MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů
Sebeobrana žen a dívek Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala: Nikola Tobiášová
Mgr. Michal Vít
Obor: APAK Brno, 2008
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala sama, na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury.
V Brně dne 18. dubna 2008
….……………………. podpis
Poděkování: Děkuji Mgr. Michalu Vítovi za jeho cenné rady a vedení mé bakalářské práce.
OBSAH ÚVOD………………………………………………………………………………………... 6 CÍL PRÁCE, ÚKOLY PRÁCE……………………………………………………………. 7 1. DEFINICE, CHARAKTERISTIKA A DĚLENÍ SEBEOBRANY…………………… 8 1.1 Zařazení sebeobrany……….……………………………………………………….. 8 1.2 Systematika úpolů……………….………………………………………………….. 8 1.3 Definice a dělení sebeobrany……………….………………………………………. 8 1.4 Charakteristika sebeobrany………………….….…………………………………...9 1.5 Zařazení ženské sebeobrany………………….………………………………........ 10 1.6 Charakteristika sebeobrany žen a dívek…….…….………………………..………10 1.7 Improvizované zbraně……….……………………………..………………………11 1.8 Úderové plochy…………….………………………………………………….…...14 1.9 Cíle útoku…………….…………………………………………………………… 16 2. STRATEGIE A TAKTIKA…………………………………………………………….. 20 2.1 Právní aspekty sebeobrany…………………….………………………………….. 20 2.1.1 Nutná obrana………………………………….……………………………… 20 2.1.2 Krajní nouze………………………………….………………………………. 21 2.1.3 Srovnání nutné obrany a krajní nouze……….………………………………. 22 2.2 Motiv činu napadení…………….……………….………………………………... 23 2.2.1 Sexuální motiv činu……………………….……………………………..……24 2.2.1.1 Vraždy se sexuální motivací………….………………………………… 25 2.2.2 Loupežný motiv činu………………….……………………………………... 25 2.2.2.1 Vraždy s majetkovou motivací……….…………………………………. 26 2.2.3 Motiv msty na ženách………………….…………………………………….. 26 2.3 Charakteristika útočníka…………………….………………………………..…… 27 2.3.1 Riziko pachatele………………………….…………………………………... 29 2.3.2 Vliv osobnosti pachatele na trestný čin…….………………………………....29 2.3.2.1 Struktura osobnosti…………….………………………………………...29 2.3.2.2 Dynamika osobnosti………….…………………………………………. 29 2.3.2.3 Patologie osobnosti…………….……………………………………..….29 2.3.3 Profil pachatele trestného činu……….………………………………………. 30 2.3.4 Psychologické profilování………….…………………………………………30 2.4 Typy útočníků………………………….………………………………………….. 31 2.4.1 Obecná typologie útočníků…….…………………………………………….. 31
2.4.2 Osobnostní typologie pachatelů trestného činu vraždy……….………………32 2.5 Prevence napadení/ znásilnění žen a dívek…….…………………………………..33 2.5.1 Riziko oběti……………………….………………………………………..… 33 2.5.2 Nebezpečné situace……………….………………………………………….. 35 2.5.2.1 Nebezpečná místa………….…………………………………………….35 2.5.2.2 Nebezpečná doba………….……………………………………………..39 3. TECHNICKÉ PROSTŘEDKY SEBEOBRANY ŽEN V MODELOVÝCH SITUACÍCH ……………………………………………………………………………….. 40 3.1 Způsob provedení útoku…………………………….………………..………….... 40 3.2 Reakce žen na provedený útok……………………….………………………........ 40 3.3 Technické prostředky……………………………….…………………………….. 40 3.3.1 Technika č. 1: Obrana v lehu na zemi………….……...…...…………………40 3.3.2 Technika č. 2: Obrana proti rdoušení………….……………………….……..41 3.3.3 Technika č. 3: Obrana proti objetí…………….………………………………42 3.3.4 Technika č. 4: Obrana proti úderu pěstí…….………………………….….…. 42 4. NÁSLEDKY NAPADENÍ ŽEN………………………………..…………………….…. 44 4.1 Psychické následky…………………………………………………….…….……. 45 4.1.1 Akutní reakce na stres…………………………………………….…….……. 45 4.1.2 Posttraumatická stresová porucha……………………………….……….…... 45 4.2 Fyzické následky……………………………………………………….…………..45 4.3 Pomoc ženám po napadení……………………………………………....…………46 4.3.1 Co dělat, pokud se stanete obětí napadení či znásilnění………….…..……… 46 4.3.2 Co dělat, pokud se váš blízký stane obětí napadení či znásilnění….………… 47 4.3.3 Důležitá telefonní čísla…………….………………………………………….47 ZÁVĚR……………………………………………………………………………………… 48 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY…………………………………………………….. 49 SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY RESUMÉ ANOTACE
ÚVOD Téma práce jsem si vybrala proto, že od útlého věku trénuji karate a mám k úpolům a sebeobraně blízko. Naštěstí jsem zatím nikdy nemusela sebeobrannou situaci řešit, ale kdo ví, kdy taková situace může nastat, a kdy se budou nabyté zkušenosti hodit. Dalším důvodem pro výběr tématu je vysoký počet případů napadených a znásilněných žen všude na světě. Smyslem práce, je poradit ženám, jak se nedostat do situace, kdy se budou muset bránit, a v případě, že se do nepříjemné situace dostanou, poradit jim, jak mohou ochránit svůj život všemi dostupnými prostředky. Veškeré uvedené informace jsou získány studiem relevantní odborné literatury a internetových zdrojů. Práce je dělena do čtyř hlavních kapitol. První kapitola se týká sebeobrany obecně, použitím improvizovaných zbraní, cílů útoku, úderových ploch a specifiky ženské sebeobrany. Druhá kapitola je zaměřena na strategii a taktiku v sebeobraně, jsou zmíněny právní aspekty sebeobrany, motivy útoků na ženy, charakteristika a typy pachatelů a především prevence. Třetí kapitola se týká technických prostředků sebeobrany žen a dívek, jsou zde popsány často se vyskytující způsoby napadení a možná obrana proti těmto útokům doplněná fotografiemi. Poslední, čtvrtá kapitola se zabývá možnými následky napadených žen a pomocí, takto postiženým ženám, neboť útoky na ně jsou ve většině případů sexuálně motivovány a mají velký dopad na sexuální a partnerský život napadených žen.
6
CÍL PRÁCE Cílem práce je popsat sebeobranu z taktického a technického hlediska a vytvořit obrazovou přílohu z fotografií sebeobranných technik v modelových situacích.
ÚKOLY PRÁCE 1. Rešerše literatury a jiných informačních zdrojů. 2. Kritické zhodnocení informačních zdrojů. 3. Výběr vhodných typů sebeobranných technik v modelových situacích. 4. Nafocení sebeobranných technik v modelových situacích. 5. Srovnání poznatků.
7
1.
DEFINICE, CHARAKTERISTIKA A DĚLENÍ SEBEOBRANY Sebeobrana, jak již z jejího názvu vyplývá, je uměním bránit sebe, tedy svůj
život. Je jedním z nejdůležitějších umění, které člověk může ovládat. Následující podkapitoly jsou zaměřené na definici, charakteristiku, dělení a zařazení sebeobrany a na specifika ženské sebeobrany.
1.1
ZAŘAZENÍ SEBEOBRANY Sebeobrana se řadí do úpolů. Úpoly jsou pohybové aktivity zacílené na kontaktní fyzické překonání
partnera. Do úpolů zařazujeme i specifická cvičení, která jsou přímou průpravou na kontaktní překonání partnera (Reguli, 2005, s. 7).
1.2
SYSTEMATIKA ÚPOLŮ Reguli (2005) dělí systematiku úpolů na tři úrovně. První je úroveň
úpolových předpokladů, která je tvořena průpravnými úpoly, což jsou úpolové činnosti, které probíhají v kontaktu s jedním nebo více partnery a jsou nevyhnutelným předpokladem pro další dvě úrovně systematiky úpolů. Druhá je úroveň úpolových systémů, v níž jsou zahrnuty všechny samostatně stojící a vzájemně se odlišující úpolové systémy. Každý z nich splňuje základní znaky samostatného úpolového odvětví, které nazýváme úpolové sporty. Třetí je úroveň úpolových aplikací, která se zabývá sebeobranou.
1.3
DEFINICE A DĚLENÍ SEBEOBRANY Sebeobrana je použitím úpolových činností v nutné obraně podle
příslušných právních, etnických, společenských a jiných norem (Reguli, 2005, s. 9). 8
Sebeobrana je nedělitelnou součástí skutečného střetného boje, která využívá specifických pohybových technik některých úpolových sportů. Je oprávněnou obranou osobní integrity napadeného jedince, majetku apod. proti nezákonnému, protiprávnímu jednání útočníka (Náchodský, Honzík, 1987). Sebeobrana se dělí na dva základní druhy podle hlavní cílové skupiny, pro kterou jsou úpolové aplikace určeny. Protože je sebeobrana důležitou součástí některých profesí, dělí se na osobní a profesní (Reguli, 2005, s. 15). Osobní sebeobrana je určena nejširší oblasti zájemců. Vyskytují se u nich všechny věkové, profesní, a jiné kategorie. Velká a důležitá skupina v osobní sebeobraně, na kterou musí být brán zvláštní zřetel, jsou ženy a dívky, pro které je určena sebeobrana žen. Profesní sebeobrana je určena pro ty, jejichž profese vyžadují speciální úpolové dovednosti. Pro ně se staly úpoly součástí povolání. Můžeme je podle charakteru používaných technik rozdělit na sebeobranu pro bezpečnostní složky, ozbrojené složky a pro ostatní profese.
1.4
CHARAKTERISTIKA SEBEOBRANY Sebeobranu tvoří různé úpolové aplikace. Je užitkovou pohybovou činností.
Aplikace znamená, že sebeobrana je otevřeným systémem, aby bylo možné podle okolností (daných zúčastněnými osobami, situací apod.) měnit konkrétní úpolové činnosti takovým způsobem, aby sebeobranná akce byla dostatečně účinná a rychlá, a aby byly současně zachovány zájmy chráněné zákonem - především život a zdraví člověka (Reguli, 2005, s. 15). Sebeobrana má nejvíce charakter původních bojových činností, při kterých může dojít v případě ohrožení života i ke ztrátě života zúčastněných (Ďurech a kol., 1993, s. 11).
9
V sebeobraně využíváme a) bodných a sečných zbraní, b) tyčí různých délek, c) mlatů, d) improvizovaných zbraní, e) boje beze zbraně - údery, kopy, páky, škrcení apod. (Ďurech a kol., 1993, s. 12).
