1
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura Paris Vasiliadis
Lidová píseň v poezii novoathénské básnické školy Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Nicole Votavová Sumelidisová
2012 2
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………………………………………...
3
Rád bych poděkoval vedoucí práce, Mgr. Nicole Votavové Sumelidisové, za nevšední ochotu, odborné vedení, cenné rady a připomínky při psaní této práce.
4
Obsah
1. Úvod.......................................................................................................................................7 2. Literární kontext a Novoathénská básnická škola..........................................................9 3. Řecká lidová píseň.............................................................................................................14 3.1 Počátky lidových písní........................................................................................15 3.2 Klasifikace lidových písní...................................................................................17 3.3 Metrická stránka lidových písní, figury, tropy................................................22 4. Vybrané básně a sbírky 4.1 Jorgos Drosinis......................................................................................................28 4.2 Kostis Palamas......................................................................................................29 4.3 Kostas Krystallis...................................................................................................30 4.4 Jannis Gryparis.....................................................................................................31 5. Jorgos Drosinis 5.1 Tematika a motivy básní.....................................................................................32 5.2 Metrická stránka básní.........................................................................................35 5.3 Stylistické figury...................................................................................................39 5.4 Tropy......................................................................................................................43 5.5 Jazyk.......................................................................................................................46 5.6 Shrnutí....................................................................................................................48 6. Kostis Palamas 6.1 Tematika básní, motivy.......................................................................................49 6.2 Metrická stránka básní.........................................................................................51 6.3 Stylistické figury...................................................................................................54 6.4 Tropy......................................................................................................................57 6.5 Jazyk.......................................................................................................................59 6.6 Shrnutí....................................................................................................................61 5
7. Kostas Krystallis 7.1 Tematika básní, motivy.......................................................................................62 7.1.1 kleftská píseň v Krystallisově poezii..................................................67 7.1.2 prvky balady v Krystallisově poezii...................................................71 7.2 Metrická stránka básní.........................................................................................74 7.3 Stylistické figury...................................................................................................78 7.4 Tropy......................................................................................................................82 7.5 Jazyk.......................................................................................................................87 7.5.1 Podobnost veršů s verši lidové poezie...............................................88 7.6. Shrnutí...................................................................................................................90 8. Jannis Gryparis 8.1 Tematika básní......................................................................................................91 8.2 Metrická stránka básní.........................................................................................96 8.3 Stylistické figury...................................................................................................98 8.4 Tropy....................................................................................................................100 8.5 Jazyk.....................................................................................................................102 8.6 Shrnutí..................................................................................................................103 9. Závěr..................................................................................................................................104 10. Resumé (Περίληψη)......................................................................................................106 11. Seznam použité literatury.............................................................................................107
6
1. Úvod V předkládané diplomové práci se zabývám znaky řecké lidové písně v poezii básníků novoathénské básnické školy. V průběhu 19. století vzrůstá v celé Evropě zájem o lidové tradice, folklor, lidové písně a témata související se všedním životem. Proto jsem zvolil generaci básníků 1880, neboť s touto generací vrcholí zájem o lidové tradice a v básních novoathénské básnické školy proto očekávám velké množství znaků řeckého písňového folkloru. Jako typické představitele jsem vybral tři autory generace básníků 80. let – J. Drosinise, K. Palamase a K. Krystallise. Zvolil jsem Drosinisovu sbírku Idyly (Ειδύλλια), neboť se jedná o první básnické dílo řadící se do generace 1880 s častým výskytem znaků lidové poezie. Mezi nejvýznamnější představitele této generace patří K. Palamas, proto jsem zvolil i tohoto autora a jeho básnickou sbírku Písně mé vlasti (Τραγούδια της πατρίδος μου). V této sbírce se mimo historických témat, byzantské tradice a motivů čerpajících z každodenního života, obrací také k lidové písni. Výrazně je lidovou písní ovlivněn K. Krystallis. Básně jeho dvou sbírek Rolnických písní (Αγροτικά) a Písní z vesnice a salaše (Τραγούδια του χωριού και της στάνης) často není možné na první pohled rozeznat od autentických lidových písní. V předkládané práci sleduji, které prvky lidové písně K. Krystallis přejímá především. Jako posledního autora jsem zvolil J. Gryparise, zástupce generace 90. let. V 90. letech začíná ustupovat zájem o lidové písně zájmu o hlavní myšlenky symbolismu, snažím se tedy sledovat, jakým způsobem se promítá lidová píseň do řecké poezie v období vzrůstajícího zájmu o zásady symbolismu. Ve všech vybraných sbírkách se pokusím vyhledat prvky řecké lidové poezie a následně sledovat, do jaké míry tyto prvky autoři přejímají a stávají se inspiračním zdrojem jejich autentické tvorby. V první části se stručně věnuji událostem, které souvisí s lidovou písní a předcházejí vzniku novoathénské básnické školy, dále obecné charakteristice novoathénské básnické školy a podmínkám jejího vzniku. Vybírám několik nejvýznamnějších představitelů a stručně charakterizuji jejich dílo vzniklé v prvních dvaceti letech existence této básnické generace. Další kapitola je věnována lidovým písním. Nejprve se věnuji obecné charakteristice lidových písní, následují podkapitoly věnované počátkům lidové písně a problematice klasifikace lidových písní. Podrobněji se věnuji klasifikaci podle Nikolaose Politise v N.: Πολίτης, Ν. Γ. (επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις δεύτερα Ιωάννη Δ. Κολλάρου, Αθήνα 1925 a stručně charakterizuji jednotlivé kategorie. Poslední podkapitola se zaměřuje na metrickou stránku lidové poezie, především na patnáctislabičný jambický veršový rozměr a jeho znaky, dále na nejběžnější stylistické figury a básnické tropy lidové poezie. Vycházím z klasifikace podle Hrabák, J.: Poetika, Český spisovatel, Praha, 1973. Ve čtvrté kapitole podávám základní informace o jednotlivých vybraných dílech.
7
Čtyři kapitoly (5-8) jsou hlavními oddíly této diplomové práce. Každá část obsahuje šest podkapitol, ve kterých se postupně věnuji tematice, metrické stránce, stylistickým figurám, tropům, jazyku vybraných sbírek a poslední podkapitola vždy sumarizuje získané informace. Závěrem bych rád doplnil, že do češtiny překládám pouze ukázky z podkapitol věnovaných tematice, stylistickým figurám, básnickým tropům a jazyku. V překladech patnáctislabičných jambů do češtiny se snažím zachovat rozměr verše. Nepřekládám podkapitoly věnované metrické stránce básní. V této kapitole uvádím různé příklady veršů a jejich charakteristiky, nepovažuji tak překlad za nutný. Ukázky uvádím monotonickým i polytonickým systémem v závislosti na tom, jakým systémem jsou psány antologie lidových písní, ze kterých uvádím ukázky. Používám následující antologie lidových písní: 1) Αραβαντινός, Π. (επιμ.): Συλλογή δημώδων ασμάτων Ηπείρου, Πέτρου Πέρρη, Αθήνα 1880 2) Ιωάννου, Γ. (επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, εκδόσεις Το Βήμα, Αθήνα 2010 3) Μελαχρινός, A. (επιμ.): Δημοτικά τραγούδια, εκδόσεις Πέτρου Καραβάκου, Αθήνα 1946 4) Πολίτης, Ν. Γ. (επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις δεύτερα Ιωάννη Δ. Κολλάρου, Αθήνα 1925 5) Πολίτης, Ν., Γ. (επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις πέμπτη Ε. Γ. Βαγιονάκη, Αθήνα 1969 6) Σακελλάριος, Α., A. (επιμ.): Τα Κυπριακά, ήτοι γωγραφία, ιστορία και γλώσσα της νήσου Κύπρου από των αρχαιότατων χρόνων μέχρι σήμερον, τόμος Β’, Αθήνα 1891 7) Fauriel, C. (επιμ.): Chants populaires de la Gréce moderne, tome 1, Chez Firmin Didot, Paris 1824 8) Passow, A. (επιμ.): Τραγούδια ρωμαϊκα, Popularia Carmina Graeciae Recentioris, Lipsiae MDCCCLX
8
2. Literární kontext a Novoathénská básnická škola V Evropě 19. století jsme svědky intenzivní konfrontace a koexistence různých postojů a názorů vyvěrajících z celoevropských kulturněhistorických procesů. V Řecku se tyto procesy zjednodušeně řečeno vymezují na dva protichůdné směry, ze kterých jeden tíhne k reminiscenci archaizujícího jazyka, zatímco další, jenž se v poezii naplno prosazuje s Novoathénskou básnickou školou po roce 1880, směřuje k lidové tradici a lidovému jazyku.1 Tyto protichůdné směry, známé jako tzv. „jazyková otázka,“ jsou sporem o správnou podobu psaného jazyka, jehož počátek sahá až do 2. století n. l.2 Vraťme se nyní ale do období před rokem 1880, do doby řeckého romantismu. Jeho ideologii, tedy i ideologii Athénské romantické školy, se zcela vymanil Dimosthenis Valavanis, Básně psal sice v katharevuse, používal ale také lidový jazyk a čerpal témata z lidových písní Peloponésu. Následující 1. verš je z básně Το όνειρόν μου: Γελοῦσαν τὰ τριαντάφυλλα, οἱ ἀνθοὶ μοσχοβολοῦσαν… Růže se usmívaly, poupata silně voněla… Jiný autor, Spyridon Trikupis, napsal v roce 1831 patnáctislabičným jambem báseň Δήμος, ποίημα κλέφτικο, ve které napodobuje metrickou stránku lidové písně.3 Uvádím malou ukázku: Μὲ βλέπεις πῶς κατάντησα, πάντα τῆρώ τὸ χῶμα Γερὴν ἀκούω τὴν καρδιὰν, κή ἀδύνατον τὸ σῶμα. Vidíš mě, jak jsem skonal a navždy už budu v zemi Poslouchám své zdravé srdce a nemohoucí tělo (Ο Δήμος, ποίημα κλέφτικο, 114-115) Mezi významné předchůdce dimotikismu se řadí Athanasios Christopulos a Joannis Vilaras, kteří své básně psali v jazyce podobném mluvenému projevu. Jako první ukázku uvádím úvodní verše z první básně Christopulosovi sbírky Λυρικά: Τὴν ἄνοιξιν μιᾶ μέρα
Jednoho jarního dne
Ἐκεῖ που τραγουδοῦσα
Tam kde jsem zpíval
Ψηλ’ ἀπὸ τὸν αἰθέρα
Z vysoké oblohy
Δημαράς, Κ. Θ.: Ελληνικός ρομαντισμός, Ερμής, Αθήνα 1994, s. 171. Pro obecné informace o jazykové otázce odkazuji na Beaton, R.: Εισαγωγἠ στη Νεότερη Ελληνική Λογοτεχνία, Oxford 1994, s. 371-440; Podrobněji pak na Horrocks, G. C.: Greek: A history of the language and its Speakers. London and New York: Longman, 1997. 3 Δημαράς, Κ. Θ.: Ελληνικός ρομαντισμός, s. 176. 1 2
9
Κατέβηκεν ἡ Μοῦσα
Sestoupila Múza
Následují úvodní verše z Vilarasovy básně Τὸ πόσο σὲ λατρεύω: Τὸ πόσο σὲ λατρεύω, τὸ πόσο σ΄ἀγαπῶ Τῶν ἀδύνατων εἶναι ποτὲ νὰ σοῦ τὸ εἱπῶ To, jak tě zbožňuji, to, jak tě miluji, Nebudu schopen ti nikdy říct Vypuknutí osvobozeneckých bojů v Řecku proti Osmanské nadvládě upoutalo pozornost evropské veřejnosti související také s masivním zájmem o řeckou lidovou poezii, který vyvolalo vydání dvoudílné sbírky lidových písní v letech 1824-1825. Autorem je C. Fauriel a sbírka vzbudila zájem nejen Řecka, ale i Evropy o soustavnou studii řecké lidové poezie. C. Fauriel nikdy Řecko nenavštívil, informace čerpal od vzdělaných Řeků, kteří se rozhodli žít za hranicemi Osmanské říše. 4 Brzy následovaly další sbírky lidových písní, mezi jejichž autory patří např. N. Lemercier (1825), Th. Kind (1827), N. Tommaseo (1842), A. Passow (1860) nebo řečtí autoři J. Chasiotis (1866) a A. Jannarakis (1876).5 Významnou roli v obratu k lidové tradici hráli také představitelé tzv. sedmiostrovní školy. Z řad jejich představitelů vzešly sbírky lidových písní, jejichž autory jsou A. Manusos (1850) a Sp. Zambelios (1852). Po připojení Iónských ostrovů k Řecku v roce 1863 odchází řada reprezentantů sedmiostrovní školy z Iónských ostrovů do zahraničí a po svém návratu se věnují mimo jiné také politice. Jedním z nich je i A. Valaoritis považovaný svým dílem za předchůdce dimotikistického hnutí.6 Básně, jejichž témata čerpal v osvobozeneckých bojích armatolů a kleftů, napsal v jazyce blízkém jazyku lidových písní. Následující příklad je z básně Ο Δήμος και το καρυοφίλλι του: Ἐγέρασα, μωρὲς παιδιά. Πενήντα χρόνους κλέφτης τὸν ὕπνο δὲν ἐχόρτασα, καὶ τώρ᾿ ἀποσταμένος Hej mládenci zestárnul jsem, jsem už padesát let kleft a spánku jsem se nenabažil, teď jsem unavený
Beaton, R.: The oral traditions of Modern Greece: A survey. In.: Oral tradition, 1986 [online, cit. 9. prosince 2012] Dostupné z: http://journal.oraltradition.org/files/articles/1i/5_beaton.pdf, s. 115. 5 Καψώμενος, Ε. Γ.:Δημοτικό τραγούδι, μια διαφορετική προσέγγιση, εκδόσεις Πατάκη, Αθήνα, 1999, s. 104. 6 Βραχιώτης, Π.: Προλογικά. In Κρυστάλλης, Κ.: Άπαντα, εκδόσεις Μαίναλον, [online] Αθήναι 1967 [cit. 7. září 2012] Dostupné z: www.scribd.com/doc/36814354/Κρυστάλλης-Κώστας-Άπαντα-–-httpwww-projethomere-com, s. 19. 4
10
Předchůdce novoathénské básnické školy je podle T. Karvelise D. Kamburoglus. Jeho sbírka Hlas mého srdce (Η φωνή της καρδιάς μου, 1873), která je celá napsána v dimotiki, se vyznačuje kromě protiromantického postoje, také sklony k všednímu, každodennímu životu.7 Dimotikistické hnutí v Athénách se naplno prosazuje po roce 1880 přesněji poté, co se z Německa do Řecka vrátil folklorista Nikolaos Politis8, který proklamoval nutnost vytvořit umění ryze řecké a národní. Jeho představy vycházející z narůstajícího celoevropského zájmu o národní tradice, písně a folklor nachází rychlou odezvu mezi mladými básníky, kteří zavrhují epické vzory, rétoričnost a především archaizující jazyk období romantismu. „Folkloristika ovládla naší poezii. Lidová píseň, lidová tradice, lidový jazyk, prostý život nám otevřeli dveře a odkryly nové úhly pohledu […]“9, napsal o tomto období Palamas. Díla a studie Nikolaose Politise vyvolaly novou vlnu zájmu o řecké tradice a lidové písně mezi básníky a daly vzniknout tzv. novoathénské básnické škole, jinak též generaci básníků osmdesátých let. Jorgos Drosinis o něm napsal: Zavedl nás do neprobádaného světa tradic, pohádek, pověr, zvyků řeckého národa a pobídl nás k tomu, abychom jeho motivy používali každý svým vlastním způsobem a podle svého umění.10
Vznik generace autorů osmdesátých let byl výsledek probíhajících ekonomických a politicko-společenských změn, které vyvrcholily v letech 1870-1880,11 tedy v období uvadajícího romantismu. V tomto desetiletí také umírají čtyři významní představitelé období romantismu, tedy D. Paparrigopulos, J. Karasutsas, Sp. Vasiliadis a A. Valaoritis a v poezii se začíná prosazovat dimotiki.12 Nemalý podíl na obratu k lidové tradici a lidovému jazyku měly bezesporu noviny Ραμπαγάς a Μη χάνεσαι, do kterých mladí básníci publikovali svá díla. Mezi přispěvatele patřili například J. Drosinis, K. Palamas nebo N. Kambas:
7
Καρβέλης, Τ.: Η γενιά του 1880, Σαββάλας, Αθήνα 2003, s .29 . Nikolaos Politis zavedl jako první termín folkloristika (λαογραφία), do té doby (přibližně do roku 1887) se používali termíny tradice (παραδόσεις) a zvyky (έθιμα). Λουκάτος, Δ. Σ.: Εισαγωγή στην ελληνική λαογραφία, Δ΄έκδοση, Μορφωτικό Ίδρυμα Εθνικής Τράπεζης, Αθήνα 1992, s. 66. 9 „ἡ λαογραφία ἕπαιρνε στὸ χέρι της, κρατοῦσε στὴ σκέπη της τὴν ποίησή μας. Τὸ δημοτικὸ τραγούδι, ἡ δημοτικὴ παράδοση, ἡ δημοτική γλώσσα, ὁ δημοτικός βίος, μᾶς ἄνοιγε θύρες, μᾶς φανερώνε ἀπόψεις […]“ Παλαμάς, Κ.: Τα τραγούδια της πατρίδος μου, Β’ έκδοση, s. 20, citováno podle Βρανούσης, Λ., Ι.(επιμ.): Κ. Κρυστάλλης, Χρ. Χριστοβασίλης, Βασική βιβλιοθήκη 19, Αετός, Αθήνα 1954, s. 7. 10 „Μας οδήγησε στον μέχρι τότε ανεξερεύνητο κόσμο των παραδώσεων, των παραμυθιών, των προλήψεων, των συνηθειών του Ελλ. Λαού και μας παράτρυνε και να τα χρησιμοποιούμε ο καθείς με τον τρόπο και την τέχνη του.“ Μπούτου, Τ.: Ο Γεώργιος Δροσίνης και η πεζογραφία, [online, cit. 14. října 2012] Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/108110743/Ο-ΓΕΩΡΓΙΟΣΔΡΟΣΙΝΗΣ-ΚΑΙ-Η-ΠΕΖΟΓΡΑΦΙΑ, s. 6. 11 Καρβέλης, Τ.: Η γενιά του 1880, s .29. 12 Δημαράς, Κ. Θ.: Ελληνικός ρομαντισμός, s. 218. 8
11
Novými verši, čistým lyrismem, bez přetvářky a výkřiků, zažehli nový plamen, hlásali nové poselství a za chvíli je následovali další mladí básníci a vznikla Novoathénská básnická škola, která obnovila tradici lidové písně a prosadila v poezii čistý lidový jazyk. 13
Nastupující generace autorů osmdesátých let se dělila do dvou kategorií, jejichž společným rysem byl jen lidový jazyk dimotiki.14 Na první skupinu měla vliv evropská literatura, především francouzská, ze které tito prozaici, básníci a překladatelé čerpali inspiraci pro svá díla témata, a ty pak představovali široké řecké veřejnosti. V poezii se jednalo o vlivy parnasismu, později symbolismu, v próze o vliv realismu a folkloristiky. Mezi typické představitele první kategorie se řadí N. Kambas (1857-1932), J. Drosinis (1859-1951) a K. Palamas (1859-1943). Charakteristickým rysem v dílech druhé kategorie autorů pak jsou odkazy na tradiční venkovský život, které se promítly i v básních J. Drosinise a K. Palamase, nejvíce však ve sbírkách K. Krystallise (1868-1894). Tyto dvě kategorie jsou na první pohled velmi protichůdné, ovšem podle Beatona je chybné mezi nimi rozlišovat, neboť ve vrcholných dílech z osmdesátých a devadesátých let se reflektuje zahraniční i domácí tradice: „Ve skutečnosti jsou spisovatelé, kteří se výhradně orientovali buď na zahraniční vlivy, nebo pouze na své kořeny, dnes považováni za bezvýznamné.“15 Nikolaos Kambas vydal během svého života pouze jedinou ucelenou sbírku nazvanou Verše (Στίχοι, 1880) a později ještě několik básní. Jeho význam není literární, ale čistě historický, protože jeho sbírkou je uveden parnasismus do řecké poezie.16 První dvě sbírky básní J. Drosinise Pavučiny (Ιστοί αράχνης, 1880) a Stalaktity (Σταλακτίται, 1881) jsou napsány pod vlivem francouzského parnasisty F. Coppéeho a německého básníka a prozaika H. Heineho. Tyto sbírky čerpají náměty ve všedním městském životě. V následující sbírce Idyly (1884) se J. Drosinis obrací k námětům čerpajícím z každodenního života na venkově, k mýtům, tradicím a k lidové písni. Stejně je laděna také další Drosinisova sbírka Laskavce (Αμάραντα, 1890). Spolu s K. Krystallisem navazuje J. Drosinis na A. Valaoritise, neboť všichni tři autoři čerpají motivy z každodenního venkovského života: „Valaoritis oslavuje
„Μὲ στίχους νεότροπους, μὲ λυρισμὸ καθάριο, δίχως ἐπιτήδευση, δίχως τυμπανοκρουσία, ἄνοιξαν νέα φλέβα, κήρυξαν νέο κήρυγμα κι’ ἔτσι σὲ λίγο τοὺς ἀκολούθησαν κι’ ἄλλοι νέοι, κι’ καθιερώθη ἡ Νέα Σχολή τῆς νεοελληνικῆς ποιήσεως, ποὺ ἀνανέωσε τὴν παράδοση τοῦ δημοτικοῦ τραγουδιοῦ κι’ ἐπέβαλε τὴν καθαρὴ δημοτικὴ στὸ λυρικὸ λόγο.“ Θέρος, Α.: Ο Γεωργίος Δροσίνης, Το έργο του - Η εποχή του, Ελληνική Δημιουργία, τέυχος 44, Αθήνα 1. 12. 1949, s. 959. 14 Beaton, R.: Εισαγωγή, s. 102. 15 „Πραγμάτι, οι συγγραφείς που έκαναν κάτι τέτοιο, είτε στρεφόμενοι αποκλειστικά προς το εξωτερικό, είτε αποκλειστικά στις ρίζες τους, είναι εκείνοι που σήμερα θεωρούνται ελάσσονες.“ Tamtéž, s. 103. 16 Tamtéž. 13
12
hrdinskou stránku venkovského obyvatelstva, Krystallis s Drosinisem jeho pokojnou stránku, krásu a mír.“17 Kostas Krystallis vydal první básnickou sbírku Stíny Hádu (Αι Σκιαί του Άδου, 1887) ještě během studií ve svých devatenácti letech. Vyznačuje se nepřátelským postojem vůči tureckému etniku a hrdinským obsahem. Touto sbírkou se vydal v nemilost tureckým úřadům, které ho po vydání začaly pronásledovat, načež Krystallis utekl do Athén. Zde vydal své jediné dvě básnické sbírky Rolnické písně (1891) a Písně z vesnice a salaše (1893). Většina básní těchto sbírek čerpá motivy a témata z tradic, pohádek, mýtů a řeckých lidových písní a jeví se většinou jako imitace lidových písní. Hlavní osobností této generace je bezesporu K. Palamas žijící od svých šesti let v Mesolongi, které se proslavilo za osvobozeneckých bojů proti Turkům. Palamasova první básnická sbírka vyšla pod názvem Písně mé vlasti (1886) a skloubí se v ní historická minulost a byzantská tradice s prvky každodenního života, lidové písně a mýtů. Sbírka je napsána v lidovém jazyce. Jeho následující dílo Hymnus na Athénu (Ύμνος της Αθηνάς, 1889) se již dočkalo mnoha uznání a ocenění. Celá literární tvorba A. Pallise (1851 - 1935), ať už se jedná o překlady nebo autorská díla, je obranou lidového jazyka. Jeho první sbírka Písničky pro děti (Τραγουδάκια για παιδιά, 1889) jej řadí k básníkům symbolismu, neboť stejně jako ostatní symbolisté Pallis přistupuje pokrokově k otázce stavby verše a upouští zde od isosylabismu. Většina básní jsou překlady zahraniční evropské básnické tvorby. Ve sbírce Staré melodie (Παλιοί σκοποί, 1909) se soustřeďuje téměř celé básnické dílo A. Eftaliotise. Jsou v ní zařazeny mimo jiné Vystěhovalcovy písně (Τραγούδια του ξενητεμένου) obsahující znaky lidového folkloru. S Vystěhovalcovými písněmi se zúčastnil básnické soutěže a získal si jimi v roce 1889 uznání literární kritiky. Dále pak sbírka obsahuje Životní píseň (Τραγούδι της ζωής) a sonety věnované básníkově ženě Slova lásky (Αγάπης λόγια). První básně nazvané Podvečer (Δειλινά, 1892) napsal Jannis Gryparis pod přezdívkou Ὅλπις ὁ Γρυπεύς v letech 1890-1892. Básně nesklidily téměř žádný úspěch. Naopak některé ze sonetů sbírky Skarabeové a Terakoty (Σκαραβαίοι και Τερρακόττες,1919) vzbuzovaly zájem široké veřejnosti už od roku 1896, tedy hned po svém vydání. Básnickou sbírkou Skarabeové a Terakoty stojí Gryparis na pomezí parnasismu a symbolismu.
