JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Hudební fakulta. Katedra dechových nástrojů. Hra na hoboj. Bakalářská práce

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na hoboj

Technika dechu jako základ metodiky hry na hoboj Bakalářská práce

Autor práce:

Eva Otradovská, DiS.

Vedoucí práce:

doc. Jurij Likin

Oponent práce: MgA. Jan Hoďánek Brno 2016

Bibliografický záznam OTRADOVSKÁ, Eva. Technika dechu jako základ metodiky hry na hoboj [Technique of breathing as the basis of the methodology playing on the oboe]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, rok. 2016, 25 stran. Vedoucí bakalářské práce: doc. Jurij Likin.

Anotace Bakalářská práce „Technika dechu jako základ metodiky hry na hoboj“ vysvětluje a popisuje techniku dechu při hře na hoboj a porovnává ji s technikou dechu při zpěvu. Nejprve rozebírá dýchací ústrojí člověka, které je klíčové pro tvorbu tónu při hře na hoboj. Společně s nástrojem a jeho dvouplátkovým strojkem jsou harmonický celek v souladu s estetickými a akustickými principy hudby. Při zpracovávání tohoto tématu autorka vycházela ze zkušeností pedagogů sepsaných v metodikách hry na dechové nástroje a v metodikách zpěvu. Práce uvádí tři pohledy na techniku dechu u hry na hoboj: metodiku podle Marca Schaeferdieka, přednášky Guye Porata a přednášky Gonzala Ruize. Práce poukazuje na rozdílně psané metodiky, které se značně shodují na základních principech techniky dechu u hry na hoboj.

Annotation Diploma thesis „Technique of breathing as the basis of the methodology playing the oboe” describes the technique of breathing for oboe players and compares it with the technique of a singer breathing. First, we describe the entire respiratory tract of an oboe player, which is crucial for the tone creation. Together with a double reed, the instrument makes a harmonic connection with respect to esthetic and acoustic principles of a music. We have built this thesis on the top of teachers’ experiences written in methodology for an oboe playing and methodology for singing. We list three different views on the methodology of breathing written by: Marc Schaeferdiek, Guy Porat, and Gonzalo Ruiz. Although these works looks different, the authors concluded to the same basic principles.

Klíčová slova Hoboj, zpěv, technika dechu, dechová cvičení, kvalita tónu, dechová opora

Keywords The oboe, singing, technique of breathing, breathing exercises, tone quality, breathing support

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně, dne 23. května 2016

Eva Otradovská, DiS.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu doc. Juriji Likinovi za cenné rady, nápady a připomínky při vzniku této práce.

Obsah PŘEDMLUVA ...................................................................................................... 1 ÚVOD.................................................................................................................... 3 1.

ANATOMIE A FYZIOLOGIE DÝCHACÍCH ÚSTROJÍ ......................... 5 1.1 FUNKCE DECHU .......................................................................................... 5 1.2 DÝCHACÍ SOUSTAVA .................................................................................. 5 1.3 FUNKCE BRÁNICE ....................................................................................... 6

2.

TVORBA TÓNU PŘI HŘE NA HOBOJ .................................................... 8 2.1 TVORBA TÓNU PŘI ZPĚVU ........................................................................... 9

3.

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ TECHNIKU DECHU HOBOJISTY ............11 3.1 TLAK VZDUCHU ........................................................................................11 3.2 POSTOJ A DRŽENÍ NÁSTROJE ......................................................................11 3.3 POZICE HLAVY PŘI HŘE NA HOBOJ .............................................................13 3.4 ROLE STROJKU PŘI HŘE NA HOBOJ .............................................................13

4.

VLIV TECHNIKY DECHU NA KVALITU HOBOJOVÉHO TÓNU......15 4.1 FLEXIBILITA HRÁČE VERSUS ZVUK NÁSTROJE............................................15 4.2 DECHOVÁ OPORA ......................................................................................17

5.

TECHNIKA DECHU V PRAXI .................................................................18 5.1 PRAKTICKÁ DECHOVÁ CVIČENÍ MARCA SCHAEFERDIEKA ..........................18 5.2 GUY PORAT A JEHO METODA CVIČENÍ .......................................................19 5.3 PŘÍKLADY CVIČENÍ DECHU SKRZ BALÓNEK................................................19 5.4 GONZALO RUIZ - HOBOJ JAKO DECHOVÝ NÁSTROJ .....................................20 5.5 PRÁCE S DECHEM POHLEDEM ZAHRANIČNÍCH HOBOJISTŮ ..........................21 5.5.1

Denis Bystrov (Petrohrad) ................................................................21

5.5.2

Xenia Löffler (Akademie staré hudby v Brémách) ..............................21

5.5.3

Michael Britton (zástupce firmy Howarth London) ............................21

5.5.4

Pohled studentů třídy hoboje JAMU na dechovou techniku ...............22

ZÁVĚR.................................................................................................................23 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ..................................................................24 SEZNAM ILUSTRACÍ .......................................................................................25

Předmluva Ke zpracování tématu „Technika dechu jako základ metodiky hry na hoboj“ mě dovedl hlubší zájem o problematiku techniky dechu při hře na hoboj a chtěla jsem se jím zabývat podrobněji. Technika dechu je aktuální téma nejen v naší hobojové třídě HF JAMU v Brně, ale také na všech zahraničních školách a na mistrovských kurzech. Důvodem, proč jsem si pro svou práci vybrala právě porovnání dvou oborů techniky dechu u hobojisty a zpěváka, byl můj blízký vztah k tomuto tématu. Již během studia na konzervatoři jsem začala jezdit s operním orchestrem Virtuosi Brunensis na Rossiniho operní festivaly do německého města Bad Wildbad. Právě tam mě napadlo téma mé práce - spojení zpěvu s dechovými nástroji, konkrétně s hobojem. Už v baroku se technika hry na hoboj vytvářela v souladu s technikou zpěvu a technikou hry na flétnu a housle, nástroje, které hoboj doplňoval. Technika dechu je základ pro všechny dechové nástroje. Pokud ji neumíme dobře ovládat, je hra na dechový nástroj, zde konkrétně hoboj, není možná. Proto, abychom ovládali hru na hoboj, je zapotřebí mít správnou představu o využití dechu. Před studiem na Janáčkově akademii múzických umění, jsem za celých šest let na konzervatoři neslyšela o pojmu „dechová technika“, a tak jsem po celou dobu studia na hoboj dýchala při hraní špatně. Cvičení na hoboj mě zmáhalo čím dál tím víc. Nevěděla jsem, jak hru uchopit, abych neztrácela tolik sil a mohla se věnovat více hudbě než trápením se s technikou. Teprve až v prvním ročníku na JAMU jsem díky spolužákům a pedagogům zjistila, jak se správně a bez úsilí dá hrát na hoboj. Také jsem se v různých metodikách dočetla, jak přistupovat ke studiu techniky dechu. S mým studiem také souvisí několik zlozvyků, se kterými jsem bojovala, a s některými si nevím rady dodnes. Mezi nejčastější zlozvyky hobojistů patří např. nesprávná poloha těla, pozice hlavy a prstů, nesprávné posazení strojku, nátisk, špatné dýchání do nástroje a další. Ke špatnému dýchání do nástroje se váže také můj příběh. Po dobu studia na konzervatoři jsem hrála na velmi těžké strojky. V té době jsem tuto skutečnost brala jako normální, protože jsem kolem sebe neměla nikoho, kdo by mi řekl, že je to chyba. Z důvodu pevných strojků, které jsem nebyla schopna téměř profouknout, jsem začala hrát s nafouknutými tvářemi. To byl kámen úrazu celého mého hraní. 1

