JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Hudební fakulta. Katedra strunných nástrojů. Hra na violoncello HUDEBNICKÁ TRADICE RODU FRANTIŠKA PREISLERA

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na violoncello

HUDEBNICKÁ TRADICE RODU FRANTIŠKA PREISLERA

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Alžběta Poukarová Vedoucí práce: prof. PhDr. Jindra Bártová Oponent práce: prof. Jozef Podhoranský

BRNO 2014

Bibliografický záznam POUKAROVÁ, Alžběta. Hudebnická tradice rodu Františka Preislera [Musical tradition of František Preisler´s family line ]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra smyčcových nástrojů, 2014, 60 s. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Jindra Bártová.

Anotace Diplomová práce Hudebnická tradice rodu Františka Preislera pojednává o šesti osobnostech rodu Františka Preislera. Přináší informace o jejich životě a hudební činnosti a nastiňuje kulturní povědomí ve městech, kde působili.

Annotation The thesis "Musical tradition of František Preisler´s family line" focuses on six personalities of František Preisler´s family line. It provides information about their lives and musical activity and outlines cultural awareness in towns where they worked.

Klíčová slova František Preisler, inscenace, dílo, Česká Třebová, Polička, dirigent, opera, varhany

Keywords František Preisler, pruduction, work, Česká Třebová, Polička, conductor, opera, organ

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně dne 30. dubna 2014

Alžběta Poukarová

3

Obsah

PŘEDMLUVA …………………………………………………………………………………………………… 5

1.

POČÁTKY HUDEBNÍHO RODU PREISLERŮ ……………………………………………… 6

2.

FRANTIŠEK PREISLER – VELEBICKÝ ………………………………………………………… 6

3.

FRANTIŠEK PREISLER (1853 – 1928) ………………………………………………………. 8 3.1 POLIČKA NA PŘELOMU DEVADESÁTÝCH A DVACÁTÝCH LET ……………………. 12

4.

FRANTIŠEK PREISLER (1886 – 1945) …………………………………………………….. 14 4.1 ČESKÁ TŘEBOVÁ NA PŘELOMU DEVADESÁTÝCH A DVACÁTÝCH LET ………..19

5.

FRANTIŠEK PREISLER (1915 – 1983) …………………………………………………….. 21

6.

FRANTIŠEK PREISLER (*29. 4. 1948) …………………………………………………….. 24

7.

FRANTIŠEK PREISLER (1973 – 2007) …………………………………………………….. 32

ZÁVĚR ……………………………………………………………………………………………………………. 43 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ………………………………………………………………………. 44 PŘÍLOHY …………………………………………………………………………………………………………. 47

4

Předmluva Moje diplomová práce je zaměřená na muzikantský rod Preislerů, který je spjat s mým bydlištěm Českou Třebovou. Když jsem přemýšlela nad tématem mojí diplomové práce, společně s mojí matkou nás napadlo toto téma, protože nám přišlo velice zajímavé. Moje matka Blanka Poukarová je varhanicí v místním kostele sv. Jakuba a osobně znala poslední tři Františky z rodu Preislerů. Protože toto téma nebylo nikdy zpracováno, lákalo mě o tomto rodu zjistit co nejvíc. A tak i přispět k písemnostem našeho města. Shánění materiálů nebylo vůbec jednoduché. Vyhledávání informací bylo obtížné zejména z toho důvodu, že všechny osobnosti, jež mě zajímaly, jsou stejného jména i příjmení. Narazila jsem převážně jen na útržky textů v archivech a muzeích. Oslovila jsem Státní archiv Litomyšl, prostřednictvím Stanislava Vosyky. A Městské muzeum Česká Třebová a jeho ředitelku Mgr. Janu Voleskou, která mi pomohla sestavit rodokmen rodu na základě informací z matrik a poskytla mi také informace o historii České Třebové. Oběma vyslovuji upřímný dík za jejich nezištnou obětavou pomoc. Měla jsem také možnost nahlédnout do diplomové práce Pavla Nováka, který se na Olomoucké univerzitě zabýval tématem Poličský kapelník František Preisler. Navštívila jsem ještě žijící příbuzné pro možné vzpomínky. Poslední žijící doc. František Preisler mi poskytl rozhovor. Ale je to pro něj velice citlivé téma z důvodu tragického úmrtí jeho syna.

5

1. Počátky hudebního rodu Preislerů O počátcích hudebního rodu Františka Preislera hovoří strojopis s názvem Můj domov – historie Preislerova rodu dle zápisu Zdeňka Preislera 1 . Autorem zmíněného strojopisu byl člen rodiny Ing. Zdeněk Preisler (nar. 1921), který při sepisování rodinné historie měl k dispozici mě neznámé a nedostupné dokumenty. Pro ověření popisovaných jmen a dat jsem se proto pokusila srovnat údaje obsažené ve strojopisu s matričními záznamy, které jsou přístupné v digitální podobě na internetových stránkách příslušných archivů. Výsledek tohoto srovnání je překvapující, neboť zejména nejstarší údaje obsažené ve vzpomínkách Ing. Zdeňka Preislera nekorespondují s matričními záznamy. Na následujících řádcích se pokusím popsat nesrovnalosti mezi oběma prameny.

2. František Preisler-Velebický Za zakladatele hudebního rodu Preislerů označuje strojopis autora Ing. Zdeňka Preislera jakéhosi Františka Preislera (Velebického). Měl zastávat funkci dvorního kapelníka ve Vídni, vynikat dirigentskými a hudebně interpretačními schopnostmi. Mimo to měl hrát také na varhany. Za doby násilné germanizace mu údajně pod záminkou povýšení do šlechtického stavu byla nabídnuta změna příjmení z původního českého jména Velebický na doslovný překlad německého příjmení Preisler2, které měl od té doby užívat důsledně, stejně jako jeho potomci. Bohužel strojopis neobsahuje žádný časový údaj, který by bylo možné v matričních záznamech ověřit. Dále strojopis uvádí, že Hrabě Lobkowitz poskytl nejstaršímu

1

Městské muzeum Česká Třebová, podsbírka historická, A 29- osobnosti, strojopis Můj domov. Autor tvrzení se zřejmě domníval, že jméno vzniklo překladem českého slovesa velebit, jehož německá varianta zní preisen. Literatura však vysvětluje vznik tohoto jména buď z přídavného jména prise – cenný nebo z podstatného jména Breis – tkanička do bot či Brise – ozdobná šňůrka na šaty. Příjmení jako Preissler, Preisler, Preysler, Preizler, Preussler, Preusler, Praisler, Prajsler, Prajzler či podobně se tedy mohlo vztahovat k člověku, který takové ozdobné šňůrky vyráběl nebo si jimi zdobil oděv. http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/stelzig-novak-aneb-jak-se-jmenuji-severocesi.html Též: Moldánová Dobrava: Naše příjmení, Praha 2010, s. 148. 2

6

synovi Františka Preislera - Fabiánu Preislerovi místo varhaníka v Křimicích u Plzně, kde se měl seznámit se svoji budoucí chotí Terezií, rozenou Kymákovou z Plzence u Rokycan. Odtud pak měl být Fabián povolán jako ředitel kůru do poutního chrámu ve Křtinách u Brna, kam se i se svou rodinou údajně přestěhoval. Právě ve Křtinách se mu pak dle strojopisných vzpomínek Ing. Zdeňka Preislera měl narodit syn František, a to roku 18623. Toto byl jediný přesný časový údaj, kterého bylo možné se přidržet a ověřit jej v matrikách. Po prostudování příslušných matričních knih však bylo zjištěno, že František Preisler – syn Fabiána Preislera se narodil již v roce 1853. Jeho matkou však nebyla žena jménem Terezie Kymáková, ale svobodná Karolína Novotná, vojenská dělnice (viz níže). Nalezení tohoto záznamu umožnilo ověřit jména dalších – starších členů rodu. Studiem matričních záznamů bylo zjištěno, že Fabián Preisler se narodil 20. ledna 1826 ve Křtinách čp. 124. Ve Křtinách dále žil a živil se jako pekař. Fabiánovým otcem však nebyl František Preisler, jak uvádí strojopis, ale Josef Preisler, domkař ve Křtinách, který zde umírá v roce 1831 ve věku 46 let. O jeho aktivitách na poli hudebním (byly-li nějaké) však strohé úřední matriční záznamy pochopitelně nevypovídají. Nejstarším členem rodu, kterého se prozatím v matrikách podařilo nalézt, je otec právě zmíněného Josefa Preislera, který nesl stejné křestní jméno i příjmení (v matrice není ani zmínka o příjmení Velebický). O něm víme jen tolik, že žil v Knínicích u Boskovic čp. 30 a živil se jako „chirurgus“, tedy chirurg, lékař, ranhojič 5. Z uvedeného vyplývá, že se dosud nepodařilo ověřit existenci a činnosti strojopisem zmiňovaného zakladatele hudebního rodu Preislerů – Františka Preislera (Velebického).

3

Městské muzeum Česká Třebová, podsbírka historická, A 29- osobnosti, strojopis Můj domov, s. 1. http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/3327/?strana=73 5 http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/3238/?strana=11 4

7

3. František Preisler (1853 – 1928) Narodil se 26. listopadu 1853 ve Křtinách u Brna Zemřel 22. března 1928 v Poličce

O dětství a mládí Františka Preislera mnoho informací nevíme. Narodil se ve Křtinách u Brna čp. 126 s nelehkým údělem nemanželského dítěte Karolíně Novotné. Ta v květnu 1854 uzavřela manželství s Fabiánem Preislerem, vojínem v záloze, který se následně nechal zapsat do matriky jako otec malého Františka 7. Jediným dochovaným dokumentem informujícím o vzdělání Františka Preislera je školní vysvědčení z hlavní školy v Bystřici nad Pernštýnem ze dne 22. září 1866. Mimo jiné potvrzuje datum narození Františka Preislera, protože uvádí: „ Preisler František rodem z Brna stár 12 a půl let. Římskokatolického náboženství, žák IVté třídy, navštěvoval v druhém pololetí školního roku 1866 veřejnou školu velmi pilně (…)“ 8 Od svého dětství vynikal ve hře na varhany. Vystudoval učitelství a poté učil hudbu v Huníně (od roku 1924 nese obec název Unín), v Bystřici nad Pernštýnem a Štěpánkově (u Olomouce). Mimo učitele zastával i další funkce jako vedoucí kůru, sbormistr a kapelník. Prvním působištěm učitele Preislera je uvedena právě Bystřice nad Pernštýnem. Doporučení o jeho působení v Bystřici uvádí nástup roku 1870 a konec jeho činnosti roku 1873. Následuje vysvědčení z Hunína, potvrzující jeho působení od 15. března 1873 do konce srpna 1874. V Huníně pomáhal také jako varhaník, vedoucí chrámového sboru a kapelník. Poté se vrátil opět do Pernštýna. Jako sbormistr místního městského hudebního sboru Dalibor se zúčastnil například plesu divadelních ochotníků (17. ledna 1875). Na programu zazněly převážně polky, čtverylky a valčíky Johanna Strausse. Dále opusy Václava Vlastimila Hausmanna, Gaetana Donizettiho a Karla Blažeje. Ale mimo to také čtyři skladby Františka Preislera. Polka Katilina, čterylka Slovanka, kvapík s názvem

6

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/3328/?strana=21 http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/8100/?strana=97 8 Školní vysvědčení, 1866, SOKa Svitavy, sign. 2384, karton 67/2 7

