Judikatura Evropského soudního dvora v oblasti sociálních výhod migrujících osob v EU. Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právo a právní věda Katedra mezinárodního a evropského práva

Diplomová práce

Judikatura Evropského soudního dvora v oblasti sociálních výhod migrujících osob v EU

Sára Zavoralová 2010/2011

Je tiens à remercier particulièrement Monsieur le Professeur Jean-Philippe Lhernauld de m'avoir rendu accessible le Laboratoire de droit social de l'Université Phantéon-Assas Paris 2 pour la rédaction de mon mémoire.

2

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: „Judikatura Evropského soudního dvora v oblasti sociálních výhod migrujících osob v EU.“, zpracovala samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou dále uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.

…………………………..

V Paříţi dne 28. června 2011

Sára Zavoralová

3

Obsah Úvod .......................................................................................................................... 6 1

Volný pohyb osob .............................................................................................. 9 1.1 1.1.1 1.2

3

5

Zakotvení volného pohybu v sekundárním právu EU ............................. 11 Nařízení 492/2011 ............................................................................... 14

1.2.3

Nařízení 1612/68 ................................................................................. 14

1.2.4

Směrnice 2004/38 ................................................................................ 14

1.2.5

Směrnice 2005/36 ................................................................................ 16 Zakotvení principu rovnosti v zacházení ................................................. 16

Sociální právo a koordinace sociálních systémů v Evropské unii.................... 18 2.1

Zakotvení sociálního práva v primárním právu ....................................... 18

2.2

Zakotvení sociálního práva v sekundárním právu ................................... 19

2.2.1

Nařízení 883/2004 ............................................................................... 19

2.2.2

Nařízení 1408/71 ................................................................................. 21

Sociální výhody ................................................................................................ 23 3.1

Sociální výhody dle vnitrostátního práva ................................................ 23

3.2

Sociální výhody dle komunitárního práva ............................................... 23

3.3

Pojem sociální výhody ............................................................................. 23

3.4

Počáteční postoj ESD k výkladu pojmu „sociální výhody“ .................... 25

3.5

Různorodost výkladu pojmu „sociální výhody“ ...................................... 27

3.6

Negativní vymezení pojmu sociální výhody ........................................... 30

3.6.1 4

SFEU a SEU ........................................................................................ 10

1.2.2

1.3 2

Zakotvení volného pohybu v primárním právu EU ................................. 10

Rodinní příslušníci migrujících pracovníků a sociální výhody ........... 31

Český právní řád a sociální výhody ................................................................. 33 4.1

Antidiskriminační zákon a pojetí sociálních výhod................................. 33

4.2

Vztah k ostatním českým právním předpisům......................................... 35

Sociální výhoda vs. Sociální zabezpečení ........................................................ 36 5.1 Působnost sociálních dávek dle komunitárního práva na poli sociálních výhod 37 5.2

Dvojí kvalifikace ..................................................................................... 37

5.3

Kumulativní kvalifikace .......................................................................... 38

5.4

Problémy právní argumentace kumulativní aplikace .............................. 39 4

5.5 6

Daňové výhody ........................................................................................ 40

Judikatura ESD týkající se sociálních výhod ................................................... 42 6.1

Zásadní rozhodnutí pro vývoj pojmu sociální výhoda ............................ 42

6.1.1

Michel S. .............................................................................................. 42

6.1.2

Inzirillo ................................................................................................ 42

6.1.3

Reina .................................................................................................... 43

6.1.4

Hoeckx ................................................................................................. 44

6.1.5

Komise v. Lucembursko ...................................................................... 44

6.1.6

O´Flynn ................................................................................................ 45

6.1.7

Lair ....................................................................................................... 45

6.1.8

Mutsch ................................................................................................. 46

6.1.9

Martinez Sala ....................................................................................... 47

6.1.10 6.2

Grzelczyk ......................................................................................... 48

Negativní vymezení ................................................................................. 49

6.2.1 Even vs. Office national des pensions pour travailleurs salariés (ONPTS) ........................................................................................................... 49 6.2.2 6.3

Baldinger.............................................................................................. 49 Rodinní příslušníci a sociální výhody...................................................... 50

6.3.1

Reed ..................................................................................................... 50

6.3.2

Lebon ................................................................................................... 51

7

Shrnutí judikatury a návrhy dle lege ferenda ................................................... 52

8

Závěr ................................................................................................................. 55

9

Resumé ............................................................................................................. 57

10

Prameny ....................................................................................................... 59

10.1

Monografie .............................................................................................. 59

10.2

Periodika .................................................................................................. 59

10.3

Právní předpisy ........................................................................................ 60

10.4

Judikatura ESD ......................................................................................... 61

10.5

Internetové zdroje .................................................................................... 63

10.6

Ostatní ...................................................................................................... 63

5

Úvod Unijní právo je v podmínkách české právní vědy novou disciplínou, neboť je tomu jen několik let, co je závazné i pro Českou republiku. V dnešní době je volný pohyb osob v rámci společenství jiţ samozřejmostí. Za pozastavení však rozhodně stojí hlubší pohled na převratný vývoj v této oblasti působení komunitárního práva. Samotné sociální výhody, které jsou prvořadým předmětem mé diplomové práce, jsou upraveny v nařízení č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (dále jen „nařízení 492/2011“)1. Vzhledem k tomu, ţe pro Českou republiku se toto nařízení 492/2011, respektive jeho předchůdce nařízení č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (dále jen „nařízení 1612/68“), stalo závazným aţ od vstupu od Evropské unie (dále jen „Unie“) k 1.5. 2004, je zřejmé, ţe vývoj aplikace zmíněného nařízení v právní praxi nezaznamenal v nečlenských zemích širšího vědeckého zájmu. Tomu také u nás odpovídá rozsah odborné právní literatury vztahující se k danému tématu. Cílem mé práce je tedy především zaměření na cizojazyčnou literaturu a pokus o hlubší prozkoumání vývoje v dané oblasti. Předtím je ale potřeba zopakovat si úpravu volnosti pohybu pracovníku v rámci Unie a pojetí pracovníka, abych byla schopna správně pochopit účel zakotvení sociálních výhod v komunitárním právu. Dále je potřeba se vyrovnat s právní úpravou v oblastí sociální politiky Unie a nahlédnout tak i do sociálního zabezpečení migrujících osob, abych byla schopna rozlišit sociální výhody se sociálním zabezpečením. Pokusím se tedy nastínit základní úpravu společné koordinace sociálních systému. Pozornost je třeba věnovat i pojmu pracovník, jakoţto jednomu z předpokladů pro čerpání sociální výhody, či dávky ze sociálního zabezpečení v komunitárním právu. Je zřejmé, ţe pojem „sociální výhoda“ prošel ve výkladu Soudního dvora Evropské unie (dále jen ESD)3 značným posunem a stal se jakýmsi „sběrným košem“ pro případy nedostačující právní úpravy v sociální oblasti ve vztahu 1

Nařízení 492/2011 nahrazuje nařízení 1612/68. Pro účely mé práce však nové nařízení 492/2011 konzervuje totoţné pojetí sociálních výhod, a tak se v textu mé práce budu odkazovat k původnímu nařízení 1612/68, tak abych nezpůsobila přílišný zmatek při uvádění obou nařízení současně dle jejich časového zařazení. Samotná podkapitola bude věnována novému nařízení 492/2011 3 Po přijetí Lisabonské smlouvy se změnilo názvosloví z Evropský soudní dvůr na Soudní dvůr Evropské unie. Dále však budu uţívat zaţité zkratky „ESD“, která nicméně vyplývá i z názvu zadání mého tématu.

6

migrujících pracovníků a jejich rodin v rámci Unie. Je tedy také cílem mé práce prozkoumat judikaturu ESD vztahující se k dané problematice. Samostatné právní zakotvení sociálních výhod je strohé a omezené de facto na dvě zmínky v nařízení 1612/68 a směrnici 2000/44. Bez jakékoliv legální definice se dá tento pojem vykládat mnoha způsoby. Toto uchopení pojmu sociální výhoda se zpočátku mohlo jevit jako nešikovné, ale v kombinaci se širokým výkladem pojmu v judikatuře ESD a výkladovou doktrínou „effet utile“4 se naopak jeho flexibilita osvědčila. Unie není uspořádání sourodých států, a proto je takové ustanovení často uţíváno právě díky jeho moţném flexibilním výkladu. Poslední kapitola před uzavřením práce bude věnována jednotlivých rozhodnutím, která ovlivnila vývoj pojmu sociální výhoda. Budou vybrány jak některé ze starších rozhodnutí, která měla poměrně konzervativní výkladový postoj, tak i novější, z nichţ některé vzbudily diskusi nad pravomocí ESD vykládat široce komunitární právo a společnou sociální politikou. Princip nediskriminace zabírá velmi důleţité místo v národní legislativě, jelikoţ je to nosič integrace křehké skupiny obyvatel, cizinců.5 V kaţdém případě uplatňování tohoto principu nezabraňuje v různých národních právních systémech diskriminaci povaţovanou v určitých mezích za přípustnou.6 Vztah mezi komunitárním právem v ohledu na boj proti diskriminaci migrujících osob je konkrétně znatelný v případě migrujících pracovníků v článku 48 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“)7 a čl. 7 nařízení 1612/68 chránící migrující osoby proti diskriminačnímu zacházení v oblasti zaměstnávání a odměny za práci a v jiných pracovních podmínkách. Ale článek nařízení 1612/68, podle kterého migrující pracovníci mají nárok na stejné sociální výhody jako vlastní státní příslušníci, zaujímá zvláštní postavení v boji proti diskriminaci cizinců.8 Zajišťuje označením pojmu sociální výhody ochranu, která přesahuje doménu profesní aktivity. Fakt, ţe ESD definuje široce sociální výhody, umoţňuje chránit migrující pracovníky před diskriminačním chováním a podporuje jejich integraci v hostitelské zemi bez ohledu na reciprocitu se členskou zemí původu. Tedy, i kdyby země původu takové sociální výhody pro své pracovníky nenabízela, 4

pojem „effet utile“ je přiblíţen v kapitole „Pojem sociální výhody“ Lochak D., Réflexions sur la notion de discrimination , Droit Social Paris, 1987, str.778 6 Lhernould, J.P., Les avantages sociaux en droit communautaire, Droit social Paris,. 1997, str. 31 7 bývalý článek 39 odst. 2 smlouvy o zaloţení ES 8 Lhernould, J.P., Les avantages sociaux en droit communautaire, Droit social Paris. 1997, str. 31 5

7

neznamená to, ţe na ně nemá nárok migrující pracovník v hostitelské zemi. Toto pojetí tedy zejména prospívá vědomí, ţe rovnost v zacházení s migrujícími pracovníky není jen jakýmsi předmětem kalkulu v rámci mezi členských vztahů a reciprocity mezi nimi, ale je to pravidlo aplikovatelné napříč nimi a jejich úrovní sociální péče o své občany.

8

1 Volný pohyb osob Jednotný trh Unie a z něj plynoucí volný pohyb osob jsou převratným posunem pro přeshraniční pohyb osob v rámci Evropy. Volný pohyb osob představuje jednu ze základních svobod vnitřního trhu a prospívá občanům Unie, členským států a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Jakoţto základní právo občanů Unie je volný pohyb zakotven v Listině základních práv Evropské unie, konkrétně ve článku 45. Původně však volný pohyb osob nebyl tak velkoryse koncipován a omezoval se pouze na pracovníky, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky, tedy na ekonomickou migraci, coţ logicky doplňuje s volným pohybem zboţí, sluţeb a kapitálu ekonomicko-politický charakter počátečního vývoje Unie9. S postupným prohlubováním vztahů v rámci Jednotného evropského aktu v roce 1990 byly přijaty tři směrnice, které rozšířily právo volného pohybu osob i na další kategorie, a to na studenty, důchodce a rentiéry. Volný pohyb v případě studentů byl vázán na dvě podmínky, kdy student musí míst dostatečné mnoţství finančních prostředků a musí mít v hostitelském státu uzavřeno zdravotní pojištění. Obdobné podmínky se vztahují i na důchodce. Od roku 1993 občanství Unie zavedené Maastrichtskou smlouvou10 přiznává kaţdému občanovi Unie prvořadé a individuální právo svobodně se pohybovat a pobývat na území Unie. To tedy zakotvilo právo volného pohybu jako základní občanské právo a setřelo to jakousi ekonomickou podstatu a odůvodnění volného pohybu. V současné době unijní právo poskytuje svým občanům právo volného pohybu v rámci Unie z pracovních důvodu tak, ţe ochraňuje pracovníkova sociální práva a práva jeho rodinných příslušníků bez ohledu na jejich členskou státní příslušnost. Volný pohyb je výrazným hybatelem v oblasti sociální politiky Unie a napomáhá nejen k dosaţení jednotného trhu, ale i k sociální ekonomické a kulturní integraci pracovníků a jejich rodin do hostitelských států.

9

Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R.: Evropské Právo, 3. vydání, C-H-Beck Praha 2006, str. 460 10 Smlouva o zaloţení Evropské unie, podepsaná 7. února v Maastrichtu, platná od 1. listopadu 1993 v členských zemích

9

1.1

Zakotvení volného pohybu v primárním právu EU

1.1.1 SFEU a SEU16 Volný pohyb osob a pracovníků je zakotven ve Smlouvě o fungování Evropské unie. Podmínky volného pohybu osob a pobytu občanů Unie jsou upraveny primárně článkem 26 odst. 2 SFEU17, který uvádí, ţe „vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smluv“. V odstavci dva dále smlouva praví, ţe „Volný pohyb pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky“. Ve třetím odstavci se dále dočteme, ţe jediným omezením můţe být veřejný pořádek, veřejná bezpečnost a ochrana zdraví. Dále články 2018 a 21 SFEU19 zakotvují evropské občanství, institut, který právě onen volný pohyb osob rozšiřuje obecně na občany členských zemí. Článek 20 dále rozvádí, ţe kaţdý občan má právo na území jiného členského státu mimo volného pohybu a pobytu také právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němţ má bydliště, za stejných podmínek jako ostatní státní příslušníci tohoto státu. Pokud se pohybuje na území třetí země, kde stát, jehoţ je státním příslušníkem nemá své zastoupení, má tak právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoliv členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto sátu. Dále má pak také petiční právo k Evropskému parlamentu, právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv, či právo obracet se na orgány a poradní instituce v jednom z jazyků zakladatelských smluv a obdrţet v tomtéţ jazyce odpověď. Volný pohyb pracovníků je zakotven v hlavě IV. Volný pohyb osob, služeb a kapitálu v kapitole 1. věnované pracovníkům. Článek 45 SFEU20 praví, ţe „je zajištěn volný pohyb pracovníků v Unii“. Tento článek tedy zakotvuje primárně právo pracovníků na volný pohyb.

16

Smlouva o Evropské unii bývalý článek 14 Smlouvy o Evropském společenství (dále jen „Smlouva o ES“) 18 bývalý článek 17 Smlouvy o ES 19 bývalý článek 18 Smlouvy o ES 20 bývalý článek 39 Smlouvy o ES 17

10

Článek 4521 1. Je zajištěn volný pohyb pracovníků v Unii. 2. Volný pohyb pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky. 3. S výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví zahrnuje právo: a) ucházet se o skutečně nabízená pracovní místa; b) pohybovat se za tím účelem volně na území členských států; c) pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu s právními a správními předpisy, jež upravují zaměstnávání vlastních státních příslušníků; d) zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání za podmínek, které budou předmětem nařízení vydaných Komisí. 4. Tento článek se nepoužije pro zaměstnání ve veřejné správě.

1.2

Zakotvení volného pohybu v sekundárním právu EU Sekundární komunitární právo upravující volný pohyb osob je obsaţeno

zejména v nařízení 1612/68 ze dne 15. října 1968 O volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství a ve směrnici 2004/3822 ze 29. dubna 2004 O právu občanů Evropské unie a jejich rodin pohybovat se a pobývat volně na území členských států. Zmíněná směrnice novelizovala nařízení 1612/68 a zrušila jeho články 10 a 11 týkající se pohybu rodinných příslušníků migrujícího pracovníka. Dále je volný pohyb dotčen směrnicí 2005/36 o uznávání kvalifikací23. S nařízením 1612/68 úzce souvisí i nařízení 883/2004 o koordinaci sociálních systémů24. Obě tyto nařízení byla přijata jednomyslně s přihlédnutím ke článku 294 SFEU25.

21

bývalý článek 39 Smlouvy o ES Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 7 23 Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22 22

24

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) n. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci syst2004arlamentu a Radyouva o 25 Bývalý článek 251 Smlouvy o ES o legislativním postupu při přijímání aktů

11

1.2.1.1 Pojem pracovník Pro pochopení volného pohybu pracovníků je vhodné osvětlit si i tento samotný pojem. Pojem pracovník stejně jako sociální výhoda trpí strohostí svého legislativního zakotvení. Dlouhou dobu to byl právě jen pracovník, co jakoţto ekonomicky aktivní osoba čerpal práva volného pohybu a bylo tedy na místě tento pojem řádně vyloţit. Tato role náleţí zejména ESD. 1.2.1.2 Výklad ESD týkající se pojmu pracovník V rámci podpory volného pohybu je tedy logicky na místě, aby byl pojem vykládán široce. Kaţdý občan Unie má právo pracovat i v jiném členském státě. Pojem pracovník dle komunitárního práva není a nemůţe byt vykládán shodně s uchopením státních právních řádů26. Pojem zahrnuje osoby, které pod vedením jiné osoby vykonávají efektivní práci a nepocházejí z třetích států27. Odměna přitom nemusí být jen finanční, ale můţe být i věcná.28 Ona podřízenost je rozhodující pro nově přistoupivší státy, neboť se pozastavení přístupu na pracovní trh

netýká

osob

samostatně

výdělečně

činných29.