„Ὁ Βαλαωρίτης ἤμνησε τὴν ἥρωϊκὴ πλευρὰ τῆς ἀγροτιᾶς. Ὁ Κρυστάλλης μὲ τὸν Δροσίνη θὰ τραγουδήσουν τὴν εἱρηνικὴ ζωὴ τῆς ἀγροτιᾶς, τὴν ὀμορφιὰ καὶ τὴ γαλήνη τοῦ χωριοῦ.“ Βραχιώτης, Π.: Προλογικά [online, cit. 5. listopadu 2012], s. 19. 17
13
3. Řecká lidová píseň Lidové písně18 tvoří zvláštní a pestrý žánr řecké literatury řadící se k nejautentičtějším projevům ryzí řecké lidové kultury a téměř nepodléhající zahraničním vlivům.19 Tento literární žánr je dílem skupiny obyvatel a vyjadřuje pocity a myšlení této určité skupiny. Dnes tedy patří mezi obecně přijímaná fakta, že lidová poezie je anonymní a daná píseň není spojena s jistým konkrétním básníkem. Určitým způsobem ale zpěvák anonymní nebyl. Jeho publikum jej znalo a básník nepovažoval za nutné se představovat. Za každou lidovou písní je tedy vždy jeden “neznámý“ autor, člověk s vysokým uměleckým citem, který byl ve vesnici velmi uznávaný.20 I když nebyl profesionálním zpěvákem, často se stávalo, že mu lidé na vesnici lepili bankovky na čelo nebo dávali peníze za oděv.21 Zpěvák-autor tedy hraje v propagaci písně důležitou roli, ale téměř nikdy se o sobě v písni nezmiňuje a nepoutá k sobě pozornost, podle R. Beatona k tomu jednoduše nemá vůbec žádný důvod. Beaton dodává, že pokud na sebe básník v písni upozorní, dává najevo, že píseň je jeho vlastním originálním výtvorem. Většinou na sebe ale zpěvák upozorňuje, když se jedná o žebráka žádajícího almužnu, či naopak dvorského básníka-hudebníka majícího určité sociální postavení.22 Pokud je zpěvákova píseň v souladu s obecným vědomím komunity, ta si píseň osvojí a dál ji ústně propaguje. Vzhledem k tomu, že se píseň následně šíří dalšími generacemi do okolních zeměpisných oblastí, vznikají obměny jedné a té samé písně v souladu s místní tradicí a okolnostmi.23 Spolu s lidovými písněmi se vyvíjely na území Malé Asie také tzv. písně zlidovělé (ρεμπέτικα nebo také λαϊκά), které jsou založené na řeckých a maloasijských tanečních rytmech. Tyto písně nižších sociálních vrstev obyvatelstva24 se vyvinuly ve velkých městech Osmanské říše, např. Istanbul, Smyrna nebo Alexandrie.25 Velký rozvoj v Řecku tyto písně zažívají po příchodu řeckých uprchlíků po roce 1922. Narozdíl od lidových písní jsou po obsahové stránce velmi jednoduché. Za autentickou lidovou poezii pokračující v tisícileté řecké tradici jsou ovšem považovány pouze písně lidové.26 Celkově je dochováno přibližně 25 000 lidových písní. Περανθής, Μ.: Ανθολογία νεοελληνικής ποιήσεως, από τον ενδέκατο αιώνα ως σήμερα, Α’ τόμος, εκδόσεις Χιωτέλλη, Αθήνα, 1979, s. 336. 19 Καψώμενος, Ε..: Δημοτικό τραγούδι, s. 18. 20 Μελαχρινός, Α.: Εισαγωγή. In Μελαχρινός, A.(επιμ.): Δημοτικά τραγούδια, εκδόσεις Πέτρου Καραβάκου, Αθήνα 1946, s. ζ΄. 21 Beaton, R.: Folk poetry of modern Greece, Cambridge university press, Birmingham 2004, s. 152. 22 Tamtéž, s. 153. 23 Tzn., že se mění se jazyk písně podle místního dialektu, hlavní hrdinové, geografické názvy, melodie, atd. Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s. 19-20. 24 Tento typ písně je často spojován s kriminálním podsvětím. Beaton, R.: Folk poetry of modern Greece, s. 193. 25 Beaton, R.: The oral traditions [online, cit. 15. prosince 2012], s. 114. 26 Καψώμενος, Ε..: Δημοτικό τραγούδι, s. 17. 18
14
3.1 Počátky lidové písně Lidové písně zastupují žánr literatury s nejdelší tradicí. Jako první si otázku týkající se počátků řecké lidové poezie položil v úvodu své dvoudílné sbírky lidových písní C. Fauriel, který ve své stručné studii dochází k závěru, že novořecká lidová poezie navazuje v „časově modifikované“ podobě na antickou tradici.27 K antickému původu lidových písní vede i samotný termín tragudi (τραγούδι) vycházející z antického výrazu tragodia (τραγωδία), který přibližně od 1. století n. l. znamená v dnešním významu zpěv nebo píseň.28 Také samotné náměty mnohých řeckých písní, především balad, se víceméně ztotožňují s některými mýty antické nebo homérské tradice, např. lidová píseň Του Κολυμπητή29 odkazuje podle N. G. Politise na rozkol mezi Minoem a Theseem o jejich božském původu.30 Jiným příkladem je lidová píseň Του Νεκρού αδερφού,31 která může být s ohledem na použitý námět ztotožněna s mýtem o návratu mrtvého Adonida k Afroditě z podsvětí, ovšem námětem píseň snese také srovnání s mýtem o návratu Persefony z podsvětí zpět ke své matce.32 Dále například píseň Του γυρισμού του ξενητεμένου33 může připomínat Odysseův návrat z Tróje34 atd. S teoriemi o antickém původu lidových písní se ztotožňuje také St. Kyriakidis, který dochází k závěru, že moderní lidová poezie navazuje, „i když nepřímo, na klasické období 5. a 4. století př. n. l., určitě však na pozdější období římského císařství.“ 35 Na antický původ novořeckého písňového folklóru odkazuje mimo výše uvedených příkladů také jambický katalektický tetrametr, který „jak vyučuje antická metrika, má lidový původ.“36 Podle jedné z teorií, jejímž zastáncem je St. Kyriakidis, se právě z tohoto typu veršového rozměru, hodně používaného v antické komedii, vyvinul patnáctislabičný přízvučný jambický verš řeckých lidových písní, který byl také od 10. století n. l. běžně používaný v byzantské poezii. Jazyk této poezie je blízký Viz Fauriel, C. (επιμ.): Chants populaires de la Gréce moderne, tome 1, Paris 1824; citováno podle Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, Ίδρυμα Γουλανδρή-Χορν, Αθήνα 1991, s. 50. 28 Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους. In Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Το δημοτικό τραγούδι: Παραλογές, Ερμής, Αθήνα 1983, s. 11. 29 Viz např. v Πολίτης, Ν. Γ.(επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις δεύτερα Ιωάννη Δ. Κολλάρου, Αθήνα 1925, 90. 30 Πολίτης, Ν. Γ.: Του Κολυμπητή. In Πολίτης, Ν. Γ.(επιμ.): Εκλογαί, s. 147. 31 Viz např. v Πολίτης, Ν. Γ.(επιμ.): Εκλογαί, 92. 32 Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους, s. 12. 33 Viz např. Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, εκδόσεις Το Βήμα, Αθήνα 2010, 43. 34 Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, συναγωγή μελετών, Νεοελληνικά μελετήματα, Αθήνα 1978, s. 65. 35 „αν όχι άμεσως προς την κλασσικήν αρχαιότητα του Ε΄ και του Δ΄ αιώνος, τουλάχιστον όμως προς την μεταγενεστέραν των αυτοκρατορικών ρωμαϊκών χρόνων.“ Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 172-173.; citováno podle Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση, s. 50. 36 „Καθώς διδάσκει η αρχαία μετρική, δημώδη έχων την αρχήν.“ Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 112. 27
15
mluvenému jazyku. Katalektický jambický tetrametr se skládal ze dvou dvojic jambů, z nichž poslední jamb byl katalektický. Metrické schéma katalektického jambického tetrametru: υ – υ – | υ – υ – || υ – υ – | υ – υ Metrické schéma patnáctislabičného přízvučného jambu lidové písně: υ –´υ υ | υ –´υ υ || υ –´υ – | υ –´υ Ὁ Ὄλυμπος κι ὁ Κίσσαβος ||τὰ δυὸ βουνὰ μαλλώνουν (Politis, 23, 1)37 Původ patnáctislabičného jambu, který byzantští teoretikové označili „politikos,“38 ovšem není do dnešních dnů zcela objasněný, proto nelze tuto teorii považovat za prokazatelnou. Někteří vědci (E. Legrand, M. Büdinger) dokázali ztotožnit určité protagonisty lidových písní, především písní akritovského cyklu, se skutečnými historickými postavami a na základě toho usuzují, že počátky lidových písní nespadají do antiky, ale až do období vrcholné Byzance.39 Do tohoto období, konkrétně do 9. století se datuje Píseň o Armurisovi, která je obecně považována za nejstarší dochovanou lidovou píseň. Její dva rukopisy pochází oba z 15. století.40
Pokud není uvedeno jinak, jsou ukázky uvedeny z druhého vydání Politisovy sbírky lidových písní. Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 112. 39 Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους, s. 12. 40 Beaton, R.: Folk poetry of modern Greece, s. 82. 37 38
16
3.2 Klasifikace lidových písní Mimo chronologického určení počátků lidových písní je dalším ze základních problémů jejich klasifikace. Obecně lze lidové písně rozdělit do dvou velkých skupin, na písně lyrické a epické.41 V dnešní době převažují tři způsoby klasifikace lidových písní. Vzhledem k tomu, že klasifikace lidových písní podle St. Kyriakidise a D. Lukatose, stejně tak jako ostatních současných badatelů lidové poezie, v podstatě vychází z klasifikace lidových písní N. Politise, budu charakterizovat jednotlivé skupiny podle Politise. Je třeba dodat, že klasifikace lidových písní nebude v žádném případě nikdy zcela přesná, protože: „[…] stejný národ používal jednu a tu samou píseň při různých příležitostech. Další věc, která ovlivňuje hranice mezi jednotlivými kategoriemi je prolínání. Kupříkladu kleftské písně převzaly spoustu prvků z písní o životě v cizině a nářků, které jsou obecně považovány za starší než kleftské písně“42
1) Akritovské písně (ακριτικά) Akritovské písně se řadí k nejstarším dochovaným epickým lidovým písním. Vznikaly už od 9. století v oblastech dnešní Kappadokie a Pontu a odtud se šířily do ostatních koutů Řecka, na Iónské ostrovy nebo na Kypr.43 Od 14. století již dále nevznikají.44 Hrdinové těchto písní se nazývali akrité a strážili hranice byzantské říše proti vnějším nepřátelům církve a národa. V převážné většině písní je hlavním hrdinou Digenis Akritas.45 Tyto písně hrdinského obsahu čerpají náměty z osobního života, z bojů, z života milostného, nebo smrti Digenise i ostatních akritů. Charakteristickým prvkem akritovských písní je nadsázka, hlavní hrdina, má nadlidské schopnosti a nic pro něj není nemožné.46 2) Balady (παραλογές) Lidové písně je možné dělit i z rytmického hlediska do dvou velkých kategorií. Do první kategorie patří písně volného rytmu, kam řadíme především písně stolové (τραγούδια της τάβλας nebo του τραπεζιού). Do druhé skupiny patří většina písní doprovázející lidové tance. Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 21-22. 42 „[…] ο ίδιος ο λαός πολλές φορές χρησιμοποεί ένα τραγούδι σε διαφορετικές κάθε φορά περιπτώσεις. Κάτι άλλο που συγχέει τα όρια ανάμεσα στα διάφορα έιδη είναι ο συμφυρμός. Τα κλέφτικα λ. Χ. Τραγούδια έχουν παραλάβει πολλά στοιχεία από τα τραγούδια της ξενητειάς και τα μοιρολόγια, τα οποία, γενικά, θεωρούνται παλαιότερα από τα κλέφτικα.“ Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s. 56. 43 Shodné znaky s akritovskými písněmi mají i hrdinské eposy sousedních národů Byzantské říše, například Rusů, Bulharů nebo Srbů. Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 64. 44 Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s. 57. 45 Jména akritů, stejně jako Digenisovo jméno se v písních akritovského cyklu vyskytují v různých obměnách, např. Διγενής, Ιενής, Διονής, Γιαννακός, Δημήτρης atd. Tamtéž, s. 57. 46 Θρύλος, Α.: Κριτικές μελέτες IV, Στοχασμοί για το δημοτικό τραγούδι και άλλοι στοχασμοί, Αθήνα 1928, s. 12. 41
17
Mezi řecké balady řadíme výpravné lyrickoepické písně převážně dramatické povahy a se smutným koncem. Balady vychází z antické tragédie, k čemuž nás mimo jiné vede samotný termín παραλογή, který podle Stilpona Kyriakidise pochází z antického slova παρακαταλογή,47 což znamená melodramatický přednes. Ten býval často doprovázený jedenáctistrunným nástrojem zvaným κλεψίαμβος.48 Motivy mnoha řeckých balad připomínají motivy antických tragédií.49 Nejstarší balady v jejich dnešní podobě vznikly patrně na přelomu 9. a 10. století v Malé Asii50 a vykazují shodné prvky s akritovskými písněmi: V mnoha baladách nacházíme jména a často i celé verše akritovských písní. Kdyby v námětech těchto balad nepřevládal pohádkový prvek, mohli bychom je zařadit do cyklu písní akritovských […]51
3) Historické písně (ιστορικά)52 Historické písně, jak je patrné z jejich názvu, se týkají událostí řeckého národa. Vznikaly většinou zároveň s událostí, kterou líčí nebo nedlouho po ní. Nutno však podotknout, že tyto události jsou ve většině případů tragické a týkají se dobytí měst, povstání, bitev a odvodu dětí. Mnoho písní opěvuje pád Konstantinopole, Trapezunty nebo dobytí ostrova Paru, líčí život otroků nebo zajatců, ale tématy některých historických písní jsou i hrdinské činy válečníků a vojevůdců. Historické písně vznikaly i ve 20. století. Dochované jsou písně týkající se tzv. maloasijské katastrofy nebo bojů v druhé světové válce, ovšem nejvíce písní této kategorie vznikalo v období turecké nadvlády. Zvláštní kategorií historických lidových písní tvoří Nářky opěvující pád Konstantinopole, které Nikolaos Politis staví mnohem výše než umělou poezii popisující stejné téma: Z mnohých žalozpěvů nad pádem Konstantinopole, které byly napsány nedlouho po katastrofě, vynikají lidové písně, protože jen ty vyjadřují s jednoduchostí pocit rozhořčení nad velkými hrůzami národa a jistotu naděje pokořeného etnika na svobodu a obnovu. 53
Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 64. Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους, s. 11. 49 Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 65. 50 Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους, s. 19. 51 „Σε πολλές παραλογές βρίσκουμε ονόματα ακριτικά και συχνά στίχους ολόκληρους ακριτικών τραγουδιών. Αν στην όλη υπόθεση των παραλογών αυτών δεν εδέσποζε το παραμυθιακό στοιχείο, θα μπορούσαμε αξιόλογα να τις κατατάξουμε στον κύκλο των ακριτικών […]“ Πετρόπουλος, Δ.: Ελληνικά δημοτικά τραγούδια, Αθήνα 1958, τόμ. 1, s. 25. Citováno podle Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους, s. 8. 52 Některé písně akritovského cyklu, písně kleftské, ale i jiné se mohou po obsahové stránce řadit k historickým písním. Ιωάννου, Γ.: Εισαγωγή. In Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, s. 33. 53 „Μεταξὺ τῶν πολυαρίθμων θρήνων ἐπὶ τῆ ἁλώσει τῆς Κωνσταντινουπόλεως, οἵτινες συνετάχθησαν εὑθὺς μετὰ τὴν καταστροφήν, διακρίνονται τὰ δημοτικὰ ἄσματα, διότι μόνα ταῦτα ἐκφράζουν μὲ βαθεῖαν ἁπλότητα συναίσθημα ἐγκαρτερήσεως πρὸς τὰ μεγάλα ἐθνικὰ 47 48
18
4) Kleftské písně (κλέφτικα)54 Kleftské písně vznikaly po celou dobu turecké nadvlády v Řecku, ale masivní rozvoj zažívají především od 16. století, tedy v období počátků intenzivních revolučních aktivit amatolů a kleftů proti osmanské nadvládě.55 Vznikaly obzvláště v oblastech Epiru, Thesálie, Středního Řecka, Peloponésu nebo Olympu. Písně oslavují každodenní život, hrdinské činy nebo utrpení kleftů, čímž navazují na akritovské písně.56 Ve své podstatě se ale kleftské písně od akritovských liší. Nevypráví totiž určitý příběh, jsou především lyrické a hlavní hrdinové nekonají nadlidské nebo neuvěřitelné činy.57 Mezi běžné znaky kleftských písní patří dialog, dále motivy ptáků, nebes a hor, kteří promlouvají lidským hlasem. Kleftské písně nebývají doprovázeny tancem. 5) Milostné písně (της αγάπης) V milostných písních hraje nejvýznamnější roli příroda, která je oslavována nepřímo skrze krásného chlapce či dívku. Dva zamilovaní jsou v milostných písních vždy nádherní a jejich krása bývá podtržena symboly přírodního světa, například různými květinami, ptáky, měsícem nebo sluncem. Především v tzv. pochvalných milostných písních (παινέματα) zpěvák velebí vnější charakteristiky milovaného člověka jednu po druhé, např. vlasy, obočí, nos, rty atd.58 Milostné písně jsou především lyrické, psané pestrou škálou veršů, ovšem velká část písní je pouze dvouveršových. Milostné písně často doprovází tanec. 6) Svatební písně (νυφιάτικα nebo του γάμου) Po obsahové stránce jsou svatební písně velmi podobné písním milostným a také je často doprovází tanec. Na rozdíl od milostných písní, které se vyznačují spíše silnými emocemi, promítají se do svatebních písní tradice a zvyky samotné svatby.59 Dělí se do mnoha podkategorií vzhledem k tomu, co je jejich námětem. Jiné písně bývají zpívány při obřadu, jiné při svatebních přípravách, další při holení ženicha, česání nevěsty nebo při stlaní svatebního lože atd. Většina písní jsou lyrické a veselé, ale existují i svatební písně, jejichž tématem je odloučení dcery-nevěsty od její matky
δεινὰ καὶ βεβαίαν τὴν ἐλπίδα τοῦ δουλωθέντος γένους περὶ ἐλευθερίας καὶ ἀνορθώσεως.“ Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s. 59. 54 Pro detailní informace o kleftských písních viz Αποστολάκης, Γ. Ι.: Το κλέφτικο τραγούδι, το πνεύμα και η τέχνη του, Εστία, Αθήνα 1950. 55 Ikdyž byli kleftové symboly protiosmanské aktivity a svobody mezi řeckým obyvatelstvem, v žádné z kleftských písní se nesetkáme s výrazem nebo motivem jednoty, nezávislého Řecka nebo vlasti. Θρύλος, Α.: Κριτικές μελέτες IV, s. 16-17. 56 Tamtéž, s. 13. 57 Πολίτης, Λ.: Ιστορία της νεοελληνικής λογοτεχνίας, Θ’ έκδοση, Μορφωτικό Ίδρυμα Εθνικής Τράπεζης, Αθήνα 1998, s. 112-113. 58 Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s. 60. 59 Tamtéž, s. 64.
19
nebo rodičů. Tyto písně jsou melancholického charakteru a mohou tak být po obsahové stránce přiřazeny k nářkům. 7) Koledy (κάλαντα, βαΐτικα) Mezi koledy se řadí lidové písně, které jsou zpívány v dané svátky, např. o Vánocích, Velikonocích, svátku Světel apod. Do této kategorie patří i písně oslavující příchod jara. Děti i dospělí, kteří chodí od domu k domu, přednáší koledy chválící a velebící hostitelův dům a za odměnu dostávají od hostitelů nadílku. Písně navazují na křesťanskou tradici, ale některé pochází i z doby předkřesťanské. 8) Ukolébavky (νανουρίσματα) Jedná se lidové písně zpívané především ženami, ve kterých se odráží víra a touha matky v dobrou budoucnost jejího dítěte. Ukolébavky jsou plné lásky a v některých vidíme první zmínky o budoucí svatbě dítěte. Typickým znakem této kategorie lidových písní je nadsázka. Ukolébavky jsou v malém počtu dochovány z i z antického a byzantského období. 9) Písně o životě v cizině (της ξενητειάς) Většina písní této kategorie pochází z období turecké nadvlády. Převažujícími prvky těchto písní jsou motivy psychických útrap a strastí, ať už na samotného vystěhovalce nebo na jeho rodinu. Okamžik odloučení mládence od jeho rodiny, muže od ženy nebo syna od matky je v písních tak žalostný a smutný, že mnohdy bývá přirovnáván ke smrti, protože vystěhovalec se do své krajiny málokdy vrátí.60 Písně o životě v cizině je možné podle obsahu rozdělit do čtyř podkategorií: a) písně popisující vystěhovalcův odchod; b) písně popisující útrapy vystěhovalce; c) zprávy obsahující pozdravy do rodné vlasti (tzv. πιττάκια); d) písně líčící vystěhovalcův návrat.61 Většina písní o životě v cizině má původ v oblastech Epiru a Egejských ostrovů,62 které byly velmi sužovány tureckou nadvládou a nedokázaly poskytnout dostatek zdrojů obživy řeckému obyvatelstvu, proto obyvatelé těchto krajů odcházeli do ciziny, např. do Ruska, Rakouska a Rumunska nebo později do Ameriky.63 10) Nářky (Μοιρολόγια) Nářky mají v řecké lidové poezii dlouholetou tradici a sahají až do dob homérských eposů, odkud jsou zachovány například smuteční písně Heleny nebo Achillea. Mezi nejběžnější motivy v řeckých nářcích patří motivy matky oplakávající své dítě.
Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 45. Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s. 62. 62 Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 46. 63 Tamtéž, s. 45. 60 61
20
Svého vrcholu dosáhnuli řecké nářky v oblasti Mani, kde vznikají i v dnešní době. Nářky jsou v této geografické oblasti jediným projevem lidové poezie.64 Na rozdíl od ostatních nářků, které jsou psány patnáctislabičným jambickým veršem, nářky v oblasti Mani jsou psány rýmovaným osmislabičným jambem.65 11) Poučné písně (Γνωμικά) Tyto písně velmi připomínají přísloví a vyjadřují názory a myšlenky vedoucí k užívání si života. Většina poučných písní se skládá z pouhých dvou veršů a je obohacena rýmem. 12) Satirické (Περιγελαστικά) Mezi satirické písně řadíme písně žertovného charakteru. Podnětem vzniku těchto písní je většinou špatná politická nebo společenská situace. 13) Pracovní (Εργατικά) Pracovní písně nejsou zdaleka tak propracované jako písně předchozích kategorií.66 Jejich důležitým znakem je rytmus a melodie. V některých oblastech je doprovází tanec, ale většinou tyto písně doprovází pracovní činnost. Pro představu uvádím krátký příklad: Ἔϊ
Hej,
Ὅλοι, ὅλοι,
Všíchni, všichni
Τώρα ὅλοι,
A teď všichni
Πάλι ὅλοι,
Znovu všichni
Κι ὁ θεὸς
A Bůh
Βοηθὸς […]
nám pomoz […]67
V oblasti Mani přicházely oplakávat mrtvého ženy z celé vesnice, posadily se kolem zemřelého a vedly nad ním rozpravu, u které naříkaly. Nejdříve mrtvého oplakávala matka, potom sestra, dcera a až nakonec žena mrtvého muže. Ženu, která naříkala, nesměl nikdo přerušit. Pokud žena neuměla nad zemřelým naříkat, bylo to obecně považováno za velkou ostudu. Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 48-50. 65 Ιωάννου, Γ.: Εισαγωγή, s. 39. 66 Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s. 72. 67 Ukázka převzata z Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s. 72. 64
21
3.3 Metrická stránka lidových písní, figury, tropy Veškeré veršové rozměry našich písní jsou buďto jambické nebo trochejské. S jinými typy veršů se v lidové poezii nesetkáme. Proč tomu tak je, není dodnes vysvětleno.68
Řecké lidové písně jsou psány pestrou škálou různých veršů,69 mezi kterými převládá patnáctislabičný jambický verš. Mezi další běžné verše patří dvanáctislabičný jamb a trochej a osmislabičný jamb a trochej.70 Diereze po osmé slabice dělí patnáctislabičný jamb na dva poloverše, na osmislabičný a sedmislabičný. Patnáctislabičný jamb má dva ustálené hlavní přízvuky na 8. (první příklad) nebo 6. (druhý příklad) slabice a na 14. slabice: Μὴν τὰ μαλώνεις τὰ παιδιὰ, τὸν κόπο τοὺς μὴν πέρνης (Passow, CLXXI, 2) Νικόλα κάτσε φρόνιμα, σὰν καπετάνος ποὖσαι (Passow, CLXXI, 1) V lidových písních se patnáctislabičný jamb skládá z jedné, dvou nebo i více hlavních a vedlejších vět, které vytváří jeden významový celek (νόμος της ισομετρίας). V lidových písních je pravidlem, že se významový celek kryje s celkem syntaktickým a verš téměř nikdy netvoří přesahy (enjambement). Pokud ovšem dva verše přesahy tvoří, většinou mají za cíl osamostatnit a zdůraznit určitý prvek ve verši.71 Nositelem významu celého verše bývá zpravidla první poloverš, zatímco druhý poloverš doplňuje, prohlubuje nebo rozvíjí význam prvního poloverše následujícími způsoby:72 1) Druhý hemistich rozvíjí informaci prvního poloverše přístavkem: την κόρη τη μoνάκριβη, την πολυαγαπημένη „Όλοι οι στίχοι των δημοτικών τραγουδιών μας είναι είτε ιαμβικοί, είτε τροχαϊκοί. Στίχοι που να σχηματίζονται μ΄άλλους ρυθμούς στη δημοτική ποίηση μας δεν υπάρχουνε. Το γιατί ως την ώρα δεν έχει εξηγηθεί.“ Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s. 51. 69 Mimo veršové rozměry zmíněné v hlavním textu, se v lidové poezii, ovšem v daleko menší míře, setkáme také s jambickým nebo trochejským třináctislabičným oxytonem a paroxytonem, s jedenáctislabičným trochejským oxytonem a jedenáctislabičným jambickým paroxytonem, s jambickým a trochejským desetislabičným paroxytonem a oxytonem, s jambickým sedmislabičným paroxytonem a trochejským sedmislabičným oxytonem a paroxytonem, s trochejským šestislabičným paroxytonem a jambickým šestislabičným oxytonem a proparoxytonem, trochejským pětislabičným oxytonem a konečně s jambickým pětislabičným paroxytonem. Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s. 59-61. 70 Tyto verše pochází z období Byzantské říše a patří k nejstarším přízvučným veršům vůbec. Tamtéž, s. 59. 71 Καψώμενος, Ε..: Δημοτικό τραγούδι, s. 73-78; nebo Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 218 72 Καψώμενος, Ε..: Δημοτικό τραγούδι, s. 66-67. 68
22
(Politis, 92, 2) 2) Druhý poloverš upřesňuje první hemistich (obvykle vedlejší větou, která činí význam prvního poloverše přesnější nebo úplný): Βασίλη κάτσε φρόνιμα, να γίνης νοικοκύρης. (Politis, 25, 1) 3) První hemistich bývá doplněn oddělenou větou, která jeho význam rozšiřuje: Το μαύρο καβαλλίκεψε και στο χωριό γυρίζει. (Politis, 80, 23) 4) Druhý hemistich opakuje informaci prvního hemistichu: Γιατί δακρύζεις λυγερή και βαριαναστενάζεις; (Politis, 84, 11) 5) Druhý hemistich je v protikladu k prvnímu poloverši: Της Αραβἰνας τα βουνά, της Σύρας τα λαγκάδια (Politis, 78 B´, 10) Nositelem významu celého verše, jak již bylo řečeno, bývá zpravidla první poloverš. Pokud bychom druhý hemistich vypustili, ve velkém množství by nebylo nějak významně zasáhnuto do významu celého verše.73 Například: Δίχως χιονιά χιονίζονται, [δίχως βροχή βροχιώνται] Απ΄των κλεφτών τα κλάμματα, [κι΄από τα μυρολόγια], που βγήκ΄ ένας ντερβέναγας [κ΄ένας κακός Αράπης], κι΄ ολημερής τους κυνηγά [και όλη μερούλα τρέχουν]. (Passow, LX, 2-5) Stylistické figury se obecně dělí do tří skupin – figury syntaktické, figury vzniklé hromaděním a figury řečnické.74 V lidové poezii se nejvíce vyskytují figury vzniklé hromaděním, konkrétně paralelismus, antiteze a anafora.
Tato charakteristika je typická i pro ostatní delší veršové rozměry, které jsou rozděleny cézurou nebo dierezí, například pro verše dvanáctislabičné, ale i osmislabičné a sedmislabičné veršové rozměry. Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s. 67-68. 74 Hrabák, J.: Poetika, Český spisovatel, Praha, 1973, s. 173. 73
23
Paralelismus je jednou z nejtypičtějších figur lidové písně. Opakování struktur v délce rozměru jednoho verše, graduje jeho význam a vede k vyvrcholení v druhém hemistichu patnáctislabičného jambu. Toto opakování slouží ke zdůraznění určitého prvku a bývá většinou dvojité nebo trojité, ale setkáme se i s mnohočetným, až sedminásobným paralelismem v délce jednoho verše. Charakteristickým znakem paralelismu je, že rozděluje patnáctislabičný jamb na menší úseky (např. první hemistich na dvě části po čtyřech slabikách):75 Ώστε να ειπή, να καλοειπή, να καλοκουβεντιάση. Takže řekne, mile řekne, a mile pohovoří (Politis, 88, 23) Ὁ Κωσταντὴς, ὁ ὀμορφονιός, ὁ μικροκωσταντῖνος. Kostantis, překrásný mládenec, malý Kostantisek (Politis, 74, 1) S paralelismy souvisí v lidové poezii tzv. „pravidlo tří“ (νόμος των τριών nebo τριαδικό σχήμα). Jedná se o stylistickou normu charakteristickou zejména pro lidové písně a pohádky, která „uvádí hlavní motiv nebo postavu jako třetí, čímž současně zdůrazňuje její nadřazenější vlastnosti vůči dvěma předešlým […] (motivům).“76 Například: Διψούν τα λάφια για νερό και τα πουλιά για δρόσο διψούν και οι ευγενικές για μια καθάρια βρύση. Jeleni prahnou po vodě, ptactvo žízní po vláze A zdvořilí lidé touží po čistých pramenech. (Joannu, 16, 3-4) Nedílnou součástí básnického stylu lidových písní je i opak paralelismu, antiteze. V dvojících, které jsou většinou tvořeny podstatnými jmény a slovesy, převládají protiklady světla-tmy, radosti-smutku, hor-nížin, blízka-daleka, přítele-nepřítele atd.77 Příklad: Καλότυχα εἶναι τὰ βουνά, καλότυχοι κ΄οἰ κάμποι. Blažená jsou pohoří, blažené jsou i nížiny.
75
Πολίτης, Α.: Το δημοτικό τραγούδι, εποπτικές προσεγγίσεις, Πανεπιστημιακές εκδόσεις Κρήτης, Ηράκλειο 2010, s. 154. 76 „Εισάγει το κύριο πρόσωπο ή αντικείμενο ως τρίτο, τονίζοντας σύναμα τις υπέρτερες ιδιότητές του ως προς τα δὐο πρώτα […]“ Πολίτης, Α.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 153. 77 Καψώμενος, Ε..: Δημοτικό τραγούδι, s. 78-79.
24
(Aravantinos, 49, 1) Často se antiteze vyskytuje také v dialogu. Například: Μὴν ὁ Καλὺβας ἔρχεται, μὴν ὁ Λεβεντογιάννης; -Νοὐδ’ ὁ Καλὺβας ἔρχεται, νοὐδ’ ὁ Λεβεντογιάννης Zdalipak přichází Kalivas nebo snad statný Janis? Nepřichází ani Kalivas, ani statný Janis (Politis, 11, 5-6) K obvyklým figurám lidových písní se řadí také anafora zakládající se na opakování slov. Anafora spočívá v tom, že se opakují slova na počátku sousedních (resp. blízkých) celků. Například: Τώρα η ώρα σου, τώρα κι ανθίζουν Τώρα λάλησαν τα χιλιδόνια, Τώρα ξύπνησαν πουλιά κι αηδόνια. Už je tvůj čas, už kvetou Už zpívali vlaštovky, Už se vzbudili, ptáci a slavíci. (Joannu, 166, 2-4) Lidové písně vyjadřují úzký vztah člověka k přírodě.78 Symboly přírody se vyskytují téměř ve všech lidových písních všech kategorií, ovšem žádná píseň neuctívá přírodu jako takovou: „[…] žádná píseň není věnována výhradně přírodě. Příroda jednoduše ohraničuje, jako vnější rámec, většinu lidových písní tak, jako obklopuje život člověka.“79 Důkazem svazku člověka a přírody je v lidových písních časté použití básnických tropů vycházejících z motivů přírodního světa. Básnické tropy se obvykle dělí podle rázu konotací na metafory a metonymie. Metafory se uplatňují spíše v lyrice, kdežto metonymie má blíže k próze. Někdy se mezi nimi nedělá rozdíl a mluví se obecně o „přeneseném významu“, což není zcela přesné.80 Nejběžnějším druhem metafory je personifikace, která má hojně zastoupení i v lidové poezii. Uvádím jeden příklad: Pro podrobné informace o uctívání přírody v lidových písních viz Φυσιολατρεία εις τα δημοτικά τραγούδια. In Κυριακίδης, Σ.: Δημοτικό τραγούδι, s. 129-160. 79 „[…]κανένα τραγούδι δεν είναι αφιερωμένο αποκλειστικά στη Φύση. Η φύση απλά και μόνο περιβάλλει σαν πλαίσιο, εξωτερικό, τα περισσότερα τραγούδια, όπως περιβάλλει τη ζωή του λαού“ Θρύλος, Α.: Κριτικές μελέτες IV, s. 22. 80 Hrabák, J.: Poetika, s. 140. 78
25
Δεν ελαλούσε σαν πουλί, σαν όλα τα πουλάκια μόν΄ ελαλούσε κι έλεγεν ανθρώπινη λαλίτσα -Ζίδρο μου σύ ΄σουν φρόνιμος, ήσουν και παλικάρι... Nemluvil jako pták, jako všichni ostatní ptáci, Ale pouze promluvil a lidským hlasem hovořil Můj Zidrosi, tys byl vždy moudrý a také statečný (Joannu, 62, 4) Z metonymií se v lidových písních setkáme nejčastěji s hyperbolou typickou především v písních akritovského cyklu. Za všechny jeden příklad: Ὁ Διγενὴς ψυχομαχεῑ κ’ γῆ τόνε τρομάσσει Βροντᾶ κἰ αστράφτει ὁ οὐρανός καὶ σειέτ’ ὁ ἀπάνω κόσμος Digenis bojuje se smrtí, země se ho bojí Hřmí a září obloha a chvějí se nebesa (Politis, 78, 1-2) Obvykle se z básnických tropů v lidové písni vyskytuje ještě přirovnání. Z pestré škály jeden příklad: Και σαν μηλιά, γλυκομηλιά ν΄ανθίσεις να καρπίσεις Jako jabloň, sladká jabloň, nechť vykveteš a plodíš (Joannu, 159, 5) Z ostatních stylistických figur se setkáme v lidové písni ještě s apostrofou patřící mezi figury řečnické. Za všechny jeden příklad: Τουφέκι μου περήφανο, πιστόλια πέρα πέρα Καὶ σὺ σπαθί μου διμισκὶ μὲ τή χρυσὴ τὴ χοῦφτα Má honosná puško, vy mé pistole tam opodál A ty má damascénská šavle se zlatou rukojetí (Politis, 38, 4-5) Rým se v řecké lidové písni běžně nevyskytuje a verše nebývají uspořádány do slok. Existují však případy, kde se rýmem a uspořádáním veršů do slok setkáme, 26
především v lidových písních na Krétě, ale i některých jiných ostrovech.81 Obecně se dá říct, že rýmy a sloky se nevyskytují v delších veršových rozměrech (například v patnáctislabičných nebo dvanáctislabičných jambech)82, ale osmislabičné a kratší verše bývají uspořádány do rýmovaných dvojverší nebo čtyřverší. 83 Vyjadřování v lidových písních je velmi blízké mluvenému projevu. Převládá parataktické spojování vět a ze slovních druhů substantivum, verbum, konjunkce a pronominum,84 v daleko menší míře se setkáváme s adverbii nebo adjektivy: Lidový básník pracuje se všemi slovními druhy (verba, substantiva, adverbia atd.), základem jeho vyjadřování je však substantivum a verbum. Ukázkové je jinak použití epiteta, které je opodstatněné a uvážené a není jím plýtváno. „Epiteton nepřekrývá ani nezahaluje substantivum, […] smysl epiteta určuje substantivum a ne naopak, jak je tomu v knižní poezii.“85
Běžným jevem lidové poezie je, že se v nich vyskytují stereotypní výrazy. Patří mezi ně jednak různé úvodní formule (Να΄μουν πουλί να πέταγα, να πήγαινα υψήλου; Τρία πουλάκια κάθονταν κάτω στην…), složeniny (γλυκοτραγουδούσαν, χρυσοπλουμησμένο, συχνοβάρεμα), dále pak typické fráze související s motivy bitvy (Τρεις μέρες κάνει πόλεμο, τρεις μέρες και τρεις νύχτες) nebo krásy (Βάνει τον ήλιο πρόσωπο και το φεγγάρι στήθη), které se vyskytují ve více písních.86 Mezi tyto stereotypní formule můžeme také přiřadit číslice. Nejběžnější je 3 a její násobky (9, 12, 300 atd.).87 Dramatický nádech mnoha písní bývá podtrháván dialogem.