8

Občanský (darovaný poličským občanům) a Společenský kvapík. Poslední Doporučení z Bystřice od ředitele kůru Bystřice nad Pernštýnem podává rozsah Preislerovy činnosti. Řídil kapelu dobrovolných hasičů, orchestr a sbor při církevních obřadech v místním chrámu a také vedl sbor Dalibor. Všechny organizace a obce, ve kterých působil, velice chválí kapelníkovy hudební schopnosti, jak při hře na nástroje, zpěvu, řízení sboru, kapel tak jeho skladatelské činnosti. Posledním působištěm před přemístěním do Poličky byl Štěpánov. Potvrzení působení kapelníka Preislera v obci Štěpánov je datováno 16. července 1881. Ohraničuje jeho činnost od 1. ledna 1878 do 1. května 1880, kdy začal zastávat funkci městského kapelníka v Poličce. Do Křtin u Brna9 chodívali každoročně procesím pěšky Poličané. Taková pouť trvala několik dní a během této cesty měli poutníci svá místa ve stodolách a chalupách k přenocování. Na tyto několikadenní pouti chodívali s celými rodinami. Jedné takové pouti se zúčastnil také ředitel školy a kůru František Berger s rodinou. Právě tato pouť se stala osudovou pro jejich dceru Floriánu. Zamilovala se do mladičkého varhaníka a učitele Františka Preislera a 17. května 188110 se stala jeho manželkou. A právě po sňatku s Florou se František Preisler přestěhoval do Poličky, kde později velmi ovlivnil hudební život jak on, tak i jeho syn František. Ihned se vrhl do organizování hudebního dění v Poličce. Od roku 1880 se stal městským kapelníkem. Zřídil si soukromý hudební spolek a v něm vychovával mladé hudebníky. Musela to být veliká a usilovná práce v době, kdy nebylo k dostání žádného vhodného hudebního materiálu. A také za nedostatku hudebníků, kteří byli vybíráni z řad dělníků, řemeslníků a chudých zemědělců. Pro ně vytvořil učební hudební osnovu z roku 1882, napsal školy pro smyčcové i dechové hudební nástroje. Používal prvních audiovizuálních školních pomůcek, různých tabulí pro výuku hudební teorie a podobně. 10. září 1889 byl pro svůj věhlas vyzván okresním 9

Křtiny jsou známým poutním místem s chrámem zasvěceným Panně Marii. Dílo barokního architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichla tvoří hlavní dominantu obce a patří k nejcennějším památkám barokního slohu na Moravě. Mladý Preisler zde mohl slýchávat mnoho církevní hudby a možná i sám hrát na zdejší varhany. Křtiny patří dodnes se svými osmi sty obyvateli k malým obcím. 10 SOA Zámrsk, Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad římskokatolické církve Polička, sg. 7587, fol. 50r. Dostupné též z http://195.113.185.42:8083/000-07587.zip

9

hejtmanstvím v Litomyšli, aby se účastnil se svoji hudbou přivítání Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa v Litomyšli. V roce 1894 provedl scénickou hudbu k Zákrejsově hře Anežka. Mimo jiné zavedl každoroční tradici promenádních koncertů na náměstí před radnicí. Nestávalo se, aby na jediném pohřbu, kostelním obřadu, divadelním představení nezněla hudba pod taktovkou a za spolupráce Františka Preislera. Město Polička si této záslužné činnosti bylo vědomo a tak 9. října roku 1893 byl František Preisler prohlášen za čestného měšťana Poličky. Když potom ochuravěl jeho tchán František Berger, který dosud zastával místo ředitele kůru, byl František Preisler v pátek 1. února 1901 jednomyslně zvolen a jmenován ředitelem kůru kostela svatého Jakuba v Poličce. Nastudoval velkou řadu chrámových skladeb, kterých byl většinou i autorem. Mimo jiné například nastudoval také Blodkovu operu V studni a pokusil se i o složení opery Ďáblův podíl. Funkce, které František Preisler vykonával, zasahovaly do všech sfér kulturního života Poličky. Jako městský kapelník, kapelník hudby sboru ostrostřelců a později vedoucí kůru v chrámu svatého Jakuba v Poličce, byl u všech událostí, které vyžadovaly hudební složku. Velmi důležitou událostí pro poličský hudební život se stalo založení soukromého hudebního ústavu poličského městského kapelníka, ke kterému došlo v létě 1882, a první školní rok byl zahájen v září téhož roku. Zřídil ho nejprve pro výchovu nových hudebníků z řad řemeslníků, dělníků a zemědělců a spoustu z nich učil zadarmo. Rozvrh byl následující: „Na ústavě tom učiti se bude každodenně vyjma nedělí a svátek a sice: a, zpěvu b, hře na housle a na smyčcové nástroje vůbec c, hře na klavír d, hře na dechové nástroje.“ 11 Závěrem je uveden ekonomický charakter ústavu: „Ke konci každého Školního roku konána bude veřejná produkce, jejíž čistý zisk výtěžek se věnuje na zakoupení hudebních nástrojů a hudebnin pro chudé chovance.“ 12 František Preisler uvádí ke každému nástroji výuky (zpěv, housle, klavír a dechové nástroje) i její náplň. Citujme alespoň osnovu smyčcové třídy: „Uschopnění k jistému a korektnímu užívání houslí. Držení těla při hře na housle a náležité držení houslí a smyčce“. 13 František Preisler vyučoval na 11

Učební osnova, 1882, SOKa Svitavy, sign. 2384, karton 67/2 Tamtéž 13 Tamtéž 12

10

mnoho nástrojů. Jestli vytvořil své vlastní školy pro vyučované hudební nástroje, není podle pramenů přímo doložené. Jediným dochovaným hudebním materiálem jsou dva sešity s názvem Postupy houslí (Dueta) s podtitulem: „dle své osvědčené metody sestavil František Preisler 28. 7. 1881“. Přes třicet hudebních čísel obsahují úpravy skladeb jiných autorů pro duo houslí. Bohužel těžko zjistíme, kolik žáků docházelo ke kapelníkovi do hodin. Je škoda, že seznamy žáků se nedochovaly nebo nejsou k dispozici, protože tím nám zůstane utajeno, kdo přesně využil služeb městského kapelníka. Co víme určitě je, že k Preislerovi nedocházel v devadesátých letech Bohuslav Martinů, ani v letech dřívějších jeho učitelé Josef Černohorský či Adolf Vaníček. Dochovala se jediná fotografie Františka Preislera s jeho žáky. (viz příloha). Snímek zachycuje celkem dvacet dva žáků, z toho čtyři dívky a jeden chlapec se zrakovou vadou. Kapelník nepřehlédnutelně sedí uprostřed. Přestože snímek není datován, ve srovnání s mladší fotografií kapelníka můžeme odhadnout dobu vzniku na devadesátá léta devatenáctého století. 14 Poslední článek o Františku Preislerovi otiskl časopis Jitřenka v dubnovém čísle roku 1928 v souvislosti s jeho úmrtím 22. března. Mimo jiné zde bylo uvedeno: „Aby stav členstva jeho kapely nebyl nikdy oslaben, založil a vedl po mnoho roků hudební školu v místnosti obcí mu propůjčené, ve které vyučoval zdarma hře na všechny hudební nástroje, kterých při hře používal.“ 15 Pohřeb se konal 25. března a o přesné příčině smrti můžeme pouze spekulovat: „Ačkoliv již delší dobu churavěl, zemřel přece ještě neočekávaně, neboť ještě na sv. Josefa hrál v kostele na varhany.“ 16

Pohřbu se zúčastnily všechny místní spolky, městská kapela, zpěváci kostelního

kůru a čestní občané.

14

Informace převážně čerpány z: NOVÁK Pavel, Poličský kapelník František Preisler (1853–1928), magisterská práce na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 2010. 15 16

Úmrtí, in: Jitřenka, 1928, č. 7, 1. 4., s. 105 - 6 Tamtéž

11

3.1 Polička na přelomu devatenáctého a dvacátého století Posledním a doživotním působištěm Františka Preislera byla Polička, později a dodnes známá hudebnímu světu hlavně jako rodiště Bohuslava Martinů. Královské město Polička vzniklo ve druhé polovině třináctého století. Byla po celá staletí sídlem rolníků a řemeslníků. Ve druhé polovině devatenáctého století vzniklo postupně velké množství spolků. Z kulturních spolků jmenujme například spolek divadelních ochotníků Tyl (založený roku 1819), zpěvácký spolek Kollár (založený roku 1862), Besedu měšťanskou (1866 – 1872, 1882), Besedu (1879) nebo Besedu řemeslnickou (1884). V Poličce působil také spolek literátský (založený v patnáctém století), Jednota svatojosefovská katolických jinochů a mužů (dělnický spolek založený roku 1892) a spolky řemeslnické (řeznický, pekařský, krejčovský, tkalcovský, obuvnický a stavitelský). K zachycení událostí poličska bylo důležitou skutečností zrození čtrnáctideníku Jitřenka17. Redaktoři Jitřenky, kteří zůstávali většinou v anonymitě, psali o společenských událostech, kulturních a politických akcích, které se odehrávaly v Poličce a nejbližším okolí. Město bylo v té době rozděleno hradbami na několik částí. Počet obyvatel byl v dobách před první republikou stálý a město se rozrůstalo jen pomalu. Například v roce 1880 byl počet obyvatel 4 632 (počet domů 679) a za deset let se počet obyvatel snížil na 4 550 (domů 664). Krátce po smrti městského kapelníka Františka Preislera (1930) už ve všech městských částech sídlilo přes šest tisíc obyvatel. Dnes Poličku obývá kolem devíti tisíc obyvatel. Většina poličských obyvatel byla české národnosti, ve městě sídlila menšina obyvatel německého původu (pouhé jedno procento z celkového počtu). Průmysl v oblasti se rozrůstal velmi pomalu. Do konce devatenáctého století ve městě působila Tillova tkalcovská dílna, malá sirkárna, cihelna, výroba stavebního 17

Časopis, vycházející od roku 1882 nepřetržitě do německé okupace v roce 1943. Začal ho vydávat Václav Vetterl, který si založil v Poličce knihtiskárnu. Po něm dlouhá desetiletí řídili a vydávali Jitřenku František a Jindřich Popelka. Původní název prvního ročníku byl Jitřenka List pro poučení a zábavu a první číslo vyšlo 10. července 1882. Čtrnáctideník Jitřenka se stal poličskou kronikou a nejstarším časopisem Východních Čech. Časopis vydával také beletristické a básnické prvotiny významných autorů, jako například Terézy Novákové.

12

materiálu, slévárna, strojírna a od roku 1874 Čapkův závod na stavbu varhan a harmonií. V šedesátých letech byl vybudován nový měšťanský pivovar. Vznikla také mechanická tkalcovna firmy Eugen Feuerstein z Hořic v Podkrkonoší. Další vzpruhou pro průmysl a život ve městě znamenalo dlouho očekávané vybudování železniční trati ze Svitav do Poličky roku 1896. Ta byla později prodloužena do Skutče. Tímto rozvoj průmyslu utichl až do konce první světové války. Během budování průmyslu došlo i k modernizaci města. Na konci devatenáctého století byla vybudována nová kanalizace, vodovod a dále se postupně začaly předlažďovat ulice města. V roce 1907 se obyvatelé dočkali zavedení telefonu. A v roce 1910 přišlo na řadu veřejné osvětlení v hlavních ulicích i na náměstí. Za Preislerova působení v Poličce se změnila spousta skutečností. Nejen státní zřízení z konstituční monarchie na samostatnou republiku, ale samo město českých královen se měnilo z ospalého městečka plného rolníků a řemeslníků, kde se po náměstí ještě na začátku dvacátého století proháněly slepice, na více průmyslové a spojené se světem železniční tratí. Do tohoto období, plného přerodů, se v malé světničce dne 8. prosince 1890 narodil Bohuslav Martinů.

