JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na violoncello
Wihanovo kvarteto
Bakalářská práce
Autor práce: Vendula Křivánková, Dis. Vedoucí práce: prof. Adolf Sýkora Oponent práce: odb. as. Mgr. Pavel Wallinger
Brno 2013
Bibliografický záznam KŘIVÁNKOVÁ, Vendula. Wihanovo kvarteto. [Wihan quartet]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, rok 2013 s. 38. Vedoucí bakalářské práce prof. Adolf Sýkora.
Anotace Bakalářská práce „Wihanovo kvarteto” se zaměřuje na činnost Wihanova kvarteta. Obsahuje životopisy Hanuše Wihana, členů Wihanova kvarteta a Antonína Kohouta. Dále práce zahrnuje pojednání o okolnostech vzniku kvarteta, soutěžích, koncertní činnosti, charakteristiku nahrávek a rozhovor s primáriem kvarteta, Leošem Čepickým.
Annotation Bachelor thesis „Wihan quartet” focuses on the activities of the Wihan quartet. It contains biographies of Hanuš Wihan, members of the Wihan quartet and Antonín Kohout. The thesis also includes a treatise on the circumstances of the quartet, competitions, concert activities, characterization of the recordings and interview with the first violinist of the quartet, Leoš Čepický.
Klíčová slova kvarteto, Wihanovo kvarteto, Hanuš, Wihan, Antonín, Kohout, životopis
Keywords quartet, Wihan quartet, Hanuš, Wihan, Antonín, Kohout, biography
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 29. 4. 2013
Vendula Křivánková
3
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu prof. Adolfu Sýkorovi za cenné rady při stylizaci textu, paní PhDr. Jindřišce Bártové za odborné připomínky k formální úpravě práce a také bych ráda poděkovala panu Leoši Čepickému za poskytnutí rozhovoru.
4
OBSAH ÚVOD .................................................................................................................. 6 1.
HANUŠ WIHAN ............................................................................................. 8
2.
VZNIK WIHANOVA KVARTETA .................................................................... 12
3.
ŽIVOTOPISY ČLENŮ WIHANOVA KVARTETA ................................................ 13 3.1 3.2 3.3 3.4
LEOŠ ČEPICKÝ ............................................................................................................................. 13 JAN SCHULMEISTER ...................................................................................................................... 15 JIŘÍ ŽIGMUND ............................................................................................................................. 16 ALEŠ KASPŘÍK.............................................................................................................................. 17
4.
KVARTETNÍ OTEC - ANTONÍN KOHOUT........................................................ 18
5.
SOUTĚŽE..................................................................................................... 20
6.
KONCERTNÍ ČINNOST, FESTIVALY, TURNÉ, NAHRÁVÁNÍ .............................. 22
7.
NAHRÁVKY WIHANOVA KVARTETA …………………………………………………………… 27
8.
ROZHOVOR S LEOŠEM ČEPICKÝM ……………………………………………………………… 31
ZÁVĚR ……………………………………………………………………………………………………………… 33 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ………………………………………………………………………… 34 SEZNAM PŘÍLOH ………………………………………………………………………………………………. 35 PŘÍLOHY …………………………………………………………………………………………………………… 36
5
Úvod Wihanovo kvarteto, které patří mezi přední česká smyčcová kvarteta, působí na české i zahraniční hudební scéně již téměř třicet let. Přestože má soubor za sebou bohatou koncertní činnost, marně bychom hledali ucelený materiál o celkové biografii kvarteta, pokud ovšem nepočítáme několik diplomových prací studentů hudebních škol, zaměřující se zejména na vznik souboru, bohatou koncertní činnost, pedagogickou činnost, ale také na množství hudebních nahrávek a jejich charakteristiku. Tyto diplomové práce by mohly být dostačující, avšak pro člověka, který nemá přístup do knihoven hudebních škol, jsou nedostupné. Mezi dostupné zdroje, ze kterých můžeme čerpat informace, patří především internet, hudební periodika, rozhlas a televizní média. Základní informace o vzniku souboru, jeho členech a dosud vydaných nahrávkách nalezneme na webových stránkách kvarteta (www.wihanquartet.co.uk), které jsou poměrně přehledně členěny. Mimo biografie kvarteta stránky obsahují video ukázky z živých koncertů, audio ukázky z již vydaných CD, fotografie, krátký dokument z roku 2005 Anthony Edelse a ukázku z dokumentu režisérky Alice Nellis, který je součástí DVD, na kterém je záznam z kompletního provedení Beethovenových kvartetů v Anežském klášteře v letech 2007/2008. Nesmím opomenout i nemalé množství recenzí na koncerty a nahrávky, které jsou zde uveřejněny. Nedostatkem těchto webových stránek může být to, že jsou takřka celé v anglickém jazyce s výjimkou biografie kvarteta, jež je uvedena i v českém jazyce. Stručné informace, týkající se převážně biografie a vzniku souboru, jsou k dispozici také na webových stránkách Českého hudebního slovníku osob a institucí (www.ceskyhudebnislovnik.cz), Wikipedia (www.wikipedia.cz) a na stránkách hudební internetové encyklopedie Grove music online. Hudební periodika, jako například Harmonie, přinášejí čas od času zprávu zabývající se koncertní činností kvarteta nebo o kvartetu samotném. Je to zhruba deset let, co v tomto hudebním časopise pravidelně vycházely články o českých smyčcových kvartetech, o Wihanovcích nevyjímaje. Časopis Harmonie je k dispozici i v internetové podobě, a to na hudebním portále Muzikus.cz (www.muzikus.cz), kde
6
nalezneme archiv starších čísel. Kvarteto bylo také hosty pořadu České televize Noc s Andělem (10. dubna 2004, dnes se pořad již nevysílá) a byl natočen i dokument Hudební vizitka (1994), také v produkci České televize. Jedním z posledních zdrojů, kde nalezneme informace o souboru, je Český rozhlas, jehož živé vysílání máme možnost poslouchat i na internetu. Redaktoři Českého rozhlasu pořídili nespočet rozhovorů se členy kvarteta, a to převážně při příležitostech významných koncertů a vydávání nových CD. Leoš Čepický byl také hostem pořadu Jolany Voldánové (pořad Rande s Jolanou, ze dne 31. srpna 2012), tento, ale i další pořady a rozhovory si můžeme poslechnout na internetu v archivu Českého rozhlasu (www.rozhlas.cz).
