Masarykova univerzita Filozoficka fakulta Semina r dejin umenı Teorie a de jiny ume nı
Jitka Vlckova
Praha a Nizozemı ve druhč polovine15. stoletı Disertacnıpra ce
1. ca st … text
Vedoucıpra ce: prof. PhDr. Milena Bartlova , CSc.
2009
Tuto pra ci venuji svym rodic um Jitce a Karlovi Vlc kovym.
Prohlasuji, z e jsem disertac nı pra ci vypracovala samostatne s vyuz itım uvedenych pramenu a literatury.
Ú Ú Ú Ú Ú Ú Ú Ú Ú Ú Ú Ú . Podpis autora pra ce
Zde bych chte la pode kovat za ochotu a pomoc pri mý badatelský pra ci na sledujıcım osoba m a jejich domovsky m institucım: doc. akad. mal. Jaroslav Alt ml., restaura tor, FHS FF UK prof. PhDr. Milena Bartlova , CSc., Semina r de jin ume nıFF MU, Brno Cordula Behrsing, Deutscher Akademischer Austausch Dienst, Bonn akad. mal. Toma s Berger, restaura tor Mgr. Helena Da nova , Na rodnıgalerie Praha PhDr. Jirina Dejmkova , NPU U P Praha doc. PhDr. JirıFajt, Technische Universit¨t zu Berlin Lude k a Monika Frenclovi, NPU U OP str. C ech, Spra va SH Krivokla t Ingrid Godderis, MRBA Bruxelles, Biblioth`que Valentine Henderiks, Universitý Libre de Bruxelles PhDr. Martin Herda, Spra va Praz ský ho hradu JirıHrabec, NPU U P Praha Dr. David Hradil, U stav anorganický chemie AV C R v R ez i RNDr. Janka Hradilova , Akademie vy tvarny ch ume nıv Praze Vladimır Hronek, Arcide kansky farnıurad Kutna Hora Mgr. Radka Kova rova Traute Kulla-Walter, Technische Universit¨t zu Berlin akad. mal. Hanka Kurkova , restaura torka, Akademie vy tvarny ch ume nı v Praze Dr. Eric Laureys Jan Lebeda, NPU U P Praha Micheline Lechantre, IRPA Bruxelles, Biblioth`que Laurence Muller, IRPA Bruxelles, Biblioth`que Hý l`ne Mund, IRPA Bruxelles, Centre dč ý tude de la peinture du XVe si`cle dans les Pays-Bas mý ridionaux et la Principautý de Li`ge Martin a Rena ta Novotnı prof. Catheline Pý rier-Dč Ieteren, Universitý Libre de Bruxelles PhDr. Ondrej Polis ensky , UK Praha Ing. Petr Praz a k Lubos Smitka, Sta tnıokresnıarchiv v Rakovnıku Toma s Snopek, NPU U P Praha Dr. Sabine van Sprang, MRBA Bruxelles Mgr. Libor Sturc, Kra lovska kanonie premonstra t˚ na Strahove , Strahovska obraza rna, Praha P. Mgr. Edward Eugenius Tomczyk, R ımskokatolicka farnost pri kostele sv. Vojte cha v Jircha rıch, Praha 2 ť Nový Me sto Nathalie Verbruggen, MRBA Bruxelles, Biblioth`que
Prirozene i te m, který jsem neumyslne opomne la.
Praha a Nizozemı ve druhč polovine15. stoletı
Obsah 1. U vod do problematiky
5
2. Vy znam burgundský ho Nizozemıv ume nı15. stoletı
11
3. Vztah C ech a Nizozemı burgundsky ch vý vod˚ ve druhý polovine 15. stoletı
26
4. Role ne mecky mluvıcıch zemı pri s ırenı nizozemsky ch vliv˚ do ceský ho ume nıve druhý polovine 15. stoletı
39
5. Recepce ume nıburgundský ho Nizozemı(vybrana dıla) 5.1 Prvnıohlasy Nizozemı na uzemıC ech?
55
5.2 Mistr tzv. Svatojirský ho olta re a souvisejıcıokruh malırsky ch de l
67
5.3 Puchnerova archa a praz ska ume lecka tvorba
94
5.4 Kra lovsky Krivokla t
107
5.5 Starome stska radnice v Praze
143
5.6 Ume lecký podniky me s „anstva
152
5.7 Ze Svatovıtský ho pokladu
209
5.8 Dıla praz ský ho a kutnohorský ho rezba rstvı
215
6. Praha a burgundský Nizozemıza ve rem
237
7. Pouz ita literatura
241
8. Prameny
266
Seznam pouz ity ch zkratek
269
Resumý
272
Katalog (v samostatný m svazku ť 2. ca st)
1. U vod do problematiky V uvodu pra ce, ktera se ty ka vztahu Prahy s Nizozemım ve druhý polovine 15. stoletı na ba zi ume nı, se sta va klıcovou ota zka nizozemskřho vlivu, jeho formulace, ale taký zp˚sob, mıra a opra vne nost jeho uz ıva nı. Sa m pojem vliv je cha pa n z hlediska vy znamu jako “(trvalejsı) pusobenı na nekoho, poprıpade na necoď1. Pokud tedy obecne hovorıme o nizozemský m vlivu, me li bychom mıt na mysli dlouhodobý p˚sobenı nizozemský ho ume nı na strednıEvropu. Nizozemı vedle Ita lie predstavovalo v 15. stoletıjedno z nejvy znamne js ıch ume lecky ch center, který nejenz e ovlivnovalo ume lecký pocına nı v sousednıch oblastech (zejmý na na uzemı dnes nı Francie a Ne mecka), ale jehoz ra dius sme roval da le (do Spane lska, Ita lie ad.)2. Jaka vs ak byla intenzita pusobenı nizozemský ho ume nı v jednotlivy ch oblastech, abychom mohli prımo hovorit o nizozemskřm vlivu? Intenzita, s jakou nizozemský ume nı ovlivnovalo stredoevropský prostredı, byla znacne prome nliva a odvıjela se prirozene od rozsahu vza jemny ch kontakt˚ mezi regiony. Roli zde hra ly obousme rný politický a dynastický vazby, tradicnı obchodnı spojenı, cırkevne -spra vnı vztahy a kontakty osobnı povahy3. Vliv Nizozemı nemusel nutne probıhat prımou cestou, ale tý z s pomocı mezistupn˚: Znalost nizozemský ho ume nı mohla by t zprostredova na ume lecky m prostredım, který intenzivne recipovalo nizozemský ume nı a u který ho byl prokazatelne doloz en dlouhodobe fungujıcı te sny kontakt s Nizozemım. Prıkladem m˚z e by t vztah ne mecky ch dolnory nsky ch oblastı s Nizozemım, který preda valy znalost princip˚ nizozemský ho realismu da le vcetne strednı Evropy. Nizozemský invence se na dals ı uzemı jiz nedosta valy bezprostredne , ny brz docha zelo k jejich druhotný mu prenosu. Odra z ı se zde komunikacnı model, v ne mz pri zprostredkovaný m preda va nı informacı docha zı k vy znamovy m posun˚m, deformacım a jiny m. Prostredı, který nizozemský invence s ırilo, je prirozene filtrovalo, uzp˚sobovalo a jinak pretva relo svý vlastnı ume lecký tradici a tak se vliv Nizozemı v dals ıch oblastech, ktery m byla tato znalost preda va na, jevı r˚zne silny . Nizozemský ume nı prostrednictvım tohoto mezistupne jiz prımo nep˚sobilo, ale jeho vymoz enosti, by„ v modifikovaný forme , byly prena s eny da l a zasahovaly do ume lecký ho vy voje i v jiny ch oblastech, kde se tak v ume nıohlas uje nizozemska komponenta. Pojem vliv ceska ume leckohistoricka literatura uz ıva pome rne be z ne . Konkrý tne s nizozemskym vlivem c i vlivem Nizozemı nakla dajı jak stars ı, tak mlads ıpra ce relativne volne . Lze pozorovat, z e se poukazu na nizozemsky vliv mnohdy vyuz ilo tam, kde by byla na mıste hlubs ı stylova analy za pro zpresne nı ume lecky ch vy chodisek dıla. V odborný literature te sne po druhý sve tový va lce dostal pojem nizozemsky vliv specificky ukol jak se vyhnout zd˚razne nı nemeckřho vlivu. Objevuje se zde tendence vyzdvihovat u vybrany ch de l nizozemsky vliv na ukor ne mecký ho a zcela kontrastne odpouta vat vy voj ceský pozdnıgotiky od vy voje v sousednım Ne mecku sme rem dovnitr, ackoliv je obojı v podstate neodde litelný 4. Za kladem k takový mu protikladný mu badatelský mu pocına nı mohl by t predevs ım “pracovnı postup spoc ıvajıcı ve snaze nalřzt pri hleda nı “forma lnı genezeœ kaz dřho jednotlivřho dıla zahranic nı vzory, od nichz je odvozeno, respektive vlivy, jez se v nem projevujıď5. Zd˚raznovat ne mecky vzor bylo po urcitou dobu sporný a proto se ceska literatura uchylovala k modelu vyuz ıvajıcımu jiný ekvivalentnı vzory. Na prıkladu p˚sobenı te chto vzor˚ pak demonstrovala schopnost doma cıho pozdne gotický ho ume nı dosa hnout geneze srovnatelný s vy vojem v ne mecky mluvıcıch oblastech. Dlouhodobý prımý p˚sobenı nizozemsky ch vzor˚ do pozdne gotický ho ume nı zemı Koruny ceský v obdobı 15. stoletı nenı nicım prokazatelný , coz si 1
Filipec (2000), s. 495, heslo vliv. K problematice blız e Borchert (2002). 3 Podle Bartlova (2004), s. 107. 4 Vzhledem k prıslusnosti C eský ho kra lovstvı ke Svatý rıs i rımský v tomto obdobı zahrnul ve svý syntý ze R. Suckale ceský pozdne gotický ume nıjako integra lnısouca st ume lecký ho vy voje v Ne mecku. Suckale (1998). 5 Bartlova (2006a), s. 13. 2
-5-
ba da nı prakticky vz dy uve domovalo. P˚vodem nizozemský vzory mohly ceský ume nı inspirovat jen ve znacne omezený mıre, naopak soustavne ho mohly ovlivnovat ne mecký vzory. Identifikace nizozemský ho vlivu ci vztahu k Nizozemı vs ak da val doma cımu dılu jaky si punc kvality a proto jej nutno cha pat taký jako jistou formu kategorizace. Tam, kde badatelý uva de li nizozemsky vliv nebo poukazovali na vztah k nizozemský mu ume nı, se z preva z ný ve ts iny jedna o ume lecky vysoce kvalitnı dıla6, ktera se evidentne profilujı jako pr˚kopnıci a reprezentanti progresivnıch vy vojovy ch tendencı v ume nı. Uz ıva nı pojmu nizozemsky vliv ma trvale s iroký uplatne nı a proto je treba d˚sledne rozpozna vat, v jaký m kontextu je autorem uz ıva n a za jaky m ucelem. I kdyz uz itı slova vliv nenı presný , bude i nada le v textu uz ıva no jako tradicnı vy raz. Jak z vy s e uvedený ho vyply va , nenı cılem tý to pra ce omezit uvahy jen na trvalejs ı prımý p˚sobenı, ale i neprımý , kde je tv˚rci znalost nizozemský ho realismu sekunda rne zprostredkova na. Vedle vlivu se v textu uz ıva tý z recepce, ktera znamena prijıma nı, prebıra nı, ale tý z vnıma nı a cha pa nı. Zatımco pojem vliv lze sna ze zobecnit a je cha pa n vıce jako proces prenosu mezi aktivnım da rcem a pasivnım prıjemcem7, vystihuje recepce daleko presne ji proces, kde dos lo ze strany prıjemce k pochopenı princip˚ nizozemský ho realismu a jejich aktivnımu zapojenı do doma cı tvorby. Jak k ovlivnova nı nizozemsky m ume nım docha zelo a jak se projevuje pochopenı jeho princip˚ v ceský m prostredı? U prımý ho zp˚sobu lze navrhnout trojici hlavnıch model˚: 1) kratkodoby ci trvaly pobyt Nizozemce na prıslus ný m uzemı, 2) s kolenı doma cıho tv˚rce prımo v Nizozemı, 3) importy nizozemsky ch de l, který se mohly na zkoumaný uzemıdosta vat obchodem, diplomatickou cestou, prostrednictvım vandrujıcıch tovarys ˚, prıpadne jinak. V kapitole ty kajıcı se vztahu Prahy k Nizozemı jsou tyto modely da le diskutova ny a za roven je prove rova no moz ný dlouhodobý p˚sobenı na ba zi exportnı produkce nizozemsky ch dılen, ktera se rozvıjela dıky zahranicnımu obchodu s ume lecky mi dıly. Vzhledem k omezený vy pove di pısemny ch pramen˚ nelze presve dcive stanovit dıla, ktera se na uzemı jednoznacne dosta vala obchodem nebo objedna vkou a naopak ktera soukromy mi ci oficia lnımi cestami bohaty ch s lechtic˚, patricij˚ ci cırkevnıch hodnosta r˚ jes te v pr˚be hu pozdnıho stredove ku8, a jak mohla tato dıla v doma cım prostredı zap˚sobit. Vzhledem k tomu, z e se pra ce soustredı na znacne s irokou problematiku, nebylo z casovy ch d˚vod˚ moz ný ve sbırkovy ch fondech dohleda vat jednotlivý nizozemský importy a hledat mezi nimi prımý souvislosti s doma cım pozdne goticky m fondem vy tvarny ch de l. Nicmý ne v dals ı fa zi, mimo ra mec tý to pra ce, se jedna o za sadnıkrok, ktery m˚z e zpresnit nas e pozna nıo kontaktu obou zemı. Za jediny zatım nejlý pe doloz eny prımy kontakt ceský ho prostredı s Nizozemım burgundsky ch vý vod˚ z˚sta va pro druhou polovinu 15. stoletı poselstvo kra le Jirıho z Pode brad, který vyslal 16. listopadu 1464 pod vedenım Lva z Roz mita lu k za padoevropsky m panovnık˚m. Jızdu pana Lva z Roz mita lu po strednı a za padnı Evrope mezi lety 1465-1467 popisuje Va clav Sas ek z Bırkova ve svý m Denıku, kde ve druhý kapitole “V zemıch burgundsky chďvyjadruje slova obdivu k na dhere burgundský ho dvora a burgundský ho Nizozemı v˚bec9. Za pisky dokla dajı, z e clenový ceský ho poselstva byli tımto prostrednım zasaz eni, a proto je vztah Prahy a Nizozemız podstatný ca sti studova n na tomto mimora dný m litera rnım prameni. Pokud se v textu zaby va me ume nım 15. stoletıa hovorıme o Nizozemı, je jım mys leno burgundskř Nizozemı nebo tý z Nizozemı pod vla dou burgundskych vřvodu. Flandry burgunds tı vý vodový zıskali jiz v roce 1369. Zhruba v tomto obdobı dos lo k rozvoji frankovla mský kultury, na jejımz za klade kolem roku 1420 nastoupil nizozemsky realismus. 6
Myslı se zde dıla, u nichz ume leckohistoricka literatura opakovane poukazuje na recepci nizozemsky ch prvk˚. Volne pouz ito Bartlova (2006a), s. 20. 8 J. Kra sa uva dızpra vu z roku 1458, z e “Norimberstı predali Jirıkovu kanclřri Prokopovi z Rabstejna c tyri tkanř koberce podle jeho objedna vky.ďJosef Kra sa, Kniz nımalırstvı, in: Pozdne (19852), s. 396. 9 Urba nek (1940). 7
-6-
V roce 1420 se burgunds tı vý vodový trvale usadili ve Flandrech a postupny mi uzemnımi zisky do roku 1477 neby vale rozs ırili sva panstvı v jiz nım a severnım Nizozemı. Pra ve v nejd˚lez ite js ıch centrech jiz nıho Nizozemı kvetla pod jejich vla dou mimora dna kultura, ktera si zıskala pozornost vs ech tehdejs ıch panovnicky ch dvor˚, obchodnık˚, cestovatel˚ a dals ıch. Pokud se pous tıme do ota zek souvisejıcıch se stary m Nizozemım v pr˚be hu 15. stoletı, je nezbytný pochopit jeho tehdejs ı vy znam a moz ny dosah. K tomuto ucelu slouz ı samostatna kapitola, kde jsou zkouma ny podmınky rozvoje nizozemský ho ume nı v dobe panova nı burgundsky ch vý vod˚ a taký d˚vody, dıky ktery m bylo nizozemský ume nı schopno ovlivnovat dobovy ume lecky na zor i geograficky vzda leny ch oblastı. Te z is te kapitoly spocıva v pochopenı procesu zme n v ume lecký praxi a v pochopenı vy voje ume nı vla mskych primitivu, který v Evrope 15. stoletı mocne p˚sobilo. Oznacenı vla ms tıprimitivový je uz ıva no jako obecne uzna vany termın, ktery vznikl v 19. stoletıse za jmem o vla mský malıre. A i kdyz je slovo primitiv v ceský m jazyce spıs e negativne zabarveno, respektuje jejich vnıma nı jako tv˚rce, kterı z pohledu 19. stoletı sta li na pomyslný m prvnım stupni. Jejich trojgeneracnı rozclene nı vycha zı z knihy kolektivu autor˚ pod vedenım B. de Patoul a R. van Schoute z roku 2000, ktera je nejnove js ı syntetickou pracı o starý nizozemský malbe 10. Protoz e byla do pra ce zahrnuta taký ceska socharska dıla, obsahuje kapitola i ca st k nizozemský mu socharstvı. Tento fenomý n zde zastupuje osobnost nizozemský ho sochare Mikula s e Gerhaerta z Leydenu, ktery sehra l d˚lez itou roli ve vy voji stredoevropský ho socharstvı. Abychom mohli na ume lecky ch dılech z uzemı dnes nı C eský republiky hodnotit, jak mistri pochopili a vstrebali nizozemský principy, je u jednotlivy ch nizozemsky ch tv˚rc˚ strucne popsa n charakter jejich tvorby a vy znam. Smysl Nizozemc˚ pro detail vedl ke zcela novy m postup˚m v ume nı. K hlavnım znak˚m, který vy voj evropský ho malırstvı za sadne ovlivnily, patril realismus zobrazenı. Prednı reprezentanti nizozemský ho ume nı a jimi formovanı, pove ts inou anonymnı malı mistri nep˚sobili jen osobnım prıkladem ve svy ch dılna ch. Vedle ume lc˚ si proto kapitola vs ıma taký snadno transportovatelny ch de l, který mohly podnıtit recepci nizozemský ho realismu daleko od hranic burgundský ho Nizozemı. Renomý nizozemský ho ume nı bylo v 15. stoletı velký a navzdory geograficky m vzda lenostem jeho vliv prostrednictvım de l samy ch podporujı teoretický predpoklady i konkrý tnı dıla. Jak bylo uvedeno vy s e, vztahem C ech a burgundský ho Nizozemı se na ba zi ume lc˚ a ume lecky ch de l ve nuje samostatna kapitola. V procesu s ırenı nizozemsky ch inovacı do ceský ho ume nı nebyl rozhodujıcı prımy kontakt obou region˚. Mnohem ve ts ı vy znam me ly nemecky mluvıcı regiony. Tımto oznacenım je v pra ci cılene omezeno pouz itı geograficky ch na zv˚ jako Ne mecko, Svy carsko a Rakousko, nebo„ presne nevystihujı geograficko-politickou situaci v Evrope 15. stoletı11. Jmenovaný sta tnı utvary spolu s dals ımi tehdy patrily ke Svatý rıs i rımský , ktera zahrnovala rozsa hla uzemı s preva z ne germanofonnım obyvatelstvem. Mnohý z nich jsou dnes souca stı jiny ch nez germanofonnıch sta tnıch utvar˚ jako naprıklad Alsasko (Strasburk, Colmar). V 15. stoletı me sta v Hornım Pory nı, ktera se rozprostırajı na uzemı dnes nıho Ne mecka, Francie a Svy carska, spolu s me sty v sousednıch jihone mecky ch oblastech a Pory nıVestfa lsku predstavovala nejprogresivne js ı rıs ska ume lecka centra, kde bylo intenzivne recipova no nizozemský ume nı. Kapitola zaby vajıcı se rolı ne mecky mluvıcıch zemı pri s ırenı nizozemsky ch vliv˚ do ceský ho ume nıproto sleduje, jak v te chto centrech Nizozemı p˚sobilo a jak bylo v dılech recipova no. Znalost ume lecký ho vy voje v te chto centrech slouz ı k identifikaci produkce, ktera mohla ceský mu ume nı zprostredkova vat znalost nizozemský ho realismu. Pres tato centra se vs ak do C ech zpravidla dosta valy jiz loka lne zabarvený nizozemský inovace, nebo„, jak bylo jiz vy s e uvedeno, docha zelo k transformaci 10 11
Patoul-Schoute (2000). Na problý my upozornil jiz R. Suckale (2002), s. 584-585.
-7-
nizozemsky ch vzor˚ v kontextu tamnıho vy voje. Jednotliva centra byla r˚zny m zp˚sobem zasaz ena, a protoz e nový prvky byly aplikova ny i na odlis ný stars ıtradice, je vrstva te chto de l velmi r˚znoroda . V ceský m ume nı se sekunda rne prenesený nizozemský prvky projevily predevs ım v prome na ch stylu a novy ch motivicky ch prvcıch. Tato neprıma forma, kterou nizozemský ume nı p˚sobilo, se mohla podobne jako u prımý ho kontaktu odehra vat tremi hlavnımi zp˚soby: 1) kra tkodobý ci trvalý p˚sobenı mistra z uzemı v prımý m kontaktu s Nizozemım, 2) osvojenı tvorby (stylu, motiv˚, malırský technologie aj.) doma cım tv˚rcem v ume lecký m centru s prımy m kontaktem s Nizozemım, 3) importy de l z uzemı v prımý m kontaktu s Nizozemım. Pro ceský zeme ma v tomto procesu hlavnı roli prvnı a druhy zp˚sob. Ume lci p˚vodem z ne mecky mluvıcıch oblastı kv˚li vysoký konkurenci v oboru prirozene hledali nova p˚sobis te na vne js ım okruhu centra12 a tak zasahovali kra tkodobe i trvale do doma cı tvorby. Naopak doma cı mistri be hem svý ho ucenı a tovarys sky ch let vstrebali v zahranicnıch kulturnıch centrech dals ı inspiraci a podıleli se za sadnım zp˚sobem na zme na ch doma cı tvorby. Sirs ı ohlas nizozemský ho realismu v ceský m ume nı byl rovne z podmıne n i spolecensky mi zme nami. C echy se snaz ily prekonat svou izolovanost a tak se i dona torsky vkus obracel k dıl˚m, ktera reprezentovala nejaktua lne js ı sme ry v evropský m ume lecký m vy voji. Na sledova nı Nizozemım ovlivne ny ch vzor˚ poma halo ume lc˚m v leps ım prosazenı se na ume lecký m trhu a zıska va nı cetne js ıch zaka zek. Progresivnı tendence v ume nı, který navazovaly na impulsy nizozemský ho realismu, tak lze spojit taký s konkurenceschopnostıume lc˚13. Zkouma nı moz ný ho nizozemský ho vlivu v pozdne gotický m fondu vy tvarny ch de l dochovaný m na uzemı C eský republiky ma mnoho sme r˚, pra ce se proto obratila k jeho projev˚m, na který bylo jiz v odborný literature upozorne no. Protoz e se vs ak jedna o rozsa hlou skupinu de l, bylo nutný z doma cıho fondu pro res enı ota zek spojeny ch s nizozemsky m vlivem vybrat pouze reprezentativnı ca st. Klıcem k jejımu vy be ru se stala provenience de l z mısta/regionu, u ne hoz lze predpokla dat jak moz nou prımou konfrontaci s Nizozemım, tak kontakt s kulturnımi centry pod bezprostrednım a dlouhodoby m nizozemsky m vlivem. Takovy mi centry byly v C echa ch bezpochyby Praha a s nıuzce spojena Kutna Hora. Do skupiny byl priclene n taký kra lovsky hrad Krivokla t, jehoz vy zdoba byla sva za na s praz sky m dvorsky m prostredım. Ackoliv v porovna nı s dochovany m fondem sousednıch zemı predstavuje skupina jen maly celek, je dostatecne velky i r˚znorody na to, aby v ne m mohly by t demonstrova ny hlavnıproblý my. C asový ohranicenı na druhou polovinu 15. stoletı vyplynulo ze skutecnosti, z e teprve v tý to dobe lze ve strednı Evrope sledovat s irs ı recepci nizozemský ho realismu. Pred polovinou se jedna preva z ne o vy jimecný prıpady, jejichz prıklad v okruhu z a k˚ vy razne zap˚sobil az po polovine stoletı. Za roven je treba doplnit, z e Praha ve vymezený m obdobı byla jen loka lnım politicky m, ekonomicky m a kulturnım centrem, takz e popisovanou situaci ume lecký produkce nelze bez kritický ho prıstupu generalizovat a automaticky vztahovat na vs echny zeme tehdejs ı C eský koruny. Obtız e prina s ı i torza lnost pozdne gotický ho fondu, ktery nikdy nepoda presnou predstavu o skutecný m rozsahu tehdejs ı ume lecký produkce. Prıcinou torza lnıho stavu byla nejen z ivotnost pouz itý ho materia lu a druh soustavný pý ce o ne j, ale taký nejr˚zne js ı historický okolnosti, který vedly buâ k za niku celý rady de l14 nebo k jejich odvozu mimo autochtonnı uzemı. Mnoha dıla, ktera by mohla blız e ozrejmit cely proces vy voje praz ský ume lecký tvorby ve druhý polovine 15. stoletı, se bohuz el nezachovala. Rovne z sporný mohou by t nepresný ci dokonce v˚bec z a dný udaje k provenienci dochovany ch de l. Hypoteticka urcenı provenience se casto opırajı jen o stylovou kritiku a nevyz adovala hlubs ı technologicky ani 12
Bartlova (2006a), s. 20. Na aktivnı prijımanı, za me rný volby, kde si ume lci vybırajı inspiracnı zdroje podle svy ch moz nostı a potreb, upozornila v doma cım prostredı M. Bartlova (2006a), s. 11-21. 14 Shrnul K. Chytil (1906), s. 100-101. 13
-8-
archivnı pr˚zkum. Skupina de l tak byla vybıra na, aby pokud moz no dıla sama co nejve rne ji odra z ela spojenı s praz skou ume leckou produkcı nebo bylo u nich toto spojenı alespon v urcitý mıre proka za no. Aby vs ak bylo moz ný celou praz skou skupinu zhodnotit a modelove studovat v case limitovaný m studijnım programem, byla i ona zuz ena jen na vybrana dıla. Pro pra ci se skupinou pozdne stredove ky ch ume lecky ch de l z Prahy, Kutný Hory a Krivokla tu musel by t predem vypracova n podrobny katalog, ktery souhrnne zmapoval ves kerý dostupný udaje k dıl˚m. Pridruz eny tematicky rejstrık jen pro prehlednost klasifikuje dıla na olta rnı celky, deskový malby, socharska dıla a na ste nnou malbu, uvnitr se vs ak radı podle provenience, ktera byla hlavnım kritý riem i pri razenı samotný ho katalogu. Vedle doloz ený provenience dıla byla respektova na i provenience mlads ı nebo hypoteticka , vycha zejıcı ze stylove kritický ho rozboru. Razenı podle ikonograficky ch motiv˚ se uka zalo jako zava de jıcı, podobne jako razenı autorský , kdy se u ve ts iny de l jedna o anonymnı autory nebo autory predpokla daný . Nejsporne js ı urcenı provenience se ty kala de l ze sbırek Na rodnı galerie, kam dıla pres la buâ ze sponta nne budovany ch soukromy ch sbırek nebo koupı z aukcnıch katalog˚ s nepresny mi informacemi o provenienci. Razenı podle provenience umoz nilo lý pe konsolidovat celou skupinu de l, na nız je modelove zkouma n vztah mezi Prahou a Nizozemım. U strednı a nejrozsa hlejs ı kapitola ve novana pochopenı nizozemsky ch princip˚ na vybraný skupine pozdne goticky ch de l nenı strukturovana jako souvisly text, ale je rozclene na do tematicky ch subkapitol tak, jak se profilujı jednotliva dıla ci k sobe proveniencne patrı. Pracovnı skupinu vybrany ch de l tvorı jak jednotliva dıla, tak ucelený soubory. Z vy znamny ch olta rnıch celk˚, kolem ktery ch jsou soustrede na ne ktera dals ıdıla, lze jmenovat dnes jiz rozebrany reta bl kriz ovnický ho velmistra Mikula s e Puchnera zv. Puchnerova archa15, v celku dochovany maria nsky triptych z kla s ternıho kostela sv. Jirı na Praz ský m hrade zv. Svatojirsky olta r nebo reta bl krivokla tský hradnı kaple tradicne zvany Krivokla tsky olta r. Ze samostatny ch desek patrı z hlediska formulace problý mu k nejzajımave js ım Zve stova nı ze sbırky Na rodnı galerie v Praze, který vs em dıl˚m nejen datacne , ale i vy znamem v res enı problematiky predcha zı, proto je zarazeno na samy uvod v samostatný podkapitole. Triptychy Thunovsky , Svatobarborsky a desky ze sbırky strahovský ho kla s tera s Neve rıcım Toma s em a sv. Ma rı Magdalenou byly zarazeny ve vazbe na Svatojirsky olta r do jedný kapitoly16. Svatojirsky olta r se zde radı mezi datacne nejstars ı dıla. O desce se sv. Va clavem mezi sv. Zikmundem a Vıtem z Na rodnı galerie je pojedna no v souvislosti s Puchnerovou archou, k nız prıslus ı i vynikajıcı socha Panny Marie typu Assumpta z kostela sv. Frantis ka z Assisi na Starý m Me ste . Vzhledem k tomu, z e o ars e autorka s iroce pojednala jiz ve dvou pracıch, soustredil se text jen na pozna mky sme rujıcı k hleda nı ume lecký prıslus nosti malıre a sochare. Dıla krivokla tský provenience tvorı samostatnou kapitolu zame renou na uvahy o vy zdobe krivokla tský hradnı kaple spojovaný s kra lem Vladislavem II. Jagellonsky m. Proto se taký skry vajı pod na zvem Kra lovsky Krivokla t. Sochy Panny Marie a sv. Va clava z radnı sıne Starome stský radnice v Praze patrı k dıl˚m vysoký ume lecký kvality. Za me rne byla s nimi zarazena taký konzola Bolestný ho Krista v podobe ande la, u nız dos lo k posunu tradicnıdatace pred polovinu stoletı17 a ktera tak reprezentuje jeden z prvnıch prıklad˚ vlivu nizozemský ho realismu v C echa ch. Dıla ve spojenı se Starome stskou radnicı na sledujı kapitolu ke Krivokla tu proto, aby v prvnı ca sti nava zala na dılenskou souvislost s Krivokla tsky m olta rem a za ve rem plynule uvedla prvnı dılo kapitoly na sledujıcı. Subkapitola Ume lecký podniky me s „anstva je uvedena Rejskovou 15
OznacenıPuchnerova archa je v textu respektova no a uz ıvano s ohledem k tradici v odborný literature. I. Kyzourova se v prıpade strahovsky ch desek domnıva , z e “souvislost s c eskou malbou je spıse volna ď, a za autora desek tý hoz triptychu povaz uje “blız e neurcenřho norimberskřho malıreď. Kyzourova -Kalina (1993), s. 30. 17 Bartlova (2004).
16
-9-
vy zdobou Pras ný bra ny spojovanou s vlivem frankovla mský ho ume nı. Cılene se z celý vy zdoby upına pohled pouze k poprsı muz e nad pr˚jezdem, který me lo by t inspirova no konzolou Bolestný ho Krista a který me lo reprezentovat Rejskovu realistickou tendenci. V pra ci je komplexne pojedna no taký o kamenný dekorativnı vy zdobe Kamenný ho domu v Kutný Hore. V literature se radı jeho vy zdoba do oeuvru Mistra Briccia, u ne hoz se poukazuje na znalost princip˚ gerhaertovský ho socharstvı. Oba objekty pros ly v minulosti radou stavebnıch uprav a tak zhodnocenı jejich kamenosocharský vy zdoby bylo nutný zaloz it predevs ım na rekonstrukci p˚vodnıho stavu a znalosti autenticky ch kamenosocharsky ch prvk˚. Z na ste nný ho malırstvı ma mezi podniky me s „anstva pro res enı problý mu mimora dny vy znam na ste nna vy zdoba Smıs kovský kaple v chra mu sv. Barbory v Kutný Hore, v nız se podle odborný literatury odra z ı jak nizozemský , tak italizujıcı prvky18. Dona torem maleb byl Michal Smıs ek z Vrchovis „, ktery je vedle Jana Smıs ka povaz ova n za moz ný ho objednavatele tzv. Smıs kovský ho gradua lu. O rukopisu vs ak nebylo v pra ci samostatne pojedna no19. Z hlediska vy razne realistický ho ume lecký ho projevu, v ne mz se ozy vajı plne pochopený nizozemský principy, byla ve nova na samostatna kapitola vynikajıcım zlatnicky m pracım ze Svatovıtský ho pokladu, busta m sv. Va clava, Vıta a Vojte cha. Pocetnou ca st skupiny predstavujı socharska dıla, ktera byla buâ souca stı dnes jiz neidentifikovatelny ch olta rnıch celk˚, dekorativnımi prvky vy zdoby nebo svý bytny mi dıly souvisejıcımi s dobovou liturgickou praxı. Dıla shrnuta do jedný subkapitoly o praz ský m a kutnohorský m rezba rstvı nelze sledovat v souvislý m bloku a netvorı prirozený skupiny s dals ımi. Na nich se pra ce zame ruje hlavne na urcenı vazeb k vy znamne js ım ume lecky m centr˚m nez doloz enı moz ný ho nizozemský ho vlivu; m˚z e se vs ak u nich projevit vstreba nı princip˚, jejichz koreny se v Nizozemı mohly nacha zet. Zarazenı te chto de l za ve rem umoz nuje dokreslit spletity ume lecky vy voj a orientaci na zkoumaný m uzemı. Pra ce si neklade za cıl vytvorit z de l prova zanou vy vojovou radu, ale naopak kaz dý mu z de l da va prostor na samostatny prıbe h, na který m mohou by t demonstrova ny individua lnı procesy v doma cım ume lecký m vy voji. Za kladem k pochopenı te chto individua lnıch proces˚ je hluboký pozna nı kaz dý ho dıla, proto vz dy uvodem zacınajı jednotliva pojedna nı podrobny m rozborem dosavadnıch na zor˚ odborný literatury a uvahou o prvotnı lokaci dıla. Vlastnı rozbor kombinuje predevs ım historický doklady, stylove kriticky a ikonograficky rozbor a, pokud je to v˚bec moz ný , vyuz ıva na za klade restaura torsky ch zpra v informace o vy tvarný technice. U ve ts iny de l a mistr˚ jsou uz ıva na pomocna oznacenı vycha zejıcı z tradic ume leckohistorický literatury, i kdyz kolidujı s ikonografiı dıla, jako naprıklad Svatojirsky olta r a Svatobarborsky olta r. Pomocny na zev te chto de l byl vytvoren na za klade jejich provenience, nebo„ prvnıpocha zız kostela sv. Jirına Praz ský m hrade a druhy z chra mu sv. Barbory v Kutný Hore. Od umıste nı dıla jsou v literature odvozena i dals ı pomocna oznacenı, ktera odra z ejı prvotnı nebo druhotnou lokaci dıla: Krivokla tsky olta r, Strahovsky triptych a Zderazska Madona. Oznacenı Thunovsky olta r souvisı s jeho pozde js ımi majiteli, Puchnerova archa zase s dona torem. Vs echna tato oznacenı jsou v textu uz ıva na jako legitimnı na zev dıla. Kaz dy rozbor dıla sme ruje vz dy k samostatný mu za ve ru, ktery ma shrnout moz nosti zap˚sobenı nizozemský ho ume nı a jeho zdroje nebo urcit ume lecka centra, v nichz mistr hledal inspiraci a poucenı. Teprve na za klade pozna nı jednotlivy ch de l a jejich souvislostı vs ak lze vyvodit obecný za ve ry, který definujı proces transformace a prenosu prvk˚ nizozemský ho realismu do stredoevropský ho prostredı. Bez podrobný analy zy kaz dý ho z de l by nebylo moz ný si predstavit r˚zný varianty celý ho procesu. Komplexnı zhodnocenı vztahu mezi jednotlivy mi dıly znamena samotny za ve r pra ce, ktery je vyclene n do samostatný kapitoly. 18 19
Obsa hly cla nek ve novala tý to problematice J. Vackova (1971), s. 255-279. K otazce donatora a dalsım podrobne J. Kra sa. Josef Kra sa, Kniz nımalırstvı, in: Pozdne (19852), s. 387-457.
- 10 -
2. Vyznam “burgundskčhoČ Nizozemı v umenı 15. stoletı Za kladem burgundský ho statu bylo vý vodstvıBurgundský , který Filip II. Sme ly (13421404) zıskal v lý no od svý ho otce francouzský ho kra le Jana II. Rozsah uzemı burgundsky ch vý vod˚ potý , co v roce 1369 Filip Sme ly zıskal snatkem s dcerou flanderský ho vý vody Marký tou z Mˆle (ü1384) ke svý mu burgundský mu lý nu provincie Flandern, Artois, Nevers, Rethel, Svobodný hrabstvı Burgundsko (Franche Comtý ) a Salins, se v pr˚be hu jednoho stoletı znacne rozrostl. Burgunds tı vý vodový na sever od Burgundska postupne ovla dli hrabstvı Henegavský (Hainaut), hrabstvı Hollandský , hrabstvı Zeeland (1428-1433), hrabstvı Namur (1429), vý vodstvı Brabantský , hrabstvı Limburg (1430), vý vodstvı Lucemburský (1441-1451)20. Roku 1473 obdrz el Karel Sme ly od cısare vý vodstvı Geldern. Vedle Artois s centrem v Arrasu zıskali burgunds tı vý vodový ne ktera dals ı severofrancouzska uzemı; byla jimi naprıklad sommska me sta a po uzavrenı mıru v Arrasu (1435) Pikardie. V obdobı vla dy burgundsky ch vý vod˚ bylo burgundskř Nizozemı (1369-1477) vnıma no predevs ım jako Hornı zeme Burgundska, z nichz nejvy znamne js ı byla hrabstvı Flanderský (Ypry, Gent, Lille, Bruggy) a vý vodstvı Brabantský (Brusel, Antverpy, Lovan, Mechelen, sč Hertogenbosch). K burgundskřmu Nizozemı rovne z prıslus ely Henegavsko (Tournai, Mons), burgundský Poma sı (Namur, Limburg) s centrem v Maastrichtu, Lucembursko, Holland (Haag, Haarlem), Zeeland (Middelburg), Geldern (Nijmegen) a Frısko. Souca stı Nizozemı, který se jako politicky utvar formovalo teprve po roce 1477, bylo i Lutys ský biskupstvı, který vý voda Karel Sme ly ovla dl v letech 1465-1468. Lutych byl vs ak v 15. stoletı spolu s Utrechtem samostatny m cırkevnım uzemım. Te z is te m vla mskřho umenı byly Flandry s centrem v Brugga ch a Brabantsko s centrem v Bruselu. To, cım dnes oznacujeme vla mskř umenı je tedy za lez itostı predevs ım jiz nıho Nizozemı, tj. severnı ca sti dnes nıho uzemı Belgie, a jiz nı ca sti severnıho Nizozemı, dnes nıho stejnojmenný ho statnıho utvaru. Neby valy rozvoj vla mský ho ume nı je spojen s presunem burgundský ho dvora z Dijonu do Nizozemı, kde se roku 1420 vý voda Filip III. Dobry usadil po vraz de svý ho otce Jana Neohroz ený ho (Bez Ba zne , ü 1419). Burgunds tı vý vodový se etablovali predevs ım v Brugga ch, Gentu a Bruselu, kde podporovali jejich ekonomicky rozvoj a rozvıjeli rafinovanou dvorskou kulturu. Snahou vý vodský ho dvora byla uplna neza vislost na Francii, ke který byl va za n lennım vztahem. Mocensky rozmach burgundsky ch vý vod˚ byl taký jednou z hlavnıch podmınek neby valý ho rozkve tu vla mskřho umenı. Vztah mezi francouzskou korunou a burgundsky mi vý vody byl trvale napjaty . Roli zde hra la nejen vy s e zmıne na vraz da, ale taký spojenectvı mezi Burgundskem a Angliı v dobe stoletý va lky. Nicmý ne po ekonomický stra nce me lo toto spojenectvı vy hody pro flanderska me sta, ktera cile obchodovala s Angliı, odkud dova z ela vlnu. I kdyz mırovou smlouvou v Arrasu (1435) prirozene zaznamenal flandersky obchod ekonomickou krizi, predstavovala smlouva za roven “zakla dacı listinu burgundskřho sta tuď21. Burgundsky sta t tak be hem prvnı poloviny 15. stoletı mohl vykrystalizovat jako nova mocnost mezi Franciı a Svatou rıs ı rımskou a burgundsky m vý vod˚m jejich politicka i ekonomicka moc, by„ bez kra lovský koruny, umoz nila vy znamný postavenı v evropský panovnický strukture. Filip Dobry (1419-1467) i jeho syn Karel Sme ly (1467-1477), poslednı vý voda burgundsky , si tak mohli na rokovat privilegovaný kra lovský postavenı. Proto neprekvapı, z e, kdyz ume nı francouzský ho kra lovský ho dvora po smrti Karla V. v roce 1416 pozvolna ztratilo svou dominanci, te z is te tohoto ume lecký ho vy voje se presunulo k burgundský mu dvoru v Nizozemı. Ambice burgundsky ch vý vod˚ se odra z ely v jejich panovnický reprezentaci. Sa m Filip Dobry byl povaz ova n za nejza moz ne js ıho muz e Evropy22, coz historicky dokla da hodnocenı 20
Paravicini (2000), s. 8. Paravicini (2000), s. 9. 22 Vackova (1989b), s. 14. 21
- 11 -
burgundský kupnı sıly Bena tcany pred polovinou 15. stoletı23. Ani dv˚r za Karla Sme lý ho, kdyz nastoupil na tr˚n, neztratil nic z otcova renomý . “Třmer vsichni evropstı panovnıci posılali ke Karlovi svř vyslance, italska knız ata mela dokonce na jeho dvore sta lř pozorovatele ...ď24. U burgundský ho dvora po cely z ivot poby val levobocek ferrarský ho arcivý vody Leonella dč Este Francesco dč Este (1407-50). Roku 1467 mu dokonce byla ude lena 25 cest ný st rakev Filipa Dobrý ho . Po urcitou dobu se zde pohybovali syn markrabe te mantovský ho Rodolfo Gonzaga (1469-70) a syn neapolský ho kra le Federico, knız e tarentsky (1475-6). Vztah k burgundský mu dvoru zejmý na pro svý nepostradatelný financnı sluz by me li taký vy znacný italský patricijský rodiny: Portinarový a Frescobaldový z Florencie, financnıci Arnolfinový a Rapondový z Luccy, Spinolový a Adornový z Janova. Zejmý na rodina Adorni, ktera me la svou kancela r ve Flandrech jiz pred rokem 1260, hra la v ekonomický m a politický m z ivote d˚lez itou roli26 a me la na burgundský m dvore srovnatelný pozice, ne-li vys s ı, s rodinou Arnolfini27. Burgundsky dv˚r si vedle vytrıbený dvorský etikety potrpe l na oka zalý profa nnı slavnosti, turnaje a teatra lnı vjezdy do poddansky ch me st, jimiz da vali najevo na dheru svý ho dvora i moc. O jejich pr˚be hu a oka zalosti jsme zpraveni z cetny ch pramen˚. Za vs echny zna mý podniky burgundský ho dvora lze jmenovat slavnostnı jezdecky pr˚vod Filipa Dobrý ho do Brugg roku 1440, ktery se konal pri prılez itosti na vs te vy panovnıka a který ho se ucastnili taký clenový zahranicnıch obchodnıch komunit (hanza, Kastilaný , Italový , Baskový , Katala nci, Portugalci, Francouzi a Anglicaný ). 17. unora 1454, rok po uchva cenı Konstantinopole Turky, zase Filip Dobry uspora dal ve svý m vý vodský m pala ci v Lille obrı hodokvas, ktery je zna m pod oznacenım Banquet du V… u du faisan (Hostina Sejdırova slibu). Vý voda zde prısahal na bohate vystrojený ho s ejdıre, ktery prina s el za chranu kres„anstvı28. 22. unora 1463 byla ke slavnostnımu vjezdu Filipa Dobrý ho a jeho sestry Anez ky do Brugg provedena bohata vy tvarna dekorace. Kdyz se pak roku 1468 v Brugga ch odehra l snatek Karla Sme lý ho se sestrou anglický ho kra le Eduarda IV. Marký tou z Yorku, jednalo se o “nejoka zalejsı a nejextravagantnejsı uda lostď svý doby29. Dekorace te chto akcı prova de l vz dy ve ts ı pocet ume lc˚ a to vcetne vy razny ch ume lecky ch osobnostı30. U prılez itosti snatku Karla Sme lý ho a Marký ty z Yorku bylo do Brugg prizva no vıce jak 150 ume lc˚ ze vs ech burgundsky ch zemı, aby spolupracovali na dekoracıch pora dany ch divadelnıch her a turnaj˚. Prameny jsou jmenova ni naprıklad Petrus Christus z Brugg, Jacques Daret z Tournai nebo Hugo van der Goes, Daneel de Rijcke a Lieven van Lathem z Gentu31. Obrıspolupra ci tý me r dvou set malır˚ v Brugga ch na sledovalo hned 18. rıjna 1468 na sva tek sv. Luka s e velký setka nı malır˚ v Gentu, na ne mz bylo ujedna no, z e se kaz dy rok vz dy na sva tek sv. Luka s e, patrona malır˚, budou setka vat v procesıke kapli sv. Luka s e32. Neby valy rozvoj ume nı starý ho Nizozemı vs ak nesouvisı pouze s burgundsky mi vý vody a jejich dvorem, ale nepochybne s vy znamnou ekonomickou situacı v regionu. 23
Strucnou analy zu poda va Paravicini (2000), s. 9-10. Paravicini (2000), s. 45. 25 Jeho dochovany portrý t pocha zı z ruky Rogiera van der Weydena (New York, The Metropolitan Museum of Art). 26 Asperen de Boer (1997), s. 5. 27 Asperen de Boer (1997), s. 7-8. Anselmo Adorno slouz il v diplomaticky ch misıch Filipa Dobrý ho a Karla Sme lý ho, i jeho otec Pietro me l velkou moc. 28 Interpretaci poda va B. Franke, Feste, Turniere und st¨dtische Einz…ge, in: Franke-Welzel (1997), s. 65. 29 “‘ the most spectacular and extravagant eventď, Ainsworth-Martens (1994), s. 17. 30 Malıri obecne se nesoustredili pouze na malova nı deskovy ch obraz˚ ci iluminovany ch rukopis˚, ale kolorovali sochy, malovali s tıty, barvili prapory ci navrhovali kosty my pro turnaje a obrady. Podle Huizinga (1990), s. 153. U malıre Jana van Eycka se naprıklad predpokla da , z e ve sluz ba ch vý vody Filipa Dobrý ho vedle iluminacı a portrý t˚ prova de l na vrhy s perk˚. 31 Ainsworth-Martens (1994), s. 17. 32 Dhanens (1998), s. 37. 24
- 12 -
Predevs ım Flandry byly mimora dne prosperujıcı oblastı, kde si Bruggy spolu s dals ımi me sty udrz ovaly relativnı neza vislost v˚ci burgundský nadvla de . Jejı prameny sahajı na poca tek 14. stoletı, kdy se flanderska me sta postavila na odpor francouzský mu kra li Filipu IV. Slicný mu a po vıte zný bitve flandersky ch tkalc˚ u Courtrai/Kortrijku (1302), zna mý jako ostruhova bitva, vyhnala francouzska vojska. Bruggy me ly vedle toho vy znamny monopol, z ne hoz vyply valo, z e zboz ıdova z ený a sme rujıcı do Nizozemı muselo by t za roven dova z eno na bruggský trhy33. V roce 1477 popsal Philippe de Commynes Bruggy jako nejvy znamne js ı obchodnı me sto Evropy. S Bruggami me la obchodnı spojenı ves kera vy znamna italska me sta jako Bena tky, Ferrara, Florencie, Mila n, Janov nebo Neapol. Z Bena tek se sem dova z elo naprıklad hedva bı, damas ek, tkaniny, krajky, bavlna, s perky stejne jako drahý kameny (zejmý na diamanty), cukr, stredozemský ovoce, vıno, olej, papır, sklo nebo orienta lnı korenı a v˚ne 34. Ekonomicka prosperita a stabilita flandersky ch me st, z nız te z ili sami burgunds tı vý vodový , byla za kladnım predpokladem pro ume lecky rozkve t v 15. stoletı. Hlavnım ekonomicky m potencia lem Flander byl obchod s vlnou a s nım spojený soukenictvı. Tkanı vlny se zde masivne uplatnovalo jiz od konce 13. stoletı. Ve Flandrech se rovne z zpracova val len a dova z ena bavlna. Vyra be ný sukno a pla tno pak byly d˚lez ity m vy voznım artiklem flanderský ho obchodu. Spolu s la tkami se zde k vy vozu vyra be lo luxusnıho zboz ıjako s perky, ume leckoremeslný vy robky, specia lnı na stroje aj., na poli zahranicnıho obchodu se zacalo prosazovat i vy tvarný ume nı, který bylo objedna va no zejmý na pro Ita lii. Kvetoucı obchodnı me sta jako Bruggy, Gent, Ypry, Brusel, Antverpy a Lovan, kde sıdlili bohatı mecena s i, prirozene pritahovala talentovaný ume lce. Zdejs ı silna popta vka trhu po ume lecky ch dılech podporovana tý z ze strany zahranicnıch obchodnık˚ znamenala pro ne trvaly dostatek ume lecky ch zaka zek. Pro me stský elity, který stejne jako burgunds tı vý vodový a zahranicnı obchodnıci objedna valy ume lecka dıla, pracovali vs ichni zna mı vla mstı primitivovř. U gentský ho malıre Huga van der Goes E. Dhanens prımo dokla da , z e u ne j neexistuje jediny doklad pro mecena t burgundsky ch vý vod˚, ale z e pracoval vy hradne pro cech, radnici, cırkev, kla s tery a me s „any35. Mezina rodnı metropole, flanderský me sto Bruggy prita hlo jednoho z nejvy znamne js ıch vla msky ch primitiv˚ Jana van Eycka, ktery se zde v roce 1432 usadil. Naturalizovali se zde taký malıri Petrus Christus (1444), Hans Memling (1465) nebo Gerard David (1484). Kdyz v roce 1477 v bitve u Nancy padl poslednı burgundsky vý voda Karel Sme ly , z˚stalo de dicce Burgundský ho vý vodstvı z p˚vodnıho rozsa hlý ho panstvı pouze Nizozemı a Franche Comtý . Zacal dlouhotrvajıcı proces budova nı politický ho utvaru zvaný ho Nizozemı (1477 ť 1550) a snatkem mezi Mariı Burgundskou a Maxmilia nem I. Habsbursky m se jes te v tý mz e roce ocitl zbytek panstvı v rukou Habsburk˚. Vedle velky ch politicky ch zme n se pozvolna me nil i charakter nizozemský ume lecký produkce. Odes la druha generace a nastoupila generace tretı, kterou se uzavrela ý ra vla mskych primitivu (1420-1500). Jedno z hlavnıch obchodnıch center burgundskřho Nizozemı ť Bruggy, se dostalo na konci 15. stoletı do hospoda rský krize, kdyz prestalo pritahovat nový trhy, a jejich osud zcela zpecetila vzpoura proti habsburský nadvla de . Po podepsa nı mıru v roce 1492 se te z is te obchodu presouva z Flander do Brabantu, kde nejuspe s ne js ı trh predstavovaly Antverpy loaja lnı v˚ci Maxmilia novi I. Habsburský mu. V antverpský gilde sv. Luka s e byli v dobe kolem roku 1500 zapsa ni malıri jako Jan Provost, Colijn de Coter, Goswyn van der Weyden, Jan Gossaert zv. Mabuse, Jan de Cock, Jan de Beer, Jacob van Amsterdam, Joos van Cleve, Joachim Patinier, Dierick Vellert nebo tý z bruggsky malır, predstavitel tretı generace 33
Peter Stabel, Venice and the Low Countries: Commercial Contacts and Intellectual Inspirations, in: Aikema Brown (1999), s. 31. 34 Podle Peter Stabel, Venice and the Low Countries: Commercial Contacts and Intellectual Inspirations, in: Aikema-Brown (1999), s. 34. 35 Dhanens (1998), s. 39.
- 13 -
vla msky ch primitiv˚ Gerard David, u ne hoz se predpokla da , z e v Antverpa ch nesıdlil a do gildy sv. Luka s e roku 1515 vstoupil pouze kv˚li prodeji svy ch de l36. Antverpy, který cısar Maxmilia n vy znamne podporoval, se po rapidnım vzestupu staly kosmopolitnım me stem, kde se soustredili obchodnıci z Ne mecka (predevs ım z Pory nı a jiz nıho Ne mecka), Ita lie, Francie, Anglie, Spane lska a Portugalska. Na konci 15. stoletı byly spolu s Bruselem a Mechelen nejvy znamne js ımi producenty predevs ım rezany ch reta bl˚ vysoký ume lecký kvality, který byly vyva z eny do celý Evropy. Na konci 15. stol. zacalo dıky aktivite haarlemsky ch mistr˚ Alberta van Ouwatera a Geertgena tot Sint Janse (Gý rard de Saint-Jean), jehoz ume lecký poca tky souvisely s jiz nım Nizozemım (Bruggy, Gent)37, r˚st taký renomý severonizozemský malby. Relativnı ume lecka izolace severonizozemsky ch me st vzda leny ch burgundský mu dvoru umoz nila rozvoj deskový malby v severnım Nizozemı teprve kolem roku 1450. Pozde js ı hlavnı malırska centra Haarlem a Utrecht hra la v 15. stoletı spıs e roli v na boz enský m nez politický m vy voji Nizozemı. V Haarlemu, ktery prıslus el k burgundskřmu Nizozemı, byla v tý dobe zakla da na cela rada kla s ter˚ (dominika n˚, karmelita n˚, augustinia n˚ a frantis ka n˚)38. Jaký vs ak byly ume lecký predpoklady vla mskych primitivu? Jejich koreny jsou nerozlucne spojeny s frankovla msky m ume nım srostly m s internaciona lnı gotikou ve Francii a Pory nı. Kdyz zemrel francouzsky kra l Jan Dobry , z˚stali po ne m ctyri synový . Nejstars ı Karel se stal francouzsky m kra lem Karlem V. (1380-1416), Ludvık zıskal v lý no vý vodstvı Anjou, Jan vý vodstvı Berry a Auvergne a nejmlads ı Filip Burgundsko. Za vla dy Karla V. se v Parız i rozvıjela vy znamna zejmý na malırska aktivita. Na francouzský m kra lovský m dvore se vedle doma cıch tv˚rc˚ jako Mistra Paramentu z Narbonne hojne uplatnovali taký nizozems tı ume lci, kterı vedle pra ce pro kra le plnili zaka zky taký pro prince. Na za klade pramen˚ je zna mo, z e v Parız i pro ne pracovala rada severofrancouzsky ch a vla msky ch malır˚ a ilumina tor˚: Jean Malouel, který ho na mıste dvornıho malıre a komornıka burgundský ho vý vody vystrıdal roku 1397 Jean de Beaumetz z Pikardie, Jacquemart Hesdin, Jean Bondol (Jan z Brugg), Jacques Coene z Brabantu, Melchior Broederlam z Yper nebo Henri Bellechose z Brabantu39. Jmenovite ze sochar˚ tvoril pro kra le naprıklad sochar Jan z Lutychu. Koreny v Nizozemı, v brabantský m socharstvı, jsou hleda ny i u sochare Andrý ho Beauneveua z Valenciennes (Hainaut), ktery p˚sobil ve sluz ba ch Karla V. Na streta va nı autochtonnıch a nizozemsky ch ume lc˚ se tak ve Francii vytvorily jedinecný podmınky pro rozvoj tzv. frankovla mský ho ume nı, jehoz hlavnımi centry se staly Bourges a Dijon. Jednım z nejvy znamne js ıch projev˚ bylo miniaturnı malırstvı, kde jsou hleda ny poca tky tvorby Jana van Eycka. Pra ve ve frankovla mský m ume nı se zacaly objevovat prvnı realistický tendence, za jejichz str˚jce jsou v miniaturnım malırstvı povaz ova ni ilumina tori Jacqueamart de Hesdin, bratri Pol, Herman a Jan z Limburka a anonymnı ilumina tor Mistr Hodinek mars a la Boucicaut (? Jacques Coene)40. Jacquemart de Hesdin vytvoril pro prince Jana, vý vodu z Berry a Auvergne, Hodinky z Bruselu (okolo 1390-1395; Brusel, Kra lovska knihovna, ms. 11060-31). Limburs tı bratri, synový sochare Arnolda st. z Limburka, byli v roce 1399 uvedeni stry cem, malırem Jeanem Malouelem (Malwaelem) z Limburka, k burgundský mu dvoru Filipa II. Sme lý ho41 a nejpozde ji v roce 1411 se objevili ve sluz ba ch 36
Podle Stephen Goddard, Vers le XVIe si`cle: lč essor dč Anvers, in: Patoul-Schoute (2000), s. 624. E. Dhanens predpokla da kontakt Geertgena tot Sint Janes s Hugem van der Goesem v Gentu, Dhanens (1998), s. 37. 38 Snyder (1960), s. 40. 39 Podle Bottineau-Fuchs (2006), s. 78. 40 Hodinky (Parız , Musý e Jacquemart-Andrý ) byly vytvoreny okolo 1410-1412 pro francouzský ho mars ala Jana II. Meingre zv. Boucicaut. Bottineau-Fuchs (2006), s. 77. 41 Jejich ctvrty , pramen˚m zna my bratr Arnold ml. roku 1417 vstupuje do dılny zlatnıka Adama van Stokkum v Nijmegen (Geldern), kde se roku 1419 z enı. 37
- 14 -
vý vody Jana z Berry, pro který ho vyzdobili Prebohatý hodinky (Chantilly, Musý e Condý ). Hodinky vs ak z˚staly nedokonceny, nebo„ vs ichni tri zemreli be hem epidemie v roce 141642. C innost prvnıch burgundsky ch vý vod˚ (1364-1477) se od roku 1385 soustredila do kartuzia nský ho kla s tera v Champmol, ktery me l slouz it jako jejich pohrebis te . Od poca tku stavby zde p˚sobil jeden z nejvy znamne js ıch frankovla msky ch sochar˚ Claus Sluter, Nizozemec pocha zejıcı pravde podobne z Haarlemu. Z dals ıch sochar˚ zde tvorili naprıklad Sluter˚v synovec Claus de Werve, Jean de Marville nebo Jacques de Baerze z Dendermonde. Ume nı Clause Slutera prina s ı celou radu inovacnıch prvk˚ (detaily ode v˚ a jejich souca stı aj.). Naturalismus tva rı, v nichz se pokous el o vyja drenı individua lnıho vy razu kaz dý postavy, by va srovna va n s realismem Jana van Eycka. O vy razný m vlivu frankovla mský ho socharstvı na prvnı generaci vla msky ch primitiv˚ dnes nenı z a dny ch pochyb43. Vedle sochar˚ pro burgundský vý vody v Champmol pracovali malıri jako Jean de Beaumetz, ktery se stejne jako Claus Sluter usadil v Dijonu. Do Dijonu presıdlil i malır Henri Bellechose, ktery pro kartouzu vytvoril olta r sv. Diony sia. Naopak v Ypra ch, kde byl v letech 1381-1409 usazen, namaloval ve sluz ba ch Filipa Sme lý ho pro champmolskou kartouzu krıdla reta blu Ukriz ova nı (1392-1399; Dijon, Musý e des Beaux-Arts) malır Melchior Broederlam. Socharskou ca st zhotovil Jacquese de Baerze. Dals ı spolupracı Jacquese de Baerze a Melchiora Broederlama pro Champmol byl reta bl Svaty ch mucednık˚. Pro kartouzu me ly by t udajne urceny taký obrazy jiz nastupujıcı prvnı generace vla msky ch primitiv˚, jejichz prımy m predstupne m bylo dılo Melchiora Broederlama. Jedna se o Zve stova nı pripisovaný Janu van Eyckovi (Washington D.C., National Gallery of Art) a Narozenı Krista od Mistra z Flý malle (? Robert Campin; Dijon, Musý e des Beaux-Arts)44. Ve frankovla mský m ume nı se uplatnily nový vy tvarný prvky, který prımo sme rujı k hlavnım inovacım nizozemský ho realismu. V malırstvı je predstavujı zme ny ve formova nı drapý rie (nabytı objemu), stabilita kompozice, architektonický prohloubenı prostoru, rozvoj pra ce se sve telny mi efekty, novy zp˚sob integrace postav do prostoru, malırska technologie, uz itı perspektivy, ktera byla vytva rena za pomoci empirický zkus enosti, individualizace portrý t˚ dona tor˚, kterı jsou bytostnou souca stı scý ny, zobrazenı textury predme t˚ s pouz itım r˚zny ch technik (iluzionismus v zobrazenı) a za jem o vs ednı z ivot (zobrazova nı skutecnosti). V socharstvı zap˚sobil predevs ım smysl pro detail a individualizaci vy razu. Nizozemský inovace v ume nı jsou spojova ny s prerodem mys lenı stredove ký ho clove ka, ktery se pozvolna odpouta val od stredove ky ch norem. Na poca tku tohoto prerodu sta l i ne mecky myslitel a kres„ansky filozof Mikula s Kusa nsky (1407-1464)45, v jehoz ucenı je cha pa nı sve ta zaloz eno “na pocitu mnohorozmernosti skutec nosti a na jejı nekonec nř perspektiveď46. C love k se sta va “spolupracovnıkem Boha pri pora da nı svetaď47. Protoz e lidska inteligence vyjadruje ztva rnujıcı schopnost Stvoritele, m˚z e Mikula s Kusa nsky ustavit mezi lidskou ars a boz skou tvorivostı nepretrz itý analogie. Kusa nský ho ucenı prineslo nový vnıma nı ume lecky ch forem. V ume lecký m dıle se uskutecnuje ume lcova mysl, protoz e vs ak organismus ume lecký ho dıla z hlediska svý vlastnı forma lnı dokonalosti nezobrazuje zavrs enı mysli, “musı umelec svuj c in zna sobovat a priva det k zavrsenı v mnoha dalsıch dılechď48. Nicmý ne podstata, na nız nizozemský inovace v 15. stoletı vykrystalizovaly, spocıvala sta le jes te v tomistický vıre, z e 42
Hodinky dokoncil teprve Jean Colombe, ume lec usazeny v Bourges, na prıkaz jejich tehdejs ıho vlastnıka vý vody savojský ho (1485). 43 K tomu Borchert (2004), s. 345-351. 44 Prochno (2002). 45 V knize De visione Dei Mikula s e Kusanský ho je zmınka z roku 1452 o tom, z e Rogier ma sv˚j portrý t na na dherný m obraze v bruselský radnici (“faciesŽ Bruxellis Rogeri maximi pictoris in pretiosissima tabula quae in praetorio habeturď). Podle Cetto (1963-1964, 1966), s. 102. 46 Eco (1998), s. 185. 47 Eco (1998), s. 187. 48 Cit. G. Santinello in: Eco (1998), s. 188.
- 15 -
“svet a c lovek je stvoren k obrazu Boz ımuď49. Materia lno bylo projevem nejvys s ı duchovnı substance; co nejve rne js ı zachycenı detailu me lo v uz asu velebit ra d a vs emohoucnost Stvoritele50. Ume lci proto pame tlivi toho, z e kra sa podle sv. Toma s e Akvinský ho spocıva v dokonalosti, harmonii (spra vny ch proporcıch) a jasu (hy rivosti barev, trpytnosti)51, vyuz ıvali ves kerý svý usilıa schopnosti k tomu, aby svy m dılem oslavili Boha. Dominujıcı oblastı nizozemský ho ume nı bylo kniz nı a deskový malırstvı. Rozvoj malırstvı starřho Nizozemı podnıtil za jem ume lc˚ o zobrazenı skutecnosti. Na stup nizozemský ho realismu (1420-1440) je spojova n s Janem van Eyckem a Mistrem z Flý malle, jejichz ume nı vycha zı z odlis ný ho vide nı skutecnosti oproti predchozım generacım. Malıri na svy ch obrazech v detailu zna zornovali bohatou ornamentaci (architektonický formy a konstrukce), prırodnı tvary (louky, kopce, reky, stromy, kve tiny aj.), postihovali hloubku a odstupne nı prostoru, zpresnovali zobrazenı predme t˚ a povrch˚ (zlata, perel, gem a jiny ch materia l˚) a vyjadrovali pocity i vy raz jednotlivy ch figur a portrý tovany ch osob, který byly do scý ny zapojova ny jako jejı nedılna souca st. Ve svy ch dılech se v duchu “podobnosti pravdeď52 pokous eli uka zat predme ty, osoby a jevy takový , jak je ve skutecnosti vide li. Jejich ume lecka tvorba vyz adovala detailnı zkouma nı c loveka, predmetu a prırody. Snaha o co nejve rne js ı zobrazenı predme t˚ vedla ume lce k podrobný analy ze povrch˚ ve cı i za pomoci cocek mikroskopu, aby rozlis ili jednotlivý formy, z nichz se skla dal celek. Proto lze u Jana van Eycka hovorit o tzv. analytický realite 53. Aby malıri mohli zobrazit co nejpresne ji skutecnost, zejmý na textury povrch˚, vyuz ıvali k tomu r˚zný malırský techniky. K presne js ımu vyja drenı materia lový struktury stejne jako sve telny ch kvalit (vnitrnıho i vne js ıho sve tla) napomohlo v nizozemský m malırstvı rozvinutı techniky olejový malby. Giorgio Vasari objev olejomalby spojil s Janem van Eyckem; s lo vs ak “o dlouhř obdobı experimentova nı a postupnych pokrokuď, který v 15. stoletı zuz itkoval a rozvedl do dokonalosti pra ve Jan Van Eyck54. Laboratornı vy sledky proka zaly v dıle Jana van Eycka techniku spocıvajıcı v nana s enı vıce vrstev transparentnıch barev na sebe tak, aby byl presne reprodukova n povrch ve cı55. Princip eyckovský ho ume nı spocıvajıcı ve vrstvenı tenky ch barevny ch lazur byl pracnou a casove na rocnou malırskou technikou. I kdyz hlavnı principy jeho tv˚rcı techniky budou na sledovat ostatnı vla ms tı malıri, prizp˚sobı je svy m vlastnım esteticky m predstava m56 a postupne dojde k jejich zjednodus enı. S naturalismem v malırstvı rovne z uzce souvisel iluzionismus57. Vedle skutecný na podoby byly vytva reny za me rný iluze, v nichz mizı hranice mezi skutecnostı a vy tvarnou fikcı. Za tımto ucelem nizozemský malırstvıvyuz ıvalo taký malby ve forme grisaille a trompe-lč oeil58. Soucasnıci na vla mskř malbe ocenovali predevs ım pozorova nı prırody. Obdivova no bylo bohatstvı motiv˚ a provedenı klamajıcı jejich oci, perspektivnı uspora da nı a atmosfý rický propracova nı krajiny. Nejsna ze napodobova ny, kopırova ny a citova ny byly nový motivický a ikonografický podne ty. Nejen do italský malby prena s eli malıri krajinný motivy jako hory nebo jednotlivý ska ly, rozlehlý jezero nebo maly rybnık, lesy nebo skupiny strom˚, zelenı svıtıcı, sve tlem zalitý parkový krajiny, cela me sta, vesnice, bra nu nebo ve z , dvorec nebo mly n, ploty a cesty, pracujıcı, chodce, rytıre, rozlicna zvırata jako osla, kone , psa 49
Podle Vackova (2001), s. 97.; blız e viz Panofsky (1953). Vackova (2001), s. 18. 51 Podle Huizinga (1990), s. 165. Blız e k estetice sv. Toma s e Akvinský ho Eco (1998), s. 122-132. 52 Vackova (2005), s. 29. 53 Castelfranchi Vegas (1994), s. 35. 54 Podle Pý rier-Dč Ieteren (2008), s. 29. 55 Castelfranchi Vegas (1994), s. 36. 56 Podle Pý rier-Dč Ieteren (2008), s. 29. 57 Vackova (2001), s. 29. 58 Blız e k tomu Vackova , (2005), s. 26-34. 50
- 16 -
nebo pta ky59. Obdiv me la i schopnost malby olejovou technikou, ktera umoz novala sve telnost a drobnopis zobrazenı. Jejı uz ıva nı vs ak vyz adovalo technický zvla dnutı, proto ji nebylo snadný prejımat. V roce 1431 naprıklad Alfons Aragonsky , ktery projevoval za libu ve vla mský malbe , poslal do Flander malıre Luis Dalmau, aby se sezna mil s tamnı malırskou technikou60. Jak si Italový tý to schopnosti cenili, dokla dajı ra dky humanisty Vespasiana da Bisticci, dopisovatele a biografa urbinský ho vý vody Federica da Montefeltre. Ve svy ch Z ivotech vyznac nych muz u (1482-1498) na s zpravuje o tom, z e kdyz Federico da Montefeltre nenas el v Ita lii z a dný ho velký ho malıre, ktery by ume l malovat olejem na drevo, poslal ho hledat do Flander61. Dnes je malır, ktery me l pro vý vodu pracovat, identifikova n v Justovi van Gent (Giusto da Guanto depintore), ktery se po boku dals ıho gentský ho malıre Hugo van der Goes radıke druhý generaci vla msky ch primitiv˚. Italový patrı k nejlý pe dokumentovany m zahranicnım objednavatel˚m vla mskych primitivu. L. Castelfranchi Vegas jejich objedna vky klasifikovala do trıkategoriı: objedna vky obraz˚ ve Flandrech z ijıcıch Ital˚, objedna vky obraz˚, který byly urceny k odesla nı do Ita lie a objedna vky zprostredkovaný zahranicnımi obchodnıky, pri nichz byl poz adavek zada n v Ita lii a obchodnık dılo prevezl do Ita lie62. V Brugga ch sıdlila rada vy znamny ch italsky ch obchodnık˚ a financnık˚ (Portinari, Frescobaldi, Arnolfini, Rapondi, Spinola, Adorni), kterı jsou v pramenech zna mi jako objednavatelý nizozemsky ch de l. Janovaný objedna vali hlavne u Jana van Eycka, jehoz vliv je patrny i na zdejs ı malbu. Velky pocet zaka zek z Nizozemı, zejmý na od gentsky ch a bruggsky ch malır˚, je po celý 15. stoletı doloz en ve Florencii, z nejve ts ı ca sti od s lechticky ch rodin pro jejich kaple. Pro manz ele Arnolfini vytvoril slavny portrý t Jan van Eyck (London, The National Gallery); ty z malır byl autorem desky se sv. Frantis kem prijımajıcım stigmata (Philadelphia, Museum of Art, John G. Johnson Collection), ktery me l p˚vodne vlastnit Anselmo Adorno. V roce 1449 zhotovil v Londy ne na sledovnık Jana van Eycka portrý t Markovi Barbarigovi. Obraz Prezentace mrtvý ho Krista pred hrobem Rogiera van der Weydena (Florencie, Uffizie) slouz il jako olta rnı obraz kaple vily rodiny Medici v Careggi nedaleko Florencie. U Hanse Memlinga si v roce 1473 objednal triptych Poslednıho soudu (Gdansk, Muzeum Pomorskie) Angelo Tani a u tý hoz v roce 1487 florentsky obchodnık Benedetto Portinari maria nsky triptych (pozde ji ve vlastnictvı florentský ho s pita lu Santa Maria Novella; dnes Florencie, Uffizie a London, The National Gallery). Tommaso Portinari, reditel pobocky medicejský banky v Brugga ch, se v roce 1476 obra til s objedna vkou na Hugo van der Goese, ktery pro ne j namaloval prosluly triptych Narozenı Krista pro Chiesa dellŽOspedale kostela Santa Maria Novella ve Florencii. Na objedna vku Andrey della Costa vytvoril v Brugga ch roku 1499 anonymnı Mistr z roku 1499 triptych sv. Ondreje, kde se na stredu nechal objednavatel zpodobit se svou z enou Agnes Adorno (Janov, Santa Margherita Ligure, Chiesa di San Lorenzo della Costa). Tvorba vla mskych primitivu zahrnuje tý me r celý udobı 15. stoletı a zasahuje na poca tek stoletı 16. V evropský m malırstvı predstavuje svý bytnou kapitolu spojenou s ý rou koncıcıho stredove ku, ktera se psala z velký ca sti na uzemı dnes nı Belgie a z ca sti na uzemı dnes nıho Nizozemı. Vy razný osobnosti, na nichz je sledova n vy voj staronizozemský malby, rozclenilo ume leckohistorický ba da nı do trı generacı. Prvnı je tvorena bratry Hubertem a Janem van Eyckovy mi, anonymem Mistrem z Flý malle, Jacquesem Daretem, Rogierem van der Weydenem a Petrem Christem. Obecne jsou za zakladatele vla mský malby povaz ova ni Jan van Eyck a Mistr z Flý malle, na jejichz dıle lze naplno sledovat rozvinutı nizozemský ho 59
Michael Rohlmann, Zitate fl¨mischer Landschaftsmotive in Florentiner Quattrocentomalerei, in: Poeschke (1993), s. 239. 60 Castelfranchi Vegas (1994), s. 54. 61 Chˆtelet (1973), s. 335.; Reynaud-Ressort (1991), s. 83, cit. Jacques Lavalleye (1964). 62 Castelfranchi Vegas (1994), s. 52-53.
- 17 -
realismu63. Poprvý je Jan van Eyck v pramenech zminova n v roce 1422 ve sluz ba ch holandský ho hrabe te Jana Bavorský ho (ü1425). O jeho ume lecky ch poca tcıch se prakticky nic nevı, dılo vs ak zcela zjevne navazovalo na tradice frankovla msky ch malır˚ a sochar˚ (Melchior Broederlam, Jean Malouel, bratri z Limburka, Claus Sluter). V roce 1425 byl povola n do Lille k dekoraci pala ce burgundský ho vý vody Filipa Dobrý ho, v jehoz sluz ba ch z˚stal az do svý smrti v roce 1441. V roce 1432 koupil v Brugga ch kamenny d˚m. I kdyz zde neorganizoval s iroce rozve tvenou dılnu a dılna p˚sobila jen necelý jedno desetiletı (14321441), jeho pra ce vysoký ume lecký kvality byly mnohokra t kopırova ny a malıri z nich jes te po dlouhou dobu cerpali nejr˚zne js ı motivy. Obtız ne napodobitelný eyckovský ume nı, v ne mz se pod dokonale malırsky zvla dnuty m projevem skry vala za roven symbolicka hodnota, me lo jen omezeny pocet na sledovnık˚, o to vs ak ve ts ıpocet obdivovatel˚. Ze zna my ch malır˚ jeho dılo na sledoval malır Petrus Christus, ktery se usadil v Brugga ch pred rokem 1444 a rozvıjel tamnı eyckovskou tradici. Ve ctyrica ty ch letech 15. stoletı pak na ni v Brugga ch navazovali taký ilumina tori, kterı pracovali na vy zdobe Turınsko-mila nsky ch hodinek (1440-1450; Torino, Museo Civico dč Arte Antica, Ms 47)64. Vedle Jana van Eycka stojı Mistr z Flý malle, z jehoz tvorby vyrostlo dılo Jacquese Dareta a Rogiera van der Weydena. V prıpade jednoho z nejvy znamne js ıch vla msky ch anonym˚ z˚sta va trvale diskutovana jeho identifikace s Robertem Campinem, ackoliv z pramen˚ je nepochybný , z e mezi nım a Jacquesem Daretem a Rogierem van der Weydenem bylo dılenský spojenı. Doloz en je dokonce kontakt mezi Campinem a van Eyckem, ktery Campina podle pramen˚ dvakra t v Tournai osobne navs tıvil65. Skupina Mistra z Flý malle zahrnuje celou radu de l, který se pokusili badatelý mnohokra t klasifikovat. Vysoka ume lecka hodnota ustrednıch pracı je nepochybna , zejmý na u eponymnıch desek (Kojıcı Madona, sv. Veronika, Nejsv. Trojice; Frankfurt am Main, St¨delsches Kunstinstitut), který udajne pocha zejı z opatstvı Flý malle u Lutychu. V dıle Mistra z Flý malle je podobne jako u Jana van Eycka sledova no pome rova nıse se socharstvım. Obdobna tendence je zkouma na taký u Rogiera van der Weydena, v jehoz Snıma nı z krız e (Madrid, Museo del Prado) jsou figury provedeny tý me r v z ivotnı velikosti jako malovaný skulptury66. Ve Flandrech na poca tku 15. stoletı bylo polychromova nı a zlacenı soch sve rova no do rukou deskovy ch malır˚, kterı pro socharský dılny rovne z zhotovovali na crtky a kresby slouz ıcı jako modely67. Na tomto za klade proto existuje predpoklad, z e malırský dılo Mistra z Flý malle, ztotoz novaný ho s Robertem Campinem, mohlo by t prımo ovlivne no socharem Andrý Beauneveuem68. Z dılny Roberta Campina vzes li malıri Jacques Daret a Rogier van der Weyden. Daretova cinnost se vedle deskový malby a iluminacısoustredila predevs ım na tvorbu karton˚ pro tapisý rie. Vy znamnou roli hra l v prıprave slavnostı na burgundský m dvore, pro ktery v Lille v roce 1454 pripravoval se ctyrmi spolupracovnıky slavnost zna mou jako Banquet du V… u du faisan (Hostina Sejdırova slibu). Jeden z nejve ts ıch rozmach˚ vla mský tvorby vs ak znamenala osobnost Rogiera van der Weydena, ktery ovlivnil nejen svý soucasnıky, ale i dve na sledujıcı generace vla msky ch primitiv˚. Jeho enormnı vliv vs ak nep˚sobil jen v Nizozemı, ale taký v Ne mecku, Ita lii a Spane lsku. Jeho proslulost jiz za z ivota byla srovnatelna s Janem van Eyckem. Jako portrý tista pracoval predevs ım pro burgundsky dv˚r. Vedle aristokracie 63
Ackoliv Jan van Eyck me l v Gentský m oltari navazovat na svý ho bratra Huberta, nebyl jeho podıl doposud identifikova n ani mu nebyla pripsana z a dna dals ıdıla. 64 Hodinky z velký ca sti shorely pri poz aru Univerzitnı knihovny v Turıne v roce 1904. Maurits Smeyers, The Philadelphia-Turin Paintings and the Turin-Milan Hours, in: Asperen de Boer (1997), s. 65-72.; Cyriel Stroo ť Maurits Smeyers, Hubert et Jean van Eyck, in: Patoul-Schoute (2000), s. 292. 65 18. 10. 1427, 23. 3. 1428, Th…rlemann (1997), s. 77. 66 Kemperdick (1997), s. 21. 67 Till-Holger Borchert, Sluter et Campin (En guise de conclusion), in: LěArt, kat. vy st. (2004), s. 348. 68 Till-Holger Borchert, Sluter et Campin (En guise de conclusion), in: LěArt, kat. vy st. (2004), s. 350.
- 18 -
plnil zaka zky i pro me stský elity a coby bruselsky me stsky malır maloval pro bruselskou radnici. Jeho dılo bylo ocenova no v Savojsku na dvore Ludvıka I. Savojský ho a na italsky ch panovnicky ch dvorech. Neapolsky kra l Rený z Anjou sbıral Eyckovy stejne jako Weydenovy obrazy. Lionello dŽEste v roce 1449 vlastnil triptych Rogiera van der Weydena, ktery je dnes zna m jen z presný ho popisu Facia a Cyriaka z Ancony. V roce 1460 byl z Mila na s doporucujıcım dopisem od Blanky Savojský vysla n do Flander dvornı malır Zanetto Bugatto, aby se da le ucil v Rogierove dılne (1460-1461, 1463)69. Rogier van der Weyden plnil objedna vky i pro sousednı ca st Pory nı, z nichz je dochova n triptych Klane nı Trı kra l˚ z kostela sv. Kolumbana v Kolıne nad Ry nem (1450-1456; Mnichov, Alte Pinakothek, inv. c. WAF 1189-1191). Z jeho dılny pravde podobne pocha zel tý z Werl˚v olta r (1434-1438) pro frantis ka nsky kostel sv. Barbory v Kolıne nad Ry nem (Madrid, Museo del Prado). Jeho dılo predstavuje syntý zu ume nı Jana van Eycka a Mistra z Flý malle (? Roberta Campina). Z dıla Mistra z Flý malle te z ı plastický formy, z Jana van Eycka si bere rozvrz enı prostoru, kompozice, rytmiku pohybu a pra ci se sve tlem. Nova torstvı Rogiera van der Weydena spocıva nejen ve vytva renı novy ch autonomnıch kompozic tradicnıch ikonograficky ch tý mat (Pieta, Ukriz ova nı, Snıma nı), ale taký v polids te nı zobrazeny ch scý n, vs e za pouz itı vypracovaný malırský techniky. Za dný z jeho de l vs ak nenı signova no a jsou mu pripisova na pouze na za klade pısemny ch pramen˚. K neby valý mu rozs ırenı Rogierova ume nı prispe la jeho bruselska dılna, ktera zde i po jeho smrti v roce 1464 fungovala pod vedenım syna Pietera van der Weydena. V jeho dılne se s kolila rada ume lc˚, ne kterıse prinejmens ım dostali k jeho dılensky m skica m70. Z pramen˚ se predpokla da , z e v dılne pracovali naprıklad malıri Vrancke van der Stockt a Hans Memling. Na jeho tvorbu nava zala taký rada dnes anonymnıch bruselsky ch malych mistr˚ jako Mistr Legendy o sv. Katerine , Mistr Legendy o sv. Barbore nebo Mistr Pohledu svatý Guduly. Druhou generaci vla msky ch primitiv˚ tvorıDirk Bouts, Joos van Gent a Hugo van der Goes. Osobnost Joose van Genta je z tý to trojice nejdiskutovane js ı. Ja drem diskusı je nejen jeho identifikace s gentsky m malırem Joosem van Wassenhove, tak spojenı s triptychem v katedra le sv. Bavona v Gentu (1464-1468) a obrazy vy znacny ch muz ˚ pro studiolo urbinský ho vý vody Federica da Montefeltre (viz vy s e). Malır Hugo van der Goes, ktery me l by t v osobnım kontaktu s Joosem van Gentem, je povaz ova n za jednoho z nejcitlive js ıch a nejemotivne js ıch vla msky ch malır˚. V jeho dıle pricha zı rada inovacı jako dramatizace scý ny, expresivnı detail, cılený nasvıcenı tva rı, te lesnost, zd˚razne nı perspektivy ubıhajıcımi ste nami a jiný . Predpokla da se, z e jeho dılo bylo zasaz eno ume lecky m kontaktem mezi Flandry a Ita liı, i kdyz je tento kontakt dokla da n jen hypoteticky. Naprıklad reditel pobocky medicejský banky v Brugga ch Tommaso Portinari si u Huga van der Goese objednal triptych Narozenı Krista pro svou kapli Chiesa dellŽOspedale ve florentský m kostele Santa Maria Novella. Ze jeho dılo bylo s iroce uzna va no, dokla da i na vs te va tehdy jes te arcivý vody Maxmilia na I. Habsburský ho, ktery za nım prijel do kla s tera Rouge-Cloótre (Roode Klooster, tý z Roodendale) v Auderghem nedaleko Bruselu. Jeho vy znam rovne z podtrhuje skutecnost, z e v letech 1480-1481 byl s nejve ts ı pravde podobnostı pove ren dokoncenım Boutsovy ch de l v Lovani71. Ume nı Hugo van der Goese (ü1482) zap˚sobilo predevs ım v Nizozemı, kde vedle dominance v Gentu ovlivnilo Gerarda Davida (Bruggy), Mistra z Frankfurtu (Antverpy) a Geertgena tot Sint Janse (Haarlem). Lovansky me stsky malır Dirk Bouts (ü1475) vystupuje vedle Huga van der Goes zcela rovnocenne . O jeho pocatcıch se mnoho nevı a jsou oproti predchozım hleda ny na severu v Haarlemu, naopak na jihu se me l dovrs it proces jeho ume lecký ho formova nı. Dirk Bouts rozvıjı vs echny hlavnı znaky nizozemský ho realismu 69
Podla Castelfranchi Vegas (1994), s. 54-71. Lorne Campbell, The Workshop of the van der Weyden Family, in: Gombert (2007), s. 48. 71 Podle Dhanens (1998), s. 56-58.
70
- 19 -
vcetne malırský techniky. Jeho ume nı se pohybuje mezi Janem van Eyckem a Rogierem van der Weydenem a vyznacuje se predevs ım na boz enskou citovostı. Figury jsou sva za ny emotivnı atmosfý rou nez kontemplativnı nehybnostı a Weyden˚v patetismus v dramaticky ch scý na ch Pas ijı nahrazuje zda nlivy klid v˚ci smrti a utrpenı72. Stopy jeho vlivu, pokud nepocıta me jeho syna Albrechta Boutse, se nacha zejı v dılech Joose van Genta, Hanse Memlinga nebo Gerarda Davida a zejmý na v severonizozemsky ch iluminovany ch rukopisech. Dirk Bouts me l radu epigon˚, z nichz nejzna me js ı byl Mistr mnichovský ho Zajetı a Mistr Tiburtinský Sibyly. Rozsa hla recepce Boutsova dıla probıhala v Pory nı, predevs ım v Kolıne nad Ry nem (Mistr Legendy o sv. Jirı, Mistr Mariina z ivota, Mistr Lyversbergovy ch Pas ijıaj.). Tretı generaci vla msky ch primitiv˚ predstavujı Hieronymus Bosch, Hans Memling a Gerard David. Prestoz e ani jeden z nich nebyl p˚vodem z jiz nıho Nizozemı, vytva reli sva dıla v duchu vla mský tradice, ktera se zapocala u Jana van Eycka a Mistra z Flý malle. Hieronymus Bosch (ü1516), ktery pocha zel a tvoril v sč Hertogenboschi v severnım Brabantsku, navazoval na tvorbu Dirka Boutse a Geertgena tot Sint Janse. Prejımal tý z transparentnı lyrismus Memlingovy ch krajin a rozvıjel ne který prvky pozdnı bruggský s koly. Dıky svý mu surrealisticky lade ný mu dılu se za svý ho z ivota te s il velký mu za jmu; pozde ji jeho obrazy soustredil do svy ch sbırek s pane lsky kra l Filip II. Z Ne mecka do Nizozemıpris el Hans Memling (ü1494), p˚vodem ze Seligenstadtu, ktery byl nejvy razne js ı osobnostı za ve recný tretı generace. Na za klade stylisticky ch souvislostı se badatelý domnıvajı, z e po vys kolenı v Ne mecku pracoval mezi lety 1455-1464 v dılne Rogiera van der Weydena v Bruselu (Mistr Klane nı Trı kra l˚ z Prada)73. Spolupra ci s Rogierem van der Weydenem v soucasnosti potvrdily taký laboratornı zkous ky, který uka zaly shody naprıklad v provedenı podkresby a ve strukture malırsky ch vrstev. Nicmý ne mezi obe ma lez ı i rozdıly. Svou dals ı inspiraci te z il z dıla Jana van Eycka, Petra Christa a Dirka Boutse. V lednu 1465 byl poprvý zmıne n pısemny mi prameny v Brugga ch, kde se natrvalo usadil a kde rozvıjel sv˚j osobity styl. Hans Memling, u ne hoz objedna vali vlivnı bruggs tı me s „aný i zahranicnı obchodnıci (Italový , Spane lý , Ne mci), byl jednım z nejproduktivne js ıch malır˚ svý doby. U spe ch Memlingova dıla, jehoz te z is te spocıvalo pouze v deskový malbe 74, tkve l predevs ım v jeho harmonii: klidne budovany ch scý na ch, sentimenta lnı atmosfý re, jemny ch stylizovany ch tva rıch, symetrický m uspora da nı figur, pouz ıva nı krajinný ho pla nu ad. Memling vy razne vynikl v portrý tu, v ne mz vyte z il ves kerý svý dovednosti a zkus enosti a predstavil osobnı stylistickou syntý zu Rogiera van der Weydena a Jana van Eycka75. Jeho dılo v Brugga ch formovalo typicky bruggsky styl malby, v ne mz tvorila rada malych mistr˚ jako Mistr roku 1473, Mistr Legendy o sv. Urs ule, Mistr Legendy o sv. Lucii a Mistr portrý t˚ Baroncelli. Dılo Hanse Memlinga v Brugga ch ovlivnilo i malıre Gerarda Davida (ü1523), ktery sem pris el ze severnıho Nizozemı a roku 1484 zde prijal mistrovstvı. Gerard David byl poslednım z velky ch vla msky ch primitiv˚, jehoz dılo zavrs ilo vy voj malby 15. stoletı a podobne jako u Hieronyma Bosche prekrocilo pra h 15. stoletı. Ze stars ıvla mský tradice si uchoval zejmý na eyckovsky smysl pro detail a boutsovskou vzdus nou perspektivu, ale vstrebal i de dictvı Mistra z Flý malle. Gerard David jiz prejımal italský formy a jeho dılo tak predcha zı vy voj nizozemský ho malırstvı 16. stoletı. Vedle cinnosti pro rozvıjejıcı se ume lecky trh plnil i zahranicnı zaka zky. Jeho dıla putovala do Spane lska (Kastilie) nebo Ita lie (Janov). Na de dictvı poslednıho vla mskřho primitiva pak nava zali Adrien Isenbrandt a Ambroise Benson. 72
Detailne Pý rier-Dč Ieteren (2005). Lorne Campbell, The Workshop of the van der Weyden Family, in: Gombert (2007), s. 48. 74 Till-Holger Borchert, La vie et lč oeuvre de Memling, in: Borchert (2005), s. 18. 75 Till-Holger Borchert, La vie et lč oeuvre de Memling, in: Borchert (2005), s. 40.
73
- 20 -
Rozsa hla recepce vla mskřho umenı v r˚zny ch koutech Evropy je da na celou s ka lou nejr˚zne js ıch faktor˚. Neby valy hospoda rsky rozmach starřho Nizozemı v 15. stoletıvytvoril vhodný podmınky pro ume leckou tvorbu. Objedna val zde nejen burgundsky vý voda a jeho dv˚r, ale taký cechy, radnice, cırkev, kla s tery, me s „aný a zahranicnı obchodnıci a vyslanci. Popta vka objednavatel˚ i trhu, jak jiz bylo vy s e zmıne no, ktera nabızela mnoz stvı prılez itostı, si z a dala persona lnı zajis te nı. Malıri produkovali deskový obrazy, iluminovaný rukopisy, kolorovali sochy, pripravovali k nim skicy a na crtky, malovali s tıty a prapory, navrhovali kosty my pro turnaje a obrady i jejich dekoraci, s perky i mes nı predme ty, tvorili kartony pro tapisý rie. Sochari vedle rezany ch reta bl˚ prova de li bohatou kamenickou vy zdobu sakra lnıch i profa nnıch staveb. Nizozems tı malıri se organizovali v gilda ch (Antverpy, Bruggy, Brusel, Lovan, Tournai aj.), jejichz za znamy jsou zdrojem rady informacı o vza jemny ch vztazıch mezi malıri a zp˚sobu organizace jejich pra ce. Procesu s ırenı inovacı nizozemský ho realismu napoma hala vlastnı dılenska cinnost. Dılenska organizace byla hierarchizova na a mistr me l kolem sebe spolupracovnıky (ucednıky a tovarys e) na r˚zny ch urovnıch, ktery m byly sve rova ny cinnosti od prıpravy barev a podloz ky az po vlastnı malbu. Pocet spolupracovnık˚ u malır˚ organizovany ch v cechu omezovaly zpravidla cechovnı regule, tento pocet je vs ak nutno bra t v rade prıpad˚ spıs e orientacne . Situace by vala odlis na u dvornıch malır˚, kterı byli v˚ci cech˚m povinni platit pouze poplatky a nesme li sva dıla nabızet na trhu. Ucednictvı bylo va za no smlouvou, ktera vymezovala dobu ucenı a jeho podmınky. Po sloz enı vymezený taxy cechu mohl ucednık hned po vyucenızıskat mistrovstvı. Jak ucenı probıhalo, nenı presne dokumentova no. Predpokla da se, z e se zacınalo kresbou a potý precha zelo k ucenı vlastnı malırský techniky, tedy olejomalby. Cechovnı zrızenı urcovalo a kontrolovalo rovne z cinnost tovarys ˚, kterı na rozdıl od ucednık˚ nebyli registrova ni cechovnımi registry. Vz dy vs ak byli va za ni na konkrý tnıho mistra, tzn. z e nesme li samostatne p˚sobit a proda vat dıla, a museli cechu platit malou rocnı rentu. Ne kterı tovarys i v ra mci dılny, tedy jedný korporace, plnili i jednotlivý celý zaka zky. Tovarys i mohli vedle sta lý ho angaz ma v mistrovský dılne taký putovat od me sta k me stu a nechat se r˚zne zame stna vat. Tito vagantnı (migrujıcı) ume lci “meli znac ny vyznam pri prena senı zkusenostıď76. Rovne z jednotlivı malırs tı mistri pravidelne i prılez itostne spolupracovali nebo dokonce sdıleli jednu dılnu. Mezi mistry nebylo nicım neobvykly m ani plne nı subdoda vek. Cechovnı a dılenska organizace da va jen ra mcove nahlý dnout do spletitý ume lecký vy me ny, na jejımz za klade se s ırily prvky nizozemský ho realismu. Malıri zame stna vali r˚zne talentovaný ucednıky i tovarys e. U ve ts ıch dılensky ch organizacı s vıce cleny vznikala v ra mci dılenský produkce dıla, ktera nemusela by t vy hradne vlastnoruc nı pracı mistra v cele dılny. Takovy mi byly dılny Roberta Campina (? Mistra z Flý malle), Rogiera van der Weydena nebo Dirka Boutse. Dıla byla vytva rena zcela ve stylistický i technologický tradici prıslus ný dılny, z nız vys la naprıklad dıla anonym˚ Mistra Klane nı Trı kra l˚ z Prada, Mistra Vykoupenız Prada, Mistr Legendy o sv. Katerine , Mistra mnichovský ho Zajetı nebo Mistra Tiburtinský Sibyly. Dılna produkovala taký dılenský kopie mistrovy ch z a dany ch de l (Rogier van der Weyden, sv. Luka s malujıcı Madonu aj.). Mimo dılenský kopie se objevovaly i dobový kopie podle stars ıch origina l˚, k nimz neme ly z a dný dılenský vazby (kopie pracı Jana van Eycka ad.)77. Majetkem malırský dılny byly na crtky, kresby, modely, kresebný kopie jednotlivy ch element˚, vzornıky i s ablony; nelze v 15. stoletı opominout ani moz ný grafický predlohy. Kresby a jiný existovaly jako volný listy nebo byly uspora da va ny do skica r˚. Predlohy a s ablony byly casto znovu uz ıva ny, proto se ne který motivy a vzory v r˚zny ch modifikacıch neusta le opakujı. Proces toho, jak kolovaly, vznikaly i zanikaly, v podstate nelze obsa hnout, nicmý ne bytostne s nım souvisel proces s ırenı nizozemsky ch 76 77
Vackova (2005), s. 23. K fenomý nu kopie strucne viz kapitola 3.
- 21 -
motiv˚ a stylovy ch prvk˚. Vedle dılen velky ch mistr˚ v ne m hra ly roli i dılny tzv. malych mistr˚, kterıvstrebali jejich ume nıa zprostredkova vali ho da le. Ume lecka inspirace, kterou poskytovala exportovana nizozemska dıla ume lc˚m v r˚zny ch koutech Evropy, nebyla moz na bez rozvoje mezina rodnıho trhu s umenım. V Nizozemı, kde byl velkou me rou podporova n popta vkou burgundský ho dvora, me stsky ch elit a zahranicnıch obchodnık˚, kvetl od 15. stoletı. V za vislosti na ne m se prirozene rozr˚stala i komercnı ume lecka produkce. Obchodovalo se s malbami, iluminovany mi rukopisy, po polovine stoletı tis te ny mi knihami, tapisý riemi, alabastrovou produkcı, krıdlovy mi olta ri, grafikou, zlatnicky m a jiny m zboz ım. U lohu pri exportu hra lo mimora dný renomý , který ho vla ms tı ume lci dosahovali u zahranicnı klientely. Prostrednıky pri prodeji a s ırenı de l byli predevs ım obchodnıci. Prameny dokumentujı i obchodnıky zaby vajıcıch se ciste prodejem ume lecky ch de l78. Nizozemı me lo neprerus ený obchodnı spojenı s Angliı, Franciı, Svatou rıs ı rımskou, Spane lskem, Portugalskem a Ita liı. Agenti a prostrednıci cinnı v Nizozemı, jiz nım Ne mecku a severnı Ita lii nabızeli pozoruhodna dıla vysoký hodnoty79. Na poli malırstvı je dosud nejlý pe zkouma n vztah burgundský ho Nizozemı a Ita lie. Ume lecka dıla nebyla dostupna na zaka zku a prodej jen v malırsky ch dılna ch, ale byla nabızena na tradicnıch vy rocnıch trzıch, z nichz nejd˚lez ite js ımi byly v Nizozemı 15. stoletı trh v Brugga ch a Antverpa ch80. O jarmarku v Antverpa ch informoval v roce 1438 s pane lsky cestovatel Pero Tafur, z e se zde proda valy ve frantis ka nský m kla s tere “todo lo de pinturaď81. Spıs e nez technologický inovace, jako malba olejovou technikou, ktera je jednou ze za kladnıch podmınek rozvoje nizozemskřho realismu v malırstvı, se po Evrope sna ze s ırily motivický a stylový inovace. Rozsah moz nostı zde z˚sta va v podstate neohranicen, nebo„ m˚z eme jmenovat celou s ka lu mobilnıch ume lecky ch de l. Vedle deskový malby a iluminovany ch rukopis˚ poskytovaly zdroje novy ch motiv˚ a stylovy ch prvk˚ grafika, tapisý rie a jina textilnı produkce, socharska dıla, zlatnický a hrncırský vy robky a jiný uz itý ume nı82. Zejmý na lehce prenosny m a dobre multiplikovatelny m ume lecky m druhem byla grafika, ktera me la r˚zný formy i funkce. Grafika mohla by t hracımi kartami nebo vzornıky, odpustkovy mi listy, po polovine stoletı kniz nı ilustracı a podobne . Sırila profa nnı i na boz enska tý mata prejata z deskový , na ste nný i kniz nı malby, z tapisý riı, socharstvı (vztah Mistra E.S. a Mikula s e Gerhaerta z Leydenu) i grafiky samý . Vedle drevorezu a drevorytu se v burgundský m Nizozemı jen o ne co ma lo pozde ji nez v Ne mecku, kde se rozvıjel jiz od 30. let 15. stoletı, zacal uplatnovat me diryt 83. J. Marrow uva dı, z e prvnı severone mectı a nizozems tı rytci pracovali a da vali do obe hu svý tisky po celý oblasti Dolnıho Pory nı84. K nejcasne js ı vrstve , ktera souvisı s tvorbou Jana van Eycka, prıslus ı Mistr Velký zahrady rozkos ı a Bilea m˚v mistr. Na s ırenı dıla Mistra z Flý malle a Rogiera van der Weydena se podılel Mistr na pisovy ch pa sek. V oblasti Nizozemıa Dolnıho Pory nı byl be hem tretıctvrtiny 15. stoletı cinny anonymnı rytec Mistr berlınsky ch Pas ijı. Stylový znaky a kompozice staronizozemský malby zprostredkova valy z mlads ıch de l nizozemský rytiny Mistra FVB a Mistra I.A.M. van Zwolle. U Mistra Doma cı knihy (oznacovaný ho tý z Mistr Amsterdamský ho kabinetu) se spolu mısı nizozemský a hornory nský prvky. I pres jeho uzky 78
Campbell (1976), s. 196-197. Michael North, Les marchý s de lč art, in: Borchert (2002), s. 53. 80 Wim Blockmans, Institutionelle Rahmenbedingungen der Kunstproduktion in den bu rgundischen Niederlanden, in: Franke-Welzel (1997), s. 23-24. 81 Campbell (1976), s. 196.; Michael North, Les marchý s de lč art, in: Borchert (2002), s. 54. 82 Vitra z e kaple Besser˚ v ulmský m domu jsou povaz ova ny za produkt vlamský ho ume nı. Souvislosti jsou hledany s vla mskou kniz nı malbou. Objednavatelem vitraz ı me l by t obchodnık J’rg Besser, ktery me l osobne casto cestovat do Ita lie (Bena tky, Milan) a do Flander (Brusel, Gent a Bruggy). Reisinger (1985), s. 26-28. 83 Barbara Welzel, Niederl¨ndische Kupferstiche des 15. Jahrhunderts, in: Franke-Welzel (1997), s. 211. 84 Marrow (1978), s. 612. 79
- 22 -
vztah k burgundský mu Nizozemı je te z is te jeho tvorby kladeno do Hornıho Pory nı85, tý z by va uva de no Strednı. V oblasti Hornıho Pory nıs ırili nizozemský prvky hlavne Mistr E.S. a Martin Schongauer. Vs echny jmenovaný rytce pak kopıroval mlads ı dolnone mecky me dirytec a zlatnık Israhel van Meckenem z Bocholtu. U Mistra E.S. je zkouma n vztah k nizozemský mu sochari Mikula s i Gerhaertovi z Leydenu, v jeho tvorbe se vs ak ozy vajı i tradice nizozemsky ch iluminacı. Osobnost colmarský ho malıre a me dirytce Martina Schongauera je kladena do prımý souvislosti s vla msky m malırstvım, z ne hoz do svý ho dıla vstrebal cetný motivy. Patrný jsou ohlasy de l Rogiera van der Weydena, Dirka Boutse a Huga van der Goese. Jeho pobyt v Nizozemı badatelý nevylucujı. Nejnove ji navrhl S. Kemperdick, z e byl s kolen v dılne ne který ho z na sledovnık˚ Rogiera van der Weydena; na za klade stylisticky ch shod uka zal na Vrancke van der Stockta a Hanse Memlinga86. Tapisý rie byly z a dany m exportnım zboz ım burgundskřho Nizozemı. Obchod s nimi se odehra val predevs ım v Parız i, Arrasu, Tournai, Lille, Bruselu, Brugga ch a Antverpa ch. Centry vlastnı vy roby tapisý riı byla me sta Arras, Tournai, Gent, Oudenaarde a predevs ım Brusel, odkud byly na objedna vku vyva z eny cykly tapisý riı jako vysoce exkluzivnı zboz ı, který si mohly dopra t tý me r jen panovnický dvory87. Kartony pro tapisý rie zhotovovali malıri jako Henri de Beaumý tiel, Robert Campin, Jacques Daret, Simon Marmion nebo Gauthier de Campes. Kartony byly pouz ıva ny k reedicım soubor˚, proto se casto nezachovaly, naopak ve velký m poctu z˚staly zachova ny modely (obdoba malovany ch pla ten)88. Predstava o rozs ırenı vla msky ch tapisý riı v 15. stoletı se opıra o ucetnı knihy a inventa re a jen zrıdka je moz ný odvodit prvnıho majitele tapisý riı dochovany ch do dnes nı doby; prameny popisujı casto jen tý ma, pocet kus˚, materia l a mnoz stvı, nanejvy s jmenujı charakteristicky detail zobrazenı. Obs ırny ch udaj˚ o tapisý riıch jako naprıklad v inventa ri estenský ho majetku tapisý riı vedený ho od roku 1457 je pome rne ma lo 89. Tapisý rie zpravidla tvorily celý obrazový narativnı cykly, nebo„ zdobily hned ne kolik ste n. Do tapisý riı byly preva de ny i deskový malby jako cyklus Spravedlnosti Rogiera van der Weydena pro bruselskou radnici nebo jeho obraz sv. Luka s e malujıcıho Madonu, a podılely se tak na prenosu motivicky ch, kompozicnıch i stylovy ch prvk˚ nizozemský malby. Rovne z citovaný socharstvı a uz itý ume nı reprezentujı rozsa hlý pole, na ne mz se s ırily inovace burgundskřho Nizozemı. Nizozemska socharska produkce podobne jako malırstvı navazovala na frankovla mský tradice zejmý na Clause Slutera a Andrý ho Beauneveua, kterı vy razne prispe li k rozvoji nizozemský ho realismu. V 15. stoletı koncı ý ra velky ch kamenicky ch hutı, jejichz prostrednictvım se prena s ely ume lecký inovace. Taký touto cestou se do strednı Evropy dosta valy pres jiz nı Ne mecko nejprogresivne js ı motivy a stylový prvky frankovla mský ho socharstvı90. Jiz kolem roku 1400 se z Brabantu vyva z ely socharsky zdobený krıdlový olta re s pickový kvality. Pro Nizozemı byla typicka tý z produkce socharsky ch de l z alabastru, který byly predme tem prodeje91. Jejich prostrednictvım se Evropa seznamovala s vy dobytky nizozemský ho ume nı. Kolem roku 1430 tvoril v Tournai sochar Jean Delemer, ktery pozde ji presıdlil do Bruselu. Badatelý predpokla dajı, z e jeho dılo zap˚sobilo na Jana van Eycka i Mistra z Flý malle (? Robert Campin). Prameny dokla dajı, z e me l by t v kontaktu s Robertem Campinem i jeho z a kem Rogierem van der Weydenem. Dılo 85
Filedt Kok (1985). Kemperdick (2004), s. 235-239. 87 Volne podle Franke-Welzel (1997), s. 19. 88 Fabienne Joubert, A propos de la tapisserie tournaisienne au 15e si`cle: la question des mod`les, in: Dumoulin-Pycke (1993), s. 39-58. 89 Podle Wolfger A. Bulst, Das Olympische Turnier des Hercules mit den Amazonen: Fl¨mische Tapisserien am Hofe der Este in Ferrara, in: Poeschke (1993), s. 204-205. 90 K tomu blız e kapitola 5.5 Starome stska radnice v Praze, konzola sochy Bolestný ho Krista. 91 Doklad o prodeji alabastrovy ch sos ek Campbell (1976), s. 196. 86
- 23 -
Jeana Delemera me lo ovlivnit taký tvorbu sochare Mikula s e Gerhaerta z Leydenu, ktery sehra l po polovine 15. stoletı klıcovou ulohu ve vy voji jihone mecký ho a stredoevropský ho pozdne gotický ho socharstvı. Pısemny mi prameny je poprvý doloz en roku 1463 ve Strasburku, kde o rok pozde ji zıskal me stska pra va. Gerhaertovy poca tky a stylovy vy voj je predme tem trvalý diskuse. Koreny Gerhaertova ume nı se predpokla dajı ve Francii v okruhu Sluterovy ch na sledovnık˚. Kra tce pred polovinou stoletı me l dokonce pracovat v dılne francouzský ho sochare Jacquesa Morela92. I pres tyto znaky v jeho s kolenı patrı Mikula s Gerhaert z Leydenu svy m dılem k typicky m reprezentant˚m nizozemský ho ume nı, v ne mz ma souvislost s malırstvım Jana van Eycka a Rogiera van der Weydena93. Je socharem, ktery pracuje s hloubkou prostoru a dynamikou pohybu. Prostorovou clenitost jeho figur umocnuje modelace drapý rie, v nız si pohra va se sve tlem a stınem. Objem figur zve ts ujı bohate clenitý drapý rie pla s „˚, který zakry vajı vlastnı te lesný ja dro. Gerhaertovo dılo charakterizuje smysl pro detail a presný vypracova nı fyziognomie vcetne psychologický ho vystiz enı charakteru figury. Jeho realismus se projevuje v detailne propracovany ch vlasech stejne jako anatomicky ch detailech a detailech modnıch ode v˚. Podobne jako sochar Mikula s Gerhaert z Leydenu p˚sobili mimo hranice Nizozemı i dals ı ume lci, kterı osobne zprostredkova vali inovace i tradice nizozemskřho umenı 15. stoletı. V Janove v severoitalský Ligurii tvorili v 80. a 90. letech 15. stoletı vla ms tı anonymový Mistr Klane nı Trı kra l˚ z Turına jehoz pra ce se pohybujı ve stylový m okruhu Hanse Memlinga a Huga van der Goese, a Mistr z ivota sv. Jana Evangelisty, ktery me l by t vys kolen v Boutsove okruhu94. Rovne z v Ita lii me l pro urbinský ho vý vodu Federica da Montefeltre pracovat gentsky malır Joos van Gent. Na prelomu 15. a 16. stoletı maloval pro Isabellu Katolickou v Kastilii Juan de Flandes, u ne hoz je trvale diskutova n vla msky p˚vod. Jeho dılo vs ak vycha zı z bruggský malırský s koly vrstvy Hanse Memlinga a Gerarda Davida. V jihone mecký m Augs purku je kolem roku 1500 zaznamena n nizozemsky malır J’rg van Delft 95. Mezi lety 1485-1505 zame stna val ve svy ch sluz ba ch bavorsky vý voda Albrecht IV. malıre Jana z Mnichova, ktery me l udajne pocha zet z Nizozemı96. V roce 1457 provedl nizozemsky sochar Statius van Ludich (z Lutychu) dreve ný sochy olta rnı skrıne pro farnı kostel v Erkelenz (Heinsberg, Severnı Pory nı-Vestfa lsko), který polychromoval a zlatil Johann van Stockum. Dılo se vs ak nezachovalo97. V Hamburku byla mezi lety 14601470 registrova na cinnost nizozemský ho sochare Arnolda de Trajecto (tj. z Maastrichtu nebo Utrechtu)98. V alsaský m Colmaru poby val nizozemsky malır Jan z Mechelen a existuje domne nka, z e me l vazby k tamnımu malıri Kas parovi Isenmannovi99. Do Basileje se oz enil a vedl zde pohnuty z ivot sochar Hermann Krieg z Utrechtu (prameny zminova n 14521468)100. Vklad ume nı burgundskřho Nizozemı do evropský ho vy voje byl obrovsky . Tv˚rcı potenciona l Nizozemı, jehoz koreny spocıvajı na osudový m stretu vla mský a francouzský 92
Hartmut Krohm, Die Bildhauerkunst des sp¨ten Mittelalters in den burgundischen Niederlanden, in: FrankeWelzel (1997), s. 200. 93 Vztah k Rogierovi van der Weydenovi me l tý z sochar Adriaen van Wesel (ü1490), jehoz dılo zap˚sobilo v Dolnım Pory nı. Sochar byl usazen v Utrechtu, ktery nespadal pod vla du burgundsky ch vý vod˚. Pouze se zde biskupem stal nemanz elsky syn Filipa Dobrý ho David Burgundsky . 94 Eponymnım dılem Mistra Klane nı Trı kra l˚ z Turına je obraz Klane nı Trı kral˚ z Galleria Sabauda, v prıpade Mistra z ivota sv. Jana Evangelisty desky ze z ivota sv. Jana Evangelisty (Janov, Galleria di Palazzo Bianco a Novi Ligure (Alessandria), collezione Coulant Peloso). Boccardo-Di Fabio (1997). 95 Zaznamenan v knize vy daj˚ cısare Maxmiliana, Podle Troescher (1954), s. 11, c. 63. 96 Troescher (1954), s. 289, c. 1894. 97 Troescher (1954), s. 127, c. 787/88. 98 Troescher (1954), s. 162, c. 1046. 99 Troescher (1954), s. 249, c.1647. 100 Troescher (1954), s. 492, c. 3170.
- 24 -
kultury na konci 14. stoletı, se mohl rozvinout jen dıky mimora dne prıhodný konstelaci ekonomicky ch, politicky ch i spolecensky ch podmınek. Ve svý dobe me nilo svy m prıstupem dosavadnı tradice, ackoliv bez nich nemohlo dosa hnout toho, ceho skutecne dosa hlo. Nizozemský ume nı se stalo po vs ech stra nka ch znackou ume lecký kvality, kterou panovnický a s lechtický rody stejne jako bohatı patriciový a dals ı da vali najevo svou na dheru a bohatstvı. Nizozemska dıla nebyla pouze predme tem zboz nosti, ale jiz za hy se sta vala predme tem sbe ratelský ho za jmu. I dnes jsou dıla starřho Nizozemı ozdobou sbırek vs ech sve tovy ch muzeı a galeriı. Svou technickou a vy tvarnou dokonalostı a vy znamovou hloubkou pritahujı pozornost badatel˚ i laik˚ stejne jako kdysi ve stredove ku. Jen dıky ve domı tý to kvality prez il naprıklad Gentsky olta r obrazoborecký be sne nı v Nizozemına konci 16. stoletı. “K jeho ochrane byla ustavena specia lnı garda, a od 19. srpna 1566 do 24. c ervna 1569 byl uschova n ve vez i katedra lyď sv. Bavona101. Ve domı o rozsahu a na dhere ume lecký produkce “burgundskřho Nizozemıď nebude nikdy uplný , presto dochovany pocet de l da va nahlý dnout do fascinujıcı kapitoly evropsky ch de jin ume nı, ktera se vyrovna predchozım i te m na sledujıcım. Navzdory geografický vzda lenosti dosa hl vliv “burgundskřho Nizozemıď v pr˚be hu 15. stoletı i do zemı Koruny ceský . Cesty nizozemsky ch inovacı do ceský ho ume nı 15. stoletıbyly klikatý a prijıma ny v r˚zný m rozsahu i forme , bez nich si vs ak nelze predstavit sloz ity prerod evropský ho ume nına prahu novove ku.
101
Vackova (2005), s. 79.
- 25 -
3. Vztah C ech a Nizozemı burgundskych včvodu ve druhč polovine15. stoletı V evropský m politický m a kulturnım z ivote 15. stoletı hra li burgunds tı vý vodový jednu z klıcovy ch rolı. Jimi ovla dana ci jimi mocensky ovlivnovana uzemı, z nichz se hlavnı centra jejich moci nacha zela v Burgundsku a Brabantu, lez ela z preva z ný ve ts iny na hranici mezi Franciı a Svatou rıs ı rımskou. Za roven v dobe tzv. stoletř va lky sta li politicky mezi dve ma znesva reny mi stranami. U zemı bohaty ch a prosperujıcıch Flander, který ovla dali, bylo jednım z hlavnıch zdroj˚ tohoto dlouhotrvajıcıho konfliktu mezi Angliı a Franciı. Burgunds tı vý vodový tak byli vy znamny mi vla dci “podzimu stredovekuď102, z nichz poslednı Karel Sme ly byl nejve ts ım a nejsilne js ım rivalem francouzský ho kra le Ludvıka XI. Prirozený nepra telstvı mezi francouzsky mi kra li a burgundsky mi vý vody podnıtila pohnuta historie rodu, kdyz byl v roce 1419 na moste v Montereau zavraz de n vý voda Jan Neohroz eny , syn prince Filipa II. Sme lý ho, ktery snatkem s dcerou flanderský ho vý vody Marký tou pripojil ke svý mu burgundský mu lý nu provincie Flandry, Artois, Nevers, Rethel, svobodný hrabstvı Burgundsko a Salins. Ackoliv vraz da Jana Neohroz ený ho znamenala odklon vý vody Filipa III. Dobrý ho od Francie, presto se pozde ji pro ochranu svy ch flandersky ch uzemı, ktera podobne jako jeho syn Karel Sme ly da le rozs ıril, znovu na cas k Francii priklonil. Mırem mezi Angliı a Franciı uzavreny m roku 1435 v Arrasu zıskal vý voda burgundsky i pres ekonomickou krizi flanderský ho obchodu vy znamnou autonomii pro ves kera sva uzemı. Spolu s neza vislostı na rıs i, kterou Filip Dobry respektoval pouze forma lne , vedla tato situace k neby valý mu hospoda rský mu rozvoji Nizozemı, který se vedle Ita lie stalo v 15. stoletı “druhou velmocı evropskř kulturyď103. Ke dvoru burgundský ho vý vody Filipa III. Dobrý ho (ü 1467) zamırilo pod vedenım pa na Lva z Roz mita lu taký ceský kra lovský poselstvo, který z Prahy vyjelo 26. listopadu 1465 a který me lo za ukol uka zat zeme Koruny ceský a jejich panovnıka Jirıho z Pode brad ve zcela odlis ný m sve tle, nez v jaký m byly do tý doby v za padnı Evrope predstavova ny. Hlavnım posla nım diplomatický vy pravy v letech 1465-1467 byla prezentace Jirıkova na vrhu mırový ho spolku kres„ansky ch panovnık˚, ktery byl zaloz en na mys lence jednotný ho postupu proti turecký expanzi104. V cele tý to dobový mys lenky boje proti Turk˚m sta la Francie, kde Ludvık XI. pla noval vznik ligy proti Turk˚m a kam se uz predtım v roce 1464 vydalo Jirıkovo poselstvo vedený Albrechtem Kostkou z Postupic. Krız ový taz enı proti Turk˚m, kterı v roce 1453 obsadili Konstantinopol, podobný tomu, který podnikl jiz burgundsky vý voda Jan Neohroz eny coby mladık v roce 1396, bylo rovne z velky m cılem jeho syna Filipa Dobrý ho. Tato volba byla d˚lez itou souca stı jeho sebepojetı a za roven nejvys s ım zd˚vodne nım jeho vla dy105. V roce 1459 se Filip ucastnil kriz a cký ho kongresu v Mantove a v rıjnu 1463 se papez i Piovi II. podarilo s Burgundskem a Bena tkami dojednat spolek k boji proti Turk˚m106. V˚dcem krız ový vy pravy se chte l sta t i jeho syn Karel Sme ly , ktery silne uctıval osobnıho patrona sv. Jirı. Sv. Jirı, symbol krız ový vy pravy, me l svý nezastupitelný mısto i na jeho standarte 107. Do tohoto prostredı nalade ný ho stejnou mys lenkou obrany kres„anstva ohroz ovaný ho Turky, tedy na poca tku roku 1466, zavıtalo Jirıkovo poselstvo, který me lo starický mu vý vodovi Filipovi predstavit Smlouvu o nastolenımıru v celý m kres„anstvu. Pobyt ceský ho poselstva na dvore burgundský ho vý vody zachytilo barvitý lıcenı Va clava Sas ka z Bırkova, který se vs ak zachovalo pouze v latinský m prekladu Stanislava 102
Podle Huizinga (1990). Podle Vackova (1989b), s. 13. 104 Blız e k tomu C ornej-Bartlova (2007), s. 207-215. 105 Volne citova no z Paravicini (2000), s. 10. 106 Podle Urba nek (1940), s. XVIII. 107 V roce 1469 zıskal Karel Sme ly anglicky Podvazkovy ra d a to jiz zahy po jeho vzniku (3. 7. 1468). Burgunds tı vý vodový rovne z vlastnili meca s tıt sv. Jirı. 103
- 26 -
Pavlovský ho vydaný m v roce 1577 a ve novaný m moravský mu hejtmanovi Zdenkovi Lvovi z Roz mita lu (ü1580). O p˚vodnım rozsahu Sas kova rukopisu nenı nic bliz s ıho zna mo. R. Urba nek, ktery byl editorem novodobý ho ceský ho vyda nı z roku 1940, se domnıval, z e Pavlovský ho preklad nemusel by t doslovny , ny brz upravou, ktera vyhovovala osobnı prezentaci Zdenka Lva z Roz mita lu. Proto taký ne který ca sti textu doplnil za pisky Lvova pr˚vodce Norimbercana Gabriela Tetzla, ktery zrejme zajis „oval financova nı celý ceský vy pravy108. Po dlouhý ceste Ne meckem se ceský poselstvo dostalo do burgundskřho Nizozemı. Pres sč Hertogenbosch (Noord-Brabant), kde se kolem roku 1453 narodil malır Hieronymus Bosch, zamırilo do jiz nıho Brabantska. Pres Beek, Turnhout, Sint-Niklaas, Lier a Mechelen dorazilo do Bruselu, kde tehdy dlel staricky Filip Dobry , ktery na uvıtanou zaslal k panu Lvovi svý ho hofmistra. Hned na druhy den po prıjezdu bylo poselstvo uvedeno na bruselskou radnici, kde si podle vypra ve nı prohlý dlo “vsechny jejı mıstnostiď109. Na tomto mıste hovorı Va clav Sas ek z Bırkova o jednom sa le110, kde se nacha zejı “znamenitř obrazy, jakych nelze spatriti nikde jindeď111. O jaký obrazy se jednalo? Ackoliv je text Pavlovský ho latinský ho prekladu strucny : “In atrio quodam sunt excellentes picturae, si usquam ullo in loco inveniri possunt.ď112, a z jeho charakteru se lze domnıvat, z e ani origina lnı cesky text nebyl sdılne js ı, je nesporný , z e te mito “obrazyď Va clav Sas ek z Bırkova mınil ctverici obraz˚ Spravedlnosti od Rogiera van der Weydena, který byly zniceny be hem poz a ru bruselský radnice v roce 1695113. V prıpade desek, jejichz na me tem byly Traja nova, Svatorehorska a Herkinbaldova legenda, se bezpochyby jednalo o nejvy znamne js ı Rogierovo dılo, který pro me sto vytvoril a který bylo jiz v dobe svý ho vzniku vysoce cene no a prezentova no va z eny m na vs te va m me sta. Presný umıste nı desek bylo v odborný literature mnohokra t diskutova no114. Desky, pravde podobne doprova zený obrazem Poslednıho soudu, se musely nacha zet v tehdejs ım Sa le tribuna lu, kde byly vyhlas ova ny rozsudky smrti. O identifikaci p˚vodnıho Sa lu tribuna lu se v roce 1966 pokusila A. M. Cetto, ktera navrhla, z e desky visely v Malý m radnım sa le nazy vaný m taký Krist˚v sa l nebo Sa l tribuna lu, ktery dnes slouz ı jako Svatebnı sa l115. Nejnove ji se lze spolu s D. De Vosem priklonit k za ve r˚m J. G. van Geldera a E. Dhanensový , kterı na za klade d˚lez itý zmınky J. C. Calveteho116 z roku 1552 predpokla dali, z e se ctverice desek nacha zela v sa le dnes oznacovaný m Goticky sa l, p˚vodne vs ak Zlaty sa l (gulden kamer), kde se projedna valy trestnı za lez itosti117. Zde byly malby zave s eny proti okn˚m, pod ktery mi se odehra vala rokova nı, a to na plos e ctyr ze s esti na ste nny ch polı, ktera byla pravde podobne odde lena pilastry118. O p˚vodnım vy tvarný m ztva rne nı dnes jiz neexistujıcıch deskovy ch obraz˚ se mnoho nevı. Jejich podoba je odvozova na z pısemny ch pramen˚ a jimi prokazatelne inspirovany ch de l, predevs ım z bernskych tapisřriı (kolem 1450; Bern, Historisches Museum). C eský poselstvo mohlo zleva vide t dva vy jevy z Traja nova soudu, modlitbu sv. Rehore Veliký ho v kostele sv. Petra, exhumaci Traja novy ch ostatk˚ sv. Rehorem Veliky m a dva vy jevy z Herkinbaldovy legendy. V dobe na vs te vy poselstva byl 108
Urba nek (1940), s. XXII. Urba nek (1940), s. 45. 110 V prekladu “dvoraneď, Urba nek (1940), s. 45. 111 Urba nek (1940), s. 45. 112 Prejato z Cetto (1963-1964, 1966), s. 212. 113 Citova no napr.: Cetto (1963-1964, 1966), s. 212.; De Vos (1999), s. 60.; Rapp Buri-Stucky-Sch…rer, (2001), s. 63.; Chlıbec (2001), s. 24. 114 1966 A. M. Cetto, 1974 J. G. Van Gelder, 1995 E. Dhanens, 1999 D. De Vos. 115 Cetto (1963-1964, 1966), s. 24-32. 116 Radnici v Bruselu navs tıvil J. C. Calvete de Estrella coby pr˚vodce budoucıho s pane lský ho kra le Filipa II. v roce 1549. 117 Podle De Vos (1999), s. 345. Sa l lez el na kra tký vy chodnı strane v prvnım patre budovy radnice. 118 Prejato z De Vos (1999), s. 345. 109
- 27 -
bruselsky me stsky malır Rogier van der Weyden jiz mrtev (ü1464). Jeho mistrovský dılo, na ne z obdrz el zaka zku v roce 1436, vznikalo pravde podobne v ne kolika fa zıch od roku 1439119. Podle D. De Vose byla prvnı deska dokoncena v roce 1441, kdy ji spatril s lechtic Daniel van Bouchout, dals ı pak v letech 1443-1444, 1445-1446, 1447-1448120. Vy tvarny cyklus scý n Spravedlnosti byl tedy zrejme hotovy pred rokem 1450 a ceský kra lovský poselstvo jej tak vide lo uplny jiz necely ch dvacet let po jeho dokoncenı. Jak hluboce Rogierovy obrazy na vy pravu zap˚sobily, nenı vypra ve nım zmıne no. Va clav Sas ek z Bırkova si vs ak byl nepochybne ve dom skutecnosti, z e vidı jedno z mimora dny ch de l svý doby. Jeho obdivu mimo jiný nez˚stala us etrena ani ve z bruselský radnice, “kra sne postavena a vzna sejıcı se vysoko do vzduchuď121, kterou lze na rozdıl od Rogierovy ch desek obdivovat dodnes. Po osmi dnech ceka nı ve me ste bylo ceský kra lovský poselstvo v cele se Lvem z Roz mita lu uvedeno k vý vodovi122. Sas k˚v i Tetzl˚v popis se zde soustreâ uje na prepych vý vodský ho dvora a zdejs ıetiketu. Tetzlem je zminova no naprıklad “vza cnř stolnı na dobı; obora se zvıraty, nadmıru kra sna , velmi velika , s mnoha kra snymi kasnami a rybnıky, kde vselijakř ptactvo i zvırata hrozita nska ; poklad a klenoty, tak nevyslovne na dhernř, z e pry na vza cnych drahych kamenech a perla ch daleko predstihujı poklad Bena tc anuď123. Ne který z kousk˚ pokladu, který Tetzla zaujaly, si dokonce sa m pro sebe poznamenal. Poselstvo zaz ilo taký jeden z grandioznıch vjezd˚ Karla Sme lý ho do Bruselu, kdyz se vracel ze svý ho taz enı proti vzpurný mu Lutychu. Z vypra ve nı obou, Sas ka i Tetzla, je zrejmý , z e se vy prave naskytla mimora dna podıvana , ktera v nich zanechala svou velkolepostı hluboký dojmy. Sas k˚v text si intenzivne vs ıma rytırsky ch projev˚, zejmý na rytırsky ch kla nı konany ch na jejich pocest, kde mohlo ceský kra lovský poselstvo projevit svou odvahu a udatnost. Tato skutecnost taký odpovıda momentu, kdy vý voda Filip Dobry poslal pro pana Lva, aby si z vyloz eny ch drahy ch s perk˚ a predme t˚ jeho klenotnice vybral dary pro svou osobu. Lev me l tehdy udajne s “hlubokymi dıkyď dary odmıtnout a vzka zat vý vodovi, z e “se svou druz inou neprisel sem prijımati dary, nybrz proto, abych osvedc il rytırskou zdatnost,Ž ď124. Po osmna ctidennım pobytu opustilo ceský kra lovský poselstvo Brusel. Vý voda Filip Dobry jim dle Sas kovy ch za znam˚ ve noval na cestu herolda, ktery ovla dal sedmna ct jazyk˚ a ktery je me l doprova zet po zbytek jejich cesty. Sas ek na s zpravuje, z e s nimi skutecne dle prıkazu vý vody Filipa dorazil az do C ech. Pri rozloucenı se navıc ceský kra lovský poselstvo zjevne poprvý setkalo u burgundský ho dvora s bruslari na ledu. Va clav Sas ek z Bırkova si vs iml jejich bruslı na nohou a lze jen litovat, z e neme l moz nost na chvıli opustit svý ho pa na a tehdejs ı brusle poznat zblızka. Burgundsky dv˚r ceský poselstvo po vs ech stra nka ch ohromil, coz vystihujı i Sas kova slova: “rekl bych, z e z a dny kresúansky kra l nema dvur tak skvely a na dhernyď125. Tato slova jen potvrzujı s iroce rozs ırenou pove st o vý vodove prepychu, pro ktery byl “zna m jako nejza moz nejsı muz Evropy, kterymiloval prepych bez hranicď126. Dals ı kroky ceský ho kra lovský ho poselstva, který pokracovalo ode dvora burgundský ho vý vody ke dvoru anglický ho kra le, mırily v Nizozemı pres Dendermonde 119
Datum bylo podle pısemny ch pramen˚ uvedeno na prvnız desek. De Vos (1999), s. 352. 121 Urba nek (1940), s. 45. 122 Urba nek (1940), s. 46. 123 Urba nek (1940), s. 46-47. 124 Urba nek (1940), s. 52. 125 Urba nek (1940), s. 49. Podobne soudila i J. Vackova , “Nenı bez zajımavosti, z e na cleny poselstva ucinilo zvla sú hluboky dojem rytırskř prostredı jiz nıho Nizozemı a z e jeden z –castnıku Š Va clav Sasek z Bırkova Š popsal dvur burgundskřho vřvody Filipa II. Dobrřho v Bruselu tak zevrubne jako z a dnyjinycizinec.ďVackova (2001), s. 63. 126 Vackova (1989b), s. 14, cit. podle L. comte de Laborde, Les Ducs de Bourgogne II., Paris 1851. 120
- 28 -
do Gentu, kde prenocovalo a kde na zdejs ım hrade vide lo manz elku Filipa Dobrý ho Isabellu Portugalskou127. Me sto, který je dnes spra vnım strediskem provincie Vy chodnı Flandry128, uchva tilo C echy a jejich spolecnıky predevs ım velikostı a bohatstvım, který pramenilo ze s iroce rozvinutý ho obchodu. Vzhledem k tomu, z e poselstvo sledovalo rytırský cıle, vy s e zmıne ný samotny m Lvem z Roz mita lu, je prirozený , z e se Sas k˚v popis Gentu soustredil vıce na obecný charakteristiky. O katedra le sv. Bavona, jejız kapli Vijd˚ jiz od roku 1432 zdobil prosluly polyptych bratrı van Eyck˚, nenı v textu zmınky. Lze se tak domnıvat, z e dılo, který fascinovalo podobne jako Rogierovy desky jiz v 15. stoletı, ceský kra lovský poselstvo v˚bec nespatrilo 129. Z Gentu se vy prava presunula do Brugg, který Sas ek vnımal stejnou optikou. Zaujala ho zde predevs ım architektura a taký masopustnı veselı, nebo„ do me sta dorazili ty den pred masopustem130. Ackoliv se zde ceský kra lovský poselstvo snaz ilo vyzvat bruz ský me s „any ke “kla nı a honenıď131, me s „anský prostredı nebylo tomuto druhu za bavy naklone no. Namısto toho se dozvıda me, z e bylo poselstvo pozva no k masopustnı za bave levobockem Filipa Dobrý ho, podle predpokladu R. Urba nka ť Antonınem, hrabe tem ze SainteMý nehouldu132. Bruggy byly poslednı dels ı zasta vkou ceský ho kra lovský ho poselstva v burgundský m Nizozemı. Pres prıstav Dunkerque, ktery v tý dobe prıslus el burgundský mu vý vodovi, a Graveling pokracovali na francouzský Calais, odkud vyplouvali pres kana l La Manche do Anglie. Vypra ve nı Va clava Sas ka z Bırkova “v zemıch burgundskychď je lıceno pohledem stredove ký ho rytıre, ktery se vedle jemu blızky ch aspekt˚ rytırský ho z ivota zajımal o vs e mimora dný , co proz il ci spatril. Text Norimbercana Gabriela Tetzla, ktery m Sas kovo vypra ve nı editor R. Urba nek doplnil, je pak pohledem me s „ana, ktery ume l pohotove odhadnout cenu toho, co pred sebou vide l. Lze predpokla dat, z e jiz sa m kontakt s tımto prostredım musel ovlivnit nejen Va clava Sas ka z Bırkova, ale i jeho spolecnıky. Bezprostredne sledovali mıstnı zvyklosti, styl oblý ka nı, spolecenský za bavy, jim doposud nezna ma zvırata a jiný . Sas kovo vypra ve nı ve vztahu k na vs te ve zemı burgundskych nikde nezminuje kostely, kla s tery ci jiný sakra lnı prostory. Zejmý na v Brugga ch, kde dodnes hraje vy znamnou roli kult Svatý krve, nenalezneme zmınku, z e by pan Lev projevil za jem vide t zde uchova vanou relikvii Svatý krve, prestoz e v Ca cha ch “poz a dal mesúany, aby mu uka zali ostatky svatych, jez majıď133. Zmınky o ume nı, který oba museli kolem sebe nepochybne vnımat, jsou zcela redukova ny. Sas ka zaujala predevs ım bruselska radnice, kde bylo svy mi pr˚vodci poselstvo zrejme cılene upozorne no na Rogierovy desky. Jeho slova “znamenitý obrazyďda vajı tus it, z e jejich mimora dnou vy tvarnou kvalitu vnımal a nepochyboval o jejich vy jimecnosti. Co vs e mohli zahlý dnout ve vý vodsky ch komnata ch v za mku na Coudenberku, kudy procha zeli, se lze jen dohadovat134. Jako dary, který vý voda prostrednictvım svy ch sluz ebnık˚ panu Lvovi nabıdl, jmenuje Sas ek pouze drahý kameny a roucha vyzdobena perlami a drahy mi kameny135. Mnohdy taký jako dary poselstv˚m slouz ily iluminovaný rukopisy, o nich se vs ak text nijak nezminuje. 127
Urba nek (1940), s. 55. V textu uva de no jako brabantský poddanský me sto burgundský ho vý vody. Urba nek (1940), s. 55. 129 J. Vackova zde hledala ceský souvislosti (zobrazenı Zikmunda Lucemburský ho, Mistra Jana Husa a Jerony ma Praz ský ho). Vackova -Smahel (1982), s. 308-342.; Vackova (2005), s. 206-209. 130 Urba nek (1940), s. 56. 131 Tyto dobový pojmy blız e vysve tluje R. Urba nek. Urbanek (1940), pozn. 14 na s. 196. 132 Urba nek (1940), pozn. 21 na s. 200. Antoine Haneron, hrabe ze Sainte-Mý nehouldu a probos t u sv. Dona ta v Brugga ch, byl nevlastnım bratrem vý vody Karla Sme lý ho. 133 Urba nek (1940), s. 41. 134 Predstavu by mohly dokreslit dobový popisy, inventare, historicka ikonografie aj. Z d˚vodu omezeny ch moz nostıhlubs ıho studia nebyly tyto studova ny. 135 Urba nek (1940), s. 52. 128
- 29 -
V oka zalý m prepychu vý vodský ho dvora v Bruselu a prostredı bohaty ch flandersky ch me st Gent a Bruggy me lo ceský kra lovský poselstvo moz nost sezna mit se s vynikajıcımi pozdne stredove ky mi ume lecky mi dıly. V Bruselu (Brabantsko), kde pokracovala cinnost malırský dılny Rogiera van der Weydena (ü1464) pod vedenım jeho z eny Elisabeth (ü1477) a syna Pietera136, mohli v roce 1466 vedle Rogierovy ch ctyr desek Spravedlnosti prijıt do kontaktu taký s dals ımi jeho dıly a pracemi jeho prımy ch z a k˚ a na sledovnık˚ (Vrancke van der Stockt aj.). Rogier van der Weyden vy razne ovlivnil jak tv˚rce svý generace, tak malıre dvou na sledujıcıch generacı vla msky ch primitiv˚. Z nich zde jmenujme predevs ım Dirka Boutse, Huga van der Goese a Hanse Memlinga. Zatımco Dirk Bouts v roce 1466 uspe s ne rozvıjel svou cinnost me stský ho malıre v Lovani, kde v tý dobe pracoval na jednom ze svy ch slavny ch de l ť triptychu Nejsve te js ı Sva tosti, dva posledne jmenovaný malıre za vratna kariý ra teprve cekala. V dobe na vs te vy ceský ho poselstva v Gentu vıce jak tricet let zdobilo katedra lu sv. Bavona jiz vy s e citovaný ste z ejnı dılo bratrı van Eyck˚ ť polyptych Klane nı Bera nku, který me lo vy znamnou roli v duchovnım z ivote me sta a který nemalou me rou ovlivnilo doma cı i cizı malıre137. Cely olta r byl podle zpra vy dobový kroniky “predveden v z ivych obrazechď pri prılez itosti slavnostnıho vstupu Filipa Dobrý ho do Gentu 23. dubna 1458138. Rok po na vs te ve ceský ho poselstva zaha jil v Gentu vstupem do malırský ho cechu (5. 5. 1467) svou kariý ru Hugo van der Goes, v jehoz dıle jsou spatrova ny predevs ım vlivy tvorby lovanský ho malıre Dirka Boutse. V Brugga ch, kde p˚sobila prıtomnost Jana van Eycka (ü1441)139, tvoril v roce 1466 jeho na sledovnık Petrus Christus. Pra ve tvorba Petra Christa vytvorila v Brugga ch jaky si prechodovy stupen mezi Janem van Eyckem a Hansem Memlingem, ktery je zde pısemny mi prameny poprvý zmıne n v lednu 1465 a ktery se v roce na vs te vy ceský ho poselstva (1466) usadil v kamenný m dome v ulici sv. Jirı. Ze strucný ho prehledu vyply va , z e k roku 1466 mohlo ceský poselstvo prijıt do kontaktu predevs ım s dıly prvnı generace Nizozemc˚, jejız prednı tv˚rce predstavujı bratri Hubert a Jan van Eyckový , Robert Campin, casto ztotoz novany s Mistrem z Flý malle, Jacques Daret, Rogier van der Weyden a Petrus Christus140, a vedle toho i s dıly reprezentanta druhý generace Dirka Boutse. V ceský m malırstvı se od 70. let 15. stoletı nejintenzivne ji projevoval smıs eny vliv Rogiera van der Weydena a Dirka Boutse pretlumoceny germanofonnım prostredım, eyckovský motivy a motivy z dıla Mistra z Flý malle se vyskytovaly jen vza cne . Prıkladem bezprostrednı inspirace Nizozemım by mohla by t v ceský m prostredı druhý poloviny 15. stoletı deska Zve stova nı z Na rodnı galerie v Praze. Provenience desky stejne jako jejıdatace vs ak z˚sta vajıotevrený a v prıpade , z e by se jednalo o import by„ stredove ky , vy klad vztahu C ech a Nizozemı se i tak prılis neme nı a vza jemny kontakt obou zemı z˚sta va vzda leny 141. Zda-li si ceský kra lovský poselstvo s sebou dom˚ privezlo prımo z Nizozemı ne jaka ume lecka dıla, ktera mohla prokazatelne inspirovat doma cı tvorbu, vypra ve nı Va clava Sas ka z Bırkova a ani jiný prameny nedokla dajı. Vzhledem k torza lnosti pozdne stredove ký ho ume lecký ho fondu i pısemny ch zpra v vs ak moz nost, z e si ne ktery z clen˚ poselstva s sebou do C ech prece jen privezl ume lecky artefakt nizozemský ho p˚vodu, nenı vyloucena142. Domnıvat se ze zmınky sekunda rnıho pramene, ktera me la zd˚raznit rytırský ctnosti pana 136
De Vos (1999), s. 161. “La prřsence de lěAgneau mystique a toujours attirř ` Gand les artistes řtrangers.ďDhanens (1998), s. 37. 138 Prejato z Vackova (2005), s. 100. Filip Dobry byl jeho prap˚vodnım objednavatelem. 139 Jan van Eyck se v Brugga ch usadil v roce 1432. 140 Podle Patoul-Schoute (2000). 141 Velkou roli pri prejımanı nizozemsky ch motiv˚ v ceský m malırstvı me la grafika, zejmý na grafický listy Mistra E.S., Martina Schongauera, Mistra F.V.B. a Israhela van Meckenem. 142 Spekulovat zde o tom, z e by jım mohla by t naprıklad nevelka deska z Na rodnı galerie (43,5 x 35,5 cm), doposud razena historiky ume nı na za klade stylove kritický analy zy do ceský ho malırstvı, by bylo bez dalsıch odpovıdajıcıch analy z a srovnanı predcasný . 137
- 30 -
Lva143, z e si Lev z Roz mita lu nemohl z Nizozemı niceho privý zt, by bylo chybný 144. Z pramene je vs ak patrný , z e nez zıskat predme t se da vala prednost prımo zıskat do svy ch sluz eb toho, kdo me l urcitý schopnosti. Tuto skutecnost jiz dokla da stars ı Denık panose Jaroslava o poselstvu pana Albrechta Kostky z Postupic k Ludvıkovi XI., kra li francouzskřmu, roku 1464. V ne m se pıs e, z e s sebou vzali ve Francii dva Francouze, aby “koltry a kobercuv v Cecha ch delali; a potom se vsickni ukradliŽ ď145. Vyjma herolda Filipa Dobrý ho nejsme Sas kem z Bırkova zpraveni o dals ıch osoba ch, který by se k poselstvu pridaly, a z a dny jiny pramen tuto moz nost dosud nepotvrdil. Diplomatický styky ceský ho kra le s burgundsky mi vý vody pokracovaly i pozde ji. Karel Sme ly na rozdıl od svý ho otce, ktery byl pouze jednım z moz ny ch kandida t˚ rımský ho kra lovský ho tr˚nu, v touze po neza vislosti na Francii otevrene aspiroval na rımskou kra lovskou i cısarskou korunu. Kra l Jirı z Pode brad “nava zal v c ervenci 1469 s Karlem styky a byl pripraven vymenou za diplomatickou podporu svř nepevnř vla dy prosazovatď volbu Karla Sme lý ho rımsky m kra lem. Smlouva mezi obe ma panovnıky vs ak kv˚li smrti Jirıho z Pode brad (1471) podepsa na nebyla146. S ohledem na politický ambice Jirıho z Pode brad a jeho politický kroky je zjevný , z e byl aktivne zapojen do aktua lnıho politický ho de nı a z e me l pove domı o situaci pri d˚lez ity ch evropsky ch dvorech. C esky kra l Jirı z Pode brad udrz oval uz s ı politický kontakty naprıklad s cısarem Friedrichem III., po urcitou dobu uhersky m kra lem Matya s em Korvınem, mila nsky m vý vodou Franceskem Sforzou a dals ımi. Jeho snahy o svaz proti turecký expanzi byly podnıceny predevs ım kra lovsky m poradcem Antoniem Marinim, ktery pocha zel z italský rodiny usazený ve francouzský m Grenoblu. Roku 1464 se proto poselstvo Albrechta Kostky z Postupic, který me lo kra lovu mys lenku prezentovat, vydalo ke dvoru francouzský ho kra le Ludvıka XI. Protiturecký snahy zıskaly na aktua lnosti zejmý na po roce 1453, kdy byla dobyta Konstantinopol. Burgundsky vý voda Filip Dobry , o jehoz protiturecký m postoji bylo pojedna no vy s e, se jes te predtım v roce 1454 osobne ucastnil v Rezne sne mu, ktery pla noval osvobozenı Konstantinopole. Sa m vý voda na Rezno zavzpomınal pri kla nı C ech˚ s vý vodsky mi dvorany. Gabriel Tetzl si tehdy zapsal: “Kdekdo se tomuto kla nı divil, avsak stary vřvoda rekl, z e v Rezne videl jeste vıce,Ž ď147. Za jem Jirıho z Pode brad o kontakt s burgundsky m dvorem vs ak nepramenil pouze z obecne zna my ch protiturecky ch postoj˚ Filipa a Karla, ny brz me l prirozene sloz ite js ı podtext. Roli v diplomaticky ch vztazıch mohla hra t i de dicna uzemı C eský koruny. Jirı z Pode brad uz ıval do roku 1464 titul lucemburský ho vý vody, ktery uva de l ve svy ch listina ch i na kra lovsky ch majesta tnıch pecetıch148. Je proto prirozený , z e po pora z ce Karla Sme lý ho u Nancy v roce 1477 neva haly C echy vzný st sv˚j na rok na Lucembursko149. Prımy kontakt C ech s Nizozemı ve druhý polovine 15. stoletı lze z pısemny ch pramen˚ doloz it nejdrıve v 60. letech, kdy se dvoraný ceský ho kra le seznamujı s “prepychemďburgundský ho dvora. Pred i te sne po vysla nı kra lovský ho poselstva pod vedenım Lva z Roz mita lu se nizozemska ume lecka dıla do C ech zrejme dosta vala jen vy jimecne , nebo„ pro ceský zeme nebyla zejmý na z d˚vodu financnı na kladnosti be z ny m obchodnım artiklem. Mnoha mobilnıume lecka dıla byla na kladnou pracı 143
Urba nek (1940), s. 52. Naprıklad ode dvora portugalský ho krale Alfonse V. si privezl dva “mourenınyď a opici. Urba nek (1940), s. 111. 145 Urba nek (1940), s. 25. 146 Podle Paravicini (2000), s. 76. 147 Urba nek (1940), s. 52. 17. unora 1454, rok po uchva cenı Konstantinopole Turky, uspora dal Filip Dobry ve svý m vý vodský m pala ci v Lille hodokvas, ktery je zna m pod oznacenım Banquet du V… u du faisan (Hostina Sejdırova slibu). Vý voda zde spolu se svy mi dvorany prısahal na bohate vystrojený ho s ejdıre, aby prinesl za chranu kres„anstvı. 148 Na Lucembursko, který ovla dali burgunds tı vý vodový , si cinil narok taký francouzsky kra l Ludvık XI. 18. cervence 1464 se Jirız Pode brad a Ludvık XI. dohodli, z e prestanou uz ıvat titul lucemburský ho vý vody. 149 Paravicini (2000), s. 102. 144
- 31 -
a za roven luxusnım darem i v samotný m Nizozemı, je tedy ota zkou, jak mohla by t ve stredoevropský zemi zmıtaný po dlouhou dobu na boz ensko-politickou a ekonomickou nestabilitou tato dıla dostupna naprıklad bohatý aristokracii a za moz ny m kupc˚m, zda se sem dosta vala dıla prvoradý ci druhoradý kvality a zda mohla by t v˚bec objedna va na nebo se jednalo pouze o dary pri vy znamny ch diplomaticky ch misıch. Neprızniva hospoda rska situace a dlouhotrvajıcı izolace zemı C eský koruny spojena s nechvalnou pove stıkacır˚ v dobe vla dy Jirıho z Pode brad podporuje mys lenku, z e lze ume lecký importy z Nizozemı a„ profa nnıho ci sakra lnıho charakteru v tý to dobe predpokla dat jen sporadicky. Situace se mohla zacıt me nit teprve s na stupem Vladislava II. Jagellonský ho na cesky tr˚n (1471). V 60. letech 15. stoletı p˚sobilo ume nı jiz nıho Nizozemı daleko za jeho hranice. Pro C eský zeme hra la roli zejmý na recepce nizozemský ho ume nı v ne mecky mluvıcıch regionech. Na tý to recepci, pokud pomineme kresbu, se v tý to dobe jiz velkou me rou podılela grafika. Rytiny se totiz mohly na rozdıl od te z ky ch deskovy ch obraz˚ a soch rozs ırit dıky svý mu jednoduchý mu a nena rocný mu prenosu150. Vedle na predloze neza visly ch graficky ch de l existovaly dobový grafický kopie malırsky ch de l. V odborný literature se hovorı o volný (interpretacnı) kopii, kde ume lec zachova va celkovou strukturu modelu, avs ak ho pretva rı kreativnım zp˚sobem podle osobnıho ume lecký ho prıstupu nebo vkusu doby, a kopii presný , kde se lze setkat i s naznacenım sve tla a stınu podle malovaný ho origina lu151. Inspiraci presnou grafickou kopiı nizozemský ho origina lu v ceský m pozdne gotický m fondu deskový ho malırstvı neevidujeme. V prıpade desky Zve stova nı z Na rodnı galerie v Praze se vs ak predpokla da , z e vznikla podle hline ný ho reliý fu prımo inspirovany m Zve stova nım z okruhu Mistra z Flý malle152. Pokud ume lecka dıla zrovna neovlivnila jina dıla tý hoz charakteru, pak lze v ceský m deskový m malırstvı o inspiraci interpretacnımi graficky mi kopiemi uvaz ovat naprıklad na rogierovsky orientovaný m Boji sv. Jirı tzv. Svatojirský ho olta re (1465-1467), na boutsovsky lade ný m Zve stova nı Krivokla tský ho olta re (1473), u scý ny Stigmatizace sv. Frantis ka z Assisi tzv. Puchnerova olta re (1482) a ve scý na ch Smıs kovský kaple chra mu sv. Barbory v Kutný Hore (1489-1492). Graficky m listem vycha zejıcım z nizozemský ho nebo ne mecký ho origina lu153, pokud ne prımo s va bsky m socharstvım, mohl by t inspirova n sochar polopostavy Bolestný ho Krista z Na rodnı galerie v Praze (kolem 1475). Percepce nizozemsky ch motiv˚ pres ne mecky mluvıcı regiony probıhala vedle grafiky samozrejme prımy m s kolenım v te chto regionech, kde lze hovorit i o prımý znalosti nizozemský ho ume nı154. Ne vs ichni tv˚rci, jejichz dıla recipujıcı nizozemský motivy se na uzemı dnes nı C eský republiky zachovala, vs ak museli by t p˚vodem z C ech. Ke konci 15. stoletı se v C echa ch trvale usazovali a p˚sobili naprıklad Ne mci z region˚, který jiz drıve vstrebaly nizozemský motivy jako integra lnı souca st svý tvorby. J. Pes ina ve svy ch pracıch pri zkouma nı nizozemsky ch vliv˚ kladl d˚raz zejmý na na oblast Pory nı-Vestfa lska, kde byl dıky prımý mu sousedstvı kontakt s jiz nım a severnım Nizozemım nejintenzivne js ı. Na vybraný skupine vy tvarny ch de l se vs ak ukazuje, z e v C echa ch hra ly roli hlavne Sva bsko, Bavorsko a Franky155. V ota zce vztahu C ech a Nizozemı nelze opominout roli Habsburk˚. Pou„ pana Lva z Roz mita lu Evropou k panovnicky m dvor˚m se totiz roku 1467 uzavrela ve Wiener Neustadtu (Vıdenský m Nový m Me ste ) na dvore Friedricha III., ktery opatril ceský kra lovský 150
Schifflers (1989), s. 54. Schifflers (1989), s. 56-57. 152 Frinta (1982), s. 92-93.; Vackova (1985a), s. 27-30, kat. c. 3, obr. VI.; Dijkstra (1990), s. 177.; Stroo-SyferdŚOlne (1996), s. 44-45.; Kemperdick (1997), s. 88. 153 Dnes je za archetyp spıs e povaz ova no dılo Mistra Franckeho. 154 O tý to problematice bylo podrobne pojednano v ostatnıch kapitola ch. 155 Vztahu Sva bska a ceský ho ume nı na rozhranı 15. a 16. stoletı se podrobne ji ve noval A. Lis ka (1963), s. 233248. 151
- 32 -
poselstvo svy m pr˚vodnım listem ze 7. za rı 1465156. Ve Vıdenský m Nový m Me ste poselstvo zastihlo cısarovu manz elku Eleonoru Portugalskou, sestru Alfonse V. a neter Isabelly Portugalský , manz elky burgundský ho vý vody Filipa Dobrý ho. Pro ni poselstvo pana Lva privezlo “listy od jejıho bratra, kra le portugalskřhoď157. V Sas kove Denıku se uva dı, z e: “Kdyz jsme byli v Novřm Meste, zavedli na s do novřho kla stera, ktery si cısar dal postavit, aby v nem byl pochova n. Hrobka byla tenkra t jiz pripravena. Ka men, kterym mel hrob byti uzavren, sta l pry tisıc a sto zlatychď158.Cısar Friedrich III. usiloval u svy ch ume lecky ch zaka zek o zıska nı kvalitnıch ume lc˚ a tak do Vıdenský ho Nový ho Me sta ke svý mu dvoru povolal v roce 1463 Nizozemce Mikula s e Gerhaerta z Leydenu, ktery me l zhotovit jeho na hrobek. Ze Strasburku sochar dorazil teprve v souvislosti s druhy m cısarovy m listem ne kdy v srpnu nebo za rı roku 1467159, proto ceský poselstvo mohlo spatrit pouze ka men k jeho zhotovenı160. Ackoliv sochar Mikula s Gerhaert zemrel za hy v roce 1473, me lo jeho kra tký p˚sobenı klıcovy vy znam ve vy voji stredoevropský ho socharstvı. Kolem Gerhaerta se formoval okruh jeho spolupracovnık˚ a z a k˚. V letech 1479-1485 p˚sobil ve Vıdenský m Nový m Me ste naprıklad Gerhaert˚v rakousky z a k Max Valmet, ktery podle U. Krone-Balcke me l po Gerhaertove smrti vý st jak jeho dılnu, tak pokracovat v pra ci na cısarský m na hrobku (Vıden, dom sv. Ste pa na)161. Ze Strasburku pris el po roce 1473 Hans Kamensetzer, který mu ta z badatelka pripisuje na hrobnı desku cısarovny Eleonory (kolem roku 1480; Wiener Neustadt, Neuklosterkirche), vykazujıcısilny Gerhaert˚v vliv162. I kdyz se naopak L. Schultes domnıva , z e na hrobek cısarovny vytvoril jiz brzy po jejı smrti (ü 1467) Hans Volmer podle p˚vodnıho Gerhaertova konceptu a z e to byl taký on, kdo vedl Gerhaertovu dılnu po jeho smrti163, r˚znorodý na zory badatel˚ shodne potvrzujı, jak d˚lez itou podporu k rozvoji Gerhaertova de dictvı ve strednı Evrope poskytoval svy mi zaka zkami cısar a jeho dvorsky okruh. V poslednı ctvrtine 15. stoletı proto s iroce zasa hly pogerhaertovský vlivy taký socharskou tvorbu produkovanou v dılna ch na uzemı C eský koruny. Z de l zkoumany ch v tý to pra ci lze uvý st predevs ım socharskou ca st Krivokla tský ho olta re nebo sochu sv. Jana Evangelisty ze Strahova, u nichz byl prostrednıkem gerhaertovsky ch vliv˚ Norimberk. Cısar Friedrich III. a jeho diplomacie byli v prımý m kontaktu s burgundsky mi vý vody. S Karlem Sme ly m ho spojoval predevs ım spor o rakouska uzemı v Hornım Pory nı, ale taký Karlovo usilı o uchva cenı kolınský ho arcibiskupstvı. V rıjnu az listopadu 1473 dos lo v Trevıru k setka nı Karla Sme lý ho a Friedricha III., který trvale ovlivnilo cısarova syna Maxmilia na164. Od tohoto setka nı me l by t podle W. Paraviciniho Karel Sme ly Maxmilia novy m “obdivovanym vzoremď165. Cısar˚v syn Maxmilia n se v roce 1477 oz enil s jedinou de dickou uzemı burgundsky ch vý vod˚, dcerou Karla Sme lý ho (ü1477) Mariı Burgundskou, cımz se jeho vztah k Nizozemı stal jes te te sne js ı. Habsburkový po smrti Karla Sme lý ho zachovali protiturecky ra d Zlatý ho rouna, ktery v roce 1430 u prılez itosti svý ho snatku s Isabellou Portugalskou (tetou cısarovy manz elky Eleonory Portugalský ) zaloz il Filip III. Dobry pro dvacet pe t prominentnıch osob z dvorský ho okruhu. Novy vla dce 156
Pr˚vodnı list byl na rozkaz cısare vyda n cısarsky m kanclý rem, pasovsky m biskupem Oldrichem z Nussdorfu. Nez poselstvo dorazilo do Vıdenský ho Nový ho Me sta, zastavilo se ve Sty rský m Hradci, kde v tý dobe dle slov Va clava Sas ka z Bırkova cısar Friedrich III. casto poby val. Urba nek (1940), s. 180. 157 Urba nek (1940), s. 181. 158 Urba nek (1940), s. 181.; interpretaci zmınky podala Krone-Balcke (1999), s. 180. 159 Prejato z Krone-Balcke (1999), s. 180. 160 J. Chlıbec naopak datovany udaj Va clava Sas ka z Bırkova cha pe jako termın ante quem pro zhotovenı figura lnı vy zdoby nahrobku, blız e viz text Chlıbec (2001), s. 27-28. 161 K tomu Krone-Balcke (1999), s. 180-207. 162 Krone-Balcke (1999), s. 219-220. 163 Lothar Schultes, Podzim stredove ku ť cısarský ume nıza Friedricha III., in: Martyca kova (2001), s. 76-77. 164 Paravicini (2000), s. 79. 165 Paravicini (2000), s. 104.
