JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na housle
Pokračovatel talichovské tradice: houslista a dirigent Jan Talich Bakalářská práce
Autor práce: Marie Vargová Vedoucí práce: prof. Adolf Sýkora Oponent práce: doc. MgA. Bohuslav Matoušek Brno 2013
Bibliografický záznam VARGOVÁ, Marie. Pokračovatel talichovské tradice: houslista a dirigent Jan Talich [Jan Talich: Violinist, Conductor and the Heir to the Talich Tradition]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, rok 2013, s.43. Vedoucí bakalářské práce prof. Adolf Sýkora.
Anotace Bakalářská práce "Pokračovatel talichovské tradice: houslista a dirigent Jan Talich" se zaměřuje na uměleckou činnost Jana Talicha ml. Obsahuje jeho životopis a podrobně ho prezentuje jako sólistu, primária Talichova kvarteta, dirigenta a pedagoga. Aby byla patrná návaznost na talichovskou tradici, tato práce obsahuje i životopisy jeho slavných předků. Součástí je dále stručná historie Talichova kvarteta a Talichovy komorní filharmonie.
Annotation In this bachelor thesis “Jan Talich: Violinist, Conductor and the Heir to the Talich Tradition” I focus on artistic activities of Jan Talich jr. I introduce his biography and present him as a solo violinist, the first violinist of the Talich Quartet, a conductor and a violin teacher. With regard to the importance of Talich's family tradition, the biographies of his famous ancestors are also included. Finally, I outline a brief history of the Talich Quartet and the Talich Chamber Orchestra.
Klíčová slova Jan, Talich, Václav, dirigent, Talichovo kvarteto, komorní, orchestr, houslista, pedagog
Keywords Jan, Talich, Vaclav, conductor, Talich quartet, chamber, orchestra, violinist, teacher
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a lieraturu. V Brně dne 2.5.2013
Marie Vargová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. Adolfu Sýkorovi za laskavé rady a přínosné konzultace ohledně obsahu i stylizace textu. Rovněž děkuji panu Janu Talichovi za ochotné zprostředkovávání informací a osobní rozhovory.
Obsah PŘEDMLUVA..................................................................................................................1 ÚVOD................................................................................................................................3 1 ROD TALICHŮ...................................................................................................4 1.1
VÁCLAV TALICH.......................................................................................5
1.2
JAN TALICH nejst.......................................................................................8
1.3
JAN TALICH st............................................................................................8
2 JAN TALICH ml................................................................................................12 2.1
DĚTSTVÍ, HUDEBNÍ ZAČÁTKY..............................................................12
2.2
NA KONZERVATOŘI................................................................................13
2.3
NA AKADEMII MÚZICKÝCH UMĚNÍ V PRAZE.....................................14
2.4
V USA.......................................................................................................15
2.5
V ANGLII..................................................................................................16
2.6
NÁVRAT DO VLASTI...............................................................................17
3 JAN TALICH – VEDOUCÍ TKO A DIRIGENT..........................................19 4 JAN TALICH – SÓLISTA................................................................................23 5 JAN TALICH – PRIMÁRIUS..........................................................................29 6 JAN TALICH – PEDAGOG.............................................................................32 ZÁVĚR...........................................................................................................................34 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE..........................................................................35 POZNÁMKY..................................................................................................................36 SEZNAM ILUSTRACÍ A TABULEK.........................................................................37 SEZNAM ZKRATEK....................................................................................................38 SEZNAM PŘÍLOH........................................................................................................39 PŘÍLOHY.......................................................................................................................40
PŘEDMLUVA Téma této absolventské práce jsem si vybrala se záměrem, že pojedná o jedné z nejvýraznějších osobností současné české klasické hudební scény. Mnohým možná může připadat až příliš odvážné psát o žijící osobnosti – Janu Talichovi ml. – který je ve svém věku bezesporu na vrcholu produktivity a sil a jde vstříc dalšímu kariérnímu růstu v příštích letech. Nicméně jsem toho názoru, že by osobnosti jeho významu měly být široké veřejnosti dobře známé už za jejich života. Skutečnost, že umělci dosáhnou všeobecného uznání až po své smrti nebo na samotném sklonku života, považuji za nešťastnou. Jsem přesvědčena, že Talichova životní cesta a činorodost mohou posloužit nejen hudebníkům jako inspirace k dalšímu rozvoji osobnosti. V době, kdy je čím dál více obtížné umělecky prorazit na poli klasické hudby, je třeba vyzdvihnout nesporné kvality lidí, kteří neváhají doslova zasvětit svůj život soustavné tvůrčí práci a budování lepších podmínek pro další generace hudebníků. Byla bych proto velmi ráda, aby tato diplomová práce poukázala na aktuální přínos umělce ze slavného rodu Talichů v českém, ale i světovém prostředí. Z výše uvedených důvodů vyplývá, že se prozatím nenajde mnoho zdrojů, které by o Janu Talichovi ml. pojednávaly. Ve 21. století bychom se měli smířit s faktem, že média, jakými jsou televizní stanice, rádiové frekvence a internet jsou stěžejním zdrojem informací a když píši o umělci dnešní doby, musím jich využívat. V tomto ohledu mohu prokazatelně tvrdit, že se nejedná o umělce komerčního typu, který by vyhledával medializaci za účelem zvýšení vlastního věhlasu, zisku a prosperity. Ba naopak, Jan Talich je v tomto směru řekněme až mimořádně skromný. Jak jsem při svém monitorování zdrojů po dlouhém zkoumání zjistila, v médiích o něm nalezneme jen velice málo. Co se tedy konkrétně týče toho mála mediálně zveřejněných článků, lze čerpat především z hudebních periodik a s nimi souvisejících internetových archivů. Konkrétně časopis Harmonie s Janem Talichem ve svých číslech 2005/10; 2012/01 uveřejnil dva velké rozhovory. Jeho umělecké kariéry si dále povšimla hudební kritička Svatava Barančicová, která s ním uveřejnila rozhovor ve svém internetovém deníku. Podobně si počínal v květnu 2010 i violoncellista František Brikcius. Užitečné informace o druhé generaci Talichova kvarteta jsem našla v titulním rozhovoru pro Týdeník rozhlas, konkrétně v čísle 45/2003, který je programovým a kulturním týdeníkem Českého 1
rozhlasu. V zahraničních médiích jsem dohledala videorozhovor s Janem Talichem v rámci festivalu v Bergeracu, konaném v L'abbaye de Saint Avit-Sénieur, kde vystoupil Talichův komorní orchestr se sborem Pavla Khüna. Za zmínku stojí i Talichovo interview s Věrou Řiháčkovou v anglickém jazyce pro měsíčník Prague Leaders Magazine 05/20111. Obdobným periodikem je i magazín Czech Music, kde Talicha zpovídala Dita Kopáčová-Hradecká. V neposlední řadě mi při získávání materiálů velice pomohly webové stránky Talichova kvarteta (psané pouze v anglickém jazyce) a Talichovy komorní filharmonie. Nutno podotknout, že jedna z mých prvních otázek při osobním rozhovoru s Janem Talichem mířila právě směrem k médiím – jak je vůbec možné, že je o něm v dnešním „zmedializovaném“ světě možné dohledat jen minimum informací? Odpovědi jsem se dočkala vzápětí - cituji: „Nikdy jsem se nemedializoval, ani jsem se o to nesnažil. Proto je skutečně uveřejněno jen těch pár rozhovorů.“ (Citace: Jan Talich – osobní rozhovor) O to zajímavější se mi jeví možnost nahlédnout do zákulisí Talichova života, a osobně se ptát na to, co předcházelo jeho současnému úspěchu. Mluvíme totiž o osobnosti, která u světově proslulých společností nahrála mnoho CD, které se těší výborné kritice. Již toto považuji za důkaz o profesní velikosti Jana Talicha, jakožto hrdého nositele odkazu svého prastrýce – národního umělce Václava Talicha. Není jistě překvapivým faktem, že stěžejní materiály a podklady k této bakalářské práci pocházejí z osobních konzultací a rozhovorů. V neposlední řadě hodlám využít i svých zkušeností ze společných hudebních projektů.
2
ÚVOD Jsem si plně vědoma rizika neobjektivnosti svých soudů založených na osobní zkušenosti s Janem Talichem, ale hodlám se vyvarovat tohoto nebezpečí a objektivně zmapovat všechny Talichovy tvůrčí sféry. Mým cílem rozhodně není nepodloženě pět oslavné ódy, ale ani nedoceňovat umělcovu kvalitu. Protože se jedná o prasynovce jednoho z nejvýznamnějších českých dirigentů 20.století, rozhodla jsem se hlouběji prostudovat i život a osud Václava Talicha. Vydatným zdrojem informací v tomto směru mi byla kniha Milana Kuny, který mimořádně detailně zmapoval jeho životní cestu v díle nazvaném „Václav Talich (1883-1961): Šťastný i hořký úděl dirigenta“. Stejně jako autor zmíněné publikace, i já si v plném rozsahu uvědomuji, že absolutní kritéria pro posouzení významu umělce v době jeho života nebo i jako protagonisty následného rozvoje společnosti neexistují. Iluzorní by byla i snaha odvozovat charakteristiku současného umělce od slavného předka. Přesto se mi srovnání povahových rysů obou pokrevně spřízněných umělců, zejména vášnivý přístup k práci, láska ke komorní hudbě i tvůrčí různorodost jeví jako zajímavé i účelné. Faktem je, že mi právě ona publikace, týkající se Václava Talicha, poskytla hlavní inspiraci pro schéma celé této diplomové práce, především svým přehledným řazením a srozumitelností textu. Ráda bych proto obdobně zpracovala veškeré získané materiály tak, abych v jednotlivých kapitolách obsáhla všechny umělecké obory Talichova života a poukázala tak na jeho mimořádnost a ojedinělost mezi českými hudebníky. Konkrétně bych se ráda zaměřila na kombinaci – houslista, dirigent/umělecký vedoucí, primárius kvarteta a pedagog, a zjistila, do jaké míry jsou tyto obory provázané, jak se vzájemně doplňují a ovlivňují (pozitivně i negativně).
3
1.