Tím, že jsem nafukovala tváře, tak jsem nebyla schopna správně regulovat dech a cvičit v delších intervalech. Vzduch nešel přímo do nástroje, ale do tváří. Tím se ochaboval nátisk a hra se stala nevyváženou. Zaměřila jsem se tedy na strojek, který jsem regulovala pouze ústy, nikoliv dechem. Tento zlozvyk mi bohužel částečně přetrvává dodnes a velmi těžko se odstraňuje. Vstupem na JAMU se můj nátisk trochu zlepšil, protože jsem musela denně cvičit před zrcadlem a kontrolovat si své tváře a postoj. Během mého studia na vysoké škole jsem se mimo jiné také dostala ke spolupráci s několika symfonickými a operními orchestry. V operních orchestrech hraje náročnost hry klíčovou roli. Hráč si zde musí rozložit síly tak, aby vždy zvládl celou operu. Hrát operu je velmi náročná činnost, protože každá z nich je jinak dlouhá a požadavky na náročnost se také velmi liší. Operní hráč už z dlouhodobé praxe ví, na kterou z oper se musí šetřit a na kterou nikoliv. Ze své operní praxe nyní mohu říci, že svět opery je krásný, ale má to i své stinné stránky, mezi které patří nejen náročnost na hráče, ale také délka jednotlivých oper. Z pohledu dirigentů se opera také řadí k těm více náročným dílům. Jak jsem již zjistila, dirigent je v orchestru ten, na kterého každý jednotlivý hráč spoléhá. Nejen operní hráči, ale i operní pěvci mají ve svém povolání náročnou roli. Technika zpěvu „belcanto“ má své kořeny již v 17. století v Itálii. Už tehdy se po operních zpěvácích vyžadovala maximální přesnost a čistota zpěvu. Avšak nejen krása zpěvu byla dostačující k dokonalému výkonu zpěváka. K tomu bylo zapotřebí bravurně ovládat obrovskou dynamickou škálu, také se u nich cenila pružnost a elastičnost hlasu, výborné technické možnosti a výrazově bohatý a krásný tón. Velká část výrazových označení se používá dodnes. Cílem „belcanta“ byla také zvukově i hudebně dokonalá artikulace, která byla součástí operního zpěvu. Tyto aspekty jsou klíčové dodnes. Ráda poznávám věci do hloubky a zkoumám, jak fungují různé metody techniky dechu u pedagogů a různých autorů světových metodik. Každý má trochu jiný přístup k vysvětlení techniky dýchání u hry na hoboj, a proto bych zde ráda osvětlila názory různých metodistů, pedagogů a také studentů katedry dechových nástrojů v HF JAMU v Brně.

2

Úvod O tématu techniky dechu při hře na hoboj už bylo mnoho napsáno. Tato práce bude popisovat techniky dechu a tvorbu tónu při hře na hoboj a porovnává ji s technikou dechu a tvorbou tónu zpěváka. Hra na hoboj má se zpěvem mnoho společného. V práci budou popsány různé pohledy techniky hry na hoboj z pohledu autorů zahraničních metodik. Podrobněji zde budou rozebrány názory tří známých metodistů, kteří skvěle vysvětlují techniku hry na hoboj. Každý trochu z jiného úhlu pohledu. Na zpracování tématu budou použity audio materiály vídeňského hobojisty Guye Porata, video materiály amerického hobojisty Gonzala Ruize a metodická publikace německého hobojisty a pedagoga Marca Schaeferdiecka. Tyto metodisty spojuje to, že jsou hobojisté, pedagogové a autoři metodik, audio a video přednášek a nakonec se zajímají o jedno společné téma, techniku dechu. Guy Porat, autor audio přednášky, hobojista a pedagog nadchl svými názory na techniku dechu tím, že „foukání“ do nástroje připodobnil balónku a názorně vysvětlil tuto problematiku. To byla dobrá ukázka, protože bylo vidět, že problém techniky dechu lze ukázat nejen pomocí nástroje, ale také jiným způsobem. Jeho koncepce výuky hry na hoboj je výborná a doplňuje tak základní um hráče. Další z hráčů je Gonzalo Ruiz. Jeho metoda popisování techniky dechu začínala od samotného strojku. Už jen „foukání“ do samotného strojku vytváří tón neurčité výšky. Ruiz postupoval od samotného dechu hráče, což bylo velmi přínosné. Jako poslední z autorů je zde uveden Marc Schaeferdiek. Jeho metodika „Foundations of Oboe Playing“ je výbornou knihou pro všechny hobojisty. Detailně v ní popisuje hru na hoboj od produkce tónu, po praktická dechová cvičení včetně. Kniha obsahuje názorné ukázky jednotlivých problémů, které jsou názorně vyobrazeny. Na zpracování tématu bude použita deduktivní, metodická a interpretační metoda. V závěru práce budu porovnávat a analyzovat názory na techniku dechu metodistů. Tato práce by měla posloužit k tomu, jak dosáhnout kvalitního a lepšího výkonu u hry na hoboj. První čtyři kapitoly se budou věnovat teoretické části a pátá kapitola praktické části. V první kapitole budu popisovat anatomii a fyziologii dýchacího ústrojí hráče: funkci dechu a bránice, postoj a držení těla nástroje a pozici hlavy při hře na hoboj. Dále zde budu uvádět kapitoly o tvorbě tónu při hře na hoboj, tvorbu 3

tónu při zpěvu a faktory ovlivňující kvalitu tónu při hře na hoboj. V závěrečné kapitole se zaměřím na koncepci techniky dechu při hře na hoboj v praxi.

4

1. Anatomie a fyziologie dýchacích ústrojí V této kapitole budeme rozebírat souvislosti mezi anatomií a fyziologií dýchacího ústrojí hráče a zaměříme se zde na stavbu těla a funkci dechu při hře na hoboj. Tento vztah je klíčový, neboť začínající hobojista si zpočátku může myslet, že hra na hoboj je založená pouze na technice nátisku. Dech a dechová opora je základem tvoření nejen tónu, ale i dynamiky, fráze a dalších hudebních složek jako jsou například intonace, artikulace nebo barva tónu. Dýchání je pro každého z nás běžnou činností, ale při hraní na dechový nástroj se nejedná o běžné dýchání, ale naopak o dech kontrolovaný hráčem.

