JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta
Diplomová práce
Brno 2014
BcA. Veronika Velemanová
JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra varhanní a historické interpretace Studijní obor varhany
České varhanní školy a možnosti jejich praktického využití
Diplomová práce
Autor práce: BcA. Veronika Velemanová Vedoucí práce: doc. MgA. Zdeněk Nováček Oponent práce: prof. MgA. Kamila Klugarová
Brno 2014
Bibliografický záznam Velemanová, Veronika. České varhanní školy a možnosti jejich praktického využití [Czech organ schools and possibilities of their practice use]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra varhanní a historické interpretace, 2014. 106 s. Vedoucí diplomové práce doc. MgA. Zdeněk Nováček.
Anotace Diplomová práce „České varhanní školy a možnosti jejich praktického využití“ pojednává o českých varhanních školách, jejich autorech a o předchůdcích varhanních škol. Dále se zabývá možnostmi využití těchto materiálů v praxi.
Annotation Diploma thesis “Czech organ schools and possibilities of their practice use” deals with the Czech organ schools, their authors and with the predecessors of the organ schools. It also deals with the use possibilities of the Czech organ schools in practice.
Klíčová slova České varhanní školy, varhanní skladatelé, hra na varhany, varhany, pedagogika.
Keywords Czech organ schools, organ composers, organ play, organ, education.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.
Brno, dne 1. 5. 2014
Veronika Velemanová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi při psaní práce pomáhali. Zejména vedoucímu mé práce doc. Zdeňku Nováčkovi, dále Mgr. Janě Michálkové Slimáčkové, Ph.D., MgA. Tomáši Thonovi, prof. Janu Horovi, prof. Jaroslavu Tůmovi a v neposlední řadě také mé rodině.
Obsah PŘEDMLUVA .................................................................................................................................... 10 ÚVOD .................................................................................................................................................. 12 1.
PŘEDCHŮDCI VARHANNÍCH ŠKOL ................................................................................ 13
2.
VARHANNÍ ŠKOLY ............................................................................................................... 15 2.1
JOSEF FÖRSTER - PRAKTICKÝ NÁVOD KU HŘE NA VARHANY OP. 15: OD PRVNÍCH ZAČÁTKŮ AŽ K ÚPLNÉMU VYCVÍČENÍ. PŘÍRUČNÍ KNIHA PRO ZAČÁTEČNÍKY I UČITELE. ................................... 15 2.1.1
2.1.1.1
První oddělení - Hra na manuálu. ............................................................................. 16
Dvouhlasová cvičení pro obě ruce ............................................................. 17
2.1.1.1.1 Nepohnutelné položení rukou ............................................................. 17 2.1.1.1.2 Cvičení při změněné poloze rukou....................................................... 17 2.1.1.1.3 Dvouhlasová cvičení pro každou ruku o sobě ...................................... 17 2.1.1.2
Trojhlasová cvičení pro obě ruce ............................................................... 18
2.1.1.2.1 Nepohnutelné položení rukou ............................................................. 18 2.1.1.3 2.1.2
Čtyřhlasová cvičení..................................................................................... 18 Druhé oddělení - Hra na pedálu ................................................................................ 18
2.1.2.1
Překládání a podkládání nohou ................................................................. 19
2.1.2.2
Tiché střídání nohou .................................................................................. 20
2.1.2.3
Slyšné střídání nohou ................................................................................. 20
2.1.2.4
Užívání špičky a paty jedné a tétež nohy. .................................................. 20
2.1.2.5
Stupnice ..................................................................................................... 20
2.1.2.5.1 Diatonické tvrdé a měkké stupnice...................................................... 20 2.1.2.5.2 Chromatická stupnice .......................................................................... 20 2.1.2.6 2.1.3
2.1.3.1
Postupy v oktávách .................................................................................... 21 Třetí oddělení - Závěrky, přecházky, chorály, předehry a fugy.................................. 21
Závěrky ....................................................................................................... 21
2.1.3.1.1 Závěrky ve starých tóninách ................................................................ 21 2.1.3.2
Přecházky ................................................................................................... 22
2.1.3.3
Chorály ....................................................................................................... 22
2.1.4 Předehry a fugy .......................................................................................................... 22 2.1.5 Osobní hodnocení ...................................................................................................... 23 2.2 FRANTIŠEK ZDENĚK SKUHERSKÝ - THEORETICKO - PRAKTICKÁ ŠKOLA NA VARHANY ...... 24 2.2.1 I. Díl ........................................................................................................................... 26
2.2.1.1
Úvod ........................................................................................................... 26
2.2.1.2
Hra manuální .............................................................................................. 27
2.2.1.2.1 a) o výměně prstů ................................................................................ 27 2.2.1.2.2 b) o vzájemné výpomoci prstů ............................................................. 28
2.2.1.3
Hra pedální ................................................................................................. 28
2.2.1.3.1 a) hra špičkou ....................................................................................... 29 2.2.1.3.2 b) hra patou ......................................................................................... 29 2.2.1.3.3 c) hra chodidlem .................................................................................. 30 2.2.1.3.4 d) svedení špičky .................................................................................. 30 2.2.1.3.5 Vícehlasá hra pedální ........................................................................... 30 2.2.1.4
Spojení manuálu s pedálem ....................................................................... 30
2.2.1.5
Dodatek ...................................................................................................... 31
2.2.1.5.1 Stupnice tvrdé ...................................................................................... 31 2.2.1.5.1.1
a) v oktávách ................................................................................. 31
2.2.1.5.1.2
b) v terciích a decimách ................................................................ 31
2.2.1.5.1.3
c) v sextách.................................................................................... 31
2.2.1.5.1.4
d) střídavě v decimách a sextách .................................................. 31
2.2.1.5.1.5
e) střídavě v sextách a decimách .................................................. 31
2.2.1.5.1.6
f) v protipohybu ............................................................................ 31
2.2.1.5.2 Stupnice měkkého způsobu melodického ........................................... 31 2.2.1.5.3 Stupnice pedálové................................................................................ 31 2.2.1.5.3.1
a) tvrdé .......................................................................................... 31
2.2.1.5.3.2
b) měkké ....................................................................................... 31
2.2.2
II. díl - praktický ........................................................................................................ 31
2.2.2.1
24 lehkých předeher op. 48 ....................................................................... 32
2.2.2.2
30 předeher op. 44..................................................................................... 32
2.2.2.3
Studie op. 25 .............................................................................................. 32
2.2.2.4
15 praeludia op. 41-I .................................................................................. 32
2.2.2.5
15 praeludia op. 41-II ................................................................................. 32
2.2.2.6
Studie op. 26 .............................................................................................. 32
2.2.3
III. díl - praktický ....................................................................................................... 33
2.2.3.1.1 6 trií op. 57 ........................................................................................... 33 2.2.3.1.2 6 fuget op. 58 ....................................................................................... 33 2.2.3.1.3 3 fugy s úvodem op. 59 ........................................................................ 33 2.2.4 Osobní hodnocení ...................................................................................................... 33 2.3 JOSEF KOZLÍK - ŠKOLA HRY NA HARMONIUM A VARHANY (PRO SAMOUKY) ....................... 35 2.3.1 Osobní hodnocení: ..................................................................................................... 36 2.4 JOSEF KREJČÍ - PRAKTIČTÍ ZÁKLADOVÉ NAUKY O HŘE NA VARHANY OP. 4; OP. 5; OP. 6 ..... 38 2.4.1 I. sešit - 24 krátkých cvičení op. 4 .............................................................................. 39 2.4.2 II. sešit - 24 obšírnějších cvičení op. 5 ....................................................................... 41 2.4.3 III. sešit - 24 předehry (tvaru nejrozmanitějšího, jež se k studování a k cvičení, jakož i k potřebě všech téměř, i těch nejslavnějších bohoslužebných obřadech roku církevního hodí) op. 6 42
2.4.4 Osobní hodnocení: ..................................................................................................... 43 2.5 FERDINAND BACHTÍK A STANISLAV JIRÁNEK - ŠKOLA NA VARHANY ................................. 44 2.5.1 O varhanách............................................................................................................... 46 2.5.2 Rejstříkování (registrování) ....................................................................................... 47 2.5.3 Životopisné nástiny .................................................................................................... 47 2.5.4 Slovníček .................................................................................................................... 47 2.5.5 Hra na manuále ......................................................................................................... 48
2.5.5.1
Cvičení jednohlasá ..................................................................................... 48
2.5.5.1.1 Nehybná poloha ruky ........................................................................... 49 2.5.5.1.2 Rozpínání prstů a stahování ruky ......................................................... 49 2.5.5.1.3 Podkládání palce .................................................................................. 49 2.5.5.1.4 Výměna prstů tichá a hlasitá................................................................ 49 2.5.5.2
Cvičení dvouhlasá....................................................................................... 49
2.5.5.2.1 a) Nehybná poloha rukou .................................................................... 49 2.5.5.2.2 b) Posouvání......................................................................................... 50 2.5.5.3
Cvičení dvojhlasá střídavě pro pravici a levici ............................................ 50
2.5.5.4
Cvičení trojhlasá ......................................................................................... 50
2.5.5.4.1 Výpomoc rukou .................................................................................... 50 2.5.5.5 2.5.6
2.5.6.1
Cvičení čtyřhlasá......................................................................................... 50 Hra na pedále ............................................................................................................ 51
Hraní špičkou - pravou a levou................................................................... 51
2.5.6.1.1 Překládání a podkládání ....................................................................... 52 2.5.6.1.2 Výměna tichá a hlasitá ......................................................................... 52 2.5.6.2
Hraní patou a špičkou ................................................................................ 53
2.5.6.3
Hraní okraji chodidel .................................................................................. 54
2.5.7
Druhý díl - Předehry a dohry .................................................................................... 54
2.5.7.1
Předehry a dohry v tóninách církevních .................................................... 54
2.5.7.2
Krátká preludia v tóninách tvrdých a měkkých .......................................... 55
2.5.7.3
Chorály ....................................................................................................... 56
2.5.7.3.1 1. Přijď, ó Duše přesvatý ...................................................................... 56 2.5.7.3.2 2. Hle přijde Pán, Spasitel náš .............................................................. 56 2.5.7.3.3 3. Narodil se Kristus Pán ...................................................................... 56 2.5.7.3.4 4. Kristus příklad pokory ...................................................................... 56 2.5.7.3.5 5. Skrytý Bože! ..................................................................................... 56 2.5.7.3.6 6. Stála matka Spasitele ....................................................................... 56 2.5.7.3.7 7. Základ církve jest na skále ................................................................ 56 2.5.7.3.8 Pán přichází, ten Jenž z hrobu vyšel v slávě Přeskvoucí....................... 56 2.5.7.3.9 8. Svatý Václave ................................................................................... 56
2.5.7.3.10 9. Otče náš, milý Pane........................................................................ 56 2.5.7.3.11 10. Zvěstuj těla vznešeného (Jazyku náš tajemství) .......................... 56 2.5.7.3.12 Pange lingua ....................................................................................... 56 2.5.7.4
Předehry v tóninách tvrdých a měkkých.................................................... 57
2.5.8 Dodatek ...................................................................................................................... 57 2.5.9 Osobní hodnocení: ..................................................................................................... 57 2.6 EDUARD MARHULA - INSTRUKTIVNÍ PRELUDIA. K RYCHLÉMU A PRAKTICKÉMU NAUČENÍ HŘE NA VARHANY, JAKOŽ I K POTŘEBĚ KOSTELNÍ ........................................................................ 59 2.6.1 Cvičení manuálová (později i pedálová) .................................................................... 61 2.6.2 Pedálová cvičení ........................................................................................................ 61 2.6.3 Osobní hodnocení: ..................................................................................................... 62 2.7 JOSEF CYRIL SYCHRA - POPULÁRNÍ ŠKOLA NA VARHANY ................................................... 63 2.7.1 Hra na manuále ......................................................................................................... 65
2.7.1.1
Varhany ...................................................................................................... 65
2.7.1.2
Odvozené tóny ........................................................................................... 65
2.7.1.3
Roztahování a stahování ruky (přesahování prstem) ................................ 65
2.7.1.4
Posouvání rukou ........................................................................................ 66
2.7.1.5
Podkládání a překládání prstů ................................................................... 66
2.7.1.6
Stupnice ..................................................................................................... 66
2.7.1.7
Dvojhmaty .................................................................................................. 67
2.7.1.8
Výměna prstů ............................................................................................. 67
2.7.1.9
Chromatická stupnice ................................................................................ 67
2.7.1.10 2.7.2
Cvičení čtyřhlasá (krátké předehry) ....................................................... 68
Hra na pedále ............................................................................................................ 68
2.7.2.1
Hra pravou a levou nohou (špičkou) .......................................................... 68
2.7.2.2
Předkládání a podkládání nohy .................................................................. 69
2.7.2.3
Výměna ...................................................................................................... 69
2.7.2.4
Hraní špičkou a patou i okraji chodidel ...................................................... 70
2.7.3 Osobní hodnocení: ..................................................................................................... 70 2.8 JOSEF TRUMPUS - THEORETICKO - PRAKTICKÁ ŠKOLA NA VARHANY OP. 15 ...................... 72 2.8.1 Manuál ....................................................................................................................... 74
2.8.1.1
Cvičení v rozsahu pěti tónů ........................................................................ 74
2.8.1.2
Cvičení většího rozsahu.............................................................................. 75
2.8.1.3
Dvouhlasá cvičení ....................................................................................... 75
2.8.1.3.1 Cvičení pro pravou ruku ....................................................................... 75 2.8.1.3.2 Cvičení pro levou ruku ......................................................................... 75 2.8.1.4
Cvičení tříhlasá ........................................................................................... 76
2.8.1.5
Cvičení čtyřhlasá......................................................................................... 76
2.8.2
2.8.2.1
Pedál .......................................................................................................................... 76
Hra špičkou................................................................................................. 76
2.8.2.1.1 Tichá výměna ....................................................................................... 78 2.8.2.1.2 Hlasitá výměna ..................................................................................... 78 2.8.2.2
Hra patou a špičkou ................................................................................... 78
2.8.2.3
Hra chodidlem ............................................................................................ 78
2.8.2.4
Spojení levé ruky a pedálu ......................................................................... 79
2.8.3 Hra obou rukou a pedálu ........................................................................................... 79 2.8.4 Dodatek ...................................................................................................................... 80 2.8.5 Osobní hodnocení: ..................................................................................................... 80 2.9 JAN HLUCHÁŇ - MALÁ ŠKOLA PEDÁLOVÉ HRY .................................................................... 81 2.9.1 Hra špičkami .............................................................................................................. 82 2.9.2 Intervaly ..................................................................................................................... 83 2.9.3 Tóny zvýšené a snížené............................................................................................... 83 2.9.4 Hra špičkami i patami ................................................................................................ 83 2.9.5 Skupiny terciové hrané jednou nohou ........................................................................ 84 2.9.6 Tichá výměna nohou .................................................................................................. 84 2.9.7 Hlasitá výměna........................................................................................................... 84 2.9.8 Rozložené trojzvuky dur a moll, velký rozsah ............................................................ 84 2.9.9 Hraní chodidlem nohy pravé neb levé ....................................................................... 84 2.9.10 Dvouhlasá hra............................................................................................................ 84 2.9.11 Osobní hodnocení: ..................................................................................................... 85 2.10 STANISLAV MACH - NÁVOD KE HŘE NA VARHANY OP. 199 ................................................. 86 2.10.1 Prstová cvičení manuální ........................................................................................... 87 2.10.2 Cvičení s upoutaným prstem ...................................................................................... 88 2.10.3 Dvouhlasá cvičení pro obě ruce................................................................................. 88 2.10.4 Dvouhlasé invence zvlášť pro pravou i levou ruku .................................................... 88 2.10.5 Tříhlasé invence pro dvě ruce .................................................................................... 89 2.10.6 Hra pedální ................................................................................................................ 89
2.10.6.1
a) střídání nohou .................................................................................... 89
2.10.6.2
b) hlasitá výměna ................................................................................... 89
2.10.6.3
c) tichá výměna ...................................................................................... 90
2.10.6.4
d) hra patou, špičkou a nártem .............................................................. 90
2.10.6.5
Cvičení pro jednu ruku a pedál .............................................................. 90
2.10.7 2.10.8 2.10.9
Čtyřhlasá cvičení pro obě ruce s pedálem ................................................................. 90 Dodatek: Modulace z C dur do nejužívanějších tónin ............................................... 91 Osobní hodnocení: ..................................................................................................... 91
ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 92 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 94 PŘÍLOHA ........................................................................................................................................... 99
Předmluva Téma své diplomové práce jsem si vybrala zejména z důvodu, že je mi blízká oblast pedagogiky, učitelské praxe a s tím i nezbytně související výukové materiály. Vždy mě velmi zajímaly různé varhanní učebnice a zaprášené, leckdy i hodně staré materiály pro začátečníky, které svým způsobem vypovídají o duchu doby, ve které byly vydány. To se například u varhanních škol projeví nejčastěji v textové části, protože některé školy byly psány pro nás již téměř archaickým jazykem, a díky tomu působí mnohdy snad i poněkud úsměvně. Také grafická úprava bývá často jednoduchá, dnes bychom řekli, že až velmi prostá. Ale musíme si uvědomit, že technika grafiky a možnosti tisku od dob vydání učebnic velmi pokročila a důležité je také to, že autorům publikací nešlo o nějaký efekt, ale o praktičnost a přehlednost. Takže zde i černobílý obyčejný náčrtek mnohdy bohatě stačí k pochopení dané problematiky a plně splní svou funkci. Některé školy na varhany, které ve své diplomové práci zmiňuji, jsou více jak 120 let staré. Avšak to, že nejsou dnes v některých ohledech již zcela aktuální, obsahují zastaralé, či v současné době překonané informace nebo principy, těmto publikacím neubírá na jejich významu. Mohou být cenným zdrojem cvičení, krátkých preludií, či jen jako doplnění k jiné varhanní literatuře. Při pátrání po materiálech na chrámových kůrech, v knihovnách a v archivech nebo v soukromých sbírkách, se mi do rukou dostaly často zapomenuté, ohmatané, či již neúplné varhanní učebnice, jež prošly rukama spousty lidí, a na nichž čas zanechal nesmazatelné stopy. V mnohých knihách byly k cvičením ručně doplněny poznámky, nebo byly příklady porůznu doplňovány, proškrtávány, či jinak „vylepšovány“ dle představy toho, kdo podle té které školy na varhany učil, nebo snad žáka, který sám z učebnice hrál. Důvodem, proč se ve své práci věnuji ryze českým školám je nejen fakt, že jsou mi díla českých autorů osobně bližší, ale také fakt, že jsou dnes jednotlivé publikace poměrně málo známé a již téměř zapomenuté. Při výuce metodik na konzervatořích a vysokých hudebních školách je téma „Varhanní školy“ často absolventskou nebo státnicovou otázkou. Avšak z důvodu obsáhlosti tématu čítajícího světové i české 10
varhanní školy zde obvykle není prostor se nějak podrobněji jednotlivými učebnicemi zabývat. Ráda bych tedy vytvořila přehledný souhrn českých škol na varhany, které lze dnes ještě dohledat.
11
Úvod Jako základní cíl diplomové práce si kladu zpracování tématu české varhanní školy a možnosti jejich praktického využití, které nebylo doposud zmapováno. Ráda bych tak vytvořila přehledný souhrn škol, které jsou dnes dostupné, přičemž však jednotlivé učebnice nejsou běžně k dohledání v knihkupectvích, ale spíše ve velkých knihovnách a archivech, ve studovnách rukopisů a starých tisků a pak také samozřejmě v soukromých archivech varhaníků. Dále bych se ráda zmínila o samotných autorech publikací, protože mezi nimi bylo velké množství ve své době známých a talentovaných osobností, nejčastěji učitelů, kapelníků, varhaníků a ředitelů kůrů. Tito lidé si kladli velice ušlechtilý cíl, a to napsat a vychovat pomocí varhanní školy novou generaci varhaníků, nejčastěji chrámových varhaníků, kteří by tak plnili toto poslání. Byla by tedy škoda, aby upadli v zapomnění. A na závěr bych chtěla, kromě stručného rozboru jednotlivých cvičení, také uplatnit vlastní hodnocení dané školy a zhodnotit tak její možné uplatnění i pro dnešní pedagogickou praxi.
12
1. Předchůdci varhanních škol Je zajímavé položit si otázku, co bylo vlastně před varhanními školami - co jim předcházelo a jaký byl samotný podnět jejich vzniku. Varhanní umění mělo, ještě před sepsáním první české varhanní školy, na našem území několikasetletou tradici, kdy se znalosti hry na varhany šířily z učitele na žáka, z generace na generaci. Mnoho známých interpretů a skladatelů začínalo svou hudební dráhu u vesnického varhaníka, který byl tak trochu všeumělcem. Většinou se jednalo o kantory, kteří učili ve škole, vedli chrámový sbor a též varhaničili. Pokud byl žák nadaný a měl i trochu štěstí, dostal se do rukou zručnějšího varhaníka a ten mu poskytl svůj styl učení a snad i lepší možnosti rozvoje. Za předchůdce škol na varhany je tedy možné považovat různé jednoduché skladbičky a cvičení napsaná varhanními pedagogy pro své žáky k ryze edukačním účelům. Lze předpokládat, že každý učitel si tak vytvořil pro svou vlastní potřebu dostatečný počet skladeb (ať už opisů děl jiných autorů, které upravil nebo svých vlastních invencí) a podle těchto materiálů také vyučoval. Vznikaly tedy převážně rukopisné varhanní knížky, z nichž některé se nám zachovaly dodnes, většinou však v podobě, v níž se autor jen velmi těžko dohledává. Velmi pěkně to v ediční zprávě k Varhanní knížce starých autorů shrnul Petr Koukal. „Varhanní knížky představují jeden z nejrozšířenějších typů hudebních pramenů v celém středoevropském teritoriu. V českých historických zemích jsou až na výjimky téměř vždy spojeny s osobností některého městského nebo vesnického učitele. Staří kantoři si je sestavovali nejen pro své potřeby hudebně interpretační (vždyť působili jako varhaníci a ředitelé kůru), ale i pro potřeby hudebně pedagogické (pro vlastní zdokonalování i pro své žáky).“ 1 Varhanní knížky neměly povětšinou příliš vysoké ambice. Šlo jim zejména o zvelebení liturgické hudby a zároveň o pedagogické účely - vyškolení chrámových varhaníků. S tímto záměrem se také zakládaly i hudební instituce - varhanické školy.
1
KOUKAL, Petr. Varhanní knížky starých kantorů: Orgelbücher altböhmischer Schulmeister = Organ books by old Czech schoolmasters = Les livres d'orgue des anciens maiters d'école tchèques : BakovBrno-Březnice-Doksy-Jemnice-Mostiště-Olomouc-Plzeň-Sebranice-Slavkov u Opavy-Telč. 1. vyd. Opava: Artthon, 2004, cit. s. I.