- 33 -
burgundský ho Nizozemı, který se po roce 1477 zacına utva ret jako samostatny politicky utvar, nava zal na centralizovanou politiku svý ho predch˚dce, coz ve svý m d˚sledku vedlo k odporu me st na cele s Gentem a Bruggami a dlouhotrvajıcımu va lecný mu konfliktu (1484-1492)166. Pres sloz ity vztah Habsburk˚ k nizozemsky m me st˚m byl habsbursky dv˚r jednım z mıst, kde se ceska s lechta, vysocı cırkevnı hodnosta ri katolický cırkve i jinı mohli s velkou pravde podobnostı bezprostredne setka vat jak s nizozemskou ume leckou produkcı, tak s Nizozemci167. Nejlý pe tento prıklad m˚z e demonstrovat pra ve pan Lev z Roz mita lu, v˚dce ceský ho poselstva k evropsky m panovnık˚m. Katolicky pa n Lev me l ke dvoru cısare Friedricha III. blızko a velel rovne z moravsky m oddıl˚m, který v roce 1462 pomohly cısari u Vıdne . Kontakt s habsbursky m dvorem a kra tka na vs te va v burgundský m Nizozemı se mohly prirozene projevit na jeho vkusu i vy be ru ume lc˚. V prıpade hradu Roz mita lsky ch v Blatný napsal J. Kuthan, z e “ve velkolepř vyzdobeď sıne druhý ho patra tzv. Starý ho pala ce (po roce 1467) “nepochybne zaznıva odezva skvelř a luxusnı vybavy rezidencı, kterř Jaroslav Lev a spolu s nım celř c eskř poselstvo navstıvili, a takř samozrejme z ivotnı styl bohatych a mocnych, s nımz se Jaroslav Lev z Roz mita lu dobre sezna milď168. Na ste nny m malba m blatenský ho hradu se podrobne ve noval predevs ım J. Kra sa169. Ackoliv se domnıval, z e cesta “kra lova svagraďke dvor˚m vy znamny ch evropsky ch panovnık˚ nemohla “podstatne zmenit osudy vytvarnřho umenıďv C echa ch, ani on nepochyboval, z e me la ohlas ve “vyzdobe hradu pana Lva z Roz mita lu, jenz i pozdeji ve Vladislavove dobe patril nada le k prednım osobnostem dvoraď170. Nezapomne l proto ani na dojmy poselstva z bruselský ho sıdla burgundsky ch vý vod˚ na Coudenberku. U maleb ve Starý m pala ci na Blatný , jejichz charakter podle J. Kra sy pripomına komnatu ove s enou tapisý riemi171, si vs iml, z e kosty mnı vybavenı figur je odvozeno z dvorský burgundský mody. Na tomto za klade vyvodil, z e “malır patrne vysel z oblasti, do nız zasahoval burgundsky dvorsky stylď172. Vy tvarný analogie k blatenský mu cyklu devıti hrdin˚, jejichz kult byl mimo jiný pe stova n na dvore Filipa Dobrý ho, hledal J. Kra sa ve s vy carsky ch a alsasky ch tapisý riıch po polovine 15. stoletı173. Protoz e vs ak vy zdoba na Blatný nevykazuje vyhrane ný stylový znaky, ponechal ota zku lokalizace malırova s kolenıotevrenou174. Nove navrhla J. Vackova , z e ve velký m sa le Starý ho pala ce na Blatný pracoval po roce 1467 “dvorsky malır vysokř –rovne, privedeny zrejme z Burgundskaď175. V prıpade pr˚kaznosti takový ho na zoru by to znamenalo jeden z ma la doklad˚ p˚sobenı nizozemsky ch ume lc˚ ve strednıEvrope po polovine 15. stoletı. Velky vy znam pri s ırenı nizozemsky ch ume lecky ch invencı me la me sta. V ceský m prostredı se po polovine 15. stoletı uplatnil predevs ım smıs eny rogierovsko-boutsovsky vliv s ıreny skrze rıs ska me sta, zejmý na Ulm (Sva bsko) a Norimberk (Franky). Rogier van der Weyden a Dirk Bouts byli me stsky mi malıri, jejichz dılny produkovaly r˚zný typy malırsky ch zaka zek vcetne dılensky ch kopiı. M. North ve svý stati ve novaný trhu s ume nım shrnul, z e v 15. stoletı ztra cely s lechta a klý rus svou zda nlive vy lucnou roli objednavatel˚ ve prospe ch 166
Podle Franke-Welzel (1997), s. 17. Zde nebylo moz no se oprıt o souhrnnou pra ci, ktera by mapovala p˚sobenı Nizozemc˚ a jeho rozsah pri habsburský m dvore. Vychazı se tak jen z obecný ho predpokladu a zmınek v ume leckohistorický literature. Oporu nazoru prina s ı napr. zmınky L. Schultese, Lothar Schultes, Podzim stredove ku ť cısarský ume nı za Friedricha III., in: Martyca kova (2001), s. 71-87. 168 Kuthan (2007), s. 53-65.; shodne se vyjadruje J. Chlıbec (2001), s. 28. 169 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 276-283. 170 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 276. 171 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 276. 172 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 280. 173 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 280. 174 Za odraz Lvovy ch za z itk˚ z narocný cesty Evropou by va literaturou povaz ova na taký veduta nezna mý ho me sta z roku 1479 ve velký sıni kra lovský ho hradu v Pısku. 175 Vackova (2001), s. 64. 167
- 34 -
me s „an˚, kterıse sta vali za kaznıky, velkoobchodnıky nebo sbe rateli ume nı, a ne kterıbyli taký vy robci176. V 15. stoletı se jiz prokazatelne rozvıjel trh s ume nım, kde ume lec tvoril v duchu anonymnıch za kaznık˚, tudız nepracuje na zvla s tnı zaka zku, u který je predem smluvne dohodnuto tý ma, podklad, rozme ry, cena a jiný 177. Na trzıch se vs ak obchodovalo nejen s dıly vytva reny mi specia lne pro jejich prodej zde, ale taký s dıly, ktera pro prodej na trhu p˚vodne v˚bec nevznikla a ktera cha peme dnes jako staroz itnost. Jednım z nejvy znamne js ıch nizozemsky ch center obchodu s ume nım byly Bruggy, kde se jiz kolem poloviny 15. stoletı stalo ume nı “exportnım produktem. Okolo roku 1450 jsme svedky expanze trhu s umenım, ktery si vyz a da cechovnı pravidla. Nabızela se relativne levna pla tna s oblıbenymi třmaty, ktera byla zamerena na mřne za moz nou klientelu. Tato pla tna nebo tzv. panni jednou na na boz enska , jednou na profa nnı třmata, zapsana stejne tak ve vla mskych za vetıch, jako v italskych inventa rıch, byla oc ividne zahrnuta mezi ostatnı k exportu na jih (Spanelsko a Ita lie), kde slouz ila jako dekorace stenď178. Vy znamny sta ly trh s ume nım krystalizoval taký v Antverpa ch179, který v dobe otevrený ho sporu Maxmilia na Habsburský ho s nizozemsky mi me sty koncem 15. stoletı z˚stalo v˚ci panovnıkovi, pozde js ımu cısari, loaja lnı. Nizozemı me lo tradicne te sný ekonomický , politický a kulturnı vztahy k Pory nı-Vestfa lsku. Mezi Nizozemım a velky mi rıs sky mi me sty jako Kolın nad Ry nem, Strasburk, Ulm, Frankfurt nad Mohanem a Norimberk fungovalo bez prerus enıobchodnıspojenı. Vlastnı obchod rıs sky ch me st s kacırsky m C esky m kra lovstvım byl v 15. stoletı po dlouhý obdobı omezen cırkevnı klatbou, nicmý ne i pres hrozbu exkomunikace a jina dals ı rizika se cizı kupci na doma cı trh dosta vali. Po na stupu Vladislava Jagellonský ho na cesky tr˚n (1471) dos lo k zintenzivne nı obchodu se zahranicım a C eský kra lovstvı se pozvolna dosta valo z dlouhotrvajıcı izolace. Jes te do roku 1479 vs ak omezovaly zahranicnı obchod cesko-uherský va lky a teprve v roce 1495 byl definitivne zrus en papez sky za kaz obchodu s kacırskou zemı. Vzhledem ke sloz itý na boz ensko-politický situaci se jiz be hem husitsky ch va lek dostaly C echy a Morava na perifý rii vs ech z ivy ch obchodnıch spojnic. Na uzemı C eský koruny z˚stala na jedný z hlavnıch evropsky ch obchodnıch tepen pouze slezska Vratislav, s nız me ly C echy trvalý spojenı. Vy razne js ı zahranicnı obchodnı styky mimo ceský uzemı byly pe stova ny predevs ım s Norimberkem, jehoz kupci si od roku 1477 zakupovali “v papez skř kancela ri v Rıme vyjimky ze za kazu obchodu s c eskymi zememiď180. Skrze Norimberk se C echy zapojovaly do za padoevropský ho obchodu (Frankfurt nad Mohanem, da le do Francie a Nizozemı). Pres Norimberk, Frankfurt nad Mohanem a Kolın nad Ry nem byla Praha napojena na jihonizozemský Antverpy a Gent. Prımy obchodnı kontakt mezi Nizozemım a cesky mi zeme mi na ba zi obchodu mezi Prahou a Amsterdamem a Prahou a Utrechtem fungoval jiz v predhusitský m obdobı181, kdy se me ly do C ech dosta vat predevs ım iluminovaný rukopisy182. Pramenný doklady o tom, z e by se v C echa ch druhý 176
Michael North, Les marchý s de lč art, in: Borchert (2002), s. 52. Citova no volne podle Michael North, Les marchý s de lč art, in: Borchert (2002), s. 52. 178 Citova no podle Michael North, Les marchý s de lč art, in: Borchert (2002), s. 54: “Parallôlement, dans la Bruges du XVe siôcle, lěart devint aussi un produit děexportation. Vers 1450, on assiste ` lěexpansion du marchř de lěart qui nřcessite dôs lors une rřglemantation corporative. On y proposait des toiles relativement bon marchř, aux thômes populaires, sěadressant ` une clientôle moins fortunře. Rřpertoriřes aussi bien dans des testaments flamands que dans les inventaires italiens, ces toiles ou panni aux sujets tantot religieux tantot profanes řtait manifestement destinře entre autres ` lěexportation vers le Sud (lěEspagne et lěItalie), oü elles servaient ` la dřcoration murale.ď 179 Campbell (1976), s. 196. 180 Macek (1992), s. 116, 131. Hlavnım vy voznım artiklem C ech byly suroviny a zeme de lský a prırodnı produkty. 181 Lis ka (1967), s. 501. 182 Wim Blockmans, Institutionelle Rahmenbedingungen der Kunstproduktion in den burgundischen Niederlanden, in: Franke-Welzel (1997), s. 23. 177
- 35 -
poloviny 15. stoletı formovala popta vka po nizozemsky ch ume lecky ch dılech a byly do C ech prostrednictvım obchodu doda va ny, nebyly dosud systematicky vyhleda va ny ani sumarizova ny, presto na tomto za klade nelze odmıtat, z e by se nizozemský ume lecký artefakty jako naprıklad tapisý rie, rukopisy, grafický listy, zlatnický pra ce a jiný nemohly ve druhý polovine 15. stoletı do C ech dosta vat prave obchodem. Na za padoevropsky ch trzıch se vlivem sılıcı popta vky postupne objevovaly nejr˚zne js ı ume lecký artefakty. Pove renı italský ho agenta z roku 1448 koupit na antverpský m jarmarku tapisý rie jasne dokla da , z e naprıklad tapisý rie byly na jarmarcıch prokazatelne nabızeny. O “flanderskych tkanych za vesechď se v ceský m prostredı zminuje soupis majetku rezba re Jirky z Lorce, ktery byl sepsa n 9. brezna 1503 v Kutný Hore183. Jirek z Lorce se usadil v Kutný Hore v roce 1472, kde byl od roku 1499 kra lovsky m urburý rem184. Jeho majetkový a spolecenský postavenı mu zjevne umoz nilo vybavit interiý r nizozemsky mi tapisý riemi a zmınka tak ukazuje na skutecnost, z e na prelomu 15. a 16. stoletınebylo na uzemıC eský koruny vylouceno setkat se v me s „ansky ch a jiny ch interiý rech s tımto typem ume lecky ch de l a z e tato dıla byla do C ech skutecne dova z ena185. Do poca tku druhý poloviny 15. stoletı byly tremi nejd˚lez ite js ımi exponenty obchodu s tapisý riemi Parız , Tournai a Brusel186. Pravde podobne v Tournai (?)187 byla podle karton˚ Jacquesa Dareta zhotovena sý rie tapisý riı Spravedlnosti pro lausannský ho biskupa Georgese de Saluces (kolem 1450; Bern, Historisches Museum), ktera kopırovala Weydenovy desky Spravedlnosti umıste ný v bruselský radnici. Ackoliv je z pramen˚ naprıklad zna mo, z e kolem 1499-1500 odkoupila bruselska rada od dvou malır˚ presný kopie desek Spravedlnosti, který byly urceny k exportu do zahranicı, a za prıtomnosti ume lc˚ spa lili jejich skici, aby garantovali jedinecnost obrazový ho dıla188, jejich moz ný kopie ci odvozena dıla v pozdne stredove ký m ume nı nepochybne existovaly. A. M. Cetto se domnıvala, z e naprıklad podle stejný ho kartonu jako tapisý rie z Bernu mohla by t vytvorena tapisý rie s prıbe hem cısare Traja na, ktera je citova na inventa rem Dona Carla de Viana z 2. rıjna 1461189. Spolu s tapisý riı Poslednıho soudu visela v Soudnım sa le kra lovský ho hradu Evora v Portugalsku. Dve tapisý rie s motivem Traja na zachytil taký inventa r sbırky anglický ho kra le Jindricha VIII. ve Westminsterský m pala ci, který mohly podle A. M. Cetto pocha zet z tý hoz cyklu190. Ze byl Weyden˚v prototyp na konci 15. stoletı r˚zne modifikova n, neprımo potvrzuje v ceský m prostredı malba Smıs kovský kaple v kutnohorský m chra mu sv. Barbory. I kdyz zdejs ı Traja n˚v soud bernsky vzor zcela jiste nekopıroval a nebyl jım ani bezprostredne inspirova n, scý ny Smıs kovský kaple mohly by t vedle grafiky (Mistr FVB, Martin Schongauer aj.) ovlivne ny mlads ımi tapisý riemi bruselský produkce191. V prıpade maleb se moz ný vzory pohybujı v hypotetický rovine , nebo„ se nedochovala z a dna dıla (nizozemský tapisý rie ani grafika), ktera lze s nimi presve dcive spojit. Tapisý rie zahranicnı produkce vs ak mohly by t 183
Reha k (1881), s. 31. Jeho dcera Elis ka Lorecka z Elkus e se me la provdat za rezba re Jakuba; jejich dcera Regina byla matkou Davida Adama z Veleslavına. 185 O dovozu tapisý riı z Flander, predevs ım figuralnıch, uvaz ovala tý z M. Bartlova . Domnıvala se, z e z Flander patrne pochazely taký ztracený za ve sy s vylıcenım historie Vespasiana a Tita, darovaný kra lem Vladislavem chramu sv. Vıta. C ornej-Bartlova (2007), s. 642. Zpra vu z roku 1499 “o c alounech kra lovskychď s prıbe hy Titovy a Vespasianovy z uct˚ chra mu sv. Vıta uva dı A. Podlaha. Podlaha (1914), s. 127. 186 Podle Rapp Buri-Stucky-Sch…rer (2001), s. 354. 187 C a st odborný literatury predpoklada bruselskou provenienci. 188 Podle Rapp Buri-Stucky-Sch…rer (2001), s. 63. 189 “Item, altre drap de la istoria de Trajano emperador.ďCetto (1963-1964, 1966), s. 40. 190 Cetto (1963-1964, 1966), s. 41. 191 Ve finalnım vy tvarný m ztvarne nı kaple se prirozene uplatnuje vliv prostredı, z ne hoz malır vzes el a ktery m pros el. Lze predpokla dat, z e za klad jeho tvorby nespocıval v Kutný Hore, ale ani v jiný m z cesky ch me st. Vıce k mistrovi Smıs kovský kaple viz kapitola 5.6 Ume lecký podniky me s „anstva.
184
- 36 -
v ceský m prostredı prinejmens ım inspirativnı, jak dokla da analogie vy zdoby blatenský ho hradu192. Navıc blız e urcit podobu flanderskych tapisý riı, který se ve druhý polovine 15. stoletı do C ech dosta valy, ze zlomku pozdne stredove ký produkce je v za sade nemoz ný a res enım tý to ota zky by bylo pouze dohleda nıkonkrý tnıch dobovy ch import˚ v cesky ch sbırka ch. V poslednıch dvou desetiletıch 15. stoletı, kdy dos lo k zesılenı zahranicnıho obchodu, me l vzestup obchodnı cinnosti prıznivý d˚sledky nejen na rozmach ekonomiky, ny brz zcela zjevne prispıval i k oz ivenı a nový orientaci ume lecký a kulturnı aktivity v C echa ch193. V prostredı rıs sky ch me st, s nimiz me ly C echy obchodnı spojenı194, byly mnohý nizozemský inovace v ume nı vstreba ny a pretlumoceny jako integra lnı souca st tamnı tvorby, a je tedy zrejmý , z e to, co lze mnohdy cha pat jako vyhrane ne nizozemsky prvek, je jen uspe s ne prejaty vy tvarny motiv. V ne ktery ch dılech deskový ho malırstvı, ktera prokazatelne vznikla pro ceský objednavatele a ktera lze jen obtız ne zaclenit do ramce be z ný doma cıprodukce, se silne ozy va nizozemska komponenta. Objednavatelý se teoreticky mohli v takovy chto prıpadech obracet k mistr˚m, kterı v mıste svý ho p˚sobenı disponovali nebo si s sebou do C ech prina s eli vedle nizozemský kresby a grafiky zkus enosti s produkcı Nizozemı, prıpadne se mohli dostat ne jaky m zp˚sobem i do prımý ho kontaktu s Nizozemım, pokud z ne ho samozrejme nevys li. Objednavatelý se tak vy be rem ume lc˚ rovnocenne podıleli na s ırenı nizozemsky ch inovacı. Takovy m prıkladem m˚z e by t dnes jiz rozebrany praz sky olta r velmistra ra du kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou Mikula s e Puchnera, jednoho z nejvy s e postaveny ch katolicky ch prela t˚ v zemi. Datacı, ume leckou kvalitou, barevnou s ka lou i dona torsky m prostredım vysoký ho katolický ho klý ru je deska m Puchnerovy archy (1482) nejblız e deska Ms e sv. Rehore (datova no na ra mu 1480) ze sbırek Moravský galerie v Brne 195. Dona torkou dıla byla abatys e starobrne nský ho cistercia cký ho kla s tera Perchta z Boskovic a podıl na jeho vzniku me l mıt pravde podobne i jejı bratr, ume nımilovny a humanisticky orientovany olomoucky biskup Prothasius (Tas z Boskovic). Vlastnı tý ma souviselo s odpustkovou praxı cırkve196. V ra mci pozdne gotický malby na Morave se podobne jako u praz sky ch desek jedna o izolovaný dılo 197. Deska je kompozicne prıbuzna odpustkový mu drevorezu Ms e sv. R ehore (kolem roku 1480; Brno, Moravska galerie, MM 2080), ktery byl urcen na vs te vnık˚m kla s ternıho kostela. C asto se proto mını, z e inspiracnım zdrojem obrazu byl pra ve drevorez, nikoliv naopak. I kdyz mohl drevorez vzniknout stejne tak dobre podle obrazu nebo dokonce obe dıla vznikajı neza visle na sobe , z˚sta va ota zka moz ný ho vy chodiska mistra198 trvale diskutovana , stejne jako moz nost, zda nemohla by t deska zaka zkou mimo ra mec brne nský produkce, protoz e majetkový i spolecenský postavenı dona torky tuto moz nost nijak nezpochybnujı. Odborna literatura hleda u desky souvislosti s malırstvım druhý nizozemský generace, respektive poukazuje na smıs eny rogierovsko-boutsovsky vliv199. Scý nu Ms e sv. Rehore obsahoval taký Rogier˚v cyklus desek Spravedlnosti bruselský radnice zachovany na bernský tapisý rii. 192
Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 280. Volne zapracova no podle Macek (1992), s. 157. 194 C echy obchodovaly s Norimberkem, Vratislavı, Lincem, Pasovem, Salcburkem, Vıdnı, Mısnı, Zitavou, Augs purkem, Frankfurtem nad Mohanem, Krakovem a jiny mi. 195 Z pısemny ch pramen˚ se vyvozuje, z e deska byla p˚vodne stredem oltare sv. Krız e starobrne nský ho kla s ternıho kostela Nanebevzetı Panny Marie, nikoliv jen samostatnou deskou. Souhrnne k tomu Z. Pelous kova , kat. c. 182 Ms e sv. Rehore in: Od gotiky 2., kat. vy st. (1999), s. 377. 196 Vackova , (1983), s. 159. 197 Vackova , (1983), s. 163. 198 “Nejbliz sı grafickou analogii obrazuď vide la J. Vackova v me dirytine Israhela van Meckenem z doby kolem roku 1480 (M. Lehrs B. IX, c. 354) a desku oproti zave r˚m srovna vala predevs ım s dıly z dolnone mecký oblasti. Vackova , (1983), s. 164-165. 199 Samo ikonografický zpracova nı scý ny je interpretovano jako “obhajoba katolickřho stanoviskaď. Z. Pelous kova , kat. c. 182 Ms e sv. Rehore in: Od gotiky 2., kat. vy st. (1999), s. 377. 193
- 37 -
Na jejı vy tvarný ztva rne nı me l zap˚sobit udajny flý mallesky model200, jehoz pravde podobný origina lnı kompozicnı res enı, ktera se zachovalo v mlads ıch kopiıch, se objevuje v r˚zny ch obme na ch na mnoha pozdne stredove ky ch dılech. J. Vackova u brne nský desky nevyloucila moz nost “vagantnıhoď malıre a zd˚raznila severonizozemský poucenı malıre transformovaný “nemeckou letorouď201. Tas z Boskovic byl prıvrz encem uherský ho kra le Matya s e Korvına, ktery byl s burgundsky m vý vodou Karlem Sme ly m v prımý m diplomatický m kontaktu az do jeho smrti v roce 1477202. Na jeho dvore v Budıne se pohybovaly vy znamný osobnosti, ale taký ume lci, kterı mohli dobre odpovıdat modelu nacrtnutý mu J. Vackovou. Lze proto hypoteticky navrhnout, z e objednavatelý , kterı me li vazbu ke Korvınovu dvoru a byli ve vza jemný m kontaktu i mimo ne j, zame stna vali cizı ume lce, kterı mohli by t v r˚zný m rozsahu osobne konfrontova ni s ume leckou produkcı burgundský ho Nizozemı nebo z ne j dokonce prımo vys li. Vztah C ech a Nizozemı burgundsky ch vý vod˚ se naprıc 15. stoletım jevı kulturne , politicky i geograficky vzda leny , presto bylo moz no na ne kolika prıkladech uka zat, jak je tato vzda lenost relativnı. Zeme C eský koruny s Nizozemım intenzivne neobchodovaly ani s nım nebyly v te sny ch dynasticky ch a jiny ch svazcıch, nicmý ne jim to nebra nilo, aby vyspe lou kulturu Nizozemı vıce ci mý ne reflektovaly. Jediny m prokazatelne doloz itelny m prımy m kontaktem obou zemı bylo kra lovský poselstvo Jirıho z Pode brad pod vedenım pana Lva z Roz mita lu, ostatnı byly spıs e zaloz eny na prostrednický roli uzemı Svatý rıs e rımský , s nimiz me ly ceský zeme intenzivnı vztahy. Zejmý na koncem stoletı se z Nizozemı do C ech pres ne mecky mluvıcı oblasti dosta valy ume lecký importy a za roven byla z te chto oblastı dova z ena dıla pod jeho bezprostrednım vlivem. Mohli odtud pricha zet i ume lci, kterı s Nizozemım me li osobnı zkus enost. Proces s ırenı nizozemsky ch ume lecky ch inovacı nebyl spojen pouze s obdobım vla dy burgundsky ch vý vod˚, ale ma prirozene casovy presah. Na vybrany ch dılech druhý poloviny 15. stoletı je v predloz ený pra ci sledova na predevs ım recepce ume nı souvisejıcı s prvnı az druhou generacı vla msky ch primitiv˚, reprezentantem tretı generace je zde jmenova n pouze Hans Memling. Ne kterı predstavitelý druhý generace tvorili jes te v 80. letech 15. stoletı; ca st svý tv˚rcı kariý ry tedy p˚sobili v obdobı, kdy Nizozemı po smrti poslednıho burgundský ho vý vody Karla Sme lý ho (1477) jiz politicky ovla dali Habsburkový . I kdyz smrtelny pa d Marie Burgundský z kone v roce 1482 zamotal politicky mi pome ry v zemi, nizozemska me sta si udrz ela svou samostatnost a mocenskou sılu v˚ci Maxmilia nove regentský vla de a dıky jejich velký mu ekonomický mu potenciona lu se i nada le rozvıjelo svý bytný a vyspe lý ume nı, který da l ovlivnovalo nejen vlastnı ume leckou produkci, ale tý z trh s ume nım.
200
Martens (2001), s. 45-47. Vackova , (1983), s. 164. 202 “Ve sporu o na slednictvı mezi polskym kra lem Kazimırem IV. a uherskym kra lem Matya sem Korvınem byl Karel 24. dubna 1473 jmenova n smırc ım soudcem. Jeho dobrř vztahy s –hlavnım neprıtelem cısare Friedricha Matya sem v listopadu 1474, v dobe va lky s Neuss, takrka prerostly ve spojenectvı, kterř by jednomu priznalo Cechy a Slezsko a druhřmu rısska –zemı na levřm brehu Ryna. V roce 1475 doslo k vymene c etnych poselstev.ď Paravicini (2000), s. 76. 201
- 38 -
4. Role nemecky mluvıcıch zemı pri sırenı nizozemskych vlivu do ceskčho umenı ve druhč polovine15. stoletı Nizozemský ume nı p˚sobilo v 15. stoletı na produkci ne mecky mluvıcıch oblastı r˚znou intenzitou. Mıra konfrontace s nizozemsky mi inovacemi a jejich prijıma nı se odvıjela od vza jemny ch kontakt˚ mezi Nizozemım a jednotlivy mi regiony. Ne ktera uzemı Svatý rıs e rımský je pe stovala jen na ba zi obchodu a remesel nebo cırkevne -spra vnıch vztah˚, u jiny ch jako naprıklad v Pory nı-Vestfa lsku dokonce precha zely az ve spletitý prıbuzenský vazby. Proces recepce nizozemský ho realismu byl dlouhodoby a komplikovany . Mnohý inovace by valy vıce ci mý ne prizp˚sobeny a aplikova ny v duchu mıstnı tradice. Jejich spra vný pochopenı a uz ıva nı urcovala predevs ım osobnı znalost hlavnıch princip˚ nizozemskřho realismu. Nejsna ze prijıma ny byly stylový a motivický prvky, naopak malırska technika zaznamena va zme ny pod vlivem Nizozemı nejmý ne . Nastıne ny proces prirozene nebyl jednostranny , proto je treba pri studiu ume nıstarý ho Nizozemıreflektovat taký zp˚sob, jaky m prispıvaly do jeho vy voje i jiný tradice. Stejne jako se z Nizozemı inovace dosta valy, tak do ne j pricha zely. Z Ne mecka te z ilo Nizozemı zrejme ne který nove res ený ikonografický motivy jako Bolestný ho Krista nebo sv. Annu Samutretı. Situace se jes te vıce znejasnila ke konci 15. stoletı, kdy vedle doma cı tradice a nizozemsky ch inovacı v produkci ne mecky mluvıcıch oblastı neby vale zesılil vliv italský renesance (Mnichov, Augs purk, Norimberk aj.)203, ktera ume lecký tvorbe zacala uda vat novy sme r. Ve stejný dobe se s italskou renesancı intenzivne vyrovna valo taký samotný Nizozemı, kde docha zelo k pozvolný mu stylový mu prerodu. K dlohodobý mu a silný mu p˚sobenı Nizozemı docha zelo v pr˚be hu 15. stoletı predevs ım v Dolnım a Hornım Pory nı. Uka zkovy m prıkladem je ume lecký centrum v Kolıne nad Ry nem204. Dıky ekonomicko-politicky m podmınka m a geografický blızkosti v˚ci burgundskřmu Nizozemı byl zdejs ı ume lecky okruh v prımý m kontaktu s nizozemsky mi malıri, kterıpro me sto plnili ume lecký zaka zky. Notoricky zna my prıklad predstavuje triptych Klane nı Trı kra l˚ (1450-1456) od Rogiera van der Weydena, ktery me l vytvorit na zaka zku kolınský ho starosty Goederta von den Wasserfass pro bocnı kapli kostela sv. Kolumbana (dnes Mnichov, Alte Pinakothek)205. Pra ve do Kolına nad Ry nem sme roval J. Pes ina s kolenı Mistra kriz ovnický ho olta re, jehoz malovaný desky byly ume leckohistorickou literaturou obecne povaz ova ny za poca tek nový ciste nizozemsky orientovaný vlny v C echa ch, na rozdıl od stredový sochy, ktera byla hodnocena jako dılo francký ho charakteru nebo prımo import z Norimberka206. Norimberk spolu s radou dals ıch rıs sky ch me st jako naprıklad Basilej, Colmar, Strasburk, Ulm, byl mıstem, kde se ve druhý polovine 15. stoletı smısily nizozemský prvky s doma cı tradicı. Usazovali se tam nejen mistri, u nichz se predpokla da , z e zıskali ume lecký zkus enosti prımo v Nizozemı, ale mnohdy lze doloz it i p˚sobenı samotny ch Nizozemc˚. Z Nizozemı se do prostredı rıs sky ch me st dosta vala obchodnım kontaktem ume lecka produkce. Zahranicnıkupci na “vla mskych a brabantskych trzıchďprojevovali velky za jem o neobvyklý produkty, mezi jiny mi pra ve o ume lecký predme ty207. Na rozdıl od velký pozornosti badatel˚ o vztah mezi nizozemsky m a italsky m ume nım, k cemuz existujı jiz realizovaný vy stavnı projekty i monograficka zpracova nı ci sbornıkový prıspe vky208, nenı toto tý ma v ne mecky psaný odborný literature dosud 203
Aikema-Brown (1999). K problematice souhrnne Corley (2000), s. 169-217, kap. 8. The Influence of Netherlandish Realism. 205 Alte (1999), s. 567-8. Dılo je interpretova no tý z jako objedna vka Johanna Dasseho; k tomu s. 49 a pozn. 274. 206 Problematiku oltare velmistra Mikula s e Puchnera vcetne prıslusný literatury shrnul prıspe vek sbornıku z konference Doba jagellonska v zemıch Ceskř koruny (1471 Š 1526), konaný 2. ť 4. 10. 2003 na KTF UK v Praze. Vlckova (2005), s. 315-328. 207 Wim Blockmans, Institutionelle Rahmenbedingungen der Kunstproduktion in den burgundischen Niederlanden, in: Franke-Welzel (1997), s. 23. 208 Poeschke (1993); Castelfranchi Vegas (1994); Aikema-Brown (1999); Borchert (2002). 204
- 39 -
systematicky zpracova no. V ne ktery ch prıpadech chybı nový kritický studie a monograficka zpracova nı k osobnostem, u nichz lze predpokla dat, z e pros ly ne kterou z nizozemsky ch dılen (napr. Hans Pleydenwurff, Friedrich Herlin). Prvnı pokus komplexne zkoumat recepci nizozemský ho ume nı v deskový malbe 15. stoletı na uzemı dnes nıho Rakouska predstavuje kniha A. Simona209, ktera se neza me rne stala urcitou vy zvou ume leckohistorický mu ba da nı a ktera byla podrobena kritický recenzi R. Suckaleho v casopise Zeitschrift f…r Kunstgeschichte210. Knize byla predevs ım vyty ka na terminologicka za kladna a opomıjenı celý rady historicky ch fakt˚, který majı d˚lez ity vy znam pro pochopenı vztahu mezi Nizozemım a strednı Evropou. V za ve ru recenze se objevilo ne kolik d˚lez ity ch bod˚, který R. Suckale povaz uje v prıpade zkouma nı nizozemský ho vlivu za nutný “presneji prozkoumat a probratď211. Prvnı tri body byly formulova ny ota zkami: 1. Kdo vlastne ze stredoevropsky ch ume lc˚ byl prokazatelne v Nizozemı a pracoval tam v dılne ?, 2. Jak p˚sobı nizozems tı vandrujıcı ume lci a ume lecký exporty ve strednı Evrope ?, 3. Kde se ve strednı Evrope projevuje obzvla s te intenzivnı a rozsa hla recepce nizozemský ho ume nı?. Poslednı ctvrty bod poslouz il ke zd˚razne nı vy znamu studia kresby a grafiky pri res enı daný problematiky212. Pokud bychom chte li zodpove de t prvnı ota zku, zjistıme, jak podoty ka i sa m R. Suckale, z e doposud proba daný prameny na m mnoho nepomohou. Mnohdy ani stylove kritický pra ce, který hledajı bezprostrednı vztah tv˚rce k Nizozemı, nep˚sobı presve dcive a koncı ve formulacıch poplatny ch badatelský tradici. Opora pramen˚ je nutna i v prıpade res enı druhý ota zky. Zatım jediný ucelený zpracova nıpramenny ch zmınek predstavuje druhy svazek dıla G. Troeschera Kunst- und K¨nstlerwanderungen in Mitteleuropa 800 Š 1800 (Cesty ume nıa ume lc˚ ve strednıEvrope 800 ť 1800) z roku 1954, ktery vs ak vyz aduje kritický ctenı a doplne nı213. Tretı ota zka je zaloz ena na peclive vyhodnocený m materia lu. Podle R. Suckaleho jsou ve strednı Evrope mısty, kde bylo nejintenzivne ji recipova no nizozemský ume nı me sta Norimberk a Augs purk214. Pres toto schý ma vs ak majı pro strednı Evropu vy znam i vzda lene js ı ume lecka centra jako Ulm, Colmar ci Strasburk, odkud povolal cısar Friedrich III. ke svý mu dvoru sochare nizozemský ho p˚vodu Mikula s e Gerhaerta z Leydenu. Do Rakouska, kde me l zhotovit cısar˚v na hrobek, dorazil roku 1467 pravde podobne i s ne ktery mi ze svy ch s trasbursky ch spolupracovnık˚. Role ne mecky mluvıcıch oblastıpri s ırenı novy ch nizozemsky ch prvk˚ byla pro ume nı cesky ch zemı klıcova . Zatımco ne kterı ne mecky mluvıcı mistri mohli zıskat prımý s kolenı v Nizozemı, v produkci cesky ch zemı lze obdobny jev obtız ne dokazovat; o prımou konfrontaci s nizozemsky m ume nım se presto stars ı ceska literatura pokusila (J. Pes ina, A. Mate jcek, K. Chytil aj.). Suckaleho strucne formulovaný ota zky a teze majı velky vy znam pro vy zkum i hodnocenı role ne mecky mluvıcıch zemı pri s ırenı nizozemsky ch prvk˚ do ume lecký produkce zemı Koruny ceský ve druhý polovine 15. stoletı. Postihl nejen slabiny soucasný ho ba da nı, ale taký za kladnı orientacnı body, ktery mi lze dospe t k presve dcivy m vy sledk˚m. Protoz e prımý p˚sobenı nizozemsky ch import˚ ci dokonce nizozemsky ch mistr˚, je v ceský m prostredı obtız ne pr˚kazný , nezby va nez recepci nizozemsky ch prvk˚ v nas em prostredı nazırat predevs ım z perspektivy vztahu mezi doma cı produkcı a produkcı ne mecky mluvıcıch oblastı, ktera zde zafungovala podobne jako na ni samotnou nizozemský ume nı. Pokud tedy studujeme recepci nizozemsky ch prvk˚ v ceský ume lecký produkci druhý poloviny 15. stoletı, je treba obracet se v prvnı rade k vy znamny m ume lecky m centr˚m ne mecky mluvıcıch zemı, kde lze doloz it, z e me la v ume lecký tvorbe prımý spojenı 209
Simon (2002). Suckale (2003), s. 584-592. 211 “‘ genauer zu erforschen und zu erärternď, Suckale (2003), s. 588. 212 Suckale (2003), s. 588-590. 213 Troescher (1954). 214 Suckale (2003), s. 590.
210
- 40 -
k Nizozemı, a hledat konkrý tnı vazby mezi jejich ume leckou produkcı a tvorbou v cesky ch zemıch 15. stoletı. C eska pova lecna ume leckohistoricka literatura sme rovala v d˚sledku pocit˚ ne mecký ho utlaku k vyde lenı doma cı ume lecký tvorby 15. stoletı z okruhu ne mecky mluvıcıch oblastı, kam byla do tý doby jako souca st Svatý rıs e rımský tradicne zahrnova na. Snahou bylo zejmý na pripustit schopnost c esky mluvıcıho spolecenstvı samostatne tvorit a ume lecky se rozvıjet bez podpory ne mecký ho elementu. V retrospektivnıch tendencıch po husitsky ch va lka ch evokujıcıch tradice kra sný ho slohu byl vedle odkazu na prosperujıcı obdobı zeme pred husitsky mi va lkami spatrova n taký ciste cesky ume lecky projev, z jehoz podhoubıse za minima ne mecky ch impuls˚ dostava koncem 15. stoletıceský ume nı na roven svy m soused˚m. Podporou na zoru byla taký dlouhodoba izolace v d˚sledku papez sky ch narızenı, ktera sice v politický i ekonomický rovine bra nila rozvoji zeme , nemohla vs ak by t bra na jako tota lnıodstriz enıC ech od vy voje za padnıEvropy. Pres ves kerý odmıta nıume lecký vazby na ne mecky mluvıcı zeme musela ceska ume leckohistoricka literatura druhý poloviny 20. stoletı konstrukci svý bytný ho vy voje pozvolna opustit a pripustit za vislost ceský ho gotický ho ume nı na vazbe , bez který si jeho vy voj ve druhý polovine 15. stoletı lze jen ste z ı predstavit. Rozvıjejıcı se kontakt ceský ho prostredı se za padoevropsky mi ume lecky mi centry v prvnı polovine 15. stoletı nepochybne vy znamne narus ily husitský va lky. I kdyz jeho obnova v p˚vodnım rozsahu po husitsky ch va lka ch nebyla z hlediska situace zeme soustreâ ujıcı se na vyres enı svy ch na boz ensko-politicko-ekonomicky ch problý m˚ v˚bec moz na , kontakt nada le ve znacne limitovaný m me rıtku existoval. Sami husitý se jiz v roce 1433 konfrontovali s vyspe lou oblastı Svy carský ho sprısez enstva, kdyz se ucastnili Basilejský ho koncilu (1431-1439). Dals ı vy znamny kontakt se za padoevropsky m prostredım znamenal dv˚r Zikmunda Lucemburský ho a predevs ım jeho rezidence v Uhra ch, pri jejichz stavebnıch uprava ch zame stna val preva z ne jihone mecký kamenıky215. Z prostredı budınský kamenický hute zrejme zpe t do Prahy pris el ve 30. letech 15. stoletı taký Mistr Ty nský kalva rie, ktery se zde sezna mil s prvnımi ohlasy nizozemský ho realismu. Pod vlivem nizozemský ho realismu nesporne vzniklo i kamenný sousos ı Olivetský hory v kostele sv. Morice v Olomouci (30. lý ta 15. stoletı), u ne hoz jedna z hypotý z predpokla da moz ny vliv ume nı Jana van Eycka p˚sobıcıho ve dvorsky ch sluz ba ch burgundský ho vý vody Filip III. Dobrý ho216. U Jana van Eycka byly rozpozna ny podne ty frankovla mský ho socharstvı, který jeho dılo formovaly217; tytý z vlivy zap˚sobily i na tvorbu Mistra Ty nský kalva rie218. Presve dcive je zprostredkova val stredoevropský mu prostredı budınsky dv˚r Zikmunda Lucemburský ho. U zky vztah k jeho dvoru me l olomoucky biskup a administra tor praz sky Kunes ze Zvole (1430-1434), ktery jiz predtım slouz il jako fara r u sv. Morice v Olomouci a roku 1428 jako papez sky auditor v Londy ne . Spolu se Zikmundem Lucembursky m se ucastnil Basilejský ho koncilu, kde byl v cervnu 1433 “poprvř zaznamena n v pruvodu burgundskřho vřvody Filipa Dobrřhoď219. Jiz I. Hlobil navrhl, z e pri Zikmundove dvore me l Kunes ze Zvole prılez itost poznat “nejvyspelejsı za padoevropskř umenıď. Sousos ıse pohybuje ve stejný stylový vrstve jako dıla Hanse Multschera, Konra da Witze, Jana van Eycka ci Mistra z Flý malle a nelze vyloucit, z e se jeho tv˚rce pohyboval v prostredı Zikmundova dvora 215
Ern’ Marosi, Zikmund Lucembursky 1368-1437: Uhersky kra l ť de dic anjouovsky ch tradic, in: Fajt (2006), s. 578. 216 Od gotiky 2., kat. vy st. (1999), s. 284-291, kat. c. 178.; Ivo Hlobil, Olivetska hora kostela sv. Morice v Olomouci z trica ty ch let, in: Martyca kova (2001), s. 45-51. 217 K tomu blız e Till-Holger Borchert, Sluter et Campin (En guise de conclusion), in: LěArt, kat. vy st. (2004), s. 345-351. 218 Bartlova (2004). 219 Podle Ivo Hlobil, Olivetska hora kostela sv. Morice v Olomouci z trica ty ch let, in: Martyca kova (2001), s. 50.
- 41 -
ve skupine jım angaz ovany ch, z velký ca sti jihone mecky ch kamenık˚220. Vý voda Filip byl vazalem cısare Zikmunda Lucemburský ho, v˚ci který mu se vs ak jako vazal necıtil a proto taký od Zikmunda roku 1434 dostal “cısarskylist, z e je opomıjen nejvyssı posvecenymajesta t a drz ena protipra vne lřnaď221. K vojenský mu konfliktu nedos lo jen dıky prosperujıcımu obchodu rıs e s Nizozemım. Jiz v roce 1409 byla Zikmundova neter Elis ka Zhorelecka provda na za syna burgundský ho vý vody Filipa II. Sme lý ho Antona Brabantský ho, po jehoz smrti si vzala vý vodu Jana Bavorský ho (ü1425). Snatek s vý vodou, v jeho sluz ba ch byl poprvý zminova n i Jan van Eyck, zprostredkova val pra ve cısar Zikmund Lucembursky . Obousme rný politický a dynastický vazby stredoevropsky ch zemı k rıs ský oblasti jiz nıho Nizozemı nepochybne patrily ke “klıc ovym aspektumď pri s ırenı nizozemský ho realismu222. Po smrti se stredoevropský ho de dictvı Zikmunda Lucemburský ho ujal Albrecht Habsbursky , ktery za hy v roce 1439 umıra . V C echa ch a v Uhra ch byl tr˚n do na stupu Ladislava Pohrobka po dlouhou dobu neobsazen a obe zeme spravovali zems tı spra vci. V Rakousku se moc ocitla v rukou Friedricha III. z leopoldský habsburský linie, ktery se ve stredoevropský m prostoru nijak neprofiloval jako pokracovatel de dictvı Zikmunda Lucemburský ho, avs ak se pro ume lce casto obracel do jihone mecký ho prostoru. Na prerus ený dynastický vztahy se snaz ily nava zat pozde js ı na mluvy Ladislava Pohrobka s francouzskou princeznou Magdalý nou223, který vs ak byly prerus eny Ladislavovou na hlou smrtı. Roku 1458 byl zvolen uhersky m kra lem Matya s Korvın, ktery ve druhý polovine svý ho panova nı nava zal na de dictvı Zikmundovy vla dy224. Jeho snahu demonstrujı i vazby k vy znamny m evropsky m dvor˚ a velka podpora ume nı, který z Budına ude lala znovu stredoevropský centrum kultury. Vazby za hranice me l i Jirı z Pode brad, byly vs ak omezený izolacı zeme a jejı sloz itou situacı na politický mape Evropy. Spıs e nez k burgundskřmu Nizozemı, s nımz Matya s Korvın vyjedna val, me l blız e k Ita lii. Kolem poloviny 15. stoletı se kontakt C ech se zahranicım musel oproti 30. lý t˚m 15. stoletı podstatne zme nit, stejne jako vazby s Nizozemım. C echy v tý dobe byly zcela mimo hlavnı politický za jmy. Navıc Budın a Praha neme ly pozde js ım napjaty m vztahem mezi Matya s em Korvınem a Jirım z Pode brad mnoho spolecný ho. Situace Moravy mohla by t na tomto poli naopak poznamena na kladny m pome rem jejıch reprezentant˚ k uherský mu kra li Matya s i Korvınovi225. Souca stı C eský koruny bylo taký Slezsko, jehoz strategický ho vy znamu si byl Jirı z Pode brad dobre ve dom a taký ho vyuz ıval. Ve Vratislavi kolem poloviny 15. stoletı p˚sobila dılna anonymnıho Mistra vratislavský ho olta re sv. Barbory, v jehoz tvorbe je patrny odraz nizozemsky ch vliv˚. Na mistrove hlavnım dıle, svatobarborský m olta ri z Vratislavi (1447; dochova n ve fragmentech, Vars ava, Muzeum Narodowe, inv. c. łr. 35) byl identifikova n podıl dvou ume lc˚. Z pramen˚ je dokonce doloz eno, z e na polyptychu pro svatojakubsky kostel v Nise pocha zejıcım z tý z e dılny pracoval mistr Wilhelm von Oche se svy m pomocnıkem Martinem226. Nejpodrobne ji se olta rem a jeho vy znamem ve Slezsku zaby val A. S. Labuda, ktery mu prisoudil klıcový postavenı ve vy voji pozdne gotický ho malırstvı ve Slezsku227. Za klady anonymnıho mistra hledal v dılne hornory nský ho Mistra olta re ze Staufen, ktery me l by t cinny kolem 1420-1430 pravde podobne ve Strasburku (?, uva de ny tý z Freiburg, Colmar, Basilej)228. Slezský ho mistra konfrontoval i s dals ımi hornory nsky mi ume lci (Mistrem Richentalovy kroniky, Mistrem E.S., Mistrem 220
Na vztah k Budınu pouka zala M. Bartlova (2004), s. 111-114. Ume lecky p˚vod sochare olomoucký Olivetský hory hledala s iroce v Podunajı. 221 Vackova (1989b), s. 14. 222 Na tento aspekt poukazala M. Bartlova (2004). 223 Bartlova (2004), s. 107. 224 Podle Tama s Palosfalvi, Das Erbe Sigismunds, in: Taka cs (2006), s. 474. 225 Vıce k problematice predchozı3. kapitola. 226 Niedzielenko-Vlnas (2006), s. 74. 227 Labuda (1984). 228 Labuda (1984), s. 212.; k hornory nský mu mistrovi vıce kat. vy st. Karlsruher (1996).
- 42 -
Karlsruhesky ch Pas ijı) a s va bsky m malırem Lucasem Moserem, s nımz ho pojı charakter naturalismu a zp˚sob zobrazenı architektury. Naznaceny mi souvislostmi s Hornım Pory nım tak vysve tlil prıtomnost frankovla msky ch prvk˚ ve scý na ch ze z ivota sv. Barbory229. Mlads ı literatura si vs ıma predevs ım vlivu nizozemský ho realismu, kde je zd˚raznova na inspirace ume nım Jana van Eycka a Rogiera van der Weydena230. Vedle hornory nský ho a s va bský ho malırstvı se nove poukazuje na vztah mistra k norimberský mu malırstvı, respektive k Mistru Tucherova olta re231. Naznacený souvislosti s jihone mecky m prostorem dokla dajı, jak vy znamna byla tato vazba pri s ırenı nizozemský ho realismu do strednıEvropy. Inovace nizozemský ho realismu byly v ne mecky mluvıcıch oblastech vstreba va ny od 30. let 15. stoletı, aby se s iroce prosadily be hem 60.-70. let 15. stoletı. Prispıvala k tomu predevs ım rozsa hla ume lecka vy me na mezi regiony, mezi ktery mi fungovaly obchodnı, pracovnı i osobnı vazby. Prımý s kolenı ne mecky ch mistr˚ v burgundskřm Nizozemı, kterı tvorili ve druhý polovine 15. stoletı, lze na za klade stylovy ch, motivicky ch a technologicky ch hledisek dochovany ch de l sice predpokla dat, ale opora pısemny ch pramen˚ je ve ve ts ine prıpad˚ minima lnı, protoz e pokud se jednalo o vandrujıcı tovarys e, kterı v nizozemsky ch dılna ch pracovali po casove omezenou dobu, cechovnı registry se o nich prakticky nezminujı. Nicmý ne pra ve cechovnı registry dokla dajı, z e v Nizozemı ne mectı mistri pracovali a z e se zde trvale usazovali. V bruggský m registru jsou naprıklad zaznamena ni Hugo Noben z Ca ch, Jan van Hependorp a Nikolaas van Keersbeck z Kolına nad Ry nem, Willem van Varwere z Weselu, Konrad de Valckenaere p˚vodem z Uden nebo Maarten van Keinsele232. P˚vodem z Ne mecka byl i bruggsky malır Hans Memling, u který ho panuje predpoklad, z e pred prıchodem do Nizozemı pobyl ne jaky cas v Kolıne nad Ry nem. Antverpsky cechovnı registr obsahuje jmý na jako Heinryck Westvalinck, Heynderic de Duyssche, Heynrick van Cleve, Coenraet de Westvelinck, Jan Alleman233 ad. Zde je taký zmınka o tiskari Heinrichovi Quentellovi pocha zejıcım ze Strasburku, ktery byl pozde ji cinny v Kolıne nad Ry nem, kam se po pobytu v Antverpa ch v letech 1483-1487 vra til zpe t234. Mezi lety 1472-1496 je v Nizozemı doloz ena cinnost Jana z Paderbornu, ktery byl vys kolen v Bena tka ch a cinny po urcitou dobu ve Strasburku. Spolu s Thierrym Martensem vytvoril v Aalstu (Vy chodnı Flandry) ctyri tisky a roku 1474 presıdlil do Lovane , kde s nım v roce 1476 spolupracoval Konra d z Paderbornu235. V Lovani byl jiz v roce 1422 zaznamena n malır Mikula s z Kolına nad Ry nem236. V roce 1454 v Lille s Jacquesem Daretem, z a kem Roberta Campina, spolupracoval na dekoracıch pro vý vodskou slavnost V… u du faisan (Sejdır˚v slib) Hans ze Strasburku, ktery se stal v roce 1464 mistrem v Tournai237. Na sekunda rnım s ırenı nizozemsky ch inovacı se podılela cela rada oblastı s vy znamny mi ume lecky mi centry ť Vestfa lsko (Kolın nad Ry nem), Alsasko (Strasburk, Colmar), Sva bsko (Ulm, Augs purk), Franky (Norimberk) a jiný . Jen uzce v poca tku zap˚sobilo dılo Jana van Eycka a Mistra z Flý malle, aby potý dominoval zejmý na vliv Rogiera van der Weydena a Dirka Boutse. Politicky i ekonomicky me la vy chodnı ca st strednı Evropy blızko k jihone mecky m uzemım. Ume lecký kontakty mezi regiony v prvnı polovine 15. stoletı podporoval svou stavitelskou a dona torskou aktivitou predevs ım cısar Zikmund Lucembursky (ü1437) a jeho 229
Labuda (1984), s. 212. Kapustka-KozieÄ-Oszczanowski (2001), s. 12. 231 Kapustka-KozieÄ-Oszczanowski (2001), s. 11-12, kat. c. I.2.; Niedzielenko-Vlnas (2006), s. 73-75, kat. c. 1.5.38. 232 Borchert (2005), s. 11-47. 233 Troescher (1953). 234 Troescher (1953), s. 378, c. 2370. 235 Troescher (1953), s. 351, c. 2178, s. 448, c. 2847, 2848. 236 Troescher (1953), s. 448, c. 2845. 237 Podle Paatz (1967), s. 22.
230
- 43 -
dvorsky okruh. Obzvla s te progresivne se rozvıjela jihoza padnı ca st tehdejs ıho ne mecký ho uzemı. Vy znamny mi rıs sky mi me sty v 15. stoletı byly v tý to oblasti M…lhausen, Colmar, Strasburk, M…nster, Hagenau, Weissenburg, Spy r, Rothenburg ob der Tauber, Heilbronn, Sva bsky Gm…nd, Schw¨bisch Hall, Esslingen, Reutlingen, Rottweil, Ulm, Memmingen, Ravensburg a Lindau. V bezprostredne sousedıcıch regionech Svy carský ho sprısez enstva byla d˚lez ity mi rıs sky mi centry Kostnice a Basilej, kde se v obou konaly cırkevnı koncily. Roku 1452 byl v R ıme korunova n cısarem Svatý rıs e rımský Habsburk Friedrich III. (ü1493). Drz avy Habsburský ho domu se v jihoza padnım Ne mecku nacha zely jihovy chodne od Bodamský ho jezera (Bregenz, Feldkirch), kolem Schaffhausenu (Ry n), Rottweilu (Dunaj, Neckar), da le pak po obou brezıch Ry na od Basileje ke Colmaru (Breisach, Freiburg, Ensisheim). Ve druhý polovine 15. stoletı tak Habsburkový ovla dali mimo dnes nı uzemı Rakouska rozsa hla uzemı a strategicka me sta v Hornım Pory nı, v prımý m sousedstvı se Svobodny m hrabstvım Burgundsko (Franche Comtý ). V letech 1469 od Zikmunda Tyrolský ho zıskal burgundsky vý voda Karel Sme ly ca st habsbursky ch uzemı v Hornım Pory nı do za stavy. Jednalo se o rakouský Alsasko, me sto Breisach, hrabstvı Hauenstein ve Schwarzwaldu a me sta Rheinfelden, S¨ckingen, Laufenburg a Waldshut na hornım Ry nu238. U zemı vs ak za hy v roce 1474 ztratil. Koncem 80. let 15. stoletı vznikl v jiz nım Ne mecku tzv. Sva bsky svaz, ktery byl politicky m uskupenım rytır˚ a rıs sky ch me st v jihoza padnım Ne mecku. Vedle Hohenzoller˚, w…rttenberský ho vý vody Ulricha, me sta Baden, arcibiskupstvı Mohuc a Trevır a dals ıch se k ne mu pripojili i Habsburkový . Cısar Friedrich III. spolek podporoval predevs ım proti tehdejs ı expanzi mnichovsky ch Wittelsbach˚. Odraz te chto vztah˚ mezi jihoza padnım Ne meckem a strednı Evropou se pak prirozene projevil i na poli ume nı. Pro strednı Evropu ve druhý polovine 15. stoletı me la vy znam na poli ume nı zejmý na alsaska a s va bska rıs ska me sta (Colmar, Strasburk, Ulm, Memmingen, Augs purk ad.), v jejichz malırský a socharský produkci se jiz za hy objevujı vlivy nizozemský ho realismu239. V alsaský m Colmaru p˚sobil jeden z nejvy znamne js ıch pozdne stredove ky ch rytc˚ a malır˚ Martin Schongauer (1440/1445-1491), jehoz grafický listy koncem 15. stoletısilne zap˚sobily nejen ve strednı Evrope . Ackoliv Schongauerova rytecka a malırska tvorba vykazuje vliv Nizozemı, z a dny pramen jeho nizozemsky pobyt prımo nedokla da . Z pramen˚ pouze vyply va , z e obdobı, kdy mohl vandrovat, lze uzce zuz it na pa r me sıc˚ v roce 1469, kdy mohl ne jaky cas poby vat v Nizozemı240. Jeho dılo, který vys lo z malırský tradice Hornıho Pory nı, se zde nejspıs formovalo na tvorbe na sledovnık˚ Rogiera van der Weydena ť predevs ım Vrancke van der Stockta (Brusel) a Hanse Memlinga (Bruggy)241. Kontakt s Nizozemım, zejmý na oblastmi na dolnım Ry nu, je prisuzova n i hornory nský mu rytci Mistru E.S., ktery byl v Hornım Pory nı Schongauerovy m predch˚dcem. Mistr tvoril te sne po polovine 15. stoletı v prostoru mezi Basilejı a Strasburkem. Jeho poslednı vlastnorucnı rytiny jsou datova ny roky 1466 a 1467. Mistrovo dılo je kladeno do souvislostı jak s nizozemskou kniz nı malbou, tak s nizozemsky m socharem Mikula s em Gerhaertem z Leydenu, ktery je v Hornım Pory nı poprvý pısemne doloz en roku 1463242. Pra ve Mistr E.S., ktery se zrejme vyskytoval v Gerhaetove okruhu, me l svy mi graficky mi listy prispıvat k s ırenı forma lnıch prvk˚ Gerhaertova dıla. Jeho rytiny podobne jako Schongauerovy rozsa hle ovlivnily stredoevropský tv˚rce. Vedle Martina Schongauera pracoval v poslednıch dvou desetiletıch 15. stoletı 238
Podle Paravicini (2000), s. 88. Pro prvnıdve jmenovana me sta byla hlavnıa klıcovou spojnicı s Nizozemım reka Ry n. 240 Kemperdick (2004), s. 236. 241 Blız e k tomu taký Kemperdick (2004), s. 235-239. Schongauer˚v vztah k dılu Huga van der Goese se ukazuje jako ma lo pr˚kazny . 242 2. 12. 1463 poz a dal cısar Friedrich III. radu me sta ve Strasburku o podporu jeho snahy zıskat sochare ke svý mu dvoru. 239
- 44 -
v Pory nı243 anonymnı mistr ť rytec, kreslır a malır, oznacovany Mistr Doma cı knihy (tý z Mistr Amsterdamský ho kabinetu), jehoz dılo ma nepopiratelny vztah k burgundskřmu Nizozemı. S nizozemsky m malırem Janem z Mechelen me l v Colmaru spolupracovat zdejs ı malır Kas par Isenmann (1410-1485/1490)244, v jehoz dıle se vedle doma cı hornory nský tradice (Konra d Witz, Mistr Karlsruhesky ch Pas ijı, Mistr E.S.) ozy va vliv Nizozemc˚ Rogiera van der Weydena a Dirka Boutse245. Kas par Isenmann rovne z pouz ıval olejovou techniku malby. Ve Strasburku kra tce po polovine 15. stoletı pokracovala cinnost malıre Hanse Hirtze (1421-1463), ktery byl ztotoz ne n s Mistrem Karlsruhesky ch Pas ijı246. Pas ije z Karlsruhe se povaz ujı za jedno z nejvy znamne js ıch de l s trasburský ho malırstvı a radı se po bok maleb Lukase Mosera (Ulm), Stefana Lochnera (Kolın nad Ry nem), Johanna Koerbeckeho (M…nster) nebo Gabriela Anglera st. (Mnichov). U vs ech jmenovany ch se v literature uvaz uje o ovlivne nı tvorby rany m nizozemsky m realismem. Ve druhý polovine 15. stoletı ve Strasburku, kde se pohyboval Mikula s Gerhaert z Leydenu, byl cinny vy znamny anonym oznacovany Mistr malırsky ch studiı rouch (1465/1470-1500). Jeho dılo vedle stars ı s trasburský tradice (Mistr Karlsruhesky ch Pas ijı) vykazuje r˚zný , mnohdy stylisticky zcela odlis ný vlivy. V jeho kresba ch se nacha zı citace i kopie de l jeho soucasnık˚ jako Kas para Isenmanna, Martina Schongauera a Mistra Doma cı knihy, u ktery ch mohl cerpat nizozemskou inspiraci. I kdyz se v dıle anonyma vyskytnou prvky nizozemský ho p˚vodu, mohl se s nimi sezna mit prımo v Hornım Pory nı a badatelý tak jeho pobyt v Nizozemı s ohledem na silný vazby k doma cıtradici nijak nepredpokla dajı. R ıs ský me sto Ulm bylo vy znamny m jihone mecky m ekonomicky m i ume lecky m centrem, který pe stovalo s iroce rozve tvený vazby. Zdejs ı obchod byl organizova n od Ita lie (Bena tky, Mila no) po severnı Ne mecko (hanzovnı me sta), k Dolnımu Pory nı a do Flander (Brusel, Gent, Bruggy). Ulmska ume lecka produkce intenzivne p˚sobila na Dolnı i Hornı Bavorsko, Franky, Tyroly, Salcbursko, Hornı Rakousko aj. Nejcaste ji za sobila v 15. stoletı nedaleky Augs purk (Sva bsko), s nımz me l Ulm velmi te sny vztah. V roce 1485 obdrz el naprıklad sochar Gregor Erhart od Ulricha Fuggera smlouvu na zhotovenı olta re sv. Diony sia pro kostel sv. Oldricha v Augs purku a naopak v roce 1493 je jmenova n ulmsky m me s „anem augs pursky malır Hans Holbein st., ktery spolu s Michelem Erhartem zhotovil Weingartensky olta r (1493). Teprve koncem 15. stoletı tato te sna ume lecka vazba obou me st zvolna ustupovala. Ume lecka cinnost se v Ulmu soustredila predevs ım kolem farnıho kostela Panny Marie, jehoz vy stavbu zaha jili roku 1377 Michal a Jindrich Parlý ri. V jejich dıle pokracoval Ulrich z Ensingen a v rade vedoucıch domský hute se jes te v pozdnım stredove ku vystrıdali Hans Kun, Kaspar Kun, Matth¨us Ensinger, ktery roku 1449 dokoncil klenbu choru, Moritz Ensinger a Matth¨us B’blinger. Interiý r m…nsteru zdobila rada soukromy ch olta r˚ bohaty ch ulmsky ch rodin. Pocatkem 16. stoletı zde sta lo 52 olta r˚, z nichz se kv˚li pozde js ımu obrazoborectvıdochovalo pouze 6 olta rnıch reta bl˚247. Nejvy razne js ı osobnostı, ktera zasa hla do ume lecký ho vy voje v Ulmu kolem poloviny a po polovine 15. stoletı a ktera se velkou me rou podılela na vy zdobe m…nsteru, byl sochar Hans Multscher (ü1467), ktery pocha zel z Reichenhofen u Leutkirch v Allg¨u. Jeho p˚sobenı coby malıre je trvale diskutova no. V Multscherove socharský m dıle je spatrova n vliv nizozemský ho realismu, zejmý na tournaiský ho socharstvı reprezentovaný ho Jeanem Delemerem a okruhu Clause Slutera. Predpokla da se proto, z e zakladatel monumenta lnıho socharský ho realismu ve Sva bsku Hans Multscher mohl projıt s kolenım jak ve frankovla mský m prostredı, tak prımo v burgundský m 243
Rozdılne je v literature uva de no Hornıa Strednı Pory nı, jeho cinnost je vymezena na obdobı 1470-1510. Troescher (1954), s. 249, c. 1647. 245 Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 110. 246 Karlsruher, kat. vy st. (1996); Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001). 247 Podle Reinhard Wortmann, Ulm als Kunstmetropole Schwabens: Ulmer Kunst ť Kunst in Ulm, in: Meisterwerke, kat. vy st. (1993), s. 29. 244
- 45 -
Nizozemı. V literature bylo upozorne no taký na vliv malıre Jana van Eycka, s jehoz dılem mohl hypoteticky prijıt do kontaktu be hem svy ch tovarys sky ch let v Nizozemı248. Vedle zaka zek pro ulmský me s „any a me stskou radu (vy zdoba m…nsteru a radnice) zhotovil naprıklad na hrobek bavorský ho vý vody Ludvıka Vousatý ho, jehoz sestra byla provda na za francouzský ho kra le Karla VI., a na hrobnı figuru pro manz elku arcivý vody Albrechta VI. Rakouský ho Mechthildu W…rttemberskou v kartouze G…terstein (kolem 1450; dnes T…bingen, Stiftskirche) 249. Jeho zaka zky pro s lechtu se vs ak ve sve tle pramen˚ jevı jako sporadický . Jeho nejlý pe dokumentovanou zaka zkou mimo Ulm je hlavnı olta r farnıho kostela ve Sterzinku (Sterzing, jiz nı Tyrolsko; 1456-1458). Velky vy znam je prisuzova n taký torza lne dochovaný mu Wurzas ský mu olta ri (1437), jehoz stredova socha Madony (dnes Landsberg am Lech, me stsky farnı kostel) prokazatelne pocha zı z dılny Hanse Multschera250. Pred rokem 1471 byl pro ulmsky m…nster zhotoven slavny sakramenta r, na ne mz pracovali Multscherovi na sledovnıci. Na jeho dıle se formovali nejvy znamne js ıosobnosti s va bský ho socharstvıkonce 15. stoletı jako Michel Erhart a J’rg Syrlin st. Mezi lety 1467-1474 zhotovil J’rg Syrlin st. chorový lavice, na jejichz socharský vy zdobe se podılel i Michel Erhart 251. Bohate rezba rsky zdobený trojsedadlo s Bolestny m Kristem v na stavci (Ulm, M…nster, 1468) od J’rga Syrlina st. bylo dokonce urceno pri bohosluz ba ch pro cısare Friedricha III. Od roku 1473 vznikal hlavnı olta r m…nsteru, na ktery zıskali spolecnou objedna vku J’rg Syrlin st. a Michel Erhart. Koncem stoletı na doma cı tradici navazuje mlads ı generace reprezentovana Gregorem Erhartem, Mikula s em Weckmannem, J’rgem Syrlinem ml., Danielem Mauchem a dals ımi. Vedle socharstvı se v Ulmu uspe s ne rozvıjela i malırska tvorba. Vlivy raný ho nizozemský ho realismu (predevs ım bratrı van Eyck˚) sem me l v prvnı polovine 15. stoletı priný st anonymnı malır deskovy ch maleb Wurzas ský ho olta re (1437; Berlın, Staatliche Museen, Gem¨ldegalerie) a olta re ze Sterzinku (1456-1458; Sterzing, farnıkostel), ktery by va ne kdy spojova n s Hansem Multscherem. Na prelomu 20. a 30. let 15. stoletı zde znalost nizozemský ho realismu zprostredkoval taký malır a sklena r Lukas Moser, ktery pro farnı kostel sv. Marı Magdalý ny v Tiefenbronnu namaloval dochovany olta r sv. Marı Magdalý ny252. O jeho s kolenı nenı nic bliz s ıho zna mo, v dıle je vs ak poukazova no na souvislosti s dılem Mistra z Flý malle. Jiz brzy po polovine stoletızacal v Ulmu tvorit malır Hans Sch…chlin (ü1505), jehoz nejd˚lez ite js ım zachovany m dılem jsou desky hlavnıho olta re kostela sv. Ma rı Magdalý ny v Tiefenbronnu (1469). Hans Sch…chlin pocha zel z Ulmu, na jehoz malırskou tradici taký nava zal. V jeho dıle se rovne z projevuje vliv nizozemský ho malıre Rogiera van der Weydena, jehoz znalost mu vs ak zrejme zprostredkovala norimberska dılna Hanse Pleydenwurffa. V nı me l pracovat kolem roku 1465253 a vedle rogierovsky ch motiv˚ si zde osvojil taký malırskou techniku Pleydenwurffovy dılny254. Presto bylo navrz eno, z e Hans Sch…chlin mohl projıt s kolenım v Nizozemı, coz ne kterı badatelý nevylucujı ani u jeho zete Bartholom¨a Zeitbloma, ktery prıslus ı jiz k mlads ı generaci255. Bartholom¨us Zeitblom v roce 1482 presıdlil z N’rdlingenu do Ulmu, kde se oz enil s dcerou 248
Gerhard Weilandt, Hans Multschers Lebensspuren, in: Reinhardt-Roth (1997), s. 17-30. Mechthilda se svy m dvorem mezi lety 1455-1482 zdrz ovala v Rottenburku am Neckar. 250 Souca stıme la by t tý z Tr˚nıcıMadona z Bavorský ho narodnıho muzea v Mnichove (datova na kolem 1435). 251 Gropp (1999); Albrecht Miller, Das Ulmer Chorgest…hl und Michel Erhart, in: Reinhardt-Roller (2002), s. 4453. 252 Oltar je na pisem datova n rokem 1431. 253 David Gropp, Der Ulmer Hochaltar: Ein Gemeinschaftswerk von J’rg Syrlin d. A., Michel Erhart und Hans Sch…chlin?, in: Reinhardt-Roller (2002), s. 74. Na Sch…chlin˚v predobraz v dıle H. Pleydenwurffa pouka zal tý z R. Suckale (1984), s. 436. 254 Blız e k tomu D. Gr¨fin von Pfeil (1996), s. 59-61. K Norimberku me l i osobnı vazby. Jeho s vagrem byl malır Albrecht Rebmann poby vajıcı v Rottenburku a pozde ji v Norimberku. 255 Peter Kr…ger, Boutskompositionen in Schwaben: Zu Bildprogramm und Maler des Ehn inger Altars, in: Cardon (2001), s. 286. 249
- 46 -
malıre Hanse Sch…chlina. V rıs sky ch N’rdlinka ch (rıs ský m N’rdlingenu) byl poprvý z enat s dcerou malıre Friedricha Herlina (1459-1499/1500), v jehoz casný m dıle se rovne z projevujı ohlasy tvorby Rogiera van der Weydena. Uvaz uje se proto o jeho moz ný ceste do Nizozemı, ne kdy dokonce o jeho prımý m s kolenı v dılne Rogiera van der Weydena v letech 14551458256. Friedrich Herlin casto spolupracoval se sochari: na hlavnım olta ri farnıho kostela sv. Jirı v N’rdlingenu (1462) s Mikula s em Gerhaertem z Leydenu, na hlavnım olta ri farnıho kostela sv. Jakuba v Rothenburku ob der Tauber (1466) s anonymnım s trasbursky m socharem. Na za klade stız nosti z roku 1478 se predpokla da jeho spolupra ce s norimbersky m socharem Simonem Lainbergerem257. Malır byl tedy s iroce v kontaktu se Strasburkem, Ulmem i Norimberkem. Ve Sva bsku se kolem poloviny 70. let 15. stoletı pohyboval anonymnı s va bsky mistr triptychu Zmrtvy chvsta nı zv. olta r z Ehningen (dnes Stuttgart, Staatsgalerie, inv. c. 112; Stuttgart, W…rttembergisches Landesmuseum, inv. c. 11.774). V levý m rohu vne js ı strany pravý ho krıdla se scý nou Zve stova nı se nacha zı erb hrabe nky Mechthildy W…rttemberský (1419-1482), ktera se podruhý provdala za bratra cısare Friedricha III. arcivý vodu Albrechta VI. Rakouský ho. Triptych (1475-1476) me l by t Mechthildinou donacı pro farnı kostel v Ehningen, ktery lez el na panstvı jejıho prvnıho manz ela hrabe te Ludvıka I. z W…rttemberku258. P˚vodnı podoba malovaný ho triptychu odpovıda oblıbený mu nizozemský mu typu. Malby vykazujı podobnost k dıl˚m Dirka Boutse a jeho na sledovnık˚, proto bylo navrz eno, z e se tv˚rcıosobnost anonymnıho mistra formovala prımo v Nizozemı v okruhu Dirka Boutse a triptych me l by t ozvukem jeho nedochovaný ho dıla. V hypotý za ch s el nejda le P. Kr…ger, ktery se domnıval, z e Ehningensky triptych mohl namalovat Bartholom¨us Zeitblom, ktery spolu s tcha nem Hansem Sch…chlinem a jeho s vagrem Albrechtem Rebmannem namaloval pro hrabe nku Mechthildu prameny dokumentovany olta r pro kostel sv. Martina v Rottenburku259. Z prehledu vyply va , z e tvorba zejmý na mlads ı ulmský generace, jejımiz predstaviteli byli vedle Zeitbloma naprıklad malıri Martin Schaffner, Mistr pfullendorfský ho olta re, J’rg Stocker, vykrystalizovala na rozsa hlý ume lecký vy me ne , ktera probıhala mezi jihone mecky mi regiony, a definitivne vstrebala nizozemský inovace jako integra lnı souca st doma cı tvorby. Zprostredkovatelska uloha pri recepci nizozemsky ch prvk˚ patrila jak doma cım, tak migrujıcım mistr˚m. Prıkladem m˚z e by t osobnost mlads ıho bratra Martina Schongauera, malıre, kreslıre a rytce Ludvıka Schongauera, ktery se pohyboval mezi Colmarem, Ulmem a Augs purkem. V Ulmu se nacha zel nejpozde ji kolem poloviny 70. let 15. stoletı, po roce 1479 presıdlil do Augs purku (doloz en 1486), a kdyz v roce 1491 jeho bratr Martin zemrel, vra til se do Colmaru. Ludvık Schongauer se vyucil pravde podobne v dılne colmarský ho malıre Kas para Isenmanna a byl rovne z ovlivne n Martinovy m dılem. Na za klade dnes jemu pripsany ch de l je povaz ova n za nejvy znamne js ıho zprostredkovatele hornory nský ho narativnıho zp˚sobu ve s va bský m (ulmský m a augs purský m) prostoru260. Mezi Ulmem a Augs purkem, jak bylo jiz vy s e poznamena no, se pohyboval augs pursky malır Hans Holbein st. U mistra badatelý vzhledem k silný recepci nizozemský ho malırstvı (Rogier van der Weyden, Dirk Bouts, Hugo van der Goes, Hans Memling) uvaz ovali o jeho prımý m s kolenı v Nizozemı. Hans Holbein st. rovne z kombinuje hornory nský ume nı a je pravde podobný , z e be hem svy ch tovarys sky ch let taký pros el Kolınem nad Ry nem. Vztahu Hanse Holbeina st. k Nizozemı se nejnove ji podrobne ve novala K. Krause, ktera podporila a zd˚vodnila jeho 256
Th’ne (1940), s. 49-55. Stafski (1982), s. 23-30. 258 K ne mu podrobne Peter Kr…ger, Boutskompositionen in Schwaben: Zu Bildprogramm und Maler des Ehninger Altars, in: Cardon (2001), s. 273-288. 259 Peter Kr…ger, Boutskompositionen in Schwaben: Zu Bildprogramm und Maler des Ehninger Altars, in: Cardon (2001), s. 286. 260 Podle Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 243. 257
- 47 -
moz ny pobyt v Nizozemı taký na malırský technice261. Na Holbeinovo dılo me li zap˚sobit zejmý na malıri Hans Memling a Hugo van der Goes, kterı tvorili ve flandersky ch me stech Bruggy a Gent. Augs purský prostredı bylo s flandersky m prostredım dobre obezna meno, nebo„ Bruggy a Gent byly v Nizozemı nejcaste js ım cılem augs pursky ch obchodnık˚. Augs purs tı patrili prokazatelne taký k objednavatel˚m nizozemský ho ume nı. V roce 1455 byl do Augs purku do kostela sv. Ulricha (Oldricha) a Afry dovezen flandersky olta r sv. Krız e, jak zachytily letopisy prevora Johanna Franka (1440-1470)262. Jiz kolem poloviny 15. stoletı se nizozemsky vliv projevil v iluminacıch Meisterlinchronik (Georg M…llich; 1457, Stuttgart Landesbibliothek) a v dıle augs purský ho Mistra Legendy o sv. Ulrichovi (Oldrichovi) (14531455)263. Kvality augs purský ho ume nı byly na konci 15. stoletı s iroce zna my a mezi prednı objednavatele zdejs ıch dılen patrili taký Habsburkový . Geograficky nejblız e k Nizozemı me lo Pory nı-Vestfa lsko. Jeho nejvy znamne js ım centrem bylo me sto Kolın na Ry nem, pres ktery se stredoevropsky trh obchodnı spojnicı ze stredone mecký ho Frankfurtu napojoval na nizozemsky trh264. V cervnu roku 1474 vpadl na strategický uzemı arcibiskupstvı kolınský ho burgundsky vý voda Karel Sme ly , ktery teprve 29. kve tna 1475 uzavrel v boji o Kolın prıme rı s cısarem Friedrichem III. Mezi lety 14731488 cısar Friedrich III. me sto, který roku 1475 povy s il do stavu svobodny ch rıs sky ch me st, casto navs te voval. Mezi regiony na dolnım Ry nu byly uzký vztahy plynoucı z minima lnı jazykový bariý ry, tradicnıch politicky ch a ekonomicky ch vazeb. Pory nı-Vestfa lsko obchodovalo v jiz nım Nizozemı s Gentem, Bruggami a Antverpami, byly zde prokazatelný kontakty s dvorem v Bruselu i prıbuzenský vztahy zejmý na mezi me s „any, který lze demonstrovat naprıklad na rodine Engelbrecht˚ (Kolınem nad Ry nem a Mechelen). Vy znamnou zasta vkou na obchodnıch trasa ch do jiz nıho Nizozemı byla pro obchodnıky z Pory nı-Vestfa lska Lovan265, kde po polovine 15. stoletı p˚sobila rozve tvena malırska dılna Dirka Boutse. Po svý m prevzetı moci v Nizozemı (1477) kontakt mezi regiony prirozene rozvıjel i Maxmilia n I. Habsbursky . Nový vazby se neodra z ely jen v jiz nım Nizozemı, ale taký v Nizozemı severnım, jehoz tvorba ma velkou prıbuznost s pory nsky m ume nım266. V prvnı polovine 15. stoletı jsou vlivy predevs ım bratrı van Eyck˚ hleda ny v dıle Stefana Lochnera (ü1451/1452), ktery me l udajne kra tce po roce 1435 nebo roku 1437 prijıt z Kostnice do Kolına nad Ry nem a vys kolit se na mıstnı malırský tradici (Konra d ze Soestu, Mistr sv. Veroniky)267. J. Chapuis pouka zal na radu malırsky ch za p˚jcek z Gentský ho olta re, s nımz se me l Lochner sezna mit jes te pred svy m prıchodem do Kolına nad Ry nem268. Podobnosti mezi dochovany m dılem Jana van Eycka a Stefana Lochnera, ktery byl nepochybne ovlivne n nizozemsky m realismem, jsou spatrova ny ve zp˚sobu rozvrz enı prostoru a preciznım ztva rne nım odlis ny ch materia l˚ jako broka t, gemy, lesknoucı se kov ci samet. Dokonce bylo upozorne no na jeho za me rný “pomerova nı seď s Janem van Eyckem269. Stefan Lochner tak me l pred svy m prıchodem do Kolına nad Ry nem navs tıvit Bruggy a Gent. M. Schauder predpokla dal, z e se be hem ucenı v Hornım Pory nı sezna mil 261
Krause (2002), s. 66-85. Troescher (1954), s. 10, c. 60.: “zu ostern in dem selben iar (1455) ward dye tafel zu dem hailigen creuz auf den fron altar (in St. Ulrich), sy gestund bey Cchvndert gulden, vndsy ist dinn in Flandern gemacht worden.ď; Krause (2002), s. 67; Simon (2002), s. 24. 263 Troescher (1954), s. 10, c. 61, 59. 264 Zprostredkovatelskou rolıKolına nad Ry nem v rakouský m malırstvı se zaby val A. Simon (2002), s. 328-333. 265 Volne pouz ito textu Diane G. Scillia, The Master of the Tiburtine Sibyl at Leuven c. 1475-1478, in: Cardon (2001), s. 253-254. 266 Daspet (2002), s. 6. 267 Chapuis (2004), s. 32. 268 Chapuis (2004), s. 199. 269 Chapuis (2004), s. 212-214.
262
- 48 -
s dılem utrechtsky ch ilumina tor˚270. Vliv dıla Jana van Eycka hra l v severoza padnı ca sti Ne mecka, ve Vestfa lsku a Dolnım Pory nı vs ak jen uzkou roli. Od poloviny 15. stoletı bylo intenzivne recipova no predevs ım ume nı Mistra z Flý malle a Rogiera van der Weydena, který bylo vıce ci mý ne obme nova no. Dıla anonymnıch vestfa lsky ch malır˚ Mistr olta re z Liesbornu, Mistr olta re z Iserlohnu, Mistr olta re ze Sch’ppingenu nebo Mistr 1473 stejne jako m…nsterský ho malıre Johanna Koerbeckeho dokla dajı prımou znalost nizozemsky ch predobraz˚, kterou mohli lehce zıskat be hem svý cesty do sousednıch oblastı271, ale taký nakonec v mıste samý m. Existuje predpoklad, z e nizozemska predloha flý malleský ho Zve stova nı byla umıste na v ne který m z dolnory nsky ch nebo vestfa lsky ch kostel˚272. Z dıla, z ne hoz me la vyjıt strednı deska Mý rodova triptychu (New York, The Metropolitan Museum of Art, The Cloisters Collection) a deska Zve stova nı z bruselsky ch MRBA, me l prımo cerpat Mistr olta re ze Sch’ppingenu (50. lý ta 15. stol.). Werl˚v olta r (okruh Rogiera van der Weydena, 1434-1438; Madrid, Museo del Prado, inv. c. 1352-1353), jehoz jednotlivý motivy vestfa ls tı mistri citovali, byl urcen pro frantis ka nsky kostel sv. Barbory v Kolıne nad Ry nem. Triptych me l v Nizozemı objednat kolınsky provincia l ra du a magistr kolınský univerzity, frantis ka n Heinrich von Werl, ktery v roce 1435 podnikl cestu k frantis ka n˚m v Tournai. Dılo bylo zrejme donacı pro minoritsky kostel v Kolıne nad Ry nem, odkud bylo jes te be hem 16. stoletı preneseno do Spane lska273. Triptych Klane nı Trı kra l˚ od Rogiera van der Weydena (1450-1456; Mnichov, Bayerische Staatsgem¨ldesammlungen, Alte Pinakothek, inv. c. WAF 1189-1191) me l p˚vodne zdobit maria nskou kapli na severnı strane choru farnıho kostela sv. Kolumbana v Kolıne nad Ry nem, kde roku 1448 na pama tku svý ho muz e nechala zrıdit vdova Johanna Dasseho maria nsky olta r. D. De Vos uva dı, z e triptych me l by t jes te objedna n za z ivota Johanna Dasseho a na sledne umıste n jeho synem Johannem Rinckem na novy maria nsky olta r274. Inovace Nizozemı, zejmý na Rogiera van der Weydena, byly jiz v 60. letech osvojeny mnohy mi vestfa lsky mi dılnami275. Mezi Kolınem a Nizozemım vs ak existoval i reciprocnı vztah, coz dokla dajı pra ce Rogiera van der Weydena a Hanse Memlinga, kterı znali dıla Stefana Lochnera276. Rogier van der Weyden se me l v Kolıne nad Ry nem udajne zastavit pri svý zpa tecnı ceste z pouti do R ıma (1450) a studovat Lochner˚v triptych (1437-1443) v kolınský m domu277. Zmınkou v pramenech je v Kolıne nad Ry nem doloz en taký pobyt gentský ho malıre Huga van der Goese278, vy razne ji zde vs ak zap˚sobil jeho vrstevnık lovansky malır Dirk Bouts. Jeho dılo spolu s dılem Rogiera van der Weydena zasa hlo trojici nejvy znamne js ıch anonym˚ p˚sobıcıch v Kolıne nad Ry nem od 60. let 15. stoletı: Mistra Mariina z ivota, Mistra Lyversbergovy ch Pas ijı a Mistra Legendy o sv. Jirı. Vedle kompozicnıch za p˚jcek z de l obou Nizozemc˚ se v jejich dılech projevuje smysl pro detail, prostorova hloubka a individualizace tva rı. Mistr Mariina z ivota, jehoz paletu ovla da jasna a za riva barevnost, vycha zı z tradic kolınský ho malırstvı. Panujı vs ak predpoklady, z e mohl by t s kolen v Nizozemı. Nejpocetne js ı za p˚jcky z Boutsova dıla se nacha zejı u Mistra Lyversbergovy ch Pas ijı, který ho charakterizuje sklon k realismu a dramaticnosti scý n. Zdroje jeho dıla lze nepochybne hledat v Nizozemı. U Mistra svatojirský 270
Schauder (1997), s. 247. Volne podle Th…rlemann (1992), s. 524-525. 272 Jeltje Dijkstra, The Brussels and the Merode Annunciation Reconsidered, in: Foister-Nash (1996), s. 101. 273 Podle Vey (1968), s. 7-8. 274 De Vos (1999), s. 282. H. Vey se domnıval, z e triptych objednal v roce 1460 kolınsky radnı a kupec Goedart von dem Wasserfass pro kapli severnı bocnı lodi kostela sv. Kolumbana, a pouka zal na skutecnost, z e roku 1464 ube hlo 300 let, co do Kolına dorazila relikvie sv. Trı kral˚. Podle Vey (1968), s. 7-9. Rovne z mezi lety 14511475 byl pastorem kostela sv. Kolumbana Jan van Hulshout z Mechelen. 275 Schabacker (1975), s. 234. 276 Chapuis (2004), s. 30-31. 277 Chapuis (2004), s. 28. 278 Dhanens (1998). 271
- 49 -
legendy B. Corley upozornila na techniku podkresby odvozenou z nizozemský tradice. Rovne z styl malby me l evokovat dıla produkovana v Lovani ovlivne na Rogierem van der Weydenem a Dirkem Boutsem279. Vliv Nizozemı lze na prelomu 15. a 16. stoletı sledovat taký v malba ch dals ıch kolınsky ch anonym˚ jako naprıklad Mistr Oslavenı Panny Marie, Mlads ıho mistra svatý ho Prıbuzenstvı, Mistra Legendy o sv. Urs ule, Mistra sv. Bartolome je a dals ıch280. Po polovine 15. stoletı byla ve strednı Evrope rozvıjejıcımi se centry ume lecký ho de nı zejmý na me sta Mnichov, Norimberk, Pasov, Salcburk, Vıdenský Nový Me sto, Vıden, Budın, Krakov a Vratislav. Bavorsko me lo v ume lecký tvorbe te sny vztah k sousednımu Sva bsku i vzda lene js ımu Hornımu Pory nı. Na za klade dynasticky ch vazeb me li v prvnı polovine 15. stoletı bavors tı vý vodový taký prımy vztah k Flandr˚m a Ita lii. Hlavnım centrem Hornıho Bavorska byl Mnichov, kde sıdlila mnichovska linie Wittelsbach˚, centry Dolnıho Bavorska byly Landshut a Straubing, ktery pres el pod landshutskou linii roku 1425281. Roku 1447 pod ni pres la taký ingolstadtska ve tev282. Od roku 1460 do roku 1463 spoluvla dli v Hornım Bavorsku po smrti Albrechta III. jeho synový Jan (ü1463) a Zikmund (ü1501), ktery v roce 1467 definitivne postoupil vla du svý mu mlads ımu bratrovi Albrechtu IV. (ü1508). V Dolnım Bavorsku panoval v letech 1450-1479 Ludvık IX. Bohaty , po který m vla du prevzal vý voda Jirı Bohaty (1479-1503)283. Manz elkou poslednıho jmenovaný ho se v roce 1475 stala Hedvika, princezna z rodu Jagellonc˚. Jejich Landshutska svatba byla jednou z nejvy znamne js ıch uda lostı svý doby, který se ucastnil samotny cısar. K Friedrichu III. me l z bavorsky ch vý vod˚ nejblız e vý voda Zikmund, ktery byl nejen v pra telský m pome ru k samotný mu cısari, ale zasta val taký urad komornıka cısarovny Eleonory Portugalský . Cısarovna velmi obdivovala nizozemský ume nı284, zda vs ak tenty z za jem s cısarovnou sdılel i vý voda Zikmund, nenı zna mo, byl vs ak vy znamny m mecena s em ume nı. Jeho nejvy znamne js ım dochovany m ume lecky m podnikem byla uprava lovecký ho za mecku Blutenburg u Mnichova, kde N. Lieb pouka zal na podobnosti s obdobny mi burgundsky mi stavbami285. Zikmund vyzna val rytırský idea ly, který byly dlouho zachova va ny pra ve na burgundský m dvore286 a který ovlivnily taký sve t Maxmilia na I. Habsburský ho. V dobe svý vla dy roku 1466 zaha jil vý voda Zikmund vy stavbu tzv. Starřho dvora v Mnichove , kde sıdlil i po zreknutı se vla dy. Objekt slouz il jako jeho me stský sıdlo, který nechal na kladne vyzdobit mnichovsky m malırem Gabrielem M¨lesskircherem (ü1495). Dodnes se dochovaly jen malby v sa le predk˚, kde byli zachyceni predkový Wittelsbach˚ (Mnichov, Bayrisches Nationalmuseum). Malır Gabriel M¨lesskircher je v Mnichove doloz en prameny k roku 1461. Podobne jako jeho predch˚dce Gabriel Angler (1405-1460), nejvy znamne js ı mnichovsky malır prvnı poloviny 15. stoletı, pracoval pro bavorsky benediktinsky kla s ter v Tegernsee. V M¨lesskircherove dıle jsou hleda ny vedle p˚sobenı deskovy ch maleb olta r˚ z Wurzachu a Sterzinku (Ulm, okruh Hanse Multschera) taký vlivy nizozemský ho anonyma Mistra z Flý malle. Malırstvı burgundskřho Nizozemı me lo ovlivnit jiz tvorbu Gabriela Anglera, kterou charakterizuje dramaticky realismus287. Zda G. M¨lesskircherovi znalost nizozemský ho ume nı zprostredkovalo ne který z jihone mecky ch me st jako G. Anglerovi 279
Corley (2000), s. 201. Blız e vliv nizozemský ho realismu do kolınský malby rozvedla Corley (2000), s. 169-217. 281 Roku 1425 zemrel poslednımuz sky clen tý to linie Jan III., hrabe holandsky , seelandsky a henegavsky . 282 Ingolstadtska linie Wittelsbach˚ vymıra roku 1445 Ludvıkem VIII. Mlads ım (1443-1445). Jeho predch˚dce Ludvık VII. Vousaty (1413-1443) coby s vagr francouzský ho kra le dlouhou dobu poby val na jeho dvore. 283 De dictvı landshutský linie bylo roku 1503 pripojeno k Mnichovu, teprve vs ak roku 1508 dos lo k sjednocenı Bavorska. 284 Lothar Schultes, Podzim stredove ku ť cısarský ume nıza Friedricha III., in: Martyca kova (2001), s. 75. 285 Lieb (1971), s. 56.; pozde ji tý z Lieb (1988), s. 87-89. 286 Burger (1978), s. 334. 287 M’hring (1997), s. 166-167, 187. 280
- 50 -
N’rdlingen, kde je jeho pobyt doloz en k roku 1429, nenı zrejmý . O nizozemský m vlivu se casto hovorilo i u malıre Jana Polacka (ü1519), ktery pracoval pro mnichovský Wittelsbachy. Jeho pobyt v Nizozemı vs ak nenı pravde podobny a jeho malırský ume nı navazuje na mıstnı bavorskou tradici. Mnichov se radil v 15. stoletı po bok nejve ts ıch jihone mecky ch me st ť Ulmu, Augs purku a Norimberka, vedle Gabriela Anglera zde pred polovinou stoletı me li svý dılny Mistr worcesterský ho Nesenı krız e a Mistr desek z Pollingu, jejichz dılo me l rovne z zasa hnout nizozemsky realismus. Styl ovlivne ny burgundskym Nizozemım zde kolem roku 1450 vykrystalizoval jako dominujıcı malırsky sme r podobne jako jinde v jiz nım Ne mecku288. Mezi lety 1485-1505 uva dı G. Troescher ve sluz ba ch vý vody Albrechta IV. malıre Jana z Mnichova p˚vodem z Nizozemı289, z tý to zmınky vs ak nenı moz ný ucinit si predstavu o jeho tvorbe ani rozsahu p˚sobenı v Mnichove . Dolnobavorsky Landshut ve druhý polovine 15. stoletı byl v porovna nı s Mnichovem spıs e provincnım ume lecky m centrem, i kdyz zde pısemný prameny i dıla dokla dajı cinnost rady ume lc˚. V Landshutu nenı zaznamena na ani cinnost Nizozemc˚, ackoliv se zde usadil naprıklad bohaty obchodnık Walther vom Feld (ü1491), pocha zejıcı ze severobrabantský ho me sta sč Hertogenbosch. Kupec byl dona torem hlavnıho olta re landshutský kaple Panny Marie (1485-1490), z ne hoz se dochovala pozdne goticka Madona (kolem 1490) z doma cırezba rský produkce290. Pro C echy byl po polovine 15. stoletı nejd˚lez ite js ım ume lecky m centrem rıs sky Norimberk, ktery jim prina s el znalost nizozemský ho realismu. Prvnı osobnostı, ktera se podılela na jeho s ırenı, byl anonymnı Mistr Tucherova olta re (1440-1450). Jeho ume lecky p˚vod je trvale diskutova n, badatelý vs ak shodne predpokla dajı, z e do Norimberka pris el kra tce pred rokem 1440291. Vedle ne j zde kolem roku 1450 p˚sobili i dals ı anonymnı mistri, kterı vstrebali mnohý principy nizozemský ho realismu, naprıklad Mistr krıdel veldenský ho olta re nebo Mistr olta re sv. Wolfganga (1450-1470). Vy raznou zme nu vs ak znamenal az prıchod malıre Hanse Pleydenwurffa (ü1472), ktery pris el do Norimberka z Bamberku, kde jiz predtım fungovala jeho zavedena dılna292. V roce 1457 zıskal v Norimberku me stska pra va a zacal rozvıjet cinnost svý velký malırský dılny. Hans Pleydenwurff reprezentoval v malbe predevs ım rogierovsky sme r, za roven se v jeho dılech me ly objevit motivy z dıla Dirka Boutse (triptych Snıma nız krız e, 1450-1458; Granada, Capilla Real)293. Pleydenwurffovo dılo vy znamne ovlivnilo vy voj norimberský malby ve druhý polovine 15. stoletı, kde na ne j bezprostredne navazoval Michael Wolgemut. Po jeho smrti prevzal M. Wolgemut vedenıjeho dılny a rozvıjel nizozemsky orientovany styl malby. Vyuz ıval k tomu tý z hojne grafiky (preva z ne alsaský ho rytce Martina Schongauera). K Pleydenwurffove okruhu prıslus eli taký Mistr L’ffelholzský ho olta re a Mistr Landauerova olta re. Pleydenwurffovou dılnou prokazatelne pros el ulmsky malır Hans Sch…chlin (kolem 1465). Dılo Pleydenwurffa se dosta valo i mimo Norimberk, jak dokla da jeho ve fragmentech dochovany hlavnı olta r pro vratislavsky kostel sv. Alz be ty (1462; Vars ava, Muzeum Narodowe). Z Norimberka byly olta re zdejs ıch mistr˚ exportova ny vedle Slezska tý z do Bavorska, Durynska, Saska a dals ıch. Z dılny Pleydenwurffova pokracovatele Michaela Wolgemuta pocha zejı malovaný ca sti hlavnıho olta re evangelický ho farnıho kostela Panny Marie ve Cvikove (tý z Zwickau; 1479), ktery se radı po malırský i socharský stra nce mezi prednı dıla norimberský produkce. Ve Wolgemutove dılne se ucil taký malır a rytec Albrecht D…rer ml., jehoz otec udajne pros el 288
Podle Hoffmann (2007), s. 217. Troescher (1954), s. 289, c. 1894. 290 Liedke (1979), s. 83. 291 Jeho dılo ma spojitosti s vıdensky m malırstvım. Poukazovano je rovne z na ohlasy hornory nský ho malırstvı (vrstva Mistra Karlsruhesky ch Pas ijı/Hanse Hirzte a Mistra oltare ze Staufen) a s va bský ho malırstvı (vrstva Hanse Multschera). R. Suckale hovoril o rezenský orientaci mistra. Suckale (1984), s. 429. 292 Suckale (1984), s. 436. 293 Odvozeno podle textu Suckale (1984), s. 430-431. 289
- 51 -
Nizozemım, kam se i on sa m pozde ji vydal. Pleydenwurffovy m pokracovatelem byl jeho syn Wilhelm Pleydenwurff, ktery by va identifikova n s anonymnım Mistrem st’tteritzský ho olta re (Pas ijovy olta r, 1480-1490; Lipsko-St’tteritz, kostel Panny Marie). Stejne uspe s ne expandovalo i norimberský socharstvı, v jehoz vy voji hra lo d˚lez itou roli Sva bsko, ale tý z Hornı Pory nı. Nejvy razne js ım reprezentantem byl v poslednı ctvrtine 15. stoletı Veit StoÖ (1438/1447-1533), ktery by va povaz ova n za prımý ho z a ka Nizozemce Mikula s e Gerhaerta z Leydenu. Jeho dılo se podobne jako Pleydenwurffovo s iroce prosadilo a plnil zaka zky daleko za hranice Norimberka (napr. hlavnı olta r farnıho kostela Nanebevzetı Panny Marie v Krakove , 1477-1489). Ve StoÖ ove dıle se nacha zı motivy z malırstvı burgundskřho Nizozemı (zejmý na Rogiera van der Weydena). Radu nizozemsky ch prvk˚ mohl poznat be hem svy ch tovarys sky ch let, ktera lze kla st do tretı ctvrtiny 15. stoletı. V tý to dobe byly jiz dostupný v jihone mecký m malırstvı294. Vlivem burgundskřho Nizozemı na pozdne gotickou deskovou malbu z uzemı dnes nıho Rakouska se podrobne zaby val A. Simon295. Sledoval predevs ım zp˚sob a rozsah recepce ume nı prvnıch dvou generacı vla msky ch primitiv˚ reprezentovany ch Mistrem z Flý malle, Jacquesem Daretem, Rogierem van der Weydenem, Janem van Eyckem, Petrem Christem a Hugem van der Goesem. Za roven zapojil studium vlivu severonizozemsky ch malır˚ jako Mistra Sbıra nı many, Alberta van Ouwatera a Mistra Virgo inter Virgines. Ve ts ina malırsky ch de l lez ı ukotvena v doma cı tradici, nicmý ne r˚zny mi zp˚soby a na za klade svy ch ume lecky ch cıl˚ mistri integrovali do svy ch de l prvky nizozemský ho ume nı. Prıkladem m˚z e by t pasovsky malır Rueland Frueauf st. (ü1507), který mu odborna literatura obecne prisuzovala moz ny pobyt v Nizozemı. A. Simon v jeho dıle sice identifikoval znalost dıla Rogiera van der Weydena a Huga van der Goese, avs ak nepredpokla dal na za klade dals ıch znak˚, z e by jejich recepci musel nutne podnıtit malır˚v nizozemsky pobyt. Podobne jako v C echa ch obsahuje pozdne goticky fond deskový malby izolovana dıla (Mistr desky z Rottalu /1505/, Mistr Panny Marie na na brez ı aj.), ktera mohla by t vytvorena mistry z jiny ch region˚ nebo alespon mistry vys koleny mi na jiný nez rakouský tradici. Nejzajımave js ı dılo malby druhý poloviny 15. stoletı predstavuje olta r skotsky ch mnich˚ (1469; Vıden, Muzeum kla s tera skotsky ch mnich˚, tý z Vıden, Belvedere, O sterreichische Galerie), u ne hoz jsou klasifikova ni dva mistri: stars ı a mlads ı Mistr olta re skotsky ch mnich˚. Na olta ri se projevuje smıs eny rogierovsko-boutsovsky vliv296. Vedle uvah o moz ný m nizozemský m p˚vodu mistra297 se u hlavnıho mistra hovorı o jeho ukotvenosti v doma cı tvorbe , kterou v monografický m zpracova nı znovu potvrdil A. Saliger. Mistr navazoval predevs ım na tradice Mistra Znojemský ho olta re, Mistra tzv. Albrechtova olta re a Mistra ze za mku Liechtenstein298, do jejichz dıla jiz pronikla prvnı znalost nizozemský ho realismu. Literaturou zd˚raznovanou nizozemskou inspiraci doplnujı taký souvislosti s dılem Hanse Pleydenwurffa299. V prıpade mistra vs ak nenı na za klade stylový prıbuznosti a malırský ho zp˚sobu vyloucena ani jeho cesta do Nizozemı300. V rakouský m socharstvı mocne zap˚sobila osobnost Nizozemce Mikula s e Gerhaerta z Leydenu, s nımz me l podle ne ktery ch autor˚ prijıt Mistr olta re skotsky ch mnich˚ do kontaktu301. Te z is te zpocatku lez elo tam, kde pracovala Gerhaertova dılna. Jejı urcenı bylo predme tem spor˚, dnes je vs ak tımto 294
Kahsnitz-Bunz (2005) s. 141. Simon (2002). 296 Simon (2002), s. 238-250, 298-307. 297 Upozornil na ne Lothar Schultes, Podzim stredove ku ť cısarský ume nı za Friedricha III., in: Martyca kova (2001), s. 75-76. 298 Saliger (2005), s. 65. 299 Saliger (2005), s. 65-66. 300 Simon (2002), s. 307. 301 Lothar Schultes, Podzim stredove ku ť cısarský ume nı za Friedricha III., in: Martyca kova (2001), s. 75-76.; Saliger (2005), s. 65. 295
- 52 -
mıstem obecne prıjıma no Vıdenský Nový Me sto302. Jeho z a ci a na sledovnıci se za hy rozprostreli da le po strednıEvrope (Morava, Uhry ad.). V Pasove (Bavorsko) fungovala dılna anonymnıho Mistra Kefermarktský ho olta re303, jehoz dılo vyrostlo na Gerhaertove socharský m ume nı. Mistr je povaz ova n za jednoho z nejuspe s ne js ıch Gerhaertovy ch na sledovnık˚ ve stredoevropský m prostoru. Pasov coby ume lecký centrum me lo pro C echy velky vy znam, za roven bylo pro ne blızky m cırkevnım centrem. Pasovsky biskup Oldrich III. z Nussdorfu (ü1479) coby cısarsky kanclý r Friedricha III. v roce 1465 vyhotovil pro ceský kra lovský poselstvo vedený Lvem z Roz mita lu pr˚vodnı cısarsky list. Zdejs ı biskupstvı spolu s biskupstvımi v Brixenu, Freisinku a Rezne prıslus elo pod salcburskou arcidiecý zi. Mezi Salcburkem a jednotlivy mi biskupstvımi fungoval oboustranny pohyb ume lc˚. Do Salcburku pricha zeli tv˚rci zvla s te z biskupsky ch me st Augs purku, Bamberku, Freisinku, Memmingen, Rezna, W…rzburku a Ulmu, ale i z oblastı w…rttembersky ch vý vod˚ (jihoza padnı Ne mecko). Ze Sva bska pocha zel malır Konrad Laib, ktery v Salcburku p˚sobil kolem poloviny 15. stoletı a ktery ovlivnil salcburský malırstvı konce 15. stoletı. Malır patril ke generaci tv˚rc˚ zasaz eny ch rany m nizozemsky m realismem podobne jako Konrad Witz nebo Hans Multscher. Pasov me l k Salcburku pome rne te sny vztah a proto se mezi obe ma me sty malıri a sochari taký nejcaste ji vyme novali304. Prıkladem m˚z e by t sochar Hans Paldauf, ktery pred rokem 1459 presıdlil ze Salcburku do Pasova, malır Ruprecht Furtrer, ktery kolem roku 1459 naopak presıdlil z Pasova do Salcburku. Ze Salcburku do Pasova pres el i vy s e jmenovany Rueland Frueauf st. Dıky tý to intenzivnı vy me ne mezi regiony docha zelo taký ke snazs ımu s ırenı nizozemsky ch inovacı, který jiz predtım vstrebalo jihone mecký prostredı. Ume lecký inovace burgundskřho Nizozemı se do C ech dosta valy r˚znorody mi cestami, nejcaste ji jiz pretransformovaný z jiny ch vy znamne js ıch ume lecky ch center. Nepochybne klıcovou roli zde hra ly jiz mnohokrat zminovaný obchodnı, politický , prıbuzenský a jiný svazky. Nejuz s ı vazby z ne mecky mluvıcıch oblastı me ly C echy k Hornımu a Dolnımu Rakousku, Hornımu a Dolnımu Bavorsku, Franka m, Sasku a Luz ici, p˚sobit vs ak mohlo taký Sva bsko (Ulm, Augs purk), Alsasko (Colmar, Strasburk) a Vestfa lsko (Kolın nad Ry nem). Situace na uzemı Rakouska a v sousednıch oblastech dnes nıho Ne mecka byla v porovna nı s C echami relativne prıbuzna , nebo„ i sem byly sekunda rne prina s eny nizozemský inovace. Oproti C echa m je vs ak moz ný prameny doloz it p˚sobenı Nizozemc˚ nebo naopak mistr˚, kterı pros li s kolenım v Nizozemı, poprıpade dobový nizozemský importy. Naprıklad dokumentovana situace dvorský ho okruhu cısare Friedricha III. nevylucuje, z e v urcitý m rozsahu jım mohli by t Nizozemci nebo tv˚rci s prımou nizozemskou zkus enostı zame stna va ni. O tom, z e Friedrich III. a jeho dv˚r vlastnili nizozemska dıla, nenı pochyb. U vıdenský ho Mistra olta re skotsky ch mnich˚, ktery zrejme pracoval i pro cısarsky dv˚r, z˚sta va trvale diskutovanou ota zkou, jak jej ovlivnil Gerhaert˚v okruh a odkud v jeho dıle pocha zejı nepochybný inspirace nizozemskou malbou. Nejvy razne js ımi osobnostmi, který do C ech z Ne mecka a Rakouska prina s ely prımý de dictvı Nizozemce Mikula s e Gerhaerta z Leydenu, byli pasovsky Mistr Kefermarktský ho olta re a norimbersky sochar Veit StoÖ . V Norimberku prameny dokla dajı pobyt v Nizozemı pouze u zlatnıka Albrechta D…rera st. V prıpade norimberský ho malıre Hanse Pleydenwurffa, jehoz de dictvı prevzal Michael Wolgemut, se sice pobyt v Nizozemı predpokla da , avs ak naznacený souvislosti nejsou nijak hloube ji podepreny. Je tedy sta le otevrenou ota zkou, jak vlastne Pleydenwurff strednı Evrope rogierovsko-boutsovský ume nı zprostredkoval. V Bavorsku je poukazova no na spojitosti s Nizozemım u mnichovsky ch malır˚ Jana Polacka a Gabriela M¨lesskirchera, který vs ak 302
K problematice vıce viz predchozıkapitoly. Kefermartkt v M…hlviertelu, poutnıa farnı kostel sv. Wolfganga, hlavnı oltar (kolem 1490-1497). 304 Podle Liedke (1975), s. 48. 303
- 53 -
nemajı pr˚kaznou hloubku a spıs e by sve dcily pro sekunda rnı vliv na ne samotný . Pouze u malıre Jana z Mnichova, ktery pracoval pro bavorský ho vý vodu Albrechta IV., ale který mu nebylo dosud pripsa no z a dný dılo, lze demonstrovat, z e mnichovsky wittelsbas sky dv˚r ve druhý polovine 15. stoletı zame stna val i Nizozemce. Sekunda rnı vlivy Nizozemı se do strednı Evropy dosta valy predevs ım dıky Sva bsku, Alsasku a Vestfa lsku, kam byla jak prokazatelne dova z ena nizozemska dıla a pricha zeli nizozems tı ume lci, tak mıstnı tovarys i odcha zeli pro poucenı do Nizozemı. Be hem tretı ctvrtiny 15. stoletı byly jiz nizozemský inovace v Ne mecku rozsa hle vstreba ny a da le s ıreny jako integra lnı souca st doma cı tvorby. Roli v sekunda rnım prenosu nizozemsky ch inovacı z germanofonnıch oblastı hra ly ve strednı Evrope ne mecký obchodnický komunity, který se usazovaly naprıklad ve Slezsku (Vratislav), Malopolsku (Krakov) a v Uhra ch (hornouherska ba nska me sta, Sedmihradsko aj.). Vedle objedna vek v mıstech svý ho p˚vodu odtud s sebou priva de li i r˚zne talentovaný ume lce, kterı se v mıstech usazovali a podıleli se na jejich s ırenı. Dıky tomu mohla taký ve druhý polovine 15. stoletı s iroce expandovat zejmý na s va bska a francka produkce (Ulm, Augs purk, Norimberk), ktera nasme rovala a vy znamne ovlivnila dals ı vy voj stredoevropský ho malırstvı. C echy byly v kontaktu se vs emi vy s e uvedeny mi oblastmi, by„ ve druhý polovine 15. stoletır˚zne intenzivnım. Ume lecký vazby, který byly v kapitole jen obecne naznaceny, se odra z ı i v jejich doma cı produkci. Na jejich bliz s ım pochopenı lze tak zkoumat rozsah a formu recepce nizozemský ho ume nı, jehoz znalost vs ak ve ve ts ine doma cıch de l byla sekunda rnı.
- 54 -
5. Recepce umenı brugundskčho Nizozemı (vybrana dıla) 5.1 Prvnı ohlasy Nizozemı na žzemı C ech? Deska se Zvestova nım P. Marii (kat. c. 48) Deska se Zve stova nım Panne Marii ze sbırky Starý ho ceský ho ume nı Na rodnı galerie v Praze predstavuje jedno z ma la dochovany ch de l, ktera v ceský m prostredı vy razne ji reflektujı nizozemský ume nı. V roce 1930 v souvislosti s votivnı deskou pa na z Vs echlap, ktera me la by t prıkladem s ırenı vlivu Nizozemı v doma cı tvorbe , objevil A. Mate jcek v desce se Zve stova nım z NG srovnatelný dılo, který “poukazovalo k sirsı recepci nizozemskřho styluď305. Ve svý m sbornıkový m prıspe vku ve noval desce pome rne velky prostor, zejmý na s ohledem na zjevny vztah k jedný z osobnostıprvnınizozemský generace ť Mistru z Flý malle (?Robertu Campinovi). Na za klade srovna vacı analy zy s ne mecky m ume nım dospe l k za ve ru, z e vlivy Nizozemı k na m pronikajı mnohem pozde ji, a desku datoval do doby kolem roku 1460306. V syntý ze z roku 1931 se domnıval, z e znalost nizozemsky ch princip˚ byla malıri desek zprostredkova na skrze ne mecký prostredı, pravde podobne grafikou307. J. Opitz ve vy stavnım katalogu z roku 1935 pouka zal, z e deska datovana do doby kolem roku 1460 rozvıjı prostor podobny m zp˚sobem jako Mistr z Flý malle308. A. Kutal na tyto uvahy v roce 1940 nava zal a predstavil desku z doby kolem roku 1460 jako dılo pod vlivem proudu prıznacný ho pro ne mecký socharstvı a malırstvı 30. a 60. let 15. stoletı, ktery je formova n prvnı generacı Nizozemc˚ (predevs ım Mistrem z Flý malle)309. J. Pes ina ve svý rozsa hlý pra ci k pozdne gotický mu deskový mu malırstvı v C echa ch z roku 1940 zaradil desku do vrstvy de l, u nichz se projevovalo tzv. motivický smıs enı ť kombinace stars ıch motiv˚ kra sný ho slohu s pokrocilejs ımi motivy. P˚vod desky, kterou datoval po roce 1460, hledal v jihoceský m okruhu, kde me la radika lne zap˚sobit v tehdejs ım ume lecký m vy voji310. D˚vodem byla doma cı recepce motivu Zve stova nı ze stredový ho obrazu Mý rodova olta re Mistra z Flý malle. Vedle prıklad˚ prımý ho p˚sobenı dıla Mistra z Flý malle dospe l k za ve ru, z e motiv se k ceský mu mistru mohl dostat prostrednictvım grafiky, jak dokla dala me dirytina Zve stova nı (L.9) Mistra na pisovy ch pa sek (pred 1467) inspirovana flý mallesky m okruhem311. Obraz tak byl podle J. Pes iny kopiı grafický predlohy, ktera v sobe slucovala motivy prejatý z origina lu Mistra z Flý malle a ne který z jeho replik. V roce 1950 se k desce J. Pes ina, ktery v nı vide l po roce 1460 “predzvest blız ıcıho se na stupu pozdnıho gotismuď312, znovu vra til. Dılo kladl jako projev doma cı dılny, coz uka zal na doma cı tradici identifikovaný v hlava ch postav, stavbe rukou, forma lnım provedenı vlas˚ a modelaci rouch. Naopak o rok pozde ji v monografii k osobnosti Campinova z a ka Rogiera van der Weydena datoval H. Beenken ceskou desku do 30. let 15. stoletı a pripsal ji jihone mecký mu mistrovi. Stejne jako deska Zve stova nı na olta ri z vestfa lský ho Sch’ppingenu me la podle autora cerpat z na m nezna mý ho Campinova origina lu, ktery se dochoval pouze v kopii z bruselsky ch MRBA313. A. Stange v roce 1958 za ve ry cesky ch badatel˚ znovu potvrdil a hledal v obliceji Panny Marie slaby odlesk ceský ho malırstvız doby kra sny ch Madon a shodne vide l vznik dıla v jihoceský oblasti v obdobı po roce 1460. V praz ský desce vs ak nove spatroval vliv dıla Mistra Pollingský ho olta re (1444), u který ho se me l cesky mistr sezna mit s kompozicı Zve stova nı od Mistra 305
Mate jcek (1930), s. 323-325. Mate jcek (1930), s. 325. 307 Wirth (1931), s. 348. 308 Madona, kat. vy st. (1935), s. 14, kat. c. 38. 309 Kutal (1940), s. 76. 310 Pes ina (1940b), s. 41. 311 Pes ina (1940b), s. 42. 312 Pes ina (1950), s. 21. 313 Beenken (1951), s. 102, pozn. c. 25. 306
- 55 -
z Flý malle 314. V cla nku ve novaný m malırstvı z obdobı vla dy Jirıho z Pode brad z roku 1959 dokladoval J. Pes ina na desce Zve stova nı, jaky m zp˚sobem do jihoceský malırský produkce pronikajı v 60. letech 15. stoletı nový impulsy. Malır podle ne ho prejal flý mallesky motiv, aniz by cokoli pochopil z novy ch princip˚315. V tý mz roce v cla nku pro Gazette des BeauxArts povaz oval Ch. de Tolnay desku z Na rodnı galerie za provincnı parafra zi Mý rodova olta re, v nız loka lnı tv˚rce zjednodus il za kladnı prvky jeho kompozice. Letıcı postavicku Jez ıs ka s krız em o holubici Ducha svatý ho vnımal jako typicky provincnı pleonasmus. Dataci dıla do doby kolem 1460 nijak nezpochybnil a malıre povaz oval za ceský ho nebo rakouský ho mistra316. V katalogu z praz ský vy stavy Na rodnıgalerie v roce 1964 zopakoval L. Kesner teze o jihoceský provenienci dıla a zaradil je jako “jeden z prvych vyraznych prıkladu pronika nı nizozemskřho vytvarnřho na zoru do nasich zemıď317, za jehoz zprostredkovatele predpokla dal buâ kopii ne který ho z de l se Zve stova nım z okruhu Mistra z Flý malle nebo graficky list podle nizozemský predlohy, který se k na m dosta valy skrze Ne mecko318. A. Kutal se k desce vra til ve svý syntý ze z roku 1972, kde zd˚raznil prıslus nost desky k proudu ovlivne ný m osobnostmi jako H. Multscher, K. Witz ci anonym Mistr E.S.319 V roce 1972 si praz ský ho Zve stova nı ze zahranicnıch badatel˚ povs iml M. Davies, ktery desku v monografii ve novaný dılu Rogiera van der Weydena cha pal jako pra ci, ktera vys la ze ztracený ho deriva tu “bruselský ho typuď Zve stova nı vytvorený m ve flý malleský m okruhu320. Na uvahy M. Daviese nava zal v roce 1974 L. Campbell, ktery , ackoliv citoval praz skou desku mezi kopiemi Mý rodova olta re, upozornil, z e je “ve skutec nosti vzda lenou variantou bruselskřho obrazuď. Jeho uvahy vycha zely z faktu, z e vyloucil Mý rod˚v triptych z Campinova “oeuvruď321. V roce 1982 se “campinovský muď Zve stova nı z Bruselu ve noval v ra mci lovansky ch kolokviı M. S. Frinta. Autor sbornıkový ho prıspe vku oprel ca st svy ch uvah o praz ský Zve stova nı, nebo„ podobne jako tehdy zna mý hline ný repliky opakovalo kompozici bruselský ho Zve stova nı. Upozornil, z e reliý fy i praz ska deska obsahujı prvky, který nizozemský mu modelu chybı ť na pisova pa ska, svatoza r Panny Marie nebo strop s valenou klenbou. Nedomnıval se vs ak, z e by praz ska deska musela nutne vzniknout na za klade hline ný ho reliý fu. U vahy proto sme roval k jejich spolecný mu prototypu, ktery m neme la by t prımo bruselska deska Zve stova nı, ale jı podobna , ktera obsahovala postavicku Jez ıs ka, oculus na levý ste ne a dreve nou valenou klenbu. V tomto prvotnım zobrazenı me la by t jiz prıtomna na pisova pa ska a svatoza r kolem Mariiny hlavy, coz podle autora podporoval fakt, z e ne který z te chto prvk˚ zachoval stred Mý rodova triptychu, zatımco bruselska deska tyto prvky vynechala. C eska deska, ktera nese stredoevropský rysy, tak me la by t odvozena z domne lý ho Campinovský ho origina lu. Zme nu barevný ho schý matu oproti bruselský replice vysve tloval tım, z e prostredkem rozs ırenı byl nekolorovany materia l ť drevorez nebo reliý f. Za ve rem tak pripustil, z e zprostredkujıcım dılem mohl by t magdebursky reliý f z Pory nı-Vestfa lska322. O dva roky pozde ji se k desce Zve stova nı naposledy vyja dril J. Pes ina v kapitole z De jin ceský ho vy tvarný ho ume nı, kde jen shrnul svý predchozı uvahy a posunul dataci dıla do doby kolem roku 1450323. V roce 1985 zahrnuly desku Zve stova nı z Na rodnı galerie J. Vackova a M. Comblen-Sonkes do svazku 314
Stange (1958), s. 137. Pes ina (1959), s. 212. 316 Tolnay (1959), s. 71, obr. 3. 317 Ceskř, kat. vy st. (1964), s. 52. 318 Ceskř, kat. vy st. (1964), s. 52. 319 Kutal (1972), s. 194. 320 Davies (1972), s. 260. Bruselsky m typem Zve stova nı je zde mys lena deska Zve stova nı z Musý es royaux des Beaux-Arts de Belgique v Bruselu, Dý partement dč Art Ancien, inv. c. 3937. 321 Campbell (1974), s. 644, v pozn. 79. “A picture at PragueŽ as a variant of the Mřrode Annunciation is in fact a distant version of the Brussels picture.ď 322 Frinta (1982), s. 92-93. 323 Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Dejiny (1984), s. 580, obr. 89. 315
- 56 -
zaby vajıcıho se jihonizozemsky m ume nım v ceskoslovensky ch sbırka ch z edice Vla msky ch primitiv˚ vy zkumný ho centra pri bruselský m Kra lovský m institutu vy tvarný ho de dictvı (IRPA/KIK). V knize je deska povaz ova na za jedno z de l inspirovany ch flý mallesky m Zve stova nım. Od vs ech ostatnıch, ktera jsou napodobeninami flý malleský ho motivu, se vs ak me la malba odlis ovat predevs ım svou stlacenou kompozicı. J. Vackova z toho vyvodila, z e kompozice byla za me rne modifikovana ucelem dıla, který me lo slouz it jako devocnı obraz po zp˚sobu internaciona lnı gotiky 14. stoletı. Obraz tudız nikdy neme l krıdla. Autorka soucasne upozornila na bliz s ı spojitost k bruselský desce nez vlastnımu Zve stova nı Mý rodova olta re, coz podporuje i na padna podobnost mezi praz skou deskou a drobny mi hline ny mi reliý fy, který za visı na bruselský verzi flý malleský ho Zve stova nı. Domnıvala se proto, z e model praz ský desky byl “reliřfď, ktery vycha zel z Mý rodova triptychu nebo bruselský ho Zve stova nı. Dılo datovala podobne jako ostatnı badatelý do doby kolem roku 1460 a pripustila lokalizaci mistra do jiz nıch C ech navrz enou jiz stars ım ba da nım324. V tý mz e roce zaradila J. Vackova zmınku o desce Zve stova nı Panny Marie (kolem 1460), ktera “souvisı s prototypem Mistra z Flřmalleď325, taký na uvod svý ho pojedna nı o vla msky ch primitivech, kde zopakovala za ve ry z vy s e citovaný ho svazku. Uka zala, z e odvozeniny tohoto prototypu lze hledat v kresbe , dreve ny ch reliý fech, na kachlıch i tapisý riıch. U praz ský ho dıla uvedla, z e ume lec scý nu pojal jes te v duchu ceský ho predhusitský ho malırstvı a z e se lis ı i jeho pojetı symboliky barev. V pokracova nı cla nku z roku 1989 J. Vackova informovala o na zoru badatel˚ bruselský ho Centre national de Recherches Primitifs flamands, kterı pris li s moz nostı, z e deska se Zve stova nım (kolem 1460) mohla by t malırskou transpozicıdrobný ho reliý fu, nebo„ se ne kolik podobny ch rezeb i kachl˚ s tımto motivem zachovalo326. L. Kesner (1988) o prımý m vlivu Nizozemı na desku v katalogu sbırky Starý ho ceský ho ume nı Na rodnı galerie nepochyboval327. V roce 1990 si ve vztahu k hline ny m reliý f˚m z Magdeburku a Keulen povs imla desky z praz ský Na rodnı galerie J. Dijkstra, ktera dataci desky pripsaný ceský mu mistrovi kolem 1460 povaz ovala za terminus ante quem pro vznik reliý fu z Magdeburku podle bruselský desky Zve stova nı328. V roce 1996 se pri hodnocenı flý malleský desky Zve stova nı v katalogu MRBA v Bruselu vra tili k praz ský mu Zve stova nı C. Stroo a P. Syfer-dŚOlne. Deska ceský ho mistra z NG (kolem 1460) mohla podle autor˚ vzniknout na za klade nızký ho reliý fu ze sý riı zaloz eny ch na bruselský m Zve stova nı, který pocha zejı predevs ım z Pory nı-Vestfa lska329. O rok pozde ji se o praz ský desce zmınil S. Kemperdick v knize ve novaný ota zce Mistra z Flý malle. U desky se Zve stova nım se pokusil proka zat, z e jejım vy chodiskem mohl by t jeden ze sý rie hline ny ch reliý f˚, který vs ak pocha zely s nejve ts ı pravde podobnostı z Utrechtu a jejichz moz nou predlohou byla deska Zve stova nı ze sbırky Musý es royaux des Beaux-Arts v Bruselu. Sý rie hline ny ch reliý f˚ podle flý mallesky ch predloh me ly v Utrechtu udajne vznikat jiz pred polovinou 15. stoletıa tak uvedl dataci ceský desky jiz do let 1450-1460330. Z cesky ch badatel˚ se v roce 2001 k desce vra tila M. Bartlova , ktera stejne jako J. Vackova nevyloucila, z e dılo bylo jiz p˚vodne samostatny m obrazem. Pripustila vs ak moz nost, z e mohla by t i krıdlem olta rnıho triptychu. Deska byla totiz v minulosti serıznuta a tak nelze spolehlive odvodit, zda soucasna podoba je odrazem prvotnıho stavu. V prıpade datace dıla upozornila, z e mezi deskou a tehdejs ım malırsky m prostredım v C echa ch neexistuje z a dna prokazatelna vazba a z e opora chybı i pro zarazenı do moravský ho kontextu, obdobny problý m se pak ukazuje taký u produkce z uzemı dnes nıho Rakouska a Bavorska. Tvar stropu me l by t podle autorky odvozen z francouzský ho a franko324
Vackova (1985a), s. 27-30, kat. c. 3, obr. VI. Vackova (1985b), s. 220. 326 Vackova (1989a), s. 321. 327 Ladislav Kesner, Malırstvı, in: Votocka-Slavıcek (1988), s. 61, 74, kat.c. 64. 328 Dijkstra (1990), s. 177. 329 Stroo-Syfer-dŚOlne (1996), s. 44-45. 330 Kemperdick (1997), s. 88. 325
- 57 -
vla mský ho malırstvı poca tku 14. stoletı, jak dokla da kniz nı malba331. Domnıvala se, z e vznik dıla si bez prımý znalosti nizozemsky ch predloh nelze predstavit, nebo„ zprostredkova nı motivu krajiny v pr˚hledu okna nebyl reliý fem ani grafikou moz ny . Pr˚hled otevreny mi okny do krajiny me l by t prejat prımo ze stredový ho obrazu Mý rodova triptychu. U vahy podporený skutecnostı, z e se deska do sbırky Richarda Morawetze dostala z Nosticky ch sbırek, kde nelze sledovat presne js ı provenienci, proto rozvinula do moz nosti, z e dılo bylo importem ze za padoevropský ho prostoru332. Na tomto za klade pak uka zala, kolik mezer obsahuje ba da nı o vy voji stredoevropský malby, a proto mohla konstatovat: “Prijıma nı modernıch invencı a tvurc ıch impulsu se delo ruznymi cestami a ruznymi zpusoby a pra ve praz skř Zvestova nı dokazuje, z e pro –plnř vysledova nı vza jemnych vazeb uvnitr zeme, v ra mci stredoevropskřho regionu i smerem k Nizozemı na m mohou scha zet klıc ovř doklady a nezbytnř vyvojovř c la nkyď333. Desku Zve stova nı Panne Marie v kontextu stars ıch pracı naposledy zahrnul do jihoceský produkce J. Royt ve svý publikaci o ceský m stredove ký m malırstvı z roku 2002. Podle jeho na zoru se malır v dıle pokous el vyrovnat se “soudobymi proudy nizozemskř malby (R. Campin)ď334 a jako predlohu mohl pouz ıt soudobou grafiku. Dne 22. dubna 1939 se deska se Zve stova nım dostala dle za znamu evidencnı karty Na rodnı galerie v Praze do sbırek od Richarda Moravetze, ktery obraz zıskal roku 1922 z Nostický sbırky. Deska byla pozde ji vra cena v restitucıch de dic˚m R. Moravetze, kterı ji roku 1997 ope tovne ve novali do sbırek Na rodnıgalerie. U daje o stars ıprovenienci dıla chybı. Z vy s e provedený ho rozboru vyply va , z e odborna literatura nejcaste ji usuzuje na jihoceskou provenienci desky a obecne ji datuje do obdobı kolem roku 1460, tý z po roce 1460. J. Pes ina v roce 1984 pripustil dataci desky dokonce kolem roku 1450, k nız se nejnove ji priklonil taký S. Kemperdick335. Vzhledem k absenci jaky chkoli pramen˚ o desce se uvahy nutne pohybujı v hypotetický rovine . Stav desky naznacuje, z e byla v minulosti serıznuta. Rozsah serıznutı zrejme nebyl nijak markantnı, nebo„ se z velký ca sti zachoval p˚vodnı architektonicky ra mec scý ny. Z dochovaný ho stavu je obtız ný posoudit, zda byla deska skutecne jen devocnım obrazem, jak to pripustily J. Vackova a M. Bartlova , nebo naprıklad souca stı triptychu. J. Vackova na za klade stlacený kompozice usuzovala spıs e na devocnı obraz. Stlacena kompozice vs ak m˚z e vypovıdat o tom, z e byla odvozena z dıla, který zjednodus ilo flý mallesky origina l. Ke stlacenı kompozice mohlo tudız dojıt jiz u predlohy vycha zejıcı z flý malleský ho Zve stova nı. Pokud predloha praz ský desky vycha zela prımo z monumenta lnı formy dochovany ch flý mallesky ch origina l˚ Zve stova nı (Mý rod˚v triptych, bruselský Zve stova nı), pak by neme lo by t pro jejıho tv˚rce za sadnım problý mem prevý st pome ry origina lnı kompozice a zachovat podstatný detaily jak ve forme deskový malby, dreve ný ho reliý fu, grafiky, kresby nebo iluminace. Charakter praz ský desky tak m˚z e stejne vypovıdat, z e jiz be hem zpracova nı jejı predlohy mohlo dojıt ke stlacenıp˚vodnı kompozice. J. Vackova ve svy ch uvaha ch prosazovala moz nost, z e deska vycha zela z dreve ný ho reliý fu nebo hline ný ho reliý fu336. Z obou technik predpokla da deformaci pri zpracova nı pouze hline ny reliý f, kdy pri vy palu docha zıke smrs te nı vypalovaný ho predme tu. Oproti zpracova nı dreve ný ho reliý fu je zde tedy nezbytnou podmınkou sledovat nastavenı rozme r˚ reliý fu pred vy palem. Naprıklad u celnı vyhrıvacı ste ny kamnovy ch kachl˚, který jsou de facto pevne danou stavebnı jednotkou ve strukture kamen, bylo navıc potreba dodrz et taký urcity typizovany rozme r. Pozitiv hline ný ho reliý fu vznika otiskem z negativu, tj. formy. Forma vznika otiskem z pozitivnı reliý fnı predlohy a tak vy sledny vy robek nenı v˚ci origina lu 331
Bartlova (2001), s. 398. Bartlova (2001), s. 398. 333 Bartlova (2001), s. 399. 334 Royt (2002b), s. 114. 335 Kemperdick (1997), s. 88. 336 Vackova (1985a), s. 28.; Vackova (1985b), s. 220.; Vackova (1989a), s. 321. 332
- 58 -
stranove obra cen. Pozitivnı reliý fnı predlohu by tak v tomto prıpade mohl reprezentovat dreve ny reliý f nebo reliý f modelovany ve hlıne . Na tomto za klade m˚z e docha zet k urcitý mu zme kcenı ci snız enı ostrosti liniı. Sý rie z jedný formy musely by t taký nutne limitova ny, nebo„ pod vlivem opotrebova nı docha zelo ke ztra te citelnosti detail˚, a tak reliý fy z jedný formy vznikaly v omezený m casový m udobıa tudız i v omezený sý rii. S ohledem k predchozımu rozboru lze pripustit, z e praz ska deska se Zve stova nım mohla vycha zet z nedochovaný ho hline ný ho reliý fu vytvorený ho buâ prımo podle flý malleský ho origina lu nebo jiný ho dıla, který na tento origina l navazovalo. Podobu reliý fu, ktery se mohl sta t modelem praz ský desky, pribliz uje hned ne kolik dochovany ch exempla r˚, hline ný reliý fy z Krefeldu, Keulen a Magdeburku. Shodný zobrazenı se objevı taký na reliý fech odlity ch z papier-machý v Me stský m muzeu v Kolıne nad Ry nem a v berlınsky ch Sta tnıch muzeıch337. Reliý fy z papier-machý byly od poloviny 15. stoletı odlý va ny predevs ım v Nizozemı. U hline ný ho reliý fu z muzea v Krefeldu, ktery pocha zı z nizozemský ho Hochelten nedaleko Arnhemu, se na za klade analogiı d˚vodne predpokla da , z e byl vyroben pred polovinou 15. stoletı v severonizozemský m Utrechtu338. Pri archeologicky ch vy zkumech ve Vreeswijku, zhruba deset kilometr˚ jiz ne od Utrechtu, byly objeveny tytý z reliý fy pos kozený jiz be hem vy palu. Zlomky reliý fu byly archeologicky odkryty taký pri by valý m kla s tere Eemstein u Zwijndrechtu339. Te z is te produkce te chto reliý f˚ se tak situuje do severnıho Nizozemı. Pokud porovna me praz skou desku s hline ny m reliý fem Zve stova nı z musea v Krefeldu340, obe zobrazenı se forma lne shodujı. Jedna se o kompozici figur, architektonicky ra mec scý ny, dvojici oken na zadnı ste ne , oculus v levý m hornım rohu, valeny strop, oktogona lnı desku stolu a prıbuzna je i forma umıste nı lavice. Rozdıly mezi zobrazenımi se ukazujı v modelaci drapý rie, v oblicejovy ch typech a res enı ne ktery ch detail˚ scý ny. Skladba drapý riı hline ný ho reliý fu se pribliz uje drapý rii roucha Panny Marie Mý rodova olta re, drapý rie praz ský desky spıs e sme ruje k bruselský mu Zve stova nı. Na rozdıl od praz ský verze hline ný mu reliý fu nechybı u figury Panny Marie mos na, ktera je zobrazena na zemi, podobne jako na bruselský desce. Vzhledem k tomu, z e vs ak spodnı ca st praz ský desky byla zjevne serıznuta, nelze prıtomnost mos ny v zobrazenı a priori vylucovat. Jen ra mcove se pribliz uje zobrazenı predme t˚ na stole, ktery v prıpade hline ný ho reliý fu plne odpovıda forma m flý mallesky ch Zve stova nı, zatımco praz ska verze u tvaru nohy zcela prejıma podobu ctecıch pult˚, tak jak je zna me z deskový malby 14. stoletı. Ve va ze na stole v reliý fu z Krefeldu lze rozeznat trojici liliı, ktera praz ský variante zcela chybı. Na praz ský verzi se neobjevı ani z ezlo v ruce ande la, ten pridrz uje pouze na pisovou pa sku. V prıpade flý mallesky ch Zve stova nı se z ezlo a na pisova pa ska nevyskytnou stejne tak jako svatoza r kolem Mariiny hlavy, ktera spojuje krefeldsky reliý f a praz skou desku. Podobne jako na flý mallesky ch Zve stova nı je vs ak na reliý fu z Krefeldu za lavicı Panny Marie, v mıstech, kde mistr praz ský desky prolomil ste nu oknem, namalova n vysoky krb. I kdyz hline ný mu reliý fu nechybı paprsky vycha zejıcı z oculu k hlave Panny Marie, k nız se ze ste ny u krku vzna s ı na pisova pa ska, neobjevı se v nich holubice Ducha svatý ho a za nı Jez ıs ek s krız em na ramenou, jako je tomu v prıpade praz ský desky. Na tý navıc paprsky za rı z valený klenby zdobený hve zdnou oblohou. Na pomezı mezi praz skou deskou a krefeldsky m reliý fem stojı reliý f z Magdeburku341, kde v paprscıch z oculu letı Jez ıs ek a ste nu za lavicı namısto krbu prolamuje sdruz ený okno s pr˚hledem do krajiny. Vzda lený praz ský desce na magdeburský m reliý fu nenıani forma lnıprovedenıfigury ande la. 337
Vıce Winkler (1913), s. 11.; Campbell (1974), s. 644, pozn. 79.; Dijkstra (1990), s. 177. Kemperdick (1997), s. 88. 339 Leeuwenberg (1965), s. 160-161. 340 Leeuwenberg (1965), s. 161, obr. 19. 341 Rousseau (1957), s. 124. 338
- 59 -
Pocetný shody mezi zobrazenımi porovnany mi vy s e neodporujı moz nosti, z e praz ska deska mohla vzniknout podle hline ný ho reliý fu z oblasti severnıho Nizozemı, prıpadne Pory nı-Vestfa lska, jehoz sý rie mohla by t vyrobena jiz pred polovinou 15. stoletı. V prıpade spolecný ho vy chodiska hline ny ch reliý f˚ a reliý f˚ z papier-machý nepanuje v odborný literature jednota, ackoliv je obecne za prototyp povaz ova no flý malleský Zve stova nı. Dochovany mi origina ly Zve stova nı flý malleský ho okruhu byly urceny stred Mý rodova triptychu342 a bruselska deska343, s nız J. Vackova srovnala praz ský Zve stova nı344. Prvky obou kompozic ť bruselský ho a Mý rodova Zve stova nı, se objevujı taký v miniatura ch severonizozemský ilumina torský dılny cinný mezi lety 1425-1460, ktera vytvorila mezi jiny mi Hodinky Kateriny z Kleve (konec 30. let 15. stoletı nebo kolem 1440; New York, The Pierpont Morgan Library, M.945, G-f.31v) a Hodinky Kateriny z Lochorstu (kolem 1450; M…nster, Westf¨lisches Landesmuseum, f. 14v)345. Na obou iluminacıch Zve stova nı ze severonizozemsky ch rukopis˚ se vyskytujı hlavnı znaky spolecný pro vy s e citovaný hline ný reliý fy, kde archande l Gabriel drz ı v levý ruce na pisovou pa sku kombinovanou se z ezlem a Panne Marii za rı kolem hlavy svatoza r. Na hline ny ch reliý fech je taký casto zobrazen Jez ıs ek s holubicı Ducha svatý ho v za ri paprsk˚, který prostupujı skrze okrouhlý okno k hlave Panny Marie. Motiv se objevı pouze v Hodinka ch Kateriny z Lochorstu (kolem 1450), kde paprsky vyzarujı z aureoly kolem Boha Otce na stropu mıstnosti. V uplnosti se tyto prvky ť z ezlo, na pisova pa ska, svatoza r kolem hlavy Panny Marie, za re paprsk˚ s Bohem Otcem, Jez ıs kem a holubicı Ducha svatý ho, nacha zejı jiz v miniature Zve stova nı z Brevia re vý vody Reinouda IV. van Gelre (ü1423) (Gelre kolem 1417; New York, The Pierpont Morgan Library) od severonizozemský ho Mistra Zwedera van Culemborg, u ne hoz se spekuluje, z e jeho z a kem byl Mistr Hodinek Kateriny z Kleve346. Na pisova pa ska, z ezlo, svatoza r kolem hlavy Panny Marie, postava Jez ıs ka a holubice Ducha svatý ho v za ri paprsk˚ jsou popula rnımi, nikoli vs ak vy lucny mi znaky scý ny Zve stova nı taký v ne mecký m malırstvı15. stoletı, jak to dokla dajınaprıklad pocetna dıla z Vestfa lska a Kolına nad Ry nem, oblastı bezprostredne sousedıcıch s Nizozemım. Tyto oblıbený prvky na obou deska ch Zve stova nı z flý malleský ho okruhu naopak chybı, vy jimku tvorı pouze postavicka Jez ıs ka v paprscıch na stredu Mý rodova triptychu. Pra ve zde se pri porovna nı Mý rodova Zve stova nı a bruselský ho Zve stova nı ukazuje urcity vy znamovy rozdıl. Sva tek Zve stova nı je slaven 25. brezna, tj. deve t me sıc˚ pred Narozenım Krista. Tý ma Zve stova nı predstavuje ozna menı Kristova pocetı archande lem Gabrielem. Tento okamz ik je povaz ova n za Kristovo vte lenı, nebo„ Slovo se stalo te lem. Kristus tak “sestoupil na svet, protoz e ho Otec poslal a dal mu –kol, kteryma plnit. Prisel v Otcove jmřnu, tzn. jako Otcuv za stupceŽ ď347. V Mý rodove triptychu se jevı, z e je postavickou Jez ıs ka zobrazen okamz ik neposkvrne ný ho pocetı, ozna menı Kristova vte lenı, v bruselský m Zve stova nı pak jiz obsaz eno samo vte lenı Krista, který typologicky pribliz uje stredove ky leta k se sv. Krys tofem, nosicem Krista. Jiny mi slovy: v prıpade bruselský desky archande l Gabriel zdravı Matku Pa ne , ktera v sobe jiz nese Spasitele prejımajıcıho ves kerou tıhu sve ta, u Mý rodova triptychu je naopak vyja dreno, z e archande l Gabriel k Panne Marii teprve pricha zı s poselstvım o vte lenı Krista, coz by podporoval taký rozevreny svitek na bras ne na stole. V Mý rodove triptychu se tak ma naplnit poselstvı, který Panna Marie 342
New York, The Metropolitan Museum of Art, The Cloisters Collection, inv. c. 1956.56.70. Zve stova nı, okruh Mistra z Flý malle, 1425-1430, Brusel, Musý es royaux des Beaux-Arts de Belgique, Dý partement dč Art Ancien, inv. c. 3937 344 Vackova (1985a), s. 28. 345 Podle Jeltje Dijkstra, The Brussels and the Merode Annunciation Reconsidered, in: Foister-Nash (1996), s. 98-99. 346 Middeleeuwse, kat. vy st. (1958), s. 119-120, kat. c. 148, obr. 76. 347 Podle Douglas (1996), s. 1103. 343
- 60 -
prijala v duchu svy ch slov: “Hle, jsem sluz ebnice Pa ne; stan se mi podle tvřho slova.ď (L1,38)348. ť Tradice zobrazenı postavicky Jez ıs ka saha do 14. stoletı a jeho p˚vod hledal A. Chˆtelet ve frantis ka nsky ch textech, zejmý na Ludolpha le Chartreux349. Samostatne bez holubice Ducha svatý ho jej v paprscıch k Panne Marii vysıla B˚h Otec ve scý ne Zve stova nı od Francouzský ho (?Frankovla mský ho) mistra z Muzea ume nı v Clevelandu, datovaný 1350-1360 (Mr. And Mrs. William H. Marlatt Fund, inv. c. 1954-393; na zadnı strane desky erb rodu z Hennegau/Henegavska)350. V Nizozemı se bezprostredne po roce 1400 vedle miniatury Brevia re vý vody Reinouda IV. van Gelre vyskytne naprıklad na tapisý rii Zve stova nı (1410-1430) z jiz nıho Nizozemı, dnes ve sbırka ch newyorský ho Metropolitnıho muzea. Zde jsou Bohem Otcem vysıla ni v paprscıch k hlave Panny Marie Jez ıs ek spolu s holubicıDucha svatý ho. Specificka ikonografie obou flý mallesky ch Zve stova nı pritahovala badatele k r˚zny m ikonologicky m vy klad˚m. Zatımco vs ak u bruselský desky nebylo proka za no, z e by byla souca stı ve ts ıho celku, a byla interpretova na samostatne jako devocnı obraz, Zve stova nı Mý rodova triptychu, literaturou pripisovaný nejcaste ji Robertu Campinovi, mohlo by t vykla da no v kontextu dochovany ch krıdel, kde je na levý m krıdle vyobrazen manz elsky pa r. K jeho identifikaci jen ca stecne napoma hajı erby v oknech stredový scý ny a literaturou z˚sta va diskutova no, zda byl objednavatelem clen rodiny Imbrecht˚ z Mechelen nebo Engelbrecht˚ z Kolına nad Ry nem351. Nejnove ji se F. Th…rlemann pokusil triptych pr˚kazne spojit s Petrem Engelbrechtem, ktery po incidentu projedna vaný m u cısarský ho soudu v roce 1450 presıdlil za svy m bratrem Remboltem do nizozemský ho Mechelen352. Ackoliv Th…rlemannova hypotý za m˚z e do budoucna doznat kriticky m prıstupem badatel˚ r˚zný modifikace, jejı vy znam spocıva v konkretizaci predpokla dany ch vazeb mezi Nizozemım a oblastmi Pory nı-Vestfa lska, který se ukazujı na ume lecky ch dılech. Z Vestfa lska pocha zı volna kopie flý malleský ho Zve stova nı z Bruselu, za kterou je povaz ova na deska vne js ı strany levý ho krıdla z tzv. Sch’ppingenský ho olta re (kolem 1455; Sch’ppingen, farnı kostel). B. Jakoby si vedle podobnosti desky s bruselsky m Zve stova nım povs imla, z e figura Panny Marie na vestfa lský desce je stylisticky blızka figure sv. Barbory na Werlove olta ri tehdy pripisovaný m okruhu Mistra z Flý malle (1438, Madrid, Museo del Prado, pravý krıdlo)353. V souladu s na zory H. Beenkena (1951)354, P. Piepera (1954)355 a S. M. Frinty (1982)356 navrhla moz nost, z e bruselska deska moz na odra z ımnohem stars ıtyp flý malleský ho Zve stova nı nez stred Mý rodova olta re a tento typ byl zna m taký vestfa lský mu anonymnımu mistrovi. Samotnou bruselskou desku vs ak povaz ovala v˚ci Mý rodove olta ri za dılo mlads ı. Souhrnem mohl mistr podle autorky cerpat prımo z flý mallesky ch predloh357. Pri porovna nı desky Sch’ppingenský ho olta re s bruselsky m Zve stova nım srovnal S. Kemperdick vzhled mıstnosti s mıstnostı na pravý m krıdle tzv. Werlova olta re, ktery povaz oval za dılo z okruhu Rogiera van der Weydena. Na rozdıl od B. Jakoby vs ak v souladu s vy sledky J. Dijkstry (1996)358 povaz oval Zve stova nı Mý rodova olta re za deriva t bruselský 348
K tý muz Kemperdick (1997), s. 83. Chˆtelet (1996), s. 93-99. 350 Eikelmann, kat. vy st. (2007), s. 206, kat. c. 76.; S. Kemperdick nejnove ji dılo spojil s norimbersky m malırstvım 50. let 14. stoletı. V ne mecký m prostredı 14. stoletı se Jez ıs ek s holubicı Ducha svatý ho nachazı na oltarnıch deska ch se Zve stova nım z dılny Mistra Bertrama z Minden. 351 Kemperdick (1997), s. 85. 352 Th…rlemann (1997); Th…rlemann (2002). 353 Dnes je kladena do okruhu Rogiera van der Weydena. Blız e De Vos (1999). 354 Beenken (1951), s. 102, pozn. c. 25. 355 Pieper (1954). 356 Frinta (1982), s. 92-93. 357 Jakoby (1987), s. 212-219. 358 Jeltje Dijkstra, The Brussels and the Merode Annunciation Reconsidered, in: Foister-Nash (1996), s. 95-104. 349
- 61 -
desky359. Ve svý pra ci navrhl hypotý zu, z e obe verze Zve stova nı vznikly v tý z e dılne , byly vs ak namalova ny dve ma r˚zny mi cleny, mezi nimiz existoval hierarchicky vztah. Tım tak vysve tlil, proc jedno dılo mohlo by t predobrazem druhý mu360. Za roven postavil bruselskou desku do prımý souvislosti se Seilernovy m triptychem, ktery pripsal Robertu Campinovi nebo prıpadný mu dılenský mu spolupracovnıkovi361. J. Dijkstra ve svý m sbornıkový m prıspe vku z roku 1996 podrobne shrnula diskurs o vztahu mezi stredem Mý rodova triptychu a bruselskou deskou Zve stova nı362. Ackoliv v uvodu uvedla, z e M. J. Friedl¨nder (1924) jako prvnı na nezna mý m za klade uvedl bruselskou desku jako volnou kopii stredu Mý rodova olta re a jeho mys lenka pak sehra la vy znamnou roli v de jepisu ume nı363, jiz F. Winkler v pra ci k Mistru z Flý malle a Rogieru van der Weydenovi z roku 1913 povaz oval Zve stova nı Mý rodova olta re za flý mallesky prototyp, ktery me l by t kopırova n taký deskou ve sbırka ch bruselsky ch MRBA364. J. Dijkstra v souladu s technologicky m pr˚zkumem podkresby formulovala za ve r, z e bruselska deska skutecne vznikla v Campinove dılne , na za klade infracervený reflektografie vs ak soucasne proka zala, z e bruselský Zve stova nı nebylo kopırova no podle Mý rodova Zve stova nı365. Ve verzi Mý rodova triptychu se vyskytuje rada novy ch prvk˚, který na bruselský desce jednoznacne chybe jı. Vedle toho se kompozice bruselský desky pri porovna nı podkresby a malby jevila mnohem vıce konzistentnı nez Mý rodovo Zve stova nı, kde v pr˚be hu malby docha zelo v˚ci podkresbe ke zme na m tvaru i pozice jednotlivy ch prvk˚. J. Dijkstra tak dospe la k vy s e citovaný mu za ve ru, z e newyorska deska byla za visla na bruselský , a navrhla, z e bruselska deska slouz ila newyorský jako prımy model. Protoz e se kompozice zachovala taký v socharsky ch dılech, zejmý na hline ný reliý fy, nevyloucila, z e prvotnım modelem pro bruselskou desku mohlo by t socharský dılo nebo kresba podle ne j366. Pri hleda nı prvotnıho modelu pres analogie v ne mecký m prostoru dospe la k presve dcenı, z e reliý fy a bruselska deska me ly stejný vy chodisko s tım, z e u reliý f˚ za kladnı kresbu obohatil ne mecky kreslır z vlastnı iniciativy chybe jıcımi prvky, který se slucujı s ne meckou vy tvarnou tradicı. Zda je bruselska deska vlastnorucnı pracı Campina, autorka nerozhodla, pouka zala vs ak, z e ma ke “Campinove skupineď blız e nez -li Mý rod˚v triptych a nelze ji proto jednodus e cha pat jako kopii nebo repliku367. Za ve ry J. Dijskstry (1996) a S. Kemperdicka (1997) byly jen dals ım pokracova nım prakticky jedno stoletı trvajıcı, komplikovaný odborný diskuse, zda je bruselska deska replikou Mý rodova Zve stova nı a který z dochovany ch flý mallesky ch de l je tak vlastne prototypem368. Vzhledem ke skutecnosti, z e se dochovalo mnohem vıce kopiı Mý rodova Zve stova nı369, nebyla bruselska deska posuzova na jako dılo, který by dosa hlo rovnocenný proslulosti a bylo hojne kopırova no. Proto naprıklad A. Chˆtelet (1993, 1996) a F. Th…rlemann (2002) hodnotı stred Mý rodova triptychu jako vlastnorucnı dılo Roberta Campina a bruselský Zve stova nı vnımajı jen jako jeho repliku. A. Chˆtelet tvrdı, z e bruselska 359
Kemperdick (1997), s. 88, 99. Kemperdick (1997), s. 83, 92-99. 361 Kemperdick (1997), s. 158-160. 362 Jeltje Dijkstra, The Brussels and the Merode Annunciation Reconsidered, in: Foister-Nash (1996), s. 95-104. 363 Friedl¨nder (1924). 364 Winkler (1913). 365 Jeltje Dijkstra, The Brussels and the Merode Annunciation Reconsidered, in: Foister-Nash (1996), s. 96. 366 Jeltje Dijkstra, The Brussels and the Merode Annunciation Reconsidered, in: Foister-Nash (1996), s. 98-100. 367 Jeltje Dijkstra, The Brussels and the Merode Annunciation Reconsidered, in: Foister-Nash (1996), s. 98-100. 368 Problematika koherentnı flý malleský skupiny a urcenı Campinova oeuvru pro svou obsa hlost a jen okrajovou souvislost s tý matem nenı v kapitole pojednana. 369 K tomu souhrnne Chˆtelet (1996), s. 291-295, kat. c. 6. 360
- 62 -
deska byla pracı Jacquesa Dareta z roku 1422370, F. Th…rlemann ji zase pripsal Willemu van Tongerenovi (? Mistru Hortus Coclusus), ktery me l by t podle badatele z a kem Roberta Campina, cinny m v Brugga ch371. Sporna ota zka chronologie a postavenı obou Zve stova nı ve flý malleský skupine z˚sta va dodnes nevyres ena. Souhrnem lze rıci, z e badatelý pouze shodne hledajı mezi deskami Zve stova nı dılenskou souvislost, ti vs ak, kterı odmıtajı vide t Mý rodovo Zve stova nı jako Campin˚v prototyp, povaz ujı za vy chodisko buâ prımo bruselskou desku nebo ztraceny Campin˚v origina l372. Ze strucný ho rozboru problematiky flý mallesky ch Zve stova nı vyply va , z e odpove â na to, zda prvotnım vy chodiskem praz ský ho Zve stova nı byla jedna z dochovany ch desek nebo dnes jiz neexistujıcı stars ı prototyp, nenı jednoznacna a bez ve decký ho konsensu o ne ktery ch ota zka ch v ra mci flý malleský skupiny prakticky nemoz na . Pokud bylo zobrazenı praz ský desce zprostredkova no skrze hline ny reliý f, znamena to pouze obecný konstatova nı, z e jeho koreny spocıvajı v Nizozemı, nejpravde podobne ji ve flý malleský m okruhu. Vedle vs eho se ukazuje, z e taký kolem samotný ho praz ský ho Zve stova nı z˚sta vajı ne který nevyres ený otaznıky. V roce 2001 totiz M. Bartlova upozornila na problematický zaclene nı dıla do ceský ho malırstvı kolem poloviny 15. stoletı373. H. Beenken o padesa t let drıve dokonce nijak nepochyboval, z e se jedna o jihone meckou pra ci ze 30. let 15. stoletı374. Vzhledem k tomu, z e ve fondu ceský ho deskový ho malırstvı kolem 1450 skutecne chybe jı presve dcivý spojitosti a nebyly provedeny z a dný laboratornı analy zy, který by doloz ily technologickou souvislost desky s doma cı malırskou vrstvou, nelze uvahy o jiný nez stredoevropský provenienci odmıtat. Podobnosti s jihocesky mi pracemi lze hledat v obecný rovine , nebo„ stylove navazujı na tradice kra sný ho slohu. Pri porovna nı oblicejový ho typu datacne blızký Assumpty z Des tný (kolem 1451; Praha, Na rodnı galerie) se naprıklad ukazujı rozdıly v modelaci ocı a nosu, taký uzky oblicej s vysoky m celem Panny Marie ze Zve stova nı je v protikladu s kulaty m oblicejem Assumpty. I kdyz se zda nlive razantnı stylový rozdıly vcetne formova nı drapý rie mezi dıly neprojevujı, dılensky a proveniencne jsou si obe dıla nepochybne vzda lena . Z moravský ho materia lu ma po stylový stra nce k desce blız e jen oboustranne malovana deska z Moravský galerie s motivem ande la ze Zve stova nı a Bolestny m Kristem v tumbe na reversu (kolem 1450)375. Jedna se predevs ım o drapý rii s atu ande la a oblicejový typy postav. Na obou deska ch je taký uz ita dvojbarevna kruz nice svatoza rı, zatımco brne nska kombinuje cernou a cervenou barevnost, praz ska barevnost zlatou a cervenou. Provenience desky z Moravský galerie nenı zna ma a proto je jejı hodnocenı bez ohledu na stav dochova nı obtız ný . Nejnove ji byla deska zarazena do s irs ıho okruhu Mistra tzv. Albrechtova olta re s tım, z e mohla vzniknout v brne nský m prostredı (M. Bartlova 2001). V prıpade svatoza re bylo M. Bartlovou poukazova no, z e linky dvojı barvy se vyskytujı naprıklad na desce z Na me s te , triptychu z Reininghausovy sbırky nebo deska ch ve skupine kolem Assumpty z Des tný 376. K desce z Moravský galerie pridruz ila taký Madonu z Bruselu (Bruxelles, MRBA), ktera vs ak v porovna nı s praz sky m Zve stova nım predstavuje zcela odlis ny oblicejovy typ. Analogie k oblicejový mu typu Panny Marie ze Zve stova nı se objevı v dılne vestfa lský ho malıre Konrada von Soest, kde lze srovnat praz skou desku s Madonou 370
Albert Chˆtelet, Lč atelier de Robert Campin, in: Dumoulin-Pycke (1993), s. 25-27.; Chˆtelet (1996), s. 317318, kat. c. D2. 371 Th…rlemann (2002), s. 188-190, 305-306. Mistr oznacen podle desky Hortus Conclusus /Madona se ctyrmi sve tci v uzavrený zahrade / z okruhu Mistra z Flý malle ve washingtonský National Gallery of Art.; s mistrem dılo spojil jiz v roce 1998. Th…rlemann (1998), s. 282. 372 Za jediný prameny dokumentovaný dılo Roberta Campina je dnes povaz ova na na ste nna malba Zve stova nı (kolem 1406) objevena v roce 1940 v kostele St.-Brice v Tournai, v mıste p˚vodnıho oltare Panny Marie. 373 Bartlova (2001), s. 398-399. 374 Beenken (1951), s. 102, pozn. c. 25. 375 Od gotiky 2., kat. vy st. (1999), s. 321, kat. c. 149, heslo M. Bartlova . 376 Bartlova (2001), s. 293-295.
- 63 -
s dıte tem z Dortmundu (Museum f…r Kunst und Kulturgeschichte, inv. c. C 49778) od Mistra Fr’ndenberský ho olta re (datova n 1415-20, tý z 1420-1440). Jde o ova lny oblicej s vysoky m celem na uzký m protaz ený m krku, drobný plný rty, malou, jemne modelovanou bradu, uzky nos s knoflıkovity m ukoncenım a mırne privrený oci, vy razne odlis na nenı ani modelace inkarna tu. Pri celkový m porovna nı obou de l se vs ak projevuje zrejma stylova pokrocilost praz ský desky. Ta se projevuje ve formova nı drapý rie, ktera je kvalitne a sloz ite modelova na a odra z ıjiz znalost princip˚ nizozemský malby. Prvnı za p˚jcky z de l flý malleský skupiny jsou v oblasti Pory nı-Vestfa lska zna my od 30. let 15. stoletı. Skrze Werl˚v olta r (1434-1438) z dılny Rogiera van der Weydena, drıve kladeny do okruhu Mistra z Flý malle, ktery byl udajne namalova n pro frantis ka nsky kostel sv. Barbory v Kolıne nad Ry nem377, bylo s bruselsky m Zve stova nım srovna no Zve stova nı na krıdle olta re ze Sch’ppingenu (kolem 1455). Prımo za volnou kopii bruselský desky je v oblasti Vestfa lska povaz ova n zlomek Zve stova nı z olta re pripsaný ho Mistru malovany ch svatoza rı (cinny 1460-1470)378. Na padný podobnosti mezi fragmentem Zve stova nı na desce z nedochovaný ho olta re, p˚vodne ze sbırky svobodný ho pa na z Twickelu v Havixbecku, a bruselskou deskou si v roce 1954 povs iml P. Pieper379. V roce 1999 porovnal D. Martens Madonu na druhý strane desky s Madonou mezi ande ly od z a ka Kondrada von Soest (14201430; Budapes „, Szý pm…vý szeti Muzeum), cımz dokla dal te z is te anonymnıho Mistra malovany ch svatoza rı ve Vestfa lsku. Predlohu kompozice vide l podobne jako P. Pieper v bruselský m Zve stova nı380. Zmıne ny vestfa lsky zlomek Zve stova nı vedl J. Dijkstru k moz nosti, z e bruselska deska Zve stova nı mohla by t p˚vodne souca stı rozme rne js ıho olta re, jaky m byl naprıklad olta r Campinova z a ka Jacquesa Dareta pro kla s ternı kostel St. Vaast v Arrasu. Na za klade shod mezi obe ma deskami a skutecnosti, z e se v jiz nım Nizozemı neobjevujı z a dna dals ı dıla, ktera by tento model na sledovala, pripustila, z e obe ma dıl˚m mohl jako predloha slouz it ty z olta r umıste ny v jednom z dolnory nsky ch nebo vestfa lsky ch kostel˚381. Mezi Nizozemım a sousednı oblastı Pory nı-Vestfa lska existovaly oboustranný ekonomický , politický i ume lecký vazby. B. Corley pri stylove -kritický m hodnocenı Utrechtský ho olta re z okruhu Konrada von Soest (Utrecht, Rijksmuseum, Het Catharijneconvent) dokonce nevylucovala, z e malır Mý rodova Zve stova nı mohl zna t dılo Konrada von Soest382. Pr˚kaznost takový ho na zoru je vs ak problematicka . Konrad von Soest totiz zrejme pros el v 80. letech 14. stoletı s kolenım v Parız i a te z il tak ze stejny ch tradic, na který navazoval flý mallesky okruh. Dılo Konrada von Soest presto nepochybne projevuje radu zme n oproti tradicnım model˚m a B. Corley demonstrovala, nakolik byl schopen tyto tradicnı modely preva de t do origina lnıch schý mat. Za dılo, který naprıklad me lo predcha zet ztracený mu flý malleský mu origina lu Smrti Panny Marie, povaz ovala Smrt Panny Marie z Konradova Dortmundský ho olta re (kolem 1420)383. Flý mallesky okruh se me l formovat kolem osobnosti tournaiský ho malıre Roberta Campina, u ne hoz je vazba s oblastı Pory nı-Vestfa lska naznacena pres osobnost jeho z a ka Rogiera van der Weydena. Pokud by predpokla dany rozme rny olta r, prototyp z Campinovy dılny vznikl na objedna vku pro ne ktery z kostel˚ Pory nı-Vestfa lska, prirozene nelze vyloucit, z e jeho schý ma mohlo by t ovlivne no tamnı produkcı, prıpadne formova no tamnım vkusem. Motiv uzavrený mıstnosti s krbem a lavicı pred nım, do nız vstupem prolomeny m v levý ca sti scý ny vstupuje archande l Gabriel, pro navazujıcı hline ný reliý fy pak typicky motiv valený klenby, va za s tremi kve ty lilie, 377
Kemperdick (1997), s. 134. Pieper (1964), s. 229-232. 379 Pieper (1954). 380 Martens (1999), s. 441-453. 381 Jeltje Dijkstra, The Brussels and the Merode Annunciation Reconsidered, in: Foister-Nash (1996), s. 101. 382 Corley (1996), s. 157-160. 383 Corley (1996), s. 160.
378
- 64 -
na pisova pa ska ci Mariina svatoza r, se vs ak vyskytujı jiz na kniz nı iluminaci Zve stova nı ve frankovla msky ch Hodinka ch nezna mý ho urcenı (1415-1420) ze sbırek parız ský ho Cluny. Hypoteticky predpokla dany Campin˚v prototyp proto nejspıs vznikl zcela neza visle na znalosti dıla Konrada von Soest a v duchu tradic frankovla mský ho malırstvı384. Navıc prvotnı dılo nemuselo by t nevyhnutelne souca stı ve ts ıho cyklu. Naopak mohl by t prototyp Zve stova nıkoncipova n jako samostatny devocnıobraz. Obe dochovana flý malleska Zve stova nı me la by t namalova na na konci 20. let 15. stoletı385. Pokud Campin˚v prototyp skutecne existoval a prvotnım modelem nebylo socharský dılo, pak jiz ve 30. letech 15. stoletı be z ne p˚sobil. V nizozemský malbe 30. let se prvky obou flý mallesky ch Zve stova nı mısı na krıdle Werlova olta re z Rogierovy dılny, ktery byl v letech 1434-1438 udajne vytvoren pro frantis ka nsky kostel v Kolıne nad Ry nem. Zve stova nı Sch’ppingenský ho olta re, který cerpa jak z flý malleský ho Zve stova nı z Bruselu, tak pravý ho krıdla Werlova olta re, vzniklo teprve kolem roku 1455 a dochovana volna kopie bruselský ho Zve stova nı od anonymnıho Mistra malovany ch svatoza rı je dokonce az z doby 1460-1470. Praz ský scý ne prıbuzna scý na z Havixbecku je stylove pokrocilejs ı. Obecna shoda se nejvy s e projevı ve vy zdobe okraje lemu Mariina s atu a ve formova nı vlnity ch vlas˚. Nejblız e ma tak praz ska deska k hline ny m reliý f˚m, jejichz prototyp je spatrova n v dochovany ch flý mallesky ch Zve stova nıch. Hline ný reliý fy byly pred polovinou 15. stoletı produkova ny v Utrechtu a zrejme mohly by t kolem poloviny stoletı vyra be ny taký v oblasti Pory nı-Vestfa lska. Z obou flý mallesky ch de l shodne recipujı pouze kompozici obou figur se stolem mezi nimi, lilie ve va ze, oculus s procha zejıcımi paprsky na ste ne vlevo, dvojici oken na celnı ste ne a lavici za Pannou Mariı. Nejuz s ı byla uka za na spojitost mezi praz skou deskou a reliý fem z Magdeburku, kde je dokonce shodne v okne za lavicı zobrazen detail krajiny. Krajina v oknech flý mallesky ch Zve stova nı v podstate chybı. Bruselska deska ma v pr˚hledu pouze zlacený pozadı a Mý rod˚v olta r dodatecne vymalovanou oblohu s mraky. Pokud v tý to souvislosti navrhneme jako jednu z hypoteticky moz nostı, z e praz ska deska mohla by t namalova na v samotný m Pory nı-Vestfa lsku podle hline ný ho reliý fu, ktery vstrebal flý mallesky origina l, pak ji zde nelze kla st drıve nez do 40. let 15. stoletı386, tzn. do doby pribliz ne soucasný se vznikem hline ny ch reliý f˚. Pokud by byla proka za na technologicka souvislost s cesky m malırstvım, pak jejı vznik jiz kolem 1450 nebo v pr˚be hu 50. let nenı vyloucen jak stylisticky, tak i moz nostı importu hline ný ho reliý fu ze severnıho Nizozemı, prıpadne Pory nı-Vestfa lska. Jak ukazujı hline ný reliý fy, nebylo Zve stova nı jen ca stı olta rnıch cykl˚, ale vznikalo taký jako samostatny devocnı obraz. Devocnım obrazem zrejme byly jiz od poca tku praz ska i bruselska deska. Zatımco vs ak v Nizozemı a Pory nı-Vestfa lsku byl motiv zjevne rozs ıreny , v ceský m prostredı je samostatne stojıcı Zve stova nı kolem roku 1450 vza cnostı387. Problematiku ikonografie Zve stova nı nejnove ji v kontextu s Mý rodovy m triptychem rozebral F. Th…rlemann388. Ve scý ne je jasne definova n ucel, ke který mu zboz ny obraz vznikal. Podle autora vyjadruje Zve stova nı, který je v biblicky ch komenta rıch cha pa no jako “Mariina svatbaď, pra nı cerstve sezdaný ho pa ru o narozenı dıte te389. S odkazem na stred Mý rodova 384
Z pramen˚ je znamo, z e se Campin ve noval taký kniz nıiluminaci. Kemperdick (1997), s. 151. Podle predpokladu F. Th…rlemanna me l by t prvotnı triptych (1425-1430) vytvoreny prımo Robertem Campinem prepracova n a dochovana verze, dnesnı Mý rod˚v triptych, me l vzniknout kra tce po roce 1456. Th…rlemann (1997), s. 42. 386 Datacnı oporou m˚z e by t deska se sv. Jerony mem z okruhu Stefana Lochnera, datovana kolem 1440 (North Carolina Museum of Art, Raleigh). 387 C eska malba po roce 1460 taký nijak nepotvrdila Pes in˚v predpoklad, z e by dılo v jiz nıch C echa ch “radika lne zapusobiloď. Pes ina (1940b), s. 41. 388 Th…rlemann (1997); Th…rlemann (2002). 389 Th…rlemann (1997), s. 35.
385
- 65 -
triptychu lze tak prijmout, z e samostatný desky vznikaly za ty mz ucelem, tedy jako “prosba za poz ehna nı dıtetemď390. Tento ucel by taký vysve tloval zjevnou popta vku, na jejımz za klade vznikaly hline ný reliý fy. F. Th…rlemann da le vztahoval r˚z icku v klobouku dona tora nejen na projev ucty nositele k Bohorodicce, ale taký na vytouz ený nebo oceka vaný dıte . Lilii na stredu pak interpretoval ve vztahu ke Kristu, v ne mz pozemsky z ivot zacına 391. R˚z icky jsou u hline ny ch reliý f˚ zakomponova ny do architektonický ho ra mce scý ny, prıtomny na stredu jsou i lilie. Ackoliv tyto prvky praz ský desce chybı, lze predpokla dat, z e dılo bylo namalova no za ty mz ucelem. Sama deska nepredstavuje pra ci s pickový kvality a mohla tak by t jednou z te ch, který malıri nabızeli s irs ı verejnosti na jarmarcıch a který me ly uspokojit vs eobecnou popta vku po zboz ny ch obrazech392. M. North upozornil, z e pra ve do obdobı reformace byly nakupova ny predevs ım desky s na boz ensky mi na me ty, zejmý na s Pannou Mariı a svaty mi393. Pro obdobı kolem poloviny 15. stoletı ve stredoevropský m prostredı nenajdeme z a dny podobny prıklad, ktery by v takový cistote preva de l flý mallesky origina l. Praz ska deska svou ikonografiı i zp˚sobem zpracova nı proto nevylucuje moz nost, z e byla vytvorena prımo v oblasti Pory nı-Vestfa lska. Do C ech pak mohla by t importova na z Ne mecka jiz v obdobıstredove ku, tak taký novove ku.
