Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia. Jitka Kratochvilová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia

Jitka Kratochvilová

Zlínské ředitelské vily architekta Vladimíra Karfíka Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D.

2009

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ………………………………………… Podpis autora práce

1

Děkuji vedoucímu bakalářské práce PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za odbornou pomoc a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce.

2

Obsah Úvod...............................................................................................................................5 Architekt Vladimír Karfík ...............................................................................................7 2.1 Prameny a literatura..................................................................................................7 2.2 Ţivotní milníky.........................................................................................................7 2.3 Zlínské období..........................................................................................................9 2.4 Karfík a bydlení........................................................................................................9 2.5 Zlínské vily ............................................................................................................ 10 2.5.1 Vila Josefa Zavrtálka ....................................................................................... 10 2.5.2 Vila pro pana Gerbece ..................................................................................... 10 3 Ředitelské vily .............................................................................................................. 11 3.1 První ředitelské vily ................................................................................................ 11 3.1.1 Vila Karla Rojta .............................................................................................. 11 3.1.2 Šťastného vila ................................................................................................. 11 3.1.3 Vila Vojtěcha Bati ........................................................................................... 11 3.2 Reprezentativní ředitelské vily................................................................................ 12 3.2.1 Nejvhodnější investice..................................................................................... 12 3.2.2 Prameny a literatura......................................................................................... 12 3.2.2.1 Archivní materiály ................................................................................... 12 3.2.2.2 Sekundární zdroje..................................................................................... 14 3.2.3 Vila č. p. 3661 ředitele Hugo Vavrečky ........................................................... 15 3.2.3.1 Základní údaje .......................................................................................... 15 3.2.3.2 Popis objektu............................................................................................ 15 3.2.3.3 Osobnost stavebníka – Hugo Vavrečka..................................................... 16 3.2.3.4 Následující majitelé objektu ..................................................................... 18 3.2.3.5 Proměny vyuţití, druhotné stavební zásahy a současný stav ..................... 18 3.2.4 Vila č. p. 3662 ředitele Josefa Hlavničky ......................................................... 19 3.2.4.1 Základní údaje .......................................................................................... 19 3.2.4.2 Popis objektu............................................................................................ 19 3.2.4.3 Osobnost stavebníka – Josef Hlavnička .................................................... 21 3.2.4.4 Následující majitelé .................................................................................. 21 3.2.4.5 Proměny vyuţití, druhotné stavební zásahy a současný stav ..................... 21 3.2.5 Vila č. p. 3675 ředitele Dominika Čipery ......................................................... 22 3.2.5.1 Základní údaje .......................................................................................... 22 3.2.5.2 Popis objektu............................................................................................ 22 3.2.5.3 Osobnost stavebníka – Dominik Čipera .................................................... 24 3.2.5.4 Následující majitelé .................................................................................. 25 3.2.5.5 Proměny vyuţití, druhotné stavební zásahy a současný stav ..................... 25 3.2.6 Domek zahradníka – vrátného č. p. 3674 Čiperovy vily ................................... 26 3.2.6.1 Základní údaje .......................................................................................... 26 3.2.6.2 Popis objektu............................................................................................ 26 3.2.6.3 Proměny vyuţití, druhotné stavební zásahy a současný stav ..................... 27 3.2.7 Vila č. p. 3689 ředitele Františka Maloty ......................................................... 27 3.2.7.1 Základní údaje .......................................................................................... 27 3.2.7.2 Popis objektu............................................................................................ 27 3.2.7.3 Osobnost stavebníka – František Malota ................................................... 28 3.2.7.4 Následující majitelé .................................................................................. 29 3.2.7.5 Proměny vyuţití, druhotné stavební zásahy a současný stav ..................... 29 4 Zahradní architektura vil ............................................................................................... 31 1 2

3

5 6 7 8 9

4.1 Zahrada Vavrečkovy vily ....................................................................................... 31 4.2 Zahrada Hlavničkovy vily ...................................................................................... 31 4.3 Zahrada Čiperovy vily ............................................................................................ 32 4.4 Zahrada Malotovy vily ........................................................................................... 33 Závěr ............................................................................................................................ 35 Resumé ......................................................................................................................... 38 Summary ...................................................................................................................... 39 Seznam pramenů a literatury ......................................................................................... 40 Seznam obrazových příloh ............................................................................................ 44

4

1 Úvod Bakalářská práce se zabývá problematikou vilové tvorby architekta Vladimíra Karfíka ve Zlíně. Důraz je kladen na čtyři vily pro ředitele baťovských závodů, které se výrazně vymykaly tehdejšímu stavebnímu stylu. Jedná se o vily pro ředitele Josefa Hlavničku, Hugo Vavrečku, Františka Malotu a Dominika Čiperu. Cílem práce je představit ucelený obraz těchto čtyř objektů, doplněný o dobové fotografie a fotografie současného stavu. Záměrem je zachytit vývoj staveb a jejich současný stav. Jelikoţ se jedná o stavby svým způsobem unikátní, pro Karfíka experimentální, bude poukázáno na stavby podobného rázu a na prvky, které jsou pro tyto stavby charakteristické a jednotící. Jedná se především o moderní historismus, který u svých realizací aplikoval například Leopold Bauer. Součástí práce je i začlenění ředitelských vil do kontextu Karfíkovy vilové tvorby. Podobná otázka se týká logiky ztvárnění objektu samotného. Cílem je vystihnout nakolik byla ta která sledovaná vila vhodná pro reprezentační účely a jaké prvky byly pro ně určeny. Práce si klade za cíl objasnit otázky, nakolik byly vily architektonicky jedinečné a naopak, do jaké míry byly identické s tehdejším zlínským stavebním stylem. Jaký byl vývoj od Karfíkových prvních zlínských vilových objektů aţ po honosné ředitelské vily. Závěrem budou čtyři nejvýznamnější objekty srovnány navzájem. Bude zhodnoceno, jakými proměnami prošly, a do jaké míry jsou zachovány v současnosti. Výchozím pramenem jsou pasportizační materiály k jednotlivým objektům, plány vil a archivní materiály uloţené především v Moravském zemském archivu. Otázky kladené v této práci se rovněţ dotýkají zahradní architektury vil. Tyto budou nejvíce podloţeny dobovými fotografiemi a archivními materiály z Moravského zemského archivu. V první části práce bude krátce nastíněn ţivot Vladimíra Karfíka. Budou zmíněna nejdůleţitější data v jeho ţivotě, která měla podstatný vliv na jeho směřování, a to nejen ţivotní, ale především profesní. Za zlomová a pro tuto práci podstatná lze povaţovat jeho setkání a spolupráci s Le Corbusierem, F. L. Wrightem a příchod do Zlína v roce 1930. Druhá část práce se zabývá Karfíkovou vilovou tvorbou ve Zlíně. První zlomovou realizací byl projekt vlastního domku Nad Ovčírnou, který byl navrţen pro mezinárodní soutěţ. Od této realizace se začíná odvíjet jeho vilová tvorba, která je zčásti určena pro běţné občany a zčásti jiţ pro ředitele baťovských závodů. Stěţejní částí práce je oddíl věnovaný vilám pro ředitele baťovských závodů, pány Malotu, Hlavničku, Vavrečku a Čiperu. Úvodem této kapitoly jsou nastíněny okolnosti, které

5

vedly k realizaci takto rozsáhlých staveb, dále jsou uvedeny prameny a literatura k tomuto oddílu a poté jiţ následují rozbory jednotlivých staveb. Kaţdé z vil je věnována ucelená kapitola, jejíţ členění je následující. Nejprve je uveden krátký přehled základních údajů 1 o stavbě, poté následuje oddíl zabývající se architektonickou stránkou objektu s důrazem na prvky typické právě pro tuto stavby. Součásti je i popis rozvrţení interiéru objektu. Důleţitá je pro práci i osoba stavebníka. Kaţdému řediteli je věnována ucelená kapitolka mapující jeho ţivot a především působení ve Zlíně. Jedním z cílů je vypátrat vztah mezi osobou stavebníka a architektem Karfíkem. Poslední podkapitola kaţdé vily je věnována jejímu poválečnému vývoji aţ do současnosti. Jsou zde zachyceny nejdůleţitější stavební zásahy, ať uţ pozitivní či negativní. Velkou změnu pro většinu objektu byl nový vlastník, který zpravidla tyto zásahy realizoval. Jelikoţ se jedná o stavby unikátní, byla u všech reprezentativních ředitelských vil podána ţádost na zápis do Seznamu nemovitých kulturních památek. Zapsána dosud byla pouze vila Dominika Čipery se zahradním domkem a vila Františka Maloty. Poslední kapitola je věnována zahradní architektuře vil. Stěţejní pro tento oddíl je archivní bádání, jehoţ cílem bude nalézt plány přilehlého okolí a rozlehlých zahrad objektů. Na jejich základě bude učiněn rozbor zahrady, s důrazem na krajinný ráz a její vyuţití. Cenným materiálem pro tuto část práce jsou dobové fotografie, které nejlépe zdokumentují tehdejší stav. K rozboru bude vyuţito i aktuálních fotografií pořízených přímo v exteriérech jednotlivých vil. Ty zachycují současný stav zahrad, které jsou upraveny především pro účely současného uţivatele. Z fotografií a vlastního průzkumu lze rovněţ usuzovat, jaký byl zvolen typ dřevin, či jaké bylo původní členění pomocí nejrůznějších schodišť či teras. Nedílnou součástí práce je i obrazová dokumentace, bez které by byl samotný text méněcenný. Velice cenné jsou jak fotografie archivní, které dokládají původní stav budovy a jejího okolí, tak fotografie z 90. let, kdy byla většina budov ve zdevastovaném stavu. Nechybí ani vlastní fotografie současného stavu objektů.

1

Jedná se o data zahájeny výstavy, kolaudací, čísla parcel pozemků apod.

6

2 Architekt Vladimír Karfík 2.1 Prameny a literatura Hlavním zdrojem této části práce jsou Karfíkovy paměti. 2 V této knize Karfík zachycuje mimo jiné i svoje studia na ČVUT a následné působení v paříţském ateliéru Le Corbusiera. Nechybí ani vzpomínky na jeho pobyt v USA, kde bylo významné především jeho působení u F. L. Wrighta. Tyto části povaţuji za stěţejní vzhledem k jeho dílům, která vznikala za doby jeho působení v Baťových sluţbách. V roce 1992 byla uspořádána první souborná výstava Karfíkova díla. Při této příleţitosti byl vydán katalog,3 jehoţ autorem je Štefan Šlachta. Katalog podává krátký ucelený přehled děl z jednotlivých období Karfíkova ţivota. Zajímavým pramenem je sborník vydaný k příleţitosti 100. výročí narození Františka Gahury a 89. narozenin Vladimíra Karfíka. 4 Uţitečné byly i Karfíkovy rozhovory,5 ve kterých vzpomíná na zajímavá období ve svém ţivotě. Neopomenutelným zdrojem byly články z periodik od znalců Karfíkova ţivota – Vladimíra Šlapety, Pavla Nováka či Ladislavy Horňákové. Základní informace o stavbách poskytuje kniha Pavla Nováka Zlínská architektura 1900 – 1950,6 publikace Slavné vily zlínského kraje,7 či katalog vydaný u příleţitosti stého výročí od narození slavného architekta.8 Výchozím pramenem však byly pasportizační listy od Petra Všetečky k jednotlivým stavbám. Historická data a finanční částky skrývaly rozpočtové knihy SOkA Svit ve Zlíně. 9

2.2 Ţivotní milníky Cílem této části práce není zaznamenání uceleného architektova ţivotopisu, ale spíše poukázání na zlomová období v jeho ţivotě. Hlavní pozornost je věnována jeho zlínskému působení. Pro tuto práci není stěţejní jeho rozsáhlá tvorba veřejných staveb, ale důraz je

2

Karfík Vladimír. Architekt si spomíná: Bratislava: Spolok architektov Slovenska, 1993. Šlachta, Štefan. Vladimír Karfík – Architekt 20. storočia. Bratislava: SAS, 1992. 4 Ševeček, Ludvík. Zlínský funkcionalismus. Funktionalismus von Zlín. Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitosti 100. výročí narození Františka Gahury a 89. narozenin Vladimíra Karfíka. Zlín: Státní galerie Zlín, 1991. Předmětem zájmu byla kapitola Vznik zlínské architektury 1930 -1950 od Vl. Karfíka 5 Šlachta, Štefan, Šlapeta, Vladimír. Vladimír Karfík vzpomíná, část I.: Umění a řemesla, 1982, ročník XXVII, č. 2, s. 61 – 64., Šlachta, Štefan, Šlapeta, Vladimír. Vladimír Karfík vzpomíná, část II.: Umění a řemesla,1982, ročník XXVII, č. 3, s. 64 - 69,Lukeš, Z."Vladimír Karfík vypráví": Revolver revue, číslo 42, 2000. 6 Novák, Pavel. Zlínská architektura 1900-1950: Zlín: Agentura Čas, 199 7 Šlapeta, Vladimír. Slavné vily zlínského kraje. Praha: Foibos, 2008. 8 Spolok architektov Slovenska. Architekt Vladimír Karfík – pri príleţitosti 100. výročí narodenia. Katalog výstavy. Bratislava:Galéria architektury SAS, 2001. 9 Státní okresní archiv Svit, Zlín. Statistika staveb, Baťa, a.s. Zlín. 3

7

kladen na bydlení. Jedná se především o bydlení vilového typu, které se v Karfíkově zlínské tvorbě odvíjí od realizace domku pro mezinárodní architektonickou soutěţ. Vladimír Karfík se narodil dne 26. října 1901 ve slovinské Idrii. V mládí absolvoval studium architektury na ČVUT v Praze v letech 1919 – 1924. Zde byl ţákem profesora Josefa Fanty, Rudolfa Kříţeneckého či profesora Antonína Engla. Po úspěšném absolvování odjel na stáţ do Paříţe, kde pobýval od října 1924 do srpna 1925. Zde se stal ţákem slavného Le Corbusiera,10 ke kterému jej dovedla shoda náhod.11 Jelikoţ u Corbusiera pracoval zadarmo, podílel se i na projektech architekta Colina, zájem projevil i o spolupráci s Andréem Lurcatem či Robertem Mallet - Stevensem. V Paříţi se setkával s Adolfem Loosem. Pobyt u Le Corbusiera Karfík ukončil v srpnu 1925. Odtud odcestoval do Anglie, kde byl nadšen ocelovými konstrukcemi budov. Po návratu do vlasti působil u inţenýra Bellady.12 Jeho pobyt v Praze neměl dlouhého trvání. Jiţ v dubnu roku 1927 odjel do Spojených států, kde prošel několika projekčními kancelářemi,13 aby nakonec zakotvil u Franka Lloyda Wrighta. I k němu jej dovedla šťastná náhoda.14 Wright jej pozval vřelými slovy: „Přijďte hned a připojte se k naší malé rodině architektů.“15 Karfíkovým novým působištěm se stal Taliesin East. F. L. Wright je znám především jako tvůrce organické architektury, a tak byl velice překvapen, kdyţ mu Karfík ukázal publikace Le Corbusiera. „ Je to hrozné. Je to mechanické jako hodinky. Když se v tom pokazí kolečko, tak to dál nejede a je to k ničemu. Naproti tomu já dělám architekturu organickou, je to jako strom, tam něco odbourám, jinde něco přistavím, ale strom, i když se mu řeže větev, zůstane pořád krásný.“16 U Wrighta Karfík strávil tři roky, poté odešel do Chicaga, kde měl zajímavé pracovní nabídky. Mladý Vladimír Karfík se však rozhodl přijmout nabídku, která přišla ze Zlína od Tomáše Bati. Ve Zlíně poté pracoval dlouhých patnáct let. Po skončení války odešel do Bratislavy, kde zastával funkci profesora na Slovenské vysoké škole technické. Jako pedagog působil v letech 1978 – 1982 i na Maltě. Mezi jeho maltské realizace patří i vila na ostrově Gozo pro prezidentku republiky Agathu Barbaru. Vladimír Karfík zemřel v Brně 6. června 1996.

