JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Hudební fakulta. Katedra strunných nástrojů. Studijní obor: Hra na violoncello

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Studijní obor: Hra na violoncello

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů od 90. let do současnosti

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Martin Zeman Vedoucí práce: MgA. Miroslav Zicha Oponent práce: MgA. Kateřina Polášková

Brno 2014

Bibliografický záznam ZEMAN, Martin. BROLN od 90. Let do současnosti [Brno radio orchestra of folk instruments from 90´s till nowdays] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, hudební fakulta, katedra strunných nástrojů, rok 2014. Vedoucí diplomové práce: odb. as.Miroslav Zicha [ počet stran, 74 s.] Anotace V práci se zabývám Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a jeho působením v době let devadesátých s příklonem k nové éře po roce 2006. Je tu zpracována kapitola shrnující šedesátiletou historii, jsou zde představeni členové orchestru, typické nástroje a detailní informace o fungování současného tělesa. Annotation The theses is about Brno Radio orchestra of Folk Instruments from 90´s with focus on happenings after year 2006. There are chapters speaking about sixtyyear history of the band, the members are introduced and you can see detailed informations about BROLN, working nowdays. Klíčová slova BROLN, 90´s - 2014, Lidové hudební nástroje, osobnosti, obsazení. Keywords Brno radio orchestra of folk instruments, 90´s 2014, Folk Musical instruments in use of BROLN, honored members of the orchestra from the past, musitians and artists from nowdays.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.

v Brně, dne 7.dubna 2014

Martin Zeman

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval panu prof. PhDr. Miloši Schniererovi, za konzultování a připomínkování v průběhu tvorby této diplomové práce. Dále bych rád poděkoval panu Miroslavu Zichovi za převzetí pozice vedoucího práce v červnu roku 2014, celé své rodině za podporu duševní a motivační. A vřelé díky patří též panu Františku Černému, uměleckému vedoucímu BROLN, za cenný příspěvek do této práce, stejně tak i Martinu Zemanovi, jenž se podělil o své vzpomínky a zkušenosti.

Obsah Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů od 90. let do současnosti ....... 1 Úvod ........................................................................................................................ 6 1. Historie BROLN .................................................................................................... 7 1.1 Etapa vedení BROLN v letech 1994 – 2006 ................................................. 10 1.2 Rok 2006 - obnovení fungování BROLNu pod záštitou Českého rozhlasu . 13 1.3 60. Výročí BROLNu a první koncert nového BROLNu ................................. 13 1.4. Koncepce BROLN po odchodu z rozhlasu v roce 2012 ............................... 14 2. Složení orchestru – Interní, externí hráči a zpěváci .......................................... 16 3. Obsazení BROLN ................................................................................................ 22 3.1 Nástrojové obsazení BROLN ........................................................................ 23 DUDY – GAJDY................................................................................................ 23 MALÝ CIMBÁL ................................................................................................ 23 SKŘIPKY .......................................................................................................... 24 TÁROGATÓ ..................................................................................................... 25 2.3. Osobnosti spolupracující s BROLNem po roce 2006 .................................. 26 Prof. SMEJKAL BOHUMIL ............................................................................... 26 GRYCOVÁ VLASTA (roz. Končitíková) ................................................................. 26 NEČAS JAROMÍR ................................................................................................ 28 ROKYTA JAN ....................................................................................................... 33 JAN ROKYTA JUN................................................................................................ 36 3. Interview ........................................................................................................... 37 3.1. FRANTIŠEK ČERNÝ ....................................................................................... 37 3.2. MARTIN ZEMAN.......................................................................................... 40 3.3 Pohled na nový BROLN očima současných a bývalých členů BROLNu ........ 44 3.4 Osobní výpověď ........................................................................................... 45 4. Závěr .................................................................................................................. 50 5 . Přílohy............................................................................................................... 52 Seznam skladeb upravených Pavlem Trkanem pro BROLN po roce 2006 ........ 52 Úpravy Pavla Trkana .......................................................................................... 54 Forografie .......................................................................................................... 72 LITERATURA A PRAMENY ...................................................................................... 73

Úvod Titul „Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů od 90. let do současnosti“ jsem zvolil záměrně kvůli obeznámení čtenáře s událostmi předcházejícími. S odchodem BROLNu z českého rozhlasu, následně také s překlenovacím obdobím, kdy BROLN působil jako občanské sdružení až po rok 2006, kdy se pod vedením p. Hovorky BROLN vrátil pod záštitu českého rozhlasu. Zde, po roce 2006 bych rád navázal a doplnil dění v BROLNu v následujících letech. Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, je již od padesátých let minulého století stálice na české a moravské scéně. S repertoárem zahrnujícím písně a instrumentální skladby českého, moravského, slovenského a evropského (Polsko, Nizozemí, Velká Británie, Francie, Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko…) folkloru, je jediným rozhlasovým tělesem v celoevropském měřítku provozujícím tento hudební směr. Téma BROLNu mě oslovilo již v akademickém roce 2010-2011, kdy jsem zpracoval bakalářskou práci na téma „BROLN a artificiální hudba. Vzhledem k rozsahu a nosnosti tohoto tématu jsem se i na doporučení Prof. PhDr. Miloše Schnierera (oponenta bakalářské práce) tuto práci dále rozšířit. Od roku 2006 do roku 2011 jsem byl stálým externím zaměstnancem Brněnského orchestru. To mi dalo možnost proniknout do Evropské lidové tvorby a společně s dalšími hudebníky jsme psali novodobou historii BROLNu. Novou historií rozumějme dobu po znovuobnovení a opětovné fungování pod Českým rozhlasem v roce 2006 Této nové etapě bych se rád věnoval v této práci.

Jako materiál pro zpracování práce hodlám použít převážně slovní ústně dochované prameny, novinové a internetové články, publikace týkající se založení a historie BROLNu, publikaci R. Kučerové „Jindřich Hovorka“, dále jako pramen použiji dokumenty Českého rozhlasu a občanského sdružení BROLN.

1. Historie BROLN

BROLN byl založen Jaroslavem Juráškem v roce 1952 na půdě brněnského rozhlasu s úkolem interpretovat lidové písně a lidovou instrumentální hudbu Čech, Moravy a Slovenska na profesionální úrovni, uvést ji do rozhlasových a televizních programů a na koncertní pódia doma i v zahraničí. Začátkem 50. let se začala stále naléhavěji jevit potřeba profesionálně dokonalé interpretace folkloru tak, jak to bylo běžné a samozřejmé u ostatních žánrů. BROLN tím navázal na práci starších brněnských souborů. Tři soubory měly pro BROLN zásadní význam: kapela Slováckého krúžku, kterou vedl od konce 30. let cimbalista Jaromír Běhúnek, kapela Valašského krúžku, která vznikla až po osvobození (tvořili ji především vysokoškoláci v čele s primášem Vladimírem Melounem).Posledním z trojspolku, který stál u kolébky BROLN, byl Frolkův soubor.BROLN se inspiroval i zvukem znásobeného obsazení cimbálové muziky (např. Barbu Lautaru z Rumunska nebo Státní orchestr lidové hudby z Maďarska). Repertoárové těžiště BROLN bylo v jihomoravských lidových písních, hudbě a tancích, zařazování české a slovenské lidové hudby bylo samozřejmostí a BROLN se nevyhýbal ani zahraničnímu folkloru. Velký význam též věnoval moravským folklorním oblastem: Brněnsko, Haná, Horácko, Lašsko, Hanácké Slovácko, Kyjovsko. BROLN měl vždy citlivý vztah k folkloru, který se snažil interpretovat co nejvěrněji, ale současně přejímal i myšlenky významných hudebních skladatelů jako například Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Vítězslava Nováka, nebo ze zahraničních skladatelů například B. Bartóka, kteří věnovali zkoumání, sbírání a obdivování folkloru mnohdy i podstatnou část svého života. Co se týče časového zařazení, zpracovával BROLN hudbu historickou, tradicionální a nevyhýbal se ani avantgardě a experimentu. Prvním uměleckým vedoucím se stal Jaroslav Jurášek, prvními dirigenty Alois Fiala a Emanuel Kuksa, hostoval Jaromír Dadák. Ke spolupráci s orchestrem byli 7

zváni sóloví zpěváci, instrumentalisté i hudecké skupiny a sbory z nejrůznějších folklorních oblastí: Horňáci Dušan a Luboš Holí, z Podluží Božena Šebetovská a Jožka Severin, Valaši Jarmila Šuláková a Jiřina Mikulenková. V celostátní soutěži o přednes lidové písně objevili Věru Příkazskou a Milana Križo ze Slovenska, který tehdy v Brně studoval. Od roku 1954 spolupracoval s BROLN člen brněnské opery Václav Halíř, který neodolatelně interpretoval lidové písně rodné Hané. V témž roce posílil řadu členů BROLN rodák z Očové na Slovensku - legendární cimbalista Jan Gašpar Hrisko. Od roku 1955 působil v orchestru Bohdan Warchal (založil tradici primášů), kterého vystřídal Zdeněk Nečesánek a později Bohumil Smejkal. Vlastním a nejdůležitějším působištěm BROLN bylo zpočátku hlavně rozhlasové studio. Na celostátních okruzích se pravidelně prezentoval v půlhodinovém pořadu „Na pěknú notečku" (Co do trvání měla "Notečka" konkurenci snad jen ve zprávách a časovém znamení). Uskutečnily se i první zahraniční zájezdy. Mimořádně úspěšnou akcí bylo vystoupení BROLN na 5. světovém festivalu mládeže a studentstva, pořádaném v roce 1955 v Polsku. V létě 1958 reprezentoval orchestr brněnský rozhlas na folkloristickém festivalu v Llangollenu ve Walesu. BROLN stále častěji opouštěl rozhlasové studio. Lidový muzikant potřebuje přímý kontakt s posluchačem - a toho se „brolňákům" v tomto období dostalo vrchovatě: v roce 1959 odjeli na velké turné po východní Asii (Vietnam, Čína, Korea, Mongolsko), o dva roky později do Sovětského svazu a na Kubu. V témže roce (1961) vystupovali na folklorních slavnostech v Tvrdonicích a jako host na Pražském jaru. Holandsko si v jeho podání poslechlo krásné lidové písničky poprvé v roce 1962 - od té doby ještě několikrát. S primášem Slávkem Volavým vystupoval BROLN v roce 1963 v Senegalu, v Belgii (1966) a v roce 1968 v Bulharsku a Rumunsku. Okruh spolupracovníků se v tomto období rozšířil o zpěváky Jožku Černého a Luboše Málka. Pojetí i zaměření práce tohoto orchestru se během času měnilo. Jedno nezbytné však zůstalo. Styk s živou písní a muzikantská setkávání s lidmi. I nadále koncertoval BROLN za hranicemi naší vlasti. V roce 1970 účinkovala malá skupina 8

BROLNu na světové výstavě v Osace v Japonsku. Těsně před 20. výročím založení orchestru se na podzim 1971 uskutečnil dvouapůlměsíční koncertní maraton celého orchestru po Spojených státech a Kanadě. O šest let později se muzikantský výlet za moře opakoval. V dubnu 1978 se BROLN vydal na 14 dnů na umělecký zájezd do Sovětského svazu. V 80. letech ještě několikrát vystupoval v Holandsku, v roce 1984 byl pozván k natáčení do wiesbadenské televize a v roce 1989 koncertoval v Polsku. Od roku 1978 BROLN každoročně vystupoval v roli hostitele a doprovodného orchestru na soutěžní přehlídce dětských lidových zpěváků s názvem „Děti a píseň". V roce 1973 odešel tehdejší umělecký vedoucí BROLNu a primáš Bohumil Smejkal na post primária Janáčkova kvarteta. Jeho funkci převzal Jindřich Hovorka, od roku 1969 koncertní mistr souboru. Ve vedení orchestru došlo ještě k další změně. Po odchodu Jaroslava Jakubíčka (1990) se stal novým dramaturgem Vlastimil Peška. Tehdy došlo ke změně ve zpracování hudebního materiálu s příklonem k humornější stránce lidové písně. 31. října 1993 byl orchestr Českým rozhlasem zrušen. 1. ledna 1994 vzniká Nadace BROLN, prezidentem je Jindřich Hovorka mladší. Od roku 1998 působil BROLN jako obecně prospěšná společnost. Tak byla zajištěna právní stránka BROLN. Do roku 1999 byl BROLN podporován Magistrátem města Brna. Organizační práci a umělecké vedení souboru zajistili Jindřich Hovorka a dramaturgyně Růžena Kučerová. Jen díky jejich práci, a zásluhou tehdejšího ředitele Českého rozhlasu Ing. Václava Kasíka, byl BROLN v dubnu roku 2006 znovu obnoven. V roce 2006 se stal primášem a vedoucím BROLN opět Jindřich Hovorka, který však nedlouho na to zemřel. V současné době vede orchestr František Černý. (Oficiální text českého rozhlasu)