Πολίτης, Λ. Ιστορία της νεοελληνικής λογοτεχνίας, s. 114. Výjimku tvoří tzv. μαντινάδες a některé balady. Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s. 61. 83 Tamtéž. 84 Πολίτης, Α.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 146. 85 „ὁ δημοτικὸς ποιητὴς δουλεύει μὲ ὅλη τὴ γλώσσα (ρῆμα, οὑσιαστικό, ἐπίρρημα κτλ.), τὰ θεμέλια ὅμως τῆς φράσης του εἶναι τὸ οὐσιαστικὸ καὶ τὸ ρῆμα. «Ὑποδειγματικὴ ἄλλωστε εἶναι καὶ ἡ χρήση τοῦ ἐπιθέτου, ποὺ εῖναι οὐσιαστικὴ καὶ μετρημένη καὶ δὲν φτάνει ποτὲ στὴν κατάχρηση. «Τὸ ἐπίθετο δὲ σκεπάζει οὔτε σκοτεινιάζει ποτὲ τὸ οὐσιαστικό, ποὺ ὑψώνεται γερὸ καὶ ἀσάλευτο στὴ θέση του […] τὸ νόημα τοῦ ἐπιθέτου τὰ ὁρίζει τὸ οὑσιαστικό, καὶ ὄχι ἀντίθετα, ὅπως γίνεται στὴ λόγια ποίηση.»“ Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, s. 54. 86 Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s. 92-96 . 87 Πολίτης, Α.: Το δημοτικό τραγούδι, s. 153. 81 82
27
4. Vybrané básně a sbírky 4.1 Jorgos Drosinis Drosinisova básnická sbírka Idyly (Ειδύλλια) byla vydána v roce 1884 a literární kritikou je dnes považována za jeden ze zásadních mezníků literatury novoathénské básnické školy.88 „Verše N. Kambase jako by byly prvním paprskem úsvitu, který potvrzují Drosinisovy Idyly,“ napsal výmluvně Palamas.89 Zároveň se jedná o první sbírku této básnické generace s hojným zastoupením znaků řeckého folkloru.90 „Drosinis je malířem řeckého venkova,“91 dodává T. Agras. Sbírka je první básníkovou snahou o obrat ze všedností městského života jeho předchozích básnických děl k idylickému venkovu, tradicím a mýtům řeckého národa. Devětačtyřicet básní je rozděleno do sedmi kapitol (Τραγούδια του χωριού, Τα ματιά της βασιλόπουλας, Η κόρη της Ρουμέλης, Θαλασσινά τραγούδια, Τα λόγια της Γρηάς, Αρχαίοι στίχοι, Τραγούδια του δρόμου) zpracovávajících nejrůznější témata idylického venkova s nemalým množstvím motivů lidových písní, mýtů a pohádek. Do části Αρχαίοι στίχοι navíc Drosinis zařadil překlady některých veršů Theokrita, Anakreonta nebo Moscha do dimotiki. Pro svou dobu znamenaly Drosinisovy Idyly jeden ze zásadních mezníků literatury, který se snažil podpořit i Palamas článkem Idyly (Τα Ειδύλλια), ovšem dnešní kritika by podle T. Agrase v básních neviděla nic jiného než jen bezduché napodobování venkovské poezie.92
Άγρας Τ.: Κριτικά, Ποιητικά πρόσωπα και κείμενα, Β’ τόμος, Ερμής, Αθήνα 1981, s. 40. „ Οι Στίχοι του Καμπά σαν να πρωτοχαιρετούσαν κάποιο ξημέρωμα. Του Γεωργίου Δροσίνη τα Ειδύλλια (1884) σαν να το εβεβαίωσαν.“ Παλαμάς, Κ: Ο πρόλογος μου. In Παλαμάς, Κ: Τα τραγούδια της πατρίδος μου, s. 18. 90 Πολίτης, Λ.: Ιστορία της νεοελληνικής λογοτεχνίας, s. 190. 91 Γίνεται ζωγράφος του ελληνικού ύπαιθρου. Άγρας Τ.: Κριτικά, s. 40. 92 Tamtéž. 88 89
28
4.2 Kostis Palamas Kostis Palamas je hlavní a bezesporu významnou osobností Novoathénské básnické školy. Proto jsem z jeho pestré tvorby vybral pro potřeby mé práce jeho první básnickou sbírku Písně mé vlasti, především proto, že vznikala v době, kdy v řecké literatuře vrcholí zájem o lidové písně. Sbírka je dodnes badately spíše opomíjená, Byla poprvé vydána v roce 1886 a je právem považována za básníkovu nejslabší,93 neboť básně vznikaly ještě v době autorovy básnické nevyzrálosti, v rozmezí Palamasových pouhých 17-25 let: „Sám autor Písní mé vlasti, mnoho let po jejich vydání, je v porovnání se svými pozdějšími díly považoval za jednoduché mladické básně.“94 Předtím, než básně vyšly v knižní podobě, byly publikovány v letech 18821885 v časopisech Ραμπαγάς, Μη Χάνεσαι nebo Εστία.95 Sbírka je rozdělena na čtyři části (Τραγούδια της πατρίδος μου, Τραγούδια της λίμνης, Τραγούδια της καρδιάς και της ζωής a Πολεμικά τραγούδια), které dohromady čítají dvaapadesát básní. Témata některých básní jsou historické povahy založené na skutečných událostech, dále ve sbírce najdeme básně s milostným obsahem nebo básně oslavující Palamasův rodný kraj. Spolu se sbírkou Idyly Jorgose Drosinise ukázala Palamasova básnická sbírka Písně mé vlasti nový směr, kterým se poezie v Řecku bude orientovat v následujících letech. Básně sbírky jsou jednoduché a dnešní badatelé nepovažují kritický rozbor těchto básní za důležitý.96 V dějinách řecké literatury představují ovšem zásadní mezník obratu od utuchajícího romantismu.97 Bohužel byly ohlasy kritiky vesměs negativní. Přestože velké množství básní má bezesporu svá slabá místa obzvláště v kompozici, většina literárních kritiků sbírku hodnotila především s ohledem na použitý lidový jazyk.98
Μερακλής, Μ. Γ.: Η ποίηση του Κ. Παλαμά, Νέα Εστία-Αφιέρωμα στον Κωστή Παλαμά, τεύχος 1595, Αθήνα Χριστούγεννα 1993, s. 245. 94 „Ο ίδιος ο δημιουργός των «Τραγουδιών της Πατρίδος μου», πολλά χρόνια μετά την έκδοσή τους, συγκρίνοντάς τα με τα μεταγενένεστερα αδέλφια τους τα θεορούσε σαν απλά νεανικά στιχουργήματα.“ Οικονόμου, Χ. Α.: Κωστής Παλαμάς, Νέα κριτική και ερμηνευτική προσέγγιση του έργου του, εκδόσεις Γρηγόρη, Αθήνα 2004, s. 38. 95 Μιχαλόπουλος, Φ.: Κωστής Παλαμάς, Νέα Εστία: Αφιέρωμα στον Κωστή Παλαμά, τεύχος 1595, Αθήνα Χριστούγεννα 1943, s. 144. 96 Οικονόμου, Χ. Α.: Κωστής Παλαμάς, s. 32. 97 Πρωτοπαπά, Γ.: Τα “Τραγούδια της πατρίδος μου“, σταθμός στα νεοελληνικά γράμματα, Ελληνική δημιουργία, τεύχος 114, Αθήνα 1943, s. 548. 98 Μιχαλόπουλος, Φ.: Κωστής Παλαμάς, s. 145. 93
29
4.3 Kostas Krystallis Celá nepříliš bohatá básnická tvorba K. Krystallise99 je silně ovlivněna lidovou tradicí a folklorem, K analýze jsem však vybral jeho dvě vrcholné básnické sbírky, tedy Rolnické písně a Písně z vesnice a salaše, které čerpají z písňového folkloru nejvíce. Sbírka Rolnické písně byla poprvé vydána v roce 1891 a obsahuje 20 básní. Většina básní jsou přetvořené zveršované pověsti, legendy a pohádky kraje, odkud básník pochází. Tyto básně jsou epické, dramatické a neosobní. Vystupují v nich pohádkové bytosti, jako neraidy, lamie, draci nebo přízraky a vyskytují se v nich další prvky, motivy a obrazy spojené s lidovými písněmi, které rozebírám v následujících kapitolách věnovaných Krystallisovi. V lyrických básních Krystallis představuje a popisuje zvyky a tradice tehdejší doby, často se v nich objevuje postava básníka. Všechny básně této sbírky působí jako imitace lidových písní. Sbírka Písně z vesnice a salaše byla vydána v roce 1893. Je rozdělena na dvě části (Τραγούδια του χωριού a Τραγούδια της στάνης), z nichž každá obsahuje po desíti básních. Obsahově se básně příliš neliší od první jmenované sbírky, protože jejich základem básní opět lidové písně, zvyky a tradice severního Řecka, odkud básník pochází, omezuje ovšem prvky pohádkové a mytické. Básně této sbírky, stejně jako předchozí, působí na čtenáře jako imitace písňového folkloru, ale jsou již více osobní. Mimo lidových písní a pohádek se básník inspiruje také v poémě Erotokritos100 a spolu s J. Drosinisem je považován za pokračovatele Aristotela Valaoritise.
Básník zemřel ve svých 26 letech. Konkrétně obsah veršů 1-4, 9-15 básně Στο σταυραϊτό se více méně shoduje s Ερωτόκριτος, A 307316. Viz Μπεζαντέ, Δ.: Κρυστάλλης και Ερωτόκριτος, Νέα Εστία, τεύχος 529, Αθήνα 1949, s. 924926. 99
100
30
4.4 Jannis Gryparis Z básnické tvorby Jannise Gryparise jsem si vybral k rozboru sonety nazvané Skarabeové (Σκαραβαίοι) a básně nesoucí název Z milostné knihy Tryfona a Chrysofrydy (Από το ερωτικό βιβλίο του Τρύφωνος και της Χρυσοφρύδης). O sonetech Terakoty (Τερρακόττες), které vykazují převážně známky symbolismu a básních označených Intermezza (Ιντερμέδια) se zmiňuji jen okrajově. Básně vydával Gryparis nejdříve časopisech a novinách od roku 1893 až do roku 1910, ucelené dílo vyšlo poprvé v knižní podobě v roce 1919 pod názvem Skarabeové a Terakoty, a obsahovalo mimo sonetů i překlady, několik básní nazvaných Intermezza a básně označené Z milostné knihy Tryfona a Chrysofrydy a Spravedlnost (Δικαιοσύνη).101 Skarabeové je název pro dvaadvacet Gryparisových sonetů, ve kterých převažují prvky francouzského parnasismu a symbolismu. Tematicky jsou sonety inspirovány jak v námětech z minulosti, tak i současnosti,102 především pak v Písmu svatém, v lidových baladách, v zahraniční poezii, nebo v latinských a starořeckých dílech.103 Charakteristickým znakem většiny sonetů je tzv. diptych, kdy jsou proti sobě stavěny dva odporující si obrazy (např. klid vs. rozruch v sonetu Μελτέμι) nebo stavy (např. světlo vs. tma v sonetu Έρως και Ψυχή).104 Názvem Z milostné knihy Tryfona a Chrysofrydy označuje Gryparis sedm básní psaných uvolněným veršem.105 Tyto básně jsem si vybral k analýze proto, že některé z nich jsou založené na lidových písních. Básník je vydával v časopisech a novinách od roku 1896 a uceleně byly vydány poprvé roku 1919 jako součást básnického díla Skarabeové a Terakoty.
Κοβάνη, Α.: Εισαγωγή. In Γρυπάρης, Ι. Ν.: Σκαραβαίοι και Τερρακόττες, Ίδρυμα Κώστα και Ελένης Ουράνη, Αθήνα 2001, s. 15. 102 Άγρας, Τ.: Ο δημιουργός, Νέα Εστία-αφιέρωμα στον Γρυπάρη, τεύχος 362, Αθήνα 1942, s. 549. 103 Κοβάνη, Α.: Εισαγωγή, s. 27. 104 Tamtéž, s. 28. 105 Uvolněný verš je definován jako volný verš rýmovaný a strofický. Zpravidla má nepříliš proměnlivý, spíše velký rozsah a ve svých počátečních formách, ale i později daktylský přízvukový spád. Červenka, M.: Dějiny českého volného verše, Host – vydavatelství, Brno 2001, s. 247. 101
31
5. Jorgos Drosinis 5.1 Tematika a motivy básní Se znaky lidových písní se nejvíce setkáme hned v první části sbírky Τα τραγούδια του Χωριού. V kratších básních této části autor bezesporu napodobuje řecké lidové písně, ať už veršem, figurami či tropy rozebíranými v ostatních kapitolách. Neparafrázuje ovšem konkrétní témata lidových písní, ale čerpá z jejich bohatých motivů a symboliky. Už podle názvu je patrné, že pro báseň Ξενιτεμμένος hledal autor inspiraci v lidových písních o životě v cizině a s touto kategorií vykazuje báseň mnoho společných prvků. Vystěhovalcem je samozřejmě jako v lidových písních vždy muž (stejně jako v ostatních autorových básních, kde se vyskytuje motiv vystěhovalectví). K těmto prvkům dále patří ztotožnění ciziny se samotou (‘Στὴν ξενιτειὰ ἤμουν ἔρημος καὶ ‘ςτὸ χωριὸ ἔχω σπίτι), lítost a v závěru i proklínání ciziny vystěhovalým mužem (Άνάθεμά σε ξενιτειὰ καὶ σὲ καὶ τα καλά σου!), neboť po jeho návratu jej kromě jednoho dobrého přítele nikdo nepoznává. Vystěhovalý muž přišel ve své rodné zemi o vše, o ženu, domov, svou matku, své stáda a pole, přesto je odhodlán i po takto hrozných ranách osudu začít v rodné zemi nový skromný život raději, než bezstarostný život v cizině (32-36): Κ’ἐγὼ ‘ςτὴ ράχη ἐκεῖ ‘ψηλὰ θὰ χτίσω μιὰ καλύβα Θὰ κόφτω πεῦκα ‘ςτὸ βουνὸ καὶ λυγαραὶς ‘ςτὸν κάμπο Θὰ σκάφτω ἀμπελοχώραφα θὲ νὰ θερίζω στάρια Θὰ ‘μπῶ τσοπάνος ‘ςὲ μαντρὶ, ‘ςὲ σπιτικὸ κοπέλλι Κάλλια ‘δῶ πέρα δουλευτὴς παρὰ ‘ςτὰ ξένα ἀφέντης. A tam vysoko ve skalách si postavím chalupu Nasekám v horách borovice a vrby v nížinách Zryju pole a vinice a budu žnout pšenici Budu pastýřem v ovčíně, domácím služebníkem Radši být tady dělníkem, než velmožem v cizině Děj celé básně se odehrává po návratu vystěhovalého muže, ovšem návrat vystěhovalce je považován v lidových písních o životě v cizině za nereálný a proto se o něm téměř nezmiňují.106
106
Hencová, K.: Xenitia v řeckém folkloru a literatuře. In.: Sborník Lycea Řekyň v ČR, Brno 2006, s. 32.
32
Motiv vystěhovalectví se vyskytuje i v básni Πεθαμένη. Děj básně se odehrává také po návratu vystěhovalého muže jako v předchozí básni. Ten po návratu hledá a nemůže najít svou ženu. Dozvídá se, že zemřela. Na rozdíl od prvního příkladu se však muž s touto nepříznivou skutečností odmítá smířit a východisko hledá ve smrti: -Καταραμένη μαύρη γῆ καὶ μητρυιὰ τοῦ κόσμου, Σὰν πῆρες τὴν ἀγάπη μου, ταχυὰ παίρνεις κ’ἐμένα! „Bud prokleta černá země, macecho všech živých, Vzala jsi mou milovanou, tak si hned vem také mě!“ Mezi symboly lidové poezie patří bílá barva.107 V básni Νεράϊδες (12) podtrhuje bílá stejně jako v lidových písních neposkvrněnost a čistotu dívky: Φοροῦνε ροῦχα κάτασπρα καὶ κάτασπρα μαντήλια Nosí bílé oblečení a bílé kapesníky Stejný význam má bílá dále například v básni Τα μάγια της αγάπης (17): Καὶ τὸ γλυκὸ τὸ στόμα σου καὶ τὸ χιονᾶτο χέρι... A tvoje slaďoučká ústa a sněhobílé ruce Druhá část sbírky nazvaná Τα μάτια της Βασιλοπούλας je básní složenou z pěti částí. Obsahuje jeden zajímavý symbol lidové poezie a tím je pták. V lidových písních má tento symbol několik funkcí a zastupuje samotnou přírodu. Zjevuje se, když má být sdělena nějaká důležitá informace a často hovoří lidským hlasem.108 Obvykle je tento symbol použit také jako rychlý a bezpečný dorozumívací prostředek mezi lidmi109 nebo se k němu lidé obrací v těžkých chvílích.110 V Drosinisově básni pták doprovází mladého prince na jeho cestě k osvobození zakleté princezny a promlouvá k němu lidským hlasem: Κ’ἐγὼ τἀρμήνεμμα θὲ νά σου δώσω Ποιὰ θἆν ἡ στράτα σου καὶ πῶς θὰ πᾶς Καὶ μὲ τὴν τέχνη μου θὰ σ’ἀνταμώσω
Γιαννακόπουλος, Γ.: Συμβολισμοί-Αλληγορίες-Παρομοίωσεις στο Δημοτικό τραγούδι [online, cit. 19. listopadu 2012]. Dostupné z: www.sfbyzantiniaigio.gr/gr/index.php?option=com_content&view=article&id=33:2010-03-24-08-27-30&catid=13:201003-03-09-57-16&Itemid=7. 108 Viz např. Το γεφύρι της Αρτας. 109 Viz např. Άσπρα μου περιστέρια. 110 Viz např. Ξενιτεμμένο μου πουλί. 107
33
Μὲ τὴν πεντάμορφη ὁπ’ ἀγαπᾶς. A já ti dám radu Kudy povede tvá cesta a kam se vydáš A díky mému umění se setkáš S tou překrásnou dívkou, kterou miluješ. (Τα μάτια της Βασιλοπούλας, 57-60) Také mu v beznadějných situacích dodává odvahu: -Μαζὶ γυρίσαμε ‘ς ὅλη τὴν πλᾶσι Καὶ δὲν ἐδείλιασες -καὶ νὰ κοπῆ Ὅλο τὸ θάρρος καὶ νὰ περάση Τόρα ποῦ φτάσαμε, εἶν’εντροπή! Spolu jsme prošli celým světem A nebál ses. Tvá odvaha zmizel nyni A teď na konci je ti hanba! (Τα μάτια της Βασιλοπούλας, 183-185) V básni Τα μάγια της αγάπης pozorujeme zajímavý motiv Lásky získané pomocí kouzel.111 V ní se mladá zamilovaná dívka vydává za kouzelnicí, aby svým uměním přiměla Kostantise, aby ji miloval. Kouzelnice ji odmítne s tím, že jejím kouzlem je krása, které Kostantis jistě podlehne bez její pomoci. Níže uvádím krátký úryvek (1517): Κόρη μ’, τί θὲς τὴν τέχνη μου, τί θὲς τὴ μαγική μου, Ποῡ σὺ ἔχεις μάγια πειὸ καλά, τα δυό σου μαῦρα μάτια Καὶ τὸ γλυκὸ τὸ στόμα σου καὶ τὸ χιονᾶτο χέρι... Milé děvče, proč chceš mé umění, proč chceš má kouzla, Když máš lepší kouzla než já, tvoje dvě černé oči, A tvoje slaďoučká ústa a sněhobílé ruce… Motiv lásky získané pomocí kouzel se vyskytuje například v lidové písni της Λλιογέννητης. Viz např. Πολίτης, Ν. Γ.(επιμ.): Εκλογαί, 74. 111
34
5.2 Metrická stránka Pro sepsání básnické sbírky Idyly použil básník nejrůznějších veršových rozměrů. V části sbírky nazvané Písně z vesnice (Τραγούδια του χωριού) převládají delší veršové rozměry, zejména pak patnáctislabičná jambická paroxytonona s dierezí po osmé slabice a s dvěma hlavními přízvuky na slabice šesté (první příklad) nebo osmé (druhý příklad) a na slabice čtrnácté: ‘Στὴν ξενιτειά ἤμουν ἔρημος καὶ στὸ χωριὸ ἔχω σπίτι (Ο Ξενιτεμμένος, 16) Μὲ τὰ γλυκά της τὰ φιλιὰ μοῦ δίνει τὴ γλυκάδα (Η μοναχόκορη, 13) Patnáctislabičné jambické verše se nachází i v ostatních částech sbírky Idyly (v částech Αρχαίοι στίχοι a Λόγια της Γριάς) a jsou jednoznačně nejčastější ze všech veršových rozměrů společných pro Idyly a lidovou poezii. Porovnáním patnáctislabičného jambického verše sbírky Idyly a lidových písní vyplývá, že tyto veršové rozměry mají stejnou strukturu a vykazují stejné charakteristiky. Stejně jako v lidových písních, tak i v Drosinisově sbírce se patnáctislabičný jamb skládá z jedné, dvou nebo i více hlavních a vedlejších vět, které tvoří jeden významový celek obvykle shodný s celkem syntaktickým (νόμος της ισομετρίας). S tímto souvisí také nepřítomnost přesahu, které se v patnáctislabičných jambech ve sbírce vyskytují jen vzácně. Jejich výskyt nepovažuji za záměrný: ‘Πετε, καϋμένοι πιστικοί, μὴν ἔτυχε νὰ ἰδῆτε τὴν ἐδική σας τὴν κυρὰ καὶ τὴ δικὴ μου ἀγάπη; (Η πεθαμένη, 23-24) Mezi další společné znaky patnáctislabičného jambu lidové písně a Drosinisovy sbírky patří v nezanedbatelném množství případů možnost rozdělit první hemistich na dvě části po čtyřech slabikách, například: Θὰ τρέξη ἐδῶ, θὰ τρέξη ἐκεῖ, θὰ ψάξη μὲ λαχτάρα (Το σιδερόχορτο, 10) Χαρὰ ‘ς ἐσᾶς, μωρὲ παιδιά, τῆς Ρούμελης ξεφτέρια (Ο γεροκλέφτης, 26) V převážné většině případů nese hlavní význam verše první poloverš a druhý hemistich pointě odporuje, doplňuje ji nebo opakuje podobně jako v lidové poezii. Pro představu uvádím následující příklady: 35
1) Druhý hemistich rozvíjí informaci prvního poloverše přístavkem: Ἡ Ψαροπούλα ἡ ὄμμορφη, τοῦ Μπαρμπαγιάνν’ἡ κόρη (Η Ψαροπούλα, 1) Χαρὰ ‘ς ἐσάς, μωρὲ παιδιά, τῆς Ρούμελης ξεφτέρια (Ο Γεροκλέφτης, 26)
2) Druhý poloverš upřesňuje první hemistich (obvykle vedlejší větou, která činí význam prvního poloverše přesnější nebo úplný): Ἀπ’τὸ χωριό του ἐκίνησε ‘ς ἅλλο χωριὸ παγαίνει (Η νεράϊδες, 2)
Κἄνα τραγοῦδι ἀπ’τὰ παλιά, ποὖν’ πλει’ ὄμορφ’ ἀπὸ τἄλλα (Ο Γεροκλέφτης, 5) 3) První hemistich bývá doplněn oddělenou větou, která jeho význam rozšiřuje: Κι’ ὁ Κωνσταντὴς λιγώνεται, τὰ γόνατὰ του τρέμουν (Τα μάγια της αγάπης, 37)
Κ’ ἡ καλογρηούλα ἀναγελᾶ, τὰ ράσα της ξεσχίζει (Η καλογρηά, 32) 4) Druhý hemistich opakuje informaci prvního hemistichu: Μένα ἡ καλὴ μαννούλα μου κ’ ἡ ἀκριβή μου μάννα (Η μοναχόκορη, 8) Ἐγώ εἰμ’ἕνα μικρὸ πουλὶ κ’ἕνα μικρὸ ἀηδονάκι (Το πουλί, 9) 5) Druhý hemistich je v protikladu k prvnímu poloverši: Γιατὶ θὰ πάρω τὰ βουνά, τοὺς κάμπους θὰ γυρἰσω (Το σιδερόχορτο, 3) Ἐγὼ ‘να νιὸν ἀγάπησα κ’ἐκεῖνος δὲ μὲ θέλει (Η καλογρηά, 21) Tyto výše zmíněné znaky patnáctislabičného jambického verše souvisí v lidových písních také s možností druhý poloverš zcela vypustit. Do významu verše nebude 36
nijak závažně zasáhnuto. Tímto znakem patnáctislabičného jambu je typická i sbírka Idyly. Uvádím jeden přiklad z širokého spektra: Καὶ τὸ γλυκὸ τὸ στόμα σου [καὶ τὸ χιονᾶτο χἐρι] Αὐτὰ τρελλαίνουνε καὶ νιούς, [καὶ ξελογιάζουν γέρους.] Κόρη μου, σύρε ‘ςτὸ χωριὸ [μὲ τὴν καλὴ τὴν ὤρα,] Κι ἅμα ποῦ θὲ νἀρθῆ γιορτή, [γιορτή καὶ πανηγύρι,] […] Τὸ κεντηστὸ ‘πουκάμισο, [τὸ πλουμιστό σιγγοῦνι] Καὶ τὴν ποδιά τὴν κόκκινη [καὶ τἀργυρὸ γιουρντάνι] (Τα μάγια της αγάπης, 17-20, 22-23) Také jiné veršové rozměry, které mají původ v lidové písni, jsou ve sbírce zastoupeny. Patří mezi ně dvanáctislabičné trochejské paroxytonon s dierezí po páté slabice a dvěma hlavními přízvuky na páté (nebo třetí) a jedenácté slabice. Například: Τό εἰπαν οἱ γατροὶ πῶς δὲν ‘μπορεῖ νὰ ζήση Ἔδωσ’ὁ Θεός, γιατρεύτηκεν ὁ Ρήγας (Ο άρρωστος βασιλιάς, 2, 21) Mezi ostatní verše společné pro lidové písně a sbírku Idyly patří jambické jedenáctislabičné paroxytonon: Ἔλα ‘ς τὸ τζάμι μου νὰ μὲ ‘ξυπνήσης (Τα μάτια της βασιλόπουλας, Α 80) A konečně osmislabičné oxytonon s hlavním přízvukem na osmé slabice: Μὲ τί λαχτάρα καρτερῶ (Θαλασσινά τραγούδια, 1) Básně první části nazvané Τραγούδια του χωριού netvoří sloky. Výjimku tvoří poslední báseň Τα χαρίσματα, ve které se střídají sloky tvořené čtyřmi a dvěma verši. V ostatních částech se pak s básněmi uspořádanými do slok běžně setkáváme. Části Τα μάτια της Βασιλόπουλας a Κόρη της Ρουμέλης jsou bez výjimky tvořeny čtyřveršovými slokami. Ty se dále hojně vyskytují i v části nazvané Τα λόγια της Γριάς. Básně čtvrté části nesoucí název Θαλασσινά τραγούδια jsou také všechny uspořádány do slok, buďto tvořených pěti, šesti, sedmi nebo osmi verši. 37
V posledních dvou částech pojmenovaných Αρχαίοι στίχοι a Τραγούδια του δρόμου se nachází jak básně tvořené slokami čtyřveršovými (např. Η λαμπηδόνα, Τα κεράσια, Αι μαθήτριαι), tak i básně, které do slok uspořádány nejsou (např. Το τραγούδι του Κυκλομμάτη, Ανακρεοντεία, Οι ψαράδες). Obecně platí, že básně sbírky Idyly napsané v patnáctislabičném jambu se ve většině případů nerýmují. Výjimky tvoří již zmíněná báseň Τα χαρίσματα (schéma aabb ve čtyřveršových slokách), Το κάστρο των Σερβίων (schéma aabb), Η Γοργόνα (schéma abaab) a několik málo dalších. Ostatní básně psané různými veršovými rozměry se zpravidla rýmují. Nejčastěji se vyskytuje rým sdružený nebo střídavý.
38
5.3 Stylistické figury Drosinis používá všechny typy stylistických figur běžné v lidových písních, nejčastěji tedy figury vzniklé hromaděním a apostrofu, která je zařazena do rétorických stylistických figur. Ve sbírce Idyly se nachází spousta výrazných anafor, nejbohatší básní na anafory je bezesporu Τραγούδι του πιστικού. Drosinis používá její nejobvyklejší typ na počátku veršů (3-4, 5-6, 8-9, 10-12 a 14-18), dále však i na začátku hemistichů (2-4, 9) nebo také po dierezi (2-3, 5-7, 9-12, 14-19). Jako příklad anafory na počátku veršů a po dierezi uvádím z výše uvedené básně verše 14-18: Μ΄ἀκοῦν τὰ δέντρα καὶ βογγοῦν καὶ τὰ πουλιὰ σωπαίνουν Μ΄ἀκοῦν τάγριολούλουδα καὶ κιτρινοφυλλιάζουν Μ΄ἀκοῦν τὰ κρύα τὰ νερὰ κι΄άπ΄τὸν καϋμὸ θολώνουν Μ΄ἀκοῦει ἀγέρας τοῦ βουνοῦ κ’ ἐκείνος μὲ λυπᾶται Μ΄ἀκοῦνε καὶ τὰ σύννεφα καὶ ρίχνουνε βροχούλα... Slyší mě stromy, sténají a nezpívají ptáci Slyší mě plané květiny a zežloutlo jim listí Slyší mě studené vody a kalí se zármutkem Slyší mě také vítr z hor a mě se mu zželelo Slyší mě také oblaka, a padá z nich slabý déšť Z širokého spektra jeden příklad anafory na počátku hemistichů ze stejné básně (2-4): Τὰ γίδια βόσκουν’ς τὰ κλαριὰ κι’ ὁ νιὸς ‘ς τὴ γῆ καθίζει Καὶ ‘ςτὴ φλογέρα τραγουδεῖ καὶ βαρυαναστενάζει Κι’ἀντιλαλοῦνε τὰ βοῦνά τοῦ πόνου τὸ τραγοῦδι Kozy spásají travinu a mladík sedí na zemi A hraje na svou píšťalu a souží jej velký žal A jeho bolestná píseň se na horách rozléhá Nejčastěji se s anaforou setkáme v podobě spojky καὶ. Anafory jsou četnější v delších veršových rozměrech (v patnáctislabičných a dvanáctislabičných jambech), jen v několika málo případech se s anaforou setkáme v kratších veršových rozměrech.
39
Další příklady anafory na počátku veršů viz: Ο ταμπουράς: 2-9 (střídání τραγούδα, πὤχουν na počátku veršových celků), 21-22; Ο ξενιτεμμένος: 9-10, 17-18, 31-32, 3335; Η ψαροπούλα: 6-8, 14-15, Ο άρρωστος βασιλιάς: 28-30; Η Λυγερή κι΄ο Ήλιος: 4-7, 12-14; Η μοναχόκορη: 3-6 (opakování záporky μή), 9-11 (opakování záporky δὲ), 1315 (opakování prepozice μὲ) i jinde. Pro anafory na počátku hemistichů viz například: Ο γεροκλέφτης: 15-16, 22; Τα μαγία της αγάπης: 3, 11-12, 17, 22, 23, 26-28, 31, 34-36; Η παπαδοπούλα: 27-28, 31. Pro anafory po dierezi viz například: Η καλογρηά: 19-21, 27-28, 32-33, Το κάστρο των Σερβιών: 3-4, 7-8, 25-27; Η Λυγερή κι΄ο Ήλιος: 8-10, Η νεράϊδες: 3-4, 8-10, 32-35, 42-43; Ο γεροκλέφτης: 1-4, 6-8, 10-12, 13-14 (opakování předložky μὲ), 33-35; Η Γιαννούλα: 3-7(šestinásobné opakování spojky καὶ), 9-11. Často se ze stylistických figur vzniklých hromaděním objevuje paralelismus. Tato ozdoba společná pro lidové písně a sbírku Idyly je častější hlavně v delších patnáctislabičných a dvanáctislabičných jambech a má podobu převážně substantiv a verb, zřídka i adjektiv. Například: Κεντάει καὶ ράφτει τὰ προικιὰ καὶ τραγουδεῖ καὶ λέει Své věno šije, vyšívá a zpívá si a říká (Η ψαροπούλα, 2) Κι’ ὁ νιὸς χτυπιέται, δέρνεται, μαδιέται κι’ ὅλο κλαίει Mladík se bije, tluče se, drásá a je samý brek (Η πεθαμένη, 35) Ν’ἁνοίξω, νἄρθω νὰ σ’εϋρῶ, νὰ σὲ γλυκοφιλήσω Otevřu, vejdu, najdu tě a sladce tě políbím (Το σιδερόχορτο, 19) Ἐσ’εἶσαι κόρη λυγερή, ξανθὴ καὶ μαυρομμάτα Ty jsi dívka štíhlá, plavovlasá a černooká (Η καλογρηά, 9) Pro další příklady paralelismu viz například: ‘Σ το πανηγύρι: 3; Η νεράϊδες: 1; Ο άρρωστος βασιλιάς: 12, 23; Η ψαροπούλα: 15.
40
Ve spojení s paralelismy je důležité zmínit také tzv. „pravidlo tří“ (νόμος των τριών),112 figura typická pro lidovou poezii, která se vyskytuje v několika básních. Pro představu uvádím tři příklady pravidla tří:
Ἡ μία μοῦ πήρε τἄρματα, ἡ ἄλλη τὰ φλουριά μου Κ’ ἡ τρίτη ἡ πειὸ μικρότερη μοῦ πῆρε τὴν καρδιά μου Zbraně získala jedna z nich, druhá měšec s penězi A třetí, z nich ta nejmladší, získala mé srdíčko (Η τρεις μαγιόπουλαις, 13-14) Δὲ’σκιάζομ’ἀπὸ τὰ παιδιὰ κι’ἀπ’τοὺς κακοὺς λεβένταις Μον’ἀπ τὴς γλώσσαις τὴς κακαὶς, ποῦ θὰ μ’ ἰδοῦν μαζὶ σου Nebojím se ani dětí, ani špatných mládenců Ale bídných pomluv těch lidí, jež mě s tebou uvidí (Η Γιαννούλα, 11-12) Μηδὲ ποτὲ τῆς ‘μίλησα, μηδὲ ποτὲ τῆς τῶπα, Μηδὲ τὴν εἶδ’ἀπὸ κοντὰ νὰ τῆς τὸ μαρτυρήσω Nikdy jsem s ní nepromluvil, nikdy jí to neřekl, Ani nebyl tak blízko ní, abych ji to dosvědčil. (Το πουλί, 2-3) I opak paralelismu, antiteze, má hojné zastoupení ve sbírce Idyly, příklady: Μέσα ‘ς τὸ σπίτι τοῦ παπᾶ χαραὶς καὶ πανηγύρια Καὶ ‘ς τὸ λημέρι τῶν κλεφτῶν καϋμοὶ καὶ μοιρολόγια Uvnitř popova příbytku se raduje a slaví A ve zbojnických úkrytech se naříká a pláče (Η Παπαδοπούλα, 34- 35) Μ’ἀκουνε καὶ τὰ σύννεφα καὶ ρίχνουνε βροχούλα... Μόνον ἐσὺ μηδὲ μ’ἀκοῦς καὶ μηδὲ κἂν τὸ ξέρης
112
U ostatních mnou rozebíraných autorů používá pravidlo tří dále jen Krystallis.