7
1. Hanuš Wihan Kvarteto, které neslo za dob svých studií název Kvarteto AMU nebo také Čepického kvarteto, později přijalo jméno významné hudební osobnosti - Hanuše Wihana - kterého považujeme za zakladatele české kvartetní školy. Tento vynikající violoncellista a pedagog se narodil 5. června roku 1855 v Polici nad Metují, v městě, které dodnes vychovává velmi nadané muzikanty. Jeho rodiči byli Václav a Rosálie Wihanovi, kteří kromě něj měli ještě další tři děti. Ačkoli 1
Wihan nepocházel z hudební rodiny, jeho talent brzy objevil Josef Krejčí , tehdejší ředitel pražské konzervatoře, který navštěvoval Polici jako rekreant. O pár let později, v roce 1868, už třináctiletý Wihan navštěvuje pražskou konzervatoř jako student hry 2
na violoncello. Jeho učitelem je profesor František Hegenbart . Konzervatoř absolvuje už po pěti letech Schumannovým violoncellovým koncertem za doprovodu orchestru. A třebaže Wihan patří mezi nejnadanější studenty konzervatoře, studuje školu proti vůli svých rodičů. Po studiích na konzervatoři přijímá místo pedagoga hry na violoncello v salcburském Mozarteu, a to v pouhých osmnácti letech. Po roce však Salcburk opouští a působí jako sólový violoncellista v orchestru barona Paula Derviese, který si vydržuje osmačtyřicetičlenný orchestr se sborem. Místo po roce opět opouští a vrací se zpět do Čech, kde spolu s pianistou Josefem Jiránkem koncertuje po českých městech. Ani zde se ale dlouze nezdrží. Roku 1876 působí v berlínském orchestru B. Bilse. Pro přílišnou vytíženost v orchestru místo po obligátním roce opouští a stává se sólovým violoncellistou Schwarzenburgovy kapely v Sonderhausenu, kde stráví tři roky. Za nejplodnější období Wihanova putování po Evropě můžeme označit jeho působení v Mnichově v letech 1880 – 1888. Zastává zde post sólového violoncellisty dvorní kapely a člena kvarteta Bena Waltera. Během svého pobytu v Mnichově se setkává s takovými osobnostmi, jako je Richard Wagner, Ferenc Liszt, Richard
1
Josef Krejčí (1821 – 1881) – varhaník a regenschori. V letech 1866 – 1881 byl ředitelem pražské konzervatoře. 2
František Hegenbart (1818 – 1887) – pedagog Pražské konzervatoře. 8
3
Strauss a mnoho dalších. V tomto mnichovském období se Wihan také žení, manželkou mu je dcera lipského konzula. Manželství však není šťastné, Wihan se proto rozvádí a celou tuto záležitost se snaží mezi svými nejbližšími přáteli zamlčet. Píše se rok 1888 a v Praze umírá profesor Hegenbart. Po vyhraném konkurzu přijímá Wihan jeho místo pedagoga hry na violoncello na pražské konzervatoři. Jako pedagog je proslulý svým nekompromisním a často až vznětlivým přístupem. Navzdory tomu, nebo snad právě proto, vychází z jeho třídy mnoho výborných hráčů (Otto Berger, Julius Junek, Jan Burian a později i Bohuš Heran). Ve své pedagogické činnosti je ovlivněn mimo jiné i metodikou ruského violoncellisty Karla Davidova, u kterého krátce studoval. Bohuš Heran ve své knize o Wihanovi píše: „Říká se, že Davidov při vyučování žáky tloukl. Jistě i tuto problematickou vlastnost od něho Wihan převzal. Když se rozzlobil – a to u něho nebyla vzácnost – lítala jeho ruka po hlavách žáků, a zvláště mohl by o tom povídat Em. Kotlář, kterému jeho spolužáci napočítali šestatřicet pohlavků za hodinu. Zahrál-li mu něco violoncellista špatně v komorní třídě, rozběhl se na něho jako lítý s napřaženým bodcem violoncella, a když se nešťastný cellista rychle uklidil se svého místa, Wihan sám dohrál celou větu za něho k velké spokojenosti ostatních.“
4
V této době se také na konzervatoři setkává s Antonínem Dvořákem. Pojilo je upřímné přátelství, které Dvořák ztvrdil mimo jiné i tím, že Wihanovi dedikoval své violoncellové skladby (Rondo, Klid, Koncert h moll). Spolu s Dvořákem a houslistou Ferdinandem Lachnerem tvoří klavírní trio (na obrázku), které před Dvořákovým odjezdem do Ameriky (1892) cestuje po českých městech a uvádí Dvořákovy Dumky, ale i zmíněné Rondo a Klid pro violoncello.
3
Richard Strauss (1864 – 1949) – německý hudební skladatel. Věnoval Wihanovi svou violoncellovou Sonátu F dur. 4
HERAN, Bohuš. Hanuš Wihan. 1. vyd. Praha: Orbis, 1947, 29, 2 s. Kdo je. 9
Ferdinand Lachner, Antonín Dvořák, Hanuš Wihan (zleva)
5
Wihan na konzervatoři působí i jako pedagog komorní hudby (od 1890). Mezi jeho žáky ve třídě komorní hry patří Karel Hoffman, Josef Suk (housle), Oskar Nedbal (viola) a Otto Berger (violoncello), kteří v roce 1891 zakládají smyčcové kvarteto. Brzy začnou koncertovat, a protože jsou obě strany – kvarteto i Wihan – ze spolupráce nadšeny, rozhodnou se členové kvarteta v posledním roce studia na konzervatoři ve spolupráci pokračovat. Po úspěšném koncertě pro Jednotu pro komorní hudbu dne 12. 11. 1891 už nese soubor název České kvarteto. Roku 1893 se však kvarteto dostává do nelehké situace, kdy onemocní tuberkulózou violoncellista Otto Berger. Na jeho místo tedy usedá sám Wihan. Berger nemoci podléhá roku 1897. V tomto složení kvarteto úspěšně koncertuje dvacet let a stává se slavným a renomovaným souborem známým po celé Evropě. Wihan ale roku 1913 onemocní srdeční chorobou a je nucen kvarteto opustit. Kolegové mu v dopise píší, že se rozhodli pokračovat v koncertování s violoncellistou Ladislavem Zelenkou. Tuto formu sdělení nese Wihan velmi těžce i přesto, že mu bývalí kolegové slibují zajištění penze ze svých honorářů. Wihan se stěhuje do Brandýsa nad Orlicí, kde zůstává až do své smrti. Jeden rok ještě vyučuje jako profesor mistrovské školy na pražské konzervatoři. Jeho posledním a věrným žákem je Bohuš Heran, který o něm píše: „Poslední měsíce 5
Zdroj: http://operaplus.cz/pix/5448-antonin-dvorak-jako-interpret-6-3.jpg 10
churavěl, dostal zprvu katar, pak chřipku. Když se pozdravil, odjel do Prahy vyučovat na mistrovské škole konservatoře a tam se opět rozstonal. Čtrnáct dnů ležel v nemocnici v Žitné ulici. S kytičkou konvalinek v ruce jel jsem ho do Prahy navštívit, avšak několik hodin před mým příchodem zemřel. Dlouho jsem ho oplakával. Bylo to 6
1. května 1920.“
6
HERAN, Bohuš. Hanuš Wihan. 1. vyd. Praha: Orbis, 1947, 29, 2 s. Kdo je. 11
2. Vznik Wihanova kvarteta Iniciátorem vzniku Wihanova kvarteta byl, podobně jako u Smetanovců 7, violoncellista. Bylo to v roce 1985 na pražské AMU. Jedním z hlavních důvodů proč založit kvarteto bylo to, že na této škole tehdy vyučovali vynikající pedagogové – členové Smetanova kvarteta. Violoncellista Aleš Kaspřík oslovil pro post primária houslistu Leoše Čepického, ten s návrhem souhlasil. Na popud Čepického oslovili, coby sekundistu, Jana Schulmeistera, se kterým se znal Čepický už od dob soutěží. Světlana Mirovská, která s nimi hrála zhruba jeden rok, usedla za violový pult. V tomto složení kvarteto vystupovalo pod jménem Smyčcové kvarteto AMU. Jejich první vystoupení se uskutečnilo v rámci violoncellového recitálu Aleše Kaspříka 4. března 1986 v Sukově síni. Mezi prvními skladbami, které studovali, byly Skřivánčí kvartet Josepha Haydna a Dvořákův Americký kvartet. Povinností kvarteta bylo také nastudovat soudobou 8
skladbu. Zvolili si 4. smyčcový kvartet „Tři episody“ Jiřího Pauera. Před červnovým odchodem Světlany Mirovské zahráli toto dílo společně s dalšími na svém druhém koncertě konaném 20. května 1986, taktéž v Sukově síni. Světlanu Mirovskou nahradil v kvartetu Jiří Řehák, který byl spolužákem Leoše Čepického a Jana Schulmeistera. Jiří Řehák, který dnes působí v České filharmonii, hrál v kvartetu do roku 1988. V tomto složení však ještě vyhráli celostátní kolo Soutěže umělecké odborné činnosti dne 16. 4. 1987. Po odchodu Jiřího Řeháka bylo tedy místo violisty opět volné. S houslistou Jiřím Žigmundem se znal Aleš Kaspřík od dob studií na ostravské konzervatoři. Před působením ve Wihanově kvartetu hrával Jiří Žigmund v lázeňském orchestru v Německu a čas od času si rád zahrál i cimbálovou muziku. I když se nechtěl věnovat pouze vážné hudbě, nabídku přijal a začal tak dráhu úspěšného violisty. Jiří Žigmund nastoupil do kvarteta 1. ledna roku 1989, a tak vzniklo současné obsazení kvarteta, ve kterém hrají dodnes.