ROD TALICHŮ Není žádnou výjimkou, že mimořádný muzikant pochází z rodu s ukotvenou
hudební tradicí. O to více o tom nemusíme pochybovat v případě Jana Talicha, jehož předci dědí hudební talent a virtuózní předpoklady z generace na generaci. Může se dokonce s jistotou říci, že stejně jako křestní jména Václav a Jan, tak i smyčcové nástroje by měly být mezi prvními asociacemi k příjmení „Talich“. Kořeny rodu Talichů směřují do malebné vesnice Chvojnov na Vysočině, kde se 19.11.1851 do selské rodiny narodil budoucí otec Václava Talicha – Jan Talich. Ten byl prvním prokazatelným muzikantem tělem i duší z rodu Talichů a neváhal kvůli tomu obětovat ani existenčně jistější učitelské zaměstnání. Jeho hudební vlohy se prokázaly již za jeho mladých let, kdy jakožto začínající učitel založil a dirigoval čtyřicetičlennou kapelu. Časem se přestěhoval do Prahy, kde absolvoval varhanickou školu a dostalo se mu tak vytouženého hudebního vzdělání. V roce 1879 se oženil s Antonií Moudrou (narozena 1.1.1848), s kterou měl později čtyři děti. Nejstarší dcera Marie přišla na svět 21.4.1879 do nepříliš dobré ekonomické situace mladé rodiny, stejně jako druhorozený syn Jan (narozen 6.10.1881). Otec Jan se ale nedlouho po studiích stal učitelem na hudební škole pěvecko-hudebního spolku Moravan v Kroměříži a učitelem zpěvu na českém gymnáziu. Toho času také sepsal příručku Stručný přehled nejdůležitějších částí z teorie hudby, kterou vlastním nákladem vydal. Tyto všechny faktory pomohly znovu existenčně zajistit celou rodinu, po čemž 28.5.1883 v Kroměříži následovalo narození v pořadí již třetího potomka - syna Václava2. Nejmladším synem byl Antonín (narozen 5.9.1888 v Klatovech), ten se bohužel nedožil vysokého věku. Všichni sourozenci prokazovali hudební nadání již od útlého dětství. Marie byla zdatnou klavíristkou a zpěvačkou, Jan nevynechal jedinou příležitost hrát v otcových orchestrech na violoncello. Václav se od svých čtyř let zamiloval do hry na housle, což mu vydrželo až do chvíle, kdy se chopil dirigentské taktovky, které dal přednost. Antonín (dle slov bratra Václava hudebně nejnadanější ze všech sourozenců) skvěle ovládal hru na klavír, nicméně se nikdy nestal profesionálním hudebníkem. Je velice zásadní uvést zde alespoň stručný životopis Václava Talicha, z důvodu nepřímé konfrontace tohoto hudebního velikána s osobností mé práce – Janem.
4
1.1
VÁCLAV TALICH (28.5.1883 – 16.3.1961) Osud Václava Talicha, nejslavnějšího z rodu, se jen těžko dá popsat stručně,
přesto se o to pokusím. Hudební rodinné zázemí a převážně vzor, který měl v otci, jej vedly k tomu, že i přes svízelnou existenční situaci své rodiny, se odhodlal po studiu nižšího gymnázia udělat v roce 1897 přijímací zkoušky na Pražskou konzervatoř do houslové třídy tehdy začínajícího pedagoga Jana Mařáka. Ten když zjistil, o jaký talent se jedná, měl velký zájem na tom, aby mladý Václav pokračoval ve studiích. Ta však byla nákladnější, než si chudá rodina mohla dovolit. Proto mu domluvil setkání s Antonínem Dvořákem, který se za Václava následně přimluvil u mecenáše Josefa Hlávky. Ten mu poté finančními příspěvky ekonomicky zaštítil zbytek studií. Po dokončení čtvrtého ročníku Václav na vlastní žádost, ovlivněn osobností o tři roky staršího Jana Kubelíka, jehož houslové kvality převyšovaly veškeré vrstevníky, přestoupil do třídy světoznámého prof. Otakara Ševčíka3. Zajímavé je, že během celého studia konzervatoře Václava nenapadlo chopit se dirigentské taktovky, soustředil se výhradně na sólovou a komorní hru. Poté, co školu úspěšně absolvoval v roce 1901, dostal výborné doporučení od prof. Ševčíka a nastoupil v roce 1903 jako tutti hráč v sekci prvních houslí do Berlínské filharmonie a o dva roky později se stal jejím koncertním mistrem. Toho času ho tam významně ovlivnil dirigent Artur Nikisch, pod jehož taktovkou často hrával. Byl to právě on, kdo v něm vznítil touhu po dirigování a i v dalších letech mu nechal své dveře otevřené pro konzultace. Díky němu Talich propadl kouzlu dirigentské taktovky a od té doby vynakládal veškeré své úsilí k tomu, aby se stal profesionálním dirigentem. V roce 1904 musel Berlín opustit kvůli prodělané tuberkulóze, ze které se v rodné zemi dlouho vzpamatovával. Po úspěšné rekonvalescenci dostal příležitost působit v Městské opeře v Oděse. Této okolnosti opět napomohlo doporučení prof. Ševčíka. Ani tam ale nevydržel dlouho a kvůli nevalným politickým poměrům rád přijal nabídku profesury houslové hry v carském hudebním učilišti v Tbilisi. Zde kromě výuky houslové a komorní hry poprvé dostal oficiální dirigentskou funkci, když využil možnosti dirigovat koncert Městského divadla. S touhou navrátit se do vlasti a najít tam své hudební uplatnění, se po konci sezóny vrátil do Prahy. To se mu podařilo a kromě korepetování v pěvecké škole byl od roku 1907-1908 vedoucím Podskalské filharmonie v Praze. Tam se setkal se skladatelem Vítězslavem Novákem, jehož díla pak Talich velmi rád koncertně prováděl. 5
Na podzim roku 1908 úspěšně složil konkurz na pozici dirigenta nově vzniklé Lublaňské filharmonie, což pro něj znamenalo stěhování do Slovinska. I přesto, že se tam nedočkal předpokládaného uměleckého uspokojení, nalezl tam štěstí alespoň v osobním životě, když se v roce 1910 oženil s vynikající klavíristkou Vidou Prelesnikovou. Dosud neucelené dirigentské vzdělání si doplnil v Lipsku, kde získal kvalitní zkušenosti od mimořádných pedagogů (např. hru na klavír u prof. Wünsche, kontrapunkt u Maxe Regera a dirigování u Hanse Sitta). V roce 1911 odcestoval do Milána, kde pokračoval ve studiích. Především konzultoval s vlivnými hudebními osobnostmi a vzdělával se tak v operní praxi. To mu umožnilo po návratu do Lublaně stát se v sezóně 1911/1912 hlavním dirigentem Slovinského zemského divadla. V srpnu 1912 se opět navrátil do vlasti a díky doporučení významného skladatele Josefa Suka, byl bez konkurzního řízení přijat na post šéfa a prvního kapelníka Plzeňské opery. Tam provedl výraznou personální výměnu, když obměnil téměř polovinu operního orchestru i sboru. Dochovaná kritika dokládá, že si tam počínal velmi dobře. V tomto úspěšném roce 1912 se Václavovi a Vidě narodil syn Václav. Neblahé válečné okolnosti dalších let Talicha připravily o stálé místo. Proto se opět soukromě věnoval výuce houslové hry a hudební teorie, stejně tak se pedagogické činnosti věnovala i jeho manželka, která vyučovala klavír. Díky dříve prodělané plicní chorobě nebyl během 1. Světové války povolán na frontu. Osudovým pro něj byl rok 1917, kdy v rámci abonentního cyklu prvně předstoupil jako dirigent před Českou filharmonii. Koncert vyvolal velmi pozitivní ohlasy publika, které si Talicha rychle oblíbilo. Nutno dodat, že měl výborné podmínky pro zkoušení s orchestrem, na čemž se odrážela kvalita výkonů. K dispozici měl i více než dvanáct zkoušek, což je pro dnešní dirigentskou generaci utopií. V současnosti má totiž dirigent jen malé kompetence pro to, aby ovlivnil počet orchestrálních zkoušek, proto se mnohdy musí spokojit pouze se třemi. Talichův náhlý dirigentský úspěch ve zmíněné filharmonii předjímal jeho pozdější jmenování šéfem České filharmonie, kde setrval (vyjma tříletého angažmá ve Švédsku) v letech 1919-1941. Jako první s tímto orchestrem soustavně a cíleně pracoval. Pokoušel se aplikovat pracovní postupy směřující k interpretačním ideálům hry Českého kvarteta, se kterým měl předtím možnost nejednou spolupracovat.
6
Vyžadoval od hudebníků maximální pracovní nasazení a zaujetí, vášnivost v hudebním výraze a precisní souhru. V případě, že se setkal s náznaky povrchního přístupu hráčů, uměl být i vznětlivý. Nikdy mu však nechyběla úcta ke skladatelovu zápisu. Jeho mimořádná fantazie ho nutila hledat nové výrazové prostředky a probouzet v muzikantech živelnost a hráčskou energii. Nejen v uměleckém, ale i dramaturgickém vedení doslova vynikal. Repertoár jeho koncertů byl pestrý a hlavní pozornost věnoval českým skladatelům. Nejen, že prováděl díla již slavných českých mistrů, ale nebál se premiérovat ani díla svých vrstevníků (např. V. Nováka, L. Janáčka, B. Martinů, J. Suka atd.; ze zahraničních např. G. Mahlera, A. Schönberga, B. Bartóka, I. Stravinského, D. Šostakoviče atd.). Tím ale vzbudil nelibost významného kritika Zdeňka Nejedlého, který mu následně ztrpčoval další umělecké působení. Václav Talich absolvoval s Českou filharmonií mnoho koncertních zájezdů, k nejvýznamnějším předválečným patřily ty ve Velké Británii, Belgii a Francii. To mu zajistilo věhlas světového formátu, dočkal se srovnání s největšími tehdejšími dirigentskými mistry. Když byl v roce 1935 pověřen správcovstvím Opery Národního divadla, Českou filharmonii neopustil. Tyto dvě profese dělal souběžně po dobu šesti let, přičemž ještě vyučoval na Pražské konzervatoři. Skutečně těžká doba pro něj nastala v období druhé světové války, ale především po jejím skončení. V roce 1945 byl křivě obviněn z kolaborace s nacisty (nikdy to nebylo prokázáno), kvůli čemuž byl více než měsíc uvězněn. Celá tato aféra výrazně pošpinila jeho dobré jméno a nadlouho mu zkomplikovala život. Jako nesmírně citlivý člověk se s touto křivdou v podstatě nikdy nesmířil. Po propuštění z vězení v roce 1946 založil Český komorní orchestr, jehož členy byli vybraní studenti Pražské konzervatoře a Akademie múzických umění. Tak vznikl soubor, který se v poválečném období stal hudební legendou. Bylo to uskupení mimořádné umělecké úrovně a z mnohých jeho členů se později stali významní sólisté nebo členové předních českých orchestrů, kteří svůj start v Českém komorním orchestru považují za zásadní pro svoji pozdější kariéru. V roce 1946 se Talich rovněž vrátil k dirigentskému pultu Národního divadla, což sám označil za zlomový moment své kariéry. Z této situace se však dlouho neradoval. Po komunistickém převratu v únoru roku 1948 mu byl obnoven zákaz koncertování ve vlasti. To vedlo i k bolestnému rozpuštění Českého komorního orchestru, jelikož jeho členové odmítli působit pod vedením jiného dirigenta.
