MASARYKOVA UNIVERSITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA PEDAGOGIKY
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
K HISTORII ZLÍNSKÉHO ŠKOLSTVÍ A STŘEDNÍ ŠKOLY ODĚVNÍ A SLUŽEB VIZOVICE
Brno 2006
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Doc. PhDr. Zdenka Veselá, CSc.
Radomíra Navrátilová
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury.
………………………………………
Zlín, duben 2006
Poděkování:
Děkuji doc. PhDr. Zdence Veselé, CSc. za odborné vedené mé bakalářské práce, za cenné rady a připomínky.
OBSAH
ÚVOD
I. ZLÍNSKÉ ŠKOLSTVÍ……………………………………………………………..8 1.1 Zlínské základní školství………………………………………………………...10 1.2 Masarykova pokusná měšťanská škola…………………………………………12 1.3 Jinojazyčná škola ve Zlíně………………………………………………………12 1.4 Městská hudební škola Dvořák………………………………………………….13
II. STŘEDNÍ ŠKOLSTVÍ...........................................................................................14 2.1 Živnostenská pokračovací škola…………………………………………………14 2.2 Odborná škola pro ženská povolání……………………………………………..14 2.3 Obchodní akademie Tomáše Bati pro zahraniční obchod……………………...15 2.4 Spolkové reálné gymnázium……………………………………………………..17
III. VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE FIRMY BAŤA....................................................19 3.1 Baťova škola práce………………………………………………………………19 3.2 Průmyslové školy…………………………………………………………………20 3.3 Exportní škola……………………………………………………………………22 3.4 Škola pro nově přijaté zaměstnance……………………………………………..23 3.5 Vyšší lidová škola………………………………………………………………...23 3.6 Studijní ústav………………………………………………………………….....24 3.7 Tomášov…………………………………………………………………………..26 3.8 Škola umění………………………………………………………………………28 3.9 Shrnutí……………………………………………………………………………29 IV. STŘEDNÍ A ODBORNÉ ŠKOLY VE VIZOVICÍCH........................................33 4.1 Zemědělská odborná škola………………………………………………………..34 4.2 Střední zemědělská technická škola……………………………………………....36 4.3 Jedenáctiletá střední škola – střední všeobecně vzdělávací škola…………..........37 4.4 Učňovská škola služeb…………………………………………………………….37
V. STŘEDNÍ ŠKOLA ODĚVNÍ A SLUŽEB VIZOVICE V SOUČASNOSTI.....................................................................................................42 5.1 Odborný výcvik………………………………………………………………….....46 5.2 Prezentace žáků školy…………………………………………………………......47 5.3 Účast školy v soutěžích…………………………………………………………....48 5.4 Charakteristika současných oborů……………………………………………......52 5.4.1 obory vzdělání s výučním listem…………………………………………….....53 5.4.2 obory vzdělání s maturitní zkouškou……………………………………….....53 5.4.3 Nástavbové studium…………………………………………………….......….55 5.4.4 Rekvalifikační kurzy Střední školy oděvní a služeb Vizovice…………….....55 5.5 Domov mládeže…………………………………………………………………....56 5.6 Významní pracovníci školy…………………………………………………….....57
ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY RESUMÉ SEZNAM PŘÍLOH
ÚVOD Hlavní a určující lidskou činností je pracovní činnost, v níž si člověk cílevědomě uspokojuje své potřeby. Výsledky lidské práce podstatně ovlivnily vývoj lidstva a postupně měnily jeho život. Během tohoto historického vývoje se pracovní činnost postupně diferencovala do nových oborů, stávala se složitější a s ní i příprava mladé generace na nejrůznější profese.
Získávání pracovních dovedností se stávalo málo účinné a čím dál více se ukazovalo, že příprava na budoucí povolání musí být cílevědomá, systematická. Její zdokonalování se měnilo v učení a příprava na jednotlivá zaměstnání se stávala učebním oborem, který postupně zajišťovaly školy. Málokterá oblast veřejných služeb zaznamenává v posledních letech tak bouřlivé změny jako školství. Jde o oblast, která zajímá téměř každého člověka. Stále platí, že jaká je kvalita školství, taková je vzdělanost národa. Ve všech vyspělých zemích je školství věnována značná pozornost. Bylo tomu i u nás hned po vzniku republiky, o čemž svědčí následující slova našeho prvního prezidenta Tomáše Garyka Masaryka:
„Co tedy všeobecné vzdělání je? Není sumou vědomostí, sice by konversační slovník byl nejlepším prostředkem vzdělávacím. Lidé s takovým encyklopedickým vzděláním nám neimponují. Všeobecné vzdělání není sumou vědomostí, protože vědění je organism, něco živého. To jsme my, kteří myslíme, pracujeme a všeobecné vzdělání – to je ten celý člověk, popřípadě celá daná společnost. Proto jde o vědění organizované, spojené jedno s druhým. Dále všeobecné vědění je něco vyššího než jednotlivá věda, proto všeobecné vzdělání není učeností, přeučeností. Ta je obyčejně údělem specialisace, méně všeobecného vzdělání. Ne o účelnost běží, ale o živé organické vědění, přirozenou vševědoucnost.
6
Nechceme však všeobecného vzdělání vez odbornictví. Každý všeobecný vzdělanec má vedle toho být odborníkem; tím nabývá přesnosti. Jen tou měrou, kterou je zároveň specialistou, vyhýbá se diletantismu, který bývá údělem všeobecného vzdělání. Proti diletantismu je jediným lékem specializace. My všichni do jisté míry jsme diletanti, pomáháme si v rozličných oborech populárními spisy, ale nesmíme se klamat, že pokud není správné methody při tomto všeobecném vzdělání, jistá nedovzdělanost, polovičatost snadno se stává údělem každého, kdo o to obecné vzdělání usiluje. Právě dnes je veliké nebezpečí stát se polovzdělancem. Diletant je člověkem jen předmluvy, jen titulního listu, to je ta povrchnost. Diletantism je rakovina nejen rozumová, ale i mravní; má špatný vliv na charakter. Vzdělání, jak z nás dělá člověka, může z nás udělat i nečlověka. Je vzdělání dobré i zlé. Vzdělání se často stává požitkářstvím a užívá se ho často stimulans, jako černé kávy. Lék proti tomu: pochopit, co je to přesnost práce, co je to práce v malém.
Ve shodě s Masarykovými myšlenkami vystupuje do popředí právě význam odborného vzdělávání, význam odborného školství, který se pokusím ukázat na stručné historii zlínského školství, a také na historii vizovické odborné školy. Výběr odborné školy ve Vizovicích není náhodný. Studovala jsem zde a nyní na této škole vyučuji.
7
I. ZLÍNSKÉ ŠKOLSTVÍ
Velkým a inspirujícím systémem pro odborné školství, které se v mnohém uplatňuje i dnes je školství zlínské, zejména tzv. baťovské školství .
Tomáš Baťa (viz. příloha fotografie č.1) pomáhal rozvíjet nejen státní školství, ale ve 20.letech položil rovněž základy k odbornému školství a také k celoživotnímu vzdělávacímu systému, který neměl v Československu obdoby.
K tehdejšímu školství měl T. Baťa velké výhrady. Školství bylo podle něj příliš odtrženo od praxe. Škola musí mít velmi úzký vztah k praxi. Bez tohoto vztahu nemůže mít žádné učení úspěch. Mnohokrát vysvětloval, co dnes snad již uplatňují všichni pedagogové, že totiž výuka by měla mít vztah k praktickému životu a připravovat žáky na úkoly, které je v životě čekají. Tuto svou myšlenku T. Baťa připodobnil snaze školit dokonalými teoretickými metodami provazochodce a pak jej ve dvaadvaceti letech poslat na lano. Ve většině případů by se na lano vůbec neodvážil.
Baťa se staral o vlastní podnikové a zlínské školství tak, že toto školství mělo neobyčejně vysokou úroveň. Ve školách se neustále vyhledávaly nejefektivnější metody výuky. Byl toho názoru, že vynalézavost je vlastnost, kterou získáváme jen cvikem v mladých letech při práci.
Pedagogická práce byla podle něj stejně důležitá a
v mnohých směrech ještě důležitější než v jiných odvětvích lidské činnosti.
8
Pro lepší názornost uvádím celkový přehled školských zařízení, která ve Zlíně působila a fungovala. MASARYKOVA POKUSNÁ ŠKOLA ZÁKLADNÍ ŠKOLSTVÍ
OBECNÉ a MĚŠŤANSKÉ ŠKOLY
JINOJAZYČNÁ MĚŠŤANSKÁ ŠKOLA MĚSTSKÁ HUDEBNÍ ŠKOLA DVOŘÁK
ŽIVNOSTENSKÁ POKRAČOVACÍ ŠKOLA ODBORNÁ ŠKOLA PRO ŽENSKÁ POVOLÁNÍ STŘEDNÍ ŠKOLSTVÍ OBCHODNÍ AKADEMIE T. BATI SPOLKOVÉ REÁLNÉ GYMNAZIUM
BAŤOVA ŠKOLA PRÁCE (BŠP)
EXPORTNÍ ŠKOLA
VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE FIRMY BAŤA
ŠKOLA PRO NOVÉ ZAMĚSTNANCE
VYŠŠÍ LIDOVÁ ŠKOLA
STUDIJNÍ ÚSTAV
TOMÁŠOV
ŠKOLA UMĚNÍ
Celkový přehled systému školských zařízení bude v následujícím textu podrobně charakterizován. 9
1.1 Zlínské základní školství
Jaké typy škol pod jeho patronací ve Zlíně fungovaly? Především to bylo zlínské základní školství.
Základní školy „VELKÉHO ZLÍNA“, stejně jako další vzdělávací zařízení prošly mezi
světovými válkami mohutným rozkvětem. Souviselo to s rozvojem zdejšího
obuvnického průmyslu, s růstem počtu lidí žijících ve městě. Počet obyvatel ve Zlíně byl na počátku 30. let tak velký, že co do počtu obyvatel stál Zlín na druhém místě za Prahou. Ve Zlíně bylo proto nutno stavět školní budovy pro školy obecné a měšťanské. Po roce 1918 za vzniku České republiky působily ve Zlíně 2 školy obecné, 3 školy měšťanské a 1 škola živnostenská pokračovací. Celkem na těchto školách bylo vyučováno 863 žáků. Byl to velký rozdíl ve srovnání s rokem 1939. Na konci třicátých let fungovalo v regionu 20 národních škol, 10 škol obecných, 2 měšťanské veřejné školy a 1 Jinojazyčná soukromá škola. Jak rostl počet žáků, tříd a učitelů nám ukazují následující diagramy.
Počet žáků v obecných a měsťanských školách v Zlíně 5500 5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0
5029
783 800 840
1644 1228 1427 936 1115
1943
2795 2393 2580
3085
3404 3622
4050
1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 měšťanská 356 421 466 427 379 374 obecná celkem
783 800 840
489 486 409 460
497 622 818 956 1072 1175 1283 1390 1554 1743
447 629 819 967 1147 1321 1575 1624 1723 1910 2121 2232 2496 3286 936 1115 1228 1427 1644 1943 2393 2580 2795 3085 3404 3622 4050 5029
Počet žactva v obecných a měšťanských školách ve Zlíně (viz. příloha literatury č.5)
10
Počet tříd v obecných a měšťanských školách ve Zlíně 160 140 120 100 80 60 40 20 0
156
18
21
21
23
29
33
38
46
56
60
67
74
85
93
102
115
1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 8
10
10
12
13
14
13
17
22
24
27
30
35
39
44
48
56
obecná
10
11
11
11
16
19
25
29
34
36
40
44
50
54
58
67
100
celkem
18
21
21
23
29
33
38
46
56
60
67
74
85
93
102 115
měšťanská
156
Počet tříd v obecných a měšťanských školách ve Zlíně (viz. příloha literatury č.8)
Počet učitelů v obecných a měšťanských školách ve Zlíně 220 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0
220 179 139 150
24
29
30
32
39
44
49
60
72
78
89
93
113
1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 měšťanská
13
17
18
20
21
23
21
28
35
38
44
48
56
67
83
94
obecná
11
12
12
12
18
21
28
32
37
40
45
45
57
72
67
85
celkem
24
29
30
32
39
44
49
60
72
78
89
93
113
139 150 179
100 120 220
Počet učitelů v obecných a měšťanských školách ve Zlíně (viz. příloha literatury č.8)
Po vzniku republiky se usilovalo o modernizaci obsahu vyučování, aby se přizpůsobil moderním, výchovným a vzdělávacím podmínkám a požadavkům nové republiky. Reformy ve školství měly ve Zlíně, na rozdíl od jiných částí republiky, optimální podmínky. Vedle škol se standardními osnovami vznikaly tzv. pokusné školy, které Baťa finančně podporoval. Byly to školy s moderními přístupy ke vzdělání i k žákům - Masarykova pokusná měšťanská škola, kde působil ředitel Stanislav Vrána s vybraným učitelským sborem, dále Jinojazyčná soukromá škola, Měšťanská škola a Městská hudební škola Dvořák . (viz. příloha literatury č.13, viz. příloha fotografie č.8)
11
1.2 Masarykova pokusná měšťanská škola
Co můžeme stručně říct o Masarykově pokusné měšťanské škole?
Tomáš Baťa po zvolení starostou, a také předsedou Městské školní rady ve Zlíně, se zasazoval o zřízení tvz. „nové školy“ s plánem na reformu zlínského školství. V Ročence Baťa 1940 je zajímavě srovnán typ staré a nové školy na příkladu přehrad: „Staré přehrady mívaly jediný úkol – zachytit prudké vody povodní, aby netrhaly břehy a nepustošily pole a louky. Ale to je málo. Přehrada vodu jen zkrotila, ale nic víc. My potřebujeme přehrady, které dovedou nejen síly soustředit a spoutat, ale také upotřebit a dát do služeb lidem.“ (viz. příloha literatury č.5)
V roce 1927 se začalo se stavbou budovy Masarykových škol. Vyučování bylo zahájeno o dva roky později. Byla to veřejná pokusná škola pro děti od 11 do 15 let. Měla poskytnout mladému člověku lepší vzdělání pro praktické povolání. Náklady na pokusnou školu hradily výhradně Baťovy závody. Později byl kvůli zvyšujícímu se počtu žáků vybudován internát. Výrazně pod průměrem normálních škol se pohybovalo procento propadlých dětí. Podporovala se aktivita žáků, jejich samostatnost, zdravá soutěživost a jiné pozitivní vlastnosti, které byly zakotveny v osnovách a měly vychovat tvořivé a odpovědné jedince, kteří by se v životě dobře uplatnili.
