MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia Obecná teorie a dějiny umění a kultury

MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia Obecná teorie a dějiny umění a kultury

BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Velkomeziříčsko - noviny žijící se čtenáři v regionu již 95 let

Ing. Ivana Horká

Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Jeřábek, Ph.D.

2014

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Velkomeziříčsko – noviny žijící se čtenáři v regionu již 95 let zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

Podpis autorky práce

………………………… Velké Meziříčí, 12. 12. 2014

Ing. Ivana Horká

2

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu mojí bakalářské diplomové práce Mgr. Miroslavu Jeřábkovi, Ph.D. za odbornou pomoc, PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za cenné rady na diplomovém semináři, Státnímu archivu ve Velkém Meziříčí, Ing. Karlu Rosendorfovi, Ing. Antonínu Dvořákovi a Mileně Prehradné za největší díl poskytnutých informací, materiálů a fotografií.

3

OBSAH: ÚVOD ………………………………………………………………………………………. 5 1. ZAČÁTKY PERIODICKÉHO TISKU 1.1 Vývoj českých časopisů a novin na Moravě……………………………………….. 7- 8 1.2 Časopisy a noviny vydávané ve Velkém Meziříčí ………………………………… 9-12 2. HISTORIE TÝDENÍKU VELKOMEZIŘÍČSKO 2.1 Od prvního čísla z roku 1919 po druhou světovou válku ………………………….… 13 2.2 Nepravidelná rubrika o kultuře …………………………………………………….… 19 3. PŘERUŠENÍ VYDÁVÁNÍ 3.1 Období po válce ………………………………………………………………………. 24 3.2 Padesátá léta až do sametové revoluce ……………………………………………. 24-32 3.3 Týdeník versus měsíční zpravodaj ……………………………………………………. 32 4. ZNOVUOBNOVENÉ VYDÁVÁNÍ 4.1 Situace po roce 1989 ………………………………………………………………….. 33 4.2 Proměny vydavatelů a šéfredaktorů …………………………………………………... 34 4.3 Změny ve vizáži a obsahu …………………………………………………………….. 39 4.4 Novodobá historie kladla větší důraz na kulturu a umění …………………………..… 39 5. SOUČASNOST 5.1 Poprvé v historii začal týdeník vycházet celobarevně ..………………………............ 42 6. BUDOUCNOST 6.1 Týdeník Velkomeziříčsko zůstává stále nejdůležitějším zdrojem informací………… 43 7. SROVNÁNÍ

7.1 Jak psaly noviny o kultuře před válkou, po válce, v socialismu a po roce 1989 …….. 44 8. ZÁVĚR ………………………………………………………………………………….. 46 9. RESUMÉ ……………………………………………………………………………….... 48 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .……………………………………………….. 49 11. PŘÍLOHY …………………………………………………………………………... 50-65 4

ÚVOD Noviny a časopisy byly od svého počátku dlouho jediným a hlavním zdrojem informací. Byly v tomto smyslu základním nástrojem, sloužícím nejen k šíření informací, k formování politických názorů, ale také k ovlivňování veřejného mínění. Svůj primát si uchovávaly i po rozšíření rozhlasu koncem dvacátých let dvacátého století. Tehdejší média, řečeno dnešní terminologií, sehrála zásadní roli ve vzdělávání, výchově, kultuře, v prosazování zájmů majoritního českého obyvatelstva při národním uvědomování, při formulování politického a sociálního vědomí společnosti. Zvláštní význam tisk pak nabýval tehdy, když aktivně podporoval určitou ideologii, politickou stranu nebo národní zájmy. Tuto roli periodického tisku, která sílila zejména na přelomu 19. a 20. století, kdy vznikaly jednotlivé politické strany a prostřednictvím vlastních novin vstupovaly do volebních bojů a usilovaly svými programy o místa v zákonodárných sborech a zastupitelstvích, zmiňuje Jaromír Kubíček v knize Dějiny žurnalistiky na Moravě1. Podle něho se právě noviny stávaly hlásnou troubou politických programů. Pro každou politickou stranu bylo totiž prioritní vydávání politického tisku, kterým svůj program šířila a získávala členy nebo zvyšovala své šance pro poměrné zastoupení ve volbách do zastupitelstev či Parlamentu. Pokud tak vedoucí redaktoři nečinili, byli často terčem kritiky a ovlivňování ze strany vládnoucích politických sil. Koneckonců, tyto způsoby se bohužel nezměnily a provázejí vydavatelskou a novinářskou činnost ve všech dobách, dnešní nevyjímaje. Přesto ale byla i v důsledku prudkých proměn společnosti existence novin a časopisů velmi různorodá a četná. Bohužel některá periodika nepřežila a záhy či o poznání později zanikla, stejně tak vydavatelé či odpovědní redaktoři v těžkých obdobích byli vězněni anebo dokonce zaplatili svými životy za to, že zastávali tu kterou funkci, a to i přesto, že jejich noviny, ale i oni sami, ve své době sehráli v kulturním vývoji města významnou a ocenění hodnou roli. Pokud sledujeme vývoj v této oblasti, i ona se, stejně jako mnohé jiné, postupně vyvíjela a profesionální práce žurnalistů i podob periodik se po dlouhá desetiletí a staletí utvářela. Tato bakalářská práce (dále jen BP) má v ucelené podobě stručně shrnout vývoj a proměny, kterými prošel týdeník Velkomeziříčsko, jenž si v roce 2014 připomíná již 95. výročí svého vzniku. BP rovněž usiluje o to, aby podala charakteristiku zmíněných novin – od roku 1919 do roku 2014 – a přinesla jednoduchý uměnovědný vhled do vybraných oblastí, zejména kultury, umění, literatury, vlastivědy, ale okrajově i hospodářství, sportu či výjimečně dalších významných událostí, zvláště na pozadí celorepublikového významu. Podat to má práce za úkol tak, jak byly události prostřednictvím zkoumaného periodického tisku prezentovány, čili jako součást společenského a kulturního života obyvatel ve Velkém Meziříčí ve sledované době.

_________________________ 1

KUBÍČEK, J.: Dějiny žurnalistiky na Moravě, s. 7, 8, 103

5

Primárním pramenem pro moji bakalářskou práci s ohledem na zvolené téma byl tedy pochopitelně samotný týdeník Velkomeziříčsko. Tvořil nejdůležitější informační zdroj pro kapitoly, jež jsou orientovány k jednotlivým uměleckým oblastem. Důležité pro mapování historie novin byly proto vyvázané archivní výtisky od 1. března roku 1919, kdy bylo vydáno první číslo týdeníku Velkomeziříčsko, do 10. května 1941, kdy vyšlo poslední číslo před nucenou přestávkou vydávání. Velmi cenné byly také materiály, dokumenty, listiny a hlavně dosud nepublikované fotografie ze soukromého archivu ing. Karla Rosendorfa z Brna, příbuzného jednoho z nejvýznamnějších vydavatelů a šéfredaktorů JUDr. Karla Rosendorfa (1868-1940). Fotky, které zveřejnil v týdeníku Velkomeziříčsko známý fotograf Karel Stojan, zapůjčila pro účely zpracování BP jeho dcera Milena Prehradná. Z uvedených zdrojů, jež zmiňuji v těchto posledních dvou odstavcích, jsem čerpala data pro zpracovávání kapitoly číslo 2. Dalšími prameny byly výtisky novin a zpravodajů, které nahrazovaly zmíněný týdeník od uvedeného data (rok 1941) až po rok 1990, a jsou rovněž k nahlédnutí ve Státním archivu Velké Meziříčí, který disponuje všemi výtisky, ale i dalšími významnými dokumenty (například zakládací listina a stanovy novin, údaje o nich, prezidiální spisy apod.). Ty byly jako podklady při zpracovávání této práce též využity. Jejich ilustrační fotokopie jsou vloženy do textu nebo připojeny v příloze této práce. Obsah kapitoly 3 čerpá právě z těchto zdrojů. Informace pro zpracování kapitoly 4, jež se zaobírá novodobou historií od roku 1990 do roku 2014, pocházejí z vyvázaných archivních výtisků, které má k dispozici samotná redakce týdeníku Velkomeziříčsko, čili byly nejsnáze dostupné. Obecné údaje o přehledu vydávaných časopisů a novin ve Velkém Meziříčí pocházejí z publikace Kolektivu autorů Velké Meziříčí v zrcadle dějin. Periodika, která vycházela v okolí Velkého Meziříčí, zmapoval ve svojí knize Dějiny žurnalistiky na Moravě Jaromír Kubíček. Tyto údaje jsou shrnuty v kapitole 1 a byly v práci použity jako doplňující, aby bylo poukázáno na to, jaká situace panovala na trhu jak ve Velkém Meziříčí, tak v sousedních městech. Ostatní uváděné zdroje byly pouhým vodítkem k doplnění a ověření některých méně významných údajů, ale pro úplnost jsou zaneseny v seznamu použité literatury a ostatních pramenů také.

6

1. ZAČÁTKY PERIODICKÉHO TISKU 1.1 Vývoj českých časopisů a novin na Moravě Počátky moravské žurnalistiky charakterizuje ve svojí knize Dějiny žurnalistiky na Moravě Jaromír Kubíček. Tištěné noviny byly v evropských zemích vydávány od 17. století, na Moravě ovšem až později. V roce 1747 vyšel v Olomouci první časopis Monatliche Auszzüge alter und neuer gelehrten Sachen z podnětu barona Josefa Petroše.2 Začátky periodického tisku na Moravě pak podle Kubíčka souvisely s povznesením vzdělanosti a s průmyslovým pokrokem. Pochopitelně za velkými městy nezůstávala pozadu ani ta menší, co se týče počtu tištěných periodik či neperiodických produktů. O časopisecké a novinové činnosti ve Velkém Meziříčí pojednává následující podkapitola 1.2, ale ještě předtím nahlédneme na situaci na Moravě, respektive do měst kolem Velkého Meziříčí, a to do Žďáru nad Sázavou, Třebíče, Jihlavy, Nového Města na Moravě, Velké Bíteše, Bystřice nad Pernštejnem a Moravských Budějovic. Pár let před tím, než vyšlo první číslo týdeníku Velkomeziříčsko, který je v této práci sledován, vznikl v roce 1911 v Moravských Budějovicích týdeník Horácko.3 List hájil zájmy všech vrstev pracujícího lidu. Byl ale úředně zastaven v Třebíči v roce 1914 v souvislosti s válečnými událostmi. Jeho vydávání bylo obnoveno v roce 1918 a vycházel až do roku 1938. Ještě před tímto listem byl (v roce 1892) vytvořen politický týdeník Jihlavské listy, jenž pod stejným názvem vychází i dnes. I tehdy patřil podle informací v knize Dějiny žurnalistiky na Moravě od J. Kubíčka mezi dobře dělané regionální noviny, snažil se udržovat pravidelné rubriky politických a sociálních článků, kultury, umění, zdravotnictví, sportu a Sokola, hospodářství, přinášel místní zpravodajství z měst na obou stran zemské hranice a měl redakční spolupracovníky v Brně, Praze i ve Vídni.4 V roce 1899 jej však nahradily Jihlavské noviny5, které zanikly o rok později. V roce 1902 byl list obnoven pod názvem Nové Jihlavské listy, od ledna 1909 byl pak název změněn opět na ten původní – Jihlavské listy. Ty vycházely až do března 1941. V Třebíči vycházel v letech 1884-1898 týdeník Listy ze západní Moravy6. Dobrý ohlas u čtenářů měly Horácké listy7, vydávané v Novém Městě na Moravě v období od 1909 do 1941.