41
Slyší mě také oblaka, a padá z nich slabý déšť Jen ty mě nechceš vyslechnout, aniž bys to věděla (Τραγούδι του πιστικού, 18-19) Po vzoru lidových písní používá Drosinis antitezi také v dialogu, uvádím za všechny jeden příklad, který je zároveň také příkladem pravidla tří: Μὴν εῖν’ ἀγράμπελης κλαδί, μὴν εῖν’ παπᾶ λιβάνι; Μὴν εῖνε κορφός κοριτσιοῦ ‘ςτὸ μόσχο βαφτισμένος; Δὲν εἶν’ἀγράμπελος κλαδί, μηδὲ παπᾶ λιβάνι Μηδὲ καὶ κορφός κοριτσιοῦ ‘ςτὸ μόσχο βαφτισμένος Je to větev vinné révy, či popovo kadidlo? Nebo snad ňadra dívčíny ponořené v muškátu? Ani větev vinné révy, ani kadidlo popa A ani ňadra dívenky ponořená v muškátu (Οι Νεράϊδες, 36-39) Pro další příklady antiteze viz například: Ο Ταμπουράς, 9 (protiklad παχουλαὶςκοντοὺλαις); Ο ξενητεμμένος: 16 (protiklad ξενητειὰ, ἔρημος-χωριὸ, σπίτι), 33 (protiklad βουνὸ-κάμπος), 37 (protiklad δουλευτὴς-ἀφέντης); Η Παπαδοπούλα, 14: (protiklad γελοῦ-άναστενάζει), 33 (protiklad κερδαίνει-χάνω); Η πεθαμένη: 40 (protiklad παρηγοριοῦντ’, ζωντανοὶ-λειώνουν πεθαμένοι); Το σιδερόχορτο (protiklad βουνὰ-κάμποι). Z řečnických básnických figur vyskytujících se v lidové poezii používá Drosinis apostrofu. Jako příklad apostrofy uvádím Η Ψαροπούλα (2-4): Κεντάει καὶ ράφτει τὰ προικιὰ καὶ τραγουδεῖ καὶ λέει -Προικάκιά μου καλότυχα κι’ὀμμορφοκεντησμένα Ποιὸς θἆν’ ὁ νιός, ποῦ θὰ χαρῆ καὶ σᾶς καὶ τὴν κυρά σας; Své věno šije, vyšívá a zpívá si a říká: „Přešťastné mé věno, které jsi krásně vyšívané Který mládenec se z tebe a tvé paní potěší?“
42
5.4 Tropy Z básnických tropů vyskytujících se jak v lidových písních, tak i autorově sbírce používá básník přirovnání, metafory, z metonymií pak hyperbolu. Personifikace řadící se obecně mezi druhy metafor, má ve sbírce Idyly poměrně bohaté zastoupení. Nejčastěji lidskými vlastnostmi disponují symboly přírody, tzn. slunce, stromy, řeky nebo větry. Za všechny uvádím dva příklady: Καὶ λάμπω καὶ φεγγοβολῶ σὰν ἥλιος τἀλωνάρη Κι’ ὁ Ἥλιος ‘σαν τὴν ἄκουσε πολὺ τοῦ κακοφάνη: -Σώπα, καϋμένη λυγερή, καὶ μὴν παραπαινιέσαι Μὴ σοῦ μαυρίσω τὴ θωριὰ καὶ γίνης γυφτοπούλα A třpytím se a blýskám se, jako slunce v červenci A Slunce když ji slyšelo, velmi se rozzlobilo: „Mlč nešťastná krasavice a už se dál nechvástej Nebo tě zbarvím do černa, bude z tebe cikánka.“ ( Η Λυγερή κι’ ο Ήλιος, 6-9) Μ’ ἀκοῦν τὰ δέντρα καὶ βογγοῦν καὶ τὰ πουλιὰ σωπαίνουν. Μ’ ἀκοῦν τἀγριολούλουδα καὶ κιτρινοφυλλιάζουν Μ’ ἀκοῦν τὰ κρύα τὰ νερά κι’ ἀπ’ τὸν καϋμὸ θολώνουν Μ’ ἀκούει ἀγέρας τοῦ βουνοῦ κ’ ἐκεῖνος μὲ λυπᾶται, Μ’ ἀκοῦνε καὶ τὰ σύννεφα καὶ ρίχνουνε βροχούλα...113 (Τραγούδι του πιστικού, 14-18) Okolní příroda inspiruje Drosinise v přirovnáních a obecně metaforách. Zdroje metafor a přirovnání jsou slunce, nejrůznější květiny nebo stromy apod.114 Ženská krása bývá v Idylách podtržena symbolem slunce, např.: Τραγούδα καὶ τὴς γαλαναὶς καὶ τὴς ξανθομαλλούσαις, Πὤχουν τὸν ἤλιο στὰ μαλλιά, τὴν ἄνοιξι ‘ςτὰ χείλη
Stejný úryvek je přeložen v části zabývající se stylistickými figurami Idyl. Tyto symboly slouží v lidové poezii nejčastěji ke zdůraznění krásy nějakého subjektu, nejčastěji krásy muže nebo dívky. Κυριακίδης, Σ.: Το Δημοτικό τραγούδι, s. 144. 113 114
43
Zpívej i o modrookých a plavovlasých dívkách, Jež mají slunce ve vlasech a jaro jim zdobí rty (Ο Ταμπουράς, 5-6) Ἔχω δυὸ μάτια ὁλόμαυρα, δύο χείλη κερασένια Κ΄ἔχω πλεξίδες τὰ μαλλιὰ σὰν τὴς ὀχιαῖς πλεγμένα Κ΄ἔχω ‘ςτὰ δυό μου μάγουλα τραντάφυλλα καὶ κρίνα Καὶ λάμπω καὶ φεγγοβολῶ σὰν ἥλιος τἀλωνάρη! Mé oči jsou celé černé a rty mám jako třešně Vlasy spletené do copu jak propletené hady A mé dvě tváře jsou jak květy růže a lilie A třpytím se a blýskám se, jako slunce v červenci! (Η Λυγερή κι’ ο Ήλιος, 3-6) V druhém příkladu použil básník mimo symbolu slunce ke zdůraznění ženského půvabu také motivy lilie a růže,115 neboť nejrůznějšími květinami také podtrhuje lidová poezie ženskou krásu a půvab. Uvádím ještě jeden příklad, kdy bylo použito básníkem ke zdůraznění ženské krásy symbolů květin: Μή σε κερνᾶ ροδόνερο κι’ άνθίζεις ‘σαν τὰ ρόδα; Hostí tě růžovou vodou a kveteš jako růže? (Η μοναχόκορη, 5) Pokud má dívka nebo chlapec v lidové poezii charakteristiky cypřiše, znamená to vysokou a štíhlou postavu.116 V Drosinisově sbírce Idyly: Ὁπώχει ἀπ’τὴς βεργόλιγναις κορμὶ κυπαρισσένιο Která má ze všech štíhlých žen tělo jako cypřiše (Ο Ταμπουράς, 17) Symboly květin nebo stromů ovšem neslouží v lidové poezii jen k popisu zevnějšku subjektu, ale podtrhují i jeho vnitřní charakteristiky. Například motiv jabloně, která
Γιαννακόπουλος, Γ.: Συμβολισμοί-Αλληγορίες-Παρομοίωσεις στο Δημοτικό τραγούδι [online, cit. 7. listopadu 2012]. 116 Κυριακίδης, Σ. Π.: Το Δημοτικό τραγούδι, s. 148. 115
44
v lidových písních symbolizuje ženskou plodnost,117 používá Drosinis také v jedné ze svých básní: Τραγούδα καὶ τὴς παχουλαὶς, κ’ ἐκείναις τὴς κοντούλαις, Πὅλο φουντώνουν σὰ’μηλιαὶς τὰ μήλα φωρτομέναις. Zpívej i o těch baculkách i těch menších dívenkách Jež kvetou jako jabloně ověnčené jablky. (Ο Ταμπουράς, 5-6) Typický příklad hyperboly najdeme například v básni Οι Νεράϊδες. V úvodu básně je představen statný mládenec jedoucí z jedné vesnice do jiné (1-4). Při odpočinku slyší ženské hlasy, uváže koně a odchází ve směru hluku (5-11). Následuje popis dívek a mládenec poznává, že se jedná o neraidy (12-17). Pozdraví je a poprosí, zda by mu některá z nich nevyprala kapesník. Práce se chopí nejkrásnější z nich (18-32). Když přijede do vesnice, ptají se jej, co tak krásně voní (viz Οι Νεράϊδες, str. 39) a on jim odpovídá (40-45): Μόν’ εἶνε τὸ μαντῆλι μου τὸ νεραϊδοπλυμένο. Ἡ κυρὰ Κάλω τὄπλυνε μὲ τἄσπρα της τὰ χέρια Μυρίζανε τὰ χέριά της κ’ έμύρισε κ’ἐκείνο Κ’ ἐμύρισε κι’ ὁ κόρφος μου κ’ἐγὼ καὶ τἄλόγό μου. Ἐμύρισαν τὰ τρίστρατα, ‘μύρισαν κ’ οἱ διαβάταις Κ’ ἐμύρισε κ’ ἡ ἐκκλησιὰ κ’ ἐμύρισ’ὅλη χώρα. To tak voní můj kapesník, který prala neraida Paní Kalo ho prala svýma bílýma rukama A její ruce voněly, zavoněl i kapesník A od něj voní i má hruď, i já a také můj kůň Voní od něj křižovatky, voní také pocestní A voní jím také kostel a voní celá země. Pro další hyperboly viz například: Τα μάτια της βασιλοπούλας: Β΄, 86, 94
Γιαννακόπουλος, Γ.: Συμβολισμοί-Αλληγορίες-Παρομοίωσεις στο Δημοτικό τραγούδι [online, cit. 18. listopadu 2012]. 117
45
5.5 Jazyk Všech devětačtyřicet básní sbírky Idyly je napsáno v lidovém jazyce a vyjadřování se blíží mluvenému projevu, především v básních napsaných v patnáctislabičném jambu. Ze slovních druhů převládají substantiva, pronomina a verba, zatímco adverbia a epiteta básník používá v menším množství. Souvětí tvoří Drosinis nejčastěji parataxí: Ἀκούει γυναῖκες πὤπλεναν καὶ κοπανίζαν ροῦχα Δένει τὸ Μαύρο ‘ςτὸ κλαρὶ καὶ πᾶ νὰ δὴ ποιαὶς εἶνε Slyší dívky, které perou a otloukají prádlo Uvazuje Černouška k větvičce a jde za nimi (Η Νεράϊδες, 8-9) Ἕνας λεβέντης πιστικὸς τὰ γίδια του βοσκάει Τὰ γίδια βόσκουν ‘ς τὰ κλαριὰ κι’ὁ νιὸς ‘ς τὴ γῆ καθίζει Καὶ ‘ς τὴ φλογέρα τραγουδεῖ καὶ βαρυαναστενάζει Jeden statný pastýřský mládenec pase své kozy Kozy spásají keříky a mladík sedí na zemi A hraje na svou píšťalu a souží jej velký žal (Τραγούδι του πιστικού, 1-3) V některých případech se alespoň z části shoduje verš lidové poezie s některým z veršů Idyl, nepovažuji ovšem za záměrnou básníkovu snahu napodobovat nebo přebírat verše lidových písní, jak je tomu například u Kostase Krystallise. Uvádím jeden příklad, kdy se verš alespoň z části shoduje s veršem z lidové písně nebo je jen mírně pozměněn: Άνάθεμά σε ξενιτειὰ καὶ σὲ καὶ τα καλά σου! (Ο Ξενιτεμμένος, 36) Srov. Πανάθεμά σε ξενιτιά και συ και το καλό σου. (Joannu 184, 7)
Velmi často podtrhuje dramatický projev básník použitím dialogu, obzvláště v básních napsaných v delších veršových rozměrech. Jako příklad uvádím úvodní verše básně Η Γιαννούλα, která je celá tvořena dialogem mezi mladou dívkou a chlapcem: 46
-Ποῦ πᾶς Γιαννούλα, μοναχή τόρα τὸ βράδυ βράδυ; -Πάω ‘ςτὴ βρύσι γιὰ νερὸ τὴ στάμνα νὰ γεμίσω. -Γιαννούλα μ’, τόρα νύχτωσε καὶ βγῆκε Ἁποσπερίτης „Kampak Janičko, tak sama, tak pozdě k večeru?“ „Vydala jsem se k prameni naplnit si vodou džbán.“ „Janičko už se setmělo a vyšla Večernice.“ Nápadné jsou také složeniny inspirované lidovými písněmi. Ve všech případech se jedná o dvouslabičná kompozita. Nejčastěji se jedná o substantiva (αμπελοχώραφα, μαγιόπουλαις, τἀγριολούλουδα, τἀνθοστέφανο), epiteta (μαυρομματούσαις, ξανθομαλλούσαις, κακότυχη, καλότυχα, κάτασπρα) a verba (γλυκομιλᾶ, κακοφάνη, φεγγοβολῶ, γλυκοτραγουδήση, γλυκοκοιμάσαι, γλυκοξημέρωνε).
47
5. 6 Shrnutí Jorgos Drosinis používá ve sbírce Idyly několik veršových rozměrů lidových písní, ale převažuje mezi nimi patnáctislabičný jamb se strukturou lidové písně. Tím mám na mysli, že význam verše spočívá na prvním hemistichu a druhý poloverš má doplňkovou funkci nebo je možné jej zcela vypustit. Častou parataxí, jednoduchou slovní zásobou, ve které převažují substantiva, verba, pronomina a konjunkce, se jazyk sbírky Idyly blíží jazyku lidové písně. Z rozboru sbírky Idyly vyvozuji, že nejméně je Drosinis inspirován lidovými písněmi v tematice svých básní. Částečně je tematicky autor samozřejmě lidovými písněmi inspirován, především písněmi o životě v cizině, ale v určité básni nenajdeme téma konkrétní lidové písně. Na základě mého rozboru usuzuji, že se Jorgos Drosinis inspiruje hlavně v jednotlivých motivech a symbolice lidových písní. Mezi nejoblíbenější autorovy umělecké jazykové prostředky patří přirovnání, dále metafora a s ní spojená personifikace, z metonymie pak hyperbola. Všechny tyto básnické tropy používá vesměs tak, jak by je použil anonymní autor lidové písně. Také v použití stylistických figur je prokazatelná autorova inspirace lidovými písněmi. Mimo úvodních formulí používá všechny básnické figury typické pro lidovou píseň, tedy anaforu, antitezi nebo paralelismus. U Drosinise pak můžeme v několika případech ve spojení s paralelismy objevit i tzv. “pravidlo tří,“ stejně jako u Krystallise.
48
6. Kostis Palamas 6.1 Tematika básní, motivy Básním hrdinské povahy, které jsou inspirovány historickými událostmi období Byzance a osvobozeneckých bojů, věnuje autor ve sbírce úvodní a závěrečné stránky své sbírky. Po stránce kvality vybočují z průměru básně Η κόρη της Λήμνου118 a Τα νιάτα της γιαγιάς119 z první části sbírky. Jejich typickým rysem nezvyklým v hrdinské poezii je, že hlavními postavami jsou ženy. První jmenovaná popisuje události a boje roku 1475 po napadení ostrova Lemnu Turky. Vypraví o znovuoživení obranných bojů Řeků a Benátčanů proti Turkům pod vedením mladé dívky. Druhá báseň, která je založena na skutečné události z roku 1880120, líčí vzpomínky staré umírající ženy na osvobozenecké boje 1821. Druhá část sbírky, jak už napovídá její název, se věnuje v sedmi básních jezeru poblíž Mesolongi. Básně oslavující přírodu a společnost básníkových dětských let jsou věnovány výhradně tomuto jezeru a okolní přírodě. V třetí části se nachází nostalgicky laděné básně různé délky a obsahu. Některé jednoduše popisují radosti, emoce, ale i strasti, které básníku způsobily jeho první lásky. Jiné básně jsou věnovány především tématům každodenního života, ve kterých Palamas vzpomíná na svá školní léta, Vánoce, podzim, květiny a jiné motivy související se všedním životem. Do této kategorie Palamas také zařadil básně Επιστολή a Της Ηλιογέννητης. Báseň Της Ηλιογέννητης je inspirována stejnojmennou lidovou písní, o čemž nás informuje sám její autor v prologu Písní mé vlasti: „[…] lidová píseň Της Ηλιογέννητης. Padla mi do očí, když jsem listoval stránkami nějakého časopisu […] Dnes se píseň nachází v celé své epickolyrické velikosti ve “Výběru,“121 který mistrovsky zpracoval Politis.“122
Poprvé báseň přednesl Palamas jednoho večera v březnu 1885 ve spolku Parnassos. Sklidil bouřlivý potlesk. Fletcher, A. R.: Kostes Palamas a great modern greek poet, 1859-1943, his life, his work and his struggle for demoticism, Kostes Palamas institute, Αθήνα 1984, s. 47. 119 Tato báseň je považována za vůbec nejpropracovanější a nejkvalitnější z celé sbírky. Μιχαλόπουλος, Φ.: Κωστής Παλαμάς, s. 144. 120 Vdova Spyridona Jiftojanise si před svou smrtí přála, aby byla pohřbena v oděvu, který její rodina najde na dně truhly. Když zemřela, nenašlo se v truhle nic jiného než bílá fustanela (suknice mužského národního kroje) se všemi doplňky mužského oděvu, ve které bojovala jako dvacetileté děvče za řeckého osvobozeneckého boje proti Turkům. Πρωτοπαπά, Γ.: Τα “Τραγούδια της πατρίδος μου, s. 550. 121 Myšlena Politisova sbírka lidových písní Εκλογές από τα τραγούδια του ελληνικού λαού. 122„ […] το δημοτικό τραγούδι της Ηλιογέννητης, είχε πέσει στα μάτια μου, καθώς εξεφύλλιζα τα φύλλα κάποιου περιοδικού […] Το δημοτικό τραγούδι της Ηλιογέννητης βρίσκεται σήμερα σε όλη του την επικολυρική μεγαλειότητα μέσα στις «Εκλογές», που εφιλοτέχνησε ο Πολίτης.“ Παλαμάς, Κ.: Ο πρόλογος μου, s. 23. 118
49
Tato lyrická báseň ovšem neparafrázuje stejnojmennou lidovou píseň, nerozvíjí její téma, nemá žádné hlavní postavy, pouze využívá některé prvky a motivy, ať už ze stejnojmenné lidové předlohy (např. symbol zlaté spony), nebo z lidových písní obecně (např. symbol bílé holubice)123 a v podstatě jen líčí vzpomínky na autorovo dětství, které v něm daná píseň vyvolala, o čemž se sám autor zmiňuje v úvodu sbírky Písně mé vlasti.124 Lidovými písněmi o životě v cizině je inspirována báseň Επιστολή. Plná stesku, smutku a melancholie vyjadřuje autorův žal nad ztrátou milované osoby. Patnáctislabičný jamb, vzpomínky na rodnou krajinu, drahého člověka, ale především některé výrazy typické pro tento typ lidové písně (φαρμάκι, μαύρη καρδιά, ερημιά, χωρισμός) odkazují na danou kategorii, stejně tak, jako dvanáctý verš této básně: ‘Σ τῆς ερημιᾶς τὰ βάσανα, ‘ς τῆς ξενητειᾶς τὰ πάθια V útrapách samoty a v nesnázích cizí krajiny V poslední části vynikají dvě lyrické básně historické povahy zpracovávající témata období Byzance, Ο Σκυλογιάννης a Βασίλις Σισμάνης. V první básni se představuje bulharský panovník, který se se silným vojskem vydává dobýt Soluň, ovšem to se mu nepodaří a bulharský vladař umírá. Druhá báseň popisuje drancování Bulharska tureckými oddíly.
Epiteton související s bílou barvou je v lidových písních používán ke zdůraznění čistoty a panenské neposkvrněnosti dívky. Γιαννακόπουλος, Γ.: Συμβολισμοί-Αλληγορίες-Παρομοίωσεις στο Δημοτικό τραγούδι [online, cit. 4. listopadu 2012]. 124 Viz Παλαμάς, Κ.: Ο πρόλογος μου, s. 23. 123
50
6.2 Metrická stránka básní Básně ze sbírky Písně mé vlasti jsou psány v různorodých veršových rozměrech, mezi kterými převládá patnáctislabičné jambické paroxytonon s dierezí po osmé slabice a s dvěma hlavními přízvuky na šesté (první příklad) nebo osmé slabice (druhý příklad) a na slabice čtrnácté. Οἱ Τοῦρκοι ἀναταράζουνε Ἀνατολὴ καὶ Δύσι! (Η κόρη της λήμνου, 1) Κάθε ποτάμι της γοργό, καὶ κάμπος ἀνθισμένος (Ο Σκυλογιάννης, Β’ 20) Verš má podobnou strukturu jako verš lidové poezie, stejně tak jako Drosinisových Idyl. Význam věty v patnáctislabičném veršovém rozměru nese zpravidla první poloverš, tedy osmislabičný jamb, a druhý sedmislabičný úsek několika způsoby rozvíjí první poloverš. Ve sbírce Písně mé vlasti druhý sedmislabičný poloverš rozvíjí první osmislabičný úsek nejčastěji následovně: 1) Druhý hemistich rozvíjí informaci prvního poloverše přístavkem, například: Ἔστρεξε τὤνειρο τοῦ Ὁσμάν, τοῦ φοβεροῦ Σουλτάνου (Η κόρη της Λήμνου, 10)
2) Druhý hemistich opakuje pointu prvního hemistichu, například: ‘Σ τῆς ἐρημιάς τὰ βάσανα, ΄σ τῆς ξενητειᾶς τὰ πάθια (Επιστολή, 12)
3) Druhý poloverš upřesňuje informaci prvního hemistichu (obvykle vedlejší větou, která činí význam prvního poloverše přesnější nebo úplný), například: Τὰ λὲν ἀπὸ γεράματα πῶς εἶνε ζαρωμένα (Τα νιάτα της γιαγιάς, 24) 4) Druhý hemistich je v protikladu k prvnímu poloverši: Ἄλλες ἀφράτες κ’ ἔμμορφες, ἄλλες χλωμὲς καὶ κρύες (Το σχολείον, 28)
Básně napsané v patnáctislabičném jambu ve sbírce Písně mé vlasti netvoří přesahy.125 Jiným společným znakem patnáctislabičného jambického veršového rozměru
125
Našel jsem pouze jediný zjevný případ přesahu ve verších 86-87 v básni Ο Σκυλογιάννης Β.
51
lidových písní a Palamasovy sbírky Písně mé vlasti je v nemalém množství případů možnost rozdělení prvního poloverše na dva (4 + 4), například: Μαραίνεσθε καὶ καίγεσθε μέσ΄ ΄ς τῆς σκλαβιᾶς τοὺς πάγους (Η κόρη της Λήμνου, 31) Κι’ ἂν χάνομουν, στερνό φιλὶ τὸ φίλημα του νἆχα (Τα νιάτα της γιαγιάς, 90) Jedním z typických znaků patnáctislabičného jambického rozměru lidových písní je v mnoha případech možnost oddělit a vynechat druhý poloverš, aniž by bylo zasáhnuto do významu, který verš nese. Tento znak patnáctislabičného verše je ve sbírce Písně mé vlasti méně obvyklý, než u Drosinise, což je také u Palamase důvodem méně častých paralelismů a antitezí v délce jednoho veršového úseku. Příklady: Κ΄ἐγγίζουν ἄρματα χρυσᾶ, [καὶ μαργαριταρένια] (Η κόρη της Λήμνου, 98) Ἄχ, φαμελιὲς ἀρχοντικὲς [καὶ μοσχαναθρεμμένες] (Τα νιάτα της γιαγιάς, 77) I jiné veršové rozměry typické pro řeckou lidovou píseň jsou v básnické sbírce hojně zastoupeny. Časté je v básních sbírky Písně mé vlasti jambické dvanáctislabičné proparoxytonon s dierezí po sedmé slabice a dvěma hlavními přízvuky na šesté a desáté slabice. Uvádím dva z širokého spektra případů: Διαβαίνει ἀπὸ τὸ δρόμο ἡ βασίλισσα Κι’ ὅποιος τὴν ἀγναντεύει τήνε χαίρεται (Το νανούρισμα, 1-2) ΄Μπροστὰ ΄ς τῆς Παναγίας τὸ εἰκόνισμα Ἕνα καντύλι ρίχνει θαμπωμένο φῶς (Περασμένα νιάτα, 2-3) Zřídka je v básních zastoupen také jambické jedenáctislabičné paroxytonon126, příklad: ‘Μιλοῦν, ζευγαρώνουν, γελοῦνε οἱ ἄλλοι... ‘Σ τὸ χέρι ἐπάνω γλυκὰ τὸ κεφάλι. Tento typ verše je častý především v krétských lidových písních. Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s. 60. 126
52
(Εκείνος, 2, 4) Ve sbírce se také objevuje, i když ne tak často, jako předešlé verše, desetislabičné jambické paroxytonon s dierezí po páté slabice, například: Μὲ κάθε χρῶμα τὸν ἔχω ΄ντύσει Οὐράνιο τόξο, ποῦ θὰ στολίση (Μήνες: Μάρτιος, 10-11) A konečně poslední verš, který je zastoupen v nemnoha případech jak ve sbírce Písně mé vlasti, tak v lidových písních, je osmislabičné jambické oxytonon nebo proparoxytonon s hlavním přízvukem na osmé nebo šesté slabice. Příklady: Κ΄ἐμᾶς κ΄ἐμᾶς τὶς ἄμοιρες Μὲ τὶ λεβέντικο κορμί (Χορός παρθενών, 4, 14) Ἄχ! τόρα εἴμαστε παιδιά Μὲ μιὰν ἐλπίδα ‘ς τὴν καρδιά (Χορός παιδιών, 25-26) V básních sbírky Písně mé vlasti projevuje Palamas velmi často zálibu v rýmu.127 Ve všech případech jsou rýmy buďto sdružené (aabb) nebo střídavé (abab). Tyto typy rýmu v řeckých lidových písních tvoří zpravidla osmislabičné a kratší verše nebo některé balady a „mantinades“ na Krétě. Básně tvoří rýmované dvojverší (Τα δώρα της πρωτοχρονιάς, 1-4), pětiverší (Οι στίχοι ΄ς την πατρίδα μου, Εκείνος που μια μέρα, Η ματιά της κόρης, Η υστερνή ματιά της), šestiverší (Ο καθρέφτης τ΄Αϊ Γιάννου, Μήνες, Προσευχή, Ο άπιστος, Χαμένα χρόνια) nebo sedmiverší (Το άνθος της αγάπης, Η ελιά). Básně Η φτωχεία, Οι άνεμοι, Το ολόχρυσο ποτάμι a Η καλύβα mají formu sonetu a konečně v básni Ο Μαϊς του Ψαρά se střídají rýmované čtyřverší a osmiverší. Ze všech básní tvořených slokami převažují básně tvořené čtyřveršími. V lidových písních jsou sloky tvořené čtyřmi verši nejdéle osmislabičné a kratší, ovšem v básnické sbírce Písně mé vlasti tvoří čtyřveršové sloky i delší dvanáctislabičné a patnáctislabičné jamby (Ο Βούλγαρος, Η γέννησις της κόρης, Εις το νησί της Κλείσοβας, Η λίμνη του Μεσολογγίου, Νάμουν το αγίοκλημα, Ο μαύρος, Το ταξίδι, Χειμωνιάτικη νύχτια, Ο Απρίλις κ΄η αυγή).
127
Pouze dvě básně rýmy netvoří, a to Περασμένα νιάτα a Το νανούρισμα.
53
6. 3 Stylistické figury Palamas využívá rozmanité druhy figur a mezi společné figury řeckých lidových písní a sbírky Písně mé vlasti patří všechny obvyklé stylistické figury písňového folkloru vzniklé hromaděním, tedy anafora, paralelismus a antiteze. Na anafory je převážná většina básní velmi bohatá. Nejčastěji se anafora vyskytuje v její nejběžnější podobě na počátku veršů. Jako příklad nápadnější anafory uvádím šestinásobné opakování spojky καὶ ve verších 25-28 básně Επιστολή: Καὶ οἱ ἐληὲς οἱ ταπεινές, μὰ πλούσιες περίσσια, Κ’ οἱ λιγερὲς καλόγρηες, τὰ μαύρα κυπαρίσσια, Καὶ τὸ βουνὸ μὲ τὶς ‘ψηλὲς χιονὀστρωτες κορφές του Κι’ ὁ βράχος μὲ τὰ σχίνα του καὶ τὶς ἀλισφασκιὲς του A nízké olivovníky, avšak tuze bohaté, A ty vyzáblé stařenky, jako černé cypřiše, A vysoké vrcholky hor zahalené ve sněhu A skály pokryté šalvějí a řečíkem lentiškem Opakování spojky καὶ je nejčastějším případem anafory. Další anafory se spojkou καὶ viz například: Το νανούρισμα: 2-3, 7-8, 9-11, 31-33, 45-50, 58-59, 100-101, 103-104; Η κόρη της Λήμνου: 26-28, 61-62, 85-87, 89-90, 106-109, 112-113, 121-122; Τα νιάτα της γιαγιάς: 6-7, 13-14, 36-37 (zároveň i příklad anafory na počátku poloveršů a druhého hemistichu), 155-157, 167-168, 288-289; Ο Βούλγαρος: 6-9; Ο Μαϊς του ψαρά: 43-46; Περασμένα νιάτα: 90-93, Επιστολή: 52-53, 55-57; Της Ηλιογέννητης: 2-3, 5-7, 33-36 i na jiných místech. Spojka καὶ se často opakuje i na počátku hemistichů nebo i jiných metrických úseků. Příkladem je výše zmíněný verš 28 básně Επιστολή. Jako další příklad, kde se vyskytují anafory se spojkou καὶ na počátku poloveršů nebo druhého hemistichu, uvádím báseň Κόρη της Λήμνου, 13-16: Στὴνει ἐδῶ ‘ψηλὰ ντζαμιά, καὶ ἐκεὶ ‘ψηλὲς κρεμάλες, Καὶ ὠμορφιὲς ἀγγελικές, κι΄άρχόντισσες μεγάλες Τὶς σβύνει πότε ὁ δήμιος, καὶ πότε τὸ χαρέμι, Καὶ τόνε χαίρετ΄ὁ μουφτῆς, κι΄ὁ κόσμος τόνε τρέμει Staví zde velké mešity a velké šibenice, A dívky krásy nebeské, a urozené dámy Buď jim hlavy stíná kat, a někdy končí v harému 54
A muftí jej radostně zdraví, a svět se ho bojí Pro další příklady anafory se spojkou καὶ na počátku hemistichu nebo druhého poloverše viz například ve stejné básni verše 53-55, 85, 98-99, 150-151 i jinde; dále například Τα νιάτα της γιαγιάς: 60, 67, 75-78, 134 i v jiných básních. Pro další anafory viz například básně Σκυλογιάννης, Δ: 10-12 (trojnásobné opakování πῶς); Β: 72 (opakování ἐσὺ na počátku hemistichu); Σολωμός: 13-15 (trojnásobné opakování substantiva Στίχοι); Τρελλό τραγούδι: 6-7 (opakování imperativu ζῆσε); Οι νιές και νιοί: 6-7 (opakování substantiva χαρὰ); Το σχολείον: 18-22 (pětinásobné opakování určitého členu Τὰ); Η λίμνη του Μεσολογγίου: 18-21 (čtyřnásobné opakování konjunkce ὅταν), 123-124 (opakování pronomina Πειὸ) 135138 (čtyřnásobné opakování prepozice μὲ). Na paralelismy je sbírka Písně mé vlasti poměrně bohatá, ikdyž se paralelismy vyskytují v menší míře než u Drosinise. Jako příklad uvádím druhý verš z básně Χορός γερόντων: Τοῦ τουφεκιού ὁ βρόντος, τῆς μάχης ἡ βοὴ Burácení pušky, hluk bitvy Nejčastěji se paralelismus vyskytuje v delších veršových rozměrech, tzn. v patnáctislabičném a dvanáctislabičném verši a je založen na substantivech. Paralelismus bývá v básních běžně dvojitý, ale v několika málo případech i četnější. Následující 96. verš z básně Περασμένα νιάτα je důkazem trojnásobného paralelismu: Τὸ φόβο μου, τὸν πόνο, τὸ παράπονο Můj strach, bolest, výčitky Pro další příklady paralelismu viz například: Η κόρη της Λήμνου: 7, 58, 65, 66, 206, 218; Τα νιάτα της γιαγιάς: 92, 236, 242, 267, 280; Περασμένα νιάτα: 35, 127; Μαϊος: 8, 20; Γεωργείω Δροσίνη: 5, 6; Εκείνος που μια μέρα: 8, 12; Φθινόπωρον: 4; Επιστολή: 12; Χριστούγεννα: 1, 13; Χορός νέων: 13, Ο Σκυλογιάννης: 36; Ο βασιλιάς Σισμάνης, A: 15, 27, 38; B: 22 Podle E. Kapsomena patří mezi nejvýznamnější básnické figury lidových písní antiteze.128 Četné případy antitezí najdeme taktéž i v Palamasově sbírce. Například 41. a 42. verš básně Περασμένα νιάτα, je hezkým příkladem antiteze. Básník zde představuje protiklad hor-nížin, který je v lidových písních jedním z nejběžnějších protikladů: Ἐγὼ καὶ μέσ΄΄ς τὰ ὄρη ἐλημέριασα, 128
Καψώμενος, E.: Δημοτικό τραγούδι, s. 80.