Pokusné školy vznikaly i v jiných městech v republice, např. v Praze, Říčanech a Humpolci. Nikde však nenašly takové podmínky jako ve Zlíně. Šlo o výchovu samostatně myslícího, tvořivého a podnikavého občana, který získával tyto dovednosti, nejen praktičností výuky. (viz. příloha literatury č.13 a č.10)
1.3 Jinojazyčná škola ve Zlíně
K dalším pozoruhodným školám ve Zlíně patřila Jinojazyčná škola ve Zlíně. Přímo v zájmu firmy Baťa bylo, aby ve městě vyrostla škola s rozšířenou výukou cizích jazyků, proto ji také firma podporovala. Škola byla jistou nastavbou, která zahrnovala jen část mládeže a rozvíjela jazykové znalosti a dovednosti. Protože šlo o soukromou
12
měšťanskou školu, platilo se školné, jež činilo 100,- Kč měsíčně, přičemž firma Baťa se na jeho úhradě podílela 60 %. Škola zahájila činnost v roce 1934 a počet žáků vzrostl z 18 žáků v prvním roce až na 380 žáků v roce 1939. Vyučovalo se ve dvou jazycích – cizím a mateřském. Cizími jazyky byla němčina, francouzština a angličtina. (viz. příloha literatury č.2) 1.4 Městská hudební škola Dvořák
Pozornost si zasluhuje rovněž Městská hudební škola Dvořák.
Škola byla otevřena v roce 1933. Podnět k tomu dal Pěvecko-hudební spolek Dvořák. Při založení byla patrná významná podpora firmy Baťa a zvláště podpora tehdejšího starosty města Dominika Čipery (viz. příloha fotografie č.2). Vzhledem k charakteru prostředí města měla se hudba stát jistou protiváhou techniky a práce, měla rozvíjet jedince po stránce estetické, a to nejen teoreticky (znalosti z oblasti hudby), ale také prakticky (zpívat, hrát na nástroje, komponovat atd.). (viz. příloha literatury č.13)
13
II. STŘEDNÍ ŠKOLSTVÍ
Vedle firemních institucí ve Zlíně, stejně jako v jiných částech republiky, existovala síť středních škol. Baťovy závody se angažovaly i ve státním školství, a to především finanční podporou. Do kategorie středního školství patřily tyto školy:
2.1 Živnostenská pokračovací škola
Stranou zájmů nezůstalo kromě jiných ani odborné učňovské školství, vychovávající žáky k jiným povoláním, než byly práce v Baťových továrnách. Mezi prvními byla již v roce 1885 otevřena Živnostenská pokračovací škola. Výuka se na škole v prvních desetiletích své existence nespecifikovala podle oborů. K rozvoji zařízení došlo až během velkého rozmachu města a firmy Baťa ve dvacátých letech. Specializované vyučování bylo zavedeno od roku 1921 a postupně se otevřely následující obory: obuvnický, kovodělný, stavební, kupecký, holičský a malířský.
Na začátku století probíhala výuka v neděli dopoledne a ve stejný čas rovněž v jeden všední den v týdnu. Od roku 1929 se učilo celý všední den. Rozvoj školy byl samozřejmě závislý finančních i materiálních podmínkách. Na rozdíl od ostatních částí tehdejšího státu, byl výrazně usnadněn podporou Baťových závodů, které hradily více než třetinu výdajů Živnostenské pokračovací školy. Stát a město tak mohlo přispívat jen 50%, namísto obvyklých 80% a žáci pouhými 3%, což bylo o 5% méně než jinde. (viz. příloha literatury č.13)
2.2 Odborná škola pro ženská povolání
Vzdělávání mladých dívek a žen se realizovalo ve dvou rovinách. První měla širokou základnu v mladých ženách Baťovy školy práce, (kterou budu analyzovat dále v textu) a druhá postihovala jen malou skupinu lidí a byla státního charakteru. Podle učebního plánu měla tato Odborná škola pro ženská povolání vychovávat dívky pro rodinný život, stejně jako ženy v Baťově škole práce, vést je k dosažení samostatné existence připojením jednoroční živnostenské pracovny a připravit je pro další studium na učitelských ústavech, školách sociálních, ošetřovatelských, vychovatelských apod. 14
Ministerstvo školství a národní osvěty povolilo v roce 1935 zřízení Veřejné městské odborné školy pro ženská povolání ve Zlíně, jak zněl její oficiální název. Tato vzdělávací instituce měla následující části: dvouletou ženskou odbornou školu, pokusnou dvouletou odbornou školu, živnostenskou pracovnu pro šití šatů a různé kurzy.
Školu navštěvovalo 100 – 300 žákyň, jejich počet v dalších letech existence postupně rostl, stejně jako tomu bylo u ostatních zařízení se vzdělávacím posláním ve městě. Do historie se Odborná škola pro ženská povolání příliš nezapsala, protože nedosahovala kapacit jiných škol, ale přesto měla ve své době opodstatnění.
2.3 Obchodní akademie Tomáše Bati pro zahraniční obchod Vznik samostatné obchodní střední školy se ve Zlíně prosazoval velmi obtížně. Tomáš Baťa měl k tehdejším obchodním akademiím velmi kritický vztah. V projevu z roku 1924 v časopise Obchodní rozhledy mimo jiné řekl: „ Na obchodních akademiích mně vadí jediné, že získání těchto žádoucích teoretických vědomostí znemožňuje dosud navštěvovatelům, aby v sobě vybudovali vlastnosti budoucímu obchodníku potřebnější, nežli jsou získané teoretické vědomosti (jako vynalézavost apod.)… Zaměstnání praktického obchodníka je asi tak obtížné jako u provazolezce. Učme provazolezce teorii o zákonech rovnováhy, o zákonech přitažlivosti zemské a pošleme ho ve 22 letech, aby si provazolezectvím vydělával na chléb a zjistíme, že mu budou dvě věci překážet, aby využil naučené teorie: staré údy a že mu ani nenapadne, aby takovému nebezpečí své údy vystavoval. Účelem obchodních akademií jest naučit své navštěvovatele, aby tvořili statky poctivou prací…“ (viz. příloha literatury č.1)
Je patrné, že i v tomto typu vzdělávací instituce vyžadoval Tomáš Baťa, a také jeho bratr Jan (viz. příloha fotografie č.3), nerozlučné sepětí teorie s praxí. Do té doby totiž vychovávaly obchodní akademie žáky především pro studium na vysokých obchodních školách. Baťovou ideou, proto bylo otevření typu školy, která by umožnila mladým nadaným a snaživým lidem, aby ji vystudovali při svém zaměstnání a eventuálně se připravili k vysokoškolskému studiu. (viz. příloha literatury č.4)
15
Předvojem založení vlastní obchodní akademie se staly obchodní kurzy, které pořádala firma Baťa od roku 1930 pro své zaměstnance v rámci Baťovy školy práce. Dalším krokem bylo o tři roky později zřízení obchodní školy, jež začala působit jako pobočka Obchodní akademie v Uherském Hradišti. Šlo vlastně o její samostatnou část s vlastní správou. Od školního roku 1933-1934 působila ve Zlíně dvoutřídní veřejná obchodní škola pro žáky z města a nejbližšího okolí, pracující v obchodě, živnostech nebo průmyslu. Svá studia si studující hradili z platu. Výuka se organizovala po pracovní době. Po dvou letech studia měli možnost frekventanti přestoupit do III. ročníku obchodní akademie, jenž byla otevřena v roce 1935-1936. V dalším roce odmaturovali první absolventi pobočky obchodní akademie.
Veškeré snahy vyvrcholily ve školním roce 1937-1938, kdy došlo k oddělení zlínské školy od obchodní akademie v Uherském Hradišti. Prvním ředitelem se stal František Ráček a úvodní zkoušky dospělosti, jak se maturitním zkouškám v dnešní době někdy také říká, proběhly na nové škole v roce 1941. Za války došlo k utlumení činnosti a následovně k úplnému zastavení, když německá armáda zřídila v budově vojenský lazaret. K obnovení školy došlo až po osvobození republiky. (viz. příloha literatury č.13 a č.8)
Obchodní akademii a předcházející obchodní školu řídilo tříčlenné kuratorium, v jehož čele stál starosta města Zlína Dominik Čipera. Následující sloupcový graf poskytuje jasnou představu o tom, jak se v průběhu let rozrůstal počet studentů.
Počet tříd a žáků Obchodní akademie v jednotlivých školních létech 565
600 500
420
418
418
400 300 148
200 100
4
7
259
216
196 8
12
9
14
13
18
0 1933-1934 1934-1935 1935-1936 1936-1937 1937-1938 1938-1939 1939-1940 1940-1941 Počet tříd
16
Počet žáků
V dostupné literatuře se možno setkat s tím, že obchodní akademie Tomáše Bati pro zahraniční obchod je řazena mezi vzdělávací zařízení firmy Baťa, a to zejména z důvodu úzké spolupráce s podnikem, a také proto, že vychovávala pracovníky obchodu pro Baťovy závody. Svým statutem však patřila do státního odborného školství. Obsahem výuky se koncem třicátých let zařadila škola mezi nejvýznamnější vzdělávací instituce. Z jejích lavic vzešlo velké množství obchodníků, pracujících pro firmu ve vnitrozemí, ale jak z jejího názvu vyplývá, také v zahraničí.
2.4 Spolkové reálné gymnázium
K rozšíření nabídky všeobecného vzdělávání došlo založením Spolkového reálného gymnázia. Střední škola se zaměřením na všeobecné vzdělání čekala ve Zlíně dlouho na své otevření. Příčinu nelze hledat v ničem jiném než v tom, že firma Baťa o tento typ školy neusilovala. Chtěla se specializovat na výchovu a vzdělávání ševců, koželuhů a jiných odborně zaměřených povolání, v nichž spatřovala pro svůj podnik přínos.
V průběhu třicátých let ovšem začal Spolek rodičů, v jehož čele stál Jan Antonín Baťa, Dominik Čipera a ředitel Baťovy školy práce Jaromír Hradil, lobbovat u Ministerstva školství a národní osvěty za zřízení gymnázia ve městě. Od roku 1936 tak mohla zahájit činnost první střední všeobecně vzdělávací škola. Za výuku se platilo školné v řádu 2000 Kč ročně. Pro nemajetné studenty byl zřízen podpůrný fond, z něhož se uvolňovaly finanční prostředky na jejich studium.
V prvních letech se učilo v budově Masarykovy pokusné diferencované měšťanské školy, později se vyučování přemístilo do prostor studijního ústavu. První maturanti vyšli ze školy v roce 1941 a o rok později se instituce přeměnila na gymnázium osmileté. Pruhový graf znázorňuje počet tříd a studentů Spolkového reálného gymnázia. (viz. příloha literatury č.13)
17
Počet tříd a žáků Spolkového reálného gymnázia v jednotlivých školních létech 200
164
150
122 103
100
74 43
50 6
5
4
3
2
0 1940-1941
1939-1940
1938-1939 Počet žáků
1937-1938
1936-1937
Počet tříd
Založení gymnázia tedy vedlo k rozšíření nabídky o všeobecného vzdělávání a přispělo tak celkově k ještě komplexnější výchově mladých lidí ve Zlíně.
18
III. VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE FIRMY BAŤA
Rozvoj Baťovských závodů způsobil potřebu nových a hlavně kvalifikovaných pracovníků. Proto se vedení podniku rozhodlo založit a vybudovat vlastní vzdělávací systém, jenž by takové lidi vzdělával a vychovával. Vzor našel tehdejší šéf Tomáš Baťa v Americe, kde úspěšně fungovalo od roku 1915 vzdělávání mladých lidí ve společnosti FORD MOTOR. Tento vzor firma postupně aplikovala ve školství zahrnující všechny stupně škol od školy pro nezletilé až po školy pro dospělé. Kromě toho Baťovy závody finančně podporovaly školství všech stupňů, jak jsem již uvedla.
3.1 Baťova škola práce
Ve dvacátých a třicátých letech se v dynamicky rozvíjeném Zlíně, vytvořil ucelený systém vzdělávání učňů a rovněž státních zaměstnanců. Byl nastartován založením Baťovy školy práce v roce 1925, která byla v počtu vyučovaných lidí nejvýznamnější a stala se tak základním kamenem v budování školství „pod křídly“ podniku. Postupně se rozrůstal o další a další instituce v souvislosti s rozšiřováním velikosti a aktivit firmy a byl dovršen otevřením Školy umění v roce 1939, která se stala na Zlínsku prvním zařízením vysokoškolského typu. Výsledku, kterým bylo vlastní založení Baťovy školy práce předcházelo několik pokusů a opatření, jak zajistit potřebné kvalifikace zaměstnanců. Na sklonku první světové války byla v Pardubicích založena společnost Embas, jež měla školit učně. Vzhledem k velké vzdálenosti bylo od záměru upuštěno. Od roku 1919 se uskutečňovaly odborné obuvnické kurzy pro pracovníky (v pondělí, středu a pátek od 17 do 19 hodin). O pět let později se rozšířily o kurzy pro obchodní vzdělání. (viz. příloha literatury č. 11)
Cílem Tomáše Bati však bylo nabídnout lidem vycházejícím z měšťanských škol odborné učňovské vzdělání, které by plně odpovídalo potřebám závodu. Mladí lidé měli vstupovat do továrny tak, aby ovládali všechny úseky výroby. Myšlenka se zrodila již v roce 1911, ale svého naplnění se dočkala až po první světové válce.
19
Škola poskytovala vzdělání praktické i teoretické. Její žáci studovali týden ve škole a týden pracovali ve školních dílnách. Dílna byla rozdělena do 26 skupin, přičemž každý z učňů prošel asi polovinou skupin. Učebny a dílny byly prvotřídně vybaveny nejnovějšími pomůckami a stroji. Důležitým prvkem při výchově sehrávalo učení v samosprávě. (viz. příloha literatury č.6)
Vzdělávací proces Baťovy školy práce spočíval na neoddělitelném spojení tří složek, z nichž každá hrála roli při komplexním hodnocení žáka. Byly to složky práce v továrně - praktická výuka, školní výuka a výchova v internátě. Výchova probíhala tak, aby v mladém člověku byla probouzena ctižádost a zájem o práci na vyšších místech, bylo v něm pěstováno sebevědomí a přesvědčení, že každý může dosáhnout vyšší cíle v životě. Baťova škola práce byla tříletá, později čtyřletá, a svou činnost zahájila 15.9.1925. V prvních letech škola pracovala podle osnov živnostenské pokračovací školy, které byly doplněny o některé další předměty jako strojírenství, tělesná výchova a studium cizích jazyků.
Počátkem třicátých let došlo k podstatným změnám v rozsahu i kvalitě výuky. Učební látka byla rozšířena o další předmět, a to chemii. Nakonec to vedlo k založení chemického oboru v roce 1933. Největšího rozmachu ale dosáhlo strojírenství. Vedení závodu si totiž uvědomilo, že k rozvoji firmy dojde nejsnadněji využitím nových a dokonalejších strojů. Žáci obuvnického oboru byly tedy zařazováni i do strojírenských dílen a vědomosti si doplňovali hodinami na večerní závodní škole. Doplňování a rozšiřování vzdělávacího programu vyústilo v roce 1933/1934 do otevření Závodní odborné školy strojnické. Počínaje rokem 1935/36 byli nejlepší absolventi zařazováni do nově zřízení dvouleté školy mistrovské. (viz. příloha literatury č.8 a č.4)
3.2 Průmyslové školy
Všechny zkušenosti vedly k tomu, že firma usilovala o zřízení Průmyslové školy. K záměru rozšiřovat a zkvalitňovat výuku bylo zapotřebí souhlasu Ministerstva školství a národní osvěty. K prosazování požadavků firmy se podařilo získat bývalého ředitele pražské průmyslové školy a vládního radu ministerstva Arnošta Rosu.