390
Th…rlemann (1997), s. 42. Th…rlemann (1997), s. 44. 392 Podle Michael North, Les marchý s de lč art, in: Borchert (2002), s. 53. 393 Michael North, Les marchý s de lč art, in: Borchert (2002), s. 58. 391
- 66 -
5.2 Mistr tzv. Svatojirskčho olta re a souvisejıcı okruh malırskych del Olta r Nanebevzetı Panny Marie z kla stera sv. Jirı na Prazskčm hradezv. Svatojirsky (kat. c. 29) Malovany olta rnı triptych se Smrtı Panny Marie typu Poslednı modlitba na stredu, ktery p˚vodne patril k interiý rový vy zdobe kostela sv. Jirı na Praz ský m hrade , je odbornou literaturou ra mcove datova n do doby kolem roku 1470, respektive po roce 1470. Spolu se za ve rem jedný ý ry cesky ch de jin a na stupem Vladislava II. Jagellonský ho na cesky tr˚n bylo dılo tradicne vnıma no jako prvnı krok k nový orientaci ceský ho malırstvı, který tak zacalo reflektovat vy dobytky za padoevropský ho ume nı. Jiz v roce 1893 si J. Branis ve svy ch De jina ch stredove ký ho ume nı v C echa ch povs iml, z e se v postava ch projevuje “snaha po z ivřm pohybu a v tva rıch po ra zovitejsım individualisova nıď394, coz povaz oval za krok od tradic kra sný ho slohu k pozdne gotický malbe . Naopak K. Chytil ve svý m Malırstvu praz ský m (1906) povaz oval dılo v pohusitský m ume nı Prahy za pra ci, ktera jes te navazovala na stars ıstylový sme ry a pro tradicnıkatolickou ikonografii radil olta r do “okruhu pracı kultu katolickřhoď395. Vyjma popisu se vs ak nepokusil o konkrý tnıstylový zarazenı dıla. Z. Winter olta r ze svatojirský ho kla s tera citoval mezi dıly, ktera po polovine 15. stoletı vstreba vala nizozemský impulsy za vyuz itı graficky ch list˚396. Teprve vs ak A. Mate jcek ve svy ch textech z roku 1931 srovnal olta rnı triptych z kostela sv. Jirıs deskou s Neve rıcım Toma s em a uka zal na norimbersky vliv z okruhu Michaela Wolgemuta397. Norimberský vlivy zd˚raznil tý z v syntý ze z roku 1935 s tım, z e Svatojirsky olta r me l by t jednım z nejleps ıch cesky ch de l v dobe po polovine 15. stoletı398. Nejobsa hlejs ı prıspe vek k zarazenı dıla v doma cım malırstvı prinesl J. Pes ina, ktery dılo zaradil do skupiny de l pod vlivem norimberský produkce 60. az 70. let 15. stoletıa ktery se v roce 1940 konfrontoval s dosavadnımi tvrzenımi A. Mate jcka a V. Krama re, z e vznik dıla ovlivnila osobnost Michaela Wolgemuta399. Zcela neza visle se na za klade forma lne analytický ho rozboru pokusil hledat prımý inspiracnı zdroje triptychu, u ne hoz nebylo pochyb o prima rnı lokaci a ktery byl presve dcive razen do praz ský dılenský produkce. Ikonografický analogie ke stredový mu motivu Smrti Panny Marie nalezl ve vrstve stars ıch norimbersky ch de l pred vystoupenım Michaela Wolgemuta ť epitaf Anez ky Glockengiesserový (ü1433) z kostela sv. Vavrince, kresba z Erlangen (Mistr Tucherova olta re, 1440) a obraz Smrti Panny Marie ze Spis ský ho Stvrtku (1450-1460). Podobne ve vrstve norimbersky ch de l mezi lety 1440-1450 nacha zel shody u figura lnıch typ˚ a formova nı drapý rie. Naopak formulaci krajiny ve scý ne se za pasem sv. Jirısi J. Pes ina nedovedl predstavit bez prınosu Hanse Pleydenwurffa do norimberský malby400. C esky malır se tak podle J. Pes iny pravde podobne vys kolil v Norimberku v obdobı mezi lety 1440-1460 s tım, z e se slohem v okruhu Michaela Wolgemuta nema nic spolecný ho, a dılo postavil do vztahu s Mistrem Tucherova olta re401. V roce 1950 o olta ri z kostela sv. Jirı na Praz ský m hrade J. Pes ina znovu pojednal. Forma lnım rozborem pouka zal na nadpr˚me rnou hodnotu dıla, který umoz nilo uplatnit se pozdne goticky m princip˚m v praz ský m malırstvı, a Mistra Svatojirský ho olta re tak vide l jako hlavu vy znamný praz ský dılny. O jeho slohový m vy chodisku v dılne norimberský ho anonymnıho Mistra Tucherova olta re nijak nepochyboval a obraz se za pasem sv. Jirı povaz oval za “prvnı 394
Branis (1893), s. 111. Chytil (1906), s. 123. 396 Winter (1906), s. 797. 397 Mate jcek (1931), s. 10.; Wirth (1931), s. 349. 398 Wirth (1935), s. 66. 399 Pes ina (1940b), s. 55-63. 400 V Norimberku je prameny Hans Pleydenwurff doloz en roku 1457. Kurt L’cher, Tafelmalerei in N…rnberg: 1350-1550, in: N¨rnberg, kat. vy st. (1986), s. 83. 401 Pes ina (1940b), s. 63. 395
- 67 -
obraz krajiny v c eskřm deskovřm malırstvıď402. Protoz e provedenı krajiny spojoval s vrstvou norimbersky ch ume lc˚, kterı pracovali pod vlivem druhý generace Nizozemc˚, predpokla dal, z e se mistr musel vys kolit v Norimberku teprve v 60. letech 15. stoletı. V roce 1958 se olta rem zaby val ne mecky badatel A. Stange, ktery v podstate jen nava zal na za ve ry J. Pes iny. Kompozice praz ský ho mistra me ly podle A. Stangeho cerpat z ne mecky ch a nizozemsky ch predobraz˚, který byly r˚zný ho druhu. V na sledujıcım rozboru tuto sý rii podne t˚, který na mistra mohly p˚sobit a který se v dıle mısı, taký rozebral. O dataci dıla do doby kolem roku 1470 stejne jako o jednom mistrovi, ktery me l desky olta re namalovat, nepochyboval403. Rovne z v roce 1958 s dılnou Svatojirský ho mistra spojil J. Pes ina desky se sv. Barborou, Katerinou, Vors ilou, Dorotou, Navs tıvenım a Klane nım ze sbırek biskupský rezidence v Litome ricıch. Ve svý m cla nku podal obsa hlý forma lnı srovna nı s dıly, ktera zaradil do produkce dılny Svatojirský ho mistra, a od hlavnıho dıla Mistra Svatojirský ho olta re, odvinul chronologickou dılenskou radu404. Ve studii k malırstvı pode bradský doby v casopise Ume nı z roku 1959 prisoudil Mistru Svatojirský ho olta re d˚lez itou roli tv˚rcı osobnosti, ktera “v c eskř malbe uplatnila vsechny poz adavky novřho umenı v rozsahuď405, ktery mu umoz nilo dobový pozna nı. Praz ský malbe me la tato osobnost zprostredkovat znalost tvorby norimberský ho Mistra Tucherova olta re, ktery tvoril pod vlivem prvnıgenerace Nizozemc˚. Ve svý Parolipomene z roku 1967 rozebral cinnost rozvinutý dılny Mistra Svatojirský ho olta re, ktera me la by t va za na predevs ım na Prahu406. I kdyz i zde spojoval s Mistrem Svatojirský ho olta re konec ny obrat ceský ho malırstvı kolem roku 1470 k nový mu slohu, poucenı se me lo mistru tentokrate dostat v norimberský dılne Mistra l’ffelholzský ho olta re, ktery byl jiz “stoupencem nizozemskřho umenı generace Rogierovyď407. Taký Ch. Salm v ne mecký syntý ze o ceský gotice povaz oval Svatojirsky olta r za “novy zac a tekď, avs ak vznik stredový ho obrazu da val i nada le do souvislosti s Mistrem Tucherova olta re. Tento norimbersky mistr, ktery patril ke generaci ovlivne ný nizozemsky m realismem, me l podle autora p˚sobit zejmý na v 60. letech 15. stoletı a proto nepredpokla dal, z e by praz sky olta r mohl vzniknout drıve nez po roce 1470408. A. Kutal v syntý ze z roku 1972 da val olta r do “souvislosti s prvnı vrstvou pozdne gotickřho nizozemskřho realismuď (okruh Roberta Campina). Dılo datovaný do doby kolem 1470 si me lo uchovat uz jen nezretelný stopy doma cı tradice, aby se v ne m jiz naplno prosadila realisticka koncepce, jejımz prostrednıkem me l by t “patrne Norimberkď409. V roce 1973 souhrnne zpracovala G. T’r’k prıspe vek k ikonografii Smrti Panny Marie typu Poslednı modlitba, kde si vs imla, z e stred praz ský desky vstreba va origina lnı res enı Konra da Laiba. Jedna se o motiv s ustrednı trıclennou skupinou, kterou tvorıPanna Marie podpırana z obou stran apos toly410. Vedle toho pouka zala na velký fyziognomický podobnosti figur, aniz by blız e rozvedla, co z tý to uvahy vyply va a v cem ona prıbuznost spocıva 411. O ne co pozde ji se J. Pes ina vra til k tezi o “umeleckřm vzdela nı malıre v Norimberkuď412, coz vyloz il na stredový m obraze Smrti Panny Marie. V zobrazenı Boje sv. Jirı na jednom z krıdel me l malır radika lnım zp˚sobem uzavrıt predchozı ume lecky vy voj doma cı tvorby a prekonat ho sloz ite komponovany m 402
Pes ina (1950), s. 24-25. Stange (1958), s. 137-138. 404 Pes ina (1958a), s. 158-166. 405 Pes ina (1959), s. 218. 406 Pes ina (1967), s. 224-225, 228-230. 407 Pes ina (1967), s. 229. 408 Christian Salm, Malerei und Plastik der Sp¨tgotik, in: Swoboda (1969), s. 362. 409 Kutal (1972), s. 194. 410 Deska ze souboru scý n ze z ivota Panny Marie uloz ena v Seminario Patriarcale v Bena tka ch (kolem 1450). 411 T’r’k (1973), s. 188. 412 Pes ina (1978), s. 64.
403
- 68 -
prostorem obrazu 413. Tım de facto strucne shrnul a potvrdil sva stars ı tvrzenı, aby se k triptychu, ktery spojil s prostredım kra lovský ho dvora Vladislava II. Jagellonský ho, vyja dril jes te jednou. Triptych nove povaz oval za projev dvorský ho ume nı, v ne mz jiz byla programove nastolena pozdne goticka estetika414. V roce 1983 rozebrali dılo Mistra Svatojirský ho olta re K. Stejskal a J. Kropa cek. V za sade vs ak jen cerpali z predchozıch pracı J. Pes iny a shrnuli, z e znalost Campinovy ch podne t˚ si mistr osvojil v Norimberku prostrednictvım dıla Mistra Tucherova olta re a jeho vrstvy (1440-1450). Pouka zali taký na jeho inspiraci rytinami Mistra E.S. a Israhela van Meckenem. Vzhledem k dataci kolem roku 1470 navrhli, z e objednavatelkou mohla by t tehdejs ı predstavena svatojirský ho kla s tera Anna z Kotopek spolu s ne ktery m z predstavitel˚ svatovıtský kapituly. Dılne Svatojirský ho mistra byla pripsa na cela rada de l a za jednoho z jejıch na sledovnık˚ povaz ovali K. Stejskal a J. Kropa cek malıre olta re z kostela sv. Va clava v Roudnıka ch415. L. Kesner v katalozıch Na rodnı galerie pouze sumarizoval Pes inovy za ve ry k dılu Svatojirský ho mistra416. Sa m J. Pes ina se k Mistru Svatojirský ho olta re a jeho okruhu vyja dril naposledy v roce 1984, kde pouka zal na mistrovo s kolenı “v Norimberku starsı vrstvy Mistra Tucherova olta re i mladsı generace Mistra läffelholzskřho olta reď417, cımz vstrebal vlivy prvnıi druhý nizozemský generace. V roce 2001 se skrze litome rický desky vra til k cinnosti dılny Svatojirský ho mistra J. Klıpa, ktery shrnul dosavadnı teze odborný literatury. Ve svý m rozboru potvrdil, z e Svatojirsky olta r je nejkvalitne js ım dılem z celý ho souboru. Za pra ci mistra na Svatojirský m olta ri povaz oval stredovou scý nu a malby vnitrnıch stran krıdel, naopak vne js ı strany krıdel prirkl “jednomu z nejschopnejsıch dılenskych pomocnıku mistrovychď418. V prıspe vku Jagellonský ho sbornıku z roku 2002 k ceský deskový malbe poslednı tretiny 15. stoletı navrhla M. Bartlova , z e v dobe kolem roku 1471, kdy byl korunova n Vladislav II. Jagellonsky cesky m kra lem, mohl z Norimberka do Prahy prijıt taký malır olta re ze svatojirský ho kla s tera na Praz ský m hrade , ktery v Praze “zrıdil plodnou a vlivnou dılnuď419. M. Bartlova se domnıvala, z e Panna Marie s dıte tem ve scý ne Klane nı Trı kra l˚ mohla by t prımo odvozena z tý z e figury wurzas ský desky okruhu Hanse Multschera, z jehoz dılny mohla vyjıt taký plasticka zlacena dekorace ra mu a pozadı vne js ıch desek. Soucasne na ustrednı scý ne pripustila vliv vıdenský produkce ť figura lnı typy odvozený z Albrechtova olta re nebo typ ornamentu na pozadı420. V cla nku z roku 2005 ta z badatelka odmıtla nejnove js ı snahy uz eji spojit Svatojirský ho mistra se stylem skupiny Wolfgangova olta re a pouka zala, z e na tomto vztahu lze naopak “videt sirsı inspiraci, jız v sedmdesa tych letech ve strednı Evrope zapusobila dıla bruselskřho (pozn. autora lovanský ho) dvornıho malıre Dircka Boutse a ktera zde doplnovala za kladnı lekci nizozemskřho umenı prinesenou Hansem Pleydenwurffemď421. Odtud me la by t odvozova na “vypra zdnenostď scý n a “oprostenostď jejich prostredı422. 413
Pes ina (1978), s. 66. Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Pozdne (19852), s. 318. 415 Karel Stejskal ť Jirı Kropa cek, Malırstvı: Realismus detailu, in: Poche (1983), s. 617-619. 416 Ladislav Kesner, Mistr Svatojirský ho oltare, in: Kotalık (1984), s. 274.; Ladislav Kesner, Malırstvı, in: Votocka-Slavıcek (1988), s. 61, 74, kat. c. 67. 417 Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Dejiny (1984), s. 580-582. 418 Klıpa (2001), s. 365. 419 Milena Bartlova , Panel Painting in Bohemia in the Last Third of the 15th Century: The Problem of Continuity, in: Popp-Suckale (2002), s. 245. 420 Milena Bartlova , Panel Painting in Bohemia in the Last Third of the 15th Century: The Problem of Continuity, in: Popp-Suckale (2002), s. 248. Ve sbornıkový m prıspe vku z roku 2004 J. Fajt jen kra tce jmenoval oltar jako dılo, kde je patrny stylovy obrat ve vy voji praz ský tvorby. Jirı Fajt, Das Zeitalter der Jagiellonen in der Jagiellonen in den L¨ndern der b’hmischen Krone und die tschechische Historiographie, in: Wetter (2004), s. 22. 421 Bartlova (2005), s. 432. 422 Bartlova (2005), s. 432.
414
- 69 -
Z technologický ho hlediska si v cla nku vs imla taký vy zdoby ra mu olta re. Zp˚sob tohoto reliý fne ztva rne ný ho dekoru byl podle autorky ve druhý polovine 15. stoletı ve stredoevropský m prostredı typicky pro vratislavskou malırskou s kolu, ktera je souhrnne oznacova na nepresny m termınem “na sledovnıci Mistra olta re sv. Barboryď423. V tomto kontextu si poloz ila ota zku, zda “nemohli v Cecha ch pusobit malıri, kterı se vyuc ili ve Vratislaviď424. Kostel sv. Jirı spolu s prilehly m kla s terem benediktinek byly za husitsky ch va lek zpustos eny. Jeptis ky, který v dobe husitsky ch bourı uprchly, se me ly do kla s tera vra tit teprve v roce 1437425. O stavu kla s ternıch budov a kostela po husitsky ch bourıch nenı nic bliz s ıho zna mo, pouze se usuzuje, z e pos kozeny kla s ter me l by t jiz po na vratu ra dovy ch sester opravova n. V jaký m rozsahu obnova kla s tera a kostela probıhala, vs ak nenı zna mo, nebo„ pro daný obdobı archivnı prameny mlcı426. Ume leckohistoricka literatura, ktera prova de la rozbor stavebnıho vy voje objekt˚, klade rozsa hlejs ı obnovu budov teprve do druhý poloviny 15. stoletı. V roce 1485 totiz zıskaly svatojirský benediktinky od kra le Vladislava II. Jagellonský ho pra vo vykupovat svý zastavený majetky zpe t427 a proto lze predpokla dat, z e ra d se teprve v tý to dobe plne konsolidoval. V dobe kolem roku 1470, kdy me l olta r vzniknout, byla predstavenou kla s tera Anna z Kotopek428, jejız roli pri vzniku nelze za stavu soucasný ho pozna nı blız e sledovat a tudız ji prıpadne ztotoz nit s dona torkou na vne js ı strane levý ho krıdla. Klıcem k pozna nı dıla tak z˚sta va jeho obsahova na pln, stylove -kriticka analy za a analy za materia love -technologicka . Olta r Nanebevzetı Panny Marie z kla s tera sv. Jirı na Praz ský m hrade , nazy vany v ume leckohistorický literature Svatojirskypodle mısta prvotnı lokace, je malovany m triptychem, ktery me l podle predpokladu M. Bartlový jes te doplnovat taberna kl se sochou uvnitr429. Pri zavrenı zdobı dvojici krıdel ve spodnı partii vlevo ra dova sestra s apostoly Filipem a Simonem, vpravo kanovnık s apos tolem Ondrejem. V hornım poli levý ho krıdla nad abatys ı stojı sv. Va clav, zatımco na pravý m nad kanovnıkem sv. Jirı. Naposledy jmenovany sve tec se na olta ri objevuje celkem dvakra t jak pri zavrenı, tak otevrenı, kde je scý na boje sv. Jirı s drakem zapojena mezi scý ny ze z ivota Panny Marie. Zobrazenısv. Jirı v rade maria nsky ch scý n doprova zejıcıch stredovy obraz Smrti Panny Marie nenı jiste samoucelný a nemuselo mıt vztah pouze k zasve cenı kostela. Pokud se pokusıme vyloz it d˚vody opakovaný ho zobrazenı, je treba jej prednostne cha pat v kontextu dals ıch scý n olta re. Dona tori na vne js ı strane krıdel se prosebny mi gesty “apostoli dei orate pro meď a “Sanctus Andrea ora, oro miď obracejı ke svy m nebesky m ochra nc˚m, svaty m apos tol˚m, kterı doprova zeli Pannu Marii ve chvıli jejı smrti a byli prıtomni jejımu nanebevstoupenı. Stejne jako ona coby prostrednıci modlıcıch se dona tor˚ me li prosit u Boha za spasenı, ke který mu sme ruje stredovy motiv se Smrtı Panny Marie. Panna Marie nezemrela sama, ny brz ve spolecnosti apos tol˚, svy ch soused˚ a prıbuzny ch, a prıkladne tak naplnila jednu ze ctnostı stredove ku ť “umenı zemrıtď430. Zobrazenı smrti doplnuje ve vrcholový ca sti Nanebevzetı Panny Marie, který odra z ı apokryfnı tradici, podle nız me la by t Panna Marie vzata s te lem i dus ı na nebesa. Ve domıkonecnosti lidský ho z ivota, který bylo trvale prıtomný , znamenalo pro stredove ký ho clove ka povinnost pomy s let na smrt a dba t o spa su dus e. Jen ten, kdo z il ra dny m z ivotem a rıdil se evangeliem a ucenım cırkve, mohl by t pripraven na smrt 423
Bartlova (2005), s. 433. Bartlova (2005), s. 433. 425 By va uva de no tý z jen ma lo pravde podobný datum 1426. 426 Podle Cibulka (1936), s. 10.; Vlcek (2000), s. 137, 228. 427 Vlcek (2000), s. 228. 428 Karel Stejskal ť Jirı Kropa cek, Malırstvı: Realismus detailu, in: Poche (1983), s. 619. 429 Milena Bartlova , Panel Painting in Bohemia in the Last Third of the 15th Century: The Problem of Continuity, in: Popp-Suckale (2002), s. 248. 430 Podle Schreiner (1994), s. 475-477. 424
- 70 -
a budoucısoud431. Nejen tedy smrt, ale i cely z ivot Panny Marie byl pro stredove ký ho clove ka vzorem, v podstate norma vitae, jejımz na sledova nım sme roval ke spasenı. Benediktinsky ra d je mnis sky m ra dem, jehoz clenový vedou kontemplativnı z ivot, spolecny chor a p˚sobı predevs ım v duchovnı spra ve . Chorova modlitba je pritom osou z ivota jeho reholnic432. Scý na Smrti Panny Marie, ktera zde byla moralizujıcım prıkladem dobrý smrti sme rujıcı k nebeský spa se, predstavuje typ Poslednı modlitby, a proto lze navrhnout, z e maria nsky olta r z kostela sv. Jirıcoby donace zboz ny ch katolicky ch dona tor˚ vznikl za ucelem modliteb za zemrelý . Jaký jsou vs ak d˚vody dvojıho zobrazenı postavy sv. Jirı? Sve tec, ktery prıslus el do skupiny C trna cti svaty ch pomocnık˚, byl pro stredove ký ho clove ka prosebnıkem a pomocnıkem ve vs ı nouzi. Pro hrdinsky souboj s drakem byl idea lem rytırsky ch ctnostı a za svý ho patrona jej prijali rytıri i dals ı za stupci va lecnický ho remesla. Vy znam kultu sv. Jirı, ktery byl symbolem kres„anský ho bojovnıka za svatou vıru, posılil v 15. stoletı predevs ım v souvislosti s turecky m nebezpecım. Dobytım Konstantinopole Turky v roce 1453 se turecka expanze na Balka ne , se kterou se poty kal jiz cısar Zikmund Lucembursky , stala aktua lnı a skutecnou hrozbou pro cely evropsky Za pad. Pokud lze prıtomnost sv. Jirı spojovat se zasve cenım benediktinský ho kla s ternıho kostela, pak jeho boj s drakem m˚z e by t interpretova n taký v souladu se stredovy m motivem triptychu. Jeho boj za svatou vıru by se mohl jevit jako na pln ci smysl prıkladný ho z ivota, ktery prirozene koncı smrtı v Pa nu a vede tudız ke spasenı. Modlitby u olta re jiste sme rovaly za zemrelý , kterıvedou z ivot i boj v duchu pravý vıry. Vne krıdel je vedle sv. Jirızobrazen taký zemsky patron sv. Va clav, “jednovla dce, pa n, dedic c eskř zemeď433, ktery byl symbolem cesky ch tradic a identity. Jeho ochrany se dovola vali jak katolıci, tak utrakvistý a postava zde s velkou pravde podobnostı vystupuje v roli nebeský ho ochra nce. Tuto roli prijıma i sv. Jirı. Na sledujıcı ota zka znı, v jaký m kontextu byl sv. Jirı na olta ri zobrazen: zda v s irs ım evropský m ci doma cım kontextu? Jaký dobový politický situaci vy tvarny program olta re nejlý pe odpovıda ? Literaturou se olta r klade do souvislosti s na stupem Vladislava II. Jagellonský ho na cesky tr˚n v roce 1471. Abatys e benediktinský ho ra du me la titul kne z ny a me la pra vo spolukorunovat ceskou kra lovnu, svatojirsky kla s ter tak prımo tvoril souca st panovnický reprezentace, kam se v ocıch badatel˚ mohly soustredit prvotnı projevy jagellonský ho dvorský ho ume nı. Vladislav II. Jagellonsky byl katolicky m panovnıkem, ktery nastoupil na tr˚n v kacırský zemi zmıtaný va lkou. V roce 1465 se totiz v C echa ch vytvorila proti kra li Jirımu z Pode brad tzv. jednota Zelenohorska , a kdyz 23. prosince 1466 papez Pavel II. uvalil na kra le Jirıho z Pode brad papez skou klatbu a vyhla sil proti kalis nicky m C echa m kriz a ckou vy pravu, vedla situace v roce 1467 k vypuknutı obcanský va lky v C echa ch434. Spolu s prevzetım C eský koruny byl Vladislav II. Jagellonsky nucen vedle te chto spor˚ uvnitr kra lovstvı res it taký spor s uhersky m kra lem Matya s em Korvınem, ktery v roce 1468 zaha jil dlouhotrvajıcı va lecny konflikt proti C eský mu kra lovstvı a ktery byl roku 1471 v Jihlave korunova n za ceský ho kra le435. Aktua lnost ikonografický ho programu olta re se ukazuje jiz v pr˚be hu 60. let 15. stoletı, kdy byla dıky politicky m snaha m Jirıho z Pode brad otevrena v C echa ch ota zka protiturecký panovnický aliance za ucelem spolecný ho boje kres„anstva proti jeho nepra tel˚m. Mezina rodnı snahy kra le Jirıho podporovali jak za stupci utrakvistický , tak i katolický strany. Program triptychu ve rne zapada do tehdejs ı na boz enský situace v C echa ch, kde za stupci strany pod jednou otevrene ha jili a bojovali za svou vıru i se zbranı v ruce. Presne js ı rozres enı by prirozene 431
Podle Ohler (2001), s. 35. Volne podle Libor Jan, Reholnık, in: Nodl-Smahel (2002), s. 167. 433 Josef Pekar, Sv. Va clav, in: Svatova clavsky(1934), s. 97. 434 Petr C ornej, Pohasly lesk panovnický ho majesta tu v porevolucnıch C echa ch, in: Bobkova -Hola (2005), s. 110-111, 113. 435 Kadlec (1991), s. 300. 432
- 71 -
umoz nila identifikace obou dona tor˚ a vymezenı jejich spolecensko-politický role, vzhledem k tomu, z e vs ak tyto udaje chybı, lze pouze navrhnout ne který hypotetický moz nosti. Triptych Nanebevzetı Panny Marie byl urcen pro sakra lnı prostory benediktinský ho kla s tera sv. Jirı na Praz ský m hrade . Vedle dona torky z ra du benediktinek se na donaci podılel taký vy znamny za stupce z rad svatovıtský kapituly. Oba dona tori patrili ke katolický strane , ktera ne vz dy byla v uplný opozici v˚ci utrakvismu. Boj sv. Jirı je souca stı maria nsky ch scý n, kde je protilehla scý na Klane nıTrıkra l˚. Scý na Klane nıpatrık ustrednım moment˚m Mariina z ivota a na sleduje po scý na ch Zve stova nı, Navs tıvenı a Narozenı436. Boj sv. Jirı tak za me rne nahrazuje chybe jıcı scý nu Narozenı a m˚z e vysve tlovat hlubs ı teologicky podtext dıla. Panna Marie byla obecne symbolem cırkve. Program olta re tak mohl souviset i s p˚sobenım rımský cırkve, na jejımz cele v ra mci praz ský ho arcibiskupstvı sta l v tomto obdobı cırkevnı spra vce, administra tor. 31. brezna 1462 zrus il papez Pius II. kompakta ta a vyzval kra le Jirıho k vyplene nı “bludu ze svych zemıď437, coz prispe lo ke zvy s enı nape tı mezi katolıky a utrakvisty. V letech 1461 az 1468 spravoval praz skou arcidiecý zi Hilarius Litome ricky , ktery intenzivne oponoval utrakvist˚m a naba dal k poslus nosti v˚ci papez i. V roce 1465 se Hilarius postavil na stranu Zelenohorský jednoty, aby v roce 1467 “odesel s kapitulou do Plzne, odkud hla sa nım klateb papez skych, stavova nım sluz eb Boz ıch a jinymi prostredky snaz il primet verıcı, aby odpadli od kacırskřho kra le a chopili se zbrane proti nemuď438. Metropolitnı kapitula se s podporou katolický ho panovnıka Vladislava II. Jagellonský ho vra tila do Prahy po zmırne nı papez ský ho interdiktu v roce 1472, i kdyz ne kterı kanovnıci a vika ri se vracejı jiz v roce 1471439. Ve spojenı s kapitulou a jejı prıtomnostı na Praz ský m hrade mohlo ke vzniku olta re dojıt buâ pred rokem 1467 nebo az po roce 1471. Po Hilariovi Litome rický m (ü1468) nastoupil do funkce administra tora praz ský ho arcibiskupstvı Hanus z Kolovrat, ktery “nepovaz oval krvavř boje s husity za nejvhodnejsı formu trvalřho resenı c eskř ota zkyď440. Po na stupu Vladislava II. Jagellonský ho na tr˚n se strana pod jednou mohla oprıt o panovnıka, ktery zpoca tku nejevil prılis velky za jem o materia lnı potreby praz ský kapituly, ktera “ostentativne stranila jeho odpurci, kra li Matya soviď441. Matya s Korvın vedl va lku s cesky mi panovnıky v letech 1468 az 1478, kdy byla v Olomouci mezi nım a Vladislavem II. Jagellonsky m uzavrena smlouva o prıme rı. Do roku 1471 za roven probıhaly Matya s ovy krız ový vy pravy v˚ci kalis nicky m C echa m. Pra ve mys lenka krız ovych vyprav obsaz ena v motivu sv. Jirı v boji s drakem a spojena s postojem praz ský kapituly m˚z e vý st k roku 1466, kdy papez Pavel II. vyhla sil krız ovou vy pravu proti kalis nicky m C echa m. Rovne z vs ak mys lenkove zapada do Jirıkovy ch snah o alianci evropsky ch panovnık˚, který vyvrcholily vysla nım poselstva pod vedenım pana Lva z Roz mita lu (1465). V obou varianta ch tak lze z hlediska vnitrnıho obsahu dıla predstavit hypotý zu, z e dılo vzniklo jiz mezi lety 1465-1467. V praz ský m malırstvı je triptych ze sv. Jirı povaz ova n za prıklon ceský ho ume nı k novy m stylovy m proud˚m, který “praz sky ďtv˚rce poznal z vlastnı zkus enosti. V roce 1940 publikoval J. Pes ina d˚lez itou uvahu, kterou vs ak v pozde js ıch pracıch rozvinul do zcela odlis ný roviny. Jejı podstatou bylo, z e tv˚rce pros el s kolenım v Norimberku mezi lety 14401460, a dılo postavil do vztahu s Mistrem Tucherova olta re442. Ackoliv ma tato uvaha nosny za klad, nebyla hloube ji rozpracova na. Moz ny m blokem k podobny m uvaha m mohla by t predstava dlouhotrvajıcı hospoda rský a politický izolace C ech. Prımo z pramen˚ praz ský ho 436
Gera t (2001), s. 202. Kadlec (1991), s. 297-300. 438 Kadlec (1991), s. 303. 439 Macek (2001), s. 174. 440 Macek (2001), s. 174. Do Prahy se Hanus z Kolovrat (ü1483) vra til az v roce 1479. 441 Macek (2001), s. 180. 442 Pes ina (1940b), s. 63. 437
- 72 -
malırský ho cechu vs ak vyply va , z e v C echa ch jiz pred rokem 1471 p˚sobili ne mectı tovarys i, kterı si s sebou nepochybne prina s eli celou radu pro doma cı prostredı novy ch motiv˚. Dokladem m˚z e by t za znam ze 14. unora 1461 o sporu v Bus te hradu, kde proti cechovnım predpis˚m pracovali Lorenz z Mıs ne , Gabriel ze Zitavy, Hanus z Laufu a Ulrich z Vıdne 443. Praz sky anonymnı mistr se Mistru Tucherova olta re blız ı figura lnımi typy, zatımco vs ak Mistru Tucherova olta re je v jistý m smyslu jes te vlastnı blokovitost figur, postavy Svatojirský ho olta re zıska vajı na vnitrnı dynamice. Pokrocilejs ı se jevı u Svatojirský ho olta re taký propracova nı oblicej˚, kde je patrny sklon k individualizaci tva rı a vyja drenı vnitrnıch pocit˚ postav. Prıbuznosti i rozdıly mezi tvorbou obou mistr˚ nejlý pe uka z e srovna nı stredu svatojirský ho triptychu s deskou Mistra Tucherova olta re se SmrtıPanny Marie (kolem 1450) z kaplicky Nanebevzetı Panny Marie ve Spis ský m Stvrtku, kde se uplatnuje shodna ikonografie444. Zatımco dılo Mistra Svatojirský ho olta re jiz charakterizuje la mana drapý rie, v dıle Mistra Tucherova olta re se vy razne neuplatnuje. Na spojitosti s mistrem mohou ukazovat jen vne js ı krıdla Svatojirský ho olta re, kde lze tva re apostol˚ ra mcove srovnat s polopostavami apos tol˚ na predele Tucherova olta re (po 1440; Norimberk, GNM) a na predele pas ijový ho olta re z Langenzenn (dılna, po 1440; Langenzenn, hrbitovnı kaple). Mistr Tucherova olta re me l patrit ke generaci ulmský ho Hanse Multschera a basilejský ho Konrada Witze, kterı byli ovlivne ni prvnı generacı nizozemsky ch ume lc˚ (Mistr z Flý malle, Jan van Eyck, Claus Sluter). Jeho ume lecka cinnost je spojena s Norimberkem, kde zrejme p˚sobil do poloviny 15. stoletı. Obecne se predpokla da , z e do Norimberka pris el ne kdy kolem roku 1440 a z e vys el z okruhu rakouský ho Mistra votivnı desky ze Sankt-Lambrechtu445. Na vztah k vıdenský produkci bylo pouka za no taký u praz ský ho olta re446. Badatelý v jeho dıle poukazujıtaký na ohlasy hornory nský ho malırstvı (vrstva Mistra Karlsruhesky ch Pas ijı/Hanse Hirzta a Mistra olta re ze Staufen) a R. Suckale u ne j dokonce hledal rezenskou orientaci447. Figury praz sky ch apos tol˚ majı relativne blızko k postava m na vne js ıch strana ch krıdel Friedrichova olta re (1447; Vıden, dom sv. Ste pa na, Frauenchor). Pokud bychom vs ak praz sky olta r chte li priradit do dılenský ho okruhu Mistra Tucherova (po 1440) nebo Friedrichova olta re (1447), musıme konstatovat, z e mezi dıly se nejevı z a dna uz s ı dılenska souvislost. Pouze lze pripustit, z e tvorba praz ský ho mistra z tý to vrstvy de l vys la a byla da le formova na dıly pod vlivem Nizozemc˚, predevs ım Rogiera van der Weydena. V Norimberku je stylova prome na v souvislosti s Nizozemcem Rogierem van der Weydenem spojova na s prıchodem Hanse Pleydenwurffa (ü1472) v roce 1457448. V jeho dıle se podle dosavadnıho ba da nı odra z ı jak vliv Rogiera (ü1464), tak taký Dirka Boutse (ü1475). Pleydenwurffovu okruhu je pripisova na rozhodujıcı uloha pri recepci nizozemský ho ume nı ve strednı Evrope . Podle R. Suckaleho byla norimberska “umelecka skupina dulez itym prostrednıkem a dodavatelem vzoru pro dılny dnesnıho Rakouskaď449, prirozene tedy i pro ceský prostredı450. Praz sky mistr se de facto jiz od 40. let 15. stoletı mohl prostrednictvım norimbersky ch dılen sezna mit s r˚zny mi nizozemsky mi motivy451. 443
Pa tkova (1996), s. 15-16. Z okruhu mistra pochazıtaký totoz na kresba v Grafický sbırce univerzity v Erlangen (kolem 1450). 445 Podle Strieder, (1993), kat. c. 22.; tý z Kurt L’cher, Tafelmalerei in N…rnberg: 1350-1550, in: N¨rnberg, kat. vy st. (1986), s. 83. 446 Mistr tzv. Albrechtova oltare Milena Bartlova , Panel Painting in Bohemia in the Last Third of the 15th Century: The Problem of Continuity, in: Popp-Suckale (2002), s. 248. 447 Suckale (1984), s. 429. 448 V roce 1457 zıskal v Norimberku me stský pra vo, existuje vs ak domne nka, z e byl ve me ste usazen jiz v roce 1451. Alte (1999), s. 388. Vıce k osobe a d˚vod˚m presunu z Bamberka R. Suckale (1984). 449 “Diese K¨nstlergruppe war Š insgesamt gesehen Š f¨r die Werkstňtten des heutigen O sterreich wichtigster Vermittler und Vorbildlieferant.ď, Suckale (2003), s. 589. 450 Blız e k roli Norimberka pro C echy viz kapitola 4. 451 V roce 1455 do Norimberka taký pris el otec Albrechta D…rera po dlouhý m pobytu v Nizozemı. 444
- 73 -
Bez prınosu Hanse Pleydenwurffa si nedoka zal predstavit formulaci krajiny ve scý ne boje sv. Jirı s drakem na Svatojirský m olta ri J. Pes ina452, ktery dal praz ský ho mistra do dılenský souvislosti s Mistrem L’ffelholzský ho olta re z jeho okruhu453. Anonymnı norimbersky mistr me l p˚sobit v dılne Hanse Pleydenwurffa, kde se me l podılet na tvorbe hlavnıho olta re vratislavský ho kostela sv. Alz be ty (1462)454. Svý oznacenı zıskal podle reta blu sv. Kateriny, zv. L’ffelholzsky olta r (1462/4), ktery nechal vytvorit Wilhelm L’ffelholz na pama tku svý manz elky zesnulý v roce 1462455. Na vne js ı strane pohyblivý ho krıdla L’ffelholzský ho olta re se nacha zı scý na boje sv. Jirı s drakem. Prıbuznost praz ský a norimberský scý ny se ukazuje v pojetı krajiny a ve volbe ikonografický ho motivu. V Nizozemı byl tento motiv zna m z dıla Rogiera van der Weydena, který v Norimberku vstrebal pra ve Pleydenwurff˚v okruh. Scý na boje sv. Jirı pocha zı z diptychu datovaný ho do obdobı 1425-1430 (Washington, National Gallery of Art, Ailsa Mellon Bruce Fund, inv. c. 1966.1.1)456. Podle D. De Vose byla kompozice silne ovlivne na stars ımi zobrazenımi, zejmý na francouzsky mi ilumina tory z prelomu 14. a 15. stoletı, ale taký nedochovanou variantou Jana van Eycka, kterou zakoupil Alfons V. Aragonsky v Brugga ch a jejız podobu lze zrejme rekonstruovat podle obrazu boje sv. Jirı s drakem (1468) od Pedra Nisarta v Museo Diocesano v Palma de Mallorca457. Kompozicne shodny motiv rozvinul v graficky ch listech hornory nsky Mistr E.S. ť L.144, L.145 (pred 1467). V Hornım Pory nı vznikla taký deska boje sv. Jirı (kolem 1460) z mnichovský Starý pinakotý ky, u nız se predpokla da te sne js ı souvislost se staronizozemskou malbou, zejmý na washingtonskou deskou Rogiera van der Weydena458. Scý nu se sv. Jirım blızkou Weydenove desce pouz il taký malır Friedrich Herlin na hlavnım olta ri me stský ho farnıho kostela sv. Jirı v N’rdlingen (dokonceno 1462) a na tradici malby okruhu Rogiera van der Weydena a Dirka Boutse vyrostla tvorba kolınský ho Mistra svatojirský legendy, v nız je obsaz ena scý na boje sv. Jirı s drakem (kolem 1465; Kolın nad Ry nem, Wallraf-RichartzMuseum)459. Z kratký ho prehledu tak vyply va , z e varianta byla v 60. letech 15. stoletı jiz zauz ıvana a z e na za klade motivický shody nelze praz sky triptych jednoznacne zasadit do uz s ı vazby s dılenskou produkcı Mistra L’ffelholzský ho olta re, jak to ucinil J. Pes ina. Skutecnost, z e se v dıle praz ský ho mistra odra z ı prınos Pleydenwurffova okruhu, vs ak dokla da , z e byl praz sky mistr norimberskou tvorbou 60. let 15. stoletı nepochybne ovlivne n a z e jiz v tý to dobe mohla by t praz ska produkce schopna reagovat na aktua lnı podne ty vycha zejıcı z Norimberka. C esky fond stredove ký ho ume nı, ktery se dochoval v zuz ený m rozsahu, nijak nevylucuje, z e C echy byly v dobe svý hospoda rský i politický izolace schopny reflektovat soudoby ume lecky vy voj, a proto nenı nezbytný a priori tvrdit, z e ume lecka dıla urcitý stylový vrstvy vznikala oproti sousednım zemım s vy razny m casovy m zpoz de nım. Specificnost situace v zemi mnohdy vedla ke generalizujıcım za ve r˚m, prıklad Svatojirský ho olta re vs ak na zorne ukazuje, z e kaz dý dılo vznikalo v individua lnı situaci a nelze na ne j prena s et obecný soudy. Rovne z hledat p˚vod mistra za kaz dou cenu v ceský m prostredı se z jeho malırský ho dıla jevıjako zava de jıcı. Pro jeho dals ıpozna nıbude relevantnıpracovat s moz nostı, z e kolem ci te sne po roce 1460 mohl projıt s kolenım mimo ceský uzemı, aby se potý usadil a tvoril v Praze. O tom, z e v Praze p˚sobil a zap˚sobil, sve dcı mlads ı dıla zaclene na do jeho dılenský 452
Pes ina (1940b), s. 55-63. Pes ina (1967), s. 229. 454 Strieder (1993), s. 197. 455 Strieder (1993), s. 61, 197 kat. c. 41.; Weilandt (2007), kat. c. 6. 456 Vos (1999), s. 172-174 kat. c. 1. 457 Vos (1999), s. 173. 458 Alte (1999), s. 369, WAF 729. 459 Corley (2000), barev. obr. 29. 453
- 74 -
produkce460. Pro mistra je typicka individualizace tva rı a vyja drenı vnitrnıch pocit˚ postav, u mlads ıch pracı pripisovany ch jeho okruhu lze naopak sledovat vy razný tıhnutı ke stylizaci a zjednodus enı forem. Charakteristicky m znakem figur jsou velký s iroký palce rukou a knoflıkovitý nosy. Malır se zretelne pokous ı o zobrazenı textury la tek, v cemz si poma ha r˚zny mi technikami od tlacený ho broka tu az po drobný tahy ci body s te tcem ve sve tlejs ım tonu. Naprıklad pastoznımi na nosy bılý barvy vytva rel na podobu kapek vody. Malır tak ume l vyuz ıvat strukturnıho detailu k vyja drenı iluze skutecnosti a vedle toho v modelacıch la maný drapý rie jiz suverý nne pracoval se sve tlem a stınem. Podobný rysy jako hlavnı pra ce mistra nese jen triptych s Neve rıcım Toma s em (po 1480; Praha, Strahovska obraza rna, zde kat. c. 49-50), ktery je razen do mlads ıho dılenský ho okruhu. Nejnove ji navrhl J. Klıpa, z e pracı samotný ho mistra byly na Svatojirský m olta ri pouze stred a vnitrnı strany krıdel461. Jeho tvrzenı vs ak nenı za soucasný ho stavu pr˚kazný jiz proto, z e pri porovna nı scý n vnitrnıch a vne js ıch stran krıdel se co do kvality vy tvarný ho provedenı neukazujı z a dný markantnı rozdıly. Pri zbe z ný m pohledu p˚sobı malovany triptych jako ucelena pra ce a rozmanitost se projevuje jen v individualizovany ch tva rıch postav, který jsou vs ak vne i uvnitr modelova ny shodny mi prostredky. Bez hlubs ıho materia love -technologický ho pr˚zkumu tak nenı moz ný jednoznacne rozlis ovat mistrovu pra ci a pra ci zrucny ch spolupracovnık˚. V pojetıscý n triptychu se mısı stars ıstredoevropský tradice s novy mi ikonograficky mi typy. K tradicnım zobrazenım prıslus ı Zve stova nı Panny Marie a Smrt Panny Marie typu Poslednı modlitba. Scý na Zve stova nı, v nız B˚h Otec k Panne Marii vysıla v paprscıch Jez ıs ka spolu s holubicı Ducha svatý ho, vyjadruje okamz ik neposkvrne ný ho pocetı, ozna menı Kristova vte lenı462. V ceský m prostredı se zobrazenı poprvý objevuje ve 14. stoletı v dılech z dvorský ho okruhu Karla IV. Prıkladem mohou by t inicia ly praz sky ch iluminovany ch rukopis˚ Liber viaticus Jana ze Stredy (1355-1360; Praha, Na rodnı muzeum, knihovna, sig. XIII A 12; inicia la O, fol. 69v, chybı holubice) a Antifona re vysehradskř kapituly (okolo 1360; kla s ternı knihovna ve Vorau, cod. 265; inicia la O). Shodný znaky nesou Zve stova nı na olta rnım reta blu z poutnıho kostela Panny Marie v Schottenu (kolem 1370), jehoz vznik je kladen do Frankfurtu nad Mohanem a ktery je povaz ova n za “mladsı stylovou paralelu k malba m praz skřho dvornıho malıre Mistra Theodorikaď463, a na olta rnım reta blu z kaple sv. Pankra cia na hrade Tyrol (kolem 1370-1372; Innsbruck, Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum), ktery si nechal zhotovit Albrecht III. “malırem z generace praz skřho dvornıho Mistra Theodorikaď464. Z praz ský ho prostredıpocatku 15. stoletı se ty z ikonograficky typ nacha zı naprıklad v inicia le “Oďrukopisu Matutinale a vesperale, p˚vodne z augustinia nský ho kla s tera na Karlove (1411-1419; Zitava, Me stska knihovna, sig. A 1, fol. 1r). Vy voj Smrti Panny Marie typu Poslednı modlitba, ktery podrobne rozebrala ve svý studii G. T’r’k, je spojova n se stredoevropsky m prostredım465. Stred svatojirský ho triptychu poloz ila G. T’r’k, jak bylo vy s e citova no, do vztahu s dılem Konrada Laiba (kolem 1450). V tý z e dobe p˚sobı Mistr Tucherova olta re, jehoz vy chodiska jsou ne ktery mi badateli hleda na 460
Pes ina (1958a), s. 158-166. Klıpa (2001), s. 365. 462 Tento motiv a jeho vy voj byl jiz blız e rozebran v kapitole 5.1 Prvnıohlasy Nizozemına uzemıC ech?. 463 Jirı Fajt ť Markus H’rsch, Karel IV. a Svata rıs e rımska : Mezi Prahou a Lucemburskem ť zemsky most na za pad, in: Fajt (2006), s. 358, 362 obr. V.5. 464 Jirı Fajt ť Robert Suckale, Dals ı panovnický dynastie ť mezi napodobenım a konkurencı, in: Fajt (2006), s. 432, 430 obr. V.54. 465 T’r’k (1973), s. 151-205. Vedle citovany ch motiv˚ G. T’r’k napr. kresba s vy jevy ze z ivota Krista a Panny Marie, Praha, kolem 1380-1390?, Preston, Harris Museum and Art Gallery, inv. c. P 247; inicia la G se Smrtı Panny Marie z Antifonare ze Sedlce, Praha, 1414, Budapest, Szý pm…vý szeti Muzeum, inv. c. 3105. C esky m prostredım byl ovlivne n taký tv˚rce dnes nezve stný ho oltarnıho reta blu Ukriz ova nı z Fromborku (kolem 1370), kde jedno z krıdel nese motiv Smrti Panny Marie typu Poslednı modlitba. Adam S. Labuda, Vstrıc mori ť expanze na sever, in: Fajt (2006), s. 404 obr. V.33. 461
- 75 -
ve vıdenský m ume lecký m okruhu. Za reprezentanta vıdenský ho dvornıho ume nı 40. let 15. stoletı je na za klade hypotý zy L. Baldasse (1935) obecne povaz ova n Mistr ze za mku Liechtenstein (kolem 1440-1450), jehoz oeuvre obsahuje ctrna ct desek maria nský ho a christologický ho cyklu a sedm desek pas ijový ho cyklu466. Deska se Smrtı Panny Marie predstavuje typicky prıklad Poslednı modlitby, ktery se ve vıdenský m prostredı objevı naprıklad na rezbe jednoho z krıdel tzv. Friedrichova olta re (dokonceno 1447, rezby 14201430; Vıden, dom sv. Ste pa na, Frauenchor). Podle L. Schultese zde zapojenım stars ıch ca stı “chtel Friedrich zrejme zcela vedome nava zat na umeleckou politiku svych predchudcuď, otce Arnos ta Zelezný ho467. O stars ı ikonografický tradici zobrazenı ve vıdenský m prostredı, kde v dobe panova nı Karla IV. dv˚r intenzivne napodoboval “praz skř predlohyď468, nenı treba pochybovat. Na tradici ceský ho predhusitský ho malırstvı navazoval taký maria nsky diptych, ktery tvorı scý na Zve stova nı (Budapes „, Szý pm…vý szeti muzeum, inv. c. 3142) a Smrti Panny Marie typu Poslednı modlitba (Norimberk, Germanisches Nationalmuseum, inv. c. Gm 1119). Odborna literatura se pome rne shoduje, z e jej nechal ve 20. letech 15. stoletı zhotovit Zikmund Lucembursky 469, ke který mu me l blızko Albrecht Habsbursky . Pra ve “z rakouskřho malırstvı kolem roku 1440 a 40. letďlze podle M. Bartlový odvodit ikonografický a figura lnı typy maria nsky ch scý n na krıdlech olta rıku ze za mku v Telci (SZ Telc, inv. c. 969/1407, 970/1408), kde je Poslednı modlitba ope t zapojena470. V praz ský m prostredı predcha zı svatojirský mu zobrazenı Smrt Panny Marie typu Poslednı modlitba ze stredu tzv. Roudnický ho olta re, ktery M. Bartlova nove datovala do druhý poloviny 30. let 15. stoletı471. Stars ı zobrazenı vs ak s ohledem na odlis ný provedenı nebylo vy chodiskem mlads ıho. Prakticky soucasny m zobrazenım triptychu ze sv. Jirı je inicia la se Smrtı Panny Marie v Kutnohorský m gradua lu (1471; Praha, Univerzitnı knihovna, sig. XXIII A 2, fol. 198v), ktery patrı ke klıcovy m dıl˚m praz ský ho ilumina tora Valentina Noha (ü pred 1492)472. Obe malırska dıla charakterizovana la manou drapý riı se pohybujı v tý z e stylový vrstve , i kdyz se v dıle ilumina tora uplatnı jes te stars ı tradice v pojetı krajiny. Dılo ilumina tora Kutnohorský ho gradua l se spolý ha “vıce na plosnř barevnř pozadı a dekorativnı hodnoty ornamentu, nez na novř kompozice s hlubokou krajinou c i interiřremď473. Figura lnı typy obou de l nemajı mezi sebou dılenskou souvislost, v obou scý na ch Smrti Panny Marie jsou za vaz ný predevs ım motivický shody. Naprıklad na konci Mariina l˚z ka se v obou scý na ch vyskytne apos tol, ktery si drz ı hlavu obe ma rukama a truchlı. Zatımco Svatojirsky mistr tvoril vy razne individualizovaný postavy, byly Valentinovy m pozna vacım znamenım slovy J. Kra sy “postavy ne prılis vyraznych typuď474. Puncy ve zlacenı a na pisový pa sky lze povaz ovat za obecný vy zdobný prvky a jejich srovna nı nevede k detailne js ım poznatk˚m podobne jako tradicne pouz ıvany zp˚sob vy zdoby ra mu475. Vy zdoba vne js ıch stran krıdel 466
Lukas Madersbacher, Malerei und Bild 1430 bis 1520, in: Rosenauer (2003), s. 411. Lothar Schultes, Podzim stredove ku ť cısarský ume nıza Friedricha III., in: Martyca kova (2001), s. 72. 468 Jirı Fajt ť Robert Suckale, Dals ı panovnický dynastie ť mezi napodobenım a konkurencı, in: Fajt (2006), s. 431. 469 Bartlova (2001), s. 173.; Wilfried Franzen, Rımsky cısar a cesky kra l ť na vrat k praz sky m predloham, in: Fajt (2006), s. 598 obr. VIII.13, VIII.14, s. 602. Obdobna varianta se z tý to doby nachazı taký na jednom z oltarnıch krıdel ze Zleb˚ (SZ Zleby, inv. c. 2125) 470 Bartlova (2001), s. 297., K. Chamonikola krıdla hodnotı shodny m zp˚sobem a datuje do doby kolem 1450 viz vy stavnı katalog Od gotiky k renesanci (2., 1999, s. 322-323, kat. 150 a,b). 471 Bartlova (2001), s. 190. Do 2. poloviny 30. let 15. stoletı je datova na taký Madona anglický kra lovny (Londy n, Royal Collection, inv. c. 403.486), na jejımz ramu se vyskytuje Smrt Panny Marie typu Poslednı modlitba a ktera je spojova na s cesky m prostredım. Bartlova (2001), s. 210-213. 472 Josef Kra sa, Kniz nımalba, in: Dejiny (1984), s. 604-605. 473 Josef Kra sa, Kniz nımalba, in: Dejiny (1984), s. 605. 474 Josef Kra sa, Kniz nımalba, in: Dejiny (1984), s. 605. 475 Sukovita ve tev ovıjena listovım zdobı be z ne nejen ramy malovany ch a rezany ch triptych˚, ale taký v iluminovany ch rukopisech. Shodný res enı ramu je pouz ito naprıklad na soudobý m oltari sv. Dominika 467
- 76 -
svatojirský ho triptychu naopak zaujme pozadım, jehoz zlatý rozviliny na cervený m podkladu pripomenou spıs e prostredky kniz nı iluminace nez deskový malby. Pokud mohl triptych vzniknout jiz po roce 1465, pak lze uvaz ovat, z e Valentin Noh se mohl inspirovat buâ scý nou na stredu triptychu nebo obdobnou predlohou. Vedle individualizace figur, la maný drapý rie a prohloubenı krajiny pracoval mistr v ceský m prostredı s novy mi vy zdobny mi technikami. Jedna se o uz itı techniky tlacený ho broka tu, strukturnı detail, plastický aplikace a lemy ode v˚ zdobený na pisy. V ne mecky mluvıcım prostoru se tlaceny broka t objevuje jiz od druhý ctvrtiny 15. stoletı. S lemy zdobeny mi na pisy se setka me jak u citovaný ho Hanse Pleydenwurffa, tak Mistra Tucherova olta re a Mistra ze za mku Liechtenstein. Na tradice ne mecky mluvıcıch oblastı odkazujı taký plastický aplikace, který jsou pro Svatojirský ho mistra prıznacný 476. K vy zdobe lze rıci, z e puncova nı a trasova nı predstavuje v tradicnı ceský produkci zpracova nı pr˚me rný kvality, který zdaleka nedosahuje vysoký urovne ne ktery ch stars ıch cesky ch de l pred a kolem roku 1450 (Madona vys ebrodska , Madona vratislavska apod.). Naopak novy m zp˚sobem je vytva rena iluze kovovy ch predme t˚477. Obratne si malır pocına jak u zbroje sv. Jirı, tak u zbroje sv. Va clava. Vne krıdel jsou pozdne stredove ký zbroje sv. Jirı a sv. Va clava v podstate totoz ný . Detaily brne nı lze nejlý pe sledovat na postave sv. Va clava, kde se jedna o typ soudobý ne mecký pla tový zbroje. V socharský tvorbe nese obdobnou zbroj postava sv. Floria na z Landesmusea v Linci (Hornı Rakousko, kolem 1460)478. Z dochovany ch brne nı je analogický jihone mecký brne nı z doby kolem roku 1450 ve sbırce Historický ho muzea me sta Vıdne 479. Shoduje se formova nı s orce a formova nı na kolenice. Blızký res enı na kolenice a loketnıho kloubu brne nı sv. Va clava se objevı na brne nı cısare Friedricha III. z produkce augs purský ho Lorenze Helmschmida z roku 1477 (Vıden, Kunsthistorisches Museum, Hofjagd- und R…stkammer)480. Totoz ny typ na kolenic zdobı pla tový brne nı sochy sv. Jirı (1462) Mikula s e Gerhaerta na hlavnım olta ri farnıho kostela sv. Jirı v N’rdlingenu, brne nı spıcıho voja ka ve stredový malbe Zmrtvy chvsta nı Krista na olta ri sv. Wolfganga v kostele sv. Vavrince v Norimberku (kolem 1460) a hojne se vyskytuje v ulmský malbe i socharstvı konce 15. stoletı. Tento detail byl taký rozs ıren grafikou, jak dokla da list Mistra E.S. s archande lem Michaelem (L.153). Zbroj na triptychu ze sv. Jirı tak reprezentuje be z ne uz ıvany typ jiz po polovine 15. stoletı. Na za klade vy tvarný ho zpracova nı a ikonografický ho pojetı jednotlivy ch scý n bylo zd˚razne no, z e tv˚rce svatojirský ho triptychu vys el ze stredoevropsky ch tradic a z e v jeho dıle se jiz odrazily ohlasy tvorby Rogiera van der Weydena, který rozvıjel od 50. let 15. stoletı Pleydenwurff˚v okruh. Scý ny i figura lnı typy Svatojirský ho olta re dokla dajı, jak obtız ný je jednoznacne zaradit koreny mistrova dıla do praz ský ho prostredı. Jeho malırský prostredky a technologický znalosti pochopený v celý jejich podstate sme rujı mistrovo s kolenı spıs e do ne mecky mluvıcıho regionu. Do popredı na motivicky ch souvislostech a nizozemsky ch ohlasech vystoupila jiz drıve role Norimberka a uzemı dnes nıho Rakouska, na jejichz vza jemný m vztahu mohlo by t malırský dılo mistra formova no. I kdyz pres prokazatelnou z dominikanský ho kostela v Krakove (kolem 1460-1470; dnes Krakov, Na rodnı muzeum), viz Popp-Suckale (2002), s. 84, obr. 5. 476 Jedna se o kovový body svatozarı a oblaku Krista. Dochovaný kovový l˚z ko na pla s ti klecıcıho kra le slouz ilo pro vloz enı snad drahý ho kamene. Klecıcı je nejstars ı Kas par, ktery nabızı Kristovi svý zlato a vzda va tak hold Kristove kra lovský d˚stojnosti. Pouz ito Hall (1991), s. 219. 477 S iluzı lesku kovu pracuje ume lecký prostredı ne mecky mluvıcıch oblastı jiz pred polovinou 15. stoletı ť Konra d Witz (Basilej), Stephan Lochner (Kolın nad Ry nem), Hans Multscher (Ulm), Konra d Laib (Salcburk), Mistr Albrechtova oltare (Vıden), Mistr desek z Pollingu (Mnichov) ad. 478 Schultes-Prokisch (2002), s. 253, kat. c. 1/9/14. 479 Schultes-Prokisch (2002), s. 157, obr. 3. 480 Schultes-Prokisch (2002), s. 249, kat. c. 1/9/1.
- 77 -
“vazbu Friedricha III. na norimberskř umelceď481 nenı vztah norimberský malby a malby z uzemı dnes nıho Rakouska dosud podrobne zhodnocen, chybı v tomto prostoru vyhrane ný prıbuznosti zejmý na k oblicejovy m typ˚m praz ský ho triptychu. Figura lnımi typy (nikoliv tva remi) a modelacı drapý rie se mistr Svatojirský ho olta re vedle citovany ch norimbersky ch a vıdensky ch pracı priblız il uz jen triptychu z T’rwangu am Samerberg (kolem 1450) z Hornıho Bavorska482, jehoz ikonograficky program olta re souvisel s vlivy ze salcburský ho ume lecký ho okruhu483. Ne který ikonografický motivy ze salcburský ho okruhu se opakujı i na Svatojirský m olta ri, jejich zdroje vs ak byly zakotveny v tradicıch praz ský ho malırstvı konce 14. stoletı. Pri hleda nı vy chodiska tva rı figur se prostrednictvım stredoevropsky ch center, ktera vstrebala nizozemský impulsy dosta va me do slezský Vratislavi k dılu Mistra vratislavský ho olta re sv. Barbory, jehoz dılna zde s iroce p˚sobila kolem roku 1450. Pro srovna nı s tva remi Panny Marie a ande la ve Zve stova nı na krıdle Svatojirský ho olta re byla pouz ita tva r sv. Barbory a sv. Adaukta na stredu olta re sv. Barbory. Malıri se zde shodujı v modelaci oblicej˚, detailech provedenı vy razny ch ocıse s irs ımi vıcky, provedenı ust i nos˚. Malır praz ský ho triptychu pouz ıva v modelaci oblicej˚ tý me r totoz ný principy. Odvozena je i struktura uces˚ figur, kde praz sky malır vıce sme ruje ke stylizaci tvaru. Jeden z andılk˚ vpravo od Krista na stredu praz ský ho triptychu, ktery pridrz uje Pannu Marii, pripomene svy m provedenım ande la na desce Madony s dıte tem v komnate vytvorený v okruhu vratislavský ho anonyma (okolo 1450; Vratislav, Na rodnı muzeum). Rovne z vy s e popsaný malırskotechnologický znaky praz ský ho triptychu byly v dılne Mistra vratislavský ho olta re sv. Barbory rozvıjeny jiz pred polovinou stoletı. U mistra vedle jihone mecký ho vy chodiska poukazujı badatelý na podobnosti s Mistrem Tucherova olta re, coz taký zd˚vodnuje vy s e rozvedený poukazy na shody se Svatojirsky m olta rem484. V prostredı Vratislavi, kde byly paralelne rozvıjeny v dobe p˚sobenıMistra vratislavský ho olta re sv. Barbory doma cı malırský a ikonografický tradice ovlivne ný cesky m malırstvım, se tak zcela idea lne mısı mistrova popsana vy chodiska. Radu vy s e navrz eny ch moz nostı by vs ak mohl prove rit teprve detailnı pr˚zkum malırský techniky485. Vedle na vaznosti na zdejs ıtradice a vliv Mistra vratislavský ho olta re sv. Barbory se ve Vratislavi mohl taký jiz kratce po roce 1460 sezna mit s malbou Pleydenwurffova okruhu. V letech 1456-1467 byl vratislavsky m biskupem Jos t z Roz mberka, ktery “se ve svř funkci pokousel o jakousi strednı cestu v konfliktech Vratislavi a jejı kapituly s utrakvistickym Jirım z Podebradď486. Lze navrhnout, z e pra ve pres Jos ta nebo jemu blızkou osobu se mohl malır z Vratislavi dostat jak do prostredı svatovıtský kapituly, tak do katolický ho okruhu kolem kra le Jirıho z Pode brad. Vratislav byla v tuto dobu, kdy ceský zahranicnı vztahy omezovala papez ska klatba, jediny m ume lecky m centrem vstreba vajıcım principy nizozemský ho ume nı, který me lo v 60. letech 15. stoletı skutecne intenzivne js ı vztah s Prahou. Pokud tedy v ra mci tý to hypotý zy mistr praz ský ho olta re Nanebevzetı Panny Marie vys el z Vratislavi, pak do Prahy kolem poloviny stoletıdorazil jako zraly tv˚rce, aby zde da le se svou dılnou tvoril. 481
Podle Schultes, Podzim stredove ku ť cısarský ume nıza Friedricha III., in: Martyca kova (2001), s. 81. Vlivem Norimberka na uzemı dnes nıho Rakouska se jiz na poca tku 20. stoletı zaby vala B. Kurth, ktera zd˚raznila jeho vy znam pri s ırenınovy ch vliv˚. Kurth (1916), s. 79-100. 482 Stred s Ukriz ova nım, T’rwang, okres Rosenheim, katolicky farnı kostel Nanebevzetı Panny Marie, krıdla s apos toly Stuttgart, Staatsgalerie (inv. c. 1887-90). Oltar p˚vodne zdobil interiý r filia lnıho kostela ve Steinkirchen am Samerberg. 483 Blız e Liedke (1997), s. 23-36. 484 K Mistrovi vratislavský ho oltare sv. Barbory je s iroký pojednanıv ramci kapitoly 4. Zde vcetne literatury. 485 M. Hamsık v roce 1954 popsal, z e mistr zame rne “uz ıva ruznych technickych prostredku k dosaz enı malırskych kontrastu rukopisnych a splyvavych na nosu, reliřfnıch a hladkych plochď. Pes ina-Hamsık (1954), s. 42. 486 Lenka Bobkova ť Radek Fukala, II. Slezsko jako souca st zemı C eský koruny: Slezsky podzim stredove ku: Mezi Pode bradem a Korvınem, in: Kapustka (2006), s. 46.
- 78 -
Olta r Panny Marie zv. Svatobarborsky ze Smıskovskč kaple chra mu sv. Barbory v Kutnč Hore (kat. c. 20) a olta r Panny Marie zv. Thunovsky (kat. c. 30) Olta r Panny Marie zv. Svatobarborsky udajne prıslus el k p˚vodnı interiý rový vy zdobe stredove ký ho chra mu sv. Barbory v Kutný Hore. Nejstars ı pısemný zmınky o maria nský m olta ri pocha zı teprve z 19. stoletı. J. E. Wocel ve svý m cla nku o chra mu sv. Barbory v Kutný Hore z roku 1859 jako mısto, kde se olta r toho casu nacha zel, urcil prvnı kapli na severnı strane presbyta re zasve cený sv. Katerine : “Zde visı na boc nı zdi tabulovyobraz z 15. stoletı, predstavujıcı Pannu Marii s dıtetem,Ž ď487. Interiý r chra mu pros el radou zme n, proto lze jen s obtız emi urcit mısto v chra mu, kde mohl by t olta r zprvu instalova n, poprıpade zcela potvrdit, z e se olta r v chra mu nacha zel skutecne jiz od 15. stoletı. Stars ı prameny, který by spolehlive potvrzovaly tuto skutecnost, nejsou k dispozici. V 19. stoletı, kdy se o olta ri v interiý ru chra mu poprvý zmınil J. E. Wocel, se chra m sv. Barbory nacha zel v havarijnım stavu a s jeho mobilia rem bylo r˚zny m zp˚sobem nakla da no, coz potvrzuje naprıklad udaj A. J. Zavadila a G. J. Las ka, z e z chra mu bylo roku “1811 odvezeno na pokyn sta tu velkř mnoz stvı strıbrnych a zlatych umeleckych delď488. Vzhledem k tomu, z e neexistuje z a dny spolehlivy doklad, ktery by doloz il provenienci olta re, lze jeho spojitost s chra mem sv. Barbory pojımat jen jako pravde podobnou. K prvotnı lokaci Thunovský ho olta re naopak nevede z a dna stopa a vı se jen tolik, z e byl roku 1926 zakoupen v Praze od Oswalda Thuna z prostredk˚ bankovnıho za vodu Petschek a spol. do sbırek NG489. Kutnohorsky maria nsky triptych uvedl do literatury J. E. Wocel (da le jen Vocel), ktery ve svý m cla nku v Pama tka ch archeologicky ch a mıstopisny ch z roku 1859 popsal tehdejs ı stav chra mu sv. Barbory. Protoz e se vs ak jednalo pouze o strucny popis, svý hodnocenı dıla shrnul obecne slovy, z e “obraz na lez ı k znamenitejsım pama tka m malırskřho umenı, jez to se z onoho veku v Cecha ch zachovalyď490. Dals ı popis olta re bez bliz s ıho hodnocenıpodal teprve po dvaceti letech J. J. Reha k v monografii o Kutný Hore, ktery uva dı, z e olta r Panny Marie v kapli sv. Kateriny byl z d˚vodu opravy snat491; pozde ji ho zaradil do svý ho cla nku k p˚vodnım olta r˚m svatobarborský ho chra mu492. J. Branis v roce 1891 uva de l triptych jiz v interiý ru Smıs kovský kaple, kam byl po restaurova nı (1882) z podne tu Archeologický ho sboru “Vocelď nove instalova n a nacha zı se dodnes. Triptych Panny Marie povaz oval bez podrobne js ı argumentace za souca st p˚vodnıho stredove ký ho mobilia re a v tomto kontextu usuzoval, z e pocha zı z olta re, ktery byl v chra mu zrızen ke cti Rodicky Boz ı a sv. Pavla a Petra roku 1400. Vne js ı strany pohyblivy ch krıdel povs echne hodnotil jako “dosti neumelouď pra ci493. A. J. Zavadil a G. J. Las ek ve svy ch Pama tka ch kra lovský ho hornıho me sta Hory Kutný z roku 1894 sice zmınili “skla dacı maria nsky olta rď, avs ak ve svý m textu pouze zpresnili Branis ˚v udaj o instalaci olta re ve Smıs kovský kapli (1886) 494. K. Chytil v roce 1906 zaradil triptych do okruhu praz ský deskový malby a jeho stred srovnal se Zasnoubenım sv. Kateriny od Hanse Memlinga uloz eny m v parız ský m Louvru. Na tomto za klade triptych datoval do doby kolem roku 1490495. K. Vorlıcek, ktery v monografii z roku 1906 podrobne popsal cinnost na obnove chra mu sv. Barbory v letech 1884-1905, retrospektivne popsal stav olta re pred restaurova nım malırem Petrem Maixnerem (1882)496. 487
Wocel (1859), s. 120. Zavadil-Las ek (1894), s. 49. 489 Olta r Thunovsky, Sbırka starý ho ume nı NG, Praha, evidencnı karta O 1.414-1.416, Praha, Narodnıgalerie. 490 Wocel (1859), s. 120. 491 Reha k (1879), s. 85. 492 Jan Josef R eha k, Obrazy z ne kdejs ıch skla dacıch oltar˚ v kostele sv. Barbory, in: Reha k (1881), s. 78-80. 493 Branis (1891), s. 121. 494 Zavadil-Las ek, (1894), s. 47. 495 Chytil (1906), s. 132. 496 Vorlıcek [1906], s. 35-37. 488
- 79 -
Jedna se o jediny popis, dıky který mu lze alespon ca stecne sledovat mıru restaura torsky ch za sah˚ do p˚vodnı malby. Hodnocenı olta re K. Vorlıckem se soustredilo spıs e na technický provedenı dıla nez na jeho bliz s ı stylový zarazenı, presto jeho stred v souladu s Branis ovy m na zorem datoval jiz na poca tek 15. stoletı. A. Till, ktery v roce 1918 vydal pojedna nı o chra mu sv. Barbory, charakterizoval olta r naopak jen jako “slabsı pra ci 16. stoletıď497. Z. Wirth ve svý monografii k me stu Kutna Hora z roku 1912 hovoril pouze obecne o nesourodý m obrazu ume lecký ho fondu, jehoz “roztrıstenost, patrna na prvnı pohled, a vedle toho nepatrna zna most vseho materia lu c eskřho a nedostatek prıpravnych pracı kritickych o nem dovolujı vyslovovati o kutnohorskych malba ch a plastika ch –sudky jen nejvseobecnejsı kupr. o neprımřm vlivu Porynı nebo Nizozemı, Ita lie nebo Schongauera a bra nı stanovenı nekterych vlastnostı jako skolovych nebo osobnıch,Ž ď498, proto nijak blız e nekomentoval ani maria nsky olta r Smıs kovský kaple. Pozornost mu byla ve nova na az v syntý ze pod jeho vedenım z roku 1931, kde A. Mate jcek triptych datoval do doby okolo roku 1490 a povaz oval ho za nejstars ı dochovany kutnohorsky olta r. V malba ch olta re vide l “odraz nizozemskřho lyrismu memlingovskřhoď499. Svý teze, ve ktery ch navazoval na K. Chytila, zopakoval A. Mate jcek i v dals ı syntý ze redigovaný Z. Wirthem, kde se nadsazene vyja dril, z e malır olta re pravde podobne poznal “nizozemskř umenı z vlastnıho na zoruď. V tý to souvislosti poukazoval na “konstruktivnı sloz itost a forma lnı plnost deskovych obrazuď500, který ho vedly k te mto za ve r˚m. Nejpodrobne ji se zatım triptychem zaby val J. Pes ina, ktery ho zaradil spolu s tzv. Thunovsky m olta rem mezi dılenský pra ce mistra Svatojirský ho olta re s tım, z e malıri Thunovský ho a Svatobarborský ho olta re nejsou totoz nı501. Olta r datoval po roce 1480, nebo„ pozoroval na jeho krıdlech pokrocilejs ı vy voj prostoru nez na tzv. Svatojirský m olta ri. Soucasne vyloucil na zory stars ıch badatel˚ o “prımřm vlivu Nizozemı a Porynıď502. Vliv dıla Hanse Memlinga s ohledem na dataci povaz oval za nepravde podobny , naopak sledoval vrstvu stars ıch de l z prvnı poloviny 15. stoletı s motivem Madony obklopený sve ticemi v “rajskř zahradeď. Upozornil na jeho casty vy skyt v kniz nı malbe a grafice. Podle jeho na zoru byly kompozicnı schý mata a ne který ikonografický detaily ca stecne odvozeny z graficky ch predloh503. Za zprostredkovatele za kladnı ikonografický mys lenky urcil Norimberk, kde vs ak mezi pracemi z let 1430 az 1465 nenas el z a dnou presve dcivou predlohu. Vy chodiska malby hledal ve vrstve de l kolem Tucherova olta re504. V monografii z roku 1950 povaz oval typ tr˚nıcı Madony mezi sve ticemi v doma cım prostredı za ikonograficky dosud nezna my typ, jehoz vzory hledal v za padoevropský m prostredı. Ikonograficky motiv se me l podle J. Pes iny dostat z Francie do Nizozemı a Pory nı, kde byl s iroce rozvinut a v 80. letech 15. stoletı plne prijat prostrednictvım Hanse Memlinga. Stredovy obraz olta re spojoval s pracemi stars ı za padone mecký generace kolem poloviny 15. stoletı, pricemz tv˚rce olta re me la ope t v souladu s jeho predchozımi za ve ry inspirovat buâ graficka predloha nebo norimbersky Tucher˚v okruh505. V souvislosti s publikova nım souboru mens ıch deskovy ch obraz˚ z biskupský sbırky v Litome ricıch, který zaclenil mezi pra ce dılny Mistra Svatojirský ho olta re, se J. Pes ina zaby val dılcım srovna nım desek se Svatobarborsky m olta rem v ra mci dılenský produkce506. V rozsahu technologicky ch a jiny ch vy tvarny ch shod pouka zal na odlis nosti mezi obe ma pracemi. Zatımco Svatobarborsky olta r uvedl jako dılo samotný ho mistra, soubor 497
Till (1918), obr. 22. Wirth (1912), nestr. 499 Wirth (1931), s. 352, obr. 282. 500 Wirth (1935), s. 68. 501 Pes ina (1940b), s. 65-72. 502 Pes ina (1940b), s. 70. 503 Pes ina (1940b), s. 67-70. 504 Pes ina (1940b), s. 71. 505 Pes ina (1950), s. 26. 506 Pes ina (1958a), s. 158-166. 498
- 80 -
dochovany ch desek jako “pra ci dalsıho pomocnıka dılnyď507. V tý mz e roce, kdy J. Pes ina publikoval sv˚j cla nek k cinnosti Mistra Svatojirský ho olta re, pripsal A. Stange Svatobarborsky olta r spolu s Thunovsky m olta rem z Na rodnıgalerie v Praze jeho dılenský mu pomocnıku508. Nato J. Pes ina ve studii k malırstvı z obdobı vla dy Jirıho z Pode brad okrajove zmınil Svatobarborsky olta r ve vy ctu dılensky ch pracı mistra svatojirskřho olta re, jehoz tvorba me la znamenat zavrs enı predchozı vy vojový etapy a soucasne predznamena nı etapy nový 509. V roce 1967 ve svý paralipomene pouka zal na “vyrazny porynsky vlivď ve Svatobarborský m olta ri, pricemz se domnıval, z e tento vliv do dılny Mistra Svatojirský ho olta re dorazil prıme js ı cestou, pravde podobne skrze mlads ıho spolupracovnıka, ktery mohl projıt ne ktery m z vy znamny ch za padoevropsky ch ume lecky ch center510. Ve svý m poslednım prıspe vku k ceský deskový malbe z roku 1984 zopakoval svý teze o Mistru Svatojirský ho olta re a Svatobarborsky olta r cha pal jako ranou pra ci mistrovy dılny, ktera oz ivila “stary frankofla msky a pak porynsky typ Madony mezi sveticemiď511. V roce 2001 J. Klıpa znovu podrobil olta r analy ze a odmıtl Pes in˚v za ve r, podle který ho me l by t olta r dılem samotný ho mistra s urcity m podılem pra ce dılenský ho pomocnıka. Ve stredový m obrazu vide l v prostorový m uspora da nı reminiscence na pojetı Smrti Panny Marie. Ackoliv k prohloubenı prostoru ve stredový m obrazu nedos lo, upozornil, z e ho lze sledovat na vnitrnıch strana ch krıdel. Triptych z chra mu sv. Barbory podle J. Klıpy sta l ve vztahu k olta ri z kostela sv. Jirı “na jinřm stupniď512. Soucasne zd˚raznil, z e Svatobarborsky olta r je jako celek dılem jedný ruky. Dılo povaz oval za pra ci “pomocnıka, ktery si osvojil tradici dılny, v nız se mistrovu na zoru nejvıce priblız il pra ve ve figura lnım typu, zatımco v modelaci a koloritu ponekud zaostal za svym vzoremď513. V tomto kontextu nadhodil moz nost, z e byl mistr vys kolen jes te v ne který z dals ıch dılen, ktera mu zprostredkovala “snahu o prohloubenı obrazovřho prostoru a za jem o architekturuď514. Souvislosti Thunovský ho olta re se Svatobarborsky m si vs iml jako prvnı J. Pes ina515. Oba olta re povaz oval za dılenskou pra ci Mistra Svatojirský ho olta re s tım, z e malıre obou olta r˚ od sebe odlis il. Ve ts ı pozornost vz dy ve noval hodnocenı olta re z chra mu sv. Barbory, na jehoz prıkladu taký poprvý provedl ikonograficky rozbor stredový ho motivu a na slohový m rozboru spojil triptychy s norimberskou produkcı (Mistr Tucherova olta re). K Thunovský mu olta ri se J. Pes ina vracel pozde ji vz dy v souvislosti s tvorbou Svatojirský ho mistra a setrvale jej vnımal jako jeho dılenský ho pomocnıka516. Jeho dataci v konfrontaci se Svatobarborsky m olta rem kladl do 80. let 15. stoletı. Kdyz pak v roce 1958 zaradil do produkce dılny Svatojirský ho mistra desky se sv. Barborou, Katerinou, Vors ilou, Dorotou, Navs tıvenım a Klane nım ze sbırek biskupský rezidence v Litome ricıch, vytvoril chronologickou radu de l dılny517. Ve studii k malırstvıpode bradský doby z roku 1959 uka zal stredovy motiv Thunovský ho olta re jako na zorny prıklad asimilacnıho procesu, ktery m procha zely cizı podne ty v doma cı tvorbe 518. V roce 2001 se Thunovsky m olta rem 507
Pes ina (1958a), s. 164-165. Do okruhu de l dılenský ho pomocnıka mistra Svatojirský ho oltare jes te priradil pas ijový scý ny krıdel oltare z Jılový ho u Prahy. Stange (1958), s. 138-139. 509 Pes ina (1959), s. 218. 510 Pes ina (1967), s. 228-230. K tomu na s. 229 cituje: “Vsichni, kterı se zabyvali svatobarborskym triptychem (Chytil, Podlaha, Matejc ek), tusili za padnıpuvod tohoto třmatu a takř autor třto stati se kdysi pokusil vysledovat jeho rodokmen z Burgundska a pod jeho vlivem pak z Porynı, domnıvaje se ovsem, z e jeho pozna nı bylo zprostredkova no nejakou importovanou predlohou.ď 511 Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Dejiny (1984), s. 582. 512 Klıpa (2001), s. 366. 513 Klıpa (2001), s. 367. 514 Klıpa (2001), s. 367. 515 Pes ina (1940b), s. 65-72. 516 Pes ina (1950), s. 27.; Pes ina (1967), s. 228.; Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Dejiny (1984), s. 582. 517 Pes ina (1958a), s. 158-166. 518 Pes ina (1959), s. 218. 508
- 81 -
v souvislosti s cinnostı dılny Svatojirský ho mistra zaby val J. Klıpa a nejmlads ı pra ci dılny z konce 80. let 15. stoletı znovu postavil do blızkosti Svatobarborský ho olta re, který mu me l by t blızky pojetım prostoru i modelacı drapý rie. Za autora olta re povaz oval “jednoho z nejmladsıch c lenu dılny, kteryza svuj vzor povaz oval spıse nez Mistra Svatojirskřho olta re malıre kutnohorskřho triptychuď519. Kutnohorsky triptych Panny Marie zv. Svatobarborsky je literaturou datova n nejcaste ji do doby kolem roku 1480. Jeho prızvisko vycha zelo z predpokladu, z e patril k p˚vodnı pozdne gotický vy zdobe interiý ru chra mu sv. Barbory v Kutný Hore. V interiý ru chra mu byl olta r prokazatelne doloz en v jedný z kaplı az roku 1859520, kdy byl patronem chra mu zemsky studijnı fond521. Po zaloz enı Archeologický ho sboru Vocel (1877) se dıky jeho aktivite zapocalo dlouhý obdobı za chrany chra mu sv. Barbory. Po roce 1879 byl maria nsky triptych sejmut z olta re Panny Marie v kapli sv. Kateriny522 a byl restaurova n na na klady kutnohorský ho Archeologický ho sboru Vocel roku 1882 Petrem Maixnerem a nove sestaven podle na vrhu Bedricha Wachsmanna. Olta r byl pred restaurova nım udajne zacouzen, pokryt vrstvou prachu a jeho desky “byly na nekolika mıstech rozklız eny a plny c ervotoc iny. Sborcenř desky dvırek, opadana barva i se za kladnım na terem,Ž Ra m stary, snad jeste puvodnı, utrpel nejen c asem a c ervotoc inou, ale ponejvıce ohyzdnym na terem c ernym Š smolnym,Ž ď523. K. Vorlıcek uvedl, z e stejnou barvou bylo natreno taký zlatý pozadı a nimby, zlaty tlaceny koberec byl pak pretren s edou barvou a koruny sve tic premalova ny. Pres tyto necitlivý za sahy se me la podle K. Vorlıcka zachovat p˚vodnı malba v pome rne dobrý m stavu524. P. Maixner me l pouze zatmelit a vyrovnat desky, aby po zaciste nı provedl retus e v pos kozeny ch mıstech. Pri restaurova nı byly desky olta re sklız eny a zajis te ny dreve ny m rostem. Desky olta re byly rozpraska ny; stopy pos kozenı lze vizua lnım pozorova nım rozeznat jak na stredový desce, tak na obou pohyblivy ch krıdlech. Cely olta r byl nove osazen do nep˚vodnıho rezaný ho ra mu. Podle udaje K. Vorlıcka me l by t ra m zhotoven podle “starřho vzoruď525. Retus emi a premalbami byl zasaz en prakticky cely triptych, jak rozsa hle nenı zna mo. Rozsah provedeny ch retus ı a premaleb nebyl na malba ch zdokumentova n a ani vymezen soudoby m restaura torsky m pr˚zkumem. Nelze vyloucit, z e ne který ca sti mohly by t ve ve ts ı mıre premalova ny. V malbe se vyskytujı dokonce kompozicnı chyby, prıkladem m˚z e by t scý na Zve stova nı, kde Panna Marie listuje knihou, ktera se nacha zı jakoby ve vzduchopra zdnu. Na sledny presun z kaple sv. Kateriny do Smıs kovský kaple byl zrejme veden dobovou snahou puristicky dokomponovat jejı vy zdobu. U obou triptych˚ se jako jedina spolehliva cesta pro datova nı maleb jevı stylova analy za. V prıpade Svatobarborský ho olta re je vs ak bohuz el ztız ena stars ım restauratorsky m za sahem. Vznik triptych˚ je spojova n s dılnou Mistra Svatojirský ho olta re, jehoz hlavnıdılo ť maria nsky olta r z kostela sv. Jirı na Praz ský m hrade , je v literature datova no do doby kolem roku 1470. V tý to pra ci byla navrz ena casne js ı datace do let 1465-1467. V chronologii mistrova dıla se radı Svatobarborsky a Thunovsky olta r mezi vy razne mlads ı pra ce. J. Pes ina uvahy ozrejmil tım, z e vykazujı pokrocilejs ı vy voj prostoru. Tato uvaha se vs ak pouze zakla da na skutecnosti, z e olta r krome scý ny se sv. Jirım nerozvıjı z a dny krajinny pla n a z e v hojný mıre pouz ıva zlata pozadızdobena puncova nım. Vzhledem k tomu, z e se nedochovala jina mistrova dıla s rozvinutım krajiny, nelze jednostranne soudit, z e mistr nebyl v dobe 519
Klıpa (2001), s. 369. Wocel (1859), s. 120. 521 Chra m prebral roku 1825 od Sta tnıho na boz enský ho fondu, ktery chram spravoval po jezuitech od roku 1773. 522 Reha k (1879), s. 85. 523 Vorlıcek [1906], s. 36. 524 Vorlıcek [1906], s. 36. 525 Vorlıcek [1906], s. 36. 520
- 82 -
vzniku olta re schopen formulovat prostor a krajinu. Tuto schopnost bezpochyby me l, jak ukazuje jiz sama zmıne na scý na boje sv. Jirı s drakem. Co vs ak majı olta re Svatojirsky , Svatobarborsky a Thunovsky spolecný ho a naopak? Predevs ım se jedna o triptychy, jejichz vnitrnı strana ra mu je shodne zdobena motivem dubový ho listu ovıjejıcıho suchou ve tev. P˚vodnı zlacený ra my s ornamentem tlaceny m do podkladu se zachovaly pouze u Svatojirský ho a Thunovský ho olta re, kde vne js ı strany zdobı monochromnı na te r. Svatobarborsky olta r, jehoz ra m se me l rozsypat526, byl pri restaurova nı uvnitr i vne opatren rezba rsky provedenou replikou origina lnıho ra mu. Vy zdoba ra mu souvisı s prıpravou podkladu a zlacenım a jejı zp˚sob nemusı nutne znamenat charakteristicky znak dılny Mistra Svatojirský ho olta re. Ze nejsou technika tlacený ho ra mu vcetne pouz itý ho motivu ve stredove ký praxi nicım vy jimecny m, bylo v textu rozvedeno jiz drıve527. Spolecny rys triptych˚ tak odra z ıshodnou loka lnıtradici. Motiv suchý ve tve s dubovy m listem se v praz ský deskový malbe vyskytuje jiz v 50. letech, kde ra muje stred obrazu Madony z Ty nský ho chra mu528. Desky vs ech trı olta r˚ jsou z lipový ho dreva potaz ený ho pla tnem. Thunovsky a Svatojirsky olta r majı dochovaný svatoza re a pozadı, kde lze sledovat shody v puncova nı. Bliz s ı udaje k p˚vodnı zlacený vy zdobe Svatobarborský ho olta re nejsou zna my. Jejı dochovanou souca stı je vs ak zlaty broka tovy za ve s neseny tremi ande ly, jehoz vzor je zcela totoz ny se vzorem tlacený ho brokatu zdobıcıho prikry vku umrtnıho loz e Panny Marie na stredu Svatojirský ho olta re. Tenty z neume le provedeny vzor vykazuje i broka tovy za ve s Thunovský ho olta re. Pra ve motiv tlacený ho brokatu by nejlý pe ukazoval k jedný dılne . Protoz e rozbor malırský techniky byl proveden pouze u Svatojirský ho olta re, kde M. Hamsık identifikoval pouz itı obou metod vrstvený techniky529, nelze prový st relevantnı srovna nı s ostatnımi olta ri. Dals ım spolecny m znakem olta r˚ je maria nska tematika, zatımco vs ak Thunovský mu a Svatobarborský mu olta ri na stredu dominuje Madona s dıte tem obklopena sve ticemi, stred Svatojirský ho olta re zabıra motiv Smrti Panny Marie typu Poslednı modlitba. Vy zdoba vnitrnıch stran krıdel Thunovský ho a Svatobarborský ho olta re obsahuje vy hradne scý ny ze z ivota Panny Marie ve stejný m vy be ru a rozvrz enı ť Zve stova nı, Zasnoubenı, Navs tıvenı, Narozenı. Vne js ı strany krıdel zabırajı figury sv. Petra a Pavla. Vy zdoba krıdel Svatojirský ho olta re je ikonograficky odlis na a programove sloz ite js ı, zrejme vznikala podle d˚myslne js ıho konceptu. V hornım poli obou krıdel se nacha zejı stejný scý ny jako na predchozıch dvou olta rıch ť Zve stova nı a Navs tıvenı, ve spodnı ca sti naopak obsahuje levý krıdlo scý nu boje sv. Jirı s drakem a pravý krıdlo Klane nı Trı kra l˚. Vne js ı strany krıdel rozde lený do dvou polı zdobı postavy svaty ch (sv. Va clav, sv. Jirı, sv. Simon, sv. Filip, sv. Ondrej), pravde podobne predem urceny ch dona tory, kterı byli na krıdlech zobrazeni. Pripustıme-li na za klade za kladnıch shod, z e olta re mohou pocha zet z produkce jedný dılny, pak ikonograficky rozdıl jasne indikuje, z e Svatojirsky olta r byl mimora dnou objedna vkou s jasne stanoveny m ikonograficky m programem objednavateli, zatımco Svatobarborsky a Thunovsky olta r predstavovaly be z nou dılenskou produkci, ktera vycha zela z obecny ch poz adavk˚. Pro svý vy tvarný kvality je Svatojirsky olta r povaz ova n literaturou za mistrovskou pra ci malırský dılny, ktera v Praze p˚sobila po cela 70. lý ta a jes te be hem let 80. Na tomto za klade byl taký charakterizova n anonymnı mistr oznacovany jako Mistr Svatojirský ho olta re, v ne mz se me la zavrs it predchozı etapa vy voje ceský ho malırstvı a za roven jım byla predznamena na nova etapa reprezentovana olta rem kriz ovnický ho velmistra Mikula s e Puchnera (1482) 530. Anonymnı mistr me l by t hlavou rozsa hlý dılny cinný v Praze, ktera doda vala olta re i do jiny ch ca stı C ech. Bez detailnıch restaura torsky ch a materia love 526
Vorlıcek [1906], s. 36. Motiv ma analogie jak v jiny ch malırsky ch dılech, tak v socharstvıa iluminovy ch rukopisech. 528 Blız e Bartlova (2001), s. 389-391., z dals ıch naprıklad triptych z Letarovic. 529 Pes ina-Hamsık (1954), s. 41-44. 530 Pes ina (1959), s. 218.
527
- 83 -
technologicky ch pr˚zkum˚ vs ak nelze vyvodit relevantnı za ve ry o dılne a jejı produkci. Pokud srovna me Svatojirsky a Svatobarborsky olta r, pak Svatojirsky vynika propracovany mi tva remi a jejich naturalismem. Zatımco Mistr Svatojirský ho olta re suverý nne vstreba va progresivnıprvky soudobý ho malırstvı, Svatobarborsky a Thunovsky olta r tıhnou ke zklidne nı a lyricnosti nove pojaty ch scý n a me kcı modelaci za hyb˚. Na za klade provedený ho rozboru lze shrnout, z e Svatojirsky , Svatobarborsky a Thunovsky olta r mohou prıslus et do produkce jedný dılny. Sledujeme-li olta r Svatobarborsky a Thunovsky v kontextu Svatojirský ho olta re, pak jeho individualizovaný postavy zde nahrazujı slovy J. Kra sy, ktery mi hodnotil dılo ilumina tora Valentina Noha, “postavy ne prılis vyraznych typuď531. V odborný literature jsou tv˚rci Svatobarborský ho a Thunovský ho olta re odde lova ni s tım, z e vy razne js ı role je pripisova na svatobarborský mu triptychu a olta r Thunovsky je povaz ova n za pra ci na ne m za vislou. Figura lnı typy a ikonograficka schý mata obou prvne jmenovany ch olta r˚ jsou si blızký . Odlis nosti se ukazujı pouze ve ztva rne nı prostorový ho ra mce a aplikaci ne ktery ch detail˚. Ani kompozicnı schý mata se radika lne nelis ı. Rozdıl stredovy ch obraz˚ spocıva pouze ve zme na ch detail˚ ť jiný umıste nı atributu, zme na ode vu ci vy zdoby hlavy, odlis na plocha, na který jsou sve tice seskupeny. Na olta ri Svatobarborský m stojı na vydla z de ný podlaze, v Thunovský m olta ri na tra vnıcku. Ostatnı scý ny obou olta r˚ shodne cerpaly z predloh ovlivne ny ch rogierovsko-boutsovsky m stylem a je pravde podobný , z e vyuz ıvaly dobový grafiky. Vy razný spolecný rysy proto podporujı na zor, z e obe dıla skutecne mohla pocha zet z produkce jedný dılny. S ohledem na ume le vytva renou chronologii de l Mistra Svatojirský ho olta re, kde bylo ustrednıdılo datova no kolem roku 1471 a triptych ze sv. Barbory povaz ovany za pozdnıpra ci dılenský ho spolupracovnıka, pohybovala se datace svatobarborský ho triptychu kolem roku 1480, ve ts inou vs ak po roce 1480 nebo dokonce po roce 1490. Stars ı badatelý hodnotili Svatobarborsky olta r zejmý na v kontextu Memlingovy ch de l, triptych sv. Jan˚, dokonceny v roce 1479, ktery zdobil hlavnı olta r kaple s pita lu sv. Jana v Brugga ch532, a diptych Jeana du Cellier z roku 1482, jehoz levý krıdlo zdobı Madona se s esti sve ticemi (Parız , Louvre). Stredový obrazy v sobe slucujı ve vy tvarný m provedenı vlivy Jana van Eycka a Rogiera van der Weydena s tım, z e prina s ı svy m zp˚sobem origina lnı kompozice533. Memlingova kompozice diptychu Jeana du Cellier (1482), s nımz byla srovna va na stredova scý na, me la svý predznamena nı ve stredový m obrazu triptychu sv. Jan˚ (1479). Na obou dılech se po strana ch Madony s dıte tem vyskytuje motiv sedıcısve tice. Figura napravo sedıcısv. Barbory se v obou dılech tý me r shoduje, kompozicnı rozdıl se ukazuje u figury sv. Kateriny, který na protilehlý strane v triptychu sv. Jan˚ navlý ka Kristus na levou ruku symbol zasnoubenı ť prsten, a pravou ma volne poloz enou. V diptychu dos lo ke zme ne , pri nız Kristus prsten navlý ka na jejı pravou ruku a levou pridrz uje na svý m klıne rozevrenou knihu. Kompozicnı motiv sve tic, tak jak je i Memling zobrazil, bylo res enım, který zıskalo v nizozemský m ume nı na oblibe predevs ım od 80. let 15. stoletıa je spojeno se scý nou oznacovanou jako Virgo inter virgines. Tradicnı vla msky model Virgo inter virgines je pripisova n Hugo van der Goesovi (ü1482), ktery me l podle pramen˚ vytvorit malou votivnı desku Woutera Ghautiera v kostele sv. Jakuba v Gentu. Dnes jiz ztracenou desku popsal Van Vaernewijck. Jejım motivem me la by t Madona v krajine mezi sv. Barborou a sv. Katerinou, na jejız zadnı strane byla zobrazena smrt a ande lý s motivy pomıjivosti534. O malbe samý a jejı dataci se mnoho nevı. Vzhledem k p˚sobenıHuga van der Goese v Gentu je datova na do 70. let 15. stoletı535. Podle ztracený ho 531
Josef Kra sa, Kniz nımalba, in: Dejiny (1984), s. 605. Borchert (2002), s. 28, obr. 17. 533 Borchert (2005), s. 26. 534 Dhanens (1998), s. 101. 535 Mezi lety 1471-1473 je v Gentu prameny zminova n Ghautier Wouterssone, ktery by va ztotoz novan s Wouterem Ghautier. Zda Ghautier zemrel v tomto obdobınebo kratce po se nevı. Dhanens (1998), s. 105. 532
- 84 -
origina lu me la by t v Gentu i Brugga ch vytvorena rada kopiı536, proto je p˚vodnı podoba desky odvozova na z de l mlads ıch autor˚537. Vy chodiskem tohoto srovna nı se stala kresba sedıcı mladý z eny (Londy n, Courtauld Art Gallery, Collection Seilern), tradicne pripisovana Hugovi van der Goesovi, jejız motiv je pra ve v mlads ıch dılech s oblibou opakova n538. Stars ı postula t sve tice ctoucı na zemi lze v nizozemský malbe najıt jiz ve flý malleský m okruhu ť Zve stova nı z Bruselu (1425-1430, Brusel, MRBA), v dıle Jana van Eycka (kresba sv. Barbory, 1437, Antverpy, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten) a Rogiera van der Weydena (sv. MarıMagdalý na z fragmentu “sacra conversazioneď, kolem roku 1445, Londy n, NG). Zhruba v tý mz e obdobı zachytila postavu ctoucı mladý dıvky na zemi taký kresba Hornory nský ho (?) mistra ze Sta tnı grafický sbırky v Mnichove , datovana do 30. let 15. stoletı. Za klad figury mladý z eny sedıcı na zemi je vide n v maria nský m typu Panny Marie Pokorný (la Madonna dellč umilitć), ktery se objevil poprvý v severoitalský m malırstvı 14. stoletı. Panna Marie zde buâ sedı na zemi anebo na podus ce. Vlastnı motiv Panny Marie obklopený svaty mi Pannami se v za padoevropský m ume nı objevuje kolem roku 1400539. Stars ı i mlads ı scý ny byly uzavreny buâ z ivy m plotem z r˚z ı, nızkou zıdkou nebo v chra mový m prostoru. Obraz zahrady je odvozova n z uzavrený zahrady (hortus conclusus) Pısne pısnı (4,12) a by va uz ıva n jako symbol Neposkvrne ný ho pocetı Panny Marie. Panna Marie uvnitr chra mový stavby by va zte lesne nım cırkve. Zdrojem stredový ho motivu maria nský ho triptychu z chra mu sv. Barbory v Kutný Hore a Thunovský ho olta re tak zrejme bylo stars ıvy tvarný zpracova nınez dılo Hanse Memlinga (1479). Uz J. Pes ina si vs iml, z e koreny ustrednıho ikonografický ho motivu Madony obklopený sve ticemi (sacra conversazione) lze hledat ve vrstve de l z prvnı poloviny 15. stoletı540. Analogicka vy tvarna dıla nalezl predevs ım v ne mecký m Pory nı. Z doma cıho prostredı se obdobny motiv nedochoval. Ikonograficky nejblız e, ne vs ak stylove jsou stredový mu motivu Svatobarborský ho olta re pra ce kolınský s koly okolo roku 1420. Jedna se o triptychy anonym˚ oznacovany ch Stars ı mistr svatý ho Prıbuzenstvı a Mistr rous ky sv. Veroniky. Triptych Stars ıho mistra svatý ho Prıbuzenstvı z Wallraf-Richartz-Musea (142530)541 a Mistra sv. Veroniky ze sbırky Heinze Kisterse v Kreuzlingen (po 1409)542 se s ceskou pracıshodujı v kompozici a zapojenı ne ktery ch vy tvarny ch detail˚. Obe kolınský pra ce v sobe nesou progresivnı rysy a predznamena vajı dals ı malırsky vy voj. Stejne jako ony vyr˚staly na stars ım za klade , rozvıjely obdobnou kompozici taký mlads ı pra ce a na tyto vy tvarný tradice zrejme nava zal i Ne mec usazeny v Brugga ch Hans Memlimg. J. Pes ina si pri hleda nı kompozice mezi dıly prvnı poloviny 15. stoletı povs iml, z e “se zhusta vyskytoval tento ikonografickytyp v malbe kniz nı a graficeď543. Za vs echny lze uvý st drevorez s Madonou mezi ctyrmi sve ticemi v uzavrený zahrade ve sbırka ch Kra lovský knihovny v Bruselu, datovany 1450-1460. Z grafický predlohy mohla by t podobne jako stredova ca st odvozena taký dals ı kompozicnıschý mata olta re. J. Pes ina pripustil, z e myslenku stredový scý ny absorboval tv˚rce be hem s kolenı mezi lety 1430 az 1465 v ne který m z tehdejs ıch ume lecky ch center. Vy be r zuz il na Norimberk, ke který mu C echy va zaly tradicnı obchodnı a hospoda rský vztahy544. Vy chodiska maleb mistra Svatobarborský ho olta re zde hledal ve vrstve de l kolem Tucherova 536
Dhanens (1998), s. 106-7.; Martens (1997), s. 38-39. Vliv dıla Huga van der Goese je zpatrova n taký na Memlingove krıdle diptychu Jeana du Cellier (1482). Dhanens (1998), s. 106. 538 V prıpade dıla Huga van der Goese nenı vylucova na ani monumenta lnı varianta kompozice. Dhanens (1998), s. 107. 539 Martens (1997), s. 36. 540 Pes ina (1940b), s. 69-70. 541 Corley (2000), s. 115-118, obr. 89. 542 Corley (2000), s. 92-93, obr. 61, barev. obr. 15. 543 Pes ina (1940b), s. 69-70. 544 Pes ina (1940b), s. 71. 537
- 85 -
olta re (kolem 1440), pozde ji Mistra L’ffelholzský ho olta re (1462). Formova nı drapý rie sice vrstve norimbersky ch de l z 50. a 60. let 15. stoletı nenı cizı, vlastnı figura lnı typ vs ak lze do okruhu norimberský malby jen s obtız emi zasadit. Pro bliz s ı casový zarazenı triptych˚ majı vy znam taký zdroje ostatnıch scý n. Res enı Thunovský ho Zve stova nı ma s iroký analogie v jihone mecký grafice po polovine 15. stoletı (Mistr norimbersky ch Pas ijıaj.), z podobný ho zdroje mohla vycha zet taký zrcadlove obra cena kompozice stylove pokrocilejs ıho nizozemský ho Mistra FVB (kolem 1480; L.3). Zve stova nı Svatobarborský ho mnohem jasne ji sme ruje ke schý mat˚m Dirka Boutse (Zve stova nı, kolem 1450-1455; Los Angeles, The J. Paul Getty Museum) a jeho okruhu (reta bl Panny Marie, mezi 1452-1460; Madrid, Museo del Prado). Ne který kompozice Svatobarborský ho olta re, ale i ne který kosty mnı prvky (naprıklad s at s koz es inovy mi lemy, broka tový la tky aj.) byly zaloz eny na rogierovsko-boutsovsky lade ny ch predloha ch. Z hlediska datace origina lnıch Boutsovy ch de l a jeho okruhu mohla tato dıla vznikat nejdrıve v 60. letech 15. stoletı. Analogický res enı scý ny Zasnoubenı Panny Marie Svatobarborský ho olta re se nacha zı v Hodinka ch Kateriny z Kleve (konec 30. let 15. stoletınebo kolem 1440; New York, The Pierpont Morgan Library, M.945, G-f.27v), který byly produktem severonizozemský ilumina torský dılny cinný mezi lety 1425-1460. V rukopisu se odra z ı reflexe dıla prvnı nizozemský generace reprezentovaný Mistrem z Flý malle a Rogierem van der Weydenem. Pojetı scý ny Thunovský ho olta re se lis ı v detailech a zda se jen vzda lenou odvozeninou stars ıho motivu. Za klad v Nizozemı ma taký na sledujıcı scý na Navs tıvenı, ktera je na Thunovský m olta ri cisty m reprezentantem rogierovsko-boutsovský ho stylu a kterou ume nı ne mecky mluvıcıch zemı vstrebalo jiz v 60. letech 15. stoletı. Prıkladem mohou by t oblast Pory nı-Vestfa lska a Sva bsko, kde v roce 1462 na hlavnım olta ri sv. Jirı v N’rdlingenu namaloval Friedrich Herlin Navs tıvenı se silnou vazbou na nizozemsky origina l. Jiste ne na hodou zde spolupracoval se socharem Mikula s em Gerhaertem z Leydenu. Zapojenı scý ny do krajiny u Svatobarborský ho olta re chybı a jako ve ts ina jeho scý n se odehra va uvnitr interiý ru. V Narozenı Krista se na olta rıch nacha zı tý me r kompozicne shodna figura Panny Marie adorujıcı Krista lez ıcıho na rous ce; ve stejný poloze v levý m dolnım rohu klecı taký jeden z klane jıcıch se ande l˚. Zatımco vs ak na Thunovský m olta ri vyhlız ejı za ande lem hlavy dvou dals ıch, ve scý ne Svatobarborský ho olta re doprova zı ande la pouze jediny v poloze en face nad Kristem mezi Pannou Mariıa sv. Josefem. Postava sv. Josefa na Svatobarborský m olta ri kopıruje postavenı ande la pod nım, naopak na Thunovský m olta ri stojı v celnı poloze nad skupinou ande l˚. Vlastnı scý na Narozenı Svatobarborský ho olta re se odehra va v predprostoru chlý va, ktery pozorovatel sleduje ve trıctvrtecnım natocenı. Pres malırovu snahu zvla dnout sloz itou perspektivu se ukazuje, z e malır pravde podobne prejımal motiv, jehoz principy ne zcela cha pal. V dals ım pla nu scý ny se otvıra celnıpohled do chlý va s oslem a volem. NarozenıThunovský ho olta re je situova no pouze do prostoru chlý va v celnım pr˚hledu, kde lez ı po pravý strane za postavou Panny Marie v˚l a osel. Od krajiny na pozadı odde luje prostor chlý va nızka zıdka, zpoza který nahlız ı dovnitr hlava pasty re. Na padne blızký , ne vs ak totoz ný kompozicnı res enı Thunovský ho olta re se nacha zı v inicia le P Antifona re Erharda Cholba (tý z Antifona r z Mondsee) z roku 1464 (Linz, Landesmuseum, Bibliothek)545. Jde o motiv celnıho pr˚hledu do chlý va, odde lený ho od krajiny v zadnı partii kamennou zıdkou, uvnitr ne hoz se odehra va scý na Narozenı jen v mens ı kompozicnı obme ne . Iluminace inicia ly P v rukopisu z Mondsee kopıruje graficky list Narozenı Mistra E.S. (L. 23; Berlin, Staatliche Museen, Kupferstichkabinett). Vlastnı bohate zdobeny rukopis, ktery obsahuje dve ca sti ť antifony a mes nı zpe vy k nejd˚lez ite js ım sva tk˚m liturgický ho roku, me l 545
Karl Mitterschiffthaler ť Erich Wolfgang Partsch, Musik zur Zeit der Gotik in Ober’sterreich, in: SchultesProkisch (2002), s. 386, obr. 1, s. 400, kat. c. 6/6/11.
- 86 -
podle literatury vzniknout zca sti v salcburský m a zca sti vıdenský m ume lecký m prostredı546. Narozenı Pa ne prıslus ı k ca sti vytvorený v Salcburku v 60. letech 15. stoletı. Od zaca tku 70. let 15. stoletı lze ve stredoevropský m malırstvı a socharstvı sledovat rostoucı inspiraci graficky mi listy Mistra E.S., ktera souvisela s jejich rozs ırenım po za padnı Evrope 547. Ke graficky m list˚m Mistra E.S. sme rujı v triptychu z chra mu sv. Barbory a na Thunovský m olta ri predevs ım motivický prvky a vy tvarný pojetı krajiny. Jedna se o zvlne nou krajinu se solitý ry, který jsou jen tu a tam sdruz eny do skupinek. Na horizontu krajiny pak by va v ne ktery ch scý na ch zobrazeno me sto, k jehoz brana m se sbıhajı cesty. Krajinu Mistra E.S. oproti doma cım scý na m navıc doplnujı postavy a skalnatý vy stupky. Zajımavy , avs ak u Mistra E.S. netradicnı detail se ukazuje v krajine Narozenı Thunovský ho olta re, kde se objevı motiv konıcka povaz ovany v nizozemský m malırstvıza osobity druh signatury Rogiera van der Weydena. Podobne konıcka na Thunovský m olta ri cerný ho, zde bılý ho, zachytil ve scý ne boje sv. Jirı taký malır Svatojirský ho olta re. Motiv konıcka se obecne vyskytuje ve skupine de l rogierovsko-boutsovský ho stylu. Vne js ı strany krıdel olta re z kostela sv. Barbory a Thunovský ho olta re shodne zdobı postavy sv. Petra a Pavla. Vzhledem k faktu, z e se postavy Thunovský ho olta re nezachovaly v citelný podobe , m˚z e by t srovna nı nepresný . Tercovitý svatoza re svatobarborsky ch apos tol˚ nemajı svy m napodobenım lesknoucıho se kovu v ceský m prostredı analogie. Pokud se skutecne jedna o autentický ztva rne nı, pak jediný nalezený srovna nı svatoza rı umoz nuje soubor Pollingsky ch desek s maria nskou tý matikou v kla s ternı sbırce v Kremsm…nsteru (1439). Dılo pocha zı z produkce bavorský ho anonymnıho mistra oznacovaný ho Mistr desek z Pollingu, ktery me l v Mnichove od konce 30. let do doby kolem roku 1460 vý st kvetoucı dılnu548. Dals ı podobnosti mezi dıly nejsou. Architektonicky ra mec figur Svatobarborský ho olta re lze srovnat s res enım na vnitrnıch krıdlech olta re z Duban (kolem 1470), kde baldachy ny ukry vajı Pannu Marii a sv. Alz be tu. J. Pes ina konstrukci dubanský ho olta re (tzv. Viereraltar) postavil do souvislosti se slezsky m prostredım, konkrý tne s vratislavsky m olta rem sv. Barbory (1447)549. Ve slezský m malırstvı byla dvojice apos tol˚ Petra a Pavla ve vy zdobe vne js ıch stran obvykla , coz dokla dajı naprıklad krıdla triptychu se svaty mi ze sbırek Na rodnı muzea ve Vratislavi (okolo 1480). Pres forma lnı prıbuznosti se mezi triptychy a slezskou malbou nejevı prımý souvislosti, naopak jejich spojnicı se Slezskem mohla by t pra ve osobnost Mistra Svatojirský ho olta re, ktery se zde mohl pohybovat v dılenský m okruhu Mistr vratislavský ho olta re sv. Barbory (1447). Oba triptychy predstavujı kusy pr˚me rný ume lecký kvality a v souladu s vy s e citovany mi za ve ry se nepochybne jedna o produkt jedný dılny. Olta re, který byly v tomto dılenský m okruhu namalova ny, spojuje fakt, z e uz ıvajı cizı predlohy rogierovsko-boutsovský ho raz enı a soucasne reflektujı tvorbu Mistra Svatojirský ho olta re, ktery disponoval a rozvıjel v praz ský m prostredı progresivnı malırský prostredky a techniky. Dıla tak lze hypoteticky zaradit mezi nejmlads ı dılenskou produkci Svatojirský ho mistra, ktera jiz odra z ı znaky stylove mlads ıch vrstev 70. a 80. let 15. stoletı. V Norimberku obdobnou kompozici s Tr˚nıcı Madonou obklopenou C trna cti svaty mi pomocnıky uz il Michael Wolgemut na jednom z krıdel olta re sv. Kateriny Levina Memmingera (1485-1486; Norimberk, kostel sv. Vavrince). Analogickou kompozici v dobe kolem roku 1485 namaloval taký tyrolsky anonymnı malır na predele olta re p˚vodne z farnıho kostela z Zamsu (Berlın, Staatliche Museen, SMB). Svatobarborsky a Thunovsky triptych tak reprezentujı malbu, ktera vznika i v jiny ch ume lecky ch centrech pod rogierovskoboutsovsky m vlivem, a jejich datace do 80. let 15. stoletınejlý pe odpovıda skutecnosti. 546
Karl Mitterschiffthaler ť Erich Wolfgang Partsch, Musik zur Zeit der Gotik in Ober’sterreich, in: SchultesProkisch (2002), s. 400, kat. c. 6/6/10. 547 Originalnıdılo Mistra E.S. bylo nejvy razne ji kopırova no teprve po roce 1467/8. NaÖ (1994), s.180. 548 Hoffmann (2007), s. 216. 549 Pes ina (1950), s. 23.
- 87 -
Triptych s Neverıcım Toma sem ze Strahovskč obraza rny (kat. c. 49-50) Triptych s Neve rıcım Toma s em je souca stı vy znamný kla s ternı sbırky Kra lovský kanonie ra du premonstra t˚ v Praze na Strahove . Jejı za klady sahajı na poca tek 19. stoletı, i kdyz skutecna obraza rna byla zaloz ena teprve ve 30. letech 19. stoletı a po roce 1836 zprıstupne na verejnosti. Podle A. Mate jcka byly brzy po jejım zaloz enı do Prahy sva z eny obrazy ze strahovsky ch rezidencı, kostel˚ a far. Ne který pra ce se dosta valy do sbırky taký koupı550. O provenienci desek triptychu nenı nic bliz s ıho zna mo. Z hlediska proka zaný stylový a technologický souvislosti s praz skou malbou (Mistr Svatojirský ho olta re) nebyly pochybnosti o jeho vzniku v praz ský malırský dılne s tım, z e se predpokla dalo, z e mistr ne kdy v 70. letech 15. stoletı pros el s kolenım v Norimberku. V roce 1931 vydal A. Mate jcek pojedna nı o Strahovský obraza rne , v ne mz rozebral vy znamna dıla sbırky. Pod katalogovy m cıslem dva se ve noval pouze desce s Neve rıcım Toma s em, kterou obecne datoval do doby kolem roku 1470 a priradil ji na za klade dochovaný ho monogramu c eskřmu monogramistovi I.V.M.. Obraz, ktery byl v tý dobe jes te hrube restaurova n, srovnal s olta rem Nanebevzetı Panny Marie z kostela sv. Jirı na Praz ský m hrade , kde bylo moz no podobne jako na strahovský m obrazu sledovat norimbersky vliv z okruhu M. Wolgemuta551. Svý teze k obrazu s Neve rıcım Toma s em jes te zopakoval v syntý za ch z let 1931 a 1935552. V monografii z roku 1940 znal J. Pes ina jen desku s obrazem Neve rıcıho Toma s e. Podobne jako jeho predch˚dce interpretoval inicia ly I.V.M. jako signaturu anonymnıho malıre a podle svy ch slov pouze prohloubil uvahy A. Mate jcka, ktery dılo spojil s okruhem Michaela Wolgemuta. Protoz e dılo kladl do blızkosti Svatojirský ho mistra, který mu uprel vazbu na Wolgemuta, vysve tlil rozpor tım, z e v desce se neprojevuje tak “slohove c ista formaďjako u Svatojirský ho olta re, a posunul dataci desky az do doby kolem roku 1480553. V dals ı ze svy ch monografiı hledal spojitost s pracemi mistra Svatojirský ho olta re ne v dılenský souvislosti, ale slohový prıbuznosti554. Vy chodiskem dıla byl pro J. Pes inu jiz drıve Norimberk, kde lze podle jeho soudu sledovat odstupnova nı prostoru ve dvou pla nech teprve s na stupem Michaela Wolgemuta v 60. letech 15. stoletı555. Neprımo tak predpokla dal norimberský s kolenı praz ský ho mistra. V letech 1952-1953 byly v Na rodnı galerii restaurova ny desky od udajný ho monogramisty I.V.M. ť deska s Neve rıcım Toma s em a sv. Ma rı Magdalý nou, který byly spojeny do jednoho celku jako torzo rozebraný ho triptychu. Hned za hy v roce 1954 publikovali J. Pes ina a M. Hamsık podrobnou studii k novy m zjis te nım, ke ktery m prispe ly vy sledky restauratorský ho pr˚zkumu556. Jejich prıspe vek byl rozde len do dvou ca stı ve novany ch ume leckohistorický mu rozboru a rozboru technologicky ch aspekt˚ dıla. J. Pes ina nove zıskaný poznatky vyuz il k revizi vy voje ceský ho malırstvı a potvrdil tak uz s ı vztah tv˚rce k Mistru Svatojirský ho olta re. Ve stredový scý ne s Neve rıcım Toma s em spatroval vlivy soudobý ho ceský ho dramatu, konkrý tne velikonocnıch her, o nichz si m˚z eme ucinit pro 15. stoletı predstavu z Klementinský ho sbornıku z poca tku stoletı 16.557 Na tomto za klade poukazoval na tv˚rcı samostatnost a zkus enost mistra. Pri rozboru p˚vodnı podoby olta re predpokla dal, z e levý krıdlo mohlo ný st “bu‚ obraz jednř z Mariı, kterř prisly ke Kristovu hrobu, nebo nekterřho z apostoluď558. I pres nejistou provenienci olta re, jak jiz bylo vy s e uvedeno, nepochyboval o ceský m p˚vodu olta re. Malıre 550
Podle Mate jcek (1931), s. 6-7. Mate jcek (1931), s. 10, c. kat. 2. 552 Wirth (1931), s. 349.; Wirth (1935), s. 66. 553 Pes ina (1940b), s. 74. 554 Pes ina (1950), s. 27. 555 Pes ina (1950), s. 27. 556 Pes ina-Hamsık (1954), s. 21-45. 557 Pes ina-Hamsık (1954), s. 36-37. 558 Pes ina-Hamsık (1954), s. 38. 551
- 88 -
povaz oval za nadaný ho z a ka Mistra Svatojirský ho olta re, do jehoz blızkosti postavil kadanský olta rnı na stavce. Slohový vy chodisko Strahovský ho triptychu vide l v Norimberku, avs ak ve vrstve de l okruhu Michaela Wolgemuta 70. let 15. stoletı559. A. Stange v roce 1958 na rozdıl od J. Pes iny predpokla dal vznik desky, ktera me la by t podle ne ho olta rnım krıdlem ť nikoli stredem triptychu, kolem roku 1490 a signaturu I.V.M. vnımal jako znacku restauratora, ktery chte l desku oznacit jako dılo Israhela van Meckenem560. V podstate tak v˚bec nebral v potaz vy sledky restaurova nı v letech 1952-1953, který spojilo s deskou desku se sv. Marı Magdalý nou jako dochovanou ca st malovaný ho triptychu a proka zalo namalova nı signatury jiz v dobe vzniku dıla. Navıc autori monogram v z a dný m prıpade neinterpretovali jako dılo Israhela van Meckenem. Ackoliv slohový vy chodisko malıre vide l podobne jako J. Pes ina v Norimberku, hledal je teprve ve vrstve de l 80. let 15. stoletı po vzniku olta re z Zwickau (1479), odkud me l praz sky malır prejımat ne který motivy v utva renı architektury. V modelaci tva rıodkazovala podle A. Stangeho deska jes te k dılu Mistra Svatojirský ho olta re. S mistrem dokonce neva hal spojit postavy sv. Barbory a sv. Kateriny senomatský ho olta re561. Ve studii k malırstvı pode bradský doby z roku 1959 vnımal J. Pes ina malıre svatotoma s ský ho triptychu uz jako moz ný ho spolupracovnıka a odchovance Mistra Svatojirský ho olta re, ktery nes el za “meze pozna nı norimberskř malby prvnı poloviny stoletıď562. V revizi de jin ceský ho malırstvı 15. stoletı pak kriticky reflektoval Stangeho spojenı desky s deskami senomatský ho olta re a znovu zd˚raznil jeho vztah ke slohový vrstve predstavovaný Mistrem Svatojirský ho olta re563. V roce 1967 se vra til J. Pes ina k vazbe malıre na dılnu Mistra Svatojirský ho olta re proka zanou restauratorskou zpra vou M. Hamsıka. Autora triptychu povaz oval za “vynikajıcıho z a kaď nebo “doc asnřho spolupracovnıkaď svatojirský ho mistra, ktery byl vys kolen v Norimberku. Pone kud mimo ra mec doloz itelný skutecnosti predstavil J. Pes ina ve svý m cla nku svou predstavu o spolupra ci obou malır˚564. Ch. Salm vycha zel na rozdıl od A. Stangeho d˚sledne z vy sledk˚ ceský ho ba da nı. I kdyz o desce se sv. Marı Magdalý nou prımo nehovoril, ale pouze o stredu s Neve rıcım Toma s em, je patrný , z e si jejı existence byl ve dom. Zobrazenı Neve rıcıho Toma s e podle ne ho prıslus elo do stejný ho stylový ho stupne jako Svatojirsky olta r. Pred oznacenım mistra jako Monogramisty I.V.M. dal prednost oznacenı Mistr praz ský ho svatotoma s ský ho olta re, nebo„ nebylo jistý , zda se u monogramu I.V.M. skutecne jedna o signaturu malıre565. A. Kutal ve svý pra ci z roku 1972 zaradil triptych rovne z do okruhu de l kolem Svatojirský ho olta re, “v nichz se spojuje stara doma cı tradice s vytez ky nizozemskřho malırstvıď566. Podobne souhrnne na Pes inu nava zali v roce 1983 taký K. Stejskal a J. Kropa cek, kterıvs ak hovorili o “zcela zvla stnım vztahu k Mistru svatojirskřho olta reď567. Dılo datovali do doby kolem roku 1480 a monogram I.V.M. interpretovali jako nejstars ı signaturu v ceský deskový malbe 568. Koreny dıla hledali po stra nce ikonografický a formulacı hlav dokonce jiz ve vrstve de l te sne po roce 1400 (Kapucınsky cyklus, Ambrassky na crtnık). Podobne jako Pes ina predpokla dali s kolenımistra v Norimberku, kde se s nizozemsky mi impulsy sezna mil v dıle Hanse Pleydenwurffa a Michaela Wolgemuta, a povaz ovali ho proto za “vyznamnřho predstavitele norimberskřho smeru v praz skřm malırstvıď, jehoz vliv vs ak v ceský malbe nenı da le patrny 569. K triptychu se naposledy vra til 559
Pes ina-Hamsık (1954), s. 40. Stange (1958), s. 142. 561 Stange (1958), s. 142. 562 Pes ina (1959), s. 218. 563 Pes ina (1960), s. 128-129. 564 Pes ina (1967), s. 232. 565 Christian Salm, Malerei und Plastik der Sp¨tgotik, in: Swoboda (1969), s. 362. 566 Kutal (1972), s. 194. 567 Karel Stejskal ť Jirı Kropa cek, Malırstvı, in: Poche (1983), s. 620. 568 Karel Stejskal ť Jirı Kropa cek, Malırstvı, in: Poche (1983), s. 620. 569 Karel Stejskal ť Jirı Kropa cek, Malırstvı, in: Poche (1983), s. 622. 560
- 89 -
J. Pes ina v roce 1984, aby jen kra tce shrnul vy sledky svý ho dlouholetý ho za jmu o dılo, jehoz malıre vnımal jako docasný ho spolupracovnıka Mistra Svatojirský ho olta re570. V katalogu vy stavy ceský gotiky v Kolıne nad Ry nem z roku 1985 autori pouka zali na to, jaky m zp˚sobem tv˚rce olta re cerpal kompozice z nizozemsky ch predloh. Do souvislosti s dılem poloz ili kadanský na stavce, avs ak nepotvrdili spojitost s Mistrem Svatojirský ho olta re. V tý to dobe jes te nebyl zformulova n skutecny smysl inicia l I.V.M. a tak autori setrva vali na oznacenı samostatný ho anonymnıho mistra jako Mistr I.V.M. s tım, z e odmıtli oznacenı Ch. Salma “Mistr praz skřho svatotoma sskřho olta reď (Meister des Prager Thomasaltars) 571. V roce 1993 se autori katalogu Strahovský obraza rny I. Kyzourova a P. Kalina vra tili ke Stangeho vy kladu zobrazeny ch inicia l a sledovali podobnosti mezi strednı deskou svatotoma s ský ho triptychu a Mytım nohou z pas ijový ho cyklu Israhela van Meckenem (L.142, kolem 1480), ktery sv˚j list signoval inicia lami I.M. tý me r na shodný m mıste 572. Svy mi za ve ry potvrdili, z e v prıpade inicia l I.V.M. se jedna o be z ne pouz ıvanou signaturu Israhela van Meckenem, a vzhledem k tomu, z e pas ijovy cyklus Mytı nohou vznikl patrne az na samý m konci sedmdesa ty ch let 15. stoletı, datovali vznik obrazu do doby po roce 1480. Prıtomnost sv. Marı Magdalý ny na pravý m krıdle triptychu vysve tlili hlavnım na me tem, ktery m me lo by t “oslavenı Kristova Tela po Zmrtvychvsta nı i vıry v nejď573. Podle autor˚ poukazuje triptych svy m provedenım k nizozemský malbe , jeho vy chodiska vs ak hledali v norimberský malbe (maria nsky olta r z Langenzenn), kam vznik maleb zaradili574. V prıspe vku k ceský deskový malbe poslednı tretiny 15. stoletı pozde ji M. Bartlova predpokla dala, z e je nutno s ohledem na vznik grafický predlohy Israhela van Meckenem v 70. letech 15. stoletı datovat triptych do 80. let 15. stoletı575. Oblicejový typy na ustrednı desce se me ly podle nı objevovat v ceský malırský tradici, zatımco postava sv. Marı Magdalý ny upomına na olta re z norimbersky ch dılen 60. let 15. stoletı, kam se radı taký uz itı techniky tlacený ho brokatu. O vzniku dıla v doma cım prostredınepochybovala576. Malır triptychu sv. Toma s e ze Strahovský obraza rny je literaturou obecne povaz ova n za na sledovnıka Mistra Svatojirský ho olta re. Za klady me l zıskat v praz ský m prostredı, s nımz ho va z e ceska malırska tradice. Jeho pozde js ı s kolenı se klade do Norimberka do okruhu Michaela Wolgemuta. Souvislost s cesky m malırstvım potvrdilo taký mlads ı ba da nı577, který vs ak taký triptych neprılis presve dcive spojilo s maria nsky m olta rem z Langenzenn (14701475; Langenzenn, okr. F…rth, farnı kostel, p˚vodne augustinia nsky kla s ternı kostel)578. Olta r z Langenzennu je triptychem se socharskou vy zdobou na stredu a malovany mi krıdly po strana ch. Krıdla uvnitr zdobı sv. Anna Samatretı (vlevo) a sv. Bartolome j (vpravo), kterı stojı na konzola ch s akanty podobne jako sv. Marı Magdalý na na pravý m krıdle Strahovský ho triptychu. Jiný forma lnı shody se vs ak mezi malbami neprojevujı a proto je nelze dılensky spojovat. Moz nou dılenskou souvislost neproka zal ani restaura torsky pr˚zkum M. Hamsıka mezi Strahovsky m triptychem a praz sky m olta rem z kla s tera sv. Jirı, ackoliv oba mistri uz ıvajı za kladnı principy vrstevný techniky579. Oblicejový typy peclive modelovaný sve tlem 570
Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Dejiny (1984), s. 582. Kunst, kat. vy st. (1985), s. 98-99. 572 Kyzourova -Kalina (1993), s. 30-31. 573 Kyzourova -Kalina (1993), s. 30. 574 Kyzourova -Kalina (1993), s. 30. 575 Milena Bartlova , Panel Painting in Bohemia in the Last Third of the 15th Century: The Problem of Continuity, in: Popp-Suckale (2002), s. 245-250. 576 Milena Bartlova , Panel Painting in Bohemia in the Last Third of the 15th Century: The Problem of Continuity, in: Popp-Suckale (2002), s. 248. 577 Milena Bartlova , Panel Painting in Bohemia in the Last Third of the 15th Century: The Problem of Continuity, in: Popp-Suckale (2002), s. 248. 578 Kyzourova -Kalina (1993), s. 30-31. 579 Pes ina-Hamsık (1954), s. 21-45. 571
- 90 -
a stınem vs ak vza jemnou podobnost vykazujı. Stylove pokrocilejs ı jsou tva re Strahovský ho triptychu a proto vazba vytvorena J. Pes inou ma svý opodstatne nı. Tva r sv. Marı Magdalý ny, jejız ode v se forma lnım res enım pribliz uje vrstve norimbersky ch de l 60. a 70. let 15. stoletı, se vy stavbou shoduje se stylizovany mi z ensky mi tva remi Svatobarborský ho a Thunovský ho olta re. Taký ne který muz ský postavy v obou scý na ch Zasnoubenı vykazujı podobnost se Strahovsky m triptychem580. Pokud tedy individualizovaný typy tva rı Strahovský ho triptychu vyr˚staly z praz ský ho ume lecký ho prostredı, pak spojenı K. Stejskala a J. Kropa cka (1983) s dıly prvnı ctvrtiny 15. stoletı se jevı pone kud nadsazený . Mnohem pravde podobne js ı by byla na vaznost mistra na praz skou deskovou malbou teprve po polovine 15. stoletı (Mistr Svatojirský ho olta re). V praz ský tvorbe na prelomu 70. a 80. let 15. stoletı se jedna v prıpade Strahovský ho triptychu o ume lecky vysoce kvalitnı dılo, k ne muz se dılensky neva z e z a dný dals ı z dochovany ch de l. Jiste by v tomto prıpade bylo smysluplný prový st materia love -technologicky pr˚zkum de l z okruhu Mistra Svatojirský ho olta re, zda nenı triptychu blız e Svatobarborsky a Thunovsky olta r. Kvalita pra ce malıre Strahovský ho triptychu nespocıva jen v bravurnım zvla dnutı postav, ale taký ve zlacenı a mimora dne kvalitnı puncovaný a tlacený vy zdobe . Malır soucasne pouz ıva techniku tlacený ho broka tu, ktera praz ský malbe nenı cizı zrejme jiz od druhý poloviny s edesa ty ch let 15. stoletı. Podobne jako v prıpade Svatojirský ho olta re se zrejme jednalo o vy znamnou objedna vku s jasne utva reny m ikonograficky m programem a za jmem o aktua lnı vy tvarna res enı. Deska s velkou pravde podobnostı kopırovala nedochovany graficky list ze sý rie Kristovy ch Pas ijı Israhela van Meckenem (L.142-153), coz bylo doloz eno na zkopırovaný m monogramu I.V.M. a porovna nım prvnıho listu sý rie (Mytı nohou, L.142, kolem 1480)581. U strednım na me tem triptychu je Toma s ova neve rıcnost (J 20,19-29). Apos tol Toma s pochyboval o Kristove vzkrıs enı, Pa n se mu vs ak zjevil a vyzval ho, aby se dotykem jeho ran presve dcil o existenci jeho vzkrıs ený ho te la582. Zobrazena scý na, kterou na ra mu komentuje cita t z Janova evangelia (J 20,27-28), hra la roli v podpore cla nk˚ kres„anský ve rouky a znamenala v podstate vyzna nı vıry. Pes in˚v na zor, z e scý na vycha zı z dobový literatury583, nenı opodstatne ny , nebo„ jejı ja dro lez ı v citovaný m Janove evangeliu. Prıtomnost sv. Marı Magdalý ny na jednom z krıdel spıs e podporuje vy klad I. Kyzourový a P. Kaliny, podle ktery ch je hlavnım na me tem oslava Kristova Te la584. Sv. Marıje doprova zena na ra mu ope t Janovy m cita tem (J 20,17): “Jez ıs jı rekl: óNedotykej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mym bratrım a povez jim, z e vystupuji k Otci svřmu i Bohu vasemu.Žď Sv. Ma rı drz ı v ruce pyxidu, byla tedy jednou z one ch Mariı, ktera byla prıtomna pri Kristove Ukriz ova nı a ktera pris la ke hrobu Kristovu jako prvnı (J 20,1), aby pak ozna mila apos tol˚m Kristovo Nanebevzetı. Pokud cita ty cerpajı z dvaca tý kapitoly Janova evangelia, pak tretı postavou, ktera je v tý to kapitole explicitne vyja drena, je apos tol Simon Petr, ktery ves el do hrobu a nalezl Krist˚v hrob pra zdny . Zda jeho figura mohla zdobit druhý krıdlo nenı moz ný potvrdit. U strednı motiv prostrednictvım na pisu rıka : “Nepochybuj a ver!ď (J 20,27) a “Muj Pa n a muj Buh.ď (J 20,28). Tý matika, ktera sme ruje ke zd˚razne nı vy znamu a oslave Kristova Te la, nemusela a priori souviset s katolicky m objednavatelem a proto hleda nı objednavatele nenı jednoznacný . Pokud premonstra ti cerpali pri budova nı obraza rny nejvıce z vlastnıch fond˚, pak mohl by t olta r hypoteticky i ve vybavenı strahovský ho kla s tera, ktery byl znovu opraven a vybaven opatem Janem V. Star˚stkou 580
Naprıklad sv. Josef Thunovský ho olta re je analogicky jednomu z apos tol˚. Dresden, Staatliche Kunstsammlungen, Kupferstich-Kabinett, inv. c. A1896-622; Aschaffenburg, Schloss, Aschaffenburger Bestand der Staatlichen Graphischen Sammlung, M…nchen, inv. c. D.I.2; M…nchen, Staatliche Graphische Sammlung, inv. c. 11040D 582 Douglas (1996), s. 1050. 583 Pes ina-Hamsık (1954), s. 36-37. 584 Kyzourova -Kalina (1993), s. 30.
581
- 91 -
z Hranic mezi lety 1470-1486. V roce 1486 byl kla s ter vyplene n a brzy potý jes te jednou585. Datace uprav kla s tera s datacı triptychu (po roce 1480) prakticky koresponduje a proto nelze vylucovat ani tuto eventualitu, pokud pripustıme, z e kla s ter nebyl v roce 1486 zcela zdevastova n. Dılo z praz ský produkce mohlo by t samozrejme instalova no i na jiný m olta ri ne který ho z praz sky ch kostel˚. Na nedaleký Malý Strane naprıklad lez ely zchudly augustinia nsky kostel sv. Toma s e a p˚vodne magdalensky kostel sv. Ma rıMagdalý ny. I kdyz prvotnı lokace dıla se bude sta le pohybovat jen na urovni hypotý z, p˚sobenı mistra se k Praze zjevne va z e. Vy voj mistrovy tvorby si vs ak nelze predstavit pouze na zdejs ı malırský tradici, tj. bez dals ıho s kolenı mimo Prahu. S ohledem k dataci triptychu se tak mohlo sta t nejdrıve v 60. letech 15. stoletı. Pokud v Praze po roce 1480 vytvoril kvalitnı olta rnı triptych, mohla by t jeho dılna zavedena jiz na konci 70. let 15. stoletı. Navıc graficky list Israhela van Meckenema (kolem 1480) nemusel nutne zıskat be hem svý ho s kolenı a jeho uz itı mohlo dokonce souviset prımo se zaka zkou. Osobnost mistra se me la podle A. Mate jcka formovat v Norimberku v dılenský m okruhu Michaela Wolgemuta586, ktery po smrti Hanse Pleydenwurffa (1472) snatkem s vdovou Barborou prejıma jeho dılnu a zıska va tak v Norimberku vy sadnı postavenı. Na zor podporily taký za ve ry J. Pes iny, ktery odstupnova nı prostoru ve dvou pla nech spojoval s na stupem Michaela Wolgemuta (usazen roku 1463)587. Prostorový uspora da nı strahovský kompozice bylo odvozeno z grafický ho listu Israhela van Meckenem, ktery odra z ı znalost nizozemsky ch vzor˚ ť zejmý na kniz nı malby588, proto o prıpadný m vztahu k Michaelu Wolgemutovi m˚z e vypove de t hlavne srovna nı postav a drapý rie jejich ode v˚. Oblicejový typy jsou Wolgemutove okruhu cizı, stejne jako se drapý riový soustavy vyznacujı me kcım a detailne js ım propracova nım za hyb˚. Blızka je urcita podsaditost (pevnost) postav, kterou lze sledovat v Pleydenwurffove dıle. I kdyz ani k ne mu nem˚z e by t vyloucen vztah praz ský ho mistra, presve dcive figury do dılenský ho okruhu Pleydenwurffa ci Wolgemuta zaradit nelze. Spojenı s Norimberkem se tak pohybuje jen v obecný rovine bez konkrý tnıch prıklad˚. Sochy norimberský ho olta re z Langenzennu, kde je na malovany ch krıdlech obdobne uz ita dekorativnı konzola, klade ne mecka literatura do vztahu se s va bsky m socharstvım a olta r datuje do obdobı1470-1475589. Chronologicky tak predcha zı Cvikovsky olta r (1479), na jehoz malırský vy zdobe pracoval Michael Wolgemut. Ke Sva bsku me l Norimberk tradicnı vztah a bylo pro ne j vy znamny m zdrojem ume lecký vy me ny. Ve s va bský m malırstvıobdobny m formova nım drapý rie a stavbou figur jako praz sky mistr disponuje ulmsky Hans Sch…chlin (Tiefenbronnsky olta r, 1469). Srovna nı sice neprina s ı konkrý tnı vazbu mezi malıri, presto m˚z e s kolenı praz ský ho mistra vıce priblız it k vrstve de l kolem roku 1470. Charakteristický znaky vy zdoby olta re byly zmıne ny vy s e. Ra m s tlaceny m na pisem se v praz ský malbe objevı jiz na desce s Bolestny m Kristem z tehdejs ıho utrakvistický ho chra mu Panny Marie pred Ty nem na Starý m Me ste (1470-1480; Praha, Na rodnı galerie). Forma lnı res enı ra m˚ se nelis ı, malby vs ak dokla dajı, z e pra ce spolu dılensky nesouvisı. Podobný vy tvarný res enı, nehlede k funera lnı plastice, se nacha zı ve vy zdobe votivnıch epitaf˚, prıkladem m˚z e by t malovana varianta na desce s Bolestny m Kristem a Pannou Mariı(Slezsko, 1443) a na epitafu Mikula s e Werdera (Vratislav, 1456), oba z Na rodnıho muzea ve Vars ave . Pra ve ve slezský malbe lze nalý zt obdobný prıklady s plastickou variantou ť olta r sv. Barbory z kostela sv. Barbory ve Vratislavi (1447; Vars ava, Na rodnı muzeum), Madona s dıte tem (okruh Mistra olta re sv. Barbory, kolem roku 1450; Vratislav, Na rodnı muzeum), polyptych vratislavsky ch zlatnık˚ (dılna Mistra Legnický ho polyptychu, 1473, Vratislav, Na rodnı muzeum). Slezska Vratislav byla ume lecky m 585
Podle Ekert (1883), s. 122. Mate jcek (1931), s. 10, c. kat. 2. 587 Pes ina (1950), s. 27. 588 Riether (2006), s. 212. 589 Roller (1999), s. 106. 586
- 92 -
prostredım, který vstreba valo jak impulsy ceský malby poca tku 15. stoletı, tak vliv Norimberka590 a Sva bska (Mistra vratislavský ho olta re sv. Barbory). Be hem husitsky ch va lek ze strahovský ho premonstra tský ho kla s tera do Vratislavi uprchl taký opat Mikula s spolu s ne kolika bratry. V prıpade jejich objedna vky by tak nebylo vylouceno, z e tato vazba mohla pozde ji sehra t urcitou roli pri jejich volbe tv˚rce. Moz ny hypoteticky vztah mistra k ne který z vratislavsky ch dılen vs ak nepotvrzuje z a dný z dochovany ch de l, naopak ho lze vysve tlit na prıkladu Mistra Svatojirský ho olta re, v jehoz okruhu se strahovsky mistr mohl pohybovat. Ackoliv mistrovi nebylo pripsa no z a dný dals ı dılo a vztah ke Svatobarborský mu a Thunovský mu olta ri byl navrz en k laboratornımu zkouma nı, vykazuje nejuz s ı prıbuznosti k jeho dılu kresba perem sv. Jana Krtitele (inv. c. B 41), ktera se zachovala ve sbırce Moravský galerie v Brne . Na kresbe je sve tec podobne jako sv. Ma rı Magdalý na praz ský ho triptychu zobrazen na dekorativnı konzole. I kdyz tento detail sa m o sobe jes te nehovorı o ne jaký m bliz s ım spojenı autor˚, postava sv. Jana se svy m provedenım (modelace tva re, formova nı vlas˚ i drapý rie, pevna stavba figury) tý me r shoduje s figurami apos tol˚ na stredový m obrazu triptychu a forma lnımi znaky se pribliz uje jeho podkresbe 591. Infracervena reflektografie Strahovský ho triptychu dokazuje souvislost malby a podkresby s tım, z e zme ny mezi malbou a podkresbou majı autorsky charakter. Stylove forma lnı prıbuznost kresby z Moravský galerie a Strahovský ho triptychu je uzka a lze tak uvaz ovat o jejım pripsa nı do oeuvru mistra. Z. Kazlepka (1999) u kresby z Moravský galerie nejnove ji nacrtl dve moz nosti vzniku. Prvnı spojil s moravsky m prostredım ovlivne ny m Gerhaertovsky m ume nım a druhou se s va bsky m prostredım konce 15. stoletı592. Tradicnı dataci kresby k roku 1490 ponechal a priklonil se k jejımu vzniku na Morave 593. Kresba byla spojova na literaturou se socharskou tvorbou Veita Stosse, s jehoz kresbami nejevız a dnou uz s ı souvislost. Kresba se svy m technicky m provedenım podoba rany m kresba m Martina Schongauera, zejmý na jeho kresbe stojıcıho Spasitele z londy nský ho Britský ho muzea (1469, kresba perem). Rukopis Schongauera je v projevu uvolne ne js ı, presto forma lnı shody jsou natolik na padný , z e pripous te jı vazbu kresby k jihone mecký mu prostoru. Charakter mistrovy tvorby se zrejme formoval taký mimo praz ský ume lecký centrum, vedle jihone mecký ho prostredı m˚z e prıbuznost s kresbou z Moravský galerie naznacovat i souvislost s moravsky m prostredım. Triptych sv. Toma s e byl vytvoren v praz ský malırský dılne pro za moz ný ho objednavatele. Moz ný spojenı objedna vky se strahovsky mi premonstra ty nelze z hlediska datace vyloucit, presve dcivý doklady k tomuto tvrzenı vs ak neexistujı. Mistr doka zal v dıle osobity m zp˚sobem interpretovat soudobou grafiku Israhela van Meckenema (ü1503). Predpokla da se, z e graficky list, ktery m byl inspirova n, pocha zel ze sý rie Kristovy ch Pas ijı vytvorený v dobe kolem roku 1480. V 80. letech 15. stoletı mohl by t v Praze jiz zavedeny m mistrem a tak s kolenım zrejme pros el be hem 70. let 15. stoletı.
590
V Norimberku byly realizova ny cetný zaka zky pro Vratislav ť Mistr oltare sv. Volfganga, Hans Pleydenwurff aj., s nız Norimberk va zalo nejen tradicnı obchodnıspojenı, ale taký pocetna germanofonnı komunita. 591 C erna podkresba malby triptychu je provedena perem a modelace drap ý rie je zbe z ne s rafova na. Mojmır Hamsık, Neve rıcı Toma s : restauracnı protokol 271 (2. 5. 1952). Narodnıgalerie, Praha. 592 Kresba Krista, vla dce sve ta; Erlangen, Univerzitnıknihovna. 593 Od gotiky 2., kat. vy st. (1999), s. 470-472 kat. c. 232.
- 93 -
5.3 Puchnerova archa a prazska umelecka tvorba Desky (kat. c. 32-37) a socha P. Marie s dıtetem typu Assumpta (kat. c. 38) z puvodnıho olta re krizovnickčho velmistra Mikula se Puchnera zv. Archa Puchnerova Olta rnı reta bl kriz ovnický ho velmistra Mikula s e Puchnera je tradicne povaz ova n za jedno z nejvy znamne js ıch de l praz ský ho malırstvı a rezba rstvı. Svou mimora dnou vy tvarnou kvalitou vycnıva nejen ze skupiny dochovany ch de l pozdne gotický ho ume nı v C echa ch, ale i v ra mci uz s ıho stredoevropský ho prostoru. Archa z hlavnıho olta re kriz ovnický ho stredove ký ho kostela sv. Ducha na Starý m Me ste praz ský m, na jehoz mıste v 17. stoletı vyrostl baroknı kostel sv. Frantis ka z Assisi, je dnes rozebra na a jednotlivý ca sti rozde leny mezi expozici Na rodnı galerie v Praze a starome stsky konvent ra du kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou594. O dona torovi olta re velmistru Mikula s i Puchnerovi i datu dokoncenı dıla 1482 na s informuje latinsky na pis na deska ch se sv. Barborou a sv. Katerinou595, jeho p˚vodnı podobu pak dokumentuje latinsky popis z doby pred rokem 1680, z ne hoz je zrejmý , z e prıslus el ke skupine popula rnıch olta r˚ se stredovou sochou Panny Marie typu Assumpta596. Vlastnı ikonograficky program olta re byl koncipova n v prostredı praz sky ch kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou, nebo„ uzce souvisı s historiı ra du a tradicnımi ikonograficky mi schý maty, který rozvıjeli. V dıle se markantne projevuje nejen silna maria nska ucta a d˚raz na tradicnı doma cı sve tce, ale taký strategicky motivovaný usilı ra du o svatorecenı jejich kra lovský zakladatelky sv. Anez ky C eský . Pri detailnım zkouma nı ikonografický na plne je vıce nez zrejmý , z e na nı hlavnı mistr osobne spolupracoval s velmistrem ra du Mikula s em Puchnerem. Sama tato spolupra ce, ani skutecnost, z e deska s motivem preda va nı kostela sv. Anez kou C eskou do rukou kriz ovnický ho velmistra (alegoriı zaloz enı ra du) vys la z iluminace kriz ovnický ho Brevia re velmistra Lva (fol. 2v, 1352-1356; Praha, Na rodnı knihovna C R, depozit Knihovny rytırský ho ra du kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou, signatura XVII F 6), vs ak nijak nevypovıdajı o tom, z e hlavnı mistr v Praze skutecne trvale ci kra tkodobe p˚sobil. Malır buduje kompozici alegorie zaloz enı ra du pome rne neza visle na predloze a je zjevný , z e se pouze volne inspiroval schý matem stars ıho zobrazenı. Hlavnı rozdıl obou ikonograficky ch motiv˚ navıc lez ı v absenci svatoza re kolem hlavy sv. Anez ky C eský a ande la s kriz ovnicky m znakem na listu z Brevia re. Zakomponova nıobou motiv˚ souviselo se zada nım objedna vky olta re, u nız bylo podmınkou, aby hlavnı mistr poznal nejen ra dovou spiritualitu, ale taký prostorový souvislosti. V prıpade hlavnıho mistra tak lze pouze spolehlive tvrdit, z e, pokud v Praze jeho dılna trvale nepracovala, kostel sv. Ducha a kriz ovnicky konvent pred rokem 1482 navs tıvil. Historii ra du, de jiny olta re a na zory ume leckohistorický literatury na ne j podrobne shrnuje diplomova pra ce autorky z roku 2001, bliz s ı inspiracnı zdroje pak hledala ve sbornıkový m prıspe vku z roku 594
NG, Praha - Anez sky kla s ter, dlouhodoba expozice Sbırky starý ho ceský ho ume nı “C echy a strednı Evropa 1200 ť 1550ď: Smrt Panny Marie / Stigmatizace sv. Frantiska z Assisi, sv. Anez ka C eska os etruje nemocný ho / sv. Ludmila a sv. Vors ila, sv. Barbora s velmistrem Mikula s em Puchnerem, sv. Katerina; konvent ra du kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou: sv. Anez ka C eska odevzda va velmistrovi model kostela / Fragmenty sve tecky ch postav, Ukriz ova nı / sv. Augustin vyucuje kriz ovnıky; kostel sv. Frantis ka z Assisi, hlavnı oltar: socha Panny Marie s dıte tem typu Assumpta. 595 Deska se sv. Katerinou nese prvnı ca st napisu: Hoc opus fecit fieri vene[r]abil[is] p[ate]r et d[omi]n[u]s d[omi]n[u]s Nicolaus puchner Suprem[us] et g[e]n[er]al[is] m[a]g[iste]r eiusdem., ktery da le pokrac uje na desce se sv. Katerinou Alexandrijskou slovy: ordinis per Boheia[m], Mo[r]avia[m], Polonia[m], Slesia[m] et[c.] auctoritate appostolica confir[m]atus Sub a[n]no[rum] MCCCCLXXXII a[n]no[rum] regimini[s] suae... (Toto dılo dal zhotovit ctihodny otec a pan konventu Mikula s Puchner, velmistr tohoto ra du v C echa ch, na Morave , v Polsku, ve Slezsku atd., potvrzeny papez sky m rozhodnutım roku1482, v roce jeho uradu...) 596 Descriptio veteris ecclesiae et appositis inscriptionibus lapidum sepulchralium Generalium magistrorum; Morper (1927), s. 225-226. Da le Va clav Be lohla vek, Sbıranı sil, in: Dejiny (1930), s. 214-215, pozn. 15. Informace o ars e lze cerpat taký z rukopisu Memoria ex ecclesia veteri diruta uva de ný ho V. Sa dlem, U cast ra du ve vy tvarný m ume nı, in: Kniha (1933), s. 209.
- 94 -
2005597, na sledujıcı rozbor proto pouze nava z e na rozsa hly za klad znalostı a hypotý z, který jsou predjıma ny obe ma pracemi. Kolem roku 1482, kdy v prostredı praz ský ho konventu vznikla Puchnerova archa, byl ra d kriz ovnık˚ konsolidova n a ekonomicky stabilnı. Jeho velmistr patril v dobe sedisvakance praz ský ho arcibiskupský ho stolce k nejvys s ım cırkevnım predstavitel˚m v C echa ch v˚bec a po kra lovský m majesta tu sta l na ctvrtý m nejvys s ım mıste v zemi598. Z dochovany ch pramen˚ vyply va , z e pozice ra du byly v poslednıctvrtine 15. stoletıupevne ny a ra d se aktivne podılel na rekatolizacnım usilı podporovaný m panovnıkem Vladislavem II. Jagellonsky m hned po jeho na stupu na cesky tr˚n. Be hem 15. stoletı ustoupila taký do pozadı hospita lnı cinnost a ra d se zacal uplatnovat spıs e v duchovnı spra ve . Velmistr Mikula s Puchner (14601490) si byl ve dom vy znamu pý ce o kultovnı a poutnı mısta a tak za svý ho vedenı ra du obnovoval a bohate obdarova val kostely zejmý na v za padnıch C echa ch (Chlum sv. Ma rı, Loket nad Ohrı, Kyns perk nad Ohrı ad.), kde bylo ekonomický za zemı ra du v letech nestability zeme . Hlavnım centrem kriz ovnický za padoceský domý ny byl Cheb, kde v ra dový komende z ili kriz ovnıci ve spolecenstvı s frantis ka ny. Z ra du frantis ka n˚ pocha zel papez Sixtus IV., ktery nastoupil na papez sky stolec v roce 1471 a ktery 4. kve tna 1474 ude lil maria nský mu poutnımu kostelu v Chlumu sv. Ma rı odpustkovou listinu. Mikula s Puchner rozkve t kostela jiz predtım intenzivne podporoval. Vzhledem k na r˚stu poutnık˚ jej rozs iroval a jiz roku 1469 pro leps ı pý ci o poutnıky osvobodil chlumský obyvatele od roboty599. V roce 1476 frantis ka nsky papez Sixtus VI. zavedl officium pro sva tek Neposkvrne ný ho pocetı Panny Marie sloz ený apos tolsky m protonotarem Leonardem Nogarolem a bulami z roku 1476 a 1477 slıbil odpustky vs em, kterı budou officium slavit. Pozde ji v roce 1480 potvrdil dals ı officium Neposkvrne ný ho pocetıod Bernardina deč Busti a zrejme odsouhlasil i modlitbu Ave Sanctissima, s nız se spojoval odpustek 11.000 let pro ty, kdo se budou modlitbou pred obrazem Panny Marie v slunci modlit 600. Jiste ne na hodou se tak stredovy m motivem Puchnerovy archy pro praz sky kostel sv. Ducha stala maria nska socha na srpku me sıce obklopena slunecnımi paprsky. Archa reprezentuje i dals ı Puchnerovy za jmy a to usilı o svatorecenı sv. Anez ky C eský , který ho bylo bohuz el dosaz eno teprve v roce 1989. Kdyz totiz v roce 1436 klarisky z Panenský ho Ty nce obnovily jedna nı o jejım svatorecenı, nepodarilo se dohledat jejı ostatky a jedna nı ztroskotala601. I pres tento neuspe ch me la sv. Anez ka C eska na olta ri svatoza r kolem hlavy a archa byla na pisem datova na 1482, presne dve ste let od Anez ciny smrti (2. 3. 1282). Lze se tak domnıvat, z e Puchnerova objedna vka programove souvisela s vy rocım smrti zakladatelky ra du. V ceský odborný literature je Puchnerova archa tradicne vnıma na jako dılo praz ský provenience, který nejlý pe odra z ınizozemský vlivy po polovine 15. stoletı a který znamenalo radika lnı zme nu v ume lecký orientaci praz ský ho ume lecký ho okruhu602. V ceský m pozdne gotický m fondu vy tvarny ch de l se jedna o izolovaný dılo, u jehoz maria nský sochy jiz drıve badatelý navrhli, z e se mohlo jednat o francky import603. I kdyz figura lnı schý ma maria nský sochy pouz il taký rezba r mlads ı sochy Panny Marie z radnı sıne Starome stský radnice (kolem 1490), mezi rezba ri se neprojevuje z a dna dılenska souvislost. Prıbuznost jejich schý matu vyply va pouze ze shodny ch koren˚, který jsou kladeny do Norimberka. Rovne z stopy mimora dný malırský osobnosti nelze v praz ský m malırstvı zachytit. Stylove a velkorysostı provedenı figur se deska m Puchnerovy archy blız ı pouze deska se sv. Va clavem, Vıtem 597
Vlckova (2001); Vlckova (2005), s. 315-328. Kriz ovnicky m velmistr˚m toto postavenızarucovala papez ska listina ze dne 6. 1. 1381. Buben (1992), s. 273. 599 Odkaz Vlckova (2005), s. 321. 600 Ringbom 1965, s. 26-27.; Ringbom (1962), s. 326.; Levi dčAncona (1957). 601 Blız e k tomu Vlckova (2005), s. 317, pozn. 16. 602 Vlckova (2005), s. 319. 603 Naprıklad: Kletzl (1941), s. 145.; Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 478. 598
- 95 -
a Zikmundem z Na rodnı galerie (kolem 1480), ktera reprezentuje dılo stejný kvalitativnı urovne . Na pribliz ne shodny ch stylovy ch vzorech je formulova na taký figura sv. Marı Magdalý ny Strahovský ho triptychu (80. l. 15. stoletı), jehoz vy chodiska lze spatrovat v Norimberku, prıpadne ve s va bský m prostredı604. Olta r je vy tvarne jednotny m celkem, ktery vznikal podle predem stanovený ho konceptu. Na jeho vzniku se podle dosavadnıho predpokladu mohli podılet dva mistri ť malır a sochar. Jiz drıve bylo autorkou navrz eno, z e stejne jako mohla dılna sochare p˚sobit v Norimberku, mohl mıt s tımto prostredım spojenı i malır605. Malba je provedena na dreve nou desku potaz enou pla tnem. Druh dreva nebyl presne urcen. Zatımco inventa rnıkarty Na rodnıgalerie uva de jı drevo smrkový , restauratorska zpra va z pocatku 60. let 20. stoletı drevo lipový , který bylo v C echa ch uz ıva no. Desky olta re majı krıdovy podklad pojeny klihem. V cerný s te tcový kresbe jiz malır pouz ıval s rafova nı pro vyznacenı stınu. Nepresnosti se ukazujı v udajıch o malırský technice. Jako technika se uda va tempera, i kdyz zmıne na restauratorska zpra va u scý ny odevzda nı kostela rıka : “Temperovř pojidlo malby nebylo analyzova noď606. Z udaje tedy nevyply va , jaký pojidlo bylo vlastne uz ito, tzn. jestli vlastnı malba, ktera me la by t provedena ve dvou az trech vrstva ch607, byla naprıklad olejovou technikou a podobne . Vs echny desky zdobı zlatý nebo strıbrný pozadı, ktera jsou na cervenohne dý m polimentu; k nanesenı bylo pouz ito pla tk˚ zlata a strıbra. Desky, který byly na vnitrnıch strana ch krıdel a ve stredu archy, majı zlacena pozadı s bohaty mi rostlinny mi vzory, který majı analogie v jihone mecký m prostredı. Vne js ı desky pak pouz ıvajı strıbrný folie s geometricky m motivem, plocha je zdobena diagona lnımi liniemi vyplne ny mi na krız enı motivem ctyrlıstku. Pri stars ıch restauracnıch za sazıch byly porus eny barevný vrstvy, v ne ktery ch prıpadech byla odstrane na i strıbrna vrstva pozadı a premalova na barvou. Obrazy byly nalakova ny voskopryskyricny m lakem. P˚vodnı barevnost byla zkreslena stavem pos kozenıdesek a ztmavnutım laku. Malır pouz ıval nejcaste ji jasný barevný tony. Pra ve kriklavý barevný tony jsou jednou z hlavnıch charakteristik malıre. Z barev volil predevs ım jasnou i tlumenou cervenou (rume lka, ne kdy s olovnatou be lobou, tmavohne dy pigment), pista ciove zelenou (malachit s olovnatou be lobou), azurove modrou (azurit) a z lutou. Na inkarna t pouz il sme s olovnatý be loby, cervený ho a modrý ho pigmentu. Vedle te chto charakteristik pouz ıva malır taký techniku nepresne oznacovanou jako pressbrokat. Zda se jedna prımo o techniku cınovaný ho reliý fu, by musely proka zat teprve laboratornı zkous ky. Ackoliv J. Pes ina ve svy ch pracıch zd˚raznoval ukotvenost mistra ve vy voji ceský deskový malby, ves kerý jejı znaky zcela zapadajı do jihone mecký ho prostredı a te z is te cinnosti malıre tedy mohlo by t i mimo C echy. Stars ı ceský ba da nı obvykle hledalo malırovu zkus enost blız e Nizozemı ci prımo v Nizozemı. Moz ny predpoklad malırova pobytu v Nizozemı definoval J. Pes ina608, ktery pozde ji mistrovo s kolenı posunul do Kolına nad Ry nem609. Nizozemska komponenta je v malba ch nezpochybnitelna . Malır desek Puchnerovy archy pochopil a vstrebal radu hlavnıch princip˚ nizozemský ho realismu. Vedle prıznacny ch zme n ve formova nı drapý rie jım byla pevna kompozice, architektonický prohloubenı prostoru, rozvoj pra ce se sve telny mi efekty, kdy zobrazil stıny vrhaný figurami a predme ty i stıny sloz ity ch drapý riovy ch za hyb˚, pokus o zna zorne nı perspektivy s vyuz itım smyslový empirie, perspektivnı zkratky, individualizace figur i za jem o zobrazova nı motiv˚ z vs ednıho z ivota. Malır vs ak nesdılı nizozemsky smysl 604
K dals ısouvislostem s doma cıdıly Vlckova (2005), s. 320-322. Vlckova (2005), s. 324. 606 F. S. Tvrdy , Ceskymistr z r. 1482 (Rkp. restaura torský ho protokolu). Praha, restaura torsky ateliý r NG, 19631965. 607 Tý z M. Hamsık uva dıu Puchnerovy archy vrstvenou metodu. Pes ina-Hamsık (1954), s. 44. 608 Pes ina (1940b), s. 79-88. 609 Pes ina (1949), s. 298-299. 605
- 96 -
pro detail a ve zna zorne nı textury predme t˚ si poma ha aplikacnımi technikami. Na deska ch archy velmistra Mikula s e Puchnera ukazujı motivicky vztah k Nizozemı predevs ım scý ny Ukriz ova nı a Stigmatizace sv. Frantis ka. Ukriz ova nı vycha zı z kompozice rozvinutý v dıle Jana van Eycka. Jeho prototyp me ly v sobe uchovat pra ce dılenský ho okruhu: diptych Ukriz ova nı a Poslednıho soudu (kolem 1450; New York, Metropolitnı muzeum), iluminace Ukriz ova nı Turınsko-mila nsky ch hodinek (1440-1450; Torino, Museo Civico dŚArte Antica, Ms 47, f. 48v) a deskovy obraz Ukriz ova nı (1440-1450, Bena tky, Galleria Giorgio Franchetti alla CaŽdŽOro), u ne hoz se predpokla da , z e je kopiı podle ztracený ho Eyckova origina lu. Ve flý malleský m okruhu doklady kompozice chybı, lze vs ak predpokla dat, z e i v tomto okruhu byla kompozice uz ıva na610. V dochovaný m dıle Rogiera van der Weydena ma ke kompozici Krista Puchnerovy archy nejblız e Ukriz ovany na skice triptychu sv. Eligia (40. lý ta 15. stoletı; Parız , Musý e du Louvre, Cabinet des Dessins). Zp˚sob preva za nı rous ky je obtız ný hodnotit, nebo„ se malba rous ky nedochovala v optima lnım stavu. Rus ive pri vnıma nırous ky, ktera te sne prilý ha k bok˚m Krista, p˚sobızejmý na viditelna pokresba611. Skladebny m systý mem se vs ak pohybuje v okruhu de l ovlivne ny ch rogierovsko-boutsovsky m stylem. U Stigmatizace sv. Frantis ka z Assisi autorka upozornila na souvislosti s ne meckou grafikou, predevs ım hornory nský ho Mistra E.S. (L.143) a dolnory nský ho Israhela van Meckenema (L.337, L.308)612. Nejzna me js ım dochovany m nizozemsky m zobrazenım Frantis kovy stigmatizace je obraz Jana van Eycka (30. l. 15. stoletı, Philadelphia, Museum of Art, John G. Johnson Collection)613, kde navazoval na stars ı frankovla mskou tradici (Parız , Musý e Jacquemart-Andrý , Hodinky mars a la Boucicaut, MS 2, f. 37v, kolem 1415). Motiv Stigmatizace sv. Frantis ka je v Nizozemı pome rne vza cny 614 a prımý shody k Van Eyckove kompozici v desce Puchnerovy archy ani nelze hledat. Jejı geneze vede pres Mistra E.S. spıs e do frankovla mský malby. K Mistru E.S. je deska prıbuzna kompozicı a strukturou krajiny, rovne z shodne jako rytec malır chybil v poctu krıdel Ukriz ovaný ho. Zatımco iluminace Hodinek mars a la Boucicaut, Jan van Eyck i Israhel van Meckenem spra vne Ukriz ovaný ho Krista zobrazili s tremi pa ry krıdel, Mistr E.S. a malır Puchnerovy archy jen se dve ma pa ry. Pokud nebylo pro badatele snadný proka zat prımý s kolenı mistra v Nizozemı, bylo tak jeho poucenı hleda no v nejvy znamne js ıch ne mecky ch centrech, ktera intenzivne recipovala nizozemský ume nı. Pes inova teze z roku 1949 o kolınský m s kolenı mistra prejımana mnohy mi badateli patrila k nejla kave js ım, nebo„ pra ve Kolın nad Ry nem me l k Nizozemı nejuz s ıvztah a hlavnıdıla v mezidobı1460-1490 reprezentovala rogierovsko-boutsovsky styl. Od modelu kolınský ho s kolenı malıre je dnes v podstate upus te no. Jmenovaný Lyversbergovy Pas ije charakterizuje na rozdıl od Puchnerovy archy chladny kolorit, jasna barevnost je v kolınský malbe naopak prıznacna pro Mistra Mariina z ivota, u ne hoz hledal s kolenı praz ský ho malıre A. Stange615. Kolınský malby se vs ak od desek Puchnerovy archy silne odlis ujı ve figura lnım typu. Mistr praz ský ho olta re budoval figuru vıce socharsky a tak vazba na sochare-rezba re zıska va na opodstatne nı; pokud ovs em nebyl sa m rezba rem. Tato moz nost je la kava , bohuz el vs ak obtız ne pr˚kazna . Bliz s ım centrem nez Kolın nad Ry nem byl pro praz ský ho mistra nepochybne Norimberk, odkud s velkou pravde podobnostı pocha zela 610
V miniature Ukriz ova nı Hodinek Kateriny z Kleve (kolem 1440, New York, Pieperpont Morgan Library, Guennol Collection, Ms. 945, f. 66 v.), kde se Kristus nachazı v kompozici de l Jana van Eycka, me l severonizozemsky ilumina tor cerpat z flý malleský ho/Campinovský ho origina lu. Th…rlemann (2002), s. 213-214. 611 Preva zanı rous ky lze rekonstruovat podle rous ky Ukriz ovaný ho z na stavce hlavnıho oltare farnıho kostela sv. Urs uly v Oberndorfu pri Rottenburku nad Neckarem (Hornı Pory nı?, kolem 1510). Kahsnitz-Bunz (2005), s. 33, obr. 38. 612 Vlckova (2005), s. 322. 613 Dobova kopie obrazu se nachazıve sbırka ch Gallerie Sabauda v Turıne . 614 Van Eyckovo dılo, který se jes te kolem roku 1500 nacha zelo v Nizozemı, Asperen de Boer (1997), s. 9, a tak inspirovalo ne ktera mlads ızobrazenı. 615 Stange (1958), s. 139-140.