13
Se stejným úmyslem byly sepsány také české varhanní školy. Většinou vycházely z nepříliš vyspělé klavírní techniky a úrovně, aby se dle nich mohl učit i průměrně nadaný a vyspělý začátečník. Nešlo tedy o dosažení vysoké úrovně varhanní hry, ale o zkvalitnění chrámové hudby. Podobně se vyjadřuje i Jan Evangelista Kypta ve své předmluvě k Náuce o souhlasu. „Jak mocně hudba, zvlášť hudba vznešená, jakou býti má hudba církevní, na jednoho každého člověka působí; poznal snad každý za dob svého života, každý, pravím, buďsi on již znatel hudby čili nic. Naopak velice uráží se vrozený člověku nábožnosti cit, kdykoliv vstoupiv do chrámu Páně, nezdařenou hudbu poslouchati přinucena se vidí. To samé platí i o hraní varhan, tohoto krásného, právě kostelního nástroje.“2 Vedle varhanních knížek a škol vznikaly i učebnice generálního basu pro varhany, které lze též považovat za jakési předchůdce varhanních škol, neboť hra generálbasu byla s hrou na varhany velice úzce spjata. Vyspělejší varhaník v 17. a 18. století se v praxi s tímto aspektem potýkal velmi často.3 Schopní a nadaní varhaníci byli schopni hrát a vytvářet bohaté doprovody jen podle jednořádkového zápisu generálbasu. Ti méně schopní hráči a žáci museli mít notový zápis rozepsaný. K tomu, aby se to naučili, sloužily školy generálního basu. Je škoda, že mnoho cenných nejen pedagogických notových materiálů, které byly za staletí pro varhany napsány, upadlo v zapomnění. Autoři, ať už varhanních knížek nebo i jen drobných pedagogických dílek, psali převážně pouze rukopisné skladby, které se porůznu přepisovaly a zakládaly na kůrech. Málokteré dílo se dočkalo seriózního tisku, který byl poměrně nákladný.4 Je proto velmi cenné, že se nám do dnešních dnů podařilo zachovat alespoň několik českých varhanních škol, které by, byť již neodpovídají současným pedagogickým „trendům“, neměly být jen tak opomíjeny a zapomenuty. 2
KYPTA, Jan Evangelista. Náuka o souhlasu, obsahujíc nejdůležitější pravidla generálního čili očísleného basu. Brno: J. Pátek, 1861, cit. nečíslováno - úvod. 3 KOUKAL, Petr. Varhanní knížky starých kantorů: Orgelbücher altböhmischer Schulmeister = Organ books by old Czech schoolmasters = Les livres d'orgue des anciens maiters d'école tchèques : BakovBrno-Březnice-Doksy-Jemnice-Mostiště-Olomouc-Plzeň-Sebranice-Slavkov u Opavy-Telč. 1. vyd. Opava: Artthon, 2004, s. I - II. 4 VAŇHAL, Jan Křtitel, Tomáš THON, Petr KOUKAL, Tomáš HORÁK a Wolfgang KREUZHUBER. Šest fug pro varhany: Sechs Fugen für die Orgel = Six fuges for organ = Six fugues pour l'orgue. 1. vyd. Opava: ARTTHON, 2012, s. V - VI.
14
2. Varhanní školy 2.1
Josef Förster - Praktický návod ku hře na varhany op. 15: od prvních začátků až k úplnému vycvíčení. Příruční kniha pro začátečníky i učitele.
•
rozsah 60 stran
•
formát 26 x 34 cm orientovaný na šířku
•
v českém/německém jazyce
•
vydalo nakladatelství Robert Veit v Praze roce 1862
•
k dispozici v Moravské zemské knihovně v Brně
•
titulní strana školy v příloze - strana č. 1
Josef Förster (též Foerster) se narodil 22. února 1833 v Osenici do hudebně založené rodiny Förstrů. U svého otce, Josefa Förstera, který byl učitelem a ředitelem kůru v Osenicích, se naučil základům hudby. 5 Studoval učitelství na vzorné škole v Praze a dále se vzdělával na pražské varhanické škole, kterou údajně absolvoval s titulem nejlepšího žáka z ročníku. Jako varhaník působil v několika chrámech - nejprve v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě, dále například v Praze u sv. Vojtěcha, u sv. Mikuláše a u sv. Trojice ve Spálené ulici. Roku 1887 se stal dokonce ředitelem kůru v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, přičemž v této funkci setrval až do své smrti.6 Platil za výborného varhaníka - měl tu čest usednout jako první varhaník 5
České varhanní skladby II: Josef Förster. In: Český rozhlas [online]. 1997-2014, 2. ledna 2013 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://m.rozhlas.cz/nakladatelstvi/historicka_rada/_zprava/ceskevarhanni-skladby-ii--1156893 6 ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek prvý, A - L. 1. vydání. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 342.
15
za varhany v Rudolfinu. Vyučoval hudbu na učitelském ústavu a hudební teorii na pražské konzervatoři.7 Stal se předchůdcem německého chrámového reformního hnutí. To se projevilo zejména v jeho chrámových dílech - např. v Chorální mši. Dále je mimo jiné autorem dvou requiem, mší, drobných programních skladeb pro klavír, pro harmonium a mnoha transkripcí. Pro varhany složil dvě slavnostní předehry, sbírku předeher - Katolický varhaník a také vydal Nauku o harmonii.8 Förster zemřel 3. ledna 1907 v Praze.9 Ačkoliv sám J. Förster nazval své dílo pouze praktickým návodem, jedná se o plnohodnotnou školu hry na varhany. Celá učebnice je bilingvální - všechny texty jsou vždy uvedeny jak česky (to vždy na prvním místě), tak i na druhém místě německy. Škola začíná úvodní předmluvou s názvem „Připomenutí“, kde autor popisuje podnět, proč vlastně napsal Praktický návod ku hře na varhany. Dále zde stručně popisuje rozdíl mezi varhanami a klavírem, jak je vhodné jednotlivá cvičení pojímat a efektivně cvičit a také je zde nastíněno rozdělení školy na tři oddíly: 1. Hra na manuálu 2. Hra na pedálu 3. Spojení hry manuálové a pedálové. 2.1.1 První oddělení - Hra na manuálu.
U všech manuálových cvičení v prvním oddíle školy jsou od Josefa Förstera vypracovány alespoň částečné prstoklady. 7
PIRNER, Jan. Český hudební slovník osob a institucí: Förster, Josef [online]. 2012, 18.2.2012[cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_de tail&id=7719 8 PAZDÍREK, Oldřich. Pazdírkův hudební slovník naučný: II. část osobní, svazek prvý A-K. Brno: Oldřich Pazdírek, 1937, str. 277. 9 BECKMANN, Klaus. Repertorium Orgelmusik: Komponisten, Werke, EdiGonen : 1150-1998 : 41 Länder : eine Auswahl = A bio-bibliographical index of organ music : composers, works, ediGons : 1150-1998 : 41 countries : a selecGon = Catalogue bio-bibliographique de musique d'orgue : compositeurs, oeuvres, édiGons : 1150-1998 : 41 pays : une sélecGon. 2. neu bearbeitete und erw. Aufl. New York: Schott, 1999, s. 62. ISBN 3795703581.
16
2.1.1.1 2.1.1.1.1
Dvouhlasová cvičení pro obě ruce Nepohnutelné položení rukou
První kapitolu s názvem Nepohnutelné položení rukou tvoří deset cvičení (č. 1 - 10), která jsou v pětiprstové poloze. Zpočátku jsou rytmicky velmi jednoduchá - založená na dlouhých držených tónech v obou rukách, posléze rytmicky i melodicky bohatší. Pravá ruka hraje z notové osnovy s houslovým klíčem a levá ruka z notové osnovy s basovým klíčem. U cvičení je doporučená registrace na osmistopý principálový rejstřík. 2.1.1.1.2
Cvičení při změněné poloze rukou
Ukázky 11 až 23 jsou již většího rozsahu. Förster zde některé příklady doporučuje pro lepší procvičení transponovat do jiných tónin. Ruce opět hrají ze dvou osnov a některé ukázky jsou opatřeny italským tempovým označením. Cvičení 24 nese označení Figurovaný chorál (Pange lingua). Pravá ruka (hraje na prvním manuálu s doporučeným osmi- a čtyřstopým rejstříkem) přednáší melodické dlouhé tóny a levá ruka (na druhém manuálu s osmi- a šestnáctinovým rejstříkem) má bohatý figurativní šestnáctinový doprovod. Na ukázce 25 s tempovým značením Con brio je názorně vysvětlen a též i dostatečně popsán princip staccata na varhanách. 2.1.1.1.3
Dvouhlasová cvičení pro každou ruku o sobě
Následují dvě strany cvičení pro pravou a dvě strany pro levou ruku, která jsou napsána vždy na pouze jedné notové osnově a každá ruka se zde na dvojhlasé melodii seznamuje s principem zadržených tónů, tichou a hlasitou výměnou a také s podkládáním a překládáním prstů. Jedná se o čísla 26 až 45.
17
2.1.1.2 2.1.1.2.1
Trojhlasová cvičení pro obě ruce Nepohnutelné položení rukou
Tříhlasé příklady 46 až 53 jsou v pětiprstové poloze. Každá ruka má vždy jeden hlas a třetí hlas je střídavě buď s pravou, nebo s levou rukou, nebo nastupuje později. Následujících více jak dvacet cvičení (č. 54 - 77) je též na procvičení trojhlasé hry, avšak ruce již nejsou omezovány pětiprstovou polohou. U téměř všech příkladů je italské tempové označení, mnohdy jsou zde také připsány drobné připomínky ke konkrétním příkladům, nebo doporučená registrace. Číslo 78 je opět Figurovaný chorál s tempovým označením Risoluto a podtitulem Ti Bože se koříme. 2.1.1.3
Čtyřhlasová cvičení
Počínaje cvičením 79, následuje za sebou řada cvičení (č. 79 - 96) na souhru čtyřhlasu. Jedná se o rozdílně dlouhá dílka, z nichž některá mají jen pár taktů, jiná naopak i několik stran (zejména poslední cvičení v této kapitole - č. 96 čítající tři strany, je poměrně rozsáhlé a je u něj uveden jako autor Josef Leopold Zvonař). Příklady povětšinou nesou tempová, či jiná italská značení například charakteru skladby, nebo je v českém jazyce doporučená registrace, či značení tóniny. Technicky se zde opět procvičují prvky manuálové hry - tedy hra s jedním i více zadrženými tóny, překládání tříhlasých akordů legatovou výměnou, tichá i hlasitá výměna, frázování, podkládání a překládání prstů v obou rukách. 2.1.2 Druhé oddělení - Hra na pedálu
V úvodu kapitoly jsou vysvětleny dvě následně používané zkratky a to „s“ - sinistra hra levé nohy a „d“- destra - hra pravé nohy. Je zde také uvedena autorova připomínka k nácviku: „Veškerá pedální cvičení hrají se zpočátku zvolna, později
18
však, docílil - li žák neúnavným cvičením zřetelný a přesný tón z varhan vyluzovati, čerstvěji…“10 Všechna cvičení jsou napsána pouze na jedné notové osnově v basovém klíči a jsou poměrně důsledně opatřena nohokladem. Dvoutaktové modely 1 až 71 jsou založeny na hře špičkami na bílých klávesách, nejprve se střídají sousední klávesy - tedy stoupající, nebo klesající sekundové intervaly a dále se intervaly zvětšují až do vzdálenosti kvinty. Další skupina krátkých, nejčastěji jedno - až dvoutaktových cvičení (č. 72 - 169) procvičuje střídání hry na bílých a černých klávesách špičkami. šp Zpočátku v sekundové vzdálenosti a postupně se hra rozšiřuje až do oktávové vzdálenosti. Příklady 169 až 171 jsou vlastně vzestupné vzestupné a sestupné pasážové postupy v terciích přes celou pedálovou klávesnici. Cvičení 172 až 182 ukazují možnosti, kterými lze lehce vytvořit řadu pasážových cvičení v různých intervalových vzdálenostech. 2.1.2.1
Překládání a podkládání nohou
Řada šedesáti cvičení vičení (č. 1 - 60) je věnována problematice překládání a podkládání nohou. Förster k tomuto účelu užívá netradiční způsob značení značen - viz obrázek. 11
Překládání a podkládání probíhá nejprve nejpr v sekundových intervalech na dlouhých pedálových klávesách (č. 1 - 22), dále v kombinaci na dlouhých a krátkých klávesách (č. 23 - 39) a následně již ve větších, maximálně decimových intervalech (č. 40 - 60).
10
FÖRSTER, Josef. Praktický tický návod ku hře na varhany, op. o 15: od prvních začátků tků až k úplnému vycvičení: příruční kniha pro začátečníky i učitele:: celé dílo sestavil v 6 sešitech. Praha: Bei Robert Veit, 1862, s. 31. 11 Ibid. s. 35.
19
Příklad 61 s tempovým označením moderato je pro pravou ruku (notová osnova s houslovým klíčem) a pro levou ruku, či pedál (notová osnova s basovým klíčem). Je tedy velice přínosné, že toto cvičení je možné hrát v několika možných variantách. Pravá ruka a levá ruka, pravá ruka a pedál anebo obě ruce současně s pedálem. To samé je možné praktikovat na ukázce 62, jen s rozdílem, že pravá ruka zde hraje z basového klíče. 2.1.2.2
Tiché střídání nohou
Příklady 1 až 7 (zapsány v basovém klíči), jsou zacíleny na seznámení žáka s tichou i několikanásobnou výměnou nohou na téže klávese. 2.1.2.3
Slyšné střídání nohou
Devět cvičení (č. 1 - 9), taktéž uvedených pouze v basovém klíči, se věnuje seznámení žáka s hlasitou výměnou nohou na stejné klávese. 2.1.2.4
Užívání špičky a paty jedné a tétež nohy.
Josef Förster užívá klasické značení pro špičku „V“ a patu „U“ a také
pro hru více
kláves jednou nohou. Krátké, nejčastěji jednojedno až dvouřádkové příklady 1 až 30 v basovém klíči jsou pro pravou nohu a dále ukázky 1 až 25 jsou pro levou lev nohu. 2.1.2.5 2.1.2.5.1
Stupnice Diatonické tvrdé a měkké stupnice
Příklad 1 slouží jako model, podle kterého je možné další, jen naznačená cvičení 3 až 24 upravit - transponovat do jiných tónin a vytvořit tak velké množství příkladů v durových a molových tóninách od všech vše bílých i černých kláves. 2.1.2.5.2
Chromatická stupnice
Na seznámení s chromatickou stupnicí je v Praktickém návodu ku hře na varhany uvedeno pouze jedno cvičení, u kterého je zajímavostí, že má vypracován dvojí 20
možný nohoklad. Pravá ruka hraje z notové osnovy s houslovým klíčem a levá ruka sdílí notovou osnovu s basovým klíčem. 2.1.2.6
Postupy v oktávách
Závěr oddílu Hra na pedál tvoří kapitola, kde je na jednadvaceti příkladech demonstrována dvojhlasá pedálová hra v paralelních oktávách. Nejprve je tomu pouze v sekundových krocích, později i ve větších intervalových skocích. 2.1.3 Třetí oddělení - Závěrky, přecházky, chorály, předehry a fugy 2.1.3.1
Závěrky
V dnešním běžném hudebním slovníku se již téměř neužívají termíny jako závěrka či přecházka, které byly v době napsání učebnice zřejmě běžně používané. Zajímavá je proto německá verze těchto pojmů v učebnici - „Cadenzen, Modulationen…“, které jsou i dnes aktuální. Zde, ve varhanní škole, se jedná o kadence - závěrky, tedy o harmonická zakončení skladby. K tomuto účelu vytvořil Josef Förster dvacet šest krátkých, nejčastěji čtyřtaktových kadencí téměř ve všech tóninách. Následuje autorovo upozornění: „ V tomto oddělení cvičí se žák současně ve hře na manuálu a pedálu, musí však dříve manuální, jakož i pedální příděl (manuální bas) o sobě a zprávně prohráti…“ 12 Prstoklady nejsou v částech Závěrky, přecházky a chorály značeny, avšak nohoklady zde jsou vypracovány, popřípadě jsou alespoň naznačeny. 2.1.3.1.1
Závěrky ve starých tóninách
V této kapitole je vytvořeno pět krátkých kadencí ve starých církevních tóninách jónské, dórské, frygické, mixolydické a aiolské.
12
FÖRSTER, Josef. Praktický návod ku hře na varhany, op. 15. Praha: Bei Robert Veit, 1862, cit. s. 42.
21
2.1.3.2
Přecházky
Zde máme vypsaných šestnáct přechodů v nejužívanějších tóninách. 1. C - D; 2. D -C; 3. C - E; 4. E - C; 5. C - Es; 6. Es - C; 7. C - e; 8. e - C; 9. F - e; 10. e - F; 11. d - e; 12. e - d; 13. d - As; 14. As - d; 15. D - as; 16. As - D.13 2.1.3.3
Chorály
Tři chorály ve čtyřhlasé úpravě - 1. K Duchu Svatému (autorem úpravy je Josef Leopold Zvonař); 2. K Panně Marii (Karel František Pitsch); 3. Osterlied. Pod notovým zápisem je uveden text chorálu. Ke každému chorálu je za ním ještě dopsána dohra, kterou je však možné využít také samostatně, například k jiné písni. Za chorály následují dvě strany pedálových cvičení. Zpočátku může být lehce matoucí, proč autor zařadil pedálová cvičení na téměř samotný konec učebnice. Avšak je zde připsána poznámka, že na začátku školy byla uvedena tříhlasá a čtyřhlasá cvičení, která byla napsána pouze pro manuál a s prstokladem. Ale tyto příklady mohou být hrány také v podobě s pedálem, kdy se tedy pedál ujme nejnižšího hlasu, který původně hrála levá ruka. Takže to, co na první pohled vypadá jako pedálová cvičení (koneckonců mohou být i takto samostatně použita), je vlastně vypsaná pedálová linie s vypracovaným nohokladem ke tříhlasým a čtyřhlasým příkladům. 2.1.4 Předehry a fugy
Závěrečnou část školy tvoří obsáhlá kapitola předeher a fug. Všechna dílka mají vypsaný prstoklad i nohoklad a jsou vypracována na dvou notových osnovách, kdy se pedál dělí o jednu osnovu s levou rukou. Předehry jsou zde pouze dvě - č. 1 předehra k chorálu „Vesele zpívejme“ (místy dokonce v pětihlasé úpravě) a č. 2 předehra k chorálu „Poslán jest archanjel“ a jejich autorem je Josef Leopold Zvonař.
13
Durové tóniny jsou značeny velkým písmenem, mollové tóniny malým písmenem.
22
Následuje osm (č. 3 - 10) delších, povětšinou jednostránkových preludií, fug a fuget. Jako autoři jsou uvedeni Josef Seger, Karel František Pitsch, Johann Sebastian Bach, Václav Jan Tomášek, P. Černohorský 14 a František Xaver Brixi. 2.1.5 Osobní hodnocení
Praktický návod ku hře na varhany od Josefa Förstera je dle mého názoru velice srozumitelně a přehledně napsán. Jak jsem již uvedla, jedná se o plnohodnotnou školu na varhany, ačkoliv tak přímo není pojmenována. Autor publikace předpokládá, že začátečník, který se má učit hrát podle této učebnice, má poměrně dobré klavírní základy, na něž pak škola navazuje. Manuálová cvičení postupují s náročností poměrně rychle kupředu, a pokud by žák neměl náležitou klavírní techniku, zřejmě by pro něj byla některá cvičení dosti obtížná. Autor učebnice se k jednotlivým ukázkám příliš nevyjadřuje, ale když je potřeba, stručně například vysvětlí, na co je dobré si dát pozor, nebo jak je možné dané příklady variovat k získání dalších možností k procvičení daného technického problému. Kladně také hodnotím doporučené registrační pokyny, které jsou u některých příkladů. Většinou jsou spíše jen doporučené - například „silnými hlasy, jemnými hlasy, nebo plným strojem“. Zajímavostí a takovou nezvyklostí u českých varhanních škol je značení pedálu písmeny „s“ a „d“. Pokud si na to však začátečník zvykne, jistě mu nedělá sebemenší problém dle takovéhoto značení hrát.
14
Křestní jména autorů cvičení jsou v učebnici uvedena pouze zkratkami - například K. F. Pitsch, J. Seger, atd.…Žádný známý autor z rodu Černohorských se ovšem nejmenoval křestním jménem na „P“. Lze tedy předpokládat, že se jedná o Bohuslava Matěje Černohorského, který byl kněz a proto má před jménem písmeno P - páter Černohorský.
23
2.2
František Zdeněk Skuherský - Theoreticko - praktická škola na varhany
•
rozsah - 3 samostatné díly
I. díl 36 stran II. díl 63 stran III. díl 31 stran
•
škola vyšla v několika různých formátech a to ve formátu A4 na výšku, či na šířku
•
v českém i německém jazyce (lze se také setkat s pouze českou verzí, ale i německo/českou verzí školy)
•
vydalo nakladatelství Em. Wetzlera v Praze v roce 1884 a jako otisk roku 1949
•
k dispozici v Moravské zemské knihovně v Brně
•
titulní strana školy v příloze - strana č. 1
František Zdeněk Skuherský se narodil 31. července 1830 v Opočně v rodině lékaře Františka Aloise Skuherského. Studoval gymnázium v Hradci Králové, dále v Praze filozofii a absolvoval i několik semestrů medicíny. Hudebně se profiloval už od raného dětství. Po filozofických studiích se oddal hudbě - absolvoval pražskou varhanickou školu, kde byl žákem J. Pitsche a J. B. Kittla. Po studiích přijal místo u hraběte Hardegga ze Seefeldu, později byl divadelním kapelníkem a ředitelem kůru v univerzitním chrámu v Innsbrucku. Po předčasné smrti manželky Anny se vrátil do Prahy na místo ředitele pražské varhanické školy, kterou velmi povznesl 24
a rozšířil o třetí ročník. Zároveň však byl činný i v chrámové oblasti - působil jako ředitel kůru v mnoha pražských kostelích (například u sv. Haštala, u sv. Trojice). Dále byl dokonce dvorním pianistou Ferdinanda V., členem komise pro státní zkoušky z hudby, lektorem na filozofické fakultě. Sám se věnoval studiu církevní hudby, hře na varhany a aktivně skládal, zejména chrámovou a varhanní hudbu. Je autorem mnoha klavírních skladeb, orchestrálních děl, oper a mší. Je autorem několika teoretických spisů (například Varhany, jejich zařízení a zachování, vydáno v roce 1884).15 Skuherský zemřel 19. srpna 1892 v Českých Budějovicích, kde je i umístěna pamětní deska na domě, ve kterém Skuherský krátce bydlel.16 Škola se skládá ze tří dílů: I. díl - teoretický (op. 56) II. a III. díl - praktické a dále se dělí na : II. díl - 24 lehkých předeher op. 48 30 předeher op. 44 Studie op. 25 15 praeludia op. 45 - I. op. 45 - II. Studie op. 26 III.díl - 6 trií op. 57 6 fuget op. 58
15
ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek druhý, M - Ž. 1. vydání. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, s. 509-511. 16 REITTEREROVÁ, Vlasta. Skuherský, František Zdeněk. Český hudební slovník osob a institucí [online]. 2.3.2006 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_de tail&id=8350
25
3 fugy s úvodem op. 59 17 Pro svůj rozbor jsem si vybrala dvojjazyčné německo/české vydání. Jednotlivé strany jsou zde v půli děleny čárou na dvě poloviny, přičemž v levé polovině je komentář k příslušným cvičením v německém a v pravé polovině v českém jazyce. Je však škoda, že v německo/českém vydání není uvedena autorova předmluva, která je pouze ve vydání českém. Autor školy zde totiž objasňuje, pro koho je vlastně varhanní škola určena - tedy především „…pro chovance ústavu ku zvelebení církevní hudby.“18 Dále je také zde autorovo doporučení, jak při studiu školy progresivně postupovat v posloupnosti jednotlivých opusů a celá předmluva je zakončena přáním Skuherského: „Zbývá mi na konec ještě vysloviti přání, aby škola tato u veřejnosti tak příznivě byla přijata a s láskou studována byla takovou s jakou psána jest upřímností!“19 2.2.1 I. Díl 2.2.1.1
Úvod
Hned v úvodu se Skuherský vyjadřuje k úkolu své varhanní školy a to: „…vycvičiti postupně řádné varhaníky dle methody osvědčené, neomylně k vytčenému cíli vedoucí.“20 Dále zde zmiňuje, že varhaníci musí zaprvé dobře znát svůj nástroj i co se týče jeho stavby, zadruhé musí varhaník získat obratnost ve hře na manuál i pedál a za třetí musí mít i teoretické vědomosti, aby mohli vyhovět požadavkům církve a umění jako takovému. Skuherský předpokládá, že žák, než začne studovat tuto varhanní školu, si nejprve ve zvláštním spise nastudoval a také se prakticky seznámil se stavbou varhan. V závěru textu je velice stručně vysvětlen rozdíl mezi varhanami a ostatními klávesovými nástroji a proč je tedy zapotřebí se speciálně věnovat prvně hře na manuál a až následně hře na pedál. 17
Lze nalézt rozdíly v členění jednotlivých dílů školy. Např. namísto 24 lehkých předeher (op. 48) je v jiném vydání uvedeno 24 lehounké předehry (op. 48), dále namísto 30 předeher (op. 44) je uvedeno 30 předeher v církevních tóninách bez akcidentálů a konečně asi největší rozdíl ve vydáních je v opusu 45, když v jednom vydání je rozdělen na 15 a 15 preludií (op. 45 I. a II.) a v jiném vydání je označen jako 30 předeher v církevních tóninách s užitím akcidentálů. 18 SKUHERSKÝ, František Zdeněk. Orgelschule. Prag: Em. Wetzler, 1949, cit. s. 1. 19 Ibid. cit. s. 1. 20 SKUHERSKÝ, František Zdeněk. Theoreticko-praktická škola na varhany, op. 56. Praha: Wetzler, 1882, cit. s. 2.