1.5
ZAŘAZENÍ ŽENSKÉ SEBEOBRANY Jak již bylo zmíněno v kapitole (1.3), ženská sebeobrana se řadí pod osobní
sebeobranu, ta se řadí pod sebeobranu a sebeobrana patří do úpolů.
1.6
CHARAKTERISTIKA SEBEOBRANY ŽEN A DÍVEK I v dnešní době je nutné znát alespoň základy a zásady sebeobrany, to platí
zvlášť pro ženy. Kriminalita a zločinnost jsou stále častým jevem (viz. Příloha č. 12), a proto je učení se sebeobraně pro ochranu zdraví a života velmi důležité. Má - li žena zkušenosti s tréninkem sebeobrany (například z kurzů sebeobrany), je to velká
výhoda.
Praktické
zkušenosti
mohou
zlepšit
její
sebedůvěru,
duchapřítomnost, odvahu a schopnost rychle reagovat v situaci, kdy dojde k přepadení. Může se však stát, že i dlouhodobě trénovaná žena (např. mistryně v karate, v sebeobraně cvičená policistka, apod.), se může dostat do situace, kdy nebude schopna se ubránit. K této situaci může dojít z mnoha důvodů, například může být napadená žena zaskočena rychlým útokem pachatele, je po celém dni unavená z práce, může být fyzicky disponovaná z důvodů nemoci či úrazu, může mít u sebe tašky s nákupem, které se stanou překážkou, a takovýchto důvodů selhání v sebeobranné situaci může být celá řada. Žena je ve většině případů slabší než muž, a proto je třeba, aby se naučila co nejdokonaleji využívat všech možností, které má a aby před silou dávala větší důraz na techniku. Vhodné je, aby žena využila momentu překvapení a jednala energicky. Je dobré využívat především tlaky a údery na citlivá místa, které nepotřebují využití velké síly a přesto jsou velmi účinné (Lebeda, 1979). 10
Postavení ženy v České republice je založeno na právní a faktické rovnoprávnosti s mužem. Ženám se tím zaručuje společenské uplatnění, realizace jejich potřeb - především je zabezpečeno právo na ochranu a rozvoj zdraví, vzdělání a práce. I přesto se žena často dostává do situací, kdy je v běžném životě, nebo v souvislosti s výkonem svého povolání různě slovně, či fyzicky napadána. Tyto útoky se dají rozdělit do tří základních kategorií, které se mezi sebou mohou vzájemně prolínat (Náchodský, 2006): 1. Obtěžování - od verbálního napadání a provokování až po fyzické útoky, které nelze označit za ohrožování (např.: pokusy o líbání, osahávání, apod.) 2. Ohrožování – fyzické útoky s cílem působit bolest (např.: oloupit ženu, znásilnit ji, apod.) 3. Útok související s povolání ženy (např.: útoky na revizorky v tramvajích, průvodčí ve vlaku, poštovní doručovatelky, prodavačky, servírky, apod.) Aby byla sebeobrana úspěšná, je nutné si uvědomit, na jaká místa na těle je vhodné útočit, je třeba vědět, jakými částmi těla odvracet útok tak, aby došlo k přemožení útočníka, a také je třeba si uvědomit, jakými improvizovanými zbraněmi se lze bránit.
1.7
IMPROVIZOVANÉ ZBRANĚ Je spousta možností, jak a čím se ubránit ve stavu ohrožení. Záleží na tom,
v jakém prostředí se přepadení odehrává a jaké zbraně jsou dostupné. Zbraní může být téměř cokoliv. Je třeba se zaměřit především na zbraně improvizované, kterými jsou předměty původně používané k jinému účelu, žena je nosí běžně u sebe, nebo je může najít v místnosti a terénu. Předměty, které má žena většinou při sobě jsou například klíče, pero/ propiska či ostře ořezaná tužka, spreje (lak na vlasy, deodorant apod.), hřeben, mince, kabelka, batoh, deštník, časopis, knížka, ale také předměty, které může najít v místnosti, kde dochází 11
k napadení - popelník, hrnek, šroubovák, váza, židle, tyč, láhev apod. Další variantou jsou předměty, které mohou být použity jako zbraně v terénu. Jsou jimi například kámen, cihla, plaňka od plotu, prach, bláto, hrst kamínků a další. Vše, co lze použít jako zbraň, jde jen o to se rozhlédnout kolem sebe a umět předmět, jako zbraň rychle a vhodně použít (Fojtík, 1994): Klíče Klíči na šňůrce lze mrštit do útočníkova obličeje a stále mít šňůrku pod kontrolou. Další možností je držet kroužek od klíčů v dlani a mít jednotlivé klíče vyčnívající mezi prsty - toto držení se dá použít k sekání a bodání do obličeje, krku, nebo dalších vitálních míst na těle útočníka. Pero, propiska, ostře ořezaná tužka Lze je použít jako bodné zbraně, musí však být dostatečně pevné. Je možné jimi bodat ze strany palce i malíku – z vrchu i zespodu. Útok je směřován do obličeje – především do oblasti očí, krku a paží. Sprej Lze využít jakékoliv spreje (lak na vlasy, deodorant apod.). Je třeba mířit do očí, aby došlo k dočasnému oslepení útočníka a vznikl tak čas k útěku. Existují zde rizika, že se obránce netrefí do útočníkových očí, nastříká do očí i sobě vlivem stresu, větru, malého tlaku ve starém spreji, nebo útočníka ochrání brýle. Hřeben Podobně jako u tužek zde platí pravidlo, čím pevnější, tím lepší. Hřebenem lze bodat do obličeje, očí, krku, nebo je ho možné použít jako řeznou zbraň, kterou se útočí především do obličeje. Hrst mincí, prachu, bláta Tyto předměty, které je možné hodit do útočníkova obličeje, slouží ke krátkodobému odpoutání útočníkovi pozornosti a získání času na útěk.
12
Deštník Dlouhý deštník lze použít jako nástroj k bodnutí do obličeje, břicha, genitálií, k odrážení úderů soupeře, ale také k udeření soupeře. Vystřelovací deštník lze použít k překvapení soupeře a útěku, nebo zahájení protiútoku. Skládací deštník je možné použít opět k úderům do těla útočníka. Kabát, bunda, mikina Využívané na krátkodobou obranu. Lze je hodit po útočníkovi, narušit jeho pozornost a získat čas k útěku. Batoh, kabelka, peněženka, nákupní taška Zde platí pravidlo, čím je předmět těžší, tím více úder útočníka bolí. Předměty mohou být použity k mrštění do útočníkova obličeje, na hlavu, genitálie. Nákupní tašku lze po útočníkovi hodit a získat čas k útěku. Pokud se útočník s napadeným o tašku, batoh, nebo kabelku pere, je možné mu ji vydat strčením a využít jeho nepozornosti a nerovnováhy k útoku do obličeje, na genitálie apod. Kniha Pokud má napadená knihu při sobě, aniž by ji musela vyndávat z tašky, může ji použít k úderu do útočníkova obličeje (do očí, pod nos, do úst,…), pod žebra a na další bolestivá místa. Také je možné knihu po útočníkovi hodit a získat čas k útěku. Šroubovák Je vhodné ho použít k bodání do útočníkových vitálních míst. Popelník, hrnek, váza, židle, láhev, tyč Tyto a další předměty, které se nachází v místnosti, kde dochází k útoku lze použít k hození po útočníkovi a získání času na útěk. Kámen, cihla Tyto a další předměty, které se nachází v terénu, kde dochází k útoku lze použít k hození po útočníkovi a získání času na útěk. 13
Hůl Hůl lze použít jako bodnou zbraň k útoku do obličeje, břicha, genitálií, nebo jako úderovou zbraň do vitálních míst.
1.8
ÚDEROVÉ PLOCHY Je důležité vědět, jakým způsobem a jakými částmi těla je možné se bránit
útočníkovi tak, aby došlo k zasažení jeho nejcitlivějších, nebo nejzranitelnějších míst na těle, a to v co nejkratším čase. Cílem protiútoku je, alespoň dočasně vyřadit protivníka, získat čas k útěku a vyhnout se dalšímu napadení. Způsob protiútoku také záleží na tom, v jaké vzdálenosti od napadeného se útočník nachází. Autoři (Fojtík, 1994), (Levský, 1988), (Náchodský, 2006) zmiňují následující úderové plochy: o Lebka Lebka je dostatečně silná, aby se prostřednictvím ní dalo útočit. V situaci, kdy útočník drží napadenou čelem k sobě, lze zaútočit čelem na nosní přepážku, ústa, popřípadě bradu. Pokud útočník drží napadenou zády k sobě, je možné provést záklon hlavy a týlní částí udeřit do útočníkova obličeje – nejlepší je, pokud se podaří trefit nos, který je velmi bolestivý, zranitelný a lehce krvácí. o Zuby Pokud se napadená nachází v situaci, kdy má možnost kousat a má silné a zdravé zuby, je dobré tak učinit, neboť útočníkovi způsobí velkou bolest a krvácející rány. o Ramena Rameno lze použít spíše k odstrčení útočníka, než k přímému útoku. Může pomoci k otevření prostoru pro kopy, údery, seky.
14
o Lokty Lokty jsou jedním z nejúčinnějších a pro soupeře nejnebezpečnějších přirozených nástrojů. Dobře ho dokáže využít i netrénovaný člověk, neboť loket je dost pevný, ostrý a odolný. Lze jím útočit do obličeje, na spánek, ohryzek, solar plexus, ledviny popřípadě genitálie. Úder může být veden všemi možnými směry. Dobře mířený a silně provedený úder loktem může způsobit i smrtelné zranění. o Dlaň Nachází – li se napadená v situaci, kdy dosáhne do rozkroku útočníka, dá se dlaň použít k drcení, nebo úderu do genitálií. Dlaněmi ve tvaru misky lze udeřit na ušní boltce a způsobit tak poranění bubínku. Stejně tak je možné patou dlaně (část u zápěstí) útočit na zranitelné části obličeje – nos, uši, brada. o Prsty Prostřednictvím prstů lze útočníka štípat, škrábat, bodat a to především do obličeje. Bodnutí prsty může být velmi nepříjemné, ale musí být dobře mířené – účinné je bodnutí do očí. o Malíková hrana ruky Aby byl úder účinný, je nutné mít zpevněnou ruku a napnuté prsty. Malíková hrana se dá využít při úderu na krk. o Pěst Pěst má velmi široké využití. Nejúčinnější jsou údery pěstí do obličeje, na solar plexus nebo při objetí útočníkem zády, lze pěst využít k útoku na genitálie. Základem je správné sevření pěsti, aby si napadený ještě více neublížil. Prsty musí být co nejlépe sbaleny tak, aby mezi nimi nebyla žádná mezera, a palec je sbalen a přiložen z boku – dotýká se ukazováčku.