Efektivita

spočívá

v charakteristice práce, kdy její přínos není zanedbatelný a rozsah práce čistě okrajový a vedlejší30 Přeshraniční vztah je spatřován také jako zásadní charakteristika migrujícího pracovníka. Ona „migrace“ spočívá ve vyuţití práva volného pohybu. Pracovník tedy vykonává činnost mimo svou zemi původu, nebo ve své zemi původu, ovšem s trvalým pobytem v zahraničí31. Občan Unie můţe také takto „migrovat“, pokud vykonává práci v jednom členském státě a v jiném bydlí32. I tehdy, pokud pracovník opustí svou zemi a po uplynulé době se do ní navrátí a pracuje, nazývá ho ESD pracovníkem33. Poslední varianta je mírně 26 27

Rozhodnutí ESD ze dne 18. června, Lebon, spisová značka č. 316/85 KOM(2010)373 v konečném znění, 18. listopad 2010, Brusel

28

Rozhodnutí ze dne 5. června 1988, Steymann, spisová značka č. C-196/87 KOM(2010)373 v konečném znění, 18. listopad 2010, Brusel 30 Rozhodnutí ze dne 20. ledna 1980, Levin, spisová značka č. 53/81 31 Rozhodnutí ESD ze dne 10. února 2005, Hartmann v. Freistaat Bayern, spisová značka č. C357/89 32 Rozhodnutí ESD ze dne 26. února 1992, Raulin, spisová značka č. C-212/05 33 Rozhodnutí ESD ze dne 10. února 2005, Hartmann v. Freistaat Bayern, spisová značka č. C212/05 29

12

překvapující, ovšem vysvětlení spočívá v moţnosti odrazení vracejícího se migranta vyuţít práva volného pohybu, pokud by neměl stejná práva jako ostatní migrující pracovníci z jiných členských zemí34 Článek 45 SFEU zakotvuje práva osob mimo samotného pracovníka. Jedná se tak o rodinné příslušníky35, ostatní oprávněné osoby36 a uchazeče o zaměstnání. Uchazeči jsou logicky bráni v potaz, neboť pokud by byl volný pohyb omezen jen na pracovníky, co jiţ zaměstnání mají, bylo by samotné právo na volný pohyb zpochybněno37. Dále je třeba podotknout, ţe pojem „pracovník“ v právu Společenství není jednoznačný, ale jeho obsah se mění v závislosti na oblasti pouţití. Pojem „pracovník“ pouţívaný ve smyslu článku a nařízení č. 1612/68 se tedy nutně neshoduje s pojmem uplatňovaným v nařízení č. 883/200438. Pojem pracovník je zde však v jiném rozsahu neţ jak ho známě z nařízení 1612/6839. 34

KOM(2010)373 v konečném znění 18. listopad 2010, Brusel

35

Rodinným příslušníkem je dle článku 2 odst. 2 a) manţel nebo manţelka; b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského členského státu s registrovaným partnerstvím jako s manţelstvím, v souladu s podmínkami stanovenými souvisejícími právními předpisy hostitelského členského státu; c) potomci v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyţivovanými osobami, a takoví potomci manţela či manţelky nebo partnera či partnerky stanovení v písmenu b); d) předci v přímé linii, kteří jsou vyţivovanými osobami, a takoví předci manţela či manţelky nebo partnera či partnerky stanovení v písmenu b) 36

Článek 7 odst. 3 směrnice 2004/38 za ně pracovníka povaţuje pracovníka který

a)

není dočasné schopen pracovat v důsledku nemoci nebo úrazu

b) je řádně zapsán jako nedobrovolný nezaměstnaný poté, co byl zaměstnán více neţ jeden rok a je řádně zaregistrován u příslušného úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání c) je řádně zapsán jako nedobrovolný nezaměstnaný po skončení pracovní smlouvy na dobu určitou kratší jednoho roku, nebo poté, co se během dvanácti měsíců stal nedobrovolně nezaměstnaným a zaregistrovaný u příslušného úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. V tom případě si postavení pracovníka zanechává aspoň na šest měsíců d) zahájí odbornou přípravu. Pokud není nedobrovolně nezaměstnaný, můţe si postavení pracovníka ponechat pouze vztahuje-li se odborná příprava k jeho předchozímu zaměstnání 37

KOM(2010)373 v konečném znění, 18. listopad 2010, Brusel Příkladně zopakování ESD výkladu pojmu pracovník v případu Martinez Sala, odst. 36 Rozhodnutí ESD ze dne 12. května 1998, Martinez Sala, spisová značka č. C-85/96 („Osoba má postavení pracovníka ve smyslu nařízení č. 1408/71, pokud je pojištěna, byť jen proti jedinému riziku, na základě povinného nebo dobrovolného pojištění v rámci všeobecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v čl. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71, a to nezávisle na existenci pracovního poměru (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 31. května 1979, Pierik II, 182/78, Recueil, s. 1977, body 4 a 7, a rozsudek ze dne 9. července 1987, Laborero a Sabato, 82/86 a 103/86, Recueil, s. 3401, bod 17“) 39 Příkladně zopakování ESD výkladu pojmu pracovník v případu Martinez Sala, odst. 33 Rozhodnutí ESD ze dne 12. května 1998, Martinez Sala, spisová značka č. C-85/96 („ V rámci 38

13

1.2.2 Nařízení 492/2011 Nařízení č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie má za cíl modernizovat právní úpravu volného pohybu ve členských zemích a zapracovat jednotlivé novely a judikaturu týkající se předchozího nařízení 1612/68, které se tímto ruší. Co do ustanovení týkajícího se sociálních výhod, nedošlo k ţádné změně, a proto nenastane pravděpodobně ani ţádný přelom ve výkladu sociálních výhod dle nového nařízení. Úprava sociálních výhod si ponechala nezměněný text i číslo článku. Pro nás je tedy nejpodstatnější článek 7 odst. 2 zakotvující pojem „sociální výhody“, který bude podrobně rozebrán později v textu této práce.

1.2.3 Nařízení 1612/68 Nařízení Rady 1612/68 provádělo současný článek 45 SFEU a upravovalo tedy přístup a výkon zaměstnání napříč členskými zeměmi bez ohledu na místo bydliště pracovníka pocházejícího z členské země. Potvrzovalo tak tedy onen článek 45 SFEU a vyţadovalo stejné podmínky pro uchazeče o práci a pracovníky. Hostitelský stát můţe vyţadovat jen určité předpoklady, které však nemají diskriminační charakter jako třeba jazykové znalosti nutné k výkonu práce.

1.2.4 Směrnice 2004/38 Směrnice 2004/38, O právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků volně se pohybovat a pobývat na území členských států je platná od 30. dubna 2006 a nahradila soubor devíti směrnic a nařízení přijatých v letech 1964 aţ 199355. Směrnicí se zavádí právo na trvalý pobyt jakoţto právo občana Unie. Dále směrnice článku 48 Smlouvy a nařízení č. 1612/68 je za pracovníka povaţována osoba, která po určitou dobu vykonává pro jinou osobu a pod jejím vedením práci, za niţ dostává odměnu. Po skončení pracovního poměru dotčená osoba v zásadě ztrácí postavení pracovníka, avšak s tím, ţe jednak toto postavení můţe působit určité účinky po skončení pracovního poměru, a jednak musí být osoba, která se skutečně uchází o zaměstnání, rovněţ povaţována za pracovníka 55

Směrnice 2004/38/ES o právu občanů EU na volný pohyb [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.mpsv.cz/cs/6944

14

zavádí s cílem zjednodušit a posílit právo svobodného pohybu a pobytu právo členům rodiny v případě úmrtí nebo odstěhování občana Unie či rozloučení manţelství nebo registrovaného partnerství56. Směrnice dělí migranty do třech kategorií dle jejich délky pobytu. Krátký pobyt, který je podmíněn drţením platného průkazu, zajišťuje migrující osobě jen nezbytnou péči uhrazenou vlastním státem extenzivním působením sociálního zabezpečení.57 Pro čerpání zdravotní péče disponují osoby členských států evropským zdravotním průkazem, který ulehčuje hlavně administrativní náročnost plnění.58 Střednědobý pobyt trvající déle neţ tři měsíce předpokládá, ţe pracovník bude soběstačným v hostitelském státu a pro sebe a s ním migrující rodinu bude mít dostatečné prostředky. Dle článku 14 této směrnice se nesmí stát nepřiměřenou zátěţí pod hrozbou vyhoštění. Článek 16 této směrnice upravuje trvalý pobyt, který je podmíněn pětiletým pobytem v hostitelském státě s moţností přerušení pobytu nepřesahující dvě léta pod hrozbou ztráty trvalého pobytu. Není to tedy institut podobný občanství. Osobní rozsahem se směrnice vztahuje zejména na zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné, poskytovatele a příjemce sluţeb, turisty, důchodce, uchazeče o práci rodinné příslušníky, ale i osoby bez státní příslušnosti. Je také ovšem nutné podotknout, ţe volný pohyb osob přináší mnohé komplikace pro chod státu a ne kaţdá členská země si s ním řádně poradila. Dle zprávy o provádění směrnice 2004/3859 Evropská komise došla k tomu, ţe celkové provedení je spíše zklamáním a označila řadu problémů, které doprovázejí volný pohyb pracovníků i ostatních občanu Unie v různých členských státech60. Zpráva přímo mluví o tom, ţe ani jeden stát správně směrnici neimplementoval a ani jeden článek nebyl správně implementován všemi státy společně.61Evropský rok mobility pracovníků v roce 2006 přinesl závěr popisující řadu různorodých překáţek a vedle 56

Směrnice 2004/38/ES o právu občanů EU na volný pohyb. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.mpsv.cz/cs/6944 57 Článek 6 směrnice 2004/38/ES upravující pobyt nepřesahující tři měsíce 58 Více o potřebnosti průkazu v krátkém humorném videu, či tzv. non commercial spotu z dílny Evropské komise: Hot summer holidays. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z: http://ec.europa.eu/avservices/video/videoplayer.cfm?sitelang=en&ref=I070124 59

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS 60 61

KOM (2008) 840 v konečném znění, 10. prosinec 2008, Brusel tamtéţ

15

těch administrativních a právních62 upozornila zpráva i na ty méně skloňované jako třeba bydlení, jazyk, zaměstnávání manţelů a partnerů, mechanismy návratu, historické bariéry a uznávání zkušeností v rámci mobility zejména v malých a středních podnicích.63

1.2.5 Směrnice 2005/36 Významným omezením volného pohybu je problematika uznávání vzdělání v jiném členském státě. Pokud chce kvalifikovaný občan Unie vykonávat své povolání a zároveň vyuţít práva volného pohybu musí nejdříve poţádat o uznání své kvalifikace. Proto směrnice 2005/36 upravuje právě toto uznávání diplomů s cílem zjednodušení volného pohybu osob. Článek 53 SFEU64 říká, ţe „za účelem usnadnění přístupu osob k samostatným výdělečným činnostem a jejich výkonu přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci, jakož i koordinaci právních a správních předpisů“. Tato směrnice je tak logickým vyústěním oné snahy. Povolání můţe být regulováno právem jednotlivých států a přístup k němu upraven předpisy správního práva65

1.3 Zakotvení principu rovnosti v zacházení Předtím, neţ se přesuneme k samotnému pojmu sociální výhoda, je třeba si uvědomit, ţe tento pojem propojuje nejen volný pohyb osob, sociální postavení pracovníka, ale jeho výklad je i ovlivněn principem rovnosti v zacházení, zákazem diskriminace. Článek 48 odst. 2 SFEU66 zavádí princip volného pohybu pracovníků uvnitř Unie a říká, ţe je „zakázána jakákoliv forma diskriminace založena na státní příslušnosti mezi pracovníky členských zemí co se týče zaměstnávání, odměny za práci a dalších pracovních podmínek“. Jedná se tedy o princip zákazu diskriminace, který je zakotven ve článku 18 SFEU 67. Hlava II Nařízení č. 1612/68 upravující výkon zaměstnání a rovnost zacházení udává v článku 7 odst. 1 následující: „S pracovníkem, který je státním příslušníkem členského státu, nesmí 62

příkladně uznávání kvalifikace, či přenositelnost doplňkových důchodových práv atp. KOM (2010) 373 v konečném znění, 18. listopad 2010, Brusel 64 bývalý článek 47 Smlouvy o ES 65 KOM(2010)373 v konečném znění, 18. listopad 2010, Brusel 66 Bývalý článek 39 odst. 2 smlouvy o zaloţení ES 67 Bývalý článek 12 smlouvy o zaloţení ES 63

16

být na území jiného členského státu z důvodu jeho státní příslušnosti zacházeno jinak než s tuzemskými pracovníky, jde-li o podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky, zejména z oblasti odměňování, propouštění a návratu k povolání nebo opětného zaměstnání, pokud se stal nezaměstnaným“

17

2 Sociální právo a koordinace sociálních systémů v Evropské unii Sociální právo Unie je široké právní odvětví, které zahrnuje nejen právo sociálního zabezpečení, ale i právo pracovní a některé aspekty rodinného práva.68 Jednotlivé členské země mají vlastní právní úpravu sociálního práva a sociálního zabezpečení svých státních příslušníků a mnohdy se od sebe velmi navzájem liší. Na jedné straně si můţeme ukázat skandinávské země jako třeba Švédsko, které se svým propracovaným sociálním systémem zaslouţí obdiv a moţná i trochu závist ostatních zemí, neboť pro Švédy sociální právo není jen jakýmsi záchranným systémem v případě neschopnosti, nebo snad nemoţnosti, jak je to vnímáno u nás, ale opravdovým občanským právem. Dále můţeme ukázat na státy jako Anglie, či Irsko, kde stát naopak tolik sociální není. Je tedy na místě systémy koordinovat. Nejedná se o opravdový zásah do sociální politiky. Nejedná se o harmonizaci, která je otázkou nedohledné budoucnosti, ale o koordinaci, tedy vzájemné provázaní. Nařízení týkající se koordinace sociálních systémů se tedy na ni pouze omezují, aniţ by hlouběji do sociálních systémů zasahovaly.69 Nástroji jsou asimilace, koordinace a extenze70. Asimilace je srovnatelným reţimem státních příslušníků pro dlouhodobé pracovníky. Je hrazena hostitelským státem. Tam, kde asimilace, přestává být spravedlivá, nastupuje koordinace. Jedná se o situace, které asimilační reţim nemůţe upravit dostatečně jako třeba následné dávky v podobě starobního důchodu. Extenze je nástrojem pro zjednodušení administrativně náročných, většinou jednorázových plnění v rámci krátkodobé migrace jako třeba lékařské výlohy a je hrazena vlastním státem příslušníka, resp. státem asimilace.71

2.1

Zakotvení sociálního práva v primárním právu Lisabonská smlouva se také stále hlásí k dokumentům se sociální tématikou

základních sociálních práv vymezených v Evropské sociální chartě podepsané dne 18. října 1961 v Turíně a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989. 68

Rodiere P., Droit social de l´Union Européene, Librarie générale de droit et de jurispudence, Paris, 2004, str. 1 69 Úvodní informace, Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.mpsv.cz/cs/532 70 Křepelka F., Dopady práva Evropského společenství na sociální zabezpečení a služby poskytované členskými státy, Právní rádce 6/2006, str. 651 71 Křepelka F., Dopady práva Evropského společenství na sociální zabezpečení a služby poskytované členskými státy, Právní rádce 6/2006, str. 652

18

Zakotvení sociálních práv souvisí s právem volně se pohybovat v Unii, které je zakotveno v článku 45 SFEU. Lisabonská smlouva dle článku 4 uvádí, ţe sociální politika patří do úpravy Unie v mezích rozsahu smlouvy. V následujícím článku ale hned doplní, ţe Unie můţe dávat podněty pro zajištění koordinace sociálních politik členských států. Článek 48 SFEU73 říká, „že Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem v oblasti sociálního zabezpečení taková opatření, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků; za tímto účelem vytvoří systém, který migrujícím zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným, jakož i osobám na nich závislým, zajistí započtení všech dob získaných podle různých vnitrostátních právních předpisů pro účely vzniku a zachování nároků na dávky, jakož i pro výpočet jejich výše a vyplácení dávek osobám s bydlištěm na území členských států“ Hlava X. SFEU se věnuje sociální politice. Jedná se o prohlášení společného cíle zlepšování sociálních podmínek občanů Unie a boje proti sociálnímu vyloučení a podobně. Hlava X ale také dále uvádí, ţe její ustanovení „se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému“.

2.2 Zakotvení sociálního práva v sekundárním právu74 2.2.1 Nařízení 883/2004 K 1. květnu 2010 došlo ke změně právní úpravy v rámci sociální koordinace mezi členskými státy Unie a nařízení 1408/7175 bylo nahrazeno nařízením 883/2004 a nařízením 987/2009 ze 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004. Členské státy na novém nařízení pracovaly mnoho let a dá se povaţovat za jeden z úspěchů českého předsednictví76 Nové nařízení přejímá principy svého předchůdce a snaţí se modernizovat úpravu koordinace v sociálních systémech jednotlivých členských zemí.