13

4. František Preisler (1886 – 1945)

Narodil se 5. května 1886 v Poličce18 Zemřel 6. června 1945 v České Třebové

Narodil se v Poličce v čp. 85 jako syn Františka a Floriány Preislerových v rodině místního ředitele kůru a kapelníka. František, druhým jménem Stanislav, vyrůstal v prostředí, které velmi podporovalo jeho talent. Již jako žák měšťanské školy složil tři valčíky. Následovalo studium na pražské konzervatoři v letech 1901 – 1905. V té době byl jejím ředitelem Antonín Dvořák. Jeho profesory byli Karel Knittl – harmonie, nauka o nástrojích, hra partitur a dirigování, Josef Klička – hra na varhany, generálbas, praktické spojování akordů a doprovod, Karel Stecker – praktické spojování akordů, doprovod na varhanách, stavba varhan, nauka o hudebních formách, kontrapunkt včetně imitace, kánonu a fugy, Ondřej Horník liturgický zpěv a Karel Hoffmeister – hra partitur. Po studiích přichází první hudební praxe v Nových Hradech. V Poličce byl učitelem hudby, sbormistrem pěveckého spolku Kollár, dirigentem Mládenecké kapely, dále v roce 1906 ředitelem kůru

18

Státní oblastní archiv v Zámrsku, Sbírka matrik východočeského kraje, Farní úřad řk církve v Poličce, sg. 5471, s. 206r-207a. Dostupné též z http://195.113.185.42:8083/000-05471.zip

14

v Nových Dvorech u Kutné Hory na panství hraběte Chotka. V roce 1907 odmítl velmi lákavou nabídku z Kutné Hory a z lásky k rodnému kraji nastupuje do funkce kapelníka a ředitele chrámové hudby v České Třebové. Ještě v témže roce založil a až do své smrti řídil hudební spolek Filharmonia, později změněný na Pěvecko – hudební spolek Smetana. S ním provedl například cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast, Dvořákovy Slovanské tance a jiné. Zabýval se také organizací dechové hudby, ale na mnohem vyšší úrovni, než jaká dosud v našem městě působila. Založil také hudební školní ústav, z něhož vycházely celé generace hudebníků pro vojenské hudby, divadla i pro naše město. František Preisler zasvětil celý život hudbě. Pracoval jako pedagog, skládal, upravoval a nastudoval celou řadu významných děl. Je autorem drobných skladeb a úprav. Neúnavně doprovázel zpěváky a sólisty při nejrůznějších příležitostech. Byl také oblíbeným kapelníkem dechové hudby, pro které rozepisoval notový materiál od smutečních pochodů až po soudobé písně. Harmonizaci a instrumentaci pro veškeré druhy nástrojů ovládal tak dobře, že psal bez partitury přímo do partů. Byl pilným a uznávaným skladatelem. Složil balety, hudbu pro sokolská cvičení – podle jeho hudby cvičili Sokolové na Strahově v Praze. Složil také mnoho církevních skladeb – Requiem, Mše a jiné příležitostné skladby. Provedl zdařilé úpravy a směsi z národních písní, oper i operet, které se zpívaly mezi lidmi nejen ve městě, ale i v dalekém okolí. Byl obětavým kulturním pracovníkem, klavírním a varhanním virtuosem a ovládal hru na spoustu hudebních nástrojů. Kam František Preisler vstoupil, tam pečoval o stále stoupající úroveň hudby. Na kůru, kde měl k dispozici dvacetičlenný sbor a šestnáctičlenný orchestr, s respektováním liturgických zásad, uváděl skladby Ondřeje Horníka, Eduarda Treglera, zřejmě Františka Horálka působícího v Chrudimi, patrně i Aloise Ladislava Vymetala či Františka Picky. Uvedl také náročná díla, jako například Dvořákovy a Fibichovy mše, kantátu od Václava Hausmana Golgota, Lisztovo Libera me, na Velký pátek Haydnovo oratorium Sedm slov Vykupitelových a jiné. Dále provedl na scéně ochotnického divadla Sukovu hudbu ke hře Radúz a Mahulena, Gustava Rooba pantomimu Dítě a další. Díky jeho podnětu vznikl v České Třebové Spolek pro postavení divadla.

15

V neděli 28. srpna 1932 se uskutečnila slavnostní oslava k dvacátému pátému výročí činnosti Františka Preislera. Před desátou hodinou dopoledne se shromáždili před domem Františka Preislera úplná kapela Františka Preislera řízená tentokrát synem místo otcem, pěvecký spolek Bendl, delegáti spolků a hlavně velké obecenstvo. Nic netušící oslavenec, který se právě vracel z kostela, byl přivítán tóny Slavnostního pochodu své skladby. Poté mu zazpívala mužská část pěveckého sboru Bendl Smetanovo Věno za řízení dirigenta Jindřicha Pravečka. Dále k jubilantovi přistoupil člen kapely Bohuslav Říha se dvěma děvčátky, které nesly jako dar vavřínovou lyru s číslicí 25. Za hudební spolek Smetana dostal František Preisler stříbrnou taktovku s letopočtem. Tehdejší předseda Bendlu František Podvala gratuloval básní, v níž vtipně vystihl hudebníkovy slasti i strasti. Dále gratulovala velká spousta zástupců různých stran a spolků. Po všech gratulacích a projevech, které reprezentovaly téměř všechno obyvatelstvo města, poděkoval oslavenec těmito výstižnými slovy: „Pracuji rád a budu pracovati i dál“. Pan učitel Jindřich Praveček pak shrnul v krátkém doslovu záslužnou činnost Františka Preislera, jeho umění a nezištnou práci. Upřímný potlesk byl jistě příjemným uznáním. Hudba zahrála Preislerův Trocnovský pochod a přítomní odešli na náměstí, kde se konal koncert ze skladeb a úprav Františka Preislera řízený jeho synem, absolventem pražské konzervatoře, Františkem Preislerem juniorem. Skladby Františka Preislera vynikají svojí českou melodičností, bohatstvím myšlenek a výbornou instrumentací. Zazněla předehra Na hradě Perštýně, Lístek do památníku, Tanec vil ze Šípkové Růženky, Národní pochod, úpravy melodií Schubertových a Dvořákových a tak dále. Jednotlivé skladby byly pokaždé přijaty bouřlivým potleskem. 19 V hudební tradici vede také své tři syny – Františka, Zdeňka a Jiřího. Všichni tři zdědili po otci hudební talent, ale pouze prvorozený František ho rozvíjel na profesionální úrovni. František Preisler zemřel 6. června roku 1945 raněn mozkovou mrtvicí ve Smetanově ulici v České Třebové při návratu z pohřbu ve Svinné. První záchvat 19

Čerpáno z: PRAVEČEK Jindřich, K 25. výročí činnosti Fr. Preislera, ředitele hudby v Č. Třebové, in: Náš kraj, roč. 6, 1932, č. 19, s. 2.

16

mrtvice, z něhož se po dlouhém a hlubokém bezvědomí probudil, měl na Zelený čtvrtek roku 1945. Tento druhý záchvat byl bohužel smrtelný. Česká Třebová tak přišla z minuty na minutu o obrovského muzikanta a zasloužilého občana. V České Třebové je také pochován. Po jeho smrti administrativně vedla tuto hudební činnost jeho žena Anna, která zemřela 30. srpna roku 1959. Velkým a dlouholetým kolegou a přítelem Františka Preislera byl Jindřich Praveček. Narodil se 1. března 1885 v Hrobech u Tábora. Pochází z široce rozvětveného jihočeského učitelsko – hudebního rodu. Jeho otec, kantor, výborný varhaník, ředitel kůru, kapelník a violista kvarteta hraběte Kolovrata Matěj Praveček, mu dal hudební základy, učil ho na housle, violu, klavír i varhany, stejně jako jeho bratry Matěje a Rudolfa. Již v jedenácti letech Jindřich hrával za otce v kostele na varhany a zpaměti preludoval. Všichni tři také vystudovali v Soběslavi učitelský ústav a byli výbornými muzikanty. Jindřich si ještě v pozdějších letech doplnil hudební vzdělání studiem skladby u Gustava Rooba v Praze v letech 1928 – 1933. Na své první učitelské místo nastoupil Jindřich Praveček do Osíka u Litomyšle roku 1904. Zde hrával na klavír při produkcích Dámského spolku a zúčastnil se jako první violista provedení opery Dalibor při otevření Smetanova domu v Litomyšli. Od září 1905 působil na lanškrounském okrese, a to v Čermné, Bystřeci a Výprachticích, kde setrval celých čtrnáct let. Vedle svého povolání zde pracoval také jako jednatel Národní jednoty severočeské, režisér divadla a knihovník. Sám vycvičil třicetičlenný žákovský orchestr a pěvecký sbor mládeže. S ředitelem Karlem Otakarem Hubálkem pořádal vzdělávací besídky pro mládež i dospělé, založil Pravečkovo smyčcové kvarteto, se kterým projezdil velkou část východních Čech a severní Moravu. Byl také spoluzakladatelem Sokola ve Výprachticích. Jeho intenzivní školská a kulturní práce byla velmi uznávána nejen veřejností, ale také nadřízenými úřady. Do České Třebové přišel v roce 1920. Učil na chlapecké, později dívčí škole. Současně byl učitelem zpěvu a hudební výchovy na státní reálce v letech 1920 – 1940. Vyučoval také na Husově lidové škole v letech 1921 – 1924. Jinak se uplatňoval jako klavírista, dirigent a sbormistr četných místních orchestrů i 17

pěveckých souborů, například pěveckého sboru Bendl (1923 – 1948), hudebního spolku Smetana (1920 – 1945), pěveckého sboru železničářů (1921 – 1923), studentského orchestru (1920 – 1939) a pěveckého sboru reálného gymnázia. Řídil spojené sbory na pěveckých festivalech. Napsal mužské, ženské, dětské, smíšené a příležitostné sbory, četné písně, mnohé úpravy písní pro různé sbory, kantátu Slavný den pro smíšený sbor a symfonický orchestr, dále skladby komorní, orchestrální, církevní či k tělocvičným vystoupením. Některé jeho skladby byly s úspěchem vysílány Českým rozhlasem, řada jeho sborů byla na programu předních pěveckých těles. Přispíval do Hudebního zpravodaje, Východočeského obzoru a jiných informačních plátků. Je spoluautorem publikace Česká Třebová (vydala M. Ondříčková, Pardubice, 1934). Bylo mu uděleno Cecilskou hudební jednotou čestné členství. Za zásluhy o český zpěv byl jmenován prvním čestným členem českotřebovského spolku Bendl a byl také oceněn čestným diplomem Národní jednoty severočeské v Praze. Jeho schopnosti byly oceněny v roce 1934 uměleckou komisí pěvecko – hudebního festivalu v Praze zařazením jeho skladby do pořadu 1. slavnostního koncertu v Průmyslovém paláci. Tehdy zapělo pět set čtyřicet zpěváků východočeské župy Fibichovy pod vedením autora slavný sbor Láska k vlasti. Celý pořad byl přenášen Československým rozhlasem. Roku 1965 byl jmenován čestným občanem města Česká Třebová. Poslední léta prožil u své rodiny v Hradci Králové, kde také 11. února 1969 zemřel. Od 3. srpna 1980 se ostatky Jindřicha Pravečka a jeho ženy Anny nacházejí v rodinném hrobu ve Výprachticích. Ve sbírkách Městského muzea Česká Třebová je uloženo několik jeho skladeb pro sbor, například Rodný kraj, Láska k vlasti, Oj, česká písni!, které jsou věnovány jednatelce pěveckého spolku Lukes Marii Moláčkové, dále například rukopis skladby pro ženský sbor a klavír Umlklo stromů šumění, které složil na slova Vítězslava Hálka a věnoval pěveckému spolku Lukes v Ústí nad Orlicí.

