věku. Tento přístup je uplatňován od července 2001. Kromě toho se u nás vakcinují již řadu let 77

Srov. GÖPFERTOVÁ, D., PAZDIORA, P. a DÁŇOVÁ, J., Epidemiologie infekčních nemocí, s. 196 Srov. Tamtéž, s. 66-68 79 Srov. Tamtéž, s. 83 78

27

rizikové skupiny obyvatelstva (zdravotníci, pacienti léčeni hemodialýzou, policisté, hasiči, osoby nově přijaté do ústavů sociální péče). Používají se rekombinační vakcíny (Engerix B). K dispozici je i kombinovaná vakcína proti virové hepatitidě A i B (Twinrix).80 Očkování se provádí také jako očkování na vlastní žádost. Doporučuje se osobám, které cestují do oblastí, kde se virové hepatitidy vyskytují, eventuálně osobám s riziky expozice této nákaze v osobním životě (sexuální promiskuita, nitrožilní aplikace drog, tetování).81 Účinná vakcinace proti virové hepatitidě C vyrobena zatím nebyla. Této snaze je věnováno velké úsilí, prakticky využitelná vakcína je však zatím v nedohlednu.82

2.8.3 Represivní opatření Mezi represivní opatření patří u všech nemocných izolace na infekčním oddělení. U zjištění hepatitidy A se v ohnisku nákazy provádí ohnisková dezinfekce, zdravotní výchova, zdravotnický dozor 50 dnů od izolace nemocného, vyloučení osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné z těchto činností na 50 dnů, vyšetření osob v kontaktu do 3 dnů po izolaci nemocného, dále za 30 a 50 dnů po posledním styku s nemocným, pasivní, případně aktivní imunizace v ohnisku. Osoby do šestnácti let věku, které byly ve styku s nemocným, se nemohou zúčastnit akcí, při nichž se vyžaduje „Prohlášení rodičů“ o tom, že příslušná hygienická stanice nebo lékař nenařídil karanténní opatření.83 U hepatitidy B jsou opatření v ohnisku následující: karanténní opatření po dobu 180 dní, vyšetření osob v kontaktu do 3 dnů po izolaci nemocného, dále za 90 a 150 dní. Transfuzní stanice zajišťují vyšetření dárců krve, jejichž krev byla užita k výrobě krevních přípravků podaných nemocnému v průběhu 6 měsíců před onemocněním. U hepatitidy C jsou represivní opatření stejná jak u hepatitidy B.84

80

Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 218- 219 Srov. GÖPFERTOVÁ, D., PAZDIORA, P. a DÁŇOVÁ, J., Epidemiologie infekčních nemocí, s. 80 82 Srov. HUSA, P., Virové hepatitidy, s. 219 83 Srov. GÖPFERTOVÁ, D., PAZDIORA, P. a DÁŇOVÁ, J., Epidemiologie infekčních nemocí, s. 129 84 Srov. Tamtéž, s. 196-198 81

28

3 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U NEMOCNÝCH S VIROVOU HEPATITIDOU

Ošetřovatelský proces u pacientů s virovou hepatitidou je realizován na infekčním oddělení. Provoz infekčního oddělení se řídí hygienicko - epidemiologickým řádem.85 Tímto účinným nástrojem mohou zdravotnická pracoviště zajišťovat prevenci vzniku profesionálních nebo nemocničních nákaz, protože vnitřní řád stanovuje opatření vedoucí k bezpečné péči o pacienty s infekčním onemocněním a rovněž řeší problematiku ochrany zdraví zaměstnanců.86 Oddělení jsou rozdělena především podle typu infekce a stupně nebezpečnosti. Pacienti jsou na pokoje umístěni podle diagnózy a cesty přenosu. Každý pokoj by měl mít své sociální zařízení. Na oddělení se maximálně používají tzv. individualizované pomůcky (příbory, teploměr, skleničky) a pomůcky pro jednorázové použití.87 Veškerý odpad z oddělení se odstraňuje do určených a označených kontejnerů a odváží se do spalovny podle platné hygienické normy.88 Mezi speciální postupy k zajišťování prevence šíření nákazy patří systém bariérové ošetřovatelské péče. Každý pacient včetně rodinných příslušníků a jiných návštěv přijímaný na infekční oddělení musí být podrobně informován o obecném významu bariérové ošetřovatelské péče a o důvodu, proč je tento způsob péče zvolen právě u něj. Pokoj pacienta musí být viditelně a srozumitelně označen, aby nedošlo k porušení režimu. Doporučuje se minimalizovat množství vstupu na pokoj pacienta v průběhu hospitalizace, aby se snížilo riziko přenosu nákazy. Žádoucí je užívání jednorázových pomůcek v maximální možné míře. Všichni členové zdravotnického týmu musí důsledně používat osobní ochranné pracovní prostředky. Návštěvy pacienta

85

Srov. NEJEDLÁ, M., SVOBODOVÁ, H., a ŠAFRÁNKOVÁ, A., Ošetřovatelství IV/1, s. 144-145 Srov. ČERNÝ, Z., Infekční nemoci, s. 257 87 Srov. NEJEDLÁ, M., SVOBODOVÁ, H., a ŠAFRÁNKOVÁ, A., Ošetřovatelství IV/1, s. 144-145 88 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., a HŮSKOVÁ, J., Ošetřovatelství, s. 66 86

29

jsou možné pouze po konzultaci s ošetřujícím lékařem za dodržení zásad bariérového přístupu.89

3.1 Zhodnocení nemocného Ošetřovatelská anamnéza zjišťuje informace z minulosti a současnosti pacienta, které jsou důležité pro sestavení individuálního plánu ošetřovatelské péče. Dobře provedená anamnéza významně ovlivňuje kvalitu plánované péče. Mezi okruhy pro anamnestické zjišťování životního stylu patří: Výživa, vyprazdňování, aktivita/cvičení, odpočinek/spánek, rekreace, kouření/alkohol, osobní pomůcky, role/vztahy, sexualita, tolerance ke stresu, náboženství/hodnotová orientace. Informace z těchto oblastí sestra získává jednak rozhovorem s pacientem, dále pozorováním, vyšetřením pacienta a ze zdravotnické dokumentace.90

3.2 Stanovení ošetřovatelské diagnózy Ošetřovatelské diagnózy (problémy) stanoví sestra na základě vyhodnocení získaných informací. Ošetřovatelská diagnóza je zformulovaný problém pacienta s určením příčiny (je-li známa) a projevy. Zahrnuje ty oblasti, které je sestra schopna a kompetentní ovlivnit. Ošetřovatelské problémy je nutné seřadit podle naléhavosti a pořadí, v jakém budou řešeny. Priority by měly být stanoveny ve spolupráci s pacientem. Priority problémů tak, jak je vidí sestra, se vždy nemusejí shodovat s hlediskem pacienta.91 U pacienta s virovou hepatitidou se sestra v anamnéze zaměřuje na oblast výživy (nechutenství, dyspepsie, odmítání jídla), únavu, bolestivé projevy a také na znalosti pacienta o dané problematice tohoto onemocnění.

89

Srov. ČERNÝ, Z., Infekční nemoci, s. 262-263 Srov. STAŇKOVÁ, M., České ošetřovatelství 4, s. 11-21 91 Srov. Tamtéž, s. 24-31 90

30

Typické ošetřovatelské diagnózy ve vztahu k infekčním hepatitidám jsou uvedeny v tabulce č. 1. Určující znaky a související faktory jsou vždy individuálně platné a nejsou tedy uváděny. Tabulka 1: Ošetřovatelské diagnózy 92 Kód diagnózy

00178

00093

Název diagnózy

Riziko zhoršené funkce jater

Únava

Doména

2. Výživa

4. Aktivita

Třída

4. Metabolismus

3. Rovnováha energie

00132

00126

00054

Akutní bolest 12. Komfort

Nedostatečné znalosti 5. Percepce /kognice

Riziko osamělosti 6. Sebepercepce

1. Tělesný komfort

4. Kognice

1. Sebepojetí

3.3 Plánování ošetřovatelské péče Stanovení plánu ošetřovatelské péče je třetí fází ošetřovatelského procesu. Každý člen ošetřovatelského týmu musí z plánu ošetřovatelské péče jednoznačně chápat, jakou péči pacient vyžaduje a které potřeby byly či nebyly uspokojeny. Sestra spolu s pacientem stanoví cíle, jichž chtějí dosáhnout, zvolí vhodné ošetřovatelské intervence a seznámí s plánem ostatní členy ošetřovatelského týmu. Cíle vždy směřují k pacientovi, musí být konkrétní, měřitelné, jasné, srozumitelné a reálné.93 Možné cíle u nemocného s virovou hepatitidou: Pacient přijímá energeticky dostačující stravu, kterou toleruje, hodnoty jaterních funkcí jsou v normě. Pacient úměrně zvyšuje svoji aktivitu a cítí se odpočatý. Pacient hodnotí bolest jako přijatelnou. Pacient má dostatek informací o chorobě, její příčině a následcích. Zachovává bariérová opatření. Pacient se nebude cítit osamělý, bude se aktivně zapojovat do hovoru i zaměstnání, bude v kontaktu se svými blízkými.

92

93

Srov. HERDMAN, Heather T., et al. Ošetřovatelské diagnózy, definice a klasifikace 2009-2011 Srov. STAŇKOVÁ, M., České ošetřovatelství 4, s. 42-45

31

Návrh intervencí: Podle ordinace lékaře zajisti pacientovi energeticky dostačující stravu. Edukuj pacienta o nutnosti dostatečného přísunu tekutin a o absolutním zákazu alkoholu a jiných látek poškozujících jaterní buňku. Podávej léky dle ordinace lékaře. Zajisti pacientovi klid na lůžku. Sleduj vitální funkce organismu. Monitoruj únavu, její intenzitu a trvání. Pomáhej pacientovi v úkonech. Postupnou aktivizací zapoj pacienta do denních aktivit. Pravidelně prováděj hodnocení bolesti. Podávej léky dle ordinace lékaře. Pacienta při přijetí k hospitalizaci řádně pouč o onemocnění a opatřeních, která zabraňují přenosu nemoci. Kontroluj, zda dané problematice rozumí. Použij vhodné edukační materiály. Hodnoť verbální i neverbální projevy chování pacienta, které se odlišují od běžného standardu. Sleduj reakce pacienta, změny jeho nálad a kvalitu spánku. Navaž spolupráci s rodinou či známými pacienta a doporučuj vhodnou psychickou podporu pacienta. V případě potřeby zajisti spolupráci psychologa či psychiatra.

3.4 Realizace ošetřovatelské péče Realizace ošetřovatelské péče propojuje všechny fáze ošetřovatelského procesu v jeden dynamický celek. Zahrnuje ověření, zda je ošetřovatelský plán aktuální, provedení ošetřovatelských intervencí, další sběr informací v průběhu ošetřování a dokumentování. Realizace péče závisí na kvalitě ošetřovatelského plánu. Sestra v co největší míře spolupracuje s pacientem a využívá jeho schopností a pracuje tedy ve prospěch pacienta.94 Ošetřovatelská péče o nemocné s virovou hepatitidou se provádí za důsledného dodržování bariérového přístupu. Pacient je informován o dodržování hygienických opatřeních a dodržování léčebného režimu. Vysvětlí se mu provádění důkladné hygieny rukou hlavně před jídlem, po použití WC, používání pouze určených pomůcek – individualizace pomůcek. Členové ošetřovatelského týmu sledují, zda dodržuje klid 94

Srov. STAŇKOVÁ, M., České ošetřovatelství 4, s. 53

32

na lůžku. Pacientovi je vysvětleno přijímání vhodných potravin v rámci dietního opatření. U pacienta se sleduje únava, fyziologické funkce, vyprazdňování stolice a moče, barva kůže, bolest. Pacient si může stěžovat na svědění kůže. Členové ošetřovatelského týmu plní ordinace lékaře, zajišťují ordinované odběry krve, moče a statní vyšetření.95 Realizace ošetřovatelské péče se poskytuje podle předem stanoveného plánu a dokumentuje se její provedení. Ošetřovatelský plán může být přehodnocen a upraven podle momentální situace. Plánované výkony mohou být zrušeny anebo pozměněny podle pacientova aktuálního stavu.

