MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie
Příznivé účinky a zdravotní rizika v jezdectví Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. MUDr. Jan Novotný, CSc.
Vypracovala: Michala Klašková 3. ročník TVS-RVS Brno 2010
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně na základě literatury a vlastních teoretických a praktických zkušeností. Seznam použité literatury a odborných zdrojů uvádím závěrem této práce. V Brně dne 11. dubna 2010
podpis………………
-2-
Poděkování: Ráda bych poděkovala doc. MUDr. Janu Novotnému CSc. za odbornou pomoc a ochotu při zpracování mé bakalářské práce. Dále pak děkuji všem jezdcům, kteří vyplnili dotazník a tak mi pomohli posbírat potřebné informace.
-3-
Obsah: Úvod……………………………………………………………………………. 5 1 Jezdectví………………………………………………………………........... 6 1.1 Historie jezdectví……………………………………………………………6 1.2 Dělení jezdectví…………………………………………………..................7 1.3 Funkční a metabolická charakteristika……………………………………..13 2 Příznivé účinky…………………………………………………………...…15 2.1. Hipoterapie……………………………………………………….............. 16 2.2. Léčebné pedagogicko-psychologické ježdění………………………...….. 19 3 Poškození zdraví jezdectvím…..……………………………………............20 4 Zdravotní rizika v jezdectví…………………...……………………………22 4.1 Poranění hlavy……………………………………………………………...25 4.2 Poranění páteře…………………………………...……………………….. 26 4.3 Poranění končetin…………………………………………………………..27 5 Základní bezpečnostní opatření…………………………………………... 29 6 Vlastní práce……………………………………………………………….. 30 Závěr……...………………………………………………………….……… 37 Seznam použité literatury…………….………………………….………… 38 Seznam použitých obrázků….…………….……………………………...... 41 Přílohy Resumé
-4-
Úvod Svoji bakalářskou práci jsem zaměřila na pozitivní i negativní důsledky sportu, kterému se věnuji už od dětství. Je to stále více oblíbené sportovní odvětví a to jezdectví. Jako každý sport, tak i jezdectví má v přiměřené formě pozitivní účinky na fyzický i psychický stav člověka. V dnešní době se kůň stal partnerem v léčbě a rehabilitaci osob se zdravotními potížemi. Bohužel to ale nejsou jen pozitiva, která nám jezdectví přináší. Dnešní výkonnostní jezdectví je velice náročné. Na jezdce jsou kladeny vysoké nároky a to hlavně v tréninku. Profesionální jezdec má v tréninku mnoho koní a jezdí několik koní denně. Regenerační a kompenzační činnosti jsou z časových důvodů značně zanedbávány, v některých případech nejsou vykonávány vůbec. Ale hlavním negativním faktorem, který je dobře známý i laikům, je velké riziko pádů a s ním souvisejících zranění. Málo kdo však už ví, že spousta zranění nemusí být spojena s pádem ale nedostatečnou pozorností v samotné blízkosti koně. Cílem mé bakalářské práce je podat ucelené informace o jezdectví, jako sportu a vliv tohoto sportu na zdraví člověka. Dále pak pomocí dotazníku zjistit úrazovost a zdravotní potíže profesionálních jezdců. Práce se skládá z teoretické a praktické části. V teoretické části bych chtěla shrnout obecné poznatky o jezdectví jako je historie, charakteristika, příznivé účinky, zdravotní rizika a trvalé negativní vlivy jezdectví. V praktické části jsem se pokusila zmapovat bezpečnostní opatření, úrazovost a zdravotní problémy jezdců. Jako metodu sběru dat jsem použila dotazník, který anonymně vyplnili parkuroví jezdci.
-5-
1 Jezdectví Podání kvalitního výkonu v jezdectví není zásluha jednotlivce, ale vyžaduje dokonalou souhru jezdce a koně. Jedinou výjimkou jsou dostihy, kde se běžně stává, že žokej jezdí v závodu koně, na kterém před tím nikdy neseděl. V ostatních disciplínách tohle není možné, jezdec s koněm prochází celou sportovní přípravu, která může trvat několik let. Kvalitní sportovní výkon závisí na stupni výcviku koně a umění jezdce. Ale není to jen o tréninku, důležitou roli hraje i určitá dávka talentu. Nadaný jezdec nedosáhne maxima s koněm průměrným a naopak výborný kůň nemůže plně prodat své schopnosti s průměrným jezdcem. U jezdce je především kladen důraz na smysl pro rytmus, vyváženost sedu a psychickou odolnost, schopnost soustředit se, ovládat vlastní pocity a reakce. Psychika je velmi důležitá. Kůň dokáže vycítit a reagovat na psychické rozpoložení jezdce. V některých případech toho dokáže i využít. U koně je vyhledávána spolehlivost, učenlivost, prostupnost na pobídky a další specifické vlastnosti podle zaměření. Za sportovní přípravou se skrývá tvrdá práce a péče o koně ve stáji, která vyžaduje potřebné zkušenosti. Bohužel v dnešní době, kdy jezdectví stoupá na oblibě, si koně pořizují lidé, kteří nemají žádné zkušenosti s výcvikem a chovem těchto zvířat. Tyhle případy pak mají většinou smutný konec jak pro majitele tak koně.
1.1 Historie jezdectví Předci dnešního koně se řadí do období před 60 mil. lety. Kůň se vyvíjel v Severní Americe a přes tzv. pevninské mosty se rozšířil do dnešní Asie. Poté z neznámých důvodů v Severní Americe vyhynul a vrátil se tam až s Evropany po objevení Ameriky. Ačkoli o přesné datum, kdy byl kůň domestikován, se vede spor, tak za nejpřesnější datum se udává 4500 let př.n.l. Asijské národy začali využívat koně jako tažné zvíře a později k jízdě. Koně byli používáni v zemědělství, dopravě a k vojenským účelům. Během středověku tomu nebylo jinak. V rámci vojenské přípravy se vyvinuly jezdecké školy a jízdárny po celé Evropě. Po průmyslové revoluci v 19. století ustoupili koně do pozadí a začali se využívat ke sportovním účelům. Jezdectví bylo zařazeno jako -6-
jeden z prvních olympijských sportů na novodobých Olympijských hrách roku 1896 v Aténách. Hlavní světová organizace spojující většinu jezdeckých disciplín je Mezinárodní jezdecká federace (FEI). Vznikla 29. května roku 1921 v Lausanne sjednocením národních federací Belgie, Francie, Dánska, Itálie, Norska, Švédska a USA. Dnes je připojeno 314 národních federací. Od roku 1990 FEI organizuje Světové jezdecké hry, které se konají každé 4 roky. Čtyřletý cyklus je souběžný s konáním ZOH. Soutěží se ve všech jezdeckých disciplínách patřící pod Mezinárodní jezdeckou federaci. Počátek jezdeckého sportu u nás je spojován se vznikem jezdeckého spolku pražského Sokola v roce 1891. Hlavní přínos Sokola bylo zavedení jednotné tréninkové metodiky. Ve dvacátých letech 20. století vznikla Československá jezdecká společnost, která zaštiťovala závody na území Československa. V roce 1927 se stala členem Mezinárodní jezdecké federace. Dnes už je to Česká jezdecká federace, která se stará o průběh, pořádání a řízení závodu ve všech disciplínách, které jsou pod její záštitou [20,21].
1.2 Dělení jezdectví Pro začátek můžeme vytyčit 2 základní styly ježdění westernové a anglické. Zatímco anglický styl se vyvíjel v Evropě v okruhu vysoké společnosti, kde bylo ježdění spíše pro zábavu a důraz byl kladen především na korektnost sedu a dokonalý styl. Westernové ježdění se vyvíjelo v Severní Americe na farmách jako pracovní styl ke hnání dobytka. Z toho pak vychází hlavní rozdíly obou stylů, které se pak projevují i v odlišnosti sedla, uzdění a jezdeckého oblečení. Nejvíce je to asi znát na sedle, kde westernové je daleko větší, hlubší a na přední rosoše je tzv. ,,roh―, který slouží k omotání lasa. Celkově je sedlo uzpůsobeno tak aby jezdec lépe vydržel dlouhé hodiny v sedle (Obr. 2). Koně jsou ovládáni jednou volnou rukou. U anglického stylu je kladen důraz na vedení koně sedem a co nejmenší zřetelnost pobídek. Sedlo je menší a celkově jemnější (Obr. 1). Obě ruce jsou využívány stejně. Většina jezdeckých disciplín se vyvinula z anglického stylu.
