Evropský polytechnický institut, s.r.o. 1. soukromá vysoká škola na Moravě
Kunovice
TEORIE OBCHODU
Ing. Jan Prachař, Ph.D. 2011
Evropský polytechnický institut, s.r.o. 1. soukromá vysoká škola na Moravě Osvobození 699, 686 04 Kunovice e-mail:
[email protected] http://www.edukomplex.cz/epi
Teorie obchodu
Ing. Jan Prachař, Ph.D.
2011
Název: © Teorie obchodu 2. aktualizované vydání Autor: © Ing. Jan Prachař Vydavatel: © Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice, 2011 Neprošlo jazykovou úpravou ISBN: 978-80-7314-262-9
Obsah ÚVOD .....................................................................................................................................................7 1
ZÁKLADY OBECNÉ TEORIE OBCHODU .............................................................................9
1.1 1.2
Teorie obchodu – podstata ..........................................................................................................9 Obecně o obchodu .....................................................................................................................10 1.2.1 Obchod – nositel úloh oběhu .........................................................................................10 1.2.2 Obchod jako funkce, obchod jako instituce oběhu ........................................................11 1.2.3 Obchodní operace na vnitřním trhu ..............................................................................13 1.2.4 Funkce obchodu ............................................................................................................14 1.3 Charakteristika současného obchodu ........................................................................................15 1.4 Systém funkcí obchodu .............................................................................................................15 1.5 Členění obchodu .......................................................................................................................16 1.5.1 Základní formy obchodu................................................................................................17 1.6 Trhy ...........................................................................................................................................26 1.6.1 Základní typy trhu .........................................................................................................27 1.7 Obchod ve smyslu legálnosti.....................................................................................................30 1.8 Místo obchodu v národním hospodářství ..................................................................................31 1.9 Otázky ke kapitole: ...................................................................................................................32 1.10 Samostatná práce studenta ........................................................................................................32 1.11 Případová studie ........................................................................................................................32 1.12 Shrnutí .......................................................................................................................................32 2
VNITŘNÍ TRH A APLIKACE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY V OBLASTI OBCHODU..39
2.1 2.2 2.3
2.4 2.5 2.6 2.7
Charakteristika a význam vnitřního obchodu ............................................................................39 Funkce prodejních cest ..............................................................................................................40 Základy vnitřní obchodní politiky .............................................................................................40 2.3.1 Teorie politiky vnitřního obchodu .................................................................................40 2.3.2 Vztah hospodářské politiky a VOP ................................................................................41 2.3.3 Cíle vnitřní obchodní politiky ........................................................................................43 2.3.4 Nástroje vnitřní obchodní politiky .................................................................................45 Otázky ke kapitole ....................................................................................................................51 Samostatná práce studenta ........................................................................................................51 Případová studie ........................................................................................................................51 Shrnutí .......................................................................................................................................51
3
ANALÝZA TEORIÍ OBCHODU ..............................................................................................53
3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7
Koncepce dělby práce ...............................................................................................................53 Teorie komparativního užitku ...................................................................................................54 Schärův zákon ...........................................................................................................................55 Otázky ke kapitole ....................................................................................................................61 Samostatná práce studenta ........................................................................................................61 Případová studie ........................................................................................................................62 Shrnutí .......................................................................................................................................62
4
TEORIE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU ................................................................................63
4.1 4.2 4.3 4.4
Klasická teorie mezinárodního obchodu ...................................................................................63 Funkce zahraničního obchodu ...................................................................................................64 Neoklasická teorie mezinárodního obchodu .............................................................................68 Komparativní výhody a nevýhody české ekonomiky ...............................................................75 4.4.1 Komparativní výhody ....................................................................................................75 4.4.2 Komparativní nevýhody.................................................................................................75 4.4.3 Vývoj a současný stav obchodní bilance .......................................................................80 4.4.4 Současné problémy českého ZO a možnosti jejich řešení .............................................83 4.4.5 Členství ČR v mezinárodních ekonomických organizacích a jeho význam pro zapojení do mezinárodního obchodu ...........................................................................................................84 Otázky ke kapitole ....................................................................................................................85 Samostatná práce studenta ........................................................................................................85 Případová studie ........................................................................................................................85 Shrnutí .......................................................................................................................................86
4.5 4.6 4.7 4.8
5 5.1 5.2 5.3 5.4
DEFINICE A PODSTATA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU ................................................. 89 Rozsah a obsah pojmu .............................................................................................................. 89 Legislativa ................................................................................................................................ 92 Otázky a odpovědi.................................................................................................................... 96 Případové studie ....................................................................................................................... 97
ZÁVĚR................................................................................................................................................ 99 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................ 101 DIAGNOSTICKÝ TEST ................................................................................................................. 103
Úvod Tyto učební texty jsou zpracovány tak, aby bylo možné po jejich prostudování a osvojení si dané problematiky navázat na výuku v předmětu Operace v zahraničním obchodě. Efektivní výuka pro tuto formu studia vyžaduje též kvalitní studijní materiály. Nároky na sestavení studijních textů jsou podstatně vyšší než u běžných textových materiálů odborných publikací. Je nezbytně nutné dodržovat jisté zásady tvorby textu a doplnit jej vhodnými interaktivními prvky. Jednou z moderních technologií, kterou EPI Kunovice svým studentům nabízí, je propracovaný systém elektronického testování studijních výsledků a to buď formou tzv. „samodiagnostických testů“ nebo „ostrých“ testů. Proto součástí těchto učebních textů je vytvoření vstupního souboru 100 testových otázek předmětu Teorie Obchodu pro tento systém. Motto: „Obchod je vyvolání poteby a její realizace za úplatu.“
7
8
1
Základy obecné teorie obchodu
Cíle kapitoly
Základy obecné teorie obchodu
Po nastudování této kapitoly student chápe význam základních termínů, rozumí podstatě obchodu, jeho funkcím. Současně je seznámen i s typologií obchodních operací na vnitřním trhu. Dále je schopen dle různých kriterií provést členění forem obchodu. Rozumí významu obchodu v národním hospodářství. Klíčová slova Teorie, obchod, prostorová ekonomika, naturální a peněžní výměna zboží, oběh zboží, funkce obchodu, obchodní operace, obchodní metoda, členění obchodu, vnitřní obchod, zahraniční obchod, mezinárodní obchod, velkoobchod, maloobchod, legální obchod, nelegální obchod, koupě, prodej.