__________________________ 2

KUBÍČEK, J.: Dějiny žurnalistiky na Moravě, s. 14

3

Tamtéž, s. 86

4, 5, 6, 7

Tamtéž, s. 99

7

Původně se ale podle Kubíčka tento zábavně poučný čtrnáctideník věnovaný okresům bystřickému, novoměstskému a žďárskému jmenoval Ozvěna z Novoměstska8 a počátek jeho vydání se datuje k roku 1903. Ve Žďáru nad Sázavou vycházel v letech 1900-1909 měsíčník Žďárský obzor.9 Přinášel výchovné a vlastivědné články převážně z pera svého vydavatele, jímž byl lékař. Počet politických časopisů a novin na Moravě a Slezsku podle směru v roce 1928 byl podle J. Kubíčka 22710, včetně týdeníku Velkomeziříčsko, který je také zahrnut do celkového počtu novin a časopisů na stejném území, jenž byl dle Kubíčka zpracován ke dni 15. dubna 1939, a činil tak 367 titulů.11 V květnu 1941 však byla valná většina českých novin úředně zastavena. Jak píše J. Kubíček, jednotlivé redakce českých novin obdržely v ono datum od tiskového odboru ministerské rady přípis, kterým bylo další vydávání časopisu s okamžitou platností zastaveno. Obnova tradičních ‚značek‘ demokratických novin po roce 1945 pak již představuje novou etapu ve vývoji žurnalistiky, která ovšem neměla dlouhého trvání. Padesátá léta dvacátého století až do sametové revoluce v roce 1989 evidentně kvalitní a nezávislé novinářské práci nepřála. Komunisté měli na západní Moravě své centrum v Třebíči, kde se od 12. 5. 1945 tiskl krajský týdeník Jiskra12, posléze (od roku 1960) se stal okresním týdeníkem jihlavským. Společným krajinským listem byl týdeník Naše Horácko13, vydávány v Novém Městě na Moravě od dubna 1947 do roku 1948.

_______________________________ 8, 9

KUBÍČEK, J.: Dějiny žurnalistiky na Moravě, s. 100

10

Tamtéž, s. 105

11

Tamtéž, s. 161

12

Tamtéž, s. 181

13

Tamtéž, s. 182

8

1.2. Časopisy a noviny vydávané ve Velkém Meziříčí Časopisecká a novinová činnost byla ve Velkém Meziříčí poměrně bohatá. Titulů vycházelo několik desítek, nejstarší byl vydán již v roce 1880, ovšem žádný z nich nevydržel tak dlouho, jako týdeník Velkomeziříčsko. Byť bylo jeho vydávání přerušeno, poprvé v době německé okupace, podruhé po nástupu komunistů k moci. Po sametové revoluci však začal vycházet znovu. V roce 2014 to byl již jubilejní 25. ročník. I z tohoto pohledu je jeho historie zajímavá. Udržet se na trhu 95 let je počin chvályhodný a v budoucnu patrně přímo heroický. Internet totiž likviduje i zavedenější tituly, než jsou ty regionální. Pro zajímavost tedy uvádíme všechna periodika, i ta, která měla jepičí život a vyšla třeba jenom o jednom čísle. Souhrnný přehled publikovali autoři knihy Velké Meziříčí v zrcadle dějin, která vyšla k 600. výročí získání plných městských práv v roce 2008. Z časopisů to byly Cesty Vysočinou14 – magazín pojednávající o přírodě, historii, umění a kultuře, který vydal Jupiter club – ročník 1/1994, č. 1, 32 s. Dále Časopis pro vlastivědu a nauku občanskou15, který vydával majitel tehdejší velkomeziříčské tiskárny Alois Šašek. Roč. 1 (říjen 1920, č. 1 – červen 1921, do č. 10. Vyšel tedy desetkrát ročně. Od září 1921, č. 1 vycházel pod názvem Časopis pro školní vlastivědu a nauku občanskou16. Vydavatelem byl opět Alois Šašek, redaktorskou práci zajišťovali Rudolf Šimek a Klement David, roč. 2 (září 1921, č. 1) – 6 (červen 1926, do č. 10). Počet výtisků – desetkrát ročně. Dalším byl věstník Jednoty učitelstva českých škol měšťanských na Moravě s názvem Česká škola měšťanská17, jenž vycházel od listopadu 1900. List byl věnovaný zájmům měšťanských a pokračovacích škol a snahám jejich učitelstva. Šlo vlastně o věstník učitelstva měšťanských škol na Moravě, který vycházel desetkrát ročně. Vydavatelem byl František J. Frgal. Od října 1902 vycházel časopis ve Vsetíně a zanikl v roce 1920 v Brně. Farní věstník velkomeziříčský18 vydával Římskokatolický farní úřad ve Velkém Meziříčí. Vycházel od dubna 1946, ale jen jedno číslo. Od roku 1947 vycházel pod názvem Věstník ř. k. farního úřadu19. Jenom ale do roku 1948, kdy vyšla nepravidelně tři čísla. HGS20 – časopis závodního klubu národního podniku (n. p.) Kablo Velké Meziříčí. Od června 1951 Časopis závodního klubu ROH a závodní rady n. p. Kablo Velké Meziříčí. Vydavatelem byla Závodní skupina ROH n. p. Kablo. Vycházel od května 1951 do září 1951, celkem pět čísel. Koruna Svatováclavská21 byl časopis křesťansko-sociální, věnovaný zájmům lidu výrobního v zemích koruny Svatováclavské. Vydával ho dvakrát měsíčně J. F. Havránek od října 1899 do března 1900. Přílohu mu tvořil Domov, 1900. ______________________ 14

KOLEKTIV AUTORŮ, Velké Meziříčí v zrcadle dějin, s. 427

15-21

Tamtéž, s. 427 9

Kulturní zpravodaj22 začal vydávat jednou měsíčně Jednotný klub pracujících ROH Vysočina od ledna 1973 do prosince 1978. Od ledna 1979 do února 1990 vycházel pod názvem Zpravodaj města Velké Meziříčí a vydával ho Městský výbor KSČ a Městský národní výbor. Od března 1979 vycházel pod novým názvem Zpravodaj. Vydavatelem byl zpočátku Městský národní výbor, od ledna 1991 pak Jupiter club – kulturní zařízení ve městě, jenž se zhostilo posléze i vydávání týdeníku Velkomeziříčsko a vydává ho dodnes. Naposledy byl měsíčník Zpravodaj města distribuován v prosinci 1993. Tři roky vycházel souběžně s již znovuobnoveným týdeníkem Velkomeziříčsko, který začalo vydávat velkomeziříčské muzeum. Zpravodaj plnil ve své době obdobnou funkci jako Velkomeziříčsko, avšak v menším rozsahu. Velmi populární byla kupříkladu kulturní rubrika, jež nabízela tipy kam jít ve městě a okolí za kulturou, rovněž tak společenská rubrika o nově narozených dětech, uzavřených manželstvích či úmrtích tamních obyvatel. Týdeník Velkomeziříčsko si některé z nich udržel a mnohdy i rozšířil – třeba informace o kultuře udržel, ale přidal kromě klasických pozvánek i výstupy z kulturních akcí – kromě reportáží také rozhovory s umělci, kteří do města přijížděli s divadelními, filmovými či hudebními programy. Krom kulturní rubriky si noviny ponechaly mezi čtenáři oblíbenou společenskou rubriku vzpomínek na zesnulé příbuzné, přátele a známé či přání k narozeninám svým blízkým a kamarádům, a také fotografie narozených dětí, které jsou s potřebným souhlasem rodičů pořizovány na akci Vítání občánků. Měsíční časopis závodní rady ONV Velké Meziříčí Kupředu23 vydávala Závodní rada ROH od dubna 1951 do prosince 1951. Literární listy24 – šlo o kritickou přílohu k časopisu Národ a škola. Věnoval se literárním zájmům a moderní literární kritice. Vydavatelství se ujal J. F. Šašek. V průběhu let se vydavatelé několikrát změnili. Vycházel dvakrát měsíčně, v letech 1880 až 1882 jako příloha k již zmíněnému periodiku Národ a škola, od roku 1883 pak samostatně. V červnu 1904 však vydávání přešlo do Prahy, kde list zanikl. Stejný osud čekal i Malý družstevní zpravodaj funkcionáře a pracovníků25, vydávaný Lidovým spotřebním družstvem Jednota. Vyšel nepravidelně od ledna 1973 do září 1974. Ani Moravská tribuna26 Jana Zamrzly, mimochodem též jednoho z redaktorů týdeníku Velkomeziříčsko, nevycházela příliš dlouho, pouze od prosince 1924 do května 1925 a posléze od roku 1934 do roku 1936. Moravský rybář27, vzdělávací odborný časopis, věnovaný společnému hájení ryb a zvelebení hospodářství, vydával František Veselý od prosince 1902 do prosince 1903. Od ledna 1904 vycházel pod názvem Česko-moravský rybář a vydával ho Rybářský spolek velkomeziříčský do srpna 1920.

____________________ 22-27

KOLEKTIV AUTORŮ, Velké Meziříčí v zrcadle dějin, s. 427

10

Prostonárodní listy lidu a vychovatelům jeho Národ a škola28 vycházel od začátku prosince 1896 do roku 1906 a věnoval se otázkám z oboru školství. Vydavateli byli J. F. Šašek, poté Šašek a Frgala a nakonec Alois Šašek. Jan Zamrzla vydával čtvrt roku (na přelomu let 1924-1925) také týdeník Obchodní tribuna.29 Měšťanská beseda byla vydavatelem „denníku“, jenž vycházel jedenkrát ročně, a to vždy na Silvestra a jmenoval se Ohlasy z hvězdárny.30 Podle dobového popisu šlo o „periodický denník humoristicko-satyricko-nepoliticko-nohilisticko-sociologicko-demagogickoaristokraticko-demokraticko-pokrokářsko-zpátečnický s duchem hvězdářským“. Vyšel třikrát, a to na Silvestra 1897, 1898 a 1899. Neodvislý list pro zájmy hospodářské a kulturní vydavatele Karla Kořínka Rozvoj Velkomeziříčska31 vycházel jako týdeník pouze rok (1928-1929). To časopis Selský archiv32 byl úspěšnější. Čtyřikrát ročně vyšel od roku 1902 až do roku 1923. Vydávala ho Selská jednota a zaobíral se obecnými dějinami selského stavu hlavně moravského a slezského. Svůj týdeník Stráž Velkomeziříčska33 měla i čsl. strana lidová pro okresy velkomeziříčský a velkobítešský. Vydavatelem bylo Vydavatelské družstvo Stáže od 1928 do 1932. Pro povznesení mravní kultury vydal (a zároveň i redaktorem byl) Vladimír Čech měsíčník Svědomí34 v roce 1897. Na svět přišel pouze jeden svazek o 380 stranách. Pozadu nezůstal ani ústav „Světlá“ (nynější Hotelová škola Světlá), který vydával časopis Světlá35 v roce 1926. Okresnímu hejtmanství patřil Úřední list okresního hejtmanství a okresní školní rady ve Velkém Meziříčí,36 a to od ledna 1888 do prosince 1920. Od ledna 1921 vycházel tento měsíčník pod názvem Úřední list okresní politické správy a okresního školního výboru ve Velkém Meziříčí. V prosinci 1928 změnil opět název na Úřední věstník okresního úřadu ve Velkém Meziříčí, poté od roku 1935 to byl Okresní věstník pro správní okres velkomeziříčský až do září 1939. Poté až do roku 1942 vycházel pod německým názvem Bezirksverordnungsblatt für den Bezirk Gross-Meseritsch. Český název Okresní věstník pro správní okres Velké Meziříčí se mu navrátil začátkem roku 1946. Jeho vydávání Okresní národní výbor skončil v prosinci 1948. Alois Šašek stál také za vydavatelstvím časopisu Věcné nauky37 pro vyučování prvouky, nauky o domovině, zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, přírodozpytu na národní škole. Vycházel desetkrát ročně v období 1926-1938.

