JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Hudební fakulta. Hra na varhany. Diplomová práce. Autor práce: BcA. Kateřina Holá

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra varhanní a historické interpretace Hra na varhany

Otto Albert Tichý Varhanní dílo ze skladatelovy pozůstalosti v Národní knihovně České republiky

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Kateřina Holá Vedoucí práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D. Oponent práce: prof. MgA. Kamila Klugarová

Brno 2014

Bibliografický záznam HOLÁ, Kate°ina. Otto Albert Tichý: Varhanní dílo ze skladatelovy poz·stalosti v Národní knihovn¥ ƒeské republiky [Otto Albert Tichý: Organ works from the composer's inheritance in the National Library of the Czech Republic]. Brno: Janá£kova akademie múzických um¥ní v Brn¥, Hudební fakulta, Katedra varhanní a historické interpretace, 2014. 52 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Michálková Slimá£ková, Ph.D.

Anotace Diplomová práce  Otto Albert Tichý: Varhanní dílo ze skladatelovy poz·stalosti v Národní knihovn¥ ƒeské republiky pojednává o varhanním díle O. A. Tichého (1890-1973), které je uloºeno v Hudebním odd¥lení praºské Národní knihovny. První £ást p°ibliºuje Tichého zejména jako pedagoga varhanního odd¥lení Praºské konzervato°e, varhaníka a skladatele duchovní hudby. Varhanní dílo je p°edstaveno chronologicky ve £ty°ech obdobích. Nejvýznamn¥j²í £ást práce zaujímá Praºské období (1936-1973) se zmínkou o varhanách u sv. Víta v Praze.

Annotation Master thesis  Otto Albert Tichý: Organ works from the composer's inheritance in the

National

Library of the Czech Republic deals with an organ works of

O. A. Tichý (1890-1973), which is stored in the Department of music of the prague National Library. The rst part informs about his work as a teacher in the Prague Conservatory, an organist and a composer. Organ works are introduced in four periods. The most important part of this thesis is dedicated to the Prague period (1936-1973) with the mention of the organ in St. Vitus Cathedral.

Klíčová slova Otto Albert Tichý, varhanní hudba, duchovní hudba, Národní knihovna ƒeské republiky, Praºská konzervato°, katedrála sv. Víta

Keywords Otto Albert Tichý, organ music, sacred music, National Library of the Czech Republic, Prague Conservatory, St. Vitus Cathedral

Prohlášení Prohla²uji, ºe jsem p°edkládanou práci zpracovala samostatn¥ a pouºila jsem uvedené informa£ní zdroje. V Brn¥, dne 30. dubna 2014

Kate°ina Holá

Poděkování Na tomto míst¥ bych ráda pod¥kovala Mgr. Jan¥ Michálkové Slimá£kové, Ph.D. za pomoc p°i výb¥ru tématu a za vedení této diplomové práce. Dále d¥kuji svému pedagogovi MgA. Pavlu ƒernému za interpreta£ní rady k Tichého skladbám p°ipravovaným k absolventskému koncertu. Velký dík pat°í také Tereze Sumové za konzultaci a °adu cenných materiál·, dále Mgr. Zuzan¥ Petrá²kové a pracovník·m Hudebního odd¥lení praºské Národní knihovny za jejich ochotu a vst°ícnost. V neposlední °ad¥ pat°í m·j dík Ond°eji Holému za technickou pomoc p°i psaní této práce.

Obsah

Úvod

1

1

Otto Albert Tichý

3

1.1

D¥tství a studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3

1.2

editel k·ru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5

1.3

Pedagog a varhaník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6

1.4

Skladatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9

2

Prameny v Národní knihovně ČR

11

3

Varhanní dílo

13

3.1

Rané období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14

3.2

Pa°íºské období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16

3.3

Lausannské období

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

17

3.4

Praºské období

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

22

Závěr

48

Použité informační zdro je

50

Seznam příloh

52

Otto Albert Tichý [9]

Úvod

Prvními impulzy pro vznik této práce bylo n¥kolik hudebních kontakt· s dílem tém¥° £ty°icet jedna let zesnulého praºského skladatele Otto Alberta Tichého. Nejprve to byly dv¥ nejstar²í £eské písn¥ Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave, které jsme zpívali v krásné a citlivé Tichého harmonizaci s chrudimským smí²eným sborem Salvátor. Pozd¥ji se mi dostala do rukou jeho varhanní skladba, která vy²la pod názvem Postludium jako p°íloha £asopisu Varhaník. Tato hudba mi byla velice blízká. V p°edná²kách Dějin a literatury varhan se Mgr. Jana Michálková Slimá£ková, Ph.D. zmínila o tom, ºe po sob¥ Otto Albert Tichý zanechal varhanní dílo, které je nezpracované a tém¥° neznámé. Po n¥jaké dob¥ jsem zjistila, ºe celou jeho skladatelskou poz·stalost p°ed n¥kolika lety odevzdala Hudebnímu odd¥lení praºské Národní knihovny skladatelova nejmlad²í dcera Tereza Sumová. P°estoºe skladatelská poz·stalost není je²t¥ zcela uzav°ena, umoºnila mi jeho vedoucí Mgr. Zuzana Petrá²ková do fondu p°ístup. Sólovým varhanám je v¥nováno 33 katalogových £ísel  jedná se o kompletní Tichého varhanní dílo. P°i studiu pramen· jsem byla velmi p°ekvapena um¥leckými i lidskými kvalitami osobnosti Otto Alberta Tichého, jeho pracovitostí a ²í°í jeho záb¥ru. Je z°ejmé, ºe svým postavením dómského kapelníka v hlavní praºské katedrále sv. Víta, komponováním a provád¥ním tém¥° výhradn¥ duchovní hudby se minulému reºimu nemohl zavd¥£it a spí²e mu byla £innost znemoº¬ována. O tom sv¥d£í °ada jeho bývalých ºák· a tuto domn¥nku mi potvrdila i Tereza Sumová. V kapitole 1 se nachází stru£ný ºivotopis a prol skladatele. Informace jsou podávány se z°etelem na oblast varhanní a duchovní hudby. V sekci 1.1 je zmín¥no rodinné prost°edí, studia a hudební vlivy, které Tichého v mládí formovaly. Sekce 1.2 uvádí jeho hlavní a reprezentativní £innost °editele k·ru nejprve ve ²výcarském Lausanne, poté v Praze, kde p·sobil nejdel²í £ást svého ºivota. Dal²í sekce 1.3 se blíºe dotýká Tichého vztahu k varhanám a jeho úlohy ve ²kolení varhaník· na Praºské konzervato°i. Poslední sekce 1.4 p°iná²í skladatelský prol a vývoj Tichého díla b¥hem jeho p°es padesát let dlouhého tv·r£ího období.

1

Jádrem práce je popis a zpracování samotného varhanního díla nacházejícího se v Národní knihovn¥. Kapitola 2 pojednává o uloºených pramenech z celkového pohledu. Následující kapitola 3 jiº obsahuje vý£et a popis jednotlivých katalogových £ísel varhanního díla. Práce se drºí chronologického seznamu Tichého kolegy Franti²ka Rejla, který jej uspo°ádal hned po skladatelov¥ smrti. Varhanní dílo je v souladu s Rejlovým seznamem rozd¥leno do £ty° tv·r£ích období podle místa skladatelova p·sobení  Rané období je v sekci 3.1, Pa°íºské období v sekci 3.2, v sekci 3.3 Lausannské a v sekci 3.4 Praºské období. V pr·b¥hu práce se mi poda°ilo zkontaktovat Terezu Sumovou, v té dob¥ dvaaosmdesátiletou. Spolu se svou star²í sestrou Marií ºijící v Pa°íºi jsou posledními Tichého potomky. Tereza Sumová mi  p°estoºe se jiº dílem svého otce tak intenzivn¥ nezabývá  velmi ochotn¥ poskytla °adu materiál· a osobní konzultaci.

2

1

Otto Albert Tichý

Stru£ná ºivotopisná data o Otto Albertu Tichém obsahuje Československý hu-

dební slovník osob a institucí [2] a také n¥mecký slovník Die Musik in Geschichte und Gegenwart [8]. Naproti tomu slovník The New Grove Dictionary of Music and Musicians toto heslo neobsahuje. Vysoko²kolská skripta Dějiny varhan a varhanní hudby [14] Milana ’lechty v¥nují Tichému jeden krátký odstavec. Publikace Ferdinanda Klindy Organ v kultúre dvoch tisícročí Tichého varhanní dílo v·bec nezmi¬uje. Tato kapitola £erpá zejména z absolventské práce Josefa Havla s názvem Otto

Albert Tichý [5] z roku 2004, napsané na krom¥°íºské konzervato°i. Jeho práce je nejrozsáhlej²ím £eským zdrojem, protoºe sbírá dostupné informace o ºivot¥ a osobnosti Otto Alberta Tichého. Obzvlá²t¥ cenná je hlavn¥ konzultacemi s Terezou Sumovou (*1932), která se v dob¥ vzniku této práce aktivn¥ v¥novala otcov¥ poz·stalosti a také v Praze po°ádala °adu let autorské koncerty. Dal²ím d·leºitým zdrojem je sborník Rythmes et Poésies [10], který uspo°ádala a vydala v roce 2003 Tereza Sumová k p°íleºitosti 30. výro£í úmrtí Otto Alberta Tichého. Obsahuje vzpomínky Tichého student· a p°átel a hlavn¥ krátký ºivotopis skladatele z pera jeho nejmlad²í dcery. Záv¥rem sborník uvádí také zde citovaný p°etisk portrétu skladatele s názvem Otto Albert Tichý [13], jak jej vydal roku 1947 doktor Cyril Sychra v £asopise Cyril. O osobnosti Otto Alberta Tichého byla ve Francii roku 2011 vydána monograe Le dernier cantor de Moravie. Autorem je Alexis Galpérine (*1955), publikace je dostupná pouze ve francouz²tin¥.

1.1

Dětství a studia

Otto Albert Tichý se narodil 14. srpna 1890 v Martínkov¥ u Moravských Bud¥jovic do rodiny vesnického kantora Antonína Tichého [2]. Hudební ko°eny rodiny vycházely z otcovy strany  prad¥de£ek Antonín Radkovský p·sobil ve Staré í²i

3

jako u£itel a varhaník. Jeho dcera, Ottova babi£ka, £asto zpívala v kostele sóla. Otec byl u£itel, varhaník a vedl chrámový sbor. Byl ºákem Leo²e Janá£ka, dobrým houslistou a varhanním improvizátorem. Od d¥tství byl tedy Otto obklopen hudebními podn¥ty. Pod vedením svého otce se za£al v p¥ti letech u£it h°e na housle a zpíval v chrámovém sboru. Brzy se za£al sám u£it na klavír a varhany a skládat krátké skladbi£ky [10, s. 27]. Otto m¥l jednoho bratra a t°i sestry. Sestra Eli²ka dob°e zpívala a bratr Stanislav byl schopný houslista [5, s. 5-6]. Otto studoval nejprve na gymnáziu v Brn¥. Ve velkém m¥st¥ hojn¥ nav²t¥voval hudební produkce. Po dvou letech za£al sám komponovat a soustavn¥ji se u otce u£it h°e na varhany. Jeho pokroky v klavírní h°e byly takové, ºe brzy mohl se svým bratrem Stanislavem p°ehrávat literaturu pro housle a klavír. V kvint¥ jiº byl do hudby zcela pono°en, dirigoval ²kolní sbor, byl violistou v amatérském kvartetu. Kv·li hudb¥ dokonce za£al zanedbávat studia. V té dob¥ se Otto seznámil s katolickým kn¥zem Jakubem Demlem, který se mu stal dlouholetým vzorem. Za£al se zajímat o duchovní literaturu a dílo katolického vydavatele Josefa Floriana, vlastníka nakladatelství Dobré dílo ve Staré í²i. P°es zákaz rodiny p°eru²il studia a n¥jaký £as u Floriana pobýval. Na nátlak se vrátil a gymnaziální studia dokon£il v £ervenci 1909 maturitou v Praze [9]. Praha p°inesla Ottovi je²t¥ více hudebních záºitk·. Nejvíce na n¥j zap·sobil gregoriánský chorál v Emauzském klá²te°e. Seznámil se se studentem práv Antonínem St°íºem, který k Tichým docházel hrát na violoncello. Aby se p°ipravil na studia na konzervato°i, soukrom¥ studoval klavír a harmonii na hudební

1

²kole Adolfa Mike²e . Na této významné ²kole se tehdy krom¥ klavíru u£ila také harmonie, intonace, hudební výchova podle Battkovy tonální metody, d¥jiny, hudební formy, estetika a dal²í p°edm¥ty [16]. Ve ²kolním roce 1910-1911 byl Otto p°ijat do t°etího ro£níku skladatelské t°ídy Vít¥zslava Nováka

2

na Praºské kon-

zervato°i. P°íli² sv¥tská atmosféra ²koly a osobní konikt s vyu£ujícím mu v²ak studium tak znep°íjem¬ovaly, ºe nedokon£il ro£ník a odjel op¥t do Staré í²e. O p°ípad nad¥jného ºáka se tehdy zajímal sám Vít¥zslav Novák [5, s. 6-9]. Vydavatelskou a p°ekladatelskou prací strávil mladý Otto ve Staré í²i dal²ích dev¥t let [8]. Dobré dílo tehdy p°ekládalo francouzskou romantickou katolickou literaturu, p°edev²ím spisovatele Léona Bloy. U Floriana se Otto znovu setkal s Antonínem St°íºem, který zanechal studia práv po první státnici a pozd¥ji se

1 Adolf Mikeš (1864-1929) byl významný klavírní pedagog, studoval varhany u Josefa Kličky a klavír u Jindřicha Kàana. Založil soukromou klavírní školu v Plzni (1898) a v Praze (1903), propagoval Deppovu a Battkovu metodu, čímž ovlivnil českou klavírní pedagogiku [16]. 2 Vítězslav Novák (1870-1949) byl přední český skladatel a pedagog. Studoval skladbu u Antonína Dvořáka a klavír u Josefa Jiránka. Celoživotní obliba a znalost moravských a slovenských lidových písní měly zásadní vliv na jeho tvorbu. Pro varhany složil Preludium na milostnou píseň valašskou (1899) a Svatováclavský triptych (1941), který také instrumentoval [17].

