Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy. Sdružená uměnovědná studia

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Naděžda Mastná

Slavonické měšťanské domy ze stavební huti Leopolda Estreichera a jejich současný stav Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D.

2008

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

Ve Slavonicích dne………………..

………………………….. Podpis

2

Poděkování Děkuji vedoucímu práce PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

3

Obsah 1.

Předmluva

5

2.

Úvod

6

3.

Urbanistický vývoj města od počátku do 16. století

7

4.

Stavební huť Leopolda Estreichera 4.1. Jörg Österreicher 4.2. Leopold Estreicher 4.2.1. Sklípkové klenby Leopolda Estreichera

12 12 13 15

5.

Měšťanské domy mistra Leopolda Estreichera období jejich vzniku 5.1. Dům čp. 459 5.2. Dům čp. 479 5.3. Dům čp. 480 5.4. Dům čp. 528 5.5. Dům čp. 520 5.6. Dům čp. 536 5.7. Dům čp. 450 5.8. Dům čp. 58 5.9. Dům čp. 473 (Panský dům) 5.10. Dům čp. 525 (radnice)

17 18 22 25 28 29 32 34 35 38 41

6.

Další historický vývoj města 6.1. Od stagnace v 17. století do roku 1945 6.2. Od roku 1945 do současnosti

44 44 46

7.

Měšťanské domy mistra Leopolda Estreichera další vývoj a současný stav 7.1. Dům čp. 459 7.2. Dům čp. 479 7.3. Dům čp. 480 7.4. Dům čp. 528 7.5. Dům čp. 520 7.6. Dům čp. 536 7.7. Dům čp. 450 7.8. Dům čp. 58 7.9. Dům čp. 473 (Panský dům) 7.10. Dům čp. 525 (radnice)

48 48 53 56 59 61 64 66 68 72 73

8.

Závěr

74

9.

Resumé

76

10. Summary

76

11. Seznam pramenů a literatury

78

4

1. Předmluva Měšťanské renesanční domy ve Slavonicích jsou mimořádně zachovalým a početným souborem, který dokládá podobu zástavby malého prosperujícího sídla přibližně v polovině 16. století. Domy jsou skutečnou učebnicí architektury a stavitelství pozdního středověku a nastupující renesance. Zcela unikátní je dochovaná dispozice staveb, autenticita stavebních konstrukcí, hlavně kleneb, ale i sgrafitové výzdoby fasád a vnitřní výzdoby domů. Mimořádný podíl na exkluzivitě dochovaného souboru mají domy, na kterých se podílela místní stavební huť Estreicherů, přičemž pro město nejvýznamnější jsou objekty, na jejichž stavbě pracovali Jörg Österreicher a Leopold Estreicher.1 Význam díla této stavební huti ve Slavonicích byl odborně popsán a zpracován osobnostmi, které se ve své vědecké a badatelské činnosti věnují dějinám architektury, historii a památkové péči. Slavonické měšťanské domy se staly předmětem vědeckého zájmu docentky Ing. arch. Milady Radové – Štikové, která zasvětila svou profesní i životní dráhu středověkému stavitelství a mj. znovuobjevila význam Leopolda Estreichera pro stavitelství pozdní gotiky a nastupující renesance v oblastech mimo rezidenční sídla.2 Právě z odborných článků a publikací Milady Radové – Štikové čerpám pro tuto práci významnou část údajů pro kapitolu, která se věnuje popisu předmětných objektů v období jejich vzniku, tedy v období kolem poloviny 16. století. Téměř všechny renesanční měšťanské domy ve Slavonicích jsou živoucími organismy využívanými v nepřetržitém sledu pro bydlení, drobné služby nebo obchod. Proto zde ve většině domů v průběhu století probíhaly dílčí dobové zásahy nebo úpravy spojené s obnovou po některém z požárů nebo s nezbytnou modernizací. Ve druhém ročníku jsem pro seminární práci zpracovávala téma sklípkové klenby ve slavonických měšťanských domech a došla jsem k závěru, že veškeré doposud zpracované studie a odborné články se věnují měšťanským domům ve Slavonicích ___________________________________ 1

Ačkoliv obě jména foneticky odpovídají německému substantivu Österreicher – česky Rakušan uvádím v této práci důsledně odlišnou podobu jmen obou stavitelů tak, jak je užívána v pramenech uvedených v seznamu literatury a jak se dochovala v dobových písemných pramenech.

2

Milada a Oldřich Radovi: Mistr Leopold Estreicher a jeho slavonická stavební dílna, Umění 1970, č. 4, s. 358 – 381

5

převážně z hlediska doby jejich vzniku. Kromě charakteristiky stavebních prací a definování významu stavební hutě Leopolda Estreichera se v této práci proto zaměřuji na doplnění informací o dalším stavebním vývoji jednotlivých objektů, který se odehrával v následujících staletích, a o událostech, které ovlivnily jejich současný vzhled. Informace pro zpracování tématu jsem získala kromě odborné literatury z archivu odboru kultury a cestovního ruchu - úsek památkové péče Městského úřadu v Dačicích a důležité informace podtrhující životaschopnost zdejší měšťanské zástavby jsem vyhledala v kronice města Slavonice, která je vedena od roku 1900.

2. Úvod Stavby Estreicherovy stavební hutě lze posuzovat a hodnotit z mnoha hledisek. K prvkům, které si zasluhují pozornost patří jak vnější členění a výzdoba domů, tak jejich vnitřní uspořádání a dekor. Nápadné atiky s cimbuřím, rozmanité a často ojedinělé štíty domů, sgrafitová výzdoba průčelí a dochovaný systém víceúrovňových sklepů tesaných do žulového podloží zajistily pro Slavonice výjimečnost a výsadní postavení mezi městy s dochovanými renesančními památkami. Samostatnou hodnotou celosvětového významu jsou sklípkové klenby užité v prostorách několika měšťanských domů, které lze jednoznačně připsat Leopoldu Estreicherovi. Tento způsob zaklenutí vyvinutý původně na stavbách nejvyššího významu – vévodské rezidenci v saské Míšni – a pak uplatněný na šlechtických stavbách, kostelech a klášterních komplexech v severních a východních částech střední Evropy, použil ve Slavonicích v početném souboru právě ve stavbách měšťanů, zejména v domech v prominentní poloze na hlavním náměstí. Kromě uvedených sklípkových kleneb vynikají slavonické měšťanské domy početností příkladů sgrafitové výzdoby hlavních průčelí domů ale i zachovanou nástěnnou malbou v jejich interiérech. Stavební historii všech měšťanských domů ve Slavonicích je nezbytné vyložit v kontextu celkové historie města. V období druhé světové války a bezprostředně po ní došlo ke ztrátě většiny starých městských trhových knih, což omezilo badatelům

6

dostupnost informací pro zpracování podrobné stavební historie města. Většina dochovaných pramenů zaznamenává spíše majetkoprávní změny, které nejsou předmětem této diplomové práce, pouze se o nich v některých pasážích okrajově zmiňuji.

3. Urbanistický vývoj města od počátku do 16. století3 Slavonice leží při severní straně Slavonického potoka, který určuje základní orientaci městského jádra ve směru severozápad – severovýchod. Historické jádro města má ve svém těžišti farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je obklopen oválným blokem domů. Ten spolu s ním tvoří čelo úzkého trojúhelného Dolního náměstí4, které vyplňuje západní polovinu města. Jeho západní ukončení tvořila historická budova solnice, která však byla na konci 19. století nahrazena novorenesančním objektem školy. Náměstí je přístupné od severu Dačickou ulicí, která do města vstupuje Dačickou branou. Z jižního koutu náměstí vede kolem kostelního bloku ulice, která původně také procházela Rakouskou (též Poštovskou) branou, za níž se za potokem stáčela jihozápadním směrem do Rakouska. Dominantním útvarem východní poloviny města je Horní náměstí, které má podobu široké ulice, uzavřené Jemnickou (dříve Horní nebo Znojemskou) branou. S Dolním náměstím je spojeno ulicí, která není samostatná, ale tvoří nedílnou součást Horního náměstí. Kromě této základní půdorysné osnovy tvoří důležitou součást půdorysu města i průběžná Dlouhá ulice (dnes J. Švermy), která podélně prochází celou severní třetinou města a tvoří součást vnitroměstské okružní ulice. Její pokračování představuje příhradební spojka podél východní strany hradeb a dále ulice Růžová (dnes B. Němcové), souběžná s Horním náměstím. Celé město je sevřeno do nepravidelného obdélníku hradeb.

_______________________ 3

Literatura použitá pro zpracování kapitoly 3: - KNIHA O SKLÍPKOVÝCH KLENBÁCH, Milada a Oldřich Radovi, Nakladatelství Jalna, 1998 - SLAVONICE, Jaroslav a Jitka Sedlářovi, Odeon Praha, 1973 - Dokumentace k nominaci souboru renesančních domů ve Slavonicích na Seznam světového dědictví, kapitola - 3b Historie a vývoj

4

Současný oficiální název náměstí je náměstí Míru. V kapitolách 3 - 5 uvádím v souladu s použitými prameny jeho historický název - Dolní náměstí. Tento název koresponduje s Horním náměstím, které si své pojmenování s určitými přestávkami udrželo dodnes.

7

Severozápadně za městem se táhne dlouhá předměstská ulice podél Slavonického potoka, jejíž osa nenavazuje na osu Dolního náměstí. V této ulici stojí nevelký špitální kostel sv. Jana Křtitele. Přibližně 0,5 km severozápadně od špitálního kostela stojí o samotě, ve vyvýšené poloze, poutní kostel Božího těla (nyní sv. Ducha). Slavonice byly ve středověku původně slovanská osada, jejíž jméno znamenalo „ves lidí Slavoňových“. S ohledem na nedostatek historických pramenů není zcela jasné, kde se tato osada přesně rozkládala. Jednou z variant je prostor nynější předměstské ulice s kostelem sv. Jana Křtitele. Otevřenou otázkou je také předpoklad, že na nevýrazné vyvýšenině nad Slavonickým potokem, v prostoru nynějšího farního kostela Nanebevzetí Panny Marie, mohl v románské době existovat hrazený zeměpanský dvorec s kostelem, podobně jak tomu bylo v nedaleké Telči. Ve Slavonicích se bohužel nedochovaly nebo nebyly dosud zjištěny žádné stavební pozůstatky z předkolonizační doby a není známo, do kdy byly Slavonice přímým markrabským majetkem. Od konce 13. století vystupují v podstatě trvale jako majetek pánů z Hradce, kteří zdejší oblast získali zřejmě kolem poloviny 13. století. V roce 1260 je zmiňován v historických pramenech slavonický farář Werner „de Zlawincz“. Německé jméno faráře naznačuje, že tehdy již existovala nová německá kolonizační tržní a řemeslnická osada. Ta se výslovně uvádí v závěti Oldřicha z Hradce z roku 1294. Půdorys trhové osady s nejvyšší pravděpodobností uchovává Dolní náměstí. Vzniklo v místě, kde se cesta z Čech vidlicovitě větvila na Jemnici a Vratěnín. Zástavba byla zřejmě jen dvouřadá a tržiště mělo podobu dlouhého, k východu otevřeného trojúhelníku.5 Volná plocha tedy zahrnovala i dnes zastavěný prostor mezi Horním náměstím a Růžovou ulicí. Stavba nynějšího farního kostela začala před polovinou 14. století, ale už dříve zde existoval hřbitov přístupný věží, ve které byla brána. Existence opevněného hřbitova při teprve stavěném kostele není myslitelná, takže zde už dříve musel existovat starší kostel. Věž - brána, o jejíž podobě se nedochovaly žádné zprávy, je ____________________________ 5

Obdobný protáhlý půdorys má nedaleké město Waidhofen an der Thaya v Rakousku a jiné dolnorakouské lokality.

8

také jedinou oporou pro úvahy o případném opevněném dvorci v těchto místech. Mnohem pravděpodobnější je však jiný výklad, a to, že šlo o opevnění kostela trhové vsi. Existence opevněných kostelů je vázána právě na jinak neopevněná sídliště. Obvod opevněného kostelního areálu byl poměrně velký, aby v případě nebezpečí poskytl ochranu všem obyvatelům sídliště. K přeměně trhové vsi ve skutečné středověké město s opevněním došlo nejspíš v průběhu 1. poloviny 14. století. V letech 1354 a 1359 se v písemných pramenech Slavonice poprvé uvádějí jako město (civitas). Ve smlouvě z roku 1366 se výslovně zmiňuje existence městských hradeb a věží při městských branách směrem k Bolíkovu a Jemnici. To umožňuje rekonstruovat zásadní urbanistické změny, k nimž při přeměně Slavonic na opevněné město došlo. Opevnění zahrnulo celou dosavadní trhovou ves a sevřelo ji do nepravidelného obdélníka hradeb. Kvůli získání dalších parcel pro měšťanské domy byla zrušena celá východní polovina původního tržiště (za kostelem) a jeho plocha byla redukována do podoby široké ulice – Horního náměstí, uzavřeného na východním konci Jemnickou branou. Z písemných dokladů nevyplývá, zda byla vybudována také čtvrtá městská brána v nejužším místě Dolního náměstí, nebo zda již při výstavbě hradeb byl tento (původně nejstarší) výjezd z města zaslepen. Ještě ve 2. polovině 19. století stála v těchto místech solnice – patrový dům, s vysokým vjezdovým portálem a atikou v podobě cimbuří se třemi věžičkami, později nahrazený novorenesanční budovou školy. Solnice měla charakter mohutné brány, takže je možné, že byla původně postavena jako Dolní městská brána, využívaná (snad od roku 1464, kdy město získalo právo skladu soli) též jako solnice a v té době, nebo později, byla nakonec zaslepena, neboť i poštovní silnice nevedla tudy, ale Dačickou branou k severu. Ve 2. polovině 14. století došlo k výstavbě nynějšího monumentálního farního kostela. Staré kostelní opevnění ztrácelo díky existenci městských hradeb význam. V té době již patronát kostela vlastnili páni z Hradce s pány z Rožmberka. Pro exhumované kosti z hrobů, které musely ustoupit velké stavbě kostela, byl zřízen karner, pravděpodobně kruhového půdorysu, o kterém je zmínka až v 17. století, kdy byl ve špatném stavu. Jeho poloha ale není známa.

9

Hospodářský vzestup Slavonic nastal po husitských válkách, během kterých upadala moc rychtáře a začal rozvoj městské samosprávy. V roce 1464 potvrdil král Jiří z Poděbrad městu privilegia a dal mu mílové právo, sklad soli a druhý výroční trh.6 Již v roce 1497 dostaly Slavonice od krále Vladislava II. Jagellonského třetí výroční trh. Od konce 15. století město bohatlo i výnosy z nově vybudovaných městských rybníků. To vše zajišťovalo dostatečný odbyt pro zdejší řemeslníky a velký obrat obchodníků. Poměrně velkorysá a umělecky hodnotná stavební aktivita se ve Slavonicích rozvíjela již od husitských válek. Do roku 1437 byl nově zaklenut presbytář kostela sv. Ducha, jehož loď pak byla v 70. a 80. letech 15. století přestavěna na pozdně gotické dvoulodí. Přibližně v téže době byl dostavěn i farní kostel Nanebevzetí Panny Marie (klenba střední lodě), v letech 1503 - 1549 následovala výstavba hlavní dominanty města – kostelní věže. Před západním průčelím kostela, v čele Dolního náměstí, byl ve 2. polovině 15. století vybudován Panský dům s podloubím v severním sousedství věžové brány hřbitova. Vývoj Slavonic příznivě ovlivnil vznik česko - rakouského soustátí nástupem Habsburků na český trůn. Česko (moravsko) - rakouská hranice v prostoru Slavonic nepředstavovala ani dříve bariéru, nyní se však její význam ještě více oslabil. Rozhodujícím zlomem v hospodářském, obchodním, společenském a tedy i kulturním a uměleckém vývoji Slavonic se stalo vybudování nové přímé silnice z Vídně přes Hollabrunn, Drosendorf, Vratěnín, Slavonice, Kunžak, Jindřichův Hradec a Tábor do Prahy před rokem 1532 a zřízení kurýrní a v roce 1560 stálé poštovní stanice ve Slavonicích.. Slavonice se tak staly důležitou zastávkou na nové obchodní trase mezi Vídní a Prahou. V roce 1546 mimoto došlo k rozdělení velkého dominia pánů z Hradce na dva celky Jindřichův Hradec a Telč. Zachariáš z Hradce v 50. letech 16. století zahájil velkolepou přestavbu svého sídla v Telči. Obdobnou perlou se mezi jeho poddanskými městy v té době stávaly právě i Slavonice. Pozdně gotické Slavonice postihl v roce 1530 velký požár. Protože zástavba města byla již zčásti zděná, neznamenal oheň úplné zničení zasažených domů. V několi-

________________________ 6

První výroční trh udělil městu markrabě Albrecht v roce 1436.