73

bývalý článek 42 Smlouvy o ES prostor je věnován více nařízení 1408/71, neboť je vývojově spjato nejvíce s úpravou sociálních výhod 75 upozorňuji čtenáře práce, ţe se setká s oběma nařízeními dle jejich časového kontextu 76 Nová pravidla pro sociální zabezpečení v Evropské unii. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.mpsv.cz/cs/8786 74

19

Článek 3. do svého věcného působení zahrnuje širší záběr v oblasti sociálních dávek, neţ předchozí nařízení 1408/7177. Vztahuje se na jednotlivá plnění bez ohledu na to, jestli jsou jednotlivé dávky financovány z příspěvků, či zda je vyplácí zaměstnavatel, instituce sociálního zabezpečení nebo orgán veřejné správ78. Článek 2 upravuje osobní působnost, tak ţe se nařízení „vztahuje na státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé“ a dále na „pozůstalé osob, které podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost, jsou-li jejich pozůstalí státními příslušníky členského státu nebo osobami bez státní příslušnosti, anebo uprchlíky bydlícími na území členského státu“. Na první pohled by se mohlo zdát, ţe nařízení 883/2004 se na rozdíl od svého předchůdce neomezuje jen na pracovníka. Pojem pracovník byl ovšem judikaturou extenzivně vykládán tak, ţe se dle nařízení 1408/71 za pracovníka povaţovala osoba pojištěna proti jednomu nebo více rizikům krytým systémem sociálního zabezpečení pro zaměstnané osoby nebo zvláštním systémem pro státní zaměstnance a dále novelizace nařízení 859/2003 rozšířila osobní rozsah i na cizí státní příslušníky, kteří nejsou občany některého členského státu a kteří migrují v rámci společenství79. Tedy vidíme, ţe k převratnému posunu nedošlo. Nařízení není hodnoceno úplně pozitivně, neboť při vší snaze právního zachycení veškerých moţných eventualit komplikuje aplikaci a srozumitelnost80

77

(tučně zvýrazněné jsou nově zakotvené dávky) a) dávky v nemoci, b) dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky, c) dávky v invaliditě, d) dávky ve stáří, e) pozůstalostní dávky, f) dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, g) pohřebné, h) dávky v nezaměstnanosti, i) předdůchodové dávky j) rodinné dávky 78 Nová pravidla pro sociální zabezpečení v Evropské unii. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.mpsv.cz/cs/8786 79 Whelanová M., Sociální právo ES. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.poradna-prava.cz/folder05/socialni_pravo.pdf 80 Nová pravidla pro sociální zabezpečení v Evropské unii, [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.mpsv.cz/cs/8786

20

2.2.2 Nařízení 1408/71 Nařízení 1408/71 mělo za účel doprovodit sociální rozměr práva volného pohybu. K 1. květnu 2010 došlo ke změně právní úpravy v rámci sociální koordinace mezi členskými státy Unie a nařízení 1408/71 bylo nahrazeno nařízením 883/200481. Nařízení 1408/71 se zakládá na 4 základních zásadách82 a to: zásada rovného zacházení, kterou je zakázána diskriminace z důvodu státní příslušnosti pro migrující osoby – čl. 3 zásada aplikace právního řádu jediného státu (aby nedocházelo k pozitivní nebo negativní kolizi zákonů členských států – čl. 13 a násl.) zásada sčítání dob pojištění zásada výplaty dávek do ciziny Osobní rozsah nařízení je dán článkem 2 a stanovuje, ţe se nařízení vztahuje na osoby zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné, na studenty, na jejich rodinné příslušníky a dále na jejich pozůstalé. Je tedy zřejmé, ţe má nařízení širší záběr neţ nařízení 1612/68. Věcný rozsah byl určen taxativním výčtem ve článku 4 a to tak, ţe do nařízení spadaly dávky v nemoci a mateřství, rodinné dávky, dávky v případě invalidity, dávky pro pozůstalé, starobní důchody, dávky při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání, pohřebné a podpory nezaměstnanosti. Nařízení 1612/6883. Novelou 859/2003 byla působnost nařízení rozšířena na osoby ze třetí států pobývající a migrující v Unii a jejich rodinné příslušníky a pozůstalé84. 81

Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 dle svého čl. 88 však zůstává má dále právní účinky pro: a) státní příslušníky třetích zemí, na které b) nařízení Rady (EHS) č. 1661/85 ze dne 13. června 1985 kterým c) Dohody o Evropském hospodářském prostoru (3) a Dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy naa Švýcarskem 82 Whelanová M., Sociální právo ES. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.poradna-prava.cz/folder05/socialni_pravo.pdf Whelanová M., Sociální právo ES. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.poradna-prava.cz/folder05/socialni_pravo.pdf 83

Whelanová M., Sociální právo ES. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.poradna-prava.cz/folder05/socialni_pravo.pdf 84

21

Můţeme si i povšimnout, ţe nařízení věcně nezahrnuje dávky sociální podpory pro případ chudoby, jako třeba podpora v nezaměstnanosti. Jedná se o logickou obavu ze sociální migrace po Unii za lepší „podporou“. Je taky těţko představitelné, ţe se někdy státy na takové úpravě shodnou a bude patřit do unijní politiky. ESD však mnohdy přebírá natolik iniciativu, ţe tuto vůli států předbíhá.85

85

Tendence znatelná například z rozhodnutí ESD ze dne 12. května 1998, Martinez Sala, spisová značka č. C-85/96

22

3

Sociální výhody

3.1 Sociální výhody dle vnitrostátního práva Hned zpočátku je třeba ujasnit fakt, ţe sociální výhody dle komunitárního práva neznamenají to samé, co sociální výhody dle vnitrostátního práva, zejména pak dle odvětví pracovního práva a práva sociálního zabezpečení. Francouzský deník Le Monde pojmenoval sociální výhody jako „malé nic, co ztrpčuje život zaměstnavatele“. Ovšem v tomto případě deník ţertovně popsal sociální výhody dle vnitrostátního práva Francie, příkladně vyuţívání tiskárny na pracovišti, které nemají mnoho společného se stejným termínem v komunitárním pojetí.98

3.2 Sociální výhody dle komunitárního práva Základním pramenem sociálních výhod je článek 7 odst. 2 nařízení 1612/68, který uvádí, ţe migrující pracovník „požívá stejné sociální a daňové výhody jako tuzemští pracovníci“. Dále se poté pojem sociální výhoda objevil ve směrnici 2000/4399, která v čl. 3 odst. 1 písm. f) upravuje, ţe „v rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby z veřejného i soukromého sektoru včetně veřejných subjektů, pokud jde o sociální výhody.“ V této souvislosti lze upozornit, ţe se v ţádné jiné antidiskriminační směrnici tento pojem nevyskytuje.100 Pro účely této práce je ale stěţejní nařízení 1612/68.

3.3 Pojem sociální výhody Koncepce rozšířeného pojetí výkladu sociálních výhod doplňuje sociální zabezpečení migrujících osob v rámci prostoru EU. Článek 4 nařízení 883/2004 vyţaduje rovnost v zacházení v rámci sociálního zabezpečení migrujících osob, ovšem nechává sociální pomoc či asistenci mimo pole svého působení. Fakt, ţe sociální politika nepatří do ingerence EU, se stal hlavním argumentem národních politik členských státu při svém hájení před ESD. Tento argument byl však částečně vyvrácen, jelikoţ judikatura ESD jiţ několikrát dokázala v rámci aplikace principu nediskriminace a volného pohybu můţe postihnout i oblasti vyhrazené 98

denní francouzský tisk Le Monde, ze dne 15. února 1995 směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (slouţila jako jeden ze vzorů antidiskriminačního zákona) 100 Boučková P. a kolektiv, Antidiskriminační zákon, C.H.Beck, 1. Vydání Praha, 2010, str. 205. 99

23

vlastní národní politice jako třeba vzdělávací politika101, demografická politika102, či oblast procedurální úpravy jazyka před úřady.103 ESD opravdu mnohdy vytváří aţ překvapivý „oslí můstek“ mezi oblastmi společné politiky a politiky národních států. V případě Cowan104, kdy byla britskému turistovi ve Francii zamítnuta ţádost o odškodnění plynoucí z fyzického napadení. Francie předpokládala, ţe toto odškodnění je úzce spjato s národní solidaritou a navíc toto odškodnění spadá do trestního procesu, tedy mimo ingerenci Unie. ESD ale oba argumenty odmítl a vyvodil, ţe je třeba mu toto odškodnění přiznat, neboť „pokud komunitární právo zajišťuje osobám volnost pohybu, je na místě zajistit i ochranu integrity těchto osob na stejné úrovni jako vlastním státním příslušníkům a patří tedy mezi důsledky volného pohybu.“ Pravomoc ESD ve volném výkladu zakladatelských smluv a z nich vycházejících sekundárních pramenů je dána především doktrínou „effet utile“, která se dá přeloţit z francouzštiny jako uţitný účinek105. V rámci „effet utile“, přirovnatelného k teleologickému výkladu, je tedy ESD nadán pravomocí vykládat evropské právo tak, aby zachytil jeho účel. Následkem této výkladové metody je tak poměrně kreativní judikatura, se kterou se v následujících kapitolách seznámíme. Článek 7 odst. 2 nařízení 1612/68 má za cíl zlepšit volný pohyb osob a je na místě, aby byl široce vykládán. Nařízení neobsahuje ţádnou další definici tohoto pojmu, a tak jeho výklad závisí v široké míře na judikatuře ESD. Poprvé tak ESD definoval sociální výhody v roce 1979 v rozhodnutí Even jako „všechny výhody, které mohou a nemusí být spjaty s pracovním poměrem a obecně jsou pracovníkům přiznány z důvodu jejich postavení či pouhého pobytu na území hostitelského členského státu a tedy přiznání takových výhod se zdá jako ulehčení volného pohybu v rámci území členských států106. Tato výkladová koncepce dalece přesahuje původní záměr, který se spíše snaţil uchopit pojem sociální výhody jako

101

Rozhodnutí ESD ze dne 3. července 1974, Casagrande, spisová značka č. 9/74 Rozhodnutí ESD ze dne 14. ledna 1982, Reina, spisová značka č. 65/81 103 Rozhodnutí ESD ze dne 11. července 1985, Mutch, spisová značka č. 137/84 104 Rozhodnutí ESD ze dne 2. února, Cowan, spisová značka č. 186/87 105 Reich N., Understanding EU law: objectives principles and methods of community law, Intersentia Anverpy, 2006, str. 31 106 Rozhodnutí ESD ze dne 31. května 1979, Even, spisová značka č. 207/78 102

24

institut aplikovaný zejména v pracovních podmínkách migrujících osob107. Původní záměr uvedený v předmluvě v nařízení 1612/68 hovoří o „odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky“ a dále o „faktickém i právním zajištění rovnosti zacházení ve všech oblastech, které se týkají vlastního výkonu zaměstnání a přístupu k bydlení, a rovněž odstraněny překážky mobility pracovníků, zejména pokud jde o právo pracovníka, aby jej doprovázela jeho rodina, a podmínky začlenění této rodiny do prostředí hostitelské země.“ Jde tedy kromě přístupu k ubytování pouze o podmínky související se samotným výkonem práce. V následujících kapitolách se ale dovíme, ţe vývoj výkladu článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68 dalece přesáhl svůj původní účel ochrany v rovnosti co do pracovních podmínek.

3.4 Počáteční postoj ESD k výkladu pojmu „sociální výhody“ Článek 7 odst. 2 nařízení 1612/68 je zvláštním výrazem pravidla rovného zacházení zakotveného v článku 45 odst. 2 SFEU108 ve specifické oblasti poskytování sociálních výhod a musí být vykládán stejně jako toto posledně uvedené ustanovení109. ESD zmiňovaný článek 7 odst. 2 nařízení zpočátku vykládal převáţně restriktivně a pouze v úzkém spojení s pracovním vztahem.110 V rozhodnutí Michel S. v. Národní fond sociálního umísťování osob se zdravotním postiţením ESD negativně judikoval pojem „sociální výhoda“ a uvedl, ţe se pod ním neskrývají výhody poskytované rodinným příslušníkům pracovníka, ale jen výhody, které můţe sám pracovník čerpat osobně. ESD toto vyvozoval dle schematického uspořádání nařízení 1612/68, kde se sociální výhody nacházejí v části 1 Hlavy II. nazvané „Výkon zaměstnávání a rovné zacházení.“, kdeţto práva rodinných příslušníků se nacházejí aţ v následující hlavě III. pro ně speciálně vyhrazené. Jedním z prvních rozhodnutí s velkorysejším náhledem na sociální výhody je případ Inzirillo vs. Pokladna rodinných přídavků v městském obvodu Lyon (C107

Lhernould, J.-P., La notion de prestation de securité sociale en droit communautaire, Presse universitaire Orléans, 1997, str. 256 108 bývalý článek 39 odst. 2 Smlouvy o ES 109 Rozhodnutí ESD ze dne 23. února 2006, Komise vs. Španělsko, spisová značka č. C-205/04 110 Příkladně rozhodnutí Michel S., Rozhodnutí ESD ze dne 12. prosince 1972, Masmann, spisová značka č. 44/72

25

63/76), kdy ESD prohlásil, ţe v rámci rovného zacházení, které nařízení zavádí, musí být sociální výhody definovány tak, aby zahrnovaly kaţdou sociální, či daňovou výhodu spojenou, či ne s pracovní smlouvou. V rozhodnutí Marsmann dovozuje, ţe „dle čl. 7 nařízení 1612/68 s pracovníkem pocházejícím z členského státu musí být na území jiného členského státu zacházeno rovným způsobem v pracovních podmínkách a musí mít stejné sociální a daňové výhody jako tuzemští pracovníci“ a tedy potvrzuje základní rozměr ustanovení.111 Jedná se tedy stále jen o okruh pracovních podmínek v rámci samotného pracovního vztahu. Migrující pracovník ve smyslu nařízení má tedy právo vyţadovat tyto sociální a daňové výhody ve stejné míře jako tuzemský pracovník i tehdy, jak ESD judikoval, kdyţ zaměstnání ztratí38, stejně tak jako i osoby migrující do jiného členského státu za hledáním zaměstnáním.112 Za další přelomové rozhodnutí lze povaţovat případ F. Reina a L. Reina v. Landeskreditbank Baden-Wuttenberg, kdy ESD judikoval, ţe mezi sociální výhody dle čl. 7 odst. 2. nařízení nepatří jen ty vyplývající z platného práva, ale také i ty výhody, které závisí na správním uváţení113. Časem si tedy ESD adoptoval pozici svolnou k rozšíření výkladu onoho pojmu sociální výhody a stíhal na základě čl. 7 odst. 2 nařízení veškerou diskriminaci v této oblasti, která nespadala přímo do pracovních vztahů ani do vztahů vyplývajících ze sociálního zabezpečení.114 ESD tedy pojal zmiňovaný článek nařízení jako všeobecně aplikovatelnou normu v uţití proti diskriminaci v sociální oblasti stanovující odpovědnost rovnosti zacházení s migrujícími pracovníky v členských státech EU.115 Dalo by se tedy vyvodit, ţe ESD postupem času udělal v rámci sociálních výhod pokrok od „rovnosti v zaměstnání“ k „rovnosti ve společnosti“116. Je tedy jasné, ţe předmětem se stala garance nejen pracovních podmínek, ale i ţivotních, srovnatelných s těmi, které mají státní příslušníci členského státu, kam se pracovník

111

Rozhodnutí ESD ze dne 12. prosince 1972, Masmann, spisová značka č. 44/72 Rozhodnutí ESD ze dne 18. června, Lebon, spisová značka č. 316/85 113 Rozhodnutí ESD ze dne 14. ledna 1982, Reina, spisová značka č. 65/81 114 Lyon-Caen G. a A., Droit social international et européen, Dalloz Paris 1193, str. 219 115 Baron F., Marché intérieur et droit social dans l´Union Européenne, PUAM, Aix-en.Provence 1998, str. 145 116 Ilipoulu A., Libre circulation et non-discrimination, éléments du statut de citoyen de l´Unioneuropéenne, Bruylant 2008, Bruxelles, str. 49 112

26

rozhodl profesně migrovat. Tato nová formulace se ale do nového nařízení 492/2011 nedostala.

