JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dřevěných dechových nástrojů Studijní obor hra na hoboj
Rezonance hoboje Bakalářská práce
Autor práce: Vojtěch Pospíšil Vedoucí práce: odb. as. Jurij Likin Oponent práce: doc. MgA. Ivan Séquardt
Brno 2013
BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM POSPÍŠIL, Vojtěch. Rezonance hoboje [An oboe resonance]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2013, 42 str. Vedoucí bakalářské práce odb. as. Jurij Likin
2
ANOTACE Diplomová práce „Rezonance hoboje“ pojednává o některých aspektech pedagogiky a hry na hoboj, při které se dá využít fyzikálních vlastností tohoto nástroje a psychologický pocit hráče. Přestože rezonance jako fyzikální veličina podléhá přírodním/materiálním zákonitostem a je závislá na dalších nuancích lidského těla, je možné ji v konkrétním jejím využitím při hře na nástroj ovlivnit. Předpokladem však je zvládnout techniku těla, která má důležitý vliv na interpretaci, znát také zákonitosti přirozeného dýchání a schopnost hrát na hoboj v jakémkoliv místě hudební produkce. V předložené bakalářské práci jsou obsaženy vedle stručného popisu fyzikálních předpokladů potřebné rezonance i některé praktické zkušenosti hráče na hoboj, které by měly rezonanci nástroje ještě ovlivňovat. Důležité je též pochopit jak ovládat nejen nástroj k vytvoření ušlechtilého zvuku. ANNOTATION The thesis of "An oboe resonance" speaks about some aspects of pedagogics and oboe’s playing, at which it is possible to apply physical opportunities of this instrument and psychological health of the performer. Despite the fact that the resonance as a physical measure is a subject to natural/material regularities and depends on nuances of a human body, and is it possible, with the concrete technique used when playing on oboe, to influe the instrument. The assumption is mastering of a body technique, which strongly impacts the interpretation, also knowledge of born breath’s and ability to play an oboe in any room’s regularities. In the offered baccalaureate work, by the rules of the short description of physical assumptions, some practical experience of the oboist, which can deeply affect an instrument’s resonance, is necessary. It is also important to understand how to not only own the too, l but the body, to create a noble sound.
3
Klíčová slova rezonance, hoboj, tělo, rezonátory, strojek, hobojista, hra na hoboj
Keywords resonance, oboe, body, resonators, reed, oboe player, playing on oboe
4
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jsem uvedené informační zdroje. V Brně, dne 28.7.2013
Vojtěch Pospíšil
5
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych rád poděkoval odb. as. Juriji Likinovi a RNDr. Luboru Přikrylovi za poskytnuté informace a cenné podněty při psaní této práce.
6
OBSAH ÚVOD – PŘEDMLUVA……………………………………………..8 1. AKUSTIKA A ZVUK – DEFINICE…………………………….10 1.1. Definice akustiky……………………………………………….10 1.2 Vznik zvuku, jeho zdroje a jeho šíření………………………..10 1.3. Sluchový vjem zvukového signálu…………………………… 11 2. AKUSTICKÉ VLASTNOSTI DŘEVA A KOVU……………..13 3. ROLE REZONANCE V HOBOJOVÉ HŘE …………………..14 3.1. Rezonance……………………………………………………...14 3.2. Funkce rezonátoru v hobojové hře……………………………16 3.3. Aparát hobojisty pro rezonanci hoboje……………………….17 3.3.1. Nátisk…………………………………………………………………...17 3.3.2. Úhel nástroje…………………………………………………………...20 3.3.3. Dechový aparát ………………………………………………………...20
3.4. Rezonátory……………………………………………………....25 4. HOBOJOVÝ STROJEK A REZONANČNÍ VLASTNOSTI NÁSTROJE…………………………………………………………..29 ZÁVĚR.................................................................................................34 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE …………...............................35 PŘÍLOHA –ILUSTRACE…………………………………………..38
7
ÚVOD Téma rezonance v hobojové hře bylo vždy důležité, náročné a pořád je v dnešní době jedním z nejvíce složitých problémů hobojové hry. Názorem mnohých specialistů v oblasti hobojové pedagogiky je, že rezonanční technika je jedinou správnou cestou, jak být profesionálním hobojistou. O rezonanci a její důležité roli v hobojové hře ví v podstatě každý vzdělaný pedagog hoboje. Problém je v tom, že ne každý hobojista může úspěšně realizovat rezonanční princip ve své praxi. Příčina spočívá ve složitosti samého porozumění rezonanci a v chybějící metodické literatuře hoboje. Protože je tento problém aktuální, vybral jsem si téma mojí bakalářské práce „Rezonance hoboje“. Zabýval jsem se proto tímto problémem z pohledu výchovy budoucího profesionálního hobojisty. Poté jsem přešel k rezonanční technice, která je důležitým faktorem kvalitní produkce zvuku. Cílem této práce je prokázat, že zvládnutá rezonanční technika opravdu přivádí hobojistu k dobrým výsledkům, jasnosti zvuku, síle zvuku, flexibilitě tembru zvuku.Ve shodě s cílem práce byly zformulované další úkoly: najít základní principy rezonanční techniky organizmu, hledat možnosti, jak ovlivňovat rezonancí hru na hoboj a zrekapitulovat získané zkušenosti a praktické dovednosti hráče na nástroj. Předpoklad o tom, že zvládnutí rezonanční techniky ve hře na nástroj bude efektivní, když:
výuka bude zaměřena i na využívání rezonančních vlastností nástroje,
bude se realizovat orientace na kreativní vlastnosti hobojisty,
bude organizováno subjektivně důležité působení pedagoga na žáka.
Metody bádání: -
pozorování,
-
všeobecný rozbor hobojisty – interpreta a jeho hudební produkce,
-
generalizování a systematizace teoretického materiálu.
8
Tato práce se skládá z úvodu, pěti kapitol, závěru, použitých informačních zdrojů a obrazové přílohy. Úvod charakterizuje aktualitu a důležitost tématu pro hobojistu dneška, stupeň jejího zpracování v teorii a praxi, cíle a úkoly, objekt a předmět, metody sběru a zpracování informací, vědeckou hypotézu, odůvodnění výběru použitých pramenů literatury, krátký obsah kapitol a odstavců základní části práce. Také je cílem mé práce popsat a vysvětlit vznik zvuku a akustické vlastnosti dřev a kovů. Definuji co je akustika a zvuk a především, jak zvuk vzniká, jaké jsou jeho zdroje a jaké je jeho šíření. Poté rovněž popisuji fungování sluchového vjemu zvukového signálu. V následující kapitole se zabývám akustickými vlastnostmi dřeva a kovu, kdy nejdříve popisuji tyto vlastnosti obou těchto materiálu z obecného hlediska a poté popisuji a vysvětluji akustické vlastnosti jednotlivých druhů dřeva a kovů, kdy se z druhů dřev jedná o africký granadil, eben, palisandr či zimostráz a z kovů se jedná především o popsání akustických vlastností mosazi či slitiny niklu a stříbra, tuto slitinu můžeme také znát pod názvem german silver. Na závěr provedu vlastní zhodnocení. V první kapitole jsou popisované obecné fyzikální zákonitosti akustiky a zvuku. V
druhé kapitole jsou přiblíženy akustické vlastnosti dřeva a kovu,
tj. materiálů, z nichž je hoboj vyroben. Ve třetí kapitole je popsána role rezonance v hobojové hře a praktické náměty, jak zušlechtit tón při hře na hoboj. Ve čtvrté kapitole je popsán hobojový strojek, jeho stavba a konkretizovány rezonanční vlastnosti nástroje. V závěru se potvrzuje důležitost požití rezonanční techniky v praxi; jsou shrnuty poznatky, které potvrzují mou hypotézu o možnosti použití rezonanční techniky ve hře na hoboj.
9
1.
