Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Obecná teorie a dějiny umění a kultury
Seminář dějin umění
Soňa Zouharová
Barokní sochy na zámku v Lysicích Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Radka Miltová, Ph. D. Brno 2013
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat Mgr. Radce Miltové, Ph.D. za vedení práce a podnětné komentáře a rady, které mi v průběhu psaní poskytla.
Obsah: 1. Úvod............................................................................................ 6 2. Kritika pramenů a literatury......................................................... 7 3. Situace.......................................................................................... 8 4. Historie zámku Lysice.................................................................. 9 5. Objednavatel................................................................................ 12 6. Autor sochařské výzdoby............................................................. 14 7. Sochařská výzdoba, popis a ikonografie...................................... 16 7.1. Sochy božstev před budovou zámku........................................... 16 7.1.1.
Apollón............................................................................. 17
7.1.2.
Jupiter............................................................................... 17
7.1.3.
Herkules............................................................................ 18
7.1.4.
Mars.................................................................................. 19
7.2. Alegorie dvanácti měsíců............................................................. 19 7.3. Sochy alegorií u bazénku.............................................................. 23 7.3.1.
Evropa............................................................................... 24
7.3.2.
Amerika............................................................................. 24
7.3.3.
Voda.................................................................................. 25
7.3.4.
Země.................................................................................. 26
8. Původní umístění soch.................................................................. 27 9. Závěr............................................................................................. 29 10. Seznam pramenů a literatury....................................................... 31
11. Seznam vyobrazení...................................................................... 33
1. Úvod Moje práce se věnuje barokní sochařské výzdobě zámecké zahrady a předzámčí v Lysicích. Jedná se o alegorické cykly soch, které zdobily zámeckou zahradu od přestavby ze začátku 18. století, kdy proběhly úpravy dle dobového vkusu stejně jako na mnoha dalších zámcích na území Moravy a Čech. Vytváření barokních parků bylo velice oblíbené a u nově budovaného moderního sídla měl jasnou funkci reprezentace objednavatele. Při výběru námětů do zámeckých zahrad se často dávala přednost právě vyobrazení antické mytologie či alegoriím. Do dnešních dnů se sochařská výzdoba nedochovala zcela kompletní, v parku se nachází patnáct sochařských děl, kterými se budu zabývat, a před zámeckou budovou se zachovaly čtyři sochy. Ve všech publikacích o zámku Lysice je sochařským dílům věnována zcela minimální pozornost. Domnívám se, že je to díky jejich uměleckému zpracování, které nedosahuje příliš vysokých kvalit řemeslných či invenčních. Jeden z důvodů nízké umělecké kvality je, že umělecké zakázky v provinciích zajišťovali často lokální umělci. Cíl mojí práce je sjednocení dosud známých informací vztahujících se k tématu, dohledání autorství a nastínění prostředí, ve kterém díla vznikala. Text se dělí na několik částí, v první pasáži je popsána historie celého zámeckého objektu, druhá část obrací pozornost na objednavatele a otázku autorství. Třetí část řeší problém ikonografie a podobnost programů v jiných zahradách. V poslední části jsem se pokusila o model původního umístění sochařské výzdoby. Téma jsem si zvolila pro blízký vztah k tomuto zámku, i proto jsem do práce zahrnula podrobnější stať k zámecké historii.
6
2. Kritika pramenů a literatury K problematice Lysic i lysického zámku bylo již vydáno mnoho článků i publikací, avšak barokní sochy byly ve všech velmi opomíjené. Vznik zámecké zahrady na několika stránkách mapuje článek Rekonstrukce dvou renesančních zahrad ve Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity z roku 1961 Alžběty Birnbaumové, bohužel není doplněn o poznámkový aparát ani o zdrojovou literaturu. O čtyři roky později napsal o zahradě také diplomovou práci Zdeněk Horsák, ale jeho informace jsou z velké části přejímány od Birnbaumové a nové informace chybí. Ve stavebně historickém průzkumu zámku z roku 1995 jsou kvalitně zpracovány přestavby i změny majitelů, však o sochách se autorka Dagmar Černoušková zmiňuje jen velmi sporadicky. Přínosná je také studie Dalibora Hodečka Dějiny zámku v Lysicích do roku 1945 publikovaná ve sborníku Památková péče na Moravě 8/2004 obsahující podrobnou historii a kvalitní poznámkový aparát. V nedávné době byla vydaná monografie obce Lysice 1308 - 2008. František Zřídkaveselý v ní výborně zpracovává i historii zámecké stavby za použití mnoha pramenů, proto jsem se mohla o tuto publikaci opřít v historické stati mé práce. Pohled na osobu objednavatele sochařské výzdoby Antonína Amata Seréniyho zpracovává článek Michala Konečného V osudu Fénixe a Faethona: Dvě moravské hrabata období baroka publikovaný ve Zpravodaji Historického klubu a vztah Antonína Amata k umění je zachycen v dalším zajímavém příspěvku Michala Konečného a Radky Miltové „Pour décrire les grandes actions“. Mytologické obrazy hraběcí rodiny Serényiů jako výraz reprezentace v Opuscula Historiae Atrium. V problematice soch a jejich autorství jsem se mohla opřít pouze o zápisy z dobových matrik Lysic a Kroměříže, ostatní prameny nelze dohledat. Procházení záznamů matrik je časově velmi náročné, bohužel to s jistotou neřeší otázku autorství.
7
3. Situace Obec Lysice se nachází na východním okraji Českomoravské vrchoviny a při západní periferii boskovické brázdy jihovýchodně od Kunštátu. Celý zámecký areál je situován při severozápadním okraji Lysic a je od městečka oddělen z jižní strany lysickým potokem. Zámecký komplex zahrnuje budovy předzámčí a někdejší správu panství, terasovitou zahradu, štěpnici, oranžerii a rozlehlou zámeckou oboru vypínající se do svahu severně od zámku. [Obr. 1.] Objekt zámku je samostatně stojící čtyřkřídlá dvoupatrová budova zapuštěná do úpatí příkře stoupajícího kopce zámecké obory. Samotný zámek je nejlépe vidět z mírně svažitého čestného dvora, který uzavírají hospodářské jednopatrové budovy ze tří stran a z jedné strany jižní křídlo zámku. Mezi budovou zámku a nádvořím je vodní příkop, jenž dokazuje, že zámek býval renesanční vodní tvrzí. Kolem vody se line cihlová balustráda s krajkovým vzorem. Přes vodní příkop vede most, který zdobí čtyři pískovcové barokní sochy, ty znázorňují Apollóna, Jupitera, Herkula a boha války Marta. Kamenné sokly těchto soch jsou součástí balustrády. Z východní strany se k zámku napojují terasovité zahrady zabudované do svahu kopce, které vznikly kolem roku 1600. Spodní část zahrady zahrnuje geometricky upravený parter s umělým oválným jezírkem a třemi alegorickými sochami, v krajním sektoru se nachází štěpnice a květinové záhony. Ve střední části se nachází jedinečná zahradní architektura, tak typická pro tento zámek, a to sloupová kolonáda s krytou pergolou, která je přístupná i z východního křídla zámku. Poslední a nejvýše situovaná část parku je ze severní strany zpevněna kamennou zdí, při níž stojí alegorické sochy dvanácti trpaslíků znázorňující měsíce v roce. Je odtud také přístup do salla tereny, přiléhající k severnímu křídlu. Hlavní průčelí zámku má výrazný sokl z cihel zakončený cihlovou římsou. Přízemí, které prolamuje devět os, je zdobeno pásovou rustikou a od prvního poschodí je oddělováno kordonovou římsou. První patro prolamuje také devět os, druhé deset. Průčelí je vertikálně členěno pilastry s patkami zvýrazněnými nad kordonovou římsou. Hlavice pilastrů mají výrazný dekor. Průčelí vrcholí výraznou profilovanou korunní římsou.
8
Okna v prvním patře jsou akcentována centrálním třídílným francouzským oknem nad vstupním portálem. Dvoukřídlá okna jsou zvýrazněna šambránou. Nad oknem je římsa se segmentem nad střední částí. V supraportě i nad římsou je bohatý štukový dekor s vegetabilními a válečnými motivy a s erbem rodiny Dubských, posledních majitelů. Nad okny ve dvou vnitřních osách jsou segmentové římsy a v suprafenestrách se nachází štukový dekor, např. štíty, erby a válečné motivy. Štuková výzdoba je umístěna i v obdélné výplni pod okny. Zde jsou válečné motivy s poprsím římských císařů v medailonech. Střecha je sedlová s osmi menšími okénky. Nad střechou vystupuje hranolová věž vrcholící lucernou umístěnou mezi třetí a čtvrtou osou zprava. [Obr. 2.]