1.1
Teorie obchodu – podstata
Slovo „teorie“ je řeckého původu. Znamená souhrn logických zevšeobecnění společenské praxe, zkušeností, ale i soustavu zevšeobecněných poznatků v určité oblasti poznání. V ironickém významu slova se „teorie“chápe a používá jako vědecká domněnka, názor nepodložený praxí [9]. Obsah termínu,, TEORIE OBCHODU“ je rámcově vymezeným předmětem zájmu ekonomie jako společenské= vědy,která zkoumá motivy a způsoby rozhodování jednotlivců společnosti jako celku o alternativním využití vzácných zdrojů.Obsah teorie obchodu tvoří soubory teoretických poznatků,vývoj názorů na obchod,dějiny obchodu v rámci dějin společnosti. Slovo „obchod“ má v sobě vícero významů. Chápe se jako prodejní místnost, jako činnost, tj. výměna něčeho za něco, jako výsledek určité činnosti, jako odvětví hospodářství, jako směr studia. I z pozice samotné ekonomické vědy, z jejíž hlediska termín obchod budeme rozebírat a zkoumat, lze slovo „obchod“ definovat z různých pohledů. Obchod je specifická ekonomická činnost. Obchod je uskutečňování výměny zboží prostřednictvím peněz. Obchod je nejrozvinutější formou vztahů mezi zbožím a penězi. Obchod je spojovací článek mezi různými hospodářskými odvětvími, který je zaměřený na uskutečňování oběhu zboží. Obchod je aparát oběhu (když je oběh sféra reprodukčního procesu). Nejvšeobecnější definice slova „obchod“ ve smyslu obchod jako ekonomická kategorie je následující: Obchod je výměna zboží (statků, výrobků, zboží a služeb) formou koupě a prodeje. Termín „teorie obchodu“ lze tak všeobecně definovat jako souhrn zevšeobecněných poznatků o obchodě, o zákonitostech určujících jeho podstatu, fungování, o vztazích, které vznikají v procesu fungování. Nebo zkráceně:Teorie obchodu je souhrn poznatků o výměně zboží formou koupě a prodeje. Termín „teorie obchodu“ nelze zaměnit s termínem-nauka o obchodu, či obchodní nauka, obchodní věda, obchodní teorie, teorie o obchodních vědách, nauka o oběhu, podnikově hospodářská nauka o obchodu, ekonomika odbytu či marketing obchodu. Teorie obchodu v našem chápání – jako souhrn zevšeobecněných poznatků o obchodu obsahuje v sobě všechny uvedené termíny a disciplíny. Jednotlivé termíny, 9
Další informace
http://zahranicni obchod.blogspot .com/2010/12/al ternativni-teoriemezinarodniho.h tml
výrazy označují podle našeho názoru v dané (historické) době stupeň poznání, stupeň znalostí a metod o obchodu.
Obecně o obchodu
Obsah termínu „teorie obchodu“ je rámcově vymezený předmětem zájmu ekonomie jako společenské vědy, která zkoumá motivy a způsoby rozhodování jednotlivců i společnosti jako celku o alternativním využití vzácných, výrobních zdrojů, způsoby rozdělování vyrobeného zboží na současnou a budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a společenské skupiny, výměnné procesy, ke kterým při tom dochází [9].Teoretickým základem obsahu teorie obchodu je všeobecná ekonomická teorie. Všeobecná ekonomická teorie objasňuje základní ekonomické pojmy (ekonomické kategorie) a souvislosti mezi ekonomickými jevy (ekonomické zákony). Do tohoto komplexu patří úsekové (odvětvové) ekonomiky (např. ekonomika průmyslu, zemědělství, stavebnictví, obchodu, dopravy), průřezové ekonomiky (např. ekonomika práce, financí), prostorová ekonomika (zabývá se regionálními aspekty hospodářského vývoje), dějiny ekonomických teorií a dějiny národního hospodářství[9].
