MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her
Netradiční hry Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PaedDr. Petr Starec, Ph.D.
Bc. Eva Motáňová
Brno, 2015
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.
V Brně dne
podpis
Poděkování: Děkuji PaedDr. Petru Starcovi, Ph.D. za odborné vedení při vypracování této bakalářské práce, trpělivost, cenné rady a vstřícný přístup.
Obsah Úvod .................................................................................................................... 5 1 Hra.................................................................................................................... 7 1.1 Pohybová hra ............................................................................................. 8 1.2 Sportovní hra .............................................................................................. 9 1.3 Historie her a sportovních her ................................................................... 10 1.4 Význam sportovních her........................................................................... 11 1.5 Dělení sportovních her ............................................................................. 12 1.6 Metodika sportovních her ......................................................................... 14 2 Netradiční hry ................................................................................................. 18 2. 1 Dělení netradičních her............................................................................ 19 2. 2 Netradiční hry, v kterých lze využít ringo kroužek................................... 19 2. 2. 1 Ringo............................................................................................... 19 2. 2. 2 Ringtennis ....................................................................................... 22 2. 2. 3 Ringet .............................................................................................. 22 2. 2. 4 Ultimate frisbee ............................................................................... 24 2. 2. 5 Discogolf ......................................................................................... 27 2. 2. 6 Double disc court............................................................................. 28 2. 2. 7 Guts................................................................................................. 29 2. 2. 8 Další hry k modifikaci s ringem ....................................................... 30 3 Soubor cvičení ................................................................................................ 32 3. 1 Cvičení – Ringet ...................................................................................... 32 3. 2 Cvičení – Ringo ...................................................................................... 52 Diskuze .............................................................................................................. 58 Závěry ............................................................................................................... 60 Seznam použitých zdrojů: .................................................................................. 61 Internetové zdroje: ............................................................................................. 62 Resumé .............................................................................................................. 63
Úvod K netradičním hrám mám velmi blízko, protože hraji již od základní školy florbal. Někdo by mohl namítnout, že florbal již netradiční hra není, ale v době, kdy jsem s touto hrou začínala, se určitě o netradiční hru jednalo. Florbal je také krásnou ukázkou, jak se může stát z netradiční sportovní hry hra populární a později i tradiční. Nejen důvod, že hraji dříve netradiční hru, mě vedl k tomuto tématu bakalářské práce. Dalším důvodem je také to, že chci v budoucnu učit na základní škole, a tak budu moci seznámit žáky i s dalšími netradičními hrami. Myslím si, že je důležité, aby žáci znali i jiné hry než jen ty tradiční jako je fotbal, hokej, volejbal, basketbal a další. Také si myslím, že netradiční hry jsou dobrou průpravou k hrám tradičním a lze je také využít při kompenzaci ve sportovních hrách i jiných sportovních odvětvích. Dále hrají důležitou roli i po stránce sociální. Dále hrají důležitou roli po stránce sociální, jelikož napomáhají utvářet dobré vztahy mezi žáky i jejich vzájemné spolupráci a komunikaci. Netradiční hry jsou významné také pro rozvoj morálních vlastností žáků a hráčů. Například níže uvedená hra ultimate frisbee je zajímavá právě tím, že se hraje bez rozhodčích. Byla bych ráda, kdyby byla moje práce přínosná pro učitele tělesné výchovy, kteří se tak mohou seznámit s některými netradičními hrami a s tím, jak tyto hry využít ve výuce. Protože jsem si vědoma toho, že mnoho škol řeší omezené finance a nemohou nakoupit náčiní ke všem netradičním hrám a v dostatečném množství pro všechny žáky, zaměřuji se v práci na jedno náčiní, kterým je ringo kroužek. Ringo kroužek je využitelný k několika různým netradičním hrám a modifikaci tradičních i jiných netradičních her. Výhodou ringo kroužku je také nízká pořizovací cena. Moje práce však není určena pouze pro učitele, ale také ji mohou využít trenéři různých sportovních her jako inspiraci k doplňkovým sportům nebo ke kompenzaci. Případně kdokoli, kdo se věnuje libovolné skupině dětí či dospělých, a má zájem o netradiční nenáročné sportovní hry, se může inspirovat v mé práci.
5
Cílem práce je seznámení s některými netradičními hrami, s jejich pravidly a stručnou historií. Měla by také poukázat na jejich využitelnost ve školských zařízeních a jejich využitelnost jako hry doplňkové k hrám tradičním. Práce má poukázat na důležitost netradičních her ve vzdělání i tréninku v jiných sportech. Dále je cílem sestavit soubor cvičení, jak s konkrétním náčiním pracovat. V mém případě je za náčiní zvolen ringo kroužek. Soubor těchto cvičení má být návodem, jakým způsobem leze s ringo kroužkem pracovat a jaká cvičení lze využít při realizaci netradičních her, kde lze využít právě ringo kroužek. Sestavení souboru cvičení je v mojí práci stěžejní, protože mnoho prací se již zabývalo netradičními hrami, ale v žádné nejsou k těmto hrám doporučeny cvičení nebo jsou jen ve velmi omezené míře. K dosažení vytyčených cílů jsem využila jako hlavní metodu studium relevantní literatury a internetových zdrojů. Podle potřeb mojí práce, jsem po prostudování literatury potřebné informace kategorizovala.
6
1 Hra „Hra je starší než kultura: zvířata nečekala, až je lidé naučí, jak si mají hrát. Můžeme dokonce říct, že lidská civilizace nepřipojila k obecnému pojmu hry žádný podstatný znak. Zvířata si hrají právě tak jako lidé.“ Johan Huizinga (1971) Hra, co si pod tímto slovem představit? Určitě každého z nás napadne úplně něco jiného. Já si například vybavím jako první hru sportovní případně pohybovou, možná i kvůli studiu které studuji. Hned v zápětí mě však napadá hra karetní. Jako asociace na hry karetní mi na mysl přichází hry hazardní a deskové. Další dnes velmi populární hry jsou hry počítačové, ty jsou jistě nejvíce oblíbené u mladší populace. Opakem počítačových her by mohly být, dle mého názoru, přiřazeny hry v přírodě, případně hry orientační. Milovníci divadla a divadelních představení si určitě vybaví hru divadelní. A pro mne jako budoucího pedagoga jsou velmi důležité také hry didaktické, které lze využít velice často ve výchovně vzdělávacím procesu. Ve výčtu nejrůznějších her bych mohla pokračovat stále dál a dál. Například dětské hry, slovní hry, společenské hry, sexuální hry, kolektivní hry, hry ve dvojicích, hra na hudební nástroj a mnohé další. Výčet her však není předmětem mé práce, ale chtěla bych na tomto výčtu poukázat, že slovo hra obsahuje spoustu činností. Tyto činnosti jsou velice rozmanité, a proto je velmi složité definovat hru jako takovou. Jeden pokus takové definice je uveden například na Wikipedii (2014): „Hra je činnost jednoho či více lidí, která nemusí mít konkrétní smysl, ale přitom má za cíl radost či relaxaci. Hry se hrají především pro zábavu, ale můžou také sloužit například ke vzdělávání. Rolí hry ve společnosti se zabývá věda zvaná ludologie.“ Hauzinga (1971) vymezil hru v následujících sedmi aspektech. První aspekt je, že hra je svobodná, dalšími aspekty jsou, že hra není skutečný vlastní život, je ohraničená časem, místem a dobou trvání. Hru lze opakovat, vytváří řád, čímž vnáší hráčům na chvíli dokonalost, do nedokonalého světa. Hra je plná
7
harmonie a rytmů, proto dokáže spojit, přitáhnout, okouzlit, upoutat nebo naopak rozloučit. A jeden z nejvýznamnějších aspektů je podle mě prvek napětí., který se střídá s uvolněním. Matoušek a Touš (1970, s. 2) charakterizují hru hlavně z pedagogického hlediska: „Hra je nenucenou činností, oblíbenou zejména u dětí, radostnou, zábavnou činností bez záměru vytvářet hospodářské hodnoty. Hra je však zároveň důležitým pomocníkem výchovy po stránce tělesné a duševní. Její výchovné působení zajišťuje teprve správné vedení a organizace.“ Jestliže do hry vneseme soutěživost a výkonnost, můžeme mluvit o soutěživých hrách a poté i o sportovních hrách (Svoboda, 1997). Nejstarší definici her však uvedl římský lékař Galen: „Hra je činnost, která zaměstnává příjemným způsobem tělo a ducha. Pro tělo je odpočinkovým a ducha mírně unaví“ (Sobotka, Matoušek, Mužík, & Petr, 1989). Hru tedy chápu jako dobrovolnou činnost člověka nebo více lidí, která dokáže upoutat tak, že přináší člověku radost, potěšení a odlišuje se od opravdového života řádem a svobodou. Jak je vidět lze definovat hru velmi mnoha způsoby. V mnohém se definice prolínají, ale v něčem se také různí. Každopádně hra dokázala zaujmout mnoho vědních oborů počínaje pedagogikou, psychologií, sociologií a dokonce i jedna disciplína aplikované matematiky se zabývá hrami.
1.1 Pohybová hra Pohybové hry jsou nejrozsáhlejší skupinou her. Mohou je hrát lidé v jakémkoli věku. Můžeme sem zařadit jakoukoli hru, při které se člověk pohybuje. Kromě pohybového úkolu mohou mít hry i další úkoly. Nejtypičtějším příkladem pohybových her jsou nejrůznější honičky. Pohybové hry nejsou však jen honičky, ale také sem patří hry s nejrůznějším náčiním, jako například míč,
8
švihadlo, s kterými leze hrát různé školky1, dále obruče, kužele, žíněnky, pálky, tyčky, chůdy a mnoho dalších známějších i méně známých náčiní lze využít k pohybovým hrám. Pohybových her je nespočetné množství a nelze je zde všechny vyjmenovat. Co je však u pohybových her důležité zmínit, je to, že napomáhají k rozvoji schopností jako je síla, vytrvalost, obratnost a rychlost, proto je důležité je hrát. Mazal (2000, s. 11) definuje pohybovou hru následovně: „Pohybovou hru můžeme chápat jako pohybovou aktivitu, která nám přináší pohodu, radost, motivuje a uspokojuje nás jako účastníky této aktivity.“
1.2 Sportovní hra Sportovní hra je pojem již více specifikovaný, proto ji lze lépe definovat a mnozí autoři se v charakteristikách sportovních her velmi podobají. Například Táborský (2004) uvádí následující definici sportovních her: „Sportovní hra je tedy soutěživá činnost dvou soupeřů v jednotném prostoru a čase, kteří podle institucionálně schválených pravidel usilují o prokázání vlastní převahy lepším ovládáním společného předmětu.“ Matoušek a Touš (1970, s. 8) definují sportovní hru podobně: „Sportovní hra je překonání soupeře v ovládání nějakého společného předmětu, s nímž se hraje. Oba soupeři musí bojovat současně a výsledek je určen pouze konečným počtem bodů (resp. branek).“ Další příklad definice sportovních her uvádí Stibitz (1968):„je to současná soutěživá činnost dvou soupeřících kolektivů nebo jednotlivců, kteří soutěží v ovládání jednoho společného předmětu, za neustále se měnící situace, která vyžaduje okamžitou reakci na soupeře. Hraje se za stejných podmínek pro obě 1
Pohybové hry pro děti k rozvoji určitých dovedností a schopností. Nejznámější je školka s míčem, kdy mají děti za úkol házet míč o zeď různými způsoby a chytat jej. Velmi známá je i školka se švihadlem.