________________________ 28-37

KOLEKTIV AUTORŮ, Velké Meziříčí v zrcadle dějin, s. 428 11

Zajímavý byl též počin neznámého vydavatele, který poslal na svět Velkomeziříčské železniční noviny38 v roce 1905. Světlo světa ale spatřila pouze tři čísla. Výrazným periodikem tedy zůstalo Velkomeziříčsko,39 zpočátku – od roku 1919 – neodvislý krajinský týdeník pokrokově-demokratický, posléze nezávislý krajinský týdeník pokrokově-demokratický, pak nezávislý týdeník krajinský a od dubna 1939 Krajinský týdeník Národního souručenství, od čísla 20/1939 Krajský týdeník – list Národního souručenství. Vydával Politický klub, od 25. 2. 1939, číslo 9 JUDr. Karel Rosendorf. Od 1. března 1919 vycházel až do 10. května 1941. Poté byl úředně zastaven. Jako příloha se v něm v roce 1928 objevily Nové obzory. Druhou, novodobou etapu nastartovalo Velkomeziříčsko jako nezávislý list po sametové revoluci (28. 9. 1990 vyšlo číslo 0). Zpočátku vycházel jako čtrnáctideník, od 9. 2. 1994 jako týdeník. Nezávislý list se od 17. 7. to byly pak regionální nezávislé noviny, od roku 1993 regionální noviny i pro Velkobítešsko, Křižanovsko a Měřínsko, od 24. 11. 1993 opět jenom regionální noviny. Vydávat je začalo Muzeum silnic a dálnic ČSFR, od 15. 4. 1993 č. 8 Městský úřad Velké Meziříčí, od 10. 11. 1993 č. 23 Jupiter club, který týdeník vydává až dosud, tedy do roku 2014. Z nezávislého regionálního týdeníku se staly městské noviny. Šéfredaktorů se od počátku vystřídalo několik – Bohuslav Mikulášek, Jiří Junek, Vladimír Zeman, Jiřina Kácalová, Petros Martakidis a Ivana Horká. Posledně jmenovaná je v této funkci nejdéle ze všech šéfredaktorů za pětadevadesátiletou historii – osmnáct let. Mezi další méně významné noviny patřil ještě týdeník Velkomeziříčský kraj40 (1931), vydavatele Františka Cibulky ze Žďáru nad Sázavou, zábavně poučný časopis Vesna41 (18821897) vydávaný J. F. Šaškem, který vycházel jako měsíčník. Také Vesnické noviny42 coby týdeník vydávaný Jednotným svazem českých zemědělců zanechaly stopu v mediální historii města. Vycházely v letech 1951 až 1958. Od ledna 1959 do března 1960 jako Hlas Velkomeziříčska.43 Kablo, národní podnik vydávalo dva roky (1952-1954) měsíčník Vysočina – list zaměstnanců n. p. Kablo.44 Speciální měsíčník Výstava Horácka ve Velkém Meziříčí 193845 byl vydáván Národohospodářským družstvem Horácko od března 1938 do července 1938, tedy v době konání této velkolepé výstavy. A na závěr se ještě sluší doplnit i ilustrovaný list pro polní a lesní hospodářství, myslivost a rybářství Z lesů a luhů,46 vydávaný F. J. Frgalem od 1894 do 1901, ale také Zájmy pracujícího Horácka47 – socialistický a následně komunistický čtrnáctideník pro Velkomeziříčsko a Velkobytešsko (1919-1921) či týdeník Západní Morava48 vydavatele Viktora Vlasáka (1906-1907).

_________________________ 38-48

KOLEKTIV AUTORŮ, Velké Meziříčí v zrcadle dějin, s. 429 12

2. HISTORIE VYDÁVÁNÍ TÝDENÍKU VELKOMEZIŘÍČSKO 2.1 Od prvního čísla z roku 1919 po druhou světovou válku

První číslo z 1. března roku 1919 Prvního března 2014 si týdeník Velkomeziříčsko připomněl již 95 let od svého založení. Neméně zajímavý a povšimnutí hodný je i ten fakt, že jde o české periodikum s takto dlouhou tradicí, které je stále v rukou českého vydavatele. Nejinak tomu dle mého názoru bylo i v roce 1919, kdy se skupina vlivných lidí ve Velkém Meziříčí rozhodla, že začne vydávat list pro tamní obyvatele. Ten se udržel s nepatrnými přestávkami až do dnešní doby. Důležitou roli sehrála snaha několika málo místních lidí, kteří se zasadili o to, aby periodikum jednak vůbec vzniklo, a poté jistě, aby se udrželo. Jedním důležitým mezníkem v životě těchto novin byl tedy rok 1919 a druhým rok 1990. Tehdy totiž začalo vycházet znovu – jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole – po nucené přestávce v důsledku totalitního režimu. Na tradici v původní podobě navázalo krátce po sametové revoluci, v září 1990. Vraťme se ale na úplný začátek. V sobotu 1. března 1919 vyšlo první číslo týdeníku Velkomeziříčsko, který se představil jako neodvislý krajinský týdeník pokrokovědemokratický. Jeho vydavatelem byl Politický klub Velké Meziříčí a zodpovědným redaktorem Bedřich Erbs. Tiskl se v tiskárně u Aloise Šaška ve Velkém Meziříčí v rozsahu osmi stran, ovšem stránky nebyly takového formátu jako ty dnešní, byly poloviční. Redakční 13

poštu podle archivních pramenů vedl Antonín Večeř. Týdeník si mohli čtenáři předplatit na celý rok za 8 korun anebo si ho kupovali podle jednotlivých čísel za dvacet haléřů. Jak chtělo vedení redakce noviny vést, si čtenáři mohli přečíst hned v úvodníku prvního čísla ze soboty 1. března 1919: „Naše navštívenka jest prostá a jasná: chceme býti časopisem pokrokovým, hájícím a šířícím bezohledně pravdy na zásadách demokratických a vyhýbající se neúčelným polemikám a nízkým osobním útokům. Chceme býti dobrým časopisem krajinským, tlumočícím tužby a hájícím zájmů kraje, uvažujícím o časových otázkách z hlediska krajinského, poučujícím čtenáře krátce o událostech jak světových, tak zvláště o událostech ve všech složkách našeho života národního; informujícím krajany mimo domov dílci o životě, pracích a činech doma a naopak; všímajícím si soustavně i minulosti kraje. Voláme proto všechny lidi dobré vůle, krajany doma i mimo domov, k činorodé součinnosti! Přispěj každý, jak nejlépe můžeš! Každá podpora i každá byť sebemenší zprávička jest vítána. Vážnost všech příspěvků budiž dotvrzena podpisem, který může se připojiti buď na zvláštním lístku a sdělí se pouze se svolením zasílatele. Redakční poštu otevírá p. inž. Ant. Večeř. Redakce a vydavatelstvo.“49 Během dvacetiletého působení týdeníku zastávali funkci vedoucích redaktorů Bedřich Erbs, Rudolf Dočkal, Jan Obšil, Vilém Rosendorf a Jan Zamrzla, který na této pozici setrval nejdéle. Poté ho opět vystřídal V. Rosendorf. Celých dvacet let noviny vydával Politický klub Velké Meziříčí, ale jubilejní číslo (25. 2. 1939) vydal už advokát dr. Karel Rosendorf (*25. 1. 1868, zatčen gestapem 1. 9. 1939, +19. 7. 1940) z Velkého Meziříčí (od jehož zatčení uplynulo letos – tedy v roce 2014 –75 let). Odpovědným redaktorem byl znovu Vilém Rosendorf. Poté začal týdeník vydávat JUDr. Karel Rosendorf mladší (*6. 2. 1909 – od jehož narození v roce 2014 uplynulo 105 let) a odpovědným redaktorem se stal Václav Kotek.

_________________________________ 49

Velkomeziříčsko, 1919. Číslo 1, s. 1 14

Jak se zrodilo Velkomeziříčsko, je podrobně popsáno v poválečném Kukátku Rudolfa Dočkala. Ačkoliv jsem si vědoma, že níže uvedená citace je obsáhlejší, než bývá zvykem, ponechávám ji však záměrně. Důvod je prostý – chci, aby na čtenáře této práce dýchla atmosféra doby dávno minulé prostřednictvím slovních výrazů, spojení a staré češtiny, s níž se většina z nás už často nesetkává. Ale také proto, aby zůstal autentický zápis, odrážející tehdejší nadšení a apel lidí, kteří noviny zakládali a pracovali na nich po večerech, a ne na plný pracovní úvazek. Z dnešního pohledu se moje snaha může zdát – zejména novinářům ze zrychlené, zahlcené infodoby – až trochu úsměvná. Věřím ale, že vnímavý čtenář by tento odkaz mohl uvítat: „V zimě roku 1919, po předchozí domluvě a přípravě inž. Antonína Večeře a berního ředitele Josefa Svobody, A. Večeř svolal schůzi Politického klubu do Měšťanské besedy, kterážto schůze byla velmi navštívena jak členstvem, tak i jinými občany. V té schůzi inž. Večeř navrhl, aby se u nás ve městě zařídil místní týdeník pod názvem Velkomeziříčsko. Přítomní občané projevili k tomuto zájem, doktor Karel Rosendorf nastínil, jaký má býti a hned byl navržen redakční kroužek, do něhož byli ustanoveni jako vedoucí páni: inž. Večeř, poštmistr Karel Appl a továrník Karel Jelínek, který se v počátku i později velice zasloužil doporučováním a získáváním odběratelů a inserátů u svých známých v městě i mimo něj. V té schůzi také byli ustanoveni dopisovatelé – zpravodajové Jan Zamrzla, obchodník, a Růžena Čermáková, manželka podhradského mlynáře. Ku zajištění začátku týdeníku inž. Večeř přítomným doporučil, komu je možno, aby přispěli peněžitými podíly asi po 50 K. To se pak uskutečnilo a bylo jich složeno na šest tisíc korun, které se však jako jistota uložily na spořitelní knížku, nepoužily se a v pozdějších dobách se jim vrátily. Pan ředitel Svoboda, jako kulturní a musejní pracovník a jako zakladatel Horáckých listů v Novém Městě na Moravě, přispěl svými znalostmi časopiseckými k začátku týdeníku, a tak 1. března 1919 v sobotu vyšlo první číslo po 20 haléřích, kterážto cena později podle stoupání drahoty se zvyšovala na 30, 40, 60 haléřů, a pak se ustálil na 50 haléřů. V předmluvě prvního čísla napsané starostou, doktorem Rosendorfem pod názvem „Naše navštívenka“, redakce představila čtenářům a odběratelům Velkomeziříčsko, že chce býti vždycky časopisem pokrokovým, krajinským a neodvislým, že jím chce oznamovati z domova události doby přítomné a někdy i z doby minulých. V prvních dvou letech odpovědnými redaktory byli faktor knihtiskárny Bedřich Erbs a knihkupecký účetní Rudolf Dočkal, pak v mnoha číslech profesor Jan Obšil a Vilém Rosendorf. Ku konci druhého ročníku o Vánocích redaktorství se ujal a dlouhá léta ho zastával obchodník Jan Zamrzla a po letech k posledu zase Vilém Rosendorf a posledně faktor Václav Kotek. Od třetího ročníku stále horlivě se o Velkomeziříčsko po dlouhá léta starali Jan Obšil a Jan Zamrzla a v pozdějších letech doktor Rosendorf a J. Zamrzla. Několik čísel prvního ročníku expedoval faktor Erbs, další po dlouhá léta Rudolf Dočkal. Téhož roku 1924 k expedici si přibral i vedení administrace a později až do konce vše vedla jeho manželka Žofie.“50

