MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie

Prevence úrazů v národní házené a jejich případná první pomoc Bakalářská práce v oboru FSpS Management sportu

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Milan Mojţíš

Noemi Hrubošová MAN

Brno, 2013

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích.

V Brně dne

podpis

Poděkování Děkuji Mgr. Milanu Mojţíšovi za cenné rady, ochotu, vstřícnost a trpělivost při vedení této bakalářské práce.

Obsah ÚVOD ................................................................................................................................. 6 1

2

NÁRODNÍ HÁZENÁ ................................................................................................. 8 1.1

Charakteristika .................................................................................................... 8

1.2

Historie ................................................................................................................ 8

1.3

Pravidla ............................................................................................................. 10

1.3.1

Hřiště a další vybavení .............................................................................. 11

1.3.2

Hráči a další zúčastněné osoby ................................................................. 11

1.3.3

Hrací doba a výsledek utkání .................................................................... 13

1.3.4

Ovládání míče ........................................................................................... 14

1.3.5

Standardní situace ..................................................................................... 14

PREVENCE ÚRAZŮ V NH..................................................................................... 15 2.1

2.1.1

Dres ........................................................................................................... 15

2.1.2

Obuv .......................................................................................................... 15

2.1.3

Ostatní ....................................................................................................... 18

2.2

3

4

Výstroj hráčů ..................................................................................................... 15

Bezpečnostní opatření ....................................................................................... 19

2.2.1

Bezpečnostní opatření v rámci chování hráčů na hřišti............................. 20

2.2.2

Lékárnička................................................................................................. 22

2.3

Strečink ............................................................................................................. 24

2.4

Balanční cvičení v rámci prevence ................................................................... 26

PRVNÍ POMOC ....................................................................................................... 30 3.1

Zdravotnická záchranná sluţba ......................................................................... 30

3.2

Telefonicky asistovaná první pomoc ................................................................ 31

3.2.1

TAPP ......................................................................................................... 31

3.2.2

TANR ........................................................................................................ 31

3.3

Právní záleţitosti ............................................................................................... 32

3.4

Kardiopulmonální resuscitace ........................................................................... 33

3.4.1

Základní informace ................................................................................... 33

3.4.2

Postup pro KPR......................................................................................... 34

3.4.3

Ostatní informace ...................................................................................... 38

ÚRAZOVÉ STAVY v NH ....................................................................................... 41 4.1

Krvácení ............................................................................................................ 41

4.1.1

Vnější krvácení ......................................................................................... 41

4.1.2

Vnitřní krvácení ........................................................................................ 45

4.1.3

Specifické druhy krvácení ......................................................................... 47

4.2

4.2.1

Vyraţený dech .......................................................................................... 50

4.2.2

Aspirace cizího tělesa................................................................................ 51

4.3

6

Poranění pohybového aparátu ........................................................................... 52

4.3.1

Kontuze ..................................................................................................... 52

4.3.2

Distorze ..................................................................................................... 52

4.3.3

Luxace ....................................................................................................... 53

4.3.4

Fraktury ..................................................................................................... 54

4.4 5

Zranění dýchací soustavy .................................................................................. 50

Poranění páteře.................................................................................................. 56

NEÚRAZOVÉ STAVY V NH ................................................................................. 58 5.1

Šok .................................................................................................................... 58

5.2

Akutní infarkt myokardu ................................................................................... 60

5.3

Cévní mozková příhoda .................................................................................... 61

5.4

Astmatický záchvat ........................................................................................... 62

5.5

Cukrovka – Diabetes mellitus ........................................................................... 63

5.6

Hyperventilační tetanie ..................................................................................... 64

5.7

Křečové stavy.................................................................................................... 65

5.8

Kolaps ............................................................................................................... 65

5.9

Alergická reakce ............................................................................................... 66

ZÁVĚR ..................................................................................................................... 68

POUŢITÉ ZDROJE .......................................................................................................... 70 RESUMÉ .......................................................................................................................... 74 RESUME .......................................................................................................................... 74

ÚVOD Prevence úrazů je velmi důleţitá nejen v národní házené, v míčových sportech, ale ve všech sportovních disciplínách a pohybových aktivitách. Jsou v ní zahrnuta důleţitá pravidla ovlivňující bezpečnost hry (například pravidla o chování hráče, o bezpečnostních měřítkách sportovního působiště, o nutnosti výzbroje a výstroje, o zákazu uţívání nebezpečných předmětů, nutnost lékárničky apod.), ale i aktivní zapojení samotného hráče do preventivního programu. Hráč je schopen významně ovlivnit riziko vzniku svých zranění. Mám tím na mysli řádný strečink, uposlechnutí pravidel apod. V národní házené je například důleţitá správná obuv, která dobře zafixuje zranitelnou část těla při tomto sportu, kotník. V rámci prevence by se měly do tréninkových sloţek zapojovat průpravná cvičení zkvalitňující pevnost a odolnost svalů, kloubů, vazů a šlach. Patří sem balanční cvičení zpevňující svaly tělesného jádra, tzv. core svaly, která jsou prevencí před poraněním páteře. Balanční cvičení jsou spojena s koordinačními a silovými schopnostmi. Jestliţe se nám však i přes správnou prevenci nepodaří úrazu předejít, je nutné umět poskytnout laickou první pomoc, která je prováděna nevyškolenými lidmi v oblasti zdravotnictví, před příjezdem zdravotnické záchranné sluţby (ZZS). V některých případech jsou první okamţiky od vzniku poranění velmi zásadní a rozhodují o závaţnosti poranění, o jejich následcích a o osudu pacienta, který můţe být často i ohroţen při ţivotě, a poskytnutí okamţité a správné první pomoci můţe být klíčové. Téma o prevenci úrazů a jejich případnou první pomoc v národní házené jsem si vybrala především z důvodu, ţe jsem dříve národní házenou hrála, tudíţ je mi tohle téma blízké. Je jednodušší se vţít do určitých situací a představit si, co v tomto sportu moţné je, co není, především, co se týká zranění. 6

V mé bakalářské práci nejprve obecně charakterizuji národní házenou jako sportovní hru a zmíním se o historii. V první kapitole se budu dále zabývat pravidly, jak obecnými, tak těmi, jeţ specifikují hru z hlediska bezpečnosti. Ve druhé kapitole se budu věnovat prevenci, která zahrnuje výstroj hráčů, bezpečnostní opatření v rámci chování hráčů na hřišti a povinnosti lékárničky v blízkosti hrací plochy, strečink a balanční cvičení. Třetí kapitola obsahuje informace o první pomoci, konkrétně o ZZS, telefonicky asistované první pomoci a o jejích právních záleţitostech. Další podkapitolou první pomoci je kardiopulmonální resuscitace (KPR), která zahrnuje postup pro KPR a vše s ní související. Důvodem seznámení s KPR jako první je ten, ţe při mnoha zraněních a stavech můţe dojít k omezení základních ţivotních funkcí. V těchto případech je nutné okamţitě zahájit ţivot zachraňující KPR. U těchto zranění jiţ bude dostačující se na podkapitolu o KPR pouze odkázat. Čtvrtá a pátá kapitola je věnována veškerým úrazovým a neúrazovým stavům hrozící při národní házené. V případě úrazových stavů se jmenovitě jedná o krvácení, které je dále diferencováno na vnější, vnitřní a krvácení specifického druhu (krvácení z nosu, úst, ucha, poranění oka a rány). Za vnější krvácení je povaţováno vnější krvácení tepenné, ţilní a smíšené. Dále je popsán postup první pomoci při zranění dýchací soustavy (v případě vyraţeného dechu a aspirace cizího tělesa) a poranění pohybového aparátu (kontuze, distorze, luxace a fraktury). Popsáno je zde i vše o poranění páteře. V podkapitolách o neúrazových stavech je zmíněn akutní infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, astmatický záchvat, cukrovka, hyperventilační tetanie, křečové stavy, kolaps a alergická reakce. U kaţdého zranění a stavu jsem zmínila způsobující příčiny a příznaky, které poskytovatelům první pomoci pomohou určit, co mají vyšetřovat, a na závěr přesný postup poskytnutí laické první pomoci.

7

1 NÁRODNÍ HÁZENÁ 1.1

Charakteristika

Národní házená (dále jen NH) je charakterizována jako sportovní hra brankového typu, se společnou hrací plochou, kdy je společný předmět ovládán částmi těla, bez potřeby sportovního náčiní. Dle psychologické typologie patří mezi sporty kolektivní, coţ se určuje podle počtu zúčastněných osob. Utkání se hrají na venkovním hřišti. Sportovní hra se řadí mezi vyhraněné skupiny sportovního odvětví, kde většinou mezi sebou soupeří dvě strany (jednotlivci, dvojice, vícečlenná druţstva) s jedním společným předmětem, v případě házené s míčem. Je dělena na mnoho skupin podle různorodých kritérií. (Slepička, 2009) „Sportovní hra je tedy soutěživá činnost dvou soupeřů v jednotném prostoru a čase, kteří podle institucionálně schválených pravidel usilují o prokázání vlastní převahy lepším ovládáním společného předmětu.“ (Slepička, 2009) Ve sportovních hrách brankového typu jde druţstvům o jeden cíl. Strana v drţení společného předmětu plní útočné úkoly, při kterých lze získávat body. Těch druţstvo dosáhne dopravením předmětu do určeného cílového prostoru, v případě NH dopravení míče do brány soupeře ve stanoveném čase vícekrát neţ soupeř. (Slepička, 2009)

1.2

Historie

Historie sportovních her obecně bývá datována určitými mezníky. Těmi jsou první základy pravidel v písemné podobě, vznik prvních klubů a jejich národních asociací a organizace pravidelných soutěţí. Těmito zásadními body se historie sportovních her zuţuje nanejvýš na posledních asi 150 let, u některých sportů i na podstatně kratší dobu. S postupem času jsou jednotlivé hry neustále vyvíjeny a

8

posouvány dopředu, hlavním důvodem je vyhovění poţadavkům společenského zájmu. NH se řadí mezi sportovní hry, které se nepodařilo překonat české hranice, proto se hraje jen v České republice. Tohle omezení má za následek i redukci v zájmu diváků a její vysílání v televizi. To však nebylo důvodem, aby NH nepředčila některé sportovní hry. Hraje ji více lidí neţ některé sportovní hry s mezinárodními federacemi. I přes to, ţe je NH pouze českým sportem, podařilo se jí na počátku 20. století na určitou dobu hranice překročit a vstoupit na mezinárodní scénu, konkrétně na Slovensko, Ukrajinu, do Jugoslávie, Polska, Francie, Švýcarska i Rakouska. Na začátku 20. století vznikla první pravidla, která byla inspirována i jinými českými hrami, například vrhanou s přenášením nebo cílovou terčovou. Pravidla sepsal tehdejší učitel tělocviku Antonín Krištof a hru nazval házenou. Jiţ v roce 1907 byl totoţnou osobou zaloţen sportovní krouţek Házená Praha. O rok později nechal vydat oficiální pravidla, která přeloţil také do němčiny a esperanta. Jako

tělocvikář

rozšiřoval

házenou

především

se

svými

studenty,

s vysokoškoláky, s učiteli a ve cvičitelských sokolských školách, kteří pak házenou rozšiřovali stále dál. Tímto způsobem se NH stala oblíbenou i na Ukrajině a v Rusku. V roce 1918 došlo ke změně pravidel. Úpravu provedl Jaroslav Trantina, který se stal vůdčí organizátorskou osobností. O dva roky později vznikl Československý svaz házené a ţenských sportů. Tímto rokem počala éra mezinárodních úspěchů NH. Jaroslav Trantina se v roce 1921 podílel v Paříţi na ustanovení FSFI – Fédération Sportive Féminime Internationale (v překladu Mezinarodní federace ţenských sportů). Státy, do nichţ se rozšířila NH, uznala česká pravidla. Se zánikem činnosti FSFI skončil i mezinárodní rozvoj NH. Důvodem bylo řazení NH mezi ryze ţenské sporty.

9

V průběhu druhé světové války se NH stala symbolem českého vlastenectví. V tomto okamţiku byl počet registrovaných hráčů i hráček přes 22 tisíc. Omezení mezinárodního styku však ovlivnila pokles zájmu i v České republice. (Táborský, 2004)

1.3

Pravidla

Pravidla

sportovních her

bezproblémový

průběh

zahrnují

utkání

zákony a

z hlediska

předpisy

důleţité pro

prostorového,

materiálního,

personálního, časového i obsahového. Jsou zde obsaţeny informace o rozměrech hracích ploch a jejich rozdělení či o podobě cílových prostorů nebo velikosti a charakteru společného předmětu. Dále jsou zde předepsána další moţná pomocná vybavení. Pravidla striktně vymezují délku hrací doby a způsob určování výsledku utkání. Lze se zde dočíst o počtu hráčů, o jejich dovoleném chování a případných trestech při jeho porušení. Pravidla svým obsahem zajišťují pro obě strany jednotné podmínky, moţnosti, práva a zároveň povinnosti. V pravidlech se také píše o zúčastněných osobách při utkání, které mají striktně přiděleny své funkce, s nimiţ souvisí rozsah pravomocí a obsah jejich výkonu. U soutěţících druţstev to jsou hráči a funkcionáři. Hráči mohou být dále rozlišeni dle svých funkcí na hřišti, například hráč v poli, brankář, střídající hráč. Mezi funkcionáře patří kapitáni druţstev, trenéři, kouči, vedoucí druţstva, lékaři, maséři a podobně. Je třeba rozlišovat rozdíl mezi trenérem a koučem. Trenér má na starosti tréninkové procesy hráčů a jejich výkony, kdeţto kouč pečuje o hráče po stránce psychologické. Snaţí se udrţovat dobré vztahy v týmu, motivovat hráče, zbavit je nervozity apod. Je však moţné, aby se o trenérství i koučování starala jedna osoba. Dalšími zúčastněnými osobami jsou rozhodčí, popřípadě další pomocníci. Rozhodčí jsou osoby dohlíţející na dodrţování pravidel, můţe jich být více. Jejich povinností je zajistit bezproblémový a bezpečný průběh hry. Sudí zasahuje do utkání jen v nejnutnějších případech, coţ znamená při porušení podmínek nebo při porušení hráčských povinností nedovoleným způsobem. Při 10

přerušení hry dochází ke standardním situacím, kterými je hra obnovena. Patří sem například výhoz na začátku poločasu, po gólu apod. (Táborský, 2004)

1.3.1

Hřiště a další vybavení

Hřiště ve tvaru obdélníku o rozměrech 45x30 metrů je rozděleno na stejně velké třetiny čarami rovnoběţnými s půlicí čarou. Třetina je obranná, střední a útočná, při čemţ obranná třetina jednoho druţstva je útočnou třetinou druţstva druhého. Dále je na hřišti vyznačeno brankoviště, půlkruh o poloměru šesti metrů se středem uprostřed brankové čáry. (čl. 6) Čáry jsou důleţité jak pro základní postavení hráčů před zahájením hry, tak pro rozsah pohybu hráčů během utkání. Nezbytným inventářem pro utkání jsou dvě branky, míč vyrobený z kůţe nebo syntetického materiálu a střídačky. Obě musejí být na stejné straně hřiště. ()

1.3.2

Hráči a další zúčastněné osoby

Ve hře se proti sobě postaví dva týmy, kaţdé druţstvo je tvořeno z maximálně 15 hráčů. Při zahájení hry musí být tým nastoupen na hřišti v počtu sedmi hráčů jeden brankář, obránce, dva záloţníci a tři útočníci. Ostatní hráči se jako hráči střídající zdrţují v prostoru vlastní střídačky. (čl. 7) Co se týká rozsahu pohybu hráčů během utkání, je velmi důleţité třetinové rozdělení hřiště. Brankář a obránce se mohou pohybovat v brankovišti, obranné i střední části. Záloţníci se pohybují na stejné části hřiště, nesmí však vstoupit do brankoviště. Pro rozlišení záloţníka od útočníka musí mít záloţníci na rukávech dresu pásky. Pásky slouţí také k rozeznání záloţníků od útočníků. Útočníci se pohybují jen ve třetině střední a útočné. Mohou se pohybovat i v soupeřově brankovišti, nesmí z něj však vystřelit. Stane-li se tak, je gól povaţován za neplatný. (čl. 19) 11

Jak jsem jiţ jednou zmínila, čáry jsou důleţité pro základní postavení hráčů. K němu dochází před zahájením zápasu a po skórování nebo inkasování gólu, kdy se hra rozehrává opět ze středu hřiště. Při tomto postavení stojí brankář v brance na brankové čáře, obránce na čáře brankoviště, záloţníci na třetinové čáře obranné poloviny. Útočníci zahajující hru stojí na půlicí čáře, útočníci soupeře pak na pomocné čáře ve vlastní obranné polovině (viz obrázek). (čl. 17, 18) Hráči se mohou střídat pouze ve vlastní polovině střední třetiny. Střídání můţe proběhnout kdykoli během utkání a není početně nijak omezen. Dalšími zúčastněnými osobami kromě hráčů jsou funkcionáři a rozhodčí. V NH řídí zápas jeden hlavní rozhodčí, který je zároveň časoměřičem i zapisovatelem. V některých případech můţou utkání řídit dva rozhodčí. Tento fakt musí

být

předem

stanoven

()

12

v propozicích

soutěţe.