-7-
Obr. 1 Anglické sedlo[22]
Obr. 2 Westernové sedlo[23]
Za nejstarší disciplínu můžeme považovat dostihy. Lidé se už od pradávna zajímali o to, který kůň je nejrychlejší. V dnešní době se za nejrychlejšího koně považuje Anglický plnokrevník, je to speciálně šlechtěné plemeno pro dostihový sport. Dostihy jsou pod záštitou Jockey clubu a jsou asi nejznámější jezdeckou disciplínou vůbec. Dostihy se dělí na rovinové, překážkové (steeplechase, cross-country a dostihy přes proutěné překážky) a klusácké dostihy v sulkách. V Americe se běhají i dostihy Quaterů (Quater je americké pracovní plemeno koně) spadající pod American Quarter Horse Association. V dostihovém sportu se nepořádají mistrovství světa nebo kontinentální mistrovství. Jejich důležitost a význam nahrazují nejvýznamnější dostihové meetingy jako jsou Velká národní v Aintree, Cheltenham festival v Cheltenhamu a u nás všem známá Velká pardubická cross-country. Dostihový jezdec se zpravidla označuje jako žák nebo amatér a po získání 50ti vítězství získává titul žokej. Ostatní jezdecké disciplíny jsou pod záštitou Mezinárodní jezdecké federace a jsou to drezúra (dressage), skoky (show jumping), všestrannost (eventing), spřežení (driving), voltiž (equestrian vaulting), reining, vytrvalost (endurenc riding) a parajezdectví. Z toho skoky, drezúra a všestrannost jsou součástí Olympijských her.
-8-
Skoky (parkur)- nejvíce známá disciplína pod záštitou FEI. Jezdec s koněm musí překonat kurs překážek bez trestných bodů a ve stanoveném časovém limitu. Trestné body dvojice získává za zhození bariery, neposlušnost koně a překročení časového limitu. Po překonání základního kola bez trestných, bodů dvojice postupuje do rozeskakování, kde jsou skoky vyšší a je jich méně. Vítězí jezdec s nejméně trestnými body a v případě shody rozhoduje nejrychlejší čas. Jezdec s koněm může být vyloučen ze soutěže pro třetí neposlušnost koně a popletení kursu. Penalizace za zhození bariery a neposlušnost koně jsou 4 trestné body. Kurs parkuru je postaven na kolbišti s písčitým nebo travnatým povrchem. Parkur má šest stupňů obtížnosti (ZM, Z, ZL, L, S, T, TT) každý stupeň je rozdílný o deset centimetrů a v počtu kombinací. V nejvyšším obtížnosti TT je výška překážek 160 cm a více. Nejčastější překážky jsou kolmé skoky (úzký jednobarierový skok), oxery (široký dvoubarierový skok) (Obr. 3), dále pak triplebar, vodní příkop a plný skok (bedna, zeď). Hlavní soutěže jsou Grand prix (CSI), Samsung Super League, Světové jezdecké hry (jednou za 4 roky), Olympijské hry, národní mistrovství a národní pohár.
Obr.3 Oxer[28]
-9-
Drezúra – přezdívaná jako ,,koňský balet―. Jde o naprostou souhru jezdce a koně. Jezdec s koněm předvádí drezurní úlohu, která se skládá z drezurních prvků. Hlavními prvky jsou například prodloužený klus (Obr. 4), přeskoky, piaffy, pasáže, piruety a další náročné prvky. Drezurní úloha je bodově hodnocena rozhodčími a bodový zisk určuje vítěze. Hodnotí se hlavně poslušnost koně na jezdcovy pobídky, které musí být pro oko co nejméně znatelné a vychází především ze sedu. Dále pak uvolněný pohyb koně, správné provedení jednotlivých prvků a soulad jezdce s koněm. V drezúře jsou rozhodující vrozené pohybové schopnosti koně. Soutěž probíhá na drezurním obdélníku o písčitém povrchu. Obdélník může být malý 20x40m a standardní 20x60m. Zatím co malý se spíš využívá při nižších soutěžích, tak standardní se využívá při všech důležitých soutěží s vysokou obtížností. Po obvodu drezurního obdélníku a ve středu jsou drezurní písmena, která jsou určující při předvádění drezurních prvků. Drezurní úlohy jsou různých obtížností, základní dělení je Z, ZL, L a mezinárodní CDI* - CDI 5*. Hlavní závody jsou Grand prix, mezinárodní závody a Olympijské hry.
Obr.4 Prodloužený klus [24]
- 10 -
Všestrannost - někdy nazývána ,,Military― nebo jezdecký triatlon. Nejtěžší disciplína jezdeckého sportu. Skládá se z drezúry, cross-country a skoky (parkur). Je to velice náročná disciplína, závody bývají většinou třídenní, jen některé nízké úrovně mohou být jednodenní. První den je na pořadí drezúra, druhý den cross-country a poslední den parkur. Cross-country je nejnáročnější, jezdec s koněm absolvuje terénní trať, která při nižší obtížnosti obsahuje 12 – 20 překážek, vyšší obtížnost 30-40 překážek. Překážky jsou přírodního charakteru a mohou se zdát až nepřekonatelné (Obr. 5 a 6). Jsou pevné a tak i sebemenší zaváhání koně nebo jezdce a zavadění o překážku může způsobit ošklivý pád jezdce i koně. Dlouhá a fyzicky náročná trať si pak spolu s těžkými skoky vybírá svou daň, která se nevyhýbá ani těm nejlepším jezdcům. V posledních letech byla pravidla upravena tak, aby se zvýšila bezpečnost a snížilo
riziko
pádu.
Základní
dělení
obtížnosti
je
Z,
ZL,
L,
S
a mezinárodní soutěže CMC, CMC*,CMC**, CIC, CCI. Drezúra a parkur mají stejná pravidla jako v jednotlivých soutěžích. V cross- country získává jezdec trestné body za 1. zastavení (odmítnutí poslušnosti) 20 trestných bodů, za 2. zastavení 40 trestných bodů a za překročení časového limitu. Po třetím závodním dnu jezdec s nejnižším počtem trestných bodů vítězí. Hlavní soutěže jsou Badminton Horse Trials, Burghley Horse Trials, Rolex Kentucky Three Day, Olympijské hry, národní mistrovství a národní soutěže.
Obr.5 Cross-country skok[25]
Obr.6 Cross-country skok[25]
- 11 -
Spřežení – soutěží se v jednospřeží, dvouspřeží a čtyřspřeží. Závody ve spřežení jsou podobné jako všestrannost, skládají se z drezúry spřežení, terénní jízdy a parkuru spřežení. Drezúra je opět bodována rozhodčími a vozka se svým spřežením předvádí určitou drezurní úlohu. Terénní jízda je náročná jízda v terénu s přírodními překážkami. Vozkové mají za úkol provést své spřežení vyznačenou trasou, správně a co nejrychleji projet všechny terénní překážky. Na voze jsou další dva členové týmu, kteří vyvažují vůz v náročných průjezdech. V parkuru vede vozka své spřežení umělou překážkovou jízdou. Vozka musí projet trasu s průjezdy, které jsou postavené z kuželů s míčkem na vrcholu. Pokud při průjezdu míček spadne, získává vozka trestné body (Obr. 7). Tak jako ve všestrannosti, tak spřežení s nejméně trestnými body vítězí. Hlavními závody jsou World Cup Driving, národní mistrovství a národní závody.
Obr.7 Spřežení – parkur [26]
Voltiž – zjednodušeně jí můžeme popsat jako gymnastiku na neosedlaném koni. Kůň cválá po kruhu o průměru 15 m pod vedením lonžéra. Soutěžit se může v jednotlivcích, tak i ve skupinách o sedmi cvičencích. Cvičenec provádí povinné a volitelné cviky v maximální možné dokonalosti. Vše musí být navíc sladěno s pohybem koně a hudebním doprovodem. Při skupinovém cvičení můžou provádět sestavu i tři cvičenci najednou. Vše je opět bodováno rozhodčími. - 12 -
Reining – je westernová soutěž, kde jezdec s koněm ukazuje určité prvky. Základní jsou spiny, sliding stopy a rychlé změny směru. Je to taková obdoba drezúry, ale jezdecký styl je úplně odlišný. O vítězi rozhodují rozhodčí.