4. Historie zámku Lysice Počátky Lysic jsou spojovány s významným rodem pánů z Kunštátu.
Podle
Františka Zřídkaveselého seděli Kunštátští na tvrzi, která stála bezpochyby na místě pozdější tvrze a dnešního zámku.1 První zmínka o tvrzi pochází z roku 14762 a vyplývá z ní, že před tímto datem tvrz musela už stát. Dalším rodem, který se významně zapsal do historie zámku, byl rod Černčických z Kácova a vlastnil panství mezi léty 1528 – 1584. Diviš Černčický si v Lysicích stavěl vodní tvrz, ta se dochovala jako západní křídlo dnešního zámku. Konec stavby můžeme datovat rokem 1554. Tento letopočet je zachovaný v severním průčelí západního křídla zámku. Panství lysické od Černčických koupil Jindřich Březnický z Náchoda na Tulešicích a to pro svého syna Hrona.3 Patrně od roku 1584 tvrz dostávala podobu renesančního zámku zdobeného sgrafity. Vzniklo zde jednopatrové jižní křídlo a křídlo východní. Přestavba mohla být dokončena roku 1589. Dokládá to nápis na kamenné desce s rolverkovou kartuší: Hron z Nachoda a na Lysiczich letha panie 1589. Patrně to byla součást portálu vedoucího do zámku. 1
Z této přestavby se
Zřídkaveselý František, Hrad Rychvald v dějinách Lysic, Lysice ve středověku a raném novověku, Blansko 1970, s. 14. 2 Černoušková Dagmar, Stavebně historický průzkum zámek Lysice, Brno 1995, s. 108. 3 Hodeček Dalibor, Dějiny zámku v Lysicích, in: Památková péče na Moravě 8/2004, Brno 2004, s. 23.
9
dochoval například i portál, který je dnes zasazený v neogotické zámecké kapli vedoucí do sakristie. Na tomto renesančním portálu je vytesán znak Březnických s dvouocasým lvem a k němu je neuměle dotvořený erb Drnovských s písmeny DDTD (zkratka jména jeho manželky, kterou byla Dorota Drnovská z Drnovic). Hron z Náchoda zemřel roku 1593 a dědictví převzal jeho bratr Jiří. Stavební úpravy pokračovaly a sídlo získávalo zámecký charakter. Bylo vybudováno nové točité schodiště v jihovýchodním nároží v letech 1614 – 15,4 na které se i dnes vstupuje kamenným portálem s erby Jiřího z Náchoda a jeho manželky Aleny ze Žerotína. Pravděpodobně bylo vystavěno i severní křídlo, které uzavřelo vnitřní nádvoří.5 Přibližně v této době byl vodní příkop na východě zasypán a svažitý prostor byl upraven do nové renesanční terasovité zahrady vytvořené podle italských vzorů.6 V centru bylo vystavěno hřiště obklopené vysokou zdí s ochozy k míčovým hrám či ke štvanicím, které bylo připojeno k novému východnímu křídlu. Celý park byl ohraničen zdí se vstupem v jižní části. Při nejvyšším zahradním parteru byla v západní části vybudována sala terrena.7 Nad vstupem je umístěn nápis s datem ukončení 1666. Po smrti Jiřího roku 1634 majetek zdědil jeho syn František Leopold, ale z důvodu nezletilosti se panství ujal až v roce 1649. Stále probíhaly další přestavby. Změnila se i dispozice zámku. Původní hlavní vstup ze západní strany přes vodní příkop byl zrušen a hlavní vstup byl přemístěn do jižního křídla.8 Celá tato situace je přehledná na situačním náčrtu zámku vojenského inženýra Mosera von Filseck datovaném do let 1710 – 20. [Obr. 3.] Smrtí Ferdinanda Leopolda roku 1677 vymřel starý rod Březnických z Náchoda. Po výměně několika majitelů koupil Lysice Jan Karel Serényi pro své nezletilé synovce Františka Josefa a Antonína Amata, jejichž otec František Gabriel roku 1677 zemřel.9 Lysické panství připadlo Františku, který však předčasně zahynul při vojenském tažení s Evženem Savojským. Vdova po Františku Marie Magdalena, rozená hraběnka Thunová, postoupila panství na Lysicích společně s domem v Brně
4
Zřídkaveselý František, Lysice 1308 – 2008, Lysice 2008, s. 105. Černoušková Dagmar, 1995, s. 115. 6 Birnbaumová Alžběta, Rekonstrukce dvou renesančních zahrad, Zahrada v Lysicích, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské university, roč. X 1961, s. 264. 7 Samek Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska II., Praha 1999, s. 446. 8 Černoušková Dagmar, 1995, s. 112. 9 Zřídkaveselý František, 2008, s. 136. 5
10
roku 1705 svému švagrovi Antonínu Amatovi Serényiovi.10 Za života Antonína Amata proběhla významná barokní přestavba lysického sídla. Otázka architekta je zatím stále otevřená. J. Paukner v příručce o zámku odkazuje k ruce brněnského stavitele Mořice Grimma. Bohumil Samek zmiňuje i architekta Christiana Alexandra Oedtla. Avšak jakékoli autorství nebo účast na stavbě není možné doložit písemnými prameny, tudíž tato otázka zůstává stále nejasná. S jistotou lze říci, že se jednalo o vídeňsky orientovaného architekta. Budova dostala novou, do této doby nepravidelnou, fasádu. V jihovýchodním nároží zámku byla obnovena hodinová věž. Při této přestavbě byl patrně překlenut vodní příkop dvěma valenými oblouky nesoucími mostovku k budově zámku.11 Parapet mostu zdobí čtyři sochy z antické mytologie. Podobu průčelí je možné odvodit z kopie veduty Lysic od Ervína Dubského (1900) vytvořené podle originálu roku 1779. [Obr. 4, 5.] Antonín Amatus sepsal testament 13. července 1737,12 zemřel 21. února následujícího roku a 27. června byl sepsán pozůstalostní inventář.13 Synové Antonína Amata roku 1740 prodali dědictví Leopoldovi z Ditrichsteinu. Po pěti letech se stal majitelem Lysic Jan Jiří Piati, rytíř z Drnovic. Přibližně v polovině 18. století byla přeměněna podoba zámecké zahrady. Na horní terase vznikly výklenky s alegorickými sochami dvanácti měsíců roku v podobě trpaslíků. Do této doby se datuje i vznik zámeckých skleníků.14 Po Janu Jiřím Piati se ujal panství syn Emanuel Piati. Roku 1791 bylo dobudováno zámecké divadlo umístěné v severním křídle zámku.15 Smrtí Emanuela Piatiho roku 1807 se jedinou dědičkou stala dcera Antonie, provdaná za Františka hraběte Dubského z Třebomyslic. Nejvýznamnější osobnost rodu Dubských je jejich nejstarší syn Emanuel Leopold, který po smrti Antonie roku 1843 převzal statky. V letech 1843 – 48 bylo přistoupeno k rozsáhlé a poslední přestavbě zámku. Autorem přestavby byl místní stavitel Kajetán Vašíček. Při stavbě bylo zasaženo i do průčelí, kde vzniklo francouzské okno v hlavním sále. Na vnitřním nádvoří byla vytvořena erbovní galerie. Ve středním parteru zahrady 10
MZA, fond G 77 Rodinný archiv Serényiů, inv.č. 79, karton 5. Hodeček Dalibor, 2004, s. 28. 12 MZA, fond G77, Rodinný archív Serényiů, inv.č. 83, karton 5. 13 MZA, C2 Tribunál pozůstalostí, karton 221, S 150. 14 Samek Bohumil, 1999, s. 450. 15 Samek Bohumil, 1999, s. 446. 11
11
vznikla sloupová kolonáda propojující zámek na jihovýchodním a severovýchodním nároží prvního patra a s nejvyšší zahradní terasou. Během této přestavby byly provedeny změny v interiéru a místnosti dostaly historizující podobu.16 Roku 1861 byl Emanuel panovníkem jmenován moravským hejtmanem.17 Zemřel roku 1881. Panství připadlo nejstaršímu synu Quidovi, ale význam pro lysické dějiny má i druhorozený Ervín, kapitán rakouského námořnictva, který obohatil rodinné sbírky o mnoho exotických zbraní, knih a fotografií. Dne 3. října 1902 zhruba v 11.30 vypukl v severním křídle požár, který se rychle rozšířil. Zničeno bylo severní divadelní křídlo a střechy celého zámku.18 Křídlo bylo obnoveno v letech 1903 – 1904. Nový projekt vytvářel Karel Havlina z Boskovic. Od roku 1908 se stal posledním majitelem panství Quidův syn Albrecht. Na sklonku druhé světové války se rodina Dubských přesídlila do Vídně. Jejich majetek nacházející se v boskovickém okrese byl zkonfiskován dle dekretu prezidenta republiky č. 12/45 Sb. vyhláškou Okresního národního výboru v Boskovicích ze dne 27. července 1945.19