26
2.2.1.2
Hra manuální
V této kapitole je hned v úvodu objasněn rozdíl mezi varhanami a klavírem a to nejen v konstrukčních rozdílech, ale také z pohledu techniky hry - tedy způsobu sezení u nástroje a také zejména postavení těla a rukou při hře. Skuherský zde doporučuje se před hrou na varhany věnovat hře na klavír a teprve, když člověk fyzicky i mentálně dospěje do určité úrovně, může se plnohodnotně věnovat hře na varhany. Autor dále také doporučuje prstová cvičení z určitých klavírních škol, aby žák dosáhl dobré technické zdatnosti, aby si ruka zvykala na větší rozsah a varhaník tak byl schopen zahrát i vícehlasé akordy naprosto klidnýma rukama. Dle Skuherského je stejně tak třeba poctivě cvičit stupnice, aby žák dosáhl co nejvyššího stupně zručnosti. K těmto technickým prvkům varhanní hry Skuherský přikládá v dodatku školy seznam stupnic. Na straně čtyři uvádí třicet osm jednotaktových modelů prstových cvičení, kde ruka hraje nejprve v pětiprstové poloze a postupně se pomocí rozličných chromatických postupů roztahuje až do oktávového rozpětí. Cvičení jsou přehledně napsána pro obě ruce unisono, bez prstokladů (který však Skuherský v jiných cvičeních pečlivě vypisoval). 2.2.1.2.1
a) o výměně prstů
Tato kapitola je ještě dále rozdělena na jednohlasá a dvouhlasá cvičení. Zde je hned v úvodu doporučeno, aby se hráč snažil tato cvičení cvičit poctivě a jednotlivá cvičení tolikrát opakoval, kolikrát bude potřeba, než bude jeho výkon bezvadný. Skuherský také klade důraz na levou ruku, aby brzo získala nezávislost při hře. Následují dvě cvičení (č. 1 a 2), přičemž první ukázka je velmi krátká. Je v ní procvičována tichá výměna palce pravé ruky a posléze levé ruky. Druhé cvičení je již rozvedeno na pěti řádcích a jsou zde procvičovány náročnější tiché výměny prstů, kdy se například na jedné klávese vystřídají za sebou všechny prsty od prvního k pátému a zpátky. Tyto příklady jsou napsány v celých notových hodnotách na bílých i černých klávesách v houslovém klíči pro pravou ruku a v basovém klíči pro levou ruku. Skuherský doporučuje tato cvičení provádět nejprve každou rukou zvlášť a posléze lze cvičit i v obměnách v protipohybu a na různých klávesách. Dále je uvedeno dvacet ukázek dvouhlasých (č. 3 - 22), z nichž dvanáct je opatřeno 27
Skuherského prstoklady a u zbylých osmi si je žák musí vypracovat díky znalostem získaným z předchozích cvičení sám či s dopomocí pedagoga. Jednotlivé příklady jsou jednořádkové až dvouřádkové, střídavě pro pravou a levou ruku. Většina jich je opatřena tempovými označeními. Žák je má dle doporučení cvičit nejprve volněji, ale přesně rytmicky, a postupně zrychlovat až do požadovaného tempa. Technická cvičení jsou v různých tóninách od počáteční C dur až po komplikovanější cvičení s pěti béčky v tónině Des dur. S náročností předznamenání roste také rytmická bohatost a rozmanitost jednotlivých příkladů. Na straně deset jsou uvedeny tři krátké úryvky na procvičení tichých výměn (č. 23), následují tři delší cvičení 24 až 26 na vícehlasou tichou výměnu prstů a dále kratší příklady 27 až 30 na procvičení výměny repetovaného úhozu na téže klávese. 2.2.1.2.2
b) o vzájemné výpomoci prstů
V této kapitole je pomocí příkladu 31 rozděleného na pět částí procvičována a příslušným textem objasněna vzájemná výpomoc rukou, zejména v rozložených akordech, kde by například jedna ruka musela „skákat“ a melodická linie by tím tak byla narušena. Následuje několik ukázek (32 - 40), kde je vzájemná výpomoc demonstrována na náročnějších dvou a tříhlasých cvičeních. Vždy je u jednotlivých příkladů textem doplněno, na co si má žák dát při nácviku pozor, nebo co je cílem daného cvičení. Dále následují tři delší vícehlasé příklady č. 41 až 43, které mají tempová označení a jsou z části doplněny prstoklady a nákresy, kde je vhodné provést výpomoc druhou rukou. 2.2.1.3
Hra pedální
Celá tato obsáhlá kapitola je uvedena poměrně obšírným úvodem, který popisuje, co je to vlastně varhanní pedál, jaké má mít parametry atd. Následně je zde popsáno, jak má varhaník u nástroje sedět a jaký má být způsob úhozu nohou na pedál. „Varhaník sedí na určené proň lavičce a chce tam dle pudu, lidskému tělu vrozeného, pohodlně seděti a namáhati se jen tolik, co nutnost káže. Následkem toho opírá se rád i kolenama o náplň a užívá ku stisknutí pedálních klávesů výhradně špičky, spodní částí nohy na zad kopaje. Denně se o tomto nezpůsobu hry pedální 28
přesvědčiti můžeme u všech těch, kterým nebylo popřáno vzdělati se soustavně na některém důkladném účelišti. Shledáme tento nešvar zejména u starších pánů, kteří ze zásady proti vší novotě bojují skutkem i perem a kteří mimo to ještě každé noze vykazují obor. Levá dle jejich stanovení hraje od velkého C až k malému, pravá od tohoto nahoru.“21 2.2.1.3.1
a) hra špičkou
Skuherský zde seznamuje žáka se zavedeným značením pro hru špičkou pravou či levou nohou a uvádí na několika krátkých případech (č. 44 - 47), kde se hra špičkou užívá, a co je při tom potřeba mít na paměti. Následuje čtyřřádkové cvičení č. 48, kde se hra špičkami procvičuje od elementárního střídání pravé a levé nohy na dlouhých klávesách v sekundách přes složitější hru na krátkých klávesách až po hru v terciových postupech, které postupují přes celou pedálovou klávesnici. Autor doporučuje hrát nejprve velice klidně, a až později po získání jistoty bezchybné hry zrychlovat. Skuherský také pokládá za vhodné používat různých rytmických variací pro zpestření cvičení (např. cv. 49) a na obsáhlém příkladu 50 ukazuje, jak je důležité zachovat klidné postavení těla i při hře, když nás pedálové cvičení zavede až do krajních a nesnadno hratelných poloh. Ukázka 50 je rozvinuta na jedenácti řádcích. Zpočátku jsou intervaly v kvartách, následně v kvintách až oktávách, a to v pohybu nahoru i dolu. Na následujícím osmiřádkovém cvičení 51 autor školy demonstruje, jak má žák postupovat, když je při hře špičkami třeba klást nohy přes sebe a na číslech 52 a 53 vysvětluje tichou a následně hlasitou výměnu špiček nohou. 2.2.1.3.2
b) hra patou
S hrou patami se žák Skuherského varhanní školy seznámí až po poměrně podrobném teoretickém i praktickém úvodu a procvičení hry pouze špičkami a až je obeznámen s tím, jakých základních chyb se má žák vyvarovat. Teoretické základy jsou vzápětí procvičovány na víc jak stránkovém cvičení 54, kde je nejprve základní
21
SKUHERSKÝ, František Zdeněk. Theoreticko-praktická škola na varhany, op. 56. Praha: Wetzler, 1882, cit. s. 16.
29
střídání pata - špička jedné nohy a později se žák propracuje k náročnějším příkladům. 2.2.1.3.3
c) hra chodidlem
Zde je popsána hra více kláves jednou nohou společně s nákresem, jak tento způsob hry zapisujeme. 22
Následuje příklad íklad 55, kde se tento technický prvek procvičuje. 2.2.1.3.4
d) svedení špičky
Dle Skuherského se svedení špičky zřídkakdy užívá, přesto zde na krátké ukázce č. 56 demonstruje, jak se tento technický prvek v praxi provádí, a zdůrazňuje, že je potřeba zachovat ostatně ostatně jako u veškeré pedálové hry hlavně klidné držení těla. 2.2.1.3.5
Vícehlasá hra pedální
V této kapitole jsou po úvodním vysvětlujícím textu na třech cvičeních 57 až 59 ukázány možnosti vícehlasé pedálové hry, kdy je a kdy není a též jakým způsobem je vhodné pedál například zdvojovat. 2.2.1.4
Spojení manuálu s pedálem
Po další obsáhlé kapitole pojednávající pouze o pedálové hře následuje spojení hry na manuál a pedál. Skuherský zde zdůrazňuje svou zkušenost, kdy je třeba velice pečlivě nacvičit nezávislost levé ruky na n pedálu. edálu. Je velmi přínosné, že je následující cvičení 60, které je rozděleno na 4 části, pouze pro levou ruku a pedál.
22
SKUHERSKÝ, František Zdeněk. Theoreticko-praktická praktická škola na varhany, op. 56. 56 Praha: Wetzler, 1882, s. 24.
30
2.2.1.5
Dodatek
Poslední kapitola obsahuje vypsané stupnice pro manuál i stupnice pedálové. 2.2.1.5.1
Stupnice tvrdé
2.2.1.5.1.1 a) v oktávách 2.2.1.5.1.2 b) v terciích a decimách 2.2.1.5.1.3 c) v sextách 2.2.1.5.1.4 d) střídavě v decimách a sextách 2.2.1.5.1.5 e) střídavě v sextách a decimách 2.2.1.5.1.6 f) v protipohybu 2.2.1.5.2
Stupnice měkkého způsobu melodického
2.2.1.5.3
Stupnice pedálové
2.2.1.5.3.1 a) tvrdé 2.2.1.5.3.2 b) měkké
První díl Skuherského školy na varhany je zakončen autorovým doslovem: „Kdy a jakým způsobem žák cvičiti má, určuje v každém jednotlivém případě učitel sám. Nemá minouti dne, kdy by žák nebyl věnoval některou hodinu těmto studiím.“23 2.2.2 II. díl - praktický
Úvod ke druhému a třetímu dílu učebnice napsal autor již na konci dílu prvního, kde doplňuje, jak jednotlivá cvičení cvičit a doporučuje zde také jinou vhodnou varhanní literaturu. „Následuje hojný počet cvičení soustavně srovnaných, od nejsnazších k úkolům ustavičně těžším postupujících. Jedna jich část náleží modernímu způsobu 23
SKUHERSKÝ, František Zdeněk. Theoreticko-praktická škola na varhany, op. 56. Praha: Wetzler, 1882, cit. s. 36. Ibid. cit. s. 29.
31
skládání, jak říkáme, chromatickému, druhá soustavě diatonické, tj. starým církevním tóninám, jež částečně předvádíme v původní formě bez užití akcidentálů. V jiných zase příkladech holdujeme pokroku, dějinami hudby vytčenému, sami píšeme akcidentály nejen při závěrech ve hlavní tónině, nýbrž i na jiných místech průběhem skladby. Bedlivě rozváživše usnesli jsme se, ve všech těchto skladbách ničehož neznamenati, co by se týkalo applikatury buď manuální buď pedální. Žáku jest uloženo, každý jednotlivý příklad náležitě prostudovati a navrhnouti, jaké applikatury v místech zvláště pochybných užito býti má. S tímto hotovým návrhem nechť předstoupí před učitele, aby s ním o vhodnosti návrhů se poradil a od něho poučení přijal. Když se tak bylo stalo a vše v pravou míru uvedeno bylo, počne žák definitivně svá cvičení, v nichž od ustanovení jednou přijatých upustiti nemá. Doma se učí na klavíru části manuální; tuto náležitě překonav, zasedne ve škole k varhanám a přehraje si pedál. Když i ten, sám o sobě, bezvadně jde, cvičí žák skladbu v původním znění: na manuálu čili manuálech a pedálu současně. Veškerá následující cvičení jsou psána pro jeden toliko manuál; hrají tedy obě ruce společně na témž klavíru.“ II. díl se dělí na: 2.2.2.1
24 lehkých předeher op. 48
2.2.2.2
30 předeher op. 44
2.2.2.3
Studie op. 25
2.2.2.4
15 praeludia op. 41-I
2.2.2.5
15 praeludia op. 41-II
2.2.2.6
Studie op. 26
Jednotlivá cvičení jsou uvozena tempovými značeními a jsou v rozličných tóninách. Skuherský zde užívá tóniny i se sedmi křížky a béčky a také dvojkřížky a dvojbéčka. 24 lehkých předeher op. 48 a 30 předeher op. 44 je napsáno na dvou notových 32
osnovách, Studie op. 25; 15 praeludia op. 41 - I; 15 praeludia op. 41 - II a Studie op. 26 na třech notových osnovách. 2.2.3 III. díl - praktický
Třetí díl obsahuje části: 2.2.3.1.1
6 trií op. 57
2.2.3.1.2
6 fuget op. 58
2.2.3.1.3
3 fugy s úvodem op. 59
Skladby obsažené ve třetím díle učebnice jsou napsány poněkud obtížněji. Téměř všechny jsou zapsány na třech notových osnovách (tedy se zvláštní notovou osnovou pro pedál). Jednotlivá cvičení nebo spíše již skladby jsou delší, povětšinou na dvě až šest stránek. Skladbičky jsou označeny tempovými značeními, dynamickými znaménky a vyskytují se i crescendová i decrescendová znaménka - lze tedy předpokládat, že žák již ovládá hru se žaluzií. Tyto příklady jsou také rytmicky a agogicky daleko bohatší. 2.2.4 Osobní hodnocení
Varhanní škola od Františka Zdeňka Skuherského tvoří dle mého názoru spolu s učebnicemi Bachtíka a Trumpuse základní pilíře české varhanní literatury pro úplné začátečníky. Skuherského škola je však z děl těchto tří autorů nerozsáhlejší a velice pečlivě a podrobně doplněna texty, které vhodně komentují a vysvětlují uvedená cvičení. To shledávám jako velmi přínosné, zvláště u začátečníků, kterým tyto texty mohou připomenout, utvrdit, či rozšířit látku z probrané hodiny s pedagogem a dále upozornit, na co si žáci mají dát pozor a čemu věnovat větší pozornost při nácviku. Je zřejmé, že v dnešní době mohou tyto doplňující texty vyznít poněkud zastarale a to nejen svým obsahem, ale zejména ve způsobu vyjadřování, neboť zde rozebírané pedagogické dílo bylo sepsáno již v předminulém století a za tu dobu se přece jen ledacos změnilo. Avšak i kdyby byly texty v učebnici sebevíc zastaralé, edukační hodnota díla tím neutrpí, neboť cvičení 33
ve škole obsažená jsou napsána velmi precizně, nový prvek je vždy pečlivě procvičen a jednotlivá cvičení nejsou jen technické modely, ale zároveň také nepostrádají hudební invenci. Ve druhém a třetím díle varhanní školy je uvedeno velké množství preludií, fug, předeher aj., které jistě ocení každý, nejen chrámový varhaník. Osobně se mi líbí, že víc jak polovina z nich je napsána na třech notových osnovách se samostatnou pedálovou linkou, jak je tomu dnes u soudobé varhanní literatury zcela běžné. V tomto Skuherský předčil svou dobu, neboť většina škol ostatních českých autorů je napsána téměř vždy na dvou notových osnovách.
34
2.3
Josef Kozlík - Škola hry na harmonium a varhany (pro samouky)
•
rozsah 93 stran
•
formát 16 x 25 cm orientovaný na šířku
•
v českém jazyce
•
autograf - nevyšlo tiskem - napsána zřejmě roku 189024
•
k dispozici v Moravské zemské knihovně v Brně (oddělení rukopisů a starých tisků)
•
titulní strana školy v příloze - strana č. 2
Josef Kozlík se narodil 11. ledna 1862 v Tikovicích. Hudebně se vzdělával na učitelském ústavu v Brně, kde byl žákem Leoše Janáčka, a posléze působil jako pedagog například v Tvarožné, Bílovicích, Bystrci, Šlapanicích aj.25 Byl velmi všestranně založený, vydal Nový zpěvník národních a vlasteneckých písní, v rukopise se dochovaly jeho sborové skladby, písně i úpravy děl jiných mistrů.26 Napsal také publikace z oboru včelařství a ovocnářství.27 Josef Kozlík zemřel 29. dubna 1924 v Bílovicích nad Svitavou.28
24
Dle informací uvedených v archivu starých tisků Moravské zemské knihovny v Brně . ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek první A - L. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 728. 26 PAZDÍREK, Oldřich a Gracian ČERNUŠÁK. Pazdírkův hudební slovník naučný: II. část osobní. Svazek prvý, A-K. Brno: Oldřich Pazdírek, 1933, s. 572. 27 PEČENKOVÁ, Dagmar. Kozlík: Hlásíme se k odkazu Josefa Kozlíka. Bílovice nad Svitavou: vedení ZŠ Bílovice nad Svitavou, 2010. Dostupné z: http://zsbilovice.net/kozlik/kozlik_201011.pdf 28 Kalendárium REGO - 11. leden. In: KOZLÍK Josef [online]. 2006 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://aleph.vkol.cz/rego/rg0111.htm 25
35
Učebnici zahajuje stručný úvod, kde Kozlík popisuje základy hudební nauky a také sezení u nástroje. Další poznámky k jednotlivým informacím z hudební nauky nebo novým prvkům varhanní hry píše autor již přímo u konkrétních cvičení, kde se s tím žák setká. Prstoklady a nohoklady jsou autorem vypracovány poměrně na málo místech a pouze tehdy, je - li místo obtížné či nejednoznačné. Po teoretickém úvodu následuje (na stranách 1 - 36) několik desítek dvojhlasých cvičení pro dvě ruce - nejprve v základní poloze, později po celé klávesnici. (Přesný počet příkladů lze špatně určit. Kozlík svá jednotlivá cvičení většinou nezakončoval dvojitou čarou, jak bývá zvykem, nebo je konec cvičení nejasně zapsaný.) Od strany 37 je až po stranu 60 řada trojhlasých cvičení, některá mají i název - jedná se o úpravu lidových, populárních motivů, či náboženských písní (např. Hej Slované; Tovačov; Již tmí se; Má hvězda; Tatínku náš; Spi, Havlíčku). Počínaje stranou 70 nastupují čtyřhlasá cvičení, která jsou uvedena až do konce učebnice - tedy po stranu 95. Jedná se opět o zpracování a úpravy lidových i umělých písní a koled (například U našeho jezera; Sokolská; Hvězdičky; Dolina; Nesem vám noviny atd), dále úryvky skladeb různých autorů (Stabat mater A. Dvořák; Matičce (z Písně skřivánčí K. Bendla), ale i přejaté varhanní skladby např. F. Z. Skuherského. Takovou zajímavostí je třeba úprava I. dílu hudby k ženským a mužským prostným všesokolského sletu v Praze 1912 a v Brně 1913. Škola hry na harmonium a varhany nemá samostatnou kapitolu věnovanou hře na pedál, jak tomu bývá u jiných varhanních škol. Všechna cvičení jsou napsána v intervalovém rozsahu maximálně nony, popřípadě jsou upravena tak, aby si mohly ruce v případě většího intervalu vypomoci. 2.3.1 Osobní hodnocení:
Není zřejmé, zda Josef Kozlík zamýšlel sepsat a později vydat školu hry na harmonium a varhany, nebo zda od tohoto úmyslu časem upustil, či se k němu 36
prostě již nedostal. Každopádně jeho dílo zůstalo pouze v rukopisné podobě a Kozlíkova varhanní škola nebyla nikdy vydána. Dochovala se tedy pouze jako autograf v podstatě v podobě notového sešitu s vlepenými linkovanými listy se cvičeními, ke kterým jsou připsány textové poznámky. Je zřejmé, že Josef Kozlík při psaní své učebnice velmi šetřil papírem - v podstatě půlka listů v sešitku je popsána jen z jedné strany, druhou stranu tvoří zřejmě již nepotřebné rozepsané party sborových písní. Strany jsou číslovány od třetího listu, který je označen číslem 1. Avšak vzhledem k tomu, že jsou číslovány i přeškrtnuté strany se zápisem sborového partu, jenž nepatří k varhanní učebnici, působí číslování spíše zmateně. Nelze zjistit dobu, kdy byla učebnice sepsána, v textu školy se žádné datum nevyskytuje.
Škola je kvůli chybějícímu pedálovému prvku vhodná spíše
pro harmonium. Kozlíkovu školu podrobně rozebíral ve své disertační práci MgA. Lukáš Hurtík, Ph. D.29
29
HURTÍK, Lukáš. Leoš Janáček pohledem varhaníka. Brno, 2012. Dostupné z:
http://sis.jamu.cz/dipl_st/index.php?do=xdownload&fid=4421&did=1727&vdetailu=1 Disertační práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Vedoucí práce prof. MgA. Kamila Klugarová. Oponent práce prof. PhDr. Jindřiška Bártová a prof. Jan Hora.
37
2.4
Josef Krejčí - Praktičtí základové nauky o hře na varhany op. 4; op. 5; op. 6
•
rozsah 3 sešity: I. sešit - 24 krátkých cvičení op. 4 (11 stran) II. sešit - 24 obšírnějších cvičení op. 5 (11 stran) III. sešit - 24 předehry (tvaru nejrozmanitějšího, jež se k studování a k cvičení, jakož i k potřebě všech téměř, i těch nejslavnějších bohoslužebných obřadech roku církevního hodí) op. 6 (31 stran)30
•
formát 22 x 27 cm orientovaný na šířku
•
v českém/německém jazyce
•
vydalo nakladatelství Emil Wetzler v Praze, rok vydání není v publikaci jasně uveden, možný je rok 1891, ale i 1850
•
k dispozici v Moravské zemské knihovně
•
titulní strana školy v příloze - strana č. 2
Josef Krejčí se narodil 17. prosince 1821 v Milostíně u Rakovníka. Hudební vlohy zřejmě získal po matce, která pocházela z hudebního rodu Fischerů.
