MASARYKOVA UNIVERZITA. Historie módy v dějepisné výuce a její didaktický potenciál: meziválečné Československo

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie

Historie módy v dějepisné výuce a její didaktický potenciál: meziválečné Československo

Diplomová práce

Brno 2015

Vedoucí práce: PhDr. Kamil Štěpánek, CSc. Autor práce: Bc. Lenka Klimešová

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 30. března 2015

…………………………… Bc. Lenka Klimešová

Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce, panu PhDr. Kamilu Štěpánkovi, CSc., za vstřícný přístup, cenné rady a připomínky.

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 5 I. TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................ 8 1. Móda a její historie 20. a 30. let ............................................................................. 8 1.1 Co je móda? ....................................................................................................... 8 1.2 Obecné tendence ve společnosti a v módě po první světové válce .............. 10 1.3 Historie módy: první republika ..................................................................... 12 1.3.1 Československá žena mezi dvěma válkami ............................................ 12 1.3.2 Česká móda: její tvůrci a výrobci ........................................................... 15 1.3.2.1 Modelový dům Rosenbaum .............................................................. 17 1.3.2.2 Modelový a zakázkový dům Hanna Podolská ................................ 20 1.3.3 Mimo-módní zdroje českého návrhářství .............................................. 22 1.3.4 Proměny módní linie 1918 – 1924 ........................................................... 24 1.3.5 Proměny módní linie 1925 – 1928 ........................................................... 28 1.3.6 Proměny módní linie 1929 – 1936 ........................................................... 30 1.3.7 Proměny módní linie 1937 – 1939 ........................................................... 33 1.3.8 Česká pánská móda ................................................................................. 34 2. Didaktika a metodika............................................................................................ 36 2.1 Formy, metody a prostředky navrženého projektu ..................................... 36 2.2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) ........... 40 2.3 Pedagogický výzkum....................................................................................... 41 II. PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 44 1. Návrh projektu ...................................................................................................... 44 1.1 Návrh modelových vyučovacích hodin v kontextu ověřovacího výzkumu 44 1.1.1 A – experimentální výuka........................................................................ 45 1.1.2 B – klasická výuka.................................................................................... 64 2. Ověření účinnosti .................................................................................................. 70 2.1 Přípravná fáze a prezentace ........................................................................... 70 2.2 Analýza a intepretace ...................................................................................... 77 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 83 RESUMÉ........................................................................................................................ 87 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ................................................................... 88 A) Tištěné prameny ................................................................................................... 88 B) Literatura a zdroje ............................................................................................... 89 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 91 4

ÚVOD Inspirací a podnětem pro moji diplomovou práci se stalo zvýšení pozitivního vztahu dívek k dějepisu, jejich motivace k jeho vzdělávacímu obsahu. Chlapce v hodinách dějepisu upoutají války a politické události. Pedagogové uplatňují hlavně muţské motivační atributy, jako jsou rytířství, panovníci, zbraně atd. a vůbec je v dějinách velká pozornost věnována muţům, ať uţ jsou významnými státníky, politiky, vůdci nebo umělci. Ale co ţeny? A co dívky? Zapomíná se na zákulisí doby a vztahy, které jsou právě pro dívky tak přitaţlivé. Moţná i proto je vhodné vyuţít genderová studia, která pro dějepis v sobě skrývají potenciál. Velkým problémem je nedostatek času při současné hodinové dotaci. Ráda bych se věnovala tématu hlavně z toho důvodu, ţe by mohlo oslovit dívky, byť historickými aspekty módy je vtáhnout do výuky dějepisu. Vţdyť právě období po první světové válce je pro ţeny tak významné, neboť konečně si jejich postavení vynutilo celospolečenský kvalitativní posun. Didaktický potenciál tématu je spatřován především v oblasti motivace. Jelikoţ se učivo o meziválečném Československu ve finálním ročníku ZŠ tradičně zaměřuje na hospodářské, politické a vojenské dějiny, zpracování tématu znamená pokus o nalezení genderově citlivější motivace ke studiu a pochopení dějepisného vyučovacího

obsahu:

1918

-

v Československu,

1938

tj.

historie

módy

(a kaţdodennosti) ve sledovaném období a její případné souvislosti se společenskou, vnitro a mezinárodně politickou situací. Na základě analýzy odborné literatury a příslušných informačních zdrojů je také cílem práce navrhnout soubor implementací do dějepisné výuky a prověřit posléze jejich vhodnost formou dílčího didaktického výzkumu. V navrţených modelových hodinách budou vybrány a pouţity různé výukové metody a výukové prostředky, při jejichţ výběru budou respektovány současné vzdělávací dokumenty, tedy Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. RVP vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence1, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém ţivotě. Smyslem a cílem vzdělávání je všechny ţáky těmito klíčovými kompetencemi vybavit. Proto i v navrţeném projektu budou ţáci moci

1

Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti.

5

rozvíjet např. kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, občanské nebo sociální a personální. Dále RVP ZV vyčleňuje průřezová témata, která vymezují aktuální problémy současného světa. Stejně jako klíčové kompetence i průřezová témata jsou důleţitým formativním prvkem základního vzdělání. Jako učitelé dějepisu, bychom si měli uvědomit, ţe jakýkoliv prostředek, který ţákům usnadní tvorbu historických představ a atraktivním způsobem látku prezentuje, stojí za to v hodinách dějepisu pouţívat. Schopnost volit různé metody, formy a organizace vyučování by měla patřit ke kvalitám dobrého učitele. Uplatněním odborných historických a didaktických znalostí se v rámci tvorby didaktických pomůcek a scénáře hodin naskýtá mnohým pedagogům příleţitost ţáky vtáhnout do obsahu učiva, a tím je motivovat. Práce je koncipována na dvě hlavní části, teoretickou a praktickou. V teoretické části se věnuji historii módy v meziválečném Československu opřenou o dobové prameny i aktuální odbornou literaturu a účelově připomínám didaktické a metodické aspekty tvořivě pouţité ve druhé části práce. V této části je rozebírán pojem móda, dále nastiňuji obecné tendence ve společnosti a v módě v období po první světové válce a dále jiţ kapitola obsahuje vlastní historii módy v meziválečném Československu, kde jsou věnovány podkapitoly československé ţeně mezi dvěma válkami, tvůrcům a výrobcům české módy, mimo-módním zdrojům návrhářství a konečně proměnám módní linie v různých časových obdobích. V praktické části nalezneme návrh souboru implementací do dějepisné výuky za vyuţití různých výukových metod a prostředků a následné ověření jejich vhodnosti formou dílčího didaktického výzkumu. Při studiu tématu historie módy budu vycházet hlavně z dobových módních a společenských časopisů a novin, jako byly Eva nebo Modní revue, které byly dostupné. Dále budu čerpat z odborné literatury Evy Uchalové, přední české módní historičky, která zachycuje právě období první republiky a prostředí praţských módních salonů. Pro objasnění širší problematiky jsou uţitečné knihy od Kybalové a Máchalové. Knihy Lipovetského a Mackenziové se věnují problematice módy ve společnosti. Didaktickou problematiku budu popisovat s pomocí odborné literatury z obecné didaktiky od Josefa Maňáka a Vlastimila Švece, Marvina Pasche a dalších. Velice uţitečná je i kniha Moderní vyučování od Pettyho. Z oblasti oborové didaktiky dějepisu jsem čerpala zejména od autorek Labischové a Gracové, Stanislava Julínka, Dagmar Hudecové a Kamila Štěpánka. 6

Při studiu problematiky pedagogického výzkumu jsem vyuţila odbornou literaturu od Chrásky, Průchy, Maňáka – Švece nebo Gavory. Přestoţe se práce zabývá didaktikou dějepisu, v určitých jejích částech jsem pouţívala metody historického bádání, především metodu přímou, která spočívala ve vyhledávání informací z dobových pramenů a z různé odborné literatury. Dále jsem pouţila progresivní metodu - práce popisuje skutečnosti v chronologickém sledu. Při ověřování účinnosti modelové hodiny bude pouţit pedagogický experiment v rozsahu sonda a ke zpracování zjištěných dat bude vyuţito kvantitativních metod.

7

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Móda a její historie 20. a 30. let 1.1 Co je móda? Co je móda? Kdyţ se ohlédneme do minulosti, kam aţ lidská paměť sahá, všichni předkové našeho rodu homo vţdy měli nějaký styl oblékání. Přírodní podmínky prostředí, kde lidé ţili a ţijí, jejich ţivotní styl a úroveň vyspělosti dané civilizace se zrcadlí v samotném stylu oblékání. Pravěkým lidem bylo pravděpodobně jedno, jak jejich oblečení vypadá. Hlavně jim záleţelo asi na tom, aby splnilo účel – nebýt úplně nazí a být v teple, protoţe se zajímali o to, aby sobě a svým lidem zajistili v dobách ledových potravu, proto šla móda stranou. Ve starověkých civilizacích byla móda ukazatelem toho, do jaké společenské vrstvy patříte. Na první pohled člověk podle oděvu poznal, zda je osoba významného postavení, nebo pouhý poddaný, či dokonce otrok. I ve středověku tomu nebylo jinak. V novověku kromě urozenosti krásný oděv ukazoval zámoţnost dané osoby. Uţ se tolik nehledělo na urozenost, ale na to, kolik má člověk majetku a co si za něj můţe dovolit. Módní oděv ovlivňoval to, jak na vás lidé pohlíţejí, kým jste. I špatné oblečení v té době ovlivnilo ţivot, coţ dokládá např. příběh významného stavitele Gaudího. Jednou se vydal na pochůzku městem, a aby ho lidé nepoznávali, oblékl se jako ţebrák, nuzák. Bohuţel měl tu smůlu, ţe ho přejela droţka a on zůstal leţet bezmocný na cestě. Mnoho lidí šlo okolo. Nikdo v převleku nepoznal významného stavitele a díky jeho aktuálnímu vzhledu oděvu mu nikdo nepomohl. A tak slavný stavitel zemřel díky tomu, ţe jím lidé opovrhovali kvůli jeho oděvu. Kdyby byl oblečen jako ten, kým opravdu byl, váţenou osobou, moţná by přeţil nebo alespoň by se dočkal pomoci. V současné době můţe být a asi i je móda pro mnoho lidí jakýmsi povrchním pojmem, nějaká druhořadá záleţitost, kterou se není nutno zabývat. Jak píše ve svém díle Gilles Lipovetský: „Otázka módy nevyvolává v intelektuálním světě rozruch.“2 A přesto, i kdyţ stojí na periferii skutečných intelektuálních zájmů, nehraje skoro ţádnou roli v teoretickém tázání myslitelů, je všudypřítomná na ulicích, v průmyslu i v mediích a je oslavována v muzeích. Móda proniká do různých oblastí. První kontakt s ní bývá vţdy vizuální, ať uţ se jedná o kontakt s lidmi, firmami či novými kulturami. Faktem je to, ţe „jsme zahlceni ţurnalistickými informacemi módních rubrik, ale naše 2

LIPOVETSKY, G. Říše pomíjivosti: Móda a její úděl v moderních společnostech. Praha: Prostor, 2010, s. 9.

8

historické a společenské chápání tohoto fenoménu je zaostalé.“3 Etiketa a s ní spjatá kultura odívání bohuţel začíná být v dnešní době nedodrţována a zanedbávána. Setkala jsem se s mnoha případy, kdy se lidé na společensky významné události velice nevhodně oblékají, např. i při tak velké události, jako je předávání ocenění prezidentem republiky. Móda je slovo převzaté z francouzského slova mode, které vzniklo z latinského modu, coţ znamená vzhled, způsob, předpis. Co je tedy móda? Asi nejvlastnějším vyjádřením pojmu móda je přece jenom oblast oděvu. Oděv patří k nejvýraznějším a nejcharakterističtějším znakovým systémům. Oděv a móda se v přeneseném smyslu stávají synonymy.4 „Móda nastavuje zrcadlo společnostem, ve kterých existuje. Je kulturním fenoménem a zároveň vysoce komplexním byznysem. Odráţí sociální, ekonomické, sexuální a politické postoje dané doby.“5 Je charakteristická svým nepřetrţitým vývojem, coţ nemůţeme říct o ceremoniálních rouchách a regionálních krojích. „Jde neustále kupředu, hnaná nikoli nutností, ale komplexním a hluboce zakořeněným systémem, kde změnu vyvolávají sociální odlišnosti, touha po novinkách a ekonomické důvody. Studium módy je všezahrnující. Je to soubor ekonomických, politických a kulturních otázek spojených s výrobou a spotřebou módy, jeţ se týká celé společnosti.“6 Móda určitě neovlivňuje pouze ty, kdo se do ní zapojují. „Pokrok v oděvní a módní produkci výrazně urychlil masovou industrializaci, urbanizaci i globalizaci, jeţ určují moderní dobu. Móda je zároveň nedílnou součástí kreativity a komunikace sociální identity jednotlivců. Pomáhá definovat společenskou třídu, zaměření, věk, etnikum a zvláště pak pohlaví nositele, stejně tak vyjadřuje i jeho kulturní preference.“7 Móda není jen výhradně svět haute couture8, módních značek, časopisů nebo reklamy, ale je to sociálně-psychologický fenomén, který ovlivňuje celý svět, lidské aktivity a myšlení. Nejčastěji se sice projevuje v oblékání, ale výrazně zasahuje i do

3

LIPOVETSKY, G. Říše pomíjivosti: Móda a její úděl v moderních společnostech. Praha: Prostor, 2010, s. 9. 4 KYBALOVÁ, L. – HERBENOVÁ, O. – LAMROVÁ, M. Obrazová encyklopedie módy. Praha: Artia, 1973, s. 11. 5 MACKENZIOVÁ, M. ...ismy : Jak chápat módu. Praha: Slovart, s.r.o., 2010, s. 6. 6 Tamtéţ, s. 6. 7 Tamtéţ, s. 6. 8 Výraz haute couture (v českém překladu vysoká krejčovina) označuje zboţí, které je ve Francii chráněno zákonem. Jde o titul, který uděluje kaţdým rokem komise Chambre Syndicate na ministerstvu průmyslu se sídlem v Paříţi.

9

hudby, umění, politiky či filosofie. Součástí módnosti je mnoho dalších pojmů, které jsou s ní úzce spjaty a které určitě stojí za zmínku. Například ve Velké Británii můţeme velmi často slyšet: „ The beauty is in the eye of the beholder“ = „krása je otázkou vkusu“. Nejenom krása, ale i móda je otázkou vkusu. Jak bychom mohli vkus definovat? Mohl by to být například obraz ideálu krásy nebo dokonalosti, pro kaţdého člověka ovšem posunutý někde jinde. Stejně jako vkus, tak i móda se liší člověk od člověka, národ od národa a s vývojem lidstva se neustále mění. Ačkoliv se jedná o individuální záleţitost, jak v minulosti, tak v současnosti si společnost v otázkách vkusu, krásy či módy vytváří určitá normativa a pokud nejsou splňovány jejich představy, jedná se o nevkus. „Vývoj v módě, často vyvolávající extrémní reakci veřejnosti, pomohl odhalit (ne-li) vyřešit hluboce zakořeněné předtuchy vůči ţenám, homosexuálům, mladistvým, etnickým menšinám a dělnické třídě.“9

1.2 Obecné tendence ve společnosti a v módě po první světové válce V proměnách v oblékání se do velké míry zrcadlily převratné politické a hospodářské události, které těţce doléhaly na celou společnost. První světová válka skončila a celá Evropa se vzpamatovávala z jejích útrap. Ovšem i přes toto těţké období nastala doba velkých změn. Docházelo k obrovskému rozvoji společenského ţivota. Lidé se hnali do víru zábav a tance. Navštěvovali např. divadla, kabarety, noční kluby a další. A tomuto trendu a lehkomyslnému přístupu k ţivotu neuniklo ani prostředí módy. Móda byla nová, překvapivá a dosud nejodváţnější v historii. Nastalo období, kdy docházelo k demokratizaci módy. V polovině dvacátého století se proměňovala společenská skladba. „Módně“ se nyní mohly oblékat širší vrstvy společnosti. Začala se stále výrazněji diferencovat v rámci proměnných sezónních stylů oblečení nejen pro různé příleţitosti, ale také pro různé skupiny společnosti.10 Většina novinek vznikala pro mladou generaci, na níţ byl kladen důraz. Mladí začali protestovat proti stávajícím řádům v období mezi válkami, prosazovali své politické a sociální poţadavky a demonstrovali je mnohdy právě i svým oděvem. Odmítali oficiální módní linie. Neoblékali se uţ podle poslední panující módy, ale nacházeli vlastní styl,

9

MACKENZIOVÁ, M. ...ismy: Jak chápat módu. Praha: Slovart,s.r.o., 2010, s. 6. KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009, s. 8.

10

10

či správněji styly, protoţe pasivních, aktivních aţ militantních skupin vznikala celá řada a oděv patřil k jejich poznávacím znamením.11 Atmosféra celkového uvolňování dělala i módu uvolněnější. Pravidla módní hry byla jiná. Většina oblečení byla silně dekoltovaná. Paţe, krk, celé nohy začaly být odváţně odhalené, jak to dosud bylo stěţí představitelné. Sukně i vlasy se zkracovaly a šaty uţ nebudily takový respekt jako dříve. 12 Tyto změny a proměny byly nejvíce viditelné právě na oděvech ţen. Ţeny začaly pěstovat a rozvíjet svou emancipaci, kterou se do jisté míry přiučily v době války.13 Mnoho z nich ztratilo milence, manţely, bratry, kteří v boji padli. Snad chtěly převzít jejich role. Kaţdopádně i muţi v této době hledali dívku, která se dokáţe prosadit. Plachost a roztomilost povaţovali k uzoufání nudnou. Konečně i neprovdaným ţenám se přestalo říkat pejorativně „staré panny“. Od teď uţ se mohly chovat stejně svobodně a nenuceně jako neţenatí muţi.14 Po první světové válce se centrem světové módy stala opět Paříţ, ale vznikala i další centra, a to v Evropě i zámoří. Všeobecně přijímaní a jako obdivovaní tvůrci se stali osobnosti jako Worth, Poiret, Dior. Jejich názor a vkus byl povaţován za závazný. Jako dříve, tak i dnes se těší autoritě a proslulosti. Stejně, jako se historické slohy minulých dob ve svých základních aspektech odráţely v kultuře odívání, tak i oděv se v první polovině dvacátého století stal přitaţlivým tématem pro řadu umělců, malířů, designérů, sochařů i architektů. Díky tomuto zájmu také docházelo k tak tvořivé různotvárnosti v oblékání. Nyní se v zrychleném časovém sledu rodily výtvarné směry, jejichţ vliv se odehrával v poněkud odlišných relacích, neţ tomu bylo dosud, prosazovaly se s různou intenzitou a oslovovaly především určité vrstvy intelektuálního světa.15 Svoje příznivce měl stále art deco a od desátých let přeţíval vliv kubismu, který byl přetavován v módním světě do specifické ornamentiky. I kubismus byl pro svět módy přitaţlivou inspirací. Specifická úloha patřila také futurismu. Jeho ideoví vůdci povaţovali tvorbu oděvu za jeden z předních vyjadřovacích prostředků.16 Bohuţel jejich šokující extravagantnost oděvů, které sami navrhovali a nosili, nezískala širší ohlas. 11

KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009, s. 8. MÁCHALOVÁ, J. Dějiny odívání. Móda 20. století. Praha: NLN, 2003, s. 42, 43. 13 Tamtéţ, s. 43. 14 EVA: ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XVI., 1919, č. 1, s. 26 28. 15 KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009, s. 11. 16 Tamtéţ, s. 12. 12

11

Ovšem jejich specifická ornamentika a odváţná barevnost byla pro mnohé atraktivní a inspirací hodnou pro napodobování. Nejvýznamnějším stylem první poloviny dvacátého století pro dobový oděv se stal surrealismus. Surrealisté také sami oděvy navrhovali, někteří jako autentická výtvarná díla a někteří dokonce přímo spolupracovali se samotnými módními tvůrci. Surrealismus pomáhal rušit panující konvence svým chápáním oděvu jako fetiše, jako erotického symbolu; tyto přístupy rozšiřovaly prostor pro individuální tvorbu a neomezenou fantazii.17 V této době byly i patrné vlivy filmu. Film se stal demokratickým médiem široce ovlivňující společnost. Také byl novým zdrojem informací o dobovém oblečení, kromě jiného i o světě ţen a jejich ţivotních postojích, ovšem spíše vzorových neţ skutečných. Celkově docházelo k určité symbióze módy a filmu. Později se film stal jakousi reklamní tribunou pro svět módy, neboť se herečky pro své role, ale i v civilním ţivotě nechaly oblékat v předních módních domech podle nejnovějších módních trendů. Představovaly tak inspiraci pro šíření nových směrů. Prostřednictvím umění, filmu a také módních a společenských časopisů vstupovala aktuální móda do širšího podvědomí společnosti. V neposlední řadě nelze opomenout i vliv národních oděvů a lidového umění na svět módy. Lidové kroje nejrůznějších etnik zůstaly trvalou inspirací i pro renomované návrháře, a to díky jejich fantastičnosti, odváţné barevnosti a rafinované jednoduchosti střihů. Ruské kostýmy se staly právě jedním z opakovaných zdrojů nápadů (např. v Evropě byla velice populární rubáška).18

1.3 Historie módy: první republika 1.3.1 Československá žena mezi dvěma válkami Ve dvacátých letech došlo k vyvrcholení vývoje ţenské otázky prosazující se od přelomu století stále naléhavěji. Získáním volebního práva a práva na vzdělání se ţeny náhle ocitly v novém sociálním postavení, které se učily postupně vyuţívat. I u nás v období první republiky postavení české ţeny ve společnosti získalo po válce zcela nový charakter. Došlo k naplnění emancipačních snah několika předcházejících 17

KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009, s. 12. Srov. blíţe: KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009, s. 45 – 47. 18

12

generací českých ţen. První republika poskytovala ţenám nové moţnosti působení ve společenském i politickém ţivotě. Politické vedení státu svůj postoj vůči ţenám vyjádřilo jiţ v tzv. Washingtonské deklaraci, kde měly být ţeny postaveny na roveň muţů v oblasti politické, sociální a kulturní, a posléze byl tento postoj zakotven i v ústavě. Ovšem bylo ještě potřeba vynaloţit jisté úsilí, aby byl tento program realizován v praxi. V dobovém časopise Eva se objevu je názor, ţe „i v naší republice musejí nabýti ţeny většího vlivu na správu veřejnou, musí se uplatniti blahodárný vliv řádné matky a hospodyně i ve správě veřejné. Ţeny musejí míti větší zájem na hospodářství republiky, vţdyť hlasy svými v mnoha případech budou přímo rozhodovati.“19 Snad i vhledem k těmto okolnostem se ţeny sdruţovaly do spolků podle sociálního a politického zaměření, podle profese a zájmů. Snaha o soustředění sil do jednoho proudu vedla k zaloţení Ţenské národní rady v roce 1922, která spojila přes 50 ţenských spolků, existujících v Československé republice. Její politika usilovala o přiznání důstojnosti a váţnosti ţenám, dosaţení jejich rovnosti s muţi v oblasti vzdělání, práva na práci a na stejné pracovní podmínky, snahu o rozšíření vlivu ţen na politiku státu a o celkové zvýšení etické úrovně.20 Zákonem z roku 1919 bylo ţenám v oblasti politické přiznáno aktivní a pasivní volební právo, ale jejich účast na politickém ţivotě se zvyšovala jen velmi pomalu.21 Tato nová doba nabídla ţenám nové moţnosti vzdělání a zaměstnání. Ţenám bylo umoţněno studium na vysokých školách a mnohé dívky moţností studia opravdu vyuţívaly. Ve vzdělání mohly pokračovat i po maturitě. Mohly absolvovat různé kurzy na různých školách (kurzy jazykové, obchodu atd.) a i samotné školy (např. ošetřovatelská, hospodářská). Absolventky těchto kursů a škol nacházely uplatnění jako učitelky různých úrovní a oborů, jako obchodní a kancelářské síly ve veřejných a soukromých sluţbách, ve zdravotnictví, zemědělském podnikání atd. Díky moţnostem studia a uplatnění po studiu pronikaly ţeny do všech oblastí – mohli působit jako středoškolské profesorky, lékařky, soudkyně, zemědělské inţenýrky, architektky, malířky, sochařky atd. I nejprostšímu zaměstnání ţeny – hospodyni se dostalo současně společenského ocenění a zkvalitnění. 19

EVA: ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XVI., 1919, č. 6 – 7, s. 180. 20 UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 11. 21 Srov. blíţe: EVA: ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XVI., 1919, č. 2, s. 60.