7
Byl přizván do Bratislavy, kde s podporou politika Laca Novomeského založil Slovenskou filharmonii, kterou do roku 1952 sám vedl. Návratu na české pódium se dočkal až v roce 1954 a očištění svého jména se alespoň částečně dočkal v roce 1957, kdy byl jmenován Ministerstvem školství a kultury národním umělcem. Ve skutečnosti se mu skutečné satisfakce dostalo až po roce 1989, kdy se o něm konečně smělo svobodně psát. Toho využil spisovatel Milan Kuna a vydal Talichovu rozsáhlou biografii. Poslední roky života prožíval Václav Talich ve špatném zdravotním stavu, který ještě více zhoršila nešťastná fraktura nohy a následný zápal plic, které ho upoutaly na křeslo. Zemřel 16. března 1961 v Berouně. Pro pokračování talichovské tradice je významnou osobností i bratr Václava Talicha - Jan.
1.2
JAN TALICH nejst. (1881 Červená Řečice - 1953 Plzeň) Vynikal hudebním nadáním, stejně jako jeho sourozenci. Byl zdatným
violoncellistou, čehož využíval při hraní v otcových ansámblech. V Klatovech chodil do gymnázia, které byl nucen opustit v sextě pro nedostatek finančních prostředků. Proto se v roce 1903 stal zaměstnancem plzeňského státního berního úřadu. V Plzni se v podstatě doživotně usadil. Oženil se zde s Valentinou (známou jako „Wally“) Loukotovou, která byla fenomenální houslistka, absolventka konzervatoře ve třídě prof. Karla Hoffmanna. Později se stal členem Kubátova plzeňského tria (Norbert Kubát, Jan Talich, Marie Šašková-Provazníková) a v rámci odboru Osvětového svazu v Plzni byl členem smyčcového kvarteta se svou manželkou Valentinou, Milošem Šnejdarem a Janem Koušalem. Mimo to byl také dlouholetým koncertním mistrem Plzeňské filharmonie a pro své hudební zásluhy byl zvolen předsedou Spolku pro pěstování komorní hudby a Hudebního odboru Osvětového svazu. V roce 1945 se jim narodil syn Jan.
1.3
JAN TALICH st. (narozen 30.10.1945 v Plzni) Zatímco jeho otec byl pouze muzikantem regionálního významu, Jan Talich st.
se stal v rodě Talichů další muzikantskou ikonou. V letech 1959-1966 byl studentem na pražské konzervatoři v houslové třídě prof. Josefa Micky. Již v době těchto studií se svými spolužáky Janem Kvapilem, Jiřím 8
Najnarem a Evženem Rattayem utvořil smyčcové kvarteto - soubor, který je správně považován za dominantní komorní útvar v klasické hudbě. Skladatelé od dob klasicismu až po současnost totiž rádi svěřují smyčcům své intimní pocity a čtyři hlasy jsou tak ideální pro niternou hudební zpověď. V té době potkal svoji budoucí manželku – houslistku ze třídy prof. Grumlíkové – Marii Douchovou (narozena 14.1.1948), s kterou ještě během studií konzervatoře - 11. března 1967 - přivedli na svět syna Jana. Málokdo tušil, že studentské kvarteto založeno Janem v rámci konzervatoře zaznamená od počátku veliké úspěchy. Snad to bylo i symbolickým patronátem Václava Talicha, jehož slavné jméno toto kvarteto dodnes nese, ale pravdou je, že v šedesátých letech dvacátého století nebyla konkurence a poptávka po smyčcových kvartetech tak veliká, jako je dnes. Za všechny soubory tohoto druhu, které svůj vznik datují k přelomu první a druhé poloviny dvacátého století a prosadily se v rámci světové úrovně, jmenuji: – Smetanovo kvarteto – vznik v roce 1945; původní sestava: Václav Neumann (housle), Lubomír Kostelecký (2. housle), Jiří Neumann (viola), Antonín Kohout (violoncello) - Janáčkovo kvarteto – založeno 1947; původní sestava: Jiří Trávníček (1. housle), Miroslav Matyáš (2. housle), Jiří Kratochvíl (viola), Karel Krafka (violoncello) – Vlachovo kvarteto – založeno v roce 1950; původní sestava: Josef Vlach (housle), Václav Snítil (2. housle), Soběslav Soukup (viola), Viktor Moučka (violoncello) Mladí a nadšení umělci nově vzniklého Talichova kvarteta se rychle dokázali umělecky prosadit a brzy absolvovali několik úspěšných soutěží a koncertních zájezdů. To znamenalo častý pobyt na cestách, což komplikovalo život zejména jejich rodinám, ale úspěšná kariéra souboru jim byla určitou satisfakcí. První změna v kvartetní sestavě nastala v roce 1968, kdy na místo violisty nastoupil Karel Doležal. Již počátkem sedmdesátých let začal soubor úzce spolupracovat s vynikajícím houslistou Petrem Messiereurem. V roce 1972 došlo ve složení souboru k zásadní změně. Petr Messiereur se stal primáriem a Jan Talich přešel k violovému pultu. V souvislosti s tím navštěvoval Talich v období 1972-1975 lekce hry na violu u Ladislava Černého.
9
Obrázek č. 1: (zleva) Jan Kvapil, Evžen Rattay, Petr Messiereur, Jan Talich starší. (zdroj: www.quatuortalich.com) O sestavě Messiereur – Kvapil – Talich st. – Rattay už můžeme mluvit jako o té, která Talichovu kvartetu zajistila světový věhlas a byla nezměněna po dlouhých dvacet dva let - až do roku 1994.
Mimořádný
úspěch
zaznamenávali jak s českým, tak se světovým
repertoárem.
Zásadním
způsobem zapůsobili v roce 1975 na publikum v Paříži, díky čemuž se jim dostalo prvního pozvání do Spojených států (1976) a ocenění nahrávky od Charles Cros Academy za mimořádnou interpretaci Dvořákova Amerického kvartetu. Toto dlouholeté úspěšné období vyústilo v roce 1994 do další obměny v sestavě. Hráče druhých houslí Jana Kvapila (spolu-zakládajícího člena TK) nahradil Vladimír Bukač. Jen o tři roky déle v kvartetu setrval jeho spolu-zakládající kolega Evžen Rattay. Z původní sestavy souboru zůstal už jen Jan Talich starší, jako violista. O zásadním momentu v celém vývoji TK můžeme mluvit v souvislosti s rokem 1997, kdy se stává primáriem Jan Talich ml. - tedy syn zakládajícího člena a tak více než symbolicky dovršuje generační obměnu. Nutno ale podotknout, že neprobíhala zcela bez problémů. Vznikly kolem ní nejasnosti, které komentovali lidé, kteří neměli vhled do situace a tudíž nevěděli, co té rozsáhlé a zásadní výměně sestavy předcházelo. Jan Talich st. však tehdy učinil rozhodnutí, jež sice veřejně příliš neobjasnil, ale které se později jednoznačně ukázalo jako správné. Zajistil jím totiž budoucnost souboru pro další generace. Roku 1997 Rattayovo místo zaujal Petr Prause, který v kvartetu působí spolu s primáriem dodnes. Léta 19972000 byla poslední, kdy předával souboru své zkušenosti poslední z generace „otců“ Jan Talich st. Tím definitivně skončila éra tzv. první generace Talichova kvarteta.
10
DATA PŘEHLEDNĚ: Talichovo kvarteto hrálo postupně v těchto obsazeních (1. housle, 2. housle, viola, violoncello): 1964 - 1968 Jan Talich st. – Jan Kvapil – Jiří Najnar – Evžen Rattay 1968 – 1972 Jan Talich st. – Jan Kvapil – Karel Doležal – Evžen Rattay 1972 – 1994 Petr Messiereur – Jan Kvapil – Jan Talich st. – Evžen Rattay 1994 - 1997 Petr Messiereur – Vladimír Bukač – Jan Talich st. – Evžen Rattay 1997 - 2000 Jan Talich ml. – Vladimír Bukač – Jan Talich st. – Petr Prause 2000 - 2011 Jan Talich ml. – Petr Maceček – Vladimír Bukač – Petr Prause 2011 - ...
Jan Talich ml. – Roman Patočka – Vladimír Bukač – Petr Prause Tabulka č. 1 (zdroj: www.wikipedia.org)
11
2.
JAN TALICH ml.
Obrázek č.2 (zdroj: www.talich.com)
2.1
DĚTSTVÍ, HUDEBNÍ ZAČÁTKY Narodil se 11. března 1967 v Praze do slavného hudebního rodu Talichů.
Umělecké úspěchy jeho předků jsem stručně nastínila v předchozí kapitole. Faktem je, že jeho otec - Jan Talich starší - je dodnes uznávaným houslistou i violistou, který se těší dlouhé a úspěšné sólové i komorní kariéře. Matka – Marie Douchová - je rovněž houslistka, která byla synovi od malička největší hudební oporou. Jan přišel na svět, kdy situace jeho mladých rodičů nebyla rozhodně lehká. Matka ještě studovala a otec byl stále na cestách s kvartetem. Mladá maminka musela syna již jako batole v dětském kočárku často brát na konzervatoř, kde se stal oblíbeným školním maskotem a byl všem dobře znám od vrátnice až po profesory. Není překvapením, že v nesnadné životní situaci mladí rodiče Jana často svěřovali prarodičům z matčiny strany – Marii (rozené Švecové) a Josefu Douchovi, kteří žili v jihočeském městečku Velešín. Tam s nimi strávil bezstarostná předškolní léta a na jižní Čechy si přirozeně vypěstoval silnou pozitivní vazbu, která se odrazila v jeho pozdějším 12
životě. Ve čtyřech letech poprvé přišel do styku s hudebními nástroji – houslemi a klavírem. Proč se mu dostaly do rukou právě housle, je zřejmé. Nejen v rodičích, ale i v babičce Valentině Loukotové (narozena 21.01.1907) měl velký vzor. Byla to ona, kdo se mu v jeho začátcích nejvíce věnovala. Zemřela však před tím, než malý Jan nastoupil do první třídy povinné osmileté školní docházky. Tu absolvoval v rodné Praze, s trvalým bydlištěm na Žižkově. Babiččinu houslovou péči plně převzala jeho matka, která velice dbala na synovo poctivé cvičení a svědomitou přípravu. S její mírně cholerickou povahou to mnohdy bylo náročné pro obě strany, ale velice správně odhadla, jaký talent v jejím synovi dříme. Na housle však nehrál jenom s ní, jeho začátky měl pod svojí kontrolou v soukromých lekcích i prof. Micka, ke kterému chodil už jeho otec. Zanedlouho začal malý Jan chodit na lidovou školu umění do třídy Magdaleny Mickové, což je dodnes žijící a pedagogicky působící dcera profesora Micky. Nejen jako nadějný houslista, ale i jako žák základní školy prospíval vždy velmi dobře. S tím souvisel i jeho standardní denní program, kdy ve volném čase buď cvičil, nebo psal domácí úkoly. Ukázněný režim práce ovšem přinášel výsledky již před přijetím na konzervatoř.