Ú točná třetina

S třední třetina

P om ezní čára

O branná třetina

P om ocná čára

B rankoviště

B rankov á čára

P ůlící čára

T řetinová čára

S třídačk y

Obr. č. 1: Schéma hrací plochy ()

1.3.3

Hrací doba a výsledek utkání

Hrací doba je vměstnána do dvou poločasů po 30 minutách. (čl. 12) Mezi poločasy je vloţena přestávka o libovolném trvání, její maximální délka je stanovena na 10 minut. O stanovené délce rozhoduje rozhodčí, po dohodě s kapitány týmu. (čl. 13) Gól je povaţován za platný, přejde-li celým svým objemem brankovou čáru v prostoru mezi brankovými tyčemi a břevnem. Útočící druţstvo přitom nesmí porušit ţádné pravidlo. Počet branek na kaţdé straně určuje výsledek utkání a vyšší

číslo

vyhrává.

Při

shodě

()

13

obou

čísel

dochází

k remíze.

1.3.4

Ovládání míče

Je povoleno drţet míč maximálně dvě sekundy. Poté si musí hráč narazit míč o zem nebo nadhodit nad hlavu, coţ povoleno jen dvakrát. Poté musí být míč buď přihrán nebo vystřelen. Míč se můţe dotknout všech částí těla hráče, kromě nohou od kolen dolů. Ke střele můţe dojít jen mimo brankoviště. (Táborský, 2004)

1.3.5

Standardní situace

Odhoz míče do dvou vteřin po odpísknutí rozhodčího je základním pravidlem pro provedení hodu ze standardních situací. Všechny hody se provádějí z místa. Výjimkou jsou hody od branky a hody pokutové. Při hodu musí hráč stát na zemi alespoň jednou nohou a během hodu s ní nesmí pohnout. Branka můţe padnout jen z hodu trestného, pokutového a z hodu z rohu. (Táborský, 2004) Výhoz – dochází k němu na začátku kaţdého poločasu a po kaţdém gólu; rozehráno musí být směrem dopředu Vhazování – je provedeno v situaci, kdy se dostane míč za pomezní čáru, tzv. do autu; k hodu dochází v místě, kde míč hřiště opustil Hod z rohu – místem provedení hodu je rohové území hřiště; důvodem hodu je dostání se míče za brankovou čáru po posledním dotyku bránícím hráčem (vyjma brankáře) Hod od branky – prováděn brankářem; důvodem je opět dostání se míče za brankovou čáru, tentokrát po posledním dotyku gólmana nebo soupeře Volný hod – bývá nařizován zejména za chyby při hře s míčem; je prováděn z místa přestupku; (viz další kapitola) Trestný hod – nařizován za nedovolené bránění, proráţení, úmyslný zásah míče nohou nebo hru záloţníků ve vlastním brankovišti (viz další kapitola) Pokutový hod – za opakované nedovolené bránění, za úmyslný zásah míče nohou obránce v prostoru brankoviště; provádí se ze vzdálenosti čtyř metrů, na spojnici středu branky a středu hřiště (viz další kapitola) 14

PREVENCE ÚRAZŮ V NH 1.4

Výstroj hráčů

1.4.1

Dres

Celé druţstvo musí na hřiště před utkáním nastoupit v jednotném, sportovním oblečení, coţ znamená stejné barevné dresy i trenýrky. Brankáři mají povinnost odlišit se barvou dresu od svých spoluhráčů. Brankář je také jediný člen týmu, kterému je udělena výjimka týkající se oblečení. Můţe nastoupit do utkání v teplákách, nikoli v trenýrkách. Kaţdý hráč musí být k rozeznání pomocí čísla umístěného na zádech dresu. (čl. 17, 18) ()

1.4.2

Obuv

Biomechanika chodidla

Sportovní obuv je další nutností pro hru. Obuv by měla být přizpůsobena jak povrchu hřiště, tak kaţdému sportu svou stavbou. V NH jsou typickými pohyby rychlé a krátké sprinty, náhlé a prudké změny směru, zapření se, apod. To platí jak při obranné fázi, tak při útočném pohybu. Při útočné fázi sem přibývají ještě výskoky a dopady. Tento pohyb lze podle uvedených kritérií rozčlenit do čtyř fází – kontaktní, střední postojová, fáze odrazu a fáze tlumící (tzv. fáze dopadu). o Při střední postojové fázi je jedno chodidlo stále v plném kontaktu se zemí, na níţ je přenesena váha celého těla, coţ vyţaduje notnou stabilitu. Z čehoţ vyplývá, ţe noha, jako jediný bod dotyku se zemí, musí poskytnout pevnou oporu celému tělu. Druhá noha se mezitím pohybuje vzduchem směrem vpřed. Klenba nohy je v této fázi nejméně stabilní. o Kdeţto při odrazu se začíná zvedat noha, začínajíc patou, a tělo je taţeno vpřed. Dochází k automatickému zvednutí klenby, která při tomto pohybu funguje jako výkonná páka. Při tlumící fází, to znamená při dopadu nohy zpět na zem, je potřeba absorbovat velké síly při nárazu. Fáze začíná dotykem paty s podlahou směrem dopředu a trvá přibliţně čtvrtinu času. Fáze končí ve chvíli, kdy celé chodidlo je v kontaktu se zemí. 15

Hráč házené potřebuje mít oporu a stabilitu v kotnících, které drţí stabilitu celé nohy, především kolene. Ideální obuví jsou boty dodávající optimální stabilitu během bočních pohybů hráče a vyvinutějším odpruţením. Uleví se tak i kloubům, šlachám, úponům a svalům, které jsou při házené taktéţ velmi zatěţovány. ()

Typy povrchů hřiště

V typech povrchů vhodných pro NH je poměrně velký výběr. Kaţdý z nich skýtá určité výhody i nevýhody. Výčet typů povrchů následující. Umělý trávník. Je velmi úsporný při údrţbě a odolný proti opotřebení. Lze jej vyuţít k realizaci víceúčelových sportovišť nebo jej přizpůsobit aktivitám dle poţadavků určitého sportu. Není jednoduché jej znečistit. Ţivotnost trávníku je poměrně dlouhá, můţe dosáhnout aţ 15 let. Tento typ povrchu je úspornější i z hlediska cenového, není třeba klást vysoké nároky na přípravu nebo úpravu podkladu. Zachovává si stále stejné herní vlastnosti, a to i při změnách počasí. Dá se říci, ţe hřiště je vyuţitelné v podstatě v kteroukoli roční i denní dobu. Další nepřehlédnutelnou výhodou je šetrnost ke kloubům a redukce rizika zranění. Důvodem je absorpce dostatečné energie při pohybu hráčů. Skluz je pohodlný a je moţné jej kontrolovat. Jsou uvedeny tři hlavní typy umělého trávníku – bezzásypový, s křemičitým vsypem nebo s křemičito–granulátovým vsypem. Pro českou NH jsou však doporučovány především poslední dva uvedené. o Umělý trávník s křemičitým vsypem bývá označován jako trávník II. generace. Patří mezi nejrozšířenější typ pro multisportovní vyuţití, je vhodný pro prakticky všechny míčové sporty. o Umělý trávník s křemičito–granulátovým vsypem je trávníkem III. generace. Je sice určován výhradně pro kopanou, protoţe se svými uţivatelskými vlastnostmi velmi podobá přírodnímu trávníku. Ve svých specifických 16

kategoriích je však doporučován napříkladi pro fotbal (FIFA), tenis (ITF) nebo pro českou NH.

Tartan. Tartanový typ hřiště je bezpečným a komfortním povrchem skládající se z jedné nebo více vrstev gumogranulátové směsi s PUR pojivem. Je vysoce odolný vůči výkyvům počasí a UV záření. Koriguje odskok a sílu odskoku míče. Máme dva typy tartanů, běţecký a tartan pro hřiště míčových her a cvičební plochy. Hřiště z tohoto typu tartanu bývají multifunkční z hlediska míčových her. Hlavní výhodou je, ţe šetří pohybový aparát, tlumí došlap sportovce. Nevyţadují speciální údrţbu, doporučuje se hlavně odstraňování náletu bio-nečistot před jejich rozloţením.

Lepené pryţové podlahy. Jedná se o sportovní povrch s mnoha moţnostmi vyuţití. Pro kaţdý sport lze povrch přizpůsobit svou tloušťkou, tvrdostí, svrchním dezénem a barvou. Jsou dva typy těchto pryţových podlah, pro vnitřní a vnější prostředí. NH se týkají ty exteriérové. Kromě běţného čištění a odstraňování bionáletů nejsou vůbec náročné na údrţbu. Je však doporučena kaţdoroční kontrola spojů uvnitř plochy i po okrajích. Jako podklad se pouţívá asfalt nebo izolovaný beton. Stejně jako předchozí typy umí redukovat síly a jsou odolné proti nárazu, jenţ dokáţe dobře absorbovat. Cílem je sníţit riziko zranění hráče a zároveň mu umoţnit co nejlepší výkon. Z hlediska profesionálního sportu je výše uvedený povrch pro házenou certifikován (IAH). Prefabrikované PVC desky. Jde o povrch z plášťových prefabrikátů, které jsou poskládány takzvaně na zámek. Podkladem můţe být takřka jakýkoli povrch. Při aplikaci je vhodné zajistit odtok dešťových sráţek. Tloušťka, barva a svrchní dezén je opět určován dle přesného účelu. Je velmi jednoduché jej namontovat i odmontovat. Proto je vyuţíván hlavně k přechodným účelům. Dokáţe perfektně 17

pohltit náraz. Jeho přednostmi jsou dále bezchybná přilnavost a vysoká odolnost a trvanlivost. Stejně jako některé předchozí typy je odolný vůči počasí a povětrnostním vlivům. Patří taktéţ mezi zcela bezúdrţbové. Co se týká profesionálního sportu, je certifikován jen pro basketbal (FIBA) a tenis (ITF). Je však doporučován pro všechny míčové sporty, tedy i NH. Asfalt. Asfalt není nejběţnějším, ani nejoptimálnějším povrchem pro NH, na některých starých hřištích se však stále uţívá. Nezaznamenala jsem při hře snad ţádné výhody. Je příliš tvrdé a nebezpečné, je zde zvýšené riziko moţných zranění s horším průběhem neţ u ostatních typů hřiště.

(
sport.cz>)

1.4.3

Ostatní

Preventivním opatřením před zraněním je v pravidlech uvedeno několik zákazů. Článek 11, v části b píše o zákazu nošení náramků, řetízků, jehlic, prstenů, náušnic, viditelných piercingů při hře. Piercingy a náušnice stačí před zápasem pouze přelepit náplastí. Jedná se o předměty, kterými lze snadno zranit stejně protihráče, spoluhráče, tak i sám sebe. Hráči nesmějí nosit během utkání ani ţádné pokrývky hlavy. Jediná výjimka je udělena brankáři, který můţe pouţít čepici jako ochranu před oslněním. Dále je mu udělena výjimka týkající se oblečení. Jako jediný člen týmu můţe nastoupit do utkání oblečen v teplákách. Ostatní musejí mít trenýrky. Je povoleno nošení čelenek a zápěstních potítek, pouze však jen těch elastických. To samé platí u zraněných hráčů pouţívající na hru ortézy. Povoleny jsou pouze jejich měkké typy. Čelenky se zoubky jsou taktéţ nebezpečné a ohroţují samotného hráče. Brankáři muţských týmů musí být vystrojeni suspenzorem s výztuţí. ()

18

1.5

Bezpečnostní opatření

Pravidla určují zásady bezpečného chování hráče, který je povinen tyto zásady dodrţovat. V případě porušení musí být hráč exemplárně potrestán. Při zranění hráče nebo při nastřelení hráče do obličeje musí být rozhodčím okamţitě hra přerušena. Jednou z povinností rozhodčího je za ţádných okolností nepřipustit nečistou hru. Při větších nebo opakujících se přestupcích musí hráče vyloučit. K ukázání provedení přestupků pouţívají rozhodčí sjednocené gestikulace předepsané v pravidlech. (čl. 1) Po skončení utkání musí rozhodčí uvést všechny podrobné informace o zranění hráčů, konkrétně jméno zraněného, čas zranění, jeho příčinu, konkretizaci zranění (zraněnou část těla) a jak a zda zraněný hráč zápas dohrál. (čl. 1) S tím je spojena i činnost kapitána druţstva, který je povinen bezprostředně po utkání tento řádně vyplněný zápis o utkání podepsat. Bere na vědomí výsledek utkání, střelce branek, údaje uvedené v rubrice trestaných a také hodnocení chování a zapsání případného zranění. S uvedenými údaji svým podpisem dává najevo souhlas s výše uvedenými údaji.(čl. 10) Hráč s krvácejícím zraněním nesmí pokračovat ve hře. Po ošetření a zastavení krvácení se můţe zpět kdo hry vrátit. Do té doby jej můţe nahradit jiný hráč. Hráč nepřipuštěný ke hře můţe nastoupit zpět do hry po odstranění závady (zranění) na pokyn rozhodčího při přerušení hry. (čl. 5) Co se týká základního ochranného opatření, druţstvo musí k utkání nastoupit v plném počtu. Jiná moţnost není povolena. V průběhu hry však můţe počet hráčů na hřišti klesnout na pět, z důvodu zranění, popřípadě vyloučení a nemoţnosti nahradit hráče jiným. Je-li počet hráčů uzpůsobilých ke hře menší neţ pět, utkání musí být ihned ukončeno. (čl. 7) Ţvýkání ţvýkačky se můţe stát nebezpečným, v pravidlech je však během utkání zakázána jen mládeţi. (čl. 11c) Potřebuje-li si hráč upravit svou výstroj nebo označení, musí ji provést zásadně jen mimo hrací plochu, v oblasti vlastní střídačky.