AKUSTIKA A ZVUK - DEFINICE
1.1. Definice akustiky Akustika je jedním z řady vědních oborů, která se komplexně zabývá zvukem od jeho samotného vzniku přes jeho přenos prostorem až po vnímání zvuku lidskými smysly. Samotná akustika má řadu podskupin, a to například hudební, stavební nebo také prostorovou akustiku, jež se zabývá šířením zvuku v obecném prostoru, zajímavou podskupinou je rovněž fyziologická akustika, jež zkoumá vznik zvuku v hlasovém orgánu člověka vnímání zvuku v lidském uchu. Z obecného hlediska lze zvuk popsat jako mechanické kmitání, jež je charakterizováno parametry pohybu částic pružného prostředí a u vlnového pohybu naopak parametry zvukového pole. Jedna část zvuků se projevuje jako slyšitelné zvuky a druhá část zvuků zase naopak jako neslyšitelné zvuky. Slyšitelný zvuk, lze z odborného hlediska popsat jako akustické kmitání pružného prostředí v pásmu frekvencí od 16 Hz do 20 kHz, což je schopné vyvolat sluchový vjem. Příklad budičů, které mohou vyvolat sluchový vjem jsou uvedeny v obr. č. 11. Ovšem, jen málokdo je schopen vnímat celé pásmo frekvencí, protože především horní hranice je proměnná a už zde záleží na věku člověka. Zvuky, jež jsou pod slyšitelnou hranicí v rozmezí 0,7 – 16 Hz označujeme jako infrazvuk a naopak nad ní v rozmezí od 20 do 50 kHz, jež jsou označovány jako ultrazvuk, člověk neslyší, ale je schopen je vnímat a tyto zvuky rovněž mohou mít negativní důsledky na zdraví a psychiku lidského jedince.1
1.2. Vznik zvuku, jeho zdroje a jeho šíření Samotný zvuk vzniká kmitáním bodů a bodových soustav, tento kmitavý pohyb je fyzikální děj, u něhož se střídavě mění charakteristické veličiny, jako 1
Akustika, vznik a šíření zvuku, frekvenční analýza a syntéza, sluchový vjem zvukového signálu (online). Citace 14. 07. 2013. Dostupné na http://homen.vsb.cz/~ber30/texty/varhany/anatomie/pistaly_akustika.htm
10
například polohy, rozměr či rychlost. Nejjednodušším kmitavým pohybem je periodický pohyb harmonického průběhu. Zmíněný kmitavý pohyb je zdrojem vzruchu, který se v daném prostoru šíří formou postupného podélného vlnění, nazývané jako zvuková vlna a u harmonického pohybu vznikne tedy harmonická vlna. Každá taková zvuková vlna je charakterizována vlnovou délkou, která určuje vzdálenost dvou nejbližších bodů vlny se stejnou fází a amplitudou. Ve volném prostoru se zvuk šíří všemi danými směry zcela volně a jeho šířené lze popsat vlnoplochami, je-li například zdroj zvuku malý, je tedy bodový, mají dané vlnoplochy tvar koule a naopak je-li zdrojem zvuku například rozměrná deska, jsou vlnoplochy rovinné. Samotné šíření zvukových vln popisuje řada fyzikálních dějů, zvukové vlny se mohou v prostoru odrážet, lámat či ohýbat či podléhat tlumení. Dopadne-li zvuková vlna na překážku, dojde k jejímu odrazu, poté ovšem vše závisí na vlastnostech dané překážky, zda se jedná o překážku pevnou či poddajnou. U překážky pevné se vlna odrazí s opačnou fází, kdy odražená vlna postupuje proti přímé vlně a dochází k jejich vzájemnému skládání, k tzv. interferenci a výsledkem je stojaté vlnění, u něhož jsou některé body v klidu a jiné jsou v maximálním pohybu a toto se nazývá chvění. V prostředí se tedy zvuk šíří od zdroje k posluchači nekonečnou rychlostí a ve volném a uzavřeném prostřední je dominantní přímá vlna, která postupuje po přímce mezi místem jeho vzniku a místem jeho příjmu.2
1.3. Sluchový vjem zvukového signálu Sluchový vjem zvukového signálu je souhrnem subjektivních veličin, jako jsou výška tónu, hlasitost a barva zvuku, jež jsou přímým obrazem objektivních fyzikálních veličin, tedy frekvence, amplitudy, intenzity a časového průběhu zvukového signálu. Sluchový vjem je silně závislý na frekvenci a intenzitě zvuku, konečný sluchový vjem je také ovlivněn tím, zda člověk poslouchá zvuk s jednou či více frekvencemi. Dané zvuky, jež u posluchače vyvolají sluchový 2
Akustika, vznik a šíření zvuku, frekvenční analýza a syntéza, sluchový vjem zvukového signálu (online). Citace 14. 07. 2013. Dostupné na http://homen.vsb.cz/~ber30/texty/varhany/anatomie/pistaly_akustika.htm
11
vjem, lze zařadit do sluchového pole, jehož tvar je individuální pro každého člověka, tento tvar je zezdola i seshora ohraničen. Zezdola je ohraničen prahem slyšitelnosti a seshora naopak prahem bolesti, kdy zvuky nad tímto prahem mohou vyvolat bolesti u člověka.3
2. AKUSTICKÉ VLASTNOSTI DŘEVA A KOVU 2.1. Obecné akustické vlastnosti dřeva a kovu Dřevo je materiál, jež má dobré akustické vlastnosti, které ho předurčují k výrobě hudebních nástrojů a také ke zlepšení akustických vlastností společenských a kulturních budov. Akustické vlastnosti dřevěných materiálů jsou vyjadřovány schopnostmi daný zvuk utlumit, vést nebo zesílit. Studium šíření zvukových vln ve dřevě je na rozdíl od technických materiálů, například kovů, složitější, protože dřevo vykazuje anizotropní vlastnosti, jež souvisejí s chemickým složením a anatomickou stavbou. Rychlost šíření zvuku v dřevěných materiálech ve směru vláken je podobná jako u kovů, ale napříč vláken je naopak třikrát menší. Šíření zvuku ve dřevě je rychlejší tehdy, kdy je větší modul pružnosti a menší hustota dřeva. Rychlost šíření zvuku závisí rovněž také na druhu dřeva.4 Zvukové vlny se nejlépe šíří v pevných látkách, poté v kapalinách a nakonec ve vzduchu. Zvukové vlny se šíří v pevných látkách především z toho důvodu, že pouze v pružném prostředí mohou vzniknout částice prostředí, jako jsou atomy a molekuly, kterými se mechanické vlnění šíří. Z hlediska pevných látek se zvuk lépe a jednodušeji šíří v kovech než v dřevěných materiálech, přičemž
3
Akustika, vznik a šíření zvuku, frekvenční analýza a syntéza, sluchový vjem zvukového signálu (online). Citace 14. 07. 2013. Dostupné na http://homen.vsb.cz/~ber30/texty/varhany/anatomie/pistaly_akustika.htm 4
Vybrané vlastnosti dřeva (online). Citace 14. 07. 2013. Dostupné na http://www.ohybacidrevo.cz/vlastnosti/vybrane-vlastnosti-dreva
12
rychlost šíření zvukových vln je u obou typů materiálu podobná, u železa je to například 5000 m/s nebo u mědi 3600 m/s.5
2.2. Akustické vlastnosti jednotlivých druhů dřev a kovů Dřevina africký grenadil patří spolu s ebenem mezi exotické dřeviny, ještě se vyznačují mimořádnou tvrdostí, oboje dřeviny mají přes 1 501 kg na jeden metr krychlový. Tato mimořádná tvrdost znamená odpor, který tato exotická dřevina klade nástroji při svém zpracovávání a tato vlastnost je navíc mimořádně důležitá při ručním opracovávání. Jak z hlediska tvrdosti, tak i z hlediska akustických vlastností lze porovnávat africký grenadil a eben naprosto stejně. Obě tyto dřeviny mají výborné akustické vlastnosti, a proto se obou těchto dřevin velmi často používá pro výrobu hudebních nástrojů. Šíření zvukových vln v africkém granadilu i v ebenu navíc usnadňuje to, že vlákna jsou zde rovná, na druhou stranu nevýhodou těchto dřev je křehkost a nevyzpytatelnost při štípání materiálu. Například eben je z hlediska svých akustických vlastností tak kvalitní, že se z něho vyrábí i klarinety nebo černé klávesy klavíru. U další exotické dřeviny, palisandru, z hlediska akustiky záleží na použitém druhu, existuje totiž palisandr brazilský a indický, ale dle pravidla, že zvuk se lépe šíří v dřevech, jež mají menší hustotu, tak například pro výrobu hudebních nástrojů se používá palisandr indický, jenž má měrnou hustotu 830 kg/metr krychlový. Indický palisandr má odlišné akustické vlastnosti, než má brazilský palisandr, pozná se to už při odezvě z poklepání. Indický palisandr má kvalitní basové spektrum, stejně tak je zvuk palisandu bohatý na výšky, které jsou navíc u brazilského palisandru mnohem výraznější a barevnější. Dřevo zimostrázu patří mezi velmi tvrdé a těžké dřeviny a se svojí měrnou hustotou 950 kg/metr krychlový patří mezi nejhustší dřeviny v Evropě. Rovněž dřevo zimostrázu má
5
Vlnění (online). Citace 15. 07. 2013. Dostupné na http://radek.jandora.sweb.cz/f11.htm
13
dobré akustické vlastnosti, díky kterým je používán spolu s grenadilovým a ebenovým dřevem na výrobu hudebních nástrojů, zvláště klarinetu.6 Mosaz je ve skutečnosti slitina mědi a zinku a v současné době se stává jedním z nejoblíbenějších materiálů bižuterie a je vidět i na módních molech, protože v úvahu je nutno také vzít, že mosaz bývá v horších ekonomických časech levnější variantou zlata a stříbra, ale i přesto se opomenout jeho kvality. Jeho velkou výhodou je to, že mosaz má dobré akustické vlastnosti a proto se z tohoto důvodu hojně používá při výrobě hudebních nástrojů, například žesťových nástrojů (trumpet, lesních rohů, trombonů apod.).7 Slitina niklu a stříbra, pod odborným názvem german silver, se stává populárním díky svým dobrým akustickým vlastnostem jako základní kov pro postříbřené příbory a další kuchyňské náčiní, rovněž se tato slitina používá při výrobě zipů, v bižuterii a díky své dobré akustice se používá rovněž při výrobě hudebních nástrojů, zvláště činel. Tato slitina má rovněž vedle dobré akustiky také dobrou obrobitelnost a odolnost proti korozi, rovněž se používá při výrobě mincí.8
3. ROLE REZONANCE V HOBOJOVÉ HŘE 3.1. Rezonance Z pohledu elektroakustiky je rezonance ve fyzice vlastnost systému kmitat a větší amplitudě více při určitých frekvencích než u ostatních. Tyto frekvence jsou známy jako rezonanční frekvence. Thomas Indermuhle a Guy Porat, žák z jeho třídy – píší, že aktivita rezonátorů se projeví nejen v zesílení zvuku, ale také ve vibracích (chvění) jejich stěn pod vlivem rezonance.