2.2
NA KONZERVATOŘI Rozhodování, zda nastoupit na tuto školu nebylo příliš těžké, naopak by udivilo,
kdyby ve svém slibném houslovém rozvoji nepokračoval. Dospívající Jan ve třinácti letech nastoupil do přípravného ročníku na konzervatoř, kde se poprvé dostal do kolektivu mladých hudebníků a tanečníků. Hudba ale nebyla jeho jediným středem zájmu. Měl velkou zálibu především v matematice a fyzice, což vedlo k tomu, že si podal přihlášku i na střední školu s tímto zaměřením pro případ, že by přijímací zkoušky na konzervatoř dopadly neúspěšně. Tato situace však nenastala a v roce 1981 byl přijat jako student pražské konzervatoře do houslové třídy prof. Rejška. Nebyla to pro něj nijak zásadní změna, pokračoval v tom, na co byl od dětství zvyklý. K hudbě měl vždy velice blízký vztah, takže svého rozhodnutí neměl důvod litovat. Díky jeho slavnému a všem hudebníkům známému příjmení, patřil mezi ty studenty, kteří nemají mnoho šancí splynout s davem. Nutno ale dodat, že mezi spolužáky nebyl zdaleka jediným, kdo pocházel z vážené hudební rodiny. Fakt, že je synem významného houslisty a violisty a prasynovcem jednoho z nejslavnějších českých dirigentů, mu ale nebyl příliš na obtíž ani k nápadnému dobru. I když jako student nepatřil mezi introvertní outsidery a dokázal s kamarády provádět, dle jeho slov „pěkné klukoviny“, nikdy nebyly v takovém 13
rozsahu, aby jeho slavné příjmení bylo pošpiněno. Nevyužíval ho ani ke snadnému získání protekčních podmínek. Byl přijat do velmi silně obsazeného ročníku, v němž bylo devatenáct houslistů. Úroveň byla rozhodně vysoká, což dokazují i výsledky Talichových spolužáků v současnosti. Patří mezi ně např. Pavel Fišer, který je s Janem dodnes v přátelském i profesním kontaktu. Byl primáriem Škampova kvarteta a momentálně se umělecky uplatňuje ve kvalitní folkové kapele, s kterou Talich spolupracuje na hudebních projektech. Dalším významným spolužákem byl i houslista Pavel Eret, který byl svými kolegy považován za zázračné dítě. Oplýval mimořádným nadáním a v nízkých ročnících konzervatoře byl schopný zahrát i technicky nejnáročnější skladby houslové literatury. S přihlédnutím k tomu, že ostatní studenti, včetně Talicha, takové schopnosti pro označení „mladý Paganini“ neměli, byl jim právě Pavel Eret předkládán jako vzor. I Hana Kotková, která se rovněž dnes řadí mezi výrazné houslové osobnosti v České republice, chodila do stejné třídy jako Talich. Po čtyřech letech úspěšného studia konzervatoře Jan složil maturitní zkoušku a po dalších dvou ročnících dokončil studium absolutoriem. Mezi nejvýznamnější houslové opusy, které v závěrečných ročnících konzervatoře nastudoval, patří např. Beethovenův houslový koncert D dur, Brahmsův dvojkoncert d moll (s violoncellistou K. Snětinou) a Mozartova koncertantní symfonie (s violistou J. Talichem st.). V závěrečném šestém ročníku se připravil na přijímací zkoušky na Hudební akademii múzických umění v Praze, kam byl po úspěšném přijímacím řízením i přes hojnou konkurenci přijat.
2.3
STUDIUM NA AKADEMII MÚZICKÝCH UMĚNÍ V PRAZE V akademických letech 1987/1988 a 1988/1989 byl Jan Talich posluchačem
pražské AMU ve třídě renomovaného profesora a člena prestižního Vlachova kvarteta Václava Snítila4. Jistě i tento fakt předpovídal Talichovi velkou budoucnost. Zásadním zlomem v životě byl pro Jana rok 1989, kdy zvítězil na Mezinárodní houslové soutěži Václava Humla v Záhřebu. Tento úspěch mu otevřel bránu k mezinárodním sólovým koncertům a zajistil mu do dalších let výborné podmínky v profesionální kariéře. V létě roku 1989 Jan absolvoval mistrovské kurzy v Laussanne, kde se setkal s pedagogickým vedením věhlasného houslového virtuosa S. Ashkenaziho.
14
2.4
STUDIUM V USA Po soutěži v Záhřebu vycestoval ještě téhož roku (1989) na studia do USA –
konkrétně do Chicaga. Podnítilo ho k tomu především osobního pozvání od světoznámého izraelského pedagoga židovského původu - Shmuela Askenaziho, se kterým se potkal na mistrovských kurzech ve Švýcarsku. Finančně nákladné studium mu bylo umožněno díky získaným stipendiím na základě soutěžního úspěchu v Záhřebu a dotacím od mecenášky ze švýcarské rodiny. Ani univerzity nebyly na peníze skoupé, pokud se jednalo o laureáta mezinárodní soutěže. I přes nepřívětivou politickou situaci v ČSSR a problémy s výjezdem do zahraničí s tím související, se mu roční studium na Chicago College of Performing Arts, podařilo prosadit. Počátky byly přirozeně náročné ve všech ohledech – cizí země, prostředí i jazyk jistě přinesly spoustu potíží i nástrah. Netrvalo však dlouho a Jan si v „zemi neomezených možností“ zvykl.
„Ke Shmuelovi Ashkenasimu, báječnému houslistovi, jsem se dostal, když jsem byl ve Švýcarsku na jeho kurzu. Pozval mě do Ameriky, byl jsem tím nadšený a zůstal jsem tam rok, což stačilo.“ (citace: Jan Talich – rozhovor pro časopis Harmonie)
Shmuel Ashkenazi (narozen 11.01.1941 v Tel Avivu, Izrael) studoval u legendární maďarské pedagožky Ilony Féher, u které studovali například slavní virtuosové Pinchas Zuckerman a Shlomo Mintz. Vyhrál světové houslové soutěže (např. „Young Concert Artists International Auditions“, „Tchaikovsky violin competiton“ v Moskvě a „Queen Elisabeth Music Competiton“ v Belgii). I přes výjimečné sólové dispozice se v poslední době věnuje výhradně hře ve smyčcovém kvartetu „Vermeer Quartet“. Největším přínosem byl pro Talicha sytý a barevný tón, který Ashkenazi dokázal na houslích vytvořit. Dodnes si dokáže tento krásný a nezapomenutelný zvuk houslí vybavit a nechává se jím inspirovat. Jelikož samotný Ashkenazi nedokázal slovy dostatečně popsat svoje houslové umění, byl převážně vzorem, který se pak Jan přirozeně snažil po celý čas studia napodobovat. Cílevědomá a příliš usilovná snaha hrát stejně krásně jako slavný virtuóz vedla k tomu, že se prohlubovaly fyziologické problémy plynoucí ze svalového zatuhnutí. Byl to problém zakořeněný již od dětství. I přes stále rostoucí potíže se v roce 1990 připravil na repertoárově obtížnou světovou 15
houslovou soutěž v Indianapolis. Setkal se na ní se svými českými vrstevníky Ivanem Ženatým a Ivanou Tomáškovou. Kýžený úspěch se ale nedostavil ani u jednoho z nich. Tato skutečnost Talicha naštěstí nedemotivovala a se stejným zaujetím mířil dál ke svým vysokým cílům.
2.5
STUDIUM V ANGLII Zkušenosti nabyté v Americe Talicha inspirovaly k prodloužení studia v
zahraničí. Rozhodl se vrátit zpět do Evropy a pokračovat v postgraduálním studiu na prestižní Guildhall School of Music and Drama v Londýně. „Cíleně jsem jel zahrát do Londýna Yfrahu Neamanovi, podle mě tehdy nejlepšímu houslovému pedagogovi vůbec. Studoval jsem u něho přes dva roky. Metodikou, přístupem k hraní to byla úžasná pedagogická zkušenost, která mě posunula zase trochu jinam a mohu z ní čerpat celý život. Nabídl mi řád jak technický, tak interpretační. Tím nechci vůbec umenšovat přínos kontaktu s českými učiteli v čele s vynikajícím profesorem Václavem Snítilem.“ (Citace: Jan Talich – rozhovor pro časopis Harmonie) V Londýně prožil dva roky života, ve kterých nacházel smysl a nejlepší směr pro svůj další houslový vývoj a zažil značný přelom i ve svém osobním životě. Jeho pedagogem se stal Yfrah Neaman 5, který se zejména soustředil na odstraňování fyziologických problémů, které se u Talicha v průběhu všech let hraní na housle nahromadily. Bylo to úsilí o navrácení uvolněného pocitu při vypjatém stylu hraní, který vyžadoval náročný repertoár. Přes péči všech předchozích věhlasných pedagogů se Talich teprve u Yfraha Neamana setkal s důsledným řešením této problematiky. Talicha v Londýně nepotkalo pouze štěstí profesní. Seznámil se tam i se svojí pozdější
manželkou
– Amelií
Kate
Summerhayes
(narozena
16.04.1971
v
Birminghamu), která je rovněž houslistkou, ale hudbě se v současné době nevěnuje profesionálně. Svůj vztah stvrdili sňatkem 29.07.1992 v Loughborough ve Velké Británii. Stalo se tak po ukončení Talichova dvouletého studia, proto se mladí novomanželé mohli vzápětí přestěhovat do Janovy rodné země, kde se rozhodli natrvalo usadit.