Hudební
základy získal na škole v Milostíně a u kantora Josefa Kuthana v Senomatech mimo jiné i základní znalosti klavírní hry.31 Dále studoval v Praze na učitelském ústavu a také absolvoval tamní varhanickou školu. Stal se varhaníkem a později i ředitelem kůru u Křížovníků, varhanicky působil i u svatého Jakuba, kde měl pověst výborného 30
Lze se setkat s vydáním sešitů jednotlivě, ale i souborně. ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek první A - L. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 745. 31
38
varhaníka a improvizátora. U Proksche získal pedagogické znalosti.32 V roce 1848 založil první český hudební časopis „Cecilie“. Ve svých 37 letech se stal se ředitelem pražské varhanické školy a později také konzervatoře. Je autorem několika skladeb pro varhany (např. Tři slavnostní předehry, op. 2; Pastorální předehry, op. 8; Skladební obrazec ku tvoření preludií na varhany, op. 33; Sonáta, op. 34 aj.).33 Složil také klavírní díla, chrámové skladby, mše a skladby instrumentálního charakteru. Zemřel v Praze 19. října 1881.34 Každý ze tří sešitů začíná česko - německou předmluvou, kde Josef Krejčí vysvětluje, čím se budou následující cvičení zaobírat a k čemu by se mělo po přehrání těchto notových příkladů dospět. Úvodní výklad je poměrně obšírný a snad i proto se již autor k jednotlivým cvičením ani k jejich nácviku později nevyjadřuje. Všechna cvičení obsažená ve třech dílech této publikace jsou opatřena poměrně pečlivě vypracovanými prstoklady a od druhého dílu i nohoklady. Stejně tak nesou všechny příklady tempová označení v italském názvosloví. 2.4.1 I. sešit - 24 krátkých cvičení op. 4
První díl školy začíná zajímavým úvodním vysvětlením: „Obsažená tuto krátká cvičení, jichž jest 24, s naznačeným prstosledem, pohybují se všemi tvrdými i měkkými tóny zahrnujíce v sobě zároveň také nejobyčejnější taktu. Současné upotřebení pedálu a to ve způsobu jen pouhého zdvojení manuálních tónů basových, následuje teprve po vycvičení se ve výše řečených větách na manuálu, kdež pedál z úmyslu v podřízenosti držán jest, tak se obě nohy jen místy a v ten způsob střídají, že hlubší tón připadá vždy noze levé, vyšší pak tón noze pravé, 32
ČERNÝ, Arnošt Julius. Slovník stručných životopisů hudebních umělců, skladatelů a hudebníků: Sestavil Arnošt J. Černý, majitel hud. školy a skladatel. Třebíč na Moravě: Jindřich Lorenz, 1914. 162– 175 s. Dostupné z: http://cs.wikisource.org/wiki/Slovn%C3%ADk_stru%C4%8Dn%C3%BDch_%C5%BEivotopis%C5%AF_h udebn%C3%ADch_um%C4%9Blc%C5%AF,_skladatel%C5%AF_a_hudebn%C3%ADk%C5%AF/G-K 33 BECKMANN, Klaus. Repertorium Orgelmusik: Komponisten, Werke, EdiGonen : 1150-1998 : 41 Länder : eine Auswahl = A bio-bibliographical index of organ music : composers, works, editions : 1150-1998 : 41 countries : a selection = Catalogue bio-bibliographique de musique d'orgue : compositeurs, oeuvres, édiGons : 1150-1998 : 41 pays : une sélecGon. 2. neu bearbeitete und erw. Aufl. New York: Schott, 1999, s. 61. ISBN 3795703581. 34 PAZDÍREK, Oldřich, Vladimír HELFERT a Gracian ČERNUŠÁK. Pazdírkův hudební slovník naučný. Brno: Ol. Pazdírek, 1933, s. 579-580.
39
při čemž se pouze užívá její špička. Přítomná cvičení směřují hlavně k tomu, aby
povlovně zjednán byl postup ku přísné čtverohlasé hře na manuálu, i aby si každý snadno a pravidelně osvojil užívání pedálu, a konečně aby se budil a vyvíjel rhytmický pocit pro hru polyphonnou.“35 Josef Krejčí předpokládá, že žák již absolvoval minimálně několik let výuky na klavír, protože hned první cvičení začíná ve čtyřhlasé harmonii a obsahuje poměrně náročné technické prvky varhanní hry - jako je například tichá výměna, překládání a podkládání prstů a zadržené tóny. Jak již podtitul knihy vypovídá, první díl učebnice obsahuje 24 kratších cvičení. Jednotlivé příklady jsou tedy pouze jedno až dvouřádkové a jsou za sebou řazeny v určitém systému: - cvičení s křížky v dur - cvičení s křížky v moll - cvičení s béčky v dur - cvičení s béčky v moll V tomto sledu jsou cvičení až do předznamenání se šesti křížky a šesti béčky. Příklady obsažené v prvním díle nejsou konkrétně zaměřeny na procvičování určitého technického prvku varhanní hry. Lze vysledovat vzrůstání náročnosti jednotlivých hudebních příkladů, což je dáno nejen typem notové sazby (např. první cvičení je spíše v delších klidných notových hodnotách), ale náročnost je vyšší zejména ve cvičeních od č. 10 a dalších, která jsou komplikovanější, v bohatším rytmickém
frázování,
v
četných
zadržených
tónech,
tichých
výměnách
a v neposlední řadě také vyšším počtem posuvek v předznamenání. Autor školy se vyjadřuje, že je možné a vhodné hrát všechny příklady s pedálem, a to tím způsobem, že pedál se ujme basové linie - tedy nejhlubšího tónu ve čtyřhlasu, přičemž Krejčí doporučuje hrát pouze špičkami chodidel. Stejně tak je ovšem možné hrát celý první díl školy pouze na manuál. Rozsahy všech cvičení nepřesahují interval 35
KREJČÍ, Josef. Praktičtí základové nauky o hře na varhany: I. sešit - 24 krátkých cvičení - op. 4. Praha: Em.Wetzler, 1891, cit. s. 3.
40
oktávy a jdou poměrně jednoduše zahrát bez použití pedálu. Této variantě spíše napovídá i notový zápis, kde není vyznačen nohoklad, kdežto prstoklad je vypracován tak, že i basovou linku hraje levá ruka. 2.4.2 II. sešit - 24 obšírnějších cvičení op. 5
Tento díl školy opět předjímá předmluva, jež mnohé objasňuje: „I tento druhý sešit zavírá v sobě 24, avšak juž obšírnějších cvičeních podaná taktéž ve všech tvrdých a měkkých tónech společně s nejobyčejnějšími druhy taktu a s poznačeným prstosledem. Vycvičiti se v přítomných větách sluší především opět na manuálu samotném a tož z počátku zdlouha a s upjatou pozorností. Později však nechť se přihlíží co nejbedlivěji k pravému tempu a náležitému přednesu těchto cvičení, ježto juž se vzhledem k jistému určitému výrazu sestavena jsou. Tím způsobem také samo o sobě probíráno budiž cvičení se v pedálu, jehož upotřebení i zde co současné pouhé zdvojení manuálních basových tónů na jevě jest. V té podřízenosti, v jaké se pedál v minulých cvičeních nacházel, juž jej nikoliv spatřiti nelze, třebas více méně toliko místy vystupoval. Nohy se pak nejen na rozličných pedálových klapkách, nýbrž i při následujících po sobě postupných a sestupných tónech pravidelně pospolu střídají, při čemž se jedna noha buď přes druhou překládá, buď podkládá, jak kdy potřeba káže. Takto vystřídávají se obě nohy často i na jedné a té samé klapce, obracejíc přitom každá svojí patu něco málo na venek ke konci a cíli tomu, by tón ve svém klidném znění nikterak rušen nebyl. Tón přejímavá výměna takorýv toho technický výraz - jest poznačena znamením „lp“ nebo „pl“ dle toho, dříve - li levá nebo pravá noha zaměstnání dojde. Něco nového jest dále používání špičky a paty té samé nohy na rozličných klapkách; v sešitu přítomném se však podobná cvičení vždy jen na 2 souhraničné klapky obmezují. Kde znaménko používá se špičky a paty nohy levé;
stojí,
svědčí těm samým částkám nohy pravé.
Kromě právě uvedených zvláštních zručností mají konečně tato cvičení za účel, by dále kupředu vedla žáka v tom, co si z cvičení prvního sešitu juž byl osvojil,
41
a by jej na nastávající přechod k přísné čtverohlasé hře manuální připravila, za čímž přesné a dovedné naštudování nedosti poručeno sobě míti dlužno.“36 Ve druhé části učebnice je opět 24 cvičení, která jsou řazena stejným systémem jako v prvním díle - tedy dle vzestupného předznamenání a vždy dur a moll až do šesti křížků či béček. Stejně tak shodně jsou příklady nazvány italským tempovým značením a jsou vždy opatřeny prstoklady a zde nově i nohoklady. Notový zápis je opět ve dvou systémech (pravá ruka horní notová osnova, levá ruka a pedál spodní notová osnova). Značení pedálu je vysvětleno v předmluvě. Notové příklady jsou zde náročnější než v první části. Také notový zápis je poměrně bohatý, jedná se téměř o neustálý čtyřhlas, často se zadrženým hlasem, bohatý na překládání, podkládání prstů, tiché i vícenásobné výměny legato palcem, dvojkřížky a dvojbéčka atd. Velký důraz je kladen na legatovou hru a zvyšování rozpětí rukou. Je zde opět zajímavostí, že spodní hlas může být hrán pedálem, nebo ho může hrát levá ruka. Je zde totiž vypsán jak prstoklad, tak nohoklad. Jednotlivá cvičení se svou náročností dají srovnat s náročností doprovodu mešních písní z kancionálu. 2.4.3 III. sešit - 24 předehry (tvaru nejrozmanitějšího, jež se k studování a k cvičení, jakož i k potřebě všech téměř, i těch nejslavnějších bohoslužebných obřadech roku církevního hodí) op. 6
Třetí díl začíná ještě obšírnějším úvodem, pro jeho délku jej zde neuvádím. Krejčí zde popisuje, jak má žák příklady nacvičovat a nejlépe se tak postupně technicky zlepšovat. Dále zde objasňuje způsob a zápis pedálové hry a doporučuje registraci. Sám Josef Krejčí nenazývá již notové příklady uvedené v posledním díle cvičeními, jak tomu bylo v předchozích dvou dílech, ale předehrami. Stejně tak je dle autora školy vhodné zvolit si vlastní postup při cvičení jednotlivých notových příkladů, které jsou opět řazeny stejným systémem, jako v předchozích dvou dílech učebnice. Všech dvacet čtyři cvičení je opatřeno tempovým označením, avšak zde je nově vždy v závorce uvedeno, pro jakou část církevního roku či bohoslužby se ta konkrétní předehra hodí.
36
KREJČÍ, Josef. Praktičtí základové nauky o hře na varhany: II. sešit - 24 obšírnějších cvičení - op. 5. Praha: Em.Wetzler, 1891, cit. s. 2 - 3.
42
Notový zápis je opět na dvou osnovách s vypracovaným prstokladem i nohokladem a spodní hlas může být hrán i zde levou rukou či pedálem. Pro tuto možnost je vypracovaný prstoklad či nohoklad. Předehry jsou již delší, minimálně na jednu stranu. Jsou v nich využity sekvenční modely, modulace tónin v průběhu skladby a některé mají téměř toccatový charakter. 2.4.4 Osobní hodnocení:
Dle mého názoru je tato publikace, spíše než školou na varhany, výborným zdrojem předeher, meziher či krátkých preludií, které je možné využít při nejrůznějších příležitostech, zejména však při praxi chrámového varhaníka. Pedagog hry na varhany může zase po této knížce sáhnout pro doplnění a zpestření výuky z jiné varhanní školy. Některé výrazy či označení dnes již jinak nazývaných pojmů působí mnohdy téměř úsměvně. Taktéž slovosled a veškeré vyjadřování je poněkud archaické a - řekli bychom - až kostrbaté. Avšak i kdyby se jazyk a mluva změnily sebevíce, hudba zůstává hudbou a hodnotné předehry najdou jistě své uplatnění i v budoucnosti.
43
2.5
Ferdinand Bachtík a Stanislav Jiránek - Škola na varhany
•
rozsah 124/148 stran
•
formát 23 x 29 cm orientovaný na šířku
•
vydalo - poprvé v roce 1907 nákladem Císařského královského školního knihoskladu v Praze, podruhé tuto učebnici jako přetisk původního vydání vydala v roce 2007 Musica sacra
•
v českém jazyce
•
k dispozici v knihkupectví Barvič a Novotný v Brně
•
titulní strana školy v příloze - strana č. 3
Ferdinand Bachtík Narozen 12. března 1865 v Jesenném u Železného Brodu.37 Studoval na učitelském ústavu v Jičíně, posléze pedagogicky působil v Mnichově Hradišti a v Praze. Od roku 1917 zaujímal místo pedagoga hudby na učitelském ústavu. Více jak padesát let byl sbormistrem Kroužku pražského Hlaholu.38 Ferdinand Bachtík byl činný i jako spisovatel a hudební skladatel - napsal například spis Základové harmonie; Stručnou nauku o hudbě. Z hudebních děl je vhodné zmínit kupříkladu jeho mše, chrámové a sborové skladby atd.39 Bachtík zemřel 29. července 1957 v Praze.40
37
Knihy od autora Ferdinand Bachtík. In: [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://baila.net/autor/15719552/ferdinand-bachtik 38 ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek první A - L. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 40-41. 39 PAZDÍREK, Oldřich, Vladimír HELFERT a Gracian ČERNUŠÁK. Pazdírkův hudební slovník naučný: Část osobní. Svazek prvý A - K. V Brně: Ol. Pazdírek, 1937, s. 30.
44
Stanislav Jiránek Narozen 23. října 1867 ve Všejanech u Nymburka jako syn všestranně založeného hudebníka, řídícího učitele a ředitele kůru Petra Jiránka. Od svého otce a také dvou starších bratrů Aloise a Josefa získal základy hudebního vzdělání. Následně studoval učitelský ústav v Praze a i hudebně se nadále vzdělával (hře na housle se učil u Ferdinanda Hellera a skladbě u Zdeňka Fibicha). Po ukončení studia pedagogicky působil na školách v Praze, Hradci Králové a Kutné Hoře. Byl také profesorem hudby na pražském mužském učitelském ústavu (později se stal dokonce prvním inspektorem zpěvu a hudby pro učitelské ústavy) a sbormistrem vinohradského sboru Hlahol.41 Jiránek byl činný i jako organizátor - založil například pěveckou školu pro děti a též veřejně přednášel. S. Jiránek je autorem řady klavírních skladeb, zpěvníků, cvičení a etud. Napsal několik metodických příruček (Podrobné osnovy zpěvu na školách obecných a měšťanských, Tonální metoda v praxi na školách,
Katechismus
vyučování
zpěvu
na
školách
obecných…).
Byl
propagátorem a reformátorem nových osnov pro hudební školy a průkopníkem tonální metody.42 Stanislav Jiránek zemřel 19. srpna 1934 v Praze.43 Ačkoliv škola na varhany vyšla dvakrát - přesně po sto letech, vydání se od sebe v podstatě neliší. Pouze u nového přetisku přibyla v úvodu stránka s doplňujícím úvodním textem od Karla Cikrleho a Willi Türk, v oddíle Životopisných nástinů byly doplněny životopisy autorů školy Bachtíka a Jiránka a také je v novém vydání vynecháno číslování stran římskými číslicemi v prvním oddíle. Strany se tak počítají již od prvního listu v knize, čímž se posunulo celé číslování, takže nové vydání má o dvacet čtyři stran více.
40
ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek první A - L. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 40-41. 41 Č ERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek první A - L. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 610-611. 42 PAZDÍREK, Oldřich, Vladimír HELFERT a Gracian ČERNUŠÁK. Pazdírkův hudební slovník naučný: Část osobní. Svazek prvý A - K. V Brně: Ol. Pazdírek, 1937, s. 501. 43 SVOBODOVÁ, Marie. Stanislav Jiránek: Hudební pedagog. In: Významné osobnosti obce [online]. 20.5.2008 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: http://www.vsejany.cz/vismo/dokumenty2.asp?id=14030&n=vyznamne-osobnostiobce&vol_stavzobrazeni=2
45
V době, kdy se vytvářel přetisk prvního vydání, došlo k zpochybnění autorství některých děl skladatelů, kteří jsou ve varhanní škole uvedeni. Tato varhanní škola, už když ji poprvé otevřeme, budí dojem, že její autor zamýšlel vytvořit školu na varhany opravdu celistvou, jež by obsáhla byť i jen třeba okrajově informace, které by každý začínající varhaník měl znát a zároveň je bude při své hře na nástroj potřebovat. Pro přehlednost je učebnice opatřena na poslední straně obsahem a dělí se na 3 velké části I. díl - Hra na manuále Hra na pedále II. díl - Předehry a dohry III. díl - Dodatek Ještě než se hráč pustí do hry na varhany, je v úvodu učebnice menší oddíl věnovaný teorii varhan, registrování atd. Stránky jsou zde číslovány římskými číslicemi, aby se odlišily od stran s notovým zápisem (přičemž první římská číslice je III - počítá se tedy již od titulní strany). 2.5.1 O varhanách
Zde je na třech stranách relativně stručně popsána stavba varhan - tedy jejich důležité části, princip fungování nástroje, stavba a druhy rejstříků a jejich dělení. Dále je vypsána historie nástroje - tedy od předchůdců varhan až po pneumatickou trakturu (elektrická traktura nebyla v době sepsání této učebnice běžně rozšířena). Úvodní oddíl je zakončen odstavcem, kterak má varhaník o nástroj pečovat. „Varhany jsou složitý, jemný a drahý nástroj. Vyžadují zvláštní péče a opatrování, aby v dobrém stavu byly udržovány. Varhaník má se vystříhati při hře prudkého úhozu na klávesy. Sedaje neb vstávaje nemá šlapati ani stoupati na klávesy pedálové. Rejstříky buďtež mírně vytahovány a zastrkovány a nikoliv násilím trhnutím neb prudkým vražením. Proti škodlivému vlivu paprsků slunečních jest třeba chrániti varhany záclonou. Vlhkost zaviňuje též, a to nejčastěji mnohé poruchy 46
buď v mechanice, neb ve vzduchovodech. Tomu však nesnadno mnohdy zabrániti. Částečné ochrany poskytuje skříň varhanní; choulostivé části nutno však náležitě opatřiti. Klavír budiž vždy uzavřen a přístup k měchům zamezen. Zvláštní pozornost věnovati má varhaník měchošlapům (kalkantům), kteří mají býti dostatečně silni, aby měchy s lehkostí a stejnoměrně a nikoliv trhaně sešlapovali a to tak, že nejprve špičku, pak patu na páku měchu klidně přiloží a po úplném sešlápnutí dříve patu a potom špičku nohy zvednout. Varhaník má dbáti čistoty zvláště pod pedálem. Potřebují - li varhany opravit, budiž povolán zkušený a dovedný varhanář, kterýž by měl všude občas varhany prohlížeti, opravovati a laditi.“44 Na straně VI. jsou zobrazeny a pečlivě popsány schematické náčrty. Soustavy zásuvková a kuželková, dále princip fungování pneumatického stroje, trubičkové mechaniky a zásobního měchu. Autor se zde snažil vše nejjednodušeji a zároveň pečlivě popsat. Avšak domnívám se, že varhaník - začátečník by z těchto náčrtů a výřezů poměrně složitých technických součástí varhan nemusel vše náležitě pochopit. Bachtík tak tedy zřejmě předpokládal, že se žák s těmito prvky seznámí v praxi nejlépe přímo na nástroji. 2.5.2 Rejstříkování (registrování)
V této kapitole jsou vypsány některé způsoby kombinací různých rejstříků a také vysvětleny vybrané pojmy a zvyklosti v registrování. 2.5.3 Životopisné nástiny
Na stranách VIII. a IX. je uvedeno devatenáct (v novém vydání jednadvacet) jmen skladatelů, kteří psali svá díla mimo jiné i pro varhany. U jednotlivých autorů je vždy uvedeno datum narození a úmrtí, stručný životopis a dále také některá jejich díla. 2.5.4 Slovníček
Samotný podtitul vystihuje výběr hesel a zaměření tohoto slovníku (tedy že obsahuje význam slov pro potřebu varhaníka). Ačkoliv kapitola Slovníček tvoří pouze 44
BACHTÍK, Ferdinand. Škola na varhany: pro ústavy učitelské. Přetisk původního vydání. Brno: Musica Sacra, 2007, cit. s. 7.
47
pět stran, přesto dostatečně vysvětluje, objasňuje objasňuje a seznamuje varhaníka se spoustou potřebných informacím, informacím, které zde má vypsány stručně a přehledně v abecedním pořádku. Slovník obsahuje například nejčastěji používané pojmy z italského názvosloví, dále části mše, teorii kontrapunktu, podrobně vypsané církevní tóniny, názvy rejstříků, dělení píšťal, části části varhan a pojmy lomená oktáva, sekvence, tabulatura atd. 2.5.5 Hra na manuále
Hned na úvodní straně je pro přehlednost a lepší orientaci na klávesnici a v notovém zápisu zobrazena manuálová klávesnice a pod ní ní analogicky noty v houslovém a basovém klíči. Viz obrázek. 45
2.5.5.1
Cvičení jednohlasá
Jednotlivé technické prvky jsou u jednohlasých cvičení provedeny vždy nejprve pravou, posléze levou rukou v protipohybu. V důležitých či nejednoznačných částech jsou notové příklady opatřeny prstokladem.
45
BACHTÍK, Ferdinand. Škola na varhany: pro ústavy učitelské. učitelské. Přetisk původního vydání. vydání Brno: Musica Sacra, 2007, s. 17.