13

Jednou z nejdůleţitějších součástí podoby moderní emancipované ţeny by měla být snaha o vzdělání a získání kvalifikace. Také se kladl velký důraz i na její morální kvality. Charakter československé moderní ţeny se utvářel v rámci symbiózy politického, hospodářského, společenského a kulturního rozvoje mladého státu, v němţ se vytvořil právě prostor pro rozvinutí ţenské individuality.22 Poţadavkem doby byla ušlechtilost ve všech oblastech ţenského konání. Oceňovaly se ale i vlastnosti, které ţeny získávaly uplatněním v zaměstnáních a ve společenském ţivotě, jako byla přesnost, odpovědnost, věcnost a politická i ekonomická angaţovanost.23 Moderní doba také vyţadovala harmonickou osobnost, proto se s intelektuálními a morálními kvalitami rozvíjela současně i tělesná kultura pěstující zdraví, zdatnost a krásu.24 Ţeny se začaly intenzivně zabývat sportem, který byl jejich oblíbenou součástí ţivota. Provozovaly zimní a letní sporty, cyklistiku, míčové hry, tenis, tanec, gymnastiku, začaly se zabývat i vodáckými sporty a turistikou. Ve dvacátých letech ţeny pronikaly i do sportů dříve určených jen muţům. Stávaly se z nich pilotky, řidičky automobilů a motocyklů atd. Tyto aktivity s sebou přinesly i nový estetický ideál, podle něhoţ je krásná ţena sportovního typu, mladistvě vyhlíţející, záměrně potlačující určité typické rysy „ţenskosti“, štíhlá, pevná, s nakrátko chlapecky ostříhanými vlasy a osmahlou pletí. Tomuto přizpůsobuje i svoje oblečení: sukně zkrácené ke koleni a později i kalhoty. Ačkoli slunečník z dámské garderoby nezmizel, vystavovat se přímému slunci se stalo moderní.25 Bohuţel po zlatých dvacátých letech přišla léta třicátá, kde se původní optimistická nálada začíná pomalu a jistě kalit. Dochází ke ztrátě iluzí, kdy si lidé plně uvědomují, ţe se bude muset sniţovat ţivotní standard. Objevuje se zde vidina bídy a války. Jednou z příčin byla hospodářská krize, která začala tzv. černým pátkem na Newyorské burze 15. října 1929 a ve třicátých letech začala doléhat i na československý stát. Kromě jiného přinesla problém nezaměstnanosti a jedním z návrhů jejího řešení bylo propuštění vdaných ţen ze státních a veřejných sluţeb a později ze soukromých podniků. Návrh se podařilo prosadit, i kdyţ byl zcela proti smyslu emancipačního procesu. Další příčinou ztráty optimismu byla i situace 22

EVA: ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XV., 1918, č. 11 – 12, s. 232. 23 Srov. blíţe: MASARYK, T. G: Otázka sociální. Praha: Čin, 1946. MASARYK, T. G. Mnohoţenství a jednoţenství. Praha: B. Kočí, 1925. 24 UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 12,13. 25 KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009, s. 22.

14

politická – v Itálii a v Německu uspěl fašismus a nacismus. Právem se objevovala obava z ohroţení míru ve Střední Evropě. Na obzoru se chystala nová světová válka. Ţeny se k událostem vyjadřovaly politicky a konaly i prakticky.

1.3.2 Česká móda: její tvůrci a výrobci Jiţ v průběhu 19. století se u nás vytvářela novodobá struktura módní tvorby. Postupem času vznikaly módní závody pro pánskou a dámskou zakázkovou výrobu, které se jiţ po polovině století dokázaly prosadit v mezinárodní konkurenci.26 Zatímco za Rakousko-uherské monarchie čile migrovali krejčí a švadleny mezi Vídní a Čechami, často ve Vídni i zůstávali a podíleli se na vytváření vídeňské módy, po roce 1918 po rozpadu monarchie se nový stát politicky i kulturně orientoval výrazně směrem k Francii, „neboť paříţská móda všude vítězí.“

27

A tak uţ jen slova „Francie“,

„francouzský“, a „Paříţ“ se stala v módě zárukou kvality a elegance. Francouzská jména se objevovala v názvech našich salonů a francouzské názvy nesly i modely. Majitelé a módní návrháři jezdili pravidelně do Paříţe na módní přehlídky. Absolvování paříţského školení znamenalo pro krejčí nejvyšší stupeň kvalifikace. Obraz české módy, který byl vytvořen v tak těsné souvislosti s módou francouzskou, směřoval v oblasti umělecké i řemeslné k pojmu „elegance“. Snaha o eleganci vycházela ze stylu světové módy, ze ctiţádosti nové české společnosti vymanit se z provincionalismu, a tím se co nejlépe uplatnit mezi evropskými kulturními národy. Současně ti, co udávali dobový vkus, provozovali nenápadnou eleganci jako charakter české módy – ţádná okázalost, módní výstřelky, nápadné ozdoby ani křiklavé barvy. Česká móda se nezabývala jen elegancí, ale byla také praktická. To se projevilo oblibou anglického stylu, který byl účelný a významně se uplatňoval vedle stále proklamované francouzské orientace české módní tvorby, a to i ve volbě praktických a nenápadných typů oděvů. Ty získávaly na eleganci a zajímavosti střídáním garnitur límců a manţet a celých kompletů doplňků – klobouku, bot, rukavic, pásku – v různých barevných variacích.28 České móda se také nutně musela přizpůsobovat hospodářským poměrům. Ty se po první světové válce sice stabilizovaly, ale záhy byly znovu 26

UCHALOVÁ, E. a kol. Praţské módní salony 1900 – 1948. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2011, s. 17. 27 EVA: ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XVI., 1919, č. 12, s. 332. 28 UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 17.

15

ve 30. letech zkomplikovány velkou hospodářskou krizí. České ţeny dokázaly nedostatek finančních prostředků nahradit svojí nápaditostí, zručností a vlastní pílí. Móda v meziválečném období vycházela ţenám vstříc oblibou kompletů a kombinací tkanin, které přímo vybízely k tvůrčímu a praktickému přístupu k módě. Byly dokonce vydávány s moţností objednání v časopisech střihové přílohy a samostatné střihy, které usnadňovaly tvoření. Objevil se i zájem o amatérské pletení, způsobený módou pletených jumperů, pulovrů, vest, pletených šatů, plavek a dalších součástí oděvů. Česká móda v českých módních časopisech byla také demokratická a skromná. Mladá generace módních ţurnalistek více sympatizovala s moderními dívkami a ţenami z nepříliš zámoţných středních vrstev, výdělečně činnými nebo matkami rodin. Pro ně totiţ byla určena většina módních referátů. Ty sice dokonale informovaly o módních proměnách a luxusním stylu odívání, ale obvykle z hlediska moderní praktické ţeny, intelektuálky a opatrné české hospodyně.29 Jak se dívali cizinci na československou ţenu? Maurice Mosnier, ředitel komitétu zahraničních veletrhů z Paříţe, který organizoval přehlídku francouzské módy v Praze, ji označil za „dokonale stavěnou pruţnou stavností antických bohyň“. J. Ph. Worth, který navštívil Prahu při stejné příleţitosti, ocenil vkus, distinguovanost a umírněnost v přejímání módních novinek, ale bohuţel prý péče o celý zevnějšek, nejen o šaty, u nás není všeobecně rozšířena jako ve Francii. Kdo vytvářel českou módu? Byly to krejčí a švadleny (k roku 1924 asi 3640), výrobci a obchodníci s konfekcí (asi 210). Dále se zde objevovala řada firem, které dokreslovaly obraz módní produkce. Byly jimi firmy vyrábějící dámské a pánské prádlo (B. Mattula, Triola), přes 200 koţešníků (Peníţek a Reiner, Fr. Novotný), modistky (pí Tombo, Weil, Ella Reimannová-Štědrá, Z. Rudolf), kloboučnické závody (Václav Čekan, Emil Wehle, Jan Weiss, Jaroslav Holub), výrobci rukavic (Emil Engmüller), kabelek a deštníků. V kaţdém městě prosperovala místní obuvnická výroba. České boty se díky Tomáši Baťovi dokonce staly pojmem na celém světě. Módní tvorbě slouţil rozvinutý textilní průmysl, který poskytoval kvalitní látky pro masovou potřebu, dále i tuzemská výroba knoflíků, spínadel, skleněných korálků na vyšívání, biţuterie a krejčovských příprav.30 Mezi nejluxusnější závody dámského odívání patřily modelové a zakázkové domy Hany Podolské a Oldřicha Rosenbauma. Tyto následovaly módní závody např. 29 30

UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 18. Tamtéţ, s. 18, 19.

16

Arnoštky Roubíčkové, Elisy Ecksteinové, Anny Masákové, Štěpána Hozy a řada dalších. Oldřich Rosenbaum spolu s Hanou Podolskou byli první, kteří zaměstnávali profesionální, tzv. kabinové manekýny. I kdyţ měl kaţdý salon svá tajemství, bylo známo, ţe např. domy Podolské a Rosenbauma se často dělily o zakázky náročných klientek. Bylo to z důvodu toho, ţe kaţdý tíhnul ke své specifice: Podolská spíše ke kostýmům a plášťům a Rosenbaum získával úspěch se svými šaty, společenskými úbory a koţichy. Od samého vzniku československého státu se praţští krejčí snaţili vytvořit a naplnit obsahem pojem „praţská móda“. V roce 1922 byly schváleny stanovy spolku Praţská móda. Ten si vytyčil za cíl pečovat o zvelebení praţské módy, hledět k účelnosti, vkusu a dobré kvalitě. Spolek měl tedy navrhovat a publikovat originální praţskou módu, starat se o její právní ochranu a vychovávat výrobce i spotřebitele ke vkusu a kvalitě.31 Módní tvorba dosáhla mimořádné kvality a rozvoje i v Brně. Zde se tradiční orientace na Vídeň změnila také na Paříţ. Našli bychom zde závody jako Femina (E. Javůrková-Widhalmová), Maison Chic (Olga Schicková), Mořice Hartmanna, paní Řehulové a další. Také u celé řady módních závodů nacházejících se v menších českých a moravských městech nechyběla dobrá informovanost o módních tendencích, vkusné a nápadité střihy a jejich dokonalé krejčovské zpracování. V Plzni sídlila firma Matyldy Holubové, v Havlíčkově Brodě F. Jarošové atd. Nelze opomenout i mimořádnou kvalitu produkce módního závodu Marie Presserové –Zolotarevové v Olomouci. Její práce z třicátých let lze postavit na roveň nejlepších praţských firem.

1.3.2.1 Modelový dům Rosenbaum V navrţených implementacích vyuţiji aktivitu hraní rolí, jak to chodilo v takovém salonu, proto zde připomínám dva významné módní domy. Modelový dům Rosenbaum, povaţovaný za jeden z neluxusnějších krejčovských závodů meziválečného období v Praze, se vyvinul z podniku Elišky Rosenbaumové, která se zabývala výrobou a obchodem s dámskou konfekcí v Praze II, Štěpánská ul. 53. Po smrti Elišky v roce 1917 převzal firmu její syn Ulrich a provozoval ji aţ do roku 1928. Eliška a její syn Ulrich, českým jménem Oldřich, byli oba vyučení krejčí. Oldřich

31

UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 19.

17

Rosenbaum následoval matčiny stopy a začal budovat moderní krejčovský závod, zaloţený na tradiční vysoce kvalifikované práci a výtvarných schopnostech zaměstnanců. Jeho ambice ale spíše směřovaly do zahraničí, neboť se neangaţoval v českých podnicích, jako byl např. spolek Praţská Moda, ani v akcích společenstva krejčích. Rosenbaum nechal svoji tvorbu zveřejňovat v časopise Elegantní Praha. Zaměstnával nejen místní pracovníky, ale i odborníky jiných zemí. Např. úkolem ve firmě střihače Camilla Chastrusseho bylo zapracování domácích sil. Rosenbaum se nespokojil s umístěním salonu v boční ulici a přestěhoval ho na prestiţní místo na Národní třídu 17. Jedno patro si pronajímal sám Rosenbaum a v druhém sídlil pánský krejčovský salon Františka Bárty. Brzy se z firmy stal jeden z nejluxusnějších a nejvyhledávanějších módních závodů v Čechách. Nechaly se u něho oblékat ţeny německých, ţidovských i českých podnikatelů z celé ČSR, herečky, manţelky diplomatů, ale i cizinky přijíţdějící ze zemí střední a východní Evropy. Salon se snaţil předcházet situacím, aby se dvě dámy potkaly v oděvu ušitém ze stejné látky. Proto měla kaţdá dáma v salonu tzv. mateřskou kartu se vzorky látek, z nichţ se pro ni šilo, a se záznamem o společenském prostředí, v jakém se pohybuje. Setkání nebylo však pravděpodobné uţ z toho důvodu, ţe se v salonu šilo výhradně z dovezených látek, které se nakupovaly ve velmi malém mnoţství.32 Styl firmy určoval sám majitel závodu Oldřich Rosenbaum, neboť korigoval kolekci nebo dokonce sám navrhoval. Své návrhy kreslil do předem připravených módních siluet nebo své kreace modeloval přímo na manekýnách. Toto jeho návrhářské počínání naznačuje, ţe byl Rosenbaum krejčí nového typu, skutečný couturier 33, který své modely tvoří na figurách jako individuální umělecké dílo, coţ činily např. i francouzské návrhářky Madeleine Vionnet či madame Grés. Oldřich také podnikal velké mnoţství zahraničních cest (Německo, Rakousko, Francie, Anglie, Maďarsko, Itálie, Švýcarsko a další), kde sám obstarával podklady pro styl závodu a své návrhy. Zahraničí navštěvoval také s cílem nákupu módního zboţí, oděvních modelů, krejčovských příprav a látek nebo s cílem návštěvy sezónních i polosezónních módních přehlídek a prohlídek modelů. Po přehlídkách v Paříţi většinou Rosenbaum jezdil se

32

UCHALOVÁ, E. a kol. Praţské módní salony 1900 – 1948. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2011, s. 105. 33 franc. couturier – jedná se v tomto období o činnost módního tvůrce s krejčovskou a stylotvornou rolí, která se odlišuje od činnosti a role návrháře, kterému historicky předchází kreslíř

18

svými návrháři na Riviéru, kde tyto podněty z přehlídek zpracovávali a připravovali vlastní kolekci. Rosenbaum přebíral z Paříţe nejen styl a módní trendy, ale také podle vzoru francouzských salonů zorganizoval i svůj závod. Jeho vedoucí měla titul directrice a řídila odbornou produkci, kreslíř/ návrhář navrhoval modely a kreslil je do katalogu nabízeného zákaznicím při příchodu do závodu. Prodavačky, francouzsky „vandézky“, přijímaly zákaznice a pomáhaly vybírat model a případně materiál. Střihači poté brali zákaznicím míru, vypracovávali střihy a modely zkoušeli. Závod zaměstnával i několik manekýn, které modely předváděly na přehlídkách a podle potřeby i jednotlivým zákaznicím.34 I sám Rosenbaum pořádal módní přehlídky s pohoštěním nejméně dvakrát ročně přímo v salonu na Národní třídě, které byly určeny jen pro zvané. Vstup byl zdarma. Také pořádal přehlídky pro odborníky ze střední a východní Evropy s tím, ţe své vytvořené modely pak prodával odborným zákazníkům k reprodukci. Kromě módy se Rosenbaum stejně jako francouzské módní domy zabýval prodejem kosmetiky. Tak vylepšoval finanční situaci podniku. Firmě se dařilo a Rosenbaum ve dvacátých letech zaloţil několik specializovaných filiálek v Karlových Varech (květen 1925 prodejna hotových dámských oděvů, v r. 1927 obchod s parfémy, v r. 1929 obchod s obuví i pobočný krejčovský závod). Dále vyráběl i prádlo a klobouky. Podle vyšitých firemních etiket (Rosenbaum Prague, Carlsbad, Paris) lze soudit, ţe se snad Rosenbaumova pobočka nacházela i v Paříţi, ovšem další zprávy o paříţské filiálce nejsou známy. Vedle zakázkového šití oděvů se salon zabýval také koţešnickou výrobou, která byla světově proslulá, o čemţ svědčí samotní zákazníci (např. americký herec Douglas Fairbanks s manţelkou.) Zřejmě bylo koţešnictví i nejvýnosnější Rosenbaumovou filiálkou. Ve třicátých letech se politická situace stává kritickou a Rosenbaum uvaţuje o řešení. V roce 1938 odjel před německou okupací do Paříţe a posléze do USA. Módní salon dostal nucenou správu a fungoval dál. Na jaře 1942 byla firma „arizována“ a prodána a do obchodního rejstříku nově zapsána jako Rosenbaum Nfl. Hansurlich Pfensig, česky Rosenbaum nást. Hansurlich Pfensig.

34

UCHALOVÁ, E. a kol. Praţské módní salony 1900 – 1948. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2011, s. 109.

19

Salon v této době šil pro manţelky německých důstojníků, dokonce i pro manţelku zastupujícího říšského protektora Reiharda Heydricha. Hlavní tým pracovníků salonu zůstal zachován, coţ zaručilo kontinuitu v práci salonu i po válce. V roce 1948 byla firma vyhláškou znárodněna a začleněna do národního podniku Oděvní tvorba, a to aţ do roku 1954, kdy byla Oděvní tvorba zrušena, a závod Rosenbaum byl ustanoven pod novým názvem Styl. Ve své vynikající tradici pokračoval do roku 1992, kdy zanikl. Oldřich Rosenbaum v emigraci v New Yorku opět zaloţil a asi do roku 1965 velmi úspěšně provozoval nový módní dům. V roce 1991 v New Yorku také zemřel.

1.3.2.2 Modelový a zakázkový dům Hanna Podolská Modelový dům Hanny Podolské byl nejvýznamnějším konkurentem firmy Rosenbaum. Zaloţila ho dcera architekta Vošahlíka Johanna, která po předčasné smrti svého otce pomáhala šitím ţivit početnou rodinu. Svou dílnu s jednou švadlenou si zařídila, kdyţ se v roce 1907 provdala za malíře Viktora Podolského. V roce 1915 časopis Český svět publikoval fotografie jejího nově otevřeného salonu v paláci Lucerna. V roce 1917 uvádí majitelka nový název firmy Hanna Podolská, modní síň pro dámy, kdy se od této doby bude i podepisovat jménem Hanna. Hanna Podolská patřila také mezi jednu ze zakladatelek spolku Praţská Moda. Přes konkurenci starších a zavedených krejčovských firem se Podolské podařilo velmi brzy získat početnou klientelu mezi českými herečkami a dámami z vyšší, převáţně české společnosti.35 Stejně jako Rosenbaum a Roubíčková i Podolská šila řadu kostýmních výprav pro divadelní představení a do filmů, a to např. pro české filmové komedie Katakomby nebo Kristián. No rozdíl od Rosenbauma Modelový dům Hanna Podolská byl prvním praţským salonem, který pečlivě dbal o svou propagaci, a to od jeho počátku. Hanna byla jednou z průkopnic nové formy prezentace krejčovské tvorby módních novinek, kterou se staly módní přehlídky. Její závod byl jeden z prvních, který je v Praze realizoval. Přehlídky se konaly pravidelně, jen pro zvané a za vstupné, ale přesto u hostů budily takový zájem, ţe se tam všichni ani nedostali. Za další se v časopisech (jako byla Moda a vkus, Elegantní Praha, Salon) objevovaly vedle pravidelných referátů z módních přehlídek 35

UCHALOVÁ, E. a kol. Praţské módní salony 1900 – 1948. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2011, s. 182.

20

salonu Podolská i fotografie modelů, a dokonce i fotografie z jejího soukromého ţivota Podolské (např. svatba jejího syna). Styl módního domu vytvářela sama Hanna – vyučením, praxí a samozřejmě i díky výtvarnému nadání, a také návrhářka a kreslířka Hedvika Vlková. Móda se po první světové válce orientovala na Paříţ. Tento elegantní styl a výrazný příklon na francouzskou módu vyţadoval stálý kontakt s francouzskými módními domy. A tak i Podolská navštěvovala zahraničí z obchodních důvodů za účelem prohlídky paříţských modelových domů a návštěvy módních přehlídek. K roku

1938

pracovalo

v salonu

asi

na

sto

dvacet

zaměstnanců.

Před přehlídkami firma najímala další švadleny a krejčí. Vedle samotného šití, stejně jako firma Oldřicha Rosenbauma, i Podolská provozovala koţešnickou výrobu, kterou vedl syn Miloš Podolský, a modistickou. V salonu paní Podolské se pracovalo tak, ţe přicházející zákaznice se ujala prodavačka, zjistila, co dáma potřebuje, a nechala přinést látky k výběru. V přijímací místnosti byly vystaveny kresby, vţdy z kolekce, která byla předváděna na poslední přehlídce. Zákaznice si vybrala, prokonzultovala svůj návrh s prodavačkou, která poté pozvala střihačku. Ta přizpůsobila vybraný model přání zákaznice a zhotovila pro ni během krátké chvíle čtyři aţ šest speciálních návrhů. U zkoušky vţdy bývala prodavačka i střihačka a téměř vţdy se ukázala paní Podolská, která se znala s většinou zákaznic a jejich návštěvu povaţovala za společenskou záleţitost.36 Mezi zákaznice Hany Podolské patřila i řada mimopraţských ţen. Na její módní přehlídky přijíţděly zámoţné dámy z celých Čech i Moravy a doma potom šířily její módní styl. V roce 1931 přestěhovala Hanna Podolská svůj závod do nového paláce Riunione Adriatica v Jungmannově ulici č. 38. Ke konci třicátých let salon rozšířil svoje aktivity i do zahraničí. Pořádali módní přehlídky převáţně pro krejčovské salony za účelem prodeje kopií svých modelů. Tento způsob odpovídá systému francouzské haute couture, odkud jiţ dříve převzali zakázkové šití podle předloţených kreseb a modelových kolekcí.37 Své modely salon předváděl ve Švédsku, Norsku, Anglii, Holandsku s tím, ţe se zaměřoval na menší krejčovské závody, které nenakupovaly v Paříţi.

36

UCHALOVÁ, E. a kol. Praţské módní salony 1900 – 1948. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2011, s. 182. 37 Tamtéţ, s. 184.

21

I modelový dům Hanna Podolská přeţil válečná léta. Svou finanční situaci vylepšoval šitím kostýmů pro české a německé filmy natáčené na Barrandově a pro divadelní výpravy. Po roce 1948 byl závod zestátněn. Firma pokračovala zavedeným způsobem a stále zaměstnávala Hannu Podolskou, Františka Vobeckého, Viktora Podolského, Annu Homolkovou a další. Následující léta se změnila i klientela závodu. Vedle zákaznic z diplomatických kruhů, divadelních i filmových hereček se v saloně objevily ţeny nových politických funkcionářů, které si také přály být dobře oblečené. Jméno Podolská totiţ symbolizovalo nejen kvalitní a elegantní oděv, ale i společenskou kultivovanost a prestiţ, které byly atraktivní pro novou politickou garnituru, i kdyţ to odporovalo jejím revolučním ideálům. Sama Marta Gottwaldová, manţelka prezidenta Klementa Gottwalda, se ve všem snaţila vyrovnat své předchůdkyni v postavení první dámy Haně Benešové.38 Od roku 1954 byl závod přejmenován na Modelový dům Eva a ve vynikající pověsti, tradicích a kvalitě závodu Podolská pokračoval do roku 1991, kdy zanikl.