11

Původně měl zájem o práci u Augusta Perreta, ten byl tehdy příliš zaneprázdněn a schůzku s Karfíkem odkládal. Jeho asistent Bedřich Feuerstein mu tedy poradil, aby se optal u Le Corbusiera. Tam uspěl a stal se jeho ţákem. 12 U něj Karfík navrhoval projekt domu pro dnešní náměstí Míru v Praze na Vinohradech. 13 Karfík mj. působil v společnosti Garden, Schmidt a Ericsson či u firmy Hollabird a Root. 14 Wright nakupoval se svojí ţenou v obchodě Karfíkovy přítelkyně, poté co nakoupil, otázal se prodavačky, zda nezná nějakého šikovného architekta. Její odpověď byla kladná a tak se Karfík dostal k F. L. Wrightovi. 15 Lukeš, Z. (interview): "Vladimír Karfík vypráví", Revolver revue, číslo 42, 2000, str. 284. 16 Šlachta, Štefan, Šlapeta, Vladimír: Vladimír Karfík vzpomíná, část II.: Umění a řemesla, 1982, ročník XXVII, č. 3, str. 65.

8

2.3 Zlínské období „Prijmame Karfíka, odchod 14. apríla o 13. hodine, loď Aquitania z New Yorku, lístok zaplatený na jeho meno.“17 Tak zněla Baťova zpráva, která zahájila Karfíkovu cestu do zlínského obuvnického impéria. Zde nastoupil dne 3. května 1930 do stavebního oddělení firmy. V letech 1934 – 1946 byl vedoucím projekčního oddělení celé společnosti.

Pro

společnost Baťa navrhl nejen řadu staveb ve Zlíně, ale i v zahraničí. V roce 1931 vytvořil kompletní zastavovací plán města East Tilbury v Anglii. O dva roky později byl vyslán do oblasti Belcamp v USA, kde měla vyrůst další továrna se sídlištěm.18 Karfík ale nebyl pouze autorem veřejných staveb a velkých projektů. Do jeho tvůrčí činnosti patřila i oblast bydlení.

2.4 Karfík a bydlení Klasický model tehdejšího rodinného bydlení ve Zlíně představovaly jednotné kolonie domků s malými zahrádkami v šachovnicové zástavbě. Bydlení bylo zaloţeno na principu „společně pracovat, odděleně bydlet“. Po smrti Tomáše Bati, který byl velkým zastáncem toho způsobu bydlení, došlo k jistému uvolnění a diferenciaci. To byla příleţitost pro Karfíka. Prvními Karfíkovými realizacemi na poli bydlení byl typový rodinný domek Nad Ovčírnou a domky typu Ríša. Ty se od tehdejších baťovských domků, půldomků či čtvrtdomků lišily především přístavbou verandy, díky níţ se nejen zvětšil obytný prostor, ale vznikla i terasa přístupná z patra domu. Další inovací u domku Ríša byla garáţ a moţnost atypického vzhledu přístavku a jeho prosvětlení. Skutečnost, ţe se nejednalo o bydlení pro obyčejného dělníka, dokládá i existence pokoje pro sluţku a umístění tří loţnic v patře. V roce 1935 vypsal Jan Baťa mezinárodní soutěţ na rodinný domek pro zaměstnance Baťových závodů. Do soutěţe bylo přihlášeno 296 návrhů z celého světa. V porotě zasedli nejen významní českoslovenští architekti Bohuslav Fuchs, Pavel Janák, Frantšek Lýdie Gahura, ale i samotný Le Corbusier. „Generálny riaditel´rozhodol, že […] pat´najvyšších cien sa postaví na jednom pozemku […]. Pritom prehlasil, že Karfíkov návrh se mu nepáči a že Karfík sa tam za trest presťahuje.“19 Čtyři oceněné projekty byly realizovány v kolonii U Lomu, v současné době jsou památkově chráněny. 20 Karfíkova vilka byla zajímavá a inovativní především díky vyvýšené části obytného patra, které vzniklo díky částečnému podsklepení objektu. Zajímavým prvkem byla vertikálně

17

Karfík Vladimír. Architekt si spomíná: Bratislava: Spolok architektov Slovenska, 1993. str. 93. V prosini 1933 byl odvolán, projekt byl Baťou zastaven. 19 Karfík Vladimír. Architekt si spomíná: Bratislava: Spolok architektov Slovenska, 1993. str. 115. 20 Realizován nebyl projekt Le Corbusiera z důvodu velké nákladnosti. 18

9

se otevírající okna. Karfík zde uplatnil i „wrightovské“ rohové okno, které má tu výhodu, ţe je z něj výhled v šíři 270°. Obytný prostor byl koncipován přes celou šířku objektu, coţ umoţňovalo dobrý výhled a větrání vilky. Dominantou průčelí domu je garáţ s vraty, jeţ jsou skládána na třetiny směrem ke stropu.

2.5 Zlínské vily Po realizaci vlastní rodinné vily v rámci mezinárodní soutěţe Karfík navrhl celou řadu rodinných domků pro vedoucí pracovníky závodů. Jedněmi z prvních byly domy pro pana Slámu a Zelinku realizované v roce 1936. Klasické kostky byly rozšířeny o přístavbu a byl u nich pouţit prvek rohového „wrightovského“ okna. 2.5.1 Vila Josefa Zavrtálka Další realizací byla vila pro pana Josefa Zavrtálka na Letné z roku 1937. Ačkoliv se jedná o stavbu s typickým baťovským spárovaným zdivem a plochou střechou, má vila řadu atributů, jimiţ se odlišuje od bydlení pro běţného občana. Jedním z nich je velké mnoţství prosklených ploch, především na jiţní a východní straně. Dále se jedná o velikost zastavěné plochy, či začlenění pokoje vyhrazeného pro sluţku. 2.5.2 Vila pro pana Gerbece Významnou stavbou byla vila pro pana Gerbece na Zálešné realizovaná v roce 1937. Zde Karfík uplatnil své zkušenosti z doby působení u Wrighta. Stavba měla kříţový půdorys. Samotná budova byla završena valbovou střechou s plochými římsami, coţ bylo tehdy ve Zlíně něco neobvyklého. Vila připomínající prérijní domy F. L. Wrighta 21 zaujme vstupní verandou a garáţí, jeţ mají střechu v niţší úrovni neţ patrová obytná část domu. 22 První část výstavby byla realizována bez západní části vily. Druhá část projektu byla navrţena v roce 1938. Byla přistavěna zimní zahrada, terasa a pracovna. Dům byl obohacen o krb a drobnější úpravy v rozvrţení místností. Vila byla postavena na pozemku o rozloze 3500 m2. Jednalo se o plochu desetkrát větší, neţ bylo běţné u rodinných domů. Z této rozlohy plynou i náklady na venkovní úpravy, které tehdy dosáhly výše 19 965,-Kč.23 Celková cena výstavby činila 224 309,-Kč.24 Vila byla dne 9. března 2001 zapsána na Ústřední seznam kulturních nemovitých památek ČR.

21

Půdorysným uspořádáním vila připomíná dům Isabelly Roberts v River Forest od F. L. Wrighta z roku 1908. Novák, Pavel. Zlínská architektura 1900 -1950: Zlín: Agentura Čas, 1993. str. 48 22 Zde můţeme vidět zárodek rozvrţení pozdějších ředitelských vil. 23 Archivní materiál SOkA Svit, Zlín. Statistika staveb Baťa a.s. Zlín. 110/22. 1937/18. 24 Archivní materiál SOkA Svit, Zlín. Statistika staveb Baťa a.s. Zlín. 110/22. 1937/18. Pro srovnání cena jednodomku na Zálešné z roku 1937 činí 44 684,-Kč.

10

3 Ředitelské vily 3.1 První ředitelské vily 3.1.1 Vila Karla Rojta Rojtova vila byla realizovaná v roce 1937 v kolonii U Lomu. Jedná se o samostatně stojící objekt, který je situován v zahradě nedaleko lesa. I tato vila v sobě nese odkaz na Wrightovu architekturu a zároveň mnoho odkazů zlínské architektury. Dispozice vily se rozkládá ve dvou na sebe kolmých směrech, pro stavbu je však uţito spárovaného cihlového zdiva. Rovná střecha je ukončena mohutnými komíny. Jelikoţ byla vila určena pro Václava Rojta, ředitele obuvnických továren, jednalo se o bydlení nadstandardní. To dokládá i rozloha obestavěného prostoru – 1241m2. Dům měl podobné uspořádání pokojů jako pozdější ředitelské vily. V přízemí byla mimo jiné pracovna, jídelna a hala. V patře byly situovány čtyři pokoje s lázní. Nadstandardní byla i cena vily, která činila 254 006,- Kč.25 Objekt je situován v kolonii U Lomu, která tvoří důleţitou součást zlínské památkové zóny. 3.1.2 Šťastného vila Jistou analogii s Karfíkovými vilami lze vidět i u vily ředitele Šťastného z roku 1940. Karfík zde sice s největší pravděpodobností není autorem plánu, lze však vysledovat řadu prvků, které později sám uplatnil u vil ředitelů Baťova koncernu. Jedná se především o valbovou střechu zakončenou mohutným komínem. Podobné rysy lze najít i u půdorysu, který není pravidelný obdélníkový, ale narušuje jej atypický půdorys obývacího pokoje a připojené terasy. Dům je zajímavý nejen architektonicky, ale i skutečností, ţe jako jediný zůstal po celé roky majetkem rodiny stavebníka. Vila byla 11. prosince 2000 zapsána na Seznam nemovitých kulturních památek. 3.1.3 Vila Vojtěcha Bati Poslední vilou, kterou Karfík realizoval před stavbami velkých ředitelských vil, byla stavba pro Vojtěcha Baťu. Jedná se o vilku dokončenou v roce 1940, která je situována na rozlehlém pozemku v městské části Paseky. V její zahradě se nalézá menší domek, který byl určen pro rodiče Baťovy manţelky. Dispozice vily je obdélníková, vybočení tvoří pouze zimní zahrada se střešní terasou. Postavena je z typického spárovaného zdiva, s kamenným soklem ze strany západní, kde se nachází obytný suterén. Vnitřní dispozicí byla tato vila velmi podobná tzv. ředitelským vilám, které jiţ v té době byly ve fázi realizace. 25

Archivní materiál SOkA Svit, Zlín. Statistika staveb Baťa a.s. Zlín. 110/4.1936/7.

11

3.2 Reprezentativní ředitelské vily 3.2.1 Nejvhodnější investice V předválečných letech plných nejistot se vedoucí pracovníci baťovských závodů rozhodli investovat svoje finanční prostředky. „[...] protektorátní koruna má vůči říšské marce velmi znevýhodněnou pozici, podléhá výrazné skryté inflaci, způsobené mimo jiné i chronickým nedostatkem základních životních produktů.“ 26 Nejslibnější investicí se zdály být nemovitosti. A tak v rozmezí let 1939 – 1943 vznikly čtyři vily pro ředitele Baťových závodů, jimiţ byli pánové Hugo Vavrečka, Josef Hlavnička, Dominik Čipera a František Malota. Všichni výše jmenování se rozhodli spojit výstavbu svých sídel se jménem architekta Vladimíra Karfíka. Styl tehdejší zlínské architektury nejlépe vystihuje citát Vladimíra Karfíka. „Naša arichtektúra v Zlíne aj mimo Zlína bola racionálna, vysoko funkčná, ale pritom efektivně ekonomická. Možno povedať, že sme verili v oprostený architektonický výraz, o ktorom platilo heslo starého Miesa van der Roheho less is more - menaj je viac.“ 27 V případě výstavby vil Karfík opustil tehdy zavedený jednoduchý styl a rozhodl se konfrontovat s něčím zcela novým. Kaţdý z ředitelů si koupil pozemek v klidné, okrajové časti města a navrhl si svůj vlastní styl. Tak vznikly čtyři reprezentativní vily, kaţdá ve zcela odlišném stylu. Hugo Vavrečka si zvolil kotěrovský styl, Jan Malota porýnský předhitlerovský styl, Josef Hlavnička tzv. koloniální styl a Dominik Čipera si zvolil vilu ve stylu anglického venkovského sídla. Karfík k tomu řekl: „Bola to trocha náročná, ale pre mňa celkom zábavná úloha, toto zopakovanie si historických období s primiešaním „zlínského“.28 A tak v roce 1939 začala výstavba první z vil. U všech staveb se Karfík inspiroval „horizontalismem prérijního stylu“ architekta Franka Lloyda Wrighta, u kterého v letech 1926 – 1929 pracoval. 3.2.2 Prameny a literatura 3.2.2.1 Archivní materiály Základní údaje o ředitelských vilách byly sepsány Petrem Všetečkou29 v roce 1998, kdy proběhla pasportizace stavu jednotlivých objektů. Tento materiál zahrnuje základní technické údaje o stavbě, dále obsahuje zásadní data rekonstrukcí a úprav budov, majetkové

26

1) Novák Pavel, Zlínská architektura 1900 – 1950; Magazín Zlín 2007 [online] 2008. Dostupné z . 27 Karfík Vladimír. Architekt si spomíná: Bratislava: Spolok architektov Slovenska, 1993, str. 127. 28 Karfík Vladimír. Architekt si spomíná: Bratislava: Spolok architektov Slovenska, 1993, str. 127 – 128. 29 Jedná se o pasportizační listy, uloţené na Magistrátu města Zlína, materiál nebyl v této podobě publikován.