7
Smetanovo kvarteto
8
Smyčcový kvartet č. 4 „Tři episody“ Jiřího Pauera. Vznik 1980, premiéra 14. 4. 1981 Praha 12
3. Životopisy členů Wihanova kvarteta
3.1
Leoš Čepický Leoš Čepický pochází z Pardubic, kde se 21. srpna roku 1965 narodil. Leoše k houslím přivedl jeho tatínek, který se jako amatérský hudebník věnoval hře na klavír. Jeho prvním učitelem na základní umělecké škole byl doktor Otto Vašura (vystudovaný právník). Tatínek ho vedl k houslím velmi pečlivě – s Leošem cvičil každý den od šesti do devíti hodin večer. Už od dob studií na základní umělecké škole se účastnil mnoha soutěží - opakovaně Kociánova houslová soutěž v Ústí nad Orlicí. Leoš Čepický
9
Pardubickou konzervatoř absolvoval v roce 1985 ve
třídě profesora Ivana Štrause. I zde se účastnil soutěží – Soutěž konzervatoří v Ostravě (1983, 2. cena), soutěž „Vaclav Huml“ v Zagrebu (1985, 5. místo). Dále pokračoval ve studiu na Akademii múzických umění v Praze pod vedením profesora Jiřího Nováka (člen Smetanova kvarteta). V témže roce (1985) se stal primáriem Smyčcového kvarteta AMU (později Wihanovo kvarteto), se kterým získal první cenu na soutěži Pražské jaro v roce 1988, což bylo pro, tehdy ještě studentské, kvarteto slavným vstupem do povědomí hudební veřejnosti. O rok později (1989) svá studia na pražské AMU dokončil. I po studiích se Leoš Čepický účastnil soutěží jako sólista – soutěž v italské Grozii (1993, čestné uznání), soutěž Beethovenův Hradec v Hradci nad Moravicí (1994, 1. místo, titul laureáta). Jako sólista vystupuje s pianisty Hanou Forsterovou a Martinem Kasíkem, ale také s mnoha orchestry jako je Zagrebská filharmonie, Filharmonie Košice, Filharmonie Hradec Králové, Komorní filharmonie Pardubice, Virtuosi Pragensis a další. V roce 2002 natočil Leoš Čepický všechny sólové Sonáty a Partity pro housle J. S. Bacha. Nahrávka vyšla u vydavatelství Multisonic. O dva roky dříve (2000) toto dílo provedl na dvou koncertech v rámci festivalu Smetanova Litomyšl, a to u příležitosti 250. výročí úmrtí J. S. Bacha. 9
Zdroj: http://www.wihanquartet.co.uk/pages/biography_en.html#leos 13
Na konci května 2004 se Leoši Čepickému přihodila vážná nehoda při jízdě na kole, po které byl dva týdny v kómatu. Ačkoli vypadala situace velmi zle, v srpnu téhož roku už opět koncertoval s kvartetem. Jak sám říká, nerad se vzdává. V roce 2007 se vrátil na pražskou AMU, nyní už jako pedagog. O tři roky později (2010) se stal vedoucím strunné katedry HAMU. Kromě Wihanova kvarteta je také členem klavírního tria The Piano Trio (G. Rosefield – violoncello, M. Dussek – klavír). Jako pedagog působí pravidelně od 10
roku 2002 na letních kurzech v Litomyšli . Leoš Čepický se oženil v roce 1989. Se svou manželkou má dvě děti, syna Jakuba, který studuje hru na housle na AMU (u profesora Ivana Štrause a Leoše Čepického) a mladší dceru Alžbětu, která taktéž hraje na housle a studuje na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze.
10
Setkání přátel komorní hudby a interpretační kurzy probíhají od roku 2006 v Litomyšli, dříve v Bechyni. 14
3.2
Jan Schulmeister Jan
Schulmeister
se
narodil
5.
února
1964
v Olomouci. Hudební tradice jeho rodiny sahá až do 19. století. Jeho prapraděd František Černý, který působil jako kapelník v Olomouci, byl spolužákem Antonína Dvořáka. Houslím se Jan začal věnovat v osmi letech. V roce 1979 začal studovat
na
konzervatoři
P.
J.
Vejvanovského
v Kroměříži. Zde studoval pod vedením svého otce Jana Schulmeistera. O tři roky později, v roce 1982, založil Jan Schulmeister
11
smyčcový komorní orchestr, který vedl až do roku 1985.
Orchestr koncertoval pod záštitou kroměřížské konzervatoře. Po úspěšných přijímacích zkouškách nastoupil Jan Schulmeister v roce 1985 na pražskou AMU. Jeho pedagogem byl profesor Antonín Moravec. V témže roce přijal nabídku Aleše Kaspříka a Leoše Čepického založit smyčcové kvarteto, a tak se stal jedním ze zakládajících členů pozdějšího Wihanova kvarteta, ve kterém působí do dnešní doby. V rámci kurzů komorní hudby pedagogicky působí, stejně jako jeho kolegové z kvarteta, převážně ve Velké Británii (Leiston, Trinity College of Music v Londýně, Manchester, Menuhin School of Music v Londýně a další). Kromě Wihanova kvarteta také působí v klavírním triu Petrof Piano Trio, které založil v roce 2006 se svou manželkou Martinou Schulmeisterovou (klavír) a Kamilem Žvakem (violoncello). Již název tria napovídá, že je rezidenčním souborem společnosti Petrof. Na podzim 2012 natočili své třetí CD. Jan Schulmeister je podruhé ženatý. Se svou nynější ženou Martinou má syna Jana a z předchozího manželství má dcery Kateřinu a Dagmar.
11
Zdroj: http://www.wihanquartet.co.uk/pages/biography_en.html#jan 15
3.3
Jiří Žigmund Jiří Žigmund vyrůstal v Ostravě, narodil se ovšem v Praze, a to 9. února 1966. Ve svých pěti letech začal hrát na housle. Ke hře na hudební nástroj ho inspirovali jeho starší sourozenci. Bratr se věnoval hře na akordeon a sestra hře na klavír. Již na základní umělecké škole se účastnil soutěží v komorní i sólové hře (Kociánova houslová soutěž, 2. místo). Ostravskou
konzervatoř
začal
Jiří
Žigmund
studovat v roce 1980 v houslové třídě Ireny Vítkové. Už na Jiří Žigmund
12
konzervatoři se začal zajímat o cimbálovou muziku, které
se věnuje až do dnešní doby. Ani na této škole ho neminula účast na soutěžích jak v komorní, tak i sólové hře, a protože patřil mezi nejnadanější žáky konzervatoře, absolvoval za doprovodu Janáčkovy filharmonie. Svoji povinnou vojenskou službu si „odkroutil“ v Armádním uměleckém souboru, kde se pro nedostatek violistů chopil violy. Později se stal i vedoucím violové skupiny. Po oslovení Alešem Kaspříkem se stal v roce 1989 členem Wihanova kvarteta. Pedagogicky působí převážně ve Velké Británii a České republice. Pravidelně koncertuje se soubory Radka Baboráka
13
a jako houslista
vystupuje s romskou hip hopovou kapelou Gipsy.cz Jiří Žigmund je rozvedený, z manželství má syna Andreje.
12 12
Zdroj: http://www.wihanquartet.co.uk/pages/biography_en.html#jiri Radek Baborák (*1976, vlastním jménem Radovan Baborák), je vynikajícím českým hornistou. V letech 2003 – 2010 působil jako sólohornista v Berlínských filharmonicích. 16
3.4
Aleš Kaspřík
Aleš Kaspřík se narodil 17. ledna 1962 v Ostravě. Ve svých devíti letech začal navštěvovat základní uměleckou školu, kde začal hrát na violoncello. Jeho učitelem byl Herbert Růžička, po jeho smrti to byl Bruno Wojaczek. Stejně jako jeho kolega, Jiří Žigmund, studoval ostravskou konzervatoř (od 1977), a to ve třídě PhDr. Ivana 14
Měrky . Za dob studií na konzervatoři se účastnil mnoha soutěží jako například soutěž O cenu Beethovenova Hradce Aleš Kaspřík
15
(1980, čestné uznání; 1984, 3. cena).