15
o Koleno Je podobně jako loket velmi účinná zbraň, ale méně oblíbená. Vyžaduje větší trénovanost, co se týká rychlosti a síly. Přesto se však dá v dostatečné blízkosti využít ke kopu do rozkroku, slabin, solaru.
o Holeň, nárt Dají se též použít ke kopům na různou vzdálenost, ale u netrénovaných jedinců nejsou příliš účinné. o Malíková hrana nohy Malíkovou hranou nohy lze prokopnout koleno zepředu, ze strany, nebo prošlápnout zezadu. Dá se také útočit na holeň. o Pata Pata je poměrně silná a pevná část těla. Lze ji použít k dupnutí na nárt útočníka, nebo na prsty nohy, což způsobí útočníkovi velkou bolest. Podobně jako u malíkové hrany nohy lze prokopnout koleno z boku, zepředu, nebo zezadu.
1.9
CÍLE ÚTOKU Lidské tělo je celé citlivé na bolest, avšak jsou místa, která jsou výrazně
bolestivější než jiná. Některá místa na těle jsou lehce zranitelná. Výhodné je útočit na místa, která nejsou krytá žádným oděvem (např.: obličej), nebo ta, která nejde výrazněji zpevnit (např.: krk). Dále jsou především u útočníků z řad mužů velmi bolestivé útoky na genitálie. Citlivá místa jsou ta, na kterých způsobíme soupeři bolest, zranitelná jsou ta, kde je možné soupeře lehce zranit, nebo způsobit ztrátu vědomí až smrt. Pokud není cílem napadené soupeře z jakéhokoliv důvodu zranit, lze použít tlak na citlivé místo, čímž útočníkovi vzniká bolest, napadená dostává útočníka do nepříjemné polohy, ve které je nucen napadenou pustit. Veškeré cíle útoku jsou popsány v tabulkách 1 – 4. 16
Tab. 1: Cíle útoku - hlava Část těla
Provedení útoku
Následky útoku
lebka
jediným vhodným útokem na lebku je díky její tvrdosti úder velmi tvrdým předmětem (např.: kovová tyč, …)
omráčení, ztráta orientace, ztráta vědomí
čelo
úder pěstí, dlaní
oči
píchnutí prsty ruky do očí, nebo zatlačení očí
slabý nebo silný otřes mozku, mdloby bolest, slzení očí, trvalé poškození zraku
nos
úder pěstí – zepředu, z boku, otevřenou dlaní zespodu nosu koutky úst roztrhnout prstem, nebo vhodným předmětem ušní úder pěstí boltce vnitřní úder mističkami z dlaní na uši, křiknutí ucho do ucha velmi citlivá na úder zespoda dlaní, brada pěstí, loktem, špičkou nohy spánek vlasy
bolest, omráčení, mdloby, smrt bolest, krvácení bolest bolest, hluchota bolest, omráčení, mdloby, je možné i zlomit vaz
úder pěstí, patou dlaně, loktem, nebo omráčení, bezvědomí, špičkou nohy na spánek trvalé zranění, smrt uchopit útočníka a udeřit jeho hlavou o bolest, otřes mozku pevný předmět
Zpracováno dle autorů (Fojtík, 1994), (Levský, 1988).
Tab. 2: Cíle útoku - krk Část těla
Provedení útoku
Následky útoku
krční tepny
úder malíkovou hranou dlaně
omráčení, trvalé poškození zdraví i smrt
hrtan
úder zepředu na hrtan, či prsty podebrat hrtan a zmáčknout
rozdrcený hrtan může být příčinou udušení
krční jamka
píchnutí dvěma prsty do jamky
bolest a kašel
Zpracováno dle autorů (Fojtík, 1994), (Levský, 1988).
17
Tab. 3: Cíle útoku - trup Část těla klíční kost
Provedení útoku úder pěstí, malíkovou hranou dlaně, nebo loktem
solar plexus úder pěstí, loktem, kop špičkou nohy volná žebra
ledviny podbřišek
genitálie horní okraj lopatky páteř
úder pěstí, kop špičkou nohy, úder loktem úder pěstí, malíkovou hranou dlaně, loktem, kop nohou kop bříškem chodidla, malíkovou hranou chodidla kop nártem, holení, kolenem, úder mističkou z dlaně, náraz hýžděmi zezadu, uchopení genitálií a zmáčknutí úder pěstí, loktem úder pěstí, loktem, bříškem chodidla, patou
křížová kost úder pěstí, loktem, kop kostrč Achillova šlacha
kop špičkou, nebo patou nohy kop malíkovou hranou chodidla
Zpracováno dle autorů (Fojtík, 1994), (Levský, 1988).
18
Následky útoku bolest, omráčení, zlomenina kosti bolest, vyražení dechu, bezvědomí bolest, nalomená nebo zlomená žebra bolest, omráčení, ztráta vědomí, vnitřní krvácení ostrá bolest, omráčení, bezvědomí ostrá bolest, omráčení, bezvědomí, smrt bolest, omráčení ostrá bolest, silné omráčení ztráta vědomí, zranění, smrt omráčení, ztráta vědomí, vážné zranění bolest, omráčení, ztráta vědomí bolest, omráčení, poranění šlachy
Tab. 4: Cíle útoku – horní a dolní končetiny Část těla prsty ruky vnitřní strana stehen zadní strana stehen koleno
Provedení útoku lze je soupeři lámat, páčit
bolest, vykloubeniny, zlomeniny
kop nártem do slabin
bolest
kop nártem
bolest
prolomení kolene zepředu, zezadu, ze strany, kopnutí špičkou boty zepředu kolene kop, úder předmětem
bolest, vykloubeniny, zlomeniny
holeň nárt
Následky útoku
dupnout malíkovou hranou nohy, nebo patou
bolest, pohmožděniny, zlomeniny bolest, rozdrcení nártních kůstek
Zpracováno dle autorů (Fojtík, 1994), (Levský, 1988). Pozn.: Pojmem omráčení se rozumí ztráta soupeřovi bojeschopnosti.
19
2.
STRATEGIE A TAKTIKA Tato část je velmi důležitá, neboť se zabývá právními aspekty sebeobrany,
které je třeba znát, aby nedošlo ke střetu se zákonem. Dále se zabývá motivy, charakteristikou a typy útočníků, které jsou důležité pro prevenci napadení žen a v neposlední řadě se kapitola zabývá samotnou prevencí napadení žen a dívek.
2.1
PRÁVNÍ ASPEKTY SEBEOBRANY Okolnosti vylučující protiprávnost jsou takové zákonem předpokládané
okolnosti, které vylučují společenskou nebezpečnost v jednání osoby, která jedná na obranu zájmů chráněných společností. Princip okolností vylučujících protiprávnost spočívá v tom, že osoba, která za těchto podmínek jedná, obvykle naplní formální znaky trestného činu, ale o trestný čin nejde, neboť její jednání např.: v nutné obraně nebo v krajní nouzi není protiprávní, protože mu chybí společenská nebezpečnost jako materiální znak trestného činu. Z okolností upravujících protiprávnost náš trestní zákon výslovně upravuje pouze nutnou obranu (§ 13 trest. zákona) , krajní nouzi (§ 14 trest. zákona) a oprávněné použití zbraně (§ 15 trest. zákona) (Náchodský, 2006).
Obecně lze tedy uvést, že ochrana práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob je jedním z nejdůležitějších úkolů státu. Tato práva jsou garantována právním řádem České republiky a zajišťována systémem státních orgánů a orgánů státní správy a samosprávy (Náchodský, 2006, s. 23). V případech stanovených zákonem má tedy občan právo bránit zákonným způsobem svá práva, a to i za použití přiměřeného donucení a násilí (Náchodský, 2006, s. 23). 2.1.1
NUTNÁ OBRANA (§ 13 trestního zákona) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na
zájem chráněný trestním zákonem není trestným činem. Nejde o nutnou obranu,
20
byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku (trestní zákon č. 140/1961 Sb.), (Náchodský, 2006, s. 24). Je tedy nutnou obranou, je – li použit nůž na útočníka, který s nožem útočí na svoji oběť, ale není nutnou obranou, pokud takový útočník ve svém jednání ustal a napadená se za ním s nožem v ruce rozběhnete a zaútočí na něj. Nejedná se o nutnou obranu, jestliže je zjevně nepřiměřená způsobu útoku (Trestní řízení, 2008). Podmínky pro jednání v nutné obraně dle Náchodského (2006): -
někdo (tedy kdokoliv) odvrací útok člověka
-
jedná se o útok na zájem chráněný trestním zákonem
-
útok přímo hrozí nebo trvá (obrana nesmí být předčasná)
-
obrana není zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku (tedy obrana je zcela zjevně přiměřená způsobu útoku)
2.1.2
KRAJNÍ NOUZE (§ 14 trestního zákona) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu
chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak nebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil (trestní zákon č. 140/1961 Sb.), (Náchodský, 2006, s. 27). Příkladem jednání v krajní nouzi může být situace, kdy člověk vidí na parkovišti v horkém dni v zamčeném autě sedět samotné malé dítě, které očividně trpí horkem uvnitř auta, majitel auta se delší dobu nevrací a dítěti hrozí zdravotní újma. V takovém případě rozbití skla auta za účelem poskytnutí pomoci bude jednáním v krajní nouzi (Trestní řízení, 2008). Podmínky pro jednání v krajní nouzi dle Náchodského (2006): -
někdo (tedy kdokoliv) odvrací nebezpečí 21
-
nebezpečí hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem (osobě i věci)
-
nebezpečí přímo hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem
-
nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak
-
způsobený následek je nižší než ten, který hrozil Otázka nutné obrany či krajní nouze je jednou z nejsložitějších otázek
trestního práva a posouzení, zda se jedná o nutnou obranu či krajní nouzi závisí vždy na mnoha okolnostech (Trestní řízení, 2008). 2.1.3
SROVNÁNÍ NUTNÉ OBRANY A KRAJNÍ NOUZE Shodné znaky (Novák, 2007):
1. Nutná obrana i krajní nouze vylučují společenskou nebezpečnost činu a tím i jeho trestní protiprávnost (trestnost), tedy jsou společensky prospěšné a nemohou být trestnými činy. 2. Shodné jsou i motivy jednání – v obou případech existuje snaha chránit státní, společenské a osobní zájmy své nebo jiných osob. 3. Okruh zájmů, které jsou chráněny akty nutné obrany a krajní nouze, je stejný a je uveden v § 1 trestního zákona. 4. Aktem nutné obrany a krajní nouze se odvrací nebezpečí, jehož pramenem může být v obou případech společensky nebezpečný útok. 5. Není přípustná nutná obrana proti krajní nouzi ani není možná nutná obrana proti jednání v nutné obraně a jednání v krajní nouzi proti jednání v krajní nouzi. Rozdíly znaky (Novák, 2007): 1. Nutná obrana se připouští proti společensky nebezpečnému útoku fyzické osoby, pramenem, při krajní nouzi mohou být vedle bezprávného jednání pramenem útoku přírodní síly, napadení
zvířetem, fyziologické proce-
sy (bolest, hlad), selhání technických zařízení. 22
2. V nutné obraně je obranné jednání zaměřeno vždy od počátku proti útočníkovi samému a tomuto útočníkovi je působena škoda, kdežto při krajní nouzi se jedná proti někomu jinému než proti útočníkovi, tedy proti třetí osobě, která se na vzniku nebezpečí nemusí podílet a nenese na něm žádnou vinu. Proto zákon klade najednání v krajní nouzi mnohem přísnější podmínky, než je tomu v nutné obraně. 3. U krajní nouze se vyžaduje subsidiarita, tzn. škodu třetí nezúčastněné osobě je možno způsobit jen tehdy, není-li možno nebezpečí odvrátit jinak bez způsobení škody. U nutné obrany není nutné brát na útočníka tolik ohledů a je možno se bránit ihned. 4. Je zde odlišná stavba požadavku určitého poměru mezi chráněným a porušeným zájmem. Při nutné obraně je možné způsobit útočníkovi škodu menší
než,
která
hrozila, stejnou i vyšší až do
hranice
zcela
zřejmé nepřiměřenosti povaze a nebezpečnosti útoku. Při krajní nouzi je zásadně dovoleno pouze způsobení menší škody než, která hrozila. Při nutné obraně obránce, pokud dodržel všechny podmínky, zásadně nikdy nenahrazuje způsobenou škodu. V krajní nouzi je možno také způsobit škodu, avšak v případech, kdy osoba jedná v krajní nouzi, aby odvrátila nebezpečí, které vzniklo jejím zaviněním, nebo když osoba způsobí škodu třetím osobám, aby zachránila svůj majetek, je možno uložit takovéto osobě povinnost nahradit škodu (Novák, 2007).