6
Lexikon dříví znělého (online). 08. 01. 2013 (citace 15. 07. 2013). Dostupné na http://www.muzikus.cz/tagy/lexikon-drivi-zneleho/ 7
Mosaz šperky – vše, co kdy potřebovali vědět (online). Citace 15. 07. 2013. Dostupné na http://darek.stribrne-sperky-czech.com/mosaz-sperky-vse-co-kdy-potrebovali-vedet.html 8
Slitina (online). Citace 16. 07. 2013, Dostupné na
http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=en&u=http://www.newworldencyclopedia.org/entry/alloy&prev=/search% 3Fq%3Dacoustics%2Bnickel%2Balloy%2Band%2Bsilver%26biw%3D1138%26bih%3D561
14
Rezonance může vzniknout jenom tam, kde je možnost chvění, to jest vznik vlnění v elastickém prostředí. Například v plsti se kmitání (chvění) nerozšíří. To znamená, že žádná rezonance nemůže vzniknout. Kmitat (tedy rezonovat) mohou rozličná fyzická tělesa ve skupenství: 1.
pevném (např. guma, kov atd.),
2.
kapalném (voda),
3.
plynném (vzduch).
Každé pružné těleso (buď z pevného, kapalného nebo plynného skupenství) má tzv. vlastní nebo rezonanční frekvenci kmitání. To je důležitá vlastnost elastického tělesa (jako například barva očí člověka). Pokud brnknete o napnutou strunu, začne kmitat přesně tou rezonancí, která jí přísluší (její vlastní rezonanční frekvencí – výškou a hustotou kmitání). Struna je v daném případě z principu stejně kmitajícím tělesem jako hobojový strojek. Ze strojku bude vibrovat okolní vzduch a naše ucho zachytí tón, který odpovídá této frekvenci. Změnou proporce strojku změníme jeho fyzikální - akustické vlastnosti. Akustickým rezonátorem je jakákoliv nádoba plná vzduchu, která je úzce spjata s okolním prostředím (atmosférou) jedním nebo více otvory. Protože vzduch má elastické vlastnosti a může aktivně vibrovat, je médiem přenosu zvuku (rezonance). Konkrétní vlastností akustického rezonátoru je to, že kmitá pouze na těch zvukových vlnách, které se shodují s jeho rezonanční frekvencí. Například když je vháněn vzduch do trubičky, bude uvnitř vzduch vibrovat a vznikne chvění (stojaté vlny). Frekvence tohoto chvění bude záležet na rozměru trubičky (resp. na objemu vzduchu, který je vháněn do trubičky). Pokud se k sobě postaví různé délky trubiček a vhání se vzduch do každé zvlášt, je možné vytvořit melodii. Na tomto principu je založeno intonování všech dechových nástrojů i píšťal varhan. Ale to nejpřekvapivější se skrývá v tom, že pro zesílení zvuku rezonátory nepotřebují od nás žádnou energii. Fyzika vysvětluje tento fenomén tím,
15
že ve hře na hoboj (i na další dechové nástroje a vokální činnosti) s využitím rezonátoru se výsledek práce nad hudební produkcí naší hry zlepšuje. Bez rezonátoru je největší část energie ztracena „ve vzduchu“ – to je nepotřebné vynakládání sil a únava, atd. Přesně pro hobojisty to znamená, že když se naučí využívat rezonanci těla, bude jejich abdominální svalstvo volné, bez jeho zapojení. Hobojista nebude využívat svalstva, ale přejde k využití energie z rezonátoru. V tom se skrývá základní princip hry profesionálního hobojisty. Ve své podstatě rezonátor sám o sobě nebude znít. Sám rezonátor nevydá zvuk, k tomu je zapotřebí excitátor (struna, blána, plátek, strojek). Přitom proud vzduchu do strojku může být minimální, protože téměř celou práci k vytvoření silného zvuku si vezmou na starost rezonátory. Jinými slovy strojek hobojisty vydává prvotní vibraci, ale rezonátory a správný „opěrný“ dech dávají podporu zvuku. Čím více je koordinována práce dechu a rezonátorů, tím lépe jsou rezonátory ozvučeny, tím je krásnější, objemnější a sytější tón.
3.2. Funkce rezonátoru v hobojové hře Mnozí pedagogové a interpreti v oblasti hobojové pedagogiky a interpretace hry na hoboj (např.
Thomas Indermühle, profesor hry na hoboj Zürcher
Hochschue der Künste /Švýcarsko/, Guy Porat, profesor hry na hoboj Konservatorium Wien - Privatuniversität /Rakousko/, atd.) poukazují na zásadní roli rezonátorů: 1) dají zvuku nástroje plnost a vzlet bez žádného tlaku ze strany abdominálního svalstva a nátisku (dají zvuku „darovanou energii“), 2) tvoří tembr nástroje více příjemné barvy a alikvotů; pouze zapojení svalů nátisku a svalstva by totiž vytvořilo mrtvý a neflexibilní zvuk, 3) rezonátory umožňují svalstvu (nátisku, abdominálnímu svalstvu) relaxovat a tím dávají prostor volným vibracím strojku, které se přenáší na rezonátor, což je hoboj.