3.5 Různorodost výkladu pojmu „sociální výhody“ Pro ESD je tedy sociální výhoda garancí pro migrujícího pracovníka moţnost na zlepšení pracovních a ţivotních podmínek a ulehčení sociálního růstu.118 Tento fakt, jak uţ bylo zmíněno, vedl k širokému výkladu pojmu sociální výhody. ESD se tedy odkázal na nařízení 1612/68 v rozličných případech jako průkazka k redukci jízdného v ţelezniční dopravě119, příspěvek pro dospělé hendikepované osoby120, pomoc při úhradě poplatků spojených se zápisem do školy a školným121, poskytnutí půjčky při narození dítěte122, „Minimex“123, úlevy při koupi a údrţbě ubytování pracovníka

124

finanční

, moţnost uţívat mateřského

jazyka před justičním orgánem jiného členského státu125, přirovnání partnera k manţelovi126, přerušení pracovní smlouvy pro plnění branné povinnosti127, odstupné128, speciální ochrana proti propuštění129, či příspěvek na výdaje spojené s pohřbem130. Sociální výhody ovšem nepředstavují jen přímé finanční plnění, ale například i přidruţení pod sociální reţim jednoho během dočasného výkonu práce v třetím státě131. S nadsázkou se tak dá říct, ţe sociální výhody jsou tak širokým pojmem, ţe jsou schopny doprovázet ţivot od kolébky do hrobu.132 Jako malý exkurz do judikatury jednotlivých členských států můţeme ukázat příklad Francie, kde Tribunal de Grande Instance v Paříţi posoudil jako

118

Rozhodnutí ESD ze dne 21. června 1986, Lair, spisová značka č. 39/86 Rozhodnutí ESD ze dne 30. září 1975, Cristini, spisová značka č. 32/75 120 Rozhodnutí ESD ze dne 16. prosince 1976, Inzirillo, spisová značka č. 63/76 121 Rozhodnutí ESD ze dne 21. června 1986, Lair, spisová značka č. 39/86, nebo rozhodnutí ESD ze dne 26. února 1992, Bernini, spisová značka č. C-3/90 122 Rozhodnutí ESD ze dne 14. ledna 1982, Reina, spisová značka č. 65/81 123 Rozhodnutí ESD ze dne 18. června, Lebon, spisová značka č. 316/85 124 Rozhodnutí ESD ze dne 16. května 1989, Německá právní úprava vztahující se k pobytu migrujících osob v rámci EU, spisová značka č. 249/86 125 Rozhodnutí ESD ze dne 11. července 1985, Mutch, spisová značka č. 137/84 126 Rozhodnutí ESD ze dne 17. dubna 1986, Reed, spisová značka č. 59/86 127 Rozhodnutí ESD ze dne 15. října 1969, Ugliola, spisová značka č. 15/69 128 Rozhodnutí ESD ze dne 12. února 1974, Sotgiu, spisová značka č. 152/93 129 Rozhodnutí ESD ze dne 12. prosince 1972, Masmann, spisová značka č. 44/72 130 Rozhodnutí ESD ze dne 23. května 1996, O´Flynn, spisová značka č. C-237/94 131 Rozhodnutí ESD ze dne 12. června 1984, Prodest, spisová značka č. 237/83 132 Rozhodnutí ESD ze dne 14. ledna 1982, Reina, spisová značka č. 65/81, Rozhodnutí ESD ze dne 23. května 1996, O´Flynn, spisová značka č. C-237/94 119

27

sociální výhodu dle nařízení 1612/68 počítání doby působení v Alţíru italského státního příslušníka do výpočtu doplňku k důchodu.133 Judikatura ESD rozšiřující pojem sociální výhoda a mající za cíl, jak jiţ bylo několikrát měněno, ochránit pracujícího migranta, tímto vlastně nepřímo zasahuje do tvorby sociální politiky EU.134 Úplně nový pohled na sociální výhodu přineslo rozhodnutí ze 7. března 1996 Komise vs. Francie. Případ o přístupu k volnočasové aktivitě jako součásti volného pohybu osob pojednává o moţnosti přihlášení do rejstříku výletních lodí vyhrazenému pouze pro vlastní státní příslušníky. ESD judikoval přímo v návaznosti na článek 45 SFEU135, aniţ by se obracel na sociální výhody dle nařízení 1612/68. Tento přístup se zdá jako zavedení prohloubení principu rovnosti v zacházení pro migrující pracovníky EU136. Z novějších rozhodnutí lze uvést například případ Wendy Geven, kdy soud judikoval, ţe „Článek 7 odst. 2 nařízení 1612/68 nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava členského státu nepřiznala státní příslušnici jiného členského státu, která má v tomto jiném státě bydliště a která v prvním státě vykonává zanedbatelnou výdělečnou činnost (v rozsahu mezi 3 a 14 hodinami týdně), sociální výhodu, kterou představuje německý příspěvek na výchovu, z důvodu, že v prvním státě nemá své bydliště ani obvyklý pobyt.“137 Soud tedy uznal sociální výhodu i osobě vykonávající zanedbatelnou činnost. Dále soud potvrdil svůj postoj k sociální politice, neboť dle něj „sociální politika za současného stavu práva Společenství spadá do pravomoci členských států, které mají při výkonu této pravomoci široký prostor pro uvážení. Tento prostor pro uvážení však nemůže mít za účinek, že práva, která pro jednotlivce vyplývají z ustanovení Smlouvy upravujících jejich základní svobody, jsou zbavena své podstat138. Další novější rozhodnutí zachycuje případ, kdy německý úředník, který přesunul své bydliště do Rakouska, zachoval si svůj sluţební poměr v Německu. Německé úřady odmítnuly přiznat příspěvek na výchovu jeho manţelce, která měla bydliště v Rakousku a která v Německu 133

Rozhodnutí TGI (Tribunal de Grande Instance v Paříţi) ze dne 2. dubna 1990, případ Buscagliano 134 Baron F., Marché intèrieur et droit social dans l´Union Européenne, PUAM Aix-en.Provence 1998, str. 145 135 bývalý článek 39 Smlouvy o ES 136 Baron F., Marché i intèrieur et droit social dans l´Union Européenne, PUAM Aix-en.Provence 1998, str. 145 137 Rozhodnutí ESD ze dne 8. července 2007, Wendy Geven, spisová značka č. C-213/05 138 Rozhodnutí ESD ze dne 8. července 2007, Wendy Geven, spisová značka č. C-213/05

28

nevykonávala výdělečnou činnost. Z výroku soudu se dovídáme, ţe „státní příslušník členského státu, který, při zachování svého zaměstnání v tomto státě, přesunul své bydliště do jiného členského státu a od té doby vykonává své povolání jako příhraniční pracovník, může být považován za „migrujícího pracovníka“ ve smyslu nařízení č. 1612/68“ a také že „za okolností, jako jsou okolnosti sporu v původním řízení, brání čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68 tomu, aby manželovi/manželce migrujícího pracovníka vykonávajícího povolání v členském státě, který/která nemá zaměstnání, s bydlištěm v jiném členském státě nebyla přiznána sociální výhoda, kterou představuje německý příspěvek na výchovu, z důvodu, že nemá v prvním státě bydliště ani obvyklý pobyt139“. Toto rozhodnutí se dotýká problematiky exportace sociálních výhod, která je také zmíněna v kapitole „Problémy právní argumentace kumulativní aplikace“. Z uplynulého by šly tedy dovodit tři základní kritéria pro rozeznání sociálních výhod dle smyslu článku 7. odst. 2 nařízení tak jak je vidí ESD, kterými jsou status pracovníka, pobyt na území členského státu a skutečnost, ţe konkrétní dávka usnadňuje mobilitu pracovníků v rámci Unie, z nichţ poslední dva mají největší význam pro stanovení šíře okruhu dávek, či jiných plnění spadajících do rozsahu tohoto ustanovení.140 Novější judikatura ve věci sociálních výhod ukazuje, ţe naopak věcný vztah mezi pracovníkem a hostitelským státem je nejpodstatnějším bodem určení aplikace141. Rozhodnutí D´Hoop142 z roku 2002 uvádí, ţe pro čerpání výhod je nejpodstatnější, aby měl občan dostatečný věcný vztah k hostitelskému státu, které má poskytnout plnění. Tuto metodu si, jak se zdá ESD osvojil aţ do dnešní doby.143 Je praktická vzhledem k opravdu širokému záběru přiznání sociálních výhod i místy v případech, kde by ani podporovatelé takto aktivistických rozhodnutí ESD nečekaly takovou odpověď. Věcný vztah tak slouţí jako argument proti migraci za dávkami. 139

Rozhodnutí ESD ze dne 10. února 2005, Hartmann v. Freistaat Bayern, spisová značka č. C357/89 140 Komendová J., Interpretace pojmu sociální výhody podle nařízni Rady (EHS) 1612/68 v judikatuře Evropského soudního dvora, Časopis pro právní vědu a praxi, ročník XV číslo 1/2007 str. 76 a násl. 141 Carlier, J-Y., La condition des personnes dans l´Union européene, Précis de la Faculté de Droit de l´Université catholique de Louvain. Larcier 2007, Brusel, str. 124 142 Rozhodnutí ESD ze dne 21. února 2002, D´Hoop, spisová značka č. C-224/98 143 Carlier, J-Y., La condition des personnes dans l´Union européene, Précis de la Faculté de Droit de l´Université catholique de Louvain. Larcier 2007, Brusel, str. 124De Cuyper 2006, Collins 2004, Bidar 2005, Tas 2006

29

Po přijetí Maastrichtské smlouvy a zakotvení institutu občanství se rozhodovací praxe soudu ve věci sociálních výhod ještě dále popustila z „uzdy“ definice pracovníka. Soudní dvůr tak několikrát judikoval ve svých rozhodnutích týkajících se článku 21 SFEU144, ţe status občana Unie je předurčen být základním statusem státních příslušníků členských států umoţňujícím těm, kteří se nacházejí v stejné situaci, poţívat bez ohledu na jejich státní příslušnost stejného právního zacházení, a ţe tedy sociální výhody a nárok na ně se mohou dovozovat z článku 21 SFEU145

3.6 Negativní vymezení pojmu sociální výhody V předchozích kapitolách jsme si ukázali, ţe ESD pojímá široce výklad pojmu sociální výhoda a je tedy na místě také určit negativní meze pole působení sociálních výhod. ESD konstantně odmítá přiznat působení výše zmíněného ustanovení ve specifických případech, které jsou úzce spjaty s aktivitou vlastních státních příslušníků členských zemí. Příkladně je tedy moţné uvést nárok na vojenskou výsluhu jako přídavnou část starobního důchodu s odkazem na sluţbu ve válečném období.146 Případ s podobnou tématikou De Vos popisuje neuznání za sociální výhodu výhody související s vojenskou sluţbou za války v Německu.147 Lze tedy konstatovat, ţe ESD neuznává za sociální výhodu dávky poskytované podle národních právních řádů obětem války a válečným zajatcům.148 Dále ESD odmítá přiznat sociální výhodu v případech, kdy se vlastní státní příslušníci takové výhodě netěší. Jedná se konkrétně o případ partnera migrujícího pracovníka, pocházejícího ze třetí země mimo společenství, ţádajícího neúspěšně příspěvek pro hendikepované osoby, kdy v téţe členské zemi není přiznán takový příspěvek partnerům vlastních státních příslušníků pocházejících taktéţ ze třetí země.149

144

bývalý článek 18 Smlouvy o ES Rozhodnutí ESD ze dne 21. února 2002, D´Hoop, spisová značka č. C-224/98, Rozhodnutí ESD ze dne 12. května 1998, Martinez Sala, spisová značka č. C-85/96, Rozhodnutí ESD ze dne 20. září 2001, Rozhodnutí ESD ze dne 23. března 2004, Collins, spisová značka č. 138/02, Rozhodnutí ESD ze dne 7. září 2004, Trojani, spisová značka č. C-456/02 146 Rozhodnutí ESD ze dne 31. května 1979, Even, spisová značka č. 207/78 147 Rozhodnutí ESD ze dne 14. března 1996, De Vos, spisová značka č. C-315/94 148 Jana Komendová, Interpretace pojmu sociální výhody podle nařízni Rady (EHS) 1612/68 v judikatuře Evropského soudního dvora, Časopis pro právní vědu a praxi, ročník XV, číslo 1/2007, str. 76 a násl. 149 Rozhodnutí ESD ze dne 8. července 1992, Taghavi, spisová značka č. C-243/91 145

30

3.6.1 Rodinní příslušníci migrujících pracovníků a sociální výhody V prvé řadě je třeba si uvědomit, kdo je vlastně rodinným příslušníkem dle unijního práva vztahujícího se ke svobodě volného pohybu pracovníků. Byli to tak dle nařízení 1612/68 především manţel/manţelka, dítě mladší 21 let a nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii, nebo takový příbuzný manţela/manţelky občana Unie. Článek 10 a 11 Nařízení 1612/68 byl ovšem zrušen a nahrazen směrnicí 2004/38, která v definicích uvádí, ţe rodinným příslušníkem je navíc i „partner a partnerka partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského členského státu s registrovaným partnerstvím jako s manželstvím, v souladu s podmínkami stanovenými souvisejícími právními předpisy hostitelského členského státu“. Zapracovává tak rozhodnutí ESD Reed150. Rodinní příslušníci prošly taktéţ vývojem v rámci uznání jejich sociálních výhod dle nařízení 1612/68 a zpočátku jejich práva ESD nevyslyšel.151 Zpočátku tedy ESD předpokládal, ţe z osobní působnosti sociálních výhod jsou vyloučeni rodinní příslušníci.152 V současnosti se ESD staví k názoru, ţe článek 7 nařízení 1612/68 má za cíl také zamezit diskriminaci rodinných příslušníků, zejména potomků, a zajistit tak „podmínky vhodné k integraci rodiny migrujícího pracovníka v prostředí členského států působení“.153 Rodinní příslušníci nejsou jen nepřímými uţivateli rovnosti v zacházení přiznané migrujícím pracovníkům. Čerpají tak plnění ze sociálních výhod pouze pokud jsou tyto výhody uznány pro samotného pracovníka. Tato interpretace zahrnuje předky a potomky do 21 let. Pokud mají více a jsou samostatní, je to případně migrující pracovník, kdo se o ně musí starat a pokud toho není schopen, plnění od státu uţ není sociální výhodou154. Soud několikrát konstatoval, ţe uţití sociálních výhod náleţí i členům rodiny pracovníka. Příspěvek pro dospělé hendikepované osoby náleţící vlastním státním příslušníkům členské země musí být přiznán téţ těm nestátním z členských zemí i za podmínky, ţe v zemi, kde ţádají, nikdy nevykonávali výdělečnou činnost a jsou potomkem

150

Rozhodnutí ESD ze dne 17. dubna 1986, Reed, spisová značka č. 59/86 Baron F., Marché intèrieur et droit social dans l´Union Européenne, PUAM, Aix-en.Provence 1998, str. 146 152 Rozhodnutí ESD ze dne 11. dubna 1973, Michel S., spisová značka č. 76/72 153 Rozhodnutí ESD ze dne 13. října 1990, Di Leo, spisová značka č. C-308/89 154 Baron F., Marché intèrieur et droit social dans l´Union Européenne, PUAM, Aix-en.Provence 1998, str. 147 151

31

migrujícího pracovníka155. Stejně tak podpora pro mladé nezaměstnané osoby156 nebo zaručená odměna pro starší občany157 byly rozeznány sociálními výhodami pro rodinné příslušníky dle judikatury ESD. Rozšíření výkladu sociálních výhod na rodinné příslušníky můţeme spatřit i oblasti vzdělávání dětí migrujících pracovníků. Příkladem studijní stipendium pro děti migrujících pracovníků tvoří dle ESD také sociální výhodu a dle ESD tak migrující pracovník tímto vykonává potřebnou výchovu svých potomků158. Ke stejnému závěru došel ESD v případě, ţe ke vzdělávání dochází v jiném členském státě, konkrétně ve státě původu migrujícího pracovníka159.

155

Rozhodnutí ESD ze dne 16. prosince 1976, Inzirillo, spisová značka č. 63/76 Rozhodnutí ESD ze dne 20. června 1985, Deak, spisová značka č. 94/84 157 Rozhodnutí ESD ze dne 12. června 1984, Castelli, spisová značka č. 261/83 158 Rozhodnutí ESD ze dne 26. února 1992, Bernini, spisová značka č. C-3/90 159 Baron F., Marché intèrieur et droit social dans l´Union Européenne, PUAM, Aix-en.Provence 1998, str. 146 156

32

4

Český právní řád a sociální výhody Sociální výhody, tak jak je vidí evropská legislativa, jsou poměrně novým

pojmem v českém právním řádu. Nejen nedávný vstup ČR do Evropské unie, ale ani kostrbatý vývoj přijetí zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací antidiskriminačního zákona160 zapracování sociálních výhod do českého právního řádu neurychlil. Sociální výhody shodné s aplikačním polem dle článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68 ale samozřejmě v českém prostředí najdeme. I kdyţ se nebudou výslovně odkazovat na výčet uvedený v nařízení, mohou ale být za sociální výhodu dle onoho nařízení uznány. Například poslední novela zákona o stavebním spoření provedená zákonem č. 423/2003 Sb. v § 4 stanovuje okruh účastníků stavebního spoření. Tento okruh výslovně zahrnuje i občany EU, pokud vykonávají výdělečnou činnost, mají povolení k pobytu a rodné číslo vydané příslušným českým orgánem. Ovšem dle nařízení 1612/68 na takové stavební spoření má nárok migrující pracovník Unie v České republice jen z titulu pracovníka a nepotřebuje povolení k pobytu a rodné číslo. § 4 zákona o stavebním spoření dále nerespektuje vývoj judikatury ESD, ať uţ je to rozšíření na rodinné příslušníky, nebo přeshraniční pracovníky s pobytem mimo ČR, ale i výkonem práce na našem území161 a tyto moţnosti přímo vylučuje.162

4.1 Antidiskriminační zákon a pojetí sociálních výhod § 5 odst. 5 antidiskriminační zákona uvádí: „Sociální výhodou se pro účely tohoto zákona rozumí sleva, osvobození od poplatků nebo peněžité nebo nepeněžité plnění, poskytované nezávisle na nárocích ze sociálního zabezpečení přímo nebo nepřímo určité skupině fyzických osob s obvykle nižšími příjmy nebo vyššími životními náklady než ostatní.“Antidiskriminační zákon se snaţí odstranit strohost pojmu sociální výhody, tak jak ji známe z nařízení č. 1612/68 a zapracovává tedy do definice i poznatky vyplývající z judikatury ESD. Tedy, ţe sociální výhodou můţe být plnění peněţité i nepeněţité, nezávislé na nárocích ze sociálního zabezpečení, poskytované přímo i nepřímo. Tyto poznatky přinesla aţ udávaná judikatura ESD.