______________________________ 50

DOČKAL RUDOLF, Čtvrté kronikářské Kukátko velkomeziříčské, 1947

15

Ve třetím ročníku redaktor Zamrzla dostal od knihtiskaře k zaplacení účet za tisk v hodnotě čtrnácti tisíc. Ten se mu podařilo vyrovnat tím, že se jako dobrý obchodník postaral o úpravu, obsah, množství stran a celkového nákladu, stejně tak se staral, aby získal inzerci od známých živnostníků a průmyslníků, stanovil správnou prodejní cenu, a tak dosáhl, že se pak po dlouhá léta Velkomeziříčsko hospodářsky drželo nad vodou A přečkalo mnoho časopisů ve městě. Jedním z důvodů byl fakt, že si vedlo velmi úsporně. Administrace neměla žádné zvláštní zařízení a kancelář, stačila ji k psaní a posílání kuchyně Dočkalových a redakce se spokojila se světničkou u Zamrzlů. Literárně do Velkomeziříčska přispívali prof. Dolejšek, prof. Obšil, Bílý, inž. Večeř, ředitel Kovařík, ředitel Svoboda, ředitel Kořínek a Linhart, velmi horlivými pisateli byli Roman Liška a nadučitel František Horký z Hodova. Svoje příspěvky publikoval podle Kukátka také okresní soudce Karel Urban, ředitel Skála z Křižanova, ředitel Pospíšil z Osové Bítýšky, městský rada Karel Černý články živnostenskými a městskými, profesor Bohumil Ptáček, profesor Vlček, továrník Karel Jelínek a jeho syn Antonín Jelínek, samaritánský vedoucí a hasič František Vlach, účetní Karel Stojan, který byl velmi dobrým fotografem a svoje snímky publikoval také ve Velkomeziříčsku, a velice často a hojně dopisoval i zasloužilý rodák, školní rada Antonín Vorel, otec úspěšné velkomeziříčské malířky Zdeňky Vorlové Vlčkové. Do Velkomeziříčska přispívala cennými články místopisnými ještě řada pisatelů zdejších, učitelé z okolí posílali k uveřejnění články ze svých obcí, a když někdy nebylo dostatek materiálů, přidal se k nim se svými vyprávěními i starý písmák Rudolf Dočkal, který zapisoval, co a od koho Velkomeziříčsko dostalo, a komu má zaplatit. Z Dočkalových dalších zápisků je vybrán následující odstavec, který poukazuje na svízelnou práci tehdejšího vedení redakce: „V zimních dobách bývalo článků a zpráv z města a okolí dosti, obyčejně však o prázdninách, bylo o ně bída a stávalo se, že se v redakční světničce sešli jen J. Zamrzla a doktor Rosendorf starší a ten se ho otázal, jak toho máte mnoho? A on na to, že nic, a pan doktor, že také nic, že to dají dohromady a slepí z toho číslo. Pak se museli rychle starati, aby čtenářům něco předložili. Někdy však bylo látky velmi mnoho, všelijaké, někdy také velmi ostré, že z nich hrozila konfiskace a ztráta peněz, a když to opatrný pan doktor patřičně obrousil, byly z toho jen mrzutosti. Velkomeziříčsko přečkalo u nás mnoho časopisů jiných, vydrželo nejdéle a padlo ve druhé světové válce. V roce 1941 v květnu číslem devatenáctým bylo zastaveno německou válečnou mocí s pohrůžkou, vyjde-li ještě již vysázené dvacáté číslo – bude to stát padesát tisíc korun na pokutě. Velkomeziříčsko nezaniklo sebevraždou, ale vzala mu život německá moc. Doba nová však snad nechce, nebo se jen zdráhá, dáti mu život znova? Velkomeziříčsko po celou dobu dobře hospodařilo, ti co pro rok 1941 předplatili, nechtěli to zpátky. Velkomeziříčsko tiskárně všechno správně zaplatilo, a ti, co mu zůstali dlužni za list a inzeráty, na nikom to nikdy nevymáhalo, ponechalo každému na svědomí, když něco dostane a přijme, aby to také zaplatil.51 Po druhé světové válce sice Velkomeziříčsko začalo znovu vycházet jako informační list v roce 1945 přičiněním vydavatele, redaktora Václava Kotka. Vyšlo však již jen několik čísel a odchodem jeho do Znojma zase zaniklo.

___________________________ 51 DOČKAL RUDOLF, Čtvrté kronikářské Kukátko velkomeziříčské, 1947

16

Absenci novin nesla veřejnost na Velkomeziříčsku těžce. Za všechny to okomentoval Rudolf Dočkal ve svém Kukátku: „Aby znovu vycházelo, je potřeba u nás mužů snaživých, s láskou pracujících, vytrvalých, trpělivých, dobrých hospodářů a hlavně nezištných. U nás ve Velkém Meziříčí, vždycky byli, jsou a budou lidé, všechno dobré podporující, ať je to cokoliv, jsou však také někteří jen hubující, že se u nás nic nedělá, a když se dělá, jen to pomlouvají, nepodporují, nepomáhají a jen čekají, jak se to podaří. Teprve až u nás nastane svorná snaha ke spolupráci, pak teprve i u nás nastanou rajské časy. Poslední tři nejhorlivější pracovníci u nás ve Velkomeziříčsku: profesor Jan Obšil a poslední majitelé doktor Rosendorf starší a mladší, po důkladných prohlídkách a výsleších, to ve druhé světové válce zaplatili zdravím a životy. Milí přátelé Kukátka, jak jsem vám ukázal, od roku 1880 bylo u nás ve Velkém Meziříčí časopisů a novin dosti. Ty všechny náš lid poučovaly, vzdělávaly, uvědomovaly o různém lidském dění, ale také někdy mezi sebou byly svárlivé, jako i lid byl a je dosud mezi sebou svárlivý. Až všechen lid dospěje ve svornosti k společné práci pro dobro a krásu života zde na zemi, pak nastane i v naší československé vlasti lepší život.“52

JUDr. Karel Rosendorf, st. JUDr. Karel Rosendorf, ml. 2x foto: archiv ing. Karla Rosendorfa, Brno

__________________________________

52

DOČKAL RUDOLF, Čtvrté kronikářské Kukátko velkomeziříčské, 1947

17

Ukázka titulní strany z 10. května roku 1919. Reprofoto: Ivana Horká, 2014

Údaje o periodiku – v českém jazyce a v německém. Reprofoto: Ivana Horká,2013

18

2.2 Nepravidelná rubrika o kultuře Obsahově i formátem se noviny během této doby příliš neměnily. Například od prvního čísla až do téměř 45. byla zjevná absence kulturní rubriky. Objevovaly se pouze sporadicky příspěvky z oblasti kultury či společenského života v nepravidelné podobě v rubrice Kulturní poznámky53, zatímco třeba sport měl svoji rubriku hned od začátku. Pravidelně byly zařazeny rubriky pojednávající o hospodářských či živnostenských otázkách, dále zprávy z kraje, četnictva, inzerce, nejrůznější věstníky apod. Nestálost rubriky a mírný nezájem redakce či vydavatelů o kulturní a umělecká témata a události, patrně spočíval v nevelkém počtu čtenářů se zájmem o tyto sféry – což platí i dnes platí, že masy se zajímají spíše o fotbal, hokej apod. Nicméně v současné době mají téměř každé noviny pravidelný kulturní servis a věnují umění nepoměrně více pozornosti, než jejich předchůdci v předválečné době, po válce či za socialistické éry.

Rubrika Kulturní poznámky. Reprofoto Ivana Horká, 2014

__________________________________ 53

Velkomeziříčsko, 1937. Číslo 1, s. 3 19

Ve zmíněných Kulturních poznámkách se často objevovaly zprávy o básnících, spisovatelích, moderních směrech malířství, výtvarném umění vůbec, výstavách, o divadelních a loutkových představeních, plesech, tanečních zábavách, trzích, přednáškách, různých nálezech – například o nálezu mincí ze středověku, které se našly v Mostištích, ale také například byl zveřejňován program kina či dětského divadla, zmínky byly i o slavném výročí filmu apod. Pokud ten který ochotnický divadelní spolek nastudoval novou hru či operetu, zval diváky prostřednictvím novin na svoje představení krátkým oznámením a posléze informoval o tom, jak premiéra dopadla: Nová opereta ve Velké Bíteši. – Dramatický odbor Sokola ve Velké Bíteši sehrál ve dnech 25. a 26. prosince 1936 pěknou, líbivou a časovou operetu Odtroubeno…Představení se vydařila, znamenitě jak po stránce hudební, tak po stránce herecké. Zpěvy jak sborové, tak sólové byly téměř bezvadné…Zpěvy pana starosty byly přijaty bouřlivým potleskem…54 Redakce věnovala prostor třeba také Svátku matek, a aby připomněla, jak důležitou roli hrají ženy ve společnosti, napsala úvodník O ženách. Svoje místo v novinách měly také křesťanské svátky a pokud se něco zvláštního dělo v rodině hraběte Františka Harracha, velkostatkáře, a jeho potomků, listy o tom pochopitelně informovaly také. Střípky z hraběcí rodiny byly vždy u čtenářů žádané. Ti nepohrdli samozřejmě ani rozsáhlými články o historii velkomeziříčského zámku, netínského panství apod. Objevovaly se i poznámky typu Jazyková kultura, které poukazovaly na rozvoj spisovného jazyka. Rozvinula se mnohdy polemika o jazykové kultuře většiny tehdejších moderních spisovatelů. Proti sobě stála dvě odporující si stanoviska. Na jedné straně stál časopis Naše řeč, list pro vzdělávání českého jazyka, který zdůrazňoval závaznost jazykové tradice a lidový jazyk a proti novotám se bránil. Naproti němu stála skupina mladých vědeckých pracovníků, která říkala, že o jazykové správnosti nerozhoduje jazyk lidový, ale současný usus. Nezapomínalo se ani na některé jazykozpytce (např. Jana Gebauera), ale i do vlastních řad redaktoři zacílili svůj hledáček, když uveřejnili teorii o novinářství a novinách v rubrice Kapitoly o novinách55, ale též o vkusu doby, kdy se člověk snažil odlišovat od ostatních lidí, a pak se směr otočil, v dalších dobách hleděl, aby byl co nejméně nápadný. Ale i na stránkách našeho regionálního týdeníku se probírala žhavá témata od návštěvy tehdejšího prezidenta Masaryka až po například spor tehdy známého vojenského publicisty, plukovníka gen. št. Emanuela Moravce (pozdějšího kolaboranta a za protektorátu Čech a Moravy ministra školství a „osvěty“ – poznámka autorky), který vedl se spisovatelem Karlem Čapkem spor o tom, zda literatura v předválečné pohnuté době dostatečně vychovává československého občana k brannosti apod. Karel Čapek se ostatně na stránkách týdeníku objevoval poměrně často, jako ale třeba i zprávy o Jakubu Demlovi, básníkovi a knězi z Tasova či o T. G. Masarykovi, ale kupodivu též i o básníku Puškinovi. Ale ani na Josefa Čapka a mnohé další osobnosti kulturního života redaktoři nezapomínali. ________________________________ 54

Velkomeziříčsko, 1937. Číslo 1, s. 5

55

Velkomeziříčsko, 1937. Číslo 22, s. 4 20

Vedle rubriky Kulturní poznámky se nepravidelně objevovala rubrika Panorama Velkého Meziříčí, která informovala většinou o sbírkách, jež přibyly do muzea, například obrazy malířů, jindy v ní akademičtí malíři vysvětlovali různé techniky malby, třeba vodomalby. apod. Svoji dlouhodobou existenci prokazoval mimo jiné Křižanovský okrašlovací spolek, jenž si vydobyl také svůj pravidelný oznamovací servis v novinách. V rubrice Poučení a zábava, jak by se očekávalo, však v drtivé míře čtenář našel zprávičky týkající se současného dění, například o nápravě měny, o sňatku majitele tiskárny, o narozeninách prezidenta Masaryka či o jeho vjezdu do Prahy, ilustrovaném v básni Dědeček Masaryk. Poněkud kuriózně působilo sdělení o úkolech žen v republice: „Hlavní myšlenky z přednášky pro sociálně-demokratické ženy na Obecníku ve Velkém Meziříčí: Ženě se stále nedostává toho, čeho je nutně třeba k nejdůležitějšímu jejímu poslání. Nedostává se jí řádné přípravy pro tento úkol. Myslím, že každý by posuzoval divně člověka neodborníka, kdyby se pletl do nějakého složitého mechanismu stroje. Oč však složitější jest porozuměti dítěti, jeho tělu, jeho duši…“56 Tu a tam se samostatně objevila avíza o konání koncertů, ale bylo jich ve srovnání s dnešní podobou pramálo. Po roce 1989 například se v týdeníku například pravidelně objevují plakáty, které upozorňují na danou kulturní událost. V drtivé většině jsou i zdařile graficky dobře ztvárněny. To v období první republiky ani v padesátých letech se na podobný styl upoutávky nenarazilo. Textově psané pozvánky jsou vpodstatě téměř stejně jako bývaly kdysi – oznamují, jaký kulturní počin se koná, kde proběhne, kdy a v kolik hodin a kdo vystoupí. Jak vypadala například pozvánka na komorní koncert v roce 1919, ilustruje následující ukázka: „Komorní koncert. Velkomeziříčské kvartetto s panem ředitelem Bohušem Svobodou u klavíru, přednese na koncertě 27. 4. t. r. na Obecníku ve Velkém Meziříčí dvě vzácné komorní skladby – Schumannův nádherný klavírní kvintet, poetické to dílo hlubokého citu, vzrušujícího a unášejícího dojmu, a jásavý klavírní kvintet Dvořákův, plný zpěvu, životní radosti a síly. Slečna Jarmila Geitnerová z Náchoda ochotně se uvolila zazpívati písně od Nováka, Jindřicha a Pucciniho.57

