MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her

ROZVOJ MOTORICKÝCH SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ VE FOTBALOVÉM TRÉNINKU PŘÍPRAVEK V ROČNÍM MAKROCYKLU

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

PaedDr. Karel Večeřa

Pavel TRÝSKA UTV pro ZŠ a SŠ

Brno, 2009

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně na základě pramenů uvedených v seznamu literatury.

Souhlasím s umístěním diplomové práce v knihovně FSpS Masarykovy univerzity ke studijním účelům.

………………………

podpis

2

Děkuji panu PaedDr. Karlu Večeřovi za odborné vedení a cenné rady při vypracování diplomové práce.

3

OBSAH

Úvod………………………………………………………………………………….6 1. Stručná charakteristika fotbalu………………………………………………...8 2. Literární rešerše………………………………………………………………..10 2. 1 Obecná charakteristika motorických ( pohybových ) schopností………………10 2. 1. 1 Vývoj schopností v ontogenezi………………………………………..12 2. 1. 2 Dělení motorických schopností……………………………………….13 2. 2 Vymezení a obecná charakteristika kondičních schopností……………………16 2. 2. 1 Pojem kondice………………………………………………………...17 2. 2. 2 Silové schopnosti……………………………………………………..18 2. 2. 2. 1 Dělení silových schopností a jejich význam……………………….19 2. 2. 3 Vytrvalostní schopnosti………………………………………………23 2. 2. 3. 1 Dělení vytrvalostních schopností a jejich význam………………....24 2. 3 Vymezení a obecná charakteristika koordinačních schopností………………..28 2. 3. 1 Dělení koordinačních schopností a jejich význam……………………30 2. 4 Hybridní motorické schopnosti………………………………………………...33 2. 4. 1 Rychlostní schopnosti………………………………………………...34 2. 4. 1. 1 Dělení rychlostních schopností a jejich význam…………………...35 3. Ontogeneze přípravek………………………………………………………….39 3. 1 Charakteristika věkové skupiny………………………………………………..39 3. 2 Obecná charakteristika mladšího školního věku……………………………….39 3. 3 Psychický vývoj………………………………………………………………..40 3. 3. 1 Emoční vývoj…………………………………………………………41 3. 4 Tělesný vývoj…………………………………………………………………..42 3. 4. 1 Vývoj pohybových schopností………………………………………...43 4. Pohybové dovednosti…………………………………………………………...45 4. 1 Osvojování pohybových dovedností…………………………………………...46 4. 2 Fotbalová technika……………………………………………………………..49 4. 3 Periodizace tréninkového procesu – makrocyklus……………………………..50 4. 4 Zvláštnosti sportovní přípravy dětí ve věku 6 – 10 let…………………………51

5. Cíl a úkoly práce………………………………………………………………..54 5. 1 Cíl práce………………………………………………………………………..54 5. 2 Úkoly práce…………………………………………………………………….54 5. 3 Hypotézy……………………………………………………………………….55 6. Metodika………………………………………………………………………...56 6. 1 Charakteristika souboru………………………………………………………..56 6. 2 Metody měření motorických testů……………………………………………..56 6. 3 Testování motorických schopností…………………………………………….58 6. 4 Testování pohybových schopností……………………………………………..60 6. 5 Metodika vyhodnocení naměřených výsledků…………………………………61 7. Výsledky měření ..………..……………………………………………………..63 7. 1 Výsledky jednotlivých testů……………………………………………………63 7. 2 Srovnání našich výsledků s fotbalovou populací chlapců……………………..68 7. 3 Stanovení pořadí dle dosažených výsledků……………………………………71 Závěr…………………………………………………………………………….….73 Literatura…………………………………………………………………………..76 Resumé……………………………………………………………………………...79

5

ÚVOD

Fotbal je v současné době dozajista jednou z nejoblíbenějších kolektivních her na světě. Představuje určitou formu sportovního boje za účasti aktérů rozličné věkové a výkonnostní úrovně. Jako v každé lidské činnosti, i ve fotbale se aktéři snaží neustále zdokonalovat své schopnosti a dovednosti pro dosažení lepších výkonů. V dnešní době je cílem vychovávat maximálně komplexní hráče se souběžnou podporou jejich jedinečných schopností. Minimalizovat slabiny v technice, kondici, taktice a psychice hráčů je nelehkým úkolem pro trenéry. Základním stavebním kamenem pro dosažení tohoto cíle je kvalitní práce s mládeží. Trenéři musí respektovat věkové zvláštnosti svých svěřenců dané vývojovými zákonitostmi a musí k nim volit s ohledem na psychiku a tělesný rozvoj

odpovídající

formy, metody a

prostředky tréninkového

procesu.

Na druhé straně by ale rozhodně nemělo být sportování dětí jen cestou zvyšování výkonnosti, dosahováním maximálních výsledků za jakoukoli cenu, či dokonce nástrojem pro dosažení neuskutečněných cílů rodičů. Sportovní trénink dětí ve fotbale je dlouhodobý a velmi složitý výchovně vzdělávací proces, který spolu ruku v ruce vykonávají trenéři, pedagogové a rodiče. Chápeme v něm i důležitý zdravotní aspekt, nezbytný pro harmonický vývoj dětí a řadí se také k základním aktivitám volného času, při kterých se děti realizují, rozvíjí svoji zdatnost, provádí činnost, která je baví a většinou i uspokojuje. Sportovní trénink může také napomoci prevenci negativních sociálních jevů. Na jeho konci by měl stát člověk, kterému fotbal dal především krásné dětství plné kamarádů, zábavy, prožitků, kladný vztah k pohybu na celý život a při optimálním splnění všech předpokladů i možnost dosahovat vrcholové úrovně.

Pro naši diplomovou práci jsme si zvolili téma „rozvoj pohybových schopností a dovedností ve fotbalovém tréninku přípravek v ročním makrocyklu“. Rozhodli jsme se, že porovnáme námi naměřené výsledky

motorických schopností a

dovedností u chlapců z fotbalové přípravky námi vybraného týmu na začátku ročního tréninkového cyklu s výsledky téže skupiny na konci ročního

tréninkového cyklu. Naším výzkumem jsme

chtěli zjistit,

jak velký bude

rozdíl v naměřených pohybových schopnostech a dovednostech za uvedené období, zda dojde ke zlepšení, či stagnaci, nebo dokonce ke zhoršení. Chtěli jsme prokázat, že u dětí, které pravidelně trénují, nastává jednoznačné zlepšení všech pohybových schopností. Dále chceme porovnat tyto naměřené hodnoty s fotbalovou populací chlapců stejné věkové kategorie. A na závěr sestavíme pořadí jednotlivců dle dosažených hodnot ve všech testech a vybereme z něj hráče, kteří splňují pohybové i herní předpoklady pro uplatnění se ve vrcholovém fotbale. K měření obecných motorických schopností jsme vybrali některé z testů baterie Unifittest, který vznikl v roce 1995 a je vhodný pro osoby od 6 do 60 let. Pro měření speciálních motorických dovedností jsme vybrali testy doporučené uznávanými fotbalovými odborníky. Do naší výzkumné práce jsme zařadili skupinu

chlapců fotbalové přípravky TJ Velká nad Veličkou ve věkovém

rozmezí 6 – 10 let.

7

1. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA FOTBALU

Tělesná výchova a sport, jako jedna ze složek tělesné kultury, tvoří součást společenského života. Fotbal je organickou a dnes neodmyslitelnou součástí našeho systému tělesné výchovy a sportu. Fotbal je sportovní, týmová, branková hra a patří v naší republice k nejoblíbenějším sportovním hrám. Na profesionální úrovni je i faktorem ekonomickým a politickým, může ale také sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy v rámci rekreačních a rekondičních aktivit. Herní zatížení je určeno objemem, intenzitou a složitostí činností v průběhu utkání ( Votík, 2005 ). Fajfer ( 1990 ) charakterizuje fotbal jako sportovní, kolektivní, brankovou hru. Dále jako soutěživou činnost dvou soupeřících celků, z nichž se každý snaží vstřelit co největší počet branek a současně jich co nejméně obdržet.Ve fotbalu rozlišujeme dvě základní kategorie výkonu, a to herní výkon družstva a herní výkon jednotlivce. Obsah fotbalu tvoří herní činnost jednotlivce, herní kombinace a systémy hry družstva. Na hráče jsou v průběhu utkání kladeny vysoké nároky, které plynou ze značného objemu, intenzity a složitosti zatížení v utkání. Fotbal je kolektivní, sportovní branková hra, při níž dvě družstva o 11 hráčích se snaží při zachování pravidel vstřelit soupeři co největší počet branek a současně jich co nejméně obdržet. Samotná hra se uskutečňuje v konkrétním utkání, které je charakterizováno určitým dějem a dodržováním objektivně platných pravidel (Votík a Zalabák, 2000). Děj na hřišti se v podstatě dle Borbélyho ( 2001 ) koncentruje na míč, a tak „vlastnictví“ míče určuje charakter herního konání hráčů. Jejich činnost odpovídá aktuální herní situaci na hřišti. V utkání sledujeme dvě základní fáze, z nichž útočná fáze začíná okamžikem, kdy mužstvo získalo míč ( má míč v držení - pod kontrolou ) a končí v okamžiku, kdy jej ztrácí. Obranná fáze naopak začíná ztrátou míče ( míč má pod kontrolou soupeř ) a končí jeho opětovným získáním. Dle Bedřicha ( 2006 ) je fotbal vysoce fyzicky náročná kolektivní sportovní hra vzhledem k různorodostem akcí, intenzitě hry, době trvání utkání, požadované koncentraci na hru – tedy atributům ovlivňujících rychlost řešení herních situací, které závisí na zdatnosti a trénovanosti fotbalisty.

8

Fajfer ( 1990 ) dále uvádí,že z fyziologického hlediska klade fotbal velké nároky na nervové a humorální regulační mechanismy, jimiž je pohybová činnost řízena. Energetický výdej je na střední úrovni. Z biomechanického hlediska je fotbal velmi složitou činností. Zahrnuje různé druhy

cyklických a acyklických

pohybů, které tvoří v celkové činnosti hráče určitou dialektickou

jednotku.

Z hlediska psychologického vyžaduje zvládnutí herních situací náležitou koordinaci pohybů, pozornosti, časový odhad, rozhodnost, ráznost, odhad vzdálenosti, obrazotvornost, tvořivost a celkovou zkušenost, regulovat optimální psychické stavy, schopnost soutěžit. Ve volní oblasti jde o překonávání subjektivních a objektivních příčin v průběhu utkání, schopnost regulovat volní úsilí. Zvláštní pozornost vyžaduje příprava brankářů. Složitost zatížení hráče v utkání vyplývá z obsahu jeho celkové činnosti, z nepřetržitých nároků na hráče především z hlediska vnímání a rozhodování při realizaci herních činností jednotlivce, jejich řetězců, kombinací atd. Velikost zatížení a nároky na hráče jsou ovlivněny jak kvalitou jeho pohybových schopností, zkušeností a úrovně dovedností, tak taktickými úkoly, vyspělostí soupeře a důležitostí utkání. Výsledky posledních analýz utkání dokazují, že hráči během nich

překonávají 9 000–13 000 m. Z toho např. hráč středové řady

absolvuje přibližně 4 800-5 200 m chůzí, 3 100-3 700 m klusem, 2 200-2 800 m rychlým během a 900-1 300 m sprintem. Délka sprintů je nejčastěji 16 až 30 m ( cca 30-40 krát za utkání ). Dále fotbal klade velké nároky na procesy vnímání, tvůrčího myšlení, orientaci ve složitých situacích, na rozhodování ( Votík, 2005 ). Základním předpokladem vysokého individuálního výkonu je co nejvyšší úroveň všestranné kondiční připravenosti hráčů. To znamená rovnoměrný rozvoj všech pohybových schopností s ohledem na všechny faktory. Uvedená stručná charakteristika fotbalu potvrzuje jeho náročnost, složitost a různorodost. Tomu musí odpovídat vědecky podložená všestranná příprava (Fajfer,1990).

9

2. LITERÁRNÍ REŠERŠE

2.1. Obecná charakteristika motorických ( pohybových ) schopností

Motorické schopnosti člověka jsou už desítky let předmětem trvalého zájmu tělovýchovných odborníků i veřejnosti. Motorické schopnosti jsou stěžejními konstrukty antropomotoriky. Tato nauka jejich prostřednictvím podává vysvětlení a provádí predikci motorických výkonů. Pro sportovní didaktiku jsou motorické schopnosti důležitými cílovými kategoriemi. Prostředky a metody rozvoje motorických schopností rozpracovává teorie sportovního tréninku. Problematika je tedy široká, mezioborová ( Měkota, 2005 ). Podle Dovalila a kol. (2002) se poznatky o pohybových schopnostech zakládají na znalostech anatomie, fyziologie, biochemie, biomechaniky aj. V souhrnu se ovšem jedná o schopnosti člověka. Ty je možné identifikovat v takové úrovni poznání, která se zajímá o komplexní lidské chování, v němž se projevují mj. jeho schopnosti. Profesor Schmidt (1991) stručně definuje schopnost jako trvalý převážně geneticky určený rys ( vlastnost ), který podkládá nebo podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit. Konstatuje, že prostřednictvím schopností se vysvětlují individuální diference, tj. trvalé rozdíly mezi lidmi ve smyslu výkonnosti v různých činnostech, při plnění různých zadání. Všichni lidé mají všechny schopnosti, u některých osob jsou výraznější než u jiných. Pohybové schopnosti patří k základním okruhům teorie i praxe sportovního tréninku. Nejčastěji se definují jako: ,, samostatné soubory vnitřních předpokladů lidského organismu k pohybové činnosti a v ní se projevující“ (Dovalil, 1986). Německý autoritativní pramen ( sportovně-vědní lexikon, 2003 ) vymezuje schopnost jako relativně upevněný, více či méně generalizovaný předpoklad ( dispozici ) pro určité činnosti, jednání a výkony. Schopnosti náleží k vlastnostem lidského jedince, k jeho individuálním zdrojům, potencím, kompetencím a výkonovým předpokladům. Schopnosti se vyvíjejí na základě vrozených, vlohami podmíněných zvláštností v činnosti, jsou předpokladem i výsledkem lidské činnosti. Rozlišujeme mezi duševními, kognitivními a tělesnými ( motorickými )

10

schopnostmi. Za speciální ( zvláštní ) se považují schopnosti výtvarné, hudební, sportovní aj. V antropomotorice se náš hlavní zájem koncentruje na schopnosti motorické. Jedná se o dosti obsáhlou a členitou třídu schopností, jež podmiňují ( úspěšnou ) činnost pohybovou, dosahování výkonů nejen ve sportu, ale i v práci či tvorbě, kde pohyb je složkou dominantní. Charakteristika motorických schopností dle Čelikovského (1990): -

jsou vnitřními, příčinnými předpoklady,

-

nejsou specifické pro jednu specializovanou činnost,

-

jsou poměrně stálé v čase,

-

prostředím jsou ovlivňovány pouze částečně, neboť jsou člověku vrozeny.

Burton a Miller (1998 ) vidí motorické schopnosti jako obecné rysy ( vlastnosti ) či kapacity, které podkládají výkonnost v řadě pohybových dovedností. Dle Szopy ( 1995 ) jsou motorické schopnosti komplexy predispozic integrovaných dominujícím základem ( podložím ) biologickým i pohybovým, zformované činiteli genetickými i činiteli prostředí, zároveň spočívají ve vzájemných interakcích. Spolu s pohybovými dovednostmi tvoří potenciální stránku motoriky, podmiňující úroveň způsobilosti organismu k efektivnímu vykonání pohybových zadání různého druhu. Tak jako u jiných autorů, i zde se zdůrazňuje integrace, důležité je tvrzení, že dominující základ je nejen biologický, ale i motorický, což znamená provázanost také s druhem pohybových efektů ( cyklické či acyklické pohybové činnosti, parametry svalové práce, trvání a intenzita úsilí aj. ). Motorické schopnosti jsou obecné kapacity jednotlivce, projevují se ve výsledcích pohybové činnosti, jinak jsou skryté, latentní. Autor předpokládá, že v jistém ohledu limitují výkonové možnosti jedince a ve svém komplexu představují i určitý „strop“, který překročit nelze. Např. koordinační schopnosti limitují stupeň složitosti a obtížnosti figur, které zvládne krasobruslař. Trojné skoky si osvojí jen málo jedinců, i když mnozí se o to pokoušejí. Schopnosti také limitují pohybovou kompetenci svého nositele ( Měkota, 2005 ).

11

Pohybové schopnosti jsou výsledkem složitých vazeb a součinnosti různých systémů uvnitř organismu. Tato integrace se realizuje na úrovni biochemických dějů, fyziologických funkcí i psychických procesů. Jejich výrazem jsou pohybové schopnosti, přičemž každá je vlastně trsem, do kterého se promítají v různém poměru i schopnosti ostatní (Dovalil a kol., 2002). U schopností se obvykle zdůrazňuje jejich potencionalita. Jsou to jen možnosti, ne jistoty. Např. geneticky získaná vysoká úroveň rychlostních schopností dává svému nositeli jen potenciální možnost stát se vynikajícím sprinterem, nikterak nezaručuje, že se jím opravdu stane. Schopnosti také představují vysokou míru předpokladů pro zdokonalování. Kondiční motorické schopnosti se považují za nosné pilíře fyzické zdatnosti. Jejich indikátory jsou hlavní součástí testů zkonstruovaných pro diagnostiku úrovně zdravotně orientované zdatnosti. Motorické ( i další, např. senzorické ) schopnosti a příslušné dovednosti představují podloží, z něhož vyrůstá sportovní výkon. Teorie sportu se proto snaží poznat strukturu sportovního výkonu v určité sportovní disciplíně ( případně v jistém sportu nebo skupině sportů ), odhalit, které schopnosti jsou pro výkon určující, do jaké míry se mohou navzájem kompenzovat ( Měkota, 2005 ). Motorické schopnosti ovšem nejsou jedinými předpoklady náročné pohybové činnosti ve sportu. Úspěšnost podmiňují i takové předpoklady, jako je konstituce ( somatotyp ), vlastnosti osobnosti, výkonová motivace aj., jež mezi schopnosti nepatří.