160

zákon č. 198/2009 Sb., O rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací dále jen „antidiskriminační zákon“ 161 Rozhodnutí ESD ze dne 27. listopadu 1997, spisová značka č. C-57/96 162 Whelanová M., Sociální výhody vyplývající z práva ES, Právní rozhledy 9/2004, str. 328

33

Podle čl. 288 SFEU163 je nařízení 1612/68 obecně závazné a bezprostředně pouţitelné v kaţdém členském státě. To však neznamená, ţe členský stát nemusí učinit ţádné kroky k zajištění jejich aplikovatelnosti, tedy bezproblémového fungování nařízení v praxi164. Pokud by tedy zákon takovou širší definici nepřinášel a jen by jednoduše zmiňované ustanovení směrnice převzal, byť uţ doslovně či nikoliv, nebránilo by to potenciálnímu ţadateli argumentovat judikaturou ESD a poţadovat tedy aplikaci sociálních výhod v širokém výkladovém měřítku oné evropské judikatury. Zákonodárce se ale očividně snaţí postihnout všechny moţné situace, které by mohly být pojmenovány jako sociální výhoda. K výkladu konkrétních obratů uţitých v antidiskriminačním zákoně se dá dodat, ţe nepřímé plnění je třeba chápat jako plnění, které není poskytování přímo ţadateli, ale dostává se mu nepřímo ve formě sociální výhody jako například dotace pro organizaci pečující o hendikepované jedince atp. Dále důvodová zpráva uvádí, ţe „jde o velmi různorodá plnění poskytovaná z veřejných i soukromých rozpočtů, např. o bezplatné využívání knihoven, slevy na vstupném, zvláštní podmínky úhrady jízdného ve veřejných dopravních prostředcích apod.“ Vágního pojmu se zákonodárce dopouští při uvedení, ţe sociální výhody jsou určeny zejména „určité skupině fyzických osob s obvykle nižšími příjmy nebo vyššími životními náklady než ostatní.“ Dále se jiţ však nijak nepozastavuje nad tím, jak si ony vyšší výdaje a niţší příjmy vyloţit, případně dle jakého jiné předpisu se výkladu těchto dvou pojmů řídit. Je však zřejmé, ţe účelem ustanovení je zachytit diskriminaci slabších jedinců a tedy např. vyšší výdaje nemohou být chápany jako zvýšené výdaje spojené s vysokými ţivotními nároky plynoucími z finančně nadstandardního ţivotního stylu. Zde očividně zákonodárce chtěl záměrně zanechat prostor pro volnější výklad, tak aby se sociální výhody dle antidiskriminačního zákona daly aplikovat jako jakási forma „sběrného ustanovení“.165 Z důvodové zprávy zákona lze usoudit, ţe sociální výhody jsou pojaty formou výhod především pro osoby s postiţením, nebo pro rodiny s dětmi.

163

bývalý článek 249 Smlouvy o ES Markéta Whelanová, Sociální výhody vyplývající z práva ES, Právní rozhledy 9/2004, str. 328 165 Boučková P. a kolektiv, Antidiskriminační zákon, C.H.Beck, 1. Vydání Praha, 2010, str. 205 164

34

4.2 Vztah k ostatním českým právním předpisům Jak zákon sám uvádí, sociální výhody nevyplývají nijak z nároků ze sociálního zabezpečení. Lze tedy vyvodit, ţe ustanovení antidiskriminačního zákona o sociálních výhodách nebude mít ţádný vztah s ostatními předpisy týkajícími se sociálního zabezpečení. Lze si ale představit případ, kdy určité plnění bude přímo spjato s předpisem sociálního zabezpečení, ale ţadatel dle onoho předpisu mít nárok nebude a bude se tedy o ono plnění ucházet jako o sociální výhodu dle antidiskriminačního zákona. Tento logický postup byl nicméně osvojen i v judikatuře ESD.

35

5

Sociální výhoda vs. Sociální zabezpečení Nařízení 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, nahrazující

nařízení 1408/71 je často skloňováno spolu s článkem 7 odst. 2 nařízení 1612/68. V jednoduchosti se dá říct, ţe fakt, kdy nařízení 883/2004 vyloučí ze svého pole působnosti plnění sociálních dávek, nepřekáţí aplikaci článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68.166 Článek 4 odst. 1 nařízení 883/2004 vyjmenovává taxativně devět bodů svého věcného působení (jmenovitě dávky v nemoci a mateřství; dávky v invaliditě, včetně těch, jeţ jsou určeny k udrţení nebo zlepšení výdělečné schopnosti; dávky ve stáří; dávky pozůstalým; dávky při pracovních úrazech a nemocích z povolání; pohřebné; dávky v nezaměstnanosti; rodinné dávky a předdůchodové dávky). Sociální výhody jsou spjaty zejména s oblastmi, které nejsou pokryty devíti vyjmenovanými dávkami dle výše uvedeného nařízení. Společným pojítkem je jejich pole působnosti a zákaz diskriminace v sociální oblasti migrujících pracovníků. ESD

vykládá vztah obou nařízení ve většině případů tak, aby

upřednostnil zlepšení podmínek migrujících osob. Některé státy pro příklad vykládaly článek 1 odst. u) ii)) nahrazeného nařízení 1408/71 o pojmu „rodinné dávky“ tak, ţe porodné není opakující se dávkou, tedy není ani dávkou rodinnou. Na to reagoval ESD jednoduchým konstatováním, ţe tato překáţka nebrání kvalifikování porodného jako sociální výhody.167 Sociální výhoda je tedy pomyslným záchytným bodem před moţnou sociální diskriminací. Společně pak úprava těchto dvou nařízení tvoří efektivnější ochranu rovnosti zacházení a usnadnění mobility pracovníků migrujících v rámci EU. Současně je však třeba oddělit sociální plnění dle nařízení 883/2004 a sociální výhody dle článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68. Sociální výhody náleţejí migrujícímu pracovníkovi nehledě na jeho případné sociální pojištění, úhradu sociálních poplatků spojenou s jeho sociálním reţimem pracovníka, či jeho smluvní pracovní podmínky a jsou mu tak přiznány přímo na základě jeho konkrétní situace spojené například s věkem, fyzickým stavem atp.

166

Van Raepenbush S., Qui est protegé par la coordination? Quel régimes sont concernés? „ In Commission des Communautés européens, Securité socaile des travailleurs qui se déplacent a l´ intèrieur de la Communauté, Europe sociale, numero 3/92. str 18 a násl 167 Rozhodnutí ESD ze dne 10. března 1993, Komise/Lucembrusko, spisová značka č. C-111/91.

36

Pokud

dojde k aplikaci nařízení 883/2004 není třeba dále uvaţovat o

nařízení 1611/68.168 Naopak tedy pokud pracovníkovi nejsou přiznána práva dle nařízení 883/2004 , můţe se jich tedy doţadovat dle článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68. V tomto smyslu tedy působí subsidiárně sociální výhoda vůči nařízení 883/2004.169 Můţe nastat i situace, kdy bude plnění postupně kvalifikováno jako sociální výhoda a poté jako sociální plnění dle nařízení 883/2004.170 Mohou byt tedy současně aplikovány obě nařízení.

5.1 Působnost sociálních dávek dle komunitárního práva na poli sociálních výhod Judikatura ESD je daleko váhavější pokud se jedná o kvalifikaci sociálních výhod, které jsou současně i plnění dle nařízení 883/2004.171 Můţe se zdát, ţe postoupení obou pojmů různé kvalifikaci je zbytečné, neb oba pojmy mají společné mnoho. Sociální výhoda nepřináší ţádnou novost do sociálního zabezpečení, co do své definice. Je to stále jen opatření, které má usnadnit volný pohyb pracovníků, napomoci jejich rovnému zacházení a usnadnit jejich sociální progres ve společnosti stejně tak jako jiná opatření v systému sociálního zabezpečení migrujících pracovníků. Ve výsledku je stále většinou migrující pracovník, který má prospěch z té či oné kvalifikace. Nicméně ESD zastává postoj dvojí kvalifikace sociálních dávek a sociálních výhod, které přináší výkladové problémy nařízení 883/2004 a 1612/68172 .

5.2 Dvojí kvalifikace Z počátku se ESD tvářil velmi zdráhavě k názoru, ţe by sociální dávka mohla představovat současně i sociální výhodu. V případu Frilli ESD vyslovuje následující názor na dvojí kvalifikaci. „K přihlédnutí ke specifické povaze daného plnění je vhodné na prvním místě zvážit druhou otázku (ohledně kvalifikace sociálního plnění) … jako příklad možné kvalifikace zaručené mzdy dle pojmu 168

Rozhodnutí ESD ze dne 16. července 1992, Hugues, spisová značka č. C-78/81 Bonnechere M., La libre circulation dans L´Union Européenne, Droit ouvrier, Aout 1995, str. 319. 170 Rozhodnutí ESD ze dne 20. června 1985, Deak, spisová značka č. 94/84, Rozhodnutí ESD ze dne 31. ledna 1991, Kziber, spisová značka č. 18/90 171. Lhernould J.P., Les avantages sociaux en droit communautaire, Droit social, Paříţ, č.4. 1997 172 Lhernould, J.-P., La notion de prestation de securité sociale en droit communautaire, Presse universitaire, Orléans, 1997, str.256 169

37

sociální výhoda dle článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68 přichází v úvahu až v případě, kdy by se o sociální plnění nejednalo“173 Podobné myšlenkové pochody lze spatřit i v případě Hoeckx.174 V některých případech je dvojí kvalifikace zřejmá na prvý pohled. Například v případu Inzirillo soudce ESD judikuje, ţe „národní právní úprava příspěvku pro hendikepované jedince vychází z úpravy sociálního zabezpečení“, dále ale dodává, ţe „vzhledem k účelu rovnosti zacházení nařízení 1612/68 pole působnosti článku 7 odst. 2 o sociálních a daňových výhodách spjatých či ne s pracovní smlouvou zahrnuje i příspěvky pro hendikepované“.175 Obě oblasti zde sice úplně oddělil, ale aplikoval pouze jednu. Nejčastěji se objevovala postupná kvalifikace, kdy soud nejprve určí nemoţnost pro jedince čerpat sociální dávku dle nařízení 883/2004 a poté si poloţí otázku, zda je výhoda pojmově zařaditelná pod sociální výhodu dle nařízení.176

5.3 Kumulativní kvalifikace Stále častěji se v poslední době objevuje kumulativní kvalifikace sociálních výhod a sociálního plnění. Rozhodnutí ESD z 10. března 1993 Komise vs. Lucembursko zavádí nový pohled na vztah sociálních výhod a sociálního zabezpečení a toto osvojení metody široké interpretace ustanovení ulehčujících volný pohyb pracovníků tedy dále konstruuje myšlenku, ţe pouhý fakt, kdy se sociální plnění odvíjí od nařízení 1408/71177 nemůţe dovolit opomenutí kvalifikace sociální výhody, potvrzuje jasně, ţe „čl. 7 odst. 2, mající obecný dopad na otázky volného pohybu pracovníků, může být aplikován současně na sociální výhody, které vycházejí z oblasti specifické aplikace nařízení 1408/71.“178 Toto řešení bylo později potvrzeno rozhodnutím ESD Martinez Sala179, kdy ESD judikoval, ţe studijní příspěvek je rodinnou dávkou dle nařízení 1408/71180 a zároveň sociální výhodou dle čl. 7 odst. 2 nařízení 1612/68. Toto řešení je tedy ku prospěchu

173

Rozhodnutí ESD ze dne 22. června 1972, Frilli, spisová značka č. 1/72 Rozhodnutí ESD ze dne 27. března 1985, Hoeckx, spisová značka č. 248/83 175 Rozhodnutí ESD ze dne 16. prosince 1976, Inzirillo, spisová značka č. 63/76 176 Lhernould, J.-P., La notion de prestation de securité sociale en droit communautaire, Presse universitaire, Orléans, 1997, str.254 177 nahrazeného nařízením 883/2004 178 Rozhodnutí ESD ze dne 10. března 1993, Komise/Lucembrusko, spisová značka č. C-111/91 179 Rozhodnutí ESD ze dne 12. května 1998, Martinez Sala, spisová značka č. C-85/96 180 nahrazeného nařízením 883/2004 174

38

rovnosti v zacházení a ulehčuje zajistit snazší volný pohyb pracovníků uvnitř Unie. Podobně vyústí argumentace ESD i v rozhodnutí Schmid.181

5.4 Problémy právní argumentace kumulativní aplikace Současně je však třeba upozornit na moţná úskalí podobné argumentace. Pokud ESD tvrdí, ţe jinak řečeno nařízení s obecným dopadem jako je nařízení 1612/68 nahradí v určitých případech speciální předpis, tedy nařízení 883/2004, či jím nahrazené nařízené 1408/71, vyvstane několik otázek. Ve stanovisku182 generálního advokáta M. Mayrase se objevuje názor, ţe není moţné posuzovat sociální dávky jinak neţ podle článku 48 SFEU. Tedy nařízení 1612/68, ústící z článku 45 SFEU, má za cíl obecně upravovat volný pohyb pracovníku, ale článek 48 SFEU, a jeho vyústění v podobě nařízení 883/2004, speciálně upravuje sociální zabezpečení onoho volného pohybu pracovníků a je tedy k němu speciální. Nicméně soud argumentuje tak, ţe obecné deroguje speciální183. Generální advokát se tedy vyjadřuje, ţe „je jasné, že otázky dotýkající se dávek jakékoliv povahy vycházejících ze sociálního zabezpečení nejsou a nemohou být upraveny jinak než článek 51 smlouvy a ne článkem 48. Článek 51 představuje právní základ nařízení č. 3 (současné 883/2004) a proto sdílím názor vydaný belgickým soudem, že pojem „sociální výhoda“ ve smyslu nařízení 1612/68 není srovnatelný se sociálními dávkami dle sociálního zabezpečení“. M. Mayras zastává právní názor, ţe „generalia specialibus non derogant“, tedy předpis s generálním působením nederoguje speciální, tedy konkrétnější a přesnější právní úpravu. Tedy dle tohoto pravidla je těţko uchopitelný fakt, ţe sociální výhoda pojata obecným nařízením o volném pohybu osob je aplikována na případy, které jsou jiţ upraveny jiným nařízením, které specifikuje konkrétní aspekt volného pohybu osob, tedy oblast sociální zabezpečení184. Zdá se tedy, ţe nehledě na pravidlo „lex specialis generali derogat“, ESD vyuţije metodu nejvhodnější pro upřednostnění volného pohybu osob a uvaţuje spíš oportunisticky neţ právně.185 Nicméně je běţné, ţe nedostatky 181

Rozhodnutí ESD ze dne 27. května 1993, Schmid, spisová značka č. C.210/91

182

Stanovisko generálního advokáta M. Mayrase k případu Frilli ze 17. května 1972 Lhernould, J.-P., La notion de prestation de securité sociale en droit communautaire, Presse universitaire, Orléans, 1997, str.261 184 Lhernould, J.-P., La notion de prestation de securité sociale en droit communautaire, Presse universitaire, Orléans, 1997, str.262 185 Ilipoulu A., Libre circulation et non-discrimination, éléments du statut de citoyen de l´Union Européenne, Bruylant 2008, Bruxelles, str. 49 183

39

speciálních předpisů jsou vyplněny obecnými pravidly. Jak ale uvádí profesor Lhernould ve svém pojednání186, toto není náš případ, jelikoţ nařízení 883/2004 dostatečně vymezuje své věcné působení a je tedy hned jasné, co taxativním výčtem článku 4 patří, či nepatří do jeho působení. Tento fakt tedy nepodporuje kumulativní aplikaci obou nařízení. Argumentem „pro“ v současné aplikaci obou nařízení můţe být jejich rozdílné pole působení. Zatímco sociální výhoda poskytuje jen právo na rovné zacházení, sociální dávka rozšiřuje pole působnosti i na právo na souhrnné započítání a vyplácení bez ohledu na domicil v Unii a můţe být tedy vyplácena i přes hranice187. Ovšem i tento argument byl do jisté míry překonán, neboť rozhodnutí Meints188 z 27. listopadu 1997 potvrzuje opak, kdy plnění ze sociální výhody závislé na činnosti v jednom státě je poskytováno v jiném. Generální advokát Lentzse se v případu Meints ohledně následujícího zvratu vyjádřil tak, ţe „exportace sociální výhody ve smyslu nařízení 1612/68 přichází v úvahu jen v tak výjimečných a vzácných případech jako je tento, ale přijít v úvahu jednoduše může“