5. Objednavatel Antonín Amatus Serényi se narodil 12. června 167020 v brněnském paláci do dobře situované a vážené šlechtické rodiny jako druhorozený syn hraběte Františka Gabriela Serényiho (syn na hraběte povýšeného Gabriela Serényiho). Synové velmi zaměstnaného Františka Gabriela, vykonávajícího funkci hejtmana brněnského kraje, byli vychováváni tetou Annou Marií Petřvaldskou na hradě Buchlově. 21 Přičemž po otcově smrti roku 1677 se stal jejich poručníkem strýc hrabě Jan Karel z Milotické větve rodu Serényiů. Již předběžně byl otcův majetek rozdělen tak, že starší František Josef získal Kunín, brněnský palác a strýcem nově přikoupené Lysice, zatímco Antonín Amatus zdědil panství Zlín a Lomnici. Oba bratři si, patrně podle 16
Hodeček Dalibor, Brno 2004, s. 30. Ottův slovník naučný, Osmý díl, Praha 1894, s. 102. 18 Pamětní zápisy z věžního knoflíku objevené při opravě věže v roce 1993. 19 MZA, fond B 38 Pobočka pozemkového fondu v Brně 1945 – 60, inv. č. 1045, karton 129, zápis sepsaný dne 29. ledna 1949 o výsledku provedené revize hospodaření národní správy Lysice. 20 MZA, fond E 67 Matriky, Brno – sv. Jakub 16858, s. 1162. 21 Konečný, Michal, V osudu Fenixe a Faethona. Dvě moravská hrabata v období baroka, in: Zpravodaj Historického klubu 16, Praha 2005, s. 34. 17
12
vzoru strýce, vybrali vojenskou kariéru. Antonín Amatus se mimo jiné účastnil bitvy u Slankamene 19. srpna 1691, kde se vyznamenal neobyčejnou statečností.22 Vojenská dráha se stala osudnou staršímu ze sourozenců Franzi Josefovi, který zahynul při italském válečném tažení prince Evžena Savojského utonutím v rozvodněné říčce Oglio.23 Tím pádem Antonín Amatus roku 1705 po starším bratru zdědil Lysice a městský palác v Brně, zatímco Kunín připadl Franzově manželce Marii Magdaleně Thunové. K rozvoji uměleckého dění na přelomu 17. a 18. století na našem území napomohlo politické zklidnění země, hospodářská stabilizace i odvrácení tureckého nebezpečí a vznikl prostor pro stavby sídel či jiné umělecké aktivity. Nový majitel Lysic se na počátku 18. století rozhodl pro přestavbu renesanční vodní tvrze na pohodlný barokní zámek určený k reprezentaci. Svoji roli v této volbě mohla hrát i snadná dosažitelnost z Brna, kterou zajišťovala nedaleká obchodní stezka směřující od moravské metropole ke Svitavám a dále k Praze. Barokní přestavba zámku je ve starší literatuře zařazována do 30. let 18. století, na přesném datu či autorovi se však zatím historici neshodli. K této stále neuzavřené problematice se velmi zajímavě vyjádřil Michal Konečný ve svém článku V osudu Fénixe a Faethona ve Zpravodaji historického klubu, kde přestavbu řadí přesně do let 1705 – 1711, což je okamžik, kdy Lysice získají nového majitele Antonína Amata. Tuto hypotézu považuji za nejpravděpodobnější. V tomto tvrzení se opírá o lysickou matriku, kde se šlechtická rodina velmi často objevuje jako kmotři při křtu místních dětí, avšak právě s touto šestiletou pauzou.24 Po roce 1711 se v matrikách objevuje také zámecký personál. Obrací se i k otázce autorství přestavby zámku a poukazuje na možnost, že Antonín Amatus mohl využít služeb stavitele Františka Benedikta Klíčníka,25 vlastníka významné brněnské dílny, který o nějakou dobu později bude pracovat pro milotickou větev Serényiů.26
22
MZA Brno, fond G77 Rodinný archív Serényiů, inv.č. 77, karton 5. Konečný Michal, Lomnice za vlády Serényiů, in: Michal konečný a kolektiv, Lomnice: příroda, historie, osobnosti, památky, Lomnice 2006, s. 88. 24 MZA fond E67 Matriky, Lysice 621, s. 38 – 40, 88, 90. 25 Tomáš Jeřábek v článku Zámek Lysice a architekt Giovanni Battista Pierini? v publikaci Památková péče na Moravě 8/2004 se na straně 44 zmiňuje, že barokní přestavbu mohl provádět F. B. Klíčník. 26 Konečný Michal, 2005, s. 39 – 40. 23
13
Serényiové cítili absenci původního starého sídla, pročež tuto mezeru měl vyplnit archaicky vyhlížející lomnický zámek s gotickou kaplí. Representace rodu byla rovněž dokreslena rodinou legendou objednanou Gabrielem Serényim u dvorního genealoga a historika Francisca Callina de Marienberg.27 Z tohoto důvodu funkci rezidence plnila Lomnice jako hlavní rodinné sídlo, kde je ponechán středověký ráz oproti letohrádku v Lysicích, který byl předurčen k moderní přestavbě a následné reprezentaci. O Antonínově potřebě reprezentace svědčí také objednávka mytologických obrazů ve formě portrait historié, kde jsou například členové rodiny stylizováni do role mytologických a světských postav.28 Časem nový majitel přikoupením sousedních Drnovic roku 1728 vytvořil rozlehlé rodové dominium. Antonín Amatus se svojí manželkou Františkou z Valdštejna měl 11 dětí a to přineslo nejen oživení rodu, ale také značné finanční komplikace. Za špatnou finanční situaci, která se stále zhoršovala, mohlo mnoho faktorů jako například povinné odvody válečných půjček nebo velká stavební aktivita. Rodina také žila velmi neskromně nad svoje poměry, a že na dědictví čekalo 11 dětí, tíživou finanční situaci neulehčilo. Proto ve svém testamentu nařizuje prodat Lysice a nově přikoupené Drnovice a za každou cenu udržet Lomnici. Po odstupu z aktivní vojenské služby získal hodnost velitele zemské pevnosti Špilberk. Většinu svého života žil v městském paláci v Brně, kde zemřel 21. února 1738. Jeho podobu nám zprostředkovává portrét vytvořený po roce 1700 uložený na zámku v Lysicích. [Obr. 6.]
6. Autor sochařské výzdoby K této barokní přestavbě se jistě váže také úprava a sochařské vybavení zámecké zahrady. Nový majitel pravděpodobně sochařskou výzdobou pověřil Jeana Battistu Dieussarda (1636/37-1715).29
27
Konečný Michal, 2006, s. 79. Konečný Michal, Miltová Radka, „Pour décrire les grandes actions“. Mytologické obrazy hraběcí rodiny Serényiů jako výraz reprezentace, in: Opuscula Historiae Artium, Brno 2010, s. 59. 29 Jméno se objevuje v různých variacích: Drusard, Druhardt, Dusart, atd. 28
14
V biografické literatuře je uvedený Jean Battiste Dieussart jako vlámský sochař, syn sochaře Francoise Dieussarta, který v letech 1664 – 1680 působil ve službách ve Švédsku.30 Václav Peřinka se domníval, že J. B. Dieussard byl švýcarský Francouz a tato hypotéza byla v české literatuře dále přejímána. Dieussard žil několik let v Kroměříži,31 aby se podílel na velkorysém projektu biskupa Karla z Lichtensteinu – Castelkorna a to na úpravách biskupského sídla. Do Kroměříže byl pozván jako specialista na tvorbu grot.32 Jeho práce na grottách biskupova zámku spadají do první poloviny devadesátých let 17. století.33 Jelikož jeho pobyt v Kroměříži patří do etapy honosné přestavby biskupova sídla a jeho zahrad, je možné vzít v úvahu, že zde mohl čerpat inspiraci pro lysickou zámeckou zahradu.