16
2.6
NÁVRAT DO VLASTI V roce 1992 se čerstvě ženatý Talich vrátil i s manželkou do Prahy, kde plánoval
dokončit své studium na AMU. Úkol to byl nesnadný především proto, že se na poměrně dlouhou dobu vymanil z místních poměrů a pražští profesoři byli se svými požadavky ke splnění státních závěrečných zkoušek nekompromisní. Problémy s tématem bakalářské práce, respektive se změnou tématu, způsobily, že se rozhodl AMU opustit dříve, než získal vysokoškolský titul. Mnozí mohou považovat nevyužití příležitosti dokončit studium za mladickou nerozvážnost a dnes to tak chápe i sám Talich. Tehdy vznikly spekulace, že neukončené vysokoškolské vzdělání ohrozí jeho další profesionální kariéru, ale opak - tedy umělecký vzestup – byl pravdou ještě téhož roku. Ve svých dvaceti pěti letech založil Talichův komorní orchestr (TKO), dnešní Talichovu komorní filharmonii (TKF). S nápadem, založit po revoluci komorní orchestr nesoucí jméno Václava Talicha, za ním přišel Jan Hasenöhrlem. Tento nápad podpořila i dcera Václava Talicha – Vida a dala k celému projektu své svolení. Jan Talich byl rovněž zakládajícím členem Kubelíkova tria a mimo jiné byl ještě zapsán na listinu Klubu přátel hudby, což mu zajišťovalo spoustu sólových koncertů po celé České republice. Za těchto okolností se z mladého umělce stal časově velice vytížený hudebník. Nejvíc energie věnoval práci se začínajícím komorním orchestrem, který vyžadoval trpělivost při řešení počátečních obtíží. Přitom se potýkal s nedostatečnou finanční podporou pro tuto instituci, ale ani to ho neodradilo.
„První léta byla hodně divoká, protože, ač nejsem zrovna typ manažera, tak jsem musel dělat všechno – sháněl jsem hudebníky, koncerty, organizoval zkoušky, domlouval podmínky, vyplácel honoráře, dirigoval, hrál sólově, v klavírním triu, klavírním kvartetu...“ Zdroj: Jan Talich, rozhovor pro časopis Harmonie 2012/01
Svůj čas tedy dělil mezi již zmíněné a téhož roku založené Kubelíkovo trio, které v obsazení Jan Talich – housle, Karel Fiala – violoncello a Kvita Bilynská – klavír, 17
zaznamenávalo mnoho uměleckých úspěchů. Nejednalo se o Janovu první profesionální komorní zkušenost, předcházelo jí působení v klavírním kvartetu, ve kterém ještě i po založení tria dva roky působil. V tomto souboru spolupracoval s Pavlem Peřinou (viola), Milošem Jahodou (violoncello) a Věrou Hájkovou. V případě obou zmíněných komorních ansámblů, měl Talich možnost sbírat zkušenosti z koncertů po celé Evropě a nahrát mnoho CD. Tehdy však Jan ještě netušil, že toto období bude zároveň přípravou na prestižní post primária v renomovaném souboru s mnohaletou tradicí. V roce 1997 Talichovo kvarteto už takřka nekoncertovalo. Byla patrna ztráta pracovního elánu a primárius Petr Messiereur zvažoval odchod ze souboru. Jan Talich st., zakladatel souboru, vyřešil nastalou situaci přijetím jeho rezignace a k partu prvních houslí pozval svého syna. Ten, na vrcholu svých hráčských možností, mohl do kvarteta vnést potřebný mladistvý esprit. Jan Talich ml. neváhal a nabídku přijal. Věděl ale, že se nemůže plně věnovat vedení TKO, hrát v Kubelíkově triu, klavírním kvartetu a v Talichovu kvartetu. Vzhledem k tomu, že komorní orchestr považoval za své umělecké dítě, nechtěl se vzdát jeho vedení a raději ukončil členství v Kubelíkově triu (-kde jeho místo zaujala neméně nadaná houslistka Shizuka Ishikawa), i v klavírním kvartetu. S manželkou Amelií přivedli na svět 4.9.1999 v Leicesteru prvního syna Maxe. Přesto, že byl Jan značně zaneprázdněn cestováním s Talichovým kvartetem a působením v dalších institucích a na rodinnou pohodu zbývalo málo času, se mladí manželé nezalekli dalšího rozšíření rodiny a 2.3.2004 (v Leicesteru) se jim narodil i druhý syn - Benjamin. Pracovní nasazení Jan ani tehdy nesnížil, naopak v sezóně 2008/09 rozšířil své umělecké působení a stal se šéfdirigentem Jihočeské komorní filharmonie v Českých Budějovicích. Jeho rodové kořeny, které sahají na jih Čech do Velešína a ke kterým má více než kladný vztah, jistě sehrály výraznou roli při rozhodování, zda ono místo v jihočeské metropoli přijme. V dnešní době je tedy Talich profesionálním dirigentem, sólistou, primáriem kvarteta a pedagogem. Každé z těchto jeho činností věnuji samostatnou kapitolu.
18
3.
JAN TALICH – VEDOUCÍ TKO A DIRIGENT Mladý orchestr, složený převážně ze studentů a absolventů pražských hudebních
škol, získával umělecké zkušenosti a rozšiřoval si repertoár. Jan Talich v roli uměleckého vedoucího řídil průběh hry z pozice koncertního mistra gesty a verbálními pokyny. Zkoušky probíhaly v atmosféře vzájemného tvůrčího porozumění. Ti, kteří měli možnost jakkoliv dlouho působit v TKO, shodně potvrzují přínos této hudební zkušenosti pro další kariéru. Není tajemstvím, že z většiny jeho členů se stali hudebníci na vedoucích pozicích v předních českých orchestrech. Potvrzuje to i sám zakladatel. „Špičkoví muzikanti, kteří působili v mém orchestru, zamířili do nejlepších českých orchestrů a komorních souborů, kde mají hráči větší sociální jistoty. Prostě jsme je neudrželi. Mám alespoň radost, že muzikanti jsou ode mě, což je paradoxně známka kvality orchestru.“ Zdroj: Jan Talich – rozhovor pro časopis Harmonie 2005/10
Že jsou Talichova slova skutečně pravdivá, může potvrdit kariéra některých bývalých členů. Např. Veronika a Peter Jarůškovi se po odchodu z TKO stali členy jednoho z nejprestižnějších kvartet na světě - Pavel Haas Quartet. Stejný komorní orchestr navštěvovali i členové Heroldova kvarteta a Artemis tria. Za pozornost jistě stojí koncertní mistryně TKF Helena Jiříkovská. Tato významná česká houslistka je respektovanou sólistkou u nás i v zahraničí. Někdejší členem orchestru je i Jakub Černohorský, stávající koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Ostrava a vedoucí Janáčkova komorního orchestru. Dalším úspěšným členem a bývalým koncertním mistrem TKO je i Jiří Partyka – po zkušenostech nabytých v tomto orchestru se stal zástupcem koncertního mistra v prestižním Symfonickém orchestru Českého rozhlasu v Praze. Poslední dva jmenovaní se k působení v TKO osobně vyjádřili:
„Vždy pro mě bylo velkým potěšením hrát pod dirigentským vedením Jana Talicha ml. Nenásilnost jeho gest umožňovala hrát uvolněně, aniž by byl opomenut smysl pro detail čitelný z jeho dirigentského projevu.“ Mgr. Jakub Černohorský; koncertní mistr JFO 19
„Pokud Jan Talich seděl na místě koncertního mistra, dokázal svou hrou strhnout celý ansámbl a byl velkou motivací a inspirací pro celé provedení koncertu. Později začal TKO i dirigovat a stejně jako při hře na housle se odlišuje od ostatních dirigentů jeho generace výjimečným citem pro melodickou frázi, kterou dokázal do hudebníků nenuceně a s laskavostí dostat. Koncert tak vždy měl pro posluchače výjimečný rozměr.“ MgA. Jiří Partyka Zástupce koncertního mistra v SOČR Zvyšování náročnosti repertoáru a snaha dosáhnout vysoké interpretační kvality vyvolaly potřebu dirigenta. Interpretační omezení pouze na klasický repertoár od Mozarta a Beethovena není možné. Atraktivitu pro posluchače tak Talich jako hlavní dramaturg TKO zvyšuje zařazováním obtížnějších a komplikovanějších skladeb a nevyhýbá se ani soudobým autorům. V šikovné kombinaci s „osvědčenými hity“ se nemusí bát ztráty publika, jelikož si každý posluchač přijde na své. S čím se však TKO potýká dodnes jsou ubohé finanční podmínky, které pouze minimálně pokrývají výplaty pro hudebníky. Talich sám se svých honorářů v počátcích zříkal ve prospěch ostatních hráčů a finančně pokrýval náklady spojené s provozem orchestru. Spolupráci s kvalitním dirigentem si orchestr dlouhé roky nemohl z ekonomických důvodů dovolit. V této situaci Talich neváhal a jako správný „otec“ nenechal své orchestrální dítě v nesnázích. Sám se chopil bez větších zkušeností dirigentské taktovky a postupně si vybudoval ojedinělý dirigentský projev. Jeho velkou devízou v pozici dirigenta je dokonalá znalost smyčcové problematiky. TKO, který byl původně pouze smyčcový, tak má v čele vedoucího s přirozenou autoritou, jenž se nebojí v případě potřeby své nároky a představy názorně předvést. V situaci, kdy Talich stojí před smíšeným komorním orchestrem nebo symfonickým, se pak paradoxně více věnuje práci s dechovými nástroji. Není to nic neobvyklého, stejný postoj zaujímají i jiní smyčcaři na dirigentském stupínku, např. dirigent Ondřej Kukal. Jako profesionální dirigent Talich prorazil v roce 2008, kdy byl přijat jako šéfdirigent Jihočeské komorní filharmonie v Českých Budějovicích. Jeho příchod byl pro toto jihočeské těleso významným momentem. Bez nutnosti prosazování své autority 20