55
Ἐγὼ καὶ μέσ΄΄ς τοὺς κάμπους ξενυχτέρεψα Tábořil jsem v horách Nocoval jsem v nížinách Mimo výše uvedený příklad se s protikladem hor a nížin setkáváme také ve verši 173 básně Η κόρη της Λήμνου: Τρέχει ΄ς τοὺς κάμπους τοῦ νησιοῦ καὶ ΄ς τοῦ νησιοῦ τα ὄρη Utíká do ostrovních průsmyků a běží do hor A jako poslední příklad antiteze uvádím verše 5-8 ze sonetu Ολόχρυσο ποτάμι: Κοιμᾶται τ΄ἀκρογιάλι, ἡ αὔρα πνέει δειλά ἀσπρίζει ἐδῶ πουλί, κι ἐκεῖ καπνὸς μαυρίζει Pobřeží už podřimuje, větřík bázlivě vane Tady se bělaví ptáci, a tam černají mračna Pro další příklady antiteze viz například: Ο Σκυλογιάννης, B: 22 (protiklad μεγάλος ἄρχοντας-μικρὸς χωριάτης); Το σχολείον: 28 (protiklad ἀφράτες κ΄ἔμμορφεςχλωμὲς καὶ κρύες), 30 (protiklad ἔρωτας-χάρος); Της Ηλιογέννητης: 17 (protiklad χαρὲς-λύπες); Οι στίχοι ΄ς την πατρίδα μου: 24 (protiklad ὁλόγλυκο-άγκαθερό); Μαϊος: 15 (protiklad φτώχεια-πλοῦτος);
56
6. 4 Tropy Z básnických tropů společných pro danou sbírku básní a lidové písně se setkáme u Palamase s personifikací. Velmi časté jsou naopak různé přirovnání a metafory, ale osobně se domnívám, že nejsou z větší části inspirovány lidovými písněmi a to především na základě toho, že lidový básník čerpá přirovnání a metafory z okolní přírody, slunce, hvězd nebo květin, kdežto Palamas se v použití metafor a přirovnání v okolní přírodě spíše neinspiruje. Příklady: Καὶ τὴν ἀσπίδα ‘σὰν παληά Σπαρτιάτισα σᾶς δίνει A jako dávná sparťanská žena vám dává štít (Χορός μητέρων, 11) Ἐγίναν μαύρη στάχτη τὰ παλάτια σου, Καὶ κόκκινα ποτάμια τὰ σωκάκια σου Καὶ μακελλειὸ καὶ σταῦλος ἡ Ἁγιὰ Σοφιά. Z tvých paláců se stal černý popel, A z tvých uliček rudé řeky A z Hagie Sofie popraviště a stáj (Το νανούρισμα, 29-31) Ἀστράφτουν ‘ς τὸ καβοῦκί του σὰν ἥλιοι τὰ διαμάντια Καὶ τὰ ρουμπίνια ‘ς τὸ χρυσὸ τριγύρω σαλιβάρι. Diamanty v jeho turbanu se skví jako slunce A rubíny jeho zlatých kalhot září do okolí (Η κόρη της Λήμνου, 99-100)
Samozřejmě, že v několika případech by se dalo uvažovat o lidovém původu těchto básnických tropů, ovšem jednalo by se dle mého soudu spíše o ojedinělé případy. Viz například: Γιατὶ μιὰ μάννα κρύβει ποῦ κοιλοπονᾶ, Τὸν άγγελο τῆς γέννας κρύβει άόρατο. Protože matka tají bolesti břicha,
57
Andílka svého lůna schovává. (Η γέννησις της κόρης, 7-8) Ἦταν τῆς Ἡλιογέννητης ποῦ μιὰ Λαμπρὴ ἐγεννήθη Κ’ εἶχε τὸν ἥλιο πρόσωπο καὶ τὸ φεγγάρι στήθη. O dívce vzešlé ze slunce ve velikonoční den A měla tváře jako slunce a hruď jako měsíc. (Της Ηλιογέννητης, 27-28) Za metaforické může být považováno také epiteton Ἡλιογέννητη, neboli zrozená ze slunce. Pokud hovoříme o personifikaci, jsou lidské vlastnosti přisuzovány nejčastěji nejrůznějším symbolům přírody, jako například slunci, měsíci, větru, stromům apod. Nemůžeme ovšem hovořit o inspiraci lidovou písní, neboť v písňovém folkloru disponují většinou neživé subjekty (případně ptáci nebo rostliny) darem řeči nebo sluchu. Pro představu uvádím několik příkladů: Πάλι γελᾶ ὁ οὐρανός, ὁ ἥλιος, τ’ἀκρογιάλι… Ὁ οὐρανὸς φορέματα φορεῖ μαυροβαμμένα Καὶ κλαίει τὸ καλοκαῖρι του ποῦ τὤφυγε ‘ς τὰ ξένα Μὲ τὰ φτερούγια του ὁ βορειᾶς σκορπᾶ τὰ δάκρυά του. Znovu se radují slunce, nebesa a pobřeží… Nebesa nosí oděvy, jež jsou černě zbarvené A pláčou pro léto, které odešlo do ciziny Ze svých křídel sype severní vítr kapičky slz (Το φθινόπωρον, 4, 21-23) Κοιμᾶται τἀκρογιάλ’, ἡ αὖρα πνέει δειλά Pobřeží už podřimuje, větřík bázlivě vane (Τ’ολόχρυσο ποτάμι, 5) Φεύγει ὁ ἥλιος, τὰ βουνὰ ἐχρύσωσε ἡ δύσι Slunce už zapadlo a západ pozlatil hory (Η κόρη της Λήμνου, 250) 58
6.5 Jazyk Sbírka Písně mé vlasti je napsána v lidovém jazyce a obsahuje mimo jiné kromě prvků peloponéských dialektů i znaky archaizující (např. εφάνη, γιὰ πληρωμὴ των, πατρίς, τῆς δόξης).129 Archaismy se ovšem ve sbírce Písně mé vlasti vyskytují poměrně okrajově. Z různých veršových rozměrů se básníkův jazyk přibližuje mluvenému projevu především v patnáctislabičných jambech, ve kterých se vyskytuje parataktické spojení vět a slovní druhy typické pro lidové písně, tedy substantiva, verba, pronomina a konjunkce, například: Ἐπῆρε τὴν ἀσπίδα του κι’ ἐζώσθη τὸ σπαθί του Vzala si jeho štít a opásala jeho mečem (Η κόρη της Λήμνου ,177) Οἱ νιὲς κ’ οἱ νιοὶ μαζεύθηκαν ν’ἀκούσουν τἅγια Πάθη Sešli se chlapci a děvčata k poslechu Pašijí (Οι Νιές κ΄οι νιοί, 1) Ve sbírce Písně mé vlasti najdeme i několik případů, kdy Palamas používá verše přímo převzaté z lidové písně. Tento jev je dle mého soudu spíše ojedinělý a častější příklady najdeme v jeho pozdější a bezesporu kvalitnější tvorbě.130 Příklad: Της Ηλιογέννητης, 28: Κ’εἶχε τὸν ἥλιο πρόσωπο καὶ τὸ φεγγάρι στήθη Srov. Βάνει τὸν ἥλιο πρόσωπο καὶ τὸ φεγγάρι ἀστήθι. (Melachrinos, 148, 51) Následující verš je příkladem, kdy je z lidové poezie převzata jen polovina verše: Η κόρη της Λήμνου, 184; Τὰ λόγια δὲν ἀπόσωσε, καὶ ‘σὰν ἀγριοκαῖρι Srov. Το λόγο δεν απόσωσε, τη συντυχιά δεν είπε. (Joannu, 20, 19) Pozornost si jistě zaslouží i složeniny, o jejichž inspiraci v lidových písních nemůže být pochyb.131 Můžeme je rozdělit na substantiva (βροντοβόλημα, θαλασσοπούλια, Pro podrobné informace o básnickém jazyce Kostise Palamase odkazuji na Ανδριώτης, Ν. Π.: Η γλώσσα του Παλαμά, Νέα Εστία-Χριστούγεννα 1943, τεύχος 397, Αθήνα 1943, s. 229-277 130 Tamtéž, s. 253 129
59
γλυκοφίλημα), epiteta (γλυκόλαλα πουλάκια, καραβοκύρης κοσμογυρισμένος, ασημοκεντησμένο καρυοφύλλι, γλυκοθώραττο φως, βουνά κλεφτοσπαρμένα, χρυσοστολισμένη σκηνή) a verba (φτεροδέρνουν, γλυκογγίζει, εστραβοκυττάζαν).
Palamas je autorem tolika složenin nejrůznějších druhů, že by jimi zaplnil celý slovník. Ανδριώτης, Ν. Π.: Η γλώσσα του Παλαμά, s. 245. 131
60
6. 6 Shrnutí Sbírka Písně mé vlasti vykazuje společné znaky s lidovými písněmi především po stránce formální. Básník používá nejrůznější veršové rozměry lidových písní, mezi kterými převládá patnáctislabičný jamb. Obzvláště s tímto typem verše pracuje Palamas podobně jako autor lidové písně, verš tak má stejnou strukturu jako verš lidové poezie, a to i přes časté použití rýmu, který se vyskytuje v lidových písních jen v určitých lokalitách. Jednoduchý jazyk, ve kterém převažuje parataktické spojování vět, dále slovní druhy (tzn. substantiva, verba, pronomina a konjunkce), použití dialogu a časté používání kompozit také odkazuje na lidovou poezii. Nejvíce se dle mého rozboru oddaluje Palamas od lidové písně v použitých tématech, symbolice a použitím tropů. Převažují básně historické povahy nebo básně, ve kterých autor vzpomíná na přírodu svého rodiště, na své dětství a s ním spojené strasti a radosti. Často se v nich vyskytuje i postava básníka, čímž se autor oddaluje lidové poezii. Jen v básni Επιστολή se vyskytuje častý motiv lidové písně, a tím je vystěhovalectví a s ním spojena nostalgie, útrapy a smutek, které jsou běžně vyjádřeny v kategorii písní o životě v cizině. Částečně lze považovat i báseň Της Ηλιογέννητης za inspirovanou lidovou písní, ovšem se svou předlohou má jen velmi málo společných znaků. Metafory a přirovnání patří jistě mezi oblíbené autorovy básnické tropy, avšak inspiraci ve většině případů nečerpá v okolní krajině, tudíž je nelze počítat mezi společné znaky lidové poezie a básníkovy sbírky. Naopak použitím básnických figur má básník k lidové poezii velmi blízko. Antitezi, paralelismus a anaforu používá tak, jak by ji použil lidový básník. Anafory patří mezi nejoblíbenější básníkovy figury lidové písně vůbec. Občas však zachází až do extrémů (mnohonásobné anafory), které se v lidových písních sice vyskytují, ale vzácněji. Apostrofu nacházející se v Idylách Jorgose Drosinise nebo Krystallisových sbírkách ve sbírce Písně mé vlasti nenajdeme.
61
7. Kostas Krystallis 7.1 Tematika básní Podle Palamase se ve verších (1-4, 9-13, 35-37) básně Στο σταυραητό, které uvádím níže, soustřeďuje hlavní motiv celého Krystallisova díla, a tím je stesk po rodné krajině, ale především láska k přírodě.132 Úryvek čtenáři dokazuje, že se subjekt básně nachází daleko od rodné země a teskní po své vlasti. „Psaním chtěl zapomenout na Athény.“133 Ἀπὸ μικρὸ κι΄ἀπ΄ἄφαντο πουλάκι, σταυραητέ μου, Παίρνεις κορμὶ μὲ τὸν καιρὸ καὶ δύναμη κι΄αγέρα Κι΄ἁπλώνεις πῆχες τὰ φτερὰ καὶ πιθαμὲς τὰ νύχια Καὶ μέσ΄΄ς τὰ σύγνεφα πετᾶς, μέσ΄΄ς τὰ βουνά ἀνεμίζεις [...] Ἔτσι ἐγεννήθηκε μικρὸς κι΄ ὁ πόθος μου΄ς τὰ στήθη, Κι΄ἀπ΄ἄφαντο, κι΄ ἀπ΄ ἄπλερο πουλάκι, σταυραητέ μου, Μεγάλωσε, πῆρε φτερά, πήρε κορμὶ καὶ νύχια Καὶ μοῦ ματώνει τὴν καρδιά, τὰ σωθικὰ μοῦ σκίζει Κ΄ἔγεινε τώρα ὁ πόθος μου ἀητός, στοιχειὸ καὶ δράκος [...] Παρακαλῶ σε, σταυραητέ, γιὰ χαμηλώσου ὀλίγο, Καὶ δός μου τὲς φτεροῦγες σου καὶ πάρε με μαζύ σου, Πάρε με άπάνου στὰ βουνά, τὶ θὰ με φάη ὁ κάμπος! Od dob co jsi malé, nevýrazné pískle, můj orle, Postupem času rosteš, nabýváš na síle a vznášíš se A roztahuješ perutě a natahuješ drápy A létáš mezi oblaky, a poletuješ v horách […]
Παλαμάς, K.: Άπαντα, τόμος δεύτερος, Γκοβόστης, Αθήνα 1990, s. 464. „Γράφοντας ήθελε να ξεχνά της Αθήνας.“ Θρύλος, Α.: Κώστας Κρυστάλλης. In. Κρυστάλλης, Κ.: Άπαντα, Μέρμιγκας, Αθήνα 1978, s. 309. 132 133
62
Tak se i v mém nitru zrodila nepatrná touha A z nevýrazného ptačího mláděte, můj orle Dospěla, narostla jí křídla, tělo a pařáty A zraňuje mé srdce, drásá moje útroby A má touha se stala orlem, přízrakem a obrem […] Pokorně tě prosím, orle, slétni o kousek níže A podej mi tvoje křídla a vezmi mě s sebou, Vezmi mě vysoko do hor, ať se mě nezmocní pláň! Touha po návratu do rodné země je spojena v lidových písních o životě v cizině často s motivem smrti, jako s nutným vyvrcholením vystěhovalectví134 a motiv smrti se často pojí v lidových písních s výrazem útrapa (φαρμάκι).135 Spojení výrazů ciziny a útrap v Krystallisově básni Το τραγούδι της ξενητειάς bezesporu odkazuje na lidové písně o životě v cizině: Ἀνάθεμά σε, ξενητειά, μὲ τὰ φαρμάκια πὤχεις... Budiž prokleta cizino a všechny tvé útrapy… Základní motiv básně, která popisuje útrapy vystěhovalce žijícího v cizině daleko od domova, rodiny a přátel a jeho následnou smrt, se inspiruje v lidové písni Βάσανα της ξενητειάς (Aravantinos, 344). Ovšem některé ze závěrečných veršů Krystallisovy básně (32-34, 36-38) odkazují na lidovou píseň Ηπειρώτικο μοιρολόγι (3-5, 6-8), jejíž téma vyjadřuje zármutek matky nad ztrátou dítěte. Níže uvádím konkrétní Krystallisovy verše odkazující na Ηπειρώτικο μοιρολόγι: Ποῡ νὰ τὸν ‘πῶ τὸν πόνο μου, ποῦ νὰ τὸν ἀπορρίξω; Νὰ τὸν εἰπῶ ‘ςτὰ τρίστρατα, τὸν παίρνουν οἱ διαβάταις, Νὰ τὸν ἀφήσω ‘ςτὰ κλαριὰ, τὸν παίρνουν τ’ἀγριοπούλια […] Ἂν πέσουνε ‘ςτὴ μαύρη γῆ, χορτάρι δὲ φυτρώνει Ἂν πέσουνε ‘ςτὸν ποταμό, ὁ ποταμὸς θὰ στύψη, Ἂν πέσουνε ‘ςτὴ θάλασσα, πνίγονται τὰ καράβια. Hencová, K.: Xenitia v řeckém folkloru a literatuře, s. 30. Více o hořkosti a trápení v lidových písních viz Saunier, G.: Ελληνικά δημοτικά τραγούδια, συναγωγή μελετών (1968 - 2000), Ίδρυμα Κώστα και Ελένης Ουράνη, Αθήνα 2001, s. 361-386. 134 135
63
Komu se svěřit s mou bolestí, komu pak ji říci? Jak se s ní svěřím cestičkám, odnesou ji pocestní Jak ji nechám na větvích stromů, seberou ji ptáci […] Když dopadnou na černou zem, už neporoste tráva Když dopadnou do potoka, tak ten potok vyschne Když dopadnou do mořské vody, ztroskotají lodě Srov. παιδάκι τὸν πόνο σοῡ ποῡ νὰ τὸν ἀπηθώσω ποῦ κι’ ἂν τὸν ρίξω τρίστρατα, τὸν παίρνουν οἱ διαβάταις, κι’ ἂν τὸν ἀφήσω ‘ς τὰ κλαριὰ, τὸν παίρνουν τὰ πουλάκια […] ἄν πέσουνε ‘ς τὴ μαύρη γῆς, χορτάρι δὲ φυτρόνει, ἂν πέσουνε ‘ς τὸν ποταμό, ὁ ποταμὸς θὰ στύψη, ἂν πέσουνε ‘ς τὴ θάλασσα, πνίγονται τὰ καράβια.136 (Aravantinos, 432, 3-5, 6-8) Je potřeba dodat, že i přes nesporný vliv lidové písně nese báseň osobitý básníkův podpis, neboť i on svým způsobem okusil hořkost ciziny, po útěku z rodného města. Nejen v této básni, ale i ve všech nostalgicky laděných verších se objevuje básníkovo „já.“ Mimo báseň Της ξενητειάς se s přítomnosti básníka setkáme také například v básni Γάμος, která popisuje vesnickou svatbu syna jednoho šlechtice. Celá báseň působí, jako by byla popisem skutečné svatby, které se autor básně zúčastnil. Je protkána motivy a obrazy, které jsou charakteristické pro svatební lidovou píseň, například motiv průvodu (ψίκι) nebo zástavy (φλάμπουρο) ve verších 1 a 3: Τοῦ ποιοῦ ν΄τὸ συμπεθεριακό, τοῦ ποιοῦ ν΄ αυτὸ το ψίκι […] Μὲ τὰ ψιλὰ τὰ φλάμπουρα, […] Čí je celá ta rodina, čí je ten celý průvod […] s vysokými prapory […] Srov. Καταμεσὴς τοὺ δρόμου, ἀνὰμεσ΄ἀπ΄ τὸ ψίκι Přímo doprostřed cesty, do průvodu
Tato část nevyžaduje vlastní překlad, význam je až na drobné odchylky ve verších 3-5 totožný s Krystallisovou básní. 136
64
(Aravantinos, 471, 7) Βásnické „já“ ovšem patří mezi ty prvky, které básníka oddalují od lidové poezie: Lidová píseň, která není dílem jednoho člověka, jako spíše výsledek skupinového přístupu, nepodává osobní pohled, nepřekonává všeobecnost. Krystallisova osobnost se projevuje v obrazech přírody a vesnice, do kterých umisťuje své písně, a kterými je činí pestřejší […]. Krystallisův subjektivní přístup se projevuje stále vášnivějším nostalgickým způsobem, kterým opěvuje a popisuje svá milovaná místa. 137
V básni Η τραγουδίστρα και ο βασιλιάς je představena mladá tkadlena, jejíž píseň a tlukot tkalcovského stavu vadí slunci, které se proto zastavilo. Velký zástup lidí si stěžuje králi, že se zastavilo slunce a žádají jej o vysvětlení. Král se dozví od kouzelnice, že příčinou nespokojenosti obyvatel je mladá tkadlena, proto se za ní vydá a ožení se s ní. Níže uvádím krátký úryvek z Krystallisovy básně (5-8): Πάψε, κόρη, τὸν ἀργαλειό, πάψε καὶ τὸ τραγοῡδι, Γιατ’ ἀπ’ τὸ βρόντο τ’ ἀργαλειοῦ κι’ ἀπ’ τὸν γλυκὸ ἠχὸ σου Ὁ ἥλιος ἐσταμάτησε, δὲν πάει νὰ βασιλέψη […] Zastav, dcero tkalcovský stav a přestaň i s tou písní, Tlukot tkalcovského stavu a tvůj sladký hlas způsobil, že se zastavilo slunce a už dál nezapadá […] Báseň vychází z lidové písně, jejíž ústřední postavou je také tkadlena a stejně jako v Krystallisově básni tlukot jejího tkalcovského stavu a její píseň brání slunci v jeho pravidelném koloběhu. Tkadlena zpívá žalostnou píseň, neboť její muž se vrátil po deseti letech z ciziny, ovšem na smrt nemocný. Pro představu uvádím krátký úryvek: ἄλλαξε κόρη τὸν ἦχό, καὶ πὲς ἄλλο τραγοῡδι τὶ ὁ ἥλιος ἐξαστόχησε, δὲν πάει να βασιλέψη, καὶ τὰ καράβια στέκονται, δὲν θέλουν νὰ κινήσουν Děvče změň tu píseň a zazpívej něco jiného, Protože se slunce spletlo a už dál nezapadá,
„Το δημοτικό τραγούδι, το οποίο δεν είναι έργο ενός ανθρώπου όσο αποτέλεσμα μιας ομαδικής επεξεργασίας, δεν παρουσιάζει ποτὲ μία ιδιότυπη εικόνα, δεν ξεπερνά τις γενικότητες. Η ατομικότητα του Κρυστάλλη εκδηλώνεται στις εικόνες της φύσεως και του χωριού, μέσα στις οποίες τοποθετεί τα τραγούδια του και με τις οποίες τα ποικίλλει […] Η υποκειμενηκότητα του Κρυστάλλη φανερώνεται ακόμα και στον ολοένα πιο παθητικό τρόπο, με τον οποίο τραγουδεί και περιγράφει τα αγαπημένα του τοπία.“ Θρύλος, Α.: Κώστας Κρυστάλλης. s. 311. 137
65
A zastavily se i lodě, nechtějí se plavit dál (Aravantinos, 474, 9/11) Závěrem kapitoly dodávám, že všechny písně se odehrávají, podobně jako u Drosinise, ve venkovském prostředí. S městským prostředím se v jeho poezii nesetkáme. Krystallis zdůrazňuje především hornatou příroda, neboť mu poskytuje vidinu nezávislosti, například: Πάρε με ἀπάνου στὰ βουνά, τί θὰ με φάη ὁ κάμπος! Vezmi mne vysoko do hor, ať se mne nezmocní pláň! (Στο σταυραητό, 45)
66
7.1.1 Kleftská píseň v Krystallisově poezii Kromě všeobecných znaků řeckých lidových písní vykazuje Krystallisova poezie spoustu shodných znaků s kleftskými písněmi, o kterých pojednává následující kapitola, a řeckými lidovými baladami. O hrdinské činy kleftů projevoval básník zájem už od svých mladých let a mnoho kleftských písní, především z oblasti Epiru, zachoval ve svém básnickém i prozaickém díle.138 V předchozí kapitole, která se zabývala tématikou Krystallisových básní jsme se dozvěděli, že hlavním motivem celého jeho díla je láska k přírodě. Tento motiv můžeme přisuzovat také vlivu kleftských písní, neboť pouto kleftů a přírody je pro tento žánr lidové písně typické. Například: Νὰ βγοῦμε κλέφταις, βρὲ παιδιά, κλέφταις ‘ςτὰ κορφοβούνια Μέσ΄ ’στὴν ψηλότερη κορφή νὰ στήσουμε λημέρι, Νἄχουμε τἄστρα τ΄οὐρανοῦ τ΄ἀποβραδύς κουβέντα,... Klefti, kamarádi, vydejme se na vrcholky hor Na nejvyšším z těch vrcholů si postavíme úkryt, Ať si můžeme každý večer povídat s hvězdami,… (Τραγούδι κλέφτικο, 4-6) Srov.: Νὰ κατοικήσω ΄ςτὰ βουνὰ καὶ σταῖς ψηλαῖς ραχούλαις Νἄχω τοὺς λόγκους συντροφιὰ, μὲ τὰ θύρια κουβένται Budu obývat pohoří a vysoká skaliska S kopci se spřátelím, bavit se budu s divou zvěří (Passow, CLIII, 4-5)
Pouto přírody a kleftů bývá v lidových písních někdy tak silné, že si kleftové nepřipouští odloučení od přírody ani po smrti.139 Tento motiv básník představuje v básni Ο ετοιμοθάνατος βοσκός, ve které nemocného Nika pobízí jeho druhové, ať se pokusí vstát ze svého lože a naposledy spatřil krásy hor a řek. On však ví, že umírá a svým přátelům říká (28-32): Καλά μου σταυραδέρφια μου, μὴ κλαίτε που πεθνήσκω, V díle Stíny Hádu (Αι σκιαί του Άδου) v poznámkách k písni druhé (άσμα δεύτερον) je dochováno několik kleftských písní. V básni Mnich z Klisury (Καλόγηρος της Κλεισούρας), především v páté části básník zmiňuje spoustu jmen kleftů, které dodnes oslavuje řecký národ. Také v prozaickém díle Valaši z Pindu (Οι βλάχοι της Πίνδου) je dochováno velké množství lidových písní, nejen kleftských. 139 Viz např.: Fauriel, C. (επιμ.): Chants populaires, IA’. 138
67
Πάρετε τὸ κουφάρι μου, βάλτε το σὲ κιβοῦρι, Στολίστε το μὲ λούλουδα τῆς γῆς, μ΄ἀνθοὺς τοῦ Μάη, Καὶ θάψτε το σὲ μιὰ κορφή περίβλεφτην μεγάλη, Γιὰ ν΄ἀγναντεύω τὰ βουνά, τὰ χειμαδιὰ νὰ βλέπω... Mí milovaní bratři, nezoufejte, že umírám, Vezměte moje ostatky, uložte je do rakve, Rakev ozdobte květinami, květnovými poupaty, A pohřběte na vysokém viditelném vrcholku, Ať se raduji z krásy hor, vidím zimní pastviny… V kleftských písních se setkáváme s obrazy, které nám dokazují touhu kleftů se odlišovat podle vnějších rysů. Často se hrdinové kleftských písní zmiňují o zbraních a ozdobách. S tímto motivem se setkáváme v již zmíněné básni: Γιὰ νὰ ζωθοῦμε τἄρματα καὶ τὰ χρυσᾶ τσαπράζια. Opásáme se zbraněmi, zlatými ozdobami. (Τραγούδι κλέφτικο, 3) Srov.: Νὰ λὰμπουν τὰ τσαπρὰζιὰ σου, τὰ φλωροκαπνισμένα Aby zářily tvoje pozlacené ozdoby (Passow,LIX, 7-8)
Mimo prvků kleftských písní se básník inspiruje také v jejich obsahu, ale při srovnání básně s konkrétní lidovou písní je zřejmé, že básník téma přetváří a rozvíjí svým vlastním způsobem. Pro báseň Γάμος čerpá inspiraci básník v kleftské písni Ο γάμος του γιου του Ζίδρου.140 Obě popisují rozdílné témata. Lidová píseň vypráví o Lapasovi, kterého nepozval Zidros na svatbu svého syna, avšak Krystallis ve své básni líčí samotnou svatbu a prvky s ní spojené, např. průvody, věno nebo krásu ženicha a nevěsty. Básníkova inspirace v kleftské předloze je odhalena ve verších 7 a 9: Ὁ Φλῶρος κάνει τὴ χαρά, παντρεύει τὸν ὐγιό τοῦ κι ὅλον τὸν κόσμο ἐκάλεσε, κι ὅλο τ΄αρχοντολόγι Floros strojí veselici, žení svého synáčka Panos Zidros byl jedním ze známých kleftů. Žil v letech 1720-1770. Ιωάννου, Γ.: Πρόσωπα, πράγματα και τόποι. In Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, s. 291. 140
68
pozval celou vesnici, a také všechny boháče Srov.: Ὁ Ζίδρος κάνει τὴν χαρὰ, χαρὰ γιὰ τὸν υγιὸ τοῦ Ἔκάλεσε τὴν κλεφτουριὰ, τὰ δώδεκα πρωτάτα. Zidros strojí veselici, veselici pro syna Pozval také zbojnictvo, celých dvanáct houfů kleftů (Manusos, Ο γάμος του γιού του Ζίδρου, 1-2) Jiná kleftská píseň posloužila jako předloha k básni Περδικομάτα. Jedná se o lidovou píseň Δέσπω Λιακατά. Krystallis zachovává hlavní motiv lidové písně, což je neochota dívky se poddat vábení ze strany muže. Krystallis pozměňuje prostředí, jméno hlavní hrdinky a vedlejší postavu. Hlavní postavou lidové písně je Despo, sestra Grigorise Liakatase, vrchního pastýře Karakačanů.141 Ta se nachází v hradě vezíra (Aliho paši) spolu s dalšími dívkami, ale ona jediná dává vezírovi znát svůj odpor. Vezír jí nabádá, ať si ustele lože, aby ji mohl také navštívit jako ostatní dívky. Ona mu však odporuje, že je vesnického původu a umí jen pást, plést a dojit. Níže následuje krátká ukázka: Εγώ πασά μ' δεν κάκιωσα, εγώ πασά μ' δεν ξέρω πως στρώνονται τα στρώματα, πως βάνουν τα στρωσίδια, γιατί 'μαι τσούπρα από μαντριά και μον' και μον' γνωρίζω να βόσκω αρνιά και πρόβατα […] Můj pašo, já se nezlobím, můj pašo já jen nevím, jak se stelou postele a pokládají pokrývky, protože jsem děvče ze salaše a umím pouze pást ovce a jehňata, […] (Aravantinos, 74, 9-12) V Krystallisově básni je nahrazeno prostředí vezírova hradu venkovem. Mladou dívku nabádá blíže nepopsaná postava k tomu, aby si u ní odpočinula, posilnila se z jejího pramene, a pak pokud by chtěla, může pomoci s žatvou a nakonec s ní odejít domů. Děvče odporuje, neboť upřednostňuje život v horách a vše, co s ním souvisí, místo života v nížinách. Uvádím krátký úryvek (12-14):
Despo byla kolem roku 1816 odvedena do harému Aliho paši, kde také údajně zemřela. Αραβαντινός, Π.: Έτερον 89. In Αραβαντινός, Π.(επιμ.): Συλλογή δημώδων ασμάτων Ηπείρου, Πέτρου Περρή, Αθήνα 1880, s. 78. 141
69
Δὲν ἐχεράκωσα ποτὲ δρεπάνι ἐγὼ γιὰ θέρο, Δὲ ζάρω ἀπὸ χερόλαβα, νὰ πήγω γάλα ζάρω, Ζάρω ν’ἀρμέω τὰ πρόβατα, νὰ σαλαγάω τὰ γίδια… Nikdy v životě jsem nevyšla se srpem na žatvu, Nástroje jsou mi cizí, není mi cizí pít mléko, Není mi cizí pást ovce a umím vodit kozy…
70
7.1.2 Prvky balady v Krystallisově poezii Mimo kleftských písní čerpá básník řadu motivů a témat také z řeckých balad. Za typický příklad můžeme považovat báseň Το γεφύρι του Μανώλη inspirovanou lidovou baladou Το γεφύρι της Άρτας. V lidové předloze142 se nedaří položit základy mostu. Říční přízrak stavitelům mostu odhalí, že je potřeba obětovat ženu hlavního mistra. Mistr se snaží ženu zdržet a vyšle vzkaz. Pták, který má vzkaz doručit, se však přeslechne a mistrova žena, místo aby se záměrně zpozdila, dorazí na stavbu co nejdříve. Záminka o ztraceném prstenu ji přesvědčí se vydat do řeky, kde je obětována, aby mohl být most postaven. V básni Το γεφύρι του Μανώλη slíbí král obrovské bohatství tomu, kdo postaví na řece Aspropotamos kamenný most. Manolis slíbí, že most postaví, pokud dostane královu dceru za manželku. Král souhlasí s podmínkou, že pokud most nepostaví, přijde o hlavu. Stejně jako v lidové předloze se však nedaří položit základy mostu. Jedné noci se zjeví princezně neraidy, od kterých se dozví, že pouze pokud se utopí v řece panna, bude moci její milý most dostavět a nepřijde o hlavu. Dívka se obětuje, aby zachránila svého milovaného. Manolis most dostaví a sám nachází v řece smrt. Srovnáním obou děl vychází najevo skutečnost, že básník si propůjčuje z lidové balady pouze motiv lidské oběti, který je důležitý pro zdar díla, ostatní prvky rozvíjí nezávisle na předloze. Lidová píseň je úzce spojena s dramatickým projevem. Zálibu v dramatickém projevu básník podtrhuje, ať už v básni Το γεφύρι του Μανώλη nebo jiných básních, častým použitím monologu nebo dialogu, se kterým se běžně v baladách, ale i jiných lidových písních také setkáváme. Příklady: Δίνει τὸ λόγο ὀ βασιλιάς. -Λεβέντη, τὄνομά σου; -Μὲ λέν Μανώλη, βασιλιά, -Ὅμως καλὰ στοχάσου… Král dává slib. „Mladíku, tvoje jméno?“ „Mám jméno Manolis, králi,“ „Tak dobře zvažuj…“ (Το γεφύρι του Μανώλη, 24-27) Vycházím z verze balady v Passow, A. (επιμ.): Τραγούδια ρωμαϊκα, Popularia Carmina Graeciae Recentioris, Lipsiae MDCCCLX, DXI. 142
71
-Τ΄εἶσαι καλή μου τόσο ἀχνὴ καὶ τρέμεις σὰν τὸ φύλλο; -Μῆνες καὶ χρόνια ὁλόκερα σὲ καρτερῶ ἀπ΄τὰ ξένα, Καὶ τὸ μαράζι τῆς καρδιᾶς, τῆς ξενιτειᾶς σου ἡ πίκρα… „Proč jsi drahá tak bledá a třeseš se jak osika?“ „Celé měsíce a roky toužím po tvém návratu, a bolest mého srdíčka, hořkost z tvého odchodu…“ (Πεντάμορφη, 34-36) Báseň Πεντάμορφη čerpá námět z lidové balady Άπιστη.143 V úvodu lidové písně Άπιστη je představena žena a její muž ležící spolu v loži. Žena se snaží docílit toho, aby si její manžel pospíšil na plánovanou cestu, a tak ji muž podezřívá z chystané nevěry. Žena však muže přesvědčí, že se mýlí a manžel se s klidným svědomím vydává na moře. Zapomenutý kalamář jej přiměje se náhle vrátit domů, kde nachází jiného muže vyznávajícího lásku jeho ženě. Krystallisova Πεντάμορφη nás seznamuje s dvěma bratry, z nichž jeden je ženatý a rozhodne se vydat do ciziny nabýt majetku. Požádá svého bratra, aby se mezitím staral o jeho ženu jako o svou sestru, ale když bratr konečně odjel, jeho žena na něj zapomněla a stala se milenkou manželova bratra. Po dvanácti letech se ovšem její manžel vrátí a žena mu lže, že onemocněla žalem z jeho odchodu a pokud se má někdy uzdravit, musí jí manžel donést zlatá jablka. Ten neváhá a vydává se na cestu. Kouzelnice mu prozradí, že jablka se nachází na místě, kam ještě nevkročila lidská noha a pokud je chce přinést, musí si nejprve získat přízeň krásné dívky (Πεντάμορφη), která se sídlí svými čtyřiceti bratry v dalekém zámku. Ženatý bratr se vydá směrem k zámku a dorazí v okamžik, kdy o zámek a dívku bojuje v nepřítomnosti jejich bratrů “tisíc“ jiných králů. Zachrání ji tím, že všechny pobije. Neboť zámek a ji samotnou zachránil, děvče přesvědčí své bratry, aby se vydali pro zlatá jablka, která jediná mohou zbavit bratrovu ženu nemoci. Ženatý bratr jablka získá a vydává se zpět za svou ženou. Po několika měsících uvidí děvče před svým zámkem koně, který ma na hřbetě mošnu. Když ji otevře, nachází v ní kousky lidského těla a hlavu a pozná, že mrtvé tělo patří ženatému z bratrů, který ji kdysi zachránil. Dívka vyšle holubici pro mrtvou vodu a s její pomocí bratra oživí. Ten se od dívky dozví, že byl vyslán pro zlatá jablka, aby se jej jeho žena zbavila, ale když se to nepodařilo, byl nakonec zabit svým bratrem, milencem jeho ženy. Jak Krystallisova báseň, tak lidová píseň končí smrtí nevěrné ženy, ale s tím rozdílem, že v lidové písni Άπιστη žena umírá rukou svého muže, kdežto v Krystallisově díle zemřou rukou podváděného bratra oba milenci.