2.2
MOTIV ČINU NAPADENÍ „Jsem přesvědčena, že každé jednání má svou příčinu. Motiv je tedy
přítomen vždy (Záhorská, 2007, s. 107).“ Primární motivace činu Odhaduje se primární motiv, pro který byl trestný čin spáchán. Zjišťuje se, zda bylo důvodem obohacení, sadistické motivy, či jiné specifické emoce (Záhorská, 2007). 23
Díky zvyšujícímu se majetku obyvatel roste riziko loupežných přepadení. Co se týká žen, tak jde především o napadení sexuálně motivovaná, často končící znásilněním (viz Příloha č. 12). Z takových negativních zážitků si pak žena odnáší vážné následky na celý život, a to jak fyzické, tak především psychické. Proto je třeba se pokusit těmto situacím předcházet, nebo se v nich alespoň dokázat účinně bránit. Jsou však i případy, kdy si žena již žádné následky neodnáší, neboť ji pachatel zabije, aby se tak zbavil jediného svědka trestného činu. Je třeba si uvědomit, že motivy se mezi sebou mohou navzájem kombinovat. Například sexuální motiv s loupežným motivem. Pachatel svoji oběť napřed znásilní a pak okrade, nebo naopak. Nejhorší případy končívají i smrtí oběti (Záhorská, 2006). Dle Fojtíka (1994) jsou základní motivy činu následující:
2.2.1
SEXUÁLNÍ MOTIV ČINU Většina případů přepadení žen se odehrává z důvodů sexuálních pohnutek.
Přepadení se sexuální motivací jsou akce velmi překvapující a rychlé. Cílem útočníka bývá povalit či omráčit ženu tak, aby se nemohla bránit. Pokud je žena v situaci, kdy se bránit může, musí svoji šanci naplno využít. Sexuální pohnutky mohou být různé. Důvodem může být fakt, že muž si ve vztahu k ženám nevěří, nedokáže s nimi navázat kontakt, nedokáže uspokojit své sexuální potřeby, a proto se uchyluje k napadení ženy s cílem znásilnění, aby svých potřeb dosáhl. Žena často pochází z jeho sociálního prostředí. Další typ muže si potřebuje dokázat svoji mužnost, moc a nadvládu nad ženou, a proto se uchyluje k napadení a znásilnění ženy, popřípadě pouze k znásilnění ženy, pokud se jedná o dlouholetého partnera ženy, nebo manžela. V těchto situacích může hrát roli žárlivost, časté hádky, alkohol, drogy a jiné návykové látky. Dalším typem útočníka jen muž, který má se ženami obecně špatné zkušenosti, ať už z dětství, nebo z partnerských vztahů, a proto cítí, že se musí 24
ženám pomstít. Vybírá si neznámou ženu a znásilní ji, popřípadě jí jinak fyzicky ublíží, aby se na ní mstil. Poslední typ muže svůj čin často dlouho dopředu plánuje, oběť si předem nevybírá. Jeho hlavním cílem je nejen sexuální pohnutka, ale především fyzické ublížení oběti s následkem smrti. Často se u těchto jedinců nachází sadistické rysy. 2.2.1.1
Vraždy se sexuální motivací
Sexuální motiv činu může končit i vraždou. Vraždy s čistě sexuální motivací jsou méně časté, ačkoli je sdělovacími prostředky opakovaně vytvářen jiný dojem (Záhorská, 2007, str. 78). Mezi vraždy se sexuální motivací se řadí všechny typy vražd, u nichž se nalézá nějaký sexuální motiv. K usmrcení oběti může dojít před koitem, v jeho průběhu nebo po něm. Usmrcení může být i neúmyslné. Někdy je vražda předem plánována z jiných motivů. Pachatel usmrtí oběť v mnoha případech proto, aby ji mohl znásilnit, ale často se také stává, že ji po znásilnění usmrtí „pouze“ v důsledku krycího jednání, jehož motivem je strach z odhalení. Při vlastní sexuální vraždě je oběť usmrcena kvůli sexuálním motivům, nikoli z nedbalosti nebo ze strachu z prozrazení. Usmrcení zde představuje sadistické vyvrcholení sexuálního aktu (Záhorská, 2007, str. 79). „Sadistovi nejde v prvé řadě o agresivitu a hrůzu, ale o totální ovládnutí druhého člověka tak, aby jím mohl plně disponovat (Godtel, 1994, s. 139).“ 2.2.2
LOUPEŽNÝ MOTIV ČINU Žena je obecně brána jako slabší než muž a ve většině případů tomu tak je, a
proto se tento jev vyskytuje jak u napadení motivovaných sexuálně, kdy se předpokládá, že se žena nedokáže ubránit, tak v případech loupežného přepadení, kde se předpokládá to samé. Motivem napadení ženy může být i loupež. Loupež je trestný čin, při kterém pachatel oběť většinou ohrožuje zbraní pod pohrůžkou zranění či smrti, pokud 25
nedostane to, co chce. Jde mu většinou o peníze, šperky, drahé hodinky a jiné předměty vyšší hodnoty. V tomto případě nemá cenu riskovat a je rozumné pachateli věci vydat a tím si ochránit svoje zdraví a život. Tato loupežná přepadení se většinou odehrávají venku. Loupežná přepadení se však mohou odehrávat i v bytě, či domě. Může se to stát mladým ženám, avšak mnohem častější jsou loupežná přepadení starších dam. Pachatel se často pokusí starší důvěřivé osoby pod nějakou záminkou vylákat z bezpečí bytu či domu, nebo ho starší osoba do svého obydlí pustí a v té chvíli pachatel využije situace a zaútočí. Proto je důležité dodržovat určitá bezpečnostní opatření, která budou zmíněna v části práce zabývající se prevencí napadení a znásilnění. 2.2.2.1
Vraždy s majetkovou motivací
V současné době se stále častěji vyskytují násilné trestné činy za účelem získání majetku a také s klesající finanční hodnotou zisku, kvůli němuž je trestný čin páchán. Vražda většinou není v těchto případech cílem sama o sobě. V některých případech se nemusí vyskytovat původní úmysl vraždit a dochází k tzv. přeskočení motivů. Vražda může mít i krycí charakter, kdy se pachatel „pouze“ zbavuje nepohodlného svědka (Záhorská, 2007). 2.2.3
MOTIV MSTY NA ŽENÁCH Motiv msty na ženách se nevyskytuje v tak hojném měřítku, avšak je možné
najít i takové případy. V méně případech jde o mstu na ženě obecně, to znamená, že muž má s ženským pohlavím problémy třeba už od dětství (ať jde o matku, nebo kohokoliv jiného), jednoduše má potřebu se mstít na ženách cizích. Dalším mnohem častějším případem je msta na manželce, nebo dlouholeté partnerce. Důvody jsou různé. Může jít o dlouhodobé spory mezi partnery, různé problémy v rodině, žárlivost partnerů apod. V těchto případech může dojít jak psychickému, tak k fyzickému týrání, které často končí vážnými a třeba opakovanými zraněními. V nejhorším případě může končit i smrtí. V těchto případech lze mluvit i o domácím násilí, jehož obětí jsou v 95 – ti % případů ženy. 26
2.3
CHARAKTERISTIKA ÚTOČNÍKA Pro prevenci sexuálního násilí je důležité znát aspekty chování pachatelů
trestných činů úmyslného ublížení na zdraví, či znásilnění. Pachatelem těchto trestných činů se může stát téměř kdokoliv. Neplatí představa, že přepadávat musí jen muži malého vzrůstu, či nepřitažlivého vzhledu. Naopak se pachateli stávají i muži průměrného vzrůstu, slušně vypadající, u nichž by nikoho nenapadlo je z něčeho podobného podezřívat. Hodnoty jako nejčastější věk, výška, hmotnost, vzdělání a vzhled pachatele jsou popsány v tabulkách 5 – 12. Tab. 5: Věková kategorie útočníků Věková skladba Věk útočníka útočníků v % do 15 let 16-25 let 26-35 let 36-45 let 46-55 let nad 55 let
0 38 46 14 2 0
Upraveno podle Náchodského 2006 (případy ze soudní praxe). Tab. 6: Výška útočníků Výška útočníka
Skladba útočníků z hlediska výšky v % 5 30 40 18 6
do 159 cm 160 – 170 cm 171 – 180 cm 181 – 190 cm nad 190 cm
Upraveno podle Náchodského 2006 (případy ze soudní praxe). Tab. 7: Hmotnost útočníků Hmotnost útočníka do 60 kg 61 – 80 kg 81 – 90 kg nad 90 kg
Skladba útočníků z hlediska typu postavy v % 2 70 26 2
Upraveno podle Náchodského 2006 (případy ze soudní praxe). 27
Tab. 8: Vzhled útočníků Vzhled útočníka
Skladba útočníků z hlediska vzhledu v % 56 6 38
slušný výstřední otrhaný
Upraveno podle Náchodského 2006 (případy ze soudní praxe). Tab. 9: Vzdělání útočníků Vzdělání útočníka
Vzdělanostní skladba útočníků v % 74 14 4 4 4
základní střední vysokoškolské nedokončené vzdělání zvláštní škola
Upraveno podle Náchodského 2006 (případy ze soudní praxe). Tab. 10: Věková kategorie útočníků Věková skladba Věk útočníka útočníků v % do 15 let 2 16-25 let 32 26-35 let 36 36-45 let 26 46-55 let 2 nad 55 let 2 Upraveno podle Náchodského 2006 (podle anonymních dotazníků). Tab. 11: Výška útočníků Výška útočníka
Skladba útočníka z hlediska výšky v % 8 86 6
malý pod 165 cm střední 166 – 180cm vysoký 181 a vyšší
Upraveno podle Náchodského 2006 (podle anonymních dotazníků).