12

poměry a doporučení k následným úpravám. Součástí materiálu jsou plány jednotlivých podlaţí a fotografie stavu objektů v roce 1998. Materiál o ředitelských vilách od Petra Všetečky se objevil i v knize Slavné vily Zlínského kraje. 30 Zde byly publikovány zhutněné aktuální informace ke čtyřem ředitelským vilám. Moravský zemský archiv (MZA) v Brně obsahuje fond „Čipera Dominik“, 31 který byl zpracován Simonou Handlovou a Ninou Vdoviakovou v roce 1997. Fond obsahuje rozsáhlou korespondenci Čipery s jeho přáteli, spolupracovníky, ale i obchodními partnery. Součástí tohoto fondu jsou i materiály poskytující cenné informace o Čiperových majetkových poměrech. Jeden z oddílů obsahuje mimo jiné plány a kalkulace na stavbu domku zahradníka u jeho zlínské vily. Nejzajímavější a pro práci velmi cennou byla korespondence se zahradním architektem Hanušem Kotrbatým, 32 který projektoval zahradu jeho zlínské rezidence. Další informace relevantní pro práci poskytla Krajská galerie výtvarného umění (KGVÚ) ve Zlíně. Zde byly důleţitým materiálem medailony osob stavebníků a dále kopie článků vydaných v regionálních periodikách. Zdrojem informací byl i Podnikový archiv Svit ve Zlíně. 33 Zde je uloţen Fond Baťa a.s., který je členěn do dvaceti pěti organizačních oddílů. Relevantní pro tuto práci byly následující oddíly: II. Osobní oddělení a XV. Stavení oddělení. První zmíněný oddíl poskytl pouze strohé informace o Josefu Hlavničkovi. 34 O co byly skromnější informace z Osobního oddělení, o to byly rozsáhlejší data Stavebního oddělení. V digitalizované podobě je zde archivována celá řada stavebních plánů, půdorysů, ale i detailů 35 jednotlivých staveb. Součástí sbírky jsou i dobové fotografie objektů. Zajímavou poloţku v tomto fondu tvoří rozpočtové knihy realizovaných staveb. Bohuţel ne všechny ředitelské vily se v těchto záznamech podařilo vypátrat. Státní okresní archiv v Klečůvce obsahuje nejrozsáhlejší sbírku archivních materiálů týkajících se tzv. ředitelských vil. Tento fond poskytl řadu dobových fotografií nejen výsledné stavby, ale i fotografie zachycující výstavbu. Fotografie jsou o to cennější, ţe dokumentují nejen samotnou vilu, ale i přilehlé okolí. Vile Dominika Čipery je věnováno celé dobové fotoalbum. Za přínosné lze povaţovat fotografie ostatních členů rodin, kteří nejsou tolik

30 Šlapeta, Vladimír. Slavné vily zlínského kraje. Praha: Foibos, 2008. 31 MZA Brno, Fond Dominik Čipera G 130. 32 Moravský zemský archiv, Brno. Fond Dominik Čipera G 130, karton 8, inv.č. 713. 33 Jedná se o odloučené pracoviště Moravského zemského archivu v Brně. 34 Archivní materiál SOkA Svit, Zlín, Hlavnička, 15. XII. 1939., inv.č. I 23. 35 Karfíkovy plány pamatují i takové podrobnosti jakými je detail návrhu římsy.

13

známí. Pro práci však podstatnými jsou, jelikoţ to byli právě oni, kdo tyto objekty obývali a utvářeli jejich dějiny. Posledním archivním materiálem jsou fotografie Muzea města Brna (MuMB). Archivní materiály muzea obsahují rozsáhlou pozůstalost architekta Karfíka. Ta je však zatím veřejnosti nedostupná, jelikoţ je předmětem grantového zpracování. 36 Bohuţel ţádný archivní materiál v sobě nezahrnoval tolik potřebné původní plány přilehlého okolí a zahrad vil. Lze tedy zatím jenom usuzovat, jak vypadaly původní zahrady. Zábleskem v této situaci je korespondence ředitele Dominika Čipery se zahradním architektem Kotrbatým. Nelze vyloučit, ţe cenné materiály a plány týkající se zahrad ukrývá Karfíkova pozůstalost, která je ve správě Muzea města Brna. 3.2.2.2 Sekundární zdroje Významným kniţním zdrojem byla publikace 10+1 baťovských vil od Pavla Nováka.37 Informace v knize vycházejí velkou měrou z výše zmíněných pasportizačních materiálů. Text je nejen český, ale i anglický. Je doplněn fotografiemi jak archivními, tak fotodokumentací z roku 1999. K současnému stavu objektu Vavrečkovy a Malotovy vily byl vydán článek od architektky Dagmar Nové zveřejněný v Magazínu Zlín. 38 Autorka zde stručně poukazuje na historii objektu a dále je zde prezentována zdařile proběhlá rekonstrukce. Literatury týkající se osob stavebníků je poskromnu. Hlavním zdrojem informací byly především články vycházející v regionálních periodikách. 39 K osudům čelních představitelů Baťova koncernu byly vydány články od Hany Kuslové ve sborníku Acta musealia. 40 Informace k novodobému vývoji byly čerpány především z regionálních periodik. Údaje o památkové ochraně budov poskytly stránky Ministerstva kultury. Informace o současném stavu a vyuţití vil byly čerpány z webových stránek majitelů objektů.

36

Zpracování Karfíkovy pozůstalosti je předmětem grantu, na němţ se podílí mj. Petr Všetečka, Vladimír Šlapeta, Alena Šrámová a další. Kniha má být vydána nakladatelstvím Era, ve spolupráci s Muzeem města Brna a společností Transat. Mělo by se jednat o česko-anglickou publikaci o rozsahu 450 stran. 37 Novák, Pavel. 10+1 baťovských vil. Zlín: Novák Pavel, 2000. 38 Nová, Dagmar. Zlínské vily architekta Vladimíra Karfíka – Rekonstrukce a adaptace Vavrečkovy vily: Magazín Zlín, 2008, ročník XIV, č. 3, str. 7. Nová, Dagmar. Zlínské vily architekta Vladimíra Karfíka – Obnova a rekonstrukce Malotovy vily: Magazín Zlín, 2008, ročník XIV, č. 4, str. 7. 39 Řada článků z Magazínu Zlín. Kompletní přehled viz Pouţitá literatura. 40 Kuslová, Hana. Soumrak batismu ve Zlíně aneb Z osudů českých vedoucí představitelů firmy po 2. světové válce. Acta musealia. Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 2005, roč. V, č. 1 – 2, str. 71 – 84, Kuslová, Hana. 125 let od narození Hugo Vavrečky. Acta musealia: Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 2005 roč. V, č. 1 – 2, str. 106 – 109.

14

3.2.3 Vila č. p. 3661 ředitele Hugo Vavrečky 3.2.3.1 Základní údaje První z ředitelských vil, která byla projektována architektem Karfíkem, dostala stavební povolení dne 13. července 1939. Výstavba však trvala na tehdejší poměry nezvykle dlouho, a tak byla stavba dokončena a zkolaudována o více neţ dva roky později, dne 23. října 1941. Ke stavbě vily byla určena parcela číslo 4038, situovaná nad Paseckým potokem ve čtvrti Mokrá na ulici Stráţe č. p. 3661. V tehdejší době se jednalo, stejně jako u mnoha dalších vil, o okrajovou část Zlína. Stavba byla umístěna v klidné, z určitého hlediska i lukrativní části města, podobně jako je tomu v dnešní době, kdy podobné lokality získávají movitější občané pro stavbu svých sídel. Skutečnost, ţe se jednalo o stavbu pro významnou osobu, dokládá i rozloha pozemku 4550 m2. Tato pozitiva však s sebou nesla i negativní stránku věci. Jelikoţ je vila situována v kopci, výstavba byla ztěţována sloţitým kopcovitým terénem. Parcela byla tehdy s největší pravděpodobností „odebrána“ lesu, který se přibliţuje pozemku především na jihozápadní straně. 3.2.3.2 Popis objektu Hugo Vavrečka si pro výstavbu svého obydlí zvolil styl Jana Kotěry, avšak výsledná realizace se spíše blíţí masivní architektuře pozdního funkcionalismu 40. let.41 Vila je z architektonického hlediska odborníky povaţována za nejméně zdařilou ze všech ředitelských vil. 42 Vila pro ředitele Vavrečku má půdorys písmene L, coţ umoţnilo důmyslné rozčlenění domu na dvě části. Větší část domu, do kterého se vstupuje přes rozlehlý předjezdový dvůr, je určena rodině. Na tuto část je kolmo napojeno zázemí pro sluţebnictvo a další prostory slouţící pro pohodlný ţivot obyvatel vily. Budova má jednoduchý, pravoúhlý půdorys. Osvěţení na této strohé budově přináší krytá terasa v přízemí domu, nad níţ je situován balkon. Objekt o půdorysu 20,5 x 9,5 m u obytné části a 16,5 x 5,5 m u hospodářské části, má kamenný sokl do úrovně suterénu budovy. Ve výši prvního patra a výše je jiţ omítka, střecha nad celým objektem je valbová, krytá pálenými vlnovkami. Okna v přízemní části jsou atypická, v patře se střídají ob jedno dva typy zajímavých, rovněţ atypických okenních rámů. 41

Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Vavrečkova vila. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998. 42 Novák, Pavel. 10+1 baťovských vil. Zlín: Novák Pavel, 2000. str. 74.

15

Do domu se vchází přes tzv. závětří do malé vstupní haly, ze které vedou schody do prvního patra. Na závětří, které má mramorovou podlahovou krytinu, navazuje šatna s toaletou a pokoj. Ze vstupní haly se rovněţ dá vejít do obytné haly s krbem, po jejíţ levé straně navazuje jídelna a po pravé straně pokoj. Tyto tři místnosti jsou volně propojeny posuvnými dveřmi, po jejichţ otevření vznikl velký obytný prostor mající rozlohu 100 m2. Podlahovou krytinou v těchto prostorách byly vlýsky kladené do čtverců. Z haly byl velkými, plně prosklenými dveřmi vstup na krytou terasu. V navazující části domu bylo situováno technické zázemí, které čítalo spíţ, kuchyni, na ni navazující přípravnu, ze které se dále vstupovalo do jídelny. Na tyto místnosti navazoval pokoj sluţky a pokoj řidiče. Kaţdý z těchto pokojů měl vlastní lázeň. Velice důmyslně byl řešen vstup do těchto pokojů. Sluţka do něj vstupovala přes předsíň navazující na kuchyni. Naopak řidič do svého příbytku vstupoval přes garáţ pro dva automobily, která byla vybavena montáţní jámou. Ta bezprostředně navazovala na technickou část domu. Vedle garáţe byl vyhrazen prostor slouţící k čištění automobilu. Suterén domu čítal technické zázemí čítající prádelnu, sušárnu a ţehlírnu. Dále se zde nacházely nejrůznější sklady a technické prostory včetně kotelny. Zajímavostí suterénu je otvor začínající v nepodsklepené části domu a ústící několik desítek metrů za domem. První patro domu tvořilo zázemí rodiny Vavrečkovy. Byly zde situovány tři pokoje, které měly společnou šatnou a lázeň. Druhá polovina podlaţí byla věnována manţelům Vavrečkovým. Ti zde měli loţnici, vlastní šatnu a lázeň. Poslední místností byla laboratoř. Z loţnice rodičů, jejich šatny a jednoho z pokojů byla přístupná rozlehlá terasa, která tvořila „střechu“ terase v přízemí. 3.2.3.3 Osobnost stavebníka – Hugo Vavrečka Hugo Vavrečka se narodil dne 22. února 1880 v Ostravě. Po studiu reálky v témţe městě se přesunul do Brna, kde vystudoval na vysoké škole elektrotechniku a strojnictví. Ačkoliv měl slibně nakročenou kariéru v oboru, rozhodl se věnovat novinařině. Ta byla jiţ řadu let jeho koníčkem. V minulosti pod pseudonymem Hugo Vavris publikoval řadu povídek a přispíval do Lidových novin. Jeho ţenou byla Josefa, rozená Kolbingerová, s níţ měl 2 děti. Prvorozená dcera Boţena přišla na svět roku 1913, o dva roky později k ní přibyl syn Ivan. Část první světové války strávil Hugo Vavrečka v Terstu, kde se projevil jako velice schopný a rozhodný člověk, coţ mu následně vyneslo řadu diplomatických postů na národní a mezinárodní úrovni. Působil mimo jiné jako konzul v Hamburku či jako vyslanec v Budapešti a ve Vídni.

16

Zlom v jeho kariéře nastal v roce 1932, kdy se rozloučil s Vídní v roli vyslance a přijal nabídku svého letitého přítele Tomáše Bati ze Zlína, se kterým se údajně znal jiţ od roku 1906. Jejich společná zlínská spolupráce však netrvala dlouho. Vavrečka nastoupil do pozice ředitele provozu zlínských závodů 1. července roku 1932. O jedenáct dní později, tedy dne 12. července 1932 Tomáš Baťa zahynul při leteckém neštěstí v Otrokovicích nedaleko Zlína. Po Baťově smrti se Hlavnička stal jedním ze dvou nejdůleţitějších spolupracovníků Jana Antonína Bati, nevlastního bratra Tomáše Bati. Vztahy mezi Vavrečkou a J. A. Baťou byly od počátku napjaté. Baťa si byl vědom ředitelovy převahy, avšak byl pro něj natolik důleţitý, ţe jej nemohl propustit. I za svého působení ve zlínských závodech byl Vavrečka činný ve společenském i politickém ţivotě. Publikoval, přednášel, působil v diplomatických kruzích. V roce 1938 byl prezidentem Benešem jmenován ministrem propagandy. Důleţitým mezníkem v jeho ţivotě byla druhá světová válka. Baťové emigrovali do zahraničí, Dominik Čipera se stal ministrem a vedení celého gigantického závodu spočinulo na Vavrečkových bedrech. Ke konci války se Čipera vrátil do Zlína, aby Vavrečkovi pomohl s organizací řady důleţitých věcí. Po celou dobu trvání druhé světové války zůstal Hugo Vavrečka ve Zlíně, ve své vile nad Paseckým potokem. Zde jej navštěvovala jeho dcera Boţena, provdaná za Václava M. Havla. Společnost Vavrečovi dělali i jeho vnukové Ivan a Václav Havel – budoucí prezident České republiky. Velkým mezníkem Vavrečkova ţivota byl konec druhé světové války. Komunisté jej i Čiperu obvinili ze spolupráce s nacisty. V roce 1946 byla rodina nucena opustit jejich zlínskou vilu. Po převratu v roce 1948 byl Vavrečka odsouzen k tříletému ţaláři. 43 Mimo to mu měl být zabaven veškerý majetek a on odsouzen ke ztrátě občanské cti. Konfiskace jeho majetku se týkala i zlínské vily. Hugo Vavrečka byl majitelem jedné třetiny, která mu byla zabavena na základě dokumentu vydaného dne 13. dubna roku 1949. Další dvě třetiny vily byly majetkem jeho potomků, tudíţ nemohlo dojít k zabavení celé stavby. Před nástupem do vězení Vavrečku „zachránila“ jeho nemoc. V té době mu do konce ţivota zbývaly necelé čtyři roky. Vavrečka je strávil částečně na Moravě, z části v Praze. Vedl čilou publikační činnost, vzdělával se, překládal. Jeho ţivot byl ukončen srdeční zástavou dne 9. srpna roku 1952, která jej postihla v Brně.