5.5 Daňové výhody Judikatura v oblasti sociálních výhod je opravdu vyčerpávající, ovšem oblast daňových výhod, nebyla oproti sociálním tak častým předmětem řízení před ESD189. Článek 7 odst. 2 nařízení 1612/68 nicméně zmiňuje i daňové výhody a je tedy potřeba se i s nimi vypořádat. Vzhledem k tomu, ţe ESD ještě nevydal ţádné rozhodnutí, které by pojem daňové výhody zpřesňovalo, je logické očekávat, ţe k tomu v budoucnu dojde190. V současné době je moţné dohledat rozhodnutí ESD vztahující se k problematice daňové diskriminace, kde se ESD ovšem přímo na článek 7 odst. 2 nařízení neodvolává. Očividně si tedy toto ustanovení v popírání daňové diskriminace ještě neosvojil. Judikatura ESD v této oblasti se často potýká s problémem přímého zdanění, konkrétně daně z příjmu a zde ESD aplikuje často čl. 45 186

Lhernould, J.-P., La notion de prestation de securité sociale en droit communautaire, Presse universitaire, Orléans, 1997, str.258 187 Lyon-Caen G. a A., Droit social international et européen, Dalloz Paris 1193, str. 219 188 Rozhodnutí ESD ze dne 27. listopadu 1997, Meints, spisová značka C-57/96 189 Baron F., Marché intèrieur et droit social dans l´Union Européenne, PUAM, Aix-en.Provence 1998, str. 141 190 Hennion S. a kolektiv, Droit social européen et international, L´Imprimerie France Quercy, Francie 2010, str. 144

40

SFEU, či čl. 7 odst. 1 nařízení 1612/68. V případu Biehl z roku 1990 ESD předpokládá, ţe „princip rovnosti zacházení v oblasti odměny by nebyl dosažen, pokud by byl ohrožen národními dispozicemi diskriminačně upravujícími daň z příjmu“.191 V souladu s touto logikou soud v dalším rozhodnutí Schumacker z roku 1995 prohlásil za nepřímou diskriminaci právní úpravu daně z příjmu, která u migrujících pracovníků nezohledňovala např. počet děti. Obecně se dá říct, ţe princip rovnosti v zacházení v oblasti daňových výhod můţe být aplikován ve všech ohledech počítání daní. Příkladně zvýhodněné společné zdanění manţelů nemůţe být podmíněno tím, ţe oba manţelé mají trvalý pobyt ve stejném členském státě192. Existuje i otázka jaká přesná hranice je mezi výhodou sociální a daňovou. Na tuto otázku nepřímo odpověděl ESD v případu Komise v. Německo193. Dle německého práva si osoby pojištěny ve státním systému důchodového pojištění mohou ročně do určité výše odpočíst z titulu zvláštních výdajů příspěvky zaplacené na důchodové spoření spolu s bonusem důchodového spoření. Toto právo nebylo přiznané migrujícím pracovníkům. Německo namítalo zbytečně, ţe se jedná o daňovou a ne sociální výhodu, která není přímo vázána na volný pohyb a plyne z dobrovolného plnění. Ze zprávy k rozhodnutí od generálního advokáta čteme následující: „ V tomto ohledu je třeba uvést, že bonus nemá vliv na příjmy státního rozpočtu, ale spíše na jeho výdaje. Podle Komise není vůbec rozhodující, zda je bonus klasifikován jako „sociální“ nebo „daňová“ výhoda, jelikož čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68 stanoví, že i daňová výhoda musí být přiznána příhraničním pracovníkům.“ ESD tak judikoval, ţe by i úzká spojitost mezi odpočtem z titulu zvláštních výdajů a bonusem důchodového spoření je sociální výhodou a ne daňovou a dále však uvedl, ţe je to jedno, protoţe tak či onak to má stejné následky pro migrujícího pracovníka.

191

Rozhodnutí ESD ze dne 8. března 1990, Biehl, spisová značka č. C-175/88 Rozhodnutí ESD ze dne 16. května 2000, Zurstrassen, spisová značka č. C-87/99 193 Rozhodnutí ESD ze dne 10. září 2009, Komise vs. Německo, spisová značka č. C-267/07 192

41

6

Judikatura ESD týkající se sociálních výhod V následující kapitole uvedu rozhodnutí, které povaţuji za zásadní co do

formování výkladu pojmu sociální výhoda. Tematicky jsou tedy rozděleny do třech následujících podkapitol.

6.1 Zásadní rozhodnutí pro vývoj pojmu sociální výhoda 6.1.1 Michel S.194 Michel S. je ţadatel narozený v roce 1954 v Itálii. Se svými rodiči se přestěhoval do Belgie v roce 1957. Jeho otec byl zaměstnaný v Belgii od roku 1962 aţ do jeho smrti V roce 1971. Michel S. trpěl váţnou mentální poruchou a jeho otec ho v roce 1970 nahlásil ke speciálnímu úřadu pečujícímu o hendikepované osoby v Bruselu. Belgické předpisy přiznávají právo pro cizí státní příslušníky čerpat takové dávky pro hendikepované osoby, ale pouze v případě, ţe se jejich hendikep lékařsky potvrdí aţ po usídlení v Belgii. Tedy pokud si hendikep „nedoveze“ s sebou. Michel S. měl však hendikep vrozený. Belgický soud tedy přednesl předběţnou otázku, zda tyto dávky patří pod sociální výhody dle článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68. ESD naznal, ţe Michel S. nikdy nepracoval a kvůli hendikepu ani není pravděpodobné, ţe pracovat bude. Stěţí tedy bude mít kvalitu „pracovníka“. Jemu samotnému tedy z titulu pracovníka sociální výhody nemohou být přiznány. ESD v této počáteční fázi vývoje pojmu sociální výhody drţel uţší výkladový směr a tak rozhodl, ţe tyto dávky spojené s hendikepem tvoří sociální výhodu pouze v případě, kdy je ona dávka přímo spjata s pracovníkem a ne s rodinou. ESD dále popisuje potřebu pro kvalifikaci sociálních výhod s propojením přímo k práci vykonávané v hostitelské zemi.

6.1.2 Inzirillo195 Italský státní příslušník Vito Inzirillo ţijící a pracující ve Francii poţádal Caisse d´Allocations familiales de l´Arrondissement de Lyon196 o příspěvek pro svého postiţeného syna Bernanda narozeného v roce 1948. Pokladna tak odmítla V. Inzirillovi příspěvek přiznat, jelikoţ jeho syn není francouzský státní příslušník. 194

Rozhodnutí ESD ze dne 11. dubna1973, Michel S., spisová značka č. 76/72 Rozhodnutí ESD ze dne 16. prosince 1976, Inzirillo, spisová značka č. 63/76 196 ve volném překladu „Státní pokladna pro správu rodinných příspěvků“ dále v textu „pokladna“ 195

42

Kasační soud tedy přednesl předběţnou otázku, zda se vztahuje syna V. Inzirilla nařízení 1612/68. Skutková podstata tedy téměř shodná s případem Michel S. ESD ale tentokrát rozhodl ve prospěch ţadatele a práva volného pohybu pracujících osob. Nejdříve zamítavě kvalifikoval situaci ţadatele pod nařízení 1408/71. Dále se však přesunul k sociálním výhodám dle nařízení 1612/68 a dodal, ţe musí být vykládány tak, „aby zahrnovaly všechny sociální a daňové výhody spjaté či ne s pracovní smlouvou“. Vidíme zde tedy velký posun soudu v jeho rozhodovací činnosti a jasnou vůli přiznat sociálním výhodám široké pole působení na rozdíl od předchozího rozhodnutí.

6.1.3 Reina197 V případu Francesca Reiny a Letizie Reiny proti Landeskreditbank BadenWuettemberg byl před ESD podroben nárok na půjčku při narození dítěte. Podle německých právních předpisů tak mohli u Landeskreditbank Baden-Wuettemberg, státní banky, zaţádat manţelé nebo pár, z nichţ alespoň jeden byl státním příslušníkem Německa a jejichţ příjem nepřesahoval určitý limit. Výhodná půjčka pro rodiče měla zvýšit porodnost a zamezit chtěným potratům. Manţelé Reinovy pocházeli z Itálie a v Německu pracocali. Při příleţitosti narození dvojčat poţádali o tuto půjčku a ta jim byla zamítnuta s odůvodněním, ţe ani jeden z nich nepochází z Německa. Při soudním procesu vzešla tedy předběţná otázka ohledně aplikace nařízení 1612/68. ESD judikoval, ţe jiţ souvisle rozhoduje tak, aby podporoval volný pohyb osob. Landeskreditbank Baden-Wuettemberg namítala, ţe přeci půjčka k narození dítěte není nijak spjata s prací a mohou o ni poţádat i nezaměstnané osoby a dále, ţe jí stát Baden-Wuettemberg dobrovolně poskytuje a její nepřiznání cizincům nijak neohrozí mobilitu pracovníků. Navíc demografická politika patří do plné působnosti státních politik mimo pole Unie. ESD zopakoval definiční pojetí známé z rozhodnutí Even198 a dodal, ţe tento příspěvek nemá za cíl nic jiného neţ sociálně zvýhodnit občany ve ztíţené ţivotní situaci a musí tedy být povaţován za sociální výhodu dle nařízení 1612/68. Dále dodal, ţe to, ţe jednotlivá sociální opatření

197 198

Rozhodnutí ESD ze dne 14. ledna 1982, Reina, spisová značka č. 65/81 Rozhodnutí ESD ze dne 31. května 1979, Even, spisová značka č. 207/78

43

ovlivňují demografickou politiku, není důvodem pro neaplikování článku 7 odst. 2. nařízeni 1612/68.

6.1.4 Hoeckx199 Pracovní soud v Antverpách poloţil několik dotazů k ESD v předběţné otázce. Mezi nimi i dotaz ohledně výkladu článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68. Paní Vera Hoeckx se narodila v Holandsku a v Belgii, kde pobývala si zaţádala o Minimex200. Minimex ji byl přidělen a odcestovala v roce 1981 do Francie, kde ho nadále pobírala. V roce 1982 se vrátila do Belgie, pobírala Minimex, ale ještě téhoţ roku se rozhodla opět vrátit do Francie. Po dalším návratu do Belgie v roce 1983 uţ ji tato dávka byla odepřena. Před soudem Belgie argumentovala tím, ţe sice Minimex náleţí i migrujícím osobám v Unii, nicméně na území Belgie musí pobývat před přidělením dávky minimálně pět let. Při argumentaci byla dotčena komunitární úprava a tak došlo k předloţení předběţné otázky k ESD. ESD se vyslovení tvrzení, ţe Minimex nevychází z aplikace nařízení 1408/71, uchýlil k tomu, ţe se jedná o sociální výhodu. S tím by zřejmě šlo souhlasit. Dále však řekl, ţe poţadovaná doba pobytu na území Belgie 5 let pro moţnost čerpání je diskriminativní, neboť není vyţadována pro vlastní státní příslušníky. Tuto logiku si dále ESD uchovává a v následujících případech se několikrát zopakuje.

6.1.5 Komise v. Lucembursko201 Před ESD se dostal případ, kdy Komise evropského společenství namítala opomíjení aplikace nařízení 1612/68 a 1408/71 ve věci dávek porodného a mateřské dovolené. Tyto dávky se dají rozdělit do třech fází. Prvně, dávky pro nastávající matku, dále jednorázová dávka za porod a pak dávky při mateřství. Komise však namítala pouze právní úpravu prvních dvou dávek. Lucembursko pro přidělení těchto dávek poţadovalo alespoň jednoletý pobyt na svém území a potvrzení těhotenství od lékaře v Lucembursku. Oba tyto poţadavky byly označeny za neoprávněné. Jak bylo zmíněno v případu Hoeckx, poţadavek předchozího pobytu je nepřípustný. Lucembursko zde argumentovalo, ţe tento poţadavek platí i pro lucemburské státní příslušníky. ESD však takové počínání pojmenoval

199

Rozhodnutí ESD ze dne 27. března, Hoeckx, spisová značka č. 249/83 dle belgického práva dávka zajišťující ţivotní minimum 201 Rozhodnutí ESD ze dne 10. března 1993, Komise/Lucembrusko, spisová značka č. C-111/91 200

44

nepřímou diskriminací. Rozhodnutí je podstatné ve výsledku, kdy ESD prvně potvrdí, ţe tyto dávky vycházejí z nařízení 1408/71 a současně jsou však i sociálními výhodami dle nařízení 1612/68. Dochází tak ke kumulaci obou nařízení a jejich současnou aplikaci na jediný případ.

6.1.6 O´Flynn202 Pan O´Flynn byl irský státní občan dlouhodobě pobývající a pracující ve Velké Británie. V roce 1988 mu zemřel syn. Poslední rozloučení proběhlo v Anglii, ale pohřbení si pan O´Flynn přál v Irsku, ve své domovině. Anglické předpisy dovolují poţadovat státní příspěvek na pohřeb. Pan O´Flynn si tedy zaţádal, ovšem vzhledem k tomu, ţe tělo bylo pohřbeno v Irsku, ţádost mu byla zamítnuta. Pan O´Flynn se proti zamítnutí odvolal a dovolával se článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68 s tím, ţe je počínání britských úřadů nepřímo diskriminační. Social securitiy commissioner tedy podal předběţnou otázku k ESD, zda je teritoriální poţadavek pohřbení těla slučitelný s nařízením 1612/68. ESD judikoval, ţe namítající strana má pravdu, neboť se jedná o sociální výhodu dle nařízení 1612/68 a současně podmínky kladené britským právem na pohřbení na britském území jsou diskriminační. Pohřebné totiţ nekryje v první řadě náklady spojené s převozem rakve, ale hlavním účelem je zajistit důstojné rozloučení s blízkou osobou a přispět tedy na pohřeb samotný.

6.1.7 Lair203 Francouzská státní příslušnice bydlela od roku 1979 v Německu, kde pracovala v bance aţ do roku 1981. Poté aţ do roku 1984 střídavě pobírala podporu v nezaměstnanosti. Od roku 1984 začala navštěvovat školu univerzitního typu vzdělávání. Zaţádala si dále o příspěvek na podporu při vzdělávání, který jí však nebyl přiznán. Německá právní úprava totiţ poţaduje pětileté nepřetrţité vykonávání pracovní aktivity pokud jde o cizince ţádající o tento příspěvek. Nic takové však nepoţaduje po vlastních státních příslušnících. Paní Lair se proti takovému rozhodnutí odvolala. Německý soud tedy přednesl při sporu předběţnou otázku, zda tato oblast vůbec patří do působnosti komunitárního práva a zda je oněch pět let profesní aktivity diskriminačních. Vyvstalo několik podotázek jako 202 203

Rozhodnutí ESD ze dne 23. května 1996, O´Flynn, spisová značka č. C-237/94 Rozhodnutí ESD ze dne 21. června 1986, Lair

45

příkladně otázka, zda-li sociální výhoda zahrnuje takovouto dávku, která by měla být poskytována při profesním vzdělávání, či jestli je zachována kvalita pracovníka dle nařízení 1612/68 i po období nezaměstnanosti. ESD tedy naznal, ţe dle článku 7 odst. 1 nemá být s migrujícími pracovníky zacházeno rozdílně co do pracovních podmínek, zvláště podmínek profesní reintegrace a znovuzískání zaměstnání a jiných výhod schopných pracovníkovi zajistit moţnost zlepšení ţivotních podmínek a jeho sociální úrovně. ESD uvádí, ţe článek 7 odst. 3 se nevztahuje na univerzitní vzdělání a je tak nutné stále uvaţovat nad článkem 7 odst. 2. nařízeni 1612/68. ESD Nakonec dospěl k tomu, ţe se jedná o sociální výhodu v tomto konkrétním případě. Vyslovil názor, ţe jsou jistá práva, která prostě s prací nesouvisí, ale přesto pracovníkovi náleţí. Dále pracovníka nepodrobuje poţadavku souvislé pracovní výkonosti po dobu několika let, neboť tento model ani neodpovídá realitě dnešních dnů a je normální, ţe pracovník o místo přijde, dovzdělá se a dále se snaţí uplatnit na trhu práce. Paní Lair si tedy dle ESD zachovala kvalitu pracovníka a nárok na pomoc při studiu dle nařízení 1612/68. Rozhodnutí se můţe zdát aţ překvapivě benevolentní k výkladu, zvláště připomeneme-li si, ţe paní Lair začala studovat románský a germánský jazyk a literaturu, obor nijak nesouvisející s její předchozí profesí.

6.1.8 Mutsch204 Pan Robert Mutsch byl lucemburský státní občan pobývající v Belgii v městě Saint-Vith, německy mluvící oblasti, která spadá dle místní příslušnosti k trestnímu soudu ve Verviers. Panu Mutschovi byla uloţena pokuta, proti které se odvolal. Dále však uvedl, ţe se odvolává i co do nemoţnosti hovořit před soudem německy. Dle belgických předpisů totiţ můţe obţalovaný belgické státní příslušnosti bydlící v oblasti, kde je uţívána němčina vystupovat před soudem v tomto jazyce. Odvolací soud panu Mutschovi vyhověl, ale státní zastupitel toto odmítl, jelikoţ pan Mutsch není belgickým, ale lucemburským státním občanem. Odvolací soud v Liège tedy přednesl ESD předběţnou otázku co do souladu poţadavku státní příslušnosti a poţadavku komunitárního práva na ochranu osob a 204

Rozhodnutí ESD ze dne 11. července 1985, Mutsch, spisová značka č. 137/84

46

právo na rovné zacházení. ESD argumentoval tím, ţe moţnost uţití vlastního jazyka před soudem státu, kde pracovník pobývá, zahrnuje důleţitý způsob integrace migrujícího pracovníka a jeho rodiny do hostitelské země a tedy realizuje cíl volného pohybu pracovníků a toto právo tedy zařadil pod sociální výhodu dle článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68.