20
Snaha firmy vyvrcholila v roce 1937 založením Průmyslové školy, která byla po stránce organizační rovněž součástí Baťovy školy práce. Jejím formálním ředitelem byl jmenován právě Arnošt Rosa, ve skutečnosti ji však vedl Matěj Hrádek. Škola se dělila podle oborů na tato oddělení: strojnické s pobočkou elektrotechnickou, obuvnické, chemické se zaměřením na kožařství a gumárenství, stavební a pletařské. (viz. příloha literatury č.8)
Každý obor měl následující tři na sebe navazující stupně, přičemž z nižšího do vyššího stupně postupovala pouze skupina žáků, kteří projevovali v oboru talent a prošli náročným výběrovým systémem; nejprve dvouletou odbornou školou, která stála nejníže a jejímž cílem bylo připravit odborné dělníky vzdělávající se po ukončení dále v doplňovacích ročnících; dále dvouletou mistrovskou průmyslovou školou, jejíž absolventi vykonávali funkce vedoucích dílen a mistrů a dvouletou vyšší průmyslovou školou, vychovávající lidi k pracím v konstrukcích, laboratořích, jako vedoucí provozu apod. (viz. příloha literatury č.13)
Absolventi jednotlivých typů škol se mohli dále vzdělávat. Všichni měli možnost přihlásit se do jazykových kurzů nebo navštěvovat kurzy Studijního ústavu. První abiturienti vyšli z uvedené instituce v roce 1939 v oboru strojnickém. Největší pozornost se však v roce 1941 soustředila k maturitám obuvníků, protože poprvé v dějinách našeho školství dostali maturitní vysvědčení ševci. Této skutečnosti si především všímala velká část místního i republikového tisku, o čemž svědčí dokumenty v Moravském zemském archivu ve Zlíně.
Zlínská průmyslovka v posledních předválečných letech čítala přes 2500 žáků a řadila se na nejpřednější místo mezi průmyslovými školami první republiky. Vedle zlínské průmyslovky se současně rozvíjela také průmyslová škola v Otrokovicích (viz. příloha literatury č.13)
Je nutné připomenout, že se záměr vybudovat tento druh školy osvědčil a vyplatil. Podnětem bylo založení stavební, strojní, kožařské a chemické průmyslové školy po druhé světové válce. 21
Počet absolventů BŠP v jednotlivých letech 775
800 700
621
600
533
500 311
300
212
200 100
401
383
400 246 161
223
208
44
0 1928
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1936
1937
1938
1939
Počet absolventů Baťovy školy práce v jednotlivých letech (viz. příloha literatury č.5)
3.3. Exportní škola
Baťovy závody koncem dvacátých let začaly ve velké míře expandovat do zahraničí. Ve světě byly stavěny nové továrny a síť prodejen přesně ve smyslu zásady, kterou pronesl Tomáš Baťa: „Staňte se světovými podnikateli, ať vyrábíte stroje nebo brambory. Vycházejme z názoru, že celý svět byl stvořen proto, aby sloužil nám, a my jsme se narodili, abychom sloužili celému světu. Dělejme třeba sebenepatrnější věc, ale dělejme ji nejlépe na světě.(viz. příloha literatury č.1)
Účelem exportní školy se tedy stalo vyškolení dospělých pracovníků podniku pro práci mimo území Československa. Frekventanti měli za úkol osvojit si potřebné odborné vědomosti, získat jazykové znalosti a doplnit si reálie o zemích se kterými se rozvíjel obchod.
K založení došlo v roce 1929 a škola se zaměřila především na vedoucí pracovníky prodejen, nákupu, dílen a provozů. Vyučování se konalo po zaměstnání, tedy večerní formou. Polovinu učební látky tvořily cizí jazyky, zbývající část odborná a všeobecná výuka. Každý si zvolil, jaký jazyk chce studovat. Nabízela se výuka angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny a hindštiny. Studium trvalo 2 roky, 5-7 hodin týdně. Školné činilo 2 Kč za vyučovací hodinu. (viz. příloha literatury č.8)
22
3.4 Škola pro nově přijaté zaměstnance
Během třicátých let rostl ve firmě neustále počet zaměstnanců. Školy nestačily pokrýt poptávku podniku po lidských zdrojích. Vedení podniku proto bylo nuceno reorganizovat zapracování nově přijímaných dělníků do obuvnických dílen. Manuální dovednosti a návyky získali nově přijatí zaměstnanci ve školní dílně u strojů za vedení instruktorů pro každý druh práce. Praktická výuka trvala 6-80 dní podle náročnosti vykonávané činnosti.Praktickou výuku pak doplňovalo teoretické vyučování po práci v rozsahu 1 hodiny denně po celou dobu zapracování. (viz. příloha literatury č.4)
Tato vzdělávací instituce firmy Baťa zapracovávala nekvalifikovanou pracovní sílu jakousi formou rekvalifikačních kurzů, jak je již v dnešní době obvyklé. Na pracovní místo k pásové výrobě byli pracovníci zařazováni až po dosažení výkonu a kvality práce, jež odpovídaly druhu činnosti. (viz. příloha literatury č.13)
3.5 Vyšší lidová škola
Myšlenka na vznik Vyšší lidové školy se zrodila v hlavě Tomáše Bati počátkem třicátých let, jejího uskutečnění se však dosáhlo až po jeho smrti v roce 1932. Ustavení školy bylo chápáno jako část odkazu zakladatele Baťových závodů. Tato instituce poskytovala vzdělání všem. Šlo vlastně o nadstavbové zařízení, které mělo za úkol rozvíjet duševní a mravní síly, všeobecné vzdělání posluchačů a poskytovat jim speciální vědomosti a dovednosti prostřednictvím pořádání přednášek o aktuálních problémech veřejného života a jazykových kurzů. Přednášeli zde vysokoškolští profesoři, vědečtí pracovníci, lékaři, inženýři a další odborní pracovníci, a také lidé z praxe, znalí otázek denního života. Účast ze strany firmy se podněcovala nízkými kurzovními poplatky. Výuka se realizovala v prostorách pokusných škol. (viz. příloha literatury č.7 a č.13)
V prvním roce činnosti se uskutečnilo 36 přednáškových cyklů s tématy jako byla zdravověda, pedagogika, pasní na stroji, těsnopis, problémy administrativní péče, zdravá výživa, zahrádkářství a další jazykové kurzy. O jazyky byl již od začátku značný
23
zájem. Nejčastěji se vyučovala němčina, angličtina a francouzština, ale postupem času se výuka rozšířila také na ruštinu, španělštinu, čínštinu, malajštinu a hindštinu. V roce 1938 přesahoval počet účastníků hranici pěti tisíc. Výuka pokračovala i v době války. (viz. příloha literatury č.6)
3.6 Studijní ústav
S nápadem Studijního ústavu přišel Jan Antonín Baťa v lednu 1934. Tehdy byl nazván jako technologický institut a měl být spojen s ústřední knihovnou a přednáškovým sálem jako souvislý výchovně vědecký celek. Základní ideou se stalo založení vysoké školy práce. Konkretizací byli pověřeni Antonín Grác a Stanislav Vrána (ředitel pokusné měšťanské školy), kteří navrhli samotný název Studijní ústav. Zdroj zkušeností poskytovalo muzeum ve Vídni a Mnichově, které Antonín Grác osobně navštívil. (viz. příloha literatury č.3)
Posláním ústavu se stalo rozšiřování vzdělání a poskytování znalostí, které nejsou v programu škol odborných. Neměl se stát muzeem, ale aktivní součástí celé školské soustavy. Záměrem studijního ústavu, měla být pomoc každému, kdo se chtěl něčemu naučit a v něčem zdokonalit, a to v jakémkoliv věku a v jakémkoliv vzdělání. Neměl být školou v běžném slova smyslu, ale institucí, v níž se bude učit především každý sám. Měl obsahovat tři oddělení: technologické oddělení, vybavené co největším množstvím pomůcek a strojů, knihovnu, která měla disponovat 100 tisíci vědeckých děl a Lidovou školu, jejímž úkolem bylo pořádat cykly přednášek, jazykové kurzy a výstavy. (viz. příloha literatury č. 13 a č. 3)
K zahájení činnosti došlo v roce 1935. O rok později byla Studijnímu ústavu dána k dispozici nová, pětipatrová budova, v níž má dnes sídlo Gymnázium Tomáše Garyka Masaryka. Podle Masarykova členění byla rozdělena na exaktní vědy, materiály a úvod do přírodních věd v první etáži, fyzika v druhé etáži, chemie a chemická technologie ve třetí etáži, biologie, mineralogie, hornictví a hutnictví ve čtvrté etáži a v páté etáži výzkum zlínského regionu.
24
I v tomto vzdělávacím institutu se kladl důraz na těsné sepětí teorie s praxí. Jeden z návštěvníků Studijního ústavu vyslovil názor, v němž vyjádřil výstižně jeho poslání: Teprve prohlídkou takového Studijního ústavu zase na okamžik zapochybujeme o studiu na školách... Můžete si zde sáhnout na vše, můžete si s přístrojem pohrát, abyste zjistili, proč je to takové a proč to nesmí být jiné... Prohlídka Studijního ústavu ve Zlíně v několika hodinách řekne více než deset kurzů... (viz. příloha literatury č.3)
Velká pozornost se věnovala pedagogické činnosti, a to zejména výběru učitelů. Pedagog musel zvládat dokonale svůj obor nejen teoreticky, ale rovnocenně i v praxi, aby dokázal řešit konkrétní problémy, které si posluchači přinášeli. Ke kontrole práce sloužily indexy, do nichž se účastníkům zapisovala docházka a prospěch. Pevnou zásadou personální práce vedení podniku bylo, že absolvování kurzů se zaznamenávalo do osobních karet, které předurčovaly kariérní postup posluchače spojený s růstem odměny. Ústav byl otevřen nejen všem zaměstnancům, ale také ostatním zájemcům. Za jednu vyučovací hodinu se platil poplatek 1 Kč. Počet kurzů a posluchačů se dramaticky zvedal.
V roce 1936 začal Studijní ústav budovat tzv. ševcovskou univerzitu. Koncepce vycházela z myšlenky, že mistr je nejvýznamnější postavou v organizaci obuvnické výroby. Jeho práce totiž vyžaduje všestranné znalosti jak v oblasti administrativní, personální, technologické, tak v provozní. Všichni, kdo aspirovali na odpovědné místo v Baťových závodech, museli tedy být důkladně a všestranně vyškoleni.
Činnost Studijního ústavu se prudce rozvíjela a během svého působení směrovala ke školení vyššímu a vysokému, aby mohl absolventům zlínských průmyslových škol poskytnout v určitých vybraných disciplinách znalosti vysokoškolské úrovně. K tomuto účelu vznikala nová oddělení, jako biologické a národohospodářské. Z důvodu rozšiřování byla v roce 1938 předána Studijnímu ústavu do užívání druhá budova (dnešní sídlo Policie ČR).
25
Po stránce organizační se činnost Studijního ústavu členila do několika stupňů:
1. stupeň poskytoval posluchačům s předběžným vzděláním poznatky úrovně měšťanské školy a elementární znalosti základních vědních oborů, 2. stupeň navazoval na elementární stupeň a rozšiřoval jej o poznatky nižších odborných a nižších středních škol, 3. stupeň se zaměřoval na prohlubování znalostí středních škol a ve 4. stupni byly pro posluchače s nejvyšším školním vzděláním přednášeny vybrané části z různých vědeckých oborů.
Studijní ústav vyrůstal cílevědomě z potřeb rozvoje průmyslu a celého životního prostředí zlínského regionu. Řešil výzkumné, vzdělávací a kulturní úkoly, pro něž byl vybudován. Sloužil nejen zaměstnancům podniku, ale celé veřejnosti, zvláště školám a mládeži. Během pěti let svého působení se stal organizovanou součástí školství ve Zlíně. Studijní ústav úzce spolupracoval s Masarykovou pokusnou školou, s odbornými a středními školami. Byl doplňkem a nadstavbou zdejšího školství.
Činnost Studijního ústavu se za války přerušila. Po jejím konci začal na krátký čas znovu fungovat, ale zanedlouho byl definitivně zrušen.
3.7 Tomášov
Zvláštním typem výchovně-vzdělávací instituce byl Tomášov. V souvislosti s rozšiřováním výrobní a obchodní činnosti v mnoha částech světa začala firma pociťovat potřebu pracovníků manažerského typu. Z toho vycházel záměr Jana Antonína Bati vybudovat pro mladé muže výchovný ústav, pro který bylo inspirací zařízení v Etonu a Harrow v Anglii. Ze školy podle tohoto modelu měli vycházet mistři ruční práce, kteří dokonale ovládají stroje, pro něž je stejně samozřejmý frak a cylindr jako pracovní plášť a kladivo. Důraz se kladl na výuku jazyků a vybudování speciálního internátu. (viz. příloha literatury č.6)
26
Činnost byla zahájena v roce 1938 a bylo přijato 50 mladých mužů, vesměs žáků Baťovy školy práce. Každý Tomášovan, jak se žákům instituce říkalo, byl zaměstnán na plný úvazek v továrně. Studium probíhalo večer od 18,30 do 21,30 hodin a v sobotu dopoledne. Program dne se výrazně nelišil od žáka Baťovy školy práce. Zbývající doba se využívala k získávání všeobecného vzdělání, k výchově společenského vystupování, aby absolvent školy byl ve všech směrech gentleman, k jehož vlastnostem by patřila otevřenost, přímost, pohotovost, rozhodnost, sebeovládání, podnikavost a smysl pro čest. K výchovnému působení se využíval čas společných ranních rozcviček, snídaně, oběda, ale hlavně čas o víkendech. Zbývající dobu věnovali studenti především sportovním aktivitám. Do internátu byly zvány k přednáškám význačné osobnosti veřejného života. Všechno úsilí směřovalo k tomu, aby byla v internátě vytvořena rodinná atmosféra. (viz. příloha literatury č.8 a č.13)
Důležitá role byla přisuzována osobě patrona, který měl mít pochopení pro mladé lidi a udržovat v internátu přátelské klima. Dá se říci, že plnil podobnou úlohu jako vychovatelé Baťovy školy práce. Své místo měla i patronka, která pečovala o udržení rodinného ovzduší. Stejně jako v ostatních internátech sloužila jako prostředek k výchově a formování charakteru internátní samospráva. Tomášované měli pro slavnostní okamžiky předepsáno jako povinné oblečení černý žaket, cylindr, tmavé proužkované kalhoty, šedé rukavice.