4

stal se kn¥zem. Jeho spole£nost ve Staré í²i p°edstavovala pro Ottu p°íleºitost pro hudební vyºití  denn¥ doprovázel p°i bohosluºbách St°íºem zpívaný chorál a ve volných chvílích spolu hrávali literaturu pro violoncello a klavír. Seznamoval se zde s £eskými, moravskými, slovenskými a francouzskými lidovými písn¥mi. Otto také vyu£oval Florianovy d¥ti hudb¥ a zp¥vu [5, s. 9-11]. Dal²í významnou etapou ve vývoji Otto Alberta Tichého se stalo období studií v Pa°íºi. Schola Cantorum, kam byl roku 1919 úsp¥²n¥ p°ijat, byla za²tít¥na osobností Vincenta d'Indyho a platila za vedoucí ²kolu francouzské kompozice. Byla zam¥°ena na duchovní hudbu s t¥ºi²t¥m v gregoriánském chorálu a renesan£ní polyfonii. Tichý zde absolvoval dvouleté studium hry na varhany a gregoriánského chorálu (1921), po ro£ní pauze vystudoval je²t¥ harmonii (1924) a s výborným prosp¥chem kontrapunkt (1926) u samotného Vincenta d'Indyho [9]. V roce 1920 se oºenil s dcerou spisovatele Léona Bloy, jehoº díla p°ekládalo nakladatelství Dobré dílo, v té dob¥ jiº zesnulého. Veronika Bloy mu v Pa°íºi porodila dv¥ dcery Marii a Rozetu a syna Jana, v Lausanne potom je²t¥ dva

3

syny Josefa a Antonína a dceru Terezu . Na základ¥ diplom· z uznávané Scholy Cantorum mu byla postupn¥ nabídnuta t°i varhanická místa v Pa°íºi [10, s. 28]. Dále si p°ivyd¥lával soukromým vyu£ováním a jako pianista p°i promítání n¥mých lm·. V roce 1926 se z nan£ních d·vod· s rodinou odst¥hoval za výhodnou nabídkou do ²výcarského Lausanne [5, s. 12-14].

1.2

Ředitel kůru

V roce 1926 se Otto Albert Tichý stal °editelem k·ru v chrámu Notre Dame v Lausanne. Zde vedl francouzský, n¥mecký a dív£í sbor. Dále u£il klavír na dominikánském gymnáziu, soukrom¥ vyu£oval i h°e na varhany. Angaºoval se také ve vzd¥lávání venkovských amatérských varhaník·. Stal se profesorem varhanní hry, gregoriánského chorálu a skladby na Akademii sv. Cecílie [2]. Po°ádal mnoho koncert·, mj. i varhanních. Psal £lánky do °ady £asopis· a byl pravideln¥ £inný i v rozhlase. Skládal p°eváºn¥ duchovní hudbu [5, s. 14-16].

„Ve Švýcarsku prožil O. A. Tichý celých deset let velkého rozmachu. Zde se setkal s živým ohlasem svého díla, jeho hudba se hrála a zpívala v kostele, na koncertech i v rozhlase. Byl žádán o odborné hudební přednášky a jeho skladby často vycházely tiskem.“ [10, s. 28] Po deseti letech p·sobení v Lausanne zvaºuje Tichý návrat do vlasti. Na návrh dávného p°ítele, tehdy jiº vy²ehradského kanovníka Antonína St°íºe, se úsp¥²n¥

3 Dospělosti

se však dožily jen dvě z dětí – Marie a Tereza. 5

uchází o místo °editele k·ru £ili dómského kapelníka katedrály sv. Víta v Praze. Do funkce byl p°ijat k 1. b°eznu 1936, dómským varhaníkem byl tehdy Antonín

4

Janda , a to aº do roku 1961 [15]. V katedrále vedl Tichý vynikající chrámový sbor, který byl sloºen p°eváºn¥ z profesionál·, av²ak potýkal se s materiálními problémy. Tichý také doprovázel bohosluºby na varhany a docházel i do jiných praºských kostel·, kdyº byl poºádán o výpomoc p°i hraní bohosluºeb [11]. Spolu s Miroslavem Venhodou

5

zaloºil po pa°íºském vzoru internátní hudební

²kolu a stejnojmenný chlapecký sbor Schola Cantorum. S Venhodou také do roku 1950 vydávali £asopis Praporec, zabývající se lidovou duchovní hudbou. Obojí bylo po n¥kolika úsp¥²ných letech fungování tehdej²ím reºimem zakázáno. První roky v Praze s sebou pro Tichého nesly °adu osobních zkou²ek, jako bylo úmrtí d¥tí, válka, rozd¥lení rodiny a t¥ºká nemoc manºelky. Plat dómského kapelníka nebyl dosta£ující, teprve aº p°ijetí na Praºskou konzervato° pomohlo hmotn¥ zajistit rodinu [10, s. 29-30].

1.3

Pedagog a varhaník

Díky p°ímluv¥ profesora Bed°icha Antonína Wiedermanna byl Tichý po válce roku 1946 p°ijat na varhanní odd¥lení Praºské konzervato°e na místo pedagoga gregoriánského chorálu, sborového zp¥vu a latiny. Pozd¥ji vyu£oval také improvizaci, varhanní doprovod, dirigování a francouz²tinu.

„O. A. Tichý ve zdejším varhanním oddělení působil téměř dvacet let a můžeme směle říci, že vychoval generaci našich předních varhanních umělců. Hře na varhany vyučoval sice pro nedostatek času jen několik málo žáků, ale velký vliv měl na své posluchače v ostatních předmětech, které s varhanami souvisely.“ [5, s. 23] Krátce vyu£oval také na nov¥ vznikající Akademii múzických um¥ní, po roce 1948 se ale stal nepohodlným kv·li svému náboºenskému vyznání. Na konzervato°i mohl z·stat díky °editeli Dr. Václavu Holzknechtovi, který svými diplomatickými schopnostmi podrºel varhanní odd¥lení navzdory komunistickému reºimu. Holzknecht si Tichého váºil pro jeho hudební schopnosti a ²iroký v²eobecný

4 Antonín

Janda (1891-1961) byl český varhaník a skladatel. Vystudoval Pražskou konzervatoř a později mistrovskou školu – varhany u Josefa Kličky a skladbu u Josefa Bohuslava Foerstera. Byl varhaníkem u sv. Víta (1911-1961) a u sv. Jiří v Praze. Napsal varhanní sonátu [15]. 5 Miroslav Venhoda (1915-1987) byl sbormistr a varhaník, vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Byl varhaníkem a ředitelem kůru u dominikánů v Praze, poté na Strahově. Založil chlapecký sbor Schola Cantorum na Břevnově (1939) a komorní soubor Pražští madrigalisté. Zabýval se gregoriánským chorálem, vokální polyfonií i barokní hudbou [3].

6

rozhled, podporoval ho p°i po°ádání autorských koncert· a dokonce ho pov¥°il p°ekladem muzikologických knih Romaina Rollanda o Beethovenovi. Tichého ºák Jaroslav P°ikryl ve sborníku Rythmes et Poésies uvádí, ºe Tichému „velmi zále-

želo, aby se Dr. Holzknechtovi prezentoval jako zralý a mnohostranný komponist. Říkal mi, když jsem hrál jeho díla na autorském večeru ve varhanním sále Rudolfina v r. 1961: „Aby pan ředitel slyšel, že varhaníci nejsou jen taková zvláštní hudební čeleď, co dovede jen improvizovat. Že dokážeme komponovat taky sonáty, písně, kvartety, které obstojí i ve světském prostředí.“ [10, s. 4] Na konzervato°i Tichý výte£n¥ vedl p¥vecký sboru student· varhanního odd¥lení. Díky svým kontakt·m s praºskými k·ry zprost°edkovával student·m jedine£né hudební záºitky a praktické uplatn¥ní vyu£ované látky. Kaºdou adventní a postní ned¥li zpívali varhaníci u sv. Víta nebo i jinde díla vrcholné vokální polyfonie. U sv. Jakuba £asto zpívali gregoriánský chorál za doprovodu B. A. Wie-

6

dermanna. Soudobé m²e doprovázel na varhany Miroslav Kampelsheimer . Sbor uvád¥l i n¥která Tichého díla [10, s. 8]. Pro studenty varhanního odd¥lení konzervato°e platil Tichý za velký vzor svou vzd¥laností, hudebními schopnostmi i ryzími lidskými vlastnostmi. Jan Hora vzpomíná: „Jeho fantastický kulturní rozhled mu dovoloval četné odbočky při vy-

učování, které jsme milovali, protože nám daly v neopakovatelnosti chvíle mnoho navíc, k čemuž by striktním dodržováním osnov nikdy nedošlo. Byly to exkurze do francouzské hudby, k milovanému Césaru Franckovi, vzpomínky na studia na pařížské Schole Cantorum, na staroříšského Josefa Floriana, jeho názory na soudobou hudbu a její směřování...“ [10, s. 7] Tichého ºák Karel Hron jej dokonce °adí k „nejvýznačnějším znalcům grego-

riánského chorálu v Evropě.“ [10, s. 8] Otto Albert Tichý na pa°íºské Schole Cantorum vystudoval krom¥ dal²ích hlavních p°edm¥t· také hru na varhany (viz p°íloha A [9]). Uskute£nil °adu varhanních koncert·, víme nap°íklad, ºe provád¥l vlastní varhanní skladby (viz p°íloha B [9]). Více se ale v¥noval liturgické varhanní h°e a m¥l velký vztah k improvizaci. Ke kvalitnímu doprovodu liturgie vedl také své ºáky. Zd·raz¬oval d·leºitost kaºdodenní hry na varhany p°i bohosluºbách a odmítal pohodlnou hrá£skou rutinu. Varhaník a skladatel Ji°í Strejc dokládá, ºe Tichý „nesnášel monotónní blá-

bolení kolem jednoho akordu: „Když vám momentálně nejde improvizace, tak si vezměte tištěnou předlohu!“ [10, s. 10] A dodává: „Jako mladí jsme měli sklon 6 Miroslav

Kampelsheimer (1907-1968) byl český varhaník a pedagog. Vystudoval varhany u Antonína Elšlégera, později se stal profesorem varhan na Pražské konzervatoři. Vyvíjel varhanní koncertní činnost a připravil několik edic varhanních skladeb [1]. 7

k varhanickému exhibicionizmu. To neměl rád přijít k varhanám a pustit všechny rejstříky. „Ááá, zase jeden pan hlučnej. Myslí si, že když hraje silně, zakreje, že to nemá ducha.“ [10, s. 9-10] Josef Havel také uvádí: „Za socialismu, když byla potírána snaha vychovávat

liturgické varhaníky, zaměřil svou pozornost na praktické věci: harmonizaci lidových písní moderními i starými tóninami, harmonizování s přípravou (buď psané nebo přímo hrané) i harmonizaci ex abrupto (v tempu). Používal rovněž kontrolovanou hru z listu a hru z listu v transpozici. Při harmonizaci melodií postupoval takto: nechal žáky opsat melodii nějakého chorálu a potom s nimi jejich harmonizaci srovnával s harmonizací J. S. Bacha. Sám vzpomíná, jaká překvapení to jeho studentům přineslo.“ [5, s. 23-24] Sám Tichý uve°ejnil v roce 1960 v pátém £ísle £asopisu Duchovní pastýř £lánek

Jak hrát v kostele na varhany, v n¥mº se zabývá otázkou dobrého stylu varhanní hry p°i liturgii. V tomto £lánku pí²e, ºe „varhanní improvizace vyžaduje jednak

bohatou invenci (vynalézavost), ale též znalost základních pravidel hudebního myšlení. [...] Duchovní hudba zůstává hudbou a právem po ní žádáme, aby byla krásná, co nejkrásnější, aby měla vtip a byla plná života, aby byla výrazem upřímné radosti, nelíčené bolesti, skutečného nadšení, slovem aby překypovala láskou k dobru a kráse a byla náplní dokonalosti v každém slova smyslu.“ Styl varhanní hry by se podle Tichého m¥l odvíjet od „povahy jednotlivých období liturgického roku. Jinak

hrajeme na varhany v době vánoční, jinak v postě a ještě jinak v době velikonoční. Vždy je však třeba mít na zřeteli zvláštní charakter varhan jako hudebního nástroje. Styl varhanní hry se zcela liší od hry na piano. Mnozí varhaníci si libují v hopsavých preludiích na způsob barokní polosvětské hudby. Víme, že barokní hudba opustila tradici velkých vokálních polyfoniků a nakládala s lidským hlasem jako s hudebním nástrojem [...] Při všem půvabu duchovních skladeb 18. století je si třeba uvědomit, že jejich styl se nesnoubí s liturgickou hudbou (vyjma snad v době vánoční, kdy je pastýřská nota jaksi na místě) a že tak eminentně liturgický nástroj jako varhany bude pěstovat hru vázanou, prostou rytmických křečí a připomínající plynulý lidský hlas, nikoliv skotačivost taneční instrumentální hudby.“ [9] Tichého vztah k varhanám a improvizaci dokumentuje také humorná p°íhoda

7

z pera Václava Floriana , uvedená zde v p°íloze C. Byla vydána v £asopisu Var-

haník v roce 2002 £íslo 4 a také uvedena ve sborníku Rythmes et Poesies [10, £. 3]. Otto Albert Tichý je krom¥ £etného literárního odkazu také autorem dosud

7 Syn

vydavatele Josefa Floriana ze Staré Říše.