2.1.1 Vývoj schopností v ontogenezi

Motorika člověka a tedy i její součást, motorické schopnosti, se vyvíjí převážně v období postnatálním. Schopnosti se během růstu a vývoje organismu nejen rozvíjejí, ale i diferencují. V osmi letech se struktura schopností dítěte už hodně podobá struktuře schopností dospělého. Během dalšího vývoje dochází spíše k jistému oddalování a určitějšímu organizování schopností ( zmenšují se korelace mezi schopnostmi ). Motorické schopnosti u pohybově školených jsou

12

vyhraněnější než u osob neškolených, u dospělých vyhraněnější než u dětí. Vývoj motorických schopností probíhá v závislosti na zrání organismu ( maturaci ). V souvislosti s ním je možné vytypovat určitá senzitivní období, citlivá na působení podnětů, vhodná a důležitá pro rozvíjení jednotlivých schopností. Vývoj a diferenciace schopností probíhají v procesu velmi široce pojatého učení ( téměř ve smyslu adaptace ). Motorické schopnosti mohou být výrazně ovlivněny aktivní pohybovou činností v dětství, pubertě a adolescenci, nebo naopak zabržděny nečinností. Integrace funkcí konstituujících schopnost, viz. výše, nutně vyžaduje praxi, pohybovou aktivitu, cvičení. Proces rozvíjení schopností je však vždy dlouhodobý, pozvolný, probíhá mnohem pomaleji než osvojování dovedností. V dospělosti jsou motorické schopnosti také ovlivnitelné, nicméně již těžko měnitelné. Schopnosti se vyznačují určitou stálostí ( Měkota, 2005 ).

2.1.2 Dělení motorických schopností

Názory na rozdělení, strukturování i pojmenování motorických schopností se dosud různí. V současnosti se nám zdá být nejpřijatelnější dělení na pohybové schopnosti kondiční, koordinační ( pro naši práci stěžejní ) a smíšené ( hybridní respektive kondičně koordinační ). Za kondiční faktory sportovního výkonu se považují pohybové schopnosti. V každé pohybové činnosti, která tvoří obsah sportovních výkonů, lze identifikovat projevy síly, vytrvalosti, rychlosti aj., jejich poměr se podle pohybových úkolů liší. Předpokládá se, že jde o projevy pohybových schopností člověka, o nichž vypovídají určité charakteristiky pohybů (např. jejich trvání, rychlost, překonávaný odpor, složitost pohybu, přesnost provedení apod.) (Dovalil a kol., 2002). Měkota ( 2005 ) uvádí, že kondiční schopnosti ( též schopnosti kondičněenergetické ) jsou determinovány převážně faktory a procesy energetickými. Řadí se sem schopnosti vytrvalostní, silové a zčásti i rychlostní.

13

Koordinační schopnosti ( též schopnosti koordinačně-psychomotorické ) jsou podmíněny funkcemi a procesy pohybové koordinace, jsou spjaty především s řízením a regulací pohybové činnosti. Sem se řadí schopnosti orientační, diferenciační, reakční, rovnováhové, rytmické aj. viz. níže. Mezi těmito skupinami stojí schopnosti „hybridní“, kondičně koordinační. Jak uvádí polský profesor Szopa ( 1995 ), poněvadž žádný pohyb nemůže existovat bez podkladu strukturálního, energetického i řídícího, vyznačuje pojmenování jen typ schopnosti, rozložení dominujících akcentů.

Pohybové schopnosti můžeme rozdělit na : -

kondiční

-

koordinační

Na obrázku 1 dle Dovalila a Choutky ( 1991 ) můžeme vidět schéma vztahů mezi pohybovými schopnostmi – jejich vzájemné překrývání.

R RV

RS

O V

S SV

Obr. 1: Schéma vztahů mezi pohybovými schopnostmi ( Dovalil, Choutka, 1991 ) RS – rychlá síla

R – rychlost

RV – rychlostní vytrvalost

V – vytrvalost

SV – silová vytrvalost

S – síla

O - obratnost

14

Zde musíme zmínit i pohyblivostní schopnost ( flexibilitu ), která je rovněž důležitá pro celkový rozvoj, ale našemu schématu se vymyká, neboť se jedná spíše o systém pasivního přenosu energie. Motorické schopnosti lze řadit „vedle sebe“, nicméně dle Měkoty je adekvátnější struktura hierarchická. Na obrázku 2 je předložen model, který zahrnuje rovinu „schopností primárních“ ( silně orámováno ), nadschopností i podschopností ( Měkota, 2000 ). Ty jsou vyjmenovány pouze pro schopnost orientační. Další budou prezentovány v samostatných kapitolách věnovaných schopnostem kondičním a schopnostem koordinačním.

Generální motorické schopnosti Kondiční schopnosti „energetické“

Hybridní schopnosti „smíšené“

Rychlostní schopnosti

Rychlost orientace Přesnost hodnocení vzdálenosti Přesnost identifikace tvaru Přesnost hodnocení úhlu Komplexní orientace

Obr. 2: Hierarchické uspořádání motorických schopností ( Měkota, 2000 )

15

diferenciační

orientační

rytmická

rovnováhová

reakční

akční rychlost

rychlostní síla

maximální síla

silová vytrvalost

Silové schopnosti

anaerobní vytrvalost

aerobní vytrvalost

Vytrvalostní schopnosti

Koordinační schopnosti „informační“

Teoreticky i prakticky uznávané pojetí pohybových schopností (obr. 2) je jistým

zobecněním

ze

široké

palety

pohybových

projevů

člověka.

V komplexu silových, rychlostních, vytrvalostních a koordinačních schopností můžeme dále pozorovat vnitřní strukturalizaci a odlišit jednotlivé dílčí schopnosti, které jsou již dosti přesně definovány a nepřímo měřitelné (Dovalil a kol., 2002).

2.2 Vymezení a obecná charakteristika kondičních schopností

Kondiční schopnosti jsou v rozhodující míře ovlivňovány metabolickými procesy. Realizace pohybu je podmíněna způsobem získávání a využívání energie. Při jejich analýze se zvláště u nich projevuje prolínání teorie pohybových schopností jako souboru vnitřních předpokladů, s teoriemi vycházejícími z vědeckých základů bioenergetiky pohybového výkonu, jako integrace biochemických dějů, fyziologických funkcí a psychických projevů. Úroveň kondičních schopností je interpretována jako výsledek složitých vazeb a funkcí různých systémů organismu, jako výsledek procesu morfologicko-funkční adaptace ( Novosad, 2005 ) Podle fyzikálních charakteristik se rozlišují kondiční pohybové schopnosti silové, rychlostní a vytrvalostní. Každá schopnost má jisté rozlišovací kritérium. Pohyby prováděné vysokou až maximální rychlostí, při nichž se řeší pohybový úkol v několika sekundách, mají obdobný metabolický, řídící a psychický základ a spojují se s projevem rychlostních schopností. Pohyby, v nichž se překonává odpor, vyžadují vyvinutí silových schopností. V dlouhotrvající pohybové činnosti, vyžadující jiný metabolický, řídící i psychický základ, než v uvedených dvou případech, se projevují vytrvalostní schopnosti (Dovalil a kol., 2002).

Rozvoj kondičních pohybových schopností, které jsou nezbytnou součástí sportovního výkonu, vychází ze současných poznatků funkční anatomie, zátěžové fyziologie a biomechaniky. Zvyšování jejich úrovně je založeno na adaptační odpovědi organismu na opakované pohybové zatěžování, na procesech homeostázy a superkompenzace ( Novosad, 2005 )

16

2.2.1 Pojem kondice

Toto označení se užívá ve smyslu všestranné fyzické a psychické připravenosti k motorickému, především sportovnímu výkonu. Úroveň této připravenosti podmiňuje realizaci pohybového výkonu. Mezi pohybové schopnosti, u nichž je podmínkou závislost na funkční připravenosti systémů bioenergetického zabezpečení, řadíme silové, rychlostní a vytrvalostní schopnosti ( Novosad, 2005 ) Dle Bedřicha ( 2006 ) můžeme kondici rozdělit na: obecnou – zdůrazňovanou především v tréninku mládeže, působí komplexně na všechny pohybové schopnosti pomocí různorodých cvičení. Cílem je dosažení všestranného pohybového rozvoje. speciální – v ní jde o proces se záměrem maximální stimulace pohybových schopností ve specifických dovednostech, respektive ve speciálně vytvářené struktuře pohybu prostřednictvím tzv. zatěžování či motorického učení. Novosad ( 2005 ) uvádí, že podle převládající pohybové činnosti lze zařadit mezi schopnosti, jejichž úroveň je podmíněna především intenzitou pohybu, schopnosti silové a rychlostní. Pojmem intenzita se označuje velikost nervosvalového

úsilí

při

zabezpečení

stanoveného

pohybového

úkolu.

Charakteristické je převážné zapojení „ rychlých“ svalových vláken zvaných také „bílá“, která jsou v literatuře označena jako FG-vlákna (fast glycolylitic) a FTvlákna (fast twitch). Vytrvalostní pohybová činnost je podmíněna objemem, tedy dobou trvání či počtem opakování cvičení. Fyziologickým základem je převážné zapojení „pomalých“ svalových vláken zvaných také „červená“ označovaných SO-vlákna (slow oxidative) a ST-vlákna (slow twitch).

Rozvoj kondičních pohybových schopností je determinován dle Dovalila ( 2002 ) především těmito faktory: 1. morfologickými (tvar těla, konfigurace svalových skupin, aktivní svalová hmota, % podkožního tuku), 2. fyziologickými (funkce pohybového, dýchacího, oběhového systému)

17

3. Biochemickými

(stav bioenergetických systémů, přispůsobivost

regulačních systémů), 4. psychologickými (motivace, regulace pohybové činnosti, emoce, atd.).

2.2.2 Silové schopnosti

Síla jako pohybová schopnost jedince je souhrnem vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním, je spjata s činností svalů (velikostí svalového stahu), kterou lze označit jako svalovou sílu. Sílu člověka definujeme jako schopnost překonávat odpor vnějšího prostředí pomocí svalového úsilí ( Novosad, 2005 ) Silová schopnost se považuje za základní a rozhodující schopnost jedince, bez které se nemohou ostatní schopnosti při motorické činnosti vůbec projevit (Čelikovský, 1990) Stimulace silových schopností je dána kombinací odporu (hmotností břemene), rychlostí pohybu, dobou působení podnětu, počtem opakování, intervalem a charakterem odpočinku. S velikostí odporu klesá rychlost pohybu a počet opakování. Větší počet opakování snižuje rychlost pohybu (Hájková a kol., 2006) Novosad ( 2005 ) uvádí, že svalová kontrakce, která je rozhodující pro vznik svalové síly, může vzhledem k délce a napětí svalu probíhat několika způsoby. Svalová vlákna se ze své původní délky mohou zkracovat, protahovat nebo neměnit svoji délku. Podrobněji je možno charakterizovat jednotlivé režimy svalové činnosti jako: -

Izometrický ( udržující, statický – neprojevuje se pohybem )

-

Koncentrický ( překonávající, pozitivně dynamický)

-

Excentrický ( ustupující, negativně dynamický )

Schopnost vyvinout sílu při statickém nebo dynamickém režimu svalové činnosti podmiňují i další faktory: příčný průřez zapojených svalů, Strukturální složení svalu, intramuskulární koordinace, intramuskulární synchronizace, úroveň energetické zásoby, optimalizace aktivační úrovně CNS a zvládnutí techniky.

18

2.2.2.1 Dělení silových schopností a jejich význam

Podle převládajícího způsobu činnosti zapojených svalových skupin, tedy podle druhu svalové kontrakce lze provést základní rozdělení síly na sílu statickou a dynamickou. Kučera a Truksa (2000) rozlišují silové schopnosti statické a dynamické, přičemž z hlediska atletických běhů přisuzují rozhodující roli dynamické silové schopnosti. Tuto sílu dělí na výbušnou, rychlou, pomalou a vytrvalostní. Síla statická je schopnost vyvinout sílu v izometrické kontrakci. Svalová činnost se neprojevuje pohybem, většinou se jedná o udržování těla nebo břemene ve statických polohách ( Choutka, 1991 ) Síla dynamická je silová schopnost projevující se pohybem hybného systému nebo jeho částí, podstatou je koncentrická či excentrická svalová kontrakce ( Choutka, 1991 )

Čelikovský (1990) dělí silové schopnosti na: - statickosilové Umožňují především činnost svalů v izometrickém režimu. - jednorázová forma - schopnost způsobit deformaci části těla nebo těchto objektů podle zadaného pohybového úkolu, - vytrvalostní forma - schopnost udržet tělo nebo jeho části nebo různé objekty v určité poloze, - dynamickosilové Odpovídá svalové činnosti v izotonickém režimu. - explozivně silová forma - schopnost udělit tělu nebo jeho části nebo různým předmětům zrychlení podle zadaného pohybového úkolu, - rychlostně silová forma - schopnost překonávat odpor s vysokou rychlostí nebo frekvencí pohybu, - vytrvalostně silová forma - schopnost udržet intenzitu motorické činnosti při silové činnosti, Dovalil a kol. (2002) rozlišuje tyto silové schopnosti: - síla absolutní (maximální)

19

Schopnost spojená s nejvyšším možným odporem, může být realizována při svalové činnosti dynamické (koncentrické nebo excentrické) či statické. -síla rychlá a výbušná (explozivní) Schopnost spojená s překonáváním nemaximálního odporu vysokou až maximální rychlostí, může být realizována při dynamické (koncentrické) svalové činnosti. - síla vytrvalostní Schopnost překonávat nemaximální odpor opakováním pohybu v daných podmínkách nebo dlouhodobě odpor udržovat, může být realizována při dynamické nebo statické svalové činnosti.

Kromě mohutnosti svalového stahu musíme drát v úvahu také rychlost svalového stahu při působení na odpor a také trvání pohybu či počet opakování v čase, jak znázorňuje přiložená tabulka dle Dovalila a kol. ( 2002 )

Tab. 1: Velikost odporu, rychlost pohybu a trvání pohybu při klasifikaci silových schopností (Dovalil a kol., 2002)

Druh silové schopnosti

Velikost odporu

Rychlost pohybu

Opakování (trvání) pohybu

Absolutní

maximální

Malá

krátce

Rychlá (výbušná)

nemaximální

maximální

krátce

Vytrvalostní

nemaximální

nemaximální

dlouho

Novosad ( 2005 ) uvádí, že podle současné úrovně poznatků lze přijmout podle vnějšího projevu, způsobu uvolňování energie nebo podle způsobu využití svalové práce při specifických pohybových činnostech členění silových schopností na : -

maximální sílu

-

rychlou sílu

-

reaktivní sílu

-

vytrvalostní sílu

20

Rychlá, reaktivní i vytrvalostní síla jsou ve velké míře závislé na velikosti silového potenciálu – maximální síle, a proto jí jsou hierarchicky podřízeny. Mezi rychlou a reaktivní silou je velmi úzká spojitost.

Maximální síla je největší síla, kterou je schopen vyvinout nervosvalový systém při maximální volní kontrakci ( Harre, 1986; Letzelter 1986 ) Rychlá síla je schopnost nervosvalového systému dosáhnout co největšího silového impulsu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb realizovat. Proto musíme rychlou sílu hodnotit ze dvou hledisek. Jedním je provedení pohybu maximální rychlostí v nejkratším čase – nazývaným startovní síla, a druhým hlediskem je udělení co nejvyšší rychlosti v konečné fázi pohybu – nazývaným explozivní síla ( Novosad, 2005 ) Reaktivní síla umožňuje svalový výkon, při kterém se uplatňuje cyklus protažení a následného zkrácení svalu a který vyvolá zvýšení silového impulzu. Jeho velikost je závislá na úrovni maximální síly, rychlosti svalového stahu a elasticitě svalu ( Novosad, 2005 ) Vytrvalostní síla je schopnost uplatňovat svalovou sílu opakovaně po delší dobu bez výrazného snížení její úrovně ( Novosad, 2005 ) Existuje jedenáct metod rozvoje silových schopností. V následující části uvádíme přehled hlavních používaných metod stimulace silových schopností dle Dovalila a kol. (2002): Metody s maximálním odporem: - metoda těžkoatletická - metoda izometrická - metoda excentrická

Metody s nemaximálním odporem: Metody s nemaximální rychlostí pohybu: - metoda opakovaných úsilí - metoda intermediární - metoda izokinetická - metoda vytrvalostní

21

Metody s maximální rychlostí pohybu: - metoda rychlostní - metoda kontrastní - metoda plyometrická

Silové schopnosti ve fotbale

Ve fotbale jsou nejvíce zatěžovány dolní končetiny. Pro akceleraci a rychlost při častých sprintech je nejvíce potřebná síla svalů lýtkových. Svaly stehenní jsou důležité při střelbě, dlouhých kopech a osobních soubojích. Dobře vyvinuté musí být i svaly trupu, které jsou důležité při rychlém provádění míčové techniky, hlavičkování a absolvování osobních soubojů. Svaly horních končetin potřebujeme při vhazování i krytí míče a osobních soubojích. Ve fotbale preferujeme ze

silových schopností hlavně dynamickou a výbušnou sílu

( Bauer, 2006 ) Rozvoj silových schopností ve fotbale podle Votíka ( 2005 ) -

přiměřeně posilujeme po celý rok, charakter a dávkování přizpůsobujeme danému období celoročního tréninkového cyklu,

-

využíváme i speciální posilování, které je vhodné realizovat v typických pohybových strukturách ( např. posilování dolních končetin střelbou v sériích ),

-

můžeme využívat přirozená cvičení a poměrnou část váhy vlastního těla ( u dětí 1/3 tělesné váhy ), dále švihadla, úpolová cvičení - přetahy, přetlaky, zápas, plné míče, různé formy skoků apod.,

-

při rozvoji silových schopností v posilovně respektujeme individuální a věkové zvláštnosti i požadavek dynamického charakteru posilování ( dětské kategorie ne! – možnost poškození kloubního a kosterního aparátu páteře ),

-

preferujeme dynamickou – výbušnou sílu, přiměřeně a citlivě posilujeme svalstvo trupu i krátkodobou výdrží v určité poloze, po dynamickém posilování svalstva paží a dolních končetin následně uvolňujeme, protahujeme, snažíme se o zlepšení nervosvalové koordinace,

22

-

vyhýbáme se neúměrnému zatížení páteře, odlehčujeme páteři polohami v leže a vsedě, neposilujeme unavené svalstvo,

-

dbáme na všestranný charakter posilování, předčasný speciální silový rozvoj může vést ke svalové nerovnováze, posilujeme také svaly, které nemají ve fotbale hlavní funkci,

-

součástí posilování musí být kompenzační cvičení, protahujeme především svaly s tendencí ke zkracování, posilujeme i podpůrné a antagonistické svalové skupiny i svaly s tendencí k oslabení.