Tomášov prošel celou škálou oceňování, a to od nekritického obdivu až k zatracování. Hlavně v poválečných letech mu propaganda vyčítala snobskou výchovu s přepychovým oblečením, oddělenými pracovišti a samostatným ubytováním. Sám Jan Antonín Baťa v roce 1939 uvedl: „Tomášov není tím, čím byl míněn... Chyba dnešního Tomášova je, že je to ústav, kde se vlastně jenom spí a jí“ Přes veškeré připomínky se však zabýval myšlenkou v určité formě reorganizovat tamější vzdělávání, zřídit podobné ústavy i u továren v zahraničí a realizovat výměnné pobyty studentů. Všechny plány však byly zmařeny 2. světovou válkou. Koncem roku 1940 byl Tomášov jako výchovná instituce zrušen a nestihl dosáhnout cílů, které mu byly vytyčeny. (viz. příloha literatury č.6 a č.8)
27
3.8 Škola umění
Péče o uměleckou výchovu byla korunována otevřením Školy umění. Stala se posledním typem školy, který se ve Zlíně mezi válkami zformoval. Šlo o ojedinělou instituci vzhledem k jejímu pojetí, učitelskému sboru, ale i výsledkům. Pro její založení se musely vytvořit podmínky. V tomto směru působily výstavy děl výtvarného umění, které se postupně uskutečňovaly ve dvacátých a třicátých letech. Počínaje rokem 1930 se staly každoroční záležitostí. Jistým mezníkem bylo zřízení stálé umělecké galerie v budově Studijního ústavu o šest let později a pořádání tzv. Zlínských salonů.
Rozhodnutí vybudovat takovou školu bylo spojeno s osobou Jana Antonína Bati. Závody totiž nutně potřebovaly průmyslové výtvarníky. Mimo malířství a sochařství se měla škola zabývat architekturou, filmem, fotografií a věnovat se novinám, knihám, grafice, tiskařské technice, modelářství, aranžérství atd. Účelem zařízení měla být výchova výtvarně nadaných žáků na samostatné podnikatele v uměleckém průmyslu. Šlo o nový typ školy v Československu, který měl jisté shodné rysy s americkými školami. (viz. příloha literatury č.13)
Původní projekt rozděloval školu na dva na sebe navazující stupně. Jedním byla Uměleckoprůmyslová škola se čtyřletým studiem, po jehož ukončení získal student výuční list určitého řemesla, a druhým stupněm byla Speciální škola nebo-li huť, která přijímala nejlepší absolventy prvního stupně, s dobou trvání studia 2 roky. Její absolventi obdrželi mistrovský diplom. (viz. příloha literatury č.7)
V září 1939 došlo k otevření Školy umění. Do prvního ročníku bylo přijato 36 žáků, kteří měli dopoledne pracovat v závodě a odpoledne studovat. Jinak se nacházeli v podobném postavení jako mladí muži Baťovy školy práce. Stejně jako učitelé byli žáci zaměstnanci závodu se vším všudy. Účelem školy bylo vychovat výtvarně nadané žáky na samostatné podnikatele v uměleckém průmyslu nebo na vedoucí uměleckého průmyslu. Výchova ve škole byla taková, aby vedle výchovy čistě výtvarné, která se měla opírat o míru vrozených vloh, byl každý žák dokonale vyučen některému uměleckému řemeslu.
28
Po zákazu činnosti českých vysokých škol byla vlastně jedinou vysokou školou na území protektorátu. Důležitou roli přitom sehrál fakt, že šlo o soukromou školu působící v rámci Baťových závodů. Do Zlína proto začali přicházet význační národní umělci, jako Vincenc Makovský, Eduard Milén a další. V roce 1943 zakončilo studium prvních 20 absolventů. Po válce byla škola zestátněna a jako střední umělecko průmyslová škola přesídlila do Uherského Hradiště. (viz. příloha literatury č.13)
3.9 Shrnutí
Jak by bylo možné celkově shrnout Baťův školský systém?
Dramatický rozvoj firmy Baťa, který odstartoval počátkem 20.let minulého století, způsobil potřebu nových a hlavně kvalifikovaných pracovníků. Proto se vedení podniku rozhodlo k založení vlastního vzdělávacího systému, jenž by takové lidi vychovával. Vzor našel tehdejší šéf Tomáš Baťa v Americe, kde úspěšně fungovalo od roku 1915 vzdělávání mladých lidí u společnosti Ford Motor.
Firma se postupně angažovala ve školství, zahrnující všechny etapy vzdělávání a výchovy jak nezletilých, tak dospělých lidí.
Podnik financoval aktivity v oblasti školství jednak prostřednictvím stavby budov a úhradou jejich provozu, ale rovněž odměňováním učitelů. V základních školách byla výuka organizována i v období první republiky podle starých zákonů rakousko-uherské monarchie, proto se v mnoha částech tehdejšího státu projevovala snaha o zavedení nových moderních metod a přístupů. Město Zlín nestálo stranou. Úloha byla usnadněna rostoucím počtem obyvatel a s ním související potřebou nových školních budov. Proto kromě standardních obecných a měšťanských škol se ve Zlíně otevřely tři typy institucí, spadající do sítě základních škol, v nichž se uplatňovaly nové metody. Byly to Masarykova pokusná diferencovaná škola, Jinojazyčná soukromá měšťanská škola a Městská hudební škola Dvořák. Hlavním zájmem se stala příprava žáků pro budoucí praktická povolání.
29
Základním stavebním kamenem, na němž podnik postavil své podnikové vzdělávání, byla Baťova škola práce. Její brány se otevřely v roce 1925 a co do počtu vzdělávaných lidí se stala nejvýznamnější a nejrozsáhlejší vzdělávací institucí realizovanou „pod křídly“ firmy. Uchazeči procházeli náročným výběrem. Výchova mladých mužů a žen, přicházejících z obecných a měšťanských škol, spočívala na neoddělitelném spojení tří složek: práce v továrně, výuky ve škole a pobytu na internátě, podle kterých byl hodnocen žákův prospěch. Podle hesla „Učme se prací“ se za nejdůležitější prvek považovala práce v dílnách podniku. Žák se během svého studia naučil všechny dílčí pracovní operace, které s jeho oborem souvisely, s cílem, aby se z něj nestal pouze řadový dělník a neustrnul po celý život na stejné pozici, ale mohl úspěšně rozvíjet svoji kariéru. Po ukončení školy se tak mladý muž či žena stali samostatně hospodařícími lidmi, kteří nacházeli uplatnění ve firmě, ať už ve vnitrozemí nebo v zahraničních pobočkách. Baťova škola práce postupem času rozšiřovala své obory, následně zavedla vzdělávání dívek a vývoj vyústil v roce 1937 v založení Průmyslové školy, která měla tři stupně vzdělávání: odbornou, mistrovskou a vyšší průmyslovou školu. Každý ze stupínků obsahoval pět oborů: strojnický, obuvnický, chemický, textilní a stavební. Konečně se tak mohly konat první maturity studentů. Žáci, kteří úspěšně zakončili vzdělání, založili Klub absolventů Baťovy školy práce, v němž se mohli setkávat a organizovat různé společenské a vzdělávací akce.
Kontinuálně s rozvojem Baťovy školy práce probíhalo zakládání dalších firemních institucí. Pro dospělé zaměstnance byly založeny Exportní škola a Škola prodavačů, z jejichž názvů vyplývá poslání zařízení. Ve třicátých letech rostl neustále požadavek na pracovní sílu. Škola pro nově přijaté zaměstnance organizovala rekvalifikační kurzy, jak toto vzdělávání v dnešní době nazýváme, poskytovala potřebné dovednosti zejména pro pracovníky z řad dělnických profesí. Vyšší lidová škola organizovala především jazykové kurzy a přednášky nejrůznějšího zaměření, ve kterých její posluchači získali potřebné znalosti cizích jazyků.
V polovině třicátých let se na vedení podniku zrodila idea zřízení vysoké školy práce. Tak došlo k založení Studijního ústavu. Ten šířil znalosti ve veřejnosti, svou pedagogickou činnost směřoval k řešení praktických problémů a měl poučit posluchače
30
jasně a názorně. Kurzy a přednášky se pořádaly pro širší obyvatelstvo, tedy pro absolventy obecných, měšťanských, nižších a vyšších škol, rovněž středních, odborných škol, a také pro lidi, kteří vychodili Baťovu školu práce. K tomu byla uzpůsobena oddělení Studijního ústavu. Kurzy se těšily velkému zájmu, což bylo podpořeno levnými poplatky za studium.
V posledních letech před válkou došlo k neskutečnému rozmachu činnosti ústavu. Na základech položených touto institucí vznikla Škola umění, která se stala prvním zařízením vysokoškolského typu na Zlínsku. Jejím účelem byla výchova výtvarně zaměřených umělců, které firma potřebovala k rozvoji svého podnikání.
Zvláštním typem výchovně-vzdělávací instituce byl Tomášov. Potřeba lidí manažerského typu přinesla vybudování zařízení, v němž by vybraní mladí muži poznali práci a naučili se vybranému společenskému chování. Měli se z nich stát gentlemani ve všech směrech.
Vývoj Tomášova stejně jako dalších firemních institucí zastavila světová válka, i když rovněž během ní výuka ve školách probíhala.
Baťovy závody podporovaly také státní střední školství. Vznikla Obchodní akademie Tomáše Bati pro zahraniční obchod, která vychovala množství odborníků pro svůj obor. Nejprve působila jako pobočka Obchodní akademie v Uherském Hradišti, v roce 1937 se osamostatnila.
Stranou zájmu nezůstala ani Živnostenská pokračovací škola a Odborná škola pro ženská povolání, které však co do počtu žáků vzdělávaly výrazně méně lidí. Nechuť ze strany vedení k založení gymnázia se překonala v polovině třicátých let a založením Spolkového reálného gymnázia došlo k rozšíření nabídky všeobecného vzdělávání.
31
Cíle výchovy a vzdělávání rozvíjené firmou Baťa lze vyjádřit následujícím způsobem:
1. Vychovávat samostatně myslící, tvořící, hospodařící a podnikavé lidi 2. Při práci ve škole a v dalších vzdělávacích institucích přihlížet k potřebám praktického života a spojit tak teorii s praxí 3. Vyučovat
názorně,
konkrétně,
přirozeně
a
zajímavě
s důrazem
na globální aspekt 4. Výchovu podporovat samosprávou žáků a přitom respektovat jejich osobnost 5. Práci školy a žáků zefektivňovat studiem vhodných učebnic a učením se pomocí různých moderních pomůcek (viz. příloha literatury č.13 a č.14)
Mezi světovými válkami se ve zlínském regionu díky firmě Baťa vytvořil ucelený systém celoživotního vzdělávání, který rozvíjel znalosti a dovednosti, rovněž formoval osobnosti jak budoucích a stávajících pracovníků podniku, tak i ostatních obyvatel města. Tyto aktivity nemají svým rozsahem obdobu.
32
III. STŘEDNÍ A ODBORNÉ ŠKOLY VE VIZOVICÍCH
Stejně jako na Zlínsku se rozvíjelo odborné školství v téže době v nedalekých Vizovicích.V průběhu let bylo založeno ve Vizovicích několik typů odborných škol, většinou zemědělského zaměření. Budovy a celý areál, kde tyto školy sídlily, slouží dnes stávající Střední škola oděvní a služeb.
Pro lepší názornost uvádím celkový přehled středních škol, která ve Vizovicích působila a fungovala od roku 1912 do současnosti
ZEMĚDĚLSKÁ ODBORNÁ ŠKOLA STŘEDNÍ ODBORNÉ ŠKOLY ZAMĚŘENÉ NA ZEMĚDĚLSTVÍ STŘEDNÍ ZEMĚDĚLSKÁ TECHNICKÁ ŠKOLA
STŘEDNÍ ŠKOLA ZAMĚŘENÁ NA VŠEOBECNÉ VZDĚLÁVÁNÍ
STŘEDNÍ VŠEOBECNÉ VZDĚLÁVACÍ ŠKOLA
ŠKOLA UČŇOVSKÁ ZABÝVAJÍCÍ SE VYÚKOU ŘEMESEL
UČŇOVSKÁ ŠKOLA SLUŽEB
STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ MÍSTNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ
INTEGROVANÁ STŘEDNÍ ŠKOLA SLUŽEB
STŘEDNÍ ODBORNÉ ŠKOLY ZAMĚŘENÉ NA SLUŽBY
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ
STŘEDNÍ ŠKOLA ODĚVNÍ A SLUŽEB VIZOVICE
V následujícím textu budou podrobně charakterizovány všechny tyto školy, které ve Vizovicích působily. 33
4.1 Zemědělská odborná škola
V letech 1912 – 1939 ve Vizovicích působila Zemská ovocnářská škola. Žádost o povolení školy byla podána již počátkem roku 1908 a Zemský sněm moravský svým usnesením ze dne 1.10.1908 školu schválil v rámci zemních škol hospodářských s celoročním vyučováním. Vyučování však bylo zahájeno teprve 3.11.1912 po obstarání vhodných pozemků. Byla to škola s dvouletým během rozvrženým na zimní měsíce tj. od počátku listopadu do konce dubna, kdy probíhala teoretická příprava, a od května do konce října bylo zařazeno praktické vyučování. V prvním ročníku byly probírány předměty všeobecného charakteru a potom předměty, jejichž znalostí bylo třeba k pochopení výkladů předmětů odborných. K praktickému výcviku sloužila školní luka, pole pastviny pro chov dobytka, okrasná a tvarová zahrada, zelinářská zahrada, ovocné sady, školky a na tehdejší dobu moderně vybavená stanice na zpracování ovoce a chemická laboratoř. Školní budova byla postavena v roce 1912 naproti Sokolovny v ulici Těchlovské. Prvním ředitelem školy se stal Ladislav Čech, který učil chemii, rostlinopis, mineralogii, správní vědu, ovocnářství a kreslení. Odborný učitel František Svozil vyučoval silozpytu, živočichopisu, chovu hospodářských zvířat, pěstování rostlin, měříčství a zeměměříčství, zeměpisu, počtům, vyučovacímu jazyku, jazyku německému a krasopisu a kromě toho řídil rozmluvy. Praktická cvičení prováděl zemský zahradník Josef Vaněk. K provádění pokusů a k praktické výuce měla škola k dispozici cca 4000 m2 školních pozemků. Dne 1.6.1932 byl ředitelem školy Ladislav Čech dán do výslužby a jeho nástupcem se stal B. Rosenbaum. Kromě něho působili na škole Ing. Jan Němec, Josef Vaněk, JUDr. Josef Fiala, MVDr. Vladimír Ordchta, Ing. Ivan Sobolev, Rudolf Hába a Antonín Hába. S výpomocnými učiteli byl sjednán honorář 15 Kč na jednu hodinu.