6.1.9 Martinez Sala205 Paní Martinez Sala byla španělská státní příslušnice ţijící v Německu od svých dvanácti let. Během deseti let vykonávala pracovní aktivitu a poté přišla o zaměstnání a pobírala státní podpory. Místo povolení k pobytu bylo posledního roku paní Sale vydáno pouze potvrzení o přijetí ţádosti o povolení k pobytu. Poté co se paní Sale narodilo dítě, poţádala si o příslušný státní příspěvek, který ji byl zamítnut, neboť ţadatelka nemá německou státní příslušnost ani povolení k pobytu. Vzhledem k tomu ţe se odvolací orgán Bayerisches Landessozialgericht domníval, ţe by ţadatelka mohla spadat pod nařízení 1408/71 a 1612/68, podal předběţnou otázku k ESD. Nutno podotknout, ţe paní Sala nepracovala a ani nepobárala ţádně renty, takţe jí zbylo „pouze“ občanství členského státu s odpracovanými lety jako argument. ESD uznal poţadovanou dávku za sociální výhodu dle nařízení 1612/68 a za dávku dle nařízení 1408/71. Dále však uvedl, ţe je na členském státě, aby rozhodl, pod jaké nařízení paní Sala spadá jako pracovník. Poţadavek povolení k pobytu odmítl jako diskriminační, neboť takový poţadavek neţádá po vlastních příslušnících. Jak uţ ale ESD v předchozích rozhodnutích uvedl, ale i kdyby tento poţadavek ţádal po kaţdém, bude to zase dle ESD diskriminace nepřímá. Jednoduše řečeno tyto poţadavky ESD odmítá úplně. Německo argumentovalo tím, ţe toto nepatří do oblasti společné politiky Unie. ESD však oponoval v tom, ţe věcně tato dávka patří do oblasti úpravy legislativy Unie a paní Sala jakoţto občan členského státu spadá pod ustanovení Smlouvy o občanství Unie.

205

Rozhodnutí ESD ze dne 12. května 1998, Martinez Sala, spisová značka č. C-85/96

47

Rozsudek se můţe zdát jako přehnaně odváţný a členské státy se „štědrým“ sociálním systémem by mohly nabít dojmu, ţe mohou očekávat příval sociálních migrantů. Toto rozhodnutí se však takto vykládat nedá. ESD jasně prokázal, ţe mezi paní Salou a Německem je věcný vztah v podobě letitého výkonu práce.

6.1.10 Grzelczyk206 Rudy Grzelczyk byl francouzským studentem v Belgii. Po dobu tří let si financoval studia v hostitelském státě sám, ovšem poté mu finanční zdroje došly, takţe poţádal o Minimex207. Po krátkém období belgické úřady přestaly vyplácet dávku s odůvodněním, ţe Grzelczyk není pracovník ani občanem Belgie. Při odvolacím řízení se belgický soud obrátil na ESD s předběţnou otázkou, zda-li spadá Rudy pod nařízení 1612/68. ESD v tomto rozhodnutí překvapil i mnoho příznivců levicově naladěné judikatury ESD. ESD rozhodl následovně: „Ve spojení s článkem 6 smlouvy o ES208, který zakotvuje zásadu rovnosti, brání tomu, aby byl nárok na takovou sociální dávku nepříspěvkového typu, jako je životní minimum podle článku 1 belgického zákona ze dne 7. srpna 1974, podmíněn, pokud jde o státní příslušníky jiných členských států než hostitelského členského státu, na jehož území uvedení státní příslušníci legálně pobývají, tím, že posledně uvedení spadají do působnosti nařízení č. 1612/68, ačkoli na státní příslušníky hostitelského členského státu se žádná taková podmínka nevztahuje“ a dále ţe „status občana Unie je totiž určen k tomu, být základním statusem státních příslušníků členských států umožňujícím těm z nich, kteří se nacházejí ve stejné situaci, požívat, bez ohledu na jejich státní příslušnosti a s výhradou výjimek výslovně stanovených v tomto ohledu, stejného právního zacházení“ V případě nejde ani tak jako dávku Minimex, kterou uţ ESD rozsoudil v případu Hoeckx, ale o osobní působní nařízená 1612/68. Grzelczyk má sice věcný vztah s hostitelským státem, ale ne pracovní. Neodváděl daně, nepracoval a zaměstnání nehledá, ale připravuje se na něj.

206

Rozhodnutí ESD ze dne 20. Září 2001, Grzelczyk, spisová značka č. C-184/99 viz. rozhodnutí ESD ze dne 27. března 1985, Hoeckx, spisová značka č. 248/83 208 současný článek 8 SFEU 207

48

6.2 Negativní vymezení 6.2.1 Even vs. Office national des pensions pour travailleurs salariés (ONPTS)209 Pan Gilbert Even, francouzský občan ţijící v belgickém Herstalu narozený v roce 1915, si zaţádal o předčasný důchod na ONPTS210 v Bruselu. Pan Even od roku 1944 pobíral vojenskou penzi v důsledky 10% invalidity způsobené válečným zraněným při vojenské sluţbě za Francii. Při dosaţení věku 60 let se tedy rozhodl pro předčasný důchod. Ten je dle belgického práva přiznáván osobám, které slouţily pro stát za války. Předčasný důchod tedy zaručí odchod do penze uţ v 60 místo v 65 se sníţením výměry o 5%. Pracovní tribunál podpořil ONPTS v odmítnutí přiznání práva na předčasný důchod s tím, ţe přednesené nařízení 1408/71 není moţné na tento případ aplikovat a současně byla vznesena předběţná otázka k ESD ve věci aplikace nařízení 1408/71. Poté, co se ESD vypořádal a odmítl moţnost aplikace 1408/71 s tím, ţe výhody náleţící válečným veteránům do pole aplikace nepatří, se vyjádřil o aplikaci nařízení 1612/68, konkrétně článku 7 odst. 2. Toto rozhodnutí bylo převratné v tom, ţe ESD definoval pojem sociální výhody tak, ţe jsou to „všechny výhody, které mohou a nemusí být spjaty s pracovním poměrem a obecně jsou pracovníkům přiznány z důvodu jejich postavení či pouhého pobytu na území hostitelského členského státu a tedy přiznání takových výhod se zdá jako ulehčení volného pohybu v rámci území členských států“. Doplnil však, ţe v tomto konkrétním případě se jedná o oprávněný poţadavek belgického úřadu na přiznání dávky dle státní příslušnosti, neb je úzce spjata se sluţbou pro stát.

6.2.2 Baldinger211 Josef Balinger se narodil v roce 1927 v Rakousku. Jako voják Deutsche Wehrmacht212 se účastnil druhé světové války a v letech 1945 aţ 1947 byl 209

Rozhodnutí ESD ze dne 31. května 1979, Even, spisová značka č. 207/78 ONTPS, tedy Office national des pensions pour travailleurs salariés je ve volném překladu Státní úřad pro správu důchodů zaměstnanců 211 Rozhodnutí ESD ze dne 16. září 2004, Baldinger, spisoví značka C-386/02 212 Německá branná síla 210

49

válečným zajatcem ve Svazu sovětských socialistických republik. Po válce se Josef Balinger vrátil do Rakouska. V roce 1964 se však odstěhoval do Švédska, kde pracoval a emigroval definitivně, přičemţ se vzdal při nabytí švédského státního občanství rakouského státního občanství. Od 1. května 1986 pobíral Balinger od rakouských úřadů starobní a invalidní důchod. Zaţádal si o dávku pro válečné zajatce počítanou dle doby strávené v zajetí. Ta mu však byla odmítnuta. Předběţná otázka byla předloţena v rámci opravného prostředku podaného Baldingerem, ţalobcem v původním řízení proti rozhodnutí Pensionsversicherungsanstalt der Arbeiter ţalovaného v původním řízení, které zamítá přiznání měsíční dávky pro bývalé válečné zajatce podle rakouských právních předpisů. ESD opět potvrdil, ţe rozsah osobní aplikace je vyloučen článkem 4 nařízení 1408/71 a přešel rovnou k aplikaci nařízení 1612/68, ke článku 7 odst. 2. Soud uvedl, ţe „dávka nijak nespadá do kategorie zvýhodnění udělených národnímu pracovníkovi z důvodu hlavně jeho postavení jako pracovníka nebo rezidenta národního území, a tedy neodpovídá základní povaze „sociálních výhod" upravených v článku 7 odst. 2 nařízení č. 1612/6“ a tedy sociálními výhodami nelze rozumět dávku, která má zmírňovat utrpení z války. Dále ESD judikoval, ţe „že čl. 39 odst. 2 ES, čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1408/71 a či. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68 musejí být vykládány tak, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, které zakazují, za podmínek, jako jsou podmínky ve věci v původním řízení, příjem dávky pro bývalé válečné zajatce z důvodu, že žadatel nemá státní občanství dotčeného členského státu v době podání žádosti, ale má státní občanství jiného členského státu“. Potvrdil tak předchozí rozhodnutí týkající se dávek souvisejících s vojenskou sluţbou213

6.3 Rodinní příslušníci a sociální výhody 6.3.1 Reed214 Paní Reed je britskou státní příslušnicí. V roce 1981 se nastěhovala do Holandska, kde se zapsala na úřad práce. Bez výsledného hledání si zaţádala v roce 1982 o povolení k pobytu s důvodem, ţe si přeje doprovázet svého partnera, pana M. W., britského státního příslušníka pracujícího v Nizozemí. Ţádost jí byla 213

Rozhodnutí ESD ze dne 31. května 1979, Even, spisová značka č. 207/78, Rozhodnutí ESD ze dne 6. července 1978, Gilliard vs. Caisse régionale d´assurance maladie du Nord-Est, spisová značka č. 9/78 214 Rozhodnutí ESD ze dne 17. dubna 1986, Reed, spisová značka č. 59/86

50

zamítnuta a paní Reed se odvolala. Při přednesené předběţné otázce se nizozemský soud tázal, zda se nařízení 1612/68 a jeho článek 10 dotýkají případu paní Reed a zda partner můţe doprovázet pracovníka a čerpat stejných výhod jako manţel co do svobody usazování. ESD se ve své argumentaci obrátil ke článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68 a uvedl, ţe vychází z oblasti aplikace nediskriminace mající v záměru zamezit jakékoliv diskriminaci v důvodu státní příslušnosti. V návaznosti na předešlá rozhodnutí se tedy dle ESD zdá, ţe moţnost být doprovázen svým partnerem představuje sociální výhodu, neboť je jako taková tato moţnost pomáhá pracovníkovi usadit se v hostitelské zemi a tedy realizovat cíle jeho volného pohybu.

6.3.2 Lebon215 Paní Lebon byla Francouzka ţijící v Belgii u svého otce, francouzského státního příslušníka, pracovníka v Belgii. Paní Lebon ţila vţdy v Belgii aţ na období v letech 1979 aţ 1981, které strávila prací ve Francii. V roce 1982 jí byl odebrán Minimex216 s tím, ţe pobývala ve Francii a nemohla se aktivně ucházet o zaměstnání v Belgii. V roce 1982 byla hospitalizována v Namuru a od roku 1983 během více jak půlroku čerpala zdravotní péči v Liège. Při odvolacím řízení před pracovním soudem v Mons se podala předběţná otázka k ESD ohledně aplikace nařízení 1612/68 a rodinných příslušníků. Padly mimo jiné otázky, zda si právo na rovné zacházení vyplývající z rodinného svazku s pracovníkem zachová osoba i po nabytí zletilosti a po přerušení pobytu na území státu a zda pro usazení na území hostitelského státu je třeba prokázat a jak vůli hledání práce. ESD uvedl, ţe jakmile pracovník přestane být ekonomicky aktivní a začne pobírat starobní důchod, jeho potomci jiţ dále nemají práva na rovné zacházení co do sociálních výhod a plnění ze sociálního zabezpečení pokud mají více jak 21 let a nejsou sami ekonomicky aktivní. Plnění dle článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68 tedy v tomto případě nezahrnuje jeho potomky, ale jen pracovníka samotného.

215 216

Rozhodnutí ESD ze dne 18. Června 1987, Lebon, spisová značka č. 316/85 jiţ několikrát zmiňovaná dávka v rozhodnutí Hoeckx či Grzelczyk

51

7

Shrnutí judikatury a návrhy dle lege ferenda Široký výklad pojmu sociální výhoda se mi zdá aţ na některá rozhodnutí

pochopitelný. Pokud přeci hostitelský stát přijme do svého pracovního trhu sílu z jiných členských států, většinou také sílu levnější, ale kvalifikovanou, profituje tak z toho, ţe tuto pracovní sílu nemusel formovat od útlého věku aţ do počátku její produktivity, coţ je bezesporu velmi nákladné pro sociální systém národního státu. Pracovníci takto opustí svůj národní stát a produktivní období tráví v zahraničí, aniţ by jaksi svému národnímu státu vrátili tuto investici. Pokud se má tedy v rámci Evropy rovných příleţitostí pracovník připadat rovnocenně s ostatními, je třeba mu věnovat minimálně stejné výhody, jako ostatním. Problém ovšem nastává s obrovskou odlišností jednotlivých státních sociálních politik a rozhodnutími jako Grzelczyk, či Martinez Sala. Je jasné, ţe nově přistoupivší země z Východu nemají takové prostředky, aby ţivili sociální migranty. Mnohdy nemají dostatek ani pro své vlastní příslušníky. Ekonomicky vyspělé země se naopak zase často potýkají s neduhy migračních vln v souvislosti s nedostatečnou integrací migrujících osob do společnosti a na pracovní trh. Tyto faktory nejen ţe ovlivňují negativně vůli a schopnost sociální integrace dalších pracovníků, ale také samotné členské země nemají ţádný zájem na společné úpravě ze strachu ze sociální migrace. V této souvislosti pro mě bylo překvapivé studium pramenů, kdy francouzské texty nijak zvlášť nekritizovali rozhodovací činnost ESD. České prameny naopak povaţovali většinou ESD za příliš levicový a aktivistický. Samozřejmě jsem se setkala i s texty francouzských autorů, které nelibě snášejí počínání ESD, ale dodávám, ţe kritizují s menší otevřeností218. Onen moment překvapení ale sleduji hlavně v tom, ţe nepředpokládám, ţe by kdy přišla vlna francouzských sociálních migrantů do České republiky, ale spíš naopak. Tedy otevřenou kritiku způsobenou obavami bych čekala ze strany Francie, od země, která uţ nyní bojuje s integrací menšin. Nejnegativnější moment pro mne ale představuje celkový originální způsob tvorby práva Unie, který většině národních států je právně naprosto cizí. Je dobré si uvědomit, ţe judikatura ESD ve své snaze o dosaţení sociální spravedlnosti pro migrujícího pracovníka, můţe lehce způsobit velkou nespravedlnost. Pro mě je 218

Rambaud P., La discrimination a rebours et le droit communauteaire : un mythe juridique? Gazette du Palais, 5. květen 1992, strana 339

52

například tedy největší nespravedlností potřeba znát judikaturu soudního dvora, aby bylo moţné vykládat jednotlivé ustanovení SFEU a jiných předpisů z ní vyplývajících a poznat úplně práva pracovníka. Takový nárok na migrujícího pracovníka219, průměrného občana matně tušícího existenci soudního dvora, aby znal svá práva, je do značné míry nereálný. Judikatura je pro nově přistoupivší státy do doby vstupu do Unie nepřeloţená do národního jazyka a tím se bariéra ještě prohlubuje. I kdyby přeloţena byla, situace se nezmění. Průměrný Čech ani neví, ţe máme u nás správní soudnictví, poměrně nové odvětví, natoţ migrující pracovník, aby se mohl řádně vypořádat s nespravedlivým rozhodnutím správního orgánu o nepřidělení nějaké dávky. Evropské právo je vzdálené vědomí průměrného občana Unie a zůstává zahaleno v představě, ţe se jedná o cosi nesmírně chaotického, topící ho se ve vlně směrnic a nařízení. Pokud tedy ESD vykládá ustanovení o sociálních výhodách, které se po prvním přečtení tváří celkem nijace, tak, ţe je to obecně sběrné pravidlo a tím aktivně dotváří sociální politiku Unie, posilní tím také výrazně právní nejistotu, obzvláště pokud často rozhoduje spíš neţ právně oportunisticky. Navíc jednotlivé případy, které se dostanou před ESD, jsou mnohdy jen odrazem kuriozit ţivota a těţko z nich vyvozovat obecná pravidla. O legitimitě takových rozhodnutí je také moţno polemizovat neboť ESD bezesporu není prvořadě orgánem Unie k tvoření jakékoli politiky. Unie je sloţitým organismem různorodých států a kaţdý krok v integraci se musí dlouze zváţit, aby byl v praxi přínosný. Někdy si tedy ukusuje zbytečně velký koláč pravomoci v politice integrace členských států a tam kde Unie sama nechce jednat, si prosazuje poměrně rázné názory navzdory chybějící vůli právotvorných orgánů Unie. Co do návrhu dle „lege ferenda“ domnívám se, ţe současná úprava sociálních výhod není dostatečně jednoznačná a ucelená. Souhlasím s návrhem novelizace nařízení 1612/68, kdy evropský zákonodárce navrhoval v rámci objasnění širokého pole působnosti sociálních výhod změnit ustanovení 7 odst. 2 na „stejné výhody ekonomické, daňové, sociální, kulturní, či jiné, které jsou přiznání vlastním státním příslušníkům.“220 Tato formulace se však do současné právní úpravy nařízení 492/2011 a pojem zůstal stejný, aniţ by jakkoli reflektoval mnoţství judikatury 219

Dle judikatury se jednalo většinou o osoby, které měly sociální potíţe.