1.1 Funkce dechu Dech u hráče na dechový nástroj plní celkem dvě základní funkce. První je tzv. plicní ventilace, což je výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a lidským tělem. Jedná se o výměnu oxidu uhličitého CO2 a kyslíku O2, což je naprosto nezbytné pro fungování lidského organizmu. Druhou funkcí je využití dechu k produkci lidské řeči, zpěvu či hraní na dechové nástroje. Tato funkce již není nezbytná pro lidské přežití, ale umožnuje využití dýchací soustavy ke komunikaci pomocí řeči či zpěvu a také při hře na dechové nástroje, čemuž se v této práci budeme podrobněji zabývat.

1.2 Dýchací soustava Naše dýchací soustava je rozdělena na dvě části: vodivou a respirační. Vodivá část jsou cesty dýchací, a část respirační je výměna plynů v plicích. Dále do této soustavy patří dýchací svaly, které jsou pro hráče na dechové nástroje klíčové. Hrají totiž zásadní roli při tvorbě tónu. Plíce se nacházejí v dutině hrudní a jsou rozděleny na dvě části: pravou a levou plíci. Pravá plíce je větší a skládá se z tří laloků. Levá plíce má laloky pouze dva, a to z důvodu uspořádání ostatních orgánů pod dutinou hrudní. Plíce se skládají z průdušek, plicních váčků a různých propletených cév. Povrch plic je pokryt poplicnicí – blánou, která je srostlá s plicním vazivem. K výměně plynů kyslíku s oxidem uhličitým dochází především v plicních váčcích. 5

1.3 Funkce bránice „Bránice je kruhový a plochý sval začínající od bederní páteře, vnitřní plochy žeber, od mečovitého výběžku hrudní kosti, klenoucí se do hrudníku, a odděluje tak hrudní dutinu od břišní dutiny.“ 1 „Hlavní funkcí bránice je nádechová funkce, při aktivitě se bránice oploští, následně se zvětší objem hrudní dutiny a tím se tvoří podtlak, při čemž se do pohrudniční dutiny a do plic dostává vzduch. Vdechem se následně přenáší tlak na vnitřní orgány, svaly pánevního dna a břišní stěnu. Bránice se vyklenuje nestejnoměrně na pravou i levou stranu hrudní dutiny.“2 Používáním bránice se přirozeně zvětšují rozměry hrudníku. Tím se vytvoří podtlak a do pohrudniční dutiny včetně plic se dostane vzduch. Děje se tak proto, aby mohly jednotlivé části bránice fungovat samostatně. “Při výdechu se zapojuje i pánevní dno a břišní svalstvo, které svojí tuhostí zabraňuje většímu vyklenutí břišní stěny a vytlačování svalstva pánevního dna.“3 Při výdechu je břišní stěna a pánevní dno stabilní. Proto je funkce bránice pro hru na dechové nástroje důležitá. Zde popíši tři základní cvičení, díky kterým lze zjistit, kde se bránice nachází. První z nich je tzv. lapání po dechu jako pes, tím se ujistíme, že dýcháme správně (dolů do bránice). Druhé v pořadí je cvičení na hluboký nádech. Zkusme vdechnout co nejhlouběji vůni květiny a nezvedejme přitom ramena. Třetí variantou je cvik vleže. Lehneme si na zem, a budeme poslouchat svůj nádech. Tím, že se zhluboka nadechneme, se nám začnou zvedat ramena směrem nahoru, což je špatně. Abychom docílili toho, že se nám nebudou zvedat ramena, je zapotřebí se nadechovat pomocí bránice a břišních svalů, tím si uvědomíme její funkci. Na obrázku číslo č. 1 je znázorněna funkce bránice.

1

FRÁNA, Michael Joushua. Physiotherapy. Vysvětlení funkce bránice.

2

FRÁNA, Michael Joushua. Physiotherapy Popis bránice.

3

FRÁNA, Michael Joushua. Physiotherapy Popis konkrétních svalů, které jsou potřebné pro správné

fungování bránice.

6

Obrázek č. 1 – Funkce bránice

7

2. Tvorba tónu při hře na hoboj Správné ovládání dechu při tvorbě tónu na hoboj, patří k základní technice hry na hoboj, a proto by neměla být opomíjena již na začátku studia na tento nástroj. Základem správné hry je řízený dech. Dýchání je nezbytnou součástí každodenního života, ale u dechových nástrojů se jedná o složitější proces. Největší rozdíl je v nádechu a výdechu. Běžně je nádech i výdech stejně dlouhý, ale u hry na hoboj je nádech kratší a výdech naopak delší. „Nadechujeme se vždy ústy, ideálně koutky úst. Nádech vedeme nenápadně, neslyšně. Vždy ale nezapomínejme na pravidlo nádechu dolů. Někdy se můžeme setkat s pojmenováním dýchání do břicha – ale do břicha se nenadechujeme, k nádechu používáme vždy plíce. V tomto případě použijeme spodní část plic, která se vyklene směrem dolů k bránici a „nafoukne“ se břicho. Mluvíme o tzv. dechové opoře. Opřením dechu dolů, aktivujeme brániční svaly a poté následuje výdech.“4 Výdech je vedený regulovaně a proto je důležité myslet na silnou brániční oporu, abychom netlačili dech z krku, ale opravdu vše vycházelo ze spodní části plic. Samotný výdech pak lze připodobnit k sfouknutí svíčky v druhém rohu pokoje. 5 Níže si popíšeme cvičení správného dýchání: „Nejprve si lehneme na záda, pokrčíme nohy a na břicho si položíme pár knih. Snažíme se dýchat tak, aby se při nádechu knihy pomalu zvedaly. Nejdříve o 30%, poté o 60%. Tuto pozici si snažíme vybavit i v poloze vstoje. Dalším cvikem na abdominální svalstvo je obyčejný smích. Při něm pracuje především bránice (ta se buď smršťuje, nebo uvolňuje). Poté si ukážeme cvik v sedě. Posadíme se na židli, předkloníme se a dáme si ruce dozadu na boky. Nadechneme se, a snažíme se cítit, kam všude nám jde vzduch. Posledním cvikem je obdoba cvičení s knihami vleže.

4

DITTRICHOVÁ, Lucie. Dechové cvičení – nedílná součást každodenní rutiny. Dechové cvičení pro

hráče na dechový nástroj. 5

RUIZ, Gonzalo. Audio přednáška, volně přeloženo z anglického jazyka.