8

nevydané monograe o Césaru Franckovi. Jeho u£itel Vincent d'Indy byl p°ímým Franckovým ºákem [5]. Tichý velice obdivoval Franckovo dílo a zaujala ho také skute£nost, ºe byl Franck v Pa°íºi ºákem významného £eského skladatele a pedagoga Antonína Rejchy. Rozsáhlá monograe obsahuje krom¥ jiných skladeb také rozbory varhanních skladeb Césara Francka. V p°íloze D je doporu£ení varhaníka Jana Hanu²e k vydání této monograe, která zatím v £e²tin¥ chybí [9]. Tichého velmi mrzelo, ºe byla monograe vydavatelem odmítnuta [10, s. 15] a ani pozd¥ji se nepoda°ilo ji vydat. Materiál má ve svém archivu Tereza Sumová. Na konzervato°i Tichý p·sobil aº do roku 1965, kdy sám ode²el do d·chodu. Místo regenschoriho u sv. Víta opustil o n¥co d°íve v roce 1964. N¥kolik let p°ed smrtí se p°átelil s Franti²kem Rejlem, který ho inspiroval ke zhudeb¬ování svých básní. Franti²ek Rejl po Tichého smrti sebral a ut°ídil jeho hudební a literární dílo. Otto Albert Tichý zem°el 21. °íjna 1973 po slavnostní pontikální m²i, p°i které zn¥ly jeho skladby. Je pochován v Dejvicích na ²áreckém h°bitov¥ u kostela sv. Mat¥je [5, s. 17-21].

1.4

Skladatel

Josef Havel zmi¬uje t°i inspira£ní zdroje skladatelského díla Otto Alberta Tichého: gregoriánský chorál, polyfonii starých mistr· a lidovou píse¬. Krom¥ Tichého u£itel· Vít¥zslava Nováka a Vincenta d'Indyho vykazuje podle n¥j jeho dílo také silné vlivy Gabriela Faurého a Césara Francka [5, s. 27- 28]. Dr. Cyril Sychra ozna£uje Tichého v jeho první skladatelské polovin¥, ohrani£ené rokem 1945, jako uv¥dom¥lého tradicionalistu. V prvních skladbách si podle n¥j Tichý aº úzkostliv¥ vybírá projevové prost°edky a p°idrºuje se starých klasik·. Zd·raz¬uje jeho hlubokou duchovní základnu a orientaci na palestrinovský styl: „Téměř každá práce O. A. Tichého je prosycena podivuhodně silnou vírou

v Boha, podivuhodně hlubokou znalostí katolických dogmat.“ [13] Kdyº Sychra hovo°í o Tichého vokálním díle, odvolává se také na jeho pa°íºská studia na Schole Cantorum: „Tichého hudba vyrůstá zřejmě z prostředí francouzské

církevní hudby, jak je vytvořila pařížská „Schola Cantorum“. [...] Vcelku je jejich projev sevřenější, stručnější a jeví poněkud bližší sklon k ryzí vokálnosti církevního slohu.“ [13] Dal²í znaky Tichého díla krom¥ p°íklonu ke starým mistr·m spat°uje Sychra v pr·razných my²lenkách a jejich kontrapunktickém zvýrazn¥ní, melodické a ryt-

9

mické strohosti a zárove¬ vokální velebnosti: „Je to ryzí církevní lyrika podle

vzoru starých, k nimž se skladatel zřejmě přiblížil, ale ze svého tolik přidal, že mu vyrostla hudba vzácné příchuti archaismu, ale přece harmonicky do té míry nově prožívaná, že nelze upříti tvorebné umocnění; ale zároveň si uvědomujeme, že skladatelova zbožnost tu usměrňovala volbu projevových prostředků i jejich ztvárnění.“ [13] Ve skladbách z roku 1945 Sychra pozoruje nov¥j²í výrazové sloºky, roz²í°ení a uvoln¥ní projevu. Dochází zde podle n¥j k osamostatn¥ní od vzor·, ze kterých £erpal po dobu svých studií, a utvá°í si vlastní vnit°ní formu svého výrazu. Zárove¬ v²ak dodává, ºe Tichého styl zde není p°ístupný, ani líbivý. Zde jiº neozna£uje Tichého jako konzervativce, ale na pozadí chorální melodiky, reektující nov¥j²í melodické cít¥ní, popisuje harmonické uvoln¥ní ve sluºbách výrazového ú£elu [13].

„Základem díla je u Tichého vždy myšlenka a teprve z ní vychází technické ztvárnění. [...] Proto Tichý odmítal moderní skladatelské experimenty, v nichž chyběl obsah a šlo pouze o vnější efekt. Sám využívá také moderní postupy, ale nikdy ne samoúčelně, aby oslnil. Vždy sloužily k lepšímu vyjádření a zdůraznění myšlenky. Šlo tedy o techniku zcela ve službách díla.“ [5, s. 31] Milan ’lechta ve svých Dějinách varhan a varhanní hudby z roku 1967 hodnotí Tichého skladby jako kompozice vyhýbající se virtuosním efekt·m a zrcadlící vlivy jeho francouzských studií [14, s. 125]. Krom¥ faktu, ºe Tichý byl v dob¥ vydání ’lechtových skript vlastn¥ neºádoucím subjektem, je t°eba p°ihlédnout k tomu, ºe Milan ’lechta byl také jiný typ um¥lce. Toto tvrzení m·ºe podpo°it dochovaný posudek ke ’lechtov¥ absolventskému varhannímu koncertu na Praºské konzervato°i, který oponoval práv¥ Otto Albert Tichý (viz p°íloha E).

10

2

Prameny v Národní knihovně ČR

Donedávna pe£ovala o poz·stalost Otto Alberta Tichého jeho nejmlad²í dcera Tereza Sumová (*1932). Krom¥ shromaº¤ování a archivování skladatelského a literárního díla také kaºdoro£n¥ uspo°ádala v Praze koncert z jeho d¥l. Od roku 1995 se jich takto uskute£nilo celkem patnáct, první ve Foersterov¥ síni na fa°e za Národním divadlem, druhý v sále konzervato°e v Pályho paláci na Malé Stran¥ a v²echny dal²í koncerty v sále B. Martin· v Lichten²tejnském paláci na Malostranském nám¥stí [11]. P°ed svým osmdesátým rokem se Tereza Sumová rozhodla, ºe sv¥°í celou otcovu skladatelskou poz·stalost Hudebnímu odd¥lení Národní knihovny ƒeské republiky. Velmi cenné je to, ºe sou£asn¥ knihovn¥ sd¥lila mnoho up°es¬ujících detail·. Fond je²t¥ není uzav°en, protoºe stále není vylou£en p°íjem dal²ích skladeb. Varhanní dílo Otto Alberta Tichého je v knihovn¥ podle v²ech zkoumaných seznam· kompletní. Jedná se ve v¥t²in¥ p°ípad· o autografy, n¥kdy také o tisky £i xerox tisk·. Tiskem vy²la pouze malá £ást tvorby pro varhany, p°eváºn¥ v zahrani£ních edicích. V Tichého skladatelské poz·stalosti se nacházejí dva vzájemn¥ korespondující seznamy d¥l. První, Chronologický seznam skladeb českého hudebního skladatele

1 Otto Alberta Tichého, vytvo°il Franti²ek Rejl dne 14. srpna 1974 k p°íleºitosti nedoºitých 84. narozenin skladatele s v¥nováním „ světlé a nesmrtelné památce

Mistra a nezapomenutelného přítele O. A. T.“ [6]. Dne 5. £ervna 1975 je²t¥ do seznamu p°ipojil drobný dodatek zahrnující dal²í £ty°i kompozice. Rejl·v seznam se opírá krom¥ skladatelovy poz·stalosti o výpis skladeb z archivu dómského sboru katedrály sv. Víta, o informace od jeho ºák· z Praºské konzervato°e £i Akademie múzických um¥ní, dal²ích p°átel a v neposlední °ad¥ samotného Franti²ka Rejla, který byl s Tichým v úzkém um¥leckém i p°átelském kontaktu.

1 František

Jiří Rejl byl libretista a první interpret řady Tichého děl [6]. Se svou ženou patřili k blízkým přátelům Otto Alberta Tichého v posledním období jeho života, byli o jednu generaci mladší. Rejl po jeho smrti uspořádal katalog hudebních skladeb i literárního díla Tichého a opatřil je poznámkami [11].

11

Seznam Franti²ka Rejla £ítá 320 katalogových £ísel v£etn¥ dodatku. Rejl d¥lí Tichého tv·r£í skladatelskou £innost do £ty° období [6]:

1. Rané údobí – rodiště a domov, dětství v Martínkově na Moravě – hudební

konservatoř v Praze 2. Paříž – studia na Schole Cantorum a první léta hudební prakse 3. Lausanne ve Švýcarsku – „10 let nezapomenutelné krásy“ 4. Praha – opět doma v Československu, a to až do konce života.

Tato tv·r£í období nejsou co do po£tu varhanních skladeb rovnom¥rn¥ zastoupena, p°esto v²ak byla pro p°ehlednost ponechána v p·vodním schématu. Druhý seznam, vytvo°ený pracovníky Národní knihovny, vychází z Rejlova seznamu a informuje p°edev²ím o exemplá°ích, kterými fond disponuje. Tento seznam £ítá krom¥ 320 Rejlových katalogových £ísel je²t¥ ²est dal²ích partitur (£. k. 324abc, 326, 329, 330, 331 a 332).

12

3

Varhanní dílo

Ve skladatelské poz·stalosti Otto Alberta Tichého se podle seznamu Franti²ka Rejla nachází celkem 33 katalogových £ísel pro varhany. V²echna uvedená katalogová £ísla jsou k dispozici v Hudebním odd¥lení Národní knihovny k prezen£nímu studiu. Jedná se tedy o kompletní varhanní dílo. Franti²ek Rejl v úvodu svého

Chronologického seznamu uvádí moºnost, ºe seznam není kompletní a n¥které rukopisné originály mohly z·stat na místech Tichého p·sobení ve Francii £i ’výcarsku, p°ípadn¥ se ztratit p°i nerealizovaném tisku skladeb [6]. Najdeme zde jednotlivé skladby r·zného rozsahu  od krátkých preludií p°es instruktivní díla aº k celým cykl·m. Jako závaºn¥j²í kompozice se jeví nap°íklad £ty°v¥tá Sonáta pro varhany z roku 1947, Concertino pro varhany a smyčce h moll z roku 1963, dále t°i partity nebo dv¥ sonatiny. Následující text zohled¬uje oba vý²e uvedené seznamy  seznam Franti²ka Rejla a seznam Národní knihovny  a konfrontuje je je²t¥ se seznamem varhanního

1

díla Terezy Sumové, který prezentuje ve své absolventské práci Josef Havel

[5,

p°íl. XVI-XVII]. Varhanní dílo je zde £len¥no do £ty° okruh· podle Franti²ka Rejla. Názvy skladeb v nadpisu jsou ponechány v originálním zn¥ní. ƒíslo katalogu je zjedno-

2

du²eno . Pokud není uveden rok vzniku skladby, je do závorky za katalogovým £íslem dopln¥n otazník. První v¥ta v prvním odstavci kaºdého katalogového £ísla publikuje Rejlovy informace, druhá v¥ta chronologicky dopl¬uje seznamem Terezy Sumové, pokud p°iná²í nové informace. T°etí v¥ta zohled¬uje seznam Národní knihovny  ten v¥t²inou pouze uvádí exemplá°e dostupné v knihovn¥. Dal²í text p°edkládá výsledky vlastního bádání. Nejprve uvádí tempová ozna£ení, popis notového pramenu a jeho rozsah, p°ípadn¥ dal²í informace. Také p°iná²í krátký popis £i zajímavé momenty kompozice. V²echny citace jsou ozna£eny kurzívou.