1.3.3 Mimo-módní zdroje českého návrhářství Vývojem osobitých představ oděvů a jejich stylů se nezabývaly jen zkušené návrhářky modelových domů, krejčí a ilustrátorky módních časopisů a rubrik. Od druhé poloviny devatenáctého století se objevovaly potřeba, chuť i odvaha mnohých ţen (i muţů) navrhnout oděv dle vlastních představ. Toto nepochybně sílilo právě ve století dvacátém a souviselo nejen s vyvázáním oděvu ze sociálních pout a významů, ale i s novou rolí ţenské individuality a její jedinečnosti. K tomu přispíval nepochybně i příliš autoritativní ráz tzv. módních diktátů a i rétorika většiny běţných článků referujících s naivním obdivem a jistou malicherností o módních tendencích a jejich detailech. Vnímán byl téţ rozpor mezi západními vzory a naším odlišným společenským a klimatickým prostředím i odlišnost typů ţenských postav například ve srovnání s drobnějšími postavami Francouzek39 Na změněné podmínky ţivota, hmotné kultury a osobnosti reagovala a upozorňovala náročnější publicistika Staši Jílkové a Mileny Jesenské. Vydané knihy novinových článků Jesenské: Člověk dělá šaty a Cesta k jednoduchosti hovoří 38

UCHALOVÁ, E. a kol. Praţské módní salony 1900 – 1948. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2011, s. 187. 39 UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 33.

22

o odlišném chápání zdejšího ţenského odívání. Jesenská také přispěla článkem do dvojjazyčné publikace Civilizovaná ţena: Jak se má kultivovaná ţena oblékati (Brno 1929 – 1930). Publikace je kritická vůči tehdejší současné módě, která se vracela od jednoduchosti ke zbytečné sloţitosti. Na odívání kultivované ţeny odpověděla textilní výtvarnice a pedagoţka Boţena Horneková, absolventka UPRUM z let 1915 – 1921. Celá kniha obsahuje novou koncepci ţenského šatníku, který byl zaloţen výhradně na kalhotách: dlouhých, rovných, širokých tak, ţe vytvářely siluetu sukně, nebo kalhotách pod kolena, připomínajících golfové. Podle toho, zda byly určeny k práci, do školy či zaměstnání (zachyceny jsou typické skupiny), pro doma, na spaní nebo do společnosti, se šily z různého materiálu a odlišných barev a byly doplněny košilovými blůzami, vestou, sakem a v zimě pláštěm, doma ţupanem. Kalhoty se jevily Hornekové lepší i pro ţeny korpulentní a, coţ bylo zcela revoluční, pro ţeny těhotné. Nový šatník předpokládal i určitý druh prádla, racionální postup oblékání a ani doplňky nezůstávaly ponechány náhodě.40 Malíř Josef Čapek navrhovatelům takovéto módy vyčítal inspiraci pánským oblekem, kterému přiznával mnohé nedostatky. Ovšem Boţena Horneková právě tímto kalhotovým oděvem vytvářela hlavně nový oděvní styl, který odpovídal obrazu ţeny – „svobodné“, také svěţí, sportovní, praktické a spíše chlapecké neţ ţenské, spíše věčné studentky či intelektuálky neţ matky, dámy nebo kokety. Kresby Boţeny Hornekové byly novým konceptem šatníku, a tedy důleţitým návrhářským počinem v rámci nejenom české, ale i evropské oděvní tvorby, i kdyţ připomínaly spíše školní práce neţ návrhové nebo módní kresby. Důleţité je zmínit, ţe předběhly svou dobu nejméně o čtyřicet let, neboť takto oblečené ţeny a dívky bylo moţné spatřit na ulici nebo v zaměstnání během sedmdesátých let a teprve od tehdy některé z nich začaly nosit výhradně či téměř výhradně kalhoty. Na přelomu dvacátých a třicátých let a zejména ve střední Evropě, byly ovšem povaţovány za módní a zároveň za přechodný jev.41 Objevily se také kreslené návrhy, které našly inspiraci v lidovém tradičním odívání a v jeho způsobech zdobení výšivkou a krajkou.42 Některé z nich byly

40

UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 33. Návrhy dámských kalhotových obleků Boţeny Hornekové – Příloha č. 3. 41 Tamtéţ, s. 34. 42 KYBALOVÁ, L.. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009, s. 45, 46.

23

realizovány a ocitaly se, v podstatě záměrně situovaly, mimo módu.

43

Lidové kroje,

lidové odívání stálo v opozici k módním západním modelům a tato móda se spojovala se zájmem a zálibou pro účelný, promyšlený, umělecký a dnešní ţeny důstojný oblek. Původní lidový oděv bylo moţné vídat po celou první polovinu 20. století na Moravě, v mnohých regionech Čech i na Slovensku. Nápadné rysy tohoto oděvu působily nezapomenutelným způsobem i na cizince.

1.3.4 Proměny módní linie 1918 – 1924 Móda poválečného období plynule navazovala na tendence let předcházejících. Přes válečné strasti, které postavily ţenu před řadu nových náročných úkolů, se vývoj módní linie v průběhu válečných let nezastavil. Naopak. Móda vyšla vstříc praktické potřebě zkrácením sukní do půli lýtek a z vojenských uniforem převzala některé dekorativní prvky – knoflíky, prýmky apod.44 Lidové kroje byly velice aktuální po vzniku samostatného československého státu. Politická euforie se projevila nejen svérázem, ale právě i nošením samotných lidových krojů, a to především ve městech, kde se lidové kroje jiţ po dlouhou dobu neobjevovaly.45 Z běţného ţivota nošení těchto krojů rychle vymizelo, moţná i vzhledem k sloţení tohoto oděvu, ale po dlouhá léta se uţívaly jako slavnostní oděv střední vrstvy obyvatelstva tam, kde bylo třeba demonstrovat vlastenectví (návštěvy státníků, sokolské slety, dny po skončení 2. světové války atd.). V módě se v prvních poválečných letech rozvíjel styl z roku 1917 s rovným střihem, volně přepásaným mírně nad přirozeným pasem a současné módní tendence navazovaly na předválečnou módu uplatněním soudkovité siluety. Tato soudkovitá silueta se stala aktuální v letech 1918 – 1919. Soudkovitého tvaru se dosahovalo rozšířením sukně na bocích a jejím zúţením ke spodnímu okraji, případně pouţitím druhé, úzké spodní sukně. V období první poloviny 20. let se soudobé módní ideje uplatňovaly na malých a velkých večerních šatech.46

43

Celou řadu návrhů této „svérázné, české, naší módy“ lze najít např. v módní rubrice Ţenských listů z let 1915 – 1917. 44 UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 50. 45 EVA: ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XV., 1918, č. 1 – 2, s. 35. 46 KYBALOVÁ, L.. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009, s. 48.

24

Silueta večerních šatů existovala dvojí. První byla dlouhá, úzká, pouzdrovitá, se sníţeným a málo vyznačeným pasem, rovná. Střih tvořily dva podlouhlé pruhy látky, tvarované různými způsoby aranţování v oblasti boků a sukně. Druhou, představovanou typem tzv. stylových šatů, tvořily přiléhavý ţivůtek s pasem poloţeným o něco níţe, neţ je pas přirozený, a široká krinolínová sukně s volány či plizováním.47 Večerní šaty se šily z taftu, sametu a brokátu v kombinaci s lehkými hedvábnými materiály – tylem, šifonem, krajkovinou. Měly řasené aranţované ţivůtky na úzkých ramínkách nebo oválné, loďkovité, čtverhranné či špičaté výstřihy, tvořené překříţením předních dílů, které byly vzadu uvázány. Šaty často v lemu zdobily třásně, řada korálků nebo perly. Těmito výšivkami se zvyšovalo dekorativní provedení nádherných materiálů. Šaty většinou neměly rukávy, pokud ano, byly určeny pouze k dekoraci. Mohly být krátké, nebo dlouhé, hluboko prostřiţené, spojené na ramenou a zápěstí a volné díly tak vytvářely další draperii. Pásek tvořil zřasený pruh látky a zvyšoval pas nad jeho přirozenou linii. Sukně byly na bocích opatřeny hlubokými mísovitými záhyby nebo plizovanými, nabíranými či zvonovými volány. Dalším oblíbeným typem byly sukně s tunikou z lehkého materiálu, nabranou a prodlouţenou na bocích či naopak na bocích zkrácenou, s cípy či volány. Sukně v tomto období dosahovala do půli lýtek. Setkáváme se u řady modelů s inspirací v historii – objevovaly se např. široké výstřihy přesahující ramena a nabírané svrchní sukně připomínající biedermeier, dále šaty doplněné draperií, splývající z levého ramene k pravému boku, ovinutou kolem těla a ukončenou vlečkou připomínající římskou tógu. Bylo moţné se setkat i s kimonovými střihy u šatů, plášťů a pláštěnek a typ ornamentu prozrazoval inspiraci v japonském odívání. Délka večerních šatů v letech 1921 – 1924 sahala ke kotníkům. Existovalo mnoho druhů zdobení látek, např. vznikla nová technika dekorace vráţení korálků a štrasových kamenů přímo do látky, nebo zdobení aplikací dekoru z hedvábí a sametu, fantastických umělých květin, ale i pštrosího peří a peří marabu. Zajímavostí je, ţe se dekorativní tendence uplatňovaly i na skrytých částech oděvu, např. u podšívky večerního pláště, která se prošívala zlatým nebo stříbrným vláknem. Mezi další významný ozdobný prvek se řadily koţešiny, které se pouţívaly na všech druzích oděvů – společenských i vycházkových.

47

UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 59.

25

Vyšívání nezůstalo vyhrazeno pouze pro večerní šaty. Vyšívaly se i šaty odpolední, kostýmy, pláště, a to technikou odpovídající typu oděvu. Inspirace ornamentu byla velmi pestrá, pro denní šaty se uplatňoval dekor geometrický nebo lidový, pro společenský oděv dekor historizující nebo orientální.48 V roce 1922 byla objevena Tutanchámonova hrobka a egyptizující ornament se stal módním a pronikl i do českého prostředí. Odpolední šaty byly ve srovnání s večerními šaty střízlivější povahy, ušité z hedvábných nebo vlněných tkanin. Často se kombinovaly látky jednobarevné s pruhovanými, kostkovanými, či jinak vzorovanými. V letech 1920 – 1921 se soudkovitý tvar pomalu vytrácel a stále více se uplatňovala rovná volná linie. Módní byly šaty košilové, nepřestřiţené v pase či přestřiţené jen částečně, velmi volně přepásané mírně nad pasem.49 V módních časopisech byly takovéto šaty označované jako „kytlové“ nebo „kytlicové“ a uţívaly se jako společenský i denní oděv. Tato volná linie pokračovala vrstvením dílů šatů na sebe, jejich vzájemným prostupováním a překrýváním. Šaty uţ neměly jen dvojí sukni, ale přes celé šaty mohl být převlečen vpředu i vzadu dlouhý či krátký zástěrovitý díl nebo přes ţivůtek převlečena volná náprsenka, naznačeno bolerko či vesta.50 V průběhu roku 1921 se opět začala prodluţovat sukně a pas se přesunul na boky. Odpolední šaty byly volné s podkasaným ţivůtkem, s mírně sníţeným pasem a nařasenými sukněmi, doplněnými tunikami, cípy a draperiemi. Bohuţel vzhledem k postavě českých ţen se tyto šaty inspirované paříţskou módou vůbec nehodily. Jak jiţ bylo zmíněno dříve, Paříţanky byly typické svou drobnější postavou. Postupem času se střih šatů měnil – odpolední šaty se zjednodušovaly a zuţovaly, často nebyly přestřiţeny v pase a jejich šířku udávala šíře boků. Změna vrchního oblečení přinesla i změnu spodního prádla. Deformace těla korzety nebyla vyţadována díky volnému a nepřiléhavému typu oblečení. Paříţanky nahradily korzet kaučukovým pasem, ale dovoz těchto pasů byl do Československa zakázán, proto se u nás začaly šít pasy na způsob nízkých šněrovaček se zapínáním vpředu na knoflíky.51 Pasy se doplňovaly málo členěnými podprsenkami a kalhotovým

48

UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 63. Tamtéţ, s. 54. 50 KYBALOVÁ, L.. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009, s. 49. 51 EVA. Ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XVII., 1920, č. 2 – 3, s. 53 – 54. 49

26

nebo sukňovým kombiné se zvonovými kalhotkami.52 Objevil se nový typ dámského prádla – pyţamo. Bylo určeno ke spaní i jako ranní oblek. Rychlý vývoj ţenské emancipace a stále více se uplatňující vliv sportu si vyţádal obrat k praktickému stylu denního odívání. Do zaměstnání mohly ţeny nosit košilové šaty, sukně s halenkou, doplněnou svetrem nebo kazakové šaty, sestavené z rovné sukně a kazaku.53 Velmi módním se stal třídílný komplet sloţený ze sukně, blůzy, většinou kazakového tvaru a kabátku, nebo také dvoudílný komplet šatů a kabátku. Do obliby přišly ţerzejové látky a ruční pleteniny. Začaly se nosit svetry jako nový typ oblečení. V dalších letech se začaly rozšiřovat ve formě zapínacích vest pouţívaných místo kabátků nebo ve formě tzv. jumperů, coţ byly delší pulovry s malým výstřihem, obvykle s páskem a kapsami. S rozvojem různých sportů vyvstala potřeba přizpůsobení oděvu. Například právě svetr třeba tvořil součást sportovního obleku, nejčastěji lyţařského. Nákladným, ale přesto velmi rozšířeným byl kostým. Kostýmový kabát, téţ zvaný ţaket, byl prodlouţen do tříčtvrteční délky a boky zdůrazněny sklady nebo nabíráním v pase. Jeho odstávající šosy připomínaly kabáty pánských barokních obleků. Přední díly byly velmi uzavřené, dvouřadové nebo jednořadové se zapínáním ke straně, se šálovými, stuartovskými nebo vysokými stojacími límci. Byly nápadně zdobené širokými lemy z koţešin54 V dalších letech pomalu mizelo původní zdůraznění boků sklady a nosil se kostým klasického střihu nebo smokingový typ s prodlouţenými klopami, zapínaný na jeden knoflík v pase. Kolem roku 1923 se uvolňovalo projmutí pasu, objevily se varianty odpovídající rovné linii 20. let. I tvar plášťů byl šit tak, aby vytvářel soudkovitou siluetu (pokleslá ramena a rozšíření v bocích). Ale po roce 1920 se u plášťů prosazoval rovný střih, uzavřený ke krku a s vysokým přehnutým límcem. Po celá 20. léta byly v oblibě koţichy. Jejich cena se odvíjela podle druhu koţešiny, a tím byly dostupné téměř všem vrstvám ţen a dívek. Krátké koţíšky vyhovovaly sportovnímu charakteru módního stylu, proto byly vhodné pro sport, na cesty, na vycházky, i do auta. Luxusní koţichy se šily z persiánu se skunkem,

52

UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 55. kazak – dlouhá nepřestřiţená blůza s malým výstřihem nebo límečkem 54 UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 56. 53

27

z breitšvance s činčilou, sealu s vačicí nebo z norků. Jejich kůţe se dekorativně skládaly např. do geometrických vzorů.55

1.3.5 Proměny módní linie 1925 – 1928 Charakter módy druhé poloviny 20. let byl spíše sportovní a praktický. Jednotlivé druhy oděvů se stále rozlišovaly podle funkce, kterou plnily. Všechny typy kromě večerních toalet56 ovlivnilo sportovní pojetí. Módní styl určoval praktické oblečení do zaměstnání, na výlety do přírody a ke sportu. Nejoblíbenějším představitelem tohoto období se staly komplety v nejrůznějších variantách. Dříve spolu jednotlivé součásti souvisely více typově neţ výtvarným řešením a nyní se komplety kombinovaly ze dvou či více druhů látek i různých barev a zdobily se stejným způsobem dekoru – forma pásků, prouţků, ozdobných lemů, vyloţení klop a kapes apod.57 Výhodou těchto sestav oděvu byla jiţ zmíněná velká variabilnost, dále minimální náklady na pořízení efektního a zároveň moderního oděvu s pouţitím zbytků látek či přešitím starších oděvů. Typů kompletů existovala celá řada. Nosily se komplety šatů a pláště, ale stále více na oblibě si získával typ šatů ušitých z látky podšívky pláště. V kompletech se uplatňovaly i krátké nebo tříčtvrteční kabátky a pelerinky různého střihu. Vysloveně sportovní typ kompletu tvořila krátká sukně, často plizovaná, s anglickou halenkou s pánskou kravatou a pletená vesta s rukávy.58 Jako další varianta byla doporučovaná kalhotová sukně, která se objevila jako novinka, ale obecně se moc nerozšířila. Klasické kostýmy byly díky oblibě kompletů v tomto období zatlačeny do pozadí, ale objevily se snahy je kompletům přizpůsobit. Sukně byly úzké a krátké, dosahovaly pouze pod kolena. Pláště se šily v rovném střihu volné, nebo přepásané na bocích. Oblíbeným se stal šálový límec opatřený koţešinou s vysokým vlasem z vydry, bobra či lišky. 55

UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 56. Co jest toileta? Tyto základní zákony elegance vystihl Honoré de Balzac: „Toaleta jest věda, umění, zvyk a pocit. Ona nepozůstává jen z oděvu, nýbrţ především ze způsobu ho nositi. Toaleta nesmí býti nikdy přepychová ani nápadná; neboť co jest nápadné, je nevkusné. Jsme-li na ulici od kolemjdoucích pozorně prohlíţeni, buďme ujištěni, ţe jsme buď špatně, nebo nevkusně oblečeni. Jíti za hranice mody znamená státi se karikaturou a vydati se posměchu. Toaleta jest určena k tomu, aby vyzvedla přednosti těla a zakryla jeho nedostatky. Kaţdé vybočení v tom nebo onom směru jest chybou. Hlavní podmínkou k rozvinutí elegance jest pečlivé ošetřování šatstva. Roztrţení jest neštěstím, skvrna však neřestí.“ Modní revue. VI., 1926, č. 5, s. 3. 57 Modní revue. VI., 1926, č. 8, s. 3 – 4. 58 Modní revue. VII., 1927, č. 10, s. 1. 56

28

Jiným oblíbeným typem oděvu, který bylo moţno pouţít pro různé příleţitosti, byly šaty jumprové, kombinující sukni a dlouhou blůzu ze stejného či odlišných materiálů.59 Pletené nebo úpletové jumpry doplňovaly klasické anglické kostýmy i obleky s kalhotami, které byly navrhovány pro horskou turistiku, cyklistiku, k jízdě na motocyklu a lyţaření.60 Šaty sportovního charakteru získaly na oblibě i pro malé večerní příleţitosti a i nadále se udrţovala klasická forma odpoledních a večerních šatů. Jejich střih se v zásadě neměnil, zůstaly krátké pod kolena, volné, s pasem posunutým níţe na boky a podkasaným ţivůtkem. Kolem roku 1926 se uvolňuje sukně, která byla pod boky rozšířena vloţenými záhyby, plizováním či zvonovými díly. Objevila se snaha vrátit pas na jeho přirozené místo formou širokých pasů a pásků.61 Večerní šaty se stále šily z luxusních materiálů a zdobily bohatými výšivkami. Mohly být úzké rovné, se sukní rozšířenou vkládanými díly, nebo stylového typu se širokou zvonovou, nabranou nebo volánovou krinolínovou sukní. Od roku 1927 se šily sukně nestejně dlouhé, vpředu kratší neţ vzadu, rozšířené zvony, sklady či plizováním.62 Spodní prádlo ţen se také více nahoře i dole stávalo menší a menší. Ţeny si mohly vybrat z celé řady košilek, čepečků, kalhotek v kombinaci všech druhů barev i cen. „Dříve platívalo, ţe jen drahé věci jsou pěkné, dnes bohudíky i to se změnilo, a také levné prádlo sluší ţenám stejně jako drahocenné prádlo hedvábné, plné jemných výšivek a krajek, díky svým roztomilým střihům, uplatňovaným stejně na levném, jako na drahém materiálu.“63 V roce 1928 se móda zpět ubírala k ţenskému stylu odívání. Smyslem bylo dokázat, ţe po letech, kdy ţena svým praktickým oděvem vyjadřovala své nové postavení ve společnosti, neztratila emancipací vůbec nic ze svého ţenského půvabu a něţnosti. Civilizovaná ţena se oblékala podle účelu své činnosti. Jelikoţ se uplatňovala ve všech oborech práce rovnocenným způsobem s muţi, bylo pro ni potřeba také vytvořit jakýsi jednotný a ustálený princip oblékání, jako měli muţi, a ten byl spatřován v kalhotovém kostýmu.

59

Modní revue. VI., 1926, č. 18, s. 2. UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 67. 61 Módní revue. VI., 1926, č. 7, s. 3.; Modní revue. VII., 1927, č. 42. s. 2. 62 Srov. blíţe: Modní revue. VI., 1926, č. 42. 63 Modní revue. VI., 1926, č. 9, s. 2. Srov. blíţe: Modní revue. VI., 1926, č. 9, 30. Modní revue. VII., 1927, č. 2, 13. 60

29

1.3.6 Proměny módní linie 1929 – 1936 Na podzim roku 1929 se na módních přehlídkách vrací zpět opět dlouhé sukně. Tento obrat byl zdůvodňován např. jakousi podvědomou touhou ţen po návratu k ţenskosti a eleganci. Předcházející móda krátkých sukní a krátkých vlasů byla připisována vlivu války, na kterou jiţ prý ţeny chtěly zapomenout. Dlouhé sukně tedy byly nejnápadnějším vnějším znakem této nové módy. Avšak její formální a elegantní charakter se projevil jiţ v bohatém rozlišení typů oděvů, jeţ byly určeny pro různé účely a denní dobu. Šatník společensky angaţující dámy by měl tedy obsahovat oblek dopolední, odpolední, malý a velký večerní, oděv po ulici, do deště a různé sportovní oblečení. Denní šaty byly ze silnějších vlněných látek a nosily se do kavárny, do biografu, do restaurace a na návštěvu. Odpolední šaty jako velmi důleţitá součást garderoby se nosily do odpolední společnosti, na čaje, k návštěvám a k přijímání hostů doma. Ty se zase naopak šily z jemných vlněných látek nebo hedvábných. Šaty vhodně doplňoval plášť s koţešinou nebo koţešinový kabátek. U večerního oblečení se stále velmi striktně rozlišovala móda pro malé a velké večerní příleţitosti. Na plesy, divadelní premiéry a recepce se vyhrazovaly velké večerní toalety s dekolty a bez rukávů, dlouhé na zem nebo i s vlečkou doplněné večerním pláštěm, pláštěnkou či kabátkem. Malé večerní šaty byly určeny pro všechny ostatní příleţitosti (divadla, koncerty, večerní společnosti a zábavy). Malé večerní šaty byly delší neţ šaty odpolední, mohly sahat aţ ke kotníkům, měly vţdy rukávy a malý výstřih a mohly být doplněny denním pláštěm s příslušným kloboukem. Kostým i nadále zůstával vhodným oblekem pro celý den mimo večerních příleţitostí. Hodil se i do zaměstnání. Povaţovalo se, ţe šaty do zaměstnání by měly být jednoduché, vkusné, působit spořádaně, ale ne výstředně a ţena by jich měla vlastnit několik na střídání. Společenské kostýmy ušité z dekorativních materiálů mohly mít dlouhé i krátké sukně.64 Zvláštní kapitolu v módě tvořilo oblečení sportovní a nelišilo se od oblečení let dvacátých. Pouţívalo se zvláštní oblečení vhodné na tenis, na lyţe a další zimní sporty, oblečení do vody a na pláţ, do automobilu a na motocykl, k výletům a sportům v přírodě.65

64 65

EVA: časopis moderní ţeny. III., 1931, č. 7, s. 10, 11. EVA: časopis moderní ţeny. I., 1928/1929, č. 12, s. 19.