8

Ve stoje si dáme ruce na břicho, a při nádechu bychom měli cítit, jak se nám tlakem vzduchu naplňuje břišní dutina.“6 Když chceme zahrát dlouhou frázi a víme, že se není kde nadechnout, musíme se nadechnout do plných plic hned na začátku. Poté následuje dlouhý a velmi intenzivní výdech. „Všechen vzduch musíme dostat z plic ven, abychom znovu mohli nabrat čistý. Výdech není vše, co o pauze uděláme. V plicích ještě zůstává zbytkový dech, kterým můžeme dohrát frázi. Když část skladby obsahuje větší dynamické rozpětí, spotřeba dechu je samozřejmě o hodně větší.“

7

Kvalita tónu se

projeví právě hloubkou a intenzitou nádechu. Dech se dá zlepšovat pomocí různých dechových cvičení, která jsme si již ukázali. V tomto systému cvičení nesmí chybět cviky na abdominální svalstvo a bránici. Bránice se musí při hře uvolnit i smršťovat, nikoliv být křečovitě stažená. Na obrázku č. 2 je znázorněn nádech a výdech.

Obrázek č. 2 – Nádech a výdech

2.1 Tvorba tónu při zpěvu Artikulace je jednou ze zásad pro kvalitu tónu u zpěváka. Samohlásky, neboli vokály, jsou nositeli tónu. Abychom vytvořili správný tón, musíme se naučit vyslovovat souhlásky, kterých máme v češtině asi 5 a dvojhlásku „ou“. Při jejich výslovnosti je dutina ústní volná a pro každou samohlásku má specifický tvar

6

TROJANOVÁ, Iveta. Dýchání při hře na dechové nástroje se zaměřením na hoboj, HAMU, Praha

2015. str. 40. Vedoucí diplomové práce: prof. Jiří Mihule 7

TROJANOVÁ Iveta. Dýchání při hře na dechové nástroje se zaměřením na hoboj, HAMU, Praha

2015 Tamtéž. Vedoucí diplomové práce: prof. Jiří Mihule

9

a objem. S tím také souvisí postavení rtů, které se přizpůsobí každé souhlásce jiným způsobem. Důležitou podstatou pro tvorbu tónu je také správná vokalizace. Jedná se o cvičení s vokály, která jsou u každého studenta trochu jiná. Nejprve se začíná s vokály, které studentovi nejlépe zní. Ostatní vokály se procvičují též, ale začíná se od toho, co jde studentovi nejvíce. Další součástí tvorby tónu u zpěváka je formant. Jedná se o samohláskovou barvu, která určuje výšku tónu. Je charakteristický pro určitý vokál. Tvorby vokálu se také zúčastňuje dutina rezonanční, která se komplexně zapojuje do tvorby samohláskového zvuku. Charakteristické tóny dutin se přidávají k základnímu tónu a formují ho, čemuž se odborně říká formant. Také samotné dýchání má význam pro zpěv a pěveckou pedagogiku. Dechem se uvádí do činnosti všechny orgány potřebné k fonaci. Existují čtyři typy dechu, které se mezi sebou prolínají, a nelze je od sebe přesně odlišit. Jsou to: dýchání svrchní (klíčkové), brániční, žeberní a dýchání žeberně-brániční. Svrchní dýchání se vyznačuje tím, že se naplní pouze horní část plic a nadechneme se velmi málo. Přitom se nám zvedají ramena, a tím je zcela vyloučená dechová opora. Tento druh dýchání je pro zpěváka zcela nevhodné. Dalším typem je dýchání brániční, při kterém se vyklene břišní stěna a hrudník se rozšíří směrem dolů. Typ žeberní se vyznačuje tím, že hrudník se rozšiřuje hlavně ve své horní polovině, spodní část hrudníku a břišní stěna se nevyklenou. Žeberní dýchání se používá především při velké námaze na zpěváka. Posledním typem je dýchání žeberně-brániční, které spojuje oba předchozí typy dýchání. Při něm se hrudník rozšiřuje směrem dolů i do stran, a vyklene se břišní stěna. Tento typ je jako jediný vhodný pro zpěv.

10

3. Faktory ovlivňující techniku dechu hobojisty V této kapitole se zaměříme na specifické aspekty, které jsou pro techniku dechu hobojisty velmi důležité. Jedná se o tlak vzduchového sloupce, postoj a držení nástroje a odpor strojku. Tyto faktory mohou velmi efektivně přispět k dosažení rychlých výsledků při hře na hoboj.

3.1 Tlak vzduchu „Mnoho hobojistů se dopouští velkého omylu, když tvrdí, že při hře pianissima je zapotřebí menšího tlaku vzduchu. Opak je přitom pravdou. Při hře v dynamice pianissimo musí hobojista vytvořit stejný, někdy i větší tlak vzduchu, než při hře fortissimo. Tlak nátisku se rovněž zvyšuje. Zpomaluje se pouze rychlost a objem vzduchu proudícího přes strojek. V dynamice fortissimo je naopak třeba mírně povolit nátisk a zvýšit rychlost vzduchu proudícího skrz strojek.“8 V hodinách hoboje se spíš setkáváme s názorem opačným. Pedagog si přeje, aby student hrál krásně a tlumeně, spíše v dynamikách jako je piano, nebo pianissimo. Student tedy zkouší jednoduchou variantu, kdy přivře strojek čelistí a povolí tlak dechu. Důsledkem je, že student tímto zabrání volnému proudění tlaku vzduchu skrz krk. Krční svaly jsou proto stažené, ramena jsou nahoře a úhel nástroje vůči tělu brání k volnému proudění vzduchu do nástroje.

3.2 Postoj a držení nástroje Dobrý postoj je základním předpokladem pro zvládnutí dechové techniky, správného nátisku a efektivního cvičení na nástroj. Proto bychom při hraní neměli být ani moc stažení, ani příliš uvolnění. Nejlepší volbou je správná kombinace obou přístupů, při kterém je hra bez kontraproduktivních tlaků. Správný postoj hráče zajišťuje optimální spojení mezi tělem a nástrojem. Dechové ústrojí bude fungovat pouze tehdy, když tělo zbavíme zbytečného napětí a tlaku. Každý jiný postoj je našemu tělu nevhodný. Postoj by měl být vyvážeností mezi prsty u nohou

8

LIKIN, Jurij. Estetika hobojového tónu, Brno, 2013, str. 8

11

a chodidlem, paty, koleny, boky, pánví a pozicí hřbetu nohou. Přenášením těchto bodů a svalů do vyváženosti, bude mít každá skupina svalů možnost plnohodnotně odpočívat. Jestliže je postoj špatný, dechový aparát nebude dobře fungovat, protože si jedna skupina svalů musí vyváženost kompenzovat někde jinde. Musí se přizpůsobit našemu nerovnému tělu, a tím pádem se bolest svalů přenáší na svaly jiné. Autor knihy Foundations of Oboe Playing popisuje postoj jako tzv. elastické napětí. „Elastické napětí znamená nebýt v křečovitém napětí ani příliš uvolněný. Toto držení těla umožňuje optimální propojení mezi nástrojem a lidským tělem.“9 Tento autor ve své knize uvádí názorný příklad, ve kterém připodobňuje lidské tělo k plachtě na plachetnici. Na obrázku č. 2, který je převzatý z jeho anglické knihy, si názorně ukážeme správnou polohu těla vůči jeho páteři. Stožár zde reprezentuje páteř (spine), která musí být neustále v napřímené poloze. Plachta na obou stranách stožáru představuje hrudník (chest) a břišní svaly (stomach muscles) na levé straně, a zádové svaly (back muscles) na pravé straně. Pokud se některá ze stran uvolní, plachta již není napnutá a stěžeň se stává nestabilní. Hráč kvůli tomu ztrácí ideální postoj pro hru a výsledkem je snížená kvalita tónu. A proto by každý hráč měl dbát na správné postavení těla již od začátku výuky hry na hoboj.