9

1.1 Etapa vedení BROLN v letech 1994 – 2006 Změny ve společnosti po roce 1989 se odrazily i na další existenci BROLN. Český rozhlas dostal nařízení snížit počet pracovníků a vedení jeho brněnské části rozhodlo o zrušení obou orchestrů, které Český rozhlas zaměstnával. V roce 1992 tak ukončil činnost Orchestr Studio Brno a v říjnu 1993 BROLN. 1. ledna 1994 vzniká Nadace BROLN, prezidentem nadace je Jindřich Hovorka mladší. Od roku 1998 působí BROLN jako obecně prospěšná společnost. Tak byla zajištěna právní stránka BROLN. Do roku 1999 byl BROLN podporován Magistrátem města Brna. Organizační práci a umělecké vedení souboru zajistili Jindřich Hovorka a dramaturgyně Růžena Kučerová. Z původních 21 hráčů si Jindřich Hovorka ponechal 12 instrumentalistů, s nimiž si splnil svůj cíl: Pracovat s lidmi, kteří byli vynikajícími muzikanty a současně měli hluboký vztah k folkloru. Od roku 1994 do roku 2005 tvořili BROLN tito hráči: prim Jindřich Hovorka housle Svatava Popelková, Dušan Kovařík - později též violista housle Jitka Lacková, František Černý - souběžně nejvytíženější vynikající sólový zpěvák a později první houslista violy František Kočiš, Ivo Farkaš violoncello Eva Holičková-Pokorová kontrabas Petr Surý cimbál Dalibor Štrunc klarinet Michal Zpěvák, později Petr Vysloužil a Aleš Janeček flétna Růžena Kučerová

10

Z hráčů byla vytvořena i skupina dobrých zpěváků a zpěvaček, kteří se uplatňovali sólově nebo v příležitostně sestavených sborech, mužských, ženských i smíšených, popřípadě v komorně zaměřených sestavách (duo, trio, kvarteto). Jindřich Hovorka se snažil zachovat kontinuitu vývoje tělesa a pokračovat v rozvíjení a zprostředkování lidové písně a hudby. Jedním z nejdůležitějších prostředků, které mu to umožňovaly, byla smlouva o další spolupráci s Českým rozhlasem Praha, která se každým rokem obnovovala. Hlavní náplní smlouvy bylo natáčení rozhlasových pořadů a vysílání veřejných koncertů BROLN s různou tematikou. Vedle práce s Českým rozhlasem BROLN koncertoval, nahrával zvukové nosiče a absolvoval několik zahraničních koncertních turné (Rusko 1994, Itálie 1995 a 1996, Francie 1996, Rakousko 1996, Německo 2001, Anglie 2003). Ke všem druhům této činnosti vytvářel Jindřich Hovorka společně s dramaturgyní Růženou Kučerovou scénáře a programy. Snažili se o začlenění lidové hudby a písní do širších souvislostí, do prostředí lidové kultury jako celku, v němž vznikly a ve kterém mají své opodstatnění. K mluvenému slovu a textům, jimiž pořady a koncerty provázeli, vyhledávali příslušná hudební čísla. Jindřich pracoval nejvíce se zpěvníky, které měl k dispozici, popř. s archivem BROLN, z něhož čerpal především hudbu instrumentální. Uváděl a šířil do povědomí publika i méně známé písně. Rovněž vybíral spoustu známých a populárních skladeb, které mladší generace již dobře neznala.

Písně upravoval Jindřich Hovorka ve velké míře sám, částečně spolupracoval s jinými upravovateli. Při aranžmá lidových písní a skladeb se snažil hudbou citlivě podpořit zpěvní linku, přiměřeně melodicky zdobit a zvýrazňovat nosná místa. Obdivoval Leoše Janáčka, který lidové písni sloužil a nepřetvářel ji. V BROLN, kde měl možnost studovat rozličné partitury mnoha upravovatelů, si nejvíce cenil úprav Emanuela Kuksy, který šel v Janáčkových šlépějích. Na vystoupení a

koncerty

si zval Jindřich Hovorka

lidové

zpěváky

a instrumentalisty z terénu. Navazoval tak na tradici BROLN a pokračoval v úsilí 11

přibližovat se stylu autentického lidového projevu. V moravských regionech programově vyhledával i další pěvecké talenty, při různých oblastních slavnostech je sledoval a navazoval s nimi spolupráci. Byli to např. Pavel Jagoš, Jožka Kútný, Eva Grombířová, Jan Rapant, Jana Trávníčková, Jan Zaviačič, Jožka Severin ml., Veronika Ulmanová, Jan Gajda, Anna Řezáčová, Olga Kostelencová pro BROLN nově objevení dospělí zpěváci. Jiřina Miklošková, Pavel Zedníček, Ondřej Jankových - někteří z dětských zpěváčků. Jindřich Hovorka chtěl vytvořit nový typ kulturně-vzdělávacích pořadů, které by představovaly prokomponované celky, v nichž měla své místo nejen lidová hudba, ale také mnoho různých informací a zajímavostí. Proto vyhledal osobnosti z řad odborné i laické veřejnosti, které posluchače seznamovaly s vybranými tématy. Od roku 1994 do roku 2006 BROLN nahrál a vydal 15 CD. Jindřich Hovorka hledal nosná témata a zajímavosti, vybíral odpovídající písně a instrumentální skladby, vhodné zpěváky, popřípadě další účinkující pro slovní komentáře. Zvukové nosiče přinášely nejen kvalitně interpretovanou lidovou hudbu, ale některé z nich měly i vzdělávací a kulturně informační charakter. "Zvažoval jsem, že bych už mohl skončit, protože mi chvílemi připadá, že valím před sebou obrovský kámen a stále narážím na nepochopení u institucí i jednotlivců, kteří by si přáli, abychom neexistovali. Ale musí být lidé, kteří mají nějaké poslání, a tak si myslím, že je potřeba dál pracovat a dělat věci takové, aby měly hodnotu a kvalitu a něco řekly i dalším. Jsem rád, že jsem nic nevzdal". (Jindřich Hovorka) (KUČEROVÁ, Růžena: Jindřich Hovorka 1937 - 2006 ...jeho housle zpívaly)

12

1.2 Rok 2006 - obnovení fungování BROLNu pod záštitou Českého rozhlasu 31. října 1993 byl orchestr na dlouhých 13 let zrušen. Po tuto dobu fungovalo těleso jako občanské sdružení pod vedením Jindřicha Hovorky (viz kapitola 1.1.) a v dubnu 2006 byl znovu obnoven. Český rozhlas se znovu ujal Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a 19. Dubna byla v brněnském sále B. Bakaly obnovena slavnostním zahajovacím orchestrem velká tradice BROLNu. Níže uvádím text Synka Františka z 19. dubna 2006 kde svými slovy popisuje dění na koncertě k 60. výročí tělesa a zároveň zahajujícím koncertě nového BROLNu.

1.3 60. Výročí BROLNu a první koncert nového BROLNu Do posledního místa hosty zaplněný sál Břetislava Bakaly v Brně zvaný Bílý dům si vyslechl společně s posluchači Českého rozhlasu studia Brno ve středu 19. dubna 2006 večer premiérový koncert nového Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, který folkloristé znají spíše pod zkratkou BROLN. Nová éra tohoto tělesa byla zahájena rozhodnutím ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka opět po 13 letech. Post nového dramaturga orchestru přijal Jiří Plocek, primášské housle a part rozehrál Jindřich Hovorka.

Na slavnostním koncertu, jenž byl současně přímým rozhlasovým vysíláním, uvítali skutečnost zahájení pravidelné činnosti orchestru Václav Kasík společně s ředitelem Českého rozhlasu Brno Ludvíkem Němcem a předsedou Folklorního sdružení ČR Zdeňkem Pšenicou. Jmenovaní se shodli, že začíná nové koncertní a dramaturgické období BROLNu, jehož podstatou, jak se v úvodu zmínil dramaturg J. Plocek bude propojení Českého rozhlasu s regionální kulturou.

V rámci slavnostního koncertu byli vzpomenuti vynikající nejen primáši (Bohdan Warchal, Bohumil Smejkal, Radek Zapletal, Jindřich Hovorka, muzikanti (např. Jan 13

Gašpar Hrisko) a zpěváci (bratři Luboš a Dušan Holí, Božena Šebetovská, Jožka Severin a další), ale také zasloužilí dramaturgové a spolupracovníci orchestru (Jaroslav Jurášek, Jaroslav Jakubíček, či Jaromír Nečas). Sedmičlenná kapela ve složení Jindřich Hovorka (prim), František Černý (housle), Josef Pavlica (viola), Aleš Janeček (Klarinet), Růžena Kučerová (Flétna), Pavel Trkan (kontrabas) a Jan Telecký (cimbál) zahrála vděčným posluchačům skladby z upravovatelské dílny Otakara Pokorného, Františka Dobrovolného, Jaromíra Nečase, Zdenka Lukáše, Jana Gašpara Hriska, Jindřicha Hovorky, Jaroslava Krčka, Zdenka Bláhy, Bély Farkaše, Radka Zapletala nebo Jana Rokyty. Zpívali Olga Kostelencová, Ludmila Malhocká, František Černý a Jiří Petrů. Vyprodané hlediště sálu Bílého domu se s hráči i zpěváky rozloučilo dlouhým potleskem a společně se Z. Pšenicou hudebníkům i dramaturgovi vyjádřilo naději, že se s orchestrem setkáme nejen na rozhlasových vlnách, ale také na mnoha folklorních festivalech.

1.4. Koncepce BROLN po odchodu z rozhlasu v roce 2012 Především BROLN tak úplně z rozhlasu neodešel. Samozřejmě – ano – byl ukončen pracovní poměr všem členům BROLNu v ČRo, ale zároveň byla uzavřena dvouletá smlouva o spolupráci, která umožňuje BROLNu ve své činnosti pokračovat a to dokonce v širším měřítku než dosud. Ukázalo se totiž, že zvolená forma spolupráce, kdy BROLN vystupuje jako samostatný subjekt, umožňuje rozšíření jeho činnosti i mimo oblast Moravy a Prahy, jako tomu povětšinou bylo dosud. Strategií BROLNu tedy je cestovat a koncertovat po celém území státu i v zahraničí. Lze s nadějí sledovat, že se to zatím daří a po loňských úspěšných koncertech např. v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Jihlavě letos navázal již v březnu koncertem v Plzni, kde vystoupil po mnoha desetiletích. Jádrem činnosti jsou tedy koncerty, ke kterým zveme širokou plejádu těch nejlepších interpretů lidové hudby u nás. BROLN je dostupný nejen pro koncerty rozhlasu, ale je využíván i pro slavnostní akce například univerzit (MU, 14

Mendelova univerzita, VUT v Brně), ale zejména pro mezinárodní folklorní festivaly, udržují se výměnné koncerty s partnerským Slovenským rozhlasem. Nezapomíná ovšem ani na své původní určení a to je natáčení archivních snímků pro ČRo – tzv. „trvalek“ a to nejen v Brně, ale letos také v Ostravě ve spolupráci s vynikajícím hudebním režisérem Janem Rokytou mladším. (František Černý – umělecký vedoucí BROLNu)

15

2. Složení orchestru – Interní, externí hráči a zpěváci

František Černý – Primáš a umělecký vedoucí orchestru, zpěv Současný umělecký vedoucí BROLN

Od 1. 1. 2007 se ujal funkce uměleckého vedoucího BROLN František Černý, dlouholetý člen tělesa (houslista), sám též primáš a výrazný zpěvák. Narodil se v Moravském Krumlově, a přestože absolvoval vysokoškolské vzdělání přírodovědného typu, ještě během studií mu učarovala hudba. Nejdříve se věnoval orchestrální hře na housle a na violu: V letech 1979-1988 působil v Helfertově orchestrálním sdružení. Od poloviny osmdesátých let jej přitáhla lidová hudba a působil postupně v několika souborech. Velkým přínosem při poznávání regionální lidové hudby bylo pro něj působení na postu primáše ve folklorním souboru Včelaran z Bílovic u Uherského Hradiště v letech 1987-91. V roce 1990 získal soubor ocenění Laureát Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Z profesionálního hlediska bylo pro něj důležité angažmá v cimbálové muzice Petra Olivy (1992-4), která spolupracovala s populárním zpěvákem Jožkou Černým. V roce 1994 nastoupil do BROLN, vedeném Jindřichem Hovorkou. Zde poznal základy profesionální studiové práce, podílel se na natočení celkem osmi CD a seznámil se s celou řadou osobností folklorního světa. Hudební obzory si dále rozšiřoval v multižánrové skupině Cimbal Classic cimbalisty Dalibora Štrunce. Souběžně sám začal uplatňovat své primášské a dramaturgické představy ve vlastní cimbálové muzice Franty Černého, s níž natočil dvě CD, přičemž to poslední, Putování za písničkou (2006) je zdařilým sestřihem několika koncertů, jejichž obsahem bylo setkávání se zpěváckými legendami moravské a slovenské regionální hudby (M. Hrbáčem, E. Grombířovou, J. Rapantem, V. Grycovou, J. Lažou, M. Mačoškovou a dalšími). BROLN pod vedením Františka Černého úspěšně působí pod Českým rozhlasem Brno již osmým rokem a rozmanitost repertoáru BROLN se neustále rozrůstá. 16