48
2.5.5.1.1
Nehybná poloha ruky
Prvních šest ukázek (č. 1 - 6) je převzato ze školy pro varhany A. G. Rittera. Jedná se o krátká jednořádková cvičení střídavě pro pravou a levou ruku, která jsou pouze v pětiprstové poloze. 2.5.5.1.2
Rozpínání prstů a stahování ruky
Příklady označené číslovkou 7 až 13 jsou přejata od Brixiho, 14 až 15 od Rittera a u cv. 16 je autor neuveden (lze tedy předpokládat, že autorem je Bachtík či Jiránek). Zpočátku je rozpínání či stahování ruky pouze v rámci malé vzdálenosti (např. tercie při hře sousedními prsty). Postupně jsou cvičení většího rozsahu a také náročnější. 2.5.5.1.3
Podkládání palce
Tento technický prvek v učebnici není vypsán v rámci žádného cvičení, ale je zde pouze doporučení, že podkládání palce se má nacvičovat při hře stupnic. 2.5.5.1.4
Výměna prstů tichá a hlasitá
Čísla 18 a 19 jsou založena na principu tiché výměny všech pěti prstů na jedné klávese. Příklady 20 až 22 jsou zaměřeny na tiché výměny vždy dvojice prstů jedné ruky na tónech stupnice C - dur. Ukázka 23 procvičuje hlasitou výměnu, tedy hru repetovaných tónu vždy skupinkami prstů (např. 5-4-3; 4-3-2; 3-2-1). 2.5.5.2
Cvičení dvouhlasá
Tato cvičení jsou zapsána na dvou osnovách - tedy pravá ruka hraje z horní osnovy v houslovém klíči, levá ruka hraje ze spodní osnovy v basovém klíči. 2.5.5.2.1
a) Nehybná poloha rukou
Čtyři ukázky (č. 24 - 27) se věnují nácviku nehybné polohy rukou. Jednotlivé příklady jsou nejprve technicky poměrně jednoduché, ale postupně technicky gradují a jsou obtížnější jak po technické, tak i po rytmické stránce. 49
2.5.5.2.2
b) Posouvání
Následující část obsahuje již větší počet rozmanitých cvičení (č. 28 - 35). Kromě posouvání mají sloužit též k nácviku překládání a podkládání prstů a jsou v nich obsaženy doposud probrané technické prvky. Je zajímavé, že poměrně často jsou tyto příklady ve formě kánonu. 2.5.5.3
Cvičení dvojhlasá střídavě pro pravici a levici
Dvojhlasá cvičení jsou napsána na jedné notové osnově střídavě pro pravou a levou ruku. Čísla 36 až 39 procvičují tichou výměnu prstů ve dvojhlase. Příklady 40 až 43 jsou založeny na drženém tónu a druhý hlas má pohyb. Ukázky 44 až 47 procvičují překládání a podkládání prstů a také roztahování a stahování ruky. 2.5.5.4
Cvičení trojhlasá
Osm cvičení (č. 48 - 55) na nácvik hry trojhlasu je napsáno na dvou osnovách. Pravá i levá ruka hrají vždy jeden hlas, prostřední hlas je střídavě hrán pravou či levou rukou. Často je zde uplatňována tichá výměna prstů na jedné klávese, ligaturou zadržené tóny a také roztahování a stahování rozpětí ruky. Autory těchto cvičení jsou F. Bachtík a S. Jiránek. 2.5.5.4.1
Výpomoc rukou
Tento častý prvek ve varhanní hře je zde uplatněn na pěti cvičeních. Autory příkladů jsou F. Bachtík, S. Jiránek a F. Z. Skuherský. Notový zápis je na dvou notových osnovách, kdy je pomocí svorky naznačeno, který tón či skupinu tónů přejímá jiná ruka než ta, v jejíž osnově jsou příslušné noty zapsány. 2.5.5.5
Cvičení čtyřhlasá
Kapitola čtyřhlasých příkladů je poměrně obsáhlá. Na více jak čtyřech stranách je poměrně hodně cvičení, na nichž si žák může procvičit již náročnější hru čtyřhlasu (cv. 61 - 76). Většina příkladů je označena českým (popř. italským) tempovým označením a také doporučenou dynamikou. Autory jednotlivých ukázek, na nichž
50
jsou demonstrovány všechny doposud probrané prvky manuálové hry, hry jsou F. Bachtík a S. Jiránek. 2.5.6 Hra na pedále
Druhou velkou částí učebnice je oddíl oddíl věnovaný hře na pedál. V samotném úvodu kapitoly je vyobrazena brazena pedálová klávesnice, kde jsou jednotlivé klávesy analogicky spojeny s notou zapsanou v basovém klíči. Viz obrázek. 46
2.5.6.1
Hraní špičkou - pravou a levou.
Hned za nadpisem je graficky znázorněno značení špičky pravé nohy a špičky levé nohy.
47
Na prvním cvičení (č. 77) je na střídání nejprve vrchní a posléze spodní sekundy procvičována hra pravou a levou špičkou. Příklad 78 je zaměřen na nácvik hry sousedních h kláves špičkami a to opět střídáním střídán - levá noha dlouhá klávesa a pravá noha krátká klávesa a také opačně. Ukázka 79 nás pouze slovně nabádá k nácviku velkých a malých sekund stejným způsobem, avšak avšak od různých tónů. Na čísle 80 se procvičuje nejprve hra stoupajících stoupajících a posléze klesajících tercií. Je zde také doporučení, že tyto tercie lze cvičit i v jiných oktávách s přihlédnutím k charakteru durových a molových stupnic. Cvičení 81 - 84 jsou založena na principu dvou notových osnov s basovým klíčem, když horní ho notové osnovy hraje levá ruka
46
BACHTÍK, Ferdinand. Škola na varhany: pro ústavy učitelské. učitelské. Přetisk původního vydání. Brno: Musica Sacra, 2007, s. 36. 47 BACHTÍK, Ferdinand. Škola na varhany: pro ústavy učitelské. učitelské. Přetisk původního vydání. Brno: Musica Sacra, 2007, s. 36.
51
a ze spodní osnovy hrají nohy pouze špičkami. U příkladů 85 až 88 již dochází k synchronizaci hry obou rukou a pedálu. Z horní notové osnovy hraje pravá ruka, případně místy některé noty přejímá levá ruka. Ruce jsou pro přehlednost v nejasných místech značeny zkratkami „l. r.“ - levá ruka a „p. r.“ - pravá ruka a pedál má svou notovou osnovu. Počínaje číslem 89 začínají dvě strany pedálových cvičení, kde je na devíti jedno- až tří řádkových cvičeních procvičována pouze pedálová technika - hra špičkami. Dále následuje 7 příkladů (č. 98 - 104), kde hrají obě ruce a pedál současně. Zde se poprvé objevuje kromě značky „ped.“ i značka „c.p.“ . Ta se vyskytuje v případech, kdy pedál začíná od samotného začátku cvičení. Pokud příklad začíná pouze hrou rukama a pedál se přidává později, je u pedálových not poznámka „ped.“. 2.5.6.1.1
Překládání a podkládání
Úvodní cvičení kapitoly o překládání a podkládání nohou vypadá na první pohled poněkud nesrozumitelně. Je rozděleno na čtyři díly (a, b, c, d) a pomocí šipek a písmenek „p“ a „l“ (pravá a levá noha) jsou naznačeny možnosti, kterými lze překládat (podkládat) nohy na různých klávesách a za různých okolností - tedy například pokud hrajeme v krajních polohách pedálové klávesnice. Ukázka je doplněna stručným komentářem, jakým nohokladem je možné ji hrát, popř. jak vytvořit variace na procvičování. Na následujících pěti příkladech se procvičuje překládání
a
podkládání
nohou
nejprve
v sekundách,
posléze
v terciích
a rozložených a lomených akordech, přičemž jsou vždy pod notovým zápisem uvedeny varianty, jak je možné toto cvičení rozšířit. Následuje šest krátkých příkladů (č. 111 - 116), které jsou zaměřeny na probraný technický prvek překládání a podkládání nohou. Notový zápis je opět na dvou notových osnovách a pedál je označen „ped.“ či příslušným nohokladem podle toho, kterou nohou se má začít hrát. 2.5.6.1.2
Výměna tichá a hlasitá
Číslo 117 je zaměřeno na nácvik hlasité výměny nohou. Jeho první část je v osminových hodnotách a vždy u noty je značka, která určuje, kterou nohou má být 52
nota zahrána. Druhá část příkladu je na podobném principu střídání nohou a notový zápis tvoří stupnici C dur ve čtvrťových hodnotách s repetovanými tóny. Je zde poznámka od autora, že podobně lze cvičit i jiné stupnice. Následuje pět ukázek (118 - 122), kde je tento technický prvek pedálové hry procvičován na různých intervalech a rytmických variacích. Od čísla 123 až po 127 jsou jednotlivé ukázky napsány opět na dvou osnovách, přičemž ani u jedné není uveden prstoklad a nohoklad (vyskytuje se pouze tehdy, jedná - li se o hlasitou výměnu). 2.5.6.2
Hraní patou a špičkou
Ke hře patou se přistupuje až po důkladném procvičení a osvojení hry pouze špičkami, přičemž hře špičkami je věnováno více než padesát cvičení. Než se přikročí k samotnému nácviku, je nejprve vysvětleno a popsáno značení levé a pravé paty. V případě, že jedna noha hraje více kláves za sebou, je využita speciální značka viz obrázek. 48
První cvičení této problematice věnované (č. 128) je rozčleněno na krátké úseky „a“ až „e“ a je tvořeno motivy složenými z malých klesajících či stoupajících sekund. Hráči je doporučeno hrát každé číslo střídavě pravou i levou nohou a nohoklad je vypracován pouze v první části cvičení (u dalších částí je napsáno „simile“). Autor školy doporučuje cvičit podobně i jiné malé sekundy - tedy vytvořit si příklady na stejném principu, avšak od jiných tónů. Druhé cvičení cvičení (č. 129) je též rozděleno na více částí a je založeno na střídání velkých horních a spodních sekund. I u tohoto příkladu jsou doporučeny možné variace. Následují ukázky 130 až 134, kde je probraná pedálová technika důsledně procvičována. První cvičení jsou jednodušší jedna noha v nich vždy váže jen je dva tóny, avšak náročnost graduje a jedna noha tak často pomocí hry paty a špičky váže až sedmnáct not za sebou. Ukázky 135 až 139 se zabývají nácvikem hry stupnic. stupn Jsou zde vypsány stupnice A dur, E dur, e moll, c moll, f moll. Cvičení 140 se věnuje nácviku výměny špičky a paty. Následuje strana
48
BACHTÍK, Ferdinand. Škola na varhany: pro ústavy učitelské. učitelské. Přetisk původního vydání. Brno: Musica Sacra, 2007, s. 46.
53
a půl notových příkladů, kde je zdokonalována notová technika již spolu se hrou oběma rukama. Notový zápis je opět na dvou notových osnovách, kdy levá ruka hraje někdy z notové osnovy spolu s pravou rukou, jindy využívá notovou osnovu, o kterou se dělí se zápisem pedálového hlasu. Pedál není zapsán vždy od začátku cvičení a aby jej bylo možné odlišit od zápisu levé ruky, je označen zkratkou „ped.“/ „c.ped.“, popřípadě je u něj napsán nohoklad. 2.5.6.3
Hraní okraji chodidel
Skupina pedálových cvičení (č. 147 - 156) procvičuje v nejrůznějších obměnách hru okraji chodidel. První díl učebnice uzavírají ukázky 157 a 158, na kterých se procvičují doposud probrané technické prvky manuálu i pedálu a ve druhém příkladu se ještě přidává stručné obeznámení žáka se hrou oktáv v pedálu. 2.5.7 Druhý díl - Předehry a dohry 2.5.7.1
Předehry a dohry v tóninách církevních
Každé církevní tónině jsou zde věnována dvě čísla, kdy některá jsou zapsána na dvou notových osnovách, avšak poprvé se zde objevuje i zápis na třech notových osnovách (pravá ruka, levá ruka, pedál). Cvičení v církevních tóninách jsou řazena v pořadí a) tonus dorický (č. 1, 2) b) tonus phrigický (č. 3, 4) c) tonus lydický (č. 5, 6) d) tonus mixolydický (č. 7, 8) e) tonus aeolický (č. 9, 10) j) tonus jonický (č. 11, 12)
54
U všech předeher v církevních tóninách je alespoň zčásti vypracován nohoklad, avšak prstoklad zde není vypracován vůbec. Autory předeher jsou rozmanití varhanní skladatelé. Kromě Bachtíka a Jiránka se zde lze setkat s díly A. Petzolda, J. E. Zelinky a K. Weisse. 2.5.7.2
Krátká preludia v tóninách tvrdých a měkkých
V pořadí druhá kapitola druhého dílu je již obsáhlejší. Autoři učebnice zřejmě předpokládali, že tato cvičení mohou být využita nejen z cvičných důvodů k získání varhanní techniky, nýbrž mohou sloužit jako krátká preludia v rámci chrámové praxe. Jednotlivá preludia, jichž je celkem 74, jsou řazena podle jednoduchého a přehledného klíče: 0#/b dur, 0#/b moll 1# dur, 1# moll, 1b dur, 1b moll 2# dur, 2# moll, 2b dur, 2b moll atd. Je zajímavé, že se vzrůstajícím počtem předznamenání klesá počet cvičení v téže tónině. Je to dáno zřejmě z praktických důvodů, protože varhaník, nejčastěji v chrámové praxi, upotřebí předehry v tóninách s nižším počtem křížků či béček. Takže například v tónině C dur je zde hned šest cvičení a podobně je tomu i v tóninách do čtyř #/b. Avšak od tóniny H dur je v každé tónině napsána pouze jedna předehra. Autory předeher jsou opět kromě Bachtíka a Jiránka R. Führer, F. Musil, J. N. Škroup. K. V. Strnad, J. Nešvera, N. Kubát, A. Jiránek, K. B. Pitsch, E. Tregler, J. L. Zvonař, Q. Havlasa, J. Paťha.49
49
Životopisné údaje o většině těchto hudebních autorů jsou uvedeny na začátku školy, v kapitole Životopisné nástiny (s. 10).
55
2.5.7.3
Chorály
Součástí varhanní školy je i zpracování deseti číslovaných a dvou nečíslovaných chorálů a písní. 2.5.7.3.1
1. Přijď, ó Duše přesvatý
2.5.7.3.2
2. Hle přijde Pán, Spasitel náš
2.5.7.3.3
3. Narodil se Kristus Pán
2.5.7.3.4
4. Kristus příklad pokory
2.5.7.3.5
5. Skrytý Bože!
2.5.7.3.6
6. Stála matka Spasitele
2.5.7.3.7
7. Základ církve jest na skále
2.5.7.3.8
Pán přichází, ten Jenž z hrobu vyšel v slávě Přeskvoucí
2.5.7.3.9
8. Svatý Václave
2.5.7.3.10 9. Otče náš, milý Pane 2.5.7.3.11 10. Zvěstuj těla vznešeného (Jazyku náš tajemství) 2.5.7.3.12 Pange lingua
Není zde jasné, kdo je autorem čtyřhlasé úpravy chorálů, které jsou uvedeny v učebnici. U jednotlivých chorálů je jako autor uveden pouze Václav Miřínský, který je tvůrcem písně ze šestnáctého století, dále je (zřejmě jako autor úpravy) u osmého chorálu uveden Kliment Besák a nápěv je dle notace Rozenplutovy. Chorály jsou uvedeny s českým textem (s výjimkou posledního Pange lingua) a jsou na dvou notových osnovách bez jakéhokoliv prstokladu či nohokladu. Většinou také nejsou uvedeny v celé své podobě (např. chorál Svatý Václave je rozepsán pouze na dvě sloky).
56
2.5.7.4
Předehry v tóninách tvrdých a měkkých
Je zde uvedeno celkem dvaadvacet předeher v tvrdých (durových) a měkkých (molových) tóninách. Jsou uvedeny v pořadí: 1., 2., 3. C dur; 4., 5. G dur; 6. až 8. D dur; 9. A dur; 10. E dur; 11. až 13. F dur; 14. B dur; 15. až 16. G dur; 17. a moll; 18. až 19. d moll; 21. c moll; 22. h moll. Téměř všechny předehry nesou italské tempové označení či další popisek, např. že se jedná o chorální předehru nebo fugu a podobně. Předehry 1 - 22 jsou napsány ve dvou notových osnovách, předehra č. 22 je z velké části ve třech notových osnovách (I. man, II. man. a pedál). Autory předeher jsou J. L. Zvonař, S. Jiránek, A. Petzold, N. Kubát, J. B. Kittl, A. Jiránek, V. J. Tomášek, J. Foerster, J. Krejčí, J. A. Bergmann, V. E. Horák, A. Petzold, K. V. Strnad, F. Z. Skuherský, F. Bachtík. 2.5.8 Dodatek
Poslední částí školy je dodatek, který obsahuje praeludia - fughetty a fugy starých českých mistrů. Jedná se o šestnáct nejčastěji dvoustránkových skladeb českých autorů, kterými jsou F. V. Brixi, J. K. Kuchař, J. F. Seger, J. Zach, B. M. Černohorský, K. Kopřiva. U všech skladeb je doplněno italské tempové značení, u kterého bývá též poznamenáno, o jakou formu se jedná (fuga, preludium). U některých ukázek je také v notovém zápisu poznačen stručný rozbor skladby (např. kde se u příslušné fugy nachází expozice a kde je provedení, kde nastupují protivěty a kde je např. závěrečná věta). Notový zápis je na dvou notových osnovách. 2.5.9 Osobní hodnocení:
Kladně hodnotím široký záběr učebnice. Začínající varhaník se tak od stručného seznámení s dějinami a principem stavby varhan dostane přes manuálová a pedálová cvičení až k nápaditým předehrám a skladbám starých mistrů. Dá se tedy říci, že po této škole může sáhnout jak naprostý začátečník, tak i pokročilejší hráč, který nejspíš využije pro svou chrámovou praxi přehledně seřazené předehry či krátké skladby českých autorů. Pokud by žák chtěl proniknout podrobněji například do dějin či stavby varhan, je jistě mnoho jiných příruček, které jsou 57
na příslušná témata podrobněji zaměřeny. Osobně postrádám více popisků u jednotlivých cvičení, které by začátečníkovi pomohly cvičení lépe pojmout a pochopit jejich technická specifika. Zejména jedná - li se o zcela nový technicky náročný prvek například v pedále. Dále jsem postrádala pečlivěji značený prstoklad a nohoklad. Začátečník má většinou hodně práce se správným postavením rukou a nohou, úhozem atd. a vypracovaný prstoklad či nohoklad by mu ušetřil mnoho času a sil. Také si myslím, že by v učebnici mohlo být více cvičení ve třech systémech. Ten se v této učebnici vyskytuje velmi sporadicky.
58
2.6
Eduard Marhula - Instruktivní preludia. K rychlému a praktickému naučení hře na varhany, jakož i k potřebě kostelní
•
rozsah 13 stran
•
formát 28 x 22 cm orientovaný na výšku
•
vydalo nakladatelství Mariánské Hory u Moravské Ostravy: Hudební škola Matice školské v roce 1910
•
v českém jazyce
•
k dispozici v Moravské zemské knihovně
•
titulní strana školy v příloze - strana č. 4
Eduard Marhula se narodil 8. prosince 1877 ve Vsetíně do rodiny perníkáře Edmunda Antona Marhuly. Ve svých osmnácti letech odešel do Brna, kde studoval na varhanické škole. Po ukončení studií působil téměř deset let jako varhaník a ředitel kůru v Rožnově pod Radhoštěm a také jako ředitel tamní hudební školy. V roce 1906 odešel do Ostravy, kde se stal ředitelem a vedoucím varhanního oddělení Hudební a varhanické školy Matice školské v Mariánských horách, a také získal funkci místopředsedy Jednoty hudebních stavů.50 Po skončení první světové války, kdy musel přerušit činnost učitele, se stal na krátkou dobu kapelníkem vojenské hudby 31. pluku v Moravské Ostravě. A dále i spoluvydavatelem a též redaktorem odborného časopisu Hudební a divadelní obzor. Kromě toho, že byl nejen pedagogicky velice houževnatým a činorodým člověkem, projevil se i jako
50
ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek druhý, M - Ž. 1. vydání. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, s. 44 - 45.
59
schopný skladatel.51 Jeho tvorba vycházela z tradičních melodií lidových písní. Obliby dosáhly jeho sborové skladby, operety a rozsáhlá sbírka duchovních děl pro chrámové účely - zejména mše a pastorely. Eduard Marhula zemřel náhle, ve věku pouhých osmačtyřiceti let dne 6. května 1925. 52 Instruktivní preludia je útlá, pouze třináctistránková knížka, která může sloužit také jen pouze jako zdroj preludií (v tom případě platí hlavní číslování jednotlivých preludií), publikaci lze však také využít jako varhanní školu. Pro tento případ je u všech cvičení uvedeno ještě číslo v závorce. Podle těchto čísel, která jsou ve zcela jiném pořadí, než jak jsou jednotlivá cvičení napsána za sebou, se má řídit žák, který se chce dle Marhulových Instruktivních preludií naučit hře na varhany. Autorem většiny čísel je sám Eduard Marhula. Avšak kromě něj jsou autory preludií i jiní moravští skladatelé - Eduard Bartoníček, Karel Budík a Antonín Hradil, přičemž iniciály těchto autorů jsou vždy u konkrétních cvičení, která napsali. Pokud pojmeme Instruktivní preludia jako učebnici, lze ji pak takto rozdělit na několik částí. Hlavní oddíl školy je věnovaný pouze manuálové hře. Na samotném konci učebnice je strana věnovaná seznámení se s hrou na pedál, která se skládá z šesti samostatně číslovaných pedálových cvičení. U všech příkladů je poměrně důsledně uveden prstoklad i nohoklad. Spodní hlas může hrát pedál, nebo je možno jej hrát levou rukou (má uveden jak prstoklad, tak i nohoklad). Autor školy se ke způsobu nácviku jednotlivých cvičení téměř nevyjadřuje, krátké objasnění je pouze u prvních ukázek (např. v úvodu je napsáno doporučení, aby byla veškerá čísla hrána nejdříve pomalu a až pak rychleji).
51
ANDRLE, Petr. OSOBNOST: Eduard Marhula: Ze vsetínské výrobny perníku (1877) do newyorské
Carnegie Hall (2011). In: Neviditelný pes [online]. 20.1.2011 [cit. 2014-03-13]. Dostupné z: http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-eduard-marhula-0wr/p_kultura.aspx?c=A110119_111141_p_kultura_wag 52
MAZUREK, Jan. Marhula, Eduard. In: Český hudební slovník osob a institucí [online]. 13.3.2009 [cit. 2014-03-13]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_de tail&id=7124
60
2.6.1 Cvičení manuálová (později i pedálová)
Cvičení číslo 1 je celé pouze v půlových notových hodnotách v pětiprstové poloze a v sekundových intervalech. Na ukázce 2 se procvičuje podkládání a překládání prstů v obou rukách. Příklad č. 3 je zaměřen na zvětšování rozsahu rukou. Cvičení číslo 4 směřuje žáka k nácviku prstového glissanda. Číslo 5 je cílené na důsledné legato ve dvojhlasu v jedné ruce a glissando palcem. Dále se sem zapojují technické prvky varhanní hry jako například tichá výměna prstů na téže klávese i ve dvojhlase. Na cvičeních 6 a 7 se opět procvičuje tichá výměna prstů a hra ligaturou zadržených tónů. V příkladu číslo 8 se k manuálu poprvé připojí i hra na pedál, avšak pouze v posledních dvou taktech. Pedálový hlas je od tohoto příkladu uveden značkou „P“ a je značen písmenky „p“ pro pravou a „l“ pro levou nohu. Později jsou použity značky „V“ pro hru špičkou a „
“ pro hru patou. Pokud má během cvičení pedál
přestat hrát, je užita značka „bez“. Příklad 9 je prvním cvičením, kde se jedná o plný čtyřhlas. Na cvičení 10 je procvičována tichá výměna, překládání prstů a také roztahování a stahování ruky. Poprvé je zde v pedálu použita hra patou. Ukázky číslo 11 a 12 jsou založeny na ligaturou zadrženém tónu v každé ruce (popřípadě v pedálu), nad nímž probíhá pohyb v druhém hlase. Lze říci, že od cvičení 9 až do posledního příkladu (46) se již jedná o plnohodnotná preludia, v nichž se neustále uplatňují a procvičují základní i specifické prvky varhanní hry (stahování i roztahování rozpětí rukou, tichá výměna, podkládání a překládání prstů, glissando palcem i jinými prsty, hra špičkami i patami v pedálu, vázání dvou sousedních bílých i černých kláves špičkou jedné nohy, tichá výměna nohou). Jednotlivá cvičení se postupně rytmicky zahušťují. 2.6.2 Pedálová cvičení
V úvodu strany pedálových příkladů jsou vysvětleny použité značky „V“ a „
“ (tedy
špička a pata). Dále je zde vypsána stupnice C dur přes dvě oktávy (C kontra až d1 v basovém klíči). Ve cv. 1 jsou střídavě značky levá a pravá pod vypsanou stupnicí
61
(stupnice se tedy máá hrát střídavě s pravou a levou nohou). Ve cvičení vičení 2 jsou vypsané značky „V“ a „
“ a označení, který úsek má hrát pravá či levá noha. Viz obrázek. obrázek 53
Příklad 3 procvičuje tichou výměnu nohou na téže klávese. Na ukázce 4 se má žák naučit vázání sousedních kláves jednou nohou. Ve cvičení 5 je vypsána chromatická stupnice a má zde být procvičeno vázání vázání špičky a paty téže nohy na sousedních bílých a černých klávesách. Následuje šestiřádkové číslo číslo 6, kde se procvičují všechny doposud probrané technické prvky pedálové hry, hry a k tomu také nově hra nesousedních ch kláves dvěma špičkami, vázání dvou sousedních kláves špičkou téže nohy a hra v dvojhlasu v oktávách. 2.6.3 Osobní ní hodnocení:
Instruktivní preludia nejsou ucelenou varhanní školou. školou. Postupují poměrně rychle a konkrétní technické prvky varhanní varha hry jsou málo procvičeny rocvičeny na jednotlivých příkladech. Značení pedálu, kde se kombinují kombinují značky „l“ a „p“ , „V“ a „
“, působí
také lehce nepřehledně. Osobně bych tuto publikaci volila pouze jako doplněk k ucelenější
varhanní
škole,
nebo
jako
zdroj
různě
obtížných
preludií
pro chrámovou praxi, kde se těchto čtyřicet šest preludií může hodit při doprovodu liturgie.