3.4.1 Zásady správného vedení ošetřovatelské dokumentace Ošetřovatelská dokumentace je součást celkové zdravotnické dokumentace pacienta. Dokumentuje poskytovanou ošetřovatelskou péči a poskytuje řadu důležitých informací, které si sestry potřebují předat mezi sebou. Jednoduchá a kvalitní dokumentace je nezbytnou složkou ošetřovatelského procesu. Ošetřovatelská dokumentace slouží jako zdroj informací o potřebách pacienta, cílech ošetřovatelské péče, péči samotné a jejích výsledcích. Zajišťuje kontinuitu péče, dává přehled o péči, která byla poskytnuta, je zdrojem důvěryhodných informací pro právní účely a je důležitá pro kontrolu kvality ošetřovatelské péče. Aby měla ošetřovatelská dokumentace smysl, musí vyhovovat potřebám oddělení, být jednoduchá, přístupná a sloužit jako informační zdroj všem, kteří poskytují pacientovi nejen ošetřovatelskou péči, ale i celkovou zdravotní péči. Zásady správné dokumentace Dokumentace by neměla být zbytečně obsáhlá. Všechny záznamy by měly být:

95

-

srozumitelné

-

snadno dostupné

-

úplné

-

stručné

-

čitelné

-

bez zbytečných zkratek

Srov. NEJEDLÁ, M., SVOBODOVÁ, H., a ŠAFRÁNKOVÁ, A., Ošetřovatelství IV/1, s. 159-160

33

-

všechny záznamy musí obsahovat datum, čas, podpis a razítko sestry, která zápis provedla.96

3.5 Evaluace ošetřovatelské péče Poslední fází ošetřovatelského procesu je hodnocení efektu péče poskytnuté podle ošetřovatelského plánu. Hodnocení je důležitou součástí procesu, pomáhá zjistit účinnost nebo neúčinnost ošetřovatelské péče. Poskytuje pozitivní zpětnou vazbu o tom, co členové ošetřovatelského týmu dělají. Napomáhá zjistit, jak dalece dospěli k cíli, a usnadňuje rozhodnutí pro další vhodný krok. Hodnotí se, do jaké míry se pacient dosáhl cílů, které byly vytyčeny, zda bylo dosaženo očekávaných výsledků, zda se objevila potřeba další ošetřovatelské péče, co bylo opomenuto nebo co se přihodilo nečekaného. Na základě výsledků hodnocení dochází k úpravě ošetřovatelského plánu. Pokud bylo cíle dosaženo, zaznamená se do ošetřovatelského plánu, že intervence již není třeba provádět. Před ukončením hospitalizace se provádí závěrečné hodnocení. To zahrnuje celkový pohled sestry i pacienta na péči, která mu byla poskytována. Součástí hodnocení je jednak ošetřovatelský souhrn, který informuje o nejdůležitějších problémech pacienta a přehled dlouhodobých cílů, na něž je nutné se zaměřit. Tento přehled zajišťuje kontinuitu ošetřovatelské péče.97

96 97

Srov. STAŇKOVÁ, M., České ošetřovatelství 3, s. 27- 29 Srov. STAŇKOVÁ, M., České ošetřovatelství 4, s. 61

34

4 ÚLOHA VŠEOBECNÉ SESTRY V PROCESU EDUKACE PACIENTA S VIROVOU HEPATITIDOU

Dnešní doba je charakteristická snahou o efektivní využití času a s tím přímo souvisí zvýšené nároky na poskytování jasných, přesných a srozumitelných informací. Pozitivně hodnotíme rozvoj informačních technologií a plně se ztotožňujeme se zdůrazňovaným právem na získávání informací ze všech oblastí života. 98 Pojem edukace pochází z latinského slova eddo, educare, to znamená vést vpřed, vychovávat. Edukaci můžeme chápat jako proces ovlivňování chování a jednání, jehož cílem je navodit pozitivní změnu osobnosti ve vědomostech, postojích, návycích a dovednostech.99 Edukaci lze vnímat jako vzdělávání, učení, výchovu a informovanost jedince. Předpokladem pro dobře vedenou edukaci je v hlavním případě připravený zdravotník. Připravenost spočívá nejen v ochotě informace poskytnout, ale také umění poskytovat je takovým způsobem, aby byly pochopitelné a využitelné. Zdravotnický pracovník musí být připraven nejen po odborné stránce, ale měl by znát základy pedagogiky a psychologie.100 V prevenci virových hepatitid hraje edukace klíčovou úlohu.

4.1 Pojmy v edukačním procesu Edukační proces je procesem celoživotním. Je to jakákoliv činnost, prostřednictvím které dochází k učení, ať už záměrně, nebo bezděčně. Proces edukace se skládá ze čtyř determinantů: edukant, edukátor, edukační konstrukty a edukační prostředí.101 Edukant je člověk, který se něčemu učí. Vždy je to individuální osobnost se svými charakteristickými fyzickými, afektivními a kognitivními vlastnostmi. 98

Srov. ČERNÝ, Z., Infekční nemoci, s. 271 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 9 100 Srov. ČERNÝ, Z. Infekční nemoci, s. 272 101 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 10 99

35

Edukátor je aktér vyučování nebo jiné edukační aktivity. Edukační konstrukty jsou různé teorie, plány, zákony, předpisy, standardy a materiály, které edukační proces ovlivňují. Edukační prostředí je jakékoliv prostředí, ve kterém proces edukace probíhá. Edukace se snaží

předcházet poškození zdraví a nemoci, udržení nebo

navrácení zdraví a přispívá ke zkvalitnění života osobnosti. V primární prevenci je edukace zaměřena na zdravé osoby, na prevenci onemocnění a opatření, aby došlo k udržení zdraví a zvýšení kvality života. Sekundární prevence – zde probíhá edukace u již nemocných jedinců, u kterých se snaží ovlivnit jejich vědomosti, dovednosti, postoje a návyky tak, aby došlo k pozitivnímu vlivu na uzdravení a nedocházelo k možným komplikacím již probíhajícího onemocnění. Edukace v terciární prevenci je zaměřena na osoby, které již mají trvalé změny svého zdravotního stavu a zabývá se zlepšením kvality jejich života tak, aby nedošlo k nežádoucím komplikacím.102

4.2 Edukační proces Proces edukace se skládá z pěti fází, které se ve zdravotnických zařízeních zařazují do ošetřovatelského procesu. 1. Fáze počáteční pedagogické diagnostiky Edukátor určuje úroveň vědomostí, dovedností, návyků a postojů edukanta a zjišťuje jeho edukační potřeby. 2. Fáze projektování V této fázi edukátor vytyčuje cíle, volí metodu, formu a obsah edukace. Vybírá si vhodné pomůcky, časový rámec a způsob hodnocení edukace.103 3. Fáze realizace Zde je důležitá motivace edukanta. Při expozici edukátor zprostředkovává edukantovi nové poznatky. Dalším krokem je fixace, kdy jsou získané dovednosti a vědomosti procvičovány. V průběžné diagnostice se testuje, jak edukant dané učivo 102 103

Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 10-11 Srov. Tamtéž, s. 21

36

pochopil. Po té následuje aplikace, kdy se edukátor snaží o to, aby edukant dokázal získané vědomosti použít. 4. Fáze upevnění a prohlubování učiva Tato fáze je důležitá k uchování vědomostí v dlouhodobé paměti. Je nezbytné systematicky opakovat a procvičovat, aby se vědomosti a dovednosti edukanta fixovaly. 5. Fáze zpětné vazby V této fázi hodnotí edukátor výsledky nejen edukanta, ale i svoje.104

4.3 Edukační metody Edukační metoda je cílené působení edukátora, který aktivizuje edukanta v jeho učení se záměrem efektivního naplnění cílů učení. Při volbě vhodných edukačních metod je nutné akceptovat osobnost edukanta, jeho předcházející vzdělání, dovednosti a zkušenosti. Metoda musí brát ohled na zdravotní a psychický stav edukanta, a také jeho věk. Měla by být zajímavá a použitelná v praxi.105 Při již probíhajícím onemocnění virovou hepatitidou je nejčastější edukační metodou vysvětlování, aby byl nemocný schopen pochopit podstatu problému. Je vhodné použít tehdy, pokud edukant nemá předcházející zkušenosti a vědomosti. Další metodou je rozhovor, který je součásti každodenní práce zdravotnického pracovníka. Nejvíce užívanou edukační metodou ve zdravotnické praxi je konzultace, často kombinovaná s dalšími edukačními metodami, například vysvětlování. Konzultace je setkání edukanta s edukátorem, kdy si může edukant vyjasnit nejasnosti, problémy, prodiskutovat doporučení. Další vhodnou metodou je práce s textem (leták, brožura, kniha). Písemný text by neměl být jediným zdrojem informací, vždy by měl být doplněn další edukační metodou, jako je vysvětlování nebo konzultace. Moderní metodou je e-learning, kdy se edukant prostřednictvím multimediální technologie sebevzdělává. U této metody je edukant časově nezávislý, tempo a formu edukace si volí sám.106

104

Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 21-22 Srov. Tamtéž, s. 37 106 Srov. Tamtéž, s. 39-47 105

37

Tyto uvedené edukační metody jsou vhodné i v prevenci virových hepatitid.

4.4 Edukace z hlediska infekčních hepatitid Edukace = znalosti, chování, postoje, smýšlení. Popsané metody (viz výše) lze využít v prevenci, při zjištění onemocnění infekční hepatitidou a po prodělaném onemocnění. V rámci prevence se doporučuje nemocného informovat o určitých zásadách: -

Dodržovat pečlivou čistotu rukou (mytí po použití WC, před jídlem).

-

Dodržovat hygienický standard v ubytovacích zařízeních.

-

Zabezpečit úklid a dezinfekci v prostorách, kde je možný přenos nákazy (hepatitidy A) – kuchyně, WC, jídelny, společné prostory pro více lidí.

-

Pravidelné prohlídky osob pracujících v potravinářském průmyslu a stravování.

-

Zajišťování pravidelných hygienických kontrol provozů s přípravou, prodejem a podáváním jídla.

-

Očkování dětí a dospělých, zvláště při cestách do oblastí se zvýšeným rizikem nákazy.

-

Nepoužívat pitnou vodu z neznámých zdrojů.

-

Chránit děti před odhozenými použitými stříkačkami a jehlami.

-

Výchovně působit na děti i dospělé z více ohrožených sociálních skupin, kteří nemají dostatek informací (například jedinci s nižší společenskou a mentální úrovní, drogově závislí).107 Při diagnostice onemocnění virové hepatitidy a hospitalizaci na infekčním

oddělení se doporučuje: -

Dodržovat všechna bezpečnostní opatření proti přenosu infekce na své okolí.

-

Dodržovat hygienická opatření (pečlivá hygiena rukou před jídlem, po použití WC).

107

-

Maximální možná individualizace pomůcek.

-

Dodržování klidu na lůžku v akutním stadiu nemoci.

Srov. NEJEDLÁ, M., SVOBODOVÁ, H., a ŠAFRÁNKOVÁ, A., Ošetřovatelství IV/1, s. 161

38

-

Přijímání pouze potravin, které jsou nemocnému povoleny v rámci dietního opatření.

-

Absolutní zákaz alkoholu a látek poškozujících játra.108

-

Informovat lékařský a ošetřující personál o změně svého zdravotního stavu.

Po prodělaném onemocnění se doporučuje: -

Nutné dodržování diety a léčebného režimu.

-

Pravidelné kontroly u ošetřujícího lékaře.

-

Postupné zařazování běžných aktivit, kromě fyzicky náročných sportů a velké fyzické zátěže organismu.109 Edukací v oblasti prevence a ochrany veřejného zdraví se v České republice

zabývá mimo jiné i Státní zdravotní ústav a Česká společnost podpory zdraví.

108 109

Srov. NEJEDLÁ, M., SVOBODOVÁ, H., a ŠAFRÁNKOVÁ, A., Ošetřovatelství IV/1, s. 159 Srov. Tamtéž, s. 160

39

5

PREVENCE

VIROVÝCH

HEPATITID

V RÁMCI

ČESKÉ REPUBLIKY

Státní zdravotní ústav Státní zdravotní ústav je zdravotnické zařízení, které je oprávněno zpracovávat za účelem přípravy podkladů pro tvorbu státní zdravotní politiky a sledování dlouhodobých trendů výskytu infekčních a jiných hromadně se vyskytujících onemocnění údaje o zdraví fyzických osob v souvislosti s předcházením vzniku a šíření infekčních onemocnění, ohrožení nemocí z povolání a jiných poškození zdraví z práce, o expozici fyzických osob škodlivinám v pracovním a životním prostředí a o epidemiologii drogových závislostí a předávat je orgánům ochrany veřejného zdraví.110 Státní zdravotní ústav vydává časopisy, sborníky, letáky (viz příloha 3, str. 98) a dokumenty, shromažďuje data a statistické údaje a vydává zdravotně výchovné materiály.