30

K vodě si mohly ţeny obléci komplety plavek, ţivůtků s různě řešenými ramínky, dále komplety pláţových sukní a propínacích šatů, krátkých i dlouhých kalhot, které se daly kombinovat na bezpočet způsobů a moţností. Plavky postupem let dostávaly prádlový vzhled – v prsní části tvarovaný střih. Uţívaly se dokonce i plavky dvoudílné a nechyběly ani opalovací soupravy. Zhotovovaly z vlněného úpletu nebo koncem 30. let z lastexu (látka prošitá gumičkami). Po celá 30. léta byly i nadále v oblibě pláţová pyţama, která se někdy uţívala dokonce i jako večerní společenský oděv. Jako zimní sportovní oblečení a pro turistiku a výlety do přírody byla doporučována kalhotová sukně i dlouhé flanelové kalhoty. Objevila se novinka – tepláková souprava sloţená z dlouhých kalhot a podkasané bundy z vlněného trikotu, která byla vhodná při sportech v přírodě. Na tenis se stále nosily jednoduché bílé letní šaty, ale v průběhu 30. let ţeny začaly prosazovat dlouhé nebo krátké kalhoty.66 Přes toto přísné rozlišování specifických typů oděvů se v průběhu 30. let ozývalo nabádání ke střídmosti v oblékání. V době hospodářské krize byla střídmost ekonomickou nutností a v zámoţných vrstvách módou.67 Nabádání k šetrnosti se objevovalo jiţ v letech minulých. V časopisech byly vydávány např. návody jak přešít staré šaty na nové, nebo jak si vyrobit jednoduché šaty nové vlněné nebo pletené další.68 V zámoţných vrstvách společnosti se tato střídmost ve způsobu oblékání projevovala aţ snobským opovrhováním ke společenskému ceremoniálu. Zatímco v ostatních vrstvách tato střídmost a skromnost byla vyvolána spíše ekonomickými důvody neţ snobismem. Lidé byli nuceni počítat a šetřit. K tomu u nás stále platil rezervovaný postoj k dekorativnímu stylu oblékání a k samoúčelným módním přeměnám, který se vţil ve 20. letech. Za nejoceňovanější vlastnost oděvu se povaţovaly kvalita materiálu a střihu a módnost jen do té míry, aby ţena nebudila přílišnou pozornost. Z tohoto důvodu byl v ČSR velmi oceňován anglický styl odívání, který byl praktický a elegantní a nepodléhal častým a rychlým změnám.69 České ţeny nechtěly být nápadné, proto vybíraly z módy jen to nejstřízlivější a nejjednodušší. Preferovaly anglický kostým, jelikoţ nahrazoval řadu jiných a zbytečných obleku a i přes svou jednoduchost a vkusnost vítězil nad módními výstřelky.

66

EVA: časopis moderní ţeny. I., 1928/1929, č. 12, s. 19. UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 74. 68 Srov. blíţe. Modní revue. VII, 1927, č. 8, č. 10. 69 EVA: časopis moderní ţeny. I., 1928/1929, č. 10, s. 16, 21. 67

31

Ţena počátků 30. let měla mít štíhlou, pruţnou sportovní postavu, uţ ne vysloveně chlapeckou, ale přesto stále bez výrazných prsou, pasu a boků. Tuto ideální postavu pomáhalo vytvářet prádlo, které se skládalo z gumového podvazkového pásu, tvarované podprsenky nebo pruţného gumového korsetu, spojeného s krajkovou či hedvábnou podprsenkou, který zpevňoval tělo, aniţ by ho zároveň deformoval.70 Další součásti dámského prádla tvořily krátké zvonové kalhotky a kalhotové nebo sukňové kombiné.71 Výrazným znakem nové módy se stal tvar sukně. Sukně byla prodlouţená, přes boky úzká a pod boky se rozšiřující. Dalším charakteristickým znakem byl šikmý střih. Šaty střiţené šikmo splňovaly nejlépe poţadavky módní linie 30. let. Lehce obepínaly tělo a v měkkých záhybech splývaly dolů, kde tvořily přirozené mělké zvony. Šikmý střih se uplatňoval u večerních i denních šatů.72 Ve třicátých letech se střih malých večerních šatů a plesových toalet v zásadě nelišil. Plesové toalety měly charakteristický velký výstřih na zádech dosahující téměř k pasu a sukni sahající k zemi často prodlouţenou do krátké vlečky. Začátkem 30. let se objevily večerní šaty, které byly přestřiţeny a přepásány v pase nebo mírně nad pasem, s řasením v zadním dílu sukně. U malých večerních šatů se objevovaly bohaté a fantasticky řešené rukávy. Kombinace dvojího matriálu a barev se stala módní. Předzvěsti zásadních změn se objevily v referátech na podzim 1936. Začínala se preferovat silueta se štíhlým pasem a výraznými ňadry. Ve třicátých letech se v módě stále uplatňovaly praktické a elegantní komplety všech typů – šaty s pláštěm, šaty s kabátkem (kratším či tříčtvrtečním, s rovným nebo zvonovitě rozšířeným střihem ve tvaru paleta) nebo pelerinkou.73 Znovu se po deseti letech vrátila móda kazaků.74 V módě 30. let se ve všech podobách pro svou praktičnost vyuţívaly pleteniny jako vesty75 namísto kabátků, pulovry místo halenek do kostýmů, sportovní svetry, plavky, čepice, šály, rukavice, ponoţky a podkolenky k pumpkám, ale i celé šaty a kostýmy.

70

EVA: časopis moderní ţeny. III., 1931, č. 8, s. 13. EVA: časopis moderní ţeny. I., 1928/1929, č. 5, s. 14, 15. 72 UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 77. 73 EVA: časopis moderní ţeny. III., 1931, č. 20, s. 11 – 15. 74 EVA: časopis moderní ţeny. VI., 1934, č. 6, s. 7. EVA: časopis moderní ţeny. VI., č. 21, s. 20. 75 Srov. blíţe: EVA: časopis moderní ţeny. III., 1931, č. 22, s. 12. 71

32

Kostýmy se nadále šily anglické nebo francouzské s dekorativně řešeným kabátkem. Oblíbeným byl stále smokingový typ s dlouhými klopami se zapínáním na jeden knoflík. Pláště raných třicátých let pokračovaly v linii konce let dvacátých. Stále byly rovné, mírně přiléhavé, přední díly se překládaly přes sebe a zapínaly se na boku. Původní vysoké límce zdobené koţešinou se postupně zkracovaly, aţ leţely hladce na ramenou, nebo byly nahrazeny límcem ve tvaru šály.

1.3.7 Proměny módní linie 1937 – 1939 V dámském odívání tohoto období se odráţela předválečná situace v Evropě, tedy naivní optimismus a současně realistické přípravy na válku. Móda přinášela řadu praktických prvků předznamenávajících válečnou nouzi a styl vycházející z muţského oblečení. Ttaké se prosazoval nový ideál ţenské krásy, zaloţený na přirozené linii klenutého poprsí, útlého pasu a oblých boků, doplněné rovnými zády, širokými rameny a vzpřímenou hlavou. Spolu s tímto ideálem se vracely další znaky ţenského pojetí módy – dlouhé vlasy upravené do sloţitých účesů, kratší a širší sukně, řasení, volánky, fiší a samozřejmě pevný formující korset, který pomáhal vytvořit ideální postavu.76 Pláště se v tomto období šily kratší s širšími a rovnějšími rameny, měly rovné střihy, vzadu rozšířené záhyby nebo měly přiléhavý střih s jednořadovým nebo dvouřadovým zapínáním. Kostýmy se nosily v klasickém střihu. Rozlišovaly se zimní kostýmy, které byly vysoko uzavřeny, často se stojacím límečkem, zdobené koţešinovými aplikacemi i v celých plochách, k tomu se nosila kratší sukně úzká nebo rozšířená sklady, díly, nebo plizováním. V roce 1939 se sukně rozšiřovaly ještě více do zvonu. Letní kostýmy, většinou sportovního charakteru, se šily z prouţkovaných flanelů a vedle sukní se k nim navrhovaly kalhoty rovného střihu. Politická situace s sebou přinášela v oblasti módního oblečení úsporná opatření. Návrhy jako úsporná opatření se publikovaly např. v časopisu Eva, jako „praktické šaty ke všem účelům“ nebo kresby šatů kombinovaných z různých látek s nabídkou střihů k vlastnímu zhotovení. Vyuţívala se i moţnost přešívání starších šatů.

76

UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 91.

33

I ve společenském prostředí se začaly nosit krátké sukně. Pro malé večerní příleţitosti od 6 hodin večer do půlnoci se nosily večerní kostýmy s krátkou sukní.77 Velké večerní toalety zůstaly dlouhé a do zadního dílu se soustředilo více látky. Do módy přicházela dlouhá široká sukně z černého nebo tmavě modrého taftu a byla doplněna halenkou z krajky nebo organdy bílé či pastelové barvy. Tato sestava byla povaţovaná za nejpraktičtější řešení večerního oděvu.

1.3.8 Česká pánská móda Proměny se dotkly výrazně dámské módy a neminuly ani módu pánskou. Byla zde tendence vyrovnat se národům evropského západu. I u nás, stejně jako jinde ve světě, bylo charakteristickým znakem pánského oblečení typová jednotnost, a tím i demokratičnost. Řadoví občané i prezident nosili oděvy stejného střihu. Ovšem velký důraz byl kladen na kvalitu materiálů, dokonalost a pečlivost ušití. Dále musel oblek umoţňovat volný pohyb a měl splňovat i poţadavky estetické. I kdyţ by měl být oblek střihem i materiálem dokonalý, neměl však svými kvalitami nebo novotou působit nápadně. Neměl vznikat dojem, ţe majitel věnuje oblékání zvláštní pozornost. V ČSR do oblasti odívání zasahoval i náš první československý prezident T. G. Masaryk. Působil

klasickou

dokonalostí

formálních

oděvů,

ale

typickým

pro

jeho

svobodomyslnou osobnost se stal jeho nekonvenční jezdecký oblek. Pánská módní tvorba v Čechách byla výrazně orientovaná na Anglii, kde se vzorem pro muţe na celém světě stala nedbalá elegance - moderní, nekonvenční a současně vrcholně elegantní způsob oblékání - prince Waleského, anglického následníka trůnu. Přejímala se nejen elegantní forma večerních obleků, uvolněný a pohodlný sportovní styl denního oblečení, ale i jednotlivé typy oděvů i s jejich anglickými názvy.78 Po celé meziválečné období se uplatňovala přísná etiketa. Pro kaţdou příleţitost i denní dobu byl předepsán zvláštní typ obleku. Slavnostním oblekem pro večerní příleţitosti se opět stal frak. Smoking v ţádném případě návratem fraku neustupoval do pozadí.79 Po roce 1925 se doporučovala pro večerní společenský oděv jako módní barva tmavá námořnická modř. Společenská etiketa předepisovala pro oficiální a slavnostní příleţitosti konané ve dne ţaket a redingot (svatba, dostihy atd.). V našem 77

UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 94. Tamtéţ, s. 97. 79 Srov. blíţe: UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 101, 104. 78

34

prostředí byly tyto typy společenského obleku opomíjeny a nevhodně nahrazovány sakovým oblekem nebo smokingem. Jednou z příčin byla jistě nákladnost a malá vyuţitelnost těchto specifických obleků a za další byly oba dva typy svázány s úřednickou obřadností bývalého rakousko-uherského státu. Pro ostatní příleţitosti byl vhodný sakový oblek. Tradičně se šil z jedné látky a kolem roku 1925 s oblíbeným stal oblek kombinovaný. Kvůli poţadavkům etiky nebylo moţné ve společnosti odkládat sako, rozepínat límec, košili nebo vestu nebo dokonce chodit bez vesty, proto vznikl oblek bez podšívky, díky kterému bylo o něco snazší překonat ty nejparnější dny v létě. Naopak nejteplejší funkci svrchního oblečení pro pány plnil koţich. Koţich jest vlněný plášť s koţešinovou podšívkou a koţešinovým límcem. I koţichů existovalo několik typů: pro denní nošení určen koţich nad kolena, pro večerní nošení delší, pro sport kratší a na cestování určen koţich nejdelší délky. V roce 1924 se nejmódnějším typem zimníku stal jednořadový plášť z tmavé, nejlépe černé látky. Na jaře muţi vyměnili koţich nebo zimník za raglán šitý ze světlé polosilné látky, který se nosil na procházku i na cesty a umoţňoval pro svůj volný střih pohodlný a ničím neomezovaný pohyb. Muţi také mohli sáhnout po méně teplém převlečníku ušitého většinou ze světle hnědého nebo světle šedého koverkotu nebo shetlandu.80 V průběhu 20. let se objevovaly další varianty pánských plášťů vesměs s anglickými názvy, jako byly např.: svrchník k návštěvám „chesterfield“, dvouřadový svrchník „polo-coat“, dvouřadový raglán „guard-coat“ nebo „trench-coat“ určený do chladného a sychravého počasí. Moderní ţivotní styl se všeobecnou oblibou sportu vytvářel ve 30. letech ideál muţe vysoké atletické postavy se širokými rameny a štíhlým pasem. Tento vzor s sebou přinášel volnější pohodlný styl pánského dívání, polopřiléhavého střihu, se širokými rovnými rameny a upnutými boky. Kalhoty byly volné, s několika sklady v pase, dole opatřené manţetami. Stejně jako v dámském odívání se ve 30. letech prodlouţily všechny součásti oděvu, i v pánské módě se nosily delší saka a delší kalhoty, které se zalamovaly na střevících. Delší se šily i krovky fraku, dosahující pod kolena, i všechny druhy plášťů.81

80

Srov. blíţe: UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 106. 81 UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996, s. 107.

35

2. Didaktika a metodika 2.1 Formy, metody a prostředky navrženého projektu Výchovně vzdělávací proces probíhá za určitých vnitřních a vnějších podmínek. Při jeho realizace je zapotřebí zvolit nejvhodnější vyučovací formy, metody a prostředky. Hlavním kritériem k základnímu utřídění vyučovacích forem je specifičnost didaktické interakce dané charakterem spolupráce mezi učitelem a různě početnou skupinou ţáků. Podle toho rozeznáváme formy tzv. hromadného, skupinového případně individuálního zaměření výuky. V navrhované modelové hodině vyuţiji hromadné vyučování, coţ je frontální spolupráce pedagoga s celou třídou. Vyučovací formu lze definovat jako organizační zabezpečení výchovně vzdělávacího procesu či organizační formu výuky. Vyučovací formy tedy zpravidla chápeme jako organizační uspořádání vnějších podmínek. Za pouţití adekvátních vyučovacích metod a vyučovacích prostředků se jimi realizují cíle výuky.82 Vyučovací formy lze rozdělit do dvou základních skupin – na vyučovací formy uplatňované při výuce ve třídě a na vyučovací formy uplatňované mimo třídu. Vyučovací hodina je základní vyučovací formou, představuje časově, obsahově i personálně vymezenou elementární jednotku třídně hodinového systému. V jejím průběhu učitel spolupracuje s určitým kolektivem ţáků se záměrem naplnění předem stanoveného programu výuky, vyjádřeného jeho výchovně vzdělávacím cílem.83 Rozeznáváme vyučovací hodinu k prezentaci nového učiva (osvojování nových poznatků, utváření schopností a dovedností), hodinu procvičování (fixace získaných vědomostí, schopností a dovedností), hodinu opakování (systematizace a aplikace získaných poznatků), hodinu kontroly, hodnocení a klasifikace. V hodině dějepisu rozeznáváme tři strukturální části – úvodní, hlavní a závěrečná. Do úvodní části spadá fáze organizace, opakování nebo zkoušení a motivace. K expozici obsahu hodiny a jeho zobecnění dochází v hlavní fázi hodiny. V závěrečné fázi je typická fixace probraného učiva, zápis, zadání domácího úkolu a ukončení hodiny. Činnosti učitele a ţáků v jednotlivých hodinách mohou mít různou povahu.

82 83

JULÍNKEK, S. Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, s. 150. Tamtéţ, s. 150.

36

Uvedený typ vyučovací hodiny je často kritizován díky jeho stereotypnímu dodrţování někdy provázené neţádoucím rutinním přístupem učitele (šablonovitost, absence tvůrčí aktivity ţáků atd.). Tento případný neţádoucí dopad by měl pedagog eliminovat

hledáním

účinných

aktivizačních

metod

a uplatňováním

nových

metodických postupů, kterými v podstatě naruší v pozitivním smyslu tradiční struktury vyučovací hodiny. Výuková

metoda

je

nejadekvátnějším

nástrojem

učitelovy

vzdělávací

kompetence, neboť zprostředkovává a zajišťuje dosaţení edukačních cílů. Nepůsobí izolovaně, jelikoţ je součástí komplexu četných činitelů podmiňujících a ovlivňujících průběh výuky. Úkolem a posláním vyučovací metody je upravovat osobnost ţáka v oblasti vědomostní, dovednostní a hodnotových postojů. Současný trend usiluje v oblasti vyučovacích metod o takové metody, které odstraní pasivitu a povedou k celkovému zaktivizování práce ţáka ve výuce, k nahrazení převáţně encyklopedicky pojatého výkladu učiva spojeného často s neefektivním paměťovým učením a následném memorování, k efektivnímu vyuţívání moderních vyučovacích forem a prostředků a také k přibliţování dějepisných vyučovacích metod heuristickým technikám práce historika. Z hlediska myšlenkových operací bude v navrhované modelové hodině pouţit deduktivní i induktivní postup výuky. V úvodní části hodiny bude realizována metoda brainstormingu a metoda motivační demonstrace (pouţití obrazu). Brainstorming v doslovném překladu znamená „bouři mozku“ nebo „útok“ na mozek, resp. na myšlení.84 Jedná se o metodu podněcování skupin k tvůrčímu myšlení, k vytvoření nápadů v krátkém čase. Brainstorming má jasně daná pravidla – nepřípustnost kritiky, volnost v produkci nápadů, vyprodukování co nejvíce nápadů, zaspání kaţdého nápadu, inspirace jiţ vyprodukovanými návrhy k vytvoření nových nápadů. V hlavní části hodiny bude vyuţito metod expozičních (metody podání učiva). Tyto metody lze rozdělit na metody přímého přenosu poznatků pomocí slovní komunikace, kam se řadí monologické metody (různé formy výkladu jako vysvětlování, popis, vyprávění, přednáška) a slovní dialogické metody (řízený rozhovor diskusní nebo heuristický, seminární metoda, beseda).

84

MAŇÁK, J. – ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003, s. 164.

37

Popis je zaměřen především k intelektu ţáka a řídí jeho smyslovou i pojmovou analýzu, syntézu i komparaci. Při popisu je důleţité dbát na jeho správnou logickou stavbu (od hlavních znaků k podruţnějším a doplňujícím). Popis je základem pro další logické postupy, např. komparaci, analýzu apod. Při vysvětlování dochází k vyjasňování vztahů mezi jednotlivými historickými fakty a jde o přechod od dílčích k stále obecnějším závěrům a jejich zdůvodnění. Vysvětlování nemusí mít charakter souvislého výkladu, neboť předkládání problémů a jejich řešení společně se ţáky se často spojuje s metodou rozhovoru, aktivizující myšlenkovou činnost ţáků.85 Podstatou metody rozhovoru je systém vhodně volených otázek, které klade učitel ţákům tak, aby se vlastní myšlenkovou činností na základě jiţ osvojených vědomostí, intelektuálních a praktických dovedností získávali a osvojovali nové poznatky. V průběhu rozhovoru se pouţívají různé druhy otázek (např. úsudkové a problémové – „jak a proč“). Dějepis klade vysoké poţadavky na ţákovu představivost, z tohoto důvodu je důleţité ve výuce uplatňovat didaktický princip názornosti. Významné zastoupení ve výuce dějepisu zaujímají proto metody demonstrační (např. demonstrace historického obrazu, fotografie, map, grafů, filmu a dalších) a také metody samostatných činností ţáků. Názorné vyučování je realizováno za pouţití nejrůznějších druhů vyučovacích prostředků. Prostředek je v obecné rovině uţívaný termín pro označení nejrozmanitějších hmotných i nehmotných projevů lidské činnosti, které vyuţíváme jako nástroje k dosaţení zamýšleného cíle (ve výchovně vzdělávacím procesu např. s cílem usnadnit osvojovací procesy ţáků). Pouţíváním didaktických prostředků se totiţ nahrazuje absence zkušeností ţáka s probíranou látkou. Pouţíváním výukových prostředků si ţáci utvářejí konkrétní historické představy, rozvíjejí své dovednosti, které jim dále umoţňují vyvozovat informace z těchto prostředků o historickém dění. Podle zdroje smyslového vnímání se ve výuce lze pomůcky rozdělit na slovní, textové, obrazové, zvukové, audiovizuální a hmotné. V navrhované modelové hodině ţáci budou pracovat s písemným pramenem – dobovým časopisem, obrazovými médii a hraným filmem. Textové prameny mohou být vyuţity k motivaci, pro ilustraci a k prohloubení vědomostí. Práce s textem by se neměla omezovat jen na pouhé čtení a následné

85

JULÍNKEK, S. Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, s. 150.

38

interpretování. Spíše by se měla zaměřit na vlastní vyhledávání informací v textu, porozumění textu a zamýšlení se nad textem, jehoţ součástí je i kritika, interpretace a hodnocení. Při práci s historickými písemnými prameny by se mělo postupovat od analýzy (formální znaky a obsah), hodnocení, k začlenění do historického kontextu. Obrazové pomůcky mají ilustrativní charakter a zároveň by měly slouţit jako zdroj informací. Souborem zvolených otázek dochází k systematickému rozvíjení kompetencí ţáků pozorovat, vnímat, analyzovat a interpretovat obrazovou pomůcku. Metoda hraní rolí spolu s dramatickou hrou jsou velmi efektivními nástroji umoţňujícími jak hlubší porozumění učivu, tak rozvoj sociálních dovedností.86 V metodě hraní rolí jde o pouhé zobrazení určité situace, o scénku. Ţáci se při této činnosti vţívají do role jiné osoby a řeší nějaký problém nebo přehrávají určitou situaci. Existují tři stupně inscenace: strukturovaná, nestrukturovaná a mnohostranná. Při nestrukturované inscenaci účastníci a aktéři znají pouze popis výchozí situace a inscenace se rozvíjí podle jejich individuálních strategií.87 Není zde detailně zpracovaný scénář a aktivita nepotřebuje dlouhou přípravu nebo nácvik, proto vyţaduje k realizaci málo času (asi 5 minut). Film je povaţován za historický pramen, ale to, o čem vypovídá, závisí na filmovém ţánru. Hraný historický film a hraný film má pozitiva i negativa. K pozitivům patří to, ţe pokud jsou pouţity vhodně zvolené sekvence filmu, umoţňují ţákovi spojit konkrétní historický pojem s prezentovaným historickým obsahem. Učitel tak má moţnost přiblíţit svým ţákům jiţ neexistující svět. Díky velkým finančním částkám, které vydává filmový průmysl na tvorbu, filmaři zachycují a mohou zachytit atmosféru doby i kulturu. Kostýmy a šperky přibliţují ţákům tehdejší módu, kulisy domů objekty, kde lidé ţili atd. I tento fakt by měl sehrávat svou důleţitost při výběru vhodných sekvencí, učiteli se tak dostává moţnosti prostřednictvím filmu demonstrovat kulturu a kaţdodennost určitého historického období. Další výhodou je zvýšení aktivity, motivace a zájmu ţáků o probíranou látku formou moderní a netradiční prezentace. K negativům uţití filmu ve výuce patří např. to, ţe film můţe ukázat jen výřez skutečnosti a tento výřez je podán vţdy z určité perspektivy. Divákům je pak zprostředkovávaná realita ovlivněná reţisérem, spisovatelem, scénáristou, případně

86

PASCH, M. – GARDNER, T. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Jak pracovat s kurikulem. Praha: Portál, 1998, s. 243. 87 KALHOUS, Z. – OBST, O. a kol. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002, s. 325.