28
Tab. 12: Vzhled útočníků Vzhled slušný výstřední otrhaný, odpudivý
Vzhled útočníků v % 80 6 14
Upraveno podle Náchodského 2006 (podle anonymních dotazníků). 2.3.1
RIZIKO PACHATELE Nejvyšší násilná trestná činnost je zaznamenána u této skupiny znaků:
- věk 15 – 24 let, mužské pohlaví, etnická menšina (v České republice patří mezi rizikové pachatele Rómové), nižší socioekonomický status, užívání alkoholu a drog, kriminální kariéra, svobodný stav a osamělost (Záhorská, 2007, s. 110). 2.3.2
VLIV OSOBNOSTI PACHATELE NA TRESTNÝ ČIN
2.3.2.1
Struktura osobnosti
Popis struktury osobnosti má vystihnout to, co je v duševním životě osoby stálé, svou přítomností na proměnlivosti situací přímo závislé, co se v nich však podle okolností vždy v nějaké míře projeví (Balcar, K., 1991, s. 60- 61). 2.3.2.2
Dynamika osobnosti
Pojem dynamika osobnosti v psychologii „vyjadřuje síly, které hýbou osobností, spoluurčují její chování…“ (Nakonečný, M., 1993, s. 157). Popisuje chování a prožívání vznikající v důsledku vzájemného působení prostředí a osobnosti (Záhorská, 2007, s. 31). 2.3.2.3
Patologie osobnosti
V průběhu osobnostního vývoje může dojít k poruchám struktury a dynamiky osobnosti. Tyto poruchy narušují běžnou adaptaci člověka na měnící se podmínky okolního prostředí (Záhorská, 2007, s. 32). Příčinou patologického chování k ženám může být narušený vztah k ženám přenesený již z dětství (např.: problémy s matkou, chybění matky, přehnaná 29
starostlivá péče, nedostatečná péče o dítě, odmítání dítěte, apod.), dále mohou problémy vznikat kvůli neschopnosti komunikovat s opačným pohlavím v období puberty, nebo kvůli prvotním sexuálním neúspěchům. Častými útočníky jsou také muži, kterým někdo zranil jejich ego, nebo ti, kteří si potřebují dokazovat svoji mužnost. Narušený pohled na sexualitu a narušené sexuální chování se také může vyskytovat u jedinců pocházejících z velmi silně věřících rodin, kde se nikdy nemluvilo a o normálním životě a na téma sex se nikdy nediskutovalo. V každé společnosti existují lidé, kteří se odmítají podřídit zákonným normám společnosti. Někteří ani nepoznají hranici, kdy svým jednáním již škodí někomu dalšímu. Často útočí ti, kteří nenávidí lidi obecně (Fojtík, 1994). 2.3.3
PROFIL PACHATELE TRESTNÉHO ČINU P. Vyhlídalová (1990) mezi podstatné údaje psychologického profilu řadí:
- věk, pohlaví, rodinný stav, inteligenci, stupeň vzdělání, styl života a sociální původ, sociální přizpůsobení a chování, emocionální přizpůsobení, vzhled a úpravnost, charakteristiku osobnosti, patologické charakteristiky chování, zaměstnání (i dřívější), přizpůsobivost, pracovní návyky, bydliště ve vztahu k místu činu, sociálně – ekonomické postavení, sexuální přizpůsobení, zralost, druh sexuální perverze nebo narušení, motiv, zda se pachatel mohl obdobného činu dopustit i dříve a jaká je pravděpodobnost opakování jeho deliktu, pravděpodobnost předchozí trestnosti pachatele (Záhorská, 2007, s. 108). 2.3.4
PSYCHOLOGICKÉ PROFILOVÁNÍ Psychologickým profilováním se rozumí postup, „při kterém se využívá
odborných znalostí o chování a prožívání člověka k tomu, aby byl vymezen pravděpodobný (hypotetický) obraz neznámého pachatele trestného činu“ (Čírtková, L., Červinka, F., 1994, s. 98). Psychologické profilování vychází z předpokladu, že člověk promítá do jakékoli činnosti a výtvorů svou osobnost. Sledujeme jakýsi individuální rukopis pachatele trestného činu, na jehož základě lze v určitých případech sestavit pravděpodobný profil osobnosti pachatele Záhorská, 2007, s. 103). 30
2.4
TYPY ÚTOČNÍKŮ Typ útočníka představuje souhrn pachatelova chování, motiv útoku, cíl
přepadení, možnou obranu proti útoku, stupeň inteligence apod. 2.4.1
OBECNÁ TYPOLOGIE ÚTOČNÍKŮ Různí autoři knih o sebeobraně uvádějí různá dělení typů útočníků.
Následující dělení dle Dr. A. Grotha (Sebeobrana, 2007): 1. Silový – rozhodný násilník Nejčastější typ útočníka, vyskytuje se zhruba u čtyřiceti – ti procent nahlášených znásilnění. Cílem tohoto útočníka bývá ukázat sobě či ostatním svoji mužnost a sílu, nechce ženu zabít. S těmito muži se lze setkat například v barech, mohou to být také sportovní fandové, kteří chtějí demonstrovat svoji moc a autoritu, a další. Tohoto útočníka neodradí prosby, nářek ani pláč – jedinou obranou je útěk, či použití zbraní a fyzického násilí. Inteligence útočníka se pohybuje kolem průměru. Shrnutí: Násilník si chce dokázat svoji nadřazenost, je třeba, aby napadená žena jednala tvrdě, rychle a nečekaně. 2. Silový – pasivní násilník Tento typ násilníka se podílí zhruba na dvaceti sedmi procentech nahlášených znásilnění a bývá nejméně násilný. Řadí se sem muži, kteří si nevěří v navazování kontaktu se ženou. Často pochází ze sociální blízkosti ženy, svoji oběť dobře zná. Jeho cílem je zvednout si sebevědomí a odnést si nějakou trofej v podobě osobních věcí oběti, nebo si své činy zaznamenává do deníku. Před tímto útočníkem je možné se ubránit křikem, prosbami, popřípadě hrozbami. Inteligence útočníka bývá průměrná. Shrnutí: Násilník jedná z nedostatku příležitostí navázání kontaktu s ženami. V tomto případě je možné ubránit se verbálně.
31
3. Agresivní - odvetný násilník Tento typ útočníka zodpovídá zhruba za dvacet osm procent nahlášených znásilnění a jeho útoky jsou velmi nebezpečné. I přesto, že není cílem násilníka ženu zabít, často dochází v důsledku těžkých zranění k smrti oběti. Tito muži obecně pociťují nenávist k ženám, která může pramenit z nešťastného vztahu s matkou, manželkou, přítelkyní. Důvodem útoku je tedy pomsta ženám, aniž by si pachatel vybíral konkrétní oběť. Násilník se často chová velmi impulzivně, jeho útoky jsou brutální, a proto je často jedinou záchranou života ženy podvolení se příkazům pachatele. Inteligence pachatele je často nízká. Shrnutí: Násilníkovi jde o ponížení žen obecně. Obranou je útěk. 4. Agresivní – vzrušený násilník V těchto případech se jedná o nejnebezpečnější útočníky, kteří se podílejí zhruba na pěti procentech nahlášených znásilnění. Pachatel svůj čin často připravuje, plánuje a součástí jeho plánu bývá také zbavení se oběti. Násilník má často sadistické rysy a násilí provádí za účelem potěšení. Podobně jako u předchozího násilníka jde oběti o holý život. Proto je třeba neváhat, pokusit se o sebeobranu i za cenu případného zranění. Tento typ pachatele bývá často velmi inteligentní, avšak trpí psychickými problémy. Shrnutí: Násilník usiluje o život napadené ženy, je třeba se snažit ubránit všemi dostupnými prostředky. 2.4.2
OSOBNOSTNÍ TYPOLOGIE PACHATELŮ TRESTNÉHO ČINU VRAŽDY Tato typologie, kterou uvádí Záhorská (2007), byla vytvořena a popsána na
základě výsledků výzkumu probíhajícího v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století v České republice ve Výzkumném ústavu kriminologickém (Kol. autorů, 1985, 1986).