16
Tyto výsledky z rezonanční teorie mají velký prakticko-metodický význam, protože orientují interpreta a jeho psychologii pro maximální využívání rezonátorů. Práci rezonátorů v podstatě profesionální hobojista intenzivně nepocituje kvůli silným vibracím. Pociťuje ji ovšem začátečník, který nemá přílišný návyk na pravidelnou hru. Tyto pocity vibrace slouží hobojistům k orientaci pro správné nastavení rezonátorů. Propojení rezonátorů a dechu je pro dosažení „rezonujícího dechu“ velmi důležitý praktický závěr. Velká přirozenost hobojisty se velmi často ztrácí neracionálními návyky ve hře na hoboj a hlavně nedostatečným využíváním rezonančních možností těla a nástroje a nepřítomností spojení dechu s rezonátorem neboli „rezonančního dechu“. 3.3. Aparát hobojisty pro rezonanci hoboje S ohledem na výše uvedené je dále popsán celý aparát hobojisty. Ten je rozdělen do tří částí, z nichž každá plní specifickou roli: 3.3.1. Nátisk (fr. embouchure) Tento výraz je možné definovat jako formování rtů při držení strojku v ústech a při kontrole jeho výkyvu. Smysl slova se ale může stát lehce dogmatickým, pokud je ve třídě vyučován nebezpečný názor, a sice, že existuje pouze jeden správný způsob formování rtů. Nátisková technika je závislá na obličejovém svalstvu. Pakliže je zvládnuta, docílíme ušlechtilého objemného tonu s paletou barev a velkou dynamickou škálou. Na utváření zdravé pozice úst a rozvoj k tomu potřebné svalové techniky je třeba poměrně mnoho času. Přílišná námaha a přespříliš hraní v počátečním učení může vést až k rozsáhlému poškození talentu. Pro začátečníka jsou ideální krátké intervaly v délce maximálně deset minut najednou. Pravidlo zní: „přestat, když je člověk unavený“ pokaždé před začátkem hraní by se měl žák na okamžik soustředit na informace, které
17
načerpal od svého pedagoga. Tím je myšlen celý postup. Tímto způsobem se bude dobře rozvíjet schopnost žáka vytrvat současně s jeho neustálým pokrokem v nátiskové technice. Při vysvětlování základních pravidel je nutné brát na vědomí nejrůznější okolnosti: proporce či jinou individuální vlastnost rtů; tvar čelisti; velikost a postavení zubů a různé kombinace těchto vlastností u jednotlivých hráčů. Jedna z okolností se nemění a je nutné ji znovu zdůraznit. Je to spodní ret, na kterém závisí kompletní technická zdatnost. Proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost především poloze strojku na spodním rtu. Správnou pozici strojku nelze, jak se někteří vyučující domnívají, udat přesným odměřením úhlu, který strojek svírá mezi rty. Často může trápit hobojistu únava díky speciální pozici svalstva štěrbiny ústní9 při hře na nástroj, kdy je nutno dodržovat konickou pozici nátisku, která je velmi podobná při „pískání rty“. Touto aktivitou je možné nacvičit přirozenou pozici a zautomatizovat ji. Další varianta je pozice „bzučení rty“, podobná při hře na žesťové nástroje. Z důvodu ochablého orálního svalstva je častým nežádoucím jevem vzduch pod rty a nafouklé tváře. Intenzívní tlak vzduchu, který se utvoří za rty, když se malou skulinou vhání vzduch do plátku, také výrazně přispívá k únavě obou rtů a obličejových svalů. Pomocí cvičení vydržovaných tonu a cvičení velkých intervalových skoků, kdy se kontrolují tváře a rty před zrcadlem, se docílí zesílení orálního svalstva, čímž vzduch v těchto místech nebude nadále přítomen. Je také vidět, že symetrie obou plátků je dominujícím znakem dobře nastaveného strojku. Stejně tak musí ústní otvor dosáhnout symetrie horního a spodního rtu ve stejnoměrně vyváženém poměru ke strojku. Napnutí krčních svalů je základní narušující faktor při tvorbě tónu. Tato chyba pochází pravděpodobně z toho, že má jazyk sklon stavět se nahoru k patru – především k měkkému patru – a tím zabraňuje volnému průchodu vzduchu. Také špička jazyka hraje při formulaci tónu roli. Měla by ležet dole v ústech tak
9
štěrbina ústní - lat. Musculus orbicularis oris
18
uvolněně, jak je to jen možné. Může tedy zůstat vůči spodnímu rtu volně, čímž ponechá průchod vzduchu strojkem volný a také umožní snadný pohyb jazyka vůči strojku pro přesnou artikulaci. Po všech těchto úvahách by mělo být postavení úst pohodlné a nenucené. Obličejové svaly a krk jsou uvolněné a ústní otvor je otevřený a umožňuje volný průchod vzduchu. Výše probrané fyzické rozdíly nelze zvenčí dobře pozorovat v zrcadle by měla být viditelný alespoň malý kus dřevěné části strojku, je-li postavení úst správné. Teoreticky je žádoucí začátečníkovi poradit, aby při vydání prvním tónu ze strojku jasně vyslovil „T“. V praxi je to ale spíše matoucí, než nápomocné. Poté, co se žákovi dostalo vysvětlení základní funkce rtů, tedy vytvoření polštářku mezi zuby a plátkem, je veden k tomu, aby co možná nejvícekrát vložil plátek do úst a vháněl vzduch, přičemž asociace, že vhání vzduch respektive mezi dva kusy trávy, podpoří myšlenku vábičky na zvěř. Pouze tak docílíme toho, aby žák ucítil přirozených vlastností strojku. Až se toho docílí, může se strojek povytáhnout, aby vznikla vhodnější poloha jazyka, ve které zaujme vhodnou pozici pro jasnou definovatelnou artikulaci. Excitátor, neboli strojek, by neměl mít přílišný odpor z důvodu rezistence a tlumení volných vibrací. Reakcí hráče je v tento moment přílišné zapojení nátisku a tím se stává strojek i nátisk neovladatelným. Mělo by se také předejít hrubým nárazům jazyka do strojku. Vhánění vzduchu bez pomoci jazyka produkuje jinou fyzickou reakci, než artikulace s nárazy jazyka. Prvotní je naučit se strojek rozrezonovat pouze za pomocí dechu. Jakmile se dosáhne ovládání strojku pouze vzduchem, měl by dostat svoji úlohu jazyk jako pomocná síla při vytváření tónu, přičemž špička jazyka přivede strojek k rozrezonování. 3.3.2. Úhel nástroje Jeden z faktorů může narušovat správné rozrezonování nástroje a produkci zvuku a tím je špatný sklon v malém úhlu či velkém. Obr. zobrazuje pozici, která tuto chybu může vyvolat; úhel, ve kterém se špička strojku nachází, je
19
vidět proti tvrdému patru a tím zamezuje lehkému průchodu vzduchu do nástroje. Zejména začátečníky bude váha nástroje nutit držet nástroj v malém úhlu. To narušuje pozici úst a musí být tento jev okamžitě opraven. Úhel, ve kterém je držen hudební nástroj, se samozřejmě liší v závislosti na individuálním tvaru čelisti. U člověka s předkusem by měl být úhel o něco málo nakloněn směrem dolů. Oba rty se setkají ve stejném bodu strojku a tvoří tak pevný, ale měkký polštářek pro stejnoměrnou vibraci obou plátků. Strojek se nastaví přímo do směru, kudy proudí vzduch. Popsaná cesta pomáhá prostřednictvím vlastního hledání nalézt pohodlnou polohu pro úhel hoboje a pro postavení strojku v ústech. Tím je zásadně ovlivněno nasazení a rozvibrování strojku (excitace). 3.3.3. Dechový aparát Zahrnuje v sobě plíce, průdušky, průdušnice a dechové svalstvo mezižeberní, břišní, bránici a také hladké svalstvo průdušek. Základy správného dýchání k tvorbě optimální rezonance Přirozené
dýchání
spočívá
v mělkém
nádechu
a
klidném
výdechu
s následující pauzou, po níž vše začíná znovu. Když hrajete na hoboj, potřebujete řídit své dýchání s „vypnutým automatickým chodem“. Potřebujete nejen rychlé nádechy a pomalé výdechy podle toho, jak frázujete, ale také mít správné držení těla. Při dýchání tímto způsobem získáváte kontrolu nad svým dechem, kterou potřebujete ke hře na hoboj. Protože však řízené dýchání nezískáte přirozenou cestou, je třeba, abyste své tělo vytrénovali ve správném dýchání pro účel hry na hoboj. Dále, bude následovat postup, jak správného dýchání docílit. Získání schopnosti dýchat při hře na hoboj správným způsobem Nejjednodušším způsobem, jak zjistit správné dýchání při hře na hoboj, je jednoduše mít dobrou intuici. Schopnost představit si a cítit správný způsob dýchání také pomáhá tomu, aby se celý proces pro vás stal přirozenějším. Nádech znamená zajištění přísunu vzduchu do těla – vdechnutí. Výdech je vypuštěním nebo vyfouknutím vzduchu. Když mluvíte nebo hrajete na hoboj,