2.2.3 Vytrvalostní schopnosti

Vytrvalost je základním pilířem fyzické kondice

a důležitou složkou

zdravotně orientované zdatnosti. Dle Novosada ( 2005 ) má vytrvalost, ve srovnání s ostatními kondičními schopnostmi, určité nadřazené postavení a je nejlépe vědecky podložena. Vytrvalost je pohybová schopnost provádět déletrvající tělesnou činnost na určité úrovni, aniž by se snížila efektivita této činnosti ( Dovalil, 1982 ) Vytrvalost je schopnost udržet požadovaný výkon pokud možno dlouhou dobu ( Martin, 1991 ) Podle Dovalila (2002) je vytrvalost schopnost provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase. Vytrvalostní schopnosti lze definovat dle Čelikovského (1979) jako schopnosti umožňující provádět opakovaně pohybovou činnost submaximální, střední a mírné intenzity bez snížení její efektivity nebo působit proti určitému odporu v neměnné poloze těla a jeho částí po relativně dlouhou dobu, popř. do odmítnutí.

Nejčastěji uváděnými znaky, které definují vytrvalost, je dlouhodobé provádění pohybové činnosti a charakteristika vytrvalosti jako schopnosti

23

překonávat únavu.

Vytrvalostní výkony jsou vždy závislé na těchto dalších

činitelích: -

na ekonomice techniky prováděné pohybové aktivity,

-

na způsobu krytí energetických potřeb,

-

na schopnosti příjmu O2,

-

na optimální tělesné hmotnosti,

-

na úrovni volní koncentrace zaměřené na překonání vznikající únavy,

-

na rozvoji druhu vytrvalosti, který je rozhodující pro typ prováděné pohybové činnosti ( Novosad, 2005)

2.2.3.1 Dělení vytrvalostních schopností a jejich význam

Novosad ( 2005 ) uvádí, že podle zaměření cílového rozvoje vytrvalosti lze rozdělit vytrvalostní schopnosti na: -

základní vytrvalost – což je schopnost provádět dlouhotrvající činnost v aerobní zóně energetického krytí, je základem pro vytváření schopnosti snášet vysokou úroveň zatížení v tréninkovém procesu stejně jako vytváření schopnosti rychlého průběhu zotavení a je rozhodující pro dosažení optimální a všestranné výkonnosti při cílené činnosti zaměřené na posílení zdraví,

-

speciální vytrvalost – což je schopnost odolávat specifickému zatížení s předpokladem pro dosažení úrovně vytrvalosti potřebné pro maximální výkon ve zvolené sportovní specializaci a je podmíněna úrovní celkové vytrvalosti, aerobní kapacitě organismu, úrovní participujících silových a rychlostních schopností a kvalitou speciální nervosvalové koordinace,

Dle Čelikovského ( 1979 ) vytrvalostní schopnosti dále dělíme podle počtu zapojených svalů: -

lokální vytrvalostní schopnosti ( 1/3 svalové hmoty )

-

globální vytrvalostní schopnosti ( více jak 1/3 svalové hmoty )

24

Podle vnějšího projevu: -

statická vytrvalostní schopnost (výdrž ve shybu)

-

dynamická vytrvalostní schopnost (sedy-lehy, běh)

Podle doby trvání: -

rychlostní: 0-20 s

-

krátkodobá: 20 s - 2 min

-

střednědobá: 2 - 10 min

-

dlouhodobá: 10 minut až nad 6 hodin

Dělení podle způsobu energetického krytí dle Novosada ( 2005 ) Aerobní vytrvalost – vytváří výkonnostní předpoklad pro pohybový výkon vytrvalostního charakteru, při kterém je nezbytná energie dodávána štěpením energetických rezerv za přístupu kyslíku ( aerobní glykolýza a lipolýza ). Anaerobní vytrvalost – je druhem speciální vytrvalosti a je charakteristická uvolňováním energie štěpením svalového ATP a jeho resyntézou v anaerobně laktátové fázi tvorby energie. Probíhá bez účasti kyslíku a nevytváří se kyselina mléčná. Další možností je uvolňování energie v anaerobně laktátové fázi, kdy vzniká laktát, který vede k rychlému nárůstu únavy.

Energetický výdej při výkonech spadajících do jednotlivých typů dlouhodobé či střednědobé vytrvalosti je zajišťován aerobními a anaerobními procesy dodávky energie, jejichž vzájemný poměr závisí na intenzitě zatížení ( Kučera a Truksa 2000) Ve vytrvalostních schopnostech má rozhodující význam energetické zabezpečení odpovídající pohybové činnosti. Koncept vytrvalostních schopností ve sportu se proto zakládá na hlubší znalosti anaerobních a aerobních procesů (tab. 2) (Dovalil a kol., 2002)

25

Tab.

2:

Vymezení

vytrvalostních

schopností

podle

převážné

aktivace

energetických systémů (Dovalil a kol., 2002)

převážná aktivace VYTRVALOST energetického systému

doba trvání pohybové činnosti

rychlostní

ATP-CP

do 20 - 30 s

krátkodobá

LA

do 2 - 3 min

střednědobá

LA - O2

do 8 - 10 min

dlouhodobá

O2

přes 10 min

Bližší popis výše uvedeného vymezení vytrvalostních schopností dle Dovalila a kol. (2002): - rychlostní vytrvalost Znamená schopnost vykonávat pohybovou činnost absolutně nejvyšší intenzitou co možná nejdéle – do 20 až 30 s. Energeticky je podložena aktivací ATP-CP systému, převažujícím zdrojem energie je kreatinfosfát štěpený bez využití kyslíku. - krátkodobá vytrvalost Činnost je vykonávána co možná nejvyšší intenzitou po dobu 2 – 3 min. Dominantním energetickým systémem je anaerobní glykolýza, tj. uvolňování energie a štěpení glykogenu bez využití kyslíku. Za hlavní příčinu únavy se považuje rychlá kumulace kyseliny mléčné. - střednědobá vytrvalost Schopnost vykonávat pohybovou činnost intenzitou odpovídající nejvyšší možné spotřebě kyslíku, tj. po dobu asi 8 – 10 minut. Energetickým zdrojem je glykogen, jeho vyčerpání je v tomto případě hlavní příčinou únavy. - dlouhodobá vytrvalost Schopnost vykonávat pohybovou činnost odpovídající intenzity déle než 10 minut. Dominantním způsobem energetického krytí je aerobní úhrada energie.

26

Vytrvalostní schopnosti ve fotbale

V průběhu hry musí hráči podávat mnoho druhů sportovních výkonů. Pro speciální výkony fotbalistů jsou důležité následující druhy vytrvalosti: -

akční rychlostní schopnost je potřebná při krátkodobých velmi intenzivních sprintech a osobních soubojích ( do 15 s ),

-

rychlostní vytrvalost je potřebná ke krátkodobému vysokému nasazení (např. 15 až 50 s nasazení při bránění proti početní převaze protivníka),

-

všeobecná aerobní vytrvalost je potřebná pro průběžné obnovování výkonnosti během tréninku a zápasu,

Jako doplněk k tréninkovému hraní s míčem mohou vrcholoví fotbalisté zlepšovat svou vytrvalost speciálním běžeckým a gymnastickým tréninkem (Bauer, 2006). Rozvoj vytrvalostních schopností ve fotbale podle Votíka ( 2005 ) -

uplatňujeme přirozený rozvoj aerobní ( dlouhodobé ) vytrvalosti, převažovat by měly průpravné hry a vlastní hra s delším časovým intervalem ( 10-30 min.) i s různým počtem hráčů ( např. 3 na 3 až 6 na 6 ), můžeme

rozvíjet

i

vytrvalým

během

nízké

intenzity

metodou

nepřerušovaného zatížení ( nejlépe běh i v mírném členitém terénu minimálně 5 minut až desítky minut, postupně prodlužujeme o 1-2 min., nezvyšujeme tempo – můžeme prokládat chůzí ), -

u dětí je ukazatelem, zda prodloužit vzdálenost, schopnost svěřenců proběhnout stávající úsek bez viditelných obtíží,

-

za další prostředky kromě průpravných her, vlastní hry a běhu v terénu jsou považovány pohybové hry, překážkové dráhy ( spolu s koordinací ), plavání, bruslení, běh na lyžích, jízda na kole a další doplňkové sporty,

-

vytrvalostní schopnosti rozvíjíme průběžně ( minim. 2 x týdně ) v pestrém tréninku všestranného charakteru a především „herní“ metodou.

27

2.3 Vymezení a obecná charakteristika koordinačních schopností

Koordinační schopnosti lze definovat podle Měkoty, Blahuše (1983) jako třídu pohybových schopností, které jsou primárně podmíněny koordinačně a spjaty s procesy regulace a řízení pohybové činnosti a umožňují vykonávat pohybovou činnost tak, aby průběh pohybů těla nebo jeho částí měl z hlediska pohybového úkolu co nejúčelnější časovou, prostorovou a dynamickou strukturu. Choutka a Dovalil (1991) charakterizují koordinační schopnosti jako soubor schopností organismu lehce a účelně koordinovat vlastní pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám, vykonávat složitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby. Termín koordinace by měl být rezervován pro fyziologické mechanismy kvalitativních předpokladů a termín obratnost pro výsledné, zjevné projevy pohybové činnosti. Jak plyne z názvu, vztahují se uvažované schopnosti k výrazu koordinace. Koordinovat znamená uspořádávat, uvádět v soulad, vnášet řád. V případě pohybové koordinace jsou uváděny do souladu ( koordinovány ) především dílčí pohyby či pohybové tak, aby vytvořily harmonický celek pohybového aktu. Při pohybové aktivitě také celé tělo člověka neustále mění svoji pozici v prostoru, v souladu s okolím, přičemž udržet či obnovit rovnováhu zejména při rychlých a prostorově rozsáhlých pohybech není snadné ( Hirtz, 1995 ) Koordinační schopnosti fungují jako určitý předpoklad pro rozvoj speciálních schopností. Pokud z nějakého důvodu došlo k zanedbání rozvoje této pohybové schopnosti, limituje tento stav schopnosti v oblasti pohyblivosti a nácviku správné techniky (Kučera, Truksa, 2000). Koordinační schopnosti představují třídu motorických schopností, které jsou podmíněny především procesy řízení a regulace pohybové činnosti. Představují upevněné a generalizované kvality průběhu těchto procesů. Jsou výkonovými předpoklady pro činnosti charakterizované vysokými nároky na koordinaci ( Zimmermann, Schnabel & Blume, 2002 ).

28

Koordinace se většinou dává do souvislostí s činností CNS, která řídí a organizuje řadu oblastí podstatných pro konkrétní pohyb. Mezi hlavní oblasti dle Bedřicha ( 2006 ) patří: -

činnost analyzátorů ( zrakového, sluchového,proprioreceptorů-analyzátorů ve svalech a šlachách )

-

činnost jednotlivých funkčních systémů ( oběhového, dýchacího aj.) zabezpečují přísun energetických zdrojů do svalů a buněk v konkrétním pohybu

-

nervosvalová koordinace

-

psychologické procesy ( např. vůle, pozornost, motivace ).

Podle Šimoneka (1984 ) vysoká úroveň rozvoje koordinačních schopností umožňuje efektivně vykonávat koordinačně složité pohybové činnosti, rychle a přesně si osvojovat nové a podle potřeby korigovat, přizpůsobovat osvojený pohybový program konkrétním herním situacím. Zvládnutí racionální techniky podmiňuje vysoká úroveň pohybových a koordinačních schopností.

Obecná charakteristika koordinačních schopností dle Měkoty ( 2005 ) -

vnitřně se koordinační schopnosti vyznačují různými operacemi příjmu, zpracování a uchovávání informací. Jedná se o percepční, kognitivní a mnemické operace. Jde o to, jak rychle, přesně, pružně, diferencovaně a ekonomicky tyto procesy probíhají. To určuje jejich kvalitu,

-

koordinační schopnosti jsou komplexně působící výkonové předpoklady. ( Jedna koordinační schopnost nikdy není jediným předpokladem pro určitý výkon.),

-

koordinační schopnosti spočívají na vrozených neurofyziologických mechanismech. Individuálně se vyvíjejí v předmětně-praktické, zejména sportovní činnosti,

-

koordinační schopnosti mohou působit pouze v jednotě se schopnostmi kondičními,

29

2.3.1 Dělení koordinačních schopností a jejich význam

Hirtz ( 1985 ) vytypoval pět, pro školní tělesnou výchovu stěžejních schopností, představených na obr. 3. Překrývání ploch tu navozuje představu o jejich vzájemné propojenosti.

Reakční schopnost

Rytmická schopnost

Orientační schopnost

Rovnováhová schopnost

Diferenciační schopnost

Obr.3: Základní koordinační schopnosti ( Hirtz, 1997 )

Byly nazvány takto: schopnost orientační, diferenciační, reakční, rytmická a rovnováhová. Další autoři k nim přiřazují ještě dvě: schopnost sdružování a schopnost přestavby ( Zimmermann, Schnabel & Blume, 2003 ). K těmto sedmi vyjmenovaným schopnostem se přiklání většina nejnovějších publikací. Zde předkládáme zkrácené definice základních koordinačních schopností dle Měkoty ( 2005 ):

Diferenciační schopnost – schopnost jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu. Orientační schopnost – schopnost určovat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase, a to vzhledem k definovanému akčnímu poli nebo pohybujícímu se objektu. Reakční schopnost – schopnost zahájit ( účelný ) pohyb na daný ( jednoduchý nebo složitý ) podnět v co nejkratším čase. Indikátorem je reakční doba.

30

Rytmická schopnost – schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové činnosti obsažený. Členění: schopnost rytmické percepce, schopnost rytmické realizace. Rovnováhová schopnost – schopnost udržovat celé tělo ( event. i vnější objekt ) ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovovat i při napjatých rovnováhových poměrech a měnlivých podmínkách prostředí. Členění: statická rovnováhová schopnost, dynamická rovnováhová schopnost, balancování předmětu. Schopnost sdružování – schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla ( končetin, hlavy, trupu ) do prostorově, časově a dynamicky sladěného pohybu celkového, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání.

Schopnost přestavby – schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek ( vnějších i vnitřních ), které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá. Schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání.

Podle Bedřicha ( 2006 ) můžeme koordinaci rozdělit na tzv. obecnou a speciální. Koordinace obecná představuje schopnost účelného provádění pohybových dovedností bez ohledu na sportovní specializaci. Existuje hypotéza přímé úměrnosti mezi úrovní obecných koordinačních schopností a rychlým osvojením speciálních požadavků konkrétního sportu. Koordinace je tedy důležitým předpokladem pro nácvik sportovní techniky. Koordinace speciální představuje schopnost efektivního a intenzivního provádění specifických sportovních činností ( tzn. rychle, bezchybně, dokonale ). Získává se pravidelným procvičováním pohybových dovedností a technických prvků v průběhu celé sportovní kariéry.

Dobře rozvinuté koordinační schopnosti -

urychlují a zefektivňují proces osvojování nových dovedností,

31

-

příznivě ovlivňují již dříve osvojené dovednosti, neboť, přispívají k jejich stabilizování a zjemňování a hlavně k jejich adekvátnímu využívání v konkrétních situacích; zabezpečují efektivitu při přeučování,

-

spoluurčují stupeň využití koordinačních schopností,

-

ovlivňují estetické pocity, radost a uspokojení z pohybu. Dobře řízené, koordinované pohyby totiž jsou plynulé, mají náležitý rozsah, dynamiku a rytmus,

-

působí harmonicky ( Hirtz, 2002 ).

Koordinační schopnosti ve fotbale

Rozvojem koordinačních schopností ve fotbale zlepšujeme prostorovou orientaci, zvyšujeme cit pro míč, umožňujeme rychleji reagovat na nastalé situace ve hře, přispíváme k rychlému zhodnocení a správnému výběru řešení, zdokonalujeme přesnost pohybů, napomáháme k lepšímu zvládání složitějších herních kombinací, zlepšujeme odhad na míč a načasování přihrávky dle situace, podporujeme improvizaci, zdokonalujeme stabilitu těla v osobních soubojích a hru pod tlakem ( v časové tísni ), rozvíjíme předvídavost, působíme jako prevence proti zranění ( Trýska, 2007 ).

Rozvoj koordinačních schopností podle Votíka ( 2005 ) -

všechny komponenty koordinačních schopností se nejúspěšněji rozvíjejí mezi 7 – 10 rokem, výkonnostní maximum je ve věku 16 – 18 let,

-

používat co největší počet cvičení a obměňovat je v provedení i v podmínkách ( změna rytmu, variace provedení, změna signálu apod. )

-

kombinovat již osvojené pohybové dovednosti, cvičení provádět pod tlakem ( rychlost, složitost ),

-

zařazovat cvičení s dodatečnými informacemi ( změny až v průběhu cvičení na různé druhy signálů ),

-

z důvodu adaptace zařazujeme cvičení po předchozím zatížení ( cílem není rozvoj koordinačních schopností, ale adaptace organismu na činnost v únavě až „zakyselení“ – acidóze ),

32

-

dbáme na koncentraci hráčů při cvičení, přesnost, plynulost a správný rytmus provedení,

-

dostatek času věnujeme speciálním cvičením – koordinačním cvičením s míčem, ( manipulaci s míčem jako prostředku pro získání citu pro míč ),

-

cvičení na jejich rozvoj ( v každé tréninkové jednotce přibližně 10-15 min. ) zařazujeme na začátku nebo do první poloviny TJ ( negativní vliv únavy svalové i únavy CNS ),

-

rozvíjíme různými formami pohybových her, honiček, koordinačně náročnějšími cvičeními ( méně opakování v sérii ), překážkovými drahami apod.,

-

jsou základem technické stránky herních dovedností, proto rozvíjíme nespecifickými prostředky v kondičním a specifickými činnostmi s míčem v herním tréninku,

-

spolu s rychlostními schopnostmi klademe důraz na rozvoj rychlostněkoordinačních cvičení,

-

využíváme

různých

modifikací

sportovních

her

(

miniházená,

minikošíková, všechny formy fotbalu ) s upravenými pravidly vzhledem k věku a výkonnosti, -

při stanovení intervalu odpočinku respektujeme skutečnost, že před dalším zatížením má dojít k relativně úplnému zotavení.