9
strany, s pravidly platnými celostátně nebo mezinárodně a jediným měřítkem hry je konečný výsledek utkání. Hru řídí nezúčastněná osoba – rozhodčí.“ Sportovní hry se odlišují od ostatních sportů tím, že se spolu utkají pouze dva soupeři jednotlivci, dvojice nebo vícečlenná družstva. Této charakteristice však odpovídají i úpolové sporty, v kterých však hráči nesoupeří o společný předmět, kdežto ve sportovních hrách je důležitý právě tento společný předmět. Tímto předmětem může být míč, disk, kruh a mnohé další předměty. Někdy se ve hře mohou objevit i dva předměty, například ve hře ringo (Hrbáček, 2013). Všechny výše uvedené charakteristiky a definice sportovních her se shodují v tom, že proti sobě soupeří dva týmy současně a za pomoci nějakého předmětu nebo předmětů. Většinu z těchto definic je možné přejmout i na netradiční sportovní hry kromě definice Stibitze, protože některé netradiční hry nemusí řídit rozhodčí.
1.3 Historie her a sportovních her Literatura, která se zabývá historií pohybových her a pohybovými aktivitami člověka, se jednoznačně shoduje, že pohybové hry a sportovní hry jsou staré stejně jako lidstvo samo. Hry se hrály nejen pro zábavu, ale měli i výchovný, kultovní či náboženský charakter. Mnohé hry vychází z lidské činnosti jako takové. Hry připravují lidi na práci. W. Wundt, německý idealistický filosof, označil hru za dítě práce (Matoušek & Touš, 1970). Jako první se začaly objevovat hry míčové, protože první náčiní používané k hrám byl právě míč. Míč však nebyl ze stejných materiálů jako dnes, ale například ze ztuhlé rostlinné šťávy, chlupů, kůže či listí (Táborský, 2004). Od doby industriální společnosti devatenáctého století můžeme teprve mluvit o sportu v dnešním slova smyslu (Táborský, 2004). Jedná se tedy o
10
poměrně krátké období. Až v tomto období se hry začaly organizovat v soutěžích s mezinárodními pravidly a měly vysokou technickou úroveň (Hrbáček, 2013). Sportovní hry se nevyvíjely současně, některé hry jsou starší, některé mladší, a některé právě vznikají. Každá sportovní hra má proto svoji jedinečnou historii. Některé hry vznikají záměrně za nějakým účelem a třeba i díky jiné sportovní hře. Příkladem takové hry je níže zmíněný ringet, protože vznikl jako méně náročná obdoba ledního hokeje pro ženy. Jiné vznikají náhodně, třeba z činnosti lidí, jako například frisbee.
1.4 Význam sportovních her Význam sportovních her je velice široký.
Už jen z fyziologického
hlediska jsou pro člověka sportovní hry velmi významné. Sportovní hry však ovlivňují lidi i po stránce psychické, mravní, sociální a neméně jsou důležité v oblasti pedagogické. Pro mnohé je určitě významná jejich relaxační funkce a odreagování se od každodenních starostí. Jak jsem již výše zmiňovala, sportovní hry jsou z fyziologického hlediska velmi rozmanitou skupinou činností. Tyto činnosti rozvíjí všechny pohybové schopnosti jako je rychlost, vytrvalost, obratnost a velmi přispívají celkově k zdravotně orientované zdatnosti (Růžička, Růžičková, & Šmíd, 2013). Ve sportovních hrách lze naleznout všechny typy zatížení. Nalezneme zde jak činnosti se stálou intenzitou po dobu celého utkání, tak na úrovni submaximální intenzity a s různým střídáním maximální, střední, malé intenzity, a dokonce může docházet v některých sportech i k pasivnímu odpočinku. Střídání intenzity zatížení, ale hlavně jejímu nepravidelnému střídán, jsou tato střídání velmi náročná pro organismus, což je významné pro funkční zdatnost organismu. Sportovní hry kladou velké nároky na nervové a humorální regulační mechanismy, jimiž je pohybová činnost hráče řízena. Tyto procesy jsou vyvolané vnímáním signálů jak z vnějšího, tak vnitřního prostředí a díky nim je prováděna analýza herní situace. Poté následuje pohybová odpověď formou nejúčelnějšího
11
řešení situace, a to díky syntetizující činnosti centrálního nervového systému (Matoušek & Touš, 1970). Nejen posílení lidského organismu, upevnění zdraví, tělesný rozvoj, rozvoj obratnosti, rychlosti, síly a vytrvalosti jsou významné z hlediska sportovních her, ale také rozvoj vlastností jako je odvaha, statečnost, poslušnost, rozhodnost a další jsou významné u sportovních her. Mohu tedy říci, že sportovní hry jsou významné v oblasti mravní výchovy, výchovy jako takové a ovlivňují charakter hráčů. Sportovní hry učí vzájemné spolupráci a společenské zodpovědnosti. Ve škole a vzdělávacích zařízeních přispívají sportovní hry k edukaci. Mimo vzdělávací zařízení dochází k edukaci nejen samotných hráčů, ale také diváků. Ve vzdělávání, ale nejen tam, jsou sportovní hry významné v přípravě na práci. Naproti tomu sportovní hra je pro mnoho jedinců významná při aktivním odpočinku, odpoutání se od každodenního stresu a všedních starostí.
1.5 Dělení sportovních her Klasifikace sportovních her je velmi nejednotná. Mnozí autoři se snažili tuto klasifikaci sjednotit, ale doposud se nikomu nepodařilo vytvořit jednoznačnou vyčerpávající klasifikaci. Nejčastěji používané členění je na sportovní hry brankové, síťové a pálkovací. Toto je jedno z nejčastějších dělení a uvádí jej například i Táborský (2004): sportovní hry brankového typu; hry síťového typu; hry pálkovacího typu. Táborský (2004) dělí hry podle hrací plochy na invazivní a neinvazivní hry. Invazivní hry jsou hry se společnou hrací plochou pro obě družstva. Neinvazivní naopak mají oddělené hrací plochy. Další kritérium členění her, které Táborský uvádí, je počet hráčů každého ze soupeřů na hřišti. Zde hry člení na hry individuální, párové a týmové. V individuálních hrách jsou dva soupeři proti sobě. V párových hrách soupeří proti sobě dvojice a v týmových hrách proti sobě soupeří vícečlenná družstva.
12
Matoušek a Touš (1970) dělí sportovní hry také podle jiných kritérií. První kritérium dělení uvádí podle cíle, tvaru, formy a charakteristiky na: o hry brankové; o hry síťové a hry s odrážením o stěnu; o hry pálkovací. Další kritérium pro členění sportovních her uvádí lokomoci, tedy pohyby, kterými se hráč pohybuje. Zde vyčleňuje hry: o chůzí, během, skokem; o chůzí, během, skokem, na náčiní připevněném na nohou; o hry na dopravním prostředku; o hry plaváním. Jako třetí kritérium uvádí pohyby v ovládání předmětu: o chytání a házení; o odrážení; o odrážením náčiním, které držíme v rukou; o odrážením dopravním prostředkem; o tlačením. Poslední kritérium, které Matoušek a Touš uvádí k členění sportovních her, je způsob nácviku, kam řadí: o průpravné hry; o hry se zjednodušenými pravidly; o hry řízené; o hry upravené podle věkových nebo materiálních zvláštností. Musil, Pavlík a Sobotka (1997) dělí sportovní odvětví na individuální sporty a sportovní hry. A sportovní hry dělí dále na: o brankové sportovní hry, kam řadí:
13
ragbyové hry,
fotbalové hry,
házenkářské hry,
hokejové hry,
basketbalové hry,
technické hry
o odrážecí sportovní hry
peloty,
tenisové hry,
volejbalové hry,
žonglovací hry
o pálkovací sportovní hry o trefovací sportovní hry
koulové a curlingové hry,
kroketové a kulečníkové hry,
kuželkové a gorodkové hry,
golfové hry
o stolní sportovní hry
deskové hry,
kostkové hry,
karetní hry
o bojové sportovní hry Dále bychom mohli dělit sportovní hry podle toho, jestli je hra omezena časově nebo počtem dosažených bodů, případně počtem pokusů.
1.6 Metodika sportovních her Metodika je nauka o metodě vyučování určitého oboru, určitého pracovního postupu (scs.abz.cz, 2005 - 2015). Při nácviku pohybových dovedností se postupuje většinou od jednodušších činností ke složitějším. A
14
protože sportovní hry jsou složité komplexní činnosti, je potřeba si sportovní hru rozčlenit na menší jednodušší celky. Každá sportovní hra se skládá z několika ucelených částí, kde každá z těchto částí je charakterizována jiným taktickým úkolem. Ucelená část se nazývá fáze hry. Konkrétní fáze hry pak ovlivňuje činnost hráčů. Během hry se nejčastěji střídají fáze útoku a obrany. Ve fázi útoku se hráči snaží o dosažení bodu například pomocí koše, branky nebo dosažení území. Ve fázi obrany se hráči naopak snaží zabránit tomu, aby soupeř dosáhl bodu. Fáze je možné dále rozdělit na úseky hry, což je prostorově a časově omezená část hry v některé z fází. V těchto úsecích hráči řeší dílčí taktické úkoly, jako například úsek hry po střelbě nebo standardní úseky jako je rozskok nebo vhazování. Úsek hry je dále dělen na herní situace, které jsou určeny souhrnem faktorů. Těmito faktory je například vzdálenost od soupeře, vzdálenost od koše nebo branky apod. Tyto faktory ovlivňují volbu a provedení herní činnosti. Podle faktorů se určuje typ situace. Herní situace je řešena herními činnostmi jednotlivce a taktickými kombinacemi. (Matoušek & Touš, 1970) Hráč každé sportovní hry musí nejdříve zvládat herní činnosti jednotlivce. Základem herních činností jednotlivce je zvládnutí racionální techniky herních činností, rozvoj všeobecných pohybových vlastností a rozvoj volní vlastnosti. Matoušek a Touš (1970) uvádí, že herní činností jednotlivce rozumíme komplex pohybových úkonů, jimiž hráč řeší herní situaci. Dále u herních činností rozlišuje technickou a taktickou stránku. Do technické stránky řadí soubor nacvičených pohybových návyků jako je dribling, střelba, přihrávka a další. Co se týče taktiky, tam spadají poznatky o systémech hry, herních kombinacích a o hře jednotlivce s ohledem na konkrétní podmínky herních situací v rámci taktického plánu. Pokud hráč zvládá základní herní činnosti jednotlivce, začíná se společně s dalšími hráči učit herní kombinace. Herní kombinace, jak uvádí Matoušek a Touš (1970), je záměrná spolupráce dvou a více hráčů a tito hráči společně uskutečňují taktický záměr. Herní kombinace se dělí na útočné a obranné.