20
tak vydechujete. Nádechy při hře na hoboj Hra na hoboj vyžaduje rychlý plný nádech, protože spoluhráči či doprovod nemohou čekat, než se nabere vzduch do plic. Když hráč ví, jak na tělo působí nádech, pomáhá to rychle se nadechnout, aby bylo možno pokračovat ve hře. Následujícím cvičením je možné ověřit správnost nadechování. A hráč zjistí, jak by se tělo mělo pohybovat, když se hráč nadechuje a vydechuje. a) Když se nadechuje, předpokládá se, že vzduch je velmi těžký. Je nutno si představit, že váží asi 20 kg a nechá se jej klesat hluboko do svého těla. b) Hráč ponechá vzduch klesnout pod pupek. Zkoumá se tento pocit. c) Potom nechá vzduch klesnout rychleji. Stále je nutno si představit, že je velmi těžký, a nechá vzduch rychle klesnout do hráčova těla. d) Je možné také naplnit plíce, jako kdyby se nafukoval balón. Bude následovat pocit, jak by se rozšiřovalo břicho a dolní část zad. Takovýto pocit rychlého naplňování plic vzduchem je známkou správného nadechování při hře. Pokud se bude možné naučit ovládat dýchání, tělo reaguje častým zíváním. Tělo je překvapeno změněným přísunem vzduchu a tak se stane tento efekt. Studenti hry na hoboj při hodinách budou pociťovat tento jev a budou tím zpočátku zaskočeni. Není to nic nežádoucího, ba naopak – když se pracuje na správném dýchání, zívání je v pořádku. Výdechy při hře na hoboj Při hře na hoboj je nutné řídit své výdechy. Je zapotřebí plynulé, ničím nepřerušované vydechování. To hráči umožní hrát náročné vysoce exponovaná místa a dlouhé pomalé pasáže. Aby bylo možné blíže poznat, jak vydechování funguje, existuje zde pomůcka foukání do pírka po místnosti. Pokud není pírko, může se vydechování cvičit na sfouknutí zapálené svíčky s velkým odstupem. Také je možné stříkat vodu z úst a snažit se aby se pramínek dostal co nejdál. Dále bude popsán princip s pomocí pírka: A) Zkuste pírko fouknout hodně vysoko a použijte dlouhý proud dechu k tomu, 21
abyste jej přinutili stoupat. B) Dávejte pozor, aby se vám při foukání do pírka nepropadal hrudník. C) Při pronásledování pírka svým dechem si všímejte, co se ve vašem těle při vydechování pohybuje. Měli byste cítit pomalý návrat břicha do normálního stavu a že hrudník zůstává po celou dobu ve stejném stavu. D) Na konci výdechu byste měli pociťovat potřebu ihned se znovu nadechnout. Držení těla pro správné dýchání Správné a účinné dýchání při hře na hoboj je kombinací vhodného držení těla a účinného nadechování a vydechování. Je důležité vždy pamatovat na důležitost správného držení těla; hráči umožňuje úplně a hluboce se nadechnout. Pokud je ohnutý nebo příliš strnulý, bránice se mu zablokuje a brání mu správně se při hře nadechnout. Když jeho dýchání a držení těla budou fungovat ve vzájemné souhře, bude možné svoji hru na hoboj zlepšit. Aby bylo možné při hře odvést maximální výkon, je potřeba si osvojit správné držení těla při dýchání. Když je tělo správně vyrovnané, účinné používání dechu je snazší. Ke správnému držení těla při dýchání je možné pomáhat rukama. Při provádění dýchacích cvičení se dá jedna ruka na hrudník a druhá na břicho. Při nadechování, je rukou nutné ověřit, zda hrudník zůstává nehybný; je zapotřebí, aby zůstával ve stejné poloze při nadechování i vydechování. (Když se hráči hrudník při nadechování zvedá, vytváří se v něm a v krku napětí.) Druhou rukou hráč pocítí, jak se jeho břicho zvedá při nadechování a klesá při vydechování. Uvádění těla do různých poloh pro vnímání dýchání Zaujímání různých poloh těla také pomáhá lépe cítit pohyb dechu v těle. Hráč začne vleže na podlaze a postupně se zvedá. Nacvičovat dýchání vleže je velmi žádoucí, ale takto není možné vystupovat na veřejnosti. Hráč musí v jeden moment vstát a správně dýchat, a tak je to možné udělat třeba hned teď. Když se začne vleže na podlaze, je možné se plně zaměřit na dýchání a pohyby v hráčově těle. Při postupném zvedání je možné pokračovat ve zkoumání těchto
22
pohybů, dokud se hráč úplně nepostaví. Někteří hráči na hoboj mají potíže s citem pro správný pohyb dechu v těle, když stojí. Když začnou vleže, pocítí určité uvolnění svého těla a dokáží si tento pohyb dobře uvědomovat. Dechová cvičení Poloha vleže a) Lehněte si na podlahu nebo do postele s těžkou knihou na břichu. b) Měli byste vidět, že kniha při nadechování stoupá a pak při vydechování klesá zpět. Pokud nevidíte, že by se kniha pohybovala, všimněte si, co se pohybuje, když dýcháte. Vnímejte pocity, které vám přináší vaše tělo. Když se nadechujete, plíce se rozšiřují a nabírají vzduch. Tělo, přesněji řečeno břicho, se při nadechování zvětšuje. c) Když vydechujete, vzduch opouští tělo a měli byste vidět nebo cítit, že břicho se vrací zpět. K tomuto pohybu dochází kvůli pohybu vzduchu, a ne tím, že břichem pohybujete. Břichem můžete hýbat i bez vlivu dechu, ale tím rozrezonování nástroje není možné zlepšit. Klek s opřením rukama o zem a) Klekněte si a opřete se rukama o zem. Ano, pro absolvování těchto cvičení potřebujete pohodlný oděv. V této „důstojné“ poloze proveďte několik pomalých nádechů a výdechů a sledujte, co cítíte, že se ve vašem těle pohybuje. b) Při nadechování břicho klesá směrem k podlaze. c) Při vydechování se břicho pohybuje zpět tak, jak vzduch vychází ven. Pokud cítíte pouze opačný pohyb, zkuste to znovu. c) Hrudník by měl zůstat nehybný a neměl by se propadat. d) Všímejte si, jak se vám při nadechování rozšiřuje dolní část zad. Až uspějete a ucítíte správný pohyb svého těla a dechu, zkuste další cvičení. Dřep Dřep je stejně vynikající věc jako klek s opřením rukama o zem a také vyžaduje pohodlný oděv. a) Dřepněte si na podlahu. Paty můžete nechat na podlaze nebo je můžete 23
zvednout. Ruce můžete dát na zem, abyste lépe udrželi rovnováhu. Hlavně nepřepadněte! b) Při nadechování si všímejte pohybu v zádech. Je třeba, abyste při nadechování cítili zvětšování břicha a rozšiřování dolní části zad. Pokud si nebudete jisti, že cítíte takovýto pohyb dechu v těle, změňte trochu polohu těla. Nemusíte dřepět v přesném smyslu slova. Přikrčení v kolenou a) Postavte se a přikrčte se v kolenou. b) Takto přikrčeni se snažte cítit pohyb ve svém těle při dýchání. c) Uvolněte krk, aby záda zůstávala pružná pro dýchání. d) Všimněte si, že když se nadechujete, spodní část břicha vystupuje dopředu, protože je stlačená vlivem vašeho přikrčení. Pokud jste hodně štíhlí, možná zpočátku neucítíte nějaké výrazné vystupování břicha dopředu. To ale nevadí. I tak je možné si osvojit výborné dýchací návyky pro hru na hoboj. e) Také si všimněte, že při nadechování se vám rozšiřuje dolní část zad. Při vydechování se snažte nechat žebra pomalu „uzavřít“ místo okamžitého poklesnutí. Tyto zajímavé polohy těla jsou nápomocné k pocitu pohybujícího se dechu v těle. Je zapotřebí vytrvalost a vnímání k poznání co dělá hráčovo tělo, když dýchá. Vůbec nevadí, pokud je hráč trochu zmaten nebo se mu špatně dýchá. Potíže s dýcháním po zahájení provádění těchto cvičení nejsou nic neobvyklého. Hlavním faktorem je trpělivost a pak bude jasné, že hráč začne účinně dýchat. Než si tělo osvojí nový návyk, nějakou dobu to trvá, a správné dýchání při hře na hoboj je v každém případě nová věc. Jako novorozeně se člověk nadechuje dokonale. Sledujeme-li novorozence, jak dýchá, je vidět, že přesně ví, co dělat. S tím, jak člověk dospívá a život se mu komplikuje, jeho tělo postihuje stres. Začíná mít zbytečné napětí v různých částech těla, což může zapříčinit nesprávné dýchání. Tělo se stává vystresované.