2.4 Hybridní motorické schopnosti

Tyto motorické schopnosti částečně zasahují jak do schopností kondičních, tak do schopností koordinačních. Jedná se o ty schopnosti, které jsou determinovány nejen energeticky a strukturálně, ale jsou spojeny s řízením a regulací pohybové činnosti. Proto zaujímají své postavení, dle výše uvedených skutečností, mezi schopnostmi kondičními a koordinačními. Podle tohoto postavení byly také pojmenovány -

pohybové schopnosti hybridní, kondičně-koordinační nebo

smíšené. Do hybridních schopností jsou proto řazeny schopnosti rychlostní, které splňují všechny výše uvedené podmínky.

33

2.4.1 Rychlostní schopnosti

Podle Dovalila (1982) je rychlost pohybová schopnost provádět pohybovou činnost ve stanovených podmínkách v minimálním čase. Vychází se přitom z fyzikálního významu rychlosti (časová změna dráhy za čas), kterým se průběh pohybu charakterizuje. jedná se o pohyby, které jsou prováděny maximálním úsilím a netrvají dlouho (rámcově několik sekund). Rychlost je pohybová schopnost konat krátkodobou pohybovou činnost – do 20 s – v daných podmínkách ( konstantní dráha nebo čas bez odporu, nebo s malým odporem ) co nejrychleji ( Choutka, Dovalil, 1987 ). Rychlost ( sportovního ) pohybu je schopnost reagovat pokud možno co nejrychleji na podnět nebo provést při působení minimálního odporu pohyb co nejrychleji ( Martin et al., 1992 ). Čelikovský (1979) ji definuje jako vlastnost pohybem přemístit tělo, jeho část nebo určité břemeno v co nejkratším časovém úseku nebo s maximální frekvencí. Rychlostní schopnosti chápeme jako vnitřní předpoklady provedení pohybu vysokou až maximální rychlostí, jako schopnost zahájit a uskutečnit pohyb v co nejkratším čase. Pohybová činnost je prováděna s maximálním úsilím a intenzitou po dobu maximálně 15 sekund (Bedřich, 2006).

Vyložit podstatu rychlosti je velmi složité, proto zde uvádíme jen některé dominantní předpoklady: Svalový systém – vysoký podíl FT vláken ve svalech, u vrcholových sprinterů činí jejich podíl až 90%, možnost současně aktivovat velký počet motorických jednotek, způsobilost rychlého střídání svalového napětí, stahů a uvolnění jak synergistů, tak i antagonistů, velká elasticita a možnost svalového protažení aj. Nervový systém – rychlost vedení vzruchu, rychlost přenosu informací při řízení nervosvalové činnosti aj. Energetický systém – vysoká zásoba kreatinfosfátu, rychlá resyntéza ATP aj.

34

Psychické předpoklady – rychlé a přesné vytvoření představy o pohybu, vysoká koncentrace, vysoká emoční stabilita aj. ( Novosad, 2005 ).

Faktory ovlivňující rychlost podle Geese a Hillbrechta ( 1995 ) - Charakteristiky ovlivňující rychlost: stáří, pohlaví, antropometrie, tělesný rozvoj, sportovní technika ( kvalitativní úroveň ), talent, sociální postavení.

- Charakteristiky ovlivňující sensorickou, kognitivní a psychickou oblast: koncentrace ( cílová pozornost ), příjem informace, její zpracování a řízení, motivace, volní úsilí, schopnost maximálního zatížení, možnosti realizace, vědomosti, poznatky, schopnost anticipace, psychická odolnost, učenlivost.

- Charakteristiky nervových procesů: síla a frekvence dráždění motorických jednotek, střídání podráždění a útlumu v CNS, koaktivace, rychlost vedení vzruchu, zvyšování inervačního napětí, reflexní inervace, nervosvalové inervační programy, biochemie nervové buňky.

- Charakteristiky svalového napětí: členění jednotlivých typů svalových vláken, příčný průřez FT-vláken, rychlost kontrakce motorických jednotek, elasticita šlach a svalů, protažitelnost, délka svalů, rychlost energetického zabezpečení, teplota svalu.

2.4.1.1 Dělení rychlostních schopností a jejich význam

Dovalil (2002) rozlišuje rychlostní schopnosti: -

reakční, spojené se zahájením pohybu,

-

acyklické, tj. co nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů,

-

cyklické, dané vysokou frekvencí opakujících se stejných pohybů,

-

komplexní, dané kombinací cyklických i acyklických pohybů včetně reakce.

35

Jednotlivé schopnosti jsou na sobě relativně nezávislé. Relativní nezávislost znamená, že jedinec s vysokou úrovní jedné rychlostní schopnosti nemusí mít automaticky vysokou úroveň rychlostních schopností ostatních.

Dělení rychlostních schopností dle Čelikovského ( 1990 ): Reakční rychlostní schopnost: -

na podněty : vizuální, sluchové, dotykové,

-

při odpovědi: jednoduché, složité,

Akční – realizační rychlostní schopnosti: -

při jednorázovém provedení: jednoduchého ( elementárního )pohybu, komplexního pohybového aktu ( operace )

-

při opakovaném provedení – frekvenční schopnost: jednoduchého ( elementárního )pohybu, komplexního pohybového aktu ( operace )

Oblast rychlostních schopností je strukturovaná, tvoří jí komplex téměř nekorelovaných samostatných schopností. Výše zmíněné předpoklady se v nich uplatňují různou měrou ( Novosad, 2005 ). Rámcovou představu podává obr. 4.

Rychlost komplexní rychlostní výkon

reakční rychlost

jednoduchá reakce

stanovený podnět určená odpověď

výběrová reakce

anticipace

akční pohybová rychlost

rychlost jednoduchého pohybu

proti malému odporu

cyklická-frekvenční lokomoční rychlost

sprinterská rychlost teping

Obr. 4. Členění rychlostních schopností ( Novosad, 2002 )

36

Podle Bedřicha ( 2006 ) rozděluje většina autorů rychlostní schopnosti na reakční a realizační. Dále většina z autorů rozlišuje rychlostní schopnosti na: Reakční -

s jednoduchou reakcí,

-

s výběrovou reakcí,

acyklická -

startovní rychlost,

-

odrazová rychlost,

-

vrhačská rychlost,

-

hráčská rychlost,

-

rychlost jednorázových pohybů, ( kopy, údery aj. )

-

startovní rychlost,

cyklická -

akcelerační rychlost

-

maximální rychlost ( běžecká ),

-

rychlost se změnami směru,

-

hráčská rychlost, ( vedení míče )

-

frekvenční rychlost,

-

rychlost kombinací,

Rychlostní pohybové schopnosti ve fotbale

Rychlost ve fotbale prakticky rozhoduje o úspěchu či neúspěchu, hráč se musí soustředit současně na pohyby spoluhráčů, protihráčů i míče a musí pozorně sledovat změny situací na hřišti. Rychlost je neoddělitelně spjatá s ostatními motorickými schopnostmi. Na základě svých zkušeností bude hráč předvídat různé situace při hře a díky tomu se může zrychlit jeho reakce, která je jinak do značné míry ovlivněna dědičně. Rychlost akcí bez míče, tj. krátké výpady, sprinty k míči, rychlost obratů a akcí v osobních soubojích je podmíněna koordinací pohybů,

reakční

rychlostí

svalů

nohou

a

celkovou obratností

a

speciální pohybovou technikou (např. klamání tělem). Rychlost akcí s míčem závisí kromě výše uvedených faktorů především také na zvládnutí techniky hry.

37

Přitom se také projevuje těsné sepjetí techniky a fyzické kondice specifické pro fotbal (Bauer, 2006). Rozvoj rychlostních schopností ve fotbale dle Votíka ( 2005 ) -

zařazujeme na začátek hlavní části TJ a před tím neprovádíme cvičení přinášející únavu,

-

žádoucí je navození vhodné atmosféry, dobrého psychického stavu, motivace, koncentrace,

-

rozvíjíme na základě frekvence pohybů, většinou koncentrovaným úsilím ( se snahou o pohyby provedené technicky správně s maximálním úsilím ), jakmile klesá rychlost prováděných činností, cvičení přerušíme nebo ukončíme,

-

interval zatížení do 5-6 sec. při jednoduchých pohybech i řetězcích činností, ( např. starty z různých poloh do 10-15 m s oběhnutím, obraty, přeskoky překážek s odkopem míče apod.)

-

interval odpočinku IO je stejně významný jako interval zatížení IZ ( obecně má být interval odpočinku tak dlouhý, aby v následujícím zatížení byl hráč zotavený a mohl běžet maximální rychlostí – musí dojít k obnově energie a nesmí klesnout dráždivost CNS, minimální orientační poměr IZ : IO =1 : 6 ),

-

v intervalu odpočinku zařazujeme převážně aktivní odpočinek ( dechová, uvolňovací, protahovací cvičení – strečink, vyklusání, chůzi, volnou manipulaci s míčem – lehká nenáročná činnost nízké intenzity ),

-

ve fotbale se nesetkáváme s izolovanými projevy rychlosti ( vázány např. na koordinační schopnosti, herní dovednosti ), projevy různých forem rychlosti jsou specifické, navzájem nezávislé – nutno rozvíjet odděleně např. startovní rychlost a běžecká rychlost apod., přenos velice omezený, ze všech pohybových schopností rychlost nejvíce limitována dědičně,

-

nezapomínat na rozvoj psychických procesů limitujících motorické rychlostní schopnosti ( rychlost vnímání, hodnocení a rozhodování ).

38

3. ONTOGENEZE PŘÍPRAVEK

3.1 Charakteristika věkové skupiny

Kategorie přípravek ve fotbale je určena věkovou hranicí od 6 do 11 let a to ji řadí mezi nejvýznamnější období vývoje člověka. Tato kategorie se dále dělí na období mladších a starších přípravek a je zahrnuta do období školního věku. Období školního věku je účelné rozdělit na tři fáze, a to raný školní věk, střední školní věk a starší školní věk. Nás zajímá, vzhledem k zadanému tématu, raný a střední školní věk, který je označován jako mladší školní věk či období školního dětství.

3.2 Obecná charakteristika mladšího školního věku

Nástup do školy je důležitým sociálním mezníkem. Dítě v této souvislosti získává novou roli, stává se školákem. Škola ovlivní další rozvoj dětské osobnosti, způsob prožití celého zbývajícího dětství, projeví se i v oblasti sebehodnocení, mnohdy velice zásadním způsobem. Ve věku 6 – 7 let dochází k různým vývojovým změnám a většina z nich je pro úspěšné zvládnutí školních požadavků důležitá ( Vágnerová, 2005 ). V průběhu

tohoto

relativně

dlouhého

vývojového

období

dochází

k intenzivním biologicko-psycho-sociálním změnám. Proto je také mladší školní věk vnitřně rozdělen do dvou relativně samostatných období: dětství a prepubescence, či také dětství a pozdní dětství, s hranicí kolem devátého roku ( Perič, 2004 ). Období školního dětství v našich podmínkách zahrnuje prvních pět ročníků základní školy – tedy časový úsek od 6. až 7. do 10. až 11. roku života dítěte. Začíná vstupem do školy a končí začátkem prepuberty. Organismus dítěte sílí, pohyby těla se harmonizují, zvyšuje se spontánní pohybová aktivita. Ukončení tvarové přeměny bývá často i ukazatelem duševní vyspělosti dítěte potřebné pro vstup do školy,

i když mezi dětmi existují individuální rozdíly a fyzický a

psychický vývoj nemusí vždy probíhat harmonicky a souběžně.

39

Vstupem do školy se zásadně mění celkový způsob života dítěte. Hravá činnost ustoupí do pozadí, vůdčí činností se stává činnost učební. Dítě se musí podřizovat požadavkům školy, které jsou ve srovnání s předškolním obdobím mnohem závažnější a těžší ( Kuric, 1986 ). Raný školní věk trvá od nástupu do školy, tj. přibližně od 6 – 7 let, až do 8 – 9 let. Je pro něj charakteristická změna sociálního postavení i různé vývojové proměny, které se projevují především ve vztahu ke škole. Toto období bývá označováno jako fáze píle a snaživosti, jejímž hlavním cílem je uspět, prosadit se svým výkonem. Potvrdit vlastní kvality nejenom ve vztahu k dospělým, ale i ke svým vrstevníkům. Dítě potřebuje uspět v obou oblastech, být za své výkony pozitivně hodnoceno a ostatními akceptováno ( Vágnerová, 2005 ). Střední školní věk trvá od 8 – 9 let do 11 – 12 let, tj. do doby, kdy dítě přechází na 2. stupeň základní školy a začíná dospívat. V průběhu této fáze také dochází k různým změnám, které lze považovat za přípravu na dobu dospívání. Toto období neobsahuje žádný významný mezník, biologický ani sociální a je označováno jako období klidu a pohody. Střední školní věk lze považovat za období přípravy na další, vývojově dynamičtější období dospívání ( Vágnerová, 2005 ).

3.3 Psychický vývoj

Lavinovitě přibývá nových vědomostí, rozvíjí se paměť a představivost. Při poznávání a myšlení se dítě soustřeďuje spíše na jednotlivosti, souvislosti mu unikají. Zvýšená vnímavost k okolnímu prostředí i faktorům, které odvádějí pozornost, může narušit provedení již osvojených dovedností. Schopnost chápat abstraktní pojmy je ještě malá. Hovoří se o období konkrétního ( reálného ) nazírání, které se opírá o názorné vlastnosti konkrétních předmětů a jevů, abstraktní myšlenkové procesy se objevují až na konci tohoto období. Dítě chápe pouze takové situace a pojmy, na které si „ může sáhnout“ nerozumí tomu, že existují i oblasti, které není možné „ uchopit“. Proto některé trenérské proklamace k dětem ( např.: „Musíš pořádně trénovat, abys byl jednou výborný“) mají jen

40

minimální účinek, protože malé dítě nechápe termíny, jako je „jednou v budoucnu“ apod. Vlastnosti osobnosti nejsou ještě ustáleny, děti jsou impulzivní a přecházejí rychle z radosti do smutku a naopak. Vůle je ještě slabě vyvinuta, dítě nedokáže sledovat dlouhodobý cíl, a to především tehdy, má-li překonávat okamžité nezdary. Veškerou činnost dítě silně citově prožívá, patrné je také zvýšení vnímavosti k okolnímu prostředí a větší odvážnost. Přetrvává malá sebekritičnost k vlastnímu vystupování a jednání. Velmi důležitá je i krátká doba, po kterou se děti dokážou plně koncentrovat. Ta trvá přibližně 4 -5 minut, poté nastává útlum a roztěkanost ( Perič, 2004 ).

3.3.1 Emoční vývoj

U dětí se postupně ztrácí nekritičnost a naivita při vysvětlování jevů přírodního i společenského dění, zvyšují se realistické prvky v hodnocení lidí i sebe samého. Ačkoli zájmy jsou ještě proměnlivé a rozšiřují se hlavně kvantitativně, má jejich realizace velmi kladný vliv na aktivačně motivační a výkonovou stránku formující se osobnosti. Různé postoje se postupně ustalují. Před pubertou je už žák do značné míry mravně citlivý, rozpory mezi slovy a skutky dospělých ho skličují, dosud pevná autorita dospělých se začíná otřásat. City žáka postupně ztrácejí afektivní charakter, diferencují se a dostávají se pod vědomou kontrolu, vnější projevy začíná žák více kontrolovat a ovládat. Typickými projevy citů jsou strach, hněv a žárlivost ( Kuric, 1986 ). Zrání dětského organismu, především CNS, se projevuje změnou celkové reaktivity, zvýšením emoční stability a odolnosti vůči zátěži. Toto období lze také nazvat jako fázi citové vyrovnanosti. Děti školního věku bývají optimistické, mají tendenci interpretovat veškeré dění pozitivním způsobem, jejich převažující emoční ladění bývá vyrovnané, a pokud dojde k nějakému výkyvu, mívá obvykle jasnou příčinu. V závislosti na zrání se rozvíjí schopnost chápat emoční prožitky. Děti lépe rozumí svým pocitům, jsou schopné přesněji diferencovat jejich kvalitu, intenzitu i délku trvání. Jsou přesvědčené, že emoční prožitky jsou nejsilnější

41

bezprostředně po události, která je vyvolala. To se postupně mění kolem 10 let ( Vágnerová, 2005 ).

3.4 Tělesný vývoj

Při vstupu do školy bývá již dokončena první tvarová přeměna postavy dítěte, růst těla je ještě zrychlený, zpomaluje se až kolem osmého roku. Značně narůstá délka paží, nohou a trupu. To podmiňuje charakter motoriky žáka. Fyzické změny souvisejí s postupným dozráváním CNS, dochází k lepší koordinaci a ovládání pohybů. Kostra se odlišuje od dospělého člověka, obsahuje menší množství nerostných látek, to je příčinou její menší pevnosti a tvrdosti. Naopak obsahuje více organických látek, které podmiňují elastičnost kostí. V tomto věku je slabě vyvinuto i svalstvo. V osmém roce připadá z celkové váhy těla na svalstvo 27%. Svalová tkáň je chudší na bílkoviny a bohatší na vodu, to způsobuje nedostatečnou pružnost a kontrakci svalů. V jedenáctém roce je srdce dítěte poměrně větší než srdce dospělého člověka. Děti mají rychlejší puls a nižší krevní tlak než dospělí. Častá a dlouhá tělesná námaha může zavinit rozšíření srdce a poškodit srdeční sval. Rovněž dýchání je zrychlené a velmi často povrchní. Zdravý vývoj školního dítěte dnes souvisí s jeho životosprávou, která se soustřeďuje na jeho denní režim, na spánek, odpočinek, výživu a tělesnou výchovu ( Kuric, 1986 ). Tělesný vývoj je v prvních letech charakterizován rovnoměrným růstem výšky a hmotnosti dětí ( výška se zvyšuje pravidelně o 6 – 8 cm ročně ). Spolu s tím dochází k plynulému rozvoji vnitřních orgánů. Ustaluje se zakřivení páteře, osifikace kostí pokračuje rychlým tempem, přesto jsou kloubní spojení velmi měkká a pružná. Dochází ke změnám tvaru těla, mezi trupem a končetinami nastávají příznivější pákové poměry končetin, které tak vytvářejí pozitivní předpoklady pro vývoj různých pohybových forem. Mozek má vývoj v podstatě ukončen již před začátkem tohoto období. I když nervové struktury dále dozrávají, nastávají příznivé podmínky pro vznik nových podmíněných reflexů a po šestém roce je nervový systém dostatečně zralý i pro složitější koordinačně náročné pohyby. Schopnost učit se novým pohybům se tedy formuje již na začátku tohoto

42

období. Značná plasticita nervového systému ( tj. předpoklady pro vytváření nových nervových struktur ) a pohyblivost nervových procesů ( schopnost rychle střídat podráždění a útlum nervových center ) vytváří už v dětství příznivé podmínky pro rozvoj koordinačních a rychlostních schopností ( Perič, 2004 ).