1 Josef

2 Plné

Havel seznam obdržel od paní Sumové ve strojopise s jejími rukopisnými vpisky. znění má vždy formu: OAT č. k. [číslo] – Rl 75. 13

3.1

Rané období

Rané období Otto Alberta Tichého datuje Franti²ek Rejl do roku 1919, tedy do v¥ku skladatelových 29 let. Jiº d°íve zkomponoval Tichý °adu klavírních skladeb. Do raného období °adí t°i kompozice z oblasti varhanní tvorby. Svou první zapsanou skladbu mohl Tichý zkomponovat ve dvaceti letech v dob¥ krátkých studií na konzervato°i ve skladatelské t°íd¥ Vít¥zslava Nováka. Dataci skladby je moºné odhadnout podle data vzniku okolních skladeb na rok 1910, a to p°ed devítiletým pobytem v nakladatelství Josefa Floriana. Dal²í skladba byla napsána aº v Praze v srpnu roku 1919 p°ed odjezdem do Pa°íºe. T°etí skladba byla zkomponována v dob¥ studií na Schole Cantorum. Pro£ ji Franti²ek Rejl neza°adil do pa°íº-

3

ského období není jasné , skladba je tedy v této práci ponechána mezi ranými skladbami.

Po svatém přijímání (č. k. 15, ?)

Varhany sólo. –. Autograf; vepsané přeškrtané torzo Sen o štěstí. Moderato. Celý stroj bez forte a couplerů. Krátká skladba o 31 taktech je psána tu²í ve dvou systémech na jednom samostatném notovém list¥. Podpis O. A. Ti-

chý je rukou Terezy Sumové, v²e ostatní (krom¥ katalogového £ísla) je autor·v rukopis. V levém horním rohu je p°ipsáno Ave Maria!  úvodní £ty°hlasá úprava ve vokálním stylu se rytmicky shoduje se za£átkem mariánské modlitby. Z piana p°edepisuje crescendo do fortissima, kde se hlavní motiv v rytmu slov Ave Maria,

gratia plena zahu²´uje do ²estihlasu, poté následuje dohra op¥t v pianu. Skladbi£ka romantického charakteru je zda°ilou miniaturou ur£enou k liturgickému uºití p°ed záv¥rem bohosluºby. Na konci rukou vepsáno: „Na přímluvu Panny

Marie napsal Otto“ . Bohuºel neuvádí dataci. V Rejlov¥ seznamu se nachází mezi skladbami datovanými z obou stran rokem 1910. Jedná se o první dochovanou varhanní skladbu O. A. Tichého. Na druhé stran¥ je fragment skladby s názvem Sen o štěstí, v pravém horním

3 Jedna

z hypotéz může být možný návrat do Čech v době vánočních prázdnin.

14

rohu p°ípis Salve Regina. Pravd¥podobn¥ jde spí²e o vyjád°ení modlitby skladatele p°i komponování neº o téma skladby. Tuºkou je dopsáno Moderato, komentá°

„slabé pro skepsi“ a celá stránka je tuºkou p°e²krtána.

Méditation (č. k. 23, 6. srpna 1919)

Varhany. –. Autograf. Moderato. Skladba je psána tu²í ve t°ech systémech, na dvou vnit°ních stránkách foliového dvojlistu. Pedál místy pouze zdvojuje levou ruku, jinak tvo°í samostatný hlas. Její romantická a meditativní nálada p°ipomíná dv¥ Janá£kovy

Adagia. Je harmonicky i rytmicky bohatá, drobná forma je ucelená. Uvádí dynamické a tempové pokyny. Vznikla „V Praze, 6. srpna 1919“.

Improvisation sur un Noël tchèque pour l’orgue (č. k. 25, 20. ledna 1920)

Varhany. –. Autograf. Moderato. Skladba je psána op¥t ve dvou systémech na dvou hust¥ popsaných vnit°ních stránkách foliového dvojlistu. Faktura je z°eteln¥ varhanní a p°edepisuje st°ídání manuálu a pedálu. Tématem je váno£ní píse¬ Narodil se Kristus

15

Pán. Jedná se o grada£ní formu s funkcí dohry na konci bohosluºby. Téma se postupn¥ zahu²´uje do p¥tihlasu a variuje v r·zných tóninách. Vyuºívá chromatiku a bohatou moderní harmonii. Konec vyústí v p°ísnou harmonizaci. Skladba má zda°ilá a nápaditá místa, jako celek p·sobí kompaktn¥. Horní rozsah má do a3. Je uvedená datace „20. ledna 1920.“

3.2

Pařížské období

Pa°íºské období Otto Alberta Tichého trvalo sedm let od roku 1919 do roku 1926, po dobu studií na Schole Cantorum, kde studoval hru na varhany, gregoriánský chorál, harmonii a kontrapunkt. Zde se upevnil jeho velký zájem o gregoriánský chorál a renesan£ní vokální polyfonii, které se mu staly celoºivotním inspira£ním zdrojem. V Tichého poz·stalosti se nachází pouze jediná varhanní skladba z tohoto období. Více jsou zastoupeny klavírní skladby a zejména vokální hudba na duchovní texty [6].

Marche nuptiale (č. k. 33, 7. října 1924)

Varhany. –. Autograf + mladší autograf. Moderato. Skladba rozsahu t°í foliových stránek se dochovala ve dvou exemplá°ích. Star²í autograf je psán tu²í a je notován ve dvou systémech, patrné jsou korektury dopisované tuºkou. Obsahuje dataci „Vanoy 7-10-24“ . Mlad²í autograf je £istopisn¥ zapsán modrým perem do t°í systém·. Nadpis je ve druhém exemplá°i £esky  Svatební pochod. Skladba je t°ídílná  úvodní Moderato, psané v klasickoromantickém stylu, sv¥ºe a periodicky plyne v pochodovém rytmu. Rozsahem krat²í st°ední £ást Più mosso v tónin¥ mollové subdominanty má romanticky vzru²enou atmosféru, která graduje ke zvukov¥ bohatému vrcholu, a£ zde neopou²tí £ty°hlas. Návrat k pochodu ve t°etí £ásti Tempo I. není doslovný, ale po n¥kolika taktech moduluje do terciov¥ p°íbuzných tónin. Kon£í v majestátním fortissimu, které pro dosaºení bohat²ího zvuku zdvojuje basový part levou rukou.

16

Skladba vyniká invencí i vyváºenou formou.

3.3

Lausannské období

Velmi úsp¥²ný desetiletý pobyt Otto Alberta Tichého ve ²výcarském Lausanne je ohrani£en roky 1926 a 1936. V Tichého poz·stalosti nacházíme z tohoto období p¥t skladeb nebo cykl· ve £ty°ech katalogových £íslech. Krom¥ první skladby, která jiº vyºaduje pokro£ilej²í varhanní techniku, se jedná o krat²í skladby snadn¥j²í technické dostupnosti, jakkoli jsou p·vabné a inven£n¥ zda°ilé. Je známo, ºe v Lausanne Tichý za£al být intenzivn¥ pedagogicky £inný a mj. m¥l i °adu ºák· ve varhanní h°e [5, s. 14-15]. M·ºeme tedy mluvit o moºnosti instruktivního uplatn¥ní skladeb, ne v²ak na úkor zajímavosti. V ti²t¥ném cyklu £. k. 100a Quatre Pièces máme první a poslední autorem p°edepsané registra£ní pokyny, a to ke v²em £ty°em v¥tám. Tichý pouºívá pouze dvou stroj· Grand Orgue a Récit s pedálem a rejst°íky niº²ích stopových vý²ek. Návaznost na gregoriánskou melodiku a vokáln¥ vedenou polyfonii je velmi z°etelná. Skladby jsou v¥t²inou romanticky lad¥né a p°es pestrý harmonický pr·b¥h vyznívají smí°liv¥. Datace u v¥t²iny skladeb chybí.

Improvisation pour grand orgue á Jean Middeleer (č. k. 47, 1929)

Vydal M. Sénart – Paris 1930. R. Rejšek + T. Flégr nahráli v Kutné Hoře u sv. Jakuba pro Český rozhlas. Xerox tisku z r. 1930. Krásná, lyrická skladba se dochovala pouze v pa°íºském tisku z roku 1930 na-

17

kladatelství Maurice Senarta. Je notována ve t°ech systémech na £ty°ech stránkách. Uvádí jako u p°edchozích skladeb dynamický plán pomocí znamének p, mf, f,  a crescendových vidlic k pouºití ºaluzie. Rytmicky bohatá, místy aº klavírn¥ stylizovaná skladba st°ídá Récit a Grand Orgue. Meditativní téma zpracovává varia£ní technikou v dynamických vlnách a formáln¥ tak sjednocuje celou skladbu. Po díl£ím vrcholu v polovin¥ skladby nastává dynamické odleh£ení, aby byla znovu vystav¥na aº do majestátního fortissima. Varhaník Reginald Kefer tuto skladbu dostal od Tichého jako student varhanního odd¥lení Praºské konzervato°e a mnohokrát ji provedl v ƒechách i v zahrani£í. Tichý si podle jeho vzpomínky nep°ál p°íli² romantický p°ednes skladby a uvedl, ºe p°i psaní „skladbu cítil klasicky „à la Bach“.“ [10, s. 13]

Improvisation sur l’Ite missa est des dimanches ordinaires (č. k. 79, ?)

Varhany; I. a II. verse. –. Autograf. Dv¥ drobné skladby jsou psané tu²í ve dvou systémech, kaºdá na jednu stranu totoºného notového listu. První, improvizace na záv¥r b¥ºné ned¥lní m²e, nese ozna£ení Moderato a je na téma Kyrie eleison z chorální m²e Orbis factor. Pracuje ve t°íhlasu chorálním stylem, nebojí se v²ak rytmu t°i ku dv¥ma a velkých triol v záv¥ru.

Druhá skladbi£ka je nadepsána pouze °ímskou £íslicí II. Je velmi zda°ilá, lyrická a bohat¥ modulující. Zp¥vná melodie v²ak drºí skladbu v periodickém toku. Neobsahuje ºádné dynamické ani p°ednesové p°edpisy. Záv¥r má více kompozi£ních variant. Pozd¥ji byla pouºita pro Offertoire z katalogového £ísla 100a jako

18

druhá ze £ty° skladeb cyklu Quatre pièces.

Communion de Noël (č. k. 81, ?)

Varhany. –. Autograf. Moderato ma non tanto. Skladba je psána ve dvou systémech na dvou vnit°ních stránkách foliového dvojlistu. Na obálce je  z°ejm¥ ne rukou autora  nadepsáno Communion de Noël. Název je pravd¥podobn¥ zavád¥jící. Skladba má meditativní charakter, p°edepisuje pouºívání t°í manuál· s pedálem nebo bez pedálu, dynamická znaménka. Dostává se do vysokých horních poloh  aº k tónu b3. V notách je hodn¥ ²krtání a p°episování. Nemá uvedenou dataci, objevuje se v²ak v opravené verzi jako katalogové £íslo 120 s datací „V Praze Vánoce 1938“ . Pozd¥ji je pouºita jako druhá v¥ta Partity č. 1 z roku 1954 s katalogovým £íslem 179.

Quatre Pièces (č. k. 100a, ?)

Varhany nebo harmonium; Tisk Foetisch-Fréres Lausanne. –. Xerox tisku (2 výtisky). Cyklus £ty° krátkých a technicky mén¥ náro£ných skladeb. Notace ve dvou systémech, rozsah tisku celkem na p¥t stran A4. Skladatel zde pro tisk uvádí p°esné registra£ní pokyny, pouºití manuál· a pedálu a dal²í interpreta£ní pokyny.

19

Na xeroxu je vid¥t £íslo 1929  moºná se jedná o rok vydání. Dva xeroxové výtisky uloºené v poz·stalosti jsou totoºné.

Prélude. Modéré. První £ást je preludium vokálního stylu s periodickými frázemi. Téma je zpracováváno v r·zných hlasech, mezihry jsou imita£ní.

Offertoire. Très recueilli. Vznikla jiº d°íve jako druhá skladba z katalogového £ísla 79 Improvisation sur l’Ite missa est. Zde nov¥ p°edepisuje registraci Voix

céleste a do pedálu Bourdon 16’ se spojkou. Oproti první verzi je je²t¥ dopln¥n dynamický plán a frázovací oblouky.

Communion. Lento. T°etí £ást je op¥t meditativní a periodicky stav¥ná.

Sur l’Alleluia pascal. Majestueusement. Záv¥re£ná £ást má nejdel²í rozsah dvou ti²t¥ných stran. Pracuje s chorálním tématem Ite missa est, aleluja, pouºívaného ve velikono£ním týdnu a p°i slavnosti Seslání Ducha Svatého (viz obrázek níºe [4, s. 414]). Téma velikono£ního Aleluja pouºil Tichý také ve £tvrté v¥t¥

Sonáty pro varhany £. k. 151 z roku 1947 v odli²ném zpracování. 20

Liturgická suita k svátku Nanebevzetí Panny Marie (č. k. 100b, 1935)

–. –. Opis. Cyklus £ty° skladbi£ek je notován ve dvou systémech a psán £ernou tu²í na ²esti stránkách. Dva foliové dvojlisty jsou k sob¥ se²ity nití. Vzhledem k me²ním ú£el·m mají jednotlivé £ásti stejn¥ jako u p°edchozího cyklu odpovídající rozsah  první t°i jsou krat²í a poslední £ást del²í na záv¥r m²e. Technicky se také jedná o mén¥ náro£né dílo. Seznam Národní knihovny uvádí, ºe rukopis je opisem. Rukopis p·sobí uspo°ádan¥ji, trámce jsou podle pravítka. ƒerven¥ jsou dopsána znaménka dynamiky a tempová ozna£ení uvnit° £ástí. ƒtvrtá £ást má tuºkou vepsány prstoklady a na konci je tuºkou uvedeno: „Lausanne Na vigilii sv. Jana

Křtitele 1935“ . N¥která písmena mají jiný tvar neº u ov¥°eného rukopisu. Vstup. Maestoso. Vyuºívá malé t°ídílné formy a-b-a s pohybliv¥j²ím st°edem.