24
3.4. Rezonátory Protože existuje mnoho rezonátorů a v procesu hry dohromady spolupracují (nebo nespolupracují, záleží na individuu) v jeden propojený systém, z toho důvodu byl v práci použit termín „rezonanční systém“. V lidském těle je dost vzduchových dutin. Například: průdušnice, vedlejší nosní dutiny, močový měchýř, žaludek (pokud není plný jídlem nebo tekutinami) a jiné. Všechny tyto orgány hrají důležitou roli ve fyziologii. Ale procesu hry na hoboj se účastní ne všechny z nich, ale jen ty, které jsou součástí našeho systému dýchání. Klasifikace rezonátorů hobojisty je provedena podle toho, jak jsou rozpoloženy v těle a tím jakou mají roli v těle člověka. Podle toho se rozlišují na vrchní rezonátory a spodní rezonátory. Vrchní rezonátor je ten, který se nachází výše, než je položen hrtan. Spodní rezonátor je v oblasti průdušnice a velkých průdušek. Vrchní rezonátory mají také název svrchní trubice, protože jsou jakoby položeny nad hrtanem. Jednu z nejdůležitějších rolí má dutina ústní, protože je ze všech rezonátorů nejvíce elastická díky tomu, že je zapojen jazyk, čelisti a rty. Tato ústrojí velmi značně mění objem a formu ústního rezonátoru, což ve svém důsledku zaopatřuje srozumitelnou artikulaci. K vrchním rezonátorům patří i dutina nosní a tzv. vedlejší nosní dutiny. To jsou čelistní dutiny (jsou po obou stranách nosové dutiny), základní nosová dutina a čelní dutiny (v nadoboční části čelní kosti). Ty jsou propojeny s nosovou dutinou úzkými průchody. Zcela obdobně jako u člověka je rejstřík zvuků vydávaných živočichy založen na vlastnostech rezonance. Člověk také „vibruje“ při hře na hoboj, ale mnohem méně. V teorii hry na dechový nástroj a v teorii zpěvu je známo sedm funkcí rezonátorů: 1)
energetická
2)
generátorová 25
3)
fonetická
4)
estetická
5)
obranná
6)
indikátorová
7)
aktivační.
Je nanejvýš podnětné, aby hráč znal tyto funkce rezonátorů k lepšímu zvládnutí hry na nástroj. 1)
Energetická funkce rezonátorů (silová) je založena na tom, že zvuk
hoboje se zesílí mnohokrát více. Když hobojista umí využít této funkce, je schopen ozvučit velké koncertní sály a jeho zvuk může jít přes velkou sílu orchestru, a při tom bez jakékoli námahy hobojisty (nátisku či abdominálního svalstva10). Pro to, aby zvuk nástroje byl u hobojisty vzletným, musí přijít pocit tzv. „blízkého zvuku“, který vznikne díky zvláštní organizaci rezonančního systému hobojisty. „Blízký zvuk“ je pocit zvuku jakoby vně nástroje („zvuk pod nosem“). Tento zvuk bude dávat posluchači pocit, že hobojista se nachází někde poblíž, ale ne na daleké scéně. Na čem je závislá překvapivá vlastnost rezonátorů? Obrátíme se na názorné příklady. Slabý zvuk ladičky slyší jen člověk, který jí drží. Pokud přiložíte ladičku ke skříni, která je plným rezonátorem, pak zvuk začne vydávat tak silný zvuk, že jej můžeme slyšet i ve velkém sále. Bádání ukazuje, že ten nejjednodušší rezonátor zesiluje zvuk na 30 - 40 decibelů.11 Vznikají otázky: jak se to stává, pomocí čeho rezonátor zesiluje zvuk a ztrácí při tom nějakou energii, odkud bere energii pro zesílení. Z pohledu fyziky je rezonátor prostředníkem mezi vibrátorem (strojkem) a okolním vzduchovým prostředím, zvyšuje koeficient úspěšné práce vibrátoru (strojku), převodem velké části energie ve zvukovou formu.
10
Abdominální svalstvo - Trup lidského těla (část těla mezi hlavou a končetinami) obepíná více vrstev svalstva. Některé tyto svaly jsou zapojeny při dýchání, další podpírají a vyztužují tělo, aby se svou tíhou nezhroutilo. Viz Obr. č. 12 11 http://web.mit.edu/milos/www/pub/doc/06ol-popovic-multistage.pdf
26
Energetická funkce rezonátoru se skládá nejen z přímého úsilí o zvuk, ale také v přidání zvuku „vzletu“. „Vzlet“ – to je schopnost tvoření zvuku nástroje a poslání jej do větší dálky s menší ztrátou síly zvuku. Pro to, aby zvuk nástroje byl u hobojisty vzletným, musí přijít pocit tzv. „blízkého zvuku“, který vznikne díky zvláštní organizaci rezonančního systému hobojisty. „Blízký zvuk“ – je pocit zvuku jakoby vně nástroje („zvuk pod nosem“). Tento zvuk bude dávat posluchači pocit, že hobojista se nachází někde poblíž, ale ne na daleké scéně. 2) Generátorová funkce rezonátoru je založena na tom, že vibrátor přinutí ozvučit rezonátor. V praxi to znamená, že strojek rozezvučí hoboj. Hoboj bez využití této funkce vytvoří zvuk téměř nehudební a ne úplně přijatelný. Díky využití rezonátoru tento slabý, „bezcharakterní“ zvuk, který je vytvořen hobojem, obrůstá tembrovými barvami, nabírá sílu a začíná mít vzlet. Rezonátory samy o sobě jsou zbytečné, protože bez strojku a přijatelného rezonátoru nebudou mít nic co vytvořit silnější a více krásné. Ale když slyšíme hru hrajícího hobojisty, neslyšíme jen jeho nástroj, ale i rezonátory, které zachytily vibrace strojku, zesílily jeho zvuk mnohokrát více, přidaly mu zvučnost a krásu. 3) Fonetická funkce rezonátoru. Za pomoci rtů a spodní čelisti, které mohou být v rozličné pozici a které jsou nástrojem nátisku, se ústa hráče promění v neustálý měnič rezonátoru. Velmi jednoduše je možno změnit objem rezonátoru. Tato funkce je více využitelná pro vokální techniku. 4) Estetická funkce rezonátoru. Díky rezonátorům jsou ve zvuku hoboje vnímány sluchu příjemné odstíny témbru. Jedním z cílů pedagogiky hry na hoboj na celém světě je nalezení takové kvality zvuku, která zabrání vyluzování uchu nepříjemných barev zvuku. Existuje mnoho národních škol a temperamentů, které jsou ovlivněny prioritami a tradicemi narodů. Nejstarší tradicí ve hře na hoboj je francouzská škola, ze které v základě všechny ostatní školy vychází. Faktem je, že tradice typu moderního nástroje ve Francii zásadně ovlivnila tembrovou představu hráčů. První moderní nástroj sestrojil roku 1881 François Lorée, který byl žákem mistra Trieberta. Georges Gillet, v té době pedagog Pařížské konzervatoře
27
spolu později s Lucienem Lorée na inovacích nástroje. Zde je možné hledat historii estetiky, která je podepřena mohutnou tradicí a invencí. V dnešní době nejoptimálnější ukázkou moderního francouzského nástroje, který navázal na tradici, je nejspíše od firmy Rigoutat – Paris, konkrétně model Classic. Tuto firmu založil Roland Rigoutat teprve v roce 1922. Po něm převzal firmu jeho syn Philippe Rigoutat. Ve Francii přežívá názor, že estetické vlastnosti tohoto nástroje jsou pro tuto zemi nejtypičtější díky vzletnosti zvuku a lehce se měnícím odstínům tembru. Na základě vzniku nástroje ve Francii, kde se zrodil, se díky historii vyvinul určitý model moderního hobojového strojku, aby hráči dodal nejpřirozenější pocit ze hry, pro dosažení tembrové krásy zvuku nástroje. Strojek je delší a proto méně rezistentní, tím je také možno docílit větších alikvót a změny odstínu tembru. Strojek je prostředníkem mezi rezonátorem a vzduchem, jak již bylo popisováno. Z této tradice vychází dnes téměř celý svět. 5) Obranná funkce rezonátoru. Smyslem této funkce je zamezit vynaložení zbytečné námahy – např. napružením abdominálního svalstva. Již bylo psáno o tom, jaké je nebezpečí hrát „svalstvem“, zkoušet zesílit zvuk nástroje pouze jediným napružením abdominálního svalu. Protože rezonátory mají krásnou vlastnost zesílit zvuk nástroje bez jakékoliv doplnující energie a to pouze cestou přeměny větší části energetických ztrát hobojisty – takových jako dech a svalové úsilí – ve zvuk, můžeme nazvat „darující energií“. Rezonátory v případě optimálního nastavení přemění nástroj tak, že zvuky z něj zasáhnou zónu maximální senzitivity sluchu. Touto cestou se stává zvuk nástroje hobojisty ještě slyšitelnější, přičemž bez žádného úsilí. Pokud si hráč „rezonanční systém“, resp. popsanou metodu využití rezonančních funkcí osvojí, objevil způsob trvalého zdokonalení hry. 6) Indikátorová funkce rezonátorů. Rezonance v čelistních trubicích nosové dutiny. Možno zodpovědět otázku, zda-li hobojista zprostředkováním vibrátoru (strojku) dal zvuk „do masky“ nebo nedal, tím pocitem, zda-li má vibraci v dané oblasti nebo nemá. Pocit „masky“ je jednou z důležitých faktorů rozvoje rezonance hobojisty. Hobojista tuto funkci může využívat, pokud při hře nemá
28
myšlenku aktivního poslání vibrací dopředu, čímž většinou zapojí abdominální svalstvo. Musí hrát s pocitem jakoby vibrace posílal zpět k sobě. Automaticky tím nevynaloží zdaleka tolik energie a vzduch se bude vlévat do nástroje bez naší pomoci a rezonance se již zpočátku mnohokrát zvětší. Díky tomu, že hráč má schopnost cítit v sobě ta samá „podráždění“ z rezonance, může řídit naladění rezonátorů, a tím dosáhnout optimálního výkonu. Jinými slovy, nikdy bychom se nenaučili využívat rezonátorů, pokud bychom je necítili. 7) Aktivační funkce rezonátoru má úlohu v tom, že rezonátory si předávají impulsy samy sobě. To znamená, že při učitém optimálním naladění rezonančního systému se začíná projevovat stimulační vliv na samotnou práci předávání impulzů rezonátory. Tento jev má čistě fyziologický charakter a vzniká reflektorně. Tzn. že nejsme schopni zprovoznit tento proces uvědoměle. Tento proces vzniká automaticky při optimální práci rezonančního systému, resp. když je dosaženo konkrétní úrovně rezonance, hobojista spustí mechanismus svépomocí.