10

ka z nich se zachovaly slepé gotické arkády a řada dalších pozdně gotických kamenických článků. Přesto se však právě v období nastupujícího hospodářského rozkvětu města zmíněný požár stal důležitým regulačním momentem, neboť umožnil snazší zásahy do dosavadní urbanistické struktury. Velké renesanční přestavbě Slavonic, probíhající asi od 40. let 16. století, musela předcházet úprava dosavadní parcelace, tzn. vymezení řady parcel o šířce 14 i více metrů pro zvláště zámožné měšťany a příprava parcel nově vznikajícího obytného okruhu kolem kostela pro méně náročné stavebníky. Obestavění kostela bylo logickým důsledkem nedostatku stavebních míst v jádru města. Dosavadní kostelní fortifikace ostatně ztratila reálný význam již po vybudování hradeb, a tím spíše byla zbytečná po jejich dalším zesílení. Renesančně přestavěna byla i Dačická brána a její předbraní doplnil válcový obranný barbakán; při Rakouské bráně byla v 15. století vybudována městská zbrojnice. Rovněž další existence pohřebiště v centru města byla nežádoucí, a proto byl zřejmě v 1. polovině 16. století zřízen nový hřbitov za městem, před Rakouskou branou. Východní strana dnešního Dolního náměstí dostala do poloviny 16. století jednotnou kulisu renesančně přestavěného a rozšířeného Panského domu7. Byla to široká patrová budova o deseti obloucích loubí s klenutým průchodem ke kostelu, s pěti poli různě řešených kleneb včetně klenby sklípkové. Atika s cimbuřím kryla tři sedlové střechy. Stavební akce 1. poloviny 16. století (dokončení městské věže při kostele, přestavba Panského domu, radnice, solnice a poštovní stanice) a současně s tím ještě rozsáhlejší potřeby měšťanů přestavujících a obnovujících své domy po požáru, představovaly mimořádně rozsáhlou poptávku po stavebních pracích. Polovina 16. století znamená pro Slavonice nejvýznamnější stavitelské období, ze kterého vzešla osobnost stavebního mistra Leopolda Estreichera.

________________________ 7

Podrobný popis čp. 473 - Panský dům v kapitolách 5.9. a 7.9.

11

4. Stavební huť Leopolda Estreichera8 S rozvojem města a se vzrůstající stavební činností, která byla realizovaná jen s nasazením většího počtu stavebních dělníků a mistrů, včetně specialistů na klenby, štíty a sgrafitovou výzdobu, se ve městě jako nejvýznačnější stavební huť vyprofilovala dílna, v jejímž čele stál pravděpodobně Leopold Estreicher. V rámci této stavební dílny vynikaly dvě osobnosti. První z nich - Jörg Österreicher – kameník a zedník, druhou osobností - proslulý stavitel a klenební mistr Leopold Estreicher, jehož dílo je hlavním předmětem této bakalářské práce. Díky úzké spolupráci obou mistrů lze předpokládat, že šlo o příslušníky jedné stavitelské rodiny. 4.1. Jörg Österreicher Rozlišit dílo obou spolupracujících mistrů není vždy snadné. S pracemi Jörga Österreichera je možné se setkat na četných místech mimo Slavonice (Znojmo, Eggenburk, Třebíč, Jihlava aj.). Před působením ve Slavonicích Jörga nejspíš ovlivnilo jeho předcházející působení v Rakousku, kde se pravděpodobně podílel na úpravách románských a gotických staveb, ze kterých si přivezl inspiraci pro svou kamenosochařskou a architektonickou tvorbu. Ve Slavonicích na prvních přestavovaných domech uplatňoval hladká průčelí sgrafitovaná psaníčkovým kvádrováním modré, červené nebo šedivé barvy. Průčelí ukončoval atikou s cimbuřím, běžnou v rakouských zemích po nařízení císaře Maxmiliána z roku 1518 z důvodů požární ochrany a nazývané „auf Innsbruckisch“ Drobné cimbuří na atikách vyhovovalo patrně také jeho historizujícím snahám. Ke znakům jeho práce patří užití motivu baňatého dříku, který vyrůstá z kalichu lupenů a je vkládán jako vložka do dříku pilastru (čp. 517 a 479). Válcový postament sloupku je v několika případech opleten jako v románském slohu pásky (čp. 479). Používal rovněž motiv šroubovaných profilů. Zejména mu však patří zobrazování hlav a obličejů pod konzolami arkýřů nebo na zhlaví konzol. Při užití motivů různého původu byla pro jeho dílo charakteristická značná nekonvenčnost ve výběru _____________________________ 8

Použitá literatura ke zpracování kapitoly 4: - KNIHA O SKLÍPKOVÝCH KLENBÁCH, Milada a Oldřich Radovi, Nakladatelství Jalna, 1998 - SLAVONICE, Jaroslav a Jitka Sedlářovi, Odeon Praha, 1973 - Dokumentace k nominaci souboru renesančních domů ve Slavonicích na Seznam světového dědictví, kapitola - 3b Historie a vývoj

12

a zpracování, které vzbuzují překvapení. Okruh působnosti stavitele Jörga Österreichera je velice rozsáhlý. Potvrzují to jednak jeho zachovaná díla mimo Slavonice a zároveň existující písemné zprávy o činnosti. Jeho činnost je archívně doložená v rakouském Eggenburgu, na Moravě ve Znojmě, Třebíči a Jihlavě. Jeho spolupráce s mistrem Leopoldem Estreicherem je při rozboru slavonických domů zřejmá (hl. dům čp. 479). Jako dominantní tvůrčí osobnost se Jörg projevuje například na stavbě domu čp. 476 (budova městského muzea na Dolním náměstí) a čp. 517 (měšťanský dům na Horním náměstí s dochovanou luteránskou modlitebnou).

4.2. Leopold Estreicher Narodil se asi před rokem 1525 a nejspíš se jako mladý učeň a tovaryš zúčastnil klenutí sklípkovými klenbami na zámku Breiteneichu u Hornu v Dolních Rakousích. Před jeho slavonickou érou se setkáváme s jeho pracemi kromě v Breiteneichu, na radnici v Ivančicích nebo při úpravách Trenčínského hradu. Do Slavonic přišel Leopold již jako mistr svého řemesla. Jeho první zdejší sklípkové klenby pocházejí z doby kolem roku 1550. Vyznačují se důsledným centrálně symetrickým klenebním vzorcem a užitím visutého svorníku. Ve Slavonicích se podílel na stavbě dnes nejvýznačnějších a nejcennějších staveb, jak dokládá jeho kamenická značka s iniciálami L E, M L E nebo L O. Zmínka o Leopoldovi, jakožto slavonickém měšťanovi, je uchována v česky psaném městském urbáři pana Zachariáše z Hradce z roku 1576, kde je zmiňován jako majitel domu v Růžové ulici.9 První doložitelnou stavbou s Leopoldovou kamenickou značkou je dům čp. 480 na Dolním náměstí, který byl vystavěn ve 40. letech 16. století (datováno r. 1545). V období největšího stavebního ruchu ve městě se současně podílel na několika stavbách. Pravděpodobně poslední umístění kamenické značky Leopoldovy stavební dílny datované rokem 1586 je na portálu hřbitovní kaple, který byl z původní renesanční stavby jako jediný zachován a znovu vsazen do barokní kaple z roku 1702. ____________________________________ 9

„ Leopold je zde zmiňovaný jako Lipoldt Esterreicher, což je zřejmě přepis soudobého tvaru příjmení Österreicher. Úřední agenda správy telčského panství, ke kterému Slavonice příslušely, byla vedena v češtině (pan Zachariáš z Hradce německy neuměl), a proto příjmení bylo zapisováno podle znění s počátečním E a tento tvar byl vyjádřen i v monogramu mistra.“ – M. a O. Radovi: Mistr Leopold Estreicher a jeho slavonická stavební dílna, Umění 1970, č. 4, s. 359

13

Charakteristickým znakem jeho kleneb se staly visuté svorníčky. Žádný klenební vzorec se ve Slavonicích přesně neopakuje, což zvyšuje zajímavost a hodnotu dochovaných domů. Tuto vlastnost mají i jeho slavonické domovní štíty. Budoval renesanční obloučkové štíty složené z vrstvených čtvrtkruhů nebo půlkruhů, jaké se dělaly v Čechách na pernštejnských panstvích, ale i v jiných zemích. Měšťanské domy ve Slavonicích tak dodnes uchovávají obraz nejrůznějšího renesančního ukončení průčelí domů, které ve většině jiných měst podlehlo v dalších stoletích novodobým úpravám. Od počátku 40. let 16. století, tedy i v díle mistra Estreichera, se současně se sklípkovými klenbami uplatňovaly i klenby se štukovými hřebínky. Jejich účinek se v důsledku plastického modelování prostorového základu klenby, hřebínků a mnohdy i omítkového líce klenby působením světla a stínu blíží optickému efektu sklípkových kleneb. Úspěšná činnost mistra Leopolda Estreichera ve Slavonicích byla oceněna i hradeckou vrchností, která mu svěřila přestavbu hradu v Telči. Přestavba začíná nejspíše již v roce 1550, kdy převzal Zachariáš z Hradce od svého bratra Jáchyma Telč, Slavonice a další majetky v Čechách jako dědictví po otci. Když následujícího roku v červnu odjížděl v průvodu českého panstva do Janova vstříc zvolenému českému králi Maxmiliánovi II., kde se proti očekávání zdržel, musely být již stavební práce v plném proudu, neboť přestavba měla být hotova do jeho svatby s Kateřinou z Valdštejna. Zmíněná přestavba započala úpravami a novým překlenováním prostorů paláce ve východním křídle hradu. Současně byl v jižním křídle zaklenut velký sál (tzv. zbrojnice) hřebínkovými klenbami, které klenebním vzorcem s osmicípou hvězdicí ve středu připomínají slavonické sklípkové klenby. Celkové řešení prostoru se čtyřmi čtvercovými poli a s polovinou jakoby uťatého pole, opírajícího se do širokého klenebního pasu, připomíná řešení již předtím provedené v síni slavonického domu čp. 480.10 Pozornost zaslouží i segmentový pas nad okenní nikou v přilehlé chodbě východního křídla s lícem plasticky členěným řadami kazet, jeho obdoba s kazetovým pasem z téhož slavonického domu čp. 480 je zřejmá. ________________________ 10

Podrobný popis domu čp. 480 v kapitole 5.3. a 7.3.

14

Tradice rodiny Österreicherů, ze které Leopold vyšel jako výrazná umělecká individualita, s jeho smrtí upadá. Přesto si proslulosti slavonického mistra bylo německé obyvatelstvo Slavonic vědomo ještě na začátku 20. století. V domě čp. 478 se nacházela hospoda zvaná U Leopolda Estreichera. Potomci rodiny pobývali ve městě a v okolí jako zchudlí sedláci nebo bezvýznamní řemeslníci až do konce druhé světové války, jak dokládají údaje v městské kronice z let 1926, 1927, 1936, 1937 a 1939. Teprve po roce 1945 došlo v důsledku odsunu německých obyvatel města k úplnému zapomnění tohoto místního mistra. Až první náznaky důkladnějšího studia sklípkových kleneb v roce 1958 a především studie Milady Radové – Štikové z roku 1970 věnovaná již přímo slavonické stavební dílně uvedla zapomenutá jména stavitelů Jörga Österreichera a Leopolda Estreichera znovu do odborné literatury.

4.2.1. Sklípkové klenby Leopolda Estreichera11 V popředí výtvarných snah mistra Leopolda Estreichera bylo řešení zaklenutých prostorů nevšedními klenbami, které signoval svou mistrovskou značkou a při jejichž řešení dosáhl vynikajících úspěchů. Právě skutečnost, že jde o signované dílo identifikovaného autora, který určoval uplatnění tohoto stavebního projevu i v dalších lokalitách, dále zvyšuje hodnotu slavonických měšťanských domů. Při řešení kleneb zdůraznil svůj smysl pro úlohu kontrastu, který ho dovedl až k popření sklípkové formy plochým zaklenutím části klenebního obrazce, jakoby „zaplněním“ sklípků, čímž se dopracoval k poslední formě sklípkových kleneb. V rámci měšťanských domů patří slavonické klenby spolu s několika dalšími případy (Chomutov, Znojmo) k tvarově nejnáročnějším a nejoriginálnějším. Sklípkové klenby dochované v pěti slavonických domech mají pro Leopolda Estreichera charakteristický znak, který si nejspíš osvojil při svých začátcích v Rakousku na stavbě zámku Breiteneichu u Hornu. Je to krápníkový útvar ve vrcholu klenby, navlečený na skryté železné táhlo. Tento útvar, v Rakousku užitý na jednoduché křížové klenbě, uplatnil slavonický mistr na bohatých vzorcích hvězdových sklípkových ___________________________ 11

Použitá literatura pro zpracování kapitoly 4.2.1.: Dokumentace k nominaci souboru renesančních domů ve Slavonicích na Seznam světového dědictví – příloha č. 1 – srovnávací studie, kapitola 1, odstavec 1.4.

15

kleneb. Hra světla a stínu, jakožto vůdčí vlastnost sklípkových kleneb, je tímto útvarem ještě umocněna. Vrcholu dosáhla tvorba Leopolda Estreichera v prostoru síně domu čp. 480. Stavitel provedl ve sklípkové klenební technice vzorec a základní tvar pozdně gotické klenby vějířové, s centrálním obrazcem včetně visutého svorníku ve vrcholu. Dosáhl zcela samostatně obdobného řešení vzorce a základního tvaru klenby, jakým byly v této době vějířové žebrové klenby anglické. Odvážné výtvarné myšlení, ne nepodobné manýrismu, dokládá v klenebním rozvrhu síně půlení klenebního pole. Ve svislém řezu je klenba jakoby zachycena kasetovým renesančním pasem. Půleného pole i kasetového pasu použil mistr Estreicher znova, avšak odděleně, na zámku v nedaleké Telči. I když se sklípkové klenby v době pozdní gotiky a renesance vyskytly ve střední a severovýchodní Evropě na více než 325 objektech, je tvar, jaký jim dal kolem roku 1550 Leopold Estreicher, jedinečný. Nemá obdoby u jiného stavitele a naopak několika dalšími ojedinělými výskyty na zámku v Telči, na domech v Jindřichově Hradci, Českém Krumlově, Znojmě, Waidhofenu an der Thaya, před tím v Ivančicích a Trenčíně, dokládá postupný vývoj Estreicherova klenebního umění, jeho oblibu a šíři jeho působení. V této souvislosti je vyzdvihováno ještě jedno slavonické specifikum. Ve všech ostatních městech, kde se domy se sklípkovými klenbami ojediněle vyskytují, jde o dílo mistra povolaného do města na monumentální stavbu vrchnosti, zámek, klášter nebo kostel. Mistři přivolaní k monumentální stavbě ovlivnili nebo přímo vystavěli měšťanům zděné a klenuté domy. V českých zemích se tak stalo v několika městech. Ve Slavonicích, kam přišli stavitelé za prací, naopak uplatnil Leopold Estreicher své sklípkové klenby na měšťanských domech dříve, než byl (zjevně na základě dobrých zkušeností a referencí) povolán ke stavbě vrchnosti na zámcích v Telči a J. Hradci, a to pravděpodobně se spolupracujícím sgrafitářem. Jeho nejstarší práce na průčelí ve Slavonicích nesou dataci 1547. Slavonice se díky Leopoldu Estreicherovi staly nejlepším reprezentantem sklípkových kleneb v měšťanském prostředí Evropy.

16

5. Popis jednotlivých měšťanských domů - období jejich vzniku V této kapitole jsou uvedeny popisy jednotlivých domů, které jsou signovaným dílem Leopolda Estreichera nebo na kterých se prokazatelně podílel. Popis domů je seřazen podle jejich umístění na mapě města: Dolní náměstí (čp. 459, 479, 480), spojovací ulice mezi náměstími (čp. 528, 520), Horní náměstí (čp. 536), ulice Dačická vedoucí z centra k severní městské Dačické bráně (čp. 450), prostor za hradbami (čp. 58) a jako poslední dva objekty uvádím domy, které se nedochovaly, na přelomu 19. a 20. století byly nahrazeny novými objekty, ale prokazatelně tvořily podstatnou část Estreicherova slavonického díla (čp. 473, 525). Zdrojem informací pro zpracování této části práce byly především odborné studie Milady Radové – Štikové, které se věnují slavonickému tématu, kniha Slavonice autorů Jaroslava a Jitky Sedlářových, informace obsažené v dokumentaci zpracované k nominační zprávě renesančních slavonických domů pro zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO, která je uložena v archivu odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ v Dačicích. Nákresy kleneb a půdorysy domů jsou převzaty převážně z Knihy o sklípkových klenbách M. a O. Radových. Další fotografie jsou z archivu MěKS Slavonice. Seznam popisovaných domů 1 - čp. 459 2 - čp. 479 3 - čp. 480 4 - čp. 528 5 - čp. 520 6 - čp. 536 7 - čp. 450 8 - čp. 58 9 - čp. 473 10 - čp. 525

Obr. č. 1: situační plán půdorysu města - katastrální mapa z roku 1828. Mapa převzata z knihy Slavonice, Jaroslav a Jitka Sedlářovi, rok 1973.