3.4.1 Vývoj pohybových schopností

Motorika je kvantitativně na daleko vyšší úrovni než motorika předškolního dítěte, dosud ji však není možné přirovnávat k pohybovým schopnostem dospělého člověka. Mladší žák se obecně vyznačuje pohybovou vitalitou a pohybovým bohatstvím, přibývá u něj pohybů charakteristických snahou po rychlosti, přesnosti, obratnosti a síle. Raný školní věk se vyznačuje jakousi přirozenou neposedností, děti mají přirozenou potřebu pohybu a při jeho nedostatku si pohyb přímo vynucují. Sportovní trénink je výborným doplňkem a protiváhou práce ( učení ) a má blahodárný vliv nejen na práci svalů, ale i na práci mozku – aktivní odpočinek. Sportem se dítě stává sebevědomým, nebojácným, otužuje se a jeho zdraví se upevňuje ( Kuric, 1996 ). Z hlediska pohybového vývoje je tato věková kategorie charakterizována vysokou a spontánní pohybovou aktivitou. Nové pohybové dovednosti jsou lehce a rychle zvládnuty, ale mohou mít malou trvalost, při méně častém opakování jsou opět rychle zapomenuty. V učení nových pohybových dovedností se uplatňují zkušenosti dětí z přirozené motoriky. Rozvoj rovnováhy a rozlišování rytmu v pohybu umožňuje efektivnější nácvik pohybových dovedností, z počátku ještě herní formou s využitím učení nápodobou. Charakteristické rysy dětské motoriky jsou v tom, že postrádá úspornost pohybu, převažují nervové procesy podráždění nad procesy útlumu. Tím je možné vysvětlit zvláštní živost a neposednost a výrazný „pohybový luxus“, kdy je každá pohybová činnost prováděna s množstvím dalších přídavných pohybů. Rozdíly v rozvoji motoriky u osmiletých a dvanáctiletých dětí jsou značné, zvláště v období mezi osmi až deseti a deseti až dvanácti lety, které je možné označit jako etapy s dobrou charakteristikou kvality pohybů. Období deseti až dvanácti let je považováno za nejpříznivější věk pro motorický vývoj. Nazývá se

43

také často „zlatým věkem motoriky“, který je charakteristický právě rychlým učením novým pohybům. Stačí dokonalá ukázka a děti jsou schopny nový pohyb udělat napoprvé. Zvyšuje se jistota v provádění činností, v průběhu nácviku pozorujeme již všechny kvalitativní znaky dobře provedeného pohybu. Problémy, které jsou v počátku mladšího školního věku z hlediska koordinace složitějších pohybů, poměrně rychle mizí a na konci tohoto období jsou děti schopny provádět i koordinačně náročná cvičení ( Perič, 2004 ).

44

4. POHYBOVÉ DOVEDNOSTI

Vztah mezi pohybovými dovednostmi a motorickými schopnostmi je oboustranný. Motorické schopnosti jsou jedním z předpokladů pro osvojování pohybových dovedností a opačně platí, že v procesu osvojování dovedností se rozvíjejí schopnosti. Výsledek pohybové činnosti určují schopnosti i dovednosti společně, jejich podíly na výkonu však mohou být různé a stanovují se dosti obtížně. Rozdíl mezi oběma kategoriemi je v úrovni obecnosti. Schopnosti jsou generalizované, dovednosti úkolově specifické. Schopnosti jsou dosti výrazně geneticky podmíněny, dovednosti se získávají. Dovednosti se týkají účelného a účinného využívání kapacit, které představují schopnosti. Schopnosti jsou relativně stabilní, trvalé, dovednosti jsou snadněji modifikovatelné praxí. Počet schopností je omezený, počet dovedností je nevyčíslitelný ( Měkota a Cuberek, 2007 ). Někteří autoři charakterizují motorické dovednosti jako učením získanou pohotovost řešit správně, rychle a úsporně určitý pohybový úkol či efektivně vykonávat určitou činnost ( Choutka a Dovalil, 1991 ). Fotbalové dovednosti chápeme jako tréninkem získaný komplex výkonových předpokladů hráče řešit správně a účelně úkoly vyplývající ze hry. Navenek se fotbalové dovednosti projevují účelovou koordinací pohybů, vnitřně jsou zajišťovány neurofyziologickými mechanismy a energetickým metabolismem. To vše je ovšem podmíněno mnohaletým působením celého spektra faktorů ( Bedřich, 2006 ). Předkládáme několik stručných definic pohybových dovedností dle Měkoty a Cubereka ( 2007 ): Motorickým učením a opakováním získaná pohotovost (způsobilost, připravenost) k pohybové činnosti, k řešení pohybového úkolu a dosažení úspěšného výsledku.

Prostřednictvím učebních a cvičebních postupů na základě motorických schopností vytvořená, značně automatizovaná komponenta motorické činnosti.

45

Dovednost: způsobilost vyprodukovat určitý finální výsledek s maximem jistoty, minimem energie či minimem času, je vyvinuta jako výsledek praxe. Pohybová dovednost: dovednost, ve které kvalita pohybu je primární determinantou úspěchu. Za dovednost zpravidla považujeme jen takovou činnost, ve které se využívá dřívější pohybová zkušenost, činnost, která je předcházejícím cvikem připravená. Ve

sportu je

to

činnost,

která

realizuje

určitou sportovní techniku.

Charakteristickými rysy pohybové dovednosti jsou: -

maximum jistoty při dosahování cíle,

-

minimální výdej energie,

-

dosažení cíle v minimálním čase ( Měkota a Cuberek, 2007 ).

Měkota a Cuberek ( 2007 ) uvádějí tři hlavní součásti dovednosti. Dle obou autorů je základem pohybové dovednosti kombinace procesů senzorických, kognitivních a motorických. Úspěšné řešení pohybového zadání vyžaduje vnímat informace přicházející z okolí i z vlastního těla. Na základě zpracování těchto informací cvičenec rozhoduje, co, kde, kdy a jak udělá. Potom musí vyprodukovat příslušnou organizovanou svalovou aktivitu, aby vygeneroval žádoucí pohybový akt, činnost. Dále se dají dovednosti dělit na jednoduché a komplexní, na jemné a hrubé, na otevřené a zavřené a na pracovní a sportovní. Sportovní dovednosti – určité jejich zvláštnosti vyplývají ze zdůrazněné výkonové motivace a vymezení pohybového úkolu pravidly v té které sportovní disciplíně. Osvojování, zdokonalování a upevňování příslušných sportovních dovedností je úkolem tzv. technické přípravy.

4.1 Osvojování pohybových dovedností

Proces, během kterého si pohybové dovednosti osvojujeme, je motorické – pohybové učení. Samotné motorické učení může být definováno prostřednictvím pohybových dovedností jako osvojování, zjemňování, stabilizování a využívání pohybových dovedností ( Měkota a Cuberek, 2007 ).

46

Proces učení, kterým postupně procházejí všichni sportovci, se většinou dle dostupné literatury ( např. Vilímová, 2002 ) dělí na čtyři fáze. Z časového hlediska, jak uvádí Vilímová ( 2002 ), je motorické učení procesem trvalým, kdy jednotlivé fáze plynule přecházejí jedna v druhou. Bedřich ( 2006 ) vidí motorické učení jako dlouhodobý děj, který můžeme rozdělit do čtyř fází, které v podstatě dělí tréninkový proces do věkových a výkonnostních skupin.

Fáze motorického učení dle Vilímové ( 2002 ): První fáze motorického učení – generalizace - je charakteristická seznámením žáka s pohybovou dovedností a prvními pokusy o její praktické provedení. Seznámení slouží k orientaci, myšlenkovému zpracování úkolové situace. Mentální aktivita podněcuje důležité procesy v centrálním nervovém systému ( zejména aktivaci a paměť), což usnadňuje tvorbu motorického programu a transformuje se i ve vnějším provedení pohybu. První praktické pokusy jsou nekoordinované, což souvisí s ještě nedostatečně utvořenými regulačními mechanismy. Představa pohybu se ještě dotváří a CNS nemůže koordinovaný průběh zajistit. Pohyb je soustředěně sledován a regulován. Dle vnějších znaků provádění dovednosti se tato fáze nazývá generalizace. Votík ( 2005 ) uvádí jako první fázi – seznamování s novými pohybovými dovednostmi – velmi důležité je vytvoření správné představy o nacvičovaných dovednostech za pomoci názorné a správné ukázky zprostředkované trenérem. Hlavním úkolem je provedení osvojované pohybové činnosti v hrubé formě za pomoci neustálé motivace.

Důležité pro fotbal: Trenér musí hráče patřičně motivovat a vyvolat tak o cvičení zájem, protože v této fázi se cviky nedaří, pohyby jsou nekoordinované a neekonomické s řadou nežádoucích prvků. Nácvik by měl být postupný, za maximální aktivity hráče, jenž musí cvičení přesně pochopit. K tomu slouží kvalitně provedená ukázka trenéra.

47

Druhá fáze motorického učení – diferenciace - je, podle Vilímové ( 2002 ), etapou nácviku a opakování. Hlavním mechanismem této fáze je zpevňování. Z počátečních velmi generalizovaných pohybů se postupně upevňují ty správné. Pohyby jsou v hrubé podobě zvládnuty. Zde začíná do průběhu pohybů zasahovat i vnitřní regulační okruh. Diferenciace ve vnějším projevu je odrazem změn procesů v centrální nervové soustavě. Pohyby jsou ještě soustředěně sledovány, ale už nesou všechny znaky záměrné cílené motoriky. V této fázi má nácvik často monotónní charakter, proto je potřeba žáky neustále stimulovat a aktivovat. Dle Votíka ( 2005 ) je druhá fáze nazvaná – zdokonalování nových pohybových dovedností. Metodou mnohonásobného opakování pokračuje proces učení ke zdokonalování nacvičovaných dovedností.

Důležité pro fotbal: Hráč opakovaně nacvičuje, hledá a zkouší správný způsob, a tím utváří dovednosti a za pomoci trenéra odhaluje a odstraňuje chyby. Zvolený postup je třeba prověřovat a kontrolovat a to především hrou. Třetí fáze motorického učení – automatizace - je charakterizována dalším zdokonalováním pohybových dovedností, uvádí dále Vilímová ( 2002 ). V této fázi je již dovednost začleňována do soustav dalších pohybových dovedností. Zaznamenáváme růst výkonnosti, ale nesmíme zapomínat na souběžné zajištění rozvoje pohybových schopností. V regulaci pohybů hraje stále dominantnější roli vnitřní regulační okruh. Regulace pomocí zrakového analyzátoru ustupuje. Umožňuje automatizaci v provedení pohybu. Pohyby již nejsou soustředěně sledovány a pozornost může být orientována na jiné cíle. Z hlediska vnějšího projevu jsou pohyby již koordinované a z hlediska energetického ekonomické. Rovněž Votík ( 2005 ) popisuje třetí fázi jako – automatizaci nových pohybových dovedností. Je charakterizována přesným a bezchybným prováděním činností v proměnlivých podmínkách.

Důležité pro fotbal: Zde se doporučuje nacvičovat herní situace nejen v optimálních podmínkách, ale i v podmínkách proměnlivých a ztížených. Do tréninku již zařazujeme herní

48

kombinace s orientací na spoluhráče i soupeře. Důležitou roli hraje i psychická stabilita v tréninku a utkání. Čtvrtá fáze motorického učení – tvořivá koordinace - je více méně variabilní. Jak popisuje ve své publikaci Vilímová ( 2002 ), k automatizaci pohybů přistupuje tvořivost ( kreativita ) v aplikaci pohybové dovednosti do osobního stylu, expresivního vyjádření osobnosti. V této fázi je možno dosahovat sportovního mistrovství. Votík ( 2005 ) nazývá čtvrtou fázi – tvůrčí uplatnění nových pohybových dovedností. Naučené pohybové dovednosti se uplatňují a projevují v nových vyšších kvalitách. Vzájemně se spojují, kombinují a případně vytvářejí nové originální pohybové dovednosti umožňující originální, překvapivé způsoby řešení herních situací a úkolů ve složitých proměnlivých podmínkách utkání. Čtvrtá fáze je typická pro vyspělý hráčský věk.

4.2 Fotbalová technika

Technika ve fotbale je souhrnem všech pohybů ( pohybových schopností a dovedností zmíněných v předchozích kapitolách ), které slouží k vyřešení určitého herního úkolu při dodržení pravidel hry. Ve fotbale hraje technika zcela jistě rozhodující roli. Jedinci, kteří se vyznačují schopností nadprůměrného citu pro míč, dávají základ úspěšné hry celého družstva ( Kollath, 2006 ). Technika je specifický hráčský fenomén, je to komplex pohybových činností, činnostních – pracovních postupů, kterými hráč v závislosti na úrovni vědomostí pohybové úkoly řeší. Pomocí techniky respektive herních činností hráč řeší herní situace, vytváří herní situace nové a tak se podílí na utváření charakteru hry samotné. Cílem technické přípravy ve fotbale je vytváření a zdokonalování fotbalových dovedností, tj. předpokladů hráče účelně, účinně – efektivně a úsporně řešit pohybové úkoly vyplývající ze hry. Technickou přípravu můžeme považovat za synonymum motorického učení ( Bedřich, 2006 ). Dovalil ( 2002 ) definuje techniku jako způsob řešení pohybového úkolu v souladu s pravidly, motorickými možnostmi hráče a biomechanickými zákonitostmi.

49

Počátky efektivního rozvoje základů techniky jsou určeny do věkové kategorie přípravek. Bylo prokázáno, že v mladším školním věku ( 6 – 10 let ) jsou nejlepší předpoklady ke zvládnutí technické stránky jednotlivých sportů. Sportovci v této kategorii by měli mít k dispozici pokud možno rozmanitou nabídku průpravných a herních forem ke zlepšení fotbalové techniky. Zvládnutí základních herních činností, jako je zpracování míče, vedení míče, přihrávání, obcházení soupeře a střelba, je třeba věnovat mnoho pozornosti formou rozmanitých cvičení ( Kollath, 2006 ).

4.3 Periodizace tréninkového procesu – makrocyklus

Podle Votíka ( 2005 ) nesmí být trénink živelný a nahodilý, nesmí být pouze výsledkem improvizačních schopností trenéra. Plánování a evidence vykonané tréninkové práce umožňuje po jejím vyhodnocení ( z hlediska objemu, intenzity, složitosti, podmínek apod. ) získat zpětnou informaci o efektivitě tréninkového procesu. Trenér tak získává možnost odhalit klady i nedostatky v přípravě týmu. Zde lze také použít po uplynutí určitého časového období soubor kontrolních testů. Z hlediska délky časového úseku rozlišujeme tyto plány tréninkových cyklů: -

dlouhodobé, tzv. makrocykly ( nejčastěji plán celoroční )

-

střednědobé, tzv. mezockly ( délka od 2 do 8 týdnů )

-

krátkodobé, tzv. mikrocykly ( nejčastěji v délce 7 dní )

-

plán ( příprava ) na tréninkovou jednotku ( Votík, 2005 )

Pro naše účely se budeme dále věnovat pouze dlouhodobému tréninkovému plánu – makrocyklu. Vzhledem ke klimatickým podmínkám a systému uspřádání fotbalových soutěží v ČR v cyklu podzim – jaro, je celoroční tréninkový cyklus členěn na následující období. Vybrané členění dle Votíka ( 2005 ) a Moravce ( 2004 ): Letní přípravné období: červenec – srpen ( 4-8 týdnů ) – komplexní rozvoj pohybových schopností, technicko-taktických dovedností i vědomostí a odpovídající rozvoj psychologické přípravy. Struktura, objem, intenzita a složitost zatížení se odvíjí od výkonnostní úrovně.

50

Podzimní hlavní období: srpen – listopad ( 13-15 týdnů ) – základním požadavkem je udržet optimální sportovní formu celého týmu pokud možno v celé délce tohoto období. Zimní přechodné období: prosinec – leden ( 4-6 týdnů ) - hlavním cílem je regenerace. Jde v podstatě o formu aktivního odpočinku, který by měl udržovat dobrý stav trénovanosti. V tomto období probíhají halové turnaje. Zimní přípravné období: leden – březen ( 10-12 týdnů ) – dělí se na čtyři bloky. a) Předpřípravný blok – 1-2 týdny, cílem je připravit organismus na zatížení v přípravném období a usnadnit tak jeho adaptaci. b) První přípravný blok ( kondiční ) – všeobecně rozvíjející – 2-4 týdny, důraz je kladen na rozvoj kondičních schopností c) Druhý přípravný blok ( smíšený ) – specializovaná příprava – 4-6 týdnů, důraz je kladen na technicko-taktickou a psychologickou přípravu a součinnost celého týmu. d) Třetí přípravný blok vylaďovací – 1 týden, zcela shodný s týdenními mikrocykly hlavního období. Vyladění týmu na mistrovské utkání. Jarní hlavní období: březen – červen ( 13-15 týdnů ) – časově je ohraničeno prvním a posledním mistrovským utkáním jarního kola. Stejně jako v podzimním hlavním období je úkolem udržet získaný stav trénovanosti a optimální sportovní formu pokud možno po celé toto období. Letní přechodné období: červen – červenec ( 2-4 týdny ) - hlavním cílem je regenerace. Jde v podstatě o formu aktivního odpočinku, který by měl udržovat dobrý stav trénovanosti podobně jako v zimním přechodném období.