143
Viz např. Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, 37.
72
Opět vychází najevo, že společným motivem lidové písně a Krystallisovy básně je nevěrná žena a ostatní motivy jsou rozvíjeny nezávisle na původní předloze. V Krystallisově básni se setkáme i s motivy charakteristickými všeobecně pro lidové balady, například motiv neznámé krajiny, ze které má za úkol hrdina básně přinést zlatá jablka, nebo motiv nemožných činů. Mimo dva zmíněné příklady pozorujeme ve většině básní obecné motivy typické pro řecké balady, například již zmiňované motivy neznámé krajiny144 nebo nemožných činů145 (např. v básni Πεντάμορφη), motiv lásky získané pomocí kouzel146 (např. v básni Το μαγεμένο μαντήλι) nebo motiv mladé tkadleny147(např. v básni Το τραγούδι του αργαλειού).148
Srov. Πολίτης, Ν. Γ.(επιμ.): Εκλογαί, 82, s. 126. Srov. Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, 15, s. 60. 146 Srov. Πολίτης, Ν. Γ.(επιμ.): Εκλογαί, 74, s. 96-105. 147 Αυδίκος, Ε.: Μοτίβα λαϊκής αφήγησης στο έργο του Κρυστάλλη. In.: Πρακτικά Επιστημονικού Συμποσίου, Πρέβεζα 1994, s. 125. 148 Srov. Πολίτης, N.Γ.(επιμ.): Εκλογαί, 85, s. 134. 144 145
73
7.2 Metrická stránka básní Pokud by Krystallis některé své básně vydal anonymně, mohl by být přiřazen k anonymním básníkům řeckých lidových písní […], to však neplatí pro všechny básně ze sbírek Rolnické písně a Písně z vesnice a salaše, protože i mezi nimi sledujeme vývoj v technice. Ve všech nedodržuje podobu lidových písní, používá sloky, rým a přesah, které v lidové písni nenajdeme.149
Jak ve sbírce Rolnické písně, tak i Písně z vesnice a salaše převládá téměř bez výjimky jambické patnáctislabičné paroxytonon s dierezí po osmé slabice a dvěma hlavními přízvuky na šesté (nebo osmé) a čtrnácté slabice. Verš má shodnou strukturu s veršem lidové poezie, budu proto v podstatě opět opakovat informace předchozích kapitol zabývajících se metrikou. Stejně jako v lidových písních, tak i v Krystallisově poezii se patnáctislabičný jamb skládá z jedné, dvou nebo i více hlavních a vedlejších vět, které tvoří jeden významový celek obvykle shodný s celkem metrickým (νόμος της ισομετρίας). Pro představu uvádím jen malý vzorek z celkového množství dokladů obou sbírek: Ἥσυχα ποῦναι τὰ βουνά, ἥσυχοι ποῦναι οἱ κάμποι. (Η Φλογέρα, 1) Πατέρα, πῶς νὰ μὴ σουρῶ, πῶς νἀ μἠ τραγουδήσω. (Τραγούδι του Πιστικού, 6) Τώρα ὁποῦ ἐμεγάλωσες κι΄ἄνθισε ἡ ὠμορφιά σου. (Το μαγεμένο μαντήλι, 46) Γιατ΄ ὁ καλός μου βιάζεται, βιάζεται νὰ μὲ πάρη. (Τραγούδι του αργαλειού, 11) V obou sbírkách se ovšem vyskytuje několik málo případů, které nám dokládají neshodu rytmického a větného členění, čímž vznikají přesahy. Stejně jako v lidové písni, kde jsou přesahy ojedinělé, tak i v obou básníkových sbírkách, osamostatňují a zdůrazňují určitý významný prvek, například: Τοῦ κόσμου τὸ ξημέρωμα, δίχως οὔτ΄ἔνα γέλιο „Ο Κρυστάλλης σε κάμποσα από τα τραγούδια του, αν τα παρούσιασε ανώνυμα, θα μπορούσε να παρουσιαστεί με τους άγνωστους ποιητές δημοτικών ασμάτων […], όμως όχι για όλα τα ποιήματά του <<Τα αγροτικά>> και της συλλογής <<Ο τραγουδιστής του χωριού και της στάνης>>, γιατί και μέσα σ΄αυτά υπάρχει εξέλιξη στην τεχνοτροπία, δεν ακολουθεί σε όλα τη μορφή του δημοτικού τραγουδιού, χρησιμοποιεί τη στροφή, την ομοιοκαταληξία και το διασκελισμό, που δεν τα βρίσκεις στο δημοτικό τραγούδι.“ Παπαϊωάνου, Μ. Μ.: Ο Κρυστάλλης και το δημοτικό τραγούδι. In.: Πρακτικά, s. 21. 149
74
γλυκὸ στὰ κοραλλένια της τὰ χείλη νὰ χαράζη (Ὀ Ἥλιος κ΄ἠ Νύκτα, 30-31) Εἶδα τὴν κόρη τοῦ Σταθᾶ, τὴν χαϊδεμμένη ΄Ρήνα ντυμένη ΄ς τὰ μεταξωτά, ντυμένη ΄ς τὸ χρυσάφι. (Τραγούδι του πιστικού, 23-24) Dalšími ukázkami přesahů jsou například verše 14-16 v básni Ο χορός της Λαμπρής nebo verše 68-69 v básni Η Πεντάμορφη, ale i jinde. V převážné většině případů nese hlavní význam verše první poloverš a druhý hemistich pointě odporuje, doplňuje ji nebo opakuje podobně jako v lidové poezii, všemi způsoby, se kterými se setkáme i v písňovém folkloru. Pro představu uvádím následující příklady: 1) Druhý hemistich rozvíjí informaci prvního poloverše přístavkem: Βάλτου περίσσια τὴν ταή, τὴ μεταξένια σέλλα (Η χιονούρα, 31) 2) Druhý poloverš upřesňuje první hemistich (obvykle vedlejší větou, která činí význam prvního poloverše přesnější nebo úplný): Τὸ θλιβερὸ τραγοῦδί μου ὁποῦ ξυπνάει τοὺς Δράκους (Τραγούδι του Πιστικού, 18) 3) První hemistich bývá doplněn oddělenou větou, která jeho význam rozšiřuje: Τώρα ὁποῦ ἐμεγάλωσες κι΄ἄνθισε ἡ ὠμορφιά σου (Το μαγεμένο μαντήλι, 46) 4) Druhý hemistich opakuje informaci prvního hemistichu: Τὸ λέει μὲ τὴ φλογέρα του, τὸ λέει μὲ τὴ φωνή του. (Τραγούδι του πιστικού, 33) 5) Druhý hemistich je v protikladu k prvnímu poloverši: Βολὲς μὲ κάνει νὰ γελῶ, βολὲς ν΄ἁναστενάζω. (Η μαγεμένη βρύση, 11)
75
Nositelem významu celého verše, bývá zpravidla první hemistich. Pokud bychom druhý hemistich vypustili, ve velkém množství případů by nebylo nějak významně zasáhnuto do významu celého verše. Uvádím jeden příklad z široké škály: Πατέρα μου, μιὰ Κυριακή [καὶ μιὰ καλὴν ἡμέρα.] Σίντα λαλοῦν ἡ πέρδικαις [καὶ χαιρετοῦν τὸν ἥλιο] Τὰ πρόβατα ΄ς τῆς ρεμματιᾶς [τὸ πλάϊ σαλαγῶντας] Εἶδα τὴν κόρη τοῦ Σταθᾶ, [τὴν χαϊδεμμένη ΄Ρήνα] Ντυμένη ΄ς τὰ μεταξωτά, [ντυμένη ΄ς τὸ χρυσάφι]. (Τραγούδι του πιστικού, 20-24) V mnoha básních se setkáváme s případy, kdy je možné první poloverš patnáctislabičného veršového rozměru rozdělit na dva úseky (4 + 4). Uvádím jen čtyři z velkého množství příkladů ze sbírky Rolnické písně: Καὶ κλαῖς καὶ θὲς τὸν πόνο μου να μερασθὴς μ΄ἐμένα Μικρὸς κι΄ἐγώ κι΄αὐτὴ μικρή, δέκα χρονῶν ἀκόμα (Η φλογέρα, 19, 34) Ἢ ἀρρώστησες καὶ πέθανες χωρὶς ἐγὼ νὰ μάθω Αὐτιάζεται, χτυπάει τὴ γῆ καὶ χλιμιντράει ἐκεῖνο (Η πεντάμορφη, 40, 147) Následuje za všechny jeden příklad ze sbírky Písně z vesnice a salaše: Μεγάλωσε, πῆρε φτερά, πήρε κορμὶ καὶ νύχια (Στο σταυραητό, 11) Ve sbírce Rolnické písně nejsou patnáctislabičným veršem napsány pouze v básně Ο χορός της Λαμπρής a Η Κατάρα. Jako příklad uvádím první verš z básně Ο Χορός της Λαμπρής, která je napsána třináctislabičným trochejským veršem, jehož výskyt je v řeckých lidových písních také poměrně častý. Σήμερα γιορτὴ μεγάλη, σήμερα Λαμπρή. I ve sbírce Písně z vesnice a salaše není ve dvou básních použit patnáctislabičný jamb. Jedná se o básně Κέντημα του μαντηλιού a Το παλιόκαστρο. První jmenovaná je napsána třináctislabičným veršem, Το παλιόκαστρο veršem šestnáctislabičným. Tvrzení dokládám prvním veršem básně Κέντημα του μαντηλιού:
76
΄Σ τὴν ἄκρη τοῦ γιαλοῦ ξανθὴ κάθεται κόρη Jednou z charakteristik řecké lidové písně je, že v naprosté většině případů se verše nerýmují a netvoří sloky. To platí především pro jambické verše patnáctislabičné a dvanáctislabičné. Tento znak je charakteristický i pro básníkovu sbírku Písně rolnické. Verše nejsou organizovány do slok a ani rým v této sbírce není básníkem aplikován.150 Jeho občasný výskyt považuji spíše za náhodný než záměrný. Naopak ve sbírce Písně z vesnice a salaše se rým vyskytuje ve třech básních, a to Η Μαγεμένη βρύση, Μαρμαρωμένο βασιλόπουλο a Το γεφύρι του Μανώλη. Ve všech případech se jedná o rým sdružený. Jako příklad uvádím verše 20-24 z básně Το γεφύρι του Μανώλη: Κι΄ ἀπὸ καιρὸν ὁ ὠμορφονιὸς τὴν κόρη του ἀγαπούσε, Κρυφὰ τὸν ὠνειρεύονταν κι΄αὐτὴ καὶ τὸν ποθοῦσε. Ὅμως δὲν ἦτον βολετό τοῦ θρόνου αὐτή βλαστάρι Ἄντρα τὸν πρωτομάστορα τῶν γεφυριῶν νὰ πάρη. Básně Η Μαγεμένη βρύση a Μαρμαρωμένο βασιλόπουλο jsou jako jediné básně sbírky Písně z vesnice a salaše uspořádány do slok. V obou případech se jedná o dvojverší.
Do slok je ve sbírce Písně rolnické uspořádaná pouze báseň Τραγούδια δίστιχα. Jedná se o jedinou báseň sbírky, ve které se verše rýmují. Jedná se o rým sdružený. 150
77
7.3 Stylistické figury V obou sbírkách používá Krystallis ze stylistických figur nejvíce ty, které vznikají hromaděním. Anafora je využívána v hojné míře v obou básnických sbírkách, avšak v některých básních méně výrazně než v básních ostatních (např. ve sbírce Písně rolnické: Τραγούδι του πιστικού, Χορός της Λαμπρής; ve sbírce Písně z vesnice a salaše: Το μαρμαρωμένο βασιλόπουλο, Η ποθοπλανταγμένη) Pětinásobné opakování θέλω na začátku 35., 36., 37., 38. a 39. verše v básni Στο σταυραητό nám podtrhává hlavní motiv této básně, což je básníkova nostalgie po rodné vesnici a touha po návratu do krajiny, kterou musel pronásledován Turky opustit:151 Θέλω νὰ τρώω τυρὶ ἀλαφιοῦ καὶ γάλα ἀπ’ἄγριο γίδι. Θέλω ν΄ἀκούσω τριγύρω μου πεῦκα κι΄ὁξιὲς νὰ σκούζουν, Θέλω νὰ περπατῶ ΄γκρεμούς, ραϊδιά, ψηλά στεφάνια, Θέλω κρεμάμενα νερὰ δεξιὰ ζερβιὰ νὰ βλέπω. Θέλω ν΄ἀκούω τὰ νύχια σου νὰ τὰ τροχᾶς ‘ςτὰ βράχια Chci jíst dále srnčí sýr a mléko divokých kůzlátek Chci si užívat ševelení buků a borovic Chci se procházet v roklích, skalách, vysokých korunách Chci vidět všude, kam se podívám, říční soutoky Chci slyšet broušení tvých drápů o skalní hřebeny Řada veršů ve většině básní začíná spojkou καὶ. Ve sbírce Písně rolnické například: Νεραϊδόπαιδο: 40-41, 48-49, 74-76; Ο Ήλιος κι΄η Νύχτα: 74-75, 85-87,94-95 98-99, 114115, 129-130; Η Νησιωτοπούλα: 17-18, 28-29, 31-32 i jinde. Ve sbírce Písně z vesnice a salaše začínají spojkou καὶ například verše 9-11, 56-57 v básni Γεφύρι του Μανώλη, nebo verše 29-30 v básni Ο κούρος. Často se vyskytuje na počátku veršů νὰ, například ve sbírce Písně rolnické ve verších 2-5, 7-9 básně Τραγούδι του θερισμού, nebo ve verších 11-14 básně Τραγούδι του τρυγητού. Ve sbírce Písně z vesnice a salaše začínají částicí νὰ verše 42-43, 47-48, 50-52, 61-64 v básni Ο κούρος, nebo verše 2-3, 611 v básni Ήθελα νάμουν τσέλιγγας. Obecně se dá říct, že se na počátku veršů nejčastěji vyskytují spojky καὶ a μὲ, částice νὰ nebo záporka μὴ. Další anafory ve sbírce Písně rolnické například: Το Νεραϊδόπαιδο: 61-62, 103-104; Ο Ήλιος κι΄η Νύχτα: 3-4, 15-16, 47-48; Τραγούδι του θερισμού: 2-5, 7-9; Η Φλογέρα: 1Kostas Krystallis vydal v roce 1888 svou první básnickou sbírku Stíny Hádu (Αι Σκιαϊ του Άδου). Byla rozdělena na tři části a kvůli jejímu vlasteneckému pojetí byl Kostas Krystallis odsouzen tureckou správou v Janině k 25 letům vyhnanství. Krystallis na své odsouzení reagoval útěkem do Athén. Διαβάζω, 5. 1. 1994, č. 326, s. 38-39. 151
78
3, 8-9, 21-22, 27-28, 38-39, 68-72 (pětinásobné opakování verba ἄλλαξε), ale i jinde; Ve sbírce Písně z vesnice a salaše například: Η μαγεμένη Βρύση: 11-12; Τραγούδι του αργαλειού: 3-7 (pětinásobné opakování Διασίδι); Η περδικόματα: 1-2, 4-5, 6-7, 12-13; O ετοιμοθάνατος βοσκός: 17-22 (pětinásobný imperativ Σήκου), 33-35 i jinde. V lidové poezii se v některých písních setkáme i s anaforou na počátku poloveršů. Tento jev je poměrně běžný i v obou Krystallisových sbírkách. Z básně Το νεραϊδόπαιδο vybírám jako malou ukázku verš 61: Φωνάζει ἡ Κάλλω, ἡ ὤμορφη, φωνάζει κ’ ἡ κλεμμένη Křičí přenádherná Kalo, křičí ta okradená Mezi stylistické figury vzniklé hromaděním, které se vyskytují v lidové poezii, řadíme taky paralelismus a antitezi. Níže uvádím několik příkladů paralelismu: Τρεῖς μήνους ἦταν ἅρρωστος, τρεῖς μήνους κοιτασμένος. Tři měsíce churavěl, tři měsíce byl uhranut (Ο ετοιμοθάνατος βοσκός, 6) Χαρά ‘ςταὶς χώραις ποῡ περνᾱ, ‘ςτοὺς τόπους ποῦ διαβάνει Radost těm zemím, kterými jde, místům, která míjí (Ο Ήλιος κι΄η Νύκτα, 16) V některých básních se setkáme s případy, které nám dokládají i trojitý paralelismus. Například: Μὲ περηφάνεια κ΄εὐμορφιὰ καὶ λεβεντιὰ περίσσια Přebytečnou pýchou, krásou a také statečností (Ο Ήλιος και η Νύκτα, 4) Ἔνα παλάτι ἀδιάβατο κλειστὸ καὶ ρημαγμένο Palác nepřístupný, uzavřený a zpustošený. (Το μαρμαρωμένο βασιλόπουλο, 1) Ὀ Νίκας ἦταν ἄρρωστος, ἀμίλητος, χαμένος. Nikas byl nemocný a zamlklý a beznadějný (Ο ετοιμοθάνατος βοσκός, 4) Další ukázky paralelismu ve sbírce Písně rolnické například: Ο Ήλιος κι΄η Νύχτα: 46, 127, 129; Τραγούδι του πιστικού: 7, ale i v dalších básních; Ve sbírce Písně z vesnice a 79
salaše: Το ηλιοβασίλεμμα: 29; Ο τρύγος: 1, 7, 24 i jinde. Ve spojení s paralelismem je důležité také zmínit pravidlo tří, které dodržuje Krystallis ve velkém počtu svých básní. Příklady: Μοῦ κλέβει ὁ πόθος τὴ χαρά, τὰ νιάτα νύχτα μέρα, Καὶ τὸ τραγοῦδι τὸ θλιφτὸ ΄ς τὸ στόμα μοῦ ἀνεβάζει. Touha mě zbavuje radosti, mládí ve dne v noci, a podněcuje má ústa zpívat žalostnou písničku. (Τραγούδι του πιστικού, 29-30) Νἄμουνα κάλλια πιστικιὰ, κάλλια θερίστρια νἄμουν, παρὰ ἡ καπετάνισσα, τοῦ Γέρο - Δήμου ἠ νύφη. Radši být dobrou pastýřkou nebo být dobrým žencem než být velitelkou, nevěstou starého Dimose (Ἡ καπετάνισσα, 15-16) Další případy, kdy je básníkem dodržen „zákon tří“ například: Η νησιωτοπούλα: 2526; Ο γάμος: 12-13; Το ηλιοβασίλεμμα: verš 12-13; Η περδικόματα: 21-22 ale i v dalších básních. Příklad z básně Ἡ καπετάνισσα je zároveň příkladem antiteze. Příklady na antiteze najdeme v obou sbírkách a jsou velmi početné především ve sbírce Písně rolnické. Zde se objevuje velmi často zejména protiklad hory-nížiny (Βουνά-κάμποι),152 jež je zastoupen ve dvou případech i ve sbírce Písně z vesnice a salaše. Příklady: Ἥσυχα ποῦναι τὰ βουνά, ἥσυχοι ποῦναι οἱ κάμποι Poklidné bývají hory, poklidné jsou nížiny (Η φλογέρα, 1) Δὲ φυλλουριάζουν τὰ βουνά, δὲν πρασινίζει ὁ κάμπος Hory neodkvétají, nížiny se nezelenají (Τραγούδι της ξενητειάς, 15) ΄Στοὺς κάμπους ἀνεμόβροχο, καὶ τὰ βουνὰ χιονούρα
Protiklad hor a nížin nás odkazuje k dichotomii nahoře-dole (πάνω-κάτω). V evropské tradici to, co je nahoře je pozitivní, úrodné, plodné, to dole naopak špatné, nešťastné nebo zlé. Μπενάτσης, Α.: Το θέλω και το δύναμαι στην ποίηση του Κρυστάλλη, Διαβάζω, 5. 1. 1994, αρ. 326, s. 61. 152
80
Ὁ κάμπος ὅλος ἔκλεισε καὶ τὰ βουνὰ χιονίζουν Κι΄ὅλος ὁ κάμπος ἂς πνιγῆ καὶ τὰ βουνὰ ἂς κλεισθούνε V nížinách vítr a déšť, a v horách sněhové cesty Celé nížina se zatáhla a na horách sněží A nížiny ať se zakryjí a hory uzavřou (Η χιονούρα, 29, 36, 50) Další ukázky antiteze sbírky Písně rolnické například: Το νεραϊδόπαιδο: 61 (protiklad παράπονο-αγάπη); Το μαγεμένο μαντήλι: 2 (protiklad φως-σκοτάδι), 3 (protiklad γλυκοφέγγω-μαυρολογώ); Τραγούδι κλέφτικο: 15 (protiklad τρομάζω-προσκυνώ); Η πεντάμορφη: 33 (protiklad χαρά-φόβος), 3- 39 (protiklad αγάπη-λησμονιά), 166 (protiklad βουνά-κάμποι). Ve sbírce Písně z vesnice a salaše například: Η μαγεμένη βρύση: 11-12 (protiklad γελώ-αναστενάζω); Ο τρύγος: 14 (protiklad ερμιέςαμπέλια); Το γεφύρι του Μανώλη: 36 (protiklad έχτιζαν-εκρεμνιζόταν), 47 (protiklad χτίζεται-χαλά); Στο σταυραητό: 8 (protiklad βουνά-κάμποι); Η περδικόματα: 21 (protiklad λερώση-μαυρώση); Ο κούρος: 64 (protiklad βουνάκάμποι). Krystallis používá mimo jiné antitezi také v dialogu. Jako jeden z příkladů uvádím verše 3-6 z básně Το φίλημα. Následující příklad je i dokladem pravidla tří: Μὴν ἔφαες χαμοκέρασα, μὴν ἔφαες βάτου μοῦρα, Μὴν τἄβαψες μὲ τὴ βαφὴ ποῦ βάφεις καὶ τ΄ἀρνιά σου; Οὐδ΄ἀπὸ χαμοκέρασα, οὐδ΄ἀπὸ μοῦρα ἐβαψαν, οὐδ΄ἀπὸ ἐκείνην τὴ βαφὴ ποῦ βάφω καὶ τ΄ἀρνιά μου […] „To jsi jedl jahody, jedl jsi stromy moruše, nebo je obarvil barvou, kterou barvíš své ovce?“ „Neobarvili se ani z jahod, ani z moruše, A už vůbec né z té barvy, kterou barvím své ovce […]“ Další příklady antiteze v rámci dialogu viz např.: Το παλιόκαστρο: 57; Η φλογέρα: 20-25. Z řečnických stylistických figur používá Krystallis apostrofu. Příkladem delší apostrofy jsou verše 13-24 v básni Ο γέρος Καρβανάρος ze sbírky Písně z vesnice a salaše. Z básně uvádím jako malou ukázku verše 13-15, 22-24, ve kterých se stařec po svém probuzení ptákem obrací ke stromům a říká: -Καλότυχα μωρὲ δεντρά, ποῦ ζᾶτε χίλια χρόνια 81
Ποῦ άνθίζετε κάθ΄ ἄνοιξη καὶ κάθε καλοκαῖρι. Γεράματα δὲν ἔχετε καὶ χάρο δὲν φοβᾶσθε […] Μωρὲ βουνά, ψηλὰ βουνὰ, ψηλὰ καὶ δασωμένα, Τώρα ποῦ ὁ Μάης σᾶς γιόμωσε μ΄ἀνθούς, μὲ χλόη, μὲ νιάτα Γιατὶ δὲν ξανανιώνετε κ΄ ἐσεῖς τὸν γέρο ἐμένα; „Šťastné stromy, které žijete po tisíce roků, které rozkvétáte každé jaro a každé léto. Stáří odoláváte a smrti se nebojíte […] Hej hory, vysoké hory, vysoké a lestnaté Teď když vám květen dopřál květiny, zeleň a mládí Proč i vy mě neomladíte, starého člověka?“ Ve stejné sbírce básník používá apostrofu také například v závěru básně Το κέντημα του μαντηλιού ve verších 60-66. Dvě básně ze sbírky Písně z vesnice a salaše využívají i stereotypní úvodní formule inspirované lidovými písněmi nebo z lidové písně převzaté, konkrétní příklady: Ἔνα πουλάκι λάλησε ΄ς τῆς ποταμιᾶς τὰ δένδρα (Ο γέρος Καρβανάρος) Srov.:
Τρία πουλάκια κάθουνταν ψηλὰ ΄ς τὴ Χαλκουμάτα (Politis, 11)
Κάτω ΄ς τὸν Μαραθόκαμπο, ποῦ ολονυχτῆς θερίζουν (Η Ποθοπλανταγμένη) Srov.:
Κάτου ΄ς τὴν ἄσπρη πέτρα καὶ ΄ς τὸ κρυὸ νερό (Politis, 70)
82
7.4 Tropy Z básnických tropů, které se hojně vyskytují v lidové písni, využívá Krystallis především různé druhy metafor a přirovnání, z metonymie pak hyperbolu. Krásný příklad hyperboly je báseň Το φίλημα ze sbírky Písně z vesnice a salaše. Hlavním tématem básně, který Krystallis čerpá z lidové poezie, z písně Τὸ Κόκκινο ἀχείλι, je fiktivní obarvení světa na červeno rty mladé dívky.153 Věrní sluhové Zachariase se jej ptají, co dělal, že má tak rudé rty a on jim odpovídá (16-23): Κ΄εἶδα κοράσιο ὁπὤσκυφτε κ΄ἔπινε μὲ τὲ χείλια, Κ΄εἶχε τὰ χείλια κόκκινα σὰν μὲ βαφὴ βαμμένα Καὶ ΄ς ὅσες βρύσες ἔσκυφτε νὰ πιῆ, ΄ς ὅσα ποτάμια, Ἔβαψαν ὅλα τὰ νερά, ἔβαψαν τὰ χορτάρια, Ἔβαψαν καὶ τὰ πρόβατα, ἔβαψαν τὰ ψαλίδια. Ἁπαρατάω τὸ ραβδὶ, κρεμάω τὸν ἀραγό μου, Τὴν κόρη ἁρπάζω ὄχ τὰ μαλλιὰ καὶ την φιλῶ ΄ς τὰ χείλια. Κ΄ἔβαψαν καὶ τὰ χείλια μου. A uviděl jsem děvče, jak pije svými rty z řeky A měla rty celé rudé, jako barvou zbarvené A ze všech pramenů a ze všech řek, ze kterých pila se obarvilo veškeré vodstvo, a také zeleň, Obarvily se i ovce, obarvily se rostliny. Zahodil jsem svoji hůl, pověsil kožený vak, děvče jsem chytil za vlasy a políbil ji na rty. A rty se mi zbarvili. Další příklady hyperboly ve sbírce Písně rolnické např.: Η φλογέρα: 48, 63-64; Ο γάμος: 6; Το μαγεμένο μαντήλι: 117, 119; Η πεντάμορφη 32, 39, 65, 67, 81, 115. Ve sbírce Písně z vesnice a salaše např.: Το γεφύρι του Μανώλη: 3; Στο Σταυραητό: 5-6; Ο κούρος: 41. V lidové poezii je přírodní svět (zvířata, ptáci, stromy, květiny, hvězdy atd.) nevyčerpatelným zdrojem metafor, které charakterizují subjekty, ale přibližují nám i 153
Viz. Αραβαντινός, Π.(επιμ.): Συλλογή, 489.