17

5.1. Dům čp. 459 Dům čp. 459 se nachází ve východní části Dolního náměstí v jeho jihovýchodní blokové zástavbě. Objekt byl vystavěn v polovině 16. století na dvou sloučených hloubkových gotických parcelách o celkové šířce 14 metrů jako dům kupecký pro měšťana Pavla Freiskorna. Jisté je, že na východně položené parcele již v této době existoval kamenný dům, který je dokladován zdivem a konstrukcí sklepa a dále zřejmě východním obvodovým kamenným zdivem v přízemí, jehož založení lze řadit do druhé poloviny 15. století, a to v souvislosti s výrazným stavebním roz-

Obr. č. 2: Půdorys přízemí domu čp. 459

vojem v tomto období. Ještě v 19. století patřil k pěti domům na jižní straně náměstí, které předstupovaly do veřejného prostoru bývalého tržiště svými patry vysazenými na arkádách loubí. Souvislá řada loubí se však ve Slavonicích nikdy nevytvořila. Podloubí u čp. 459 bylo ubouráno v roce 1887, čímž se celková hloubka domu zmenšila o čtyři metry. Sklep čtvercového půdorysu, dispozičně přiložen k severnímu obvodovému zdivu průčelí, je hluboce zahlouben do skalního masivu podloží domu. Zahloubení má zřejmě přímou vazbu na gotický odvodňovací systém, který byl budovaný ve městě od konce 13. století. Dům se na systém napojuje drenážním otvorem ve zdivu na jižní straně objektu. Tento systém odvodnění jednotlivých domů na náměstí je dodnes patrně dobře funkční – dokázaly to vydatné deště, které v posledních deseti letech zdejší lokalitu postihly. Rozsáhlou přestavbou v polovině 16. století vznikl patrový kamenný dům se základní dispozicí gotického domu, se vstupní síní s obslužným průjezdem, schodištěm do patra a s přiloženou funkčně účelovou částí v západním traktu. Na severozápadní straně parcelu uzavírá obytný patrový dům, přecházející vystupujícím

18

křídlem na západní straně do původně hospodářské zástavby, která parcelu ohraničuje i při její jižní části. Přestože dům vznikl v polovině 16. století, názorovost prvků a konstrukcí se nese ještě v duchu pozdní gotiky. Dům je jednopatrový, původně se čtyřmi okenními osami a se zachovaným původním vjezdovým portálem, který byl typický pro tehdejší kupecké domy. Vjezdový portál do domu vede po pravé straně do síně mírně obdélného půdorysu. Pravá průjezdová polovina síně se výrazně svažuje od náměstí ke dvoru. Dnes je tento rozdíl řešen kamennými stupni hned za portálem. Půdorysné uspořádání přízemí s průjezdnou síní původního šířkového domu má ve Slavonicích četné obdoby. Na rozdíl od ostatních domů má však tento mimořádně výtvarně řešenou sklípkovou klenbu. Přibližně kolem roku 1550 byl centrální prostor vstupního mázhauzu překlenut čtyřmi poli sklípkových kleneb svedených do středního kamenného osmibokého sloupu se čtyřbokou stylizovanou hlavicí a patkou. Vzorec klenby se skládá při vrcholu do osmicípých hvězdic, jejichž střed je zdůrazněn visutým svorníkem, ukončeným koulí. Klenební patky svazku devíti sbíhajících se hran na stěnách a podobně i v koutech jsou překryty erbovním štítkem se značkou a monogramem L E, což připisuje autorství klenby staviteli a kamenickému mistru Leopoldu Estreicherovi. Hlavice osmibokého středního sloupku je krychlová se čtyřmi krátkými svislými žlábky na každé straně a s ukončením římsovou deskou, z niž vybíhá dvacet sklípkových hran. Žulový sloup má nečleněnou čtyřbokou patku (stejnou jako u bývalého Panského domu - čp. 473). Obr. č. 3: Řez vstupní síní domu čp. 459

19

Obr. č. 4: Klenební obrazec čtyř polí sklípků s vyznačením středového pilíře. Vzory se při vrcholku skládají do osmicípých hvězdic se zvýrazněnými visutými svorníky uprostřed.

Ve vstupní síni na boční stěně je na dvojici slepých arkád patrno, že dům byl přisazen k již hotovému přízemí sousedního domu čp. 460, který si dodnes zachoval klenuté podloubí a původní průčelí. Součástí slepých arkád obou bočních stěn síně jsou pilíře, které prorůstají do patra. Neztratily tam svou nosnou funkci, neboť do nich a do pilíře nad středním sloupem síně jsou svedeny výběhy čtyř křížových kleneb horní síně. Obytné patro domu spojuje s mázhauzem ojedinělé vřetenové schodiště umístěné v pozadí mázhauzu. V horní síni o čtyřech polích křížové klenby se štukovými žebry a plochými svorníky, jsou na konzolách opět štítky s monogramem L E a v její pravoúhle zalomené zadní části jsou na svornících domovní značky pravděpodobně majitele domu měšťana Pavla Freiskorna. Opakující se monogram L E je dokladem, že Leopold Estreicher se podílel na zaklenutí nejen klenby v mázhauzu, ale i celého horního patra.

Obr. č. 5: Značka mistra Leopolda Estreichera z dolní a horní síně domu čp. 459

20

Obr. č. 6: Dům čp. 459 (čtvrtý zleva) na fotografii z archivu MěÚ Slavonice - rok 1879 nebo 1880 (?) Zachycena renesanční podoba domu před ubouráním přední části vysazené na arkádách.

Fotografie z roku 1879 (1880?) je jedinečným dokladem původní podoby domu. Původní průčelí bylo nad loubím čtyřosé s obdélnými okenními otvory a jejich zřejmou barokní architektonickou úpravou s vystupující plastickou nadokenní římsou. Průčelí bylo završeno výrazně plasticky předstupující korunovou římsou, nad kterou byl nadstaven vysoký panel atiky kryjící zastřešení traktů. Atika byla v osách traktů prolomena výraznými okenními otvory. Kamenné pilíře podloubí byly pravděpodobně osmiboké s hlavicí, z nichž vybíhaly pozdně goticky zalomené pasy. Půdorysný stav této dispozice je patrný ještě na katastrální mapě z roku 1828. Nedílnou součástí hlavní obytné budovy je i hospodářské křídlo, jehož přístavba vzniká přibližně v těsné návaznosti na budování hlavní budovy a lze ji časově položit do konce druhé třetiny 16. století. I když tato část doznala v následujících období nejvýraznějších změn a zásahů, dodnes v ní jsou dochovány renesanční krakorce, portály a torza pozdně gotických a renesančních omítek.

___________________________________________

Obr. č. 7: Severní dvorní fasáda hospodářské budovy s detailem pravděpodobně gotického krakorce a renesančního ostění nadsvětlíku, stav před opravou

Fotodokumentace: Obr. č. 2 – SLAVONICE, Jaroslav a Jitka Sedlářovi, Odeon Praha, 1973, s. 58 Obr. č. 3, 4, 5 – KNIHA O SKLÍPKOVÝCH KLENBÁCH, Milada a Oldřich Radovi, Nakladatelství Jalna, 1998, s. 199 Obr. č. 6 – fotoarchiv Městského kulturního střediska Slavonice Obr. č. 7 – SHP, Ing. arch. R. Kristian, KRISTIAN arch PROJ.ATELIER TÁBOR, r. 2001

21

5.2. Dům čp. 479 Dům, který stojí na 14 metrů široké parcele ve střední části souvislé zástavby severní strany náměstí je opatřen několika letopočty, které poměrně přesně určují jeho stavební vývoj a jednoznačně dokazují, že oba sousední domy jsou mladšího data. Jedná se o honosný jednopatrový dům s fasádou, kterou zdobí psaníčkové sgrafito. Průčelí s malovanou rustikou má tři trojdílná okna v patře. Soklíky na profilaci ostění oken jsou zdobené šroubovicí a oplétáním pásky. Dvěma sedlovým střechám domu je předsazena stěna se dvěma okny s kamennými kříži. Vysoká atika nad tímto zdánlivým patrem je obloučková, čtyřikrát opakující motiv půlkruhu i se čtvrtkruhy. Obě okna do náměstí v přízemí jsou trojdílná, jedno s nápisovou páskou v nadpraží s letopočtem 1545 a písmeny JOE (mistr Jörg Österreicher), druhé s nápisem Anno Domini. Portál měl nad římsou v ozdobném nástavci dva znaky hradecké vrchnosti. Polovinu šířky zabírá vstupní síň, která je položena níž než vedlejší provozní místnosti. Vstupní síň je zaklenuta vale-

Obr. č. 8: Půdorys přízemí čp. 479

nou klenbou s lunetami. Hrany lunet a přízední oblouky jsou zdůrazněny štukovými žebry bez profilace, jejichž průběh vrcholí ve středu klenby v zajímavě řešeném, pravoúhlém rámu, vytvořeném ze štukových žeber a rámujícím kulatý obličej s otevřenými Obr. č. 9: Střed klenby vstupní síně čp. 479

ústy. Žebrům byla obnovena polychromie, které odpovídá nástěnná malba koželužského štítu datovaného letopočtem 1546.

V zadní pravé části síně se vystupuje do patra. Klenba pravoúhle se zalomujícího schodiště je na třetím stupni uváděna klenebním pasem, podpíraným kamenným pilastrem s volutovou hlavicí. Do dříku pilastru je jakoby vložen polosloupek s hladkou hlavicí, s baňatým proplétáním pásků.

22

Sklípková klenba je v případě tohoto domu použita při výzdobě úzké síně nad schodištěm v prvním patře. Je zaklenuta třemi poli sklípkové hvězdicové klenby s visutými svorníky a vějíři sklípků, které vyrůstají z polokuželovitých

přípor s

prstencem.

Pravděpodobně byla vytvořena současně s výstavbou patra domu, datovaného letopočtem 1549 mistrem Leopoldem, kterému je v případě tohoto domu připisováno rovněž autorství průčelí s vysokou obloučkovou atikou a dalších vnitřních částí budovy. Obr. č. 10: Půdorys 1. patra domu čp. 479

Obrazce sklípkových kleneb jsou stejné jako u kleneb v domě čp. 459 a tři štukové visuté

svorníčky, které zdobí středy kleneb a jednoduché kuželovité konsoly s obloukovou římsou, jsou stejné jako u sousedního domu čp. 480. I to je důkazem, že na jejich vzniku se podílel jeden stavební mistr. Dalším unikátem tohoto měšťanského domu je vedle mázhauzu a sklípkové klenby kolorované sgrafito v sále prvního patra z roku 1556. Je to v polychromovaném sgrafitu provedený cyklus biblických výjevů a podobenství O Lazaru a boháčovi, O rozsévači, O dělnících na vinici a Svatba v Káni Galilejské. Vedle heraldických a biblických námětů a doplňujících rostlinných ornamentů zde nechybí ani iluzivní malba architektonických článků. Kamenný sedlový portál, vedoucí do sousední místnosti, nese v nadpraží letopočet 1549. Je obohacen iluzivní malbou rámování s trojúhelníkovým tympaonem. Kruhové okénko namalované v tympanonu rámuje monogram s propojenými písmeny MLE, signaturou stavitele mistra Leopolda Estreichera. Nad tympanonem je letopočet 1556 a erby Kateřiny ze Šternberka, Zachariáše z Hradce a pánů ze Šternberka. Nad druhými dveřmi jsou

Obr. č. 11: Detail monogramu MLE v iluzivní malbě tympanonu na stěně horní síně s letopočtem 1556

23

čtyři erby – dva z nich jsou pánů z Vamberka a Rožmitálu. Jako v případě několika dalších domů se dostupná literatura liší v tom, zda autorem sgrafit je sám mistr Leopold nebo s ním spolupracující malíř a sgrafitář. Výmalba v místnosti byla poprvé restaurována v 50. letech 20. století.

Obr. č. 12: Klenební obrazec – síň v prvním patře čp. 479 je zaklenuta třemi poli bohatě rozčleněné hvězdice s visutým štukovým svorníkem ve středu.

Obr. č. 13: Příčný řez klenbou síně prvního patra

______________________________________

Fodokumentace: Obr. č. 8, 10 - SLAVONICE, Jaroslav a Jitka Sedlářovi, Odeon Praha, 1973, s. 53 Obr. č. 9 – SLAVONICE PERLA RENESANCE, kolektiv autorů, Slavonická renesanční spol., 2004 Obr. č. 11 – fotoarchiv Městského kulturního střediska Slavonice Obr. č. 12, 13 – KNIHA O SKLÍPKOVÝCH KLENBÁCH, Milada a Oldřich Radovi, Nakladatelství Jalna, 1998, s. 200

24

5. 3. Dům čp. 480 Původně jednopatrový atikový dům z období kolem poloviny 16. století patří svojí šířkou 14 m k velkým měšťanským domům. Nachází se na severní straně Dolního náměstí a v rámci městské památkové rezervace patří k nejhodnotnějším. Původní renesanční průčelí se nedochovalo a dnes působí jeho fasáda poněkud strohým dojmem. Z původní výstavby pochází přízemí a první patro s krátkým dvorním křídlem a s příčně situovaným hospodářským stavením s průjezdem vedoucím do Dlouhé ulice směrem k bývalým městským hradbám. Portál do vstupní síně a malé okno vedle něj jsou překlenuty společným segmentovým pasem, zdobeným malbou pěti čtvercových kaset s růžemi rámovanými drobnými motivy renesanční ornamentiky. V malbě se v pravidelném umístění uplatňují plastické polokoule ze štuku, což je zdobný prvek užitý při klenbách ve Slavonicích několikrát. Segmentový pas v pozadí síně vymezuje její rozlohu. Na něj se napojuje valeně klenutý průjezd na dvůr. Pod klenutým pasem se vystupuje schodištěm do patra a vedle ústí sestup do sklepa pod zadní ko-

Obr. č. 14: Půdorys přízemí

morou. Po levém boku síně byla rozlehlá a příčkou dělená plochostropá místnost prodeje a skladu, poněkud výše položená, než je podlaha síně. Při sousední zdi čp. 481 jsou tři slepé arkády, které se opakují v prvním a druhém patře a znamenají úsporné využití pilířového systému, který je v přízemí ještě na protilehlé zdi k sousednímu domu čp. 479. Svědčí též o tom, že dům byl vestavěn mezi poněkud starší sousední zdi. Klenba vstupní síně je rozvržena do neobvyklého jednoho a půl klenebného pole a zaklenuta hvězdovou a polohvězdovou sklípkovou klenbou tak bohatého vzorce, že ze středních konzol vybíhá jedenáct hran. Vytváří se jimi na kuželovém plášti

25

výběhů velmi bohaté a opticky působivé řešení vějířové klenby v ojedinělém sklípkovém provedení. Všechny klenební výběhy jsou podchyceny konzolami z pálené hlíny stejného tvaru jako jsou u kleneb v patře sousedního domu čp. 479. Vrchol klenby a vrchol poloviční klenby ukončují visuté svorníky. Poloviční klenební pole, jakoby svisle odříznuté a podtržené kasetovým pasem, má rozpůlen i visutý svorník. Na jeho svislé dělící rovině je ve štítku namalována značka klenebního mistra Leopolda Estreichera. Optické bohatství hran, ploch a sklípků rozvíjejí k větší působivosti oblouky horizontálně přetínající vzhůru stoupající prostorové útvary vějířů. Ve výsledku bylo dosaženo nejvyššího stupně optické působivosti dosud známých sklípkových kleneb vůbec. V době vzniku této výzdoby byly sklípkové klenby už všeobecně rozšířené. Leopold Estreicher přesto díky své silné umělecké osobnosti, vytvořil dílo mimořádné kvality. Předpokládá se rovněž, že díky realizaci této sklípkové klenby získal Leopold Estreicher velké množství dalších zakázek v širokém okolí a podílel se na stavbách v Jindřichově Hradci, Znojmě, Telči a jinde.

Obr. č. 15: Základní klenební obrazec vstupní síně v čp. 480 tvoří osmicípá hvězdice s visutým svorníkem ve středu. Přední část síně je překlenuta segmentovým pasem zdobeným malovanými kazetami o pěti polích s růžicemi a plastickými polokoulemi.

26

Výzdobu vstupní síně netvoří pouze sklípková klenba, ale jsou to i malby v okenním výklenku, které představují erby hradecké vrchnosti. Erby stavebníka Wolfganga Paulera a jeho manželky Reginy jsou namalovány na protilehlé zdi, nad jejímž dveřním otvorem je zobrazena skupina Kalvárie. Malby jsou asi o 10 let mladší než stavba domu. V prvním patře se zaklenutou horní síní, osvětlenou ze dvora, jsou dvě hlavní místnosti do náměstí, které mají okna s rekonstruovaným kamenným ostěním (podle zbytků původních článků, nalezených ve zdivu v roce 1952). Obě místnosti se zachovaly jako plochostropé. Místnost nad vstupní síní má malby s novozákonními náměty a s erby hradecké vrchnosti. Dům je kromě vstupní síně podsklepen. Sklepy pod oběma zadními komorami a pod přední provozní místností jsou opatřeny valenou klenbou. Z tohoto sklepa se dá sestoupit do dalšího sklepa, umístěného hluboko pod vstupní síní. Je to chodbovitý sklep o několika slepých ramenech, z nichž nejdelší míří pod náměstí.

Obr. č. 16: Příčný řez vstupní síně čp. 480

Obr. č. 17: Malovaná signatura MLE na stěnách síně se sklípkovou klenbou v přízemí domu

_______________________________ Fotodokumentace: Obr. č. 14 - SLAVONICE, Jaroslav a Jitka Sedlářovi, Odeon Praha, 1973, s. 57 Obr. č. 15, 16 a 17 - KNIHA O SKLÍPKOVÝCH KLENBÁCH, Milada a Oldřich Radovi, nakladatelství Jalna, 1998, s. 201

27

5.4. Dům čp. 528 Patrový zděný šířkový dům, jehož průčelí sleduje křivku uliční čáry, vznikl v etapě obestavění kostela domy bez dalšího pozemku kolem roku 1550. Je hodnotnou uměleckou památkou a cenným dokladem urbanistického vývoje města. Pravděpodobné ukončení dvěma příčně sedlovými střechami se šíty nebo atikou podlehlo požáru v roce 1750. Dnešní střecha má hřeben rovnoběžný s rovinou průčelí. Vstupní portál domu je umístěn nesymetricky, jeho pilíře mají stylizované hlavice a jsou uzavřené plným obloukem. Z dochovaného dispozičního uspořádání je zřejmé že původní zástavbu tvořily dva samostatné domy. Interiér zachovává většinu prvků z doby výstavby, dochovaná je i původní dispozice. Průjezd byl zaklenut křížovou klenbou v kombinaci s valenou, tento typ zaklenutí byl použit i ve sklepech, které vedly směrem k ulici. V přízemních prostorách byl obvyklý, křížově klenutý, mázhauz. Sloupky portálu svým tvaroslovím potvrzují, že jde o dílo stavební dílny, která pracovala na blízkém panském domě. Tamější žulové pilíře s hlavicemi s rýhováním jsou totiž podobně utvářené a jsou signovaným dílem mistra Leopolda Estreichera. Fasáda domu byla zdobena sgrafitem. Není jisté, zda toto zdobení platilo pro obě části domu, dochované obrazce byly odkryty na levé části. V patře jsou dvě okna patřící místnosti vysazené na šesti dvakrát odstupněných konzolách, spojených segmentovými klenbičkami. Okna si zachovala renesanční formát. Každé okno má jiné kandelábrové motivy rámování. Podobnými architektonickými motivy je ukončen rozsah šířky předstupující části v patře a podobné je i ukončení části v přízemí.