Počet žáků se postupně snižoval, proto byly vynakládány nemalé prostředky na propagaci školy. Vedení školy společně se spolkem absolventů organizovalo ve všech obcích školního obvodu pomocí důvěrníků akce k získání žactva. Všechny akce byly
34
podnikány každoročně, a to po celý rok. Byla také prováděna soustavná poradní a přednášková činnost. Výsledek přesto neodpovídal vynaloženému úsilí. Hlavním důvodem byla chudoba kraje, která nutila zemědělce posílat dospívající mládež za výdělkem, který byl nezbytně nutný pro chudé rodiny. Dalším důvodem byla rozlehlost okresu. Ze 40 obcí obvodu školy mělo pouze 6 obcí vlakové nebo autobusové spojení. Ředitelství proto žádalo zemský úřad o mimořádné povolení k nákupu otopu pro žákovskou noclehárnu, aby žáci ze vzdálenějších obcí mohli přespávat v místě školy, a aby nechodili v mrazu 6 hodin denně do školy. Ž8dosti však nebylo vyhověno. Ve školním roce 1936/37 bylo při postupné klasifikaci zjištěno, že z 11 žáků prvního ročníku 4 žáci vystoupili a ze 13 žáků druhého ročníku vystoupili 3 žáci. Dne 1.1.1939 došlo k zestátnění zemských hospodářských škol a škola byla přejmenována na Státní hospodářskoovocnářskou školu ve Vizovicích. V té době nastoupil na místo profesora Josef Kalkus z Modré na Slovensku. Ve školním roce 1941/42 nastoupil do funkce ředitele školy Václav Prážil a vystřídal profesora B. Rosenbauma, který zahynul v koncentračním táboře. V té době byl na základě pokynu centrálních úřadů změněn název školy na Odbornou školu hospodářsko-ovocnářskou ve Vizovicích. Ve školním roce 1942/43 bylo přijato do 1. ročníku 44 žáků, z toho 4 dívky. Dne 29.4.1944 obdrželo vysvědčení 36 žáků druhého ročníku. V této době současně došlo k zániku této školy. Historie školy od jejího zřízení roku 1912 až do německé okupace je zaznamenána rovněž v Konferenční knize Zemské ovocnářské školy. Kniha protokolů Spolku absolventů zemské ovocnářské a hospodářské školy zaznamenává informace o besedách na témata z oblasti zemědělství a ovocnářství. Oba dokumenty jsou uloženy v Okresním archivu na Klečůvce. Škola byla obnovena v roce 1959/60 a pokračovala jako Učňovská škola zemědělská – obor chovatel koní. Odborný výcvik v chovu koní prováděli učni na školním statku Těchlov. V roce 1961 byla zřízena dvouletá zemědělská mistrovská škola s teoretickou výukou od října do konce března a v jarních a letních měsících probíhala praxe žáků v zemědělských družstvech. Oba obory v roce 1964 skončily.
35
Na začátku 70. let byla otevřena dvouletá škola pro chov ovcí, která měla působnost pro celou Moravu. Tento obor měl pouze jedny absolventy. 4.2 Střední zemědělská technická škola Ve školním roce 1961/62 byla otevřena jednoletá Střední zemědělská technická škola pro funkcionáře zemědělských družstev zakončená maturitou. Měla dvoje absolventy a byla vystřídána stejným, avšak čtyřletým studiem pro žáky, kteří s dobrým prospěchem ukončili základní školu. První ročník čtyřletého denního studia na Střední zemědělské škole byl otevřen 1. září 1963. Výuka byla zahájena ve dvou třídách v budově bývalé Zemské ovocnářské školy. Zaměřena byla na získání kvalifikace chovatel, pěstitel a mechanizátor. Odbornou praxi v rostlinné a živočišné výrobě prováděli studenti na školním statku Těchlov. V prvním ročníku studovalo 64 žáků pod odborným vedením 11 učitelů. Ředitelem školy byl Antonín Hejtmánek. První absolventi ukončili studium v červnu 1967 maturitou.
V budově byl zřízen i Domov mládeže, kde byli ubytováni žáci ze vzdálenějších míst, zejména z okresu Kroměříž. V této době se o studenty staraly dvě vychovatelky. Již v roce 1963 byla nedaleko od stávající školy zahájena stavba nové, moderní, dvoupodlažní budovy, která byla dokončena v roce 1964. Od školního roku 1964/65 byla výuka žáků prováděna zde. Současně s výstavbou probíhala i stavba budovy domova mládeže, která byla dokončena v roce 1965. V důsledku redukce škol tohoto typu byla výuka na Střední zemědělské technické škole ve Vizovicích ve školním roce 1973/74 ukončena a obor přešel na stejnou školu ve Starém Městě. V roce 1974 převzala objekt Ústřední správa kolejí a menz Vysoké školy zemědělské v Brně a byl využit pro postgraduální studium absolventů vysokých škol. Toto středisko mělo jen krátkou dobu působnosti a na základě rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí bylo vyčleněno pro jazykovou výuku občanů Vietnamské demokratické republiky. 36
V roce 1978 tato výuka skončila a objekt byl znovu předán JmKNV pro účely učňovského školství. Od 1.9.1978 byla do Vizovic přeložena učňovská škola z Lípy. 4.3 Jedenáctiletá střední škola – Střední všeobecně vzdělávací škola Díky velkorysé koncepci, po přijetí 2. školského zákona byla ve Vizovicích postavena nová škola, a ta byla v roce 1954 rozšířena z osmileté na jedenáctiletou střední školu a posléze na základě 3. školského zákona v roce 1960 z ní vznikla Střední všeobecně vzdělávací škola, která fungovala až do roku 1967. Na nové „jedenáctiletce“ ve Vizovicích byly však zpočátku zřízeny jen devátá a desátá třída, a to z žáků původně studujících na jedenáctiletce v Gottwaldově. Jedenáctá třída byl otevřena až v dalším roce. Nejvýznamnější událostí na škole byly první maturity. Maturitním zkouškám se podrobilo všech 26 žáků jedenácté třídy. Z tohoto počtu vykonalo 11 studentů maturitní zkoušku s vyznamenáním a všichni ostatní prospěli. O dobré přípravě všech studentů svědčí i skutečnost, že všech 26 maturantů bylo přijato k vysokoškolskému studiu. Od roku 1960 nesl třetí stupeň bývalé jedenáctiletky nový název – střední všeobecně vzdělávací škola. Finanční důvody vedly v roce 1964 k rušení menších škol tohoto typu a výuka přecházela do větších měst. Díky velmi kvalitním výsledkům, potvrzeným maturitami, se Střední všeobecně vzdělávací škola ve Vizovicích, jak již bylo uvedeno, udržela až do roku 1967.
4.4 Učňovská škola služeb Historie školy na Vizovicku začíná vlastně se vznikem státu v roce 1918. Máme-li na mysli období, o kterém se hlavně zmiňujeme, tj. prvorepublikové a současnost, pak můžeme říct, že je základem soukromých učňovských škol pro jednotlivá řemesla.
V roce 1948 došlo k jejich postupné likvidaci a později se začala vytvářet učňovská střediska. Vznikl Oblastní podnik komunálních služeb Zarámí v Gottwaldově (dnes Zlín), který přijal první učně. V roce 1951 začalo docházet k rozrůzňování učňovských středisek podle jednotlivých oborů. Z hlediska časového se nejdříve organizovaly jednoleté obory, které se postupně rozšiřovaly na dvouleté a posléze tříleté. Učňovská škola neměla z počátku pevné místo. Krátký čas působila v Malenovicích, poté přešla
37
do Otrokovic, Ve školním roce 1964/65 byla rozhodnutím odboru školství Jihomoravského Krajského národního výboru v Brně zřízena Učňovská škola v Želechovicích nad Dřevnicí Lípě jako zařízení pro teoretickou výuku učňů oborů pánský a dámský krejčí, švadlena, holič a kadeřník a obuvník – opravář. Do této školy pak přešli učni uvedených oborů spolu s učiteli odborných i všeobecně vzdělávacích předmětů z Učňovské školy v Otrokovicích. V roce 1978 byla škola přeložena do Vizovic. Uveďme nejdříve několik dat o Učňovské škole v Želechovicích nad Dřevnicí-Lípa. Škola byla umístěna v likusových objektech, které byly po roce 1945 původně postaveny jako ubytovny pro stavební zaměstnance. Později sloužily organizaci Svazarmu pro výcvik branců. Od roku 1962 do června roku 1964 zde sídlilo Zemědělské odborné učiliště. V prvním školním roce se vyučovalo v 16 třídách. V malých učebnách s průměrným počtem 22 – 28 učňů se připravovalo celkem 383 učňů. Vyučování probíhalo cyklicky podle směn v odborném výcviku. Ředitelem této školy byl jmenován Jaroslav Kohoutek, kterého v roce 1970 vystřídal Josef Hájek. (viz. příloha fotografie č.8) Výchovně vzdělávací práci zajišťovalo kromě ředitele 9 učitelů a jedna vychovatelka. O běžný a plynulý chod školy se staral také školník, dvě hospodářské pracovnice, 3 kuchařky, 1 uklízečka a topič. Bylo to celkem 18 zaměstnanců školy. Při škole byl zřízen Domov mládeže, kde bylo ubytováno zpočátku 45 učňů. Později střídavě podle směn 108 dívek. Začátky zde nebyly jednoduché, prostory neodpovídaly potřebám školy, scházelo základní vybavení, budovy potřebovaly opravu. V prvním školním roce se dařila práce díky velké iniciativní a obětavé práci všech pracovníků školy. Všichni se plně podíleli na úpravě prostor, vybavení tříd a odborných pracoven i kabinetů. Bylo třeba zajistit zednické práce tj. vybourat příčky, instalovat tabule, doplnit učební pomůcky. V průběhu
školního roku byla za plného provozu vyměněna část
elektrického vedení a osvětlení ve třídách, opravena a natřena střecha, provedeny vnitřní nutné nátěry a malby. Totéž se týkalo i domova mládeže a provozu školní jídelny. Nákupem 147 knih byla založena také školní knihovna a zajištěno základní materiální vybavení kabinetu tělesné výchovy, i když při škole nebyla tělocvična. Žáci využívali prostory tělocvičny v nedaleké základní škole. 38
Školní rok ukončilo 377 učňů. Nejslabší prospěch i chování bylo u učňů oboru obuvník. V tomto oboru se připravovala velká část učňů, kteří neměli dokončené základní vzdělání, nebo absolvovali zvláštní školu. Postupně se v dalších letech výchovně vzdělávací práce neustále zlepšovala, procento špatně prospívajících žáků se výrazně snižovalo a žáci školy dosahovali pěkných umístění v různých regionálních i celostátních soutěžích. (viz. příloha fotografie č.8 a č.9) Bylo také postupně doplňováno vybavení školy; byl zakoupen promítací přístroj, školní nábytek, nábytek do klubovny, zřízen školní rozhlas. Od roku 1972 byla škola vybavena novými pomůckami audiovizuální techniky. Průběžně byly prováděny potřebné rekonstrukce a opravy budov, důležitou roli v rekonstrukci sehrálo také vybudování ústředního topení. S rozšiřováním a úpravou prostor školy mohlo být přijato více žáků. V souvislosti s tím se rovněž rozrůstal pedagogický sbor. Ve školním roce 1968/69 došlo ke změně oborů. Na škole se dále vyučovalo v oborech dámský a pánský krejčí, holič a kadeřník. Obor obuvník – opravář byl převeden do Hodonína.
V roce 1978 byla Učňovská škola z Želechovic nad Dřevnicí Lípy přeložena do Vizovic. V době působení školy v Želechovicích na Dřevnicí Lípa, od roku 1964 do roku 1978, se ve škole vyučilo 624 kadeřníků a kadeřnic, 323 pánských krejčí, 866 dámských krejčí a 172 obuvníků. Odborné školství se v průběhu vývoje měnilo a měnily se i názvy škol. Některé obory a školy zůstaly, některé nově přibývaly. Takovým příkladem může být Učňovská škola Želechovice nad Dřevnicí Lípa z 1964. Vyučovali se zde obory pánský a dámský krejčí, švadlena, holič, kadeřník a obuvník – opravář.
Další zřízenou školou v roce 1982 bylo
Střední odborné učiliště místního
hospodářství. Správou majetku a provozním zabezpečením byl pověřen podnik Služby města Gottwaldova. Na tomto učilišti byly následující obory: čtyřletý studijní obor, ukončený maturitou – kosmetička a tříletý učební obor pro kadeřnice, kadeřníky, pro krejčí a krejčové pro dámské oděvy a konečně pro krejčí a krejčové pro pánské oděvy. 39
K výrazným změnám došlo a dochází v letech devadesátých. Listopadová revoluce v roce 1989 výrazně ovlivnila politickou a hospodářskou situaci. Střední odborné učiliště místního hospodářství bylo
nově v roce 1991 přejmenováno na Střední
odborné učiliště Vizovice. Stávající obory (dámská, pánská krejčová, kadeřnice, kosmetička) byly rozšířeny o rekvalifikační kurzy v oborech kosmetička, kadeřnice, krejčí. Škola dostala povolení k prodeji vlasové a pleťové kosmetiky.
Součástí SOU Vizovice bylo v roce 1992 založení rodinné školy. Jednalo se o dvouleté studium pro velmi slabé žákyně s možností kursu pedikérky a tříleté studium (pečovatelská služba), kdy po vykonání rozdílových zkoušek byla možnost postupu do 4.ročníku a ukončit studium maturitou.
Ve školním roce 1993/94 byl ukončen čtyřletý maturitní obor kosmetička, a byl nahrazen učebním oborem pouze tříletým.
Dále bylo nově bylo otevřeno nástavbové dálkové studium v oborech Oděvnictví a Vlasová kosmetika. Rozhodnutím ze dne 13.6.1994 dostala škola opět nový název - Integrovaná střední škola služeb. Učební obory byly rozšířeny o tříletý učební obor fotograf. Pokračovalo vyučování v oborech na rodinné škole - veřejnoprávní služby (čtyřletá – oděvnictví a vlasová kosmetika); zdravotně – hygienické a sociální služby (tříletá- pečovatelská služba); zdravotně – hygienické a sociální služby (dvouletá - pedikérka) a nově bylo obnoveno nástavbové studium v oborech dámská krejčová pro absolventy rodinné školy (1,5 letý), podnikání v oboru krejčí, podnikání v oboru kadeřník, kosmetička, podnikání v oborech obchodu a služeb, oděvnictví (dálkové studium), vlasová kosmetika (dálkové studium).
V rámci vedlejší hospodářské činnosti škola organizovala rekvalifikační kursy a kvalifikační zkoušky.
40
Název školy byl po sloučení Integrované střední školy služeb s Rodinnou školou Zlín 1.1.1998 změněn na Střední odbornou školu a Střední odborné učiliště služeb Vizovice. Učební ani studijní obory se neměnily. K 30.9.1999 byla rodinná škola zrušena a ukončena byla i výuka v učebním oboru pánský krejčí, současně v tomto období skončil i tříletý obor kosmetička, který byl nahrazen od 1.9.2002 čtyřletým studiem ukončený maturitní zkouškou, v tomto roce byl také zahájen čtyřletý studijní obor oděvnictví ukončený maturitní zkouškou.