Pražskou akademii múzických umění dokončil v roce 1989 ve třídě profesora 16
Miloše Sádla . V roce 1985 se stal zakládajícím členem Smyčcového kvarteta AMU (později Wihanovo kvarteto). Svá studia absolvoval Koncertem pro violoncello a orchestr h moll Antonína Dvořáka za doprovodu Filmového symfonického orchestru a Brahmsovým Dvojkoncertem pro housle, violoncello a orchestr a moll, který si zahrál se svým kolegou Janem Schulmeisterem a Symfonickým orchestrem AMU. S mezzosopranistkou Dagmar Peckovou má syna Theodora.
14
15
Doc. PhDr. Ivan Měrka (*1926) – violoncellista, pedagog, publicista. Autor knihy Violoncello. Dějiny, literatura, osobnosti. Zdroj: http://www.wihanquartet.co.uk/pages/biography_en.html#ales
16
Miloš Sádlo (1912 – 2003) – český violoncellista, žák Karla Pravoslava Sádla, po němž převzal jméno (původním jménem Miloslav Zátvrzský). 17
4. Kvartetní otec - Antonín Kohout Profesor Antonín Kohout byl violoncellistou Smetanova kvarteta a pedagogem komorní hry na pražské AMU. Mezi jeho žáky patřili členové Kubínova, Pražákova, Škampova, Stamicova, ale také Wihanova
kvarteta.
Sami
Wihanovci
označují
profesora Kohouta za svého „kvartetního otce“, který stál pedagogicky u zrodu jejich kvarteta a vštípil jim lásku k této profesi, proto považuji za důležité přiblížit osobnost Antonína Kohouta, která je bezvýhradně spjata se Smetanovým kvartetem. Antonín Kohout
17
Antonín Kohout pocházel z Lubné u Rakovníka,
kde se dne 12. 12. 1919 narodil. Byl nejstarším ze tří sourozenců. Za zmínku stojí i samotné příjmení Kohout. Jak sám říkal, byl „čistokrevný“ Kohout – maminka se za svobodna jmenovala také Kohoutová. Rodiče, František a Marie, nebyli profesionálními hudebníky, přesto však vyrůstal malý Antonín v hudebním prostředí. Tatínkovým nejoblíbenějším hudebním nástrojem, na který každou neděli hrával, bylo violoncello, které se později stalo osudným i Antonínovi. Po gymnáziu vedly jeho kroky na pražskou konzervatoř, kde byl zpočátku jeho pedagogem profesor Bedřich Jaroš (člen Ondříčkova kvarteta). O rok později už to byl Karel Pravoslav Sádlo18, který mu poskytoval soukromou výuku již za dob studií na gymnáziu. Spolu s Františkem Smetanou a Milošem Sádlem patřil k jeho nejoblíbenějším žákům. Za studií na konzervatoři (1940) se stal Kohout členem České filharmonie, kde hrával pod taktovkou Václava Talicha. Miloval však svět komorní hudby natolik, že se rozhodl společně s Václavem Neumannem založit smyčcové kvarteto (1941). Dalšími členy byly Josef Vlach (sekund) a Jiří Neumann (viola). Kvarteto studovalo u profesora Josefa Micky. Později však došlo ke změnám v obsazení. Na post 17 18
Zdroj: http://www.muzikus.cz/save/db_images/72586 Karel Pravoslav Sádlo (1898 – 1971) – byl český violoncellista, pedagog, autor violoncellových etud a didaktických prací. 18
sekundisty usedl Jaroslav Rybenský a za violu usedl Lubomír Kostecký. V roce 1943 se Antonín Kohout oženil. Se svou manželkou Marií měl tři děti – Pravoslava, Milenu a Marii, z nichž prostřední dcera Milena tragicky zahynula (1968). V témže roce, 1943, se obsazení kvarteta stabilizovalo ve složení Jaroslav Rybenský (prim), Lubomír Kostecký (sekund), Jiří Neumann (viola) a Antonín Kohout (violoncello). Při kvartetní činnosti Kohout také vystudoval pražskou AMU (1946 – 1952). Jeho profesorem byl opět Karel Pravoslav Sádlo. Roku 1946 kvarteto opět řešilo otázku obsazení. Po zralé úvaze se rozhodli přijmout vynikajícího muzikanta a houslistu Jiřího Nováka s tím, že se Rybenský ujme violy. Tato volba se zdála být nejlepším řešením. Mohla tedy začít slibná kariéra Smetanova kvarteta (název od roku 1945). Kvarteto brzy začalo koncertovat po celém světě a zúčastňovat se prestižních soutěží. Svůj věhlas získali Smetanovci mimo jiné i tím, že se rozhodli nastudovat svůj repertoár zpaměti (zhruba od roku 1949). Tento způsob koncertování neopustili až do konce své kariéry (1989). V roce 1955 musel kvarteto ze zdravotních důvodů opustit Jaroslav Rybenský. Nahradil jej - do té doby houslista - Milan Škampa, který se s novým nástrojem sžil za velmi krátkou dobu, a to včetně nastudování svých partů nazpaměť. O čtrnáct let později, roku 1969, bylo Kohoutovi nabídnuto místo pedagoga na pražské AMU. Místo přijal pod podmínkou přijetí i ostatních členů kvarteta. V zájmu sloučení rodinných a profesních povinností si Smetanovci v padesátých letech koupili chalupy v Lučanech nad Nisou v Jizerských horách, kde se mohli v letních měsících věnovat jak rodinám, tak i přípravě na nadcházející koncertní sezónu. Poslední koncert Smetanova kvarteta se konal 26. srpna 1989 na Malé Skále. Antonín Kohout zastával v kvartetu velmi důležitou úlohu – organizačně byl velmi zdatný, pečlivě zaznamenával do deníku kvarteta každý koncert včetně jejich hodnocení. Byl také iniciátorem důležitých rozhodnutí, která se kvarteta týkala. Ať už to byla myšlenka hry zpaměti nebo návrh na obsazení Milana Škampy na post violisty. Jednoduše řečeno, byl jakýmsi hnacím motorem celého Smetanova kvarteta. Antonín Kohout zemřel v únoru tohoto roku, bylo mu 93 let. 19
5. Soutěže Téměř každé smyčcové kvarteto, které má tu odvahu a potenciál v práci pokračovat, považuje účast na soutěžích jako prostředek ke vstupu na světová pódia. Nejinak tomu bylo i u Wihanova kvarteta. Jejich prvním úspěchem byla první cena na Soutěži umělecké odborné činnosti v dubnu v roce 1987. V červnu téhož roku se pak účastnili soutěže O cenu Beethovenova Hradce v Hradci nad Moravicí, kde získali druhé místo. Soutěžili zde se skladbami Antonína Dvořáka, Maurice Ravela, Jiřího Pauera a Ludwiga van Beethovena. Celý nadcházející rok už se ale připravovali na svou dosud nejvyšší metu – soutěž Pražské jaro, která se uskutečnila v květnu 1988 a probíhala v Anežském klášteře. V prvním kole tehdy zahráli Mozartův Disonantní kvartet C dur č. 19 a Dvořákův Americký kvartet F dur op. 96. V druhém kole Janáčkův druhý kvartet „Listy důvěrné“, „Tři episody“ Jiřího Pauera a ve finále Beethovenův kvartet e moll op. 59 č. 2. Získali první cenu, titul laureáta a cenu České hudební mládeže. Na základě tohoto vítězství jim bylo nabídnuto zastupování agenturou Pragokoncert. Agentura sama už jim poté zprostředkovala možnost natáčení v rozhlase a první koncerty v zahraničí (30. 3. 1990 koncert v Benátkách). V květnu 1989 vystoupili na Pražském jaru opět, nyní už však na festivalu. Tentýž rok také absolvovali výměnný koncert na Hochschule für Musik v Mnichově. Od července vykonávali členové kvarteta povinnou vojenskou službu. Zpočátku tak učinili působením v Armádním uměleckém souboru, za nějaký čas začali jezdit jako kvarteto po posádkách a pořádali takzvané esteticko – výchovné koncerty, kde hráli upravené Ježkovy písně, Beatles a další. Od podzimu roku 1990 absolvovali dvouletou stipendijní stáž u profesora Heinze Endresse v Mnichově (Hochschule für Musik). V listopadu 1990 se účastnili Mezinárodní soutěže komorní hry v Trapani (Sicílie), kde vyhráli druhou cenu - první cena nebyla udělena. V prosinci natočili u vydavatelství Bonton svůj první disk (N. Paganini – Grand Quartet E dur, F. Schubert – kvartet d moll „Smrt a dívka“). Kvarteto si však nejvíce váží vítězství na soutěži London International String