53
MARHULA, Eduard. Instruktivní preludia: k rychlému a praktickému naučení hře na varhany jakož i k potřebě kostelní.. Mariánské Hory u Moravské Ostravy: Hudební škola Matice školské, škol 1910, s. 13.
62
2.7
Josef Cyril Sychra - Populární škola na varhany
•
rozsah 23 stran
•
formát 22 x 28 cm orientovaný na šířku
•
vydalo nakladatelství Karel J. Barvitius v Praze (Barvitiova edice číslo 403) v roce 191854
•
v českém jazyce
•
dostupné v Národní knihovně České republiky
•
titulní strana školy v příloze - strana č. 4
Sychra se narodil 12. března 1859 v Ústí nad Orlicí. Pocházel z hudebně založené rodiny Václava Sychry, od něhož se zřejmě dostalo Josefu Cyrilovi hudebních základů. Absolvoval pražskou Varhanickou školu, kde byl žákem Františka Zdeňka Skuherského, a zároveň byl basistou a varhaníkem v Emauzském klášteře. Po dokončení studií na varhanické škole působil jako varhaník a ředitel kůru ve Staré Boleslavi, kde také vedl tamní pěvecký spolek Václav a spolek Bojan v Brandýse nad Labem. Od roku 1889 až téměř do své smrti plnil funkci ředitele kůru v Mladé Boleslavi a vedl hudební školu. Stal se sbormistrem pěveckého sdružení Boleslav, chrámového sboru a později vedl i Sychrův sbor. Ve své době byl J. C. Sychra velmi ceněn a byl také nazýván největším žijícím českým autorem církevních děl. Za svou skladatelskou činnost byl vyznamenán samotným papežem a v roce 1926 byl jmenován členem řádu sv. Řehoře Velikého. Dále
54
Populární škola na varhany / Josef Cyr. Sychra [online]. 2009[cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/CBQE5UJNM22VHRG7VESC62DPIT2RE6JD4UUG798ETBYILBJISF37612?func=full-set-set&set_number=089126&set_entry=000001&format=999
63
mu Československá pěvecká obec udělila zlatou medaili a jeho rodné město Ústí nad Orlicí udělilo Sychrovi čestné městské občanství. Již od mladých let byl velmi skladatelsky činný. Ve svém kompozičním odkazu zanechal přibližně 450 děl - zejména chrámových a sborových. Jedná se o desítky mší, několik requiem, kantáty, písně, klavírní a varhanní skladby (např. 125 krátkých a snadných předeher; Fantasie na píseň Svatý Václave). Sychra je také autorem několika literárních prací - Vzpomínky českého muzikanta (autobiografie); Cvičebnice zpěvu pro střední školy. Dva Sychrovi synové se rovněž věnovali hudbě. 55 56 Josef Cyril Sychra zemřel 21. srpna 1935 ve Staré Boleslavi.57 Celá útlá varhanní škola má pouhých 23 stran a je rozdělena na 2 hlavní bloky: I. Hra na manuále II. Hra na pedále Autor školy, jak sám uvádí, předpokládá, že hráč, který se podle jeho varhanní školy chce učit na varhany, ovládá již alespoň základní znalost hry na klavír. J. C. Sychra také v úvodu vysvětluje účel a zaměření svého díla: „Účelem tohoto dílka jest co nejrychleji připraviti žáka ku hře na varhany, zejména ku hře kostelních písní. Průprava jest tedy co nejstručnější.“ 58 Jako pokračování Populární školy na varhany doporučuje Sychra svou další publikaci 125 snadných předeher na varhany, které se jistě chrámovým varhaníkům velmi hodí a jsou nápomocny při doprovázení liturgických písní v různých tóninách.
55
Josef Cyril SYCHRA [online]. 2007-2014, 27 únor 2014[cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.muzeum-uo.cz/cz/josef-cyril-sychra 56 ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek druhý, M - Ž. 1. vydání. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, s. 663-665. 57 BECKMANN, Klaus. Repertorium Orgelmusik: Komponisten, Werke, EdiGonen : 1150-1998 : 41 Länder : eine Auswahl = A bio-bibliographical index of organ music : composers, works, editions : 1150-1998 : 41 countries : a selection = Catalogue bio-bibliographique de musique d'orgue : compositeurs, oeuvres, édiGons : 1150-1998 : 41 pays : une sélecGon. 2. neu bearbeitete und erw. Aufl. New York: Schott, 1999, s. 63. ISBN 3795703581. 58 SYCHRA, Josef Cyrill. Populární škola na varhany. V Praze: Karel J. Barvitius, 1918,cit. s. 2.
64
Sychra neuvádí k jednotlivým kapitolám ani cvičením metodický návod, stejně tak ani veskrze žádné doporučení k nácviku. Předpokládá tedy zřejmě profesionální pedagogické vedení žáka při studiu této školy, nebo v případě samouka počítá s tím, že si žák poradí sám. Jedinou krátkou poznámku přímo od autora máme uvedenou na stranách s manuálovými příklady. „Každý příklad budiž nejdříve každou rukou zvláště hrán a pak teprve dohromady.“ 59 Instruktivní cvičení jsou opatřena prstoklady, povětšinou velmi podrobnými. Přesto téměř žádné cvičení neobsahuje tempové ani agogické označení. Výjimku tvoří cvičení 59 s tempovým označením molto ritardando a dvě cvičení 63 a 66 s dynamickým doporučením pp. 2.7.1 Hra na manuále 2.7.1.1
Varhany
Tato tři jednořádková cvičení č. 1 až 3 jsou napsána pro hru oběma rukama v paralelních oktávách, většinou sekundových, místy v terciových postupech a jsou bez předznamenání na dvou osnovách. 2.7.1.2
Odvozené tóny
Příklady využívají hry na černých klávesách - cv. 4 až 6 paralelně a ve cv. 7 a 8 jsou ruce již nezávislé. Jedna ruka má vždy zadržený tón, druhá ruka pohyb a obráceně. 2.7.1.3
Roztahování a stahování ruky (přesahování prstem)
Na dvou příkladech 9 a 10 se procvičuje zvětšování a zmenšování rozsahu ruky. Jednotlivé skoky jsou maximálně v rozsahu oktávy a jsou zde také často použity ligaturou zadržené tóny.
59
SYCHRA, Josef Cyril. Populární škola na varhany. V Praze: Karel J. Barvitius, 1918,cit. s. 2.
65
2.7.1.4
Posouvání rukou
Cvičení 11 zaměřené na posouvání rukou je založeno na čtyřtónovém modelu v pětiprstové poloze, který vždy zahraje jedna ruka a druhá ruka tento motiv následně opakuje. 2.7.1.5
Podkládání a překládání prstů
Tento drobný, pouze čtyřtaktový model označený číslem 12 již předjímá kapitolku následující (hra stupnic) a má tedy za úkol seznámit žáka s podkládáním a překládáním prstů, které pak následně využije při nácviku hry stupnic. 2.7.1.6
Stupnice
Cvičení 13 až 35 jsou vlastně vypsané stupnice, uvedeny vždy nejprve v rovném pohybu a následně v protipohybu. U mollových stupnic je v rovném pohybu harmonická a v kombinovaném pohybu melodická. Čísla 36 a 37 jsou zase zaměřena na podkládání a překládání prstů a vychází ze stupnicových postupů. Stupnice jsou řazeny za sebou na první pohled ne příliš logicky. Nejsou uvedeny zvlášť durové, zvlášť mollové, nejdou ve kvintových, ani kvartových kruzích, ani nejsou řazeny paralelně či stejnojmenně a některé zcela chybí (např. Fis dur, Cis dur). Avšak když se na stupnice podíváme podrobněji, zjistíme, že výčet stupnic je zcela kompletní, vezmeme - li v potaz enharmonickou záměnu. Ačkoliv Sychra nevypsal doslovně všechny stupnice, tak zde přes to všechny stupnice uvedeny jsou. Místo výše zmíněných stupnic Fis dur a Cis dur zde totiž můžeme enharmonicky zaměnitelné Ges dur a Des dur. Co může působit lehce matoucím dojmem je fakt, že pokud je na jednom řádku uvedeno víc stupnic, jsou sice stupnice odděleny dvojitou čarou, novým číslem cvičení a příslušným předznamenáním stupnice - avšak pokud jsou za sebou uvedeny na jednom řádku stupnice mající stejný počet posuvek s předznamenáním (například b moll a Des dur 5Ƅ), je předznamenání napsáno pouze ke stupnici první a u druhé stupnice již napsáno není, ačkoliv je od té první oddělena dvojitou čarou. Člověk nepříliš znalý předznamenání jednotlivých stupnic by tak snadno mohl nabýt dojmu, že stupnice Des dur vlastně žádné předznamenání nemá. Jak jsem již uvedla, pořadí stupnic se může zdát nelogické (například proč 66
je stupnice gis moll s pěti # uvedena dříve, než stupnice fis moll se třemi #), avšak má svůj klíč. Stupnice jsou uvedeny v pořadí dle podkládání prstů. První jsou tedy uvedeny stupnice, kde je prstoklad při podkládání 3-4-3. Následně jsou uvedeny stupnice s prstokladem 4-3-4. Jako další jsou stupnice, kde se začíná jiným než prvním prstem v pravé a pátým prstem v levé ruce (např. druhým prstem na černé klávese). 2.7.1.7
Dvojhmaty
Následující 2 strany (cv. 38 - 46) jsou věnovány dvojhmatům. Nejprve se procvičuje elementární vázání dvojhmatů v terciích v obou rukách, následně vázání tercií se zadrženým tónem. Další příklady procvičují vázání se zadrženým tónem ve větším rozsahu a s náročnějšími prvky. 2.7.1.8
Výměna prstů
Jedenáct cvičení (47 - 57) je zaměřeno na procvičování problematiky tiché výměny prstů. Zpočátku je tichá výměna realizována pouze dvěma prsty, obtížnost jednotlivých cvičení však postupně narůstá až k tiché výměně všech pěti prstů jedné ruky na černých i bílých klávesách. Následují příklady tiché výměny ve dvojhlase (nejprve v tercii, později v intervalech kvinty i sexty). Čísla 55 - 57 jsou náročnější jak na držení tónů tiché výměny ve větších intervalech, tak obsahují též komplikovanější překládání a podkládání prstů a mají vyšší počet předznamenání. 2.7.1.9
Chromatická stupnice
Ukázky 58 a 59 se zaměřují na nácvik chromatické stupnice. U prvního cvičení se jedná o chromatickou stupnici od noty c přes dvě oktávy paralelně v obou rukách nahoru a zpět. Ve druhém cvičení jsou chromatické postupy doplněny o jeden zadržený tón. Oba příklady obsahují velmi pečlivě vypracovaný prstoklad v obou rukách.
67
2.7.1.10
Cvičení čtyřhlasá (krátké předehry)
Dvě strany věnované čtyřhlasým cvičením jsou již vlastně plnohodnotné varhanní skladbičky (manualiter), které mohou sloužit jako krátké předehry k liturgickým písním. Jsou zde zakomponovány všechny dosud probrané technické prvky hry na manuál. Je zajímavé, že u příkladů 63 a 66 je autorem doporučená dynamika „pp“. 2.7.2 Hra na pedále
Druhou velkou částí učebnice je díl věnovaný hře na pedál. Hned v úvodu je stručně vysvětleno, jaké značky a symboly se při zápisu hry na pedál používají. Viz obrázek. 60
U jednotlivých ivých pedálových cvičení je uveden nohoklad nohoklad ve většině příkladů jen u prvního tónu. Pouze v obtížnějších příkladech, kdy by nemuselo být jasné, jak dané místo interpretovat, je nohoklad vypracován podrobněji. V případech, kde je hra manuálu a pedálu dohromady, dohromady, je prstoklad či nohoklad vypsán jen zřídkakdy. 2.7.2.1
Hra pravou a levou nohou (špičkou)
Cvičení 1 je napsáno pouze na jedné notové osnově v basovém klíči. Pravidelně se zde střídá hra špičkami obou nohou na bílých klávesách v sekundové vzdálenosti vz ve střední ní poloze pedálové klávesnice. Ukázka 2 procvičuje totéž, ovšem pravá noha je na bílé a levá noha na černé klávese. U čísel 3 až 5 je procvičováno vázání obou nohou na sousedních černých klávesách (sekunda horní nebo sekunda dolní).
60
SYCHRA, Josef Cyril.. Populární škola na varhany. varhany V Praze: e: Karel J. Barvitius, 1918, s. 5.
68
Příklady 6 a 7 již spojují hru pravé ruky s hrou pedálu. Pravá ruka má pohyblivou melodii, zatímco pedál drží dlouhé notové hodnoty na dvou tónech o velkou a malou sekundu vzdálených. Cvičení 8 a 9 jsou zaměřena na nácvik levé ruky a pedálu. Na příkladech 10 - 15 je procvičováno střídání špiček nohou v různých intervalech od malé sekundy až po čistou oktávu, a to v obou směrech nahoru i dolů. Číslo 16 opět kombinuje hru pravé ruky i pedálu, ale pedál má již pohyblivější melodii. To samé je procvičováno na cvičení 17, avšak zde hraje levá ruka a pedál. Ve cv. 18 poprvé přichází spojení hry obou rukou a pedálu dohromady. Pravá ruka hraje samostatně z jedné notové osnovy, levá ruka a pedál sdílí notový zápis druhé osnovy, přičemž aby bylo jasné, co hraje levá ruka a co pedál, je levá ruka označena zkratkou „l. r.“ a pedál zkratkou „l“ (levá noha). 2.7.2.2
Předkládání a podkládání nohy
Následujících jedenáct cvičení (19 - 29) je zaměřeno na překládání a podkládání nohou. Nejprve to probíhá na elementárních příkladech, kdy se nohy překládají v sekundových vzdálenostech, ale postupně v jednotlivých cvičeních progresivně narůstá obtížnost. Ukázky 30 až 32 jsou již náročnější. Spojuje se zde hra obou rukou a pedálu. Pedál opět sdílí jednu notovou osnovu s levou rukou. Číslo 32 je píseň Anděle Boží strážce můj. 2.7.2.3
Výměna
Tichá výměna je objasněna na příkladu 33, kde je autorem školy pro přehlednost pečlivě vypracovaný nohoklad.
69
V dalších cvičeních zabývajících se touto problematikou (34 - 38) je nohoklad uveden jen v úvodu nebo v nerozhodných místech. Cvičení 36 až 38 jsou opět napsána na 2 notových osnovách. Když se pedál přidává až v průběhu, je značen značkou „Ped.“, aby se odlišil od notového zápisu levé ruky. Cv. 38 je zpracovaná píseň Svatý svatý. 2.7.2.4
Hraní špičkou a patou i okraji chodidel
Cvičení 39 a 40 jsou zaměřena na střídání hry špičky a paty jedné nohy v sekundové vzdálenosti. Příklady 41 až 43 jsou již náročnější, procvičuje se zde hraní horní a spodní sekundy od základního tónu jednou nohou. Na následujících číslech 44 a 45 je demonstrována tichá výměna špičky a paty jedné nohy, a to pravou i levou nohou. Problematikou hry okraji chodidel se zabývají cvičení 46 až 48. V číslech 49 až 60 jsou již obsaženy všechny doposud probrané technické prvky varhanní hry. Jsou zde také zpracovány některé písně (Pro své svaté drahé rány cv. 50; Ježíši, Pane můj - cv. 52; Skrytý Bože - cv. 55; Narodil se Kristus Pán - cv. 58; Svatý Václave - cv. 60). 2.7.3 Osobní hodnocení:
Populární škola hry na varhany má velmi ušlechtilý cíl, a to připravit žáka (jak koneckonců i sám autor v úvodu svého dílka uvádí) co nejrychleji na hru na varhany. A toho „co nejrychleji“ se vskutku držel. Co se týká první části - jelikož se předpokládá, že žák, který se hodlá podle této varhanní školy učit, má již základní klavírní techniku obsáhnutou, je pro něj u hry na manuál po zvládnutí specifických prvků manuálové hry relativně málo nového. Avšak zdá se mi, že druhá část knihy, tedy hra na pedál, by mohla být obsáhlejší.
70
Vždyť hra na pedál je záležitost, se kterou se klavírista vskutku ještě nesetkal, a tak by jí měla být věnována náležitá pozornost a prostor pro pečlivé pochopení problematiky hry na pedál. Dle mého názoru by bylo přínosné, kdyby byly jednotlivé technické prvky hry na pedál procvičeny na více příkladech, aby si žák osvojil správné návyky při hře, a mohl se nadále rozvíjet správným směrem. Ocenila bych také, kdyby byly v učebnici pečlivěji vypracovány nejen prstoklady, ale zejména nohoklady. U většiny cvičení je totiž vypracován přinejlepším první takt. Nejčastěji je jen uvedeno zkratkou, jakou nohou má hráč začít, a nadále je to již zcela na něm, což u začátečníka je podle mě na škodu, protože by měl mít alespoň ve varhanní škole jasně daná pravidla, kterými se má řídit. Dále mi v učebnici schází alespoň krátké seznámení žáka s notovým zápisem na třech notových osnovách, který je ve varhanní hře běžný. Zde by se dalo argumentovat, že chrámový varhaník se při hře písní z kancionálu s tímto notovým zápisem nesetká. Písně z kancionálu jsou sice napsány ve 2 osnovách, ale myslím si, že by ve varhanní škole nemělo chybět seznámení s notovým zápisem ve třech systémech, jenž převládá u většiny varhanní literatury, kterou si bude jistě žák, chrámový varhaník, vedle chrámové liturgické hudby chtít zahrát pro svou potěchu a osobní umělecký růst a stejně tak i pro zvelebení chrámové hudby.
71
2.8
Josef Trumpus - Theoreticko - praktická škola
na varhany op. 15
•
rozsah 117 stran
•
formát 30 x 23 cm orientovaný na výšku
•
vydalo nakladatelství Mojmír Urbánek v Praze v roce 1922
•
v českém jazyce
•
k dispozici v Moravské zemské knihovně v Brně
•
titulní strana školy v příloze - strana č. 5
Josef Trumpus se narodil v Zásmukách u Kolína 17. března 1887. V Zásmukách se mu dostalo základního hudebního vzdělání od regenschoriho Jana Vodičky. Po maturitě studoval varhany a skladbu na pražské konzervatoři, kde byl žákem velkých umělců té doby - mimo jiné Steckera, Kličky, Spilky… Po dobu studií působil jako varhaník u sv. Ignáce, dále také u Křížovníků. Nějaký čas studoval obor zeměměřičský na české technice, ale toto studium jej nenaplňovalo a vrátil se zpět k hudbě, kdy v letech 1910 - 1912 studoval skladbu u Vítězslava Nováka. Od roku 1914 byl varhaníkem v kostele sv. Ludmily na Vinohradech, kde se proslavil nejen jako výborný improvizátor, ale zejména jako pohotový doprovazeč liturgického zpěvu chrámového sboru. Celých jedenáct let (1921 - 1932) pedagogicky působil na varhanické škole Obecné jednoty cyrilské a v této době sepsal svou varhanní školu. Věnoval se také dirigování - byl sbormistrem několika pěveckých spolků
72
(například sboru Škroup, Václav, Slavoj). J. Trumpus zemřel v roce 1975 v Praze.
61
Je autorem řady skladeb, mší, chrámových písní a opery. 62 Sám autor Josef Trumpus v předmluvě uvádí impulz, proč se do tvorby varhanní školy pustil. „Tato škola a její postup vyrostly z naprosté nutnosti, jaká se objevila při zahájení kursů Obecné Jednoty Cyrillské v Praze (kam jsem byl povolán za učitele varhan). Celá řada kursistů si přinášela s sebou pouze znalost not a částečně znalost klaviatury, chuť k práci a lásku k věci. Samozřejmo, že se stávajícími pomůckami nebylo lze vystačiti. Výborná škola Skuherského předpokládá značný stupeň zběhlosti - hned s počátku se objevují různé nesnadnosti, s nimiž těžko zápolili i ti vyspělejší. Proto jsem usoudil, že bude nutno se žáky začíti úplně od začátku a to od cvičení v rozsahu pěti tónů a pak postupovati zvolna ke cvičením těžším a těžším. Tento postup se vcelku dobře osvědčil v době poměrně krátké. Taková je v krátku historie vzniku této školy…“63 Na straně 4 Trumpus pomocí přehledného grafu vysvětluje délky not, dále délky pomlk a druhy taktů. Na následující stránce číslo 5 jsou vypsány nejčastěji používaná tempová označení a objasněn princip posuvek, dále předznamenání jednotlivých tónin a dva nejpoužívanější klíče. Strany 6 a 7 jsou věnovány vyobrazení manuálové a pedálové klávesnice s grafickým znázorněním souvisejících not. Je zde také vysvětlen princip enharmonické záměny a lomené oktávy (ta je podrobněji objasněna o stránku dále). Rovněž je zde popsán běžný i nestandardní rozsah varhan a způsob značení prstokladu.
61
Trumpus Josef. Informační systém abART - full verze [online]. 2005-2006 [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?IDosoby=48763 62 DUŠEK, Jaroslav. Josef Trumpus 30 let u varhan chrámu sv. Ludmily. Cyril. 1944, 1-4, s. 24-26. 63 TRUMPUS, Josef. Theoreticko-praktická škola na varhany, op. 15. Praha: Mojmír Urbánek, 1922, cit. s. 3.
73
Označení lomená oktáva je zde však chybné. Vyobrazené schéma (viz obrázek níže 64) není lomená oktáva, ale v tomto případě se jedná o oktávu krátkou.