18

4.1 Česká Třebová na přelomu devatenáctého a dvacátého století Původ České Třebové spadá nejspíše do 13. století. Domníváme se, že údolí řeky Třebovky, pokryté pralesy, bylo již v dobách pohanských vymýceno a obydleno. Jména Třebovka a Třebová jsou patrně odvozena od slovesa třebiti, což znamenalo mýtiti les. Česká Třebová byla malým městečkem o několika stovkách obyvatel, kteří se živili převážně zemědělstvím a řemesly. V 17. a 18. století město postihly dva velmi ničivé požáry, při kterých vždy vyhořelo téměř celé město. Radikální a důležitou změnou pro hospodářský rozvoj města byla stavba železnice. Nejdříve z České Třebové do Olomouce, která byla zprovozněna roku 1845 a o pár let později z Brna do Prahy, která byla otevřena roku 1849. Město se stalo důležitou železniční křižovatkou. Se zahájením pravidelné dopravy vznikla nová pracovní místa a to přivedlo do města spoustu nových obyvatel. Zatímco v roce 1845 měla Česká Třebová asi tři tisíce obyvatel, o půl století později to bylo již přes šest tisíc obyvatel. Dalším významným zdrojem růstu města byl textilní průmysl. Od poloviny 19. století se v městské části Parník začala rozvíjet textilní výroba. I v tomto průmyslu vznikly stovky míst pro dělníky z obyvatel Třebové i okolí. V roce 1860 byl při Čtenářské besedě založen pěvecký spolek „Lumír“, který mimo svého uměleckého poslání zasáhl velmi příznivě k probuzení národní hrdosti a lásky k zemi. Prapor „Lumíra“ se zlatou lyrou je uložen v městském muzeu a byl používán až do roku 1916 Občanskou besedou. Léta sedmdesátá a osmdesátá jsou dobou nejbohatšího společenského života, dobou zakládání spolků. Například roku 1870 byla založena tělocvičná jednota Sokol, roku 1872 vznikl Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1874 byla otevřena městská chlapecká a dívčí škola a roku 1880 byl založen ochotnický spolek Hýbl, který existuje až do dnešní doby. Prvním pokusem o vytvoření symfonického orchestru byla „Mládenecká kapela“, založená v roce 1892 Karlem Čížkem. Tento orchestr provedl pár koncertů, ale brzy se rozpadl. V roce 1907 se přistěhoval z Poličky nadšený muzikant František 19

Preisler (1886 – 1945) a pod jeho vedením se v březnu 1907 konal první koncert nového orchestru. Tak vznikl hudební spolek Filharmonia. Vzhledem k tomu, že tehdy existoval ve městě pěvecký spolek (pravděpodobně zmíněný Lumír), došlo ke spojení obou souborů a k přejmenování na Pěvecko – hudební spolek Smetana. Činnost souboru byla velmi bohatá. O pár let později vzniká pěvecký spolek Bendl, který existuje až dodnes. Spolek nese název po jednom z nejplodnějších skladatelů pro pěvecké sbory V roce 1932 se v České Třebové Na Horách konala slavnost k odhalení pamětní desky Boženy Němcové, která zde určitou dobu pobývala. Na ní vystupovaly hudební spolky z České Třebové. Od roku 1936 dochází k pravidelné spolupráci pěveckého spolku Bendl s orchestrem Smetana a ochotnickým spolkem Hýbl. Uvedli například operetu Mamzelle Nitouche, Jiráskovu Lucernu či Tylovu Fidlovačku, která byla provedena ke stému výročí vzniku písně „Kde domov můj“. Dnešní Česká Třebová je stále se rozvíjející město s asi šestnácti tisíci obyvateli. Společenský a kulturní život je zde velmi bohatý. Všichni Františci Preislerové zde za sebou zanechali velmi bohatou hudební historii a zasloužili se významně o hudební a kulturní rozvoj města.

20

5. František Preisler (1915 – 1983)

Narodil se 29. ledna 1915 v České Třebové zemřel 25. března 1983 v Olomouci

Pochází z hudební rodiny Preislerů, kde je již třetím Františkem v pořadí. Od útlého dětství se projevoval výrazným hudebním talentem. V deseti letech hrál tak dobře na klavír a varhany, že mnohdy zastupoval otce i dědečka – ředitele kůru v nedaleké Poličce při veřejných hudebních produkcích. Ve třinácti letech byl přijat na pražskou konzervatoř, kde v letech 1928 – 1932 studoval v oboru hra na varhany a dirigování pod vedením profesorů Wiedermana, Douši (varhany), Dědečka (dirigování), Foerstra a dalších. Po studiích v roce 1932 se na krátký čas vrátil do rodného města Česká Třebová, ale brzy nastupuje dirigentskou dráhu zaměřenou na divadlo. Stal se dirigentem Východočeského divadla v Pardubicích, Městského divadla v Kladně a v letech 1939 -1946 dirigentem Městského divadla v Plzni. Tam měl možnost dirigovat kmenová díla operního repertoáru, z nichž zvlášť bylo ceněno nastudování Verdiho Dona Carlose (rok 1944), ale s ohlasem byli přijati i novodobí Foersterovi Nepřemožitelní (rok 1943). Plzeň, s níž se rozloučil velkým symfonickým koncertem, v něm ztrácí velkého a obětavého umělce. Vážnost a popularitu si získal nejen u českého obyvatelstva, ale zejména v době popřevratovém u amerického důstojnictva i vojska, zajímajícího se o českou hudbu, jemuž s Filharmonií provedl 21

všechny symfonické skladby Dvořákovy, Smetanovy a další. Sám velitel amerických vojsk generál Robertson se štábem a nejvyšším důstojnictvem se s ním osobně seznámili a byli nadšeni jeho výkony. 1. srpna roku 1946 byl povolán do čela opery Slezského divadla v Opavě, kde působil jako šéf a následující dvě sezóny byl i jejím dirigentem. Byla to teprve druhá sezóna začínajícího souboru a tak krátký čas po skončení války to nebyl vůbec snadný úkol. Získal však vynikající umělce a dokázal je vést k náročným cílům. Vtiskl divadlu pevný řád a umělecký směr, realizoval cílevědomou dramaturgii, opírající se o českou klasiku. Tehdy působili v Opavě mimo jiné Karel Berman, Jaroslav Horáček, Oldřich Spisar, Jiří Zahradníček nebo Dalibor Jedlička. František Preisler cílevědomě stavěl kmenový repertoár světový a hlavně český. Byl výborným znalcem smetanovské reprodukční tradice a v opavském divadle nastudoval jako dirigent všechny Smetanovy opery kromě Libuše, vždy ve věrné smetanovské interpretaci. Díky této Preislerově orientaci na českou operu se v Opavě podařilo uskutečnit v rámci Roku české hudby 1954 cyklus českých oper, sestavený z pěti Smetanových a čtyř Dvořákových oper. Za skutečně umělecký čin bylo považováno Preislerovo nastudování Dvořákova Jakobína (1946, 1954) a Janáčkovy Její pastorkyně (1947). František Preisler také věnoval pozornost pozapomenutým starším českým operám, například Bendlův Starý ženich, Fibichův Blaník, Dvořákův Král a uhlíř a další. Zabýval se také soudobou hudbou. Spolupracoval se skladatelem Josefem Křičkou a uvedl tři jeho zpěvoherní novinky v českých premiérách. Preisler nastudoval v Opavě prvního Wagnera po 2. světové válce (Bludný Holanďan, 1953). Z Opavy odešel v roce 1956 do Olomouce, kde působil jako první dirigent opery Státního divadla. Dirigoval světová i česká díla kmenového repertoáru, ale i moderní díla Krejčího, Pauera, Jiráska, Gregora, Vacka či Koláře. Pozoruhodná byla Preislerova interpretace čtyř Fibichových oper. Představení Iši Krejčího Antigona a Pozdvižení v Efesu byla oceněna v celostátní soutěži mezi nejlepšími inscenacemi československých operních těles. Z olomouckého divadla musel odejít přesně rok po svých šedesátinách, přesto že byl plný tvůrčích sil a tento odchod nenesl vůbec lehce. Občasně 22

vystupoval v Národním divadle v Praze, Státním divadle v Brně a na operních scénách v zahraničí. Za dirigentským pultem s taktovkou v ruce stál u více než 4100 operních, operetních a baletních představení. Nastudoval asi 300 operních a 250 operetních premiér. V České Třebové jsme jej mohli vidět nejen v roli dirigenta, ale také jako klavírní doprovod známých hudebních osobností. Také hrával v místním kostele svatého Jakuba na varhany. Bohatá byla i jeho skladatelská činnost. Byl zaměřen převážně na tvorbu duchovní. Napsal několik mší a drobných duchovních skladeb. Je autorem řady scénických a příležitostných skladeb, skladeb pro dechové orchestry. V roce 1936 napsal i jednu operu Šly panenky silnicí na námět z prostředí „nádražáků“, která se dočkala mnoha desítek repríz v pražském divadle Akropolis – převážně v roce 1936. Po odchodu z Opavy se ještě jednou vrátil k opavskému dirigentskému pultu a to v lednu 1969, kdy dirigoval Prodanou nevěstu s ostravskými, olomouckými a opavskými sólisty při slavnostním představení k padesátému výročí prvního uvedení této opery ve slezské metropoli a založení meziválečné tradice pravidelného hostování uvedených divadelních souborů. Poté ještě pět let dirigoval operu v jugoslávském Mariboru, kde nastudoval a převzal několik inscenací (Hubička, Nabucco, Madama Buterfly, Trubadůr a jiné) a zde v naprostém poklidu a spokojenosti završil své bohaté celoživotní dílo. Na důchodový odpočinek roku 1976 se definitivně vrátil do České Třebové, kde také zemřel a je pochován. Za svoji celoživotní činnost byl vyznamenán státním řádem „Za vynikající práci“. Jeho manželka Marie, rozená Černohorská, byla činoherní herečkou v letech 1956 – 1977 a syn František je dalším pokračovatelem jejich hudební tradice.

23

6. Doc. František Preisler (*29. 4. 1948)

Narozen 29. dubna 1948 v Opavě

Pochází z divadelní rodiny. Jeho otec byl operním dirigentem a matka činoherní herečka. František Preisler pokračoval v umělecké tradici rodu. Studoval gymnázium v Olomouci. Tam poprvé přičichl k divadlu a divadlo se stalo jeho velkým koníčkem. Při divadle v Olomouci fungovalo „Studio mladých“, které hrálo divadlo a v profesionálním prostředí připravovalo každý rok jednu premiéru. František Preisler zde pravidelně hrával, dokonce ve velkých rolích. Nastudovali inscenaci hry Ericha Kastnera Emil a detektivové, kde František hrál roli Emila. Tato inscenace byla vybrána na Festival amatérského divadla do Londýna. Pro herce to byl velký zážitek – cesta lodí, krásný festival, úspěch. Na toto divadlo mladých František Preisler velmi rád vzpomíná také hlavně kvůli výborné partě lidí, kterou měli. Sešli se tam jména jako například Petr Novotný, Jan Kanyza, Pavel Dostál, Richard Pogoda, Hana Maciuchová, Ivana Koktová a jiní. Mimo divadla hodně hrávali kabarety. V šedesátých letech fungovala v Olomouci dvě kabaretní seskupení. Kabaret HEJ – RUP (hejčínští rušitelé přežitků), kterému byl autorsky, režijně i herecky vedoucím Petr Novotný a kabaret SKUMAFKA (skupina malých forem), které vedl Pavel Dostál. František Preisler odmala toužil být hercem a hrát činohru. A tak se v roce 1966 rozhodl jít k přijímacím zkouškám na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze. Jako sparingpartnera oslovil svého kamaráda a kolegu Jana Kanyzu, jelikož 24

spolu měli na repertoáru řadu scének a duetů především od Voskovce a Wericha (například Forbíny), které nesčetněkrát hráli. Při přijímacích zkouškách do třídy profesora Miloše Nedbala jim konkurovali například Daniela Kolářová či Jaromír Hanzlík. Dvojice zaujala jak vedoucího budoucího ročníku profesora Miloše Nedbala, tak děkana Otu Sklenčku, ale nakonec kvůli nedostatečným výsledkům Františka u pohybových zkoušek dostal od Jana Přeučila málo bodů, že již neměl dostatek pro postup, takže přijímací zkoušky neudělal. Na rozdíl od Jana Kanyzy, který původně o studia neměl zájem, ale do ročníku se dostal. Ale Miloš Nedbal byl tak nadšen dvojicí, že Františkovi nabídl, že příští rok může nastoupit, udělat rozdílové zkoušky, přeskočit ročník a tím se dostat do třídy ke svému „parťákovi“ Kanyzovi. Ovšem František Preisler byl zhrzen rozhodnutím, které ho odradilo od další herecké kariéry, a rozhodl se jet do Brna na Janáčkovu akademii múzických umění, kde složil přijímací zkoušky v oboru operní režie. Profesor Wasserbauer měl však nekompromisní podmínky – dva roky praxi v divadle a věk dvacet let (v té době bylo Františkovi osmnáct let). Nastoupil tedy v olomouckém divadle jako inspicient opery, kde získal potřebnou praxi. Od roku 1968 nastoupil ke studiím na JAMU a v tuto dobu již často spolupracoval s olomouckým divadlem jako asistent režie. František Preisler velmi rád vzpomíná na studium na JAMU. Měl možnost se tam velmi aktivně podílet na projektech. Profesor Wasserbauer vedl Komorní operu, která měla svoji budovu v Králově poli a protože se v ní odehrávaly pouze aktivity posluchačů zpěvu, režie či dirigování v neomezeném časovém rozložení, mohla si tato instituce dovolit nejméně čtyři premiéry ročně. Každá měla čtyři až pět repríz. Studenti zde dělali vše, co bylo potřeba a tím se seznamovali s opravdovou praxí. František Preisler vzpomíná i na své spolužáky, kterými jsou mimo jiné i Boleslav Polívka, Pavel Zedníček, Jiří Bartoška, Karel Heřmánek a jiní, se kterými nejen chodil na společné předměty (dějiny divadla, estetika,…), ale i na „vysokoškolskou vojnu“ – tedy jak sám říká: „jedenkrát týdně si užít neskutečné legrace.“ Navíc společně bydleli na vysokoškolské koleji, která byla sice malá a zastrčená, ale obývali ji jenom „jamáci“.