- 97 -
sama socha. V roce 1931 upozornil na malırovo moz ný vy chodisko v Norimberku V. Sa dlo616. Ty z na zor zopakoval v roce 1969 Ch. Salm, ktery povaz oval malıre za praz ský ho mistra617. J. Fajt, aby rozres il dilema mezi zd˚raznovany mi souvislostmi malby s doma cı tvorbou a predpokla dany m importem sochy, navrhl jako konsensus moz nost, z e olta r byl produktem za padoceský malırský dılny, v nız byl zame stna va n francky sochar618. C innost takový dılny nebyla v regionu doloz ena a hypotý za se zda jen ma lo pravde podobna . Malır se jevı jako samostatna tv˚rcı osobnost. Jeho schopnost adaptovat tradicnı ikonografický motivy pro ucely zcela nový ikonografie (zaloz enı ra du kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou, sv. Augustin vyucujıcı kriz ovnıky, sv. Anez ka C eska pecujıcı o nemocný ho) ukazuje na zkus ený ho a kreativnıho mistra. Zatımco u malıre lze predpokla dat osobnı vazbu k Mikula s i Puchnerovi a znalost praz ský ho kriz ovnický ho kostela, ne co takový ho nemuselo by t podmınkou pro rezba re, ktery vyrezal sochu Panny Marie. Socha Panny Marie sta la obklopena paprsky v nice na stredu olta re. Spolupra ce mezi malırsky mi a socharsky mi dılnami byla koncem 15. stoletı casta 619. Podıl sochare na dıle nenı presne dokumentova n, vy s e citovany latinsky popis olta re pouze hovorı, z e “olta r je z vetsı c a sti pozlaceny, zdobeny malbami a rozlic nymi sochamiď620. Lze tedy uvaz ovat i o prıpadný m rezaný m na stavci olta re, predele a podobne . Hlavnım mistrem mohl by t jak mistr rezba r, tak malır. Vzhledem k tomu, z e existuje moz ny vztah mezi Mikula s em Puchnerem a malırem, nenı vylouceno, z e nositelem objedna vky byl podle stars ıch predpoklad˚ malır. Autorka i nada le v prıpade maria nský sochy trva na vy chodiscıch v Norimberku v okruhu oltare z Zwickau (1476-1479), kde je nejblız e sos e Madony z kostela sv. Kla ry v Norimberku (1485-1490)621. Sme r, ktery vyznacila socha, tedy mırı do Norimberka. Mikula s Puchner (Buchner) pocha zel z rodiny cesky ch Ne mc˚, ktera byla usazena v Sedlci u Karlovy ch Var˚. Jmý no Puchner je v Chebu doloz eno k roku 1422622. Pokud me l velmistr ra du rodinnou vazbu na za padoceský prostredı, který bylo v tradicnım ekonomický m spojenı s Norimberkem, mohla svy m zp˚sobem ovlivnit i jeho zada va nı ume lecky ch zaka zek. Vazby k tomuto centru mohl mıt velmistr i pres cırkevnı ra dy jako frantis ka ny a klarisky nebo vysoký cırkevnı hodnosta re, naprıklad administra tora Jana z Kolovrat, ktery objedna val dıla i za hranicemi C eský ho kra lovstvı. Malovaný ca sti Cvikovský ho olta re vytvorila dılna Michaela Wolgemuta, ktery v roce 1472 prevzal vedenı Pleydenfwurffovy dılny. Rogierovsky lade ný dılo malıre Hanse Pleydenwurffa znamenalo koncem 50. let 15. stoletı v Norimberku radika lnı stylovou prome nu. K jeho okruhu ma malır praz sky ch desek nejblız e podobne jako ulmsky malır Hans Sch…chlin, ke který mu autorka drıve naznacila sme r pres malovaný desky olta re sv. Petra z kostela sv. Sebalda v Norimberku (1477-1479)623. Hans Sch…chlin kolem poloviny 60. let 15. stoletı pros el Pleydenwurffovou dılnou624 a v Norimberku sıdlil jeho s vagr malır Albrecht Rebman, který ho A. Stange hypoteticky spojil s Mistrem Landauerova olta re625. Mistr Landauerova olta re je razen do prımý ho okruhu Pleydenwurffovy ch na sledovnık˚, v jejichz dıle se projevuje rogierovsko-boutsovsky vliv. Z Landauerova olta re (60. lý ta 15. stoletı; Norimberk, GNM), ktery pro kostel sv. Kateriny v Norimberku zrejme nechala zhotovit dcera Markuse Landauera dominika nka Alz be ta, se v dıle malıre Puchnerovy archy odra z ı predevs ım formulace krajiny 616
Sa dlo (1931), s. 12-18.; nazor opakoval Va clav Be lohla vek, U cast ra du ve vy tvarný m ume nı, in: Kniha (1933), s. 215-216. 617 Christian Salm, Malerei und Platik der Sp¨tgotik, in: Swoboda (1969), s. 362. 618 Fajt (1995), s. 38. 619 Blız e k tomu kapitola 4. 620 Descriptio veteris ecclesiae podle Morper (1927), s. 225-226. 621 Vlckova (2005), s. 322-324. 622 Schwarz (1973), s. 68, heslo Buchner. 623 Vlckova (2005), s. 323. 624 Gr¨fin von Pfeil 1996, s. 59-61. 625 Podle Strieder (1993), s. 198.
- 98 -
s klikatıcımi se cestami, drobny mi postavickami a architekturou. Krajinou jsou si ze skupiny Pleydenwurffovy ch na sledovnık˚ sice velmi prıbuznı, avs ak figura lnı typ se podstatne lis ı. Pouze nosata tva r Marie v Narozenı pripomene sve tice a Pannu Marii Puchnerovy archy. Vy razne velký nosy charakterizujı hlavne dılo o ne co stars ıho vıdenský ho Mistra ze za mku Liechtenstein (1450). Ve Vıdni hledala M. Bartlova prıbuznost malırova stylu u vıdenský ho Mistra olta re skotsky ch mnich˚ (1469)626, ktery se pravde podobne s kolil v okruhu Hanse Pleydenwurffa a rovne z se uvaz uje o s va bský komponente dıla. Vedle obecny ch stylovy ch shod pouz ıvajı oba malıri prıbuznou paletu barev. V budova nı krajiny a architektury, smyslu pro detail je stars ı vıdensky mistr zdatne js ı. Ne který jeho kompozice figur se nacha zejı taký na Puchnerove olta ri, shody vs ak mohou by t da ny pouz ıva nım ty chz predloh. Zajımavý srovna nı mezi obe ma dıly umoz nuje postava sv. Anez ky C eský ve scý ne pý ce o nemocný ho627, ktera ma dılcı podobnost k figure z eny u l˚z ka sv. Anny v Narozenı Panny Marie; figura dokonce drz ı tutý z mısu. Souvislosti mezi ume lci lze hledat pouze na jednotlivostech a jejich dılenský spojenı nenıpravde podobný . Pres podobnosti k dıl˚m Pleydenwurffova okruhu zte z uje presve dcivý zarazenı malıre praz sky ch desek do norimberský produkce predevs ım figura lnı typ, coz vs ak samo o sobe jes te nevylucuje, z e by v Norimberku jeho dılna nepracovala. Inspiracnızdroje Pleydenwurffa a jeho okruhu, s nımz ma malır praz sky ch desek nejvıce podobnostı, se nacha zely v Nizozemı. Pokud byla zprostredkovatelska role Kolına nad Ry nem vy s e vyloucena, dals ı z ne mecky ch ume lecky ch center, který mohly malıri preda vat vymoz enosti nizozemský malby se nacha zela ve Sva bsku a Hornım Pory nı. Z Hornıho Pory nı pocha zela rytina Stigmatizace sv. Frantis ka od Mistra E.S., ktera predstavuje nejbliz s ı vy chodisko scý ny Puchnerovy archy. Mnohem te sne js ı vazbu me l vs ak Norimberk ke Sva bsku, u ne hoz prokazatelne fungovala intenzivnı oboustranna vy me na a spolupra ce ume lc˚. Do s va bský , respektive augs purský produkce Mistra Ulrichovy legendy (kolem 1455) byly v minulosti zarazeny desky z bruselsky ch MRBA628. Malır Ulrichovy legendy, ktery byl jednım z reprezentant˚ nizozemsky orientovaný malby v Augs purku jiz kolem poloviny 15. stoletı, me l by t inspirova n podobne jako Hans Pleydenwurff dılem Rogiera van der Weydena. S jemu pripsany mi bruselsky mi deskami spojuje Puchnerovy typy tva rı, kde se projevuje silny realismus jak ve vy razu tva re, tak prokreslenı detail˚. Srovnat lze naprıklad sv. Jana Evangelistu v Nesenı krız e s mlady m kriz ovnıkem ve scý ne sv. Augustina vyucujıcıho kriz ovnıky nebo zde klecıcıho kriz ovnıka s tva rı sv. Benedikta. Zarazenı desek do s va bský ho malırstvı vs ak vyvola va rozpory. Provenience dıla nenı zna ma, predpokla da se, z e patrı ke skupine de l svezeny ch v roce 1794 ze severofrancouzsky ch a nizozemsky ch kostel˚ voja ky, z nichz ca st pres la do Bruselu629. Na vztahu s dılem Simona Marmiona navrhl S. Speth-Holterhoff, z e malır cinny 1460-1470 prıslus el k severofrancouzský s kole v Amiensu630. Vzhledem k te mto dve ma vyhrane ny m na zor˚m, který oscilujı mezi jihone mecky m a severofrancouzsky m s kolenım, nenı moz ný vyvozovat relevantnı za ve ry631, i kdyz blız e pravde s ohledem na zpracova nı scý n a figura lnı typy je zrejme na zor, ktery desky klade do severofrancouzský oblasti. Ke Sva bsku, kde byly prımý ohlasy nizozemský ho ume nı, na s jiz vy s e priva de ly pra ce Hanse Sch…chlina, jehoz figura lnı typy 626
Milena Bartlova , Panel Painting in Bohemia in the Last Third of the 15th Century: The Problem of Continuity, in: Popp-Suckale (2002), s. 248-249. 627 V prıpade urcenı sve tice J. Royt navrhl, z e by se mohlo jednat o sv. Hedviku. Royt (2002b), s. 116. Nazor zopakoval v roce 2006, Jan Royt ť Vıt Vlnas, Baroknı slezský nebe v C echa ch a ceský nebe ve Slezsku, in: Kapustka (2006), s. 315. Polemika s na zorem byla autorkou rozvedena jiz drıve, Vlckova (2005), s. 317. 628 Stange (1957), s. 41. Jde o oboustranne malovaný desky se scý nami Bicova nı Krista, Nanebevstoupenı Krista, Nesenı krız e a sv. Benedikt (1460-1470; Brusel, MRBA, inv. c. 371). 629 Speth-Holterhoff (1964), s. 19. 630 Speth-Holterhoff (1964), s. 21-23. 631 Nazory shrnuje sbırkovy katalog Musřes (1984), s. 366-367.
- 99 -
v˚ci malıri praz sky ch desek vs ak vynikajı ve ts ı subtilitou a mens ı prevahou v prostoru. Rogierovsky lade nou tvorbu ve Sva bsku reprezentoval taký malır Friedrich Herlin z N’rdlingenu, u ne hoz lze s Puchnerovou archou obecne srovnat typiku individualizovany ch tva rı. Rovne z je jim spolecna dominance figury nad prostorem. Prıbuznou majı paletu barev, kde se vedle jasny ch barevny ch ton˚ (cervený , zelený , z lutý ) vyskytnou i chladne js ı tony (s eda , modra , cerna ). Na jeho dılech se objevı prıbuzný dekorativnı vzory zlatý ho pozadı, jejichz uz itınenı v tomto prostredıneobvyklý . Na za klade vztahu desek k sos e a soucasne dona torovi velmistru Mikula s i Puchnerovi lze prijmout, z e malır stejne jako sochar, pokud jım za roven nebyl, mohl v dobe vzniku archy pracovat v Norimberku. Jeho dılo zde podobne jako v ceský m prostredı nezanechalo z a dný ohlasy a proto nelze jednostranne rozhodnout, kde byl kolem roku 1482 skutecne usazen. Hleda nı jeho p˚vodu v doma cı tvorbe je nejsporne js ı ca stı dosavadnıch badatelsky ch na zor˚ na jeho dılo. Pro spojenı s tradicemi praz ský ho malırstvı neexistujı z a dný presve dcivý doklady, naopak jeho technologický zvyklosti v malbe vıce ukazujı k jihone mecký mu prostredı. Pokud kolem roku 1482 v Praze panovala vy razna cechovnı omezenı pro cizı mistry, ktera byla podmıne na konfesijnıprıslus nostı, je pak ota zkou, zda byl malır s praz sky m prostredım krome kriz ovnický ho velmistra Mikula s e Puchnera v˚bec ne jak spojen. Pokud ano, pak by jeho vazby sme rovaly spıs e do dvorský ho okruhu nebo do blızkosti praz ský svatovıtský kapituly, kde se mu ume leckou kvalitou rovna predevs ım deska se sv. Va clavem, Vıtem a Zikmundem (Praha, Na rodnı galerie). V Norimberku ma jeho dılo souvislosti s Pleydenwurffovy m okruhem 60.-70. let 15. stoletı, který vs ak mohou by t zaloz eny pouze na rogierovsko-boutsovský komponente dıla. Vedle Norimberka lze pripustit jeho s kolenı ve Sva bsku ve vrstve 60. let 15. stoletı reprezentovaný Friedrichem Herlinem, jehoz casna tvorba vykazuje ohlasy dıla Rogiera van der Weydena. Prvotnı vy chodisko malıre vs ak nemuselo lez et ani ve Sva bsku, ani v Norimberku, nebo„ budova nım figury a ne ktery mi vy razny mi detaily tva rı jakoby vyr˚stal z dıla vıdenský ho Mistra ze za mku Liechtenstein (kolem 1450). Jeho nizozemska sloz ka bazıruje na vrstve jihone mecky ch de l 60.-70. let 15. stoletı, tedy v obdobı, kdy se osobnost malıre definitivne zformovala. Vs echna tato konstatova nı tak mistra vylucujı z tradic ceský ho deskový ho malırstvı a Puchnerovu archu stavı jen jako moz ny import z Norimberka. Jejı vy znam pro praz ský m prostredı je tedy nutný vnımat jako klıcovy projev zme ny vkusu objednavatel˚, kterı se zacali orientovat na aktua lnı ume lecký proudy a tım i na ume lce poucený stylem burgundský ho dvora, “byú vetsinou jiz v podobe transformovanř dılnami v Norimberku, ve Vratislavi c i ve Vıdniď632 a dals ımi.
632
C ornej-Bartlova (2007), s. 635.
- 100 -
Deska se sv. Va clavem mezi sv. Zikmundem a Vıtem (kat. c. 39) Prestoz e deska, kterou Na rodnı galerie zakoupila roku 1923 od R. Rys avý ho v Praze, byla odborný literature zna ma jiz od 20. let 20. stoletı, z˚sta vala dlouho bez povs imnutı ume lecky ch historik˚. Deskovy obraz byl mimo to jiz v roce 1929 vystaven v instalaci ke svatova clavský mu milý niu na Praz ský m hrade , kde byly soustrede ny vy znamný ume lecký pama tky s motivem sv. Va clava633. V roce 1978 si desky vs iml J. Pes ina, ktery ji radil do souboru de l z dılny Krivokla tský ho mistra. Za kladem mu byly komparace s nimi a zpodobenı sve tc˚, který ma obdoby v Krivokla tský m olta ri634. Zatım nejpodrobne ji rozebral desku J. Royt ve svý m sbornıkový m prıspe vku z roku 2005635. V prıpade desky vide l inspiraci mistra ve stars ıch dılech s vyobrazenım zemsky ch patron˚ jako napr. deska z Dubecka, Veraikon svatovıtsky nebo Madona svatotrojicka 636. Jako predstupen dıla uva de l olta r z kla s tera sv. Jirı na Praz ský m hrade (kolem 1470), Bla nickou desku (kolem 1460), krıdla archy z Duban (kolem 1460), desku z Jenıkova (kolem 1460) a votivnı obraz pa n˚ z Vs echlap. Analogii hledal taký ve vy malbe komnaty Starý ho pala ce na Blatný s na me tem Zahrady la sky637. Na souvislostech s doma cı tvorbou se pokusil uka zat na ukotvenost dıla ve vy voji ceský malby. Podobne jako J. Pes ina si vs iml na padný podobnosti zobrazeny ch patron˚ s patrony na malovany ch krıdlech Krivokla tský ho olta re. Po podrobný analy ze zobrazenı sv. Va clava, sv. Vıta a sv. Zikmunda v ceský malbe druhý poloviny 15. stoletı dospe l k za ve ru, z e deska vznikla kolem roku 1480 ve spojitosti se snahou Vladislava Jagellonský ho o “renovatio regniď638. Neva hal tak predstavit mys lenku, z e dılo vzhledem ke svý kvalite a reprezentativnosti mohlo vzniknout jako dvorska objedna vka a z e zdobilo ne ktery z vy znamny ch interiý r˚ jagellonský Prahy. O malıri s doma cımi koreny se domnıval, z e mohl projıt jihone mecky m prostredım, kde si osvojil naprıklad techniku tlacený ho brokatu, a z e deska vykazuje urcitý afinity k italizujıcımu sme ru ceský na ste nný malby reprezentovaný malbami Smıs kovský kaple v Kutný Hore639. Jiz v roce 2003 probe hl v souvislosti s restaurova nım obrazu H. Kurkovou na Akademii vy tvarny ch ume nı v Praze laboratornı pr˚zkum desky J. Hradilovou, ktery proka zal prıtomnost cınový folie640. Desku proto zaradily S. Chlumska a R. Sefc˚ do vy zkumu techniky cınovaný ho reliý fu, kde ji datovaly do doby kolem roku 1490641. U strednı postavou desky je sv. Va clav, ochra nce a jednovla dce C eský zeme , mezi tradicne uctıvany mi zemsky mi patrony sv. Zikmundem a sv. Vıtem. Sestava postav zemsky ch patron˚ v p˚vodnım kontextu jiste symbolizovala mnohem sloz ite js ı vy znam, nez ktery jsme dnes schopni desce prisoudit, nesporne vs ak souvisela s cesky m prostredım. Prvotnı lokace ani druhotna umıste nı desky nejsou zna my. Ze zpra v archivu Na rodnı galerie v Praze se pouze dovıda me informace o poslednım majiteli desky, u ne hoz nebyl zna m zp˚sob nabytıdıla642. Z hlediska charakteru zobrazenı i jeho nepochybný ume lecký kvality lze souhlasit s navrhovanou moz nostı J. Royta, z e me l zdobit ne ktery z “vyznamnychďsakra lnıch 633
Podlaha-Sorm (1929), s. 30, c. 9. Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Pozdne (19852), s. 330. 635 Royt (2005a), s. 237-246. 636 Royt (2005a), s. 237. 637 Royt (2005a), s. 237-238. 638 Royt (2005a), s. 241. 639 Royt (2005a), s. 241. 640 Janka Hradilova , Sv. Va clav, sv. Zikmund, sv. Vıt: Zpra va o laboratornım pruzkumu (Rkp. zpra vy c. M0313), Akademie vy tvarny ch ume nı v Praze, chemicka laborator Restauratorský s koly malby, Praha 2003. ť vzorek M0313-7 641 Chlumska -Sefc˚ (2008), s. 67, pozn. 7. 642 Sv. Va clav, sv. Zikmund a sv. Vıt, Sbırka starý ho ume nı NG, Praha, evidencnı karta O 1.360, Praha Narodnı galerie. 634
- 101 -
“prostoru jagellonskř Prahyď643. Sv. Va clav byl v 15. stoletı predevs ım symbolem C eský ho kra lovstvı, nebo„ to byl on, pod jehoz ochranou sta l cesky jazyk, zeme i pra vnı ra d, tzv. zemsky mır, pecete , kra lovska koruna i hlavnı me sto. U cta ke sv. Vıtu a sv. Zikmundovi zesılila ve 14. stoletıpod vlivem Karla IV., u ne hoz byla souca stı dynastický politiky. J. Royt upozornil na podobnou dynastickou ulohu zemsky ch patron˚ taký v dobe vla dy Jagellonc˚644. Zobrazenı proto mohlo vzniknout ve dvorský m okruhu panovnıka Vladislava II. Jagellonský ho, jak J. Royt navrhl645. Objednavatele hledal vy hradne ve sve tský m prostredı, je vs ak nutno pripustit, z e mohlo jıt naprıklad i o objedna vku ne který ho z vy znamny ch prela t˚ v kra love bezprostrednım okruhu. Absence duchovnı osoby v zobrazený sestave sve tc˚ tuto variantu nijak nevylucuje, zejmý na uz proto, z e nezna me kontext, v jaký m dılo vzniklo, a prostor, pro ktery bylo dılo prvotne urceno. Pokus ra mcove urcit prvotnı lokaci nara z ı na zcela obecnou vy znamovou rovinu zobrazenı. Postreh J. Royta, z e se jednalo o vyznamny prostor, by„ spra vny , neumoz nuje zuz it urcenı pouze na chra m sv. Vıta ci Ty nsky chra m v Praze, jak ucinil. Neopomıjejıc kra le samý ho mohl by t objednavatelem kdokoli z Vladislavova dvorský ho okruhu (duchovnı i sve tsky pa n). Obsahova na pln deklarujıcı dynastickou politiku a tım prihla s enı se k programu vla dnoucı dynastie tuto moz nost podporujı. Sta vajıcı rozme r desky predstavuje pome rne monumenta lnı dılo. Jeho origina lnı podoba nenı zna ma, proto lze jen obtız ne rozhodnout, zda zdobilo interiý r urceny k soukromý devoci nebo verejny sakra lnı prostor. Dılo dosahuje vysoky ch ume lecky ch kvalit, proto se praz ska provenience jevı jako nejpravde podobne js ı. Umıste nı vs ak nelze s odkazem na zemský patrony bezvy hradne spojovat s chra mem sv. Vıta a je treba uvaz ovat i o ne který m z dals ıch praz sky ch, zrejme katolicky ch kostel˚. Kvalitnımi obrazovy mi dıly byly vybavova ny naprıklad kostel strahovsky ch premonstra t˚, kostel kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou, kla s ternı kostel benediktinek na Praz ský m hrade a jiný . Z kriz ovnický ho kostela se dochoval dnes jiz rozloz eny reta bl zvany Puchnerova archa (1482), který mu se kvalitou a ne ktery mi detaily deska z Na rodnı galerie zcela vyrovna . Obe dıla po vy tvarne technologický stra nce shodne pouz ıvajı rytý geometrický pozadı a aplikujı techniku cınovaný ho reliý fu646. Vedle suverý nnıho zvla dnutı figury je spojuje provedenı la maný drapý rie a zp˚sob zobrazenı vlas˚, obe dıla jsou vs ak prokazatelne pracıdvou r˚zny ch autor˚. Charakteristický tva re Puchnerovy a formova nıprst˚ rukou jasne ukazujırozdıly. Pro dals ı hodnocenı desky jsou za sadnı poznatky, z e dılo bylo zrejme vytvoreno v praz ský m prostredı, pokud ne prımo pro kra le, pak pro objednavatele z dvorský ho okruhu Vladislava II. Jagellonský ho. Samy pouz itý materia ly a techniky ukazujı na za moz ný ho objednavatele. U strednı postavou je sv. Va clav doprova zeny dve ma dals ımi zemsky mi patrony, proto se lze domnıvat, z e zasve cenı mısta mohlo patrit sv. Va clavovi. I kdyz obecna vy znamova rovina nem˚z e toto mısto zpresnit a origina lnı podoba dıla nenı dokumentova na, lze se pokusit z kompozice obrazu navrhnout, jaka mohla by t jeho p˚vodnı podoba. Deska se zachovala bez origina lnıho ra mu, s mlads ımi loka lnımi pos kozenımi okraj˚. Z restauratorský zpra vy restaura torský ho za sahu v letech 2003-2004 da le vyply va , z e deska byla v minulosti jiz opravova na647. Na stredu desky stojı sv. Va clav, ke který mu se obracı po jeho pravici sv. Zikmund a po levici sv. Vıt. Uspora da nı postav je kompozicne uzavrený a nepredpokla da dals ırozvıjenıscý ny. Monumenta lnost desky s figurami v tý me r z ivotnı velikosti napovıda , z e v tý to podobe mohla fungovat jako samostatný dılo; nicmý ne mohla by t taký souca stı rozsa hlejs ıho vy zdobný ho celku. Ke spojenı desky s objednavatelskou aktivitou Vladislava II. 643
Royt (2005a), s. 241. Royt (2005b), s. 355. 645 Royt (2005a), s. 241. 646 U Puchnerovy archy se predpokla da , nebyla dosud provedena laboratornıanaly za. 647 Hana Kurkova , Sv. Va clav, sv. Zikmund a sv. Vıt (Deskovy obraz) (Rkp. restauratorský zpra vy), AVU ť Ateliý r restaurovanımalırsky ch de l a polychromovany ch plastik, Praha 2004. 644
- 102 -
Jagellonský ho dos lo v odborný literature na za klade komparace s postavami na vne js ıch strana ch pohyblivy ch krıdel a na jednom z pevny ch krıdel Krivokla tský ho olta re. Zde se sestava zemsky ch patron˚ nacha zı nejenz e ve stejný m uskupenı, ale taký v podobny ch kompozicıch i kosty mnım vybavenı. Rozdıly ve zpracova nı figur vne js ıch a vnitrnıch stran krıdel olta re byly v odborný literature bez reflexe skutecnosti, z e na vne js ıch strana ch krıdel i pevny ch krıdlech jsou pri pohledu pouhy m okem patrný premalby a ne který nesrovnalosti v res enı detail˚ figur, vysve tleny pripsa nım z a kovi648. Olta r nebyl dosud podroben detailnımu restauratorský mu ani laboratornımu zkouma nı, proto nenı moz ný presne odde lit p˚vodnı gotickou ca st malby a mlads ı premalby. Za intaktne ji dochovanou malbu tak musıme povaz ovat desku z Na rodnı galerie. Pokud by se navıc proka zala vy razna mlads ı premalba krivokla tsky ch maleb, pak by dokonce bylo nutný pta t se, zda naprıklad podle tý to desky nemohly by t malby ne kdy v minulosti doplne ny. Za roven by se tım prirozene zme nil vztah mezi obe ma dıly649. Pokud vs ak premalby nejsou za sadnı a pouze ovlivnily odde lený vnıma nı dıla, pak je ota zkou, v jaký m vztahu deska a olta r jsou. Deska se tremi cesky mi zemsky mi patrony se pohybuje na kvalitativne stejný ume lecký urovni jako Krivokla tsky olta r, ktery me l by t vytvoren z popudu Vladislava II. Jagellonský ho pro krivokla tskou hradnı kapli. Stylove lze obe dıla zaradit blızko; zatımco vs ak la mana drapý rie desky je modelova na do ve ts ıch ploch, blız e Puchnerove ars e, drapý rii malovaný i socharský ca sti olta re z Krivokla tu vy razne rozbıjı mnoz stvı za hyb˚. Doslova lze rıci, z e si tv˚rce krivokla tsky ch krıdel oblıbil zd˚raznovat, kde to jen bylo moz ný , pomacka nı la tek a zobrazovat jejich bohatý rasenı. Jak jiz bylo zmıne no vy s e, je obtız ný bez pr˚kazny ch doklad˚ hovorit, který jsou který mu inspiracı, nebo„ obe vznikajızrejme v nevelký m casový m rozdılu. Tento za ve r vycha zı z datace Krivokla tský ho olta re (1473) a stylove prıbuzný ho dıla tzv. Puchnerovy archy (1482). Lze jen litovat, z e pra ve postava sv. Va clava spolu s dals ım sve tcem na vne js ı strane jednoho z krıdel Puchnerovy archy byly zniceny, a tudız nelze toto zobrazenı porovnat. V roce 1996 J. Zadraz ilova zpochybnila vy vojovou linii od Krivokla tský ho olta re k Mistru Litome rický ho olta re s tım, z e mlads ı mistr pris el z jihone mecký ho Augs purku650. I kdyz tato vy vojova linie ceský malby z˚sta va doposud nerevidova na, odde lenı obou mistr˚ umoz nuje sledovat vztah Krivokla tský ho olta re a desky z nový perspektivy. Ukazuje se, z e stave t malıre do vza jemne prova zaný rady nemusı by t vz dy konstruktivnı, nebo„ jejich tv˚rcı vy voj mohl probıhat zcela neza visle mimo uzemı, kde pozde ji p˚sobili. Podobne jako u mlads ı deskový malby razený do oeuvru Mistra Litome rický ho olta re jsou zde za klady krivokla tský ho mistra shleda va ny v jihone mecký m prostredı. Dılo obou mistr˚ vcetne desky z Na rodnı galerie vyuz ıva techniky tlacený ho broka tu651, ktera byla kolem roku 1480 v malırstvı jiz nıho Ne mecka be z ne aplikova na. Laboratorne proka zana technika cınovaný ho reliý fu na desce se zemsky mi patrony se ve druhý tretine 15. stoletıvyuz ıvala predevs ım v Pory nı a Sva bsku652, odkud se da le rozs ırila i do jiny ch oblastı(Franky, Bavorsko, dnes nıuzemıRakouska ad.). V jihone mecký malırský produkci ma deska stavbou figur a typikou tva rı blız e k dılu Friedricha Herlina. Friedrich Herlin byl usazen v N’rdlingenu, kde je poprvý pısemne 648
Pes ina (1967), s. 217-259, 325-376. J. Royt povaz oval desku vzhledem k tradicnı dataci Krivokla tský ho oltare za stars ı, nebo„ ji datoval do doby kolem roku 1480. Royt (2005a), s. 238. 650 Zadraz ilova (1996), s. 41-44. 651 U Mistra tzv. Litome rický ho olta re a desky se zemsky mi patrony byla laboratorne proka zana technika cınovaný ho reliý fu, na Krivokla tský m oltari se pouze predpokla da. Janka Hradilova , sv. Va clav, sv. Zikmund, sv. Vıt: Zpra va o laboratornım pruzkumu (Rkp. zpra vy c. M0313), Akademie vy tvarny ch ume nı v Praze, chemicka laborator Restaura torský s koly malby, Praha 2003. ť vzorek M0313-7; Chlumska -Sefc˚ (2008), s. 6697. 652 Chlumska -Sefc˚ (2008), s. 6
649
- 103 -
doloz en roku 1459 a kde p˚sobil az do svý smrti v roce 1500. Odborna literatura ho spolu s Hansem Pleydenwurffem a Mistrem sterzinsky ch olta rnıch desek povaz uje za malıre, ktery zprostredkoval jiz nımu Ne mecku vymoz enosti tehdejs ıho nizozemský ho malırstvı. Rozhodujıcı zde byl predobraz Rogiera van der Weydena, bruselský ho me stský ho malıre, jehoz dılo me l poznat na svý ceste do Nizozemı653. Z jeho de l lze s deskou nejlý pe srovnat predevs ım malby hlavnıho olta re me stský ho farnıho kostela sv. Jirı v N’rdlingenu (dokonceno 1462), jehoz socharskou ca st vytvoril Mikula s Gerhaert z Leydenu. V typech tva rı jsou obe ma malırsky m mistr˚m spolecný uzký obliceje s dlouhy m uzky m nosem, jejich modelova nı stıny, peclive prokreslený oci a drobný rty. Vedle n’rdlingský ho souboru se v uplný podobe zachoval olta r me stský ho farnıho kostela sv. Jakuba v Rothenburku ob der Tauber (dokonceno 1466), kde malır Friedrich Herlin spolupracoval se s trasbursky m socharem, na sledovnıkem ulmský ho Hanse Multschera. Pokud sledujeme techniku tlacený ho broka tu, vyskytuje se u obou olta r˚ predevs ım na socharsky ch ca stech. Polychromie soch jak n’rdlingský ho, tak i rothenburský ho olta re vs ak nebyla provedena Herlinovou dılnou. N’rdlingský sochy byly naprıklad polychromova ny jiz ve Strasburku a pouze na rothenburský m olta ri se technika tlacený ho brokatu objevı sporadicky i v malırský ca sti. I kdyz jsou podobnosti mezi dılem Friedricha Herlina a deskou z Na rodnı galerie uka za ny na obecny ch znacıch, je pravde podobný , z e jiz na tý to vrstve de l 60. let 15. stoletı krystalizovalo dılo malıre desky. Obdobny m procesem pros li taký jeho soucasnıci, malır krivokla tsky ch desek a malır desek Puchnerovy archy. Tý muz odpovıda kosty mnı vybavenı figur, kde se uplatnujı ode vy s koz es inovy mi lemy, modnı predevs ım v 60. a 70. letech 15. stoletı. I kdyz zaradit desku do prımý souvislosti s dılem Friedricha Herlina nelze, mohl se malır pohybovat v jemu blızký m okruhu. U zký vazby me l Herlin nejen k rodný mu Rothenburku, ale taký k Ulmu, kde byla jeho dcera provda na za malıre Bartholom¨a Zeitbloma. V Ulmu byly rovne z hleda ny moz ný zdroje s kolenı krivokla tský ho mistra. Lze tak navrhnout, z e pra ve v tomto prostredıse mohla formovat tvorba malıre praz ský desky. Pro dals ı hodnocenı je vy znamny poznatek, z e pravde podobny m vy chodiskem zobrazenı sv. Va clava na desce se zemsky mi patrony mohla by t parlý rovska socha sve tce z kaple sv. Va clava v chra mu sv. Vıta na Praz ský m hrade (? kolem 1367). Hlavnımi spolecny mi znaky te chto de l jsou: dels ı vlnitý vlasy, vousata tva r, vý vodska capka, pla s „ spadajıcı na zem, staz eny pod krkem remınkem ci prova zkem, kaba tec zdobeny rostlinny m motivem, zbroj a kopı se s tıtem. Na mlads ım zobrazenı ma sve tec dobovou pla tovou zbroj a to jak stehennı pla t s na kolenicı, tak pla tovou ochranu holene a ly tka. Podobný vy tvarný ztva rne nı inspirovaný parlý rovskou sochou opakuje taký krıdlo Krivokla tský ho olta re, u ne hoz vs ak nenı vyhodnocen rozsah mlads ıch premaleb. Shodne se svatovıtsky m zobrazenım nese sv. Va clav na desce z Na rodnı galerie bedernı pa s. Parlý rovska socha ma na ne m upevne nu dy ku, ktera na desce chybı. Ta se naopak vyskytuje na Krivokla te , kde pos kozenı a domalova nı neumoz nuje blız e stanovit, jak bylo p˚vodne zobrazeno jejı upevne nı. Kompozice drz enı s tıtu i kopı je u obou mlads ıch zobrazenı v˚ci parlý rovský sos e zrcadlove obra ceno. V kompozici se naopak shoduje postava sv. Va clava na stredu tzv. archy z Budnan (po 1491; Karls tejn, Hradnı muzeum), ktera vs ak levou rukou s tıt nedrz ı. Tım, z e levicı predstavuje Bolestný ho Krista na stredu, s tıt se jen volne vzna s ı po jejım levý m boku. Kompozicnı schý ma parlý rovský sochy dodrz uje stars ı malba Svatojirský ho olta re ci s budnanskou archou tý me r soucasna deska z Vejprnic (kolem 1490), zpodobenı figury te chto de l vs ak s parlý rovsky m modelem uzce nesouvisı654. Hlavnı vy tvarný znaky sv. Va clava budnanský archy napovıdajı, z e zobrazenı opakuje vzor, ktery predstavujı deska 653
Kahsnitz-Bunz (2005), s. 45. Vy vojem zobrazenı sv. Va clava na konci 15. a poca tkem 16. stoletı se zaby val souhrnne J. Royt. Royt (2005b), s. 355-363. 654
- 104 -
z Na rodnı galerie a Krivokla tsky olta r. Jejich kompozicnı otocenı v˚ci parlý rovský sos e lze vysve tlit pouze moz nostı, z e obe zobrazenı nevznikla podle origina lu uloz ený ho v chra mu sv. Vıta, ale podle predlohy, ktera jej kopırovala. K zrcadlový mu otocenım˚z e dojıt v prıpade grafiky a lze tak navrhnout, z e obe dıla byla inspirova na ty mz graficky m listem. Ackoliv se zachovaly az mlads ı grafiky s postavou sv. Va clava z konce 15. a poca tku 16. stoletı, nelze existenci stars ı(ch) vyloucit. Pokud takový zobrazenı skutecne vzniklo, pak deska z Na rodnı galerie a deska Krivokla tský ho olta re, nereflektujeme-li jejı moz nou premalbu, mohly vznikat i neza visle na sobe . Hlavnı spojnicı obou de l bylo dvorský prostredı kra le Vladislava II. Jagellonský ho, v ne mz byla parlý rovska socha sv. Va clava uctıva na. I kdyz az roku 1502 je prameny doloz eno, z e kra l sos e ve noval purpurovy pla s „, projevoval Vladislav II. Jagellonsky za jem o vy zdobu Svatova clavský kaple, k jejımuz p˚vodnımu karlovský mu inventa ri socha patrila, jiz v samý m poca tku svý vla dy655. Rudy pla s „ ma taký origina lnı parlý rovska socha, naopak obe mlads ı desky majı svrchnı stranu pla s te modrou. Rozdılnost barevnosti zde nenı nutný vysve tlovat pouze kopırova nım jiný predlohy, ale taký vy znamovou rovinou. Modra barva symbolizuje v kres„anský ikonografii nebesa, mır, cistotu a boz stvı, nesmrtelnost. Na tomto mıste je proto treba pripomenout, z e pod nebeskou ochranu sv. Va clava byl sve ren zemsky mır a ve rıcı se jej dovola vali pro spa su na roda. Zobrazenı sv. Va clava na obou malba ch tak neklade d˚raz na mucednickou roli sv. Va clava, ale na skutecnost, z e je ve cny m panovnıkem, nebesky m ochra ncem a prımluvcem ceský ho na roda. Rolı sv. Va clava v panovnický reprezentaci Vladislava Jagellonský ho se nejnove ji zaby val v ne kolika svy ch sbornıkovy ch prıspe vcıch J. Royt656 a jako dynastický ho sve tce Jagellonc˚ ho na prıkladu vy zdoby Svatova clavský kaple sledovala P. C emus, ktera zd˚raznila skutecnost, z e kult sv. Va clava poskytoval “jagellonskřmu kra liď na ceský m tr˚ne oporu jeho vnitropolitický legitimity i zahranicne politicky ch ambicı657. Jak podtrhla, sv. Va clav byl vzorem jeho panova nı. Navazoval jım nejen na svý ho predch˚dce Karla IV., ktery “vyuz il svatova clavskou tradici pro svř politickř za meryď658, ale taký premyslovskou tradici prerus enou husitskou revolucı. Vs udyprıtomny svatova clavsky predobraz byl pro Vladislava II. Jagellonský ho nepochybne zavazujıcı. Sv. Va clav byl sve tcem, ktery spojoval obe znesva rený strany, stranu podjednou a podobojı, nebo„ obe se k ne mu dovola valy a obe jej bezvy hradne uctıvaly. Vladislav si musel by t ve dom, z e prihla s enım se k tomuto odkazu deklaruje svou vla du predevs ım ceský mu na rodu. Za kladem jeho svornosti byla kompakta ta, ktera svy m vstupem na cesky tr˚n potvrdil a respektoval jako jeden ze za klad˚ zemský ho mıru. V roce 1474 uznal cısar Friedrich III. Vladislava II. Jagellonský ho za ceský ho kra le a za roven mu priznal kurfirtský pra vo. V zahranicne politicky ch ambicıch Vladislava to muselo znamenat vy znamny posun, ackoliv za hy v roce 1479 potvrdil pri osobnım setka nı s Matya s em Korvınem v Olomouci olomouckř smlouvy, který uznaly stav roztrz enı ceský koruny. Z prehledu vyply va , z e sv. Va clav hra l vy znamnou roli pri legitimite Vladislavovy nepevný vla dy659. Na podzim roku 1479 se v Praze konal svatova clavskysnem, kde se kra l smıril s katolickou panskou jednotou, ktera ho prijala za svý ho kra le. V roce 1478 se z Plzne do Prahy vra til taký spra vce praz ský ho arcibiskupstvıkapitulnıprobos t Jan (Hanus ) z Kolovrat (ü 1483), ktery otevrene stranil jeho souperi o ceskou korunu Matya s i Korvınovi. Lze se domnıvat, z e vs echny tyto uda losti mohly by t vy znamny m impulsem k rozvıjenı obrazu sv. Va clava. 655
Podlaha-Sittler (1903a), s. 98.; cit. tý z Royt (2005b), s. 355. Jan Royt, Renovatio regni: Zum Charakter der Kunst in B’hmen unter den Jagiellonen Wladislaw II. und Ludwig II., in: Popp-Suckale (2002a), s. 227-231.; Royt (2005a), s. 237-246.; Royt (2005b), s. 355-363. 657 C emus (2005), s. 293-313. 658 C emus (2005), s. 304. 659 Teprve v roce 1490, kdy umıra Matya s Korvın, se C echy a Morava dosta vajı pod jeho panova nı. 656
- 105 -
Deska z Na rodnı galerie ma mnohý spolecný stylový a technologický znaky s Krivokla tsky m olta rem a archou Puchnerovou. Prvnı dılo je donacı kra lovou, druhý pak donacı vysoce postavený ho prela ta pohybujıcıho se mezi kra lem a svatovıtskou kapitulou. U vs ech trı malır˚ lze predpokla dat, z e p˚sobili mimo ra mec praz ský ho cechu a z e se tak pohybovali v prostredı kra lovský ho dvora a rovne z vysoky ch cırkevnıch hodnosta r˚. Pokud datujeme desku na za klade stylovy ch hledisek a historický ho kontextu jiz na poca tek 80. let 15. stoletı a jejı vznik klademe do Prahy, jedna se v daný dobe a na daný m mıste o dılo vysoky ch ume lecky ch kvalit. Dona tor tak musel by t nejen v˚ci kra li v blızký m postavenı, ale musel by t dobre hmotne situova n a konfrontova n se soudoby m jihone mecky m ume nım. Hlavnım tý matem desky z Na rodnı galerie jsou zems tı patroni, jejichz kult udrz ovala a rozvıjela svatovıtska kapitula. Predstaveny m kapituly do roku 1483 byl Jan z Kolovrat, ktery byl vy znamnou dona torskou osobnostı a ktery spojoval dals ı dona tory kra le Vladislava a Mikula s e Puchnera660. Podobne jako jeho moravsky soukmenovec olomoucky biskup Tas z Boskovic byl Jan v kontaktu s Matya s em Korvınem, jehoz budınsky dv˚r zame stna val italský a jihone mecký mistry. Jihone mecky vliv v ume nı Dolnıch i Hornıch Uher ostatne nalezneme ve druhý polovine 15. stoletı jako prevaz ujıcı. I kdyz Jan z Kolovrat nemusel nutne hledat mistra prımo z Matya s ova dvorský ho okruhu, mohl by t jeho vy be r ovlivne n vkusem tohoto dvora. Na jeho ume lecký orientaci se mohla rovne z podılet vazba k cısari Friedrichu III. Orientaci vysoký ho klý ru na jihone mecký prostredı dokla da i soucasna donace Tasovy sestry Perchty z Boskovic, deska Ms e sv. Rehore (1480; Brno, Moravska galerie)661. V Praze pocatku 80. let 15. stoletı byli hospoda rsky konsolidova ni a v bezprostrednım kra love okruhu benediktinky na Praz ský m hrade , strahovs tı premonstra ti, augustinia ni a kriz ovnıci s cervenou hve zdou. Kriz ovnıci Boz ıho hrobu, jejichz predstaveny Pavel Ste pa n Poucek se po Janovi z Kolovrat sta va v roce 1484 kapitulnım probos tem, byli bez majetkový ho za zemı a jejich konvent postupne upadal662. I v tomto prehledu tedy jednoznacne vystupuje osobnost Jana z Kolovrat a pokud jej navrhneme jako pravde podobný ho dona tora desky z Na rodnı galerie, lze jejı dataci navrhnout mezi lý ta 14781483.
660
Ne který pozna mky k jeho dona torský aktivite Vlckova (2005), s. 321-322., kde v pozn. 41 cit. J. Petran. Blız e k desce Ms e sv. Rehore viz kapitola 3. 662 Podle Vlcek-Sommer-Folty n (1997), s. 558. 661
- 106 -
5.4 Kra lovsky Krivokla t Olta r Korunova nı Panny Marie zv. Krivokla tsky, Hans Scholler (?) (kat. c. 03) Krıdlovy reta bl Korunova nı Panny Marie stojı umıste n na olta rnı menze s deskou z cervený ho mramoru v presbyta ri hradnı kaple Krivokla tu, kde prıslus ı k jejımu p˚vodnımu pozdne gotický mu inventa ri. Cela olta rnısestava pros la be hem staletıdılcımi upravami vcetne soudoby ch restauratorsky ch za sah˚, který souvisely se zajis te nım olta re. Ten je dnes stabilne ukotven ne kolika ta hly k celnı ste ne presbyta re. Ze za kladnı prohlıdky je zrejmý , z e byl olta r v minulosti (a to nejen pri poslednım restaurova nı a obnove kaple na poca tku 20. stoletı) zrejme rozebra n a znovu sestaven s tım, z e ca sti, který jiz nebylo moz no pro nevyhovujıcıstav zachovat, byly odstrane ny a nahrazeny replikami. Bez podrobný ho technologicko-restauratorský ho pr˚zkumu vs ak nelze presne vyhodnotit p˚vodnost jednotlivy ch ca stı rezba rský dekorace, ra m˚ deskovy ch maleb a jiny ch dals ıch souca stı, ani urcit rozsah retus ı prova de ny ch na vlastnı deskový malbe olta rnıch krıdel. Vlastnı konstrukce olta rnı skrıne vykazuje mlads ı za sahy, pri nichz byly znovu pouz ity jejı origina lnı kusy. Mlads ı je zcela zjevne vne js ı konstrukce stredový skrıne , zatımco vnitrnı ca st s vy zdobou ve forme tlacený ho broka tu p˚vodnı. Ra my malovany ch krıdel jsou zrejme nep˚vodnı, avs ak respektujıcı origina l. U levý ho krıdla se ukazujı stopy po strojový m reza nı, zatımco pravý bylo rucne tesa no. Predbe z ne lze pouze konstatovat, z e motiv sukovitý ve tve na ra mech vnitrnı ca sti, zdobený kombinacı azurový modre a zlacenı, m˚z e by t s nejve ts ı pravde podobnostı z pozdne gotický vy zdoby. Deskový malby si z hlediska kompozice zachovaly p˚vodnı rozme r, v okrajıch desek vs ak lze sledovat dılcı upravy, který mohly vyplynout z pozde js ı manipulace s jejich ra my. Nejvy razne js ı pos kozenı v minulosti zasa hlo malby vne js ıch stran a pevny ch krıdel, který vykazujı zjevný stopy po premalba ch. Pod soucasnou malbou se objevujı obrysy origina lnı la maný drapý rie. Odlis nosti se projevujı i v krakela z i maleb. Je zrejmý , z e pra ve premalby nejasný ho sta rı vytva rejı rozdıly mezi malırsky m provedenım vnitrnıch a vne js ıch malovany ch stran olta re. Spornou ca stı sestavy je taký predela, ktera ma otvor na eucharistii umıste ny mısto v prednı na zadnı strane . Rovne z monochromnı malby predely nepatrı k origina lnı pozdne gotický vy malbe , cemuz odpovıda i skutecnost, z e malba prekry va destrukce po drevokazný m hmyzu. Naopak celnı proreza vana ste na predely s geometrickou vy zdobou mohla prıslus et k p˚vodnım ca stem. Nesporny m baroknım doplnkem na stredu olta re je holubice Ducha svatý ho.Vznik olta re je da va n odbornou literaturou do souvislosti s prestavbou hradu Krivokla tu za vla dy Vladislava II. Jagellonský ho, ktery me l na kladny m zp˚sobem prebudovat zdejs ı kapli a nechat ji bohate vyzdobit. Pramenný udaje o prestavbe kaple chybı663 a skutecnost, z e hrad byl zasaz en v na sledujıcıch staletıch radou poz a r˚ a nevyhnul se ani va lecný mu rabova nı a postupný mu cha tra nı, aby byl nakonec v 19. stoletı a na poca tku 20. stoletı rozsa hle regotizova n v duchu pozdnı gotiky, prina s ı radu otaznık˚. Pro spra vný casový zarazenı a interpretaci olta re je proto nezbytný hned v uvodu shrnout a vyhodnotit historii objektu, pro ktery ve druhý polovine 15. stoletıolta r vznikl. Po velký m poz a ru v breznu roku 1422 a dvojım oblý ha nı husitsky m vojskem byl kra lovsky hrad Krivokla t ve zbe dovaný m stavu. Roku 1423 jej Zikmund Lucembursky zastavil Ales i Holický mu a jeho stry ci Zdenkovi ze Sternberka. Ales Holicky drz el objekt jes te k roku 1453, kdy je zemsky m sne mem povolena nova berne na vyplacenı Krivokla tu z jeho rukou664. Podle udaje z roku 1450 je zna mo, z e na hrade docha zelo pouze k dılcım stavebnım oprava m. V roce 1464 v dobe morový epidemie v Praze poby val na hrade 663
J. Pavlıkova ve svý disertacnı pra ci k rezbarský vy zdobe krivokla tský kaple pıs e: “Ž nepodarilo se v archivech zjistit z a dnou zmınku o vyzdobe kaple a jejım tvurciď. Pavlıkova (1956), s. 1. 664 Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 12.
- 107 -
Krivokla te sa m kra l Jirı z Pode brad665. Ten hrad roku 1471 postoupil svý mu synovi Jindrichovi, knız eti M…nsterberský mu666. O vy platu kra lovský ho hradu a panstvı Krivokla t z rukou Jindricha M…nsterberský ho jes te tý hoz roku po svý m na stupu na tr˚n jednal cesky kra l Vladislav II. Jagellonsky , ktery po sloz enı prıslus ný ca stky 10.000 zlaty ch dosa hl na vratu hradu zpe t do rukou ceský ho kra le667. Vladislav Jagellonsky se na hrad poprvý uchy lil v roce 1473 z obavy pred morem668. Jeho dels ıpobyty na hrade lze zaznamenat be hem cely ch 70. let a v 80. letech 15. stoletı669. Po presıdlenı do Budına v roce 1490 hrad jiz prakticky nenavs te voval. Z fundace hejtmanský ho domu se v literature po roce 1490 odvozuje jeho pobyt v roce 1493670, jeho dals ı a za roven poslednı pobyt na hrade byl prameny doloz en az v roce 1509. Na Krivokla te , kde se va z ne roznemohl, se v roce 1509 zastavil po ceste na panstvı nejvys s ıho kanclý re Albrechta z Kolovrat, Krupku u Teplic671. Po smrti Vladislava Jagellonský ho byl hrad Krivokla t roku 1516 zastaven Zdenku Lvovi z Roz mita lu672, aby byla v roce 1522 a 1523 povolena sne mem zvla s tnı berne na jeho vyplacenı spolu s dals ımi hrady673. K roku 1522 byla taký prodlouz ena pozdne goticka prestavba hradnı kaple. Datace vycha zela z udaje ve farnıPame tnı knize kostela sv. Petra v Krivokla te , podle který ho me la by t vysve cena v roce 1522 ke cti sv. Anny674. Z udaje prepsaný ho v roce 1786 kaplanem J. Schwarzem podle latinský ho origina lu z 9. za rı 1522 se K. Benes ovska domnıvala, z e tehdy nebyla sve cena kaple, ny brz jen olta r sv. Anny675. Obecne se z udaje odvozuje, z e kaple byla budova na ve dvou stavebnıch etapa ch, pricemz prvnı byla zaha jena v 70. letech 15. stoletı a ukoncena rokem 1490 a druha me la by t zavrs ena vysve cenım biskupem sensky m v roce 1522. Ze stavebne historický ho pr˚zkumu hradu vyply va , z e od 70. let 15. stoletı panoval na hrade cily stavebnı ruch a z e panovnık me l velky za jem obnovit alespon zca sti jeho p˚vodnı lesk z doby cısare Karla IV. a jeho syna Va clava IV. Krivokla t byl jednım z vy znamny ch kra lovsky ch hrad˚, ktery podle za konıku Karla IV. z roku 1348 neme l by t nikdy proda n. Pro Va clava IV. byl oblıbeny m mıstem odpocinku a radova nek. Pokud prehlý dneme soubor staveb na hrade Krivokla tu, který byly ve vladislavský m obdobı prestavova ny nebo vznikaly, pak musely mıt prvotnı vy znam obytný a spra vnı prostory starý ho pala ce, ke ktery m neodmyslitelne patrila kaple. Velky za jem Vladislava o hrad lze sledovat hlavne v 70. letech 15. stoletı po jeho na stupu na tr˚n, kdy vykoupil panstvı Krivokla t za 10.000 zlaty ch, a jes te v 80. letech. Od roku 1490 kra l trvale sıdlil v Budıne a tak se funkce hradu soustredily na hospoda rskou spra vu hejtmanstvı a ve zenı pro kra lovský odp˚rce. Pro tyto ucely vs ak jiz od 70. let 15. stoletı do pocatku 16. stoletı vznikala rada ucelovy ch staveb kladeny ch do obdobıpozdnıgotiky. 665
Palacky (1862), s. 290. Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 12. 667 Palacky (1872), s. 80. 668 Pobyt je doloz en listinou datovanou 13. 7. 1473. Palacky (1872), s. 80-81.; tý z Cechner (1911), s. 8. 669 Pobyty doloz ený na za klade data a mısta vyda nı listin a list˚ predstavujı roky 1473, 1476, 1478, 1480, 1481, 1489. Podle Benes ovska (1985), s. 338. Ze je datum pevne spojeno s mıstem, potvrzuje i vy sledek ba danı ceský ho historika J. Macka, ktery k mıstu na listina ch a listech Vladislava II. Jagellonský ho uva dı: “Pokud se tyce uda va nı mısta, mıstem se vz dycky rozumı mısto vyda nı listiny nebo listu; nenalezl jsem alespon nikde, z e by se oznacenı mısta vztahovalo na mısto pra vnıho porızenı, ani z e by mısto vyda nı nesouhlasilo s mıstem, kde v tu dobu kra l dlel.ďMacek (1952), s. 78. 670 Benes ovska (1985), s. 338. 671 Palacky (1900), s. 329. 672 Kalousek (1887) viz AC VII, s. 95. 673 Tomek (1894), s. 501, 511. 674 Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Sta tnı okresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940. 675 Benes ovska (1985), s. 338. 666
- 108 -
Hradnı kaple, ktera byla prestave na za Va clava IV. a upravova na za Vladislava II. Jagellonský ho676, existovala jiz ve 13. stoletı. Pramenný zmınky o jejıch olta rıch jsou vcelku vza cný . V souvislosti s Krivokla tem je nejstars ızmınka o olta ri datova na 9. za rı1522, kdy byl v udajne vlastnorucnım za pisu biskupa senský ho Frantis ka Josefa jmenova n “olta r hlavnı ke cti sv. Petra a Pavla a vsech apostolu a patronu kra lovstvı c eskřhoď677. Z latinský ho prepisu lze odvodit, z e se jednalo o hlavnı olta r vytvoreny pro interiý r jiz dostave ný ho krivokla tský ho kostela sv. Petra a Pavla. Z tý hoz textu hypoteticky odvodila K. Benes ovska , z e byl v hradnı kapli sve cen bocnı olta r sv. Anny678, o který m prameny hovorı az v 18. stoletı a na poca tku 19. stoletı679. I kdyz uvaha K. Benes ovský o vysve cenı bocnıho olta re sv. Anny vznikla nejspıs e nespra vny m ctenım latinský ho textu, existence olta re sv. Anny v 16. stoletı nenı vyloucena. Hradnı kaple Nejsve te js ı Trojice byla v roce 1522 zasve cena ke cti sv. Anny, proto mohla by t jes te be hem 16. stoletı vybavena svatoanensky m olta rem. Neprımo tuto moz nost pripous te jı i tehdejs ı inventa rnı soupisy, který ve vybavenı kaple jmenujı ubrusy na olta re, jejich zasve cenı a podoba bohuz el nejsou dokumentova ny. V roce 1560 byly vyplaceny arciknız etem Ferdinandem s povolenım kra le vs echny za stavy na krivokla tský m panstvı a jeho spra vcem se stal Ladislav ze Sternberka. K tomuto ucelu byl rovne z sepsa n inventa r hradnıho zarızenı vcetne kaple, kde krome zmınek o liturgický m na cinı a vybavenı vcetne osmi ubrus˚ na olta re680, nenalezneme z a dnou zmınku o poctu ci podobe olta r˚ v kapli. Potý , co v unoru 1566 bylo panstvı Maxmilia nem zastaveno jeho bratru Ferdinandovi Tyrolský mu, dosta vajı se za stavnı pra va smlouvou z roku 1577 Jirımu z Lobkovic a na Libochovicıch681. Hrad vra til az roku 1579 cısari Rudolfovi II. a “pri třto prılez itosti byl sepisova n z poruc enı cısare Rudolfa stav panstvıď682. V kapli, kde byl soupis zaha jen, bylo podle soupisu nalezeno ope t celkem osm ubrus˚ na olta re. Vedle liturgický ho na cinı, textiliı a dverı nebyl zaznamena n z a dny dals ı inventa r kaple. V roce 1634 pri obsazenı hradu sasky m vojskem byl hrad vyloupen a jeho vybavenı “odvezeno na nekolika vozechď683. Hrad se tehdy nacha zel v z alostný m stavu a v cervnu roku 1643 jej navıc te z ce pos kodil rozsa hly poz a r684. Kaple vs ak z˚stala nepos kozena. Roku 1657 byl ceskou komorou pove ren urednık kra lovský ucta rny Jan Jirı Bos spolu s tehdejs ım hejtmanem Gallidesem, aby popsal a odhadl celý panstvı Krivokla t. Sepsany inventa r vıcemý ne vy plnovy ch prvk˚ zahrnul rovne z hradnı kapli, 676
Jirı Fajt ť Barbara D. Boehm, Va clav IV. 1361-1419: Panovnicka reprezentace v otcovy ch s lý pe jıch, in: Fajt (2006), s. 470. 677 Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Sta tnı okresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940, s. 1.; Benes ovska (1985), s. 339.; Vladimır Blaz ek, Hradnı kaple a kostel na Krivokla te a okolnı farnosti (Historicka data sestavena podle letopoctu) (Rkp. SOkA Rakovnık), U stı nad Labem 1998, s. 9. 678 Benes ovska (1985), s. 338. 679 Podle za pisu z farnı Pame tnice byl v roce 1762 v hradnı kapli zbudova n na na klady vrchnıho reditele krivokla tský ho panstvı Antonına Rotha oltar sv. Anny a Panny Marie. Soucasne farnı pame tnice uva dı vznik oltare sv. Anny po evangelijnıstrane k roku 1722 (?). Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Statnıokresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940, s. 3, 8. Oltare hradnı kaple specifikuje taký fideikomisnı protokol z roku 1804, ktery zminuje bez bliz s ıho popisu taký bocnı oltar sv. Anny (SU A Praha, Fdk VII E 5/76 c. 351). Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historicky pruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 53. 680 SU A Praha, SM-P 90/3 681 Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 25. 682 SU A Praha, RG kopiar 99, fol. 102.; Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 26. 683 SU A Praha, SM-P 90/5.; Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 34. 684 SU A Praha, SM-P 90/126; C DKM I, 1643 ť zarı.
- 109 -
kde ve vybavenı uvedl jen jedny dvere685. Mezi lety 1658-1685 za Schwarzenberk˚ probıhala stavebnı obnova zcha tralý ho hradnıho area lu. Z roku 1670 existuje zmınka, z e “tesar Jirı Sva bďmezi jiny mi “prikryval strechu na kapliď686. V roce 1686 vykoupil z kra lovsky ch rukou hrad Krivokla t mıstodrz ıcı C eský ho kra lovstvı Arnos t Josef hrabe z Valds tejna, ktery pokracoval ve zvelebenı panstvı, podobne na ne j nava zal jeho syn nejvys s ı zemsky mars a lek a kra lovsky mıstodrz ıcı v C echa ch Jan Josef hrabe z Valds tejna (ü1731). Z doby jejich p˚sobenı se objevuje zmınka z roku 1725 o vyzde nı nový mıstnosti pro kaplana687 a zmınka z roku 1728 o zve ts enı hradnı kaple, “aby lidř jako dosud nemuseli sta t venku pri sluz ba ch boz ıchď688. “Roku 1729 navstıvila revisnı komise c eskř komory, vedena hrabetem Filipem Krakowskym z Kolovrat panstvı Krivokla t, a popsala stav za mku, hospoda rskych budov a zpusob hospodarenı. U hradu uva dı Ž . neco nove zrızeno, u kaple, kancela rı, pivovaru a sladovny k vetsımu pohodlı sem tam neco prizdeno a pridela no pod drıvejsı strechouŽ ď689 Kaple byla uva de na mezi objekty, který se nacha zely “v dobrřm stavuď690. V roce 1804 sepsala zemska komise na lez o stavu vrchnostensky ch budov na panstvı Krivokla t, kde je “staryhradďpopisova n jako “neobydlena zrıceninaď691. V prıloze fideikomisnıho protokolu je uva de na zmınka o hlavnım olta ri Nejsve te js ı Trojice v kapli, ktery je “stafırovany, malovany a do stran ma dve krıdlaď692. Krome hlavnıho olta re me la kaple jes te trojici bocnıch olta r˚: sv. Anny, s Jezula tkem v prosklený skrıni a sv. Jana Nepomucký ho, který byly podle za znam˚ ve farnı Pame tnici zrızeny v 18. stoletı693. Da le jsou v prıloze jmenova ny ctyri obrazy na ste na ch: sv. Petra, Pavla, Antonına a Frantis ka694. 18. srpna 1826 zachva til hrad poz a r v podkrovı nad pivovarem, ktery zasa hl nejen vnitrnı hrad, ale taký ves v podhradı695. Po poz a ru 20. srpna 1826 vypracoval Kristia n Wyttek protokol o stavebnım stavu hradu696. Stavebnı stav kaple byl popisova n s pozna mkou, z e “zdi kaple jdou vyuz ıt pri budoucım jejım zvetsenıď697. Vzhledem k tomu, z e se jedna pouze o stavebnı popis, nenı moz ný si ucinit presne js ı predstavu o tom, zda vedle krovový ca sti nedos lo i ke s koda m v interiý ru. Z Wyttekova popisu pouze vyply va , z e poz a r interiý r kaple silne pos kodil v jeho za padnı ca sti, s kody v rozsahu vy chodnı ca sti, kde se olta r dodnes nacha zı, byly buâ mý ne rozsa hlý nebo v˚bec z a dný . “Od roku 1850 se datujı za iniciativnı –c astiďf…rstenberský ho knihovnıka a archiva re, pozde ji urednıka administrativy f…rstenberský ho panstvı v C echa ch Karla Egona 685
Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 46. 686 Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 48. 687 Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 51. V roce 1804 jiz zrejme nebyla oby va na. 688 SU A Praha, SM-F 9/16.; Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 51. 689 Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 51. 690 SU A Praha, C DKM IV kart. 127. 691 Sta tnı okresnı archiv Rakovnık, VS Krivokla t; Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historicky pruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 53. 692 Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 53. 693 Oltar sv. Jana Nepomucký ho zachytila jes te fotografie z roku 1880 v majetku spra vy SH Krivokla t. 694 SU A Praha, Fdk VII E 5/76 c. 351.; Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 53. 695 K poz aru aktualne informovaly Prager Zeitung 148, Donnerstag, den 21. September 1826. Podle zverejne ný ho udaje me la z˚stat zaklenuta vnitrnı ca st kaple nepos kozena . Za poskytnutı zpra vy de kuji M. a L. Frenclovy m (Spra va SH Krivokla t). 696 Sta tnı okresnı archiv Rakovnık, VS Krivokla t U S kart. 259; Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 55-56. 697 Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 55.
- 110 -
Eberta (ü1882) “snahy o za chranu a pozdejsı restaurova nı hradnıch budov na Krivokla te, na kterych se podılel jeden z prvnıch konzerva toru pama tkovř přc e v Cecha ch, profesor archeologie Jan Erazim Wocel698.ď Mezi pla ny rez˚ hradnıch budov od A. Jirus e, ktery jiz ve 40. letech vytvoril na vrhy na upravu ne ktery ch ca stı hradu, se nacha zı rez kaplı datovany rokem 1850, kde je zachycen na olta rnı menze dnes nı hlavnı olta r s taberna klem, sta vajıcı kamenny vstup do sakristie a na bocnıch ste na ch mezi okny pra zdný baldachy ny se sloupky, z ebra klenby bez visutý ho svornıku a sedile, který podle podý lný ho rezu z roku 1886 od J. B. Urbana byly v rozsahu od k˚ru po okno druhý ho pole699. Dıky rezu je tak proka za no, z e k roku 1850 pozdne goticky olta r tvoril nedılnou souca st vybavenı kaple a z e je ty mz , o který m hovorı fideikomisnı protokol z roku 1804. O “starobylřm olta riď v interiý ru se zmınil taký detailnı popis hradu Krivokla t, ktery byl zhotoven pro ucely soudnıho ocene nı panstvı Krivokla t v roce 1855700 a ve sta vajıcı podobe ho dokumentujı i nejstars ı fotografie kaple z 19. stoletı701. Z prehledu vyply va , z e se pozdne goticky olta r na hrade Krivokla t dochoval i pres pohnutý uda losti tricetiletý va lky. Na konci 20. let 18. stoletı byla kaple rozs irova na a ze za pisu Pame tnı knihy je zjevný , z e byla vyuz ıva na k casty m bohosluz ba m. Do roku 1680 byly hradnı kaple a kostel sv. Petra podle zbecenský farnı kroniky administrova ny fara rem ze Zbecna702. Od roku 1680, kdy bylo v Krivokla tu zaloz eno knız etem Ferdinandem Adolfem ze Schwarzenberka kaplanstvı, slouz il ms e v kapli mıstnı kaplan703. Krivokla tský kaplanstvı bylo na faru prome ne no roku 1856. O podobe hlavnıho olta re, poprıpade jiný ho vybavenı kaple se z a dny z pramen˚ 17. a 18. stoletı nezminuje. Ve zbecenský farnı kronice byla k roku 1669 jmenova na hradnı kaple jako “kaple Nejsvetejsı Trojiceď704, teprve vs ak vy s e citovany udaj z roku 1804 si vs ıma hlavnıho olta re Nejsve te js ı Trojice, ktery me l mıt dve krıdla, by t malovany a zdoben zlacenım705. Reta bl dnes obsahuje v olta rnı skrıni sousos ı Korunova nı Panny Marie v kombinaci s Nejsve te js ıTrojicı. Korunova nıPanny Marie s Nejsve te js ıTrojicı se zacına v ikonografii na za klade litera rnıch text˚ objevovat jiz od poca tku 15. stoletı706. V baroku bylo sousos ı uvnitr skrıne doplne no holubicı Ducha svatý ho, ktera se zde mohla vyskytovat i v pozdnı gotice. Do uprav v 19. stoletı nesla Panna Marie na hlave baroknı plechovou korunu, ktera se nezachovala. Do podoby olta re tak zcela jiste zasa hly baroknı upravy, i kdyz K. Chytil v roce 1906 pred restaurova nım olta re v roce 1908 napsal, z e “malby krıdel jsou dodnes vyborne zachova ny a jakoukoli restauracı netknutyď707. V be hu staletıolta r 698
Hugo Rokyta, Romanticky Krivokla t, in: Birnbaumova -Menclova (1960), s. 32. Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, v prıloze. 700 SU A Praha, Fdk kart. 769, sign. VII E 3, rok 1855; Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 56. 701 NPU U P Praha, sbırka fotografický dokumentace: inv. c. F335, fotogr. z poz˚stalosti Antonına Podlahy; inv. c. F19.622, fotogr. Zdenka Wirtha; NPU U OP str. C ech v Praze, Spra va SH Krivokla t, fotogr. z roku 1890. 702 Zbecenska farnı kronika byla zaloz ena 3. 9. 1669 tehdejs ım fararem Janem Va clavem Ferdinandem Korneliem Kutnohorsky m (Sta tnıokresnıarchiv Rakovnık). 703 Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Sta tnı okresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940, s. 1.; Schaller (1785), s. 128. Roku 1658 bylo krivokla tský panstvı zastaveno Janu Adolfovi Schwarzenberkovi (1615-1683). Po jeho smrti prebıra panstvı jeho syn Ferdinand Adolf, ktery jej drz el do roku 1685. Sta tnı okresnı archiv C esky Krumlov, U K Hluboka , Za stavnı panstvı Krivokla t, sign. III 6 W gama 1.; Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 47. 704 Vladimır Blaz ek, Hradnı kaple a kostel na Krivokla te a okolnı farnosti (Historicka data sestavena podle letopoctu) (Rkp. SOkA Rakovnık), U stınad Labem 1998, s. 16. 705 V pramenu je uz ito “stafırovanyď, coz od baroka znamena kompletnı povrchovou upravu soch, oltar˚ a podobne zlacenım, mramorova nım atd. 706 Benes ovska (1985), s. 341. 707 Chytil (1906), s. 136. 699
- 111 -
jiste zasa hlo nejen vlastnı sta rı, ale taký poz a ry a drancova nı hradnıho area lu. Nelze si predstavovat, z e stav olta re byl na prelomu 17. a 18. stoletı optima lnı. Nepochybne jiz tehdy bylo treba pristoupit k zajis te nı a ca stecný obnove . Pri poslednım odborný m restaurova nı708, kdy byl olta r rozebra n, bohuz el nedos lo k d˚sledný mu vyhodnocenı, který by se zaby valo rozlis enım a pribliz ny m datova nım mlads ıch za sah˚ a doplnk˚. M˚z eme se jen domnıvat, z e olta r tvorı velký procento origina lnıch prvk˚ a z e olta r zhruba v tý to podobe zdobil kapli jiz koncem 15. stoletı. To, zda vs ak jeho dnes nı sestava z velký ca sti odra z ıpozdne goticky stav, nelze bez detailnıho pr˚zkumu zacılený ho na konkrý tnıota zky urcit. Krivokla tsky olta r poutal jiz od druhý poloviny 19. stoletı za jem nejr˚zne js ıch badatel˚ a s nım i pokusy o jeho ukotvenı ve vy voji stredoevropský pozdne gotický tvorby. Prvnı pra ce, který olta r jmenovaly, me ly spıs e topograficky ra z a prina s ely za kladnı popis dıla, ve který m vs ak nezapomne ly hodnotit jeho vysoký ume lecký kvality709. V roce 1879 B. Grueber, ktery krivokla tsky olta r povaz oval za objedna vku kra le Vladislava Jagellonský ho “nec eskřho puvoduď, upozornil, z e stredový sochy upomınajı na s va bska dıla 710. K. Chytil ve svý m dıle o praz ský m malırstvu z roku 1906 uva de l malby krivokla tský ho olta re jako “nejdokonalejsı malbyďdaný doby, který se mohou stat me rıtkem praz ský malırský produkce, a me l se v nich ozy vat “duch nizozemskřho umenıď711. Scý nu Obe tova nı srovnal s dılem Mistra Doma cı knihy a v Klane nı hledal velkolepost burgundský ho dvora712. O doma cım p˚vodu dıla vs ak nepochyboval. Domnıval se, z e na vzniku olta re se mohl ucastnit “Hanus, reza k kra le Jeho Milosti, kteryv letech 1486-1506 pro kra le pracoval a z mince kutnohorskř na dıla svř platy bralď713; v pozna mce vs ak za sadne odlis uje reza ka Hanus e od kamenıka Hanus e Spiesse z Frankfurtu. A. Cechner v roce 1911 zopakoval za ve r K. Chytila, z e hlavnı olta r je pracı reza ka kra le Vladislava Jagellonský ho Hanus e, ktery pro ne j pracoval v letech 1486-1506714, hloube ji se vs ak dılu neve noval. A. Mate jcek ve svý syntý ze z roku 1927 bez za sadne js ı argumentace uvedl, z e olta r byl pracı rakovnický dılny, ktera “na sklonku stoletı tvorila olta re a rezby vseho druhuď a ktera byla v kontaktu s Kutnou Horou715. V De jepisu vy tvarny ch ume nı v C eskoslovensku (1935) obecne spojoval Krivokla tsky olta r s proudem zasaz eny m nizozemsky m ume nım, “ktery si ke sklonku stoletı razil cestu realismuď716. J. Pes ina ve svý knize o pozdne gotický m deskový m malırstvı v C echa ch z roku 1940 prezentoval krivokla tsky reta bl mezi dıly z 90. let 15. stoletı vytvoreny mi pod vlivem Kolına nad Ry nem717. Na za klade srovna nı s pracemi kolınsky ch mistr˚ vznesl domne nku, z e byl mistr krivokla tský ho olta re vyucen v dılne Mistra Mariina z ivota pred rokem 1480 a za roven zpochybnil Chytilovu atribuci olta re mistru Hanus i jako neopodstatne nou718. Tyto teze zopakoval taký v roce 1950, kdy dataci olta re posunul pred rok 1493719. V roce 1967 provedl J. Pes ina revizi svy ch na zor˚ k de jina m ceský ho malırstvı pozdnı gotiky a renesance. Ackoliv slohovy p˚vod “v kolınskřm malırstvı vrstvy Mistra Mariina z ivotaďznovu potvrdil, 708
Josef Kotrba ť Vladimır Procha zka ť Milos Vlcek, Zpra va o restaurova nı pozdne gotickřho olta re z hradnı kaple na Krivokla te, Praha 1966, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv 519, RZ 27. 11. 1966.; Josef Kotrba ť Vladimır Procha zka ť Milos Vlcek, Zpra va o restaurova nı Krivokla tskřho olta re II. etapa 1967, Praha 1967, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv 535, RZ 14. 7. 1967. 709 Nitsche (1871), s. 26-27.; Nitsche (1876), s. 17-18.; Slechta Krivokla tsky (1886), s. 31-32. 710 Grueber (1879), s. 71, 135. Rovne z uva dı s va bsko-francka dıla (s. 71). 711 Chytil (1906), s. 136. 712 Chytil (1906), s. 137. 713 Chytil (1906), s. 137. 714 Cechner (1911), s. 19. 715 Mate jcek (1927), s. 48. 716 Wirth (1935), s. 66. 717 Pes ina (1940b), s. 101-105. J. Pes ina zde oltar datoval 1490-1495. 718 Pes ina (1940b), s. 105. 719 Pes ina (1950), s. 37.
- 112 -
pouka zal na pochybnosti v datova nı olta re do doby kolem roku 1490 a znovu ji posunul, tentokrate do druhý poloviny 80. let 15. stoletı720. Posun datace vysve tlil velky m casovy m rozptylem, ktery vznika mezi mistrem olta re a Mistrem Mariina z ivota p˚sobıcım v 60. a 70. letech 15. stoletı a za roven jeho z a kem, ktery vytvoril tzv. Rakovnicky olta r721. V souladu s predbe z ny mi za ve ry o stavebnım vy voji krivokla tský kaple, jejız vy stavba byla pozde ji V. Kotrbou spojena s osobou Hanus e Spiesse z Frankfurtu nad Mohanem, si J. Pes ina poloz il ota zku, zda mistr Krivokla tský ho olta re nebyl v kontaktu pra ve se Spiessem a nebyl jım do C ech priveden722. Ve svy ch pracıch tak vytvoril profil mistra Krivokla tský ho olta re jako dvorský ho ume lce, ktery byl kolem roku 1480 s kolen v Kolıne nad Ry nem, prıpadne s iroce ve Vestfa lsku, a ktery mohl do C ech dorazit spolu s Hanus em Spiessem. Soucasne v ne m vide l mistra, v jehoz dılne vykrystalizovaly osobnosti mistr˚ tzv. Rakovnický ho, Rokycanský ho a Litome rický ho olta re. Vznik samotný ho olta re, podle který ho byl anonymnı mistr oznacen, definitivne ukotvil do doby te sne pred rokem 1490. K te mto za ve r˚m pak sme roval ve vs ech svy ch pozde js ıch pracıch723. A. Kutal zaradil roku 1940 Krivokla tsky olta r do proudu, ktery vys el z ume nı Rogiera van der Weydena, jehoz inicia torem v socharstvı byl Mikula s Gerhaert z Leydenu724. Zpe tne se k olta ri vra til ve svý m syntetický m dıle z roku 1972, kdy v malbe identifikoval nizozemskou orientaci skrze Pory nı(Kolın nad Ry nem, Mistr Mariina z ivota). Nava zal tak v podstate na teze J. Pes iny a zopakoval jeho za ve ry o s kolenı tv˚rc˚ Rakovnický ho, Rokycanský ho a Litome rický ho olta re v dılne krivokla tský ho mistra725. V roce 1956 J. Pavlıkova pouka zala u socharský ca sti olta re na uz ıva nı graficky ch predloh a zasadila je do sfý ry norimberský produkce s tım, z e byl sochar v prımý m kontaktu s norimbersky m ume nım. Domnıvala se, z e byl v 80. a 90. letech 15. stoletı s kolen v ne který z norimbersky ch dılen v okruhu Michaela Wolgemuta726. V prıpade identifikace mistra-rezba re vys la z uvah K. Chytila v jeho knize o praz skřm malırstvu727 a pouka zala na osobnost mistra Hanus e, o ne mz prameny hovorily poprvý k roku 1486 v souvislosti s platbou za provedenou pra ci728 a který ho pozde ji V. Kotrba ztotoz nil s Hansem Schollerem729. Kra tce nato v roce 1958 zaradil A. Stange malby zpe t do okruhu ne mecký malby s tım, z e se jednalo o Nizozemce, ktery pros el Ne meckem (Dinslaken, Schw¨bischHall), aby se pozde ji objevil a tvoril v C echa ch730. Tyto za ve ry v roce 1960 kategoricky odmıtl J. Pes ina, ktery pouka zal na pevný mısto maleb v doma cım vy voji731. J. Homolka v roce 1964 ve noval pozornost socha m, který povaz oval za pra ci praz ský dılny ovlivne ný p˚sobenım cizıch s kol, a tım podporil Pes inovy vy hrady v˚ci Stangeho za ve r˚m732. Ty z badatel podobne jako J. Pes ina nava zal v roce 1978 na Kotrbovy vy sledky ba da nıo stavebnım vy voji krivokla tský kaple, jejız vladislavska prestavba byla spojena s osobou Hanus e Spiesse z Frankfurtu nad Mohanem. Pouka zal vs ak na rozdıly mezi socharskou vy zdobou kaple a olta re, který se projevujızejmý na v technický m pojetı, a odlis il tv˚rce olta re od tv˚rce kaple. S ohledem na francký rysy soch olta re a Kotrb˚v na zor, z e se na stavba ch kra lovský ho dvora a jejich vy zdobe a to i na hrade Krivokla te mohl podılet kra lovsky stavebnımistr, reza k a taký 720
Pes ina (1967), s. 240, 242. Pes ina (1967), s. 240. 722 Pes ina (1967), s. 240. 723 Pes ina (1978); Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Dejiny (1984), s. 579-596.; Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Pozdne (19852), s. 315-383. 724 Kutal (1940), s. 76, 80. 725 Kutal (1972), s. 195. 726 Pavlıkova (1956), s. 23-25. 727 Chytil (1906), s. 137. 728 Pavlıkova (1956), s. 28-29. 729 Kotrba (1972), s. 262. 730 Stange (1958), s. 140. 731 Pes ina (1960), s. 128. 732 Ceskř, kat. vy st. (1964), s. 61. 721
- 113 -
malır Hans Scholler z Norimberka, navrhl hypotý zu, z e tv˚rcem hlavnıho olta re krivokla tský kaple mohl by t pra ve Hans Scholler733. Tım vs ak pripustil, z e mistr nejenz e pros el s kolenım na uzemı mimo C echy, ale z e dokonce z C ech v˚bec nepocha zel. K ty mz za ve r˚m se vra til jes te v roce 1983, kdy v prıpade Krivokla tský ho olta re zopakoval hypotý zu o autorstvı Hanse Schollera734. V tý z e pra ci vs ak rozporne uvedl, z e “sochy P. Marie a sv. Va clava v radnı sıni Staromestskř radniceŽ jsou typikou oblic eju dosti blızkř Spiessovu olta ri v hradnı kapli krivokla tskřď735. Osobnost mistra Hanus e Spiesse se ve spojenı s Krivokla tem objevila, jak bylo vy se uvedeno, dıky rozbor˚m V. Kotrby, ktery se zaby val identifikacı mistra Hanus e, kra lovský ho “reza kaď736. Ten predpokla dal, z e mistr Hanus pravde podobne jiz v 80. letech 15. stoletıpracoval na prestavbe hradu Krivokla t a to vcetne kaple. Rozborem skupiny staveb jagellonský ho obdobı spojil prestavbu hradnı kaple Krivokla tu s pracemi Hanus e Spiesse a na za klade rozboru pramen˚ Spiesse identifikoval s “mistrem Hanusem, reza kem kra le Jeho Milostiď, citovany m v pramenech jes te k roku 1507. Za pra ci Spiessovy dılny povaz oval krome architektonicky ch ca stı krivokla tský kaple taký skrın a na stavec hlavnıho olta re kaple, figury apos tol˚ vcetne baldachy n˚ a visuty svornık737. U vahy vs ak uzavrel tım, z e se nejedna o definitivnı potvrzenı atribuce738. K osobnosti Hanus e Spiesse z Frankfurtu se V. Kotrba znovu vra til v roce 1972, kdy na za klade pramen˚ prohloubil drıve formulovaný za ve ry a mistru Hanus i Spiessovi, jehoz hu„ se me la jiz na poca tku podılet na jagellonský prestavbe hradu Krivokla t, znovu prirkl jak vy stavbu kaple, tak jejı vy zdobu. Od Hanus e Spiesse vs ak ve svý m mlads ım cla nku odlis il mistra Hanuse reza ka jmenovaný ho v kutnohorsky ch mincovnıch registrech jiz od roku 1486, který ho ztotoz nil s Norimbercanem Hansem Schollerem739. Podle V. Kotrby patril Hans Scholler, uva de ny jako kra lovsky stavebnı mistr, reza k a malır ve sluz ba ch Vladislava Jagellonský ho, k “nejdulez itejsım predstavitelum dvorskřho umenı kra le Vladislavaď740 a mohl se tak podılet na stavba ch kra lovský ho dvora a jejich vy zdobe (naprıklad i na hrade Krivokla t). Ch. Salm v syntetický pra ci Gotik in Bähmen (Gotika v C echa ch) z roku 1969 vide l spojitost olta re s produkcı francký oblasti, konkrý tne js ımu stylistický mu hodnocenı se vs ak neve noval a jen obecne mistra olta re povaz oval za dvorský ho ume lce p˚sobıcıho v Praze pred rokem 1500. U dajne me l sta t v cele velký dılny, který pripsal tzv. Rakovnicky olta r. Soucasne zopakoval Pes in˚v za ve r, z e z dılny krivokla tský ho mistra vys la osobnost mistra tzv. Litome rický ho olta re741. K. Stejskal a J. Kropa cek v pra ci Praha stredoveka z roku 1983 priradili Mistru Krivokla tský ho olta re a jeho dılne “klıc ovř postavenı na poli deskovř malby v Praze od sklonku 80. let 15. stoletıď742. Krivokla tsky olta r, s kolenı a p˚sobenı jeho mistra hodnotili plne v intencıch Pes inovy ch za ve r˚, pouze k charakteru olta re vs ak poznamenali, z e olta r “patrı k franckřmu typu rezanřho a malovanřho olta re s predelou a vysokym na stavcemď743. K. Benes ovska v cla nku ve novaný m pozna mka m ke stavebnımu vy voji hradu Krivokla t z roku 1985 otevrela ne který ota zky spojený s vy zdobou kaple. Olta r pojımala jako nedılnou souca st ucelený ho vy zdobný ho programu a podporila v tomto kontextu jak dataci olta re pred rok 1490, tak i moz ný spojenı jeho vzniku s osobou Hanus e Spiesse. Jejı rozbor vs ak spıs e sledoval 733
Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 187-189.; tý z Jaromır Homolka, Pozdne gotický socharstvı, in: Dejiny (1984), s. 545. Kotrb˚v na zor: Kotrba (1972), s. 262. 734 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 474. 735 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 478. 736 Kotrba (1968), s. 181-215. 737 Kotrba (1968), s. 192-195. 738 Kotrba (1968), s. 195-197. 739 Kotrba (1972), s. 262. 740 Kotrba (1972), s. 262. 741 Christian Salm, Malerei und Plastik der Sp¨tgotik, in: Swoboda (1969), s. 361-398. 742 Karel Stejskal ť Jirı Kropa cek, Malırstvı, in: Poche (1983), s. 628. 743 Karel Stejskal ť Jirı Kropa cek, Malırstvı, in: Poche (1983), s. 628.
- 114 -
ikonograficky aspekt olta re v ra mci programu vy zdoby kaple744. Svý teze o ikonografii zopakovala o dva roky pozde ji v broz urce ve novaný hradu Krivokla t a jeho okolı, v nız se pokusila o identifikaci autor˚ prestavby hradnı kaple a jejı vy zdoby745. Hanus i Spiessovi z Frankfurtu a jeho dılne prisoudila architekturu kaple, sochy na konzola ch, konzoly, baldachy ny a rezby suchy ch osekany ch ve tvı. Autorem hlavnıho olta re jmenovala anonyma Mistra Krivokla tský ho olta re s tım, z e postavy patron˚ na krıdlech pri zavrenı olta re byly pracı Mistra Litome rický ho olta re. Urcenı zcela vycha zelo ze za ve r˚ J. Pes iny. Dochovaný sklomalby sv. Va clava a sv. Jirı jmenovala jako dılo Petra Hemmela z Andlau. V publikaci vs ak formulovala velmi podne tny na zor na proces prestavby i vy zdoby kaple, se ktery m je treba ve vztahu k novy m poznatk˚m zacha zet kriticky: “Kaple nemusela byt provedena nara z v kra tkřm c asovřm –seku. Prvotnı byl za vaznyprogram objednavatele Š kra le. Olta r mohl byt zhotoven jako prvnı v malırskř dılne praz skř jiz v osmdesa tych letech a dodatec ne pak k nemu utva ren cely interiřr vc etne sklomaleb v Andlau.ď746 P. Kova c se roku 1989 ikonografiı Krivokla tský ho olta re znovu zaby val ve spojitosti s rekonstrukcı pozdne gotický ho sousos ı z Rabı. Pra ve Krivokla tsky olta r me l by t podle ne j podne tem ke vzniku olta re z Rabı, jehoz souca stı bylo dochovaný sousos ı Boha Otce a Syna. Na pozadı vy zdoby hradnı kaple Krivokla tu provedl autor rozbor hlavnıho olta re a jeho ikonografie, aby dospe l k za ve ru, z e “vyjev v krivokla tskřm olta ri se nejen netyka Korunova nı, ale nevyjadruje ani oslavu P. Marieď747. P. Kova cse domnıval, z e byl rezba r Krivokla tský ho olta re postaven pred ukol vytvorit “ojedinelř symbolickř kompozice spojujıcı oslavu sv. Trojice s rolı P. Marie jako prostrednice mezi boz skymi osobami a kra lemď748. V roce 1995 se vratil J. Fajt k Homolkovu stars ımu srovna nıkrivokla tsky ch soch se sochami Panny Marie a sv. Va clava ze Starome stský radnice v Praze749. Za pravde podobný ho autora rezeb J. Fajt tehdy oznacil Hanus e Spiesse, aniz by da le sledoval hypotetický pripsa nı Hansi Schollerovi. J. Fajt soucasne pouka zal, z e v hradnı kapli Krivokla tu nava zali Jagellonci na intenzivne se v C echa ch rozvıjejıcı kult zemsky ch patron˚. Podle J. Fajta se nechali v konceptu ovlivnit podobnou kaplı v sıdle bavorský ho vý vody Zikmunda na letohra dku Blutenburg u Mnichova (kolem 1490) 750. Problematiku socharský vy zdoby krivokla tský kaple oz ivil az v ne mecký m sbornıku ve novaný m Jagellonc˚m751. Svý drıve js ı za ve ry zde prehodnotil a konstatoval, z e Krivokla tsky olta r vznikl neza visle na socharský vy zdobe kaple (sochy dvana cti apos tol˚, patron˚ aj.). Vra til se tak ke stars ıhypotý ze, ktera da vala vznik olta re do souvislosti s osobnostı Norimbercana Hanse Schollera752. V roce 1996 se J. Zadraz ilova v cla nku o Mistru Litome rický ho olta re dotkla jeho vztahu s mistrem olta re z kaple hradu Krivokla t. Vzhledem k tomu, z e vyloucila p˚vod i s kolenı mistra v C echa ch a tım jeho te sny vztah k vy voji doma cı tvorby, a upozornila, z e tzv. Litome ricky olta r “tkvı svou podstatou v pozdne gotickř jihonemeckř malbeď753, zıskala hypoteticka dılenska souvislost obou mistr˚ (mistr a z a k) pova z livý trhliny. Potvrdila tak literaturou opomıjeny za ve r J. Horejs ı a J. Vackový , z e Mistr litome ricky pris el do C ech z ne mecky ch oblastı, i kdyz na jejich hypotetický ztotoz ne nı s malırem Hansem Elfelderem vs ak nenava zala754. J. Royt v roce 2002 datoval malovaný ca sti 744
Benes ovska (1985), s. 337-344. Benes ovska -Ziz ka (1987). 746 Benes ovska -Ziz ka (1987), nestr. 747 Kova c(1989), s. 294. 748 Kova c(1989), s. 295. 749 Fajt (1995), s. 41-46. 750 Fajt (1995), s. 44. 751 Jirı Fajt, Late Gothic Sculpture in Bohemia during the Reign of Wladislaw II (1471 ť 1516): The Present State of Knowledge and Questinons of Future Research, in: Popp-Suckale (2002), s. 251-62. 752 Jirı Fajt, Late Gothic Sculpture in Bohemia during the Reign of Wladislaw II (1471 ť 1516): The Present State of Knowledge and Questinons of Future Research, in: Popp-Suckale (2000), s. 54-255. 753 Zadraz ilova (1996), s. 42. 754 Horejs ı-Vackova (1973), s. 497-498.
745
- 115 -
olta re obecne do doby pred rokem 1490 a spojil je s praz skou kra lovskou dılnou za vla dy Jagellonc˚, ktera byla podle jeho soudu jednou z te ch, který postupne zhodnotily “prınos nemeckřho a nizozemskřho umenı 15. stoletıď755 a jejichz tv˚rci cerpali z dobový grafiky (Mistr E.S., Martin Schongauer). Ve sbornıkový m prıspe vku z roku 2005 upozornil na blızkou podobnost v typu zobrazenı sv. Va clava a sv. Vıta Krivokla tský ho olta re a desky s cesky mi zemsky mi patrony z Na rodnı galerie v Praze a navrhl uvaz ovat o dılenský m vztahu obou mistr˚. Krivokla tský ho mistra povaz oval na za klade datova nı praz ský desky do doby kolem roku 1480 za mlads ıho tv˚rce756. V dals ım sbornıkový m prıspe vku ve novaný m cesky m patron˚m a jejich reprezentativnı funkci ve vy zdobe kaple hradu Krivokla t pouka zal J. Royt na “sta tne reprezentativnı vyznam c eskych patronu v ideovř koncepci vyzdobyď757. Statnı reprezentace se podle ne ho odra z ela taký v socharský a malırský vy zdobe hlavnıho olta re krivokla tský kaple. V prıpade malırský ca sti olta re zd˚raznil nizozemskou komponentu zprostredkovanou Pory nım a prinesl radu srovna nı. Kapli jako celek v prıspe vku povaz oval s ohledem na jejı dynastickou koncepci za “Svatou kapliď758. M. Bartlova jmenovala v jagellonský m sbornıku (2002) olta r krivokla tský kaple jako dılo, ktery m kra l Vladislav II. Jagellonsky zas tıtil svou reprezentaci. Dılo vysoký kvality ze druhý poloviny 80. let 15. stoletı me lo pokracovat v orientaci ceský malby na Franky a Rakousko759. Ta z badatelka zahrnula olta r i do svý ho prehledu vy tvarný m ume nı na konci stredove ku760, nebo„ se v C echa ch jedna o nejstars ı v celku dochovany olta rnı reta bl. Souhrnne se olta rem krivokla tský kaple zaby vala M. Probst761. Olta r cha pala jako nedılnou souca st a “duchovne-obsahovy stredď ucelený ho vy zdobný ho programu hradnı kaple, cımz na sledovala teze formulovaný K. Benes ovskou v roce 1985762. Po forma lnı stra nce vyde lila olta r v souladu s vy sledky stars ıho ba da nı od ostatnıvy zdoby kaple, ktera byla prisouzena mistru Hanus i Spiessovi, a na za klade na zoru, z e olta r predstavuje “produkt dalekosa hlř umeleckř vymenyď763 v Evrope kolem roku 1500, se pokusila zaclenit rezba rskou a malırskou ca st do s irs ıho evropský ho kontextu. V prıpade forma lnıho jazyka rezba re hledala vedle jihone mecký orientace spojitost s tyrolsky m olta rnım ume nım (Michael Pacher, Hans Klocker). U malıre, u který ho pripustila ume leckou vazbu s Mistrem Litome rický ho olta re, pouka zala na obtız ný stylový zarazenı. Srovna nım s deskou Zve stova nı od Konra da Witze (Norimberk, Germanisches Nationalmuseum) vs ak dospe la k za ve ru, z e Mistr Krivokla tský ho olta re mohl prijıt prımo ci zprostredkovane do kontaktu pra ve s Witzovy mi dıly. Za roven odmıtla pripsa nı olta re Hansi Schollerovi, ktery je zna m pouze z pısemny ch pramen˚, a obecne pojala olta r jako vy sledek mezina rodnı ume lecký vy me ny na Vladislavove dvore764. Stylovy charakter Krivokla tský ho olta re dokla da , z e vznikl pravde podobne v pr˚be hu prvnı etapy jagellonsky ch uprav hradu v letech 1471-1490. Ve scý ne Obe tova nı na vnitrnı strane pohyblivý ho malovaný ho krıdla hlavnıho olta re kaple lze neznatelne sledovat na stupni 755
Royt (2002b), s. 116. Royt (2005a), s. 238. 757 Royt (2005b), s. 356. 758 Royt (2005b), s. 359. 759 Milena Bartlova , Panel Painting in Bohemia in the Last Third of the 15th Century: The Problem of Continuity, in: Popp-Suckale (2002), s. 249. 760 C ornej-Bartlova (2007), s. 633-634. 761 Michaela Probst, Das sp¨tgotische Retabel der Burgkapelle zu P…rglitz als Stiftung Wladislaws II.: Ein Modellfall des k…nstlerischen Austauschs in Europa um 1500?, in: Wetter (2004), s. 115-123. 762 Benes ovska (1985), s. 337-344. 763 Michaela Probst, Das sp¨tgotische Retabel der Burgkapelle zu P…rglitz als Stiftung Wladislaws II.: Ein Modellfall des k…nstlerischen Austauschs in Europa um 1500?, in: Wetter (2004), s. 115: “das Produkt eines weitgespannten k¨stlerischen Austauschsď. 764 Michaela Probst, Das sp¨tgotische Retabel der Burgkapelle zu P…rglitz als Stiftung Wladislaws II.: Ein Modellfall des k…nstlerischen Austauschs in Europa um 1500?, in: Wetter (2004), s. 122-123. 756
- 116 -
pod olta rnı menzou datum 1473 765. Datum je dokumentova no restauratorskou zpra vou z roku 1967766 a jiz predtım v roce 1956 o ne m hovorila J. Pavlıkova , ktera ho nespra vne cetla jako 1483. Badatelka pravost data zpochybnila, nebo„ se domnıvala, z e bylo do malby dodatecne vyryto. Jejı tvrzenı je vs ak pouze na zorem, nebo„ odborna expertiza data nebyla dosud provedena. Olta r pros el v minulosti radou za sah˚ a barevnost stupne jakoby do rytý ho data z ca sti zasahovala, coz by hovorilo pro moz nost, z e vlastnı malba pros la retus ı, ktera origina lnı datum prekryla. Samy kontury data jsou pome rne me lký . Datum se rovne z nacha zı na mıste obvyklý m pro pozdnı gotiku. Pripus„me tedy na tomto za klade , z e datum m˚z e by t autentický . Tato eventualita se prımo nabızı v souvislosti s dels ımi pobyty Vladislava Jagellonský ho na hrade Krivokla t v 70. a na poca tku 80. let 15. stoletı. Hradnı kaple byla v dobe mezi lety 1471-1490 upravova na a to vcetne interiý ru. Pokud je datum 1473, který se nacha zı ve scý ne Obe tova nı skutecne autentický , m˚z e v sobe skry vat nejspıs odkaz na dokoncenı olta re. Vzhledem k tomu, z e kapli nechal stavebne upravovat a vyzdobit sa m kra l, predpokla da se, z e se mistr pohyboval v jeho prımý m okruhu a byl jednım z jeho dvornıch ume lc˚. Z rozboru dıla, stavebnıho vy voje kaple a odborný literatury, lze odvodit ne kolik za kladnıch postreh˚. Nejpodstatne js ı z nich ukazuje na rozpor, ktery se v ba da nı o vy zdobe kaple traduje. Rozpor je zaloz en na srovna nı olta re a vlastnı rezba rský vy zdoby kaple. Oba vy zdobný celky byly od 19. stoletı, kdy se poprvý objevily v literature, prisuzova ny spolu s architekturou jedný dılne . Kaple a jejı vy zdoba proto byly uva de ny jako klasicky prıklad pozdne gotický ho Gesamtkunstwerku na nas em uzemı a rozdıl mezi obe ma celky, který me ly doplnit interiý r kaple, byl vnıma n predevs ım v kvalite provedenı. Stars ı pra ce si tohoto rozdılu vs ımaly pouze okrajove , pozde ji se odlis nost zda la natolik za vaz na , z e se v ra mci dılenský pra ce povaz oval olta r za praci mistra, ne kdy byla dokonce u ne ktery ch jeho partiı identifikova na ruka jeho z a ka, a rezba rska vy zdoba kaple byla prisuzova na dılensky m pomocnık˚m. Chronologicky se tak rozde lila vy zdoba kaple do dvou etap, podobne jako vladislavska prestavba hradu. Nalezenı casový ho konsensu mezi obe ma skupinami bylo obtız ný , protoz e se ume le vytva rený casový posuny ve prospe ch toho který ho dıla opıraly o hypotetickou dataci prestavby kaple. Teorii o jedný dılne , ktera vytvorila olta r i rezba rskou vy zdobu kaple, zpochybnilo mlads ı ba da nı, který si poloz ilo nový ota zky ve vztahu obou vy zdobny ch celk˚ s architekturou kaple. Podle nejnove js ıch za ve r˚ odborný literatury me l by t krivokla tsky olta r vytvoren v jiný dılne nez socharska a dekorativnı vy zdoba kaple. Olta r je kombinacı rezba rský a malırský pra ce a proto byly obe jeho ca sti posuzova ny v odborný literature nejcaste ji odde lene 767, prirozene tım vznikaly taký r˚zný nepresnosti v jeho interpretacıch. Rezby olta re se radily do sfý ry norimberský ho socharstvı, zatımco s kolenı malıre bylo kladeno do okruhu malby v Kolıne nad Ry nem. Obecne vs ak byly koreny obou mistr˚ zasazeny do ne mecky mluvıcıch oblastı. K malba m olta re nalezneme v doma cı tvorbe jediný ikonograficky prıbuzný dılo, ktery m je deska s cesky mi zemsky mi patrony z Na rodnı galerie v Praze768. Deska vs ak nema zna mou provenienci a tak se jen dıky charakteristický ikonografii radı mezi doma cı dıla. Aby se ukotvila souvislost krivokla tsky ch maleb s doma cım pozdne goticky m ume lecky m vy vojem, povaz ovaly se malby olta re 765
Pavlıkova (1956), s. 8: “Ve spodnı ca sti obrazu Obetova nı na stupni pod mensou je vyryto do malby datum, kterř je moz no c ıst jako 1483. Ctyrka nenı psa na obvyklym zpusobem a tretı cıslo je nejasne c itelnř. Takř vyrytı do malby nasvedc uje tomu, ze datum bylo pripojeno dodatec ne a dle nepresnřho psanı c ıslic je moz no urcit, z e jde o falsum.ď 766 Josef Kotrba ť Vladimır Prochazka ť Milos Vlcek, Zpra va o restaurova nı Krivokla tskřho olta re II. etapa 1967, Praha 1967, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv 535, RZ 14. 7. 1967. 767 Naprıklad J. Pes ina se ve vs ech svy ch studiıch vyhy bal konfrontaci malırský a rezbarský ca sti oltare. Vz dy posuzoval vy hradne malırskou ca st, aniz by argumentacne res il, zda obe ca sti mohou by t pracıtý hoz mistra. 768 Zde kat. c. 39.
- 117 -
za vy chodiska mistr˚ Rakovnický ho, Rokycanský ho a Litome rický ho olta re. Tento za ve r vs ak v za sade nenı argumentacne spolehlivy a dılenska souna lez itost je pouze hypotetickou konstrukcı. O rezba ri stredový ca sti, na stavce, predely a dekorativnıch prvk˚ olta re se vz dy hovorilo v souvislosti s osobnostı Vladislava II. Jagellonský ho, ktery me l nechat stars ı sakra lnı stavbu prestave t nejpravde podobne ji mezi lety 1471-1490. V soucasnosti se ukazuje, z e poslednıza sadnıstavebnıprestavba probe hla jiz za Va clava IV. Zejmý na kamenosocharska vy zdoba kaple odpovıda “klasickřmu motivickřmu repertoa ru 14. stoletıď769. Znamenalo by to, z e Vladislav II. Jagellonsky tak mohl ves kerý svý usilı do roku 1490 ve novat pouze doplne nı interiý rový vy zdoby kaple. Pokud tedy hrad vykoupil jiz v roce 1471, me l do roku 1473 dostatek moz nostı realizovat upravu interiý ru v souladu se svy m vkusem. Podle literatury byl rezba r, podobne jako malır, dvorsky m ume lcem kra le, pricemz se vycha zelo z predpokladu, z e kra l byl zadavatelem vs ech stavebnıch i ume lecky ch podnik˚ na hrade . Pri urcenı anonymnıho mistra-rezba re byly vyhodnocova ny pramenný zmınky o rezba rıch v bezprostrednım okruhu kra le, aby se ba da nı casem shodlo na osobnosti Hanus e Spiesse. Tento za ve r byl upevne n Homolkovy m srovna nım krivokla tsky ch figur s rezbami Panny Marie a sv. Va clava ze Starome stský radnice v Praze, jejichz stylova prıbuznost je nezpochybnitelna podobne jako totoz ny “dılenskypuvodď770. Na vy zdobe radnice me l p˚sobit kamenık a reza k Hanus Spiess, který mu byly obe rezby bez s irs ı argumentace prisouzeny. Po rozlis enı mistr˚ socharský ca sti olta re a vy zdoby kaple na Krivokla te vs ak bylo autorstvı Hanus e Spiesse, ktery do C ech pris el teprve kolem roku 1477, definitivne vylouceno. Ba da nı da le pripustilo, z e malırska i rezba rska ca st byla pracı jednoho mistra. Spolehlivy mi za ve ry tak z˚stalo, z e: 1) mistr, poprıpade mistri se pohybovali v prımý m okruhu kra le Vladislava II. Jagellonský ho, 2) te z is te jeho/jejich tvorby bylo v Praze, kde mohl/mohli trvale p˚sobit, pricemz starome stský sochy dokla dajı, z e rezba r v Praze tvoril be hem 80. let 15. stoletı, 3) mistr, poprıpade mistri byli vys koleni v ne mecky mluvıcıch oblastech. Pri spojenı rezeb a maleb s jednım mistrem hledala odborna literatura v pramenech mistra, ktery by byl soucasne jak reza kem, tak malırem. Na tomto za klade tak mohla by t formulova na hypotý za, z e tv˚rcem olta re byl malır a reza k Hans Scholler, p˚vodem z Norimberka. K rıs ský mu me stu me l prokazatelne vazbu skrze z enu Urs ulu, ktera byla sestrou tamnıho me s „ana Hannse O selbergera. V norimberský korespondenci se objevuje mezi lety 1490-1517 jako malır, stavebnı mistr, ale taký jako sochar ve sluz ba ch kra le Vladislava II. Jagellonský ho771. Prameny o Hansi Schollerovi poprvý hovorı v souvislosti s volbou Vladislava II. Jagellonský ho uhersky m kra lem jako o “malıri c eskřho kra leď mezi 9. cervnem a 7. cervencem 1490772. Je proto pravde podobný , z e Vladislav Hanse Schollera zame stna val jiz pred rokem 1490. Jak vs ak pouka zala M. Probst, Hans Scholler je zna m pouze z pısemny ch pramen˚ a dosud mu nebylo z a dný z dochovany ch pozdne goticky ch de l pripsa no773. Moz ný autorstvı Hanse Schollera bude presto v dals ıch uvaha ch respektova no jako jedna z pracovnıch hypotý z. K. Benes ovska v roce 1987 pouka zala ve vztahu k vy zdobe kaple na to, z e prvotnı byl “za vazny program objednavatele-kra leď, a navrhla, z e olta r mohl by t zhotoven “jako prvnı v malırskř dılne praz skř jiz v osmdesa tych letech a dodatec ne pak k nemu utva ren cely interiřrď774. Vycha zela pritom z predpokladu, z e olta r byl mys lenkovy m stredem vy zdobný ho 769
Jirı Fajt ť Barbara D. Boehm, Va clav IV. 1361-1419: Panovnicka reprezentace v otcovy ch s lý pe jıch, in: Fajt (2006), s. 470. Zde tý z presve dciva argumentace v souvislosti s kamenosocharskou vy zdobou. 770 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 478. 771 G…mbel (1908), s. 323-335. 772 G…mbel (1908), s. 323. 773 Michaela Probst, Das sp¨tgotische Retabel der Burgkapelle zu P…rglitz als Stiftung Wladislaws II.: Ein Modellfall des k…nstlerischen Austauschs in Europa um 1500?, in: Wetter (2004), s. 120. 774 Benes ovska -Ziz ka (1987), nestr.
- 118 -
programu. Konecna podoba interiý ru mohla by t skutecne utva rena v souladu s prvotnım konceptem, kde olta r sta l na samý m zaca tku. Naopak sloz ite js ı z˚sta va ota zka, zda se jagellonska vy zdoba de lı mezi dve dılny ť dılnu olta re a dılnu soch na konzola ch. Pokud vy zdoba kaple vznikala v ra mci dvou dılen, pak jedna ca st se mohla programove a kompozicne prizp˚sobit druhý nebo dokonce mohla zıskat sv˚j vlastnı vnitrnı obsah, ktery byl na tom druhý m zcela neza visly . Vladislav II. Jagellonsky zdobil kapli, ktera byla zrızena jiz ve 13. stoletı a honosne prestave na Va clavem IV. koncem 14. stoletı. V tomto prıpade byl veden respektem k tradici mısta a dynasticky m odkazem architektury, O stavu kaple k roku 1471 neexistujız a dný za znamy. Detailnıa systematický vyhodnocenıarchitektonicky ch prvk˚ kaple nebylo provedeno a tak ani nelze tento stav pribliz ne rekonstruovat a zhodnotit, zda Vladislav II. Jagellonsky jes te ne jaky m zp˚sobem zasa hl do jejıarchitektonický podoby. Olta r Korunova nı Panny Marie mohl by t do interiý ru kaple instalova n jiz v roce 1473. Je tedy na diskusi, kdy byly doplne ny sochy apos tol˚ a zemsky ch patron˚ spolu s dals ımi dreve ny mi dekorativnımi prvky (fia ly, svornık aj.). Provedenı soch vykazuje vztah k norimberský produkci podobne jako figury na stredu a v na stavci olta re, nicmý ne kvalitativne se pohybujı na niz s ı urovni. Obecne vs echny sochy kaple nijak nevystupujı z ra mce toho, co vznika v socharský tvorbe poslednı ctvrtiny 15. stoletı. Zatımco vs ak modelace drapý rie soch apos tol˚ a zemsky ch patron˚ odpovıda lý pe dataci do 80. let 15. stoletı, provedenı soch olta re pripous tı dataci kolem 1473. Pokud na konzola ch chybe ly sochy, nepatrily v pocatcıch k priorita m vy zdoby sakra lnıho prostoru, pokud zde vs ak chybe l olta r, me l pro kra le, ktery s oblibou jiz od pocatk˚ svý vla dy na Krivokla te dlel, klıcovy vy znam. Sochy na konzola ch spolu s dreve ny mi dekorativnımi prvky uzce souvisejıs architekturou, na jejız za klad navazujı a který se zcela prizp˚sobujı. Lze tak pripustit, z e sochy mohly navazovat i v poda nıjiný dılny na osnovu urcenou ne hlavnım olta rem, ale lucemburskou architekturou. Jejich instalace tak prirozene mohla probıhat neza visle, tedy s urcity m casovy m odstupem, muselo se tak vs ak stat pred rokem 1490. Program vy zdoby kaple byl ve ts inou interpretova n na pozadı Vladislavovy ch snah o vyja drenı mocenský mys lenky, jako “politickymanifest panovnıkaď775. Podle J. Royta nejde v prıpade ikonografie olta re o pouhý “vyvrcholenı Mariina Nanebevzetıďv Korunova nı Panny Marie, ale taký o panovnickou reprezentaci776. Nava zal zde pritom na Kova covu spekulativnı hypotý zu777, z e motiv Klane nı Trı kra l˚ spojovany s panovnickou reprezentacı byl za me rne umıste n vpravo dole nedaleko sedile, kde me l udajne seda vat pri bohosluz ba ch sa m panovnık778. O tuto hypotý zu se oprela i K. Benes ovska , ktera pri rozboru programu kaple uvedla, z e socha Panny Marie ve scý ne Korunova nı je natocena k vy klenku sedile, kde ť podle snad p˚vodne instalovany ch kra lovsky ch (?) znak˚, mohl seda vat kra l pri soukromý bohosluz be 779. Program kaple vide la predevs ım v oslave Panny Marie, ktera zde byla oslavova na jako “kra lovna kra loven, andelu, svatych a panen, kra lovna sveta i nebeskř rıseď780. Tato tvrzenı P. Kova cnaopak striktne odmıtl s tım, z e Panna Marie zde “vystupuje jako symbol cırkveď a ve vy tvarný m programu hraje pouze roli “prostrednice mezi boz skymi osobami a kra lemď781. Ackoliv se za ve ry vs echny trı badatel˚ lis ı v tom, jak byl program koncipova n, vys li shodne z teze, z e mezi stredem olta re vedla skrze scý nu Klane nı Trı kra l˚ 775
Michaela Probst, Das sp¨tgotische Retabel der Burgkapelle zu P…rglitz als Stiftung Wladislaws II.: Ein Modellfall des k…nstlerischen Austauschs in Europa um 1500?, in: Wetter (2004), s. 118. 776 Royt (2005b), s. 357. 777 Kova c (1989), s. 292-295. Hypotý za byla rozvinuta jiz v Petr Kova c, Krivokla tska hradnı kaple a jejı ikonografickyprogram (Rkp. rocnıkový pra ce na U DU FF UK), Praha 1977. 778 Royt (2005b), s. 357. 779 Benes ovska (1985), s. 341. 780 Benes ovska (1985), s. 341. 781 Kova c(1989), s. 295.
- 119 -
pomyslna spojnice k sedile ve ste ne kaple. V tomto prıpade vs ak badatelý nijak nereflektovali historický skutecnosti. Interiý r kaple se nedochoval ve stavu, ve který m se nacha zel na konci 15. stoletı. V roce 1634 byl hrad Krivokla t vyrabova n sasky m vojskem a jen velmi te z ce se vzpamatova val ze s kod tricetiletý va lky. Hradnı kaple byla podle vs eho v pr˚be hu 18. stoletı ca stecne barokizova na a stavebne upravova na. Z p˚vodnıho interiý ru se tak do jeho regotizace v letech 1906-1911 zachoval predevs ım olta r, sochy apos tol˚ a zemsky ch patron˚, dekorativnı dreve na vy zdoba v urovni oken, klenba a pos kozený kamenný vy zdobný prvky v partii pod okny. Nový znaky na sedile byly osazeny na za klade zbytk˚, který zde byly nalezeny zazde ný az v roce 1909782. Dnes nı podoba sedile je tedy vy sledkem rekontrukce z pocatku 20. stoletı. Na podý lný m rezu jiz nıho pala cový ho krıdla s kaplı od J. B. Urbana z roku 1886 nenı sedile zakresleno a na stars ıch fotografiıch stojı v te chto mıstech baroknı olta r; z tohoto d˚vodu si nelze ucinit presnou predstavu o tom, v jaký stavu se do rekonstrukce sedile skutecne dochovalo. Nacrtnutý spojenı mezi olta rem a sedile ma v kontextu se stupne m dochova nı pozdne gotický ho interiý ru silne spekulativnı charakter. Existuje pouze domne nka, z e se v mıstech mohly nacha zet kra lovský znaky, který vs ak mnohdy podobne jako naprıklad vladislavský W plnily be z nou dekorativnı funkci bez sloz ite js ı ikonografický funkce. Navıc, pokud kamenicka vy zdoba souvisı s prestavbou Va clava IV., pak vladislavský W nenı v˚bec Vladislavovy m, ale Va clavovy m. Olta r, na který m se v interiý ru podruhý opakuje ctverice zemsky ch patron˚, navıc m˚z e z hlediska ikonografický na plne fungovat zcela neza visle na ostatnı vy zdobe kaple. Tato vy zdoba je pouze vyvrcholenım programu naformulovaný ho olta rem a je tak opodstatne ný tvrdit, z e olta r byl jejım vy chodiskem a prvotnım impulsem, tak jak to navrhla K. Benes ovska 783. Na stredu olta re je kombinova no Korunova nı Panny Marie s Nejsve te js ı Trojicı. Holubice Ducha svatý ho je baroknım doplnkem a lze se pouze dohadovat, z e “mohla bytď souca stı prvotnı kompozice. Scý na Korunova nı doprova zena “tremi boz skymi osobamiď(B˚h Otec, B˚h Syn, Duch svaty ) se vyskytuje od 15. stoletı784. Ve scý ne Korunova nı s Nejsve te js ı Trojicı vs ak z kompozicnıch hledisek ci ke stavu dochova nı dıla holubice Ducha svatý ho mnohdy chybı785. Vzhledem k tomu, z e se jedna o akt Korunova nı, je tý me r pravidlem, z e Panna Marie nema ve scý ne nasazenu korunu na hlave , ale je jıteprve pokla da na. Pannu Marii korunujı buâ ande lý v prıtomnosti Boha Otce a Syna, kterı Panne Marii z ehnajı, nebo B˚h Otec a Syn spolecne , prıpadne jen jeden z nich, ne kdy za asistence ande l˚, objevı se i scý na, ve který se koruna jen volne sna s ı nad hlavou Panny Marie. Ve sporadicky ch prıpadech, kdy se Panna Marie vyskytne s jiz nasazenou korunou na hlave lze tedy spıs e nez o Korunova nı hovorit o korunovaný Panne Marii. Ve ve ts ine zobrazenı se Panna Marie modlı, vza cne ma ruce prekrız eny na prsou nebo jsou stylizova ny do gesta prijıma nı podobne jako na Krivokla tský m olta ri. V prıpade stredu Krivokla tský ho olta re patrı k p˚vodnımu pozdne gotický mu sousos ı Panna Marie, z ehnajıcı B˚h Otec a Syn a dva ande lý . Ota zce prıtomnosti Ducha svatý ho nebyla v odborný literature prikla da na za sadnı role, za rozhodujıcı vs ak byla povaz ova na prıtomnost koruny. Tu v gotický kompozici predpokla dala naprıklad J. Pavlıkova , podle který ji dokla daly “vlasy na temeni c lenenř pouze za rezyď786. V obdobı baroka byla Panne Marii nasazena plechova koruna, ktera si podle P. Kova ce vyz a dala manipulaci se sochami ť “sochy Boha Otce a Krista byly odsunuty do stran a Marie trochu posunuta dopreduď787. P. Kova c tak prokazoval, z e se v gotický kompozici koruna na hlave Panny 782
Cechner (1911), s. 81. Benes ovska -Ziz ka (1987), nestr. 784 Kirschbaum (1970), s. 673. 785 Ne kdy je scý ne Korunova nı prıtomen pouze Syn, naopak vza cne ji pouze Otec. V te chto prıpadech neby va ve scý ne ani Duch svaty . 786 Pavlıkova (1956), s. 20. 787 Kova c(1989), s. 292. 783
- 120 -
Marie nevyskytovala. K tý muz za ve ru dospe la taký K. Benes ovska 788, ktera pouka zala na to, z e “rezba rskř provedenı temena P. Marie neprokazuje stopy po korune, zatımco koruny Otce i Syna jsou reza ny z jednoho kusu spolec ne s oblic eji. Jejich ruce jsou poloz eny tesne nad hlavou P. Marie, mısto pro korunu tam jiz nenı. Poslednı restaura torskř pra ce neproka zaly z a dnř porusenı v partii Mariiny hlavy ani u rukou nad hlavou. 789ď P. Kova c prıtomnost koruny z hlediska ikonografie nepredpokla dal a z hlediska kompozice, kdy ande lý jsou od sebe daleko na to, aby drz eli korunu, ji nepredpokla dala ani K. Benes ovska . Zatımco vs ak P. Kova c interpretoval motiv skutecne bez koruny jako “oslavu sv. Trojiceď790, interpretace K. Benes ovský , kdy Panna Marie me la by t oslavova na jako “kra lovna kra loven, andelu, svatych a panen, kra lovnou sveta i nebeskř rıseď791, musela prıtomnost koruny logicky predpokla dat. Bez koruny totiz nelze scý nu v˚bec cha pat jako oslavu Panny Marie coby “kra lovnyď, natoz hovorit o “vyseku z deje Korunova nıď792. Takový to za ve ry se sta vajı pouhou dezinterpretacı motivu. Obe interpretace se dıky snaze vysve tlit absenci koruny dostaly na pole pouhy ch spekulativnıch res enı. Zcela zpochybnit lze spojenı mezi stredem olta re a sedile v interiý ru kaple, ktery m me lo by t vyja dreno Mariino prostrednictvı mezi Bohem a kra lem. Pokud by se me la stredova scý na interpretovat jako Korunova nıPanny Marie, pak by se v nı me la uplatnovat taký koruna. Jiz J. Pavlıkova si vs ımala dvojice ande l˚ po strane , kterı podle gest rukou p˚vodne “drz eli jakysi predmetď793. Od konce 17. stoletı je kaple oznacova na jako kaple Nejsve te js ı Trojice. Pokud prokazatelne vıme, z e je holubice Ducha svatý ho pouhy m baroknım doplnkem, pak lze na stredu olta re predpokla dat kompozicnı zme ny ve prospe ch baroknıho patrocinia. V baroku byla Panne Marii doplne na na hlavu plechova koruna, kterou vs ak v p˚vodnı scý ne nemusela mıt na hlave . Pokud v gotický scý ne nebyla holubice Ducha svatý ho, pak nad hlavou Panny Marie z˚sta val volny prostor. Letıcı ande lý , kterı nemuseli by t od sebe vzda leni tak jako dnes, mohli by t z d˚vodu instalace holubice Ducha svatý ho ze stredu vyte sne ni az pri baroknı uprave . Jaký predme ty drz eli v rukou, nelze ove rit. V prıpade , z e se vs ak ande lý nacha zeli na stredu olta re nad hlavou Panny Marie, mohli hypoteticky drz et jejı korunu mezi sebou. To by taký vysve tlilo, proc majı pra zdný ruce. Lze proto navrhnout, z e letıcı ande lý po strana ch byli v baroku sejmuti ze stredu olta rnı skrıne , kde korunovali Pannu Marii, a koruna, ktera nebyla p˚vodne reza na pro hlavu Panny Marie, byla zcela odstrane na, protoz e ji nebylo moz no uplatnit v kompozici. Pokud prijımala Panna Marie v obdobı gotiky na stredu olta re korunu, pak lze potvrdit Korunova nı jako ustrednı motiv. Pri otevrenı olta re je navıc v souladu s ustrednım maria nsky m motivem akcentova na maria nska ikonografie. Malovaný scý ny obou krıdel zd˚raznujı svy m obsahem skutecnost, z e Panna Marie byla matkou Spasitele. Jeho postava se krome stredu uplatnuje taký v na stavci, kde je zobrazen jako Bolestny Kristus ť tedy ten, ktery se obe toval pro spa su lidstva. J. Homolka predpokla dal, z e Panna Marie na stredu olta re predstavuje symbol “cırkve vıteznřď794, protoz e pra ve v tý to scý ne by va Panna Marie personifikova na jako cırkev. Sama koruna, kterou byla zrejme korunova na, vyjadrovala v obecný rovine symbol svrchovanosti. Ve scý ne navıc Panne Marii z ehnajı B˚h Otec i Syn a tak lze scý nu vnımat jako vyja drenı svrchovanosti cırkve, ktera je da na od Trojjediný ho 788
Usuzovala tak v kontextu s pracı Petr Kova c, Krivokla tska hradnı kaple a jejı ikonografickyprogram (Rkp. rocnıkový pra ce na U DU FF UK), Praha 1977. 789 Benes ovska (1985), s. 341. 790 Kova c(1989), s. 295. 791 Benes ovska (1985), s. 341. 792 Benes ovska (1985), s. 341. 793 Pavlıkova (1956), s. 20. 794 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 187. S tımto za ve rem se ztotoz nil i P. Kova c (1989, s. 295). Podobne uvaz ovala taký Michaela Probst, Das sp¨tgotische Retabel der Burgkapelle zu P…rglitz als Stiftung Wladislaws II.: Ein Modellfall des k…nstlerischen Austauschs in Europa um 1500?, in: Wetter (2004), s. 116.
- 121 -
Boha. Stredovy motiv je vıcemý ne vertikalizova n a sme ruje k na stavci s Bolestny m Kristem. Kristus zde vyjadruje, z e se obe toval a zemrel za lidstvo, aby je spasil od hrıch˚, z e zvıte zil nad smrtı, kdyz vstal z mrtvy ch, a z e bude soudit clove ka na poslednım soude 795. Na Kristove vykoupenı byla ucastna taký Panna Marie, nebo„ byla vyjmuta z podılu na prvotnım hrıchu. Scý na Korunova nı na sleduje po Smrti a Nanebevzetı Panny Marie. Po svý smrti byla Panna Marie vzata svy m synem na nebesa, kde ji posadil coby vyvolenou vedle sebe na sv˚j tr˚n. Panna Marie tak byla povaz ova na za prostrednici a prımluvkyni u svý ho syna a skrze ni se ve rıcı modlili za svý spasenı. Stredovy m motivem proto mohlo by t vyja dreno, z e skrze svrchovanost jediný cırkve, ktera je da na od Boha, dosa hne modlıcı se ve rıcı spa sy. V literature bylo mnohokra t pouka za no jes te na dals ı ikonograficky motiv, kdy se postava Panny Marie s gestem prijıma nı obracı ke Klane nı Trı kra l˚. Interpretace K. Benes ovský a P. Kova ce byly rozvedeny vy s e. Vztah, ktery zde mohl by t mezi Pannou Mariı a Klane nım rozvıjen, vs ak spıs e jen symbolicky poukazoval na podrızenost sve tský moci svrchovaný autorite cırkve podjednou. Lze tak souhlasit s na zorem M. Probst, ktera ve vy zdobe olta re hledala protireformacnı cıle panovnıka796. Panovnık coby objednavatel tedy v olta ri prımo deklaroval svou neochve jnou vıru, který byly podrızeny vs echny jeho politický kroky. Olta r pri zavrenı nesl ctverici zemsky ch patron˚ ť Zikmunda, Va clava, Vıta a Vojte cha. Pro Jagellonce obecne me li zems tı patroni velky vy znam a podporovali jejich kult. Zobrazenı svatı byli ochra nci zeme , jız me l Vladislav Jagellonsky pod ceskou korunou vla dnout a kde me l s jejich pomocınastolit ra d ve jmý nu jediný vıry. Olta r Korunova nı Panny Marie tvorı pevny ikonograficky i vy tvarny celek. Odpove â , zda se jedna o pra ci jednoho mistra ci dılen rezba re a malıre, nenı jednoznacna . Srovna nı malovaný a socharský ca sti je obtız ný , nebo„ jde o dva r˚zný vy tvarný principy. V prıpade , z e se jednalo o dılny dvou mistr˚, pak obe uzce spolupracovaly pri vzniku olta re. Kvality mistra-malıre se nejlý pe projevı ve ve ts ım me rıtku, na celoplos ny ch figura ch zemsky ch patron˚, který vs ak byly bohuz el citelne zasaz eny retus emi. V minulosti byla tendence prisuzovat mistrovi vnitrnı strany malovany ch krıdel a jeho z a kovi vne js ı strany vcetne krıdel pevny ch. Malby obou stran desek a pevny ch krıdel, který byly vytvoreny stejny mi prostredky, tedy jednım malırem, vs ak nelze striktne odde lovat. Tva re postav charakterizuje vy razný individua lnı pojetı. Snad nejp˚sobive js ı je modelace ocı, kde malır za me rne strıda r˚zný uhly a zp˚soby pohledu. Kaz da tva r je individualizova na, presto lze vide t i shody v provedenıtva rı jako naprıklad mezi postavou ande la ve Zve stova nı a figurou sv. Vıta. Vzhledem k tomu, z e na deska ch nebyla dosud provedena infracervena reflektografie, ani analy zy sloz enı barev, nelze tak urcit, jak velký jsou rozdıly mezi kresbou a podmalbou, ani jak se prıpadne lis ı materia lový sloz enı barev vnitrnıch a vne js ıch stran. Lze vs ak predpokla dat, z e ves kerý malovaný ca sti olta re byly pracı jednoho malıre a o autorstvı jedný ruky u socharský ca sti nem˚z e by t pochyb. V souboru ceský pozdne gotický malby neexistuje srovnatelný dılo. Schý matem postav blızka deska se sv. Va clavem mezi sv. Zikmundem a sv. Vıtem ze sbırky Na rodnı galerie v Praze se od olta re lis ı v detailech ode vu, modelaci tva rı i vlas˚. Na za klade datova nı desky do doby kolem roku 1480, který se opıra o vy tvarný komparace, byl podle J. Royta autor desky stars ım tv˚rcem797. Pokud pripoustıme, z e olta r vznikl jiz v 70. letech 15. stoletı, casovy rozdıl mezi obe ma dıly nebyl nijak velky a oba mistri mohli by t soucasnıky. J. Royt dokonce uvaz oval o moz ný m dılenský m vztahu obou malır˚798. Materia love -technologicka analy za, ktera by porovnala obe dıla, vs ak nebyla provedena, a lze jen stanovit, z e dıla mohla u motivu sv. Va clava buâ cerpat z tý z e predlohy nebo krivokla tsky 795
Kramar (1935), s. 75. Michaela Probst, Das sp¨tgotische Retabel der Burgkapelle zu P…rglitz als Stiftung Wladislaws II.: Ein Modellfall des k…nstlerischen Austauschs in Europa um 1500?, in: Wetter (2004), s. 116-118. 797 Royt (2005a), s. 238. 798 Royt (2005a), s. 238. 796
- 122 -
mistr inspiroval autora desky z Na rodnı galerie. J. Royt poznamenal, z e s ohledem na uz itı techniky tlacený ho broka tu byl malır desky “obezna meny s malırskou tvorbou jiz nıho Nemeckaď799, podobne ovla dal jihone meckou techniku taký malır krivokla tsky ch desek. J. Pes ina predpokla dal, z e se mistru-malıri dostalo poucenı v kolınský m malırstvı vrstvy Mistra Mariina z ivota (cinny 1460-80), který ovlivnila tvorba nizozemsky ch malır˚ Dirka Boutse a Rogiera van der Weydena. Ackoliv se vs ak zda , z e dılo krivokla tský ho malıre vycha zı z tý to vrstvy kolınsky ch de l, souvislost mezi nım a konkrý tnımi dıly nebyla proka za na. M. Probst uka zala na Witzova dıla a vybrala si desku se Zve stova nım z GNM v Norimberku800, kde jediny m pojıtkem obou desek m˚z e by t pouze kompozicnı rozvrz enı figur ande la a Panny Marie. Dılo Konra da Witze (ü1446) bylo ovlivne no prvnı generacı nizozemsky ch malır˚, jejımiz nejvy razne js ımi predstaviteli byli Jan van Eyck, Mistr z Flý malle a Rogier van der Weyden, malır krivokla tsky ch desek vs ak vyrostl na vrstve de l ovlivne ný i druhou generacı nizozemsky ch malır˚ (Dirk Bouts). V jihone mecký m okruhu de l pod vlivem druhý generace srovnal J. Royt Zve stova nı krivokla tský ho olta re s deskou Zve stova nı z p˚vodne krıdlový ho olta re z Ottobeurenu (1460-65) od Hornory nský ho mistra801, deska s motivem Klane nı Trı kra l˚ z tý hoz olta re je krivokla tský jiz mý ne blızka 802. Krivokla tský pra ci odpovıda Zve stova nı z Ottobeurenu predevs ım kompozicı a strukturou figur, skladba interiý ru ma spıs e afinitu k na sledujıcı scý ne Obe tova nı. Mistr desek z Ottobeurenu, který byly ra mcove datova ny do pocatku 60. let 15. stoletı na za klade dendrochronologický ho pr˚zkumu, byl s kolen v Hornım Pory nı a d˚ve rne sezna men s nizozemsky m ume nım. Zve stova nı a Klane nı Trı kra l˚ z Ottobeurenu zretelne navazuje na tehdy “novř nizozemskř typy zobrazenıď803, se ktery mi se mistr mohl sezna mit jak prımo, tak i neprımo prostrednictvım graficky ch list˚. Za vy chodisko te chto kompozic by vajı povaz ova ny scý ny z triptychu Klane nı Trı kra l˚ od Rogiera van der Weydena (1450-1456; Mnichov, Alte Pinakothek), ktery pocha zı z malý bocnı kaple v kostele sv. Kolumbana v Kolıne nad Ry nem804. Z podobný kompozice Zve stova nı Rogiera van der Weydena vys el taký jeho na sledovnık, ktery kolem roku 1460 namaloval desku se Zve stova nım, dnes uloz enou v Kra lovský m muzeu kra sny ch ume nı v Antverpa ch805. Zrejme z tý z e predlohy cerpalo taký Zve stova nı na krıdle hlavnıho olta re z kla s tera cisterciacek v Lichtenthalu z roku 1489806, který se tý me r do detailu shoduje s antverpskou deskou. Pra ve k tomuto pojetı scý ny ma krivokla tský Zve stova nı nejblız e. Jde prımo o uzkou spojitost ve formulaci kompozice, figury, ale i interiý ru. Dılo anonyma pojmenovaný ho Mistr maria nsky ch krıdel z Lichtenthalu bylo ovlivne no s va bsky m malırstvım. Tradicne je s kolenı mistra da va no do souvislosti s ulmsky m malırem Hansem Sch…chlinem (ü 1505), ktery vedl v rıs ský m me ste velkou dılnu807. Nelze tak vyloucit, z e podobný prostredı formovalo taký dılo mistra Krivokla tský ho olta re. J. Royt v prıpade interiý r˚ malovany ch scý n olta re pouka zal, z e “jsou jednoduse a jasne konstruova ny, coz pripomına obdobnř pojetı interiřru na obrazech Ludwiga Schongauera s maria nskymi na mety (Ulm, Ulmer Museum)ď z doby kolem roku 1475808. Malır, rytec a kreslır Ludwig Schongauer z Colmaru byl mlads ım bratrem Martina Schongauera. Ba da nıpredpokla da , z e nejpozde ji v polovine 70. let 15. stoletıodes el do Ulmu, kde je poprvý uva de n roku 1479. Pozde ji presıdlil do Augs purku, aby se po smrti svý ho bratra 799
Royt (2005a), s. 241. Obraz byl publikova n ve Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 16. 801 Royt (2005b), s. 357.; obraz byl publikova n ve Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 32. 802 Obraz byl publikova n ve Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 32. 803 Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 33. 804 Alte (1999), s. 567-568. 805 Obraz byl publikova n ve Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 255, obr. 143/1. 806 Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 255-256, obr. 143b. 807 Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 255. 808 Royt (2005b), s. 358.; obraz byl publikova n ve Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 249, obr. 140a-d.
800
- 123 -
Martina roku 1491 znovu vra til do Colmaru. Vy s e citovany olta r Ludwiga Schongauera, jehoz Stangeho pripsa nı se dnes zda pone kud problematický , vznikl pro ulmsky kostel kla s tera augustinia n˚809. I pres pochybnosti s pripsa nım ulmský ho souboru Ludwigu Schongauerovi je nepochybný , z e dılo pocha zı z Ulmu. Dıky prıbuznosti ve formova nı interiý r˚ a krajiny mezi krivokla tsky m a ulmsky m olta rem lze podporit moz nost, z e krivokla tsky malır mohl projıt rovne z hornory nsky m s kolenım. Z graficky pojatý drapý rie se zda , z e pro svou inspiraci mohl vyuz ıvat taký grafický predlohy. Spojitost s ne ktery mi z list˚ jihone mecký grafiky vs ak nebyla proka za na. Rezby olta re spolu se sochami Starome stský radnice (Pannou Mariı typu Assumpta a sv. Va clavem) pocha zejı zcela zjevne z jedný dılny810. J. Fajt zaradil sochu Panny Marie typu Assumpta jiz do “sirokř vrstvy pogerhaertovskřho socharstvıď811. Komparace k sos e Panny Marie ze Starome stský radnice hledal J. Fajt predevs ım v jihone mecký oblasti ť Norimberk, Ulm, u Panny Marie z Krivokla tu pak vide l vy chodiska prımo v “norimberskřm socharstvı z okruhu Wolgemutovy nebo Kraftovy dılnyď812. Na Norimberk pouka zala jiz J. Pavlıkova 813, ktera se o rezba ri Krivokla tský ho olta re domnıvala, z e pravde podobne v 80. a 90. letech 15. stoletı pros el s kolenım v ne který z norimbersky ch dılen z okruhu Michaela Wolgemuta814. To by vs ak znamenalo v dobe , kdy olta r jiz v kapli sta l a kdy tv˚rce musel by t jiz hotovy m mistrem. Stylovou orientaci dılny rezba re na Norimberk, v nız se odra z ı “gerhaertovskř invenceď, zasta val taký J. Homolka815. Rezby Krivokla tský ho olta re, který patrı mezi prvnı pra ce dılny, naopak jes te vykazujı znaky pomultscherovský generace 60. a 70. let 15. stoletı. V tý to vrstve se objevujıprıbuzna dıla i v Norimberku, kde lze srovnat hlavu Panny Marie s hlavou archande la Michaela z kostela sv. Vavrince (1470-1475). Spolecný rysy de l se projevujı i v modelaci drapý rie. Rezba je kladena do souvislosti s dılnou Mistra Cvikovský ho olta re, s nız souvisejı i mlads ı rezby apos tol˚ a zemsky ch patron˚. Maria nsky olta r z domu sv. Martina ve Cvikove (Zwickau) byl instalova n roku 1479 a jeho malırska vy zdoba vznikla v dılne norimberský ho malıre Michaela Wolgemuta. Na rozdıl od olta re z Cvikova, jehoz postavy charakterizujı kulatý obliceje, pro Krivokla tsky olta r jsou typický tva re prota hlý . Drapý rie ode v˚ se vyznacuje vy raznou clenitostı, v nız se ostrý za hyby zme kcujı v cıpech ode v˚ a ve spodnıch partiıch u nohou. Jes te blız e ke krivokla tsky m socha m ma ostre, tý me r hranolovite la mana a bohate clenita drapý rie Madony z hornorakouský ho kla s tera St. Florian (pred 1468?). Ve vy zdobe jejıho roucha se da le vyskytnou jen ne který be z ný forma lnı shody jako naprıklad modry rub zlacený ho roucha nebo forma na podoby drahy ch kamen˚ na lemu pla s te . L. Schultes sochu nejnove ji spojil se zmınkou v pramenech, podle nız me l v roce 1468 pasovsky Michael Golsner dodat “eine Tafelď /reta bl/ na hlavnı olta r kla s ternıho kostela, vysve ceny ke cti Panny Marie, z ne hoz se dochovala pouze socha Panny Marie na p˚lme sıci v kla s ternı sbırce816. Figura lnı typ Madony srovnal se skupinou Ukriz ova nı z Vorchdorfu (kolem 1470) ve filia lnım kostele v Einsiedlingu, ktera podle ne ho navazovala na multscherovský tradice. Ackoliv Schultesova interpretace nema silnou argumentacnı oporu a zjevne predstavuje pouze jednu z moz ny ch hypotý z, prıslus ı maria nska socha s velkou pravde podobnostı do okruhu pasovský socharský produkce, ktera predstavuje 809
Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 248. Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 478.; Fajt (1995), s. 41-46. 811 Fajt (1995), s. 41. 812 Fajt (1995), s. 43. 813 Pavlıkova (1956), s. 23. 814 Pavlıkova (1956), s. 25. 815 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 188-189.; Jaromır Homolka, Pozdne gotický socharstvı, in: Dejiny (1984), s. 545. 816 Lothar Schultes, Gotische Plastik in Ober’sterreich, in: Schultes-Prokisch (2002), s. 116, obr. 19. U. KroneBalcke naopak spıs e predpokla dala, z e Michael Golsner byl pasovsky m malırem, a nepriradila mu z a dný konkrý tnıdılo. Krone-Balcke (1999), s. 285. 810
- 124 -
predstupen tvorby tzv. Kefermarktský ho mistra. V tý to vrstve de l se hranolovite la mana drapý rie objevuje taký naprıklad na Madone z farnıho kostela v Roggelfingu (okolo 14701480), ktera je razena do jedný skupiny spolu s Madonami z Postm…steru a Osterhofenu. U. Krone-Balcke hledala stylový vazby, zejmý na v malırsky utva rený drapý rii ode vu Madony, nejen v salcburský m socharstvı 60. let 15. stoletı, ale taký mezi dolnobavorsky mi landshutsky mi dıly817. Pra ve v okruhu landshutský ho rezba rstvı, k jehoz rozmachu dos lo az v obdobı 14801500 a kde se mısı sý rie nejr˚zne js ıch podne t˚ (Ulm, Norimberk, Mnichov, Pasov, Salcburk), lze nalý zt stylove srovnatelna dıla ke krivokla tsky m socha m. C lenitou drapý riovou soustavou s radou ostry ch, tý me r hranolovity ch za hyb˚ se jevı se stredem Krivokla tský ho olta re prıbuzna Tr˚nıcı Madona s dıte tem z katolický ho farnıho a poutnıho kostela Nanebevzetı Panny Marie v Dorfenu (kraj Erding). Madona, jejız motiv byl podle V. Liedkeho odvozen z mnichovský a pasovský tvorby818, je datova na kolem roku 1470. V. Liedke ji zaradil mezi casna dıla Mistra olta re sv. Wolfganga, který ho identifikoval jako rezba re Heinricha Helmschrota819. V pramenech se Heinrich Helmschrot ve vztahu k Landshutu, kde pracoval pro dv˚r bavorsky ch vý vod˚, poprvý objevil v roce 1461. Vedle Tr˚nıcıMadony z Dorfenu se mezi dıly landshutský ho rezba rstvı ke stredu Krivokla tský ho olta re blız ı formova nım drapý rie taký socha Salva tora ze stredu hlavnıho olta re poutnıho kostela v Heiligenstadtu u Gangkofenu, jehoz autorstvı bylo V. Liedkem rovne z pripsa no dılne Helmschrota a ktery je datova n na zadnı strane predely s rous kou sv. Veroniky rokem 1480820. Pojetım motivu Korunova nı je se stredem Krivokla tský ho olta re ca stecne srovnatelna taký scý na z reliý fu Korunova nı na levý m krıdle predely maria nský ho olta re z kostela v Gelbersdorfu (datova n 1482)821. Panna Marie zde klecı mezi Bohem Otcem a Synem obklopeny mi svatoza remi. Oba drz ı v jedný ruce kra lovský jablko a druhou ji kladou na hlavu kra lovskou korunu. Sama Panna Marie ma ruce rozepjatý sme rem ven z olta re, podobne jako na Krivokla tský m olta ri. V. Liedke se domnıval, z e olta r z Gelbersdorfu s ohledem na zasve cenıkostela sv. Jirı nepatril k p˚vodnımu vybavenı822, a upozornil, z e na olta ri pracoval tenty z rezba r jako v prıpade heiligenstadtský ho olta re823. Uva de ný pra ce landshutský ho rezba rstvı podobne jako rezba rska dıla z praz ský ho prostredı majı provinciona lnı charakter a slucujı v sobe spolu s doma cı tradicı impulsy prednıch jihone mecky ch ume lecky ch center. Landshut, centrum Dolnıho Bavorska, který drz eli landshuts tı Wittelsbachový , bylo tedy mıstem, který s Prahou pojı analogicka situace v ume lecký m vy voji. Rovne z se zde na poca tku 70. let 15. stoletı pohybovala jagellonska diplomacie, ktera sjedna vala snatek mezi princeznou Hedvikou Jagellonskou a Jirım Bohaty m. Hlavnıroli mezi diplomaty me l cesky katolicky pa n Burian II. z Gutstejna, ktery se zaslouz il o nava za nı polsko-bavorsky ch styk˚824. 14. listopadu 1475 v Landshutu se nakonec sestra Vladislava II. Jagellonský ho Hedvika provdala za budoucıho vý vodu Jirıho Bohatý ho (1479-1503). Jejich slavna “Landshutska svatbaď ve farnım kostele sv. Martina se konala za prıtomnosti velký ho mnoz stvı host˚ vcetne cısare Friedricha III. a snoubence oddal salcbursky arcibiskup Bernhard von Rohr. Vý voda Jirı dokonce roku 1489 k Vladislavovi poslal architekta Benedikta Rieda coby specialistu na stavbu opevne nı. Mezi Landshutem a Prahou tak mohla jiz za hy probıhat jista forma ume lecký vazby, ktera se mohla odra z et ve vztahu Jagellonc˚ k bavorsky m vý vod˚m. J. Fajt ve svý pra ci k praz ský mu 817
Krone-Balcke (1999), s. 285. Liedke (1979), s. 26, obr. 7. 819 Liedke (1979), s. 110-111. 820 Liedke (1979), obr. 17.; Krone-Balcke (1999), obr. 147. 821 Liedke (1979), obr. 36. 822 Liedke (1979), s. 44. 823 Liedke (1979), s. 58. 824 C ornej-Bartlova (2007), s. 429. 818
- 125 -
rezba rstvı predstavil mys lenku, z e koncept vy zdoby krivokla tský kaple “pravdepodobne ovlivnila podobna kaple v sıdle bavorskřho vřvody Zikmunda v Blutenburku u Mnichovaď825. Kapli na za mku Blutenburg nechal mnichovsky Wittelsbach zrıdit v roce 1488, aby zde spolu s vlastnım klý rem mohl konat bohosluz by826. Vzhledem k tomu, z e kaple byla dokoncena teprve v roce 1497, mohla by t Vladislavu II. Jagellonský mu jen obtız ne inspiracı pro vy zdobu krivokla tský kaple, nicmý ne koncept vy zdoby blutenburský i krivokla tský kaple mohl vyr˚st z podne t˚ stejný ho prostredı ovlivne ný ho mys lenkami stredove ký ho univerzalismu. Spojnicı obou koncept˚ je tomisticka nauka. “Protoz e lidska prirozenost, ktera c inı sta t nutnym, byla stvorena Bohem, je Buh, jak uc ı Pısmo, puvodcem vrchnostiŽ Kra l musı byt ve svř rısi tım, c ım je duse v tele a Buh ve svete. Vla da dobrřho a spravedlivřho kra le musı byt obrazem Boz ı vla dy svetuŽ ď827 Podle tomismu vs ak “vřst c loveka k dosaz enı nebeskř blaz enosti nenı –kolem pozemskř vrchnosti, nybrz cırkveď, v jejımz cele stojı Kristem ustanoveny za stupce Boha na zemi ť papez 828. Z tohoto d˚vodu “musı byt kra lovř tohoto sveta podda ni hlave cırkveď829. Vý voda Zikmund proslul coby velky mecena s ume nı v Mnichove a jeho okolı830. Zasta val urad komornıka cısarovny Eleonory Portugalský (ü1467) a pohyboval se casto na cısarský m dvore Friedricha III., se ktery m udrz oval pra telský styky. Jeho bratr, bavorsky vý voda Albrecht IV. (1465-1508) se dokonce oz enil s Kunigundou, dcerou Eleonory a cısare Friedricha III., ktery pe stoval pevnou a obratnou cırkevnı politiku. Mnichovský prostredı hornobavorsky ch Wittelsbach˚ bylo jednım z d˚lez ity ch jihone mecky ch ume lecky ch center, kde p˚sobila cela rada mistr˚, zna my ch z de l i pramen˚, jako Gabriel Angler, Gabriel M¨lesskircher, Hans Burgkmair st., Jan Pollack, Erasmus Grasser. Pokud prostredıobou ve tvı bavorsky ch vý vod˚ mohlo mıt zprostredkujıcı vliv na Vladislav˚v vkus a vy be r tý mat, pak nelze vyloucit, z e pra ve z tohoto prostredı si mohl vybırat mistry pro svý zaka zky a da le je zame stna vat ve svý m dvorský m okruhu. Pokud hypoteticky navrhneme, z e rezba r socharský ca sti Krivokla tský ho olta re pris el z dvorský ho prostredı bavorsky ch vý vod˚ nejdrıve kolem roku 1473, pak musel projıt s kolenım nejpozde ji kolem roku 1470. S ohledem na afinitu k norimberský tvorbe lze predpokla dat, z e mohl by t ve vztahu i k Norimberku. Mistr-rezba r v Praze p˚sobil jes te v 90. letech 15. stoletı, kdy jeho dılo ume lecky vyzra lo. Pokud mistr-rezba r tvoril pro Vladislava jiz od 70. let 15. stoletı, nebyla jeho pra ce va za na podmınkami praz ský ho malırský ho cechu a jeho jmý no se v˚bec nemusı objevit mezi jmý ny mistr˚ v cechovnı knize. Je proto nutný hledat mezi jmý ny prımo v okruhu panovnıka. Jmý na mistr˚ ve Vladislavove okruhu pred rokem 1500 zahrnujı vedle cesky ch predevs ım ne mecky mluvıcı mistry, kterı pro kra le plnili nejr˚zne js ı zaka zky. Ze stavebnıch mistr˚ a kamenık˚ jimi byli napr. Mate j Rejsek, Hanus Spiess, Benedikt Ried831. S kamenıkem a stavebnım mistrem Hanus em Spiessem z Frankfurtu spojil V. Kotrba taký mistra Hanus e, reza ka kra le Jeho Milosti, zminovaný ho v pramenech k roku 1507832. Jako kra lovsky stavebnı mistr, reza k a taký malır je ve sluz ba ch Vladislava II. Jagellonský ho uva de n Norimbercan Hans Scholler, ktery je podle za ve r˚ V. Kotrby totoz ny s mistrem Hanusem reza kem jmenovany m v kutnohorsky ch mincovnıch registrech jiz od roku 1486833. V roce 1486 “Mistr Hanuss rzeza kďdostal v Praze 10 kop gros ˚ z kutnohorský mince, coz dokla da , z e zde pro kra le pracoval. Malovana ca st 825
Fajt (1995), s. 44. Upozornil jiz Kalina (1993), s. 295, pozn. 43. Otto-E. Wolf, Die Blutenburger Schlosskapelle und der sp¨tgotische Kirchenbau im M…nchener Raum, in: Blutenburg (1985), s. 144-168. 827 St’rig (1995), s. 192. 828 St’rig (1995), s. 192. 829 St’rig (1995), s. 192. 830 Burger (1978), s. 11. 831 Podle Kotrba (1968), s. 181-215. 832 Kotrba (1972), s. 254. 833 Kotrba (1972), s. 262. 826
- 126 -
na vnitrnı strane krıdel cerpala z jihone mecký grafiky ovlivne ný nizozemsky mi vzory. Z doby pred rokem 1490 v prımý m okruhu Vladislava II. Jagellonský ho neexistujı z a dný pramenný zmınky o malırıch, prvnım v pramenech zminovany m malırem kra le byl v roce 1490 vy s e jmenovany Hans Scholler. Pokud byl v roce 1490 pramen˚m zna m jako malır c eskřho kra le, pak se v jeho okruhu pohyboval jiz pred rokem 1490. Mezi lety 1495-1511 o ne m prameny mlcı, od roku 1511-1517 se o ne m vyjadrujıuz jen jako o “sochariď834. Hans Scholler v kontextu hypotý zy J. Homolky predstavuje univerza lnıho tv˚rce, ktery mohl jiz pred rokem 1490 vytvorit hlavnı olta r krivokla tský kaple a ktery zıskal pozornost kra le Vladislava II. Jagellonský ho. Oproti dosavadnım predpoklad˚m byla v tý to pra ci rozvıjena moz nost, z e rok nalezeny ve scý ne Obe tova nı (1473) uva dı dobu instalace olta re a z e jej tedy vytvoril jiz velmi za hy po Vladislavove na stupu na tr˚n a taký na samý m poca tku svý kariý ry. Zda byl mistr p˚vodem z Norimberka podobne jako Veit StoÖ , ktery v letech 1477-1489 zhotovil v Krakove slavny maria nsky olta r, nelze urcit. Nicmý ne v Norimberku byl jiz v 90. letech 15. stoletı prokazatelne z enat. Krivokla tsky olta r da va vyniknout predevs ım socharský ca sti. Malby hodnocený literaturou casto jako mý ne kvalitnı se sochami stylove korespondujı a co do kvality se jim plne vyrovnajı. Pokud pristoupıme na moz nost, z e malby lze prisoudit jediný mu na m dosud zna mý mu malıri v kra love okruhu ť Hansi Schollerovi, pak jiste reprezentujı ranou fa zi jeho tvorby. V olta ri se tak odra z ı moment, kdy malır obezna meny nizozemsky mi inovacemi zaha jil svou budoucı kariý ru pri kra lovský m dvore. Socharský dılo mistra vyrostlo v s iroký m prostoru mezi Norimberkem, Pasovem a Landshutem835. Be hem 60. let 15. stoletı me l mistr moz nost sezna mit se s prvnımi progresivnımi prvky hornory nský ho socharstvı, coz se ukazuje v modelaci drapý rie. Zesıleny ohlas ulmský ho socharstvıť dlouhý tva re s vystouply mi lıcnımi kostmi, vpadlý lıce, modelace ocı se s iroky mi vıcky, efekt pootevreny ch ust, ukazuje, z e se mu poucenı dostalo taký zde. Na socha ch je patrna taký snaha o naznacenı vra sek i koutk˚, ale sta le z˚sta va poplatny stylizaci a nepresve dcive individualizuje tva re. Tato stylizace charakterizuje i jeho pozde js ı socharska dıla ze Starome stský radnice v Praze. Sva bský poucenı naznacuje res enı olta rnıho na stavce, kde Bolestný ho Krista po strana ch doprova zejı ande lý s na stroji umucenı. Tato tradice v Ulmu presa hne hranici 15. stoletı836. Podobny za klad ve s va bský m Ulmu me l mistr Peringsd’rffský ho olta re (1486; Norimberk, hrbitovnıkostel), jehoz dılo je o ne co mlads ıa jiz plne odra z ıpochopenıprincip˚ nizozemský ho realismu. Na Peringsd’rffský m olta ri uz il mistr bohata broka tova roucha, ktera se objevujı i na Tiefenbronnský m olta ri (1469) z ulmský produkce. Brokatovy ode v ma na Krivokla tský m olta ri pouze Panna Marie. I kdyz pos kozeny , je proveden technikou tlacený ho broka tu podobne jako na deskovy ch malba ch olta re. Ve s va bsky ch dılna ch se tato technika be z ne pouz ıvala od druhý tretiny 15. stoletı. Ke Sva bsku a tý z Hornımu Pory nı malby nezpochybnitelne tendujı. Na stylovy ch a motivicky ch prıbuznostech s Ludwigem Schongauerem nelze vyloucit, z e se mu dostalo poucenı ve vrstve hornory nsky ch de l 60. let reprezentovany ch malırem Kas parem Isenmannem. Ohlasy norimberský ho Pleydenwurffova okruhu se v deska ch nijak neprojevujı. S Krivokla tsky m olta rem naopak lý pe korespondujı dıla v okruhu malıre Friedricha Herlina (N’rdlingen), ktery byl obezna men s vy dobytky nizozemský ho realismu zejmý na s dılem Rogiera van der Weydena. Pra ve malby mnohem vıce nez rezby ukazujı, z e mistr pochopil za kladnı principy nizozemský ho realismu. Postavy vrhajı stıny, kaz da tva r ma svý individua lnı rysy, prostor je promys lene prohlubova n krajinou a malır se pokous ı smyslovou empiriı budovat perspektivu. Ve Zve stova nı, který prozrazuje rogierovsky ohlas, namaloval kompozici, ktera se v ne mecký malbe ve druhý polovine 15. stoletı rozsa hle ujala. 834
Poslednızpra va o Schollerovi se nachazıv dopisu norimberský rady z 2. 2. 1517. G…mbel (1908), s. 325. V pasovský ume lecký oblasti bylo KorunovanıPanny Marie oblıbeny m ikonograficky m motivem. 836 Sva bsky mistr kolem roku 1500, na crt oltare, kresba perem, Norimberk, GNM. Publikova no v Kemperdick (2004), s. 19, obr. 5. 835
- 127 -
Na rogierovský m za klade stojı taký kompozice Obe tova nı. Malır ve znacne zjednodus ený forme pouz ıval kompozice, který pod vlivem Rogierova triptychu z kostela sv. Kolumbana nove interpretoval Mistr Mariina z ivota v dılech ze 70. let 15. stoletı. V jistý m smyslu tak me lo Pes inovo hleda nı v Kolıne nad Ry nem svý opodstatne nı. Mistrovo s kolenı je vs ak nutný sme rovat do Sva bska a Hornıho Pory nı, kde me l moz nost aktua lne se setkat s vy dobytky ume nı burgundský ho Nizozemı, predevs ım Rogiera van der Weydena. Olta r byl vy chodiskem a mys lenkovy m stredem vy zdobný ho programu kaple, v ne mz panovnık deklaroval svou uctu a neochve jnou vıru v nejvys s ı svrchovanost Trojjediný ho Boha, proto byl vy be r ume lce, ktery rozvıjel dobove aktua lnıvy tvarny sme r, opodstatne ny .
- 128 -
Sochy apostolu a zemskych patronu z krivokla tskč hradnı kaple (kat. c. 04-19) Interiý rovou vy zdobu krivokla tský hradnı kaple vedle hlavnıho olta re Korunova nı Panny Marie dotva rı rezby postav dvana cti apos tol˚ a ctyr zemsky ch patron˚. Sochy se nacha zejı na konzola ch po obou strana ch prıpor klenby a sme rem od vstupu do hradnı kaple po jejım obvodu predstavujı sv. Mate je, sv. Judu Tadea s e, sv. Toma s e, sv. Jana Evangelistu, sv. Petra, sv. Ondreje, sv. Zikmunda, sv. Vojte cha, sv. Vıta, sv. Va clava, sv. Bartolome je, sv. Filipa, sv. Jakuba Mens ıho, sv. Simona, sv. Jakuba Ve ts ıho a sv. Matous e. Sv. Matous s me s cem byl urcova n casto jako Jida s a sv. Jakub Ve ts ı s mecem jako sv. Pavel. Dvana ct apos tol˚ je vyjmenova no v Bibli (Marek III,14-19; Luka s VI,13-16; Matous X,2-4; Skutky I,13). V z a dný m z vy ct˚ nefiguruje sv. Pavel, naopak v nich nechybı sv. Jakub Ve ts ı, jehoz osobnım atributem se stal mec. V Bibli se taký vyskytuje sv. Matous , který ho z rady apos tol˚ nelze vyjmout. Pokud tedy uva dıme jako prvnıho v rade na za klade atributu v podobe sekery (halapartny) sv. Mate je, ktery ve Skutcıch (I,13) nahradil Jida s e, pak poslednım apos tolem s me s cem musı by t sv. Matous . Atribut v tomto prıpade poukazuje na jeho povola nı coby celnıka, nez ho Kristus povolal k sobe . Z rozboru tak vyply va , z e apos tolý byli zobrazeni na za klade Skutk˚ (I,13). Konzoly, na ktery ch byly sochy umıste ny, nesou figura lnı a rostlinnou vy zdobu, prıpadne erbovnı s tıtky. Mezi sochy a kamenný konzoly byly za roven vloz eny nızký ctyrhranný podstavce s polygona lnı patkou a hlavou. Dreve ný podstavce soch majı dve ze ste n prolamovaný geometricky m ornamentem. Nad sochami vyr˚stajı bohate zdobený kamenný baldachy ny nastavený dreve ny mi fia lami. Fia ly jsou sestaveny z mohutny ch stylizovany ch suchy ch ve tvı, který se u vrcholu vza jemne proplý tajı a sbıhajı do obrovský prolamovaný kytky. Rezba rska vy zdoba ste n kaple byla kladena do souvislosti s jagellonskou prestavbou hradu Krivokla t. Kra l Vladislav II. Jagellonsky me l be hem nı kapli prebudovat a na kladny m zp˚sobem vyzdobit, prestoz e o prestavbe kaple i jejı vy zdobe chybı jaký koli pramenný doklady837. V pojedna nı o hlavnım olta ri byla predpokla dana prestavba kaple zpochybne na a za ve ry se priklonily k novy m zjis te nım, podle ktery ch me l prestavbu prový st jiz kra l Va clav IV. K prehodnocenı vedl badatele predevs ım charakter kamenosocharsky ch prvk˚, který lze vradit jes te do “repertoa ru 14. stoletıď838. Ohlasy tý to stars ı vrstvy de l se odra z ejı i v dochovaný m dıle Mate je Rejska na Pras ný bra ne ť jako vyklenutý nadocnicový oblouky a vysazený rty a lıcnı kosti, proto byla v minulosti jagellonska prestavba sklonova na taký s jeho jmý nem. Pokud Vladislav II. Jagellonsky kapli neprestavoval, je jistý , z e se po roce 1471 ve noval vybavenı interiý ru. Hrad Krivokla t byl utopen hluboko v lesıch, ktery mi byl chra ne n. Byl nejen mıstem odpocinku a lovecky ch radova nek panovnıka, ktery zde byl v pohodlı hradu skryt ruchu a revnivosti hlavnıho me sta, ale taký dobre zajis te ny m ve zenım policky ch nepra tel. Byl tak v pravý m smyslu letnı rezidencı, kde se mohl panovnık plne odda vat niky m nerus en svy m soukromy m za jm˚m a doprova zen svou dvorskou kancela rı plnit svý panovnický povinnosti. Vedle reprezentacnı funkce kra lovský ho majesta tu me la kaple taký soukromy devocnı charakter a jejı vy zdoba byla v prımý m za jmu kra le. Jiz za hy proto nechal zrıdit novy hlavnıolta r (1473) a kapli da le zveleboval. I kdyz se neurcitý zmınky o olta rıch v pramenech vyskytujı jiz od 16. stoletı, sochy apos tol˚ a zemsky ch patron˚ v interiý ru hradnı kaple unikly pozornosti i zemský komise sepisujıcı na Krivokla tu v roce 1804 fideikomisnı protokol839. Rezby poprvý zminujı F. B. Mikovec a K. V. Zap v roce 1865840. Na fotografiıch z 19. stoletı pred regotizacı interiý ru kaple v letech 1906-1911 je 837
Pavlıkova (1956), s. 1. Jirı Fajt ť Barbara D. Boehm, Va clav IV. 1361-1419: Panovnicka reprezentace v otcovy ch s lý pe jıch, in: Fajt (2006), s. 470. 839 SU A Praha, Fdk VII E 5/76 c. 351.; Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 53. 840 Mikovec-Zap (1865), s. 55. 838
- 129 -
patrný , z e masivnı sukovitý ve tve, dreve ný sokly a fia ly patrily podobne jako sochy k p˚vodnımu gotický mu interiý ru841. Prıpory, ke ktery m jsou konzoly s baldachy ny pripojeny, predpokla dajı zavrs enı vrcholu fia lou a doplne nı socharský vy zdoby. Pokud prıpory vznikly jiz za va clavský prestavby, doplne nı sochami za vla dy Vladislava II. Jagellonský lze po roce 1471 kla st na za klade stylovy ch hledisek nejpozde ji do doby kolem roku 1490. Rezby svy m poctem i rozme ry opisujı vzorec zadany architektonicky m ztva rne nım prostoru a pouze jej doplnujı. Doplne nı prıpor nemuselo by t v prvotnı fa zi vy zdoby prioritnı a proto se jejich umıste nı pohybuje v s iroký m casový m rozpe tı. Pred regotizacı kaple zachytily fotografie taký na ste nnou malbu na cele presbyta re, ktera skryta pod omıtkou byla znovuobjevena poca tkem 50. let 20. stoletı a zpe t zapojena do vy zdoby. J. Pavlıkova v roce 1956 uvedla, z e interiý r kaple byl “pestre barevnyďa z e “zbytky zelenych, modrych a z lutych barev jsou na konzola ch pod fia lami a na svornıcıch klenbyď842, a upozornila, z e na ste ny sakra lnıch staveb byly ne kdy “namalova ny celř olta reď843. O na ste nný malbe kaple, ktera je literaturou datova na do pocatku 16. stoletı, uvaz ovala, z e doplnovala hlavnı olta r a zvys ovala “plastickou prostorovou ilusiď844. Malba, ktera cerpala z rezba rský vy zdoby hlavnıho olta re a tudız mohla vznikat i soucasne , se nacha zı ve stejný vy s kový urovni stavby jako s estna ct soch na konzola ch. Spolecne se sochami dotva rela vy zdobu, jejımz ustrednım dılem byl hlavnıolta r, a v konceptu tak res ila jeho rozs ırenı. Vy zdoba spodnı urovne kaple pros la v minulosti cetny mi za sahy, naopak vy zdoba v urovni oken byla natolik zachovala , z e pri regotizaci umoz nila pome rne ve rohodnou rekonstrukci. Predpokla dana vy zdoba kaple mohla probıhat nejmý ne ve dvou hlavnıch fa zıch mezi lety 1471-1490845. Jejı vy voj vs ak nemusel organicky navazovat na v prvopocatku stanoveny koncept, protoz e vy malba celnı ste ny a rezby spolu s visuty m svornıkem zdobeny m lvem zcela zretelne respektujı jiz samotny ra mec, ktery jim stanovila architektonicka struktura prostoru a hlavnı olta r. V urcitý fa zi tak vznikly uceleny vy zdobny program a v ceský m prostredı ojedine le dochovany prıklad pozdne gotický ho Gesamtkunstwerku. Na rozdıl od hlavnıho olta re poutaly sochy apostol˚ a zemsky ch patron˚ mens ı pozornost badatel˚, kterı se soustredili na vysve tlenı ulohy soch v ra mci vy zdobný ho programu kaple. F. B. Mikovec a K. V. Zap hodnotili soubor celkem povs echne a datovali jej az na poca tek 16. stoletı846. B. Grueber, ktery se o rezba ch zmınil v popisu kaple na hrade Krivokla t v syntý ze o ceský m stredove ký m ume nı z roku 1879, se je dokonce pokusil pripsat mistru Jakubovi z Kutný Hory847. Prvnı podrobne js ı popis soch s presny m urcenım apos tol˚ a zemsky ch patron˚ prinesl az A. Cechner v Soupisu pama tek. Rezby sve tc˚ spolu s dreve ny mi dekorativnımi rezbami datoval do poca tku 16. stoletıa shodne s B. Grueberem je spojil s osobnostı mistra Jakuba z Kutný Hory848. Nejpodrobne js ı rozbor krivokla tsky ch apos tol˚ a zemsky ch patron˚ provedla ve svý nepublikovaný pra ci J. Pavlıkova 849. V souboru rezeb pripsaný jedný dılne vyde lila dve skupiny podle zp˚sobu technický ho zpracova nı. Prvnı skupinu tvorıpodle nıkvalitne js ı ca st souboru, ktera je charakteristicka svou plasticitou tvaru. Naopak druha skupina vykazuje plos ný rozvedenı drapý rie skloubený s primitivnım na zorem figur. Do prvnı skupiny zaradila postavy svaty ch: Jana Evangelisty, Petra, Toma s e, Mate je, 841
NPU , U P Praha, sbırka fotografický dokumentace: inv. c. F335 ť fotografie z poz˚stalosti Antonına Podlahy, inv. c. F19.622 ť fotografie Zdenka Wirtha; NPU U OP str. C ech v Praze, Spra va SH Krivokla t, fotogr. z roku 1890. 842 Pavlıkova (1956), s. 56. 843 Pavlıkova (1956), s. 61. 844 Pavlıkova (1956), s. 61. 845 Vznik vy zdoby v postupny ch fa zıch predpokla dala i K. Benes ovska , Benes ovska -Ziz ka (1987). 846 Mikovec-Zap (1865), s. 55. 847 Grueber (1879), s. 71. 848 Cechner (1911), s. 19, 83-84, obr. 68-69. 849 Pavlıkova (1956).