4. HOBOJOVÝ STROJEK A REZONANČNÍ VLASTNOSTI NÁSTROJE K vytvoření přirozené rezonance je nezbytná správná výroba kvalitního strojku. Fyzikálně
je
strojek
prvotním
zdrojem
rezonance
neboli
excitátorem.
Z praktického hlediska je strojek základním producentem zvuku; jsou to dva plátky připevněné ke kovové trubičce tak, aby tvořily úzkou štěrbinu, do níž je hráčem vháněn vzduch. Celý princip výroby strojku spočívá v tom, že po roztřetění hobojové kulatiny (jde o užívaný výraz pro části stébel třtiny provensálské, lat. arundo donax), (viz obr. č. 1) je třetina kulatiny fixována na hoblici, pomocí níž se dřevo zevnitř ztenčí na diametr od cca 0,55 do 0,59 mm (viz obr. č. 2). Optimální tloušťku obou plátků je možné změřit zařízením, které se nazývá mikrometr. Odpor vyráběného strojku je na diametru (velikosti vrstvy dřeva obou plátků) závislý, protože fyzikálně 29
přemíra ponechaného materiálu v jednotlivých částech výřezu, zejména špičky, zabraňuje přenosu volných vibrací a tím nevytváří dostatečné rozrezonování nástroje. Je nutné vědět, že jednotlivé druhy dřeva mají rozličnou hustotu a vyžadují jiné zpracování co se týče tloušťky (ponechání či ubrání materiálu) a tím má každý strojek jinou tloušťku. Způsob, jak docílit flexibility a lepší rezonance strojku, je následující. Strojek se skládá ze tří základních částí: špánku, trubičky a vázání. Při zpracování dřeva na hoblici vzniká z kulatiny špánek. Je to vlastně vrchní část stébla zbavená vnitřních vrstev dřeva a je výchozím polotovarem pro další zpracování. Následně je špánek fazónován na formě. Forma se volí podle toho, jaký typ a značka nástroje je k dispozici (viz obr. 4). Je možné vyzkoušet mnoho tvarů, které byly vyvinuty zkušenostmi samotných hobojistů či firem, jako v tomto příkladě (viz obr. č. 5). Dále následuje navázání strojku. Pro francouzské nástroje se z konstrukčních důvodů navazuje polotovar od 74 mm do 76 mm. Celková délka tzv. německého rezistentního (spíše orchestrálního) strojku se schodem je 72 mm. Pokud jde o druh trubičky, provádí se výběr s ohledem na značku nástroje. Na trhu je k dispozici mnoho standardních trubiček vybavených korkem, ale také trubičky, které mají místo těsnění korku dva či více silikonových kroužků. Tady je nutné analyzovat, zda-li tyto trubičky produkují více rezonance na základě toho, že jsou složeny téměř pouze z kovového materiálu (viz obr. č. 3). V opačném případě u standardních trubiček, zda je netlumí korek jako izolant proudění vibrace. Standardní trubička se nabízí ve více variantách provedení materiálu: dva základní – mosazná, alpaková.12 V posledních letech jsou novým trendem trubičky ze stříbra nebo zlata. Ze zkušeností mnoha hobojistů byl zatím téměř každý hráč spokojen s produkcí zvuku u mosazné trubičky (viz obr. č. 6). Stříbro je více rezistentní a mělo by být více zvukově stabilní. Zlato nabízí nejrychlejší molekuly,
12
Alpaka je slitina mědi a niklu nebo zinku. Alpaka má řadu dalších názvů: pakfong, bílá mosaz, niklová mosaz, nové stříbro. V angličtině se používají označení Nickel silver, German Silver, Paktong, New Silver, Alpacca (či Alpaca)
30
čímž by měla nastat fyzikálně největší rezonance.13 V tabulce jsou uvedeny používané trubičky pro stavbu hobojového strojku: TRUBIČKY PRO STAVBU HOBOJOVÝCH STROJKŮ MODEL
TYP/MATERIÁL
Fank & Meyer
d11 mosaz
42 - 47 mm
Guercio-Klopfer Kopie
mosaz
44 - 48 mm
Guercio-G1
mosaz
45 - 47 mm
Guercio-AM
mosaz
46 - 47 mm
dm mosaz
45 - 48 mm 46 - 47 mm
postříbřené pozlacené/postříbřené
46 - 48 mm 47 mm
mosaz postříbřené
42 - 48 mm 42 - 48 mm
Glotin
mosaz vrtaná
45 - 47 mm
Pisoni
mosaz postříbřené
45 - 48 mm
Chiarugi 1/2/3/2+
mosaz
45 - 48 mm
1/2/3 Nr. 5 (Glotin-Kopie)
postříbřené mosaz
45 - 48 mm 45 - 48 mm
Barokní hoboj Metall 2
mosaz Mod. S / Mod. E
45 - 48 mm
E6 / E8
mosaz
46 - 47 mm
H/F
mosaz
45 - 47 mm
Reeds n'Stuff
mosaz pozlacené
45 - 47 mm 45 - 47 mm
Rigoutat
mosaz
45 - 47 mm
Calamus
mosaz
45 - 47 mm
Vollsilber Typ Glotin
postříbřené
46 - 47 mm
Lorée
DÉLKA
Mod. S / Mod. E 46 - 47 mm Chudnow Pramen: http://www.frankundmeyer.de/meisterinstrumente/oboen/zubehoer-fuer-oboen/huelsen.html
13
Informace byly poskytnuty během setkání s Maurice Bourguem, profesorem Haute école de musique de Genéve (HEM) na kurzech hry na hoboj, Janáčkova akademie múzických umění, Brno 2011.
31
Další postup při výrobě je samotné vytvoření výřezu: Výřez strojku se skládá z více částí, na kterých se pracuje s ohledem na docílení optimálních rezonančních vlastností. Základní části jsou: špička, rohy, schod, srdce, ramena, záda a začátek výřezu. V příloze je uvedena ilustrace modelu stavby strojku. Všechna pojmenování odpovídají stavbě francouzského modelu strojku, s rozdílem toho, že neprovádíme okénka (angl.- windows), výřez je kratší a celková délka strojku je delší, jak již bylo zmíněno (viz obr. č. 8). Postup je takový, že se vytvoří prvotní tvar výřezu. Nabízí se nejlépe rezonující výřez tvar U. Nebo tvar V, který se zvolí při problému se zavřeným strojkem. Více či méně se vytvoří z tvaru U a slouží k docílení otevření strojku. Po vytvoření hrubého výřezu se začíná pracovat na špičce (angl. - tip). Viz obr. č. 7. Špička je základní bod rezonance strojku. Vyškrábe se velmi ostrým nožem pomocí plechového placatého speciálního jazýčku (viz obr. č. 8), který se nasunuje ze strany strojku. Špička bude ztenčena natolik, až bude jemná téměř jako papír. Poté se strojek zkrátí na zhruba 74 mm. Špička může být vyškrábána v mnoha variantách (viz obr. č. 9). Důležitým bodem zpracování je schod, který se nachází za špičkou strojku. Schod by měl být co nejmenší k velké resonanci strojku (viz obr. č. 7). Velký schod je tlumícím elementem vibrací. U zpracování strojku mnoha německých hobojistů či studentů, kteří studují i v různých jiných zemích, je tento jev velmi častý. Při pohledu na strojek ze strany je špička pozvolná, nikoli s výrazným hrbem. Názorná ukázka viz obr. č. 10. Uvolnění strojku se provádí seškrabáním materiálu v začátku výřezu, ovšem tento proces je nutné provést souměrně pomocí pohybu od špičky směrem dolů ke kořeni (viz obr. č. 7). Klenba výřezu se srovná linkami nožem odspodu výřezu, resp. malými tahy od jedné strany ke druhé. Při pohledu na strojek ze směru odshora od špičky (jako by se na strojek hrálo) je třeba vidět zakulacenou klenbu obou špánků.