_______________________________ 56

Velkomeziříčsko, 1919. Číslo 9, s. 2

57

Velkomeziříčsko, 1919. Číslo 4, s. 4

21

Neméně důležitou roli hrály příspěvky od čtenářů, takových materiálů měla tehdejší redakce dost, a nejinak tomu je i v dnešní době. Vždy se najdou dopisovatelé, kteří se chtějí a mají se s čím podělit se čtenáři. Například profesor gymnázia ve Velkém Meziříčí Bohumil M. Ptáček psal v únoru 1940 dopis šéfredaktorovi týdeníku, v němž ho informoval o tom, že přispěje do novin článkem o divadle, který přinese do redakce jeho student: „Milý Karle, jelikož jsem si objednal studenta, který by Ti doručil referát o divadle, posílám Ti jej, ovšem ne celý. Zatím je první část (ani tu ne dokončenou), ale nechci, aby zde student čekal. Pro Tebe a tiskárnu sděluji, že celý referát bude asi dvakrát tak dlouhý, jak je přiložená zaslaná část. Právě dnes jako s učarováním se stalo (za celé dlouhé pololetní prázdniny), že jsem spal do ¾ na deset a naši mně nevzbudili, protože nevěděli, jaká práce mne čeká. Odpoledne Ti (ke třetí hodině) pošlu ostatek. S přátelským pozdravem na Tebe a Tvé drahé jsem Tvůj Bohuslav Ptáček.“

Aby redakce vyrovnala žánry, zařazovala pravidelně i další témata, buď pravidelně, či nahodile. A protože odjakživa lidi přitahují negativní zprávy, žádné periodikum se jim nevyhýbalo, neboť i tehdy byly mezi lidmi podvratné živly. Samá krádež, zlodějina a podvod, potulka a podobné nešvary tehdejší společnosti. Překvapivé bylo třeba i to, že autohavárií se – na to, jak málo bylo aut – stávalo až podezřele moc. Stejně tak bylo poměrně hodně těžkých úrazů, ale i sebevražd. Leccos se přihodívávalo z bídy a chudoby. A tak patrně ani o první republice netřeba si dělat nějaké přehnané iluze. Cikánské tlupy křižovaly krajem a drancovaly převážně lidem na vsích jejich dvorky a domácí zvířata. Ve Velkomeziříčsku se o nich psalo pořád, a to vždy jen ve zlém – rovněž tak o podomních obchodnících. Také všelijakých bláznů a fanatiků žilo i tehdy dost a dost, stejně jako dneska. Ostatně, vždycky existovali lidé dobří i zlí. Ti dobří se orientovali převážně na organizování a podporování kulturního a společenského života. A můžeme směle dnes říct, že i v týdeníku Velkomeziříčsko pracovali lidé, kterým nebylo jedno, jak list vypadá, a co si v něm čtenář přečte. Od počátku apelovali na nezávislost, ale především na to, že spatřují úkol mimo jiné v podnětné práci ke kulturnímu 22

povznesení kraje. Vždy rádi otiskovali příspěvky a podporovali projekty, které jejich slovy mohou přinést kulturní prospěch kraji. Například krátce před vypuknutím druhé světové války zavedla redakce další novou rubriku civilní protiletecké ochrany, jejíž důležitost vzrůstala s odkazem na nejisté mezinárodní poměry. Také pod titulkem V novém rouše do nové práce uvedla další změnu, a sice to, že nový ročník přivítal čtenáře zevní úpravou časopisu. Místo dvou sloupců začalo mít Velkomeziříčsko sloupce tři. Autoři se podle svého vyjádření domnívali, že tím zlepšují jeho vzhled a činí ho přehlednějším. Svoji téměř pravidelnou rubriku začalo mít i zdejší ochotnické divadlo. Připravoval je prof. Antonín Kolovrátek. Podle informací uvedených v listu, patřilo velkomeziříčské ochotnické divadlo mezi nejstarší na Moravě. Již roku 1846 byl ve městě upraven stánek Thalie, jeviště bylo zbudováno jen z jarmarečních desek a latí, dekorace kromě přední opony, byly vesměs papírové. Představeny byly nejprve hry jako například Divotvorný klobouk, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera Statek Lhota, Pařížský hadrník, Čech a Němec, Roztržití, Lakomec, Vychovatel v nesnázích, Galejní otroci, Bankrotář, Faust a domácí čepička, Vězení, Petr Čapek, Jenom 5 zlatých, Dvě postele v jednom pokoji, Jeden z nás se musí oženit, Je hluchý, Prodaná láska, Stehlík Strnadem atd.58 Dlužno na tomto místě dodat, že k Paličově dceři složil nápěv pohřební písně učitel Sedláček z Velkého Meziříčí. Dlouho ji bylo možno poté slýchat při pohřbech na místním hřbitově. Činnost ochotnického divadla se omezovala pouze na čas prázdnin; když studující odešli do škol, zaniklo i divadlo. Režisérem byl jednu dobu také Antonín Vorel, otec malířky Zdeňky Vorlové Vlčkové. Tento styl i obsah novinám vydržel až do konce druhé světové války.

___________________________________________________

58

Velkomeziříčsko, 1937. Číslo 1, s. 1, 2

23

3. PŘERUŠENÍ VYDÁVÁNÍ 3.1 Období po válce S většími či menšími obtížemi Velkomeziříčsko vycházelo až do roku 1940, kdy byla vydána ještě všechna čísla jednotlivých ročníků. V roce 1941 však spatřilo světlo světa už jenom devatenáct čísel, přičemž poslední vyšlo 10. 5. 1941. Devatenáctého května roku 1945 vyšlo Velkomeziříčsko už jako Informační list Okresního národního výboru (ONV) ve Velkém Meziříčí. Jeho vydavatelem a zodpovědným redaktorem byl Václav Kotek, tisk zajišťoval stále Václav Šašek. Toto znovuobnovené vydávání však nemělo dlouhé trvání a skončilo 16. června 1945, kdy vyšlo poslední dvojčíslo. Václav Kotek odešel do Znojma, kde se potom novinařině věnoval i nadále. V našem městě však noviny jeho odchodem skončily. 3.2 Padesátá léta až do sametové revoluce V padesátých letech začal Okresní národní výbor (ONV) ve Velkém Meziříčí vydávat týdeník nové vesnice okresu velkomeziříčského Vesnické noviny, které vycházely od 24. 3. 1951 do 29. 12. 1958. Řídila je redakční rada a odpovědným redaktorem byl Jan Altman. Vesnické noviny vycházely jako týdeník, tedy dvaapadesátkrát ročně, což se alespoň uvádí v osvědčení o vydávání, které vydalo tehdejší Ministerstvo informací a osvěty. „Časopis se zaměří na upevňování Jednotných zemědělských družstev (JZD) na okrese velkomeziříčském, podpoří jejich organizační i hospodářskou základnu, aby družstva mohla jednak zvyšovat hektarové výnosy a hospodařit na základě celoročních plánů a rozpočtů.“59

________________________________________ 59

Oprávnění k vydávání časopisu, Ministerstvo informací a osvěty, 1951

24

Oprávnění k vydávání časopisu, Ministerstvo informací a osvěty, 1951. Reprofoto: Ivana Horká, 2014

25

Reprofoto: Ivana Horká, 2014 Vzhledem ke zmíněnému určení Vesnických novin, také čtenáři našli v obsahu opravdu to, co podle osvědčení v týdeníku mělo být. Zprávy se omezily na informace o činnostech jednotlivých zemědělských družstev v okrese a na ideologicky laděné články, sem tam přibyly nějaké inzeráty, krimi zprávičky, zmínky o kulturním pořadu a vcelku pravidelně se objevovala rubrika Sport a tělovýchova. Podstatnou část obsahu novin tedy vyplnily pro kulturního člověka nicneříkající zprávy týkající se JZD, politiky apod., jenom ojedinělý prostor byl věnován společenským oznámením jako například pozvánkám na koncerty, festivaly či do kina ve Velkém Meziříčí či oznámení o soutěži dechových hudeb v rámci Festivalu písní a tanců ve Velkém Meziříčí, jíž se zúčastnily orchestry hrající převážně pod záštitou některého JZD (např. hudba JZD v Černé, řízená s. Tůnou).

26

Vesnické noviny, rok 1953, číslo 27, strana 2 Reprofoto: Ivana Horká, 2014

27

Vesnické noviny, rok 1955. Reprofoto Ivana Horká, 2014

28

Vydavatelem Vesnických novin byl Jednotný svaz českých zemědělců, okresní sdružení Velké Meziříčí. Vedoucím redakce byl stanoven Karel Hudík. Týdeník se tisknul v Západomoravských tiskárnách ve Velkém Meziříčí v nákladu 5.500 kusů za cenu 10 haléřů. Drtivá většina čísel měla jeden list formátu A3, občas se objevilo vydání o dvojlistu, převážně v době voleb, kdy noviny nabízely voličům fotografie kandidátů.

Vesnické noviny, rok 1957, číslo 18, strana 2. Reprofoto Ivana Horká, 2014

29

Vesnické noviny byly pak od desátého ledna roku 1959 nahrazeny týdeníkem Hlas Velkomeziříčska, řídila ho opět redakční rada s odpovědným redaktorem Janem Altmanem.

Hlas Velkomeziříčska, rok 1959, číslo 18, strana 1. Reprofoto Ivana Horká, 2014

Hlas Velkomeziříčska, rok 1959, číslo 32, strana 2. Reprofoto Ivana Horká, 2014 30

Po sdružení okresu tento týdeník přestal dne 12. 3. 1960 vycházet a až do roku 1990 nastala dlouhá pauza. Mezeru na tomto poli v uvedeném období vyplňovala okresní (žďárská) Vysočina a kulturní zpravodaje města Velké Meziříčí. Ty byly ale rozsahem, periodicitou i formátem menší. Stejně jako v padesátých letech, tak i po celou komunistickou éru byla v tisku preferována ideologie vládnoucí strany, ale paradoxně kultura na tom vydělala. Když pomineme, jaká kultura se převážně vytvářela, zpravodaj publikoval pozvánky na kulturní akce poměrně pravidelně a také hojně o společenských akcích všeho druhu psal, pochopitelně v duchu komunistické doby.

Týdeník Vysočina, rok 1989, číslo 46, strana 1. Reprofoto Ivana Horká, 2014

31

3.3 Týdeník versus zpravodaj

Od února 1961 vycházel Velkomeziříčský kulturní zpravodaj, který vydávala školská a kulturní komise, komise filmová a rada Městského národního výboru (MNV) ve Velkém Meziříčí za redakční spolupráce Marie Benešové, Petra Horáka, Bohumila Ptáčka a Josefa Šabackého. Od roku 1969 vycházel Kulturní zpravodaj, vydávaný Jednotným klubem pracujících (JKP) Velké Meziříčí, od roku 1973 do prosince 1985 už vycházel pouze Zpravodaj města Velké Meziříčí, nositele Řádu Rudé hvězdy, pod patronací MNV a městským výborem komunistické strany (MěVKSČ). Od ledna 1986 až do prosince 1993 vycházel Zpravodaj, nejprve pod SK ROH, a poté pod Jupiter clubem, kde byla poslední zodpovědnou redaktorkou Renata Doležalová. Posledně jmenovaný zpravodaj vycházel přes dva roky souběžně už s Velkomeziříčskem, které po nucené přestávce od roku 1960 začalo vycházet po sametové revoluci, jež proběhla 17. 11. 1989 a došlo při ní k politickým změnám v České republice.