28

5.5. Dům čp. 520 Zděný patrový renesanční dům stojí na osm metrů široké parcele v severní stěně ulice, která spojuje Horní a Dolní náměstí. Byl budován na začátku 16. století na původním gotickém základu. Nad římsou patra je poměrně vysoká atika se dvěma okny ukončující dům ještě bohatší a vyšší zalamující se římsou. Patro se třemi okenními osami předstupuje na čtyřech krakorcích, spojených třemi segmentovými klenebními pasy. Čtvrtý pas, opřený do zděné konzoly, se rozpíná nad vstupem. Celé průčelí bylo sgrafitováno náměty z antické mytologie, postavami panovníků s nápisy a letopočty a renesanční ornamentikou odpovídající uvedenému letopočtu 1561. Z původního gotického založení domu se v ucelené formě zachoval jen valeně klenutý sklep při ulici. Ostatní pozůstatky středověké stavby, které lze předpokládat v obvodových zdech se dnes architektonicky neuplatňují.

Obr. č. 18: Půdorys domu čp. 520, první patro

Začátkem 16. století byl v přední části vytvořen prostorný mazhauz zaklenutý na střední sloupek křížovými klenbami, který pokračoval podél přízemní komory klenutým průjezdem do dvora. Z průjezdu se zároveň šikmo nastupovalo na schodiště do patra. Dům vybíhal do dvora dvorním křídlem, které na úrovni sníženého přízemí mělo valeně zaklenutou komoru a na úrovni mezipatra plochostropou prostoru. V této první renesanční fázi byla v patře klenutá pravděpodobně jen místnost ve střením traktu, zatímco horní síň měla jen trámový strop. Oproti dnešnímu stavu se horní síň zalamovala do krátkého příčného koridoru, z něhož se vystupovalo do půdního prostoru. Schodiště z podesty mezipatra ústilo tehdy na jiném místě a celá síň měla také osvětlení z okna, které lze předpokládat nad dvorním vstupem do průjezdu. Teprve po polovině 16. století se přistoupilo zřejmě k zaklenutí horní síně, kde se vytvořila sklípková klenba mimořádné architektonické hodnoty. Nachází se uprostřed hluboké trojtraktové dispozice v patře nad výstupem schodiště. Řešení vzorce

29

každého ze tří polí se různí. Nad výstupem schodiště je to hvězdová sklípková klenba. Největší střední pole má velkou osmicípou hvězdici, jejíž ramena nejsou provedena sklípkově, ale jsou to ploché kápě. Třetí pole má ve vrcholu menší, šesticípou, ale rovněž plochou hvězdici. Středy všech klenebních vzorců jsou zdůrazněny ve štukové omítce provedenými terčovitými svorníky. Myšlenka zdůraznit část prostoru horní síně nad výstupem schodiště sklípkovým zaklenutím byla uplatněna již v roce 1555 v domě čp. 479. Stejně tak popření charakteristické vlastnosti sklípkových kleneb zaplněním jejich kápí ve vrcholu klenebního vzorce, je rovněž myšlenkou slavonického mistra Leopolda Estreichera, kterou uplatnil na klenbě průchodu panského domu zbořeného v 90. letech 19. století. Konzoly, které podchycují svazy sbíhajících hran, mají rotační tvar, podobný tvaru v domech čp. 479 a 480. Ostatní klenby, ať v přízemí nebo v patře, jsou jednoduché, buď valené křížové nebo valené s lunetami. To opět dokazuje, že autorem kleneb i celkového řešení domu je mistr Leopold Estreicher. Svědčí o tom i zatáčející se schodiště v pozadí průchodu a jeho přisvětlení okénkem v koutě, podobným jako v domech čp. 459 a čp. 58.

Obr. č. 19: Klenební obrazec – tři pole sklípkové klenby v 1. patře domu čp. 520. Klenba nad vyústěním schodiště (první zleva) je hvězdová sklípková klenba, střední má velkou osmicípou hvězdici s plochými kápěmi, třetí pole má šesticípou hvězdici s rovněž plochými kápěmi.

30

Obr. č. 20: Příčný řez třemi sklípkovými poli zaklenuté horní síně domu čp. 520

Z chodby se sklípkovou klenbou je vstup do hlavní místnosti s rovným stropem, která vede směrem do náměstí. Její průčelní část, vysazená na konzolách, obsahuje dva pilíře, jejichž hmota je odlehčena obdélnými otvory. Tyto otvory mají své parapety a umožňují optické spojení mezi jednotlivými okenními výklenky. Toto řešení je stejné jako u domu čp. 450. V části mimo průchod je dům podsklepen. Z předního valeně klenutého sklepa, spojeného dlouhou chodbou se sklepem pod zadní komorou, se sestupuje do spodního sklepa. Sklep se skládá z několika prostorů spojených mezi sebou otvory s klenutým nadpražím. Úzký dvůr je uzavřen příčným hospodářským stavením se střechou nad přízemím a s průjezdem do Dlouhé ulice.

______________________ Fotodokumentace: Obr. č. 18 - SLAVONICE, Jaroslav a Jitka Sedlářovi, Odeon Praha, 1973, s. 63 Obr. č. 19 a 20 - KNIHA O SKLÍPKOVÝCH KLENBÁCH, Milada a Oldřich Radovi, Nakladatelství Jalna, 1998, s. 202

31

5.6. Dům čp. 536 Na základě velké tvůrčí fantazie a odvahy, které objekt vykazuje, je stavba tohoto domu připisována rovněž Leopoldu Estreicherovi. Tuto domněnku podporuje řešení fasády s atikou. Její podepření například srovnáním interiéru není možné, neboť se nedochoval. Dům byl v důsledku závažného poškození nosných konstrukcí zadních traktů v polovině 20. století výrazně upraven a v podstatě vystavěn znovu. Objekt na jižní straně Horního náměstí tvoří se svým sousedem stavebně podobnou dvojici domů. Je vý-

Obr. č. 21:Fotogrammetrické zaměření fasády

znamný svou sgrafitovou výzdobou, která pokryla v 80. letech 16. století plochu fasády ve čtyřech vodorovných vrstvách vyplněných medailony s dvaceti čtyřmi portrétními bustami. Medailony jsou zasazené do kruhových nebo oválných rollwerkových rámů. Kolem těchto rámů jsou vyryty vysvětlující nápisy, které označují totožnost zobrazených osobností.12

________________________ 12

Soubor 24 portrétních medailonů znázorňuje osobnosti jak z katolického, tak protestantského světa, což je rovněž mimořádně zajímavým aspektem památky. V nejvyšší řadě jsou čtyři Habsburkové (Karel V., Ferdinand I., Maxmilián I. a Maxmilián II.) a dva králové z jiného rodu (Frederik Dánský a Zikmund II. Polský). Druhá souvislá řada mezi prvním a půdním patrem byla vyhrazena sedmi saským kurfiřtům a vévodům (Fridrich III., Johann I., Jonann Friedrich starší, Georg, Heinrich, Mauritius a Augustus). Ve třetí řadě přerušované třemi okny, bylo možno umístit pouze čtyři medailony. Zde byli znázorněni velmoži z různých zemí Německa (Joachim, markrabí braniborský, Otta Heinrich, falckrabě bavorský, Filip Štětínský a Kryštof, vévoda z Wurttembergu). Nejnižší řada medailonů – opět souvislá – nese sedm medailonů, v nichž jsou zobrazeni arcibiskup a arcikancléř Friedrich z Kolína nad Rýnem, Zikmund, arcibiskup magdeburský a markrabě brandenburský, Georg, kníže z Anhaltu a hrabě z Askanie, probošt magdeburský, Vilém, hrabě z Hennebergu. Poslední tři medailony patří válečným veličinám: Mikuláš, hrabě ze Serinu neboli Mikuláš Zrinský, ruský velkokníže Vasil III. Ivanovič a turecký sultán Soliman I. Veliký. Zajímavá je tedy i hierarchie řazení medailonů: nejvyšší řada jsou císaři a králové, druhá saští kurfiřti, knížata a velkovévodové, třetí markrabí, falckrabí, vévodové a hrabata, čtvrtá je rozdělena na sféru duchovní (čtyři protestantští hodnostáři) a válečnou (válečníci křesťanského i muslimského světa).

32

Druhý významný prvek, který je kromě sgrafit na domě pozoruhodný, je atika zcela ojedinělých tvarů. Jak ukazují dva otvory pro odvod dešťové vody umístěné na hranicích se sousedem, měl dům, jehož šířka přesahuje osm metrů jen jedinou sedlovou střechu. Její vrchol se skrýval za hranolovým pilířem atiky postaveným na koso. Stejné dva pilíře, ukončené jemnou římsovou deskou, jsou při hranici k sousedům. Mezi tyto sousedy jsou jakoby osazeny vždy dva jednoduché, pronesené oblouky, jejichž vrcholy nesou římsovou desku. V patě jsou oblouky svinuty do drobné voluty. Za rovinou oblouků se objevuje další rovina s prolamovaným cimbuřím. Viditelné strany tří na koso postavených pilířů a prolamovaného cimbuří mají v obnoveném sgrafitovém provedení iluzivně vyjádřenu vazbu cihelného zdiva. Průčelí svou tvarově bohatou atikou a sgrafitem nemá v jihomoravské ani přilehlé rakouské oblasti obdoby. Atika obdobného řešení však byla k vidění přímo ve Slavonicích. V západním ukončení Dolního náměstí stávala budova solnice, která byla koncem 19. století zbořena a nahrazena novorenesančním objektem. Na dochované fotografii z roku 1878 (1880?) je zřetelně vidět pravděpodobně vývojově předchozí, jednoduchou formu atiky domu čp. 536. Měla tři jakoby opevňovací věžičky a mezi nimi cimbuří.

Obr. č. 22: Budova solnice na západní straně Dolního náměstí byla zbořena koncem 19. století. Na fotografii je dobře patrná atika a průjezd v pravé části domu, který pravděpodobně nahrazoval funkci další městské brány.

__________________________________________________

Fotodokumentace: Obr. č. 21 – archiv odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ Dačice, fotogrammetrie, Video Press MON Praha, 1986 Obr. č. 22 – fotoarchiv Městského kulturního střediska Slavonice

33

5.7. Dům čp. 450 Objekt se nachází v Dačické ulici nedaleko Dolního náměstí. Jedná se o rozsahem nepatrný dům, který ovšem vyniká zejména bohatostí malby interiéru a exteriéru. Vznikl ve druhé polovině 50. let 16. století a stavitelsky se na něm podílel Leopold Estereicher. Opakoval zde stejné stavební prvky jako na domě čp. 520. Na výzdobě fasád se pravděpodobně podílel stejný malíř, který s ním spolupracoval na většině zakázek, a v tomto případě použil malbu s kasetami podobnou kasetám síně domu čp. 480. Jen 10 metrů hluboký dům bez dvora, má šířku 14 metrů. Střední vstup tvoří sedlový pozdně gotický kamenný portál, který vede do těsné síně, z níž se vstupuje do bočních místností. Ze síně se rovněž sestupuje do klenuté podsklepené levé části domu a dvakrát zalomeným dřevěným schodištěm se vystupuje do patra. Hlavní místnost v patře se dvěma okny je předsunuta do ulice o tři čtvrtě metru na pěti dvouvrstvých ustupujících kamenných konzolách se segmentovými klenutými pasy. Přesah patra umožnil otevřít z boku přisvětlující okénko, umožňujíc výhled směrem k náměstí. Tato hlavní reprezentační místnost má meziokenní dělící pilíř s obdélným otvorem s parapetem. Velmi málo vzduté segmentové klenební pasy svedené na tento pilíř a vycházející z bočních stěn místnosti si zachovaly nástěnnou výmalbu. Ta se dochovala i na svislých zdech.

Obr. č. 23: Detail hlavní místnosti v 1. patře domu - meziokenní pilíř s otvorem, dochovaná výmalba na stěnách (stav ze 70. let 20. století)

Dispozice prvního patra v podstatě opakuje obytnou dispozici přízemí. Ve dvorním průčelí jsou dochované kamenné konzoly po bývalém arkýři. Podlahy v domě mají různé výškové úrovně. Navazující pravá část domu se vstupní síní a horní síní má patro rovněž předsazeno na konzolách, ale polovičního vyložení. ________________________ Fotodokumentace: Obr. č. 23 - SLAVONICE, Jaroslav a Jitka Sedlářovi, Odeon Praha, 1973, s. 69

34

5.8. Dům čp. 58 Dům leží za branami historického jádra města směrem na Dačice. Předchůdcem dnešního domu čp. 58 byl údajně gotický panský dvůr, který stával před Bolíkovskou (dnešní Dačickou) branou a jehož podobu neznáme a vzhledem k dnešnímu rozsahu a dispozici objektu ji nemůžeme již ani blíže specifikovat. Na osud panského dvora mohlo mít vliv obléhání husity, kteří v roce 1423 vypálili předměstí, aniž dobyli vnitřní město. Provedený stavebně historický průzkum předpokládá, že se z původní stavby zacho-

Obr. č. 24: Půdorys přízemí domu čp. 58

valo starší jádro, respektive část dispozice sklepů v zadním traktu domu a v obvodu přízemí, která byla později zahrnutá do pozdně gotické přestavby.13 Objekt je situován na předměstí a vzhledem ke svému mimořádnému poslání má na slavonické domy netypické dispoziční řešení. Má povšechně obrys písmene „L“ s mladším připojeným traktem na severovýchodní straně. Na dvoutraktovou hloubkovou dispozici přední části budovy navazuje příčnou úzkou chodbou oddělený zadní díl s hloubkovým dělením s hospodářským využitím. Tato podoba domu vznikla přibližně v polovině 16. století, kdy byl původní dvorec přestavěn, a to zřejmě v souvislosti se zřízením kurýrní a později poštovní stanice. Ta zde působila již od roku 1526. Zprvu však pouze jako služba nepravidelná, protože ke zřízení stálé přepřahací poštovní stanice došlo ve Slavonicích až v roce 1560. Sídlem poštovní stanice byl dům do roku 1625, kdy byla pošta přemístěna z bezpečnostních důvodů do města a budova byla upravena na zájezdní hostinec. Její dnešní vzhled pochází z přelomu 18. a 19. století.

_______________________________________________ 13

SHP zpracovala Ing. Jiřina Muková, Praha, červen 1998, uloženo ve spisu čp. 58 Slavonice na odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ v Dačicích

35

V přízemí před průjezdem byla prolomena nárožní arkáda nesená těžkopádným osmibokým pilířem. Jeho osmiboký dřík přechází šikmými ploškami do čtyřboké hlavice, z níž vybíhají v kolmém směru klenební pasy. Z tohoto nárožního podloubí je přístupná chodba, klenutá křížovými klenbami s hřebínky. V jejím pozadí je schodiště do patra. Chodba se pravoúhle zalamuje a vede na prostorný dvůr. Velká plochostropá místnost v přízemí je otevřena klenutým pasem do malého prostoru vysunutého poněkud z nároží do vstupního podloubí. Prostor, připomínající svou polohou a vybavením ze dvou stran okny vrátnici, je zaklenut sklípkově. Klenební vzorec hvězdové klenby nad čtvercem vznikl vedením hran ve středních příčkách a všech úhlopříčkách. Visutý svorníček ve vrcholu je protažen do obnovené štukové koule jako v domě čp. 459.

Obr. č. 25: Klenební vzorec sklípkové klenby

Stěny klenutého prostoru jsou vyzdobeny nástěnnými malbami, které jsou provedeny freskovým způsobem. V jihozápadní stěně je lehce nesymetrická okenní nika s plným parapetem a v půloválném čele nad záklenkem okna ve sgrafitu jsou provedené erby Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna v barvě šedé ve více odstínech, v pozadí s barvou terakota. Oblouky jsou rámovány tmavošedými rytými konturami. Na spodní straně obrazu je monogram MLE. V severozápadním čele prolomeném obdélnou nikou, se v jejím nadpraží nachází sgrafitový polychromovaný obraz Kalvárie. Obraz je proveden jako sgra-

Obr. č. 26: Signatura mistra Leopolda Estreichera

36

fito s rytou linkou s mladším kolorováním. Zbývající čela klenby jsou bez výzdoby. Byly vymalovány nedlouho po zaklenutí a omítnutí podle erbů nejdříve však v roce 1553, a to po svatbě Zachariáše z Hradce s Kateřinou z Valdštejna. V případě výmalby sklípkově klenutého prostoru jsou uváděny dvě rozdílné informace, které označují identitu jejího autora. V některých, převážně propagačních, textech je malba přisuzována Leopoldu Estreicherovi. Odborné publikace uvádí jako autora maleb Leopoldova spolupracovníka, který se s ním podílel na výzdobě více domů ve Slavonicích.14 Dispozice patra měla na rozdíl od úředního přízemí bezpochyby obytnou funkci, v jejích prostorách byly nejspíše dřevěné trámové, snad malované, stropy. Fasádu členila okna rámovaná kamenným ostěním. Původní renesanční fasáda byla provedena v celé ploše v psaníčkovém sgrafitu. Stavba ve svém okolí nápadně vystupovala, místo dnešní valbové střechy měla ze dvou stran vysokou atiku s cimbuřím.