František Černý respektuje hlavní programovou linii orchestru v oblasti folkloru, avšak nebrání se i jiným hudebním odvětvím. Kromě několika skladeb vážné hudby, z nichž několik našlo místo ve stálém repertoáru BROLN rozšiřuje seznam hraných skladeb i o úpravy jazzové. (úpr. M. Vidláka, či S. Grappeliho). Eva Štolbová – housle Vystudovala Konzervatoř v Brně a Institut pro umělecká studia Ostravské univerzity – obor housle. Oblasti působení: Javorníček, Brněnský Valášek, Portaš, doprovodná kapela Jožky Černého, Poľana, cm R. Sídla, Friš, Slezské divadlo Opava, Opavský komorní orchestr, Prespoľan, Národní divadlo Brno, BROLN. Petr Varmuža – housle Narodil se 6. května 1976 v Kyjově. Po celou dobu žije v obci SvatobořiceMistřín, Po studiu na konzervatořích P. J. Vejvanovského v Kroměříži (rok ukončení 4. Ročníku - prof J. Švajda) a na Státní Konzervatoři v Brně (r.u. 2006 prof A. Jíra). Na JAMU nastoupil v r. 1996 do houslové třídy Prof B. Smejkala a absolvoval v r. 2000. Během studia se věnoval a stále pokračuje ve výuce jako učitel hudby na ZUŠ v Dubňanech. S BROLNem začal spolupracovat během studia na konzervatoři v Kroměříži asi v r. 1990, jako zpěvák společně se svými bratry Josefem a Pavlem. Během studia na JAMU v BROLNu příležitostně vypomáhal jako houslista, na podnět Prof Smejkala. Po návratu BROLNu pod " křídla " Českého rozhlasu s primášem Fr. Černým nastoupil nejprve jako externí a od r. 2014 stálý člen orchestru. Petr Varmuža vyrostl v prostředí živé lidové kultury v oblasti jižního Kyjovska a hudebně vycházel z Varmužovy cimbálové muziky, kde hraje od dětství. Jiné hud. aktivity : pěvecký sbor Amatores musicae antiquae (sbormistr) a orchestr Eager swingers (um.vedoucí)

17

Filip Kostelecký – housle Narodil se v Břeclavi, kde začínal jako primáš Břeclavánku. Vystudoval hru na housle na brněnské konzervatoři a na JAMU, hrál v orchestrech ve Stavangeru, v opeře v Karlstadu, v orchestru Janáčkovy opery ND Brno a nyní je členem Filharmonie Brno. Jaromír Smrž – housle Narozen ve Velkém Meziříčí, po absolvování brněnské konzervatoře působil v orchestru Janáčkovy opery ND Brno, souběžně se věnoval lidové hudbě v různých souborech. Kateřina Kovaříková – viola Narozena ve znamení Střelce, absolventka JAMU. Je členkou mezižánrové kapely Cimbal Classic a v současné době i redaktorka folklorního vysílání Radia Proglas. Autorka folklorních pořadů a hudebních úprav lidových písní. Pro Český rozhlas Brno se podílí na přípravě pořadu Na moravskou notu. Jan Telecký – cimbál Žák legendárního virtuóza pana Ľudovíta Daniela, vítěz celostátního kola národní soutěže ZUŠ a absolvent Konzervatoře v Brně. Je členem cimbálové muziky Aleše Smutného a spolupracuje také s cimbálovou muzikou Klaret. Působí také pedagogicky na ZUŠ v Ivančicích.

Pavel Trkan – kontrabas a instrumentace Je autorem mnoha hudebních úprav nejen pro BROLN. (viz příloha) Narodil se v Brně, byl členem významných folklorních muzik a sdružení (doprovodná kapela Jožky Černého, Moravská cimbálová muzika atd.) V současné době je umělecký vedoucí cimbálových muzik Dětského národopisného souboru Brněnský Valášek a rovněž působí pedagogicky jako učitel hry na dudy a kontrabas na ZUŠ Jaroslava Kvapila v Brně.

18

Petr Vysloužil – klarinet, tárogató, zobcová flétna Narozen v Brně, kde studoval brněnskou konzervatoř a JAMU, taktéž AMU v Praze. Byl členem Gustav Mahler Jugend Orchester se kterým navštívil mnoho evropských hudebních festivalů. V současnosti je členem BROLNu, Filharmonie Brno a orchestru Janáčkova divadla v Brně.

Jiří Houf - Klarinet Původně vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Velmi kladný vztah k hudbě jej však přivedl zpět na uměleckou dráhu a v současné době zakončuje své studium na Konzervatoři v Brně v klarinetové třídě Mgr. Lubomíra Bartoně. Během svých studií se zúčastnil mnoha mistrovských kurzů (klarinet: Michel Raison, Sylvie Hue, Karel Dohnal a další, saxofon: Jiří Kulišev, zobcová flétna: Eva Harmuthová). Od roku 2005 vyučuje na Gymnáziu P. Křížkovského s uměleckou profilací a Základní umělecké škole Pavla Křížkovského. Kromě pedagogické činnosti působí jako externista v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů a věnuje se též aktivně komorní hře. Růžena Kučerová – příčná flétna, dudy Dlouholetá členka BROLNu a později dramaturg Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. Martin Zeman - violoncello Martin Zeman se narodil roku 1988 v Brně a již od malička se pohybuje v prostředí lidové hudby. Na violoncello začal hrát ve čtyřech letech. Vystudoval Konzervatoř

v

Brně a

nyní

studuje Janáčkovu

akademii

múzických umění. V současnosti je zaměstnán ve Slovenském národném divadle.

Anežka Jungová – violoncello Anežka Jungová se narodila ve Znojmě. Pochází z hudební rodiny a hře na violoncello se začala věnovat v devíti letech na Zuš ve Znojmě. 19

Vystudovala konzervatoř v Brně u Mgr. Břetislava Vybírala a v současnosti studuje JAMU u prof. Jozefa Podhoranského. Věnuje se jak sólové, komorní i orchestrální hře, tak i pedagogické činnosti. Vyučuje hru na violoncello na ZUŠ v Letovicích. V roce 2011 získala druhé místo v soutěži o absolventský koncert s orchestrem konzervatoře Brno. Každoročně se účastní mezinárodních interpretačních kurzů, např. u V. Horáka, J. Podhoranského, M. Petráše a Michaely Fukačové. V roce 2009 se začala věnovat také autentické interpretaci barokní hudby a pravidelně navštěvuje Letní školu barokní hudby ve třídě Marka Štryncla. Působí v divadle Husa na provázku a v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů (BROLN). Spolupracuje s Filharmonií Gustava Mahlera a se soubory Moravští komorní sólisté, Ensemble Opera Diversa, The Czech Ensemble Baroque, Musica Armonica. Pravidelně účinkuje na Hudebním festivalu Znojmo.

Klára Blažková – zpěv, sólistka BROLN Mladá zpěvačka z Valašska, jež spolupracuje s BROLNem, má na svém kontě od května roku 2007 již dvě sólové desky s názvem Laštověnka lítá (2007, ve spolupráci s rožnovskou cimbálovou muzikou Kotár) a CD BROLN uvádí Kláru Blažkovou

a

její přátele (Radioservis 2010, ve spolupráci

s BROLN).

Klára Blažková se narodila na martinský svátek 11. listopadu 1986 na Vsetíně. S nástupem do první třídy až do svých 20 let navštěvovala pěvecké sbory PaedDr. Heleny Kaločové. Do svých 14 let byla řadovou sboristkou, teprve poté následoval jakýsi zlom, když v roce 2001 získala 2. místo na celostátní pěvecké soutěži interpretů do 15 let, která vyvrcholila v Karlových Varech (Karlovarský skřivánek 2001). Na jaře roku 2002 se Klára zúčastnila celostátní soutěže dětských interpretů lidových písní Zpěváček, která se každoročně koná ve Velkých Losinách. S písněmi „Janošku, Janošíčku“ a„Na Vsetíně tam je lúka“ získala společně s Tomášem Beníčkem z Bánova 2. místo a zvláštní cenu primátora slovenského města Šaľa. Právě díky této soutěži dostala Klára příležitost zazpívat si navystoupeních s cimbálovou muzikou Technik z Ostravy. Skrze Technik pak 20

následovala spolupráce s cimbálovou muzikou Soláň a cimbálovou muzikou Kotár .

Ludmila Malhocká - zpěv, sólistka BROLN

Narodila se v Hustopečích. Vyrůstala však a dodnes žije ve Velkých Pavlovicích, městečku

v

oblasti

hanáckého

Slovácka,

kterou

Jan

Herben

podle

rázu krajiny nazval "kraj beze stínu". Pochází z rodiny, kde je folklor součástí života. Po rodičích zdědila lásku k lidovým tradicím, kroji a k lidové hudbě. Od malička zpívala, nejdříve se svou maminkou, později v dětském folklorním souboru a v pěveckém souboru z Velkých Pavlovic. Mimo folklor má Ludmila ráda kostelní chorály a vokály a proto zpívala v křesťanském souboru Jitřenka. Na střední škole začala zpívat s cimbálovou muzikou Kasanica z Mikulova, s níž občas vystupuje dodnes. Krátce spolupracovala s cimbálovou muzikou Vonica z Krumvíře, která se nejvíce věnuje písničkám z oblasti hanáckého Slovácka. V posledních třech letech spolupracuje s cimbálovou muzikou Gracia, která doprovází Jožku Černého. Stejnou dobu trvá spolupráce i s cimbálovou muzikou Hudci z Kyjova, pro níž nazpívala dvě krásné písničky na CD Proč kalino nerozkvétáš. V roce 2005 si ji přizval na koncert k nedožitým 80. narozeninám Jaroslava Juráška VUS Ondráš a za svůj největší úspěch považuje Ludmila nabídku Jindřicha Hovorky k účinkování na koncertech BROLN počátkem roku 2006. Od té doby se stala stálou sólistkou tohoto obnoveného rozhlasového tělesa a její renomé vzrůstá - o tom svědčí i nominace na zpěvačku roku v anketě FOSKAR. Významná část pěveckého repertoáru BROLN Ludmile Malhocké patří i dnes. Pravidelně se účastní všech velkých koncertů i několika zahraničních zájezdů. Kamila Šošovičková - zpěv

David Křivský – viola

Aneta Juřičková - zpěv

Martina Venc-Matušínská – příčná flétna

Lenka Mrlinová - zpěv Tadeáš Hoza - zpěv Lukáš Marhold – dudy, zpěv 21

3. Obsazení BROLN Obsazení BROLN prošlo několika vývojovými frázemi. V první fázi, která probíhala zhruba v padesátých a šedesátých letech, kdy BROLN „zjišťoval“ optimální zvukové složení orchestru a počtu hráčů. Zpočátku byli angažováni pouze tři hráči, brzy se ale orchestr rozrostl, obsazení bylo různé a počet hráčů se mnohdy blížil třiceti šesti. V sedmdesátých letech se počet členů ustálil zhruba na jednadvacet. Mezi stálé nástrojové obsazení orchestru patřily: první housle (primáš), druhé housle, třetí housle, viola, violoncello, kontrabas, dva až tři cimbály, dva až tři klarinety, flétna a podle potřeby byly přizváni hráči na další nástroje jako například hoboj, anglický roh, trubka, různé bicí nástroje, nebo dudy. BROLN využíval také celou řadu lidových nástrojů, kromě cimbálu např.: gajdy, grumle, skřipky, píšťaly, fujary, tárogató, malé cimbály aj. (viz v kapitole Nástrojové obsazení BROLN). Na konci osmdesátých let byl BROLN nucen zmenšit obsazení2 a počet stálých zaměstnanců BROLN se snížil na pouhých třináct členů. Nástrojové obsazení zůstalo nezměněno, jen počty hráčů v nástrojových skupinách bylo zapotřebí snížit. Podle potřeby pak bývali přizváni hráči na další nástroje. Stejný stav trvá dodnes. Pro metodu práce BROLN byla typická snaha o co nejvěrnější pojetí, pojetí, které se maximálně přibližuje stylu autentického lidového projevu. Z téhož důvodu dával BROLN přednost spolupráci s amatérskými lidovými zpěváky i hráči.

22

3.1 Nástrojové obsazení BROLN

Z klasických, běžně používaných nástrojů jsou to v současné době: Cimbál, Flétna, Housle, Klarinet, Kontrabas, Píšťalka, Viola, Violoncello, malé bicí nástroje. Mezi nástroje méně používané potom patří: Malý cimbál, Gajdy, Grumle, Skřipky a Tárogató. U těchto méně používaných nástrojů připojuji též stručný popis.