20
Quartet Competition v dubnu 1991, kterou založil legendární Yehudi Menuhin19. Soutěž se konala v Gold Smith Hall. V prvním kole předvedli Mozartův Disonantní kvartet a Brittenův kvartet č. 2 C dur. Ve druhém kole „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka a kvartet č. 3 Andrzeje Panufnika, což byla povinná skladba. Beethovenův kvartet op. 59 č. 1 si zahráli v kole třetím. Při vyhlašování výsledků na ně čekalo hned několik zasloužených cen - prvenství v soutěži, ale i několik mimořádných ocenění jako je cena Amadeus Trophy, čtyři smyčce (Garner Wilson) a cena publika – Audience prize. Po vítězství na londýnské soutěži už měli, co se týče koncertování po světě, dveře dokořán. Hned v červnu téhož roku koncertovali v Singapuru, v srpnu v Belgii, v září v Itálii a na podzim se podívali opět do Anglie a také do Dánska. V září 1991 ještě stihli natočit svou druhou nahrávku (Dvořák – Americký kvartet, Janáček „Listy důvěrné“, Suk – Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“). Jejich koncertní kalendář se zaplnil, a proto se několik dalších let kvarteto věnovalo převážně koncertování a nahrávání. Jednou z posledních soutěží, které se účastnili, byla soutěž komorních souborů s názvem „Festa“ v japonské Osace. Zde získali Wihanovci v konkurenci sta souborů třetí cenu. Díky této soutěži se téměř každý rok vrací do Japonska koncertovat.
19
Yehudi Menuhin, Baron Menuhin of Stoke d'Abernon (1916 – 1999) – byl americký houslový virtuos a dirigent židovského původu. 21
6. Koncertní činnost, festivaly, turné, nahrávání Kvarteto má za sebou nespočet odehraných koncertů, účastí na festivalech, různých kurzech, absolvovaných turné a nemálo natočených desek. Proto se v této kapitole snažím přiblížit jen ty nejdůležitější momenty v bohaté historii kvarteta. Koncem roku 1991 se už kvarteto rozjelo koncertovat do světa. Ne jinak tomu bylo i v následujících letech. V roce 1992 na ně čekaly koncerty v Amsterdamu a Salzburgu, v květnu natočili svou třetí nahrávku (Ravel, Britten). V únoru 1993 absolvovali turné po Itálii. Pozvání na mistrovské kurzy profesora Hatta Beyerleho
20
v Paříži (konané 24. - 25. 3.) si vysloužili díky skvělému koncertu v sále Rádia France, který se uskutečnil 1. 3. 1993. Sám Hatto Beyerle jim poté nabídl, aby se zúčastnili rakouských kurzů
21
konaných v Grossramingu. Pravidelně se sem vraceli dalších
téměř šestnáct let a rádi se vrací dodnes. V dubnu 1993 odjeli na turné do Francie a Portugalska. Tentýž rok natočili svou čtvrtou desku s profesorem Milošem Sádlem. Byl to Kvintet C dur Franze Schuberta. Nahrávka vyšla u vydavatelství Popron. Poté následovalo nahrávání dalších dvou desek s Haydnovými kvartety a druhou půlku roku 1993 strávili koncertováním v Rakousku, Německu, Belgii a Španělsku. V říjnu 1994 čekalo na Wihanovce vystoupení na koncertě ke stému výročí 22
založení Českého spolku pro komorní hudbu , které se konalo v Rudolfinu. Kvarteto zde zahrálo stejný program jako před sto lety slavné České kvarteto společně s Antonínem Dvořákem, který tehdy usedl za violu. Na programu byl Smetanův kvartet „Z mého života“, 1. smyčcový kvartet Sergeje Ivanoviče Tanějeva a Dvořákův smyčcový kvintet Es dur. Violy se tentokráte ujal Josef Suk. Z tohoto koncertu vyšla také vynikající nahrávka, které si Wihanovci velmi cení. V témže roce byl natočen krátký dokument České televize s názvem Hudební vizitka, ve kterém se kvarteto objevuje společně s kytaristou Štěpánem Rakem23. Pořad v současnosti bohužel není 20
Hatto Beyerle (*1933, Frankfurt nad Mohanem) – univerzitní profesor, dirigent a violista smyčcového kvarteta Alban Berg Quartet, které založil společně s Günterem Pichlerem. 21
ECMA - European Chamber Music Academy 22
23
Český spolek pro komorní hudbu (vznik 10. října 1894) – je jednou z nejstarších hudebních institucí u nás. Vznikl na podporu Českého kvarteta. Štěpán Rak (1945) – vynikající český kytarista, pedagog a skladatel. 22
ke zhlédnutí na webových stránkách České televize. Druhá půle roku 1995 byla ve znamení jejich dosud nejdelšího turné, které trvalo dva a půl měsíce. V půli srpna odletěli do Austrálie, kde koncertovali v takových sálech jako Melbourne Concert Hall a Sydney Opera House. Poté odletěli na Nový Zéland a do Japonska. Se zpěvákem Janem Ledeckým spolupracovalo kvarteto na podzim roku 1996 na natáčení vánočního CD s názvem Sliby se maj plnit o Vánocích, po kterém následovalo turné několika koncertů. V červenci 1997 přijalo kvarteto pozvání na festival
24
houslisty Gidona
25
Kremera do rakouského Lockenhausu. V září koncertovali na Azorských ostrovech, 26
kde si zahráli Schubertův kvintet C dur s violoncellistou Borisem Pergamenčikovem , což byla pro Wihanovce velká hudební zkušenost a úžasný zážitek. V tomto roce ještě absolvovali turné po Španělsku. V říjnu roku 1998 to bylo turné po USA, kde mimo jiné vystoupili na festivalu 27
Music Mountain , které vystřídalo koncertování v Belgii. O rok později se do USA dostali znovu. Mimo to i do Španělska, Japonska a Anglie, kde si zahráli ve známé londýnské Wigmore Hall. Ve stejný rok koncertovali na zahájení již zmíněných kurzů v Grossramingu a také doprovázeli zpěvačku Hanu Hegerovou na jejích koncertech. Písně pro ně upravil Petr Malásek. Wihanovci se však nevěnovali pouze běžnému kvartetnímu repertoáru. Za nahrávku kvartetu č. 2 Hanse Pfitznera a Schönbergova kvartetu č. 4 dostali v roce 2000 nejvyšší ohodnocení ve francouzském hudebním časopise Repertoir. Francouzští kritici o nich tenkrát napsali: „Velkou zásluhu zde má mladé Wihanovo kvarteto, které po několika nahrávkách v České republice zaplnilo velkou mezeru v diskografii obou skladatelů. Všechny dobré víly se skláněly nad strunami Wihanovců. Vytříbená technika, perfektní souhra, vybroušený zvuk, elegance,
24
Lockenhaus Chamber Music Festival 25
Gidon Kremer (*1947) – lotyšský houslista a dirigent. 26
Boris Pergamenčikov (1948 – 2003) – ruský violoncellista. 27
Music Mountain – americký hudební festival komorní hudby, který se každoročně koná ve Falls Village ve státě Connecticut. Festival vznikl v roce 1930 23