15
Herní systémy se dělí také na útočné a obranné. Jedná se o to, jak si hráči dělí práci v rámci týmu v jednotlivých fázích hry (Matoušek & Touš, 1970). V neposlední řadě je důležité zvládnutí a využití pravidel hry a herní taktika. Základem metodiky sportovních her i jiných sportovních odvětví je základní metodická řada. Metodická řada je jakýsi návod jak nejlépe a nejrychleji naučit, pochopit a zvládnout konkrétní sportovní hru. Do metodiky patří také správná volba prostředků, postupu nácviku, organizace výuky a ideové zaměření. Kromě základní metodické řady máme ještě rozvedenou metodickou řadu. V rozvedené metodické řadě nalezneme souhrn všech prvků, které jsou ke hře nutné, ale i prvky, které se ve hře mohou vůbec objevit (Matoušek & Kubiš, 1973). Základní metodické řady pro většinu sportovních her jsou velmi podobné. Vychází od nejlehčího ke složitějšímu a od nejužívanějších návyků po méně užívané. Návyky jsou řazeny do postupných bodů: pohyb po hřišti, seznámení s ovládaným předmětem, nejjednodušší ovládání předmětu kolektivem (přijímání – přihrávky), zakončení akcí (střelba), složitější ovládání předmětu jednotlivcem (vedení), výcvik jednotlivců se zvláštní funkcí ve hře (brankář), zvláštní speciální prvky pro hru (vhazování, rozskok, rohový kop), klamání a finty, taktický výcvik jednotlivců, skupin a celků. Některé sportovní hry mají však svá specifika a ta by měla být vždy zahrnuta do základní metodické řady (Matoušek & Touš, 1970). Ve sportovních hrách používáme metody a pracovní postupy, nejčastěji analyticko-syntetický a komplexní pracovní postup. Při nácviku činností využíváme principu názornosti a jdeme od nejlehčích činností ke složitějším. Postupujeme od nácviku prvků na místě, s pohybem, po pohybu v pohybu a případně v pádu. (Matoušek & Kubiš, 1973) Didaktické formy cvičení používané ve sportovních hrách jsou sociálně interakční, kam patří hromadná forma, skupinová a individuální forma. Pak máme formu metodicko-organizační, kam řadíme:
16
o Průpravná cvičení - Průpravná cvičení jsou cvičení, která jsou opakovatelná bez narušování soupeřem. Při těchto cvičeních se provádí dovednostní úloha, která podporuje vznik účelného pohybu. Dobrý (1988) dále dělí průpravná cvičení na dva typy:
Průpravná cvičení prvního typu se vyznačují neměnnými podmínkami a nepřítomností soupeře.
Průpravná cvičení druhého typu jsou také bez soupeře, ale jsou s podmínkami náhodně proměnlivými, které jsou ale limitovány.
o Herní cvičení - Herní cvičení jsou charakteristická přítomností soupeře a umožňují rozvíjení a zdokonalování herních činností v adekvátních situacích. Činnost soupeře je však omezena. Herní cvičení mohou být se stejným počtem soupeřů nebo s herní převahou útočníků případně obránců. Také herní cvičení dělí Dobrý (1988) na dva typy:
Herní cvičení prvního typu je za přítomnosti soupeře, který však má jasně stanovenou činnost, proto jsou podmínky u těchto cvičení neměnné a lze toto cvičení opakovat stále stejně. Hráč, který provádí cvičení má také jasně stanoveno jak situaci řešit.
Herní cvičení druhého typu je za přítomnosti soupeře s náhodně proměnlivými podmínkami, které jsou časově a prostorově limitovány. Tato cvičení umožňují opakovat různě složitá a náhodně proměnlivá řešení různých herních situací a úseků utkání.
o Průpravné
hry
-
Průpravné
hry
jsou
charakteristické
náhodně
proměnlivými situačně herními podmínkami a přítomností soupeře. Jedná se o souvislý herní děj, kde si hráči v průběhu hry mění role podle situace, například při přechodu z obrany do útoku (Dobrý, 1988). o Vlastní hra (řízená, zjednodušená, volná)
17
2 Netradiční hry Jak vymezit pojem netradiční hra? Stejně, jak je těžké vymezit pojem hra, je těžké vymezit i pojem netradiční hra. V této práci se zaměřuji na sportovní netradiční hry, což může mírně vymezení netradičních her usnadnit. V každé sportovní hře dochází k soutěživé činnosti mezi dvěma družstvy a není tomu jinak ani u netradičních sportovních her. Cílem je zvítězit a ukázat tak převahu nad soupeřem. Této převahy nad soupeřem docílí družstvo tak, že dle platných pravidel docílí více bodů, košů či branek než soupeř (Klimt & Klimtová, 1980). Nejčastěji je pojem netradiční hra vymezován podle geografického hlediska. To znamená, že pokud se na nějakém území hraje konkrétní sportovní hra, zná ji většina populace dané oblasti a alespoň částečně zná tato populace pravidla, je tato hra na tomto konkrétním místě hrou tradiční. Pokud se však zmíním o stejné hře na jiném území, může se stát, že o této hře tady skoro nikdo neslyšel, a proto je hra na tomto území hrou netradiční. Typickým příkladem je americký fotbal. V Americe je tato hra velmi populární a většina lidí ji hrála nebo alespoň znají částečně pravidla a je zde registrováno velké množství hráčů. Na území České republiky je však tato hra známá spíše okrajově a registrovaných hráčů je jen malá hrstka. Hrbáček (2013) vymezuje ve své práci nejen netradiční hry, ale i méně známé hry. Při tomto vymezení vychází ze vztahu ke školním zařízením a charakteristice zavedených tradic a popularity sportů na našem území. Za netradiční hry považuje ty, které jsou známé pouze zasvěceným na našem území. Méně známé sportovní hry zná širší populace, ale pouze okrajově, na rozdíl od tradičních jako je fotbal, volejbal, basketbal, lední hokej a další. Mezi netradiční hry řadí například: korfbal, netball, tchoukball, ultimate (frisbee), guts, faustball, indiaca, ringet, ringo, interkros. A mezi méně známé sportovní hry řadí například: hokejbal, in – line hockey, rugby, vodní pólo, futsal, streetball a další.
18
Podle Komeštíka a Růžičky (1995) není cílem netradičních sportovních her dokonalá technika, ale zážitek z vlastní pohybové a tvůrčí činnosti.
2. 1 Dělení netradičních her Dělení netradičních her můžeme převzít ze sportovních her. Například podle Táborského (2004) dělení: hry brankového typu, síťového typu a pálkovacího typu. Podobné dělní uvádí Růžička, Růžičková a Šmíd (2013), kteří dělí netradiční hry na kontaktní, síťové a pálkovací. Osobně upřednostňuji dělení netradičních her (a také tradičních) podle Táborského, a to na hry brankového, síťového a pálkovacího typu. Toto dělení je velmi výstižné a je z tohoto členění zřejmé, co je cílem hry. K tomu je vhodné použít dělení dle počtu hráčů na individuální, týmové, případně párové. S těmito dvěma kritérii členění máme celkem dobrou základní představu o hře. Proto každá z následujících níže popsaných her bude vymezena dle těchto kritérií.
2. 2 Netradiční hry, v kterých lze využít ringo kroužek Do této kapitoly jsem vybrala hry, při kterých se používá ringo kroužek nebo lze ringo kroužek použít k modifikaci těchto her. Tento výběr jsem zvolila kvůli následujícímu souboru cvičení s ringo kroužkem.
2. 2. 1 Ringo Hra ringo, jak již název hry napovídá, je nejtypičtější hrou s ringo kroužkem. Jedná se o sportovní hru síťového typu, kde proti sobě mohou hrát družstva jednotlivců, dvojic nebo trojic. Hraje-li jeden hráč proti jednomu, hrají s jedním ringo kroužkem. V případě vícečlenných družstev jsou ve hře dva ringo kroužky.
19
Kroužek je vyroben z gumové trubice široké 28 mm. Vnější průměr kroužku je cca 170 mm, vnitřní průměr má cca 114 mm a hmotnost kroužku je 165 g. Kroužek musí mít kontrastní barvu (Cap, n. d.). Hra se hraje na hřišti o rozměrech 8 x 18 m u jednotlivců a u vícečlenných družstev je hřiště stejně velké jako volejbalové, tedy 9 x 18 m. Hřiště je rozděleno uprostřed na dvě stejné části sítí nebo lankem s praporky ve výšce 243 cm nad zemí. Hřiště je vymezeno čarami širokými 2 - 5 cm, které jsou součástí hrací plochy. Je vymezena i středová čára, které se však nikdo nesmí dotknout ani ji nesmí jakoukoli částí těla přesáhnout na soupeřovu plochu (Táborský, 2004). Cílem hry je umístit kroužek do pole soupeře, a tím získat více bodů, než soupeř. Hra končí, pokud jedno družstvo získá 15 bodů s dvoubodovým rozdílem. V případě, že je stav 15:14, pokračuje se ve hře do dvoubodového rozdílu nebo dokud jedno z družstev nezíská 17 bodů. Bod získají hráči tak, že umístí kroužek do pole soupeře. Při hře se dvěma kroužky může družstvo získat i dva body najednou nebo každé družstvo po jednom bodu. Hraje se, dokud je alespoň jeden kroužek ve hře. Hra začíná podáním zpoza zadní čáry vlastní poloviny hřiště na signál. Pokud hrají proti sobě dvojice nebo trojice, podávají obě družstva současně. Hráči se na podání střídají, každý hráč však může podávat až třikrát po sobě. Při odhodu musí mít hráč alespoň jednu nohu na zemi. Pokud hráč zahraje teč o síť a kroužek padne do pole soupeře, opakuje hráč podání bez ztráty bodu. V případě, že se teč zahraje při hře dvojic a trojic, kroužek se nepočítá a jedno družstvo získá jeden bod. Kroužek musí letět vždy nad sítí, ale házet a chytat kroužek mohou hráči i mimo hřiště. Letící kroužek musí napodobovat let disku, nesmí být hozen svisle ke směru letu ani se nesmí otáčet kolem vodorovné osy. Hráč, který hodí kroužek do autu nebo sítě, ztrácí bod. Hráč může chytit kroužek libovolnou rukou na místě, ve výskoku, v běhu či skokem na zem, ale nesmí si jej navlékat na ruku. Odhodit kroužek musí stejnou rukou, kterou jej chytil a před hodem smí udělat jeden a půl kroku. Kroužek si hráč však nesmí přendat z ruky do ruky ani jej nahrát soupeři. Vypadne-li hráči kroužek z ruky, může jej chytit ještě jednou nebo v případě hry dvojic a trojic může kroužek chytit spoluhráč. V družstvu však nesmí proběhnout více než dva doteky. Při odhodu kroužku musí
20
být plynulý pohyb ruky, která drží kroužek. Klamat se může pouze tělem nebo volnou rukou. Hra ringo rozvíjí postřeh, rychlou reakci, prostorovou orientaci, obratnost, fyzickou kondici, vůli, koncentraci, týmovou spolupráci a sportovní chytrost (Vrbata, 1998). Technika hry je velmi jednoduchá, proto ji může hrát nejen mládež, ale i mladší děti. Mimo to je ringo výborným doplňkovým sportem pro bojové sporty, házenkáře anebo brankáře (Cap, n. d.). Historie Ringo vzniklo jako doplňkový sport šermířů v Polsku v roce 1959. Bylo založeno kapitánem polského reprezentačního družstva šermířů Wlodzimierzem Strzyewskim, který nechal tuto hru patentovat. Pomocí ringa se snažil nahradit šerm, konkrétně útoky soupeře, aby na ně musel šermíř bezprostředně reagovat. Ringo se v Polsku rozšířilo natolik, že se dostalo i do osnov základních škol. Ringu podobné dříve známé hry byly deck tenis (palubový tenis) a ring volleyball (kroužková přehazovaná). Deck tenis hráli námořníci na palubách lodí, protože nebyl náročný na velikost hřiště a vybavení. Ring volleyball byl modifikací volejbalu. Míč byl nahrazen kroužkem. Název ringo však nebyl původním názvem. Název vznikla v Mexiku na olympijských hrách v roce 1968. Pro Mexičany bylo obtížné vyslovení názvu Strzyzewski, proto mu začali říkat Mr. Ringo (ringo tzn. kruh, kroužek). Hra byla propagována na olympiádě v Mexiku v roce 1968. Poté byla hra zařazována na Festival mládeže a studentstva v Berlíně, Moskvě a na Kubě. Znovu se ringo objevilo na olympiádě v roce 1980 v Moskvě v rámci doprovodných akcí. První mistrovství Evropy se konalo v roce 1993 a ve stejném roce byla založena Mezinárodní federace ringa (IRF). První mistrovství světa se konalo 1997 v polském Řešově (Cap, n. d.).