43

Společně s ním byl souzen i D. Čipera – odsouzen na 15 let a Fr. Matola, který byl osvobozen.

17

3.2.3.4 Následující majitelé objektu Poté, co rodina Vavrečkova vilu nuceně opustila, připadl objekt do uţívání dětskému domovu. K tomuto účelu vila slouţila téměř půl století. V restituci byla vila navrácena rodině Havlových. Václav Havel, tehdejší prezident České republiky, se rozhodl vilu věnovat městu Zlín. Měl pouze jedinou podmínku. Budova by měla i nadále slouţit dětem. Následně zde sídlila rodinná škola a poté Zlínská soukromá vyšší odborná škola umění. V roce 2004 město rozhodlo o prodeji objektu. Hlavním důvodem tohoto kroku byl nedostatek finančních prostředků nutných k opravám. Novým majitelem vily se stala společnost CE WOOD, která za vilu zaplatila městu 18,01 milionů korun. Dalších přibliţně 6 milionů měla poukázat nadaci Vize97 manţelů Havlových, jakoţto sankci. Vila jiţ neměla slouţit dětem a mládeţ, jak si Václav Havel podmínil při podpisu darovací smlouvy.44 Společnost v té době jiţ byla vlastníkem Hlavničkovy vily, u níţ provedla zdařilou rekonstrukci. I to byl jeden z hlavních důvodů, proč se město rozhodlo nemovitost prodat právě společnosti CE WOOD. 3.2.3.5 Proměny využití, druhotné stavební zásahy a současný stav V době, kdy tato vila slouţila jak dětský domov, byla provedena řada dílčích úprav. Nejzásadnější úpravy proběhly v roce 1982, kdy byl upraven suterén ve spojitosti s výměnou kotlů z důvodu plynofikace. V 90. letech minulého století byla pro školní účely garáţ změněna na učebnu. Adaptace proběhla citlivě, a tak zůstala zachována původní skládací vrata. V době působení dětského domova však nedošlo jen k pozitivním zásahům. K těm méně zdařilým patří zasklení části zimní zahrady nevkusnými luxfery. Původní střešní krytina z keramických vlnovek byla nahrazena plechem. Luxfery byl zazděn průhled od vstupní síně ke schodišti do patra. Zazdění se rovněţ dočkal krb v obytném pokoji. Znehodnocena překrytím linoleem byla původní vlýsková podlaha. Vestavěný nábytek a posuvné dveře mezi místnostmi v přízemí byly natřeny nevhodným nátěrem. V původním stavu zůstaly zachovány okna včetně mříţí, kliček a kování. Po celou dobu, kdy vila slouţila školským účelům, značně chátrala. Velkou a velmi pozitivní změnu přinesl prodej této nemovitosti společnosti CE WOOD v roce 2004. Ta se rozhodla pro komplexní rekonstrukci objektu. Projekt rekonstrukce byl svěřen společnosti Astra s.r.o. a následná realizace byla dílem firmy Ptáček s.r.o..45 Společnost si pro svoje potřeby upravila garáţ a část půdních prostor. Nahrazena byla původní dřevěná okna. 44

Společnost vilu odkoupila, avšak musela platit Havlovým vysoké penále ve výši 6 milionů korun. Dle: Nová, Dagmar. Zlínské vily architekta Vladimíra Karfíka – Rekonstrukce a adaptace Vavrečkovy vily: Magazín Zlín, 2008, ročník XIV, č. 3, str. 7. 45

18

Zachováno zůstalo na ukázku jediné, včetně venkovní rolety. 46 Původní dveře byly nahrazeny replikami. Nevkusná plechová střecha byla strţena a pokladena novými pálenými taškami shodnými s původními. Celková rekonstrukce, která si vyţádala přibliţně 15 milionů korun, proběhla velice citlivě s důrazem na zachování maximálního mnoţství původních prvků. Rekonstrukce se nedotkla jen úprav exteriéru, ale i interiéru, kde byla mimo jiné velice zdařile obnovena původní hala s dřevěným obloţením stěn, repasovanými posuvnými dveřmi a zrekonstruovaným krbem. Zajímavým prvkem v místnosti je vestavěná knihovna, v jejíchţ poličkách je přímo zabudováno osvětlení. 47 Práce na rekonstrukci vily byly dokončeny koncem roku 2007. Dne 5. června 1996 byl Památkovým ústavem v Brně podán návrh na prohlášení této vily nemovitou kulturní památkou České republiky. Vila však dosud nebyla na tento seznam zapsána.

3.2.4 Vila č. p. 3662 ředitele Josefa Hlavničky 3.2.4.1 Základní údaje Další Karfíkovou ředitelskou vilou je stavba pro Josefa Hlavničku. Budova je situována ve čtvrti Mokrá na ulici Stráţe č. p. 3662, v lokalitě zvané pod Paseckým potokem. Povolení ke stavbě bylo vydáno dne 13. července roku 1939.48 Krátce po vydání stavebního povolení započala stavba na parcele číslo 4037 v těsné blízkosti budoucí vily pro dalšího ředitele Hugo Vavrečku. O vzájemné blízkosti obou rodin hovoří nejen sousedící parcely, ale i chodník spojující oba pozemky. Výstavba honosného sídla trvala dlouhých dvacet šest měsíců. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno o více neţ dva roky později, dne 30. října roku 1941. Zastavěná plochu činí 322 m2. 3.2.4.2 Popis objektu Josef Hlavnička si pro svoji vilu zvolil tzv. kotěrovský styl. Výsledné dílo dospělo k „romantickému historizujícímu pojetí v anglikánském stylu“. 49 U této vily není základem přísný pravoúhlý koncept, jak tomu bylo u vily Hlavničkovy. Oţivení zde představuje mírně obloukovité hospodářské křídlo a vystupující zimní zahrada na opačné straně domu.

46

Viz. Obrazové přílohy. Viz. Obrazové přílohy. 48 Ve stejný den bylo vydáno i stavební povolení pro vilu Huga Vavrečky. 49 Novák, Pavel. 10+1 baťovských vil. Zlín: Novák Pavel, 2000, str. 71. 47

19

V přízemí jsou umístěna velká, bohatě členěná okna, některá opatřena venkovními okenicemi. Venkovní vchod do zimní zahrady je přes bohatě členěné dveře ukončené obloukem. V prvním patře obytné části budovy jsou okna rozmístěna pravidelně. Jejich skleněné tabule jsou členěny do menších části. Zvenčí jsou okna opatřena okenicemi. První patro hospodářské části domu je tvořeno podkrovní částí s valbovou střechou, do níţ jsou zasazena taktéţ členitá okna. Valbová střecha nad hlavní části domu je ukončena symetricky na obou koncích mohutnými komíny. Stejně jako vila Vavrečkova je i tato situována v kopcovitém terénu. Bylo tedy nutno celé řady zásahů, aby došlo k částečnému vyrovnání plochy. Venkovní plochy byly upraveny řadou teras a schodišť. Do domu se vstupuje přes zádveří do rozlehlé haly s vlýskovou podlahovou krytinou. V hale je situováno točité betonové schodiště, které bylo obloţeno dubem. Ze vstupní haly lze vstoupit do šatny s přilehlou toaletou, dále do denního pokoje či do velkého obývacího pokoje. Oba měly ve svém interiéru vestavěný krb. Poslední dva zmiňované jsou propojeny a lze z nich vstoupit do zimní zahrady s velkými francouzskými okny. Tato místnost slouţila především k rekreaci. Z obývacího pokoje se vstupovalo do menší jídelny, která ústila v krytou terasu. Obývací pokoj a jídelna měly velká, pro tuto budovu charakteristická, půloblouková okna. Podlaha ve všech obytných místnostech byla tvořena parketami. V hospodářské části, která volně přecházela z části obytné, byla situována kuchyně, spiţírna, místnost pro zásoby a přípravna navazující na jídelnu. Tato vila měla oddělený vchod pro sluţebnictvo, který byl v hospodářské části domu. Z prostoru za vstupem vedlo schodiště do patra, které bylo pouze pro personál. Ukončení přízemní části tvořila garáţ s komorou. Z podesty v prvním patře se vstupovalo přes šatnu do loţnice rodičů, kteří měli vlastní lázeň. Z pokoje manţelů Hlavičkových se vstupovalo na rozlehlý balkon, který zaujímal stejnou plochu jako zimní zahrada v přízemí. Dále byly v patře umístěny tři pokoje pro jejich děti a pokoj pro hosta. K těmto pokojům náleţela společná koupelna. Zázemí pro sluţebnictvo bylo umístěno v podkrovní části hospodářské části vily. Nalézaly se zde dva pokoje pro personál se společnou lázní. Poslední část podkroví zaujímal byt správce. Do něj se vstupovalo nikoliv přes schodiště pro slouţící, ale měl vlastní vstup situovaný u garáţe. Byt byl poměrně prostorný, skládající se z kuchyně, loţnice a koupelny. V suterénu se nacházela kotelna, sklep na uhlí, prádelna se sušárnou a ţehlírnou a v neposlední řadě i sklad potravin.

20

3.2.4.3 Osobnost stavebníka – Josef Hlavnička Josef Hlavnička se narodil 30. ledna 1897, byl absolventem textilní školy. Do Baťova obuvnického impéria vstoupil v prosinci roku 1918. Zde působil nejprve jako účetní, postupem let se vypracoval na vyšší posty a měl ve své kompetenci i textilní výrobny. Největší zlom v jeho zlínské kariéře nastal roku 1939, kdy stanul v čele celého závodu. Stalo se tak po odchodu Tomáše Bati mladšího a J. A. Bati do zahraničí. S Tomášem Baťou byl spojen nejen pracovně, ale i rodinně. Oţenil se s jeho mladší nevlastní sestrou Marií, s níţ od roku 1941 obýval vilu na kopci nad Zlínem. Společně měli čtyři děti – Josefa, Jiřího, Jana a Marii. Ţivota v komfortní vile ani svých dětí si příliš neuţil. Zemřel roku 1943, ve svých 46 letech při sráţce jeho auta s vlakem u Zdounek na Kroměříţsku. 3.2.4.4 Následující majitelé Rodina Josefa Hlavničky vilu obývala s největší pravděpodobností aţ do roku 1946. Po vystěhování Havničkových počala vila slouţit, podobně jako mnohé jiné, jako dětský domov. Tomuto účelu byla vyhrazena aţ do počátku devadesátých let. V roce 1992 se novými majiteli stali Pavel a Ludmila Jakšíkovi. Po dlouhých sedmi letech devastací a chátrání byla vila v roce 1999 opět na prodej. Od roku 2000 je majitelem společnost CE WOOD, která je vlastníkem i vedlejší Vavrečkovy vily. 3.2.4.5 Proměny využití, druhotné stavební zásahy a současný stav Za doby působení dětského domova proběhla řada méně či více zásadních úprav objektu. V roce 197350 došlo k adaptaci původního bytu správce na byt pro stávajícího domovníka objektu. O šest let později byla provedena rozsáhlá rekonstrukce objektu. Byla provedena oprava elektroinstalace a ústředního topení. Nahrazeny byly původní podlahové krytiny, nově byly natřeny okenní rámy a dveře. Nejzásadnější venkovní změnou byla nová pokládka střechy nevkusným plechem. Druhá úprava exteriéru se dotkla tzv. cour d´honneur, kde byla dlaţba nahrazena asfaltem. Zásadní a obzvláště negativní změny byly provedeny novým majiteli od roku 1992. Ti se rozhodli pro zcela zásadní modernizaci. Ta zahrnovala nahrazení stávajících historických oken moderními plastovými. Vyměněny byly původní podlahy a dveře v téměř celém objektu. Zachovány zůstaly pouze dveře v závětří a dveře vstupní. Kompletně byla odstraněna vnitřní i vnější omítka. Ušetřeno zůstalo vstupní mramorové schodiště. Majitelé chtěli kompletně odstranit přístavbu zimní zahrady a vystavět krytý bazén, k čemuţ jim dal tehdejší Stavební 50

Jedná se o údaj dle: Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Hlavničkova vila. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998., Novák, Pavel uvádí ve své publikaci rok 1972 Novák, Pavel. 10+1 baťovských vil. Zlín: Novák Pavel, 2000. str. 85.

21

úřad povolení. Tento krok se naštěstí nepodařilo zrealizovat. Objekt zimní zahrady zůstal zachován včetně původních oken a dveří. V roce 1999, po pěti letech chátrání, byla vila opět k prodeji. Novým majitelem se stala v roce 2000 dřevařská společnost CE WOOD, která provedla řadu zdařilých rekonstrukčních kroků ve prospěch vily. 51 Vila ředitele Josefa Hlavničky byla navrţena na zápis do Seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Návrh byl podán Památkovým ústavem Brno dne 5. června 1996. Objekt dosud nebyl na tento seznam zapsán.