1.2
Obecně o obchodu
1.2.1
Obchod – nositel úloh oběhu
Vznik výroby zboží měl za následek vznik další činnosti-výměny zboží. Historicky se vyvinuly dvě formy výměny zboží-naturální a peněžní. Naturální směna zboží je jevem jednoduché výroby zboží s nedostatečně rozvinutými podmínkami výroby a výměny. Peněžní směna zboží je jevem rozvinuté výroby zboží, když při směně zboží dochází ke změně forem hodnoty zboží za peněžní. Při této výměně vzniká nepřetržitý řetěz dvou aktů-prodeje (výměna zboží za peníze) a koupě (výměna peněz za zboží). Dochází k využívání různých podmínek, jako jsou koncentrace a specializace výroby. Tím se překonávají omezení výroby zboží, typická pro jednoduchou výrobu zboží. Nové jevy ve výrobě však způsobují, že nastává oddělení výroby od spotřeby v prostoru a času. To má za následek, že na jedné straně vznikají výhody v rozvoji, racionalizaci výroby, roste produktivita práce ve výrobě atd. a na druhé straně to způsobuje problémy spojené s výměnou zboží. Nastává nová situace, kdy výrobci vyrábí pro neznámého spotřebitele (přesné stanovení objednávek je jen výjimečné). V důsledku těchto skutečností nastávají mezi výrobci a odběrateli-spotřebiteli nové vztahy, které vedou ke vzniku trhu. Na trhu vystupují výrobci se svými výrobky jako nabídka zboží a spotřebitelé se svými požadavky jako poptávka po zboží. Výměna zboží je začátek, východisko, od kterého se odvíjejí další činnosti. Množství směn zboží vytváří oběh. Oběh zboží je vyvolaný i časovým a prostorovým rozdílem mezi momentem dokončení výroby a výměny. Oběh je definovaný jako sféra reprodukčního procesu-spolu s výrobou jeho druhá sféra. Oběh kapitálu-pohyb kapitálu, ke kterému dochází ve sféře oběhu, tj. proměna peněžního kapitálu na prvky výrobního kapitálu, jednak (po uskutečnění výroby) proměna kapitálu zboží zpět na peněžní[1]. Oběh zboží-vzájemné propletení koloběhu všeho zboží, které se vyměňuje na trhu. Jednotlivý koloběh, který vyjadřuje bezprostřední výměnu jedné užitkové hodnoty za druhou (zboží-zboží, resp. ZA-ZB), se v podmínkách existence peněz mění na 10
výměnu zprostředkovanou penězi:ZA-P-ZB. Proměna zboží A na peníze je z hlediska vlastního zboží A prodejem (z hlediska vlastníka peněz koupí), proměna peněz na zboží B je pro vlastníka zboží A koupí (pro vlastníka zboží B prodejem) [2]. Celý komplex činností v oběhu zboží lze rozdělit na tři části:
Komerční stránka oběhu zboží, která zahrnuje rozsáhlé činnosti spojené se zabezpečováním nákupu zboží od dodavatelů a prodeje zboží odběratelům. Sem patří různé komerční činnosti, jako např. vyhledávání dodavatelů, rokování s dodavateli, výběr zboží, uzavírání smluv s dodavateli, specifikace objednávek, tvorba sortimentu, kalkulace zboží, výzkum spotřebitelské poptávky, reklama, aktivizace prodeje atd. Ekonomická stránka oběhu zboží, která zahrnuje početné činnosti spojené s ekonomickou stránkou zabezpečování oběhu zboží, cenová problematika, získávání úvěrů, problematika financování, odměňování pracovníků, obchodní rozpětí atd. Organizačně-řídící stránka oběhu zboží, která obsahuje materiální, lidské, právní i organizační stránky zabezpečování komerční činnosti, jako např. maloobchodní síť, počet pracovníků a jejich rozmisťování, sociální práce, právní a jiné předpisy, organizační struktura obchodních organizací, systém vnitropodnikového řízení atd.
Nepřetržitý proces výměny zboží vyžaduje, aby se vyrobené zboží plynule přemisťovalo ze sféry výroby do sféry spotřeby. Tento úkon v podmínkách výroby zboží představuje pohyb zboží. Za pohyb zboží tedy pokládáme fyzicko-naturální přemisťování zboží v prostoru a času. Jeho součástí je však zároveň i určitý rozsah manipulace se zbožím. Pohyb zboží takto zahrnuje všechny procesy, které se s zbožím uskutečňují po dobu jeho skladování a v souvislosti s jeho prodejem[11]. V oběhu produktu se realizuje směna. Jde o činnosti, které jsou:
bezprostředně spojené s prodejem zboží, přípravné činnosti, které zabezpečují plynulý prodej-výměnu, jako např. nákup, evidence, reklama, výzkum spotřebitelské poptávky, inkaso peněz atd.
Mezi oběhem a pohybem zboží nastává vzájemná podmíněnost. Pohybem zboží se zboží soustřeďuje v konkrétním množství, struktuře atd., v místě a čase vzniku poptávky po zboží. Jen tehdy, když se vhodné zboží v místě a čase nachází, dochází k jeho směně za peníze jako vyvrcholení oběhu zboží. A naopak, zájem o směnu vyvolává pohyb zboží (až na specifické případy, kdy výměna nevyžaduje pohyb zboží). Z charakteru pohybu zboží je možné odvodit, že pohyb zboží obsahuje tři prvky: prostor, čas a manipulaci se zbožím. 1.2.2
Obchod jako funkce, obchod jako instituce oběhu
Obchod je hlavním organizátorem oběhu zboží. Představuje jeden z nejdynamičtějších sektorů hospodářství a samostatnou ekonomickou činnost specializovanou na výměnu prostřednictvím koupě a prodeje. Vzniká až při vyšším vykonávají na zabezpečení koupě a prodeje, ale i jako označení organizací, institucí a podnikatelů, kteří se uvedenou činností zabývají. Toto splynutí pojmů nastalo 11
Obchod jako funkce a instituce oběhu
v určitých společensko-historických podmínkách, ve kterých vznikal osobitý zprostředkovatel koupě a prodeje mezi výrobci a spotřebiteli. V části odborné literatury, hlavně v oblasti teorie zahraničního obchodu jsou frekventované dva termíny a to - prostředník a zprostředkovatel. Termín „prostředník“se vymezuje jako „jeden z obchodních mezičlánků. Do kategorie prostředníka v mezinárodním obchodě patří celá řada obchodníků (např. exportní či importní podniky, exportní zóny apod.), kteří na rozdíl od zprostředkovatelů obchodují pod vlastním jménem a na vlastní účet. Zprostředkovatel (zástupce, obchodní zástupce, agent)-obchodní mezičlánek, který zprostředkuje obchody jménem a na účet dodavatele, ale neuzavírá je. Za svou činnost získává odměnuprovizi[9]. Funkční chápání obchodu (jinými slovy obchod ve funkčním smyslu slova, obchod jako činnost) je širším pojmem ekonomické kategorie obchodu. Zahrnuje všechny nositele obchodních funkcí bez ohledu na to, zda tyto činnosti představují jejich hlavní nebo doplňkovou činnost. V nejširším slova smyslu jsou součástí obchodu i služby. Pojem institucionální (organizační) obchod je vyjádřením obchodu jako souhrnu hospodářských subjektů, jejichž hlavní činností je nákup a prodej zboží bez toho, aby se zásadně změnil jeho charakter. Je to obchod vykonávaný těmi institucemi, které jsou zapsané do obchodního registru jako obchodní instituce. Vznikem samostatného podnikání obchodu jako zprostředkovatele nebo prostředníka mezi výrobou a spotřebou, nastává nová skutečnost v tom, že akt koupě a prodeje se rozděluje na dva akty a to nákup obchodu u výrobce a na prodej obchodem