25

Po smrti profesora Wasserbauera František Preisler studoval u režiséra Věžníka a Páska a v roce 1973 absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění a začal působit v řadě českých divadel. V roce 1972 se oženil s Vlastou Ployharovou, sólistkou olomoucké opery. Vlasta Ployharová byla vynikající pěvkyní. Získala stříbrnou medaili na Mezinárodní pěvecké soutěži ve Francii (Toulouse) a ta jí otevřela brány do pěveckého světa. Získala stipendium pro pěvecké studium v italské Sieně a zpívala na mnoha koncertních i operních pódiích. Zůstala členkou olomouckého divadla, ale hostovala na všech našich operních scénách. Zpívala například Antonii v Hoffmanových povídkách Jacquese Offenbacha v inscenaci Laterny magiky. Tato role ji přivedla i do Carnegie Hall v New Yorku. Jak vzpomíná František Preisler: „Jako jednu z největších životních rolí však sehrála jako maminka syna Františka“, který se jim narodil v roce 1973. Umělecké působení Františka Preislera, které bylo velmi bohaté, lze rozdělit do čtyř etap: Olomouc, zahraničí, Brno a opět zahraničí. V olomouckém divadle působil od roku 1973 do roku 1983 a nastudoval zde dvacet dva premiér, především oper, ale i operet a muzikálů. Následovalo Estonsko a Jugoslávie, dále brněnská etapa v letech 1983 – 1992 a nakonec Slovinsko v letech 1992 – 2000. Preislerovo zahraniční působení začalo v Estonsku, ve městě Tartu v divadle Vannemuine, kde tehdy působil ředitel a režisér Kaarl Ird. František Preisler jako první uvedl v Estonsku Janáčka, a to operu Její pastorkyňa. Tato inscenace způsobila nebývalý rozruch v divadelním světě. Obdržel za ni cenu za nejlepší inscenaci roku v celém Svazu sovětských socialistických republik. Ihned dostal nabídku na inscenování Janáčkovy Její pastorkyně v Mariboru (tehdejší Jugoslávie). Dostalo se mu obrovských úspěchů a nabídek stálého angažmá za „snových“ podmínek, ale nedokázal jej přijmout. Měl příliš silné vazby na domov a tak zůstalo jen při stálé spolupráci a splnění nabídky na inscenování Příhod lišky Bystroušky v Národním divadle v Lublani. Františku Preislerovi se dostalo v Mariboru ještě jedné velké nabídky, a to vybrat si operu, kterou tam bude v nejbližší době inscenovat. Vybrat něco po Pastorkyni nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec přišel se šokujícím 26

návrhem – Porgy a Bess (George Gershwin). Lidé kolem se zrovna nepřikláněli k tomuto rozhodnutí, ale František Preisler měl zkušenosti z inscenování v Olomouci a věděl, co tato opera udělá s divákem. A nemýlil se. Inscenace byla okamžitě nominována na Jugoslávské soutěžní bienále operních divadel a tam dostala všech osm udělovaných cen, což se dosud nikdy nestalo (rok 1982). Pokračovalo období, kdy působil střídavě v Lublani a v Mariboru. František Preisler na toto období rád vzpomíná, mohl vytvářet jakákoliv díla, která chtěl, pracoval s výborným týmem lidí a užíval si velkého uznání. Dále nastudoval Prodanou nevěstu v Lublani. Při zkoušení ho zastihla zpráva o úmrtí otce. Odjel okamžitě domů a na týden přerušil zkoušky. Poté inscenaci dovedl k premiéře. Přišla však jiná nabídka – místo režiséra v Brně. Jak v rozhovoru uvedl: „Byl to můj sen, ne Praha, ne zahraničí, ale divadlo v Brně, to bylo mé přání.“ Nastoupil jako režisér a posléze byl jmenován šéfem opery na dlouhých sedm let. Brněnské období v letech 1985 - 1992 bylo pro Františka Preislera velmi náročné. Šéfoval Janáčkově opeře, tedy gigantu o třech stech zaměstnancích, zároveň působil pedagogicky na Janáčkově akademii múzických umění a byl vedoucím Komorní opery JAMU. Z počátku dojížděl z Olomouce, ale často se stávalo, že jeho celodenní náplní bylo například dopoledne zkoušení v Olomouci, odpoledne cesta autem do Brna, tam přednášet a pak zkoušet v Komorní opeře a v noci zpět domů do Olomouce a tak se to opakovalo až do doby, kdy se s rodinou přestěhoval do Brna. Jeho žena Vlasta Ployharová předčasně ukončila svou bohatou pěveckou kariéru a rozhodla se svého muže následovat. Jak vzpomíná František Preisler: „Šéfování v Brně bylo velmi náročné, ale také plné krásných zážitků.“ Na inscenaci Káti Kabanové (Leoš Janáček) spolupracoval s dirigentem Genadijem Rožděstvenským, na Wertherovi (Jules Massenet) s Jelenou Obrazcovovou. Režijně nastudoval osm oper na velké scéně Janáčkova divadla a stejné množství na scéně Komorní opery. Celkově má na svém kontě šedesát premiér oper, operet a muzikálů. Kritika si vždy cenila zvláště jeho detailní práce s herci, smysl pro stavbu velkých jevištních pláten, důsledné respektování notového zápisu, ale také smysl pro dramatičnost a dramaturgii studovaného díla.

27

V roce 1992 dostal nabídku, opět z Mariboru, na inscenování Figarovy svatby. Dostal řadu nabídek, a tak svazky v Brně ukončil. Důvod byl jednoduchý. Po sametové revoluci se operní divadlo začalo ubírat jiným směrem, než který si představoval on. Byl vychován k pokorné službě autorům, jejichž díla převádí na jeviště. Tehdy začalo neblahé období „režisérizmu“, tedy předvádění především sebe sama a to bylo proti jeho přesvědčení. V zahraničí měl dost nabídek na inscenování lákavých titulů, ke kterým by se asi nikdy nedostal, a navíc se později vyskytla možnost spolupráce se synem Františkem, která oba dva velmi nadchla. V Lublani spolu uvedli Prodanou nevěstu (Bedřich Smetana) a Hugenoty (Giacomo Meyerbeer). Základ režijní tvorby Františka Preislera tvoří slovanský repertoár. Převážně díla skladatelů Smetany, Dvořáka, Janáčka, Musorgského či Čajkovského. Ale také celá řada děl světových skladatelů. Jako například Bizet, Gounod, Gershwin, Puccini a další. František Preisler také režíroval v Ostravě řadu muzikálů a operet převážně v polovině devadesátých let. Z muzikálů uveďme například Loď komediantů, Kiss me Kate, dětský muzikál Mauglí a se synem provedený americký muzikál Jak udělat kariéru snadno a rychle. Z operet jmenujeme alespoň Noc v Benátkách či Netopýra. Muzikál i opereta byly pro Františka Preislera příjemným únikem, ale přes to ho nejvíce naplňovalo režírování oper. 20

František Preisler – seznam inscenací – režie Brno: Bizet G. – Carmen (1991); Gounod Ch. – Faust a Markétka (1988); Janáček L. – Káťa Kabanová (1986); Janáček L. – Příhody Lišky Bystroušky (1984); Massenet J. –

20

Osobní sdělení Františka Preislera

28

Werther (1988); Musorgskij M. P. – Chovanština (1985); Smetana B. – Dvě vdovy (1986); Strauss J. – Noc v Benátkách (1983)21 Dubrovník (Jugoslávie): Rossini G. – Lazebník sevillský Komorní opera Miloše Wasserbauera Brno: Brixi F. X. – O původu Jaroměřic; Čajkovskij P. I. – Evžen Oněgin; Donizetti G. – Nápoj lásky; Jedlička V. – Drama p. Muraškinové; Mozart W. A. – Figarova svatba; Mozart W. A. – Zahradnicí z lásky; Rimskij-Korsakov N. – Carská nevěsta; Rimskij-Korsakov N. – Věra Šelogová Košice: Musorgskij M. P. – Boris Godunov Litomyšl: Smetana B. – Dalibor (2000) Lublaň (Slovinsko): D´Albert E. – Mrtvé oči; Foerster A. – Gorjenski slavček; Janáček L. – Její pastorkyňa; Janáček L. – Příhody Lišky Bystroušky; Meyerbeer G. – Hugenoti; Smetana B. – Prodaná nevěsta Maribor (Slovinsko): Bizet G. – Carmen; Gershwin G. – Porgy a Bess; Gounod Ch. – Faust a Markétka; Janáček L. – Její pastorkyňa; Mozart W. A. – Figarova svatba Olomouc: Abraham P. – Ples v hotelu Savoy (25. 6. 1978); Borodin A. - Kníže Igor (6. 11. 1977); Donizetti G. – Nápoj lásky (29. 6. 1980); Dvořák A. – Rusalka (3. 10. 1976); Foerster J. B. – Eva (15. 2. 1976); Gershwin G. – Porgy a Bess (22. 5. 1979); Hašler K. – Podskalák (20. 12. 1981); Janáček L. – Její pastorkyňa (18. 3. 1978); Kalaš – Mlynářka z Granady (7. 5. 1976); Kalmán E. – Hraběnka Marica (21. 6. 1981); Mozart W. A. – Don Giovanni (25. 1. 1981); Nedbal O. – Vinobraní (27. 4. 1980); Ostrčil O. – Honzovo království (7. 1. 1979); Piskáček R. – Tulák (23. 2. 1975); Puccini G. – Madama Butterfly (6. 10. 1974); Smetana B. – Dvě vdovy (20. 12. 1973); Smetana B. – Prodaná nevěsta (1. 9. 1973); Smetana B. – Tajemství (27. 3. 1977); Strauss J. – Noc v Benátkách (13. 2. 1977); Strauss R. – Růžový kavalír (20. 1. 1980); Suchoň E. – Krútňava (17. 5. 1981); Zeller – Ptáčník (21. 10. 1978)22

21 22

Čerpáno ze stránek online archivu Národního divadla Brno Sdělení archivu Moravského divadla Olomouc

29

Opava: Donizetti G. – Nápoj lásky; Poulenc F. – Dialogy Karmelitek (2000); Puccini G. – Madama Butterfly (1999); Strauss J. – Cikánský baron; Strauss J. – Netopýr Ostrava: Loesser F. – Jak snadno a rychle udělat kariéru; Abraham P. – Ples v hotelu Savoy; Cón, Zacharník – Mauglí; Kern J. – Loď komediantů (1995); Offenbach J. – Madame Favart; Porter C. – Kiss me Kate; Strauss J. – Krajkový šátek Tartu (Estonsko): Janáček L. – Její pastorkyňa Tchaj-wan: Puccini G. – Madama Butterfly (1999)

Od roku 2001 působí František Preisler v čele českotřebovského Kulturního centra. Je to jakýsi vrchol životního osudu, který ho přivedl zpět do rodného města jeho předků. Přihláška do konkurzu tehdy vyvolala velké rozpaky a otázky. „Proč to asi dělá? Co je za tím skryto?“ Vrátil se tehdy ze zahraničí a nechtěl jít zpět do divadla. Chtěl se angažovat v kultuře. Rozhovory s tehdejším starostou České Třebové Jiřím Páskem a místostarostou Františkem Čechem nejspíš odbouraly obě nedůvěřivé otázky. František Preisler přišel do Třebové s mnoha předsevzetími a i on sám si myslí, že většina z nich byla naplněna. Jmenujme zavedení divadelního předplatného, rozšíření hudebního festivalu Antonína Bennewitze, zrod Varhanního festivalu Zdeňka Pololáníka, pevné zakotvení Kruhu přátel hudby v koncertním plánu Kulturního centra, oprava a rozšíření varhan v kostele svatého Jakuba23 i v rotundě svaté Kateřiny 24, nákup koncertního klavíru, nákup digitálních třímanuálových varhan, digitalizace kina a další. František Preisler také intenzivně spolupracoval s pořadateli festivalu Smetanova Litomyšl. V určitém krizovém období pomohl překlenout hrozbu zániku festivalu. Například finanční kompenzace brněnského souboru byla snížena na 23

František Preisler si velmi přál, aby se nástroji, na který cvičil a hrával jeho dědeček, otec i syn dostalo patřičné opravy a také měl vizi zavést festival varhanní hudby, což se mu podařilo uskutečnit. Varhanní festival Zdeňka Pololáníka se koná od roku 2005 pravidelně každý rok v říjnu. 24 Historické varhany z 1. poloviny 18. století v Rotundě svaté Kateřiny rekonstruoval v roce 2005 až 2006 můj otec varhanář Josef Poukar. Původ nástroje dle odborného posudku Dr. Petra Koukala je datován do období let 1720 – 1730.