K obětování. Lento. V°elá nálada je vyjád°ena úspornými prost°edky.

21

Ke sv. přijímání. Moderato con molto sentimento. P·vabná p°ednesová miniatura s krásnou harmonií vyuºívá v záv¥ru bohatých modulací.

Zakončení. Allegro. Polovina fugy se odehrává ve dvouhlasu chorálního charakteru. Poté se p°ipojí pedálová prodleva a záv¥re£ná gradace je technicky jednoduchá, p°esto p°esv¥d£ivá.

3.4

Pražské období

Od 1. b°ezna 1936 se Otto Albert Tichý stává °editelem k·ru katedrály sv. Víta v Praze. Po svém p°íjezdu do ƒech zhodnocuje vlivy svých studií v Pa°íºi i desetiletého p·sobení v Lausanne. Nepochybn¥ na n¥j zap·sobil i zvukový ideál tam¥j²ích varhan. Po £ase reaguje i na aktuální vývoj £eské moderní kompozice. Po druhé sv¥tové válce dochází ke krystalizaci jeho skladatelského jazyka a vznikají nejzávaºn¥j²í kompozice. V tomto období posledních t°iceti sedmi let svého ºivota (1936-1973) zkomponoval Tichý nejvíce skladeb pro varhany. Bohuºel kv·li své funkci varhaníka a regenschoriho u sv. Víta nemohl svoje skladby publikovat [11]. V praºské katedrále sv. Víta byly roku 1932 rmou Josefa Mölzera z Kutné Hory postaveny nové pneumatické varhany. Tyto varhany byly v letech 19701972 celkov¥ rekonstruovány druºstvem IGRA. V letech 1999-2001 byly pak pietn¥ restaurovány krnovskou rmou Kánský  Brachtl. Dochovaly se tak dodnes

4

v tém¥° nezm¥n¥ném stavu. Mají t°i manuály , 58 zn¥jících rejst°ík·, t°etí ºa-

4 Původně

koncipovaný dvoumanuálový nástroj byl ještě během stavby rozšířen o další manuál, který byl umístěn na pozici nynějšího druhého manuálu [12].

22

luziový manuál, rejst°íkové crescendo. Zvukov¥ se jedná o varhany romantického a orchestrálního typu. Kaºdý manuál je vystav¥n na ²estnáctistopém rejst°íku, má alespo¬ osm osmistopých rejst°ík·, n¥kolik £ty°stopých a niº²í alikvoty do malé mixtury. Pedál má pouze ²estnáctistopé a osmistopé rejst°íky a £ty°stopou pedálovou spojku. Nástroj má sedm jazyk·, oktávové spojky jsou prostav¥né do c5. Rozsah manuál· je od C do g4, coº je dokonce o oktávu více, neº je obvyklé; pedál od C do g1. Níºe je dispozice Mölzerových varhan [12]:

I. manuál

II. manuál

III. manál

Pedál

Bourdon 16’

Mixtura 2 2/3’

Kvintaton 16’

Bombard 16’

Principál 8’

Tercie 1 3/5’

Principál houslový 8’

Violonbas 16’

Oktáva 8’

Picola 2’

Principál flétnový 8’

Subbas 16’

Viola 8’

Kvinta 2 2/3’

Gamba 8’

Kryt tichý 16’

Roh 8’

Kvinta 5 1/3’

Aeolina 8’

Bas flétnový 8’

Dolce 8’

Fugara 4’

Voix celestis 8’

Bas oktávový 8’

Flétna dutá 8’

Copula 4’

Roh lesní 8’

Cello 8’

Flétna jemná 8’

Aeolus 8’

Kryt jemný 8’

I/P 8’

Kryt hrubý 8’

Roh francouzský 8’

Flétna sólová 8’

II/P 8’

Tromba 8’

Dulciana 8’

Klarinet 8’

III/P 8’

Clairon 4’

Principál 16’

Hoboe 8’

P/P 4’

Prestant 4’

Salicet 16’

Violino 4’

Pedálové piano II

Flétna rourková 4’

Salicionál 8’

Flétna traversa 4’

Pedálové piano III

Kvinta šustivá 2 2/3’

Tibia 8’

Oktáva 4’

Tremolo II

Mixtura 2 2/3’

Amabilis 8’

Kvinta 2 2/3’

Tremolo III

II/I 8’

Portunál 8’

Flageolet 2’

Spojka generální

II/I 16’

Kryt dvojitý 8’

Tercie 1 3/5’

Vypínač jazyků

II/I 4’

Violon 8’

III/III 16’

Vypínač rejstříků

III/I 8’

Diapason 8’

III/III 4’

Vypínač 16’

III/I 16’

III/II 8’

P/III

Vypínač crescenda

III/I 4’

III/II 16’

F, FF, PL, TT

I/I 16’

III/II 4’

Kombinace I-V

I/I 4’

II/II 16’ II/II 4’

23

O vánocích (č. k. 120, 1938)

Varhany. –. Autograf. Moderato ma non tanto. Star²í verze skladby je v katalogovém £ísle 81 bez datace. Tento exemplá° je psán £ernou tu²í na dvou vnit°ních stranách foliového dvojlistu. Notace je ve t°ech systémech. Skladba je oproti star²í verzi gracky upravená, ale není p°epracovaná. Na obálce je cizí rukou nadepsán název O vá-

nocích a vypsány t°i £ásti I. Moderato ma non tanto, II. Lento. a III. Lento. Nejedná se v²ak o t°i samostatné £ásti, ale jedinou navazující skladbu. ƒíslování myln¥ vzniklo pravd¥podobn¥ z pokyn· pro pouºití manuál·. Datace „V Praze

Vánoce 1938“ . Odtud snad plyne název, který v²ak není v notách výslovn¥ napsán Tichého rukou.

Toccata (č. k. 131, 7. listopadu 1939)

I. Toccata – Allegro moderato, II. Presto, III. Moderato. –. Autograf. Allegro moderato. Skladba je notována ve dvou systémech a je psána modrou propiskou na t°ech stránkách foliového dvojlistu. Na obálce má £ernou barvou dopsáno Tři skladby pro varhany a uvnit° skladby t°i °ímské £íslice I, II a III. Ve skute£nosti se jedná o jedinou skladbu s plynulou návazností. Tempová a dynamická ozna£ení jsou psána oproti notovému textu lehce sv¥tlej²í propiskou. Virtuózní skladba je del²ího rozsahu a technicky náro£n¥j²í. Harmonický plán je bohatý, sloºit¥j²í je také po rytmické a artikula£ní stránce. Datace na konci skladby uvádí den vzniku na „7. XI. 39“ .

24

Preludium a fuga C dur (č. k. 139, 1944)

Varhany nebo harmonium. Česká varhanní tvorba II – tisk SNKL 1956. Autograf celého díla + autograf Preludia (2. verze) + xerox tisku celého díla (Preludium ve 3. verzi). Krom¥ tisku z roku 1956 jsou v knihovn¥ uloºeny dva autografy. První je neúplný ná£rt skladby ve t°ech systémech na jedné stránce  první verze preludia bez fugy. Na druhé stran¥ je mnoho tuºkou psaných notových úryvk·. Druhý, nov¥j²í autograf je psaný tu²í ve dvou systémech, dva foliové listy jsou k sob¥ se²ity nití. Rozsah skladby je p¥t stran, datace „V Praze r. 1944“ .

Allegro moderato. Preludium je po n¥kolika taktech upraveno a konec je zcela jiný. Tisková verze, která byla vydána o dvanáct let pozd¥ji, op¥t významn¥ p°epracovává preludium.

Allegretto. Fuga má tuºkou dopisované korekce. V ti²t¥né verzi je pouze upravena podle rukopisných vpisk· nov¥j²ího autografu. Forma je tradi£ní, vedení hlas· diatonické na zp·sob chorální melodiky, ale pouºívá voln¥j²í harmonie.

25

Ejhle, oltář Hospodinův září... (č. k. 145, ?)

Preludia pro varhany; tisk – Nakladatelství Vyšehrad – č. 5. –. Autograf + tisk z r. 1946. První foliový dvojlist autografu, psaného tu²í ve dvou systémech, obsahuje p°edehru a harmonizaci písn¥, mezihry k dal²ím slokám a dohru na odchod kn¥ºí. Celkem je to jedenáct skladbi£ek, vloºen je jiný dvojlist formátu na ²í°ku s dal²ími ²esti preludii. Instruktivní ráz je krásn¥ vyjád°en u £tvrtého preludia pokynem

Klidně (pečlivě vázat). V ti²t¥né verzi je také doslov skladatele: „Varhanní preludia nejsou podstatnou částkou liturgické hudby, jejich úloha je podřadná, ale přesto mohou působiti velmi rušivě, jestliže jsou nevhodná, šablonovitá, nebo dokonce ledajaká komposicí i provedením. Je nedůstojné zdobiti dům Boží levným či jarmarečním zbožím, nebo rušiti pobožnost věřících improvisacemi bez ladu a skladu. Pokusili jsme se podati ukázku promyšlených meziher, které odpovídají liturgickému ději u oltáře. I méně zkušení varhaníci dovedou si je podle potřeby zkrátiti nebo prodloužiti. Bude nám dokonalým zadostiučiněním, pohne-li je tato publikace k pečlivější hře na jejich královský nástroj a k větší horlivosti ve službě Boží. O. A. TICHÝ, dómský kapelník pražský.“

Svatební preludium (č. k. 146, ?)

Varhany; tisk – Nakladatelství Vyšehrad – č. 7. –. Tisk z r. 1946. Svatební preludium na thema písně „Aby nás Pán Bůh miloval“. Allegro. K dis-

26

pozici je pouze tisk z Nakladatelství Vyšehrad. Dva dvojlisty formátu o n¥co men²ího neº A4 jsou svázány sponkou, poti²t¥no je ²est stran. Edice obsahuje ti²t¥né prstoklady prof. Václava R·ta. Rozsáhlej²í jednodílná skladba má op¥t grada£ní formu s monumentálním sedmihlasým záv¥rem. První motiv je zpracováván v n¥kolika tóninách, neº v pianu nastoupí první £ást tématu v tenoru „Aby nás Pán

Bůh miloval, miloval“ . Celé téma nastoupí v Gis dur po n¥kolikataktové mezih°e utvo°ené z prvního motivu. Následuje netematická st°ední £ást v mollové tónin¥ obohacená o triolový pohyb, která se po díl£ím vrcholu vrací Da capo na za£átek aº k tenorové citaci £ásti tématu. Odtud je umoºn¥n skok na codu, kde p¥tihlasý hudební tok za£ne gradovat k majestátnímu vrcholu a citací druhé £ásti tématu

„Nic nežádáme, jenom to samé“ je doveden do vít¥zného fortissima.

Fugeta (č. k. 149, 18. září 1946)

Varhany. –. Autograf. Mírně. Krátká fuga je napsána £ernou tu²í na jedné stran¥ foliového listu, datace je „18. září 1946“ . Chorální téma je v mixolydickém modu. Expozice má klasickou formu, krátké provedení moduluje a pouºívá inverze tématu, v záv¥ru t¥sny na dominantní prodlev¥. Zakon£ení je, jak je tomu u °ady Tichého skladeb, roz²í°eno do majestátního osmihlasu.