DUDY – GAJDY Dudy jsou velmi prastarým hudebním nástrojem, starým jako lidstvo samo, který, jako málokterý jiný v historii, vytvořil tak hluboké a významné tradice v hudebním instrumentáři různých národů a kultur. Dudy byly původně jednoduchý dechový nástroj, který pravděpodobně vznikl již před 4000 lety v Egyptě a v přední Asii. Odtud se postupně šířily s pastýři, ale především s četnými arabsko-tureckými nájezdy do Evropy, kde nacházíme nejvíce forem a druhů dud a gajd.

MALÝ CIMBÁL Sólově se na malý cimbál hrálo jednou kovovou paličkou. Pokud byl použit jako doprovodný nástroj, byl rozezvučován dvěma dřevěnými paličkami obalenými plstí. Pokud potřeboval cimbalista zvuk utlumit, použil svá předloktí. Nástroj se zavěšoval pomocí popruhu kolem šíje a přes ramena, pak bylo možné hrát i při chůzi. Pro svou značnou váhu se však při hře většinou kladl na stůl nebo na kolena. Malý cimbál byl v roce 1866 znovu přestavěn budapešťským nástrojařem českého původu. Josef Václav Schunda jej opatřil čtyřmi nohami a podstatně zvětšil jeho rozsah (D-e3). Později přidává ještě pedálové tlumiče a zvyšuje jeho tónový rozsah na více než čtyři oktávy (C-f3). Cimbál se stal velkolepým chromatickým hudebním nástrojem, který se rychle ujal především v romské hudbě. Díky ní se rychle rozšířil téměř po celém světě. Společně s nástrojem se 23

šířila i tzv. novouherská hudba, provozovaná maďarskými cikány v kavárnách všech větších světových měst.

GRUMLE Zvuk grumle vytváří ocelový jazýček, který hráč drnkáním rozechvívá. Otevřený konec želízka, na němž je jazýček připevněn, přitom hráč drží u úst a opírá o zuby; ústní dutina hráče tak slouží jako rezonátor nástroje. Ústní dutina je však příliš malá, aby mohla sloužit jako rezonátor pro základní tón jazýčku; slyšitelné jsou tedy pouze alikvotní tóny (obvykle 4. až 9.). Kombinací různých poloh rtů, tváří, patra a jazyku lze zvýraznit ten či onen alikvótní tón a hrát na grumli jednoduché melodie.

Tento nástroj, původem pravděpodobně z východní Asie, je v evropské hudbě doložen už od 14. stol. Byl považován za méněcenný nástroj, vhodný pro prostý lid, žebráky a děti. Větší pozornost mu byla věnována teprve na počátku 19. stol., záhy byl ale vytlačen a jeho místo zaujala foukací harmonika.

SKŘIPKY Byly stavebné velmi odlehčenou verzí houslí, je to chudostrunný smyčcový hudební nástroj (chordofon), většinou obsahoval dvě až čtyři struny, v HornbostelSachsově systematice byly zařazeny ale ve stejné skupině jako housle. Vyráběly se podomácku, a užívaly se se skřipáckou basou výhradně v lidové muzice tehdejšího česko-německého Jihlavska. Smyčec byl silný lehce připomínající současný, moderní smyčec. Byl potažený žíněmi, které byly vypínány pomocí mosazné zubovice. (viz obr.)

24

Obrázek

TÁROGATÓ

První zmínky o tárogatu se objevují již v 15. století v maďarském písemnictví, ale není zcela vyloučeno, že je Maďaři přinesli do Evropy již v 9. století při svém prvním příchodu z Asie. Je však patrné, že se tento nástroj vyvinul z asijského dechového nástroje zurna, kterou sebou ve středověku přinesli do Evropy Turci odtud maďarský název töröksip čili turecká píšťala používaný jako synonymum pro tárogató.

25

2.3. Osobnosti spolupracující s BROLNem po roce 2006

Prof. SMEJKAL BOHUMIL (*1935, Brno, † 22. 3. 2009, Brno) bývalý koncertní mistr, dirigent a umělecký vedoucí BROLN Narodil se roku 1935 v Brně, absolvoval zde konzervatoř i JAMU, obor housle (1958-1963). Již za studií začal - vedle působení v oblasti klasické hudby - působit jako houslista v BROLN (od roku 1956), posléze jako dirigent (od roku 1963) a v letech 1969 - 1973 jako umělecký vedoucí. Poté odešel na post primária Janáčkova kvarteta, kde setrval do roku 1993. S BROLN však ani po svém odchodu nepřestal občasně spolupracovat. Vedle svých hudebnických aktivit (BROLN, koncertní mistr Moravské filharmonie v Olomouci, Janáčkovy opery v Brně, Komorního orchestru Bohuslava Martinů, člen mezinárodního PEARL Tria atd.) působil na své alma mater i jako pedagog. V roce 1993 se stal profesorem a v letech 1993-1999 zastával i funkci děkana hudební fakulty JAMU. Od roku 2006 působil po znovuobnovení BROLNu jako hostující primáš tělesa. Zde se angažoval až do března roku 2009 kdy z tohoto světa odešel.

GRYCOVÁ VLASTA (roz. Končitíková) (*9. 2. 1943 Květná, okr Uherské Hradiště) Vlasta Grycová natočila v Československém rozhlase v Brně velké množství nahrávek. Jako interpretka se podílela na gramofonových deskách různých muzik, zejména BROLNu, Hradišťanu, Olšavy, CM Jaroslava Čecha, CM Viléma Zahradníka, hostovala se souborem Musica Bohemica Jaroslava Krčka. Účinkovala v televizních pořadech (např. Vonička z domova, Zpívánky), na festivalových programech, někdy vystupovala společně se svou matkou Alžbětou. V r. 1970 získala její nahrávka Svatební písně z Kopanic (pro BROLN upravil J. Jakubíček) 3. cenu v mezinárodní rozhlasové soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava. Výrazný projev Vlasty Grycové s charakteristickým hlasovým 26

zabarvením (alt) se nejvíce uplatnil v interpretaci lidových balad, ukolébavek a milostných písní. Stala se jednou z nejvýraznějších a nejznámějších interpretek písňového folkloru z moravských Kopanic. I po roce 2006 je zvána jako výrazná osobnost a obohacuje program koncertů BROLN svými úspěšnými písněmi např. Prší déšť (úpr J. Jakubíček), Kdybych byla tak, jak nejsu bohatá (úpr. R. Zapletal), nebo sada písní Stojí Kača a Pod horů Jatelinka. Profilová diskografie: Vlasta Grycová.

Písně

moravsko-slovenského

pomezí.

LP.

Supraphon

1985.

HOLÝ LUBOMÍR (*21. 10. 1930 Hrubá Vrbka, okr Hodonín, † 23. 1. 2011 Brno) Zpěvák, hudebník, tanečník. Syn Martina Holého. Po maturitě na gymnáziu ve Strážnici (1949) vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně (1949-1954, MVDr., CSc. 1964) a s výjimkou deseti let v zahraničí (Kuba - dr. h. c. 1989, Mexiko, Brazílie) zde do roku 1992 působil jako pedagog (doc. 1975, prof. 1987). V důchodu pokračoval v soukromé praxi ve svém oboru. Dětství prožil v Hrubé Vrbce, v prostředí s živou pěveckou a hudební tradicí. Již jako dítě zpíval mj. ve filmu K. Plicky Věčná píseň (1940). V době studií získal muzikantskou průpravu v kapele Jožky Kubíka z Hrubé Vrbky. V letech 1949-1954 byl primášem cimbálové muziky Vysoké školy veterinární, která od r. 1950 byla zároveň muzikou Slováckého krúžku v Brně (v r. 1950 se s muzikou zúčastnil Světového vysokoškolského kongresu v Praze). Jako zpěvák a muzikant se spolu s Martinem Hrbáčem podílel na úspěšném zvládnutí interpretace horňáckého folkloru (zejm. písní k tanci sedlácká) v Brněnské cimbálové muzice. Příležitostně zpíval s CM Slávka Volavého. CM Břeclavan, CM Technik a mnoha dalšími tělesy. Byl předním sólistou BROLNu, s nímž spolupracoval od jeho vzniku až do svých posledních dní. Zúčastnil se mnoha vystoupení po celé republice a řady zahraničních zájezdů. Ve svém repertoáru má zejména písně horňácké a západoslovenské. Četné jsou i nahrávky jeho zpěvu v brněnském a ostravském rozhlase (v r. 1970 získal zlatou medaili za interpretaci v mezinárodní rozhlasové soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava). Vedle profilových zvukových nosičů účinkoval na 27

nosičích BROLNu, CM Technik, na LP Jsem píseň tvá (Panton 1975) ad. V roce 1986 mu byl udělen titul zasloužilý pracovník kultury. Přestože se pro interpretaci horňácké sedlácké považuje za jediný vhodný vysoký hlasový rejstřík, Lubomíru Holému se jako jednomu z mála barytonistů podařilo prolomit tuto pomyslnou bariéru. Díky kvalitám svého hlasu a osobitému projevu se stal jedním z nejuznávanějších interpretů horňáckých písní. S Lubošem Holým jsem se seznámil stejným způsobem jako s Bohumilem Smejkalem, a sice u nás doma, na zkoušce cimbálové muziky Vonica z Krumvíře. Nádherný, zvučný hlas, jímž Luboš Holý oplýval, byl úžasným a nenapodobitelným hlasem, který dokázal strhnout jak muzikanty v kapele, tak všechny posluchače v sále. Luboš Holý též měl ve svém repertoáru nespočetné množství písní a melodií, nad kterými žasl i nejeden hudební nadšenec. Profilová diskografie: Vonička z domova. EP Supraphon 1982. Žijí v písni. Luboš Holý-Dušan Holý. LP. Supraphon 1983. Luboš Holý zpívá písně z 1101 - nauka a Moravskoslovenského pomezí. LP. Panton 1988. Za Moravú, tam je dobre. CD, MC. Supraphon 1903. Pokoj lidu všemu. MC. Aton 1995. Literatura: ČSHS 1, s. 463. Horáková, M.: S písní v srdci. MK 17, 1981, LI, s. 23. -jpk-: Pořad k padesátinám L. Holého. MK 16, 1980, č. 5, s. 23. Kdo je kdo v České republice 94/95. Praha 1994, s. 180. Pivník, L.: Tři lásky Luboše Holého. MK, 1988, C. 5, s. 20-21. Uher, J.: Dva bratři z Horňácka. In: Kam usedl pták. Brno 21981, s. 54-56.

NEČAS JAROMÍR (*21. února 1922 v Kyjově) Působil v BROLNu (1952-1985) jako cimbalista a hudební redaktor. I v době působení Nového BRLNu byl vyhledávaným odborníkem a rádcem. Jako redaktor ČRO Brno propagoval nový BROLN zařazováním jeho nahrávek do pořadů ČRO. Nechybí téměř na žádném folklorním festivalu, vystoupení, soutěžní přehlídce a jako jejich častý autor či režisér je také citlivě naplňuje. Není žádným 28

staromilcem, právě naopak – horuje pro nové, moderní a světové hudební i kulturní proudy a vnáší je do své práce. Pro jeho vrozenou skromnost se o něm nedočtete téměř nic. O sobě mnoho nemluví, raději píše o jiných.1

Slova Lucie Uhlíkové výmluvně charakterizují jednu z nejvýznamnějších osobností brněnského rozhlasu Jaromíra Nečase, člověka, který svojí činnost, ve spojení s neúnavností a dlouhověkostí, pevně spojil s veškerým folklorním děním na rozhlasové půdě od samého vzniku folklorní redakce až do dnešních dnů. Hudební redaktor, skladatel a publicista Jaromír Nečas se narodil 21. února 1922 v Kyjově v rodině činorodého pedagoga Josefa Nečase, pocházejícího ze Sloupu nedaleko Blanska. Dětství prožil ve Strážnici, kde ve svých deseti letech nastoupil do primy reálného gymnázia. Po přeložení otce se celá rodina přestěhovala do Slavkova u Brna a mladý Jaromír pokračoval až do kvinty ve studiu na bučovickém gymnáziu. Po odchodu Josefa Nečase do penze r. 1938 se rodina Nečasových přestěhovala do Blanska, což bylo provázeno opětovným přestoupením mladého Jaromíra na gymnázium v Brně - Žabovřeskách, kde v roce 1942 úspěšně složil maturitní zkoušku. Během studií v Brně začal Jaromír Nečas brát hodiny klavíru, což označuje za jeden z prvních výraznějších kontaktů s hudbou. Až v Brně získal první kontakt s lidovou hudbou, který se brzy přetransformoval v hluboký zájem o tuto součást lidové kultury. Od svých gymnaziálních let jsem byl folklorista, ale takovej ne od narození. První výraznější kontakt s projevem živého folklorismu se stal pro Jaromíra Nečase osudovým a předznamenal, jak sám tvrdí, již zcela neomylně jeho budoucí životní náplňí. Cimbalista Slováckého krúžku Jaromír Běhunek, který svojí hrou na cimbál v restauračním zařízení Stadion v zimě roku 1941 tolik zaujal

1

Uhlíková, Lucie: Panu redaktorovi k narozeninám (k 75. narozeninám Jaromíra nečase). NR 7, 1997 s.80.