30

symbolickou úroveň. Také syn František se velmi angažoval pro tento festival. Společně inscenovali jedinou premiéru na festivalu, a to operu Dalibor Bedřicha Smetany. Umělecká spolupráce otce a syna nebyla příliš častá, ale za to na ni František Preisler starší velmi rád vzpomíná. Dokonce říká: „Byli jsme na sebe umělecky napojeni. “Spolupracovali spolu převážně v Lublani. Vzpomíná na společnou přípravu inscenace Meyerbeerových Hugenotů, kterou dostali spolu za úkol. Je to velká, dlouhá opera velmi složitá a pěvecky náročná. Měli za úkol tuto operu také i dramaturgicky upravit a po dlouhé náročné práci ji dotáhli společně do velmi pěkné podoby, za kterou byli odbornou kritikou pochváleni. František Preisler vzpomíná na hezkou spolupráci, kdy se synem trávili spoustu času a piplali si tuto inscenaci od začátku do konce spolu. Také vzpomíná na svůj nezapomenutelným zážitek, kterým byla jejich společná příprava a realizace inscenace Madama Butterfly pro Tchaj-wan. Nejdříve se zkoušelo v Praze, několik sólistů bylo z Národního divadla v Praze, ale veškeré dolaďování se potom uskutečnilo až na ostrově. Tam proběhlo asi šest představení.

Od roku 1992 vlastní František Preisler hudební agenturu „ViVo“, která vydává noty a zejména skladby Zdeňka Pololáníka, Františka Preislera, Ladislava Němce a dalších.(Viz Příloha)

31

7. František Preisler (1973 – 2007)

Narozen 23. 10. 1973 v Olomouci Zemřel 30. 7. 2007 ostrov Elba v Itálii

Narodil se v říjnu roku 1973 v Olomouci, jako syn režiséra Františka Preislera. Svůj mimořádný zájem o hudbu zdědil po svých předcích. Byl v pořadí již pátým Františkem a členem významné muzikantské dynastie. V Olomouci žil do svých jedenácti let. Potom se s rodiči přestěhovali do Brna z důvodu otcova místa uměleckého šéfa souboru opery Janáčkova divadla. Po vzoru svého dědečka vystudoval varhanní oddělení brněnské konzervatoře a byl posluchačem dirigentského oddělení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Soukromě studoval zpěv a hru na trombon. Svá studia završil absolvováním Mistrovského dirigentského kurzu ve Vídni. Po několika úspěšných letech operního pěvce se František Preisler vrhl na dirigentskou dráhu. František Preisler působil nejdříve v souboru operety v divadle Reduta v Brně, časně nato v opeře Národního divadla v Brně, kde mu byly již svěřovány takové úkoly, jako jsou Smetanova Hubička, Verdiho Síla osudu, Janáčkova Káťa Kabanová a řada dalších. V roce 1992 dostal nabídku v divadle v Olomouci zpívat roli Schaunarda v Bohémě Giacoma Pucciniho. V roce 1993 se stal laureátem 32

mezinárodní pěvecké soutěže Franze Lehára v Komárně. Souběžně se věnuje i hudbě populární. V roce 1994 nastudoval a ve dvou stech padesáti reprízách dirigoval první českou legendární inscenaci muzikálu Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice Jesus Christ Superstar. Dva roky působil jako šéfdirigent Hudebního divadla v Karlíně v Praze. Byl rovněž i vyhledávaným hudebním aranžérem. Od roku 1995 byl dirigentem opery Národního divadla, kde působil deset let. V říjnu 1999 přijal na krátký čas funkci šéfdirigenta Plzeňské filharmonie. Z řady zahraničních aktivit připomeňme hudební nastudování Meyerbeerových Hugenotů ve vlastní dramaturgické úpravě a nastudování Smetanovy Prodané nevěsty ve Slovinském národním divadle v Ljublani nebo také Pucciniho Madame Butterfly na Tchajwanu. Tyto tři zahraniční inscenace realizoval se svým otcem, režisérem Františkem Preislerem. K jeho zahraničním aktivitám patřilo vystupování na Slovensku, v Německu, Japonsku, Tchaj-wanu, Slovinsku, Chorvatsku, Řecku, Rakousku a Rusku. František Preisler byl také známý úzkou spoluprací s českými populárními zpěváky Karlem Gottem, Helenou Vondráčkovou, Lucií Bílou a dalšími. V polovině devadesátých let byl František Preisler požádán, aby v Rudolfinu na počest jeho dirigentského vzoru Zdeňka Košlera premiérově uvedl Lloyd Webberovo Requiem, které napsal pro svou někdejší manželku Sarah Brightmanovou a operního tenoristu Placida Dominga. Tenorový part zpíval Leo Marian Vodička a pro sopránový part tenkrát oslovil Lucii Bílou. Půl roku společně pracovali na nastudování nesmírně těžkých partů. Od té doby František Preisler s Lucií Bílou pravidelně spolupracovali.25 Velikým úspěchem skončily také Koncerty hvězd, které se konaly ve Velkém sále kremelského sjezdového paláce v Moskvě, kde jako dirigent doprovázel legendární Alexandrovce, Evu Urbanovou, Leo Mariana Vodičku, Marinu Vyskvorkinu, Terezu Mátlovou, Lucii Bílou, Helenu Vondráčkovou, Jamese Morrisona a Karla Gotta.

25

Je zajímavostí, kterou málokdo ví, že árie Pie Jesu, která dnes patří k pilířům repertoáru Lucie Bílé, pochází právě z Requiem Andrewa Lloyda Webbera.

33

Spolupracoval s předními českými orchestry, jako je Česká filharmonie, Symfonický orchestr města Prahy (FOK), Symfonický orchestr českého rozhlasu (SOČR), Pražským komorním orchestrem (PKO), Pražskou komorní filharmonií (PKF) a jinými. Dále byl šéfdirigentem Velkého orchestru pražského paláce Žofín. Dvanáct let spolupracoval s Moravskou filharmonií Olomouc, kde tři roky působil jako její šéfdirigent. Po Jin Wangovi byl orchestr Moravské filharmonie dva roky bez šéfdirigenta. František Preisler byl ředitelem MFO a uměleckou radou požádán, aby se této role ujal. Po zralé úvaze nabídku přijal s tím, že nadále bude paralelně s touto funkcí také dirigentem opery Národního divadla v Praze. Zde uvedl řadu koncertů, z posledních je třeba jmenovat nastudování Fibichovy Smrti Hippodamie, kterou rovněž velmi úspěšně provedl na Pražském jaru 2000 ve Smetanově síni Obecního domu. Spolupracoval na řadě vokálně - instrumentálních projektů jak v oblasti vážné, tak i populární hudby u nás i v zahraničí. 1. ledna 2000 dirigoval novoroční koncerty Grosses Festspielhaus v Salcburku, kde uvedl klavírní koncert F dur George Gershwina se sólistou Igorem Ardaševem a Dvořákovu 9. symfonii Z nového světa. V roce 2001 natočil s Czech Screen Orchestra hudbu pro

34

americký velkofilm o Gustavu Mahlerovi The Bride of the Wind (Nevěsta větru). V Národním divadle v Praze nastudoval Smetanovy Dvě vdovy a Hubičku, Čajkovského Louskáčka a Prokofjevovu Popelku, Mascagniho Sedláka kavalíra, Leoncavallovy Komedianty a Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu. Dále dirigoval Carmen a Lazebníka sevillského, Toscu, Bohému, La Traviatu, Příhody lišky Bystroušky, Smrt Klinghoffera (česká premiéra opery amerického skladatele Johna Adamse). Pro sezonu 2003/2004 pak připravil premiéru opery Antonína Dvořáka Dimitrij ve Státní opeře Praha. Dále uvedl ve spolupráci s agenturou NKL-Žofín koncertní provedení a live nahrávku opery Giuseppe Verdiho Macbeth se sólisty Metropolitní opery v New Yorku.

V roce 2005 natočil s Komorní filharmonií Pardubice profilovou desku basisty Luďka Veleho, který je dvojnásobným držitelem prestižní ceny Thálie. Dále uvedl na Mezinárodním hudebním festivalu Smetanova Litomyšl koncertní provedení opery George Gershwina Porgy a Bess, na stejném festivalu se předvedl jako sólový klavírista v Zápisníku zmizelého Leoše Janáčka. V následujících letech připravil a realizoval řadu nahrávek s předními představiteli populární hudby. V téže době řídil Galakoncert s Leo Nuccim, sólistou Metropolitní opery v New Yorku. V roce 2006 na Mezinárodním hudebním festivalu Smetanova Litomyšl dirigoval dvě koncertní provedení muzikálu Jesus Christ Superstar Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice. A dále v Novosibirsku, v tamním Divadle opery a baletu, první uvedení Janáčkovy opery Káťa Kabanová v Rusku.

35

Foto z předávání cen města Česká Třebová 2006, kdy František Preisler obdržel cenu (tzv. Kohout). Na fotce František Preisler se starostou města Jaroslavem Zedníkem a místostarostkou Jaroslavou Žáčkovou. V pozadí členové Velkého swingového orchestru Česká Třebová.

V rodném listě Františka Preislera je zapsáno jako město jeho narození Olomouc, ale velmi zvláštní a niterný vztah měl k České Třebové. Se svými prarodiči i rodiči toto město navštěvoval od svého narození, nejprve o prázdninách na chatě Maxe Švabinského na Kozlovském kopci, později ještě mnohem častěji ve městě samotném. V průběhu studia varhan na brněnské konzervatoři se velmi upnul na nástroj v kostele sv. Jakuba v České Třebové, kam pravidelně dojížděl na cvičební hodiny s vědomím, že jeho předkové byli bytostně spjati s tímto nástrojem. Zde absolvoval první varhanní koncerty, na žádost tehdejšího ředitele kůru pana Josefa Petráka. Natočil kazetu, která byla při rekonstrukci věže umístěna s ostatními dokumenty do schránky, která dokumentuje tehdejší kulturní obraz města. Při rekonstrukci varhan byl aktivním iniciátorem dobročinných koncertů, jejichž výtěžek byl určen pro finanční zajištění náročné práce. Sám se několika koncertů jako 36

interpret zúčastnil a finanční částkou přispěl na zdaření celé akce. Od roku 1995 pravidelně vystupoval v České Třebové - při koncertech doprovázel a slovem uváděl řadu operních průřezů. Později se mnohokrát představil jako dirigent při koncertech festivalu Antonína Bennewitze. Dále také natočil CD, reprezentující českotřebovské skladatele s předními českými interprety, orchestrem a sborem v kostele sv. Jakuba v České Třebové. A také vystoupil při koncertu Velkého swingového orchestru města Česká Třebová jako jeho dirigent, sólista na trombón i zpěvák. Dokázal do města přitáhnout za přijatelných podmínek celou řadu orchestrů, sólistů a předních pěvců jako je například Eva Urbanová, Richard Novák, Ladislav Vodička, Lucie Bílá, Kateřina Brožová a další. Pravidelně dirigoval na festivalu Smetanova Litomyšl, a tak se především i jeho zásluhou konal v České Třebové historicky první externí koncert Smetanovy Litomyšle.26

František byl mimořádný talent v oblasti hudby i divadla a vše se mu dařilo. Ale také ho to velmi spalovalo. Jen pro zajímavost v letech 1992 – 2000 dirigoval celkem 605 představení a 50 symfonických koncertů. To je závratně vysoké množství veřejných vystoupení a k tomu navíc ještě mnoho desítek varhanních koncertů a vystoupení jako klavírní doprovazeč. František Preisler nebyl podle dobových novinářských zpráv zcela zdráv, ve svém velmi mladém věku prodělal mozkovou příhodu, léčil se s cukrovkou, měl poněkud zvětšený srdeční sval a po těžkém úraze se u něj projevila epilepsie. Ale ani tak se vůbec nešetřil a neustále pracoval. O prázdninách roku 2007 odjel za sestrou do Itálie trávit dovolenou u moře, avšak pobyt se mu stal osudným a on za dosud nevyjasněných okolností na pobřeží Středozemního moře zemřel. Poslední den svého života relaxoval v Toskánsku na ostrově Elba na pláži, šel se do moře vykoupat a tam ztratil vědomí, protože dostal epileptický záchvat s následným vynecháním srdce. Přestože následoval rychlý návrat na souš a přítomný lékař Františku Preislerovi ještě na chvíli vrátil život, jeho srdce bohužel znovu selhalo. Poté už bylo vše marné, nepomohlo 26

Čerpáno z: MIKOLECKÝ Milan – PREISLER František, František Preisler ml. by se v říjnu dožil 40 let, in: Českotřebovský zpravodaj, 2013, říjen, s. 64–65.