32
Osm typů odsouzených: 1) socializovaný odsouzený – asertivní, kooperativní, dynamický 2) agresivní psychopat – agresivní, hostilní 3) konformní moron – je u nich snáze odhalitelná trestná činnost – slabší jedinci 4) nezdrženlivý, nezvladatelně puzený – dynamičnost, touha po vzrušení, uspokojení 5) neurotický – hysterické rysy, asertivní, nízká míra kriminální recidivity 6) hostilní – násilná kriminalita, méně akceptuje trest 7) podrobivý – snadno manipulovatelný 8) anxiózní manipulátor – velká zdatnost manipulace
2.5
PREVENCE NAPADENÍ/ ZNÁSILNĚNÍ ŽEN A DÍVEK Prevence představuje veškerá opatření, která jsou možná provést, aby se
potencionální oběť nestala skutečnou obětí. Pro předejití útoku je třeba si uvědomit, jakým nebezpečným místům a situacím se vyhnout, v jaké denní a roční době jsou útoky nejčastější, na jaký typ žen se nejčastěji útočí, co se týká věku, vzhledu, apod. 2.5.1
RIZIKO OBĚTI Rozlišují se tři stupně rizikovosti oběti – nízká, průměrná a vysoká
rizikovost. Posuzují se podle věku oběti (viz tabulky č. 13 a 14), způsobu života, bydliště, povolání, zdravotního stavu apod. Typickou, vysoce rizikovou skupinou jsou prostitutky, zaměstnankyně nonstop prodejen, které pracují i v noci a další. (Záhorská, 2007, s. 110), ale také to mohou být ženy – seniorky, které bývají často velmi důvěřivé k cizím lidem. 33
Tab. 13: Věková kategorie napadených žen Věková skladba Věk napadených žen napadených žen v % do 15 let 2 16-25 let 30 26-35 let 48 36-45 let 16 46-55 let 2 nad 55 let 0 Upraveno podle Náchodského 2006 (případy ze soudní praxe). Znala napadená útočníka? ANO – 22%, NE – 78% Bránila se napadená útoku? ANO – 100%, NE – 0% Ubránila se napadená útoku? ANO – 34%, NE – 66% Cíl napadení: 100% - sexuální motiv, 4% z nich – úmysl zabít oběť
Tab. 14: Věková kategorie napadených žen Věková skladba Věk napadených žen napadených žen v % do 15 let 12 16-25 let 40 26-35 let 32 36-45 let 14 46-55 let 0 Upraveno podle Náchodského 2006 (podle anonymních dotazníků). Znala napadená útočníka? ANO – 2%, NE – 82%, někdy ho již viděla – 16% Bránila se napadená útoku? ANO – 92%, NE – 8% Ubránila se napadená útoku? ANO – 76%, NE – 24% Následky napadení: psychické 52%, žádné – 48% Hlásila žena napadení na policii? ANO – 26%, NE – 74%
34
2.5.2
NEBEZPEČNÉ SITUACE Do nebezpečných situací se čas od času dostává nevědomky každý člověk.
Nebezpečí představují nebezpečná místa, doba, lidé a ty je třeba rozeznávat. Je tedy nutné nejen přemýšlet o tom, jak se chovat v situaci, kdy dojde k napadení, ale především je nutné myslet na to, jak se do nebezpečné situace vůbec nedostat. Vyhýbat se autostopu, běhání v noci, vracení se z večírku sama, apod. I to je určitá forma sebeobrany (Fojtík, 1994). 2.5.2.1
Nebezpečná místa
Fojtík (1994), Ministerstvo vnitra ČR (2008) uvádí, jak se chovat v různých situacích na různých místech. Dům, byt Může se zdát, že domov je místem bezpečným, přesto tomu tak není vždy. Domov je místem bezpečným podle toho, jak důvěřiví lidé v něm bydlí. Co může člověk udělat pro svoji bezpečnost v bytě, či domě: -
vždy zamykat dveře, dveře by navíc měly mít dva zámky, aby byla bezpečnost zaručena
-
především v přízemních bytech a bytech v nižších patrech hlídat otevřená okna a balkóny, kudy se zloděj, nebo násilník může lehce dostat
-
neschraňovat doma větší obnosy peněz a velké množství šperků
-
vždy se ujistit, kdo za dveřmi stojí a nikdy neotvírat automaticky
-
mít na dveřích panoramatické kukátko a bezpečností řetízek
-
nikdy nepouštět cizí lidi do bytu
-
dávat si pozor na osoby nabízející pochybné zboží a služby a na různá náboženská seskupení a sekty
-
informovat sousedy, nebo blízké, má – li se dostavit řemeslník, nebo opravář 35
-
nesvěřovat se na veřejných místech o odjezdu na dovolenou, nebo na letní a chatu – chránit tím svoji bezpečnost a bezpečnost svého majetku
-
při odemykání domu, nebo bytu stát tak, abychom viděli okolo sebe a nikdo nás nemohl překvapit zezadu, domovní dveře i dveře od bytu by měly být soustavně zamčené
-
opatrně vstupovat do výtahu – sledovat, zda ještě někdo vstupuje do výtahu
-
mít dostatečné osvětlení kolem domu, kvůli pozdním návratům Obchodní domy, úřady, čekárny u lékaře, tržiště
-
věnovat pozornost osobním věcem, nemýt kabelku v nákupním košíku, neodkládat peněženku na pult, pokud je obchod přeplněný, mít se na pozoru před zloději
-
doklady, klíče od bytu, mobilní telefon a další cennosti nikdy nenechávat bez dohledu v bundě nebo kabátu
-
nikdy se veřejně nechlubit svými majetkovými poměry Parkoviště, garáže, automobil
-
parkovat na viditelném místě, kde je dobré osvětlení, vždy auto zamknout
-
při návratu k autu a jeho odemykání se rozhlédnout okolo a pak odemykat
-
po nasednutí do auta zkontrolovat, zda se někdo neskrývá na zadních sedadlech, zkontrolovat zavřená okénka Taxík
-
lépe je jezdit s taxikáři, kteří jsou ověření, trestné činy se stávají i v taxících Vlak, tramvaj, metro
-
mít se v dopravních prostředcích na pozoru především ve večerních a nočních hodinách 36
-
neusínat – riziko kapesních krádeží
-
v případě nepříjemného spolucestujícího předstírat zaujetí knihou či časopisem, popřípadě si přesednout
-
v přeplněných dopravních prostředcích se mít na pozoru před kapesními zloději Autostop
-
nejlépe je vyhnout se tomuto dopravnímu prostředku, pro ženu je to velmi riskantní způsob cestování
-
jet alespoň ve dvou – nikdy ne sama
-
zásadně nejezdit autostopem v noci
-
informovat někoho ze svých blízkých, jaký je plán cesty
-
seznámit se s mechanismem otevíráním dveří v autě
-
nenasedat do auta s podnapilým řidičem, nebo dalšími podnapilými pasažéry
-
sedat si na zadní sedadla, ne vedle řidiče Park
-
nezdržovat se v temných zákoutích parků, pozor na běhání v parcích – mít u sebe alespoň pepřový sprej Ulice
-
nevracet se z večírků, diskoték sama, pokud není jiné řešení, vracet se osvětlenou ulicí
-
nosit u sebe alespoň pepřový sprej
-
vyhýbat se gangům, povalečům, nereagovat na pokřikování
-
zbytečně se nezastavovat 37
-
vyhýbat se temným koutů a prostorům s malým provozem
-
nenosit u sebe zbytečné množství peněz a neupozorňovat na cennosti Veřejné toalety
-
mít se na pozoru, hlídat, zda nás do kabinky někdo nenásleduje Čerpací stanice, prodejny nonstop Ženy, které pracují jako obsluha čerpacích stanic, nebo jako prodavačky
v nonstop prodejnách jsou mnohem více ohrožené. Následující tabulky č. 15 a 16 popisují četnost napadení na různých místech. Tab. 15: Místo útoku Místo útoku park auto dům byt les pasáž most ulice, silnice vlak
Skladba míst útoku v % 28 4 12 22 6 4 2 20 2
Upraveno podle Náchodského 2006 (případy ze soudní praxe). Tab. 16: Místo útoku Místo útoku park auto dům, vchod nebo byt les pasáž dům, schodiště dům, chodba ulice úzká ulice široká v centru města okraj obce (města) silnice
Místo útoku v % 22 4 60 12 2 16 16 19 28 29 24 2
Upraveno podle Náchodského 2006 (podle anonymních dotazníků). 38
2.5.2.2
Nebezpečná doba
Následující tabulky č. 17 – 19 vyjadřují nebezpečnou denní, nebo roční dobu, kdy dochází k nejčastějším útokům na ženy.
Tab. 17: Čas útoku Čas útoku ráno odpoledne večer noc
Snímek dne v % 8 14 34 44
Upraveno podle Náchodského 2006 (případy ze soudní praxe). Tab. 18: Čas útoku Čas útoku ráno odpoledne večer noc
Čas útoku v % 8 18 34 40
Upraveno podle Náchodského 2006 (případy ze soudní praxe). Tab. 19: Měsíc útoku Měsíc útoku
Měsíc, ve kterém se útok odehrál v % 2 8 10 6 8 16 2 12 10 8 8 10
leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Upraveno podle Náchodského 2006 (případy ze soudní praxe).
39
3.
TECHNICKÉ PROSTŘEDKY SEBEOBRANY ŽEN V MODELOVÝCH SITUACÍCH Technické prostředky sebeobrany představují způsob, jakým je možno
odvracet akci útočníka. Řadí se sem údery, kopy, odhozy, shozy, páky, apod.
3.1
ZPŮSOB PROVEDENÍ ÚTOKU Soudní spisy a dotazníky vykázaly, že nejčastější způsoby, kterými byla
žena atakována, jsou: úder, objetí, rdoušení (škrcení – v případě použité zbraně, škrtidla), poražení na zem, podtržení nohou a dále pak kombinace jednotlivých technik (např.: objetí a strhnutí, rdoušení a strhnutí, vedení úderu se současným ohrožováním zbraní a strhnutí atd.) (Náchodský, 2006, str. 279).
3.2
REAKCE ŽEN NA PROVEDENÝ ÚTOK Způsob obrany v reálně nebezpečných situacích je dán mnoha faktory:
psychologickým založením, povahou, stupněm vypěstovaných morálních a volních vlastností (osobnostními rysy), fyzickými předpoklady, trénovaností a odolností obecně, znalostmi z problematiky soupeření (sebeobrany a vedení boje z blízka) atd. V konkrétních případech přepadení žen se ukázaly jako nejčastější tyto způsoby obrany: volání o pomoc, úder, kop, útěk, psychologické působení prosby, výhružky apod. (Náchodský, 2006, s. 282). Následující technické prostředky útoku pachatele jsou vybrány tak, aby co nejlépe vystihovaly nejčastější typy útoků na ženy a dívky.