29

mladého Jaromíra, se stal jeho učitelem cimbálové hry a později i muzikantským kolegou. Po maturitě od roku 1942 studoval Nečas brněnskou státní konzervatoř až do nuceného přerušení, z důvodu uzavření školy ve válečných letech v roce 1944, kdy se až do konce války přebýval u rodičů v Blansku. Po skončení války dostudoval konzervatoř, přičemž v té době již byl rovněž studentem Filozofické fakulty MU v Brně (1945–49). Studijní obory hudební vědu a angličtinu si vybral z důvodu plánovaného profesního zaměření učitele na střední škole a z důvodu slíbeného umožnění ročního stipendia v Anglii prostřednictvím vlastní sestry pobývající v Anglii. V dubnu 1947 přerušil Nečas brněnská studia a odjel do Anglie, kde po tříměsíčním jazykovém kurzu na Londýnské Polytechnic School of Modern Languagues absolvoval roční stipendium na University College v Nottinghamu. V září 1948 se vrátil a pokračoval ve studiích na konzervatoři a filozofické fakultě. V období studijních let se věnoval hře na cimbál ve Slováckém krúžku spolu s Jaromírem Běhunkem. V roce 1948 se stal po Antošovi Frolkovi cimbalistou v Moravském tanečním a pěveckém sboru2 a současně byl vedoucím cimbálové muziky souboru Radost. Do brněnského studia Československého rozhlasu nastoupil Jaromír Nečas v únoru 1952, zároveň se vznikem a zahájením činnosti BROLNu. Přestože se po celou dobu svého působení v rozhlase orientoval na folklor, byl původně přijat na místo redaktora malých hudebních žánrů (Mahuža), jehož zaměřením byla zábavná hudba – pop music. Před svým nástupem do rozhlasu byl ve svobodném povolání a jako hudební skladatel a upravovatel pracoval např. pro brněnský studentský divadelní spolek Křesadlo, jehož vedoucím byl Evžen Sokolovský. I později se věnoval komponování. Psal pro Městské divadlo v Jihlavě, pro činoherní oddělení Čs. rozhlasu Brno a v pozdějších letech i pro pražské Národní divadlo či Divadlo na Vinohradech. V roce 1960 se stal Jaromír Nečas stálým poradcem národopisného souboru Břeclavan, s primášem MUDr. Josefem

2

Moravský taneční a pěvecký sbor založil v r. 1946 Vladimír Úlehla spolu s manželkou Marynou.

30

Kobzíkem. Sólisté souboru Břeclavan se touto cestou přirozeně stali i sólisty BROLNu (Jožka Severin, Božena Šebetovská, Jožka Černý). Po srpnových událostech roku 1968 se vzdal své funkce šéfredaktora Mahuža Zdeněk Cupák a prozatímně byl do čela redakce postaven Jaromír Nečas. Doba byla provázena výraznými čistkami na postech rozhlasových pracovníků. Z rozhlasu museli tehdy odejít Jaroslav Jurášek (zakladatel BROLNu a tehdejší ředitel) a redaktor folkloru Antonín Jančík. V redakci (brněnské i ostravské) nezůstal ani jeden zkušený redaktor a z toho důvodu zřejmě J. Nečas rozhlasové čištění kádrů přečkal. Roku 1970 byl zbaven funkce šéfredaktora a byl pověřen vysíláním folkloru. Díky svým odborným kvalitám byl pověřen koordinací vysílacích folklorních redakcí českých a moravských rozhlasových stanic.

„No vlastně po celou dobu, už od protektorátu až do toho sedmdesátého roku, když jsem přestoupil z redakce Mahuža do redakce folklorní, jsem byl pořád jednou nohou ve folkloru, akorát že ta noha nebyla interní. Já jsem třeba hrával, když se založil BROLN a neměl cimbalistu, spolu s Jaromírem Běhunkem, který byl s lidovou písní spojen už od předválečných dob, protože už od 23. roku byl členem Slováckého krúžku.3“

Za vrchol své redaktorské činnosti považuje Jaromír Nečas 106 dílný rozhlasový cyklus Barevný zpívající svět – rozprávky o vývoji a vzniku hudební kultury v různých částech světa. Pořad se v Nečasově dramaturgii vysílal na stanici Vltava od poloviny 70. let až do roku 1990. Barevný zpívající svět, který měl být mimo jiné i seriálem o lidové písni pro mladé posluchače, se zařadil k pořadům s velkou dokumentační a vzdělávací hodnotou a stal se u nás prvním a ojedinělým vysíláním zaměřeným na tzv. world music. Za všechny pořady se vztahem k lidové písni, ale i k jiným hudebním žánrům, na kterých se J. Nečas podílel, je třeba

3

Vzpomínky Jaromíra Nečase na rozhlasovou činnost. Viz pozn. č. 55.

31

zmínit jeden z nejznámějších snímků uskutečněných s mladou hereckou generací Divadla na provázku, a to rozhlasovou nahrávku hry Balada pro banditu dramaturga Milana Uhdeho s hudbou Miloše Štědroně. Premiéra Balady byla odvysílána na Vltavě 2. listopadu 1970. Několik hodnotných pořadů, na nichž rovněž nese autorský podíl a které opatřil hudebním doprovodem, vzniklo v rámci redakce literární. Hudební stránka těchto pořadů je přirozeně často inspirována lidovou písní. Vedle své redaktorské rozhlasové práce se J. Nečas věnoval i přednáškové činnosti. V letech 1966–1969 přednášel etnomuzikologii na JAMU, sestavoval přednášky o folkloru v Malém divadle hudby v Brně (1971–1978), vyučoval nauku o lidové písni na brněnské konzervatoři (1977–1982) a účastnil se mnohých etnomuzikologických konferencí a folkloristických seminářů. Z jeho činnosti pedagogické nelze opomenout ani vyučování hry na cimbál na ZUŠ v Kyjově a Hodoníně. Při příležitosti odchodu do důchodu v roce 1985 byl Jaromíru Nečasovi udělen titul Zasloužilý pracovník kultury. I nadále pokračuje ve spolupráci s brněnským rozhlasem. Poslední pořad, jehož byl iniciátorem, se vysílá od listopadu 1999 v rámci nedělního bloku stanice Brno Zastavárna, aneb Frc v podobě přibližně patnáctiminutového okénka pod názvem Žijí v písni. V tomto pořadu prezentuje J. Nečas významné zpěvácké osobnosti jak starší generace (Dr. Karla Bimku, Karla Sháněla, Boženu Šebetovskou, Jarmilu Šulákovou, Lubomíra Málka, Dušana a Luboše Holých), tak i mladší zpěváckou generaci (Karla Rajmice, Alici Holubovou, Táňu a Jitku Málkovy aj.) K úkolu hudebního redaktora, kterého se Jaromír Nečas během své aktivní činnosti iniciativně a rád zhostil, patřilo i zajišťování různých regionálních amatérských kapel pro pořizování hudebních snímků. S kapelami natáčel jak krátké snímky o několika písních, tak i hudební nosiče v podobě samostatných dlouhohrajících desek. Ke snímkům, mezi folkloristy považovaným za téměř legendární, lze připočíst desku Cimbálové muziky Jaroslava Čecha pod názvem Muzicírování ve stodole – živou nahrávku v režii J. Nečase ve stodole stařečka 32

Pípala v Míkovicích v roce 1985. Nahrávku Cimbálové muziky Jury Petrů z Kyjova Dyž sa chlapci zejdú z roku 1983 (veřejná nahrávka z KD v Čejkovicích) považuje Jaromír Nečas za jednu z nejlepších v rámci své diskografie. Velkým folkloristickým přínosem se stala realizace výběrů z historických nahrávek na kazetě Prameny vody živé s použitím nejstarších záznamů lidových kapel a zpěváků v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Podobným významným a velmi ojedinělým počinem tohoto druhu ve spolupráci s Jiřím Plockem a s Etnologickým ústavem AV ČR v Brně bylo vydání unikátních fonografických záznamů z počátku 20. století na CD nosiči.4 Ze své práce i stálého a těsného kontaktu s hudebním „podhoubím“ folklorního hnutí na jižní Moravě čerpal při přípravě LP a CD nosičů s nahrávkami lidové hudby, vydanými nakladatelstvím Panton a Supraphon. V celkové diskografii se Jaromír Nečas podílel mj. na více než 30 LP deskách. Od roku 1998 se věnoval revizi folklorních nahrávek archivního fondu Českého rozhlasu Brno. Můžeme bez nadsázky říct, že Jaromír Nečas výrazně ovlivnil vývoj mnoha sólistů a muzik interpretujících folklor a bohatou měrou přispěl k popularizaci lidové písně a hudby, čímž se velmi zasloužil o rozvoj folklorního hnutí jakožto živé, tzv. druhé existence lidové hudební kultury na Moravě.5 (Antonín Bukovský - Od vzniku rozhlasu do devadesátých let)

ROKYTA JAN (*16. dubna 1938 v Jasenné u Vizovic, † 22. července 2012 v Ostravě) Byl výjimečný hudebník, upravovatel, konferenciér a folklorní zvědavec, ale především cimbalista a hudební redaktor patřil k osobnostem rozvíjejícím svůj vztah k lidové písni na základě živých regionálních tradic a na základě zděděných rodinných tradic. Svým osobitým hudebně aranžérským uchopením lidové písně

4

Jiří Plocek – Jaromír Nečas: Nejstarší zvukové záznamy moravského a slovenského zpěvu (z folkloristické činnosti Leoše Janáčka a jeho spolupracovníků). Gnosis, Brno 1998.

33

se podepsal na „muzikálním smýšlení“ mnohých muzik a orchestrů čerpajících z moravského a slezského hudebního folklorního bohatství. Svou první rozhlasovou legitimaci dostal v roce 1953. Ano, bylo mu tehdy pouhých patnáct let, synek z Jasenné studoval v Ostravě střední školu, ale už tehdy externě spolupracoval s ostravským studiem. Mnohem později mu byla přidělena kancelář číslo 308. Byla to místnost, v níž působil jeho předchůdce dr. Ivo Stolařík, iniciátor hudebně-rozhlasových setkání s názvem Zpěvem k srdci. Právě na tento hudební počin Iva Stolaříka Janek Rokyta navázal v roce 2006, snad pod vlivem genia loci oné kanceláře, a Zpěvem k srdci obnovil. Jednou za čtvrt roku se ve studiu 1 sešlo publikum s muzikanty. První hodinu přenášela rozhlasová technika živě a během večera pravidelně došlo na společné zpívání, neboť se vstupenkou u dveří každý z hostů vyfasoval taky noty a slova. Po Janovi Rokytovi zůstaly v ostravském rozhlasovém archivu stovky hudebních snímků a stovky nejrůznějších pořadů, mimo jiné například cykly Píseň domova, Zazpívejte si s námi nebo Folklórní notování, ale taky třeba Polepšené písničky, které natočil se svým přítelem Ludvíkem Vaculíkem. Nové už nepřibudou, ale staré si můžeme znovu poslechnout. Atmosféru čtvrtletníku setkání Zpěvem k srdci už nezažijeme. Ledaže si trochu počkáme, zpívat a hrát se totiž od včerejška bude o pár pater výše. Kancelář číslo 308 však už navždy bude patřit Rokytovi z Jasenné a pokud tam někoho pustí a nechá, má to tak být a zůstat. OSUDY - Jana Rokyty Říkává se, že život přeje připraveným. A uchystá-li rodina dětem bohaté duševní zázemí, pak bývají připraveny i děti. Jan Rokyta k těm šťastným patřil. Jak tvrdil "uhodil do něj blesk". Dodejme, že v tom okamžiku vzal na sebe podobu cimbálu. Patřil k lidem, kteří ctí váhu slova i tónu. Uměl naslouchat a rozdávat. Ostravská rozhlasová fonotéka jeho zásluhou vydává přebohaté hudební svědectví o našich předcích i současnících. (Poutavé vyprávění k nim Jan Rokyta pravidelně připojoval nejen ve vysílání Českého rozhlasu 2 – Praha.) 34

Není dobrého lidového muzikanta, o kterém by Jan Rokyta nevěděl a nenatáčel s ním. Jeho jméno je spojeno se slavnou érou Pražských madrigalistů, Českého rozhlasu Ostrava, s prvotřídní cimbálovou muzikou Technik, kterou Jan Rokyta založil a vedl, s nevšedními lidmi, s festivaly a lidovými písněmi. Usednul-li Jan Rokyta k cimbálu či k rozhlasovému mikrofonu, byl to vždy svátek. Jan Rokyta byl významný foklorista, hudební realizátor a instrumentalista. Rodák z Jasenné na jižním Valašsku nabyl autodidaktickým způsobem základy hry na cimbál už v dětství. V roce 1958 založil cimbálovou muziku TECHNIK Ostrava, v níž působil více než padesát let jako umělecký vedoucí, cimbalista a hudební upravovatel. V letech 1970 – 1980 působil v komorním souboru České filharmonie „Pražští madrigalisté“, kde vytvořil řadu hudebních realizací zámecké hudby 17. a 18.století. Už více než 40 let pravidelně spolupracuje jako muzikant, upravovatel a poradce s řadou moravských cimbálových muzik, za všechny uvedu BROLN, Břeclavan, Vonicu Krumvíř, Varmužovu cimbálovou muziku, Kunovjan, Horňáckou muziku Martina Hrbáče a další. Významná byla i jeho dlouholetá spolupráce s romskou lidovou hudbou Josefa Gini z Opavy. Jan Rokyta byl členem senátu programové rady Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, podílí se i na přípravách řady dalších folklorních festivalů. V posledních letech se věnuje také moderování folklorních koncertů a je rovněž předsedou hodnotících komisí celostátní soutěže dětských interpretů „Zpěváček“ ve Velkých Losinách, Mezinárodní soutěže cimbalistů ve Valašském Meziříčí a celostátní soutěže dětských souborů lidových nástrojů, působící při ZUŠ v České republice. Jan Rokyta pracoval několik desítek let jako hudební redaktor Českého rozhlasu Ostrava a kromě vlastní redaktorské činnosti byl i významným spolutvůrcem

zdejší

rozhlasové

fonotéky,

etnografické regiony východní Moravy a Slezska.