_________________________________________________ 14

Přisuzování maleb samotnému Leopoldu Estreicherovi, které se občas objevuje v popularizačních textech vychází pravděpodobně z chybné interpretace údajů z naučné literatury. Úzkou spolupráci mistra Estreichera s malířem – sgrafitářem, který zdobil interiéry i exteriéry jeho staveb ve Slavonicích a Telči dokládá Milada Radová – Štiková ve své práci „Mistr Leopold Estreicher a jeho slavonická stavební dílna“ z r. 1970.

Fotodokumentace: Obr. č. 24, 25 a 26 - KNIHA O SKLÍPKOVÝCH KLENBÁCH, Milada a Oldřich Radovi, Nakladatelství Jalna, 1998, s. 203

37

5.9. Dům čp. 473 - Panský dům Panský dům uzavírající východní stranu Dolního náměstí, stál před západním průčelím kostela. V roce 1514 ho darovali páni z Hradce městu s podmínkou, že město o něj bude pečovat, udržovat ho a v případě návštěvy vrchnosti jí v něm poskytne ubytování. Přístup ke kostelu umožňoval z náměstí jeho klenutý průchod, původně v části při náměstí poněkud rozšířený.

Obr. č. 27: Fotografie Panského domu pořízená před rokem 1898

V první třetině 16. století v souvislosti s přemístěním věže a se zástavbou kolem hřbitova došlo k rozšíření domu, a to o šířku jedné arkády na severní straně a kolem poloviny 16. století o další arkádu na straně jižní. Výsledná podoba po stavebních úpravách představovala rozlehlý patrový dům s loubím a vysokou atikou s cimbuřím na průčelí do náměstí, jeho patro bylo spojeno s kruchtou kostela krytou chodbou. Z náměstí přímo před vchod do kostela vedl domem široký zaklenutý průchod, který byl v části při náměstí poněkud rozšířený. Jeho interiér před zbořením je zachycen na staré fotografii, pořízené před rokem 1898 vídeňským fotografem Wlhou a je jediným důkazem toho, jaké klenební Obr. č. 28: Průchod panským domem z Dolního náměstí k farnímu kostelu. Fotografie pořízena před rokem 1898

obrazce Leopold Estreicher při stavebních úpravách Pan-

38

ského domu použil. Pět klenebních polí bylo sklenuto na střední čtyřboké kamenné pilíře, z nichž dva přisazené ke zdi a spojené klenebními pasy, jsou dobře vidět v levé části fotografie. Jejich čtyřboké římsové hlavice jsou na každé straně rýhovány čtyřmi krátkými žlábky jako je tomu u hlavice sloupu vstupní síně domu čp. 459. Z pěti za sebou řazených klenebních polí je v popředí pole s osmicípou sklípkovou hvězdicí ve vrcholu, s omítkovým svorníkem a s osmi čtyřúhleníkovými plochými kápěmi. Jejich omítkový rám a růžice ve středu kápě připomínají kazety. Zde byla použita stejná myšlenka zaplněných sklípků, jako v domě čp. 88. Představuje poslední vývojový stupeň sklípkového klenutí a lze tak soudit, že Leopold Estreicher pracoval na zaklenutí průchodu až po roce 1555. Tato klenba a následující bohatě kombinované sklípkové a hřebínkové klenby mají výběhy hran překryty štítkem, přičemž se na jednom z nich nacházel monogram LE. Druhé klenební pole není sklípkové - vyplňuje je kroužený vzorec hutných hřebínků s omítkovým svorníkem ve vrcholu. Třetí klenba je částečně sklípková se zaplněnou osmicípou hvězdicí ve vrcholu. Další dvě klenby, hřebínková a poslední sklípková se zaplněným vrcholem, patří již zúžené části průchodu. I když Panský dům prodělal v průběhu prvních dvou třetin 16. století stavební úpravy a byl zvelebován, pochází z roku 1584 písemná zmínka upozorňující na jeho dezolátní stav - střecha je děravá, rýny jsou zaneseny a do domu teče ze všech stran. Proto

Obr. č. 29: Klenební vzorce průchodu Panského domu, dnešní čp. 473

39

nařídil Zachariáš z Hradce dne 6. 8. 1584 slavonické obci, aby dala okamžitě vlastním nákladem dům opravit a o pět dnů později už žádal zprávu o nápravě. V roce 1803 se přestěhovala do Panského domu škola, která zde zůstala dodnes. V roce 1898 byl původní Panský dům stržen a nahrazen novorenesančním objektem. Z původního domu se dochovaly pilíře, na které jsou svedeny klenby dnešního průchodu ke kostelu.

_________________________ Fotodokumentace: Obr. č. 27, 28 – fotoarchiv Městského kulturního střediska Slavonice Obr. č. 29 - KNIHA O SKLÍPKOVÝCH KLENBÁCH, Milada a Oldřich Radovi, Nakladatelství Jalna, 1998, s. 198

40

5.10. Dům čp. 525 – radnice Budova původní renesanční radnice, která stála na jižní straně zúženého prostoru, který spojuje obě dnešní náměstí, se nedochovala. V roce 1910 byla razantně přestavěna a vesměs nahrazena novým historizujícím objektem. Při pohledu na dobové fotografie z přelomu 19. a 20. století a z období bourání radnice je dobře patrné, že při projektování nového objektu, který opět slouží pro potřeby městské samosprávy, byla snaha zachovat základní znaky původní renesanční stavby. Zásadním rozdílem je posunutí sta-

Obr. č. 30: Původní renesanční budova radnice před zbořením - počátek 20. století

vební čáry objektu o několik metrů směrem k hradbám města oproti původní dispozici. Na dobové fotografii pořízené na počátku 20. století jsou dobře patrné tři radniční trakty se dvěma klenutými průchody. Pravá část byla opatřena benátskými štíty uprostřed s věžičkou, fasáda středního a levého bloku byla zakončena vysokou atikou s cimbuřím. Zcela vlevo na fotografii je dobře vidět, že radnice těsně sousedila s vedlejší budovou muzea a tvořila s ní souvislou stavební čáru na severní straně náměstí. Renesanční radnice s gotickými základy prodělala v průběhu 16. století, stejně jako většina tehdejších domů ve

Obr. č. 31: Budova radnice, stav v roce 1945. Na fotografii je dobře patrné ustoupení celého objektu o několik metrů oproti původnímu stavu. Členění na tři části se stejným počtem okenních os připomíná původní stavbu.

41

Slavonicích, nejrůznější přestavby a úpravy. Roku 1556 byla nadstavěna o jedno patro. Zároveň byl patrně zaklenut podchod z náměstí do Dlouhé ulice. Použitá sklípková klenba pochází z pozdního období a stejně jako u Panského domu se zde uplatnily sklípky v kombinaci s plošnými kazetovými útvary s vpadlými výplněmi kombinované s vějíři a krouženou žebrovou klenbou. Díky výskytu obdobných vzorů se předpokládá, že i zde se na přestavbě radnice v 50. letech 16. století podílel přímo Leopold Estreicher nebo na stavbu jakožto stavební mistr dohlížel. Rovněž polopilíře čtvercového půdorysu s vpadlými výplněmi a žlábkovou výzdobou hlavic, nápadně připomínající pilíře Panského domu a střední pilíř domu čp. 459 svědčí pro jeho autorství. Středem radnice vedl ještě jeden širší průchod, který byl po stranách členěný nehlubokými arkádami na sražených sloupech (zde stávaly masné krámy). Původně byl průchod plochostropý, ale někdy v 17. nebo 18. století byl sklenut valenou klenbou. Patrovou fasádu zakončenou benátskými štíty s věžičkou uprostřed zdobila sgrafita zabílená v 18. století. Budova radnice patří společně s bývalým Panským domem ke dvěma významným dílům Estreicherovy stavební hutě, které se nedochovaly, byly nahrazeny budovami obdobnými, ale díky historickým dokumentům je možné Estreicherovo autorství téměř s jistotou tvrdit.

_______________________ Fotodokumentace: Obr. č. 30 a 31 – fotoarchiv Městského kulturního střediska Slavonice

42

Obr. č. 32: Na vyobrazení vzniklém před rokem 1898 jsou společně zachyceny dva objekty (radnice a Panský dům), na jejichž budování se v 50. letech 16. století podílel Leopold Estreicher. Oba vznikly přibližně ve stejné době a oba také v rozmezí 12 let podlehly novým nárokům na přelomu 19. a 20. století. Fotografie je převzata z fotoarchivu Městského kulturního střediska ve Slavonicích.

43

6. Další historický vývoj města15 6.1. Od stagnace v 17. století do roku 1945 V 17. století zaznamenaly Slavonice nejhlubší hospodářský i kulturní úpadek. Po vymření vládnoucího rodu pánů z Hradce zavládly spory mezi protestantskými měšťany a novým pánem Vilémem Slavatou z Chlumu. Ten využil změněné politické situace v zemi, přestoupil ke katolictví a postavil se do předních řad protireformace. Vzápětí vypukla v Evropě třicetiletá válka. Již v roce 1619 a 1620 byla vypálena slavonická předměstí. Brzy nato uherská vojska obsadila město Jihlavu a ve Slavonicích byla usazena jedna z vojenských posádek. Nastalo dlouholeté ekonomické drancování města, v jehož průběhu nejbohatší měšťané město raději opustili. Hospodářskou degradaci Slavonic završilo vojsko Švédů v roce 1645, které si vyžádalo vysoké výpalné, což město finančně zcela vyčerpalo. Z katastrof třicetileté války se město prakticky již nevzpamatovalo. Od konce 17. století měšťané bojovali s novou vrchností (rodem Lichtenštejnů) o potvrzení starých privilegií. Poslední ranou ekonomice města bylo přeložení poštovní trasy Vídeň - Praha v roce 1720 do jiné trasy přes Znojmo – Jihlavu - Čáslav. Z uvedených historických souvislostí je zřejmé, že od 17. století ve městě v důsledku ekonomického oslabení měšťanů stagnovala i stavební činnost. Barokní umění se v architektuře Slavonic projevilo zcela okrajově - nezasáhlo ani do půdorysné struktury města a výrazněji ani do renesančního vzhledu domů podél obou náměstí. V průběhu 17. století byly provedeny drobné úpravy farního kostela, byla zbudována boční kaple kostela Božího těla (sv. Ducha) nad městem a upraveno průčelí sladovny na předměstí. Úpravy měšťanských domů byly minimální. V polovině 18. století, v roce 1750 poškodil část města požár, který zasáhl domy na Horním náměstí, postranní Růžovou ulici, část jižní strany Dolního náměstí a věž kostela, jehož interiér byl ohněm silně poškozen. Věž kostela potom dostala novou barokní báň a opravovaly se nejvíce zasažené domy, které tehdy dostaly profilované barokní štíty. V některých domech se tato oprava projevila novými stropy. _________________________ 15

Použitá literatura pro zpracování kapitoly 6: - KNIHA O SKLÍPKOVÝCH KLENBÁCH, Milada a Oldřich Radovi, Nakladatelství Jalna, 1998 - SLAVONICE, Jaroslav a Jitka Sedlářovi, Odeon Praha, 1973 - Dokumentace k nominaci souboru renesančních domů ve Slavonicích na Seznam světového dědictví, kapitola - 3b Historie a vývoj

44

Hlavními doklady stavební činnosti ve Slavonicích v 18. století je přestavba barbakánu před severní Dačickou bránou na obytný dům, podobně získal barokní průčelí dům čp. 139 u dnes zaniklé jižní rakouské brány. Další akcí byla barokní úprava poutního kostela Božího těla nad městem. Barokní etapu města připomíná i kamenná kašna z roku 1784, která stojí na Horním náměstí. Od konce 18. století se rozšiřovala předměstí, kde vznikaly nové zemědělské usedlosti a drobné chalupy. V 19. století se Slavonice jen pomalu vymaňovaly z hluboké krize. Město leželo stranou veškerých dopravních spojení a proto zde nevznikl ani průmysl. V té době město stále také ještě obepínaly středověké hradby, které i později bránily větším zásahům do historického jádra. V posledních dvou desetiletích 19. století bylo přibližně deset renesančních měšťanských domů a městských budov na původních parcelách přestavěno na stavby neorenesanční, většinou však nerušící svým měřítkem. Z obrazu města bohužel zmizela renesační solnice ve vyústění Dolního náměstí, kterou nahradila novorenesanční budova školy. Také Panský dům ustoupil v roce 1887 školní budově. Novostavba opakuje arkády loubí svého předchůdce a také průchod ke kostelu. Renesanční tvarosloví bylo ve Slavonicích respektováno i při stavbě nové radnice. Zatímco stará radnice navazovala stavební čárou na dům čp. 476 (budova městského muzea), novostavba byla na pozemku posunuta hlouběji, ale přibližně zopakovala ve své historizující fasádě starší stavbu. Po vzniku Československa v roce 1918 se Slavonice, které byly dlouhá staletí v politickém i hospodářském životě orientované na Rakousko, staly pohraničním městem. Došlo k posílení počtu českého obyvatelstva v důsledku přílivu českých státních zaměstnanců. K opravám měšťanských domů pod dohledem památkové péče docházelo již od 20. let 20. století. V roce 1945 začalo v důsledku odsunu německých obyvatel, a jen částečnému dosídlení lidí z vnitrozemí, druhé největší období úpadku Slavonic.

45

6.2. Vývoj od roku 1945 do současnosti Po komunistickém převratu v roce 1948 se město na více než 10 let ocitlo v těžko přístupném pohraničním pásmu. Železniční spojení do Rakouska existující v letech 1872 - 1945 bylo přerušeno, stejně jako spojení silniční. Přesto již v této době došlo na základně rozboru umělecko - historických hodnot zástavby Slavonic k vyhlášení statutu městské památkové rezervace, nejprve československým státem v roce 1950 a po přijetí zákona o kulturních památkách č. 22/1958 Sb. byl tento statut potvrzen Výnosem ministerstva kultury v roce 1961. V dokumentech z období bezprostředně po 2. světové válce je hodnocen stav některých domů, zejména jejich zchátralých střešních konstrukcí, jako špatný. K záchraně řady domů přispěla i zahraniční finanční pomoc (USA), na základě které se podařilo v krátkém časovém úseku opravit většinu domů zejména na Dolním náměstí. Právě v této etapě byla odkryta řada starších sgrafitových omítek pod mladšími omítkovými vrstvami. V souladu s tehdejší kulturní politikou již komunistického Československa, upřednostňující u měšťanských staveb právě renesanční historické období, byla zjištěná dochovaná renesanční stavební etapa vítána a sgrafitové omítky byly odkrývány a restaurovány, zejména od 60. let 20. století. Zájem uměleckých historiků napomohl identifikaci malířských předloh pro složité figurální cykly. V několika domech byly při úpravách odstraněny druhotné vestavby, aby se plně uplatnily historické dispozice - např. dolní síň domu čp. 459. Do některých, tehdy prázdných, domů byly naopak vloženy dělící konstrukce, umožňující jejich využití pro bytové účely bytového standardu obvyklého v Československu v 60. letech. Tyto druhotné vestavby se z většiny nejcennějších prostor podařilo opět odstranit. Nežádoucí dělící příčky ve vstupních síních některých domů ještě stále jsou, ale v budoucnu se počítá také s jejich vyjmutím. Značná izolace Slavonic a kontrola návštěvníků města pohraničním vojskem trvala až do r. 1989. To bylo také jedním z důvodů, proč dosud slavonické domy a jejich stavitelé nejsou všeobecně známější a domy nebyly dostatečně prezentovány nejen v rámci obecné propagace, ale hlavně v zahraniční odborné literatuře. Doposud byla předmětem umělecko - historického zájmu o renesanční stavitelství v českých zemích téměř převážně činnost pozdější, a to hlavně činnost italských řemeslníků

46

a stavitelů. Předcházející práce domácích mistrů zůstávala až do konce 60. let 20. století anonymní. Nebyla rozeznávána, uváděna ani hodnocena. Celkově se 20. století zapsalo do vzhledu renesančních měšťanských domů pozitivně. Vyhlášením územní památkové ochrany již na počátku 50. let bylo zamezeno stavebním aktivitám, které by vedly k výraznější modernizaci domů. Statut památkové rezervace naopak dal zdejším domům možnosti opakovaně čerpat při opravách a restaurátorských pracích finanční prostředky ze státních zdrojů. Od počátku 90. let 20. století se změnou společenské atmosféry, u mnoha domů i se změnou majitele, došlo k postupné úpravě a restaurování většiny měšťanských domů a dalších památek.

47

7. Měšťanské domy mistra Leopolda Estreichera, jejich další vývoj a současný stav Podklady pro zpracování novodobého vývoje jednotlivých objektů jsem získala převážně z archivu odboru kultury a cestovního ruchu Městského úřadu v Dačicích, kde jsou uloženy písemnosti týkající se agendy památkové péče – odborná vyjádření pracovníků NPÚ, závazná stanoviska, restaurátorské zprávy, stavebně historické průzkumy a další písemnosti týkající se vývoje předmětných měšťanských domů od přelomu 19. a 20. století do současnosti. Jednotlivé objekty mají své evidenční karty zpracované Národním památkovým ústavem, proto uvádím i rejstříková čísla nemovitostí, pod kterými jsou zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek.