spotřebiteli. Mezi nimi může být a skutečně i je rozdíl zpravidla v času a prostoru (obchod v určitém času a na příslušném místě nákupu, aby stejné zboží na určitém místě a v jiném času prodal). Lze to označit tak, že nastává zdvojení všech činností oběhu zboží. Z důvodu tohoto zdvojení by se mohlo zdát, že činnost obchodu jako zprostředkovatele výměny zboží nebude ekonomicky výhodná. To však není pravda. Na zabezpečení oběhu a pohybu zboží si specializovaní podnikatelé vytvořili infrastrukturní materiální základnu, racionální organizaci práce, zálohovali do ní finanční prostředky, analyticky si dělbou práce prohlubovali činnosti s cílem specializace, připravovali kvalifikované lidi, vytvořili určitá standardní pravidla obchodování atd. Jejich efektivní využívání, rozvíjení, zdokonalování, přizpůsobování určitým sociálně-ekonomickým podmínkám vyúsťuje do agregovaného ekonomického zdůvodnění, které představuje tu ekonomickou výhodu pro výrobce i spotřebitele, že v obchodě se váže méně společenské práce a že se vynakládá relativně méně nákladů na zabezpečení oběhu zboží, než kdyby si tuto činnost vykonávali jako nedělitelnou součást výroby zboží sami výrobci. Tato skutečnost je stále zárukou toho, že se zachová existence osobitého podnikání obchodu. Z institucionálního hlediska oběh zboží zabezpečují obchodní podniky. Jsou to prostředníci, zprostředkovatelé, tj. “hospodářsky a právně samostatné subjekty, jejichž účel spočívá v převodu hospodářského práva disponovat se zbožím za odměnu“[1]. Jejich činnost představuje výhradně, nebo převážně nákup zboží ve vlastním jménu, na vlastní účet i riziko a jeho prodej se ziskem bez podstatného zpracování nebo zpracování článkem řetězce. Společnou linkou velkoobchodních a maloobchodních podniků je postavení prostředníka, zprostředkovatele mezi výrobcem a spotřebitelem v nepřímém distribučním systému[11].
12
1.2.3
Obchodní operace na vnitřním trhu
Obchodní operace na vnitřním trhu spotřebního zboží, uskutečňování výměny spotřebního zboží v rámci národní ekonomiky jsou vzájemně navazující prodejní, nákupní, skladovací a další ekonomické a organizačně-technické činnosti a s nimi spojené právní úkony, jejichž vykonáváním subjekty vnitřního trhu(především podniky a organizace odvětví vnitřního obchodu)plní své funkce ve sféře oběhu spotřebního zboží, tzn. připravují a uskutečňují výměnu mezi zbožím a penězi těchto výrobků v zájmu uspokojování národohospodářských potřeb, hlavně konečných tržních potřeb obyvatelstva.
Obchodní operace na vnitřním trhu
Přirozeným východiskem členění obchodních operací je jejich rozdělení podle ekonomického obsahu jednotlivých dílčích funkcí vnitřního obchodu. Směnné obchodní operace tvoří základ obchodní činnosti. Jsou bezprostředně spjaté s pohybem zboží jako hodnoty a vyjadřují uskutečňování hlavního procesu, ke kterému dochází ve sféře oběhu. Zahrnují též realizaci obchodních služeb. Operace fyzického pohybu (zásobování) jsou spojené s pohybem zboží jako užitkové hodnoty. Představují hmotné odevzdání zboží a všechny předcházející úkony, které technicky připravují výměnu mezi zbožím a penězi. Zahrnují hlavně přepravu, přebírání, úpravu výrobků, jejich třídění, balení a skladování, tedy celou manipulaci se zbožím. Z hlediska všeobecné úlohy obchodu jsou tyto operace heterogenní. Doprovodné obchodní operace významným způsobem umožňují nebo ulehčují průběh ostatních obchodních operací. Zahrnují především výzkum a ovlivňování trhu, hlavně takovými nástroji obchodní politiky, jako jsou rozvoj nákupních podmínek, využití cenových nástrojů, propagace, opatření v inovaci zboží apod. Subjekty obchodních operací - jako účastníci těchto obchodních operací i když v odlišné míře a s diferencovanými úkoly vystupují prakticky všechny subjekty ekonomiky, jejichž činnost se přímo či zprostředkovaně dotýká oběhu zboží [11]. Subjekty působící v této sféře se podle obchodních operací, které vykonávají, se dělí takto: komplexní nositelé obchodních operací, kteří spolu se směnnými obchodními operacemi převážně vykonávají i soubor všech ostatních operací, do této kategorie patří především podniky (organizace) vnitřního obchodu, dále také výrobní podniky, které realizují své produkty na vnitřním trhu. dílčí nositelé obchodních operací, které se zaměřují na výkon jednotlivých dílčích operací fyzického zásobování, nebo operací doprovodných. Jejich reprezentanty jsou veřejné sklady, instituce pro výzkum a ovlivňování trhu(propagační agentury apod.) Hlavními nositeli obchodních operací na vnitřním trhu spotřebního zboží jsou obchodní podniky a síť jejich provozních jednotek. Tyto organizace realizují zpravidla všechny obchodní operace, kterými zabezpečují a ukončují proces oběhu zboží, započatý odbytovou činností výrobních podniků, které jsou druhým základním nositelem obchodních operací. 13
Komplexní a dílčí nositelé obchodních operací
Obchodní metoda - způsob jakým se v podmínkách výroby zboží dostává zboží od výrobce ke spotřebiteli ve sféře výrobní, nebo konečné osobní spotřeby v závislosti na povaze zboží (výrobní faktor, spotřební předmět). Obchodní metoda je neodmyslitelnou součástí obchodních operací. Má svou stránku dopravně-technickou (volba dopravního prostředku, dopravní cesty) a právně-ekonomickou (přechod vlastnictví, náklady oběhu spojené s přemístěním zboží z místa výroby na místo spotřeby). Obchodní metody v nejužším smyslu se zúčastňují minimálně dva subjekty - výrobce a spotřebitel. Způsob jejich ekonomického, právního i dopravně-technického spojení tvoří mezi nimi jádro obchodní metody v její nejjednodušší podobě. Mohou však nastat a běžně nastávají případy, kdy se počet účastníků výměny stejného zboží na jeho cestě od výrobce ke spotřebiteli značně zvyšuje, pokud mezi oběma základními subjekty vstupují prostředníci a zprostředkovatelé[11]. Z tohoto hlediska přichází v úvahu několik základních “modelových“ variant obchodních metod:
Funkce obchodu
výrobce zabezpečí přepravu zboží až ke konečnému spotřebiteli, jeho naložení, zabalení, překládku, pojištění atd., přičemž tyto náklady zahrne do ceny zboží přepravu zboží včetně ostatních náležitostí si obstará spotřebitel sám mezi výrobce a spotřebitele se vsouvá zprostředkovatel, prostředník (meziobchodník, překupník) přemísťování z místa výroby na místo spotřeby se teď po ekonomické a právní stránce (někdy i po stránce právně-technické) dělí na dva úseky a to na úsek krytý dohodou mezi prostředníkem a spotřebitelem. Není zvláštností (hlavně v zahraničním obchodu), že se původního výrobce zboží v jedné zemi a konečného spotřebitele v jiné zemi vsouvá řada prostředníků či zprostředkovatelů, celý pohyb zboží se stává složitější a vyvolává další, mnohdy zbytečné náklady na oběh[11].