- 130 -
Ondreje, Matous e (Jida s e), Jakuba Mens ıho i Ve ts ıho, Zikmunda a Vojte cha850. Pri hodnocenı soch pouka zala na jejich pr˚me rnou kvalitu s tım, z e “na zor na postavu a drapřrii byl preda nď rezba ri rezba rem Krivokla tský ho olta re851. Na za klade tý to uvahy pak vyvodila, z e sochy pod baldachy ny byly pracı “pomocnıkuď z tý z e dılny jako olta r852. V prıpade identifikace mistra-rezba re se u hlavnıho olta re priklonila k uvaha m K. Chytila 853 a sledovala osobnost mistra Hanus e, o ne mz prameny hovorily poprvý k roku 1486854 a který ho pozde ji V. Kotrba ztotoz nil s Hansem Schollerem855. D. Menclova v roce 1960 zaradila dekoraci kaple vcetne socharský vy zdoby do poslednı etapy pozdne gotický prestavby mezi lety 1516 az 1522. Uvedla, z e v tý to dobe byla dokoncena “vnitrnı vyzdoba kaple s prekvapujıcımi, třmer expresionisticky zvyraznenymi plastikami apostolu a svornıkem v za veru klenbyď a z e “k poslednı –prave kaple patrne patrila i neda vno objevena iluzivnı freska v c ele presbyta re za olta remď856. Autora soch, který ho povaz ovala taký za tv˚rce olta re a visutý ho svornıku, povaz ovala za nejvy znamne js ı “vytvarnou osobnostď na hrade Krivokla t v obdobı pozdnı gotiky857. V. Kotrba, ktery se zaby val ve svý m cla nku z roku 1968 stavebnımi mistry na praz ský m dvore, prirkl vy zdobu kaple dılne Hanus e Spiesse z Frankfurtu s tım, z e atribuci nepovaz oval za definitivnı858. V roce 1972 svý za ve ry potvrdil, avs ak upozornil na osobnost mistra Hanuse reza ka jmenovaný ho v kutnohorsky ch mincovnıch registrech od roku 1486, který ho ztotoz nil s Norimbercanem Hansem Schollerem a ktery se podle jeho na zoru mohl podılet coby kra lovsky stavebnı mistr, reza k a malır ve sluz ba ch Vladislava II. Jagellonský ho na prestavbe a vy zdobe Krivokla tu859. Ch. Salm vide l ve vy zdobe kaple, na jejız prestavbe se me li podılet Hanus Spiess a Benedikt Ried, protiklad mezi kamenicky m dılem a dreve ny mi sochami r˚zný kvality. Hrubý a podsaditý sochy apos tol˚ pod baldachy ny podle jeho soudu jen ma lo pripomınajı vy znamný sochy apos tol˚ kaple ve Wiener Neustadtu860. S. Burger v roce 1978 zmınila vy zdobu krivokla tský hradnı kaple obecne ve vztahu k vy zdobe kaple za mku Blutenburg, ktera je analogicka . Klenbu blutenburský kaple cha pala jako symbolický vyja drenı ochranný ho pla s te a apos toly dle vy kladu Bible (Ga 2,9) jako nosný pilıre cırkve861. J. Homolka predpokla dal, z e rada apos tol˚ a zemsky ch patron˚ spolu s dekorativnımi ca stmi prıpor vznikla nejdrıve “v prımř souvislosti s kamenickymi pracemiď862. V za kladnım konceptu figur hledal jes te predgerhaertovsky sloh zasaz eny slohem gerhaertovsky m. Jejich obhroublost da val do kontextu s predpokla dany m autorstvım kamenıka a reza ka Hanus e Spiesse. Ve svý m pozde js ım prıspe vku k socharstvı mylne uva dı v choru kaple s estici zemsky ch patron˚, vedle sv. Va clava, sv. Vojte cha, sv. Zikmunda a sv. Vıta jmenoval jes te sv. Cyrila a Metode je, kterı se ve vy zdobe nikdy nevyskytovaly. Zemsky ch patron˚m prisuzoval v ikonografický m programu “vyznamnř mıstoď z hlediska jejich sta tne reprezentacnı funkce, avs ak z kvalitativnıho hlediska povaz oval rezby za pr˚me rný vy tvarný dılo 863. V roce 1984 upozornil ve vy zdobe krivokla tský kaple J. Homolka na ikonografický motivy, který navazujı na tradici vy zdoby Sainte-Chapelle v Parız i. Podle jeho nove naformulovaný ho na zoru vytvorili slohove jednotnou radu apos tol˚ a zemsky ch patron˚ 850
Pavlıkova (1956), s. 48. Pavlıkova (1956), s. 52. 852 Pavlıkova (1956), s. 54. 853 Chytil (1906), s. 136-137. 854 Pavlıkova (1956), s. 28-29. 855 Kotrba (1972), s. 262. 856 Birnbaumova -Menclova (1960), s. 18. 857 Birnbaumova -Menclova (1960), s. 20. 858 Kotrba (1968), s. 192-195. 859 Kotrba (1972), s. 262. 860 Christian Salm, Malerei und Plastik der Sp¨tgotik, in: Swoboda (1969), s. 371. 861 Burger (1978), s. 37-38. 862 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 187. 863 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 474. 851
- 131 -
pravde podobne dva rezba ri. Ve svý m prıspe vku trval na tezi o predgerhaertovský koncepci figur, který “proniknuty gerhaertovskymi invencemiďbyly podle jeho na zoru prvnım ohlasem gerhaertovský ho slohu v Praze864. K. Benes ovska v roce 1987 ve novala pozornost podrobný mu ikonografický mu rozboru vy zdoby kaple s poukazem na sta tne reprezentacnı funkci zemsky ch patron˚. Pri pokusu o identifikaci autor˚ jednotlivy ch vy zdobny ch ca stı oznacila jako autora architektury, soch na konzola ch, konzol, baldachy n˚ a suchy ch osekany ch ve tvı Hanus e Spiesse z Frankfurtu a jeho dılnu. Zrejme tak vycha zela z mys lenky, ktera hleda prımou dılenskou souvislost mezi architekturou kaple a ca stı jejı vy zdoby. Presto vs ak pripustila, z e kaple “nemusela byt provedena nara z v kra tkřm c asovřm –sekuď865 a z e v souladu se za vazny m programem objednavatele byl interiý r dotva ren postupne . Na prvnı mısto postavila hlavnı olta r, na ktery me la navazovat ostatnı vy zdoba, aniz by ozrejmila svou predstavu o rozsahu casový ho p˚sobenıdılny Hanus e Spiesse. Funkci cyklu dvana cti apos tol˚ a ctverice zemsky ch patron˚ ve vy zdobe krivokla tský kaple zkoumal o dva roky pozde ji taký P. Kova c, ktery povaz oval cyklus za neodde litelne spjaty se scý nou ve skrıni hlavnıho olta re a za hlavnı na pln ikonografický ho programu kaple. Dvana ct apostol˚ me lo podle vy kladu autora navazovat na vy zdobu parız ský Sainte-Chapelle, zatımco zems tı patroni poukazovali na karlovskou tradici, v nız me li sta tne reprezentacnı funkci866. V souvislosti se sochou apos tola ze strahovský ho kla s tera upozornil J. Fajt (1995) v drapý rii pla s te na motivicky prvek v podobe “prostorovřho krız eď, jehoz geneze je odvozova na ze socharský tvorby Mikula s e Gerhaerta z Leydenu a jeho spolupracovnık˚ a varianty tohoto res enıda le sledoval na rezba ch apos tol˚ z krivokla tský kaple867. Ve sbornıkový m prıspe vku z roku 2002 se J. Fajt domnıval, z e rezby apos tol˚ a zemsky ch patron˚ byly zhotoveny ve stejný etape jako kamenický prvky architektury ty mz autorem. Soucasne predstavil moz nost, z e autor byl s kolen v ne který m ze za padoevropsky ch ume lecky ch center (Pory nı). Tento predpoklad vys el ze srovna nı dıla s vy zdobou chorový prepa z ky v katedra le v Breisachu. Neza visle na rezba rský m cyklu me l pak by t zhotoven hlavnı olta r kaple868. Naposledy se postava m apos tol˚ a zemsky ch patron˚ obs ırne ji vyja dril J. Royt, ktery interpretoval krivokla tskou kapli jako Svatou kapli po vzoru Sainte-Chapelle. Cyklus rezeb apos tol˚ a zemsky ch patron˚ na konzola ch vcetne visutý ho svornıku s heraldicky m lvem vnımal v kontextu stars ıch za ve r˚ jako “vyraz sta tnı reprezentaceď869. Autorstvıci casový zarazenıcyklu autor blız e nekomentoval. Vy zdoba kaple se v literature de lı do ne kolika celk˚, který spolu vza jemne souvisejı ť hlavnıho olta re, na ste nný vy malby a souboru rezeb apostol˚ a zemsky ch patron˚ na konzola ch pod fia lami. V prıpade rezeb na ste na ch nelze pochybovat, z e byly produktem jedný dılny. V provedenı soch se jiz uplatnujı pogerhaertovský prvky, ackoliv J. Homolka zd˚raznoval jejich predgerhaertovsky charakter zasaz eny vlivem Gerhaertova slohu870. Jedna se zejmý na o dynamizaci a prostorový rozvinutıtvaru postav. Typicka je pro sochy ostre rezana , plasticky modelovana drapý rie, ktera potlacuje te lesný ja dro figur. Rovne z shodný jsou typy tva rı, kde se rezba r pokusil o jejich individualizaci a vystiz enırea lny ch tvar˚ (vra sky na cele, v koutcıch ocı atp.). Tva re charakterizujı vypouklý s iroký rty, velký nosy, vystouplý lıcnı kosti, velký s iroce otevrený oci, masivnı nadocnicový oblouky se s iroky m obocım, ne vz dy vs ak pootevrena usta proclenı rada zub˚. Vlasy jsou reza ny buâ v obrıch kaderıch nebo ve ts ıch 864
Jaromır Homolka, Pozdne gotický socharstvı, in: Dejiny (1984), s. 545. Benes ovska -Ziz ka (1987). 866 Kova c(1989), s. 292. 867 Fajt (1995), s. 40. 868 Jirı Fajt, Late Gothic Sculpture in Bohemia during the Reign of Wladislaw II (1471 ť 1516): The Present State of Knowledge and Questinons of Future Research, in: Popp-Suckale (2002), s. 254, obr. 3, tab. VII. 869 Royt (2005b), s. 356. 870 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 187.; Jaromır Homolka, Pozdne gotický socharstvı, in: Dejiny (1984), s. 545. 865
- 132 -
vlna ch. Modelace tva rı a vlas˚ ma v za kladnım schý matu obdobný charakteristiky jako sochy na stredu olta re. Pri srovna nıs nimi vs ak vystoupıjemnost provedenıa mens ıexpresivita soch olta re. Kvalitativnı rozdıly se ukazujı taký v drapý rii, kde mistr hlavnıho olta re s tý me r graficky m drobnopisem stylizuje bohate pomackaný drapý rie, zatımco tv˚rce soch na konzola ch i pres vyuz itı stejny ch prostredk˚ tyto formy hrube zpracova va . Toto hrubs ı prokreslenı forem umocnuje v socha ch na konzola ch provinciona lnı ra z a v˚ci socha m na olta ri se proto jevı jako mý ne kvalitnı dılo. U socharský a dekorativnı vy zdoby ste n kaple dosavadnı ba da nıdokazuje, z e ji vytvorila jina dılna nez ta, ktera pracovala na hlavnım olta ri. Prıbuzný znaky ve zpracova nı tva rı i drapý rie vs ak nevylucujı, z e oba mistri mohli by t ve vza jemný m vztahu nebo vycha zeli ze stejný ho vy chodiska. Hlavnı olta r zaujıma ste z ejnı mısto ve vy zdobe . Sochy spolu s dekorativnımi prvky se uzce va z ı k architektonický ca sti a soucasne programove navazujı na hlavnı olta r. C asove , motivicky a stylisticky nelze soubor rezeb olta ri predradit a je nutno pocıtat s jejich vznikem nejdrıve po instalaci olta re (1473). Srovna nı souboru s analogicky mi soubory jako v blutenburský hradnı kapli ci ve wienerneustadtský m domu z doby kolem roku 1490 dokla dajı dobovou aktua lnost a oblıbenost schý matu v nejvys s ıch panovnicky ch kruzıch871. K. Benes ovska , ktera vide la v programu kaple oslavu P. Marie symbolicky vyjadrujıcı triumfujıcı cırkve, predstavila mys lenku, z e dvana ct apos tol˚ tý to oslave asistuje za obec svaty ch a zems tı patroni s cesky m lvem nad olta rem za ceský kra lovstvı872. Apos tolý byli cha pa ni jako nosný sloupy cırkve873, ctverice zemsky ch patron˚, kterı radu doplnili a za roven se opakujı na malovany ch krıdlech pri zavrenı olta re, byli ochra nci zeme . V kontextu s olta rem tak mohou symbolizovat oporu, kterou poskytujı v rekatolizacnım procesu zeme . Stredovy m motivem v na stavcový ca sti olta re bylo figurou Bolestný ho Krista vyja dreno, z e skrze svrchovanost jediný cırkve, ktera je da na od Boha, dosa hne ve rıcı spasenı. Nad na stavec se z klenby skla nı na visutý m svornıku rezba s cesky m lvem. Kamenný svornıky klenby krivokla tský kaple zdobı od vchodu Krist˚v monogram IHS, hlava Krista a dubovy list se z aludy. Jejich p˚vodnost je vs ak sporna . Na me ty svornık˚ majıchristologicky vy znam vcetne dubu, ktery byl ve stredove ku symbolem nesmrtelnosti a neznicitelnosti. Klenba krivokla tský kaple tak nesymbolizovala maria nsky “ochrannypla súď874, jako to bylo moz no cha pat na za mku Blutenburg, ale mohla znamenat aluzi nebeský sfý ry, který vý vodızmrtvy chvstaly Kristus875. Monogram IHS (Iezus Hominum Salvator-Jez ıs Spasitel lidstva) odkazuje ke spasitelský roli Krista. Na zemi byla prostrednıkem Krista, ktery svou smrtı vykoupil clove ka, cırkev v cele s papez em. Ta je oslavena v samotný m stredu hlavnıho olta re. Statne reprezentacnı koncept vy zdoby kaple me l prirozene dnes jiz obtız ne rekonstruovatelny vy voj. Jejı charakter vs ak napovıda , z e mistr, ktery pro krivokla tskou kapli zhotovil rezby apostol˚ a zemsky ch patron˚, byl zrejme ve spojenı s panovnicky m dvorem a jeho te z is te tvorby m˚z eme hledat v Praze. V praz ský produkci ma mistrova tvorba pojetım figury a drapý rie blızko k rezbe sv. Jana Evangelisty ze sbırek strahovský ho kla s tera876, ktera je v literature datova na v s iroký m rozpe tı od druhý poloviny 80. do 90. let 15. stoletı a je razena “k nejcharakteristic tejsım dılum vrstvy tzv. pogerhaertovskřho umenı v Prazeď877. Jes te uz s ı vztah ve formova nı drapý rie a ve figura lnım schý matu majı sochy krivokla tský ho souboru k socha m Panny Marie a sv. Va clava ze Starome stský radnice, který jsou zde povaz ova ny za mlads ı dılo Mistra 871
Blız e k tomu Jaromır Homolka, K ne ktery m problý m˚m vıdenský gerhaertovský s koly, in: Martyca kova (2001), s. 59-63. 872 Benes ovska , (1985), s. 341.; Benes ovska -Ziz ka (1987), nestr. 873 Burger (1978), s. 38. 874 Burger (1978), s. 38. 875 Zajımavy m momentem je skutecnost, z e oci vs ech s estna cti postav jsou upreny sme rem vzh˚ru ke klenbe . 876 Prıbuznosti si povs iml J. Fajt (1995, s. 40). 877 Fajt (1995), s. 38.
- 133 -
Krivokla tský ho olta re (?Hans Scholler). Motivicky lze porovnat maria nskou sochu s figurou apos tola Petra878. Shodny m motivem v modelaci pla s te je zp˚sob, kde se pla s „ od lokte figury rozs iruje a predstupuje pred te lesný ja dro. K sos e sv. Va clava je v za kladnım konceptu analogicka postava tý hoz sve tce z Krivokla tu ť bohate raseny pla s „, postoj, drz enı s tıtu a korouhve, provedenı brne nı a vý vodský capky. Kvalitativnı rozdıl obou soch vs ak nelze ignorovat. U postav Panny Marie a sv. Va clava jsou stylove prıbuzna dıla hleda na ve francký m a s va bský m prostredı. I kdyz naprıklad ze s va bský ho prostredı byla u krivokla tsky ch soch odvozena modelace tva re (pomultscherovsky okruh), majı blız e k norimberský produkci. Z tý pocha zı rezby sv. Kateriny a sv. Marký ty ve farnım katolický m kostele sv. Petra a Pavla v Aurachu (kolem 1480) 879, který spojuje s krivokla tsky mi postavami plasticky modelovana drapý rie a znalost princip˚ gerhaertovský ho socharstvı v utva renı figury. Postavy sv. Kateriny a sv. Marký ty prıslus ı do skupiny de l v okruhu olta re ze saský ho Cvikova (Zwickau)880. S. Roller se domnıval, z e vznik figur bez vlivu olta re z Cvikova nenı myslitelny , a dokonce navrhl, z e mohly by t jednım z dals ıch de l produkovany ch rezba rskou dılnou podılejıcı se na jeho vy zdobe 881. Hlavnı olta r evangelický ho maria nský ho kostela ve Cvikove pocha zı z Norimberka, kde byl v roce 1479 dokoncen rezba rskou dılnou ve spolupra ci s dılnou malıre Michaela Wolgemuta. Tv˚rce rezeb cvikovský ho olta re se pravde podobne prımo z vlastnı zkus enosti sezna mil s hornory nsky m socharstvım (Mikula s Gerhaert z Leydenu)882. V˚ci norimbersky m figura m se krivokla tský postavy lis ı tvrdostı modelace. Markantne se projevujı odlis nosti v modelaci tva rı, v nichz se mistr pokusil o individualizaci postav. Obliceje majısilne expresivnı vy raz a expresivnıtvrdost figur p˚sobı tý me r kamenosocharsky m dojmem, na coz literatura reflektovala moz ny m spojenım dıla s kamenosocharem883. V obdobıpred rokem 1490 se kolem kra le Vladislava II. Jagellonský ho pohybovali na za klade pramen˚ predevs ım dva kamenıci ť Mate j Rejsek z Proste jova a Hanus Spiess, ktery do C ech pricha zı jiz v 70. letech 15. stoletız Frankfurtu nad Mohanem. Oba byli soucasne stavebnımi mistry, s jejichz jmý ny odborna literatura spojovala prestavbu hradu Krivokla tu. Jejich autorstvı na prestavbe Krivokla tu vs ak nebylo dosud d˚sledne proka za no ani vylouceno. Hanus i Spiessovi nebylo ze souboru dochovany ch pozdne goticky ch de l doposud z a dný spolehlive pripsa no. S origina lnım dılem Mate je Rejska na Pras ný bra ne pak sochy nijak nesouvisejı. Rezby apos tol˚ a zemsky ch patron˚ patrı mezi dıla pr˚me rny ch kvalit. Forma lnı podobnosti figur se starome stsky mi sochami, který se radı mezi mlads ı dıla Mistra Krivokla tský ho olta re (?Hanse Schollera), mohou by t da ny hned dve ma moz nostmi: Soubor mohl vzniknout v dılenský m okruhu Mistra Krivokla tský ho olta re (?Hanse Schollera). V prıpade , z e se jednalo o osobnost na ne m neza vislou, pak ho ovlivnilo norimberský socharstvı kolem roku 1480. Z hlediska vy voje mistra krivokla tský ho cyklu nemohl soubor vzniknout drıve nez po roce 1480. Od roku 1490, kdy Vladislav II. Jagellonsky odcha zı vıcemý ne natrvalo do Budına, se vy stavba v hradnım area lu soustredila zrejme jen na utilita rnı stavby nezbytný pro spra vu krivokla tský ho panstvı. I kdyz za jem Vladislava II. Jagellonský ho o hrad a panstvı odchodem do Budına nezanikl, ztratil hrad Krivokla t vy sadnı roli mezi kra lovy mi rezidencemi. Vy zdobny program kaple nese znaky panovnický reprezentace a nepochybne je nutno za jeho realizacı hledat osobu samotný ho kra le, ktery v ne m navazuje na dobove aktua lnı tý ma. Sochy spolu s dekorativnımi prvky vy zdoby 878
Jiz drıve zformuloval J. Fajt (1995, s. 41). Roller (1999), s. 190, obr. 200, s. 191, obr. 201. 880 Bliz s ısrovnanıprina sı Roller (1999), s. 188-192. 881 Roller (1999), s. 192. 882 Roller (1999), s. 105. Vedle hornory nsky prvk˚ se v oltari projevujı taký ne který s va bský motivy (Ulm, Hans Multscher). 883 Formuloval naprıklad Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 187. 879
- 134 -
predstavujı na za klade stylovy ch kritý riı jednu ze za ve recny ch fa zı vy zdoby hradnı kaple. I pres obhroublost vy razu lze v drapý rii a strukture figur sledovat pogerhaertovský prvky a na za klade analogicky ch soubor˚ vznikajıcıch kolem roku 1490, tak lze navrhnout dataci souboru do druhý poloviny 80. letech 15. stoletı, prıpadne kolem 1490.
- 135 -
Desky olta re z Krivokla tu (kat. c. 01-02) Podle udaje tradovaný ho v literature byly desky souca stı hlavnıho olta re farnıho kostela sv. Petra v Krivokla te , odkud se dostaly do kaple hradu Krivokla t. Na vnitrnıch strana ch desek se nacha zejı sv. Barbora a sv. Katerina Alexandrijska , na vne js ıch strana ch sv. Dorota a sv. Marký ta. Obe desky mohly by t s nejve ts ı pravde podobnostı krıdly olta rnıho polyptychu. Z pramen˚ nelze ove rit p˚vodnı podobu olta re a proto ma d˚lez itou vypovıdacı hodnotu soucasny stav desek. Pokud by totiz sv. Barbora a sv. Katerina na strıbrný m geometrický m pozadı hlede ly pri otevrenı sme rem ke stredu olta re, pak by pri zavrenı sv. Marký ta a sv. Dorota hlede ly od sebe. Vzhledem k tomu, z e udaje v restauratorsky ch zpra va ch potvrzujı, z e desky byly skutecne oboustranne malovaný a nebyly v minulosti rozrıznuty, lze se domnıvat, z e olta r mohl mıt krome pohyblivy ch krıdel taký krıdla pevna s dals ı dvojicı postav. Pohybliva krıdla olta re jsou datova na do doby kolem roku 1490. Do literatury uvedli desky F. B. Mikovec a K. V. Zap v roce 1865884. Obsa hlejs ı popis a komenta r jim vs ak ve noval teprve A. Cechner v Soupisu pama tek z roku 1911885. Z. Wirth roku 1931 radil desky na za ve r rady de l, ktera odra z ela nizozemsky se tva rıcı realismus886. J. Pes ina hledal vy chodiska malby v Schongauerove grafice, kde sice nelze nalý zt konkrý tnı predlohy, avs ak se jim blız ı vybranostı, elegancı, typy i oblecenım887. Soucasne do te sný souvislosti s deskami zaradil krıdla z Krecova u Kralovic (kolem 1500), ktera jsou nesporne niz s ı ume lecký kvality888. Pozde ji vide l J. Pes ina v postava ch sve tic prolına nı pozdnıho gotismu (Martin Schongauer) a “vzpomınek na “kra snyœ slohď889. V roce 1984 spojuje J. Pes ina vznik krıdel s dılnou “pracujıcı pro panovnıka a jeho dvurď a poukazuje na aristokratickou vznes enost postav890. Toto svý tvrzenı zaloz il na svy ch predchozıch za ve rech z roku 1978891, kde tvrdil, z e jejich “prıslusnost k dvorskřmu okruhu je zajistena proveniencı z podhradskřho kostela sv. Petra a Pavla zaloz enřho Vladislavem II. roku 1489ď892. Pri porovna nı vnitrnıch a vne js ıch stran krıdel se projevuje kvalitativnı r˚znorodost maleb, presto je nesporný z hlediska typu tva rı, z e postavy jsou pracı tý hoz mistra. Elegancı postav vynikajı predevs ım malby vnitrnı stran krıdel. Kvalitativnı rozdıly v provedenı mohou by t da ny r˚zny mi faktory. Rozsah stars ıch a mlads ıch retus ı na deska ch nebyl restauratory detailne specifikova n, proto nelze mıru za sah˚ na deska ch hodnotit a prıpadne vysve tlit na tý to ba zi. Srovna me-li typy tva rı regiona lne a casove blızký ho Rakovnický ho olta re, vynikajı desky v typech tva rı mimora dnou subtilitou, ktera da va za pravdu Pes inovu na zoru o “vzpomınka ch na kra snyslohď. Tradice predchozıch desetiletı, kdy se jes te v dılech ozy vajı vy vojove stars ı prvky, tu sice ve smyslu Pes inovy ch slov jakoby promlouva , avs ak pojetı tva re i drapý rie krivokla tsky ch postav v z a dný m prıpade nevykazuje ohlasy kra sný ho slohu. Malby charakterizuje jasna barevnost. Sve tice vynikajı vertikalizacı figury, jejız krehkou eleganci umocnuje mırna dynamika pohybu. Figury mistr velkoryse buduje a vyuz ıva pro ne ves kerou plochu desky. Malır rovne z bravurne ovla da modelaci prostrednictvım sve tla a stınu a pokous ı se vystihnout kvalitu jednotlivy ch materia l˚ (koz ıs ek, koruny atp.). V porovna nı s velkorysy mi figurami naprıklad praz ský Puchnerovy archy (1482) vynikne jejich stylova 884
Mikovec-Zap (1865), s. 55. Cechner (1911). 886 Wirth (1931), s. 352. 887 Pes ina (1940b), s. 138. 888 Pes ina (1940b), s. 138-9.; Jan Royt, Deskova malba, in: Gotika, kat. vy st. (1996), s. 462-463, kat. c. 43, obr. 543-544. 889 Pes ina (1950), s. 46. 890 Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Dejiny (1984), s. 584. 891 Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Pozdne (19852), s. 331-332. 892 Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Pozdne (19852), s. 331. 885
- 136 -
pokrocilost, ktera da va za pravdu dataci blız e k roku 1490. Pri hleda nı slohovy ch vy chodisek se lze obracet mimo ra mec praz ský produkce. Relevantnı srovna nı v tomto prıpade prina s ı iluminace se sv. Katerinou z Nemeckř modlitebnı knihy dokoncený v roce 1490 (Karlsruhe, Badische Landesbibliothek)893. Styl iluminacı v rukopisu ť zejmý na s postavou sv. Kateriny, byl ovlivne n nizozemskou malbou boutsovský ho raz enı. Miniatury zde rovne z cerpaly z grafiky Martina Schongauera a Israhela van Meckenem894. Postava sv. Kateriny z modlitebnı knihy je analogicka k postave sv. Marký ty na jedný z krivokla tsky ch desek. Ostatnım figura m se pak blız ı pouze zp˚sobem me kký modelace tva re, pro kterou je typický vysoký celo, drobna vystoupla brada, drobný rty a subtilnı nos. Srovnatelný jsou prvky drapý rie, ktera je bohate rasena v la many ch za hybech. Podobnosti by mohly by t vysve tlova ny na uz itı prıbuzny ch predloh z dılny Martina Schongauera. Pro figura lnı schý ma sv. Kateriny, sv. Barbory a sv. Doroty vs ak cerpal malır krivokla tsky ch krıdel z grafiky Mistra FVB (cinny kolem 1480), ktery se radı mezi vy znamný nizozemský rytce895. Nejlý pe lze sve tice z dıla Mistra FVB srovnat s figurami sv. Barbory (L.45) a sv. Marı Magdalý ny (L.VI.48.42). Malır se inspiroval hlavne ve vy stavbe figury a modelaci drapý rie. Prıbuzna se jevı subtilita tva rı, který majı prokreslený detaily drobny ch ust a jiný . Prostrednictvım graficky ch list˚ byl malır sezna men s produkcı burgundský ho Nizozemı. Desky olta re byly literaturou da va ny do spojitosti se zaloz enım krivokla tský ho kostela Vladislavem II. Jagellonsky m, ktery byl udajne sve cen jiz v roce 1489. Od tohoto data byla vıce ci mý ne odvozova na datace olta re i jeho prıslus nost ke dvorský mu okruhu. S datem 1489 se pri dataci olta re pracovalo jako s termınem post quem. Olta rnı krıdla z Krivokla tu se tradicne radı z malırskotechnologický ho hlediska do okruhu praz ský malby, kde se vs ak nedochovala z a dna dals ı prıbuzna dıla. Jejich kvalitativnı uroven vs ak nevylucuje vznik ve Vladislavove dvorský m okruhu. Propracova nım tva rı majı malby nejblız e vıdenský mu Mistru olta re skotsky ch mnich˚ (1469), s nımz ma spolecnou jasnou paletu barev s typicky m zapojenım vy razne z lutý . Nelze vyloucit, z e tak mohl mistr zıskat svý poucenı pra ve ve Vıdni, ktera mu mohla prıpadne zprostredkovat taký znalost nizozemsky ch predloh. Sv. Barbora a sv. Katerina sta ly pri otevrenı po strana ch stredový ca sti olta re. Pri hleda nı jeho p˚vodnı podoby lze vyuz ıt analogie z domova i z ne mecky mluvıcıch zemı. Zejmý na v Ne mecku se dochovala rada pozdne goticky ch olta rnıch celk˚, kde stredovou ca st olta r˚ zdobıpredevs ım rezba, mý ne casto je stred malova n. Ze stars ıpraz ský tvorby pocha zejı spıs e malovaný triptychy896. Strıbrný geometrický pozadı vnitrnı strany desek precha zı na ra m, coz m˚z e znacit, z e pri uplný m otevrenı mohl olta r vypadat podobne jako triptych s Neve rıcım Toma s em ze Strahova. Sv. Barbora na levý m olta rnım krıdle drz ı v rukou karafia t, ktery je symbolem zasnoubenı, sv. Katerina na pravý m svıra grana tový jablko, který je symbolem vzkrıs enı. Obe sve tice jsou spolu se sv. Marký tou a sv. Dorotou vne desek razeny v Aldersbas ský m misa lu z 15. stoletı mezi C trna ct svaty ch pomocnık˚ v r˚zny ch nemocech a nebezpecıch z ivota897. Pokud pripustıme existenci dvou pevny ch krıdel, pak zıska me skupinu s esti postav, kde se mohli vyskytovat svatı: Jirı, Krys tof, Vıt, Cyriak, 893
Rukopis byl sepsa n Peterem Arcztem, soudcem z Welsu (? Wels an der Donau, Hornı Rakousko, nedaleko Lince), a vyzdoben iluminacemi od Benedikta Hobena z Magdeburku. (Beer (1965), s. 59 -60, kat. c. 68.; Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 376-377, kat. c. 217.) Od 17. stoletı se rukopis nachazel v knihovne benediktinský ho kla s tera St. Georgen v jihone mecký m Villingen (Schwarzwald), jeho stars ı uloz enınenı znamo. Kde rukopis skutecne vznikl a kde byl iluminator Benedikt Hoben z Magdeburku s kolen, nenı odbornou literaturou spolehlive urceno. Panuje domne nka, z e iluminator m˚z e by t totoz ny s malırem tý hoz jmý na, ktery v roce 1487 pracoval pro dv˚r sasky ch kurfirt˚ (Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 376.). 894 Beer (1965), s. 59-60, kat. c. 68.; Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 376. 895 Hollstein XII. 896 Napr.: mariansky oltar zv. Svatojirsky (kat. c. 29), mariansky olta r zv. Thunovsky (kat. c. 30), mariansky olta r zv. Svatobarborsky (kat. c. 20), triptych s Neve rıcım Toma s em ze Strahova (kat. c. 49-50). 897 Kalina (1999), s. 35.
- 137 -
Pantaleon a dals ı. Sve tice vs ak mohly doprova zet taký Pannu Marii. Ve scý na ch Sacra conversazione se vedle ctyr jmenovany ch casto vyskytujı sv. Urs ula a sv. Apolý na898. Sv. Katerina a sv. Barbora se po strana ch Panny Marie s dıte tem v pozdne stredove ký m devociona lnım ume nı objevujı pome rne casto. Vy znam obou sve tic (tzv. Virgines Capitales) po strana ch Madony zesılil predevs ım koncem 15. stoletı v souvislosti s reformnımi snahami mendikantsky ch reholı. Sv. Barbora na krivokla tský m krıdle poukazuje karafia tem na svý zasnoubenı s Kristem, sv. Katerina grana tovy m jablkem ke vzkrıs enı. Obe sve tice mohly pripomınat ve rıcımu jeho spojenı s Kristem a nade ji ve ve cný spasenı. Panna Marie ť Bohorodicka, byla uchra ne na prvotnıho hrıchu svy m neposkvrne ny m pocetım, a proto byla podobne jako jejı syn Jez ıs Kristus, vzata na nebesa. Ve rıcı, ktery se tak za svý ho z ivota odevzda Bohu, bude tım, ktery bude pri Poslednım soudu ocis te n a prijat do nebeský ho kra lovstvı. Zda na stredu bylo malovaný nebo socharský zpodobenı Madony nebo olta r zdobily naprıklad jen malovaný figury sve tc˚ ze skupiny C trna cti svaty ch pomocnık˚, nelze presve dcive rozhodnout. Dnes nı kostel sv. Petra v Krivokla te byl udajne zaloz en kra lem Vladislavem II. Jagellonsky m a podle Jaroslava Schallera vysve cen ve jmý nu sv. Petra a Pavla sensky m biskupem Frantis kem z ra du frantis ka n˚ v den sv. Anny roku 1489899. Naopak podle farnı kroniky sve til kostel “sv. Petra a Pavlaďsensky biskup Frantis ek Josef z ra du frantis ka n˚ roku 1522 ke cti sv. Anny. V pozdne baroknım prepisu jeho vlastnorucnıho latinský ho za pisu ze dne 9. 9. 1522 se uva dı, z e ke cti sv. Anny posve til “kostel ve hradu Hra dkuď a “kapli nad Hra dkemď, tj. dnes nı hradnı kapli a kostel sv. Petra v Krivokla te . Soucasne sve til “olta r hlavnı ke cti sv. Petra a Pavla a vsech apostolu a patronu kra lovstvı c eskřhoď900. Relevanci pramene v roce 1985 zpochybnila K. Benes ovska s tım, z e kv˚li rozporu, kdy je kaple jmenova na jako kostel a farnı kostel jako kaple, “zpra va farnı knihy o svecenı r. 1522 nevypada verohodneď901. Pres zpochybne nı vs ak spojila udaj “ke cti sv. Annyď bez podrobne js ı argumentace s bocnım olta rem hradnı kaple, o ne mz latinsky text vlastne v˚bec nehovorı902. U daj “ke cti sv. Annyď na sleduje v za pisu bezprostredne za udajem, ktery rıka , z e biskup posve til “kapli nad Hra dkem totiz sv. apostolu Petra a Pavlaď, a jedina zmınka o olta ri se ty ka hlavnıho olta re ke cti sv. Petra a Pavla a vs ech apos tol˚ a patron˚ kra lovstvı ceský ho903. Prepsany vlastnorucnı za pis biskupa senský ho ve farnı kronice nenı samoucelny a proto nem˚z e by t jeho relevantnost vylucova na mimo dobovy ra mec. Pri jeho zpochybne nı by me la by t zodpove zena ota zka, jak byly obe stavby v dobe vzniku opisu ci origina lnıho za pisu oznacova ny. O tom, jak origina lnı za pis vypadal, zda a jaky m zp˚sobem do textu origina lu vlastne pisatel z konce 18. stoletızasa hl, nenı nic bliz s ıho zna mo. Vıme jen tolik, z e za pis pocha zı ze starý ho misa lu uchova vaný ho v hradnı kapli. Farnı Pame tnice ť Liber memorabilum (1680 ť 1940), byla zaloz ena v roce 1786 krivokla tsky m kaplanem Janem Schwarzem, ves kerý udaje pred rokem 1786 byly tak psa ny retrospektivne . Z jejich charakteru vyply va , z e se kaplan opıral o sý rii stars ıch za znam˚, o jejichz podobe a p˚vodu se text blız e nezminuje. Za citovany m za znamem senský ho biskupa z roku 1522 na sleduje v kronice udaj o bocnım olta ri ke cti sv. Jirı, sv. Marký ty, sv. Kateriny, sv. Barbory, sv. Doroty a sv. Urs uly se spolecnıky, ktery byl sve cen v den sv. Anny, a za znam o zaloz enı 898
Pro srovnanıtzv. Svatobarborsky olta r (kat. c. 20) a Thunovsky olta r (kat. c. 30). Schaller (1785), s. 128. 900 Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Sta tnı okresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940, s. 1.; Benes ovska (1985), s. 339.; Vladimır Blaz ek, Hradnı kaple a kostel na Krivokla te a okolnı farnosti (Historicka data sestavena podle letopoc tu) (Rkp. SOkA Rakovnık), U stı nad Labem 1998, s. 9. 901 Benes ovska (1985), s. 339. 902 Benes ovska (1985), s. 339. 903 Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Sta tnı okresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940, s. 1. 899
- 138 -
kaplanstvı v roce 1680; to bylo na faru prome ne no teprve v 19. stoletı. Mıstnıho kaplana u hradnı kaple a kostelıka nad hradem jmenoval Ferdinand Adolf Schwarzenberg904. Do roku 1680 byly hradnı kaple a kostel sv. Petra podle zbecenský farnı kroniky administrova ny fara rem ze Zbecna905. V za pisu zbecenský farnıkroniky z roku 1669 je uva de n kostel sv. Petra jako “kostel sv. Petra nad za mkem Krivokla temď a hradnı kaple jako “kaple Nejsvetejsı Trojice v za mku krivokla tskřmď906. Taký pasa z e krivokla tský farnı Pame tnice psaný kaplanem Janem Schwarzem v letech 1786-1788 se zminujı pouze o za meckř kapli Nejsve te js ı Trojice a kostele sv. Petra. Latinsky pramen z roku 1522, ktery kaplan udajne prepisoval, je svy mi udaji v rozporu se stavem k roku 1786 a je tedy pravde podobný , z e kaplanem nebyl upraven, ny brz ve rohodne citova n. Ves kerý pısemný prameny po roce 1522 hovorı vy hradne o hradnı “kapliď907, stars ı udaje z jagellonský ho obdobı pro dals ı srovna nı bohuz el chybı. Znamena to tedy, z e pokud by po roce 1522 vznikalo falzum, jiste by neuva de lo hradnı kapli jako kostel. K chybe tak mohlo dojıt pouze pri psanı latinský ho origina lu a proto pripus„me, z e opis z roku 1786 skutecne vycha zel ze za pisu z roku 1522. V za pisu biskup sensky rıka , z e hradnı kapli a kostel sv. Petra a Pavla vysve til ke cti sv. Anny a z e vedle toho posve til taký hlavnı olta r sv. Petra a Pavla a vs ech apos tol˚ a patron˚ kra lovstvı ceský ho. K roku 1522 tak podle za pisu kostel sv. Petra nad hradem Krivokla tem jiz existoval. Ota zkou z˚sta va , kdy byl kostel skutecne zaloz en, vybudova n a vysve cen ke cti sv. Petra a Pavla. Jaroslav Schaller ve svý Topografii z roku 1785 uvedl, z e byl kostel vysve cen biskupem sensky m jiz 26. cervence 1489908. Oba za znamy (Schallera i Schwarze) tak shodne uva de jı sve cenı biskupem sensky m. Zatımco vs ak J. Schaller roku 1785 hovorı o vysve cenı kostela ve jmý nu sv. Petra a Pavla v den sv. Anny, J. Schwarz roku 1786 prepisuje udaj, ktery rıka , z e kostel sv. Petra a Pavla byl spolu s hradnı kaplı vysve cen ke cti sv. Anny. J. Schaller sve cenı kostela klade k roku 1489, kdy je listinou datovanou na Hra dku 7. za rı doloz en pobyt Vladislava II. Jagellonský ho. J. Schwarz cituje rok 1522, kdy zaca tkem za rı prijel na hrad Krivokla t v doprovodu Karla z M…nsterberka Ludvık Jagellonsky 909. Ve rohodnost obou za znam˚ z konce 18. stoletı lze tak pome rit pouze dıky osobnosti senský ho biskupa Frantis ka Josefa. V Schallerove ne mecký m textu cteme “Bischof zu Segnicnď910, v latinský m opisu Schwarze se uva dı “episcopus Segniensisď911. Segniensis je adjektivem od Segnia, spra vne latinsky Senia, coz je chorvatsky Senj912. Frantis ek Josef byl biskupem v diecý zi Senj jmenova n v roce 1521913. Prıtomnost Frantis ka Josefa na Krivokla tu v roce 1489 je tak zcela vyloucena. 904
Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Sta tnı okresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940, s. 1.; Schaller (1785), s. 128. Roku 1658 bylo krivokla tský panstvı zastaveno Janu Adolfovi Schwarzenberkovi (1615-1683). Po jeho smrti prebıra panstvı jeho syn Ferdinand Adolf, ktery jej drz ı do roku 1685. Prameny Sta tnı okresnı archiv C esky Krumlov, U K Hluboka , Za stavnı panstvı Krivokla t, sign. III 6 W gama 1, cit. Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historicky pruzkum I-II., Praha 1986, NPU U OP str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266, s. 47. 905 Zbec enska farnı kronika byla zaloz ena 3. 9. 1669 tehdejs ım fararem Janem Va clavem Ferdinandem Korneliem Kutnohorsky m. 906 Vladimır Blaz ek, Hradnı kaple a kostel na Krivokla te a okolnı farnosti (Historicka data sestavena podle letopoctu) (Rkp. SOkA Rakovnık), U stınad Labem 1998, s. 13, 15-16. 907 Nejstarsım pısemny m pramenem po roce 1522 je Inventa r panstvı Krivokla tskřho z roku 1560 (SU A Praha, SM-P90/3). 908 Schaller (1785), s. 128. 909 Hrady (1984), s. 250. 910 Schaller (1785), s. 128. 911 Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Sta tnı okresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940, s. 1. 912 Me sto Senj lez ı v chorvatský Dalma cii na brehu Jaderský ho more. Katolicka diecý ze Senj zde byla zaloz ena jiz v roce 1169. V roce 1469 se stal Senj svobodny m kra lovsky m me stem. Chorvatsko bylo jiz od roku 1091 spojeno uniı s Uhrami. Vladislavu II. Jagellonský mu Uhry definitivne pripadly teprve v roce 1491 smlouvou uzavrenou v Pres purku. Do roku 1490 vladl v Uhra ch Matya s Korvın. 913 Informace o osobe biskupa a jejı existenci mi byly poskytnuty Gospiźko-Senjsky m biskupstvım.
- 139 -
Naopak v prıpade na vs te vy Ludvıka Jagellonský ho, ceský ho a uherský ho kra le, ktery se na Krivokla t poca tkem za rı 1522 dostavil s pocetny m doprovodem914, lze senskřho biskupa predpokla dat. J. Schaller jako p˚vod svý ho udaje uva dı “ex antiquo Missaliď915, shodne se vyjadruje taký kaplan J. Schwarz916. Z charakteru opisu kaplana J. Schwarze, ktery peclive sledoval stars ı prameny, je vs ak vıce nez pravde podobný , z e skutecne pouz il, jak sa m uva dı, jako zdroj stary misa l. Faktograficky i forma lne se jevı Schwarz˚v udaj jako ve rohodne js ı. Sve cenı je v citovaný m textu spojeno jiz s vybudovany mi a zasve ceny mi stavbami a s dokonceny m olta rem. V dobe , kdy jsou v Krivokla te biskupem sensky m sve ceny dve stavby a olta r, zdrz uje se na Hra dku, jak jiz bylo vy s e uvedeno, v doprovodu m…nsterberský ho knız ete Karla kra l Ludvık Jagellonsky 917, ktery 28. brezna 1522 poprvý coby panovnık prijel pred morem v Budıne do Prahy. Z popudu mladý ho kra le jes te v tý mz e roce povolil zemsky sne m zvla s tnı berni na vykoupenı panstvı Krivokla tu, který bylo od roku 1516 zastaveno Zdenku Lvovi z Roz mita lu. V prıpade Zdenka Lva z Roz mita lu vs ak nelze pocıtat s vy znamny mi stavebnımi podniky na jemu zastavený m panstvı, kde navıc roku 1517 propuka velký nevolnický povsta nı proti vyma ha nı novy ch da vek a omezova nı osobnı svobody poddany ch. Rovne z Ludvık by me l pro realizaci casove na rocny ch stavebnıch a ume lecky ch podnik˚ v Krivokla te jen velmi ma lo casu, nebo„ 16. brezna 1523 je donucen k odjezdu z Prahy. Mezi Ludvıkem a Krivokla tem stojı odkaz jeho otce kra le Vladislava II. Jagellonský ho, ktery podobne jako on po svý m prıjezdu do C ech usiloval o navra cenı Krivokla tu do rukou kra lovský komory. Ludvık tak mohl iniciovat slavnostnı sve cenı obou staveb sensky m biskupem ke cti sv. Anny jako prihla s enı se k rodovy m tradicım a demonstraci svý snahy o znovuzıska nı kra lovský ho statku. Soucasne mohl nechat venkovský mu kostelıku vysve tit hlavnıolta r, o ne mz se pramen zminuje. Prestoz e z a dny z pısemny ch pramen˚ zakladatele kostela vy slovne neuva dı, je zaloz enı nejcaste ji spojova no s osobnostı Vladislava II. Jagellonský ho. Vladislav II. Jagellonsky me l ke Krivokla tu uzky vztah. Roku 1509 zaznamenal hrad jeho poslednı na vs te vu, pri nız se roznemohl tak, z e musel by t do Prahy odnesen918. Pokud dnes nı kostel sv. Petra nad Hra dkem skutecne , jak tvrdı tradice, zaloz il kra l Vladislav II. Jagellonsky (ü1516), pak tak mohl ucinit nejpozde ji roku 1509, kdy naposledy v doprovodu Albrechta z Kolovrat navs tıvil hrad Krivokla t. Hypoteticky tak lze navrhnout, z e kra l sa m mohl podporit zaloz enı nový ho kostela nad hradem. Dnes nı podoba kostela je vy sledkem prestavby podle na vrhu architekta Josefa Mockera, dokoncený v roce 1885, pri nız byl v d˚sledku havarijnıho stavu goticky kostelık tý me r cely zboren. Z p˚vodnıho kostelıka, jehoz boura nı bylo zaha jeno v breznu roku 1882, byl zachova n pouze presbyta r o dvou klenebnıch polıch919. Vlastnı stavba nebyla nikdy podrobne zhodnocena a jejı casový zarazenı se v literature vz dy odvozovalo buâ z vy kladu textu senský ho biskupa prepsaný ho J. Schwarzem nebo z textu J. Schallera. To znamena , z e objekt byl buâ datova n rokem 1522 nebo rokem 1489. K roku 1522 vs ak lze pouze spolehlive konstatovat, z e kostel vysve ceny ke cti sv. Petra a Pavla jiz nad hradem da vno sta l a z e musel by t vybudova n drıve nez v roce 1516, kdy bylo panstvı zastaveno. Vladislav II. Jagellonsky nejcaste ji poby val na Krivokla te v 70. a 80. letech 15. stoletı, tj. v pocatcıch svý vla dy. Po odchodu do Budına (1490) se jeho pobyt dokla da pouze v roce 1493 a 1509. Z casový ho hlediska mohl by t zdejs ı kostel vybudova n v s iroký m 914
Hrady (1984), s. 250. Schaller (1785), s. 128. 916 Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Sta tnı okresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940, s. 1. 917 Hrady (1984), s. 250. 918 Palacky (1900), s. 329. 919 Vladimır Blaz ek, Hradnı kaple a kostel na Krivokla te a okolnı farnosti (Historicka data sestavena podle letopoctu) (Rkp. SOkA Rakovnık), U stınad Labem 1998. 915
- 140 -
rozpe tı od 70. let 15. stoletı az po poca tek stoletı 16. Nejrus ne js ı stavebnı cinnost pro Vladislava II. Jagellonský ho probıha v Krivokla te do 90. let 15. stoletı. Spojenı drobný sakra lnı stavby s Vladislavem II. Jagellonsky m je v literature spıs e tradicı nez badatelsky podloz eny m faktem, proto nelze vyloucit, z e stavba m˚z e by t jes te mnohem stars ıho zaloz enı. Pokud vyjdeme z faktu, z e kostel me l v roce 1522 sve cen hlavnı olta r, pak jeho zasve cenı predpokla da prıtomnost postav sv. Petra a Pavla v ikonografický m programu. O podobe hlavnıho olta re krivokla tský ho kostela sv. Petra a Pavla nenı nic bliz s ıho zna mo. Na za klade hypotetický rekonstrukce tvorily desky souca st polyptychu, z ne hoz nezna me z a dný dals ı ca sti, zejmý na stredovou ca st, ktera je v tomto prıpade klıcova . Prvotnı umıste nı desek spojovaný s krivokla tsky m kostelem nenı spolehlivý a desky odtud navzdory tradici v˚bec nemusely pocha zet. Olta r, z ne hoz se zachovala pouze dvojice krıdel, musel by t rozebra n nejpozde ji pred rokem 1865, kdy jsou F. B. Mikovcem a K. V. Zapem uva de ny desky v hradnı kapli920. Pred rokem 1865 z a dny pramen nedokla da , z e by byly desky uloz eny v prostoru hradnı kaple. Pokud by se vs ak olta r v interiý ru hradnı kaple nacha zel pred tımto datem, pak jiz k roku 1804 nemohl by t celistvy m olta rem nebo byl instalova n na jiný m mıste . Nabızı se tak uvaha, z e pokud pred rokem 1804 nebyl rozebra n, sta l v kostele sv. Petra, jak je tradova no. Olta r mohl na za klade stylovy ch hledisek vzniknout jiz v 80. letech 15. stoletı, nejpozde ji vs ak kolem roku 1490, kdy je datova n za ve r vy zdoby hradnı kaple. Do roku 1490 se taký prokazuje pome rne vysoka cetnost na vs te v kra le Vladislava II. Jagellonský ho na hrade 921, ktery me l o hradnı area l a jeho vybavenı velky za jem. Pres moz nosti, který se nabızejı, neexistujı pro zarazenı olta re do pozdne gotický ho vybavenı kaple z a dný doklady. Podle H. Rokyty “se od roku 1850 datujı za iniciativnı –c astiď Karla Egona Eberta “snahy o za chranu a pozdejsı restaurova nı hradnıch budov na Krivokla teď922. Nelze tak vyloucit, z e se obe desky do interiý ru kaple mohly z kostela dostat jiz v tý to dobe , kdy jsou na hrade shromaz â ova ny hodnotný staroz itnosti, který se staly za kladem hradnıho muzea. Podle udaje farnı kroniky mohl interiý r kostela sv. Petra zdobit k roku 1786 bocnı olta r ke cti sv. Jirı, sv. Marký ty, sv. Kateriny, sv. Barbory, sv. Doroty a sv. Urs uly se spolecnıky923. Z latinsky psaný ho za znamu vs ak nepozna me, zda zmıne ny olta r s prostorem kostela skutecne souvisel a kdy mohl by t v jeho interiý ru instalova n. Ze zasve cenı olta re m˚z eme pouze odvodit, z e se mohlo jednat o olta r C trna cti svaty ch pomocnık˚, ktery byl snad dle za znamu sve cen v den sv. Anny924. C tyri ze jmenovany ch sve tic, ktery m byl olta r zasve cen, jsou zobrazeny taký na krıdlech olta re z krivokla tský ho hradnıho muzea. Pokud bychom chte li predpokla dat, z e za me nou s hlavnım olta rem kostela sv. Petra se jedna o zmıne ny bocnı olta r C trna cti svaty ch pomocnık˚ (?), pak by se mohlo jednat i o polyptych s pevny mi a pohyblivy mi krıdly. S ohledem na rozme ry a kompozici dochovany ch krıdel se tak jevı la kava moz nost ztotoz nit desky se zminovany m bocnım olta rem. Desky by tak nezdobily hlavnıolta r kostela, ale mohly se uplatnovat na jiný m olta ri v interiý ru. Spojenı by dokonce nevyloucilo ani hypotý zu, z e se olta r mohl dostat do interiý ru kostela naprıklad z hradnı kaple v souvislosti s barokizacı, cımz by se lý pe zd˚vodnilo jeho spojenı s dvorsky m okruhem. Pro spojenı krıdel s bocnım olta rem ne který ze sakra lnıch staveb v Krivokla te vs ak neexistuje dostatek d˚kaz˚. Cesty obou desek mohly by t r˚zný , za ve rem lze pouze shrnout, z e byly s velkou pravde podobnostı 920
Mikovec-Zap (1865), s. 55. Krivokla tsky kostelık byl pseudogoticky prestave n podle na vrhu architekta Josefa Mockera teprve mezi lety 1880-1883, kdy vznikl taký dnesnınovogoticky oltar. 921 Benes ovska (1985), s. 338. 922 Hugo Rokyta, Romanticky Krivokla t, in: Birnbaumova -Menclova (1960), s. 32. 923 Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Sta tnı okresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940, s. 1: “Altare secundum in honorem S. Georgii, Margarethae, Catharinae, Barbarae, Dorotheae, et Ursulae cum sodalibus. Dedicatio in die Sanctae Annae divae.ď 924 V den sv. Anny roku 1489 me l by t podle J. Schallera ve jmý nu sv. Petra a Pavla vysve cen sensky m biskupem krivokla tsky kostel. Schaller (1785), s. 128.
- 141 -
namalova ny nejdrıve ve druhý polovine 80. let 15. stoletı, kam stylove prıslus ı, nebo kolem roku 1490. V prıpade p˚vodnı podoby olta re se mohlo jednat o polyptych, jeho skutecna podoba vs ak nenı zna ma. Vy zdoba desek cerpa z dobový grafiky, predevs ım z dıla nizozemský ho rytce Mistra FVB. Jen okrajove tak lze dılo radit do sme ru ovlivne ný ho nizozemsky m realismem. S ohledem na provedenı a kvalitu dıla se m˚z eme domnıvat, z e dılo bylo vytvoreno v ne který z praz sky ch dılen. Otaznıky kolem provenience sice z˚sta vajı, ale jiz po polovine 19. stoletı se desky prokazatelne nacha zely v interiý ru krivokla tský hradnı kaple.
- 142 -
5.5 Staromestska radnice v Praze Panna Marie s dıtetem typu Assumpta s dvojicı letıcıch andelu ze Staromestskč radnice, Hans Scholler (?) (kat. c. 42) - Sv. Va clav ze Staromestskč radnice, Hans Scholler (?) (kat. c. 43) Socha Panny Marie s dıte tem typu Assumpta spolu s dvojicı letıcıch ande l˚ a socha sv. Va clava umıste ný na mlads ıch konzola ch tvorı dekorativnı vy zdobu ste n Starý rady v budove Starome stský radnice v Praze. Na za klade spory ch historicky ch zpra v se predpokla da , z e sochy patrily k p˚vodnımu pozdne gotický mu vybavenı radnice. Roku 1865 F. B. Mikovec a K. V. Zap popsali ve svy ch Staroz itnostech stav obnovený radnicnı kaple, kde byli po strana ch novogotický ho olta re umıste ni dva ande lý z doby jejıho vzniku. Socha Panny Marie se v tý dobe spolu se sochou sv. Va clava nacha zela na zdi radnı sıne , kterou zachytil graficky list A. Schulze vydany nakladatelstvım I. L. Kobera roku 1842925. V roce 1879 B. Grueber jmenoval ve starý radnı sıni pouze ctyri dreve ný sochy ť Krista, Marii, sv. Jana Krtitele a sv. Ludmilu, který me ly sta t na konzola ch v podobe hlav ande l˚. Hledal mezi nimi prıbuznosti k dılu rezba re mistra Jakuba, který mu pripsal sochu Ecce-Homo z kutnohorský radnice, tehdy umıstne nou v prostora ch Kamenný ho domu926. Mlads ı odborna ume leckohistoricka literatura se socha m zacala ve novat prakticky az o sto let pozde ji, kdyz v roce 1978 J. Homolka upozornil na moz ny vztah soch Panny Marie a sv. Va clava ke stredu Krivokla tský ho olta re a nevyloucil, z e by sochy mohly souviset s opravami radnicnı kaple dokonceny mi v roce 1484. U obou soch identifikoval vztah k norimberský mu socharstvı927. V pra ci z roku 1983 navrhl spojit sochy Panny Marie a sv. Va clava s pramennou zmınkou o zrızenı olta re ke cti Panny Marie a zemsky ch patron˚ ve starome stský radnicnı kapli roku 1481. O prıbuznosti obou de l k socha m na stredu Krivokla tský ho olta re, jehoz autorstvı prisoudil Hanus i Spiessovi, byl jiz zcela presve dcen928. Zatım nejpodrobne ji rozebral sochy J. Fajt ve svý diplomový pra ci z roku 1993, ktera byla otis te na jako prıloha Pr˚zkum˚ pama tek (1995)929. Stejne jako stars ı literatura predpokla dal, z e sochy Panny Marie s ande ly a sv. Va clavem byly souca stı hlavnıho olta re kaple Starome stský radnice, ktery mohl by t do interiý ru doda n i pozde ji po jejım vysve cenı930. V souladu s dosavadnımi pracemi zaradil sochy do s iroký vrstvy pogerhaertovsky ch de l a porovna nım forma lnıch znak˚ sochy Panny Marie se Zderazskou Madonou a rezbou Panny Marie Krivokla tský ho olta re uvaz oval o moz ný m shodný m inspiracnım zdroji v Norimberku931. Ve svý pra ci si rovne z vs iml blızký analogie postoje sv. Va clava v pohybu Bolestný ho Krista z na stavce Krivokla tský ho olta re a obdobný typy tva re sv. Va clava s tva rı tr˚nıcıho Krista na jeho stredu, u nichz mohl doloz it “bez vetsıho va ha nı prinejmensım dılensky puvodď932. Stylove analyticky m srovna nım obou soch se sochami Krivokla tský ho olta re proto potvrdil Homolkovu hypotetickou atribuci soch Hanus i Spiessovi. Kdyz rozborem zbroje sv. Va clava ove ril dataci soch kolem roku 1490933, domnıval se, z e olta r mohl by t v dılne Hanus e Spiesse objedna n ne kdy v 80. letech 15. stoletı934. K obe ma socha m se J. Fajt vra til ve sbornıkový m prıspe vku k ceský mu pozdne gotický mu socharstvı za vla dy Vladislava II. Jagellonský ho, kde je uvedl jako prıklad reprezentujıcı kontakty mezi dvorem a me s „ansky m prostredım. Vzhledem k tomu, z e sochy 925
Dvojice ande l˚: Mikovec-Zap (1865), s. 175.; Panna Marie a sv. Va clav: Mikovec-Zap (1865), s. 177. Grueber (1879), s. 145. 927 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 192. 928 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 478. 929 Fajt (1993), s. 93-98.; Fajt (1995), s. 41-46. 930 Fajt (1995), s. 43-44. 931 Fajt (1995), s. 43. 932 Fajt (1995), s. 45. 933 Fajt (1995), s. 46. 934 Fajt (1995), s. 43. 926
- 143 -
me la vytvorit dılna Mistra Krivokla tský ho olta re, predstavil model, v ne mz se Vladislavovy dvornıume lci podıleli na prestavbe Starome stský radnice935. Velkolepa prestavba Starome stský radnice byla zaha jena za vla dy Jirıho z Pode brad936 a jes te v roce jeho smrti 1471 byla upravena za padnı ca st jiz nıho krıdla. Po roce 1471 byla budova na nova vstupnı sın za ucasti ume lc˚, kterı plnili zaka zky taký pro Vladislava II. Jagellonský ho. Za jeho panova nı dos lo k dals ı etape prestavby a rozs ırenı stavby, pri nız byla obnovena kaple ke cti Panny Marie a zemsky ch patron˚. U kaple byl ustanoven zvla s tnı kaplan a prvnı ms e svatý zde od 12. listopadu 1481 slouz il kaplan Jan H˚lka. Be hem 16. stoletı bylo kaplanstvı zrus eno a v kapli se prestaly konat ms e. Ke znovuvysve cenı kaple dos lo teprve 14. za rı 1624 a az do zrus enı kaple v roce 1783 zde slouz ili ms e minoritý od sv. Jakuba a jezuitý . Po zrus enı kaple dos lo v roce 1787 k adaptaci prostoru na pouhou komoru, aby byla za Va clava Vanka znovu obnovena a vysve cena 16. srpna 1857937. V roce 1883 zmınil F. Ekert ve vybavenı kaple po strana ch baroknıho olta re dvojici ande l˚ z roku 1481938, ktera byla spojena s ande ly vzna s ejıcımi se nad rezbou Panny Marie ve Starý rade . Origina lnı vybavenı kaple prameny nezminujı, nenı zna mo ani to, zda se jes te k roku 1624 v prostora ch radnice nacha zelo pozdne gotický vybavenı radnicnı kaple. Obe rezby prıslus ı do tý z e stylový vrstvy, o cemz sve dcı jejich celkový forma lnı res enı. Pri jejich detailnım zkouma nı se vedle kompozicnıch shod (vyhnutı levý ho boku, nakrocenı pravou nohou a zatız enı levý nohy, mırny uklon hlavy vlevo) projevujı shody v modelaci rukou, tva rı i vlas˚. Obe rezby jsou s olta rem kaple spojova ny predevs ım na za klade totoz ný dılenský provenience, zasve cenı pozdne gotický kaple a skutecnosti, z e nic nenasve dcuje tomu, z e by se do prostor Starome stský radnice dostaly druhotne . Pro prıslus nost k jednomu dılu by vs ak hovorily tý z totoz ný proporce a tý me r shodna vy s ka obou soch. Ves kerý dals ı uvahy proto budou zaloz eny na hypotetický m predpokladu, z e sochy s velkou pravde podobnostı zdobily hlavnıolta r radnicnıkaple. Sochu Panny Marie s dıte tem typu Assumpta, ktera mohla by t ustrednı figurou reta blu, doprova zı dvojice ande l˚. P˚vodne na hlavu Panny Marie coby kra lovny nebes zrejme oba sna s eli kra lovskou korunu. Assumpta byla v poslednı ctvrtine 15. stoletı oblıbeny m maria nsky m obrazem, ktery se v C echa ch, jak dokla da rada ume lecky ch de l, nacha zel i v utrakvisticky ch sakra lnıch interiý rech a to bez ohledu na jeho vyhrane nou katolickou ikonografii spojenou zejmý na s papez sky mi odpustky. Jez ıs ek na rukou Panny Marie drz ı za obe kridý lka pta cka. J. Fajt se ve svý m prıspe vku k praz ský mu socharstvı domnıval, z e by pta cek v rukou Jez ıs ka mohl znamenat poukaz na Kristovo umucenı a “pripomınat jeho pozemskou spasitelskou roliď939. Zobrazenım je tak zd˚razne na role Panny Marie jako matky Spasitele, ktery za lidstvo prolil svou krev na krız i. Dıky svý neposkvrne nosti mohla by t Panna Marie vyzdviz ena na nebesa po bok svý ho Syna, u ne hoz se bude primlouvat za ve rıcı, kterıse k nıobracejı modlitbou. Pannu Marii na olta ri doprova zelo jes te ne kolik dals ıch figur, z nichz se me la dochovat rezba sv. Va clava. Jejich podoba ani pocet nenı v pramenech dokumentova n, podle zasve cenı kaple vs ak jimi byli dals ı zems tı patroni, z nichz nejcaste ji zobrazova ni byli tehdy sv. Vojte ch, sv. Vıt a sv. Zikmund. Sv. Va clav je zobrazen v tradicnım ikonografický m schý matu jako vousaty muz s dels ımi vlnity mi vlasy v brne nı s korouhvı, s tıtem, mecem a vý vodskou capkou. Z hlediska soudobý praz ský produkce 80. a 90. let 15. stoletı se v prıpade dochovany ch soch jedna o socharsky vysoce kvalitnı pra ce. Zrızenı 935
Jirı Fajt, Late Gothic Sculpture in Bohemia during the Reign of Wladislaw II (1471 ť 1516): The Present State of Knowledge and Questinons of Future Research, in: Popp-Suckale (2002), s. 255. 936 Na Starome stský radnici se v roce 1458 ses el cesky stavovsky sne m, aby zvolil Jirıho z Pode brad cesky m kra lem. 937 Podle Ekert, (1883), s. 325. 938 Ekert, (1883), s. 327. 939 Fajt (1995), s. 41.
- 144 -
radnicnı kaple bylo vy znamnou souca stı prezentace me sta a cinnost kvalitnıch ume lc˚, kterı tvorili i pro kra le, k tomu nepochybne patrila. Kalis nický kra lovský me sto si po husitsky ch va lka ch udrz ovalo vyhrane nou roli caput regni Bohemiae a Starome stska radnice byla jednım z nejvy znamne js ı objekt˚, ktery m demonstrovalo svou politickou moc. Me sto rovne z na kladne vybavovalo Ty nsky chra m, a z e kladlo velky d˚raz na svou ume leckou reprezentaci, dokla da i vy stavba nový Horský (dnes Pras ný ) bra ny od roku 1475. O tom, z e socha Panny Marie a sv. Va clava pocha zız ruky tý hoz rezba re nenı pochyb. Obe sochy mohly by t proto zaclene ny do dılenský produkce dvorský ho anonymnıho ume lce Mistra Krivokla tský ho olta re, ktery pracoval na vy zdobe krivokla tský hradnı kaple. Mistr zde byl hypoteticky ztotoz ne n s Norimbercanem Hansem Schollerem. Hlavnı doklady vza jemný dılenský souvislosti mezi krivokla tsky mi a starome stsky mi sochami byly uka za ny na tva rıch tr˚nıcıho Krista ze stredu olta re a sv. Va clava940, jes te bliz s ı souvislosti lze nalý zt mezi tva rı Bolestný ho Krista v na stavci a sv. Va clavem. Jedna se predevs ım o modelaci ocı a nosu. Nelze vs ak zapomenout ani na kvalitativnı rozdıly mezi obe ma dıly. Vysve tlit si tuto skutecnost lze pouze stylovy m vy vojem mistra-rezba re, nebo„ si nenı moz ný predstavit, z e by zhotovenı socharsky vy znamny ch ca stı Krivokla tský ho olta re sa m nevytva rel. Socharskou ca st Krivokla tský ho olta re zde datujeme jiz k roku 1473, zatımco stylový znaky soch Starome stský radnice podporujı dataci nejdrıve do 80. let. Hlavnı olta r pro radnicnı kapli vznikl v dobe po jejım vysve cenım v roce 1481. Vedle detail˚, jako rous ka pres hlavu Panny Marie ci pruh la tky zava zany na uzel kolem pasu sv. Va clava, který odkazujı na s va bskou komponentu a dataci do doby kolem roku 1490 (nebo kra tce pred), sme rujı hlavnı znaky k soudobý norimberský socharský produkci. I kdyz zde nebyla dohleda na analogicka figura ke sv. Va clavovi ani Panne Marii, typem tva rı majı nejblız e k Mistru Peringsd’rffský ho reta blu (kolem 1486). Jde o dlouhy ova lne modelovany obrys tva re s vystouply mi lıcnımi kostmi patrny mi u sv. Va clava, naopak vpadlý lıce vy razne ji charakterizujı sochy Krivokla tský ho olta re. Pevny nos na starome stsky ch socha ch zjemnil, nicmý ne sta le se v modelaci tva re silne uplatnuje. U zký oci s vy razny mi nadocnicovy mi oblouky majı blız e k z ensky m figura m olta re. Drobna usta s plny mi rty jsou jemne pootevrena jen u Panny Marie v nich lze sledovat radu drobny ch zub˚, podobne jako u ne ktery ch figur Peringsd’rffský ho reta blu. Ty z efekt, ktery se nacha zı v dılech pomultscherovský vrstvy 60. az 70. let 15. stoletı, pouz il rezba r Bolestný ho Krista Krivokla tský ho olta re. U socharský ca sti Krivokla tský ho olta re lze vedle uz s ıho spojenı sochare s Norimberkem pocıtat s jeho poucenım v pomultscherovský vrstve 70. let 15. stoletıve s va bský m Ulmu, kde se predpokla da tý z pobyt Mistra Peringsd’rffský ho reta blu941. Modelacı a strukturou drapý rie se starome stský sochy naopak pohybujı v blızkosti dılny Mistra olta re ze Cvikova (dokoncen 1479). V jeho dıle se mısı hornory nský prvky (Mikula s Gerhaert z Leydenu) se s va bsky mi motivy (Hans Multscher)942. Podobnosti jsou naprıklad v pomacka nı miskovity ch za hyb˚ levý ho boku, dlouhý m za hybu pla s te spadajıcıho od ramene pres pravou ruku k zemi a vejcite uzavırajıcım figuru nebo v s iroce rozprostreny ch, ostre la many ch za hybech pokry vajıcıch soklovou ca st. S Madonou Cvikovský ho olta re ma starome stska Panna Marie prıbuzny motiv rous ky, ktera je nadvakra t preloz ena pres temeno hlavy a precha zı na hruâ . U cvikovský Madony je na hruâ vedena pres rameno po vlasech, zatımco u starome stský pres rameno pod vlasy. Vlastnı motiv, v ne mz se pla s „ od lokte rozs iruje a predstupuje pred te lesný ja dro, je charakteristicky m gerhaertovsky m prvkem (Gerhaertova Madona z krız ový chodby domu v Trevıru, 1462). V norimberský m socharstvı se uplatnuje predevs ım od 70. let 15. stoletı. Ve vy zdobe krivokla tský kaple se tento motiv objevil u postavy apos tola Petra, na coz 940
Fajt (1995), s. 45. Roller (1999), s. 257. 942 Blız e k osobnosti mistra Roller (1999). 941
- 145 -
upozornil jiz J. Fajt 943. Ume lecky mý ne kvalitnı sochy apos tol˚ a zemsky ch patron˚ na ste na ch krivokla tský kaple rovne z sme rujı do okruhu Mistra olta re ze Cvikova, kde podobný res enı uz il tv˚rce sv. Marký ty v katolický m farnım kostele sv. Petra a Pavla v Aurachu (kolem 1480). Rezba r soch pro kapli Starome stský radnice v Praze svy m s kolenım nepochybne vys el z Norimberka. Na za klade cetny ch shod ve forma lnı provedenı byly s nım dılensky spojeny predevs ım rezby Krivokla tský ho olta re. Mezi obe ma dıly je patrny vy vojovy skok, ktery ukazuje, z e zatımco krivokla tský rezby predstavujı spıs e poca tecnı fa zi jeho dıla, sochu Panny Marie a sv. Va clava lze radit jiz k jeho vyzra ly m dıl˚m. S mistrem Krivokla tský ho olta re je zde ztotoz ne n Hans Scholler z Norimberka, ktery je prameny zminova n tý z jako reza k. Ve sluz ba ch kra le Vladislava II. Jagellonský ho prokazatelne p˚sobil mezi lety 1490-1517944. Jeho vztahem ke kra li i Praze se zaby val podrobne V. Kotrba, ktery jej poprvý navrhl spojit s autorem Krivokla tský ho olta re (1473)945. Rozbor jeho za ve r˚ obsa hla kapitola ke Krivokla tský mu olta ri, proto je na mıste shrnout, z e pravde podobna Schollerova prıtomnost v Praze kolem roku 1490 i v pr˚be hu 90. let 15. stoletı koresponduje s jeho moz nou zaka zkou pro Starome stskou radnici, kterou mohl prový st nejdrıve po roce 1481.
943
Fajt (1995), s. 41. G…mbel (1908), s. 323-335. 945 Kotrba (1968), s. 181-215.; Kotrba (1972), s. 248-267.
944
- 146 -
Poprsı andela (konzola sochy Bolestnčho Krista) ze Staromestskč radnice (kat. c. 41) Polychromovaný dreve ný poprsı ande la s na pisovou pa skou je konzolou sochy Bolestný ho Krista upevne ný na ste ne Starý rady v budove Starome stský radnice v Praze. Konzola i socha jsou odde litelny mi ca stmi, kompozicne i ikonograficky vs ak tvorıhomogennı sestavu, ktera patrila k origina lnı gotický vy zdobe radnice. Ume leckohistoricka literatura se nejcaste ji zaby vala vlastnı sochou Krista, ktera byla hodnocena odde lene jako stars ı ca st sestavy, datovana na poca tek 15. stoletı. Vlastnıkonzola me la by t doplne na dodatecne . V roce 1961, v jednom z cısel casopisu Ume nı demonstroval A. Lis ka na prıkladu konzoly proces “slohovř premenyď kolem poloviny 15. stoletı a na za klade detailnıho popisu a rozebra nı techniky provedenı ji datoval do let 1460-1470946. V roce 1969 Ch. Salm konzolu jmenoval ve vztahu s Kamennou pannou, domovnım znamenım datovany m do let 1450-1460. Ve svy ch forma ch me la konzola navazovat na stars ı parlý rovský formy947. Pozde ji J. Homolka spojil konzolu s upravou radnı sıne Starome stský radnice po volbe Jirıho z Pode brad cesky m kra lem (1458). Konzola Bolestný ho Krista Starome stský radnice me la by t jednım z nejvy znamne js ı de l pohusitský ho obdobı v Praze. Dılo pojımal jako prvnı projev pozdne gotický koncepce v praz ský m prostredı. Jejı realismus podle J. Homolky me l odkazovat k ulmský mu sochari Hansi Multscherovi a “o jejım vlivu svedc il Rejskuv autoportrřt na za padnım pruc elı Prasnř bra nyď, ale i dals ı pra ce z praz ský produkce948. Teprve v roce 1993 se obsa hle zaby val konzolou ve svý pozde ji publikovaný diplomový pra ci J. Fajt949. Podle autora se od stars ıch de l lis ı konzola novy m pojetım ť “novou dynamikou prostoru a c lenitostı forma lnı struktury, danou kontrastem kompaktnı a staticky pusobıcı hmoty andelovy hlavy a tela, a neomezovanř prirozenř z ivosti, s nız jsou zpracova ny bohatř vlajıcı kadere vlasu nebo nasazeny ruce, v nichz spoc ıva siroka na pisova pa skaď950. Obdobný zpracova nı se me lo sta t be z ny m kolem poloviny a po polovine 15. stoletı. Jako analogicka res enı konzole z doby pred i po polovine 15. stoletı uvedl naprıklad ande la ze Zve stova nı v kostele sv. Kuniberta v Kolıne nad Ry nem (1439), ande la ze Zve stova nı ve Schneegu v katedra le v Kostnici (po 1438), archande la Michaela z kostela sv. Severina v Erfurtu (1467). Na za klade srovna nı se priklonil k za ve r˚m J. Homolky o vy chodisku autora konzoly v okruhu ulmský ho mistra Hanse Multschera, jehoz rodokmen nese predevs ım modelace obliceje. Podobne nava zal na srovna nı s pıskovcovy m poprsım Kamenný panny z Muzea hl. m. Prahy (1450-1460), který me lo by t ovlivne no konzolou Bolestný ho Krista951. Na rozdıl od J. Homolky vs ak pochyboval o moz nosti, z e by konzola mohla by t importem do C ech. Dılo me lo by t “ryze –c eloveď objednaný a “za da nı a sama realizace musely byt spojeny s promerenım alespon za kladnıch technickych parametruď952. Podle J. Fajta mohl cizı (nejpravde podobne ji jihone mecky ) rezba r, pokud byl autorem konzoly, prijıt nejdrıve za kra le Zikmunda spolu s jeho dvorem ve 30. letech 15. stoletı. To, z e cizı remeslnıci do C ech pricha zeli i v dobe panova nı Jirıho z Pode brad, doloz il zmınkou z roku 1461 o sporu mezi starome stsky mi mistry a ctyrmi malırsky mi tovarys i, kterı do C ech pris li z Mıs ne , Zitavy, Laufu u Norimberka a Vıdne 953. Zcela novy pohled na konzolu prinesla v roce 2004 M. Bartlova v monografii k Mistru Ty nský kalva rie z roku 2004, kde dospe la na za klade stylove kritický ho rozboru k za ve ru, z e konzola vznikla soucasne se sochou. Sochu Bolestný ho Krista spolu s konzolou zde zaradila do oeuvru Mistra 946
Lis ka (1961), s. 379, s. 386-387. Christian Salm, Malerei und Plastik der Sp¨tgotik, in: Swoboda (1969), s. 362. 948 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 179.; Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 469.; Jaromır Homolka, Pozdne gotický socharstvı, in: Dejiny (1984), s. 539-540, 543. 949 Fajt, 1993, s. 39-45.; Fajt (1995), s. 17-20. 950 Fajt (1995), s. 17. 951 Fajt (1995), s. 19. 952 Fajt (1995), s. 20. 953 Fajt (1995), s. 20. 947
- 147 -
Ty nský kalva rie a jejı vznik poloz ila do doby kolem roku 1440954. Vznik takovy chto ume lecky kvalitnıch de l v obdobı te sne po husitsky ch va lka ch nepovaz ovala za nepravde podobny . Vycha zela pritom z predpokladu, z e utrakvisticka spolecnost doby po kompakta tech vyuz ıvala ume lecký tvorby ke svý reprezentaci955. Konzola i socha Bolestný ho Krista v soucasnosti (2008-2009) procha zı odborny m restaurova nım v ateliý ru akademický ho malıre Toma s e Bergera, pri ne mz byly provedeny analy zy vzork˚ polychromie956. Materia lovy pr˚zkum J. a D. Hradilovy ch proka zal na vzorcıch inkarna tu shody v jeho origina lnıvrstve 957, coz by potvrzovalo za ve r M. Bartlový , z e konzola a socha Krista vznikly soucasne . K dataci dıla kolem roku 1440 slouz ı vedle totoz ny ch stylovy ch znak˚ jeho vy znamova rovina. Na pisova pa ska v rukou ande la nese latinsky na pis: “Juste iudicate filii hominis (Su‚te spravedlive, synovř c loveka!)ď. Jiz V. Krama r proto vide l v ikonografii Bolestný ho Krista “milosrdnřho soudceď, ktery umıste ny v radnıch sınıch “mel naba dati spra vce obcı k spravedlivřmu a milosrdnřmu souzenıď958. Jak bylo pojedna no vy s e, socha Bolestný ho Krista spolu s konzolou tvorily p˚vodnı vybavenı zasedacı sıne Starome stský radnice. Tý me r shodna rezba z dılny Mistra Ty nský kalva rie byla umıste na taký na Novome stský radnici (dnes Praha, Muzeum hl. m. Prahy, inv. c. 456)959. M. Bartlova vy znam Bolestný ho Krista pro obe radnice interpretovala v kontextu jejich vzniku v dobe po kompakta tech, vyhla s eny ch na jihlavský m sne mu roku 1436. Zobrazenı Bolestný ho Krista me lo prezentovat jeho pozorovatel˚m “vtelenı Boz ıho za kona ve sveteď960. Boz ı za kon byl pro utrakvisty “smernicı kresúanova pozemskřho z ivotaď, za kon˚ lidsky ch me lo by t dba no jen tehdy, byly-li ve shode se za konem Boz ım961. Kristus, ktery svou krvı prolitou na krız i prinesl lidstvu vykoupenı z prvotnıho hrıchu a bude ho taký soudit v den Poslednıho soudu, tak neme l by t pred ocima radnıch jen autoritou, od nız zıskali svou soudnı pravomoc, ny brz taký “legitimizoval odvola nı praz skř mestskř politickř reprezentace prımo ke Kristu Š bez prostrednictvı kra leď962. Toto utrakvistický vnıma nı sve tský kra lovský moci v˚ci moci Boz ı dokla dajı i ka za nı Mistra Jana Rokycany963. M. Bartlova s la v uvaha ch jes te da le a vznik starome stský ho i novome stský ho Krista spojila s historickou situacı, kdy mezi lety 1439-1448 neexistovala v C echa ch “–strednı monarchisticka mocďa Praha usilovala o to by t “hlavou kra lovstvıď964. Konzola Bolestný ho Krista byla razena do 60. let 15. stoletı a charakterizova na vysoky m stupnem realismu, ktery me l by t praz ský mu sochari zprostredkova n ulmsky m socharem Hansem Multscherem965. Prehodnocenı celku ť zme na datace a soucasny vznik obou ca stı, vs ak prineslo jejı odlis ný stylove kritický hodnocenı. Ve vrstve de l 30. a 40. let 15. stoletı predstavujı rezby Bolestný ho Krista a ande la pra ci mimora dný kvality966. V dobe 954
Bartlova (2004), s. 46, 49-51, 129 (kat. c. 4).; da le tý z zmınka Milena Bartlova , Strategie vladarský reprezentace Lucemburk˚ na ceský m tr˚ne , in: Kapustka (2006), s. 112.; tý z Milena Bartlova , autorka hesel in: Niedzielenko-Vlnas (2006), s. 142-144. a in: Fajt (2006), s. 625, kat. c. 236. 955 Blız e Milena Bartlova , Strategie vladarský reprezentace Lucemburk˚ na ceský m tr˚ne , in: Kapustka (2006), s. 112. 956 Toma s Berger ť Dorothea Pechova , Kristus trpitel, 1420-1440 (Rkp. laboratornı zpra vy), Praha 2006.; Janka Hradilova ť David Hradil, Kristus bolestny(Rkp. zpra vy o materia lový m pr˚zkumu), Praha 2008. 957 Janka Hradilova ť David Hradil, Kristus bolestny(Rkp. zpravy o materia lový m pr˚zkumu), Praha 2008, s. 15. 958 Kramar (1935), s. 79. 959 Fajt (2006), s. 625. 960 Milena Bartlova kat. heslo in: Niedzielenko-Vlnas (2006), s. 144.; ta z in: Fajt (2006), s. 625. 961 Podle Macek (2001), s. 53. 962 Milena Bartlova kat. heslo in: Niedzielenko-Vlnas (2006), s. 144.; ta z in: Fajt (2006), s. 625. 963 Simek (1949), s. 139. 964 Milena Bartlova kat. heslo in: Niedzielenko-Vlnas (2006), s. 144.; ta z in: Fajt (2006), s. 625. 965 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 179.; Fajt (1993), s. 39-45.; Fajt (1995), s. 17-20. 966 Rozborem na zor˚, který radı vlastnı sochu Bolestný ho Krista do poca tku 15. stoletı se podrobne ve novala M. Bartlova (2004), proto rozbor nenısouca stı pra ce.
- 148 -
te sne po husitsky ch va lka ch byl celek, ktery nezapre na vaznost na tradice kra sný ho slohu, aktua lnım dılem v soudobý evropský socharský produkci. Realismem, zejmý na ve vystiz enı anatomický stavby muz ský ho te la, se vs ak vıce nez vlastnı konzola vyznacuje figura Bolestný ho Krista. Konzola zde plnı predevs ım funkci dekorativnıho prvku, ktery tlumocil starome stsky m radnım Kristovo poselstvı “Su‚te spravedlive, synovř c loveka!ď. Figura lnı konzoly se vyskytujı jiz v parlý rovský m socharstvı967 a frankovla mský m ume nı, kde konzola v podobe ande la nese naprıklad Madonu s dıte tem v za mecký kapli v Chˆteaudunu (kolem 1400). Konzoly a podstavce soch tvorı poprsı ande l˚ a prorok˚ s na pisovy mi pa sky taký na kamenný m hlavnım olta ri ve farnım kostele sv. Martina v dolnobavorský m Landshutu (1421). Motiv konzoly ve tvaru ande la, tentokra te s erbovnım s tıtem, pouz il pozde ji u Madony krız ový chodby trevırský ho domu (1462) Nizozemec Mikula s Gerhaert z Leydenu. Konzoly v podobe ande l˚ se nacha zely taký v origina lnı vy zdobe bruselský radnice, typove blızka praz ský konzole je rovne z jedna z konzol kaple Panny Marie a sv. Petra v kostele Panny Marie nad Dijle v Mechelen (ande l s na pisovou pa skou, 1472). O frankovla msky ch vlivech v dıle Mistra Ty nský kalva rie nepochybovala M. Bartlova , ktera navrhla, z e si me l mistr po svy ch poca tcıch “v za padne ovlivnenřm okruhu druhř fa ze c eskřho kra snřho slohu kolem roku 1410ď doplnit svý praz ský vzde la nı kolem roku 1430 v prostredı Zikmundova budınský ho dvora968. U strednı dılo praz ský ho anonyma Tynskou kalva rii (1436-1439) spojila s donacı cısare Zikmunda pro Ty nsky chra m jako vyrovna nı se s utrakvistickou ve ts inou969. Pokracova nı cinnosti dılny predpokla dala i po Zikmundove chvatný m odchodu z Prahy v roce 1437 a jeho na sledný smrti. Socha Bolestný ho Krista spolu s konzolou me la podle badatelky vzniknout teprve po roce 1439, kdy smrtı kra le Albrechta Habsburský ho nastalo v C eský m kra lovstvı po urcitou dobu bezvla dı a prirozene zesılila suverenita Prahy. V historický m kontextu byla bezpochyby nejve ts ım triumfem utrakvist˚ dohoda s Basilejsky m koncilem a cısarem Zikmundem, na jejımz za klade byla v roce 1436 slavnostne vyhla s ena kompakta ta. Jes te tý hoz roku je cısar Zikmund schva lil “zemskym za konemďa v lednu 1437 poprvý od roku 1420 zaha jil svou cinnost zemsky soud. Eucharisticky Bolestny Kristus v pozici Apokalyptický ho soudce tak nemusel by t jednoznacne vytvoren teprve po roce 1439, ny brz mohl vznikat coby zaka zka pro Starome stskou radnici jiz mezi lety 1436-1437. Model, v ne mz byly ohlasy rane nizozemský ho realismu v dıle Mistra Ty nský kalva rie spojeny s prostredım Zikmundova budınský ho dvora, se pro praz ský socharstvı te sne po husitsky ch va lka ch jevı jako sch˚dna . I kdyz ume lecky vy voj praz ský ho sochare mohl by t ve skutecnosti prirozene sloz ite js ı, nez jak nacrtla ve svý m modelu M. Bartlova , souvislosti s praz sky m socharstvım kra sný ho slohu a frankovla msky m ume nım, stejne jako jeho vysoký ume lecký kvality jsou nesporný . Zajımavý stylový srovna nı tva re ande la prina s ı malırstvı ť list s Kalva riı z kremnický Me stský knihy (fol. 8v, Liber civitatis, Bratislava, pred 1426; uloz eno Kremnica, Statny archıv), kde provedenı vlas˚ a jemnost tva re sv. Jana Evangelisty pripomene starome stský ho ande la. Knihu iluminovali dva ilumina tori, z nichz autor Kalva rie se me l s kolit v dılne praz ský ho Mistra Martyrologia z Gerony970. Na prıkladu malırstvı, v ne mz na uherský m kra lovský m dvore dominovala tradice ceský ho predhusitský ho ume nı971, nelze proto odmıtat, z e ve stredoevropský m prostoru se mohl praz sky socharsky mistr uplatnit a da le pros kolit pra ve v Zikmundove dvorský m okruhu. Zikmund˚v budınsky dv˚r byl ve strednı Evrope mıstem, kde se stredoevropska tradice kra sný ho slohu konfrontovala 967
Konzola v podobe mladý z eny; Kolın nad Ry nem kolem 1390; Kolın n. R., Schn…tgen-Museum, inv. c. K 127. 968 Bartlova (2004), s. 97. 969 Bartlova (2004), s. 35-36. 970 Zsombor Jý kely in: Taka cs (2006), s. 616-617, kat. c. 7.56. 971 Podle Ern’ Marosi, Zikmund Lucembursky 1368-1437: Uhersky kra l ť de dic anjouovsky ch tradic, in: Fajt (2006), s. 578.
- 149 -
s frankovla msky m ume nım, ale jiz i s rane nizozemsky m realismem. S frankovla mskou kulturou se cısar Zikmund mohl dostat do kontaktu nejen na za klade vlastnıch prıbuzensky ch svazk˚ (casto zminovana je jeho cesta do Parız e na poca tku 15. stoletı), ale taký be hem Kostnický ho i Basilejský ho koncilu, kam dora z ela poselstva z Francie i burgundský ho Nizozemı. V Bude je roku 1433 doloz ena prameny na vs te va burgundský ho velvyslance Bertrandona de la Brocqui`re972. V C echa ch zase osobne vyjedna val kompakta ta Filibert z Coutances v Normandii, ktery pocha zel z francouzský ho rodu pa n˚ z Montjeu a v tomto prostredı se pohyboval973. Ve svý panovnický reprezentaci Zikmund rovne z napodoboval model francouzský ho kra lovský ho dvora974. M. Bartlova se domnıvala, z e uvedenı frankovla mský ho socharský ho stylu Zikmundem Lucembursky m “melo za cıl predvřst uhersky kra lovsky dvur jako jedno z center evropskř kultury, nikoli jako jejı perifřriiď975. E. Marosi zase uka zal, z e Zikmund cılene “na svych zahranic nıch cesta ch najımal velkř mnoz stvı umelcuď976, kterıpro ne j v Bude pracovali. Pokud se zaby va me vy hradne vlastnı konzolou v podobe ande la, ktera zaujme monumenta lnostı, vyrovna se kvalitou socharský ho provedenı i mlads ım pracım, jako je naprıklad Dangolsheimska Madona pripsana Nizozemci Mikula s i Gerhaertovi z Leydenu (kolem 1460; Berlın, Staatliche Museen, Skulpturensammlung). Prıbuznosti v typu tva rı a modelaci vlas˚ obou od sebe loka lne i casove vzda leny ch pracıch by odkazovalo na jejich prıbuzna vy chodiska. Charakteristicky znakem ande la jsou velkoryse modelovaný kadere977. I kdyz se na z a dný m z dochovany ch de l pripisovany ch Mistru Ty nský kalva rie neobjevı, detailnı porovna nı jejich rezby s rezbou Bolestný ho Krista nijak nezpochybnuje jeho autorstvı. Obdobne stylizovaný kadere lze najıt v ceský m a frankovla mský m ume nı jiz pred rokem 1400. Praz ský mu ande lovi je schý matem provedenı v tý to vrstve nejblız e hlava ande la z Bourges (1392-1405, Bourges, Musý e du Berry, inv. c. 1972.3.1), ktera pravde podobne pocha zı z p˚vodnı vy zdoby kaple vý vodský ho pala ce Jeana z Berry978. Podobný res enı lze nalý zt taký u zlomku hlavy ande la (?) z Budy (kolem 1400-1420) (Budapes „, Budapesti T’rtý neti Muzeum, inv. c. 75.1.50), ktera prıslus ıdo skupiny fragment˚ va pencovy ch soch z vy zdoby Zikmundova budınský ho pala ce objeveny ch be hem archeologický ho vy zkumu v roce 1974. V tý mz e souboru se shoduje modelace vlas˚ taký s muz skou hlavou v chaperonu (kolem 1420-1430; Budapes „, Budapesti T’rtý neti Muzeum, inv. c. 75.1.59), ktera ma modelacı tva re blızko ke starome stský mu Bolestný mu Kristovi. U hlavy muz e s tocenicı ve vlasech (Budapes „, Budapesti T’rtý neti Muzeum, inv. c. 75.1.45) dokonce M. Bartlova uvaz ovala o moz nosti, z e ji Mistr Ty nský kalva rie vlastnorucne vytesal979. Datace souboru zjevne ovlivne ný ho frankovla msky m ume nım je trvale diskutova na. Prameny je dokumentovana Zikmundova stavebnı cinnost na Budınský m hrade ve druhý m a tretım desetiletı 15. stoletı, proto je datace nejpozde ji kladena do doby mezi lety 972
Ern’ Marosi, Zikmund Lucembursky 1368-1437: Uhersky kra l ť de dic anjouovsky ch tradic, in: Fajt (2006), s. 576. 973 Konstancky biskup zemrel 20. cervna 1439 v Praze. Podle Ottuv slovnık nauc ny 9. (1895), s. 200-201. 974 Ern’ Marosi, Zikmund Lucembursky 1368-1437: Uhersky kra l ť de dic anjouovsky ch tradic, in: Fajt (2006), s. 572. 975 Milena Bartlova , Strategie vladarský reprezentace Lucemburk˚ na ceský m tr˚ne , in: Kapustka (2006), s. 109. 976 Ern’ Marosi, Zikmund Lucembursky 1368-1437: Uhersky kra l ť de dic anjouovsky ch tradic, in: Fajt (2006), s. 576. 977 Prıbuzne res ı upravu vlas˚ a jejich modelaci taký Gerhaert˚v na sledovnık u figury ande la v Narozenı z Hlohovce (80. l. 15. stoletı, p˚vodne dom sv. Martina v Bratislave , dnes SNG). Velkorysa modelace podobný ho typu je charakteristicky m znakem de l mlads ıho mistra Pavla z Levoci. 978 K buste blız e Bý atrice de Chancel-Bardelot in: Taka cs (2006), s. 331-332, kat. c. 4.25. S obdobnou stylizacı tva re a ucesu se v Bourges setka va me i v malba ch na klenbe kaple pala ce Jacquesa Coeura (1448-1451) od Nizozemce Jacoba de Littemont, kter y p˚sobil ve sluz ba ch francouzský ho krale Karla VII. 979 Bartlova (2004), s. 88.
- 150 -
1420-1430. Nejcaste ji je soubor datova n v s irs ım casový m rozpe tı od konce 14. stoletı do doby kolem roku 1420, nebo„ v polovine 20. let 15. stoletı se Zikmundova stavebnı aktivita presunula na Bratislavsky hrad980. V odborný literature panuje v za sade shoda, z e zdejs ı sochari, pokud nepris li prımo z Flander nebo Francie, pak pris li z frankovla msky ovlivne ny ch “stavenisúď, predevs ım z Pory nı981. E. Marosi navrhl na za klade uzký ho vztahu souboru s tvorbou Mistra z GroÖ lobminku, z e koncept socharský vy zdoby a snad i architektonickou koncepci navrhl ume lec pracujıcı na stavbe svatos te pa nský ho domu ve Vıdni982. U soch sve tc˚ se v souboru ozy va stylovy proud inspirovany figurami Andrý ho Beauneveaua, jehoz koreny jsou hleda ny v brabantský m socharstvıkolem roku 1400983, proto A. Vý gh uvaz oval i o moz ný m p˚sobenı brabantský ho sochare v budınský kamenosocharský huti984. E. Marosi naopak ohlasy tohoto stylový ho proudu hledal u jihone mecky ch ume lc˚, který Zikmund prokazatelne nejcaste ji zame stna val985. V dıle praz ský ho mistra se projevuje velky smysl pro detail, se nımz jsou propracova na i krıdla ande la. Podobne je res ı autor ande la ze sestavy zlomk˚ terakotový ho Zve stova nı (Buda, kolem 1410; Budapes „, Budapesti T’rtý neti Muzeum, inv. c. 2003.3.15-17), ktera mohla by t souca stı terakotový ho olta re. Vy chodiska mistra jsou kladena do jihone mecký ho prostoru (HornıPory nı)986. Souvislost starome stský ho sousos ı Bolestný ho Krista od Mistra Ty nský kalva rie s pracemi budınský kamenosocharský huti Zikmunda Lucemburský ho je velmi uzka . Jeho pros kolenı a p˚sobenı v tomto dvorský m okruhu lze povaz ovat na celý rade srovnatelny ch stylovy ch i forma lnıch znak˚ za vysoce pravde podobný . Shody s dılem jeho soucasnıka ulmský ho sochare Hanse Multschera ukazujı na totoz ny ume lecky vy voj, v ne mz byly promıseny vlivy frankovla mský tradice jiz s vlivy raný ho nizozemský ho realismu. Lze predpokla dat, z e tyto inovace praz ský mu mistrovi zprostredkovali jeho budıns tı spolupracovnıci, zejmý na ze s iroký oblasti Pory nı, nebo„ pra ve oni si mohli priný st prımý zkus enosti s rany m nizozemsky m realismem. V prostredı budınský huti vs ak vedle toho nelze vyloucit ani prıpadnou cinnost brabantský ho ume lce. Jiz ve druhý polovine 30. let 15. stoletı tak mohl dıky tomu Mistr Ty nský kalva rie priný st do Prahy prvnı ohlasy nizozemský ho realismu.
980
Podle Ern’ Marosi, Zikmund Lucembursky 1368-1437: Uhersky kra l ť de dic anjouovsky ch tradic, in: Fajt (2006), s. 577. 981 Michael Viktor Schwarz, K’nig Sigismunds H’fischer Traum: Die Skulpturen f…r die Burg in Buda, in: Taka cs (2006), s. 234. 982 Ern’ Marosi, Zikmund Lucembursky 1368-1437: Uhersky kra l ť de dic anjouovsky ch tradic, in: Fajt (2006), s. 577. 983 Ern’ Marosi, Zikmund Lucembursky 1368-1437: Uhersky kra l ť de dic anjouovsky ch tradic, in: Fajt (2006), s. 578. 984 Vý gh (1992), nestr.; pozde ji tý z Andra s Vý gh, Gotische Statuen aus dem K’nigspalast von Buda, in: Hans Multscher, kat. vy st. (1997), s. 71-85., cit. M. Bartlova in: Bartlova (2004), s. 87. 985 Ern’ Marosi, Zikmund Lucembursky 1368-1437: Uhersky kra l ť de dic anjouovsky ch tradic, in: Fajt (2006), s. 578. 986 Blız e k tomu Imre Taka cs in: Taka cs (2006), s. 317-318, kat. c. 4.10.
- 151 -
5.6 Umeleckč podniky mesuanstva Praha, Prasna bra na … busta muze nad prujezdem (? autoportrčt Mateje Rejska), Matej Rejsek z Prostejova (kat. c. 40) A. Mate jcek v syntý ze z roku 1927 konstatoval, z e: “z nepatrnych zbytku puvodnı figura lnı vyzdoby Prasnř bra ny nelze si uc initi jasnou predstavu o hodnote puvodnıch soch obou pruc elı, pri nichz byly jiste za mery Rejskovy va za ny neumelyma rukama spolupracujıcıch kamenıkuď987. Z p˚vodnı Rejskovy pozdne gotický dekorace ve z e se dodnes zachoval jen zlomek. Pokud ca sti neodpadly vlivem klimatu nebo nebyly pos kozeny be hem bourlivy ch historicky ch uda lostı, pak byla sta rım a pocasım zkous ena torza z d˚vod˚ bezpecnosti kolemjdoucıch i jedoucıch ucelove odstranova na. Toho si byl taký ve dom K. Chytil, ktery poz a dal A. Cechnera, aby coby pametnık podal souhrnny , avs ak d˚lez ity rozbor p˚vodnıch a novy ch dekorativnıch prvk˚ Pras ný bra ny, ktery roku 1927 publikoval v Pama tka ch archeologicky ch a mıstopisny ch988. Mezi origina lnımi kamenny mi prvky zde jmenoval taký udajnou podobiznu mistra Mate je Rejska na za padnım pr˚celı ve z e sme rem do Celetný ulice, jejız techniku srovnal s krivokla tsky m poprsım Vladislava II. Jagellonský ho989. V roce 1946 publikoval B. Kraus monografii o z ivote a dıle mistra Mate je Rejska z Proste jova. V souvislosti s polemikou o jeho dlouhý m s picatý m nosu, podle který ho mohl by t Rejsek nazy va n ť dlouhy s picaty nos jako ry sek, zmınil taký Rejsk˚v udajny autoportrý t na Pras ný bra ne . Vedle zmınky v popisu vy zdoby bra ny se vs ak dals ımu hodnocenı busty neve noval990. I. Sperling, ktery v roce 1964 pojednal o obnove Pras ný bra ny v letech 1961-1963, se pokusil jednotlivý dochovaný gotický kamenný prvky seradit podle doby vzniku do trı skupin. K prvnı skupine z roku 1476 zaclenil taký udajny Rejsk˚v autoportrý t, ktery byl podle jeho na zoru tesa n podle poprsı Premysla Otakara II. v chra mu sv. Vıta991. Ve svý m dals ım cla nku z roku 1965 i nada le kladl poprsı mezi prvnı Rejskovy pra ce, dataci vs ak posunul k roku 1477992. Podle J. Homolky v prıspe vku z roku 1978 se me la v autoportrý tu ozy vat doma cı parlý rovska tradice. Pokrocilost portrý tu me la vyniknout az ve srovna nı se soudoby mi dıly, naprıklad autoportrý tem domský ho mistra Hanse Niesenbergera v m…nsteru ve Freiburku im Breisgau. Domnıval se, z e konzola byla inspirova na poprsım ande la ze Starome stský radnice. V dekorativnı vy zdobe jako celku pak hledal J. Homolka prijetı ne ktery ch inovacı frankovla mský ho ume nı993. V roce 1983 zd˚raznil, jaky vy znam me la konzola Bolestný ho Krista ze Starome stský radnice na praz skou socharskou produkci, kde me la “nejsilnejiďzap˚sobit na udajny Rejsk˚v autoportrý t na Pras ný bra ne 994. V mıstech dnes nı Rejskovy bra ny sta vala jedna z trina cti historicky doloz eny ch me stsky ch bran a branek, poprvý zminovana v kronice Zbraslavský (1310), pravde podobne zbudovana v letech 1235-45. K roku 1409 je uva de na jako bra na, kterou se chodı do kostela sv. Ambroz e995. Pozde ji se v me stsky ch kniha ch objevuje jako kra lovska ve z (turris regis) zvana tý z Horska nebo Odrana (1431, 1440, 1447, 1449). Vedle bra ny se na za padnı strane 987
Mate jcek (1927), s. 47. Cechner (1927), s. 600-605. Cechnerova zjis te nı se pozde ji v souvislosti s obnovou brany (1961-1963) pokusil doplnit a upresnit Sperling (1965), s. 403-418. Autor se rovne z pokusil rozlis it novodobou vy zdobu z 19. stoletı od originalnıvy zdoby. 989 Cechner (1927), s. 602. 990 Kraus (1946), s. 31, 67. 991 Sperling (1964), s. 45. 992 Sperling (1965), s. 411. 993 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 220. 994 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 469. 995 Podle Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historicky pruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na. Praha 1981, s.1. 988
- 152 -
hradeb Starý ho Me sta totiz nacha zel Kra lovsky dv˚r, ktery byl s bra nou propojen pavlacı. Dv˚r vybudoval z ne kdejs ıho dvorce jako svý starome stský sıdlo kra l Va clav IV. Od roku 1454-1471 v ne m sıdlil kra l Jirı z Pode brad a na zaca tku svý vla dy taký Vladislav II. Jagellonsky 996. Vy stavba nový bra ny na ceste do Kutný Hory byla zaha jena v roce 1475997, coz prımo na mıste dokla da na pis na rımse nad prızemım ve z e: “Leta bozieho MCCCCLXXV dwaczaty den brzezna miesicze Wladislaw druhy czesky kra l nayiasniegssi s pomoczi Boha prwni ka men třto wieze zaloz il gest, ktera z to na klady wlatnimi miesstian a obcze slawnřho Miesta starřho Prazskřho ke czti a ku oslawie obywatelam miesta giz psanřho wyzdwiz ena gestď998. V tý to dobe me l stredove ky obranny systý m Starý ho Me sta jiz jen maly vy znam a tak funkce bra ny byla spıs e jen reprezentacnı a ekonomicka (vy be r celnıch poplatk˚). Bra na se nacha zela na vy znamný spojnici do Kutný Hory, a protoz e jejı stavebne -technicky stav, ktery m˚z e dokumentovat prızvisko “Odrata ď999, nemusel by t po husitsky ch bourıch prıznivy a ani reprezentativnı k vy znamu Starý ho Me sta praz ský ho, bylo me sto nuceno zaby vat se res enım jejıho stavu. V konecný m vy sledku se me sto rozhodlo zbudovat zcela od za kladu novou bra nu. Obs ırne ji se d˚vody vy stavby nový bra ny zaby vali autori stavebne historický ho pr˚zkumu bra ny z roku 19811000. Rozborem na pis˚ na bra ne dospe li k za ve ru, z e se zde prezentuje predevs ım Praha coby “hlava kra lovstvıď a z e je zde zd˚razne na jejı role coby bra ny me stský 1001. Interpretace Pras ný bra ny jako forma lnı vyja drenı podılu Starý ho Me sta praz ský ho na moci v zemıch Koruny ceský ť Praha caput Regni Bohemiae, ma svý opodstatne nı, i kdyz program vznikal teprve pozde ji po poloz enı za kladnıho kamene nový bra ny mlady m kra lem. Symbolický ho vy znamu mohlo hned v poca tku naby vat jak propojenı bra ny s Kra lovsky m dvorem, tak obnova bra ny na ceste do Kutný Hory, ktera byla zdrojem strıbra nejen pro kra lovskou pokladnici. Navıc na za klade smlouvy mezi starome stsky mi me s „any a kutnohorsky mi hornıky ze 6. prosince 1338 podle Korınkovy ch “kutnohorskych pametıď poz ıvali Kutnohors tı v Praze stejna pra va jako Praz aný v Kutný Hore1002. Budova nı bra ny je tak spojeno s politickou a ekonomickou mocı starome stsky ch me s „an˚, kterı do nı vloz ili ves kerý svý tehdejs ıambice. Prvnım stavitelem bra ny byl mistr Va clav ze Zlutic. V roce 1476 byl k vy zdobe Pras ný bra ny prizva n Mate j Rejsek z Proste jova, ktery mistra Va clava ve vedenı stavby nahradil v roce 1478. B. Grueber uvedl v souladu se Stary mi letopisy cesky mi, z e d˚vodem byla skutecnost, z e mistr Va clav byl vıcemý ne jen stavitel ť “tento mistr nedoka zal zhotovit z a dnř ozdobyď1003. Rejskovo autorstvı dokla da hned dvakra t jeho jmý no. Pod okennı rımsou na za padnı strane se nacha zı ande l s dlouhy mi vlasy a ornamenta lnımi krıdly ovinut na pisovou pa skou: “Matheus Raysek me fecit.ď Pod okennı rımsou na vy chodnı strane nese 996
Budovy by valý ho Kra lovský ho dvora pri Prasný brane byly v 17. stoletı prestave ny na arcibiskupsky seminar a pristave n k nim kostel sv. Vojte cha. V letech 1777-1868 byly v area lu kasarna, potý kadetka. Area l zanikl zbudova nım Obecnıho domu (1905-1911), ktery je podobne jako tehdejs ı Kralovsky dv˚r propojen s branou. 997 Kana k-Simek (1959), s. 282.: “Lřta Boz ieho MCCCCLXXV. Zaloz ena jest vez e u kra lova dvora na Prıkope. Staromeststı kopali krunfest ten pondelı (20. brezna) po Kvetnř nedeli; po velice noci (26. brezna) zaloz en krunfest. Sa m kra l Vladislav prvnı ka men vloz il v tom rohu na vychod slunce. To lřto videlali nahoru z priekopu i s mostkem.ď 998 Podle Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historicky pruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s. 4. 999 Podle Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historicky pruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s. 2. 1000 Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historickypruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s. 32-33. 1001 Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historickypruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s. 33. 1002 Korınek (1675), s. 49. 1003 “...dieser Meister keine Ornamente ausarbeiten konnte.ďGrueber (1879), s. 85. Jiný d˚vody zme ny prameny nekomentujı.
- 153 -
obrne nec s mecem zvednuty m vodorovne k prilbe vedle na pisu: “En Praga! Probis ego mater, noverca doloris Š hii fugiant, veniant hii, Sponte qui bona volunt.ď1004, taký na pis: “Raysek de Prostieyow Bacc. Pragn. 1477.ď Z pramen˚ je zrejmý , z e v dobe Rejskovy smrti (1506) nebyla vy zdoba ve z e dokoncena a z e rada vy klenk˚ a konzol z˚stala bez vy zdoby. Jednou z pravde podobny ch verzı m˚z e by t, z e stavba byla zastavena v roce 1489 odchodem Mate je Rejska do Kutný Hory, kam odcha zı pracovat na dostavbe chra mu sv. Barbory1005. I. Sperling naopak v souladu s K. B. Ma dlem uvaz oval o drıve js ım datu. Impulsem k zastavenı pracı me l by t rozkol mezi praz sky mi me s „any a kra lem v roce 1483, kdy se taký kra l preste hoval z Kra lovský ho dvora na Praz sky hrad1006. Dosud ani podrobny stavebne historicky pr˚zkum bra ny vs ak nedovolil presne ji urcit datum, kdy byly pra ce zastaveny, ani d˚vod jejich prerus enı1007. V letech 1876-1892 nechalo me sto Praha Pras nou bra nu zrestaurovat podle na vrhu architekta Josefa Mockera, ktery pro socharskou vy zdobu bra ny vytvoril vlastnı ikonograficky program1008. Pred zaha jenım celkový obnovy byla ve z zdokumentova na a zame rena a zakresleny zbytky p˚vodnı figura lnı a ornamenta lnı vy zdoby. Kamenna vy zdoba byla nahrazova na buâ vy dusky anebo kopiemi prımo tesany mi podle origina l˚ z horický ho pıskovce1009. Poslednı obnova objektu probe hla v letech 196119631010, pri nız bylo zjis te no, z e z obdobıprokazatelný Rejskovy cinnosti 1476-1483/1489 se dochovalo na bra ne zhruba ctyricet kamenny ch plastik. Motivy tvorı dve hlavnı tý matický skupiny ť 1) vy zdoba s rostlinny m a ornamenta lnım dekorem, 2) figura lnı vy zdoba1011. I. Sperling predpokla dal, z e origina lnı vy zdoba nemohla by t dılem jednotlivce, ale celý dılny1012. Podobne Mate j Rejsek zame stna val tovarys e taký v Kutný Hore na dostavbe chra mu sv. Barbory. Vzhledem k rozsahu restaura torsky ch za sah˚ 19. stoletı, stars ıch oprav a nedokoncenosti stavby nelze dılo hodnotit jako cisty projev 15. stoletıa vyvozovat sloz ite js ı ume leckohistorický konstrukce. Autor gotický stavby Mate j Rejsek navazoval na tradici bohate zdobeny ch goticky ch pr˚celı. Hlavnı predlohou Pras ný bra ny me la by t Mate ji Rejskovi Starome stska mostecka ve z , kde lze hledat radu stycny ch motiv˚ zejmý na v koncepci prızemı1013. Dochovana goticka dekorativnı vy zdoba bra ny obsahuje rozmanitý druhy motiv˚ (figura lnı, zoomorfnı, vegetabilnı, heraldický ). Podle za ve r˚ stavebne historický ho pr˚zkumu bra ny, ktery podrobne shrnul dochovaný kamenický prvky z obdobı gotiky, se v prıpade prvnıho patra nejednalo mnohostı a nesoustrede nostı motiv˚ o soubor vy znamove sme rujıcı k na sledujıcı sfý re panovnık˚ a nadpozemský sfý re sve tc˚1014. Obe busty na vrcholech vjezdovy ch oblouk˚ v urovni prızemı (obrne nec a udajny autoportrý t 1004
Podle Kraus (1946), s. 69: “Hle Praha! Poctivym je matka, podvodnym macecha Š ti nechú se varujı a pricha zejıti, kterısami od sebe majıdobrř –mysly.œ 1005 Kraus (1946), s. 67. 1006 Sperling (1965), s. 405. 1007 Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historickypruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna brana, Praha 1981, s. 6-7. 1008 Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historickypruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s. 18. 1009 Cechner (1927), s. 602. 1010 K restaurova nı a konzervaci Prasný brany v letech 1961-1963 blız e Sperling (1964), s. 43-49.; Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historickypruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s. 29-31. 1011 V roce 1965 rozclenil I. Sperling vy zdobu dokonce na tri hlavnı skupiny: 1) rostlinny a ornamenta lnı dekor, 2) rostlinny dekor spojeny s figura lnımi pracemi, 3) figura lnıdıla. Sperling (1965), s. 409. 1012 Sperling (1964), s. 45.; o huti hovoril tý z ve svý m dals ım clanku Sperling (1965), s. 403-418. 1013 Naprıklad: Kutal (1972); Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historicky pruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s. 45.; Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 342. 1014 Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historickypruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s. 52.
- 154 -
M. Rejska) jsou podle pr˚zkumu podobne jako ostatnı busty na objektu typologicky zcela obvykly mi zobrazenımi pro obdobı stredove ku1015. Hlavnı trojdılný schý ma bra ny me lo by t prevzato ze Starome stský mostecký ve z e. V prvnım patre, v p˚vodnıch nika ch, me la by t podle tohoto vzoru pravde podobne umıste na galerie cesky ch kra l˚. Na kordonový rımse pod nimi se nacha zely r˚zný sve tský motivy ť za pasıcı dvojice, odpocıvajıcı a hodujıcı postavy, hra c na loutnu, dvojice s tocenicı W apod. Ackoliv je vy zdoba druhý ho patra vıcemý ne z velký ca sti novodoba , jevı se Mockerova interpretace prvnıho a druhý ho patra coby sfý ry pozemský a nebeský vla dy v kontextu dochovany ch kamenny ch prvk˚ jako spra vna 1016. I. Sperling na za klade rozde lenı dochovany ch pozdne goticky ch kamenny ch prvk˚ do tý maticky ch skupin prisoudil provedenı vy zdoby Rejskove dılne , jejız spojujıcı charakteristikou byla kubusovitost tvar˚ ť “podrızenost hmote kva dru kameneď1017. U figura lnı a zoomorfnı plastiky jsou typický vyklenutý nadocnicový oblouky, vysazený lıcnı kosti, vypoulený oci a vysazený rty, tedy prvky, který pripomenou pra ce parlý rovský hute 1018. Uz itı z a nrovy ch motiv˚ a zoomorfnı a vegetabilnı plastiky je co do mnoz stvı bohats ı nez u Starome stský mostecký ve z e, proto se J. Homolka domnıval, z e zde vy zdobu ovlivnila taký tradice radnicnıch a pala covy ch pr˚celı z konce 14. a 15. stoletı ve Francii a Nizozemı. Za recepci inovacı frankovla mský ho ume nı povaz oval opakujıcı se iluzivnı zobrazenı figury vyhlız ejıcı z otevrený ho okna. Predstupne m me l by t pala c Jacquesa Coeura v Bourges, jehoz dekorativnı vy zdoba vznikla mezi lety 1448-14511019. Do strednı Evropy me l tento vzor podle J. Homolky proniknout prostrednictvım Hanse Multschera a Mikula s e Gerhaerta z Leydenu. Pokud se s nım Mate j Rejsek nesezna mil na svý zahranicnı ceste , pak hledal zdroj jeho poucenıv dıle Hanus e Spiesse1020. Dekorativnı vy zdoba Pras ný bra ny musela vznikat podle predem definovaný ho vy zdobný ho programu, nebo„ bez prvotnı koncepce by nebylo moz ný pra ce v daný m rozsahu realizovat. Vzde lany bakala r Mate j Rejsek, ktery byl v dobe zaha jenı pracı rektorem nedaleký ty nský s koly, me l nejen schopnosti takovy to program vytvorit, ale dokonce vlastnorucne zhotovit. Podle pramen˚ to byl taký hlavnı d˚vod, procStarý Me sto stavbu hned v poca tecnı fa zi Rejskovi sve rilo 1021. Samotný mu projektu jiste napoma halo sebeprijıma nı Starý ho Me sta, který me lo na reprezentativnosti ve z e velky za jem. Jak jiz bylo zmıne no vy s e, z p˚vodnı Rejskovy vy zdoby zbylo jen torzo, proto se rekonstrukce Rejskova vy zdobný ho programu pohybuje jen v urovni hypotý z. Z dochovany ch na pis˚ a prvk˚ vy zdoby nelze pochybovat, z e ve z demonstruje politickyvyznam Prahy 15. stoletı. Praha je zde cha pa na jako hlava C eský ho kra lovstvı, jako jeho politický i na boz enský centrum1022. Zapojenı aktua lnıch ume lecky ch prvk˚, toho nejleps ıho svý doby do vy zdoby me stský bra ny korespondovalo se spolecny mi snahami me sta a kra le o zapojenı zeme do kontextu Evropy a nava za nı na predhusitský tradice. Jako reminiscenci na dobu Karla IV. hodnotil vy zdobu Pras ný bra ny ve svy ch 1015
Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historickypruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s. 53. 1016 Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historickypruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s.51-2: “‘ vyskovy stred pruc elı nejna roc neji reseny predstavuje na obou pruc elıch vyznamnř panovnıky, snad jiz puvodne zamyslenř za stupce c tyr vla dnoucıch dynastiı se znaky zemı, kterym tito vla dli, jako symbol vla dy pozemskř, nad nimi jejich ochra nce, nadrazenou sfřru nebeskou se zemskymi svetci, ochra nci vla dy pozemskř.ď 1017 Sperling (1964), s. 45.; Sperling (1965), s. 415. 1018 Sperling (1964), s. 45. 1019 K vy zdobe blız e Ribault (1970), s. 387-410. 1020 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 220. 1021 Cituje Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 218.; blız e viz Kana k-Simek (1959). 1022 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 218.
- 155 -
uvaha ch o Vladislavove snaze po “renovatio regniďJ. Royt1023. Vladislav II. Jagellonsky me l kolem roku 1479 nechat mezi figury panovnık˚ udajne vsadit vlastnı vladarsky obraz, cımz verejne deklaroval sv˚j legitimnı na rok na vla du v C echa ch. M. Bartlova predpokla dala, z e zde mohl tr˚nit vedle cısare Friedricha III.1024 Rok pred poloz enım za kladnıho kamene cısar uznal nejen jeho na rok na cesky tr˚n, ale taký jeho hlas rıs ský ho kurfirta, v dobe , kdy na rok na ceskou korunu si na za klade olomoucký volby cinil uhersky kra l Matya s Korvın1025. Volba Vladislava Jagellonský ho a Matya s e Korvına cesky m kra lem byla prirozeny m vy sledkem situace v konfesijne rozde lený m kra lovstvı, kde se “znac na c a st niz sı slechty i preva z ne kalisnicka kra lovska mesta nehodlaly vzda t podılu na politickř moci, jiz zıskaly v prubehu revoluce,œ ve prospech c eskřho, vesmes katolickřho panstva1026. P. C ornej uka zal, z e pra ve “tyto sloz ky c eskř stavovskř struktury vedely, z e –sty personifikovanř Koruny c eskř promlouvala na poc a tku husitskř revoluce kalisnicka Praha, Ž , a nemınily se zrıci svřho pra va spolurozhodovat o volbe c eskřho kra leŽ ď1027. Nelze pochybovat, z e rovne z tento aspekt ovlivnil podobu programu dekorativnı vy zdoby bra ny, nebo„ bez stav˚ podobojı by nebyl 27. kve tna 1471 v Kutný Hore Vladislav II. Jagellonsky zvolen cesky m kra lem. Zde je treba pripomenout, z e Pras na bra na, p˚vodne Horska , byla branou do Kutný Hory. Praha byla hlavou kra lovstvı ť caput regni, a kra lovstvı bylo Praha. Program vy zdoby bra ny a jejı reprezentativnost tak zrejme vyjadroval vlastnı na boz ensko-politickou suverenitu Starý ho Me sta praz ský ho, coz je zcela v souladu se stars ım za ve rem J. Homolky, z e Starý Me sto budovalo bra nu jako “vyraz svřho sebevedomıď, kdy se stavı tý me r na roven samotný mu kra li1028. Ota zkou z˚sta va , jakou roli v programu vy zdoby hraje udajny Rejsk˚v autoportrý t a zda jım skutecne m˚z e by t? Za dny ze zobrazeny ch znak˚ nenı natolik individua lnım, aby bylo moz ný jej jednoznacne spojit s bakala rem Mate jem Rejskem. Podporou k tý to tezi nenı ani z a dny z pısemny ch pramen˚. Jak tato domne nka skutecne vznikla, nenı zna mo, nicmý ne vedle vlastnıho zobrazenı v podobe vousatý ho muz e s koz es inovy m lımcem a baretem na hlave k nı mohly vý st badatele taký cetný identifikace autoportrý t˚ socharsky ch a kamenicky ch mistr˚. Na prahu novove ku se postupne me nilo prijıma nımistr˚-remeslnık˚ na ume lce. S jejich rostoucım sebeve domım proto mnozı z nich neva hali zakomponovat sv˚j portrý t do svý ho dıla 1029. Poprsı muz e nad pr˚jezdem nese pa sku s latinsky m na pisem “O mesúanř, nedopusúte zlym lidem, kterı z ijı bez za kona, pusobiti na silı mne, na dobe uslechtilřď1030. Za konem je v na pisu zjevne mys len Boz ı za kon, ktery hra l za kladnı ulohu 1023
Jan Royt, Renovatio regni: Zum Charakter der Kunst in B’hmen unter den Jagiellonen Wladislaw II. und Ludwig II., in: Popp-Suckale (2002), s. 229. 1024 Podle Milena Bartlova , Vlastnı cestou: Vy tvarný ume nı ve sluz ba ch vladarský reprezentace Jirıho z Pode brad a cesky ch stav˚ v dobe jagellonský , in: Bobkova -Hola (2005), s. 247. 1025 Blız e k situaci C ornej-Bartlova (2007), s. 422-423. 1026 Podle Petr C ornej, Pohasly lesk panovnický ho majesta tu v porevolucnıch C echa ch, in: Bobkova -Hola (2005), s. 113. 1027 Petr C ornej, Pohasly lesk panovnický ho majesta tu v porevolucnıch C echa ch, in: Bobkova -Hola (2005), s. 113. 1028 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 217. 1029 Prıkladem v Zaalpı mohou by t Mikula s Gerhaert z Leydenu (autoportrý t (?) ze s trasburský kancelare, 14621463; dnes Strasburk, Musý e de lč Oeurvre Notre-Dame), Adam Kraft (autoportrý t na sakramentari kostela sv. Vavrince v Norimberku, 1493-1496), Peter Vischer (autoportrý t na hrobu sv. Sebalda v kostele sv. Sebalda v Norimberku), Peter von Koblenz (autoportrý t na trhový kas ne v Bad Urach, 1495), Anton Pilgram (autoportrý t na sakramentari v kostele sv. Kylia na v Heilbronnu, 1482-1487; autoportrý t (?) v podobe nosice kazatelny z kla s tera O hringen, 1482-1487, dnes Berlin, Staatliche Museen, Skulpturensammlung; autoportrý t na podstavci varhan Stephansdomu ve Vıdni, 1512-1515; autoportrý t na schodis ti kazatelny Stephansdomu ve Vıdni, 15121515), Friedrich Hammer (autoportrý t na za padnıve z i kostela sv. Jirıv Kandelu, 1519). 1030 Ve dvou linka ch: “O cives, vas nobile non me inficere vi Š permittite pravos, qui sunt sine lege viventes.ď, prejato z Kraus (1946), s. 67.
- 156 -
v ideologii utrakvismu a ktery vycha zel predevs ım z cırkevnı interpretace Bible1031. Pro ceský utrakvisty, jejichz bas tou byla Praha, byl Boz ı za kon vıce nez prıkazy cısare a papez e1032. “Na doba uslechtila ď je v na pisu alegoriı. Vy razu na doba (hrıs na ci krehka apod.) se v biblický m ucenı uz ıva jako synonymum pro te lo. V ucenı utrakvismu upozornil J. Macek na vıru ve svatou cırkev obecnou, kde hlavou je Jez ıs Kristus a cırkev jeho te lem. Obecna cırkev je pritom spolecenstvı ve rıcıch, v nichz je pravý pozna nı a vyzna nı vıry a pravdy1033. Znamena to, z e takovy m spolecenstvım mohla by t Praha stejne jako C eský kra lovstvı. Na pis lze uzce interpretovat jako vy zvu starome stsky m me s „an˚m k obrane jejich kra snřho me sta, který majı bra nit bez rozdılu proti vs em te m, kterı nerespektujı Boz ı za kon. Je to vs ak vy zva, ktera apeluje nejen k fyzický , ale i duchovnı obrane . Protoz e se na pis obracı prımo k me s „an˚m, je busta za me rne umıste na na pr˚celı otocený m sme rem do me sta. Naopak cizinc˚m je urcena na pr˚celı prıjezdu do me sta vy zva obrne nce: “Hle Praha! Poctivym je matka, podvodnym macecha Š ti nechúse varujı a pricha zejı ti, kterı sami od sebe majı dobrř –mysly.œ Figura me s „ana, v nız je hleda n Rejsk˚v autoportrý t, tlumocı prosbu Prahy k praz sky m me s „an˚m. Ackoliv se nalý za v niz s ı partii ve z e, je sporný , zda by se pra ve do tý to pozice Mate j Rejsek, ktery svý autorstvı dvakra t potvrdil svy m jmý nem, stylizoval. Blız e k pravde tak spıs e bude za ve r, z e se jedna o obecný zobrazenı nez o individua lnı portrý t1034. V tomto vy kladu se za roven potvrzuje na zor, z e program vy zdoby byl deklaracı vza jemný politický i na boz enský harmonie mezi utrakvisticky m me stem a katolicky m panovnıkem, ktera je zaloz ena na respektu Boz ıho za kona obe ma stranami1035. Dekorativnı vy zdoba Pras ný bra ny vznikala zhruba mezi lety 1476-1483, prıpadne 1489. Rejskovo kamenosocharský dılo me lo by t pracı samouka, ktery na bra ne zacal p˚sobit, aniz by se predtım oficia lne vyucil kamenický mu remeslu. Ze Stary ch letopis˚ cesky ch je zrejmý , z e na stavbu ve z e dorazil jiz jako schopny kamenosochar1036. V tý dobe jes te p˚sobil jako rektor ty nský s koly, ktera se nacha zela v bezprostrednı blızkosti Ty nský ho chra mu. B. Kraus se domnıval, z e pra ve pri prestavbe Ty nský ho chra mu “mel moz nost stavbu sledovat a soukrome provozoval umenıď1037. E. Poche v kapitole o architekture v De jepisu vy tvarný ho ume nı v C echa ch z roku 1935 vnımal Mate je Rejska jako “virtułznıho dekoratřra nez architektaď1038. I. Sperling se ve svy ch prvnıch publikovany ch textech k Pras ný bra ne vyjadroval spıs e ve smyslu na vaznosti Rejskova kamenosocharský ho ume nı na parlý rovskou tradici. Svou predstavu blız e shrnul az v cla nku z roku 1965, kde se odklonil od d˚razu na parlý rovskou hu„. K charakteristický mu trubkovitý mu za hybový mu systý mu vide l analogie v ceský m deskový m malırstvıpo polovine 15. stoletıa rovne z pouka zal na odezvu ne mecký ho socharstvı pozdnı gotiky, kde hledal analogie az v hornory nský m prostoru (Basilej, dom). Bez s irs ı argumentace vs ak predpokla dal, z e Rejska pravde podobne ovlivnilo s va bský socharstvı1039. Naopak podrobne ji se pokusil hledat zdroje jeho poucenı J. Homolka. Rejskovou inspiracı me la by t predevs ım vrstva praz sky ch de l 60. let 15. stoletı, kde “doslo k rustikalizaci parlřrovskř tradice, k plosnř projekci tvaru a jeho linea rnı ornamentalizaci i k prıznac nřmu mısenı expresivnıch a dekorativnıch tendencıď1040. Vy zdoba vedle odkaz˚ 1031
Podle Macek (2001), s. 52. Podle Macek (2001), s. 58. 1033 Podle Macek (2001), s. 59. 1034 Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historickypruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981, s. 53. 1035 J. Homolka navrhl, z e vy zdoba brany je pama tnıkem tehdejs ı politický a na boz enský harmonie mezi utrakvisticky m me stem a katolicky m kralem. Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 217. 1036 Odvozeno z citace in: Kraus (1946), s. 35. 1037 Kraus (1946), s. 37. 1038 Wirth (1935), s. 38. 1039 Sperling (1965), s. 415. 1040 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 220. 1032
- 157 -
na parlý rovský tradice obsahuje motivy pouz ıvaný soudobou za padoevropskou architekturou, kde je tv˚rci doka zali nejen vtipne zaclenit do architektury jako naprıklad poprsı muz e na parapetu kuru jiz nı prıcný lodi ve s trasburský m m…nsteru (kolem 1485), ale taký do olta rnıch celk˚, jak dokla dajı dıla Michaela Pachera. Pokud vs ak J. Homolka vide l ve vy zdobe pretlumocený frankovla mský motivy (zejmý na iluzivnı motiv postavy vyhlız ejıcı z okna), pak je treba se ptat, kde se Mate j Rejsek s te mito motivy sezna mil. Vy zdoba Pras ný bra ny vyuz ıvala aktua lnı vy zdobný prvky, coz ne který badatele vedlo k uvaha m o moz ný Rejskove ceste mimo uzemı C eský koruny. Z d˚vodu obstrukcı, který se cesky m tovarys ˚m v cizine da ly, ji naopak uplne vyloucil naprıklad B. Kraus1041. V z ivote Mate je Rejska je skutecne jen ma lo mısta pro takovou cestu, proto J. Homolka hledal res enı v osobe , ktera mohla Rejskovi tuto zkus enost nahradit. Touto osobou navrhl Hanus e Spiesse z Frankfurtu nad Mohanem, ktery se v Praze me l pohybovat jiz kolem roku 14771042. Praha vs ak me la kontakt se za padoevropsky m prostredım v r˚zný intenzite trvale. Mate j Rejsek z Proste jova p˚sobil v prostredı Ty nský ho chra mu, ktery byl bas tou utrakvismu a ktery byl s podporou kra l˚ i starome stsky ch me s „an˚ stavebne upravova n a na kladne vybavova n. Do kontaktu s mistry, kterıchra m zdobili, se mohl Mate j Rejsek dostat jiz predtım, nez se stal rektorem ty nský s koly, pravde podobne vs ak ve druhý polovine 60. let 15. stoletı1043. Na kladny mi stavebnımi upravami dlouhodobe procha zela i nedaleka Starome stska radnice, kde byli treba kamenıci. Rejskovo dochovaný dılo ukazuje na velkou variabilitu motiv˚ ť r˚zne komponovaný figury jako z ebrajıcı mnich, hrajıcı si ci za pasıcı panos i, nosici emblematicky ch motiv˚ ci pa sek, muz s holbou, rostlinný ci zoomorfnı motivy jako pta k, dra cci a podobne . Z charakteru jejich zpracova nı vyply va , z e Mate j Rejsek skutecne vys el z praz sky ch parlý rovsky ch tradic, v nichz se vs ak jiz odrazila velka mıra rustikalizace. Podobný rysy vykazuje taký cesky kachlovy materia l z doby kolem roku 1450 a po polovine 15. stoletı, na ne mz se figury vyznacujı trubkovity mi za hyby, vypouleny ma ocima, vysazeny mi rty a charakteristickou stylizacı uces˚ ve forme paralelnıch liniı nebo bod˚. Formy kachl˚ vytva reli zpravidla rezba ri1044 a tak jejich vy zdoba odra z ı dobový ume lecký tendence v C echa ch. Rejsk˚v repertoa r obohaceny o relativne aktua lnı ume lecký motivy za padoevropský ho p˚vodu mohl vycha zet z r˚zny ch zdroj˚. Vedle navrz ený motivický inspirace z dıla Hanus e Spiesse m˚z e by t prvnı hypotý za zaloz ena na dıle anonymnıho praz ský ho sochare Mistra Ty nský kalva rie, ktery jiz mezi lety 1436-1439 vytvoril pro Ty nsky chra m svý eponymnı dılo. Stopy jeho dıla se v Praze projevujı jes te ve 40. letech 15. stoletı a jeho vliv lze zaznamenat i v dılech po polovine 15. stoletı (Mistr Plzenský kalva rie)1045. Mistr navazoval na parlý rovský tradice a byl ovlivne n frankovla msky m ume nım. Jeho osobou byly Praze zprostredkova ny prvnı ohlasy nizozemský ho realismu, s nımz se mohl konfrontovat v prostredıbudınský kamenosocharský huti pracujıcı na vy zdobe Zikmundova pala ce1046. Z rukou Mistra Ty nský kalva rie pocha zı naprıklad konzola starome stský ho Bolestný ho Krista v podobe ande la, kterou J. Homolka vide l jako vy chodisko poprsı muz e s pa skou spojovaný ho s autoportrý tem Mate je Rejska1047. Pokud lze te z is te Mistra Ty nský kalva rie spojit s Ty nsky m chra mem, pak je mıstem, kde se Rejsek a mistr streta vajı. Mezi obe ma lez ı jedna generace a nelze vyloucit, z e jeho de dictvı mohlo by t Rejskovi zprostredkova no jeho z a kem. Druha hypotý za vycha zı z prameny doloz eny ch 1041
Kraus (1946), s. 35. Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 220. 1043 Ve funkci rektora byl prokazatelne od poca tku 70. let 15. stoletı. Presný datum nebylo dohleda no. K jeho studiım na univerzite vıce Kraus (1946). 1044 Pavlık-Vitanovsky (2004), s. 14-15. 1045 Bartlova (2004). 1046 Vıce viz pojednanık poprsıande la (konzola sochy Bolestný ho Krista) ze Starome stský radnice. 1047 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 220.
1042
- 158 -
kontakt˚ s frankovla msky m prostredım v 60. letech 15. stoletı, s nımz se konfrontovala dve kra lovska poselstva Jirıho z Pode brad ť poselstvo pana Albrechta Kostky z Postupic k francouzský mu kra li Ludvıkovi XI. v roce 1464 a poselstvo pana Lva z Roz mita lu, který na svý ceste k panovnicky m dvor˚m procestovalo v letech 1465-1467 strednı a za padnı Evropu. Prvnı poselstvo v roce 1464 zavıtalo taký do Bourges, kde se nacha zel J. Homolkou zminovany pala c kra lovský ho zlatnıka Jacquesa Coeura. I kdyz roku 1451 nechal Ludvık XI. Jacquesa Coeura uve znit a jeho majetek byl konfiskova n, pala c byl v tý to dobe jiz dokoncen. V jeho vy zdobe se prolına kra lovska a maria nska symbolika, zakomponova ny jsou zde postavy prorok˚ a ande lý s na pisovy mi pa skami, heraldický a emblematický motivy, baldachy ny, fia ly, figurky, rozviliny a jiný . Vy zdoba pala ce je jednım z ma la profa nnıch podnik˚, který se z obdobı pozdnı gotiky dochovaly. Podobny ch staveb bylo v daný m obdobı mnohem vıce. Bohate byla res ena nejen pr˚celı me stsky ch pala c˚, ale taký radnic, me stsky ch bran, ve z ıa jiny ch. Druhý jmenovaný poselstvo pros lo Ne meckem, burgundsky m Nizozemım, Angliı, Franciı, oblastmi dnes nıho Spane lska, Portugalskem, Ita liı a alpsky mi oblastmi dnes nıho Rakouska. C lenový obou poselstev me li vs ude na svy ch cesta ch moz nost vide t radu bohate dekorovany ch staveb. Rozsah ani presný persona lnı obsazenı poselstev prameny prirozene nikde nedokumentujı, nevylucuje to vs ak moz nost, z e mezi cleny poselstva mohl by t taký ume lec. Vedle te chto dokumentovany ch poselstev probıhaly i dals ı diplomatický styky C ech se za padoevropsky m prostorem a moz nostı je tak nespocet. Nelze ani opominout roli grafiky s ırený Evropou a moz nou inspiraci kniz nı iluminacı. V prostredıty nský s koly me l Rejsek jiste prıstup k bohatý knihovne . Kamenosocharska cinnost Mate je Rejska byla vs ak nepochybne ve svý m ja dru zaloz ena na doma cıch tradicıch a ohlasy za padoevropský ho ume nı se pohybujı pouze v rovine motivický inspirace, ktera mohla pocha zet z rozlicny ch zdroj˚. Hypoteticky v nich nelze vyloucit ani dıla ovlivne na ume nım burgundský ho Nizozemı.
- 159 -
Kutna Hora, Kamenny (Kroupuv) dum vyzdoba prucelı, Mistr Briccius Gauske (Gauschke) (?) pripsa no (kat. c. 25) Kutnohorský ho Kamenný ho domu si v literature poprvý vs iml J. E. Vocel, ktery mu ve noval cla nek v Hornıku, Almanachu na rok 18441048. Jeho pojedna nı ma dodnes velky vy znam pro pozna nı p˚vodnı dekorativnı vy zdoby pr˚celı domu, jejız poz˚statky byly definitivne odstrane ny be hem puristický obnovy na poca tku 20. stoletı i presto, z e jiz tehdy J. E. Vocel kriticky hodnotil obnovu domu za Josefa Krca na (majitelem 1839-1949), kdy “obnovenım tım neopatrnostı delnıku patrna c a st pozustalych ozdob na zmar uvedena jestď1049. Popis J. E. Vocela z roku 1844 uva dı, z e se na vrcholu s tıtu domu, jehoz ramena zdobı rada dvana cti krab˚, nacha zı zbytek ohromnřho kalicha. Pod nım me la by t ve vrcholu s tıtu provedena ve vysoký m reliý fu socha, nad jejız hlavou se sna s ela dvojice ande l˚ a po strana ch sta ly mens ı postavy Adama a Evy. J. E. Vocel predpokla dal, z e zbytky sochy predstavovaly Pannu Marii. Trojici oken ve s tıtu me ly zdobit erby. Arky r prolamovala dve goticka okna a hlavnı rımsa me la mıt vy zdobu sloz enou z figur zvırat a list˚, prolamovanou z krız ˚ a hve zd. Po obou strana ch rımsy me ly by t upevne ny havırský erby. Na pravý strane arky re udajne sta la na konzole socha sv. Va clava se s tıtem, ktery neme l nohy. Vlevo uz byly jen zbytky kamenný ho baldachy nu1050. J. E. Vocel se domnıval, z e ve vy zdobe pr˚celı byla socha kra le Jirıho z Pode brad a kalich. Kraby na ramenech s tıtu pak interpretoval jako dracı hlavy. A. J. Zavadil a G. J. Las ek podali v knize o pama tka ch Kutný Hory z roku 1894 popis domu se strucny m historicky m na stinem1051. Tam, kde J. E. Vocel v roce 1844 pod zbytkem baldachy nu po levý strane arky re uva de l jen pra zdný mısto, situovali autori bez konkrý tnıch doklad˚ sochu Jirıho z Pode brad, ktera me la by t udajne “v dobe rozruchu na boz enskřho odstranenaď1052. V suprafenestra ch trı oken ve s tıtu urcili na dvou erbech znak Moravy a Slezska, na tretım jiz odstrane ný m predpokla dali znak ceský ho kra lovstvı. Pod kaz dy m oknem se nacha zel s tıtek ť uprostred se znakem me sta Kutný Hory a po strana ch s hornicky mi kladıvky. Zbytek kamenný ho reliý fu mezi postavami Adama a Evy ve s tıtu interpretovali jako strom pozna nı dobrý ho a zlý ho. Tehdy byl mezi ne jes te vloz en zemsky znak s pısmenem K, ktery tam nechal vsadit jeden z majitel˚ domu J. Krcan. Nad nım me la by t udajne biskupska mitra, po jejıchz strana ch se vzna s ely dva ande lý . Magistra tnı rada J. Krcan upravoval objekt predevs ım pro svý potreby a tak si oba autori shodne s J. E. Vocelem vs ımali jeho nes etrny ch za sah˚ pri poslednı velký obnove 1053. Popis pr˚celı z roku 1903 J. Hejnice1054, ktery se nejpodrobne ji domem zaby val, odra z ıvıcemý ne stav, ktery popsal J. E. Vocel v roce 18441055, a da le ten, ktery byl v roce 1854 zachycen v knize Illustrierte Chronik von Bähmen (Ilustrovana kronika C ech)1056. Podle rozboru J. Hejnice kdysi kryla arky r s kaplı uvnitr “mala , drevena , spic ata strıskaď1057. Pos kozený sos e sv. Va clava, ktera se jako jedina na arky ri dochovala, me la chybe t leva ruka, ca st pravý ruky a prava noha od kolene dol˚ s tım, z e ackoliv byla znecitelne na modelace, jednalo se p˚vodne o velmi kvalitnı pra ci1058. J. Hejnic ve svý m popisu soucasne potvrdil v suprafenestra ch oken s tıtu existenci erbu s cesky m lvem (nad prostrednım oknem) a moravskou a slezskou orlicı (nad bocnımi 1048
Wocel (1844), s. 27-36. Wocel (1844), s. 29 v pozn. 1050 Wocel (1844), s. 30. 1051 Zavadil-Las ek (1894), s. 67-72. 1052 Zavadil-Las ek (1894), s. 68. 1053 Zavadil-Las ek (1894), s. 69. 1054 Hejnic (1903), s. 22-24. 1055 Wocel (1844), s. 27-36. 1056 Illustrierte (1854), s. 38-40 1057 Hejnic (1903), s. 23. 1058 Hejnic (1903), s. 23. 1049
- 160 -
okny)1059. Nad mohutny m baldachy nem kryjıcım tehdy jiz s patne citelný poz˚statky postavy v bohate rasený m pla s ti, zrejme tr˚nıcı Panny Marie, se podle J. Hejnice zda lo, z e se nacha zejıkoreny stromu vyr˚stajıcıho skrze vrchol s tıtu do mohutný fia ly na jeho vrcholu1060. Dnes nı stav pr˚celı objektu je vy sledkem puristický obnovy podle na vrhu architekta L. La blera v letech 1900-1902, ktera se ne zcela ve rne drz ela dochovaný p˚vodnı situace1061. Kamenny d˚m se dnes v urovni prızemı otevıra na pr˚celı dvojicı lomeny ch arka d s krız ovou klenbou, k jejichz strednımu pilıri je priloz ena noha stupnovitý konzoly hranolovitý ho arky re. Tri kamenný stupne konzoly jsou zdobeny stredovy m prolamovany m pa sem s motivem suchý ve tve ovıjený rozvilinami. Na ctyrech rozıch arky re a na stredový m sloupku vysoký ho okna v pr˚celnı ste ne se na konzola ch s rostlinny mi motivy pod bohate zdobeny mi baldachy ny fia lkami nacha zı pe tice soch. Zleva zdobı arky r sochy sv. Va clava, sve tice1062, sv. Jana Krtitele, sv. Prokopa a sv. Ladislava. Sokl arky re obsahuje ctverici reliý f˚ s hornicky mi motivy. Vrchol arky re ma prolamovanou atiku s motivem ctyrlist˚ v kosoctvercıch. Arky r domu s bohatou krız ovou klenbou v interiý ru, ktera se sbıha do dvojice svornık˚ s hlavou sv. Jana Krtitele a Bera nkem Boz ım, prostupuje skrze prvnı a druhý patro objektu. Nad druhý patro budovy vystupuje bohate zdobena korunnı rımsa, v nız se mezi listy a ve tvemi vinný rý vy proplý ta zve r a lidský postavy. Zleva lze sledovat ve zme ti ve tvı jelena, lis ku, vinný hrozny a rý vový listy obepınajıcı suchý ve tve, psy peroucı se o korist, bojujıcı berany, medve da, psy prona sledujıcı zajıce, nahou z enskou postavu, gryfa ci nahý ho muz e se lvem, pravde podobne Samsona. Jedna se o kopie p˚vodnı vy zdoby, ktera je deponova na v Kamenný m dome jako souca st sbırky C eský ho muzea strıbra v Kutný Hore. Nad korunnı rımsu se zdviha trojuhelny s tıt po osmi krabech na kaz dý m z jeho ramen. Za nım se skry va ostre spa dovana goticka sedlova strecha. U paty ramen s tıtu stojı po obou strana ch vysoka fia la a na samotny vrchol s tıtu je umıste na vysoka novogoticka kytka. Spodnı uroven s tıtu prolamuje trojice oken zdobeny ch oslımi hrbety s kraby zavrs eny mi kytkami. Pod oblouky oslıch hrbet˚ se nacha zejı erby zemı Koruny ceský ť zleva slezska orlice, uprostred cesky lev a napravo moravska orlice. Erb s cesky m lvem je opatren helmem. Pod okny jsou umıste ny tri s tıtky, jejichz pole nesou uprostred znak Kutný Hory a po strana ch havırska kladıvka. V rozıch s tıtu nad rımsou stojı dva proti sobe jedoucı jezdci. Nad trojicı oken ve vrcholu s tıtu tr˚nı pod baldachy nem Madona s dıte tem korunovana ande ly, kterou po strana ch obklopuje dvojice nahy ch postav Adama a Evy na konzola ch. Na mohutny kamenny baldachy n doseda strom Pozna nı. Po uvedenı Kamenný ho (Kroupova) domu do literatury J. E. Vocelem v roce 1844 se s nım setka va me, jak bylo vy s e shrnuto, v jedný z kapitol knihy Illustrierte Chronik von B’hmen (Ilustrovana kronika C ech) z roku 18541063. Kniha poda va predevs ım popis tehdejs ıho stavu pr˚celı a za sahy pri poslednım restaurova nı za Josefa Krca na, z ne hoz jes te mnohem pozde ji cerpal O. Hejnic1064. Kamenny d˚m byl v knize oznacen jako Biskupsky (Bischofshaus), nebo„ zde me l udajne od roku 1506 az do svý smrti v roce 1507 poby vat biskupa Filippo de Villanuova Sidonsky , sve tıcı biskup z Modeny. Oznacenı domu jako Biskupskyje vs ak historicky nespra vný , nebo„ se pramenna zmınka o pobytu biskupa vztahuje k dnes jiz neexistujıcımu domu na Tamarce. Podobne jako citovana stars ı pra ce predpokla dal v dome pobyt biskupa taký B. Grueber v syntý ze z roku 18791065. I pres nedostatek pramen˚, 1059
Hejnic (1903), s. 24. Hejnic (1903), s. 24. 1061 Na totý z upozornil stavebne historicky pr˚zkum Dobroslav Lıbal, Kutna Hora: Stavebne historickypruzkum ja dra (c a stecne upravenya doplnenyelabora t z r. 1961), Praha 1971, nestr. 1062 By va identifikova na jako sv. Bona (?), Hejnic (1903). 1063 Illustrierte (1854), s. 38-40, obr. 1064 Hejnic (1903). 1065 Grueber (1879), s. 94. 1060
- 161 -
se ktery mi pracoval, predstavil mys lenku, z e d˚m nechal postavit Vladislav II. Jagellonsky pro sebe nebo hornı soud. Ve svý m popisu pr˚celı domu na rozdıl od stars ıch popis˚ uvedl na jeho vrcholu pod baldachy nem tr˚nıcıho Boha Otce na obla cku1066. Obecný zobrazenı rytır˚ na koni se B. Grueber dokonce snaz il interpretovat jako zpodobne nı Jindricha a Viktorina z M…nsterberka anebo jako zpodobne nı kra le Vladislava II. s jeho spolecnıkem. Zrejme proto poukazoval na vztah provedenı pr˚celı k tzv. M…nsterberský mu domu, pricemz Kamenný mu domu prisuzoval starobylejsı vy raz. Podle B. Gruebera me la by t stavba domu zaha jena pred rokem 1470 a do roku 1485 dokoncena1067. V roce 1879 zahrnul Kamenny d˚m do svý ho pojedna nı o Kutný Hore J. J. Reha k, ktery vedle popisu budovy podal vy klad k dosud nespra vne uz ıvaný mu oznacenı domu jako Biskupsky . Proka zal, z e biskup Filippo de Villanuova Sidonsky bydlel v dome na Tamarce, ktery po husitsky ch va lka ch do roku 1499 slouz il jako radnice. D˚m jiz v Reha kove dobe neexistoval a na jeho mıste sta la budova by valý c. k. vys s ı rea lný s koly1068. Popisu domu se ve svy ch de jina ch stredove ký ho ume nı v C echa ch z roku 1893 znovu ve noval J. Branis , ktery vs ak tehdejs ı stav bez vysve tlujıcıho textu ilustruje kresbou prezentujıcı na vrh nový upravy realizovaný o sedm let pozde ji1069. V roce 1903 publikoval O. Hejnic tenkou broz urku, ktera shrnula ves kerý tehdy dostupný informace ke Kamenný mu domu1070. Vedle podrobný historie zde podal kvalitne provedeny konfrontacnı popis domu, kde vyhodnotil na dochovaný m stavu nove provedenou puristickou upravu (1900-1902). Historii domu rozebral retrospektivne , aby tak mohl postupne dospe t k nejstars ı zmınce. Jeho pra ce historika byla preciznı a dospe la k za sadnım vy sledk˚m pro dals ı hodnocenı objektu. Nejstars ı zmınku o Kamenný m domu urcil k roku 1473, kdy se o ne m mluvı v souvislosti s prodejem Strausovský ho domu Bartos em z Kuta Jırovi Horepnický mu1071. J. Hejnic se ve svý pra ci pokusil polemizovat o tv˚rci pr˚celı. Moz nost, z e jım byl Mate j Rejsek, vs ak vide l jako velmi “nejednoznac nouď1072. Z. Winter ve svý pra ci k de jina m remesel a obchodu z roku 1906 povaz oval Kamenny d˚m dıky mimora dne bohatý dekorativnı vy zdobe pr˚celı, který ve noval strucny popis, za vrcholný dılo demonstrujıcı “vkus a bohatstvı hornıku na konci 15. stoletıď1073. A. Mate jcek v syntý ze z roku 1927 hodnotil figura lnı vy zdobu Kamenný ho domu neprılis vysoko. Jejı cenu vide l spıs e v dekorativnı funkci nez hodnote socharský ho provedenı navzdory skutecnosti, z e se krome ne kolika pos kozeny ch zlomk˚ prakticky nic z p˚vodnı vy zdoby nedochovalo1074. V jiný syntý ze z roku 1931 zcela v opacný m duchu charakterizoval V. Birnbaum Kamenny d˚m jako “nejkra snejsı goticky dum v Cecha chď1075. Krome za kladnıch udaj˚ k jeho obnove se vs ak domem hloube ji nezaby val. E. Poche v pojedna nı k architekture v De jepisu vy tvarný ho ume nı v C echa ch z roku 1935 kriticky zhodnotil puristickou upravu pr˚celı. Pri regotizaci dos lo k odstrane nı ve ts iny autenticky ch detail˚ a jejich nahrazenı novogotickou dekoracı, v cemz E. Poche vide l zcela opra vne ne “znesvarenıď jednoho z ma la dochovany ch obytny ch stredove ky ch dom˚1076. V monografický m zpracova nı z ivota a dıla Mate je Rejska z roku 1946 upozornil B. Kraus na moz ny Rejsk˚v vliv ve vy zdobe pr˚celı Kamenný ho domu v Kutný Hore, kde p˚sobil na dostavbe chra mu sv. Barbory od roku 14891077. Naopak E. Mate jkova , 1066
Grueber (1879), s. 95. Grueber (1879), s. 96. 1068 Reha k (1879), s. 56, 156-157. 1069 Branis (1893), s. 146. 1070 Hejnic (1903). 1071 Hejnic (1903), s. 21. 1072 Hejnic (1903), s. 32. 1073 Winter (1906), s. 785. 1074 Mate jcek (1927), s. 48. 1075 Wirth (1931), s. 160. 1076 Wirth (1935), s. 36. 1077 Kraus (1946), s. 129, obr. s. 130. 1067
- 162 -
ktera se domem podrobne zaby vala ve svý monografii o Kutný Hore z roku 19621078, dospe la k za ve ru, z e autorem dekorativnıho pr˚celı byl kamenık Mistr Briccius (Gauske/Gauschke), který ho k tomuto ucelu povolal hofmistr Prokop Kroupa. Mistr Briccius, ktery pracoval v 80. letech 15. stoletı na stavbe vratislavský radnice, p˚sobil v Kutný Hore mezi lety 149014931079. Z Vratislavi byl povola n kutnohorskou me stskou radou na dostavbu chra mu sv. Barbory a rada si ho me la podle E. Mate jkový z a dat jes te roku 1495 listem do Vratislavi1080. Na tomto za klade porovnala ve svý pra ci dekorativnı vy zdobu pr˚celı Kamenný ho domu s vy zdobou fasa dy vratislavský radnice, kde nas la sý rii shodny ch vy zdobny ch prvk˚: “Troj–helna koncepce stıtu s fia lami a stıhlymi jehlany na patka ch, vodorovnř c lenenı celř fasa dy vyraznymi rımsami s prolamovanym ornamentem, c tverhranny arkyr, dekorativnı motiv pretınajıcıch se oslıch hrbetu a v neposlednı rade i profily okennıch ostenı Š to jsou prıznac nř forma lnı prvky Brikcı, kterř uplatnil jak na pruc elı Kamennřho domu, tak i na fasa de vratislavskř radniceď1081. Vedle pr˚celı Kamenný ho domu pripsala ve svý pra ci Mistru Bricciovi taký autorstvı na te chto dılech: sanktuarium a na hrobnı ka men Jana Smıs ka z Vrchovis „ v kostele Nejsve te js ı Trojice, severnı arky r Hra dku, kazatelna kostela Na na me ti, vy zdoba ve z nı komnaty Sankturinovský ho domu. Na spojenı vy zdoby pr˚celı domu s Mistrem Bricciem nava zal v roce 1969 Ch. Salm, ktery vznik dekorativnı vy zdoby urcil po roce 14901082. Taký J. Homolka v roce 1978 spojil pr˚celı domu s Mistrem Bricciem, ktery me l by t k tomuto ukolu povola n ze stavby radnice ve Vratislavi a ktery byl patrne dotcen nizozemsky m realismem. Pouka zal zde na za me rnou hierarchickou vy stavbu z hlediska ikonografie, ktera byla realizova na s rřtorickou gradacı. V zobrazenı sv. Va clava vide l vyja drenı vztahu k C eský mu kra lovstvı1083. K autorstvı Mistra Briccia se znovu vra til v roce 1984. Podle jeho soudu me la vy zdoba pr˚celı zrejme vyjadrovat eschatologickou mys lenku1084. Nejnove ji se Kamenný mu domu v konferencnım prıspe vku publikovaný m v roce 2007 v souvislosti s inventurou dıla Mistra Briccia v Kutný Hore ve novala M. Ottova 1085. Ve zkratce shrnula nejen ota zky p˚vodnıho vzhledu domu, ale taký informace o objednavateli. Pouka zala pritom na hypotý zu J. Richtera (2002), podle který mohl dokonce sa m Prokop Kroupa pocha zet z Vratislavi. Kroup˚v p˚vod ve Vratislavi badatelka potvrdila i v souvislosti s prıtomnostı hlavy sv. Jana Krtitele, patrona Vratislavi, ve vy zdobe interiý ru arky rový kaple. Na tomto za klade tak nepochybovala o uz s ım kontaktu Kroupy a Briccia a o autorstvıBriccia u origina lnı vy zdoby pr˚celı Kamenný ho domu1086. Kamenny d˚m sta val v daný m mıste jiz v predhusitský m obdobı; z tý to stars ı stavby z˚stala zachova na za kladnı dispozice se sklepy domu1087. Tehdy jej vlastnil me s „an ne mecký ho p˚vodu P’ttinger. Do roku 1452, kdy d˚m koupil reznık Mikula s Kroupa (Krupa), se v ne m strıdali nejr˚zne js ı majitelý z rad remeslnık˚1088. Dals ı pramenna zmınka o Kamenný m domu, ktera dokla da jeho stars ı existenci, pocha zı teprve z roku 1473, kdy se 1078
Mate jkova (1962), s. 61-63. Jan Josef R eha k, Ke druhý dobe stave nı kostela sv. Barbory (Dle register stavebnıch a knih me stsky ch): A. Kronika stavby, in: Reha k (1881), s. 51. 1080 Mate jkova (1962), s. 52. 1081 Mate jkova (1962), s. 62. 1082 Christian Salm, Malerei und Plastik der Sp¨tgotik, in: Swoboda (1969), s. 326. 1083 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 223-224. 1084 Jaromır Homolka, Pozdne gotický socharstvı, in: Dejiny (1984), s. 544. 1085 Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄ-Oszcanowski (2007), s. 127-132. 1086 Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄ-Oszcanowski (2007), s. 132. 1087 Doloz eno stavebne historicky m pr˚zkumem. Dobroslav Lıbal, Kutna Hora: Stavebne historicky pruzkum ja dra (c a stecne upravenya doplnenyelabora t z r. 1961), Praha 1971, nestr. 1088 Podle Mate jkova (1962), s. 62. 1079
- 163 -
o ne m pravde podobne mluvı v souvislosti s prodejem Strausovský ho domu Bartos em z Kuta Jırovi Horepnický mu1089. Roku 1487 odka zal d˚m ve svý m ks aftu Mikula s Kroupa svý dceri a zeti Prokopovi1090, ktery nechal d˚m pozdne goticky prestave t a bohate dekorativne vyzdobit. Prestavba byla zaha jena pravde podobne kolem roku 1489, kdy si v pramenech ste z uje Johanes Zelec u s epmistr˚ na Prokopa Kroupu, ktery stavbu tehdy zvy s il1091. K roku 1491 byl prostor pred Kamenny m domem urcen cechu hrncır˚ a byl oznacova n jako hrncırsky trh. Pokud emblý m s Adamem a Evou, ktery byl soucasne znakem cechu hrncır˚, mohl vzniknout ve spojenı s touto skutecnostı, posouval by tak vznik schý matu vy zdoby do doby kolem roku 1491 a stavba musela probıhat jes te po roce 1491, kaz dopa dne v roce 1498 byla zrejme jiz hotova, nebo„ se ve zdejs ı kapli konal snatek1092. D˚m je v drz enı rodiny Prokopa Kroupy z Chocemic az do roku 1529, kdy jej od porucnık˚ Kroupovy dcery Johanky z Chocemic koupil Franc Slova cek z Ta bora1093. Do roku 1849, kdy objekt koupila obec pro ucely radnice, se v dome strıdala cela rada majitel˚, z nichz teprve poslednı Josef Krca n zasa hl vy razne ji do podoby p˚vodnıho pr˚celı. Jeho uprava se stala hned za hy cılem vy s e popsaný kritiky J. E. Vocela1094. V roce 1876 se kutnohorský zastupitelstvo rozhodlo objekt opravit1095 s tım, z e roku 1898 se pred opravou presunula radnice do Vlas ský ho dvora1096, a d˚m byl v letech 1900-1902 regotizova n podle na vrhu architekta Ludvıka La blera1097. O dals ım osudu p˚vodnı gotický kamenný vy zdoby Kamenný ho (Kroupova) domu po jeho regotizaci nenı nic bliz s ıho zna mo. Zachovala se pouze jejı ca st, ktera je dnes uloz ena ve sklepnım depozita ri domu1098. Z gotický vy zdoby jsou uchova ny ca sti reliý fne zdobený korunnı rımsy domu, z nız pocha zejı kamenný bloky s figurkami ovcı, by k˚, medve da, ps˚ se zajıcem, divoký ho prasete u stromu, s vinny mi hrozny, s postavou z eny a gryfem (?), Samsonem v boji se lvem. Z reliý fnı figura lnı vy zdoby s tıtu z˚staly zachova ny fragment hlavy ande la a te lo ande la. Zbytky architektonicko-kamenicky ch prvk˚ tvorı ca sti parapetu zdobený motivem kruz by. Hodnocenı gotický vy zdoby domu nekomplikuje pouze jejı torza lnost, ale taký s patny stav jednotlivy ch dochovany ch zlomk˚, ktery je vy sledkem nevhodný ho uskladne nı a manipulace s nimi po sejmutı z pr˚celı domu. Problý mem jsou prirozene i rozpory v popisech p˚vodnıho stavu. Z nich lze dovodit zhruba na sledujıcı: Objekt me l v urovni prızemı loubı s krız ovou klenbou a dve ma lomeny mi oblouky odde leny mi mohutny m pilırem. Pilıri byla predsazena noha ctyrhranný ho arky re na stupnovitý konzole. Tri kamenný stupne konzoly byly zdobeny stredovy m prolamovany m pa sem s motivem suchý ve tve ovıjený rozvilinami. Na konzola ch pod baldachy ny pri hrana ch arky re, pravde podobne i na stredový m sloupku vysoký ho okna v pr˚celnı ste ne , byla usazena zrejme pe tice soch v nadz ivotnı velikosti1099, z nichz je literature zna ma pouze socha sv. Va clava umıste na po levý strane arky re na ste ne domu. Sv. Va clav byl oblecen v plný zbroji, v rukou drz el korouhev a s tıt s orlicı. Okna arky re zdobila oste nı, v nichz se proplý taly mezi listy a ve tvemi zvırata a lidský postavy, da le oste nı zdobily podle stars ıch udaj˚ motivy krız ˚ a hve zd, pravde podobne obvyklý diamantova nı. Baldachy ny soch zdobily jehlancový fia ly s kraby a kytkami. Arky r domu s bohatou krız ovou klenbou uvnitr, ktera se sbıha do dvojice svornık˚ s hlavou sv. Jana Krtitele a Bera nkem Boz ım, prostupoval skrze dve patra objektu. Okna 1089
Hejnic (1903), s. 21. Podle Mate jkova (1962), s. 62.; AKM o. Lib. Memor. 1480-1489 F13. 1091 Blız e ke sporu Mate jkova (1962), s. 62.; Reg. flav. parv. 1480-1494 J2. 1092 Kraus (1946), s. 51. 1093 Hejnic (1903), s. 19. Za pis ze 4. 8. 1529. 1094 Wocel (1844), s. 29 v pozn. 1095 Zavadil-Las ek (1894), s. 72. 1096 Hejnic (1903), s. 4. 1097 Nový socharský prvky zhotovili sochari Jan Kastner a Frantis ek Hna tek. 1098 Ne který zlomky byly po urcitou dobu taký prezentova ny v lapidariu Narodnıho muzea v Praze. 1099 Spolehlive lze prokazat pouze ctyri. 1090
- 164 -
jednotlivy ch pater me la stejny ra z jako okna arky re. Vrchol arky re zdobila atika se slepou kruz bou skla dajıcı se z motiv˚ ctyrlist˚ v kosoctvercıch. Arky r me l p˚vodne dreve nou jehlancovitou strıs ku. Nad druhý patro budovy vystupuje bohate zdobena korunnırımsa, v nız se mezi rozvilinami proplý tala diva zve r a lidský postavy. Nad korunnı rımsu se zdvıhal trojuhelny s tıt s fia lami a kytkami, ktery za sebou skry val ostre spa dovanou gotickou strechu. Po obou strana ch rımsy vycnıvaly ze strechy chrlice. Ve spodnı urovni s tıtu byla prolomena trojice oken zdobeny ch oslımi hrbety s kraby zavrs eny mi kytkami a bohate profilovany mi oste nımi. Pod oblouky oslıch hrbet˚ byly erby zemı Koruny ceský ť zleva slezska orlice, uprostred cesky lev a napravo moravska orlice. Pod okny byly umıste ny tri s tıtky, jejichz pole nesla havırský emblý my. Zretelný z p˚vodnı vy zdoby byly pouze stredovy a pravy . Prvnı me l v levý polovine korunu s havırsky mi kladıvky pod sebou (znak me sta), druhy nezretelnou figuru, zrejme pta ka. V rozıch s tıtu sta li nad rımsou dva proti sobe jedoucı jezdci. Jezdec po levý strane me l s picatou prilbu a turnajovy s tıt, podobne me l helm i druhy jezdec, avs ak s fafrnochy vlajıcımi na za da. Nad trojicı oken ve vrcholu s tıtu sta ly po strana ch Madony s dıte tem na p˚lme sıci nahý figury Adama a Evy a nad nı se vzna s ela dvojice ande l˚. Nad nimi pak jes te chra nil sochy mohutny kamenny baldachy n s mohutnou krız ovou fia lou. Pokus o rekonstrukci gotický podoby pr˚celı ukazuje, z e se jednalo o propracovany ikonograficky koncept. Na za klade doloz ený existence postavy sv. Va clava lze dovodit, z e arky r mohly zdobit jes te dals ı postavy zemsky ch patron˚. Sochy musely by t minima lne v poctu ctyr, nejvy s e vs ak pe ti. Po boku sv. Va clava tak mohly by t sochy sv. Vojte cha, sv. Prokopa, sv. Vıta ci sv. Zikmunda. Havırský emblý my symbolizovaly vlastnı me sto Kutnou Horu, zatımco zemský znaky Kra lovstvı ceský , v jehoz ra mci me la tehdejs ı kra lovska Kutna Hora po boku Prahy silnou pozici. Reliý fnı vy zdoba s tıtu byla koncipova na hierarchicky, proto se nız e nacha zely kutnohorský znaky, vy s e pak znaky zemský . Zda stredovy erb mezi nız e poloz eny mi s neznatelnou figurou mohl by t erbem Prokopa Kroupy, ktery byl povy s en do vladycký ho stavu s prıdomkem z Chocemic1100, nelze ove rit, ackoliv kontext vy zdoby by tuto moz nost nevylucoval. Ve stejný urovni jako kutnohorský znaky, prıpadne Kroup˚v vladycky erb, byla umıste na dvojice proti sobe jedoucıch rytır˚. Dvojice turnajovy ch rytır˚ ve vy zdobe pr˚celı by proto zrejme nemusela by t jen dekorativnı za lez itostı, ale mohla odkazovat k vys s ımu spolecenský mu postavenı majitele1101. Adam a Eva povaz ovanı za typologický predobrazy Krista a Panny Marie sta li udajne po strana ch Tr˚nıcıMadony, nad kterou se vzna s ela dvojice ande l˚. Jejıpopis v za sade predpokla da , z e se jednalo o Pannu Marii typu Assumpta1102. Popula rnı zobrazenı Panny Marie na Kamenný m dome je moz ný pribliz ne rekonstruovat podle celnı vyhrıvacı ste ny necickovitý ho kachle ze sbırek Ostravský ho muzea v Ostrave (inv. c. 16.607), kde Panna Marie s cısarskou korunou tr˚nı na srpku me sıce1103. Oproti popsaný vy zdobe domu, kde me li ande lý Pannu Marii korunovat, zde vs ak dvojice ande l˚ nese za ve s. V kutnohorský m zobrazenı se zrejme jednalo o korunova nı nanebevzatý Panny Marie Kra lovnou nebes1104. Srpek me sıce, na ktery s lapala, vyjadroval jejı pohrda nı “vsım nesta lym, svetem a pozemskymi vecmiď1105. Srpek byl tak symbolem jejı cistoty, nebo„ pro roli Spasitelovy matky byla zachova na naprosto cista 1106. Motiv proto souvisel s jejı rolı, ktera byla vykla da na s pomocı kontroverznıho cırkevnıho dogmatu Neposkvrne ný ho pocetı Krista: “Panna Marie byla vyvolenaŽ jako “na dobaœ 1100
Jeho prıdomek z Chocemic je v pramenech nejdrıve uva de n v roce 1499. Podle Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄ-Oszcanowski (2007), s. 131. 1101 Jeho vladycký povy s enıtak predstavuje jednu z moz ny ch datacnıch opor vzniku pr˚celıdomu. 1102 Cibulka (1929), s. 80-127. 1103 Od gotiky 4., kat. vy st. (1999), s. 226, kat. c. 119. 1104 Cibulka (1929), s. 101. 1105 Cibulka (1929), s. 100. 1106 Volne podle Engstova (1999), s. 260.