Roku 1696 také v Kroměříži
vytvořil dvě mariánská sousoší Zvěstování Panny Marie a Loučení Panny Marie s Kristem objednané Ondřejem Šimonem Sinapim, která patrně nikdy nebyla sochaři zaplacena. Dieussard dokonce žaloval objednavatele biskupské administraci, aby částku uhradil, ale bez výsledku.34 Sochy se jen váhavě vymaňují z bloku kamene, jsou pro ně charakteristická střídmá gesta, úsporné utváření šatu a pasivní výraz tváří. Další Dieussardova díla jsou známa v Lomnici,35 kde pracoval pro Antonína Amata a v publikaci věnované této obci je dokonce označený jako hraběcí sochař.36 V Lysicích si patrně vytvořil dílnu, která dodávala sochy do zámecké zahrady a zde také 13. března 1715 ve věku 78 let zemřel.37 Sochařskou dílnu Jeana Baptisty převzal jeho syn Franz, který se v lysických matrikách objevuje mezi léty 1711 - 1738. Zápis z 10. 7. 1711 ho zmiňuje jako sochaře z Kroměříže,38 později už jako sochaře lysického nebo zámeckého. Pro jeho dílo je charakteristická statičnost postav, nevynalézavé schéma kompozice a velmi malý rozvin pohybové akce. Vzhledem k vysokému věku Jeana Baptisty odhaduji, 30
Meissner Günter, Saur allgemeines Künstlerlexikon: Die Bildenden Künsteler aller Zieten und Völker, K.G.Saur, München 2000, s. 341. 31 Peřinka František Václav, Dějiny města Kroměříže, Kroměříž 1947, s. 671. 32 Pavlíček Martin, Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, Kroměříž 2009, s. 90. 33 Pavlíček Martin, 2009, s. 90. 34 Peřinka František Václav, 1947, s. 158. 35 Konečný Michal, 2006, s. 88. 36 Konečný Michal, 2006, s. 88. 37 MZA fond E67 Matriky, Lysice 621, s. 344. Za laskavé upozornění děkuji panu Michalovi Konečnému. 38 MZA fond E67 Matriky, Lysice 621, s. 87.
15
že většinu ze souboru zámeckých soch vytvářel právě Franz, přispívá k tomu také fakt, že kroměřížská sousoší dosahují o něco vyšších kvalit. Dieussardova dílna mohla také dodávat sochy do okolních vesnic. V okolí Lysic jsem našla pouze jedinou sochu, která zapadá do tvorby tohoto sochaře a to svatého Floriána na návsi v Drnovicích.39
7. Sochařská výzdoba, popis a ikonografie 7.1.
Sochy božstev před budovou zámku
Na balustrádě mostu před budovou zámku jsou umístěné čtyři pískovcové, objemově ztuhlé sochy znázorňující antické bohy. [Obr. 7.] Při vybavování nádvoří se často dává přednost právě čerpání námětů z mytologie.40 Z kraje mostu po levé straně stojí socha Apollóna, vpravo Herkula. V těsné blízkosti stavby vlevo se nachází Jupiter, oproti Martovi. Všechny postavy jsou situovány frontálně do prostoru velkého nádvoří. Sochy byly podané v aktu v životní velikosti 187 cm. Autor každou z nich umístil na čtvercovou podnož o výšce 13 cm. Celá skulptura stojí na pískovcovém podstavci zabudovaném do cihlového zábradlí, které odděluje nádvoří od vodního příkopu před hlavní budovou zámku. Sochy Apollóna a Herkula, které jsou blíže k nádvoří, mají výraznější sokl o čtvercové podnoži s dvakrát odstupňovanými rytými vpadlými rámy a nízkým reliéfem v padlině, který je ukončen profilovanou římsou. Sochařská výzdoba mostu ve svých hmotách není rozváděna do prostoru a ani u ní není užito výraznější hloubky. Pro všechny sochy je příznačná statičnost figur, tendence k minimálnímu rozvinu pohybové akce a s ní spojený pasivní výraz ve tvářích. Postavy jsou lehce proporčně nevyvážené s drobnější hlavou, zato jsou například naddimenzované ruce. Takové umístění před hlavním vstupem do zámku je časté, ale domnívám se, že není prvotní. Je však jisté, že na tomto místě stanuly již před rokem 1789. Ukazuje to kopie veduty Lysic umístěná ve velké schodišťové hale zámku. Ve druhém čtvrtletí 1975 proběhla
39
O této soše je zmínka v kronice lysické fary. Na straně 84 se dozvídáme, že sv. Floriána dala postavit rodina Páralova před svůj dům roku 1840. Jelikož se jedná o barokní práci, tak si z toho můžeme vyvodit, že Páralovi koupili starší barokní sochu a postavili na místo, kde setrvala až dodnes. 40 Stehlík Miloš, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 77.
16
restaurace Herkula a Apollóna,41 o 11 let později byly restaurovány všechny čtyři sochy na mostě.42 7.1.1.
Apollón
Bůh slunce Apollón je znázorněn jako mladý bezvousý muž. [Obr. 8.] Kolem krku na pravém rameni má upnutý plášť spadající přes levé rameno na záda, kde diagonálně klesá k pravému boku a dále k zemi. Plášť budí dojem nepoddajnosti a těžkosti, opracován pouze do několika ohybů, které působí tvrdě a ostře. Pravou rukou si přidržuje drapérii u boku, zatímco levá v lokti pokrčena, lehce odhrnuje plášť od těla a drží dlouhý kovový luk. Tato levá ruka při restauraci v roce 1975 chyběla a byla vymodelována nová. Toulec plný šípů, vytesaný bez větších detailů, zakrývá část pláště na zádech. Luk, toulec a šípy patří mezi Apollónovy hlavní atributy,43 s nimiž bývá zobrazován, neboť právě podle Ovidia zabil tisíci šípy draka Pýthona.44 Socha Apollóna se nyní nachází ve velmi dobrém stavu, protože v létě roku 2011 došlo k jeho restaurování. Apollón je nadmíru zobrazován nejen s lukem, ale také v mnoha dalších případech s lyrou nebo na Parnasu jako vůdce Múz, patron poezie, hudby a umění.45 Vlasy mu mohou zdobit věnce z vavřínu nebo dubu.46 7.1.2.
Jupiter
Jupiter je znázorněn jako starší muž s krátkým plnovousem stojící v mírném kontrapostu. [Obr. 9.] Jeho hlava je pootočena k levému rameni lehce zakloněna s pohledem vzhůru. Po porážce Titánů si se svými bratry rozdělili nadvládu na zemi, Jupiter získal moc nad oblohou a stal se vladařem olympských bohů, Neptun ovládal vodu a Pluto království mrtvých. Jupiter, jakožto vládce olympských bohů, má na hlavě výraznou korunu, která je však nad čelem poškozená a postrádá jeden hrot. Drapérii spadající po zádech a kolem boků přidržuje páska, která prochází přes hruď. Pravá ruka v pravém úhlu pozvednutá nad hlavu drží jeho 41
Restaurátorská zpráva uložená na NPÚ Brno, Náměstí Svobody 8. Záznamový list provedených úprav a prací uložený na zámku, číslo listu 6. Za opravu bylo zaplaceno 50 335,- Kčs. 43 Ried Jane Davidson, Classical Mythology in the Arts, 1300-1990s, New York 1993, s. 162. 44 Naso Publius Ovidius, Proměny, Praha 1967, s. 21 – 22. 45 Schmitt Otto, Reallexikon zur deuchen Kunstgeschichte, München 1983, s. 808. 46 Naso Publius Ovidius, 1967, s. 22. 42
17
základní atribut svazek plamenů, které nahrazují blesk.47 Tento atribut vychází z podstaty, že Jupiter ovládá nebesa, hromy a blesky.48 Volně spuštěná levá ruka jemně přidržuje draperii u boků. V lehce zaťaté pěsti je jasně patrný asi 1 cm velký kulatý otvor, kde se dříve s největší pravděpodobností nacházel kovový předmět, jaký mají například Apollón a Mars. Jupiter mohl patrně v levé ruce svírat žezlo jako symbol královské autority, které znovu upozorňuje na jeho nadřazenost vůči ostatním bohům. Orel, jako další významný Jovův atribut,49 je umístěn za levou nohou, draperie zakrývá většinu dravcova těla mimo hlavy a poprsí. Předpokládám, že umístění soch není prvotní, popřípadě nebylo zpočátku zamýšlené, hned z několika důvodů. Socha nemá plnohodnotný podstavec jako Apollón a Herkules, oproti nim má délku pouze 10 cm a dále už navazuje budova zámku. Rozdíl mezi tímto redukovaným podstavcem a zábradlím je vyplněn maltou. Za předpokladu, že by sochař či objednavatel zamýšlel sochu umístit u vchodu zámku, jistě by jí dopřál stejně kvalitní nebo alespoň podobný podstavec jako sochám na protější straně mostu. Také prostor mezi orlem a stavbou byl nešetrně vyplněn maltou, patrně pro větší zpevnění a stabilitu. Figura rovněž stojí v těsné blízkosti zámecké zdi, tudíž není nutné, aby byla opracována i v zadní části, avšak její plášť je opracovaný stejně jako Apollónův. 7.1.3.