27

Sonáta pro varhany (č. k. 151, 1947)

Varhany. J. Hora to dostal od OAT v upomínku na koncert v r. 1972; v r. 2001 CD Buttex. Autograf. Jedna z nejvýznamn¥j²ích Tichého skladeb pro varhany vznikla v povále£ném období je²t¥ p°ed komunistickým p°evratem. V knihovn¥ se nachází krom¥ xeroxu autografu o formátu A4 i samotný autograf foliového formátu. ƒty°i v¥ty jsou psány ve t°ech systémech £ernou tu²í na devatenácti stranách. Vazba nití je po²kozena, na jednom míst¥ jsou listy slepeny lepící páskou. Na titulní stran¥ je rukou Terezy Sumové napsáno: „rukopisné poznámky od varhaníka Milana Šlechty. N¥které tempové p°edpisy jsou vepsány £i opraveny modrou propiskou, dal²í poznámky £ervenou pastelkou, pravd¥podobn¥ se podle rukopisu jedná o autorské zásahy. Rukou Milana ’lechty jsou p°ipsány ozna£ení manuál·, registrace (£ísla a kombinace) a st°ídmé prstoklady. Oblou£ky jsou £ernou tu²í, tedy skladatelovy. Jednotlivé v¥ty mají samostatnou dataci na konci p°íslu²né £ásti: Moderato bylo dokon£eno „13. ledna 1947“, Adagio „26. února 1947“, Allegretto hned o den pozd¥ji, „27. února 1947“ a Allegro maestoso „5. března 1947“ s obvyklým p°ípisem

„Bohu díky!“ Zachoval se autorský popis jednotlivých v¥t [9]: Moderato. „Sonáta e moll vznikla na jaře r. 1947. První věta začíná klidným thematem míru, s nímž kontrastují disonantní akordy jakési odpovědi, připomínající hrůzy právě prožitých let války. Druhé thema menuetového rázu je výrazem probouzející se přírody, zelenajících se luk... V provedení se themata provlékají a po akordickém vyvrcholení přichází reprisa, jež končí po zkrácené exposici v pianissimu.“

28

Adagio. „Druhá věta zadumaného rázu má uprostřed pastorální vložku na způsob pastýřské písně v uvolněném rytmu a končí pikantním bitonálním zpěvem jarního ptactva.“

Allegretto. „Třetí věta je krátké scherzové extempore v lydické tónině a svým sarkastickým charakterem kontrastuje s klidnou větou předchozí.“

Allegro maestoso. „Čtvrtá věta je založena na třech základních motivech: velikonoční Ite missa est, antifona Vesperae autem sabathi a chorál svatováclavský. První thema je zakončeno dramatickými akordy, jež značí odvalení balvanů nakupených u hrobu Kristova. Druhé thema vyjadřuje tichou radost Kristovy Matky a motiv svatováclavský značí vzkříšení národa po době útlaku. Tato věta je psána ve formě ronda, v němž je rafrainem motiv velikonočního Ite missa est. Po několikerém zpracování základního thematu vrací se chorální antifona a po ní jako by z jiného světa zazní naposled první thema, vyjadřující náhlé procitnutí a oslňující zjev zmrtvýchvstalého Spasitele.“ Sonátu hrál v Rudolnu 16. £ervna 1950 na koncert¥ ze skladeb Otto Al-

29

berta Tichého k p°íleºitosti jeho ²edesátých narozenin v té dob¥ student Praºské konzervato°e Milan ’lechta (viz p°íloha F). V roce 1958 ji ve Smetanov¥ síni Obecního domu provedl Jaroslav Tvrzský [10, s. 11]. V roce 2001 tuto sonátu nahrál Petr ƒech v katedrále sv. Václava v Olomouci v hudební edici Lausanne-Musique

5

u nahrávací spole£nosti VDE-GALLO ze ²výcarského Lausanne .

Tři koledy (č. k. 158, 1948)

Varhany [rukou p°ipsáno „ variace na vánoč. písně“ ]. Carrara (nevydali). Autograf. T°i zajímavé skladby na témata váno£ních písní jsou psány £ernou tu²í ve dvou systémech. T°i foliové dvojlisty jsou svázány bílou nití a se²ity sponkami. Místy jsou patrné opravy oby£ejnou tuºkou. Cyklus je psán p°eváºn¥ polyfonním zp·sobem a £asto pouºívá fugatovou techniku. Skladatel zde experimentuje s harmonií, vztahy mezi tóninami, kompozi£ní jazyk se vyost°uje pouºitím bitonality. Nenechává se svazovat tématem a pracuje s ním uvoln¥n¥, pouºívá kontrastní netematické mezihry. První skladbou jsou variace na téma Narodil se Kristus Pán. Mají rozsah necelé t°i a p·l strany. Harmonizace tématu je nadepsána Allegro moderato a po ní následuje osm variací o£íslovaných modrou propiskou. Zprvu klasická harmonizace je místy rozru²ena p°íkrou harmonií. Ob£asná vybo£ení z tóniny v ²esté a sedmé variaci vyústí do bitonality. Konec je ve srovnání s ran¥j²ími varhanními skladbami harmonicky ost°ej²í a mén¥ smí°livý. Datace skladby je „V Praze

5. července 1948“ . 5 Šlo

o projekt Terezy Sumové [11].

30

Druhá skladba s tématem Chtíc, aby spal je v rozsahu dvou foliových stran. Nese tempové ozna£ení Lento a je datována „9. VI. 48“ . Jedná se o formu a-b-a, ve které jsou krajní díly meditativním zpracováním líbezného tématu. St°ední díl tvo°í peprné allegrové fugato na t°etím mollovém stupni základní tóniny.

T°etí kompozice s ozna£ením Deciso zpracovává téma koledy Ejhle, chasa

naša. Rozsah má plné t°i strany. Datace na konci skladby uvádí rok i místo vzniku: „V Praze 11. července 1948“. Skladba je harmonicky, rytmicky a dynamicky rozmanitá, má pastorální názvuky. Je virtuozní te£kou celého cyklu, který trvá podle vpisku na konci partitury deset minut. T°i £ásti spolu výborn¥ ladí jako t°ív¥tý celek.

Varhanní panoptikon čili Slabikář pro pokročilejší varhanní improvizace (č. k. 167, 6. září 1952)

–. –. Autograf. Dva foliové dvojlisty jsou svázány nití, ke kterým je p°ipojen je²t¥ jeden titulní list uº²ího formátu s autorským nadpisem. Instruktivní sbírka obsahuje dvacet krátkých meziher, z°ejm¥ zapsaných improvizací. Notace je ve dvou systémech.

31

Jednotlivé skladbi£ky mají rozsah v¥t²inou dva aº t°i °ádky, mají r·zný charakter. Po durové tónin¥ následuje vºdy paralelní mollová tónina, nejd°íve tóniny bez p°edznamenání, dále st°ídav¥ k°íºkové a bé£kové tóniny aº do £ty° posuvek. Za osmnáctou skladbou v tónin¥ f moll je p°e²krtnutá datace „19. VIII. 1951“ , za ní v²ak je²t¥ následují dv¥ skladbi£ky v a moll. Datace na konci je „V Praze 6. září

1952“ , na obálce skladatel uvádí dobu vzniku mezi lety „1951-52“ .

Epitaf (č. k. 170, 16. srpna 1952)

Varhany. –. Autograf. Lento. Náladová skladba je notována ve dvou systémech, ze dvou nití svázaných foliových dvojlist· je popsáno p¥t stran £ernou tu²í. Nad vlastním titulem

Epitaf je dedikace „Na paměť Dr. R. W. Hynka“ . Poslední dva °ádky skladby, za nimiº je datace „16. VIII. 52“ , jsou tu²í p°e²krtány a p°ekomponovány do rytmicky bohat²ího záv¥ru. Na konci jsou patrné kompozi£ní skicy ke skladb¥ napsané oby£ejnou tuºkou. Prokomponovaná skladba st°ídá plochy zp¥vného Lenta s ost°ej²ími akordickými plochami Più mosso a s nostalgickým Allegro moderato, pouºívajícím kvartových rozklad·. Ve druhé polovin¥ skladby splyne tato sólová linie s prvním tématem Lenta. Zde se hudební tok dostává k horní hranici b¥ºného

6

rozsahu varhan  a3 a dokonce ges3 s pokynem hrát je²t¥ o oktávu vý² . Dále také n¥kolikrát p°ekra£uje spodní rozsah varhan aº do Dis'. Nelze tedy vylou£it, ºe m·ºe jít o klavírní skladbu  partitura krom¥ p°ípisu „varhany“ na obálce cizí

7

rukou a za°azení F. Rejlem mezi varhanní skladby neobsahuje ºádné jednozna£né varhanní pokyny.

6 Na

svatovítských varhanách je možné hrát díky rozšířenému rozsahu klaviatury až do g4. to rukopis třetí osoby, která zpracovávala pozůstalost – tedy František Rejl nebo zaměstnanci Národní knihovny. 7 Je

32

Toccata (č. k. 176, 11. ledna 1954)

Varhany. Lépe klavír – J. Hora. Autograf. Skladba rozsahu t°í stránek foliového dvojlistu je psána ve dvou systémech £ernou tu²í. Na titulní stran¥ je autorovou rukou nadepsáno: „Toccata pro varhany

– složil Otto Albert Tichý L. P. 1954 . Rukou Terezy Sumové p°ipsáno: „prof. Jan Hora HAMU doporučuje jen pro klavír“. Zde v²ak je úmysl autora napsat skladbu pro varhany z°ejmý. Je zde mnoho autorských vpisk· oby£ejnou tuºkou a na poslední p·lstran¥ taktéº tuºkou kompozi£ní skicy. Virtuozní toccata je první v¥tou následující Partity £. k. 179, kde je koncipována do t°í systém·. Datace na konci skladby je „V Praze 11. ledna 1954“.

Partita č. 1 (č. k. 179, 27. března 1954)

Varhany; –. Autograf. T°ív¥tý cyklus je psán £ernou tu²í ve t°ech systémech. Dva foliové dvojlisty jsou se²ity bílou nití a uprost°ed je vlepen je²t¥ jeden foliový list stejné velikosti. Na obálce je cizí rukou p°ipsáno: „Tři skladby pro varhany“ .

Toccata. Allegretto. Rozsahem na t°i a p·l stránky je £istopisem p°edchozí skladby £. k. 176 s názvem Toccata. Zde je skladba p°epsána s drobnými zm¥nami do t°í systém·. Má virtuozní instrumentální sazbu.

33

Píseň. Moderato. Skladba na jeden a p·l stránky se vrací k d°íve zkomponovanému Moderato ma non tanto  ran¥j²í verze ve dvou systémech £. k. 81 a její pozd¥j²í p°epis do t°í systém· £. k. 120. Zde jsou navíc dopln¥ny frázovací oblou£ky a tempová ozna£ení jsou drobn¥ modikována.

Dohra. Allegro maestoso. Skladba na dv¥ foliové strany je na konci datována „V Praze 27. II. 54“. Velmi zda°ilá kompozice od za£átku p°edepisuje fortissimo a nastupuje osmihlasem. Bas je oktávov¥ zdvojen a vypln¥n kvintou. Forma, která je zaloºená na rondovém principu, vkládá mezi slavnostní akordickou £ást postupn¥ dv¥ kontrastní mezihry. Poslední návrat slavnostního tématu není doslovný, ale je obohacen pestrou modulací s návratem do základní tóniny Es dur.

Partita č. 2 (č. k. 195, 21. 11. 1959)

Varhany; Petite suite pour grand orgue. Carrara – vyšlo v r. 1998, „Sonata per Organo“; výtisk: J. Hora, Otto Novák, Marie. Autograf. Cyklus £ty° odd¥lených v¥t je psán ve t°ech systémech modrým perem. ƒty°i

34

dvojlisty foliového formátu jsou svázány bílou nití. Na obálce je £ernou tu²í autorem napsáno Partita číslo 2 a modrou propiskou toutéº rukou „Petite Suite

pour grand orgue No. 2 O. A. Tichý“ . Níºe je je²t¥ vepsáno oby£ejnou tuºkou: „toto hrál r. 1961 p. Sovadina

8

na mém jub. koncertě“ . Ucelený cyklus je napl-

n¥n pozdn¥ romantickou hudbou s odkazy k chorálu a staré hudb¥, vyuºívá také prvk· soudobé hudby jako jsou nap°íklad bitonální akordy. Vyºaduje vy²²í stupe¬ hrá£ské vysp¥losti.

Maestoso. Dal²í zhudebn¥ní Kyrie eleison z chorální m²e Orbis factor  téma se objevuje jiº v krátké Improvisation v £. k. 79, zpracování se li²í. V tomto uchopení skladatel odkládá mladickou opatrnost t°íhlasého kontrapunktického zpracování, které vzniklo zhruba o dvacet p¥t let d°íve. Pln¥ rozvíjí své harmonicky a rytmicky bohaté my²lenky, plynule vyuºívá homofonii i polyfonii k vyjád°ení extatické my²lenky. Rozsah je dv¥ strany.

Moderato. Zp¥vná v¥ta má náznak t°ídílnosti s krátkým návratem úvodní my²lenky. Harmonicky vypjatý st°ed dává celé £ásti dramatický nádech. Rozsah je dv¥ strany s p°esahem jeden °ádek.

Allegretto. Mnohotvárná v¥ta sv¥ºího tempa má rozsah necelé £ty°i strany. Náznak kánonické práce v dvouhlasém úvodu se postupn¥ zahu²´uje do neoklasické polyfonie. Dal²ím elementem jsou modulující homofonní úseky s jedním pohyblivým hlasem, které mají neustálý modula£ní vývoj.

8 Jméno

interpreta je obtížně čitelné.

35

Maestoso. Poslední, nejrozsáhlej²í v¥ta má plných p¥t stran. Hlavní téma v f moll tvo°í zlatou nit celé v¥ty a je b¥hem skladby stále rozvíjeno a modikováno. Mezi tyto návraty hlavního tématu jsou vkládány kontrastní £ásti Gio-

coso, Tranquillo a op¥t £ást pracující s materiálem Giocosa. Bohatý harmonický plán, st°ídající op¥t vzdálené tóniny jednotlivých £ástí a nesetrvávající dlouho v jedné tónin¥, p·sobí paradoxn¥ velmi p°irozen¥. Po formální stránce se nesnaºí o experimenty.

Pět prostých meziher (č. k. 196, ?)