21
2. 2. 2 Ringtennis Ringtennis se hraje převážně v Německu. Je to hra velmi podobná hře ringo, proto zde uvedu hlavně rozdíly mezi těmito hrami. Rozdíly jsou v kroužku. Kroužek váží více než v ringu, tedy 225 – 250 g, a je plný (v ringu je kroužek dutý). Rozměry hřiště pro jednotlivce jsou menší, pro jednotlivce 12,20 x 3,70 m a pro dvojice 12,20 x 5,50 m. Výška sítě je také menší 1,5 m. Dalším rozdílem je oproti ringu omezení hry časem tak, že se hraje 2 x 10 minut. Jednotlivci i dvojice hrají pouze s jedním kroužkem a kroužek musí vždy letět obloukem. Kromě zadní autové čáry a bočních čar je také autová čára, která je 90 cm od sítě, kam také nesmí spadnout kroužek. Ringtennis je i rychlejší než ringo, protože po chycení kroužku se musí hned kroužek odhodit (Kačer, 2001).
2. 2. 3 Ringet Ringet nebo také ringette je týmová sportovní hra brankového typu. Hraje se na ledové ploše s ringo kroužkem a podobá se lednímu hokeji, lze však v této hře nalézt i prvky z basketbalu. Například je zakázána hra tělem a hráči musí ukončit akci do půl minuty střelbou na branku. Tuto hru hrají převážně ženy a mladší hokejový hráči. Hrací čas je 4 x 15 minut. Hraje se s dřevěnou holí bez čepele a gumovým kroužkem o vnitřním průměru přibližně 11 cm, vnějším průměru 16,5 cm, kde tloušťka kroužku je přibližně 2,5 cm. Hrají proti sobě sedmi až dvacetičlenná družstva, přičemž může být na hřišti pouze šest členů družstva, z nichž je pět členů v poli a jeden v brance. Hra začíná volnou rozehrou, stejně jako každá třetina i prodloužení, případně po gólu se rozehrává ze středového kruhu. V ostatních případech se provádí volná rozehra z nejbližšího kruhu, případně brankář rozehrává z brankoviště. Hráči se snaží umístit gumový kroužek do branky soupeře za pomoci dřevěných holí bez čepele. Jediný hráč, který má hůl s čepelí je brankář, který může ring vyrazit jakoukoli částí těla nebo jej chytit, ale musí jej do pěti sekund rozehrát mimo brankoviště. Rozměry branek a hřiště jsou stejné jako v hokeji. Hřiště (obr. 1) se
22
od hokejového odlišuje v tom, že nemá středovou čáru a má navíc čáry volné hry, které jsou červené a rozšiřují tak středový prostor, ve kterém mohou být všichni hráči zároveň. Čáry volné hry také vymezují zakázané území, ve kterém se zároveň mohou vyskytovat pouze tři hráči jednoho týmu. Tyto čáry jsou vzdáleny od brankové čáry 20 m a jsou s těmito čarami rovnoběžné. Odlišné jsou i kruhy pro volné rozehrání od hokeje, kde jsou kruhy určeny pro vhazování. V kruzích volné rozehry v ringetu jsou vyznačeny průměry a místa pro postavení hráčů. Hráč nesmí vést ringo přes modrou čáru třetiny, ale musí jej nahrát a to pouze přes jednu modrou čáru, proto je nutné v této hře kombinovat. Vyhrává družstvo, kterému se podaří vstřelit více branek. V případě nerozhodného stavu se prodlužuje hrací doba o 15 minut. Pokud jedno družstvo vstřelí branku, hra končí před vypršením této doby (ringet, n. d.).
Obr. 1: Hřiště pro hru ringet (zdroj: ringetroudnice.webnode.cz/pravidla) Ringet lze modifikovat i do prostor tělocvičny, například pro využití v hodině tělesné výchovy. V takovém případě je hřiště omezeno možnostmi tělocvičny, případně čárami na basketbal nebo házenou. Branky je možno použít florbalové nebo podobně malé, u kterých vyznačíme malé obdélníkové brankoviště, kam může pouze brankář. Hraje se s dřevěnými tyčemi přibližně metr dlouhými, které však musí mít na konci gumové zakončení z důvodu
23
bezpečnosti. Gumový kroužek ke hře má vnitřní průměr přibližně 12 cm (Hrbáček, 2013). Hra ringet je oproti lednímu hokeji rychlejší, techničtější a nehrozí při ní takové nebezpečí úrazu, protože kroužek, s kterým se hraje, je gumový a hráči jej kontrolují lépe než puk (ringet, n. d.). Historie V roce 1963 v kanadském Sudbury vymysleli Sam Jacks a Mirl McCarthy pravidla ringette. V tom stejném roce se konal i první zápas v ringetu ve městě Espanola. První ringetová liga se 4 týmy byla vytvořena v letech 1964 – 1965 (ringet, n. d.). Cílem vytvoření této hry bylo vymyslet zimní sportovní hru pro ženy, která by byla méně náročná než hokej. V roce 1986 vznikla International Ringette Federation (IRF) se sídlem v Kanadě a od roku 1990 je organizováno mistrovství světa každý sudý rok (Táborský, 2005). V České republice byl založen Český svaz ringetu 14. 10. 2013 (ringet, n. d.).
2. 2. 4 Ultimate frisbee Ultimate frisbee je sportovní týmová hra, která je zajímavá tím, že nemá rozhodčí, protože je založena na myšlence fair play. Hráči tedy rozhodují sami. Hra je bezkontaktní brankového typu a branky tvoří prostor za základními čarami, které jsou vzdáleny od sebe 64 m. Oba brankové prostory neboli koncové zóny jsou široké 18 m, celé hřiště je tedy dlouhé 100 m a široké 37 m. Obvodové a zadní čáry nejsou součástí hřiště (Frisbee.cz, 2014). Hra se hraje s diskem, jehož obvod je větší než 21 cm, ale menší než 40 cm. Disk je vyrobený z pevného plastového materiálu a má tvar misky. Na disku rozlišujeme horní a vnitřní plochu. Větší část hmotnosti disku je na okrajích, protože hrany jsou silnější než plocha disku (Táborský, 2004).
24
Proti sobě hrají dvě sedmičlenná družstva a ke střídání mohou mít libovolný počet náhradníků. Počet střídání není omezen, ale střídání může být provedeno pouze po dosažení bodu nebo v případě zranění. Hra začíná tak, že si každý tým určí kapitána, který losuje o to, kdo bude vyhazovat. Než je proveden výhoz, musí být každý člen družstva ve vlastní koncové zóně. Před výhozem dá družstvo, které nevyhazuje disk, znamení zvednutím ruky, že jsou připraveni. Po výhozu se mohou hráči pohybovat libovolně po celém hřišti, dotknout disku se však mohou nejdříve hráči družstva, které nevyhazovalo. Po bodu si družstva mění strany a vyhazuje to družstvo, které dalo právě bod. Hraje se do doby, než jedno družstvo získá 21 bodů, ale musí být dvoubodový rozdíl mezi družstvy. V případě, že stav není s rozdílem dvou bodů, hra se prodlužuje do doby, než nastane dvoubodový rozdíl nebo pokud jedno z družstev získá dvacátý pátý bod. Bod získá družstvo, pokud jeden z hráčů chytne disk v koncové zóně, na které družstvo právě útočí. Přestávka deset minut nastává po dosažení jedenáctého bodu jednoho z družstev. Oddechový čas si mohou družstva vzít dvakrát až třikrát za poločas. V případě prodloužení je možné vzít ještě jeden oddechový čas. Hráči s diskem se nesmí pohybovat, mohou se pouze otáčet kolem jedné nohy, podobně jako v basketbalu. Pomocí přihrávek přemisťují hráči disk do koncové zóny. Přihrávka musí být provedena do deseti sekund, jinak družstvo ztrácí disk. Přihrávat mohou hráči různými způsoby, u všech je však důležitý prudký švih v zápěstí. Chycení disku je lepší obouruč, ale pokud letí disk dále od těla, je chytán jednoruč. Družstvo ztrácí disk, pokud protihráč chytne přihrávku nebo ji srazí k zemi, případně se disk dostane mimo hřiště nedovoleným způsobem (Táborský, 2004). Dva základní způsoby hodu talíře jsou forehand a backhand. Backhand je jednoduší, proto tímto způsobem hází většina začátečníků. Hráč stojí bokem ke směru letu, disk drží v zápěstí před tělem a rotaci dává disku pomocí švihu loktem a zápěstím. Při hodu forehandem stojí hráč čelem ke směru letu a hází rukou vedle těla a hlavní pohyb vychází opět z loktu a zápěstí (Frisbee.cz, 2014).
25
Alternativy hry ultimate frisbee jsou:
Ultimate indor – jedná se o hru ultimate v hale. Hraje se na menším území o rozměrech 40 x 20 m, kde je na každé straně vyznačena koncová zóna hluboká 6 m. Hra se liší také v tom, že na hrací ploše má každé družstvo pět hráčů a hráči mají na odhod disku osm sekund.
Beach ultimate – jak název napovídá, se hraje na pískové hrací ploše, jejíž celkový rozměr je 46 x 27 m. Hrají proti sobě dvě pětičlenná družstva stejně jako u ultimate indor a stejně tak mají hráči na odhod osm sekund (Táborský, 2004).
Historie Historie létajícího disku sahá do roku 1871 k americké pekařské firmě Frisbie Baking Company, která sídlila ve městě Bridgeport. Tato firma prodávala koláče na kulatých mělkých formách, s kterými si začali studenti univerzity Yale pohazovat, a tak vznikl dnešní létající disk. Studenti si házeli 75 let s formami od koláčů do doby, než Walter Frederick Morrison vymyslel a vyrobil první umělohmotné Frisbie. Toto Frisbie nazval Pluto Platter a létalo dále a přesněji. V roce 1955 koupili Richard Kerr a A. K. Melin práva k disku Pluto Platter a roku 1957 začali prodávat disk Flying Saucer. O rok později paradoxně zanikla pekařská firma Frisbe Backing Company. V tomto roce 1958 byl létající disk patentován a je tedy tento rok považován za oficiální vznik létajícího disku. Hra frisbee měla původně marketingový charakter. Uchytila se v roce 1967 na střední škole v Maplewoodu v New Jersey, kde hru hráli pro zábavu a relaxaci. Postupem času si studenti přidávali a upravovali pravidla, vymysleli hřiště pro hru, a tak vznikla hra Ultimate frisbee. Krom Antarktidy se tato hra hraje na všech kontinentech. Eviduje se přes sto národních asociací a počty hráčů se pohybují v desetitisícech. Dnes se hra Ultimate frisbee hraje ve více než osmdesáti zemích. V České republice se frisbee objevilo v roce 1985 na spartakiádě a hra ultimate frisbee až v roce 1991. V tomto roce vznikla také Česká asociace frisbee, která je dnes přejmenována na Českou asociaci létajícího disku. Pod tuto asociaci spadají všechny hry s létajícím diskem. WFDF je zkratka pro
26
světovou asociaci létajícího disku, která byla založena roku 1984 ve Švédsku. Nyní má tato asociace sídlo v Coloradu v USA a sdružuje 51 členů z šesti kontinentů. WFDF má pod sebou nejen hru Ultimate frisbee, ale i další hry s létajícím diskem, jako je hra guts, discogolf, double disc court, freestyle a další (disku, n. d.).