39

můţe být film ovlivněn funkcí ideologickou a osvětovou, kterou v době svého vzniku přijímá. Proto je nutné všechny filmy podrobit kritice. Pouţití hraného filmu je moţné ve všech fázích vyučovací hodiny. Je vhodné s ním pracovat jednak k prezentaci nového učiva, jednak k upevňování nabytých vědomostí. Film slouţí mimo jiné např. k ilustraci, ke shrnutí, k motivaci apod. Při tvorbě videopomůcky učitel vybere z filmu poţadované sekvence a vytvoří poţadovanou formu záznamu. Je důleţité brát na zřetel text učebnice, ta je pro ţáka základním zdrojem informací při studiu. Proto je ţádoucí, co nejuţší sepětí obrazového materiálu s textem učebnice. Práce s videem nebo DVD přehrávačem umoţňuje zastavení obrazu, přehrání zpět, přehrání dopředu, přiblíţení detailu, zpomalení, zrychlení nebo opětovné puštění záběru, takţe učitel má moţnost s pomůckou pracovat dle potřeb ţáků a svých záměrů.

2.2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) Při navrhování souboru implementací byl respektován Rámcový vzdělávací program s cílem kvalitnějšího rozvoje klíčových kompetencí a očekávaných výstupů. Rámcový vzdělávací program (RVP) přináší novou koncepci výchovy a vzdělávání v České republice. Přichází s tendencemi, které určují českému školství nový směr. Jsou zde definovány potřeby změn v přístupu k výchově a vzdělávání, stejně tak jako v přístupu k ţákům, pedagogickým pracovníkům i k vedení jednotlivých škol. RVP ZV vymezuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním vzdělávání ţáků. Dále specifikuje úroveň klíčových kompetencí, kterých by měli ţáci dosáhnout po dokončení základního vzdělávání. Během základního vzdělávání se za prioritní povaţují kompetence k učení, k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální, kompetence občanské a pracovní. Dalším z principů je podpora komplexního přístupu k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně moţnosti jeho propojování. Předpokládá se volba různých vzdělávacích postupů a forem výuky, vyuţití širokého spektra metod a podpůrných opatření s ohledem na individuální potřeby ţáků. V RVP je definováno devět vzdělávacích oblastí, které mohou být naplněny více vzdělávacími obory. Kromě těchto oblastí obsahuje RVP i tzv. průřezová témata, která odráţejí aktuální problémy současného světa. Tvoří povinnou součást základního

40

vzdělávání. Tato témata se podílejí na rozvoji osobnosti ţáka především v oblasti postojů a hodnot. Tematické okruhy průřezových témat zdůrazňují interdisciplinární vztahy vzdělávacích oblastí, na jejich základě umoţňují propojení vzdělávacích obsahů a oborů. V průběhu základního vzdělání je škola odpovědná za realizaci všech průřezových témat, jejíţ způsob je stanoven školním vzdělávacím programem. Průřezová témata lze vyuţít jako integrativní součást vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu.88 Podmínkou jejich funkčnosti je propojenost s obsahem vzdělání vyučovacích předmětů, školních a mimoškolních činností. Pro základní vzdělání jsou vymezena tato témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální a Mediální výchova. Téma historie módy v meziválečném Československu svým obsahem přispívá k realizaci např. Výchovy demokratického občana, Výchovy k myšlení v evropských a globálních souvislostech, téţ Osobnostní a sociální výchovy. Povahou didaktického prostředku hraného filmu a dobového časopisu jako médií, které prezentují skutečnost z určitého úhlu pohledu nebo s určitým zkreslením, tak přispívá k realizaci tématu Mediální výchova.

2.3 Pedagogický výzkum Výzkum je systematický způsob řešení problémů, prostřednictvím něhoţ se rozšiřují hranice vědomostí lidstva.89 Výzkum můţe potvrdit či vyvrátit dosavadní poznatky, anebo se pomocí něho získávají poznatky nové. Pedagogický výzkum je zaměřen na zkoumání edukační reality, a proto existují různé druhy a různé funkce pedagogického výzkumu. Klade si za cíle přinášet co nejširší uţitek pro pedagogickou praxi.

Součástí činnosti učitele dějepisu by také měla být práce teoretická, případně experimentálně výzkumná či vědecká. Pedagogický výzkum umoţní pedagogovi získat pravdivý obraz o úrovni i kvalitě osvojovaných vědomostí, a tím o skutečném stavu

88

Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy [online]. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (docx). [cit. 2015-2-2]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladnivzdelavani/upraveny-ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani, s. 104. 89 GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000, s. 11.

41

výuky. Cílem je nalézat optimální postupy jako projevy racionálně řízeného výchovně vzdělávacího procesu, které vedou ke zvýšení jeho efektivity. V průběhu pedagogického výzkumu se uplatňují různé druhy výzkumných metod a technik. Empirické (výzkumné) metody, které se pouţívají převáţně k evaluaci výuky a k určení optimálních metod, forem a prostředků, vycházejí z objektivních nebo subjektivních zdrojů. Mezi objektivní (předmětem jsou objektivně existující jevy) se řadí pozorování, testování, experimentování. Mezi subjektivní metody (předmětem jsou subjektivní zdroje) se zahrnuje rozhovor, dotazník a anketa. V pedagogickém výzkumu je experiment metodou systematického ověřování hypotéz.90 Experimentem zkoumáme didaktické jevy v určitých, uměle navozených podmínkách, abychom je mohli lépe pozorovat.91 Takovýto experiment můţe pedagog provádět jak ve skupině, tak individuálně. Pedagogický experiment se nejčastěji vyuţívá jako stěţejní metoda pedagogického výzkumu. Průběh experimentu se dělí do čtyř základních etap: a) příprava, b) prezentace, c) zpracování a vyhodnocení dosaţených výsledků, d) intepretace. V přípravné fázi se výzkumník zaměřuje na činnost heuristického charakteru, která směřuje ke zpracování výzkumného projektu jako výchozího materiálu pro další fáze. Výzkumník si stanoví výzkumný problém, v němţ přesně formuluje, co chce zkoumat, ujasní cíle a úkoly výzkumu a konstruuje hypotézu. Dále si zajistí organizaci výzkumu, kde stanoví i koho chce zkoumat, kdy a v jakých situacích ho chce zkoumat. Výzkumný projekt musí také obsahovat stanovení náplně (obsahu) experimentované výuky a v neposlední řadě si výzkumník musí promyslet, jak popř. čím bude na výzkumnou otázku odpovídat. Dále pak si musí vybrat vhodnou metodu či metody a výzkumný nástroj.92 V našem případě výzkumným nástrojem bude didaktický test, jehoţ podoba a způsob vyhodnocení je také třeba promyslet. Ve fázi prezentace se v první části uskuteční experimentálně řízená výuka. Výuka probíhá zpravidla ve dvou skupinách paralelních tříd, kde jedna (A) tvoří skupinu experimentální a druhá (B) je v postavení skupiny kontrolní. Při výuce ve skupině A jsou uplatňovány experimentální postupy a v skupině B probíhá výuka klasickým způsobem. V druhé části prezentace jsou dosaţené výsledky experimentu ověřovány didaktickým testem.

90

PRŮCHA, J. Pedagogický výzkum. Uvedení do teorie a praxe. Praha: Karolinum, 1995, s. 40 JULÍNKEK, S. Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 66. 92 GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000, s. 13. 91

42

V etapě zpracování a vyhodnocení výsledků jsou získané údaje sumarizovány a zpracovány specifickými metodami, především náročnými metodami matematické statistiky (metody kvantitativní a kvalitativní analýzy).93 Ve fázi intepretace dochází ke zevšeobecňování dosaţených výsledků, které vedou ke stanovení závěrů, obecně vyuţitelných při jejich aplikaci v dějepisném výchovně vzdělávacím procesu. Důleţitou výzkumnou metodou, jak je jiţ zmíněno výše, pedagogického experimentu je didaktický test, pomocí něhoţ zjišťujeme úroveň osvojení učební látky. Testy plní při vyučování dvě základní funkce - funkci diagnostickou nebo kontrolní. Didaktické testy lze roztřídit do dvou základních skupin: a) testy standardizované (normalizované, formální), které jsou sestavovány odborníky a jsou ověřené; b) testy nestandardizované (informační), které mohou být sestavovány i pedagogy a slouţí zejména k ověřování pochopení či ke zvládnutí probraného učiva. Výhodou standardizovaného testu je oproštění výzkumníka od poměrně náročné tvorby testu, a tak můţe svoji pozornost zaměřit/obrátit pouze na organizaci jeho prezentace a vyhodnocování podle daných pokynů. U nestandardizovaného testu je nutná konstrukce testu a promyšlený systém jeho bodového hodnocení i převodový klíč k provedení klasifikace. Při formulaci kontrolních otázek lze vyuţít formy: a) doplňovací, b) správnosti a nesprávnosti, c) několikeré volby, d) vzájemných vztahů a e) roztřiďovací. Součtem jednotlivých otázek s různým počtem bodů získáme tzv. maximální skóre. Klasifikační stupnici stanovíme podle výše maximálního skóre. Ze zkušeností se povaţuje padesátiprocentní bodový zisk za hraniční hodnocení prospěchu. Hranici neprospěchu lze měnit. V případě obtíţného testu ji lze posunout směrem k 0 % a v případě snadnějšího testu směrem ke 100 %.

93

JULÍNKEK, S. Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 68.

43

II. PRAKTICKÁ ČÁST 1. Návrh projektu94 1.1 Návrh modelových vyučovacích hodin v kontextu ověřovacího výzkumu Návrh projektu se uskuteční jako implementace daného tématu do výuky dějepisu. Výuka bude realizována ve dvou vyučovacích hodinách, přičemţ v následující hodině bude ţákům zadán písemný didaktický test. Samotný návrh modelových vyučovacích hodin slouţí k účelu motivace dívek devátého ročníku ve výuce dějepisu vzhledem k náplni obsahu dějepisného učiva tohoto ročníku, jeţ se zaměřuje především na politické, hospodářské a vojenské dějiny, a také k ověření účinnosti pouţitých metod v dějepisném vyučování. Při zařazení tématu do výuky je samozřejmě brán zřetel na RVP ZV. Téma módy v meziválečném Československu odpovídá očekávanému výstupu: ţák zhodnotí postavení Československa v evropských souvislostech a jeho vnitřní, sociální, politické, hospodářské a kulturní prostředí, kam spadá učivo: vznik Československa, jeho hospodářsko-politický vývoj, sociální a národnostní problémy. RVP také zmiňuje klíčové kompetence, coţ je soubor vědomostí, schopností, dovedností, postojů a hodnot, které si má ţák během základní školy osvojit. V případě zvoleného tématu módy pomocí navrţených modelových hodin by ţáci měli rozvíjet kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, občanské,

sociální a personální. V rámci

interdisciplinárních vazeb se téma módy dá vyuţít např. ve výtvarné výchově, kde by ţáci mohli navrhovat své vlastní modely nebo navštívit textilní muzeum, v českém jazyce a literatuře by mohli získat znalosti o prvorepublikové literatuře nebo ve slohu by se ţáci mohli zamýšlet nad tématem módy (co to je, jaká je, jakou plní funkci a jakou má důleţitost ve společnosti). V občanské výchově by téma módy mohlo vyvolat diskusi na téma etikety odívání dnes a v minulosti nebo na téma postavení ţen a muţů, jejich práva a povinnosti. Uplatnění mezipředmětových vztahů v chemii vybízí ke studiu různých surovin a postupů na výrobu vláken a látek a v přírodopise lze získat téţ znalosti rostlin a ţivočichů na výrobu oděvů. Vzhledem k tomu, ţe součástí návrhu implementací je téţ ověřovací výzkum, povaţovala jsem za účelné podřídit tomuto členění strukturu kapitoly.

94

V případě potřeby metodického komentáře je tento včleněn do textu kapitoly formou kurzívy.

44

1.1.1 A – experimentální výuka Výuka v experimentální skupině proběhne frontálně. Stěţejními výukovými metodami v hodině budou výukový rozhovor, vysvětlování. V hodině budou ţáci dále popisovat a analyzovat obrázky, pracovat s textovým pramenem, vyzkouší si aktivitu hraní rolí a práci s hraným filmem. V průběhu hodiny bude pouţita powerpointová prezentace, v níţ se budou nacházet obrázkové pomůcky a osnova probírané látky. Ţáci v hodině obdrţí vytištěný podpůrný edukativní materiál učiva. Je poměrně dlouhý, ale je to z toho důvodu, aby se ţáci měli o co opřít, neboť tématu módy se učebnice dějepisu věnují málo. Edukativní podpůrný materiál k tématu je totoţný pro obě skupiny. Předkládám přípravy pro vyučovací hodiny skupiny, jeţ bude s učivem seznámena experimentálním postupem s vyuţitím různých výukových metod (práce s písemným pramenem, hraným filmem, metoda hraní rolí). Pro přehlednost uvádím výukové cíle, pomůcky, metody a formy s vyuţitím standardního formuláře, který zpracovává přípravu učitele na vyučování.

STRUKTURA PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINU – EXPERIMENTÁLNÍ VÝUKA Vyučující: Bc. Lenka Klimešová Tematický okruh – téma: Historie módy: meziválečné Československo (část první) Třída: IX. Časová dotace: 1 hod. Průřezová témata: Mediální výchova, Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Mezipředmětové vztahy: občanská výchova, český jazyk a literatura, výtvarná výchova, zeměpis, chemie, přírodopis Cíle vyučovací hodiny: -

očekávané výstupy RVP: zhodnotí postavení Československa v evropských souvislostech a jeho vnitřní, sociální, politické, hospodářské a kulturní prostředí

-

klíčové

kompetence:

k učení,

k řešení

a personální, občanské

45

problémů,

komunikativní,

sociální

Obsah: -

učivo: vznik Československa, jeho hospodářsko-politický vývoj,

sociální

a národnostní problémy -

pojmy opěrné (ţák je zná, měl by je znát): první světová válka 1914-1918, zánik R-U, vznik Československa 1918, získání volebního práva pro ţeny v ČSR

-

pojmy nové (souvisí s obsahem učiva): definice módy, dekoltování, emancipace, estetický ideál krásy, modelové a zakázkové domy

Výukové metody: výukový rozhovor, vysvětlování, dedukce, indukce, hraní rolí, popis a analýza obrazových médií Organizační formy výuky: frontální výuka Učební pomůcky, didaktická technika: vytištěný podpůrný edukativní materiál, powerpointová prezentace, vytištěná aktivita – hraní rolí

PRŮBĚH VYUČOVÁCÍ HODINY – ROZPRACOVÁNÍ SCÉNÁŘE Část Úvodní

Činnosti vedoucí k naplnění výukových cílů Organizace – zápis do třídní knihy

Forma, metoda

Fáze

čas

Organizač ní

2

Seznámení se s cílem a tématem následujících dvou vyučovacích hodin: Historie módy: meziválečné Československo. Učitel napíše téma na tabuli. Seznámení se s metodou brainstormingu Co je móda? (učitel zapisuje nápady ţáků) Základní

brainstorm Motivační ing

Snaha o nalezení definice módy ţáky Pojem mode. Popřípadě uvedení moţných definic módy.

Frontální Expoziční výuka, výukový rozhovor, vysvětlová ní Obecné tendence ve Výukový společnosti a v módě po první rozhovor, světové válce popis a - popis a srovnání obrázků analýza č. 1 obrázků, 46

Pomůcky, technika.

2

Tabule

2

Tabule

20

Powepoint ová prezentace

Obrázky č. 1

Z jakého důvodu byl kladen důraz na mladou generaci? Jací jste a chcete být? Myslíte si, ţe změny a proměny byly nejvíce viditelné na oděvech ţen nebo muţů? Znáte nějaké tehdejší centrum módy? Prostřednictvím čeho mohla móda vstupovat do širšího podvědomí společnosti? Čím jste ovlivňováni nyní vy?

Historie módy: meziválečné Československo 1) Československá ţena mezi dvěma válkami – charakteristika (práva a postavení ţen) Jaké měly ţeny postavení před válkou? Co mohly dělat? Jak ovlivnila válka ţivoty ţen v jejím průběhu? Co můţe nyní dělat po získání volebního práva? Co můţete dělat vy dnes? 2) Česká móda: její tvůrci a výrobci: orientace, cíle, kdo a kde vytvářel módu: Před vznikem Československa jsme byli součástí (doplní R-U), s hlavním městem (Vídeň), tudíţ české módě udávala kurs – Vídeň. Víte uţ, ţe centrem světové módy se po první světové válce stala (uvedou město Paříţ) a se zánikem R-U z toho vyplývá, ţe se česká móda orientovala kam? (odpoví na západ – FR a AN) Kdo tedy vytvářel česko módu? Co vše si oblékáte a jaké nosíte doplňky? Modelový dům Rosenbaum, Modelový dům Hana Podolská Jak se pracovalo v salonu paní Podolské? (zadání úkolu

vysvětlová ní

Výukový rozhovor, vysvětlová ní

Hraní rolí

47

3-5

Vytištěná aktivita

2 skupinkám k přípravě na 35 min a k následnému předvedení) Mezitím s celou třídou opakování probrané látky.

Závěr

Skupinky předvádějí svou přípravu scénky. Shrnutí učiva Rozdání vytištěného zápisu Na závěr probíhá reflexe hodiny (co se ţákům líbilo, co nelíbilo. Co jim šlo a co nešlo.)

hraní rolí

Opakovací výukový rozhovor Hraní rolí

Fixační

5

4-5 4

Vytištěný edukativní materiál

Metodický komentář: V případě potřeby jsou v uvedených materiálech uvedeny správné, vzorové či doporučené odpovědi. V navrţených pracovních listech byla vyuţita obrazová média, hraný film, písemný pramen, které jsem čerpala z literatury a pramenů uvedených v závěru práce. Jako další zdroj poslouţil webový vyhledávač google.com. Uvedené návrhy lze ve výuce vyuţít např. jako pracovní listy pro ţáky.

Návrh pracovního listu č. 1: Popis, analýza a srovnání vybraných obrazových médií Obrázky č. 1 A)

48

B)

Popište (obr. č. 1 –A, B): 1) siluety ţen na obrázku A a B. (úzký pas - korzet x rovná silueta) 2) míru odhalení 3) délku sukně (aţ na zem x zkrácení sukní aţ ke kolenům) 4) mnoţství spotřebované látky 5) módní doplňky (klobouky, slunečníky, vějíře x klobouky či bez nich) 6) délku vlasů. (dlouhé vlasy, sloţité účesy x zkrácení vlasů) 7) Jaká je tedy móda po první světové válce? (Nová, uvolněnější, odváţnější, dekoltování oblečení atd.)

Aktivita – hraní rolí Jak se pracovalo v salonu paní Podolské? -

2 skupinky po 4 ţácích sehrají scénku dle vlastního mínění podle scénáře Jak se pracovalo v salonu paní Podolské:

ROLE: •

Zákaznice

•

Prodavačka

•

Střihačka/střihač

•

Paní Podolská 49

Jak se pracovalo v salonu paní Podolské? -

Přicházející zákaznice se ujala prodavačka, zjistila, co dáma potřebuje, a nechala přinést látky k výběru.

-

V přijímací místnosti byly vystaveny kresby, vţdy z kolekce, která byla předváděna na poslední přehlídce.

-

Zákaznice si vybrala, prokonzultovala svůj návrh s prodavačkou, která poté pozvala střihačku.

-

Střihačka přizpůsobila vybraný model přání zákaznice a zhotovila pro ni během krátké chvíle čtyři aţ šest speciálních návrhů.

-

U zkoušky vţdy bývala prodavačka i střihačka a téměř vţdy se ukázala paní Podolská, která se znala s většinou zákaznic a jejich návštěvu povaţovala za společenskou záleţitost.

STRUKTURA PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINU – EXPERIMENTÁLNÍ VÝUKA Vyučující: Bc. Lenka Klimešová Tematický okruh – téma: Historie módy: meziválečné Československo (část druhá) Třída: IX. Časová dotace: 1 hod. Průřezová témata: Mediální výchova, Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Mezipředmětové vztahy: občanská výchova, český jazyk a literatura, výtvarná výchova, zeměpis, chemie, přírodopis Cíle vyučovací hodiny: -

očekávané výstupy RVP: zhodnotí postavení Československa v evropských souvislostech a jeho vnitřní, sociální, politické, hospodářské a kulturní prostředí

-

klíčové

kompetence:

k učení,

k řešení

problémů,

komunikativní,

sociální

učivo: vznik Československa, jeho hospodářsko-politický vývoj,

sociální

a personální, občanské Obsah: -

a národnostní problémy -

pojmy opěrné (ţák je zná, měl by je znát): existence první republiky, emancipace, hospodářská situace 20. a 30. léta – rok 1929, modelové a zakázkové domy 50

-

pojmy nové (souvisí s obsahem učiva): módní časopisy, módní linie, silueta, kostýmy, komplety,…

Výukové metody: výukový rozhovor, vysvětlování, dedukce, indukce, samostatná práce s vyuţitím historického pramene, práce s hraným filmem Organizační formy výuky: frontální výuka, samostatná práce Učební pomůcky, didaktická technika: vytištěný edukativní materiál, powerpointová prezentace, textový pramen, pracovní list, hraný film,

PRŮBĚH VYUČOVÁCÍ HODINY – ROZPRACOVÁNÍ SCÉNÁŘE Část Úvodní

Základní

Činnosti vedoucí k naplnění výukových cílů Organizace – zápis do třídní knihy

Forma, metoda

Opakování probrané látky z minulé hodiny. Učitel pokládá otázky a ţáci se hlásí a odpovídají. Pojmy jsou zapisovány učitelem na tabuli.

Výukový rozhovor

Seznámení s cílem a tématem hodiny: pokračování v Historii módy: meziválečné Československo Vznikala móda jenom v modelových domech? 3) Mimo-módní zdroje českého Frontální návrhářství (Milena Jesenská, výuka, Boţena Horneková) vysvětlo vání, 4) Módní časopisy výukový Znáte nějaké prvorepublikové rozhovor časopisy? 5) Proměny módní linie 1918 – 1924 - Vyţádala si změna vrchního oblečení i změnu spodního prádla? Jak? Co se nosilo dříve? 6) Proměny módní linie 1925 – 1928

Popis a analýza obrazový ch médií

7) Proměny módní linie 1929 –

Samostat 51

Fáze

čas

Organizač ní

2

pomůcky, technika.