1.2.4
Funkce obchodu
Obchod prostřednictvím obchodních podniků má centrální pozici v oběhu, v oběhovém dění trhového hospodářství. Z toho lze vyvodit závěr, že úkolem, resp. funkci obchodního podniku je překonávat různorodé a stále nově vznikající rozpory mezi výrobou a spotřebou, přičemž splnění této úlohy představuje podnikový výkon, na kterém se podílí kombinace faktorů použitých na jeho zabezpečení v jednotlivých podnicích. Funkce obchodu
základní funkce: uspokojování potřeb zákazníků a vytvoření příznivých nákupních podmínek další funkce: 1) přeměna výrobního (dodavatelského) sortimentu na sortiment obchodní a zajištění jeho rozsahu 2) překonání rozdílů mezi místem výroby a místem spotřeby 3) překonání rozdílů mezi časem výroby a časem spotřeby 4) zajišťování kvality prodávaného zboží (provádí se správným výběrem dodavatele popř. změnou dodavatele 5) iniciativní ovlivňování výroby, co do sortimentu, času, místa i množství a ovlivňování poptávky 14
6) zajišťování racionálních zásobovacích cest => logistika 7) zajišťování platební způsobilosti a včasné úhrady dodavatelům
1.3
Charakteristika současného obchodu
1) obchod je chápán z dvojího hlediska : dynamicky-jako pohyb zboží a peněz : institucionálně-jako soubor institucí 2) obchod je chápán ze širokého hlediska = na trhu obchoduje každý s každým 3) stírá se rozdíl mezi obchodem se spotřebním zbožím a obchodem s výrobními prostředky; v Evropě se začalo používat členění na spotřební zboží a zboží pro výrobní spotřebu 4) obchod v užším slova smyslu = podniky specializované na maloobchod, velkoobchod a pohostinství 5) 5mění se historicky dané pojetí vnitřního a zahraničního obchodu; vznikají retailingové firmy = velké obchodní společnosti retailing: velkoobchodní činnost včetně mezinárodního obchodu, opřená o vlastní maloobchodní síť; tyto firmy nevyvážejí jen zboží, ale i svou maloobchodní činnost formou know-how (vědět jak)
1.4
Systém funkcí obchodu
Klasický přístup ke zkoumání systemizace funkcí obchodu se vyznačuje hlediskem národohospodářského přínosu či podílu obchodu na tvorbě hodnot. Podíl obchodu se vyjadřuje prostřednictvím tzv. transpozičních základních funkcí, které je nutno splnit, aby se proces výměny v celé jeho složitosti realizoval a nejen jednoduchá výměna věcné hodnoty statků, označovaná jako „věcná vhodnost, vyhovování“. Zboží získává svou zralost na použití jen takovými opatřeními, které utváří podmínky na tzv. situační vhodnost prostřednictvím překonávání časových a kvalitativních rozporů mezi výrobou a spotřebou. K základním transpozičním funkcím patří procesy seskupování statků, přizpůsobování potřebám a procesy vyrovnávání rozporů na trhu. Seskupování - proces vyplývá z nevyhnutelnosti proměny výrobního sortimentu výrobních podniků na obchodní sortiment, sortiment požadovaný spotřebitelem. Přizpůsobování potřebám - proces přizpůsobování je výraz klasické funkce obchodu, zaměřené na splnění překlenovacích úkolů. Kombinací cizího věcného výkonu (zboží) s obchodně-podnikovým výkonem (doprava, skladování případně i financování) se vyrovnávají prostorové, časové ale i finanční rozpory. K úkonům přizpůsobení potřebám patří nejen opatření na prostorové nebo časové překlenování, ale i tzv. funkce zabezpečení (zajištění, ochrany). Zabezpečovací funkce obchodu se rozčleňují podle toho, zda jsou zaměřené na zabezpečení objektu nebo subjektu. K zabezpečení objektu patří opatření na zachování kvality, jako i ochrana funkčnosti na základě smluvní či dobrovolné smlouvy, které podmiňují poskytování výkonů garance nebo dalších záručních služeb. Pod zabezpečením subjektu se rozumí opatření vůči dodavatelům a uživatelům. Na jedné straně se přebírají rizika odbytu a úhrady vůči dodavatelům. Na druhé straně se poskytují výkony uživatelům formou poradenství a možnosti výměny (vrácení) zboží, které redukují ekonomické a sociální riziko. 15
Kulturní resp. propagační funkce obchodu
Vyrovnávání trhu - úkon vyrovnávání trhu se týká vlastního sladění nabídky a poptávky prostřednictvím průzkumu trhu a ovlivňování trhu. K procesům vyrovnávání patří i plnění úlohy realizování obratu (tržeb). Tato úloha spočívá v akvizici tržeb a ve způsobu jejich realizování. Akvizice tržeb zahrnuje úkony prodeje až po uzavření prodejní smlouvy. Do úloh způsobu realizování tržeb patří rozvoz, fakturování a kontrola zaplacených účtů. Věcná příprava zboží obsahuje procesy třídění, manipulace a instalace. I když jsou to sice přísně vzaté výkony proměny zboží, vyplývají však tradičně z úkonů distribuce a v některých odvětvích se považují za obchodní úlohy např. zušlechťování zboží a kombinování v oblasti potravin, montáž technických přístrojů. Kulturní, resp. propagační