Česká společnost podpory zdraví Česká společnost podpory zdraví (ČSPZ) byla založena v lednu roku 1996 jako občanské sdružení. Programové cíle ČSPZ byly stanoveny takto: -

stimulovat veřejnost k aktivnímu zájmu o vlastní zdraví, účastnit se vytváření zdravých životních podmínek a podporovat zdravý životní styl,

-

pořádat semináře, kurzy a konference věnované podpoře zdraví,

-

podílet se na vydávání publikací a programů z oblasti podpory zdraví

-

podílet se na realizaci výzkumů v oblasti podpory zdraví.111

Projekt Prevence virových hepatitid typu A a typu B Od roku 1997 se ČSPZ věnuje problematice prevence virových hepatitid typu A a především typu B. V intencích doporučení Světové zdravotnické organizace byla 110 111

STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Poslání ústavu.˂ http://www.szu.cz/poslani-ustavu/html˃ ČESKÁ SPOLEČNOST PODPORY ZDRAVÍ. Programové cíle.˂http://www.cspz.cz/Programove-cile/html˃

40

prevence tohoto onemocnění zařazena do projektu Kandela a ČSPZ navíc připravila mediální kampaň s cílem zvýšit informovanost veřejnosti, resp. rodičů dospívajících dětí o zdravotních rizicích této nemoci. Ve spolupráci s předními odborníky byly připraveny tištěné osvětové materiály, letáky a plakáty, které byly distribuovány do ordinací lékařů pro dospělé a pediatrů. Do škol byl distribuován výukový film „Podceňované riziko hepatitidy B“. Pro elektronická média byly připraveny spoty, pro tisk inzeráty. ČSPZ organizuje program „Třetí dávka zdarma“, který je zaměřen na očkování proti virovým hepatitidám. ČSPZ provozuje informační webové stránky s názvy: www.ockovani.com, www.vseozloutence.cz a www.domuvezdravi.cz. Odborným garantem programu je Odborná společnost praktických dětských lékařů ČLS J. E. Purkyně. 112

Ostatní subjekty zabývající se prevencí virových hepatitid Prevencí virových hepatitid a edukací laické veřejnosti se zabývají také další subjekty. -

Česká hepatologická společnost,

-

Světová zdravotnická organizace každoročně vyhlašuje Světový den informovanosti o virové hepatitidě (WHAD).113

112

ČESKÁ SPOLEČNOST PODPORY ZDRAVÍ. Prevence virových hepatitid. ˂http://www.cspz.cz/Prevence- virovych-hepatitid/html˃ 113 WORLD HEPATITIS ALLIANCE. World Hepatitis Day. ˂http://www.worldhepatitisalliance.org/WorldHepatitisDay.aspx/html˃

41

6 CÍLE PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY

Cíl práce č. 1 Zjistit úroveň znalostí respondentů o virových hepatitidách. Očekávaný výsledek č. 1 Předpokládám, že minimálně 50 % respondentů je schopno správně charakterizovat pojem virová hepatitida. Očekávaný výsledek č. 2 Předpokládám, že minimálně 25 % respondentů uvede současně všechny možné způsoby přenosu virových hepatitid. Očekávaný výsledek č. 3 Předpokládám, že maximálně 50 % respondentů uvede správně alespoň tři vedoucí příznaky virových hepatitid současně. Očekávaný výsledek č. 4 Předpokládám, že maximálně 50 % respondentů uvede současně všechny efektivní postupy prevence vzniku a šíření virových hepatitid.

Cíl práce č. 2 Definovat, zda se respondenti cítí být ohroženi virovou hepatitidou. Očekávaný výsledek č. 5 Předpokládám, že minimálně 50 % respondentů si myslí, že nejsou ohroženi onemocněním virovou hepatitidou.

42

Cíl práce č. 3 Pojmenovat zdroje informací o problematice virových hepatitid u respondentů, kteří se o danou problematiku aktivně zajímají. Očekávaný výsledek č. 6 Nejčastěji uváděným zdrojem informací o problematice virových hepatitid budou, dle odpovědí respondentů, média.

Cíl práce č. 4 Zjistit, zda respondenti využili možnost chránit se nepovinným očkováním proti virové hepatitidě. Očekávaný výsledek č. 7 Předpokládám, že maximálně 25 % respondentů využilo možnosti nepovinného očkování proti virovým hepatitidám jakékoliv etiologie.

43

7 METODIKA BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

V bakalářské práci jsem se zjišťovala vědomosti laické veřejnosti o infekčních hepatitidách, o cestách jejich přenosu a preventivních opatřeních. Soubor výzkumu tvořili lidé starší 18 let z řad nezdravotnické veřejnosti. Šetření jsem provedla formou anonymního dotazníku (viz příloha č. 1, str. 92). Výhodou této metody je získání velkého počtu informací od velkého počtu zkoumaných subjektů za krátkou časovou jednotku. Nevýhodou šetření pomocí dotazníku může být fakt, že ne všichni respondenti dotazník vyplní pravdivě a vlivem klesající soustředěnosti může dojít k záměně nebo vynechání dotazníkové položky. Dotazník obsahoval 20 položek. Položka č. 1 byla filtrační, zda respondent není zdravotník. Položky č. 2-5 byly identifikační. Charakterizovaly respondenty, jejich pohlaví, věk, dosažené vzdělání, současné povolání. Položka č. 6 zjišťovala, zda respondenti během života onemocněli virovou hepatitidou. Položky č. 7-12 zjišťovaly rozsah znalostí respondentů o problematice virových hepatitid. Správné odpovědi byly čerpány z literatury.114

115

Položky č. 13-19 se dotazovaly na zdroj informací o dané

problematice a znalosti v oblasti prevence virových hepatitid. Položka č. 20 nabízela prostor k volnému vyjádření a možného dodatku, týkající se tématu. Respondentům byla nabídnuta jedna správná odpověď nebo měli na výběr z více možností. Položky z hlediska jejich struktury lze rozdělit na položky otevřené (č. 3, 5, 8, 18, 19, 20), položky uzavřené - dichotomické (č. 1, 2, 14). Položky uzavřeného typu, polynomické byly položky č. 4, 6, 7, 10-12, 17. Položky polozavřeného typu, kdy, mohl respondent odpověď doplnit, byly položky č. 9, 13,15, 16. Samotné šetření probíhalo od začátku prosince 2011 do ledna 2012. S žádostí o vyplnění jsem oslovila své známé, jejich příbuzné, kamarády, spolupracovníky. Sběr dotazníků jsem si zajišťovala sama, dotazníky mi byly po vyplnění ihned odevzdány. Výsledky výzkumu jsem zpracovala pomocí počítačových programů Statistica Verze 10 a Microsoft Office Word 2007. Výsledky šetření jsou prezentovány pomocí absolutní a relativní četnosti v tabulkách a grafech.

114 115

HUSA, P., Virové hepatitidy ČERNÝ, Z., Infekční nemoci

44

8 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA

K průzkumu bylo distribuováno 200 dotazníků, vráceno jich bylo 168 (tj. 84 %). Z počtu 168 vyplněných dotazníků bylo 11 vyřazeno z důvodu vyplnění zdravotníky. Pro konečnou analýzu bylo použito 157 dotazníků (tj. 78,5 %) z celkového počtu 200 distribuovaných dotazníků. Výsledky jednotlivých položek jsou uvedeny v následujících tabulkách a grafech.

Pohlaví

47%

Muži

53%

Ženy

Graf 2: Pohlaví respondentů

Z grafu 2 vyplývá, že z celkového množství 157 (100 %) respondentů bylo 74 žen (47 %) a 83 mužů (53 %).

45

V položce č. 3 byl zjišťován věk respondentů. Průměrný věk všech respondentů byl 39,4 let. Průměrný věk mužů byl 41,4 let. Průměrný věk žen 37,3 let. Nejmladší ženě z řad respondentů bylo 18 let, nejstarší ženě bylo 74 let. Z mužských respondentů bylo nejmladšímu 18 let a nejstaršímu 68 let. Z důvodu přehlednosti byla data následně kategorizována (viz tabulka 2 a graf 3). Všichni adolescenti byli ve věku 18 nebo 19 let. Kategorie 15-19 let je udaná z hlediska dělení věku dle vývojové psychologie.116 Tabulka 2: Věk respondentů Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Adolescence 15 – 19 let

5

3

Mladší dospělost 20 – 29 let

40

26

Střední dospělost 30 – 45 let

63

40

Starší dospělost 46 – 65 let

46

29

Stáří 66 a více let

3

2

157

100

Věková kategorie

Celkem

Věk 45

40

40 35

%

Adolescence 15 - 19 let

29

30

26

Mladší dospělost 20 - 29 let

25

Střední dospělost 30 - 45 let

20

Starší dospělost 46 - 65 let

15

Stáří 66 a více let

10 5

3

2

0

Graf 3: Věkové kategorie respondentů

116

Srov. DOŇKOVÁ, O., NOVOTNÝ, J. S. Vývojová psychologie pro sociální pedagogy, str. 124-130

46

Tabulka 3: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Základní

8

5

Středoškolské bez maturity

48

31

Středoškolské s maturitou

75

48

Vyšší odborné

5

3

Vysokoškolské

21

13

Celkem

157

100

Vzdělání

Dosažené vzdělání 60 48

50

Základní

40

Středoškolské bez maturity

31

Středoškolské s maturitou

% 30

Vyšší odborné 20 13 10

5

Vysokoškolské

3

0

Graf 4: Dosažené vzdělání respondentů

Nejvyšší dosažené vzdělání bylo zjišťováno v položce č. 4. Z tabulky 3 a grafu 4 vyplývá, že základní vzdělání uvedlo 8 respondentů (5 %), vyučeno bylo 48 respondentů (31 %), středoškolského vzdělání dosáhlo 75 respondentů (48 %). Vyšší odborné vzdělání uvedlo 5 respondentů (3 %) a vysokoškolsky vzděláno bylo 21 respondentů (13 %).

47

Tabulka 4: Povolání respondentů Povolání

Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Ženy

Muži

Ženy

Muži

Školství

9

12

6

8

Doprava

0

26

0

17

Technické obory

7

24

4

15

Mateřská dovolená

11

0

7

0

Administrativa

17

10

11

6

Studující

11

1

7

1

Služby

9

4

6

2

Starobní důchodce

8

6

5

4

Nezaměstnaný/á

2

0

1

0

Celkem dle pohlaví

74

83

47

53

Celkem

157

100

Povolání respondentů Nezaměstnaný/á Starobní důchodce Služby Studující Administrativa Mateřská dovolená Technické obory Doprava Školství

Ženy Muži

0

5

10 %

15

20

Graf 5: Povolání respondentů

Položka č. 5 byla zaměřena na současné povolání respondentů. Z tabulky 4 a grafu 5 je patrné, že 17 žen (11%) z řad respondentů pracovalo v administrativě. Stejné zastoupení měly ženy z řad studentek a na mateřské dovolené – 11 (7 %). Ve starobním důchodu bylo 8 žen (5 %). Bez zaměstnání byly 2 ženy (1 %). Z mužů respondentů bylo nejvíce zaměstnáno v dopravě, celkem 26 (17 %). V technických oborech pracovalo 24 mužů (15 %). V administrativě bylo zaměstnáno 10 mužů (6 %). Ve starobním důchodu bylo 6 mužů (4 %).

48

Tabulka 5: Prodělaná virová hepatitida Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Ano

7

4

Ne

141

90

Nevím

9

6

Celkem

157

100

Prodělaná virová hepatitida

Prodělaná virová hepatitida 4% 6% Ano Ne Nevím 90%

Graf 6: Prodělaná virová hepatitida

U položky č. 6, měli respondenti uvést, zda onemocněli během svého života virovou hepatitidou. Výsledky jsou vypracovány v tabulce 5 a grafu 6. 7 respondentů (4 %) odpovědělo ano, 141 respondentů (90 %) ne a 9 respondentů (6 %) zvolilo odpověď nevím.

49

Tabulka 6: Co je virová hepatitida Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Onemocnění dýchacích cest

0

0

Zánětlivé onemocnění jater

134

85

4

3

11

7

8

5

157

100

Co to je virová hepatitida

Akutní postižení nervového systému Zánět organismu s postižením vnitřních orgánů, uzlin a kůže Průjmovité onemocnění střev Celkem

Co je virová hepatitida 85

90 80

Onemocnění dýchacích cest

70 Zánět jater

60 50 %

Postižení nervového systému

40 Zánět vnitřních orgánů, uzlin a kůže

30

Onemocnění střev

20 10 0

3

7

5

0

Graf 7: Co je virová hepatitida

Správné odpovědi vědomostních položek č. 7–12 jsou zvýrazněny v tabulkách tučně a uvedeny v klíči správných odpovědí (viz příloha 2, str. 97). U položky č. 7, jak vyplývá z tabulky 6 a grafu 7, uvedlo 134 respondentů (85 %), že virová hepatitida je zánětlivé onemocnění jater. 4 respondenti (3 %) zvolili odpověď zánětlivé postižení nervového systému. Zánětlivé onemocnění s postižením vnitřních orgánů, uzlin a kůže zvolilo 11 (7 %) respondentů. Odpověď, že virová hepatitida je průjmovité onemocnění střev uvedlo 8 (5 %) respondentů.