Opakovací 5

Tabule

Motivační

1-2

Tabule

Expoziční

20

PP prezentace

textový

Závěr

1936 - ţákům je zadána samostatná práce s historickým písemným pramenem, mají vypracovat prvních 8 otázek, pak by proběhla společná kontrola a diskuse, zbytek úkolů mají vypracovat za domácí úkol 8) Proměny módní linie 1937 – 1939 9) Česká pánská móda

ná práce

Film Kristián

Výukový rozhovor opaková ní

Shrnutí učiva Rozdání zápisu Na závěr probíhá reflexe hodiny (co se ţákům líbilo, co nelíbilo. Co jim šlo a co nešlo.)

pramen, pracovní list

Fixační

2 otázky

Návrh pracovního listu č. 2: Popis, analýza a srovnání vybraných obrazových pomůcek 5) Proměny módní linie 1918 – 1924 Obrázky č. 2 A) 1918 – 1919

Práce s hraným filmem, pracovní list s otázkami

B) 1921

52

vytištěný edukativní materiál

C)

Popište (obr. č. 2: A, B, C): 1) délku sukní (kam sahaly - obr. A a B) (sahaly do půli lýtek či nad kotníky) 2) siluetu ţeny (A= soudkovitá silueta, B = rovný střih) 3) Kde je naznačen pas ţeny? (A – mírně na přirozeným pasem, B – pas se přesunul na boky) 4) Vyţádala si změna vrchního oblečení i změnu spodního prádla? Co se nosilo dříve? Jak díky tomu vypadalo tělo ţen a jaké to mělo následky? (Ano, vyţádala se i změna spodního prádla. Nebyly zapotřebí ţádné korzety díky volnému a nepřiléhavému typu oblečení, které tak dříve deformovaly tělo ţeny a způsobovaly zdravotní potíţe a rizika.) 53

6) Proměny módní linie 1925 – 1928 Obrázky č. 3 Otázky: 1) Kam dosahovala délka sukně a jaký měla tvar? (sukně úzké a krátké pod kolena)

7) Proměny módní linie 1929 – 1936 Obrázky č. 4

54

Otázky: 1) Kam dosahovala délka sukně? (návrat dlouhých sukní) 2) Jaký byl tvar sukně? (prodlouţená, přes boky úzká a pod boky se rozšiřující a objevoval se šikmý střih) 3) V tomto období svět postihla hospodářská krize. Myslíte si, ţe tato událost ovlivnila svět módy? Jak? Jaká mohla vznikat opatření? Jaký byl anglický styl odívání? (Ano, ovlivnila. Nabádání ke střídmosti v oblékání, přešívání původních starších oděvů, vyuţívání pletenin, uplatňování kompletů všech typů (daly se mnohonásobně kombinovat), rozšíření střihů pro domácí zhotovování oděvů, oblíbenost anglického stylu odívání pro praktičnost, eleganci, jednoduchost a nepodléhal rychlým změnám a další.) 8) Proměny módní linie 1937 – 1939 Obrázky č. 5

Otázky: 1) Popište siluetu ţenské postavy. (přirozená linie klenutého poprsí, útlého pasu a oblých boků) 2) Jaký byl tvar sukně? (širší sukně, rozšiřování více do zvonu) 3) Kam dosahovala délka sukně? (kratší) 55

Samostatná práce s textovým pramenem – pracovní list č. 3: 7) Proměny módní linie 1929 – 1936 Otázky k textu. 1) Odkud myslíš, ţe text pochází? Z novin? Z časopisu? Z deníku? Z dopisu? (z časopisu) 2) V jaké době byl asi napsán? (1929) 3) Kdo byl asi autorem? (módní referentka Staša Jílovská) 4) Jakému tématu se text věnuje? O čem text pojednává? (Věnuje se tématu módy, pojednává o sportovním oblečení.) 5) Komu je obsah textu věnován? (ţenám) 6) Proč byl napsán? (Aby informoval a poučil ţeny o stávajících módních tendencích) 7) Je sdělení v textu něčím ovlivněno? Nějakou ideologií či jde o pouhé sdělení? 8) Co vyţaduje kaţdý sport? 9) Co se v textu rozumí sportovním kostýmem? 10) Z čeho se skládal sportovní oděv na tenis? 11) Jak se v Americe mění sportovní oděv na tenis? Čím je ovlivněn? 12) V jakém sportu se začaly pouţívat kalhoty? Jaký je nový druh ţenského obleku? 13) Proč nestačí mít ve své garderobě obleky pro všechny typy sportů, kvalitně ušity z nejlepšího materiálu? Jaké platí pravidlo pro vkus a eleganci? 14) Vyber 3 pojmy, kterým nerozumíš a vyhledej, co znamenají.

Text: SPORTOVNÍ OBLÉKÁNÍ95 Pěstuje se u nás čím dál, tím více sportu, pěstují jej děti, mladé dívky i starší dámy, a kaţdý z těch sportů vyţaduje zvláštní druh oblékání. Pro kaţdý sport je móda celkem ustálena, mění se jen velmi málo a spíše v detailech neţ v celkovém rázu, a pokud moţno se snaţíme najít oblek vhodný vţdy pro několik sportovních příleţitostí. Sportovním kostymem se rozumí současně kostym cestovní, kostym, který je moţno obléci na výlety, do vlaku, do auta i do špatného počasí na ulici. Je to zkrátka nepostradatelná a základní součást garderoby. Není třeba jej popisovat, jeho střih se nemění. Sukně, Kabátek, bílá blůza a vlněná vesta, pullover nebo svetr bez rukávů, to je oblek do vlaku, který se doplňuje anglickým raglánem nebo trenchcoatem. 95

EVA: časopis moderní ţeny. I, 1928/1929, č. 12, str. 19.

56

Zamění-li se sukně za knickerbockers z téţe látky, je to výborný oblek na horské tury, na výlety motocyklem; také na golf je to nejvhodnější oblek, ať uţ v sukni nebo v knickerbockers. … Na tenis se nosí obvyklé bílé šaty bez rukávů. Jsou z bílého plátna nebo lehké vlněné látky, mají krátkou skládanou sukni a mají-li vůbec límeček, tedy jen docela jednoduchý střih pánské košile. Není na nich ţádných ozdob. Druhou variací tenisového obleku je bílá plisovaná sukně a pullover. Tej je také bílý, nejvýš lemovaný barevnými pruhy, a také bez rukávů. Přes tenisové šaty se nosí krásné přehozy z měkkých vlněných látek, flauše, vlněného krepu a p., a nejsou jiţ jen bílé, velmi krásně vypadají takové pláště v pastelových barvách, růţové, bledě zelené, světlo modré, nebo v hodně prudkých barvách ţluté, oranţové, šmolkově modré. Jsou to buď dlouhé pláště hodně volné a široké, nebo tříčtvrteční hladké rovné kabáty; velmi hezkou módou jsou námořnicky krátké kabátky modré nebo červené se zlatými knoflíky z vlněných nebo trikotových látek. V Americe zavádějí v poslední době ţeny módu pánského obleku na tenis: je to bílá batistová nebo plátěná blůza střihu pánské košile a bílé plátěné nebo flanelové dlouhé, hodně široké pánské kalhoty. Mladé štíhlé dívky vypadají v tom obleku velmi hezky, ujme-li se všeobecně je těţko říci. Oblékati kalhoty pro sport se stalo jiţ všeobecnou módou. Začalo to lyţemi, kdy si ţeny na kalhoty a pohyb v nich zvykly, a dnes se tato móda zavádí skoro do všech sportů: knickerbockers na camping, na hory, do auta, overal na motocykl; bílé plátěné kalhoty na tenis; krátké trenýrky na lehkou atletiku; široké plátěné kalhoty modré nebo bílé na pláţ. Oblek na pláţ je novým druhem ţenského obleku; doposud stačilo vţdycky koupací tričko na celodenní pobyt na mořském břehu. … Mít obleky pro všechny sporty ve své garderobě, mít je dokonale ušity a z nejlepšího materiálu a doplněné všemi drobnostmi, které dohromady tvoří eleganci, nestačí ještě ovšem k tomu, aby majitelka této garderoby vynikala vţdy a všude elegancí nad ostatní. Je tu důleţitá a těţká otázka vhodnosti obleku, proti které se hlavně u nás tak často hřeší. Tak například jezdecký kostym můţe být nejdokonaleji ušit a nejkrásněji slušet, ale zesměšňuje svou nositelku, jde-li v něm bez pláště po Příkopech. Kaţený automobilový plášť není nejvhodnějším oblekem pro sluneční jarní dny na městských ulicích; a japonské kimono na letním bytě na březích Berounky 57

vypadá poněkud směšně. Mít šatník plný elegantních, moderních a příleţitostných obleků neznamená ještě být elegantní dámou, a mít obleky pro všechny sporty neznamená být ještě sportovní ţenou. Vypadá to tak samozřejmě, a přece se to musí říkat: kdo nedělá sport, nepotřebuje sportovní oblek. Kdo nejezdí autem, nepotřebuje automobilový plášť; kdo nejezdí na Rivieru, nepotřebuje oblek na pláţ. Je moţno oblíbit si celkový sportovní ráz oblékání skoro pro kaţdou příleţitost, ale obleky určené druhům sportu mají být jedině těmto příleţitostem vyhraţeny, a jako při kaţdém obleku platí i tady pravidlo, ţe vhodnost výběru je základní podmínkou vkusu a elegance.

Práce s hraným filmem Vzhledem k časovým moţnostem bude hraný film96 slouţit spíše více jako ilustrace k danému tématu, zároveň však i k opakování. Při práci s ním budou ţáci rozvíjet klíčové kompetence a realizuje se touto prací i průřezové téma Mediální výchova.

Pracovní list č. 4 k ukázkám z filmu97 za účelem opakování a ilustrace Otázky a úkoly k vybraným sekvencím: 1) Poznali jste tento film někdo? Viděl ho uţ někdo? (Ukázka č. 1: 00:04:54 – 00:06:20) 2) Kdo šil řadu kostýmních výprav pro divadelní představení či do filmů? (Salony Rosenbaum, Podolská, Roubíčková šily řadu kostýmních výprav pro divadelní představení i do filmů) 3) Kdy myslíte, ţe film vznikl? (1939) 4) Proč byl film vyroben? Byl to jednorázový film pro zpravodajství, filmový týdeník pro publikum v biografu nebo program pro vzdělávací účely? (pro publikum) 5) Co to je za ţánr? (společenská komedie) 6) Komu si myslíte, ţe byl tento film určen? (Ukázka č. 2: 00:06:20 – 00:09:38) 7) Jaký účinek měl/mohl mít film na diváky ve své době? (pobavit)

96

Historický produkt, který přiblíţí dobu vzniku, Je hraný, tj. je produktem dobové popkultury. Frič, M. (reţie): Kristián. ČSR, 1939. Jedná se o společenskou komedii v reţii Martina Friče, která vznikla podle francouzské divadelní hry "Kristian". Hlavním hrdinou je úředník cestovní kanceláře Alois Novák (Oldřich Nový), který se jednou za měsíc vydává do „velkého světa“ baru Orient. Zde se také seznámí s mladou a bohatou Zuzanou Rendlovou (Adina Mandlová). Ta prohlédne jeho dvojí ţivot a vrátí jej do reality po boku věrné manţelky Mařenky (Nataša Gollová). 97

58

8) Čeho se snaţí dosáhnout? Snaţí se ovlivnit veřejný názor? (film není ovlivněn ţádnou ideologií) 9) Po první světové válce nastala doba velkých změn. Docházelo např. k obrovskému rozvoji …. společenského života … Na ukázce vidíme pravděpodobně … bar, noční klub… (Kam se lidé mohli chodit bavit?) (Ukázka č. 3: 00:02:15 – 00:04:09) 10) Popište oděv Zuzany (Adina Mandlová). Najděte v něm znaky tohoto období. Pro jaké příleţitosti jsou oděvy určeny, o jaký typ oděvu se jedná? (Ukázka č. 4: 00:12:40 – 00:13:25; ukázka č. 5: 00:30:50 - 00:31:37; ukázka č. 6: 00:55:07 – 00:55:23 + 00:57:50 – 00:58:02 + 01:10:30 – 01:10:55) (Jedná se pravděpodobně o večerní velkou toaletu v ukázce č. 4 a 6. Důleţité je dekoltování hrudi a zad, šaty sahají aţ na zem, mají jednotnou délku, ţádný šikmý střih. V ukázce č. 5 se jedná pravděpodobně o odpolední kostým, který naznačuje přirozenou linii klenutého poprsí, útlého pasu a oblých boků. Délka sukně sahá pod kolena

Edukativní materiál k tématu: (zvýrazněné části textu mohou být návodem při tvoření zápisu pro ţáky. Vzhledem k tomu, ţe je v učebnicích dějepisu těmto tématům věnováno málo prostoru, je tento materiál poměrně rozsáhlý.)

Historie módy: meziválečné Československo Co je móda? - Móda - slovo převzaté z francouzského mode - vznik z latinského modu = vzhled, způsob, předpis - Móda nastavuje zrcadlo společnostem, ve kterých existuje. Je kulturním fenoménem a zároveň vysoce komplexním byznysem. Odráží sociální, ekonomické, sexuální a politické postoje dané doby - Móda je sociálně-psychologický fenomén, který ovlivňuje celý svět, lidské aktivity a myšlení. Nejčastěji se sice projevuje v oblékání, ale výrazně zasahuje i do hudby, umění, politiky či filosofie. Obecné tendence ve společnosti a v módě po první světové válce Znaky: - → Móda je nová, překvapivá, uvolněnější, nejodvážnější v historii - → demokratizace módy

59

-

-

proměna společenské skladby → mnohem širší vrstvy společnosti se mohou nyní oblékat „módně“ → diferenciace oblečení pro různé příležitosti, ale také pro různé skupiny společnosti oblečení dekoltováno odváţné odhalení paží, krku, celých nohou Sukně i vlasy se zkracovaly → změny a proměny nejvíce viditelné na oděvech žen (rozvoj emancipace započaté v době války) centrum módy po 1. sv. v. opět Paříž, ale vznik i dalších center v Evropě a zámoří vliv národních oděvů a lidového umění na svět módy (inspirace v lidových krojích) vliv filmu ve světě módy o film - demokratickým médiem široce ovlivňující společnost - novým zdrojem informací o dobovém oblečení, kromě jiného i o světě ţen a jejich ţivotních postojích. - Později jakousi reklamní tribunou pro svět módy

Čím vstupovala aktuální móda do širšího podvědomí společnosti? - Prostřednictvím umění, filmu a také módních a společenských časopisů

Historie módy: první republika 1) Československá žena mezi dvěma válkami - První republika poskytovala ţenám nové moţnosti působení ve společenském i politickém ţivotě → ţeny postaveny na roveň muţů v oblasti politické, sociální a kulturní (tento postoj zakotven i v ústavě) → sdruţovaly do spolků podle sociálního a politického zaměření a i podle profese a zájmů; umoţněno studium na vysokých školách - Zákonem z roku 1919 bylo ženám v oblasti politické přiznáno aktivní a pasivní volební právo - podoba moderní emancipované ţeny: 1) vzdělání a kvalifikace, morální kvality a vlastnosti (ušlechtilost, přesnost, odpovědnost, věcnost, politická i ekonomická angaţovanost) 2) rozvoj tělesné kultury pěstující zdraví, zdatnost a krásu → praktikování sportu (zimní a letní sporty, cyklistika, míčové hry, tenis, tanec, gymnastika, turistika; pronikají i do sportů dříve určených jen muţům – pilotky, řidičky automobilů, motocyklů atd. - nový estetický ideál ženy: krásná ţena je sportovního typu, mladistvě vyhlíţející, záměrně potlačující určité typické rysy „ženskosti“, štíhlá, pevná, s nakrátko chlapecky ostříhanými vlasy, osmahlou pletí a tomu přizpůsobuje i svoje oblečení: sukně zkrácené ke koleni a později i kalhoty 2) Česká móda: její tvůrci a výrobci - Novodobá struktura módní tvorby – vznik v průběhu 19. století. - za Rakouska-Uherska udávala kurs módě Vídeň - po rozpadu R-U → politická i kulturní orientace na západ – hl. Francie, dále Anglie - Majitelé a módní návrháři → pravidelné návštěvy Paříže - módní přehlídky

60

-

Obraz české módy směřoval k eleganci, móda ale zároveň praktická, snaha české módy vymanit se z provincionalismu → touha uplatnit se ve světě

Kdo vytvářel českou módu? - krejčí a švadleny, výrobci a obchodníci s konfekcí, firmy vyrábějící dámské a pánské prádlo, kožešníci, modistky, kloboučnické závody, výrobci rukavic, kabelek, deštníků, obuvnická výroba (Tomáš Baťa) - módní závody: nejluxusnější závody - modelové a zakázkové domy Hany Podolské a Oldřicha Rosenbauma, dále módní závody Arnoštky Roubíčkové, Elisy Ecksteinové, Anny Masákové, Štěpána Hozy - Rozvoj módní tvorby nejen v Praze, téţ v Brně, Olomouci, Plzni, Havlíčkově Brodě atd. Modelový dům Rosenbaum - jeden z neluxusnějších krejčovských závodů meziválečného období v Praze - vyvinul se z podniku Elišky Rosenbaumové, která se zabývala výrobou a obchodem s dámskou konfekcí - po její smrti v r. 1917 převzal firmu její syn Ulrich (českým jménem Oldřich) - Jeho ambice ale spíše směřovaly do zahraničí, neboť se neangaţoval v českých podnicích - Zaměstnával nejen místní pracovníky, ale i odborníky jiných zemí. - Styl firmy určoval sám majitel závodu Oldřich Rosenbaum, neboť korigoval kolekci nebo dokonce sám navrhoval. Své návrhy kreslil do předem připravených módních siluet nebo své kreace modeloval přímo na manekýnách. - Oldřich také podnikal velké mnoţství zahraničních cest (Německo, Rakousko, Francie, Anglie, Maďarsko, Itálie, Švýcarsko a další), kde sám obstarával podklady pro styl závodu i své návrhy, nakupoval módní zboţí - pořádal módní přehlídky - založil dalších několik specializovaných filiálek – prodej kosmetiky, kožešnická výroba - Rosenbaum emigroval do FR a pak do USA, salon pokračoval ve své tradici do r. 1992, kdy zanikl Modelový a zakázkový dům Hana Podolská - nejvýznamnějším konkurentem firmy Rosenbaum v Praze - zaloţila ho dcera architekta Vošahlíka Johanna, později se přejmenovala na Hannu - velmi brzy získala početnou klientelu mezi českými herečkami a dámami z vyšší, převáţně české společnosti - prvním praţským salonem, který pečlivě dbal o svou propagaci → módní přehlídky (nová forma prezentace krejčovské tvorby kterou Podolská jako jedna z prvních realizovala), referáty z módních přehlídek a samotné modely salonu Podolská v časopisech - Styl módního domu vytvářela Hanna sama, ale také návrhářka a kreslířka Hedvika Vlková - orientace na francouzskou módu vyţadovala stálý kontakt s fr. módními salony → návštěvy paříţských modelových domů a módních přehlídek

61

-

salon provozoval také kožešnickou výrobu a modistickou své modely salon předváděl i v zahraničí (ŠVÉD, NOR, AN, Holandsko) salon přeţil válečná léta a po zestátnění fungoval do roku 1991, kdy zanikl

Jak se pracovalo v salonu paní Podolské? - Přicházející zákaznice se ujala prodavačka, zjistila, co dáma potřebuje, a nechala přinést látky k výběru. V přijímací místnosti byly vystaveny kresby, vţdy z kolekce, která byla předváděna na poslední přehlídce. - Zákaznice si vybrala, prokonzultovala svůj návrh s prodavačkou, která poté pozvala střihačku. Ta přizpůsobila vybraný model přání zákaznice a zhotovila pro ni během krátké chvíle čtyři aţ šest speciálních návrhů. - U zkoušky vţdy bývala prodavačka i střihačka a téměř vţdy se ukázala paní Podolská, která se znala s většinou zákaznic a jejich návštěvu povaţovala za společenskou záleţitost 3) Mimo-módní zdroje českého návrhářství - Milena Jesenská (Člověk dělá šaty, Cesta k jednoduchosti) - publikace Civilizovaná žena: Jak se má kultivovaná žena oblékati – kritika současné módy (zbytečně sloţitá); Božena Horneková - nová koncepce ţenského šatníku zaloţená nikoliv na sukních, ale výhradně na kalhotách 4) Módní časopisy první republiky - Moda a vkus; Elegantní Praha; Salon; Eva; Vkus, Akademické módní listy atd. 5) Proměny módní linie 1918 – 1924 - zkrácení sukní do půli lýtek - rovný střih, volně přepásaný nad přirozeným pasem - 1918 – 1919 uplatňování soudkovité siluety - Přísné rozlišování malých a velkých večerních šatů. Délka večerních šatů v letech 1921 – 1924 sahala ke kotníkům. - inspirace v historii u řady modelů – biedermeier, draperie ukončena vlečkou – římská tóga, kimonové střihy u šatů, plášťů a ornamenty z japonského odívání, - mnoho druhů zdobení látek - 1920 – 1921 uplatňování rovné volné linie → módní šaty košilové, nepřestřiţené v pase či přestřiţené jen částečně, velmi volně přepásané mírně nad pasem - 1921 – opět se prodluţovala sukně, pas se přesunul na boky - Změna vrchního oblečení přinesla i změnu spodního prádla → žádné korzety díky volnému a nepřiléhavému typu oblečení → začaly se šít pasy na způsob nízkých šněrovaček se zapínáním vpředu na knoflíky doplněné málo členěnými podprsenkami a kalhotovým nebo sukňovým kombiné se zvonovými kalhotkami - Nový typ dámského prádla – pyžamo - určeno ke spaní i jako ranní oblek - ţeny nosily: košilové šaty, sukně s halenkou, doplněné svetrem nebo kabátkem a nebo kazakové šaty (rovná sukně a kazak = dlouhá nepřestřiţená blůza s malým výstřihem nebo límečkem), - nový typ oblečení: svetry - kostým – sice nákladný, ale stále velmi rozšířený - po celá 20. léta obliba kožichů

62

6) Proměny módní linie 1925 – 1928 - Charakter módy sportovní a praktický - rozlišení jednotlivých druhů oděvů podle funkce, kterou plnily → do zaměstnání, na výlety do přírody a ke sportu X večerní toalety nebyly ovlivněny sportovním pojetím - Nejoblíbenější = komplety v nejrůznějších variantách (→ kombinace kompletů ze dvou či více druhů látek i různých barev a zdobení stejným způsobem dekoru) - komplety: * šaty s pláštěm či kabátkem * sukně, často plizovaná, halenka s pánskou kravatou, pletená vesta * kalhotová sukně jako novinka, ale moc se nerozšířila - kostýmy díky oblibě kompletů ustoupily do pozadí - sukně úzké a krátké pod kolena - malé a velké večerní šaty téţ dosahovaly pod kolena, volné s pasem posunutým na boky - 1926 snaha pas vrátit na jeho přirození místo formou širokých pasů - od 1927 se šily sukně nestejně dlouhé, vpředu kratší než vzadu, rozšířené zvony, sklady či plizováním - V roce 1928 se móda zpět ubírala k ţenskému stylu odívání 7) Proměny módní linie 1929 – 1936 - 1929 se vrací zpět dlouhé sukně (opětovná touha ţen po návratu k ţenskosti a eleganci) a tvar sukně: prodlouţená, přes boky úzká a pod boky se rozšiřující a šikmý střih - stále rozlišování oděvů určených pro různé účely a denní dobu. - Šatník společensky angaţující dámy by měl obsahovat oblek dopolední, odpolední, malý a velký večerní, oděv po ulici, do deště a různé sportovní oblečení. - Kostým - vhodným oblekem pro celý den, do zaměstnání mimo večerních příleţitostí typu anglického i francouzského - Zvláštní kapitolu v módě tvořilo oblečení sportovní a nelišilo se od oblečení 20. let. Pouţívalo se zvláštní oblečení vhodné na tenis, na lyţe a další zimní sporty, oblečení do vody a na pláţ, do automobilu a na motocykl, k výletům a sportům v přírodě - novinka – tepláková souprava sloţená z dlouhých kalhot a podkasané bundy z vlněného trikotu, která byla vhodná při sportech v přírodě - ve 30. letech vlivem hospodářské krize nabádání ke střídmosti v oblékání (snobismus ve vyšších vrstvách, ekonomické důvody v ostatních vrstvách) - oblíbenost anglického stylu odívání → praktický, elegantní, jednoduchý, vkusný a nepodléhal rychlým změnám, - postava ženy 30. let: štíhlá, pružná sportovní postava, už ne vysloveně chlapecká, ale přesto stále bez výrazných prsou, pasu a boků → k tomu pomáhalo spodní prádlo z gumového podvazkového pásu, tvarované podprsenky nebo pruţného gumového korsetu, spojeného s krajkovou či hedvábnou podprsenkou, který zpevňoval tělo, aniţ by ho zároveň deformoval + krátké zvonové kalhotky a kalhotové nebo sukňové kombiné. - 1936 preferuje se silueta se štíhlým pasem a výraznými ňadry - opět uplatňování kompletů všech typů

63

- vyuţívání pletenin pro svou praktičnost 8) Proměny módní linie 1937 – 1939 - V dámském odívání tohoto období se odrážela předválečná situace v Evropě - Móda přinášela styl vycházející z mužského oblečení - prosazoval se nový ideál ženské krásy - přirozené linie klenutého poprsí, útlého pasu a oblých boků, doplněné rovnými zády, širokými rameny a vzpřímenou hlavou - navrácení se k dlouhým vlasům - kratší a širší sukně (rozšiřování více do zvonu) - pevný formující korset (pro formování ideální postavy) - v rámci úsporných opatření – kombinace různých látek a různých střihů k vlastnímu zhotovení, možnost přešívání starších šatů 9) Česká pánská móda - Proměny se dotkly výrazně dámské módy a neminuly ani módu pánskou, ne tak zásadně - Řadoví občané i prezident nosili oděvy stejného střihu - důraz kladen na kvalitu materiálů, dokonalost a pečlivost ušití - výrazná orientace na Anglii - přísná etiketa → frak, smoking, ţaket, redingot Blíže se dočtete v: - UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996. - UCHALOVÁ, Eva a kol. Praţské módní salony 1900 – 1948. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2011.