35

která

systematicky

mapuje

JAN ROKYTA JUN. Jan Rokyta jun. studoval hru na cimbál u Ludmily Dadákové na Kozervatóriu v Bratislavě a hru na zobcovou flétnu u Waltra van Hauweho a Paula Leenhoutse na Sweelinck-Conservatoriu v Amsterdamu. Svou kariéru zahájil v cimbálové muzice TECHNIK Ostrava, založené v roce 1958 jeho otcem Janem Rokytou seniorem, V oblasti soudobé vážné hudby spolupracoval Jan Rokyta ml. se Symfonickým orchestrem bratislavského rozhlasu, s ASKO/ Schönberg ensemble, Nederlands Blazers ensemble, Het Nieuw ensemble, Rozhlasovou komorní filharmonií a dalšími. V posledních letech je rovněž častým hostem symfonických a komorních orchestru v Německu a Rakousku jako např. Klangforum, Österreichisches Ensemble für Neue Musik a Radio-Symfonieorchester Südwestrundfunk Stuttgart. V oblasti světového folklóru získal Jan Rokyta ml. bohaté zkušenosti v orchestru Mezinárodního folklórního divadla v Amsterdamu, kde působil v letech 1995 - 2002 jako instrumentální sólista a hudební realizátor a v sezoně 2007-2008 jako hudební ředitel tohoto tělesa. Spolu s manželkou Liselotte Rokyta vytvořil Jan Rokyta netradiční nástrojové spojení Panovy flétny a cimbálu. Jan Rokyta ml. je kromě činností v oblasti hudby také„Vinologem nizozemské vinné akademie“ a v roce 2010 získal titul „Weinakademiker rakouské vinné akademie“. Od roku 2011 vyučuje na Pražské Vinné Akademii, zabývá se poradenskou činností pro moravské vinaře (se specializací BENELUX) a vinařskou turistikou, především pro novináře píšící o víně.

36

3. Interview 3.1. FRANTIŠEK ČERNÝ

NA OTÁZKY O BUDOUCNOSTI BROLNU PRO MAGISTERSKOU PRÁCI MARTINA ZEMANA ODPOVÍDÁ SOUČASNÝ PRIMÁŠ A UMĚLECKÝ VEDOUCÍ BROLNU FRANTIŠEK ČERNÝ

1.

Koncepce BROLN po odchodu z rozhlasu v roce 2012

Především BROLN tak úplně z rozhlasu neodešel. Samozřejmě – ano – byl ukončen pracovní poměr všem členům BROLNu v ČRo, ale zároveň byla uzavřena dvouletá smlouva o spolupráci, která umožňuje BROLNu ve své činnosti pokračovat a to dokonce v širším měřítku než dosud. Ukázalo se totiž, že zvolená forma spolupráce, kdy BROLN vystupuje jako samostatný subjekt, umožňuje rozšíření jeho činnosti i mimo oblast Moravy a Prahy, jako tomu povětšinou bylo dosud. Strategií BROLNu tedy je cestovat a koncertovat po celém území státu i v zahraničí. Lze s nadějí sledovat, že se to zatím daří a po loňských úspěšných koncertech např. v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Jihlavě letos navázal již v březnu koncertem v Plzni, kde vystoupil po mnoha desetiletích. Jádrem činnosti jsou tedy koncerty, ke kterým zveme širokou plejádu těch nejlepších interpretů lidové hudby u nás. BROLN je dostupný nejen pro koncerty rozhlasu, ale je využíván i pro slavnostní akce například univerzit (MU, Mendelova univerzita, VUT v Brně), ale zejména pro mezinárodní folklorní festivaly, udržují se výměnné koncerty s partnerským Slovenským rozhlasem. Nezapomíná ovšem ani na své původní určení a to je natáčení archivních snímků pro ČRo – tzv. „trvalek“ a to nejen v Brně, ale letos také v Ostravě ve spolupráci s vynikajícím hudebním režisérem Janem Rokytou mladším.

37

2.

Financování BROLN jakožto občanského sdružení?

Základem hospodaření BROLNu, o.s., které je zastřešující organizací řídící chod orchestru je financování na základě smlouvy s Českým rozhlasem. Bez této spolupráce by BROLN jako profesionální těleso v současnosti nemohl existovat. Našim cílem je ovšem stále rozvíjet i na rozhlase nezávislou koncertní činnost. K bezchybnému fungování organizace bude v budoucnu nutno řešit otázku rozložení organizační a kancelářské práce a technického zabezpečení, tak aby se touto činností nemuselo zabývat vedení orchestru. Možnosti financování činnosti formou např. finančních nebo sponzorských darů nebo grantů kulturních a státních orgánů se v současné praxi a v souvislosti s potřebami orchestru jeví jako omezené.

3.

V čem vidíš budoucnost a přínos nového BROLN současnému publiku?

Ač to může někomu připadat nepravděpodobné, jdeme s dobou. Důkazem je zájem o spolupráci s námi u folklorní veřejnosti, mezi mladými interprety, orchestry, sbory apod. Z původního hudebního archivu BROLNu, jenž čítá přes 5000 úprav, jsme vybrali a ještě stále vybíráme to, podle nás nadčasové a repertoár doplňujeme novými, současnými úpravami. Jsme v neustálém kontaktu – a to je obzvlášť důležité – s folklorní veřejností. Nejsme tedy izolováni. Všichni členové orchestru buď učí na ZUŠ a to i na lidové nástroje, např. dudy, vedou dětské cimbálové muziky různých folklorních souborů, dokonce i jako členové a sólisté filharmonie spolupracují s folklorními sólisty. O interpretaci svých nových úprav naším orchestrem se hlásí upravovatelé z regionů.

38

Takže shrnuto: nejde jen o přínos BROLNu současnému publiku, ale také obráceně o přínos „publika“ BROLNu – ve výsledku vlastně o vzájemnou symbiozu, neustálý skutečný kontakt a spoluráci. 4. Kdo tvoří převážnou část vašeho publika? Na to nelze jednoduše odpovědět. Náš záběr je opravdu široký – vezměte si, že na jednom koncertě spolupracujeme třeba s Hanou a Petrem Ulrychovými a nato připravujeme s Národním divadlem Brno zahajovací koncert Janáčkovského festivalu. Navíc nás těší, že sály jsou vesměs zcela plné a nejde jen o senoiry.

5.

Co dělá BROLN pro získání nového, mladého publika (propagace, facebook,

média apod.) Z otázky cítím obavu či předpoklad jakési „zastaralosti“ hudební činnosti, která se věnuje interpretaci něčeho tak ‚přežitého‘ jako je lidová hudba a folklorismus. Předně – nemyslím si, že mladým adeptům se zájmem o folklor je třeba nějak nadbíhat. Naše publikum, možná víc jež jakékoliv jiné, je především samo aktivní a věnuje se lidové muzice v praxi – hrou a zpěvěm – a to ve všech věkových kategoriích. Naše součinnost s tímto ‚publikem‘ při společných hudebních produkcích všeho druhu - to je ta nejlepší propagace – nikoli facebook a PC, ale housle, cimbál, klarinet, violoncello a dudy. Nicméně nezanedbáváme ani výše zmíněné propagační prostředky a to zejména k hromadnému informování veřejnosti o naší činnosti. Využíváme jak rozhlasovou propagaci – webové stránky, plakáty, rozhlasové pořady, přímé přenosy koncertů, anonce živě ve vysílání… rovněž jsou již v provozu a ještě se dokončují naše vlastní webové stránky. Na facebooku nám propagaci zajišťuje naše kmenová zpěvačka Klára Obručová – Blažková. 39

6. Je podle Tebe v budoucnu možné opětovné připojení BROLN k ČRO? Pokud spolupracují dvě zdravě fungující firmy, vždy je to ku prospěchu celku. Pokud je malá firma organickou součástí firmy mnohem větší, pak výsledek již tak jasný není.. BROLN s rozhlasem stále spolupracuje a při zachování stávajících podmínek a pokud dojde k prodloužení smlouvy ve stávající podobě jsou předpoklady k rozvoji jeho činnosti. Osobně si myslím, že současný systém spolupráce je tak průhledný, jednoduchý a funkční, že umožňuje při dobré strategii činnosti a poctivé práci dobré výsledky a dobrý výhled do budoucnosti.

František Černý primáš a umělecký vedoucí BROLN

3.2. MARTIN ZEMAN Na mou prosbu o sdílení vzpomínek, názorů a vizí byl můj otec, bývalý člen Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, aktivní muzikant, pedagog a hudební režisér Martin Zeman, jemuž bych i touto cestou rád poděkoval za pomoc při tvorbě této kapitoly.

1. BROLN dříve a nyní. Jak nahlíží na situaci bývalý člen BROLNu. BROLN jsem začal registrovat začátkem osmdesátých let předešlého století. Jako student ostravské konzervatoře jsem vedl mládežnickou cimbálovou muziku na Valašsku. K mým hudebním vzorům v oblasti lidové hudby se vedle ostravské cimbálové muziky Technik, která pracovala pod vedením Jana Rokyty pod křídly ostravského rádia, zařadil i BROLN. Díky bohaté nabídce folklorní redakce v Ostravě i v Brně se denně dostalo k posluchačům mnoho velmi kvalitních 40

nahrávek obou těles. Jejich přístup ke zpracování lidové písně se dost lišil. Technik budil více dojem improvizační volnosti, ačkoliv byly někdy aranže vypsány velmi podrobně. Mnoho úprav skladeb pro BROLN budilo dojem nacvičených etud, které hrálo v unisonu mnoho houslistů. V tak velkém tělese bylo však složité navodit atmosféru řízené improvizace. Byli však aranžéři, kterým se to dařilo. Síla tohoto tělesa byla z mého pohledu v obsazení orchestru. Zdvojené cimbály, kontrabasy,dechy a les smyčců dodal orchestru neopakovatelný zvuk. V roce 1983, ještě jako student konzervatoře, jsem se na základě konkurzu dostal do BROLN jako stálá výpomoc na post kontrabasisty. Měl jsem možnost zažít orchestr v jeho plné síle. Poznal jsem každodenní rutinní práci ve studiu. Moc se nezkoušelo, denně se natočily přibližně 3 tituly. Točilo se většinou ve studiu číslo jedna, občas některý den v Dukle, ve velkém studiu na druhé straně Stadionu. Na orchestru bylo vidět, že pracuje automaticky a profesionálně. Na druhou stranu jakákoliv snaha zvenčí přinést nějaké nové hudební podněty, se moc nesetkávala s pochopením. Po krátké, několikaleté odmlce, jsem se v roce 1988 do orchestru opět vrátil a působil v něm ještě asi dva roky. Velká část hudebníků se vyměnila, přišly nové mladé posily. Zůstala část členů původních. V konečném výsledku však bylo těleso díky generačním rozdílům již méně kompaktní, chyběla zde nějaká větší loajalita a hrdost. Pro mnoho orchestrálních hráčů, byť výborných muzikantů, to byl již jen další přivýdělek. Ke všemu se postupně začaly nabalovat problémy s financováním tak velkého tělesa. A to vše vedlo až k postupnému útlumu a znovu oživení BROLNu, jak jej znají dnešní posluchači. Dnešní BROLN vidím poněkud jinýma očima, než jej vnímá jeho dnešní mladší publikum. Les smyčců se velice těžko nahrazuje třemi houslisty. Velice to „bolí“, když vedení tělesa zařadí do dramaturgie skladby psané pro velké obsazení. Naopak bych vyzdvihl přístupnost členů BROLNu k novým projektům a hudebním úpravám. Těleso již neznám tak dobře zevnitř, i když jsem s ním několikrát v nedávné době spolupracoval. Jako návštěvník koncertů však oceňuji

41

profesionální přípravu jeho členů, chybí mi však snaha o větší hudební atraktivitu veřejných prezentací.