funkce obchodu - její autor je současně i zakladatelem teorie funkce obchodu. Autorita v teorii obchodu-Rakušan Karl Oberparleiter na konci první světové války, roku1918 publikoval knížku Die Funkcionen des Handels. V ní současně s Italem Gaetonem Corsavim-uvádí funkci obchodu, kterou pojmenoval “kulturní funkce“[11]. Tuto dosud neznámou úlohu obchodu objasňuje na dvou příkladech: na moderním světovém obchodě s „od sebe vzdálenými“ výrobci a spotřebiteli, kteří jsou příslušníky různých ras a náboženství a kteří se od sebe rozlišují mravními zvyky, v právních vztazích, sociálních strukturách, dopravních předpisech, řeči, v měnovém systému, v soustavě měn a vah atd. na moderním obchodním domě, který nabízí koncerty, prostory na osvěžení a čtení, knihovny a kulturní aktivity posuzuje přímo jako parametry soutěživosti. V roce 1930 K. Oberparleiter publikuje práci, která se považuje za jeho vrcholné dílo, Funkcionen und Risiken des Warenhandels. V něm se distancuje od názvu „kulturní funkce“ a nahrazuje jej pojmenováním „propagační funkce“[6]. V teorii obchodu předcházejícího období (do r. 1989) se uváděla funkce „společenská“. Ta do jisté míry považovala za funkci/úlohu obchodu podílet se na výchově spotřebitele nejen směrem k racionalitě jeho spotřeby, ale i kultivované spotřebě, jako účasti obchodu na tvorbě životního prostředí, tvorbě životního stylu.
Členění obchodu
Z pozice všeobecného marketingu význam obchodu spočívá ve výkonu následujících funkcí: funkce překlenování prostoru, funkce překlenování času, funkce překlenování finančních rozdílů, funkce realizace zboží, funkce uspokojování potřeb, poradenská funkce, ovlivňování producentů (nabídky), ovlivňování spotřebitelů (poptávky)
1.5
Členění obchodu
Po dobu svého vývoje obchod nabýval různé formy-vždy adekvátně společnosti, pro kterou a ve kterých podmínkách pracoval. Výsledkem vývoje je nejen různorodost, heterogennost forem obchodu na jedné straně, ale i unifikace, typizace, specializace 16
na straně druhé. Tato rozmanitost vlastností, které dodávají obchodu, podle požadavků zákazníků uzpůsobuje vzhled, umístění, technické procesy, činnosti a podobně ztěžuje jednoznačné začlenění známých forem obchodu podle jakkoliv umně promyšlených kritérií do typových skupin. Kriterium dle teritorií působení obchodního podniku dle dělby práce v obchodní činnosti dle legálnosti dle sídla dle vlastníků dle komodity, která je předmětem činnosti
Členění vnitřní, zahraniční, světový velkoobchod, maloobchod, zprostředkovatelé legální obchod, černý obchod, šedý obchod obchodní centrum města, okrajové sídliště soukromý, družstevní, státní potravinářské, nepotravinářské zboží
Tabulka č. 1: Základní formy obchodu v členění podle M. Kulčákové z roku 1991 Zdroj: [2]
Německý autor Rudolf Seyffert, uznávaná autorita německé obchodní vědy, je autorem následujícího návrhu. Kriteria členění obchodu dle teritorií vnitřní, evropský, zahraniční, mezinárodní, světový dle legálnosti legální, nelegální dle sídla městský (obchodní centrum, okrajové sídliště), vesnický, obchodně-společenská centra. dle stability umístění stacionární, pohyblivý v prodejnách, bez prodejen Tabulka č. 2: Systematické uspořádání vnitřního obchodu podle R. Seyfferta z roku 1936 Zdroj: [2]
Členění podle Seyfferta z r. 1936 je zajímavé samotnými kritérii, velmi jasně člení obchod na funkční a institucionální. Každé jedno z uvedených členění obchodu lze akceptovat. Na naše účely budeme používat přepracované členění obchodu podle prof. Kulčákové. Členění obchodu z hlediska statistiky. Až do roku 1992 se v ČR používalo členění hospodářství na odvětví tzv. produktivní a neproduktivní sféry (19 průmyslových odvětví a 81 podskupin). Mezi odvětví hmotné výroby patřili MTZmateriálně technické zásobování . Obchod a veřejné stravování. Nákup. Statistická komise OSN na svém 25. zasedání v roce 1989 schválila novou verzi (tzv. 3 verzi) mezinárodní typové klasifikace odvětví hospodářské činnosti. Všechny jsou rozdělené pomocí čtyř klasifikačních stupňů: kategorie, oddíl, skupina, třída. Dalším z možných členění obchodu je statistické členění EUROSTATU ,v jehož smyslu se rozeznávají dvě hlavní kategorie obchodních podniků -velkoobchod a maloobchod, které se dále dělí na tři formy obchodu a to: samostatný, nespojený obchod samostatný, kooperující obchod integrovaný obchod 1.5.1
Základní formy obchodu
Podle teritorií působení obchodních podnikl dělíme obchod na obchod vnitřní /domácí, zahraniční obchod/ mezinárodní obchod, světový obchod. Vnitřní obchod 17
Základní formy obchodu