Na straně 9 je stručné pojednání o hře na manuál. Žák se zde seznámí s naprostými základy, které potřebuje znát při hře na varhany - například jak se nazývají varhanní klávesnice, jakým způsobem je třeba na nástroj hrát a jak u varhan sedět a čeho se při hře ře vyvarovat. Dále je zde popsáno značení rejstříků a jejich princip fungování. V závěru úvodu Josef Trumpus odkazuje na spis Skuherského (Varhany, ( jejich zařízení a zachování), ), kde se žák může blíže seznámit s varhanami, jejich konstrukcí a principem fungování. ování. 2.8.1 Manuál 2.8.1.1
Cvičení v rozsahu pěti tónů
V této kapitole je 21 cvičení, kde se procvičuje hra v rozsahu hu pouze pěti tónů. Děje se to vždy oběma rukama zaráz, v souběžném pohybu v oktávách - nejprve v dlouhých notových hodnotách (cv. 1 - 17), následně v rytmicky ryt bohatších variantách (cv. 18 - 21). Prstoklad je uveden pouze u prvních osmi příkladů, dále je jeho o vypracování již v rukách žáka či pedagoga. Valnáá většina cvičení je v tónině C dur - tedy bez předznamenání, pouze pár cvičení je v jiné tónině (maximálně (maxim 3 křížky, či béčka). Příklad 22 je rozdělen na 50 dvoutaktových modelů, které jsou zaměřeny na postupné roztahování a stahování rozpětí ruky. U prvních tří modelů je vypracován prstoklad. Trumpus Tr doporučuje každý příklad hrát 4 - 6x bez přestávky, nejprve jprve volně a postupně vypracovat do rychlejšího tempa. 64
TRUMPUS, Josef. Theoreticko-praktická Theoreticko škola na varhany, op. 15. Praha: raha: Mojmír Urbánek, 1922, s. 8.
74
2.8.1.2
Cvičení většího rozsahu
Hned v úvodu (s. 17 a 18) je na názorných ukázkách opatřených prstoklady objasněno podkládání a překládání prstů a princip tiché výměny prstů. Josef Trumpus zde též doporučuje a odkazuje na nácvik stupnic (durových i mollových), které jsou uvedeny na konci učebnice. Na následujících cvičeních 23 až 34 jsou tyto technické prvky procvičovány. Obě ruce hrají v paralelních oktávách. Prstoklad je vypracován (někdy jen z části) u prvních sedmi příkladů, dále si - dle Trumpuse - poradí sám ten, kdo se pilně zabývá hrou stupnic a kdo má na zřeteli směr hudební fráze. 2.8.1.3
Dvouhlasá cvičení
U cv. 35 dochází k porušení hry v paralelních oktávách v obou rukách - je zde poprvé použita hra dvou nezávislých hlasů - první v pravé a druhý v levé ruce. Dvouhlasá hra je procvičována na následujících příkladech až po cv. 49. 2.8.1.3.1
Cvičení pro pravou ruku
Necelých pět stran (s celkem sedmnácti příklady č. 50 - 66) je věnováno nácviku hry dvou hlasů v pravé ruce. První 4 cvičení (50 - 53) jsou opatřena prstoklady, dále jsou cvičení bez prstokladu. U příkladů 58, 61 až 66 je uveden jako jejich autor R. Führer. Jednotlivá cvičení jsou v houslovém klíči a jsou zaměřena na podkládání a překládání prstů, roztahování a stahování ruky a tichou výměnu prstů. 2.8.1.3.2
Cvičení pro levou ruku
Čísla 67 - 83 jsou zaměřena obdobně jako ukázky v předchozí kapitole, ale jsou pro levou ruku a jsou zapsána v basovém klíči. Odlišně od dvouhlasých cvičení pro pravou ruku jsou zde u některých příkladů uvedeny ozdoby - trylky. Autorem čísel 74 až 83 je také R. Führer, prstoklady jsou vypsány pouze u prvních tří cvičení. Na konci kapitoly autor školy zmiňuje, že je možné vytvořit si ještě bohatší seznam příkladů na procvičení dvouhlasu v každé ruce, a to hrát příklady pro pravou ruku
75
levou rukou a obráceně, jen je potřeba změnit prstoklad. Touto technikou je tak možné vytvořit opravdu pestrý a bohatý cyklus příkladů. 2.8.1.4
Cvičení tříhlasá
Ukázky 84 až 96 jsou již vlastně takové jednodušší tříhlasé skladbičky, které je možné využít i například při liturgii, jako krátké preludium či předehru. V těchto příkladech jsou již plně zakomponovány všechny doposud probrané technické prvky manuálové hry (legáto palcem, stahování a roztahování rozpětí rukou, tichá výměna prstů a přejímané ligaturované tóny oběma rukama, pasážové běhy, ozdoby aj.) a jsou zcela bez prstokladu. Jako autor je u 94 a 95 uveden R. Führer. 2.8.1.5
Cvičení čtyřhlasá
Stejně tak jako v předchozí kapitole mohou být i čtyřhlasá cvičení plně využita jako plnohodnotné předehry či preludia. Jedná se o víc jak 30 různě dlouhých cvičení (č. 97 - 121), která jsou již rytmicky a melodicky poměrně bohatá a poslechově zajímavá. Zároveň jsou také technicky náročnější, a i když jsou jen pro manuál, bylo by zajímavé upravit je i do podoby s pedálem, který by v pasážích, kde je to vhodné, přejal spodní hlas. Ukázky jsou opět bez prstokladu, některé jsou doplněny agogickými pokyny. 2.8.2 Pedál
Kapitola je uvozena textem se stručným popisem pedálové klávesnice, základními pokyny, jak se má na pedál hrát a čeho se má hráč vyvarovat. 2.8.2.1
Hra špičkou
V tomto oddíle je podrobněji popsána pedálová hra a způsob nácviku jednotlivých cvičení. Dále jsou zde vypsány způsoby zápisu nohokladu. První cvičení, věnované hře na pedál (č. 122), je rozděleno na části a) až o). Jedná se o sedmitaktové modely, založené na střídání špiček obou nohou střídavě na sousedních bílých klávesách, nejprve ve střední poloze pedálové klávesnice, 76
později i v krajních polohách. Zpočátku je vypsán nohoklad (dvěma způsoby značení), dále již není vypsán, je stále stejný. Na následující straně je pokyn a názorná ukázka autora školy, že je možné hrát tato všechna cvičení v opačném směru (tedy že nezačne hrát levá noha, jak je psáno, ale s hraním začne noha pravá) a vytvořit si tak další velké množství příkladů na procvičení. Druhý příklad na procvičení hry špičkami je č. 123 a je opět rozdělen na mnoho sedmitaktových modelů a) až dd), které je také možné cvičit v obráceném sledu. Zde se však již hráč seznamuje s hrou špičkami na bílých i černých klávesách nejčastěji v intervalu malé sekundy. Na konci cvičení je od Trumpuse připsána poznámka, že je třeba dbát na to, aby všechny tóny byly hrány důsledně legato. Cvičení 124, dělené na dvoutaktové části a) až v), je založeno na střídání špiček pravé a levé nohy, tentokrát však v různých intervalech, maximálně do vzdálenosti kvinty. K tomuto jsou v učebnici vypsány i dvě možné rytmické variace, kterými je možné vytvořit nespočet různých variant daného cvičení. Od příkladu 125 s třítaktovými úseky a) až bb) již dochází k nácviku pedálové hry, s překládáním nohou přes sebe. I zde jsou možné dvě rytmické varianty daných úseků. Číslo 126, dělené na jednotlivé části, tvoří delší jedno až dvouřádkové rytmicky i melodicky bohatší modely, kdy se melodie pohybuje na více tónech po celé pedálové klávesnici. Cvičení 127 je založeno na nácviku hry spodních i horních intervalů (od sekundy až po oktávu) přes celou klávesnici i v krajních polohách.
77
Následující příklad 128 tvoří pouze šest částí, avšak tyto jednotlivé úseky jsou již poměrně obsáhlé a procvičují překládání a podkládání nohou na složitějších postupech. 2.8.2.1.1
Tichá výměna
V úvodu kapitoly je vypsán princip tiché výměny
a čemu je třeba věnovat
pozornost. Dále je zde vypsáno různé značení, které se používá při tiché výměně v pedálu. Tiché výměně je věnováno cvičení 129, dělené na úseky a až f. Nácvik probíhá nejprve v sekundových vzdálenostech, poté se intervaly zvětšují. U jednotlivých částí je pečlivě vypsán nohoklad s možnými variantami a jsou zde také uvedeny (pro důkladnější procvičení) různé druhy zápisu tiché výměny. 2.8.2.1.2
Hlasitá výměna
Hlasité výměně se po krátkém poučení na začátku věnuje číslo 130. Je opět rozděleno na části a) až f) a opatřeno různými alternativami pedálového nohokladu. Zpočátku probíhá hlasitá výměna nohou na téže repetované klávese, později jsou výměny složitější. 2.8.2.2
Hra patou a špičkou
Trumpus zde v obsáhlejším pojednání objasňuje způsob hry patou a špičkou, kdy je libovolné a vhodné začít hrát konkrétní nohou a jaké jsou možné způsoby zápisu. Cvičení 131 je opravdu obsáhlé (4 strany) a je, jako obvykle, členěno na více částí, jež se věnují hře paty a špičky v různých obměnách a s gradující obtížností. 2.8.2.3
Hra chodidlem
Jedná se v podstatě o hru okraji chodidel. Po krátkém teoretickém úvodu je tato technika hry uplatněna ve cvičení 132, kde je na částech a) až e) procvičována nejen hra okraji chodidel, ale i vázání pata - špička a tichá výměna.
78
2.8.2.4
Spojení levé ruky a pedálu
Ukázka 133 je velmi obsáhlá - na úsecích a) až l) se zde hráč seznamuje s technikou hry pedálu a manuálu (v tomto případě pouze levé ruky) současně. Jednotlivé úseky jsou nejprve jednodušší, v dlouhých držených notových hodnotách, postupně jsou však melodicky i rytmicky náročnější. Notový zápis levé ruky je na samostatné notové osnově v basovém klíči a pedál má taktéž samostatnou notovou osnovu. V učebnici není uvedeno žádné cvičení na spojení hry pravé ruky a pedálu, protože od příkladu 134 se již rovnou spojuje hra pedálu a obou rukou dohromady. 2.8.3 Hra obou rukou a pedálu
Josef Trumpus nejprve důkladně objasňuje, jak se mají následující příklady cvičit, jaké je u nich použité značení pro pedál a také, jakým způsobem je možné tato cvičení uplatnit v praxi. Počínaje cv. 134 tedy následuje velká řada cvičení - drobných skladbiček či preludií a předeher, na kterých si žák nejen že může procvičovat a zdokonalovat se v technické dovednosti hry na varhany, ale také může tyto kratší či delší hudební dílka uplatnit v praxi například při doprovodu liturgie. Jedná se o téměř sedmdesát cvičení (134 až 202), která již nesou tempová značení, a jsou zapsána ve dvou systémech. Pedál tedy sdílí notovou osnovu s levou rukou. Má - li být určitý úsek hrán bez pedálu, je to označeno zkratkou „s. Ped“ (senza pedal - bez pedálu), má - li se pak dále pedál zase připojit, je to označeno jako „c. Ped“ (con pedal - s pedálem). Autorem těchto cvičení již není pouze Josef Trumpus, popřípadě Robert Führer, ale i jiní známí varhanní autoři - např. Karel F. Pitsch; Josef L. Zvonař; Jan Zach; Václav J. Tomášek; Josef Krejčí a Vojtěch Říhovský.
79
2.8.4 Dodatek
Závěrečnou částí školy je kapitola, kde jsou vypsány všechny durové a mollové stupnice zvlášť pro manuál s prstoklady a zvlášť pro pedál s nohoklady a v úplném závěru je stručný životopisný přehled autorů, kteří do této varhanní školy přispěli svými díly. 2.8.5 Osobní hodnocení:
Osobně považuji Varhanní školu Josefa Trumpuse za jednu z nejlepších českých varhanních škol. Její velký klad vidím kromě toho, že škola je jasně a přehledně sestavena, také ve velké zásobě cvičení, která vždy velmi pečlivě a dopodrobna procvičují nově probíranou tématiku, a je u nich možnost pomocí drobné záměny vytvořit z jednoho příkladu velkou škálu dalších cvičení. Dále také kladně hodnotím příznivě pozvolné tempo zvyšování náročnosti jednotlivých cvičení této školy, která tak může být dobrou a vhodnou učebnicí i pro žáka, který nemá ještě dobré technické základy z klavírní výuky. Stejně tak po této publikaci může sáhnout i již zkušený varhaník, který může využít obsáhlou závěrečnou část, disponující velkou škálou různorodých cvičení. Škoda, že J. Trumpus nezařadil do své varhanní školy i cvičení se zápisem na třech notových osnovách, jak tomu dnes již ve varhanní literatuře bývá zcela běžně zvykem. Tento handicap je třeba napravit zřejmě tím, že Trumpusova škola bude kombinována s ještě nějakou jinou varhanní školou, která žáka seznámí i s notovým zápisem na třech notových osnovách.
80
2.9
Jan Hlucháň - Malá škola pedálové hry
•
rozsah 18 stran
•
formát 32 x 23 cm orientovaný na výšku
•
vydalo nakladatelství Fr. A. Urbánek a synové v Praze v roce 1948
•
v českém jazyce
•
dostupné v Moravské zemské knihovně
•
titulní strana školy v příloze - strana č. 5
Jan Hlucháň se narodil 18. července 1890 v Rožnově pod Radhoštěm. Absolvoval brněnskou varhanickou školu a následně pražskou konzervatoř. Po škole působil jako varhaník v Hutisku u Rožnova pod Radhoštěm, dále v Ostravě, Dobřichově u Peček (zde se stal sbormistrem sboru Lumír) a také v Praze. Stal se pedagogem hudební výchovy a zpěvu na pražských měšťanských školách a dále také v Deylově ústavu slepců. V necelých šedesáti letech přijal funkci ředitele kůru v kostele sv. Ignáce v Praze a zároveň byl sbormistrem mnoha sborů (například Smetana Vršovice, Ozvěna - Karlín či Hálek - Břevnov). Hlucháň byl kromě varhanické, sbormistrovské a pedagogické činnosti aktivní i literárně - například spolupracoval s nakladatelstvím Česká katolická charita a s vydavatelstvím Informatorium musicale internationale a také veřejně přednášel. Vydal album životopisů a fotografií českých hudebních skladatelů. Je autorem mnoha klavírních skladeb (například jeho známé
81
úpravy vánočních koled Betlémské hvězdičky), řady chrámových a sborových skladeb a vánoční mše.65 Jan Hlucháň zemřel 22. prosince 1959 v Praze.66 Malá škola pedálové hry, jak již sám její autor v úvodu upřesňuje, sleduje dva hlavní pedagogické cíle. Prvním cílem je poskytnout začátečníkům ve hře na varhany dostatečný počet progresivně seřazených cvičení, která jim pomohou k získání pedálové techniky. Tato škola však také může posloužit klavíristům, kteří se chtějí naučit hrát na varhany a může jim tak být nápomocna v rychlém osvojování hry na pedál. Hlucháňova publikace, která je rozdělena na dvacet různě dlouhých cvičení, označených římskými číslicemi. U jednotlivých ukázek je doplněna texty, které jsou ve třech jazykových mutacích - česky, anglicky, francouzsky. 2.9.1 Hra špičkami
Cvičení I. je uvedeno popisem s objasněním způsobu značení pedálového nohokladu pro obě nohy. V notovém zápisu se pak vyskytuje jak obvyklé značení nohokladu „˄“, pod nebo nad notou, tak zápis „p“ a „l“ pro pravou a levou nohu a to někdy i současně a jindy je vypsána pouze jedna z možností zápisu. Samotné první cvičení je zaměřeno na střídání hry špiček obou nohou v horních sekundových intervalech. Nejprve v dlouhých notových hodnotách, posléze v kratších, nejdříve ve střední poloze pedálové klávesnice a později i v krajních polohách. Ukázka II. je založeno na stejném principu jako číslo I., ovšem zde se střídá hra špiček ve spodních sekundových intervalech a to opět přes celou pedálovou klávesnici. Příklady III. a IV. slouží k nácviku hry špiček v horním nebo spodním terciovém intervalu. U cvičení V. a VI. již dochází ke kombinaci sekundového a terciového postupu. Ukázky VII. a a VII. b procvičují střídání sekund a tercií ve stoupajícím i klesajícím pohybu v rámci celé pedálové klávesnice.
65
ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek první A - L. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 445-446. 66 Hlucháň, Jan. In: JANOUŠKOVÁ, Ludmila. Český hudební slovník osob a institucí [online]. 7.10.2010 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_de tail&id=464
82
2.9.2 Intervaly
Cvičení VIII. a IX. jsou zaměřena na hru všech intervalů (sekunda až oktáva) na bílých i černých klávesách špičkami. 2.9.3 Tóny zvýšené a snížené
Na tóny zvýšené a snížené je zacíleno cv. X., X., kde se hraje špičkami pravé i levé nohy vždy na bílé a posléze na černé klávese, později i na dvou černých klávesách. Následující příklad XI. může sloužit jako přípravné cvičení ke hře rozložených trojzvuků, vuků, přičemž tato ukázka je rozdělena na několik částí. První úsek tvoří hra velkých tercií.. Dále druhý úsek značený jako a) slouží k nácviku hry malých tercií, třetí částí je písmeno b), které se pak ještě dále dělí na třiadvacet krátkých terciových postupů v různých durových tóninách. Cvičení XII. je zaměřeno na hru kvart špičkami, překládání a podkládání nohou procvičuje druhá část příkladu XII. Špičky jednotlivých nohou jsou zde značeny klasicky „˄“ ˄“ nad a pod notou, ale také zkratkami „p“ a „l“. První řádek slouží jako model, který může být transponován a hrán od různých různých tónů, takže překládání a podkládání nohou tak může být procvičeno dle potřeby. Poslední části příkladu děleného ého na krátké motivy značené a) až f) je překládání ádání a podkládání na bílých i černých klávesách. 2.9.4 Hra špičkami i patami
Ukázka XIII. seznamuje začátečníka se hrou špičkami i patami. Kromě již obvyklého značení špiček zde tedy přibylo označení hry patou. Pokud hraje jedna noha více kláves za sebou, je zde užita značka, značka která je nad více notami a pojímá daný úsek. Viz obrázek.67
67
HLUCHÁŇ, Jan. Malá škola ško pedálové hry. V Praze: Fr. A. Urbánek, 1948, s. 15.
83
2.9.5 Skupiny terciové hrané jednou nohou
Ve cvičení XIV. se jedná o hru sledu kláves, kdy noha zahraje patou na dlouhé pedálové klávese, pak špičkou nejbližší krátkou klávesu směrem dolů a dále zpět patou na dlouhou a vzápětí špičkou na horní sousední krátkou klávesu. 2.9.6 Tichá výměna nohou
Cvičení XV. je zaměřeno na tichou výměnu, jež je zde realizována nejprve pravou nohou (špičkou), která se bez toho, aniž by se tón znovu ozval, vymění za špičku levé nohy a obráceně. To samé je procvičováno na příkladu XVI., avšak na něm je tichá výměna provedena vždy na druhém tónu rozloženého trojhlasého akordu. Tyto akordy jsou vystaveny téměř od všech tónů pedálové klávesnice. 2.9.7 Hlasitá výměna
Na pouze jednořádkovém příkladu XVII. je ukázána hlasitá výměna nohou na téže klávese. 2.9.8 Rozložené trojzvuky dur a moll, velký rozsah
Naopak poměrně obsáhlé je cvičení XVIII., které tvoří vypsané rozložené trojzvuky dur a moll od všech bílých kláves. 2.9.9 Hraní chodidlem nohy pravé neb levé
Ukázka XIX. je zacílena na hru chodidlem obou nohou, tedy že dvě sousední klávesy (v tomto případě pouze krátké klávesy) zahraje ta samá noha. 2.9.10 Dvouhlasá hra
Závěrečné cvičení XX. seznamuje žáka s hrou dvojhlasu v pedálu oběma nohama v kvintách nebo oktávách.
84
2.9.11 Osobní hodnocení:
Hlucháňova malá škola pedálové hry je dle mého názoru výborným doplněním k jakékoliv škole hry na varhany. Ačkoliv je to poměrně útlá publikace, je v ní velmi mnoho různě zaměřených, přehledně seřazených příkladů na procvičování hry na pedál. Tato učebnice má mnoho možností využití a může tak sloužit nejen začátečníkům, kteří se potýkají teprve se základy pedálové hry, ale může jistě posloužit i pokročilejšímu varhaníkovi, který si není jistý některým prvkem pedálové techniky, a chce si ho lépe procvičit. Dále může být pedálová škola vhodná také například ve chvíli, kdy žák přechází k jinému učiteli, nebo přichází jako samouk se špatnými základy. V ten moment je jistě vhodné sáhnout po této publikaci, kde se pomocí přehledně seřazených příkladů najde mnoho cvičení k procvičování. Snad jako jediné negativum této školy spatřuji v málo podrobném popisu ukázek. Mohlo by zde být alespoň stručně popsáno, jakým způsobem má být dané cvičení nebo nový technický prvek procvičován.
85
2.10
Stanislav Mach - Návod ke hře na varhany op. 199
•
rozsah 59 stran
•
formát 15 x 23 cm orientovaný na šířku
•
v českém jazyce
•
vydala Česká katolická Charita v Ústředním církevním nakladatelství v Praze v roce 1970 (vydání první)
•
dostupné v Moravské zemské knihovně v Brně
•
titulní strana školy v příloze - strana č. 6
Stanislav Mach se narodil 4. září 1906 v Jilemnici jako syn obuvníka, kterým se měl po svém otci také stát. Záhy však začal projevovat velké hudební nadání, takže nepokračoval v otcových šlépějích a zcela se věnoval hudbě. Svá hudební studia tedy započal ve své rodné Jilemnici a později na hudební škole v Pardubicích, kde se učil hrát na housle. K tomu také docházel na hodiny varhan k Františku Michálkovi a u Jiljího Waltra, který působil jako regenschori v kostele Panny Marie Vítězné (u Pražského Jezulátka) v Praze, se vzdělával v harmonii a kontrapunktu. Ve dvacátých letech otevřel v Jilemnici hudební školu, dále zde založil Cyrilskou jednotu a také působil jako sbormistr spolku Branislav. Roku 1931 se oženil se sopranistkou a učitelkou Gabrielou Kubánkovou. Mach byl velmi činorodý - v Čáslavi byl ředitelem kůru, učitelem a posléze ředitelem na hudební škole, působil jako sbormistr Hlaholu a dále jako schopný organizátor hudebního života. Byl uznávaný hudební pedagog a plodný skladatel, který napsal více jak 150 děl různého zaměření. Vrcholem jeho tvorby jsou instruktivní houslové skladby, napsal také velké množství duchovních děl, která však zkomponoval s ohledem na interpretační možnosti amatérských chrámových sborů. Složil tedy mimo jiné 16 mší a je autorem 86
několika mešních písní - např. písně Rozleťte se, zpěvy vzhůru; Před oltářem nejvyššího… Stanislav Mach a i jeho manželka zemřeli tragicky 24. prosince 1975 v Čáslavi, na otravu plynem.68 Na první straně publikace je úvodní poznámka autora, který zde objasňuje, proč nenazval své dílo varhanní školou, ale pouze návodem. Tento návod má totiž sloužit jako učebnice zejména pro „vesnické varhaníky“, pro které je Machem velmi ceněná a také doporučovaná varhanní škola Františka Zdeňka Skuherského příliš těžká. Stanislav Mach tedy sepsal návod ke hře na varhany, aby se podle něj mohli vzdělávat hráči na varhany, kteří doprovází liturgii a zároveň proto klade na technickou vyspělost žáka naprosto minimální nároky (dle S. Macha vhodné mít absolvovanou alespoň základní klavírní školu). Mach zároveň doporučuje pořídit si k návodu také učebnici hudební teorie, neboť tyto informace do svého dílka, jež má podobu velmi útlé knihy formátu notového sešitu, nezahrnul. Na následujících stranách autor stručně popisuje základy hry na varhany a péče o nástroj. Jsou zde také objasněny principy chrámové liturgické praxe. To vše s cílem „dobře doprovázeti lidový zpěv.“69 2.10.1 Prstová cvičení manuální
Cvičení č. 1 je zaměřeno na procvičování tiché výměny prstů - nejprve v pravé ruce v houslovém klíči v dlouhých notových hodnotách, posléze v levé ruce v klíči basovém. Cvičení 1 je stejně tak, jako všechny manuálové příklady opatřeno prstokladem.