Vytrvalost – disciplína, při které musí jezdec s koněm zvládnout vzdálenost v terénu, která může být až 160 km. Trasu dvojice zdolává v půměru za 10 – 12 hodin. Na startu jezdec obdrží mapu s vyznačenou trasou. Trasa obsahuje přírodní komplikace v podobě strmých srázů, kopců a vodních toků. Trasa je rozdělena na části, kde na konci každé části je povinná veterinární prohlídka, která určí, zda kůň může pokračovat v soutěži. Pak následuje 15 – 20 minut pauza pro nakrmení a napojení koně. Poté může dvojice pokračovat v další části. První dvojice, která protne cílovou pásku a má v pořádku veterinární kontroly vítězí.
Para-jezdectví – soutěž handicapovaných jezdců. Soutěží jezdci s nejrůznějšími klasifikacemi handicapu. Do jednotlivých kategorii provádí klasifikaci lékař nebo klasifikovaný fyzioterapeut. Základní dělení handicapu je na lehký, mentální a těžký handicap.
2.3. Funkční a metabolická charakteristika Během jízdy dochází k dynamickým změnám svalového napětí většiny posturálních svalů s frekvencí odpovídající rytmu pohybu koně. Trojrozměrný pohyb zad koně vyvolává reflexní tonusové změny trupového svalstva jezdce, které při větších změnách těžiště kladou zvýšené nároky na koordinovanou práci zejména svalstva stehen, pletence pánevního a bederní oblasti. Nejvíce zatížené svalstvo bývá svalstvo dolních končetin, které se uplatňuje při ovládání koně. Svalstvo horních končetin bývá během jízdy zatíženo méně. Ruka by měla být pouze doplňková pomoc při ovládání koně. Ale v případě temperamentních koní se ruka musí vyrovnat s výrazným tlakem otěží. Ze svalstva dolních končetin jsou nejvíce zatíženy adduktorové skupiny, flexory a extenzory kolen při velkých změnách těžiště (klus, cval, skoky) [5].
- 13 -
Intenzitou metabolismu jízdu na koni zařadíme do cvičení mírné až submaximální intenzity. V rekreačním jezdectví se jedná o zatížení mírné až střední intenzity. Záleží na pokročilosti jezdce a na temperamentu koně. V soutěžních jízdách intenzita zatížení stoupá až na submaximum vyjímečně krátkodobě až na maximální hodnoty. Energetický výdej jezdce při chůzi koně odpovídá 12,5 kj za min (260 % nál BM), v klusu se zvyšuje na 33,5 kj za min (700 % nál BM a při cvalu intenzita stoupá až na 42 kj za min (880 % nál BM). Většina jezdců využívá při jízdě zhruba 60 % své aerobní kapacity reprezentované maximálním aerobním výkonem (VO2 max), elitní jezdci méně (kolem 40 %). Pracovní výkon běžné jízdy je poměrně vysoký a odpovídá přibližně výkonu 120 W při bicykloergometrii [5]. Srdeční frekvence (SF) při jízdě odráží fyzické i psychické zatížení a dosahuje často až maximálních hodnot. Nejvyšší bývá zejména těsně před skokem a při skocích [5]. Reakční zátěžové změny krevního tlaku (TK) bývají značné. Před soutěží v rámci startovního stavu, stoupají obě složky TK úměrně. Změny se odvíjí od důležitosti soutěže. Zátěžové hodnoty systolického tlaku dosahují v konci většinou maximálních hodnot, hodnoty diastolického tlaku vykazují velkou interindividuální variabilitu [5]. Pozátěžové hodnoty krevního laktátu (LA) bývají různé podle disciplín a většinou stoupají na dvojnásobek až pětinásobek klidových hodnot. Mohou být také ovlivněny vlastnostmi koně a jeho jezditelností. Po skokové soutěži byly naměřeny hodnoty 6,2 mmol.l-1, po drezúře 13,1 mmol.l-1 [5].
- 14 -
2 Příznivé účinky Tak jako každý jiný sport v rozumné míře, tak i jezdectví má pro člověka spoustu příznivých účinků. Pro správný vývoj a funkci svalové tkáně je nejdůležitější správně vykonávaný pohyb. Vlivem správného a pravidelného zatížení dochází ke změnám v organismu. V pohybovém systému dochází ke zpevnění kostí, zvýšenému ukládání minerálních solí, zesílení šlach a zvýšení tahové odolnosti. Dále pak ke zvětšení svalové hmoty pomocí hypertrofie svalových vláken, svaly jsou také více prokrvovány díky zmnožení cév a zlepšení mikrocirkulace ve svalech, zlepšuje se svalová koordinace a souhra agonistů a antagonistů. Vlivem těchto změn dochází k zvýšení tělesné zdatnosti a výkonnosti. Jezdectví můžeme převážně zařadit do aerobní aktivity s krátkými anaerobními úseky, a proto má příznivé účinky i na kardiovaskulární systém. Zlepšuje se ekonomizace srdeční práce (nižší vzestup srdeční frekvence při relativně stejné zátěži, nebo její snížení při absolutně stejné zátěži, ekonomičtější distribuce krve a zvýšení kontraktility srdce). K určitým změnám dochází také v dýchacím systému, zlepšuje se mechanika dýchání a pohyblivost bránice. Zvyšuje se podíl aktivních sklípku a zmenšuje se fyziologicky mrtvý prostor. Dechová frekvence je nižší a zvyšuje se dechový objem a vitální kapacita plic. Další příznivé účinky pravidelného pohybu jsou snížení sekrece inzulínu zvýšením citlivosti jeho receptorů a zvýšením glukózové tolerance, snížení celkového cholesterolu a zvýšení ochranné složky HDL cholesterolu a pokles LDL cholesterolu. Rychlejší utilizace tuků a celkové snížení tělesného tuku a zvýšení procentuálního podílu aktivní tělesné hmoty. Koňský pohyb je rytmický opakující se multidimensionální pohyb, který je vynikající pro rozvoj svalové síly, vytrvalosti, rovnováhy, koordinace a celkové zvýšení pevnosti trupu. Další výhodou jezdectví je, že nedochází k jednostrannému zatížení. Zatížení je rovnoměrné a tak nevznikají svalové dysbalance. Jezdectví působí příznivě i na psychickou stránku člověka. Získávání příjemných a radostných zážitků může pomoci kompenzovat stresové vlivy z běžného života. Pro někoho může být jízda na koni i určitým druhem relaxace. Příznivě může působit už samotný vztah, který vzniká mezi koněm a jezdcem. Celkově pak může docházet k zvýšení sebedůvěry a seberealizace [4].
- 15 -
Po celá staletí se v literatuře objevují odkazy na léčebné účinky jízdy na koni. Dlouho však tomu nebyla věnována pozornost. Vše se změnilo až dánská jezdkyně Liz Hartelová, ochrnutá od kolen dolů po infekční mozkové obrně, se umístila v drezuře na 2. místě na OH v Helsinkách. Prohlásila, že právě jízda na koni ji umožnila být opět pohybově nezávislá. Lékařské profese pak začali projevovat zájem o léčebné hodnoty jízdy. V 60. letech 20. století pak začali vnikat terapeutická centra. Dnes je už kůň nedílnou součástí některých léčebných programů, sdružující se pod pojem hiporehabilitace. Hiporehabilitace zahrnuje jak terapie, tak sportovní aktivity prováděné s pomocí koní pro osoby se zdravotním postižením. Pod hiporehabilitaci se sdružuje hipoterapie, léčebně pedagogicko-psychologické ježdění a sportovní jezdění hendikepovaných [14,19].