2. Proměny v nahrávacích technikách Již řadu let pracuji ve svém nahrávacím studiu jako hudební i zvukový režisér. Zájem o tuto činnost mě provází již od dětských let, kdy jsem pomocí soupravy na střih a lepení magnetofonových pásků z tehdejší NDR, „zlikvidoval“ část domácího audio archivu. Moje působení v BROLN mě umožnilo nahlédnout pod pokličku rozhlasových techniků a režisérů. V čase přestávek jsem vysedával v režii a sledoval práci sehraného zvukového týmu. O kontrolní poslechy neměl většinou nikdo z orchestru zájem. Dodnes si vybavuji, jak tehdy nahraný snímek hodnotil režisér, jak diskutoval se střihačkou a zvukovým mistrem. Zpravidla se točilo přímo do stereo stopy. To znamenalo, že mixáž probíhala v reálném čase během záznamu. Písnička se natočila většinou bez střihu. Nebo se stříhalo na větších pauzách. Střih probíhal následujícím způsobem. Studiový magnetofon, na němž byl záznam první části nahrávky se zastavil v místě prvního střihu. Ručně, se zapnutým zvukem, se našlo postupným pootáčením cívek místo střihu. Pásek se přesně v tomto místě označil a pod určitým úhlem se ve speciální štěrbině rozřízl. Podobně se postupovalo u místa střihu, který navazoval. Oba konce pásu se potom slepily. Mnohdy se stalo, pokud režisér špatně posoudil tempo nebo dynamiku obou částí, že se střih nedal použít a točilo se znovu. Na konci čtyřhodinové natáčecí frekvence byl většinou snímek sestříhán a připraven k vysílání. Zvuk BROLNu měl charakteristické zabarvení. Základem byla stereofonní dvojice mikrofonů, která snímala celý orchestr. Na doplnění a vyrovnání poměrů měla potom každá skupina svůj mikrofon. Natáčelo se v přirozené akustice velkého studia. Celkový zvuk byl velmi příjemný. Podle dostupných informací se pro zvětšení prostoru nahrávky používala tzv. dozvuková komora. V studiu na stadionu to byla myslím stará výtahová šachta. V té byly reproduktory a mikrofony, které snímaly dozvuk, kterým se doplňovala finální nahrávka. 42

Jistou nevýhodou nahrávacího studia číslo 1 bylo to, že pod ním byla tělocvična. Řada snímků se musela přerušit pro slyšitelné ruchy. Dnešní technika umožňuje hudebníkům pracovat s daleko většími možnostmi. Většinou se každý nástroj točí do zvláštní stopy, což umožňuje jeho pozdější editaci. Není výjimkou, že se jedna píseň točí i na několik (desítek) střihů. Dnešní hudebníci na to většinou již dopředu spoléhají. Mnohdy se to však ve výsledném snímku odrazí ve formě technicky dokonalého, avšak hudebně sterilního produktu. Počítačová editace dnes umožňuje jakoukoliv opravu, snímá se většinou více kontaktně, aby byly co nejmenší přeslech jiných nástrojů do sousedních mikrofonů. Zvuk je potom poněkud ostřejší. Nezřídka, a to i u dnešního BROLN, se při zvukové realizace hudebních snímků natáčí jednotlivé nástroje zvlášť. Je to důsledek pracovního vytížení členů BROLNu v jiných zaměstnáních.

Zaregistroval jsem několik oficiálně vydaných nosičů BROLN. Pokud bych měl provést určité srovnání s dobou dřívější, tak bych to vyjádřil asi takto: Zvuk nahrávek před rokem 1989 byl takřka vždy (opomenuli dobu dávně minulou) vyrovnaný a u všech titulů stejný. To vše díky zaběhnuté rozhlasové technologii. Dnešní nahrávky nechci a ani nemohu hodnotit. Jsou technicky téměř vždy dokonalé. Jedině bych možná uvítal jednotnější zvukový design u všech nosičů.

3. Kvality BROLN po roce 2006? Sice menší nástrojové obsazení, ale zase větší flexibilita. Vyspělí hudebníci a schopní aranžéři. 4. V čem vidíš budoucnost a přínos nového BRONLU současnému publiku? To je těžké. BROLN měl dlouhá léta své publikum. Dnešní BROLN část publika přebral a část zklamaně odešla. Budoucnost bych viděl v tom, že se BROLN nějakým způsobem odliší od běžných regionálních cimbálových muzik. Očekával bych od něj zajímavé nadžánrové projekty a fůze se zajímavými umělci. Dnešní mladé publikum ocení dobře a profesionálně zahranou hudbu. Potřebuje však již něco úplně jiného, než pouhou napodobeninu pomalu ustupující slávy. A bez 43

mladého publika tento orchestr bude asi těžko hledat další cestu ke své budoucnosti.

V Brně, 24. 3. 2014 Martin Zeman (1963)

3.3 Pohled na nový BROLN očima současných a bývalých členů BROLNu František Černý – umělecký vedoucí BROLNu „Samozřejmě bylo pro mě velmi těžké místo uměleckého vedoucího po takové osobnosti, jako byl Jindřich Hovorka. Současný BROLN jak už svým obsazením, tak mládím těch interpretů je úplně jiný, než byl starý BROLN. V jeho řadách jsou 3 z nových upravovatelů, je to violistka Kateřina Kovaříková, cimbalista Jan Telecký a zejména kontrabasista Pavel Trkan, od kterého v současné době hrajeme kolem 30 nových úprav. Takže BROLN kráčí dál, jsou nové úpravy, noví interpreti, a stále je to o srdíčku, které k lidové písni patří.“

Ludmila Malhocká – současná zpěvačka BROLNu „To, že jsem se dostala vůbec do BROLNu, je velká čest, protože tam se nezpívají jen obyčejné lidové písničky, ale už úpravy, a je to někdy dost složitý. Někdy to i nezvládám, ale je to pro mě veliká čest, že můžu být součástí BROLNu.“

Klára Obručová – současná zpěvačka BROLNu „Cítím, že je na mě kladena strašně velká zodpovědnost. Většina současných posluchačů se odvrací k tomu, jak to bylo kdysi, k tomu velkému BROLNu a je pro mě velice těžké je v těchto skromnějších podmínkách uspokojit, aby se jim to líbilo. Aby nás rádi poslouchali a byli nám nakloněni.“ František Černý: „Klíčové postavy, jako byl Jindra Hovorka nebo Bohumil Smejkal, tomu věnovali velkou část života, cele se BROLNu věnovali, takže já se cítím velmi zavázán, touto tradicí, a pojímám to podobně jako oni.“ 44

Jaromír Nečas – „bývalý redaktor Československého rozhlasu, muzikant, zpěvák a významný představitel folklorního dění na Moravě, dvaadevadesátník s duší uličníka a vystupováním anglického džentlmena. Iniciátor celé řady počinů v oblasti tradiční kultury, který uvedl do povědomí širší veřejnosti mnohé interprety a muziky. Okruh jeho aktivit však daleko přesahuje rámec lidové muziky a tradiční kultury vůbec.“ K. Špalek

„BROLN to vždycky dělal tak, aby si na písni nejen pošmákli, ale aby z ní něco načerpali. Lidová píseň nezahyne, jak si to myslel František Bartoš. Půjde dál, ale bude jiná. Tak, jak jsou dnešní lidi jiní. Je to orchestr, který plnil nějaké úkoly a plnil je vynikajícně, nakonec jsou ty snímky zachované, že jo, ale nezbožňovat…“

3.4 Osobní výpověď Martin Zeman ml. – Člen BROLNu v letech 2006 - 2012

Kvality BROLN po roce 2006 BROLN po roce 2006 není méně kvalitním tělesem než dříve. Orchestr je složen z instrumentalistů – profesionálů, kteří s lidovou a umělou tvorbou měli bohaté zkušenosti. Většina členů prošla dětskými folklorními sobory, někteří v nich stále působí. Nyní již jako vedoucí. Všichni z nich však mají bohaté zkušenosti s lidovou tvorbou z mnoha regionů a to dává orchestru možnost dosáhnout správné – poučené interpretace. Členové orchestru mají možnost přispět do repertoáru orchestru svými úpravami lidových písní. Nejčastěji se angažuje Pavel Trkan, Kateřina Kovaříková, Jan Telecký, nebo Petr Varmuža. Většinu repertoáru však stále tvoří i skladby sepsané od počátku fungování tělesa. Kvalitu orchestru lidových nástrojů po roce 2006 určuje několik faktorů. Předně je to vedení primáše – Františka Črného, který svou obětavou prací pokračuje v tradici BROLNu a společně s mladým orchestrem se jim daří i v dnešní době předávat hudbu a potěšení z ní novým, mladým posluchačům. Toto je podle mého názoru 45

nesmírně důležité zejména ve větších městech, kde zájem o lidovou tvorbu pozvolna upadá. Nahrávky BROLN po roce 2006 Soustředění, červená barva a za oknem do režie sedí Milan Vidlák.6 Takto si vybavuji nahrávky Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. Nahrávky trvalek, profilových CD, případně příprava hudebních podkladů pro folklorní interpretační soutěže. Toto všechno se většinou událo v rotzmezí několika frekvencí až po několik týdnů až měsíců. BROLN se stává z hráčů interních – BROLN je jím zaměstnáním a externích, kteří v BROLNu působí po dohodě s vedoucím Františkem Černým. Toto bylo velice obtížné zejména kvůli plánování nahrávacích frekvencí. I proto se nahrávky mohly protáhnout na delší čas. Některé hlasy pak musely být dokonce dotáčeny dodatečně – metodou playbacku. Tato práce pak dala vzniknout zajímavým projektům. Jmenovat budu nahrávky produkované českým rozhlasem. Jsou jimi:

Harmonia caelestis Vánoční instrumentální hudba, písně a koledy v podání Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů s hosty pod vedením uměleckého vedoucího Františka Černého. kód výrobku:CD: CR0388-2 - EAN 8590236038820 Zpívají Klára Blažková, Petra Hrubošová, Ludmila Malhocká, Václav Kovářík, František Černý a Smíšený sbor pod vedením Martina Kotulána.

6

Hudební režisér a producent, natáčí v různých studiích, vyrábí CD a jiné hudební produkty. Byl dlouhá léta pianistou

Bigbandu Gustava Broma, stádirigentem, aranžérem a skladatelem.

46

BROLN uvádí Kláru Blažkovou a její přátele kód výrobku: CD: CR0503-2 - EAN 8590236050327

Klára Blažková ze Vsetína je jednou z nejvýraznějších mladých

folklorních

zpěvaček

v

republice,

za nástupkyni Jarmily Šulákové ji pokládají nejen odborníci,

ale

i

samotná

Jarmila

Šuláková.

Za doprovodu BROLNu dále zpívají František Černý, Ludmila Malhocká, Jarmila Šuláková, Zuzana Pavlůsková a Pavel Ptáček.

S houslemi přes pět světadílů ISBN: 978-80-87029-77-0 Rok vydání: 2010

Kniha vzpomínek Bohumila Smejkala, vynikajícího houslisty, primária Janáčkova kvarteta, uměleckého vedoucího Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a profesora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

Vrací se v nich do svého dětství, vzpomíná na své přátele, žáky a především na život s hudbou. Kniha je doplněna vzpomínkami jeho přátel a kolegů (např. Adolfa Sýkory,Ladislava Chudíka, Miloše Štědroně a dalších). Fotografie z dětství, rodinného archivu, koncertů i z mnoha zahraničních cest doplňují vyprávění, které představuje tohoto skvělého hudebníka a vzácného člověka. Kniha také obsahuje dvě CD - Bohumil Smejkal a BROLN a Bohumil Smejkal – housle.

47

Mariánské písně IV Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů se představuje na novém hudebním nosiči Mariánské písně IV. Jde o čtvrtý díl řady Mariánských písní, které vyšly v letech 1998 – 2004. Inspirací pro výběr repertoáru se stala malá sbírka písní, která sloužila poutníkům při putování k Panně Marii Štípské. Další písně byly vybrány z Poutnického kancionálu Františka Malého a osobních sbírek. Společně s BROLNem se na novém hudebním nosiči představuje řada sólistů: Ludmila Malhocká, Klára Blažková, Kamila Šošovičková, Lucie Tisoňová, Markéta Toufarová, František Černý a Vladimír Maňas, trumpetista Bohumír Kameník a dudák Martin Marhold. Z dětských sólistů jsou to Kryštof Bína, Aneta Králová, Kateřina Chroustová, Pavla Ryšavá, Petra Ryšavá, Marek Ryšavý a Jakub Brych. Ke spolupráci byl pozván soubor Ensemble Versus (umělecký vedoucí Vladimír Maňas) a Dětský sboreček z farnosti u kostela Panny Marie Pomocnice v BrněŽabovřeskách (umělecká vedoucí Marie Ryšavá).