Varhany. –. Autograf + xerox opisu. Cyklus p¥ti drobn¥j²ích preludií k instruktivnímu nebo praktickému vyuºití p°i liturgii. Dvojlist o formátu A4 má t°i zapln¥né strany. Notace je ve dvou systémech a zápis oby£ejnou tuºkou. Druhý exemplá°, xerox opisu, má proti autografu navíc frázovací oblou£ky a vypracovaný dynamický plán. ƒty°hlasá vokální sazba má periodický pr·b¥h. První je Moderato v tónin¥ C dur, t°í°ádkové Allegretto je v G dur, nejdel²í Allegro D dur je na jednu stránku, mezihra v F dur má tempové ozna£ení Adagio a kontrapunktické Poco allegro s malou gradací má tóninu B dur.

36

Preludium a fuga (č. k. 208, 4. ledna 1961)

Varhany. –. Autograf. Jeden foliový dvojlist je popsán modrým perem ze t°í stran  preludium na jednu a fuga na dv¥ strany. Notace je ve dvou systémech. Nemá p°edznamenání, ale za£átek je in d. Krátké preludium je po výrazov¥ hutné Partitě č. 2 zvukov¥ vyleh£ené, místy aº impresionisticky lad¥né.

Ve fuze jako by se charakterem vokálního vedení hlas· Tichý op¥t vrátil ke staré polyfonii renesan£ních mistr·. Téma je v dórském modu, brzy v²ak op¥t probleskují vlivy nov¥j²í hudby. Tento cyklus je v Tichého varhanní tvorb¥ dal²ím krokem sm¥rem k neoklasicismu.

Čtyři instruktivní preludia (č. k. 212, 3. června 1961)

Varhany. –. Autograf. Krátká preludia jsou psána £ernou tu²í na vnit°ních stranách foliového dvojlistu ve dvou systémech. První dv¥, Lento a Adagio, jsou v tónin¥ C dur, Grave v D dur a Risoluto je v B dur. Na obálce je autor·v popis jednotlivých preludií: „Číslo 1 je ukázkou invenčně nenáročné mezihry, jež se však přece vyhýbá

všednosti. Číslo 2 naznačuje, čeho se dá na varhanách dosáhnouti pouhým dvoj37

hlasem. Číslo 3 ukazuje, jak lze docílit zajímavého účinku i t. zv. chybami. Číslo 4 je ukázkou svižné dohry s pestrým vybočováním do jiných tónin.“

Concertino pro varhany a smyčce (č. k. 226, 4. května 1963)

Partitura, partitura smyčců, varhany, nástrojové hlasy smyčců; kompletní. Rukopis. partitura [5, příl. XXXII]. Autograf (partitura, varhany, 1. a 2. housle, kontrabas + rukopis (viola, violoncello). Autograf partitury tohoto rozsáhlého £ty°v¥tého cyklu má deset nití svázaných foliových dvojlist·, uprost°ed je vlepen je²t¥ jeden list. Z toho je popsáno t°icet osm a p·l strany. První dva systémy v partitu°e pat°í varhanám, t°etí systém je pro dvoje housle, d¥lené místy aº do £ty°hlasu. ƒtvrtý systém v altovém klí£i pro violu a pátý pro violoncello, oba nástroje také mají v první v¥t¥ dvojhmaty. Kontrabas je pro odli²ení dopsán do pátého systému £erveným inkoustem. Cyklus má velmi z°etelné neoklasické tendence.

Allegro. Dvouhlasé gurace varhan se st°ídají s rytmickými osmihlasými akordy ve smy£cích. Dialog varhan a smy£cového ansámblu pokra£uje v r·zných tóninách, neº nastoupí kontrastní vokální téma v durové tónin¥. Pak graduje k repríze. Varhanní kadence v durové tónin¥ vrcholí p°ipojením smy£c· v záv¥ru. Rozsah orchestrální partitury je £trnáct stran. Datace na konci v¥ty „20. IV. 63“ .

38

Adagio. T°ídílná volná forma v první £ásti zpracovává lyrické zp¥vné téma. Allegretto je kontrastním pohyblivým st°edním dílem v paralelní mollové tónin¥. Návrat k Adagiu není doslovný, téma je jinak harmonizováno a sp¥je do v°elého a harmonicky barevného záv¥ru. Rozsah partitury je p¥t a p·l strany, datace

„23. IV. 63“ .

Vivo. Forma fugy s gradací v záv¥ru. Fuga je £ty°hlasá, p°i£emº t°i hlasy mají v¥t²inou varhany a £tvrtý hlas je dopln¥n smy£ci. N¥které hlasy varhanního partu jsou zárove¬ zdvojovány n¥kterým smy£covým hlasem, zejména jedná-li se o zvýrazn¥ní fugového tématu. Provedení pracuje krom¥ jiného s inverzemi tématu v oddíle Meno mosso. Záv¥r fugy za£ína ozna£ením Tempo I., pohrává si v²ak s dur-mollovou modalitou tématu, £ímº vzniká uprost°ed tématu mollová tercie u subdominanty a tóniky. Poslední uvedení tématu na dominantní prodlev¥

39

je na t°etím mollovém stupni a vzáp¥tí na durové subdominant¥ ve stejném hlase. Poté graduje virtuozními pasáºemi do vít¥zného konce. Rozsah partitury je p¥t stran. Datace v¥ty chybí.

Allegro, poco pesante. Ve £tvrté v¥t¥ se oproti p°edchozím v¥tám zna£n¥ rozvol¬uje tonální systém. Pouºívá chromatismy a bitonální souzvuky. Rozsah partitury £tvrté £ásti je dvanáct a p·l strany. Na dal²í stran¥ jsou poslední dva takty, na p°edchozí stran¥ p°e²krtané, upraveny do nální podoby. Datace je „V Praze

4. května 1963“ .

I. Dohra pro varhany (č. k. 240, 2. září 1963)

Varhany. –. Autograf. Moderato. Krátká fuga na dvou vnit°ních stranách foliového dvojlistu je psána £ernou tu²í ve dvou systémech. Název I. Dohra pro varhany je napsán rukou Terezy Sumové. Expozice má klasický nástup hlas· bas  tenor  alt  soprán. Mezihra uvede téma v inverzi do subdominantní tóniny g moll s ozna£ením Maestoso a velkou dynamickou vlnou moduluje do a moll, kde téma op¥t zazní v inverzi.

40

Poté graduje do záv¥ru, kde zazní unisono pouze hlava tématu, a to v tónin¥ a moll, která t¥sn¥ p°ed záv¥rem vyústí do hlavní tóniny d moll.

II. Dohra pro varhany (č. k. 244, ?)

Varhany. –. Xerox autografu. Allegro maestoso. Název II. Dohra pro varhany je psán rukou Terezy Sumové. Jedná se o skladbu £. k. 179 z roku 1954. ƒernobílá kopie druhého autografu  autor·v p°epis má oproti první verzi drobné odchylky v notovém zápisu.

Matičko Boží, obětuj (č. k. 245b, 3. dubna 1964)

Varhany. –. Autograf; č. k. 245a – hlas a varhany (1970); č. k. 245b – varhany (1964); č. k. 245c – smíšený sbor a varhany. Lento. Skladba je psána £ernou tu²í ve dvou systémech na dvou vn¥j²ích stranách foliového dvojlistu. Za£íná na pravé stran¥, pokra£uje na levé, strany jsou o£íslovány v horních rozích. Jedná se o rondovou formu a-b-a-c-a'. Za£íná p¥titaktovou p°edehrou, po které následuje harmonizace písn¥ Matičko Boží, obě-

tuj z druhého d¥jství opery Tajemství Bed°icha Smetany. Téma má zde funkci refrénu, díly b a c jsou fantazijními meziv¥tami. Poslední uvedení dílu a je uzav°eno krátkou dohrou do pianissima.

41

Svatováclavský chorál a fuga (č. k. 246, 1964)

Zpěv děti a muži, varhany; Fantasie a fuga. – [5, příl. XIX]. Autograf + xerox rukopisu. Skladba je psána modrým perem ve dvou systémech. Rozsah je necelé £ty°i strany foliového formátu. Na první stran¥ je harmonizace chorálu Svatý Václave se zp¥vem d¥tí, muº· a celého shromáºd¥ní. Poté následuje akordická varhanní dohra ve forte. Dal²í necelé t°i strany zaujímá pom¥rem mnohem rozm¥rn¥j²í fuga.

Allegro ma non tanto. Grada£ní fuga p°edepisuje pouºití prvního a druhého manuálu k dynamickému odli²ení tématu a jemné tempové zm¥ny. Provedení p°inese rytmické zvrásn¥ní d·stojného metra, aby pozd¥ji nad diminucemi zazn¥la majestátní citace svatováclavského chorálu v oktávách. A£ tempov¥ stále graduje, záv¥re£né téma v hlavní tónin¥ g moll staví z piana do majestátního osmihlasého fortissima.

Můj slabikář (č. k. 247, 1964)

42

XIX. meziher pro dvoumanuálové varhany nebo harmonium. Carrara (nevydali). Autograf. Se²it formátu v¥t²í A5 na ²í°ku je nití vevázán a vlepen do £erných tuhých desek. Vevnit° je nejprve jeden ²edý dvojlist s p°edmluvou a následuje deset zcela zapln¥ných notových dvojlist·. Notace je ve dvou systémech modrou tu²í. Na

9

konci je vepsána datace „21. V. 64“ a stejnou barvou „Opsal Klimeš“ . Rukopis se v²ak zdá být autor·v, nicmén¥ je místy prom¥nlivý. ƒerven¥ jsou dynamické a p°ednesové pokyny a po°adová £ísla. Celkem dvacet skladbi£ek je v tóninách C dur, G dur, D dur, A dur, E dur, H dur, Fis dur, d moll, g moll, c moll, As dur, b moll, es moll, D dur, e dórská, e moll, bez ur£ité tóniny, D dur, B dur a Des dur. Sbírka je zde uloºená také v opise bez udání autora. P°edmluva Tichého na za£átku se²itu: „Ve varhanické praxi se velmi často naskýtá nutnost improvizovati.

Není každému z nás vtipně a hodnotně hráti „spatra“, ale i výborným improvizátorům se stává, že jim dojde dech. Dovoluji si tímto nabídnout těm i oněm hrst skladbiček, které se hodí za mezihry, ale mohou i dobrému improvizátorovi posloužit jako materiál k dalšímu rozpracování. Jsou tu preludia ve všech užívaných tóninách a psané rozličným stylem včetně novodobých experimetů. Tyto skladby jsou míněny pro varhany nebo pro harmonium se dvěma klaviaturami (manuály).“

Andante. Osmnáctá skladba je p°ekvapiv¥ rozm¥rná, má p¥t stran. Je psána v moderním stylu, pouºívá chromatiku, paralelní postupy, bitonální souzvuky akord·. Na konci této skladby je p°ipsáno: „In Vigilia Pentecostes a. D. MCM-

LXIV“

10

. Jedná se o zajímavý p°íklad Tichého slavnostní liturgické dohry a dává

p°edstavu o Tichého hrá£ských schopnostech. Pravd¥podobné je pouºití crescendového válce.

9 Jméno

10 V

není dobře čitelné. předvečer svatodušních svátků roku 1964.

43

I. Sonatina pro varhany (č. k. 262, 10. října 1969)

Varhany. –. Autograf. Formáln¥ ucelená skladba je psána ve dvou systémech modrou propiskou. K jednomu foliovému dvojlistu byla p°ilepena je²t¥ jedna strana, která je nyní voln¥ p°iloºena. Rozsah je p¥t stran a dva °ádky. Forma je p¥tidílná, do pop°edí vstupují vnit°ní t°i £ásti orámované Lentem. Na konci je datace „10-10-69“ .

Lento. Krat²í úvod váºného charakteru.

Allegretto. Fuga ve t°ídobém taktu má rozsah dv¥ strany. Zde se mísí polyfonie s homofonií, harmonie je vyost°ena.

Andante. St°ední díl na £ty°i °ádky má temn¥j²í charakter a trochu vzru²en¥j²í pohyb neº v úvodu, k n¥muº se charakterov¥ p°ipodob¬uje.

44

Allegro. Rychlá £ást rozsahem na necelé dv¥ strany. Téma je zpracováváno kánonicky, dále triolový pohyb pokra£uje na podklad¥ t°íhlasých akord· nebo protihlasu del²ích hodnot. Záv¥re£né fanfáry Meno forte p°ipravují tém¥° doslovný návrat úvodního Lenta.

II. Sonatina pro varhany (č. k. 263, 22. října 1969)

Varhany. –. Autograf. Sonatina o £ty°ech £ástech je psána ve dvou systémech modrou propiskou. Se²it je orientován na ²í°ku, je lepený, desky chybí. Rozsah cyklu je deset a p·l strany formátu o trochu v¥t²ího neº A5. Místy jsou notové vpisky £ervenou barvou. Na rozdíl od první sonatiny, která je moderní, je tato sonatina jako celek spí²e ohledem zp¥t. Na konci je datace „22. X. 69“ .

Moderato. V¥ta je napln¥na pozdn¥ romantickou hudbou a pohrává si s barevností akord·.

Allegro. Rychlá £ást má neoklasické znaky.

45

Andante. Pomalá £ást o dvanácti taktech je spí²e modula£ní spojkou k záv¥re£né £ásti Allegro moderato. Poslední £ást vede romantické fráze a plný £ty°hlas do sedmihlasého záv¥ru.