32
Po prvním testu rozvibrování strojku dechem hráče je slyšet spodní volné vibrace (kohouta s nižšími alikvoty). Pokud jsou slyšet vyšší vibrace, měl by být efekt strojku nekomfortní pro hru a nevolně vibrující. Tento efekt lze odstranit ještě větším zahlazením schodu, který by měl ještě setrvávat, a zeslabením špičky, případně po testu zahrání její prodloužení. Je třeba si uvědomit, že jakékoli zeslabení špičky vede ke zvětšení schodu, což vyvolá další práci. Práce by se měla rozdělit na delší dobu. Volné vibrace jsou závislé také na začátku výřezu, takže po testu zahrání je pravděpodobná potřeba odstranění dalšího materiálu z tohoto místa, avšak po každém úkonu a zásahu je důležité ověření.. Pokud je pociťována resistence strojku po prvním zahrání na něj, je třeba přestat a odstranit malou část materiálu způsobem tahů nožem odzdola, jak bylo již popisováno. Tento postup podle potřeby je třeba opakovat tak dlouho, až strojek má optimální diametry pro pohodlí hry na nástroj. Tlumení vibrací a tím rezonance může přijít ve chvíli, kdy je strojek příliš otevřený. V době, kdy je strojek nový a po čerstvém vyškrabání, je velmi často enormně otevřený, což také záleží na počasí a na prostředí výkonu umělecké činnosti. V podmínkách podprůměrné vlhkosti zhruba kolem 50 % je strojek zavřenější, to znamená, že strojek lze zkrátit. Docílí se tím větší rezistence a vibrací, které vedou k větší dynamické škále a dávají poměrný komfort ze hry. Ovšem tento proces není možné provádět v případě nadstandardní vlhkosti zhruba nad 60 %. Způsobilo by to vznik nadmíru rezistentního strojku, byl by těžko ovladatelný. Automaticky by se zapojilo hráčovo orální svalstvo a tlumily by se vibrace, které by se staly tzv. mrtvými, což by zásadně způsobilo narušení hudebních frází a schopnost intonace nezávisle na hudební přípravě a produkci hráče. V tento moment před hrou napomůže pracovat nožem na ramenech výřezu sebráním materiálu krouživým pohybem od zdola výřezu. Odstraní se tím materiál, který silně drží otevření strojku a materiál na těle páteře se symetricky zaoblí, vertikálními tahy pohybem nože. Vše u strojku závisí na komfortu při hře a možnosti velké dynamické škály. Nikdy se hráč nemá zabývat barvou zvuku, ale volnými vibracemi, které vedou
33
k požadovanému komfortu a velmi rezonujícímu tónu. Jedině tak nic nebrání naplno projevit hudební myšlení.
ZÁVĚR Cílem této práce bylo prokázat, že zvládnutá rezonanční technika opravdu přivádí hobojistu k dobrým výsledkům, jasnosti zvuku, síle zvuku, flexibilitě tembru zvuku.Ve shodě s cílem práce byly zformulované další úkoly: najít základní principy rezonanční techniky organizmu, hledat možnosti, jak ovlivňovat rezonancí hru na hoboj zrekapitulovat
získané
zkušenosti
a
praktické
dovednosti
hráče
na nástroj. Tato práce dále ukazuje efektivitu navržené metodiky hry na hoboj a nutnost jejího dalšího propracování v teoretických a praktických aspektech. Provedené bádání si nedělá nároky na vyčerpávající vyřešení problému. Rezonanční technika na hoboj – to je jedna z důležitých cest k vychování profesionálního hobojisty. Nejdůležitějšími podmínky jsou: hudebně umělecká činnost, poznání rezonantů těla, fyzická příprava ke hře na hoboj, správná příprava technického vybavení hobojisty. Snaha k ideálu je nekonečná. To je ohromně namáhavá práce. V umění hry na hoboj, jako v každém umění, které má sílu vlivu působit na lidské myšlení a náladu, je tato práce ještě více namáhavá nežli práce s představou tzv. „kulatého tónu“. Dosáhnout vrcholu ve hře na hoboj může každá průměrně talentovaná osoba. Nejdůležitější je vybrat správnou cestu, která je vychozená tradicemi staletí hobojové pedagogiky a osobní zkušeností významných hobojistů minulých dob. Od generace ke generaci se předávaly zkušenosti o překvapujících vlastnostech
34
velkého
rezonujícího
„sladkého“,
„štavnatého“
zvuku,
který
pomáhá
hobojistům vyjádřit ty nejniternější pocity své duše.
35
POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1.
http://dic.academic.ru/dic.nsf/dic_fwords/31637/%D0%A0%D0%95%D0 %97%D0%9E%D0%9D%D0%90%D0%9D%D0%A1
2.
http://cnx.org/content/m13537/latest/
3.
http://en.wikipedia.org/wiki/Acoustic_resonance
4.
http://www.physicsclassroom.com/Class/sound/u11l5a.cfm
5.
https://ccrma.stanford.edu/CCRMA/Courses/152/woodwinds.html
6.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2689615/
7.
http://artsites.ucsc.edu/ems/Music/tech_background/TE-13/teces_13.html
8.
http://www.faqs.org/patents/app/20120174728
9.
http://www.launc.tased.edu.au/online/sciences/physics/INSTR.HTM
10.
http://books.google.lv/books?id=CuHi9edzELEC&pg=PA75&lpg=PA75 &dq=resonance+of+woodwinds+instruments&source=bl&ots=MhoH9V UaLH&sig=u14egS_HN5_0WIodWZM2Rui2QU&hl=ru&sa=X&ei=w5CCUeSZHcaGswbos4GYCA& ved=0CIABEOgBMAk4FA
11.
Frederick Husler, Yvonne Roddová-Marlingová: ZPĚV, Vydalo nakladatelství F-PRINT v roce 1995, Ostrava
12.
Wolfram Seidner / Jurgen Wendler Die Sangerstimme Phoniatrische Grundlagen fur die Gesangsausbildung, Berlin 1982
13.
Akustika, vznik a šíření zvuku, frekvenční analýza a syntéza, sluchový vjem zvukového signálu (online). Citace 14. 07. 2013. Dostupné na http://homen.vsb.cz/~ber30/texty/varhany/anatomie/pistaly_akustika.htm
14.
Vybrané vlastnosti dřeva (online). Citace 14. 07. 2013. Dostupné na http://www.ohybacidrevo.cz/vlastnosti/vybrane-vlastnosti-dreva Vlnění (online). Citace 15. 07. 2013. Dostupné na http://radek.jandora.sweb.cz/f11.htm
15.
Lexikon dříví znělého (online). 08. 01. 2013 (citace 15. 07. 2013). Dostupné na http://www.muzikus.cz/tagy/lexikon-drivi-zneleho/
36
16.
Mosaz šperky – vše, co kdy potřebovali vědět (online). Citace 15. 07. 2013. Dostupné na http://darek.stribrne-sperky-czech.com/mosaz-sperkyvse-co-kdy-potrebovali-vedet.html
17.
Slitina (online). Citace 16. 07. 2013, Dostupné na http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=en&u=http://www.newworl dencyclopedia.org/entry/alloy&prev=/search%3Fq%3Dacoustics%2Bnic kel%2Balloy%2Band%2Bsilver%26biw%3D1138%26bih%3D561
18.
http://www.loree-paris.com/fr/pages/societe/societe.html
19. http://www.rigoutat.fr/rigoutat/historique/?ob=68c5abfff677f4adcc37d4a 266e52738
37
PŘÍLOHA - ILUSTRACE
Obr. 1
Obr. 2
38
Obr. 3
Obr. 4
Obr. 5
39
Obr. 6
Obr. 7
40
Obr. 8
Obr. 9
Obr. 10
41
Obr. 11
Obr. 12
42