Obrázek č. 2 - Plachetnice

9

SCHAEFERDIEK, Marc. Foundations of Oboe Playing, str. 8

12

3.3 Pozice hlavy při hře na hoboj Celkový vliv na hru na hoboj má také pozice hlavy. Právě hlava spolu s celým tělem tvoří jednu osu. Největší chybou je shrbené a všelijak pokroucené tělo, které nám neumožní přímé proudění vzduchu do nástroje. Není to pouze tělo, co nám brání v uvolněné hře na hoboj. Je to také špatná pozice hlavy, která přitlačuje bradu na hrudník a zhorší tak volnou cestu krkem. Dalším problémem je malý sklon nástroje k trupu, což způsobuje lámání proudu vzduchu. Jednou z pomůcek na správný sklon hlavy při hře na hoboj je zatlačit si ukazováčkem na bradu 10 (tím se hlava posune dozadu a narovná se tím vůči ose celého těla). V této pozici se pak má zazpívat solmizační slabika „mi“, která je posazená níž a zní zavřeně.

3.4 Role strojku při hře na hoboj „Zásadní faktor, který ovlivňuje hru na hoboj, je v každém případě strojek. Prvořadým úkolem každého hobojisty by měl být dobře připravený strojek, který bude stabilní po všech stránkách. Po stránkách intonace, barvy tónu, ladění a dalších. Pokud tomu tak není, ladění a správné intonování je skutečně velmi těžké, někdy až téměř nemožné, a velice rychle se unaví nátisk. Barva tónu stojí v tomto případě až na druhém místě. Na koncertě také není dobré hrát na nové strojky. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že zpočátku nám může připadat nový strojek skvělý, ale vše se může rychle změnit, když strojek „nabyde“ a ztěžkne. Jeho ovládání se stane nezvladatelným, a hrát na něj do konce skladby se rovná skutečnému trápení, jak pro hráče, tak pro posluchače. Proto je dobré pro takovou příležitost hrát na zahrané strojky, u kterých máme ověřené jejich ladění a spolehlivost. Na druhou stranu bychom neměli strojku přičítat všechny chyby. Bez zapojení dalších faktorů, které ovlivňují hru na hoboj (dechová opora, správné držení těla), nebude fungovat žádný strojek. Proto bychom neměli trávit moc času jejich výrobou, ale spíše cvičením a snahou přiblížit se naší tónové představě.“ 11

10

LIKIN, Jurij. V hodinách hry na hoboj s odkazem na sólo hobojistu Pařížské opery Ivese Poucela

11

MRÁZOVÁ, Marcela. Problematika intonace při hře na hoboj, Brno 2015, str. 15 a 16. Vedoucí

bakalářské práce: doc. Jurij Likin

13

Skvěle tuto myšlenku vyjádřil Heinz Holliger: „Myslím si, že strojek je něco, díky čemu děláme hudbu ale nic víc, a já chci dělat hudbu, ne strojky“. 12

12

HOLLIGER, Heinz v interview pro International double reed society (California, 1981).

14

4. Vliv techniky dechu na kvalitu hobojového tónu Otázka kvality hobojového tónu zůstává aktuální u všech generací hobojistů. Například, doc. Jurij Likin ve své reflexi „Estetika hobojového tónu“ popisuje problematiku takto: “Otázka krásy tónu či přijatelnosti kvality tónu je velmi individuální. Závisí na hudební a estetické výchově hráče, na hudebním vkusu člověka, kulturním prostředí, na příkladech a interpretech, které sám hráč uznává. V osmdesátých letech se ke studentům například dostávaly hlavně nahrávky švýcarského hobojisty Heinze Holligera, a každý z mladé generace hobojistů chtěl tedy hrát jako on. Přesvědčivě a logicky, bez zkoumání otázky vlastního výrazu a pochopení stylu. Inspirováni jeho dovednostmi, hobojisté imitovali jeho způsob hry, aniž by si uvědomovali, že nahrávky na kazetách, byly již několikrát zkopírované a neodpovídaly originálu. Bylo na nich navíc slyšet mnoho efektů, které se nedaly pochopit a zopakovat. Když odborníci posuzují výkon hobojisty, například při mezinárodních hudebních soutěžích, či při nejrůznějších konkurzech, hraje tón hobojisty velkou roli. Hodnotí se, jak tón zní, a zda „zpívá“. Dále jestli rezonuje a tóny se dobře pojí nebo je naopak ozev jednotlivých tónů velmi obtížný. Odborníky zajímá též, jakou má hobojista artikulaci, zda je nasazení tónů měkké nebo tvrdé, zda jsou slyšet časté „neozevy“, či „kiksy“. Z estetického hlediska tedy můžeme určit, zda je tón dosti flexibilní, tvarovatelný, dynamický a objemný, tmavý nebo světlý a podobně.“13 O kvalitě a přijatelnosti tónu se dá neustále spekulovat. Proto jsou názory na kvalitu hry rozdílné. Většina evropských pedagogů se shoduje na názoru čistého a jasného vedení tónu. Až teprve konkurzy a soutěže sjednotí tón hráče, který je daný požadavky členů komisí z celého světa.