3.3 3.3.1
TECHNICKÉ PROSTŘEDKY Technika č. 1: Obrana v lehu na zemi Útočník přistupuje k ženě zezadu, levou rukou chytá ženu za vlasy,
pravou rukou za rameno a strhává ženu k zemi. 40
a) Odhození útočníka nohou (Příloha č. 1). Žena vsouvá pravou nohu mezi sebe a útočníka dříve, než dochází ke kontaktu a odhazuje útočníka směrem vzad a dává se na útěk, nebo vede kop patou na břicho útočníka a dává se na útěk. b) Tlak na oči útočníka, shození (Příloha č. 2). Žena nestačí zareagovat, útočník ji povalí a dochází ke kontaktu na zemi. Žena útočníka shazuje tlakem palců na oči. c) Tlak na hlavu útočníka, shození (Příloha č. 3). Žena nestačí zareagovat, útočník ji povalí a dochází ke kontaktu na zemi. Žena útočníka shazuje tlakem do brady levou rukou a otočením hlavy pravou rukou úchopem za vlasy. 3.3.2
Technika č. 2: Obrana proti rdoušení Útočník přistupuje k ženě zepředu a rdousí ji dlaněmi.
a) Kop kolenem na genitálie, úder loktem do zátylku (Příloha č. 4). Žena se snaží zmírnit tlak při rdoušení zvednutím ramen a levou rukou tlakem na bradu zaklání útočníkovu hlavu a zároveň provádí kop pravým kolenem na útočníkovi genitálie, po předklonu útočníka žena útočí loktem do zátylku. Útočník přistupuje k ženě zezadu a rdousí ji dlaněmi. b) Otočení čelem k útočníkovi, kop nártem na genitálie (Příloha č. 5). Žena se snaží zmírnit tlak rdoušení zvednutím ramen a otáčí se s krytem levou rukou k útočníkovi, kterého kope nártem, nebo kolenem levé nohy na genitálie. Útočník přistupuje k ženě zezadu a rdousí ji sevřenou paží a předloktím. c) Útok pěstí či dlaní na genitálie (Příloha č. 6). Žena má volné vlastní ruce, proto útočí sevřenou pěstí na útočníkovi genitálie, nebo otevřenou dlaní svírá útočníkovi genitálie. 41
3.3.3
Technika č. 3: Obrana proti objetí Útočník svírá ženu v objetí zepředu přes její paže.
a) Kop kolenem na genitálie (Příloha č. 7). Žena útočníka kope kolenem na genitálie. Útočník svírá ženu v objetí zezadu přes její paže. b) Úder na genitálie rukou, podtržení útočníkovi nohy, kop chodidlem na genitálie (Příloha č. 8). Žena se podobně jako při rdoušení zezadu sevřenou paží a předloktím snaží útočníka udeřit sevřenou pěstí na genitálie, nebo otevřenou dlaní svírá útočníkovi genitálie. Ve chvíli, kdy se útočník bolestí předklání, uchopí žena mezi svýma nohama útočníkovu pravou nohu, útočník padá na záda. Následuje kop levou nohou na útočníkovi genitálie. Útočník svírá ženu v objetí zezadu, žena má vlastní paže volné. c) Údery loktem do hlavy, úder kolenem do obličeje při předklonu útočníka (Příloha č. 9). Žena vede úder na hlavu útočníka levým loktem, pravým loktem, otáčí se doprava, přidržuje si hlavu útočníka a při jeho předklonu udeří levým kolenem do jeho obličeje. 3.3.4
Technika č. 4: Obrana proti úderu pěstí Útočník chytá ženu pravou rukou zepředu za hrdlo a levou ruku má
připravenou k úderu. a) Tlak otevřenou dlaní na nos útočníka, kop nártem na genitálie (Příloha č. 10). Žena vede úder otevřenou dlaní na nos útočníka z boku, útočník padá k zemi, žena vede kop pravým nártem na útočníkovi genitálie. Útočník chytá ženu pravou rukou zepředu za hrdlo a levou ruku má připravenou k úderu.
42
b) Kryt pravým předloktím, úder levou otevřenou dlaní, kop pravým chodidlem do břicha (Příloha č. 11). Žena kryje útočníkovu připravenou levou pěst k úderu pravým předloktím, levou otevřenou dlaní vede úder na obličej útočníka, útočník padá, žena vede kop chodidlem pravé nohy na břicho ležícího útočníka.
43
4.
NÁSLEDKY NAPADENÍ ŽEN Následky napadení či dokonce znásilnění žen jsou zcela prokazatelné. Tyto
následky lze rozdělit na psychické, fyzické a v nejhorším případě může dojít i k usmrcení
oběti.
Z analyzovaných
případů,
které
byly zkoumány dle
Náchodského (2006) vyplývá, že u všech případů přepadení šlo o sexuální motiv. Ne všechny ženy byly znásilněny, neboť se některé dokázaly ubránit. Z anonymních dotazníků vyplývá, že znásilněno bylo zhruba 25% napadených žen. Na otázku, zda ženy utrpěly po této příhodě nějaké psychické trauma, odpovědělo 52% žen ANO a 48% žen NE. Alarmující skutečností však je, že trestný čin na policii ohlásilo pouze 26% dotazovaných žen. Nabízí se otázka, proč ostatní ženy váhaly s nahlášením trestného činu na policii. Kriminalisté soudí, že je ženám trapné o události mluvit, především jde – li o znásilnění. Ať už je to z toho důvodu, že se bojí, jak bude probíhat výslech, stydí se, mají pocit viny, za to, co se stalo, bojí se ztráty důstojnosti, a také toho, že se o tomto činu dozví jejich blízké okolí, partner, který se s touto situací nedokáže vyrovnat apod. Bohužel se vyskytují i názory, že žena situaci mohla zabránit, kdyby chtěla, že celou věc vyprovokovala a další scestné úvahy. Dokladem toho, že tyto myšlenky jsou naprosto neoprávněné, může být fakt, že obětmi znásilnění se stávají i děti, mladiství, těhotné ženy a dokonce v některých případech i ženy vysokého věku. Je třeba si uvědomit, že nahlášením trestného činu na policii se zvýší šance dopadení pachatele a zajistí se tím to, že pachatel svůj čin nezopakuje na další oběti (Náchodský, 2006). Po seznámení s uvedenými soudními případy lze vyslovit tyto závěry: z celého počtu žen, které se napadení neubránily, tj. z 66% případů, byl v 61% trestný čin znásilnění dokonán, v 15% ženy utrpěly psychické následky, 9% žen bylo postiženo fyzicky a 15% žen bylo usmrceno. Otázkou je, zda ke všem těmto případům muselo dojít. Jejich počet by byl jistě nižší, kdyby si ženy možnost napadení uvědomily včas, byly méně důvěřivé a vždy, tedy i při pokusu o znásilnění tento trestný čin včas ohlásily (Náchodský, 2006).
44
4.1
PSYCHICKÉ NÁSLEDKY Psychické následky, které postihují napadené či znásilněné ženy bývají -
poruchy spánku, patologické mechanismy (např. nutkavé přehnané uklízení, potřeba se stále umývat apod.), sexuální poruchy od poruch vzrušivosti až po odpor k fyzickému styku, křeče a frigiditu (Psychologie, 2007). Vlivem toho, že se žena bojí svěřit lékaři, rodině, partnerovi nebo přátelům se svojí nepříjemnou zkušeností, může se u ní rozvíjet vleklá posttraumatická stresová porucha. Další psychickou poruchou je tzv. akutní reakce na stres. Akutní reakce na stres i posttraumatická stresová porucha jsou vyvolány mimořádně intenzivním stresem, v našem případě např.: přepadení, znásilnění, fyzické mučení, týrání, apod. 4.1.1
AKUTNÍ REAKCE NA STRES Vzniká u jednice bez jakékoliv psychické poruchy jako odpověď na
výjimečný fyzický nebo duševní stres. Stresem bývá zdrcující traumatický zážitek, zahrnující vážné ohrožení bezpečnosti nebo tělesné integrity jedince či jeho blízkých - živelná katastrofa, ozbrojený konflikt, znásilnění, přepadení nebo vážný tělesný úraz (Psychické obranné mechanismy, 2008). 4.1.2
POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA Vzniká jako zpožděná nebo protrahovaná reakce na stresovou událost nebo
situaci (krátce či dlouho trvající) neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu. Neobjevuje se v bezprostřední souvislosti s traumatem, obvykle se projevuje za několik týdnů, nebo měsíců (Psychické obranné mechanismy, 2008). 4.2
FYZICKÉ NÁSLEDKY Mezi fyzické následky, postihující napadené či znásilněné ženy patří
pohlavní nemoci vzniklé následkem znásilnění, vnější a vnitřní zranění způsobené údery pěstí, nohou, zbraněmi a různými předměty, škrcením, dušením a dalšími postupy, které způsobují trvalé fyzické následky a v nejhorším případě smrt oběti. 45
4.3
POMOC ŽENÁM PO NAPADENÍ V první řadě je účinnou pomocí prevence (viz. kapitola 2.5). Pokud však
k napadení a v horším případě znásilnění ženy došlo, je třeba poskytnout jí dostatečnou pomoc. Pro větší přehlednost jsou následující rady označeny odrážkami. 4.3.1
Co dělat, pokud se stanete obětí napadení či znásilnění (Ministerstvo vnitra ČR, 2008):
-
najít si bezpečné útočiště, vyhledat přítele, který poskytne psychickou podporu
-
snažit se zachovat důkazy, i přes nutnou potřebu se převléknout a umýt je třeba vydržet do prohlídky u lékaře, aby nedošlo ke zničení důležitých stop
-
zapamatovat si co nejvíce informací o pachateli (pohlaví, přibližný věk, výška, účes, barva vlasů, barva očí, fyzické zvláštnosti (znaménka, pihy, tetování), chůze, tiky, oblečení, způsob řeči (vady řeči)
-
osobně navštívit nebo zavolat policii a seznámit ji s tím, co se stalo a říci jim: jméno a telefonní číslo, přesnou adresu, popsat událost
-
vyhledat lékařskou pomoc, požádat o odebrání vzorků pro soudní účely, pokud nejsou viditelná vnější zranění, nechat si vyloučit riziko přenosu pohlavních chorob a případné těhotenství
-
nedávat si znásilnění v žádném případě za vinu
-
mít trpělivost při řešení vzniklých následků
-
vyhledat podporu partnera, rodiny, přátel
-
v případě hlubších psychických problémů, vyhledat psychologa, nebo zavolat na některou z linek pomoci obětem znásilnění (např. Bílý kruh bezpečí, který spolupracuje s odborníky z řad lékařů, psychologů, kriminalistů, právníků a pomůže vzniklou situaci citlivě řešit, aniž by se vzniklé trauma zvětšovalo necitlivým kontaktem s úřady, nebo Nadace ROSA informační a poradenské centrum pro ženy apod.), a to i v případě, že se tato nepříjemná událost stala před několika lety
46
4.3.2
Co dělat, pokud se váš blízký stane obětí napadení či znásilnění (Ministerstvo vnitra ČR, 2008):
-
snažit se mu maximálně i opakovaně naslouchat, neboť opakované vyprávění snižuje emoční napětí a žena se s problémem rychleji vyrovnává
-
zvlášť muži mají tendenci ženu umlčet, protože trpí tím, že jí nemohou pomoci, ale pomoc vychází hlavně z naslouchání
-
nesnažit se převádět řeč k jinému tématu – být trpělivý
-
dát ženě pocítit, že za vzniklou situaci nemůže
-
být velmi citlivý, protože ten, kdo ponížení v podobě znásilnění nezažil, nemůže dost dobře pochopit, jak se žena cítí
-
po čase je dobré probrat, jak zvýšit sebevědomí napadené ženy, pomoci jí doprovodit na místo, která potřebuje navštívit
-
pomoci jí probrat, jak by jí vyhovovalo se bránit v případě dalšího napadení Napadení zanechává ve většině případů na oběti psychické a fyzické
následky, pokud však dojde až ke znásilnění oběti, bývají následky dlouhodobé a velmi vážné především v oblasti psychiky. Proto je třeba poskytnout ženě podporu všemi dostupnými prostředky. Je velmi důležité ženě připomínat, že za vzniklou situaci nemůže a pomáhat jí se vyrovnat se vzniklými následky, dodávat jí odvahu a mít trpělivost. 4.3.3
Důležitá telefonní čísla: Policie České republiky...............158 Záchranná služba .......................155 Hasiči ...........................................150 Městská policie ............................156 Senior telefon ..........................21 771 Bílý kruh bezpečí ..................317 110
47
ZÁVĚR Prvním cílem práce bylo vytvořit vhled do problematiky sebeobrany obecně, charakterizovat sebeobranu, zařadit ji do taxonomie úpolů, rozdělit ji na základní typy, kam patří právě sebeobrana žen a dívek. Dále jsou v práci zařazeny improvizované zbraně, úderové plochy a cíle útoku. Vše je vypracováno na základě literatury a internetových informačních zdrojů. Dalším cílem bylo popsat strategii a taktiku chování v sebeobranné situaci, kde jsou zařazeny právní aspekty sebeobrany, které stanovují, kdy je chování v sebeobraně nutnou obranou a kdy člověk jednal v krajní nouzi. Dále je práce zaměřená na motivy napadení žen, charakteristiku a typy útočníků. V neposlední řadě je zařazena velmi důležitá součást strategie a taktiky sebeobrany, a to prevence. Díky správné prevenci se člověk do řešení sebeobranné situace vůbec nemusí dostat. Třetím
stanoveným
cílem
bylo
popsání
technických
prostředků
v modelových situacích. Jednotlivé technické prostředky sebeobrany žen jsou popsány a doplněny obrazovým materiálem, který se nachází v příloze. Způsoby útoku na ženu jsou vybrány podle nejčastěji se vyskytujících útoků mužů na ženy, což je doloženo v literatuře. Důvodem je co největší přiblížení skutečné sebeobranné situaci. Posledním cílem práce bylo zmapovat následky napadení, popřípadě znásilnění žen muži, a to jak následky fyzické, tak především následky psychické, které mají často mnohem horší dopad na budoucí život oběti, než fyzické následky. Krátce je v poslední kapitole nastíněna možná pomoc obětem napadení, nebo znásilnění. Práce je souhrnem základních důležitých informací, které je třeba vědět, aby se předešlo sebeobranné situaci. Veškeré informace zveřejněné v práci jsou uvedeny na základě dostupné literatury, internetových zdrojů týkajících se sebeobrany a informací ze semináře sebeobrany. 48
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.