Herkules
Herkulova silná postava stojí v mírném kontrapostu, stejně jako ostatní ze skupiny soch. [Obr. 10.] Figura je zády opřená o stylizovaný kmen vyrůstající zpoza sochy a končící pod Herkulovým pasem. Tvář má pokrytou krátkým plnovousem a hlavu mu zdobí lví kožešina, která napodobuje helmu a spadá až do poloviny jeho zad. Pravou rukou se opírá o masivní sukovitý kyj, zatímco druhou dlaň za zády zakrývá plášť. Je možné, že ruka pouze přidržuje drapérii nebo také v dlani ukrývá tři zlatá jablka Hesperidek, jenž získal při posledním ze svých dvanácti slavných úkolů. Jedná se o běžnou formu znázornění Herkula a na první pohled snadno rozpoznatelnou. Mezi něco méně používaný atribut u tohoto hrdiny patří luk,50 se kterým také bojoval. Herkules, syn Jupitera, je prototypem řeckého hrdiny s nepřekonatelnou sílou a 47
Ried Jane Davidson, 1993, s. 1060. Naso Publius Ovidius, 1967, s. 16. 49 Ried Jane Davidson, 1993, s. 1061. 50 Ried Jane Davidson, 1993, s. 516. 48
18
statečností. Jeho neporazitelnost se projevovala už od útlého věku, když v kolébce vlastníma rukama usmrtil dva hady, které tam ze žárlivosti vložila Juno. Moralistní alegorie Herkula na rozcestí byla populární v renesanci a v baroku, ukazuje hrdinu rozhodujícího se mezi dvěma ženami, ctností a neřestí. Dává přednost úzké a kamenité cestě ctnosti před pohodlnou cestou neřesti. Často se také můžeme setkat se zobrazením Herkula při výkonu jeho dvanácti prací, jako například: boj s nemejským lvem, lernskou hydrou nebo získání zlatých jablek hesperidek. Za takovéto hrdinské činy si vysloužil místo po boku olympských bohů 51 a Herkulova apoteóza byla oblíbeným námětem barokní nástěnné malby například v prostorách schodišť. Jistou podobnost je možné najít u slavné antické sochy Herkula Farnese, který se o kyj sice opírá poněkud odlišným způsobem, a za zády drží ona zmíněná zlatá jablka. 7.1.4.
Mars
Bůh války Mars je zachycen tradičně v šatu římského bojovníka. [Obr. 11.] Přilbu, jenž zdobí jeho hlavu, dekoruje nízký chochol. Pravé pokrčené předloktí je zakryto pláštěm, který postupně spadá na záda postavy a je přidržován popruhem přecházející přes Martovo břicho. V téže ruce drží kratší kovový meč, který mu zčásti zastiňuje obličej. Levá ruka spuštěná volně podél těla se skrývá pod oválným štítem s reliéfem orlice, boky zakrývá jemně zřasená bederní rouška spadající těsně nad kolena. Levé chodidlo, které přesahuje přes okraj soklu, a tudíž bylo náchylné k poškození, již není původní. Martův plášť na zádech je také opracován a to i přes to, že umístění v těsné blízkosti budovy zámku to nevyžaduje.
7.2.
Alegorie dvanácti měsíců
Další skupinu soch nacházejících se v areálu lysického zámku zastupuje série dvanácti trpaslíků, vytvořených z jemného pískovce, kteří znázorňují alegorie měsíců v roce. [Obr. 12.] Postavy představují polní práce spojované s danou roční dobou. Sochy mají své místo v zahradě na nejvyšším parteru při severní kamenné zdi, kde byla pro každou sochu vytvořena vlastní nika. Tyto niky však nedosahují dostatečné
51
Naso Publius Ovidius, 1967, s. 202.
19
hloubky pro ochranu před vnějšími vlivy, z tohoto důvodu jsou sochy navíc kryty kovovou stříškou. Měsíce jsou uspořádány v běžném pořadí, kdy leden je situován nejblíže k budově zámku. V letech 1986, 1988, 199052 došlo k restaurování soch a série byla pravděpodobně opravována postupně celá. Tato restaurace může souviset s pádem prostřední části poslední severní zdi, u které trpaslíci mají své niky. Poslední kvalitní restaurování proběhlo v roce 2002 a nyní jsou sochy ve velmi dobrém stavu. Sochy nejsou nijak detailně a invenčně zpracované, kdy autor nevynalézavě obměňuje podobné typy postav. Výška postav se pohybuje kolem 94 cm a jejich podstavec měří 72 cm. Sochy těchto trpaslíků je velmi těžké formálně spojit s ostatní sochařskou výzdobou zámku, bohužel nemám dokumentaci, že vznikly ve stejné době a nemám oporu v pramenech, že nebyly vytvořeny za dalších majitelů Piatiů. Námět střídání ročního období je pro výzdobu zahrad velmi častý. Dobová literatura se zaobírala teorií dekora a věnovala se otázkám, jaká výzdoba je k funkci patřičných dekorovaných prostorů vhodná. Jako například Giovanni Paolo Lomazzo ve svém díle Trattato dell´arte della pittura, scoltura, et architektura doporučuje do odpočinkových prostorů zahrad vhodnost odlehčených ovidiovských témat a to příběhů proměn a lásek bohů nebo jako další motivy nabízí střídání času, ročních dob a měsíců v roce.53 Autory programů byli převážně objednavatelé nebo jejich poradci, v některých případech i samotní umělci. Alegorie měsíců v roce a ročních období si ve 30. letech 18. století nechal vytvořit František Antonín Špork pro zámecký park v Lysé nad Labem.54 Alegorie ročních období se nacházely také ve Velkých Losinách, kde se však nedochovaly.55 Oblibě cyklů trpaslíků se věnuje Pavel Preiss v publikaci František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách, kdy zmiňuje produkci Braunovy dílny, která vybavila Šporkovo závodiště v Kuksu čtyřiceti soškami groteskních trpaslíků, dnes jich zůstalo v Kuksu pouze šest, které byly zachráněny z Labe při povodních roku 1740. Zbytek byl pravděpodobně převezen do Lysé nad Labem a později do Benátek nad
52
Záznamový list provedených úprav a prací uložený na zámku v Lysicích, číslo listu 6, 8 a 12. Za opravy byla zaplacena částka 3591,- Kč (1986), 14719,- Kčs (1988), 5508,- Kčs (1990). 53 Miltová Radka, Mezi zalíbením a završením: Recepce Ovidiových metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě, Brno 2009, s. 68 – 69. 54 Blažíček Oldřich, Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958, s. 152. 55 http://www.npu.cz/barokni-socha/vsechna-dila-a-mista/vypis/detail/280/,vyhledáno 4. 11. 2013.