Následující tabulka nám ukazuje počet absolventů ukončeného vzdělání maturitní zkouškou a výučním listem od školního roku 2000/2001.
Kosmetička 3letá Kadeřník - kadeřnice Krejčí Fotograf - fotografka Oděvnictví Nástavbové studium dálkové
Nástavbové studium denní
Kosmetička 4letá Kadeřník - kadeřnice Krejčí Fotograf - fotografka Oděvnictví Nástavbové studium dálkové
Nástavbové studium denní
2000/2001 2001/2002 2002/2003 2003/2004 80 53 55 38(poslední) 88 67 68 55 24 31 22 17 22 15 12 12 x X x 24 x X 18 x x 24 30 26
2004/2005 2005/2006 2006/2007 2007/2008 x 72 20 18 30 x X x x 30
celkem 226 278 94 61 24 18 80
celkem
x
K poslední změně v názvu školy došlo 1.9.2005 na Střední školu oděvní a služeb Vizovice.
Neustálé změny názvů školy nijak neovlivnily odborné zaměření této školy, jen se přizpůsobovaly potřebám doby.
41
V. STŘEDNÍ ŠKOLA ODĚVNÍ A SLUŽEB VIZOVICE V SOUČASNOSTI Ve Vizovicích sídlí škola od roku 1978. Pro svou činnost využívá areál bývalých zemědělských škol. Přestěhováním z Lípy do Vizovic dostala škola vhodnější a větší prostory, které umožnily rozšířit výuku o další obor – čtyřletý obor kosmetička, ukončený maturitou a tříletý učební obor fotograf.
Ve školním roce 1978/79, tedy v prvním roce ve Vizovicích, se ve škole připravovalo 496 žáků ve 20 třídách. Již v dalším školním roce to bylo 649 žáků ve 23 třídách. Dnes se na své budoucí povolání připravuje 607 žáků pod vedením 32 učitelů, 26 mistrů odborné výchovy a 8 vychovatelů. Plynulý chod školy také zabezpečuje 27 pracovníků provozně – ekonomického úseku.
Střední škola oděvní a služeb Vizovice splnila požadavky Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu na vzdělávací zařízení, připravující odborníky textilního a oděvního zaměření ve studijních oborech krejčí a oděvnictví. Tato asociace uznává vzdělávací kvality školy a ocenila ji ZLATÝM DIPLOMEM. Je to velké uznání pro naši školu, neboť jen 3 školy z celé České republiky mají ZLATÝ DIPLOM. (viz. příloha fotografie č. 14)
Následující tabulky nám ukazují přehled všech studentů a pedagogických a nepedagogických pracovníků ve školním roce 2005-2006.
42
CELKOVÝ PŘEHLED VŠECH STUDENTŮ VE ŠKOLNÍM ROCE 2005/2006 Střední škola oděvní a služeb Vizovice Třída
stav k 30.9.2005 – zahajovací výkazy
celkem žáků
KOSMETIČKA KO 1 KO 2 KO 3 KO4 CELKEM
hoši
30 30 29 29 118
1
FOTOGRAF F1 FK 2C FK 3C CELKEM
24 13 16 53
7 1 7 15
KADEŘNÍK KA 1A KA 1B KA 1C KA 2A KA 2B FK 2C KA 3A KA 3B FA 3C CELKEM
23 28 24 30 30 15 30 29 15 224
3 1 1 2 2
KREJČÍ KR 1 KR 2 KR 3 CELKEM
20 18 24 62
OD 1 OD 2 OD 3 OD 4 CELKEM
24 23 27 21 95
1 2
2 11
1 1
2
2
DENNÍ NÁSTAVBOVÉ STUDIUM (dvouleté) P1 29 P2 26 CELKEM denní nást. studium 55
5 8 8
CELKEM DENNÍ STUDIUM
39
607
43
CELKEM TŘÍD
1. ročník 2. ročník 3.ročník 4.ročník
23
Kadeřník
Kosmetička
75 75 74 --
30 30 29 29
224
118
Krejčí
Fotograf
Oděvnictví
denní nástavba
celkem
30 18 24 --
24 13 16 --
24 23 27 21
29 26 ---
202 185 170 50
62
53
95
55
607
PŘEHLED VŠECH PEDAGOGICKÝCH I NEPEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ ŠKOLY
Učitelé odborného výcviku Učitelé teorie Vychovatelé Kuchyně Provozu Technicko hospodářští pracovníci CELKEM
26 32 8 8 12 7 93
z toho 7 mateřská dovolená
V průběhu let se ve vedení školy vystřídalo několik ředitelů. Prvním ředitelem školy ve Vizovicích, jak bylo již uvedeno, byl Josef Hájek, který v roce 1986 odešel do důchodu. Nahradil ho stávající učitel školy Viktor Páže, jenž ve funkci ředitele působil do roku 1989. Po něm se ředitelkou školy se stala dosavadní zástupkyně ředitele Mgr. Ivana Plzáková. Po jejím odchodu do důchodu je od 1.1.2001 ředitelkou Mgr. Eva Šťastná. Jejími zástupkyněmi jsou Mgr. Ludmila Šrámková – pro teoretickou výuku a Naděžda Kašíková – pro odborný výcvik. Areál školy tvoří budovy nové a staré školy (postavené v roce 1912), domov mládeže, tělocvična s hřištěm a šicí dílny. Součástí školy jsou také provozovny odborného výcviku zřízené v jiných městech.
Pro teoretickou výuku žáků slouží nová budova postavená v roce 1964. Je dvoupatrová s prostornými odbornými pracovnami. Světlé chodby jsou zařízeny stolky a pohodlnými křesly pro odpočinek žáků mezi vyučovacími hodinami. Podle potřeby žáků a pro maximální zkvalitnění výuky jsou prostory školy neustále rozšiřovány a modernizovány. 44
Velkou akcí bylo v letech 1989 – 1990 vybudování tělocvičny s příslušným sociálním zařízením, kabinety, posilovnou a učební třídou. Tělocvična je spojovacími chodbami propojena s budovou domova mládeže a školy. Je využívána nejen k hodinám tělesné výchovy, ale také ke sportovním aktivitám pracovníků školy a ubytovaných žákyň.
Ve škole bylo renovováno sociální zařízení, zřízeny nové šatny pro žáky, přebudovány některé pracovny a kabinety, vybudovány počítačové učebny pro výuku výpočetní techniky, ekonomiky (profesní programy) a speciální učebny s poslechovým zařízením pro výuku cizích jazyků.
Celý areál školy byl propojen počítačovou sítí s bezdrátovým připojením na internet. Učitelé i žáci tak mají neomezenou možnost využití internetu ke své práci.
V plánu školy je mimo jiné také dovybavit všechna odloučená pracoviště odborného výcviku počítači s programovým vybavením pro vedení malé firmy osobních služeb, zavedení nové moderní techniky s výukovým programem ve studijním oboru Oděvnictví a zřízení internetové knihovny a studovny pro žáky i pedagogy. Současná klasická školní knihovna má 4400 svazků.
Profesní přípravě žáků věnuje škola ve všech oblastech maximální pozornost. K doplnění výuky podle stanovených učebních plánů jsou pro žáky, zejména v oboru fotograf, zajišťovány stáže a exkurse v zavedených firmách, žáci se zúčastňují výstav uměleckých děl, veletrhů INTERKAMERA, INVEX, oborových přehlídek a soutěží, prezentaci firem WELLA, LÖREAL PARIS, SCHWARZKOPF, RYOR a jiných. Pro žáky, kteří se učí německému jazyku, je každoročně připraven zájezd do Vídně. Pro osvojení komunikativních dovedností, umění využívat informační technologie a pracovat s nimi a dovedností řešit problémy, jsou pro žáky připravovány samostatné žákovské projekty. Jsou v nich zastoupena témata týkající se všech vyučovacích oborů a předmětů.
45
Významnou činností školy je také podíl na přípravě učebních plánů a osnov nově zavedeného čtyřletého studijního oboru kosmetička, na inovaci učebních oborů krejčí, na zpracování rámcových vzdělávacích programů, profesních standardech a charakteristikách kmenových oborů osobních služeb kosmetička, kadeřnice (tříleté učební obory) a Vlasová kosmetika a Péče o pleť (nástavbové studium).
Škola se podílí i na zpracování odborných textů pro učební obor fotograf a spolupracuje s nakladatelstvím Informatorium při přípravě odborných učebnic KOSMETIKA, kde byla na návrh školy zapracována i výuka pedikúry (převážná část autorského kolektivu jsou pedagogové školy). Velký důraz vedení školy klade také na zavádění moderních prvků do výuky a na zvyšování odbornosti pedagogických pracovníků. Jsou pro ně organizovány kurzy moderních technologií a odborné přednášky. Dobře rozvinutá je i spolupráce s Unií kosmetiček, Kosmetologickou společností ČR, Společenstvem provozovatelů živností, Komorou fotografů ČR a s odbornými firmami u nás i v zahraničí, konkrétně se jedná o spolupráci se školami služeb v České republice a se školou Berufsschule für Fusspfleger, Kosmetiker und Masseure ve Vídni. Pro nábor nových žáků se škola pravidelně prezentuje na několika burzách škol v regionu i v jiných okresech a dvakrát ročně pořádá Dny otevřených dveří. 5.1 Odborný výcvik
Jak probíhá v této škole odborný výcvik?
V dřívějších letech byla odborná výuka zajišťována ve Střediscích praktického výcviku, která byla součástí různých podniků služeb nebo výrobních podniků. Byly to zejména Styl Holešov, Slovač Uherské Hradiště, Okresní podnik služeb Zlín a Hodonín. Po roce 1990 nastal nárůst žáků z jihovýchodní Moravy a došlo ke změnám ve skladbě oborů. Pro zkvalitnění výuky proto byly postupně vybudovány vlastní provozovny odborného výcviku nejen ve Vizovicích, ale i v dalších městech. Během několika let se tak škola stala komplexním středním odborným učilištěm, zajišťujícím plně jak teoretickou výuku, tak i odborný výcvik. 46
Všechny provozovny odborného výcviku mají moderní stylové interiéry, jsou vybaveny nejmodernějšími přístroji a přípravky. Ve Vizovicích byl v současné době odborný výcvik soustředěn do budovy staré školy. V přízemí jsou provozovny kadeřnictví a kosmetiky, v horním patře fotoateliéry pro výuku žáků v oboru fotograf. Ty jsou vybaveny ateliérovými přístroji švýcarské firmy SINAR, osvětlovacím zařízením firmy BRON – COLOR, digitálními přístroji OLYMPUS, CANON, PREMIERE a jinými moderními zařízeními. Pro šicí dílny oboru krejčí byly přebudovány prostory bývalých hospodářských budov. Mimo Vizovice byly zřízeny provozovny kosmetiky a kadeřnictví ve Zlíně, Vsetíně, Otrokovicích a Kroměříži. V plánu je zřízení provozovny kosmetiky a kadeřnictví v Uherském Hradišti. K dnešnímu dni má škola pro odborný výcvik celkem 14 pracovišť praktického vyučování. Dá se říct, že v těchto směrech se škola inspirovala Baťovským školstvím, aby byla flexibilní, reagovala na současné potřeby a byla soběstačným a dobře fungujícím celkem. 5.2 Prezentace žáků školy
Důležitým pedagogickým prostředkem se ve škole stávají různé soutěže. Soutěžením pedagogové školy motivují žáky k samostatné tvůrčí práci. Žáci všech učebních oborů se aktivně zapojují do školních soutěží, ti nejlepší se pak zúčastňují regionálních, národních i mezistátních soutěží, v nichž se velmi dobře umísťují.
Mezi soutěže, kde žákyně oboru kadeřnice a kosmetička každoročně úspěšně reprezentují školu, patří Wella Junior Cup, L’Oreal Colour Trophy, Mistrovství ČR v dekorativním líčení, Mistrovství ČR v účesové tvorbě a soutěže pořádané Cechem kosmetiček Čech a Moravy. Žákyně úspěšně reprezentovaly školu i na soutěži v rakouském Wallesu a na soutěži Vzdělávání a řemeslo v Českých Budějovicích. Svou práci prezentují žákyně také na Klubových večerech pro ženy, Dámských jízdách, v Mateřském centru ve Zlíně a Vsetíně, v domovech důchodců a dětských domovech. Líčí a češou v agenturách manekýnky a modelky a moderátorky regionálního vysílání televize Emurfilm.
47
V oboru fotograf se žáci zúčastňují odborných stáží ve Fotografii a Foto CZ ve Zlíně, zapojují se do celostátní soutěže CESOFOTO v Jihlavě, Fotografia Magazín, Pfotolife, PROFIFOTO Praha. Ve světové soutěži firmy SINAR byly vybrány 2 snímky žáků školy a zařazeny do kalendáře pro rok 2001. V rámci školy proběhla soutěž o nejlepší novoročenku.
Škola pořádá každý rok přehlídku zájmové a odborné činnosti žáků pro veřejnost. V programu, který připravují žáci ve spolupráci se svými pedagogy zábavnou formou provádějí, co se ve škole naučili a čím se baví ve volném čase. Nosným bodem programu je vždy ukázka fantazijního líčení, účesové tvorby, módní přehlídka a výstava fotografií. Součástí této činnosti jsou i poradenské služby a prodej vlasové a tělové kosmetiky. V oblasti teoretické výuky se žáci zúčastňují pravidelně chemických a matematických olympiád, recitačních a literárních soutěží. K výročí Dne studentstva organizuje škola regionální soutěž v běhu „Mírová míle“.