19

Co se týká prevence úrazů v oblasti hřiště a jeho inventáře, zaznamenala jsem zmínku jen v článku číslo 6, kde se píše o přenosných bránách a o umístění sítí, jejichţ drátěná podoba není dovolena právě kvůli bezpečnostní sloţce. (čl. 6) ()

1.5.1

Bezpečnostní opatření v rámci chování hráčů na hřišti

V článku 9 se píše o povinnostech a právech hráčů. Vystupování hráčů při hře musí být vţdy v souladu s pravidly, řády a sportovní etikou. Tato povinnost je spojena se sportovním chováním a důrazem na prevenci před zraněními. Pokud se hráč dopustí provinění proti těmto pravidlům, je označen za hráče s nesportovním chováním, za které musí být dle pravidel potrestán. Chyby a provinění vůči pravidlům bývají potrestány různými způsoby. Jednou z hlavních moţností je nařízení volného, trestného či pokutového hodu. Volný hod patří mezi nejmírnější formu trestu. Na rozdíl od hodu trestného můţe být dosaţeno gólu pouze přes přihrávku. Padne-li gól přímo, není uznán. (čl. 30) Volným hodem je trestáno například úmyslné házení míče na nohy soupeře.(čl. 26e) Trestný hod. O přestupcích hodné trestného hodu píše článek 29. Jedním z nejfrekventovanějších provinění je proráţení. Při trestném hodu má hráč moţnost volby. Můţe přihrát nebo se rovnou pokusit o skórování. S tímto přestupkem souvisí následující body. „Je povoleno postavit se soupeři do cesty čelem proti němu. V případě srážky se trestá hráč, který do stojícího soupeře naběhl – prorážení.“ „Vykročení útočníka z brankoviště mezi rozkročené nohy bránícího hráče je porušením pravidel od útočníka – prorážení.“ 20

„Narazí-li či se opře útočník snažící se vystoupit z brankoviště do předpažených napnutých rukou bránícího záložníka a záložník jinak neporušil pravidla, posuzuje se tato situace jako porušení pravidel útočníkem – prorážení.“ „Jako prorážení je posuzování odstrkování nebo zavěšování se útočníka na

předem

rozpažené

ruce

bránícího

hráče.“

() Trestný hod se dále nařizuje za hrubost a nečistou hru vůči soupeři a za nesportovní chování vůči všem účastníkům utkání (rozhodčí, soupeři, spoluhráči, vedení druţstev, diváci). (čl. 31e) Pokutový hod. Za hrubé vráţení, strkání, kopání, podráţení, skákání a hrubé násilí vůči soupeři, dále za opakované a hrubé úmyslné ohroţení soupeře při odnímání míče a bránění pohybu na hřišti a také za zalehnutí útočníka bránícím hráčem musí být rozhodčím nařízen hod pokutový. (čl. 32f)

O důsledcích hrubého chování hráče píše i článek 4: „Za hrubou a nebezpečnou hru s úmyslem zranit soupeře je ihned udělen hráči osobní trest. A to i v případě za opakované přestupky, za které již byl jednou na 10 minut vyloučen, nebo v případě fyzického napadení rozhodčího, kteréhokoli hráče nebo kohokoli jiného.“ () Osobním trestem je myšleno vyloučení provinilého hráče, kdy po 10 minutách hry v oslabení můţe nastoupit další hráč uvedený v zápise. Oddechový čas se do trestu desetiminutové hry v oslabení nezapočítává. V případě vyloučení hráče dokonce utkání nesmí hráč setrvat na hřišti, jeho povinností je odejít ze střídačky do šatny. (čl. 4) ()

21

1.5.2

Lékárnička

Taktéţ v článku 6, ve třetím bodě se píše o nutnosti lékárničky pro poskytnutí první pomoci. Správně vybavená lékárnička zvyšuje šance správně poskytnuté první pomoci. Správcem lékárničky je oddílový zdravotník, který je znalý poskytování této sluţby a taktéţ zodpovědný za její správný obsah. ()

Obsah lékárničky - zdravotnické pomůcky () Obvazový materiál Sterilní krycí obklad 10 x 10 cm Obvazový šátek 40 x 60 cm Trojcípý šátek Mulové obinadlo elastické 6 cm x 4 m Mulové obinadlo elastické 8 cm x 4 m Set elastických náplastí Cívková náplast 2,5 cm x 5 m Elastický rychloobvaz 8 x 50 cm Hotový obvaz velikost č. 3 Hotový obvaz velikost č. 4 Tapovací obvaz 2,5 cm x 10 m Elastická bandáţ 8 cm x 4m

Zdravotnické pomůcky Ochranné rukavice Resuscitační rouška Nůţky Zavírací špendlík 22

Izotermická přikrývka Savý kompres Desinfekce na ruce 100 ml Jiné desinfekce a antiseptika Chladící obklad, chladicí sprej (Kelen) Návod k první pomoci Orientační soupis obsahu lékárničky Lékárnička určená pro sportoviště musí obsahovat sterilní krycí obklad slouţící pro přímé krytí ran při poraněních a odřeninách, obvazový šátek pro ošetření rozsáhlejších poranění a popálenin a trojcípý šátek ke zklidnění, fixaci a zakrytí. Dále jsou na seznamu uvedena mulová obinadla elastická o dvojím rozměru, určená k fixaci a krytí ran. Sada by měla obsahovat také set elastických náplastí. Polštářkové slouţí k ošetření drobných poranění, náplasti cívkové pouţíváme k fixaci obvazů a krycích obkladů. K ošetření poranění, puchýřů a odřenin poslouţí elastický rychloobvaz. Hotové obvazy jsou v případě první pomoci nápomocné k okamţitým pouţitím na trţné a řezné rány, popřípadě oděrky. Savý kompres slouţí k přímému krytí ran. Tapovací obvaz je speciální podpůrnou náplastí na ochranu a zklidnění. Elastická bandáţ o rozměrech 8 cm x 4m slouţí k zafixování kloubů, obkladů, také slouţí jako škrtidlo. Nedílnou součástí lékárničky je taktéţ chladící obklad, který je nápomocen při mírnění bolesti, při nataţení nebo natrţení šlachy. Ke stříhání náplastí, obvazů, šatů, opasků apod. jsou potřeba mít v lékárničce nůţky, dále zavírací špendlík k fixaci obvazů. Při podchlazení zraněného hráče je potřeba udrţovat stálou teplotu lidského těla pomocí izotermické přikrývky. V lékárničce by neměla chybět ani desinfekce na ruce a dostatek párů ochranných rukavic. Je nutné při provádění první pomoci mít vţdy rukavice nasazené, kvůli ochraně před infekcí, například při krvácení zraněného. Ze stejného, preventivního důvodu je v lékárničce obsaţena resuscitační rouška slouţící k provedení dýchání z úst do úst v případě kardiopulmonální resuscitace. 23

Spolu s lékárničkou musí být vţdy k dispozici i seznam, který obsahuje telefonní číslo záchranné sluţby, telefonní číslo nejbliţšího zdravotního střediska, adresy a telefonní čísla nejbliţších lékařů a adresu s telefonním číslem pohotovostní lékařské sluţby. V případě nepřítomnosti mobilu na hřišti je třeba uvést, jakým způsobem bude nejrychlejší cestou zajištěna případná první pomoc v případě potřeby záchranné sluţby nebo lékaře.

1.6

Strečink

Strečink by se správně měl provádět jak před zápasem, tak i po ukončení utkání. Protaţení, hlavně tedy na konci zápasu, bývá hráči občas opomíjeno úplně nebo nebývá prováděno pečlivě. Coţ mívá za následek bolesti svalů několik následujících dní po utkání. Také doba regenerace se vynecháním nebo špatným provedením strečinku značně prodluţuje. Pro důkladný strečink je potřeba znát i jeho správné provedení. Před začátkem utkání je nutné se pořádně protáhnout. Bylo by dobré, kdyby k protaţení došlo po krátkém zahřátí organismu, např. po 10 minutové aerobní aktivitě – rozběhání. Důleţité je, aby ke strečinku došlo neprodleně po skončení zápasu, a to z důvodu, ţe strečink vychladlých svalů jiţ není tak účinný. Strečink sniţuje bolesti po zápasech a zlepšuje krevní oběh. Pravidelným protahováním dochází ke zvyšování rozsahu pohybu svalu. Sniţuje se tím riziko zranění. Zahřátý a protaţený sval je na zátěţ připravený. Naopak vychladlý sval můţe být lehce zraněn například prudkým pohybem, na který nebyl důsledným strečinkem připraven. () Existuje více metod, jak strečink provést. Mezi nejznámější patří statický a dynamický typ protaţení. Dalšími a neméně častými je typ balistický a proprioceptivní neuromuskulární facilitace. () 24



Statický strečink.

Jedná se o strečink, kdy nedochází ke kmitání, tělo

zůstává po krátký čas v jedné poloze, ve které cítíme lehké napětí. 

Dynamický strečink. Můţeme říci, ţe dynamický typ protaţení je opakem typu statického. Dochází k tomu, ţe cvičící provede pár NEprudkých švihů, nenechává tělo v jedné pozici, kmitá v malém rozpětí. Rozpětí by mělo být opět do takové míry, ţe cítíme lehké napětí v protahovaných svalech.



Balistický strečink. Tento typ strečinku je velmi podobný jiţ zmíněnému dynamickému typu strečinku. Rozdíl je v tom, ţe sval protahujeme nejen do mírného pnutí, ale snaţíme se zajít čím dál dále, to znamená, ţe se snaţíme překonat náš rozsah pohybu. Je upozorňováno na nebezpečí provozování tohoto typu strečinku z důvodu moţnosti bolestivého poranění, natáhnutí svalu. Je nutné provádět jej obzvlášť opatrně, proto není doporučován začátečníkům.



Proprioceptivní neuromuskulární facilitace. Tento typ strečinku se od ostatních typů liší tím, ţe k provedení je potřeba partnera, který vytváří sílu, proti které cvičící tlačí, a tím dochází k protaţení. Mezi jednotlivými cviky protaţení by mělo dojít alespoň k 20 sekundové pauze.

Dalším rozdělením strečinku je na pasivní a aktivní. Rozdíl je takový, ţe u aktivního strečinku se snaţíme dosáhnout určité hraniční pozice, ale sami, bez jakékoli pomoci. U strečinku pasivního se do pozice dostaneme vlastní pomocí nebo pomocí partnera. To znamená, ţe se jedná o cvik, kdy v dané pozici sami od sebe, samotným svalem, nevydrţíme, je potřeba se tam udrţet (např. rukama, pomoc podlahy, partnera). Při provádění strečinku můţe dojít k několika zásadním chybám nebo mylným názorům. Sval neprotahujeme do pocitu bolesti, pouze do pocitu mírného pnutí. K tomu, abychom protáhli některý sval, nepotřebujeme švih nebo odraz. K řádnému protáhnutí dojde pouze, kdyţ celý pohyb provede sval bez pomoci odrazem. Další 25

důleţitou věcí je, aby k protaţení došlo, kdyţ je tělo rozehřáté. Před začátkem posilovacího tréninku to zařídí nějaká krátká aerobní aktivita a po posilování musí dojít k protáhnutí ihned. Kdyţ strečink provedeme později, svaly vychladnou a strečink jiţ nebude tak účinný. Při strečinku kontrolujeme pravidelné dýchání, častou chybou, kterou si ani neuvědomujeme, bývá zadrţování dechu. Proto je důleţité na dýchání neustále myslet. V pozici, kdy cítíme mírné pnutí, bychom měli vydrţet 10 aţ 30 sekund (to samozřejmě neplatí pro dynamický strečink). () ! Na strečink by se nemělo zapomínat !

1.7

Balanční cvičení v rámci prevence

Balanční cvičení se vyuţívá jako preventivní faktor úrazových stavů ve sportovních hrách. Sportovní hry jsou charakteristické potřebnou vysokou dynamikou, která se projevuje nejen při hře samotného hráče, ale i ve fyzickém kontaktu se spoluhráči a soupeři. Kaţdý pohyb a kontakt je rizikem úrazu našich svalů, kloubů, kostí, vazů a šlach. „Z hlediska prevence akutních i chronických poranění je nezbytně nutné připravit systém těla na takovou úroveň, v níž budou minimalizována možná zdravotní rizika plynoucí z charakteru hry. Jako jeden z nejefektivnějších prostředků tělesné přípravy se jeví moderní, přesto stále ještě nedoceněný, komplex balančních cvičení.“ () Udrţení statické, popřípadě dynamické rovnováhy, patří mezi hlavní podstatu balančních cvičení. Dalšími výhodami tohoto typu cvičení je rozvoj svalové síly kosterního svalstva a stimulace stabilizačního systému kloubů, páteře, pánve apod. 26

Dochází ke zpevnění posílení tzv. „core“ svalů nebo svalů jádra, jeţ jsou velmi důleţitým spektrem svalů, ze kterých jsou zahájeny všechny pohyby. Řeč je o bedro-kyčlo-pánevním komplexu, hrudní a krční páteři. Jejich funkce jsou následující.  Schopnost vzpřímeného postoje a vzpřímené chůze  Kontrola pohybů  Přesunutí tělesné hmoty  Absorpce prudkých pohybů a nárazů (doskoky, dopady)  Ochrana vnitřních orgánů a páteře Balanční cvičení není zaměřeno jen na jednotlivé svaly, ale i na celé svalové skupiny. Cvičí se s balančními pomůckami, kterých je hned několik druhů. Podle mého názoru

mezi

nejznámější

a

nejvyuţívanější

patří

BOSU®.

()



Balanční polokoule (úseče) - BOSU® () - Tato balanční pomůcka je navrţena tak, ţe při jejím cvičení sportovec

spojuje koordinaci jednotlivých segmentů těla v jeden celek. Kaţdá část těla je efektivně vyuţívána, ţádný sval netrpí ani neochabuje. Cvičení na BOSU® je zcela šetrné k našim kloubům, svalům a vazům. - Cvičení na BOSU® nutí sportovce udrţet své tělo pomocí „core“ svalů

nad středem této balanční pomůcky a působením gravitace je zpětně nucen zapojovat „core“ svaly pro udrţení rovnováhy. - Ke cvičení musíme kromě svalů zapojit i naši centrální nervovou soustavu,

na provedení cviku a k odstranění návyku špatného drţení těla je nutná notná dávka soustředění.