1.1.2 B – klasická výuka S ohledem na následné ověření účinnosti je předloţen doporučený postup pro klasickou skupinu. Výuka v kontrolní skupině proběhne frontálně. Stěţejními výukovými metodami v hodině budou výklad a popis. Hodina bude doplněna o obrázková média a textový pramen, které budou slouţit jako ilustrace. V průběhu hodiny bude pouţita powerpointová prezentace, v níţ se právě budou nacházet obrázky a osnova probírané látky. Ţáci dostanou vytištěný podpůrný edukativní materiál, kde budou vynechána prázdná místa, která si doplní. Předkládám přípravy pro vyučovací hodiny skupiny, jeţ byla s učivem seznámena klasickým postupem bez vyuţití moderních výukových metod (práce s pramenem, filmem, hraní rolí). Pro přehlednost uvádím výukové cíle, pomůcky, metody a formy s vyuţitím standardního formuláře, který zpracovává přípravu učitele na vyučování. 64

STRUKTURA PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINU – KLASICKÁ VÝUKA Vyučující: Bc. Lenka Klimešová Tematický okruh – téma: Historie módy: meziválečné Československo (část první) Třída: IX. Časová dotace: 1 hod. Předmět: dějepis Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Mezipředmětové vztahy: občanská výchova, český jazyk a literatura, výtvarná výchova, zeměpis, chemie, přírodopis Cíle vyučovací hodiny: -

očekávané výstupy RVP: zhodnotí postavení Československa v evropských souvislostech a jeho vnitřní, sociální, politické, hospodářské a kulturní prostředí

-

klíčové kompetence: k učení, komunikativní, občanské

Obsah: -

učivo: vznik Československa, jeho hospodářsko-politický vývoj,

sociální

a národnostní problémy -

pojmy opěrné (ţák je zná, měl by je znát): první světová válka 1914-1918, zánik R-U, vznik Československa 1918, získání volebního práva pro ţeny v ČSR

-

pojmy nové (souvisí s obsahem učiva): definice módy, dekoltování, emancipace, estetický ideál krásy, modelové a zakázkové domy

Výukové metody: výklad, popis, problémové otázky, dedukce Organizační formy výuky: frontální výuka, samostatná práce Učební pomůcky, didaktická technika: vytištěný edukativní materiál, powerpointová prezentace, tabule

65

PRŮBĚH VYUČOVÁCÍ HODINY – ROZPRACOVÁNÍ SCÉNÁŘE Část Úvodní

Základní

Činnosti vedoucí k naplnění výukových cílů Organizace – zápis do třídní knihy

Forma, metoda

Opakování probrané látky z minulé hodiny. Učitel pokládá otázky a ţáci se hlásí a odpovídají. Pojmy jsou zapisovány učitelem na tabuli.

Výukový rozhovor

Fáze

čas

Organizač ní

2

pomůcky, technika.

Opakovací 5-7

Tabule

Seznámení se s tématem Frontální následujících dvou výuka vyučovacích hodin: Historie módy: meziválečné Československo a cílem výuky. Učitel napíše téma na tabuli. Co je móda?

Motivační

Tabule

Pojem mode. Několik moţných definic módy. Obecné tendence ve společnosti a v módě po první světové válce – charakteristika

Výklad, Problém ové otázky

Expoziční

20

Ţáci si rozdají předtištěný ed. materiál s vynechanými místy, kam se pokusí doplnit získané vědomosti během hodiny. Pak následuje společná kontrola.

Samostat ná práce

Fixační

10

Shrnutí učiva Na závěr probíhá reflexe hodiny (co se ţákům líbilo, co

Výklad otázky

1-2

Powerpoin tová prezentace PP prezentace

Historie módy: meziválečné Československo 1) Československá ţena mezi dvěma válkami – charakteristika (práva a postavení ţen) 2) Česká móda: její tvůrci a výrobci: orientace, cíle, kdo a kde vytvářel módu, Modelový dům Rosenbaum, Modelový dům Hana Podolská

Závěr

66

4

vytištěný ed. materiál zápis

nelíbilo. Co jim šlo a co nešlo.)

STRUKTURA PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINU – KLASICKÁ VÝUKA Vyučující: Bc. Lenka Klimešová Tematický okruh – téma: Historie módy: meziválečné Československo (část druhá) Třída: IX. Časová dotace: 1 hod. Předmět: dějepis Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Mezipředmětové vztahy: občanská výchova, český jazyk a literatura, výtvarná výchova, zeměpis, chemie, přírodopis Cíle vyučovací hodiny: -

očekávané výstupy RVP: zhodnotí postavení Československa v evropských souvislostech a jeho vnitřní, sociální, politické, hospodářské a kulturní prostředí

-

klíčové kompetence: k učení, komunikativní, občanské

Obsah: -

učivo: vznik Československa, jeho hospodářsko-politický vývoj,

sociální

a národnostní problémy -

pojmy opěrné (ţák je zná, měl by je znát): existence první republiky, emancipace, hospodářská situace 20. a 30. léta – rok 1929, modelové a zakázkové domy

-

pojmy nové (souvisí s obsahem učiva): módní časopisy, módní linie, silueta, kostýmy, komplety,…

Výukové metody: výklad, popis, problémové otázky, dedukce Organizační formy výuky: frontální výuka, samostatná práce Učební pomůcky, didaktická technika: vytištěný edukativní materiál, textový pramen, powerpointová prezentace

67

PRŮBĚH VYUČOVÁCÍ HODINY – ROZPRACOVÁNÍ SCÉNÁŘE Část Úvodní

Základní

Činnosti vedoucí k naplnění výukových cílů Organizace – zápis do třídní knihy

Forma, metoda

Opakování probrané látky z minulé hodiny. Učitel pokládá otázky a ţáci se hlásí a odpovídají. Pojmy jsou zapisovány učitelem na tabuli.

Výukový rozhovor

Seznámení s cílem a tématem hodiny: pokračování v Historii módy: meziválečné Československo Jak se pracovalo v takovém módním salonu? Jak se pracovalo např. v salonu paní Podolské?

Frontální výuka, výklad, Historie módy: meziválečné popis, Československo problém 3) Mimo-módní zdroje českého ové návrhářství (Milena Jesenská, otázky Boţena Horneková)

Fáze

čas

Organizač ní

2

Opakovací 5-7

Tabule

Motivační

1-2

Tabule

Expoziční

20

PP prezentace

4) Módní časopisy (pouţití textového pramene z časopisu Eva – ţáci si pro ilustraci přečtou článek o módě)

textový pramen

5) Proměny módní linie 1918 – 1924 6) Proměny módní linie 1925 – 1928 7) Proměny módní linie 1929 – 1936 8) Proměny módní linie 1937 – 1939 9) Česká pánská móda

Závěr

Ţáci si rozdají předtištěný ed. materiál s vynechanými místy, kam se pokusí doplnit získané vědomosti během hodiny. Pak následuje společná kontrola. Shrnutí učiva Na závěr probíhá reflexe

pomůcky, technika.

obrázky v PP prezentaci

Samostat ná práce

Výklad otázky 68

Fixační

12

2

vytištěný ed. materiál

hodiny (co se ţákům líbilo, co nelíbilo. Co jim šlo a co nešlo.)

69

2. Ověření účinnosti 2.1 Přípravná fáze a prezentace Cílem práce je mj. pomocí pedagogického výzkumu ověřit míru efektivity navrhnutých modelových vyučovacích hodin, tedy účinnost vyuţití hraného filmu, textového pramene jako didaktických prostředků a dalších metod včetně metody hraní rolí. Dále má samozřejmě poslouţit jako potvrzení či vyvrácení stanovené hypotézy. Forma pedagogického experimentu prozradí, zda se učivo vyuţitím zmíněných metod a prostředků stává pro ţáky zajímavějším, komplexnějším, snadněji zapamatovatelným a moţná i přínosnějším. Všichni respondenti se setkali s natočenými historickými dokumenty ve výuce dějepisu, ale jen jako dokreslení pedagogova výkladu, jako ilustrace. Pouţití metody hraní rolí, práce s obrazovými médii a s hraným filmem pro ně budou novými zkušenostmi. Přípravná část výzkumu byla zaměřena na studium odborné historické literatury, pramenů, odborné didaktické literatury a na výběr skupin. K realizaci experimentu mi byli k dispozici ţáci devátého ročníku ZŠ Nové Město na Moravě, Vratislavovo náměstí 124, kde jsem vykonávala učitelskou praxi. Konstrukce hypotézy: 1) Za pouţití experimentálního postupu ve výuce (pouţívání popisu, analýzy a srovnání obrazových pomůcek, práce s písemným textovým pramenem a historicky hraným filmem, vyuţití metody hraní rolí, vyuţití výukového rozhovoru) bude dosaţeno lepších učebních výsledků neţ bez nich. 2) Zvolením tématu módy v dějepisné výuce dojde k lepší motivaci ke studiu a pochopení dějepisného vyučovacího obsahu u dívek devátého ročníku. Hlavním metodickým postupem je jiţ zmíněný didaktický experiment, který proběhne ve dvou paralelních třídách devátého ročníku, přičemţ v jedné bude pouţit experimentální postup (experimentální výuka - EV), v druhé postup tradiční (tradiční výuka - TV). Výuka bude v obou skupinách řízena stejným vyučujícím, kterým je autorka. Jako výzkumný nástroj bude pouţit zkušební test.

70

2.1.1 Didaktický test K měření efektivity experimentálního výukového postupu bude pouţit nestandardizovaný didaktický test. Test se skládá z různých typů otázek. Jsou zde pouţity otázky jak uzavřené, tak otevřené. U otevřených je vyţadována pouze stručná odpověď. U uzavřených testových úloh mají ţáci na výběr ze dvou nebo z několika variant odpovědí. Některé otázky jsou ztíţeny variantou úlohy s vícenásobnou odpovědí – tedy s různým počtem správných a nesprávných odpovědí. Dále se v testu objevují úlohy přiřazovací a uspořádací. Získané rozdíly mezi skupinami EV a TV představují odlišnost dosaţenou uplatněním experimentálního didaktického postupu. Výsledky kontrolního testu budou následně zpracovány metodami kvalitativní a kvantitativní analýzy.

Vytvořený didaktický test: 1) První republika existovala v letech: a) 1918 – 1938 b) 1918 – 1939 c) 1920 – 1938 d) 1920 - 1939 2) Vyber správná tvrzení: a) Slovo móda je převzaté z latiny znamenající vzhled, způsob. b) Móda je kulturní a sociálně psychologický jev (fenomén), který se projevuje jenom v oblékání. c) Móda je kulturní a sociálně psychologický jev, který se projevuje v oblékání a výrazně zasahuje i do hudby, umění, politiky či filosofie. d) Móda je zrcadlem společností a není komplexním byznysem.

71

3) Vyber oděv/oděvy, který patří do období první republiky

a) a)

c) b)

4) V letech 1937 – 1939 za nový ideál ženské krásy byla považována: a) Ţena sportovního typu potlačující ţenské rysy s chlapecky ostříhanými vlasy b) Přirozená linie klenutého poprsí, útlého pasu a oblých boků c) Ţena se širokými rameny, velkým poprsím a úzkými boky 5) V jakých městech ČSR kromě Prahy jste mohli v období první republiky navštívit módní salony? Uveď dva příklady. Vzorová odpověď: např. Brno, Olomouc, Plzeň, Havlíčkův Brod 6) Nejvýznamnějším konkurentem Modelového domu Rosenbaum v Praze byl: a) Módní závod Arnoštky Roubíčkové b) Módní závod Anny Masákové c) Módní závod Hanny Podolské d) Módní závod Elisy Ecksteinové 7) Napiš názvy dvou módních časopisů v meziválečném Československu. Vzorová odpověď: např. Moda a vkus, Eva, Elegantní Praha, Salon, Vkus, atd. 8) Volební právo československé ženy získaly v roce: a) 1918 b) 1919 c) 1920 d) 1917

72

9) Přiřaď k sobě: a) 2) b) 3) c) 1) a)

Proměny

módní

1) V tomto období se opět vrátily zpět dlouhé sukně. Tvarem byla

linie

přes boky úzká a pod boky se rozšiřující a nechyběl u ní ani

1918 – 1924:

šikmý střih. Objevila se novinka ve sportovním oblečení – tepláková souprava. Uplatňovaly se komplety všech typů a hodně se vyuţívaly pleteniny pro svou praktičnost.

b)

Proměny

módní

2) V tomto období se zkrátily sukně do půli lýtek. Uplatňoval se

linie

rovný střih, volně přepásaný nad přirozeným pasem. Posléze se

1925 – 1928:

pas přesunul na boky. Objevil se nový typ oblečení dámského prádla – pyţama. Novinkou byly svetry.

c)

Proměny

módní

3) Pro toto období je typický charakter módy sportovní a praktický.

linie

1929 – 1936:

Nejoblíbenějším typem oblečení byly komplety v nejrůznějších variantách. Sukně úzkého střihu dosahovaly pod kolena. Oblíbeným oděvem se staly šaty jumprové.

10) Jak se pracovalo v salonu paní Podolské? Seřaď ve správném pořadí. 1. Střihačka přizpůsobila vybraný model přání zákaznice a zhotovila pro ni během krátké chvíle čtyři aţ šest speciálních návrhů. 2. V přijímací místnosti byly vystaveny kresby, vţdy z kolekce, která byla předváděna na poslední přehlídce. 3. U zkoušky vţdy bývala prodavačka i střihačka a téměř vţdy se ukázala paní Podolská, která se znala s většinou zákaznic a jejich návštěvu povaţovala za společenskou záleţitost. 4. Zákaznice si vybrala, prokonzultovala svůj návrh s prodavačkou, která poté pozvala střihačku. 5. Přicházející zákaznice se v salonu ujala prodavačka. Zjistila, co dáma potřebuje, a nechala přinést látky k výběru. Pořadí: 5, 2, 4, 1, 3 11) Salon Hanny Podolské dbal velice o svou propagaci. Napiš jak (2 příklady). Vzorová odpověď: módní přehlídky a referáty a modely v časopisech 73

12) Změna dámského odívání souvisí s: (vyber odpověď/odpovědi) a) emancipací žen b) první světovou válkou c) nesouvisí s ničím 13) Urči ano – ne: a) Změna vrchního oblečení si vyţádala změnu spodního prádla. ano b) Nadále se pouţíval výhradně korzet. ne c) V období první republiky se dbalo na přísná etická pravidla jak v pánském, tak dámském odívání. ano d) Módní tvorba se omezila pouze na módní salony. ne e) Oldřich Rosenbaum tvořil své modely mimo jiné přímo na manekýnách. ano f) V 20. a 30. letech 20. století byla u ţen ţádoucí opálená pleť. ano 14) Napiš dva zakázkové modelové domy, které byly považovány za nejluxusnější v období první republiky. Vzorová odpověď: Modelový dům Hanny Podolské, Modelový dům Oldřicha Rosenbauma 15) Doplň. a) Centrem světové módy se po první světové válce stalo město……Paříž…. (1) b) Prostřednictvím ……filmu…… a ……časopisů/umění……vstupovala móda do širšího podvědomí společnosti. (2) c) Došlo k ……rozlišování….. oblečení pro různé příleţitosti, ale také pro různé skupiny společnosti. (1) d) Podle nového estetického ideálu byla krásná ţena ve 20. letech 20. stol. povaţována s postavou ……sportovního …. typu a záměrně měla potlačovat typické ……ženské….. ……rysy….. (2) e) Sukně se v tomto období

……zkracovaly……. a začaly se nosit i

……kalhoty……. (2) f) Po rozpadu R-U se ČSR politicky i kulturně orientovalo na ……západ (FR, AN)…… (1) g) Oblečení bylo pomalu dekoltováno, docházelo k odváţnému odhalení …… paží, krku, celých nohou ……. (2) 74

16) Kdo kromě krejčích a švadlen vytvářel, dokresloval českou módu? Uveď 3 příklady. Vzorová odpověď: např. výrobci a obchodníci s konfekcí, firmy vyrábějící dámské a pánské prádlo, koţešníci, modistky, kloboučnické závody, výrobci rukavic, kabelek, deštníků, obuvnická výroba (Tomáš Baťa) 17) Jak se projevila hospodářská krize v módě 30. let? (1 příklad) Vzorová odpověď: -

Nabádání ke střídmosti (snobismus ve vyšších vrstvách, ekonomické důvody v niţších vrstvách)

-

Kombinace různých látek a různých střihů k vlastnímu zhotovení

-

Přešívání starších oděvů

-

Vydávání střihů k domácímu zhotovování

-

Orientace na anglický styl odívání (nepodléhal rychlým změnám)

18) Čím se kromě šití zabývaly salony Rosenbaum nebo Podolská - jakou další výrobou či prodejem? Napiš dva příklady. Vzorová odpověď: -

Rosenbaum – prodej kosmetiky, koţešnická výroba

-

Podolská – koţešnická výroba a modistická

19) Zvláštní kapitolu v módě tvořilo oblečení sportovní. Toto zvláštní oblečení se používalo: (Uveď 2 příklady) Vzorová odpověď: např. vhodné na tenis, na lyţe a další zimní sporty, oblečení do vody a na pláţ, do automobilu a na motocykl, k výletům a sportům v přírodě

75

Tabulka č. 1: Bodové ohodnocení jednotlivých otázek

Téma: Historie módy: meziválečné Československo Číslo otázky Bodová dotace Číslo otázky Bodová dotace Celkem bodů 1

1

11

2

2

2

12

2

3

1

13

3

4

1

14

2

5

1

15

6

6

1

16

1,5

7

2

17

1

8

1

18

2

9

3

19

1

10

2 15

20,5

35,5

Pro potřeby vyhodnocení didaktického experimentu je třeba převést bodové rozmezí do jednotlivých klasifikačních stupňů (viz. tabulka č. 2), které podá první informace o rozdílu ve výsledcích mezi EV a TV. Otázky v kontrolním testu byly hodnoceny v rozmezí 0,5 aţ tří bodů za kaţdou správnou odpověď. V případě ţákovy chybné odpovědi se body neodečítaly. Vzhledem k tomu, ţe otázky mohly být ohodnoceny i pouhým půl bodem, jsou proto rozmezí jednotlivých klasifikačních stupňů vyjádřena v jak v celých, tak v půl bodech. Tabulka č. 2: Stupnice v procentech a jí příslušné klasifikační stupně Stupnice skóre Rozmezí v %

Rozmezí v bodech

Klasifikační stupnice

100 – 85

35,5 – 30

1

84 – 70

29 – 24,5

2

69 – 50

24 – 17,5

3

49 – 30

17 – 10,5

4

29 a méně

10 - 0

5

76

V literatuře najdeme různá procentuální rozmezí pro klasifikaci prospěchu – někde je povaţován šedesátiprocentní bodový zisk za hraniční hodnocení prospěchu při běţné klasifikaci a jindy padesátiprocentní. V případě obtíţného či snadnějšího testu lze hranici neprospěchu posunout k 0 % nebo ke 100%. Vzhledem k tomu, ţe test obsahoval větší mnoţství otázek, v některých případech i s moţností vícenásobné správné odpovědi a zvolené téma mi připadalo pro ţáky poněkud náročné, rozhodla jsem se hranici neprospěchu sníţit. Ţáci se zúčastnili pedagogického výzkumu, který se uskutečnil formou didaktického experimentu, v březnu 2015. Výuka proběhla ve dvou vyučovacích hodinách a v následující hodině byl v obou skupinách zadán stejný nestandardizovaný didaktický test, na jehoţ vypracování měli ţáci k dispozici časový limit 20 minut. Na konci testu mohli ţáci zodpovědět otázku: Jakými metodami a prostředky by mě zaujalo téma módy?, která se měla stát pro pedagoga jakousi zpětnou vazbou a námětem do budoucnosti pro přípravu dalších hodin a pro motivaci ţáků. Celkově se výzkumu zúčastnilo 47 ţáků - v skupině s tradiční výukou 24, ve skupině s experimentální výukou 23, 1 ţák onemocněl. V kaţdé skupině bylo viditelné nerovnoměrné zastoupení dívek a chlapců, kde počet chlapců viditelně převaţoval. Výsledky jsou jednotlivě uspořádány do tabulek, popřípadě do grafů.

2.2 Analýza a intepretace Podle hodnocení na základě klasifikačních stupňů je patrné, ţe lepší výsledky v testu byly dosaţeny experimentální skupinou. V této skupině získalo šest ţáků hodnocení výborná, osm chvalitebná, sedm dobrá, jeden dostatečná a jeden nedostatečná. Zatímco u skupiny s tradiční výukou známku výborná a chvalitebná nezískal nikdo, sedm ţáků bylo ohodnocenou dobrou, třináct dostatečnou a čtyři ţáci podali nedostatečný výkon. Co se týče vyhodnocení klasifikace dívek a chlapců, jednoznačně lepší známky získaly dívky. V EV získalo výbornou pět ţákyň a chvalitebnou také pět, jeden ţák výbornou, tři chvalitebnou, sedm dobrou, jeden dostatečnou a jeden nedostatečnou. V TV výbornou a chvalitebnou nezískal nikdo, za to dobrou byly ohodnoceny 3 ţákyně, dostatečnou šest. Čtyři ţáci získali dobrou, sedm dostatečnou a čtyři nedostatečnou.

77

Tabulka č. 3: Vyhodnocení podle klasifikačních stupňů (skupina TV) TV Téma: Historie módy: meziválečné Československo Klasifikační stupeň

Počet žáků

1

0

2

0

3

7

4

13

5

4

Tabulka č. 4: Tabulka č. 5 Vyhodnocení podle klasifikačních stupňů (skupina EV) EV Téma: Historie módy: meziválečné Československo Klasifikační stupeň

Počet žáků

1

6

2

8

3

7

4

1

5

1

Tabulka č. 5: Tabulka č. 5 Vyhodnocení podle klasifikačních stupňů (dívky a chlapci) Téma: Historie módy: meziválečné Československo Tradiční výuka

Experimentální výuka

Klasifikační stupeň Počet dívek Počet chlapců Počet dívek Počet chlapců 1

0

0

5

1

2

0

0

5

3

3

3

4

0

7

4

6

7

0

1

5

0

4

0

1

Sumarizace výsledků kontrolního testu ukázala v experimentální skupině na rozdíl mezi nejvyšším a nejniţším dosaţeným skóre, který je 25,5 bodů, kdy nejvyšší 78

bodový zisk byl 33,5 bodů a nejniţší 8. Rozdíl mezi nejvyšším a nejniţším dosaţeným skóre u TV čítal 12 bodů, přičemţ nejvyšší bodový zisk byl 20 bodů a nejniţší 8. Pro kvantitativní analýzu jsou důleţité údaje, které pro přehlednost uvádím do tabulky č. 6. Tabulka č. 6: Údaje pro zpracování kvantitativní analýzy Skupina s tradiční

Experimentální

výukou

skupina

Počet respondentů

24

23

Počet maximálně dosažitelných bodů

852

816,5

Počet skutečně dosažených bodů

342

572,5

Prospěch v testu

40 %

70 %

Aritmetický průměr bodů

14,3

24,9

Tabulka č. 7: Údaje pro zpracování kvantitativní analýzy – dívky a chlapci Skupina s tradiční

Experimentální

výukou

skupina

Dívky

Chlapci

Dívky

Chlapci

9

15

10

13

319,5

532,5

355

461,5

138

204

299

273,5

Prospěch v testu

43 %

38 %

84 %

59 %

Aritmetický průměr bodů

15,4

13,6

29,9

21

Počet Počet maximálně dosažitelných bodů Počet skutečně dosažených bodů

Metodou kvantitativní analýzy bylo zjištěno, ţe prospěch v testu byl lepší u EV, která dosáhla 70 % z maximálně dosaţitelných bodů, tedy 572,5 bodů z moţných 816,5. Skupina TV získala pouhých 40 % z maximálně dosaţitelných bodů, čemuţ odpovídá 342 bodů získaných z maximálně 852 moţných. Rozdíl v úspěšnosti mezi EV a TV činí celých 30 %. K porovnání bodové úspěšnosti na ţáka slouţí aritmetický průměr, který u EV činní 24,9 bodů, zatímco ve skupině TV 14,3 bodů.