20
Jizerou, dvacet osm jich putovalo do Nového Města nad Metují.56 Ke konci 30. let 18. století vzniklo také podobných osm trpaslíků pro zámeckou zahradu ve Velkých Losinách.57 Slavný grafický cyklus třiadvaceti vyobrazení hrbatých trpaslíků, který pro ně mohl být předlohou, vytvořil Francouz Jacques Callot. Jednalo se o groteskní vyobrazení tanečníků, hudebníků či jiné zakrnělé a znetvořené hrbáče. Nebyl však jediným zobrazovatelem komediálních postaviček, k dalším patří například Martin Engelbrecht s grafickými listy Divadelní taneční školy trpaslíků nebo cyklus „taneční školy“ Gregoria Lambraniho a přibývalo jich stále více.58 Za nejstarší sochy trpaslíků ve střední Evropě byly prohlášeny plastiky ze zámecké zahrady Mirabell v Salsburku.59 Od takovýchto komediálních znetvořených postav se lysičtí trpaslíci „zahradníci“ velmi liší. Nemají tak předimenzované hlavy oproti velmi krátkému tělu, jsou přirozenější, v porovnání s Callotovými až líbeznější. Popis soch měsíců: Postava znázorňující leden [Obr. 13.] nevykonává žádnou zemědělskou práci, ale pouze klidně stojí oděná v zimních šatech. Oblečení budí sváteční dojem, proto je možné, že mužík představuje zimní dobu odpočinku. Hlavu mu pokrývá teplá beranice, zpod které jsou vidět krátké kučeravé vlasy. Kabátec, zdobený u krku a při zapínání kožešinou, sahá trpaslíkovi po kolena. Obě ruce má ukryté v chundelatém rukávníku na své hrudi. Špička levé nohy, která je mírně nakročená, chybí. Leden podstoupil restaurování v červnu roku 1975 kvůli mechanickému poškození u nohou, rozdrcené polovině hlavy a poškozené povrchové části.60 Nedostatky byly odstraněny a socha je opravena. Postava února [Obr. 14.] s velkým plnovousem je oděna v teplé beranici a dlouhém kabátu. Levou ruku si trpaslík chrání před mrazem přiložením na hrudi pod kabátem, v pravé drží dlouhou sekeru na led, kterou opírá u nohou. Postava evokuje činnost, která se během zimy obvykle provádí včetně péče o zvířata. Podle Pauknera v příručce pro SZ Lysice socha znázorňuje práce v lese.61 Domnívám se, že by se
56
Preiss Pavel, František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách, Praha 2003, s. 254 – 261. http://www.npu.cz/barokni-socha/vsechna-dila-a-mista/vypis/detail/280/,vyhledáno 4. 11. 2013. 58 Preiss Pavel, 2003, s. 257. 59 Preiss Pavel, 2003, s. 259. 60 Restaurátorská zpráva uložená na NPÚ Brno, Náměstí Svobody 8. 61 Paukner Jiří, Státní zámel Lysice, Brno 1981, obrazová příloha č. 57. 57
21
mohlo jednat spíše o sekání ledu. Zdeněk Horsák ve své práci Zahrada zámku v Lysicích zmiňuje také trpaslíka se sekerou na led.62 Březen [Obr. 15.] má zahradnický klobouk a lehký kabát. Trpaslík se věnuje rytí, je to první polní a zahradní práce, příprava půdy pro dobrou úrodu. Rýč drží v obou rukách a dokonce pravou nohou ho tlačí do země. Trpaslík představující duben [Obr. 16.] drží v rukou věnec rozkvetlých růží. A tak i v přírodě v tuto dobu vše kvete a ožívá. Na hlavě má čepici s kšiltem a na sobě pak lehký splývavý šat a nařasené kalhoty. Postava stojí v mírné jakoby taneční poloze, tudíž máme pocit pohybu, tance, veselosti z příchodu jara v jeho plné kráse. Jako měsíc květen [Obr. 17.] je zobrazený trpaslík tlučící máslo, které může zobrazovat hojnost tohoto období. Oproti ostatním trpaslíkům má odhalené vlasy bez čepice nebo jiné pokrývky. Zdeněk Horsák ve své práci tuto sochu označuje jako ženu,63 což mi přijde velice nepravděpodobné. V obličeji má ryze mužské rysy, od ostatních postav se neodlišuje ani oblečením ani například rukama či postavením. Červnový mužík [Obr. 18.] s bradkou a jednoduchou čepicí, který drží kosu, zobrazuje tradiční období senosečí. Kosa je vytvořená z kovu a za trpaslíkovým pasem je zřetelné kladívko pro údržbu ostré kosy. Červenec [Obr. 19.], nám předvádí raka položeného na tácu. Zde můžeme vidět zobrazení hojnosti, jež nám přináší tento letní měsíc. Zvěře je dost, vody se hemží rybami a na polích začíná dozrávat obilí i jiné plodiny v zahradách. Trpaslík je nakročen, jako by raka nesl na hodovní stůl. Název měsíce srpnu napovídá, že v této době probíhají žně a všechna práce je soustředěna na sklizeň úrody. Muž sklízí obilí za pomoci srpu, kterým si přidržuje snop u pasu. [Obr. 20.] Za páskem má trpaslík upevněný brousek, nezbytný pro broušení pracovního nástroje.
62 63
Horsák Zdeněk, Historické, kompoziční a biologické vyhodnocení parku v Lysicích, Brno 1965, s. 44. Horsák Zdeněk, 1965, s. 44.
22
Trpaslík symbolizující září [Obr. 21.] s košem ovoce hlásá bohatou sklizeň úrody. Opírá se o nízký kmen stromu po jeho levé straně. Trpaslík je nakročen a koš nese jako dar na oslavu po sklizni a po namáhavé práci. Socha, která zastupuje říjen [Obr. 22.], kontroluje bohatý hrozen vinné révy. Ten zvedá v pravé ruce, levou se drží v bok a břicho výrazně vysrkuje vpřed. Za postavou leží malý demižon opletený proutím. V říjnu tak vrcholí všechny polní práce dobrou sklizní vína symbolizující dostatek pro poddané i vrchnost. Listopad představuje výmlat obilí. [Obr. 23.] Toto je období pro získání zrní a přípravu obživy pro lidi i zvířata. Snad proto působí mužík s plnovousem až unaveným dojmem a opírá se o cep, který mu diagonálně prochází před tělem. Pod cepem jsou patrné i obilné klasy. Prosincové zabíjačkové hody představuje poslední socha [Obr. 24.] a mírným náklonem vpravo, jakoby se chlubila dobrým bydlem. Mužíkův oděv působí až svátečně, díky jednoduchému krejzlíku kolem krku. Oběma rukama drží talíř s jitrnicí, kterou se pyšní a ukazuje divákům. Zabíjačkou se tak završuje úspěšný rok pracovitého hospodáře.
7.3.
Sochy alegorií u bazénku
V nejnižším parteru zámecké zahrady jsou u oválného bazénku rozmístěny tři sochy v životní velikosti. [Obr. 25.] Jejich ikonografické určení se v materiálech rozchází, proto bych se ráda pokusila o její vyjasnění. Všechny sochy jsou ve velmi špatném stavu a restauraci považuji za nutnou. V roce 1999 byl podán návrh na restaurování, které však neproběhlo. K těmto třem postavám jistě také patřila socha ženy s kyticí květin v náručí, která je dnes již nezvěstná. Taktéž sem přiřadím mužskou hlavu sochy, která byla nalezena ve vodním příkopu před zámkem. Od listopadu 1973 do března 1974 byly podle restaurátorských zpráv restaurovány sochy „Poseidon, Chronos“ a dnes nezvěstná „antická bohyně“. Čtvrtá socha označená jako „Alegorická ženská postava“ byla restaurovaná ve třetím čtvrtletí 1975.
23
7.3.1.
Evropa
Socha je umístěna na východním břehu bazénu. Jedná se o starého muže s korunou a plnovousem, který mu spadá až na jeho hruď. [Obr. 25.] Chybí část nosu, který byl již dříve opravovaný. Pravá ruka není původní, byla také dotvořena při restaurování v letech 1973 - 1974. V této ruce mohla postava držet nějaký předmět, není však úplně jasné, zda se jedná o práci původní či pozdější restaurátorský zásah. Levá ruka je za zády skryta v draperii spadající až na zem. Pravá noha je v koleni pokrčena. Jediné atributy, které mohou pomoci při ikonografickém určení sochy je koruna a plnovous. V restaurátorské zprávě (1973 – 1974) je uvedeno: „… chybí pravá ruka držící kosu …“64, v rodinných fotoalbech Dubských je také s kosou zachycen, z čehož by se dalo usuzovat, že se jedná o Chrona. K tomu by přispívalo i stáří zobrazovaného muže s dlouhým plnovousem a koruna na hlavě. Avšak není jednoznačné, že se jednalo o původní atribut a nebyl soše v průběhu času změněn její význam. V zámeckých materiálech65 se zmiňuje jako Zeus, kterého můžeme vyloučit, jelikož socha Jupitera se nachází na mostě před zámkem. Podle plnovousu a koruny je také možné, že se jedná o personifikaci Evropy. 7.3.2.
Amerika
Socha připomínající indiána se nachází při jižním okraji bazénku. [Obr. 27.] Ženská tvář je jemná, hlava dekorovaná vysokou čelenkou s pery. Pravá ruka, volně spuštěna podél těla, drží předmět, který dnes již nelze identifikovat. Mohl to být některý z jejích atributů, šíp nebo luk.66 Levá svírá v lokti pravý úhel a přidržuje cíp drapérie před tělem, která zčásti kryje druhou ruku a ustupuje na záda postavy. Obě paže jsou zdobeny dekorovanými náramky. Sukně u pasu se skládá ze tří řad per, stejného tvaru jako na čelence. Levá noha pokrčena v koleni. Socha byla ve třetím čtvrtletí 1975 restaurována,67 kromě očištění, byly doplněny chybějící prsty na pravé noze. Při tomto restaurování byla socha označena pouze jako alegorická ženská postava. Kvůli oděvu se podle mého názoru jedná o personifikaci Ameriky.