3.2.5 Vila č. p. 3675 ředitele Dominika Čipery 3.2.5.1 Základní údaje Třetí Karfíkovou vilou pro ředitele Baťových závodů byl „Dům na Burešově“. 52 Tak zněl oficiální název vily Dominika Čipery, které bylo stavební povolení vydáno dne 21. září 1939. Vila je situována v části Burešov nad Fryštáckým potokem. Objekt je vystavěn v rozlehlém parku o celkové rozloze 4500m2, sestávajícím se z několika parcelních čísel. U vjezdu do areálu se nalézá i domek zahradníka. Kolaudace celé stavby proběhla po téměř třech letech, 11. června 1942. Výstavbu objektu prováděla Zlínská stavební a.s.. 3.2.5.2 Popis objektu Dominik Čipera si pro svůj dům zvolil styl anglického venkovského sídla.53 Ve své době se jednalo o ojedinělé dílo zejména rozsahem. Dům na Burešově byl největší zlínský obytný dům. Zastavěná plocha činila 600m2 a celková podlaţí plocha téměř třikrát tolik – 1700m2. Vila společně s hospodářským zázemím má půdorys tvaru písmene „L“. Obytná část je masivnější a rozlehlejší, hospodářský trakt je tvořen uţší částí k ní přiléhající. Jejich sevřením je utvořeno nádvoří, které přechází v rozsáhlou zahradní část. Půdorysně je tato vila velice blízká předešlé realizaci pro Huga Vavrečku. Vila je charakteristická „přísnou symetrií hlavních fasád (východní a západní) podle vertikální osy, valbovou střechou s krytinou z vlnovek, [...] vikýři, nezvyklým prodělením oken a dvěma dominantním, symetricky umístěnými, mohutnými komínovými tělesy.“ 54 U této stavby se Karfík vrátil ke spárované cihle. Ta zde není pouţita uţ jen jako stavení část, ale i 51

Viz. Fotografické přílohy. Jedná se o oficiální název na rozpiskách výkresů. Název pochází z doby, kdy byl tamějším lesmistrem pan Bureš. Později byl majitelem pozemků Josef Zavrtálek, Místu se říkalo Burešov nebo Na Burešově. Před druhou světovou válkou získal pozemek od hájenky k lesu právě Dominik Čipera. 53 Označení stylu dle Vladimíra Karfíka. Novák, Pavel. 10+1 baťovských vil. Zlín: Novák Pavel, 2000, str. 71 54 Novák, Pavel. 10+1 baťovských vil. Zlín: Novák Pavel, 2000. str. 95. 52

22

jako výtvarný prvek. Zajímavým prvkem, který je typický pro tento objekt jsou roštová okna skrytá za betonovou mříţí. Do velkolepě pojatého sídla se vstupuje přes vestibul do haly, ze které vede točité schodiště do patra.55 V přízemí je situována jídelna, salon a obytný pokoj, které jsou propojeny velkými dveřmi a lze je tak volně spojovat či oddělovat. Tyto pokoje jsou situovány do zahrady, do níţ se vstupuje ze salonu přes rozlehlou, polokrytou, dláţděnou terasu. Zajímavým prvkem jsou výklenky na koncích terasy, které jsou součástí jídelny a obytného pokoje. Obytnou část přízemí tvoří ještě pracovna a šatna s toaletou a tzv. degagement. Zbývající plocha přízemí je tvořena hospodářskými místnostmi, které zahrnují kuchyni, spíţ a přípravnu – ta byla propojena s jídelnou. Zajímavostí byla místnost vyhrazená pouze pro kufry. Obsluţná část objektu má vlastní vstup i schodiště do patra.56 Přiléhající křídlo zahrnovalo pokoj řidiče. Byt správce tvoří samostatnou bytovou jednotku s vlastním vchodem. Technické část zahrnovala i rozlehlou trojgaráţ. První patro rodinné části je rozděleno do dvou bloků.57 První z nich, s výhledem do čestného dvora a na druhé straně do zahrady, náleţel rodičům a zahrnoval jejich loţnici, koupelnu, šatnu a toaletu. Samostatně přístupný byl budoár paní Čiperové. Druhá část byla navrţena pro pohodlí jejich synů. Kaţdý z nich měl svoji loţnici a pracovnu. Zajímavostí je jejich zrcadlové umístění a koupelna situovaná mezi jejich loţnice, z nichţ byla i přístupná.58 V patře byly rovněţ situovány dva pokoje pro hosty s přilehlou lázní. Oproti zvyklostem se zde nalézala i komora pro šití a ţehlení, která byla přístupná pouze ze schodiště pro personál. V hospodářské části domu měla být v podkroví situována prádelna a sušárna. 59 Dále se zde nalézaly pokoje sluţebnictva, jak ostatně bylo u vil zvykem. Suterén byl rozdělen na dvě části. V jedné bylo situováno klasické zázemí čítající sklad dřeva, kotelnu, uhelnu a sklady potravin a nápojů. Vila byla klimatizovaná, a tak část suterénu zabírala strojovna klimatizace. Dominantou druhé části suterénu byla tělocvična o rozloze 80m2 s přilehlou šatnou.

55

Schodiště v původních plánech z roku 1939 bylo spíše pravoúhlé a situováno na opačnou stranu. Původní plán z roku 1939 nepočítal se schodištěm pro personál. 57 Jedná se o výslednou podobu plánů z roku 1942, původní plány z roku 1939 navrhovaly odlišné uspořádání. 58 Rozvrţení pokojů synů zachováno dle původních plánů. 59 Jednalo se o původní záměr z roku 1939, realizace z roku 1942 počítá se sušárnou a prádelnou v suterénu dle zvyklostí. 56

23

3.2.5.3 Osobnost stavebníka – Dominik Čipera Dominik Čipera se narodil 3. srpna 1893 v Praze. V mládí pracoval na pobočce České banky Union v Krakově. Zde se seznámil s neteří Tomáše Bati Boţenou Klausovou, se kterou se později oţenil. Společně měli dva syny – Jana a Pavla. Čipera přišel do Zlína 1. listopadu 191960 a nastoupil do Baťova podniku na místo vedoucího účtárny. Později se vypracoval aţ na pozici jednoho z nejdůleţitějších muţů v závodě. Jeho postavení ještě více posílilo v roce 1932, kdy tragicky zahynul Tomáš Baťa. Čipera se stal skutečným generálním ředitelem celých závodů, ačkoliv do této funkce nikdy nebyl oficiálně jmenován. Po Tomáši Baťovi přezval i funkci zlínského starosty, kterou poté vykonával v letech 1932 – 1945. Mimo to zastával celou řadu veřejných funkcí na obecní či na celostátní úrovni. Od 1. prosince 1938 do roku 1942 působil jako ministr veřejných prací61 v druhorepublikové a následně i protektorátní vládě. Náleţela mu i řada čestných funkcí. Byl předsedou regionálního sboru zlínského, předsedou starostenského sboru, místopředsedou Moravského vodohospodářského spolku, Klubu průmyslové spolupráce apod. V roce 1938 bylo Dominiku Čiperovi uděleno čestné občanství města Zlína.62 Krátce po ukončení války byl Čipera 12. května 1945 zbaven své funkce ve vedení závodů a rovněţ postu starosty. Spolu s dalšími byl křivě obviněn z kolaborantství a postaven před soud. Bylo tak mylně učiněno na základě faktu, ţe museli z titulu své pozice jednat s okupační správou. Realita byla taková, ţe Čipera a Zavrtálek 63 sami z vlastních peněz tajně podporovali rodiny zatčených zlínských spoluobčanů. Dominik Čipera nebyl činný pouze ve Zlíně a na území tehdejšího protektorátu. Jeho iniciativa sahala aţ do Francie, Švýcarska či Jugoslávie. Nejednalo se jen o finanční či materiální pomoc, ale především o zpravodajskou činnost. Čipera byl pro Němce natolik „nebezpečný“, ţe jej nepustili ani na léčení na Slovensko, a tak přímé kontakty zajišťovali František Malota a Jan Kubín při příleţitosti svých sluţebních cest. V roce 1947 se Čipera musel zodpovídat za svoji činnost ve vládě gen. Aloise Eliáše. Naštěstí byl dne 2. května 1947 všech obvinění zproštěn. Nový vývoj však nastal v roce 1948. Čipera byl znovu uvězněn a byla proti němu opakovaně vznesena stará obvinění. Výsledkem byl rozsudek k odnětí svobody na 15 let těţkého ţaláře. Čipera byl donucen odejít ze Zlína do 60

Dle Činčová, Yvona. Sto desáté výročí narození Dominika Čipery. Acta musealia: Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 2003 roč. III, č. 1., Novák uvádí rok nástupu 1920. Novák, Pavel. 10+1 baťovských vil. Zlín: Novák Pavel, 2000. str. 94. 61 Mimo jiné se zaslouţil o projekty a první výstavbu československé dálnice. 62 Činčová, Yvona. Sto desáté výročí narození Dominika Čipery. Acta musealia: Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 2003 roč. III, č. 1. 63 Josef Zavrtálek byl 1. náměstek starosty města Zlína v letech 1931 – 1944. Společně s Čiperou obviněn a vyhnán do pohraničí, kde v zapomnění pracoval jako účetní.

24

rodné Prahy a následně v roce 1948 odjel s manţelkou a syny Janem a Pavlem ilegálně do Kanady, čímţ se zachránil před uvězněním. V Kanadě Čipera pracoval společně s Tomášem Baťou juniorem v ústředí zahraničních společností Baťa. Dominik Čipera zemřel v kanadské emigraci 3. září 1963.64 Pohodlí rozlehlého sídla na Burešově si rodina Čiperova uţívala pouhé tři roky. Po válce byli nuceni vilu opustit. Komunističtí představitelé města a závodu se jistě těšili na konfiskaci jejich vily. Čiperovi však byli prozíraví a jiţ 26. září 1945 věnovali vilu, domek zahradníka i přilehlé pozemky Podpůrnému fondu n. p. Baťa. Kladli si pouze tři podmínky. První bylo zajištění náhradního bydlení pro domovníka a správce zahrady. Druhou podmínkou bylo výhradní vyuţití objektu pro sociální potřeby. Poslední podmínkou, která však nebyla dlouho naplněna, bylo přání manţelů Čiperových umístit na budovu bronzovou desku s nápisem: „Podpůrnému fondu národ. podniku Baťa věnovali manţelé Dominik a Boţena Čiperovi.“65 Svého vyvěšení se deska dočkala aţ po revoluci, kdy byla nainstalována s tímto nápisem. „Podpůrnému fondu n. p. Baťa věnovali pro péči o dítě manželé Dominik a Božena Čiperovi. Zlín 12. 12. 1947“. 3.2.5.4 Následující majitelé Jak vyplývá z výše uvedeného, jedním z přání manţelů Čiperových bylo, aby rozsáhlý objekt slouţil sociálním potřebám občanů zlínského kraje. Vila se tedy stala na dlouhá desetiletí sídlem dětského domova. V současnosti je vila sídlem Centra pro postiţené a ohroţené děti. 3.2.5.5 Proměny využití, druhotné stavební zásahy a současný stav V průběhu let, kdy vila slouţila a slouţí potřebám dětí, proběhla řada větší či menších úprav objektu. První větší změna byla provedena v 50. letech, kdy byla k hospodářskému křídlu přistavěna otevřená předsíň, která byla později upravena na uzavřený prostor. Velká změna exteriéru, tedy spíše jeho části, proběhla v 80. letech, kdy byla část pozemku odebrána pro stavbu domova důchodců. Větší změny byly provedeny na počátku let devadesátých. Garáţ na konci hospodářského traktu byla zrušena a vystavěna byla nová, samostatně stojící. Zastřešena byla terasa v prvním patře, coţ je označováno za nejdiskutabilnější prvek, jeţ mění charakter stavby. V letech 1993 – 1994 byla obnovena řada původních exteriérových a

64

Činčová, Yvona. Sto desáté výročí narození Dominika Čipery. Acta musealia: Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 2003 roč. III, č. 1. 65 Staša, Eduard. Histore vily Dominika Čipery (na Burešově). TEP 11. leden 1991.

25

interiérových prvků. V následujících letech byla upravena část parku a provedena výstavba přístřešku pro hračky. Původní okna byla repasována, zachovány zůstaly vnější rolety. Původní je rovněţ vestavěný nábytek v pracovně, vlysové podlahy a posuvné dveře v salonu. Vila byla dne 30. října 1995 navrţena na zápis do Seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Zapsána byla 26. března 2002.

3.2.6 Domek zahradníka – vrátného č. p. 3674 Čiperovy vily 3.2.6.1 Základní údaje U vjezdu na rozlehlý pozemek náleţící k vile Dominika Čipery se nalézá domek správce, jehoţ výstavba začala v roce 1939. Dokončen byl roku 1941. Domek zabírá parcelu číslo 4035 a je součástí rozlehlého areálu vily. Náklady na stavbu domku činily 70 504,- Kč.66 3.2.6.2 Popis objektu Stavba „nezaujme ani tak jednoduchým čtvercovým půdorysem, jako spíše elegantně jednoduchým vzhledem se stanovou střechou s komínem uprostřed, okenním arkýřem a dřevěnou pergolou nad vstupem.“67 Karfík se zde nechal inspirovat architekturou F. L. Wrighta a Adolfa Loose. V základu se jedná o úsporný domek, jakých se ve Zlíně stavěly stovky. Tento však na první pohled zaujme několika prvky, které jej odlišují od běţné baťovské produkce. Jedná se především o stanovou střechu, která je uprostřed zakončena výrazným komínem. Tehdejším trendem byly domy s rovnou střechou. Touto Karfíkovou invencí vznikl nový prostor, který mohl být vyuţit pro potřeby obyvatel domu, a dále mohla být zmenšena zastavěná plocha.68 Zajímavé je pojetí fasád a v nich umístěných, pro tehdejší produkci netypických, oken. Vstupní dveře jsou ozdobeny pergolou, která domku dodává romantický nádech, stejně jako vystouplá členitá okna. Do domku se vchází přes malou předsíň do kuchyně a poměrně velkého obývacího pokoje. V přízemí je dále situována toaleta a malá komora. Do podkroví vede schodiště ze vstupní síně. V patře se nalézá loţnice rodičů, pokoj pro děti, koupena a malá komora. Nad pokoji je situována malá půda. Vše je řešeno jednoduše a účelně, s důrazem na maximální vyuţití veškeré plochy.

66

Rozpočet pro stavbu domku zahradníka na Burešově. MZA Brno, Fond Dominik Čipera G 130, karton 23, inv. č. 1852. 67 Novák, Pavel. Zlínská architektura 1900 – 1950: Zlín: Agentura Čas, 1993, str. 54. 68 Zastavěná plocha činí 7 x 7 m.

26

3.2.6.3 Proměny využití, druhotné stavební zásahy a současný stav V průběhu let nedošlo u domku zahradníka k zásadním stavebním úpravám. Jako negativní lze označit výměnu vstupních dveří za nové, coţ narušuje vyváţenost celého objektu. Naopak okna jsou zachována původní a ve velice dobrém stavu. Za zdařilou lze naopak označit výměnu střešní krytiny, která byla nahrazena pálenou. Domek zahradníka byl dne 30. října 1995 spolu s vilou navrţen na zápis do Seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. K zapsání došlo 26. března 2002.