2.1 Hipoterapie Je metoda pohybové léčby, která využívá hybné fyziologické impulsy koně ke koordinaci motoriky pacienta spolu s dalšími psychologickými dopady, které vznikají při komunikaci pacienta s fyzioterapeutem a pacienta s koněm [1]. Speciálně vyškolený fyzioterapeut využívá troj-rozměrného pohybu koňského hřbetu v kroku k ovlivnění neuromuskulární funkce klienta. Pohyb koňského hřbetu je přenášen přes pánev klienta na jeho trup a vyvolává pohybový vzor, který je stejný jako při lidské chůzi. Kůň je vždy veden vodičem a klient je z hlediska ovládání koně pasivní (nejedná se o aktivní ježdění na koni). Díky tomu, že pohyb pacienta s koněm probíhá v otevřeném prostoru a mimo-nemocniční prostředí, tak je příznivě ovlivňována rovnováha, koordinace, orientace v prostoru, vytrvalost a psychika. Klient je vždy zařazen do programu na základě doporučení lékaře. Tento typ léčby je využíván lidmi, kteří mají „bolavá záda―, skoliózu, lidé po úrazech páteře a ztrátě končetin. Nejpočetnější klientskou skupinu ale tvoří děti s diagnózou dětská mozková obrna (DMO). Všechny klienty spojuje základní problém a to porušený pohyb, ať už v důsledku vnějšího zásahu, nebo z důvodu vrozeného postižení centra, kde samotný pohyb vzniká. Svaly na těle jsou nerovnoměrně zatíženy, nespolupracují v rámci pravo-levého či předo-zadního propojení, svalové napětí - 16 -
není v mezích normálu. Vše se kompenzuje odchylkami v držení těla tak, aby i za nepříznivého stavu bylo dosaženo rovnováhy, potřebné ke vzniku pohybu, který svými parametry neodpovídá normálu. Posadíme-li na koňský hřbet člověka, je nucen se tomuto pohybu podřídit a přizpůsobit, přijmout jeho tempo, rozsah, směr a jeho změny. Svalové napětí je nuceno reagovat, přizpůsobit se zdravé symetrii. Stejné změny nastávají v držení těla. Dříve příliš stažené svaly nyní dovolují změnu nastavení jednotlivých tělních segmentů, kloubů a uvolní tělo do nového rozsahu hybnosti. Člověk sedící na koňském hřbetu zažívá to, co v důsledku úrazu či vrozené vady už dlouho, nebo nikdy nezažil. Hipoterapie pozitivně ovlivňuje různé pohybové a funkční poruchy (dětská mozková obrna, roztroušená skleróza, mrtvice, skoliózy, amputace, porucha zraku, funkční ženská sterilita, zranění hlavy a páteře) [14,15]. Pohybové problémy se mohou vyskytovat už od útlého věku. U miminek se mohou projevit a být pozorovány neschopností zvládnout a udržet základní polohu tzv. primární vzpřímení (miminko leží na bříšku, opírá se o lokty, prsty na rukou uvolněné, pánev skloněná směrem k podložce, stehna na podložce a holeně nad ní, hlava v prodloužení páteře). V tomhle případě, kdy miminko ještě neumí sedět anebo u klienta, u kterého není možná poloha sedu, se využívá polohy na bříšku (Obr. 8) [17],
Obr. 8 Poloha na břichu [16]
- 17 -
Klasické využívané terapeutické polohy jsou klasický sed (Obr. 9), sed pozadu s oporou o ruce (Obr. 10), kde se dobře kompenzují kulatá záda. Dále pak asistovaný sed s fyzioterapeutem (Obr. 11), při kterém je výhodou, že fyzioterapeut je po dobu terapie bezprostředně v blízkosti klienta a může se manuálně podílet na zlepšení podmínek stimulace [17].
Obr. 9 Klasický sed [17]
Obr. 10 Sed pozadu s oporou [17]
Obr. 11 Sed s fyzioterapeutem [17]
- 18 -
2.2 Léčebně pedagogicko-psychologické ježdění LPPJ je metoda psychoterapie, kde se k terapii psychiatrických, psychologických, emocionálních poruch využívá prostředí koně a vzájemné interakce s ním. Cílem terapie je ovlivnit psychiku klienta za účelem vybudovat motivaci, snížit nebo zcela odstranit strach, agresi či rezignaci, spolu s výukou správného sebehodnocení a sebevědomí. Náplň terapeutické jednotky je různá, klient je aktivně zapojen do prací ve stáji (čištění, krmení), starost o koně, nebo se učit základům jezdectví, vozatajství a voltiže. Postupem času se ukázalo, že hlavní vliv na klienta má jeho vzájemný vztah s koněm a tak je mu během terapie dáván větší prostor. Cílem je vždy vzájemná interakce klienta s koněm a jeho prostředím, zahrnující personál a další klienty (Obr. 12). Terapie může být individuální, nebo skupinová a je vedena pedagogem, speciálním pedagogem, psychologem nebo psychiatrem, který by měl mít specializaci na LPPJ. Klient je vždy zařazen do programu na základě doporučení lékaře [14,18]. Cílové skupiny klientů, kterým LPPJ může být přínosné, jsou děti s poruchami učení a chování, s vadami řeči, klienti s mentálním postižením, smyslovým postižením, duševně nemocní klienti, autisté, klienti s poruchami přijmu potravin, klienti se závislostmi na návykových látkách a klienti, kteří mají problém se sociálním začleněním [18].
Obr. 12 Vodění koně [18]
- 19 -
3 Poškození zdraví jezdectvím Dnešní trénink sportovce se značně liší od tréninku, který probíhal dříve. Diváci chtějí vidět pořád lepší výsledky, lámaní rekordů a maximální možné výkony. Objem už mnohdy dosahuje svého maxima a tak je neustále zvyšována intenzita. S narůstajícím objemem a intenzitou jsou na organismus kladeny neustále vyšší požadavky, pohybující se na hranici snesitelnosti, a tak je nutné počítat i s tím, že v některých případech může dojít k poškození organismu. Poškození organismu může být celkové poškození zdraví (akutní přepětí a zchvácenost), poškození oběhového systému a nejčastěji vyskytující se poškození pohybového systému [3]. Poškození sportem musíme odlišovat od sportovních úrazů. Každá část pohybového aparátu má svou hranici tolerance, až na kterou může být namáhána. Větší jednorázové překročení této hranice je úraz. Naproti tomu, opakovaná zátěž pohybového aparátu, stále se pohybující na hranici biologické tolerance tkáně, vede také ke změnám na pohybovém aparátu. Tyto změny vznikají pozvolně, plíživě a projeví se v podobě menších či větších potíží až po určité době [3]. Aktuální jsou dnes tzv. mikrotraumata, kterých s narůstajícím objemem a intenzitou přibývá. Typické pro tato postižení je jejich počáteční nenápadnost a tím i pozdní diagnoza a sklon k recidivám. Počátkem všech změn jsou funkční poruchy prokrvení. Pokud se stane porucha trvalou, může vést až k drobným mikroskopickým okrskům odumření tkáně tzv. nekrosám [3]. Dalším typem postižení sportem jsou tzv. zlomeniny z únavy. Vznikají u zdravých jedinců na typických místech, kde je kost nejvíce namáhána [3]. Většina zdravotních potíží jezdců vychází z opakované mikrotramatizace pohybové soustavy. 42 % jezdců uvádí bolesti zad, 25 % bolesti kyčlí či kolen. Degenerativní změny kloubní potencují věkem potíže primárně vzniklé přetěžováním. U dostihových jezdců se vyskytují zažívací potíže, které jsou většinou odvozeny od špatných návyků vzniklých neustálým usilování o nízkou tělesnou hmotnost [5]. V jezdectví nedochází k žádnému protahování a rozcvičováním před tréninkem. Také je plně vynecháno jakékoliv kompenzační cvičeni. To vše se pak odráží ve výrazném zkrácení svalů. Nejvýraznější zkrácení je u hamstringů. - 20 -
K dalším negativním změnám dochází na dolních končetinách. Kost je po celou dobu života metabolicky aktivní. Po ukončení růstu se kost neustále obměňuje a přestavuje neboli remodeluje. Dochází k modelaci kostí podle typu a způsobu zatížení. U jezdců dochází k remodelaci kostí dolních končetin. Tvar nohou pak připomíná tvar písmene O. (Obr. 13)
Obr. 13 Josef Váňa a tvar nohou do O [29]