aristokratická čistota frázování, sebevědomý jiskřivý styl, bohatá škála výrazových prostředků, pevný styl a volný dech jednotlivých frází. Fascinující nahrávka mladého ansámblu, který má v současnosti své místo mezi nejlepšími kvartety.“28 Na hudebním festivalu Smetanova Litomyšl 2002 doprovázeli herečku a zpěvačku Světlanu Nálepkovou. Společně provedli písně Jaroslava Ježka, které upravil skladatel Luboš Krtička. Na koncertě ještě zahráli písně skupiny Beatles – také v úpravě Luboše Krtičky a Paganiniho houslové capriccia, které pro smyčcové kvarteto upravil americký skladatel William Zinn. V září toho roku si violoncellista Aleš Kaspřík zlomil ruku. Na nějakou dobu ho zastoupil violoncellista Pavel Ludvík, který je v současnosti prvním koncertním mistrem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Od roku 2003 působí Wihanovo kvarteto jako rezidenční soubor na Trinity College of Music v Londýně, což obnáší především pedagogickou činnost. Wihanovci sem proto dojíždějí asi pětkrát za rok. O rok později (10. dubna 2004) byli hosty televizního pořadu Pavla Anděla – Noc s Andělem, který se každou sobotní noc vysílal na druhém programu České televize. Dnes se pořad již nevysílá. Přišel rok 2005 a s ním i dvacet let od vzniku kvarteta. Slavnostní koncert se konal 7. prosince v Rudolfinu, kde si zahráli Haydnův Císařský kvartet, Dvořákův Americký kvartet a Kvintet C dur Franze Schuberta s britským violoncellistou Jamie Waltonem. V rámci slavnostního večera také pokřtili poslední CD z jejich beethovenovského kompletu, který vznikal postupně od roku 1996. A protože byl celý koncert natáčen, byla později vydána i nahrávka na DVD nosiči. Profesor Ivan Štraus o tomto koncertě tehdy v časopise Hudební rozhledy napsal: “...Hned tady, v prvním čísle programu bylo jasné (míněn Haydnův Císařský kvartet, pozn. autora), že Wihanovci nikam nespěchají, vychutnají, ozvláštní a podtrhnou každý pozoruhodný detail harmonie, dodýchnou melodickou frázi, zaváhají v přesně odváženém čase i v tanečních větách a chvějivým, kompatibilním vibrátem budou hladit po duši. ...Dvořákův Americký kvartet už Wihanovci hráli nejméně tisíckrát. Přesto tvořili svěží hudbu početným posluchačům přímo před ušima – a očima. 28
RŮŽKOVÁ, Monika: Wihanovo kvarteto. Bakalářská práce, Praha, 2009
24
Neboť nejcharizmatičtější z celého kvarteta, violista Jiří Žigmund, který do kvarteta nastoupil v roce 1989, využil každé příležitosti Dvořákem nabídnuté, aby k sobě obrátil pozornost celého sálu. ...Uveďme tedy jen, že večer byl zakončen jednou z labutích písní Franze Schuberta, posvátným Kvintetem C dur. ...17 minut otevřených rajských zahrad druhé věty dalo zapomenout na čas i prostor. Kéž čas ještě dlouho 29
zapomíná na Wihanovo kvarteto. Zaslouží si to.“ Týž rok bylo kvarteto podruhé nominováno na Cenu královské filharmonické společnosti. S pianistou Martinem Kasíkem odjeli v roce 2007 na turné do Velké Británie. Vystoupili mimo jiné na festivalech Hampstead and Highgate Festival, Blackthorpe Barn Summer Music Festival a Gower Festival. V létě koncertovali na tuzemském festivalu Smetanova Litomyšl. Na koncertě provedli melodram Silvie Bodorové – Zápas s andělem ve spolupráci s hercem Otakarem Brouskem starším. V listopadu absolvovali několik koncertů ve Spojených arabských emirátech. Na šesti koncertech v sezoně 2007/2008 jsme měli možnost uslyšet v provedení kvarteta kompletní kvartetní dílo Beethovenovo. Stalo se tak v Anežském klášteře v Praze. Ze všech šesti koncertů vyšla nahrávka, která spatřila světlo světa v roce 2009. Tentýž rok (2009) také vznikla unikátní nahrávka Paganiniho houslových capriccií, které, jak už bylo zmíněno, upravil pro smyčcové kvarteto skladatel William Zinn. V dubnu odletělo kvarteto do Mongolska, kde koncertovalo v Arts Council of Mongolia. Dvě nahrávky s kvartety Antonína Dvořáka vyšly v roce 2010. Za nahrávku s kvartety č. 9, op. 34 a č. 14, op. 105 získali ocenění Recording of the Year 2010 (MusicWeb International). Další rok vznikla živá nahrávka kvartetů Franze Schuberta č. 13 a moll „Rosamunde“ a č. 14 d moll „Smrt a dívka“, která poté vyšla v roce 2012 u vydavatelství Nimbus Alliance. Tuto koncertní sezonu, tzn. 2012/2013, je Wihanovo kvarteto rezidenčním souborem koncertů Českého spolku pro komorní hudbu, které probíhají v Rudolfinu. V rámci jednoho z koncertů vystoupili společně s houslistou Pavlem Šporclem a pianistou Petrem Jiříkovským, na kterém provedli Koncert D dur pro housle, klavír a smyčcové kvarteto op. 21 Ernesta Chaussona. 29
ŠTRAUS, Ivan. Hudební rozhledy: Dvacet let Wihanovců. roč. 2006, č. 2. 25
Jednou z možností, kde si v nejbližší době můžeme Wihanovo kvarteto poslechnout je koncert v rámci hudebního festivalu Janáčkův máj, který proběhne 4. června v sále Janáčkovy konzervatoře a gymnázia v Ostravě. Na programu jsou skladby Mozarta, Janáčka a Dvořáka. Za zmínku také stojí to, že ačkoli se kvarteto účastnilo bezpočtu hudebních festivalů, na Janáčkově máji vystoupí vůbec poprvé.
Na fotografii pořízené při setkání po skončení koncertu v klubu České filharmonie zleva Aleš Kaspřík (violoncello), Leoš Čepický (1. housle), kmotři během koncertu pokřtěné nové nahrávky s díly Beethovena, prof. Antonín Kohout a Hana Hegerová, mezi nimiž stojí zástupkyně vydavatelské firmy Lotos ing. Alena Štěpánková, a dva poslední členové “Wihanovců” Jiří Žigmund (viola) a Jan Schulmeister (2. housle). 30 Foto: Ondřej Štěpánek
30
Zdroj: http://hudebnirozhledy.scena.cz/fota/2006_02.pdf 26
7. Nahrávky Wihanova kvarteta
Wihanovo kvarteto má na svém kontě přes třicet vydaných CD nosičů. Celá jejich diskografie zaujímá převážně klasický repertoár kvartetní tvorby, jako jsou díla Antonína Dvořáka (Kvartet F dur, Smyčcový kvintet in Es, Klavírní kvintet č. 2 A dur), oba kvartety Leoše Janáčka (č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“, č. 2 „Listy důvěrné“), Bedřicha Smetany (Kvartet č. 1 e moll „Z mého života“), Maurice Ravela (Kvartet F dur), Franze Schuberta (Kvartet č. 14 „Smrt a dívka“), Roberta Schumanna (op. 44), Arnolda Schönberga (op. 37) a pochopitelně celou řadu nahrávek kvartetů Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta. Důležité místo v tomto necelém výčtu zaujímají ty záznamy, které jsou svým způsobem naprosto jedinečné. Mám tím na mysli tři zcela odlišné projekty. Prvním z nich je souborné natočení kvartetního díla Ludwiga van Beethovena, a to hned dvakrát. Druhým je nahrávka 24 capriccií pro sólové housle Niccola Paganiniho v úpravě pro smyčcové kvarteto a do třetice je to nahrávka třinácti písní skupiny 31
Beatles v úpravě Luboše Krtičky .