3.2.7 Vila č. p. 3689 ředitele Františka Maloty 3.2.7.1 Základní údaje Poslední realizovanou vilou Vladimíra Karfíka pro ředitele Baťových závodů byla rezidence pro Františka Malotu. Pro stavbu vilky byla vyhrazena parcela číslo 4189 v části Zlína zvané Lazy, na stejnojmenné ulici Lazy I číslo popisné 3689. Pozemek této vily nepatří k největším, přesto má rozlohu 1946m2. Zastavěná plocha objektu zaujímá 292m2. Stavební povolení bylo vydáno dne 23. dubna 1941. Výstavba, podobně jako u dalších ředitelských vil, trvala přes dva roky. Kolaudace vily proběhla 19. května 1943. 69 3.2.7.2 Popis objektu Pro výstavbu své vily si František a Julie Malotovi zvolili tzv. „porýnský předhitlerovský styl“. 70 Jedná se o poslední a kompozičně zřejmě nejzdařilejší architektovu zlínskou vilu. Kafrík měl za sebou jiţ realizace několika vil pro významné osobnosti tehdejší baťovské éry a především pro ředitele Baťova koncernu. Mohl se tak vyvarovat chyb a naopak inspirovat se zdařilými a zajímavými prvky předešlých realizací. U Malotovy vily opustil tradiční vnitřní rozvrţení, jak to tomu bylo u vily Hlavničkovy a Vavrečkovy a navrhl poněkud dynamičtější dispoziční řešení interiérů. Zajímavá je i architektura základní hmoty budovy. Rezidence nemá symetrickou koncepci jak mnoho předchozích vil.

Půdorys je

ozvláštněn řadou nepravidelností, jako je půl obloukovité okno u jídelny či zalamovaná nároţní okna knihovny a obývacího pokoje. Zajímavým prvkem je i krytá terasa, naproti níţ je v zahradě symetricky umístěná besídka stejných rozměrů.71 Střecha je stejně jako u

69

Datum kolaudace dle materiálů MZA Klečůvka, fond AM Zlín, inv.č. 272, karton 190. P. Novák v knize 10+1 vil uvádí datum kolaudace jiţ 15.5.1943. 70 Označení stylu dle Vladimíra Karfíka 71 Projekt besídky nebyl realizován a zůstal jen v plánech architekta Karfíka.

27

předešlých vil valbová a nechybí ani dva dominantní komíny situované na koncích střechy hlavní budovy. Do vily se vstupuje přes zádveří do rozlehlé haly s přilehlou šatnou a WC. Z ní lze vejít do reprezentační části domu nebo do části technické, určené pro personál. Část vily pro pohodlí manţelů Malotových čítá knihovnu, rozlehlý obývací pokoj s krbem a jídelnu, která je situována příčně k obývacímu pokoji. Zajímavým prvek je uspořádání velkých francouzských oken, která tvoří půl oblouk. Tyto prostory lze, podobně jako u Vavrečkovy vily, spojit pomocí posuvných dveří a vytvořit tak velký reprezentační prostor mající rozlohu přes 100m2. Z obývacího pokoje byla přístupná krytá terasa s krbem. Hospodářská část domu situovaná do dvora volně navazuje na jídelnu s přípravnou a kuchyní. Za ní je umístěna malá spíţe a schodiště pro personál.72 Do patra se vstupuje přes rozlehlé, organicky tvarované schodiště na podestu, ke které přiléhá jeden z mnoha balkonů. Do zázemí manţelů Malotových se vstupuje přes oblékárnu, s přilehlou lázní a prostornou loţnici, z níţ lze vstoupit na rozlehlý balkon o ploše více neţ 20m2. Vlastní pokoj, takzvaný budoár, měla i paní Julie Malotová. V patře se dále nalézala loţnice s půl obloukovitým balkonem a pokoj pro hosta, které měly společnou lázeň. V podkrovní části nad hospodářským traktem budovy byly umístěny dva malé pokojíky pro sluţebnictvo s přilehlou koupelničkou. Tato část má vlastní schodiště, nebo lze pro vstup vyuţít spojovací chodby vedoucí do části náleţející majitelům domu. Vila je plně podsklepena, a jelikoţ je situována ve svaţitém terénu, bylo moţné část suterénu řešit jak obytné prostory. V charakteristickém půloblouku je situovaná prosvětlená místnost určená k rekreaci a odpočinku. V ní byl pro zábavu majitelů a hostů umístěn ping pongový a kulečníkový stůl. Z místnosti lze vstoupit přímo do rozlehlé zahrady. Pod garáţí byla umístěna ubytovací jednotka pro řidiče, k níţ náleţela i malá spíţ a lázeň. Hlavní část suterénu byla technického charakteru. Nalézala se zde místnost pro nápoje a zásoby, obě strategicky situované hned u schodišť. Nezbytnou součástí pro pohodlný ţivot ve vile byl i sklad paliva a kotelna. Nechyběla ani sušárna, prádelna a sklep. Tyto prostory se jiţ nacházely v částečně sklepní úrovni, a tak bylo prosvětlení řešeno pomocí anglických dvorků.73 3.2.7.3 Osobnost stavebníka – František Malota Přestoţe František Malota nepatřil k nejvýznamnějším muţům Baťova impéria, byla i jemu postavena tzv. ředitelská vila. To, ţe se netěšil takové známosti jako Dominik Čipera,

72 73

Vlastní schodiště pro personál měla i vila Josefa Hlavničky. Sklepní světlíky.

28

Hugo Vavrečka a Josef Hlavnička dokládá i nedostatek informací o jeho osobě. Kusé zprávy o jeho ţivotě dokládají datum narození 22. prosince 1900 a jeho příchod do Baťova podniku v roce 1924. Jeho prvním dlouholetým působištěm bylo nákupní oddělení, později působil i v pobočkách společnosti ve Francii a Anglii. Na počátku války v listopadu 1939 byl zvolen členem správní rady společnosti Baťa a stal se tak jedním z nejdůleţitějších muţů tehdejšího vedení. Krátce po skončení války 15. června 1945 byl zatčen a uvězněn. Jednání o jeho vykonstruované vině se táhly dlouhé dva roky. Nakonec bylo stíhání zastaveno dne 3. května 1947. Malota byl rovněţ soudně stíhán i v Jugoslávii, kde byl spolu s dalšími obviněn ze spolupráce s nepřítelem. Do země však nebyl vydán. V roce 1948 byl opět obviněn, avšak nebyl mu určen trest. Další vyšetřování jeho osoby probíhalo v 50. letech minulého století. Rodina Malotova obývala vilu patrně do roku 1950. Poté jí byl dům zkonfiskován. První ţádost o zabavení vily byla podána 9. listopadu 1946, druhý návrh byl předloţen o tři roky později, 3. ledna 1949.74 3.2.7.4 Následující majitelé Po konfiskaci slouţila budova od roku 1951 jako dětský domov. V restituci získalo část objektu město a část připadla restituentům. Tento nedořešený, de facto patový majetkový stav zapříčinil, ţe nemohlo být přikročeno k rekonstrukci, a tak vila dlouhé roky chátrala. Řešením bylo odkoupení vily městem. V roce 2007 tak mohla být zahájena rozsáhlá rekonstrukce objektu. Vila nepřetrţitě více jak půl století slouţí jako dětský domov, v současné době se jedná o domov rodinného typu. 3.2.7.5 Proměny využití, druhotné stavební zásahy a současný stav Poté co byl objekt rodině Malotové zkonfiskován, slouţil jako dětský domov. I z toho důvodu proběhla řada změn a rekonstrukcí. Nutno ovšem podotknout, ţe změny byly velice citlivě provedené, a tak dnes patři Malotova vila k nejzachovalejším. První ze zásadnějších úprav proběhla v roce 1961, kdy došlo k „uzavření“ do té doby otevřené verandy. V témţe roce byl vyasfaltován původně dláţděný dvůr. O dvanáct let později proběhly další změny potřebné pro vyhovující fungování dětského domova. Jedna z garáţí byla změněna na šatnu a byla zrekonstruována elektroinstalace. Dalších úprav se vila dočkala aţ s novými majetkovými poměry. V té době jedna polovina připadla restituentům a druhá městu, které bylo zřizovatelem dětského domova. Nastalo poměrně dlouhé období stavební nečinnosti, kdy se čekalo na vyjasnění majetkových 74

Dle: Kuslová, Hana. Soumrak batismu ve Zlíně aneb Z osudů českých vedoucí představitelů firmy po 2. světové válce. Acta musealia. Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 2005, roč. V, č.1 – 2, str. 78.

29

poměrů. K rekonstrukci bylo přistoupeno aţ v dubnu 2007. Při ní bylo dbáno na původní dispozice objektu, avšak bylo nutno dům co nejvíce přizpůsobit potřebám dětského domova. V patře vznikly pokoje a stejně tomu bylo i v podkroví, které bylo rovněţ přestavěno na pokojíky. Zachovány však zůstaly všechny koupelny a toalety. Z pracovny ředitele Maloty se stala pracovna ředitelky domova, jedna z garáţí byla adaptována na kuchyni a jídelnu. Mimo jiné byly repasovány původní dveře a ty, které nebylo moţné repasovat, byly nahrazeny replikami. Okna byla zachována původní. Opravy se dočkaly i vestavěné skříně, podlahy a původní krb. Zrenovovány byly původní litinové radiátory. Projekt byl zpracován společností Formica s.r.o., stavební práce provedla společnost SMO, s. r. o.. Celá realizace probíhala pod přísným dohledem památkářů a supervizora, společnosti Transat architekti. Investorem byl Krajský úřad a celkové náklady na rekonstrukci dosáhly výše 15 milionů korun. Rekonstrukce byla zdárně dokončena v listopadu téhoţ roku.75 Návrh na zápis vily včetně zachovalého původního zařízení a zahrady do Seznamu nemovitých kulturních památek byl podán dne 4. října 1996. K zapsání pod číslem 102178 došlo dne 14. února 2007.

75

Dle: Nová, Dagmar. Zlínské vily architekta Vladimíra Karfíka – Obnova a rekonstrukce Malotovy vily: Magazín Zlín, 2008, ročník XIV, č. 4, str. 7.

30

4 Zahradní architektura vil 4.1 Zahrada Vavrečkovy vily Vavrečkova vila je situována v okrajové části Zlína, v kopcovitém terénu. V době výstavby se v místech stavby rozkládal lesík, jehoţ pozůstatky lze sledovat na jihozápadní straně pozemku. Z nemnohých dobových fotografií lze jen těţko vysledovat, nakolik byly stromy ponechány na zbývající části pozemku. S největší pravděpodobností však byly z důvodů prosvětlenosti vykáceny. Několik borovic bylo ponecháno pouze na straně západní a jiţní, na kterou byly situovány obytné pokoje s výhledem na město. Vjezd na pozemek ze severní strany byl a stále je přes tzv. cour d´honneur, který je vydláţděn. Ozvláštnění tvoří pouze kruhový záhon zeleně. Na straně jiţní se rozkládá rozlehlá terasa, z níţ lze sejít do zahrady. Při rekonstrukci vily v roce 2007 byly obnoveny původní zdobné mříţe na opěrných zídkách, které byly při předchozích úpravách vily zazděny. Jelikoţ je vila situována v členitém terénu, náročném na úpravu, bylo vyuţito řady schodů, teras a opěrných zídek. Ty měly objektu dodat nejen na estetičnosti, ale samozřejmě i napomoci komfortu při pobytu ve vile a přilehlé zahradě. Jaké bylo původní vyuţití zbývající části pozemku, lze z dostupných materiálů jen usuzovat. Ovšem vzhledem k postavení majitelů moţno předpokládat, ţe pozemek byl vyuţíván především k rekreaci. V současné době je celý pozemek zatravněn a vkusně doplněn malými stromky a keříky. Zajímavostí je chodník, který spojuje pozemek vily ředitele Vavrečky se sousední vilou, jeţ patřila jeho kolegovi Josefu Hlavničkovi. Z existence chodníku lze usuzovat o blízkém vztahu obou rodin.

4.2 Zahrada Hlavničkovy vily Vila ředitele Hlavničky je situována v kopcovitém terénu vysoko nad městem. V době výstavby vily se zde rozkládal les, který postupně musel ustoupit výstavbě objektu. Vstup do objektu je přes cour d´honneur, který je podobně jako u vily ředitele Vavrečky vydláţděn, s oválnou plochou zeleně uprostřed. Ta je navíc ozvláštněna malým bazénkem uprostřed. V době výstavby vily tomu však nebylo. Les byl vykácen postupně, a tak byl první vjezd k vile přes stromovou alej s úzkou nedláţděnou cestou. Teprve později byl příjezd upraven do dnešní podoby s čestným dvorem, přes který se vstupovalo do obou částí objektu. Obytná část domu je situována do zahrady. Do ní se vstupuje přes krytou terasu umístěnou v obloukovité části domu. Na rozdíl od severní části pozemku je zde členitý terén, a proto bylo nutno pouţít k pohodlnému sestupu do zahrady schodišť. Druhou moţností jak

31

sestoupit do zahrady byla zimní zahrada na západní straně objektu. I zde bylo nutno uţít několika schodů. Přechod od teras do zatravněné části zahrady je tvořen valem, který je osázen řadou malých jehličnatých stromků. Nechybí ani listnaté keře a další rostliny, které dohromady tvoří zajímavý estetický celek. Současný majitel věnuje zahradě velkou péči, coţ dokládá i západní část zahrady u předjezdového dvora. Ta se rozkládá nad úrovní dvora, čehoţ bylo docíleno asi půl metrovou zídkou. Zde se kromě listnatých i jehličnatých keřů nachází i skalničky a překrásné rododendrony. Stín jim tvoří vzrostlé jehličnany a břízy. Zbývající část rozlehlého pozemku je upravena formou anglického trávníku. I zde je moţné vysledovat snahu o maximální pokrytí plochy zelení, s minimem stavebně upravených ploch.