Zdravotní potíže se také mohou dostavit v podobě alergií. Alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému našeho organismu na látky z okolního prostředí. Látky, které vyvolávají tyto reakce, se nazývají alergeny. Ve stájích je obsah těchto alergenů velmi vysoký. Převážně to jsou alergeny prachu, plísní, sena, slámy a samozřejmě zvířecí alergen. Zvířecí alergeny mají velkou schopnost udržet se na povrchu předmětu a oblečení. Mají vysokou adherenci k povrchům a kontaminují i nejmenší prachové částice. Koňský alergen je velmi silný. Osoby, které jsou alergické na koně, bývají často tak citliví, že reagují na přítomnost oděvu v místnosti, který byl použit u koně. Nejčastější příznaky mohou být zánět spojivek, rýma, ekzém a průduškové astma. Zajímavá je pak skutečnost, že astma se často vyskytuje u starších koní. Projevuje se převážně dušností a záchvaty kašle. Může to poukazovat, že na spouštěcím mechanismu se značně podílí prostředí stáje. Pro vysoký obsah alergenů ve stáji se tak jezdectví nemůže věnovat většina alergiků [7]. - 21 -
4 Zdravotní rizika v jezdectví Sportovní činnost jako každá jiná aktivita nese i jistá rizika. Výši tohoto rizika můžeme i číselně vyjádřit jako „sportovní úrazovost―. Správným prováděním sportovní činnosti lze mnoho úrazům předcházet, případně zmenšit jejich závažnost [3]. Dosti velký je podíl úrazů způsobených chybnou metodikou sportovní přípravy. Rozumíme tím některé neoprávněné metodické postupy při cvičení a tréninku, špatné rozcvičení a nesprávné provádění jednotlivých sportovních prvků. Další příčiny, které mohou ovlivnit úrazovost, jsou nekvalitní sportovní výstroj, nářadí a celkové vybavení sportovního areálu. Svůj podíl na tom mají i subjektivní příčiny, kterými rozumíme určité vlastnosti psychické či fyzické, jako jsou zbrklost, neopatrnost, nekázeň, únava a přepětí. [3] Obecně je jízda na koni považována za nebezpečnou rekreační aktivitu. Koně mohou vážit i více než 500 kg a pohybovat se rychlostí až 65 km/h. Kromě toho mohou nezávisle a nepředvídatelně změnit směr a rychlost, což má za následek rozhození jezdcovi rovnováhy. Úrazovost v jezdectví je velice vysoká a zaujímá přední místa ve sportovní úrazovosti. Pro srovnání dokonce takový motocyklista může očekávat zranění jednou za 7000 hodin, zatímco jezdec může očekávat zranění každých 350 hodin. Jezdectví je tak 20x nebezpečnější než motoristický sport [11]. Největší riziko zranění představuje pád z koně. Zranění mohou být velice vážná. V době kdy jezdec sedí na koni, může jezdcova hlava dosahovat výšky až 3,5 m nad zemí. V horším případě může dojít i ke společnému pádu jezdce a koně a případnému zalehnutí jezdce koněm (Obr.14). Další nepříjemnou komplikací může být pád pod nohy koně a následný kontakt s koňskými kopyty. Nejsou to ale jen pády, kdy dochází ke zraněním. Jezdec by měl být během práce s koněm neustále na pozoru, kůň je živé zvíře a také má své zlozvyky. K úrazům tudíž dochází i během běžných prací jako je krmení, sedlání a vodění koně. Jsou to nejčastěji úrazy způsobené kopnutím, pošlapáním anebo kousnutím. V případě pádu z koně dochází nejčastěji k poranění hlavy, zlomeninám a pohmožděninám horních končetin a horní poloviny trupu, dále pak pohmožděniny a odřeniny dolní poloviny trupu a dolních končetin.
- 22 -
V případě zranění, která nejsou způsobena pádem, dochází nejčastěji k pohmožděninám a odřeninám dolních končetin, dolní polovině trupu a horních končetin. Nebezpečné může být zranění v případě kopnutí do oblasti břicha, kde v důsledku nárazu může dojít k poranění vnitřních orgánů.
U začínajících
a rekreačních jezdců je většina pádů důsledkem leknutí a následnému uskočení nebo útěku koně. Kůň je velice lekavé zvíře, které reaguje útěkem na jakoukoliv neočekávanou situaci. U pokročilých jezdců je pak často vznik poranění zapříčiněn podceněním obtížnosti terénu, přírodních nebo umělých překážek. Během jízdy na koni nás neohrožují jen pády, zvláště v případě jízdy v terénu jezdec musí dávat pozor na okolní větve a kmeny stromů, sloupy a různé přírodní útvary, případný kontakt s nimi může přivodit také různá zranění. K nejzávažnějším a nejčastějším nehodám dochází během tréninku a závodů ve všestrannosti (cross-country).
Obr.14 Pád koně na jezdce [27]
V lednu 2009 se konal v Anglii seminář Eventing National Safety Officer, kde bylo dokonce poukázáno, že riziko během cross- country je tak vysoké, že dochází k pádu jednoho z pěti jezdců a jednoho z patnácti koní. Mezi lety 1997 – 2008 zemřelo v důsledku pádu 37 jezdců. Z toho 25 úmrtí při pádu s koněm. K nehodám dochází nejvíce během závodů nejvyšší obtížnosti, kde je nutná přítomnost zdravotní záchranné služby. K většině pádů v téhle disciplíně pak dochází v důsledku shození jezdce koněm (25 %), odmítnutí koně skočit překážku (23 %), uklouznutí a pád koně (17 %) [8,9]. - 23 -
V letech 1991 až 1999 byla v USA provedena studie, která byla analyzována NEISS (National Eletronic Injury Sureillance System), zaměřená na úrazy vzniklé v souvislosti s koňmi. Celkový počet hlášených úrazů dosáhl počtu 599 732 tis. Nejčastěji poraněnou částí těla byla dolní polovina trupu, následovalo poranění hlavy, horní poloviny trupu, ramene a zápěstí. Nejběžnější typ zranění jsou pohmožděniny a odřeniny, dále pak zlomenina a podvrknutí (Obr.15). Nejčastější věkové zastoupení zraněných jezdců bylo od 25 – 44 let (Obr.16) [13]. Injury Type
Number
Percent
Contusion/Abrasion
186635
30.7
Fracture
176975
29.1
Sprain/Strain
100227
16.5
Laceration
48930
8.0
Internal
22692
3.7
Concussion
20596
3.4
Dislocation
12416
2.0
TOTAL
598471
93.4
Obr. 15 Typ zranění[13] Age
1991
1993
1995
1997
1999
Total
%
0-4
902
1218
1424
1222
659
11048
2
5-14
15435
14162
11523
12105
14133
123191
20
15-24
16449
12774
14415
10385
12349
119924
20
25-44
29826
28289
24994
21417
31054
244636
40
45-64
7183
10886
11613
12029
12971
96263
16
65+
1695
1188
1728
1486
1549
11809
2
Total
71490
68517
65697
58644
72715
606871
100
Obr. 16 Věkové kategorie – počet zraněni [13]
- 24 -
4.1 Poranění hlavy Poranění hlavy vzniká většinou silným nárazem nebo úderem do hlavy. Zranění mohou být různá od obyčejných oděrek až po závažná traumatická poranění mozku, která mohou mít trvalé následky a v nejhorším případě způsobit i smrt. Poranění hlavy se podílí z 60 % na celkové úmrtnosti v důsledku zranění, které vzniklo v souvislosti s koňmi. Poranění hlavy je velmi časté zranění u jezdců mladších 21 let. Zhruba 20 % zranění těchto mladých jezdců bývá poranění centrální nervové soustavy. Většinou se jedná o pohmoždění a otřes mozku nebo zlomeninu lebeční kosti [10]. Používání správné bezpečnostní přilby během každé jízdy, by výskyt poranění hlavy výrazně snížil. Ačkoliv je tohle riziko všem jezdcům dobře známé, zcela běžně se stává, že helma je používaná jen při závodech, kde je povinnou výbavou a pohyb na koni v areálu, kde se závody konají, bez helmy není dovolen. Někteří jezdci používají helmu i během skokového tréninku, kdy považují riziko úrazu za vyšší. K úrazu může dojít ale kdykoliv. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že zpočátku jsem jezdila s helmou vždy, ale postupem času jsem jí odkládala, až jsem její používání omezila také jen na závody. A to všechno i přes zkušenost pádů, kdy mi přítomnost helmy nejspíš zabránila ošklivému zranění. Jezdecká helma je odlišná od cyklistické (Obr. 17). Je navržena tak aby především chránila zadní část hlavy, kde dochází nejčastěji ke zranění. Helma je vytvořena s pevné skořápky, která je vyplněna pěnovým polystyrenem. Aby dobře přiléhala k hlavě, je vybavena malými odnímatelnými vycpávkami z molitanu. Dále je pak vybavená 3 bodovým úchytem, který brání sklouznutí helmy z hlavy.