4.4 Zvláštnosti sportovní přípravy dětí ve věku 6 – 10 let

Sportovní trénink je dlouhodobý proces a obecně lze říci, že časový úsek od zahájení řízeného tréninkového procesu k dosažení maximální sportovní výkonnosti odpovídá přibližně 10 letům. Votík ( 2005 ) rozlišuje čtyři etapy sportovního tréninku: -

etapa sportovní předpřípravy ( sportovní všestrannosti – zahájení okolo 6 let )

51

-

etapa základního tréninku ( odvětvová všestrannost – cca od 8 let )

-

etapa specializovaného tréninku ( odvětvová specializace – od 13 let )

-

etapa tréninku maximální sportovní výkonnosti ( vrcholového tréninku – od 17 let )

Pro naše vybrané téma je aktuální etapa základního tréninku. Tato etapa, jak upozorňuje Votík ( 2005 ), by neměla být kratší než 2-3 roky. Kritériem správnosti tréninku zde není aktuální výkon, ale předpoklady pro výkon budoucí a při zatěžování je rozhodující biologický věk. Pro tuto etapu je charakteristický postupný růst speciální výkonnosti. Zdokonalování herních dovedností a herního jednání v různých modifikacích průpravných her. Tento věk je mimořádně vhodný pro cílený nácvik a rozvoj koordinačních schopností, rychlostních schopností a výbušné síly. Podíl herního a kondičního tréninku by měl být asi 80 : 20. Další rozvoj motorických schopností by měl probíhat pomocí pohybových her souběžně s průpravnými hrami ve fotbale Fajfer ( 2005 ). Hlavní úkoly dle Votíka ( 2005 ): -

osvojení si co největšího množství pohybových dovedností, a jejich modifikací

-

všestranný rozvoj základních pohybových schopností při respektování citlivých období vývoje organismu a osobnosti sportovce

-

zvládnutí základů techniky a taktiky

-

rozvoj osobnosti sportovce a trvalého vztahu k tréninku

-

psychologická příprava, motivace

U dětí se uplatňuje tzv. spontánní pohybová aktivita, která je charakteristická krátkodobým zatížením, avšak vysoké intenzity s následnou nízkou intenzitou, popř. klidem. Tímto způsobem jsou děti schopny provádět pohybovou aktivitu po dlouhou dobu, aniž by se u nich projevily známky únavy. Energie se u nich uvolňuje z makroergních fosfátů a kyselina mléčná se hromadí jen v malé míře ( Bedřich, 2006 ). Důležitou úlohu sehrávají senzitivní období ( období příznivé pro optimální rozvoj jednotlivých motorických schopností ). Tento věk je mimořádně vhodný

52

pro nácvik a rozvoj koordinačních schopností – osvojování dovedností s míčem a pro orientaci v herních situacích ( Fajfer, 2006 ). Mladší školní věk je citlivým obdobím pro rozvoj koordinačních schopností, odrazové síly, obecné vytrvalosti a rychlosti frekvence pohybů. Poměrné zastoupení pohybových schopností při jejich rozvoji ( Votík, 2005 )

Tabulka č. 3 – Tendence rozvoje pohybových schopností

Věk 6 let 8 let 10 let

Podíl pohybových schopností v % koordinačních rychlostních silových vytrvalostních 35 30 20 15 30 30 20 20 25 30 20 25

V tomto věku se děti snadno učí novým dovednostem, nejintenzivnější je rozvoj koordinačních schopností spolu s technikou. Votík ( 2005 ) předkládá citlivá období pro rozvoj jednotlivých pohybových schopností v celoročním procesu. Tabulka č. 4 – Vhodnost rozvoje pohyb. schopností dle věku

Pohybové schopnosti Obecná vytrvalost Speciální vytrvalost Rychlostní Silové Koordinační

Věk 6-8

8-10

10-12

12-14

14-16

16-18

XX

XXX

XXX

XXX

XXX

XX

-

-

X

XX

XX

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX

X

XX

XX

XXX

XXX

XX

XXX

XXX

XXX

XXX

XX

XX

Legenda: velikost zaměření – XXX maximální, XX střední, X nízká, - nepředpokládá se Z uvedených tabulek a předchozího textu vyplývá, na jakou problematiku by se měli zaměřit trenéři věkových kategorií přípravek. Pro ověření správnosti zvolených postupů, tréninkových metod, či forem nám slouží kontrolní testy pohybových schopností a dovedností, které jsou hlavní náplní této práce.

53

5. CÍL A ÚKOLY PRÁCE

5.1 Cíl práce

Cílem naší práce bylo zjistit a posoudit úroveň pohybových schopností dle pokynů námi vybraného Unifittestu a vybraných testů pohybových dovedností se zaměřením na fotbal za určené časové období u chlapců ve věkové kategorii přípravek. Provedli jsme porovnání námi sledované skupiny na začátku a na konci určeného časového období ( roční cyklus prosinec 2007 – prosinec 2008 ) a poté porovnání naměřených hodnot námi testovaných osob na konci daného období se standardy motorické výkonnosti chlapců stejné věkové kategorie ( hrajících žákovskou ligu ). Na základě dosažených výsledků jsme vybrali hráče splňující předpoklady pro vrcholový fotbal.

5.2 Úkoly práce

Pro splnění cíle práce bylo nutné stanovit několik dílčích úkolů.

Úkol č.1 : Zvolení testovaného souboru a vhodné testové baterie pro mladé fotbalisty Úkol č.2 : Průběh samotného měření v daném časovém období Úkol č.3 : Testování základních motorických schopností ( skok daleký z místa, sed-leh za 1 min., člunkový běh 4 x 10 m ) Úkol č.4 : Testování pohybových dovedností ( žonglování silnější nohou, žonglování hlavou, vedení míče ve slalomu, přihrávání na přesnost ) Úkol č.5 : Porovnání naměřených výsledků a jejich vyhodnocení Úkol č.6 : Stanovení pořadí dle dosažených výsledků a výběr hráčů pro vrcholový fotbal

54

5.3 Hypotézy

H 1 : Hodnoty všech uvedených testů naměřených na konci námi sledovaného období by měly prokazovat výrazné zlepšení oproti hodnotám testů naměřených na začátku tohoto období.

H 2 : Testovaný soubor by měl dosáhnout alespoň stejných průměrných hodnot výsledků v jednotlivých testech motorických schopností jako jsou průměrné hodnoty dosažené u fotbalové populace chlapců stejné věkové kategorie v České republice, hrající nejvyšší soutěže.

H 3 : Předpokládáme, že u některých talentovaných chlapců bude dosaženo ve všech naměřených hodnotách nadprůměrných výkonů.

55

6. METODIKA

6.1 Charakteristika souboru

Pro sledování jsme do naší výzkumné práce zařadili soubor chlapců fotbalové přípravky TJ Velká nad Veličkou. Uvedený soubor, třikrát v týdnu v průběhu ročního cyklu, více či méně pravidelně podstupoval tréninkové zatížení na rozvoj motorických schopností a fotbalových pohybových dovedností, kdy hlavní náplní byla míčová technika. ( Týdenní cyklus sestává ze dvou tréninkových jednotek a jednoho soutěžního utkání, v zimním období halového turnaje ). Fotbalové přípravky TJ Velká nad Veličkou jsou v hlavním soutěžním období pravidelným účastníkem soutěže okresního přeboru a v zimním přípravném období se pravidelně účastní okresní halové ligy. Sledovaný soubor sestával ze 24 chlapců ve věkovém rozmezí 6 – 10 let, s rozdílným zahájením etapy sportovní přípravy a s rozdílnou sportovní výkonností. Při prvním měření dosahovali nejmladší chlapci věku šesti let, kdy se jednalo o rok narození 2001. Obou testových baterií se tedy zúčastnilo a měření podstoupilo 24 chlapců, z toho sedm - rok narození 2001, sedm - 2000, tři - 1999 a sedm - 1998.

6.2 Metody měření motorických testů

Test je vlastně určitým typem zkoušky. Zabývá se pohybovou činností a měřením výkonu v zadaném pohybovém úkolu a ten vyjadřujeme konkrétními čísly (počet centimetrů, kilogramů či sekund). Pohybové úkoly mají rozdílný charakter, měřené osoby se snaží podat maximální výkon ( Neuman, 2003 ). Pomocí testů nebo kontrolních měření můžeme získat informace o úrovni jednotlivých stránek celkové výkonnosti hráče. Výsledky testů z pohledu výkonu ve hře mají často pouze dílčí, případně informativní charakter. Teprve komplexní pohled na všechny výsledky testů a dalších vyšetření a hlavně hodnocení výkonu hráče ve hře se srovnáním výkonu družstva může vést k zodpovědnému zásahu do tréninku a do utkání. Testy nejsou jen kontrolním, nýbrž z části i tréninkovým, ale především motivačním prostředkem.

56

Významnou úlohu sehrávají testy v kategoriích žáků vzhledem k jejich individuálním zvláštnostem a tím i přístupu k tréninku. S přibývajícím věkem a výkonností postupně testy ztrácejí na významu ( Fajfer, 2005 ). Námi uvedené testy lze provádět na hřišti, v hale nebo v tělocvičně. S přihlédnutím na dané klubové podmínky jsme vybrali měření nenáročné na přístrojové vybavení. Dále podotýkáme, že vzhledem k dosavadním nabytým trenérským zkušenostem a na základě tréninkové docházky, byla obě měření provedena v zimním období těsně po ukončení podzimního hlavního období, po přechodu na halovou sezonu, a to v měsících prosinec 2007 a prosinec 2008. Také pro zachování stejných vnějších podmínek byla všechna měření provedena v prostorách sportovní haly. Vycházeli jsme z publikace od Fajfera ( 2005 ), který zde uvádí, že testy mají vykazovat spolehlivost, objektivitu a platnost. Dále je důležité snížit na co nejmenší míru množství náhodných chyb, které mají svůj původ v nestálosti podmínek vnějšího prostředí, nedokonalosti nástrojů měření a v nahodilém kolísání psychického a fyzického stavu osob v době testování. Posledním zdrojem, který působí nejmasivněji, ovlivnit nemůžeme ( testovaná osoba např. nedokáže při každém pokusu skočit stejně daleko ). Je proto důležité vědět, do jaké míry je za stejných podmínek určitá činnost opakovatelná, mít informaci o tom, v jakém rozsahu testovaný výsledek náhodně kolísá. To je problém stability. Koeficienty stability jsou u dětí nižší než u dospělých. Fajfer ( 2005 ) dále uvádí, že charakteristika testů pohybových schopností dovoluje provádět tyto testy ve standardních podmínkách tělocvičen či hal a tím dodržovat standardní podmínky důležité pro přenos testových výsledků do praxe. Testová baterie testů pohybových schopností se dá provést v jedné tréninkové jednotce. Můžeme ji provádět na začátku, v polovině či na konci tréninkového cyklu, avšak nejméně 1 x v cyklu ( doporučuje se v lednu ). Pro zjištění úrovně motorické výkonnosti je možné využít, kromě mnoha dalších, námi vybrané testy, jejichž výsledky můžeme považovat za základní orientační ukazatele kondiční a technické připravenosti našich svěřenců.

57

6.3 Testování motorických schopností

TEST Č. 1 - SKOK DALEKÝ Z MÍSTA ODRAZEM SNOŽMO Tento test měří výbušnou sílu dolních končetin a také obratnostní úroveň. Je vhodný pro děti i dospělé a je součástí EUROFIT A UNIFITTEST. Pomůcky: pevný neklouzavý povrch (např. dvě žíněnky nebo gymnastický koberec), křída či páska na vyznačení odrazu, měřící pásmo. Popis: testovaný stojí v normálním postavení (nohy jsou od sebe na šířku pánve), špičkami nohou těsně u odrazové čáry. S podřepem a za současného švihnutí pažemi se snožmo odrazí a snaží se doskočit co nejdále. Dopadne na chodidla a zůstane stát. Určuje se poslední dotyk paty nohy, která je blíže k odrazové čáře, vzdálenost se měří na kolmici. Skok opakuje třikrát a počítá se nejlepší výkon. Celkový výkon se udává v cm.

TEST Č. 2 - ČLUNKOVÝ BĚH NA 4 x 10 m Tento test měří běžeckou rychlost a hbitost. Je vhodný pro děti i dospělé a je součástí UNIFITTESTU. Pomůcky: čistý a neklouzavý povrch, vyznačené úseky čárou nebo páskou, po stranách jsou umístěny gumové kužele, stopky. Popis: na rovné dráze odměříme vzdálenost 10 m. Začátek a konec tohoto úseku vyznačíme metou vysokou 20 cm. Běžec vybíhá od startovní mety ( má ji po pravé ruce ), oběhne druhou metu tak, že ji má po levé ruce a vrací se ke startovní metě, kterou oběhne tak, že ji má po pravé ruce – proběhnutá dráha má tvar osmičky. Na konci třetího úseku už metu neobíhá, pouze se jí dotkne rukou a vrací se zpět. Jakmile vběhne za startovní čáru, stopky se zastavují. Výkon měříme s přesností na setiny sekundy. Člunkový běh opakujeme dvakrát a počítá se lepší výkon.

TEST Č. 3 - LEH – SED ZA 1 min. Velice populární test. Je součástí motorických testů EUROFIT a UNIFITTEST. Měří dynamickou sílu bederních, kyčelních, stehenních a břišních svalů.

58

Pomůcky: žíněnka nebo koberec, stopky. Popis: měřený jedinec si lehne na záda, ruce spojí za hlavou, mírně pokrčí nohy v kolenou ( stehna a bérce svírají pravý úhel ), mírně roznoží a nohy položí chodidly na podložku ( chodidla asi 30 cm od sebe ). Pomocník mu drží nohy pevně na zemi. Ze základní polohy vleže provádí testovaný sed ( tak, aby se lokty dotýkal kolen ) a znovu leh co nejrychleji po určenou dobu – v našem případě 60 sekund. Pomocník počítá počet dotyků kolen lokty a také kontroluje správnost provedení. Test se obvykle provádí ve dvojicích, oba se vystřídají. Měřená osoba si dvakrát vyzkouší správné provedení v pomalém tempu. Test se provádí jednou.

Hodnocení testů T1, T2 a T3 Standardy motorické výkonnosti pro chlapce ve fotbalovém věku 6-10 let dle Prof. Ing. Václava Bunce, CSc. ( Fajfer, 2005 ). Tabulka č. 5 – standardy motorické výkonnosti

Testy, měření

Podprůměr

Průměr

Nadprůměr

7 let Člunkový běh 4x10m (s)

15,1

13,6

12,1

Skok do dálky z místa (cm)

113

131

149

Leh-sed (počet/min.)

24

31-35

38

8 let Člunkový běh 4x10m (s)

14,7

13,2

11,7

Skok do dálky z místa (cm)

122

140

158

Leh-sed (počet/min.)

28

34-36

40

9 let Člunkový běh 4x10m (s)

14,5

13,1

11,6

Skok do dálky z místa (cm)

131

149

167

Leh-sed (počet/min.)

32

36-39

42

10 let Člunkový běh 4x10m (s)

14,1

12,6

11,2

Skok do dálky z místa (cm)

139

157

176

Leh-sed (počet/min.)

34

38-40

42

59

6.4 Testování pohybových dovedností – fotbalové techniky

TEST Č . 4 - MANIPULACE S MÍČEM Žonglování silnější nohou, hlavou Pomůcky: fotbalový míč velikost č. 4 Popis: testovaný jedinec stojí na místě, v rukou drží míč. Míč spustí k noze nebo na zem, snaží se jej opakovanými dotyky nártem nohy udržet ve vzduchu co nejdéle. Může se při tom libovolně pohybovat po podložce ( hala ). Dotkneli se míč země nebo hráč zahraje nepovolenou částí těla ( od pasu nahoru ), pokus končí. Podobným způsobem probíhá žonglování hlavou. Testovaný jedinec stojí na místě, v rukou má míč, který si nadhodí a snaží s jej udržet ve vzduchu opakovanými údery hlavou co nejdéle. Upadne-li míč na zem, nebo hraje-li hráč jinou částí těla, pokus končí. Každý hráč má tři pokusy nohou i hlavou. Hodnocení : hodnotí se nejlepší ze třech pokusů ( pokusy se nesčítají ). Do protokolu se zapíše počet platných doteků. Doporučuje se testovat ve dvojicích, jeden žongluje, druhý počítá.

TEST Č. 5 - PŘIHRÁVÁNÍ NA PŘESNOST Přihrávání vnitřní stranou nohy po zemi po vedení míče Pomůcky: fotbalový míč velikost č. 4, čtyři kužele Popis: měřený jedinec má na zemi před sebou míč, po krátkém vedení 3-5 m před vyznačeným územím přihrává vnitřní stranou nohy na vymezený cíl ( branka šíře 1,5 m ve vzdálenosti 15 m ) 6 x pravou nohou, 6 x levou nohou. Zásah do tyče, kužele se hodnotí jako dobrý. U kategorie mladší přípravky je vzdálenost zkrácena na 10 m. Hodnocení: do protokolu se zapíše počet dobrých zásahů pravou a levou nohou

TEST Č. 6 – VEDENÍ MÍČE VE SLALOMU Pomůcky: čistý a neklouzavý povrch, vyznačené místo startu čárou nebo páskou, slalom vyznačený čtyřmi kužely ve vzdálenosti 4 m od sebe, stopky.

60

Popis: měřený jedinec startuje z místa startu s míčem u nohy, běží mezi první a druhou metou tak, že ji má po levé ruce, pak vede míč střídavě kolem met, až poslední čtvrtou obíhá tak, že ji má po pravé ruce, vrací se zpět, vede míč mezi metami tak, že poslední metu má po levé ruce a běží do místa cíle. Hodnocení: měříme s přesností na 0,01 s. Do protokolu zapíšeme lepší čas ze dvou pokusů.