4.3 Zahrada Čiperovy vily Vila ředitele Dominika Čipery se nachází v rozlehlém parku, který na konci volně přechází v les. Dům je situován na samém vrcholu kopce a příchozímu návštěvníkovi zůstává ukryt za smrky, javory, břízami a dalšími vzrostlými stromy. Na úpatí kopce je u vstupu situován maličký domek zahradníka. Od něj se táhne stoupající dláţděná obloukovitá cesta k samotnému objektu, jeţ překvapí svojí rozlehlostí. 76 Cesta ústí do cour d´honneur, jemuţ uprostřed dominuje oblouk se zelení, jak tomu ostatně bylo v menším měřítku u vily Vavrečkovy a Hlavničkovy. Západní strana dvora je ukončena zídkou, za níţ se jiţ rozprostírá les. Východní část objektu, situovaná směrem k městu, se otevírá do rozlehlé stupňovité terasy. Ze salonu se vchází na menší krytou terasu, z níţ se po několika schodech sestupuje na další, tentokrát nekrytou a rozlehlejší terasu. Z ní vede důmyslný systém bočních schodišť na další mezistupně, po kterých lze sestoupit do zahrady samotné. Mezistupně jsou vyplněny plochou pro rostliny. Nejvyšší terasa je doplněna kovovým zábradlím, které však není původní,77 avšak vkusně doplňuje původní zábradlí na horním balkonu. Zídky a dlaţby jsou ve velkém měřítku zachovány původní. Skutečnost, ţe při výstavbě vily byla zahradě věnována velká pozornost, dokládá korespondence Dominika Čipery se zahradním architektem Hanušem Kotrbatým z Prahy.78 Ten sám oslovil Čiperu s návrhem na úpravu okolí budované vily. Ve svém dopise se

76

V době vzniku se jednalo o největší rodinný dům ve městě. Zřejmě bylo přidáno z důvodu bezpečnosti dětí, které obývají zdejší dětské centrum. 78 Moravský zemský archiv, Brno, Fond Dominik Čipera G 130, karton 8, inv. č. 713. 77

32

odkazuje na doporučení ing. arch. Grégra a dále na samotného Karfíka. 79 Na podzim roku 1939 bylo provedeno podzimní vysázení podle Kotrbatého plánu. Korespondence dále dokládá, ţe byl Kotrbatým v říjnu 1939 vypracován ještě jeden návrh, ten však nebyl Čiperou akceptován. Dle jejich vzájemné korespondence měly být u dopisů přiloţeny navrhované plány, ty však archiv bohuţel neobsahoval. Dochoval se pouze rozpis s očíslováním jednotlivých objektů. Ten mimo jiné dokládá návrh začlenění lavic, plastik, bazénu či zahradního pavilonu. Počítalo se i se zahradními hodinami. Zahrada měla být osázena trvalkami, stále zelenými rostlinami, popínavými rostlinami a rododendrony. Cesty měly být jak dláţděné, tak vysypané pískem. 80 Pozornost byla věnována i zavlaţování vznikající zahrady. Byla navrţena dvě zavlaţovací zařízení s dostřikem o poloměru 32 – 35 m.81 Skutečnost, ţe byla zahradě věnována velká pozornost a péče dokládá fakt, ţe práce na jejích úpravách započaly jiţ tři roky před samotnou kolaudací objektu. Velkých změn a úpravy doznal v současnosti přilehlý park. Část rozlehlého pozemku byla v osmdesátých letech odebrána a určena pro výstavbu domova důchodů. Ten zde sídlí do dnešní doby a nutno podotknout, ţe výrazně narušuje krajinný ráz. Jeho výstavbou vznikl zářez na jinak volném rozlehlém pozemku náleţícím vile. Jihovýchodní část zahrady byla co nejvhodněji upravena pro současné potřeby obyvatel vily. Vznikla zde řada dětských pískovišť, prolézaček a hřišť. Objekty jsou volně rozestavěny na části rozlehlého pozemku. Jsou vyrobeny převáţně z přírodních materiálů a opatřeny přírodními barvami. Nepůsobí tedy v krajině nijak rušivě a naopak ji vkusně a účelně doplňují. Naopak nepříliš zdařile působí úpravy v bezprostřední blízkosti vily. Jedná se především o přístřešek pro hračky a kočárky realizovaný v devadesátých letech a malý bazén pro děti. Zbývající část zahrady se vzrostlými stromy je zatravněná a vytváří tak rozlehlý lesopark.

4.4 Zahrada Malotovy vily Poslední ředitelská vila se rovněţ rozkládá v kopcovitém terénu vysoko nad samotným městem. Pozemek pro stavbu vily byl odebrán lesu, který se rozprostírá bezprostředně za jeho koncem. Vstup na pozemek je přes dláţděný předjezdový dvůr, z nějţ je hlavní vstup do objektu. Dům je situován v silně svaţitém terénu, a tudíţ bylo moţno suterén plně prosvětlit a 79

Moravský zemský archiv, Brno, Fond Dominik Čipera G 130, karton 8, inv. č. 713. Dopis od Hanuše Kotrbatého, ze dne 22. srpna 1939. 80 Dle Moravský zemský archiv, Brno, Fond Dominik Čipera G 130, karton 8, inv. č. 713. Dopis od Hanuše Kotrbatého, ze dne 3. října 1939. 81 Moravský zemský archiv, Brno, Fond Dominik Čipera G 130, karton 22, inv. č. 1851.

33

uţít jej jako obytnou místnost. Z této místnosti určené pro rekreaci lze vyjít na dláţděný dvorek či terasu. Z důvodu svaţitosti terénu je pouţito velkého mnoţství schodů a terásek pro pohodlný pohyb po zahradě. Tím je docíleno de facto tří vydláţděných zahradních etáţí, které jsou dělené opěrnými zídkami. Původní členění je zachováno dodnes. Toto byly jediné plochy, které mohly být vyuţity pro rekreaci, jelikoţ další část pozemku je jiţ poměrně strmá. V současné době je celá zahrada zatravněna, části v blízkosti domu jsou doplněny nízkými keři. Samotná vila je utopena v zeleni vzrostlých stromů, z nichţ některé byly zaneseny jiţ v původních Karfíkových plánech. Zídky, schodiště a dláţdění byly zachovány původní. Zajímavým prvkem měla být zahradní besídka v severní části zahrady situovaná naproti kryté terasy. V plánech je zanesen objekt stejných rozměrů jako terasa. Jednalo se o symetrickou stavbu, jakési prodlouţení stávající terasy. Besídka však nikdy nebyla realizována. Stejně tak sešlo z realizace venkovního bazénu. Nejnovější úpravu představuje nově vybudované oplocené sportovní hřiště pro děti v dolní části zahrady.

34

5 Závěr Zlínské vily tvoří důleţitou součást Karfíkovy architektonické práce. Zajímavé jsou především z toho hlediska, ţe na nich lze vysledovat rozvoj Karfíkovy invence. Jeho první zlínské realizace bydlení jsou velmi blízké „baťovské kostce“. Rodinné domy typu Ríša a Nad Ovčírnou vycházející z jednoduchého půdorysu byly doplněny o přístavek terasy a atypické rozmístění oken. Karfík kladl velký důraz na minimální úpravy okolí domu a jeho maximální sepětí s přírodou. Významná je realizace jeho vlastní vily, která v sobě spojuje prvky zlínské architektury a zároveň podněty z jeho působení ve Spojených státech. Vilka pravidelného půdorysu ze spárovaného zdiva zaujme především vyvýšeným patrem, které vzniklo díky částečnému podsklepení objektu. Karfík u této stavby uplatnil „wrightovské“ rohové okno, ze kterého je výhled přes roh v rozsahu dvě stě sedmdesát stupňů. Další Karfíkovou vilovou stavbou byla Zavrtálkova vila, která je ve svém pojetí ještě velmi blízká zlínské architektuře. Vila je vystavěna ze spárovaného zdiva, zakončena je rovnou střechou s výraznými komíny. Posun směrem k wrightovské architektuře lze vysledovat u vily pro pana Gerbece. Tuto vilu Karfík navrhl na kříţovém půdorysu, a ačkoliv byla ze spárovaného zdiva, střecha jiţ byla valbová. Zajímavá je hospodářská část, která je niţší neţ obytná hmota vily. V tomto rozvrţení lze vysledovat zárodek pozdějších ředitelských vil. S nimi měla i podobné vnitřní dispozice. Jednalo se o rozvrţení místností, které se odvíjelo od vstupní předsíně. To vše však v menším měřítku. Při realizaci Rojtovy vily se Karfík vrátil k umírněnější zlínské architektuře. Vila s rovnou střechou je vystavěna ze spárovaného zdiva. Wrightovský odkaz však nese ve svém rozbíhajícím se půdorysu. Vnitřní dispozici má shodnou s pozdějšími ředitelskými vilami. Místnosti v přízemí jsou uspořádány kolem centrální haly. Úplně jiný architektonický výraz má vila pro ředitele Šťastného. Není jisté, zda byl skutečným autorem projektu samotný Karfík, lze však vysledovat řadu prvků charakteristických pro jeho reprezentativní vily ředitelů Baťových závodů. Jedná se především o nepravidelný půdorys objektu, který je narušen vybíhajícím obývacím pokojem a valbovou střechu zakončenou mohutnými komíny. Přízemní dispozice se odvíjí od centrální haly. Poslední vilou, kterou Karfík realizoval před velkolepými projekty ředitelských vil, byla vila pro Vojtěcha Baťu. Zde se opět vrací k jednoduché zlínské architektuře. Vilka s rovnou střechou vystavěná ze spárovaného zdiva vůbec nenasvědčuje tomu, ţe v té době jiţ vznikaly velkolepě pojaté vily ředitelské.

35

Vily pro hlavní ředitele Baťova impéria jsou navrţeny kaţdá ve stylu, jaký si přál její stavebník. V tom tkvěla jedinečnost stavby, ke které by se jen stěţí hledala ve Zlíně paralela. Přesto však lze nalézt objekty, které byly těmto vilám podobné. Nutno však zapátrat v jiných koutech republiky a o několik desetiletí zpět. Lze vyzdvihnout například Hechtovu vilu82 realizovanou Leopoldem Bauerem v letech 1909 – 1911. Objednatelem byl podnikatel Hugo Hecht, který svoje sídlo situoval do Pisárek, kde v té době vznikala řada reprezentativních vil. Členění je podobné jako u Karfíkových ředitelských vil. K hlavní budově přiléhá menší hospodářské křídlo, které je na druhé straně vily vyváţeno krytou terasou. Centrální část budovy tvoří hala s krbem, z níţ vede schodiště do patra. Z haly se vstupovalo do pánského pokoje, obývacího pokoje, salonu a jídelny. První a druhé patro bylo vyčleněno pro Hechtovu rodinu a jejich hosty. Kuchyně se oproti zvyklostem nacházela v suterénu. Vila je charakteristická svoji strohou fasádou z šedobílých cihel. Oţivení tvoří pouze ornamenty uţité na kovovém zábradlí a zahradní bráně. Bauer zde uţil moderních ţelezobetonových nosníků a na druhé straně se vrací k historickým stylům v podobě pravidelně rozmístěných oken a půlkruhového balkonu. Zajímavým prkem je i krbový komín. Vladimír Karfík uţíval mohutných komínu jako charakteristického prvku u svých ředitelských vil. Další Bauerovou realizací byla vila pro Eduarda Seidla ve Ţdánicích83 realizovaná v letech 1907 – 1908. Podobně jako ředitelské vily má i tato patrovou hlavní hmotu, na niţ je připojeno přízemní hospodářské křídlo. Celá kompozice je završena členitou valbovou střechou. Také vnitřní dispozice jsou shodné s Karfíkovými vilami. Rozvrţení místností v přízemí umoţňovalo volný a rychlý pohyb z místnosti do místnosti. Podobný princip uplatnil později Karfík, kdyţ propojil obytné prostory v přízemí pomocí velkých posuvných dveří. Zázemí pro personál bylo přísně odděleno od prostor určených majitelům. Spojitost s Karfíkovými realizacemi lze zachytit i v exteriérech, kde je k úpravě terénu vyuţito řady schodišť a teras. Karfík i Bauer se ve svých vilových realizacích snaţili aktualizovat historické motivy, které měly budově dodávat na vznešenosti a reprezentativnosti. Zároveň se však jednalo o vily nadstandardně vybavené, které svým majitelům poskytovaly komfortní podmínky pro pohodlný ţivot ve dvacátém století. Jedním z vytyčených cílů bylo zjistit, jaké byly vztahy mezi stavebníkem a architektem Vladimírem Karfíkem. Tento záměr se bohuţel nepodařilo naplnit, jelikoţ

82 83

Sedlák, Jan, (ed.). Slavné brněnské vily. Prah: Foibos, 2006, str. 32 – 33. Sedlák, Jan, (ed.). Slavné brněnské vily. Prah: Foibos, 2006, str. 43 – 46.

36

v dostupných archivních zdrojích nebyly objeveny materiály, které by dokládaly vztahy mezi zúčastněnými. Nelze vyloučit, ţe tyto cenné informace bude obsahovat Karfíkova nezpracovaná pozůstalost. Fond Čipera v Moravském zemském archivu obsahuje pouze zdvořilostní korespondenci mezi architektem Vladimírem Karfíkem a Dominikem Čiperou. Z ní lze tedy jen usuzovat, ţe vtahy mezi těmito dvěma muţi byly minimálně korektní. Záměrem této práce byl i rozbor jednotlivých vilových zahrad a jejich vývoj od výstavby po současnost. Bohuţel se zcela nepodařilo učinit původní architektonický rozbor, opět z důvodu absence dokumentace. Archivy vydaly svědectví pouze ve fotografiích, zcela chybí plány zahrad vil. O původním záměru lze tedy jen spekulovat z kusých informací. Světlem v této situaci byla korespondence Dominika Čipery se zahradním architektem Hanušem Kotrbatým, který projektoval zahradu k jeho vile. Jedná se o velice cenný a v tomto případě unikátní materiál, který dokládá skutečnost, ţe zahradě byla věnována velká péče a pozornost. Úspěšně byl zdokumentován současný stav zahrady a bezprostředního okolí vily. Důleţitou otázkou byla i reprezentativnosti sídla. Ta byla podtrţena nejen rozlohou a honosností celého objektu, ale i vnitřními prostory. V interiérech bylo uţito ušlechtilých materiálů, obytné místnosti byly často obloţeny dřevem. Důkazem zámoţnosti byl i krb, či mnoţství pokojů s vyčleněným účelem. Přízemní dispozice se odvíjí od vstupní haly, ze které vybíhají vstupy do reprezentativních prostor. Z mnohých z nich je dále vstup na terasu či do zimní zahrady, která bývala nezbytnou součástí objektu. Patro obytné části je u všech vil vyčleněno pouze jako zázemí majitelů. Samozřejmostí byly minimálně dvě lázně a oddělené šatny. Hospodářská část byla přísně oddělena od části obytné. V ní bylo situováno zázemí pro pohodlný ţivot ve vile. Zajímavostí byla i garáţ, která byla vţdy určena minimálně pro dvě auta. Nezbytností byly i prostory určeny speciálně pro skladování potravin či nápojů. Důleţitou roli v celé koncepci zaujímala i zahrada. Ta slouţila nejen jako místo odpočinku, ale důleţitá byla především její reprezentativní funkce. K těmto účelům bylo upraveno nejbliţší okolí vily. Jednalo se o rozličné terasy, balkony či malé dvorky. Honosnost a postavení majitelů vyzdvihuje i motiv cour d´honner, ze kterého byl nástup do objektu. Nelze vyloučit, ţe některé materiály potřebné pro tuto práci a další bádání skrývá jiţ zmiňovaná Karfíkova pozůstalost, která by mohla doplnit bílá místa v bádání.