2. 2. 5 Discogolf Hra discogolf je golfového charakteru, která se hraje s diskem. Tuto hru mohou hrát jak jednotlivci, tak týmy. Cílem této hry je dokončit jamku s co nejmenším počtem hodů. Jamkou, případně cílem, je většinou ocelový koš umístěný ve volném prostoru. Pokud však není tento koš k dispozici, může být místo něj použít osamocený strom, kůl zatlučený do země nebo vymezený prostor, například kruh na zemi, případně jiný námi zvolený cíl. Tento cíl by měl být ve vzdálenosti alespoň 50 – 80 metrů od výhoziště, častěji však je tato vzdálenost 100 – 120 metrů. Cíle vzdáleného 100 – 120 metrů je možné dosáhnou za tři až čtyři hody. Na hřišti je zajímavé to, že musí mít na svém území přírodní překážky, jako například stromy, keře, vodní plochy a jiné. Počet hráčů není nijak omezen, ale je doporučeno hrát ve skupinách po třech nebo čtyřech hráčích. Hra se začíná v místě výhoziště, odkud hráči vyhazují disk. Při odhodu musí být hráč alespoň jednou nohou v kontaktu se zemí a žádná část těla se nesmí dotknout země za čárou výhoziště, hráč může přešlápnout až po odhodu. Hráči se pravidelně střídají ve hře nebo hraje vždy hráč, který je nejdál od cíle. Po prvním odhodu z výhoziště se pokračuje z místa, kam dopadl disk. Pokud by z daného místa nebylo možné odhod provést, například by disk dopadl na hustý keř, provádí se odhod z nejbližšího možného místa. Hráč si však nesmí místo odhodu přizpůsobovat k usnadnění odhodu. Cíle/jamky dosáhne hráč tak, že diskem trefí určenou jamku a sčítá se do této chvíle počet hodů potřebných k dosažení jamky. Protože hřiště nemá pouze jednu jamku, ale několik, vyhrává ten, kdo absolvuje celé hřiště a dosáhne všech jamek s co nejmenším počtem hodů (Netradiční sportovní hry – Růžička).
27
Historie Již 400 let před Kristem využívali Řekové disk ke sportovním aktivitám a soutěžili s ním při olympijských hrách. Moderní historie je však spojena s univerzitou Yale a firmou pečící koláče stejně jako tomu je i s hrou ultimate frisbee. Tato hra je jednou z mnoha, které jsou spojeny s létajícím diskem ve spojení s lidskou fantazií, jakými mnoha způsoby je možné disk využít. Discogolf jako takový vznikl v USA v sedmdesátých letech 20. století, kde je tato hra nejvíce rozšířena a nachází se zde i největší počet hřišť. Hra se již rozšířila i na naše území a v roce 1999 se zde uskutečnil první ligový ročník a vznikla Česká asociace létajícího disku (ČALD). Pod ČALD spadají všechny hry s létajícím talířem u nás. I u nás se nacházejí hřiště pro tuto hru (Růžička, Růžičková, & Šmíd, 2013).
2. 2. 6 Double disc court Sportovní hra double disc court (DDC) se hraje v párech se dvěma létajícími disky na otevřené ploše. Na této hrací ploše jsou vymezeny dvě čtvercové hrací plochy o velikosti strany 13 metrů. Čtverce jsou od sebe vzdáleny 17 metrů. Hrají proti sobě dvě dvoučlenná družstva, do doby, než jedno z družstev získá 21 bodů. Dle domluvy družstev lze hrát i na více setů. Pokud je součet bodů obou družstev změněn o pět bodů, družstva si mění strany. Úkolem družstva je bránit svoje území a útočit na území soupeře. Družstva mohou útočit dvěma způsoby. Jeden ze způsobů útoku je hod jednoho disku tak, aby se disk zastavil zcela v soupeřově vnitřním území. A druhý způsob útoku je prováděn hodem dvou disků tak, aby se protihráči dotkli těchto dvou disků současně. Na začátku hry stojí každý hráč ve svém území a každé družstvo má svůj jeden disk. Hra začíná podáním po odpočítání slovy: „Připraveni, tři, dva, hoď!“ Pak oba hráči, kteří drží disk, jej hodí směrem k soupeři. Hráči se na podání v družstvu střídají. Pokud je jeden z disků mimo hru, výměna končí. Disk nesmí padat pod větším úhlem než 30°, obránci mohou ohlásit „Úhel“, pokud se jim
28
tento úhel dopadu zdá větší. Další chybou jsou „Kroky“. Hráč držící disk je nesmí dělat. Hráč může házet disk pouze z vnitřní hrací plochy ze stoje, ne z výskoku. Dále se oznamuje „Útočný faul“, který nastává, pokud se hráč chystá k odhodu a je zasažen druhým diskem nad úrovní kolen. „Dvoják“ znamená, že se jeden hráč týmu dotkl obou disků současně nebo oba hráči obou disků ve stejný okamžik. Tato ohlášení se musí oznámit ihned po přestupku. Pokud družstvo s obviněním souhlasí, je hra přerušena a ohlašující družstvo může prominout porušení pravidel a body jsou započítány normálně nebo mohou požádat o zopakování výměny. Místo rozhodčího je zde nezávislá osoba, která dohlíží na plynulý průběh hry a zaznamenává skóre. Během jedné výměny může jedno družstvo získat až dva body a to v případě „dvojáku“. Jeden bod získá bránící družstvo, pokud útočící družstvo hodí disk do autu, a hráč se po odhodu dotkne znova disku. Útočící družstvo získá bod, pokud se při útoku zastaví jeho disk v soupeřově hrací ploše nebo se bránící hráč dotkne disku a pustí jej na zem. Jedno družstvo se dopustí třikrát po sobě porušení pravidel a vybere si „opakování výměny“, pak získá jeden bod soupeř nebo hráč předá disk spoluhráči, pak si také soupeř připisuje bod (Růžička, Růžičková, & Šmíd, 2013). Historie Historie hry Double disc court je úzce spojena se vznikem výše zmíněných her s diskem.
2. 2. 7 Guts Sportovní hra guts je týmová, bezkontaktní statická hra, při které se využívá hlavně dovednosti házet a chytat disk (Růžička, Růžičková, & Šmíd, 2013). Na hřišti jsou vymezeny jen dvě rovnoběžné čáry dlouhé 15 metrů a vzdáleny od sebe 14 metrů. Branková zóna je vymezena samotnými hráči stojícími na patnáctimetrové čáře a to tak, že se hráči postaví na vzdálenost upažených paží, aby se dotýkali konečky prstů, a výška branky je vymezena vzpažením hráčů. Hrát mohou hráči na jeden nebo více setů do 21 bodů, ale s dvoubodovým rozdílem. 29
Hra je složena z rozeher (výměn), při kterých musí hráči družstva přijímající disk stát vždy na své čáře do vypuštění disku. Po každé rozehře vždy jedno družstvo získá bod. Házející družstvo získává bod, pokud se mu podaří prohodit disk prostorem brankové zóny tak, aby jej bránící družstvo nechytilo. Pokud se házejícímu družstvu nepodaří prohodit disk brankovou zónou nebo jej bránící hráči chytí povoleným způsobem, získává bod bránící družstvo. Chytat i házet disk je povoleno pouze jednou rukou nebo jej hráč může vyrazit jakoukoli částí těla do vzduchu, a to i opakovaně. Pak jej může chytit jednou rukou či jej může chytit spoluhráč. Přihrávat se ale nesmí. Po každém zisku bodu se družstva pravidelně střídají v zahájení výměny. Před zahájením výměny dává bránící družstvo znamení zvednutím paže, že jsou připraveni k výměně (Táborský, 2004). Historie Historie disku je zmíněna již výše u hry Ultimate frisbee. Historie samotné hry guts spadá na území Dartmouthské Univerzity v Hanoveru do roku 1954. Odehrála se tu první jednoduchá verze této hry. O čtyři roky později v Escanabě ve státě Mitchigan se sehrál první oficiální turnaj. V této době byla zpracována oficiální pravidla a od té doby se začala hra šířit do světa. Na území České republiky se prozatím nepořádají žádná oficiální utkání (Růžička, Růžičková, & Šmíd, 2013).
2. 2. 8 Další hry k modifikaci s ringem Do této kapitoly řadím hry netradiční, ke kterým lze využít ringo kroužek, ale nebudu u těchto her popisovat historii, a pravidla uvedu jen ve stručnosti. Dále v této kapitole navrhnu některé hry tradiční, které lze dle mého názoru modifikovat tak, aby se daly hrát právě s ringo kroužkem. Bago je kolektivní hra, při které se hráči postaví do kruhu a jeden se postaví doprostřed, ten se nazývá bago. Hra se hraje s míčem, ale můžeme ji hrát i s ringem. Hráči stojící po obvodu kruhu si přihrávají libovolným způsobem a prostřední hráč se snaží tyto přihrávky zachytit. Pokud se podaří hráči přihrávku
30
zachytit, mění si pozici s hráčem, který přihrával. Hráči se mění i v případě, že krajní hráč pokazí přihrávku. Frisball je hra, která v sobě spojuje prvky netradiční hry ultimate frisbee a házené. Úkolem čtyř až šesti hráčů je dopravit disk nebo v případné modifikaci ringo kroužek do branky soupeře. Pravidla přebíráme z hry ultimate frisbee, ale v případě více hráčů lze zapojit více disků (Růžička, Růžičková, & Šmíd, 2013). Frisbee – field events je dovednostní hra s diskem, skládající se ze čtyř disciplín. Těmito disciplínami jsou hod na přesnost, hod na dálku, hod do dálky s chycením a hod s měřením času (Růžička, Růžičková, & Šmíd, 2013). Dále bych mohla jmenovat například netradiční hry jako in-line hokej a rugby. Z tradičních her k modifikaci bych vybrala například hry basketbal a házenou. V těchto lze vyměnit míč za ringo kroužek a hrát podle pravidel tradičních her.
31
3 Soubor cvičení Soubor cvičení je zaměřen na netradiční hru Ringet a Ringo. Obě tyto hry lze hrát ve školní tělesné výchově, což bylo hlavním kritériem pro výběr her, ke kterým se bude tento soubor vztahovat. Druhým kritériem byla finanční nenáročnost, čemuž obě hry také odpovídají. Na každé škole mají určitě tyče na cvičení, branky a síť na volejbal, proto stačí pořídit jen ringo kroužky (obr. 2 a obr. 3), které stojí jen pár desítek korun a lze je využít hned pro dvě hry a k modifikaci mnoha dalších. Navíc věřím, že si hru ringo žáci oblíbí, protože házení a chytání ringo kroužku není příliš technicky náročné a po chvíli se s tímto náčiním naučí manipulovat všichni žáci. Hra Ringet je podobná hokeji, což je velmi populární sportovní hra. Ringet v tělocvičně nám může připomínat stále populárnější a rychle šířící se nedávno netradiční hru florbal, proto si myslím, že by se mohla žákům líbit i hra Ringet, hlavně chlapcům.