4.1 Flexibilita hráče versus zvuk nástroje Hra na jakýkoliv nástroj se skládá z dvou hlavních úkolů: umět ovládat nástroj a učit se hudbě. Učení hudby a její interpretace je universální a měla by být

13

LIKIN, Jurij. Estetika hobojového tónu, Brno, 2013. str. 7

15

všem nástrojům rovnocenná. Ovládat nástroj je procesem ke správnému uchopení a vyjádření hudby: dynamický rozsah, různé druhy artikulací, paletu barev zvuku, flexibilní vibrato a spoustu dalších. Všechny tyto prvky tvoří hudební flexibilitu. Přesto dnes hudební trh, speciálně ten orchestrální, požaduje od hráčů stabilitu v orchestru. Hlavně po stránce zvukové, intonační nebo prstové techniky. Prvky, které tvoří stabilitu, jsou všechny měřitelné a relativně jednoduše se hodnotí. S divokou soutěživostí dnešního světa, je důležitost těchto měřitelných prvků včetně, a stávají se standartními prvky, podle kterých jsou hudebníci souzeni. Stabilní intonace a skvělé ovládání nástroje jsou přirozeným předpokladem hráče na hoboj. Móda je v posledních letech taková, že člověk musí mít také velmi specifický „zvuk“ nebo abychom byli přesní - jeho barvu. Faktem je, zejména v hobojových skupinách, že napětí se vytvoří mezi flexibilitou tónu a postavením těla hráče na hoboj. Napětí vychází z principu stavby strojku: více dřeva znamená větší stabilitu, ale také mnohem větší odpor, méně vibrace a menší flexibilitu. Mnoho hráčů na hoboj preferuje strojky přizpůsobené stabilitě, které většinou poskytují ideální barvu, po které je poptávka v orchestrech kvůli dobré pojivosti tónu s dalšími nástroji. Reálný zvuk však není ve skutečnosti kulatý a tmavý, ale spíše mrtvý a postrádá projekci. Ona projekce je založena na menších vibracích. Tento nedostatek vibrací pohltí flexibilitu. Co nám zbývá, je téměř pouze jeden "krásný" strojek zvukové barvy, který nás stojí velké úsilí, vzhledem k jeho velkému odporu. To ale není správný způsob, jak produkovat opravdu krásné, kulaté a bohaté tóny. Správná cesta je založena na mnoha vibracích a pružnosti - ve správném poměru. Samozřejmě, že hobojista potřebuje tvořit krásný zvuk, ale rovnováha mezi zvukem a flexibilitou by měla být změněna. Domnívám se, že na dnešním hudebním trhu, a to zejména ve flexibilitě hry na hoboj, je právě ona flexibilita vážně zanedbaná kvůli poptávce po "zvuku" a stabilitě. Hudebníci by neměli být posuzováni jen podle samotného zvuku, ale především svou hudební interpretací a výrazem: jak dlouho vydrží hrát, jak jsou schopni dodržovat postupné dynamické

16

rozdíly, jak mohou měnit své vibrato, jak dokáží pracovat s barvami nástroje a tak dále. To všechno dohromady posouvá hudební interpretaci na vyšší úroveň.14

4.2 Dechová opora Základem všeho, co se při hře na hoboj děje je dech a jeho opora. Tyto aspekty mají klíčový vliv na intonaci, barvu tónu, nasazení, výdrž atd. Právě špatná dechová opora je problémem většiny začínajících hráčů na hoboj. Malým dětem je těžké vysvětlovat techniku dechu pomocí odborných termínů. Proto právě pro ně používáme názorné ukázky z běžného života tak, aby pochopily složité funkce uvnitř lidského těla. Pro hráče na hoboj je důležité, aby se nadechl do celých plic. Plíce se hluboce naplňují i během běžných aktivit, např. smích, spánek, kašlání, při běhu nebo zívání. Proto je dobré vědět, jak se u těchto činností člověk cítí, umět cítit kde se co hýbe, kde naopak. Proto je snazší identifikovat, jak se nám dobře dýchá a držet se svých zásad. Proč se zrovna v těle děje to či ono, jaké změny v těle probíhají. Uvědomit si, které svaly se uvolňují, které jsou naopak v činnosti. Například zívání je výborný uvolňovací cvik, při kterém se otevírá krk, a naplňují se plíce.15 „Každý dýcháme automaticky a přirozeně. Jednoduše se dá říci, že využíváme nádech a výdech. U hry na dechové nástroje je tomu trochu jinak. Celý proces dýchání je pro naši dýchací soustavu nepřirozený. Když se nadechneme, tak se nám snižuje celkový tlak. Když se přeplní, můžeme i kolabovat, protože nemáme dostatek oxidu uhličitého. Tak je zapotřebí výdechu. Při normálním procesu dýchání jsou menší rozdíly ve snižování tlaku v těle, a proto je hra na hoboj nepřirozená. Ze začátku se nám může kvůli velké změně tlaku točit hlava. Proto je v začátcích dobré rozvrhnout si čas na kratší časové úseky, mezi cvičením si dělat malé pauzy a často místnost větrat, kvůli čerstvému vzduchu. Také pomáhá hrát na nástroj v sedě. Foukání do nástroje vyžaduje velké úsilí a kontrolu nejen nad braním si dechu do plic, ale také včasnými výdechy. Jinak nám hrozí kolaps. Při výdechu svaly a nátisk relaxují, aby znovu mohly fungovat.“16

14

PORAT, Guy. Guy Porat – Oboe, volně přeloženo z anglického jazyka

15

DOSOUDILOVÁ, Eva. Základní aspekty při hře na hoboj a výuka začátečníků, JAMU, 2013

16

TROJANOVÁ, Iveta. Dýchání při hře na dechové nástroje se zaměření na hoboj, HAMU, 2015

17

5. Technika dechu v praxi Tato kapitola vysvětluje a popisuje různá dechová cvičení pohledem studentů a zahraničních pedagogů. Konkrétně jsem si vybrala dechová cvičení na správnou regulaci dechu, ovládání dechu spolu s nástrojem a dále jsem zde popsala pojem komprese a dekomprese, které popisuje Guy Porat.

5.1 Praktická dechová cvičení Marca Schaeferdieka Abychom zvládli dobře dýchat do nástroje, jsou nám pomocí různá dechová cvičení. Zde je výběr cvičení z metodiky „Foundations of Oboe Playing“ Marca Schaeferdieka. Například si zde ukážeme několik cvičení na výdech a nádech. Výdech a nádech by se měl cvičit v klidu. Vhodné je cvičit před zrcadlem (uvidíme, co se nám děje s tělem). Také nesmíme zapomínat na správný postoj a neustále ho kontrolovat. V ten okamžik budeme cítit pohyby svého těla. Když se cítíme unaveni, nedělejme dechová cvičení každý den. Jako první z dechových cvičení si vysvětlíme hluboké a těžké vydechování. Nadechněte se velkého množství vzduchu (po kompletním vydechnutí) a okamžitě vydechněte veškerý vzduch z plic a znovu se zhluboka nadechněte. Tímto způsobem opakujte cvičení desetkrát. Dalším cvikem je postupné vydechování. Nadechněte se, co vám nejvíc dovolí plíce (poté všechen vzduch hned vydechněte) a bez zadržování dechu, nechte svůj dech pomalu vypouštět z úst (pouze asi 20 - 30 sekund). Poté vydechněte zbytkový vzduch. Konečná fáze cvičení je normální dýchání až do úplného odpočinku. Tento cvik opakujeme dvakrát až třikrát. Posledním z řady cvičení bude zadržování dechu. Nadechneme se, co nám dovolí kapacita plic. Zadržme dech, a zkusme přitom relaxovat (vždy relaxuje svěrač, horní patro v ústech a bránice). Držme dech po dobu 25 sekund a všechen vzduch přímo vydechneme. Poté se znovu normálně nadechneme a celé cvičení opakujeme dvakrát.