64
Restaurátorská zpráva uložená na NPÚ Brno, Náměstí Svobody 8. Např.: návrh na restaurování nebo v evidenčním listu památkového celku, uloženo na zámku v Lysicích. 66 Ripa Cesare, Iconologia, Milano 1992, s. 300. 67 Restaurátorská zpráva uložená na NPÚ Brno, Náměstí Svobody 8. 65
24
Amerika nese atributy svých původních obyvatel, čelenku a bederní roušku vytvořenou z per,68 v rukou má držet luk nebo šíp a u pasu může mít i toulec s množstvím šípů. U nohou může ležet lidská hlava proťatá šípem, poukazující na barbarství a divokost tamních původních obyvatel.69 Zvířetem této personifikace je ještěr podobný krokodýlu. V době baroka byly alegorie světadílů velice žádané a byly plánované například pro výzdobu Květné zahrady v Kroměříži. K souboru návrhů Antonína Martina Lublinského pro sochařskou výzdobu do zmiňované zahrady je přiřazována také skica čtyř světadílů od anonymního italského umělce. Sochy byly určeny pro výzdobu Libosadu, konkrétně tzv. králičího kopce, na jehož vrcholu měla stát Diana obklopená čtyřmi světadíly, které měly mít podobu lovců.70 Personifikovaná Evropa je zachycena jako muž s puškou a se psem u nohou, Asie jako Turek se sloním klem, Afrika postavou lovce s lvíčetem a kyjem a Amerika jako muž oděný v peří a se šípem v ruce, u jehož nohou je hlava krokodýla. 7.3.3.
Voda
Personifikace vody, na západním břehu, je znázorněna jako starší muž s plnovousem spadajícím až na hruď a s dlouhými vlasy. [Obr. 28.] Na soše jsou užity hlavní atributy životadárného vodního živlu. Jeho hlavu věnčí vodní vlnky, které vytvářejí korunu. U pravého boku drží oběma rukama rybu, která se mu snaží z dlaní uniknout. Postavu až po pas halí voda, která vystupuje ze země. U personifikace vody se může vyskytovat mnohem více atributů, jako například vodní rostliny (rákos či lekníny), veslo, převrácená nádoba s vytékající vodou a mnoho dalších.71 Pravá noha je nakročená vpřed, část chodidla přesahující přes podstavec již není původní, bylo doplněno při restauraci probíhající 1973 – 1974. V této době byla doplněna také chybějící pravá ruka s částí ryby.
68
Schmitt Otto, 1983, s. 1177. Ripa Cesare, 1992, s. 300. 70 Togner Milan, Kresebné návrhy A.M. Lublinského pro výzdobu sala terreny a zahrad kroměřížského zámku, in: Kroupa Jiří, Ars naturam adiuvans : sborník k poctě profesora PhDr. Miloše Stehlíka, Brno 2003, s. 69. 71 Schmitt Otto, 1983, s. 1280. 69
25
7.3.4.
Země
Socha země se dnes v zámeckém areálu nenachází, její podobu známe pouze z fotografií.72 Postava se roztříštila na tři části: hlava, poprsí a zbylá část těla, chodidla zcela chybí. [Obr. 29, 30.] S největší pravděpodobností se jedná bohyni Kybelé, která ztělesňuje další personifikaci živlu, zemi. Hlava je také zdobena korunou lemovanou velkými šesticípými hvězdami. V pravé ruce drží hlavní atributy kytici plnou květin a plodů, může se jednat i o roh hojnosti, levou si přidržuje draperii u boku. Z jednoho pohledu fotografie je patrné, že socha ležela v blízkosti bazénku na první nejnižší terase.
V minulých letech byla ve vodním příkopu nalezena mužská hlava sochy. To pouze dokazuje, že dnešní sochařská výzdoba zahrady není úplná a nezvěstných soch je jistě více. V článku Alžběty Birnbaumové z roku 1961 se dozvídáme: „Uvádí se, že při přestavbě zámku za Seréniů (1730 – 1740) byla zahrada ozdobena dvaadvaceti sochami.“73 Bohužel, v článku není uveden poznámkový aparát a tuto skutečnost se mi nepodařilo dohledat, tudíž se na takovou informaci nemohu spolehnout. Jak je patrné, v zahradě se dochovaly fragmenty z tematických cyklů čtyř světadílů a čtyř živlů. Tento fakt poukazuje na nekompletnost sochařské výzdoby v zámeckém komplexu. Stejné soubory se často vyskytovaly v barokních zahradách, tudíž se jedná o běžně užívané náměty. Představu o péči věnované barokním zahradám si můžeme udělat kupříkladu z alba rytin kroměřížské Květné zahrady od Justuse van den Nypoorta.74 Vybavení lysické zahrady se nijak nevymyká z běžně užívaných námětů baroka v Čechách a na Moravě. Jako další příklady, kde se užilo stejných námětů, je možné uvést zámeckou zahradu v Lednici, kde v roce 1700 – 1701 vznikly cykly čtyř světadílů, ročních období a antických bohů.75 Podobné tematické
72
Fotografie jsou uloženy na zámku v Lysicích, předpokládám, že fotografie byly pořízeny zpočátku 70. let. Další fota doplňují restaurátorskou zprávu z roku 1973 – 1974, ale zde je socha velmi špatně zachycena. 73 Birnbaumová Alžběta, 1961, s. 269. 74 Publikovaného v: Kroměříž, Květná zahrada, Kroměříž 2008. 75 Stehlík Miloš, Barok v soše, Brno 2007, s. 41.
26
soubory se nacházejí i v zahradě zámku Lysá nad Labem. V této lokalitě Matyáš Braun vytvořil soubor alegorie dvanácti měsíců, čtyř světadílů, čtyř živlů, dne a noci, antická božstva a další.
8. Původní umístění soch Podle pramenů a literatury není možné přesněji určit původní umístění sochařské výzdoby. Pokusím se však o nastínění modelových situací, které jsou podle mě možné. Už v článku Anežky Birnbaumové se dočítáme, že alegorie měsíců byly umístěny na balustrádě severní zdi zahrady,76 což vyčetla z veduty Lysic.77 Tato myšlenka je časem přejímána i ostatními badateli, kteří se zámkem zabývali. Takovou ideu, že jsou na vedutě zpodobněni trpaslíci a nejedná se o jiné sochy či dekorativní předměty, není možné potvrdit ani vyvrátit. Pravdou je, že na obraze první objekt vpravo na balustrádě připomíná lidskou postavu. Sochy antických božstev Birnbaumová podle veduty umístila k severní zahradní zdi.78 Domnívám se, že toto situování není správné a na obraze se jedná pouze o opěráky zdi, nikoli o sochy samotné. Při sestavování hypotézy původního umístění sochařské výzdoby zahrady se můžeme opřít o dva dokumenty, a to o zaměřovací skicu zámeckého areálu datovanou lety 1710 – 20 a kopii veduty Lysic z roku 1779. Na starší skice můžeme jasně vidět symetricky navržený nejvyšší zahradní parter s dlouhou středovou osou jako ústředním motivem barokních zahrad,79 na ni jsou kolmé tři kratší osy a salla terena se vstupní tříarkádovou loggií vytváří hlavní pohledový závěr. Ve středu parteru je zakreslen vodotrysk či altánek, který zachycuje také veduta z roku 1779. Na první nejnižší terase a druhé, kterou obklopuje renesanční zeď, jsou na skice zakresleny rybníky. Cykly živlů, světadílů a božstev mohly být rozmístěny podél 76
Birnbaumová Alžběta, 1961, s. 270. Rozměrný obraz pohled na městečko Lysice byl nakreslen Ervínem Dubským roku 1905 podle menšího dnes ztraceného originálu z roku 1779. Nemůžeme si však být jisti, že veduta byla překreslena bez aktualizací či oprav. 78 Birnbaumová Alžběta, 1961, s. 270. 79 Dokoupil Zdeněk, Neuman Pavel, Riedl Dušan, Veselý Pavel, Historické zahrady v Čechách a na Moravě, Praha 1957, s. 19. 77
27
zahradních cest nejvyšší upravené terasy, i přesto že se sochy božstev lehce formátově liší.80 Alegorie dvanácti měsíců v roce se podle mě mohla vyskytovat na dvou místech. Připadá v úvahu poslední balustráda zdi, zde stáli podle Birnbaumové. Chtěla bych také zvážit hypotézu, zda se sochy trpaslíků nenacházely v dnešním zámeckém sklepení probíhající pod severním zámeckým křídlem, které také zasahuje až pod sallu terenu a o několik metrů dále do kopce obory. Nabízí se myšlenka, zda sklepení nebylo užíváno jako grotta, ale pro tu by byl příznačný přístup ze zámecké zahrady, ne jak je tomu dnes z vnitřního zámeckého nádvoří. Právě zazděný vstup je patrný v severozápadním rohu zahrady a zřetelný je též z vnitřní strany sklepení. V tomto sklepním prostoru se nachází dvanáct nik, které láká spojovat s cyklem trpaslíků. Tuto domněnku však není možné ničím podložit. Spíše se přikláním k možnosti, že se alegorie měsíců nacházely na nejvyšší balustrádě zahradní zdi. Otázku přesného umístění nechám, bohužel, otevřenou a bez jasného závěru, jelikož z dosavadních pramenů ji nemohu spolehlivě zodpovědět.