Obr. 2: Jednobarevné ringo kroužky
Obr. 3: Vícebarevné ringo kroužky (zdroj: rrvysocina.cz/workshop/pravidla-ringa)
3. 1 Cvičení – Ringet Cvičení pro hru Ringet jsou rozděleny na dvě části. První část jsou cvičení na herní činnosti jednotlivce, kam jsem zařadila vedení ringu, střelbu na bránu, přihrávky a cvičení, která tyto činnosti propojují. V druhé části jsou hry na herní kombinace jeden na jednoho, dva na nikoho, tedy pouze na brankáře, dva na jednoho, dva na dva, tři na jednoho a tři na dva.
32
Nejedná se o příliš náročná cvičení, protože by měla být využitelná na základních školách, kde je velmi rozmanitá skupina žáků s různými schopnostmi a dovednostmi. Před cvičeními je přehled grafického značení (obr. 4), pro následující cvičení.
Obr. 4: Grafické značení cvičení pro ringet Herní činnosti jednotlivce
Vedení ringa: Cvičení 1 (obr. 5) Dvě skupiny, každá před jedním slalomem. Hráči před prvním slalomem běží a vedou ring po stejné dráze, po doběhnutí se řadí za druhou skupinu. Druhá skupina probíhá slalom, ale ring vede podél slalomu, po doběhnutí se řadí za první skupinu.
Obr. 5: Cvičení 1
33
Cvičení 2 (obr. 6) Dvě skupiny, každá před jedním slalomem. Hráči před prvním slalomem běží vedle kuželů
a
ringem
projíždí
slalom,
po
doběhnutí se řadí za druhou skupinu. Druhá skupina probíhá slalom a ring vede slalomem opačně, po doběhnutí se řadí za první skupinu.
Obr. 6: Cvičení 2
Cvičení 3 (obr. 7) Dvě skupiny, každá před jedním slalomem, hráči před prvním slalomem běží a vedou ring po stejné dráze, po doběhnutí se řadí za druhou skupinu. Druhá skupina probíhá slalom tak, že každý kužel obkrouží a pokaždé začíná obíhat kužel z jiné strany, po doběhnutí se řadí za první skupinu.
Obr. 7: Cvičení 3
34
Střelba: Cvičení 4 (obr. 8) Hráči se postaví za čáru volné hry, každý se svým ringem a postupně střílí od hráče 1. V druhém kole hráči mění směr a střílí od hráče 5. Ve třetím kole se střídají strany tak, že střílí postupně hráč 1, 5, 2, 4, 3.
Obr. 8: Cvičení 4
Cvičení 5 (obr. 9) Čtyři skupiny, dvě v rozích a dvě proti nim na půlce, ringa mají pouze hráči v rozích (každý 3). Z půlky vybíhá hráč 1, dostává přihrávku z protějšího rohu (hráč 2) a střílí, od stejného hráče dostává druhou přihrávku a třetí přihrávku dostává z druhého rohu (hráč 3). Poté vybíhá hráč 4, ten dostává dvě přihrávky od hráče 7 a třetí přihrávku dostane od hráče 2. Obr. 9: Cvičení 5
35
Přihrávky: Cvičení 6 (obr. 10) Trojice postavení viz obr. 10, dva hráči mají ring, hráč bez ringa běží naproti hráči 2, dostane přihrávku, vrátí ji a běží naproti hráči 3, dostane přihrávku, vrátí ji a běží opět naproti hráči 2. Všichni hráči se prostřídají na pozici hráče 1.
Obr. 10: Cvičení 6
Cvičení 7 (obr. 11) Dvě družstva v zástupu naproti sobě, první hráč jednoho družstva má ring (hráč 1), hráč 1 přihraje prvnímu hráči (hráč 2) z druhého družstva a běží na konec zástupu druhého družstva.
Obr. 11: Cvičení 7
36
Cvičení 8 (obr. 12) Čtyři družstva, dvě na jedné polovině u branky, každé z jedné strany, druhé dvě na druhé straně hřiště, každé v jednom rohu, ringa jsou v jednom družstvu u branky, a v jednom rohu. Dvojice u branky vybíhá vpřed na druhou stranu hřiště a přihrává si na krátko, současně vybíhá z druhé strany hřiště druhá dvojice, která provádí dlouhé přihrávky.
Obr. 12: Cvičení 8
Přihrávky, vedení, střelba Cvičení 9 (obr. 13) Před branku postavit lavečku, hráči se postaví do zástupu na polovinu hřiště. Hráč
vede
ring
k lavečce
vzduchem přes lavečku.
Obr. 13: Cvičení 9
37
a
střílí
Cvičení 10 (obr. 14) Hráči se postaví do zástupu na polovinu hřiště. První hráč vybíhá s ringem do pravého kruhu pro volnou rozehrávku a z tohoto kruhu střílí na branku. Druhý hráč vybíhá
do
levého
kruhu
pro
volnou
rozehrávku, odkud také střílí. Hráči střídavě vybíhají vpravo a vlevo. Obr. 14: Cvičení 10 Cvičení 11 (obr. 15) Dvě družstva, každé v jednom rohu, všichni hráči mají ring, kromě prvního (hráč 1). Hráč bez ringa obíhá kužel, dostává přihrávku z protějšího rohu od hráče 2, zpracuje přihrávku a střílí. Poté vybíhá hráč 2, obíhá kužel a dostává přihrávku opět z protějšího rohu. Obr. 15: Cvičení 11 Cvičení 12 (obr. 16) Dvě
družstva,
každé
v jednom rohu,
všichni hráči mají dva ringy, kromě prvního (hráč 1), ten má jeden. Hráč 1 vybíhá s ringem a obíhá kužel, střílí na bránu a dostává přihrávku od hráče (hráč 2) z protějšího rohu a střílí.
Obr. 16: Cvičení 12
38
Cvičení 13 (obr. 17) Pětice hráčů se rozestaví po polovině hřiště, viz obr. 17, hráči mají každý svůj ring kromě hráče 5. Hráč 5 dostává postupně přihrávky od hráče 1, 2, 3, 4, po každé přihrávce hráč 5 střílí. Všichni hráči se postupně vystřídají na pozici hráče 5.
Obr. 17: Cvičení 13 Cvičení 14 (obr. 18) Pětice hráčů se rozestaví po polovině hřiště, viz obr. 18, ring mají pouze hráči v jednom rohu (hráč 1, 6). Cvičení je založeno na principu „přihraj a běž“. Hráč 1 přihraje hráči 2 a běží na jeho místo, hráč 2 přihraje hráči 3 a běží na jeho místo, vše se opakuje, dokud se ring nedostane k hráči 5 a ten pak střílí na branku. Obr. 18: Cvičení 14 Cvičení 15 (obr. 19) Čtyři družstva,
každé
v jednom rohu
poloviny hřiště, ring mají pouze hráči v rozích za brankou. Hráč (hráč 1) na polovině hřiště vybíhá do středu a dostává přihrávku od hráče (hráč 2) z protějšího rohu a střílí, poté vybíhá na střed hráč (hráč 3) z druhého družstva z poloviny hřiště a dostává přihrávku z protějšího rohu. Obr. 19: Cvičení 15
39
Cvičení 16 (obr. 20) Dvě družstva v zástupu čelem k sobě na polovině hřiště, každý hráč kromě prvního z jednoho zástupu má svůj ring. Hráč (hráč 1) bez ringu vybíhá proti druhému družstvu, od kterého dostává přihrávku, tu vrací, otáčí se, dostává přihrávku od svého družstva, tu také vrací a vybíhá k brance, kam dostává přihrávku z protějšího družstva. Obr. 20: Cvičení 16
Cvičení 17 (obr. 21) Pětice hráčů se rozestaví po hřišti, viz obr. 21, ring mají pouze hráči v rohu (hráč 1 a 6). Cvičení je založeno na principu „přihraj a běž“. Hráč 1 přihraje hráči 2 a běží na jeho místo, hráč 2 přihraje hráči 3 a běží na jeho místo, to se opakuje, až se ring dostane k hráči 5 a ten střílí na branku.
Obr. 21: Cvičení 17
40
Cvičení 18 (obr. 22) Hráči se postaví do dvou družstev, viz obr. 22, ring mají pouze hráči jednoho družstva. Hráč (hráč 1) z jednoho i druhého (hráč 2) družstva
vybíhají
současně, hráč 1 přihraje ring mezi prvními dvěma kužely hráči 2, ten vede ring a vrátí přihrávku mezi dalšími dvěma kužely, za posledními dvěma kužely hráč 2 střílí na branku.
Obr. 22: Cvičení18
Cvičení 19 (obr. 23) Dvě družstva diagonálně proti sobě, viz obr. 23, každý hráč má ring. První hráči si přihrávkou vymění ring a běží s ním na střed hřiště, kde si jej přihrávkou vymění zpět, poté vedou ring k brance, kde provedou kličku na brankáře.
Obr. 23: Cvičení 19
41
Herní kombinace
Jeden na jednoho Cvičení 20 (obr. 24) Cvičení se provádí na polovině hřiště, kde jsou umístěny dva kužely a hráči jsou rozděleni na dvě družstva, každé je v jednom rohu (viz obr. 24). Hráč 1 i hráč 2, vybíhají současně s ringem a obíhají kužel, hráč 1 vystřelí na branku a poté se z něj stává obránce (nejdříve brání pouze pozičně), hráč 2 se snaží udělat kličku okolo obránce. Obr. 24: Cvičení 20
Cvičení 21 (obr. 25) Dvě družstva, každé v jednom rohu, každý hráč má ring. Hráč 1 vybíhá k protější brance a střílí od modré čáry, poté se z něj stává obránce, současně vybíhá hráč 2, který běží za brankou a běží k protější brance, provede kličku kolem bránícího hráče a zakončuje na branku.
Obr. 25: Cvičení 21
42
Cvičení 22 (obr. 26) Čtyři družstva, dva kužely, viz obr. 26. Hráč 1 a 3 obíhají kužel a střílí na branku, poté se z nich stávají obránci. Hráč 2 a 4 vybíhají, až je hráč 1 a 3 u kužele, kolem bránícího
hráče
provedou
kličku
a
zakončují na branku.
Obr. 26: Cvičení 22
Cvičení 23 (obr. 27) Čtyři družstva, každé v jednom rohu, 8 kuželů, viz obr. 27. Hráč 1 a 3 obíhají kužel s ringem a střílí na branku, poté se z nich stávají obránci. Hráč 2 a 4 vybíhají zároveň s hráči 1 a 3, proběhnou slalom o třech kuželech a běží na branku, kde jim brání obránce.
Obr. 27: Cvičení 23
43
Cvičení 24 (obr. 28) Čtyři družstva, každé v jednom rohu, hráč 1 a 3 mají ring. Všichni čtyři hráči vybíhají zároveň, hráč 1 přihraje do běhu hráči 2 a hráč 3 přihraje hráči 4, po přihrávce se stává z hráče 1 a 3 obránce, hráč 2 a 4 se snaží projít přes obránce a zakončit na branku.
Obr. 28: Cvičení 24
Cvičení 25 (obr. 29) Dva hráči stojí každý na jedné straně branky, brankář vyhodí ring vpřed a po výhozu vybíhají oba hráči pro ring, ten kdo jej získá je útočník a druhý je obránce.
Obr. 29: Cvičení 25
44
Dva na nikoho
Cvičení 26 (obr. 30) Dvě družstva v rozích, jedno má ring. Hráč 1 a 2 vybíhají současně za branku, kde se kříží a pak útočí na protější branku, vždy si však musí přihrát přes modrou čáru. Zakončit mohou střelbou nebo kličkou.