18

5.2 Guy Porat a jeho metoda cvičení Hlavním cílem této přeložené přednášky bylo umět správně uchopit techniku dýchání při hře na hoboj. Nejtěžší je tvoření samotného tónu. Je to v podstatě neustálé proudění vzduchu skrz dechový sloupec. Nejdříve musíme rozpohybovat samotný strojek, oživit ho. V praxi se jedná o vysvětlení pojmu komprese a dekomprese a také o to, že musíme překonat velký odpor strojku. Dohromady rozpohybovat dýchací ústrojí hráče. Tím se z nástroje začne linout jakýsi neurčitý zvuk. Zvuk je něco, co vychází z našeho nitra. Uvolněný zvuk může ladit, pouze když donutíme strojek vibrovat - překonat odpor strojku a rozvibrovat ho vlastní silou. Strojek se rozvibruje pomocí chvějícího se vzduchu a tlaku dechu. Vlastně se jedná o rychlost proudění vzduchu s vnitřním tlakem. Tím strojek rozvibrujeme a on se dá do pohybu a vytvoří tón. Rychlost proudění vzduchu je paradoxně úplně obráceně, než třeba u příčné flétny. Abychom ze strojku dokázali vyloudit zvuk, potřebujeme k tomu nabrat hodně dechu, ale do strojku ho pustit jen trochu a mít ho neustále pod tlakem. Je to dáno vstupním otvorem strojku, který je malý a úzký. Tím dosáhneme relativně stabilního tónu.

5.3 Příklady cvičení dechu skrz balónek Guy Porat uvádí mimo jiné cvičení dechu skrz balónek. Jedná se o vysvětlení pojmu komprese a dekomprese. Tlak vytváří kompresi a podtlak dekompresi. Například když hrajeme skrz strojek, tak vydechujeme vzduch silně, ale v malém objemu. Balónek nafukujeme tak, že potřebujeme dostat velké množství vzduchu dovnitř balónku a vzduch uvnitř se stlačí a tím se balónek nafoukne. Když si to vyzkoušíme s nástrojem, tak to vypadá následovně: nadechneme se - stlačíme vzduch dolů. To dává smysl hry a pak funguje celý náš dechový ústroj. Další možnost na ukázku tlaku dechu je kontrola otevřenosti krku. Pokud budeme mít krk zavřený, intonace půjde směrem dolů a tón se stane nestabilním. Vzduch uvnitř balónku je stlačený, kontroluje tlak tak, aby nevycházel ven - tím se balónek rychleji naplňuje vzduchem. Balónek je neustále aktivní, i když je vzduch stlačený a momentálně se nenafukuje. Tlak uvnitř tělesa neustále pracuje a rozpíná se, je pružný. Odpočívejte a kontrolujte stále základní pozici tlaku dechu. Aktivní je 19

vzduch, ne balónek. Výdech a nádech - těleso nafoukneme, slyšíme zvuk - když vyfukujeme pomalu vzduch z balónku, intonace a tón klesají - komprese. Málo komprese = malá rychlost proudění vzduchu, intonace klesá. Komprese je udržována a zesilována = zvyšujeme tlak vzduchu, intonace neklesá. Abychom věděli, jak se správně nadechnout, je potřeba vědět, z čeho se skládá komprese. Je to velké množství vzduchu v malém prostoru. Nadechneme se plynu a tím nafoukneme balónek, tím pádem stlačíme více vzduchu. Musíme neustále dávat pozor na kompresi a tlak dechu musíme mít neustále pod kontrolou. Nejen tlak je nedílnou součástí správné hry na hoboj. Také průchodnost vzduchu skrz krk se řadí mezi další důležité aspekty při hře na hoboj. Pokud vzduch nebude mít volnou cestu ven, intonace začne klesat. Je to stejný případ, jako když nafukujeme balónek. Balónek je aktivní - vzduch je stlačený. Aktivní je pnutí v balónku, ne samotný vzduch. Tato pozice nám pomáhá relaxovat a zároveň kontrolovat základní pozici těla.

5.4 Gonzalo Ruiz - hoboj jako dechový nástroj V této kapitole se budeme zabývat technikou dechu podle amerického barokního hobojisty Gonzala Ruize. Vysvětlíme si co je to dechová opora a tlak dechu. Také se zde zaměříme na další aspekty hry na hoboj, konkrétně na vedení fráze, nádech a výdech. Zaprvé, než začneme hrát, zahrajeme si pouze na samotný strojek, abychom našli správné vibrace. Hoboj můžeme považovat za zesilovač a modulátor. Začínáme pouze s dechem. Většina hobojistů zažila problémy s regulací dechu, a tím pádem i s vytrvalostí a řízením dechu. Vedení dechu neznamená nabrat si spoustu vzduchu, jak si studenti občas myslí. Naše dechová opora je pouze rozšíření běžného dechu. Takže se nadechneme, vydechneme a nabereme si do úst menší množství vzduchu. Uprostřed tohoto procesu se na chvilku zastavíme. Když vydechujeme, tak foukáme, ale nemůžeme se zbavit vzduchu, protože máme zavřená ústa. To je podstata dechové opory.

Neustálý tlak uvnitř těla. Zde si uvedeme ještě jiný příklad:

nadechneme se a nejprve zadržíme dech. Následně vydechujeme a zadržujeme dech naráz, což není zrovna pohodlné. Tím, že oba dva úkony děláme zároveň, se sníží

20

vytrvalost. A právě to je klíč ke správnému vydechnutí Když máme v sobě tlak, tak je celé naše tělo napjaté, a vše v něm jde nahoru a musíme vydechnout.

5.5 Práce s dechem pohledem zahraničních hobojistů V této kapitole budeme vysvětlovat různé pohledy na techniku a oporu dechu od světových lektorů z mistrovských kurzů v hobojové třídě JAMU v Brně. Každý z nich má trochu jiný koncept výuky techniky dechu při hře na hoboj, ale v závěru se vlastně všichni víceméně shodují. Tato kapitola má dva pohledy na hru na hoboj: barokního hráče a hráče na moderní nástroj.

5.5.1 Denis Bystrov (Petrohrad) Hráč na barokní hoboj z ruského Petrohradu nám vysvětloval techniku hry barokním způsobem. Barokní hoboj přefukuje do oktávy, a tak je potřeba bravurně ovládat dechovou oporu a s tím spojené další technické věci. Bystrov má při učení jasný a nekompromisní cíl výuky hry. Nedává studentům moc prostoru na vlastní realizaci, protože hra na barokní hoboj je hodně specifická a musí se u ní dodržovat určité zásady. Oproti modernímu hoboji je tento barokní nástroj hodně specifický. Nejen svým zvukem a barvou, ale právě odlišným tvořením tónu. Když si zkusíme hrát na tento nástroj, zjišťujeme, že když perfektně ovládáme jednu jedinou techniku dechu, pak už nemusíme vyvíjet tolik úsilí na vyprodukování tónu.