- 165 -
Kristova vtelenı, a proto musela byt neposkvrnena Ž ; presneji rec eno jako jedina z lidstva byla uchra nena poskvrny dedic nřho hrıchuď1107. Lze se domnıvat, z e hlavnı mys lenkou kompozice bylo vykoupenı z prvotnıho hrıchu praotce Adama, ktery nenı premoz en jen za zracny m narozenım Krista, ale v celý m jeho dıle1108. Kristus svou obe tı na krız i otevrel clove ku cestu ke spa se. Na Kristovu obe „, jejımz prostrednictvım se vypora dal s prvotnım hrıchem, upozornuje taký vnitrnı vy zdoba arky rový kaple domu. Svornık s hlavou sv. Jana Krtitele ve forme mısy s na pisem: “Decolacio S(ancti) Joha(nn)is baptiste caput in diskoœ, ktery pripomına jeho ste tı na rozkaz kra le Heroda, dohromady s druhy m svornıkem zdobeny m Bera nkem Boz ım vyjadrujı slova sv. Jana Krtitele, ktery mi zve stoval prıchod Mesia s e: “Hle, bera nek Boz ı, kterysnıma hrıch sveta.ď(J 1,29)1109. Tehdejs ı majitel Kamenný ho domu Prokop Kroupa, ktery si nechal zhotovit jeho na kladnou kamenickou vy zdobu pr˚celı, byl kutnohorsky m kons elem a od roku 1497 hornım hofmistrem. Z jeho postavenı v kalisnickřm me ste lze predpokla dat, z e byl umırne ny m utrakvistou. Tuto pravde podobnost by nijak za sadne neovlivnilo ani prıpadný potvrzenı hypotetický moz nosti, z e byl p˚vodem z Vratislavi, jak to navrhl J. Richter pri analy ze Kutnohorský ho kanciona lu (dokonceno 1495; Vıden, Rakouska na rodnı knihovna, Kodex 15.501)1110. V kontrastu s obe ma tvrzenımi vs ak nevystupuje ani ikonografie vy zdoby, jejız ustrednı postavou me lo by t typicky katolický zobrazenı tr˚nıcı Madony na p˚lme sıci. I kdyz naprıklad na rozpor mezi obsahem zobrazenı a vırou objednavatele upozornila Z. Vs eteckova ve Smıs kovský kapli u scý ny Vide nı cısare Augusta, v nız spatrovala ukryty katolicky obsah, a jako res enı navrhla, z e Michal Smıs ek mohl by t katolıkem1111, vy tvarný podniky tohoto druhu spıs e ukazujı na sloz ite js ı na boz enský pome ry uvnitr zeme . Kalis nicka cırkev nijak intenzivne nerozvıjela vlastnı ikonografii a tak objednavatelý r˚zný ho stupne kalis nický ho vyzna nı, pokud bylo treba vy tvarný reprezentace, mohli prirozene prejımat motivy rımský cırkve, ktera “v přc i o rozkvet vytvarnřho umenı predstihla kalisnıkyď1112. Pro za moz ný umırne ný utrakvisty jiste nebylo preka z kou prizvat si k realizaci svy ch projekt˚ osobnı reprezentace prednıume lce. Tato skutecnost neprekvapı ani v kontextu s postrehem J. Macka, ktery pıs e, z e: “zejmřna v kra lovskych kalisnickych mestech splynula kalisnicka cırkev plne s mocensko-politickymi za jmy konselu a obceď1113, coz pripous tı odchylky od vz ity ch na zor˚ na postoj utrakvist˚ k vy tvarny m dıl˚, ale i jejich tý matický mu obsahu v obdobı na konci 15. stoletı. Z fragment˚, zejmý na zpracova nı drapý rie ande la, je zrejmý , z e svy m forma lnım provedenım odpovıdajı dataci vy zdoby na konec 15. stoletı, a nenıtak moz ný , aby se jednalo o souca sti ne jaký mlads ı kompozice. Madona coby symbol Matky cırkve samotný ve vy zdobe domu tak prımo demonstruje historickou skutecnost, kterou ope t dobre vystihujı slova J. Macka: “Umırnenı kalisnıci, Ž , povaz ovali rımskou cırkev za matku vseho kresúanstva a prijımali i rımsky kult zvonu, orna tu, obrazu a monstrancıŽ Utrakvismus nezpretrhal svazky s obecnou, katolickou cırkvıŽ ď1114. Ackoliv pısemný prameny jasne urcujı objednavatele vy zdoby, jmý no jejıho tv˚rce z a dny z pramen˚ vy slovne neuva dı. Jako prvnı s ohledem na prameny navrhl B. Kraus 1107
Hall (1991), s. 326. “Buh porazil hrıch v Kristu. Toto vıtezstvı lze videt na Boz ım lidu, ktery je dıky vıre v Krista a v jeho dokonc enř dılo z viny a soudu hrıchu vysvobozen a pora zku moci hrıchu jiz do urc itř mıry zakousı ve svřm spojenı s Jez ısem.œ Douglas (1996), s. 305. 1109 M. Ottova s la v interpretaci jes te da le a hledala ve svornıku s hlavou sv. Jana Krtitele “patriotismus a neprerusenř kontakty s rodnym mestemďProkopa Kroupy, ktery me l pocha zet z Vratislavi. Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka ť KozieÄť Oszcanowski (2007), s. 132 1110 J’rg Richter, Die Gradualhandschriften f…r die Kuttenberger Pfarrkirchen, in: Popp-Suckale (2002), s. 193. 1111 Vs eteckova (1999), s. 85. 1112 Macek (2001), s. 155. 1113 Macek (2001), s. 157. 1114 Macek (2001), s. 55. 1108
- 166 -
moz nost, z e pr˚celnı vy zdoba domu vznikla pod vlivem Mate je Rejska1115. Jeho pozna mka z˚stala bez povs imnutı ostatnıch badatel˚ a v roce 1962 vy zdobu Kamenný ho domu poprvý detailne analyzovala E. Mate jkova , ktera ji pripsala stars ımu mezi kamenicky mi mistry u sv. Barbory Mistru Bricciovi, ztotoz ne ný mu s Bricciem Gauskem (Gauschkem) ze Zhorelce. Jak bylo jiz vy s e rozvedeno, svý pripsa nı tehdy spojila s na zorem, z e byl hofmistrem Prokopem Kroupou povola n prımo z Vratislavi k provedenı vy zdoby fasa dy jeho domu1116. Za dny z pramen˚ tuto skutecnost explicitne nerıka a je zjevný , z e se badatelka oprela o srovna nı vy zdoby domu s vratislavskou radnicı a o predpoklad, podle který ho me l by t kamenık v roce 1490 povola n kutnohorskou me stskou radou na dostavbu chra mu sv. Barbory1117. I kdyby tedy Prokop Kroupa nepocha zel z Vratislavi, jak bylo vy s e zmıne no, mohl s nım by t Mistr Briccius (Gauske/Gauschke) v kontaktu prostrednictvım kutnohorský me stský rady. Osobnı vazba byla taký mezi Kroupou a Rejskem. Mistr Rejsek p˚sobil v Kutný Hore na dostavbe chra mu sv. Barbory jiz od roku 1489 az do svý smrti v roce 1506. J. Branis v historii chra mu sv. Barbory pouka zal na za pis (reg. Flav. minus J. 7.), kde se uva dı, z e “dne 5. –nora roku 1489. byli pan Jan Smısek z Vrchovisú, Prokop Kroupa, Bartos Rozntal a Jan Hertvık v Praze “pro biskupuv odjezdď1118. Ze za pisu vyvodil moz nost, z e se pri tý to prılez itosti vs ichni vy s e jmenovanı pa ni mohli sezna mit s Rejskovy mi dıly a na doporucenı Starome stsky ch angaz ovat mistra na vy stavbu chra mu sv. Barbory. Spojitost Rejska a Kroupy pozde ji prımo dokla da za znam, podle který ho byl Rejsek 30. listopadu 1498 rukojmım pri svatbe mlyna re Benes e z Hradce Kra lový s Urs ulou v dome hofmistra Prokopa Kroupy v Kutný Hore1119. Oba jmenovanı mistri byli zkus eny mi kamenıky, kterı byli schopni plnit na rocný ukoly. Se jmý nem Mate je Rejska je spojen velkolepy koncept Pras ný (Horský ) bra ny, s Mistrem Bricciem predevs ım vy s e zmıne na bohata vy zdoba radnice ve Vratislavi. Prestavba domu byla zaha jena kolem roku 1489 a jes te roku 1491 stavebnı pra ce probıhaly1120. V tý to dobe oba kamenıci v Kutný Hore pracovali a me li tudız rovnocennou prılez itost vy zdobu pr˚celıKroupova domu realizovat. Pro urcenı autorstvı z˚sta va klıcova analy za poz˚statk˚ vy zdoby domu a jejı hypoteticka rekonstrukce, který je treba konfrontovat s dochovany m dılem obou kamenık˚. V prıpade Mate je Rejska by se jednalo o Pras nou bra nu v Praze pred jejı regotizacı, u Mistra Briccia je situace sloz ite js ı. Mistr Briccius pocha zel ze Zhorelce (Hornı Luz ice), kde je roku 1476 zminova n v pramenech jako malır. O rok pozde ji zde vstoupil do kamenický huti Stefana Aldenberga a v roce 1478 se stal kamenicky m mistrem1121. V 80. letech 15. stoletı me l udajne pracovat jako kamenık na vy zdobe radnice ve Vratislavi, kde je jeho cinnost archivne proka za na teprve na prelomu roku 1494-14951122. Jeho konkrý tnıpodıl na pra ci nenı prameny dokumentova n a je proto urcova n pouze hypoteticky (naprıklad erb Matya s e Korvına v sa le Velký rady nebo vy zdoba jiz nıho traktu dokoncena pravde podobne kolem roku 1115
Kraus (1946), s. 129. Mate jkova (1962), s. 62. 1117 Na zor se opıra o zaznamy v chra movy ch stavebnıch registrech, kde je mezi lety 1490 ť 1493 uva de n Mistr Briccius jako “starsı nad kamenıkyď. Jan Josef R eha k, Ke druhý dobe stave nı kostela sv. Barbory, in: Reha k (1881), s. 51. 1118 Branis (1891), s. 66. 1119 Kraus (1946), s. 27. 1120 K roku 1491 byl v prostoru pred Kamenny m domem zrızen hrncırsky trh a proto se ve ts ina badatel˚ domnıvala, z e pra ve sousos ı s Adamem a Evou vzniklo ve spojenı se znakem cechu hrncır˚. Moz nou souvislost nelze vyloucit a datace vy zdoby by se tak posouvala do doby nejdrıve kolem ci po roce 1491. 1121 Mate jkova (1962), s. 62.; Marius Winzeler, Hornı Luz ice a jejı ume lecký vazby k C echa m, Slezsku a Sasku v pozdnım stredove ku ť prehled, in: Martyca kova (2001), s. 156.; Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄ-Oszcanowski (2007), s. 125-138. 1122 Romuald Kaczmarek, WokoÄ Bricciusa Gauske: WrocÄawska rzeë ba kamienna w czasach pobytu Wita Stwosza w Krakowie, in: WokłńWita Stwosza (2006), s. 213. 1116
- 167 -
1490)1123. E. Mate jkovou, ktera Mistru Bricciovi pripsala v Kutný Hore celou radu de l, vedlo k pripsa nı predevs ım architektonicko-kamenický ho res enı pr˚celı1124. Vycha zela zde pritom ze srovna nı vy zdoby pr˚celı s vy zdobou radnice ve Vratislavi, s nız ma tyto architektonický prvky spolecný . Na vratislavský radnici se uplatnujı ctverhranný arky re, který jsou uzavreny jehlancovity mi strechami. Podobne byl v 15. stoletı ukoncen i arky r Kamenný ho domu. Shodny u obou fasa d byl zp˚sob, ktery m byly do architektonický kompozice zapojova ny s tıhlý fia ly, ale i dals ı detaily jako kytky, kraby, konzoly a jiný . Bohate zdobený prolamovaný rımsy, který jsou v tomto obdobı oblıbeny m vy zdobny m prvkem architektury, obsahujı u obou jmenovany ch objekt˚ vegetabilnı a z a nrový figura lnı motivy. Zlomky i kopie p˚vodnı vy zdoby Kamenný ho domu se detailem a zp˚sobem provedenı te chto motiv˚ az na padne podobajı vy zdobe jiz nıho traktu vratislavský radnice, pripisovaný Mistru Bricciovi. Dobre lze u obou objekt˚ srovnat taký provedenı okna a umıste nı soch na konzola ch a pod baldachy ny. Jejich schý ma bylo v za sade totoz ný . De lena okna se stupnovite profilovany m oste nım a stojinou zdobila suprafenestry ve tvaru oslıch hrbet˚ s kraby, ve vrcholu ukoncený kytkami. Uvnitr suprafenester se na Kamenný m dome nacha zely erbovnı s tıtky obklopený rozvilinami a pa skami. Prıbuzny m zp˚sobem je res ena supraporta se znakovy m s tıtem Matya s e Korvına v sa lu Velký rady vratislavský radnice, kde s tıt navıc pridrz uje dvojice divy ch muz ˚. Jejı autorstvıbylo pripsa no Mistru Bricciovi. Sochy Kamenný ho domu podobne jako ve Vratislavi sta ly na bohate profilovany ch konzola ch. Nad nimi pak byly umıste ny baldachy ny, který se skla daly ze s tıhly ch fia lek propojeny ch kruz bami a zavrs eny ch masivnı fia lou s kraby a kytkou ve vrcholu. Lze tak shrnout, z e autor pr˚celı Kamenný ho domu mohl mıt s vy zdobou vratislavský radnice prımou zkus enost, a i kdyz vy zdoba radnice nebyla vy hradnım dılem Briccia Gauskeho (Gauschkeho)1125 a jeho dılo zde z˚sta va doposud s iroce diskutova no, schý ma vy zdoby dokla da zjevný prıbuznosti. Vy s e popsaný architektonicko-kamenický motivy nechybe ly ani ve vy zdobe Pras ný bra ny Mate je Rejska ť fia ly, oblouky ve tvaru oslıch hrbet˚ s kraby, zavrs ený fia lami s kytkou, sochy na konzola ch s baldachy ny, slepý kruz by, prolamovany rozvilinovy dekor, erbovnı s tıtky, z a nrový figura lnı motivy. Obecný porovna nı proto nestacı a pro dals ı uvahy je nezbytný detailnı porovna nı zbytk˚ socharský vy zdoby, poprıpade jejich kopiı. K tomuto ucelu lze pouz ıt predevs ım torzo prolamovaný rımsy, zbytek figury ande la a svornıky arky rový kaple. Dochovaný ca sti se vedle sklonu k naturalismu projevujı subtilitou provedenı. Figury formuje vnitrnı dynamicky pohyb. Drapý rie ande la je prokazatelne la mana . Socharský dılo Mate je Rejska charakterizuje “stylizovany dekorativismusď1126. Jeho figury jsou pevný , bez projevu vnitrnı dynamiky, za hyby jejich drapý rie me kce modelova ny v trubkovity ch za hybech. Pri porovna nı tva re sv. Jana Krtitele ze svornıku arky rový kaple Kamenný ho domu s poz˚statky Pras ný bra ny se ukazuje rozdıl zejmý na v subtilite vy tvarný ho provedenı. Rejsek svý tva re modeluje s irs ı, s vy razny mi detaily, a„ se jedna o usta, nos ci oci, který majı vysoce klenutý ostrý nadocnicový oblouky. Typicky m prvkem dıla Mistra Briccia me l by t naopak 1123
Dals ım jemu pripisovany m dılem je ca st dochovaný vy zdoby z brany sv. Mikula s e ve Vratislavi. Sporný z˚sta va jeho autorstvı na pomnıku Matya s e Korvına (1486) Matya s ovy ve z e hradu Ortenburg v Budys ıne . Jeho autorstvı zpochybnil S. Papp a pripsal pomnık do oeuvru Hanse Olm…tzera. Szilard Papp, Das Denkmal des K’nigs Matthias Corvinus und die St. Georgskapelle in der Bautzener Ortenburg, in: Torbus-H’rsch (2006), s. 103-117. 1124 “‘ troj–helna koncepce stıtu s fia lami a stıhlymi jehlany na patka ch, vodorovnř c lenenı celř fasa dy vyraznymi rımsami s prolamovanym ornamentem, c tverhranny arkyr, dekorativnı motiv pretınajıcıch se oslıch hrbetu a v neposlednırade i profily okennıch ostenıď. Mate jkova (1962), s. 62. 1125 Polska literatura zd˚raznuje Briccia Gauskeho jako tv˚rce konceptu vy zdoby vratislavský radnice. U daje shrnuje pra ce R. Kaczmarka. Romuald Kaczmarek, WokoÄBricciusa Gauske: WrocÄawska rzeë ba kamienna w czasach pobytu Wita Stwosza w Krakowie, in: WokłńWita Stwosza (2006), s. 212, pozn. 18. 1126 Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄ-Oszcanowski (2007), s. 35.
- 168 -
“naturalismus rostlinnřho dekoruď, v ne mz se s iroce uplatnoval motiv suchý ve tve1127. Tento motiv se vyskytoval taký na arky ri Kamenný ho domu. V kopii a jen v malý m zlomku origina lu se rozviliny pr˚celı domu forma lnım provedenım shodujı s ca stı vy zdoby by valý bra ny sv. Mikula s e ve Vratislavi, ktera je pripisova na Mistru Bricciovi. Jedna se o dve kartus e s erby obklopeny mi rozvilinami1128. Na postavicku nahý ho muz e (?Samsona) se lvem ve vy zdobe korunnı rımsy Kamenný ho domu svy m dynamicky m pohybem a subtilitou provedenı upomenou postavicky divy ch muz ˚ drz ıcıch znakovy s tıt Matya s e Korvına ve Velký m sa lu vratislavský radnice, hypoteticky razený do Bricciova dıla. Porovna nı Matya s ova pomnıku na hrade Ortenburg v Budys ıne a vy zdoby Kamenný ho domu se ukazuje jako sporný . Vy razne prota hlý figury budys ınský ho pomnıku se svy m forma lnım provedenım jasne odlis ujı od plne js ı dynamický postavy ande la z Kutný Hory. Rozdılný je i provedenı tva rı figur, coz dokla da pri konfrontaci s pomnıkem tva r sv. Jana Krtitele z arky rový kaple domu. Ve vy zdobe pomnıku se objevujı jiz ne který renesancnı prvky, který se na Kamenný m dome evidentne nevyskytovaly. Tento rozpor by mohl souviset s vyloucenım Bricciova autorstvı u budys ınský ho pomnıku1129. Z rozboru je tak zjevný , z e zatımco popsaný charakteristiky Rejskova dıla jeho autorstvı spıs e vylucujı, vratislavský kamenosocharský pra ce by prıpadný Bricciovo autorstvı pripous te ly. Pokud pak ikonografie Adama a Evy mohla souviset se zdejs ım hrncırsky m trhem, vznik dekorace by se pripsa nım Mistru Bricciovi mohl omezit na dobu mezi lety 1491-1493. Vedle pr˚celı Kamenný ho domu pripsala v Kutný Hore Mistru Bricciovi E. Mate jkova hypoteticky celou radu dals ıch kamenosocharsky ch de l1130. V hypotetický rovine se pohybujeme i pri urcova nı jeho vratislavský ho dıla, nebo„ na vy zdobe radnice i Mikula s ský bra ny se pohybovala cela rada tv˚rc˚, jejichz podıl prameny nijak blız e neurcujı1131. Pri inventure Bricciovy ch de l v Kutný Hore na za klade srovna nı socharsky ch detail˚ radnice a ca sti vy zdoby bra ny sv. Mikula s e ve Vratislavi vyloucila M. Ottova ve ts inu pripsa nı E. Mate jkový a navrhla Bricciovi pripsat vedle na vrhu fasa dy Kamenný ho domu jako jeho autenticky dochovaný dılo v Kutný Hore pouze znakovy s tıt s erbem pa n˚ z Vrchovis „ v kostele Nejsve te js ı Trojice (1490-1492)1132. V Kutný Hore se co do kvality a provedenı vyskytuje rada srovnatelny ch de l, proto poznamenala: “Zpusob zpracova nı kamenosocharskych del kladenych do souvislosti s Mistrem Briccii ukazuje, z e s nım nepochybne prislo kamenıku vıcero, a jejich pra ce svou kvalitou, nezamenitelnym naturalismem a jihonemeckym puvodem stylu tvorı jakysi protiklad ke stylizovanřmu dekorativismu zasta vanřmu Matejem Rejskemď1133. Pokud tedy nebyl sa m Mistr Briccius autorem vy zdoby Kroupova (Kamenný ho) domu, pak je moz ný uvaz ovat, z e jım mohl by t jeden z te ch, kterı s nım pracovali na vy zdobe vratislavský radnice. Podporou Bricciova pravde podobný ho autorstvı vy zdoby Kamenný ho domu by vs ak mohla by t vy zdoba rohový ho X. pilıre jiz nı strany chra mu sv. Barbory, kterou nechal Michal Smıs ek oznacit svou kapli. 1127
Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄ-Oszcanowski (2007), s. 126. 1128 Guldan-Klamecka-Ziomecka (2003), s. 127-129, kat. c. 44. 1129 S. Papp jej pripsal Hansi Olm…tzerovi. Szilard Papp, Das Denkmal des K’nigs Matthias Corvinus und die St. Georgskapelle in der Bautzener Ortenburg, in: Torbus-H’rsch (2006), s. 103-117. 1130 Mate jkova (1962), s. 62-64. 1131 Ume lecky vy raznou osobnostı zde byl naprıklad Hans Olm…tzer. Na jemu pripisovaný m budys ınský m Korvınove pomnıku (1486) se vyskytujı ne který renesancnı prvky, který ho mohou odlis ovat nejen ve vy zdobe radnice, ale taký od dıla Mistra Briccia, který se projevuje ciste goticky m pojetım. 1132 Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄ-Oszcanowski (2007), s. 132-135. 1133 Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄ-Oszcanowski (2007), s. 135.
- 169 -
Origina l v 19. stoletı nahradila kopie, ktera vıcemý ne odpovıda popisu p˚vodnıho stavu1134. Na ostatnıch ca stech neza visla vy zdoba pilıre se skla da ze sochy sv. Va clava na konzole pod baldachy nem a poprsı ande la s na pisovou pa skou, nad kterou je zpodoben Smıs k˚v erb uprostred rozvilin, chra ne ny baldachy nem s trojicı fia l. Erb s jednoroz cem ve skoku pod zavreny m kolcım helmem s polofigurou jednoroz ce predstavuje podobu Smıs kova erbu pred cısarskou nobilitacı, tedy pred rokem 1492. Vedle erbu, jehoz podoba odpovıda typický mu vy tvarný mu res enı Mistra Briccia, zaujme figura sv. Va clava. Jejı forma lnı provedenı totiz upomına na origina lnı sochu sv. Va clava na konzole arky re Kamenný ho domu, dochovanou bohuz el jen na archivnıch fotografiıch1135. Michal Smıs ek byl reditelem stavby chra mu sv. Barbory, na nız Mistr Briccius co by stars ı mezi kamenıky p˚sobil, a jeho prıbuzny Jan Smıs ek zrejme zame stnal Mistra Briccia taký pri vy zdobe kostela Nejsve te js ı Trojice (erbovnı znak)1136. Jeho realizace vy zdoby pilıre by proto mohla by t vıce nez pravde podobna . I pres rozporuplný urcova nı oeuvru Mistra Briccia se autori v za sade shodujı na jeho jihone mecký komponente . Jeho geneze je proto nejcaste ji spojova na se stredoevropsky m okruhem navazujıcım na tvorbu Mikula s e Gerhaerta z Leydenu. M. Ottova nejnove ji hledala p˚vod jeho tvorby spıs e ve s va bský m prostredı1137, kde se uplatnujı blızký vy zdobný prvky, zejmý na vegetabilnı motivy. Nejlý pe dochovanou ca stı p˚vodnı vy zdoby jsou svornıky, kde hlava sv. Jana Krtitele reprezentuje typ mısy. Ze skupiny stredoevropský ho pogerhaertovský ho socharstvı ji lze kvalitativne srovnat s dochovany mi mısami sv. Jana Krtitele z Tajova od rakouský ho mistra (okolo 1480; Banska Bystrica, SSM, inv. c. 3023) a z Lince od Mistra Kefermarktský ho olta re (kolem 1500; Linz, Landesmuseum, inv. c. 8201-S 87), kde je poukazova no na paralely k dılu Veita Stosse1138. I kdyz s linecky m sv. Janem se shodne modelace vous˚, s obe ma jmenovany mi dıly ma spolecny pouze realismus provedenı1139. Z okruhu kefermarktský ho mistra lze pak pouz ıt figury sv. Jirı a Floria na Kefermarktský ho olta re (dokonceno 1497), který me ly by t vytvoreny spolupracovnıkem hlavnıho mistra, jako pom˚cku pri rekonstrukci p˚vodnı podoby s tıhlý sochy sv. Va clava na arky ri. Z archivnı fotografie totiz vyply va , z e soucasna kopie je oproti origina lu niz s ı a staticte js ı. Ve Vratislavi se zachovaly pıskovcova hlava sv. Jana Krtitele na mıse, ktera byla pripsa na vratislavský mu mistrovi (konec 15. stoletı; Vratislav, Na rodnı muzeum, inv. c. XI 100), a hlava v suprafenestre z vy zdoby zdejs ı radnice. Ani jedno ze zobrazenı vs ak nevykazuje bliz s ı vy tvarnou prıbuznost se svornıkem Kamenný ho domu. V dals ıch stredoevropsky ch centrech, ktera vstreba vajı gerhaertovský elementy, se najdou prıbuzna vy tvarna res enı predevs ım v Norimberku v okruhu Adama Krafta; jedna se naprıklad o erbovnı kameny umıste ný v rozvilina ch1140. Oblicejovy typ kutnohorský ho sv. Jana Krtitele vs ak s dılem Adama Krafta neprojevuje uz s ı dılenskou souvislost. Koreny Kraftova dıla 1134
Blız e Reha k (1879), s. 101.; Vorlıcek [1906], s. 81. Fotograficka sbırka U P NPU v Praze, Hlavnı pr˚celı Kamenný ho domu pred rekonstrukcı: 1) Dvora k, kolem 1900, inv. c. 15.293; 2) Dvora k, kolem 1900, inv. c. F 50.896; 3) Schulz, b. d., inv. c. 8.084; 4) Schulz, b. d. (?repro), inv. c. 8.064. Tý z fotograficky fond Sta tnıho okresnıho archivu Kutna Hora. 1136 K tomu detailne Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄOszcanowski (2007), s. 132-134. 1137 Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄ-Oszcanowski (2007), s. 135-137. 1138 L. Schultes, kat. c. 1/13/14 ve vy stavnım katalogu Schultes-Prokisch (2002), s. 292. 1139 V prıpade mısy z Tajova K. Chamonikola uvaz ovala o importu, jehoz vznik souvisel s dvorsky m prostredım. Buran (2003), s. 712, kat. c. 4.38, obr. 328. 1140 Erbovnı ka men sy pky rıs ský ho me sta na norimberský m hrade (Adam Kraft, 1494-1495); aliancnı znak Heinricha Wolffa von Wofsthal a Cathariny Maier z galerie ve dvore domu na Winklerstr. 5, Norimberk (pripsano Adam Kraft ť dılna, datova no 1496); erbovnı znak mezi sv. Sebaldem a sv. Vavrincem na soklový balustra de sakramentare v kostele sv. Vavrince v Norimberku (Adam Kraft, 1493-1496) aj. Jmenovana zobrazenıviz Kammel (2002). 1135
- 170 -
spocıvajı v Norimberku, jak se nejnove ji pokusil proka zat S. Roller, a hornopory nský socharstvı poznamenaný osobnostı Mikula s e Gerhaerta z Leydenu tvorilo jeden z mnoha vliv˚, který ho ume lecky formovaly1141. Prıbuznosti obou mistr˚ v pojetı a uplatne nı rostlinný ho ornamentu proto m˚z e souviset s jejich shodny mi ume lecky mi vy chodisky. Nabızı se proto srovna nı s hornory nsky m socharstvım, respektive v kontextu s navrz enou genezı Bricciova dıla M. Ottovou srovna nı se socharstvım s va bsky m. Do spojitosti zde kladla “naturalisticky styl rostlinnřho ornamentu, skla danřho z vıcera akantovych –ponku s listy, kterř ovıjejı kmınky s osekanymi vetvemi a oddelujı se z nich (Ž ) v hlubokřm prostorotvornřm ra mciď1142. Ve s va bský m socharstvı m˚z eme hlavu sv. Jana Krtitele z Kutný Hory porovnat s figurou sv. Jana Krtitele na olta rnı skrıni hlavnıho olta re p˚vodnıho opatský ho kostela sv. Jana Krtitele v Blaubeuren (dokonceno 1494), ktera me la by t vytvorena ulmsky m socharem Michaelem Erhartem. Obe tva re spojujı prota hlý obliceje, dlouhý nosy, vystouplý lıcnı kosti a modelace vlas˚, u kutnohorský ho Jana je pouze plne js ı modelace rt˚. Olta r z Blaubeuren charakterizuje bohata dekorativnı vy zdoba, kde se silne uplatnujı vegetabilnı motivy. Ackoliv se ne který z te chto motivicky ch prvk˚ objevujı taký ve vy zdobe Kamenný ho domu, olta r z Blaubeurenu je rozpracova va odlis ny m, detailne js ım a stylove pokrocilejs ım zp˚sobem. Mistru Bricciovi, jak bylo vy s e uvedeno, by va pripisova na ca st vy zdoby bra ny sv. Mikula s e ve Vratislavi, jejız datace se znacne r˚znı. Na kartus i s erbem me stský rady se objevuje hlavicka sv. Jana Evangelisty1143, kterou charakterizuje preciznost a jemnost zpracova nı. V dıle Michaela Erharta ma blızko k jeho buste mladıka ze sbırky Victoria and Albert Musea v Londy ne (inv. c. 6694-1860; 1470-1480), ktera je razena k casny m Erhartovy m dıl˚m. Michal Erhart byl po smrti Hanse Multschera (ü pred 1467) nejvy razne js ım socharem v Ulmu, kde podstatne zasa hl do dals ıho ume lecký ho vy voje. Mistr Briccius mohl zdejs ım prostredım projıt jiz v 70. letech 15. stoletı, nebo„ k roku 1476 ho zhorelecký prameny jmenujı malırem. Malırska pra ce se nesoustredila pouze na produkci obraz˚, ale jejı souca stı byla taký polychromie socharsky ch de l. Pra ve tımto zp˚sobem se mohl jiz v 70. letech dostat do te sný blızkosti Erharta. D˚vody jeho vstupu do kamenický huti Stefana Aldenberga v roce 1477 z˚sta vajı nejasný , za hy se vs ak stal kamenicky m mistrem (1478). Je tak nasnade ota zka, zda urcitou pr˚pravu v tomto oboru nemohl zıskat drıve. V 80. letech 15. stoletı me l Briccius udajne p˚sobit ve Vratislavi. Jeho cinnost zde nenı spolehlive proka za na a nelze se domnıvat, z e by be hem tohoto desetiletı pracoval vy hradne na vy zdobe radnice ci Mikula s ský bra ny ve Vratislavi. Mistr Briccius byl vs estranny m tv˚rcem, vedle kamenický pra ce musel ovla dat malırský techniky, mohl tak plnit r˚zný typy zaka zek na pome rne s iroký m uzemı. Interiý r arky rový kaple Kamenný ho domu v Kutný Hore byl vymalova n; barevný jsou jak svornıky, tak klenebnı z ebra. Analy za za ucelem urcenı p˚vodnosti polychromie kamene nebyla provedena, nicmý ne mistr Briccius byl schopen ka men polychromiı opatrit sa m. Barevna mohla by t i sama fasa da, u nız nelze vyloucit, z e byla v plocha ch omıta na. Zda tyto plochy zdobily jes te malby, jako tomu bylo naprıklad na fasa de domu Goldenes Dachl v Innsbrucku (kolem 1500) nebo na fasa de jiz nıho traktu vratislavský radnice, jak dokla dajı kresby architekta Carla L…deckeho z konce 19. stoletı, nenı zna mo. Takto zdobeny interiý r a exteriý r me s „anský ho objektu nenı v tomto obdobı vy jimecny . Dokladem toho je me stska architektura tehdejs ıch velky ch ne mecky ch rıs sky ch me st, na nız byla aplikova na bohata kamenosocharska , ale i malırska vy zdoba (reliý fy, arky re, prolamovaný rımsy a oste nı aj.). Vy znamem jihone mecky ch rıs sky ch me st pro me s „anskou kulturu jagellonsky ch zemı kolem 1141
Stefan Roller, Adam Kraft und N…rnberg: Die k…nstlerischen Wurzeln des Bildhauers, in: Kammel (2002), s. 69-88; Hartmut Krohm, Der Gerhaertsche Stilkreis und das Werk Adam Krafts, in: Kammel (2002), s. 89-108. 1142 Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Kapustka-KozieÄ-Oszcanowski (2007), s. 135. 1143 Guldan-Klamecka-Ziomecka (2003), kat. c. 44, obr. 44b.
- 171 -
roku 1500 se zaby val J. Harasimowicz1144. Vazby Vratislavi a Zhorelce, kde Mistr Briccius prokazatelne p˚sobil, byly zaloz eny nejen na obchodnım spojenı da lkovy mi cestami s jihone mecky m prostredım, ale taký na religioznı, mravnı a dus evnı identite 1145. Program malırsko-socharský vy zdoby jiz nıho traktu vratislavský radnice (1470-1510) tvorily z a nrový scý ny, který byly odvozeny z masopustnıch her. Na fasa de se p˚vodne nacha zela taký malovana postava bla zna, ktera se podobala bla znovi na trz nım sta nku v Kodexu Balthasara Behema z Krakova a ktera predstavovala nejd˚lez ite js ı symbolickou figuru lidový ho masopustnıho uterku, tzv. nový ho kra le. J. Harasimowicz se na za klade porovna nı pısemny ch pramen˚ domnıval, z e prvky vratislavský ho masopustnıho obradu byly odvozeny z jihone mecký ho prostredı a prılis se svou podobou neodchylovaly od te ch v augs pursky ch, norimbersky ci rezensky ch hra ch1146. Jihone mecky prostor a spojenı s nım tak hra ly jednu z d˚lez ity ch rolı v kulturnım a spolecenský m z ivote slezský Vratislavi a nepochybne i hornoluz ický ho Zhorelce, proto se s kolenı Mistra Briccia ve s va bský m prostredı(Ulmu) jevı v tomto kontextu jako moz ný . Typický znaky ume lecký tvorby Nizozemce Mikula s e Gerhaerta z Leydenu, který se v jeho dıle vyskytujı, tuto moz nost potvrzujı, nebo„ pra ve Sva bsko Gerhaertova tvorba s iroce ovlivnila.
1144
Jan Harasimowicz, Die Bedeutung der s…ddeutschen Reichsst¨dte f…r die b…rgerliche Kultur der jagiellonischen L¨nder um 1500, in: Popp-Suckale (2002), s. 403-410. 1145 Podle Jan Harasimowicz, Die Bedeutung der s…ddeutschen Reichsst¨dte f…r die b…rgerliche Kultur der jagiellonischen L¨nder um 1500, in: Popp-Suckale (2002), s. 403. 1146 Jan Harasimowicz, Die Bedeutung der s…ddeutschen Reichsst¨dte f…r die b…rgerliche Kultur der jagiellonischen L¨nder um 1500, in: Popp-Suckale (2002), s. 408.
- 172 -
Kutna Hora, chra m sv. Barbory, Smıskovska kaple … vyzdoba sten a klenby (kat. c. 24) Malby Smıs kovský kaple byly objeveny 21. kve tna 1878 Antonınem Materkou pod vrstvou baroknı omıtky1147. Po vyhodnocenı vy znamu maleb zvla s tnı komisı na konci roku 1878 bylo rozhodnuto, z e malby z˚stanou zachova ny s tım, z e nebudou premalova ny, ale jen dılcım zp˚sobem doplne ny a obnoveny kontury. Restaurova nı maleb bylo zaha jeno 18. srpna 1879 malırem Petrem Maixnerem, ktery v pr˚be hu pracı roku 1884 umıra . Restaurova nı maleb roku 1886 proto dokoncil Adolf Liebscher, ktery restauroval rovne z vy malbu klenby chorový ho ochozu. Pri restaurova nı P. Maixnerem byla premalbou podle J. Pes iny nejvıce znehodnocena scý na Traja nova soudu, ostatnıch maleb se restaura torsky za sah nedotkl prılis rus ive 1148. V roce 1879 J. J. Reha k o malbe s Traja novy m soudem hovoril, z e byla scý na co do barevnosti velmi dobre zachova na1149. V roce 1922 byl odborne konzervova n akad. mal. M. Duchkem obraz jiz nı ste ny a v roce 1925 byly z vlhkostnıch d˚vod˚, kdy dos lo dokonce k odpada va nı malby, vytvoreny v kapli exsikacnı (vysous ecı) kana ly. M. Duchek malby znovu opravoval v roce 19361150. Malby klenby chorový ho ochozu podle J. Dvora ka tehdy nebyly restaurova ny1151. Teprve v letech 1956 az 1965 dos lo k ope tovný mu restaurova nı maleb akad. mal. J. Altem st. s cılem ca stecne odstranit nevhodný stars ı premalby1152 a dosa hnout tak rehabilitace p˚vodnıho artefaktu. S kaplı souvisejıcı malby chra mový ho byly pozde ji restaurova ny akademicky mi malıri J. Altem st. a J. J. Altem ml. 1153 Poprvý malby Smıs kovský kaple uvedl do literatury P. M. Veselsky v cla nku publikovaný m v Pama tka ch archeologicky ch a mıstopisny ch z let 1878-18811154, kde popsal, jak byly v roce 1878 A. Materkou objeveny. Scý nu na jiz nı ste ne , pozde ji interpretovanou jako litera tský bratrstvo, oproti soucasný mu stavu popsal na sledovne : “‘ rodinna modlitebnice, v kterř mladık svıce rozsvecuje, uprostred stojı rytır v plnř zbroji a jaka s panna v knize c toucı. 1155ďDa le podal zpra vu o zhodnocenı na lezu zvla s tnı komisi v roce 1878, který vedlo k pietnımu restaurova nı dochovany ch maleb. Protoz e s malırem kaple spojil vy malbu prilehlý ca sti klenby chorový ho ochozu a vycha zel ze skutecnosti, z e presbyta r byl podle Rejskova udaje zaklenut az v roce 1499, predpokla dal, z e malby vznikly nejdrıve po roce 1499. V roce 1879 se malba m Smıs kovský kaple ve noval J. J. Reha k, jehoz za jem se soustredil spıs e na za kladnı udaje o malba ch a dobe jejich vzniku1156. Z pramen˚ dospe l k za ve ru, z e malby s ohledem na vazbu k objednavateli Michalovi Smıs kovi z Vrchovis „ musely vzniknout v obdobı 1485 az 1511. J. J. Reha k mohl malby sledovat jes te pred restauratorsky mi za sahy a proto zaujme, kdyz scý nu jiz nı scý ny popisuje obdobne jako P. M. Veselsky : “Pod oknem vidıme mladıka svıci rozz ehujıcıho, muz e ve zbroji a modlıcı se dıvku.1157ď Stejny popis scý ny podal J. J. Reha k i ve svý m pojedna nı z roku 18811158. Ve dvana ctý m rocnıku Pama tek archeologicky ch a mıstopisny ch (1882-1884) podal K. Chytil 1147
V obdobı baroka byla kaple zasve cena sv. Frantis ku Borgia si. Pes ina (1939-1940), s. 255. 1149 Reha k (1879), s. 87. 1150 Dvora k (1951), s. 80. 1151 Dvora k (1951), s. 122. 1152 Kra sa (1962), s. 507. 1153 Podle Jaroslav J. Alt, Na stennř malby v ochozovych kaplıch a souvisejıcı na stropnı malby v klenba ch ochozu v chra mu P. Barbory v Kutnř Hore (Rkp. FHS UK Praha), Kutna Hora 2007. 1154 Veselsky (1878-1881), s. 229-234. 1155 Veselsky (1878-1881), s. 231. 1156 Reha k (1879), s. 85-87. 1157 Reha k (1879), s. 87. 1158 Jan Josef Reha k, Kdy byly malova ny fresky v kostele sv. Barbory a kdo na ne nakla dal?, in: Reha k (1881), s. 13-17. 1148
- 173 -
kra tky vy klad motiv˚ na ste nny ch maleb Smıs kovský kaple1159, v ne mz odka zal na bezprostrednı vliv nizozemský ho ume nı (Rogier van der Weyden, Dirk Bouts, Haarlemsky mistr /mys leno Mistr Tiburtinský Sibyly/). Malırska technika zobrazenı ho vs ak dovedla k za ve ru, z e tv˚rcem maleb byl doma cı mistr, ktery byl vys kolen v Nizozemı1160. Za ve rem strucný ho cla nku se K. Chytil pokusil o na stin datace dıla, kterou vymezil mezi lý ta 14851500. Za doma cıho mistra povaz oval malıre v pojedna nı o chra mu sv. Barbory z roku 1891 taký J. Branis , ktery dal malby do souvislosti s na ste nnou malbou ve ve z i Sankturinovský ho domu (Kutna Hora). Ackoliv uvedl techniku malby jako al fresco, sledoval v malba ch pouze kompozici a provedenı, který ho dovedly k uvaze, z e mistr dobre znal soudobou nizozemskou tvorbu. Vznik maleb datoval po roce 1485 s tım, z e nejpozde ji pred rokem 1500 musela by t vy zdoba kaple dokoncena1161. Malbu ochozu datoval naopak mezi lý ta 1481-1483 a to s ohledem na odlis nou dataci zavrs enı klenby ochozu1162. Ve svý mlads ı syntetický pra ci o ceský m stredove ký m ume nız roku 1893 J. Branis vedle strucný ho popisu znovu prezentoval sv˚j na zor, z e autor poznal dıla nizozemsky ch mistr˚. Klenbu prilehlý ca sti ochozu prisoudil stars ımu mistrovi a soucasne od sebe odde lil autory Smıs kovský a Has plırský kaple, kde me l udajne pracovat “jen zruc nyremeslnıkď1163. A. J. Zavadil s G. J. Las kem ve svý m pojedna nı o pama tka ch Kutný Hory z roku 1894 informovali pouze o obnove na ste nny ch maleb P. Maixnerem a jejich dokoncenı A. Liebscherem (klenba ochozu) v roce 1886. Malby objevený v roce 1878 podle autor˚ obra tily pozornost institucı na obnovu celý ho chra mu, ktera tak byla podporena dals ımi financnımi ca stkami1164. V roce 1906 se k malba m Smıs kovský kaple vra til K. Chytil ve svý m Malırstvu praz ský m. Za autora maleb povaz oval stejný ho mistra, ktery vyzdobil kapli na Zirovnici a analogie dıla hledal az ve Francii v pala ci Jacquesa Coeura v Bourges. I nada le trval na vlivu nizozemský ho ume nı, zatımco vs ak na sousedıcıklenbe chorový ho ochozu hledal vliv Mistra z Flý malle, u maleb na ste na ch kaple pouka zal na ovlivne nı mistra druhou generacı Nizozemc˚ (Dirkem Boutsem a Rogierem van der Weydenem)1165. V tý mz e roce provedl podrobny popis maleb Smıs kovský kaple a jejich obnovy K. Vorlıcek1166. Jeho popis se vesme s shoduje se stars ımi a zda lo by se, z e i v popisu scý ny jiz nı ste ny, kde ma sme rem k olta ri rozsve covat mladık svıci, vprostred stat rytır ve zbroji a vedle mlada dıvka modlıcı se v knize, se bude shodovat se stars ımi autory1167. Nicmý ne v popisu po restaurova nı dıla na jiz nı ste ne uvedl, z e scý na zasazena do oblouku s malou zvonickou: “Predstavuje oratorium a prıpravu k sluz be Boz ı, neboúna zıdce, ktera , prepaz ena dvermi, za bradlı tvorı, postaven jest svıcen se svıcı, jiz mladık vyznamnych tahu rozz eha Š za nım stojı v stredu muz starsı, usedlř postavy, ma na hlave kulatou, koz esinou lemovanou c epici Š rukama drz ı hulku, jakoby poc a tek bohosluz by oc eka val, c emuz nasvedc uje vedle stojıcı uslechtila postava, ktera z za tım –c elem knihu na malřm pultu pred sebou byla otevrela a –sta ku zpevu jiz pripravila. 1168ď Daleko podrobne ji nez P. M. Veselsky rozebral K. Vorlıcek pr˚be h vedenı zvla s tnı komise pro zhodnocenı de l na konci roku 1878, ktera vedla k za chrane maleb. Sa m se vs ak k ume leckohistorický mu zhodnocenı nijak nevyja dril uz proto, z e charakter dıla byl koncipova n jako oslava pracı provedeny ch na obnove chra mu sv. Barbory ze strany spolku Vocel. Naopak Z. Winter si ve svý pra ci k de jina m remesel a obchodu z roku 1906 vs ımal predevs ım kvality na ste nny ch 1159
Chytil (1882-1884), s. 281-284. Chytil (1882-1884), s. 284. 1161 Branis (1891), s. 119. 1162 Branis (1891), s. 120. 1163 Branis (1893), s. 160-161. 1164 Zavadil-Las ek (1894), s. 47. 1165 Chytil (1906), s. 128-132, obr. 6-7. 1166 Vorlıcek [1906], s. 8-14. 1167 Vorlıcek [1906], s. 9. 1168 Vorlıcek [1906], s. 13. 1160
- 174 -
maleb kaple a poukazoval v nich na nizozemsky vliv1169. V roce 1912 Z. Wirth v s irs ım pojedna nı o kutnohorský m ume nı pripustil, z e malby Smıs kovský kaple mohly by t i pracı “cizıho mistraď1170. Podobny na zor neprımo vyja dril A. Till, i kdyz u maleb na klenbe ochozu sta le vide l projev “ryze c eskřho ra zuď1171. Dılu se ve noval pouze z topografický ho hlediska. Podobny souhrn prinesl i E. Leminger, ktery odkazoval na pra ce K. Chytila a J. J. Reha ka a datoval malby do let 1485-15111172. Taký A. Mate jcek v syntý ze z roku 1927 podal pouze obecný hodnocenı maleb Smıs kovský kaple, který povaz oval za vysoce kvalitnı pra ci “nezna mřho malıreď1173. Pone kud obs ırne ji se malbami zaby val az v syntý ze z roku 1931. Podle ne ho si me l malır vysoky ch kvalit “svř malırskř prostredkyďosvojit v centru, kde byly prımo prejıma ny vymoz enosti nizozemský ho ume nı1174. V syntý ze z roku 1935 predpokla dal A. Mate jcek u malıre jiz prımý s kolenı v Nizozemı1175. Prvnı nejobsa hlejs ı rozbor na ste nny ch maleb Smıs kovský kaple prinesl teprve v roce 1939 J. Pes ina1176. Pro vznik maleb povaz oval jako dolnı hranici zakoupenı kaple Michalem Smıs kem z Vrchovis „ od Jana Hertvıka v roce 1485, za hornı pak rok 1500, kdy dos lo k dokoncenı k˚ru1177. Rozborem ikonografie se J. Pes ina zaby val pouze okrajove , d˚raz ve svý m cla nku kladl predevs ım na stylove forma lnı rozbor na ste nny ch maleb. Pouka zal, z e tv˚rce scý n zvla dal jak vzdus nou, tak linea rnı perspektivu, doka zal nakla dat s figurou a me l sklon k narativnosti1178. Postavy jsou mnohdy ode ny do na kladny ch rouch, ktera podle J. Pes iny odpovıdajı zp˚sobem provedenı poslednım desetiletım 15. stoletı. Analogie dıla hledal predevs ım v malba ch z irovnický hradnı kaple (1490) a vy zdobe Smıs kovský ho gradua lu (1490-1491), aby je jejich realisticky m zame renım zaradil do vrstvy de l vymezený olta rnı archou Mikula s e Puchnera (1482) a doudlebskou archou (1494)1179. Pri pa tra nı po slohový m vy chodisku mistra se J. Pes ina obra til do Nizozemı, kde nalezl analogie v okruhu na sledovnık˚ a epigon˚ Dirka Boutse. Spojitosti objevil v dıle Mistra Tiburtinský Sibyly (Sibyla a cısar Augustus, Frankfurt n. Mohanem, St¨del; Vzkrıs enı Lazara, Mexico City, Museo San Carlo). V Boutsove dıle vide l srovna nı ve formulaci krajiny (Oplaka va nı, Parız , Louvre; Sv. Jan na Patmu, Rotterdam), který uka zal i na prıkladu Madony s dıte tem od Boutsova pokracovatele z Haywardč s Heath. Kompozici a figura lnı typy Ukriz ova nı Smıs kovský kaple da le srovnal s Boutsovy m Ukriz ova nım ve Valencii, kde vide l celou sý rii shod. Pri na sledný m rozboru drapý rie maleb naformuloval predpoklad, z e jejich p˚vodem je grafika V. Stosse a M. Schongauera. Podkladem mu byla inspirace rytinou V. Stosse P.8 proka zana u scý ny Ste tı sv. Jakuba ze z irovnický hradnı kaple1180. Za tis ı s liturgicky mi predme ty na za padnı ste ne J. Pes ina cha pal jako svý bytny obraz a “nic ım nemotivovany vytvarny projevď, cımz malıre vclenil “jako za vaz ny c la nek do vyvoje za tisıď v evropský m kontextu1181. Analogie k za tis ı Smıs kovský kaple jmenoval z oblasti Nizozemı(Jan van Eyck, Gentsky olta r, Zve stova nı; Jan van Eyck, Madona z Luccy; Petrus Christus, sv. Eligius; Dirk Bouts, Zve stova nı; Mistr z Flý malle, Mý rod˚v olta r). Pres zd˚razne ný prıbuznosti k Nizozemı neuprel J. Pes ina malıri spojitost s doma cı tvorbou, v jejımz ra mci si me l uzp˚sobovat “nizozemskou forma lnı mluvuď1182. V podstate tak malıre 1169
Winter (1906), s. 802. Wirth (1912), nestr. 1171 Till (1918), s. 5. 1172 Leminger (1926), s. 194. 1173 Mate jcek (1927), s. 97. 1174 Wirth (1931), s. 368-369. 1175 Wirth (1935), s. 68. 1176 Pes ina (1939-1940), s. 253-266. 1177 Pes ina (1939-1940), s. 255. 1178 Pes ina (1939-1940), s. 256-258. 1179 Pes ina (1939-1940), s. 260. 1180 Pes ina (1939-1940), s. 261. 1181 Pes ina (1939-1940), s. 262. 1182 Pes ina (1939-1940), s. 264. 1170
- 175 -
povaz oval za zrucný ho eklektika a dospe l tak k za ve ru, z e tv˚rce vy zdoby Smıs kovský kaple byl doma cım mistrem, ktery se pravde podobne jako mistr Puchnerovy archy vys kolil v Nizozemı a ktery tak bezprostredne “zapojil vyvoj c eskř malby na hlavnı slohovy proud zaalpskřho malırstvıď1183. Ohlas maleb Smıs kovský kaple vide l ve vy zdobe hradnı kaple v Zirovnici, kde me li podle Pes iny udajne p˚sobit jeho pomocnıci, v Jindrichove Hradci, tamtý z ve vy zdobe krız ový chodby minoritský ho kla s tera a v Treboni na malbe severnı ste ny nad kruchtou de kanský ho kostela sv. Jiljı1184. Vy zdobe Smıs kovský kaple ve noval pome rne velky prostor ve svý disertacnı pra ci z roku 1951 J. Dvora k1185, ktery se domnıval, z e vy chozım prostrednıkem maleb byl epigon Dirka Boutse Mistr Tiburtinský Sibyly, nikoliv doma cı prostredı objednavatele. Autora maleb povaz oval za Nizozemce, na který ho zap˚sobila italska malba1186. Na rozboru techniky malby, kde se projevuje de leny rukopis, predpokla dal, z e mistr ovla dal italskou techniku malby, nicmý ne tım, z e podle jeho soudu kosty mnı vybavenı obraz˚ nebylo italský , byl pro ne j pravde podobne js ım tv˚rcem “putujıcı Nizozemecď1187. S ohledem na absenci srovnatelný ho dıla v doma cım prostredıuvaz oval, z e se mistr v Kutný Hore pouze zdrz el a to v souvislosti s ne jaky m jiny m ukolem, ke který mu byl do C ech povola n. Za pra ci mistra Smıs kovský kaple ci jeho epigona povaz oval taký sousednı Has plırskou kapli1188. Naopak malby klenby chorový ho ochozu s autorem vy malby Smıs kovský kaple v˚bec nespojoval1189. V roce 1958 se v ra mci svý monografie k ne mecký mu gotický mu malırstvı zaby val malbami taký A. Stange. Malby uvnitr kaple hodnotil jako pra ce mistra, zatımco malby chorový ho ochozu prisoudil jeho pomocnık˚m. V malba ch identifikoval pr˚kazny Schongauer˚v vliv a po kratký uvaze dospe l k za ve ru, z e se malır maleb musel vyucit v bezprostrednım okruhu Martina Schongauera. Prıbuznosti k malba m Smıs kovský kaple nalezl v olta rnıch krıdlech datovany ch rokem 1489 v kla s tere Lichtenthal v Baden-Badenu a pokusil se je spojit s osobou tý hoz malıre. Za ve rem tak shrnul, z e malby Smıs kovský kaple vytvoril privandrovaly hornory nsky ume lec1190. O rok pozde ji si maleb vs iml francouzsky badatel Ch. Sterling. Bez bliz s ı argumentace datoval malby do doby kolem roku 1490 a pripsal je florentský mu malıri Romanu Vlachovi. Za tis ı s liturgicky mi predme ty pak srovnal s dılem Taddea Gaddiho1191. V roce 1960 na za ve ry A. Stangeho kriticky reagoval ve svý revizi de jin ceský ho malırstvı 15. stoletı J. Pes ina, ktery nesouhlasil s jeho snahou vyjmout malby z okruhu ceský ho malırstvıa pripsat je ne mecký mu malıri, ktery namaloval olta rnıkrıdla v kla s tere Lichtenthal v Baden-Badenu (1489). Souhlasil pouze s tım, z e oba malıri byli inspirova ni dılem Martina Schonagauera. Ke slohový mu p˚vodu mistra znovu zd˚raznil, z e se jednalo o ceský ho malıre, ktery pros el s kolenım v Nizozemı v okruhu Mistra Tiburtinský Sibyly, a doma cı koreny mistra hledal v okruhu de l kutnohorský produkce1192. E. Mate jkova , ktera se v roce 1962 podrobne zaby vala historiı Kutný Hory, sledovala malby Smıs kovský kaple spıs e z hlediska objednavatele Michala Smıs ka z Vrchovis „. Za volbou tv˚rce ovlivne ný ho nizozemsky m malırstvım okruhu Dirka Boutse a Rogiera van der Weydena vide la predevs ım fascinaci nizozemsky m ume nım1193. V roce 1969 v ne mecký syntý ze o ceský gotice Ch. Salm rozebral vy zdobu trojice jiz nıch chorovy ch kaplı. V ra mci, ktery mu charakter pra ce umoz nil, bohuz el pojednal o malba ch Smıs kovský 1183
Pes ina (1939-1940), s. 265. Pes ina (1939-1940), s. 266. 1185 Dvora k (1951), s. 77-86, 121-123, 178. 1186 Dvora k (1951), s. 81-82. 1187 Dvora k (1951), s. 84-85. 1188 Dvora k (1951), s. 85. 1189 Dvora k (1951), s. 121-123. 1190 Stange (1958), s. 144-145. 1191 Sterling (1959), s. 6, 18. 1192 Pes ina (1960), s. 129-130. 1193 Mate jkova (1962), s. 57. 1184
- 176 -
kaple jen souhrnne 1194. Obs ırne ji se k nim J. Pes ina vra til v roce 1970 v cla nku o vztahu ceský ho a italský ho malırstvı v dobe kolem roku 1500, kde reagoval na spojenı maleb s italsky m malırem Romanem z Florencie Ch. Sterlingem1195. Tuto atribuci kategoricky odmıtl a znovu pouka zal na vztah k nizozemsky m prıklad˚m. Podle jeho soudu byly malby “zabarveny vyslovne za padne, nizozemsko-dolnorynsky, a to jak po stra nce slohovř, tak obsahovřď1196. Presto nevyloucil moz nou spolupra ci italsky ch ume lc˚ na vzniku maleb a to zejmý na ve vy stavbe architektury, kde je patrný , z e byl autor “obezna men se za sadami linea rnı perspektivyď1197. Dokonce predpokla dal te snou spolupra ci mistra maleb s italsky m malırem, ktery podle jeho na zoru pravde podobne vytvoril vy malbu ve z nı komnaty Sankturinovský ho domu v Kutný Hore. Skolenı italský ho malıre kladl do Bena tek, okruhu Jacopa Belliniho1198. V tý mz e roce byl v kutnohorský m casopise “Kra sný me stoď zverejne n vy sek z ve decký studie H. Korecký -Seifertový , ktera studovala za tis ı ve Smıs kovský kapli1199. Schopnost vs estranne pracovat s perspektivou vcetne italský ho zp˚sobu, ktery pochopil a prejal, ji vedly k predpokladu, z e malır buâ prımo poznal svý italský predlohy nebo je znal pouze zprostredkovane . Novy pohled do nazıra nı na malby Smıs kovský kaple prinesla v roce 1971 J. Vackova v casopise Ume nı, kde se oprostila od tehdy vz ity ch na zor˚ a pokusila se o vy klad ideový koncepce maleb1200. V malba ch vide la vyja drenı dvou sve t˚. Malırskou vy zdobu spodnı partie se za tis ım a zpodobenım vs ednı scý ny povaz ovala za “snahu vyvolat za kaz dou cenu iluzivnımi malırskymi prostredky dojem realityď1201. V tý to ca sti vy zdoby J. Vackova identifikovala zjevny vliv Ita lie, ktery je patrny naprıklad na samostatne namalovaný m za tis ı ci na pouz itı motivu tehdy modnı techniky trompe-lč oeil1202. Soucasne pouka zala na projevujıcı se “italo-fla msky synkretismusď v malba ch Smıs kovský kaple, kde byla diskutova na ota zka, zda mohl malır projıt prostredım vý vodský ho dvora kondotiý ra Federica da Montefeltro v Urbinu1203. Na analogiıch objevujıcıch se v okruhu urbinský ho dvora (malır Pedro Berruguete) dokla dala moz nost, z e “malır kutnohorskych fresek Urbino vskutku znalď1204, aniz by da le vyloucila prıtomnost “nizozemskřho prızvukuďdıla. V prıpade maleb Smıs kovský kaple J. Vackova soudila, z e byly pracı jednoho malıre1205. V C echa ch na konci 15. stoletı se tak z italský ho prostredı zrodil malır, který mu mohlo by t prestupnı stanicı prostredı budınský ho dvora Vladislava II. Jagellonský ho1206. Rozborem ikonografie a vza jemný ho vztahu scý n dospe la J. Vackova k za ve ru, z e si v sobe malby uchova vajı imperia lnı ra z. Byla zde vyja drena mys lenka, z e panovnık ma “povznřst krız k triumfu, zavřst pokoj a sta t za vecı pra vaď1207. Podle na zoru J. Vackový obsah scý n prımo vyve ral z dobový situace a dobový ho symbolicko-magický ho smy s lenı, coz dokumentovala na rade prıklad˚1208. Zde se objevila cela sý rie de l v blızkosti kra le Vladislava II. Jagellonský ho, který autorku privedly na mys lenku, z e dılo zcela “bezpec ne zapada do konceptu vladislavskřho dvorskřho umenıď1209. Mezi votivnı scý nou jiz nı ste ny a Ukriz ova nım nalezla vztah naznaceny 1194
Swoboda (1969), s. 144-145, 371-372, obr. 235-237. Pes ina (1970), s. 352-353. 1196 Pes ina (1970), s. 353. 1197 Pes ina (1970), s. 353. 1198 Pes ina (1970), s. 353. 1199 Korecka -Seifertova (1970), s. 8-10. 1200 Vackova (1971), s. 255-279. 1201 Vackova (1971), s. 258. 1202 Vackova (1971), s. 261. 1203 Vackova (1971), s. 262. 1204 Vackova (1971), s. 265. 1205 Vackova (1971), s. 267. 1206 Vackova (1971), s. 268, 270. 1207 Vackova (1971), s. 272. 1208 Vackova (1971), s. 272-275. 1209 Vackova (1971), s. 276.
1195
- 177 -
mezi dve ma postavami, ktery do de je vtahovala osobnost kra le. Stredova postava s ukazova tkem na jiz nı ste ne podle na zoru J. Vackový ukazovala sme rem k jezdci s havırskou ka pı a poselstvım ve scý ne Ukriz ova nı. Postava jezdce pak shlız ela dol˚ sme rem k postave . V tomto motivu J. Vackova interpretovala historickou skutecnost, podle nız byl Michal Smıs ek z Vrchovis „ roku 1494 uvrz en do ve zenıpri havırsky ch bourıch a zaca tkem roku 1495 omilostne n osobnım listem kra le. Navrhla tak moz nost, z e vy malba ste n mohla by t koncipova na budınsky m kra lovsky m humanistou a to jako projev dık˚ spravedlivý mu panovnıkovi a jako rodova kaple1210. Na malırskou vy zdobu nahlız ela jako na projev renesance a vy malbu tak nemohla datovat drıve nez po roce 1495. Naproti tomu A. Kutal se ve svý syntý ze z roku 1972 domnıval, z e mistr poznal z vlastnı zkus enosti soudobou nizozemskou tvorbu, z nız cerpal u svy ch maleb. Vy chodisko malıre hledal v okruhu Dirka Boutse, soucasne vs ak pripustil jeho poucenı italskou malbou, odkud prevzal raciona lnost obrazový kompozice, a upozornil na prımý p˚sobenı Ital˚ v Kutný Hore1211. V roce 1973 v souborný m cla nku k jagellonský mu dvorský mu ume nıJ. Vackova spolu s J. Horejs ıshrnuly, z e cyklus na ste nny ch maleb Smıs kovský kaple v sobe odra z ı osobnı za z itky objednavatele spolu s reakcı na dobový uda losti, jimiz byla tehdejs ı havırska povsta nı. Podle autorek byl cyklus jaky msi druhem ospravedlnenı. V postava ch cısar˚ Augusta a Traja na hledaly kryptoportrý ty Vladislava II. Jagellonský ho coby “vykupitelskřho panovnıkaď a zobrazenı me la navazovat na stredove kou predstavu, podle nız byl “panovnık predevsım sluz ebnıkem boz ım k prosazova nı spravedlnostiď1212. K malba m se obe autorky znovu vra tily v roce 1979 v monografický m zpracova nı ceský renesance a many rismu1213. Na pra ci malıre dokla daly znalost dobový italský malby vcetne techniky trompe-lč oeil a nevylucovaly ani moz nost, z e by malır mohl vyjıt z prostredı vý vodský ho dvora slavný ho kondotiý ra Federiga da Montefeltro z Urbina1214. Okruh zobrazeny ch tý mat me l podle nich panovnicky , imperia lnı charakter a znovu odkazovaly na to, z e panovnıci byli podle dobovy ch predstav povola ni k tomu, aby slouz ili pora dku a ha jili pra vo a spravedlnost. Malby zapojily do kontextu soudoby ch politicky ch uda lostı a ope t vyslovily predpoklad, z e lze hledat v postave cısare Augusta i Traja na kryptoportrý t Vladislava II. Jagellonský ho. U maleb kaple, který mohly by t podle autorek vytvoreny na za klade konceptu ne který ho ze soudoby ch humanist˚, proto pripustily, z e mohly dokonce vzniknout i z popudu samotný ho kra le. Tento za ve r vs ak nelze potvrdit1215. Pres italizujıcıra z maleb se autorky domnıvaly, z e jejich tv˚rce byl seversky m malırem, jehoz dılo se vyznacovalo synkretismem, ktery byl vlastnı i jiny m dvorsky m ume nım tohoto prechodný ho obdobı1216. Podrobne se malba m v roce 1978 ve noval J. Kra sa1217, ktery zuz il dataci do doby pred rokem 1492, nebo„ pra ve v tomto roce zıskali Smıs kový od cısare Friedricha III. “polepseny erb, stıt deleny krız em na c tyri pole, ve dvou z nich jednoroz ce, v dalsım chrta a jestra baď1218. J. Kra sa malıre cha pal jako jednoho z poslednıch stredoevropsky ch ume lc˚ ovlivne ny ch nizozemsky mi ume lecky mi centry, odkud byly podle ne j odvozeny vs echny ctyri hlavnıkompozice. Traja n˚v soud se me l volne opırat o Rogierovy kompozice v bruselský radnici. Predstupen pro kompozici s kra lovnou ze Sa by vide l v utrechtsky ch Hodinka ch Kateriny z Kleve, kde se kompozice nacha zela mezi scý nami uvedeny mi k velkopa tecnım hodinka m s tý matikou Utrpenı Krista va z ıcımi se k legende 1210
Vackova (1971), s. 276. Kutal (1972), s. 195. 1212 Horejs ı-Vackova (1973), s. 502. 1213 Kunst (1979), s. 18-20. 1214 Kunst (1979), s. 18. 1215 Kunst (1979), s. 19. 1216 Kunst (1979), s. 19-20. 1217 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 264-273. 1218 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 268. Cit. Kolar-Sedla cek (1902), s. 94.; Sedla cek (1925), s. 267. 1211
- 178 -
o sv. Krız i1219. Malıre povaz oval za soucasnıka Martina Schongauera, ktery poznal dıla Rogiera van der Weydena a Huga van der Goese. Soucasne me l podle J. Kra sy otevrıt stredoevropský mu ume nı jako jeden z prvnıch “cestu k italskř monumenta lnı malbeď1220. Italskou lekci malıre vnımal jako “recentnıď, zatımco nizozemský poucenı za za klad1221. Italska byla predevs ım technika malby. V interpretaci maleb nijak nezpochybnil moz nost vladarský propagandy v poda nı J. Vackový s tım, z e vs ak “v prvnım pla nu sta l osobnı za mer objednavatele, vyplyvajıcı z funkce hrobnı kaple, jeho za jem predstavit se obci v urc itřm svetle, zanechat obrazy na svoji pameú a pro spa su svojı duseď1222. Scý ny cha pal tedy jako vyja drenı “pokoryď. Pokoru objednavatele v˚ci Spasiteli hledal i v jeho zpodobenı, kde “nevystavuje na odiv odznaky svřho bohatstvı a moci, ani drahy kostym a sperkyď, ale stylizuje se do role pokorný ho sluz ebnıka. Motiv jiz nı ste ny tak me l sme rovat k “prıprave eucharistickř obetiď1223. Koncept pokory (humilitas) me l dona torovi otevrıt cestu k vykoupenı a predpokla dal “vyjimec nřď kvality tv˚rce1224. F. Smahel se ve svý m cla nku z roku 1984 zaby val pouze na me tem litera tský ho bratrstva, ktery souvisel s jeho za jmem o mody legendi et videndi pred a po roce 1500. Motiv prostrednı figury interpretoval v kontextu vy zdoby, kde predpokla dal, z e postava muz e drz ı v ruce ukazova tko, ktery m odkazuje k centra lnımu vy jevu Ukriz ova nı na vy chodnı ste ne s olta rem1225. V roce 1984 se k malba m vra til J. Kra sa1226. Ve svý m prıspe vku k na ste nný mu malırstvı znovu zd˚raznil, z e malby patrık vrchol˚m ceský na ste nný malby. Domnıval se, z e musely by t namalova ny jiz pred rokem 1492, kdy se zme nil a obohatil Smıs kovsky erb. Ve vrcholovy ch partiıch za padnı a vy chodnı ste ny predpokla dal zobrazenı Krista a sv. Jakuba. V interpretaci J. Kra sa v podstate navazoval na za ve ry J. Vackový : “Na met legendy o dreve krız e a sibylinskych proroctvıch se pred rokem 1500 znovu aktualizoval jako pruvodnı jev pocitu nejistoty a utopicko-eschatologickych predstav konc ıcıho stoletı; jejich nezbytnou souc a stı byla idea spravedlivřho vla dce, knız ete mıru. Jejı staroza konnı i anticka ztelesnenı (Salamoun, Oktavianus, Augustus, Trajan) se stavela pred oc i soudobym vladarum, jejichz podoby se c asto promıtaly do techto postav.1227ďMalıre obraz˚ povaz oval za tv˚rce univerza lnıho vzde la nı. Vedle vliv˚ nizozemský malby 15. stoletı ve ctyrech hlavnıch scý na ch vide l v malba ch taký vliv grafiky Martina Schongauera a italský malby. Nava zal tak na J. Vackovou tvrzenım, z e tv˚rce pros el umbrijskou oblastı a z e predstavuje “ojedinelou syntřzu individua lnıho styluď1228. Nejnove ji se malba m Smıs kovský kaple ve novala v prıloze Pr˚zkum˚ pama tek z roku 1999 Z. Vs eteckova 1229. Vy zdobu rozde lila na malby s duchovnı a z a nrovou tý matikou. Mezi z a nrový scý ny radila malbu jiz nı ste ny, kterou interpretovala jako “votivnı obraz, zpodobujıcı Michala Smıska pravdepodobne se dvema syny, kterı v iluzivne podanřm prostoru se pravdepodobne spolupodılı na prıprave mseď1230. V prıpade zobrazenı Sibyly s cısarem Augustem predstavila moz nost, z e na tomto prıkladu lze nejlý pe sledovat moz ny zas ifrovany katolicky obsah maleb, ktery mohl souviset s volbou Vladislava Jagellonský ho kra lem v Kutný Hore roku 1471. Pak by i Michal Smıs ek z Vrchovis „, dona tor maleb, mohl patrit ke katolický ca sti1231. Protoz e kaple byla pro Smıs ky z Vrchovis „ predevs ım kaplı pohrebnı, pripustila vedle imperia lnıho vy znamu fresek 1219
Zdrojem apokryfnıho vypra ve nıbyla Legenda aurea Jakuba de Voragine. Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 268. 1221 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 270. 1222 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 271. 1223 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 273. 1224 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 273. 1225 Smahel (1984), s. 322. 1226 Josef Kra sa, Na ste nný malırstvı, in: Dejiny (1984), s. 574. 1227 Josef Kra sa, Na ste nný malırstvı, in: Dejiny (1984), s. 574. 1228 Josef Kra sa, Na ste nný malırstvı, in: Dejiny (1984), s. 574. 1229 Vs eteckova (1999), s. 8-9, 82-87. 1230 Vs eteckova (1999), s. 83. 1231 Vs eteckova (1999), s. 85.
1220
- 179 -
definovany J. Vackovou taký motiv pokory-humilitas, ktery v ne m spatroval J. Kra sa. Soucasne souhlasila se stars ımi za ve ry, podle nichz byl tv˚rce maleb obezna men jak s italskou, tak nizozemskou malbou. V dataci maleb se priklonila k za ve ru J. Kra sy, ktery s ohledem na poleps enıerbu Smıs k˚m z Vrchovis „ v roce 1492 datoval vznik maleb mezi lety 1485-1492. Do spojitosti s malbami kaple poloz ila vy malbu klenby chorový ho ochozu, ktera podle jejıho soudu mohla by t pracı samotný ho mistra nebo dılenský ho spolupracovnıka. Ikonograficky navazovaly motivy na christologickou tý matiku kaple1232. J. Royt v souhrnný pra ci o stredove ký m malırstvı v C echa ch z roku 2002 povaz oval malby Smıs kovský kaple, jejichz vznik urcil do doby mezi lety 1485-1492, za jedny z “ikonograficky nejzajımavejsıch a vytvarne nejkvalitnejsıď v dobový produkci. U maleb pouka zal predevs ım na italskou komponentu a navrhl, z e malır m˚z e by t totoz ny s tv˚rcem, ktery vyhotovil malırskou vy zdobu v kapli tzv. Sankturinovský ho domu v Kutný Hore. Z ikonografický ho hlediska vide l malby na ste na ch (Setka nı kra lovny ze Sa by, Tiburtinska Sibyla, Traja n˚v soud) za “predobrazy vykoupenı, nacha zejıcı naplnenı v Kristove obeti na krız iď1233. V roce 2005 s typem tva rı Smıs kovsky ch maleb srovnal J. Royt desku se zemsky mi patrony z Na rodnı galerie. V desce, jejız malır me l poznat jihone meckou tvorbu, se me la projevit afinita k italizujıcımu proudu na ste nný malby reprezentovaný kutnohorsky mi “italizujıcımiď malbami1234. V roce 1483 byl v Kutný Hore poloz en za kladnı ka men ke druhý fa zi stavby chra mu sv. Barbory. Jiz predtım mezi lety 1481-1483 byly sklenuty kaple chorový ho ochozu, z nichz jednu ť “kapli pri ochozu na strane jiz nıď, koupil v roce 1485 za dve kopy gros ˚ Michal Smıs ek z Vrchovis „ od Jana Hertvıka1235. Rudokupec Michal Smıs ek (p˚vodne Michal z Haldy), jehoz prıbuzny mi byli Jan Smıs ek z Vrchovis „ a Va clav (Vencelık) z Vrchovis „, se v Kutný Hore usadil roku 1473 a jes te tý hoz roku se stal stars ım obce. O dva roky pozde ji, v roce 1475 byl oznacova n kostelnıkem u chra mu sv. Barbory a od roku 1481 jako paumajstr a director fabricae, tedy vrchnı dozorce stavby, spra vce zednık˚, ktery vedl s hutnım pısarem ucty stavby. Jednotlivý ca sti stavby byly soukromy m majetkem patricijsky ch rod˚ a tak stavitelý tento velkorysy stavebnı podnik “povaz ovali spıse za osobnı nez obecnı za lez itostď1236. Potý , co byl Smıs ek v roce 1477 jmenova n s epmistrem v me stský rade ť tedy predstavitelem hornıho me sta podrızeny m prımo panovnıkovi, stal se v roce 1489 nejvys s ım hofmistrem, ktery me l v Kutný Hore prakticky neomezenou pravomoc1237. 9. cervna 1492 byli bratri Va clav, Michal a Jan Vencelıci s predika tem z Vrchovis „ povy s eni cısarem Friedrichem III. do stavu rıs sky ch pa n˚. Zıskali predika t ze Sarabic a byl jim rovne z poleps en erb1238. V roce 1494 v d˚sledku podvod˚ a korupce kra lovsky ch urednık˚ propukly v Kutný Hore otevrený hornický boure. Michal z Vrchovis „ byl za podılnictvı na podvodech zatcen a uve zne n, aby mu byla vina taký na sledne proka za na na zemský m soudu. Presto byl jiz roku 1495 osobnım listem kra le Vladislava II. Jagellonský ho ocis te n a propus te n. Michal Smıs ek umıra roku 1511 a podle Dacický ho Pame tı me l by t pochova n pra ve ve Smıs kovský kapli v kutnohorský ho chra mu sv. Barbory1239. 1232
Vs eteckova (1999), s. 87. Royt (2002b), s. 118, 129. 1234 Royt (2005a), s. 238, 241. 1235 Podle Branis (1891), s. 60.; cit. pramen Liber hereditatum rubeus maior, D. 5., kniha obsahuje radnı zapisy od roku 1462. 1236 Podle Mate jkova (1962), s. 49. 1237 Podle Mate jkova (1962), s. 38. 1238 Kola r-Sedla cek (1902), s. 94.; Sedla cek (1925), s. 267.; cit. Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 290. 1239 Podle Vackova (1971), s. 272. 1233
- 180 -
Na za klade strucný ho shrnutı nejd˚lez ite js ıch z ivotnıch dat Michala Smıs ka z Vrchovis „ je zjevný , z e vy malba kaple mohla vzniknout v obdobı mezi lety 1485 az 1511. V literature se proto datace maleb, predem ohranicena tımto s iroky m rozpe tım, prirozene r˚znı1240. V soucasnosti se vs ak vıcemý ne usta lila na rozmezı let 1485 az 1492, tedy obdobı mezi Smıs kovou koupı kaple a cısarskou nobilitacı pa n˚ z Vrchovis „. Vedle kaple byla klıcovy m ume lecky m podnikem Michala Smıs ka vlastnı dostavba chra mu sv. Barbory. Tomu by odpovıdala i skutecnost, z e v roce jeho smrti (1511) byla zastavena stavba a obnovena teprve na sledujıcıho roku. Predtım byla zastavena pouze v souvislosti se smrtı kamenický ho mistra Mate je Rejska roku 1506. Dals ı ume lecký podniky v prımý m spojenı s Michalem Smıs kem nebyly prameny zaznamena ny ani proka za ny. S ohledem k jeho vysoký mu postavenı, který mu zajis „ovalo radu d˚lez ity ch kontakt˚, vs ak musely by t jeho moz nosti volby pome rne pestrý . Navıc se jeho rodina radila mezi vy znamný kutnohorský mecena s e, kterıfinancovali vznik mimora dny ch ume lecky ch de l a pocin˚. S Janem Smıs kem je spojova n tzv. Smıs kovsky gradua l (1490-1495; Vıden, Rakouska na rodnı knihovna, cod. s. n. 2657). V uvodu zpe v˚ na sva tek vysve cenı kostela je zna zorne n hornicky kostel Nejsve te js ı Trojice u Kutný Hory, ktery Jan Smıs ek (ü1501) v letech 1488-1501 na vlastnı na klad opravoval a vybavoval za ucelem vybudova nı hrobky Smıs kovský ho rodu1241. Rukopis je pripisova n ceský mu mistrovi, ktery jiz porozume l a vstrebal prostrednictvım Martina Schongauera a Mistra E.S. vymoz enosti nizozemský ho ume nı. Dals ı jeho prıbuzny Va clav Vencelık z Vrchovis „, ktery byl vlastnıkem Tres te (od 1493), Zirovnice (od 1485) a ne kolika dom˚ v Praze, nechal roku 1490 vymalovat kapli a potý Zelenou sve tnici na za mku Zirovnice. Skolenı malıre zdejs ıch na ste nny ch maleb je literaturou kladeno s iroce do jihone mecký ho prostoru. Ve vlastnım kutnohorský m prostredı sklonku 15. stoletı se ukazuje ume lecka vazba na Franky (Norimberk) a Slezsko (Vratislav), ktera se zakla da na tradicnıch obchodnıch vztazıch. Pres panovnıka Vladislava II. Jagellonský ho mırı dals ı sme r do Uher, zejmý na Budına, kde p˚sobili ne mectı i itals tı ume lci. C innost italsky ch ume lc˚ je v Kutný Hore doloz ena jiz pred odchodem Vladislava II. Jagellonský ho z C ech (1490): “Roku 1488 delali Vlachovř pokoj pro kra le na Vlaskřm Dvore a takř jej malovali; summa vseho na kladu na toto dılo 40 kp 45 gr byla jim da na, kdyz pracovali (quum laboratum) 1488, ale roku 1490 nebylo dılo pokoje jeste dokona noď1242. Spojenı Kutnohorsky ch s prostredım Uher jiz pred rokem 1490 dokla dajı osobnı na vs te vy varadınský ho biskupa Jana Vitý ze v Kutný Hore. V roce 1486 zde byl podle pramen˚ za kra lem Vladislavem II. Jagellonsky m1243. Dlouhodoby uz s ı kontakt kutnohorsky ch predstavitel˚ s Janem Vitý zem dokla dajı zpra vy v cestovnıch uctech z roku 15031244. Podle udaj˚ E. Mate jkový me li nejvys s ı mincmistr, hofmistr i kanclý r v doprovodu prednıch kutnohorsky ch patricij˚ jezdit na d˚lez ita diplomaticka a obchodnı jedna nı ke kra lovský mu dvoru do Uher, kam soucasne pravidelne odva z eli strıbrný gros e z kutnohorský mincovny pro potreby kra lova dvora1245. Badatelka vedle toho zformulovala na zor, z e pra ve tyto cesty hra ly vy znamnou roli pro s ırenı spolecensky ch a kulturnıch vliv˚: “Jako c astı hostř Jana Vitřze i jako hostř kra lovskřho dvoru seznamovali se Kutnohorstı s prednımi dıly slavnř humanistickř knihovny Matya se Korvına, s renesanc nım vytvarnym umenım budınskřho dvora i s italskymi umelci, kterı pracovali na kra lovskych zaka zka chď1246. Samotna nobilitace pa n˚ z Vrchovis „ ze strany cısare Friedricha III. (ü1493) predpokla da , z e 1240
1485-1492, 1485-1494, 1485-1500, kolem 1490, po 1495, po 1499, kolem 1500. Prevzato Josef Kra sa, Kniz nı malırstvı, in: Pozdne (19852), s. 420. a Kraus (1946), s. 127. Jan Smıs ek mimoto v roce 1490 zakoupil Hra dek, ktery na kladne upravoval. 1242 Leminger (1926), s. 202. Autor zde cituje Archiv archeologický ho sboru “Wocelaď v Kutný Hore, Regesta verkova . 1243 Podle mincovnıch register ve Sta tnım okresnım archivu Kutna Hora Mate jkova (1962), s. 43. 1244 Mate jkova (1962), s. 43.; cit. Statnıokresnıarchiv Kutna Hora, Archiv Kutný Hory o. kr. 81. 1245 Mate jkova (1962), s. 42-43. 1246 Mate jkova (1962), s. 43. 1241
- 181 -
byli v kontaktu taký se dvorem habsburský ho domu. V letech 1483-1493 vla dli v Rakousku pohromade Friedrich III. a Maxmilia n I. Habsbursky , ktery se roku 1477 oz enil s dcerou burgundský ho vý vody Karla Sme lý ho Mariı Burgundskou. Friedrich III. mu ke snatku ude lil v lý no ves kera Karlova rıs ska lý na1247. Nejen tımto byl vs ak habsbursky dv˚r v Rakousku sezna men s aktua lnımi proudy nizozemský ho ume nı. Ke konci svý ho z ivota Friedrich III. presıdlil z Vıdenský ho Nový ho Me sta do Lince, kde jej v roce cısarský nobilitace pa n˚ z Vrchovis „ (1492) navs tıvil zlatnık Albrecht D…rer, otec malıre a me dirytce Albrechta D…rera, o ne mz je z pramen˚ zna mo, z e poby val v Nizozemı a z e od roku 1489 pracoval pro cısare. Vazba Friedricha III. na Norimberk je v literature zminova na, bohuz el vs ak nedostatecne prozkouma na. V neposlednı rade je treba zmınit moz ny vztah k vy znamny m d˚lnım podnikatel˚m, a„ to byli augs purs tı Fuggerový nebo uhers tı Thurzovci a jinı. Do popredı by se tak mohla dostat orientace na jiz nı Ne mecko, Hornı Uhry a Slezsko. Z postavenı i majetkovy ch pome r˚ Michala Smıs ka z Vrchovis „, ktery byl jiz od roku 1477 vy hradne podrızen kra li, tedy jiz ctyri roky potý , co v Kutný Hore zıskal me stský pra vo, vyply va , z e si mohl dovolit investovat na kladnou zaka zku a za tımto ucelem povolat taký cizıho mistra v duchu toho, s cım byl obezna men z dvorsky ch prostredı. P˚vod mistra maleb Smıs kovský kaple by mohl priblız it podrobny materia love -technologicky pr˚zkum a rozbor malırský techniky. Podobna studie ci zpra va, ktera by tyto aspekty postihovala, vs ak dosud chybı. Malırský provedenı je konsistentnı a predpokla da cinnost jednoho mistra. Jeho techniku detailne ji sledoval J. Dvora k, ktery zaznamenal, z e “modelace je provedena sıtı polopruhlednych sraf v tłnu tmavsım nez spodnı loka lnı barva. V oblic ejıch je to teple hnedy odstın kalnř sřpie az umbry v oddelenřm, tenkřm srafova nı. Slabř tahy stetce probıhajı nekde po tvaru, nekde se mrız kovite krız ı. Nasazenı je zpravidla tak jemnř a lasurnı, z e ze vzda lenosti 1,5 m se vytra cı a pusobı jako souvisla modelace. Stejne, ale sıreji jsou malova ny draperie a ostatnıď1248. Malba na brous eny podklad technikou al secco je provedena temperou s olove nou be lobou a vykazuje znaky tabulový malby1249. V malovaný vy zdobe Smıs kovský kaple byla provedena rada retus ı, jejichz rozsah nenı v soucasný dobe uplne graficky zmapova n. Podle zpra v z 19. stoletı se malby me ly dochovat v pome rne dobrý m stavu a pri restaurova nı v letech 1956-1965 byly ca stecne odstrane ny nevhodný stars ı premalby prova de ný na malba ch od doby jejich na lezu (viz drıve). Porovna nım stavu maleb, ktery zachytila ilustrace v knize Josefa Branis e (1893)1250, a jejich soucasný podoby se neukazujı za sadnı rozdıly. Ve ts ı pos kozenı malovany ch scý n jsou zmıne nou ilustracı dokumentova na pouze ve scý na ch Ukriz ova nı (ode v Panny Marie) a Traja nova soudu (architektura v levý m hornım rohu scý ny). Z popis˚ z konce 19. stoletı a dnes nı podoby vyply va , z e nejvıce porus ena musela by t podokennı scý na interpretovana jako Michal Smıs ek se syny. Ne který udaje naznacujı, z e jes te pred uplny m zakrytım maleb v baroku, byla tato scý na z nezna my ch d˚vod˚ premalova na. Souhrnne lze vs ak rıci, z e novodobý za sahy p˚vodnı malby nijak dramaticky nezme nily a spıs e se na nich podepsaly sta rı a predchozı osudy. Jejich charakter vypovıda , z e malır me l zkus enosti s monumenta lnı na ste nnou malbou. Zvla dl nejen rozvrz enı na rocny ch kompozic, ale pocıtal taký pri jejich koncipova nı s faktem, z e budou nahlız eny z podhledu. Malır rovne z ovla dal geometrickou i vzdus nou perspektivu, suverý nnı je taký v provedenı figur. V prıpade malıre se spolehlive nejednalo o loka lnıho mistra. Vzhledem k tomu, z e se od ne j nedochovalo z a dný dals ı dılo, nelze zcela vyloucit uvahy o potulný m malıri vandrujıcım z mısta na mısto. Malır nebyl malırem pr˚me rny ch kvalit a byl osobne sezna men s aktua lnımi vy dobytky malırstvı. Pra ce 1247
Paravicini (2000), s. 106. Dvora k (1951), s. 83. 1249 Za ustnı sde lenı de kuji doc. J. J. Altovi ml. Shodne uva dı pouz itı tempery a olove ný be loby jiz J. Pes ina. Pes ina (1939-1940), s. 255. 1250 Branis (1893), s. 161. 1248
- 182 -
na vy zdobe kaple byla na rocnou zaka zkou, ktera predpokla dala fyzickou zdatnost malıre, asistenci pomocnık˚ a za zemı pro prıpravu malırský ho materia lu. Pred zapocetım pra ce musela by t taký vytvorena ideova koncepce, tzn. definova ny jednotlivý scý ny a jejich presny rozvrh. Na koncipova nı scý n se nemohl podılet pouze malır sa m, nebo„ podle na pisu INRI v Ukriz ova nı nemusel ume t cıst a psa t. Tv˚rcem konceptu zrejme nebyl ani sa m objednavatel Michal Smıs ek a v souladu s ostatnımi badateli m˚z eme uvaz ovat o konceptorovi, ktery schý ma pripravil. Scý ny jsou velkoryse a samostatne budova ny, v z a dný z nich nenıpatrný , z e by otrocky kopırovala tehdejs ı grafický predlohy, malır tak musel by t znacne zkus eny m tv˚rcem. Kutnohorský prameny na s seznamujı, z e koncem 15. a na pocatku 16. stoletıpracovali v Kutný Hore mimo doma cı mistry ume lci z Ne mecka, Slezska a Ita lie. Vedle pouhy ch anonymnıch zmınek o “Vlas ıchďbyli jimi Benedikt Rejt, Briccius Gauske (Gauschke), Hanus Elfelder (Elfeldar), Gangolf Herlingar a Roman Vlach, z nichz Benedikt Ried (Rejt) a Roman Vlach pracovali tý z na Praz ský m hrade , rezidenci ceský ho kra le. Michal Smıs ek z Vrchovis „ tak me l vedle svy ch osobnıch zahranicnıch kontakt˚ mnoho prılez itostı sa hnout po cizım ume lci usedlý m ci trvaleji p˚sobıcım prımo v doma cım prostredı. Dosavadnı odborna literatura nijak nepopıra , z e malır na ste nny ch maleb vys el svy m s kolenım z jiný ho nez ceský ho prostredı. Michal Smıs ek byl natolik za moz ny , z e mohl zame stnat jak italský ho, tak severský ho mistra p˚sobıcıho mimo ceský uzemı. Zatımco J. Pes ina (1939) spojoval tv˚rce vy hradne s nizozemsky m prostredım, J. Dvora k (1951) upozornil na italský prvky, aby pozde ji tento postreh rozpracovala J. Vackova (1971) do prıkladu synkreze nizozemský ho a italský ho ume nı. Na za klade italský sloz ky v dıle se badatelý casto shodujı, z e se jednalo o zaalpský ho tv˚rce, ktery pros el s kolenım v Ita lii. Pokud vs ak docha zelo k setka va nı italsky ch a zaalpsky ch tv˚rc˚ v samotný m stredoevropský m prostoru, jak ukazuje nejen budınsky dv˚r, nenı z a dnou podmınkou, z e by se zaalpsky tv˚rce nutne musel vydat za italsky m ume nım prımo do Ita lie. Zejmý na v prıpade na ste nný malby, kdy kolem sebe malır shromaz â uje organizovanou skupinu pomocnık˚, tyto prılez itosti nechybı. Vztah mezi severoevropsky m pozdnım stredove kem a italskou renesancı se stal tý matem rady odborny ch pracı1251 a je proka za no, z e tento vztah byl oboustranny a intenzivnı. V Ita lii 15. stoletı byli ocenova ni zejmý na nizozems tıume lci jako Jan van Eyck nebo Rogier van der Weyden, vedle nich pracovali pro italský objednavatele naprıklad Justus van Gent, Hugo van der Goes, Hans Memling, ale i rada dals ıch dnes jiz anonymnıch ume lc˚. Oblıbený byly taký tapisý rie, který byly do Ita lie dova z eny predevs ım z jiz nıho Nizozemı. Vy tvarny styl Smıs kovsky ch maleb a jejich technika, tak jak ji popsal restaura tor J. J. Alt ml., sme ruje vıce do ume lecký ho okruhu severne od Alp nez naopak. Jedna se zejmý na o tva re figur, skladbu la maný drapý rie, kosty mnı vybavenı, detail krajiny a kompozici obrazu. Spojitosti s Ita liı byly badateli hleda ny predevs ım ve formova nı architektury a uz itı za tis ı. Obojı vs ak rozvıjely jiz nizozemska a ne mecka malba, kde prıkladem za vs echny m˚z e by t olta r z Ehningen (kolem 1476, Sva bsko; Stuttgart, Staatsgalerie, inv. c. 1125) s propracovanou geometrickou perspektivou a za tis ım. Typicky zaalpský je vıcefigura lnı Ukriz ova nı, který prokazatelne cerpa z grafiky Martina Schongauera. Me dirytiny slouz ily nejen jako zdroj inspirace, ale i jaka si malırska cvicenı. I kdyz zpra va, kterou Giorgio Vasari uva dı v prvnım vyda nı Zivot˚ (1550) 1251
Z nich naprıklad: Aby M. Warburg, Flandrische Kunst und florentinische Fr…hrenaissance, Jahrbuch der Kgl. Preussischen Kunstsammlungen 23, 1902, s. 247 ad.; Joachim Poeschke (Hrsg.), Italienische Fr¨hrenaissance und nordeuropňisches Spňtmittelalter: Kunst der fr¨hen Neuzeit im europňischen Zusammenhang, M…nchen 1993.; Jan de Jong ť Dulcia Meijers ť Hanna Pennock ť Victor Schmidt (ed.), Nederland-Italiô: Relaties in de beeldende kunst van de Nederlanden en Italiô 1400-1750, Kunsthistorisch Jaarboek 44, Zwolle 1993, s. 75-110.; Liana Castelfranchi Vegas, Italien und Flandern: Die Geburt der Renaissance, Stuttgart ť Z…rich 1994.; Till-Holger Borchert (ed.), Le siôcle de Van Eyck 1430 Š 1530: Le monde mřditerranřen et les primitifs flamands (kat. vy st.), Gand ť Amsterdam 2002.
- 183 -
o Michelangelovi, potvrzuje, z e grafika Martina Schongauera a jiny ch zaalpsky ch rytc˚ byla dobre zna ma taký v Ita lii1252, pohybuje se vztah maleb k nı vıce na rovine moz ný inspirace nez prımý ho s kolenı. J. Vackova malby Smıs kovský kaple cha pala jiz jako projev renesancnıho ume nı v C echa ch a na spojitostech zejmý na s dılem Joose van Genta (ne kdy tý z ztotoz novany m s Joosem van Wassenhove) a jeho spolupracovnıka Pedra Berrugueta1253, p˚sobıcıch pri urbinský m dvore, hledala zdroj jeho s kolenı v Urbinu1254. Pra ve zde se pri vy zdobe studiol v Urbinu a Gubbiu me ly snoubit italský a nizozemský prvky. Za vy razne italsky prvek, ktery byl nizozemský mu ume nı cizı, vide la samostatný , na ste nu malovaný za tis ı1255. Pokud vs ak na pis INRI na krız i dokla da , z e byl malır negramotny , a nelze pochybovat o tom, z e program vy zdoby kaple vytvoril malır podle instrukcıhumanitne vzde laný ho ucence, pak nemuselo by t za tis ı a priori souca stı konceptu malıre, ale ucence, jehoz poz adavk˚m se malır podrizoval. Znamenalo by to tedy, z e pokud malır italsky m prostredım nepros el, mohl s nım by t sezna men vzde lany autor konceptu. J. Vackova se domnıvala, z e prestupnı stanicı malıre byl uhersky Budın, kde je prokazatelny vztah s Ita liı a kde se mohl pohybovat tý z “kra lovsky humanistaď1256. S uhersky m prostredım byli Vladislav II. Jagellonsky stejne jako Michal Smıs ek z Vrchovis „ v kontaktu jiz pred rokem 1490 a pri vstupu na uhersky tr˚n pres li ucenci a pra vnıci Matya s e Korvına do sluz eb Vladislava II. Jagellonský ho1257. Ve stredoevropský m prostoru se vztah k Ita lii prirozene nezuz oval jen na budınsky dv˚r, ke který mu me l Michal Smıs ek blızko. Kulturu renesancnı Ita lie reflektovaly taký s iroký skupiny v ne mecky mluvıcıch zemıch. V samotný Ita lii existovaly pocetný ne mecky mluvıcı kupecký komunity (Bena tky, Fondaco dei Tedeschi aj.), který tvorily za zemı pro obchod s nı. Obdiv a snaha vyrovnat se italský mu malırstvı zavedly do Ita lie naprıklad malıre Albrechta D…rera. U scý n Smıs kovský kaple poznamenala J. Vackova , z e majı “v hloubce svřho vyznamu prama lo spolec nřho s mesúanskou ideologiıď1258. Ve Smıs kove kona nı lze nepochybne sledovat snahu o prekrocenıhranic me s „anský spolecnosti, o cemz by sve dcilo jeho uspe s ný usilıo nobilitaci, ktera pris la nejdrıve od kra le a pozde ji z rukou rımský ho cısare. Vedle budınský ho dvora se tak pohyboval i pri habsburský m dvore, jehoz vztah k italský renesanci i pres Maxmilia n˚v obdiv k osobnosti a dvorský oka zalosti burgundský ho vý vody Karla Sme lý ho (ü1477) nelze opominout. Spodnı pole vy zdoby Smıs kovský kaple rozvıjı motiviku sv. Krız e, ktera hra la vy znamnou roli pra ve v duchovnım z ivote Maxmilia na I. Habsburský ho. Scý ny hornıch polı, který majı “imperia lnıď1259-cısarsky charakter, vs ak J. Vackova spojila s cesky m a uhersky m kra lem Vladislavem II. Jagellonsky m a jeho panovnicky m programem formulovany m jiz jeho otcem polsky m kra lem Kazimırem IV., ktery se pokous el ve stredoevropský m prostoru vytvorit mocnou protiva hu Svatý rıs e na roda ne mecký ho1260. D˚raz kladeny na panovnıkovu spravedlnost uvedla do kontextu se z ivotem Michala Smıs ka, ktery byl roku 1495 na prımluvu kra le propus te n z ve zenı, kam byl uvrz en za podvodný machinace s kutnohorsky m strıbrem. 1252
Blız e Karl M’seneder, Der junge Michelangelo und Schongauer, in: Poeschke (1993), s. 259-278. V roce 1974 zpochybnil C. H. Clough podıl Pedra Berrugueta na vy zdobe vý vodský ho studiola v Urbinu, kde podle udaje Vespasiano de Bisticci ze 23. 4. 1482 prova de l vy zdobu “Vla mď, s nımz jiz drıve spojila literatura Joose van Gent. Jeho prıtomnost v Urbinu v letech 1473-1475 je doloz ena prameny. Clough (1974), s. 17-24. Restaurova nı ca sti obraz˚ v parız ský m Louvru proka zalo, z e se na vzniku portrý t˚ vy znacny ch muz ˚ v urbinský m studiolu podılel vedle predpokla daný ho Joose van Genta taký dals ı tv˚rce. Reynaud-Ressort (1991), s. 82-114. Zda jım vs ak byl skutecne Pedro Berruguete, je trvale ja drem sporu dvou skupin badatel˚. 1254 Vackova b. d. (separa t IRPA), s. 645-648.; Vackova (1971), s. 255-279. 1255 Vackova (1971), s. 261. 1256 Vackova (1971), s. 276. 1257 Podle Vackova (1971), s. 274. 1258 Podle Vackova (1971), s. 272. 1259 Prıvlastek uva dıVackova (1971), s. 272. 1260 Podle Vackova (1971), s. 275. 1253
- 184 -
Scý ny hornıch polı tak me ly by t “projevem dıkuvzda nı za tento panovnıkuv za chranny c inď1261. Ackoliv byla tato moz nost badatelkou d˚sledne rozpracova na, nelze ji v za sade prijmout. Problý mem je nejen jejı mys lenkova nadnesenost, ale taký loajalita Smıs k˚ k tehdejs ımu cısari z rodu Habsburk˚. Kra l Vladislav, jak podporuje crta jeho osobnosti od J. Macka1262, navıc mocenský snahy Jagellonc˚ nijak programove a energicky neprosazoval a tak prehnaný servility v˚ci panovnıkovi nebylo v tomto prıpade treba. Vys s ı pole nad scý nami ke sv. Krız i mohly mıt vztah taký k samotný mu cısari, u ne hoz by mohly zd˚raznovat zboz nost a spravedlnost jeho osobnosti a panova nı nad Svatou rıs ı rımskou. I kdyz scý ny, o jejichz ikonografický m vy znamu bude pojedna no da le, zapojıme do kontextu Smıs kova vztahu k cısari, nelze vyloucit tvrzenı J. Vackový , na jehoz za klade hledala humanistu v okruhu budınský ho dvora. E. Mate jkova prımo pouka zala na kontakt Smıs ka s varadınsky m biskupem Janem Vitý zem1263. Hypoteticky tak lze pripustit jako jednu z variant, z e tımto biskupem mohl by t Smıs kovi doporucen vzde lanec ke zpracova nıkonceptu vy malby soukromý kaple nebo z e mu byl z bezprostrednıho okruhu Jana Vitý ze dokonce posla n. Aby mohl spra vne rozvrhnout a formulovat scý ny, musel by t vs ak s prostorem osobne sezna men a tudız po urcitou dobu v Kutný Hore poby vat. Do jaký mıry malıri asistoval pri realizaci scý n, nenıprakticky doloz itelný ; teoreticky mohl na pra ce pr˚be z ne dohlız et. Podle vy s e citovaný ho udaje restaura tora vytva rel malır vy zdobu Smıs kovský kaple technikou deskový malby, nelze tak vyloucit, z e se jednalo prvotne o deskový ho malıre, ktery se ve noval taký na ste nný malbe . Pro srovna nı mohou by t prıkladem vs estranný osobnosti me dirytce Martina Schongauera (ü1491), který mu vedle kreseb a deskovy ch maleb byla pripsa na na ste nna malba, nebo malıre Hanse Sch¨ufeleina (ü1538-40), ktery byl deskovy m malırem, ilustratorem (mistrem drevorezu), kreslırem a nadto zvla dl taký techniku na ste nný malby. Malırský provedenı kutnohorsky ch scý n, ackoliv vstreba va vymoz enosti nizozemský a italský malby, prıkladne odra z ı vy voj ne mecký malby na prahu pozdnı gotiky a renesance. Na vztah malıre k ne mecký mu gotický mu malırstvıupozornil v roce 1958 A. Stange, ktery ho spojil s tv˚rcem maria nsky ch olta rnıch krıdel z kla s tera Lichtenthal v Baden-Badenu (1489; Karlsruhe, Staatliche Kunsthalle Karlsruhe, inv. c. 806 a, b) a povaz oval jej tak za hornory nský ho ume lce1264. Prestoz e spojenı s anonymnım malırem z˚stalo jen na zorem A. Stangeho, který ho k uvaze mohlo vý st utva renı krajiny a architektury, nebo„ struktura figur se vy razne lis ı, je vıce nez pravde podobný , z e malır kutnohorsky ch scý n vys el z jihone mecký ho prostoru. Autor kutnohorsky ch na ste nny ch maleb cerpal predevs ım z ne mecký grafiky 80. let 15. stoletı a jednotlivý zdroje doka zal bez velky ch potız ı kombinovat do p˚sobivý ho celku. Ovs em i sa m se mohl mezi tv˚rci graficky ch list˚ prımo pohybovat. Ze scý n inspiraci grafikou nejlý pe dokla da Ukriz ova nı, kde mistr citoval rytiny Martina Schongauera ť prıkladem mohou by t postavy zbrojnos e otocený ho za dy a jezdce s kapucı drz ıcıho poselstvı, jejichz analogie se nacha zı na grafický m listu s Velky m Nesenım krız e (L.9; kolem 1475). Jednotlivý motivy z tý hoz listu pouz il jiz Michael Wolgemut na Cvikovský m olta ri1265. U strednı figura Ukriz ovaný ho odra z ı nizozemsky prototyp Rogiera van der Weydena1266. V dıle Martina Schongauera se srovnatelna kompozice Krista vyskytuje na grafický m listu Ukriz ova nı L.14 (kolem 1470). Jeho kompozice me la by t udajne ovlivne na 1261
Podle Vackova (1971), s. 276. Macek (1992). 1263 Mate jkova (1962), s. 43. 1264 Stange (1958), s. 144-145. 1265 Kemperdick (2004), s. 37. Reta bl byl na hlavnı oltar kostela Panny Marie v Cvikove instalova n 21. brezna 1479. 1266 Abegg˚v triptych (1438-1440; Riggisberg, Abegg-Stiftung, inv. c. 14.2.63); triptych Ukriz ovanı (1443-1445; Vıden, Kunsthistorisches Museum, inv. c. 901); diptych Ukriz ova nı (1463-1464; Philadelphia Museum of Art, The John G. Johnson Collection, inv. c. 334-335).
1262
- 185 -
listem Ukriz ova nı Mistra E.S. (L.31; Berlın, Staatliche Museen, Kupferstichkabinett) a pra ve ume nım Rogiera van der Weydena1267. Nejnove ji proka zal S. Kemperdick nakolik byl Martinu Schongauerovi predobrazem nejen Mistr E.S., ale taký Rogier van der Weyden1268. Z prıbuzný Schongauerovy kompozice mohla vyjıt taký iluminace Ukriz ova nı v misa lu od Pory nský ho mistra z roku 1500 v hamburský soukromý sbırce1269, kde se shodne se scý nou ve Smıs kovský kapli objevı chyba v prepisu tabulky INRI. Na pisy se na Schongauerovy ch rytina ch vyskytujı vz dy bez chyby. Rozdıl je o to na padny , z e ackoliv je zrcadlove obra cen na pis, nenı zrcadlove obra cena kompozice Ukriz ovaný ho. Je jen velmi nepravde podobný , z e by predloha neme la desticku s na pisem INRI a malır ji do kompozice doplnil. Podle Schongauerova listu L.14 vytvoril rytinu Ukriz ova nı (L.407, pred rokem 1481) jeho na sledovnık Mistr AG (cinny 1470-1490), ktery , pokud nebyl gramotny , zjevne si byl ve dom skutecnosti, z e za ucelem zıska nı totoz ný kompozice vcetne na pisu INRI a Schongauerova monogramu M+S musı v negativu zrcadlove otocit ves kerý detaily. Pokud v prıpade dvou na sobe neza visly ch de l dos lo k zrcadlový mu otocenı na pisu a kompozice nikoliv, pak je zrejmý , z e mohla existovat jes te jina Schongauerova varianta, ktera byla rozmnoz ova na. V Norimberku se motiv rogierovský ho Ukriz ova nı odrazil v dıle Hanse Pleydenwurffa (Ukriz ova nı, pred 1472; Mnichov, Alte Pinakothek), v jehoz dılne me l podle S. Kemperdicka v 60. letech 15. stoletı pracovat taký Martin Schongauer1270. Na H. Pleydenwurffa zde dılensky nava zal Michael Wolgemut, v jehoz dılne vznikly drevorezy knihy Der Schatzbehalter (der wahren Reicht…mer des Heils/Pokladnice pravý ho bohatstvı Spa sy) od Stephana Fridolina, vydaný 8. listopadu 1491 Antonem Kobergerem v Norimberku. Kosty mnı vybavenı voja k˚ naprıklad ve scý ne Umucenı sv. Jana a sv. Jakuba Mens ıho 1271 lze porovnat se scý nami ve Smıs kovský kapli, zejmý na Traja novy m soudem a Vide nım cısare Augusta. Obdobný figura lnı typy i kosty mnı provedenı vcetne ne ktery ch architektonicky ch detail˚ se v Norimberku najdou jes te na ilustracnıch drevorezech Liber chronicarum Hartmuta Schedela (1493; Norimberk, Anton Koberger), který pocha zejı rovne z z dılny Michaela Wolgemuta1272. Mimo grafiku vs ak kutnohorský malby s dılnou Michaela Wolgemuta nesouvisejı. Zajımavý srovna nı poskytuje taký graficky list s da mou na koni od Mistra PW z Kolına nad Ry nem1273, ktery byl cinny v letech 1499-1503. V kosty mu da my se ozy va noblesa nizozemsky ch maleb, zejmý na bruggský ho okruhu 80. let 15. stoletı (napr. Mistr legendy sv. Lucie, cinny 1470-1490). Vliv nizozemský ho ume nı byl v Kolıne nad Ry nem bezprostrednı a pod nizozemsky m vlivem zde pracovala na konci 15. stoletı cela rada mistr˚. Kone , na který m da ma sedı, zakry va la tkovy prehoz, jehoz vy tvarný res enı se shoduje se zpracova nım la tek ve scý na ch Traja nova soudu, Vide nı cısare Augusta a Setka nı Salamouna s kra lovnou ze Sa by ve Smıs kovský kapli. Ne který prvky mohl malır cerpat z grafiky anonymnıho mistra oznacovaný ho jako Mistr Doma cı knihy (cinny kolem 14651495)1274. Ne který dılcı prıbuznosti lze sledovat v pojetı krajiny, kde se prohlubuje horizont skupinami strom˚, kopcovity mi utvary, vodnımi plochami a perspektivne pojatou architekturou, nebo ve strukture ode v˚, drapý rii a detailech figur, naprıklad figura kra le Salamouna nebo poprsı kra le Davida na klenbe chorový ho ochozu. Postavu Salamouna lze srovnat s postavou falckrabe te Filipa Uprımný ho na dedikacnım listu (1480) z iluminovaný ho 1267
Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 213-214, kat. c. 110.; Kemperdick (2004), s. 27. Kemperdick 2004. 1269 Publikova no Kemperdick (2004), s. 35, obr. 11. Podle S. Kemperdicka (2004, s. 78, pozn. 37) je znama jes te dals ı iluminace prokazatelne odvozena z listu L.14 v norimberský m misalu datovaný m kolem roku 1490 (J. Paul Getty Museum). 1270 Kemperdick (2004), s. 227-234. 1271 Strauss-Schuler (1985), s. 307, c. 8791. 1272 Spolupracoval na nich s Wilhelmem Pleydenwurffem. 1273 Strauss (1981), s. 34, obr. 033.; tý z Wolff (1985), s. 163, obr. 51, L.VII.299.33. 1274 Meister des Hausbuchs, tý z oznacovany Meister des Amsterdamer Kabinetts. 1268
- 186 -
rukopisu roma nový ho eposu Deti z Limburka, preloz ený ho Johannem ze Soestu (Heidelberg, Univerzitnı knihovna, Codex pal. germ. 87). S pory nsky m anonymnım rytcem, kreslırem a malırem spojuje mistra Smıs kovský kaple taký smysl pro klidne js ıdramatiku scý n. Vzda leni si oba tv˚rci nejsou ani pri ztva rne nı zvırat, zejmý na konı. Mistr Doma cıknihy je ve strednım Pory nı povaz ova n za obdobu Martina Schongauera (okolo 1445-1491), za jednoho z inova tor˚ grafický tvorby a to jak po vy tvarný , tak po technologický stra nce1275. V jeho dıle se ukazuje vztah k nizozemský malbe , zejmý na severonizozemský mu Utrechtu, a proto ne kterı badatelý nepochybujıo jeho uzký m vztahu k tomuto me stu1276. O uzký m spojenıPory nı-Vestfa lska k Utrechtu pro obdobıkolem 1450 bylo pojedna no jiz u desky Zve stova nı z Na rodnı galerie (kapitola 5.1). Malırstvı severnıho Nizozemı do konce 15. stoletı z˚sta va spıs e ve stınu Nizozemı jiz nıho. Krome Utrechtu se zde po polovine 15. stoletı uspe s ne rozvıjı malırska tvorba v Haarlemu, odkud me l dle zmınky Karla van Mandera pocha zet malır Dirk Bouts p˚sobıcı v Lovani jiz od 40. let 15. stoletı1277. V pracıch haarlemsky ch mistr˚ (Albert van Ouwater, Geertgen tot Sint-Jans, Mistr Tiburtinský Sibyly aj.) byl stejne jako v dıle Dirka Boutse oblıben motiv tý me r vs udyprıtomný ho pa va, symbolu nesmrtelnosti, ktery je v pohledove vy razný pozici zobrazen ve scý ne Vide nı cısare Augusta ze Smıs kovský kaple. Shodný ikonografický tý ma zpracoval anonymnı Mistr Tiburtinský Sibyly1278, ktery po urcitou dobu zrejme pracoval v dılne Dirka Boutse a na pocatku 80. let 15. stoletı se znovu vra til do Haarlemu. Jiz predtım tý ma v jihonizozemský m malırstvı pouz il Rogier van der Weyden na levý m krıdle Bladelinova olta re (Berlın, Staatliche Museen, Gem¨ldegalerie). Rogierovy mi pracemi se inspiroval taký samotny Dirk Bouts, na jehoz okruh na sledovnık˚ a epigon˚ upozornil J. Pes ina u maleb Smıs kovský kaple1279. Boutsovo dılo ovlivnilo naprıklad Hanse Memlinga, Gerarda Davida ci Joose van Gent1280, na jehoz italský pra ce pri urbinský m dvore upozornila J. Vackova . Ve vrcholu vy chodnı ste ny Smıs kovský kaple se zachovala polopostava sve tce na balkonu, za nımz se otvıra pr˚hled oknem do krajiny. Blızký res enı zachytila grafika Johanna Valdora s polopostavami sv. Petra a Pavla (1617; Vıden, Albertina), ktera me la by t udajne vytvorena podle krıdel nedochovaný ho Boutsova olta re v Leydenu1281. Ozvuky malırský tvorby Dirka Boutse a jeho okruhu na malba ch Smıs kovský kaple tak ukazujı, z e pra ce zdejs ıho mistra vykrystalizovala vedle rogierovsky orientovany ch de l taký na dılech boutsovský ho raz enı. Vedle malırstvı jiz nıho a severnıho Nizozemı Bouts˚v s iroky vliv zasa hl taký Ne mecko, kde je povaz ova n za ohlas ztracený ho olta re Dirka Boutse jiz vy s e citovany triptych Zmrtvy chvsta nı z Ehningen, ke který mu na rozdıl od moz ný ho nizozemský ho predobrazu prıslus ela jes te predela (1475-1476, Sva bsko; Stuttgart, Staatsgalerie, inv. c. 1125; predela Stuttgart, W…rttembergisches Landesmuseum, inv. c. 11.774). S olta rem z Ehningen spojuje smıs kovský malby predevs ım formova nı architektury s pr˚hledy, který prohlubujı architektonicky prostor nebo se da le otvırajı do krajiny. Na vne js ım levý m krıdle za Pannou Mariı ze Zve stova nı zobrazil malır bohatý za tis ı vestave ný skrınky, se ktery m se v pone kud ochuzený forme setka va me taký na za padnı ste ne Smıs kovský kaple. Taký provedenı figur 1275
Suckale (1998), s. 219-220. K. G. Boon, Der Meister des Amsterdamer Kabinetts oder der Meister des Hausbuches und sein Verh¨ltnis zur Kunst der burgundischen Niederlande, in: Filedt Kok (1985), s. 60. 1277 Jeho pravde podobny p˚vod v Haarlemu potvrzuje taký jeho nejnove js ı monografie od C. Pý rier-Dč Ieteren. Pý rier-Dč Ieteren (2005), s. 22. 1278 Pojmenova n podle deskový ho obrazu Proroctvı Sibyly Tiburtinský (kolem 1477) ve frankfurtský m St¨delu (inv. c. 1068). 1279 Pes ina (1939-1940), s. 261. 1280 Podle Pý rier-Dč Ieteren (2005), s. 209. 1281 Zmınka o oltari pocha zı od Karla van Mandera, vıce Sch’ne (1938), s. 133-135, kat. c. 20 a,b. Na rytina ch chybı motiv koberce prehozený ho pres parapet balkonu, ktery se objevuje v nizozemsky ch iluminovany ch rukopisech jiz na poca tku 15. stoletı. V 15. stoletı se vyskytuje taký v ne mecký i italský deskový malbe . 1276
- 187 -
ande l˚ a polopostav prorok˚ na klenbe chorový ho ochozu kaple nevylucuje vztah k jihone mecký mu prostoru. Figury ande l˚ sme rujı k Boutsovský mu figura lnımu typu, ktery na svy ch malba ch rozvıjel naprıklad syn Dirka Boutse Albrecht Bouts a ktery zachytila scý na Zve stova nı olta re z Ehningen. Podle erbu v levý m rohu vne pravý ho krıdla je olta r povaz ova n za donaci Mechthildy Falcký (1419-1482), ktera se podruhý vdala za Albrechta VI., bratra cısare Friedricha III. P. Kr…ger navrhl, z e malır triptychu mohl by t clenem dılny Dirka Boutse, ktery se po jeho smrti 1475 vydal na cestu do Sva bska, a nevyloucil, z e mohl by t dokonce p˚vodem ze Sva bska1282. Ve Sva bsku ma mistr Smıs kovský kaple ze soudoby ch tv˚rc˚ blız e jen k Hansi Sch¨ufeleinovi (Augsburg, N’rdlingen), jehoz malırský za klady lez ı v Norimberku. Pla tovou zbroj Traja nova syna lze srovnat se zbrojı sv. Floria na na jednom z pevny ch krıdel olta re z Kilchberku (1494; Stuttgart, Staatsgalerie, inv. c. 1127), pripisovaný m dılne Bartholom¨a Zeitbloma (Ulm). Naopak kosty mnı vybavenı dals ıch figur se vedle ilustracı z Wolgemutovy dılny vyskytlo kolem a po roce 1490 spıs e v Norimberku naprıklad na malovaný m pouzdru va hy z norimberský ho GNM (1497; inv. c. HG 11.161), kde majı postavy pruhovaný kalhoty, perforovaný ruka vce a pý rový capky1283, nebo na olta ri sv. Rocha (kolem 1490) z kostela sv. Vavrince, ktery byl donacı Hanse Imhoffa1284. K malovaný dekorativnı vy zdobe Smıs kovský kaple lze najıt analogie v na ste nný vy malbe kostela sv. Wolfganga v Pippingu na panstvı Merzing nedaleko Mnichova. Kostel zaloz il v roce 1478 jako jednu ze svy ch ne kolika cırkevnıch donacı Wittelsbach Zikmund Bavorsky (ü1501). Malby Smıs kovský kaple majı nepochybne zaalpsky ra z. Prıbuzna dıla lze najıt v s iroký m jihone mecký m prostoru, zejmý na tam, kde bylo intenzivne recipova no nizozemský ume nı. Italizujıcı momenty shleda vala odborna literatura ve formulaci samostatný ho za tis ı ve spodnı partii za padnı ste ny, ve skupinový m portrý tu Smıs ka a jeho syn˚ na jiz nı ste ne pod oknem a na zvla dnutý geometrický perspektivne . Nelze tak jednoznacne vyloucit, z e jihone mecky malır mohl koncem 15. stoletı projıt Ita liı podobne , jako v letech 1494-5 ucinil Albrecht D…rer. Vy s e bylo formulova no, z e vy zdobu kaple mohl koncipovat vzde lanec, ktery se pohyboval v okruhu varadınský ho biskupa Jana Vitý ze obezna mený ho s italskou renesancı. Soucasne se v Kutný Hore setka vali zaalps tı mistri s italsky mi ume lci; z pramen˚ vıme, z e v letech 1488-1490 zde pro kra le pracovali Italový na vy malbe komnat a v letech 1502-4 me l v Kutný Hore prova de t na ste nný malby Roman Vlach z Prahy. V tomto prıpade se tak nabızı ota zka, v jaký m vza jemný m vztahu zde mohli sta t zaalps tıa itals tı mistri a do jaký mıry mohl naprıklad italsky mistr ovlivnit malırovu architektonickou vy stavbu scý n. Na mıste jsou proto ota zky: procitalsky ume lec neprova de l vy zdobu celý kaple a procjejı vy malba byla sve rena pra ve jihone mecký mu mistrovi?. Nabızı se odpove â , z e vs echny tyto znalosti malır Smıs kovský kaple jiz musel ovla dat, a model J. Vackový , z e se seversky mistr pros kolil v Ita lii, m˚z e fungovat. Ovs em za podmınky, z e se s uvedeny mi italsky mi principy nesezna mil jiz predtım v zaalpský m prostredı. Malby Smıs kovský kaple majı za klad ve vrstve ne mecky ch de l 70. a 80. let 15. stoletı ovlivne ny ch nizozemsky m ume nım. Italizujıcı momenty se omezujı jen na urcitý ca sti vy malby. Osobity m zobrazenım v celý m souboru maleb je nepochybne scý na interpretovana jako Smıs ek se svy mi syny, ktera se odehra va 1282
Peter Kr…ger, Boutskompositionen in Schwaben: Zu Bildprogramm und Maler des Ehninger Altars, in: Cardon (2001), s. 278, 283. Srovnanım motiv˚ tlacený ho broka tu nalezl tý me r identický vzory na mlads ıch dılech Bartholom¨a Zeitbloma. Dokonce na podobnosti kresby oltare z Ehningen a kresby desek B. Zeitbloma z oltare z Blaubeuren zformuloval moz nost, z e malırem mohl by t pra ve Bartholom¨us Zeitblom. Ten spolu se svy m tchanem Hansem Sch…chlinem a s vagrem Albrechtem Rebmanem pracoval pro arcivý vodkyni Mechthildu na oltari pro kostel sv. Martina v Rottenburku. Peter Kr…ger, Boutskompositionen in Schwaben: Zu Bildprogramm und Maler des Ehninger Altars, in: Cardon (2001), s. 284-286. 1283 N¨rnberg, kat. vy st. (1986), s. 218-9, kat. c. 77. 1284 Viebig (1990), s. 61.
- 188 -
v prostoru zaklenutý m valenou klenbou. Na vrcholu bohate profilovaný ho oblouku ra mujıcıho scý nu visı malovany zvonecek. Vs echny postavy malır zobrazil pri cinnostech spojeny ch s liturgicky mi ukony a tak se lze domnıvat, z e scý na poukazuje na funkci Michala Smıs ka coby kostelnıka chra mu. V konfrontaci s ostatnımi malbami se nejevı typy tva rı za sadne odlis ný . Rozsah retus ı ve vy malbe kaple nebyl detailne vyhodnocen a za ve r je jen jako ra mcovy . Trojice polopostav tvorı skupinovy portrý t, na ne mz jsou aktý ri zachyceni pri svý typický cinnosti. Individua lnı i skupinovy portrý t byl rozvıjen jak v Nizozemı, tak Ita lii. Tyto polopostavy spolu se za tis ım na za padnı ste ne srovnala J. Vackova s vy zdobou urbinský ho studiola (70. lý ta 15. stoletı) a dospe la k jiz drıve zmıne ný moz nosti, z e s kolenı mohl mistr zıskat prımo v prostredı urbinský ho dvora1285, kde se s te mito motivy osobne sezna mil. Zatımco intarzovana za tis ı studiola majı italsky p˚vod, malby studiola me ly by t zca sti dılem Nizozemce Joose van Gent, ktery na nich pracoval do roku 1474. N. Reynaud a C. Ressort proka zaly, z e malby studiola vznikly ve dvou sta diıch (A. a B.) s tım, z e sta dium A. (14721474) pripsaly pra ve Joosovi van Gent1286. Podle F. Th…rlemanna se me l Joos van Gent v cyklu vy znacny ch muz ˚ (Urbino, Galleria Nazionale della Marche; Parız , Musý e du Louvre) inspirovat cyklem pohansky ch prorok˚ a sibyl Roberta Campina pro katedra lu ve vestfa lský m M…nsteru1287. Campin˚v cyklus byl jiz v 15. stoletı rozs ıren grafikou a proto pome rne dostupny v ne mecký m prostredı. Polopostavy te chto cykl˚ jsou shodne ra mova ny do architektonický ho celku a nejcaste ji jsou nahlız eny v ca stecný m natocenı do strany nebo z profilu. Podobne je tomu i ve Smıs kovský kapli, kde z a dny z portrý tovany ch nenı natocen celne . Do vy voje nizozemský ho portrý tu se vedle R. Campina a jeho z a ka Rogiera van der Weydena zapsal taký lovansky me stsky malır Dirk Bouts. Pod jeho vlivem se vyvıjelo dılo Joose van Genta i vy znamný ho nizozemský ho portrý tisty Hanse Memlinga, p˚vodem Ne mce p˚sobıcıho v Brugga ch. Recepce Memlingovy ch portrý t˚ se na konci 15. stoletı projevila nejen v samotný m Nizozemı, ale i v Ita lii a Ne mecku. Na tomto za klade me l vzniknout taký portrý t saský ho kurfirta Friedricha Moudrý ho (kolem 1490; Frankfurt, St¨delsches Kunstinstitut und St¨dtische Galerie, inv. c. 2128), pripisovany norimberský mu malıri Hansi Trautovi. Kosty mnı vybavenı a uces z rozpus te ny ch vlnity ch vlas˚ jej pribliz uje k polopostava m Smıs kovský kaple. Nejinak v bohats ım ode vu portrý toval v roce 1499 Albrecht D…rer Oswolta Krela (Mnichov, Alte Pinakothek, inv. c. WAF 230). Ze skupinový ho portrý tu lze v norimberský m prostredı jmenovat nedochovanou na ste nnou malbu osmi zpe va k˚ z domu na Theresienstrasse 20 (1480-1490; nafoceno 1900, zniceno za druhý sve tový va lky)1288. Skupinovy portrý t zpe va k˚ zde predstavuje vy sek z be z ný ho z ivota pevne zara movany do architektonický ho celku, cımz se kutnohorský scý ne blız ı. Na za klade tohoto rozboru je zrejmý , z e scý nu nelze jednoznacne povaz ovat za italizujıcımoment. Ne mecký malırstvı na konci 15. stoletı rozvıjelo portrý t i z a nrový scý ny, pracovalo jiz s geometrickou perspektivou, prohlubovalo prostor pr˚hledy do krajiny a za tis ı zapojovalo do kompozice jako jejı integra lnı souca st. Malır Smıs kovsky ch maleb spolu s jiny mi tak me l prılez itost sezna mit se s vy tvarny mi inovacemi nejen v Ita lii a Nizozemı, ale taký v prostredı vy znamny ch ume lecky ch center na uzemı dnes nıho Ne mecka. Rada inovacı se k malır˚m dosta vala prostrednictvım rozvıjejıcı se grafiky. Se Smıs ky je spojova n tzv. Smıs kovsky gradua l (1490-1495; Vıden, Rakouska na rodnı knihovna, cod. s. n. 2657). U titulnıho listu gradua lu pouka zal S. Kemperdick na zp˚sob, ktery m ilumina tor kombinoval jednotlivý grafický listy Martina Schongauera (L.39, L.40, L.105, L.106). Schongauerovy grafický listy, který zde ilumina tor prebıral, mohly by t podle S. Kemperdicka jak v osobnım vlastnictvı 1285
Vackova b. d. (separa t IRPA), s. 645-648.; Vackova (1971), s. 255-279. Reynaud-Ressort (1991), s. 82-114. Na sledný sta dium B. pripisujı Pedrovi Berruguete. 1287 Th…rlemann (2002), s. 153. 1288 Kammel (2002), s. 316, obr. 13.
1286
- 189 -
tv˚rce, tak taký objednavatele1289. Zda tyto listy Smıs kový skutecne mohli shromaz â ovat, nevıme. Na ste nný malby Smıs kovský kaple nesou vliv grafiky od 70. po 90. lý ta 15. stoletı. Vedle role Martina Schongauera byla zmıne na pra ce Mistra Doma cı knihy a norimberský ilustrace z okruhu Michaela Wolgemuta (tisky Antona Kobergera). Na podobný m za klade se formovala tv˚rcı osobnost Albrechta D…rera, který mu pripisuje R. Chadraba prıpravnou kresbu leta ku se sv. Jindrichem II. a sv. Kunhutou, zakladateli bamberský ho domu, z Britský ho muzea v Londy ne (1500-1509), na ktery upozornil v souvislosti s reliý fem Za zraku sv. Kunhuty ze Sternberku (1515; Sternberk, by v. okr. Olomouc, hradnı kaple)1290. Leta k se vzhledem ke kosty mnımu vybavenı a strukture figur jevı v˚ci kutnohorsky m na ste nny m malba m o ne co mlads ı pracı. Obe dıla spojuje zejmý na kompozicnı shoda figur ve scý ne zobrazujıcı setka nı kra le Salamouna s kra lovnou ze Sa by. Prıpravna kresba k leta ku mohla by t teoreticky vytvorena jiz pred rokem 1500, coz koresponduje s tradicnı datacı smıs kovsky ch maleb. Pokud prıpravna kresba leta ku skutecne bazıruje na D…rerovi nebo byla dokonce prımo vytvorena D…rerem, pak se lze pokusit na jeho prıkladu o genezi malırský ho dıla autora smıs kovsky ch maleb. Jeho dılo totiz vykazuje ne ktera prıbuzna vy chodiska jako D…rerova mlads ı pra ce1291. Z maleb Smıs kovský kaple lze hypoteticky uvaz ovat, z e za klad malır zıskal jiz ve vrstve de l druhý poloviny 70. let 15. stoletı, kde mu mohla by t zprostredkova na znalost nizozemsky ch inovacı, zejmý na okruhu Dirka Boutse a jeho pokracovatel˚. J. Kra sa prıznacne shrnul, z e “mezi malıri pracujıcımi v Cecha ch nemel v hloubce pochopenı nizozemskřho malırstvı sobe rovnřhoď1292. Malır mohl do pocatku 90. let 15. stoletı, pokud omezıme dataci maleb Smıs kovy kaple v Kutný Hore do let 1485-1492, projıt dolnory nsky mi a s va bsky mi centry stejne jako francky m Norimberkem. V hypotý ze lze na prıkladu D…rera zajıt jes te da le a vra tit se k predpokladu, z e malır pred pracıv Kutný Hore Ita lii navs tıvil. Taký zde me l na sklonku 15. stoletımoz nost setkat se s Nizozemci a jejich dıly a to nejen v prostredıurbinský ho dvora, ale taký Bena tka ch, Janove , Florencii a jinde. Ve vy stavbe architektury smıs kovsky ch maleb se vyjma scý ny se Smıs kem vyskytuje vy hradne lomeny oblouk, ktery se v italsky ch malba ch vyskytne koncem 15. stoletı ojedine le. Vy stavba architektury se tak na padne shoduje s res enım na deska ch tyrolský ho malıre Michaela Pachera (ü1498), který ho me la ovlivnit rana hornoitalska renesance, zejmý na dılo Jacopa Belliniho (Bena tky; ü1470) a Andrey Mantegni (Padova ť Mantova; ü1506)1293. Nejlý pe lze se Smıs kovskou kaplı srovnat Pacherovy desky se scý nami ze z ivota sv. Vavrince v Starý pinakotý ce v Mnichove 1294. V architekture svy ch maleb me l Michael Pacher adaptovat dramatickou perspektivu typickou pro rane renesancnı ume nı Padovy a Bena tek1295. Rytinu Andrea Mantegni, malıre p˚vodem z Padovy, me l jiz v dılne Michaela Wolgemuta kopırovat Albrecht D…rer, ktery do Bena tek cılene sme roval v roce 1494 a ktery se zde dostal do kontaktu se syny Jacopa Belliniho ť Gentilem (ü1507) a Giovannim (ü1516). Ti se podobne jako jejich otec nechali inspirovat zaalpsky m ume nım. Podobny m sme rem byl orientova n taký Bena tcan Vittore Carpaccio (okolo 1460/66-1526), k jehoz okruhu na sledovnık˚ patril Giovanni Mansueti ovlivne ny tý z jihone meckou malbou (cinny 14851289
Kemperdick (2004), s. 254. Po roce 1491 byly v obe hu kresby a grafiky z Schongauerovy poz˚stalosti. Rudolf Chadraba, Otazka identity vy tvarný kultury Moravy a Slezska v 15. stoletı, in: Martyca kova (2001), s. 105. 1291 Albrecht D…rer po vyucenı se v rodinný dılne a dılne Michaela Wolgemuta v Norimberku pros el v letech 1490-1494 Kolmar, Basilej, Strasburk a na poca tku zrejme taký Dolnı Pory nı a Nizozemı. V roce 1494 pak poprvý navs tıvil Ita lii (Benatky). 1292 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 268. 1293 Naprıklad Stange (1960); Rasmo (1971); Koller (1998), s. 81.; Michael Pacher, kat. vy st. (1998); AikemaBrown (1999), s. 176-177. 1294 Inv. c. 5304, 5306; p˚vodne se pravde podobne jednalo o krıdla oltare sv. Vavrince z farnıho kostela sv. Vavrince v St. Lorenzen u Brunecku, jiz nıTyrolsko. 1295 Aikema-Brown (1999), s. 176. 1290
- 190 -
1526/7). Jeho olej na pla tne Vide nı sv. Augustina (1505-1510; Maastricht, Bonnefantenmuseum, majetkem Amsterdam, Collectie Nederland, inv. c. NK 2818) pripomene o ne co stars ı malby Smıs kovský kaple predevs ım bohaty mi architektonicky mi pr˚hledy a arka dovy mi ochozy s figura lnıstafa z ı. Ackoliv se ve vy zdobe kaple motiv studiola nenacha zı, lze s urcitou nadsa zkou hledat zdroje pro specifickou vy zdobu za padnı a jiz nı ste ny kaple v prıbuzný m vy tvarný m res enı. Motiv Mansuetiho Augustinova studiola ma odra z et vliv Carpacciova pla tna Vide nı sv. Augustina (Bena tky, Scuola di San Giorgio degli Schiavoni) a sv. Jerony ma ve studiolu od Vincenza Cateny (Londy n, Na rodnı galerie). Catenovo dılo me lo reflektovat schý ma nedochovaný ho obrazu tý hoz na me tu od Giovanni Belliniho, ktery namaloval v roce 14641296. Hypoteticky se u Belliniho dıla predpokla da , z e bylo podobne jako deskovy obraz sv. Jerony ma od Antonella da Messiny (1475; Londy n, Na rodnı galerie) ovlivne no nizozemsky mi pracemi1297, v tomto prıpade nedochovany m obrazem sv. Jerony ma od Jana van Eyck. Antonello da Messina (1430-1479) svou scý nu zara moval do iluzivnı architektury z kamenny ch kva dr˚. Architektonicky jsou uzavreny taký scý ny ve Smıs kovský kapli jak na jiz nı ste ne , tak vs echny ostatnı na strana ch vy chodnı a za padnı1298. Pokud konfrontujeme portrý t tv˚rce kutnohorský vy zdoby s moz ny m pobytem v Ita lii, pak 60. a 70. lý ta 15. stoletı jsou prılis casna . Jako pravde podobne js ı se jevı, z e mohl prılez itostne navs tıvit Veneto be hem 80. letech 15. stoletı, nejpozde ji vs ak do pocatku let 90., kdy zde p˚sobila malırska generace po Antonellovi da Messina a Jacopu Bellinim. Podobne jako jiz pred nım Michael Pacher se zde mohl sezna mit s principy geometrický perspektivy, který uplatnil v Kutný Hore. Krome architektury maleb Smıs kovský kaple lze do okruhu bena tský ho malırstvı jen ste z ı radit jejich figura lnı typ, zp˚sob kosty mnıho vybavenı a ne který dals ı detaily scý n. I kdyz se naprıklad jiz na obraze se sv. Jerony mem Antonella da Messiny objevı vedle ne kolika dals ıch zvırat motiv pa va, ktery patrıdo kompozice kutnohorský scý ny Vide nı cısare Augusta a ktery se vykytuje v malba ch mlads ıch bratrı Bellini˚ a Vittoreho Carpaccia, nelze opominout, z e se jedna o motiv uz ıvany jiz ve frankovla mský malbe a s iroce uplatnovany v Nizozemı az do doby po roce 1500. U Bellini˚, Andrey Mantegni a Antonella da Messina byly nizozemský na me ty vyuz ıva ny a adaptova ny. Ve vztahu ke Smıs kovský kapli zaujme pouze “Barbarig˚vď olta r od Giovanniho Belliniho (datova no 1488; Murano, San Pietro Martire), na ne mz prezentuje sve tec klecıcıho doz ete Agostina Barbariga Madone tr˚nıcı na stredu. Podobne jako Vide nı cısare Augustina ve Smıs kovský kapli odehra va se Belliniho scý na na terase, kde dokonce na parapetu, jen zrcadlove obra cene , sedı pa v. Nejvy razne js ı podobnost ke kutnohorský scý ne Vide nı vykazuje samotna kompozice doz ete Barbariga a sve tce, ktera byla zretelne odvozena z Nizozemı. V za sade se jedna o zrcadlove obra cenou kompozicı cısare Augusta a Tiburtinský Sibyly z Kutný Hory. Obraz se do kostela San Pietro Martire na ostrove Murano dostal teprve ve druhý polovine 20. let 16. stoletı z Palazzo Ducale, kde byl po namalova nı instalova n1299. Znamena to, z e Belliniho malba nebyla do tý to doby be z ne prıstupna a tudız ji autor kutnohorský malby nemohl osobne poznat; pokud samozrejme kolem roku 1488 nepracoval v Belliniho dılne . Nejblız e pravde je varianta, z e se malır do kontaktu s Belliniho dılnou nedostal, pak pripada v uvahu, z e buâ cerpal z prıbuzný predlohy nebo mu byla Belliniho kompozice zprostredkova na kresbou. V prvnım prıpade musela vy chodiska obou mistr˚ existovat jiz pred rokem 1488 a muselo se jednat o nizozemský pra ce. V prıpade druhý m by to znamenalo, z e na ste nna vy malba 1296
Aikema-Brown (1999), s. 342. Aikema-Brown (1999), s. 218. K desce Antonella da Messiny vıce kat. c. 16 na s. 214-217. 1298 Podobu maleb ovlivnilo restaurova nı v 19. stoletı. Je tedy ota zkou, zda jednolitý okrový ra mova nı nemohlo p˚vodne imitovat kva drıky. Scý na zaramovana kva drıky se uplatnila taký na vy s e citovaný na ste nný malbe osmi zpe va k˚ z domu na Theresienstrasse v Norimberku (1480-1490). 1299 Aikema-Brown (1999), s. 304. 1297
- 191 -
kutnohorský kaple mohla vzniknout nejdrıve po roce 1488. U autora smıs kovsky ch maleb bylo upozorne no na boutsovský vlivy, cımz se v prıpade tý to scý ny znovu dosta va me k jednomu z jeho epigon˚, Mistru Tiburtinský Sibyly, odkud pocha zı kompozice cısare a Sibyly. Autor vy malby Smıs kovský kaple byl nepochybne malırsky zdatny m ume lcem, ktery zıskal malırsky za klad v dobe , kdy v Nizozemı p˚sobila prostrednictvım epigon˚ osobnost Dirka Boutse a tvorili malıri Hugo van der Goes a Hans Memling. Zejmý na J. Kra sa zd˚raznil, z e “vrstva nizozemskřho za kladu je patrne nejhlubsı, italska lekce asi dosti recentnı, jak by nasvedc ovala i technika malby, velkorysy zpusob modelace i typickř srafova nı, prıznac nř pro italskř malıre na stennych obrazuď1300. Na za klade vy s e provedený ho rozboru by tak bylo moz ný pripustit hypotý zu, podle který mohl malır projıt vy znamny mi ume lecky mi centry 15. stoletı ť Nizozemım, Pory nım a Ita liı, aby na ne jakou dobu zakotvil v Norimberku. Ota zkou vs ak z˚sta va , zda v za klade skutecne vys el z Nizozemı, jak se domnıval J. Kra sa, nebo zda je jeho za klad spojen s germanofonnım prostorem. Taký proto J. Kra sa odmıtl na zor A. Stangeho, z e se malır kutnohorsky ch maleb vyucil v bezprostrednım okruhu Martina Schongauera1301. Hlavnım rozdılem byla pro J. Kra su “psychologicka hloubka a dramatismus Schongauerovych kompozicď1302. Pro scý ny Smıs kovský kaple je skutecne prıznacný vypra ve nı, který si nepotrpına vy razne dramaticka gesta; i v te ch nejdramaticte js ıch momentech v sobe figury uchova vajı vnitrnı klid a monumenta lnı d˚stojnost. Jednotlivý postavy jsou individualizova ny a seskupeny do presne definovany ch kompozicnıch celk˚. Z charakteru dıla zasaz ený ho retus emi i pres vyloucenı prımý spojitosti s Alsasanem Martinem Schongauerem, ktery intenzivne p˚sobil v oblasti Hornıho Pory nı, je obtız ný bez d˚sledný analy zy malırský techniky vyvodit odpove â na vy s e poloz enou ota zku. Vlivy prvnı a druhý generace Nizozemc˚ byly v Ne mecku po polovine 15. stoletı intenzivne vstreba va ny a rada prvk˚ s iroce recipova na. V obdobı 70. a 80. let 15. stoletı pod vlivem Nizozemı p˚sobili naprıklad ve Vestfa lsku Derick Baegert (Wels) a kolıns tı na sledovnıci Dirka Boutse (Mistr Mariina z ivota, Mistr Lyversbergovy ch Pas ijı, Mistr legendy o sv. Jirı), ve strednım Pory nı Mistr Doma cı knihy, ve Sva bsku Friedrich Herlin (N’rdlingen) a Hans Sch…chlin (Ulm), v Mnichove Jan Pollack a Gabriel M¨lesskircher, v Norimberku Michael Wolgemut, v Tyrolsku a Salcburku Michael Pacher, u ne hoz se vyucil a spolupracoval Max Reichlich, v Pasove Rueland Frueauf st. aj. V dıle mistra kutnohorsky ch maleb nelze hledat jedno vyhrane ne formulovaný vy chodisko, nebo„ se ve scý na ch velmi efektivne mısı r˚zný ume lecký podne ty. Na ukor italsky ch jsou zesıleny v pome rne vyrovnaný m me rıtku pra ve ne mecký a nizozemský motivy. Z moz ny ch graficky ch predloh bylo vedle Martina Schongauera upozorne no na dılo Mistra Doma cı knihy, k jehoz hlavnı malırský pra ci patrı olta r ze Spy ru (kolem 1490; Freiburg, Augustinermuseum). Z dochovaný ho dıla je zrejmý , z e oba mistri nebyli nikdy v z a dný m uz s ım vztahu. Kaz dopa dne ne který shodne uz ıvaný kosty mnı a kompozicnı prvky, na který bylo upozorne no drıve, mohou priblız it dataci maleb Smıs kovský kaple. S. Kemperdick si vs iml, z e na stredový desce Ukriz ova nı olta re ze Spy ru ma vousaty muz v kapuci (?Longin), stojıcı pred Pannou Mariı, obuty s iroký , backorovitý galos e nazy vaný “Kuhm¨ulerď(kravský tlamy), který se vyskytujı taký na rade dals ıch kreseb z okruhu Mistra Doma cı knihy. Podle S. Kemperdicka se jedna o prvnı prıznaky mody, ktera se rozmohla v 80. letech 15. stoletı v Ne mecku a pozde ji taký v Nizozemı. Vy raz “Kuhmaulď pro muz ský 1300
Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 270.; podobne u mistra chapal znalost italský ho a nizozemský ho ume nıtaký A. Kutal (1972), s. 195. 1301 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 268.; Stange (1958), s. 144-145. 1302 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 268.
- 192 -
oblecenı se objevil jiz v roce 1480 a ve vy tvarný m ume nı se vyskytne teprve po roce 14851303. Obuv tohoto typu ma zretelne obutou jeden z voja k˚ ve scý ne Vide nı cısare Augusta. Do kruhu na sledovnık˚ Mistra Doma cı knihy prıslus ı stredory nsky anonymnı mistr, ktery namaloval Milenecky pa r z Gothy (kolem 1490; Gotha, Schlossmuseum). Styl ode vu z eny zde na padne pripomına ode v vdovy, ktera klecı pred cısarem v kutnohorský scý ne Traja nova soudu. Mimo pory nskou grafiku ma malır kosty mnım vybavenım figur vztah k norimberský mu drevorezu v okruhu Michaela Wolgemuta (“Der Schatzbehalterď, 1491; “Liber chronicarumď, 1493). Dılo kutnohorský ho mistra tak aktua lne odra z ı ne meckou modu kolem roku 1490. Mezi malırsky m dılem Michaela Wolgemuta a kutnohorsky m mistrem nepanuje dılenska souvislost. Lis ı se figura lnımi typy, formulacı krajiny i architektury, ktera se u Wolgemuta tva rı nedotcena geometricky promy s leny mi kompozicemi. V norimberský malbe byl s polopostavami jiz nı ste ny Smıs kovský kaple jiz drıve srovna n portrý t saský ho kurfirta Bedricha Moudrý ho (?) 1304. S polopostavou kurfirta byla v literature konfrontova na postava sv. Jirı na vne js ı strane krıdla hlavnıho olta re z norimberský ho kostela sv. Vıta augustinia n˚-eremit˚ (datova no 1487; Norimberk, GNM, inv. c. Gm 143-149, 1279/80). S. Kemperdick se domnıva , z e postava sv. Jirı vcetne polopostavy sv. Damia na na krıdle predely tý hoz olta re bezprostredne upomınajı na portrý t kurfirta1305, ktery ma typicky nizozemsky charakter vcetne krajiny zachycený v pr˚hledu okna. Dnes jiz rozloz eny olta r z kostela sv. Vıta byl pracı hned ne kolika malır˚ a pra ve tva r sv. Jirı lze porovnat s polopostavou mladý ho muz e zcela vlevo ve scý ne jiz nı ste ny Smıs kovský kaple. P˚vodnı stav maleb nenı vzhledem k za vaz ny m porucha m omıtek v tý to partii jasny , a protoz e tvar capky prostrednıpolopostavy je pro daný obdobıpome rne neobvykly , lze navrhnout, z e se jejı podoba mohla blız it sv. Damia novi z predely augustinia nský ho olta re. Vzhledem k tomu, z e olta r tvorı v jistý m smyslu malırsky konglomera t, jsou moz na jen dılcı srovna nı. Ne který podobnosti se ukazujı: u architektury ť Sv. Vıt odmıta snatek a Svatı Vıt, Krescencie a Modest v kotli oleje; u krajiny ť Bicova nı sv. Vıta, Sv. Vıt odmıta snatek, Svatı Vıt, Krescencie a Modest v kotli oleje; u typ˚ figur ť krome sv. Jirı vykazujı forma lnı blızkost naprıklad ande lý ve scý ne Sv. Vıt odmıta snatek nebo postava cısare. Kompozicnı prıbuznost ma taký skupinka s cısarem na koni v pozadı scý ny Umucenı sv. Sebestia na. Na existenci te chto vy tvarny ch res enı lze formulovat moz nost, z e se malır kutnohorsky ch maleb mohl kolem roku 1490, prıpadne jiz koncem 80. let 15. stoletı, pohybovat v prostredı rıs ský ho me sta Norimberka a spolupracovat s dılnou Michaela Wolgemuta. Z predchozıho rozboru vyply va , z e by bylo nepochybne klıcový priradit ke smıs kovsky m malba m ve stredoevropský m prostoru, kde autor zjevne p˚sobil, dals ı prıbuzna dıla. Souhrnem musıme konstatovat, z e malby v prokazatelne dılenský m vztahu zde nebyly identifikova ny. Vedle de l z Norimberka se projevujı jen obecný prıbuznosti v malırstvı salcbursko-pasovský ho okruhu, kde byla architektura maleb srovna na s dılem Michaela Pachera. Ne který prıbuzný figura lnı typy a architektura s lomeny mi oblouky se objevı taký na deska ch rozebraný ho krıdlový ho olta re sv. Jan˚ z katolický ho filia lnıho kostela sv. Jan˚ ve Fridolfinku1306; i kdyz hodnocenı komplikuje skutecnost, z e p˚vodne oboustranne malovaný desky byly udajne kompletne premalova ny1307. V. Liedke desky spolu s maria nsky m olta rem z Ortenburský kaple v pasovský m domu (dnes Pasov, Oberhausmuseum) pripsal Ruprechtu Furtrerovi, ktery p˚sobil v Salcburku a Pasove 1308. Jeho 1303
Brinkmann-Kemperdick (2002), s. 319, tý z pozn. 62. Kolem 1490, pripisova no Hansi Trautovi; Frankfurt, St¨delsches Kunstinstitut und St¨dtische Galerie. Souhrnne k portrý tu Brinkmann-Kemperdick (2002), s. 368-374. 1305 Brinkmann-Kemperdick (2002), s. 372. 1306 Fridolging, okres Traunstein v Bavorsku, v 15. stoletısouca st salcburský arcidiecý ze. 1307 Liedke (1986), s. 51. 1308 Liedke (1986), s. 35-62. 1304
- 193 -
atribuce spolu s datacı obou pracı (Fridolfing 1475, Pasov 1455) jsou vs ak obtız ne pr˚kazný 1309. W. B’s a T. Klinger datovali Fridolfinsky olta r dokonce na poca tek 16. stoletı s tım, z e se jedna o pra ci bavorský ho mistra1310. Pravde podobne js ı je zrejme casta datace dochovany ch desek do 80. let 15. stoletı. Na obou olta rıch je patrny vliv Nizozemı, nejintenzivne ji na maria nský m olta ri, ktery nese ohlasy rogierovský ho ume nı (triptych Klane nı Trı kra l˚ z kostela sv. Kolumbana v Kolıne nad Ry nem, 1450-1456). Ve Fridolfinský m olta ri se silne odra z ı inspirace Pacherem a s va bsky m malırstvım1311, malır rovne z kopıroval grafiku Martina Schongauera a me l vztah k malıri Ruelantu Frueaufovi st., jehoz syn me l jiz koncem 80. let 15. stoletı pracovat v norimberský dılne Michaela Wolgemuta a me l se podılet pra ve na malba ch olta re sv. Vıta augustinia n˚-eremit˚. Ume lecký vztahy Norimberka, ktery jiz od 60. let 15. stoletı recipoval rogierovský ume nı, byly znacne rozve tvený a zdejs ı malırska produkce s iroce p˚sobila ve stredoevropský m prostoru. Kutnohorský dılo mistra Smıs kovský kaple je nepochybne vy sledkem spletitý ume lecký vy me ny mezi jednotlivy mi ume lecky mi centry, kde mohl by t Norimberk pouze jednou z prestupnıch stanic mistra. J. Kra sa v malba ch Smıs kovský kaple spatroval rogierovský prvky, zejmý na ve scý na ch Ukriz ova nı, Vide nı cısare Augusta a Traja nova soudu. Predstupen kompozice s kra lem Salamounem a kra lovnou ze Sa by hledal v Hodinka ch Kateriny z Kleve1312. Prıznacne rogierovsky ra z nezıskala scý na Ukriz ova nı jen skrze Schongauerova rana dıla1313. Ve scý ne se nacha zı ve skupine vpravo pod krız em postava Longina, ktery krome kopı s houbou drz ıv levý ruce ve dro. Totý z ve dro v tý me r shodný kompozici drz ıLongin na stredu olta rnıho triptychu Ukriz ova nı z kostela Panny Marie v Lipsku-St’tteritz (1480-1490) pripisovaný m anonymnımu Mistru St’tteritzský ho olta re. Mistr St’tteritzský ho olta re je v literature ztotoz nova n s Wilhelmem Pleydenwurffem1314 a preobraz figury lze najıt jiz v dıle jeho otce Hanse Pleydenwurffa, v jemu pripisovaný m Ukriz ova nı z norimberský ho GNM (1464, tzv. Ukriz ova nı hrabe te Georga L’wensteina), kde ma sice figura odlis ny typ ve dra, nicmý ne kompozicne je s malbou Smıs kovský kaple prıbuzna . Muz s ve drem se v Ukriz ova nı vyskytne naprıklad jiz u vestfa lský ho anonyma Mistra olta re ze Sch’ppingen (50. lý ta 15. stoletı), kombinaci, kdy drz ı kopı s houbou i ve dro, pozde ji pouz il Mistr Umucenı sv. Mikula s e z M…nsteru (60.-80. lý ta 15. stoletı, Dolnı Pory nı). V samotný m nizozemský m ume nı je voja k s kopım opatreny m houbou a ve drem zachycen na desce Ukriz ova nı z okruhu Rogiera van der Weydena (diptych Jeanne de France, 1452; Chantilly, Musý e Condý ). Geneticky tak motiv figury pravde podobne souvisı jiz s rogierovsky m ume nım s tım, z e nelze proka zat, zda je nova vy tvarna formulace figury s ve drem zaloz ena ve stredoevropský malbe na dıle Mistra St’tteritzský ho olta re nebo autora Smıs kovsky ch maleb. Kompozice Smıs kovský kaple mohla vycha zet z tý hoz predobrazu jako Pleydenwurffova deska, naopak St’tteritzsky olta r by spıs e navazoval na Pleydenwurffovo de dictvı. Ve stredový m obrazu St’tteritzský ho olta re lze vedle figury Longina najıt ne který dals ı prıbuznosti ke Smıs kovsky m malba m: figura Josefa z Arimatie, Ukriz ovany , skupinka z en se sv. Janem Evangelistou kolem Panny Marie, ktera se zrejme obdobne vyvinula s prispe nım nizozemský ho malırstvı, dıla Rogiera van der Weydena. Mezi pra ce anonymnıho Mistra 1309
Deska Kristova krestu je zjevne inspirova na graficky m listem Martina Schongauera (L.8), ktery je obecne datova n do doby pred rokem 1481. Kompozici Bicova nı Krista lze spojit s deskou Bicova nı Ruelant Frueaufa st. (1491). 1310 B’s-Klinger (1992). 1311 Naprıklad triptych Ukriz ova nı augs purský ho Mistra Ilsungský Madony z okruhu Mistra 1477, v mnichovský soukromý sbırce. 1312 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 268. 1313 V Ukriz ova nı malır patrne kombinoval jako predlohy Schongauerovy rytiny jiz z prvnı poloviny 70. let 15. stoletıa jejich odvozeniny (Velký Ukriz ova nıL.9, Ukriz ova nıse ctyrmi ande ly L.14). 1314 Prehled ba danı viz Brinkmann-Kemperdick (2002), s. 358-367.