Obr. 30: Cvičení 26
Cvičení 27 (obr. 31) Dvě družstva v rozích, jedno má ring. Hráč 1 a 2 vybíhají současně, obíhají kužel, na půlce si předávají ring, obíhají druhý kužel a hráč 2 přihrává hráči 1, který může zakončit nebo ještě přihrát hráči 2 zpět.
Obr. 31: Cvičení 27
45
Dva na jednoho Cvičení 28 (obr. 32) Dva hráči v rozích, jeden z nich má ring, třetí je na polovině. Hráč 2 přihraje hráči 1 na půlku a v tu chvíli vybíhají hráči 2 a 3, hráč 1 přihrává do běhu hráči 3 a stahuje se za modrou čáru, kde se stává obráncem. Hráč 3 přihrává hráči 2 přes modrou
čáru
a
pomocí
přihrávek
zakončují na branku.
Obr. 32: Cvičení 28
Cvičení 29 (obr. 33) Dva hráči v jednom rohu, první má ring, třetí hráč v protějším rohu. Hráč 1 vybíhá s ringem k modré čáře a vrací přihrávku hráči 2 a běží na střed hřiště na opačnou stranu, zároveň s hráčem 1 vybíhá hráč 3 diagonálně na střed hřiště, kam dostává přihrávku od hráče 2 a přihrává na střed hráči 1, pak se z hráče 3 stává obránce, hráč 1 přihrává hráči 2, který po přihrávce vyběhl na střed hřiště. Hráči 1 a 2 pomocí přihrávek zakončují na branku. Obr. 33: Cvičení 29
46
Cvičení 30 (obr. 34) Tři hráči, viz obr. 34, dva mají ring. Hráč 3 nabíhá ke středu a dostává přihrávku od hráče 2 a stává se z něj bránící hráč, hráč 2 po odehrání přihrávky dostává přihrávku od hráče 1, běží s ringem na druhou stranu hřiště a přihrává hráči 1, který po přihrávce běží za brankou k modré čáře, po zpracování zakončuje sám na branku nebo přihrává zpět hráči 2, a ten zakončí. Obr. 34: Cvičení 30
Cvičení 31 (obr. 35) Dva hráči v rozích, oba mají ring, třetí na středu. Hráč 1 přihraje hráči 3 do běhu, který střílí a stává se z něj obránce, hráči 1 a 2 běží ke středu, kde si předají ring, a hráč 1 přihraje hráči 2, ten zakončí nebo znovu přihraje hráči 1.
Obr. 35: Cvičení 31
47
Cvičení 32 (obr. 36) Tři hráči, jeden na středu s ringem a dva hráči v rozích. Hráč 1 na středu proběhne krátký slalom a zakončí střelou na branku a stává se z něj obránce, hráč 2 vede ring za brankou, kde se kříží s hráčem 3, hráč 2 a 3 si nahrají vždy přes modrou čáru a řeší situaci dva na jednoho.
Obr. 36: Cvičení 32
Dva na dva Cvičení 33 (obr. 37) Čtyři hráči, každý v jednom rohu, dva proti sobě na delší straně hřiště mají ring. Hráč 3 nabíhá před branku a dostává přihrávku od hráče 4 a střílí na branku, poté se hráč 3 a 4 stávají obránci. Zároveň s hráčem 3 vybíhají i hráč 1, a hráč 2 přihrává hráči 1 do běhu za modrou čáru, hráč 1 vede ring přes střední část hřiště a hráč 2 nabíhá za druhou modrou čáru, kam dostává přihrávku od hráče 1. Hráči řeší situaci dva na dva. Obr. 37: Cvičení 33
48
Cvičení 34 (obr. 38) Tři hráči v rozích a jeden v jedné čtvrtině hřiště před brankou. Hráči 3 a 4 si dvakrát přihrají za brankou, hráč 4 běží před branku na nahrávku a střílí, pak se z hráčů 3 a 4 stávají obránci, hráč 2 nabíhá za branku pro přihrávku od hráče 1, po přihrávce běží hráč 1 za modrou čáru diagonálně a dostává přihrávku zpět, hráč 1 vede ring přes střed, oběhne kužel (viz obr. 38) a přihrává hráči 2, který po přihrávce běžel za druhou modrou čáru, pak řeší situaci dva na dva. Obr. 38: Cvičení 34
Cvičení 35 (obr. 39) Tři hráči v rozích, dva mají ring, čtvrtý v třetině hřiště a dva kužely (viz obr. 39). Hráč 3 v hřišti nabíhá na přihrávku od hráče 4 do středu před branku, střílí, poté se z hráčů 3 a 4 stávají obránci, hráči 1 a 2 vybíhají zároveň s hráčem 3, hráč 2 vede ring k modré čáře a před ní přihrává mezi kužely hráči 1, běží dál a dostává přihrávku zpět za druhou modrou čárou, pak řeší situaci dva na dva.
Obr. 39: Cvičení 35
49
Cvičení 36 (obr. 40) Cvičení na polovině hřiště, každý hráč v jednom rohu, dva hráči mají ring (viz obr. 40). Hráč 4 nabíhá za modrou čáru a dostává přihrávku od hráče 3 a střílí, z hráčů 3 a 4 se stávají obránci, hráč 2 nabíhá na půlku hřiště a hráč 1 vede ring k modré čáře a přihrává hráči 2 na půlku hřiště, po přihrávce sám běží na polovinu hřiště, kde dostává přihrávku zpět, poté řeší situaci dva na dva. Obr. 40: Cvičení 36
Tři na jednoho Cvičení 37 (obr. 41) Tři hráči v rozích, čtvrtý na středu, ring mají dva hráči (viz obr. 41). Hráč 1 přihrává hráči 4, ten vede ring kolem kužele (viz obr. 41) a střílí na branku, poté se z něj stává obránce, hráč 2 přihrává hráči 3 a vybíhá kolem branky k protější brance, hráč 3 po přijetí přihrávky nahrává hráči 1 a běží do boku na střed hřiště, kam dostává zpět přihrávku od hráče 1, po přihrávce běží hráč 1 na druhou stranu hřiště a řeší situaci tři na jednoho. Obr. 41: Cvičení 37
50
Tři na dva Cvičení 38 (obr. 42) Dva hráči v jednom rohu, třetí v protějším a dva obránci za druhou modrou čarou. Ring má hráč 1, ten s ním běží diagonálně k modré čáře a hráč 2 zároveň běží v před za modrou čáru, hráč 1 přihrává hráči 2 a zároveň vybíhá i hráč 3 vřed na druhou polovinu hřiště, hráči řeší situaci tři na dva.
Obr. 42: Cvičení 38
Cvičení 39 (obr. 43) Dva hráči v jednom rohu, jeden má ring, třetí v druhém rohu a dva hráči každý z jedné strany branky. Hráči 4 a 5 u branky vybíhají postupně proti protější brance, hráč 4 zakončuje střelbou na branku a hráč 5 má možnost volby, buď vystřelí sám, nebo přihraje hráči 4, který vystřelí na branku, poté se z hráčů 4 a 5 stávají obránci. Hráč 1, vybíhá k modré čáře, vrací zpětnou přihrávku hráči 2 a pokračuje
v běhu
přihrávce
vybíhá
vpřed, hráč
3
po
zpětné
a
dostává
přihrávku od hráče 2 za modrou čáru a ring k druhé modré čáře, tam se rozhodne, jestli přihraje hráči 1 nebo hráči 2, který si naběhl na střed hřiště. Obr. 43: Cvičení 39 51
3. 2 Cvičení – Ringo Cvičení pro hru Ringo jsou zaměřená na přihrávky, tedy na hod a chycení ringo kroužku, což jsou základní dovednosti k hraní této hry. Hod i chycení se provádí jednou rukou a kroužek si hráč nesmí přendat z ruky do ruky, jinak by to bylo v rozporu s pravidly, proto se musí hráči naučit chytat a házet ringo kroužek oběma rukama. Při chytání kroužku si hráč nesmí navléct kroužek na ruku ani přitisknout k tělu. Hod hráči mohou provádět spodem nebo vrchem, což jsou dvě základní techniky hodu. Hod spodem (obr. 44) je jednodušší, proto je vhodný hlavně pro začátečníky. Hod vrchem se může provádět několika způsoby. Například Mrnuštík (2011) uvádí dva. První se provádí tak, že uchopíme kroužek mezi palec a ukazováček a odhod provádíme horním obloukem (obr. 45). Kroužek nesmí letět kolmo k letu, proto si na to musí dát hráč pozor a to hlavně u tohoto hodu. Po tomto odhodu letí kroužek relativně rychle a přesně a je snadno chytatelný. Druhý typ odhodu vrchem se provádí tak, že hráč vloží kroužek do dlaně a hází také vrchním obloukem (obr. 46). Tento způsob hodu je složitější, ale může být pro soupeře hůře chytatelný, pokud konečky prsů dodá hráč větší rotaci. Při tomto hodu si musí dát hráč pozor na rotaci kroužku kolem jeho osy, které můžeme při tomto hodu snadno dosáhnout. Dále jsou zde zařazeny hody na přesnost, protože je pro hráče důležité, aby se trefil tam, kam chce on, ale i cvičení na hod do dálky.
Obr. 44: Hod spodem
Obr. 45: Hod vrchem 1
52
Obr. 46: Hod vrchem 2 Před cvičeními je přehled grafického značení (obr. 47), pro následující cvičení.
Obr. 47: Grafické značení cvičení pro ringo Cvičení 40 (obr. 48) Toto cvičení je základní cvičení na přihrávky. Lze ho využít nejen u začátečníků, aby si ringo „osahali“, ale také pro pokročilé hráče, kteří se chtějí naučit novou techniku odhodu. Hráči se postaví ve dvojici proti sobě na kratší vzdálenost hřiště a pouze ve dvojici si mezi sebou přihrávají pravou rukou, levou
rukou,
spodem
i
vrchem.
Vzdálenost mezi hráči lze upravit podle jejich individuálních potřeb. Obr. 48: Cvičení 40 53
Cvičení 41 (obr. 49) Hráči stojí ve dvojici naproti sobě, každý na opačné straně sítě, jeden z dvojice má ringo a stojí za koncovou čárou hřiště a druhý blíže k síti. Hráči si přehazují a chytají ringo přes síť nejdříve pravou rukou, potom levou. Pokud bude vzdálenost pro hráče náročná, mohou jít blíž nebo naopak dál, pokud nebudou mít problém s touto vzdáleností.
Obr. 49: Cvičení 41 Cvičení 42 (obr. 50) Dva zástupy proti sobě, každý zástup na opačné straně sítě, ringo má pouze jeden hráč. Hráč 1 (viz obr. 50) má ringo a přihrává přes síť hráči 2 a běží nakonec svého zástupu, hráč 2 přihrává hráči 3 a také se řadí nakonec svého zástupu.
Obr. 50: Cvičení 42
54
Cvičení 43 (obr. 51) Hráči utvoří čtyři družstva a rozestaví se tak, jak je na obr. 51, hráči 1 a 3 mají ringo. Hráč 1 přihraje hráči 2 a hráč 1 se řadí za hráče 7, pak hráč 3 přihraje hráči 1 a zařadí se za hráče 5, hráč 2 přihraje hráči 5 a zařadí se za hráče 8, tímto způsobem se hráči střídají stále dokola.