Obr. 17 Bezpečnostní helma [32]
- 25 -
4.2 Poranění páteře Podle přijatých zranění na spinálních jednotkách dochází častěji k poškození bederní a hrudní páteře, na rozdíl od ostatních sportů, kde spíše dochází k poranění krční páteře. Naznačuje to, že mechanismus vzniku zranění bude odlišný než u většiny sportů. Místo vzniku zranění může být ovlivněno stylem jízdy. Při dostihovém ježdění žokej stojí ve třmenech a trup jezdce je nakloněn nad krk koně. V případě pádu, pak žokej padá směrem vpřed a často dopadá na hlavu, což může mít za následek vznik poranění v oblasti krční páteře. Dále pak při pádu jezdce společně s koněm, kdy kůň zavadí nohama o skok, jezdec padá vpřed a dopadá nejčastěji na hlavu a horní končetiny (Obr. 18 a 19). U klasického stylu jízdy jezdec sedí v sedle, tělo je vzpřímené a hlava je v prodloužení těla. V případě pádu pak dochází nejčastěji k dopadu na hýždě, a pokud dochází ke zranění páteře, tak bývá nejčastěji zasažena oblast bederní a hrudní [11]. U skokového ježdění může být poranění páteře ještě umocněno pádem do překážky, kde může dojít k nárazu těla na ráhno, desku nebo jiný materiál z kterého je překážka postavena. Výskyt zranění by mohlo snížit používání bezpečnostní vesty. V závodech ve všestrannosti konkrétně v cross-country jsou vesty povinnou výbavou.
Obr. 18 Pád koně s jezdcem[27]
Obr. 19 Pád koně s jezdcem[27]
- 26 -
4.3 Poranění končetin Poranění horních končetin má většinou stejný mechanismus jak u ostatních sportů. Většina zranění je způsobena pádem a klasickou reakcí při pádu dávat ruce před sebe. Charakteristická zranění bývají zlomeniny, pohmožděniny, vykloubeniny a odřeniny. Četnější bývají úrazy prstů, ke kterým dochází v důsledku držení otěží. Zatímco lehké oděrky prstů vznikají neustálým pohybem rukou a jejím třením o otěže a krk koně. Tak vykloubeniny a zlomeniny prstů vznikají většinou až při pádu. Obě ruce drží otěž, která je provlečena mezi malíčkem a prsteníčkem a z dlaně pak vychází mezi ukazovákem a palcem. Během pádu může dojít k různému překroucení a omotání otěží kolem prstů, následný tah otěží vyvolaný pohybem koně stále vpřed má pak hlavní podíl na vzniku zranění. Otěže musí být během pádu neustále drženy, aby nedošlo k úniku koně. Používání jezdeckých rukavic zamezí vzniku odřenin, ale před vznikem případné zlomeniny neochrání. V případě dolních končetin dochází nejčastěji k poranění kotníků, nártu a prstů. Většina jezdců si kotník poraní při jízdě na koni, zatím co k poranění nártu a prstů dochází především, když jezdec stojí vedle koně, tedy při běžných činnostech jako jsou krmeni sedlání a čistění stáje. Nejčastější mechanismus poranění kotníku je zachycení nohy ve třmenu při pádu z koně. Dochází k vynucené hyper abdukci v hlezením kloubu dále pak tlak, který vyvolává vrchní část třmene, může způsobit mnohačetné zlomeniny v oblasti nártu. Uvíznutí nohy ve třmenu je velice nepříjemné, jezdec může být tažen koněm a utrpět tak další vážná poranění. Dále může během jízdy docházet ke kontaktu s okolními předměty. Noha jezdce může být přimáčknuta koněm na hrazení, zeď, barieru a další. Nejvíce ohrožená část nohy je od kolene dolů. 15-30 % poranění vzniká během péče o koně. Nejčastěji jsou to drtivé zlomeniny v oblasti nártu a prstů, které vznikají šlápnutím koně na jezdcovu nohu. Může docházet i k otevřeným poraněním, kde je vysoké riziko infekce [12]. Bezpečnostní třmeny jsou vyráběny tak aby mohla noha bezpečně vyklouznout ze třmenu (Obr. 22). Třmen by měl být širší o 2-3cm než bota jezdce. Jezdecké boty jsou vysoké pod kolena a vyrobeny z kůže (Obr 23). - 27 -
Podrážka je hladká bez vzorku, aby při pádu noha snadno vyklouzla ze třmenu. Aby nedocházelo k proklouznutí nohy skrz třmen, má bota podraženou a zesílenou patu. Proklouznutí bývá časté u dostihových jezdců, kde je bota vyrobena tak aby měla co nejmenší hmotnost. Některé jezdecké boty už mají i vyztuženou ocelovou špičku, která chrání prsty před pošlapáním (Obr. 20 a 21).
Obr. 20 Vyztužená špička boty[12]
Obr. 21 Klasická špička boty [12]
Obr. 22 Bezpečnostní třmen [30]
Obr. 23 Jezdecké boty [31]
- 28 -
5 Základní bezpečnostní opatření Před vstupem do boxu ke koni bychom měli koně vždy oslovit a dát mu na vědomí naši přítomnost. Jezdit vždy s bezpečnostní přilbou, která je správně zapnuta. Jezdec by neměl jezdit v nevhodné obuvi, jako jsou boty s podrážkou se vzorkem a letní sandále. Vždy být soustředěný na koně abychom byli schopni reagovat na rychlé změny. Při větším počtu koní mezi sebou dodržovat rozestupy na jednu až dvě koňské délky. V případě jízdy za tmy nosit reflexní vestu. V jezdeckém areálu by se neměly vyskytovat nevhodné a nepotřebné předměty. Správně najíždět na překážky (směr, rychlost a soustředěnost) V zimě dávat pozor na povrch – zmrzlé nerovnosti, led a sněhové závěje. Kůň je velice citlivý na zranění nohou, která jsou pak obtížně léčitelná. Kůň, který kope, by měl být označen červenou stuhou na ocase
- 29 -
6 Vlastní práce Pomocí dotazníku jsem náhodným výběrem oslovila 22 skokových jezdců převážně z Brna a okolí. Dva dotazníky byly chybně vyplněny a tak bylo vyhodnoceno 20 dotazníků. Z celkového počtu respondentů byla převážná většina žen 75 % a mužů pouze 25 %. Výsledek se shoduje s tvrzením materiálů a studií, z kterých jsem čerpala v teoretické části, které poukazovaly na to, že převaha zranění se vyskytuje u žen. Je to ale nejspíše ovlivněno tím, že žen jezdí na koni celkově daleko více než mužů. Výsledek je k vidění z grafu na obrázku č. 24.
Obr. 24Graf zastoupení pohlaví respondenta Zdroj: Vlastní práce.
Z grafu na obrázku č. 24 je vidět, že věkové zastoupení respondentů bylo různé. Méně než patnáct let bylo jednomu respondentovi, od 16 do 20 let bylo devíti respondentům, od 21 do 25 bylo sedmi respondentům, od 26 do 30let nebylo žádnému z respondentů a od 31 do 35 let bylo třem respondentům.
Obr. 25 Graf věkového zastoupení respondentů Zdroj: Vlastní práce.
- 30 -
V první části dotazníku jsem se zajímala o to jak dlouho a jak často jezdí respondent na koni. Doba, jak dlouho jezdec jezdí na koni, se může značně podílet na počtu úrazů respondenta a možných zdravotních potíží, vzniklé v souvislosti s jezdectvím. Doba jak dlouho už jezdci jezdí na koni je samozřejmě závislá na věku jezdce. Do pěti let jezdí 15 % respondentů, od 6 do 10 let 25 % respondentů, od 11 do 15 let 35 % respondentů a od 16 do 20 let jezdí 25 % respondentů (Obr. 26).
Obr.26 Vyhodnocení odpovědi na otázku: Jak dlouho jezdíte na koni? Zdroj: Vlastní práce.
Dále počet úrazů může ovlivňovat kolik dní v týdnu, jezdec jezdí na koni a kolik hodin denně. 3 až 4 dny týdně jezdí pouze dva respondenti, 5 až 6 dní týdně jezdí 9 respondentů a každý den jezdí také 9 respondentů. Kolik hodin denně stráví jezdec na koni je ovlivněno počtem koní, které má v tréninku. Není to doba strávená na jednom koni. Z grafu na obr. č. 27 je vidět kolik hodin denně stráví jezdec v sedle. Do dvou hodin denně jezdí 45 % respondentů, tři až čtyři hodiny jezdí 30 % respondentů, pět až šest hodin 20 % respondentů a více než šest hodin 5 % respondentů.
- 31 -
Obr.27 Vyhodnocení odpovědi na otázku: Kolik hodin denně věnujete ježdění na koni? Zdroj: Vlastní práce.
V druhé části dotazníku bylo mým cílem zmapovat na kolik jezdci využívají bezpečnostní pomůcky. A jestli se dá pozorovat nějaká souvislost s výskytem určitého typu úrazu, v případě absence určité bezpečnostní pomůcky. Používání bezpečnostních pomůcek je jedním z hlavních způsobů, jak předejít zranění. Ježdění s helmou je základním bodem bezpečné jízdy na koni. Helmu používá vždy pouze 25 % respondentů, 50 % respondentů s helmou jezdí jen na závodech a při skokovém tréninku, zbylých 25 % s helmou nejezdí a používá ji jen na závodech, kde jim to přikazují pravidla (Obr. 28).