27

- Na BOSU® je moţné cvičit dvojím způsobem. První moţností je cvičit na

BOSU® tak, jak je uveden na obrázku, a druhou moţností je otočit si jej plošinou nahoru, čímţ se cvičení ještě více ztíţí.

Obr. č. 2: BOSU® ()



Další: balanční kolébka, čočka (popř. dvoučočka), velký míč (viz obrázky)

Obr. č. 3: Balanční kolébka ()

28

Obr. č. 4: Čočka ()

Obr. č. 5: Dvoučočka ()

Ke správnému vyuţívání balančních pomůcek je nutné respektovat určitá pravidla, která předcházejí rizikům zranění. Patří mezi ně volba nevhodného oblečení (dlouhé plandavé nohavice, nošení šperků, špatně zvolená, neuzavřená, popřípadě nezavázaná obuv apod.) ()

29

2 PRVNÍ POMOC Při zdravotnické laické pomoci je řeč o aktivně a především efektivně poskytnuté pomoci člověkem, jenţ není ve zdravotnictví kvalifikován. První pomoc se poskytuje osobě postiţené na zdraví okamţitě v době vzniku poruchy zdraví a provádí se aţ do předání odborné pomoci, většinou tedy do příjezdu záchranné zdravotnické sluţby (dále jen ZZS). Laik poskytováním první pomoci usiluje o sníţení rizika vzniku komplikací a dlouhodobých následků. Poskytnutí první pomoci zahrnuje přivolání ZZS a zmírnění bolesti správně provedeným ošetřením. Ošetřující je povinen u postiţeného zůstat aţ do příjezdu ZZS. (Petrţela, 2007)

2.1

Zdravotnická záchranná sluţba

Pro vyhledání lékařské pomoci vyuţíváme dvou telefonních čísel. Prvním je národní tísňové telefonní číslo 155 pro spojení s dispečinkem ZZS v České republice. V případě problémů se spojením je mezinárodní integrovaný záchranný systém s telefonním číslem 112 adekvátní alternativou. Přivoláním ZZS začíná celý záchranný řetězec. Při spojení s dispečinkem je nutné především zachovat klid a nepodléhat panice. Nejprve je potřeba uvést své jméno a poté seznámit operátorku se situací, sdělit, co přesně se událo. Základními informacemi jsou adresa, počet zraněných a charakter zranění. Zásadním pravidlem je nepokládat telefon jako první. O změnách stavu zraněných je nutné dispečerku nestále informovat. „Zdravotnická

záchranná

služba

je

základní

složkou

integrovaného

záchranného systému. Zodpovídá za poskytnutí první pomoci a ošetření zraněných, zajištění základních životních funkcí a jejich transport do nemocnice.“ (Kelnarová & Toufarová & Sedláčková & Číková, 2007)

30

Podle typu zranění mohou vyjet k postiţenému různé týmy zdravotnické záchranné sluţby. Jsou jimi rychlá lékařská pomoc, rychlá zdravotnická pomoc a letecká záchranná služba. Sloţení týmů zdravotnické záchranné sluţby: (Kelnarová & Toufarová & Sedláčková & Číková, 2007) 

Rychlá

lékařská

pomoc

–

vedoucí

týmu

lékař,

zdravotnický

týmu

zdravotnický

záchranář/sestry se specializací, řidič Rychlá

zdravotnická

pomoc

–

vedoucí

záchranář/sestry se specializací, řidič Letecká záchranná sluţba – vedoucí týmu lékař, zdravotnický záchranář/sestry se specializací, pilot

2.2

Telefonicky asistovaná první pomoc

2.2.1

TAPP

Jedná se o telefonicky asistovanou první pomoc pro volajícího, jenţ pečuje o zraněného. Dle situace TAPP informuje o postupu poskytnutí první pomoci. Jedná se o základní úlohu zdravotnického operačního střediska. Instrukce se poskytují především při náhlé zástavě oběhu, kdy se pak jedná o TANR (viz níţe), dále při bezvědomí se zachovalým dýcháním. Další situací jsou krvácející rány, kdy je potřeba co nejdříve zastavit masivní krvácení a upozornit na pouţití gumových rukavic, pokud jsou k dispozici. Veškeré instrukce musejí být poskytovány se zřetelem na zdraví zachránce. ()

2.2.2

TANR

TANR je zkratkou pro telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci. Jedná se o telefonickou instruktáţ v případě náhlé zástavy oběhu postiţeného. Správné 31

zvládnutí situace a jasně podané informace jsou velmi důleţité pro přeţití postiţeného. „Přínos telefonické asistence spočívá v inicializaci jednání zachránce, v odstranění psychologických překážek, v motivaci, odborné podpoře jeho postupu a v neposlední řadě v optimalizaci organizace pomoci na místě události.“ ()

Technické a organizační podmínky pro provádění TANR Ke správnému a účelnému provedení telefonické asistované neodkladné resuscitace je potřeba mít vytvořeny vhodné technické, metodické a personální podmínky. Patří sem adekvátní technické vybavení a především vhodná organizace práce. Správná definice postupu a jasná metodika jsou hlavními předpoklady úspěchu. Rozhovory bývají kvůli moţnosti zpětné vazby monitorovány.

Zvyšuje

se

tím

moţnost

odstranění

nedostatků.

()

2.3

Právní záleţitosti

Právo na poskytnutí první pomoci má kaţdý, stejně jako kaţdý má povinnost první pomoc poskytnout nebo alespoň zprostředkovat pomoc osobě přímo ohroţené na ţivotě nebo v případě váţných poruch zdraví. Výjimkou je pouze ohroţení na ţivotě samotného zachránce nebo při moţném nebezpečí ohroţení jeho zdraví. O této povinnosti se píše v trestním zákoníku, v zákoně č. 40/ 2009 Sb., s názvem „§150 Neposkytnutí pomoci“. Trest za neposkytnutí první pomoci je diferencován podle kvalifikovanosti zachránce ve zdravotnictví. (Moster & Mosterová, 2007)

32

Zákon zní: (1)

Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocněné, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2)

Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

2.4

Kardiopulmonální resuscitace

2.4.1

Základní informace

Kardiopulmonální resuscitace (dále jen KPR), neboli oţivení, je souborem na sebe navazujících léčebných postupů slouţících k obnově zastavených nebo váţně omezených vitálních funkcí, konkrétně dechu a krevního oběhu. Srdeční masáţ dočasně nahrazuje výkon srdce jako pumpy a umělá plicní ventilace nahrazuje spontánní dýchání. (Kelnarová & Toufarová & Sedláčková & Číková, 2007) Při postupu poskytování první pomoci platí takzvané pravidlo ABC. Prvně je potřeba zajistit průchodnost dýchacích cest (Airways), poté zkontrolovat dýchání (Breathing) a nakonec zajistit krevní oběh (Circulation). K zástavě nebo k váţným poruchám dýchání a krevního oběhu můţe dojít v podstatě v jakýchkoli situacích, nejen při sportu. Příčinami jsou nejen sportovní činnosti přímo, ale i okolnosti, které se sportovní činností přímo souvisí. Ve spojitosti s NH můţe dojít k takovéto situaci například při úrazu hlavy, který je spojen se stavem bezvědomí. (Moster & Mosterová, 2007) „Vědomí je aktivní stav lidské psychiky vyjadřující vztah jednoty a souvislosti vlastní osoby s okolním světem.“ (Moster & Mosterová, 2007)

33

Orientace v čase, prostoru, situaci a ve vlastní osobě jsou základními předpoklady pro udrţení normálního stavu vědomí. Dalšími jsou například dostatečný přívod kyslíku do organismu a mozku, dostatek energetického zdroje ve formě glukózy, odpovídající perfuze mozkem nebo normální nitrolební tlak. Neodkladná KPR se dělí na neodkladnou resuscitaci základní a rozšířenou. Základní zahrnuje KPR bez pomůcek, na místě nehody, laikem, bez zdravotnického dohledu a patří do kategorie poskytování první pomoci. Rozšířená navazuje na resuscitaci základní, provádí ji speciálně vyškolený zdravotnický personál a pouţívá standardní i speciální pomůcky a přístroje. Je moţné i podávat léky. U kardiopulmonální resuscitace platí pravidlo ABC. (Moster & Mosterová, 2007)

2.4.2 o

Postup pro KPR Zajistíme bezpečné prostředí. V bezpečí musí být nejen zraněný, ale i

záchrance. Potenciální nebezpečná situace by mohla přivodit další komplikace. Vzhledem k tomu, ţe v našem případě se vše odehrává na hřišti a při jakémkoli zranění je hra přerušena, měla by být bezpečnost v pořádku. Bezpečností pro zachránce je především myšleno také pouţití ochranných rukavic v případě kontaktu s krví a dalšími tělesnými tekutinami. (Stelzer & Chytilová, 2007) o

Zkontrolujeme celkový stav zraněného. Masivní krvácení mají vţdy přednost před KPR. () o

Zkontrolujeme vědomí. Postiţeným lehce zatřeseme a připojíme otázku, zda je v pořádku. Komunikuje-li, má vědomí zcela v pořádku a kardiopulmonální resuscitace není nutná. Jestliţe však neodpovídá, je zapotřebí podstoupit další kroky. ()

34

o

Zprůchodníme dýchací cesty a zkontrolujeme dýchání. (Stelzer & Chytilová, 2007)

Správné zprůchodnění dýchacích cest se provádí následovně. Nejprve zajistíme co moţná největší záklon hlavy. Jednu ruku poloţíme

-

na čelo a druhou rukou tahem za bradu hlavu zakloníme. (viz obrázek) (Moster & Mosterová, 2007)

Obr. č. 6 Zprůchodnění dýchacích cest ()

-

Dojde tím k předsunutí dolní čelisti před horní čelist a k oddálení kořene jazyka od příklopky hrtanové a měkkého patra. (Stelzer & Chytilová, 2007)

-

Zhodnotíme dýchání metodou „Look, listen and feel“. Přiloţíme ucho k pacientovým ústům, vnímáme a posloucháme, zda postiţený vydechuje teplý vzduch (listen, feel). Kontrolu znásobíme současným pozorováním hrudníku postiţeného (look). Přítomnost dechu se projevuje zvedáním a zpětným klesáním hrudníku. Kontrolu provádíme přibliţně 10 vteřin. o

Postiţený dle vyšetření buď dýchá normálně, nedýchá vůbec nebo dýchá lapavě, tzv. gasping. V případě gaspingu pokračujeme v první pomoci stejně jako u pacienta, jenţ nedýchá vůbec. Pokud si nejsme 35

jistí a nejsme schopni stoprocentně určit, zda postiţený dýchá pravidelně, chováme se k němu stejně jako k nedýchajícímu pacientu. V tomto okamţiku se postupy první pomoci rozdělují na následující dvě moţnosti. () A) Postiţený nedýchá

B) Postiţený dýchá

- Volat 155 (popř. 112)

- Stabilizovaná poloha (viz níţe)

- Přinést AED, pokud je k

- Volat 155 (popř. 112)

dispozici

- Neustále dech kontrolovat

- Okamţitě zahájit KPR (viz níţe) Jestliţe nastane první případ, postupujeme podle následujících informací. Začneme stlačovat hrudník. Tímto úkonem docílíme přemístění krve k srdci a mozku. Hrudník dospělého stlačujeme oběma rukama a to následujícím způsobem. -

Poloţíme hranu jedné dlaně na střed hrudníku, ve většině případů jde o spojnici hrudní kosti a pomyslné čáry mezi bradavkami. Druhou ruku poloţíme na první, prsty zapleteme mezi sebe, necháváme je však nataţené, stejně jako nekrčíme paţe v loktech.

-

Stlačujeme v poměru ke vdechům 30:2.

-

Stlačíme tedy hrudník 30x, frekvencí alespoň 100 stlačení za minutu. Hloubka stlačení by měla být alespoň 5 centimetrů.

-

Po třiceti stlačeních hrudníku následují dva vdechy. Jednou rukou stiskneme nos, druhou si přidrţujeme bradu. Přitiskneme svá ústa na ústa postiţeného a vdechneme dech trvající přibliţně 1 vteřinu. Znovu se nadechneme a vdechneme druhý dech. Naše nádechy a výdechy by měly být přirozené a podobné našemu normálnímu dechu, nedýcháme zhluboka. Umělé dýchání by mělo zapříčinit zvedání hrudníku. Jestliţe se tak nestane, můţe nastat moţnost výskytu předmětu překáţejícím v dutině ústní. V NH můţe 36

dojít například k vdechnutí ţvýkačky, jejíţ uţití je zakázáno jen v případě mladších ročníků. -

Je-li na místo donesen automatický externí defibrilátor (AED), KPR pokud moţno nepřerušujeme. Jedna osoba pokračuje v KPR, druhá obsluhuje AED. AED je přístroj, který v případě potřeby provádí výboje mezi dvěma plošnými elektrodami, které umístíme na hrudník. (Stelzer & Chytilová, 2007) „Výboj projde hrudní stěnou a celým srdcem a přeruší fibrilaci (míhání) srdečních komor – nejčastější příčinu náhlé zástavy srdeční.“ (Petrţela, 2007) V případě moţnosti pouţít AED, střídáme KPR s AED přibliţně kaţdé dvě minuty. Postup pro jeho přesné uţití je uveden níţe.

Ukončíme kardiopulmonální resuscitaci. Ukončit tento ţivot zachraňující proces můţeme jen v případech: -

Začne-li jevit pacient známky ţivota, v případě aktivního probouzení, čímţ jsou myšleny známky pohybu, normální dýchání, otevření očí, popřípadě komunikace.

-

Přijede-li na místo ZZS. To však není hlavním impulsem pro ukončení KPR. Zde je nutné pokračovat do doby, kdy budou členové ZZS případ převzít.

-

Je-li zachránce jiţ absolutně vyčerpán. Pokud je to moţné a na místě nehody je více lidí, pokračuje v KPR jiná osoba. Toto není problémem NH, vyskytuje se poblíţ vţdy dostatek lidí, hráči, fanoušci, rozhodčí, trenéři apod. (Stelzer & Chytilová, 2007)

37

2.4.3

Ostatní informace

Pouţití AED

Po uvedení defibrilátoru do provozu nás bude přístroj sám hlasově navádět a dávat nám pokyny, jak přesně postupovat. Součástí přístroje jsou dvě elektrody, které nalepíme na pacienta, jednu pod levé podpaţí v oblasti spodních ţeber, druhou pod pravou klíční kost. Místo, kam elektrody lepíme, musí být suché ,větší ochlupení ostříháme nebo oholíme. V přítomnosti více lidí je moţné provádět nalepování elektrod během prováděné KPR. Po nalepení elektrod bude provedena defibrilace. V tomto momentě uţ se nesmíme pacienta nijak dotýkat. Začne být analyzován srdeční rytmus pacienta a v případě potřeby, jenţ si AED sám vyhodnotí, vyšle do těla postiţeného defibrilační výboj. V případě automatického modelu AED se situace na uváţení samotného přístroje opakuje. Existuje však i poloautomatický AED přístroj, kterému na pokyny přístroje musíme dát impulz pro opakování sami. Co se týká výskytu AED po České republice, není tímto přístrojem vybaveno ţádné házenkářské sportovní území, tudíţ pravděpodobnost poskytnutí první KPR v kombinaci s uţití AED klesá. Hands only resuscitace Mohou nastat situace, kdy zachránce nechce, nemůţe nebo neumí správné umělé dýchání. V tomto případě existuje alternativní moţnost pro poskytnutí první pomoci. Je jí „hands only resuscitace“, coţ v překladu znamená nepřerušovaná srdeční masáţ. Při volbě této metody zachránce nepřetrţitě stlačuje hrudník, bez pauzy na provedení dvou umělých vdechů. Podmínky pro ukončení „hands

only

resuscitace“

jsou

stejné

jakou

pro

KPR.