37

ani napojení na přístroje, ani oživování. František Preisler odešel náhle a zcela nečekaně ve věku třiceti tří let.

František Preisler zanechal dva syny – Matěje a Václava a tím přerušil rodinnou tradici pojmenování prvorozeného syna jménem František. „Jeho děti Matěj (nar. 2000) a Václav (nar. 2001) při studiu církevního gymnázia jsou velmi aktivní v mimoškolní činnosti. Jsou členy Kühnova dětského sboru a často vystupují na jevišti Národního divadla v různých operních inscenacích. Matěj chce být režisérem a také se snaží o první pokusy v oblasti amatérského filmu. „ 27

Smrt dirigenta Františka Preislera před téměř sedmi lety šokovala všechny, kteří s ním měli možnost pracovat. Jeden z jeho blízkých přátel, umělecký ředitel mezinárodního festivalu Smetanova Litomyšl Vojtěch Stříteský, se s ním rozloučil tímto poetickým nekrologem:

Životní suita Františka Preislera Takhle mi zůstane v paměti. Stojí v příšeří zákulisí, hlavu skloněnou na prsou, koncentruje se, hráči na pódiu naposledy přelaďují. Pak si udělá rozmáchlý, ale pokorný kříž, tvář se mu rozjasní, přijme mé poplivání a lehký nákop kolenem. Energicky vybíhá schůdky do světel reflektorů. Potlesk. Na scénu vstupuje Pan dirigent. František Preisler.

Ouverture. Maestoso, non troppo drammatico

Když přišel před třiatřiceti lety v Olomouci na svět, nastala kolem jeho kolébky pěkná tlačenice. Ochránkyně veškerého zpěvu a tragédie Melpomené se strkala s bohyní komedie Thálií, která šlápla na kuří oko netrpělivé Euterpé, jinak známé múze lyrického básnictví, zpěvu a hudby obecně. Kolem se jako vánek vznášela 27

Citace: http://zpravodaj.probit.cz/2013/10_13web/Preisler_Frantisek_by%20se_letos_dozil_40.htm

38

baletka Terpsichoré, s lyrou se dostavila Erató, zatímco múza eposu a hrdinského zpěvu Kalliopé k té mimořádné události vzala syna Orfea.

Tomu mumraji musel udělat přítrž až zakladatel dynastie, přísný pan hrabě František Velebický, který byl v 18. století jmenován ve Vídni dvorním kapelníkem a jak se tam slušelo, přijal pro sebe i následný dlouhý muzikantský rod jméno Preisler, protože "preisen" přece znamená "velebit". A tak múzy spořádaně jedna po druhé vtiskly na tváře malému Frantíkovi políbení, Orfeus zapěl a křížky na čelo přidali i další příchozí: pradědeček z otcovy strany, skladatel a dirigent (a jen tak mimochodem žák Antonína Dvořáka) František Preisler, babička Marie Preislerová rozená Černohorská, co byla herečkou, i věhlasný dirigent František Preisler - dědeček, který si hned zamlouval, že to bude on, kdo z Fandy vychová muzikanta. Při takové konstelaci nešlo nic namítat, zejména když uvážíme, že maminka Vlasta Ployharová zpívala v pražském Národním, Státní opeře, Olomouci a tatínek, operní režisér, stál na prknech, co znamenají svět, každý den.

Scherzo

Malý František chodil v Olomouci na základní školu s hudebním zaměřením, navíc bral hodiny zpěvu a klavíru. A když nebyl ve škole, našli byste jej v divadle. Ne že by jej tam někdo nutil, chodil tam sám, už tenkrát to prostě byl jeho svět. Když se pak stal otec šéfem Janáčkovy opery, přestěhovala se rodina za ním do Brna, a na tamní konzervatoři studoval František hru na varhany, klavír, soukromě na trombón a dál chodil na zpěv. Na JAMU pokračoval v oborech skladba a dirigování, studia dokončil absolvováním dvouletého Mistrovského dirigentského kurzu ve Vídni.

Allegro moderato

Praxi začíná jako devatenáctiletý(!) v brněnském souboru operety, záhy pak opery, diriguje Hubičku, Káťu Kabanovou, Sílu osudu. V jednadvaceti nastudoval a ve více než dvou set padesáti reprízách uvedl ve Spirále slavnou českou verzi rockové opery 39

Jesus Christ Superstar; poprvé v Česku uvádí též Webberovo Requiem. Dva roky působí jako šéfdirigent Hudebního divadla v Karlíně a stává se vyhledávaným uměleckým partnerem hvězd showbyznysu - především Karla Gotta, Lucie Bílé, Heleny Vondráčkové.

Allegro. Allegro molto e sempre piu veloce

V roce 1995 se stává František dirigentem opery pražského Národního divadla, kde působí deset sezon. O dva roky později zakládá Evropský Janáčkův filharmonický orchestr, v říjnu 1999 přijímá krátce post šéfdirigenta Plzeňské filharmonie. Ve Zlaté kapličce řídí Dvě vdovy, Hubičku, Louskáčka, Prokofjevovu Popelku. Fascinovaní lidé (jsem mezi nimi) chodí opakovaně na Lady Macbeth Mcenského újezdu. Jeho repertoár je čím dál širší: Carmen, Lazebník sevillský, Sedlák kavalír/Komedianti, Tosca, Bohéma, La Traviata, Příhody lišky Bystroušky. Česká premiéra Adamsovy Smrti Klinkhoffera, mimořádně záslužné nastudování Dimitrije k Roku české hudby ve Státní opeře. V Lublani diriguje Meyerbeerovy Hugenoty a Prodanou nevěstu, na Tchaj-wanu Madame Butterfly. Pracuje v Japonsku, Chorvatsku, Řecku, Rakousku, v Kremlu řídí legendární Alexandrovce. Dvanáct sezon spolupracuje s Moravskou filharmonií v Olomouci, z toho tři roky je jejím šéfdirigentem. Diriguje Českou filharmonii, Pražské symfoniky, Státní filharmonii Brno, Pražský komorní orchestr, komorní filharmonie z Prahy i Pardubic. Za báječný doprovod koncertů mu děkují tu Leo Nucci, jindy Kurt Rydl, příště James Morrison. Na Pražském jaru sklízí ovace za Fibichovu Smrt Hippodamie, je stálým hostem Smetanovy Litomyšle a vlastně všech našich důležitých festivalů. V salcburském Festspielhausu řídí Novoroční koncert, natáčí hudbu k filmům, cédéčka, neúnavně aranžuje, s Michaelem Prostějovským píší nový muzikál.

Presto

Tohle všechno a spousta dalšího, zde neuvedeného, mu však nestačí. V Zápisníku zmizelého dokazuje, jak mimořádným je pianistou. Vyčerpávající turné jdou jedno za druhým, hudební žánry střídá s neskutečnou lehkostí. Jeden večer je mu uměleckou 40

partnerkou Eva Urbanová, v dalším Kamil Střihavka, ve třetím diriguje, bezkonkurenčně, swing. Pracuje doslova dnem i nocí, kdy nahrává, aranžuje. Dělá běžné lidské chyby, tak jako já nebo vy, rozpadá se mu manželství, onemocní cukrovkou. Měl by se šetřit, už kvůli rodičům a synům, které tolik miluje. Nešetří.

Fermata

V květnu 2006 u něj sedím na posteli ve fakultní nemocnici u Karlova náměstí. Je pohublý, na krku jizva po tracheotomii. Za sebou má těžký úraz hlavy, po němž jej jako dirigenta - leckdo odepisuje. "Jestli mi vezmeš ty červnové projekty, tak mě to zabije!", chabě namítám: "Ale Franto, vždyť jsi nemocný..." Je rezolutní: "Doktoři mi jasně řekli, že se musím vrátit k práci, k muzice, ta mě uzdraví!" Jako obrovskou satisfakci pak musí vnímat frenetický aplaus, který jej provází po úchvatné Glagolské mši na koncertu v České Třebové a zvláště pak po "návratu legendy" - dvojím provedení Ježíše na nádvoří litomyšlského zámku. Už se těší na dovolenou u sestry v Itálii. V srpnu umírá po těžké nemoci přítel Jan Nekola, s nímž založil úspěšný Velký orchestr Paláce Žofín.

Finale. Allegro al fine

František chodí rok na pravidelné kontroly, poctivě užívá léky, jeho zdravotní stav se relativně zlepšuje; stále však hrozí po úraze propuknuvší epilepsie, srdeční sval je zvětšený. A František stále neúnavně pracuje. Do každého představení a koncertu jde naplno. Jeho výdej energie je mimořádný, spalující. Pokládá totiž na hudební oltář naprosto všechno, bez rezervy. Snad jako kdyby tušil...?

V říjnu vychází album s příznačným názvem "Má pouť - My Way", na němž František s žofínským tělesem doprovází Karla Gotta. V prosinci mimo jiné stihne na Žofíně velký galakoncert, jehož výtěžek jde onkologickému oddělení Motola a na Vánoce s pardubickými filharmoniky také úspěšné turné po Španělsku, kdy nejen diriguje, ale také hraje na trombón a zpívá! Na začátku února následuje náročný pobyt v Novosibirsku, kde uvádí ruskou premiéru Káti Kabanové. Když si pak v březnu 41

vzájemně předzpíváváme U Pešků písničky z Večerníčků a českých pohádek, smějeme se na celé kolo a přijde mi ve velké pohodě. V květnu je znovu v Moskvě: není jen dirigentem, dramaturgem a aranžérem Koncertu hvězd 2007 Praha Moskva. S přehledem zvládne i roli moderátora a sólisty na varhany...

Epilogue. Tranquillo, ma senza tristezza 25. 6. 2007, 21.30 hodin

Takhle mi zůstane v paměti. Z hlediště slyším burácivý potlesk, výkřiky, hvízdání i dupání, lidé už stojí. Ze schůdků do zákulisí sbíhá s širokým úsměvem na tváři František, i pod smokingem je vidět, že toho večera už druhá košile je opět propocená skrz na skrz. Rychle se obejmeme, on mi veselým hlasem udělí pokárání "vidíš, a ty ses tolik bál" a vrací se zpět na scénu. Od malých Adélky a Honzíka, kteří jsou letos hlavními patrony festivalu Smetanova Litomyšl s podtitulem Ve světě dětí, dostává kytice a vzápětí s ním třináct set lidí na II. zámeckém nádvoří a "jeho kluci!" zpívají jako o život přídavek Koncertu na přání. O tom, že není nutno, aby bylo přímo veselo, ovšem hlavně(!) že nesmí býti smutno, natož aby se brečelo. A někde daleko, snad třináct set kilometrů, se v monotónním, nekonečném rytmu rozbíjejí vlny Mare Tirreno o břehy ostrova Elba. Čekají. Už za měsíc, 30. července, tak nesmyslně předčasně, uchopí Františka, jemuž v předposlední den dovolené selhává srdce, do kruté i milosrdné náruče, předají jej Chárónovi a František, který od Orfea dávno ví, co je třeba v takovou chvíli, přeplouvá řeku Styx a čeká na nás...