6.5 Metodika vyhodnocení naměřených výsledků

Je zřejmé, že výsledky v různých testech, zvláště jsou-li vyjádřeny v různých jednotkách (čas, metry, počet), lze mezi sebou srovnávat obtížně. Proto existuje několik možností, jak převést výsledky naměřené v různých jednotkách (hrubá data) na společného jmenovatele a získat výsledky odvozené. S těmito přepočty je potřebné se seznámit proto, že normy testů jsou uváděny v rozličných přepočtech (Neuman, 2003). Zde předkládáme pouze statistické metody a veličiny, které jsme v této práci použily: Aritmetický průměr

je statistická veličina, která v jistém smyslu vyjadřuje

typickou hodnotu popisující soubor mnoha hodnot. Aritmetický průměr se obvykle

značí

vodorovným

pruhem

nad

názvem

proměnné.

Definice

aritmetického průměru je:

Směrodatná odchylka σ je v teorii pravděpodobnosti a statistice často používanou mírou statistické disperze. Jedná se o kvadratický průměr odchylek hodnot znaku od jejich aritmetického průměru. Zhruba řečeno vypovídá o tom, jak moc se od sebe navzájem liší typické případy v souboru zkoumaných čísel. Jeli malá, jsou si prvky souboru většinou navzájem podobné, a naopak velká směrodatná odchylka signalizuje velké vzájemné odlišnosti. Směrodatná odchylka je

nejužívanější

míra

variability.

Definice

61

směrodatné

odchylky

je:

Výsledky se převádí na tzv. z - body (z - skóre), využívající srovnání dosaženého výkonu s průměrem ( souboru z = (x -

) a směrodatnou odchylkou (s) celého

) / σ. Rozsah stupnice těchto z - bodů je od - 3 do +3.

Aritmetický průměr má hodnotu 0 bodů, hodnota směrodatné odchylky se rovná 1 bodu. kde

x

je dosažený výsledek, n = N počet měřených osob

(cs.wikipedie.org/wiki/)

Pro lepší orientaci ve výsledcích zde předkládáme názvy zbylých použitých symbolů. TO – testovaná osoba T1 – skok daleký z místa odrazem snožmo T2 – člunkový běh na 4x10 m T3 – leh – sed za 1 min. T4 – manipulace s míčem - žonglování, SH – silnější nohou, H – hlavou T5 – přihrávání na přesnost, PN – pravou nohou, LN – levou nohou T6 – vedení míče ve slalomu

62

7. VÝSLEDKY MĚŘENÍ

7.1. Výsledky jednotlivých testů

První měření probíhalo v prosinci 2007 v průběhu čtyř tréninkových jednotek v rozmezí čtrnácti dnů a ve věkové kategorii mladších přípravek se jej zúčastnilo 14 chlapců. Tabulka č. 6 – Výsledky mladších přípravek – prosinec 2007

č.

TO

Ročník

T1

T2

T3

TO

T4

T5

T6

SN

H

PN

LN

z body

1.

L.M.

2001

129

13,76

28

2

1

3

2

17,05

+2,31

2.

E.S.

2001

82

15,59

25

2

1

2

0

26,58

-6,63

3.

D.Č.

2001

115

14,01

20

2

1

3

1

19,51

+0,05

4.

F.Č.

2001

136

14,36

17

1

1

1

0

24,63

-4,39

5.

D.M.

2001

110

13,15

33

2

1

3

1

16,25

+2,07

6.

F.M.

2001

82

15,28

18

1

1

2

0

32,21

-8,68

7.

M.D.

2001

128

15,85

16

2

1

3

0

20,54

-3,37

8.

M.P.

2000

116

13,90

25

1

1

0

1

18,69

-3,02

9.

K.K.

2000

127

14,12

29

2

1

1

0

22,87

-2,48

10.

O.P.

2000

128

14,24

30

1

1

0

2

20,14

-1,86

11.

M.Š.

2000

126

13,95

27

2

1

3

1

18,13

+0,70

12.

M.M.

2000

142

13,53

27

3

2

2

0

18,30

+1,87

13.

P.Š.

2000

141

12,78

36

3

2

2

4

15,47

+7,23

14.

M.K.

2000

153

12,47

40

12

5

3

5

14,35

+16,52

Průměr

123

14,07

27

2,6

1,4

2

1,2

20,34

Směrodatná odchylka

19,8

0,949

8,86

2,69

1,05

1,07

1,52

4,66

Jednotlivá měření probíhala ve sportovní hale, tudíž vnější podmínky byly pro všechny chlapce totožné. Přesto naměřené hodnoty ukázaly velké výkonnostní rozdíly mezi testovanými osobami. Dle předložené tabulky je např. zřejmé, že výsledky TO č. 14 ( M.K. ) dosahují výjimečných hodnot a většina testovaných chlapců za těmito hodnotami výrazně zaostává.

63

Druhé měření probíhalo v prosinci 2008 v průběhu čtyř tréninkových jednotek v rozmezí čtrnácti dnů a ve věkové kategorii mladších přípravek se jej zúčastnilo stejně jako v prvním měření 14 chlapců.

Tabulka č. 7 – Výsledky mladších přípravek – prosinec 2008

č.

TO

Ročník

T1

T2

T3

TO

T4

T5

T6

SN

H

PN

LN

z body

1.

L.M.

2001

136

13,55

33

3

2

4

2

16,24

+2,42

2.

E.S.

2001

87

14,96

26

2

1

2

0

24,13

-7,34

3.

D.Č.

2001

124

13,34

20

3

1

3

1

19,51

-2,14

4.

F.Č.

2001

141

13,96

21

1

1

3

0

20,83

-2,97

5.

D.M.

2001

131

13,15

36

4

2

3

1

16,25

+1,65

6.

F.M.

2001

87

15,30

20

2

1

2

1

32,21

-9,58

7.

M.D.

2001

130

15,50

18

2

1

2

1

19,37

-5,22

8.

M.P.

2000

115

13,82

30

2

2

0

2

18,76

-3,25

9.

K.K.

2000

134

13,34

34

3

3

3

0

20,95

+0,12

10.

O.P.

2000

141

13,61

36

2

2

0

2

16,41

-0,58

11.

M.Š.

2000

132

13,41

35

3

2

4

2

17,49

+2,35

12.

M.M.

2000

152

12,99

29

6

4

3

1

17,15

+3,00

13.

P.Š.

2000

145

12,03

40

5

3

2

5

13,83

+6,06

14.

M.K.

2000

167

12,15

47

32

9

3

6

13,02

+16,43

Průměr

130

13,65

30

5

2,4

2,4

1,7

19,02

Směrodatná odchylka

21,3

0,993

8,25

7,60

2,03

1,18

1,71

4,62

Pro srovnání jsme použili průměrných hodnot ( ) naměřených výsledků v prosinci 2007 a v prosinci 2008 v přípravném období a testovali jsme určitý počet hráčů (n).

64

Tabulka č. 8 - Srovnání průměrných hodnot testů před a po ročním makrocyklu

Období testování

- T1

- T2

- T3

- T4 SN

Prosinec 2007

123

14,07

27

Prosinec 2008

130

13,65

30

H

2,6 1,4 5

- T5 PN

2

- T6

LN

1,2 20,34

2,4 2,4 1,7 19,02

Všechny průměrné hodnoty jednotlivých výsledků testů měřených v prosinci 2008 prokazují jednoznačné zlepšení oproti průměrným hodnotám naměřeným v prosinci 2007. U testů motorických schopností – T1, T2 a T3 došlo u 10-ti TO ke zlepšení výkonů, u TO č. 3 v testu T3 a u TO č. 5 v testu T2 bylo dosaženo hodnot totožných a u TO č. 6 v testu T2 a u TO č. 8 v testu T1 došlo ke zhoršení výkonů v porovnání prosinec 2007 / prosinec 2008. U testů pohybových dovedností, zejména u testu T5, k tak výraznému zlepšení nedošlo. V testu T4 – SN se 11 TO zlepšilo ( i když mnohdy velmi nepatrně ) a TO č. 2, 4 a 7 dosáhly hodnot totožných. V testu T4 – H se zlepšilo 9 TO a totožných výsledků dosáhly TO č. 2, 3, 4, 6 a 7. V testu T5 – PN se zlepšily pouze TO č. 1, 4, 9, 11 a 12, u TO č. 7 došlo ke zhoršení a zbylé TO dosáhly shodných výsledků. V testu T5 – LN bylo dosaženo u poloviny TO výsledků lepších, druhá polovina, a to TO 1, 2, 3, 4, 5, 9 a 10 dosáhla výsledků stejných.V posledním testu pohybových dovedností T6 dosáhly TO č. 3, 5, a 6 hodnot totožných, u všech ostatních došlo ke zlepšení výkonů v porovnání prosinec 2007 / prosinec 2008.

U testovaného souboru byly naměřeny velmi odlišné hodnoty, jak na začátku, tak na konci makrocyklu, zapříčiněné nestejným zahájením tréninkového procesu, vrozenými předpoklady, absencí v docházce a přístupem při plnění zadaných úkolů v tréninkových jednotkách či doma.

65

V kategorii starších přípravek se prvního měření v prosinci 2007 zúčastnilo 10 chlapců. Jednotlivá měření probíhala současně s kategorií mladší přípravky.

Tabulka č. 9 – Výsledky starších přípravek – prosinec 2007

č.

TO

Ročník

T1

T2

T3

TO

T4

T5

T6

SN

H

PN

LN

z body

15.

D.N.

1999

157

12,95

37

3

2

2

0

18,42

-4,18

16.

J.M.

1999

135

14,56

22

4

2

2

1

15,21

-5,86

17.

D.CH.

1999

152

11,85

34

8

3

3

2

15,32

+1,80

18.

Z.M.

1998

123

13,65

25

5

2

3

1

18,47

-6,09

19.

F.S.

1998

126

13,69

63

9

5

4

2

14,43

+2,29

20.

D.L.

1998

166

12,78

13

4

2

2

0

17,01

-4,36

21.

T.K.

1998

148

13,08

24

3

2

2

1

19,23

-5,25

22.

R.J.

1998

156

11,87

38

14

4

4

2

13,92

+4,84

23.

P.Š.

1998

144

12,15

40

6

4

4

2

14,87

+2,73

24.

M.M.

1998

161

11,46

45

48

12

5

3

13,04

+14,00

Průměr

147

12,80

34

10,4

3,8

3,1

1,4

15,99

Směrodatná odchylka

13,9

0,933

13,38

12,93

2,93

1,04

0,92

2,03

Jednotlivá měření probíhala ve sportovní hale, tudíž vnější podmínky byly pro všechny chlapce totožné. Přesto naměřené hodnoty ukázaly velké výkonnostní rozdíly mezi testovanými osobami podobně jako tomu bylo u mladší přípravky. Dle předložené tabulky je např. zřejmé, že výsledky TO č. 24 ( M.M. ) dosahují výjimečných hodnot a většina testovaných chlapců za těmito hodnotami výrazně zaostává.

66

Druhé měření probíhalo v prosinci 2008 v průběhu čtyř tréninkových jednotek v rozmezí čtrnácti dnů a ve věkové kategorii starších přípravek se jej zúčastnilo stejně jako v prvním měření 10 chlapců.

Tabulka č. 10 – Výsledky starších přípravek – prosinec 2008

č.

TO

Ročník

T1

T2

T3

T4

TO

T5

T6

SN

H

PN

LN

z body

15.

D.N.

1999

166

12,76

41

5

3

3

0

18,54

-4,89

16.

J.M.

1999

136

13,13

25

6

2

2

1

15,33

-6,45

17.

D.CH.

1999

163

11,57

39

15

6

4

2

14,81

+2,15

18.

Z.M.

1998

137

13,53

28

9

4

3

2

15,89

-4,80

19.

F.S.

1998

137

13,35

71

16

8

5

2

14,17

+1,57

20.

D.L.

1998

178

12,37

18

7

4

3

1

16,22

-2,50

21.

T.K.

1998

150

12,84

33

6

3

2

1

17,86

-5,88

22.

R.J.

1998

162

11,73

42

30

7

5

3

13,44

+5,29

23.

P.Š.

1998

144

11,98

49

11

6

5

2

14,64

+1,72

24.

M.M.

1998

169

11,29

51

126

32

6

3

12,76

+13,84

Průměr

154

12,46

40

23,1

7,5

3,8

1,7

15,37

Směrodatná odchylka

14,5

0,740

14,39

35,03

8,37

1,33

0,9

1,73

Pro srovnání jsme použili, stejně jako u souboru mladších přípravek, průměrných hodnot ( ) naměřených výsledků v prosinci 2007 a v prosinci 2008 v přípravném období a testovali jsme určitý počet hráčů (n).

Tabulka č.11 - Srovnání průměrných hodnot testů před a po ročním makrocyklu

Období testování

- T1

- T2

- T3

- T4 SN

H

- T5 PN

- T6

LN

Prosinec 2007

147

12,80

34

10,4 3,8 3,1 1,4 15,99

Prosinec 2008

154

12,46

40

23,1 7,5 3,8 1,7 15,37

67

Všechny průměrné hodnoty jednotlivých výsledků testů měřených v prosinci 2008 prokazují jednoznačné zlepšení oproti průměrným hodnotám naměřeným v prosinci 2007. U testů motorických schopností 2008 – T1, T2 a T3 došlo téměř u všech TO, až na jednu výjimku ( TO č. 23 dosáhla v testu T1 hodnot totožných), ke zlepšení výkonů. U testů pohybových dovedností, zejména u testu T5, k tak výraznému zlepšení nedošlo. V testu T4 se sice všechny TO, až na TO č. 16, která dosáhla v T4 – H výsledků shodných, zlepšily, ale u testu T5 – LN došlo pouze ve třech případech ke zlepšení, a to u TO č. 18, 20 a 22, ostatní dosáhly hodnot totožných. V testu T5 – PN dosáhly TO č. 16, 18 a 21 hodnot shodných, ostatním byly naměřeny hodnoty prokazující zlepšení v porovnání s hodnotami naměřenými v prosinci 2007. A test T6 nám prokazuje zlepšení u osmi TO. U TO č. 15 a 16 došlo naopak ke zhoršení v porovnání s rokem 2007. Také u testovaného souboru starších přípravek byly naměřeny velmi odlišné hodnoty, jak na začátku, tak na konci makrocyklu, rovněž zapříčiněné nestejným zahájením tréninkového procesu, vrozenými předpoklady, absencí v docházce a přístupem při plnění zadaných úkolů v tréninkových jednotkách či doma.

7.2 Srovnání našich výsledků s fotbalovou populací chlapců

Naměřené hodnoty motorických schopností, které představují v této práci testy T1, T2 a T3 z prosince 2008, jsme zde pouze porovnali se standardy motorické výkonnosti pro chlapce ve věku 7 – 10 let dle Bunce ( 2005 ). Zde, v níže uvedených tabulkách, jsme testované osoby rozdělili do věkových kategorií 7 – 10 let. S ohledem na nízký počet testovaných osob, zejména v kategorii devítiletých chlapců, jsme pro zachování hodnověrnosti nepoužili žádný ze statistických výpočtů. Pouze pro lepší orientaci jsme do tabulek uvedli průměrné hodnoty (

) naměřených výsledků motorických testů u

jednotlivých kategorií.

68

Tabulka č. 12 – Porovnání motorické výkonnosti u chlapců ve věku 7 let

č.

1

2

3

4

5

6

7

Standardy dle

TO

Bunce ( 2005 )

TO

L.M.

E.S.

D.Č.

F.Č.

D.M.

F.M.

M.D.

T1

136

87

124

141

131

87

130

T2 T3

<

průměr

>

113

131

149

13,55 14,96 13,34 13,96 13,15 15,30 15,50 14,3 15,1

13,6

12,1

31-35

38

33

26

20

21

36

20

18

119

25

24

Z uvedených průměrných hodnot vyplývá, že výkony v jednotlivých testech motorických schopností jsou v porovnání s předloženými standardy podprůměrné. Zde hraje opět velkou roli doba trvání pravidelné sportovní přípravy u jednotlivých hráčů a také kalendářní i biologický věk. U TO č. 1 a 5 se naměřené hodnoty pohybují lehce nad stanoveným průměrem. U ostatních jsou podprůměrné především výkony zaměřené na dynamickou sílu břišních svalů.

Tabulka č. 13 – Porovnání motorické výkonnosti u chlapců ve věku 8 let

č.

8

9

10

11

12

13

14

Standardy dle Bunce ( 2005 )

TO TO

M.P.

K.K.

O.P.

M.Š.

M.M.

P.Š.

M.K.

T1

115

134

141

132

152

145

167

T2 T3

13,82 13,34 13,61 13,41 12,99 30

34

36

35

<

průměr

>

122

140

158

12,03 12,15 13,1 14,7

13,2

11,7

34-36

40

29

40

47

141

36

28

V kategorii chlapců ve věku 8 let se do průměrných hodnot výrazně promítly výkony TO č. 13 a 14, které lze hodnotit ve všech testech jako nadprůměrné. U TO č. 12 lze takto hodnotit výkon v testu T1. Pouze u TO č. 8 ve všech testech, a u TO č. 12 v testu T3, se naměřené hodnoty pohybují pod stanoveným průměrem, u ostatních TO se výkony pohybují kolem určeného průměru.

69

Tabulka č. 13 – Porovnání motorické výkonnosti u chlapců ve věku 9 let

č.TO

15

16

17

Standardy dle Bunce ( 2005 )

TO

D.N.

J.M.

D.CH.

T1

166

136

163

T2 T3

12,76 13,13 41

25

<

průměr

>

131

149

167

12,5 14,5

13,1

11,6

36-39

42

155

11,57 35

35

32

Pro malý počet TO ve věkové kategorii 9 let můžeme pouze konstatovat, že TO č. 15 dosáhla v testech T1 a T3 hodnot nadprůměrných a v testu T2 hodnoty průměrné. TO č. 16 dosáhla v testu T2 hodnoty průměrné, ale v testech T1 a T3 jí byly naměřeny hodnoty podprůměrné. A u TO č. 17 bylo v testu T3 dosaženo hodnoty průměrné a v testech T1 a T2 hodnotíme výkony v porovnání se standardy jako nadprůměrné.

Tabulka č. 15 – Porovnání motorické výkonnosti u chlapců ve věku 10 let

č.

18

19

20

21

22

23

24

Standardy dle Bunce ( 2005 )

TO TO

Z.M.

F.S.

D.L.

T.K.

R.J.

P.Š.

M.M.