Obr.28 Vyhodnocení odpovědi na otázku: Používáte při tréninku přilbu? Zdroj: Vlastní práce.
- 32 -
N otázku zda jezdci používají bezpečnostní třmeny, odpovědělo kladně 75 % respondentů, zbylých 25 % procent bezpečnostní třmeny nepoužívá. S jakoukoliv obuví, která je zrovna po ruce, nejezdí žádný z respondentů, 85 % respondentů jezdí výhradně pouze s jezdeckou obuví, 15 % respondentů používá jezdecké boty a občas tenisky s hladkou podrážkou (Obr. 29).
Obr. 29 Vyhodnocení odpovědi na otázku: Jakou používáte při ježdění obuv? Zdroj: Vlastní práce.
35 % respondentů pak využívá ještě jiné bezpečnostní pomůcky a to bezpečnostní jezdeckou vestu. Na otázku jaká zranění jezdec utrpěl v souvislosti s pádem z koně, se v odpovědi nejčastěji objevuje zlomenina, která převažuje skoro u všech respondentů. Dále je pak velmi běžné pohmoždění a vykloubení. Velmi častou odpovědí byl také i otřes mozku, kde se dá pozorovat určitá souvislost s používáním helmy. Většina respondentů, kteří utrpěli otřes mozku, tak podle otázky č. 4 s helmou nejezdí, nebo ji používají jen při skokovém tréninku. Poranění páteře má v odpovědích také velké zastoupení, většinou se jedná o nalomený obratel a posunutou krční páteř. Ze zlomenin je zajímavý výskyt zlomeniny nosu a z vážnějších zlomenin pak zlomenina pánve u jednoho z respondentů. Časté zlomeniny a vykloubeniny prstů na rukou poukazují na mechanismus zmiňovaný v teoretické části. V zaznamenaných odpovědí se vyskytlo u jednoho s respondentů i vnitřní poranění a volná tekutina v břiše. Dále pak můžeme pozorovat, že počet zranění je vyšší u starších jezdců, kteří podle otázek č. 1, 2, 3 jezdí déle a častěji. I když nutno dodat, že někteří mladí jezdci se jim se svými zraněními zdatně vyrovnávají. - 33 -
V další části dotazníku jsem se zajímala o to, zdali pak jezdce trápí nějaké bolesti a popřípadě nějaké vleklé zdravotní potíže spojené s jezdectvím, které mohou být způsobené trvalým zatížením, nebo dlouhodobým následkem úrazu. A jestli užívají nějakou doplňkovou kloubní výživu. 20 % respondentů užívá kloubní výživu pravidelně, 10 % jen občas a zbylých 70 % kloubní výživu nepoužívá vůbec. Všeobecně nejčastěji udávanou bolestí jsou bolesti zad. Z grafu na obrázku č. 30je vidět, že dotazovaných respondentů trpí bolestmi zad 55 %, 10 % respondentů se s bolestí potýká občas po náročném tréninku a 35 % respondentů bolesti zad nepociťuje vůbec. Většina respondentů bolest pociťuje v oblasti beder. Výsledky se také shodují s použitou literaturou v teoretické části, která uvádí, že jednou z nejčastějších zdravotních potíží jezdců jsou bolesti zad.
Obr. 30 Vyhodnocení odpovědi na otázku: Trpíte bolestmi zad? Zdroj: Vlastní práce.
Z grafu na obr. č. 31 je patrné, že bolestmi kyčlí trpí 20 % respondentů, 15 % respondentů bolest pociťuje jen občas po náročném tréninku a 60 % respondentů bolest nepociťuje vůbec.
5 % tedy jeden respondent má s kyčlemi
trvalé problémy, které ale nejsou v důsledku jezdectví.
- 34 -
Obr.31 Vyhodnocení odpovědí na otázku:Trpíte bolestmi kyčlí? Zdroj: Vlastní práce.
Bolest kolen často pociťuje pouze 10 % respondentů, 20 % respondetů občas po náročném tréninku a 50 % respondentů udává, že bolesti kolen netrpí vůbec. Trvalé zdravotní problémy s koleny má 20 % respondentů, tedy čtyři (Obr. 32). Kde jeden z respondentů má uvolněné vazy v koleni v důsledku pádu z koně, dva respondenti udávají, že se potýkyjí s bolestmi kolem při změnách počasí. Poslední z respondentů má trválé potíže s koleny, které ale nejsou v důsledku jezdectví a to volné vazy v koleni.
Obr.32 Vyhodnocení odpovědí na otázku: Trpíte bolestmi kolen? Zdroj: Vlastní práce.
- 35 -
Trvalé zdravotní potíže hybného systému spojené s jezdectvím má 25 % respondentů a to 3 srosltlé bederní obratle, opětovné vyklubování ramene, bolesti třísel a problémy s kyčli. Zbylých 75 % respondentů žádné zdravotní potíže v důsledku jezdectví nemá (Obr.33). Vnitřní zdravotní potíže, které mohou být v souvislosti s koňmi udává pouze 10 % respondentů a to alergie na koňskou srst.
Obr. 33Vyhodnocení otázky: Máte nějaké trválé zdravotní potíže hybného systému spojené s jezdectvím? Zdroj: Vlastní práce.
- 36 -
Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zabývala jezdectvím jako sportem a vlivem tohoto sportu na zdraví člověka. Cílem této práce bylo zjistit, jakým způsobem jezdectví příznivě ovlivňuje zdraví člověka, a naproti tomu jaké jsou hlavní rizika a zdravotní důsledky při dlouhodobém provozování tohoto sportu. Dále pak vysvětlit některé mechanismy vzniku určitého typu úrazu a možnosti snížit četnost těchto úrazů, používáním bezpečnostních pomůcek. dotazníku
jsem
se
pak
snažila
zmapovat,
nakolik
jezdci
Pomocí využívají
bezpečnostních pomůcek, nejčastější úrazy a trvalé zdravotní potíže spojené s jezdectvím. Svoje cíle se mi povedlo splnit jen částečně. Ve spoustě případů na tohle téma neexistuje odborná literatura anebo je nedostupná pro běžné uživatele. A tak jsem nemohla popsat všechny důsledky tohoto sportu na zdraví člověka v takové míře, jak bylo mým cílem. Většinu informací jsem čerpala z anglických, odborných článku a vlastních zkušeností. Další informace mi přinesl dotazník, který vyplnili skokoví jezdci. Hlavním poznatkem je nízké procento jezdců, kteří jezdí s helmou a častý výskyt otřesu mozku u jezdců, kteří helmu používají jen výjimečně. Dále to jsou pak zdravotní potíže se zády, od kterých by snad mohlo pomoci nějaké dobře zvolené kompenzační cvičení, která jsou v jezdectví značně zanedbávána. Spektrum úrazů je velice široké s nejčastějším zastoupením zlomenin, pohmožděnin a otřesu mozku. Dále pak podle dotazníku většina respondentů netrpí nějakými dlouhodobými zdravotními potížemi, které by byly následkem jezdectví. Pro úplné zhodnocení by však bylo potřeba daleko většího počtu respondentů.
- 37 -
Seznam použité literatury 1. HARTL, P; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2004. 774 s. ISBN 80—7178-303-X. 2. HAVLÍČKOVÁ, L. Fyziologie tělesné zátěže: obecná část. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 203 s. ISBN 80-7184-875-1. 3. KVAPILÍK, J. a KOL. Tělovýchovné lékařství 1.vyd. Univerzita Karlova v Praze, 1981. 230 s. ISBN 17-246-82. 4. MÁČEK, M., MÁČKOVÁ, J. Fyziologie tělesných cvičení, 1. vyd. Masarykova universita v Brně, 2002. 112 s. ISBN 80-210-1604-3 5. MELICHNA, J. Fyziologie tělesné zátěže 2 : speciální část. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova - Vydavatelství Karolinum, 1995. 162 s. ISBN 80-718-4039-4. 6. MICKLEM, W; KHOLOVÁ, H. Příručka jízdy na koni. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2004. 400 s. ISBN 80-242-1226-9. 7. Www.proalergiky.cz [online]. [citace 2010-03-26]. Dostupný z www:
. 8. Www.search.ebscohost.com [online]. [citace 2010-02-17]. Dostupný z www: . vsestranost 9. Www.search.ebscohost.com [online]. [citace 2010-02-17]. Dostupný z www: . Seminář v angli 10. Www.search.ebscohost.com [online]. [citace 2010-02-17]. Dostupný z www: . hlava
11. Www.search.ebscohost.com [online]. [citace 2010-02-19]. Dostupný z www: . - spinal 12. Www.search.ebscohost.com [online]. [citace 2010-02-17]. Dostupný z www: . – unkle 13. www.uvm.edu
[online].