() Zajištění stabilizované polohy u pacienta v bezvědomí

Jakmile zjistíme, ţe zraněný dýchá, víme, ţe nemá zastavené důleţité ţivotní funkce – dýchání a krevní oběh. Kvůli riziku vdechnutí zvratků, hlenu, krve aj. nebo riziku zapadnutí jazyka uloţíme postiţeného do tzv. Rautekovy zotavovací polohy. Musíme si zde však být jistí, ţe pacient nemá poraněnou páteř. V tomto 38

případě je vhodné s pacientem nehýbat. Udrţujeme zprůchodněné dýchací cesty záklonem hlavy, pravidelně, aţ do příjezdu ZZS dýchání kontrolujeme. () Do Rautekovy polohy dostaneme raněného následovně. (viz obrázek) -

Ruku postiţeného, která nám je bliţší, ohneme v lokti do pravého úhlu, dlaní směrem vzhůru z pozice postiţeného.

-

Nám vzdálenější ruku pokrčíme postiţenému v lokti a dlaň podsuneme pod obličej.

-

Nohu nám vzdálenější pokrčíme v koleni.

-

Vezmeme raněného za vzdálenější ruku a nohu a převalíme ho na bok směrem k sobě.

-

Postiţenému zakloníme hlavu, uvolníme mu tím dýchací cesty.

Obr. č. 7: Rautekova zotavovací poloha () V této poloze je nutné neustále kontrolovat funkčnost dýchací soustavy. V případě zástavy dechu vracíme pacienta zpět na záda a zahájíme neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci. Tato stabilizovaná poloha skýtá několik výhod. Jsou jimi (Stelzer & Chytilová, 2007) o Otevřené dýchací cesty o Jícen je umístěn nad ţaludek, coţ oddálí případné zvracení

39

o V případě zvracení zabraňuje vdechnutí zvratků o Oddaluje účinky jedu. Tento případ se nijak netýká moţnosti výskytu při NH. KPR u dětí

K rozdílům v postupu v KPR dochází v jednotlivých věkových skupinách. Podle Guidelines 2010 je uváděna KPR u dětí do 1 roku, u dětí nad 1 rok a dospělých. V této kapitole se budu zabývat jen KPR dětí nad 1 rok, z důvodu vyuţitelnosti při NH. Kardiopulmonální resuscitace nad 1 rok Počáteční a konečný postup je stále stejný, začínají se rozcházet aţ v bodě, kdy má dojít k zahájení resuscitace. Tu zahajujeme pěti hlubokými vdechy, z nichţ kaţdý by měl trvat přibliţně vteřinu. Poměr dechů a stlačení je po úvodních pěti vdeších také 30:2. Dechový objem je takový, aby se hrudník zvedal jako při přirozeném dýchání pacienta. Další odlišností je hloubka a způsob stlačení hrudníku. Hrudník stlačujeme maximálně do jedné třetiny výšky hrudníku a ke stlačování pouţíváme jen jednu ruku. V případě většího počtu moţných zachránců, coţ je případ NH, voláme ZZS ihned. V případě jen jednoho zachránce provede 5 úvodních vdechů, minutu resuscitujeme a aţ po té voláme ZZS. ()

Zabezpečení okolí

Dojde-li během utkání k úrazovému či neúrazovému stavu, hra musí být neprodleně přerušena nejen z důvodu zabezpečení klidného prostředí pro pacienta. Je-li nutné přivolat ZZS, zajistíme, aby se někdo z účastněných postaral o bezproblémový příjezd ZZS a dostání se k pacientovi. Dotyčný opustí sportovní území a stoupne si na místo dobře viditelné pro ZZS, jejíţ členy po příjezdu zavede k pacientovi.

40

3 ÚRAZOVÉ STAVY v NH 3.1

Krvácení

Umět zastavit krvácení je v případě poskytování první pomoci velmi důleţité. Zraněný se při ztrátě jiţ jedné třetiny objemu krve člověka, coţ je přibliţně 1,5 litru, dostává do ţivota ohroţeného stavu. U zraněného je vyvolán šok. V případě krvácení je nutností jednat rychle. K povinnostem patří zastavit krvácení a zajistit případné protišokové opatření. Dělení krvácení Vnější krvácení o

Vnější tepenné krvácení

o

Vnější ţilní krvácení

o

Vnější smíšené krvácení

Vnitřní krvácení o

Krvácení do dutiny břišní

o

Krvácení do dutiny hrudní

o

Krvácení do dutiny lební

o

Krvácení do měkkých tkání

(Srnský, 2011) 3.1.1

Vnější krvácení

Principem zástavy krvácení je kombinace dvou manévrů. Nejprve krvácející cévu stlačíme o

přímo, čímţ je myšleno stisknutí rány prsty nebo přiloţením tlakového obvazu na krvácející cévu, popřípadě pouţití zaškrcovadla v nejnutnějších případech

o

nepřímo, coţ souvisí s pouţitím tlakových bodů

Poté musíme krvácející ránu zvednout nad úroveň srdce a současně zraněného posadit nebo poloţit. Důvodem je sníţení tlaku v cévách a zpomalení krevního průtoku. (Srnský, 2011) 41

VNĚJŠÍ TEPENNÉ KRVÁCENÍ

Příčiny Příčinou vnějšího tepenného krvácení obecně je hluboká řezná, bodná nebo sečná rána, při čemţ dochází k protětí tepny. V případě sportu, nejen NH, k tepennému krvácení můţe dojít například při zlomenině, kdy zlomená kost tepnu protne. Také můţe dojít k rozbití lahve od fanoušků (zóna pro fanoušky většinou bývá bezprostředně za bezpečnostní zónou vytyčenou v pravidlech jako povinná vzdálenost mezi autovými čárami a nejblíţe moţnými dalšími umístěnými předměty). Hráč můţe spadnout na střep, čímţ se spustí krvácení. Příznaky Vnější tepenné krvácení poznáme podle jasně červené barvy, která značí okysličenou krev. Krev z rány vystřikuje v pravidelném rytmu. Při poranění tepny, která je uloţena hlouběji v těle, dochází k volnému vytékání, patrná pulsace proudu by však měla jít také znát. (Srnský, 2011) První pomoc U krvácení tepen o velkém průměru Tepnami o velkém průměru jsou tepny krční, paţní, podklíčkové a stehenní. Nejrychlejší a nejúčinnější první pomocí je stisknutí poraněné tepny přímo v ráně. Je vhodné si obalit prsty kapesníkem z důvodu lepšího utěsnění rány. Zraněného poloţíme do vodorovné polohy. Ránu drţíme stisknutou aţ do příjezdu ZZS, která nám poté podá další instrukce. K tomuto postupu dochází obzvláště u tepen o velkém průměru, u tepny krční, paţní, podklíčkové a stehenní. U krvácení tepen o středním a malém průměru Při tomto typu vnějšího tepenného krvácení lze krvácení zastavit dvojím způsobem – stisknutím tlakového bodu nebo přiložením tlakového obvazu. Stisknutí tlakového bodu je rychlým, účinným a šetrným způsobem pro zastavení krvácení především tepen na okrajových částech těla (loket, koleno,

42

hlava). Tlakový bod je místo, kde lze dobře nahmatat cévu přivádějící krev do postiţené oblasti. Jsou to místa, na kterých si měříme naši tepovou frekvenci. Tepnu stiskneme posledními články dvou nebo tří prstů, nejčastěji ukazovákem a prostředníčkem. Nejčastěji užívané tlakové body 

Spánkový TB – hmatatelná na kraji tváře, přesněji těsně před vyústěním zevního zvukovodu; při krvácení z vlasové části hlavy a horní třetiny obličeje



Lícní TB – hmatatelná na rameni dolní čelisti leţící cca 2 aţ 3 cm před jejím úhlem; při krvácení z obličejové části hlavy, konkrétně z jejich spodních dvou třetin



Krční TB – hmatatelná mezi hrtanem a bočními krčními svaly; prsty tlačíme směrem ke krční páteři; při krvácení z jazyka, měkkého patra, krkavice, popřípadě z dalších částí dutiny ústní.

Při krvácení na krku nesmíme nikdy pouţít tlakový obvaz ani zaškrcovadlo! Při stisku výše uvedených tlakových bodů je povoleno stlačovat tlakový bod jen na straně poranění, nikoli na straně opačné. 

Podklíčkový TB – hmatatelná za klíční kostí; třemi prsty tlačíme proti prvnímu ţebru; povaţuje se za náročné a bolestivé; při krvácení z oblasti ramene, podpaţí, lopatky



Paţní TB – hmatatelná na vnitřní straně paţe; prsty tlačíme proti paţní kosti mezi sval paţní dvojhlavý (biceps) a trojhlavý (triceps); při krvácení z dolní poloviny paţe (od loktu k prstům)



Stehenní TB – hmatatelná na třísle; překříţené palce tlačíme proti pánvi; při krvácení z celé dolní končetiny



Břišní TB – hmatatelná v oblasti pupeční jizvy; tlačíme krouţivými pohyby sevřenou pěstí nataţené horní končetiny kolmo k páteři; při krvácení gynekologickém a z dolní končetiny, kterému nelze zabránit jinak.

43

Přiložení tlakového obvazu je další moţností zástavy krvácení na hlavě, předloktí, ruce, bérci a noze. Je však zakázáno vyuţívat této metody na krku. I po zhotovení a přiloţení tlakového obvazu je nutné neustále kontrolovat, zda obvaz neprosakuje. Je moţné přiloţit tři vrstvy. Při neúspěchu je nutné zvolit jiný způsob pro zástavu krvácení. Složení tlakového obvazu  Krycí vrstva – sterilní krytí přikládáno přímo na ránu  Tlaková vrstva – hlavní funkční část obvazu, dostatečně vysoká (3 – 5 cm) která svou masivností stlačuje cévu přímo v ráně, čímţ zastavuje krvácení  Připevňovací vrstva – obinadlo fixující obvaz k ráně; je nutné dávat pozor na správné přitáhnutí – příliš silné stáhnutí je signalizováno bledou a chladnou končetinou, při volném stáhnutí obvaz prosakuje krví Pouţití zaškrcovadla se v dnešní době jiţ příliš nedoporučuje, pouze v těch nejnutnějších případech, kdy selţou všechny ostatní moţnosti zástavy vnějšího krvácení. V případě přiloţení tlakového obvazu dochází k pouţití zaškrcovadla aţ v případě, kdyţ začne prosakovat třetí vrstva tlakového obvazu. Jedná se o zcela netradiční a výjimečný postup. Z důvodu jeho agresivity se od této metody ustupuje. Vyuţívá se v případě velmi závaţného poranění doprovázené masivním krvácením. Zaškrcovadlo musí být minimálně 5 centimetrů široké, v ţádném případě nelze nic tenkého (drát, tkaničku) povaţovat za adekvátní náhradu zaškrcovadla. Zaškrcovadlo se, stejně jako tlakový obvaz, nesmí aplikovat na krvácení v oblasti krku. (Srnský, 2011)

VNĚJŠÍ ŢILNÍ KRVÁCENÍ

Příčiny Příčinami vnějšího ţilního krvácení jsou řezné, trţně zhmoţděné rány, v případě NH především hluboké odřeniny.

44

Příznaky Typickými znaky pro správné rozpoznání je tmavý odstín krve, který signalizuje odkysličenou krev, která z rány vytéká. Na rozdíl od tepenného krvácení se nejedná o ţivot ohroţující stav. První pomoc V případě tohoto typu zranění uvedeme zraněného do polohy v leţe nebo v sedě a začneme aplikovat tlakový obvaz, jehoţ výroba a uţití je popsáno v podkapitole o krvácení tepenném. Krvácející část těla je přitom neustále zvednutá. (Srnský, 2011)

VNĚJŠÍ KRVÁCENÍ SMÍŠENÉ

Příčiny Dochází ke krvácení velkých kmenů cévních svazků - tepen a ţil – probíhajících současně. Jedná se o nejfrekventovanější typ krvácení. První pomoc V tomto případě vyuţíváme nejšetrnějšího, přesto však nejúčinnějšího způsobu zástavy. Ve většině případů stačí pouţít tlakový obvaz. (Srnský, 2011)

3.1.2

Vnitřní krvácení

V případě vnitřního krvácení dochází i přes neviditelnost a špatnou rozpoznatelnost k velmi nebezpečnému, ţivotu ohroţujícímu stavu poraněného. U tohoto typu krvácení dochází většinou k rozvoji šoku. Do postupu první pomoci tedy nepatří jen přivolání ZZS, ale i zajištění protišokového opatření. Příčiny Příčiny vnitřního krvácení se odlišují druhem krvácení podle lokace na těle.

45



Krvácení do dutiny břišní – v případě působení vnějších sil na oblast kolem břicha (př. tupý náraz), při poranění cév nebo prokrvených orgánů dutiny břišní – např. jater a sleziny



Krvácení do dutiny hrudní – v případě působení vnějších sil způsobující zhmoţdění nebo stlačení hrudníku; mohou nastat komplikace v případě zlomenin ţeber; dochází k poranění plic, dýchacích cest, meziţeberních a velkých cév Při poranění hrudníku můţe dojít ke kolapsu plíce – pneumotorax. V této situaci je nutné nejprve pacienta uklidnit, umístit do polohy v polosedu a uzavřít ránu rukou. Není-li dostupná okamţitá lékařská pomoc, je nutné vytvořit poloprodyšný obvaz a přiloţit jej na ránu.



Krvácení do dutiny lební – v případě mozkolebečního poranění; při porušení celistvosti cév mozkových nebo cév nacházejících se v mozkovém obalu.



Krvácení do měkkých tkání – v případě rozsáhlého zhmoţdění svalů, podkoţí, velkých kloubů; většinou se jedná o doprovodný jev zlomeniny dlouhé kosti, kdy dochází k výtoku krve z kostní dřeně.