se setkal od počátku s úctou a respektem většiny zaměstnanců. Ostatně vyjádření stávajícího koncertního mistra JKF mluví za vše. „Zpráva o tom, že Jihočeská komorní filharmonie získala jako šéfdirigenta Jana Talicha, mě zastihla ještě v době mého působení v Praze. Se svými tehdejšími kolegy a přáteli jsme se shodli na tom, že je to sice senzace, když bude regionální orchestr řídit tak význačná a renomovaná osobnost, ale že pan Talich jistě nebude mít při svém vytížení čas věnovat se této práci naplno. Shodou okolností jsem za dva roky přijal v tomto orchestru pracovní místo – a musím říct, že vyhlídka spolupráce s Janem Talichem, coby šéfdirigentem, sehrála při mém rozhodování, zda budu na jihu Čech působit, značnou roli. Během několika měsíců jsem se utvrdil v tom, že má očekávání rozhodně nebyla nadsazená. Jan Talich pracuje s orchestrem suverénně, profesionálně, má přirozenou autoritu, kterou nemusí uměle udržovat, takže se všemi vychází po lidské stránce velmi nadstandardně. Během každého nastudování zúročuje své bohaté zkušenosti komorního hráče. Klade důraz na optimální balanc mezi jednotlivými hlasy, na dynamiku a stylovou čistotu. Z orchestru se snaží dostat maximum, nikdy se ale neuchyluje k nátlakovému způsobu práce. Nejvíce mne ale překvapilo jeho nadšení pro práci. Brzy jsem pochopil, jak jsem se se svými kolegy kdysi mýlil. Jan Talich se ukázal být nejen výtečným dirigentem a často i sólistou, ale také schopným manažerem, dramaturgem a organizátorem vůbec. Programy abonentních koncertů obohacuje díly zde dosud neuváděnými, dramaturgický plán každé sezóny má zajímavé tématické souvislosti. Díky své mnohaleté sólistické praxi má řadu kontaktů na interprety či hudební agentury a neváhá je použít ve prospěch orchestru. Po celou dobu svého působení v JKF má jasnou vizi směřování orchestru, kterou se i přes mnohé překážky snaží naplňovat. Po lidské stránce má s mnoha členy orchestru velice blízký vztah, který přerůstá přes hranice pracovně-právního vztahu až k osobnímu přátelství.“ MgA. Martin Týml – koncertní mistr JKF (Zdroj: osobní rozhovor) V Talichově dirigentském repertoáru dnes nechybí téměř žádný stěžejní titul. Díky častému kontaktu s JKF i TKO se Talich nebojí komplikovaných partitur a s precisností jemu vlastní hráče dokáže vybudit k mimořádným výkonům. Některé 21
technické nedostatky, které Talich přirozeně ze své pozice dirigenta vnímá, se snaží odstranit a každého jednotlivce podpořit v individuálním vývoji. Velice to připomíná práci jeho prastrýce Václava, který se s mimořádným zaujetím zasazoval o zvyšování technické úrovně každého z hráčů. V čem je však značný rozdíl mezi situací Václava a Jana, je dnešní způsob práce s přesným časovým vymezením. Současný dirigent si nemůže zkušební frekvenci prodloužit nebo dokonce navýšit. Proto se Jan Talich musí spokojit s rychlým stylem práce, přičemž je nutno program nastudovat během tří zkoušek. Logicky se tak Talich nemůže umělecky realizovat tak, jak by si přál, ale i za daných podmínek pracuje s orchestry velmi efektivně. Talich se v pozici dirigenta přirozeně setkává se situací, kdy spolupracuje se svými houslovými kolegy. Za všechny virtuosy, kteří hráli pod jeho taktovkou jmenuji: −
František Novotný (19.-20.11.2008 KSOJ ČB - Samuel Barber: Koncert pro
housle a orchestr op.14) −
Christian Altenburger - Rakousko (23.-24.2011 KSOJ ČB - W.A.Mozart:
Koncert pro housle a orch. č. 4 D dur, K. 218) −
Mengla Huang - China (22.-23.6.2011 KSOJ ČB - N.Paganini: Koncert D dur
č.1 ) −
Jan Pospíchal (8.-9.2012 KSOJ ČB – J.Sibelius: Koncert pro housle a orchestr
d moll) −
Václav Hudeček (6.6.2012 KSOJ ČB – Slavnostní koncert k životnímu jubileu) Zdroj: Archiv JKF
22
4.
JAN TALICH – SÓLISTA Průběh Talichovy sólové houslové kariéry jsem popsala ve výše uvedeném
životopise. Nyní se chci zaměřit na jeho sólistický profil, neboť právě ten z něj dělá v České republice ojedinělého houslového virtuosa. Mezi jeho vrstevníky a kolegy v oboru na české houslové scéně jednoznačně patří: •
Ivan Ženatý (*1962)
•
František Novotný (*1964)
•
Pavel Eret (*1967)
•
Pavel Wallinger (*1968)
Stejně jako u výše jmenovaných sólistů, ani v jeho repertoáru nechybí žádný zásadní titul houslové literatury od baroka až po skladby současných autorů. Jeho sytý, barevný tón se však nejlépe vyjímá v dílech vrcholného romantismu, krystalická intonace a noblesní charakter hry zase v dílech klasicistních. Z jeho repertoáru bych ráda vyzdvihla 2. houslový koncert „Proroci“, který napsal italský skladatel Mario Castelnuovo-Tedesco. Tento titul s židovskou tématikou Talich v české premiéře uvedl v pražském Rudolfinu 9.9.1995 s Brněnskou filharmonií, pod dirigentským vedením Leoše Svárovského. Talich patří mezi hrstku houslistů, který tento obtížný part nastudovali. Jan se na kariéru sólisty připravoval od dětství a i následnými soutěžními a studijními úspěchy mu byla v podstatě předurčena. Milníkem v jeho sólové cestě byla Mezinárodní houslová soutěž Václava Humla v Záhřebu, na které zvítězil v roce 1989. V Chorvatsku se stal velice žádaným sólistou, opakované měl příležitost vystoupit v Záhřebu, Dubrovníku, Splitu, ale i v menších chorvatských městech. Stejně jako při studiích v Praze, i v zahraničí vynikal výhradně jako sólista. Četné příležitosti ke koncertním zkušenostem měl především v Anglii, kde úzce spolupracoval s klavíristou Ivo Jančíkem. Tehdy se výrazně zaměřil zejména na sonátový repertoár a tak se připravil na pozdější kariéru komorního hráče. Když se v roce 1992 rozhodl ukončit studium sólové hry na Akademii múzických umění v Praze, soustředil svoji pozornost zejména na působení v oblasti komorní hudby. Mnozí mu, jak sám říká, vyčítali, že se vzdal svých sólových ambicí ve 23
prospěch komorní hry. V té době se Talich skutečně plnou měrou sólové hře nevěnoval, ale zároveň se jí nevzdal. Bravurně dokázal vedle vedení Talichova komorního orchestru, plnit i funkci hlavního sólisty. Důvody byly ryze praktické, mladý orchestr neměl dostatečné finanční zázemí pro to, aby mohl najímat jiné sólisty. V období, kdy bylo potřeba překlenout těžké začátky souboru, působil jako koncertní mistr, umělecký vedoucí i jako sólista. Zde uvádím seznam CD, ve kterých se Talich angažoval s TKO jako sólista: W.A.Mozart: Sinfonia concertante in E flat major, KV 364 Duo in G major, KV 423 Duo in B flat major, KV 424 Jan Talich ml.: housle Jan Talich st.: viola Obrázek č.3 (zdroj: www.talich.com) J. S. Bach: Braniborské koncerty č.3 G dur Braniborské koncerty č. 5 D dur A.Vivaldi: Čtvero ročních dob Jan Talich: housle Pavel Foltýn: flétna Jitka Navrátilová: cembalo Obrázek č.4 (zdroj: www.talich.com) Talichův komorní orchestr L. van Beethoven: Koncert pro housle a orchestr D dur, op.61 Jan Talich: housle
Obrázek č.5 (zdroj: www.talich.com)
24
W.A.Mozart: Symfonie č. 38 D durPražská, KV 504 A.Dvořák: Romance f moll, Op.11 A.Dvořák: Česká suita D dur Jan Talich: housle Obrázek č.6 (zrdoj: www.talich.com)
Hideaki Mutó: dirigent I.Stravinsky: Apollon Musagete - balet o dvou obrazech B.Britten: Simple Symphony B.Bartók: Rumunské lidové tance Jan Talich: housle
Obrázek č.7 (zdroj: www.talich.com)
Andrew Constantine: dirigent W.A.Mozart Koncert pro housle a orchestr č. 5 A dur Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur Rondo B dur Adagio E dur Rondo C dur
Obrázek č.8 (www.talich.com)
Jan Talich: housle
Jak je patrné, Talich se nejvíce zaměřuje na interpretaci klasicistní a romantickou. Pokud jde o tu první jmenovanou, sám interpret se o ní vyjádřil velice výstižně: „Interpretace Mozarta staví moderního houslistu, zvláště v dnešní interpretačně rozpolcené době, před mnoho problémů a výzev. Moje generace ještě vyrůstala pod vlivem romantického pojetí, které se za asi posledních deset let přetavilo v opačný, lehce sterilní, „moderní“ styl. Navíc dnes máme možnost slyšet historicky poučenou interpretaci na dobové nástroje, která nás, ať chceme nebo nechceme, velmi ovlivňuje. Bez její znalosti je dnes nemyslitelné se do barokní a klasicistní hudby vůbec pouštět. 25
Za skoro dvacet pět let od mého prvního setkání s díly Mozarta jsem měl to štěstí učit se a pracovat s významnými pedagogy a interprety z různých částí světa. Také jsem detailně poznal se smyčcovým kvartetem a komorním orchestrem značnou část jeho komorní a symfonické tvorby a jako posluchač i jeho opery, které s koncerty inspiračně velmi souvisí. Doufal jsem, že mi získané zkušenosti pomohou ve snaze o dosažení jakési absolutnosti a trvalosti osobního výrazu. Ale při každém dalším otevření partitury jsem zjistil, že tato snaha byla pošetilá. Kombinace životních zkušeností, osobního uměleckého a filosofického vývoje s mnohovrstevným Mozartovým dílem zajistí člověku neustálou radost z objevování nových inspiračních zdrojů i z nekonečného hledání rovnováhy mezi niterným, emocionálním naplněním skladby a její formou a stylem.“ Jan Talich (zdroj: www.talich.com)
Talich ve svém vyjádření dokonale vykresluje svůj přístup a úctu ke skladatelovu dílu a potvrzuje, že s velkým respektem pokaždé studuje hudební partituru a čte v ní mezi řádky. Právě studium partitury považuje za zásadní a postrádá ho u mnoha dnešních interpretů. Znalost pouze sólového partu totiž nenahradí přehled o celkovém skladatelovu záměru a hudební koncepci. V tomto ohledu Talich velice ctí houslové virtuosy minulého století, především pak Davida Oistrakha a Yehudi Menuhina, kteří beze zbytku pronikali do hloubky notového zápisu. Tato skutečnost totiž vede k vybudování nenahraditelného osobního projevu, který dle Janova názoru chybí většině sólistů na současné scéně. Při získávání informací o Talichových houslových kvalitách, jsem se neváhala na názor zeptat jeho kolegů v oboru. Ti zároveň potvrzují i můj osobní dojem. „Jana Talicha ml. jsem měl možnost poznat jako houslistu i dirigenta. Stal se výjimečně
inspirující
osobností
mého
hudebního
života.