7.1. Dům čp. 459 Objekt je dokladem vzácně dochované dispozice pozdně gotického měšťanského domu se sklípkovou klenbou síně a pozdně gotickými křížovými klenbami, pocházejícími z dílny Leopolda Estreichera. Jsou zde zachovány pozdně gotické kamenné portály a kamenná ostění okenních otvorů ve dvorní části. V suterénu východního traktu domu se dochoval gotický sklep, zahloubený do skalního masivu, napojený na gotický systém městských odvodňovacích štol. Rovněž renesanční dvorní přístavba západního křídla, dochovaná v rozsahu přízemí se zaklenutím oken a prvky krakorců, je součástí této významné dispozice. Další

Obr. č. 33: Průčelí čp. 459 – obnova fasády domu byla dokončena v roce 2007. Na fotografii je dobře patrný rozdíl stavební čáry objektu oproti sousednímu měšťanskému domu. Rozdíl činí 4 metry a vznikl v roce 1887 ubouráním přední části budovy.

dochované historické konstrukce pocházejí z období baroka a z 19. století.

48

K památkovým hodnotám patří zejména autenticita prostředí objektu a dále pak jeho postavení v Městské památkové rezervaci Slavonice. Čp. 459 je chráněnou kulturní památkou registrovanou v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 03 - 2141. K prvním významným stavebním úpravám po vzniku domu zřejmě došlo až v roce 1750. Zřejmou příčinou byl požár města z 27. března téhož roku, založený nedbalostí v Panském domě (dnešní čp. 473). Oheň se rozšířil jak na kostel, tak na dalších 44 domů v rozsahu Horního náměstí a jižní strany Dolního náměstí. Zasažení domu lze předpokládat na základě značného očazení ve sklepních a suterénních prostorách. Následné stavební zásahy se ve druhé polovině 18. století projevily hlavně v úpravách konstrukcí suterénu u hlavního domu a jeho hospodářských křídel. V průběhu 70. až 80. let 19. století bylo bouráno městské hradební zdivo na jižní straně města a parkán byl pronajímán nebo rozprodáván na zahrady. Někdy v této době zmizela torza parkánového zdiva na jižní straně parcely. Na straně obrácené do náměstí se udála nejzásadnější změna v dispozici domu od poloviny 16. století, a tou bylo ubourání 4 metrů z hmoty domu. O odstranění vystupující části s podloubím se uvažovalo v 80. letech 19. století. K ubourání opravdu došlo v roce 1887, kdy dům vlastnili Josef a Johanna Hofmannovi a kdy zchátralost jejich nově nabyté nemovitosti vedla k výrazné přestavbě. V žádosti o povolení byla zmíněna jen změna střechy, která se v té době prováděla u mnohých staveb. Ta spočívala ve zrušení střešních hřebenů kolmých k průčelí a jejich nahrazení hřebenem s průčelím rovnoběžným. Výsledek přestavby u domu však byl podstatnější – nová střecha byla vytvořena až po odbourání přední části domu. Na dnešním průčelí patrového domu byla v přízemí zaznamenána existence fresek, krytá kdysi podloubím. Nová fasáda průčelí je patrová s naznačenou atikou nad korunovou římsou. Od kordonové římsy je fasáda šestiosá. V patře tvoří osy okenní architektura s dvojitými dvoukřídlými šestitabulkovými okny - je tvořena mělce vpadlou šambránou, která ve spodní části dosedá na vystouplou profilovou podokenní římsu, vzepřenou pilířky se zrcadly. V horní části je architektura oken ukončena vystouplou profilovou nadokenní římsou s vlysem zdobeným zrcadlem.

49

Atika zachovává osovost patra. Pod římsou je zdobena jen mělce vyznačeným horizontálním vlysovým pasem. Na rozdíl od patra a atiky je přízemí čtyřosé. Zachovává pozdně gotický vjezd do objektu, řešený kamenným portálem s výrazně segmentovým završením, který je ve spodní části opatřen nárazníkovými kameny ve tvaru homole, které jsou ve vrcholu zdobené. Vlastní vstup v rozsahu portálu je řešen současnou dřevěnou konstrukcí s paprskovitým dělením a prosklením v horní části. Východně od vstupu je novodobý průhled do mázhauzu domu řešen jednoduše prosklenou výkladovou stěnou, konstrukčně dvoukřídlou, vertikálně a horizontálně dělenou. Západně od portálu je krámský vstup s vyrovnávacími stupni a připojeným výkladcem. V nadpraží je vlys s označením v současnosti nefunkční prodejny. Západně od něj výkladec v řešení okenního otvoru fasády z konce 19. století.

Obr. č. 34: Fotografie z počátku 60. let 20. st. Střední nosný pilíř byl zazděn do příčky a omítnut. Pravá strana síně, sloužila jako průjezd z náměstí do dvora.Vchod do levé části byl vytvořen vestavěním dveří vedle středového sloupu. Výklenky po pravé straně síně byly zazděny.

Obr. č. 35: Vestavěná příčka, dělící mázhauz na dvě části, byla odstraněna v r. 1965. Hlavice osmibokého středního sloupku je krychlová se čtyřmi krátkými svislými žlábky na každé straně a s ukončením římsovou deskou, z niž vybíhá dvacet sklípkových hran. Kamenné stupně vyrovnávají rozdíl mezi úrovní náměstí a podlahy síně.

Interiér domu byl měněn v závislosti na využívání jak bytových, tak skladových a obchodních prostor. Vstupní síň byla na konci 19. století znehodnocena dodatečným vestavěním příček, které ji rozdělily na dvě části. Levá takto vzniklá komora byla používané až do roku 1965 jako prodejna a později jako sklad (oděvy, nábytek, uhlí...), pravá část sloužila jako průjezd do dvora. Po jeho pravé straně byl vstup do

50

velké plochostropé místnosti, rozdělené příčkami na prodejnu a kancelář. Střední kamenný osmiboký sloup se čtyřbokou stylizovanou hlavicí a patkou byl zazděn do příčky. Odstranění vložené příčky bylo poprvé plánováno již v roce 1938, uskutečnilo se ale až v roce 1965 a mázhauz se tak stal opět ojediněle působivým prostorem. Novodobými příčkami byly rozděleny na komory a kanceláře i síně v prvním patře orientované do náměstí. Patro dvorního křídla i zadní budovy bylo zcela přestavěno a sloužilo v 60. letech jako tělocvična (s funkcionalistickou úpravou oken), byla zde také jedna bytová jednotka přístupná po dřevěné pavlači. Úprava dvorního průčelí domu byla provedena v letech 1961 - 1963. Ve druhé polovině 60. let byla provedena úprava traktu, který se nachází vedle vstupní síně, na mlékárnu a další práce byly provedeny v patře. Při tomto zásahu bylo zlikvidováno renesanční schodiště mezi přízemím a patrem vystupujícího křídla. Ani vestavby sociálního zařízení pro účely mateřské školy a později pro jednotky ministerstva vnitra nebyly k historické podstatě objektu šetrné. Bylo při nich zničeno množství historických fragmentů. Úpravy v interiéru domu ze 60. letech a z konce 70. let 20. století jsou částečně zdokumentovány v archívu odboru kultury a cestovního ruchu Městského úřadu v Dačicích, podrobnější písemné záznamy se o nich však nedochovaly. Ne všechny stavební zásahy byly stejně pozitivní jako odstranění vestavěné příčky v mázhauzu. Razantní úpravu prodělala také podlaha vstupní síně se sklípkovou klenbou. Ta byla prohloubena cca o 90 cm proti úrovni vnějšího chodníku, a to bez izolačních úprav, které by zabraňovaly vstupu srážkových vod do obvodových konstrukcí. To postupně zapříčinilo značné zavlhčení tohoto zdiva a působením fotosyntézy vytvoření podmínek pro silné bujení řas a plísní, které destruovaly povrchové úpravy síně. Totéž nadměrné zavlhčení se projevilo i v celém rozsahu kamenné zádlažby síně. Nakonec došlo v některých místech k vyklonění západního obvodového zdiva a k jeho odtržení od klenby. Vzniklý rozdíl mezi úrovní chodníku a podlahou síně byl vyřešen vložením mohutných kamenných stupňů. V posledních letech 20. století byl celkový stav poznamenán dlouhodobě neprováděnou údržbou, což se projevovalo zvláště v přízemí. V roce 1994 bylo upozorněno na špatný stav střešního pláště, kvůli kterému docházelo k zatékání do stavby.

51

V roce 2000 nechal nový majitel objektu vyhotovit stavebně historický průzkum, na jehož základě byly zpracovány studie, které řešily celkovou rekonstrukci měšťanského domu a jeho další využití. Plánovaná rozsáhlá úprava domu byla připravena tak, aby plně respektovala historický charakter památkově chráněného objektu, jeho architektonické i památkové kvality a jeho postupný stavební vývoj. Při rozvaze o budoucí rekonstrukci domu muselo být, pro zachování nepopiratelných hodnot objektu, počítáno s použitém tradičních materiálů – pálené taškové střešní krytiny, dřevěného štípaného šindele, vápenné malty, dřevěných výplní otvorů apod. – a s tradičními technologickými postupy. Koncem roku 2007 byla rekonstrukce měšťanského domu čp. 459 v konečné fázi. Celková obnova objektu vychází z jeho výrazné historické hodnoty, ovšem s přihlédnutím k novým funkcím, kterým je objekt určen. Nové funkční využití domu je navrženo částečně pro bydlení a částečně pro komerční využití. Hlavní budova původního goticko - renesančního domu je řešena v rámci hlavní síně jako komunikační uzel celé dispozice s maximálním zpřístupněním veřejnosti. S dalšími prostory v rozsahu přízemí a patra je uvažováno pro využití galerijního typu, tj. výstava a prodej výtvarných a rukodělných výrobků. Do podkroví je vložena bytová jednotka 1+3 a zadní trakt je upravován pro potřeby penzionu, se zachováním renesančních prvků (krakorec a dochovaná torza pozdně gotických a renesančních omítek). Současné řešení fasády, která byla dokončena v roce 2007 a provedena okrovým lomeným nátěrem s paspartami a římsami v tónu vstupního portálu do objektu, rehabilituje jeho významné historické hodnoty. Dům čp. 459 je významnou památkou přechodového období doznívajícího pozdně gotického názoru v architektuře přecházejícího do nového renesančního stylu, který je zde chápán spíše konstrukčně, než výtvarně. V rámci této stavitelské filozofie, svými výtvarně architektonickými prvky a dochovanou pozdně gotickou dispozicí, je dům zcela jedinečný. Nezbývá než litovat, že se nedochovala předložená část s loubím a původním průčelím. ___________________________________

Fotodokumentace: Obr. č. 33 - autorka DP Obr. č. 34 – fotoarchiv Městského kulturního střediska Slavonice Obr. č. 35 - SLAVONICE – MĚSTSKÁ PAMÁTKOVÁ REZERVACE, vydala SRS, 1997, autor fotografie: Richard Kubánek

52

7.2. Dům čp. 479 Památkově chráněný měšťanský dům na Dolním náměstí, rejstříkové číslo v ÚSKP 03-2154, patří k významným dominantám města tvořících podstatu městské památkové rezervace. Rozsáhlá stavba zaplňuje původní gotickou obdélníkovou parcelu a zadním hospodářským traktem je propojena s Dlouhou ulicí. K památkovým hodnotám patří zejména postavení v urbanistické struktuře historického jádra města, dochované konstrukce, klenební systémy, výtvarná výzdoba mázhauzu, dispozice a tektonika štítu.

Obr. č. 36 a 37: Na horní fotografii je stav nástěnné výmalby cechovní místnosti v prvním patře z ledna 1952 před zahájením restaurování. Dolní fotografie dokumentuje stav po restaurování v dubnu téhož roku.

53

Generální oprava objektu byla provedena v roce 1950 a i dalšími dílčími rekonstrukcemi a opravami z 50. a 60. let minulého století byl rehabilitován renesanční výraz jak exteriéru, tak interiéru domu. V roce 1964 byl jeho stav na evidenčním listu památek charakterizován jako dobrý. V objektu byly bytové jednotky a v přízemních prostorách obchod včetně technického zázemí. Protože dům byl trvale využíván, byl průběžně udržován v dobrém stavu. Modernizační úpravy na něm byly prováděny v souladu s požadavky orgánů státní památkové péče. Dům spočívá na rozsáhlém podsklepení. V roce 1992 byla provedena jeho sanace a průzkum, který dokázal, že dům nevykazuje žádné statické narušení. Sklepy mají dvě části, z nichž jedna vede pod náměstí a napojuje se na odvodňovací systém města. V roce 1991 byly provedeny zednické opravy na vnitřní straně atiky a vyměněny klempířské prvky. V roce 1997 byl za havarijní označen stav částí stodoly ve dvorním traktu domu, která je nedílnou součástí památkové podstaty domu. Na tomto základě byla provedena revize krovu, střešní krytiny a oprava kleneb. Od roku 2000 byly prováděny v objektu stavební úpravy za účelem vybudování stravovacího a pohostinského provozu. V budově je instalováno moderní technické zázemí spočívající ve vytápění, chlazení, vzduchotechnice, plynofikaci apod. Do prostoru vstupní síně v přízemí byly vloženy nové dřevěné konstrukce a v mezipatře sádrokartonové příčky. Všechny tyto konstrukce jsou odstranitelné a tudíž žádným způsobem trvale nenaruší původní renesanční dispozici domu.

Obr. č. 38: Na fotografii z roku 1925 je dobře patrná vestavěná příčka rozdělující mázhaus na vstupní prostor a na pravé straně zřízenou provozovnu

54

Obr. č. 39: Průčelí domu čp. 479 (vlevo), stav kolem roku 1926

Obr. č. 40: Průčelí domu čp. 479, rok 2008

Obr. č. 41: Cechovní místnost domu čp. 479, I. patro, r. 2006

_________________________ Fotodokumentace: Obr. č. 36, 37, 38, 39 – fotoarchiv Městského kulturního střediska Slavonice Obr. č. 40, 41 - autorka DP

55

7.3. Dům čp. 480 Renesanční dům z roku 1540 je součástí historické a urbanistické struktury městské památkové rezervace, jehož původní dochovaná hmota, konstrukční členění, detaily fasád a interiérové dispozice jsou významným dokladem renesanční architektury první Obr. č. 42: Svorník klenebného pole není

poloviny 16. století. Dům je dvoupatrový, zakončen jinak pro L. Estreichera typickou štukovou koulí. Rok 2006 zakončený novodobou atikou, o čtyřech okenních osách. Okna mají renesanční ostění rekonstruované podle zbytků původních článků nalezených ve zdivu v roce 1951. Dům je zapsán jako nemovitá kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 03-2155. Interiér objektu v sobě ukrývá nejvzácnější a zároveň nejoriginálnější klenbu, která je se svými formami v architektuře 16. století zcela ojedinělá a nezaměnitelná, a to v rámci nejen české, ale i evropské architektury. Jde o Estreicherovo mistrovské dílo a o nejpůsobivější slavonickou sklípkovou klenbu vůbec. O její unikátnosti svědčí i skutečnost, že v roce 1958 reprezentoval její sádrový odlitek české architektonické umění na světové výstavě EXPO v Bruselu.

Obr. č. 43: Ojedinělé řešení sklípkového klenutí - kazetový pás a půlpole sklípkové klenby v mázhauzu domu čp. 480

56

Přízemí a první patro zůstalo vzácně uchováno v původním goticko-renesančním provedení. Další části domu včetně jeho vnějšího pláště doznaly podstatných stavebních změn. V období baroka bylo přistavěno druhé patro a vnitřní prostory byly uzpůsobovány požadavkům jednotlivých majitelů. Stavební úpravy, které se uskutečnily v 19. a v první polovině 20. století, nejsou téměř vůbec zdokumentované. V roce 1964 charakterizuje Národní památkový ústav stav domu jako dobrý. V prostoru nalevo od klenuté síně byl v provozu obchod, v domě bylo šest bytových jednotek. V 70. letech se přikročilo k radikální úpravě fasády, která byla odhalena již v roce 1951. Úprava spočívala v očištění a odstranění cihlové plenty z 19. století a hlavně k dostavění nové atiky. Dále se prováděla výměna oken, stavební úpravy přízemí a dvorní části domu. V roce 1993 byly provedeny opravy vnitřních omítek mazhauzu. Restaurátorské sondy se zřetelným nálezem byly ponechány v původním stavu. Při zásahu se doplňovaly chybějící profilované štukatérské fragmenty. Výmalba byla provedena vápnem tónovaným popelem pro získání dobové patiny. Malby a sgrafita ve vstupní síni byly zrestaurovány naposled pravděpodobně v roce 1979 a pak až v roce 2004. Jedná se o polychromované sgrafito Kalvárie a erbů stavitelů domu Wolfganga Pavlera a jeho manželky Reginy po stranách, které se nachází nad vstupem ze síně do provozního prostoru a o iluzivní sgrafitové kazety s růžemi a erby Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna, které jsou umístěny v klenbě téže síně. Při restaurátorském zásahu byl očištěn jejich povrch, odstraněné trhliny, mechanické defekty, degradující tmely a barevné retuše z minulých oprav. Stejně jako u výmalby síně v domě čp. 58, i zde se v některých písemných materiálech uvádí, že autorem polychromovaných sgrafit je Leopold Estreicher. Restaurátorské práce na malbách s novozákonními náměty a erby hradecké vrchnosti v síni prvního patra byly provedeny v polovině 90. let 20. století. Před tím byla ještě provedena oprava stropní konstrukce vložením průvlaků z ocelových nosníků. Práce většího rozsahu probíhaly v posledních 15 letech ve sklepních prostorách objektu. Byl zde zřízen vstup do městského podzemí, ze kterého vede připojovací chodba k hlavní podzemní štole.

57

V současnosti je dům využíván k bydlení, sídlí zde turistické informační středisko a provozovna cukrárny a bistra, která využívá v létě k posezení i příjemně stinné prostředí mázhauzu s unikátní sklípkovou klenbou.