32

4. ZNOVUOBNOVENÉ VYDÁVÁNÍ 4.1 Situace po roce 1989 Znovu začalo Velkomeziříčsko vycházet po sametové revoluci, a letos tedy, v roce 2014, vychází již 25. ročník znovuobnoveného vydávání. První číslo prvního ročníku znovuobnoveného vydání Velkomeziříčska vyšlo 28. září 1990.

Týdeník Velkomeziříčsko, rok 1990, číslo 6, strana 1. Reprofoto Ivana Horká

33

4.2 Proměny vydavatelů a šéfredaktorů V roce 2014 tedy vychází již dvacátý pátý jubilejní ročník. Vydavatelem bylo od 28. 9. 1990 do 31. 3. 1993 Muzeum silnic a dálnic Velké Meziříčí a vedoucím redaktorem jeho tehdejší ředitel Bohuslav Mikulášek. V období od 15. 4. 1993 do 24. 11. 1993 převzalo vydavatelství město Velké Meziříčí, které jmenovalo odpovědným redaktorem ing. Jiřího Junka. Ten vykonával tuto funkci do 31. 12. 1993. Po něm od 1. 1. 1994 nastoupil MVDr. Vladimír Zeman. Od 24. 11. 1993 až dodnes Velkomeziříčsko vydává Jupiter club Velké Meziříčí (v počátku pod vedením Mgr. Zdeňka Doležela, od roku 2000 pod vedením Mgr. Milana Dufka).

Týdeník Velkomeziříčsko, rok 1993, číslo 8, strana 1. Reprofoto Ivana Horká, 2014 34

Týdeník Velkomeziříčsko, rok 1994, číslo 25, strana 1. Reprofoto Ivana Horká, 2014

35

Na postu šéfredaktora se po Vladimíru Zemanovi od 1. 8. 1995 objevila Mgr. Jiřina Kácalová, která pracovala v redakci do ledna 1996. V témže měsíci ji vystřídal Petros Martakidis, pod jehož týdeník fungoval tři měsíce – do dubna 1996. S číslem 15/96 opustil redakci a na jeho místo nastoupila ing. Ivana Horká, která působí ve funkci dodnes, vede zmíněné noviny již osmnáctým rokem.

Stejně tak jako se měnili pracovníci v redakci, změn doznala i tvář novin – nejprve vycházely s černobílou lištou o čtyřech stránkách, poté byly zabarveny dozelena a nakonec v modrém provedení a osmi stránkách, jejichž počet se později zredukoval na šest, stejně tak z původního čtrnáctideníku se stal týdeník. Od 1. 1. 2001 však došlo opět k rozšíření rozsahu na osm stránek, v této podobě týdeník vycházel do 31. 12. 2005. Od 1. 1. 2006 se rozšířil na deset stran a od 1. 1. 2008 přibyla další novinka – jednou za měsíc rozšířené vydání o 12 stránkách, a to většinou poslední týden v měsíci (výjimečně první číslo v měsíci). V roce jubilejním – 2009 –, kdy regionální týdeník oslavil 90. výročí založení, vedení redakce přistoupilo k barevné dvoustránkové příloze, věnované právě oslavám novin. Stejně tak již před tímto rokem byla snaha redakce o tisk v barevném provedení. To se podařilo až v roce 2012. Ovšem čtenáři tuto změnu zpočátku nepřivítali s nadšením, byli zvyklí na černomodro-bílé provedení a barva na ekologickém papíře se jim příliš nezamlouvala. Ke konci roku 2014 pak noviny přešly k tisku na bělejším papíře, což mělo pozitivní ohlas mezi čtenářskou obcí.

36

Týdeník Velkomeziříčsko, rok 2009, číslo 12, strana 1.

37

Ukázka druhé strany přílohy Velkomeziříčska, která vyšla barevně u příležitosti 90. výročí v roce 2009 v čísle 12.

38

4.3 Změny ve vizáži a obsahu Obsahově se noviny též měnily. Například byl jejich součástí jednostránkový stručný televizní program. Ten se ale u většiny lidí nesetkal s příznivým ohlasem, neboť podle průzkumu, který redakce prováděla, čtenáři uváděli, že chtějí podrobný televizní program. A ten jim redakce nabídnout nemohla. Tak si ho pořizují současně s některými celostátními novinami či časopisy. Proto se stránka využila k jiným účelům a obsah novin se ustálil zhruba na tomto formátu: první a druhá strana patřil aktuálnímu zpravodajství, důležitým sdělením a v omezené míře také inzerci pro ty zákazníky, kteří mají zájem na tom, aby jejich inzerce byla co nejúčinnější, a jsou ochotni si za tuto službu připlatit. Na straně jedna bylo pravidelné modré okno pro avíza na daný týden a další důležitá sdělení. Na druhé straně pravidelně mohli lidé najít Okénko radnice, kde byly zveřejněny zprávy z Rady města a nejrůznější oznámení radnice. Zbytek doplňovalo zpravodajství z města a okolních obcí. Na třetí straně byl vymezen prostor pro pravidelnou rubriku Okénko kraje, svoje místo tam obvykle nacházely rozhovory a další příspěvky. Občas byla ale využita ještě ke zpravodajství, které se nevešlo na první či druhou stranu. Čtvrtá stránka patřila pravidelné rubrice Řádky na neděli, seriálům, příspěvkům od čtenářů, diskuzi mezi nimi, dále přibylo i okénko Pro milovníky květin a další. Vycházely také pravidelné seriály čtyř autorů – první číslo v měsíci patřilo ing. Bohumíru Kvasničkovi z Bratislavy, který nabízel čtenářům seriál s názvem Jak jsem objevoval Mezříč. Ve druhém čísle v měsíci to byly Znamení zvěrokruhu a léčivé kameny, a to v seriálu, který připravila Gerda Odehnalová z Velkého Meziříčí. Třetí týden rubriku Významné osobnosti města připravila zdejší Vlastivědná a genealogická společnost při Jupiter clubu Velké Meziříčí a v posledním čísle byly příhody ze života dívek z Výchovného ústavu Velké Meziříčí, které vycházely pod společným názvem Příběhy zpoza plotu aneb Když život rozdá špatné karty. Pátá a šestá stránka byla vyhrazena inzerci soukromé a plošné, sedmá a desátá strana patřila sportovnímu zpravodajství a osmá a devátá mapovala společensko-kulturní servis. Velmi oblíbenou byla a je i dnes Společenská rubrika, zejména blahopřání k narozeninám, vzpomínky na zemřelé, přivítání nových občánků města na fotografiích a poděkování za nejrůznější dobré skutky. 4.4 Novodobá historie novin kladla větší důraz na kulturu a umění V novodobé historii novin se začal klást daleko větší důraz na kulturní servis. Otištěné pozvánky na akce jsou již samozřejmostí a objevují se pravidelně. Stejně tak výstupy z akce formou článků (viz ukázka z čísla 22/2014, s. 3 pod tímto textem), recenzí, fotografií buď jednotlivých nebo seřazených ve fotogalerii či oblíbených rozhovorů s herci, zpěváky apod. čtenáři nacházejí pravidelně na stránkách týdeníku Velkomeziříčsko. Ten plní již léta funkci informačně-publicistický zdroj pro lidi z regionu, kteří se chtějí dozvědět o tom, co se děje v kulturní společnosti v jejich městě. Pravidelná nabídka je zve na divadelní představení,

39

koncerty, výstavy, do kina i na jiná filmová představení jak pro dospělé, seniory a mládež, tak pro děti. Téměř veškeré akce, které se dějí ve městě a okolí, najde čtenář v tomto týdeníku.

Velkomeziříčsko, rok 2014, číslo 22, strana 3. Absolutně největší tíha spočívala a je i nyní logicky na redakci, ale bez pomoci externích spolupracovníků a tiskárny by noviny nevyšly. Způsoby, jakými si redaktoři obstarávali materiál ke zpracování, se v průběhu let podstatně změnily, ale neustále platí, že základem je nashromáždit materiál – články redakční, příspěvky dopisovatelů, sportovních redaktorů apod., kulturní pozvánky a inzerci. V první etapě Velkomeziříčska, to je od roku 1919 až do jeho přerušeného vydávání, stejně tak v padesátých, šedesátých sedmdesátých i osmdesátých letech, bylo obtížnější, než v nové éře, kterou zachvátil internet. Přepisování článků probíhá pouze tehdy, když nejsou k dispozici v elektronické podobě. Svoji úlohu při tom, jak noviny na čtenáře působí, je především jejich obsah, ale také grafický design. Ten se vylepšil nejvíce za celou dobu až v novodobé historii, poprvé v roce 1996, posléze od roku 2012. Při tisku celého nákladu Velkomeziříčska, který byl v roce 2009 zhruba 3 500 kusů, se spotřebovaly necelé dva metráky papírových archů a noviny se tiskly asi čtyři hodiny. Podle slov tiskařů však papír někdy působil potíže, neboť je nabitý statickou elektřinou, a tudíž dochází k tomu, že špatně prochází strojem. Potom se doba tisku může protáhnout. Někdy pomůže vzduchotechnika stroje anebo dostatečně dlouhá aklimatizace papíru v prostředí, kde dochází k tisku. 40

Od dubna roku 2012 se týdeník tiskne v tiskárně Samab Brno jako celobarevné periodikum. Z tiskárny si pak noviny přebírají distributoři, kteří je během středečního dopoledne a rozvážejí do asi osmdesáti prodejen na Velkomeziříčsku, Velkobítešsku, Měřínsku, Křižanovsku a Tasovsku. Redakce potom rozesílá povinné výtisky na příslušná místa (archivy, knihovny, úřady, ministerstvo apod.) a předplatitelům mimo náš region. Krom toho od roku 2012 rozesílá zákazníkům noviny v pdf formátu.