Partita č. 3 – Petite suite pour grand orgue (č. k. 305, 1970, 6. ledna 1973)

Varhany. Carrara – vyšlo L’Organo Anno IV – N.5/1997; výtisk: J. Hora, J. Krejčí, Miroslav Pšenička, Marie; p. Rejšek + p. Pšenička nahráli v Kutné Hoře u sv. Jakuba pro Český rozhlas. Autograf (2 verze) + xerox tisku (1 verze). Star²í autograf, dokon£ený 30. zá°í 1970, byl p°epracován o t°i roky pozd¥ji. Má dv¥ verze passacaglie. Nov¥j²í autograf obsahuje drobné kompozi£ní zm¥ny, passacaglii vyuºívá ve druhé verzi. T°i notové dvojlisty foliového formátu jsou se²ity bílou nití. Dva vnit°ní dvojlisty jsou zcela popsány £ernou tu²í, rozsah kompozice je tedy osm stran. Notace ve t°ech systémech. Tato nov¥j²í verze byla vydána tiskem u Edizioni Carrara. Cyklus má spí²e radostný charakter a tradi£n¥j²í harmonii. Stylov¥ se p°iklání k neoklasicismu. Datace nov¥j²ího autografu

„6. I. 73“ . Poslední zapsaná skladba pro varhany. Allegretto. T°íhlasý kontrapunktický úvod radostného charakteru.

46

Moderato. ƒty°hlasá fuga je v autografech sou£ástí první £ásti. V tisku jsou tyto £ásti samostatn¥.

Lento, molto espressivo. Pomalá £ás v paralelní mollové tónin¥ se st°ední neorenesan£ní £ásti Più mosso.

Moderato. Kontrapunktická passacaglia ve své druhé polovin¥ pouºije téma jako základ optimistické fugy ve dvou£tvr´ovém taktu. V majestátním záv¥ru cituje téma v p·vodním t°ídobém metru v sopránu a graduje do vít¥zného konce.

47

Závěr

Varhanní dílo Otto Alberta Tichého je pom¥rn¥ obsáhlým skladatelským odkazem. ƒítá 33 katalogových £ísel, pod kterými se nalézají samostatné skladby, cykly nebo r·zn¥ rozsáhlé sbírky skladeb. Katalogové £íslo 100 dokonce zahrnuje dva £ty°v¥té cykly, proto bylo £íslování rozd¥leno na 100a a 100b. U jednotlivých skladeb byly nejprve uvedeny informace ze t°í r·zných seznam· Tichého díla, které byly posléze konfrontovány se samotnými notovými prameny. Cílem bylo odli²it autorské pokyny od cizích p°ípis·. Dále byl proveden krátký rozbor skladeb. V Tichého varhanním díle lze vysledovat °adu vliv·. Od za£átku je vid¥t z°etelná inklinace skladatele k duchovní hudb¥ a u °ady skladeb p°ímá moºnost praktického vyuºití v liturgické praxi. B¥hem francouzského pobytu se prohlubuje náklonnost k vokálnímu stylu kompozice. Tichý byl jist¥ ovlivn¥n téº varhanami francouzského typu, nebo´ v Pa°íºi proºil sedm let a v Lausanne celých deset let. Na obou místech byl £inný jako varhaník, v Lausanne m¥l dokonce jako °editel k·ru v chrámu Notre Dame za úkol pozvednout hudební úrove¬ farnosti, díky £emuº se tam t¥²il velké váºnosti. Varhanní skladby, Pa°íºským obdobím po£ínaje, inklinují k orchestrálnímu zvuku po vzoru obdivovaného Francka a jeho následovník·. Pouºití jazyk· a ºaluzií je také t°eba chápat jako integrální sou£ást hry. Varhany Josefa Mölzera u sv. Víta, kde Tichý p·sobil ve druhé polovin¥ svého ºivota, jsou nástrojem u nás spí²e netypickým. Jsou celkov¥ nízko disponované, mají neobvykle velký výb¥r osmistopých rejst°ík· a mnoºství spojek, subspojek a superspojek. Meditativní skladby p°ímo vybízejí k pouºití r·zných barev rejst°ík· jako nástroj· orchestru. Nástroj má také neobvyklý horní rozsah klaviatur, a to aº po £ty°£árkované g  proto Tichý obvyklou horní hranici klaviatury ve svých varhanních skladbách p°ekra£uje. Pedál je chud¥ obsazen, Tichý si tedy £asto pomáhá oktávovým a kvintovým zdvojením pedálové linie v partu levé ruky. Tichý projevuje ve svém díle náklonnost k meditativním náladám. Za£átky varhanních skladeb £asto bývají v pianu a mívají mén¥ hlas·. Postupn¥ se hu-

48

dební tok zahu²´uje a kulminuje. Tyto kulminace bývají technicky náro£n¥j²í a orchestráln¥ klenuté. N¥kde je moºné pouºít crescendový válec, který m¥l Tichý u sv. Víta k dispozici. Men²í £ást varhanních skladeb za£íná ve fortissimu £i rovnou virtuozní fakturou. Virtuozita je v²ak pod°ízena obsahu. Po druhé sv¥tové válce dochází k prohloubení a uvoln¥ní Tichého kompozi£ního stylu. Oproti ran¥j²ím skladbám, které vyznívají smí°liv¥, zde hudební jazyk nabývá ur£ité strohosti. Kantiléna p°es svou zp¥vnost vychází z hudebního jazyka 20. století. Pod ní se odvíjejí bohaté modulace, které jsou vºdy dovedeny zp¥t do hlavní tóniny. V ²edesátých letech v jeho díle p°evaºují neoklasické tendence, na sklonku ºivota pak rekapituluje v²echny inspira£ní zdroje. Varhanní dílo Otto Alberta Tichého je moºné rozd¥lit na dv¥ skupiny  za prvé na skladby ke koncertnímu uºití a za druhé na skladby k liturgickému £i instruktivnímu uºití. Nejdel²í cykly s koncertním zam¥°ením byly napsány v Praºském období (1936-1973). Je to £ty°v¥tá Sonáta £. k. 151 z povále£ného období, pozdn¥ romantická První partita £. k. 179 a Druhá partita £. k. 195, £ty°v¥té neoklasické

Concertino pro varhany a smyčce £. k. 226. Dále modern¥ pojatá První sonatina £. k. 262, po níº hned následuje pozdn¥ romantická Druhá sonatina £. k. 263. Kone£n¥ radostná neoklasická Třetí partita £. k. 305, dokon£ená necelý rok p°ed skladatelovou smrtí. Mezi krat²í koncertní skladby je moºné za°adit zejména p·vabnou Improvizaci £. k. 47, virtuozní Toccatu £. k. 131, barevný Epitaf £. k. 170 £i Preludium a fugu in d £. k. 208. Ze zda°ilých skladeb pro liturgické vyuºití jmenujme Svatební pochod £. k. 33 z pa°íºského období, Svatební preludium na

téma písně Aby nás Pán Bůh miloval £. k. 149, cyklus Tří koled £. k. 158 nebo Fugu na svatováclavský chorál £. k. 246. Zde je jasný praktický rozm¥r, nicmén¥ je moºné tyto skladby pouºít také koncertn¥. Dále zde najdeme nep°eberné mnoºství drobných skladbi£ek. Zatím se na Tichého díle pomalu usazuje prach  snad vlivem nep°ízn¥ osudu a skladatelovy skromnosti. Osobn¥ si myslím, ºe se ve varhanním odkazu Otto Alberta Tichého nacházejí velmi zda°ilé skladby, které by stály za vydání a za£len¥ní do aktivn¥ provozované £eské varhanní literatury. Dal²í cestou by tedy mohlo být vydání vybraných skladeb. K hodnocení Tichého varhanního díla je zapot°ebí hlub²ího studia skladeb na adekvátním nástroji. Odpovídající zvukové ztvárn¥ní skladeb bude pak jedním ze základních kritérií ke správnému pochopení díla. Tato práce je p°ísp¥vkem k oºivení zájmu o Tichého varhanní dílo, které svou originalitou a hudebním obsahem p°edstavuje nemalý zdroj skladeb.

49

Použité informační zdroje

[1] ƒERNU’ÁK, Gracian. Kampelsheimer Miroslav. In Československý

hudební slovník osob a institucí : Svazek prvý A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. S. 638. [2] ƒERNU’ÁK, Gracian. Tichý Otto Albert. In Československý hu-

dební slovník osob a institucí : Svazek druhý M-Ž. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. S. 770-771. [3] ƒERNU’ÁK, Gracian. Venhoda Miroslav. In Československý hu-

dební slovník osob a institucí : Svazek druhý M-Ž. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. S. 862. [4] Gotteslob: Katholisches Gebet- und Gesangbuch mit dem Anhang für

das Erzbistum Berlin. P°epracované vyd. Berlin: Morus Verlag, 1966. 1072 s. [5] HAVEL, J. Otto Albert Tichý. Krom¥°íº, 2004. 40 s. Záv¥re£ná písemná absolventská práce na Konzervato°i P. J. Vejvanovského. Vedoucí absolvenstské práce PhDr. J. ’afa°ík. [6] Hudební odd¥lení Národní knihovny ƒeské republiky. Chronologický seznam skladeb £eského hudebního skladatele Otto Alberta Tichého. In Pozůstalost skladatelského díla O. A. Tichého. Uspo°ádal Franti²ek Ji°í Rejl. Praha, nevydáno, 1974. [7] Hudební odd¥lení Národní knihovny ƒeské republiky. Pozůstalost

skladatelského díla O. A. Tichého. Rl £. k. 1-320. [8] SLAVICKÝ, Tomá². Tichý, Otto Albert. In Die Musik in Geschichte

und Gegenwart. Personenteil 16, Strat-Vil. Stuttgart: BärenreiterVerlag, 2006. S. 812. [9] Soukromý archiv Terezy Sumové.

50

[10] SUMOVÁ, Tereza, et al. Rythmes et Poésies: Otto Albert Tichý. Praha, 2003. 39 s. [11] SUMOVÁ, Tereza. Osobní sd¥lení. Praha, 14. února 2014. [12] Svatovítské varhany [online]. Dostupné z:

svatovitske-varhany

http://www.svvv.cz/cz/

[cit. 2014-3-23]

[13] SYCHRA, Cyril. O. A. Tichý. In Rythmes et Poésies : Otto Albert Tichý. Praha, 2003. S. 32-39. [14] ’LECHTA, Milan. Dějiny varhan a varhanní hudby. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1967. 133 s. [15] ’T…DROŒ, Bohumír. Janda Antonín. In Československý hudební

slovník osob a institucí : Svazek prvý A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. S. 568. [16] ’T…DROŒ, Bohumír. Mike² Adolf. In Československý hudební slov-

ník osob a institucí : Svazek druhý M-Ž. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. S. 95. [17] ’T…DROŒ, Bohumír. Novák Vít¥zslav. In Československý hudební

slovník osob a institucí : Svazek druhý M-Ž. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. S. 194-202.

51

Seznam příloh

A Diplom

i

B

Koncert Lausanne

iii

C

Vzpomínka Václava Floriana

iv

D Doporučení Jana Hanuše

v

E

Posudek koncertu Milana Šlechty

F

Koncert k 60. narozeninám

vi

vii

52

A

Diplom

Diplom z varhanní hry na Schole Cantorum 1. £ást

i

Diplom z varhanní hry na Schole Cantorum 2. £ást

ii

B

Koncert Lausanne

Autorský koncert z 30. £ervna 1930 v Lausanne

iii

C

Vzpomínka Václava Floriana

„Pan profesor měl velmi zlou noc, pronásledovaly ho sny o dusné atmosféře na konzervatoři, kde stál před kádrovákem, který mu s úšklebkem sděloval, že už nebude učit varhany, pokud nenechá hraní při mších v kostele. V neradostných myšlenkách spěchal na konzervatoř, aby ještě před vyučováním si v sále zahrál na královský nástroj. Na chodbách ještě klid, zasedl za varhany a začal improvizaci na gregoriánský chorál pro povznesení duše a zaplašení nočních chmur. Hraje zcela pohlcen krásnými melodiemi chorálu a v tom se přistihne, že se jeho improvizace nevědomky odklání od přísné církevní tóniny a překvapen sám sebou hraje Debussyho preludium k Faunovu odpoledni. Jak je to možné, že se mu do zbožného rozjímání vloudily smyslné tóny flétny? Odtrhne vzrušeně ruce od kláves, zakloní hlavu a v tom uvidí nad píšťalami varhan ježatou faunovskou hlavu s rozšklebenou tváří, která se sklání dolů a hledí na něj. Vrací se mu snad zlá noční můra? Profesorův zděšený křik se rozlehl v sále, prchá po chodbách, chytne školníka a táhne ho do sálu. Roztřesenou rukou ukazuje na varhany. Oba stojí nehnutě a v tom slyší jakési šmátrání. Tak uvidí rozespalého studenta, který slézá dolů. Vysvětlení je prozaické. Neměl kde spát, a tak si ustlal na plošince za píšťalami. Strach pominul z čertovských rejdů, zůstalo jen komické rozuzlení zlého snu.“ [10, s. 3]

iv

D

Doporučení Jana Hanuše

Doporu£ení Jana Hanu²e k vydání Tichého monograe o Césaru Franckovi

v

E

Posudek koncertu Milana Šlechty

Posudek absolventského koncertu Milana ’lechty

vi

F

Koncert k 60. narozeninám

Koncert k 60. narozeninám O. A. Tichého dne 16. £ervna 1950

vii