Obr. č. 44: čp. 480 (vlevo) - stav v roce 1974 před dostavěním atiky

Obr. č. 45: čp. 480 (vlevo) provedené úpravy zhodnotily celkový stav objektu, rok 2008

________________________ Fotodokumentace: Obr. č. 42, 45 - autorka DP Obr. č. 43 – SLAVONICE – MĚSTSKÁ PAMÁTKOVÁ REZERVACE, vydala SRS, 1997, autor fotografie: Richard Kubánek Obr. č. 44 – fotoarchiv Městského kulturního střediska Slavonice

58

7.4. Dům čp. 528 Jednopatrový měšťanský dům o šesti okenních osách (třetí okno zleva je zdvojené) je chráněný jako kulturní nemovitá památka. O prohlášení za památku bylo požádáno v roce 1991, prohlášen a zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 03-6042 byl o rok později. Dům se nachá-

Obr. č. 46: Detail obnovené sgrafitové výzdoby

zí ve frekventované části městské památkové rezervace na spojnici mezi Horním náměstím a dnešním náměstím Míru. Horizontálně je plocha fasády rozdělena masivní římsou. Dům je vizuálně rozdělen na dvě samostatně působící části. Levý renesanční trakt má fasádu zdobenou nově zrestaurovaným sgrafitem, v přízemí jsou valené a hřebínkové klenby, původní mázhauz je rozdělen dodatečně vestavěnou příčkou. V zadní části je valeně sklenutá prostora, zřejmě bývalá černá kuchyně. Pravý trakt má klasicistní fasádu. Ta byla až do počátku 90. let na celém domě. Při opravě uliční fasády byla ale začátkem června 1991 objevena hodnotná figurální sgrafita pocházející z doby výstavby objektu. V roce 1993 byl proveden restaurátorský průzkum. Po posouzení výrazu a rozsahu sgrafitové výzdoby bylo rozhodnuto o rozdělení fasády na dvě odlišné části – menší renesanční se sgrafitem, a rozsahem větší část s klasicizujícím výrazem. Majitel se rozhodl vrátit do nebytových prostor sloužících dříve jako prodejna opět provoz. Před samotnou rehabilitací sgrafit byla vyměněna okna a vstupní dveře do objektu. Opraveny byly statické poruchy obvodových zdí i vnitřních prostor. Obnoven byl krámský vstup do přízemního zrekonstruovaného obchodu. Sgrafita byla při restaurování očištěna a hloubkově zpevněna. V roce 1998 za archeologického průzkumu proběhlo vyčištění části podzemního odvodňovacího systému pod domem. Byl vytěžen zával v místech vstupu a proveden další průzkum včetně posouzení dalších statických poruch.

59

V rámci obnovy objektu v 90. letech byl na klenák nad vraty umístěn i kamenný reliéf, jehož původní podoba16 byla nenávratně ztracena v polovině 60. let a uchovala se pouze ve vizuální vzpomínce matky majitele.17 Výsledek obnovy dokládá přiložená fotografie (obr. č. 47).

Obr. č. 47: Reliéf byl nově zhotoven v 90. letech 20. st.

Obr. č. 48: Dům čp. 528 – stav z konce 80. let 20. století

Obr. č. 49: Část uliční fasády domu s obnovenou sgrafitovou výzdobou, rok 2008. Obr. č. 50: Napravo od průjezdu byl při celkové opravě objektu v 90. letech 20. století obnoven krámský vstup z ulice, rok 2008. _____________________________ 16 17

Antická hlava znázorňovala pravděpodobně boha Dia Projektová dokumentace a technická zpráva k rekonstrukci domu čp. 528

Fotodokumentace: Obr. č. 46, 47, 49, 50 – autorka DP Obr. č. 48 – fotoarchiv Městského kulturního střediska

60

7.5. Dům čp. 520 Objekt je situovaný na severní straně ulice, která spojuje obě slavonická náměstí. Jde o významný renesanční měšťanský dům se zachovalou dispozicí, ojedinělým sklípkovým zaklenutím prostoru nad schodištěm vedoucím do prvního patra a sgrafitovou výzdobou uličního průčelí domu. K památko-

Obr. č. 51: Nad římsou patra je poměrně vysoká dvouosá atika ukončená mohutnou zalamující se římsou.

vým hodnotám patří zejména postavení v urbanistické struktuře historického jádra městské památkové rezervace, dochovaná autenticita hmoty, dispozičního členění a materiálové skladby. Dům je kulturní památkou evidovanou v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 03-2161. Dům jako celek je výsledkem čtyř zásadních stavebních etap, z nichž první dvě, které spadají do 16. století, jsou popsány v kapitole 5.5. Třetí významný zásah většího rozsahu prodělal dům počátkem 18. století, kdy se celý rozšířil do dvora. Průjezd se prodloužil o valeně zaklenutou chodbu. Přibližně ve stejné době, spíše o něco dříve, vzniklo také přízemní dvorní křídlo se dvěma křížově zaklenutými prostorami. K jakým proměnám docházelo současně v dispozici hlavního prostoru domu, nelze dnes z viditelných znaků stavby stanovit. Bylo by to možné až na základě podrobného stavebně historického průzkumu, který zde ještě proveden nebyl. Poslední, v pořadí čtvrtá, zásadní přestavba pochází z konce 18. století. Došlo k předělení mázhauzu vestavěnou příčkou, byla stržena část jeho klenby a při průčelní zdi se vytvořila obytná prostora se štukem rámovaným zrcadlem na plochém stropě. Později ještě probíhaly některé další méně podstatné úpravy domu, rozšířilo se dvorní křídlo a přestavovala se stodola, která od počátku stavebního vývoje uzavírala severní okraj parcely. V roce 1950 vypracoval rekonstrukční ateliér ČSSZ Stavoprojektu v Praze první stupeň projektové dokumentace na opravu objektu. K té ale prokazatelně nedošlo, protože na začátku 60. let 20. století byl celkový stav domu natolik špatný, že na něj ve svých vyjádřeních ke stavu nemovitosti důrazně upozorňoval Ústav pro ochranu

61

památek a přírody a opakovaně vyzýval tehdejšího majitele objektu, kterým byla bytová správa MěÚ Slavonice, k provedení okamžité nápravy a zamezení dalšímu chátrání objektu. V roce 1963 byl celkový stav domu popsán jako havarijní. Zdraví a život dvou rodin v domě bydlících ohrožovaly velké trhliny a bortící se zdivo ve dvorní části, které bylo ve štítě vydmuté od své základní polohy o 20 cm. Za špatnou byla prohlášena i celková statika domu. Současně s výzvami k provedení generální opravy domu byla zpracována doporučení odborných pracovníků památkové péče, jak provádět záchranné práce a jak provést všestranné zhodnocení domu, to znamená oprostit ho od pozdějších přístaveb. Doporučení se týkala zabezpečení sklepů, zachování kamenných ostění oken a světlíků, zhodnocení celkového dojmu prvního patra propojením schodišťové síně s dalšími prostorami prvního patra, dělení zaklenutých prostorů uvnitř provádět tak, aby příčky více respektovaly klenby, jejich vrcholy či lunety a nepřetínaly je pokud možno nevhodně. Další doporučení vedla k zachování stodoly na severním okraji parcely, která je historicky cenná - ostatní hospodářské budovy a přístřešky byly doporučeny k demolici.

Obr. č. 52: dům čp. 520 (vpravo) - stav před rokem 1924, před odkrytím sgrafit

Obr. č. 53: dům čp. 520 - stav v roce 1928 po restaurování sgrafitové výzdoby

62

Záměr znovu obnovit velkou vstupní síň v přízemí domu byl nerealizovatelný a ustoupilo se od něj, protože stavební úpravy provedené v něm na konci 18. století jsou nevratné.18 Sgrafita na domě byla objevena již roku 1924 a brzy poté restaurována. Zatím poslední restaurování bylo dokončeno v roce 1996. Byla vyspravena značně poškozená místa, na kterých byl originál již opadaný. Odborný zásah si vyžádaly rovněž partie v přízemí, které narušovala hlavně vzlínající vlhkost. Byla prováděna injektáž a zpevnění omítkových vrstev. Sgrafitová figurální výzdoba, společně s rostlinnými a rolverkovými dekory a nápisovými páskami, pokrývá prakticky celou plochu uličního průčelí. Sgrafitem je zdobena také dvojitá římsa atiky. Další zásahy prováděné na přelomu 20. a 21. století byly drobnějšího rázu a žádným způsobem již do dispozice domu nezasáhly. Bylo provedeno přeložení střešní krytiny a oprava krovu, proveden nátěr oken, výměna klempířských prvků, oprava stodoly ve dvorní části parcely a plynofikace objektu. Ne všechny zásahy jsou však v souladu se závaznými stanovisky orgánů památkové péče. V roce 1996 provedl majitel zásah, který byl později řešen jako přestupek v rámci zákona o státní památkové péči. Týkal se mj. osazení pěti kusů velkých střešních oken. Tato okna o velikosti 80 x 120 cm negativně ovlivňují tvář střešní krajiny MPR neboť se značně uplatňují při pohledech ze slavonické městské věže. Dům a parcela příslušného objektu slouží jako místo trvalého bydliště majitelů a ubytovací kapacita za účelem podnikání ve službách cestovního ruchu.

________________________ 18

Při úpravách došlo k narušení nosných konstrukcí a část klenby byla stržena

Fotodokumentace Obr. č. 51 – autorka DP Obr. č. 52 a 53 – archiv Městského kulturního střediska Slavonice

63

7.6. Dům čp. 536 Z původního renesančního domu situovaného na jižní straně Horního náměstí směrem k Jemnické bráně, se dochovala pouze bohatě zdobená fasáda zakončená jedinečnou atikou. Jednopatrový dům o třech okenních osách, má kolem oken dochované kamenné ostění. Na průčelí je medailonové sgrafito s portréty kní-

Obr. č. 54: detail sgrafitové výzdoby průčelí,kterou tvoří 24 medailonů s portréty rozmístěných ve čtyřech řadách. Jaro 2008.

žat a filosofů. V roce 1961 se začala připravovat rekonstrukce městských domů pro bytové účely. Ke stavebním pracím se přistoupilo jednak z důvodu potřeby nových bytových jednotek pro obyvatele města, ale i z důvodu likvidace nežádoucích trosek a zboru, které trčely na Horním náměstí (tehdejší náměstí K. Gottwalda), hyzdily ho a navíc přispívaly k nežádoucí kritice ze strany návštěvníků města, což hlavně v případě zahraničních návštěv nebylo v souladu s tehdejší politikou. Rozpadlé budovy navíc ohrožovaly bezpečnost všech, kteří se pohybovali v jejich blízkosti. Generální oprava, během které byl dům v podstatě postaven znova, proběhla v letech 1963 - 1964. Ve fasádě byla nově otevřena okna ve druhém patře průčelí a zakryta dřevěnými okenicemi. Současně se připravovalo restaurování sgrafit. I z důvodu nezachování ostatních částí domu se na rehabilitaci sgrafitové výzdoby

kladly

vysoké

nároky.

Přesto byl použit nevhodný postup, kdy se kvůli odstranění pozdějších nátěrů a nánosů tyto obrušovaly Obr. č. 55: pohled na zadní prostor domů čp. 536 a 537, rok 1963.

64

smirkovým papírem a na některých místech tak došlo k ubroušení i vrstvy sgrafita. Už o čtyři roky později byl stav sgrafit označen opět jako špatný, a to kvůli povětrnostním vlivům. Stavu fasády je průběžně věnována odborná péče, neboť dům čp. 536 tvoří společně se sousedními objekty dominantní výzdobu Horního náměstí.

Obr. č. 56: rok 1903

Obr. č. 57: rok 1940

Obr. č. 58: 50. léta 20. století

Obr. č. 59: rok 2008

_____________________________ Fotodokumentace: Obr. č. 54 a 59 – autorka DP Obr. č. 55, 56, 57 a 58 – archiv Městského kulturního střediska Slavonice

65

7.7. Dům čp. 450 Dům o pěti okenních osách s kamenným ostěním má dochovanou renesanční dispozici, pozdně gotické portály a profilované krákorce. Nástěnné malby jsou na uliční fasádě a také v interiéru objektu. Malířská výzdoba síně v patře je tvořena rostlinnými a zoomorfními ornamenty, které

dekorují

architektonické

prvky,

okenní výklenky jsou zdobeny malovanými kasetami s erby Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna, další malby jsou iluzivní. Dále je zde iluzivní táflování Obr. č. 60: průčelí domu čp. 450 v Dačické ulici, pohled od náměstí směrem k Dačické bráně, jaro 2008.

a drobné figurální motivy. Malba byla odkryta patrně v 50. letech 20. století, ale o jejím restaurování se nedochovaly žádné zprávy. Na meziokenním pilíři jsou patrné zlomky německých nápisů. V síni s renesančním malbou je dobře patrná i další etapa ve vývoji domu, a to klasicistní strop Obr. č. 61: detail okna, okna v patře mají kamenná ostění v malovaných paspartách.

s fabionem a štukovým rámováním z 18. století.

Další malby jsou ve vstupní síni, kde jsou páskové a linkové lemy architektonických prvků. Jde o původní renesanční výzdobu, což prokázaly sondy provedené při stavebně historickém průzkumu uskutečněném v polovině 90. let. Při restaurování interiérové výmalby bylo provedeno zpevnění omítky a barevné vrstvy, očištění, tmelení mechanických defektů, retuše a fixáž. Opravy průčelí v podstatě probíhají v krátkém sledu od počátku 90. let 20. století do současnosti. Objekt je situovaný v ulici s hustým provozem, takže fasáda je

66

průběžně znečišťována exhalacemi, fasáda parteru je narušována solí, která v zimním období odstřikuje od projíždějících aut, dochází k mechanickému poškozování a vibrace způsobené provozem nákladních automobilů mají špatný vliv na statiku objektu. Na fasádě se v posledních letech objevily drobné trhliny a uvolňují se spáry kamenného ostění a krakorců.

Obr. č. 62: fasáda i statika objektu jsou nepřiměřeně zatěžovány hustým provozem osobních i nákladních automobilů. Pohled od Dačické brány směrem k náměstí Míru, rok 2008.

____________________________ Fotodokumentace: Obr. č. 60, 61, 62 – autorka DP

67

7.8. Dům čp. 58 Dům ležící za branami historického jádra města směrem na Dačice je součástí podstaty historické zástavby města. Dodnes vyniká nad ostatní přízemní zástavbu mohutnou hmotou patrové budovy. Z poloviny 16. století, kdy pod dohledem Leopolda Estreichera prodělal pozdně gotickou přestavbu,

Obr. č. 63: pohled z Dačické ulice, jaro 2008

se dochovaly do dnešní doby hodnotné architektonické detaily a prvky. Dům je významnou kulturní památkou a je součástí ochranného pásma městské památkové rezervace Slavonice. Předmětný dům podává dodnes v této oblasti ojedinělý doklad objektu nikoli měšťanského - obytného, ale domu se zcela specifickou dispozicí, danou jeho odlišnou funkcí. V ÚSKP je evidovaný pod rejstříkovým číslem 03-2157. Z období druhé poloviny 16. století se na exteriéru objektu dochovalo hlavní vstupní a levé boční průčelí, pod jehož současným řešením je patrné původní psaníčkové sgrafito, prostor loubí při vstupu do domu s nárožním polygonálním pilířem, fragment tesaného pozdně gotického okna v hlavním průčelí směřujícího do prostoru se sklípkovou klenbou, tesané portály směřující do prostorů zadního traktu přízemí a renesanční okénko ve dvorním průčelí. Nejvzácnější dochovanou částí interiéru je vpravo od loubí se nacházející drobná sklípková klenba s freskovou výzdobou. Je nejmenší z dochovaných sklípkových zaklenutí z dílny Leopolda Estreichera, která se ve Slavonicích dochovala. Dokumentační historickou hodnotu mají dále všechny ostatní prostory s původními renesančními oválně valenými výsečovými klenbami s hřebínky na hranách a s křížovými poli sbíhajícími se do přístěnných či koutových pilířků (přízemí a síň I. patra) a původní, bezpochyby gotické, sklepy s valenými klenbami, které byly až do rekonstrukce, provedené na začátku 21. století, dlouhodobě nepřístupné a zatopené. Při obnově objektu byly odkryty další drobné fragmenty - například původní pozdně gotické okénko s profilací, část kamenných portálů vedoucích do sklepa, dvorní část objektu a další.