5. SOUČASNOST

Léta 2012, 2013 a 2014 I týdeník Velkomeziříčsko a jeho redakce přivítaly rozvoj nových technologií, jenž se pochopitelně nevyhnul žádnému médiu ve světě. S nástupem internetu se zjednodušil a zároveň zrychlil přenos informací. Týdeník Velkomeziříčsko se též na internetu prezentuje, základní informace o něm lze nalézt na adrese: www.velkomeziricsko.cz . Cena novin byla v roce 1990 dvě koruny, do konce roku 2000 pak 5,50 Kč a od 1. 1. 2001, kdy došlo k rozšíření na osm stran, se cena zvýšila na 7 korun. Od začátku roku 2006, kdy došlo k rozšíření na 10 stran, se cena zvýšila na 8 korun a od prvního ledna 2008 se v důsledku navýšení DPH (u tiskovin z 5 na 9%) zvedla cena novin na 9 korun. Ta zůstala nezměněna, ať vycházelo 10 nebo 12 stran. Od roku 2010 stály noviny 12 korun a od dubna 2013 v důsledku barevného provedení a stálého obsahu 12 stran se zvedla cena na 13 korun. Ta se drží dodnes. Obsahově zůstávají také noviny stejné, důraz je kladen především na zpravodajství, kulturu a sport. Svoje pevné místo zaujímá inzerce a dopisy čtenářů, jimž je vyhrazena strana pátá. Pravidelné rubriky jako Okénko radnice, kraje apod. byly s přechodem na barevnou podobu zrušeny. 41

Kde dlouhodobě nedošlo ke změně, byla tiskárna. Noviny se tiskly téměř dvacet let v tiskárně Karla Charváta na náměstí ve Velkém Meziříčí. Až od dubna roku 2012 se začaly tisknout plnobarevně v tiskárně Samab Brno. Je namístě též zmínit důležitou změnu, jež se odehrála po 1. 1. 2003, kdy byl v rámci reformy státní správy ustanoven správní obvod města Velké Meziříčí s rozšířenou působností (tzv. třetí stupeň), což znamená, že vznikl tzv. „malý okres Velké Meziříčí“, čili týdeník se stal svým způsobem i okresními novinami, protože v této oblasti žádný jiný tohoto typu nevychází. V roce 2009, kdy byl týdeník distribuován do zhruba osmdesáti prodejních míst na Velkomeziříčsku, Velkobítešsku, Křižanovsku, Měřínsku, Osovskobítýšsku a Tasovsku (Tasov patří pod Velké Meziříčí a už ne pod Třebíč), vycházel v aktuálním nákladu 3700 kusů. Po tomto roce došlo, a to nejen u regionálních novin, ale i u celostátních tištěných periodik, k poklesu prodejnosti. Důvodem byla jednak celonárodní (i celosvětová) krize, ale v nemenší míře také masivní nástup internetových médií. Lidé začali šetřit a informace si opatřovat zdarma na internetu. V roce 2014 se náklad pohybuje kolem 2500 kusů. 5.1 Poprvé v historii začal týdeník vycházet celobarevně Rok 2012 byl pro týdeník Velkomeziříčsko, noviny města Velké Meziříčí, zlomový. Poprvé v historii začaly vycházet celobarevně. Původní černobílé provedení s modrou lištou vyšlo naposledy poslední březnovou středu. Pravda, redakční návrh na barevné noviny byl vznesen již v roce 2006, ale tehdejší vedení města si přálo zůstat u tradičního černo-bílomodrého provedení. První částečný pokus ale přeci jenom nakonec padl. To když Velkomeziříčsko v roce 2009 slavilo svoje 90. narozeniny (viz kapitola 4. Znovuobnovené vydání, s. 33) Tehdy vyšla z oslav barevná příloha a u čtenářů sklidila pozitivní ohlasy. S nástupem nového vedení města po volbách v roce 2010 přišla již zmíněná změna na plnobarevné periodikum, tištěné na klasickém novinovém papíře, a současné rozšíření na dvanáct stran každý týden. (Před tím vycházely noviny o deseti stránkách a jednou měsíčně o dvanácti.) Pokrok se zkrátka zastavit nedá, i přesto, že se u mnohých zpočátku změna nesetkala s pozitivními reakcemi. Po více než ročním vycházení si ale i ti, kterým se nová podoba média příliš nezdála, začali zvykat. Barevné fotografie či inzeráty nakonec přeci jenom přinášejí mnohem lepší estetický zážitek. Jako všechno, má i tato novinka rub i líc. Lícem je finanční úspora, naplnění nových trendů či více prostoru například pro sportovní zpravodajství apod. Finanční úspora vznikla v drtivé míře tím, že redakce zajišťuje také zlom novin na počítači a stala se tak navíc ještě DTP studiem (v minulosti si sazbu vydavatel objednával externě). Praxe ukázala, že rubem je změna tiskárny – pochopitelně také kvůli nejlepší cenové nabídce za tisk –, respektive uzávěrky v tiskárně. To přináší problém při přípravě listu, se kterým se redaktorky musejí vypořádávat.

42

6. BUDOUCNOST 6.1 Týdeník Velkomeziříčsko zůstává stále nejdůležitějším zdrojem informací Ze sociologického průzkum mezi obyvateli, jenž ve Velkém Meziříčí probíhá v pravidelných intervalech již pětadvacet let, vyplývá, že nejčtenějším periodikem a také nejdůležitějším zdrojem informací o dění ve městě je právě týdeník Velkomeziříčsko. Čte jej téměř 80% obyvatel. I přesto, že na otázku tazatelů, kdo má podle jejich mínění ve městě největší vliv, odpovídali, že starosta, případně rada a zastupitelstvo, farář, někdo z vlivných podnikatelů, či různé zájmové skupiny, mají i městské noviny vliv na veřejné mínění nezanedbatelný Lidé si možná naplno neuvědomují sílu slova a sílu médií vůbec. A přitom právě média mají velkou příležitost a moc ovlivňovat lidské myšlení, ať už v kladném, nebo záporném směru. Stále ještě se setkáváme s názorem, a zvláště mezi starší generací „vždyť to psali v novinách, tak je to pravda“. Mnohé ukazují pravidelně výsledky komunálních (ale nepochybně i dalších) voleb či medializace kauz a podobně. Nabízí se otázka, zda lidé dnes vůbec hledají fakta, aby si po jejich prostudování mohli vytvořit vlastní názor. Pro většinu národa, dím, je to snad v dnešní uspěchané době příliš zdlouhavé a namáhavé. Daleko pohodlnější je nechat si předložit názor už zpracovaný a moc nepřemýšlet. Vnímání reality tak často určují rychlé soudy, vynášené bez dostatečných poznatků a informací, podané mnohdy emotivně i zkresleně, ale především s barevnými, nejlépe pohyblivými, obrázky. Úspěšné je potom hlavně to, co má spád, co je takzvaně akční, lehce stravitelné a svým způsobem i zajímavé. Jsem však přesvědčena, že je stále dost a dost těch, kteří mají zájem a hledají kvalitní informace k tomu, aby si mohli utvářet svůj vlastní názor. A právě díky čtenářům, inzerentům a sympatizantům, kteří zachovávají týdeníku Velkomeziříčsko přízeň, se drží i v roce 2014. Je v těžké situaci, zvláště v poslední době, kdy se nástup internetových technologií razantně zvyšuje, a tištěná média procházejí krizí. Klesají náklady i renomovaným deníkům nejen u nás, ale i v zahraničí. Některá dokonce po mnoha letech přestala vycházet a přešla plně na internet. Domnívám se ale, že pro regionální noviny může být situaci příznivější. Je jenom na místních lidech, zda si některé tradice uchovají, nebo je mávnutím jedné ruky pohřbí. A i kdyby obyvatelé města přestali místní noviny z finančních důvodů kupovat, je ještě jedna možnost. Radnice může zdejším lidem noviny dávat zdarma, tak jako to dělají v jiných městech, a „svoje“ noviny tak uchovat. Internet je nepochybně famózní věc, (která ovšem donekonečna také nebude zadarmo), ale zkuste si najít, co se na něm o Velkém Meziříčí psalo třeba před pěti deseti lety… Možná najdete, spíš ale ne. V tištěných novinách se zprávy neztratí nikdy. A právě Velkomeziříčsko slouží jako zdroj informací už skoro 95 let nejen místním, ale i rodákům žijícím mimo město, kteří si je nechávají posílat, spoustě studentů a jejich seminárním či diplomovým pracím, historikům, kronikářům a dalším lidem. Nejsou to jenom noviny, je to podrobná pamětní kniha města a okolí, kterou si vyvázanou můžete od jejího počátku přečíst třeba ve státním archivu. Proto bychom si ji měli chránit jako svoji dlouholetou regionální tradici.

43

Zda tedy přečká jediné periodikum českého vydavatele v okrese Žďár nad Sázavou další léta v tištěné podobě, je opravdu otázkou. Patrně se nevyhne definitivnímu přestěhování na internet, kde pak bude plout na internetových cloudech. Jestli to bude za rok, za pět, deset či padesát let, těžko odhadovat. Vždyť i knihám mnozí prorokovali v době nástupu nových technologií konec. Ale zatím tomu současné údaje o vydávání knih nenapovídají. Nezbývá tedy než doufat, že se stejného „osudu“ dočká i ryze český regionální týdeník Velkomeziříčsko. Před samotným závěrem této práce je vloženo stručné srovnání, nakolik se uměnovědným tématům věnovaly redakce a vydavatelé před druhou světovou válkou, po ní, pak v socialistické éře a po sametové revoluci v roce 1989. 7. SROVNÁNÍ 7. 1 Jak psaly noviny o kultuře před válkou, po válce, v socialismu a po roce 1989 Od začátku vydávání týdeníku se tehdejší redaktoři a vydavatelé ve svých článcích více specializovali na politický a hospodářský život. O regionální kultuře se psalo skromně, pozvánky na kulturní a společenské akce sice v novinách uveřejňovány byly, ale už méně se objevovaly rozsáhlejší články nebo recenze na divadelní či hudební vystoupení. Stejně tak fotografie čtenář nenašel téměř žádné. Po válce se situace o mnoho nezlepšila a tento „trend“ pokračoval vpodstatě i na začátku socialistické éry. Později se situace o něco zlepšila, přibývala nová kulturní nabídka takzvaných socialistických umělců, takže noviny byly nuceny psát o těch vystoupeních a vystupujících, které komunisté povolili. Ti umělci, kteří byli na seznamu nežádoucích, veřejně vystupovat nemohli, a tudíž o nich ani v oficiálních periodicích nepadla ani zmínka. A když, tak jako o podvratných živlech. Prostor dostávali nositelé řádů práce apod. Razantní měna nastala až po sametové revoluci. Poznat byla i na místních informačních zdrojích. Mezi nejdůležitější začal znovu patřit týdeník Velkomeziříčsko, který začal pozvolna informovat novým způsobem. Posléze začal expandovat a posledních zhruba patnáct let se na jeho stránkách kultuře dařilo velmi dobře – patří jí pravidelně celá stránka, mnohdy i navíc ještě další. K tomu také téměř pravidelně výstupy z kulturních akcí plní tradičně třetí stranu, při výrazně zvláštním kulturním počinu také otvírák či podval titulní strany. V tomto směru došlo k opravdu velké změně ve srovnání let 1919 a 2014. Některé věci ale zůstaly i nadále stejné. Za všechny uvádím například styl pozvánek na jednotlivá představení či koncerty. Srovnání se týká let před válkou, po ní a po roce 1989:

44

„Komorní koncert. Velkomeziříčské kvartetto s panem ředitelem Bohušem Svobodou u klavíru, přednese na koncertě 27. 4. t. r. na Obecníku ve Velkém Meziříčí dvě vzácné komorní skladby – Schumannův nádherný klavírní kvintet, poetické to dílo hlubokého citu, vzrušujícího a unášejícího dojmu, a jásavý klavírní kvintet Dvořákův, plný zpěvu, životní radosti a síly. Slečna Jarmila Geitnerová z Náchoda ochotně se uvolila zazpívati písně od Nováka, Jindřicha a Pucciniho.“60

„Okresní dům osvěty ve Velkém Meziříčí zve své příznivce vážné hudby na jediné vystoupení známých umělců koncertních pódií a rozhlasu, houslisty Karla Šroubka a klavíristy Františka Maxiána. Tito umělci se představí našemu obecenstvu s díly C. Francka, W. A. Mozarta, J. Slavíka, P. I. Čajkovského a N. Paganiniho ve čtvrtek 10. Března ve 20 hodin v sále Obecníku.“61

„Přední česká harfistka Kateřina Englichová se představí spolu s varhaníkem Alešem Bártou a hobojistou Vilémem Veverkou na koncertu Tóny vévodkyně Eleonory v netínském kostele v neděli 8. 6. 2014 od 17 hodin. Vstupné je dobrovolné a bude použito na hudební vzdělávání Netínského chrámového sboru.“62

______________________________________ 60

Velkomeziříčsko, rok 1919, číslo 4, strana 4

61

Hlas Velkomeziříčska, rok 1958, číslo 17, strana 2

62

Velkomeziříčsko, rok 2014, číslo 22, strana 1 a 9.