je obchod, který uskutečňuje výměnu zboží v rámci jednoho státu. Ve smyslu přijatých všeobecně platných kritérií pro členění obchodu v dalším uvedeme základní formy obchodu. Vnitřní obchod, který uskutečňuje výměnu zboží v rámci jednoho státu na vnitřním trhu. Vnitřní trh je oblast oběhu zboží v rámci národního hospodářství. Je to výsledek sloučení mnoha izolovaných místních trhů do jediného národního trhu. Přitom trh se chápe jako sféra oběhu zboží, souhrn nákupů a prodejů včetně jejich objektivních a subjektivních podmínek. Trh vzniká a vyvíjí se jako výsledek vývoje výroby zboží a společenské dělby práce. Velkoobchod
Ve smyslu kritéria dělba práce v obchodní činnosti se obchod člení na obchod ve velkém/velkoobchod, obchod v malém/maloobchod a obchod realizovaný obchodními zprostředkovateli. Velkoobchod /Wholesale, Wholesale trade, Grosshandel, Commerce de Gros/ Základním úkolem velkoobchodu je překlenování rozdílů mezi specializovanou a koncentrovanou výrobou zboží a decentralizovanými spotřebiteli reprezentovanými decentralizovanou sítí maloobchodu, jejíž sortimentní náplň je daná požadavky spotřebitelské poptávky. Subjekty, které se zabývají velkoobchodními aktivitami, představují velkoobchodníci. Velkoobchod
podnik nakupující zboží ve velkém a ve velkém I prodávající maloobchodníkům, pohostinským zařízením a drobným výrobcům a to bez podstatné změny; velkoobchodní činnosti : nákup a prodej, rozvoz zboží, skladování zboží, pražení a balení kávy, stáčení vín a olejů, balení ovoce často je velkoobchodní firma nezávislá na výrobě, protože má vlastní nebo smluvně vázané výrobní provozy rozlišujeme tři typy velkoobchodníků: vyrábějící velkoobchodník: vyrábí část sortimentu (méně než 50%), který prodává výrobce - velkoobchodník: prodává převážně výrobky své vlastní produkce (více než 50%) velkoobchodník - dohotovitel: nakupované zboží upravuje (např. pražení kávy, stáčení vína…)
Traťový velkoobchod Typ velkoobchodní činnosti, při které se provádí rozvoz zboží bez skladování Další informace
Cash & carry
http://www.mak ro.cz/public/599 5
Historický vývoj: v Evropě vznikají první skaldy v roce 1957 ( v Německu) – v souvislosti se změnou struktury zákazníků ve prospěch drobných podnikatelů; v ČR se C&C po roce 1991 - po malé privatizace a to v důsledku atomizace (rozpad na malé části) trhu a časté platební neschopnosti podnikatelů. typické znaky: 1) výhradně velkoobchodní činnost 2) zákazníci - provozovatelé maloobchodu, společného stravování a služeb 3) široký sortiment zboží
18
4) samoobslužná forma prodeje 5) platba v hotovosti (cash) 6) odvoz zboží vlastní dopravou (carry)
1) 2) 3) 4) 5) 6)
výhody pro odběratele: C&C nakupuje u výrobců velká množství za nízké ceny velkoobchodní cena neobsahuje jinak vysoké náklady na rozvoz zboží zákazníci nemusí držet vysoké zásoby; zboží lze denně dokupovat 4. zboží si lze prohlédnout 5. při vysoké obrátce zásob je zboží vždy čerstvé 6. C&C průběžně obohacuje sortiment
problémy C&C: 1) poměrně úzká nabídka zboží 2) nevhodné skladovací technologie 3) nevhodný přístup pro dopravu a nedostatečné parkovací plochy
Výkon velkoobchodu se skládá z následujících oblastí
prodej a obchodní promotion -nákup a tvorba sortimentu transformace množství -skladování doprava -financování převzetí rizika -informace o trhu služby a poradenský management
Velkoobchod s úplnou činností je tradiční forma velkoobchodu. Někdy se používá termín „dodávkový velkoobchod (skladový). Skladuje zboží, objednávky dodává zákazníkovi na místo určení, zabezpečuje podporu prodeje (reklamní a propagační akce), školí odběratele i jeho personál, zabezpečuje ekonomické služby. Vzhledem k šířce služeb, které velkoobchod s úplnou činností poskytuje, se obvykle stává základem vertikální integrace v VMS. Velkoobchodní překupníci Jedná se o soukromé nezávislé firmy, které přebírají do svého vlastnictví zboží, se kterým obchodují. V různých odborech podnikání se jim říká zprostředkovatelé, distributoři nebo dodavatelské domy. Rozdělujeme je na dvě kategorie. Na velkoobchody poskytující plné služby a velkoobchody poskytující omezené služby. Velkoobchody poskytující plné služby Poskytují plné služby-skladují zásoby, udržují prodejní síly, nabízejí obchodní úvěry, zabezpečují dodávky a manažerské služby. Existují dva typy velkoobchodů poskytujících plné služby, velkoobchodní překupníci a průmysloví distributoři. Velkoobchodní překupníci Prodávají zboží především maloobchodům a poskytují jim služby v plném rozsahu. Všeobecně zaměření překupníci nabízí několik sortimentů zboží, překupníci zaměření na určitý sortiment nabízí jeden či dva sortimenty víc do hloubky. Specializovaní překupníci se zaměřují jen na část sortimentu (např. jen na potraviny z oblasti zdravé výživy nebo na potraviny z mořských živočichů).