7.1
Beethovenovský komplet Souborné natočení díla bývá jedním z cílů profesionálních smyčcových
kvartet. Zda se to povede či ne, je věc druhá, výsledek však nemusí být zárukou kvality. To ovšem zdaleka neplatí o zmiňovaném kompletu Wihanovců. Na počátku rozhodování, kterého autora si pro zmiňovaný „úkol“ vybrat, stála taková jména jako Schubert, Šostakovič či Beethoven. Pro Beethovena se rozhodli proto, že takových kompletů existuje opravdu málo a ten jejich se stává jedinečným proto, že navíc obsahuje i skladby, které se obvykle nehrají nebo nejsou příliš známé. Interpretaci a strukturu kvartetů nejdříve konzultovali a studovali s profesorem Kohoutem, poté s již zmiňovaným Hatto Beyerlem. Celý komplet deseti CD nosičů vyšel u vydavatelství Lotos díky financování pojišťovny Kooperativa. Většina nahrávek byla pořízena ve studiu Domovina 31
Nesmíme si splést s aranží slovenského skladatele Petera Breinera (*1957). Ten písně upravil pro komorní smyčcový orchestr. Jeho projekt nese název Beatles go Baroque. 27
v průběhu devíti let, od roku 1996 – 2005. Nahrávka prvních dvou CD vznikla v dubnu roku 1996. Obsahuje Kvartet F dur, op. 14, č. 1, což je Beethovenova aranže jeho klavírní sonáty E dur, č. 9, kterou napsal pro barona Josefa von Braun. Dále jsou na těchto prvních CD ještě tři kvartety (č. 1, č. 2 e moll a č. 3 C dur) z opusu 59. Nahrávka třetího CD byla pořízena v červenci a říjnu roku 1997 a vyšla o rok později. Obsahuje rané kvartety z opusu 18 – č. 5 A dur a č. 6 B dur. Celý svůj opus 18 věnoval hraběti Lobkowitzovi – tzv. kvartety „Lobkovické“. Další nahrávka, která vznikla v říjnu 1998 a je v pořadí již čtvrtá, obsahuje Kvartet Es dur, tzv. „Harfový“ op. 74 (podle pizzicatových pasáží v první větě) a Kvartet f moll „Serioso“, op. 95 (podle tempového označení třetí věty - Allegro assai vivace ma serioso). Na pátém CD nacházíme další dva kvartety z opusu 18, Kvartet F dur, č. 1 (druhá verze tohoto kvartetu) a Kvartet G dur, č. 2. Nahrávka vznikla v listopadu 1999. Šestá nahrávka přináší dva pozdní kvartety, jsou to Kvartet Es dur, op. 127, který je prvním z pozdních Beethovenových kvartetů (dokončen v roce 1825) a Kvartet F dur, op. 135 (dokončen v roce 1826), který je posledním Beethovenovým dokončeným dílem. Další dva kvartety z opusu 18, Kvartet D dur, č. 3, který byl napsán jako první a Kvartet c moll, č. 4 jsou na sedmé nahrávce. Nahrávka byla pořízena v září 2001. Osmé CD obsahuje Kvartet cis moll, op. 131, č. 14, který Beethoven skládal v době, kdy už měl velké problémy se sluchem. V díle se odráží jakýsi jeho vnitřní souboj. Kvartet má neobvykle sedm částí v trvání asi čtyřiceti minut. Dalším dílem, které je na tomto CD je první verze kvartetu F dur, op. 18, č. 1 tzv. „Amenda“ (druhou verzi obsahuje páté CD kompletu), který se takřka nehrává. Beethoven tuto první verzi kvartetu věnoval svému příteli Karlu Amendovi. Nahrávka vznikla v květnu 2003. Předposlední nahrávka přináší Kvartet a moll, op. 132, č. 15, který má pět částí a je napsán na objednávku hraběte Galitzina. Dále je zde Preludium a fuga C dur, Preludium a fuga F dur a Fuga na téma z Händelovy ouvertury k oratoriu Salomon (vznik v listopadu 2004). Celý komplet uzavírá desátá nahrávka, která obsahuje Kvartet B dur, op. 130, č. 13 a Velkou fugu B dur, op. 133, která byla původně finální větou Kvartetu B dur. Poslední CD beethovenovského kompletu bylo pokřtěno 7. prosince roku 28
2005 v Rudolfinu, v den, kdy Wihanovci uspořádali slavnostní koncert ke dvacátému výročí vzniku kvarteta. O dva roky později se rozhodli k tomuto dílu vrátit. Souborné Beethovenovo kvartetní dílo provedli na šesti koncertech v sezóně 2007/2008. Koncerty se konaly v Anežském klášteře, ze kterých byla pořízena nahrávka později vydaná na DVD nosiči u britského vydavatelství Nimbus Alliance. DVD také obsahuje dokument režisérky Alice Nellis, kde hrají hlavní roli jak jinak než členové Wihanova kvarteta. Tento „beethovenovský“ maraton ještě zopakovali téhož roku v Blackheats Halls v Londýně. To, že se Wihanovci zhostili tohoto úkolu vskutku královsky, svědčí nejedna recenze či kritika. Zde je část z ohlasu na vydání vrcholných kvartetů: „... Jejich hraní je opět plné bohatých barev... Nejpůsobivější je jejich promyšlené tvarování každého díla... Tento ansámbl si vzájemně naslouchá a hluboce přemýšlí o tomto velikém umění.“
7.2
32
Paganini K úpravě opusu č. 1 Niccola Paganiniho pro smyčcové kvarteto se dostali
Wihanovci vlastně náhodou. Před několika lety koupili v jednom obchodě s notami v Londýně úpravu 24. capriccia. Malým písmem zde bylo napsáno jméno amerického hudebního skladatele Williama Zinna, který zmiňované capriccio upravil pro kvartet. Aranže se jim velmi zalíbila, proto hrávali tento „kousek“ jako přídavek. Také na koncertě v New Yorku ve Frick Gallery přidávali toto capriccio. Celý koncert byl vysílán živě do rádia. Shodou okolností koncert slyšel i samotný William Zinn, který jim za nějaký čas poslal zbylých 23 capriccií k natočení, čímž podnítil vznik další unikátní nahrávky. Nahrávka zní velmi přesvědčivě už díky pestřejší harmonii a doplnění vnitřních hlasů, čehož nemohou samotné housle dosáhnout. Nejsložitější part náleží samozřejmě primáriovi, v tomto případě Leoši Čepickému, na kterého jsou kladeny vysoké
nároky
nejen
na
technickou
zdatnost,
ale
i
virtuozitu,
čehož
se zhostil více než bravurně. V jedné recenzi se dokonce píše, že Leoš Čepický svým
32
Část recenze na jedno z CD „beethovenovského“ kompletu, jehož autorem je Stephen Pettitt. Recenze byla uveřejněna v britských novinách The Sunday Times, dne 25. října 2009. 29
výkonem nastolil otázku, proč častěji nevystupuje jako sólista. „… Fascinující a okouzlující disk plný úžasné virtuozity a muzikality… Struktura jejich hraní je tak rozmanitá a kouzelná, že je možné tento disk přehrát od začátku do konce a pak se vrátit opět na začátek.“
7.3
33
Beatles Upravené písně pro smyčcové kvarteto legendárních „Brouků“ začali hrát 34
Wihanovci už na počátku devadesátých let na vojně, kde byli členy tzv. AUSu . Jezdili tehdy po posádkách hrát vojákům, byly to tzv. esteticko – výchovné koncerty. A protože by se u vojáků nejspíše neujal běžný kvartetní repertoár, rozhodli se tedy pro úpravu Ježkových písní, různých ragtimů, nebo také slavných písní od Beatles, což, jak říkají Wihanovci, bylo pro vojáky „stravitelnější“. Pro oživení jejich běžného repertoáru chtěli hrát úpravy písní i nadále. 35
Oslovili proto svého kamaráda, skladatele Luboše Krtičku , který speciálně pro Wihanovo kvarteto upravil třináct písní. Nejedná se však jen o jakousi transkripci pro čtyři smyčcové nástroje. Pod Krtičkovou rukou vznikají naprosto svébytné písně, které pouze čerpají námět z písní Beatles. Kvarteto bylo později osloveno vydavatelstvím Lotos, aby písně nahráli. Učinili tak v roce 2000, kdy také CD s názvem The Wihan Quartet Plays The Beatles vyšlo. Tyto drobné skladby hrají na koncertech s oblibou dodnes, většinou v kombinaci s Paganinim. Na nahrávce si můžeme poslechnout aranže takových písní jako je například Here Comes the Sun, Michelle, Yesterday, Honey Pie, Eleanor Rigby, Blackbird, Can´t Buy Love a další.