5.5.2 Xenia Löffler (Akademie staré hudby v Brémách) Tato barokní hobojistka k nám zavítala na podzim tohoto roku. Přijela k nám z vysoké hudební školy v Brémách. Xenia má velmi otevřený přístup ke studentům a má na hru barokního hobojisty trochu jiný názor než Denis Bystrov. Její názor na hru na barokní hoboj bere z více úhlů pohledu a nechává studenty volně přemýšlet, hlavně co se týká přístupu k hudbě a skladbám obecně. Jak už jsme dříve zmiňovali, v koncepci výuky nechává více kreativity a dosahuje přitom stejně kvalitních výsledků.

5.5.3 Michael Britton (zástupce firmy Howarth London) Je zástupcem moderních hobojů značky Howarth London. Vysvětloval nám pohled na hru ve Velké Británii a o tamních hudebních školách. Hudební školy 21

v Británii jsou specifické tím, že nechávají studentům volný prostor pro realizaci. Hra na hoboj se tam vyučuje evropským stylem, včetně strojků.

5.5.4 Pohled studentů třídy hoboje JAMU na dechovou techniku Témata dechu a dechové opory jsou v naší hobojové třídě JAMU v Brně jistě aktuálním tématem. Neustále se v hodinách bavíme a diskutujeme, která z nabízených cest je vlastně dobrá či nikoliv. Pohledů na tuto problematiku má každý student vlastní, nebo tu, kterou slyšel z mistrovských kurzů nebo si načetl z metodik. V hodinách strojků také probíráme, jak by měl strojek správně vibrovat, jak má být uvolněný a jak vlastně správně identifikovat daný problém. Každý student, jak už jsme zmínili na začátku, má vlastní cestu a řešení, jak se k problému dýchání postavit, jaká cvičení mu vyhovují a co mu pomáhá. Samozřejmě hra na hoboj není jen o dechu, ale o celkovém rozpoložení hráče. Jak on sám se k tomu problému postaví a řeší ho. Naopak u zahraničních lektorů jsem se dozvěděla, že se tento základní problém nedá jednoznačně nazvat. Xenia Löffler vysvětluje hru uvolněnou, ale stále postavenou na opoře dechu. Denis Bystrov má stejný názor na oporu dechu a to, prakticky si barokní nástroj zkusit, a tím přijít na to jak má fungovat technika dechu na moderní hoboj.17

17

LIKIN, Jurij. V hodinách hry na hoboj a z mistrovských kurzů na JAMU v Brně

22

Závěr V této práci jsme si popsali různé pohledy na techniku hry na hoboj z pohledu různých světově uznávaných pedagogů. Daná práce splnila vytyčené cíle a poukázala na oblast techniky dechu, a také porovnávala světové metodiky, které obohacují, a doplňují rozvoj techniky dechu hry na hoboj. Na základě vytyčených úkolů již v úvodu teoretické části práce byla popsána technika dechu ze dvou různých pohledů. Práce totiž porovnávala techniku dechu při hře na hoboj a techniku dechu při zpěvu. Dále je v práci obsažena kapitola shrnující přednášky zahraničních hráčů a pedagogů, kde se rozebírají jejich zkušenosti. V praktické části je ukázána praktická dechová cvičení, která jsou důležitá pro základ hry na hoboj. Ve třetí kapitole je podrobně popsána problematika držení těla při hře na nástroj a problémy od toho se odvíjející. V podkapitole Postoj a držení nástroje jsme si vysvětlili, jak má vypadat správný postoj hráče a důkladně jsme si popsali pozici hlavy při hře na hoboj. Téma techniky dechu je hodně aktuální i v naší hobojové třídě na JAMU v Brně. Proto si zveme nejrůznější pedagogy ze zahraničních vysokých škol, aby nám předali své cenné rady a zkušenosti. Snažíme se inspirovat jejich technikou hry na hoboj tak, abychom zlepšili svoji vlastní hru. Autorka dané práce doufá, že myšlenky a postřehy, použité v bakalářské práci poslouží inspiraci pro další studenty třídy hoboje HF JAMU v Brně.

23

Použité informační zdroje SCHURING, Martin. Oboe and Art Method: Oxford University Press, 2009, 240 s. ISBN 978–0–19-537457-5 KUBÁT, Adolf; SMETÁČEK, Václav. Škola hry na hoboj- Francouzský systém. Praha: Bärenreiter, 2000. 161 s. ISMN M-2601-0067-1 SCHAEFERDIEK, Marc. Foundations of Oboe Playing.Warngau: Accolade Musikverlag, 2009. 96s. ISMN M-50135-550 BURGESS, Geoffrey and HAYNES Bruce. The Oboe: Yale Musical Series.Yale University Press New Haven and London, 2004. 418 s. ISBN 9780300100532 MORÁVKOVÁ, Blanka. Metodika zpěvu: Brno: JAMU Brno, 2013. 96 s. DOSOUDILOVÁ, Eva. Základní aspekty hry na hoboj a výuka začátečníků: diplomová práce. Brno:JAMU Brno, 2013. 49 s. DITTRICHOVÁ, Lucie. [online]. [cit. 2016-21-5] Dostupné online: http://www.luciedittrichova.cz/dechove-cviceni-nedilna-soucast-kazdodenni-rutiny/ TROJANOVÁ, Iveta. Dýchání při hře na dechové nástroje se zaměřením na hoboj: diplomová práce. Praha: HAMU, 2015. 58 s. PORAT, Guy [online]. 2016. [cit. 2016-25-4] Dostupné online: www.poratguy.com FRÁNA, Josh [online]. 2016. [cit. 2016-17-5] Dostupné online: http://www.joshfrana.cz/branice-jeji-funkce-v-kickboxu/ PORAT, Guy [online]. 2016.[cit. 2016-15-4] audio přednáška - Effortless Breathing - IDRS 2009.mp3 RUIZ, Gonzalo – video přednáška, [cit. 2016-10-5] SPRENKLE, Robert; LEDET, David. Art of Oboe Playing. Los Angeles: SummyBirchard Inc, 1961. 96 s. ISBN 0-87487-040-2¨ HOLLIGER, Heinz. [online]. 2016. [cit. 2016-24-3]. Dostupné online: https://www.idrs.org/publications/controlled/DR/DR6.1/holliger.html ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc : Votobia, 1997. 271 s. ISBN 80-7198-173-7.

24

Seznam ilustrací Obrázek č. 1: Nádech a výdech, [online]. Dostupné online: http://mujweb.cz/taiji/tai-ji-dychani.html Obrázek č. 2: Funkce bránice. [online]. Dostupné online: http://www.mishayoga.cz/blog/dychate-spravne-aneb-jak-spravne-dychat

Obrázek č. 3: Plachetnice. SCHAEFERDIEK, Marc. Foundations of Oboe Playing, strana 8

25