50

Tabulka 7: Lidový název virové hepatitidy Absolutní

Relativní

četnost[n]

četnost [%]

130

83

Nemoc špinavých rukou

2

1

Průjem

2

1

Nevyplněno

23

15

Celkem

157

100

Lidový název virové hepatitidy

Žloutenka

Lidový název virové hepatitidy 90

83

80 70

%

60

Žloutenka

50

Nemoc špinavých rukou

40

Průjem

30

Nevyplněno 15

20 10

1

1

0

Graf 8: Lidový název virové hepatitidy

Z tabulky 7 a grafu 8 vyplývá, že lidové označení žloutenka uvedlo 130 (82 %) respondentů. Nemoc špinavých rukou uvedli 2 respondenti (1 %). Název průjem zapsali 2 respondenti (1 %). Položku nevyplnilo 23 (15 %) respondentů.

51

Tabulka 8: Znalost typů virových hepatitid Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Ano

108

69

Ne

49

31

Celkem

157

100

Znalost typů virových hepatitid

Položka č. 8 se zaměřila na znalost typů virových hepatitid. Z tabulky 8 je zřejmé, že 108 (69 %) respondentů uvedlo, že znají některý typ virové hepatitidy. 49 (31 %) respondentů odpovědělo, že nezná žádný typ virové hepatitidy. Znalost jednotlivých typů hepatitid jsou vypracovány do tabulky 9 a grafu 9 (str. 53).

Tabulka 9: Znalost jednotlivých typů hepatitid Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

A

100

33

B

103

34

C

81

27

D

12

4

E

6

2

302

100

Hepatitida

Celkem

52

Znalost jednotlivých typů hepatitid 40 33

35

34

30

27

Hepatitida A

25

Hepatitida B

% 20

Hepatitida C

15

Hepatitida D Hepatitida E

10 4

5

2

0

Graf 9: Znalost jednotlivých typů hepatitid

Z tabulky 9 (str. 52) a grafu 9 vyplývá, že 157 respondentů uvedlo 302 odpovědí. Hepatitida A byla uvedena ve 100 případech (33 % odpovědí), hepatitida B ve 103 případech (34 % odpovědí), hepatitida C v 81 případech (27 % odpovědí), hepatitida D ve 12 případech (4 % odpovědí) a hepatitida E v 6 případech (2 % odpovědí).

Tabulka 10: Způsoby přenosu Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Tetováním, piercingem

83

14

Krví

119

20

Nechráněným pohlavním stykem

64

10

Znečištěnýma rukama

134

22

93

15

116

19

609

100

Způsoby přenosu

Kontaminovanými předměty, vodou, potravinami Společným

užíváním

jehel

mezi

narkomany Celkem

53

Způsoby přenosu virových hepatitid 25 22 20 19

20

Tetováním, piercingem Krví

15 14

Nechráněným pohlavním stykem

%

15

Znečištěnýma rukama

10 10

Kontaminovanými předměty, vodou, potravinami Společným užíváním jehel mezi narkomany

5

0

Graf 10: Způsoby přenosu virových hepatitid

Položka č. 10 nabízela více možných odpovědí. 157 respondentů uvedlo 609 odpovědí. Z tabulky 10 (str. 53) a grafu 10 vyplývá, že respondenti zvolili v 83 případech (14 % odpovědí) možnost přenosu virové hepatitidy tetováním a piercingem, přenos krví ve 119 případech (20 % odpovědí). Přenos nechráněným pohlavním stykem byl uveden v 64 případech (10 % odpovědí), přenos znečištěnýma rukama ve 134 případech (22 % odpovědí), přenos kontaminovanými předměty, vodou a potravinami v 93 případech (15 % odpovědí). Odpověď, že se virová hepatitida přenáší společným užíváním jehel mezi narkomany byla označena ve 116 případech (19 % odpovědí). Graf 11 (str. 55) zobrazuje počet správných odpovědí na znalostní položku č. 10.

54

Znalost všech možných způsobů přenosu virových hepatitid

27% Zná

Nezná

73%

Graf 11: Znalost všech možných způsobů přenosu virových hepatitid

U položky č. 10 zná všechny možné způsoby přenosu 42 respondentů (27 %). Všechny možné způsoby přenosu nezná 115 respondentů (73 %).

Tabulka 11: Příznaky virových hepatitid Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Bez příznaků

43

11

Chřipkové příznaky

61

16

Nechutenství, zvracení, průjem

57

15

Svědění kůže

22

6

Žluté zbarvení kůže

137

36

Tmavá moč, světlá stolice

58

15

Kašel

4

1

382

100

Příznaky

Celkem

55

Příznaky virových hepatitid 40 36

Bez příznaků

35 Chřipkové příznaky

30

Nechutenství, zvracení, průjem

%

25

Svědění kůže

20 16

15

15

žluté zbarvení kůže

15 11

Tmavá moč, světlá stolice

10 6

Kašel

5 1 0

Graf 12: Příznaky virových hepatitid

V tabulce 11 (str. 55) a grafu 12 jsou vypracovány odpovědi na položku č. 11, ve které byla zjišťována znalost typických příznaků virové hepatitidy. Respondenti mohli označit více odpovědí. Celkem bylo 382 odpovědí. Ve 43 případech (11 % odpovědí) bylo uvedeno, že hepatitida může proběhnout bez příznaků. Příznaky chřipky uvedlo 61 případů (16 % odpovědí), nechutenství, zvracení, průjem 57 případů (15 % odpovědí). Svědění kůže bylo označeno ve 22 případech (6 % odpovědí), žluté zbarvení kůže ve 137 případech (36 % odpovědí). Odpověď tmavá moč, světlá stolice byla uvedena v 58 případech (15 % odpovědí). Ve 4 případech (1%) si respondenti myslí, že příznakem virové hepatitidy je kašel. Očekávaný výsledek č. 3 předpokládá, zda respondenti určí správně alespoň 3 typické příznaky vedoucí k virové hepatitidě. Vyhodnocení je zaznamenáno v grafu 13 na straně 57.

56

Znalost alespoň 3 příznaků virové hepatitidy

33% Zná

Nezná

67%

Graf 13: Znalost alespoň 3 příznaků virové hepatitidy

Z grafu 13 vyplývá, že 52 respondentů (33 %) zná alespoň 3 příznaky virové hepatitidy. 105 respondentů (67 %) nezná alespoň 3 příznaky virové hepatitidy.

Tabulka 12: Ochrana před virovou hepatitidou Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Mytí rukou

145

24

Ochrana před kontaktem s krví

86

14

Chráněný pohlavní styk

62

11

Očkování

135

22

Neaplikovat si drogy do žíly

92

15

86

14

606

100

Způsob ochrany

Používání

sterilních

nástrojů

při

tetování, piercingu Celkem

57

Způsob ochrany před virovou hepatitidou 30 Mytí rukou 25

24 22

Ochrana před kontaktem s krví

20

% 15

Chráněný pohlavní styk 15

14

14 Očkování

11 10

Neaplikovat si drogy do žíly

5

Používání sterilních nástrojů při tetování, piercingu

0

Graf 14: Způsoby ochrany před virovou hepatitidou

U položky č. 12 byly zjišťovány znalosti respondentů o způsobu ochrany před virovou hepatitidou. Respondenti měli na výběr z více možností a mohli označit více odpovědí. Celkem bylo označeno 606 odpovědí. Výsledek je zaznamenán v tabulce 12 (str. 57) a grafu 14. Ve 145 případech (24 % odpovědí) bylo uvedeno jako způsob ochrany mytí rukou. Odpověď chránit se před kontaktem s krví byla zvolena v 86 případech (14 % odpovědí). Způsob ochrany chráněným pohlavním stykem uvedlo 62 případů (11 % odpovědí). Očkování bylo označeno ve 135 případech (22 % odpovědí). Odpověď neaplikovat si drogy do žíly byla zvolena v 92 případech (15 % odpovědí), používání sterilních nástrojů při tetování, piercingu v 86 případech (14 % odpovědí). V očekávaném výsledku č. 4 bylo zjišťováno, zda respondenti uvedou současně všechny efektivní postupy prevence vzniku a šíření virových hepatitid. Výsledek je vyhodnocen v grafu 15 (str. 59).

58

Znalost všech efektivních postupů prevence virových hepatitid

Zná všechny postupy prevence

29%

Nezná všechny postupy prevence

71%

Graf 15: Znalost všech efektivních postupů prevence virových hepatitid

Z grafu 15 vyplývá, že 47 respondentů (29 %) uvedlo současně všechny efektivní postupy prevence vzniku a šíření virových hepatitid. 110 respondentů (71 %) tyto postupy neuvedlo.

Tabulka 13: Pocit ohrožení virovou hepatitidou Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Ano

25

16

Ne

115

73

Nevím

17

11

Celkem

157

100

Pocit ohrožení virovou hepatitidou

59

Pocit ohrožení virovou hepatitidou 11%

16% Ano Ne Nevím

73%

Graf 16: Pocit ohrožení virovou hepatitidou

Položka č. 13 zjišťovala, zda se respondenti cítí ohroženi virovou hepatitidou. Tabulka 13 (str. 59) a graf 16 definují, že 25 respondentů (16 %), se cítí být ohroženo virovou hepatitidou. 115 respondentů (73 %) si myslí, že nejsou ohroženi virovou hepatitidou. 17 respondentů (11 %) zvolilo odpověď nevím. U této položky mohli respondenti doplnit, proč se tak cítí. U odpovědi ne bylo uvedeno, cituji: „Dodržuji hygienické návyky. Myji si ruce. Chráním se (nebylo uvedeno jakým způsobem). Nepíchám si drogy. Nemám tetován. Nevyhledávám rizikové skupiny. Jsem opatrný. Dávám pozor. Už jsem ji měl. Není v mé blízkosti. Jsem očkovaná. Nechovám se rizikově. U odpovědi ano respondenti uváděli následující názory, cituji: „Můžu se nakazit u zubaře. Nevím, jaké hygienické návyky mají ostatní. Mohu se dostat kdykoliv do kontaktu. Nakažená jehla v parku, na dětském hřišti, v dopravním prostředku, náhodné škrábnutí. Pracuji s lidmi, podávání rukou, kontakt s penězi. Nevím, kdo makal na věci přede mnou. Mám ve škole 600 žáků“.

60

Tabulka 14: Aktivní zájem o problematiku virových hepatitid Aktivní zájem o problematiku

Absolutní

Relativní

virových hepatitid

četnost [n]

četnost [%]

Ano

27

17

Ne

130

83

Celkem

157

100

Aktivní zájem o problematiku virových hepatitid 17% Ano Ne 83%

Graf 17: Aktivní zájem o problematiku virových hepatitid

V položce č. 14 měli respondenti uvést, zda se aktivně zajímají o problematiku virových hepatitid. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 14 a grafu 17. Odpověď ano uvedlo 27 respondentů (17 %). Odpověď ne zvolilo 130 respondentů (83 %). Pokud respondenti odpověděli na položku č. 14 ano, měli vyplnit v položce č. 15, odkud získávají informace o problematice virových hepatitid. 27 respondentů označilo 82 odpovědí. Výsledky jsem vyhodnotila v tabulce 15 a grafu 18 (str. 62).

61

Tabulka 15: Zdroje informací Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Zdravotníci

14

17

Televize

14

17

Rodina a přátelé

9

11

Informační letáky, plakáty, billboardy

13

16

Internet

22

27

Noviny

9

11

O takové informace se nezajímám

0

0

Jiné

1

1

Celkem

82

100

Zdroje informací

Zdroje informací 30 27 25

Zdravotníci Televize

20 17

Rodina a přátelé

17

16

Informační letáky…

% 15

Internet 11

11

Noviny

10

Nezajímám se Jiné

5 1 0

Graf 18: Zdroje informací

Z tabulky 15 a grafu 18 vyplývá, že ve 14 případech (17 % odpovědí) získávají respondenti informace od zdravotníků. Z televize získávají informace také ve 14 případech (17 % odpovědí). Získávání informací od rodiny a přátel bylo uvedeno v 9 případech (11 % odpovědí). Ve 13 případech (16 % odpovědí) čerpají respondenti 62

informace z letáků, plakátů nebo billboardů. Internet jako zdroj informací byl uveden ve 22 případech (27 % odpovědí), informace z novin v 9 případech (11 % odpovědí). V 1 případě (1 % odpovědí) zvolil odpověď jiné (škola).