- 194 -
St’tteritzský ho olta re je razen taký Starck˚v triptych (1480-1490; Washington, Na rodnı galerie), ktery na levý m krıdle nese prıbuznou kompozici. Obe deskový malby zjevne vycha zejız tradic norimberský ho malırstvıovlivne ný ho rogierovsky m predobrazem, skupinka Smıs kovský kaple vs ak svy m charakterem tento ra mec prekracuje a pribliz uje se v typu tva rı pracım Hanse Memlinga, jednoho z na sledovnık˚ Rogiera van der Weydena. Souvislosti lze naprıklad hledat v diptychu Snıma nı z krız e z granadský Capilly Reale (1475), kde se projevuje ca stecna kompozicnı shoda zmıne ny ch figur po levý strane krız e. Z dıla Memlinga mohla by t odvozena i skupinka hrajıcıch ande l˚ na klenbe chorový ho ochozu. Vide nı cısare Augusta situovaný v kapli nad scý nou Ukriz ova nı nezapre sv˚j p˚vod v Nizozemı. Augustovo vide nı se zde vyskytuje jiz na dvou frankovla msky ch miniatura ch bratrı z Limburka (Belles Heures de Jean de Berry, New York, The Metropolitan Museum of Art, The Cloisters, fol. 26v; Tr`s Riches Heures de Jean de Berry, Chantilly, Musý e Condý , Ms. 65, fol. 22). Motiv cısare Oktavia na Augusta a Sibyly tiburtinský pozde ji nove vy tvarne zpracoval Rogier van der Weyden, ktery jej na levý m krıdle Bladelinova olta re (1445-1448; Berlın, Staatliche Museen, Gem¨ldegalerie, inv. c. 535) uzavrel do mıstnosti. Cısar Augustus zde v prıtomnosti Tiburtinský Sibyly sleduje maria nský zjevenı skrze okno, po pravý strane je doprova zı skupinka dvoran˚. Kompozice byla v nizozemský m ume nı kopırova na Weydenovy mi na sledovnıky jes te kolem roku 1480. Pres ves kerý prıbuzný rysy kompozice Smıs kovský kaple s Weydenovy m zobrazenı nijak uzce nesouvisı, i kdyz jejı moz ný vy chodisko v Nizozemı nelze odmıtat. Jakou roli zde vs ak mohl hra t ume lecky okruh kolem Dirka Boutse, ktery , i kdyz se nechal inspirovat ne ktery mi ikonograficky mi zpracova nımi Rogiera van der Weydena, jim da val novy rozme r?1315 Z okruhu Dirka Boutse vys el jiz vy s e citovany Mistr Tiburtinský Sibyly (cinny 1470-1490), ktery zobrazenı formuloval zcela novy m zp˚sobem1316. Na jeho desce se scý na Vide nı za prıtomnosti dvoran˚ odehra va v otevrený m prostoru na dvorıpala ce, za jehoz zdmi se rozbıha prostor do krajiny1317. V da lce nad krajinou se podobne jako u Weydena vzna s ı Madona s dıte tem v slunci. Se scý nou Smıs kovský kaple ma tyto spolecný znaky: 1) otevreny prostor ohraniceny architektonicky m ra mcem, 2) za ohrazeny m prostorem prohloubeny prostor krajinou, 3) pocetna skupina dvoran˚, 4) v architektonický m ra mci zapojenıdals ıch figur, 5) pa v jako symbolicky vy znam. J. Sander poznamenal, z e vy sledna kompozice desky mohla by t ovlivne na poz adavky objednavatel˚, kterıbyli portrý tova ni ve skupince dvoran˚1318. Ze scý ny i pres spolecný znaky vyply va , z e Bouts˚v epigon, pokud se pro svou kompozici nechal inspirovat stars ıpredlohou, me l pred ocima odlis ný dılo nez autor smıs kovský scý ny. Vzhledem k uplatnujıcım se nizozemsky m rys˚m kutnohorský ho obrazu se tak dosta va me k uvaze ty kajıcı se jeho vztahu k “Barbarigovuď olta ri od Giovanniho Belliniho (Murano, San Pietro Martire), kde bylo pouka za no na moz nou nizozemskou predlohu existujıcı pred rokem 1488. Hledat vs ak tuto hypoteticky predpokla danou predlohu by bylo jen pouhou spekulacı. V ne mecký m ume lecký m prostredı bylo tý ma zpracova no Mistrem E.S. (ü1467) ve dvou varianta ch, jako interiý rova scý na (L.191; 1466) v duchu Weydenova zobrazenı1319 a scý na zapojena do volný krajiny (L.192). Jeho zpracova nı (L.191) mohlo navazovat na stars ı zobrazenı od Konrada Witze, u ne hoz nelze vyloucit vliv frankovla mský kniz nı malby1320. Shodne s kutnohorskou malbou rytec charakterizoval cısare se z ezlem a cısarskou korunou, který v nizozemsky ch 1315
Podle Pý rier-Dč Ieteren (2005), s. 80-81. J. Sander upozornil, z e anonymnı mistr, i kdyz pravde podobne Rogierovo zobrazenı znal, jde zretelne svou vlastnı cestou. Sander (1993), s. 84. 1317 Frankfurt, St¨delsches Kunstinstitut und St¨dtische Galerie, inv. c. 1068. 1318 J. Sander upozornil, z e anonymnı mistr, i kdyz pravde podobne Rogierovo zobrazenı znal, jde zretelne svou vlastnı cestou. Sander (1993), s. 84. 1319 Knauer (1970), s. 339. 1320 Holger Jacob-Friesen, kat. c. 52, in: Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 132-133. 1316
- 195 -
pracıch chybı, nicmý ne zpracova nı tý matu neprekona va stars ı rogierovsky motiv. Jiný pojetı tohoto ikonografický ho motivu nebylo v ne mecký m prostredı dohleda no a na prıkladu dıla Mistra E.S. lze navrhnout jako moz ný res enı, z e nebylo v jihone mecký m prostredıv dobe jeho cinnosti zna mo a z e jeho vznik byl spojen teprve s na sledujıcım desetiletım, tj. 70. lý ty 15. stoletı a vy s e. Na nizozemský predobrazy ve scý ne upomene mimo jiný polofigura Madony na p˚lme sıci. Kompozicı ma k nı nejblız e tzv. Madona Benda (1490-1500; Vıden, Kunsthistorisches Museum) od hornory nský ho anonymnıho mistra, ktery bezprostredne navazoval na tvorbu Martina Schongauera1321. Setka nı kra le Salamouna s kra lovnou ze Sa by na prote js ı ste ne se v za kladnım schý matu shoduje s iluminacı Hodinek Kateriny z Kleve (New York, The Pierpont Morgan Library, M.917, M-f.109v; konec 30. let 15. stoletı nebo kolem 1440). Stred kompozice zde tvorı potok Kedron s dreve nou la vkou, v jejımz popredı precha zı potok bosou nohou zleva doprava kra lovna ze Sa by. Na pravý m brehu ji ceka Salamoun v muz ský m doprovodu, zatımco na strane druhý za nız˚sta va jejız ensky doprovod. Prostor scý ny je v obou prıpadech prohlouben krajinou v pozadı. A. Chastel uva dı, z e “vla mskř miniatury a porynskř rytiny 15. stoletı zobrazujı da mu, ktera pokleka pred la vkou pres potok nebo se ho chysta prebroditď (scý na Prebohaty ch hodinek vý vody z Berry, ktera doprova zı modlitbu sv. Krız e). Ze scý na byla v tomto obdobı oblıbena , dokla da ilustrace ze sý rie nizozemsky ch drevorez˚ Boec von den houte (Drevo z Krız e) vydany ch Veldenerem v roce 1483. Za nejcists ı ilustrace legendy povaz oval spolu s rytinou Franze Crabba pra ve scý nu Smıs kovský kaple1322. Kutnohorska scý na s brodıcı se kra lovnou ze Saby ma litera rnı charakter. Moment, kdy se chysta nebo jiz vstupuje do vody, je podle A. Chastela mý ne casty 1323. Zejmý na v italský m malırstvı by va zobrazova n teprve az samotny moment prijetı u kra le Salamouna bez scý ny s prechodem potoka Kedron. Pojetı kutnohorský malby tak odra z ı tradicnı zaalpský pojetı, rozvıjený jiz nizozemskou kniz nı iluminacı. V prıpade Traja nova soudu jde o figura lne nejpocetne js ı scý nu Smıs kovský kaple, ktera me la podle odborný literatury vycha zet z predobrazu Rogiera van der Weydena v bruselský radnici, kde ji doprova zela Herkinbaldova legenda. Weydenova malba se sice nedochovala, za jejı ve rnou kopii je vs ak povaz ova na tapisý rie z Bernu (?Brusel kolem 1450; Bern, Historisches Museum). A. M. Cetto (1966) s ohledem na vznik tapisý rie predpokla dala, z e Weydenovy desky s Traja novou a Herkinbaldovou legendou byly namalova ny v letech 1432-14451324. Pozde ji D. De Vos (1999) dataci vzniku maleb zuz il na lý ta 1439 az kolem 14501325, A. R. Buri a M. Stucky-Sch…rer (2001) dokonce jen na roky 143514391326. D. De Vos uvedl, z e Weydenovy obrazy predstavujı nejcasne js ı prıklad zobrazenı iustitiae exemplum v Nizozemı. A. M. Cetto se domnıvala, z e v souvislosti s jejich vznikem mohl by t sezna men s obrazy z legendy o Traja novi instalovany mi jiz ve 14. stoletı na radnici v Kolıne nad Ry nem. Osobnost Traja na zde hra la vy znamnou roli v historii me sta, nebo„ pra ve z Kolına nad Ry nem byl “optimus princeps, imperator nosterďpovola n k cısarský vla de do R ıma1327. V Zaalpı se ve vy zdobe radnıch sını scý na spravedlivý ho soudu cısare Traja na nad vlastnım synem, ktery pri jızde na koni zabil dıte chudý vdovy, vyskytovala casto, v Ita lii byla zase oblıbeny m motivem svatebnıch truhel, tzv. cassoni, kde byl prıbe h s chudou vdovou zavrs en “s „astny mďkoncem. Traja nova legenda me la ne kolik verzı, z nichz v 15. stoletı byla silne oblıbena pra ve ta, kde byl Traja n˚v syn us etren pred rozsudkem smrti a odsouzen 1321
Spňtmittelalter, kat. vy st. (2001), s. 260, obr. 145/1. Chastel (1949), s. 108. 1323 Chastel (1949), s. 109. 1324 Cetto (1963-1964, 1966), s. 32. 1325 De Vos (1999), s. 352. 1326 Rapp Buri-Stucky-Sch…rer (2001), s. 63. 1327 Cetto (1963-1964, 1966), s. 69-71.
1322
- 196 -
ke snatku s chudou vdovou. Tato narativne pojata verze prıbe hu zdobı taký Smıs kovskou kapli: vdova zde zastavı cısare nad svy m mrtvy m dıte tem, rytır-syn cısare ceka pripraven k poprave a v pozadı uvnitr architektury se odehra va snatek vdovy s cısarsky m synem1328. Z datace je zrejmý , z e Weydenovy obrazy byly zna my jiz pred polovinou 15. stoletı. V roce 1467 je dokonce obdivovalo poselstvo ceský ho kra le Jirıho z Pode brad vedený Lvem z Roz mita lu. V prostredı burgundský ho dvora byl podle A. R. Buri a M. Stucky-Sch…rer prıklad spravedlivý ho Traja na vs udyprıtomny , zmınky o ne m se nacha zejıu obou vý vodsky ch kronika r˚ ť Georgese Chastellaina a Oliviera de La Marche1329. V dobe , kdy byly ste ny Smıs kovský kaple vymalova ny, musel by t nizozemsky prototyp prıbe hu s iroce zna m. S bernskou tapisý riı spojuje kutnohorský malby motiv z eny klecıcı pred cısarem na koni a rytıre na kolenou se zava zany ma ocima, který ho se chysta stıt kat mecem. Zejmý na kompozice rytıre a kata dokla da , z e mohla by t zaloz ena na predloze vycha zejıcı z prototypu Rogiera van der Weydena. V Norimberku, ke který mu mohl mıt malır smıs kovsky ch maleb te sne js ı vazbu, zpracoval tý ma na poca tku 16. stoletı Albrecht D…rer (kresba perem, 1505-7; Londy n, British Museum). Jeho kresba me la udajne vzniknout drıve, nez spatril Rogierovy obrazy v Bruselu1330, proto se taký kompozicne i jinak lis ı. Nicmý ne tento prıklad dokla da , z e se vlastnım tý matem a jeho vy tvarny m zpracova nım norimberska malba kolem roku 1500 a snad jiz drıve zaby vala. Smıs kovský kapli blızký zobrazenı pocha zı ze severnıho Nizozemı. Jde o trojdılnou deskovou malbu ze Za padofrıský ho muzea v Hoornu (kolem 1520), ktera vlevo nese Traja novu legendu. Jejı pojetı vycha zı z predobrazu Rogiera van der Weydena. Se Smıs kovskou kaplı se kompozicne shoduje figura rytıre a kata, da le figura cısare na koni, ktera na rozdıl od bernský tapisý rie nese pres brne nı hermelınovy pla s „. Klecıcı vdova a cısar prıtomny poprave na severonizozemský desce nezapre Weydenovu predlohu. Traja novu legendu obsahoval taký cyklus p˚vodne ctyr velky ch pla ten pro radnici v Kolıne nad Ry nem z let 1507/1510 (dnes Kolın nad Ry nem, K’lnisches Stadtmuseum), ktery A. M. Cetto pripsala nizozemský mu malıri Lambertu van Luytge1331. Zde se na rozdıl od bruselský predlohy a obrazu z Hoornu objevı lez ıcı mrtvý dıte , který je souca stı kutnohorský scý ny. Kompozicnı prıbuznost se ukazuje ve skupince, kdy vdova klecı pred Traja nem na koni1332. Kompozice s voja kem je jen zda nlive odlis na , zatımco je totiz ve Smıs kovský kapli podobne jako na predchozıch prıkladech tata z kompozice nahlız ena zezadu, zde je vide na zepredu. Prestoz e se dıla neshodujı v detailech, sme rujık rogierovský mu prototypu, ktery me la uchovat bernska tapisý rie a ktery zde byl jiz modifikova n. Nizozemska predloha mohla v mlads ıch dılech jı inspirovany ch prirozene doznat zme n. Za kladnı z˚sta va vz dy kompozice klecıcı vdovy pred cısarem na koni doprova zeny m skupinou jezdc˚ a rytır s katem. Po vzoru italsky ch “cassoniď je scý na ve Smıs kovský kapli doplne na snatkem vdovy s cısarsky m synem. S„astný ukoncenı prıbe hu predpokla dala A. M. Cetto taký u Traja novy legendy v kolınský radnici, ktera me la by t vypra ve na ve vıce obrazech. Sv˚j za ve r vyvozovala z D…rerovy kresby, kde cısar slavnostne sezda va dohromady svý ho syna a vdovu uvnitr otevrený renesancnı galerie1333. D…rerova kresba ve zhus te ný forme vypra vı uplny prıbe h cısarský ho syna, ktery svou neopatrnou jızdou na koni zaprıcinil smrt dıte te. Kutnohorska scý na se soustreâ uje na klıcový momenty prıbe hu, ktery mi je vyzvednuta cısarova spravedlnost. Dıla spolu mnoho spolecný ho nemajı, prıbuzna je jen rogierovska kompozice rytıre pred popravou. V Nizozemı lze paralelu ke kutnohorský kompozici najıt na jedný 1328
Zobrazenısnatku nezminuje K. Chytil, ktery o malba ch psal jiz tri roky po jejich na lezu. Chytil (1882-1884), s. 283. Nelze vs ak vyloucit, z e tuto partii zame rne nezmınil z d˚vodu, z e literarnı pramen, o ktery se opıral pri vy kladu, tuto pasaz proste nezna . 1329 Rapp Buri-Stucky-Sch…rer (2001), s. 66. 1330 Cetto (1963-1964, 1966), s. 72-74. 1331 Cetto (1963-1964, 1966), s. 51, pozn. 76a. 1332 Existence zobrazenıTrajana na koni s klecıcı vdovou je doloz ena nejdrıve ve 14. stoletı. 1333 Cetto (1963-1964, 1966), s. 70-71.
- 197 -
z desek pravý ho krıdla triptychu Umucenı sv. Krepina a Krepinia (kolem 1490; p˚v. Parız , soukroma sbırka, dnes Brusel, Maison du Roi)1334. Kompozicne analogicka je zde figura jednoho ze sve tc˚ s katem te sne pred popravou. V kompozici se dokonce shoduje jezdecka skupina kolem cısare Maximia na (?) v pozadı popravy se skupinou kolem cısare Traja na. Dals ı podobnosti se objevı i na druhý z desek pravý ho krıdla, kde skupina figur na balkone pripomene res enı ve scý ne Vide nı cısare Augusta a prilby voja k˚ zase zobrazenı v Ukriz ova nı. Na stredu triptychu se podoba postava muz e s dels ımi vlasy a zplos te lou cepickou ve skupine soudc˚ postave v druz ine kolem kra le Salamouna, s obdobny mi figurami se vs ak lze setkat taký na italsky ch malba ch. U obou malır˚ se vyskytujı na kladne zdobena broka tova roucha. Dılcı podobnosti s triptychem mohou odra z et jes te jiny vztah maleb Smıs kovský kaple k Nizozemı. Anonymnı tv˚rce triptychu je povaz ova n za bruselský ho malıre, ktery navazoval na tradice Rogiera van der Weydena. Na zor podporujı nejen ume leckohistoricka srovna nı, ale taký archivnı prameny1335. N. Toussaint malıre spojila s Mistrem legendy sv. Barbory alias Aertem van den Bossche, ktery me l v Bruselu tvorit mezi lety 1470-14911336. V dıle Mistra legendy sv. Barbory se vedle na vaznosti na Rogiera van der Weydena projevuje vztah k tvorbe Hanse Memlinga, zd˚razne n je zejmý na jeho sklon k narativnosti1337. Sklon k vypra ve nı charakterizuje taký malıre Smıs kovský kaple, ktery shodne doplnuje scý ny bohaty m figura lnım komparsem a v jehoz dıle se ozy vajı ohlasy jak rogierovský ho, tak memlingovský ho ume nı. Ve spleti “petits maótresď (maly ch mistr˚) nizozemský malby poslednı tretiny 15. stoletı je vs ak pome rne obtız ný hledat jednoznacný spojnice. V kosty mnım vybavenı kutnohorsky ch na ste nny ch maleb, kde se odra z ı ne mecka moda teprve po roce 1485 a 90. let 15. stoletı, se vyskytujı na kladna broka tova roucha. V poslednı tretine 15. stoletı byla prıbuzne res ena jak v Ne mecku (Pory nı, Sva bsko), tak Nizozemı, kde lze najıt analogie v pracıch bruggsky ch i bruselsky ch mistr˚ (Gerarda Davida, Mistra legendy sv. Jana Evangelisty, Mistra legendy sv. Kateriny, autor triptychu sv. Krespina a Krespinia, Mistr z ivota sv. Josefa). Vzhledem k rade dals ıch forma lnıch podobnostı musıme uvaz ovat, z e malır Smıs kovský kaple buâ mohl mıt kontakt na Weydenovy epigony a bruggský malıre v okruhu Hanse Memlinga (ü1494) nebo na dıla z tý to vrstvy. Nepochybne zajımava je formulace krajiny, ktera ma v Brugga ch ne který spolecný rysy s deskou Oplaka va nı Krista od Petra Christa (ü1475/6), i kdyz podobnosti lze samozrejme najıt v mlads ı ne mecký malbe 1338. S pomocı vy s e popsany ch znak˚ vs ak nelze podporit mys lenku, z e malır by byl p˚vodem z Nizozemı, i kdyz zp˚sob zobrazenı broka tovy ch rouch, res enı ne ktery ch kosty mnıch doplnk˚, figura lnı typy, krajina stejne jako obsah scý n v za sade mys lenku na jeho pobyt v Nizozemı nevylucujı. Prirozene , z e pro tvorbu kompozic mohl kutnohorsky mistr cerpat z intenzivne se rozvıjejıcı grafiky inspirovaný nizozemsky mi predobrazy nebo mohl jeho vypra ve cı, tý me r ilustrativnı charakter obraz˚ atypicky ch pro doma cı prostredısouviset se zdroji v kniz nı ilustraci, pokud se jıovs em, jak bylo jiz drıve pouka za no, sa m neve noval. Dals ımoz nostımohly by t taký tapisý rie, který byly do C ech v tý to dobe jiz dova z eny1339. Stylove prıbuzna tapisý rie pocha zı z bruselský produkce. Jedna se o turnajovou tapisý rii Friedricha Moudrý ho (Valenciennes, Musý e des Beaux-Arts). Podobný 1334
Stred polyptychu je uloz en ve sbırka ch Narodnıho muzea ve Vars ave . Blız e k dılu viz BiaÄostocki (1966), s. 1-16, kat. c. 113. 1335 V Bruselu byli svatı Krepin a Krepinius ze Soissons patrony cechu s evc˚. Vıce BiaÄostocki (1966), s. 10-11.; Nathalie Toussaint, Les petits maótres de la fin du XVe si`cle ć Bruxelles, in: Patoul-Schoute 2000, s. 538. 1336 Nathalie Toussaint, Les petits maótres de la fin du XVe si`cle ć Bruxelles, in: Patoul-Schoute 2000, s. 538539. 1337 Nathalie Toussaint, Les petits maótres de la fin du XVe si`cle ć Bruxelles, in: Patoul-Schoute 2000, s. 537. 1338 Lze uvý st naprıklad srovnanı s mladsı deskou Bernharda Strigela, na který je zobrazen Vladislav II. Jagellonsky se sv. Ladislavem a svy mi de tmi (1510-1512; Budapes „, Szý pm…vý szeti Muzeum). 1339 Blız e k tomu kapitola 3.
- 198 -
mohly inspirovat i scý ny Smıs kovský kaple a nelze vyloucit, z e je mohli vlastnit i sami Smıs kový ; v dochovany ch souborech vs ak zobrazený motivy nenajdeme. Jak da le ukazuje scý na Ukriz ova nı, malır naprıklad z Martina Schongauera cerpa pouze vybraný motivy, jak se mu zdajı vhodný pro konecnou podobu scý ny. Znamena to tedy, z e jeho pra ci nekopıruje, ny brz se jı inspiruje a tvorı novy obraz podle vlastnıho konceptu. Monumenta lnı obrazy Smıs kovský kaple predstavujı samostatnou osobnost se s iroky mi vy tvarny mi zkus enostmi. Je zjevný , z e s tý maty a jejich zobrazenım se musel sezna mit ve vysoce kultivovaný m prostredı, který se o tuto tý matiku zajımalo a rozvıjelo ji. Na vy s e provedený m rozboru se lze pokusit sestavit hypoteticky model vy voje malırovy osobnosti. Z jeho dıla vyply va , z e poslednı nejsilne js ı vrstvu predstavuje ne mecký malırstvı kolem roku 1490, zesıleny je vztah k Pory nı. Pokud kolem roku 1490 mohl p˚sobit v Norimberku blızko okruhu Michaela Wolgemuta a Wilhelma Pleydenwurffa, pak jiz jako samostatna tv˚rcı osobnost, ktera zde spıs e ovlivnovala, nez byla ovlivnova na. Pred cinnostı v Pory nı, kde se jeho osobnost zjevne da le formovala, mohl projıt i Nizozemım (? 80. lý ta 15. stoletı, Brusel nebo Bruggy). V dıle se projevuje pouze dılcı inspirace Nizozemım, naopak ve ts ina za kladnıch charakteristik mistra sme ruje do prostoru dnes nıho Ne mecka, proto odtud taký malır zrejme vys el. Koncem 15. stoletı se zrejme pohyboval mezi ne kolika ume lecky mi centry v s iroký m ne mecký m prostoru (Dolnı a Strednı Pory nı, Norimberk), kde mohl spolupracovat s vy znamny mi dılnami. O tom sve dcı nejen schopnost zpracovat tý maticky nestandardnı a tudız na rocný scý ny, ale i aktua lnı modu a bohatý kosty mnı vybavenı. Za jem o kvalitnıho a poucený ho ume lce pro svou kapli me l jiste samotny Smıs ek, u který ho jsou prokazatelný vazby na dvorsky okruh kra le Vladislava II. Jagellonský ho a k prostredı cısarský ho dvora, odkud vedou spojnice k za moz ny m patricijsky m rodina m, který by valy cısarovy mi ve riteli. Je vysoce pravde podobný , z e se za cısarskou nobilitacı pa n˚ z Vrchovis „ skry vajı pra ve jejich financnı sluz by cısari. Pokud mohl malır navs tıvit Nizozemı, z˚sta va sporna role Ita lie. Znalost geometrický perspektivy, kterou se vyznacuje architektura ve vs ech jeho scý na ch, si koncem stoletı mohl osvojit i mimo ni. Italizujıcı rysy byly hleda ny v nejnız e poloz eny ch polıch, kde vy tvarny koncept vycha zı z obdobný mys lenky jako italska studiola v Urbinu a Gubbiu1340. Jejı aplikace na prostor priva tnı kaple nenı ve stredoevropský m prostredı s iroce doloz ena ; iluzivnı vy zdoba ste n kostela sv. Wolfganga v Pippingu nedaleko Mnichova (nejdrıve po 1478) vs ak dokla da , z e malıri zde s podobny mi modely na konci 15. stoletıpracovali. Malır˚v pobyt v Ita lii sice nelze vylucovat, ale rozhodne nehra l klıcovou roli ve formova nı jeho osobnosti a mohlo jıt jen o kratkodobou epizodu, pri nız se sezna mil predevs ım s novy mi motivy. Seversky charakter jeho dıla je silny a italska lekce je potlacena jen na moz nou inspiraci. Jiz drıve bylo pouka za no, z e koncept vy zdoby tvoril ve spolupra ci s ne ky m dals ım, ktery mohl by t s mys lenkou realizovanou v nejnız e poloz eny ch polıch sezna men namısto ne j. Pri vy tvarny ch schopnostech, ktery mi malır disponoval, muselo by t zada nı snadny m ukolem. Koncept samostatný ho za tis ı v soklový partii za padnı ste ny nemusel vycha zet jen z poz adavk˚ konceptora, ale taký ze skutecnosti, z e se ve zdi jiz drıve nacha zel vy klenek, ktery z hlediska jeho vy znamu bylo nutno ve ste ne zachovat a který mu se vy tvarny rozvrh tý to ca sti kaple prizp˚soboval. V nejnız e poloz eny ch polıch se vedle za tis ı na za padnı ste ne a z velký ca sti dochovaný iluzivnı malbe na vy chodnı ste ne nacha zı scý na oznacovana v literature jako votivnı scý na Michala Smıs ka z Vrchovis „, litera tský bratrstvo nebo Michal Smıs ek se syny pri prıprave ms e, o nız bylo jiz kra tce pojedna no vy s e. Pro jejı interpretaci ma d˚lez itou roli pochopenı ucelu kaple. Kaple byla kaplısoukromou, slouz ıcı Michalu Smıs kovi a jeho rodine . Se scý nou jiz nı ste ny souvisı taký za tis ı na za padnı ste ne , nebo„ prirozene dotva rı schý ma vy zdoby 1340
Vackova (1971), s. 255-279.
- 199 -
spodnı ca sti, ktera se va z e k pozemsky m za lez itostem1341, a tudız nenı nijak vy tvarne samostatný , jak by va v literature tvrzeno1342. Vy klenek ve ste ne , p˚vodne uzavıratelny dvırky ci mrız ı, jak dokla dajı stopy po za mku a za ve sech, pokud nebyl prımo sanktuariem1343, pak slouz il k uloz enı liturgicky ch predme t˚ pro ucely ms e. Podobný predme ty obsahuje iluzivne malovany vy klenek s policı a lze je tus it taký za iluzivne malovany mi dvırky. Malba se tak va z e k tý matice “ms eď a erb pa n˚ z Vrchovis „ blız e urcuje vlastnıka kaple, jehoz zobrazenı lze tus it ve skupine trıpostav jiz nı ste ny. Jejich zraky se upırajıke ste ne vy chodnı, pri nız byl umıste n olta r a s nımz souviselo zasve cenı kaple1344. Scý na jiz nı ste ny ra movana malovany m porta lem a prehrazena iluzivnı dreve nou za branou s dvırky ke vstupu do skutecný ho prostoru kaple opticky prohlubuje jejı pome rne maly prostor1345, v ne mz se odehra valy soukromý ms e rodiny. Na tý matiku ms e upozornujı ves kerý ukony, ktery m se postavy ve nujı. Prvnı zleva zaz eha va svıci, druhy drz ıukazova tko, ktery m se podle A. Tilla me l chystat zvonit na zvonek ve vrcholu porta lu1346, a tretı se pripravuje k cetbe ci zpe vu z knihy na pulpitu1347. V prıpade muz e s h˚lkou odmıtal J. Pes ina skutecnost, z e se chysta h˚lkou zvonit, a predpokla dal, z e se podobne jako muz v popredı snaz ı zapa lit svıcku1348. F. Smahel zase upozornil, z e tycka nenı ukoncena plechovy m na stavcem a tudız “neslouz ila ke zhasenı voskovicď1349, a povaz oval ji za ukazova tko, ktery m dona tor ukazoval ke scý ne Ukriz ova nı. Z. Vs eteckova vyzdvihla liturgicky vy znam kaple a domnıvala se podobne jako F. Smahel, z e do prostrednı postavy muz e s ukazova tkem soustredil svý sebeve domı samotny dona tor kaple, ktery “snad svym dvema synum vysvetloval obsah jednotlivych scřn a jejich vza jemnou vazbuď a ktery “se nepodılel na prıprave mse, ale na interpretaci jejı vyzdobyď1350. I kdyz interpretace cinnosti druhý figury je z hlediska kompozice a jejıho dochova nı sporna , cinnost dals ıch dvou postav se ms ı nepopiratelne souvisı stejne jako zvonek ve vrcholu porta lu, ktery m se zvonilo pri ms ıch a pozdvihova nı. A i kdyz lze jen spekulovat, zda tım, ktery drz ı ukazova tko, je skutecne Michal Smıs ek, jak se shodne domnıva literatura1351, je zpodobenı dona tora s jeho syny (?)1352 v tý to ca sti vy zdoby zd˚vodnitelný a zıska va z jasny ch d˚vod˚ velky prostor; de facto se jedna o skupinovy portrý t. Michal Smıs ek byl reditelem stavby chra mu sv. Barbory a tento dobre viditelny obraz, ktery upomına na jeho pý ci o chra m a sluz bu Boz ı, mohl hra t nepochybne vy znamnou roli nejen pri jeho osobnı prezentaci, ale i ve vs udyprıtomný mys lence vykoupenı. Portrý t a ocividny d˚raz na zboz nost dona tora, ktera ma vý st k jeho spa se, navıc koresponduje s predpokladem, z e kaple byla jiz od pocatku pla nova na kaplıpohrebnı1353. Badatelý se zde taký opırali o udaj Dacický ho, podle který ho byl roku 1511 v kapli pohrben jejı majitel Michal Smıs ek1354. Analogicky m zp˚sobem navıc 1341
Snahu zame rne vyvolat v nejnız e poloz ený partii dojem reality podrobne rozebrala J. Vackova . Vackova, (1971), s. 258-261. 1342 Zejmý na Pes ina (1939-1940), s. 262. 1343 Existenci sanktuaria predpokla da Z. Vs eteckova . Vs eteckova (1999), s. 83. 1344 V soucasnosti instalovany mariansky oltar ke Smıs kovský mu vybavenıkaple neprıslus el. 1345 K tomu napr. Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 268. nebo Vs eteckova (1999), s. 83. 1346 Till (1918), obr. 20. 1347 Autori, kterı o dıle psali te sne po na lezu jes te v 19. stoletı, shodne popisujı scý nu na sledovne : “‘ smerem ku olta ri mladık, an svıci rozsvecuje, vprostred rytır ve zbroji a da le panna v knize se modlıcı.ď, podle Vorlıcek [1906], s. 9. Popis se tý me r shoduje s dnes nım stavem, nebo„ tretı figura skutecne jisty mi rysy pripomene dıvku. Rozpor by se dal vysve tlit rany m pos kozenım malby a domalova nım figury, coz by musel proka zat restauratorsky pr˚zkum. 1348 Pes ina (1939-1940), s. 262. 1349 Smahel (1984), s. 322. Nepracuje tak s faktem, z e k vy zdobe kaple jes te prıslus el oltar. 1350 Vs eteckova (1999), s. 86. 1351 Naprıklad Smahel (1984), s. 322. 1352 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 268. 1353 Prvotnıucel kaple jako pohrebnızpochybnila svou interpretacı scý n J. Vackova . Vackova (1971), s. 255-279. 1354 Jan Josef Reha k, Kdy byly malova ny fresky v kostele sv. Barbory a kdo na ne nakla dal?, in: Reha k (1881), s. 13-17.; Vackova (1971), s. 272.
- 200 -
od roku 1488 budoval rodovou hrobku v chra mu Nejsve te js ı Trojice v Kutný Hore i jeho prıbuzny Jan Smıs ek z Vrchovis „1355, ktery svatosta nek pro tyto ucely dostavoval a na kladne vybavoval. Ukazova tkem v ruce prostrednı figury nasme rovany m k Ukriz ova nı je poukazova no na Kristovu obe „, ktera znamena nade ji ve rıcıho ve ve cný spasenı. Postava tak poucený mu pozorovateli des ifruje, z e se jedna o za dusnı msi, ktera ma zde pohrbený mu zarucit “vec nř spasenıď1356. Z funkce pohrebnı kaple Michala Smıs ka z Vrchovis „ lze pak da le dovodit, z e se v prostrednı postave skutecne skry va sa m dona tor. Vedle toho m˚z e by t scý na jiz nı ste ny pripomınkou Smıs kovy aktivnı zboz nosti, jejımz prostrednictvım me l dosa hnout spasenı, k cemuz sme rujıi scý ny ve vys s ıch partiıch. Nad spodnım pa sem maleb v soklový ca sti, ktery me l prezentovat pozemský bytı, se na vy chodnı a za padnı ste ne do vy s e na be h˚ klenebnıch z eber nacha zı dvojice stejne velky ch obrazovy ch polı. Jiz nı ste na je az do vrcholu prolomena goticky m oknem s kruz bou. Ve vrcholech obou malovany ch ste n ukonceny ch lomeny m z ebrovy m obloukem byly umıste ny figury sve tc˚ tr˚nıcıch v balkonovy ch vy klencıch ora movany ch iluzivnı kruz bou. Na za padnı strane figura zcela chybı, na vy chodnı strane byla dochovana figura se svatoza rı domne le interpretova na jako sv. Jakub, ktery byl jednım z patron˚ hornık˚. I kdyz tuto hypotetickou moz nost nelze vyloucit, nebude se o ni dals ı interpretace maleb nijak opırat. K zobrazenı lze pouze uvý st, z e zp˚sob zobrazenı polopostavy v okne byl uz ıva n jako symbol majesta tnosti, ktery byl casto pouz ıvany na malba ch ve Venetii a Lombardii a v nizozemsky ch iluminovany ch rukopisech1357. Pohledove exponovaný pole na vy chodnı ste ne prımo nad olta rem prıslus ı scý ne Ukriz ova nı. Jez ıs Kristus zemrel potupnou smrtı na krız i za hrıchy sve ta. Svou smırcı obe tı, krvı prolitou na krız i, tak prinesl lidstvu “spa suď, vykoupenı z prvotnıho hrıchu praotce Adama. Vedle tradicnıho obrazu Ukriz ova nı vy be r ostatnıch scý n ve vys s ıch partiıch vy zdoby kaple predstavuje prıbe hy, který zaalpský ume nı tý maticky zpracova valo jiz mnohem drıve nez po polovine 15. stoletı. Pendantem Ukriz ova nı je scý na na protilehlý strane , ktera predstavuje setka nı kra le Salamouna s kra lovnou ze Sa by1358. Proroctvı tý to staroza konnı Sibyly bylo predobrazem Kristova prıchodu na sve t a jeho vykupitelský role. Prıbe h byl souca stı legendy o Nalezenı sv. Krız e v Legende aurea, kde Jakub de Voragine v uvodnı ca sti vypra vı, z e kra lovna nechte la prejıt pres vodu po la vce, ze který me lo by t zbudova no drevo na Krist˚v krız . Ne kterı jinı autori uva de jı, z e bosou nohou prebrodila potok nazy vany Kedron (?)1359. Drevo me lo pocha zet ze stromu, ktery vyrostl z ve tý vky, jez zasadil syn Adama Seth na otcove hrobe . Salamoun nechal tento strom udajne poka cet, aby ho pouz il na stavbu chra mu. Drevo vs ak nakonec nebylo pouz ito a de lnıci jej me li podle Legendy prehodit “pres jakousi vodnı na drz , aby slouz ilo jako la vka. Kdyz si prisla kra lovna ze Sa by poslechnout Salamounovu moudrost a chtela pres onu na drz prejıt, spatrila v duchu, z e ma byt Spasitel sveta na tom dreve povesen, a proto pres ne nechtela prejıt, ale vzda vala mu –ctuď1360. U strednım motivem obou protilehly ch obraz˚ je tedy sv. Krız a Kristova obe „. Sv. Krız teologicky znamena “vykoupenı smırc ı obetı Jez ıse Kristaď1361, který je po smrti garantova no taký dona torovi kaple. Zkra cene receno, krız predstavuje “smırenıď, jehoz potrebu vyvolal prvotnı hrıch clove ka. V aktua lnım de nı C eský ho kra lovstvı ma “smırenıď skrze Kristovu obe „ na krız i nepochybne hluboky teologicky vy znam. Jestliz e jej prevedeme do scý ny Setka nı kra lovny ze Sa by s kra lem 1355
Kraus (1946), s. 127. Pouz ito Macek (2001). 1357 Podle Ringbom (1965), s. 42-44. 1358 Na vza jemnou souvislost obou scý n poprvý upozornil K. Chytil /Chytil (1882-1884), s. 284./ a shodne si jı vs ımajı tý z pozde js ı interpreti. Z nich naprıklad Pes ina (1939-1940), s. 256.; Vackova (1971), s. 272. 1359 Podle Chastel (1949), s. 106. 1360 Vidmanova (1998), s. 169-170. 1361 Podle Douglas (1996), s. 539. 1356
- 201 -
Salamounem, dosta va se do popredı interpretace autor˚, kterı ji cha pou jako aluzi setka nı vy chodnı a za padnı cırkve nebo jako Cırkev a Krista. V C echa ch konce 15. stoletı mohla scý na vyjadrovat podrızenost svatý cırkve obecný jediný mu spravedlivý mu vla dci Kristu. Prevedeno do soudoby ch de jin m˚z e scý na odra z et skutecnost, z e v roce 1485 byl pra ve na kutnohorský m zemský m sne mu dojedna n na boz ensky smır mezi utrakvisty a katolıky. Nelze proto ani vyloucit, z e ve figure kra le Salamouna se skry va kryptoportrý t mladý ho panovnıka Vladislava Jagellonský ho. Tento sne m vs ak zrejme neme l pro Michala Smıs ka pouze symboliku na boz enský ho smırenı, ale dos lo na ne m k porovna nı rytırský ho a panský ho stavu pri obsazova nı zemsky ch urad˚, coz mohlo nepochybne sehra t dals ı roli ve Smıs kove politický kariý re. K symbolice sv. Krız e vzta hla J. Vackova taký scý ny Vide nı cısare Augusta a Traja nova soudu, který jsou umıste ny nad vy s e pojednany mi obrazy: “Ž panovnıci meli povznřst krız k triumfu, zavřst pokoj a sta t za vecı pra vaď1362. Tý ma Vide nı cısare Augusta na vy chodnı ste ne , v ne mz je obsaz eno proroctvı prıchodu “Vykupiteleď, je povaz ova no za typologicky predobraz Narozenı Krista. Do malby severne od Alp se dosta va skrze Legendu aureu, ktera prıbe h prebıra z Mirabiliı Romae, a Speculum humanae salvationis. Prıbe h vycha zı z legendy, podle který chte l rımsky sena t uznat cısare Augusta za boha. Cısar se proto poradil se Sibylou tiburtinskou, ktera mu predpove de la prıchod ne koho ve ts ıho nez on sa m (Legenda aurea), respektive z e z nebes prijde kra l panujıcı na ve ky (Mirabilia Romae). Pritom se otevrelo nebe a cısar vide l Pannu Marii s dıte tem v na rucı stojıcı na olta ri1363. Ve scý ne Smıs kovský kaple se Octavia novi Augustovi, ktery pokorne klecı s cısarskou korunou na zemi, zjevila polopostava Panny Marie s dıte tem v slunci vystupujıcı z oblak˚. Zobrazenı olta re s odkazem na Kristovu budoucı obe „ stejne jako srpek me sıce v kutnohorský scý ne chybı. “Typ Panny Marie, ktery byva ve vyjevech Augustova videnı zobrazova n, –zce souvisı s maria nskou ikonografiı vycha zejıcı z prirovna nı Panny Marie ke slunci a ze symboliky s tım spojenř.ď1364 Madona ve slunci me la symbolizovat predevs ım Mariinu neposkvrne nost odkazujıcı na jejı roli matky Spasitele1365. Pokud odhlý dneme od skutecnosti, z e v C echa ch bylo tý ma zpracova va no jiz ve 14. stoletı na dvore Karla IV. (prıkladem m˚z e by t scý na Augustova vide nı v krız ový chodbe kla s tera Na Slovanech a Cronica Boemorum Jana Marignoly), motiv Panny Marie v slunci na prelomu 15. a 16. stoletı souvisı s modlitbou Ave Sanctissima, s nız papez Sixtus IV. spojil odpustek 11.000 let pro ty, kdo se budou modlitbou pred obrazem Panny Marie v slunci modlit ť coram imagine Virginis Marie in Sole. Modlitbu me l udajne be hem nemoci sloz it sa m papez . V roce 1476 zavedl officium pro sva tek Neposkvrne ný ho pocetı Panny Marie sloz ený apos tolsky m protonotarem Leonardem Nogarolem a bulami z roku 1476 a 1477 slıbil odpustky vs em, kterı budou toto officium slavit 1366. V roce 1480 dal souhlas dals ımu officiu Neposkvrne ný ho pocetı od Bernardina deč Busti, pricemz S. Ringbom se domnıva , z e zrejme mohl da t taký souhlas modlitbe Ave Sanctissima. S prıslibem odpustku zıskalo officium obrovskou popularitu a bylo preloz eno do mnoha evropsky ch jazyk˚1367. Obraz Panny Marie v slunci koncem 15. stoletıpatril na za klade dochovany ch ume lecky ch de l mezi popula rnı odpustkový obrazy i v C echa ch a ani samotny prıbe h Augusta nebyl ceský mu prostredınijak cizı. V Kutný Hore pocatku 16. stoletı je naprıklad prameny doloz eno, z e krıdla dverı ve starý radnici zdobilo rezba rsky zpracovaný Vide nı cısare Augusta od mistra Jakuba1368. J. Kra sa zd˚raznil 1362
Vackova (1971), s. 272. Volne podle Cibulka (1929), s. 97-98. 1364 Engstova (1999), s. 258. 1365 Podle Engstova (1999), s. 258. 1366 Podle Ringbom (1965), s. 26-27.; tý z Ringbom (1962), s. 326. 1367 Ringbom (1962), s. 326. 1368 Chytil (1882-1884), s. 283. cit. Rehak (1881), s. 11. 1363
- 202 -
“mora lnı vykladď prıbe hu, ktery “smeruje k vyzdviz enı pokoryď1369, pokory v˚ci Spasiteli, “ktery se zrodil z Panny Marie, ktera byla pro roli Spasitelovy matky zachova na naprosto c ista ď1370. Z. Vs eteckova hledala v obraze zas ifrovany katolicky obsah maleb, ktery me l souviset s volbou Vladislava Jagellonský ho v Kutný Hore roku 1471, a vyslovila domne nku, z e Michal Smıs ek mohl patrit ke katolický strane 1371. Svou hypotý zu autorka da le nerozpracovala a lze se pouze domnıvat, z e k te mto uvaha m ji vedl buâ mariologicky charakter zobrazenı, který me lo mıt spojitost s kontroverznım cırkevnım dogmatem Mariina Neposkvrne ný ho pocetı, nebo kult panovnıka, kdy prostrednictvım jeho politický moci a organizace bylo moz no dospe t ke spasenı. Na tento aspekt, kdy panovnıkovo usilı ma by t vedeno ve jmý nu Kristovy obe ti, de facto poprvý upozornila J. Vackova (cit. vy s e)1372. Vypra ve nı prıbe hu Smıs kovský kaple je prıtomen pa v. Jeho za me rný umıste nıpo levici cısare a pod maria nsky m zjevenım na obloze, kam se soustredı pohled pozorovatele, zd˚raznuje symbol nesmrtelnosti a Kristova vzkrıs enı, dıky který mu ve rıcı “nepochybovali o tom, z e i oni v pravy c as takř vstanou z mrtvychď1373. C love k narozeny v Kristu a z ijıcı v Kristu je tudız predurcen ke vzkrıs enı, k nesmrtelnosti. Z tohoto procesu se necıtili nijak vylouceni ani utrakvistictı ve rıcı a tý ma zcela souvisı s funkcı pohrebnı kaple, proto je obtız ný jednoznacne vyvozovat ze zobrazenı katolickou prıslus nost dona tora. Michal Smıs ek si navıc od roku 1489, kdy zıskal titul nejvys s ıho hofmistra, mohl pripisovat vy znamny podıl na moci ceský ho katolický ho kra le v Kutný Hore. V tomto prıpade nebyla zrejme zanedbatelna ani jeho financnı podpora kra lovský ho dvora a„ uz v C echa ch nebo pozde ji v uherský m Budıne . Svou loajalitou v˚ci katolický mu panovnıkovi, podporou ci dokonce podılem na jeho spravedlivý vla de zarucujıcı po vzoru Augusta Oktavia na pax romana si pripravoval vlastnı cestu ke spa se. Z cısarský nobilitace pa n˚m z Vrchovis „ vyply va , z e zrejme prokazovali svý dobrý sluz by taký tehdejs ımu cısari Friedrichovi III. Vazba Michala Smıs ka k Friedrichovi III. nenı doposud prameny nijak objasne na a ani v literature nebyla blız e zkouma na. Lze se domnıvat, z e byla podmıne na predevs ım vztahem mezi Friedrichem III. a kra lem Vladislavem II. Jagellonsky m. Smıs k˚v potencia l se soustredil predevs ım na kutnohorský strıbro, který ovla dal. Lze tak usuzovat, z e Smıs k˚v kontakt k cısari, ktery odra z el hlubs ı politický pozadı vztahu Habsburk˚ k C echa m, souvisel s kutnohorsky m strıbrem. Nenı tım vylouceno, z e se v imperia lnım duchu nejvy s e situovaný scý ny na vy chodnı ste ne mohla namısto Vladislava skry vat i postava tehdejs ıho cısare. Prote js kovou scý nou Augustova vide nı je Traja n˚v soud. Podle A. M. Cetto se prıbe h vyskytuje v dels ı ci krats ı forme s radou variant ve zhruba devadesa ti spisech1374. Legenda je souca stı naprıklad popula rnıch Gest Romanorum, ale taký Legendy aurey a svatorehorský ho prıbe hu v Dantove Ocistci (X). Za kladem prıbe hu je nejcaste ji provinivs ı se cısarsky syn. Ne který verze hovorı pouze o rytıri, který ho nechal cısar za jeho cin stıt. Prıkladem r˚zny ch variant m˚z e by t sama Legenda aurea, kde jedna verze vypra vı, z e rımsky cısar Traja n byl na ceste do va lky zastaven vdovou, jejız syn pris el nevinne o z ivot. Traja n se nad nı slitoval, seskocil z kone a pomstil na mıste smrt nevinný ho. Dals ı zde poda va lıcenı o nezodpove dný jızde cısarský ho syna na koni, pri nız zabil dıte chudý vdovy. Kdyz vdova cısari Traja novi z alovala zabitısvý ho dıte te, “odevzdal svřho syna, kteryto uc inil, vdove mısto zemrelřho syna a bohate ji obdarovalď1375. Traja n˚v spravedlivy soud by va ve stredove ku souca stı cykl˚ Spravedlnosti, nebo„ pra ve za ne j byla Traja nova dus e dıky modlitbe sv. Rehore Veliký ho 1369
Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 271. Engstova (1999), s. 260. 1371 Vs eteckova (1999), s. 85. 1372 Vackova (1971), s. 272. 1373 Douglas (1996), s. 1114. 1374 Cetto (1963-1964, 1966), s. 17-18. 1375 Podle Vidmanova (1998), s. 113. 1370
- 203 -
uchra ne na pred zatracenım. Soud znamena ra zný zakrocenı proti zlu a ani ten, kdo jej vykona va zde na zemi, nebude sa m za svý skutky us etren konecný ho Boz ıho soudu, pri který m na soudnou stolici zasedne Kristus sa m. Kaz dy kres„an je tak podrızen Boz ı spravedlnosti, Boz ı mora lnı v˚li. Boz ıspravedlnost je clove ku soucasne vzorem: “‘ c lovek je povola n k tomu, aby napodoboval Boha. Hospodin je spravedlivysoudce, a proto ma i c lovek soudit spravedlive (L 12,57; J 7,24) a neusta le si uvedomovat, z e soud vposledku patrı Bohu (Dt 1,17).1376ď J. Vackova prıbe h zd˚raznujıcı spravedlivy soud vzta hla na konkrý tnı historickou skutecnost. Prameny na s totiz informujı, z e v roce 1494 byl Michal Smıs ek zatcen za podılnictvı na podvodech se strıbrem. Vinu mu tehdy zemsky soud proka zal, nicmý ne jiz o rok pozde ji byl osvobozen osobnım listem kra le Vladislava II. Jagellonský ho. J. Vackova se proto domnıvala, z e scý na byla “projevem dıkuvzda nı za tento panovnıkuv za chrannyc inď1377. Odtud taký odvozovala dataci maleb po roce 1495, kterou s ohledem na charakter Smıs kovský ho erbu zpochybnil J. Kra sa1378. Ten scý nu vnımal v kontextu osobnıho za me ru objednavatele, ktery ji zde nechal zobrazit s ty mz cılem jako Vide nı cısare Augusta. Obe zobrazenı me la podle ne ho slouz it “k vyzdviz enı pokoryďť humilitas, kterou dona tor sme ruje ke spa se vlastnı dus e1379. Pozde ji se k na zoru J. Vackový vra tila Z. Vs eteckova , ktera nevyloucila, z e je obraz “oslavou tehdejsıho kra le Š Vladislava II. Jagellonskřho, kterymel byt moudry a spravedlivyď1380. Z hlediska vy zdoby kaple se jevı ve rohodny na zor J. Kra sy, ktery v malba ch postrehl za me ry osobne js ı povahy. Objednavatel Michal Smıs ek byl kons elem hornıho me sta Kutný Hory, v roce 1489 se stal nejvys s ım hofmistrem, spra vcem panovnický ho dvora v Kutný Hore. Motiv spravedlivý ho soudu tak m˚z e by t cha pa n jako exemplum pro dona tora samý ho, ktery me l svy m spravedlivy m usudkem ve jmý nu kra le na sledovat Boz ı spravedlnost a tım si zajistit spasenı. Scý na prirozene sve dcı o pokore objednavatele a jeho nade ji na vysvobozenıdus e z ocistce, ostatne jako cela malırska vy zdoba Smıs kovy pohrebnıkaple. Nejvy s e poloz ena zobrazenı predstavujı hrajıcı ande ly a staroza konnı proroky na klenbe kaple a prilehlý ca sti chorový ho ochozu. V poli krız ový klenby na p˚dorysu kaple se dochovala postava ande la a na svornıku jednoroz ce pa n˚ z Vrchovis „. Proroci Elia s , Elizeus (Elıs a), Ezechiel a kra l David oznacenı na pisovy mi pa skami jsou sdruz eni do dvojic v polıch sı„ový klenby chorový ho ochozu. Sousednı klenebnı pole zdobı postavy sv. Jana Krtitele na vy chode a Krista s kalichem v levý ruce, ktery obklopen paprsky vystupuje z mrak˚. Jejich vy tvarný zpracova nı napovıda , z e obe figury prıslus ı k sousednım kaplım a nesouvisejı s vy tvarny m programem Smıs kovský kaple. Malby klenby malır formuloval jes te v duchu pozdnı gotiky, obdobný vy tvarný schý ma se dochovalo naprıklad na klenbe kostela sv. Jakuba v Jemnici (1515-1518). Elia s e a jeho z a ka Elıs u pouz ıvala kres„anska ikonografie jako predobraz sv. Jana Krtitele, ktery m se predjıma Jez ıs ova sluz ba. David, na jehoz tr˚n me l Mesia s dosednout, byl predkem i predobrazem Jez ıs e Krista. Ezechielovo proroctvı neuprosný ho soudu pak bylo cha pa no jako preobraz Poslednıho soudu. Sv. Jan Krtitel ohlas oval nastolenı Boz ıho kra lovstvı prıchodem Mesia s e, v ne mz vide l Jez ıs e Krista. Pro ve rıcıho to znamenalo, z e v Kristu pris lo Boz ı kra lovstvı, kde Kristus coby kra l dosedl v doprovodu ande l˚ na “trun svřho otce Davidaď (L 1,32) a odkud taký vyda va sv˚j milosrdny soud nad lidmi. V polopostava ch prorok˚, Davida a dochovaný figure ande la se tak odra z ıprıtomnost Boz ıho kra lovstvı, který se soustredıv Kristu, a predzve st Poslednıho soudu pri druhý m prıchodu Kristove 1381. Smıs k˚v erb prıtomny na svornıku tak m˚z e nejen urcovat 1376
Douglas (1996), s. 950. Vackova (1971), s. 276. 1378 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 268. 1379 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 271-273. 1380 Vs eteckova (1999), s. 86. 1381 K interpretaci pouz ito Bible (1996).; Douglas (1996.; cit. prırucek v lit.). 1377
- 204 -
objednavatele vy zdoby, ale odra z et jeho jistotu ve vlastnı spasenı pokornou vırou a na sledova nım Kristova prıkladu . Ikonograficky rozbor provedeny po jednotlivy ch scý na ch uka zal malby Smıs kovský kaple jako dokonale teoreticky propracovany koncept spasenı, cımz lze potvrdit predpoklad, z e se na dıle vedle malıre musel podılet humanitne a teologicky vzde lany clove k. Malby tak odpovıdajı na zoru J. Kra sy, ktery uvedl, z e “v programu maleb sta l v prvřm pla nu osobnı za mer objednavatele, vyplyvajıcı z funkce hrobnı kaple, jeho za jem predstavit se obci v urc itřm svetle, zanechat obrazy na svoji pameú a pro spa su svojı duseď1382. Bylo by tedy na mıste zaby vat se odpove dı na ota zku, zda byl Michal Smıs ek utrakvista, jak se domnıval J. Kra sa1383, nebo katolık, jak pripustila Z. Vs eteckova ve scý ne Vide nı cısare Augusta1384. Michal Smıs ek predstavoval az do svý smrti vy znamný ho reprezentanta kutnohorský obce. Od roku 1475 byl kostelnıkem chra mu sv. Barbory spravovaný m hornickou obcı, v roce 1477 se stal kons elem me sta a od roku 1481 vrchnım dozorcem stavby sv. Barbory. Z hlediska politicko-na boz enský situace Kutný Hory, ktera byla podobne jako Praha vy znamnou bas tou utrakvismu, nenı jednoznacný , zda by tuto strategickou pozici mohl obsadit katolık. Ve vs ech scý na ch byla shodne zd˚razne na Kristova obe „, kterou byl clove k vykoupen z prvotnıho hrıchu, a mys lenka, z e jen vırou a z ivotem v Kristu, tj. v souladu s Boz ım za konem, lze po smrti dosa hnout spasenı. Boz ı za kon, ktery je normou chova nı a ktery odra z ı charakter samotný ho Boha, byl za kladem utrakvismu. Pokory v˚ci Spasiteli si v malba ch vs iml predevs ım J. Kra sa1385. Kdo chte l by t v cırkvi, musel by t v jednote v Kristovi1386. Na za klade na ste nný vy malby tak nelze odmıtnout, z e Michal Smıs ek byl umırne ny m kalis nıkem. Utrakvistý ve rili ve “svatou cırkev obecnouď, coz znamenalo “spolec enstvı vsech verıcıch, sıdlıcıch v krajina ch od vychodu slunce az ke slunce za paduď1387. Kra lovna ze Sa by byla povaz ova na za personifikaci Cırkve, zatımco kral Salamoun za personifikaci Krista. Tý ma jejich setka nı tak vyjadruje pokoru (podrızenost) kra lovny/Cırkve v˚ci spravedlivřmu kra li/Kristovi. Katolıci i utrakvistý byli dle utrakvistický ho vy kladu souca stı svatř cırkve obecnř plne podrızený Kristu. V roce 1485 me l mırový souz itıobou konfesijnıch stran zarucit kutnohorskysmır podepsany cesky m kra lem Vladislavem II. Jagellonsky m, ktery i pres r˚zný konfrontace utrakvismus respektoval a mezi obe ma stranami hra l stmelujıcıulohu. Na ceský m sne mu v Kutný Hore si ho 27. kve tna 1471 zvolili kra lem jak utrakvistý , tak katolıci a obe strany mu byli coby Kristovu za stupci na zemi podrızeny. Role kra le Vladislava II. Jagellonský ho nebyla ve vy zdobe kaple rozhodujıcı, proto o prıpadný m Vladislavove kryptoportrý tu lze uvaz ovat snad jen v postave kra le Salamouna ve scý ne , ktera mohla mıt vztah ke smıru utrakvist˚ a katolık˚. Tato udalost me la pro Smıs ka a jeho soucasnıky nepochybne obrovsky vy znam a mohla znamenat meznık v jeho politický m usilı. U zce spojeny s Kristovou obe tı jsou scý ny vy chodnı ste ny. Ukriz ova nı odra z ı momentem spa sný smrti a vrchnı scý na Vide nı cısare Augusta moment vzkrıs enı, který zarucuje spasenı a posmrtny z ivot. Mariologicky vy znam Augustova vide nı byl ve Smıs kovský kapli potlacen na ukor predzve sti narozenı mocný ho Vykupitele, nebo„ jen v Kristu, ktery svou obe tı clove ku zajistil nade ji na vzkrıs enı, lze dosa hnout spasenı. Pri ikonografický m rozboru scý ny byla pripus te na moz nost, z e by se v postave Augusta Oktavia na mohl skry vat tehdejs ı rımsky cısar Friedrich III. (ü1493), jemuz byl podrızen Vladislav II. Jagellonsky . Pres Vladislava mohla vý st Smıs kova cesta k cısari, ktery byl 1382
Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 271. Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 273. 1384 Vs eteckova (1999), s. 85. Postavy cısar˚ Trajana a Augusta patrily k motiv˚m odpustkovy ch ms ı a me ly d˚lez ity spolecensky aspekt. 1385 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 273. 1386 Podle Macek (2001), s. 59. 1387 Podle Macek (2001), s. 59.
1383
- 205 -
Vladislavovi naklone n a podporoval ho navzdory papez i. V ocıch umırne ný ho kalis nıka tato cısarska podpora, ktera byla do roku 1490 rovne z ucelove namırena proti Vladislavovu neprıteli uherský mu kra li Matya s i Korvınovi, mohla by t vnıma na jako spravedliva vla da zarucujıcı ve stredoevropský m prostoru po vzoru Augusta Oktavia na pax romana. Scý na tak mohla by t oslavou Friedrichova moudrý ho panova nı, jeho politický moci a organizace. Friedrich III. byl hluboce ve rıcım panovnıkem, ktery budoval pevnou cırkevnı politiku1388. Panovnık, ktery vla dne ve jmý nu Krista, byl soucasne mora lnı autoritou svy ch poddany ch a cısar Augustus v tomto duchu slouz il jako ideovy predobraz. J. Vackova pri interpretaci kutnohorsky ch scý n vyzdvihla idea l sv. Krız e, ktery cısar intenzivne rozvıjel v souvislosti s turecky m nebezpecım. Mys lenka sv. Krız e, usilı vedený Kristovou obe tı, se nejevı ani v rozporu s idea ly, který ctil sa m Michal Smıs ek a ktery mi chte l dosa hnout svý ve cný spa sy. Spasenı mohlo by t Smıs kovi zaruceno taký jeho spravedlivy m soudem, ktery ma vykona vat v duchu Boz ıho za kona (Krista), nebo„ i on stejne jako kaz dy ve rıcı jım bude souzen pri Poslednım soudu. Na tuto skutecnost mohla dona tora upomınat malba Traja nova soudu, pri ne mz cısar Traja n podle ne ktery ch verzı prıbe hu neva hal odsoudit vlastnıho syna. Ani zde se vs ak nenı treba zrıkat poukazu na cısare Friedricha III., ktery se doka zal spravedlive zastat C ech˚ v˚ci nespravedlivy m soud˚m. Pro Smıs ka tak mohl by t autoritou, ktera doka zala stejne spravedlive soudit jak pravove rný Svatý rıs e rımský , tak ceský schizmatiky. Lze tak pripustit, z e v imperia lnı tý matice obou nejvy s e poloz eny ch scý n se m˚z e skry vat odkaz a ucta k cısari Friedrichovi III. Pro zpresne nı datace maleb je rozhodujıcı pochopenı vy znamu maleb v kontextu osobnosti objednavatele. Michal Smıs ek koupil kapli v roce 1485, coz se stalo udajem pro urcenı dolnı hranice vzniku maleb. Ve scý ne Setka nı kra lovny ze Sa by s kra lem Salamounem se m˚z e ukry vat nara z ka na kutnohorsky smır (1485), coz nevylucuje datum realizovaný koupe kaple. Michal Smıs ek byl jiz od roku 1477 kons elem hornıho me sta podrızeny m prımo panovnıkovi1389 a v roce 1489 se stal nejvys s ım hofmistrem. V Kutný Hore tak byl po mincmistrovi (spra vci mincovny) nejvys s ım kra lovy m urednıkem. Lze predpokla dat, z e v tý to funkci se mohl taký blız e dostat k cısari Friedrichovi III. Pokud vztah k ne mu napovıdajı dve nejvy s e poloz ena obdý lna pole, lze termın post quem posunout i k roku 1489. Jak lze stanovit hornı hranici? J. Kra sa u interpretacı J. Vackový kriticky upozornil, z e malby “musily byt hotovř pred rokem 1492, kdy Smıskovř dostali od cısare polepseny erb, stıt deleny krız em na c tyri pole, ve dvou z nich jednoroz ce, v dalsıch chrta a jestra ba. Okamz ite potř jej zac ali uz ıvat,Ž Kaple ma na stene jeste staryznakď1390. Datace maleb se te mito uvahami zuz ila na lý ta 1489-1492. Dataci po roce 1489 m˚z e podporovat i fakt, z e si zrejme az po roce 1489 nechal Michal Smıs ek oznacit svy m erbem kapli na rohový m X. pilıri vne js ıho pla s te chra mu sv. Barbory. Origina l existoval jes te pred genera lnı opravou chra mu v 19. stoletı a popisujı jej shodne J. J. Reha k1391 a K. Vorlıcek1392 pod “stıtem s jednoroz cem v skoku pod zavrenym kolc ım helmemď1393 se nacha zelo origina lnı poprsı ande la s na pisovou pa skou, na nız bylo moz no cıst: “(Insigno) honorabilis Domini Michaelis de Vrchovisú tunc tempore monet Ž in Montibus Kuthnis quoque directoris fabricae, (znak) slovutnřho pa na Michala z Vrchovisú, toho c asu mincıre na Hora ch Kutna ch třz reditele stavbyď1394. J. J. Reha k navıc uva dı, z e se nacha zı v na pisu 1388
Vıce Dworschak-K…hnel (1963). Na vztahy k panovnıkovi upozornuje fakt, z e roku 1477 pri na vs te ve Vladislava II. Jagellonský ho v Kutný Hore hradil jeho dluhy. Tehdy mu byla vra cena p˚jcka 50 kop gros ˚. Reha k (1881), s. 80-87. 1390 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 268. 1391 Reha k (1879), s. 101. 1392 Vorlıcek [1906], s. 81. 1393 Reha k (1879), s. 101. 1394 Vorlıcek [1906], s. 81.
1389
- 206 -
“dle jinřho c tenı magistri curiae, hofmistra hornıhoď, ktery m byl pra ve od roku 14891395. Nad poprsım byla jes te umıste na socha sv. Va clava. Origina lnı podoba kamenosocharský pra ce nenı zna ma, nebo„ ji be hem opravy nahradila kopie. Lze se vs ak domnıvat, z e uzce souvisela s interiý rovou vy zdobou kaple a tudız mohla vzniknout ve zhruba stejný m obdobı (1489-1492). V predpokla daný m obdobı se v okruhu Michala Smıs ka pochybovali dva vy znamnı kamenosochari ť Mate j Rejsek a Briccius Gauske (Gauschke), ktery je mezi stars ımi nad kamenıky u chra mu sv. Barbory zminova n v roce 1490, 1491, 1492 a 14931396. Pokud by bylo moz ný spojit socharský dılo na pilıri jiz nı strany pri Smıs kove kapli s mistrem Bricciem, pak by to zuz enou dataci maleb jen podporovalo. Dataci kolem roku 1490 odpovıda taký stylovy charakter vlastnı vy zdoby, na nız po roce 1493 motivicky nava zala vy zdoba sousednı Has plırský kaple. Has plý ri ji v roce 1493 zıskali od me stský rady po smrti Jana Knajslıka ze Sve tic. V textu bylo jiz drıve zd˚razne no, z e si Michal Smıs ek k vy zdobe reprezentativnı soukromý kaple vedle vysoce vy tvarne zdatný ho malıre prizval vzde laný ho ucence. Komplikovany program maleb predpokla da humanitne i teologicky vzde laný ho konceptora, ktery mohl mıt znalost italský ho prostredı. E. Mate jkova i J. Vackova shodne hledaly ucence v okruhu Vladislavova budınský ho dvora, ktery byl sezna men s renesancnım vy tvarny m ume nım a kde p˚sobili itals tı ume lci a ucenci1397. Prvne jmenovana badatelka dokonce rozvedla hypotetickou vazbu Smıs ka na varadınský ho biskupa Jana Vitý ze, ktery v roce 1486 v Kutný Hore poby val a u ne hoz se v Uhra ch mohl sezna mit s humanismem a jeho mys lenkami. J. Kra sa naopak spojenı s Budınem odmıtl, jednım z d˚vod˚ byla i jeho casne js ı datace maleb1398. Spojnici do Budına nepodporujı ani vy s e zformulovaný uvahy. S jejım odmıtnutım tak vyvsta va ota zka, kdo dals ı v okruhu Michala Smıs ka disponuje humanitnım i teologicky m vzde la nım a znalostı prostredı renesancnı Ita lie. V roce 1491 prcha uz jen na kra tky cas z Prahy do Kutný Hory italsky biskup Augustin Lucia n z Vicenzy, ktery “se od brezna 1483 de facto sta va biskupem kalisnickř cırkveď1399. “Kutnohorstı konselř a cırkevnı c initelř v c ele s arcidekanemŽ se ujımajı biskupa Augustina nejen proto, z e je jim bliz sı svou umırnenostı,Ž 1400ď V tý dobe byl jiz biskup nemocen a pripravoval se na svou smrt, ktera pris la v prvnı p˚li roku 1493. Michal Smıs ek byl umırne ny m kalis nıkem a kutnohorsky m predstavitelem, ktery me l k biskupu Lucia novi blız e nez k humanitnımu okruhu budınský ho dvora ci dvoru samotný ho cısare. Vznik maleb zde predpokla dal ze strany autora konceptu znalost mısta a zrejme i urcity dohled nad nimi. Malby kaple musely vzniknout do roku 1492, kdy dos lo k cısarský nobilitaci pa n˚ z Vrchovis „. I kdyz Lucia n uprchl do Kutný Hory o Va nocıch 1491 a umıra zde be hem svý ho vynucený ho pobytu po 1. breznu 1493, jeho vztah ke Kutný Hore musel by t i pred rokem 1491 nesporne uzky . Augustin Lucia n (Luciani) pocha zel z Vicenzy ve Venetu. Pred svy m prıchodem do C ech v roce 1482 slouz il v Ita lii jako probost pri dvore hrabe te Galeazza I. v Mirandole (Lombardie), kde jiz sve til nový ceský kalis nický kne ze. K tomu J. Macek doda va : “Trpaslic ı signorie rodu Pico v Mirandole navenek nevynikala mocı a bohatstvım, poskytovala vsak plodnou za kladnu pro umelecky z ivot a pro uc eneckř za jmy. Nenı vylouc eno, z e biskup Augustin v Mirandole videl vyrustat budoucıho slavnřho filozofa, platonika a kabalistu Giovanniho Pico della Mirandola. Snad mel moz nost –c astnit se i uc enych rozprav, jez se na tomto dvore vedly, snad do sebe alespon zc a sti vstreba val onu da vku na boz enskř 1395
Reha k (1879), s. 101. Jan Josef R eha k, Ke druhý dobe stave nı kostela sv. Barbory (Dle register stavebnıch a knih me stsky ch): A. Kronika stavby, R eha k (1881), s. 51. 1397 Mate jkova (1962); Vackova (1971), s. 255-279. 1398 Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne (19852), s. 270. 1399 Macek (2001), s. 124. 1400 Macek (2001), s. 130. 1396
- 207 -
tolerance,Ž 1401ďNa tomto za klade lze navrhnout, z e se italsky biskup Augustin mohl osobne ve novat prıprave konceptu. Ackoliv jsme dospe li k pome rne presny m udaj˚m ve vztahu k dataci, z˚sta va nezodpove zena ota zka, odkud vlastne do Kutný Hory pris el malır, ktery sta l za zhmotne nım vs ech teologicky komplikovany ch mys lenek, a ky m vlastne byl. Malır Smıs kovský kaple vys el z kultivovaný ho prostredı, nebo„ byl schopen reflektovat poz adavky vzde laný ho tv˚rce konceptu a proka zat mimora dny vy tvarny talent. Pri svý pra ci musel taký dobre rozume t tomu, co tvoril, protoz e malby nijak nesve dcı o otrocký m napodobova nı ci kopırova nı. Vy chodisko malıre lez ı pevne v ne mecký m malırstvı v celý m s iroký m prostoru Pory nı, dals ıho s kolenıse mu mohlo dostat v prostredıseveroitalsky ch Bena tek stejne jako v prostredı flandersky ch Brugg nebo brabantský ho Bruselu. V Norimberku, kde lze jeho cinnost predpokla dat ve Wolgemutove okruhu, mohl mıt jen prestupnı stanici na svý ceste za pracı. Ve strednıEvrope se mohl pohybovat mezi bohaty mi mecena s i nebo se necha val prılez itostne zame stna vat ve ts ımi zavedeny mi dılnami. Na poca tku 90. let 15. stoletı pris el do Kutný Hory Briccius Gauschke, ktery si s sebou mohl privý st i dals ı ume lce. Sa m byl ve spojenı s Norimberkem a vedle socharský cinnosti je zminova na taký jeho cinnost malırska . Jeho okruh se tak nemusel omezovat jen na sochare, ale mohl v ne m rovne z p˚sobit malır. Gauschkeho cinnost v Kutný Hore se prekry vala s cinnostı malıre Smıs kovský kaple, coz vyplynulo z vy s e podaný ho rozboru. Dals ı z moz nostı samozrejme m˚z e by t na ba zi hypotetický ho pobytu v Ita lii vazba na Italy. Roku 1488 je v Kutný Hore doloz ena cinnost italsky ch ume lc˚ pro kra le Vladislava. Ze skutecnosti, z e jes te v roce 1490 nebylo jejich dılo dokonceno, je zrejmý , z e se v Kutný Hore jes te po roce 1490 pohybovali1402. U daj Vlachovř m˚z e by t zobecnujıcı, nebo„ v jejich spolecnosti se mohl vyskytovat i zaalpsky tv˚rce. Odhadovat, jak obe vazby mohly fungovat, by znamenalo jen spekulativnı za ve ry. Jeho pobyt v Kutný Hore kolem 1489-1492 byl zrejme jen kra tkou epizodou v jeho ume lecký cinnosti. Dals ı stopy jeho pra ce nebyly v C echa ch proka za ny a ani jinde ve stredoevropský m regionu s nım nebyla spojena z a dna dals ıdıla.
1401
Macek (2001), s. 119. Podle Leminger, (1926), s. 202. Autor zde cituje Archiv archeologický ho sboru Wocela v Kutný Hore, Regesta verkova .
1402
- 208 -
5.7 Ze Svatovıtskčho pokladu Relikvia rovč busty sv. Va clava, Vıta a Vojtecha (kat. c. 26-28) Relikvia rový busty sv. Va clava, Vıta a Vojte cha jsou odbornou literaturou spojova ny v jeden soubor, ktery vznikl v s irs ım casový m rozpe tı (1484-1500) pro chra m sv. Vıta v Praze. Za autora bust oznacilo ceský ba da nı zlatnıka Va clava potý , co zmınku z roku 1484 o tom, z e me l zlatit bustu sv. Vıta, A. Podlaha a E. Sittler vzta hli i k jeho autorstvı1403. V inventa ri z roku 1503 se busty svaty ch Va clava, Vojte cha a Vıta uva de jı jako dar kra le Vladislava ť caput sancti Venceslai de auratum, caput sancti Adalberti de auratum a caput sancti Viti de auratum. V konsignaci (soupisu) z roku 1683 je zaznamena no “pectoralis statua s. Wenceslai ponderans 27 marcasœ, “pectoralis statua s. Adalberti ponderans 23 marcasď, “pectoralis statua s. Viti ponderans 23 marcasď1404. Busty me ly by t udajne objedna ny kra lem Vladislavem jako na hrada za uloupený a znicený relikvia re samotny m cısarem Zikmundem v dobe husitsky ch bourı1405. P˚vodne me lo by t v souboru, ktery zachytil “ilustrac nı mediryt nejcennejsıch pama tek svatovıtskřho pokladuďz roku 1690, celkem s est bust1406. Vedle trech dochovany ch jimi me ly by t podle inventa re z roku 1683 jes te busty sv. Bartolome je, sv. Filipa a sv. Severina. Busta sv. Va clava se pred uloz enım do svatovıtský pokladnice nacha zela na olta ri ve svatova clavský kapli chra mu sv. Vıta. Pred obnovou kaple podle na vrhu architekta Kamila Hilberta (1912-1913) byly vyzvednuty a odborne zkouma ny udajný ostatky sv. Va clava vcetne celisti a zub˚ objeveny ch roku 1911 uvnitr relikvia rový busty sv. Va clava1407. Olta r sv. Va clava, ktery v kapli sta l az do roku 1911, byl zrızen arcibiskupem Matous em Ferdinandem Sobkem z Bilenberka v roce 16711408. Z vyrytý ho na pisu na vnitrnı strane busty relikvia rový sv. Va clava: “Renovatum est per me Marcum Herbek 18. 7bris 1670.ď, je zrejmý , z e byla pred instalacı na olta r opravena. Zda se vs ak v kapli nacha zela i pred zrızenım nový ho olta re, tj. pred rokem 1671, nenı doloz eno. Podle pramen˚ se vs ak vyvozuje, z e vs echny tri busty patrily s velkou pravde podobnostı k p˚vodnımi pozdne stredove ký mu inventa ri chra mu. Prestoz e busty byly vz dy vysoce hodnoceny, soustredily se prıspe vky jednotlivy ch autor˚ ve ts inou jen na jejich obdiv a popis. Naprıklad K. B. Ma dl v cla nku o svatovıtský m pokladu z roku 1891 poprsı sv. Vıta pouze kra tce zmınil jako nejkvalitne js ı z trojice bust1409. V roce 1903 se souboru ve novali obsa hly m popisem a de jinami A. Podlaha a E. Sittler, kterı poprvý spojili na za klade pramenný zmınky bustu sv. Vıta se zlatnıkem Va clavem1410. Z. Winter se ve svy ch de jina ch remesel a obchodu z roku 1906 zmınil o herme sv. Vıta, nebo„ ji “vysokoď hodnotil po ume lecký stra nce v dobový zlatnický produkci 15. stoletı. I on predpokla dal, z e dılo vytvoril Va clav z Bude jovic, ktery za ne dostal 23 kop a udajne me l pri zlacenı hermy spotrebovat sedm kop rtuti1411. J. Cibulka se v syntý ze z roku 1931 domnıval, z e jsou pra ce dılem jednoho zlatnıka, a pone kud nadnesene mınil, z e v nich zobrazil “tri veky lidskřď. Pra ce spojil se zlatnıkem Va clavem z Bude jovic, u ne hoz k roku 1486 uva dı chra mový ucty, z e zlatil bustu sv. Vıta1412. V roce 1969 zaradil Ch. Salm busty 1403
Podlaha-Sittler (1903a), s. 210.; tý z Podlaha-Sittler (1903b). Zlatnık Va clav me l roku 1486 dostat platbu za zlacenı busty sv. Vıta. 1404 Podle Podlaha-Sittler (1903b), s. 20-26. 1405 Pora k-Kas par (1980), s. 274. 1406 Emanuel Poche, Ume lecký remeslo, in: Poche (1983), s. 725.; Emanuel Poche, Pozdne goticka ume lecka remesla, in: Dejiny (1984), s. 618. 1407 Podlaha (1911), s. 35. 1408 Ume lecký II. (1915), s. 19. 1409 Sv. Vıt, Ma dl (1891), c. 49, s. 581. 1410 Podlaha-Sittler (1903a); Podlaha-Sittler (1903b). 1411 Sv. Vıt, Winter (1906), s. 810. 1412 Wirth (1931), s. 409.
- 209 -
do slohový souvislosti s dılem Mistra Kefermarktský ho olta re1413. Na tento za ve r pozde ji nava zal E. Poche, ktery hledal v souboru jihone meckou komponentu. Identifikacı zlatnıka Va clava z chra movy ch uct˚ se v roce 1970 zaby val K. Pletzer, ktery u vs ech trı zlatnicky ch bust nijak nepochyboval o Va clavove autorstvı ani o jeho ztotoz ne nı se zlatnıkem Va clavem z Bude jovic. Na za klade rozboru pramen˚ dospe l k za ve ru, z e Va clava z Bude jovic, ktery provozoval od konce 80. let 15. stoletı zlatnickou dılnu v C esky ch Bude jovicıch, lze spojit s bude jovicky m zlatnıkem Va clavem Strabochem (ü 1522). Jeho rodinný vazby me ly vý st i do Prahy, kde me l na Starý m Me ste z otcovy strany prızen v rodine me s „ana Strabocha1414. M. Zeminova v katalogu vy stavy z roku 1972 ve Valds tejnský jızda rne , ktera tematicky pojedna vala o ceský a slovenský gotice, zaradila busty zlatnıka Va clava z Bude jovic (1486) jako “svedectvı o schopnosti rychle reagovat na novř vytvarnř vybojeď1415. V roce 1978 se J. Homolka vra til k pramen˚m, nebo„ v roce 1484 “prispeli nekterı c lenovř svatovıtskř kapituly na –hradu za pra ci a ozdobenı bysty sv. Vıta a zlatnık Va clav dostal zaplaceno za jejı pozlacenıď1416. Bustou me lo by t poprsı sv. Vıta ve Svatovıtský m pokladu, u ne hoz vedle na vaznosti na doma cı tradice parlý rovský ho socharstvı upozornil na afinitu k italský mu renesancnımu socharstvı. Busty sv. Va clava a Vojte cha me ly podle autora vzniknout po roce 1497 z podne tu samotný ho kra le Vladislava II. Jagellonský ho, ktery tehdy venoval strıbro na ozdobu hlav dedicu cesky ch. Dokonceny me ly by t podle autora v roce 1500. Busty charakterizuje realistický pojetı, jehoz vy chodisko badatel hledal v Nizozemı. Bustu sv. Vojte cha srovnal s relikvia rem sv. Rehore ze Spoleta v domský m pokladu v Kolıne nad Ry nem a bustu sv. Va clava s poprsımi chorovy ch lavic J’rga Syrlina v ulmský m m…nsteru z let 1469-14741417. E. Poche, ktery v roce 1983 o busta ch detailne pojednal1418, nepovaz oval busty prvoradý kvality za totoz ný ve vy tvarný m projevu. Jako slohove nejvyvinute js ı uvedl bustu sv. Vıta, ktera je poda na s pozdne gotickou stylizacı a u nız lze predpokla dat poucenı italskou renesancı1419. Za vy chodisko praz sky ch bust sv. Vıta a sv. Va clava E. Poche urcil soudobý zlatnictvı v oblasti Bodamský ho jezera (kostnicka dılna Hanse Schwartze), kde se krız ily goticka a renesancnı tradice1420. Podle E. Pocheho musel autor praz sky ch bust sv. Vıta a sv. Va clava projıt hornory nskou oblastı, pricemz nevyloucil autorstvı Va clava z Bude jovic, o ne mz prameny hovorı, z e tepal taký busty pro dominika ny v C esky ch Bude jovicıch. Odlis ne od predchozıch hodnotil E. Poche bustu sv. Vojte cha, jejımz autorem me l by t nezna my mistr s koleny pravde podobne v Kolıne nad Ry nem. Z hlediska ztva rne ný ho naturalismu charakterizoval bustu sv. Vojte cha jako “prvoradř dılo evropskř –rovneď1421. Odde lenı busty sv. Vojte cha z dochovaný ho souboru prime la E. Pocheho taký skutecnost, z e busty objednaný kra lem na hradou za stars ı znicený spolu s dals ımi zminovany mi v pramenech vznikaly postupne a v urcitý m casový m rozpe tı. Jako doklad tohoto tvrzenı uvedl bustu sv. Anny Samý tretı, ktera byla jako na hrada za ztracenou z doby Karlovy vytvorena ume lcem ovlivne ny m augsburskou tvorbou1422. Ves kerý tyto za ve ry E. Poche jes te jednou prezentoval v De jina ch ceský ho vy tvarný ho ume nı z roku 1984, kde doplnil, z e buste sv. Vojte cha je blızka “herma sv. Rehore ze Spoleta v pokladu dłmu 1413
Christian Salm, Malerei und Plastik der Sp¨tgotik, in: Swoboda (1969), s. 369. Pletzer (1970), s. 414-417. 1415 Kesner (1972), nestr. 1416 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 184. 1417 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 184-190. 1418 Emanuel Poche, Ume lecký remeslo, in: Poche (1983), s. 721-725. 1419 Emanuel Poche, Ume lecký remeslo, in: Poche (1983), s. 721. 1420 Busty sv. Placida (kolem 1480) a Lucia (1499) v pokladu katedra ly v Churu, Spňtgotik, kat. vy st. (1970), kat. c. 225, obr. 207, kat. c. 226, obr. 208.; Hans Schwartz, Kostnice, cinny 1461-1495. 1421 Emanuel Poche, Ume lecký remeslo, in: Poche (1983), s. 723. 1422 Emanuel Poche, Ume lecký remeslo, in: Poche (1983), s. 725. 1414
- 210 -
v Kolıne nad Rynemď1423. K busta m ze svatovıtský ho pokladu se vra til az J. Fajt, ktery se jimi zaby val v kontextu s dreve ny mi ostatkovy mi poprsımi sv. Va clava a Vojte cha z inventa re kostela sv. Ducha na Starý m Me ste praz ský m (dnes uloz eno Praha, Na rodnı galerie)1424. Jiz pred sejmutım baroknı polychromie1425, po který m se uka zalo, z e jejich p˚vodnı pozdne gotický monochromnı zdobenı imitovalo zlacenı, se totiz predpokla dalo, z e predlohou jim me ly by t zlatnický busty z chra mový pokladnice. J. Fajt zde v kra tký m prehledu pouze potvrdil Homolk˚v predpoklad o s va bský m slohový m vy chodisku svatovıtsky ch bust (Ulm, chorový lavice m…nsteru), v souladu s pripsa nım chorovy ch lavic Michalu Erhartovi vs ak busty konfrontoval s dılem M. Erharta a nikoliv J. Syrlina st.1426 Ve sbornıku k Jagellonc˚m na prelomu stredove ku a novove ku z roku 2002 se busta m ve noval J. Royt, ktery sledoval charakter jagellonský ho ume nı v C echa ch v kontextu renovatio regni. Jako jeho souca st zde demonstroval Vladislav˚v za jem o vy zdobu chra mu sv. Vıta, kterou tvorila trojice bust zemsky ch patron˚ sv. Vıta, sv. Va clava a sv. Vojte cha zminovany ch roku 1503 chra movy m inventa rem1427. V tý mz e sbornıku o nich psal J. Fajt. Zhotovenı busty sv. Vıta kladl podobne jako jiz drıve J. Homolka do souvislosti se svatovıtskou kapitulou a kra lovsky m dvorem. Busty sv. Va clava a Vojte cha, na který roku 1497 daroval strıbro samotny kra l, pak znovu jmenoval ve spojenı s vy s e zmıne ny mi dreve ny mi bustami z praz ský ho kostela sv. Ducha1428. Pozde ji J. Fajt uz jen rozebral archivnı zpra vu z roku 1497, ktera informuje, z e kra l Vladislav zakoupil strıbro na zhotovenı bust zemsky ch patron˚, a nepochyboval o jejım spojenı s bustami sv. Va clava a sv. Vojte cha uloz eny mi ve Svatovıtský m pokladu1429. Z prehledu literatury vyply va , z e ackoliv necinı problý my sloucenı bust v jeden celek a ani jejich spojenı s udaji v pramenech, z˚sta va trvale diskutovaný nejen moz ný autorstvı zlatnıka Va clava, ale taký stylový zarazenı bust. Literatura se res enı ota zky, kde pripada v uvahu autorstvı jednoho ci dvou r˚zny ch mistr˚, spıs e vyhy ba a jen stylove -kriticky odde lene hodnotı sv. Vıta a sv. Va clava se sv. Vojte chem. Soubor, ktery k roku 1683 obsahoval jes te mlads ı busty svaty ch Bartolome je, Filipa a Severina, byl zrejme autorsky nesourody . Dochovana nejstars ı trojice bust me la by t podle pramen˚ zhotovena v pr˚be hu poslednıch dvou desetiletı 15. stoletı. U sv. Vıta se uva dı obdobı 1484-1486, u sv. Va clava a sv. Vojte cha se vznik klade do doby mezi lety 1497-1500. Za chytný pro dals ı hodnocenı bust jsou ne který shody ve schý matu forma lnıho provedenı: vs echny tri busty nesou na svy ch ramenou tri klecıcı ande lý a busty se shodujı forma tem i proporcemi. E. Poche v jedný ze svy ch pracı odmıtl na za klade te chto detail˚ busty stylove srovna vat, nebo„ vnımal jejich zretelný stylový rozdıly1430. I kdyz je tento jeho na zor opra vne ny a lze ho potvrdit, pra ve tyto znaky mohou dokazovat skutecnost, z e busty tvorily jeden soubor. Charakter provedenı figurek ande l˚ a jejich drapý rie odpovıdajı stylizovany m pozdne goticky m forma m1431. Pokud 1423
Emanuel Poche, Pozdne goticka ume lecka remesla, in: Dejiny (1984), s. 616.; busta sv. Rehore pub. v Osten (1970), kat. c. 248, obr. 89. 1424 Fajt (1995), s. 71-73. Provenience z kostela sv. Ducha je druhotna . Jejich prvotnılokace je predme tem trvalý diskuse. Na tento vztah J. Fajt znovu upozornil ve vy stavnım katalogu Bartlova (1997), s. 50, kat. c. 50. 1425 Lenka Helfertova , Ostatkovř busty Š sv. Va clav, sv. Vojtech (kostel sv. Ducha na Starřm Meste v Praze) (Rkp. restaura torský zpra vy NG Praha inv. c. E187), Praha, Narodnıgalerie 1997. 1426 Fajt (1995), s. 72-73. 1427 Jan Royt, Renovatio regni: Zum Charakter der Kunst in B’hmen unter den Jagiellonen Wladislaw II. und Ludwig II., in: Popp-Suckale (2002), s. 229.; V souvislosti s “renovatio regniď se o busta ch kratce zmınil ve sbornıkový m prıspe vku z roku 2005, Royt (2005b), s. 355. 1428 Fajt (2002), s. 255, 257. 1429 Jirı Fajt, Das Zeitalter der Jagiellonen in der Jagiellonen in den L¨ndern der b’hmischen Krone und die tschechische Historiographie, in: Wetter (2004), s. 22. 1430 Emanuel Poche, Pozdne goticka ume lecka remesla, in: Dejiny (1984), s. 618. 1431 Z drz enı rucek mohly sobe na padne blızký figurky ande l˚ drz et jak hudebnı na stroje, tak erbovnı s tıtky, jak to naprıklad ukazujı i jina dobova zlatnicka dıla. Na podstavci neseny m andılky hrajıcımi na hudebnı na stroje stojı naprıklad strıbrna Madonka eichst¨ttský ho biskupa Wilhelma von Reichenau (1486; soukr. Sbırka)
- 211 -
tedy busty k sobe skutecne patrily a byly zhotoveny v casový m odstupu, pak busty sv. Va clava a sv. Vojte cha byly ke stars ıbuste sv. Vıta cılene doplne ny jes te be hem pozdnıho stredove ku. O busta ch vs ech trı zemsky ch patron˚ se hovorı v inventa ri z roku 1503, u který ho J. Homolka uva dı, z e nenı spolehlivý , zda prıslus ny udaj nepatrıdo seznamu z roku 1497, ktery byl do inventa re dodatecne vloz en1432. Rozborem pramen˚ za roven prinesl udaje o dals ıch platba ch z kutnohorský mince a dospe l k bliz s ı dataci vzniku dvojice mlads ıch bust mezi lety 1497-15001433. J. Homolka si rovne z vs iml upevne nı ande l˚ k buste sv. Vıta, který je provedeno dve ma hreby ve vy s i hlavy a zad. Ande lý tak s vlastnı bustou netvorı organicky celek, jako je tomu v prıpade sv. Va clava a Vojte cha. J. Homolku tento odlis ny zp˚sob vedl k uvaze, z e podstavce v podobe ande l˚ byly doplne ny pozde ji a busta sv. Vıta byla takto “dodatec ne prizpusobena obema poprsım mladsım, s nimiz pak vytvorila jakousi raduď1434. Vysve tlil si tak skutecnost, proc mohla by t busta sv. Vıta jiz drıve zhotovena na na klady kapituly upravova na a potý v inventa ri z roku 1503 uvedena spolu s ostatnımi jako dar kra le Vladislava. Tato logicka uvaha vysve tlujıcı odlis ný upevne nı sos ek je podstatnou pom˚ckou podobne jako forma lnıprovedenıande l˚. U daje o busta ch z chra movy ch uct˚ sv. Vıta, z nichz se badatelý snaz ıvytvorit uceleny obraz, jsou pome rne kusý a proto taký nejednotne interpretovaný . Pokud se soustredıme jen na hola fakta, dospe jeme k na sledujıcımu: Z roku 1484 pocha zı udaj o prıspe vcıch clen˚ kapituly
na zhotovenı a zdobenı busty sv. Vıta1435. V roce 1486 dostal zlatnık Va clav platbu za svou pra ci na buste sv. Vıta, o ne mz se z udaje datovaný ho 1484 spolehlive vı jen to, z e bustu zlatil1436. Dals ıudaj o ca stce na jejı ozdobu pocha zı z let 1486-1487. Busta sv. Vıta tak mohla by t zcela dokoncena v roce 1487. Jes te roku 1487 me l magistr Jan Hartemberger z Lokte darovat ca stku na bustu sv. Va clava1437, z nız J. Homolka vyvodil, z e jiz tehdy se pocıtalo s doplne nım souboru1438. Slo-li podle inventa re z roku 1503 u vs ech trı bust o kra l˚v dar, znamena to, z e busty mohl kra l buâ prımo hotový darovat anebo s prıslibem ve nova nıchra mu jejich vznik financovat. K financova nı oprav stars ı a vzniku mlads ıch bust me lo podle J. Homolky dojıt teprve po roce 1497, kdy Vladislav ope t navs tıvil Prahu a podporil svy m darem vznik a vy zdobu hlav sv. Dedicu. K roku 1503 zachytil busty chra movy inventa r, z charakteru za znamu vs ak nenı jistý , zda dokoncený busty neve noval kra l Vladislav II. Jagellonsky chra mu sv. Vıta jiz v roce 1497. Forma lnı provedenı bust sv. Va clava a sv. Vojte cha nicmý ne podporuje jejich dataci do 90. let 15. stoletı. Dals ı obtız e cinı pripsa nı autorstvı vs ech trı bust zlatnıku Va clavovi, který ho A. Podlaha a E. Sittler ztotoz nili s Va clavem z Bude jovic, coz taký pozde ji umoz nilo K. Pletzerovi identifikovat jej s bude jovicky m zlatnıkem Va clavem Strabochem. V prıpade busty sv. Vıta jde o la kavou hypotý zu, u bust sv. Va clava a sv. Vojte cha naopak neexistuje z a dny presve dcivy doklad o tom, z e by mohly by t mlads ı pracı tý hoz zlatnıka. Zatımco busty sv. Va clava a sv. Vojte cha vykazujı spolecný stylový znaky, busta sv. Vıta se od obou, jak jiz bylo zd˚razne no vy s e, lis ı. Ani ve stylový m hodnocenı vs ak nenı ume leckohistoricka literatura jednotna , kdyz ji jednou nebo rovne z strıbrna Madonka od augs purský ho zlatnıka Heinricha Hufnagela (1482; Berlin, Staatliche Museen, Skulpturensammlung und Museum f…r Byzantinische Kunst, inv. c. 773) viz Reinhardt-Roller (2002), s. 157, s. 285-288, kat. c. 29. 1432 Inventar byl publikova n Podlaha-Sittler (1903a), s. XCII-XCV. 1433 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 243, pozn. 68. Roku 1500 je naposledy pred rokem 1503 uvedena poslednıplatba z kutnohorský mince na pozlacenı“hlav sv. Dedicuď. 1434 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 243, pozn. 68. 1435 Podlaha (1914), s. 128. 1436 Emanuel Poche, Ume lecký remeslo, in: Poche (1983), s. 721. 1437 Podlaha (1914), s. 128. 1438 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 243, pozn. 68.
- 212 -
povaz uje za slohove nejpokrocilejs ı ca st souboru1439 a po druhý “z hlediska slohovřho charakteruďza stars ı1440. Nejstars ı ca stı souboru je nepochybne busta sv. Vıta, ktera byla ztotoz ne na s bustou uva de nou prameny mezi lý ty 1484-1487. Dataci rovne z odpovıda jejı forma lnı zpracova nı. Vedle vystiz enı za kladnıch anatomicky ch rys˚ tva re charakterizuje bustu sv. Vıta sklon ke stylizaci forem, cımz se taký odlis uje od naturalistický ho pojetı mlads ıch bust. Afinitu busty k italský mu renesancnımu socharstvı vyvola va predevs ım jejı az tý me r antikizujıcı profil a da va za pravdu Pocheho tvrzenı, jakoby se zde krız ila goticka a renesancnıtradice1441. Goticka tradice se ozy va zejmý na v uprave vlas˚, který jsou linea rne clene ny. J. Homolka zde odkazoval na vzda leny ohlas parlý rovský ho socharstvı1442. U prava vlas˚ se na padne podoba uprave vlas˚ sv. Vıta na desce se zemsky mi patrony z Na rodnı galerie, ktera je zde datova na do let 1478-1483 a kladena do prostredı svatovıtský kapituly. Z dar˚ svatovıtský kapituly me l by t financova n taký vznik busty sv. Vıta. V obou prıpadech se jedna o mladistvý tva re s dels ımi vlnity mi vlasy, který sledujı totoz ny model. Vztah k desce ma taký mlads ı busta sv. Va clava, ktera v pojetı tva re na sleduje tva r sve tce na jejım stredu. Pokud model bust vycha zel z prostredısvatovıtský kapituly, pak se tım potvrzuje, z e busty vznikly v te sný vazbe na ni a z e objedna vka odra z ela jejı ume leckou orientaci a tım i vy be r zlatnıka(˚). Stars ı pripsa nı busty sv. Vıta zlatnıku Va clavovi nelze vyvra tit, nebo„ nejsou prokazatelne zna ma z a dna jeho dıla. Jednoznacný nenı ani odmıtnutı jeho identifikace s Va clavem Strabochem, od ne hoz se na m rovne z nedochovala dıla, na nichz bychom mohli sledovat jeho prıpadny stylovy vy voj. Vzhledem vs ak k nepochybný stylový r˚znosti de l je na mıste odde lovat od sebe autorsky bustu sv. Vıta a busty sv. Va clava a sv. Vojte cha. I kdyz se E. Poche pokusil od sebe odde lit dokonce i obe mlads ı busty, majı spolecny ch tolik znak˚, z e tento jeho za ve r nelze akceptovat. Podobnosti jsou v modelaci ocı, drobny ch s iroky ch ust, dlouhý ho uzký ho nosu, stylizaci vra sek a dokonce i vystouply ch z ilek vedoucıch od ocıdo cela. Shodujıse taký ne který detaily modelace mezi Va clavovy m vousem a Vojte chovy mi vlasy a motivy ve zdobenı jako plastický r˚z icky a plastický lilie na okrajıch lem˚. Odlis nost je ve vy razne js ı modelaci tva re sv. Vojte cha, ktera je starecky pohubla , zatımco tva r sv. Va clava je jes te mladistve plna . Tento ve rny realismus a individualizace vy razu obe busty vıce pribliz ujı k hornory nský mu nez s va bský mu socharstvı1443. Pro zlatnický pra ce byly mistry rezba ri mnohdy vytva reny rezba rský modely, zda to byl i prıklad svatovıtsky ch bust, se lze jen dohadovat. Jiz J. Homolka navrhl, z e busty sv. Va clava a sv. Vojte cha vznikly ve vztahu ke “slohovř vlne, jejımz vudc ım predstavitelem bylďNizozemec Mikula s Gerhaert z Leydenu1444. Ve vrstve stredoevropsky ch Gerhaertovy ch z a k˚ uka zal Ch. Salm na Mistra Kefermarktský ho olta re (1490-1497)1445, R. Kaczmarek, ktery busty srovnal se zpracova nım hlav sv. Jana Krtitele ve vy zdobe vratislavský radnice, naopak pouka zal na vliv dals ıho Gerhaertova z a ka Veita Stosse1446. Vnitrnı klid, ktery obe busty sv. Va clava a sv. Vojte cha charakterizuje, je vs ak od expresivnıch Stossovy ch tva rı odlis uje a sbliz uje s okruhem Kefermarktský ho mistra. Te z is te m Mistra Kefermarktský ho olta re byl Pasov, jedno z vy znamny ch stredoevropsky ch ume lecky ch center pozdnıho 1439
Emanuel Poche, Pozdne goticka ume lecka remesla, in: Dejiny (1984), s. 616.; Emanuel Poche, Ume lecký remeslo, in: Poche (1983), s. 721. 1440 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 184. 1441 Emanuel Poche, Ume lecký remeslo, in: Poche (1983), s. 723. 1442 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 184. 1443 Stylove pokrocilejs ı dreve ný busty z praz ský ho kostela sv. Ducha vıce odpovıdajı s va bský produkci. 1444 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 190. 1445 Christian Salm, Malerei und Plastik der Sp¨tgotik, in: Swoboda (1969), s. 369. 1446 Romuald Kaczmarek, WokoÄ Bricciusa Gauske: WrocÄawska rzeë ba kamienna w czasach pobytu Wita Stwosza w Krakowie, in: WokłńWita Stwosza (2006), s. 218.
- 213 -
stredove ku. S oblastı Pasova me ly cilý kontakty jiz nı C echy. V Pasove objedna vali dıla jak Roz mberkový , tak taký naprıklad vys ebrods tı cistercia ci, ka jovsky fara r Michal Pils z Chvals in a jinı. Soucasne se rakousko-bavorský Podunajı, kam Pasov geograficky prıslus ı, s iroce podılelo na svý bytný m vy voji jihoceský ho ume nı konce 15. a poca tku 16. stoletı1447. V okruhu Kefermarktský ho mistra majı busty afinitu ke skupine de l pripisovany m Mistru Ka jovský Madony, ktera byla pro hlavnı olta r ka jovský ho kostela objedna na zrejme prımo z Pasova1448. Pokud pomineme moz nou objedna vku bust v jihoceský dılne , pak na prıkladu jihocesky ch katolicky ch objednavatel˚ je ume lecka orientace praz ský svatovıtský kapituly na Pasov pravde podobna a nelze vyloucit, z e pra ve zde mohla kapitula, pro kterou pasovsky biskup zajis „oval prıslus na sve cenı, hledat mistra pro zaka zku financne podporovanou kra lem. Moz ny vztah k tomuto ume lecký mu prostredı podporuje srovna nı tva re sv. Va clava s tva rı Krista z Korunova nı Panny Marie z Prıseky (kolem 1500), u nız se uvaz uje o souvislostech s Mistrem Kefermarktský ho olta re a vıdensky m pogerhaertovsky m socharstvım1449. Kristova tva r vy vojove sme ruje k forma m typicky m pro mlads ıho podunajský ho mistra Monogramistu IP. Obe mlads ı hermy jsou vyhrane ny mi dıly vysoký vy tvarný kvality, jejichz vznik si nelze predstavit bez znalosti a pochopenı princip˚ nizozemský ho realismu. Prameny je prokazatelne doloz en pobyt v Nizozemı pouze u norimberský ho zlatnıka Albrechta D…rera st. (ü 1502), jehoz dılo nenı zna mo a tudız nelze zıskat predstavu o tom, nakolik obohatil stredoevropský zlatnický ume nı a nakolik prıpadne tv˚rce praz sky ch bust. V souvislosti s darem kra le Vladislava II. Jagellonský ho dokonce nelze vyloucit, z e dve mlads ı busty sv. Va clava a Vojte cha byly zaka zkou v ne který z jihone mecky ch dılen, a totý z nelze uprıt ani stars ı buste sv. Vıta, o nız jen vıme, z e byla v praz ský m prostredızlacena Va clavem.
1447
Podle Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 197-202. Podle Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 202. Vlastnı kostel byl upravova n s podporou vy znamny ch rod˚, jako byli Roz mberkový , Kolovratý a Svamberkový . Ka jovsky farar M. Pils byl taký v kontaktu s praz skou kapitulou, na jejız prıkaz postavil v roce 1466 olta r sv. Wolfganga v Rovný . Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 198. 1449 Kaliopi Chamionikola in: Od gotiky 2., kat. vy st. (1999), s. 363, kat. c. 174. 1448
- 214 -
5.8 Dıla prazskčho a kutnohorskčho rezba rstvı Ukrizovany (Krucifix) z kostela sv. Toma se v Praze (kat. c. 46) Socha Ukriz ovaný ho Krista na nep˚vodnım krız i je dnes uloz ena v za ve ru kaple sv. Doroty pri kostele sv. Toma s e na Malý Strane v Praze. Ve ts ı pozornost jı ve noval teprve v roce 1993 J. Fajt ve svý diplomový pra ci Pozdne gotický rezba rstvı v Praze (1430ť 1526)1450, ktera byla roku 1995 otis te na jako prıloha Pr˚zkum˚ pama tek1451. V textu pouka zal na nedocene nı vy tvarny ch kvalit sochy odbornou literaturou, ktera se jıdosud zaby vala pouze okrajove . Vy voj typu svatotoma s ský ho Ukriz ova nı hledal v Nizozemı druhý ctvrtiny 15. stoletı, kde zd˚raznil roli druhý generace nizozemsky ch primitiv˚ kolem Rogiera van der Weydena, inspirovaný motivy generace predcha zejıcı (Robert Campin)1452. J. Fajt uvedl, z e “naprıklad skladebny systřm rousky praz skřho Krista evidentne vycha zı z velmi blızkřho resenı třhoz motivu na obraze sv. Trojice z trica tych let 15. stoletı (Petrohrad, Ermita z ) od tournaiskřho malıre R. Campina, kde nalezneme třz zcela totoz ny, jen stranove obra ceny detail zvlnenı diagona lne vedenřho lemu perizontaď, i kdyz hned pripustil, z e jde o “obecneji platnř filiaceď1453. Svý konstatova nı dokumentoval prıklady zahranicnıch i doma cıch de l (Mistr Berlınsky ch pas ijı, drevorez s Nejsve te js ı Trojicı; Ukriz ovany z Lukova, okr. Slany ). Na za klade srovna nıs dıly prvnıa druhý nizozemský generace, kde nalezl celou radu blızky ch motiv˚, uka zal na vliv, jaky me la skutecnost, z e dılo Rogiera van der Weydena bylo “hojne kopırova noď1454. Odlis nost praz ský ho Ukriz ova nı od nizozemsky ch vzor˚ vide l predevs ım v robustnosti te la a expresivite vyjadrova nı sochare, coz vykazuje zprostredkovatelskou roli ne mecký ho prostredı1455. Dılo predtım v roce 1989 paralelne zhodnotila v ra mci diplomový pra ce O. Kotkova 1456, ktera za pribliz nou vy tvarnou analogii svatotoma s ský ho Ukriz ovaný ho Krista povaz ovala desku Ukriz ova nı z tzv. Puchnerovy archy a za stejnou pak kompozici Ukriz ovaný ho na tzv. hlubocký m epitafu1457. Na obou datovany ch dılech tak zıskala pribliz nou datovacı pom˚cku pro trojrozme rný pojetı z kostela sv. Toma s e. S ohledem na typ kra tkř bedernı rousky s preva za nım uprostred muselo podle jejıho soudu dılo vzniknout teprve po polovine 15. stoletı. Forma lnı vy chodisko rezby hledala v Nizozemı, pricemz vyloucila vznik dıla pod vlivem Mikula s e Gerhaerta z Leydenu, a analogie vide la v ne mecký vy tvarný produkci ť Norimberk (malıri Mistr Tucherova olta re a Hans Pleydenwurff), L…beck (sochar Bernt Notke)1458. Za ve rem svý ho rozboru datovala dılo do 70. let 15. stoletı, poprıpade na pocatek let osmdesa ty ch1459. J. Fajt se pokusil dılo spojit se zmınkou z Ha jkovy ch Letopis˚, kde je popisova no, jak se o slavnosti Nanebevstoupenı Pa ne v roce 1509, kdy bylo pri ms i dle zvyklosti predstavova no nanebevstoupenı vytahova nım sochy vzkrıs ený ho Krista skrz otvor v klenbe , zrıtila kruchta plna lidı. Proto za p˚vodnı mısto urcenı taký povaz oval augustinia nsky kla s ternıkostel1460. K roku 1883 sepsal F. Eckert popis “dvornıho farnıho chra mu sv. Toma se apostola s kla sterem poustevnıku ra du sv. Augustinaď 1461, kde vs ak zmınku o existenci monumenta lnıho pozdne gotický ho Ukriz ova nı v interiý ru nenalezneme. Navıc vzhledem 1450
Fajt (1993), s. 75-80. Fajt (1995), s. 33-36. 1452 Fajt (1995), s. 34. 1453 Fajt (1995), s. 34. 1454 Fajt (1995), s. 36. 1455 Fajt (1995), s. 36. 1456 Kotkova (1989), s. 37-41, 81, 87-88 kat. c. 6. 1457 Kotkova (1989), s. 39. 1458 Kotkova (1989), s. 40-41. 1459 Kotkova (1989), s. 41. 1460 Fajt (1995), s. 36. 1461 Ekert (1883). 1451
- 215 -
k J. Fajtem navrz ený liturgický praxi se socha zachovala v dobrý m stavu. Z restauratorský zpra vy M. Sukdola kový vyply va , z e tý me r na celý plos e plastiky se zachovala p˚vodnı goticka polychromie a z e socha nebyla zasaz ena vy razny mi pozde js ımi za sahy ani pos kozenımi. Ukriz ovaný mu chybı cıp rous ky na levý m boku1462 a trnova koruna, jejız existenci predjımajı jiz samy pramý nky krve stý kajıcı po tva ri Krista1463. Hypotý za o p˚vodu sochy ze stredove ký ho kostela z˚sta va pouze hypotý zou a lze pripustit i skutecnost, z e Ukriz ovany mohl v obdobı stredove ku zdobit i jiny sakra lnı prostor v Praze, prıpadne mimo ni. Sochu Ukriz ovaný ho z kostela sv. Toma s e charakterizuje silna expresivita vy razu. Tva r pokrivena bolestı se blız ı svy m forma lnım provedenım skupine norimbersky ch Krucifix˚ datovany ch mezi lety 1465-15101464. Prota hly oblicej ma propadlý tva re, bolestı pootevrena usta a svras te lý obocı, oci jsou zavrený , nos uzky a dlouhy . Pro skupinu norimbersky ch Krist˚ je vs ak typický pokrcenı kolenou, který zdaleka nenı prıznacný pro praz ský ho Krista, odlis ny je i skladebny systý m rous ky. Jak spra vne postrehla O. Kotkova spıs e nez souvislosti v socharstvı najdeme obdobný kompozicnı schý ma a skladebny systý m v norimberský m deskový m malırstvı. Podobnosti vs ak sme rujı vıce k dıl˚m pred polovinou 15. stoletı nez k Hansi Pleydenwurffovi, který ho O. Kotkova navrhla vedle Mistra Tucherova olta re1465. V praz ský m prostredı ma Ukriz ovany kompozicı nejblız e k tý muz na desce Ukriz ova nı Puchnerovy archy (1482) 1466. Obe dıla cerpajı z ma lo frekventovaný kompozice, kde nedocha zı k pokrcenı kolenou; nohy vıcemý ne sply vave visı a chodidla jsou poloz ena pres sebe. Kompozicne vycha zı figura Krista jiz z prototypu Jana van Eycka. Ten se me l zachovat na dılenský m diptychu Ukriz ova nı a Poslednıho soudu (kolem 1450; New York, Metropolitnı muzeum), v iluminaci Ukriz ova nı Turınsko-mila nsky ch hodinek od dılenský ho spolupracovnıka (1440-1450; Torino, Museo Civico dč Arte Antica, Ms 47, f. 48v) a na deskový m obrazu Ukriz ova nı pripisovaný m Eyckove spolupracovnıkovi (1440-1450, Bena tky, Galleria Giorgio Franchetti alla Cač dčOro), u ne hoz se predpokla da , z e je kopiı podle ztracený ho origina lu. Ve flý malleský m okruhu tato kompozice nenı dıly doloz ena, objevı se vs ak na miniature Ukriz ova nı Hodinek Kateriny z Kleve (kolem 1440, New York, Pieperpont Morgan Library, Guennol Collection, Ms. 945, f. 66 v.), kde me l podle F. Th…rlemanna cerpat severonizozemsky ilumina tor z flý malleský ho/Campinovský ho origina lu1467. Vy chodisko praz ský ho Ukriz ovaný ho hledal J. Fajt v okruhu Rogiera van der Weydena1468. Zde lze srovnat schý ma s Ukriz ovany m na stredu olta re Sedmi sva tostı, zv. Chevrot˚v olta r (1440-1445; Antverpy, KMSK), a Ukriz ovany m na skice triptychu sv. Eligia, povaz ovaný za Weydenovo vlastnorucnı dılo (40. lý ta 15. stoletı; Parız , Musý e du Louvre, Cabinet des Dessins). To prirozene vysve tluje, procO. Kotkova hledala inspiraci mistra v dıle Hanse Pleydenwurffa, ktery byl ovlivne n Weydenovy mi pracemi. Koreny tohoto schý matu kra cı az do 14. stoletı, jak ukazujı dochovaný prıklady ť Ukriz ovany z na ste nný vy zdoby kaple sv. Va clava chra mu sv. Vıta v Praze (Praha, kolem 1370), deska Ukriz ova nı z doby kolem roku 1380 (?) (Berlın, Staatliche Museen, Gem¨ldegalerie, inv. c. 1219) nebo Ukriz ova nı na jedný z desek z Fl’tz (Magdeburg, kolem 1390; Berlın, Staatliche Museen, Gem¨ldegalerie, inv. c. 1878), vy razne ji byl vs ak rozvinut teprve ve 40. a 50. letech 15. stoletı. 1462
Milena Sukdola kova , Kostel sv. Toma se, Praha Š kaple sv. Doroty Š Ukriz ovany: restaura torska zpra va (9. 6. 1970), Praha, NPU , u. O. p. v hl. m. Praze, bedna c. RZ53T, inv. c. 2992/1-28. 1463 Kotkova (1989), s. 38. 1464 Blız e Roller (1999). 1465 Kotkova (1989), s. 40-41. 1466 Poznamenala jiz Kotkova (1989), s. 39. 1467 Th…rlemann (2002), s. 213-214. 1468 Fajt (1995), s. 34.
- 216 -
Zp˚sob, jaky m je formova na drapý rie rous ky, nenı v praz ský tvorbe s z a dny m z de l v obdobı od 40. let 15. stoletısrovnatelny . Na rous ce Krista, ktera uzce obepına jeho boky, se strıdajı hranolovitý za hyby s me kce zvlne ny mi lemy. Rous ka je navıc uva za na zcela odlis ne a zp˚sob preva za nı pripomene jiz dıla z konce 14. stoletı a poca tku 15. stoletı (vestfa lsky Mistr olta re z Netze ť Ukriz ova nı z Netze a Osnabr…cku aj.). V drapý rii rous ky sochy se nacha zı vy razne stylizovany detail, vznikajıcı preloz enım pruhu la tky, jehoz be z ny vy skyt je ve stredoevropský malbe prıznacny az pro vrstvu de l od druhý ctvrtiny 15. stoletı. Motiv zrıdka uz ıvajı i stars ı dıla ze 14. stoletı ť naprıklad Bolestny Kristus s Na stroji umucenı (Norimberk, kolem 1350, Heilbronn, kostel Panny Marie a sv. Jakuba v cistercia cký m opatstvı) nebo postava voja ka v ZajetıKrista na desce s pas ijovy mi vy jevy (Norimberk, 13401346) z produkce ovlivne ný dvorsky m okruhem Karla IV., da le figura sv. Bartolome je na epitafu svatovıtský ho kanovnıka Jana z Jerene (1395, Praha, Na rodnı galerie) aj. U tvar je nejcaste ji pouz ıva n pri zobrazenı zauzlova nı Kristovy bedernı rous ky, doma cım prıkladem jes te ze 14. stoletı m˚z e by t kolorovana kresba perem na pergamenu s Bolestny m Kristem a dona torem (Praha, kolem 1390) v soukromý sbırce Jonathana J. G. Alexandera v NewYorku. Z mlads ıch de l ma v malırstvı k detailu nejblız e detail na rous ce Bolestný ho Krista z epitafu dr. Johanna von Ehenheim (kolem 1438) v norimberský m kostele sv. Vavrince a sklad pla s te halıcıho Krista ve scý ne Poslednıho soudu na desce podle praz ský ho origina lu datovaný ho 1430-1440. V praz ský m ume lecký m prostredı motiv v r˚zny ch obme na ch, a„ jiz jako uzel nebo preloz eny pruh la tky, pouz ıva anonymnı mistr oznacovany Mistr Rajhradský ho olta re. Tento motiv skladebný ho systý mu souvisı s prvnı generacı Nizozemc˚ reprezentovanou Janem van Eyckem a Mistrem z Flý malle (? Robertem Campinem), jejichz tvorba ma za klady ve vrstve de l kolem roku 14001469. Detail vznikajıcı preloz enım pruhu la tky pouz il pri formova nı bedernırous ky Krista Mistr z Flý malle (? Robert Campin) na desce Nejsve te js ı Trojice (1430-1432; Frankfurt, St¨delsches Institut). Res enı motivu v okruhu Mistra z Flý malle (? Roberta Campina) hledal jiz J. Fajt, ktery rous ky Krista srovnal s rous kou na obraze sv. Trojice z petrohradský Ermita z e (kolem 1433-1435). Rous ky jsou totiz preva za ny obdobny m zp˚sobem ť s iroky pruh la tky zakry vajıcı hy z de a bedra je sva za n pred te lem1470. Pri uchycenı bedernı rous ky eyckovský ho prototypu je naopak nutno predpokla dat jes te dals ı obtocenı konce kolem te la. Skladebny systý m rous ky flý malleský ho okruhu s me kce modelovany mi preloz eny mi lemy pripomenou ne který pra ce Rogiera van der Weydena z 50. let 15. stoletı ť sv. Sebestia n polyptychu Poslednıho soudu z Beaune (14431451; Beaune, Musý e de lč Hżtel-Dieu), Kristus mezi Mariı a sv. Janem Evangelistou na desce zv. Ukriz ova nıze Scheut (1454-1455; El Escorial, Real Monasterio de San Lorenzo). Sa m figura lnı typ Krista vstreba va ne který tradice praz ský ho rezba rstvı druhý ctvrtiny 15. stoletı. Srovna me-li figuru Krista naprıklad s novome stsky m Bolestny m Kristem (14401445)1471, obe postavy majı dlouhy trup se zuz eny m pasem a vydutım hrudnıho kos e do vy razne modelovaný ho s iroký ho oblouku, uzka ramena a velky kruhovy pupek na stredu bricha. Ackoliv modelace obliceje ma uz s ı souvislosti k Norimberku, modelace vous˚ mırı naopak k socharstvı z uzemı dnes nıho Rakouska. Minucioznı, tý me r mus lovite utva reny vous Krista je analogicky k vousu Ukriz ovaný ho ze Znojma (jiz nı Morava nebo Rakousko, kolem roku 1450; Brno, Moravska galerie, inv. c. E 520). Rezba podle K. Chamonikolasový predstavuje dılo “mimo ra mec doma cı situaceď a jejı p˚vod hledala ve vrstve vıdensky ch 1469
Ve frankovla mský malbe se tento motiv skladebný ho systý mu vyskytuje napr. na iluminaci Snımanı z krız e v Bruselsky ch hodinka ch vý vody z Berry, pocha zejıcıch z dılny Jacqueamarta de Hesdin (pred rokem 1402; Brusel, Kra lovska knihovna Alberta I., Ms. 11.060). 1470 Podobný preva zanı rous ky uz ıvajı jiz v 60. letech norimberský krucifixy, skladebny systý m rous ky se vs ak od praz ský ho Krista vy razne lis ı. 1471 Datace byla prejata z Bartlova (2004), s. 48.
- 217 -
pracı ze 40. let 15. stoletı1472. Za reprezentativnı pra ci tý to vrstvy je povaz ova na Madona z hlavnıho olta re katedra ly ve Freisinku, ve novana katedra le roku 1443 (dnes Mnichov, Bayerisches Nationalmuseum) a drıve pripisovana Jakobu Kaschauerovi. O J. Kaschauerovi se dnes na za klade pramen˚ predpokla da , z e byl vy hradne malırem vedoucım v letech 14401467 ve Vıdni malırskou dılnu. I pres zpochybne nou atribuci z˚sta va dılo ve spojenı s vıdensky m dvorsky m okruhem 40. let, kam lze mnohem presve dcive ji zaradit skladebny systý m Kristovy rous ky. Podobny princip se ukazuje na figure sv. Papez e z O sterreichische Galerie (kolem 1440-1445). Kombinova nı prismaticky ch za hyb˚ s me kce zvlne ny mi okraji la tek je jednım ze znak˚ salcburský ho socharstvı. Ne ktera dıla kolem poloviny stoletı zde sme rujı k dvorský mu okruhu ve Vıdni a vstreba vajı impulsy s va bský ho socharstvı. Prıkladem je Madona na p˚lme sıci ze St. Leonhard ob Tamsweg (kolem 1460), ktera byla nejnove ji pripsa na Hansi Sweickerovi, p˚vodem z Ulmu. Socha ukriz ovaný ho Krista z malostranský ho kostela stojı v doma cı produkci pone kud osamocene , presto lze nalý zt urcitý souvislosti mezi nı a dıly druhý ctvrtiny15. stoletı. Vznik sochy si nelze predstavit bez toho, z e by mistr nepoznal pra ce vytvorený ve 40. a 50. letech 15. stoletı na uzemısousednıho Rakouska. Silne expresivnı lade nı dılo pribliz uje taký mlads ı norimberský produkci krucifix˚, ktera zabıra prakticky celý p˚lstoletı od 60. let 15. stoletı. Typ norimberský ho Krucifixu vs ak nenı zdaleka prototypem praz ský ho Ukriz ovaný ho. Mezi dochovany mi socharsky mi dıly, s nimiz bylo dılo srovna va no, ma socha nejblız e k dıl˚m z doby kolem poloviny stoletı. O. Kotkova ve svý pra ci pouka zala, z e dılo jes te nevykazuje gerhaertovsky vliv. Ten stredoevropský socharstvı intenzivne zasa hl teprve po prıchodu Gerhaerta do Rakouska v roce 14671473. J. Homolka uvedl, z e “vıdenska skola je skutec nym protejskem strasburskř Gerhaertovy skolyď1474. V tomto kontextu mohla rezba samozrejme vzniknout i kolem roku 1470, jejı afinita k dıl˚m 40. a 50. let vs ak nevylucuje stars ıdatova nıdıla a to jiz do let 60., prıpadne kolem roku 1460.
1472
Od gotiky 2., kat. vy st. (1999), s. 308, kat. c. 139. Blız e Homolka (1969), s. 539-573. 1474 Homolka (1969), s. 547.
1473
- 218 -
Panna Marie s dıtetem typu Assumpta zv. Madona Zderazska (kat. c. 31) Zderazska Panna Marie (Matka Boz ı Zderazska ) stojı dnes umıste na na olta ri v za ve ru severnı lodi, v kapli Panny Marie kostela sv. Vojte cha v Jircha rıch na Nový m Me ste praz ský m. Novogoticky dreve ny ra mec sochy byl vytvoren podle na vrhu J. Pacolda v roce 1875 a je umıste n na menze z cervený ho mramoru, v nız byla nalezena pece„ papez ský ho lega ta Filiberta (ü 1439 v Praze)1475. Na rozdıl od kamenný menzy, ktera sta la do doby zrızenı novogotický ho bocnıho olta re v presbyta ri, nepatrı maria nska socha k p˚vodnımu inventa ri kostela. Do jeho interiý ru byla prenesena teprve v roce 1784 z tehdy zrus ený ho zderazský ho kla s ternıho kostela sv. Petra a Pavla, kde byla silne uctıvanou maria nskou sochou, který ve noval pozornost a uctu i sa m cısar Leopold I.1476 U daje o provenienci sochy lze povaz ovat za spolehlivý a proto, i kdyz nevykazuje klıcový znaky recepce nizozemsky ch inovacı, bylo dılo zarazeno do vy be ru s cılem priblız it zme nu vkusu objednavatel˚ v poslednı tretine 15. stoletıa vy voj praz ský ho rezba rstvıv jagellonský m obdobı. A. Kutal ve svý syntý ze z roku 1972 predstavil zderazskou Madonu jako uka zkovy prıklad jes te predgerhaertovský ho socharstvı70. let 15. stoletı, kde “zusta va hmota soch uzavrena , trhavypohyb se odehra va jen na povrchu a jen tu a tam se c a st odevu oddeluje od ja draď1477. V roce 1978 mylne uvedl J. Homolka Madonu Zderazskou jako Madonu ze severnı lodi kostela sv. Michala v Praze, ktera me la predstavovat novy reprezentativnı typ madony. Socha “klasicistnıho charakteruď me la mıt podle J. Homolky blızko predevs ım ke s va bský mu socharstvı1478. V roce 1993 obsa hle pojednal o maria nský sos e ve svý pozde ji publikovaný diplomový pra ci J. Fajt1479. Dılo v kontextu praz ský tvorby srovnal predevs ım se sochou Panny Marie typu Assumpta z Puchnerovy archy, u nız hledal spojitost spıs e v kompozici nez clene nı a zpracova nı. Soucasne rozborem ne ktery ch forma lnıch prvk˚, upozornil taký na moz ny shodny inspiracnı zdroj s maria nskou sochou ze Starome stský radnice1480. Pri rozboru drapý rie odkazoval predevs ım na jihone mecký rezba rstvı (Sva bsko), kde koreny hieratickř vertika lnı kompozice sochy hledal ve vrstve de l vycha zejıcıch z pozdnıho Hanse Multschera (goticky klasicismus), naopak tuhř, plechovř za hyby podle J. Fajta vykazujı vliv norimberský tvorby. V souladu s pracemi J. Homolky povaz oval za stylový vy chodisko dıla “klasicky orientovanou sva bskou umeleckou produkciď1481. Ve vrstve de l doma cı produkce zaradil J. Fajt Madonu do stylový vrstvy Mistra Svatojirský ho olta re a datoval ji do sedmdesa ty ch let 15. stoletı. Na za klade rozboru historicky ch udaj˚ o mıste p˚vodnıho urcenı sochy vznesl domne nku, z e sochu mohl objednat v 70. nebo 80. letech 15. stoletı probos t kla s tera kriz ovnık˚ Boz ıho hrobu Pavel Ste pa n Poucek1482. V roce 2002 ve sbornıkový m prıspe vku ve novaný m pozdne gotický mu socharstvı v C echa ch be hem vla dy Vladislava II. Jagellonský ho zmınil tezi o moz ný objedna vce sochy v souvislosti s potvrzenım kla s ternıch privilegiı v roce 14801483. V dals ım sbornıkový m prıspe vku z roku 2004 Madonu Zderazskou J. Fajt jiz spojil s Vladislavovy mi donacemi c etnym kla sterum. A protoz e me la by t kra lovy m darem kla s teru kriz ovnık˚ Boz ıho hrobu, povaz oval ji v tomto kontextu za projev dvorský ho ume nı Vladislava II. 1475
V popisu o pr˚be hu obnovy marianský kaple kostela sv. Vojte cha v roce 1875 na s F. J. Lehner informuje o tom, z e byla socha nove pozlacena a polychromova na. Lehner (1883), s. 23. 1476 Podle Ekert (1884,) s. 93-94. 1477 Kutal (1972), s. 166-167. 1478 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 183. 1479 Fajt (1993), s. 69-74.; Fajt (1995), s. 31-33. 1480 Fajt (1995), s. 31-32. 1481 Fajt (1995), s. 32. 1482 Fajt (1995), s. 33. 1483 Jirı Fajt, Late Gothic Sculpture in Bohemia during the Reign of Wladislaw II (1471 ť 1516): The Present State of Knowledge and Questinons of Future Research, in: Popp-Suckale (2002), s. 255, obr. 6.
- 219 -
Jagellonský ho1484. Kla s ter kriz ovnık˚ Boz ıho hrobu na Zderaze na Nový m Me ste praz ský m, pro ktery byla socha Madony vytvorena1485, byl be hem husitsky ch va lek zpustos en vcetne starý ho chra mu sv. Petra a Pavla a ca st kla s ternıch budov byla sekularizova na. Roku 1440 se do kla s tera navra tili z exilu ve slezský Nise ne kterı reholnıci v cele s probos tem Mikula s em. Spra va kla s tera az do roku 1455 z˚stala v rukou probost˚ kla s tera Boz ıho hrobu v Nise1486, teprve s na stupem nový ho probosta Pavla Ste pa na Poucka (1455) se zacal kla s ter hospoda rsky i duchovne konsolidovat a administrace kla s tera se v letech 1455-1498 presunula z Nisy na praz ský probos ty. P˚vodnı kla s ternıkostel nebyl po husitsky ch va lka ch obnoven a ves kery liturgicky provoz se az do pocatku 18. stoletı odehra val v prostoru ne kdejs ı sakristie, kterou reholnıci na hradou za zniceny kostel adaptovali na kapli1487. V roce 1480 potvrdil kla s teru jeho privilegia kra l Vladislav II. Jagellonsky . Na tomto mıste by proto nepochybne sta lo za rozvinutı, jakou roli sehra l probos t Pavel Ste pa n Poucek pri setka nı za stupc˚ trı stredoevropsky ch kra l˚ (ceský ho, polský ho a uherský ho) v Nise roku 1473, kde bylo dohodnuto prıme rı v dlouhotrvajıcım va lecný m konfliktu, a jaký dals ı sluz by panovnıkovi prokazoval. J. Fajt predstavil mys lenku, z e sochu mohl kla s teru darovat pra ve samotny kra l u prılez itosti potvrzenı privilegiı. Na za klade datace sochy do 70. let 15. stoletı lze da l pracovat s moz nostı, z e jednım z jejıch pravde podobny ch objednavatel˚ mohl by t i tehdejs ı predstaveny kla s tera, ktery se po Janu z Kolovrat v roce 1484 stal spra vcem praz ský ho arcibiskupstvı. Pavel Ste pa n Poucek se v kra love bezprostrednı blızkosti pohyboval a nenı tudız ani vylouceno, jak navrhl J. Fajt, z e jejı autor mohl pocha zet z Vladislavova dvorský ho okruhu. Okolnosti objedna vky prameny nijak nedokumentujı a tak socha mohla by t kla s teru, jehoz clenový se ve novali pý ci o nemocný a potrebný , darova na samozrejme i jiny m katolicky m dona torem. Socha Bohorodicky, ke který se modlil i cısar Leopold I., nema v praz ský m rezba rstvı analogie. Ackoliv J. Fajt konfrontoval rezbu s jiny mi maria nsky mi sochami praz ský produkce ť Madonou Puchnerovy archy a Madonou ze Starome stský radnice, s nimiz ji pojı shodný kompozicnı schý ma, lis ı se od nich forma lnım provedenım a to jak v typu tva re a formova nı vlas˚, tak modelacnımi detaily drapý rie, kde se az tý me r minuciozne skla daný hranolovitý za hyby mırne zvlnı na okrajıch lem˚. Zp˚sob modelova nı drapý rie sochu zca sti pribliz uje k rezba m na stredu olta re Korunova nı Panny Marie (1473) v kapli hradu Krivokla tu, jejich modelace je vs ak ostrejs ı. Prıbuzny oblicejovy typ se zderazskou Pannou Mariı vykazuje datacne soucasna Assumpta (1470-1480) z kostela sv. Petra a Pavla v Dolnım Jamný m, ktera prıslus ı do za padoceský ho ume lecký ho okruhu. Tento typ se pozde ji opakuje naprıklad na Velhartický ars e nebo Ka jovský Madone . Zderazska socha, kterou zdobı mlads ı polychromie, se zachovala bez ve ts ıch za sah˚ do gotický ho origina lu. V drapý rii lze spatrit pouze mens ı upravy, naprıklad v partii kolene nakrocený nohy aj. Panna Marie v nadz ivotnı velikosti se srpkem me sıce pod nohama stojı na nızký m podstavci. Tıha postavy spocıva na levý noze. Prava je odlehcena a nakrocena sme rem dopredu. Pohyb figury nenı vy razne dynamicky a pod bohate raseny m pla s te m se ukry va pevný te lesný ja dro. Socha ma prosty spodnı s at s kruhovy m vy strihem, ktery je sepnuty nad pasem pa skem s prezkou a prekryt pla s te m. Pla s „ Panny Marie je prehozen pres jejı ramena a na prsou sepnut tordovany m remınkem, ktery je k lemu pla s te uchycen dvojicı spon ve tvaru kve tu r˚z e. Pla s „ se ovıjı v bohatý drapý rii la many ch za hyb˚ kolem levý ruky, odkud precha zı pred te lem pod za pe stı pravý ruky. Zde pak volne spada do p˚li ly tka pravý nohy a s iroky lem obıhajıcı kolem te la zpe t k levý mu boku utva rıza ste rovity utvar. Linie pla s te prehozený ho pres pravou ruku volne 1484
Jirı Fajt, Das Zeitalter der Jagiellonen in der Jagiellonen in den L¨ndern der b’hmischen Krone und die tschechische Historiographie, in: Wetter (2004), s. 22. 1485 Roku 1721 byla socha slavnostne prenesena do nový ho kla sternıho kostela. 1486 Vlcek-Sommer-Folty n (1997), s. 559. 1487 Podle Ekert (1884,) s. 94.
- 220 -
spada v la many ch za hybech dol˚ k podstavci, kde se drapý rie pla s te i spodnıho s atu rası v tupy ch, tý me r krystalicky ch za hybech. Od lokte pravý ruky pla s „ volne spada podý l pravý ho boku, aby v pomackaný spodnıpartii vejcite uzavrela tvar figury. Figura Panny Marie v pravý ruce drz ı z ezlo a na levý chova z ehnajıcıho Jez ıs ka s prekrız eny ma noz ickama a kra lovsky m jablkem v levý rucicce. V dlouhy ch vlnity ch vlasech se jı pod mlads ı korunou skry va tordovana celenka. Prota hly Mariin oblicej je jemne modelova n s vysoko klenuty mi nadocnicovy mi oblouky, drobny mi plny mi rty a dlouhy m uzky m nosem. J. Fajt a J. Homolka shodne hledali stylový vy chodisko sochy ve Sva bsku. Rozhodujıcı bylo modelova nı drapý rie a vertikalizovana kompozice vycha zejıcı z vrstvy de l ovlivne ny ch pozdnı tvorbou Hanse Multschera. V tý to vrstve ma praz ska socha modelacı drapý rie nejblız e k socha m by valý ho hlavnıho olta re me stský ho farnıho kostela sv. Michala v Hofu (zrızen 1465), ktery se radı do norimberský ume lecký produkce. Jednalo se o olta r se socharsky zdobenou skrını a malovany mi krıdly, ktera vytvoril Hans Pleydenwurff (dnes Mnichov, Alte Pinakothek). Soubor soch tvorı postavy sv. Petra, sv. Biskupa, sv. Diakona (? sv. Vavrince) dnes v norimberský m GNM a ustrednı postava sv. Michala uloz ena v evangelický m farnım kostele sv. Jakuba v Norimberku1488. Soustavou trubicovity ch za hyb˚ je se sochou Panny Marie nejlý pe srovnatelna figura sv. Michala. Vedle drapý rie spojuje figuru s ostatnımi sochami jen pevnost te lesný ho ja dra a nevy razna dynamika pohybu. Naopak se lis ı zemity tvar soch z Hofu a subtilnı vertikalita praz ský Madony. Soubor z Hofu je kladen do blızkosti soch na stredu rothenburský ho olta re sv. Jakuba (1466), který jsou pripisova ny Multscherovu z a kovi1489. Ani zde vs ak nedocha zı k takový vertikalizaci figury, kterou zna me naprıklad z Multscherova hlavnıho olta re pro me stsky farnı kostel Panny Marie ve Sterzinku (1456-1459) a ktera je jednım z hlavnıch znak˚ praz ský sochy. Vertikalizace je ve vrstve pomultscherovsky ch de l charakteristicka pro pra ce Michala Erharta (cinny 14691522). Shody s praz skou sochou v jeho dılech ze 70. let 15. stoletı nalezneme pouze ve ztlumenı dynamiky pohybu a casto se opakujıcım schý matu nakrocenı pravý nohy. Maria nský tva re Erhartovy ch soch se navıc pri srovna nı se subtilne stylizovanou tva rıpraz ský sochy odlis ujı pevne js ı stavbou i tvarem. Sva bska komponenta praz ský sochy tım vs ak nenı zpochybne na, nebo„ se v jejım za klade ozy va ohlas vertikalizovany ch figur Sterzinský ho olta re. Vedle toho kompozice figury nemohla vzniknout bez znalosti mlads ı vrstvy de l 60. let 15. stoletı, zejmý na bez znalosti inovacı nizozemský ho sochare Mikula s e Gerhaerta z Leydenu. Pra ve v jeho dıle (Madona z krız ový chodby trevırský ho domu, 1462; sochy hlavnıho olta re n’rdlingský ho kostela sv. Jirı, 1462) se objevı vejcitý uzavrenı figury, kdy lem pla s te dlouze spada podý l te la, aby se u chodidel stocil dovnitr a tvar tak uzavrel. Sochar rozvıjel i dals ı principy hornory nský ho socharstvı, kdyz se pokusil zretelne ji odde lit pla s „ figury od spodnıho roucha a dosa hnout tak urcitý blokovitosti. Z˚stal vs ak na p˚li cesty a nezaprel multscherovský de dictvı, kdyz i nada le vnıma me neodde litelnost spodnıho roucha a pla s te halıcıho figuru. Vedle Sva bska bylo pouka za no na moz ny vliv Norimberka, ktery pripustil J. Fajt. Srovna vaný sochy z kostela v Hofu patrı k vrstve norimbersky ch de l pred vznikem reta blu na hlavnı olta r maria nský ho kostela pro sasky Cvikov (1479). Zatımco u praz ský ho mistra je patrný , z e se s novy mi podne ty teprve vyrovna va , na socha ch cvikovský ho olta re tento proces vrcholı. Prıbuznosti mezi sochami z Hofu (1465) a praz skou sochou jsou jen obecný a patrne vycha zı ze shodný ho s va bský ho za kladu. Jejich te z ka blokovitost je odde luje od praz ský a stojı tak zcela neza visle na sobe . Pokud se vra tıme zpe t k modelaci drapý rii, lze se vedle Norimberka s clenitou soustavou hranolovity ch a trubicovity ch za hyb˚ v 70. letech 15. stoletı setkat v salcbursko-pasovský m a dolnobavorsko-landshutský m ume lecký m okruhu. I ony byly 1488 1489
Roller (1999), kat. c. 34, 43. Kahsnitz-Bunz (2005), s. 62.
- 221 -
pod intenzivnım vlivem s va bský ho socharstvı. Obdobný pomacka nı drapý rie a trubicovitý za hyby se nacha zejı taký naprıklad v dıle pravde podobne mnichovský ho rytce Monogramisty h+w (pra ce datovaný 1481-1482; Hornı Bavory), jehoz ne kolik list˚ vlastnil ve svý sbırce norimbersky lý kar a humanista Hartmann Schedel (1440-1514)1490. V tomto s iroký m jihone mecký m a hornorakouský m prostoru ma sklon k vertikalizaci figur z mlads ıch rezba r˚ Mistr Kefermarktský ho olta re, jehoz dılo ovlivnila osobnost Mikula s e Gerhaerta z Leydenu. Vertikalizova ny jsou i figury dals ıho Gerhaertova rakouský ho z a ka, který vytvoril pro olta r sv. Alz be ty (1474-1477) v kos ický m farnım kostele. Nelze proto vyloucit moz nost, z e se v podobný m prostredı (hornorakouský m?) na pozadı Gerhaertova prıkladu formovala do 70. let 15. stoletıtaký osobnost praz ský ho rezba re. Jak bylo vy s e zmıne no, okolnosti objedna vky prameny nijak blız e nekomentujı. Stylove kriticka analy za klade vznik sochy do 70. let 15. stoletı. Ze spolehlive urcený prvotnı lokace vıme, z e se jednalo o sochu urcenou pro kriz ovnıky Boz ıho hrobu na Zderaze. Madona typu Assumpta byla cılene zvolena taký ustrednıfigurou v ikonografický m programu hlavnıho olta re praz ský ho kostela sv. Frantis ka z Assisi kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou. Jejich velmistr Mikula s Puchner dokonce zıskal od papez e Sixta IV. v roce 1474 odpustkovou listinu pro maria nsky poutnı kostel v Chlumu sv. Ma rı1491. D˚vody vzniku zderazský maria nský sochy proto zkusme sledovat v jejı vy znamový rovine . Obraz Panny Marie na srpku me sıce (typu Assumpta), kterou socha predstavuje, totiz patril koncem 15. stoletı k nejpopula rne js ım odpustkovy m obraz˚m. Zvy s ena obliba souvisela s modlitbou Ave Sanctissima, k nız se va zal odpustek papez e Sixta IV. 11.000 let pro ty, kdo se jı budou modlit pred obrazem Panny Marie v slunci (coram imagine Virginis Marie in Sole). V roce 1476 zavedl papez officium pro sva tek Neposkvrne ný ho pocetı Panny Marie sloz ený apos tolsky m protonota rem Leonardem Nogarolem a bulami v roce 1476 a 1477 slıbil odpustky vs em, kterı budou officium slavit 1492. V roce 1480 vydal souhlas dals ımu officiu Neposkvrne ný ho pocetı od Bernardina deč Busti. Officium s prıslibem odpustku se stalo za hy velmi popula rnı a bylo preloz eno do rady evropsky ch jazyk˚1493. Zderazsky probos t Poucek byl vy znamny m katolicky m duchovnım, který mu se podarilo dojednat na boz ensky smır mezi stranou podjednou a podobojı. Socha jiste od pocatku hra la roli odpustkový ho obrazu a v konceptu katolický ho duchovnıho, ktery hledal jednotu mezi na boz ensky znesva reny mi stranami, musela hra t d˚lez itou ulohu. Prıklad kriz ovnický ho velmistra Mikula s e Puchnera je toho dokladem. Predstave moz ný ho dona tora sochy pro skromnou kla s ternı kapli v by valý sakristii proto nejlý pe odpovıda samotny kriz ovnicky probost, ktery se pohyboval v okruhu kra le Vladislava II. Jagellonský ho. Rezba r vs ak nemusel nutne vyjıt z kra lova dvorský m okruhu, jak to navrhl J. Fajt. Socha byla vytvorena v prostredı katolický ho duchovnıho, pravde podobne teprve po vyda nı papez sky ch bul v roce 1476 a 1477. Poucek musel by t v tý dobe v uzký m kontaktu jak s Mikula s em Puchnerem, tak Janem z Kolovrat, ktery se do Prahy vracı v roce 1478. Oba vysocı cırkevnı hodnosta ri prosluli svy mi dona torsky mi aktivitami a proto nelze vyloucit, z e probos t Poucek mohl rezba re pro svou donaci hledat pra ve v jejich bezprostrednıblızkosti.
1490
Prejato z Roller (1999), pozn. 517 na s. 263-265, pozn. 539 na s. 280-281. K tomuto vıce Vlckova (2005), s. 321. 1492 Podle Ringbom (1965), s. 26-27.; Ringbom (1962), s. 326. 1493 Ringbom (1962), s. 326. 1491
- 222 -
Bolestny Kristus na oblacıch (kat. c. 47) Socha Bolestný ho Krista byla zakoupena do sbırky Na rodnıgalerie v dubnu roku 1923 od J. Hlouchy. Hned za hy v roce 1935 o nı v cla nku tematicky zame rený m na ikonografii Bolestný ho Krista (Vir dolorum) pojednal Vincenc Krama r, ktery zmınil, z e “dle poda nı pocha zı z Prahyď1494. Pro potvrzenı provenience pouz il srovna nı s obdobny m motivem na budnanský ars e z praz ský pozdne gotický vy tvarný produkce. V roce 1938 se socha stala souca stı reinstalace Sbırky starý ho ume nı v Rudolfinu1495 a i dnes je vystavova na ve sta lý expozici Na rodnı galerie v Anez ský m kla s tere v Praze. Prvotnı lokace dıla, ani odkud se socha dostala do sbırky J. Hlouchy, nenı zna mo, jedinou oporou pri jejım casový m a mıstnım zarazenı z˚sta va stylove kriticka analy za. L. Kesner v katalogu vy stavy NG z roku 1964 poukazoval u Bolestný ho Krista jen obecne na vlivy rakouský ho socharstvı, kde byl tento na me t oblıben a kde me lo dle autora dojıt k jeho rozvoji pod vlivem ceský ho socharstvı pocatku 15. stoletı. V tomto procesu me lo zap˚sobit mimo jiný dılo Mistra Ty nský kalva rie1496, do jehoz oeuvru byly zarazeny sochy Bolestny ch Krist˚ ze Starome stský a Novome stský radnice v Praze. V katalogu z roku 1965 naopak zaradili J. Homolka a J. Kropa cek polopostavu Krista Trpitele do jihoceský pozdne gotický produkce1497. Dılo datovali do doby kolem roku 1500 a zasadili ho do okruhu pracı kolem reliý fu Oplaka va nı Krista na Zvıkove . C eska ume lecka historie se k sos e naposledy vra tila v roce 1985 v katalogu vy stavy ceský gotiky v Kolıne nad Ry nem, kde se autori vra tili k predpokladu V. Krama re, z e dılo bylo vytvoreno v Praze, kde jej podobne jako on srovnali s deskovou malbou eucharistický ho Krista z Ty nský ho chra mu (1470-1480; Praha, Na rodnı galerie), “podobnř expresivnı sıly vyrazu a dramatickřho napetıď1498. V tomto kontextu pak ojedine le dochovanou pra ci v ceský m socharstvıkonce 15. stoletıdatovali do doby kolem roku1475. Polopostava Krista, ktery pozorovateli prezentuje ra ny svý ho utrpenı, vystupuje z oblak˚, cımz je vyja drena Kristova prıtomnost na nebesıch1499. Rezba dochovana mimo p˚vodnı kontext predstavuje oblıbeny stredove ky na me t, ktery se nejcaste ji uplatnoval jako samostatny devocnı obraz. Eucharistický zobrazenı Bolestný ho Krista typu Prostrednıka1500 je poukazem na jeho obe „, kterou za lidstvo prinesl, aby je spasil od hrıchu. Jde tak o vyja drenı Kristova milosrdenstvı, který je ve rıcım pri Boz ım soudu cestou ke spa se (Jk 2,13). Polofigura mohla by t v dobe svý ho vzniku izolovany m dılem, který se zrejme te s ilo zvla s tnı ucte ; nelze vs ak vyloucit ani zapojenı do sloz ite js ı kompozice olta re. Nejbliz s ı analogii k sos e Bolestný ho Krista z Na rodnı galerie lze najıt na deskový m obraze Bolestný ho Krista od nizozemský ho malıre Petra Christa (kolem 1450, tý z 1444-46; Birmingham, City Museum and Art Gallery, inv. c. P.306.35). Obe dıla se kompozicne do detailu shodujı. Jde nejen o zp˚sob pobybu rukou, ktery m prezentujı svý ra ny, ale taký uklon hlavy a oblaka, z nichz obe figury vystupujı. Zobrazenı Petra Christa v sobe slucuje odkaz na Kristovu obe „ a Poslednı soud, na ktery upomına dvojice ande l˚ s mecem a liliı po jeho strana ch. Je tım vyja drena skutecnost, z e Kristus, ktery za lidstvo prolil svou krev na krız i, bude pri Poslednım soudu lidstvo soudit spravedlive a milosrdne 1501. V jiz nım Nizozemı je s Christovy m obrazem casove soucasný vy tvarný zpracova nı v iluminacıch Poslednıho soudu od Mistra Gentsky ch privilegiı (1/ Hodinky, poca tek, popr. kolem poloviny 40. let 15. stoletı; Londy n, Sothebyč s, 26. 11. 1985, poloz ka 127, fol. 55 verso; 2/ Hodinky, kolem poloviny, popr. za ve r 50. let 1494
Kramar (1935), s. 75, 80. Kramar (1938a), s. 145. 1496 Ceskř, kat. vy st. (1964), s. 54. 1497 Jihoceska , kat. vy st. (1965), s. 207, kat. c. 145. 1498 Kunst, kat. vy st. (1985), s. 139, kat. c. 45. 1499 “‘ mraky znac ıjako jinde, proste nebeď, Kramar (1935), s. 80. 1500 Kramar (1935), s. 80. 1501 Pouz ito volne Kramar (1935), s. 75, Finaldi (2000), s. 190. 1495
- 223 -
15. stoletı; Baltimore, Walters Art Gallery, W.719, fol. 143 verso)1502. Pozde ji me l obdobnou kompozici Petra Christa na sledovat na jemu pripisovaný m obraze tý hoz na me tu Hans Memling (kolem 1491-1493; Ostrihom, Keresztý ny Muzeum, inv. c. 55.345)1503. Ikonograficky motiv Bolestný ho Krista nebyl v ume nı jiz nıho Nizozemı 15. stoletı vy jimecnou za lez itostı; objevuje se v malırstvı, iluminovany ch rukopisech, drevorezech i rytina ch. Kompozicnı res enı, který predstavuje obraz Petra Christa a iluminace vy s e citovany ch Hodinek, vs ak mnohem uz eji souvisı s ne mecky mi kompozicemi nez stars ım nizozemsky m prototypem. Na kompozicnı shodu s dıly Mistra Franckeho, predevs ım Bolestný ho Krista z hamburský Kunsthalle (kolem 1435; inv. c. 499)1504, upozornili J. M. Upton (1990)1505 a M. W. Ainsworth (1994)1506. Oproti p˚vodnımu predpokladu E. Panofský ho, podle který ho me la hamburska deska navazovat na nizozemsky archetyp1507, se H. R. Leppien nejnove ji domnıva , z e to byla pra ve Franckeho kompozice, ktera tomuto archetypu predcha zela a ktera jej ovlivnila1508. Kompozicne prıbuzný schý ma rukou Bolestný ho Krista se objevuje na na ste nný malbe vy chodnı ste ny presbyta re farnıho kostela ve slezský Pogorzele a na na ste nný malbe vy chodnı ste ny presbyta re filia lnıho kostela ve slezsky ch Strzelnika ch. Obe jsou datova ny do druhý tretiny 15. stoletı (po 1432 ť 40. lý ta 15. stoletı). Pokud sama kompozice Mistra Franckeho tato zobrazenı bezprostredne neovlivnila, pak je pravde podobný , z e i ona odra z ela jes te stars ı vy tvarný res enı. Z doby kolem roku 1450 pocha zı ne mecky me diryt Bolestný ho Krista stojıcıho v hrobu mezi dve ma ande ly (Dra z â any, Staatliche Kunstsammlungen, Kupferstichkabinett), pripsany ne mecký mu anonymnımu Mistrovi sv. Erasma, ktery je zna m ve ctyrech dobovy ch kopiıch (L.81)1509. Ackoliv je obtız ný rozhodnout, zda prvnı existoval nizozemsky (frankovla msky ) ci ne mecky prototyp zobrazenı, rytina by spolu s ostatnımi prıklady mohla podporit tvrzenı, z e kompozice Krista byla kolem poloviny 15. stoletıv Ne mecku i Nizozemırozs ırena1510. V praz ský m prostredı se polopostava Bolestný ho Krista z Na rodnı galerie zjevne neva z e ke stars ımu vy tvarný mu schý matu, ktery je spojen se starome stsky m a novome stsky m Bolestny m Kristem. Jeho pojetı gesta rukou Krista je oproti uvedeny m pracım odlis ný . Ve stredoevropský m socharstvı lze figuru v za kladnım rozvrhu srovnat predevs ım s polopostavou Bolestný ho Krista na triumfa lnım oblouku domu Vıdenský ho Nový ho Me sta (datova no na podstavci 1472; ka men), ktera je pripisova na nizozemský mu sochari Mikula s i Gerhaertovi z Leydenu, poprıpade jeho uzký mu okruhu1511. Obe socharska dıla spojuje skutecnost, z e se jedna o polopostavy Krista. Obe ma je spolecny taký pohyb, ktery m se realizuje mırný natocenı k pravý mu porane ný mu boku podobne jako v malırstvı. K ra ne na pravý m boku tý z ukazujı prıbuzny m gestem pravý ruky, gesto levý ruky se naopak kompozicne odchyluje. Zatımco Gerhaert˚v Kristus levou rukou zachyta va cıp bedernı rous ky, Kristus z Na rodnı galerie ukazuje svou dlan s krva cejıcı ra nou po hrebu. Zachovana 1502
Clark (2000), s. 371 obr. 24, s. 434, obr. 147. De Vos (1994), s. 150-151, kat. c. 38. 1504 Kompozicne prıbuzna je taký Franckeho deska Bolestný ho Krista s na stroji umucenı v lipský m Muzeu vy tvarny ch ume nı. 1505 Upton (1990), s. 56, obr. 56. 1506 Ainsworth-Martens (1994), s. 114. 1507 Panofsky (1953), s. 124. Shodný gesto rukou ma Kristus na flý malleský m prototypu Ms e sv. Rehore, který se dochovalo v kopii (1430-1440; Brusel, MRBA). 1508 Helmut R. Leppien in: Schneede (1999), s. 152, kat. c. 10. 1509 De Vos (1994), s. 179, kat. c. 56. 1510 Polopostava Krista v tý to kompozici se ve stredoevropský m malırstvı nachazı po polovine stoletı naprıklad na predele olta re Ukriz ova nı z Hronský ho Benadiku z dılny Mistra z Kremnice (po 1475; Ostrihom, Keresztý ny Muzeum, inv. c. 55.24-55.33). 1511 K atribuci dıla blız e Lothar Schultes, Podzim stredove ku ť cısarský ume nıza Friedricha III., in: Martyca kova (2001), s. 78.; pozde ji ty z in: Rosenauer (2003), s. 322-323, kat. c. 98., kde tý z souhrnne stars ılit. 1503
- 224 -
polychromie praz ský sochy klade d˚raz na krva cejıcı Kristovy ra ny, vıdenska dvorska pra ce se tomuto zd˚razne nı vyhy ba a sme ruje k vytrıbený forma lnı stylizaci. Kvalitativne se obe dıla pohybujı v odlis ný rovine . Vzhledem k existenci stars ıho prototypu jiz z prvnı poloviny stoletı v malırstvı vs ak nemusı vznikat Kristus z Na rodnı galerie jako ohlas Gerhaertovy socharský pra ce, ke který ma oblicejovy m typem spıs blız e vy s e zmıne ny deskovy obraz Bolestný ho Krista z praz ský ho Ty nský ho chra mu. Rezba sama projevuje vzda lenou afinitu k ulmský sos e Bolestný ho Krista ze stuttgartský sbırky Rolanda Schweizera od Michela Erharta (kolem 1470, drevo). Jedna se o vy tvarný zpracova nı vous˚, vlas˚ a trnový koruny. Praz ský sos e vs ak chybı dynamika vy razný ho prohnutı Kristova te la, ktera ulmskou sochu charakterizuje, a jejı pohyb zcela ztra cı na jejı dynamický sıle. Prıbuzný gesto rukou praz ský ho Bolestný ho Krista se ve s va bský m socharstvı objevuje na figure Hanse Multschera z ulmský ho m…nsteru (1429). Na mlads ıch dılech s va bský ho socharstvı se shodný res enıgesta rukou uplatnuje naprıklad u postavy Bolestný ho Krista v na stavci hlavnıho olta re z Blaubeuren od Michela Erharta (1494). Ty z autor gesto aplikoval jiz kolem roku 1480 ve scý ne Ms e sv. Rehore (Berlin, Staatliche Museen, Skulpturensammlung und Museum f…r Byzantinische Kunst, inv. c. 422). Z Erhartovy dılny i jeho bezprostrednıho okruhu pocha zı taký dals ı figury Bolestny ch Krist˚, kde se toto gesto opakuje: Bolestny Kristus z Blaustein-Klingensteinu (katolicky farnı kostel sv. Josefa; 1490-1495, dılna) a Bolestny Kristus z Mnichova (Bayerisches Nationalmuseum, inv. c. L 72/100; kolem 1500, okruh). Podle R. Kahsnitze na sleduje Erhart˚v vy tvarny typ Bolestný ho Krista ten, ktery byl poprvý uz it v roce 1466 v na stavci hlavnıho olta re kostela sv. Jakuba v Rothenburku o. d. T., ktery me l by t vytvoren na sledovnıkem Hanse Multschera1512. Naznacený ra mcový prıbuznosti tak ukazujı, z e koreny vy tvarný ho zpracova nı praz ský ho Bolestný ho Krista mohou lez et s velkou pravde podobnostıv jihone mecký m prostredı(Ulm). Pokud se v ceský m pozdne gotický m ume nı soustredıme pouze na gesto rukou, pak se s obdobou setka me v socharstvı naprıklad u figury Bolestný ho Krista v na stavci Krivokla tský ho olta re (1473; SH Krivokla t, NPU U OP str. C ech v Praze) a v malırstvı na stredu olta rnıho triptychu zv. archa budnanska , kde stojı Bolestny Kristus mezi sv. Palmatiem (vlevo) a sv. Va clavem (vpravo) (90. lý ta 15. stoletı; SH Karls tejn, NPU U OP str. C ech v Praze; p˚vodne v kostelıku sv. Palmatia v Budnanech u Karls tejna)1513. V moravský m prostredı se dochoval odpustkovy drevorez se Ms ı sv. Rehore (kolem 1480; Brno, Moravska galerie), kde ma Kristus gesto rukou zrcadlove obra cený . Jeho tv˚rce Jan kompozici v negativu zjevne uzp˚sobil tak, aby se v pozitivu Kristus doty kal ra ny na pravý m boku. Vedle gestiky vs ak nejsou mezi jmenovany mi dıly z a dný uz s ı souvislosti. Srovnatelný pra ce s rezbou Bolestný ho Krista z Na rodnı galerie v praz ský m socharstvı chybı. Na vaznost na jedno ze ste z ejnıch de l praz ský ho pohusitský ho socharstvı ť Bolestný ho Krista ze Starome stský radnice (1440-1445) od Mistra Ty nský kalva rie, nenı pr˚kazna . Vedle gestiky se lis ı modelace Kristova te la, zejmý na v partii hrudnıho kos e. I kdyz v obliceji a na rukou lze najıt v modelaci ne který prıbuzný prvky, nelze na nich jednoznacne zakla dat vy chodisko mlads ıho mistra. Gestikou a modelacı te la ma polopostava Krista z Na rodnı galerie blız e k vy s e zmıne ný mu rothenburský mu Bolestný mu Kristovi (1466, na sledovnık Hanse Multschera; Rothenburg o. d. T., kostel sv. Jakuba). Vlastnı pohyb te la Krista z Na rodnı galerie je sice v˚ci s va bský sos e opacny , nicmý ne vycha zı z konceptu polofigury. Dals ı prıbuznosti mezi dıly nejsou patrný . Charakteristicky m znakem Bolestný ho Krista z Na rodnı galerie je me kka modelace hrudnıku, ktera by ho v praz ský m prostredı spojovala 1512
Reinhardt-Roller (2002), s. 337. Podle J. Pes iny (1940b, s. 106-107) me ly cerpat obrazy krıdel predevs ım ze Schongauerovy ch predloh (B1, 3, 4, 6, 9, 20, 22, 26), u Obe tova nı me lo by t tý me r beze zme ny uz ito drevorytu z Fridolinova “Schatzbehalteruď (vytis te no 1491, Norimberk, Anton Koberger). Archa budnanska me la navazovat na tradici norimbersk ý ho malıre Michaela Wolgemuta.
1513
- 225 -
s Bolestny m Kristem z praz ský novome stský radnice (1440-1445) a Bolestny m Kristem Krivokla tský ho olta re, da le naprıklad s Ukriz ovany m z kostela sv. Toma s e v Praze. Samotný figury Krivokla tský ho olta re pripomenou polopostavu Krista z Na rodnı galerie jes te prota hly mi obliceji s dlouhy m uzky m nosem. Novome stsky Kristus je razen do oeuvru praz ský ho Mistra Ty nský kalva rie, zatımco Krivokla tsky olta r je v tý to pra ci hypoteticky pripsa n Norimbercanovi Hansi Schollerovi. V jeho dıle bylo vedle s kolenı v Norimberku upozorne no na roli s va bský ho Ulmu, ktery prokazatelne ovlivnoval norimberskou socharskou produkci, a na roli bavorský ho prostredı1514. Klıcový ho poucenı se tak praz ský mu (?) mistrovi zrejme dostalo v s irs ım jihone mecký m prostoru, kde jednotu hlavnıch prvk˚ predstavuje rothenburska figura. Na ni v 80. a 90. letech 15. stoletınava zala Erhartova tvorba a stejny typ na sleduje taký socha na stredu olta re Bolestný ho Krista v Levoci (okolo 1480; Levoca, kostel sv. Jakuba)1515, jehoz rezba r byl zjevne ovlivne n s irs ım okruhem ulmský dılny Hanse Multschera. Pokud tedy autora rezby z Na rodnı galerie ovlivnila jiz vrstva de l 60. let 15. stoletı, je jejıdatace do doby kolem roku 1475 pravde podobna .
1514
Z tý to oblasti pochazı epitaf architekta Hanse von Burghausen (1432/nebo kra tce potý ; Landshut, fasa da kostela sv. Martina), ktery se skla da z portrý tnı busty zemrelý ho a polopostavy Bolestný ho Krista vystupujıcıho ze stylizovany ch oblak˚, ktera ma obdobne formovaný te lo jako polofigura z Narodnıgalerie. 1515 Janos Vý gh in: Buran (2003), s. 720-721, kat. c. 4.50.
- 226 -
Sv. Jan Evangelista ze Strahova (kat. c. 44) Socha apostola se dnes nacha zı v knihovnım sa le premonstra tský ho kla s tera v Praze na Strahove . K jejı p˚vodnı provenienci nebyly dosud objeveny z a dný bliz s ı udaje. Stejne jako mohla patrit k vybavenı zdejs ıho kla s ternıho kostela, mohla by t v minulosti dovezena z ne který ho z premonstra tsky ch objekt˚. To ostatne pripous tı i fakt, z e od pocatku 19. stoletı budovala a rozs irovala Kra lovský kanonie ra du premonstrat˚ kla s ternıobrazovou sbırku, kam byly sva z eny obrazy ze strahovsky ch rezidencı, kostel˚ a far1516. Do literatury byla socha uvedena teprve v roce 19231517. J. Opitz v katalogu vy stavy z roku 1935 datoval sochu do doby kolem roku 1490. Z hlediska pojetı forma lnıho provedenı patrila podle jeho na zoru do za ve ru prvnı fa ze la maný ho slohu. Soucasne pouka zal, z e dnes jiz samostatna socha mohla by t pravde podobne souca stı “obvyklř skupiny Ukriz ova nı, ktera byvala umisúova na nad triumfa lnım obloukemď1518. V roce 1935 sochu zmınil v souvislosti s vy stavou Madony J. Opitz1519, aby se k nı az v roce 1969 vratil J. Homolka, ktery ji jmenoval ve skupine praz sky ch de l pogerhaertovský ho raz enı1520. Pozornost apos tolovi ve noval v roce 1993 ve svý diplomový pra ci, ktera byla roku 1995 otis te na jako prıloha Pr˚zkum˚ pama tek, J. Fajt1521. Rezbu povaz oval v souladu s Homolkovy m na zorem za “nejcharakteristic tejsı dılo vrstvy tzv. pogerhaertovskřho umenı v Prazeď1522. Inspiracnı zdroje pogerhaertovsky ch prvk˚ hledal v s irs ım okruhu predevs ım jihone mecky ch de l. Sochu srovnal s rezbami apos tol˚ a zemsky ch patron˚ krivokla tský kaple a rezbou sv. Filipa z Vlas ský kaple v Kutný Hore, kde lze najıt varianty res enı “jakřhosi prostorovřho krız eď1523 v drapý rii pla s te , jehoz geneze je odvozova na z dıla Mikula s e Gerhaerta z Leydenu. Obdobnou expresivitu apos tolova vy razu pak vide l v postave sv. Jana na na ste nný malbe Ukriz ova nı v Has plırský kapli chra mu sv. Barbory v Kutný Hore. Strukturou a pojetım ode ný postavy je podle J. Fajta spojena strahovska rezba se stejnou stylovou vrstvou jako socha sv. Bartolome je z Chra stu u Plzne , jejız koreny spocıvajı v norimberský produkci (okruh sochare Adama Krafta). V roce 1993 se o sos e kratce zmınil P. Kalina ve svý m cla nku k Ukriz ovaný mu z baziliky NanebevzetıPanny Marie na Strahove 1524. Dılo, který bylo p˚vodne souca stı vıcefigura lnıho Ukriz ova nı, uva de l jen jako analogii k dochovaný mu korpusu, ktery mohl tvorit ca st podobný ho souboru. Sochu apos tola vs ak hodnotil ze slohový ho hlediska jako archaicte js ı a gerhaertovsky vliv zde nevide l tak prımy jako v prıpade Ukriz ovaný ho. Gerhaertovský prvky me ly by t dılu zprostredkova ny jak osobnı zkus enostı, tak grafikou (Mistr E.S., Israhel van Meckenem), pricemz si podle autora socha ve svý m ja dru zachova vala predgerhaertovsky blokovity ra z. Podobne jako Ukriz ovaný ho me l podle J. Kaliny vytvorit sochu apos tola rezba r pocha zejıcı z Ulmu1525. Rezba je na za klade jednoznacny ch znak˚ interpretova na jako sv. Jan Evangelista. Truchlıcı apos tol nebyl souca stı tradicnıho vıcefigura lnıho Ukriz ova nı, ale doprova zel Ukriz ovaný ho v kompozici s Pannou Mariı. Ve prospe ch tohoto za ve ru hovorı struktura 1516
Podle Mate jcek (1931), s. 6-7. F. E. Vondoerferem; F. E. Vondoerfer, Gotische Meisterwerke der b’hmischen Bildhauerkust, Der Cicerone 15, 1923, s. 649 ad., 860 ad., 919 ad. ť cit. podle Fajt (1993). 1518 Madona, kat. vy st. (1935), s. 18, kat. c. 77. 1519 Opitz (1935), s. 188. 1520 Homolka (1969), s. 565.; shodny na zor prezentoval v roce 1978, Jaromır Homolka, Socharstvı, in.: Pozdne (19852), s. 191-192. 1521 Fajt (1993), s. 86-92.; Fajt (1995), s. 38-41. 1522 Fajt (1995), s. 38. 1523 Fajt (1995), s. 40. 1524 Kalina (1993), s. 292. 1525 Kalina (1993), s. 292. 1517
- 227 -
zobrazenı sv. Jana, jehoz vy raz z alu nad smrtı Krista vycha zı jiz z antický ho prototypu1526. Ve vıcefigura lnım zobrazenı byl sv. Jan oporou Kristove matce, kterou podpıral, naopak zde je predstaven jako kompozicne samostatna figura. Z hlediska ikonograficky ch predpoklad˚ mohl tvorit schý ma, který pouz il naprıklad Mikula s Gerhaert z Leydenu na hlavnım olta ri kostela sv. Jirı v N’rdlingenu (1462) a který pozde ji ve zjednodus ený forme zopakoval sochar epitafu Hanse Rebecka a jeho z eny z norimberský ho augustinia nský ho kla s tera (po 1482; Norimberk, GNM) 1527. V tý to redukovaný sestave zdobilo Ukriz ova nı nejcaste ji na stavcovou ca st olta r˚. Vyskytuje se vs ak i rozs ıreny gerhaertovsky model s dals ımi figurami v olta rnı skrıni (reta bl Ukriz ova nı, kolem 1485-1490, Schwabach, evangelicky me stsky kostel sv. Jana a sv. Martina1528). V ra mci dochovany ch praz sky ch de l nebyly dılu prirazeny jiný socharský pra ce. J. Fajt i P. Kalina ve svy ch pracıch z hlediska stylový polohy v za sade odmıtli spojit rezbu apos tola s rezbou Ukriz ovaný ho z tý z e sbırky. Podle na zoru obou badatel˚ shrnuty ch vy s e se jevı vy tvarny projev mistra strahovský ho evangelisty v porovna nı s Kristem archaicte js ı. Toto odmıtnutı moz ny ch dılensky ch souvislostı pak prirozene umocnujı pochybnosti o provenienci obou de l a skutecnosti, z e dıla nikdy nebyla instalova na v interiý ru kla s tera jako celek. Pokud odhlý dneme od te chto uvah, nezda se stylovy rozdıl mezi dıly nijak propastny . Obe rezba rska dıla patrı v praz ský produkci ke kvalitnım, s va bsky orientovany m pracım z poslednı ctvrtiny 15. stoletı. Pri srovna nı figura lnıho typu je patrný , z e obe postavy spojuje silne expresivnı vy raz tva re. Naturalisticky formovaný obliceje obou postav majıdlouhý , vysoce modelovaný obocı, prota hly masivnı nos a vzda lena nenı ani modelace pootevreny ch ust se s iroky m spodnım a hornım ostre modelovany m rtem, v nichz lze sledovat radu zub˚. Tý me r totoz ny je pak zp˚sob modelace privreny ch ocı, který jsou linea rne ra mova ny ocnımi vıcky. I kdyz na rozdıl od apos tola nebyl Kristus doposud odborne restaurova n a porovna nı mohou zkreslovat mlads ı premalby, je zrejmý , z e figura apos tola vycha zız obdobný ho zdroje jako postava Krista. S ohledem na fakt, z e dıla zrejme nemusela tvorit jeden soubor, mohly obe pra ce vzniknout v produkci tý z e dılny. Jiz vy s e bylo uvedeno, z e J. Fajt spojil strahovskou rezbu se stejnou stylovou vrstvou jako sochu sv. Bartolome je z Chra stu u Plzne (kolem poloviny 90. let 15. stoletı)1529. Vy tvarný koreny za padoceský pra ce hledal ty z badatel v okruhu Adama Krafta1530, jehoz dılo p˚sobı nejdrıve od 90. let. Tento kraftovsky vliv se vs ak na strahovský rezbe nijak za sadne neprojevuje a dılo v norimberský produkci sme ruje obecny mi rysy k vrstve de l jiz z 80. let 15. stoletı. Ra mcove lze schý ma figury srovnat se sv. Janem v Rebeckove epitafu (viz vy s e) a sama tva r apos tola ma nejblız e k postave Nikodý ma na stredu Peringsd’rffský ho olta re (kolem 1486; Norimberk, Friedenskirche), kde se mimo jiný ve scý ne Oplaka va nı nacha zı postava sv. Jana Evangelisty. S. Roller doloz il ukotvenost olta re v norimberský produkci, zejmý na ve vazbe na Cvikovsky olta r (1479) a malırskou tvorbu Michaela Wolgemuta1531. Ve svy ch uvaha ch se S. Roller pokusil vyrovnat s identifikovany mi nizozemsky mi vlivy, na který bylo casto ve stars ı literature poukazova no. Ackoli figuru Krista postavil do souvislosti s Oplaka va nım Petra Christa (Brusel, MRBA), povs iml si, z e “typovř predobrazy, predevsım z enskych figur, opet pocha zı prima rne z nizozemskřho malırstvı a majı 1526
Guldan-Klamecka-Ziomecka (2003), s. 82, 119. Zde lze kompozicı srovnat figura lnı typ s rezbou sv. Jana Evangelisty ze sbırek Na rodnıho muzea ve Vratislavi (1440-1450) (kat. c. I/36, s. 119-120). Socha ma zrcadlove obra cennou kompozici, nicmý ne ve schý matu totoz nou. 1527 Roller (1999), s. 233. 1528 Roller (1999), s. 267. 1529 Fajt (1995), s. 40. Rezba sv. Bartolome je je dnes instalovana v apside jiz nı bocnı lodi kla s ternıho kostela sv. Jirına Praz ský m hrade . 1530 Fajt-Chlıbec, Socharstvı, in: Gotika 3., kat. vy st. (1996), s. 736-738, kat. 319. 1531 Roller (1999), s. 234-266. V prıpade stredový ho Oplaka vanı me l rezbar vyuz ıvat taký graficky ch predloh, zejmý na drevorez˚ mens ıho forma tu.