Příznaky Zde se neobjevuje ţádný viditelný tok krve signalizující zranění, případně nebezpečí. Z uvedeného důvodu se jedná o velmi zákeřné poranění. K podezření na vnitřní krvácení nám můţe pomoci mechanismus úrazu – situace, která zranění předcházela (náraz apod.) Zásadním příznakem je rozvoj šoku, v jehoţ případě se jedná o bezprostřední ohroţení ţivota raněného. Krvácení do dutiny břišní – bledá studená kůţe a studený pot, zrychlený slábnoucí a nepravidelný tep, mělké zrychlené dýchání, pocit ţízně, strach, neklid, nevolnost, zvracení Krvácení do dutiny hrudní – dušnost, cyanóza (modrofialové zbarvení kůţe a sliznic způsobené nedostatečným okysličováním krve, patrná především v místech na nehtovém lůţku, ušních lalůčcích, sliznicích a v místech tenké kůţe), bolest při nádechu, je moţné i vykašlávání krve, není však pravidlem

46

Krvácení do dutiny lební – raněný upadá do krátkého bezvědomí, kdy nesmíme podcenit zvracení, spavost a nevolnost postiţeného, coţ jsou příznaky vnitřního krvácení do hlavy Krvácení do měkkých tkání První pomoc Je nutné zajistit protišoková opatření, coţ je uvedení pacienta do protišokové polohy a zajištění pravidla 5T. Podrobnější informace jsou popsány v kapitole o šoku. Ihned voláme ZZS. (Srnský, 2011)

3.1.3

Specifické druhy krvácení

Příznaky a příčinami vnějšího krvácení z nosu, úst, ucha a oka jsou stejné jako příznaky a příčiny zmíněné v kapitole o vnějším krvácení. Budu se tedy zabývat jen postupem, jak těmto specifickým krvácením zabránit a jak je správně ošetřit.

KRVÁCENÍ Z NOSU

Ke krvácení můţe dojít jak spontánně, tak i po úrazu. V případě výskytu krvácení z nosu nařídíme raněnému, aby ihned předklonil hlavu a zmáčknul si nosní křídla. Důvodem, proč hlavu nezaklánět, je riziko dostání se krve do ţaludku a vyvolání zvracení. Nejedná se o závaţné zranění, v některých případech je však nutné zavolat ZZS. Jsou to především situace, v nichţ krvácení neustává, je velmi silné, došlo-li k poruše vědomí, při celkové slabosti, popřípadě předcházel-li krvácení z nosu úraz hlavy. () V NH můţe ke krvácení z nosu dojít velmi snadno, po ráně míče do nosu, záloţník můţe loktem strčit do nosu útočníka, dále například při střele útočníka (u které většinou dochází k pádu) apod.

47

KRVÁCENÍ Z ÚST

Ke krvácení z úst nemusí dojít jen po úrazu, nejčastěji krvácení z dutiny ústní (natrţený ret apod.). Důvodem můţe být i krvácení z plic nebo zaţívacího traktu. Při výskytu krvácení nařídíme zraněnému se předklonit, aby se krev nedostala do ţaludku a nevyvolala zvracení. Jestli si zraněný vyrazil zub, dáme mu skousnout tampon. ZZS voláme vţdy v případě silného, neustávajícího krvácení, při pocitu celkové slabosti a poruše vědomí. () Vyraţení zubu nebo natrţení rtu taktéţ není v NH ţádnou výjimkou. Můţe se to lehce přihodit opět například při kontaktu obránce a útočníka, při sráţce v boji o míč apod.

KRVÁCENÍ Z UCHA

Krvácení z ucha můţe být způsobeno 

krvácením z vnějšího ucha – například z boltce



krvácením z vnitřního ucha – způsobeno zlomeninou lební báze nebo barotraumatem,

coţ

je

poškození

organismu

náhlými

změnami

atmosférického tlaku Začne-li ucho krvácet, v ţádném případě netamponujeme, krev necháme volně vytékat. ZZS voláme jen v případě, jde-li o krvácení z vnitřního ucha. () Krvácení ze sluchového orgánu bývá způsobeno taktéţ kontaktem dvou a více hráčů v boji o míč.

PORANĚNÍ OKA

V případě přítomnosti krve v oku nebo jeho okolí, je pro jeho vyšetření nutné zjistit následující informace o zraněném. 

Je schopen otevřít oči?



Teče mu krev přímo z oka?



Má stejné zornice?



Změnila se jeho kvalita zraku?

48



Cítí bolest při pohybu?

V případě negativních odpovědí, coţ je neschopnost oči otevřít, krev tekoucí přímo z oka, odlišné zornice, zhoršení zraku nebo bolest při pohybu, voláme ZZS. () K poranění oka můţe dojít při zasaţení loktu hráče jiným hráčem nebo například hráčky s dlouhými nehty můţou snadno zranit oko soupeřky v souboji o míč apod.

RÁNY

Rána je definována jako porušení celistvosti kůţe. Lze dojít k porušení i dalších tkání, to však závisí na druhu a hloubce rány. Příčiny Příčin vzniku ran je hned několik. Pravděpodobností vzniku rány v NH je například tržná rána, coţ je povrchové poranění (odřenina) nebo rána řezná (v případě přítomnosti střepů na hřišti). Dochází k ní velice často a jednoduše, při pádu nebo při sklouznutí po drsném povrchu. K ráně můţe dojít i při otevřené zlomenině, coţ je povaţováno za závaţnější zranění.

Příznaky Ránu symbolizuje viditelné narušení celistvosti kůţe a přítomnost krve. Tento jev je většinou doprovázen bolestí. Za závaţné a rizikové rány jsou povaţovány rány silně krvácející nebo rozsáhlé, na velké části těla, s velkým poškozením tkání, dále rány silně znečištěné a rány spojené s otevřenými zlomeninami. Rány jsou nebezpečné z důvodu moţnosti velké ztráty krve a výskytu infekce. Jestliţe byl mechanismus úrazu doprovázen nárazem, můţe dojít i k vnitřnímu krvácení.

49

První pomoc Nejprve se ujistíme, ţe zraněnému nehrozí ţádné nebezpečí, k čemuţ by na hřišti dojít nemělo. Ráno vyčistíme za pouţití ochranných rukavic proudem čisté, studené vody. Proud necháme téct aţ do úplného odplavení nečistot. Hrubé mechanické drhnutí rány se většinou nedoporučuje, v nejnutnějším případě (v případě neúspěchu proudu vody) však lze pouţít na odstranění pevných nečistot kartáček. Nastane-li moţnost zvýšeného výskytu infekce, lze ránu vydesinfikovat, coţ je moţné jodovou nebo alkoholovou desinfekcí. Přednost dáváme však desinfekci na alkoholové bázi, v případě jodu je zde moţnost alergie zraněného na jod. Po vyčištění aplikujeme sterilní krytí s odpovídající velikostí dle rány. ()

3.2

Zranění dýchací soustavy

Mezi moţná zranění dýchací soustavy patří vnitřní zranění spojené s pneumotoraxem, které je jiţ zmíněno v kapitole vnitřního krvácení. Další moţností je aspirace cizího tělesa, coţ podle mého názoru s NH souvisí především s vdechnutím ţvýkačky. Další poranění dýchací soustavy, se kterým se můţeme v NH setkat, je tzv. vyražený dech. (< http://www.fsps.muni.cz/>)

3.2.1

Vyraţený dech

Příčiny Důvodem náhlé zástavy dechu můţe být například úder míčem do hrudníku, sráţka dvou nebo více hráčů, popřípadě pád na záda. Příznaky Dotyčný je stále při vědomí, nemůţe se nadechnout. První pomoc V tomto případě je potřeba respektovat polohu postiţeného, kterému by se měl dech

spontánně

vrátit.

V tomto

případě

() 50

není

potřeba

volat

ZZS.

3.2.2

Aspirace cizího tělesa

Příčiny Příčinou aspirace cizího tělesa bývá nejčastěji vdechnutí jídla popřípadě malého předmětu. Jak jsem jiţ zmínila v NH se tento typ poranění týká především vdechnutí ţvýkaček během utkání, o přestávce můţe dojít k zaskočení sousta při občerstvování a dobíjení energie. Příznaky Nejfrekventovanějšími a nejznatelnějšími příznaky jsou drţení se za krk, zvýšené dechové úsilí, popřípadě úzkost. Existuje několik moţností aspirace, dělených dle míry závaţnosti. Jsou jimi mírná obstrukce a závažná obstrukce. Při mírné obstrukci je postiţený při vědomí, komunikuje s námi, je schopen nám odpovědět na otázku, zda se dusí. Můţe dýchat, kašlat. Při závažné obstrukci nám postiţený odpovědět na otázku není schopen, pouze přikyvuje. Nemůţe dýchat, pouze sípá, neefektivně a bez zdárného výsledku se pokouší o kašel. V některých případech můţe dojít k upadnutí do bezvědomí. První pomoc o První pomoc při mírné obstrukci je vyzvání postiţeného ke kašli, čímţ se snaţí o uvolnění předmětu v dýchacích cestách. Neustále kontrolujeme stav postiţeného. o V případě obstrukce závažné u postiţeného při vědomí střídáme 5 úderů mezi lopatky a 5 provedení Heimlichova manévru, který je zakázán provádět těhotným ţenám. (< http://www.fsps.muni.cz/>)

Provedení Heimlichova manévru Stoupneme si za postiţeného a obejmeme jej zezadu pod hrudníkem, v horní části břicha. Jednu ruku máme sevřenou v pěst, kterou uchopíme druhou rukou. Prudce stlačíme nadbřišek dorsokriniálně (dozadu a nahoru)

51

o Utrpěl-li postiţený závažnou obstrukci, společně se ztrátou vědomí, snaţíme se postiţeného zachytit a zabránit tak moţnému pádu. Poloţíme jej na zem, zavoláme ZZS a okamţitě zahájíme kardiopulmonální resuscitaci. Dále pokračujeme dle postupu KPR. (Bydţovský, 2008)

3.3

Poranění pohybového aparátu

K poranění pohybového aparátu stačí špatný pohyb, náhlá změna pohybu, střet se soupeřem apod. Patří sem poranění svalů, kloubů, kostí, vazů apod. Lze jim předejít kvalitním rozcvičením a zahřátím organismu. (< http://www.fsps.muni.cz/>)

3.3.1

Kontuze

Příčiny Jedná se o poškození zpravidla měkkých struktur, především svalů, ale například i kloubů. Dochází k poškození kloubního pouzdra. V případě NH to jsou nejčastěji kontuze kotníků. Příznaky Zraněný pociťuje bolestivost, zranění mu v místě kontuze otéká a je omezený v pohybu. (bydţovský) První pomoc Otok chladíme. Nepřikládáme však led na holou tkáň, způsobili bychom omrzlinu. Kontuzi zafixujeme elastickým obinadlem. U rozsáhlých zhmoţděnin je nutné počítat s větší ztrátou krve. ()

3.3.2

Distorze

Příčiny K podvrtnutí dochází v případě návratu kloubní hlavice do jamky po jeho vykloubení. Úkonem

dochází

k poškození

52

vazivového

pouzdra

a

cév.

K nejčastějším distorzím v NH dochází v oblastech kotníku, kolene a ramene nebo zápěstí. Příznaky Část těla v místě podvrtnutí silně otéká a působí obrovskou bolest, kterou střídá úleva a opětné zhoršení bolesti. První pomoc Zranění se za ţádných okolností nesnaţíme rozcházet, naopak poranění imobilizujeme. Dále zajistíme elevaci končetiny z důvodu sníţení otoku a její chlazení. Aplikujeme elastický obvaz a navštívíme lékaře. (Bydţovský, 2008)

3.3.3

Luxace

Příčiny Luxace neboli vykloubení nastane, oddálí-li se kloub od zakončení kosti a nedojde k jeho návratu. Nečastější výskyt v NH je stejný jako u distorze, nejvíce zasahovány jsou kotníky, kolena, ramena, zápěstí. Příznaky Při luxaci dochází ke zhmoţdění, silné bolesti, otoku a neschopnosti pohybu s poraněnou částí. První pomoc Pouţijeme dlahu pro zpevnění kloubu v pozici, ve které se nachází. V ţádném případě s poraněnou částí těla nehýbeme, ani se ji nesnaţíme napravovat, mohli bychom pacientovi přitíţit. V případě komplikovaného transportu voláme ZZS. (Stelzer & Chytilová, 2007)

53

3.3.4

Fraktury

Příčiny Ke zlomenině dochází působením nadměrné síly na kost, kterou jiţ není kost schopna snést. Mohou vzniknout pádem, úderem, nárazem do brány, střetnutím se soupeřem apod. V NH můţe hráč utrpět drobné zlomeniny (např. prstů horních končetin) stejně jako ty závaţnější (klíční kost, předloktí, lýtková kost apod.) Fraktury jsou děleny podle narušenosti koţního krytu na o zlomeniny zavřené, kdy kůţe nad nimi porušena není a o zlomeniny otevřené, jeţ kůţi umístěnou nad zlomeninou porušenou mají Zlomené části kosti vyčnívají nad povrch koţního krytu. Jedná se o nebezpečný typ zlomeniny, důvodem je riziko poranění velkých cév a nervů. Můţe dojít ke krvácení. Do rány a poraněné kosti můţe snadno proniknout infekce. Příznaky V místě zlomeniny se ve většině případů objevuje modřina a místo je citlivé na dotyk. Končetina mívá abnormální tvar. První pomoc Obecně se u všech typů zlomenin postaráme o znehybnění, čímţ zabraňujeme bolestivým pohybům úlomků kostí, které by mohly dále zraňovat okolní měkké tkáně. Kost za ţádných okolností sami nenapravujeme. (Petrţela, 2007) Zlomeninu chladíme. Výjimkou jsou dlouhé kosti, z důvodu rizika rozvinutí ţivotu nebezpečného šoku. Zde je nutné zavolat ZZS. () o Fraktura horní končetiny -

Znehybnění horní končetiny (zlomené kosti paţní, předloktí) spočívá v pouţití trojcípého šátku, díky kterému jsme schopni uloţit horní končetinu do šátkového závěsu. Důleţité je umístění cípu o loktu zlomené ruky (viz obrázek).

54

Obr. č. 8: Uţití trojcípého šátku () o Fraktura dolní končetiny -

Znehybnění dolní končetiny je náročnější neţ znehybnění končetiny horní. K imobilizaci pouţíváme dlahy, ale jen v případě nutnosti převezení raněného laikem. Stává se tak především v oblastech s niţší dostupností lékařské pomoci. ()

o Otevřená zlomenina -

V případě výskytu masivního tepenného nebo ţilního krvácení se nejprve postaráme o jeho zástavu, aţ posléze začneme poskytovat první pomoc určenou pro otevřenou zlomeninu.

-

Poraněnou část těla znehybníme, stejně jako ostatní zlomeniny nenapravujeme. S kostními úlomky nic neděláme, netlačíme je zpět. Poraněnou oblast sterilně zakryjeme a vyčnívající kost společně s kostními úlomky obloţíme smotanými obvazy.