Vnímám,
že
charakteristickým rysem jeho osobnosti v obou rolích je přirozená muzikalita vždy ve službách hudebního díla, jehož důkladná znalost je pro něj samozřejmostí. Jako houslista mne vždy zaujal svým citem pro hudební frázi a krásným inspirativním tónem.“ Mgr. Jakub Černohorský
26
Koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Ostrava, bývalý člen TKO (Zdroj: osobní rozhovor)
„Poznání Jana Talicha ml. jako houslisty a posléze i jako dirigenta pro mě znamenalo zásadní dělítko mezi studentskou a profesionální hudební činností. Byl pro mne vždy rozeznatelný svým krásným tónem a houslovou kantilénou. I přes to, že jeho hudební projev měl nevídané kvality, stejně nad ním nepřestal přemýšlet a toužil svou hru posunout ještě dál. Styl houslového vibrata a postavení rukou čas od času konzultoval i s mistrem Josefem Sukem. Tvořením zvuku se ostatně nepřestal zabývat dodnes. MgA. Jiří Partyka Zástupce koncertního mistra, SOČR Bývalý koncertní mistr a člen TKO (Zdroj: osobní rozhovor) Mezi Talichovy další diskografické počiny patří i následující: Bohuslav Martinů Česká rapsodie Jan Talich: housle Jaromír Klepáč: klavír
Obrázek č.9 (zdroj: www.amazon.com) Česká hudba pro housle a klavír (Suk, Dvořák, Janáček) Jan Talich: housle Josef Hála: klavír
Obrázek č.10 (zdroj: www.amazon.com)
27
Béla Bartók 44 Duet pro housle Jan Talich: housle Agnés Pyka: housle Obrázek č.11 (zdroj: www.amazon.com)
Jako sólista Talich často působí i v JKF, kde zastává místo šéfdirigenta. Situaci, kdy orchestr řídil z pozice sólisty, zažil např. na těchto koncertech: −
23.-24.9.2009 KSOJ ČB – L.van Beethoven: Koncert pro housle a orchestr D
dur op.61 −
26.-27.1.2011 KSOJ ČB – W. A. Mozart: Koncert pro housle a orchestr č. 3 G
dur, KV 216
Zdroj: Archiv JKF
V současnosti Talich hraje na housle z dílny J. Gagliana (1780). Navíc mu ČSOB Private Banking zajistila dlouhodobé zapůjčení mistrovského nástroje A. Stradivariho (1729).
28
5.
JAN TALICH – PRIMÁRIUS Okolnosti, za kterých se Jan ve svých třiceti letech dostal na místo primária v
Talichově kvartetu, jsem popsala v Talichově životopise. Nyní bych se ráda zaměřila na stručnou historii tzv. „druhé generace“ tohoto souboru, která se pomyslně datuje od Talichova nástupu v roce 1997. Se změnou primária byl spojen i odchod spoluzakládajícího violoncellisty E. Rattaye. Jeho pozici na pokyn Talicha st. zaujal mladý cellista Petr Prause. Spolu s Janem Talichem ml. vnesli do souboru potřebného mladistvého ducha. V letech 1997 – 2000 v kvartetu setrvával Jan Talich st. jako violista, který se stal posledním pojítkem mezi starou a novou generací. Toto období syn Jan označuje za velice přínosné. Otce považuje za velkou osobnost, přirozeného a praktického muzikanta. Partitury znal do poslední noty a novým mladým kolegům s pokorou a laskavostí předával své dosavadní zkušenosti. Nikdy nebyl autoritativní, v tom rozhodně nepadlo jablko daleko od stromu. „Nejsem autoritativní typ, po nikom nežádám úctu, která mi nenáleží.“ Jan Talich (zdroj: www.barancicova.cz) Bez větších problémů se v nové kvartetní sestavě členové sehráli a plynule tak navázali na předcházející úspěšnou éru „první generace“ TK. Jan Talich st. ze zdravotních důvodů odešel v roce 2000 a jeho místo zaujal Vladimír Bukač, který do té doby v tomto kvartetu působil jako sekundista. Jím uvolněné místo pak přijal houslista Petr Maceček. Po celých jedenáct let se tato kvartetní sestava Talich ml. - Maceček - Bukač Prause, nezměnila. Mladí hudebníci se přirozeně potýkali se srovnáním s generací „otců“, která kdysi nasadila příčku velmi vysoko. „Je sice příjemné pokračovat v tom, co v nejvyšší kvalitě dovedl otec a jeho druhové, nevěřte však, že je to jen výhoda! Já osobně i všichni čtyři společně chceme zachovat kvalitu „značky“ a cítíme v tomto směru velkou zodpovědnost.“ Jan Talich (zdroj: rozhovor pro Týdeník rozhlas) To, že se této sestavě podařilo onu kvalitu minimálně vyrovnat potvrzuje i 29
newyorský kritik, který se po koncertě TK v Carnegie Hall v recenzi vyjádřil: „Původní kvarteto bylo jedním z nejlepších na světě, druhá generace v tom pokračuje.“ (zdroj: Týdeník rozhlas) K poslední výměně obsazení došlo v roce 2011, kdy Petra Macečka nahradil mladý perspektivní virtuóz Roman Patočka. Ten momentálně působí mimo jiné i v Eben triu a zastává funkci druhého koncertního mistra v Talichově komorní filharmonii. Nový člen vnesl do souboru svoji lidskou i hudební dynamičnost a prokázal, že i bez předchozích kvartetních zkušeností je schopen stát se přínosným členem souboru. Ráda bych se nyní věnovala osobnímu stanovisku Jana Talicha ml. k působení v roli primária. Smyčcové kvarteto je pro něj nejčistší podobou instrumentální hudby. Těžko se tam podle něj hledají hudební kompromisy, hráči musí být zkrátka kompaktním celkem. Pronikání do hloubky skladby se velmi rychle stalo Talichovou vášní a život bez tohoto druhu práce by si už prý nedokázal představit. Právě ona hudební preciznost a souznění s kolegy je pro něho největší satisfakcí za mnohahodinové zkoušení, při němž se tříbí názory a hledá nejvhodnější způsob interpretace. Přesto, že je tento obor mimořádně časově i pracovně náročný a spojený s velkou odpovědností, považuje jej za svoji životní roli. Věnuje jí značnou část své energie i úsilí. I v mezilidské rovině je toto komorní uskupení mimořádně choulostivé. „Čtyři lidé stále spolu, je to hodně náročné. Nicméně nás to nutí se respektovat, vyjít si vstříc. Takže podle mě je právě kvarteto souborem, který dělá svoje členy hráčsky i lidsky lepšími. Formace se buďto rozpadne nebo vydrží, hrany osobností se musí obrousit. Kvarteto neústupných musí skončit.“ Jan Talich (zdroj: rozhovor pro časopis Harmonie 2005/10) Diskografie TK je velmi obsáhlá. Stejně jako první generaci, i stávající sestavě vydává kompaktní disky výhradně francouzská nahrávací společnost Calliope. Ročně u nich „Talichovci“ nahrají dvě až tři CD, které pak firma distribuuje v zahraničí. Kromě standardních repertoárových děl natočilo TK např. komplet ranně romantických Kalivodových kvartetů, což je ojedinělý počin. Obzvláště part prvních houslí je v 30
jednom z kvartetů náročný jako houslový koncert. Mezi nejvýznamnější koncerty novodobé historie Talichova kvarteta patří kocerty ve světoznámých koncertních sálech, jakými jsou např. Carnegie Hall, Beethovenhaus, Chatelet, Theatre de Champs-Elysée, Gaveau, Signore Hall atd. Všechna vystoupení se navíc dočkala skvělé kritiky. To, že se skutečně jedná o smyčcové kvarteto světové úrovně umocňuje fakt, že je pravidelně zváno na koncertní turné v Jižní Americe, Velké Británii, Jižní Koreji, Japonsku a Mexiku. Zajímavostí je, že stávající kvarteto má pod svým patronátem hudební agentura v Ženevě, která zastřešuje i další agentury po celém světě, pod které TK rovněž spadá. To znamená, že TK nemá o koncerty na světových pódiích nouzi, zato v České republice o něm skoro neslyšíme. Výmluvná je i skutečnost, že webové propagační stránky TK jsou pouze v anglickém jazyce, protože je zřídila zahraniční agentura. Není to zaviněno nezájmem interpretů, že v ČR tak málo koncertují. Nenašla se ale agentura, která by pro renomovaný soubor byla schopná zajistit odpovídající podmínky a koncertní příležitosti. Posteskl si nad tím i redaktor Českého rozhlasu Vltava Jiří Bálek, který na internetovém portálu www.operaplus.cz veřejně upozornil na to, jak málo u nás hrají nejlepší česká kvarteta a ještě méně jiné světově proslulé soubory. Talichovo kvarteto na české scéně skutečně vystupuje jen minimálně. Jednou z ojedinělých akcí bývají koncerty v rámci festivalu Talichův Beroun a komorním festivalu v Českém Krumlově, jejichž prezidentem je od roku 2012 v obou případech právě Jan Talich ml.
31
6.
JAN TALICH - PEDAGOG Ze všech Talichových tvůrčích oborů, je pedagogická činnost ta nejméně známá.