- 228 -
koreny u Rogiera van der Weydena a Dirka Boutseď1532, coz prirozene mohlo souviset s vy vojem norimberský tvorby ovlivne ný osobnostı Hanse Pleydenwurffa, který ho na sledoval jeho spolupracovnık Michael Wolgemut, a inspiracı grafikou Mistra E.S. a Martina Schongauera. Prıme js ı predpoklady k Nizozemı vs ak vedle z ensky ch figur hledal S. Roller taký ve ztva rne nı tva re Nikodý ma a spolu s nım Josefa z Arimatie, jejichz vy chodisko kladl do prostredı s va bský ho Ulmu. Paralely pro tva re Nikodý ma a Josefa z Arimatie nalezl ve vy zdobe sakramenta re ulmský ho m…nsteru, ktery byl v letech 1467-1471 vytvoren r˚zny mi mistry ovlivne ny mi dılem Hanse Multschera. Zde tva r Nikodý ma postavil do te sný blızkosti tva rım Davida a Melchisedeka, jejichz typus mırı k Multscherove pıskovcový sos e uherský ho kra le na okne ulmský radnice (1427-33). Proto se taký domnıval, z e rezba r norimbersky ch figur musel mıt moz nost pokud ne tyto figury, tak podobný poznat a studovat, a predpokla dal jeho pobyt v Ulmu1533. Obdobny proces sice nelze vyloucit ani v prıpade autora praz ský rezby, avs ak pri hleda nı moz ny ch vy tvarny ch zdroj˚ prımo v Ulmu se vyjma tva re sv. Martina od Michala Erharta (kolem 1475-1480; Kaufbeuren, kostel sv. Martina) neobjevı z a dný za vaz ný prıbuznosti. Role ulmský ho socharstvı 70. let, formovana osobnostmi Hanse Multschera a nastupujıcıho Michela Erharta, je vs ak v dıle nezpochybnitelna a tak lze pripustit, z e se tv˚rce praz ský rezby nemusel sezna mit se za sadami ulmský ho socharstvı jen zprostredkovane . Vedle Norimberka p˚sobilo s va bský ume lecký centrum v Ulmu prımou cestou i na jina stredoevropska ume lecka centra jako Mnichov, Augs purk, Pasov, Salcburk, Vıden, ktera hra la nemalou roli pro ceský prostredı. Pokud se zcela vra tıme k praz ský ume lecký produkci druhý poloviny 15. stoletı, pak i zde se ukazuje Sva bsko jako jeden z rady formujıcıch element˚. S rany m dılem “sva bskřho Michela Erhartaď1534 srovnal J. Fajt naprıklad Madonu ze stredu Puchnerovy archy (1482). Dılo spolehlive vzniklo v uzký souvislosti s praz sky m kla s terem kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou a predstavuje v praz ský m rezba rstvı z doby kolem roku 1480 zrejme v˚bec to nejkvalitne js ı, co zde vzniklo. Sochu charakterizuje vnitrnı dynamika pohybu, ktera je umocne na vyhnutım levý ho boku, tedy na strane , kde drz ıJez ıs ka, a bohate clene na drapý rie. Oproti Madone socha apos tola vykazuje ve ts ı staticnost te lesný ho ja dra a skladebny systý m postra da z ivost a ve ts ı bohatstvı za hyb˚. Svou kvalitou se vs ak socha vyrovna Panne Marii a sv. Va clavovi ze Starome stský radnice, u nichz J. Fajt prokazoval radu jihone mecky ch prvk˚ vcetne Ulmu1535 a který jsou spolu se sousos ım na stredu Krivokla tský ho olta re prisuzova ny jedný dılne 1536. Sochy apos tol˚ a zemsky ch patron˚ ve vybavenı kaple hradu Krivokla tu, kde se vy s e zmıne ny olta r nacha zı, byly v ne ktery ch detailech porovna va ny se strahovsky m apos tolem a uz ıva ny pri jeho dataci jako urcita pom˚cka1537. Obe dıla vs ak stojıspıs e neza visle vedle sebe. V ceský m fondu pozdne goticky ch de l ma socha blız e jen ke sv. Jakubovi Ve ts ımu z farnıho kostela sv. Jakuba v Jihlave (p˚vodem z presbyta re kostela; Morava, poca tek 90. let 15. stoletı)1538. Obe figury spojuje staticnost te lesný ho ja dra, kdy se nijak vy razne neprojevuje nakrocenı chodidel, a i kdyz je skladba za hyb˚ Jakuba pla s te velkorysejs ı, forma lne a vy tvarny m pojetım jsou si oba skladebný systý my blızký . Jistou prıbuznost lze sledovat taký v naturalisticky formovaný modelaci obliceje ť dlouhý , vysoce modelovaný obocı, prota hly 1532
“‘ die Typenvorbilder, vor allem f¨r die Frauengestalten, entstammen urspr¨nglich wieder der niederlňndischen Malerei, besitzen ihre Wurzeln bei Rogier van der Weyden und Dieric Bouts ď, Roller (1999), s. 254. 1533 Roller (1999), s. 256-257. 1534 Fajt (1995), s. 37. 1535 Fajt (1993), s. 93-103.; Fajt (1995), s. 41-46. 1536 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Poche (1983), s. 478.; Fajt (1995), s. 41-46. 1537 Fajt (1993), s. 86-92.; Fajt (1995), s. 38-41. 1538 Od gotiky 2., kat. vy st. (1999), s. 372-374.
- 229 -
masivnı nos, pootevrena usta se s irs ım spodnım a hornım ostre modelovany m rtem, uzký oci, linea rne ra movaný ocnımi vıcky. Zde se projevı ty z vztah k postava m ulmský ho m…nsteru, zejmý na sos e Melchisedeka. Sochu sv. Jakuba Ve ts ıho zaclenila K. Chamonikola do skupiny pracı brne nský produkce, ktera se soustredı kolem Madony z Olomouce, zv. Primavesi (kolem 1480 - 1490). Stars ı ceský ba da nı v Madone Primavesi registrovalo taký s va bskou sloz ku1539, K. Chamonikola nove poloz ila skupinu vy hradne do souvislosti s p˚sobenım Mikula s e Gerhaerta z Leydenu ve Vıdni, zejmý na na cısarský m na hrobku Friedricha III. z chra mu sv. Ste pa na, a jeho spolupracovnık˚ a na sledovnık˚1540. P. Kalina si pri hleda nı paralel ke strahovský mu Ukriz ovaný mu poloz il u sochy sv. Jakuba ota zku, jak spolu souvisela existence sochy a skutecnost, z e farnı kostel sv. Jakuba v Jihlave spravovali v tý z e dobe z elivs tıpremonstra ti. Pra ci totiz vide l spıs e jako dılo ume lce “z geograficky prilehlych oblastı jihovychodnıho –zemı Rıseď1541, prıpadne jako objedna vku. Podobne uvaz oval i o tv˚rci strahovský ho apos tola, jehoz rezba r na za klade formova nı drapý rie mohl by t podle ne ho p˚vodem z Ulmu. Sochy apos tola i sv. Jakuba jsou v literature prijıma ny jako prıklady pogerhaertovský ho socharstvı. Zatımco vs ak sv. Jakub je povaz ova n za vrcholný dılo “pozdnı pogerhaertovskř linie moravskřho socharstvıď1542 vycha zejıcı z vıdenský ho prostredı, pak socha apos tola, jak jiz bylo citova no vy s e, je cha pa na jako “nejcharakteristic tejsı dılo vrstvy tzv. pogerhaertovskřho umenı v Prazeď1543 s koreny ve s va bský m socharstvı. V me rıtku ume lecký kvality nepochybne vystupuje pred strahovský ho apos tola jihlavsky sv. Jakub, avs ak podobne jako on v sobe skry va s va bskou sloz ku zaloz enou na multscherovsky ch tradicıch. V ulmský m socharstvı se sv. Jakub pohybuje figura lnım typem ve stejný stylový vrstve jako pra ce Michela Erharta, zejmý na hlavnı olta r opatský ho kostela sv. Jana Krtitele v Blaubeurenu (1494), s cımz koresponduje i jeho datace v odborný literature. Za formujıcı prostredı mistra, který mohlo sv. Jakubu zprostredkovat s va bský prvky, je povaz ova na predevs ım Vıden, ne kdy tý z Pasov. V prıpade strahovský ho apostola vs ak toto zarazenı nem˚z e by t relevantnı. Jeho forma lnı znaky predpokla dajı, z e hlavnım vy chodiskem mohlo by t rezba ri rıs ský me sto Norimberk, kde lze najıt vy tvarný prıbuznosti ve vrstve de l 80. let 15. stoletı (Peringsd’rffsky olta r). Sochu tak lze datovat jiz do druhý poloviny 80. let nebo na poca tek let 90.
1539
Kutal (1940), s. 81.; Kutal (1972), s.167. Od gotiky 2., kat. vy st. (1999), s. 372-374. 1541 Kalina (1993), s. 292. 1542 K. Chamonikola in: Od gotiky 2., kat. vy st. (1999), s. 373. 1543 Fajt (1995), s. 38. 1540
- 230 -
Ukrizovany ze Strahova (kat. c. 45) Sos e Ukriz ovaný ho Krista poprvý ve noval pozornost J. Fajt ve svý diplomový pra ci z roku 1993, kterou pozde ji publikoval v Pr˚zkumech pama tek1544. Prehlız enı sochy stars ı literaturou mohlo by t podle J. Fajta zp˚sobeno silnou vrstvou polychromie, ktera znecitelnila celkovy vy raz rezby. Nejna zorne ji bylo moz no hodnotit predevs ım silnou expresivitu vy razu v obliceji, ktera vyja drila proz itou bolest a fyzický utrpenı. J. Fajt pri hodnocenıdıla soucasne pripustil pochybnosti, který vyplynuly ze skutecnosti, z e dılo jes te nebylo restaurova no. Ty vyvola va naprıklad organizace drapý riovy ch ras rous ky Krista, ktera je modelova na az tý me r baroknım zp˚sobem. V prıpade , z e by restaurova nı potvrdilo stars ı p˚vod, navrhl spojitost dıla se s va bsky m Ulmem (zejmý na Michael Erhart). Nejblız e k praz ský mu Ukriz ova nı pak postavil Ukriz ova nı z kla s ternıho kostela benediktin˚ v Blaubeurenu od anonymnıho ulmský ho mistra (Meister der Ulmer Fischkastenritter), s nımz ho me l spojovat vztah ke Gerhaertovi z Leydenu (Ukriz ova nı z N’rdlingenu)1545. Domnıval se, z e v tomto prıpade vs ak nebyla znalost Gerhaertova dıla praz ský ho mistra prıma , ale z e mu byla zprostredkova na “zrejme vrstvou ulmskřho pogerhaertovskřho socharstvıď1546. V tomto kontextu tak dılo datoval do poslednı ctvrtiny 15. stoletı. V roce 1993 se Ukriz ovany m Kristem ze strahovský baziliky zaby val P. Kalina v casopise Ume nı1547. P. Kalina stejne jako J. Fajt znal odlitek Ukriz ovaný ho Krista z Na rodnı galerie, avs ak upozornil, z e odlitek, ktery se ve sbırka ch nacha zı od roku 1950, je pravde podobne tım, ktery roku 1873 nechal postavit na olta r v kapli sv. Krız e tehdejs ı opat Hron. Origina l podle autora mohl poz ıvat “va z nosti a snad i obzvla stnı –ctyœ, proto mohl by t vystavova n pouze prılez itostne 1548. Podobne jako J. Fajt hledal vy chodisko tý to mimora dný socharský pra ce v Ukriz ova nı (kolem 1462) z N’rdlingenu pripisovaný Mikula s i Gerhaertu z Leydenu. Rozborem okruhu de l kolem n’rdlingský ho Ukriz ova nıpak dospe l k za ve ru, z e “autor Strahovskřho krucifixu dobre poznal tvorbu Gerhaertovych z a ku, datujıcı se do sedmdesa tych a osmdesa tych let 15. stoletı, a to patrne v nekterřm (nebo v nekterych) z jejich jihovychodonemeckych ohnisek. Da se predpokla dat, z e osobne navstıvil jak Rottweil, tak Närdlingen. Krom toho na nej mela patrne prımyvliv třz ulmska tvorba třz e doby, zejmřna dıla Michala Erhartaď1549. P. Kalina soucasne navrhl moz nost, z e Ukriz ova nı mohlo p˚vodne tvorit ca st vıcefigura lnı Kalva rie. Pri dals ıch uvaha ch vycha zel z predpokladu, z e se Ukriz ova nı nacha zelo v kla s tere premonstra t˚ jiz od dob svý ho vzniku. Na tomto za klade uvedl jako analogicky prıklad k Ukriz ova nı sochu apos tola z knihovnıho sa lu premonstratský ho kla s tera, v jehoz prostora ch mohla by t socha umıste na jiz v obdobı pozdnı gotiky. Ta na rozdıl od Ukriz ova nı zcela spolehlive tvorila souca st vıcefigura lnı Kalva rie. Obe sochy vs ak P. Kalina nespojoval v jeden celek, nebo„ v provedenı sv. Jana Evangelisty cıtil pone kud archaicte js ı slohovy ra z. Za autora strahovský ho Ukriz ovaný ho Krista povaz oval J. Kalina rezba re pocha zejıcıho z Ulmu, kde objedna valy i jiný premonstratský kanonie, a jeho vznik kladl do devadesa ty ch let 15. stoletı1550. P˚vodnı umıste nı origina lu nenı zna mo. Socha ukriz ovaný ho Krista na krız i byla na olta r sv. Krız e v jiz nı za ve rový kapli instalova na za opata Hrona roku 18731551. J. Kalina citoval ne mecky psany Inventa r z roku 1873, kde se uva dı, z e byl korpus zhotoven 1544
Fajt (1993), s. 104-109.; Fajt (1995), s. 46-48. Fajt (1995), s. 46. 1546 Fajt (1995), s. 48. 1547 Kalina (1993), s. 287-295. 1548 Kalina (1993), s. 287. 1549 Kalina (1993), s. 292. 1550 Kalina (1993), s. 292. 1551 Podle Ekert (1883), s. 140. 1545
- 231 -
ze “Steinmassaď1552. Z toho vyvodil, z e k roku 1873 byl na olta r v kapli sv. Krız e umıste n odlitek sochy, ktery je od roku 1950 ve sbırka ch Na rodnı galerie (inv. c. P 3006, DP 633). Mezi lety 1873-1950 tak sta la na olta ri sv. Krız e kopie Ukriz ova nı, jehoz origina l na nep˚vodnım krız i se od roku 1992 nacha zı v presbyta ri, na stredu pod vıte zny m obloukem. V roce 1992 byla akad. mal. R. Hamsıkovou provedena pr˚zkumova zpra va polychromie sochy, ktera proka zala nejstars ıvrstvu pod tremi vrstvami premaleb1553. Obdobne jako pozdne goticka socha apos tola nemusel Ukriz ovany Kristus prıslus et k p˚vodnımu inventa ri strahovský ho kla s tera, coz jiz drıve nastınil fakt, z e od poca tku 19. stoletı budovala a rozs irovala Kra lovský kanonie ra du premonstra t˚ kla s ternı obrazovou sbırku, kam byly sva z eny obrazy ze strahovsky ch rezidencı, kostel˚ a far1554. Znamena to tedy, z e korpus nelze zcela spolehlive spojovat s kla s terem na Strahove a z e je nutno pripustit provenienci i mimo ra mec Prahy. Jedinou oporou tak pro pra ci s dılem z˚sta va jeho stylova analy za. V souladu s uvahami k postave sv. Jana Evangelisty ze strahovský sbırky nelze a priori vylucovat hypotý zu, z e obe dıla byla pracı tý hoz s va bsky orientovaný ho norimberský ho rezba re, ktery mohl v Praze p˚sobit v poslednıch dvou desetiletıch 15. stoletı. Z hlediska literatury nevyply va jednotny na hled na casovou posloupnost vzniku obou de l a jen neprımo je naznaceno, z e rezby vznikajıv pribliz ne stejný m obdobı. V monografii ve novaný socharstvı v Norimberku nashroma z dil S. Roller pocetnou skupinu norimbersky ch Krucifix˚, datovany ch mezi lety 1465-15101555. Krucifixy charakterizuje jak silne expresivnıvy raz tva re, tak anatomicky ve rohodna modelace lidský ho te la. To jsou taký za kladnı forma lnı znaky strahovský ho Ukriz ovaný ho, ktery vs ak pri hlubs ım porovna nı s tımto souborem predstavuje odlis nou linii. Rozhodujıcı je pritom nejen modelace bedernı rous ky, ale celkova subtilita strahovský figury, ktera ukazuje na skutecnost, z e dılo p˚vodne nemuselo by t samostatny m monumenta lnım Krucifixem a z e socha Ukriz ovaný ho zrejme mohla zdobit buâ stred olta rnı skrıne nebo olta rnı na stavec. V norimberský produkci vykazuje rezba modelacı rous ky a figura lnım typem prıbuznost k Ukriz ovaný mu z olta rnı skrıne reta blu z kostela sv. Jana a Martina ve Schwabachu (kolem 1485-90)1556. Bedernı rous ky, který reprezentuje shodny skladebny systý m, majı tý me r totoz ný preva za nı, lis ı se pouze v tom, z e u strahovský ho Ukriz ovaný ho jeden konec rous ky vlaje pred te lem a u Ukriz ovaný ho ze Schwabachu se zaplý ta mezi nohy a vlaje za te lem. Obe rezby se pribliz ne shodujı i svou vy s kou ť Ukriz ovany ze Schwabachu ma 122 cm, Ukriz ovany ze Strahova zhruba 115 cm. Na tomto za klade si tak lze predstavit jednu z moz ny ch rekonstrukcı p˚vodnıho celku. U malırský ca sti reta blu Ukriz ova nı ze Schwabachu byly hleda ny souvislosti mezi nı a pracemi Wolgemutovy dılny, proto i socharska ca st byla hodnocena pod tımto vlivem. Ume leckohistorický hodnocenı dıla nejnove ji podrobil kritice S. Roller, ktery sochy stredový ca sti urcil jako produkt dılny, ktera vytvorila Peringsd’rffsky olta r (kolem 1486; Norimberk, Friedenskirche)1557. Pra ve nejuz s ı vazby mezi obe ma olta ri vide l u figury Ukriz ovaný ho a pouka zal taký na zretelný paralely mezi Ukriz ovany m ze Schwabachu a postavou Nikodý ma na Peringsd’rffský m olta ri, o jejichz prıbuznosti k tý z e dılne nepochyboval. U olta re ze Schwabachu taký identifikoval ve ve ts ı mıre podne ty a predobrazy z Nizozemı, Hornıho Pory nı a Sva bska. Za klad postavy Panny Marie spatroval v tý z e figure na stredu Gerhaertova hlavnıho olta re kostela sv. Jirı v N’rdlingenu (1462), i kdyz upozornil, z e ne zcela prejımala ves kerý jejı principy a navazovala na doma cı (norimberskou) tradici. Dals ı spojitosti k olta ri 1552
Kalina (1993), s. 287. Dale v poznamce 5 cituje Inventarium der Strahäver StiftsŠ und Pfarrkirche 1873, s. 3, odst. C, pol. 1, uloz eno SU A Praha, sig. RP, 1392. 1553 Kalina (1993), s. 287. 1554 Podle Mate jcek (1931), s. 6-7. 1555 Roller (1999). 1556 Roller (1999), s. 266-284. 1557 Roller (1999), s. 271.
- 232 -
z N’rdlingenu hledal taký mezi figurami Ukriz ovaný ho Krista, ktery predstavuje tzv. hornory nsky “protaz eny typď (gestrecktes Typus) reprezentovany vedle n’rdlingský ho Krista taký Gerhaertovy m Ukriz ovany m z Baden-Badenu1558. Koreny oblicejovy ch typ˚ vs ak kladl do Ulmu, do okruhu sakramenta re ulmský ho m…nsteru, a vıce spojitostı nalezl u bust chorovy ch lavic z dılny J’rga Syrlina st. (1469-1474). U modelace hrudnıku Ukriz ovaný ho ze Schwabachu si S. Roller povs iml podobnosti s Ukriz ovany m na grafický m listu Monogramisty h+w, datovany m 1482. Pra ve na tomto grafický m listu pravde podobne mnichovský ho (?) tv˚rce se objevı stranove obra cena varianta bedernı rous ky strahovský ho Krista1559. Figura lnı typ obou Krist˚ se vs ak lis ı a to zejmý na formova nım hrudnıku, ktery je u praz ský ho Ukriz ovaný ho pome rne uzky . Ukriz ovany ze Strahova stejne jako rezba apos tola majı paralely v okruhu Peringsd’rffský ho olta re, kde S. Roller proka zal silný nizozemský vlivy, zejmý na malby Rogiera van der Weydena a Dirka Boutse. Nezpochybnitelný je taký spojenı okruhu ke s va bský mu Ulmu a ume nı Hornıho Pory nı, odkud okruh cerpal nejen inspiraci z grafiky Martina Schongauera, ale taký prımo z Gerhaertovy socharský tvorby 60. let. Pocatky dılenský skupiny klade S. Roller kolem 1485-90, kam je datova no vysve cenı Peringsd’rffský ho olta re, a v dobe kolem roku 1490 ji povaz uje za jednu z vedoucıch norimbersky ch dılen1560. Tvorba mistra strahovský ho Ukriz ovaný ho, který ho lze povaz ovat i za autora rezby strahovský ho apostola, se prokazatelne vyvıjı podobny m sme rem jako okruh Peringsd’rffský ho olta re. P. Kalina si ve svy ch uvaha ch ke strahovský mu Ukriz ovaný mu povs iml vlivu Gerhaertovy tvorby 60. let, tj. pred jeho odchodem do cısarsky ch sluz eb v roce 1467, kde hleda S. Roller vy chodiska okruhu Peringsd’rffský ho olta re. Na za klade precizne provedeny ch srovna nı rovne z P. Kalina identifikoval u Ukriz ovaný ho ze Strahova vliv ulmský ho socharstvı zejmý na dıla Michela Erharta a navrhl moz nost, z e pra ve z tohoto prostredı pris el do Prahy jiz hotovy mistr. Jak vs ak bylo vy s e doloz eno, bez role Norimberka si zformova nı osobnosti praz ský ho rezba re nelze predstavit a lze se tak domnıvat, z e vys el pra ve z tohoto ume lecký ho prostredı, kde jiz v 80. letech 15. stoletı byly plne vstreba ny nizozemský impulsy. Stejne jako dılna Peringsd’rffský ho olta re vstreba val i autor strahovsky ch figur prvky jihone mecký tvorby 60. a 70. let. Jeho praz ský dılo jiste nevznikalo v˚ci norimbersky m pracım se z a dny m za sadnım zpoz de nım a provedenı bedernı rous ky Krista ma dokonce analogie v jihone mecký grafice datovaný rokem 1482. V kontextu s datacı figury sv. Jana Evangelisty lze pripustit, z e dılo mohlo by t vytvoreno jiz be hem druhý poloviny 80. let 15. stoletı.
1558
Roller (1999), s. 280. Roller (1999), s. 278, obr. 280. 1560 Roller (1999), s. 310-311. 1559
- 233 -
Andelč s na stroji Kristova umucenı z kutnohorskčho chra mu sv. Barbory (kat. c. 21-23) Tri dreve ný sos ky ande l˚ s na stroji Kristova umucenı dnes v chra mový m depozita ri chra mu sv. Barbory v Kutný Hore me ly p˚vodne zdobit pozdne gotický chorový lavice v jeho interiý ru. O sos ka ch bez detailnıho popisu a specifikace poprvý hovoril J. E. Vocel ve svý m cla nku o chra mu sv. Barbory v Kutný Hore z roku 1859 v souvislosti s vy zdobou pozdne goticky ch chorovy ch lavic, který datoval z hlediska provedenı do 15. stoletı1561. Lavice, ze ktery ch se zachovala pouze ca st ť dvana ct v jedný rade odde lený prehra dkou, tehdy sta ly “pod kruchtou pri pruc elnı jalovř zdi proti velkřmu olta riď1562. Kaz dý sedadlo me lo bohate provedeny baldachy n a jednotlivý baldachy ny se vza jemne prolınaly. Na sloupcıch mezi sedadly pak me ly by t umıste ny dreve ný sos ky, z nichz se podle Vocela zachovaly pouze tri. J. E. Vocel ve svý m cla nku vysoce hodnotil kvalitu dochovaný rezba rský pra ce na chorovy ch lavicıch i sos ka ch a proto se v subjektivne lade ný pozna mce vyja dril k “neodpustitelnř nedbalosti a nevsımavosti minulřho stoletıď, ktera podle jeho soudu “byla prıc inou ztra tyď ostatnıch sos ek1563. Sos ky se zachovaly v pome rne dobrý m stavu bez za vaz ny ch mechanicky ch pos kozenı ci pos kozenı drevokazny m hmyzem. V minulosti byly i pres vysokou hodnotu opatreny znacne neume ly m zp˚sobem krıdly z odlis ný ho druhu dreva pribitım kovovy mi hrebıky prımo do korpusu, jehoz ca st je vzadu mırne odtesa na. V souvislosti s chorovy mi lavicemi se dozvıda me o na rocnosti jejich obnovy, ktera byla da na celkovou zcha tralostı zaprıcine nou uz ıva nım a p˚sobenım drevokazný ho hmyzu. Ne který ca sti lavic byly masivne nahrazeny novy mi, aniz by se pristoupilo k jejich fixaci ci repasi; udajne je nebylo moz no v˚bec zachra nit a proto byly zcela odstrane ny. Tento postup, kdy nebylo moz no z hlediska dobovy ch metod origina l by„ v torza lnım stavu zachra nit a nahrazoval se kopiı v plnohodnotný m stavu, byl jednım z legitimnıch restaura torsky ch postup˚ pri obnove chra mu sv. Barbory ve druhý polovine 19. stoletı. Podobne necitlivy m zp˚sobem byl naprıklad odstrane n tehdy jiz znacne zve traly origina l sochy sv. Va clava a znaku Smıs k˚ na rohový m pilıri jiz nı strany chra mu. Sos ky a chorový lavice byly restaurova ny v letech 1877-1879 rezba rem Janem C erny m a truhla rem Josefem Hraba kem st. podle pokyn˚ Josefa Mockera na na klad kutnohorský ho archeologický ho spolku Vocel1564. Z popisu restaurova nı lavic K. Vorlıckem plyne, z e chorový lavice byly obnoveny za pome rne razantnıch za sah˚ do jejich podstaty. Jak dalece se za sahy dotkly sos ek, popis nespecifikuje. Rozdıl mezi historicky m popisem stavu pred restaurova nım a dnes nım stavem sos ek tak nelze v za sade sledovat. Na dochovany ch sos ka ch je patrna rada otvor˚ po necitlive zatluceny ch hrebıcıch. V drapý rii byla provedena r˚zna mıra doplnk˚ a druhotny ch za sah˚ a zda se v ne ktery ch partiıch prereza na. Sos ky nejsou polychromova ny a v za hybech drapý rie se nedochovaly z a dný zbytky polychromie, nebo„ byly jednotne pretreny hne dy m scelujıcım na te rem. Charakter na te ru koresponduje s udajem, z e sos ky byly restaurova ny na konci 19. stoletı. Zda vs ak pozdne stredove ký origina ly nebyly v duchu dobovy ch restauratorsky ch postup˚ nahrazeny novodoby mi kopiemi, nebylo moz no ove rit. F. B. Mikovec a K. V. Zap povaz ovali ve Staroz itnostech z roku 1865 sos ky za “pravř mistrovskř kusy rezba rskřho umenıď1565, aniz by konkretizovali jejich podobu ci ztva rne nı, pro který je tak vysoce hodnotili. V prıpade poctu chorovy ch lavic mylne uvedli pocet dvacet. P. M. Veselsky se o chorovy ch lavicıch, za jejichz autora povaz oval Jakuba z Elkus e, okrajove zmınil ve svý m pojedna nı k freska m Smıs kovský kaple. Uvedl, z e pri prohlıdce chra mu c. k. hornım uradem byly na stolicıch nalezeny uz jen tri rezaný sos ky z jejich 1561
Wocel (1859), s. 120-121. Wocel (1859), s. 120. 1563 Wocel (1859), s. 121. 1564 Vorlıcek [1906], s. 7.; tý z Till (1918), obr. 35. 1565 Mikovec-Zap (1865), s. 170. 1562
- 234 -
p˚vodnı vy zdoby, aniz by blız e specifikoval jejich podobu1566. V roce 1879 podal J. J. Reha k podrobny popis dochovany ch goticky ch chorovy ch lavic. Podle jeho udaje me ly na sloupcıch s konzolami sta vat pod baldachy ny dreve ný sos ky, z nichz se dochovaly pouze tri. Vıce se vs ak jejich podobe a ikonografii neve noval ani on a jen shrnul, z e se jedna o “mistrovska dıla umenı rezba rskřhoď1567. Z pra ce J. J. Reha ka vys el taký povs echny popis lavic Z. Wintera (1906)1568. Ani K. Vorlıcek, ktery podrobne rozebral stav lavic i jejich obnovu, si sos ek blız e nevs ımal, i kdyz je povaz oval za “pravř mistrovskř kusy rezba rskřho umenıď1569. Teprve v roce 1978 se na sos ky detailne ji zame ril J. Homolka, ktery je povaz oval za “typickyprıklad pokroc ilřho stadia pogerhaertovskřho slohuď s tım, z e jsou zde predjıma ny ne který z “forma lnıch za sad dunajskř skolyď (nova malebnost, linea rnı melodika)1570. U sos ek predpokla dal existenci krıdel i pro obdobı stredove ku a slohovou afinitu sos ek hledal ve vy zdobe Kefermarktský ho olta re. J. Homolka se k sos ka m, který datoval do 90. let 15. stoletı, vra til v roce 1984. Znovu v nich konstatoval vztah ke slohu Kefermarktský ho olta re v Hornım Rakousku a doplnil vztah k Vıdni. Podle jeho na zoru se v dıle projevovala taký “anticipace nekterych forma lnıch rysu plastiky tzv. dunajskř skolyď, na coz upozornil jiz drıve1571. I kdyz prameny nenı nijak proka za no, z e sos ky ande l˚ byly skutecne souca stı chorovy ch lavic, vzhledem k jejich vazbe na chorový lavice se predpokla dalo, z e sos ky patrily k pozdne gotický interiý rový vy zdobe svatobarborský ho chra mu. Pri srovna nıtorza chorovy ch lavic s kompletne dochovany mi pozdne stredove ky mi lavicemi v ulmský m m…nsteru se vs ak zda ma lo pravde podobný , z e by sos ky zdobily sloupky mezi jednotlivy mi sedadly. Roli zde hraje ikonografický hledisko a hierarchicka struktura vy zdoby, kde se jejı niz s ı urovne nacha zı v pozemský sfý re. Sos ky ande l˚ s na stroji Kristova umucenı evokujı prıtomnost Ukriz ovaný ho Krista, poprıpade Krista bolestný ho. Pokud se na chorovy ch lavicıch sos ky skutecne nacha zely, pak mohly zdobit na stavcovou ca st nejlý pe v kontextu s Kristem. Z doma cıho prostredı umoz nuje srovna nı naprıklad na stavec reta blu z hradnı kaple Krivokla tu, kde doprova zı Bolestný ho Krista dvojice ande l˚ s na stroji Kristova umucenı. Vy s e nastıne ný pochybnosti o p˚vodu i umıste nı sos ek literatura nepripous te la a dılo, jak jiz bylo citova no vy s e, dokonce P. M. Veselsky pripsal bez jaký koli argumentace kutnohorský mu rezba ri Jakubu1572. V prıpade sos ek lze pouze prijmout, z e mohly zdobit interiý r chra mu sv. Barbory, a u tv˚rce, ktery stojı v anonymite a který ho lze hodnotit pouze na za klade vlastnıho dıla, je moz ný jen ra mcove urcit s kolenı. Pri hodnocenı sos ek J. Homolka konstatoval, z e sos ky stojı v produkci Kutný Hory osamocený , a spojil sos ky s okruhem Kefermarktský ho mistra1573. Jeho na zor lze v za sade potvrdit a prohloubit. V literature je Kefermarktsky mistr razen k bezprostrednım na sledovnık˚m Mikula s e Gerhaerta z Leydenu. V roce 1999 hypoteticky spojila Kefermarktský ho mistra s pasovsky m malırem a zrejme taký i socharem Martinem Kriechbaumem U. Krone-Balcke1574, ktera ho ve svý monografii povaz ovala za nejd˚lez ite js ıho Gerhaertova z a ka na uzemı dnes nıho Rakouska, a jejich vza jemnou vazbu dokla dala prostrednictvım Friedrichova na hrobku1575. Predpokla dany m 1566
Veselsky (1878-1881), s. 230. Reha k (1879), s. 97. 1568 Winter (1906), s. 806. 1569 Vorlıcek [1906], s. 7. 1570 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 221. 1571 Jaromır Homolka, Pozdne gotický socharstvı, in: Dejiny (1984), s. 543. 1572 Veselsky (1878-1881), s. 230. 1573 Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne (19852), s. 221. 1574 U. Krone-Balcke se i pres vs echny svý snesený argumenty vyjadruje k identifikaci velmi opatrne , nebo„, jak sama rıka, z a dny pramen nespojuje jmý no Martina Kriechbauma s tv˚rcem Kefermarktský ho oltare. KroneBalcke (1999), s. 298. 1575 Krone-Balcke (1999), s. 177-236. 1567
- 235 -
ztotoz ne nım Kefermarktský ho mistra s Martinem Kriechbaumem U. Krone-Balcke vytvorila obraz hornorakouský ho mistra, malıre a sochare p˚vodem z Pasova, ktery vedl rozsa hlou dılnu, me l vazby na cırkevnı prostredı (pasovský biskupstvı, salcburský arcibiskupstvı) a byl na za klade pramen˚ v uzký m kontaktu s jihone mecky mi ume lci ť Erasmem Grasserem v Mnichove , Hansem Holbeinem st. v Augs purku a Gregorem Erhartem v Ulmu. V dıle pripsaný m Kefermarktský mu mistru majıke kutnohorsky m sos ka m nejblız e socha sv. Michala (kolem 1475, Mnichov, Bayerisches Nationalmuseum) a socha sv. Martina (kolem 1480, Mnichov, Bayerisches Nationalmuseum), který jsou razeny k jeho casny m dıl˚m1576. V prıpade obou soch se prıbuznost ukazuje v provedenıoblicej˚ a vlas˚, tak jak ji reprezentujı subtilne modelovany nos, k ne muz se sbıha vy razný obocı, vysoký celo, do který ho spadajı me kce modelovaný vlnitý vlasy, a zaobleny oblicej s drobnou bradou a plny mi tva remi. S vrstvou pogerhaertovský ho socharstvı spojuje sos ky dynamika pohybu, ktera je utva rena postojem s vyhnutım boku do tanecnıho pohybu. Ten vznika vykrocenım postavy s polohou chodidel do pravý ho uhlu. V ne ktery ch partiıch me kce formovaný za hyby drapý rie kutnohorsky ch sos ek ť prıkladem m˚z e by t ande l s trnovou korunou, sme rujı v okruhu Kefermarktský ho mistra od soch sv. Michala a sv. Martina spıs e k dıl˚m z 80. a 90. let 15. stoletı (Mistr Ka jovský Madony). Sos ky ande l˚ se v okruhu Kefermarktský ho mistra vıcemý ne pohybujı mezi dıly odra z ejıcımi znaky s va bský ho s kolenı (Ulm). V ulmský m socharstvı se figura lnı typ sos ek va z e k pracım Michela Erharta ť Panna Marie Ochranitelka (kolem 1480) a Tr˚nıcı Madona (kolem 1480/1485) (Berlin, Staatliche Museen, Skulpturensammlung und Museum f…r Byzantinische Kunst)1577. Lze tak pripustit moz nost, z e se tv˚rci kutnohorsky ch sos ek mohlo dostat s kolenıprımo v Ulmu. Z vy s e provedený ho rozboru je patrný , z e tv˚rce sos ek ande l˚ nevys el svy m s kolenım z doma cıho prostredı. Dochovaný prameny, který nashroma z dili o kutnohorský pozdne gotický ume lecký produkci zejmý na E. Leminger, J. J. Reha k a K. Chytil1578, dokla dajı, z e rada mistr˚ nebyla p˚vodem z Kutný Hory nebo zde pracovala v souvislosti s konkrý tnımi ume lecky mi zaka zkami.Od 80. let 15. stoletı pod vlivem dostavby chra mu sv. Barbory se nutne musel zvy s it i za jem o vy zdobu interiý ru. Pokud sos ky nebyly prokazatelne vytvoreny pro zdejs ıchorový lavice, pak k roku 1500 fungovalo v Kutný Hore celkem 13 kostel˚ a kaple ve Vlas ský m dvore, na Hra dku, pri kostnici svatobarborský ho hrbitova a v kla s tere bekyn, v bezprostrednıblızkosti Kutný Hory pak sta ly kostel sv. Vavrince a hrbitovnıkostel sv. Ma rı Magdalý ny v Kanku a kla s ternı kostel cistercia k˚ v Sedlci. Urcit tak mısto, pro který byly sos ky skutecne urceny, je bez pramenny ch doklad˚ pouhou spekulacı. Hypoteticky se lze pouze domnıvat, z e vznikly v 90. letech 15. stoletınebo kolem roku 1500 v Kutný Hore.
1576
Krone-Balcke (1999), s. 186, obr. 118, s. 191, obr. 124. Reinhardt-Roller (2002), s. 276-280, kat. c. 24, s. 282-284, kat. c. 27. 1578 Leminger (1926); Reha k (1881); Chytil (1906).
1577
- 236 -
6. Praha a burgundskč Nizozemı za verem Vztah Prahy a burgundský ho Nizozemı byl v pra ci zkouma n v celý jeho s ıri na vrstve de l, jez jsou predstupne m k brzký mu prerodu pozdne stredove ký ho ume nı k rane novove ký mu. Na prıkladu te chto de l vznikajıcıch po polovine 15. stoletı se ukazuje, z e i pres papez ský klatby nebyly kacırský C echy ve svý m d˚sledku nijak dramaticky izolova ny z aktua lnıho evropský ho de nı. Zeme v srdci Evropy z hlediska cırkevne -spra vnıch, dynasticky ch a spolecensko-ekonomicky ch vztah˚ ani nemohla by t zcela izolova na. Jiz samy diplomatický mise a politický ambice husitský ho kra le Jirıho z Pode brad znamenaly pokracova nı vztahu s evropsky m Za padem1579, i kdyz v jeho situaci nemohlo by t myslitelný , z e se ceský ume nı znovu dostane na pozici, v jaký se nacha zelo v predhusitský m obdobı. Vy tvarný ume nı se jiz za hy po husitský revoluci znovu sta valo prostredkem osobnı zboz nosti a reprezentace. Ekonomicka a politicka situace vs ak neprispıvala k tomu, aby se ceský zeme staly ume lecky m centrem, který by rozhodujıcım zp˚sobem zasahovalo do vy voje okolnıch region˚. Naopak ceský ume nıdlouho lpıcı na tradici kra sný ho slohu se po polovine 15. stoletı dostalo do pozice, kdy vıce prijımalo, nez da valo. Ke stylový prome ne pod vlivem za padoevropsky ch center prıjımajıcıch impulsy nizozemský ho realismu docha zı jiz v 60. letech 15. stoletı1580. V podnicıch obou konfesı brzy po polovine stoletı je patrný , z e dona tori byli limitova ni jak nabıdkou ume lc˚ schopny ch realizovat ume lecký podniky v duchu aktua lnıho vkusu, ale tý z svy mi ekonomicky mi moz nostmi. Ume lecka tvorba se tak mohla rozvıjet jen “v ra mci omezenych moz nostıď1581, který byly prıpad od prıpadu znacne individua lnı. Vytrıbeny vkus obou konfesijne odde leny ch skupin vs ak jasne potvrzuje, z e objednavatelý byli osobne ci jinak zpraveni s ume lecky m vkusem sousednıch zemı, coz podporuje i tezi, z e “c eskř umenı pres radu zvla stnıch rysu svřho vyvoje nikdy neztratilo kontakt s evropskym denımď1582. Vy znamnou roli zde hra ly dnes jen velmi s patne rekonstruovatelný osobnı a diplomatický vazby zejmý na katolický ho klý ru a panstva. Vy razny mi dona torsky mi osobnostmi z te chto rad vyjma pozde js ıho katolický ho kra le Vladislava II. Jagellonský ho byli naprıklad Hanus z Kolovrat, Lev z Roz mita lu, kriz ovnicky velmistr Mikula s Pucher, Roz mberkový , Svihovs tız Ry zmberka a mnozıdals ı. V ceský m fondu pozdne gotický ho vy tvarný ho ume nı se dochoval jen zlomek toho, co skutecne vznikalo, proto si nikdy nebude moz ný ude lat jasnou predstavu o dona torský aktivite obou konfesı. I kdyz konfesijnı rozdıly mezi utrakvisty a katolıky sta le prina s ely vza jemný nape tı, který podne covalo postoje papez ˚, “naznac ujı nekterř doklady, z e v rovine na boz enskř symboliky a spolec enskř reprezentace, kterř se odra z ejı ve vytvarnych umeleckych dılech, nebyl protiklad katolicismu a utrakvismu tak zretelnyď1583. Tento jev dokla dajı nejen dıla kolem poloviny stoletı, ale predevs ım dıla vznikajıcı ke konci 15. stoletı. Zahalena otaznıky v tomto prıpade z˚sta va naprıklad vy zdoba Smıs kovský kaple (1489-1492) v chra mu sv. Barbory, kde nelze na katolicky lade ný ikonografii jednoznacne proka zat, z e by byl Michal Smıs ek z Vrchovis „ ke katolictvı konvertovany m utrakvistou. Po polovine 15. stoletı se s velkou papez skou podporou zacına posilovat pozice katolık˚ v zemi, kterı rozvıjejı svou dona torskou aktivitu v daleko ve ts ı s ıri nez utrakvistý . Ke konci 15. stoletı se vs ak objednavatelska uloha a “přc e o rozkvet vytvarnřho umenıď1584 obou stran nepochybne vyrovna va , jak dokla dajı na kladný podniky obou kalis nicky ch kra lovsky ch me st Prahy a Kutný Hory. Vedle obdivu k dochovany m malba m Smıs kovský kaple si lze jen predstavovat velkolepost prestavby a vy zdoby kutnohorský ho chra mu sv. Barbory, Starome stský radnice 1579
Fajt (1995), s. 9. Podle Fajt (1995), s. 6-9; Bartlova (2001), s. 418. 1581 Fajt (1995), s. 9. 1582 C ornej-Bartlova (2007), s. 631. 1583 Bartlova (2001), s. 418. 1584 Macek (2001), s. 155. 1580
- 237 -
ci Ty nský ho chra mu v Praze. Mocenský ambice Prahy v polovine 70. let 15. stoletı vyvrcholily vy stavbou na kladne zdobený Horský (dnes Pras ný ) bra ny a za vy raz me s „anský ho blahobytu a prosperity lze nepochybne povaz ovat Kroupovu prestavbu Kamenný ho domu v Kutný Hore (1491-1493). Masivnırozvoj me s „anský dona torský aktivity vedle kra le, s lechty a klý ru vs ak souvisıs obecny mi tendencemi v evropský m vy voji v˚bec. Rozvoj progresivnıch tendencı ume lecký ho vy voje byl nevyhnutelne spojen s pojmy jako nabıdka a popta vka. Aby doma cıprostredımohlo zaka zky v duchu nový ho vkusu pokry t, musel se zme nit i dosavadnıtradicionalisticky prıstup v doma cım ume nı. K tomuto stylový mu prerodu zjevne dos lo be hem 60. let 15. stoletı, který znamenaly prıklon ceský ho ume nı k dobove aktua lnım ume lecky m proud˚m a be hem nichz se cely proces taký zavrs il. Paralelnı vy voj probıhal i v sousednıch oblastech, bez jejichz prispe nı si vs ak tento prerod ceský ho ume nı nelze predstavit. S ohledem ke zme na m vkusu, k nimz be hem druhý poloviny 15. stoletı docha zelo, umoz novalo mistr˚m na sledova nı vzor˚ ovlivne ny ch Nizozemım leps ı prosazenı se na ume lecký m trhu a zıska va nı cetne js ıch zaka zek. Za sadnı vy znam v procesu prenosu novy ch ume lecky ch forem me ly tradicnı kontakty mezi regiony, odkud pricha zeli mistri hledajıcı v rostoucı konkurenci konce 15. stoletı nova p˚sobis te . Do te chto region˚ naopak mohli odcha zet doma cı mistri na ucenı a za tovarys skou zkus enostı, coz prirozene mohlo by t pro ceský uchazece omezeno jejich konfesijnı prıslus nostı. Inspiraci pro svý dılo v doma cım prostredı mohli zıska vat jak prostrednictvım import˚, který se do C ech dosta valy, tak ucenım a zkus enostı v dılne cizıho mistra, ktery se v C echa ch usadil. Tento jev lze sledovat na osobnosti Mistra Svatojirský ho olta re, který mu se zrejme dostalo nejen poucenı v prostredı Mistra vratislavský ho olta re sv. Barbory, ale byl zasaz en taký rogierovskoboutsovsky lade ny mi dıly Pleydenwurffova okruhu. Jeho malırský dılo v Praze zap˚sobilo a zjevne ovlivnilo tvorbu malır˚ triptych˚ Svatobarborský ho, Thunovský ho a Strahovský ho. V prıpade dals ıch malırsky ch de l se jedna o izolovana dıla, ktera naznacujı, z e byla pracı cizıch mistr˚ (Krivokla tsky olta r, Puchnerova archa aj.). Jejich role v celý m procesu je znacne nevyhrane na a neumoz nuje vz dy zcela rozhodnout, zda se jednalo o import nebo zda se ume lec v Praze ci Kutný Hore usadil. Omezenım pro usazova nı cizıch mistr˚ v Praze i Kutný Hore byla nepochybne konfesijnı prıslus nost, kdy prıslus nık praz ský ho malırský ho cechu musel by t v souvislosti se zıska nım me stský ho pra va utrakvistický ho vyzna nı, a obecna ned˚ve ra k cizinc˚m1585, nelze opominout ani jazykovou bariý ru. Na dılech od 60. do 80. let 15. stoletı se ukazuje, z e cizı mistri pracovali predevs ım ve vazbe na katolický mecena s e: Svatojirsky olta r, Krivokla tsky olta r, Puchnerova archa, deska se zemsky mi patrony. Ke zme na m zacalo docha zet teprve koncem 15. stoletı a na poca tku 16. stoletı, kdy byly povolova ny vy jimky s tım, z e se mistri ve vıre prizp˚sobı1586. Pro stabilizaci situace v C echa ch muselo sehra t d˚lez itou roli i oficia lnı zrus enı papez ský ho za kazu obchodu s C echami v roce 1495. K zahranicnım mistr˚m se ke konci stoletı obraceli i me s „aný kalis nicky ch me st, jak dokla da realizace vy malby Smıs kovský kaple (1489-1492) a vy zdoba Kamenný ho domu (1491-1493). Mezi nejbliz s ı regiony, který ovlivnily nizozemskou orientaci Prahy a Kutný Hory, je treba jmenovat Franky (Norimberk), Slezsko (Vratislav), Dolnı Bavorsko (Landshut) a rakousko-bavorský pomezı (Pasov). Na vybrany ch dılech lze rovne z sledovat impulsy ze s va bský ho ume lecký ho prostredı poucený ho Nizozemım, nicmý ne v rade prıpad˚ byl jeho vklad jes te da le pretlumocen vy s e zmıne ny mi regiony. Z toho taký plyne, z e ackoliv lze v ja dru motivu hledat nizozemský koreny, by vajı casto jiz ne kolikra t pretlumoceny a transformova ny do zcela nový podoby. Cesty nizozemsky ch inovacı do ceský ho ume nı byly nesmırne r˚znorodý , ale bez nich si nelze dals ı vy voj ceský ho ume nı v˚bec predstavit. 1585 1586
Macek (1999), s. 190, 196. Podle Pa tkova (1992).
- 238 -
Z hlediska datace dıla s nizozemskou orientacı vznikala jen v kra tký m casový m useku, v obdobı od 60. do 90. let 15. stoletı. I kdyz ve ts ina z vybrany ch de l, ktera ne vz dy reprezentujıpra ce nejvys s ı kvality, na prvnı pohled nevykazuje z a dny zretelny vliv Nizozemı, dosta valo se jim invencı nizozemský ho realismu prostrednictvım r˚zny ch mezicla nk˚. Tyto mezicla nky mimo doma cı prostredı rovne z ovlivnily rozsah a podobu prena s eny ch invencı. Zme ny se projevujı v malırstvı i socharstvı, patrný jsou zejmý na ve zp˚sobu formova nı drapý rie, u nız docha zı k nabytı objemu. V modelaci se projevuje d˚myslna pra ce se sve tlem a ume lci majı sklon k individualizaci jednotlivy ch postav (Svatojirsky olta r, Krivokla tsky olta r, Puchnerova archa, svatovıtský busty, Svatotoma s sky triptych). Kompozice jsou v malırstvı d˚sledne ji promy s leny s ohledem na skutecnost (Puchnerova archa). Prostor se prohlubuje a figury malıri nove integrujı podle toho, jak by me ly by t v prostoru skutecne vide ny. Cha pa nı strukturnıho detailu je spıs e v obecný rovine , zdobnost, bohatstvı a lesk drahy ch kamen˚, la tek a kov˚ ztra cı svou hloubku a dosta va se jen na roven objednavatelský mu poz adavku. Ume lci si rovne z poma hajı r˚zny mi vy tvarny mi technikami, aby vytva reli dojem skutecnosti. Nejvy razne js ı je vs ak motivický prejıma nı. Do ceský ho ume nı se dosta vajı zcela nova res enı tradicnıch maria nsky ch a pas ijovy ch scý n. Scý ny jsou obohacova ny o nový figury a jejich kompozice. Zcela mimo ra mec doma cıho vy voje lez ı naprıklad scý na Stigmatizace sv. Frantis ka z Assisi z Puchnerovy archy, kde se i v dals ıch scý na ch projevuje mimora dna malırova invence a kreativita. Ojedine lý v doma cım prostredı jsou vs echny scý ny Smıs kovský kaple, kde vedle grafiky mohly hra t hypoteticky roli flanderský tapisý rie. Tımto se dosta va me k p˚sobenı mobilnıch de l, z nichz nejd˚lez ite js ı ulohu prejımala grafika. Na zkoumany ch dılech jde predevs ım o grafický listy pory nsky ch mistr˚ jako Mistra E.S., Martina Schongauera a Mistra Doma cı knihy. Zaznamenat lze taký ohlas pra ce dolnone mecký ho mistra Israhela van Meckenem a nizozemský ho anonyma Mistra FVB. Projev cistý recepce nizozemský ho ume nı v C echa ch, respektive v Praze a Kutný Hore, v za sade v˚bec nenajdeme. Ackoliv deska se Zve stova nım z Na rodnı galerie v Praze (14501460) reprezentuje cisty projev recepce nizozemský ho realismu, o jejı provenienci a zarazenı do ceský ho ume lecký ho prostredı panujı pochybnosti a tudız ji nelze stave t jako jednu z moz ny ch uka zek uz s ıho vztahu mezi Prahou a Nizozemım. Nejmens ı mıru transformace nizozemsky ch prvk˚ lze sledovat na Puchnerove ars e a malba ch Smıs kovský kaple. V obou prıpadech nelze vyloucit ani urcitou mıru kontaktu s vlastnım Nizozemım. Puchnerova archa v socharský ca sti sme ruje zretelne do francký ho prostredı, naopak jejı malby spıs e do Sva bska. U Smıs kovský kaple se dosta va me do s iroký ho prostredı ne mecký ho Pory nı a nelze ani poprıt jejich italskou komponentu. Znalost a pochopenı nizozemsky ch invencı se projevuje v dıle pripisovaný m zde Hansi Schollerovi (?), stejnou uroven pozna nı lze pripsat taký Mistru Bricciovi (Gauschkemu). Principy nizozemský ho realismu rovne z ovla dal autor svatovıtsky ch bust sv. Vojte cha a sv. Va clava, klasicka podoba sv. Vıta naopak priva dı k uvaha m o italský renesanci. Jen minima lnı dotyk vy dobytk˚ Nizozemı dokla da dılo Mate je Rejska, který plynule pokracuje v na vaznosti na stars ı doma cı tradice. Pozvolny zaca tek prerodu forem pod vlivem nizozemský ho realismu lze sledovat na Ukriz ovaný m z kostela sv. Toma s e na Malý Strane a na Zderazský Madone z novome stský ho kostela sv. Vojte cha. Jiz pretransformovaný nizozemský inovace jako integra lnı souca st jiný tvorby pak odra z ı socharska dıla z poslednıch dvou desetiletı 15. stoletı jako naprıklad sv. Jan Evangelista a Ukriz ovany ze strahovský ho kla s tera, kde se ukazuje, z e pro Prahu me ly velky podıl na stylový prome ne francky Norimberk a s va bsky Ulm. Za ve rem lze shrnout, z e vztah mezi Prahou a burgundsky m Nizozemım se na vybrany ch dılech prirozene ukazuje jako vzda leny . Oba regiony de lila nejen velka geograficka vzda lenost, ale i vza jemný vazby se omezovaly pouze na diplomaticka jedna nı mezi obe ma zeme mi. Pres tuto obrovskou vzda lenost vs ak doka zalo nizozemský ume nı prostrednictvım jiny ch region˚ dosa hnout i do ceský ho prostredı. Sv˚j obdiv a na sledova nı
- 239 -
v sousednıch zemıch zıska valo ve smyslu pro realitu, vy znamový hloubce i vysoký kvalite provedenı. Podobne jako se Maxmilia novi I. Habsburský mu stal burgundsky vý voda Karel Sme ly trvaly m vzorem, stalo se ume nı burgundský ho Nizozemı po urcitou dobu ume lc˚m hlavnım modelem v jejich dals ım tv˚rcım usilı, v ne mz naplnovali poz adavky vkusu svy ch objednavatel˚. Od tohoto evropský ho vy voje nebyly odstriz eny ani C echy a spolu s ostatnımi regiony tak vde cı Nizozemı za jeho vklad do ume lecký ho vy voje v dobe koncıcıho stredove ku. V Praze i Kutný Hore na tý to ba zi vznikala vysoce kvalitnı dıla, z nichz zrejme obdivujeme jen mens ı ca st. Pra ce si ve svý m ja dru nijak nekladla za cıl dokazovat v dıle cerpa nı inspirace z konkrý tnıch nizozemsky ch de l, ale pokous ela se najıt odraz nizozemsky ch invencı v doma cı tvorbe a pochopit cesty, ktery mi se do nı mohly dosta vat. Nijak tak pracı nebyla zpochybne na role vy znamny ch zejmý na stredoevropsky ch center, ktery m C echy vde cı za prenos vs ech za kladnıch prvk˚ nizozemský ho realismu.
- 240 -
7. Pouzita literatura Bernard Aikema ť Beverly Louise Brown, Renaissance Venice and the North: Crosscurrents in the time of D¨rer, Bellini and Titian (kat. vy st), London 1999. Maryan W. Ainsworth ť Maximiliaan P. J. Martens, Petrus Christus: Reanissance Master of Bruges (kat. vy st.), New York 1994. Alte Pinakothek M¨nchen, M…nchen 1999. August Ambros, Der Dom zu Prag, Prag 1858. LěArt ` la cour de Bourgogne (kat. vy st.), Dijon 2004. J. R. J. van Asperen de Boer et al., Jan van Eyck: Two paintings of Saint Francis receiving the stigmata (kat. vy st.), Turin 1997. Milena Bartlova , P˚vod husitský ho kalicha z ikonografický ho hlediska, Umenı 44, 1996, s. 167-183. Milena Bartlova (ed.), SvatyVojtech: Tisıc let svatovojtesskř tradice v Cecha ch (kat. vy st.), Praha 1997. Milena Bartlova , Poctivř obrazy: Deskovř malırstvı v Cecha ch a na Morave 1400-1460, Praha 2001. Milena Bartlova , Panel Painting in Bohemia in the Last Third of the 15th Century: The Problem of Continuity, in: Dietmar Popp ť Robert Suckale (Hrsg.), Die Jagiellonen: Kunst und Kultur einer europňischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit, N…rnberg 2002, s. 245-250. Milena Bartlova , Je Znojemsky olta r rakousky , ne mecky , cesky nebo moravsky ?, Bulletin Moravskř galerie v Brne 58-59, 2002-2003, s. 140-147. Milena Bartlova , Mistr Tynskř kalva rie: Ceskysochar doby husitskř, Praha 2004. Milena Bartlova , Conflict, Tolerance, Representation, and Competition: A Confessional Profile of Bohemian Late Gothic Art, in: Zdene k V. David ť David R. Holeton (ed.), The Bohemian Reformation and Religious Practice Vol. 5, Part 2, Prague 2005a, s. 255-265. Milena Bartlova , “Upa lenı sv. Jana Husaď na malovany ch krıdlech utrakvistický ho olta re z Roudnık, Umenı 53, 2005b, c. 5, s. 431-434, obr. 3-4. Milena Bartlova , Vlastnı cestou: Vy tvarný ume nı ve sluz ba ch vladarský reprezentace Jirıho z Pode brad a cesky ch stav˚ v dobe jagellonský , in: Lenka Bobkova ť Mlada Hola (ed.), Lesk kra lovskřho majesta tu ve stredoveku: Pocta Prof. PhDr. Frantisku Kavkovi, CSc. k nedoz itym 85. Narozenina m, Praha ť Litomys l 2005c, s. 243-257. Milena Bartlova , Pasivnı a aktivnı model pozdnı gotiky v C echa ch a na Morave , Sbornık pracı Filozofickř fakulty Masarykovy univerzity F 50, 2006a, s. 11-21. Milena Bartlova , Strategie vladarský reprezentace Lucemburk˚ na ceský m tr˚ne , in: Mateusz Kapustka et al. (ed.), Slezsko Š Perla v Ceskř korune: Historie Š Kultura Š Umenı, Praha 2006b, s. 97-112. R˚z ena Ba„kova a kol., Umeleckř pama tky Prahy: Novř Mesto, Vysehrad, Vinohrady (Praha 1), Praha 1998. Katerina Beckova , Zmizela Praha Starř Mesto, Praha 2005. Hermann Beenken, Rogier van der Weyden, M…nchen 1951.
- 241 -
Elenn J. Beer, Initial und Miniatur: Buchmalerei aus neun Jahrhunderten in Handschriften der Badischen Landesbibliothek, Basel 1965. Va clav Be lohla vek, Svatova clavska ucta kriz ovnický ho ra du, Od Karlova mostu II, 1929, c. 4, s. 166-178. Va clav Be lohla vek, Konvent praz sky , in: Dejiny c eskych kriz ovnıku s c ervenou hvezdou, Praha 1930, s. 15-234. Frantis ek Xaver Benes , Libice a pama tky kultu sv. Vojte cha, Pama tky archaeologickř a mıstopisnř VII, 1868, s. 249-266. Frantis ek Xaver Benes , De kansky kostel sv. Bartolome je v Rakovnıce, Pama tky archaeologickř a mıstopisnř X, 1874-1877, s. 278-286. Kla ra Benes ovska , Ne kolik pozna mek ke hradu Krivokla t, Umenı 33, 1985, c. 3, s. 337-344. Kla ra Benes ovska ť Jan Ziz ka, Krivokla t: Hrad a okolı, Praha 1987. Bible: Pısmo svatř Starřho a Novřho za kona (vc etne deuterokanonickych knih), Praha 1996. Jan BiaÄostocki, Les Musřes de Pologne: Gdaßsk, Krakłw, Warszawa (Le primitifs flamands I., Corpus de la peinture des anciens Pays-Bas mřridionaux au quinziôme siôcle 9), Bruxelles 1966. Alz be ta Birnbaumova ť Dobroslava Menclova , Krivokla t: Sta tnı hrad a pama tky v okolı, Praha 1960. Oldrich J. Blaz ıcek, K vy stave Madony, cırkevnı malırstvı a socharstvı doby 1350 ť 1550, Dılo 26, 1935, s. 172-180. Wim Blockmans, Institutionelle Rahmenbedingungen der Kunstproduktion in den burgundischen Niederlanden, in: Birgit Franke ť Barbara Welzel (Hg.), Die Kunst der burgundischen Niederlande: Eine Einf¨hrung, Berlin 1997, s. 11-27. Blutenburg: Beitrňge zur Geschichte von Schloî und Hofmark Menzing, M…nchen 1985. Lenka Bobkova ť Mlada Hola (ed.), Lesk kra lovskřho majesta tu ve stredoveku: Pocta Prof. PhDr. Frantisku Kavkovi, CSc. k nedoz itym 85. narozenina m, Praha ť Litomys l 2005. Piero Boccardo ť Clario Di Fabio (ed.), Pittura fiamminga in Liguria, secoli XIV-XVII., Genova 1997. Franz Bock, Der Schatz von St. Veit zu Prag, Mittheilungen der K. K. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale 14, 1869, s. 9-34. Werner B’s ť Thomas Klinger, Gotik in Oberbayern, M…nchen 1992. K. G. Boon, Der Meister des Amsterdamer Kabinetts oder der Meister des Hausbuches und sein Verh¨ltnis zur Kunst der burgundischen Niederlande, in: J. P. Filedt Kok (Hg.), Vom Leben im spňten Mittelalter: Der Hausbuchmeister oder Meister des Amsterdamer Kabinetts (kat. vy st.), Amsterdam ť Frankfurt am Main 1985, s. 53-61. Till-Holger Borchert (ý d.), Le siôcle de Van Eyck 1430 Š 1530: Le monde mřditerranřen et les primitifs flamands (kat. vy st.), Gand ť Amsterdam 2002. Till-Holger Borchert, Sluter et Campin (En guise de conclusion), in: LěArt ` la cour de Bourgogne (kat. vy st), Dijon 2004, s. 345-351. Till-Holger Borchert (ý d.), Les portraits de Memling (kat. vy st.), Gand ť Amsterdam 2005.
- 242 -
Till-Holger Borchert, La vie et lč oeuvre de Memling, in: Till-Holger Borchert (ý d.), Les portraits de Memling (kat. vy st.), Gand ť Amsterdam 2005, s. 11-47. Yves Bottineau-Fuchs, Peindre en France au XVe siôcle, Arles 2006. Josef Branis , Chra m svatř Barbory v Kutnř Hore: Dejiny a popis puvodnı stavby az do r. 1620, Kutna Hora 1891. Josef Branis , Dejiny stredovekřho umenı v Cecha ch 2., Praha 1893. [Josef Branis ], Hlavnı chra m sv. Vıta v Praze, Praha 1895. Bodo Brinkmann ť Stephan Kemperdick, Deutsche Gemňlde im Stňdel 1300-1500, Mainz am Rhein 2002. Milan M. Buben, Ra d kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou, Historicky obzor 3, 1992, c. 7-8, s. 221-229. Milan M. Buben, Rytırskyra d kriz ovnıku s c ervenou hvezdou, Praha 1996. Wolfger A. Bulst, Das Olympische Turnier des Hercules mit den Amazonen: Fl¨mische Tapisserien am Hofe der Este in Ferrara, in: Joachim Poeschke (Hrsg.), Italienische Fr¨hrenaissance und nordeuropňisches Spňtmittelalter: Kunst der fr¨hen Neuzeit im europňischen Zusammenhang, M…nchen 1993, s. 203-234. Dus an Buran a kol., Gotika: Dejiny slovenskřho vytvarnřho umenia (kat. vy st.), Bratislava 2003. Susanne Burger, Die Schloîkapelle zu Blutenburg: Struktur eines spňtgotischen Raums, M…nchen 1978. Lorne Campbell, Robert Campin, the Master of Flý malle and the Master of Mý rode, The Burlington Magazine vol. 116, nr. 860, November 1974, s. 634-646. Lorne Campbell, The Art Market in the Southern Netherlands in the Fifteenth Century, The Burlington Magazine vol. 118, nr. 877, April 1976, s. 188-198. Lorne Campbell, The Workshop of the van der Weyden Family, in: Florence Gombert et al. (ý d.), Le Ma’tre au Feuillage brodř: Dřmarches děartistes et mřthodes děattribution děoeuvres ` un peintre anonyme des anciens Pays-Bas du XVe siôcle (kat. vy st.), Lille 2007, s. 45-54. Bert Cardon et al., Bouts Studies: Proceedings of the International Colloquium (Leuven, 2628 November 1998), Leuven ť Paris ť Sterling 2001. Liana Castelfranchi Vegas, Italien und Flandern: Die Geburt der Renaissance, Stuttgart Z…rich 1994. Enrico Castelnuovo, The Renaissance: A European Phenomenon, in: Bernard Aikema ť Beverly Louise Brown, Renaissance Venice and the North: Crosscurrents in the time of D¨rer, Bellini and Titian (kat. vy st.), London 1999, s. 27-29. Antonın Cechner, Soupis pama tek historickych a umeleckych v politickřm okresu Rakovnickřm I.: Hrad Krivokla t, Praha 1911. Antonın Cechner, Soupis pama tek historickych a umeleckych v kra lovstvı Ceskřm od praveku do polovice 19. stoletı: Politickyokres RakovnickyII., Praha 1913. Antonın Cechner, Socharska vy zdoba “Pras ný bra nyď v Praze, Pama tky archeologickř a mıstopisnř XXXV, 1927, ses it 3-4, s. 600-605.
- 243 -
Anna Maria Cetto, Der Berner Traian- und Herkinbald-Teppich, Jahrbuch des Bernischen historischen Museums in Bern XLIII.-XLIV., 1963-1964, 1966, s. 9-230. Josef Cibulka, Korunovana Assumpta na p˚lme sıci: Prıspe vek k ceský ikonografii XIV.-XVI. stoletı, in: Sbornık k sedmdesa tym narozenina m Karla B. Ma dla, Praha 1929, s. 80-127. Josef Cibulka, Kostel svatřho Jirı na hrade Praz skřm, Praha 1936. Gregory T. Clark, Made in Flanders: The Master of the Ghent Privileges and Manuscript Painting in the Southern Netherlands in the Time of Philip the Good, Turnhout 2000. Cecil H. Clough, Pedro Berruguete and the Court of Urbino: a Case of Wishful Thinking, Notizie da Palazzo Albani III, nr. 1, 1974, s. 17-24. Brigitte Corley, Conrad von Soest: Painter among Merchant Princes, London 1996. Brigitte Corley, Painting and Patronage in Cologne 1300 Š 1500, Turnhout 2000. Petra C emus, Svaty Va clav jako dynasticky sve tec Jagellonc˚, in: Doba Jagellonska v zemıch Ceskř koruny (1471-1526): Sbornık Katolickř teologickř fakulty Univerzity Karlovy Dejiny umenı Š historie 1, Praha ť C eský Bude jovice 2005, s. 293-313. Ceskř umenı gotickř (kat. vy st), Praha 1964. Ceskoslovenska vlastiveda VIII.: Umenı, Praha 1935. Ceskoslovenskř umenı, Praha 1926. Petr C ornej, Pohasly lesk panovnický ho majesta tu v porevolucnıch C echa ch, in: Lenka Bobkova ť Mlada Hola (ed.), Lesk kra lovskřho majesta tu ve stredoveku: Pocta Prof. PhDr. Frantisku Kavkovi, CSc. k nedoz itym 85. narozenina m, Praha ť Litomys l 2005, s. 99-122. Petr C ornej ť Milena Bartlova , Velkř dejiny zemı Koruny c eskř VI. (1437-1526), Praha ť Litomys l 2007. Suzanne Daspet, Le Ma’tre de la Sibylle de Tibur: Catalogue critique de ses oeuvres (Rkp. diplomový pra ce ULB), Bruxelles 2002. Martin Davies, Rogier van der Weyden, London 1972. Dejiny a popsa nı hradu Krivokla tu, Praha 1871. Dejiny c eskřho vytvarnřho umenı I/2, Praha 1984. Dejiny c eskych kriz ovnıku s c ervenou hvezdou, Praha 1930. Vladimır Denkstein - Frantis ek Matous , Jihoc eska gotika, Praha 1953. Elisabeth Dhanens, Hugo van der Goes, Anvers 1998. Jeltje Dijkstra, Origineel en kopie: Een onderzoek naar de navolging van de Meester van Flřmalle en Rogier van der Weyden (Academisch proefschrift), Amsterdam 1990. Jeltje Dijkstra, The Brussels and the Merode Annunciation Reconsidered, in: Susan Foister ť Susie Nash (ed.), Robert Campin: New Direction in Scholarship, Turnhout 1996, s. 95-104. J. D. Douglas (ed.), Novybiblickyslovnık, Praha 1996. Chanoine Jean Dumoulin ť Jacques Pycke (ý d.), Les Grand Siôcles de Tournai (12e Š 15e siôcles): Recueil děřtudes publiř ` lěoccasion du 20e anniversaire des Guides de Tournai, Tournai 1993.
- 244 -
Fritz Dworschak ť Harry K…hnel (Hrsg.), Die Gotik in Niederästerreich: Kunst, Kultur und Geschichte eines Landes im Spňtmittelalter, Wien 1963. Frantis ek R. Dvora k, Vy stava Svaty Vojte ch v pama tka ch a v ceský m ume nı, Pama tky (Historie) 43, 1948, s. 111-112. Jan Dvora k, Pohusitskř na stennř malırstvı v Cecha ch (Rkp. disertacnı pra ce U DU FF UK), Praha 1951. Umberto Eco, Umenı a kra sa ve stredovekř estetice, Praha 1998. Josef Ehm, Ceskř gotickř umenı, Praha 1977. Renate Eikelmann (Hrsg.), The Cleveland Museum of Art: Meisterwerke von 300 bis 1550 (kat. vy st.), M…nchen 2007. Frantis ek Ekert, Posva tna mısta kra lovskřho hl. mesta Prahy: Dejiny a popsa nı chra mu, kaplı, posva tnych soch, kla steru i jinych pomnıku katolickř vıry a na boz nosti v hlavnım meste kra lovstvı Ceskřho 1-2., Praha 1883-1884 (reprint 1996). Katerina Engstova , Vide nız eny ve slunci cısarem Augustem, Umenı 47, 1999, s. 258-264. Jirı Fajt, Pozdne gotickř rezba rstvı v Praze (1430-1526) (Rkp. diplomový pra ce U DU FF UK), Praha 1993. Jirı Fajt, Pozdne gotický rezba rstvı v Praze a jeho socia lnı pozadı (1430-1526), Pruzkumy pama tek II, 1995 - prıloha 1. Jirı Fajt, Late Gothic Sculpture in Bohemia during the Reign of Wladislaw II (1471 ť 1516): The Present State of Knowledge and Questinons of Future Research, in: Dietmar Popp ť Robert Suckale (Hrsg.), Die Jagiellonen: Kunst und Kultur einer europňischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit, N…rnberg 2002, s. 251-262. Jirı Fajt, Das Zeitalter der Jagiellonen in den L¨ndern der B’mischen Krone und die tschechische Historiographie, in: Evelin Wetter (Hrsg.), Die Lňnder der Bähmischen Krone und ihre Nachbarn zur Zeit der Jagiellonenkänige (1471-1526): Kunst Š Kultur Š Geschichte, Ostfildern 2004, s. 15-29. Jirı Fajt (ed.), Karel IV.: Cısar z Boz ı milosti (Kultura a umenı za vla dy Lucemburku 1310 Š 1437), Praha 2006. Jan Piet Filedt Kok (Hg.), Vom Leben im spňten Mittelalter: Der Hausbuchmeister oder Meister des Amsterdamer Kabinetts (kat. vy st.), Amsterdam ť Frankfurt am Main 1985. Josef Filipec a kol., Slovnık spisovnř c estiny pro skolu a verejnost, Praha 2000. Gabriele Finaldi (ed.), The Image of Christ (kat. vy st.), London 2000. Birgit Franke, Feste, Turniere und st¨dtische Einz…ge, in: Birgit Franke ť Barbara Welzel (Hg.), Die Kunst der burgundischen Niederlande: Eine Einf¨hrung, Berlin 1997, s. 65-84. Birgit Franke ť Barbara Welzel (Hg.), Die Kunst der burgundischen Niederlande: Eine Einf¨hrung, Berlin 1997. Max J. Friedl¨nder, Die altniederlňndische Malerei 2: Rogier van der Weyden und der Meister von Flřmalle, Berlin 1924. Mojmır Svatopluk Frinta, Some Observations on the Campinesque Annunciation in Brussels, in: Roger Van Schoute ť Dominique Hollanders-Favart, Le Dessin sous-jacent dans la peinture: Le problôme de lÄauteur de lÄoeuvre de peinture Contribution de lÄřtude
- 245 -
du dessin sous-jacent ` la question des attributions, Coloque 4 (29.-31. 10. 1981), Louvainla-Neuve 1982, s. 87-97. Ivan Gera t, Stredovekř obrazovř třmy na Slovensku: Osoby a prıbehy, Bratislava 2001. Florence Gombert et al. (ý d.), Le Ma’tre au Feuillage brodř: Dřmarches děartistes et mřthodes děattribution děoeuvres ` un peintre anonyme des anciens Pays-Bas du XVe siôcle, Lille 2007. Gotika v za padnıch Cecha ch (1230- 1530) I.-III., Praha 1996. Daniela Gr¨fin von Pfeil, Der Pleydenwurff-Wolgemut-Kreis: Studien zu frňnkischen Zeichnungen vor D¨rer unter Ber¨cksichtigung der Tafelmalerei (Rkp. disertacnı pra ce), M…nchen 1996. Michel de Grand Ry (ed.), Les Primitifs flamands et leur temps, Tournai 2000. David Gropp, Das Ulmer Chorgest¨hl und Järg Syrlin der A ltere: Untersuchungen zur Architektur und Bildwerk, Berlin 1999. David Gropp, Der Ulmer Hochaltar: Ein Gemeinschaftswerk von J’rg Syrlin d. A., Michel Erhart und Hans Sch…chlin?, in: Brigitte Reinhardt ť Stefan Roller (Hrsg.), Michel Erhart und Järg Syrlin d. A .: Spňtgotik in Ulm (kat. vy st.), Ulm 2002, s. 66-75. Bernhard Grueber, Die Kust des Mittelalters in Bähmen III., Wien 1877. Bernhard Grueber, Die Kust des Mittelalters in Bähmen IV., Wien 1879. Albert G…mbel, Hanns Scholler, ein deutscher Bildschnitzer am b’hmischen Hofe (14901517), Repertorium f¨r Kunstwissenschaft XXXI, Heft 6, 1908, s. 323-335. Bo˙ena Guldan-Klamecka ť Anna Ziomecka, Sztuka na ąl˛sku XII-XVI w.: Katalog zbiorłw, WrocÄaw 2003. Karel Guth, Vladislavsky mistr, kaple na Krivokla te , in: Umeleckř poklady Cech I. Praha 1913, s. 13-14. James Hall, Slovnık na metu a symbolu ve vytvarnřm umenı, Praha 1991. Pavlına Hamanova ť Bohumil Nuska, Kniz nı vazba sedmi stoletı z fondu Strahovskř knihovny, Praha 1966. Jan Harasimowicz, Die Bedeutung der s…ddeutschen Reichsst¨dte f…r die b…rgerliche Kultur der jagiellonischen L¨nder um 1500, in: Dietmar Popp ť Robert Suckale (Hrsg.), Die Jagiellonen: Kunst und Kultur einer europňischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit, N…rnberg 2002, s. 403-410. Frantis ek Xaver Harlas, Stara Praha: Na stin vyvoje mesta a pruvodce jeho sbırkami, Praha [1911]. Otakar Hejnic, Kamennydum v Kutnř Hore, Kutna Hora 1903. Va clav Hlavsa, Praha: Pruvodce ulicemi a pama tkami hlavnıho mesta, Praha 1948. Va clav Hlavsa, Praha oc ima staletı, Praha 1972. Ivo Hlobil, Olivetska hora kostela sv. Morice v Olomouci z trica ty ch let, in: Alena Martyca kova (ed.), Podzim stredoveku: Vyhranova nı geografickych teritoriı, mestska kultura a procesy vzniku loka lnıch umeleckych skol ve strednı Evrope 15. stoletı, Brno 2001, s. 45-51. Ingrid-Sibylle Hoffmann, Der Meister der Pollinger Tafeln: Wege der Erneuerung in der bayerischen Malerei des mittleren 15. Jahrhunderts, Weimar 2007.
- 246 -
F. W. H. Hollstein, Dutsch and Flemish Etchings, Engravings and Woodcuts, ca 1450-1700. I-XXVIII., Amsterdam 1949-1984. Jaromır Homolka, K pozdne gotický plastice v za padnıch C echa ch a v Praze, Casopis Na rodnıho muzea - Historickř muzeum CXXXVI, 1967, c. 1, s. 189-194. Jaromır Homolka, K ne ktery m ota zka m stredoevropský plastiky 15. stoletı, Umenı 17, 1969, s. 539-573. Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Emanuel Poche a kol., Praha stredoveka (Ctvero knih o Praze): Architektura, socharstvı, malırstvı, umeleckř remeslo, Praha 1983, s. 463-489. Jaromır Homolka, Pozdne gotický socharstvı, in: Dejiny c eskřho vytvarnřho umenı I/2, Praha 1984, s. 535-566. Jaromır Homolka, Socharstvı, in: Pozdne gotickř umenı v Cecha ch, Praha 19852, s. 167-254. Jaromır Homolka, K ne ktery m problý m˚m vıdenský gerhaertovský s koly, in: Alena Martyca kova (ed.), Podzim stredoveku: Vyhranova nı geografickych teritoriı, mestska kultura a procesy vzniku loka lnıch umeleckych skol ve strednı Evrope 15. stoletı, Brno 2001, s. 53-69. Jirina Horejs ı, Tva r pozdne stredove ky ch historism˚: In margine Birnbaumovy teze o roma nský renesanci, Umenı 17, 1969, c. 2, s. 109-130. Jirina Horejs ı, Pozdne goticka architektura, in: Dejiny c eskřho vytvarnřho umenı I/2, Praha 1984, s. 498-534. Jirina Horejs ıť Jarmila Vackova , Ne který aspekty jagellonský ho dvorský ho ume nı, Umenı 21, 1973, c. 6, s. 496-512. Jirina Horejs ı ť Jarmila Vackova , Znovu o povaze jagellonský ho ume nı v C echa ch (Odpove â Josefu Petra novi a Jaroslavu Pes inovi), Umenı 29, 1981, c. 5 s. 463-465. Hrady, za mky a tvrze v Cecha ch, na Morave a ve Slezsku III.: Severnı Cechy, Praha 1984. Johan Huizinga, Jesen stredoveku: Homo ludens, Bratislava 1990. Va clav Huml, Zpra va o archeologicky ch vy kopech, Praz sky sbornık historicky XI, 1978, s. 187. Rudolf Chadraba, Ota zka identity vy tvarný kultury Moravy a Slezska v 15. stoletı, in: Alena Martyca kova (ed.), Podzim stredoveku: Vyhranova nı geografickych teritoriı, mestska kultura a procesy vzniku loka lnıch umeleckych skol ve strednı Evrope 15. stoletı, Brno 2001, s. 101107. Julien Chapuis, Stefan Lochner: Image in Fifteenth-century Cologne, Turnhout 2004. Andrý Chastel, La rencontre de Salamon et de la reine de Saba dans lčiconographie mý diý vale, Gazette des Beaux-Arts, tome XXXV, pý riode VI, Fý vrier 1949, s. 99-114. Albert Chˆtelet, Pedro Berruguete et Juste de Gand, in: Actas del XXIII Congreso International de Historia del Arte. Granada 1973, vol. I, s. 335-343. Albert Chˆtelet, Lč atelier de Robert Campin, in: Chanoine Jean Dumoulin ť Jacques Pycke (ý d.), Les Grand Siôcles de Tournai (12e Š 15e siôcles): Recueil děřtudes publiř ` lěoccasion du 20e anniversaire des Guides de Tournai, Tournai 1993, s. 13-37. Albert Chˆtelet, Robert Campin Š Le Ma’tre de Flřmalle: La fascination du quotidien, Anvers 1996. Jan Chlıbec, Z Pres tic az na konec sve ta: Ume lecký postrehy Va clava Sas ka z Bırkova, Pesı złna 2001, c. 9, s. 23-28. - 247 -
Jan Chlıbec ť Milena Bartlova , Mistr Tynskř kalva rie: Praz ska rezba rska dılna predhusitskř doby, Praha 1990, s. 35. Ste pa nka Chlumska ť Radka Sefc˚, Technika cınovaný ho reliý fu na deskovy ch malba ch Rakovnický ho, Rokycanský ho a Litome rický ho olta re, Technologia artis 6, 2008, s. 66-97. Karel Chytil, Vy klad a vy znam ste nomaleb v chra mu sv. Barbory v Hore Kutný , Pama tky archeologickř a mıstopisnř XII, 1882-1884, s. 281-284. Karel Chytil, Retrospektivnı vy stava III.: Malırstvı drobný archaeologickř a mıstopisnř XV, 1892a, s. 611-612.
a tabulový , Pama tky
Karel Chytil, Umeleckyprumysl na retrospektivnı vystave roku 1891, Praha 1892b. Karel Chytil, Vyvoj miniaturnıho malırstvı c eskřho za doby kra lu rodu Jagellonskřho, Praha 1896. Karel Chytil, Malırstvo praz skř XV. a XVI. veku a jeho cechovnı kniha staromestska z let 1490 Š 1582, Praha 1906. Karel Chytil, Tabulový obrazy ve sbırka ch Zemský ho muzea, Pama tky archaeologickř a mıstopisnř XXX, 1918, s. 26. Karel Chytil, Madona svatos te pa nska a jejı pome r k typu madony vys ebrodský , Pama tky archaeologickř a mıstopisnř XXXIV, 1925, s. 75. Karel Chytil, C eský malırstvı prvnıch desetiletı XVI. stoletı, Roc enka Kruhu pro pestova nı dejin umenı za rok 1930, 1931, s. 6. Illustrierte Chronik von Bähmen: Ein geschichtliches Nationalwerk II., Prag 1854. Franz Jacksche, Geschichte des ritterlichen Ordens Kreuzherren mit dem roten Sterne, Prag 1904. Jakoby, Der Einfluî niederlňndischer Tafelmalerei des 15. Jahrhunderts auf die Kunst der benachtbarten Rheinlande am Beispiel der Verk¨ndigungsdarstellung in Käln, am Niederrhein und in Westfalen (1440-1490), K’ln 1987. Jihoc eska pozdnı gotika 1450-1530 (kat. vy st.), Hluboka 1965. Fabienne Joubert, A propos de la tapisserie tournaisienne au 15e si`cle: la question des mod`les, in: Chanoine Jean Dumoulin ť Jacques Pycke (ý d.), Les Grand Siôcles de Tournai (12e Š 15e siôcles): Recueil děřtudes publiř ` lěoccasion du 20e anniversaire des Guides de Tournai, Tournai 1993, s. 39-58. Romuald Kaczmarek, WokoÄBricciusa Gauske: WrocÄawska rzeë ba kamienna w czasach pobytu Wita Stwosza w Krakowie, in: WokłńWita Stwosza (Materiań y z miśdzynarodowej konferencji naukowej w Muzeum Narodowym w Krakowie 19-22 maja 2005), Krakow 2006, s. 209-219. Jaroslav Kadlec, Prehled c eskych cırkevnıch dejin 1., Praha 1991. Rainer Kahsnitz ť Achim Bunz, Die groîen Schnitzaltňre: Spňtgotik in S¨ddeutschland, O sterreich, S¨dtirol, M…nchen 2005. Pavel Kalina, Ukriz ovany z baziliky Nanebevzetı Panny Marie na Strahove , Umenı 45, 1993, c. 5, s. 287-295. Pavel Kalina, The Last Judgement of Roz mberk: Vision, Fear and Mandala Symbolism in the Late Middle Ages, Umenı 47, 1999, s. 33-44.
- 248 -
Frantis ek Kalousek (ed.), Archiv c esky, c ili Starř pısemnř pama tky c eskř i moravskř, sebranř z archivu doma cıch i cizıch VII., Praha 1887. Frank Matthias Kammel (Hrsg.), Adam Kraft: im Germanischen Nationalmuseum, N…rnberg 2002.
Die
Beitrňge
des
Kolloquiums
Mateusz Kapustka et al. (ed.), Slezsko Š Perla v Ceskř korune: Historie Š Kultura Š Umenı (kat. vy st), Praha 2006. Mateusz Kapustka ť Andrzej KozieÄ ť Piotr Oszczanowski, Op nederlandse manier: Inspiracje niderlandzkie w sztuce Úl˛skiej XV-XVIII w. (kat. vy st.), Legnica 2001. Mateusz Kapustka ť Andrej KozieÄť Piotr Oszcanowski (ed.), ąl˛sk i Czechy: Wspłlne drogi sztuki (Materiań y konferencji naukowej dedykowane Profesorovi Janowi Wrabecowi), WrocÄaw 2007. Die Karlsruher Passion: Ein Hauptwerk Straîburger Malerei der Spňtgotik (kat. vy st.), Karlsruhe 1996. Frank Matthias Kammel (Hrsg.), Adam Kraft: im Germanischen Nationalmuseum, N…rnberg 2002.
Die
Beitrňge
des
Kolloquiums
Miloslav Kana k ť Frantis ek Simek (ed.), Starř letopisy c eskř z rukopisu kriz ovnickřho, Praha 1959. Katalog Maryan W. Ainsworth ť Maximiliaan P. J. Martens, Petrus Christus: Reanissance Master of Bruges, New York 1994. viz Maryan W. Ainsworth Katalog LěArt ` la cour de Bourgogne, Dijon 2004. viz Art Katalog J. R. J. van Asperen de Boer et al., Jan van Eyck: Two paintings of Saint Francis receiving the stigmata, Turin 1997. viz J. R. J. van Asperen de Boer Katalog Milena Bartlova (ed.), Svaty Vojtech: Tisıc let svatovojtesskř tradice v Cecha ch, Praha 1997. viz Milena Bartlova Katalog Till-Holger Borchert (ý d.), Le siôcle de Van Eyck 1430 Š 1530: Le monde mřditerranřen et les primitifs flamands, Gand ť Amsterdam 2002. viz Till-Holger Borchert Katalog Till-Holger Borchert (ý d.), Les portraits de Memling, Gand ť Amsterdam 2005. viz Till-Holger Borchert Katalog Dus an Buran a kol., Gotika: Dejiny slovenskřho vytvarnřho umenia, Bratislava 2003. viz Dus an Buran Katalog Ceskř umenı gotickř, Praha 1964. viz C eský Katalog Fritz Dworschak ť Harry K…hnel (Hrsg.), Die Gotik in Niederästerreich: Kunst, Kultur und Geschichte eines Landes im Spňtmittelalter, Wien 1963. viz Fritz Dworschak Katalog Renate Eikelmann (Hrsg.), The Cleveland Museum of Art: Meisterwerke von 300 bis 1550, M…nchen 2007. viz Renate Eikelmann Katalog Jirı Fajt (ed.), Karel IV.: Cısar z Boz ı milosti (Kultura a umenı za vla dy Lucemburku 1310 Š 1437), Praha 2006. viz JirıFajt Katalog J. P. Filedt Kok (Hg.), Vom Leben im spňten Mittelalter: Der Hausbuchmeister oder Meister des Amsterdamer Kabinetts, Amsterdam ť Frankfurt am Main 1985. viz J. P. Filedt Kok
- 249 -
Katalog Gabriele Finaldi (ed.), The Image of Christ, London 2000. viz Gabriele Finaldi Katalog Florence Gombert et al. (ý d.), Le Ma’tre au Feuillage brodř: Dřmarches děartistes et mřthodes děattribution děoeuvres ` un peintre anonyme des anciens PaysBas du XVe siôcle, Lille 2007. viz Florence Gombert Katalog Gotika v za padnıch Cecha ch (1230 -1530) I.-III., Praha 1996. viz Gotika Katalog Jihoc eska pozdnı gotika 1450-1530, Hluboka 1965. viz Jihoceska Katalog Mateusz Kapustka et al. (ed.), Slezsko Š Perla v Ceskř korune: Historie Š Kultura Š Umenı (kat. vy st), Praha 2006. viz Mateusz Kapustka Katalog Mateusz Kapustka ť Andrzej KozieÄPiotr Oszczanowski, Op nederlandse manier: Inspiracje niderlandzkie w sztuce Úl˛skiej XV-XVIII w., Legnica 2001. viz Mateusz Kapustka Katalog Die Karlsruher Passion: Ein Hauptwerk Straîburger Malerei der Spňtgotik, Karlsruhe 1996. viz Karlsruher Katalog Ladislav Kesner a kol., Umenı c eskř a slovenskř gotiky, Praha 1972. viz Ladislav Kesner Katalog Kunst der Gotik aus Bähmen, K’ln 1985. viz Kunst Katalog Kunst und Kultur in Bähmen, Mňhren und Schlesien, N…rnberg 1955. viz Kunst Katalog Madona - Cırkevnı malırstvı a socharstvı doby 1350-1550, Praha 1935. viz Madona Katalog Meisterwerke massenhaft: Die Bildhauerwerkstatt des Niklaus Weckmann und die Malerei in Ulm um 1500, Stuttgart 1993. viz Meisterwerke Katalog Middeleeuwse Kunst der Noordelijke Nederlanden, Amsterdam 1958. viz Middeleeuwse Katalog Michael Pacher und sein Kreis: Ein Tiroler K¨nstler der europňischen Spňtgotik 1498-1998, Neustift 1998. viz Michael Pacher Katalog Andrzej Niedzielenko ť Vıt Vlnas (ed.), Slezsko Š Perla v Ceskř korune: Tri obdobı rozkvetu vza jemnych umeleckych vztahu, Praha 2006. viz Adrzej Niedzielenko Katalog N¨rnberg 1300-1550: Kunst der Gotik und Renaissance, M…nchen 1986. viz N…rnberg Katalog Od gotiky k renesanci 2. Brno: Vytvarna kultura Moravy a Slezska 14001550, Brno 1999. viz Od gotiky Katalog Od gotiky k renesanci 3. Olomoucko: Vytvarna kultura Moravy a Slezska 1400-1550, Brno 1999. viz Od gotiky Katalog Od gotiky k renesanci 4. Opava: Vytvarna kultura Moravy a Slezska 14001550 (kat. vy st.), Brno 1999. viz Od gotiky Katalog Gert von der Osten (Hrsg.), Herbst des Mittelalters: Spňtgotik in Käln und am Niederrhein, K’ln 1970. viz Gert von der Osten Katalog Brigitte Reinhardt ť Michael Roth (Hrsg.), Hans Multscher: Bildhauer der Spňtgotik in Ulm, Ulm 1997. viz Brigitte Reinhardt - 250 -
Katalog Brigitte Reinhardt ť Stefan Roller (Hrsg.), Michel Erhart und Järg Syrlin d. A .: Spňtgotik in Ulm, Ulm 2002. viz Brigitte Reinhardt Katalog der Retrospectiven Ausstellung (Grupe XXV.), Prag 1891a. Katalog retrospektivnı vystavy (Skupina XXV.), Praha 1891b. Katalog Achim Riether (Hrsg.), Israhel van Meckenem (um 1440/45-1503): Kupferstiche Š Der M¨nchner Bestand, M…nchen 2006. viz Achim Riether Katalog Uwe M. Schneede (Hrsg.), Goldgrund und Himmelslicht: Die Kunst des Mittelalters in Hamburg, Hamburg 1999. viz Uwe M. Schneede Katalog Lothar Schultes ť Bernhard Prokisch (Hrsg.), Gotikschňtze Oberästerreich, 2002. viz Lothar Schultes Katalog Spňtgotik am Oberrhein: Meisterwerke der Plastik und des Kunsthandwerks 1450-1530, Karlsruhe 1970. viz Sp¨tgotik Katalog Spňtmittelalter am Oberrhein 1: Maler und Werkstňtten 1450 Š1525, Stuttgart 2001. viz Sp¨tmittelalter Katalog Cyriel Stroo ť Pascale Syfer-dč Olne, Musřes royaux des Beaux-Arts de Belgique: The Flemish Primitives I., The Master of Flřmalle and Rogier van der Weyden Groups, Bruxelles 1996. viz Cyriel Stroo Katalog Imre Taka cs (Hrsg.), Sigismundus Rex et Imperator: Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg 1387-1437, Budapest ť Luxemburg 2006. viz Imre Taka cs Katalog Andra s Vý gh (ed.), Gothic Sculptures from the Royal Palace of Buda, Budapest 1992. viz Andra s Vý gh Katalog Dirk De Vos (ed.), Hans Memling: Catalogue, Bruges ť Anvers 1994. viz Dirk De Vos Stephan Kemperdick, Der Meister von Flřmalle: Die Werkstatt Robert Campins und Rogier van der Weyden, Turnhout 1997. Stephan Kemperdick, Martin Schongauer: Eine Monographie, Petersberg 2004. Ladislav Kesner a kol., Umenı c eskř a slovenskř gotiky, Praha 1972. Karel Kibic, Starome stska radnice v Praze, Staleta Praha 5, 1971, s. 33-63. Otto Kletzl, Die deutsche Kunst in Bähmen und Mňhren, Berlin 1941. Jan Klıpa, Mısto litome ricky ch desticek se sve ticemi v produkci dılny Mistra Svatojirský ho olta re, U steckysbornık historicky(Gotickř umenı a jeho historickř souvislosti I.) 2001, s. 361373. Elfriede Knauer, A cubiculo Agustorum: Bemerkungen zu Rogier van der Weyden BladelinAltar, Zeitschrift f¨r Kunstgeschichte 33, 1970, Heft 4, s. 332-339. Kniha pama tnı na 700-letř zaloz enı c eskych kriz ovnıku s c ervenou hvezdou, Praha 1933. Martin Kola r ť August Sedla cek, Ceskomoravska heraldika I.: Ca st vseobecna , Praha 1902, s. 94. Manfred Koller, Der Fl¨gelaltar von Michael Pacher in St. Wolfgang, Wien ť K’ln ť Weimar 1998.
- 251 -
Hana Korecka -Seifertova , Za tis ı ve Smıs kove kapli v kostele sv. Barbory v Kutný Hore, Kra snř mesto (Casopis pro roda ky a pra tele Kutnř Hory) 1, 1970, s. 8-10. Jan Korınek, Starř pameti kutnohorskř, Praha 1675 (reprint Kutna Hora 1997). JirıKotalık a kol., Na rodnı galerie v Praze I., Praha 1984. Olga Kotkova , Ukriz ovany v c eskř pozdne gotickř plastice: Nizozemskř vlivy na c eskou pozdne gotickou plastiku (Rkp. diplomový pra ce U DU FF UK), Praha 1989. Olga Kotkova , K ceský plastice po polovine 15. stoletı, Umenı 40, 1992, c. 4-5, s. 366-373. Viktor Kotrba, Baukunst und Baumeister der Sp¨tgotik am Prager Hof, Zeitschrift f¨r Kunstgeschichte 31 Bd., 1968, Heft 1, s. 181-215. Viktor Kotrba, Zwei Meister der Jagellonischen Hofkunst: Meister Hanns (Hanusch) Spiess von Frankfurt und Meister Hanns (Hanusch) Schoeller von N…rnberg, Umenı 20, 1972, c. 3, s. 248-267. Marie Anna Kotrbova , Kost: Pruvodce expozicı, Praha 1991. Petr Kova c, Rekonstrukce pozdne gotický ho sousos ız Rabı, Umenı 37, 1989, c. 4, s. 289-300. Vincenc Krama r, La peinture et la sculpture du XIVe si`cle en BohÜme, LěArt vivant IV, 1928, nr. 78, s. 202-215. Vincenc Krama r, V poslednıhodine , Na rodnı listy 72, 1932, c. 45, s. 10. Vincenc Krama r, Bolestny Kristus, Volnř smery XXXI, 1935, s. 75-81. Vincenc Krama r, Obraz Smrti Panny Marie ve Spis ský m Stvrtku, Z ivot XV, 1936-1937, c. 56, s. 217-221, 231. Vincenc Krama r, Nova instalace Sta tnı sbırky starý ho ume nı, Zpra vy pama tkovř přc e II, 1938a, ses it 1, s. 142-147. Vincenc Krama r, Struc nypruvodce Sta tnı sbırkou starřho umenı, Praha 1938b. Josef Kra sa, K vy sledk˚m ne ktery ch vy znamny ch restauratorsky ch akcı v roce 1961. Umenı 10, 1962, s. 503-507. Josef Kra sa, Na ste nný malırstvı, in: Dejiny c eskřho vytvarnřho umenı I/2, Praha 1984, s. 567578. Josef Kra sa, Kniz nımalırstvı, in: Pozdne gotickř umenı v Cecha ch, Praha 19852, s. 387-457. Josef Kra sa, Na ste nna malba, in: Pozdne gotickř umenı v Cecha ch. Praha 19852, s. 255-314. Bohuslav Kraus, Mistr c eskř gotiky Matej Rejsek z Prostejova (Z ivot a dılo), Proste jov 1946. Katharina Krause, Hans Holbein der A ltere, M…nchen ť Berlin 2002. Engelbert Kirschbaum (Hrsg.), Lexikon der christlichen Ikonographie 2: Allgemeine Ikonographie F-K, Rom ť Freiburg ť Basel ť Wien 1970. Hartmut Krohm, Die Bildhauerkunst des sp¨ten Mittelalters in den burgundischen Niederlanden, in: Birgit Franke ť Barbara Welzel (Hg.), Die Kunst der burgundischen Niederlande: Eine Einf¨hrung, Berlin 1997, s. 191-210. Hartmut Krohm, Der Gerhaertsche Stilkreis und das Werk Adam Krafts, in: Frank Matthias Kammel (Hrsg.), Adam Kraft: Die Beitrňge des Kolloquiums im Germanischen Nationalmuseum, N…rnberg 2002, s. 89-108.
- 252 -
Ulrike Krone-Balcke, Der Kefermarkter Altar - sein Meister und seine Werkstatt, M…nchen ť Berlin 1999. Jirı Kropa cek, Ikonograficky program olta re kriz ovnický ho velmistra Mikula s e Puchnera z roku 1482 (Prıspe vek k studiu ume nı pozdnı gotiky v oblasti strednıch C ech), Muzeum a souc asnost 7, 1984, s. 151-170. Peter Kr…ger, Boutskompositionen in Schwaben: Zu Bildprogramm und Maler des Ehninger Altars, in: Bert Cardon et al., Bouts Studies: Proceedings of the International Colloquium (Leuven, 26-28 November 1998), Leuven ť Paris ť Sterling 2001, s. 273-288. Kunst der Gotik aus Bähmen (kat. vy st.), K’ln 1985. Kunst der Renaissance und des Manierismus in Bähmen, Praha 1979. Kunst und Kultur in Bähmen, Mňhren und Schlesien, N…rnberg 1955. Betty Kurth, ń ber den Einfluss der Wolgemut-Werkstatt in O sterreich und im angrenzenden S…ddeutschland, Jahrbuch des Kunsthistorischen Institutes der K. K. Zentralkommission f¨r Denkmalpflege 10, 1916, s. 79-100. Albert Kutal, Gotickř socharstvı v Cecha ch a na Morave: V duchovnım stredu, Praha 1940. Albert Kutal ť Antonın Mate jcek ť Dobroslav Lıbal, Ceskř umenı gotickř 1.: Stavitelstvı a socharstvı, Praha 1949. Albert Kutal, Ceskř gotickř umenı, Praha 1972. Jirı Kuthan, Stavebnı dılo a mecena t Lva (ü 1485) a Zdenka Lva (ü 1535) z Roz mita lu, Sbornık Na rodnıho muzea v Praze, Rada A Š Historie, sv. 61, 2007, c. 1-2, s. 53-65. Ivana Kyzourova ť Pavel Kalina, Strahovska obraza rna: Od gotiky k romantismu, Praha 1993. Adam S. Labuda, Wrocń awski oń tarz Úw. Barbary i jeho twłrcy: Studium o malarstwie Úl˛skim poń owy XV wieku, Pozna° 1984. Jaap Leeuwenberg, Die Ausstrahlung Utrechter Tonplastik, in: Studien zur Geschichte der europňischen Plastik (Festschrift Theodor M¨ller), M…nchen 1965, s. 151-166. Ferdinand Josef Lehner, Poklad hlavnıho chra mu Svatovıtský ho v Praze, Method 2, 1876, c. 4, s. 44-47. Ferdinand Josef Lehner, Kaple Maria nska v kostele Praz ský m u sv. Vojte cha, Method 9, 1883, c. 2, s. 23. Emanuel Leminger, Stavba hradu Praz ský ho za kra le Vladislava II., Pama tky archaeologickř 14, 1887 ť 1889, s. 630. Emanuel Leminger, Umeleckř remeslo v Kutnř Hore, Praha 1926. Norbert Lieb, M¨nchen: Die Geschichte seiner Kunst, M…nchen 1971. Norbert Lieb, M¨nchen: Die Geschichte seiner Kunst, M…nchen 1988. Volker Liedke, Salzburger Maler und Bildschnitzer sowie Bau- und Kunsthandwerker der Sp¨tgotik und Renaissance, Ars Bavarica 3, 1975, s. 33-56. Volker Liedke, Landshuter Tafelmalerei und Schnitzkunst der Sp¨tgotik: Retabel aus den Werkst¨tten der Maler Hans von W…rzburg, J’rg Breu, Michael Hurlinger und Wolfgang von W’rth sowie der Bildschnitzer Heinrich Helmschrot und Andre Taubenpeck, Ars Bavarica 11-12, 1979.
- 253 -
Volker Liedke, Zwei Tafelgem¨lde eines Marienaltars im Oberhausmuseum zu Passau, Werke des Malers Ruprecht Furtrer (Eine Studie zum Problem der Adaption von Motiven aus Rogier van der Weydens Dreik’nigsaltar von St. Columba in der s…ddeutschen Tafelmalerei der Sp¨tgotik, Ars Bavarica 43-44, 1986, s. 35-62. Volker Liedke, Die T’rwanger Kreuzigungstafel aus der Mitte des 15. Jahrhunderts, Ars Bavarica 79-80, 1997, s. 23-36. Antonın Lis ka, C eský socharstvı v dobe slohový preme ny kolem roku 1450, Umenı 9, 1961, c. 4, s. 372-390. Antonın Lis ka, Vztahy ceský ho socharstvı k za padnımu ume nı na rozhranı 15. a 16. stoletı, Umenı 11, 1963, s. 233-248. Antonın Lis ka, Zivy prıklad starý ho nizozemský ho ume nı, Umenı 15, 1967, s. 492-509. Vilý m Lorenc, Novř Mesto praz skř, Praha 1973. Willy Lorenz, Die Kreuzherren mit dem roten Stern, K’nigstein 1964. Josef Macek, O listina ch, listech a kancela ri Vladislava Jagellonský ho (1471-1490), Sbornık archivnıch pracı 2, 1952, c. 1, s. 45-122. Josef Macek, Jagellonsky vek v c eskych zemıch (1471-1526) 1.: Hospoda rska za kladna a kra lovska moc, Praha 1992. Josef Macek, Jagellonskyvek v c eskych zemıch (1471-1526) 4.: Venkovskylid, Na rodnostnı ota zka, Praha 1999. Josef Macek, Vıra a zboz nost jagellonskřho veku, Praha 2001. Karel B. Ma dl, O pokladu domu Svatovıtský ho v Praze, Zlata Praha 8, 1891, c. 46-49, s. 547548, 559-562, 567-570, 579-582. Madona - Cırkevnı malırstvı a socharstvı doby 1350-1550 (kat. vy st.), Praha 1935. Ern’ Marosi, Zikmund Lucembursky 1368-1437: Uhersky kra l ť de dic anjouovsky ch tradic, in: Jirı Fajt (ed.), Karel IV.: Cısar z Boz ı milosti (Kultura a umenı za vla dy Lucemburku 1310 Š 1437) (kat. vy st.), Praha 2006, s. 572. James Marrow, A Book of Hours from the Circle of the Master of the Berlin Passion: Notes on the Relationship between Fifteenth-Century Manuscript Illumination and Printmaking in the Rhenish Lowlands, The Art Bulletin LX, nr. 4, December 1978, s. 590-615. Didier Martens, Entre lč Italie et les Flandres: la “Virgo inter virginesď de Hans Holbein lč Ancien et ses sources, Revue de lěArt nÅ 117, 1997-3, s. 36-47. Didier Martens, Eine westf¨lische Kreuzigung im Museo La zaro Galdiano in Madrid, Westfalen 77, 1999, s. 441-453. Didier Martens, Rayonnement dč un mod`le. Emprunts mý connus ć la “Messe de saint Grý goireď flý mallienne dans la peinture et la tapisserie bruxelloises, Annales děHistoire de lěArt et děArchřologie XXIII, 2001, s. 25-59. Alena Martyca kova (ed.), Podzim stredoveku: Vyhranova nı geografickych teritoriı, mestska kultura a procesy vzniku loka lnıch umeleckych skol ve strednı Evrope 15. stoletı, Brno 2001. Antonın Mate jcek, Dejepis umenı 3.: Umenı novřho veku I., Praha 1927. Antonın Mate jcek, Votivnı obraz rytıre z Vs echlap, in: Od praveku k dnesku I.: Sbornık pracı z dejin c eskoslovenskych (K sedesa tym narozenina m Josefa Pekare), Praha 1930, s. 314-328.
- 254 -
Antonın Mate jcek, Strahovska obraza rna v Praze, Praha 1931. Eva Mate jkova , Kutna Hora, Praha 1962. Meisterwerke massenhaft: Die Bildhauerwerkstatt des Niklaus Weckmann und die Malerei in Ulm um 1500 (kat. vy st.), Stuttgart 1993. Va clav Mencl, Architektura, in: Pozdne gotickř umenı v Cecha ch, Praha 19852, s. 73-166. Va clav Mencl ť Emanuel Poche, Vzpomınka na Prahu, Praha 1949. Middeleeuwse Kunst der Noordelijke Nederlanden (kat. vy st.), Amsterdam 1958. Michael Pacher und sein Kreis: Ein Tiroler K¨nstler der europňischen Spňtgotik 1498-1998 (kat. vy st), Neustift 1998. Ferdinand Bretislav Mikovec ť Karel Vladislav Zap, Staroz itnosti a pama tky zeme c eskř 2., Praha 1865. Josef Mocker, Pras na bra na v Praze, Zpra vy Spolku architektu a inz enyru v Kra lovstvı c eskřm XVII, 1882, s. 1-2, tab. I-X. Josef Mocker, Prasna vez v Praze, Praha 1889. Helmut M’hring, Die Tegernseer Altarretabel des Gabriel Angler und die M¨nchner Malerei von 1430 Š 1450, M…nchen 1997. Johann Joseph Morper, Der Prager Architekt Jean Baptiste Mathey (Matthaeus Burgundus), M¨ncher Jahrbuch der bildenden Kunst, Neue Folge Bd. IV, Heft 1, 1927, s. 225-226. Karl M’seneder, Der junge Michelangelo und Schongauer, in: Joachim Poeschke (Hrsg.), Italienische Fr¨hrenaissance und nordeuropňisches Spňtmittelalter: Kunst der fr¨hen Neuzeit im europňischen Zusammenhang, M…nchen 1993, s. 259 ť 278. Theodor M…ller, Sculpture in the Netherlands, Germany, France and Spain 1400-1500, London 1966. Musřes royaux des Beaux-Arts de Belgique, Dřpartement děArt Ancien: Catalogue inventaire de la peinture ancienne, Bruxelles 1984. Markus NaÖ , Meister E.S.: Studien zu Werk und Wirkung, Frankfurt am Main 1994. Joseph Neuwirth, Prag, Leipzig 1901. Joseph Neuwirth, Prag, Leipzig 1912. Andrzej Niedzielenko ť Vıt Vlnas (ed.), Slezsko Š Perla v Ceskř korune: Tri obdobı rozkvetu vza jemnych umeleckych vztahu (kat. vy st.), Praha 2006. J. Nitsche (ed.), Dejiny a popsa nı hradu Krivokla tu, Praha 1871. J. Nitsche, Das P¨rglitzer Thal und die Burg P¨rglitz: Ein Wegweiser f¨r Fremde und Einheimische, Wien 1876. Martin Nodl ť Frantis ek Smahel (edd.), Clovek c eskřho stredoveku, Praha 2002. Michael North, Les marchý s de lč art, in: Till-Holger Borchert (ý d.), Le siôcle de Van Eyck 1430 Š 1530: Le monde mřditerranřen et les primitifs flamands (kat. vy st.), Gand ť Amsterdam 2002, s. 52-63. N¨rnberg 1300 -1550: Kunst der Gotik und Renaissance (kat. vy st.), M…nchen 1986. Die ästerreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild IX: Bähmen (2. Abteilung), Wien 1896.
- 255 -
Od gotiky k renesanci 2. Brno: Vytvarna kultura Moravy a Slezska 1400-1550 (kat. vy st), Brno 1999. Od gotiky k renesanci 3. Olomoucko: Vytvarna kultura Moravy a Slezska 1400-1550 (kat. vy st.), Brno 1999. Od gotiky k renesanci 4. Opava: Vytvarna kultura Moravy a Slezska 1400-1550 (kat. vy st.), Brno 1999. Norbert Ohler, Umıra nı a smrt ve stredoveku, Jinocany 2001. Josef Opitz, K instalaci vy stavy Madony, Dılo 126, 1935, s. 184-187. Gert von der Osten (Hrsg.), Herbst des Mittelalters: Spňtgotik in Käln und am Niederrhein (kat. vy st.), K’ln 1970. Michaela Ottova , Inventura dıla Mistra Briccii v Kutný Hore, in: Mateusz Kapustka ť Andrej KozieÄ ť Piotr Oszcanowski (red.), ąl˛sk i Czechy: Wspłlne drogi sztuki (Materiań y konferencji naukowej dedykowane Profesorovi Janowi Wrabecowi), WrocÄaw 2007, s. 125138. Walter Paatz, Verflechtungen in der Kunst der Spňtgotik zwischen 1360 und 1530: Einwirkungen aus den westlichen Nachbarlňndern auf Westdeutschland lňngs der Rheinlinie und deutsch-rheinische Einwirkungen auf diese Lňnder, Heidelberg 1967. Frantis ek Palacky (ed.), Archiv c esky, c ili Starř pısemnř pama tky c eskř i moravskř, sebranř z archivu doma cıch i cizıch V., Praha 1862. Frantis ek Palacky (ed.), Archiv c esky, c ili Starř pısemnř pama tky c eskř i moravskř, sebranř z archivu doma cıch i cizıch VI., Praha 1872. Frantis ek Palacky , Dejiny na roda c eskřho v Cecha ch a v Morave V.: Vek jagellonsky Š kralova nı Vladislava II. a Ludvıka I. od roku 1471 do 1526, Praha 1900. Tama s Pa losfalvi, Das Erbe Sigismunds, in: Imre Taka cs (Hrsg.), Sigismundus Rex et Imperator: Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg 1387-1437, Budapest ť Luxemburg 2006, s. 472-474. Erwin Panofsky, Early Netherlandish Paintings: Its Origins and Character 1., Cambridge 1953. Szila rd Papp, Das Denkmal des K’nigs Matthias Corvinus und die St. Georgskapelle in der Bautzener Ortenburg, in: Tomasz Torbus ť Markus H’rsch (Hrsg.), Die Kunst im Markgraftum Oberlausitz wňhrend der Jagiellonenherrschaft, Ostfildern 2006, s. 103-117. Werner Paravicini, Karel Smely, Praha ť Litomys l 2000. Hana Pa tkova , Praz ský malırský sdruz enı ve 14. a 15. stoletı, Praz skysbornık historicky25, 1992, s. 7-28. Hana Pa tkova (ed.), Cechovnı kniha praz skych malıru (Das Buch der Prager Malerinnung) (1348-1527), Praha 1996. Brigitte de Patoul ť Roger Van Schoute et al., Les Primitifs flamands et leur temps, Tournai 2000. C ene k Pavlık ť Michal Vitanovsky , Encyklopedie kachlu v Cecha ch, na Morave a ve Slezsku: Ikonografickyatlas reliřfu na kachlıch gotiky a renesance, Praha 2004. Jitka Pavlıkova , Rezba rska vyzdoba krivokla tskř kaple a jejı mısto v pozdne gotickřm umenı (Rkp. disertacnıpra ce U DU FF UK), Praha 1956.
- 256 -
Catheline Pý rier-Dč Ieteren, Thierry Bouts: Lěoeuvre complet, Bruxelles 2005. Catheline Pý rier-Dč Ieteren, Modelý pictural et illusionnisme ť Malırska a iluzionismus, Technologia artis 6, 2008, s. 10-33.
modelace
Jaroslav Pes ina, Malırska vy zdoba Smıs kovský kaple v kostele sv. Barbory v Kutný Hore, Umenı 12, 1939-1940, s. 253-266. Jaroslav Pes ina, Kaple sv. Va clava v chra mu sv. Vıta v Praze, Praha 1940a. Jaroslav Pes ina, Pozdne gotickř deskovř malırstvı v Cecha ch, Praha 1940b. Jaroslav Pes ina, Olta r Mikula s e Puchnera a Mistr pas ijı Lyversbergovy sbırky, Umenı XVII, 1949, c. 7-8, s. 298-299. Jaroslav Pes ina, Ceska malba pozdnı gotiky a renesance: Deskovř malırstvı 1450-1550, Praha 1950. Jaroslav Pes ina, K cinnosti dılny Mistra Svatojirský ho olta re, Umenı 6, 1958a, s. 158-166. Jaroslav Pes ina, La peinture Tchôque du XVe et XVIe siôcle: Peinture sur panneaux 14501550, Prague 1958b. Jaroslav Pes ina, Studie k malırstvıpode bradský doby, Umenı 7, 1959, s. 196-227. Jaroslav Pes ina, Novy pokus o revizi de jin ceský ho malırstvı 15. stoletı, Umenı 8, 1960, c. 2, s. 109-134. Jaroslav Pes ina, Paralipomena k de jina m ceský ho malırstvı pozdnı gotiky a renesance: Osm kapitol dodatk˚ a oprav k ceský malbe deskový 1450-1550, Umenı 15, 1967, c. 3-4, s. 217259, 325-376. Jaroslav Pes ina, C eský malırstvıkolem roku 1500 a Ita lie, Umenı 18, 1970, c. 4, s. 352-357. Jaroslav Pes ina, Ceska goticka deskova malba, Praha 1978. Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Dejiny c eskřho vytvarnřho umenı I/2, Praha 1984, s. 579612. Jaroslav Pes ina, Deskova malba, in: Pozdne gotickř umenı v Cecha ch, Praha 19852, s. 315386. Jaroslav Pes ina ť Mojmır Hamsık, Triptych monogramisty I.V.M.: Prıspe vek ke studiu problematiky ceský ho malırstvı15. stoletı, Umenı 2, 1954, c. 1, s. 21-45. Toma s Pes ina z C echorodu, Phosphorus septicornis, Praga 1673. Paul Pieper, Zum Werl-Altar des Meisters von Flý malle, Wallraf-Richartz-Jahrbuch 16, 1954. Paul Pieper, Der Meister der bemalten Nimben, Mouseion: Studien aus Kunst und Geschichte f¨r Otto H. Färster, K’ln 1964, s. 229-232. Karel Pletzer, Va clav zlatnık z Bude jovic, mistr Alexandr rezba r, Ondrej Morgenstern z Bude jovic, Umenı 18, 1970, c. 4, s. 414-417. Antonın Podlaha, Obrazy Maria nskř v Cecha ch ze stoletı XIV.-XVI., Praha 1904. Antonın Podlaha, Sv. Va clava hrob a ostatky, Praha 1911. Antonın Podlaha, Z uct˚ kostela Svatovıtský ho v Praze z konce XV. a z poc. XVI. stol., Pama tky archaelogickř 26, 1914, s. 127-130.
- 257 -
Antonın Podlaha, Z bibliografie a ikonografie Svatova clavský , Casopis katolickřho duchovenstva LXIX (XCIV), 1928, s. 37-44, 154-160, 321-340, 461-469, 547-559, 649-670, 727-747, 907-928, 1060-1082. Antonın Podlaha ť Eduard Sittler, Album svatovojtesskř: K 900-letř pama tce smrti sv. Vojtecha, Praha 1897. Antonın Podlaha ť Eduard Sittler, Na rodopisna vy stava ceskoslovanska v Praze roku 1895, Vlasú(Casopis pro pouc enı a za bavu) XII, 1895-1896, s. 61-69, 171-181, 269-278, 381-390, 460-466 (?), 556-562, 670-686, 775-782, 876-885, 1001-1011, 1091-1096, 1174-1185. Antonın Podlaha ť Eduard Sittler, Chra movy poklad u sv. Vıta: Jeho dejiny a popis, Praha 1903a. Antonın Podlaha ť Eduard Sittler, Soupis pama tek historickych a umeleckych: Poklad svatovıtsky, Praha 1903b. Antonın Podlaha ť Antonın Sorm, Pruvodce vystavou Svatova clavskou na Hrade praz skřm, Praha 1929. Joachim Poeschke (Hrsg.), Italienische Fr¨hrenaissance und nordeuropňisches Spňtmittelalter: Kunst der fr¨hen Neuzeit im europňischen Zusammenhang, M…nchen 1993. Emanuel Poche, Praha krok za krokem, Praha 1948. Emanuel Poche (ed.), Umeleckř pama tky Cech K-O, Praha 1978. Emanuel Poche (ed.), Umeleckř pama tky Cech P-S, Praha 1980. Emanuel Poche a kol., Praha stredoveka (Ctvero knih o Praze): Architektura, socharstvı, malırstvı, umeleckř remeslo, Praha 1983. Emanuel Poche, Pozdne goticka ume lecka remesla, in: Dejiny c eskřho vytvarnřho umenı I/2, Praha 1984, s. 613-635. Emanuel Poche, Prahou krok za krokem: Umeleckohistoricky pruvodce mestem, Praha ť Litomys l 20013. Dietmar Popp ť Robert Suckale (Hrsg.), Die Jagiellonen: Kunst einer europňischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit, N…rnberg 2002.
und
Kultur
Jaroslav Pora k ť Jaroslav Kas par (ed.), Ze Starych letopisu c eskych, Praha 1980. Pozdne gotickř umenı v Cecha ch, Praha 19852. Pras na bra na a Kra l˚v dv˚r v Praze, Za bavnř listy (Obra zkovyc asopis pro c eskylid) I, 1879, ses it 8, s. 127-128. Michaela Probst, Das sp¨tgotische Retabel der Burgkapelle zu P…rglitz als Stiftung Wladislaws II.: Ein Modellfall des k…nstlerischen Austauschs in Europa um 1500?, in: Evelin Wetter (Hg.), Die Lňnder der Bähmischen Krone und ihre Nachbarn zur Zeit der Jagiellonenkänige (1471-1526): Kunst Š Kultur Š Geschichte, Ostfildern 2004, s. 115123. Renate Prochno, Die Kartause von Champmol: Grablege der burgundischen Herzäge 1364 Š 1477, Berlin 2002. Pruvodce Prahou svatova clavskou k milleniu svatova clavskřmu, Praha 1929. Anna Rapp Buri ť Monica Stucky-Sch…rer, Burgundische Tapisserien, M…nchen 2001. Nicolo Rasmo, Michael Pacher, London 1971.
- 258 -
Brigitte Reinhardt ť Michael Roth (Hrsg.), Hans Multscher: Bildhauer der Spňtgotik in Ulm (kat. vy st.), Ulm 1997. Brigitte Reinhardt ť Stefan Roller (Hrsg.), Michel Erhart und Järg Syrlin d. A .: Spňtgotik in Ulm (kat. vy st.), Ulm 2002. Claus Reisinger, Flandern in Ulm: Glasmalerei und Buchmalerei: Die Verglasung der Bessererkapelle am Ulmer M¨nster, Worms 1985. Relikvia r sv. Vıta v pokladu svatovıtský m v Praze, Svetozor 6, 1872, c. 4, s. 43. Nicole Reynaud ť Claudie Ressort, Les portraits dč Hommes Illustre du Studiolo dč Urbino au Louvre par Juste de Gand et Pedro Berruguete, Revue du Louvre XLI (mars 1991), s. 82114. Jean-Yves Ribault, Chantiers et maótres dč oeuvre ć Bourges durant la premi`re moitiý du XVe si`cle: De la Sainte-Chapelle au Palais de Jacques Coeur, in: Actes du 93e Congrôs national des sociřtřs savantes, Tours 1968: Section děarchřologie, Paris 1970, s. 387-410. Achim Riether (Hrsg.), Israhel van Meckenem (um 1440/45-1503): Kupferstiche Š Der M¨nchner Bestand, M…nchen 2006. J’rg Richter, Die Gradualhandschriften f…r die Kuttenberger Pfarrkirchen, in: Dietmar Popp ť Robert Suckale (Hrsg.), Die Jagiellonen: Kunst und Kultur einer europňischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit, N…rnberg 2002, s. 189-200. Sixten Ringbom, Maria in Sole and the Virgin of the Rosary, Journal of the Warburg and Courtauld Institutes, vol. XXV, 1962, nr. 3-4, s. 326-330. Sixten Ringbom, Icon to Narrative: The Rise of the Dramatic Close-Up in Fifteenth-Century Devotional Painting, bo 1965. Michael Rohlmann, Zitate fl¨mischer Landschaftsmotive in Florentiner Quattrocentomalerei, in: Joachim Poeschke (Hrsg.), Italienische Fr¨hrenaissance und nordeuropňisches Spňtmittelalter: Kunst der fr¨hen Neuzeit im europňischen Zusammenhang, M…nchen 1993, s. 235-258. Stefan Roller, N¨rnberger Bildhauerkunst der Spňtgotik: Beitrňge zur Skulptur der Reichsstadt in der zweiten Hňlfte des 15. Jahrhunderts, M…nchen ť Berlin 1999. Stefan Roller, Adam Kraft und N…rnberg: Die k…nstlerischen Wurzeln des Bildhauers, in: Frank Matthias Kammel (Hrsg.), Adam Kraft: Die Beitrňge des Kolloquiums im Germanischen Nationalmuseum, N…rnberg 2002, s. 69-88. Artur Rosenauer, Van Eyck und Italien, in: Joachim Poeschke (Hrsg.), Italienische Fr¨hrenaissance und nordeuropňisches Spňtmittelalter: Kunst der fr¨hen Neuzeit im europňischen Zusammenhang, M…nchen 1993, s. 147-160. Artur Rosenauer (Hrsg.), Geschichte der bildenden Kunst in O sterreich 3: Spňtmittelalter und Renaissance, M…nchen 2003. Rudolf Roucek, Krivokla t, Praha 1941. Rudolf Roucek, Chra m sv. Vıta: dejiny a pruvodce, Praha 1948. Theodore Rousseau, jr., The Merode Altarpiece, The Metropolitan Museum of Art Bulletin vol. 16, nr. 4, 1957, s. 117-129. Jan Royt, Ceskř nebe, Praha 1993, s. 15.
- 259 -
Jan Royt, Renovatio regni: Zum Charakter der Kunst in B’hmen unter den Jagiellonen Wladislaw II. und Ludwig II., in: Dietmar Popp ť Robert Suckale (Hrsg.), Die Jagiellonen: Kunst und Kultur einer europňischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit, N…rnberg 2002a, s. 227-231. Jan Royt, Stredovekř malırstvı v Cecha ch, Praha 2002b. Jan Royt, Deska s cesky mi zemsky mi patrony z Na rodnı galerie, in: Doba Jagellonska v zemıch Ceskř koruny (1471-1526): Sbornık Katolickř teologickř fakulty Univerzity Karlovy Dejiny umenı Š historie 1, Praha ť C eský Bude jovice 2005a, s. 237-246. Jan Royt, Krivokla tska kaple: C es tızems tıpatroni a jejich reprezentativnıuloha v ume nıdoby jagellonský , in: Regnum Bohemiae et Sacrum Romanum Imperium: Sbornık k pocte Jirıho Kuthana, Praha 2005b, s. 355-363. Jan Royt ť Vıt Vlnas, Baroknı slezský nebe v C echa ch a ceský nebe ve Slezsku, in: Mateusz Kapustka ť Jan Klıpa ť Andrzej KozieÄť Piotr Oszcanowski ť Vıt Vlnas (ed.), Slezsko Š Perla v Ceskř korune: Historie Š Kultura Š Umenı, Praha 2006, s. 313-326. Jan Josef Reha k, Hora Kutna a jejı okolı, Kutna Hora 1879. Jan Josef Reha k, Kutnohorskř prıspevky k dejepisu vzdelanosti c eskř (Rada prvnı), Kutna Hora 1881. Vojte ch Sa dlo, Puchner˚v olta r z r. 1484, Od Karlova mostu IV, 1931, c. 1, s. 12-18. Vojte ch Sa dlo, Tabulový obrazy tzv. Puchnerova olta re z kostela sv. Frantis ka u kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou v Praze, Dılo XXVI, 1935, s. 162-171. Vojte ch Sa dlo, Vnitrnızarızenıkostela sv. Frantis ka u Kriz ovnık˚ na Starý m Me ste praz ský m, Roc enka kruhu pro pestova nı dejin umenı za rok 1935 (1936), s. 14-38. Arthur Saliger, Der Wiener Schottenmeister, M…nchen 2005. Jochen Sander, Niederlňndische Gemňlde im Stňdel 1400-1550, Mainz am Rhein ť Frankfurt am Main 1993. Diane G. Scillia, The Master of the Tiburtine Sibyl at Leuven c. 1475-1478, in: Bert Cardon et al., Bouts Studies: Proceedings of the International Colloquium (Leuven, 26-28 November 1998), Leuven ť Paris ť Sterling 2001, s. 245-258. August Sedla cek, Hrady, za mky a tvrze Kra lovstvı c eskřho VIII., Praha 1891. August Sedla cek, Ceskomoravska heraldika II.: Ca st zvla stnı, Praha 1925, s. 267. Manfred Peter H. Schabacker, The Holy Kinship in a Church; Geertgen and the Westphalian Master of 1473, Oud Holland 89, 1975, nr. 4, s. 225-242. Jaroslaus Schaller, Topographie des Känigreichs Bähmen 1: Rakonizer Kreis, Prag 1785. Michael Schauder, Einige Voraussetzungen f…r das Werk Stefan Lochners, Wallraf-RichartzJahrbuch (Jahrbuch f¨r Kunstgeschichte) B. LVIII, 1997, s. 239-255. Bý ný dicte Schifflers, Quelques observations sur les probl`mes de sources et dč influences dans la gravure nordique du XVe si`cle, Annales děHistoire de lěArt et děArchřologie XI, 1989, s. 53-68. Uwe M. Schneede (Hrsg.), Goldgrund und Himmelslicht: Die Kunst des Mittelalters in Hamburg, Hamburg 1999. Wolfgang Sch’ne, Dieric Bouts und seine Schule, Berlin ť Leipzig 1938.
- 260 -
Klaus Schreiner, Maria: Jungfrau, Mutter, Herrscherin, Wien 1994. Lothar Schultes, Podzim stredove ku ť cısarský ume nı za Friedricha III., in: Alena Martyca kova (ed.), Podzim stredoveku: Vyhranova nı geografickych teritoriı, mestska kultura a procesy vzniku loka lnıch umeleckych skol ve strednı Evrope 15. stoletı, Brno 2001, s. 71-87. Lothar Schultes ť Bernhard Prokisch (Hrsg.), Gotikschňtze Oberästerreich (kat. vy st), Linz 2002. Ernst Schwarz, Sudetendeutsche Familiennamen des 15. und 16. Jahrhunderts, M…nchen 1973. Michael Viktor Schwarz, K’nig Sigismunds H’fischer Traum: Die Skulpturen f…r die Burg in Buda, in: Imre Taka cs (Hrsg.), Sigismundus Rex et Imperator: Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg 1387-1437 (kat. vy st.), Budapest ť Luxemburg 2006, s. 225-235. Achim Simon, O sterreichische Tafelmalerei der Spňtgotik: Der niederlňndische Einfluî im 15. Jahrhundert, Berlin 2002. James E. Snyder, The Early Haarlem School of Painting, The Art Bulletin 42, March 1960, nr. 1, s. 39-55. Spňtgotik am Oberrhein: Meisterwerke der Plastik und des Kunsthandwerks 1450-1530 (kat. vy st.), Karlsruhe 1970. Spňtmittelalter am Oberrhein 1: Maler und Werkstňtten 1450 Š1525 (kat. vy st.), Stuttgart 2001. S. Speth-Holterhoff, 4 panneaux de lč ý cole dč Amiens du XVe si`cle, Pallas 14, avril 1964, s. 19-23. Peter Stabel, Venice and the Low Countries: Commercial Contacts and Intellectual Inspirations, in: Bernard Aikema ť Beverly Louise Brown, Renaissance Venice and the North: Crosscurrents in the time of D¨rer, Bellini and Titian (kat. vy st.), London 1999, s. 31-43. Heinz Stafski, Der N…rnberger Bildhauer Simon Lainberger als Mitarbeiter der Maler Friedrich Herlin und Hans Pleydenwurff, Anzeiger des Germanischen Nationalmuseums 1982, s. 23-30. Alfred Stange, Deutsche Malerei der Gotik B. 4.-11, M…nchen ť Berlin 1951-1960. Alfred Stange, Deutsche Malerei der Gotik B. 9.: Franken, Bähmen und Th¨ringenSachsen in der Zeit von 1400 bis 1500,), M…nchen ť Berlin 1958. Alfred Stange, Deutsche Malerei der Gotik B. 10: Salzburg, Bayern und Tirol in der Zeit von 1400 bis 1500, M…nchen ť Berlin 1960. Stefan Lochner, Meister zu Käln: Herkunft, Werke, Wirkung. Ergebnisse des Wissenschaftlichen Kolloquiums zur Austellung im Wallraf-Richartz-Museum, WallrafRichartz-Jahrbuch (Jahrbuch f…r Kunstgeschichte) B. LVIII, 1997. Charles Sterling, La nature morte de lěantiquitř ` nos jours, Paris 1959. Hans Joachim St’rig, Malř dejiny filozofie, Praha 1995. Walter L. Strauss (ed.), The Illustrated Bartsch 9: Early German Artists (Commentary, Part 2.), New York 1981. Walter L. Strauss ť Carol Schuler (ed.), The Illustrated Bartsch: German Book Illustration before 1500 87 (Part VIII: Anonymous Artists 1489-1491), New York 1985.
- 261 -
Peter Strieder, Tafelmalerei in N¨rnberg 1350-1550, K’nigstein im Taunus 1993. Cyriel Stroo ť Pascale Syfer-dč Olne, Musřes royaux des Beaux-Arts de Belgique: The Flemish Primitives I., The Master of Flřmalle and Rogier van der Weyden Groups, Bruxelles 1996. Robert Suckale, Hans Pleydenwurff in Bamberg, Historischer Verein f¨r die Pflege der Geschichte des ehemaligen F¨rstbistums Bamberg, 120. Bericht (Festschrift Gerd Zimmermann), Bamberg 1984, s. 423-438. Robert Suckale, Kunst in Deutschland: Vom Karl dem Groîen bis Heute, K’ln 1998. Robert Suckale (rec.), Achim Simon: O sterreichische Tafelmalerei der Sp¨tgotik. Der niederl¨ndische EinfluÖ im 15. Jahrhundert, Dietrich Reimer Verlag, Berlin 2002, Zeitschrift f¨r Kunstgeschichte 66. Bd., 2003, Nr. 4, s. 584 ť 592. Svatova clavskysbornık I.: Knız e Va clav svatya jeho doba, Praha 1934. Karl M. Swoboda (Hrsg.), Gotik in Bähmen: Geschichte, Gesellschaftsgeschichte, Architektur, Plastik und Malerei, M…nchen 1969. Frantis ek Simek (ed.), Mistr Jan Rokycana, Ka za nı, Obrana kalicha a listy (Vybor), Praha 1949. Johann Slechta Krivokla tsky , Geschichte und Beschreibung des käniglichen bähmischen Jagdschlosses P¨rglitz und seiner nňchsten Umgebung, Prag 1886. Frantis ek Smahel, Od stredove ku k novove ku: Modi legendi et videndi, Umenı 32, 1984, c. 4, s. 318-327. Ivan Sperling, Praha Š Prasna bra na, Praha 1963. Ivan Sperling, Obnova Pras ný bra ny, Pama tkova přc e 24, 1964, c. 2, s. 43-49. Ivan Sperling, Rejskova socharska vy zdoba Pras ný bra ny, Umenı 13, 1965, s. 403-418. Vilý m Va clav Stech, Archa v hradnıkapli P. Marie na Krivokla te , in: Umeleckř poklady Cech I. Praha 1913, s. 71-72. Pavel Ste pa nek, Jan Krys tof Lis ka a tzv. Puchnerova archa, Umenı XXVII, 1979, c. 2, s. 146153. Imre Taka cs (Hrsg.), Sigismundus Rex et Imperator: Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg 1387-1437 (kat. vy st.), Budapest ť Luxemburg 2006. Friedrich Th’ne, Friedrich Herlin, Pantheon XXV, 1940, Heft 3., M¨rz, s. 49-55. Felix Th…rlemann, Das Lukas-Triptychon in Stolzenhain: Ein verlorenes Hauptwerk von Robert Campin in einer Kopie aus der Werkstatt Derick Baegerts, Zeitschrift f¨r Kunstgeschichte B. 55, 1992, Heft 4, s. 524-564. Felix Th…rlemann, Robert Campin: Das Mřrode-Triptychon (Ein Hochzeitsbild f¨r Peter Engelbrecht und Gretchen Schrinmechers aus Käln), Frankfurt am Main 1997. Felix Th…rlemann (rec.), Albert Chˆtelet, Robert Campin ť Le Maótre de Flý malle: La fascination du quotidien, Anvers 1996, Zeitschrift f¨r Kunstgeschichte 2, 1998, s. 276-287. Felix Th…rlemann, Robert Campin: Eine Monographie mit Werkkatalog, M…nchen 2002. Alois Till, Chra m Sv. P. Barbory v Kutnř Hore, Praha 1918. Gy’ngyi T’r’k, Die Ikonographie des letzten Gebetes Mari¨. Acta historiae artium Academiae scientarum Hungaricae 1973, s. 151-205. - 262 -
Charles de Tolnay, Lč Autel Mý rode au Maótre de Flý malle, Gazette des Beaux-Arts, ParisNew York, 6e pý riode, tome 53, 1959, s. 65-78. Va clav Vladivoj Tomek, Dejepis mesta Prahy I.-II., Praha 1892. Va clav Vladivoj Tomek, Dejepis mesta Prahy VII., Praha 1881. Va clav Vladivoj Tomek, Dejepis mesta Prahy VIII., Praha 1891. Va clav Vladivoj Tomek, Dejepis mesta Prahy IX., Praha 1892. Va clav Vladivoj Tomek, Dejepis mesta Prahy X., Praha 1894. Tomasz Torbus ť Markus H’rsch (Hrsg.), Die Kunst im Markgraftum Oberlausitz wňhrend der Jagiellonenherrschaft, Ostfildern 2006. Georg Troescher, Kunst- und K¨nstlerwanderungen in Mitteleuropa 800 Š 1800 I: Deutsche Kunst und K¨nstler in der franzäsischen und in der niederlňndischen Kunst, Baden-Baden 1953. Georg Troescher, Kunst- und K¨stlerwanderungen in Mitteleuropa 800 Š 1800: Beitrňge zur Kenntnis des deutsch-franzäsisch-niederlňndischen Kunstaustausches 2: Franzäsische und niederlňndische Kunst und K¨nstler in der Kunst Deutschlands, O sterreichs und der deutschsprachigen Schweiz, Baden-Baden 1954. Umeleckř poklady Cech I., Praha 1913. Umeleckř poklady Cech II., Praha 1915. Joel M. Upton, Petrus Christus: His place in Fifteenth-Century Flemish painting (A Study of the Changing Relationship of Painter, Painting and Patron), London 1990. Rudolf Urba nek (ed.), Ve sluz ba ch Jirıka kra le: Denıky panose Jaroslava a Va clava Saska z Bırkova, Praha 1940. Jana Urbanova , Pojetı prostoru v c eskř malbe patna ctřho stoletı (padesa ta az osmdesa ta lřta) (Rkp. diplomový pra ce U DU FFUK), Praha 1966, s. 38-45. Jarmila Vackova , Reflets de lčitalianisme dans la peinture en BohÜme vers 1500, Acta historiae artium Academiae scientarum Hungaricae b. d. (separa t IRPA), s. 645-648. Jarmila Vackova , K malba m ve Smıs kovský kapli, Umenı 19, 1971, c. 3, s. 255-279. Jarmila Vackova , Ms e sv. Rehore z donace abatys e Perchty z Boskovic (1480), Umenı 31, 1983, c. 32, s. 159-167. Jarmila Vackova , Collections de Tchřcoslovaquie (Le primitifs flamands II., Rřpertoire des peintures flamandes du quinziôme siôcle 4), Bruxelles 1985a. Jarmila Vackova , Fla ms tı “primitivový ďv ceskoslovensky ch sbırka ch, Umenı 33, 1985b, c. 3, s. 219-242. Jarmila Vackova , Fla ms tı “primitivový ď v ceskoslovensky ch sbırka ch II., Umenı 37, 1989a, c. 3, s. 321-329. Jarmila Vackova , Nizozemskř malırstvı 15. a 16. stoletı: Ceskoslovenskř sbırky, Praha 1989b. Jarmila Vackova , Odpovedi obrazu: Mistri starřho Nizozemı, Praha 2001. Jarmila Vackova , Van Eyck, Praha 2005. Andra s Vý gh (ed.), Gothic Sculptures from the Royal Palace of Buda, Budapest 1992.
- 263 -
Petr Miloslav Veselsky , Fresky chra mu sv. Barbory v Hore Kutný , Pama tky archeologickř a mıstopisnř XI, 1878-1881, s. 229-234. Horst Vey, S…dniederl¨ndische K…nstler und ihre k’lnischen Auftraggeber, Jaarboek van het Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antwerpen, 1968, s. 7-32. Anez ka Vidmanova (ed.), Jakub de Voragine, Legenda Aurea, Praha 1998. Johanna Viebig, Die Lorenzkirche in N¨rnberg, K’nigstein im Taunus 1990. Jan Rafael Vladyka, rytır z Marianova, Arcichra m na hrade Praz skřm (s dejinami kra lovstvı Ceskřho), Praha 1876. Pavel Vlcek a kol., Umeleckř pama tky Prahy: Starř Mesto, Josefov, Praha 1996. Pavel Vlcek a kol., Umeleckř pama tky Prahy: Mala Strana, Praha 1999. Pavel Vlcek a kol., Umeleckř pama tky Prahy: Praz skyHrad a Hradc any, Praha 2000. Pavel Vlcek ť Petr Sommer ť Dus an Folty n, Encyklopedie c eskych kla steru, Praha 1997. Jitka Vlckova , Olta rnı archa velmistra ra du kriz ovnıku s c ervenou hvezdou Mikula se Puchnera: Vztahy c eskřho malırstvı 2. poloviny 15. stoletı k Nizozemı (Rkp. diplomový pra ce SDU FFMU), Brno 2001. Jitka Vlckova , Olta rnı archa velmistra ra du kriz ovnık˚ s cervenou hve zdou Mikula s e Puchnera, in: Doba Jagellonska v zemıch Ceskř koruny (1471-1526): Sbornık Katolickř teologickř fakulty Univerzity Karlovy Dejiny umenı Š historie 1, Praha 2005, s. 315-328. Va clav Vojtıs ek, Prasna bra na, Praha b. d. Va clav Vojtıs ek, Staromestska radnice a jejı pama tky, Praha 1927. Va clav Vojtıs ek, Staromestska radnice a jejı pama tky, Praha 1929. Karel Vorlıcek, Dejiny restaurace a dostavby velechra mu sv. Panny Barbory v Hore Kutnř 1884-1905, Kutna Hora [1906]. Dirk De Vos (ed.), Hans Memling: Catalogue (kat. vy st), Bruges ť Anvers 1994. Dirk De Vos, Rogier van der Weyden: Das Gesamtwerk, M…nchen 1999. Jan Krtitel Votka, Sv. Vojtecha hrob a ostatky na hrade Praz skřm: Na pama tku nalezenı ostatku techto, Praha 1880. Otakar Votocka - Lubomır Slavıcek (ed.), Starř c eskř umenı, Praha 1988. Zuzana Vs eteckova , Stredove ka na ste nna malba ve strednıch C echa ch, Pruzkumy pama tek VI, Praha 1999 - prıloha. Vyroc nı zpra vy Jednoty 1913. Vystava obrazu a plastik zakoupenych sta tem, Praha 1930. Gerhard Weilandt, Hans Multschers Lebensspuren, in: Brigitte Reinhardt ť Michael Roth (Hrsg.), Hans Multscher: Bildhauer der Spňtgotik in Ulm (kat. vy st.), Ulm 1997, s. 17-30. Gerhard Weilandt, Die Sebalduskirche in N¨rnberg: Bild und Gesellschaft im Zeitalter der Gotik und Renaissance, Petersberg 2007. Barbara Welzel, Niederl¨ndische Kupferstiche des 15. Jahrhunderts, in: Birgit Franke ť Barbara Welzel (Hg.), Die Kunst der burgundischen Niederlande: Eine Einf¨hrung, Berlin 1997, s. 211-227.
- 264 -
P. Wescher, Notes on some Paintings from the Strasbourg Museum, The Burlington Magazine vol. 89, April 1947, nr. 529, s. 94-98. Evelin Wetter (Hg.), Die Lňnder der Bähmischen Krone und ihre Nachbarn zur Zeit der Jagiellonenkänige (1471-1526): Kunst Š Kultur Š Geschichte, Ostfildern 2004. Friedrich Winkler, Der Meister von Flřmalle und Rogier van der Weyden: Studien zu ihren Werken und zur Kunst ihrer Zeit mit mehreren Katalogen zu Rogier, Strassburg 1913. Zikmund Winter, Dejiny remesel a obchodu v Cecha ch v XIV. a v XV. stoletı, Praha 1906. Marius Winzeler, Hornı Luz ice a jejı ume lecký vazby k C echa m, Slezsku a Sasku v pozdnım stredove ku ť prehled, in: Alena Martyca kova (ed.), Podzim stredoveku: Vyhranova nı geografickych teritoriı, mestska kultura a procesy vzniku loka lnıch umeleckych skol ve strednı Evrope 15. stoletı, Brno 2001, s. 145-163. Zdene k Wirth, Kutna Hora, mesto a jeho umenı, Praha 1912. Zdene k Wirth a kol., Dejepis vytvarnřho umenı v Cecha ch 1: Stredovek, Praha 1931. Zdene k Wirth a kol., Dejepis vytvarnych umenı v Ceskoslovensku, Praha 1935. Jan Erazim Wocel, Kamenny d˚m, Hornık (Almanach na rok 1844), 1844, s. 27-36. Jan Erazim Wocel, Chra m sv. Barbory v Kutný Hore, Pama tky archaeologickř a mıstopisnř III, 1859, s. 81-86, 111-124. Martha Wolff (ed.), The Illustrated Bartsch 23: German and Netherlandish Masters of the Fifteenth and Sixteenth Centuries, New York 1985. Otto-E. Wolf, Die Blutenburger Schlosskapelle und der sp¨tgotische Kirchenbau im M…nchener Raum, in: Blutenburg: Beitrňge zur Geschichte von Schloî und Hofmark Menzing, M…nchen 1985, s. 144-168. Reinhard Wortmann, Ulm als Kunstmetropole Schwabens: Ulmer Kunst ť Kunst in Ulm, in: Meisterwerke massenhaft: Die Bildhauerwerkstatt des Niklaus Weckmann und die Malerei in Ulm um 1500 (kat. vy st.), Stuttgart 1993, s. 29-45. Jitka Zadraz ilova , Fantom mistra Litome rický ho olta re, Dejiny a souc asnost 18, 1996, c. 1, s. 41-44. Antonın Jan Zavadil ť Gotthard Josef Las ek, Pama tky kra lovskřho hornıho mesta Hory Kutnř, Kutna Hora 1894.
- 265 -
8. Prameny AA 3702 - Inventa r OP, Praha, Archiv Na rodnıgalerie. Jaroslav J. Alt, Na stennř malby v ochozovych kaplıch a souvisejıcı na stropnı malby v klenba ch ochozu v chra mu P. Barbory v Kutnř Hore (Rkp. FHS UK Praha), Kutna Hora 2007. A. Be lohoubek, Olta r Svatojirsky: restaura torsky protokol NG v Praze 286 (1934), Praha, Na rodnıgalerie. Toma s Berger ť Dorothea Pechova , Kristus trpitel, 1420-1440 (Rkp. laboratornı zpra vy), Praha 2006. Vladimır Blaz ek, Hradnı kaple a kostel na Krivokla te a okolnı farnosti (Historicka data sestavena podle letopoc tu) (Rkp. SOkA Rakovnık), U stınad Labem 1998. Vladimır Blaz ek, Posloupnosti hradnıch kaplanu na Krivokla te a fara ru ve farnostech Krivokla t, Zbec no, Mestec ko, Nezabudice. (Rkp. SOkA Rakovnık), U stınad Labem 2002. Helena Drhlıkova , Olta r Thunovsky: restaura torsky protokol NG v Praze E 193 (17. 10. 2000), Praha, Na rodnıgalerie. Mojmır Hamsık, Neverıcı Toma s: restaurac nı protokol 271 (2. 5. 1952), Praha, Na rodnı galerie. Mojmır Hamsık, Sv. Ma rı Magdalřna: restaurac nı protokol 272 (2. 5. 1952), Praha, Na rodnı galerie. Mojmır Hamsık, Za pis o provedenı restaurace (olta rnı krıdla z farnıho kostela na Krivokla te), Praha 1961, NPU u. o. p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv 172. Radana Hamsıkova , Sv. Jan Evangelista, 1480-90: Polychromovana (Rkp. restauratorský zpra vy), Praha 2003, kla s ter premonstra t˚ na Strahove .
socha
Lenka Helfertova , Ostatkovř busty Š sv. Va clav, sv. Vojtech (kostel sv. Ducha na Starřm Meste v Praze) (Rkp. restaura torský zpra vy NG Praha inv. c. E187), Praha 1997, Na rodnı galerie. Janka Hradilova , Sv. Va clav, sv. Zikmund, sv. Vıt: Zpra va o laboratornım pruzkumu (Rkp. zpra vy c. M0313), Praha 2003, Akademie vy tvarny ch ume nı v Praze, chemicka laborator Restauratorský s koly malby. Janka Hradilova ť David Hradil, Kristus bolestny (Rkp. zpra vy o materia lový m pr˚zkumu), Praha 2008. Ste pa nka Chlumska ť Jan Royt, Pozdne goticka deskova malba v Praze a strednıch Cecha ch 1450 Š 1550 (Rkp. grantový ho ukolu c. 408/00/1247), Praha b. d. Inventa r BC, Praha, Archiv Na rodnıgalerie. Inventa r Csl. sta tnı galerie 1. ť 1 ť 504, Praha, Archiv Na rodnıgalerie. Frantis ek Kas icka ť Olga Novosadova , Sta tnı hrad Krivokla t, Stavebne historickypruzkum: Obrazova dokumentace I. (Vyber ikonografie), Praha 1979, NPU , u. o. p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv inv. c. 138. Frantis ek Kas icka ť Olga Novosadova , Sta tnı hrad Krivokla t, Stavebne historickypruzkum: Obrazova dokumentace II. (Vyber starsı fotodokumentace), Praha 1979, NPU , u. o. p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv inv. c. 138.
- 266 -
Frantis ek Kas icka ť Olga Novosadova , Sta tnı hrad Krivokla t, Stavebne historickypruzkum: Obrazova dokumentace I. (Vyber starsı pla novř dokumentace s vypisem obsahu hlavnıch archivnıch fondu), Praha 1979, NPU , u. o. p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv inv. c. 138. Josef Kotrba ť Vladimır Procha zka ť Milos Vlcek, Zpra va o restaurova nı pozdne gotickřho olta re z hradnı kaple na Krivokla te, Praha 1966, NPU u. o. p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv 519, RZ 27. 11. 1966. Josef Kotrba ť Vladimır Procha zka ť Milos Vlcek, Zpra va o restaurova nı Krivokla tskřho olta re II. etapa 1967, Praha 1967, NPU u. o. p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv 535, RZ 14. 7. 1967. Kristus Trpitel na oblacıch, Sbırka starřho umenı NG, Praha, evidencnı karta P 168, Praha, Na rodnıgalerie. Hana Kurkova , Sv. Va clav, sv. Zikmund a sv. Vıt (Deskovy obraz) (Rkp. restauratorský zpra vy), Praha 2004, Akademie vy tvarny ch ume nı v Praze, Ateliý r restaurova nı malırsky ch de l a polychromovany ch plastik. Dobroslav Lıbal, Kutna Hora: Stavebne historicky pruzkum ja dra (c a stec ne upraveny a doplnenyelabora t z r. 1961), Praha 1971, nestr. (Sbırka pla n˚ u. p. NPU , Praha) Dobroslav Lıbal ť Jan Muk ť Milada Vilımkova , Stavebne historickypruzkum Prahy, Starř Mesto: Prasna bra na, Praha 1981. (Sbırka pla n˚ u. p. NPU , Praha) Liber memorabilum 1680 Š 1940, Rakovnık, Statnı okresnı archiv, Fond Farnı urad rımskokatolicky Krivokla t, Krivokla t 1786 ť 1940. Neverıcı Toma s, Sbırka starřho umenı NG, Praha, evidencnı karta O 6.705, Praha, Na rodnı galerie. Alena Nova kova , Restaura torska zpra va o restaurova nı relikvia rovř bysty sv. Vıta inv. c . K 74 (ze dne 3. 12. 1989), Praha, Kancela r prezidenta republiky. Olga Novosadova , Hrad Krivokla t: Stavebne historicky pruzkum: I. etapa Dejiny objektu, Praha 1974, NPU , u. o. p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv inv. c. 138. Olga Novosadova a kol., Hrad Krivokla t: Stavebne historickypruzkum I-II., Praha 1986, NPU u. o. p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266. Olta r z kla stera sv. Jirı, Sbırka starřho umenı NG, Praha, evidencnı karta VO 1.267-VO 1.269, Praha, Na rodnıgalerie. Olta r Thunovsky, Sbırka starřho umenı NG, Praha, evidencnı karta O 1.414-1.416, Praha, Na rodnıgalerie. Olta r velmistra Puchnera, Sbırka starřho umenı NG, Praha, evidencnı karta VO1414VO1417, O1247-O1248, Praha, Na rodnıgalerie. Raimund Ondra cek, Krivokla t: zpra va o restaurova nı olejomaleb a maleb deskovych (portrřty F¨rstenberku a olta rnı krıdla), Praha 1986, NPU u. o. p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv 1933. Opis restaura torskř zpra vy: 1 Poprsı Š herma Š sv. Va clava (restaura tor Jaroslav Hoffmann, 8. 12. 1962), Praha, Kancela r prezidenta republiky. Opis restaura torskř zpra vy: c . 130 Poprsı “hermaœ sv. Vıta (restaurator Jaroslav Hoffmann, 10. 12. 1961), Praha, Kancela r prezidenta republiky. Opis restaura torskř zpra vy: c . 143 Poprsı “hermaœ sv. Vojtecha (restaura tor Jaroslav Hoffmann, 12. 9. 1961), Praha, Kancela r prezidenta republiky.
- 267 -
Relikvia rova busta sv. Va clava jakoz to vřvody s plnovousem, evidencnı list kulturnı pama tky ev. c. K 29) , Praha, Kancela r prezidenta republiky. Relikvia rova busta sv. Vıta, evidencnı list kulturnı pama tky ev. c. K 74), Praha, Kancela r prezidenta republiky. Relikvia rova busta sv. Vojtecha jakoz to bezvousřho biskupa, evidencnı list kulturnı pama tky ev. c. K 30), Praha, Kancela r prezidenta republiky. Miloslav Smrkovsky , Prasna bra na, Praha: restaura torska zpra va k rekonstrukci 1962 (27. 8. 1962), Praha, NPU , u. o. p. v hl. m. Praze, bedna RZ1, inv. c. 702 b “Socharska vy zdoba z 15. a 19. stoletı: Busta nad pr˚jezdemď. Stavebne historickypruzkum II., Hornı hrad, Praha 1987, NPU u.o.p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv P266. Milena Sukdola kova , Kostel sv. Toma se, Praha Š kaple sv. Doroty Š Ukriz ovany: restaura torska zpra va (9. 6. 1970), Praha, NPU , u. o. p. v hl. m. Praze, bedna c. RZ53T, inv. c. 2992/1-28. Sv. Ma rı Magdalřna, Sbırka starřho umenı NG, Praha, evidencnı karta O 6.719, Praha, Na rodnıgalerie. Sv. Va clav, sv. Zikmund a sv. Vıt, Sbırka starřho umenı NG, Praha, evidencnı karta O 1.360, Praha Na rodnıgalerie. F. S. Tvrdy , Cesky mistr z r. 1482 (Rkp. restaura torský ho protokolu 1963-1965), Praha, Na rodnıgalerie, Restaura torsky ateliý r. F. S. Tvrdy ť Ve ra Fr’mlova , Za znam o provedenı drobnych restaura torskych pracı v galerijnı instalaci na hrade Krivokla te, Praha 1969, NPU u.o.p. str. C ech v hl. m. Praze, archiv 704, RZ 20. 5. 1969. Zvestova nı P. Marii, Sbırka starřho umenı NG, Praha, evidencnı karta O 17.447, Praha, Na rodnıgalerie.
- 268 -
Seznam pouzitych zkratek: AC
Archiv cesky
ad.
a dals ı/ a da le
akad. mal.
akademicky malır
aj.
a jiny
a kol.
a kolektiv
atd.
a tak da le
atp.
a tak podobne
AVU
Akademie vy tvarny ch ume nı, Praha
barev.
barevny
b. d.
bez data
b. m.
bez mısta
cca
circa
cit.
citace
c.
cıslo
C DKM
C eský odde lenıdvorský komory, Vıden
cj.
cıslo jednacı
c. kat.
cıslo katalogu/katalogový
cp.
cıslo popisný
CR
C eska republika
ed.
editor
et al.
et altera
ev. c.
evidencnıcıslo
FF ‘
Filozoficka fakulta ‘
FHS ‘
Fakulta humanitnıch studiı‘
f. / fol.
folio
fotogr.
fotografie
GNM
Germanisches Nationalmuseum, N…rnberg
gr
gros
inv. c.
inventa rnıcıslo
IRPA
Institut Royal du Patrimoine Artistique, Bruxelles
kap.
kapitola
kat. c.
katalogový cıslo
kat. vy st.
katalog vy stavy
kp
kopa
- 269 -
KMSK
Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antwerpen
ks
kus / kusy
L.
Lehrs
l.
lý ta
lit.
literatura
ml.
mlads ı
MRBA
Musý es royaux des Beaux-Arts de Belgique, Bruxelles
MU
Masarykova univerzita, Brno
napr.
naprıklad
nestr.
nestra nkova no
NG
Na rodnıgalerie / National Gallery
NPU U OP / u. o. p. NPU
Na rodnıpama tkovy ustav, uzemnıodborný pracovis te
NPU U P / u. p. NPU
Na rodnıpama tkovy ustav, ustrednıpracovis te
obr.
obra zek
okr.
okres
pozn.
pozna mka
prır. c.
prır˚stkový cıslo
p˚v.
p˚vodne
r.
rok
rkp.
rukopis
s.
strana
SH ‘
Statnıhrad ‘
SHP
stavebne historicky pr˚zkum
sig. / sign.
signatura
SMB
Skulpturensammlung und Museum f…r Byzantinische Kunst
SMPK
Staatliche Museen PreuÖ ischer Kulturbesitz, Berlin
SOkA
Statnıokresnıarchiv
SSM
Stredoslovenský muzeum, Banska Bystrica
st.
stars ı
stol.
stoletı
SU A
Statnıustrednıarchiv
sv.
svazek
SZ ‘
Statnıza mek ‘
s
s ırka
tab.
tabulka
- 270 -
tj.
to je / to jest
tzv.
takzvany
U DU
U stav de jin ume nı
UK
Univerzita Karlova, Praha
v
vy s ka / verso
zv.
zvany
- 271 -
Resumč Predme tem disertacnı pra ce “Praha a Nizozemı ve druhý polovine 15. stoletıď je sledova nı ulohy nizozemský ho ume nı v ceský m ume lecký m vy voji druhý poloviny 15. stoletı. Ume nı Nizozemı pod vla dou burgundsky ch vý vod˚ bylo ume lc˚m v dobe koncıcıho stredove ku jednım z hlavnıch ume lecky ch model˚, v ne mz naplnovali nejen svý osobnıume lecký ambice, ale tý z poz adavky vkusu svy ch objednavatel˚. C echy spolu s ostatnımi regiony tak vde cı Nizozemı za jeho vy znamny vklad do ume lecký ho vy voje. Cılem pra ce nenı dokla dat na jednotlivy ch vybrany ch dılech inspiraci z konkrý tnıch nizozemsky ch de l, ale jejı hlavnı snahou je vystopovat odraz d˚lez ity ch nizozemsky ch invencı na dochovany ch dılech ceský ho pozdne stredove ký ho fondu a pochopit cesty, ktery mi se do ceský ho ume nı tyto invence mohly dosta vat. Pracı tak nenı zpochybne na role vy znamny ch zejmý na stredoevropsky ch kulturnıch center, naopak jejich vy znam pri s ırenı za kladnıch prvk˚ nizozemský ho realismu by me l by t pracı jes te vıce podtrz en. Z pojednany ch de l nenı vytva rena prova zana vy vojova rada. Kaz dý z nich zıska va prostor na samostatny prıbe h, na který m mohou by t demonstrova ny individua lnı procesy v doma cım ume lecký m vy voji a vazby na zahranicnı kulturnı centra. Za kladem k pochopenı te chto individua lnıch proces˚ je hluboký pozna nı kaz dý ho jednotlivý ho dıla, proto jim je ve nova n vz dy samostatny rozbor. Klıcem k vy be ru de l je jejich provenience z mısta, u ne hoz lze predpokla dat jak moz nou prımou konfrontaci s Nizozemım, tak kontakt s kulturnımi centry pod bezprostrednım a dlouhodoby m nizozemsky m vlivem. Takovy m centrem byla v C echa ch bezpochyby Praha a s nı uzce spojena Kutna Hora a tak je pra ce zuz ena na dıla, jejichz provenience s te mito mısty souvisı. Do skupiny je zaclene n taký kra lovsky hrad Krivokla t, jehoz vy zdoba byla sva za na s praz sky m dvorsky m prostredım. Ackoliv v porovna nı s dochovany m fondem sousednıch zemı predstavuje skupina jen maly celek, je dostatecne velky i r˚znorody na formulaci hlavnıch problý m˚. C asový ohranicenı na druhou polovinu 15. stoletı je zaloz eno na skutecnosti, z e teprve v tý to dobe lze ve strednı Evrope sledovat s irs ı recepci nizozemský ho realismu. Pred polovinou stoletıse jedna preva z ne o vy jimecný prıpady, jejichz prıklad v okruhu z a k˚ vy razne zap˚sobil teprve po polovine stoletı. Zkouma nı vybrany ch de l predcha zı trojice prehledovy ch kapitol. Prvnı z nich rozebıra celoevropsky vy znam ume nı Nizozemı v dobe vla dy burgundsky ch vý vod˚. V dals ıjsou rozvedeny konkrý tnı i hypoteticky predpokla daný prımý vztahy mezi C echami a Nizozemım po polovine 15. stoletıtak, aby bylo moz no plynule prejıt k obecný mu zhodnocenı role ne mecky mluvıcıch zemı pri s ırenı nizozemsky ch vliv˚ do ceský ho ume nıve druhý polovine 15. stoletı.
- 272 -