Tabulka 16: Smysl očkování Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Ano, má smysl

123

78

Ne, nemá smysl

5

3

Nevím

29

19

Celkem

157

100

Smysl očkování

Smysl očkování

19% 3% Ano

Ne

Nevím

78%

Graf 19: Smysl očkování

Další položkou v dotazníku byla otázka, zda má smysl očkování proti virové hepatitidě. Z tabulky 16 a grafu 19 jsou zřejmé tyto výsledky: 123 respondentů (78 %) uvedlo, že očkování má smysl. 5 respondentů (3 %) si myslí, že očkování nemá smysl. Odpověď nevím označilo 29 respondentů (19 %). U této položky byl ponechán volný prostor pro vyjádření názoru proč. U respondentů, kteří zvolili odpověď ano, převládal názor, že očkování je důležité jako prevence, ochrana před onemocněním. Další z názorů cituji: „Dobré u rizikových

63

skupin. Snižuje riziko nákazy. Důležité především u dětí. Záchrana života. Bude méně nemocných. Chrání před některými typy. Ochrana především v případě, když někdo pracuje v prostředí, kde je zvýšená hrozba nakažených. Každé očkování je pro něco dobré, aspoň pro pocit, že jsme něco udělali“. U odpovědi ne byly zapsány dva názory, které cituji: „V mém okolí je malé riziko nakažení. Není na všechny typy 100 % účinné“. Dva respondenti, kteří zvolili odpověď nevím, uvedli, že nemají důvěru, a nevím.

Tabulka 17: Využití možnosti očkování Využití

možnosti

očkování

proti

Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Ano

35

22

Ne

114

73

8

5

157

100

virové hepatitidě

Ne, ale přemýšlím o tom Celkem

Využití možnosti očkování

5% 22% Ano Ne Ne, ale přemýšlím o tom 73%

Graf 20: Využití možnosti očkování

Na otázku u položky č. 17, zda respondenti využili možnosti nepovinného očkování, odpovědělo 35 respondentů (22 %) ano. 114 respondentů (73 %) zvolilo

64

odpověď ne. Možnost ne, ale přemýšlím o tom, označilo 8 respondentů (5 %). Výsledky jsou vypracovány v tabulce 17 a grafu 20 (str. 64). Položkou č. 18 se zjišťovalo, zda respondenti, kteří u položky 17 uvedli ano, vědí, proti jakému typu hepatitidy jsou očkovaní. V položce byl ponechán volný prostor. Jaké odpovědi respondenti uvedli, jsou vypracovány v následující tabulce 18 a grafu 21. Tabulka 18: Uvedení typu hepatitidy, proti kterému jsem očkován Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

A

5

14

B

9

26

A, B

13

37

B?

1

3

C

2

6

Nevím

1

3

Neuvedeno

4

11

Celkem

35

100

Typ hepatitidy

Typ hepatitidy proti kterému jsem očkován 40

37

35 30

26

Hepatitida A

%

25

Hepatitida B

20 15

Hepatitida A, B 14

Hepatitida B ? 11

10 5

Nevím

6 3

Hepatitida C

3

0

Graf 21: Uvedení typu hepatitidy, proti kterému jsem očkován

65

Neuvedeno

Z celkového počtu 35 očkovaných respondentů byl typ A uveden v 5 případech (14 % odpovědí), typu B v 9 případech (26 % odpovědí), typ A i B označilo současně 13 případů (37 % odpovědí). V 1 případě (3 % odpovědí) si respondent není jistý, zda je očkován proti typu B. Očkování proti typu C bylo uvedeno ve 2 případech ( 6 % odpovědí). V 1 případě (3 % odpovědí) respondent, proti kterému typu je očkován, 4 případy (11 % odpovědí) typ neuvedli. Položka č. 19 byla otevřená a dávala prostor pro vypsání důvodu, proč dotyčný respondent podstoupil očkování proti virové hepatitidě. Tuto položku vyplnilo 29 očkovaných respondentů. Pro přehlednost byla vypracována následující tabulku 19 a graf 22 (str. 67). Tabulka 19: Důvod očkování Absolutní

Relativní

četnost [n]

četnost [%]

Pracovní

5

18

Cestování

1

3

Doporučení lékaře

1

3

Prevence, ochrana zdraví

17

59

V dětství

2

7

Jiné

3

10

Celkem

29

100

Důvod očkování

66

Důvod očkování 70 59

60

Pracovní

50

Cestování 40

Doporučení lékaře

30

Prevence a ochrana zdraví

%

20

V dětství

18

10

Jiné důvody 10

7 3

3

0

Graf 22: Důvod očkování

Z udaných 29 respondentů uvedlo pracovní důvody 5 respondentů (18 % odpovědí). Práci blíže specifikovali 2 respondenti: První respondentka uvedla, že uklízela v nemocnici, druhý respondent napsal, že pracoval na odklízení škod po povodních. Kvůli cestování (uvedeno Asie, Amerika) se nechal očkovat 1 respondent (3 % odpovědí), na doporučení lékaře se očkoval také 1 respondent (3 % odpovědí). Kvůli prevenci a ochraně zdraví podstoupilo očkování 17 respondentů (59 % odpovědí). V dětství byli očkováni 2 respondenti (7 % odpovědí). Jiné důvody očkování uvedli 3 respondenti (10 % odpovědí). Z jiných důvodů cituji: „Byla možnost. Bylo to povinné. Kolektivní akce“. Tuto položku vyplnil i 1 respondent, který není očkovaný a důvod, proč není, napsal, že je nezodpovědný. Poslední položka č 20 byla také otevřená a poskytovala prostor pro vyjádření sdělení, názorů k danému tématu. Této možnosti využili čtyři respondenti. Jejich názory cituji níže. Muž, 41 let: „Zamyšlení povinného očkování u rizikových skupin (sociální, pracovní)“. Muž, 38 let: „Povinné očkování a stát…“ Žena, 39 let uvedla dotazy: „Jestli se v případě žloutenky všech typů musí držet dieta nebo se musí upravit životospráva. Jestli se musí omezit sportování“. 67

Žena, 65 let: „Pokud někdo měl hepatitidu – proč? U mě například ve špatné transfuzi po narození dítěte (silně oslabená porodem).“ Zajímavé je, že tato žena v položce č. 6, zda onemocněla během svého života hepatitidou, označila nevím.

68

9 DISKUSE

Bakalářská práce „Co víme o infekčních hepatitidách?“ se zaměřuje na informovanost dospělé laické veřejnosti o těchto onemocněních. Zjišťovány byly vědomosti laiků o pojmu hepatitidy, jejich znalosti typů hepatitid, způsobů přenosu, příznaky a informovanost o možnostech prevence virových hepatitid. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 200 respondentů. Vráceno bylo 168 vyplněných dotazníků, z čehož plyne 84 % návratnost. Protože se práce zabývá vědomostmi a znalosti z řad laiků, bylo 11 dotazníků vyřazeno z důvodu vyplnění zdravotníkem. Ke konečnému šetření bylo použito 157 dotazníků (považováno dále za 100 % respondentů). K porovnání výsledků výzkumu byly použity 3 práce zabývající se problematikou virových hepatitid. Bakalářská práce Jany Markové: Hepatitidy A, bakalářská práce Kateřiny Topičové: Hepatitida typu B – způsoby ochrany, zdravotní rizika a diplomová práce Petry Velekové: Výskyt infekčních onemocnění přenášených krví a pohlavním stykem se zaměřením na VHB a VHC. Ze 157 respondentů bylo 47 % žen a 53 % mužů ve věkovém rozmezí od 18 let výše, to znamená, že mužů – respondentů bylo nepatrně více. Průměrný věk respondentů byl 39,4 let. Ze zpracovaných výsledků vyplývá, že průměrný věk mužů 41,4 let mírně převyšuje průměrný věk žen 37,3 let. V oblasti vzdělání dosáhlo nejvíce respondentů (48 %) středoškolského vzdělání s maturitou. Naopak nejméně (3 %) respondentů mělo vyšší odborné vzdělání. Nejvíce žen respondentek (11 %) pracovalo v administrativě, studujících bylo 7 % žen, stejný počet žen byl na mateřské dovolené. Nezaměstnaných žen bylo 1 %. Z mužských respondentů bylo nejvíce zaměstnáno v dopravě - 17 %. Další velkou skupinou zaměstnání byly technické obory, v nichž bylo zaměstnáno 15 % mužů. Naopak nejmenší zastoupení u mužů měli studenti (1 %) a žádný z mužů nebyl nezaměstnaný. Dále následovalo zjištění, zda respondenti onemocněli během svého života virovou hepatitidou. 4 % respondentů uvedla, že onemocněla některou z virových hepatitid, ne uvedlo 70 % respondentů a odpověď nevím zvolilo 6 % respondentů. Jana

69

Marková ve své práci uvádí, že hepatitidou A onemocnělo 9 % z celkového počtu 92 respondentů.117 Jako první byl stanoven cíl, zjistit úroveň znalostí respondentů o virových hepatitidách, se čtyřmi očekávanými výsledky. Ve stanoveném očekávaném výsledku č. 1 se předpokládalo, že minimálně 50 % respondentů je schopno správně charakterizovat pojem virová hepatitida. Tyto znalosti byly zjišťovány položkou č. 7, kdy 85 % respondentů vědělo, že virová hepatitida je zánětlivé onemocnění jater. V položce č. 8 doplnilo správně 83 % respondentů lidový název hepatitidy: žloutenka. Kateřina Topičová ve své práci zjistila, že 86,7 % respondentů uvedlo termín zánět jater,118 Jana Marková uvádí, že respondenti znali v 95 %, že hepatitida postihuje játra.119 Tyto výsledky se prakticky shodují. Očekávaný výsledek č. 1 se potvrdil. V další položce měli respondenti uvést, zda znají některý typ virové hepatitidy. 69 % respondentů uvedlo, že zná některý z typů virových hepatitid, 31 % nezná. U této položky mohli respondenti volně doplnit typ hepatitidy. Nejvíce odpovědí (34 %) uvedlo hepatitidu B, 33 % hepatitidu A, 27 % hepatitidu C. Překvapením bylo, že respondenti uvedli i typy méně známých hepatitid. Hepatitidu D uvedlo 4 %, hepatitidu E 2 % odpovědí. V další dotazníkové položce (č. 10) bylo zjišťováno, zda respondenti znají možné způsoby přenosu virových hepatitid. S touto položkou byl spojený očekávaný výsledek č. 2, kdy se předpokládá, že minimálně 25 % respondentů uvede současně všechny možné způsoby přenosu virových hepatitid. U položky mohli respondenti označit více odpovědí. Nejvíce respondentů (22 % odpovědí) uvedlo přenos znečištěnýma rukama, přenos krví označilo 20 %, společné užívání jehel mezi narkomany 19 %, kontaminovanou vodou, předměty a potravinami 15 %, přenos piercingem nebo tetováním byl uveden ve 14 % odpovědí. Nejméně (10 %) odpovědí uvedlo, že se hepatitida přenáší nechráněným pohlavním stykem. V tomto případě jsou výsledky tří srovnávaných prací velmi rozdílné, protože práce se zabývali jednotlivými druhy hepatitid. Pro přehlednost jsem vypracovala tabulku č. 20, str. 71.

117

MARKOVÁ, J., Hepatitida A, s. 32 TOPIČOVÁ, K., Hepatitida typu B – způsoby ochrany, zdravotní rizika, s. 39 119 MARKOVÁ, J., Hepatitida A, s. 35 118

70

Tabulka 20: Přehled přenosu virových hepatitid A 120

B121

C122

Piercing, tetování

22 %

x

x

Pohlavní styk

11 %

33 %

65 %

Znečištěné ruce

42 %

68 %

55 %

Krví

x

68 %

79 %

Kontaminované předměty, voda, potraviny

10 %

x

19 %

Kontaminovaná jehla

x

69 %

83 %

Z tabulky je patrné, že laici nedělají rozdíly mezi typy hepatitid a převládá názor, že každý typ virové hepatitidy se může přenést znečištěnýma rukama. Toto zjištění nebylo překvapivé vzhledem k faktu, že se jedná o respondenty nezdravotníky. Dle grafu 11, str. 55 je zřejmé, že 27 % respondentů zná všechny možné způsoby přenosu virových hepatitid. Očekávaný výsledek č. 2 se potvrdil. Položka č. 11 zjišťovala, zda respondenti znají vedoucí příznaky virové hepatitidy. Také u této položky mohli respondenti označit více možností odpovědí. Pro tuto položku byl stanoven očekávaný výsledek č. 3: Předpokládám, že maximálně 50 % respondentů uvede správně alespoň 3 vedoucí příznaky virových hepatitid současně. Nejvíce respondentů (36 % odpovědí) je přesvědčeno o tom, že příznakem hepatitidy je žluté zbarvení kůže a sliznic. Toto zjištění není překvapivé, protože právě dle žlutého zbarvení kůže je hepatitida lidovým názvem žloutenka. Chřipkové příznaky byly uvedeny u 16 % odpovědí. Stejné množství respondentů (15 % odpovědí) si myslí, že příznakem hepatitidy je nechutenství, zvracení, průjem a tmavá moč a světlá stolice. 11 % odpovědí, že hepatitida může proběhnout zcela bez příznaků, 6 % případů uvedlo jako jeden z příznaků svědění kůže. V 1 % odpovědí bylo mylně označeno, že příznakem hepatitidy je kašel. Pro přehlednost očekávaného výsledku č. 3 byl vypracován graf 13, str. 57. Z tohoto grafu je zřejmé, že 33 % respondentů uvedlo správně alespoň 3 příznaky virové hepatitidy. Očekávaný výsledek č. 3 se potvrdil. 120