T1

137

137

178

150

162

144

169

T2 T3

13,53 13,35 12,37 12,84 11,73 11,98 11,29 28

71

18

33

42

49

51

<

průměr

>

139

157

176

12,5 14,1

12,6

11,2

38-40

44

154

42

34

Rovněž u chlapců ve věku 10 let byly průměrné hodnoty vysoce ovlivněny velmi rozdílnými výkony v jednotlivých testech. TO č. 18 dosáhla u všech testů hodnot podprůměrných, stejně tak TO č. 19 v testu T1 a T2, TO č. 20 v testu T3 a TO č. 21 v testu T3. U TO č. 24 bylo naopak dosaženo ve všech testech hodnot nadprůměrných, podobně jako u TO č. 23 v testu T3, dále u TO č. 20 v testu T1 a u TO č. 19 v testu T3. U ostatních výkonů byly naměřeny hodnoty průměrné ve srovnání s předloženými standardy dle Bunce ( 2005 ).

70

7.3 Stanovení pořadí dle dosažených výsledků

Jedním z hlavních úkolů regionálních klubů je vychovávat talentované hráče pro vrcholový fotbal. Na základě dosažených výsledků v testech motorických schopností a dovedností jsme sestavili pořadí chlapců mladších a starších přípravek. S přihlédnutím na herní výkon každého hráče jsme poté označili některé talentované jedince, kteří mají reálné předpoklady pro vrcholový fotbal.

Tabulka č. 16 – Pořadí hráčů mladší přípravky dle dosažených z – bodů

Pořadí

TO

Ročník

2007

Součet Z bodů

Pořadí

ze všech testů

2008

TO

Ročník

Součet Z bodů ze všech testů

1.

M.K.

2000

16,52

1.

M.K.

2000

16,43

2.

P.Š.

2000

7,23

2.

P.Š.

2000

6,06

3.

L.M.

2001

2,31

3.

M.M.

2000

3,00

4.

D.M.

2001

2,07

4.

L.M.

2001

2,42

5.

M.M.

2000

1,87

5.

M.Š.

2000

2,35

6.

M.Š.

2000

0,7

6.

D.M.

2001

1,65

7.

D.Č.

2001

0,05

7.

K.K.

2000

0,12

8.

O.P.

2000

-1,86

8.

O.P.

2000

-0,58

9.

K.K.

2000

-2,48

9.

D.Č.

2001

-2,14

10.

M.P.

2000

-3,02

10.

F.Č.

2001

-2,97

11.

M.D.

2001

-3,37

11.

M.P.

2000

-3,25

12.

F.Č.

2001

-4,39

12.

M.D.

2001

-5,22

13.

E.S.

2001

-6,63

13.

E.S.

2001

-7,34

14.

F.M.

2001

-8,68

14.

F.M.

2001

-9,58

V předložených tabulkách z prosince 2007 i 2008 se hodnoty, získané součtem Z bodů ze všech testů, u jednotlivých chlapců velmi odlišují, což také znamená velké výkonnostní rozdíly. Polovina souboru dosahuje hodnot kladných, z toho jeden chlapec ( M.K. ) hodnot výjimečných a chlapec ( P.Š. ) hodnot velmi dobrých. Tito dva mladí hráči se mohou, po přihlédnutí ke všem okolnostem, v nejbližší budoucnosti uplatnit ve vrcholovém fotbale. U ostatních TO jsou

71

hodnoty pohybující se kolem nuly odpovídající výkonnostnímu průměru regionálních soutěží, a záporné Z body

nejvíce vzdálené nule odpovídají

výkonům podprůměrným. U některých chlapců jsme po ročním měření zaznamenali vzestup, u jiných propad pořadím.

U starších přípravek můžeme vyvodit závěry velmi podobné jako u přípravek mladších.

Tabulka č. 17 – Pořadí hráčů starší přípravky dle dosažených z – bodů

Pořadí

TO

Ročník

2007

Součet Z bodů

Pořadí

ze všech testů

2008

TO

Ročník

Součet Z bodů ze všech testů

1.

M.M.

1998

14,00

1.

M.M.

1998

13,84

2.

R.J.

1998

4,84

2.

R.J.

1998

5,29

3.

P.Š.

1998

2,73

3.

D.CH.

1999

2,15

4.

F.S.

1998

2,29

4.

P.Š.

1998

1,72

5.

D.CH. 1999

1,80

5.

F.S.

1998

1,57

6.

D.N.

1999

-4,18

6.

D.L.

1998

-2,50

7.

D.L.

1998

-4,36

7.

Z.M.

1998

-4,80

8.

T.K.

1998

-5,25

8.

D.N.

1999

-4,89

9.

J.M.

1999

-5,86

9.

T.K.

1998

-5,88

10.

Z.M.

1998

-6,09

10.

J.M.

1999

-6,45

I u předložených tabulek starších žáků z prosince 2007 a 2008 se hodnoty, získané součtem Z bodů ze všech testů, u jednotlivých chlapců velmi odlišují, což také znamená velké výkonnostní rozdíly. Polovina souboru dosahuje hodnot kladných, z toho jeden chlapec ( M.M. ) hodnot výjimečných a chlapec ( R.J. ) hodnot velmi dobrých. Tito dva mladí hráči se mohou, po přihlédnutí ke všem okolnostem, v nejbližší budoucnosti uplatnit ve vrcholovém fotbale. U ostatních TO jsou hodnoty pohybující se kolem nuly odpovídající výkonnostnímu průměru regionálních soutěží, a záporné Z body

nejvíce vzdálené nule odpovídají

výkonům podprůměrným. U některých chlapců jsme po ročním měření zaznamenali vzestup, u jiných propad tímto pořadím.

72

ZÁVĚR

Cílem naší práce bylo zjistit úroveň motorických schopností a dovedností u mladých fotbalových hráčů ve věku 6 – 10 let. Ověřit, zda došlo ke zlepšení těchto schopností po absolvování ročního tréninkového cyklu a porovnat náš testovaný soubor s vybranými standardy. Nakonec vybrat talentované jedince s předpoklady pro vrcholový fotbal. Hráči na všech výkonnostních úrovních musí v utkání řešit nespočet složitých herních situací a plnit mnoho taktických úkolů při velkém fyzickém a psychickém zatížení. Hráči musí rychle reagovat na nově vznikající situace, správně je vyhodnocovat a řešit. Proto by mělo být snahou trenérů, s přihlédnutím na možnosti klubu a tréninkové podmínky, vychovávat maximálně komplexní hráče se souběžnou podporou jejich jedinečných schopností za dodržování všech složek sportovního tréninku. V dlouhodobém tréninkovém procesu musíme cíleně rozvíjet všechny motorické schopnosti a dovednosti společně, samozřejmě s přihlédnutím na senzitivní období mladých hráčů, protože jsou úzce propojeny a v každé fotbalové činnosti se prolínají. Proto jsme se i v této práci zabývali rozvojem všech motorických schopností a dovedností současně a snažili jsme se objasnit jejich důležitost pro fotbal. Pro optimální rozvoj uvedených schopností a dovedností u jednotlivých hráčů, je dobré získat informace o aktuální úrovni jednotlivých stránek celkové výkonnosti. Tyto informace můžeme získat pomocí testů nebo kontrolních měření.

Výsledky testů z pohledu výkonu ve hře mají

často pouze dílčí, případně informativní charakter, ale mohou nám napomoci v odhalení slabin, jak u konkrétních hráčů, tak v celém tréninkovém procesu. I my v této práci předkládáme testovou baterii. Jednotlivé testy jsme zvolili tak, aby odpovídaly našim požadavkům měření, a také podmínkám regionálního klubu. První testování probíhalo po skončení soutěžního období v prosinci 2007. Druhé srovnávací testování probíhalo po absolvování ročního tréninkovém cyklu, a to po skončení soutěžního období v prosinci 2008. Během tohoto období se testovaní hráči zapojili do tréninkového procesu, zaměřeného na rozvoj pohybových schopností a dovedností, především pak na míčovou techniku.

73

Spolu s cílem práce jsme stanovili několik úkolů s ním spojených. V první řadě jsme museli zvolit testovaný soubor a vhodnou testovou baterii. Pro tyto účely jsme vybrali družstvo přípravek TJ Kordárna Velká nad Veličkou, se kterým dlouhodobě pracujeme a zvolili jsme výše uvedené testy, které byly pro naše účely dostačující k získání informací o aktuální úrovni jednotlivých stránek celkové výkonnosti. Samotné měření bylo rozděleno do dvou fází, první proběhlo v prosinci 2007 a druhé, po absolvování ročního tréninkového cyklu, v prosinci 2008. Nejprve byly testovány motorické schopnosti zaměřené na rychlost, sílu a koordinaci a poté proběhlo testování pohybových dovedností se zaměřením na míčovou

techniku.

Testy

vytrvalostního

charakteru

nebyly

do

baterie

z technických důvodů zařazeny. Před samotným měřením byly vysloveny tři hypotézy. První hypotéza se nám po vyhodnocení naměřených výsledků potvrdila jen částečně. Budeme-li brát v úvahu průměrné hodnoty všech uvedených testů naměřené v prosinci 2008, pak tyto prokazovaly výrazné zlepšení oproti průměrným hodnotám testů z prosince 2007. Ovšem pokud se zaměříme na výkony jednotlivců měřené v příslušných veličinách, tak musíme konstatovat, že zejména u pohybových dovedností nedošlo u některých jedinců ke zlepšení žádnému, a v několika případech došlo dokonce ke zhoršení . Druhá hypotéza se nám potvrdila ze tří čtvrtin, protože testovaný soubor dosáhl stejných průměrných hodnot výsledků v jednotlivých testech, jako jsou průměrné hodnoty dosažené u fotbalové populace chlapců, v kategorii osmi, devíti a desetiletých. U kategorie sedmiletých bylo dosaženo hodnot podprůměrných. Posledním úkolem bylo stanovit pořadí dle dosažných výsledků a na tomto základě vybrat hráče pro vrcholový fotbal. S tím souvisela i naše třetí hypotéza, která se potvrdila, protože u dvou talentovaných chlapců bylo dosaženo ve všech naměřených hodnotách nadprůměrných výkonů. Naše informativní měření nám tedy ukázalo, že mezi chlapci regionálního fotbalového klubu jsou velké výkonnostní rozdíly. U testovaných jedinců vybraného souboru byly naměřeny velmi odlišné hodnoty, jak na začátku, tak na konci makrocyklu, které jsou podle nás zapříčiněné nestejným zahájením tréninkového procesu, vrozenými předpoklady, absencí v docházce, přístupem

74

při plnění zadaných úkolů v tréninkových jednotkách či doma, četností všech denních pohybových aktivit, nedostatečným rozvojem pohybových schopností v tělesné výchově a také přístupem rodičů. Připočteme-li k tomu pouhé dvě tréninkové jednotky týdně, výsledky testů jsou odpovídající výkonnostní úrovni jednotlivých hráčů. Pro získání zpětných vazeb a informativních dat o výkonnosti souboru podobná testování v praxi rozhodně doporučujeme. Proto, nechť tato diplomová práce slouží jako vodítko, či návod, pro všechny trenéry regionální úrovně, jak sestavit testovou baterii, na co se zaměřit při podobném měření a čeho se vyvarovat.

75

LITERATURA

1. BAUER, G. Hrajeme fotbal. Průvodce sportem. 2. vyd. České Budějovice: KOPP nakladatelství, 2006, ISBN 80-7232-277-X 2. BEDŘICH, L., Fotbal rituální hra moderní doby.1. vyd. Brno: Repropress, 2006, ISBN 80-210-3927-2 3. BORBÉLY, L.et al. Ofenzíva moderna v súčasnom fotbale. 1. vyd. Nové Zámky: Litera, 2001, ISBN 80-967885-6-6 4. BURTON, A. W. & MILLER, D. E. ( 1998 in Měkota 2005 ). Movement skill assessment. Champaign. IL: Human Kinetice 5. ČELIKOVSKÝ, S. a kol. Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. 1.vyd. Praha: SPN, 1979, 14-719-79 6. ČELIKOVSKÝ, S. a kol. Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. 3. vyd. Praha: SPN, 1990, ISBN 80-04-23248-5 7. DOVALIL,J., Pohybové schopnosti a jejich rozvoj ve sportovním tréninku. Praha: Olympia, 1982, 8. DOVALIL, J. Pohybové schopnosti a jejich rozvoj ve sportovním tréninku. 1. vyd. Praha: Olympia, 1986. 208 s. 9. DOVALIL, J. a kol., Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Olympia, 2002, ISBN 80-7033-760-5 10. FAJFER, Z., Koordinační ( obratnostní ) schopnosti v systému tréninku hráče fotbalu. Brno: ČFS, 1990, 11. FAJFER, Z., Trenér fotbalu mládeže( 6-15 let ).Praha: Olympia, 2005, ISBN 80-7033-933-0 12.

GEESE,R.,

HILLBRECHT,M.,

(

1995

in

Měkota

2005

).

Schnelligkeitstraining. Achen: Mayer und Mayer, 13. HÁJKOVÁ a kol. Aerobik – soutěžní formy. Kompletní průvodce tréninkem. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 188 s. ISBN 80-247-1311-X 14. HARRE, D., ( 1986 in Měkota 2005 ). Trainingslehre. Berlin: Sportverlag. 15. HIRTZ, P. ( 1985 in Měkota 2005 ). Koordinative Fahigkeiten im Schulsport. 16. HIRTZ, P. ( 1997 in Měkota 2005 ). Psychomotorisch-koordinative Fahigkeiten.

76

17. HIRTZ, P. ( 2002 in Měkota 2005 ). Untersuchungen zur Entwicklung koordinativer Fahigkeiten im Kindes und Jugendalter. 18. CHOUTKA, M., DOVALIL, J. Sportovní trénink. 1. vyd. Praha: Olympia, 1987. 27-030-87 19. CHOUTKA, M.,DOVALIL, J. Sportovní trénink. 2. Rozšířené vydání Praha: Olympia, 1991, 20. KOLLATH, E., Fotbal – technika a taktika hry. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, ISBN 80-247-1336-5 21. KUČERA, V., TRUKSA, Z. Běhy na střední a dlouhé tratě.1.vyd. Praha: Olympia, 2000, ISBN 80-7033-324-3 22. KURIC, J. a kol., Ontogenetická psychologie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 23. LETZELTER, H., ( 2000 in Měkota 2005 ). Trainingsgrundlagen. Rainbek 24. MACEK, P., Psychologické a sociální charakteristiky dospívání. 1. vyd. Praha: Portál, 1999, ISBN 80-7178-348-x 25. MARTIN, D., ( 2000 in Měkota 2005 ). Handbuch der Trainingslehre. Schorndorf: Karl Hofman, 1992 26. MĚKOTA, K., NOVOSAD, J., Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, ISBN 80-244-8981-x 27. MĚKOTA, K. ( 2000 in Měkota 2005 ). Definice a struktura motorických schopností. 28. MĚKOTA, K., CUBEREK, R., Pohybové dovednosti, činnosti, výkony. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007, ISBN 978-80-244-1728-8 29. MORAVEC, R, a kol., Teória a didaktika športu. Bratislava: Univerzita Komenského, 2004, ISBN 80-89075-22-3 30. NEUMAN, J., Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, ISBN 80-7178-730-2 31. PAVLIŠ, Z., PERIČ, T. a kol., Školení trenérů ledního hokeje. 1. vyd. Praha: ČSLH, 1995, 323 s, ISBN 80-900063-8-8 32. PERIČ, T. Sportovní příprava dětí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0683-0

77

33.

PROCHÁZKA,

L.,

K rozvoji

koordinačních

schopností

v přípravě

nejmladšího žactva. Trenér kopané 1982, č. 2, 34. ROTH, K. & WINTER, R. ( 2002 in Měkota 2005 ). Entwicklung koordinativer Fahigkeiten. 35. SCHMIDT, R. A. ( 1991 in Měkota 2005 ). Motor Learning & performace. From principles to practice. 36. SZOPA, J. ( 1995 in Měkota 2005 ). Uvarunkowania, przejavy i struktura motorycznosci czlowieka w svietle pogladow „ szkoly Krakowskiej“ 37. ŠIMONEK, J. a kol., Kondičná príprava v športových hrách. Bratislava: Šport, 1984, 38. ŠIMONEK, J., Tělesná výchova a šport. ročník III. Bratislava:SOUP, č.1/1993, 39. TRÝSKA, P., Rozvoj koordinačních schopností ve fotbalovém tréninku starších žáků. Brno: Bakalářská práce, 2007. 40. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, ISBN 80-246-0956-8 41. VILÍMOVÁ, V., Didaktika tělesné výchovy. Brno: Paido, 2002, ISBN 80-7315-033-6 42. VOTÍK, J. a ZALABÁK, J. Trenér OFS. Praha: Olympia, 2000. 43. VOTÍK, J., Trenér fotbalu „B“ licence. 2. vyd. Praha: Olympia, 2002, 261 s, ISBN 80-7033-921-7 44. ZIMMERMANN, K., SCHNABEL, G. & BLUME, D. ( 2003 in Měkota 2005 ). Koordinative Fahigkeiten. 45. ZRUBÁK, A., Kondičná príprava – fotbal, ľadový hokej. Bratislava: Šport, 1981, 46. (cs.wikipedie.org/wiki/)

78

RESUMÉ V této výzkumné práci jsme se zaměřili na rozvoj motorických schopností a dovedností ve fotbalovém tréninku přípravek v průběhu jednoho roku. Testovali jsme chlapce ve věku 6 až 10 let. Testovány byly jejich pohybové schopnosti a dovednosti na začátku, a poté na konci ročního cyklu. Výsledky testů nám napověděly, na jaké činnosti se máme v samotném tréninkovém procesu zaměřit více, a které jsou naopak, na této výkonnostní úrovni, dostačující. U jednotlivců nám testy pomohly odhalit jejich přednosti a slabiny, což může být do budoucna dobrým motivačním prvkem. A v neposlední řadě nám tyto testy potvrdily, kteří jedinci jsou předurčeni pro dosažení maximální sportovní výkonnosti na vrcholové úrovni.

SUMMARY This research work is based on the development of motoric abilities and skills in the football training of children during one year. We tested boys at the age of 6 to 10 years old. We tested thein movemend abilities and skills at the beginning of the year and then at the and of the year. The results of the tests showed us which activities should we concentrate on more and which activities are sufficient enough. These tests helped us to repeal the preference and the weak point sof the individuals. This can be good motivation in the future. These tests also confirmed that some individuals are better for reaching the maximum of the sports performance on the highest standard.

79

80