5.3 Účast školy v soutěžích
Žáci Učňovské školy si také dobře vedli v matematických a chemických olympiádách. Výrazně dobrých výsledků však žáci školy dosáhli především v soutěži technické tvořivosti mládeže. PŘEHLED VÝSLEDKŮ V SOUTĚŽI TECHNICKÉ TVOŘIVOSTI MLÁDEŽE
rok 1968
celostátní kolo
1.místo
V oboru krejčí (pánský oblek)
rok 1969
celostátní kolo
1.místo
v oboru dámský krejčí
rok1970
celostátní kolo
1. místo
v oboru krejčí ve dvou kategoriích
rok 1970
celostátní kolo
1.místo
v oboru kadeřník
rok 1971
krajské kolo
1.místo
v oboru krejčí ve třech kategoriích
rok 1972
krajské kolo
1.- 4.místo
v oboru krejčí, kadeřník
rok 1973
krajské kolo
1.místo
v oboru krejčí kadeřník
rok 1975
krajské kolo
3.a 5.místo
v oboru krejčí, kadeřník
rok 1977
celostátní kolo
1.místo
pánský a dámský krejčí
48
DOSAŽENÉ ÚSPĚCHY ŽÁKŮ V CELOSTÁTNÍCH A MEZINÁRODNÍCH SOUTĚŽÍCH V NOVÉM TISÍCILETÍ KADEŘNÍK, KADEŘNICE Mezinárodní soutěž „Tvůrčí dílna“ Odry •
3. místo – téma – Sluneční svit - r. 2003
•
2.místo – téma Zvěrokruh - r. 2003
Mezinárodní soutěž „Kalibr Cup“ – Lanškroun •
1.místo – téma – svatební účes – r. 2004
„Otevřené mistrovství juniorů“ La Bella Donna Praha •
2.místo – téma – svatební účes – r. 2004
FOTOGRAF, FOTOGRAFKA SINAR – soutěž pro začínající mladé fotografy o nejlepší digitální snímek do kalendáře na rok 2001. Z celého světa bylo vybráno 7 snímků, z nichž dva snímky patřily žákyním 2.ročníku naší školy CESOFOTO Jihlava – soutěž středních škol v oboru fotograf •
1.místo v kategorii – volné téma – r. 2004
•
1. místo v kategorii – volné téma – r. 2005
•
2. místo v kategorii – Člověk dneška – r. 2005
Mezinárodní soutěž fotografů středních škol •
1.místo – speciální fotografické techniky – r. 2004
•
2. místo – volné téma – r.2004
•
3.místo – Portrét starých lidí – r.2005
•
1.místo – Experiment – r. 2005
•
3.místo – volné téma – r. 2005
Člověk v tísni – společnosti při ČT, o.p.s. •
zvláštní cena za kolekci fotografií – r.2004
•
zvláštní cena za kolekci fotografií – r.2005 49
KREJČÍ, KREJČOVÁ
„Prostějovská zlatá jehla“ •
2.místo – kategorie I – r.2002
•
1.místo – kategorie Ples v opeře – r.2003
•
1.místo – kategorie Městská móda – den – r. 2004
•
místo – kategorie Městská móda – večer – r.2004
„Mladý módní tvůrce Jihlava“ •
2.místo v kategorii Klasická mladá móda – r.2002
•
2.místo v kategorii Klasická mladá móda –r.2003
•
1.místo v kategorii Společenské oděvy – r. 2004
•
3.místo v kategorii Klasická mladá móda – r. 2004
•
5.místo v kategorii Volná mladá móda – r. 2004
•
1.místo v kategorii Společenské oděvy – r. 2005
•
1.místo v kategorii Klasická mladá móda – r. 2005
Celostátní výstava „Vzdělání a řemeslo“ České Budějovice soutěž o nejlepší exponát •
3. místo – r. 2002
•
místo – r. 2004
•
3.místo r. 2005
KOSMETIČKA
„Mistrovství ČR v odborných dovednostech“ •
2.místo – r.2002
•
1.místo – Juniorská mistryně ČR v nail artu – r.2005
„Otevřené mistrovství SOU“ – Jihlava •
4.místo – téma – Egypt – r. 2003
50
Mezinárodní soutěž „Tvůrčí dílna“ Odry •
1.místo – téma – Království stínů – r.2003
•
2.místo – téma – Lotosový květ – r.2004
•
2 .místo – téma – Zvěrokruh – r. 2005
Celostátní soutěž „Harmonie“ – Brno •
4. místo – téma – Světem opery – r.2004
•
2.místo – téma – Amazonka – r.2005
ODĚVNICTVÍ
„Mladý módní tvůrce Jihlava“ •
1.místo v kategorii fantazijní tvorba – r. 2002
•
2.místo v kategorii prádlo – r. 2004
•
2.místo v kategorii TIBA – r. 2004
•
3.místo v kategorii fantazijní tvorba – r. 2004
•
2.místo v kategorii fantazijní tvorba – r. 2005
Mezinárodní soutěž „Tvůrčí dílna“ Odry •
1.místo – téma Sluneční svit – r. 2003
•
2.místo – téma – Lotosový květ – r.2004
•
2.místo – téma – Zvěrokruh – r.2005
Celostátní soutěž mladých oděvních návrhářů – „Model úlet“ •
2. místo v předkole – r. 2003
•
1. místo – hlavní cena ve všech kategoriích – r. 2003
51
5.4 Charakteristika současných oborů školy
5.4.1 Obory vzdělání s výučním listem (3leté) 69-51-H/001 - KADEŘNÍK, KADEŘNICE
Máme-li tento obor charakterizovat, tak můžeme říci, že se jedná o tříletý obor pro chlapce a dívky, zaměřený na získání všeobecných a odborných vědomostí a manuálních a intelektuálních dovedností potřebných k profesionálnímu vykonávání povolání kadeřník. Absolvent dosahuje středního vzdělání a získává výuční list. Celé studium je ukončeno závěrečnou zkouškou, která se skládá z části teoretické a praktické. Je-li zkouška úspěšná, absolvent získává vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list. Ptáme-li se, jaké jsou předpoklady pro přijetí ke studiu tohoto oboru, je nutné aby zájemce (uchazeč) měl splněnou povinnou školní docházku, kterou dokládá vysvědčením z 8. a 9. třídy základní školy nebo střední školy. Byl by po zdravotní stránce k tomuto učení schopný, tzn. že nemůže se u něho projevovat poruchy funkce pohybového a nosného systému, chronická a alergická onemocnění kůže a dýchacích cest, nepřípustné je onemocnění srdce a nervové nemoci, snížená zraková ostrost. Zdravotní stav posuzuje registrující praktický lékař. Jaké je uplatnění absolventů? Absolventi se uplatňují v holičských a kadeřnických službách, při prodeji kadeřnických přípravků a poradenství. Mají také možnost ve svém dalším vzdělávání pokračovat. Pro to slouží nástavbové studium – Podnikání – které je ukončeno maturitní zkouškou, a je organizované naší školou, nebo se mohou vzdělávat v dalších odborných kurzech, které jsou v bakalářské práci blíže specifikovány. 34-56-H/001 - FOTOGRAF, FOTOGRAFKA Další obor pro chlapce a dívky s tříletou výuční dobou je zaměřený na získání všeobecných a odborných vědomostí a manuálních a intelektuálních dovedností potřebných k profesionálnímu vykonávání povolání fotograf. Absolvent dosahuje středního vzdělání a po složení závěrečné zkoušky získává vysvědčení a výuční list. Také pro tento obor musí splňovat předpoklady splnění povinné školní docházky, splnění podmínek přijímacího řízení a zdravotní způsobilost. U oborů je důležité mít na zřetel vady postižení horních končetin, chronická a alergická onemocnění, závratě, 52
záchvatové stavy, poruchy barvocitu, duševní choroby, kdy zdravotní stav posuzuje registrující praktický lékař. Jaké mohou mít absolventi uplatnění?
V
portrétní
fotografii, reklamní fotografii,technická fotografii a reportážní a digitální fotografii by měli být samostatnými pracovníky. Ve vzdělání mohou pokračovat opět v nástavbovém studiu – Podnikání. 31-58-H/001 – KREJČÍ, KREJČOVÁ V naší škole má tento obor nejstarší tradici. Jde o tříleté studium pro dívky i chlapce, zaměřené na získání všeobecných a odborných vědomostí a manuálních a intelektuálních dovedností potřebných k profesionálnímu vykonávání povolání krejčí. Po ukončení studia získávají střední vzdělání s výučním listem. Závěrečná zkouška se skládá z teoretické a praktické části. Absolvent získává vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list. Předpokladem pro přijetí je splnění povinné školní docházky, splnění podmínek přijímacího řízení a zdravotní způsobilost, kterou posuzuje praktický lékař. Pro obor není vhodné postižení páteře a horních končetin, chronická a alergická onemocnění. Obor je vhodný pro uchazeče se změněnou pracovní schopností, poruchou sluchu, epilepsie nebo postižení dolních končetin. I když tento obor v dnešní době částečně upadá, šití dámských a pánských oděvů zakázkovým a průmyslovým způsobem má pořád ještě své uplatnění. Po získání středního vzdělání s výučním listem je možno pokračovat nástavbovým dvouletým studiem ukončeným maturitní zkouškou. Po vykonání rozdílových zkoušek mohou absolventi nastoupit do druhého ročníku oboru Oděvnictví. Jedná se o studium ukončené maturitní zkouškou.
5.4.2 Obory vzdělání s maturitní zkouškou (4leté) 69-41-L/004 -KOSMETIČKA Neustále atraktivní pro dívky i chlapce je obor kosmetička. Jde o poskytování o kvalifikovaných a kvalitních kosmetických služeb. Po ukončení čtyřletého studia absolventi získají střední vzdělání s maturitní zkouškou. Svoje znalosti musí ukázat v praktické i teoretické maturitní zkoušce. Předpokladem ke studiu je opět splnění povinné školní docházky. V tomto oboru je uplatnění rozsáhlejší než v předchozích oborech. Soukromé podnikání jim umožňuje uplatnění v zařízeních poskytujících odborné profesionální kosmetické služby prováděné náročnými technologickými 53
postupy v souladu s individuálními požadavky zákazníka, módními trendy, zdravotněhygienickými hledisky, estetickými zásadami a novými vědeckými poznatky. Mohou uplatnit znalosti v péči o ruce ( manikúra, péče o nohy, pedikúra), v péči o pleť (čištění pleti, aplikace masek apod., kosmetické masáže), při ošetření pleti kosmetickými přístroji, v dekorativní kosmetice (péče o pokožku celého těla) a v odborném poradenství a prodeji kosmetických přípravků (typologie). Po ukončení tohoto studia se nabízí i možnost vyššího odborného vzdělávání na vyšší odborné škole nebo na vysoké škole. Může jít například o bakalářské studium se zdravotním nebo pedagogickým zaměřením na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Pedagogická fakultě MU v Brně, na lékařské fakultě – fyzioterapie – v Olomouci, Brně nebo Ostravě, případně v jakýkoliv obor na VŠ. Registrující praktický lékař, který posuzuje zdravotní stav budoucího studenta musí mít na zřeteli nemoc pohybového ústrojí, které znemožňuje práci ve vynucené poloze, poruchy jemné motoriky horních končetin, alergické onemocnění kůže, dýchacích cest a spojivek, poruchy zraku a barvocitu a nervové nemoci. 31-43-M/001 – ODĚVNICTVÍ
O tomto čtyřletém oboru pro dívky a chlapce, který umožňuje získání všeobecných a odborných vědomostí a intelektových a manuálních dovedností potřebných k profesionálnímu vykonávání širokého okruhu pracovních činností při výrobě oděvů a realizaci oděvů na trhu, jsem se již zmiňovala v části o oboru krejčí, krejčová. Dosaženým stupněm je střední vzdělání s maturitní zkouškou. Maturitní zkouška se i tady skládá z teoretické a praktické části. Absolvent získává vysvědčení o maturitní zkoušce. Předpokladem je stejně jako u jiných oboru splnění povinné školní docházky a splnění zdravotních požadavků. Vadí postižení páteře a horních končetin, chronická a alergická onemocnění, porucha barvocitu. Absolventi se uplatní ve všech činnostech souvisejících s výrobní, podnikatelskou a obchodní praxí v oblasti výroby oděvů, módního návrhářství a modelování oděvů. Mohou pokračovat ve studiu na vyšší odborné škole se zaměřením na návrhářství v Brně, nebo na vysoké škole např. Design oděvů na Universitě Tomáše Bati ve Zlíně, VŠ textilní v Liberci, případně v jakémkoliv oboru na VŠ.
54
5.4.3 Nástavbové studium 64-41-L/524 - PODNIKÁNÍ (dvouleté denní studium) Jak už jsem se zmiňovala v předešlém textu, všechny tříleté studijní obory mají možnost dalšího vzdělávání v nástavbovém studiu na naší škole. Dosažený stupeň vzdělání je střední s maturitní zkouškou. Absolventi mohou vykonávat všechny ekonomické, provozně ekonomické, obchodní a administrativní činnosti nebo mohou samostatně podnikat. Po ukončení studia mohou je možnost pokračovat na vyšší odborné škole nebo na vysoké škole nebo si rozšířit vzdělání v dalších odborných kurzech. Dalšími aktivitami školy je zajišťování rekvalifikačních kurzů.
5.4.4 REKVALIFIKAČNÍ KURZY STŘEDNÍ ŠKOLY ODĚVNÍ A SLUŽEB VIZOVICE Dnešní doba vyžaduje neustálé vzdělávání. Rekvalifikačních kurzů nevyužívají jen absolventi naší školy, ale také lidé vlastnící živnostenské oprávnění, kteří chtějí rozšířit svoji živnost nebo mnozí nezaměstnaní z úřadu práce. Mohou si vybrat z mnoha rekvalifikačních kurzů, v různé délce trvání. Forma studia je dálková. Např. kosmetička, kadeřnice, kadeřník, fotograf, fotografka a dámská krejčová. Tyto kurzy trvají nejdéle, 10 měsíců, tj. 15 konzultací za rok z teoretických předmětů, cca 90 hodin. Odborný výcvik v délce 260 hodin si zajišťují zájemci sami. Kurz je ukončen závěrečná zkouška z teorie a praxe a absolventi obdrží osvědčení. Dalším rekvalifikačním kurzem je 100 hodinový kurz pedikúry, manikúry a modeláže nehtů, kde absolventi po závěrečné zkoušce z teorie a praxe obdrží osvědčení. Jejich výhodou je odborný výcvik přímo v naší škole. Ke kosmetice patří i barvení obočí, řas, denní líčení, tento kurz lze absolvovat během jednoho týdne a absolventi po jeho ukončení obdrží osvědčení. Zajímavým a vyhledávaným rekvalifikačním kurzem je vizážista. Jedná se o barvovou typologii a líčení, kurz je dvoudenní. Absolventi v závěrečné zkoušce musí prokázat znalosti v oblasti vizážistiky a barvového poradenství. Oblíbeným je také pětihodinový kurs Japonské manikúry „P.SHINE“. Jedná se přírodní úpravu nehtů pomocí včelího vosku, který jim dodá lesk a zároveň nehty regeneruje. I tady získají absolventi po vykonání závěrečné zkoušky osvědčení. 55
5.5 Domov mládeže Budova domova mládeže byla postavena v roce 1965. Původně byla projektována pro potřeby ubytování žáků tehdejší Střední zemědělské technické školy, která měla menší kapacitu než škola současná. Proto v té době byly domovem využívány i prostory v přízemí budovy a to jako šatny, botárky a společenské místnosti. S rozvojem dnešní školy vznikly potřeby většího počtu technickohospodářských pracovníků i skladovacích prostor. Z tohoto důvodu byly v části přízemí budovy zřízeny kanceláře provozně – ekonomického úseku školy, sklad kosmetických a kadeřnických přípravků a sklad prádla. Řadou změn a oprav prošla však celá budova domova. Bylo přebudováno celé sociální zařízení, umývárny vybaveny oddělenými sprchovými boxy a novými obklady. Opravena byla střecha budovy a provedena nová fasáda. Stáří budovy si vyžádalo také zateplení
rohových
pokojů,
výměnu
všech
oken,
rekonstrukci
elektrických
rozvodů,instalaci ventilačního zařízení, opravu omítek, malování a výměnu podlahovin v některých pokojích. Pro další období se počítá s postupným vybavením pokojů novým nábytkem. Zkušebně byly nově vybaveny již dva pokoje. Domov mládeže slouží k ubytování 213 žákyň této školy, které pro velkou vzdálenost nemohou denně do školy dojíždět z místa bydliště. Je umístěn v dvoupatrové budově sousedící s budovou školy, provozovnami odborného výcviku a tělocvičnou. Pro větší pohodlí žáků jsou škola, domov mládeže a tělocvična vzájemně propojeny spojovacími chodbami, čímž vlastně tvoří jeden celek, díky němuž nemusí žákyně v době teoretického vyučování vůbec vycházet ven. Velkou výhodou tohoto propojení je však zejména možnost průběžného využívání tělocvičny, posilovny a počítačových tříd v budově školy i při odpolední zájmové činnosti ubytovaných žákyň. V přízemí domova mládeže je prostorná kuchyně s jídelnou umožňující pravidelné stravování. V obou patrech jsou klubovny vybavené televizory, videem, počítači s internetovým připojením, klavírem, klávesami, psacími a šicími stroji. Žákyně oboru krejčová mají šicí stroje přímo na svých pokojích. K dispozici je dobře vybavená žákovská knihovna, různé sportovní náčiní a videokazety. Ubytovaným žákyním slouží také kuchyňka, kde si samostatně připravují stravu, nebo ji využívají při zájmové činnosti vedené vychovatelkami.