MARKOVÁ, J., Hepatitida A, s. 38 TOPIČOVÁ, K., Hepatitida typu B – způsoby ochrany, zdravotní rizika, s. 44 122 VELEKOVÁ, P., Výskyt infekčních onemocnění přenášených krví a pohlavním stykem, s. 57 121

71

Očekávaný výsledek č. 4 předpokládal, že maximálně 50 % respondentů uvede současně všechny efektivní postupy prevence vzniku a šíření virových hepatitid. Informace na zhodnocení tohoto výsledku byly zjišťovány položkou č. 12. U této položky měli respondenti označit způsoby prevence před virovou hepatitidou, mohli označit více možností. Nejvíce (24 % odpovědí) uvedlo důkladné mytí rukou, o něco méně (22 %) očkování. Stejný počet respondentů (14 % odpovědí) označilo jako způsob prevence ochranu před kontaktem s krví a používání sterilních nástrojů při tetování nebo piercingu. 15 % případů si myslí, že se ochrání, pokud si nebudou aplikovat drogy do žíly. Nejméně respondentů (11 % odpovědí) uvedlo jako preventivní opatření chráněný pohlavní styk. Jana Marková došla k podobnému zjištění, v její práci jsou tyto výsledky dotazníkového šetření: Mytí rukou 36 %, chráněný pohlavní styk 15 %, očkování 28 % a sterilní nástroje při tetování, piercingu 21 % respondentů.123 I na těchto výsledcích je patrné, že respondenti nerozlišují jednotlivé typy virových hepatitid. Ke zhodnocení očekávaného výsledku č. 4 byl vypracován graf 15, str. 59. Všechny efektivní postupy prevence vzniku virových hepatitid uvedlo 29 % respondentů. Očekávaný výsledek č. 4 se potvrdil. Jako 2. cíl bylo stanoveno zjištění, zda se respondenti cítí být ohroženi virovou hepatitidou. V očekávaném výsledku č. 5 je předpokládáno, že minimálně 50 % respondentů si myslí, že nejsou ohroženi virovou hepatitidou. Na položku č. 13 měli respondenti odpovědět, zda se cítí být hepatitidou ohroženi. Většina respondentů (73 %) se necítí být ohroženo hepatitidou, 16 % uvedlo, že ano a 11 % zvolilo možnost nevím. Petra Veleková zjišťovala podobné údaje položkou, zda si respondenti myslí, že mohou onemocnět virovou hepatitidou. Snad právě pro jiné znění otázky měla tyto výsledky: 84 % respondentů uvedlo ano, 16 % ne.124 Očekávaný výsledek č. 5 se potvrdil. Cíl práce č. 3 měl za úkol pojmenovat zdroje informací o problematice virových hepatitid u respondentů, kteří se o danou problematiku aktivně zajímají. Tento dotaz byl vznesený u položky č. 14. Z výsledku šetření vyplývá, že aktivně se o tuto problematiku zajímá 17 % respondentů. Ostatní respondenti (83 %) se o problematiku virových hepatitid nezajímají.

123 124

MARKOVÁ, J., Hepatitida A, s. 46 VELEKOVÁ, P., Výskyt infekčních onemocnění přenášených krví a pohlavním stykem, s. 63

72

Položka č. 15 zjišťovala, odkud respondenti, kteří se o problematiku virových hepatitid zajímají, získávají informace. Očekávaný výsledek č. 6 měl ověřit předpoklad, že nejčastěji uváděným zdrojem informací o problematice virových hepatitid budou média. Nejvíce odpovědí (27 %), což bylo předpokládáno, uvedlo jako zdroj informací internet, v 17 % uvedli respondenti informace od zdravotníků a z televize, 16 % odpovědí označilo letáky, plakáty, stejný počet (11 %) získává informace od rodiny, přátel a z novin. Pouze v 1% odpovědí bylo uvedeno jiné (škola). Jana Marková ve své práci zjistila, že nejvíce respondentů (54 %) získává informace z internetu, televize nebo rádia.125 Kateřina Topičová uvedla, že stejný počet respondentů (34 %) využívá jako zdroj informací internet nebo televizi a školu.126 Petra Veleková zjistila, že 59 % respondentů využívá jako ke zdroji informací média, 38 % respondentů školu.127 Velké zastoupení informací ze školy souvisí s faktem, že Topičová a Veleková měly největší zastoupení respondentů ve věkovém rozmezí 15- 20 let. V tomto případě tedy informace nejsou překvapivé. Očekávaný výsledek č. 6 se potvrdil. V dotazníkovém šetření bylo dále zjišťováno položkou č. 16, zda si respondenti myslí, že očkování proti virové hepatitidě má smysl. Velká část (78 %) respondentů je přesvědčena, že očkování má smysl. 3 % respondentů si myslí, že nemá smysl a 19 % respondentů zvolilo možnost nevím. Cíl práce č. 4 zjišťoval, zda respondenti využili možnost chránit se nepovinným očkováním proti virové hepatitidě. Do dotazníku byla zařazena položka č. 17, zda respondenti využili možnosti nepovinného očkování proti virové hepatitidě. U očekávaného výsledku č. 7 byl předpoklad, že maximálně 25 % respondentů využilo možnosti nepovinného očkování proti virové hepatitidě jakékoliv etiologie. Z výsledku šetření vyplývá, že možnosti očkování využilo 22 % respondentů, 73 % respondentů nejsou očkování a 5 % respondentů neví, zda jsou očkováni proti virové hepatitidě. Očekávaný výsledek č. 7 se potvrdil. Zajímavé bylo i zjištění, zda respondenti vědí, proti jakému typu virové hepatitidy jsou očkováni. Tyto znalosti uváděli respondenti v položce č. 18, kde mohli dopsat typ hepatitidy. Z celkového počtu 35 očkovaných respondentů byly zjištěny 125

MARKOVÁ, J., Hepatitida A, s. 31 TOPIČOVÁ, K., Hepatitida typu B – způsoby ochrany, zdravotní rizika, s. 38 127 VELEKOVÁ, P., Výskyt infekčních onemocnění přenášených krví a pohlavním stykem, s. 64 126

73

tyto údaje. Očkování proti hepatitidě A podstoupilo 14 % respondentů, proti hepatitidě B 26 % respondentů, 3 % respondentů nevěděla jistě, zda se jedná o očkování proti hepatitidě B, hepatitidu A i B současně uvedlo 37 % respondentů. Ačkoli očkování proti hepatitidě C zatím neexistuje, 6 % respondentů uvedlo, že jsou proti této hepatitidě očkováni. Typ očkování nevěděla 3 % respondentů a 11 % očkovaných respondentů položku nevyplnilo. Jana Marková ve své práci zjistila, 15 % respondentů je očkováno proti virové hepatitidě A, 79 % respondentů uvedlo, že nejsou očkováni a 6 % neví, zda očkování podstoupili.128 Tento výsledek je prakticky totožný. Kateřina Topičová udává, že očkování proti hepatitidě B využilo 11,4 % respondentů, 72,4 % respondentů nejsou očkováni a 16,2 % respondentů neví, zda očkováni jsou.129 Petra Veleková ve své práci zjišťovala, zda respondenti vědí, zda se mohou chránit proti hepatitidě B a C očkováním. U hepatitidy B uvedlo kladnou odpověď 90 % respondentů, u hepatitidy C uvedlo možnost ochrany pomocí očkování 48 % respondentů.130 Z uvedeného zjištění opět vyplývá, že respondenti si neuvědomují rozdíly mezi jednotlivými typy virových hepatitid. Překvapivý byl i zjištěný fakt, že část respondentů neví, proti jakému typu hepatitidy jsou očkováni. U respondentů, kteří využili možnosti očkování proti virové hepatitidě, se dále zjišťovalo, z jakých důvodů očkování podstoupili. Proto byla do dotazníku zařazena položka č. 19, kde mohli respondenti sami vyplnit, proč tak učinili. Překvapivé bylo zjištění, že 59 % respondentů očkování podstoupilo kvůli prevenci a ochraně zdraví. Je vidět, že alespoň část laické populace si uvědomuje důležitost prevence proti onemocnění virovou hepatitidou a chrání své zdraví. Očkování z pracovních důvodů uvedlo 17 % respondentů, 7 % respondentů bylo očkováno v dětství, kvůli cestování 3 %, na doporučení lékaře také 3 % respondentů. Jiné důvody očkování vyplnilo 10 % respondentů, kdy udávali, že to byla povinná nebo kolektivní akce. Na závěr dotazníku byla zařazena položka č. 20, kde mohli respondenti uvést cokoliv, co v dotazníku nezaznělo a vyjádřit se k dané problematice. Této možnosti využili č respondenti. Dva respondenti chtěli zamyšlení nad očkováním – zavést povinné, další respondentka vznesla dotazy ohledně diety, životosprávy a sportu u virové hepatitidy. Poslední respondentce chyběla položka, pokud někdo onemocněl virovou hepatitidou, proč. Sama vyplnila, že hepatitidou onemocněla po těžkém 128

MARKOVÁ, J., Hepatitida A, s. 31 TOPIČOVÁ, K., Hepatitida typu B – způsoby ochrany, zdravotní rizika, s. 43 130 VELEKOVÁ, P., Výskyt infekčních onemocnění přenášených krví a pohlavním stykem, s. 59 - 61 129

74

porodu. Jak bylo již uvedeno v analýze průzkumu (str. 68) zarážející byl fakt, že tato žena u položky, zda hepatitidou onemocněla, vyplnila možnost nevím.

75

10 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ

V bakalářské práci byly zjišťovány znalosti laiků o virových hepatitidách. Očekávané cíle a výsledky se sice potvrdily, ale to zdaleka neznamená, že laická populace je plně informována o onemocnění jednotlivých typů virových hepatitid, příznacích, ochraně, možnosti očkování. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že informace, které laici mají, nejsou dostačující. Většina laiků sice dokáže správně určit pojem hepatitida, ale nedokáží již rozlišit rozdíly mezi jednotlivými typy a jen malá část si myslí, že jsou tímto onemocněním ohroženi. Většina lidí by měla vědět, proč si mýt ruce, jaké onemocnění jim hrozí, proč je důležité omývat ovoce, jak zacházet s potravinami (například na dovolené), jakými cestami přenosu se mohou nakazit a měli by vědět, že onemocnět může každý z nás. Laická populace by se měla aktivně zajímat o prevenci různých onemocnění, nejen infekčních virových hepatitid. Zde se pokusím navrhnout řešení ke zlepšení informovanosti laiků. Základní informace by mělo dostávat již malé dítě v rodině, především od rodičů nebo prarodičů a od praktického lékaře pro děti a dorost. Již malé dítě by mělo vědět, proč a kdy si má umývat ruce, ovoce, zeleninu, jak se má chovat venku. Také v předškolních zařízeních by byla vhodná výchova dětí ohledně prevence infekčních onemocnění, například pomocí obrázků, pohádek, různých příběhů, ukázek. U školních dětí bych navrhovala naučné programy v rámci vyučování týkající se nejčastějších vybraných nemocí (nejen hepatitid), příznaky, rizika a hlavně možnosti a způsoby prevence s využitím edukačního materiálu ve formě letáků, plakátů, videa, obrázků. Za výstižné vyobrazení preventivních opatření zabraňující přenos virových hepatitid považuji obr. 6, příloha č. 4 na straně 102, který je dle mého názoru jednoduchý a srozumitelný. Myslím si, že by bylo vhodné takový obrázek ve formě samolepky umístit na různá místa, např. WC, u umyvadel, ve veřejných dopravních prostředcích, obchodních střediscích, školách a dalších vhodných zařízeních.