83
jejich pocity.154 V obou sbírkách si zvláštní pozornost jistě zaslouží především metafory a přirovnání, kterými básník skrze přírodní motivy zdůrazňuje ženskou krásu. Tato obrazná pojmenování bezesporu čerpá z řecké lidové písně. V některých případech jsou dívky přirovnávány k nebeským tělesům, tedy Slunci, Měsíci, Jitřence, ke kterým se spolu s Plajádami nejčastěji obracela pozornost venkovského řeckého obyvatelstva:155 Λαμποκοπᾶν στὰ στήθηα της καὶ ΄ςτὸ κορμί της γύρω Τὰ μαγεμμένα λούλουδα, χρυσᾶ χιλιάδες άστρα, Καὶ μέσ΄΄ςτὸ μέτωπο ψηλά, σὰν βασιλίσσης στέμμα, Τὸ πλειὸ μεγάλο λούλουδο, τὢμορφο τὸ φεγγάρι. Na její hrudi a celém jejím těle se třpytí Čarovné lístky květin, tisíce zlatých hvězdiček A uprostřed čela je jako královská koruna ta nejvýznamnější květina, přenádherný měsíc. (Ο Ήλιος κι΄η Νύκτα, 137-140) Λάμπουν τ΄ἀσήμια τοῦ γαμπροῦ καὶ τὰ χρυσᾶ τῆς νύφης Κ΄ ἡ λαμπερή τους ἡ ὠμορφιά, σὰν ἥλιος, σὰν φεγγάρι. Září ozdoby ženicha a zlaté šperky nevěsty A jejich krása se třpytí jako slunce, jako měsíc. (Ο γάμος, 16-17) Ἄλλοι λέν ἡ Δημοπούλα, ἡ Μήτρω ἡ ἔμμορφη, Πῆρε πρόσωπο τὸν ἥλιο, τ΄ἄστρα μάτια της, Κι΄ἄλλοι πῆρε τὸ φεγγάρι, τὸν αὐγερινό. Pro některé je Dimopula, překrásná Mitro Má ve tváři slunce, v očích hvězdy
Například ženich bývá nazýván orlem, zlatem, cypřišem. Nevěsta naopak bývá pojmenována jako jasmín nebo slunce. Χατζητάκη-Καψωμένου, Χ.: Ο Κρυστάλλης και η δημοτική παράδοση, [online, cit. 7. září 2012] Dostupné z http://media.ems.gr/ekdoseis/ellinika/Ellinika_44_1/ekd_peel_44_1_xatzitaki_kapsomenou.pdf, s. 137. 155 Κυριακίδης, Σ.: Δημοτικό τραγούδι, s. 144-147. 154
84
A jiní ji srovnávají s měsícem, jitřenkou. (Ο χορός της λαμπρής, 37-39) Γιὰ ἰδὲς καθάριο μέτωπο καὶ λαμπερό, σὰν ἥλιος Τοῦ Μάρτη, τοῦ Μαγιάπριλου, ποῦ κρούει ΄ςτὸ κορφοβούνι. Pohleď na to jasné čelo zářící jako slunce v březnu, na jaře, jež udeřilo na vrcholku hor. (Σκάνιο, 4-5) Tyto symboly nebeských těles souvisí v řecké tradici obecně se symbolem světla, který byl považován za posvátný zdroj života, tepla a vědomostí.156 Oblíbené jsou dále i metafory nebo přirovnání, které dívky připodobňují k ptákům, především koroptvím: Γιατί, καϋμένη Ἀναστασιά, γιατί περδικόστηθο; Pročpak nebohá Anastázie, proč koroptvičko? (Το μαγεμένο μαντήλι, 44) Ποῦ πᾶς περδικομάτα μου, κατὰ ΄ςτὸ μεσημέρι, Kampak jdeš, má koroptvičko, právě teď o poledni? (Η περδικομάτα, 1) Πάει ὁ γαμπρὸς σὰν ἀητός. ὀρθός, καμαρωμένος Κ΄ἠ νύφη πάει σὰν πέρδικα, γλυκειά, χαμηλομμάτα. Ženich si kráčí jako orel, vzpřímeně, honosně Nevěsta jako koroptev, sladká a krásnooká (Ο γάμος, 20-21) V poslední ukázce se vyskytuje i symbol orla symbolizující mužskou statečnost a sílu. Vyskytuje se i v dalších Krystallisových básních: Πέρασε κ΄ἕνας σταυραετός, πέρασε ἀπάνω - ἀπάνω, Καὶ σὰν νὰ ‘νοιάστηκε κι΄αὺτὸς τὴν ὠμορφιά τῆς κόρης.
Alexiou, M.: The Ritual Lament in Greek Tradition, Rowman & Littlefield publishers, second edition, Maryland 2002, s. 187. 156
85
Projel tudy i jeden orel a vydal se nahoru, a jako by ho zajímala krása toho děvčete. (Η ποδιά της Μαριώς, 8-9) Κι΄ἀπὸ τὰ πλήθη ὠμορφονιός σὰν σταυραητὸς πετιέται Κι΄ἔρχεται ὀμπρός ΄ς τὸν βασιλιὰ καὶ τέτοια ἀπολογιέται A z davu přilétl jako orel krásný mládenec A jde přímo před krále a takto k němu promlouvá (Το γεφύρι του Μανώλη, 10-11) Obzvláště ve svatebních lidových písních nebo v nářcích bývá krásný urostlý mládenec přirovnáván k orlu a nádherná dívka ke slunci. Jsou tak zdůrazněny jejich vlastnosti, kterými ostatní subjekty nedisponují.157 V lidové poezii se setkáme také s přirovnáními ke stromům zdůrazňující vnější i vnitřní charakteristiky dívek. Přirovnání k cypřiši znamená hubenou postavu, kdežto pokud je dívka připodobněna k jabloni, zdůrazňuje to mimo krásy i její plodnost. Ροβολοῦν κ΄ἡ μυρομμάταις, ρούσαις κ΄ἔμμορφαις, Λυγεραὶς σὰν κυπαρίσσια, σὰν μηλιαὶς γλυκειαίς Sestupují i černooké, rusé a překrásné, Hubené jako cypřiše, sladké jako jabloně (Ο χορός της λαμπρής, 10-11) Κυπαρισσένιο μου κορμὶ κι΄ὁλόχρυσα μαλλάκια Mé tělo jako cypřiš a zlatavoučké vlasy (Η χιονούρα, 8)
157
Χατζητάκη-Καψωμένου, Χ.: Ο Κρυστάλλης, [online, cit. 2. října 2012] s. 141.
86
7.5 Jazyk Jazyk sbírek Písně rolnické a Písně z vesnice a salaše, který je obohacen o dialektální prvky oblasti Epiru,158 se nachází velmi blízko mluvenému projevu, podobně jako lidové písně psané patnáctislabičným veršem. Obzvláště při čtení sbírky Písně rolnické musí mít čtenář pocit, že čte lidové písně, neboť ve všech básních převládá parataktické spojení vět a ze slovních druhů substantiva, verba, konjunkce a pronomina. Uvádím jen dva z mnohačetných příkladů: Περνάει κάμπους καὶ βουνὰ καὶ δάση καὶ ποτάμια. Jde nížinami, horami a lesy a řekami (Ο Ήλιος και η Νύκτα, 18) Καββαλλικεύει τ΄ἄλογο καὶ χάνεται ΄ςτά γνέφια Osedlává koně a ztrácí se v oblaku prachu (Η χιονούρα, 67) Pozornost si jistě zasluhují i některé složeniny, které jsou inspirovány lidovými písněmi. Ve sbírce Písně rolnické například: γλυκοκυττάζει, κοντοκρατάει, κοντοστέκει πεντάμορφος, γλυκοφιλήσω, νησιωτοπούλα, μαυρολογάνε, λεβεντόπαιδα, γλυκαγκαλιάζεται, γλυκοφφέγουν, σφιχταγκαλιάζονταν, γλυκοτραγουδάει a další, ve sbírce Písně z vesnice a salaše například: ασπρογαλιάζει, συχνογυρνούν, αργυροκούδουνα, ασπροντυμένη, ψυχοπονιέται.159 Ve sbírce Písně rolnické používá básník složeniny častěji a jejich inspirace v lidové písni je snadněji rozeznatelná. Jazykový projev básník umocňuje častým použitím dialogu, dva příklady zmiňuji v kapitole „Prvky balady v Krystallisově poezii.“ Závěrem této kapitoly bych rád poznamenal, že obě sbírky byly právě kvůli jazyku odmítnuty a nezískaly patřičná ocenění: […] neoceňují jej, protože takové přesné imitování lidového jazyka a lidového stylu vede hlavní kritiky k tomu, že nedokáží rozeznat Krystallisovy básně od původních lidových písní […] a protože si myslí, že básník má jazyk tvořit a ne pěstovat jeho lidovou podobu.160
Pro konkrétní výrazy viz Βραχιώτης, Π.: Ερμηνεία ηπειρωτικών λέξεων. In Κρυστάλλης, Κ.: Άπαντα, εκδόσεις Μαίναλον, Αθήναι 1967 [online] Dostupné z: www.scribd.com/doc/36814354/Κρυστάλλης-Κώστας-Άπαντα-–-http-www-projethomere-com, s. 417-420. 159 Srov. například: Αραβαντινός, Π.(επιμ.): Συλλογή, 161, 3; 266, 14; 308, 4 160 „[…] δὲν τὸν βραβεούσι διότι ἡ τοιαύτη ἁκρίβεια καὶ ἁπομίμησις τῆς δημώδους γλώσσης καὶ τοῦ δημώδους ὕφους φέρουσιν εὶς θέσιν τοὺς κυρίους κριτὰς νὰ μὴ διακρίνωσι τὰ ἕργα τοῦ Κρυστάλλη άπό γνήσια δημοτικά […] ὡς φρονοῦσι οἱ κριταί, ὁ ποιητὴς πρέπει νὰ εἶνε δημιουργὸς 158
87
7.5.1 Podobnost veršů s verši lidové poezie Skutečnost, že Krystallisova poezie připomíná řecké lidové písně, dotvrzuje i fakt, že básník z lidové písně velmi často přejímá verše, které následně aplikuje ve svých básních, ať už v původní nebo mírně pozměněné podobě.161 Tento jev je častější ve sbírce Písně rolnické, avšak i ve druhé sbírce najdeme četné případy.162 Uvádím některé z mnoha příkladů podobnosti veršů z lidové poezie s verši obou sbírek. Například: Ἂν πέσουνε ‘ςτὴ μαύρη γῆ, χορτάρι δὲ φυτρώνει, Ἂν πέσουνε ‘ςτὸν ποταμό, ὁ ποταμὸς θὰ στύψη, Ἂν πέσουνε ‘ςτὴ θάλασσα, πνίγονται τὰ καράβια. (Τραγούδι της ξενητειάς, 36-38) Srov.:
ἄν πέσουνε ‘ς τὴ μαύρη γῆς, χορτάρι δὲ φυτρόνει, ἂν πέσουνε ‘ς τὸν ποταμό, ὁ ποταμὸς θὰ στύψη, ἂν πέσουνε ‘ς τὴ θάλασσα, πνίγονται τὰ καράβια. (Aravantinos, 432, 7-9)
Γιὰ πίαστε με να συκωθῶ καὶ βάλτε με νὰ κάτσω (Ο ετοιμοθάνατος βοσκός, 25) Srov.:
Γιὰ πίαστε με να συκωθῶ καὶ βάλτε με νὰ καθίσω (Aravantinos, 44, 10)
Další příklady veršů převzatých z lidových písní viz Η Κατάρα, verš 21, Η Τραγουδίστρα κι’ ο βασιλιάς: 25; Το μαγεμένο μαντήλι: 65; Τραγούδι κλέφτικο: 1, 16; Η Χιονούρα: 32, i jinde. V některých případech básně obsahují jen poloverš převzatý z lidové poezie. Například: Ἀνάθεμά σε, ξενητειά, μὲ τὰ φαρμάκια πὤχεις (Τραγούδι της ξενητειάς, 1)
γλώσσης καὶ οὐχὶ νὰ καλλιεργῆ τὴν δημώδη τοιαυτήν.“ Γάγαρης, Γ. Κ.: Πρόλογος. In Κρυστάλλης, Κ.: Έργα ποιήματα-πεζά, τόμος πρώτος, Εστία, Αθήνα, 1912, s. 177. 161 Βραχιώτης, Π.: Προλογικά. [online, cit. 20. července 2012] s. 22. 162 Verše převzaté z lidové poezie nacházíme výhradně ve sbírce Písně rolnické, ve druhé sbírce pak obzvláště v její první části, když v několika málo případech se verše lidové poezie vyskytují i v druhé části sbírky Písně z vesnice a salaše. Θρύλος, A.: Κώστας Κρυστάλλης, s. 312.
88
Srov.:
ἀνάθεμά σε, ξενιτειά καὶ σὲ καὶ το καλό σου. (Aravantinos, 343, 2)
ποὺ κατεβαίνει άπ΄τὰ βουνὰ πεζούρα καὶ καβάλλα (Ο Γάμος, 2) Srov.:
νά ίδῆς τὸ ψίκι ποὺ περνάει πεζοῦρα καὶ καβάλλα. (Aravantinos, 227, 4)
Další příklady viz Το μαγεμένο μαντήλι: 67, Η Πεντάμορφη: 48, Τραγούδι της ξενητειάς: 6 i jinde. I v případech, kdy jsou pozměněna některá slova ve verši, je patrné, že verš je převzat z lidové poezie. Například: Ἀπὸ τὸ βρόντο τ’ ἀργαλειοῦ κι’ ἀπ’τὸν ἠχὸ τῆς κόρης Ὁ ἥλιος ἐσταμάτησε, δὲν πάει νὰ βασιλέψη. (Η Τραγουδίστρα κι’ ο βασιλιάς, 5-6) Srov.:
Κι΄ἀπ΄ τὸν ἠχὼ τοῦ τραγουδιοῦ Κι΄ἀπ΄ τὸν ἠχὼ τῆς κόρης Ὁ ἥλιος σκανταλίστηκε κι΄ αργεῖ νὰ βασιλέψη. (Passow, DXXXIX, 3-4)
Να ἐιπῶ τὰ μαῦρα ντέρτια μου καὶ τὰ παράπονά μου (Τραγούδι της ξενητειάς, 7) Srov.:
νὰ κλάψουμε τὰ ντέρτια μας καὶ τὰ παράπονά μας. (Aravantinos, 138, 7)
Τὸν κάμπο ἐγὼ δὲν τὸν φτουρῶ καὶ χλιὸ νερὸ δὲν πίνω (Η περδικομάτα, 11) Srov.:
κ’έγὼ σὲ κάμπο δὲ βαστῶ, ζεστὼ νερὸ δὲν πίνω. (Aravantinos, 469, 2)
Další příklady viz Η Καπετάνισσα: 4, Ο Γάμος: 7, Η ποθοπλανταγμένη: 6 i jinde.
89
7. 6 Shrnutí Kostas Krystallis se inspiruje ze všech mnou rozebíraných autorů, ba dokonce ze všech autorů Novoathénské básnické školy, v lidových písních nejvíce. Proto je převážnou částí literární kritiky považován jen za “jednoduchého napodobitele lidové písně.“ Přebírá témata, motivy a symboly lidové poezie, které sice následně pozměňuje, ale inspirace v lidové předloze je téměř vždy snadno odhalitelná. Nejblíže má básník samozřejmě ke kleftským písním, které byly hojně rozšířeny v okolí jeho rodiště. Spoustu motivů básník přebírá také z lidových balad a v neposlední řadě z písní o životě v cizině. Více méně se ale setkáme s motivy téměř všech kategorií lidových písní. Básně jsou (kromě čtyř vyjímek) výhradně napsány v patnáctislabičném jambu, který má shodnou strukturu s patnáctislabičným veršem lidové poezie, tzn. výstavba slov ve verši je blízká mluvenému projevu, nevyskytuje se přesah, hlavní význam verše nese první hemistich a druhý půlverš jej několika způsoby doplňuje, opakuje už sdělenou informaci nebo podává informaci protikladnou. Použité básnické figury se bezesporu shodují s figurami vyskytujícími se v lidových písních. Mimo apostrofy se nedá usoudit, které básnické figury jsou častější, protože jak anafora, tak i antiteze nebo paralelismus se vyskytují v básních obou sbírek velmi běžně. Paralelismus a antitezi uplatňuje i v rámci “zákona tří.“ Využívá také v několika málo básních i úvodní formule inspirované lidovými písněmi. Metafory a přirovnání patří mezi Krystallisovy oblíbené básnické tropy a o jejich inspiraci v lidových písních nemůže být pochyb, neboť čerpá téměř vždy z okolní přírody. Oblíbená je také hyperbola. Parataxe, časté používání kompozit, běžné přebírání částí nebo celých veršů z lidové poezie a jednoduchý jazyk, ve kterém převažují substantiva, verba, konjunkce, pronomina dávají čtenáři pocit, že čte lidové písně anonymního autora.
90
8. Jannis Gryparis 8.1 Tematika a motivy básní V části nazvané Skarabeové se nachází tři sonety tematicky inspirované lidovými písněmi. Konkrétně se jedná o sonety Κοσμοχαλάσια, Μακαβρώ a Χελιδόνια. V sonetu Μακαβρώ rozeznáváme téma lidové balady του Κριματισμένου. V úvodních verších matka pobízí svého syna, krále Alexandra, aby se vydal s ostatními do kostela. Kostel sám však nechce krále vpustit dovnitř a králi nezbývá nic jiného, než se matce svěřit se svým hříchem a doufat v odpuštění. Říká ji, že kdysi objevil tři dny pohřbenou dívku a políbil ji na oči, obočí, ruce a rty. Matka mu odpovídá, že proti takovému hříchu nemá odpuštění a musí se vydat do kláštera v pustině. Krátká ukázka (26-27, 29): Και μέσα κόρη κείτονταν τριώ μερώ θαμμένη και φάνηκαν σγουρά μαλλιά και μακριές πλεξίδες […] και έσκυψα και την φίλησα στα μάτια και στα φρύδια a uvnitř hrobu ležela tři dny pohřbená dívka, ukázaly se její tmavé vlasy a dlouhé lokny […] a já jsem ji políbil na tvář a její obočí (Joannu, 38) Gryparisův sonet Μακαβρώ jako by navazoval na tuto lidovou baladu, líčí neúnosnou bolest tohoto hříchu a nemožnost na něj zapomenout. Pro představu uvádím krátkou ukázku (9-11): Μὰ ὅταν τὶς νύχτες μου περνῶ στὸν τάφο της τριγύρο καὶ μοὔρχεται ἀπ’ τὸ χῶμα του τὸ ἴδιο ἐκεῖνο μύρο, ποὺ ζωντανὴ τὴν πότισε βαθιὰ ὡς τὰ κόκκαλὰ της Když se však v noci procházím kolem jejího hrobu a ze země se ke mně dostává ta stejná vůně, kterou byla prosycená jako živá, až na kost
91
Sonet Χελιδόνια vykresluje námořníkův žal nad jeho dětmi odcházejícími do ciziny a vyjadřuje nenávist vůči cizině samotné. Inspiraci v lidových písních o životě v cizině nám dokládají mimo jiné také poslední dva verše 13 a 14: -Γουλέττα καλοθάλασση καὶ γοργοταξιδεύτρα, μὴ μπιστευτῆς στὴ ξενητειὰ κ΄ἡ ξενητειά εἶναι ψεύτρα! „Bleskurychlá loďko, která čelíš mořským útrapám nevěř nikomu v cizině, cizina je prolhaná! V sonetu Κοσμοχαλασιά rozeznáváme téma řeckých balad označených obecně Της Απαρνημένης.163 Tyto balady vypráví o odmítnutých ženách, jejich žalu nebo kletbách směrovaných k mužům, kteří je odmítli. Tematicky vychází z lidové balady της Απαρνημένης také Gryparisova báseň Στὸ ψηλὸ τὸν πύργο…, která se nachází v Gryparisově sbírce v části Intermezza. Obě básně mají společné hlavní prvky, tedy ženu zpívající z věže nebo také námořníky, ke kterým se její píseň dostala. V lidové předloze žena svou píseň směřuje muži, který ji odmítl, kdežto Gryparisova báseň oplakává zemřelé. Uvádím krátké ukázky: Μιὰ κόρη πικροτραγουδάει ἀπὸ κρουσταλλένιον πύργο Κι’ ἀγέρας πῆρε τὴ φωνή, κι’ ὁ ἄνεμος τὸ τραγούδι, Καὶ σέρνει το καὶ πάει το ἀνάμεσα πελάγου. Děvče zpívá smutnou písničku z křišťálové věže A vítr bere její hlas, a vichr její píseň A vláčí ji a vede ji skrz naskrz širým mořem (Politis, 129, A)164 Στὸ ψηλὸ τὸν πύργο στὸ γιαλὸ θλιβερὰ γλυκὰ τραγούδια ψέλν’ ἡ κόρη -Σύρετε, καράβια, στὸ καλὸ… Z vysoké věže na pobřeží pěje děvče sladké a žalostné písně „Opatrujte se, lodě…“ Πολίτης, Ν., Γ.(επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις πέμπτη Ε. Γ. Βαγιονάκη, Αθήνα 1969, s. 161-166 . 164 Následující ukázka je z pátého vydání Politisovy sbírky písní. 163
92
(Στὸ ψηλὸ τὸν πύργο, 1-3) Ze sedmi básní označených Z milostné knihy Tryfona a Chrysofrydy čerpají témata z lidové poezie tři, konkrétně Τρύφων και η Χρυσοφρύδη, O πραματευτής, a Σαν Παραμύθι.165 Báseň Ο πραματευτής je syntézou tématu lidové písně s technikami symbolismu. Νίκος Α. Βέης tvrdí166, že téma vychází z kyperské lidové písně napsané v patnáctislabičném jambu Άσμα πραγματευτοῦ δηχθέντος ὐπὸ ὄψεως.167 Gryparisova báseň je naopak napsána uvolněným veršem, který odkazuje na symbolismus. V kyperské předloze je hlavní postavou potulný kupec, který přichází se svými dvanácti mezky z Konstantinopole do blíže nejmenovaného města. Jedna dívka si všimne, že má kupec kolem pasu zlatý pás a touží jej koupit. Kupec pás neprodá, protože ho dostal za polibek a jen za polibek je pás ochoten vyměnit. Dívka kupce pobízí, ať se vydá k říčnímu prameni, kde najde jabloň a tam jej výměnou za zlatý pás políbí. Matka ovšem dívku zdrží a kupec mezitím usne. Po tento moment168 se básník vcelku věrně drží kyperské předlohy. V básni Ο πραματευτής také přichází kupec z Konstantinopole na blíže nespecifikované místo, kde jsou děvčata okouzlena jeho krásou. Jedna krásná vdova jej osloví v zájmu od něj koupit zlatý pás a stejně jako v lidové písni ho kupec nechce prodat ani vyměnit, pouze za polibek. Na rozdíl od lidové písně jej vdova vyšle místo k prameni k nedaleké jeskyni, kde kupec usne. V tomto bodě se kyperská píseň Άσμα πραγματευτοῦ δηχθέντος ὐπὸ ὄψεως a Gryparisova báseň Ο πραματευτής rozcházejí, neboť lidová píseň končí kupcovou smrtí, kdežto v Gryparisově básni kupec zešílí. Dramatický projev Gryparis podtrhuje použitím dialogu, například ve verších 12-18: -Πραματευτή, πολὺ μ΄ἀρέσει ἠ ζώνη ποὺ φορεῖς κι ὅ, τι νὰ πῆς σοῦ τάζω κι ἄλλα τόσα... -Δὲν τὴν πουλῶ μὲ οὐδὲ φλουριά μὲ οὐδ΄ὅσα κι ἄλλα τόσα γρόσσα… „Kupče, velmi se mi líbí ten pás, co nosíš, a dám ti za něj
Mimo tyto tři básně se v části Z milostné knihy Tryfona a Chrysofrydy nachází báseň Σάτιρα, která popisuje vznik lidové písně. Μηλιάδης, Γ.: Η ποίηση του, Νέα Εστία-αφιέρωμα στον Γρυπάρη, s. 541. 166 Βέης, Α. Ν.: Γρυπαρικά, Νέα Εστία-αφιέρωμα στον Γρυπάρη, s. 615. 167 Viz Σακελλάριος, Α., A.(επιμ.): Τα Κυπριακά, ήτοι γωγραφία, ιστορία και γλώσσα της νήσου Κύπρου από των αρχαιότατων χρόνων μέχρι σήμερον, τόμος Β’, Αθήνα 1891, 40. Viz také Μελαχρινός, Α.(επιμ.): Δημοτικά τραγούδια, 146. 168 Gryparis se věrně drží lidové předlohy konkrétně po 35. verš básně. 165
93
daleko víc než si řekneš…“ „Nedám ti ho za zlaťáky a už vúbec ne za groše…“ Řecká lidová balada Του κολυμπητή se stala námětem pro Gryparisovu báseň Σαν παραμύθι. V úvodních verších lidové písně se čtenář dozvídá, že na jednom blíže neurčeném místě se zjevuje přízrak, který zabíjí všechny statečné muže, až zůstal jen jediný. Ten se rozhodne jej zabít a vydává se na nebezpečnou cestu, na které potkává mladou ženu, která se mu svěřuje se svým trápením. Do jedné studny, kam se šla napít, jí spadl prsten a ten, kdo ho najde, se stane jejím mužem. Mládenec neváhá, rozhodne se pomoci a vydá se do studny. Zjišťuje ovšem, že byl oklamán přízrakem v podobě krásné ženy a ve studně, která je plná zmijí, se žádný prsten nenachází. Balada končí mládencovou smrtí.169 Pro představu uvádím krátký úryvek: Ξεντύθη ὁ νιός, ξεζώθηκε καὶ ‘ς τὸ πηγάδι ἐμπῆκε Χαλεύει ἐδῶ, χαλεύει ἐκεῖ, καὶ τίποτες δὲν βρίσκει Βλέπει τὰ φίδια σταυρωτὰ μὲ τοῖς ὀχιαῖς πλεγμένα... Mladík se svlékl, odpásal a vydal se do studny Hledá tady, hledá támhle, nic ovšem nenachází Vidí plazící se hady spletené se zmijemi (Politis, 90, Γ’) Gryparis námět z balady v básni Σαν παραμύθι rozvíjí podobným způsobem, ovšem příběh přesouvá více do současnosti.170 Jedna z jezerních neraid se oblékne jako žena a vydává se z lesa do vesnice ke studně. Tady naříká, že ztratila ve studně zásnubní prsten. Procházející lidé ji utěšují, ale až mladý zpěvák se rozhodne spustit do studny pro prsten výměnou za její lásku. Na řecké lidové písně odkazuje i použití dialogu ve verších 25-30 a 31-36. Své tvrzení dokládám verši 25-30, krátká ukázka: - «Λαμπάδα ἐμπρὸς στὰ κάλλη σου καὶ τὴ ζωὴ μου ἀνάβω, πάρε με πάντα κ’ἔχε με τῆς ὀμορφιᾶς σου σκλάβο καὶ δοῦλο τῆς ἀγάπης, τὸν ἀρρεβῶνα πὄχασες - κι ἂς εἶναι κι ἄλλου - βγάζω, στὰ στοιχειωμένα τὰ νερά, ἂν εἶναι, δὲν τρομάζω Ve verzi Μελαχρινός, Α.(επιμ.): Δημοτικά τραγούδια, 130 se přízrak zalekne mladíkovy hrozby, že bude spálen bleskem a nakonec jej zachrání. 170 Κοβάνη, Α.: Εισαγωγή, s. 44. 169
94
ἢ δράκος ἢ ἀράπης!» „Jasná svíce, i ve mně zažehla život tvá krása, Vezmi si mě a já se stanu poddaným tvé kráse a otrokem tvé lásky, prsten, který jsi ztratila – ať je i jinde – najdu ho, Pokud bude ve strašidelných vodách, nebojím se Ani obrů, nebo arabů!“
95
8.2 Metrická stránka básní Básně nazvané Skarabeové jsou bez výjimky všechny psané patnáctislabičným jambickým veršem uspořádaným do strof a mají formu sonetu. Sonet je tradiční útvar složený ze čtrnácti veršů, jež jsou sdruženy do dvou slok čtyřveršových (kvarteta) a dvou slok trojveršových (terceta).171 První a druhá sloka Skarabeů mají rým vždy střídavý (první příklad) nebo obkročný (druhý příklad), kdežto třetí a čtvrtá sloka jsou různě rýmované:172 Σὰν ἄστρου τρεμοφέγγισμα, Ψυχή, στὴ σκοτεινιά σου τὸ μούχρωμα ἢ σύθαμπα μέσα στἀπόσκια δάση ἀντίκρυσες τὸν Ἔρωτα στὸ γλυκανάβλεμμά σου ξεχνάς τὴ γῆ κι αὐτὸς γιὰ σὲ τὰ οὐράνια ἒχει ξεχάση. (Έρως και ψυχή, 1-4) Ρόδα καὶ ρόδα ὀ ξανθὸς ὁ Ἥλιος θὰ σοῡ φέρη σὰν τήν ἀγάπη του παλιά, πιὸ νέα ἀπ΄τὸ χαλάζι ἐμπρόβαλε καὶ μὲ φιλὶ στὸ μέτωπό σου βάζει στεφάνια δροσοστάλαγα τὸ ἐρωτικό του χέρι. (Ροδόπη, 5-8) V lidových písních se v patnáctislabičných jambech běžně nesetkáváme s přesahy, ovšem tento jev je v sonetech Skarabeové poměrně hojný. S tím souvisí i nemožnost vypustit druhou polovinu patnáctislabičného jambu, který v lidové poezii prohlubuje a rozvíjí význam prvního poloverše, neboť by byl zásadně ovlivněn význam celého verše. Případy, kdy je nositelem významu první poloverš, a druhý poloverš význam rozvíjí, jsou v sonetech Skarabeové, mimo báseň Ζουαχρέ, celkem ojedinělé. Například: σὰν τήν ἀγάπη του παλιά, πιὸ νέα ἀπ΄τὸ χαλάζι (Ροδόπη, 6) Dále například: ΄Ύπνου δάκρια, 1; Έρως και ψυχή, 9; Ερυκίνη 1; Ύπνου γέλια 1,4; Ζουαχρἐ 1, 2, 4, 5, 6. Ve výše zmíněném příkladu je tedy možno druhý poloverš zcela Hrabák, J.: Úvod do teorie verše, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1970, s. 109. V sonetech Skarabeové používá básník ve třetí a čtvrté sloce následující typy rýmu: schéma abacbc (Τα ρόδα του ηλιογάβαλου, Ροδὀπη, Έρως και ψυχή, Ερυκίνη, Φλώρα Μιραμπίλις, Κοσμοχαλασιά), schéma aabcbc (Απάμη του βαρτάκου, Ύπνου δάκρια, Σαλώμη, Ύπνου γέλια, Ζουαχρέ, Σαπφώ, Πανικός, Συννέφου δάκρυ), schéma aabccb (Κρίνος και ψυχή, Μακαβρώ, Σφίγγα), schéma abbacc (Ο όρθρος των ψυχών, Χελιδόνια, Αντέρωτες), schéma ababcc (Μελτέμι, Childe Harold). 171 172
96
vypustit a význam verše zůstane nezměněn. Stejný jev pozorujeme také v básni Σαν παραμύθι z části Z milostné knihy Tryfona a Chrysofrydy ve verších 1 (Σύ, ποὺ ἔχεις κάλλη γιὰ προικιὰ καὶ χάρες γιἀ ἀντιπροίκια), 6 (Τῆς λίμνης ἡ Νεράϊδα, ξωθιὰ μαρμαροστήθα), 21 (περνᾶ ὁ νιὸς Τραγουδιστής, μοναχογυιὸς τῆς χήρας) a 31 (Δὲν τό εἰπε, δὲν τἀπόσωσε, τὸν δένει ἀπὸ τὴ μέση), kde druhý poloverš prohlubuje význam prvního poloverše nebo je možné jej také zcela vypustit a význam verše nebude nijak významně pozměněn. Sonety nesoucí název Terakoty jsou napsány jedenáctislabičným jambickým paroxytononem, se kterým se v řeckých lidových písních, i když poněkud vzácněji, také setkáváme. Příklad: Ένώ ἀπ’τὸ βράχο, ποὺ ἔρημο καὶ μόνο μ΄ἔρριξε ἡ μοῑρα, βλέπω να περνά καὶ μ΄ἄκρη ἀπελπισιὰ τὰ χέρια ἁπλώνω. (Το ωραίο νησί, 12-14) Z krátkých veršovaných rýmovaných básní složených ze tří slok nazvaných Intermezza, je báseň začínající Κάει ο ήλιος… napsána osmislabičným trochejským veršem, ve kterém jsou napsány některé lidové písně poučné (γνωμικά): Κάει ὁ ἥλιος καὶ δὲ σειέται οὐδὲ φύλλο ἀπὸ τὰ δέντρα κι ὁ βοσκός, θαρρεῖς, βαριέται νὰ σηκώση τὴ βουκέντρα. 173 Často se vyskytující prvky symbolismu, tedy přesahy, nepravidelné cézury, dieréze a kakofonie nám dotvrzují fakt, že se básník „nemá v úmyslu podřizovat modelu lidových písní, ale přejímá a používá prvky lidových písní v rámci jeho vlastní poezie.“174
Viz např.. Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, 211. „δεν προτίθεται να υποταχτεί στο μοντέλο του δημοτικού τραγουδιού, αλλά να παραλάβει και να αξιοποιήσει στοχεία του στα πλαίσια μιας προσωπικής ποίησης.“ Κοβάνη, Α.: Εισαγωγή, s. 43. 173 174
97
8.3 Stylistické figury Jannis Gryparis používá z básnických figur vyskytujících se v lidových písních ve své jediné vydané sbírce anaforu, paralelismus a antitezi. Všechny tyto figury typické pro lidové písně se však vyskytují velmi ojediněle a jen v několika málo sonetech či básních. S anaforou se setkáme nejčastěji v podobě spojky και a to buď na počátku hemistichů (první příklad) nebo na začátku nového verše (druhý příklad). První příklad je zároveň jedním z mála dokladů paralelismu: …καὶ φέρη φῶς στὴ νιότη σου καὶ φλόγα στὴν καρδιά σου; …a přinese svit do tvého mládí a jas do srdce? (Έρως και Ψυχή, 8) καὶ κεῖ σοῦ φέρνω τὴν τιμὴ καὶ παίρνω τὴν πραμάτεια. A tam se ti odměním A odnesu si ten zlatý pás. (Ο Πραματευτής, 23-24) Pro další příklady anafory viz: Ο Πραματευτής, 35-36, 41-44; Κρίνος και Ψυχή: 3-4; V několika málo básních použil Gryparis z básnických figur také paralelismus. Mimo snad jediné vyjímky (Σύννεφου δάκρυ, 11) se vždy jedná maximálně o dvojitý paralelismus. Níže uvádím dva příklady: Γιατὶ νεκρούς, γιατὶ χλωμοὺς σὰ μαραμένα κίτρα Protože mrtvé a sinavé jak sešlé citróny (Ύπνου δάκρια, 5) μὲ φῶς χλωμὸ καὶ ἄρρωστο οἱ κάμποι ἀντιφεγγίζουν Nížiny se třpytí světlem sinavým a nemocným (Ο Όρθρος των ψυχών, 2) Opak paralelismu, antitezi, můžeme najít například v pátém verši básně Ο Όρθρος των ψυχών: Φίλους κ’ἐχθροὺς ὁ θάνατος σ’ἕνα τραπέζι σμίγει U stolu sbližuje smrt přátele a protivníky 98
Poslední typickou figurou lidových písní, která se objevuje u Gryparise, ikdyž také zcela ojediněle, je apostrofa. Uvádím jeden z mála příkladů: Μπρόβαλε, μέρα λιβανὴ κι ὀνειροξεδιαλύτρα Ukaž se provoněný dne, jenž ses objevil v mém snu (Ύπνου δάκρια, 1)
99
8.4 Tropy Z básnických tropů využívá Gryparis nejčastěji metaforu a přirovnání, ale stejně jako u Palamasovy sbírky Písně mé vlasti nejsou tyto tropy dle mého názoru v drtivé většině případů inspirovány tropy lidové písně. Uvádím pro představu jeden příklad metafory: Τοῦ κάκου! ἀπ’ ὅτι ἀγάπησα καπνὸς δἐν ἔχει μείνη Můj bože! Z toho, co jsem miloval, nezbyl ani prach (Μακαβρώ, 5) Z širokého spektra jeden příklad přirovnání: ὅταν στοὺς δρόμους σὰ σκυλὶ νὰ βρῶ τροφὴ γυρίζω Když se toulám cestami jak pes hledající potravu (Η ζουαχρέ, 10) V parafrázi lidové písně Ο Πραματευτής ovšem najdeme několik metafor, kterými autor zdůrazňuje ženskou krásu. V těchto příkladech by se dalo o metaforách inspirovaných lidovými písněmi uvažovat. Jedná se o verš 40 (Νεράϊδες περδικόστηθες στητές – metaforické epiteton) a verše 46-49, které jsou současně jedním z mála příkladů anafory: κ’ ἔχουνε κρίνους δάχτυλα, κ’ ἔχουν ροδόφυλλα γιὰ νύχια, κ’ ἔχουνε χρυσομέταξα μαλλιὰ, κ’ ἐλιομαύρες λαμπήθρες A mají prsty jako lilie A na jejich konečcích lístky růží A zlaté a hedvábně vlasy A panenky jako černé olivy Mezi poměrně vzácné tropy Gryparisovy sbírky, které se často vyskytují v lidových písních, patří personifikace. Příklad: Μὴ σοῦ ταράζει τὰ ὄνειρα; κ’ ἴσως θαρρεῖς ὁ μπάτης πώς σοῦ χαϊδεύει ἀνάλαφρα τ’ ὡραῖο σου τὸ κεφάλι; Zneklidňuje tvé sny? A jistě jsi přesvědčena, že 100
mořský vánek bude něžně ovívat tvou krásnou tvář? (Κρίνος και Ψυχή, 7-8)
101
8.5 Jazyk Pro svůj jedinečný jazyk je Gryparis řazen k autorům jako Kavafis, Kalvos nebo Papadiamantis.175 Nejedn8 se tedy o jayzk ka6dodenn9ho projevu. Mimo tři hlavní zdroje, které zásobují Gryparisův jazyk (lidová píseň, kykladský dialekt a stará řečtina), básník vytváří vlastní složeniny (například μακραντιλαλούσα, αιμοστάτης) nebo používá slova v pozměněné podobě (například μάργελη místo μαργιόλα, σμυναριές místo σμέρνες).176 S výrazy nebo složeninami, které mají původ v řeckých lidových písních, se v části Skarabeové setkáváme především v sonetech Απάμη η Βαρτάκου (např. Φλουροκαπνισμένη), Φλώρα μιράμπιλις (např. γητέματα, σταιχτπαίπαλη), Ζουαχρέ (např. κηνά), Κοσμοχαλασιά (např. καρδιοκλέφτη, απολησμονιάρη), Μακαβρώ a Χελιδόνια (např. ποθοπλανταγμένη, γοργοταξιδεύτρα).177 V části Z milostné knihy Tryfona a Chrysofrydy se také celkem hojně vyskytují výrazy nebo složeniny inspirované lidovými písněmi (např. νεράϊδες περδικόστηθες, ποθοπλαντάζουν, προικιά, αντιπροίκια, ξωθιά μαρμαροστήθα, πεντάμορφη). V této části, konkrétně v Ο Τρύφων και η Χρυσοφρύδη, se také vyskytuje několik veršů, jak podotýká N. A. Beis, které jsou přímo převzaty z lidové písně:178 Μαζεύει ὁ πρώτος χεροπάλαμα τἀσῆμι καὶ τὸ μάλαμα, σκορπάει στὴ στράτα ὁ ἄλλος χεροπάλαμα τἀσῆμι καὶ τὸ μάλαμα (Ο Τρύφων και η Χρυσοφρύδη, 7-10) Srov.