Písně milostné a láskyplné Tak

jako

jsou

rozmanité

projevy

vzájemného citu a okouzlení, nekonečná je i řada písní milostných a láskyplných. Máme písničky líbezné či dojemné, dále žertovné, rozšafné, svérázné, najdou se i mravokárné. A pochopitelně mezi nimi nechybí tón baladický. CD: CR0486-2 - EAN 8590236048621

Na cd najdete písně v podání předních pěveclých osobností za doprovodu BROLNu, cimbálových muzik z Uherskobrodska, Uherskohradišťska, ze Strážnicka, 48

z Kyjovska a Podluží. Vedle osobností „ke zpěvu zrozených“ si tak připomeneme i jedinečný projev hudců zvučných jmen, jako byli Josef Kobzík, Jaroslav Staněk nebo Vítězslav Volavý. V čem vidím budoucnost a přínos nového BRONLU současnému publiku? Tady je to stejné jako s jakýmkoli jiným odvětvím umění. BROLN má za úkol člověka vzdělávat, vychovávat, a svou hudbou člověka duševně obohacovat. Proto si myslím, že pokud bude pokračovat stejnou cestou jako doposud s důrazem na kvalitu interpretace, marketing a nadšení pro věc, nebude mít problém s udržením stávajících a získání nových posluchačů.

49

4. Závěr Závěrem bych rád napsal myšlenku a motivaci k tvorbě magisterské práce na Téma BROLN. Já sám jsem vyrůstal v prostředí, které bylo obklopené folklorem. Můj otec, cimbalista, kontrabasista a hudební režisér nám nebránil zúčastňovat se zkoušek cimbálových muzik, které probíhaly v našem obývacím pokoji. I z tohoto důvodu jsem mohl lidovou hudbu vstřebávat již od raného mládí. Tato skutečnost a přítomnost violoncella v některých uskupeních na Jižní Moravě mi dala možnost, po boku velkých muzikantů, folkloristů a zpěváků, vniknout do světa hudby i jako interpret. Po přijetí na brněnskou konzervatoř se mé znalosti harmonie a interpretace vyvíjely a dávaly mému náhledu na lidovou hudbu nový rozměr. Při studiích jsem se po boku svého otce účastnil vystoupení cimbálové muziky Vonica z Krumvíře, kde jsem čerpal nedocenitelné zkušenosti v oblasti interpretace, improvizace a radost z hudby. Ve čtvrtém ročníku studia na Brněnské konzervatoři (rok 2006-2007) jsem byl osloven vedoucím Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů Františkem Černým, který byl v té době novým

primášem

tohoto

tělesa

po

zesnulém

Jindřichu

Hovorkovi,

ve věci případné spolupráce jakožto externího hráče na pozici violoncello v „novém“ resp. Obnoveném BROLNu. Do té doby, abych pravdu řekl, jsem o BROLN mnoho neslyšel. Nicméně to pro mne byla příležitost, jak se dostat k „vysoké“ interpretaci lidové hudby na půdě profesionálního tělesa. I proto jsem s nabídkou souhlasil. S nástupem do BROLNu ve většině případů odešla improvizace a tvoření hudby přímo na pódiu. Namísto toho jsem se jeho prostřednictvím dostal k překrásným umělým úpravám lidové tvorby. S vynikajícím kolektivem talentovaných muzikantů jsme projezdili velkou část republiky na koncertech s vynikající návštěvností. Poctou pro mě bylo i setkání a spolupráce s umělci a zpěváky, legendami BROLNu, jako byli Bohumil Smejkal, Jan Rokyta, sourozenci Luboš Holý a Dušan Holý, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová, Mária Mačošková, Milan Križo a další. Na straně druhé mi bylo a stále je potěšením spolupracovat se zpěváky Ludmilou Malhockou, Klárou Obručovou (Blažkovou), Kamilou Šošovičkovou, Františkem Černým a spousty dalšími. Tato zakládající generace nového BROLNu v každém případě umělecky dosahuje kvality BROLNu z dřívějších let. Rozšiřuje 50

rozhlasovou a soukromou diskotéku mnoha novými tituly a profilovými alby.

BROLN se postupem času dostával širší prostor v mém životě a postupně jsem mu věnoval více času. Celkem jsem v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů pak strávil šest let, až do roku 2012 po mém odchodu z Brna na studia do Norska po mě převzala pomyslnou štafetu violoncellistka Anežka Jungová. Po návratu z roční stáže v Norském Stavangeru jsem se do Brna již nevrátil, jelikož jsem získal zaměstnání ve Slovenském Národném divadle. „Vzpomínky mi ale nikdo nevezme, Brolňácké nahrávky často rozezvučí blánu mého reproduktoru a pokud mám příležitost, tak vždycky rád navštívím jejich koncert a připomínám si ty krásné časy. Toto všechno mi stálo za úsilí sepsat těchto několik stran, přinést mezi veřejnost informace a sled událostí v BROLNu za posledních 8 let. Mnoho písemných materiálu jsem z tohoto období neměl k dispozici, poněvadž v dnešní mediální době je moderní psát zkratkovitě, knihy a publikace o tomto orchestru vychází velmi málo, až vůbec. Pořád je řeč o období po roce 2006. Proto jsem byl odkázán na zdroje ústní v podobě rozhovorů a dotazníků, internet ové prameny a osobní zkušenosti.

Já sám jsem zjistil informace, o slávě BROLNu. Přišel jsem na to, jak velikou úlohu tvořil BROLN od počátku svého působení a setkal jsem se s velikými osobnostmi folklorního, rozhlasového muzikanstského světa a nebe. Přínos pro veřejnost pak vidím ve skutečnostech a rozhovorech, které nikde jinde nejsou zpracovány a zapsány. Veřejnost je pak seznámena se současnými členy BROLNu a s informacemi, které dali novému BROLNu“ vzniknout, zaniknout a přetransformovat se. Do budoucna BROLNu přeji hodně úspěchů, kvalitních nahrávek, vynikajících umělců v jeho kruhu a hromady nadšených posluchačů a diváku!

51

5 . Přílohy Seznam skladeb upravených Pavlem Trkanem pro BROLN po roce 2006 Pavel Trkan je členem BROLNu od roku 2006 a působí zde jako hráč na kontrabas a hudební aranžér. V jeho úpravách najdeme jak strohý styl inspirovaný jednotlivými regióny, tak i složitější úpravy směřující k neofolklorismu a world music. Zde uvádím seznam skladeb, které pro BROLN upravil a jež se staly součástí repertoáru BROLNu.

Byla cesta

Hvízdák

Debech já věděla

Já bych sa vdávala

Ďiťa se nám narodilo

Já su malá panynka

Dobrů noc

Jak se ten měsíček

Došli sme k vám na koledu

Jánošíček

Dudácká

Jede forman

Duní větr

Ježíšek malučký

Dušan Holý 18.42011

Kačena divoká

Ej križu

Kdo má počernů galánku

Eště jednů

Keré dívča

Gajdošská muzika

Kohůtku jarabý

Hanačko,děvečko

Adeste fideles

Hanka, Hanka

Campana de Belen

Hej že už naš jasyneček

Es war ein jungfrau auserkoren

Hoja Jano

Lulajze Jezuniu

Holuběnko sivá

O du Frohliche

Holuběnko sivá 2012

Pastorale di S Alfonso

Hora staccato

Un flambeau Jeanette Isabelle

Hudecké z Nedašova

Košulenka tenká

52

Letěl sivý sokol

Štyry leta ovce pásli

Malá pastorela

Ťažko mi je na srdenku

Maria, Maria

Dež mě nechceš

Nastotisíckráte budiž pozdravena

Tam důle na řadě

Sem sem poutníčkové

Žabovřeský rokyti

Shlédni na nás matko naše

Těžko temu kameňu

Na tem našem dvoře

U Dunaja šaty perú

na uherskej straně

V Prostijově

Nechodívaj k nám

V širém poli studánečka

Nechoďte Kyjovjáci 2013

Vojáčku, vojáčku

Oj to je ten ptáček

Vyletěl slavíček

Okolo Hradišča

Za hájíčkem

Ovečky

Za zlé nemějte

Pod polanků

Zašly kosenky

Poďme bratři

Žaloval sa

Hode

Zpěváček 2009 – 35 úprav lidových písní ve snadném slohu

Jede šohaj Když sem to políčko Pilky Polky Powiedziol mi wczora chlapiec

Zpěváček 2010 – 35 úprav lidových písní ve snadném slohu Zpěváček 2011 – 35 úprav lidových písní ve snadném slohu Zpěváček 2012 – 35 úprav lidových písní ve snadném slohu

Pri trenčanskej Proč kalino neprokvétáš Sedí sokol 2012 Sedlcké z nivnice Široký járeček

Zpěváček 2013 – 35 úprav lidových písní ve snadném slohu

Úpravy Pavla Trkana

Forografie

Slavnostní koncert k 55. výročí založení tělesa Slavnostní koncert nového BROLNu Brno, 19. dubna 2006

LITERATURA A PRAMENY BRETFELDOVÁ, Helena, publicistka: Týdenník Rozhlas Číslo 30 / 2009 – článek: BROLN nabírá druhý dech. BUKOVSKÝ, Antonín: Magisterská diplomová práce - Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav evropské etnologie Lidová píseň v rozhlasové stanici Brno a Ostrava. Od vzniku rozhlasu do devadesátých let. Vedoucí práce: prof. PhDr. Dušan Holý, DrSc. DYMÁČKOVÁ, Barbora: Bakalářská práce - Masarykova Univerzita v Brně, pedagogická fakulta, obor hudební výchova // Horácká lidová píseň v podánísoub oru Vysočan. - Brno: vedoucí bakalářské práce doc. Mgr. Ivo Bartoš, Brno, 2008. FROLEC, Václav: 25 let Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. Brno 1977, s.42-43. Musejní spolek, 1977 JEŘÁBKOVÁ, Olga: S houslemi přes pět světadílů // Vzpomínky Bohumila Smejkal a a jeho přátel (PLOCEK, Jiří), Barrister & Principal, Brno, 2010. Kolektiv autorů redakce; PhDr.VONDRUŠKOVÁ, Alena: Od folkloru k folklorismu // Slovník folklorního hnutí v Čechách, 2000 Kolektiv autorů redakce; PhDr.VONDRUŠKOVÁ, Alena: Od folkloru k folklorismu // Slovník folklorního hnutí v Čechách, 2000 KUČEROVÁ, Růžena: Jindřich Hovorka 1937 - 2006 ...jeho housle zpívaly, RESONANCE společně s Českým rozhlasem, Brno 2011 KURFÜRST, Pavel: Hudební nástroje, TOGGA, 2002 NEČAS, Jaromír: Národopisné aktuality // Krajské středisko lidového umění, Strážnice, 1972 prof. PhDr. KURFÜRST, Pavel, CSc.: Hudební nástroje, Praha, 2002.

Matyáš, B.: S kyticí květů do Květné. MK 29, 1993, č. 5, s. 10-11

SYNEK František: Archív Folklorního sdružení ČR Tisková zpráva - SLAVNOSTNÍ KONCERT NOVÉHO BROLNu Brno, 19. Dubna 2006

TROJAN, Jan: Personální bibliografie, Brno, 1997

HRUŠKA, Jan: Dramaturgie rozhlasového orchestru lidových nástrojů z hlediska potřeb hudebního vysílání Československého rozhlasu, Výzkumné oddělení Českého rozhlasu. Praha, 1976

ŠPALEK, Karel: Scénář a režie TV pořadu Folklorika Televizní studio Brno, ČESKÁ TELEVIZE 2012

INTERNETOVÉ INFORMAČNÍ ZDROJE Čeký rozhlas Ostrava: redaktor Martínek Daniel// http://www.folklornisdruzeni.cz/jan-rokyta-16-dubna-1938-jasenna-u-vizovic-22cervence-2012-ostrava Český rozhlas Brno: Osobnosti BROLN // web Českého rozhlasu BRNO, http://www.rozhlas.cz/broln/osobnosti, 23. březen. 2011 Český rozhlas Brno: Orchestr BROLN, http://www.rozhlas.cz/broln/orchestr 12. leden. 2014 PLOCEK, Jiří: Český rozhlas Brno// Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, http://www.rozhlas.cz/broln/soucasnost/_zprava/357979, 12. Duben 2011 TRYHUK, Ondřej: Gajdy // Folklorní občasník nejen o gajdách a dudách, http://gajdy.cz/index.php?str=clanek&cislo=1, 5. leden 2011 UHLÍKOVÁ, Lucie: Mini - portál cimbálové hudby (CimbalWEB) http://cimbal.host.sk/clanky/historie_plocek.htm, 7. leden 2011 FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY, http://www.folklornisdruzeni.cz/broln0 Osobní sdělení ČERNÝ, František: Poskytnutí interview dne 7. duben. 2014 ZEMAN, Martin: Poskytnutí interview dne 24. březen. 2014