68

Po přeložení poštovní stanice do centra města v roce 1625 byl v objektu zřízený zájezdní hostinec. V období třicetileté války byl dům patrně poškozen nájezdy vojenských oddílů. Po skončení války byl provoz hostince obnoven. Jeho provoz si možná vyžádal nevýrazné stavební zásahy. Vložené příčky náležejí patrně nevýrazným klasicistním úpravám. Podle dochovaných detailů i kleneb s odvoláním na provedený stavebně historický průzkum19 lze předpokládat, že velké požáry, které ve městě vypukly v letech 1750 a 1845, dům nijak citelně nezasáhly. Z mladších zásahů 19. století je nejvýraznější připojený trakt po pravé straně, který si patrně vynutil provoz restaurace, který zde setrval až do konce druhé světové války. První polovina 20. století nepřinesla žádné stavební dění. Až na přelomu 60. a 70. let 20. století byla provedena modernizace městského bytového fondu a úprava bývalých restauračních prostorů v přízemí na obytné. Z téže doby pochází úprava

Obr. č. 64: 1. polovina 20. století – brána společně s ohradní zdí pozemku je plně funkční a v dobrém stavu

Obr. č. 65: Stav v roce 1977, těsně před zbouráním. Brána je oddělena od původního objektu nově vybudovanou odbočkou z hlavní silnice

Obr. č. 66: Současný stav severovýchodní části objektu, jaro 2008

_____________________ 19

SHP čp. 58, Jiřina Muková, Praha, červen 1998

69

přilehlé komunikace. S ní byla snesena vjezdová brána, která byla součástí parcely domu a byla obrácena severovýchodním směrem. Dnes je na jejím místě prostý vjezd. Součástí objektu na severní straně bylo hospodářské zázemí hostince vozovna, seník a stáj pro koně. V roce 1994 byl proveden restaurátorský průzkum fasády, který zjistil přítomnost 4 – 5 omítkových vrstev.20 První vrstva, tvořená renesanční omítkou s jednoduchým bosováním, je poměrně souvislá. Vzhledem k dobrému stavu zachovalé renesanční omítky byl jako jedna z možných variant nové úpravy fasády předložen návrh na celkovou rehabilitaci sgrafitové podoby, která by byla provedena po celkovém odkryvu novějších památkově méně hodnotných omítek. Při konečné úpravě fasády do současné podoby byla tato možnost zamítnuta, a to hlavně proto, že při návratu ke sgrafitové omítce by patrně největším problémem byla absence štítu, snad atikového, do něhož psaníčkové sgrafito přecházelo. Bez jeho uplatnění by byla zřejmě podoba průčelí problematická. V mázhauzu se zachovala pumpa, v minulosti zde bývala studna. Sklepy byly dlouhodobě zatopeny. Při obnově byly vysušeny a ponechány v režném stavu, to znamená bez omítek, protože trvanlivost případných omítek by byla vzhledem k vlhkosti prostředí velice omezená. Zvláštní pozornost byla věnována prostoru se sklípkovou klenbou v přední části přízemí, kde bylo ponecháno okno do loubí a obnovené torzo zachovaného gotického okénka, které je patrné ve fasádě. V prostoru byly zrestaurované sgrafitové obrazy v klenebních čelech. Popis maleb je uveden v kapitole 5.8. V prvních letech 21. století přistoupil nový majitel objektu ke kompletní re-

Obr. č. 67 a 68: sklípková klenba, restaurované nástěnné malby v přízemních prostorách čp. 58.

70

konstrukci, která dům očistila od nevhodných stavebních úprav provedených v 19. a hlavně ve 20. století a přizpůsobila ho novému využití, které kombinuje soukromé bydlení s poskytováním ubytovacích služeb. Celý záměr rekonstrukce byl od počátku konzultován s odborníky z Národního památkového ústavu, aby nedošlo nevhodným zásahem k narušení dochovaného středověkého rázu, ale aby byly naopak historické kvality objektu zvýrazněny a začleněny do nové funkce domu. Prováděné úpravy se týkaly opravy střech a konstrukce krovu, opravy, rekonstrukce a úpravy konstrukcí pro vnitřní dispozici, opravy fasády, zcela nové půdní vestavby a samostatné přístavby ve dvorní části domu včetně terénních a sadových úprav. Nejvýznamnější epochu budovy do konce 20. století připomínala hojně využívaná poštovní schránka v loubí domu. Je škoda, že tuto milou vzpomínku zašlé slávy nový majitel domu na objektu neponechal.

___________________ 20

Restaurátorský průzkum nástěnných maleb v domě čp 58 ve Slavonicích – průzkum provedly v r. 1994 Kateřina Kahánková, Magda Michová, Dis., zodpovědný restaurátor – Václav Špale, ak. malíř

Fotodokumentace: Obr. č. 63, 66 – autorka DP Obr. č. 64, 65 – archiv Městského kulturního střediska Slavonice Obr. č. 67, 68 – www.novacek-fasady.cz/apartman

71

7.9. Dům čp. 473 - Panský dům Dnešní objekt o třinácti okenních osách a dvoulodním průchodu k farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie byl postaven na místě původního renesančního panského domu ve stylu novorenesance v roce 1898. Jde o jednopatrovou nárožní budovu uzavírající východní stranu dnešního náměstí Míru. Novodobá podoba objektu byla zcela přizpůsobena potřebám školy, která v něm sídlila již od roku 1803.

Obr. č. 69: současný stav, rok 2008

Všechna loubí jsou zaklenuta křížovou klenbou. V novém průchodu ke kostelu jsou osazeny původní žulové sloupy s růžicí na dříku, které původně nesly pole se sklípkovým klenutím, a po levé straně průchodu je patrný štítek se zbytkem značky a zbytkem monogramu LE, to znamená stavitele mistra Leopolda Estreichera. K památkovým hodnotám domu patří především jeho postavení v historickém jádru města, pohledová exponovanost a hmotová i materiálová skladba objektu. Dům je prohlášený za památku evidovanou v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 03-5363 a tvoří dominantní část centra městské památkové rezervace. Z nejvýznamnějších oprav, které na budově proběhly v průběhu 20. století lze zmínit obnovu průčelí v roce 1963, výměnu plechové střechy a její nahrazení pálenou krytinou v roce. 1994, rekonstrukci podloubí a instalaci nového osvětlení o rok později, a plynofikaci objektu v roce 2001. Budova je sídlem školy také v současnosti.

____________________________

Obr. č. 70: současný stav podloubí na západním průčelí Obr. č. 71: průchod od farního kostela na náměstí Míru na jižní straně budovy, rok 2008

Fotodokumentace: Obr. č. 69, 70, 71 – autorka DP

72

7.10. Dům čp. 525 – radnice Současný objekt není nemovitou kulturní památkou, je však chráněn podle památkového zákona jakožto nedílná součást městské památkové rezervace. Kromě využití pro radniční účely sloužila budova v průběhu 20. století jako sídlo městského muzea, bankovních ústavů, knihovny, školy, policejní stanice apod. Je zvláštní, že právě o této budově, která jakožto radnice patří k nejvýznamnějším ve městě, se nedochovalo příliš písemných zpráv. Při získávání informací pro tuto práci jsem našla jen kusé zprávy o prováděných opravách, a to převážně ze třetí třetiny 20. století, kdy se jednalo o opravu fasády či plynofikaci budovy. V archivu památkové péče na odboru kultury a cestovního ruchu na MěÚ v Dačicích se k tomuto objektu nachází minimum písemností, stejně tak tomu je i v případě písemností uložených přímo na stavebním odboru MěÚ ve Slavonicích. Tento objekt se tak stává vhodným předmětem dalšího bádání, který podrobně zmapuje celkový stavebněhistorický vývoj budovy.

Obr. č. 72: Fotografie z roku 1909 – bourání širšího ze dvou radničních průchodů. Dělníci právě dokončují demolici valené klenby. Po obou stranách průchodu jsou kamenné pilíře, které vykazují charakteristické prvky stavební hutě Leopolda Estreichera.

___________________________________

Fotodokumentace Obr. č. 72 – archiv Městského kulturního střediska Slavonice

73

8. Závěr Historické okolnosti období tzv. studené války a politika bývalé ČSSR postavily Slavonice, které leží v prostoru blízkém hranici s Rakouskem, na dlouhá desetiletí do izolace. Stavební rozvoj na hranici se západním světem nebyl žádoucí. Je možné to chápat jako zápornou etapu novodobé historie města, která ovšem zcela paradoxně zajistila měšťanským domům vzácné podmínky pro maximální uchování původního renesančního obrazu. Naprosté omezení investic do přestaveb objektů a jejich modernizací přispěly k zakonzervování stavu, který odpovídal první třetině 20. století. Výstavnost a velikost zdejších staveb dochovaných z období přechodu pozdní gotiky do renesance ale dostačovala nárokům na novodobé bydlení městského obyvatelstva, takže i proto zde nedošlo k žádným stavebně razantním zásahům, které by znejasnily nebo zničily půdorysné a prostorové členění měšťanských domů. Na počátku 60. let minulého století byla většina domů v majetku města a bytová správa v nich rekonstruovala a případně i vytvářela mírnými úpravami další bytové jednotky, které měly zaručit místnímu obyvatelstvu slušné podmínky k bydlení. Stejně jako přílišná modernizace a investice do západního příhraničí bylo na druhé straně stejně nežádoucí jeho vylidňování. Stavební zásahy prováděné při opravách v období 60. a 70. let 20. století nebyly vždy šetrné a zcela v souladu se stanovisky památkové péče, přesto je možné konstatovat, že nedošlo k žádné výrazné destrukci, která by vážně ohrozila historickou hodnotu slavonického souboru renesančních domů. V roce 1953 byly Slavonice zařazeny do pohraničního pásma a pro okolní svět téměř uzavřeny. V roce 1958 z něj byly naštěstí opět vyčleněny, což znamenalo uvolnění jak pro obyvatele, tak naději na záchranu místních památek. Od konce 50. let nastalo převážně v souvislosti s údržbou bytového fondu odkrývání a restaurování domů v centru města. Jako v Evropě ojedinělý městský komplex byly Slavonice 31. 8. 1961 prohlášeny za městskou památkovou rezervaci a na jejich další stavební rozvoj v následujících desetiletích dohlíželi pracovníci Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody a později pracovníci Národního památkového ústavu.21 Po roce 1989 se výrazně změnily vlastnické vztahy. Podstatná část domů se stala soukromým majetkem, přičemž část nových vlastníků nebyla místní, domy přestaly být trvale obývány a poměrně dlouhou dobu nebylo vyřešeno jejich další funkční

74

využití. S tím souviselo ve výjimečných případech i chátrání objektů, a to hlavně v interiérech, kde došlo minimálně v jednom případě k propadnutí stropů. Všechny domy, které jsou prokazatelně dílem stavební hutě Leopolda Estreichera a jsou uváděny v této práci, však měly to štěstí, že v nich nedošlo k narušení kontinuity užívání. Jejich majitelé investovali od 90. let do oprav a celkových rekonstrukcí nemalé finanční prostředky a u všech objektů došlo k podstatnému zlepšení a rehabilitaci stavu. Byly zpracovány stavebně historické průzkumy objektů, restaurování interiérů a sgrafitových fasád prováděli zkušení a kvalifikovaní restaurátoři. Jedinečnost stavebních konstrukcí a detailů, exteriérové i interiérové výzdoby, byly vyhodnoceny jako statek, kterým by Česká republika mohla přispět k obohacení Seznamu světového dědictví, kde by představoval na tomto seznamu dosud málo zastoupený funkční druh historických památek – měšťanský dům. Žádost o zápis na seznam UNESCO byla odeslána na Ministerstvo kultury ČR v roce 2000. Na vypracování nominační zprávy se podíleli nejvýznamnější odborníci, kteří se zabývají středověkou architekturou a vznikl obsáhlý dokument, jehož součástí jsou i studie věnující se dílu Leopolda Estreichera a fenoménu sklípkového klenutí v prostředí venkovských měst v období poloviny 16. století. Ačkoliv byla nominace souboru slavonických měšťanských domů po zvážení stažena, celý tento přípravný proces významnou měrou napomohl k reflexi výjimečné pozice renesančního slavonického stavitelství poloviny 16. století v kontextu středoevropské architektury a plné rehabilitaci významu stavebního a kamenického mistra Leopolda Estreichera. Všechny domy uváděné v této práci jsou v dobrém stavebně technickém stavu a žádný z nich nemá statické poruchy nebo jiné závažné nedostatky. V návaznosti na jejich údržbu či celkovou rekonstrukci bylo nalezeno i vhodné využití, které spočívá v kombinaci funkce bydlení, obchodu, služeb cestovního ruchu, galerijního a dalšího využití. ________________________ 21

Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) byl ustaven podle zákona č. 22/958 Sb., o kulturních památkách v roce 1958. Jeho posláním bylo vytvářet odborně metodickou, vědecko– výzkumnou a informační základnu oboru památkové péče a ochrany přírody. K 1. lednu 2003 vznikl Národní památkový ústav jako státní příspěvková organizace s celostátní působností, která je odbornou organizací státní památkové péče podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. Činnost této organizace upravuje nejen výše zmíněný zákon, ale také vyhláška MK České republiky č. 66/1988 Sb.

75

9. Resumé Práce se zabývá stavebně historickým vývojem renesančních měšťanských domů, které pochází ze stavební huti kamenického a stavebního mistra Leopolda Estreichera působícího ve Slavonicích přibližně v polovině 16. století. Kromě budovy staré pošty (čp. 58), která leží za městskými branami, se nachází všechny objekty popisované v diplomové práci v centru města a tvoří podstatu dochovaného souboru renesančních měšťanských domů. Stavby Leopolda Estreichera si zasluhují mimořádnou pozornost jak díky vnějšímu členění a výzdobě domů, tak pro jejich vnitřní uspořádání. Nápadité atiky s cimbuřím, ojedinělé štíty domů, bohatá sgrafitová výzdoba průčelí a dochovaný systém víceúrovňových sklepů tesaných do žulového podloží zajistily pro Slavonice výjimečnost a výsadní postavení mezi městy s dochovanými renesančními památkami. Samostatnou hodnotou celosvětového významu jsou sklípkové klenby užité v prostorách několika měšťanských domů, které jsou signovaným dílem Leopolda Estreichera. Všechny popisované domy jsou živoucími organismy a jsou téměř nepřetržitě využívány pro obchod, bydlení a drobné podnikání. Práce si dala za úkol popsat vývoj jednotlivých objektů, které jsou prokazatelně dílem Leopolda Estreichera z hlediska doby jejich vzniku, ale zároveň doplnit jejich další stavební historii o doposud nepublikované skutečnosti a seznámit s událostmi, které ovlivnily jejich současný stav. Proto je její součástí i stručný popis historického vývoje města od počátku až po období přelomu 20. a 21. století.

10. Summary This work covers the historical development of the Renaissance town houses originating from the building works of the master mason and builder Leopold Estreicher, who worked in Slavonice around the middle of the 16th century. In addition to the old post office (No. 58), which lies past the town gates, all the buildings described in this thesis lie in the town centre and comprise the essence of this preserved set of Renaissance town houses.

76

The buildings of Leopold Estreicher deserve special attention both due to their exterior structure and their interior layout. Eye-catching attics with battlements, unusual gables on the buildings, lavish sgraffito decoration on the facades, and the preserved system of split-level cellars hewn into the granite bedrock all give Slavonice an exceptional and privileged position amongst towns with preserved Renaissance monuments. Other valuable features of worldwide importance are the cellar vaults used in the premises of several town houses, signed as the work of Leopold Estreicher. All the houses described here are living organisms and are almost constantly used for trade, accommodation, and by small businesses. The task of this work was to describe the development of individual buildings which can be proved to be the work of Leopold Estreicher due to when they were built, and also to supplement other building history with previously unpublished facts and provide information about events which made the town what it is today. This work also includes a brief description of the historical development of the town from the early days right through to the turn of the 20th and 21st centuries.

77

11. Seznam použité literatury a pramenů Herout, J. Staletí kolem nás. Nakladatel Paseka, 4. vydání, 2002. Kolektiv autorů Slavonice - perla renesance. Vydala Slavonická renesanční společnost, 2004. Muchka, I. P. Architektura renesanční. Správa Pražského hradu, 1. vydání, 2001. Radová, M., Rada, O. Mistr Leopold Estreicher a jeho slavonická stavební dílna. Umění, 1970, č. 4, s. 358 - 381. Radová - Štiková, M. Sklípková klenba - příspěvek k dějinám pozdně gotické architektury. Umění, 1958, s. 217 – 262. Radová, M., Rada, O. Kniha o sklípkových klenbách. Vydáno k 500. výročí sklípkového klenutí v Evropě, Praha, Jalma, 1998. Sedláková, R. Stavební slohy v Česku. Nakladatel Jan Vašut, ilustrace Vladimír Netolička, 1. vydání, 2004. Sedlář, J., Sedlářová, J. Slavonice. Odeon Praha, 1. vydání, 1973. Vlček, P. a kolektiv Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Academia, 2004. _______________________ Restaurátorský průzkum nástěnných maleb v domě čp. 58 ve Slavonicích – průzkum provedly v r. 1994 Kahánková, K. a Michová, M., zodpovědný restaurátor Špale, V., ak. malíř. Archiv odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ v Dačicích. Dokumentace k nominaci souboru renesančních domů ve Slavonicích k zapsání do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví, dokumentaci nominovaných památek připravil z pověření Ministerstva kultury ČR Národní památkový ústav ve spolupráci s Městským úřadem ve Slavonicích a občanským sdružením Inspirace ve Slavonicích. Texty: Radová – Štiková, M., doc. Ing. arch.; Kučová, V., Ing. arch.; Kuča, K., Ing. arch.; historická rešerše: Lancinger, L., PhDr., CSc.; konzultace: Beneš, M., Mgr., CSc.; Karásek. L., Ing.; Hoftichová, P., PhDr. Textová část bez výkresové dokumentace uložena v archivu odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ v Dačicích. Evidenční listy nemovitých kulturních památek čp. 459, 479, 480, 528, 520, 536, 450, 58 a 473. Archiv odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ v Dačicích. Kronika města Slavonice: 1900 - 1945, český překlad, Městský úřad Slavonice Kronika města Slavonice: 1946 - 1965, Městský úřad Slavonice Kronika města Slavonice: 1966 - 2007, Městský úřad Slavonice

78

Stavebně historický průzkum čp. 58, zpracovala MUKOVÁ, J., Ing., Praha, červen 1998.Archiv odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ v Dačicích. Stavebně historický průzkum čp. 459 ve Slavonicích, zpracoval Ing. arch. R. Kristian - KRISTIAN arch PROJ. ATELIER TÁBOR, 2004. Archiv odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ v Dačicích. _________________________ Prameny fotodokumentace: archiv Městského kulturního střediska Slavonice, archiv odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ Dačice, literatura ↑, fotografie autorky diplomové práce.

79