Τὰ δύο σου χεροπάλαμα ἀσήμιν ἔν΄ καὶ μάλαμα.
(Sakellarios, Άσματα δίστιχα ερωτικά και σκωπτικά, 113) Součástí Gryparisova jazykového projevu je také užívání dialogu, jehož ukázky se nachází v kapitole Tematika básní.
Θεμέλης, Γ.: Νεοέλληνες λυρικοί, Βασική βιβλιοθήκη 29, Αετός, Αθήνα, 1954, s. 15. Κοβάνη, Α.: Εισαγωγή, s. 34. 177 V posledních třech jmenovaných sonetech, tedy v Κοσμοχαλασιά, Μακαβρώ a Χελιδόνια se nachází mimo lexika lidových písní také témata nebo motivy, o kterých mluvím v kapitole 7. 1. 178 Βέης, Α. Ν.: Γρυπαρικά, s. 616. 175 176
102
8.6 Shrnutí Z mého rozboru Gryparisovy sbírky Skarabeové a Terakoty vyplývá, že autor se v lidových písních inspiruje především v jejich tématech. Většinou jsou tato témata pro znalce původní předlohy snadno rozeznatelná. Pokud neparafrázuje konkretní téma lidové písně, odkazuje Gryparis obecně na určité kategorie lidových písní různými motivy, které jsou společné pro konkrétní sonet a danou lidovou předlohu. Přestože jsou sonety, zpracovávající témata lidových písní napsány veršem lidové poezie (ať už patnáctislabičným jambem v části Skarabeové nebo některé básně Z milostné knihy Tryfona a Chrysofridy nebo jiným typem veršového rozměru) rozhodně v čtenáři nevyvolají dojem, že čte lidovou poezii. Gryparis se v patnáctislabičném jambu nepodřizuje jako jediný z autorů formální stránce lidové poezie (vyjímku tvoří několik částí ze Z milostné knihy Tryfona a Chrysofridy a ojedinělé případy v části Skarabeové. Básně mají formu sonetu, vyskytují se v nich nepravidelné cézury, přesahy a kakofonie. Tyto prvky se v lidové poezii vyskytují jen vzácně nebo vůbec a většina z nich odkazuje na symbolismus. Stejně tak stránka lexikální u Gryparise nesouhlasí s lexikální stránkou lidové poezie. Vyskytují se sice výrazy nebo kompozita lidových písní, ale často najdeme ve sbírce i výrazy, které se v lidové písni běžně nevyskytují. Myslím tím především ozdobné epiteton. Z básnických figur a tropů typických pro lidovou poezii najdeme u Gryparise stejně jako u ostatních autorů paralelismus, antitezi, apostrofu nebo anaforu. Jedná se ovšem o zcela ojedinělé případy. Přirovnání a metafory patří mezi Gryparisovy oblíbené básnické tropy, ovšem kromě zcela ojedinělých vyjímek se jimi v lidové písni téměř vůbec neinspiruje.
103
9. Závěr Celoevropský zájem o lidovou tvořivost, folklor a lidovou píseň na přelomu 18. a 19. století vyvrcholil v řeckém kontextu u básníků Novoathénské básnické školy a lidová tradice se stala bohatým zdrojem jejich inspirace. Cílem této práce je charakterizovat znaky lidových písní a vymezit je ve vybraných básnických sbírkách generace básníků osmdesátých let. Lidová píseň má v poezii básníků novoathénské školy velmi významnou roli. Je tedy možné, že se prvky lidové poezie dají v dílech těchto autorů vystopovat zprostředkovaně skrze témata, symboly, motivy, dále i metrickou stránku nebo stylistické figury a básnické tropy. Na základě mého rozboru se odvážím tvrdit, že mezi velmi oblíbené motivy se řadí ty, které souvisí s vystěhovalectvím. Z písní o životě v cizině čerpají všichni mnou rozebíraní básníci a věřím, že bychom motivy této kategorie lidových písní nalezli i u dalších autorů této generace (viz např. Vystěhovalcovy písně A. Eftaliotise). Motiv cizí země je u všech autorů spojován s útrapami, starostmi a samotou, někdy až smrtí, ovšem jediný Drosinis rozvíjí témata svých básní po vystěhovalcově návratu, dokonce v básni Ο Ξενητεμμένος je dána hlavní postavě naděje na nový život, což je jev v lidových písních o životě v cizině nevídaný. Písně o životě v cizině jsou jediným spojujícím článkem Drosinise, Palamase, Krystallise a Gryparise po stránce tematické. Pokud vynecháme K. Palamase, který se ve sbírce Písně mé vlasti v tematice a symbolice lidových písní, téměř neinspiruje (mimo báseň Επιστολή), pak každý autor přistupuje k tématům lidových písní svým vlastním způsobem, Drosinis se obrací spíše k motivům a symbolům lidové poezie, kdežto u Krystallise a Gryparise můžeme rozeznat témata nebo okruhy konkrétních lidových písní. Gryparis se nejčastěji inspiruje v řeckých baladách, stejně jako Krystallis. Ovšem na Krystallisově poezii se podepsala záliba v kleftských písních, proto spoustu témat a prvků přebírá z této kategorie lidových písní. Mezi další znaky spojující všechny čtyři autory patří použití patnáctislabičného jambického verše, nejběžnějšího veršového rozměru lidové poezie. Především sbírky z 80. a přelomu 80. a 90. let mají shodnou strukturu verše s patnáctislabičným jambem lidových písní (tzn., že hlavní význam verše spočívá ve většině případů na prvních osmi slabikách, hlavní a vedlejší věty tvoří jeden významový shodný s celkem syntaktickým, dále je ve sbírkách častá nepřítomnost přesahů a absence rýmu). Jedinou výjimkou je K. Palamas, který svými básněmi dokazuje zálibu v rýmu. U všech autorů jsou souvětí často spojována parataxí a převažuje lexikum lidových písní. Gryparis se s ostatními autory shoduje pouze použitím patnáctislabičného jambu, ale básně mají formu sonetu, obsahují častou kakofonii, přesahy a časté hypotaktické spojování větných celků. Některé z básní zpracovávající témata lidové poezie píše uvolněným veršem, čímž odkazuje na symbolismus. Patnáctislabičný jamb je jistě nejběžnějším veršem, kterým autoři píší, ale ne jediným. Drosinis mimo něj píše v dvanáctislabičném trochejském paroxytononu, jambickém 104
jedenáctislabičném paroxytononu a osmislabičném oxytononu. Palamas často používá mimo jiné i jambické jedenáctislabičné paroxytonon, jambické dvanáctislabičné proparoxytonon, desetislabičné jambické paroxytonon, osmislabičné jambické oxytonon nebo proparoxytonon. Společné prvky s lidovou písní vykazují dle mého rozboru všichni autoři v použití stylistických figur vznikých hromaděním. Mezi nejoblíbenější figury básníků novoathénské básnické školy patří běžné figury lidové poezie, tedy anafora, paralelismus a opak paralelismu antiteze. Anafora se u básníků vyskytuje nejen v její nejběžnější podobě na počátku veršů, ale i na počátku hemistichů nebo po dierezi. Antiteze a paralelismy se vyskytují u všech básníků, Drosinis a Krystallis ovšem zálibu v paralelismech umocňují také tzv. „pravidlem tří.“ Krystallis navíc v některých případech z lidové poezie přebírá i úvodní formule. Všechny obvyklé typy figur vznikých hromaděním najdeme také u Gryparise, ovšem zcela vyjímečně. Z řečnických figur používájí Drosinis, Krystallis a Gryparis apostrofu, nutno dodat, že jen v několika případech. Z mého rozboru vyplynulo, že v oblasti tropiky mají nejblíže k lidové písni Drosinis a Krystallis, přestože přirovnání, druhy metafor nebo metonymií najdeme také u zbývajících autorů. Pouze Drosinis a Krystallis čerpají inspiraci pro básnické tropy v okolní přírodě. Měsíc, Slunce, hvězdy, různé květiny, ptáci a stromy jsou pro tyto dva autory bohatým zdrojem přirovnání a metafor. U Palamase a Gryparise se tropy inspirované okolní přírodou vyskytují, ale daleko méně než u předchozích dvou autorů ne vždy můžeme mluvit o inspiraci lidovou písní. Shrnutím všech získaných informací vyplynulo, že určitým způsobem se projevil vliv lidové písně u každého z autorů předkládané práce, nicméně nejvíce u K. Krystallise, jehož dílo je syntézou jazyka blízkého lidovým písním s tématy, prvky, stylistickými figurami a s metrikou lidové písně. Často dokonce přebírá celé verše lidových písní, čímž dociluje toho, že na první pohled není čtenář schopen rozeznat skutečnou lidovou píseň od Krystallisovy básně. Nejméně se projevují znaky lidové poezie ve sbírce K. Palamase. Vyskytují se sice prvky lidové poezie nebo témata, ale v daleko menší míře než u ostatních básníků. Nejvíce se ve sbírce Písně mé vlasti projevuje lidová píseň v oblasti stylistických figur a metriky. Zájem o lidovou poezii u tohoto autora ustupuje inspiraci v zahraničních směrech, obzvláště parnasismu a symbolismu a v historických tématech. Jannis Gryparis je inspirován nejvíce v tématech lidových písní. Je řazen ovšem do období, kdy zájem o lidovou píseň již není tak intenzivní jako v předchozích letech a v jeho díle se projevují prvky symbolismu související s rozvojem básnické obraznosti a hudebnosti.
105
10. Resumé (Περίληψη) Στην εργασία μου ασχολούμαι με την ποίηση της Νέας Αθηναϊκής Σχολής, ιδιαίτερα των τεσσάρων ποιητών της γενιάς του 1880, του Γιώργου Δροσίνη, του Κωστή Παλαμά, του Κώστα Κρυστάλλη και του Ιωάννη Γρυπάρη. Βασικός στόχος της εργασίας μου είναι να παρουσιαστούν και χαρακτηριστούν τα στοιχεία του δημοτικού τραγουδιού στις συγκεκριμένες ποιητικές συλλογές των ποιητών της γενιάς αυτής. Στο δεύτερο κεφάλαιο, μετά από μία σύντομη εισαγωγή, αναφέρω συνοπτικές πληροφορίες για την Νέα Αθηναϊκή Σχολή και θα ασχοληθώ γενικά με μερικούς ποιητές της. Στο ἰδιο κεφάλαιο αναφέρω πληροφορίες σχετικά με το δημοτικό τραγούδι από την ίδρυση του ελληνικού κράτους μέχρι το 1880. Το επόμενο μέρος εισάγει γενικές πληροφορίες για δημοτικό τραγούδι, σε ένα υποκεφάλαιο αναφέρομαι στο πρόβλημα της ταξινόμησής των δημοτικών τραγουδιών και ασχοληθώ πιο λεπτομεριακά με την ταξινόμηση κατά τον Πολίτη. Σε επόμενο υποκεφάλαιο θα ασχοληθώ με τις απαρχές του δημοτικού τραγουδιού, ενώ στο τελευταίο αναφέρω χαρακτηριστικά στοιχεία της μετρικής του δημοτικού τραγουδιού, μοτίβα, και σχήματα λόγου. Tο τέταρτο κεφάλαιο περιέχει γενικές πληροφορίες για τους τέσσερις διαλεγμένους ποιητές και το έργο τους. Τα κυριότερα είναι τα κεφάλεια 5-8. Κάθε μέρος αποτελείται από τα ίδια υποκεφάλεια, στα οποία προσπαθώ να παρουσιάζω στις ποιητικές συλλογές των τεσσάρων ποιητών της γενιάς του 1880 τα στοιχεία, μοτίβα, θέματα, σύμβολα και σχήματα λόγου των ελληνικών δημοτικών τραγουδιών. Στο τέλος της εργασίας μου συνοψίζω τις αποκτημένες πληροφορίες, εισάγω κιονά στοιχεία και διάφορες μεταξύ των ποιητικών συλλογών.
106
11. Seznam použité literatury: Primární literatura: Αραβαντινός, Π. (επιμ.): Συλλογή δημώδων ασμάτων Ηπείρου, Πέτρου Περρή, Αθήνα 1880. Δροσίνης, Γ.: Άπαντα, ποίηση 1888-1902, Σύλλογος πρὸς Διάδοσιν Ὠφελίμων βιβλίων, Αθήνα 1995. Γρυπάρης, Ι. Ν.: Σκαραβαίοι και Τερρακόττες, Ίδρυμα Κώστα και Ελένης Ουράνη, Αθήνα 2001. Ιωάννου, Γ. (επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, εκδόσεις Το Βήμα, Αθήνα 2010. Ιωάννου, Γ. (επιμ.): Το δημοτικό τραγούδι: Παραλογές, Ερμής, Αθήνα 1983. Κρυστάλλης, Κ.: Έργα ποιήματα-πεζά, τόμος Α’, έκδοση Ιωάννου Δ. Κολλάρου, Εστία, Αθήνα 1912. Κρυστάλλης, Κ.: Έργα ποιήματα-πεζά, τόμος Β’, έκδοση Ιωάννου Δ. Κολλάρου, Εστία, Αθήνα 1912. Μελαχρινός, A. (επιμ.): Δημοτικά τραγούδια, εκδόσεις Πέτρου Καραβάκου, Αθήνα 1946. Παλαμάς, Κ.: Τα Τραγούδια της Πατρίδος μου - Ύμνος της Αθηνάς, Τα Αθάνατα έργα της ελληνικής λογοτεχνίας, εκδόσεις Αδελφοί Γ. Βλάσση, Αθήνα 1993. Πολίτης, Ν. Γ. (επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις δεύτερα Ιωάννη Δ. Κολλάρου, Αθήνα 1925. Πολίτης, Ν., Γ. (επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις πέμπτη Ε. Γ. Βαγιονάκη, Αθήνα 1969. Σακελλάριος, Α., A. (επιμ.): Τα Κυπριακά, ήτοι γωγραφία, ιστορία και γλώσσα της νήσου Κύπρου από των αρχαιότατων χρόνων μέχρι σήμερον, τόμος Β’, Αθήνα 1891. Fauriel, C. (επιμ.): Chants populaires de la Gréce moderne, tome 1, Chez Firmin Didot, Paris 1824. Passow, A. (επιμ.): Τραγούδια ρωμαϊκα, Popularia Carmina Graeciae Recentioris, Lipsiae MDCCCLX. Sekundární literatura: Άγρας Τ.: Κριτικά, Ποιητικά πρόσωπα και κείμενα, Β’ τόμος, Ερμής, Αθήνα 1981. Άγρας, Τ.: Ο δημιουργός, Νέα Εστία-αφιέρωμα στον Γρυπάρη, τεύχος 362, Αθήνα 1942, s. 548-557. 107
Ανδριώτης, Ν. Π.: Η γλώσσα του Παλαμά, Νέα Εστία-Χριστούγεννα 1943, τεύχος 397, Αθήνα 1943, s. 229-277. Αραβαντινός, Π.: Έτερον 89. In Αραβαντινός, Π. (επιμ.): Συλλογή δημώδων ασμάτων Ηπείρου, Πέτρου Περρή, Αθήνα 1880, s. 77-78. Αυδίκος, Ε.: Μοτίβα λαϊκής αφήγησης στο έργο του Κρυστάλλη. In.: Πρακτικά Επιστημονικού Συμποσίου, Πρέβεζα 1994, s. 117-128. Βέης, Α. Ν.: Γρυπαρικά, Νέα Εστία-αφιέρωμα στον Γρυπάρη, τεύχος 362, Αθήνα 1942, s. 604-620 Βρανούσης, Λ., Ι. (επιμ.): Κ. Κρυστάλλης, Χρ. Χριστοβασίλης, Βασική βιβλιοθήκη 19, Αετός, Αθήνα 1954. Βραχιώτης, Π.: Προλογικά. In Κρυστάλλης, Κ.: Άπαντα, εκδόσεις Μαίναλον, [online] Αθήναι 1967 [cit. 5. listopadu 2012] Dostupné z: www.scribd.com/doc/36814354/Κρυστάλλης-Κώστας-Άπαντα-–-http-wwwprojethomere-com, s. 9-32, Verze poslední úpravy 2. 9. 2010. Βραχιώτης, Π.: Ερμηνεία ηπειρωτικών λέξεων. In Κρυστάλλης, Κ.: Άπαντα, εκδόσεις Μαίναλον, Αθήναι 1967 [online] Dostupné z: www.scribd.com/doc/36814354/Κρυστάλλης-Κώστας-Άπαντα-–-http-wwwprojethomere-com, s. 417-420, Verze poslední úpravy 2. 9. 2010. Γάγαρης, Γ. Κ.: Πρόλογος. In Κρυστάλλης, Κ.: Έργα ποιήματα-πεζά, τόμος πρώτος, Εστία, Αθήνα, 1912, s. 175-181. Γιαννακόπουλος, Γ.: Συμβολισμοί-Αλληγορίες-Παρομοίωσεις στο Δημοτικό τραγούδι [online, 19. listopadu 2012]. Dostupné z: www.sfbyzantiniaigio.gr/gr/index.php?option=com_content&view=article&id=33:2010-03-24-08-2730&catid=13:2010-03-03-09-57-16&Itemid=7. Δημαράς, Κ. Θ.: Ελληνικός ρομαντισμός, Ερμής, Αθήνα 1994. Θεμέλης, Γ.(επιμ.): Νεοέλληνες λυρικοί, Βασική βιβλιοθήκη 29, Αετός, Αθήνα 1954. Θέρος, Α.: Ο Γεωργίος Δροσίνης, Το έργο του - Η εποχή του, Ελληνική Δημιουργία, τέυχος 44, Αθήνα 1. 12. 1949,s. 958-962. Θρύλος, Α.: Κώστας Κρυστάλλης. In. Κρυστάλλης, Κ.: Άπαντα, Μέρμιγκας, Αθήνα 1978, s. 309- 315. Θρύλος, Α.: Κριτικές μελέτες IV, Στοχασμοί για το δημοτικό τραγούδι και άλλοι στοχασμοί, Αθήνα 1928.
108
Ιλίνσκαγια, Σ.: Ρωσικά παράλληλα του Κ. Κρυστάλλη, Διαβάζω, 5. 1. 1994, αρ. 326, s. 66-70. Ιωάννου, Γ.: Εισαγωγή. In Ιωάννου, Γ. (επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, εκδόσεις Το Βήμα, Αθήνα 2010, s. 23-41. Ιωάννου, Γ.: Οι παραλογές μας και η ιστορία τους. In Ιωάννου, Γ.(επιμ.): Το δημοτικό τραγούδι: Παραλογές, Ερμής, Αθήνα 1983, s. 7-28. Ιωάννου, Γ.: Πρόσωπα, πράγματα και τόποι. In Ιωάννου, Γ. (επιμ.): Τα δημοτικά μας τραγούδια, εκδόσεις Το Βήμα, Αθήνα 2010, s. 289-298. Κατσίμπαλης, Γ. Κ.: Κώστας Κρυστάλλης, Εστἰα, Αθήνα 1935. Καρβέλης, Τ.: Η γενιά του 1880, Σαββάλας, Αθήνα 2003. Καψώμενος, Ε. Γ.:Δημοτικό τραγούδι, μια διαφορετική προσέγγιση, εκδόσεις Πατάκη, Αθήνα 1999. Κοβάνη, Α.: Εισαγωγή. In Γρυπάρης, Ι. Ν.: Σκαραβαίοι και Τερρακόττες, Ίδρυμα Κώστα και Ελένης Ουράνη, Αθήνα 2001, s. 7-57. Κυριακίδης, Σ.: Το δημοτικό τραγούδι, συναγωγή μελετών, Νεοελληνικά μελετήματα, Αθήνα 1978. Λουκάτος, Δ. Σ.: Εισαγωγή στην ελληνική λαογραφία, Δ΄έκδοση, Μορφωτικό Ίδρυμα Εθνικής Τράπεζης, Αθήνα 1992. Μαστροδημήτρης, Π. Δ.: Η ποίηση του νέου ελληνισμού, Ίδρυμα Γουλανδρή-Χορν, Αθήνα 1991. Μελαχρινός, Α.: Εισαγωγή. In Μελαχρινός, A. (επιμ.): Δημοτικά τραγούδια, εκδόσεις Πέτρου Καραβάκου, Αθήνα 1946, s. στ΄-μη΄. Μερακλής, Μ. Γ.: Η ποίηση του Κ. Παλαμά, Νέα Εστία-Αφιέρωμα στον Κωστή Παλαμά, τεύχος 1595, Αθήνα Χριστούγεννα 1993, s. 244-252. Μηλιάδης, Γ.: Η ποίηση του, Νέα Εστία-αφιέρωμα στον Γρυπάρη, τεύχος 362, Αθήνα 1942, s. 537-547. Μιχαλόπουλος, Φ.: Κωστής Παλαμάς, Νέα Εστία-αφιέρωμα στον Κωστή Παλαμά, τεύχος 1595, Αθήνα Χριστούγεννα 1943, s. 127-197. Μπεζαντέ, Δ.: Κρυστάλλης και Ερωτόκριτος, Νέα Εστία, τεύχος 529, Αθήνα 1949, s. 924-926. Μπενάτσης, Α.: Το θέλω και το δύναμαι στην ποίηση του Κρυστάλλη, Διαβάζω, 5. 1. 1994, αρ. 326, s. 60-65.
109
Μπούτου, Τ.: Ο Γεώργιος Δροσίνης και η πεζογραφία, [online, cit. 14. října 2012] Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/108110743/Ο-ΓΕΩΡΓΙΟΣ-ΔΡΟΣΙΝΗΣ-ΚΑΙΗ-ΠΕΖΟΓΡΑΦΙΑ, Verze poslední úpravy 29. 9. 2012 Οικονόμου, Χ. Α.: Κωστής Παλαμάς, Νέα κριτική και ερμηνευτική προσέγγιση του έργου του, εκδόσεις Γρηγόρη, Αθήνα 2004. Παλαμάς, K.: Άπαντα, τόμος δεύτερος, Γκοβόστης, Αθήνα 1990. Παλαμάς, Κ: Ο πρόλογος μου. In Παλαμάς, Κ: Τα Τραγούδια της Πατρίδος μου Ύμνος της Αθηνάς, Τα Αθάνατα έργα της ελληνικής λογοτεχνίας, εκδόσεις Αδελφοί Γ. Βλάσση, Αθήνα 1993, s. 13-27. Παπαϊωάννου, Μ. Μ.: Ο Κρυστάλλης και το δημοτικό τραγούδι. In.: Πρακτικά Επιστημονικού Συμποσίου, Πρέβεζα 1994, s. 17-22. Περανθής, Μ.(επιμ.): Ανθολογία νεοελληνικής ποιήσεως, από τον ενδέκατο αιώνα ως σήμερα, Α’ τόμος, εκδόσεις Χιωτέλλη, Αθήνα, 1979. Περάνθης, Μ.: Μορφές και κείμενα της λογοτεχνίας μας, εκδόσεις Χιωτέλλη, Αθήνα 1976. Πολίτης, Α.: Το δημοτικό τραγούδι, εποπτικές προσεγγίσεις, Πανεπιστημιακές εκδόσεις Κρήτης, Ηράκλειο 2010. Πολίτης, Λ.: Ιστορία της νεοελληνικής λογοτεχνίας, Θ’ έκδοση, Μορφωτικό Ίδρυμα Εθνικής Τράπεζης, Αθήνα 1998. Πολίτης, Ν. Γ.: Του Κολυμπητή. In Πολίτης, Ν. Γ. (επιμ.): Εκλογαί από τα τραγούδια του ελληνικού λαού, εκδόσεις δεύτερα Ιωάννη Δ. Κολλάρου, Αθήνα 1925, s. 147. Πρωτοπαπά, Γ.: Τα “Τραγούδια της πατρίδος μου“, σταθμός στα νεοελληνικά γράμματα, Ελληνική δημιουργία, τεύχος 114, Αθήνα 1943, s. 547-552. Τρικούπης, Σ.: Ο Δήμος, ποίημα κλέφτικο, 1881. Χατζητάκη-Καψωμένου, Χ.: Ο Κρυστάλλης και η δημοτική παράδοση, μία αντοποθέτηση [online, cit. 2. října 2012] Dostupné z: http://media.ems.gr/ekdoseis/ellinika/Ellinika_44_1/ekd_peel_44_1_xatzitaki_kapso menou.pdf. Alexiou, M.: The Ritual Lament in Greek Tradition, Rowman & Littlefield publishers, second edition, Maryland 2002. Beaton, R.: Εισαγωγή στη νεότερη ελληνική λογοτεχνία, ποίηση και πεζογραφία, 1821-1922, εκδόσεις Νεφέλη, Αθήνα 1996.
110
Beaton, R.: Folk poetry of modern Greece, Cambridge university press, Birmingham 2004. Beaton, R.: The oral traditions of Modern Greece: A survey. In.: Oral tradition, [online] 1986 [cit. 15. prosince 2012] Dostupné z: http://journal.oraltradition.org/files/articles/1i/5_beaton.pdf, s. 110-133. Červenka, M.: Dějiny českého volného verše, Host-vydavatelství, Brno 2001. Fletcher, A. R.: Kostes Palamas a great modern greek poet, 1859-1943, his life, his work and his struggle for demoticism, Kostes Palamas institute, Αθήνα 1984. Hencová, K.: Xenitia v řeckém folkloru a literatuře. In.: Sborník Lycea Řekyň v ČR, Brno 2006. Hrabák, J.: Poetika, Český spisovatel, Praha, 1973. Hrabák, J.: Úvod do teorie verše, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1970. Saunier, G.: Ελληνικά δημοτικά τραγούδια, συναγωγή μελετών (1968-2000), Ίδρυμα Κώστα και Ελένης Ουράνη, Αθήνα 2001.
111