56
V domově mládeže jsou ve čtyřlůžkových pokojích ubytovaná jen děvčata ve věku 15 až 19 let a to buď trvale, nebo jen v týdnu teoretického vyučování. V době odborného výcviku mohou některé žákyně dojíždět, neboť škola zřídila provozovny i mimo město Vizovice. V letech, kdy škola neměla vlastní provozovny odborného výcviku a žákyně jej prováděly u různých podniků služeb, sloužily k jejich ubytování ještě Domovy mládeže na Jižních svazích a Třídě 2. Května ve Zlíně. Oba byly v roce 1990 zrušeny.
Na úspěchu naší školy se bezesporu podílí vedení školy. Konkrétně Mgr. Ivana Plzáková a Mgr. Ludmila Šrámková. Dovolte mi tyto dvě pracovnice blíže představit.
5.6 Významní pracovníci školy Mgr. Ivana Plzáková Paní Ivana Plzáková neodmyslitelně patří k historii školy. Ve školství pracovala již od roku 1964, tedy plných třicet šest let, než v roce 2000 odešla do důchodu. Svůj život spojila s Odborným učilištěm v roce 1968, kdy začala pracovat jako učitelka odborných předmětů v oboru krejčí na Učňovské škole v Lípě. Později vykonávala funkci zástupce ředitele a od roku 1990 se stala ředitelkou Středního odborného učiliště. V době jejího působení ve funkci ředitelky prošla škola výraznými změnami. Došlo k rozšíření učebních oborů, a to o obor fotograf, obory rodinné školy, studijní obor Oděvnictví, nástavbové studium. Jejím přičiněním škola začala organizovat rekvalifikace pracovníků, což příznivě ovlivnilo hospodářské výsledky školy. Za jejího působení bylo při škole vybudováno pět nových provozoven kosmetiky, šest provozoven kadeřnictví, pět krejčovských dílen a moderní pracoviště pro odborný výcvik oboru fotograf. Osobně se podílela na zpracování učebnice kosmetiky a učebních osnov jednotlivých oborů. Jednoznačně lze říci, že škole věnovala většinu svého času, vyvinula obrovskou snahu o to, aby žáci měli pro svou přípravu ty nejlepší podmínky. Za svou obětavou a záslužnou práci byla v březnu 2001 právem oceněna Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy stříbrnou medailí za celoživotní přínos pro školství.
57
Mgr. Ludmila Šrámková
Pedagožka, které si rovněž velice vážím je Mgr. Ludmila Šrámková. Pochází z Domašova nedaleko Brna, ale většinu svého profesního života prožila ve Vizovicích. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu v Brně, předměty chemii a matematiku. Od 1.9.1968 nastoupila jako učitelka v již zmiňované škole v Lípě (dnes Střední škola oděvní a služeb ve Vizovicích). Bez nadsázky se dá říci, že je součástí školy, neboť od svého nástupu učí dodnes. Své vědomosti předává žákům všech typů oboru, které se ve škole vystřídaly. Ona zůstávala, jen škola měnila své názvy a zaměření. Nyní zastává funkci zástupce ředitele školy pro teoretickou výuku. Učí ale dál, vždyť tolik odborných a pedagogických zkušeností nemá žádný z vyučujících. Mg.r Ludmila Šrámková zasáhla i do mého života. Byla i mým pedagogem, který mě kladl otázky v době studií. Dnes je mou „nadřízenou“, ale víc než to, je pro mě člověk blízky, kterého si vážím pro morální, charakterové a profesní vlastnosti.
58
ZÁVĚR
Systém zlínského školství v období první republiky byl svým způsobem specifickou a na svou dobu pozoruhodnou konstrukcí. Stal se rámcovým oficiálním programem školských změn ve 30.letech 20.století, kdy šlo o novou úpravu celého národního školství. Celý systém do dnešních podmínek aplikovat nelze, je však možno využít mnoha prvků, které se jeví podnětnými pro dnešek. Jde především o prostředky a metody, které vedly k efektivnosti výchovných výsledků, a kterých by bylo dobré využít i v současném školství. Zlínský systém výchovy a školství je inspiračním příkladem i pro současné školství, kdy hledáme a usilujeme o nové cesty, snažíme se orientovat v historii a čerpat z ní podněty. Vlastní práce a vlastní zkušenosti byly vydávány za nejlepšího učitele. Tomáš Baťa často zdůrazňoval: „Učme se prací! Skutečná práce je nejlepší metodou. Velkým bohatstvím je vlastní zkušenost, teprve ona zhodnocuje naše vědomosti.“ Tyto myšlenky nám otvírají mnohé perspektivy pro změnu výchovně vzdělávacího procesu pro současné podmínky života člověka. Proto také odborné školství současné může mnohé ze zlínského školství a výchovy využít.
Odborné školy zajišťují široké spektrum odborného vzdělávání. Stejně jako tehdy jde o to, aby žáci byli připravováni hlavně na výkon odborných činností v jednotlivých hospodářských odvětvích. Pouze menší část může pokračovat na vysoké škole (má-li maturitu) spíše však v nástavbovém studiu a různých kurzech.
Stejně jako tehdy jsou odborné školy profesní orientací těsněji spojeny s uplatněním svých absolventů v praxi a více jsou proto spojeny s aktuálním stavem na trhu práce. Odborné vzdělávání se od minulosti liší tím, že je strukturované podle takzvaných kmenových oborů. Z hlediska výuky je diferencováno následovně: •
2-3leté studium ukončené středním vzděláním s výučním listem
•
úplné střední odborné vzdělání (obvykle 4leté) ukončené maturitní zkouškou
59
Zdá se, že po zmatcích vyvolaných politickými a hospodářskými změnami se dnes systém postupně ustaluje a počty žáků i oborů se mění, tak jak se mění struktura našeho hospodářství. Začíná se pomalu odstraňovat nedostatek odborníků v některých profesích, které prodělaly drastické změny. Svůj podíl na tom nese překotné období v němž jsme se nacházeli. Nebyla provedena restrukturalizace nejenom průmyslu, ale i školství, obě tyto oblasti hledaly cestu a pozici v globálním světě. Nejen Ministerstvo průmyslu, ale také Ministerstvo školství, které odborné školství předalo Ministerstvu průmyslu, které toto školství nevidělo jako svou prioritu. Po roce 1989 mělo klesající tendenci, což souviselo jak s restrukturalizací tohoto studia, tak i se změnami hospodářského profilu České republiky. Vznikly tak nejistoty spojené s absolvováním tohoto typu škol i s populačním vývojem v České republice.
60
RESUMÉ Předložená bakalářské práce se věnuje v první kapitole zlínskému školství, a to od vzniku samostatného Československa po jeho okupaci. V teoretické části jsou charakterizovány zlínské školy, které vytvářely tehdejší školský systém. K tomuto školskému systému patřily základní školy, střední školy a vzdělávací zařízení firmy Baťa. Druhou kapitolou v bakalářské práci bude Střední škola oděvní a služeb ve Vizovicích. Patří do regionu Zlína a tedy do regionu školství. Výběr této školy není náhodný. Studovala jsem zde od roku 1979 a nyní na této škole vyučuji v oboru oděvnictví. Jde o odbornou školu, která je ve Zlínském kraji doposud jediným typem školy s tímto zaměřením. Rozšířila tedy Baťovský školský systém. V závěru práce se zamýšlím nad významem vzdělávacího zlínského systému a jejího přínosu pro současnost.
RESUMÉ
In the first part of my thesis work I dealt with the education system in Zlin region from the formation of the Czech Republic till the beginning of its occupation. In the theoretical part there are described zlin schools, which were establishing an educational system here. To this educational system beloged local primary schools, secondary schools and educational institutions of Thomas Bata factory. The second part involves information about Secondary clothing school in Vizovice. The school is situated in Zlin region. This choice wasn′t random. I had been studied there since 1979 and nowdays I work as a teacher here. This special secondary school is the only one of its kind and it contributed to broaden the Bata′s educational system. In the end of my work I think about the importance of zlin educational system and its contribution to the present.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]
BAŤA, T. Úvahy a projevy. Vydání třetí. Praha: Institut řízení, 1990. 246 s. ISBN 80-7014-024-0
[2]
GARLÍK, V. Baťovy závody, organizace a řízení do roku 1939. Praha: Svoboda, 1990, ISBN 80-205-0160-6
[3]
GLOGAR, A. Studijní ústav ve Zlíně. Zlín: VUT Zlín, 1994. Pracovní sešity
IME 1/94. Bez ISBN [4]
Kolektiv autorů. Almanach světového sjezdu absolventů Baťovy školy práce. Zlín: Klub ABŠ, 1992. 102 s. Bez ISBN
[5]
Kolektiv autorů. Ročenka Baťa 1940. Zlín: Tisk Zlín, 1940. Bez ISBN
[6]
MZA, Fond Baťa, a.s. Zlín
[7]
NÁDVORNÍK, J. a kol. Baťův systém řízení do roku 1939. Praha: Impuls, 1990. 152 s. Bez ISBN
[8]
NÁDVORNÍK, J. Baťova škola práce. Vydání první. Zlín: Klub absolventů Baťovy školy práce ve Zlíně, 1995. 23 s. Bez ISBN
[9]
OLÁHOVÁ, E. Zlínské školství v období první republiky. Diplomová práce.
[10]
POKLUDA, Z. Ze Zlína do světa. Vydání první. Zlín: Nadace Tomáše Bati, 2004. 62 s. ISBN 80-239-2149-5
[11]
Redakce administrace závody Baťa a.s. ve Zlíně. Zpravodaj zaměstnanců prodejního oddělení firmy Baťa - r.1932, příloha časopisu Zlín k číslu 31, vydáno 5.8.1932
[12]
URBANOVSKÁ, E. Podíl osobnosti učitele na reformě školy (Zlínské pokusné školy a současnost). Disertační práce. Olomouc 1996
[13]
WICHEREK, J. Školy a vzdělávací činnost na Zlínsku ve dvacátých a třicátých letech XX. století. Acta musealia, suplementa 2005/1. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2005. ISSN 0862-8548
[14]
ZELENÝ, M. Cesty k úspěchu: trvalé hodnoty soustavy řízení Baťa. Vydání první. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2001. 58 s. ISBN 80-7318-046-4.
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 – fotografie - Tomáš Baťa Příloha č. 2 – fotografie - Dominik Čipera Příloha č. 3 – fotografie - Jan Antonín Baťa Příloha č. 4 – fotografie - Zlínská školní čtvrť - Masarykovy školy Příloha č. 5 – fotografie - Život v Masarykových školách Příloha č. 6 – Roční vysvědčení žáka Baťovy školy práce Příloha č. 7 – fotografie učitelského sboru školy Lípa v roce 1974 Příloha č. 8 – fotografie - Kadeřnické soutěže Příloha č. 9 – fotografie Střední školy oděvní a služeb Vizovice v současnosti Příloha č. 10, 11 – fotografie budov Střední školy oděvní a služeb Vizovice Příloha č. 12 – fotografie prostor školy pro volný čas Příloha č. 13,14,15 – fotografie odborných učeben Střední školy oděvní a služeb Vizovice Příloha č. 16 – Zlatý diplom ATOK
Tomáš Baťa ( 3.4.1976-12.7.1932 )
Dominik Čipera ( 3.8.1893 – 3.9.1963).
Jan Antonín Baťa ( 1898 – 1965 )
Zlínská školní čtvrt.
Masarykovy školy.
Aula.
Živnostenské.
Obecné. Jinojazyčné.
Učitelský sbor škola Lípa v roce 1974 V dolní řadě uprostřed ředitel Josef Hájek
Kadeřnická soutěž 1969
Kadeřnická soutěž Krajské kolo 1974
Střední škola oděvní a služeb Vizovice září 2005
Vizovice budova Střední školy oděvní a služeb
budova školy
vlevo tělocvična vpravo internát
Vizovice starší část školy s učebnami všech oborů
Vizovice – budova oboru dámská krejčová
Prostory školy pro volný čas
Posilovna
Knihovna
Tělocvična
Od borné učebny Střední školy oděvní a služeb ve Vizovicích
Oděvnictví
Kadeřnická
Počítačová
Studenti při výuce v jednotlivých oborech
Dámská krejčová
Fotograf
Kosmetička
Rodinná škola
Kadeřnice
Kurs modeláže nehtů - manikúra
ANOTACE NAVRÁTILOVÁ, R. K HISTORII ZLÍNSKÉHO ŠKOLSTVÍ A STŘEDNÍ ŠKOLY ODĚVNÍ A SLUŽEB VIZOVICE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Brno: MU, 2006, s.60 VEDOUCÍ PRÁCE Doc. PhDr. Zdenka Veselá, CSc. Ve své bakalářské práci se zamýšlím nad odborným školstvím ve zlínském regionu. Školský systém, jehož základy spolubudoval a spoluvytvořil Tomáš Baťa. Současné odborné školství jsem přiblížila kapitolou o Střední škole oděvní a služeb ve Vizovicích, ve které vyučuji. KLÍČOVÁ SLOVA Obory vzdělávání, studenti, studium, školy, školství, žáci
ANOTATION NAVRÁTILOVÁ, R. HISTORY OF THE ZLIN EDUCATIONAL SYSTÉM AND THE SECONDARY CLOTHING SCHOOL IN VIZOVICE THESIS WORK. Brno: MU, 2006, p. 60 CHIEF OF THE WORK Doc. PhDr. Zdenka Veselá, CSc.
In my thesis work I think about the special educational system in Zlin region. The educational system was established also by well known Thomas Bata. I described the nowadays special educational system in the part about Secondary Clothing School in Vizovice, where I work as a teacher.
KEY WORDS Branches of education, students, study, schools, education, pupils