37

6 Resumé Bakalářská práce představuje ucelený obraz zlínské vilové tvorby architekta Vladimíra Karfíka. Jeho tvorbu sleduje od prvních realizací vilových objektů, ve kterých se mísí klasický zlínský stavební styl a Karfíkova invence. Stěţejní částí je ucelený obraz čtyř vil pro významné ředitele Baťova obuvnického impéria.

Jedná se o vily pro ředitele Františka

Malotu, Huga Vavrečku, Josefa Hlavničku a Dominika Čiperu. Hlavní otázky byly zaměřeny na vývoj a vyuţití objektů, sledované aţ do současnosti. V desetiletém rozpětí, kdy vily vznikaly, lze zachytit rozvoj od jednoduchých vilek aţ po honosná sídla, která byla realizována ke konci této dekády. Bakalářská práce se zaměřila i na otázku reprezentativnosti sídla a prvků k tomu určených. Spojitosti byly hledány u díla architekta Leopolda Bauera. Záměrem bylo zachytit vztahy mezi osobou stavebníka a architektem Karfíkem. Tento záměr se z důvodu absence archivních materiálů nepodařilo naplnit. Nedílnou součásti práce je i rozbor zahrad jednotlivých objektů.

38

7 Summary Bachelor thesis presents the integrated picture of Vladimír Karfík´s villas in Zlín. His work is monitored since his first villas, where the classical architecture style in Zlín is used. The main part is focused on villas for directors at Baťa´s company. František Malota, Hugo Vavrečka, Josef Hlavnička and Dominik Čipera belonged to the most important men, who had their own villas. The main questions were aimed at the villas development and the usage of building up to the present. We can notice the progress from the simple villas to ostentatious ones, which were built-up at the end of decade when these villas were constructed. Bachelor thesis is also focused on the question of representation and elements which were intended for this purpose. Similarities were searched at Leopold Bauer´s villas. The aim was to describe a relation between Karfík and a proprietor. Unfortunately, this intention was not fulfilled because of missing archival materials. The garden villas architecture is also an important part of this thesis.

39

8 Seznam pramenů a literatury Archivní prameny 1. Krajská galerie výtvarného umění, Zlín: Hugo Vavrečka – ztělesnění diplomacie, soudnosti a rozvahy. BataStory.net. Původní zdroj, nyní jiţ na webu nedostupné. 2. Krajské galerie výtvarných umění: Vaňhara, Josef. Dominik Čipera. Původní zdroj. 3. Moravský zemský archiv, Brno. Fond Dominik Čipera G 130, karton 8, inv.č. 713. Korespondence se zahradním architektem Kotrbatým. 4. Moravský zemský archiv, Brno, Fond Dominik Čipera G 130, karton 23, inv. č. 1852. Domek pro zahradníka ve Zlíně na Burešově ulici (rozpočet). 5. Moravský zemský archiv, Brno, Fond Dominik Čipera G 130, karton 22, inv. č. 1851. Dům ve Zlíně na Burešově ulici. 6. Moravský zemský archiv, Brno, Fond Dominik Čipera G 130, karton 8, inv. č. 713. Kotrbatý Hanuš, zahradní architekt. 7. Moravský zemský archiv, Klečůvka. Fond AM ZLÍN, Karton č. 190, inv.č. 272. 8. Státní okresní archiv Svit, Zlín. Statistika staveb Baťa a.s. Zlín. 9. Státní okresní archiv Svit, Zlín. Hlavnička, 15. XII. 1939., inv.č. I 23. 10. Státní okresní archiv Svit, Zlín. Statistika staveb, Baťa, a.s. Zlín. 11. Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Čiperova vila. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998. 12. Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Domek zahradníka – vrátného Čiperovy vily. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998. 13. Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Hlavničkova vila. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998. 14. Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Vavrečkova vila. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998. 15. Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Malotova vila se zahradou. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998. 16. Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Rojtova vila – kolonie U Lomu. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998. 17. Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Gerbecova vila. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998.

40

18. Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Šťastného vila. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998. 19. Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Vila Vojtěcha Bati. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998. 20. Magistrát města Zlína. Všetečka, Petr. Pasportizace stavebního stavu památkových objektů. Rodinný dům č. p. 629 U Lomu. Zlín: Magistrát města Zlína, 1998.

Pouţitá literatura 1. Boháč Lubomír. Příběh baťovského ředitele: Dominik Čipera: Magazín Zlín, 2001, ročník VII, č. 8. str. 16 – 17. 2. Boháč Lubomír. Příběh baťovského ředitele: Dominik Čipera: Magazín Zlín, 2001, ročník VII, č. 7, str. 16 – 17. 3. Činčová, Yvona. Sto desáté výročí narození Dominika Čipery. Acta musealia: Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 2003 roč. III, č. 1. 4. Filipová, Silvie. Starosti zlínských starostů – část sedmá Dominik Čipera (1932-45): Magazín Zlín, 2002, ročník VIII, č. 6. str. 13. 5. Horňáková, Ladislava. Architekt Vladimír Karfík – Ţivot a dílo překlenující století: Prostor Zlín, 1996, září – říjen, str. 16 – 18. 6. Karfík Vladimír. Architekt si spomíná: Bratislava: Spolok architektov Slovenska, 1993. 7. Kuslová, Hana. Soumrak batismu ve Zlíně aneb Z osudů českých vedoucí představitelů firmy po 2. světové válce. Acta musealia. Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 2005, roč. V, č.1 – 2. 8. Kuslová, Hana. 125 let od narození Hugo Vavrečky. Acta musealia: Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 2005 roč. V, č. 1 – 2. 9. Lukeš, Z. (interview). Vladimír Karfík vypráví: Revolver revue, číslo 42, 2000. 10. Nová, Dagmar. Zlínské vily architekta Vladimíra Karfíka – Rekonstrukce a adaptace Vavrečkovy vily: Magazín Zlín, 2008, ročník XIV, č. 3, str. 7. 11. Nová, Dagmar. Zlínské vily architekta Vladimíra Karfíka – Obnova a rekonstrukce Malotovy vily: Magazín Zlín, 2008, ročník XIV, č. 4, str. 7. 12. Nováček, Jiří. Zlín se zbavuje daru od Václava Havla: Zlínské noviny, 2004, 12.sprna. 13. Novák, Pavel. 10+1 baťovských vil. Zlín: Novák Pavel, 2000. 14. Novák, Pavel. Zlínská architektura 1900 – 1950: Zlín: Agentura Čas, 1993.

41

15. Novák, Pavel. Budoucnost zlínské architektury – Před 100 lety se narodil Vladimír Karfík: Magazín Zlín, 2001, ročník VIII, číslo 10, str. 7. 16. Novák, Pavel. Vila Dominika Čipery na Burešově – Čiperova vila. Zlínská architektura 1900 – 1950. Magazín Zlín, 2007. 17. Sedlák, Jan. (ed.). Slavné vily Jihomoravského kraje. Praha: Foibos, 2007. 18. Sedlák, Jan, (ed.). Slavné brněnské vily. Prah: Foibos, 2006. 19. Spolok architektov Slovenska. Architekt Vladimír Karfík – pri príležitosti 100. výročí narodenia. Katalog výstavy. Bratislava:Galéria architektury SAS, 2001. 20. Staša, Eduard. Histore vily Dominika Čipery (na Burešově). TEP soudobého života. 11. leden 1991. 21. Ševeček, Ludvík. (ed.). Zlínský funkcionalismus. Funktionalismus von Zlín. Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitosti 100. výročí narození Františka Gahury a 89. narozenin Vladimíra Karfíka. Zlín: Státní galerie Zlín, 1991. 22. Šlapeta, Vladimír. Vladimír Karfík a bydlení: Domov, 1987, ročník XXVII, číslo 5, str. 9 – 13. 23. Šlapeta, Vladimír. (ed.). Slavné vily zlínského kraje. Praha: Foibos, 2008. 24. Šlachta, Štefan. Vladimír Karfík – Architekt 20. storočia. Bratislava: SAS, 1992. 25. Šlachta, Štefan, Šlapeta, Vladimír. Vladimír Karfík vzpomíná, část I.: Umění a řemesla, 1982, ročník XXVII, č. 2, s. 61 – 64. 26. Šlachta, Štefan, Šlapeta, Vladimír. Vladimír Karfík vzpomíná, část II.: Umění a řemesla, 1982, ročník XXVII, č. 3, s. 64 – 69. 27. Valůšek, David. Čiperova vila slouţí jako dětský domov 60 let. MF Dnes, 26. 10. 2007. 28. Ve stopách zlínské architektury. Zlín: Magistrát města Zlína, 2005. 16 s.

Internetové zdroje 1. Baťovské domy a rodinné vily. Magistrát města Zlín. [online] 2009 [Cit. 14. února 2009]. Dostupné z . 2. ČTK, Děti ze zlínského domova se stěhují do opravené Malotovy vily. [online] 2009 [Cit. 12. března 2009]. Dostupné z: .

42

3. ČTK, Dělníci opravují Malotovu vilu ve Zlíně, v níž sídlí dětský domov, Archiweb. [online] 2009 [Cit. 15. března 2009]. Dostupné z: . 4. Kuchyňková Zdeňka, Zlín prodá památkově chráněnou vilu, kterou mu daroval Václav Havel. [online] 2009 [Cit. 14. února 2009]. Dostupné z . 5. Monografie architekta Vladimíra Karfíka. e-ARCHITEKT.cz.. [online] 2009 [Cit. 22. dubna 2009]. Dostupné z: . 6. Novák Pavel, Zlínská architektura 1900 – 1950; Magazín Zlín 2007 [online] 2009 [Cit. 4. dubna 2009]. Dostupné z . 7. Oficiální stránky Dětského centra Zlín. [online] 2009[Cit. 4. dubna 2009]. Dostupné z . 8. Ředitelská vila, Magistrát města Zlína. [online] 2009 [Cit. 12. března 2009]. Dostupné z . 9. Ústřední seznam kulturních památek ČR, Ministerstvo kultury ČR. [online] 2009 [Cit. 1. března 2009]. Dostupné z: .

43

9 Seznam obrazových příloh Obr. 1: Vlastní vila architekta Karfíka navrţená pro mezinárodní soutěţ, Zlín 1935. ............ 45 Obr. 2: Zavrtálkova vila, Zlín 1937. ...................................................................................... 45 Obr. 3: Gerbecova vila, Zlín 1937. ........................................................................................ 46 Obr. 4: Rojtova vila, Zlín 1937. ............................................................................................ 46 Obr. 5: Šťastného vila, Zlín 1940. ......................................................................................... 47 Obr. 6: Vila Huga Vavrečky, Zlín 1941. ............................................................................... 47 Obr. 7: Vila Huga Vavrečky z jihovýchodu, Zlín 1941. ........................................................ 48 Obr. 8: Vila ředitele Huga Vavrečky, pohled jihozápadní. Vlevo dole okno nové, vpravo od něj repasované, Zlín 2009. .................................................................................................... 48 Obr. 9: Vila Huga Vavrečky, hala, Zlín, 2009. ......................................................................49 Obr. 10: Vila Josefa Hlavničky, Zlín 1942. ...........................................................................49 Obr. 11: Vila Josefa Hlavničky, Zlín 1999. ...........................................................................50 Obr. 12: Vila Josefa Hlavničky, Zlín 2009. ...........................................................................50 Obr. 13: Vila Josefa Hlavničky, Zlín 2009. ...........................................................................51 Obr. 14: Vila Dominika Čipery, Zlín. ................................................................................... 51 Obr. 15: Vladimír Karfík a manţelé Čiperovi. ......................................................................52 Obr. 16: Rozestavěná vila Dominika Čipery, Zlín. ................................................................ 52 Obr. 17: Vila Dominika Čipery, Zlín 2009. ...........................................................................53 Obr. 18: Vila ředitele Františka Maloty, Zlín. ....................................................................... 53 Obr. 19: Vila Františka Maloty, Zlín 1943. ...........................................................................54 Obr. 20: Vila Františka Maloty, Zlín 1999. ...........................................................................54 Obr. 21: Vila Františka Maloty, Zlín 2009. ...........................................................................55

44

Obrazové přílohy

Obr. 1: Vlastní vila architekta Karfíka navrţená pro mezinárodní soutěţ, Zlín 1935.

Obr. 2: Zavrtálkova vila, Zlín 1937.

45

Obr. 3: Gerbecova vila, Zlín 1937.

Obr. 4: Rojtova vila, Zlín 1937.

46

Obr. 5: Šťastného vila, Zlín 1940.

Obr. 6: Vila Huga Vavrečky, Zlín 1941.

47

Obr. 7: Vila Huga Vavrečky z jihovýchodu, Zlín 1941.

Obr. 8: Vila ředitele Huga Vavrečky, pohled jihozápadní. Vlevo dole okno nové, vpravo od něj repasované, Zlín 2009.

48

Obr. 9: Vila Huga Vavrečky, hala, Zlín, 2009.

Obr. 10: Vila Josefa Hlavničky, Zlín 1942.

49

Obr. 11: Vila Josefa Hlavničky, Zlín 1999.

Obr. 12: Vila Josefa Hlavničky, Zlín 2009.

50

Obr. 13: Vila Josefa Hlavničky, Zlín 2009.

Obr. 14: Vila Dominika Čipery, Zlín.

51

Obr. 15: Vladimír Karfík a manţelé Čiperovi.

Obr. 16: Rozestavěná vila Dominika Čipery, Zlín.

52

Obr. 17: Vila Dominika Čipery, Zlín 2009.

Obr. 18: Vila ředitele Františka Maloty, Zlín.

53

Obr. 19: Vila Františka Maloty, Zlín 1943.

Obr. 20: Vila Františka Maloty, Zlín 1999.

54

Obr. 21: Vila Františka Maloty, Zlín 2009.

55