79

Rozdíl v úspěšnosti mezi dívkami a chlapci v EV činní celých 25 %, v TV pouhých 5 %. Aritmetický průměr u dívek v EV se rovnal 29,9 bodům a u chlapců 21. Zatímco v TV u dívek činil 15,4 bodů a chlapců 13,6. Sedmdesátiprocentní

úspěšnost

ve

skupině

experimentální

oproti

čtyřicetiprocentní úspěšnosti ve skupině s tradiční výukou vede k závěru, ţe metodou kvantitativní analýzy byla prokázána větší úspěšnost v kontrolním testu u EV skupiny, ve které probíhala výuka s uplatněním různých výukových metod – hraní rolí, práce s písemným pramenem, popisem, analýzou a srovnáním obrazových médií a hraného filmu. Co se týče porovnání dívek a chlapců, vyhodnocené výsledky ukazují na jednoznačnou úspěšnost dívek oproti chlapcům, a to jak ve skupině EV (dívky dosáhly 84 % z maximálně dosaţených bodů, tedy 299 bodů z moţných 355; chlapci dosáhli 59 % z maximálně dosaţených bodů, tedy 273,5 bodů z moţných 461,5), tak ve skupině TV (dívky dosáhly 43 % z maximálně dosaţených bodů, tedy 138 bodů z moţných 319,5; chlapci 38 % z maximálně dosaţených bodů, tedy 204 bodů z moţných 532,5), i kdyţ zde je rozdíl méně patrný. Pro úplnost uvádím také grafické znázornění výsledků jednotlivých skupin u didaktického testování. Hodnoty úspěšnosti v testu jsou uvedeny v procentech.

Graf č. 1: Procentuální úspěšnost skupin TV a EV v kontrolním testu 80% 70% 70% 60% 50% 40% 40% 30% 20% 10% 0% TV

EV

80

Graf č. 2: Procentuální úspěšnost dívek a chlapců v kontrolním testu ve skupině TV a EV

90%

84%

80% 70% 59%

60% 50%

Dívky 43%

chlapci

38%

40% 30% 20% 10% 0% TV

EV

Dosaţené výsledky v pedagogickém výzkumu nám zřetelně naznačují, ţe lepší výsledky podala skupina ţáků, ve které byly pouţity experimentální postupy a lepší výsledky získaly i dívky oproti chlapcům. Výsledky výzkumu nás opravňují k verifikaci předpokladu, ţe poznání, či historické vědomí ţáků devátého ročníku základní školy, můţe být komplexnější a efektivnější, za pouţití zmíněných výukových metod včetně hraného filmu jako výukového prostředku. K ověření stanovených hypotéz napomohla realizace dílčího výzkumu, který za pomoci vyuţití historického písemného pramene, hraného filmu, volby adekvátních metodických a organizačních postupů, ověřoval efektivnost a komplexnost dějepisné výuky v rámci výukového obsahu módy v meziválečném Československu. Pedagogický experiment v tomto případě prokázal vyšší úspěšnost u skupiny experimentální, neboť v procesu vyhodnocování došlo ke zjištění rozdílu ve výsledcích kontrolního testu. Ty hovořily ve prospěch skupiny experimentální, a to jak v dosaţeném počtu bodů, tak i v procentuální úspěšnosti. Získané rozdíly v procentuální úspěšnosti jsou opravdu zásadní (EV byla o 30 % úspěšnější neţ TV), proto lze říci, ţe je pravděpodobné, kromě jiných faktorů, ţe je to zásluhou právě experimentálně pojaté formy výuky. Ovšem je vhodné zde podotknout, ţe v případě tohoto výzkumu se nejedná o experiment v plném rozsahu. Výsledky nejsou průkazné, pouze naznačující, 81

neboť se jedná pouze o sondu a je pouţit nestandardizovaný didaktický test. V případě, ţe by výzkum probíhal ve více skupinách, na různých základních školách, reprezentativní vzorek by byl větší, pak by i výsledky pedagogického experimentu byly průkaznější, neţ v případě prokázaném čtyřiceti sedmy respondenty. Na vyšší úspěšnosti experimentální výuky má pravděpodobně podíl i fakt, ţe se jedná o třídu s celkově lepším prospěchem, neţ tomu je u třídy, kde probíhala tradiční výuka. Dosaţené výsledky v podstatě odpovídají, jak jsem se po poradě s vyučující dějepisu dozvěděla, standardnímu prospěchu ţáků těchto tříd. Jako další příčinu vidím ve srovnání obou tříd, kdy při výuce skupiny EV vidíte spoustu nadšených tváří, které mají zájem se dozvědět něco nového, získat nové poznatky a zkušenosti. Zájem ze strany těchto ţáků byl moţná také způsoben změnou vyučujícího, neţ na kterého jsou ţáci zvyklí. Kdeţto skupina TV je těţko zvladatelná i pro ostatní vyučující. Ţáci této třídy nemají vůbec o nic zájem, nic je nebaví, kdyţ za nimi přijdete s něčím novým, je to pro ně stejně vţdycky ztráta času. V této třídě jsem bohuţel dospěla ke zjištění, ţe ţáci nejsou schopni porozumět psanému textu, na který jsou vázány různé otázky. Byl to pro ně obrovský problém. U těchto ţáků snaha je jakkoliv motivovat je, ať se snaţíte, jak se snaţíte, ač to nerada říkám, marná. Zabývat se čímkoli, povaţují za zbytečné. Co se týče motivace dívek v dějepisném vyučování prostřednictvím tématu módy, výsledky ukázaly v tomto případě opravdu větší úspěšnost dívek oproti chlapcům. Jedním důvodem můţe být to, ţe je téma módy opravdu zaujalo a zafungovalo dobře jako motivační prvek. Druhým faktem můţe být celkově lepší prospěch a úspěšnost těchto dívek oproti chlapcům. A další příčinou můţe být to, ţe chlapce toto téma nezaujalo, nebo dokonce odradilo, coţ bylo na tvářích některých chlapců viditelné. Důvodem bylo vytvoření monotematické hodiny. Přesto lze konstatovat, ţe experimentální výuka za pouţití zvolených metod ve výuce, opírající se o názornou práci s obrazovými médii, písemným pramenem, filmovými sekvencemi, naznačuje dosaţení lepších výsledků ve znalostech ţáků, které přispívají ke kultivaci jejich historického vědomí.

82

ZÁVĚR Diplomová práce se zabývala historií módy v období meziválečného Československa a jejím vyuţitím prostřednictvím metody hraní rolí, prací s obrazovými médii (popis, analýza, srovnání), písemným pramenem a uplatněním hraného filmu jako didaktických prostředků ve výuce dějepisu. Jejím cílem bylo díky zvolenému tématu módy a vyuţitím zmíněných metod a prostředků motivovat k pozitivnějšímu vztahu k dějepisu dívky devátého ročníku, a to vzhledem k celkové náplni učiva posledního ročníku základní školy, která je zaměřena na hospodářské, politické a vojenské dějiny. Dalším cílem bylo na základě analýzy odborné literatury a příslušných informačních zdrojů navrhnout soubor implementací do dějepisné výuky a prověřit formou dílčího didaktického výzkumu jejich vhodnost. V první etapě proběhlo studium odborné literatury, příslušných historických dokumentů a informačních zdrojů týkajících se tématu módy meziválečného Československa a didaktiky dějepisu, aby pak v druhé etapě byly tyto získané poznatky aplikovány při návrhu modelových hodin ve výuce dějepisu a následnému ověření účinnosti pomocí pedagogického výzkumu. V předloţeném projektu byly vytvořeny modelové vyučovací hodiny s vyuţitím různých výukových metod a prostředků, o nichţ lze předpokládat, ţe napomohou ke kvalitnějšímu

naplnění

očekávaných výstupů v RVP,

dále pak

některých

průřezových témat (Mediální výchova, Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana) a k rozvoji klíčových kompetencí (k učení, komunikativní, občanské, sociální a personální). V navrţených modelových hodinách byly vybrány a vyuţity různé výukové formy, metody a prostředky, o kterých lze předpokládat, ţe napomohly k lepším úspěchům ţáků. Pouţití dialogické metody ve výuce je velice významné a účelné. Ústní otázky jsou všeobecně povaţovány za jeden z nejúčinnějších nástrojů učitele. Kladení otázek je pro ţáky v mnohých případech zajímavější, vede nebo nutí je to k aktivnímu zapojení spíše neţ k pasivnímu naslouchání, jak tomu je při aplikaci klasické frontální narativní výuky. Otázky apelují na jejich zvídavost a nutí je uvaţovat – pedagog otázkami odhaluje logiku problematiky a ţáci jsou povzbuzováni k tomu ji pouţívat. Při výuce formou výkladu je ţákům řečeno, co mají vědět, kdeţto výuka metodou otázek a odpovědí klade důraz na pochopení neţ na pouhou znalost, proto je i větší pravděpodobnost, ţe si obsah z hodiny budou ţáci pamatovat. Kromě tohoto učitel 83

zjišťuje v průběhu celé hodiny zpětnou vazbu o tom, jak ţáci látce porozuměli. Dialogická metoda napomáhá i při motivaci ţáků, neboť nic nemotivuje ţáka tolik, jako pocit vnitřního uspokojení, který získá při pochvale učitele za správnou odpověď na kladenou otázku. Vyuţití textového pramene, obrazových médií a dalších prostředků ve výuce dějepisu mnohdy slouţí jako pouhá ilustrace, proto jejich popis a analýza, hodnocení či srovnání napomáhá rozvoji schopností (např. logického myšlení) a dovedností (např. porozumění textu, vyhledávání informací, kritika, interpretace atd.) ţáků. Po vyhodnocení kontrolního testu v obou skupinách výsledky ukázaly větší úspěšnost experimentální třídy oproti skupině kontrolní, kde byla pouţita klasická frontální výuka, a to o 30 %. Také dívky v obou skupinách dosáhly většího úspěchu v testu oproti chlapcům. V experimentální skupině podaly dívky o 25 % lepší výkon neţ chlapci, zatímco ve skupině tradiční činil rozdíl mezi oběma pohlavími pouhých 5 %. Je důleţité zmínit fakt, ţe tyto výsledky jsou výzkumnou sondou, neboť se výzkumu účastnilo pouze 47 ţáků a byl pouţit jako výzkumný nástroj nestandardizovaný didaktický test. Důvodů a příčin, které ovlivnily získaný výsledek je, dle mého názoru, několik. Úspěšnost výuky v EV skupině je pravděpodobně způsobena celkově lepším prospěchem této třídy, a to nejen v předmětu dějepis. Většina ţáků v tomto pololetí získala známku výbornou nebo chvalitebnou, kdeţto prospěch skupiny s TV se pohybuje u dobré a dostatečné. Další příčinou je sloţení tříd a jejich přístup nejen k učení, ale i k ţivotu. Skupina, kde byla pouţita EV, si je vědoma mnoha motivačních faktorů. Někteří jsou přesvědčeni, ţe se jim naučené hodí, ať uţ do ţivota nebo pro dosaţení kvalifikace. U některých je viditelné, ţe jim jejich dobré výsledky přinášejí úspěch, a tím se jim zvyšuje sebevědomí, naplní je to pocitem, ţe něčeho dosáhli. Ve třídě je cítit i atmosféra soutěţivosti, kdo bude lepší a úspěšnější. Moţná u některých přetrvává přesvědčení, ţe kdyţ se budou dobře učit, učitel jejich snaţení příznivě přijme, ale jeho úspěch ocení i spoluţáci a rodiče. V mnohých rodinách také moţná ještě účinkuje následující schéma – kdyţ se nebudou učit, přinese to s sebou nepříjemné a bezprostřední důsledky, jakýsi nátlak. V této třídě jsem se setkala i s ţáky, kteří se učí věcem, jeţ jsou pro ně zajímavé, vzbuzují jejich zvídavost, je to pro ně zábava. K úspěchu této skupiny, kromě zájmu jich samotných, moţná přispěla i změna vyučujícího, neţ na kterého byli dosud zvyklí. Mluvit o takovéto motivaci ve druhé třídě je frustrující, neboť tam se skoro ţádná, aţ na pár výjimek, nenachází. 84

Ačkoliv zvolené téma získalo pozitivní ohlas u dívek, to samé se nedá říci o chlapcích. Aţ na výjimky, byly výkony všech chlapců horší neţ u dívek a celkově i horší proti klasickému prospěchu. Důvodem je tedy pravděpodobnost nezaujetí tématem, jeţ se někteří chlapci nebáli dávat viditelně najevo svým postojem. Jelikoţ opravdu toto téma bylo zaměřeno více na oděv ţen, moţnou motivací pro chlapce by bylo se dozvědět, jaký muţ v té době byl kromě muţe v obleku, ve fraku či smokingu, povaţován za elegána. Jaký byl tehdy módní idol muţe, který by si získal přízeň ţen. Ráda bych ještě uvedla názor samotných ţáků, čím a jakými pouţitými metodami a prostředky by je zaujalo téma módy, kdy jim byl dán prostor na tuto odpověď v poslední otázce v testu. U skupiny s TV se hlavně objevovaly dosti negativní postoje, ţe vůbec ničím, ale i přesto se tu objevili tři ţáci, které by téma módy zaujalo např. vyuţitím praktických ukázek oděvů, exkurzí do textilek, návrhem vlastního oděvu, vyuţitím filmu a umění a kdyby se učili o současné módě. U EV skupiny se téţ objevoval poţadavek učení se o současné módě, ukázky pravého oděvu z té doby a vytvoření vlastních návrhů. Jedna ţákyně dokonce napsala, ţe ji téma zaujalo tímto způsobem. U chlapců se často objevoval názor, ţe se o módu nezajímají, a proto by je toto téma ničím nezaujalo. Tyto jejich postřehy ukazují, ţe skupině s TV například chybělo vyuţití hraného historického filmu a naopak v rámci interdisciplinárních vazeb je moţné některým z nich splnit poţadavek v rámci výtvarné výchovy, aby si mohli sami navrhnout vlastní modely oděvů. U chlapců jejich názory nejsou překvapující, neboť jsem vytvořila monotematickou hodinu o módě za účelem výzkumu. V praxi se berou širší souvislosti a prvky z navrţených implementací mohou být vyuţity jako vsuvka či zpestření hodiny nebo mohou napomoci k lepšímu porozumění danému tématu. Zpracování a uchopení tématu historie módy nebylo v práci zdaleka vyčerpáno a v podstatě to nebylo ani jejím záměrem. Proto se zde nabízí moţnost rozšíření tématu o podrobnější věnování se tehdejším módním salonům, všem druhům oblečení včetně pánského stylu odívání, jaká byla tehdejší etiketa odívání, jaké se nosily účesy a střihy vlasů a jak to bylo s módními doplňky (kabelky, rukavice, šály, šátky, obuv, šperky). Dále pak lze rozšířit i sociální potenciál módy v tomto dějepisném úseku, který by bylo moţné ve výuce dějepisu více komparovat, tj. srovnat oděvy dnešní a minulé doby u společenských vrstev. Navrţené modelové hodiny mohou slouţit k inspiraci, zejména však jednotlivé prvky těchto implementací, jak naloţit s tímto tématem, ovšem se tu

85

vybízí řada dalších moţností, jak téma uchopit i jinak, a to např. právě vyuţitím skutečných reálných oděvů ve výuce místo obrazových médií, či návštěvou muzea.

86

RESUMÉ Tato diplomová práce se zabývá vyuţitím metody hraní rolí, práce s obrazovými pomůckami, historickým textovým pramenem a uplatněním hraného historického filmu jako didaktického prostředku ve výuce dějepisu. Jejím cílem je díky zvolenému tématu módy a vyuţitím zmíněných metod motivovat a zaujmout dívky 9. ročníku v hodině dějepisu vzhledem k celkové náplni učiva 9. ročníků, jeţ obsahuje pro mnohé z nich nezajímavá a nezáţivná témata jako jsou např. války. Práce obsahuje návrh dvou modelových vyučovacích hodin a ověření předpokladu, ţe poznání ţáků na základě vyuţití zmíněných metod a audiovizuálních vjemů bude komplexnější. První část se zabývá teoretickou problematikou práce. Druhá část se věnuje návrhu modelových vyučovacích hodin, kde jsou pouţity výše zmíněné metody, a ověření efektivity, účinnosti a přínosu tohoto pedagogického výzkumu, který je vyhodnocen a interpretován.

Summary This master’s thesis deals with the use of the role playing method, working with visual aids, historical textual source and application of a historical fiction movie as a didactic mean in history lessons. Its aim is to motivate and captivate the girls from 9th grade during history classes due to fashion topic and the usage of previously mentioned methods according to overall content of the final year curriculum which contains for most of them uninteresting and wearisome topics such as both World Wars. The work includes the design of two model lessons and the verification of assumption that recognition of students based on the usage of previously mentioned methods and audiovisual perceptions will be more complex. The first part deals with the theoretical labor issue. The second part is dedicated to the design of the model lessons, where mentioned methods are used, and to the verification of effectiveness, efficiency and benefit of this educational research, which is evaluated and interpreted.

87

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY A) Tištěné prameny a) časopisy a noviny -

EVA. Ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XV., 1918, č. 1 – 2.

-

EVA. Ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XV., 1918, č. 11 – 12.

-

EVA. Ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XVI., 1919, č. 1, 2, 3.

-

EVA. Ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XVI., 1919, č. 6 – 7.

-

EVA. Ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XVI., 1919, č. 12.

-

EVA. Ţenský měsíčník pro umění, vzdělání, zábavu a ţenské sociální otázky. XVII., 1920, č. 2 – 3.

-

EVA. Ţenský vzdělávací měsíčník. XXI., 1924, č. 2 – 3.

-

EVA: časopis moderní ţeny. I., 1928/1929, č. 5, 10, 12.

-

EVA: časopis moderní ţeny. III., 1931, č. 7, 8, 13, 20, 22.

-

EVA: časopis moderní ţeny. IV., 1931 – 1932, č. 1, 8, 14.

-

EVA: časopis moderní ţeny. V., 1933, č. 2.

-

EVA: časopis moderní ţeny. VI., 1934, č. 7, 21.

-

EVA: časopis moderní ţeny. VII., 1935, č. 20.

-

EVA: časopis moderní ţeny. IX., 1937, č. 10, 19.

-

EVA: časopis moderní ţeny. X., 1938, č. 6, 7, 9, 10, 12, 19, 22.

-

Modní revue. VI., 1926, č. 4, 5.

-

Modní revue. VI., 1926, č. 7, 8 , 9.

-

Modní revue. VI., 1926, č. 11.

-

Modní revue. VI. 1926, č. 18.

-

Modní revue. VI. 1926, č. 21, 24, 35, 42, 43, 44, 50, 52.

-

Modní revue. VII., 1927, č. 2, 8, 10, 19, 32, 42, 21

-

Modní revue. VIII., 1928, č. 15, 18, 21

88

b) audiovizuální

- FRIČ, M. (reţie): Kristian. Československo, 1939.

B) Literatura a zdroje a) Literatura -

GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000.

-

HUDECOVÁ, Dagmar.: Jak modernizovat výuku dějepisu. Výchovné a vzdělávací strategie v dějepisném vyučování. Praha: Albra, redakce SPL – Práce, 2007.

-

CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada, 2007.

-

JULÍNKEK, Stanislav a kol. Úvod do teorie a praxe výuky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita, 1995.

-

JULÍNKEK, Stanislav a kol. Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita, 2004.

-

KALHOUS, Zdeněk – OBST, Otto a kol. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002.

-

KOL. AUTORŮ. Móda: Z dějin odívání 18., 19. a 20. století. Praha: Slovart, 2003.

-

KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009.

-

KYBALOVÁ, Ludmila – HERBENOVÁ, Olga – LAMROVÁ, Milena. Obrazová encyklopedie módy. Praha: Artia, 1973.

-

LABISCHOVÁ, Denisa – GRACOVÁ, Blaţena. Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2008.

-

LIPOVETSKY, Gilles. Říše pomíjivosti. Móda a její úděl v moderních společnostech. Praha: Prostor, 2010.

-

MACKENZIOVÁ, Mairi. ...ismy: Jak chápat módu. Praha: Slovart, 2010.

-

MÁCHALOVÁ, Jana. Dějiny odívání. Móda 20. století. Praha: NLN, 2003.

-

MAŇÁK, Josef., ŠVEC, Vlastimil: Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004.

-

MAŇÁK, Josef – ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno: Paido, 2003.

-

PASCH, Marvin – GARDNER, Trevor a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Jak pracovat s kurikulem. Praha: Portál, 1998.

-

PETTY, Geoff. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2013. 89

-

PRŮCHA, Jan. Pedagogický výzkum. Uvedení do teorie a praxe. Praha: Karolinum, 1995.

-

ŠTĚPÁNEK, Kamil: K čemu potřebujeme a vyuţijeme v dějepise hraný film? In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd, Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Roč. 23, s. 129-134.

-

UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996.

-

UCHALOVÁ, Eva a kol. Praţské módní salony 1900 – 1948. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2011.

b) Zdroje -

Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy [online]. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (docx). [cit. 2015-2-2]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ramcovyvzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani

-

http://www.elle.cz/moda/novinky/first-look

-

90

SEZNAM PŘÍLOH Obrazové přílohy -

Příloha č. 1: Hana Podolská, 1933 (UCHALOVÁ, E. a kol. Praţské módní salony 1900 – 1948. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2011.)

-

Příloha č. 2: Modelový a zakázkový dům Hanna Podolská, plesová toaleta, 19361938; hedvábný úplet (UCHALOVÁ, E. a kol. Praţské módní salony 1900 – 1948. Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2011.)

-

Příloha č. 3: Názorný postup v oblékání ţeny od spodního prádla aţ k zimnímu plášti. Boţena Horneková: Návrhy dámských kalhotových obleků. Civilisovaná ţena, Brno 1929/30.

-

Příloha č. 4: Varianty letních oděvů z roku 1927 (KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009.)

-

Příloha č. 5: Módní kresby – odpolední a večerní modely, pro které bylo moţné objednat střihy (KYBALOVÁ, L. Dějiny odívání. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Praha: NLN, 2009.)

-

Příloha č. 6: Letní komplety. Kreslil V. Michal. Eva 1. 4. 1929.

-

Příloha č. 7: Adina Mandlová ve filmu Kristián. Toaleta z modelového domu Hanna Podolská, 1939. (UCHALOVÁ, E. Česká móda 1918 – 1939. Elegance první republiky. Praha: Olympia, 1996.)

-

Příloha č. 8: Modní revue. Obálka, 26. 3. 1927

-

Příloha č. 9: Praktické pracovní obleky ţen do zaměstnání (1931)

-

Příloha č. 10: Dekoltované tenisové šaty (Mohou se nosit i jako vycházkové – na letním bytě nebo v horkých dnech i ve městě.)

-

91

PŘÍLOHY Obrazové přílohy Příloha č. 1: Hana Podolská, 1933

Příloha č. 2: Modelový a zakázkový dům Hanna Podolská, plesová toaleta, 1936-1938; hedvábný úplet

Příloha č. 3: Názorný postup v oblékání ţeny od spodního prádla aţ k zimnímu plášti. Boţena Horneková: Návrhy dámských kalhotových obleků.

Příloha č. 4: Varianty letních oděvů z roku 1927

Příloha č. 5: Módní kresby – odpolední a večerní modely, pro které bylo moţné objednat střihy

Příloha č. 6: Letní komplety. Kreslil V. Michal.

Příloha č. 7: Adina Mandlová ve filmu Kristián. Toaleta z modelového domu Hanna Podolská, 1939.

Příloha č. 8: Modní revue. Obálka, 26. 3. 1927

Příloha č. 9: Praktické pracovní obleky ţen do zaměstnání (1931)

Příloha č. 10: Dekoltované tenisové šaty (Mohou se nosit i jako vycházkové – na letním bytě nebo v horkých dnech i ve městě.)