BALCAR, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: MACH, 1991. 232 s.
2.
ČÍRTKOVÁ, L. ČERVINKA, F. Forenzní psychologie. Praha: SUPPORT, 1994. 206 s.
3.
ĎURECH, M. a kol. Úpoly. Bratislava: Univerzita Komenského, 1993. 74 s. ISBN 80-223-0500-6.
4.
FOJTÍK, I. Sebeobrana ženy. Praha: Olympia, 1994. 85 s. ISBN 80-7033300-6.
5.
GÖDTEL, R. Sexualita a násilí. Praha: Český spisovatel, 1994. 192 s. ISBN 80-202-0512-8.
6.
LEBEDA, A. A. Sebeobrana, Praha: Olympia, 1979. 377 s.
7.
LEVSKÝ, V. L. Základy sebeobrany karate. Bratislava: ERPO, 1988. 280 s.
8.
NOVÁK, M. Jujutsu a zákon ČR. [on – line ], 2007. .
9.
NÁCHODSKÝ, Z. Nebojte se bránit. Praha: ARMEX PUBLISHING, 2006. 336s. ISBN 80-86795-43-8.
10. NÁCHODSKÝ, Z., HONZÍK, J. Umíte se bránit? Praha: Naše vojsko, 1987. 184 s. 11. NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie osobnosti. Praha: Management Press, 1993. 232 s. ISBN 80-85603-34-9. 12. Ministerstvo vnitra ČR. Rady pro ženy a seniory. [on – line ], 2008. .
13. Psychologie. Znásilnění. [on – line ], 2007. .
49
14. Psychické obranné mechanismy. Reakce na závažný stres. [on – line ], 2008. .
15. REGULI, Z. Úpolové sporty (distanční studijní text). Brno: Masarykova univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-210-3700-8 16. Sebeobrana. Typy útočníků. [on – line ], 2007. .
17. Statistiky MVČR. Kriminalistika. [on – line ], 2008. .
18. Trestní řízení. Nutná obrana a krajní nouze. [on – line ], 2008.
nouze>. 19. Trestní zákon č. 140/1961 Sb. Nutná obrana, krajní nouze. [ zákon ], 2007. 20. ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů, Praha: Portál, 2007. 136 s. ISBN: 978-80-7367-236-2. 21. ZEZULKA, M. Seminář sebeobrany MSKA. [ seminář ], 2007.
50
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1: Obrana v lehu na zemi – odhození útočníka nohou, kop do břicha Příloha č. 2: Obrana v lehu na zemi – tlak na oči útočníka, shození Příloha č. 3: Obrana v lehu na zemi – tlak na hlavu útočníka, shození Příloha č. 4: Obrana proti rdoušení dlaněmi zepředu – kop kolenem na genitálie, úder loktem do zátylku Příloha č. 5: Obrana proti rdoušení dlaněmi zezadu – otočení čelem k útočníkovi, kop nártem na genitálie Příloha č. 6: Obrana proti rdoušení sevřením paže a předloktí zezadu – útok pěstí či dlaní na genitálie Příloha č. 7: Obrana proti objetí zepředu přes paže – kop kolenem na genitálie Příloha č. 8: Obrana proti objetí zezadu přes paže – úder na genitálie rukou, podtržení útočníkovi nohy, kop chodidlem na genitálie Příloha č. 9: Obrana proti objetí zezadu - paže volné - údery loktem do hlavy, úder kolenem do obličeje při předklonu útočníka Příloha č. 10: Obrana proti úderu pěstí - tlak otevřenou dlaní na nos útočníka, kop nártem na genitálie Příloha č. 11: Obrana proti úderu pěstí – kryt pravým předloktím, úder levou otevřenou dlaní, kop pravým chodidlem do břicha Příloha č. 12: Statistika úmyslného ublížení na zdraví a znásilnění
51
Příloha č. 1: Obrana v lehu na zemi – odhození útočníka nohou, kop do břicha
52
Příloha č. 2: Obrana v lehu na zemi – tlak na oči útočníka, shození
53
Příloha č. 3: Obrana v lehu na zemi – tlak na hlavu útočníka, shození
54
Příloha č. 4: Obrana proti rdoušení dlaněmi zepředu – kop kolenem na genitálie, úder loktem do zátylku
55
Příloha č. 5: Obrana proti rdoušení dlaněmi zezadu – otočení čelem k útočníkovi, kop nártem na genitálie
56
Příloha č. 6: Obrana proti rdoušení sevřením paže a předloktí zezadu – útok pěstí či dlaní na genitálie
57
Příloha č. 7: Obrana proti objetí zepředu přes paže – kop kolenem na genitálie
58
Příloha č. 8: Obrana proti objetí zezadu přes paže – úder na genitálie rukou, podtržení útočníkovi nohy, kop chodidlem na genitálie
59
Příloha č. 9: Obrana proti objetí zezadu - paže volné - údery loktem do hlavy, úder kolenem do obličeje při předklonu útočníka
60
Příloha č. 10: Obrana proti úderu pěstí - tlak otevřenou dlaní na nos útočníka, kop nártem na genitálie
61
Příloha č. 11: Obrana proti úderu pěstí – kryt pravým předloktím, úder levou otevřenou dlaní, kop pravým chodidlem do břicha
62
Příloha č. 12: Statistika úmyslného ublížení na zdraví a znásilnění
Tab. č. 20: Statistika vývoje úmyslného ublížení na zdraví a znásilnění rok počet případů úmyslného počet případů znásilnění ublížení na zdraví 1990 8819 890 1991 8760 767 1992 8093 712 1993 8003 760 1994 7293 736 1995 8007 726 1996 7787 678 1997 7654 655 1998 7943 675 1999 7390 634 2000 7194 500 2001 7065 562 2002 7321 653 2003 6853 646 2004 7180 687 2005 6439 596 2006 5765 530 2007 5335 543
Upraveno podle statistik Ministerstva vnitra ČR (2008).
63
RESUMÉ 1. Téma práce: Sebeobrana žen a dívek 2. Cíl práce:
Cílem práce je popsat sebeobranu z taktického, technického hlediska
a
vytvořit
obrazovou
přílohu
z fotografií
sebeobranných technik v modelových situacích. 3. Metody:
Studium relevantní literatury.
4. Výsledky:
Soupis nejčastějších způsobů napadení žen a následné sebeobrany žen pomocí technických prostředků v modelových situacích. Fotografie modelových situací sebeobrany žen.
5. Přínos:
Využití práce jako zdroje pro studium ženské sebeobrany.
RESUME 1. Subject:
Self-defence of women
2. Purposes of the work:
The purpose of the work is to describe selfdefence from tactical and technical view and to create pictorial addition from photographs of selfdefence techniques in demonstrational situations.
3. Methods:
The study of relevant literature.
4. Results:
The register of most often manners of attacking women and consequential self-defence of women by
technical
devices
in
demonstrational
situations. Photographs of women self-defence demonstrational situations. 5. Benefit:
The use of work as a source for study women’s self-defence. 64
ANOTACE Příjmení a jméno:
Tobiášova Nikola
Název práce:
Sebeobrana žen a dívek
Typ práce:
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Mgr. Michal Vít
Klíčová slova:
systematika, taktika a strategie, technické prostředky, sebeobrana žen
Rok obhajoby:
2008
Obsah:
V bakalářské práci je uvedena charakteristika sebeobrany, strategie a taktika sebeobrany, technické prostředky sebeobrany v modelových situacích a následky napadení či znásilnění žen a dívek.
ANNOTATION Name:
Tobiášová Nikola
Name of the thesis: Self-defence of women. Type of work:
Bachelor thesis
General official:
Mgr. Michal Vít
Keywords:
taxonomy, tactic and strategy, technical means, self-defence of women
Thesis defence year: 2008 Content:
Bachelor thesis covers the characteristics of self-defence, strategies and tactics of self-defence, technical devices of self-defence in demonstrational situations and consequences after attacks or defloration of women.
65