-

Při výskytu šoku zahajujeme protišoková opatření. (Petrţela, 2007)

55

3.4

Poranění páteře

Poranění páteře je z hlediska dlouhodobých následků nejzávaţnějším poraněním člověka. (< http://www.fsps.muni.cz/>)

Existují dva typy poškození páteře z hlediska důsledků do budoucnosti. o Paraplegie je definováno jako úplné ochrnutí dolní nebo horní poloviny těla. o Quadruplegie neboli tetraplegie je označována jako postiţení všech čtyřech končetin. Příčiny Nejčastějším důvodem poranění páteře v případě NH je spojen s úrazy hlavy, ke kterým můţe dojít nekontrolovaným pádem na hlavu, úderem do dolní čelisti od soupeře, při pádu a následujícím nárazu do brány apod. (Mechanismus úrazu násilí působící na hlavu můţe způsobit otřes mozku, který je ve srovnání s poraněnou páteří nezávaţným poraněním. Jedná se o dočasnou poruchu činnosti mozku, která není doprovázena strukturálním poškozením. (Srnský, 2011) Příznaky Poraněný pociťuje bolesti krku, hlavy, zad. Dochází ke ztrátě hybnosti, mravenčení nebo necitlivosti dolních, popřípadě horních končetin. Zraněný trpí poruchami vědomí, dýchání a rovnováhy. Objevují se zhmoţděniny, otoky hlavy, krku, zad, krev v uších. Je nutné brát ohled na fakt, ţe i s absencí těchto příznaků můţe dojít k poškození páteře. Pravidlem tudíţ je, chovat se k raněnému se sebemenším podezřením na poranění páteře, jako by páteř poraněná byla, coţ znamená s maxilární opatrností, šetrností a dle postupů první pomoci. První pomoc Nejprve pátráme po stavu vědomí raněného oslovením nebo zjištěním, zda reaguje na bolestivý podnět.

56

o Je-li pacient při vědomí, necháme jej v původní poloze a za ţádných okolností s ním nemanipulujeme. Okamţitě zavoláme ZZS a začneme se starat o zajištění tepelného komfortu a psychické podpory. Nepřestáváme sledovat základní ţivotní funkce aţ do předání ZZS. o Upadne-li pacient během ošetřování do bezvědomí nebo jiţ v bezvědomí je, pokračujeme dle postupů KPR. V obou případech vţdy zajišťujeme odborný transport. Poranění páteře ještě nemusí znamenat poškození míchy, ztráta hybnosti můţe být jen dočasná. S pacientem při vědomí nemanipulujeme, neodbornou manipulací by mohlo dojít k sekundárnímu poškození míchy a k jejím trvalým následkům. ()

57

4 NEÚRAZOVÉ STAVY V NH V případě neúrazových stavů se nejedná o hmatatelné či viditelné poranění vzniklé kontaktem s jinými hráči. Proto se tato kapitola nemusí týkat jen hráčů, ale všech zúčastněných lidí (diváci, rozhodčí, trenér, apod.)

4.1

Šok

Šokem reaguje organismus na nedostatek kyslíku. Při nevhodném a nesprávném ošetření můţe šok skončit smrtí. Šok je doprovodným jevem téměř všech závaţnějších zranění a větších bolestí. Nejčastější příčinou je obrovská ztráta krve, kdy organismus reaguje šokem na sníţenou dávku kyslíku, který je ţivotně důleţitý pro činnost mozku a srdce. V okamţiku, kdy nastane šok, jiţ tělo pracuje na tzv. kyslíkový dluh. Ten se však musí splatit v podobě protišokových opatření, která zahrnují protišokovou polohu a pravidlo 5 T. Šok není vhodné podceňovat, první pomoc je nejúčinnější a rozhodující pouze v úvodní fázi pomoci. Probíhá dvěma fázemi: 1. fáze zvratná (latentní neboli reversibilní) o Při poskytnutí správné první pomoci lze způsobit zlepšení stavu. 2. fáze nezvratná (dekompenzační neboli ireversibilní) o V této fázi je moţné svépomocí dosáhnout jen stabilizace stavu organismu. Nachází-li se organismus jiţ v pokročilém stadiu šoku, i přes správně poskytnutou pomoc dochází ke zhoršení stavu. Příčiny Šok je doprovodným jevem téměř všech závaţnějších zranění a větších bolestí. Nejčastější příčinou je obrovská ztráta krve, kdy organismus reaguje šokem na sníţenou dávku kyslíku, který je ţivotně důleţitý pro činnost mozku a srdce. V okamţiku, kdy nastane šok, jiţ tělo pracuje na tzv. kyslíkový dluh. Ten se však musí splatit v podobě protišokových opatření, která zahrnují protišokovou polohu a pravidlo 5 T.

58

Příčiny v 1. fázi šoku – „centralizace krve do životně důležitých orgánů na úkor ostatních životních funkcí, stažení periferních cév, výrazný pokles krevního tlaku, selhávání životních funkcí“ 

Příčiny v 2. fázi šoku – „zhroucení přirozené obranné reakce organismu, výrazný

pokles

krevního

tlaku,

selhávání

životních

funkcí“

() Šok neklasifikujeme jen podle fáze, ale i podle příčiny vzniku. 

Hypovolemický (neboli dehydratační) – v NH se jedná především o vznik šoku v případě vysoké ztrátě tekutiny (20-30%) nebo masivního krvácení



Traumatický – vzniká v kombinaci závaţného zranění a velké psychické zátěţe



Kardiogenní – v důsledku selhání srdce dochází ke sníţení tělesné tekutiny



Obstruktivní – způsoben obstrukcí v dýchací soustavě



Distribuční – k šoku dochází převáţně z důvodu roztaţení cévního systému; lze k němu dojít při otravě nebo infekci organismu (septický šok), při poranění míchy (neurogenní) nebo při silné alergické reakci (anafylaktický šok)

Příznaky Příznaky opět můţeme diferencovat dle probíhající fáze šoku. 

Příznaky v 1. fázi šoku – „neklid, úzkost, zmatenost, hysterie, bledé a studené končetiny, lepkavý studený pot, zrychlený tep, špatně hmatný na okrajových částech těla, udává bolest, zimnici, chlad“



Příznaky v 2. fázi šoku – „netečnost, desorientace, bolest ustupuje, velká žízeň, cyanosa, pot po celém těle, tep na periferiích nehmatný, zvracení, bezvědomí, smrt“ ()

První pomoc Je nutné zajistit protišoková opatření, coţ je uvedení pacienta do protišokové polohy a zajištění pravidla 5T.

59



„Protišoková poloha vychází z předpokladu, že při šoku se tělo snaží centralizovat veškerou dostupnou krev k životně důležitým orgánům na úkor ostatních funkcí. Smyslem protišokové polohy je proto podpořit organismus raněného v této centralizaci krve.“ () Při zajišťování protišokové polohy zvedneme nohy 20 aţ 30 cm nad podloţku.

Výjimkou je vnitřní krvácení do dutiny břišní, kdy tolerujeme polohu raněného, který se většinou schoulí do klubíčka. Pravidlo 5 T 

Ticho – je vhodné zajistit relativní klid pro pacienta, coţ znamená především psychologické působení na zraněného, jeho uklidnění a zajištění klidného prostředí; situaci nepřeceňujeme ani nepodceňujeme



Teplo – zajištění tepelného komfortu; nejlepším způsobem je uţití izotermické folie



Tišení bolesti – NEpodáváme sami ŢÁDNÉ léky!! Zajistíme správné ošetření



Transport – NEtransportujeme pacienta nikdy sami!! Mohlo by dojít ke zhoršení stavu, eventuelně ke smrti; je nutné vyčkat ZZS



Tekutiny – Nepodáváme!! Mohli bychom vyvolat zvracení; pocit ţízně vţdy tlumíme jen otíráním rtů vlhkým kapesníkem ()

4.2 Akutní infarkt myokardu Příčiny K srdečnímu záchvatu dochází nejčastěji u starších osob (není to však pravidlo, v dnešní době se vyskytuje infarkt myokardu i u mladých lidí), u lidí s nadváhou, vysokým krevním tlakem, u kouřících osob, u lidí zaţívající dlouhodobý stres, s vysokou hladinou cholesterolu apod. Dochází k ukládání cholesterolu ve stěně cév, které se postupně ucpávají, a tím dochází ke špatnému okysličení části srdečního svalu.

60

„Závažnost stavu závisí na průměru ucpané cévy a velikosti oblasti, kterou vyživuje. Může dojít k malým infarktům, které jsou provázeny krátkodobou nevolností, až po těžké, které mohou končit náhlou srdeční zástavou. (Srnský, 2011) Příznaky Postiţený pociťuje palčivou bolest na hrudi, která můţe vystřelovat aţ levé paţe, dolní čelisti a krku, úzkost, bezprostřední strach o svůj ţivot, slabost, malátnost, dušnost. Dalším příznakem je bledá zpocená kůţe. Při nahmatání tepové frekvence ucítíme rychlý, nepravidelný a mělký tep. V některých případech se mohou objevit i známky šoku. První pomoc Jako první okamţitě zavoláme ZZS a nezapomeneme zmínit podezření na infarkt myokardu. Po zavolání se ihned začneme starat o zajištění tělesného i psychického klidu postiţeného, kterého uvedeme do polohy v polosedě, uvolníme mu oděv a zajistíme přívod čerstvého vzduchu. Postiţenému za ţádných okolností nepodáváme tekutiny, zakáţeme mu mluvit. Začneme se vyptávat po lécích, popřípadě je postiţenému aplikujeme. Neustále kontrolujeme základní ţivotní funkce, v případě úpadku do bezvědomí pokládáme postiţeného na zem a okamţitě zahajujeme KPR. (Srnský, 2011)

4.3 Cévní mozková příhoda Příčiny K cévní mozkové příhodě dochází buď při ischemii (přerušení přívodu krve do mozku) nebo naopak při jeho krvácení. Stejně jako u infarktu myokardu můţe dojít k příhodě v různých stupních závaţnosti.

61

Příznaky Postiţený trpí jednostrannou poruchou hybnosti, není schopen souvislé komunikace, zadrhává se. Má narušenou stabilitu, při chůzi většinou napadá na jednu stranu. Další viditelnou známkou příhody je povadlý koutek úst. První pomoc Nejprve začneme kontrolovat základní ţivotní funkce. V případě, ţe pacient je při vědomí, postaráme se o jeho absolutní tělesný i psychický klid. Zjistíme-li stav bezvědomí, okamţitě zahajujeme KPR podle postupů Guidelines 2010 (uvedeno výše) a voláme ZZS. Pacient má velké šance na úplné uzdravení bez následků v případě, ţe je dovezen do nemocnice včas, coţ znamená maximálně 4 hodiny od počátku prvních příznaků cévní mozkové příhody pacienta. ()

4.4 Astmatický záchvat Příčiny V přítomnosti záchvatu akutní dušnosti se jedná o vyvolání náhlého zhoršení bronchiálního astmatu, coţ je dlouhodobé respirační onemocnění. Ke ztíţenému dýchání dochází především z důvodu přítomnosti látky, na kterou je pacient přecitlivělý (alergen), fyzické zátěţe, stresu, chladu, infekce. Příčinou je akutní zúţení dolních cest dýchacích (průdušky), coţ způsobuje staţení stěny jejich svaloviny, zvýšenou sekreci vazkého hlenu a otoky sliznice. Příznaky „Nemocný je dušný, především při výdechu. Dech je povrchní, zrychlený, někdy mohou být slyšet na dálku zvukové projevy ztížené průchodnosti dýchacích cest – pískoty, vrzoty. Při těžkém záchvatu bývá nemocný cyanotický, bledý, úzkostlivý.“ (Srnský, 2011)

62

První pomoc Zajistíme pacientovi polohu v polosedě a řekneme mu, aby se horními končetinami opřel o zem, čímţ zapojí pomocné dýchací svaly. Uvolníme oděv a postaráme se o přívod čerstvého vzduchu. Snaţíme se pacienta vybídnout, aby se snaţil o pravidelné dýchání. Zjišťujeme, zda uţívá nějaké léky a vyzveme jej k jejich aplikaci. Ke zvládnutí akutní dechové krize se většinou uţívají léky a inhalační spreje. Nezapomene včas zavolat ZZS. (Srnský, 2011)

4.5 Cukrovka – Diabetes mellitus Příčiny Pacient postiţený cukrovkou trpí glykémií, poruchou regulace hladiny cukru v krvi. Můţe dojít ke dvěma moţnostem.

o Hyperglykémie (zvýšení hladiny cukru) - Ke zvýšení hladiny cukru dochází většinou při neléčení, popřípadě špatném léčení diabetes, kdy pacient upadá do komatu v průběhu několika desítek hodin a dní.

o Hypoglykémie (sníţení hladiny cukru) - K poklesu hladiny cukru dochází především po aplikaci inzulínu a následného hladovění, při aplikaci vyšší neţ má předepsáno nebo při nadměrném sportování. Hypoglykémie je mnohem horší případ diabetes, pacient upadá do komatu jiţ během několika desítek minut. Příznaky V obou případech dochází k poruše vědomí, pocitu hladu, bolesti hlavy, celkové slabosti, pocení, nevolnosti. Pacient je v celkovém motorickém neklidu.

63

První pomoc Jak jsem jiţ zmínila, v případě hypoglykémie se jedná o mnohem nebezpečnější ţivot ohroţující stav. Z tohoto důvodu budeme vţdy předpokládat sníţení hladiny krve a přizpůsobíme tím postup první pomoci. o Je-li pacient při vědomí, podáme mu sladký nápoj nebo cukr. Po napití se musí najíst. o Upadne-li pacient do bezvědomí, zkontrolujeme základní ţivotní funkce a v případě jejich poruchy zavoláme ZZS a zahájíme KPR. Za ţádných okolností nepodáváme inzulín! ()

4.6

Hyperventilační tetanie Příčiny

V případě hyperventilační tetanie dochází k emočnímu vypětí, kvůli kterému nadměrně dýchá (hyperventiluje) a dostává se tak do obtíţně zvládnutelného stavu z důvodu sníţení hladiny oxidu uhličitého v krvi doprovázejícího křečemi. Příznaky Člověk v tomto stavu zrychleně dýchá, brní mu ústa, konečky prstů a křečovitě se mu stahují končetiny. První pomoc Musíme co nejúčinněji postiţeného uklidnit a psychologickou cestou jej přimět k vrácení se ke standardní frekvenci dýchání (přibliţně 15 nádechů za minutu). Jedná se o velmi stresující stav, postiţený není schopen dát svůj dech do rovnováhy sám, proto je naše pomoc velmi důleţitá. Také je vhodné poskytnout postiţenému sáček, aby do něj chvíli dýchal. Při dýchání vydechujeme oxid uhličitý a vdechujeme kyslík. Při dýchání do sáčku dojde k tomu, ţe vdechneme veškerý kyslík a v sáčku uţ je přítomen jen vydechnutý oxid uhličitý, který začne pacient vdechovat, čímţ dojde ke zpětnému zvýšení oxidu uhličitého v krvi. (< http://www.fsps.muni.cz/>)

64

4.7 Křečové stavy Příčiny Ke křečovým stavům dochází především z důvodu výskytu epilepsie u pacienta, po úrazech hlavy nebo při přehřátí organismu, febrilních křečích, otravě apod. Fibrilní křeče se nejčastěji vyskytují u dětí ve věkovém rozmezí šesti měsíců a pěti let, proto se jiţ tímto typem křeče nebudu dále zabývat. Příznaky Často dochází k poruše vědomí, neschopnosti komunikovat. Co se týká epileptického záchvatu (grand mal), rozpoznáme jej u pacienta podle přítomnosti rytmických záškubů celého těla po upadnutí na zem a ztráty vědomí. Vyskytuje se zde vysoké riziko poranění, kterým je třeba zabránit. Pacient mívá obvykle pokousaný jazyk a bývá pomočený. První pomoc Z důvodu pádu je nutné zabránit nenásilnou formou druhotným poraněním, čímţ mohou být například poranění hlavy. Při křečovém stavu nevkládáme nic pacientovi do úst, z důvodu rizika spolknutí a dávení. Po ukončení křečového stavu zkontrolujeme pacientovi všechny základní ţivotní funkce. I v případě křečových stavů je nutné zavolat ZZS. ()

4.8

Kolaps

Kolaps (neboli synkopa či mdloba) je definován jako krátkodobá ztráta vědomí, která je způsobena přechodným nedostatečným prokrvením mozku. Vědomí je definováno jako aktivní stav lidské psychiky, která vyjadřuje vztah jednoty a souvislosti vlastní osoby s okolním světem, coţ znamená, ţe jsme schopni se orientovat v prostoru, čase, situaci a ve vlastní osobě. K tomu, aby si organismus byl schopen udrţet normální stav vědomí, je potřeba následujících předpokladů.