[citace
2010-02-17].
http://asci.uvm.edu/equine/law/articles/national.htm - 38 -
Dostupný
z www:
14. Www.equichannel.cz [online]. 1997, [citace 2010-02-27]. Dostupný z www: . 15. Www.equichannel.cz [online]. 1997, [citace 2010-02-27]. Dostupný z www: . 16. Www.equichannel.cz [online]. 1997, [citace 2010-02-27]. Dostupný z www: . 17. Www.equichannel.cz [online]. 1997, [citace 2010-02-27]. Dostupný z www: . 18. Www.equichannel.cz [online]. 1997, [citace 2010-02-27]. Dostupný z www: . 19. Www.equichannel.cz [online]. 1997, [citace 2010-03-24]. Dostupný z www: . 20. Www.wikipedie.cz [online]. 2002, [citace 2010-02-14]. Dostupný z www: . 21. Www.en.wikipedia.org
[online]. 2001, [citace 2010-01-27]. Dostupný
z www: . 22. Www.en.wikipedia.org [online]. 2001, [citace 2010-03-15]. Dostupný z www: . 23. Www.en.wikipedia.org [online]. 2001, [citace 2010-03-15]. Dostupný z www: . 24. Www.en.wikipedia.org [online]. 2001, [citace 2010-03-20]. Dostupný z www: . 25. Www.en.wikipedia.org [online]. 2001, [citace 2010-03-14]. Dostupný z www: .Překážky 26. Www.en.wikipedia.org [online]. 2001, [citace 2010-03-13]. Dostupný z www:. spřeženi
27. Www.eventing.zzn.com [online]. [citace 2010-03-20]. Dostupný z www: . pády všestranost 28. Www.hunterjumpernews.com [online]. [citace 2010-03-13]. Dostupný z www:. Parkur
- 39 -
29. Www.osobnosti.cz [online]. 2001, [citace 2010-03-28]. Dostupný z www: . Vána 30. Www.konskytrh.com [online]. 2009, [citace 2010-03-25]. Dostupný z www: . 31. Www.konskytrh.com [online]. 2009, [citace 2010-03-25]. Dostupný z www: . 32. Www.konskytrh.com [online]. 2009, [citace 2010-03-25]. Dostupný z www: .
- 40 -
Seznam obrázků Obr. 1 Anglické sedlo……………………………………………………………………8 Obr. 2 Westernové sedlo………………………………………………………………..8 Obr. 3 Oxer………………………………………………………………………………9 Obr. 4 Prodloužený klus………………………………………………………..............10 Obr. 5 Cross – country skok……………………………………………………………11 Obr. 6 Cross – country skok……………………………………………………………11 Obr. 7 Spřežení – parkur………………………………………………………………..12 Obr. 8 Poloha na břichu………………………………………………………...............17 Obr. 9 Klasický sed…………………………………………………………………….18 Obr. 10 Sed pozadu s oporou …………………………………………………………18 Obr. 11 Sed s fyzioterapeutem …………………………………………………………18 Obr. 12 Vodění koně…………………………………………………………………...19 Obr. 13 Josef Váňa a tvar nohou do O………………………………………………….21 Obr. 14 Pád koně na jezdce…………………………………………………………….23 Obr. 15 Typ zranění…………………………………………………………………….24 Obr. 16 Věkové kategorie – počet zranění……………………………………………..24 Obr. 17 Bezpečnostní helma……………………………………………………………25 Obr. 18 Pád koně s jezdcem……………………………………………………………26 Obr. 19 Pád koně s jezdcem……………………………………………………………26 Obr. 20 Klasická špička boty…………………………………………………...............28 Obr. 21 Vyztužená špička boty…………………………………………………………28 Obr. 22 Bezpečnostní třmeny…………………………………………………..............28 Obr. 23 Jezdecké boty………………………………………………………………….28 Obr. 24 Graf zastoupení pohlaví respondentů………………………………………….30 Obr. 25 Graf věkového zastoupení respondentů………………………………………..30 Obr. 26 Vyhodnocení odpovědí na otázku: Jak dlouho jezdíte na koni?………………31 Obr. 27 Vyhodnocení odpovědí na otázku: Kolik hodin denně věnujete ježdění na koni?………………………………………………………………………………...32 Obr. 28 Vyhodnocení odpovědí na otázku: Používáte při tréninku přilbu?....................32 Obr. 29 Vyhodnocení odpovědí na otázku: Jakou používáte při ježdění obuv?.............33 Obr. 30 Vyhodnocení odpovědí na otázku: Trpíte bolestmi zad?................................34 Obr. 31 Vyhodnocení odpovědí na otázku: Trpíte bolestmi kyčlí?..............................35 Obr. 32 Vyhodnocení odpovědí na otázku: Trpíte bolestmi kolen?................................35 Obr. 33 Vyhodnocení odpovědí na otázku: Máte nějaké trvalé potíže hybného systému spojené s jezdectvím?......................................................................................................36 - 41 -
Přílohy: Dotazník Dotazník slouží ke sběru informací ohledně úrazů a zdravotních potíží spojené s výkonnostním jezdectvím a používáním bezpečnostních pomůcek, které mohou tyto úrazy eliminovat. Výsledky budou vyhodnoceny a použity do bakalářské práce. Děkuji za vyplnění.
muž/žena
věk………………
1)Kolik let jezdíte na koni? ………………. 2)Kolik cca hodin jezdíte denně? ………………… 3)Kolik dní v týdnu? …………………… 4)Používáte přilbu i v tréninku? a)ano vždy c) ne, většinou s přilbou nejezdím
b) jen při skokovém tréninku
5)Používáte bezpečnostní třmeny? a)ano
b) ne
6)Jakou při ježdění používáte obuv? a)vždy jezdeckou (pérka) bez vzorku
b) pérka a občas i tenisky s podrážkou c) obuv, kterou mám zrovna po ruce
7)Používáte jiné bezpečnostní pomůcky?? a) ano
b) ne
jaké-……………………………………… 8)Trpíte bolestmi zad? a) ano - v oblasti beder - v oblasti hrudní
b) občas po náročném tréninku - v oblasti beder - v oblasti hrudní
c) ne, bolestmi netrpím 9)Trpíte bolestmi kyčlí? a) Ano b) c) ne
b) občas po náročném tréninku d) mám s kyčlemi problémy, jaké-……………………………
- 42 -
10) Trpíte bolestmi kolen? a) ano
b) občas po náročném tréninku
c) ne
d) mám s koleny problémy, jaké- …………………………
11) Užíváte nějakou kloubní výživu? a) ano, pravidelně
b) občas ano
c) ne
12)Ve spojitosti s pádem z koně jsem utrpěl/a tyto úrazy: (zlomenina, pohmoždění, vykloubení, podvrknutí, svalová ruptura)
13) Máte nějaké trvalé zdravotní potíže hybného systému spojené s jezdectvím? a) ano, jaké-…………………………… b)ne 14) Máte nějaké vnitřní zdravotní potíže, které mohou být spojené s koňmi? (alergie, astma.....)
a) ano, jaké-…………………………… b) ne
- 43 -
RESUMÉ Hlavním cílem této práce bylo zjistit zdravotní rizika a běžná zranění v jezdectví. Za tímto účelem jsem sestavila jednoduchý dotazník, který vyplnili parkuroví jezdci. V první části práce se snažím podat ucelené informace o jezdectví jako sportu a vlivu tohoto sportu na zdraví člověka. V druhé části se zabývám vyhodnocením dotazníku, zaměřeným na bezpečnost, úrazy a trvalé zdravotní potíže spojené s jezdectvím.
RÉSUMÉ The main aim of this bachelor thesis was find health risk and common injuries in horseback riding. For this purpose I have made a simply questionnaire, which has filled by show-jumping riders. In the first part of the thesis I tried give complete information about horseback riding as sport and influence this sport on human health. In the second part I consider of the result of the questionnaire, which is specialized on safety, injuries and duration health problem connect with horseback riding.
- 44 -