Pravdou je, že v jeho časovém harmonogramu zastává ten nejmenší podíl. Tento fakt nic nemění na tom, že je Talich vyhledávaným pedagogem na světových mistrovských kurzech, ať v sólovém či komorním oboru. Mezi ty nejprestižnější interpretační kurzy, na které je Talich pravidelně zván, patří Internationale Sommerakademie Prag-Wien-Budapest pořádané Musik Univerität für Musik und darstellende Kunst Wien. Úroveň těchto kurzů je skutečně vysoká, jejich účastníci jsou mimo jiné i pozdějšími vítězi soutěží, jakými jsou ARD (Mnichov), Josef Haydn (Vídeň), Fritz Kreisler (Vídeň), Yehudi Menuhin (Folkstone), Paganini (Ženeva), atd. Talich na těchto kurzech, konaných v Reichenau an der Rax, poslední čtyři roky každé léto působí po boku slavných profesorů, jakými jsou Shmuel Ashkenasi, Hagai Shaham, Dora Schwarzberg, Vilmos Szabadi, Johannes Meissl (Artis Quartett), Othmar Müller (Artis Quartett), Miguel da Silva (Ysaye Quartett) a další. Neméně zanedbatelné je Talichovo působení na Francouzsko – české hudební akademii v Telči, kde v létě pravidelně vyučuje od roku 2006. Kromě jiných zde pedagogicky působí věhlasná violoncellistka Michaela Fukačová (violoncello) a první flétnistka Pařížské opery Catherine Cantin (flétna). Mezi další města, ve kterých Talich krátkodobě vyučoval, patří Dijon, Orange County, Paříž, Angers a Prades (-v rámci festivalu Pabla Casalse TK s organizátory festivalu spolupracuje více než deset let). Pedagogocký vzor má Talich ve svých bývalých profesorech, a to především ve V. Snítilovi, Y. Neamanovi a S. Ashkenazim. On sám je převážně soustředěn na oblast technické problematiky, aby hráčské nedostatky nebyly překážkou na cestě k realizaci hudebního záměru. Uznává metodiku Otakara Ševčíka a označuje ji za důležitou při stavění základů houslové hry. Pro pokračování v rozvoji preferuje metodiky Carla Flesche a zejména D.C. Dounise, kterou považuje za nejmodernější a nejpokročilejší metodiku vůbec. Talich zastává názor, že by se v současnosti mělo na konzervatoře přijímat méně žáků a na vysoké školy opravdu jen ty nejlepší, protože u nás i ve světě absolvují vysoké školy každoročně desítky houslistů různých hráčských dispozic a šance na uplatnění těch méně zdatných je velmi malá.
32
“Je pro mě hrozně smutné, že nesmírně talentovaný žák hraje výborně, vyjde ve dvaceti nebo třiadvaceti z akademie, nikdo ho nezná a při vší úctě není u nás agentura, která by ho mohla vyslat do světa. Takový ambiciózní člověk se pak těžko vyrovnává s realitou doma a ve světě.” Jan Talich (zdroj: rozhovor pro časopis Harmonie 2005/10) Tím, že Talich pedagogicky působí výhradně na akcích krátkodobého typu, kde řeší aktuální, víceméně technické problémy, nemá možnost svoje návody dále systematicky rozvíjet. Většinou pracuje se studenty jen ve třech lekcích a v takových podmínkách není možno uskutečňovat výuku podle vlastní celkové představy. V roce 2010 se na podnět některých studentů a proděkanů fakulty účastnil konkurzu na místo houslového pedagoga pražské AMU, ale neuspěl. Tímto faktem se Jan Talich nenechal odradit a od svého záměru, uplatnit se jako stálý pedagog na jiné vysoké hudební škole, neupustil. Tuto situaci však hodlá řešit až v příštím roce po uplynutí šestileté smlouvy, kterou má s vedením JKF v úloze šéfdirigenta.
33
ZÁVĚR Poznání osobnosti Jana Talicha ml. pro mě bylo ve všech ohledech velmi inspirativní. Životní poslání umělce naplňuje Talich beze zbytku a nutí mě se zamýšlet nad možnostmi, jak dál rozšiřovat svůj osobní vývoj. Můj pojem „málo času“, při pohledu do jeho časového harmonogramu, nabírá jiný rozměr a nedivím se, že přirozeným důsledkem obrovského objemu jeho různorodých činností je minimum volného času pro sebe a rodinu. Všechny směry jeho uplatnění - sólistické, dirigentské, kvartetní, či pedagogické - jsou na tak vysoké úrovni, že je obtížné některý z nich považovat za dominantní. Jejich harmonické propojení se Janu Talichovi stalo přirozenou potřebou, takže si život bez některé z nich ani nedovede představit. Svěřil se mi, že pokud má delší koncertní turné s Talichovým kvartetem, nemůže se dočkat dirigentské taktovky a bez občasné sólové činnosti si připadá nevyužitý. Střídání činností je zárukou, že se mu žádná z nich neomrzí a dlouhodobou absenci kterékoliv z nich vnímá jako strádání. Pestrost životního rytmu je mu odměnou za vyčerpávající práci Souhrn poznatků ze všech činností mu pomáhá při práci s partiturou, při pronikání do hloubky díla, poznávání jeho smyslu a hledání prostředků jeho účinné interpretace. Jeho rozhled v oblasti hudebního materiálu, uměleckých směrů a rozvoje nástrojové techniky je zcela ojedinělý. Bohatost znalostí a rozmanitost umělecké praxe se pozitivně odrážejí v jeho dramaturgii i interpretaci a nedovolují mu být povrchní a podbízivý. K umělecké práci a osobnostem svých předků chová Jan Talich prokazatelně velkou úctu. Považuje je za rodinné stříbro, které ho zavazuje k navázání na talichovskou cestu k zanícené a poctivé umělecké práci. Tradice ho také nutí hledat vlastní hudební „rukopis“ ve všech odvětvích své činnosti, zřetelně definovat zvukový ideál v tónech svých houslí, kvarteta i orchestru tak, jak to dělal jeho prastrýc Václav a otec Jan. Věřím, že umělecký přínos Jana Talicha ml. bude české a světové hudební kultuře stále zřetelnější, že mu bude pomáhat rodinná pohoda a pevné zdraví v naplňování rodového a vlastního poslání. Pohled zblízka do proudu života vynikajícího umělce, poznání líce i rubu slávy, byl nejen poutavý, ale i inspirativní a poučný. Věřím, že osobnost Jana Talicha ml. se důstojně postaví po bok nezapomenutelného Václava Talicha. 34
POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE LITERATURA − KUNA, Milan: Václav Talich – Šťastný i hořký úděl dirigenta, 1.vyd. Praha: Academia, 2009 − MASARYKOVÁ, Herberta. Václav Talich. Dokument života a díla. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1967
ELEKTRONICKÉ ZDROJE − www.muzikus.cz − www.quatuortalich.com − www.hudebnirozhledy.cz − www.talich.com − www.radioservis-as.cz − www.leadersmagazine.cz − www.barancicova.cz − www.ceskyhudebnislovnik.cz − www.brikcius.com − www.cs.wikipedia.org − www.jihoceskafilharmonie.cz
OSOBNÍ ROZHOVORY S JANEM TALICHEM ml. − 10.2.2013; 2.5.2013
35
POZNÁMKY 1
Prague Leaders Magazine je distribuován do 80 zemí světa, ať už v tištěné nebo
elektronické podobě. 2
Zde se již jedná o budoucího dirigenta Václava Talicha, velikána mezi českými
umělci. 3
Český významný houslista a pedagog, který se řadí mezi zakladatele novodobé
výukové metody hraní na housle. Je tvůrcem vlastní učební metody - Škola houslové techniky, Škola smyčcové techniky, Houslová škola pro začátečníky. Řadí se tak mezi zakladatele české houslové metodiky. K jeho významným žákům patřili mimo jiné právě Jan Kubelík a Jaroslav Kocián 4
Václav Snítil (narozen v roce 1928 Hradec Králové). Žák Jaroslava Kociana a
student skladby u Vítězslava Nováka. V roce 1978 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. Na pražské AMU působil od roku 1964 a mezi jeho nejvýznamnější žáky patří mimo jiné Václav Hudeček a Pavel Šporcl. 5
Yfrah Neaman (narozen 13.02.1923 v Libanonu, zemřel 04.01.2003 v Londýně)
– věhlasný pedagog židovského původu, studoval v Paříži u Jacquese Thibauda a v Londýně u Carla Flesche a Maxe Rostala.
36
SEZNAM ILUSTRACÍ A TABULEK Obrázek č. 1: Talichovo kvarteto (zdroj: www.quatuortalich.com), str.10 Obrázek č. 2: Jan Talich ml. (zdroj: www.talich.com), str.12 Obrázek č. 3: obal CD (zdroj: www.talich.com), str.24 Obrázek č. 4: obal CD (zdroj: www.talich.com), str.24 Obrázek č. 5: obal CD (zdroj: www.talich.com), str.24 Obrázek č. 6: obal CD (zdroj: www.talich.com), str.25 Obrázek č. 7: obal CD (zdroj: www.talich.com), str.25 Obrázek č. 8: obal CD (zdroj: www.talich.com), str.25 Obrázek č. 9: obal CD (zdroj: www.amazon.com), str.27 Obrázek č. 10: obal CD (zdroj: www.amazon.com), str.27 Obrázek č. 11: obal CD (zdroj: www.amazon.com), str.28 Tabulka č.1: Sestavy v TK (zdroj: www.wikipedia.org), str.11
37
SEZNAM ZKRATEK TK – Talichovo kvarteto JKF – Jihočeská komorní filharmonie KSOJ ČB – Koncertní síň Otakara Jeremiáše České Budějovice AMU – Akademie múzických umění TKO/TKF – Talichův komorní orchestr/Talichova komorní filharmonie
38
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – vlastní graficky zpracovaný rodokmen Talichů Příloha č. 2 – Talichovo kvarteto, aktuální sestava (zdroj: www.quatuortalich.com) Příloha č. 3 – Jan Talich ml. (zdroj: www.jihoceskafilharmonie.cz) Příloha č. 4 – Jan Talich ml. diriguje JKF (zdroj: www.janackuvmaj.cz) Příloha č. 5 – dirigent Václav Talich (zdroj: zdendovi-autogramy.cz) Příloha č. 6 – dirigent Jan Talich ml. (zdroj: www.janackuvmaj.cz Příloha č.7 – Jan Talich a Talichova komorní filharmonie (zdroj: www.talich.com)
39
PŘÍLOHY
Příloha č.1: vlastní graficky zpracovaný rodokmen Talichů
40
Příloha č.2: Talichovo kvarteto, aktuální sestava (zdroj: www.quatuortalich.com)
Příloha č.3: Jan Talich ml. (zdroj: www.jihoceskafilharmonie.cz)
41
Příloha č.4: Jan Talich ml. diriguje JKF (zdroj: www.janackuvmaj.cz)
Příloha č.5: dirigent Václav Talich
Příloha č.6: dirigent Jan Talich ml.
42
Příloha č.7: Jan Talich a Talichova komorní filharmonie (zdroj: www.talich.com)
43