68
MACEK, Petr. Mach, Stanislav. Český hudební slovník osob a institucí [online]. 16.2.2006 [cit. 201403-10]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_de tail&id=2064 Mach Stanislav. Městská knihovna Jaroslava Havlíčka [online]. 2007 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://knihovna.jilemnicko.cz/?id_rubriky=7&id_podrubriky=8 PAZDÍREK, Oldřich a Gracian ČERNUŠÁK. Pazdírkův hudební slovník naučný: II. část. Brno: Oldřich Pazdírek, 1933, s. 81. 69 MACH, Stanislav. Návod ke hře na varhany, op. 199. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1970, cit. s. IV.
87
Příklad č. 2 se zabývá hlasitou výměnou. Nácvik probíhá zcela stejně jako ve cv. 1. Na závěr první kapitoly je poznámka, že tato dvě cvičení je nutné transponovat do tónin se 3 křížky a 4 béčky (tedy G, D, A, F, B, Es a As dur). Dále jsou zde vypsány tři doporučené rytmické obměny pro tyto ukázky. 2.10.2 Cvičení s upoutaným prstem
První část cvičení je pro pravou ruku v houslovém klíči, kdy ruka hraje dvouhlasou melodii, v níž je vždy jeden tón dvojhlasu zadržený. Druhá část je pro levou ruku v basovém klíči, nácvik probíhá na stejném principu jako v části první. Autor publikace doporučuje i toto cvičení transponovat do nerůznějších tónin, aby se tak hra s upoutaným prstem co nejvíce procvičila. 2.10.3 Dvouhlasá cvičení pro obě ruce
Ve třetí kapitole je sedm dvouhlasých cvičení v nejužívanějších durových tóninách (C, G, D, A, F, B, Es). Každá ruka má jeden hlas a svou samostatnou notovou osnovu (pravá v G klíči, levá v F klíči). Jedná se o krátká cvičení, která mohou být použita i pro liturgickou praxi, jako drobná preludia nebo předehry. 2.10.4 Dvouhlasé invence zvlášť pro pravou i levou ruku
Dvacet cvičení obsažených v této kapitole je zaměřeno na nácvik náročnější dvouhlasé hry v jedné ruce. Notový zápis je vždy jen na jedné notové osnově v houslovém klíči pro pravou ruku a v klíči basovém pro levou ruku. Jsou zde využity všechny dosud probrané, ale i nové technické prvky manuálové hry (tichá a hlasitá výměna, hra se zadrženými tóny, překládání a podkládání prstů). Prstoklad je u většiny příkladů napsán pouze u prvního tónu (výjimku tvoří cv. 1., které má prstoklad důsledně vypracovaný), dále je jeho vytvoření již na interpretovi. Cvičení jsou v tóninách C, C, a, G, e, D, e D, A, h, fis, F, d, B, Es, A, g, e, As, f.
88
2.10.5 Tříhlasé invence pro dvě ruce
V oddíle tříhlasých invencí máme k dispozici osmnáct příkladů na nácvik tříhlasé hry. Notový zápis je na dvou notových osnovách, nejčastěji je v pravé ruce dvojhlasá melodie a levá ruka má třetí hlas, anebo si ruce navzájem vypomáhají. Příklady jsou rytmicky i melodicky bohatší a zároveň taky náročnější, často nastupují v kánonu, který však po nastoupení všech tří hlasů není dál důsledně veden. Většina cvičení je zakončena čtyřhlasým akordem. Invence jsou uvedeny v těchto tóninách C, C, G, D, A, F, F, a, B, Es, g, As, f, d, e, e, h, a. 2.10.6 Hra pedální 2.10.6.1
a) střídání nohou
Pět cvičení slouží k seznámení žáka s pedálovou hrou, kdy dochází ke střídání nohou. Pokud hraje pravá noha, je nohoklad značen písmenkem „p“, pokud má hrát noha levá, písmenkem „l“. Cv. 1 a 2 jsou založena na střídání dvou špiček, příklady 3 až 5 vyžadují již překládání špiček obou nohou přes sebe. Následují nečíslovaná cvičení, kde se jedná o vypsané stupnice G dur, F dur a dále hru intervalů - tercie, kvarty, kvinty a sexty přes celou pedálovou klávesnici. Na závěr je zde autorova poznámka, že uvedené intervaly mají být nacvičovány i od jiných tónů, než na jakých jsou uvedeny a to kupříkladu od tónů C, D, Es, F, G, A, B a též mají být hrány na rytmické varianty, které zde Mach rovněž vypisuje. 2.10.6.2
b) hlasitá výměna
Pouze dvě cvičení jsou věnována hlasité výměně. Stanislav Mach je dále doporučuje transponovat do tónin F, G, A a B dur.
89
2.10.6.3
c) tichá výměna
Nohoklad pro tichou výměnu je v učebnici značen buď „ lp“, „pl“ anebo „ II“. Pro nácvik tiché výměny je zde uvedeno pouze jedno cvičení, cvičení, které je doporučeno transponovat do tónin D, Es, a F dur. 2.10.6.4
d) hra patou, špičkou a nártem
Dvě cvičení zaměřená na problematiku hry patou, špičkou a chodidlem již obsahují všechny doposud probrané prvky pedálové hry. Značení nohokladu - viz obrázek níže. 70
2.10.6.5
Cvičení pro jednu ruku a pedál
Ještě než se žák pustí do hraní oběma rukama a pedálem současně, nabízí Stanislav Mach šest cvičení pro hru jedné ruky a pedálu. Příklady jsou zapsány v tříhlasu vždy na dvou osnovách. S pedálem hraje v lichých cvičeních pravá ruka a v sudých příkladech levá ruka. 2.10.7 Čtyřhlasá cvičení pro obě ruce s pedálem
Šest povětšinou jednostránkových ukázek procvičuje hru čtyřhlasu. Notový zápis je na dvou notových osnovách, pedál hraje z notové osnovy s levou rukou. Prstoklady Prstokla i nohoklady jsou doplněny pouze výjimečně a u pátého a šestého cvičení je od Macha doporučena registrace. Jedná se o již poměrně těžší cvičení, která svou náročností odpovídají, či lehce překračují náročnost varhanního doprovodu liturgických písní z kancionálu. kan Autor publikace doporučuje k dalšímu vzdělávání ve hře na nástroj své varhanní dílko „100 „ preludií“.
70
MACH, Stanislav. Návod ke hře na varhany, op. 199. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní cí nakladatelství, 1970, s. 44.
90
2.10.8 Dodatek: Modulace z C dur do nejužívanějších tónin
V závěrečné kapitole Návodu ke hře na varhany je zapsáno čtrnáct modulací z C dur do nejužívanějších tónin. Jedná se tedy o tří- až čtyřtaktové modulace C - G, C - D, C - A, C - F, C - B, C - Es, C - As, C - a, C - e, C - d, C - h, C - g, C - e, C - f. U všech modulací je první takt stejný - Stanislav Mach zde pro objasnění uvádí, že se jedná o úmysl, aby žák mohl lépe poznat způsob spojení obou tónin. 2.10.9 Osobní hodnocení:
Návod ke hře na varhany mě zaujal na první pohled svým nezvykle drobným formátem. Na jednu stranu je to výhoda, moci si učebnici vzít s sebou „do kapsy“, na druhou stranu tím trochu utrpěla velikost notového zápisu, který je menší a méně přehledný, než tomu standardně u varhanních škol bývá. Také počet cvičení je značně omezen, i když se je autor snaží rozšířit alespoň transponováním příkladů do jiných tónin. U návodu jsem postrádala popisky k novým technickým prvkům a k jednotlivým skupinám cvičení, například jak je vhodné je cvičit, na co si dát pozor a podobně. Nová látka je prostě zkompletována v dalším cvičení bez jakékoliv přípravy či upozornění. Velmi kladně hodnotím závěrečný dodatek, kde jsou vypsány modulace do nejčastěji liturgicky užívaných tónin, protože tato část se chrámovým varhaníkům v praxi jistě hodí. Stejně tak je možné pro krátké preludování či jako předehry využít krátká cvičení z kapitol dvouhlasých, tříhlasých, nebo čtyřhlasých cvičení. Zajímavostí návodu je, že může být využit kromě výuky hry na varhany i při výuce hry na akordeon. Návod bych jakou samostatnou školu hry na varhany nedoporučila, může však posloužit jako vhodné doplnění a rozšíření ke komplexněji řešené varhanní učebnici.
91
Závěr Ve své diplomové práci jsem se věnovala českým varhanním školám a jejich podrobnému rozboru. Dále jsem vždy u každé školy ve stručnosti uvedla životopis autora učebnice a v závěru jsem nastínila vlastní hodnocení a možnosti využití dané školy. Zpočátku nebylo zcela jasné, kolik materiálů je možné ještě v dnešní době nalézt. Avšak při pátrání po knihovnách a archivech se počet nalezených škol na varhany postupně zvyšoval až na počet deseti kusů. Nejstarší materiály jsou více jak 150 let staré. Průměrné „stáří“ českých škol je zhruba 110 let, z čehož vyplývá, že renesance českých varhanních materiálů pro začátečníky ve hře na varhany je již dlouho za námi. Některé školy jsou metodicky velmi slabé, neprocvičují technické prvky hry na nástroj dostatečně nebo komplexně. Jiné učebnice jsou využitelné spíše jako zdroj preludií a rozmanitých předeher, než jako škola. Avšak několik varhanních škol na varhany je napsáno velmi srozumitelně, přehledně, s gradující náročností a metodicky velice zajímavě. Při psaní diplomové práce jsem dělala malý průzkum mezi pedagogy varhan na různých typech škol v České republice. Oslovení učitelé většinou znali několik českých škol hry na varhany a v archivu v mnoha případech dvě tři nejznámější učebnice mají, avšak tyto varhanní školy většinou považují již za neaktuální, staré, neodpovídající současným metodickým postupům a nepracují s nimi. Pedagogové svůj výběr zdůvodnili také faktem, že v současnosti jsou varhaníci zvyklí hrát ze tří notových osnov, protože tento zápis působí přehledněji a je snáze čitelný. Avšak téměř všechny české školy jsou psány ve dvou notových osnovách. V současné době se tak tedy začátečníci učí hrát zejména ze zahraničních škol, a české učebnice se tak využijí spíše jen výjimečně jako doplněk. Domnívám se, že je škoda, aby varhanní školy českých autorů byly zcela zapomenuty. Mnohé z nich disponují velkým množstvím nápaditých a rozličně využitelných preludií a cvičení. Kromě možnosti jejich využití jako doplnění jiných zahraničních škol je vhodné české učebnice použít například u začátečníků, kteří mají zájem hrát na varhany pouze jako doprovod liturgie. Nejde jim tedy
92
o profesionální dráhu a při své praxi chrámového varhaníka se stejně setkají jen se zápisem ve dvou systémech. Dále vidím jako velmi přínosné, že například u nového přetisku Bachtíkovy varhanní školy z roku 2007 je přiloženo CD s nahrávkou cvičení z učebnice. Nahrávky tak mohou sloužit pro začátečníky jako inspirace a zpětná kontrola při cvičení nebo improvizování. V průběhu práce se mi dostalo nezaručené informace, že prof. Milan Šlechta sepsal, kromě Dějin varhan a varhanní hudby a Metodiky varhanní hry, ještě i varhanní školu a údajně z ní předčítal i při své výuce. Tato škola však dnes již není k dohledání a ani není jasné, zda byla vůbec dokončená, nebo zda se jednalo spíše jen o pouhý náčrt. Byla bych ráda, kdyby má práce přispěla k oživení zájmu o české varhanní školy. Věřím, že je možné v nich nalézt mnoho zajímavých podnětů a inspirací nejen pro výuku hry na varhany.
93
Použité informační zdroje Literatura BACHTÍK, Ferdinand. Škola na varhany: pro ústavy učitelské. Přetisk původního vydání. Brno: Musica Sacra, 1907/2007. BECKMANN, Klaus. Repertorium Orgelmusik: Komponisten, Werke, Editionen : 11501998 : 41 Länder : eine Auswahl = A bio-bibliographical index of organ music : composers, works, editons : 1150-1998 : 41 countries : a selecton = Catalogue biobibliographique de musique d'orgue : compositeurs, oeuvres, éditons : 1150-1998 : 41 pays : une sélecton. 2. neu bearbeitete und erw. Aufl. New York: Schott, 1999. ISBN 3795703581. ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek druhý, M - Ž. 1. vydání. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK. Československý hudební slovník osob a institucí: Svazek prvý, A - L. 1. vydání. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. DUŠEK, Jaroslav. Josef Trumpus 30 let u varhan chrámu sv. Ludmily. Cyril. 1944, 1-4. FÖRSTER, Josef. Praktický návod ku hře na varhany, op. 15. Praha: Bei Robert Veit, 1862. HLUCHÁŇ, Jan. Malá škola pedálové hry. V Praze: Fr. A. Urbánek, 1948. MARHULA, Eduard. Instruktivní preludia: k rychlému a praktickému naučení hře na varhany jakož i k potřebě kostelní. Mariánské Hory u Moravské Ostravy: Hudební škola Matice školské, 1910 KOUKAL, Petr. Varhanní knížky starých kantorů: Orgelbücher altböhmischer Schulmeister = Organ books by old Czech schoolmasters = Les livres d'orgue des 94
anciens maiters d'école tchèques : Bakov-Brno-Březnice-Doksy-Jemnice-MostištěOlomouc-Plzeň-Sebranice-Slavkov u Opavy-Telč. 1. vyd. Opava: Artthon, 2004. KOZLÍK, Josef. Škola hry na harmonium a varhany pro samouky. 1890?. KREJČÍ, Josef. Praktičtí základové náuky o hře na varhany: jež především k potřebě Pražské školy varhanické. V Praze: Em. Wetzler, 1891. KYPTA, Jan Evangelista. Náuka o souhlasu, obsahujíc nejdůležitější pravidla generálního čili očísleného basu. Brno: J. Pátek, 1861. MACH, Stanislav. Návod ke hře na varhany, op. 199. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1970. PAZDÍREK, Oldřich, Vladimír HELFERT a Gracian ČERNUŠÁK. Pazdírkův hudební slovník naučný: Část osobní. Svazek prvý A - K. V Brně: Ol. Pazdírek, 1937. SKUHERSKÝ, František Zdeněk. Theoreticko-praktická škola na varhany, op. 56. Praha: Wetzler, 1882. SYCHRA, Josef Cyrill. Populární škola na varhany. V Praze: Karel J. Barvitius, 1918. TRUMPUS, Josef. Theoreticko-praktická škola na varhany, op. 15. Praha: Mojmír Urbánek, 1922. VAŇHAL, Jan Křtitel, Tomáš THON, Petr KOUKAL, Tomáš HORÁK a Wolfgang KREUZHUBER. Šest fug pro varhany: Sechs Fugen für die Orgel = Six fuges for organ = Six fugues pour l'orgue. 1. vyd. Opava: ARTTHON, 2012.
95
Webové stránky ANDRLE, Petr. OSOBNOST: Eduard Marhula: Ze vsetínské výrobny perníku (1877) do newyorské Carnegie Hall (2011). In: Neviditelný pes [online]. 20.1.2011 [cit. 201403-13]. Dostupné z: http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-eduard-marhula0wr-/p_kultura.aspx?c=A110119_111141_p_kultura_wag ČERNÝ, Arnošt Julius. Slovník stručných životopisů hudebních umělců, skladatelů a hudebníků: Sestavil Arnošt J. Černý, majitel hud. školy a skladatel. Třebíč na Moravě:
Jindřich
Lorenz,
1914.
162–175
s.
Dostupné
z:
http://cs.wikisource.org/wiki/Slovn%C3%ADk_stru%C4%8Dn%C3%BDch_%C5%BEiv otopis%C5%AF_hudebn%C3%ADch_um%C4%9Blc%C5%AF,_skladatel%C5%AF_a_hu debn%C3%ADk%C5%AF/G-K České varhanní skladby II: Josef Förster. In: Český rozhlas [online]. 1997-2014, 2. ledna
2013
[cit.
2014-03-26].
Dostupné
z:
http://m.rozhlas.cz/nakladatelstvi/historicka_rada/_zprava/ceske-varhanni-skladbyii--1156893 Hlucháň, Jan. In: JANOUŠKOVÁ, Ludmila. Český hudební slovník osob a institucí [online].
7.10.2010
[cit.
2014-03-15].
Dostupné
z:
http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&a ction=record_detail&id=464 HURTÍK, Lukáš. Leoš Janáček pohledem varhaníka. Brno, 2012. Dostupné z: http://sis.jamu.cz/dipl_st/index.php?do=xdownload&fid=4421&did=1727&vdetailu =1. Disertační práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Vedoucí práce prof. MgA. Kamila Klugarová. Oponent práce prof. PhDr. Jindřiška Bártová a prof. Jan Hora. Josef Cyril SYCHRA [online]. 2007-2014, 27 únor 2014 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.muzeum-uo.cz/cz/josef-cyril-sychra
96
Kalendárium REGO - 11. leden. In: KOZLÍK Josef [online]. 2006 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://aleph.vkol.cz/rego/rg0111.htm Knihy od autora Ferdinand Bachtík. In: [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://baila.net/autor/15719552/ferdinand-bachtik MACEK, Petr. Mach, Stanislav. Český hudební slovník osob a institucí [online]. 16.2.2006
[cit.
2014-03-10].
Dostupné
z:
http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&a ction=record_detail&id=2064 Mach Stanislav. Městská knihovna Jaroslava Havlíčka [online]. 2007 [cit. 2014-0310]. Dostupné z: http://knihovna.jilemnicko.cz/?id_rubriky=7&id_podrubriky=8 MAZUREK, Jan. Marhula, Eduard. In: Český hudební slovník osob a institucí [online]. 13.3.2009
[cit.
2014-03-13].
Dostupné
z:
http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&a ction=record_detail&id=7124 PEČENKOVÁ, Dagmar. Kozlík: Hlásíme se k odkazu Josefa Kozlíka. Bílovice nad Svitavou:
vedení
ZŠ
Bílovice
nad
Svitavou,
2010.
Dostupné
z:
http://zsbilovice.net/kozlik/kozlik_201011.pdf PIRNER, Jan. Český hudební slovník osob a institucí: Förster, Josef [online]. 2012, 18.2.2012[cit.
2014-03-11].
Dostupné
z:
http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&a ction=record_detail&id=7719 Populární škola na varhany / Josef Cyr. Sychra [online]. 2009[cit. 2014-03-19]. Dostupné
z:
http://aleph.nkp.cz/F/CBQE5UJNM22VHRG7VESC62DPIT2RE6JD4UUG798ETBYILBJI SF-37612?func=full-set-set&set_number=089126&set_entry=000001&format=999
97
REITTEREROVÁ, Vlasta. Skuherský, František Zdeněk. Český hudební slovník osob a institucí
[online].
2.3.2006
[cit.
2014-03-17].
Dostupné
z:
http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&a ction=record_detail&id=8350 SVOBODOVÁ, Marie. Stanislav Jiránek: Hudební pedagog. In: Významné osobnosti obce
[online].
20.5.2008
[cit.
2014-03-15].
Dostupné
z:
http://www.vsejany.cz/vismo/dokumenty2.asp?id=14030&n=vyznamne-osobnostiobce&vol_stavzobrazeni=2 Trumpus Josef. Informační systém abART - full verze [online]. 2005-2006 [cit. 201404-16]. Dostupné z: http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?IDosoby=48763
98
Příloha Seznam ilustrací Obrázek č. 1: J. Foerster - Praktický návod ku hře na varhany op. 15. Obrázek č. 2: F. Z. SKUHERSKÝ - Theoreticko-praktická škola na varhany op. 56. Obrázek č. 3: J. Kozlík - Škola hry na harmonium a varhany pro samouky. Obrázek č. 4: J. Krejčí - Praktičtí základové náuky o hře na varhany. Obrázek č. 5a: F. Bachtík a S. Jiránek - Škola na varhany, původní vydání 1907. Obrázek č. 5b: F. Bachtík a S. Jiránek - Škola na varhany, nové vydání 2007. Obrázek č. 6: E. Marhula - Instruktivní preludia. Obrázek č. 7: J. C. Sychra - Populární škola na varhany. Obrázek č. 8: J. Trumpus - Theoreticko - praktická škola na varhany op. 15. Obrázek č. 9: J. Hlucháň - Malá škola pedálové hry varhany. Obrázek č. 10: S. Mach - Návod ke hře na varhany op. 199.
99
Obrazová příloha - titulní strany škol. Obrázek č. 1: J. Foerster - Praktický návod ku hře na varhany op. 15. 71
Obrázek č. 2: F. Z. Skuherský - Theoreticko-praktická škola na varhany op. 56. 72
71
Praktický návod ku hře na varhany, Op. 15: od prvních začátků až k úplnému vycvičení: příruční kniha pro začátečníky i učitele: celé dílo sestavil v 6 sešitech. Prag: Bei Robert Veit, 1862. 72 SKUHERSKÝ, František Zdeněk. Theoreticko-praktická škola na varhany, op. 56. Praha: Wetzler, 1882.
Příloha / 1
Obrázek č. 3: J. Kozlík - Škola hry na harmonium a varhany pro samouky. 73
Obrázek č. 4: J. Krejčí - Praktičtí základové náuky o hře na varhany.74
73
KOZLÍK, Josef. Škola hry na harmonium a varhany pro samouky. 1890?. KREJČÍ, Josef. Praktičtí základové náuky o hře na varhany: jež především k potřebě Pražské školy varhanické. V Praze: Em. Wetzler, 1891.
74
Příloha / 2
Obrázek č. 5a: F. Bachtík a S. Jiránek - Škola na varhany - původní vydání 1907.75
Obrázek č. 5b: F. Bachtík a S. Jiránek - Škola na varhany - nové vydání 2007.76
75
BACHTÍK, Ferdinand. Škola na varhany: pro ústavy učitelské. Praha: Císařský královský školní knihosklad, 1907.
76
BACHTÍK, Ferdinand. Škola na varhany: pro ústavy učitelské. Přetisk původního vydání. Brno: Musica Sacra,2007.
Příloha / 3
Obrázek č. 6: E. Marhula - Instruktivní preludia.77
Obrázek č. 7: J. C. Sychra - Populární škola na varhany.78
77
Instruktivní preludia: k rychlému a praktickému naučení hře na varhany jakož i k potřebě kostelní. Mariánské Hory u Moravské Ostravy: Hudební škola Matice školské, 1910. 78 SYCHRA, Josef Cyrill. Populární škola na varhany. V Praze: Karel J. Barvitius, 1918.
Příloha / 4
Obrázek č. 8: J. Trumpus - Theoreticko-praktická škola na varhany op. 15. 79
Obrázek č. 9: J. Hlucháň - Malá škola pedálové hry varhany.80
79 80
TRUMPUS, Josef. Theoreticko-praktická Theoreticko škola na varhany, op. 15. Praha: Mojmír Urbánek, 1922. HLUCHÁŇ, Jan. Malá škola pedálové hry: varhany (organo). (organo). V Praze: Fr. A. Urbánek, 1948. 1948
Příloha / 5
Obrázek č. 10: S. Mach - Návod ke hře na varhany op. 199. 81
81
MACH, Stanislav. Návod ke hře na varhany, op. 199.. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní cí nakladatelství, 1970.
Příloha / 6