220

Návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady na změnu Nařízení 1612/68 Rady, o volném pohybu pracovníků uvnitř společenství předloţený ke dní 14. listopadu 1998, spisová značka C-344 ze dne 12. listopadu 1998, str. 9

53

k sociálním výhodám. Bezpochyby by však pro obyčejného čtenáře vnesla více porozumění sociálním výhodám a jejich pojetí v komunitárním právu.

54

8

Závěr Cílem mé práce byla snaha popsat počínání soudního dvora Unie ve výkladu

sociálních výhod dle nařízení 1612/68. Po nezbytném uvedení do tématu jsem popsala vývoj volného pohybu v Unii k dnešní podobě. Vzhledem k tomu, ţe se v první řadě jedná o pracovníka, jakoţto adresáta sociálních výhod, bylo také praktické nastínit si výklad pojmu pracovník. Jak jsem uţ v úvodu uvedla, tyto pojmy jsou ohýbané do všech směrů, tak aby nedocházelo k omezování volného pohybu v rámci Unie. Stejně tak jsem se zaobírala koordinací sociálních systémů Unie. Vzhledem k tomu, ţe nařízení upravující tuto oblast je často skloňované se sociálními výhodami, bylo to ţádané. Z úpravy vyplývá, ţe se jedná o formu koordinace, která souvisí právě s volným pohybem osob, tak aby byl usnadněn, ne však sociálně zajištěn v případě chudoby atp. Sociální politika patří stále národním státům a Unie se pouze snaţí sladit její aplikaci tak, aby nedocházelo například ke dvojímu čerpání dávky či naopak. Po těchto úvodních kapitolách jsem přešla k přímo k pojmu sociální výhoda. Jak vyplývá z textu práce, tento pojem prošel obrovským vývojem. Zvláště po příchodu institutu občanství Unie se stala míra aplikace výhod v rozhodovací praxi ESD někdy aţ překvapivě širokou. Popsala jsem konkrétně vývoj v judikatuře a za pomocí názorných příkladů z judikatury nastínila jakou logiku ESD uţívá při postupu s aplikací článku 7 odst. 2 nařízení 1612/68. Nejedná se jen o o logiku pří formování aplikační definice samotných výhod, ale i o vztah k ostatním předpisům, jmenovitě k nařízení 883/2004. Je zřejmé, ţe i v tomto ohledu prošel vývoj judikatury zásadními změnami a jednotlivé fáze jsem se pokusila zachytit. Osobně povaţuju za nejšťastnější období sociálních výhod osmdesátá a devadesátá minulého století rozhodovací praxe, protoţe v té době sociální výhoda slouţila jako obecné pravidlo, aniţ by však byla přiznávána nad míru široce nad osobní působnost pojmu pracovníka. Poslední kapitola je věnována samotné judikatuře. Jelikoţ jiţ větší mnoţství rozhodnutí bylo v práci před touto kapitolou zmíněno, nepopisuji všechny, jen ty, které měli zásadní, nebo alespoň zajímavý vliv na rozhodovací praxi ESD. Jedná se spíše o ukázání šíře moţné aplikace sociálních výhod. Ve shrnutí této kapitoly jsem popsala několik závaţných oblastí, které se dotýkají výkladové praxe ESD a naznačila, ţe ne vţdy je vůle oprostit pracovníka od sociální diskriminace v rámci 55

volného pohybu osob provázená rádnými právními argumenty. Ve shrnutí se dá vyvodit, ţe Soudní dvůr v rozhodování nemá ani tak misky vah v ruce a pásku přes oči, ale naopak má svůj pohled pevně zaměřen na podporu volného pohybu osob a občas se zdá, ţe uţívá víc neţ právních argumentů pořekadla „účel světí prostředky“. Nelze však soudnímu dvoru upírat bohulibý záměr, jen je potřeba se vyvarovat přílišně velkorysým a moţná unáhleným krokům. Závěrem si dovolím citát o sbliţování státu a volného pohybu, který praví „Tak dlouho se nedaří sblížit životní úrovně členských státu, až volný pohyb osob dovršuje podoby, kdy to, čeho jsme chtěli dosáhnout, nezůstává jen pouhým ideálem, ale hlavně zdrojem problémů“221

221

Ress G., La libre circulation des personnes des services et des capitaux, in Commission des Communautés européennes, Trente ans de droit communautaire, Brusel, 1981, str. 303

56

9

Resumé Dans mon mémoire, je vais chercher à comprendre la notion d‘avantage social

conçu par le droit communautaire et surtout par la jurisprudence de la Cour de justice de l´Union Européenne. Le droit communautaire assure aux travailleurs migrants l ´attribution des avantages sociaux, légalement énoncé dans l ´article 7 § 2 du règlement 1612/68 concernant la libre circulation des travailleurs migrants à travers l´Union Européenne. Cet article a été remplacé par le nouveau règlement 492/2011 conservant la même conception de la notion d’„avantage social“. Dans une première partie, j’exposerai les principes fondamentaux de la libre circulation à travers un bref historique puis je m’attacherai à comprendre la conception juridique contemporaine de la libre circulation vers l´Union européenne. La libre circulation destiné initialement à la population active et progressivement étendu à d´autres catégories constitue par le Traité de Maastricht un des droits individuels les plus importants pour les citoyens européens. L´article 45 de TFUE222 concernant la libre circulation des personnes dans l´Union européenne est développé dans le droit dérivé, dans le précité réglementé 492/2011, mais aussi surtout dans le règlement 883/2004 sur la coordination des systèmes de la sécurité sociale. Je vais aussi présenter un aperçu de la jurisprudence concernant la notion de « travailleur migrant’ car cette notion est très importante pour définir l’attribution des avantages visés par l’article 7 § 2 du règlement. En suite, je vise à clarifier l’évolution progressive de la notion d’avantage social dans la jurisprudence de la Cour de justice et son intégration dans l´ordre juridique tchèque. Je vais mettre en lumière la différence entre la notion des avantages sociaux et la sécurité sociale et étudier les règlements 883/2004 et 492/2011 qui posent des difficultés notamment dans leur champ d´application. La seule libre circulation n´assure pas l´inclusion sociale, économique et culturelle dans les États membres d´accueil. Les avantages sociaux présentent un élément important dans la procédure de l´intégration des travailleurs migrants. La conception imprécise permet à la Cour de justice une extension progressive de la notion d´avantage social, qui va au-delà du texte du règlement. Le premier arrêt de la Cour de justice concernant les avantages sociaux Even donne une définition de

222

Traté sur fonctionnement de l´Union européenne

57

la notion des avantages sociaux comme étant „tous ceux qui, liés ou non à un contrat d´emploi, sont généralement reconnus aux travailleurs nationaux, en raison principalement de leur qualité objective de travailleurs ou du simple fait de leur résidence sur le territoire national, et dont l´extension aux travailleurs ressortissants d´autres États membres apparait dès lors comme apte à faciliter leur mobilité à l´intérieur de la Communauté“. Au vu de la jurisprudence concernant la libre circulation de la famille du travailleur migrant, la Cour de justice a attribué la notion d’avantage social non seulement aux travailleurs migrants mais aussi à leurs familles. La première position de la Cour de justice n´était pas trop à l’avantage des demandeurs.. Les seuls avantages sociaux reconnus aux travailleurs ont été les bénéfices liés au contrat de travail. Par le règlement 1612/68², la Cour a jugé illégal le refus de l’attribution d’une carte de réduction de transport (Arrêt Cristini). Cette évolution favorable au migrant était justifié par le fait, que dans la perspective de l´égalité de traitement recherché par la disposition le champ d´application matériel doit être délimité de manière à comprendre tous les avantages sociaux et fiscaux, qu´ils soient liés ou non à un contrat d´emploi. Dans cette continuité, la Cour a notamment reconnu comme des avantages sociaux l´allocation pour adulte handicapé, l´octroi de prêts sans intérêt pour la naissance d´un enfant, «minimex», l’utilisation de sa propre langue dans une procédure judiciaire, l´assimilation du partenaire au conjoint ou encore les frais funéraux. Le seul refus persistant de reconnaissance par la Cour sont les avantages liés aux personnes ayant effectué leur service militaire dans un autre Etat membre.

58

10 Prameny 10.1 Monografie 1.

Hennion S. a kolektiv, Droit social européen et international, L´Imprimerie France Quercy, 2010

2.

Ress G., La libre circulation des personnes des services et des capitaux, in Commission des Communautés européennes, Trente ans de droit communautaire, Brusel, 1981

3.

Carlier, J-Y., La condition des personnes dans l´Union européene, Précis de la Faculté de Droit de l´Université catholique de Louvain. Larcier 2007, Brusel

4.

Lyon-Caen G. a A., Droit social international et européen, Dalloz Paris, 1993

5.

Baron F.,

Marché intèrieur et droit social dans l´Union Européenne,

PUAM Aix-en.Provence, 1998 6.

Ilipoulu A., Libre circulation et non-discrimination, éléments du statut de citoyen de l´Union européenne, Bruylant Brusel, 2008

7.

Reich N., Understanding EU law: objectives principles and methods of community law, Intersentia Anverpy, 2006

8.

Rodiere P., Droit social de l´Union Européene, Librarie générale de droit et de jurispudence, Paris, 2004

9.

Lhernould, J.-P., La notion de prestation de securité sociale en droit communautaire, Presse universitaire, Orléans, 1997

10.

Boučková P. a kolektiv, Antidiskriminační zákon, C.H.Beck, 1. Vydání Praha, 2010

11.

Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R.: Evropské Právo, 3. vydání, C-H-Beck Praha 2006

10.2 Periodika 12.

Bonnechere M., La libre circulation dans L´Union Européenne, Droit ouvrier, 8/1995

59

13.

Lhernould J.P., Les avantages sociaux en droit communautaire, Droit social, Paříţ, č.4., 1997

14.

Rambaud P., La discrimination a rebours et le droit communauteaire : un mythe juridiue?, Gazette du Palais, 5. květen 1992

15.

Van Raepenbush S., Qui est protegé par la coordination? Quel régimes sont concernés?, In Commission des Communautés européens, Securité sociale des travailleurs qui se déplacent a l´intèrieur de la Communauté, Europe sociale, č. 3/92

16.

Le Monde, denní tisk, Francie, ze dne 15. února 1995

17.

Lochak D., Réflexions sur la notion de discrimination , Droit. Social Paris, 1987

18.

Lhernould, J.P., Les avantages sociaux en droit communautaire, Droit social Paris,. 1997

19.

Komendová J., Interpretace pojmu sociální výhody podle nařízni Rady (EHS) 1612/68 v judikatuře Evropského soudního dvora, Časopis pro právní vědu a praxi, ročník XV., číslo 1/2007

20.

Křepelka F., Dopady práva Evropského společenství na sociální zabezpečení a sluţby poskytované členskými státy, Právní rádce, 6/2006

21.

Markéta Whelanová, Sociální výhody vyplývající z práva ES, Právní rozhledy 9/2004

10.3 Právní předpisy 22.

Smlouva o fungování Evropské unie

23.

Smlouva o Evropské unii

24.

Smlouva o Evropském společenství

25.

Listina základních práv Evropské unie

26.

Nařízení rady a. 1612/68 ze dne 15. dyjna 1968 o voln68 . dydních práv Evropské unieplývající

27.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady čřízení E04 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci syst2004rlamentu a Rady leývaj

28.

Nařízení rady č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství

60

29.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení

30.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38 ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS

31.

Návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady na změnu Nařízení 1612/68 Rady, o volném pohybu pracovníků uvnitř společenství předloţený ke dni 14. listopadu 1998, spisová značka C-344 ze dne 12. listopadu 1998

32.

Směrnice Rady 2000/43 ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ

33.

Směrnice Evropského července

parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6.

2005 uznávání odborných kvalifikací

34.

Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích

34.

ochrany před diskriminací

10.4 Judikatura ESD 35.

Rozhodnutí ESD ze dne 21. února 2002, D´Hoop, spisová značka č. C224/98,

36.

Rozhodnutí ESD ze dne 12. května 1998, Martinez Sala, spisová značka č. C-85/96

37.

Rozhodnutí ESD ze dne 23. března 2004, Collins, spisová značka č. 138/02

38.

Rozhodnutí ESD ze dne 7. září 2004, Trojani, spisová značka č. C-456/02

39.

Rozhodnutí ESD ze dne 31. května 1979, Even, spisová značka č. 207/78

40.

Rozhodnutí ESD ze dne 14. března 1996, De Vos, spisová značka č. C315/94

41.

Rozhodnutí ESD ze dne 18. června, Lebon, spisová značka č. 316/85

61

42.

Rozhodnutí ESD ze dne 23. února 2006, Komise v. Španělsko, spisová značka č. C-205/04

43.

Rozhodnutí ESD ze dne 8. července 1992, Taghavi, spisová značka č. C243/91

44.

Rozhodnutí ESD ze dne 11. dubna 1973, Michel S., spisová značka č. 76/72

45.

Rozhodnutí ESD ze dne 13. října 1990, Di Leo, spisová značka č. C308/89

46.

Rozhodnutí ze dne 5. června 1988, Steymann, spisová značka č. C-196/87

47.

Rozhodnutí ze dne 20. ledna 1980, Levin, spisová značka č. 53/81

48.

Rozhodnutí ESD ze dne 10. února 2005, Hartmann v. Freistaat Bayern, spisová značka č. C-357/89

49.

Rozhodnutí ESD ze dne 26. února 1992, Raulin, spisová značka č. C212/05

50.

Rozhodnutí ESD ze dne 3. července 1974, Casagrande, spisová značka č. 9/74

51.

Rozhodnutí ESD ze dne 14. ledna 1982, Reina, spisová značka č. 65/81

52.

Rozhodnutí ESD ze dne 11. července 1985, Mutch, spisová značka č. 137/84

53.

Rozhodnutí ESD ze dne 2. února, Cowan, spisová značka č. 186/87

54.

Rozhodnutí ESD ze dne 8. července 2007, Wendy Geven, spisová značka č. C-213/05

55.

Rozhodnutí ESD ze dne 30. září 1975, Cristini, spisová značka č. 32/75

56.

Rozhodnutí ESD ze dne 16. prosince 1976, Inzirillo, spisová značka č. 63/76

57.

Rozhodnutí ESD ze dne 21. června 1986, Lair, spisová značka č. 39/86, nebo Rozhodnutí ESD ze dne 26. února 1992, Bernini, spisová značka č. C-3/90

58.

Rozhodnutí ESD ze dne 16. května 1989, Německá právní úprava vztahující se k pobytu migrujících osob v rámci EU, spisová značka č. 249/86

59.

Rozhodnutí ESD ze dne 17. dubna 1986, Reed, spisová značka č. 59/86

60.

Rozhodnutí ESD ze dne 15. října 1969, Ugliola, spisová značka č. 15/69

61.

Rozhodnutí ESD ze dne 12. února 1974, Sotgiu, spisová značka č. 152/93 62

62.

Rozhodnutí ESD ze dne 12. prosince 1972, Masmann, spisová značka č. 44/72

63.

Rozhodnutí ESD ze dne 12. června 1984, Prodest, spisová značka č. 237/83

64.

Rozhodnutí ESD ze dne 23. května 1996, O´Flynn, spisová značka č. C237/94

65.

Rozhodnutí ESD ze dne 20. června 1985, Deak, spisová značka č. 94/84

10.5 Internetové zdroje 66.

Směrnice 2004/38/ES o právu občanů EU na volný pohyb [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z: http://www.mpsv.cz/cs/6944

67.

Úvodní informace, Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci EU. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.mpsv.cz/cs/532

68.

Spot z dílny Evropské komise, Hot summer holidays. [citováno dne 15. června

2011]

Dostupný

z:

http://ec.europa.eu/avservices/video/videoplayer.cfm?sitelang=en&ref=I07 0124 69.

Nová pravidla pro sociální zabezpečení v Evropské unii. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z http://www.mpsv.cz/cs/8786

70.

Whelanová M., Sociální právo ES. [citováno dne 15. června 2011] Dostupný z: http://www.poradna-prava.cz/folder05/socialni_pravo.pdf

10.6 Ostatní 71.

Stanovisko generálního advokáta M. Mayrase k případu Frilli ze 17. května 1972

72.

Rozhodnutí TGI (Tribunal de Grande Instance v Paříţi) ze dne 2. dubna 1990, případ Buscagliano

73.

Zprávy Evropské komise: KOM (2008) 840, v konečném znění, Brusel, 10. prosince 2008 KOM(2010)373, v konečném znění, Brusel, 18. listopadu 2010

63