Obr. 52: Cvičení 43 Cvičení 44 (obr. 53) Pokud není natažena síť, stojí dvojice na jednom konci hřiště uvnitř a v běhu si přihrávají na druhou stranu, pokud je síť natažena, hráči se postaví na konec hřiště vně a přihrávají si na delší vzdálenost.
Obr. 53: Cvičení 44
55
Cvičení 45 (obr. 54) Dva hráči se postaví na jednu postraní čáru, naproti na druhou postranní čáru se postaví třetí hráč a mezi ně čtvrtý hráč. Na straně, kde jsou dva hráči, má hráč 1 ringo a přihrává jej hráči 2, tak aby ringo letělo nad hráčem 4, pak hráč 1 přebíhá na místo hráče 4 a hráč 4 běží za hráčem 2. Hráč 2 přihrává hráči 3 přes hráče 1, který právě stojí uprostřed, hráč 2 běží na střed a hráč 1 se vrací na své původní místo. Hráči se střídají stále
stejným
způsobem. Obr. 54: Cvičení 45 Cvičení 46 (obr. 55) Využijeme volejbalové útočné čáry (pokud
máme
možnost),
dále
vymezíme na druhé straně prostor cca 1,5 x 1,5 m, hráči utvoří dvě družstva a postaví se za volejbalovou útočnou čáru.
Hráči
se
snaží
trefit
do
vymezeného prostoru. Za každý celý kroužek trefený do tohoto prostoru získává hráč pro své družstvo 2 body, pokud je kroužek jen částečně ve vymezeném prostoru, získává hráč pro své družstvo 1 bod.
Obr. 55: Cvičení 46
56
Cvičení 47 (obr. 56) Hráči utvoří dvě družstva, postaví se za koncovou
čáru,
na
kraji
hřiště
rozestavíme kužely (viz obr. 56). Hráči se snaží dohodit co nejdále. Pokud hodí od čáry po první kužel, získávají pro družstvo 5 bodů, mezi prvním a druhým kuželem získává pro družstvo 10 bodů, mezi druhým a třetím 15 bodů, mezi třetím a čtvrtým 20 bodů a kdo přehodí celé hřiště, získává 25 bodů.
Obr. 56: Cvičení 47
57
Diskuze Bakalářská práce je zaměřena na netradiční hry a hlavním cílem bylo vytvoření souboru cvičení k těmto hrám. Nejdříve jsem se však chtěla zaměřit na vymezení pojmu „netradiční hra“. Protože není tento pojem příliš jednoznačný, začala jsem vymezením pojmu „hra“. Hru není také snadné jednoznačně vymezit, protože zahrnuje širokou škálu činností. Každý si ale pod tímto pojmem dokáže něco konkrétního představit. V práci se zabývám sportovními netradičními hrami, proto jsem zde zařadila také vymezení pojmu „sportovní hra“ a „pohybová hra“, protože spolu tyto pojmy souvisí, a také si myslím, že spousta lidí pohybové hry a sportovní hry zaměňují nebo ztotožňují. Proč se vůbec zabývat sportovními hrami a netradičními sportovními hrami? Tak to je otázka, kterou se zabývám v kapitole Význam sportovních her. Po fyzické stránce jsou velmi významné, protože celkově posilují lidský organismus a rozvíjí schopnosti člověka. Další předností sportovních her a netradičních sportovních her je, že u hráčů rozvíjí morální a volní vlastnosti. V neposlední řadě hrají tyto hry důležitou roli v socializaci a edukaci. Sportovní hry i netradiční hry jsou širokou skupinou her, a proto pro lepší orientaci v této problematice uvádím různá kritéria dělení her. Kritéria pro dělení jsou například hrací plocha, počet hráčů, lokomoce a nejčastěji užívané dělení je na tři skupiny her, kterými jsou hry brankové, síťové a pálkovací. Z důvodu vypracování souboru cvičení naznačuji v práci metodiku sportovních her hlavně pro pochopení seřazení a výběru cvičení. Výběr her pro soubor cvičení byl zvolen podle dvou hlavních kritérií. Jedním kritériem je využitelnost na základních školách a druhé je finanční nenáročnost.
Zvoleny byly tedy hry Ringet a Ringo. Poté jsem od těchto
zvolených her odvíjela výběr výše popsaných her s pravidly a historií. Netradičních her je velmi mnoho a jejich výběr nebyl nijak lehký, jelikož si
58
myslím, že každá netradiční hra stojí za zmínku právě pro svoji netradičnost a „neokoukanost“. K tvorbě obrázků ke cvičením jsem používala dva volně stažitelné programy. Tyto programy však nebyly primárně určeny pro hry ringo a ringet, proto jsem k drobnějším úpravám použila i program malování. Cvičení pro hru ringet jsem vytvářela v programu Hockey Playbook Home, který je primárně určen pro hokejová cvičení. Hřiště pro hokej a ringet jsou velmi podobná, proto byl tento program vhodný pro tvorbu cvičení ke hře ringet. Cvičení ke hře ringo jsem vytvářela v programu Volleyball Playbook Home určeném pro volejbal. Tento program byl také zvolen z důvodu podobnosti hřišť. Vzhledem k tomu, že se v práci věnuji netradičním hrám, nepředpokládala jsem, že bych pro svůj výběr našla program přímo určený na tyto hry.
59
Závěry Cílem práce bylo poukázat na některé netradiční hry. Poté, co jsem se seznámila s velkým počtem netradičních her, jsem si zvolila kritérium k výběru, s kterými hrami budu nadále pracovat. Těmito kritérii byla využitelnost na základních školách a finanční nenáročnost. Po dlouhém zvažování jsem zvolila hry Ringet a Ringo z důvodu, že se k oběma hrám využívá ringo kroužek. Takže kdyby se některá škola rozhodla investovat do koupi ringo kroužků, mohla by je využít rovnou ke dvěma hrám a ještě s nimi hrát jiné neznámé i známé hry. Druhým cílem bylo vytvořit soubor cvičení. V tomto souboru jsem se zaměřila na výše zmíněné hry Ringet a Ringo. Některá cvičení v souboru jsou základní cvičení a pro mnohé trenéry a učitele tělesné výchovy, kteří se zaměřují na sportovní hry, jsou až primitivní. Ale věřím, že pro učitele, kteří nemají v oblibě sportovní hry, by mohly být povzbudivé k jejich využití. Cvičení jsou také hlavně určeny pro žáky základních škol, kde se nachází různě zdatní žáci. Navíc, například přihrávku z místa, považuji za základ všech sportovních her. Tomuto souboru jsem věnovala největší část práce. Souboru cvičení předchází kapitoly, kde se zaměřuji na vymezení netradičních her a pro lepší pochopení také sportovním hrám jako celku a obecně tomu, co je to vlastně hra. V jedné z kapitol je krátce shrnuta historie her a za velmi důležitou považuji kapitolu, v které se věnuji významu sportovních her a her vůbec. Za neméně důležitou kapitolu považuji kapitolu Dělení sportovních her, protože je dnes velké množství sportovních her a je velmi náročné se v této problematice orientovat. Věřím, že by učitelé uvítali (včetně mě samé) další nápady na cvičení i k jiným netradičním hrám.
60
Seznam použitých zdrojů: Dobrý, L. (1988). Sportovní hry: výkon a trénink. Praha: Olympia. Hrbáček, M. (2013). Netradiční hry a méně známé sportovní hry na. (Diplomová práce) Brno: Masarykova univerzita. Huizinga, J. (1971). Homo ludens : o původu kultury ve hře. Praha: Mladá fronta. Kačer, J. (2001). Pravidla netradičních rekreačních sportů 3. Brno: Mravenec. Klimt, V., & Klimtová, M. (1980). Didaktika sportovních her pro posluchače studia základní školy. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě. Komeštík, B., & Růžička, I. (1995). Koncepce výuky atypických sportovních her. Hradec Králové: KŘVČ a KTVS. Matoušek, J., & Touš, V. (1970). Sportovní hry část 1. Brno: rektorát UJEP Brno. Matoušek, J., & Kubiš, k. (1973). Sportovní hry část 2. Brno: rektorát UJEP Brno. Mazal, F. (2000). Pohybové hry a hraní. Olomouc: Hanex. Mrnuštík, P. (2011). Ringo ve školách a zájmových organizacích. (Bakalářská práce) Brno: Masarykova univerzita. Musil, J., Pavlík, J., & Sobotka, V. (1997). Systematický přehlad a stručný nástin historie sportovních odvětví. Brno: Masarykova univerzita. Růžička, I., Růžičková, K., & Šmíd, P. (2013). Netradičn sportovní hry. Praha: Portál, s.r.o.. Sobotka, V., Matoušek, J., Mužík, V., & Petr, S. (1989). Sportovní hry 1. Brno: rektorát UJEP Brno. Stibitz, F. (1968). Odbíjená. Praha: Olympia. Svoboda, B. (1997). Stručná pedagogika sportu . Praha: Karolinum. Šimanovský, Z. (2002). Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha: Postál, s.r.o.. Táborský, F. (2004). Sportovní hry. Praha: Grada Publishing, a.s.. Táborský, F. (2005). Sportovní hry 2. Praha: Grada Publishing, a.s.. Vrbata, M. (1998). Pravidla netradičních rekreačních sportů 2. Brno: Mravenec.
61
Internetové zdroje: Cap, I. (n. d.) Ringo. Ringo. Retrieved from: http://www.ringo.cz/sportovnipravidla-ringa/pravidlo-3-krouzek/ disku, Č. (n. d.) České asociace létajícího disku. Retrieved from: http://cald.cz/ostatni-hry-s-diskem Frisbee.cz. Frisbee.cz. (2014) Retrieved from: http://www.frisbee.cz/ultimatefrisbee.html RINGET Roudnice nad Labem. (2014) Retrieved from: http://ringetroudnice.webnode.cz/pravidla/ ringet, Č. (n. d.) Český svaz ringetu. Český svaz ringetu. Retrieved from: http://ringet.cz/csri.html scs.abz.cz. (2005 - 2015) ABZ.cz: slovník cizích slov. Retrieved from: http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=metodika&typ_hledani=prefix Svoboda, P. (2015) 25. Přední hlídka Royal Rangers. Retrieved from: http://www.rrvysocina.cz/workshop/pravidla-ringa Wikipedie Otevřená encyklopedie - Hra. Wikipedie Otevřená encyklopedie. (2014) Retrieved from: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hra
62
Resumé Bakalářská práce je zaměřena na netradiční hry a na seznámení s nimi, s jejich základními pravidly a jejich stručnou historií. Cílem práce bylo vytvořit soubor cvičení k některým z těchto her. Pro tento soubor byly vybrány dvě sportovní netradiční hry. Hry Ringet a Ringo. Metody k vypracování práce byly použity hlavně studium relevantní literatury a následná kategorizace. Práce je určena hlavně učitelům tělesné výchovy na základních školách k inspiraci k zařazení některých her do výuky. K inspiraci jim má sloužit již zmíněný soubor cvičení. Inspirovat se mohou i trenéři, kteří chtějí zařadit některou netradiční hru do tréninku například ke kompenzaci nebo na zahřátí na začátku tréninku.
Resume Bachelor thesis is focused on innovative games, their basic rules and brief history. The aim is to create a set of exercises for chosen games. For those sets of exercises were selected two non-traditional sports games - Ringette and Ringo. Methods used during Bachelor thesis development are mainly study of relevant literature and subsequent categorization. The work is primarily intended to inspire teachers of physical education in primary schools to include some of these games in the teaching plan. Suggested sets of exercises have to inspire them. They also could help coaches who would like to include some unusual game during training, for example as a warm up at the beginning of training.
63