Post mortem. Con amore

Františku, byl to krásný koncert. Přesto, nebo snad právě proto, že jsi řídil jeho věty jinak než ostatní. Tak nějak na přeskáčku a třebaže zvolená tempa byla chvílemi pěkně divoká. Byl jsi pochován, podle své poslední vůle, kterou jsi vloni sepsal, jen v kruhu nejbližších do rodinné hrobky na Městském hřbitově v České Třebové. 28 28

STŘÍTESKÝ Vojtěch, Životní suita Františka Preislera, in: Česká Třebová – historie, osobnosti, sv. 1, Česká Třebová 2007, s. 52 – 60.

42

Závěr

Ve své práci jsem si vytkla za cíl shromáždit všechny dostupné informace o hudebnickém rodu Preislerů. Domnívám se, že by každého zájemce o kulturní dění v naší zemi a zejména občana, který je spjat s kulturním životem ve městě Česká Třebová, mohla tato práce zajímat a že by se spousta z nich díky ní dozvěděli nové poznatky jak o jednotlivých osobnostech, tak o městě. Vytváření této diplomové práce mě nakonec bavilo, protože jsem úzce spjata s kulturním děním v České Třebové. Bavilo mě shromažďovat informace o lidech a skutečnostech, které ovlivňovali kulturu ve městě. Od dětství až po současnost se aktivně podílím na kulturním dění v České Třebové. Navštěvovala jsem i výše zmíněný pěvecký sbor Bendl. Osobně se znám s doc. Preislerem a vážím si ho jako odborníka i jako člověka. A proto mě zajímal život jeho, i jeho stejně jmenujících se předků. Vzhledem k tomu, že tato práce je první, která se tak podrobně zajímá o dění v daném kraji a že přináší mnohé dosud nepublikované informace, domnívám se, že splnila svoje poslání.

43

Použité informační zdroje

Prameny: Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírka dokumentace, karton č. 128/2 (kopie vysvědčení z konzervatoře a rukopisu vlastního životopisu Františka Preislera, ředitele kůru v České Třebové); karton č. 128/3 (kopie strojopisu Jaroslava KUBÁSKA Činnost rodiny Preislerovy pro církev katolickou i pro město Česká Třebová); karton č. 128/4 (soubor kopií stránek novin Stráž českého východu z let 1945–1947 se zprávami o hudebních produkcích na českotřebovském kůru).

Literatura: BÁRTOVÁ Jindřiška – HOLÁ Monika, Režijní přístupy k operám Leoše Janáčka v Brně. Vyd. 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004, 179 s. [24] I. obr. příl. ISBN 80-85429-88-8. Biografický slovník Slezska a severní Moravy, sešit 5, Ostrava 1998, s. 95. Československý hudební slovník osob a institucí, sv. II, Praha 1965, s. 364. František Preisler – tragédie, ze které i po šesti letech mrazí, in: Českotřebovský zpravodaj, 2013, září, s. 75. MIKOLECKÝ Milan, Doc. Mgr. František Preisler – 65, in: Českotřebovský zpravodaj, 2013, červen, s. 64–67. MIKOLECKÝ Milan – PREISLER František, František Preisler ml. by se v říjnu dožil 40 let, in: Českotřebovský zpravodaj, 2013, říjen, s. 64–65. NOVÁK Pavel, Poličský kapelník František Preisler (1853–1928), magisterská práce na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 2010.

44

PRAVEČEK Jindřich, František Preisler, ředitel hudby atd. v České Třebové, in: Česká Třebová, Pardubice 1934, s. 18–19. PRAVEČEK Jindřich, K 25. výročí činnosti Fr. Preislera, ředitele hudby v Č. Třebové, in: Náš kraj, roč. 6, 1932, č. 19, s. 2. PREISLER František, Nedožité osmdesátiny. František Preisler – český dirigent (1915 1983), in: Českotřebovský zpravodaj, 1995, leden, s. 24–25. PREISLER Zdeněk, „Můj domov“. Historie Preislerova rodu, in: Českotřebovský zpravodaj, 2013, červen, s. 61–63. SKALICKÝ Jan, František Preisler mladší (29. 1. 1915–25. 3. 1983) – nedožitých 85 let, in: Českotřebovský zpravodaj, 2000, leden, s. 30. SKALICKÝ Jan, František Preisler starší – 55 let od úmrtí (5. 5. 1886–6. 6. 1945), in: Českotřebovský zpravodaj, 2000, červen, s. 72. M. O., Jindřich Praveček, učitel a hudební skladatel v České Třebové, in: Česká Třebová, Pardubice 1934, s. 19–21. SKŘIVÁNEK Milan, Hudební kůr u sv. Jakuba v České Třebové, in: Českotřebovská farnost v historii. Sborník studií k 200. výročí vystavění kostela sv. Jakuba, Česká Třebová 2004, s. 258–261. STŘÍTESKÝ Vojtěch, Životní suita Františka Preislera, in: Česká Třebová – historie, osobnosti, sv. 1, Česká Třebová 2007, s. 52–60. ŠIMŮNKOVÁ Věra, Kantorská hudební tradice v České Třebové, diplomová práce na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, 1966. APPLOVÁ Z., Příspěvek k dějinám města České Třebové-se zřetelem k významným osobnostem 19. a 20. století, diplomová práce na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, 1988.

45

Osobní sdělení: PREISLER, František. Osobní sdělení. Česká Třebová, 11. 4. 2014.

Internetové zdroje: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/161631-frantisek-preisler-ml.html http://pardubicky.denik.cz/kultura_region/preissler_20070802.html http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2607 http://zpravodaj.probit.cz/2013/10_13web/Preisler_Frantisek_by%20se_letos_dozil _40.htm http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-clanky/Zivotni-suita-FrantiskaPreislera~04~brezen~2008/ http://zpravodajstvi.olomouc.cz/view2.php?cisloclanku=2003021101 http://www.karelgott.com/aktualityShow.php/344 http://www.osobnostiregionu.cz/osobnostiregionu?view=osoby&layout=detail&id_osoba=86 http://www.osobnostiregionu.cz/osobnostiregionu?view=osoby&layout=detail&id_osoba=275 http://www.osobnostiregionu.cz/osobnostiregionu?view=osoby&layout=detail&id_osoba=356 http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&a ction=record_detail&id=6851 http://krtiny.webz.cz/ http://www.ceska-trebova.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=2175&id=2038

46

Přílohy:

Rodokmen rodu Preislerů

47

František Preisler (1886 – 1945) s rodinou

48

Hrob rodiny Preislerovy

49

Rodný dům Františka Preislera

50

4 generace Františků Preislerů

51

Vysvědčení Františka Preislera (1853 – 1928) 1. strana

52

Vysvědčení Františka Preislera (1853 – 1928) 2. strana

53

František Preisler (1853 – 1928) s chotí a dítětem, osmdesátá léta devatenáctého století (reprodukováno z archivu S. Konečného) 54

František Preisler (1853 – 1928)a žáci hudebního ústavu, s. d. (fond Polička)

55

Diplom Františka Preislera (*1948) z Janáčkovy akademie múzických umění

56

Udělení titulu docent Františku Preislerovi (*1948)

57

V i V o“ - hudební vydavatelství nabízí:

Autor

Název

Charakteristika

„Ave Maria“

devět písní českých skladatelů pro zpěv, varhany, housle

Blatný P.

„Introdukce“

pro fagot a klavír

Blatný P.

„Letní hudba“

pro zobcové flétny s doprovodem cembala nebo klavíru

Broulík M.

„Plesej, raduj se“

pastorela - bas, I.,II. violino, contrabass, 2 corny,varhany

Buchta M.

„Moravské národní písně“

50 písní v úpravě pro kytaru

Dvořák A.

„Cikánské melodie“

sólo a úprava pro komorní orchestr

Emmert F.

„Vánoční oratorium“

pro dětský sbor, 2 trumpety a varhany

Haydn J.M.

„MISSA S. Cyrilli et Methody

pro sóli, sbor a orchestr (partitura) materiál lze objednat

Jedlička V.

„Mrtvému příteli“

cyklus písní pro bas a klavír

Konečný V.

Techn. cv. pro sopránovou zobc.flétnu

snadná cvičení pro zobcovou flétnu

Lejsek V.

„Balady z Moravy“

pro klavír čtyřručně

Lejsek V.

„DANZE BRASILIANE“

pro dva klavíry

Lejsek V.

„Tanečky mistrů“

pro dva klavíry

Linek J.I.

„Já jsem hospodář zdejšího ovčína“

pastorela - bas, smyčcový kvintet, 2 corny, varhany

Linek J.I.

„Kde jsi přelibý můj Ježíšku“

pastorela - soprán, smyčcový kvintet a varhany

Luklová J.

„Povedení hudebníci“

instruktivní skladbičky pro klavír

Moravec A.

„Ad honorem....“

(Kubelík, Laub, Příhoda, Ondříček) pro housle a klavír

58

Moravec A.

Kadence k houslovým koncertům

kadence ke koncertům předních světových skladatelů

Němec L.

„Mládež hraje čtyřručně“

snadné skladby pro klavír na čtyři ruce

Němec L.

Národní písně „I“

97 nár. písní jako dodatek k I.dílu Školy na keyboard

Němec L.

Národní písně „II“

87 nár. písní jako dodatek ke II. dílu Školy na keyboard

Němec L.

Populární melodie

40 melodií jako dodatek ke III. dílu Školy na keyboard

Němec L.

Škola hry na keyboard „0“

pro nejmenší

Němec L.

Škola hry na keyboard „1“

Němec L.

Škola hry na keyboard „2“

Němec L.

Škola hry na keyboard „3“

Pololáník P.

„Proměny“

pro klavír sólo

Pololáník Z.

„Burlesca“

varhany sólo

Pololáník Z.

„Esultazio e pianto“

varhany sólo

Pololáník Z.

„Invence I. - IV.“

pro lesní roh sólo

Pololáník Z.

„Liturgická mše“

sólo baryton, sbor, varhany a orchestr

Pololáník Z.

„Pastorale“

varhany sólo

Pololáník Z.

„Preludio festivo“

varhany sólo

Pololáník Z.

„TE DEUM“

pro sbor a varhany

Pololáník Z.

„Velikonoční cesta“

cyklus XIV. písní pro vyšší hlas a varhany

Preisler F.

„ČESKÁ MŠE VÁNOČNÍ“

pro sbor, orchestr a varhany

Preisler F.

„České Vánoce“

směs koled pro zpěv, housle, violoncello a varhany

Preisler F.

„MISSA SOLEMNIS“

pro sóla, sbor, orchestr a varhany

Preisler F.

„Mlčení“

píseň pro tenor a klavír

Preisler F.

„Romance quasi blues“

pro trombon a klavír

Ryba J.J.

„Vánoční pastorela in C“

trompeta, violino,vocal, sbor a varhany

59

Trojan J.

„Pěkná Káča trávu žala“

písně českého lidu 16.století - klavír ve snadném slohu

Trojan J.

Adventní písně z Moravy a Slezska klavír v snadné úpravě

Vilímec M.

„Bachaniniana“ a kadence

pro sólo housle, kadence k houslovým koncertům

Zámečník E. „Vytrubování z věže“

suita - 3 trombe, 2 corny, 3 trombony

Zouhar Z.

tři krátké skladby pro sólovou kytaru

„Tre pezzi per chitarra sola“

Zedínek F. K. „Písničky a říkadla“

pro čtyřruční klavír

- Copyright 2006 by Editio ViVo ViVo - F. Preisler, Jánská 16, 602 00 BRNO tel./ 0602/ 476 001

60