76

V odborných ambulancích a ambulancích praktických lékařů je plno letáků, ale nenašla jsem žádný, který by se týkal problematiky infekčních hepatitid (vyjma infektologické ambulance). Od roku 2001 jsou v rámci pravidelného očkování proti hepatitidě typu B chráněny děti při narození a současně dosud neočkovaní dvanáctiletí adolescenti. Tyto 12 leté děti by měly vědět, proč jsou proti tomuto typu očkováni. Dospívající mládež, která využívá tetování a piercing by měla vědět, že při aplikaci těchto procedur mohou být ohroženi virovou hepatitidou při nedodržení sterilních podmínek aplikace. Bylo by dobré na střední školy umístit edukační materiál se zaměřením i na tuto možnost přenosu virových hepatitid a vhodné způsoby prevence přenosných onemocnění při aplikaci tetování, piercingu. Informace by se měli týkat i přenosu a možnostech prevence virových hepatitid při aplikaci drog nitrožilně nebo při pohlavním styku. U různých skupin populace by byly vhodné rovněž edukační přednášky (školky, školy, pracoviště, kulturní zařízení…). Edukátorem (lékařem, zdravotnickým pracovníkem) by byla vhodnou formou vysvětlena problematika virových hepatitid a především možnosti prevence. Edukanti by měli dostatečný prostor na získání informací, položení otázek, výběr edukačního materiálu. Někteří laici ve vlastním zájmu hledají různé informace především na internetu, otázkou zůstává, z jakých zdrojů čerpají, zda jsou zjištěné informace kvalitní a dostatečně validní. Bylo by dobré, kdyby praktický lékař měl k dispozici edukační materiál a dával ho klientům k dispozici. Laická veřejnost nezná problematiku onemocnění a ani spontánně nevyhledává informace. Je třeba posílit roli praktického lékaře v prevenci a šíření virových hepatitid (např. doporučení očkování, edukace hygieny rukou). Kdyby v čekárně u lékaře visel na zdi plakát s informací o riziku, prevenci a ochraně virových hepatitid, myslím si, že větší část populace by se o tuto problematiku zajímala a žádala by od lékaře informace.

77

ZÁVĚR

Bakalářská práce s názvem „Co víme o infekčních hepatitidách?“ se věnuje obecně problematice virových hepatitid u laické populace ve věku 18-74 let. Teoretická část byla rozdělena na anatomii a fyziologii jater, problematiku jednotlivých typů virových hepatitid, dále na ošetřovatelský proces u nemocného s virovou hepatitidou, úlohu sestry v edukaci nemocných a prevenci tohoto onemocnění. Empirická část byla zaměřena na analýzu výsledků dotazníkového šetření 157 respondentů, Zaměřená na znalosti samotného pojmu virová hepatitida, dále na znalosti jednotlivých typů virových hepatitid, cesty přenosu, příznaky a způsoby ochrany před virovými hepatitidami. Dále bylo zjišťováno, zda se respondenti cítí být ohroženi virovou hepatitidou, zda se o tuto problematiku zajímají, z jakých zdrojů získávají informace a zda využili možnosti očkování proti virové hepatitidě. V práci byly stanoveny čtyři cíle práce. První cíl práce zjišťoval znalosti respondentů o virových hepatitidách, druhým cílem bylo zjistit, zda se respondenti cítí být ohroženi virovou hepatitidou. Cíl práce č. 3 měl za úkol pojmenovat zdroje informací respondentů o problematice virových hepatitid, čtvrtý cíl měl zjistit, zda respondenti využili možnosti očkování proti virové hepatitidě. V práci bylo stanoveno 7 očekávaných výsledků, které jsou uvedeny v analýze výsledků průzkumu. Všechny očekávané výsledky se potvrdily. Dovoluji si říct, že všechny cíle byly splněny, což bohužel neznamená, že znalosti laiků jsou na vysoké úrovni. Laici jednotlivé typy hepatitid nerozlišují. Z výzkumu dále vyplynulo, že jen malá část respondentů z řad laiků využila očkování proti virové hepatitidě, někteří respondenti nejsou schopni určit typ hepatitidy, proti kterému jsou očkováni. Dle zjištěných výsledků vyplývá, že problematice onemocnění virových hepatitid a preventivních opatření včetně očkování není věnována dostatečná pozornost jak v rodinách, ve školách, tak ve zdravotnických zařízeních a jiných institucích.

78

Bylo by dobré, kdyby se tato situace zlepšila, a doufám, že někteří z respondentů, kteří se zúčastnili tohoto výzkumu, se začnou o problematiku virových hepatitid více zajímat a snad využijí i možnosti očkování proti hepatitidě typu A i B.

79

ANOTACE

Jméno a příjmení autora: Ludmila Pospíšilová Instituce:

Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství

Název práce:

Co víme o infekčních hepatitidách?

Vedoucí práce:

Mgr. Jana Straková

Počet stran:

103

Počet příloh:

4

Rok obhajoby:

2012

Klíčová slova:

virové hepatitidy prevence ošetřovatelský proces edukace znalosti očkování

Cílem bakalářské práce je zjistit úroveň vědomostí o infekčních hepatitidách z řad dospělých laické veřejnosti. Teoretická část je zaměřena na příznaky, způsoby přenosu virových hepatitid, dále na ošetřovatelský proces u nemocných s virovou hepatitidou, edukaci a prevenci tohoto onemocnění. Obsahem praktické části je analýza a interpretace výsledků dotazníkového šetření znalostí laické populace o příznacích, způsobech přenosu virových hepatitid. Zajímala jsem se, jestli veřejnost zná preventivní opatření a zda využila možnosti se před hepatitidou chránit očkováním.

80

ANNOTATION

Name and Surname:

Ludmila Pospisilova

Institution:

Masaryk University, Faculty of Medicine, Department of Nursing

Title of the work:

What do we know about infectious hepatitis?

Supervisor of the work:

Mgr. Jana Strakova

Number of pages:

103

Number of attachments: 4 Year of defense:

2012

Keywords:

viral hepatitis prevention nursing process education knowledge vaccination

Summary: The of bachelor thesis is to determine the level of knowledge about infectious hepatitis among adults in the general public. The theoretical part focuses on the symptoms, modes of transmission of viral hepatitis, as well as the nursing process for patiens with viral hepatitis, education and prevention of this disease. The content of the practical part of the analysis and interpretation of the results of the survey population lay knowledge about symptoms, transmission methods of viral hepatitis. I was like if the public knows whether preventive measures and use options to protect againts hepatitis vaccination.

81

LITERATURA A PRAMENY

BRODANOVÁ, Marie, a KORDAČ, Václav. Klinická hepatologie. 1. vyd. Praha: Grada Avicenum, 1993. 549 s. ISBN 80-7169-069-4. BRODANOVÁ, Marie. Hepatologie v praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 1997. 389 s. ISBN 80-85824-47-7. ČERNÝ, Zdeněk, a kol. Infekční nemoci Jak pečovat o pacienty s infekčním onemocněním 2. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008. 284 s. ISBN978-80-7013-480-1. DOŇKOVÁ, Olga, a NOVOTNÝ, Jan Sebastian. Vývojová psychologie pro sociální pedagogy, 1. vyd. Brno: Institut mezioborových studií, 2010. 145 s. GÖPFERTOVÁ, Dana, PAZDIORA, Petr, a DÁŇOVÁ, Jana. Epidemiologie infekčních nemocí. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova-Nakladatelství Karolinum, 2005. 230 s. ISBN 80-246-0452-3. HAVLÍK, Jiří, et al. Infekční nemoci. 2. vyd. Praha: Galén, 2002. 186 s. ISBN 807262-173-4. HERDMAN, Heather T., et al. Ošetřovatelské diagnózy, definice a klasifikace 2009 2011. 1. vyd. Přel. Pavla Kudlová. Praha: Grada Publishing, 2010. 456 s. Přel. z: Nursing Diagnoses: Definitions & Classification 2009-2011, Philadephia: NANDA International, 2009. ISBN 978-80-247-3423-1. HUSA, Petr, a HUSOVÁ, Libuše. Léčba virových hepatitid. 1. vyd. Praha: Triton, 2000. 131 s. ISBN 80-7254-157-9. HUSA, Petr. Virové hepatitidy. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 247 s. ISBN 80-7262-3044. IVANOVÁ, Kateřina, a JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. 98 s. ISBN 80-244-1832-2. JUŘENÍKOVÁ, Petra. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 80 s. ISBN 978-80-247-2171-2.

82

JUŘENÍKOVÁ, Petra, a HŮSKOVÁ, Jitka. Ošetřovatelství – učební text pro IV. Ročník středních zdravotnických škol 2. Část – ortopedie, kožní, infekční, stomatologie, neurologie, psychiatrie. 1. vyd. Uherské Hradiště: Středisko služeb školám, 2001. 173 s. KREKULOVÁ, Laura, a ŘEHÁK, Vratislav. Co je virová hepatitida? 1. vyd. Praha: Triton, 1999. 71 s. ISBN 80-85875-85-3. KREKULOVÁ, Laura, a ŘEHÁK, Vratislav. Virové hepatitidy Prevence, diagnostika a léčba virových hepatitid v první linii. 1. vyd. Praha: Triton, 1998. 61 s. ISBN 8085875-92-6. MARKOVÁ,

Jana.

Hepatitidy

A.

Brno,

2011.

Bakalářská

práce

(Bc.).

MASARYKOVA UNIVERZITA. Fakulta ošetřovatelství. NEJEDLÁ, Marie, SVOBODOVÁ, Hana, a ŠAFRÁNKOVÁ, Alena. Ošetřovatelství IV/1 pro 4. ročník středních zdravotnických škol a vyšší zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2004. 190 s. ISBN 80-7333-032-6. SHERLOCKOVÁ, Sheila, DOOLEY, James. Nemoci jater a žlučových cest. 11. vyd. Přel. Petr Hůlek. Hradec Králové: Vyd. Olga Čermáková, grafické a reklamní studio, 2004. 703 s. Přel. z: Diseases of the Liver and Biliary System: By Blackwell Science Ltd a Blackwell Publishing Company Editorial Offices: Oxford, 2002. ISBN 8086703-00-2. STAŇKOVÁ, Marta. České ošetřovatelství 3, Jak zavést ošetřovatelský proces do praxe Ediční řada-Praktické příručky pro sestry. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů 2005.49s. ISBN 80-7013-282-5 STAŇKOVÁ, Marta. České ošetřovatelství 4, Jak provádět ošetřovatelský proces Ediční řada-Praktické příručky pro sestry. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. 66 s. ISBN 80-7013-2833. STRÁNSKÝ, Jaroslav. Virová hepatitida B a její klinický význam. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 202 s. ISBN 80-247-0243-6. TOPIČOVÁ, Kateřina. Hepatitida typu B – způsoby ochrany, zdravotní rizika. České Budějovice, 2007. Bakalářská práce (Bc.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Zdravotně sociální fakulta. ÚZIS ČR. Infekční nemoci 2010. Zdravotnická statistika. Praha, 2011, 64 s. ISBN 97880-7280-941-7. 83

VELEKOVÁ, Petra. Výskyt infekčních onemocnění přenášených krví a pohlavním stykem se zaměřením na VHB a VHC ve Středočeském kraji. České Budějovice, 2009. Diplomová práce. JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Zdravotně sociální fakulta. Věstník Ministerstva zdravotnictví, částka 2. Vyd. Praha: březen 2008. 32 s. Elektronické zdroje ARMSTRONG, Carrie., SMITH, Liz., Hepatitis A: The Beginning of the End?, American Family Physician [online] June 15, 2006 Table of Contens,[cit. 28. 3. 2012] Dostupné na www: ˂http://www.aafp.org./afp/2006/0615/p2102.html˃ CENTERS FOR DISEASE CONTROL AND PREVENTION. Prevalence of chronic infection with hepatitis B virus, 2006 [online], [cit. 30. 3. 2012]. Dostupné na www: ˂http://wwwnc.cdc.gov/travel/yelowbook/2012/chapter-3-infectious-diseases-relatedto-travel/hepatitis-b.html2403˃ CENTERS FOR DISEASE CONTROL AND PREVENTION. Prevalence of chronic hepatitis

C

infection,

[online],

[cit.

30.

3.

2012].