65



Dostatek kyslíku a energetického zdroje ve formě glukózy pro celý organismus



Optimální krevní tlak



Mozková tkáň a mozkomíšní mok s fyziologickým pH



Optimální perfuze krve mozkem Příčiny Organismus můţe zkolabovat z hned z několika důvodů, například mdloba

zapříčiněna náhlým vzpřímením po dlouhém leţení, poţitím léků pro sníţení krevního tlaku. V NH můţe dojít k synkopě u hráče se srdeční arytmií nebo epileptických záchvatem. Hráčů se také můţe týkat kolaps vazoglazální, způsoben vyčerpáním, dehydratací nebo přehřátím organismu. Příznaky Varovnými příznaky signalizující mdlobu jsou především nevolnost, zatmění před očima, závratě, zbělení obličeje, studený pot na čele a hučení v uších. První pomoc Pokud je to moţné, pokusíme se zabránit pádu omdlévajícího. Poloţíme jej do protišokové polohy. Je potřeba zajistit čerstvý vzduch a uvolnit oděv, coţ se z důvodu hry ve venkovním prostředí, NH netýká. Pokud je to však moţné, v horkém počasí přemístíme zkolabovaného do stínu. Neustále sledujeme základní ţivotní funkce (dech – zajistíme průchodnost dýchacích cest, tep). Pokud je to moţné, poloţíme postiţenému na čelo studený obklad. Zajistíme protišoková opatření pomocí pravidla 5T. Jestliţe postiţený upadl do bezvědomí, uloţíme jej do Rautekovy stabilizované polohy a zavoláme ZZS. (Moster & Mosterová, 2007)

4.9 Alergická reakce „Alergie je přecitlivělost na látku, kterou imunitní systém těla rozpozná jako cizí a začne tvořit protilátky; alergen vstupuje požitím, vdechnutím, injekční

66

aplikací, ale i dotykem; některou z forem alergií trpí až 20 % osob, více děti; diagnostika se provádí kožními nebo dechovými testy.“ (Bydţovský, 2008) Příčiny Při hře můţe snadno dojít například k bodnutí hráče hmyzem (vosa, včela). V tomto případě můţe dojít k velmi nebezpečnému anafylaktickému šoku. Jedná se o distribuční typ šoku, jenţ je rychlou a ţivot ohroţující reakcí u alergiků. Příčinou je průnik alergenu do organismu jedince. Příznaky Tento stav bývá doprovázen nevolností, nauzeou (zvracení), závratěmi, popřípadě strachem. Krevní tlak postiţeného se sníţí, coţ se projeví celkovou slabostí a moţným kolapsem. Viditelné jsou otoky, především v oblasti obličeje, krku, očních víček, jeţ se mohou rozšiřovat po celém těle. Postiţený slzí a kýchá. Také můţe nastat dušnost, z důvodu otoku průdušek nebo krku (v případě bodnutí hmyzu v oblasti okolo krku, do jazyka apod.), čímţ se začnou uzavírat dýchací cesty. První pomoc V případě alergika voláme ihned ZZS. Nesmíme zapomenout zmínit, ţe se jedná o prudkou alergickou reakci. Pacienta uvedeme do polohy v polosedě s opřenými horními končetinami o zem, chladíme nateklou oblast (místo vpichu) a v případě plného vědomí pacienta je moţné nechat rozpustit v dutině ústní kostky ledu nebo podat vodový nanuk. V případě ztráty vědomí zahajuje KPR. ()

67

5 ZÁVĚR Národní házená patří mezi sporty kontaktní, čímţ riziko vzniku zranění bezesporu stoupá. Ve srovnání se sportovními hrami, které mají oddělenou hrací plochu, tudíţ nedojde k ţádnému kontaktu se soupeřem (např. volejbal, tenis), je zde riziko zranění podstatně vyšší. V klasické házené nedochází k takovému osobnímu kontaktu jako v házené národní. Pro NH jsou typické rychlé a krátké sprinty, prudké změny pohybu, střely s pádem, bránění v podobě odstrkování, střety obránců s útočníky apod. Organismus bývá přetěţován především v oblastech kotníků, kolen, ramen, loktů. V rámci prevence je nutné myslet na zpevnění a posílení vazů, šlach, svalů a kostí nejen v těchto oblastech. Hráč by měl být po celou dobu utkání koncentrovaný a mít zpevněný postoj očekávající kontakt s jiným hráčem, náraz apod. V opačném případě mnohem snáz dochází ke zranění, nejčastěji ke zvrtnutí kotníku, vyhození kolene, ramene apod. I přes fakt, ţe NH patří mezi sporty kontaktní, vyskytují se v pravidlech striktní vymezení o způsobu chování hráče vylučující surové jednání, které je přísně trestáno. Z tohoto důvodu jsem část své bakalářské práce věnovala i části pravidel zmiňující povolené a zakázané způsoby chování hráče, které jasně poukazují na bezpečnost utkání. I přesto je výskyt zranění, kterým lze předejít správnou prevencí, poměrně častý. Velkou roli zde hraje správně zvolená obuv, která zabezpečuje kvalitní ochranu kotníku předpokládající vysokou dynamiku hráče, skoky, dopady, apod. Neméně důleţitým opatřením je řádný strečink před utkáním z krátkodobého hlediska, z dlouhodobého hlediska je to trénování, zpevňování „core“ svalů pro stimulaci stabilizačního systému. Většinu své bakalářské práce jsem věnovala výčtu zranění, která mohou potkat hráče NH. Kaţdé zranění nebo stav jsem rozdělila do tří částí – příčiny, příznaky a první pomoc. První část obsahuje, co zraněním či stavům předchází, dále jsou uvedeny příznaky, které nám pomáhají zařadit zranění či stav do správné

68

kategorie, podle kterých jsme schopni zahájit poskytování laické první pomoci, jeţ je pro pacienta velmi důleţitá a můţe rozhodnout o závaţnosti následků a budoucnosti pacienta (blízké i vzdálené). Postupy pro první pomoc jsem vyhledávala v různých zdrojích, z důvodu neustálých změn jsem však postupovala dle osnov e-learningových prezentací, které jsou vytvořeny dle Guidelines 2010, s nimiţ jsem sjednocovala informace s informacemi z ostatních zdrojů. Tato bakalářská práce má slouţit k obecnému seznámení s tímto sportem, především však k seznámení s postupy první pomocí, která je podle mého názoru velmi důleţitá, potřebná a má praktické vyuţití nejen při sportu, ale i v běţném ţivotě.

69

POUŢITÉ ZDROJE Kniţní zdroje 1. Bydţovský, J. (2008) Akutní stavy v kontextu, Praha: Triton 2. Kelnarová, J., Toufarová, J., Sedláčková, J., Číková, Z. (2007) První pomoc I – pro studenty zdravotnických oborů, Praha: Graa Publishing, a. s. 3. Moster, R., Mosterová, Z. (2007) Sportovní traumatologie, Brno: Masarykova univerzita 4. Petrţela, M. (2007) První pomoc pro každého, Praha: Grada Publishing, a.s. 5. Srnský, P. (2011) Základní norma zdravotnických znalostí, Praha: JS Partner s.r.o. 6. Stelzer, J., Chytilová, L. (2007) První pomoc pro každého, Praha; Grada Publishing, a.s. 7. Slepička, P. (2009) Psychologie sportu, Praha: Karolinum 8. Táborský, F. (2004) Sportovní hry, Praha: Grada Publishing, a.s.

Internetové zdroje 1. www.svaznarodnihazene.cz [online] [2013-03-28]. Dostupné na WWW: http://www.svaznarodnihazene.cz/slozka.asp?slozka=7&stav=6 2.

www.e-sportinvest.cz [online] [2013-03-25]. Dostupné na WWW: http://esportinvest.cz/index.php?&page=vyzkum_detail&novinka=3

3.

www.asm-sport.cz

[online]

[2013-03-27].

Dostupné

na

WWW:

http://www.asm-sport.cz/sportovni-povrchy/vnejsi-povrchy/ 4.

www.obchod.guard7.cz [online] [2013-04-08]. Dostupné na WWW: http://obchod.guard7.cz/lekarnicka-koupaliste-a-sportoviste-typ-s.html

5.

www.fitness-24.cz

[online]

[2013-02-23].

Dostupné

na

WWW:

http://www.fitness-24.cz/clanek/dieta-hubnuti/najdete-si-cas-na-strecink 6. www.fit-kul.cz [online] [2012-11-24]. Dostupné na WWW: http://www.fitkul.cz/velka-encyklopedie-strecinku-1-di

70

7.

www.fsps.muni.cz

[online]

[2013-03-10].

Dostupné

na

WWW:

http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/micovesporty/vyuka.php 8. www.fsps.muni.cz

[online]

[2013-03-10].

Dostupné

na

WWW:

http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/micovesporty/balance.php 9.

www.fsps.muni.cz

[online]

[2013-03-10].

Dostupné

na

WWW:

http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/micovesporty/balance.php 10. www.fsps.muni.cz

[online]

[2013-04-08].

Dostupné

na

WWW:

na

WWW:

http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/tv/jina.php 11. www.fsps.muni.cz

[online]

[2013-04-08].

Dostupné

http://www.fsps.muni.cz/sdetmivjmkvpohode/kurzy/pp/pater.php 12. www.fsps.muni.cz

[online]

[2013-04-08].

Dostupné

na

WWW:

http://www.fsps.muni.cz/sdetmivjmkvpohode/kurzy/pp/tetanie.php 13. www.aerobicstyl.cz

[online]

[2013-03-16].

Dostupné

na

WWW:

http://www.aerobicstyl.cz/magazin/clanek/121/ 14. www.urgmed.cz

[online]

[2013-03-16].

Dostupné

na

WWW:

na

WWW:

http://www.urgmed.cz/postupy/07_tapp.pdf 15. www.zdravi.e15.cz

[online]

[2013-03-26].

Dostupné

http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/co-je-prvni-pomoc-a-neodkladnaresuscitace-a-jak-ji-spravne-provadet-449151 16. www.emergencymedicaled.com [online] [2013-03-23]. Dostupné na WWW: http://www.emergencymedicaled.com/Illustrations/Looklistenfeel.htm 17. www.resuscitace.cz

[online]

[2013-03-20].

Dostupné

na

WWW:

http://www.resuscitace.cz/wpcontent/uploads/2011/01/Poster_10_BLSAED_01_01_CZE_V20110112.pdf 18. www.is.muni.cz

[online]

[2013-03-23].

Dostupné

na

WWW:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps11/prvni_pomoc/web/pdf/2a_bezvedo mi_a_kpr.pdf

71

19. www.is.muni.cz

[online]

[2013-03-23].

Dostupné

na

WWW:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps11/prvni_pomoc/web/pdf/4_krvaceni _vnitrni.pdf 20. Zákon č. 40/ 2009 Sb., Neposkytnutí pomoci, §150 (2010) 21. www.is.muni.cz

[online]

[2013-03-23].

Dostupné

na

WWW:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps11/prvni_pomoc/web/pdf/3_krvaceni _vnejsi.pdf 22. www.is.muni.cz

[online]

[2013-03-23].

Dostupné

na

WWW:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps11/prvni_pomoc/web/pdf/12_poranen i_pohyboveho_aparatu.pdf 23. www.is.muni.cz

[online]

[2013-03-23].

Dostupné

na

WWW:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps11/prvni_pomoc/web/pdf/11_neurazo ve_urgentni_stavy.pdf 24. www.is.muni.cz

[online]

[2013-03-23].

Dostupné

na

WWW:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps11/prvni_pomoc/web/pdf/2a_bezvedo mi_a_kpr.pdf 25. www.cervenykriz.eu

[online]

[2013-04-12].

Dostupné

na

WWW:

http://cervenykriz.eu/cz/standardy/Standardy_poskytovani_prvni_pomoci_2vydani-2012.pdf 26. www.eforms.zpmvcr.cz

[online]

[2013-02-08].

Dostupné

na

WWW:

https://eforms.zpmvcr.cz/jforum/posts/list/36.page 27. www.akutne.cz

[online]

[2013-04-12].

Dostupné

na

WWW:

http://www.akutne.cz/res/publikace/kpr-dle-guidelines-2010-m-dolecek.pdf 28. www.blog.hola.com

[online]

[2013-04-12].

Dostupné

na

WWW:

http://blog.hola.com/viviresunplacer/2011/11/pilates-con-implementosfitball-magic-circle-bossu-flex-band.html

72

29. www.nanny-monitor.cz

[online]

[2013-04-12].

Dostupné

na

WWW:

http://www.nanny-monitor.cz/prvni-pomoc.html 30. www.uszmsk.cz

[online]

[2013-04-12].

http://www.uszsmsk.cz/Tisk.aspx?clanek=1221

73

Dostupné

na

WWW:

RESUMÉ Tato bakalářská práce je zaměřena na prevenci a první pomoc v národní házené. První část se zabývá seznámením se se samotnou sportovní hrou, její historií, pravidly, povinnostmi hráčů apod. Druhá část je věnována preventivním opatřením, která se snaţí předcházet zraněním. Jsou zde zmíněna pravidla o bezpečnosti, povinná výbava lékárničky a záleţitosti, které je hráč sám schopen ovlivnit. Jedná se o strečink a balanční cvičení. Další část se zabývá první pomocí a vším, co s ní souvisí. Patří sem základní informace, právní záleţitosti, kardiopulmonální resuscitace, její postupy apod. Poslední dvě kapitoly věnuju výčtu úrazových a neúrazových stavů, u nichţ je moţnost výskytu v NH. U kaţdého z nich jsem se snaţila uvést názorné příklady.

RESUME This bachelor degree thesis is focused on the prevention and the first aid in national handball. The first part of this bachelor degree thesis is written about this sports game´s introduction, its history, rules, the player´ s duties etc. The second part is interested in injury prevention which should protect the players before injuries. These prevention aspects are rules about the safety, required things of the first aid kit and so on. Stretching and doing balance exercises belongs to this group too. The another part is about the first aid and everything what is connected with it in anyway. We can appoint e.g. the basic information, legal things, cardiopulmonary resuscitation and its methods.

74

The last two chapters are written about every accidents which could happen during the handball’s game.

75