45

8. ZÁVĚR Tato moje bakalářská práce měla za cíl stručně shrnout historii vydávání týdeníku Velkomeziříčsko od jeho počátku po dnešek. Jedna práce je proto zpracována z hlediska žurnalistického a druhá mapuje významná období týdeníku s ohledem na uměnovědné téma. Prostor dostaly i dobové fotografie, pocházející ze soukromých archivů, a některé z nich nebyly dosud nikdy a nikde publikovány. Kompletní pohled na pětadevadesátiletou historii pak nabídne kniha, kterou zpracovávám u příležitosti 95. výročí, a jejíž vydání je naplánováno na počátek roku 2015. V ní budou jednotlivé kapitoly rozebrány podrobněji. Z tohoto důvodu by se mohla kniha stát ještě zajímavější, než tato práce. Během studování, zpracovávání a procházení starých archivních čísel týdeníku Velkomeziříčsko se mi často odvíjely stejné situace, které jsem během své dvacetileté praxe v médiích – osmnáctiletého působení ve zmíněném periodiku, a před tím dva roky v dalších jiných tištěných novinách (Facta Jihlava, Rovnost Brno – regionální redakce Žďár nad Sázavou, týdeník Vysočina Žďár nad Sázavou) – vpodstatě zažívala též. Při tom mne napadlo, jak jsou vlastně některé věci pořád stejné, a jiné naprosto odlišné. Čtení to bylo opravdu zajímavé a poučné, někdy i veselé, jindy smutné. Převažovaly ale pochopitelně zprávy z města a okolních obcí, inzeráty, sportovní a kulturní příspěvky, společenská oznámení, stejně tak zprávy policejní. Zkoumáním se mi potvrdilo, že týdeník Velkomeziříčsko je bezpochyby významným regionálním periodikem přibližujícím politické, sportovní i umělecké prostředí od počátku 20. století do roku 2014. Noviny byly založeny s cílem informovat veřejnost o soudobém dění včetně kulturního a umělecké ve společnosti, a to nejen té velkomeziříčské a z okolních městeček i obcí, ale přinášel také pohled na proměny v České republice. Jejich snahou bylo mimo jiné také zvýšit povědomí o vývoji jednotlivých uměleckých oborů. V bakalářské práci jsem se snažila věnovat zejména uměnovědným tématům v týdeníku, byť to nebylo vždy lehké, musela jsem odhlédnout od toho, abych nesklouzávala příliš do oblasti žurnalistické. Nicméně se domnívám, že oba pohledy se chtě nechtě prolínají. Bylo nutné v práci jednak shrnout všechna média, která vycházela v oblasti Velkomeziříčska, tak udělat rozbor vývoje samotného týdeníku od počátku až po současnost. Posléze jsem se zaměřila na to, jak velký díl noviny věnovaly umění a kultuře. Při posouzení jsem dospěla k výsledku, že v období od počátku vydávání až do konce druhé světové války byla kultura v periodiku poměrně opomíjena, ve srovnání s dnešními výstupy ve zmíněném týdeníku. Ovšem nebyla na tom tak špatně jako v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech, kdy noviny ovládaly „budovatelské“ snahy, a tudíž byly i v tomto duchu laděné články. Kulturou jako takovou se periodikum příliš nezabývalo. Navíc, vycházely noviny s jinou náplní (například zemědělskou – viz Vesnické noviny), než bylo původně vydávané Velkomeziříčsko. Částečně noviny nahradil Zpravodaj města, ovšem jeho velkou nevýhodou byla periodicita vydávání – jednou měsíčně. Což je oproti týdeníku krok zpátky. Jelikož v osmdesátých a na počátku devadesátých let vedlo Velké Meziříčí díky několika činorodým 46

osobám (například Ivan Vítek, ředitel tehdejšího kulturního zařízení, či profesor Stanislav Tvarůžek, významný kulturní činitel) poměrně bohatý kulturní život v ochotnických spolcích, měl tehdejší Zpravodaj dostatek materiálu i prostoru pro to, aby se kulturnímu životu věnoval. Což také činil. K velkému zlepšení v této oblasti došlo až po sametové revoluci, kdy začal znovu vycházet týdeník Velkomeziříčsko. Tento trend se postupně zvyšoval a dospěl k nejvyššímu bodu zhruba před dvaceti lety, kdy se noviny obsahově ustálily, a tudíž byla pravidelně kultuře a umění věnována celá strana. Krom toho s nástupem šéfredaktorky Ivany Horké, která k umělecké oblasti, stejně jako její někdejší předchůdkyně Jiřina Kácalová, inklinuje patrně nejvíc z jejích mužských kolegů, se v novinách začaly v poměrně větší míře objevovat rozhovory s umělci, a to jak s těmi profesionálními, jež do Velkého Meziříčí zavítali na hostování, tak s amatérskými místními ochotníky, kapelami, sólisty a podobně. Novodobá éra tedy kulturní stránce přála mnohem víc, že její předchůdkyně. Je to i logické, neboť atmosféra každé doby se odráží i v kultuře. Když se ohlédneme zpět do minulosti, zjistíme vpodstatě, že období po zahájení vydávání týdeníku Velkomeziříčsko v roce 1919 trvalo poměrně krátkých dvacet let. S nástupem fašismu i v českých zemích se razantně změnily poměry ve společnosti, a tak není divu, že kultura ustoupila tíživým problémům spojeným s válkou. Ale ani po ní nedošlo k přílišnému rozmachu, neboť komunistický režim kvalitní kulturu a umění ubíjel, čili do novin se dostávaly příspěvky ideologicky zaměřené. Obroda přišla až po roce 1989, po pádu komunismu. Redakce pomalu začaly svobodně dýchat, postupně se vymaňovat z cenzury a opět se mohly začít věnovat duchovnímu a kulturnímu dění. Na stránkách novin je patrný příznivý vzestup, který se udržel až do dnešních dnů.

47

9. Resumé Velkomeziříčsko – noviny žijící se čtenáři v regionu již 95 let Bakalářská práce se z umělecko-historického hlediska zabývá dějinami regionálního týdeníku Velkomeziříčsko s pětadevadesátiletou tradicí. Předmětem výzkumu bylo politické, ekonomické a kulturní zaměření periodika v různých historických obdobích a jeho vliv na společnost. Součástí práce je i komparace s podobně koncipovanými periodiky vycházejícími v dobách Rakouska-Uherska, první a druhé Československé republiky, okupace, takzvané třetí republiky, komunistického období a obnovení demokratické společnosti po roce 1989.

Summary Velkomeziříčsko – Newspaper has lived with readers in the region for 95 years Bachelor thesis of art-historical perspective deals with the history of the regional weekly newspaper Velkomeziříčsko with 95 years tradition. The research subject was the political, economic and cultural focus of periodicals in different historical periods and impact on society. The work also includes a comparison with a similarly conceived in periodicals stemming the Austro-Hungarian Empire, the first and second Czechoslovak Republic, occupation, called the Third Republic, the communist period and the renewal of democratic society since 1989.

48

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY KUBÍČEK, Jaromír. Bibliografie novin a časopisů na Moravě a ve Slezsku v letech 19181945. Vyd. 1. Brno: Státní vědecká knihovna, 1989. 444 s. ISBN 80-7051-000-5. KUBÍČEK, Jaromír. Dějiny žurnalistiky na Moravě: první století českých časopisů 18481948. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2013. 279 s., [1. ISBN 9788072750955. GABRIELOVÁ, Bronislava a MARČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brněnských časopisů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 173 s. ISBN 80-210-2221-3. KOLEKTIV AUTORŮ – Mgr. Dalibor Hodeček, Mgr. Petr Jičínský, Mgr. Miroslav Kružík, Doc., PhDr. Jaromír Kubíček, CSc., prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc., PhDr. Marie Ripperová, PhDr. Milan Salaš, CSc., Mgr. Martin Štindl, Ph.D. Velké Meziříčí v zrcadle dějin. První vydání pro Město Velké Meziříčí vydala Muzejní a vlastivědná společnost v Brně (v řadě Vlastivědná knihovna moravská, sv. 92), 2008. 479 s. ISBN 978-80-7275-075-7. KUBÍČEK, Jaromír a kolektiv. Noviny České republiky 1919 – 1945. Sdružení knihoven ČR, 2004. 446 s. ISBN 80-86249-27-1 (CERBI N – řada Noviny).

Další prameny

Týdeník Velkomeziříčsko. Vydání:1919 -1941, 1945. Týdeník Velkomeziříčsko. Vydání: 1990-2014 Čtvrté kronikářské Kukátko velkomeziříčské. Vydal Rudolf Dočkal, rok 1947 Další zdroje: Vesnické noviny, Hlas Velkomeziříčska, Kukátka, zpravodaje a Bibliografie periodik vydávaných na Moravě – (v současné době nelze dohledat konkrétnější údaje, neboť tyto materiály byly zapůjčeny před několika lety a jejich majitelé tyto zdroje již nemají – pozn. aut.)

49

11. PŘÍLOHY

Inž. Antonín Večeř, který navrhl, aby byl ve Velkém Meziříčí založen místní týdeník pod názvem Velkomeziříčsko.

Alois Šašek, majitel tiskárny ve Velkém Meziříčí, u něhož se týdeník Velkomeziříčsko tisknul. Reprofo Ivana Horká, 2013

50

Ukázka inzertní stránky v týdeníku Velkomeziříčsko v roce 1919. Reprofo Ivana Horká, 2013

51

JUDr. Karel Rosendorf st. – vydavatel a šéfredaktor Velkomeziříčska v předválečné době (1939). Foto: archiv ing. Karla Rosendorfa z Brna 52

Vilém Rosendorf, mladší bratr Karla Rosefndorfa st., vydavatel Velkomeziříčska. Foto:archiv ing. Karla Rosendorfa z Brna. 53

Dům Karla Rosendorfa na náměstí ve Velkém Meziříčí s číslem popisným 20, kde bývala redakce týdeníku Velkomeziříčsko. Autorkou obrázku je známá velkomeziříčská malířka Zdeňka Vorlová-Vlčková. Foto: archiv ing. Karla Rosendorfa z Brna.

Prezident Tomáš G. Masaryk ve Velkém Meziříčí, r. 1928. Uvítal ho K. Rosendorf (zády), ale i básník a kněz Jakub Deml. Foto: archiv týdeníku Velkomeziříčsko 54

Výstava Horácka 1938, situační plán výstaviště. Reprofoto: Ivana Horká, 2013 Reprofoto: Ivana Horká, 2013

Výstava Horácka 1938. Velkomeziříčsko ji hojně na svých stránkách propagovalo. Krom toho vycházel i speciální měsíčník Výstava Horácka ve Velkém Meziříčí 1938. Reprofoto: Ivana Horká, 2013 55

Ukázka rukopisu básně, kterou autor poslal ke zveřejnění do týdeníku Velkomeziříčsko. Foto: archiv ing. Karla Rosendorfa z Brna.

56

Ukázka rukopisu v dopise od Adolfa Heyduka, v němž redakce vyznačila korektury. Foto: archiv ing. Karla Rosendorfa z Brna

57

Jedna z fotografií Karla Stojana z let 1934-1935. Svoje fotografie, ale i básně, publikoval v týdeníku Velkomeziříčsko. Foto: soukromá sbírka Mileny Prehradné, dcery Karla Stojana.

58

Na fotografii Karla Stojana z období 1934-1935 je takzvaný populární muž z Českomoravské vrchoviny. Vedle jsou dvě básně o Bezděkovské pouti, které publikoval v týdeníku Velkomeziříčsko pod pseudonymem C-dolli. Foto: soukromá sbírka Mileny Prehradné, dcery Karla Stojana.

59

Titulní strana týdeníku Velkomeziříčsko v krizovém roce 1939.

60

Kukátko Velkomeziříčské, rok 1947, titulní strana. Reprofoto: Ivana Horká, 2009

61

Hlas Velkomeziříčska, rok 1959, číslo 18, strana 1. Reprofoto Ivana Horká, 2014

62

Zpravodaj města Velké Meziříčí, rok 1982, číslo 11. Reprofoto Ivana Horká, 2014

63

Velkomeziříčsko, rok 2014, číslo 9, titulní strana. Archiv týdeníku Velkomeziříčsko.

64

Velkomeziříčsko rok 2014, číslo 43 strana 8 s kulturním servisem a společenskou rubrikou. Archiv týdeníku Velkomeziříčsko.

65