27
Část recenze na CD Paganiniho capriccií – MusicWeb International. 28
AUS – Armádní umělecký soubor 29
Luboš Krtička (*1965) – hudební skladatel, sbormistr, režisér, pedagog. Absolvent pardubické konzervatoře a pražské AMU. 30
8. Rozhovor s Leošem Čepickým -
ze dne 27. 4. 2013
Na který koncert v rámci téměř třicetileté kariéry kvarteta nejraději vzpomínáte? Těch koncertů bylo docela dost, těžko se mi vybírá jeden koncert, na který se nedá zapomenout. Asi bych vzpomenul koncert k 100. výročí Českého spolku pro komorní hudbu, který se konal 10. 10. 1994 v pražském Rudolfinu. Na programu byl 1. Kvartet Bedřicha Smetany, 1. Kvartet Sergeje Tanějeva a Dvořákův Smyčcový kvintet s dvěma violami s Mistrem Josefem Sukem. Koncert byl nahráván pro potřeby komorního spolku a po vyslechnutí nahrávky jsme se rozhodli použít Smetanu a Dvořáka pro naše první LIVE CD.
Jak se liší studium nového repertoáru nyní a v době začátků kvarteta? V podstatě se neliší. Každý nový kvartet potřebuje individuální přípravu, několik zkoušek a časté ohrávání na koncertech. Po takových šesti až osmi provedeních si troufám říct, že dílo je zažité a že ho máme v krvi.
Jakým způsobem a jak dlouho jste se Vy sám připravoval na nahrávku Paganiniovských capriccií? Hezká otázka, jelikož je průběžně doma cvičím, pracuji na nich se studenty ve škole, tak to nebylo zase tak náročné. Přeci jenom kvartetní verze je o něco málo schůdnější než verze pro sólové housle. Ale i tak pro koncertní provedení je třeba domácí příprava.
Jako kvarteto působíte pedagogicky na mnoha místech, dostalo se vám "pod ruku" nějaké nadané kvarteto, o kterém časem určitě uslyšíme? Velmi často působíme v Anglii, kde nám prošly pod rukama takové soubory jako Sacconi Quartet
(2. Cena na londýnské mezinárodní soutěži) a Carducci
Quartet (3. cena v téže soutěži).
31
Na počátku kvarteta s vámi hrála violistka Světlana Mirovská. Jaký máte dnes názor na působení žen v kvartetu? Myslíte si, že má ženský element vliv na práci a fungování kvarteta? Světlana Mirovská s námi hrála jeden rok. Určitě má ženský element velký vliv na chod kvarteta. Zbývající tři členové jsou o trochu slušnější a ohleduplnější, má to ale také malou nevýhodu, rodičovství. Buď pak na nějakou dobu přerušit činnost anebo po pár měsících jezdit na zájezdy s chůvou… Lze to, ale je to trochu nepohodlné. Je to ale jen můj názor…
Letos v únoru zemřel profesor Antonín Kohout, který stál u vzniku Wihanova kvarteta. Jak na něj vzpomínáte? Chystáte nějaký vzpomínkový koncert? Velmi jednoduchá odpověď. Nebýt pana profesora Kohouta, tak Vám dnes na Vaše otázky neodpovídám. On nás přivedl ke komorní hudbě, zasvětil nás do tajů kvartetní hry a jsme moc rádi, že právě on stál na začátku naší kariéry. Věnovali jsme mu jeden koncert na našem březnovém zájezdu do Anglie.
32
Závěr
O existenci Wihanova kvarteta jsem se dověděla už v dobách studií na základní umělecké škole z vyprávění neteře Jiřího Žigmunda, se kterou jsem později navštěvovala i ostravskou konzervatoř. Měla jsem dokonce i příležitost se setkat s Leošem Čepickým a Jiřím Žigmundem na letních kurzech komorní hudby v Bechyni a později Litomyšli. Tehdy jsme absolvovali jako klavírní kvarteto hodiny komorní hry právě u dvou výše zmiňovaných členů kvarteta, v tomto případě pedagogů. Byli pro mne naprostým zjevením v dobrém slova smyslu a setkání s nimi pro mne bylo velmi inspirativní, nejen co se komorní hry týče. Touha po bližším poznání členů souboru a jejich činnost mne inspirovala k napsání bakalářské práce. Ve své práci jsem se čtenáři snažila přiblížit především historii, koncertní a nahrávací činnost kvarteta, charakteristiku výjimečných nahrávek doplněnou o životopisy Hanuše Wihana a Antonína Kohouta. Wihanovo kvarteto považuji za jedno z nejlepších českých souborů a vždy obdivuji na jejich hře, ať už při poslechu nahrávek či na živých koncertech, to vzácné „něco“, co činí jejich soubor jedinečným. Co dodat závěrem, než slova profesora Ivana Štrause: „… Kéž čas ještě dlouho zapomíná na Wihanovo kvarteto. Zaslouží si to.“
33
Použité informační zdroje
Literatura: RŮŽKOVÁ, Monika: Wihanovo kvarteto. Bakalářská práce, Praha, 2009 HERAN, Bohuš: Hanuš Wihan. 1. vyd. Praha: Orbis, 1947, Kdo je.
Elektronické zdroje: www.wihanquartet.com www.rozhlas.cz www.muzikus.cz www.hudebnirozhledy.cz www.ceskatelevize.cz www.smetanovokvarteto.cz www.ceskyhudebnislovnik.cz www.cs.wikipedia.org www.gipsy.cz www.ceskafilharmonie.cz www.thepianotrio.com www.janackuvmaj.cz www.festival.cz
34
Seznam příloh: Příloha č. 1: Fotografie Českého kvarteta Příloha č. 2: Fotografie Smetanova kvarteta Příloha č. 3: Fotografie Wihanova kvarteta Příloha č. 4: Fotografie Wihanova kvarteta Příloha č. 5: Booklet CD Beethovenovy kvartety Příloha č. 6: Booklet CD The Wihan Quartet Plays The Beatles
35
Příloha č. 1: Fotografie Českého kvarteta36
Příloha č. 2: Fotografie Smetanova kvarteta37
36 37
Zdroj: http://leccos.com/pics/pic/ceske_kvarteto.jpg Zdroj: http://img.ihned.cz/attachment.php/120/46005120/LhJs0QvEwa4tzMeCkPpfKic5bdDynmHG/49 7.800x600.jpg 36
Příloha č. 3: Fotografie Wihanova kvarteta38
Příloha č. 4: Fotografie Wihanova kvarteta39
38 39
Zdroj: http://www.messiah.edu/news/2005/Images/Wihan.Quartet.jpg Zdroj: http://www.wihanquartet.co.uk/images/press-photos/wihan-5.jpg 37
Příloha č. 5: Booklet CD Beethovenovy kvartety40
Příloha č. 6: Booklet CD The Wihan Quartet Plays The Beatles41
40 41
Zdroj: www.popron.cz/fotocache/bigorig/258783.jpg Zdroj: www.superstarshop.cz/covers/416/the_wihan_quartet_plays_the_beatles_wih.jpg 38