Dostupné

na

www:

˂http://wwwnc.cdc.gov/travel/yelowbook/2012/chapter-3-infectious-diseases-relatedto-travel/hepatitis-c.html2415˃ CENTERS FOR DISEASE CONTROL AND PREVENTION. Distribution of hepatitis E infection, [online], [cit. 30. 3. 2012]. Dostupné na www:˂http://wwwnc.cdc .gov/travel/yelowbook/2012/chapter-3-infectious-diseases-related-to-travel/hepatitise.html2428˃. ČÁSTKOVÁ, J., Hepatitidy/žloutenky,leták SZÚ, 2008[online], [cit. 2. 4. 2012], ˂http://www.szu.cz/uplads/documents/czzp/edice/plne_znani/letaky/hepatitidy.pdf˃ ČESKÁ SPOLEČNOST PODPORY ZDRAVÍ. Programové cíle. [online], [cit. 10. 12. 2011]. Dostupné na www: ˂http://www.cspz.cz/Programove-cile/html˃. ČESKÁ SPOLEČNOST PODPORY ZDRAVÍ. Prevence virových hepatitid. [online], [cit. 10. 12. 2011]. Dostupné na www: ˂http://www.cspz.cz/Prevence-virovychhepatitid/html˃. GALSKÝ, Jan., Akutní virové hepatitidy, Postgraduální medicína, březen 2010 [online],[cit. 24. 1. 2012]. Dostupné na www:˂http://www.zdncz/clanek/postgraduálnímedicina/virove-hepatitidy-450132/html˃. HEPATITIS DELTA VIRUS, Figure from Fields Virology. The World wide distribution of hepatitis D infection as measured by the prevalence of anti-HD in 84

hepatitis B surface antigens (HbsAg) – positive individuals with acute or chronic hepatitis [online],[cit. 30. 3. 2012]. Dostupné na www:˂http://www.standford.edu/endi zon/Epidemiology/html˃. JACOBSEN, Kh., WIERSMA St., Hepatitis A virus seroprevalence by age and world region 1990 and 2005[online], [cit. 30. 3.2012] Dostupné na www:˂http://wwwnc.cdc. gov/travel/2012/chapter-3-infectious-diseases-related-to travel/Hepatitis-a.html3294˃. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Infekce v ČR-Epidat 2001 – 2010 [online],[cit. 13. 12. 2011]. Dostupné na www:˂http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekčnínemoci-v-cr-v-letech-1998-2007-relativne/html˃. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Poslání ústavu.[online],[cit. 10. 12. 2011]. Dostupné na: www:˂ http://www.szu.cz/poslani-ustavu/html˃. WORLD HEPATITIS ALLIANCE. World Hepatitis Day. [online], [15. 12. 2011]. Dostupné na www:˂http://www.worldhepatitisalliance.org/WorldHepatitisDay.aspx/ht ml˃.

85

SEZNAM ZKRATEK

AIDS

syndrom získaného selhání imunity (Acquired Imunne Deficiency Syndrome)

ALT

alaninaminotransferáza

anti-HBc

celkové protilátky proti dřeňovému antigenu viru hepatitidy B

anti-HBc IgM

protilátky proti dřeňovému antigenu viru hepatitidy B (časné)

anti-HBe

protilátky proti „e“ antigenu viru hepatitidy B

anti-HBs

protilátky proti povrchovému antigenu viru hepatitidy B

anti-HCV

protilátky proti viru hepatitidy C

anti-HDV IgM protilátky proti viru hepatitidy D ve třídě IgM (časné) AST

aspartátaminotransferáza

ČSPZ

Česká společnost podpory zdraví

ČLS

Česká lékařská společnost

DNA

deoxyribonukleová kyselina

ELISA

enzymatická imunosorpční analýza

HAV

virus hepatitidy A

HBcAg

dřeňový (core) antigen viru hepatitidy B

HBeAg

„e“ antigen viru hepatitidy B

HBsAg

povrchový (surface) antigen viru hepatitidy B

HBV

virus hepatitidy B

HBV DNA

deoxyribonukleová kyselina viru hepatitidy B

HCV

virus hepatitidy C

HCV RNA

ribonukleová kyselina viru hepatitidy C

HDL

vysokodenzní lipoprotein

HDV

virus hepatitidy D

HEV

virus hepatitidy E

HGV

virus hepatitidy G

HIV

virus lidské imunodeficience (human immunodeficiency virus)

86

IgM

imunoglobulin M, imunoglobulin vznikající při primární imunitní odpovědi

IgG

imunoglobulin G, vzniká při sekundární imunitní odpovědi

PCR

polymerázová řetězová reakce (polymerase chain reaction)

RNA

ribonukleová kyselina

SZÚ

Státní zdravotní ústav

ÚZIS

Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky

VHA

virová hepatitida A

VHB

virová hepatitida B

VHC

virová hepatitida C

VHD

virová hepatitida D

VHE

virová hepatitida E

VLDL

velmi nízkodenzitní lipoprotein

WHAD

Světový den informovanosti o virové hepatitidě (World Hepatitis Day)

87

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Výskyt hepatitidy A ................................................................................ 14 Obrázek 2: Výskyt hepatitidy B................................................................................. 15 Obrázek 3: Výskyt hepatitidy C................................................................................. 16 Obrázek 4: Výskyt hepatitidy D ................................................................................ 16 Obrázek 5: Výskyt hepatitidy E ................................................................................. 17 Obrázek 6: Preventivní opatření proti hepatitidě…………………………………...102

88

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Ošetřovatelské diagnózy .......................................................................... 31 Tabulka 2: Věk respondentů ...................................................................................... 46 Tabulka 3: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů ................................................ 47 Tabulka 4: Povolání respondentů .............................................................................. 48 Tabulka 5: Prodělaná virová hepatitida ..................................................................... 49 Tabulka 6: Co je virová hepatitida ............................................................................. 50 Tabulka 7: Lidový název virové hepatitidy ............................................................... 51 Tabulka 8: Znalost typů virových hepatitid ............................................................... 52 Tabulka 9: Znalost jednotlivých typů hepatitid ......................................................... 52 Tabulka 10: Způsoby přenosu.................................................................................... 53 Tabulka 11: Příznaky virových hepatitid ................................................................... 55 Tabulka 12: Ochrana před virovou hepatitidou ......................................................... 57 Tabulka 13: Pocit ohrožení virovou hepatitidou........................................................ 59 Tabulka 14: Aktivní zájem o problematiku virových hepatitid ................................. 61 Tabulka 15: Zdroje informací .................................................................................... 62 Tabulka 16: Smysl očkování...................................................................................... 63 Tabulka 17: Využití možnosti očkování .................................................................... 64 Tabulka 18: Uvedení typu hepatitidy, proti kterému jsem očkován .......................... 65 Tabulka 19: Důvod očkování ..................................................................................... 66 Tabulka 20: Přehled přenosu virových hepatitid ....................................................... 71

89

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Počet hlášených virových hepatitid v ČR...................................................... 13 Graf 2: Pohlaví respondentů ...................................................................................... 45 Graf 3: Věkové kategorie respondentů ...................................................................... 46 Graf 4: Dosažené vzdělání respondentů .................................................................... 47 Graf 5: Povolání respondentů .................................................................................... 48 Graf 6: Prodělaná virová hepatitida ........................................................................... 49 Graf 7: Co je virová hepatitida .................................................................................. 50 Graf 8: Lidový název virové hepatitidy ..................................................................... 51 Graf 9: Znalost jednotlivých typů hepatitid ............................................................... 53 Graf 10: Způsoby přenosu virových hepatitid ........................................................... 54 Graf 11: Znalost všech možných způsobů přenosu virových hepatitid ..................... 55 Graf 12: Příznaky virových hepatitid......................................................................... 56 Graf 13: Znalost alespoň 3 příznaků virové hepatitidy.............................................. 57 Graf 14: Způsoby ochrany před virovou hepatitidou................................................. 58 Graf 15: Znalost všech efektivních postupů prevence virových hepatitid ................. 59 Graf 16: Pocit ohrožení virovou hepatitidou ............................................................. 60 Graf 17: Aktivní zájem o problematiku virových hepatitid ....................................... 61 Graf 18: Zdroje informací .......................................................................................... 62 Graf 19: Smysl očkování ........................................................................................... 63 Graf 20: Využití možnosti očkování .......................................................................... 64 Graf 21: Uvedení typu hepatitidy, proti kterému jsem očkován ................................ 65 Graf 22: Důvod očkování .......................................................................................... 67

90

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Dotazník .................................................................................................... 92 Příloha 2: Klíč správných odpovědí k položkám č. 7–12 .......................................... 97 Příloha 3: Leták Hepatitidy – žloutenky (SZÚ) ......................................................... 98 Příloha 4: Vyobrazení preventivních opatření proti hepatitidě……………………..102

91

Příloha 1: Dotazník Vážená paní, vážený pane, jmenuji se Ludmila Pospíšilová a jsem studentkou Lékařské fakulty, Masarykova univerzita, obor Všeobecná sestra. Chtěla bych Vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku. Dotazník je anonymní a bude použit pouze k vyhodnocení Vašich znalostí v mé

bakalářské

práci

s názvem

„Co

víme

o

infekčních

hepatitidách?“

Odpovědi na otázky, prosím, zakroužkujte. Pokud nebude uvedeno jinak, je možná pouze jedna správná odpověď. Předem Vám děkuji za čas strávený při vyplňování dotazníku. Ludmila Pospíšilová

1. Máte vzdělání v oboru zdravotnictví? Pokud zaškrtnete ano, dále, prosím, nevyplňujte. a) ano b) ne 2. Uveďte své pohlaví: a) žena b) muž 3. Kolik je Vám let? …………………. let 4. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) základní b) středoškolské bez maturity (vyučen) c) středoškolské s maturitou d) vyšší odborné e) vysokoškolské

92

5. Prosím, uveďte své současné povolání (čím se nyní živíte)? ……………………………………………………………………………………

6. Onemocněl/a jste, během svého života, virovou hepatitidou? a) ano b) ne c) nevím 7. Které, z níže uvedených tvrzení, dle Vašeho názoru, nejlépe vystihuje co to je virová hepatitida: a) onemocnění dýchacích cest b) zánětlivé onemocnění jater c) akutní postižení nervového systému – „zánět mozku“ d) zánětlivé onemocnění organismu s postižením vnitřních orgánů, uzlin a kůže e) průjmovité onemocnění střev 8. Pokud znáte lidový název virové hepatitidy, prosím, uveďte jej: …………………………………………….. 9. Znáte některý typ virové hepatitidy? a) pokud ano, prosím, uveďte……………………………………………. b) ne 10. Uveďte možné způsoby přenosu virových hepatitid (můžete označit více odpovědí): a) piercingem, tetováním b) krví c) nechráněným pohlavním stykem d) znečištěnýma rukama e) kontaminovanými předměty, vodou, potravinami f) společným užíváním injekčních jehel mezi narkomany 93

11. Mezi vedoucí (typické) příznaky virové hepatitidy patří (můžete označit více odpovědí): a) může proběhnout zcela bez příznaků b) příznaky chřipky – horečka, bolesti kloubů, svalů c) nechutenství, zvracení, průjem d) svědění kůže e) žluté zbarvení kůže a sklér f) tmavá moč, světlá stolice g) kašel

12. Označte, jakým způsobem/způsoby se můžete před virovou hepatitidou chránit (můžete označit více odpovědí): a) důkladné mytí rukou b) ochrana před kontaktem s krví c) chráněný pohlavní styk d) očkování e) neaplikovat si drogy do žíly f) používání sterilních nástrojů při tetování, piercingu

13. Cítíte se být Vy sám/a ohrožen virovou hepatitidou? a) ano b) ne c) nevím Prosím, sdělte, proč?............................................................................................... …………………………………………………………………………………

94

14. Zajímáte se aktivně o problematiku virových hepatitid? (Např. zeptal/a jste se svého praktického lékaře?) a) ano b) ne

15. Odkud získáváte informace o problematice virových hepatitid? Pokud jste u položky č. 14 zvolili možnost ne, prosím, přejděte k otázce č. 16. a) zdravotníci b) televize c) rodina a přátelé d) informační letáky, plakáty, billboardy e) internet f) noviny g) o takové informace se nezajímám h) jiné (uveďte)…………………………………………………

16. Myslíte si, že má smysl očkování proti virové hepatitidě? a) ano, má smysl b) ne, nemá smysl c) nevím Prosím, sdělte proč? ………………………………………………………………

17. Využil/a jste možnosti nepovinného očkování proti virové hepatitidě? a) ano b) ne c) ne, ale přemýšlím o tom

95

18. Pokud jste očkován/a proti virové hepatitidě, můžete uvést typ? Virová hepatitida typu……………………………………

19. Pokud jste očkován/a proti virové hepatitidě, můžete uvést důvod, proč? ……………………………………………………………………………….

20. Napadá Vás něco, co v dotazníku nezaznělo a chtěl/a byste to sdělit? ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………

96

Příloha 2: Klíč správných odpovědí k položkám č. 7 – 12 7. b (zánětlivé onemocnění jater) 8. žloutenka 9. A B C D E (A B C) 10. a, b, c, d, e, f 11. a, b, c, d, e, f 12. a, b, c, d, e, f

97

Příloha 3: Leták Hepatitidy – žloutenky (SZÚ)131

131

ČÁSTKOVÁ, J., Hepatitidy/žloutenky,leták [online], 2008, ˂http://www.szu.cz/uplads/documents/czzp/edice/plne_znani/letaky/hepatitidy.pdf˃

98

99

100

101

Příloha 4: Vyobrazení preventivních opatření proti hepatitidě

Obr. 6: Vyobrazení preventivních opatření proti hepatitidě 132

132

ARMSTRONG, C., SMITH, L., Hepatitis A: The Beginning of the End?, American Family Physician, [online], 2006˂http://www.aafp.org./afp/2006/0615/p2102.html˃

102

Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a aby byla citována dle platných norem.

103