80
Výška skupiny soch před zámkem: 200 – 205 cm, výška skupiny soch u bazénku: 180 – 186 cm.
28
9. Závěr Sochařským vybavením lysické zámecké zahrady se odborná literatura věnovala poskromnu. Dosud se autoři věnovali pouze zámku samotnému a nikdo se uceleně nezabýval sochařskými cykly zdobícími zahradu a nepodal tak na ně souhrnný pohled. Ve své práci jsem si stanovila za cíl přinést co nejvíce ucelených informací o sochách a okolnostech jejich vzniku, tedy jsem čerpala z Moravského zemského archivu a z literatury v přiloženém seznamu, největším zdrojem informací byly samozřejmě sochy samotné. V první stati práce jsem se věnovala historii celého zámku s přilehlou zahradou. V další jsem se snažila přiblížit osobu objednavatele a jeho umělce. Antonín Amatus Serényi se na počátku 18. století rozhodl upravit své nové sídlo v Lysicích podle dobového vkusu. Jelikož se dostal do popředí moravské šlechty, bylo zapotřebí, aby jeho sídlo a umělecké aktivity dostatečně reprezentovaly jeho nabyté postavení. Barokní úpravě podlehla také přilehlá zámecká zahrada, kterou nechal hrabě opatřit několika cykly soch z dílny Jeana Battisty Dieussarta. Ve třetí části jsem se zabývala samotnými sochami, které jsem rozdělila do tří skupin podle dnešního umístění a námětů. Pokusila se u nich o formální popis a o určení ikonografie. Sochařská výzdoba zapadá do klasické produkce 18. století a podléhá dobové teorii decora, která do odpočinkových prostor zahrad doporučovala mytologické výjevy z Ovidiových Metamorfóz, jaké můžeme obdivovat například na zámku ve Slavkově u Brna, či proměny střídání ročních dob, které byly využity právě zde s oblíbenými alegoriemi a to živlů a světadílů. Leč je pro tuto zahradu možná inspirace z nejvyšších moravských vrstev, jelikož Jean Battista Dieussard pobýval v Kroměříži při úpravách zámku a Květné zahrady, to však nezaručuje kvalitu výzdoby a v Lysicích vytvořil sochy podprůměrných kvalit. Lysické sochy se vyznačují nedosti důrazným povrchovým členěním, velkou blokovitostí objemů, nezajímavým obměňováním několika málo formálních výrazových schémat. V poslední čtvrté části jsem se snažila nastínit modelovou situaci, jaké mohlo být původní umístění soch v zahradě, ta však od té doby razantně změnila svoji podobu,
29
proto v této části zacházím více do hypotetické roviny a musím tuto otázku zanechat nedořešenou.
30
10.Seznam pramenů a literatury Užité prameny: MZA, fond B 38. MZA, C2 Tribunál pozůstalostí. MZA, fond G 77 Rodinný archiv Serényiů. MZA, fond E 67 Matriky. Pamětní zápisy z věžního knoflíku objevené při opravě věže v roce 1993. Restaurátorské zprávy uložené na NPÚ Brno. Užitá literatura: Birnbaumová Alžběta, Rekonstrukce dvou renesančních zahrad, Zahrada v Lysicích, in: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, roč. X 1961. Blažíček Oldřich, Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958. Černoušková Dagmar, Stavebně historický průzkum zámek Lysice, Brno 1995. Dokoupil Zdeněk, Neuman Pavel, Riedl Dušan, Veselý Pavel, Historické zahrady v Čechách a na Moravě, Praha 1957. Horsák Zdeněk, Historické, kompoziční a biologické vyhodnocení parku v Lysicích, Brno 1965. Hodeček Dalibor, Dějiny zámku v Lysicích, in: Památková péče na Moravě 8/2004, Brno 2004. Konečný Michal a kolektiv, Lomnice: příroda, historie, osobnosti, památky, Lomnice 2006. Konečný Michal, V osudu Fenixe a Faethona. Dvě moravská hrabata v období baroka, in: Zpravodaj Historického klubu 16, Praha 2005. Konečný Michal, Miltová Radka, „Pour décrire les grandes actions“. Mytologické obrazy hraběcí rodiny Serényiů jako výraz reprezentace, in: Opuscula Historiae Artium, Brno 2010. Kroupa Jiří, Ars naturam adiuvans : sborník k poctě profesora PhDr. Miloše Stehlíka, Brno 2003. Meissner Günter, Saur allgemeines Künstlerlexikon: Die Bildenden Künsteler aller Zieten und Völker, K.G.Saur, München 2000. 31
Miltová Radka, Mezi zalíbením a završením: Recepce Ovidiových metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě, Brno 2009. Morford Mark P. O., Lenardon Robert J., Classical Mythology, Longman 1985. Naso Publius Ovidius, Proměny, Praha 1967. Neumann Jaromír, Matyáš Braun – Kuks, Praha 1959. Paukner Jiří, Státní zámel Lysice, Brno 1981. Pavlíček Martin, Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, Kroměříž 2009. Peřinka František Václav, Dějiny města Kroměříže, Kroměříž 1947. Preiss Pavel, František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách, Praha 2003. Ried Jane Davidson, Classical Mythology in the Arts, 1300-1990s, New York 1993. Ripa Cesare, Iconologia, Milano 1992. Samek Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska II., Praha 1999. Schmitt Otto, Reallexikon zur deuchen Kunstgeschichte, München 1983. Stehlík Miloš, Barok v soše, Brno 2007. Stehlík Miloš, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996. Tenora Jan, II. Místopis, Vlastivěda moravská, Brno 1903. Zatloukal Ondřej, Kroměříž, Květná zahrada, Kroměříž 2008. Zřídkaveselý František, Hrad Rychvald v dějinách Lysic, Lysice ve středověku a raném novověku, Blansko 1970. Zřídkaveselý František, Lysice 1308 – 2008, Lysice 2008.
32
11.Seznam vyobrazení Jsem autorem všech fotografií, pokud není uvedeno jinak.
1)
Letecký pohled na zámek Lysice.
2)
Průčelí zámku.
3)
Skica zámku a zahrady od vojenského inženýra Mosera von Filseck datovaná 1710 – 1720.
4)
Veduta Lysic namalovaná Ervínem Dubským jako kopie obrazu z roku 1779.
5)
Detail veduty.
6)
Portrét Antonína Amata Serényiho, kolem roku 1700.
7)
Sochy božstev před budovou zámku.
8)
Apollón.
9)
Jupiter.
10) Herkules. 11) Mars. 12) Cyklus alegorií dvanácti měsíců. 13) Leden. 14) Únor. 15) Březen. 16) Duben. 17) Květen. 18) Červen. 19) Červenec. 20) Srpen. 21) Září. 22) Říjen. 23) Listopad.
33
24) Prosinec. 25) Sochy alegorií u bazénku. 26) Evropa. 27) Amerika. 28) Voda. 29) Země. 30) Země, detail.
34
1) Letecký pohled na zámek Lysice, zdroj: http://www.vikendotevrenychzahrad.cz/sindex.php?idvyrb=38&akc=detail, vyhledáno: 11. 11. 2013
2) Průčelí zámku, zdroj: http://www.zameklysice.cz/fotogalerie.html, vyhledáno 11. 11. 2013
35
3) Skica zámku a zahrady 1710 – 1720, zdroj: Umělecké památky Moravy a Slezska, s. 445
4) Veduta Lysic, kopie z roku 1779
36
5) Detail veduty
6) Portrét Antonína Amata Serényiho uložený na zámku Lysice
37
7) Sochy božstev před budovou zámku
8) Apollón
38
9) Jupiter
10) Herkules
39
11) Mars
12) Cyklus alegorií dvanácti měsíců
40
13) Leden
15)
Březen
41
14)
Únor
16)
Duben
17)
Květen
19) Červenec
18)
20)
42
Červen
Srpen
21) Září
22)
Říjen
23)
24)
Prosinec
Listopad
43
25)
26)
Sochy alegorií u bazénku
Evropa
44
27)
Amerika
38)
Voda
45
29)
Země
30)
Země, detail 46