19
Odvětvoví distributoři Prodávají zboží především výrobcům a okrajově maloobchodu. Zabezpečují řadu služeb-skladování zboží, poskytování obchodních úvěrů a zajišťování dodávek. Nabízejí celý sortiment, užší sortiment nebo se specializují na úzký sortiment. Velkoobchody s omezenými službami Poskytují svým dodavatelům a zákazníkům menší rozsah služeb než velkoobchody s plnými službami. Existuje několik typů velkoobchodů s omezenými službami, velkoobchodní prodej za hotovost, velkoobchodní přeprava, zabezpečování velkoobchodních dodávek, komisionáři, družstva výrobců, zásilkoví velkoobchodníci. Velkoobchodní prodej v hotovosti (cash carry), vede omezený sortiment zboží s rychlým obratem, které prodává maloobchodu za hotovost při osobním odběru. Zpravidla nezaručuje dodávky. Velkoobchodní přeprava Zabývá se především prodejem a přepravou zboží. Nabízí omezený sortiment zboží se středně dlouhou dobou trvanlivosti (mléko, chléb, zboží na rychlé občerstvení). Zpravidla obchází maloobchody, obchodní domy, nemocnice, restaurace, hotely a prodává jim uvedený sortiment za hotovost. Zabezpečování velkoobchodních dodávek Zajišťovatelé dodávek zabezpečují velkoobchod s objemným zbožím, jako je uhlí, dřevo nebo těžké stroje, zpravidla zboží neskladují a nemanipulují s ním. Když dostanou objednávku, vyberou výrobce a ten zajistí dodávku přímo spotřebiteli za dohodnutých podmínek a ve stanoveném termínu. Zajišťovatelé velkoobchodních dodávek přebírají zboží do vlastnictví a i riziko s tím spojené od okamžiku převzetí objednávky až do okamžiku dodání zboží zákazníkovi. Soubor velkoobchodních skladů umístěných na určitém území, navzájem se lišících stupněm specializace, kapacitou, úlohou v oběhu zboží je velkoobchodní síť. Další informace
http://www.dom acifinance.cz/83 1/komisionarijak-funguji/
Komisionáři Jedná (prodává,nakupuje) vlastním jménem,na cizí účet (může i na vlastní,pak přestává plnit funkci zprostředkovatele a jedná se o tzv. samovstup komisionáře) různé komodity tj. zboží,cenné papíry,pouze nákup,pouze prodej. Poskytují služby maloobchodem s potravinami a léky hlavně v sortimentu nepotravinářského zboží. Komisionář zašle auto se zbožím do maloobchodu a jeho zaměstnanec doplní do regálů hračky, knihy, železářské zboží, zdravotnické potřeby a kosmetické přípravky. Označí je cenovkami a zajistí, aby v regálech nebylo zboží po záruční lhůtě. Nastaví markovací hodnoty na pokladně a udělá zápis inventáře. Komisionáři obchodují na základě komisionářské smlouvy. To znamená, že zboží zůstává v jejich vlastnictví a maloobchodu účtují jen to, které se prodalo. Jejich reklamní úsilí je velmi malé, protože obchodují se širokým sortimentem značkových výrobků s rozsáhlou vlastní reklamou. Zasílatel Je typem komisionáře, obstarává přepravu a související služby vlastním jménem na příkazcův účet. 20
Družstva výrobců Jsou ve vlastnictví členů. Shromažďují zemědělské produkty, které potom předávají na místních trzích. Jejich zisk je na konci roku rozdělený mezi členy družstva. Často se snaží o zlepšení kvality výrobků a propagují značku družstva. Zásilkoví velkoobchodníci Zasílají maloobchodům, průmyslovým zákazníkům a institucím katalogy, ve kterých jim nabízejí klenoty, kosmetiku, potravinářské speciality a řadu dalších drobnějších položek. Jejich hlavními zákazníky jsou malé firmy v odlehlých oblastech. Nemají žádný personál, který by se věnoval zákazníkům. Objednávky přijímají poštou a dodávky realizují prostřednictvím pošty, kamionovou dopravou nebo jinými lacinými prostředky přepravy. Makléři a zástupci (agenti) Nepřebírají zboží do svého vlastnictví a plní jen omezený okruh funkcí. Jejich hlavní úlohou je ulehčování nákupu a prodeje, za což dostávají provizi ve výšce 2 až 6 % z prodejní ceny. Specializují se podle sortimentu nebo podle typu zákazníků. Makléři Poslání makléře spočívá v kontaktování prodávajícího s kupujícím a v asistenci při jednání. platí je ta strana, která si je najala. Neskladují zboží, nefinancují transakce a nepřebírají žádné rizika. Dobře známí jsou makléři na potravinových burzách, makléři realitních kanceláří a pojišťovací agenti. Zástupci (agenti) Zastupují buď stranu prodávajícího nebo stranu kupujícího na základě nějaké dohody trvalejšího rázu. Rozlišujeme několik druhů zástupců (agentů), zástupci výrobců, prodeje, nákupu, obchodníci za provizi. Zástupci výrobců Obvykle zastupují dva nebo více výrobců doplňujícího sortimentu. S každým výrobcem uzavírají písemnou dohodu, ve které je specifikovaná cenová politika, oblast působení, způsob vybavování objednávek, dodací služby, záruky a výška provize. Tito zástupci dobře znají sortiment jako jsou oděvy, nábytek a elektrospotřebiče. Většinou jsou to ve skutečnosti malé firmy jen s několika zaměstnanci, kteří jsou zkušenými obchodníky. Najmou si je především malí výrobci, kterým se nevyplatí udržovat si vlastní prodejní personál. Velcí výrobci si je najímají tehdy, když chtějí proniknout do nových teritorií nebo v těch oblastech, kde se jim nevyplatí udržovat vlastní prodejní zástupce na plný úvazek. Zástupci prodeje Mají smluvní zplnomocnění na prodej různého výrobního sortimentu výrobce. Výrobce nemá zájem o vlastní zabezpečení prodejních funkcí, protože na to není dostatečně kvalifikovaný. Zástupci prodeje plní funkci prodejního oddělení a mají významný vliv na určování cen, dodacích podmínek a termínů. Většinou nemají žádné teritoriální omezení. Obchodují zpravidla v odvětvích s textilními výrobky, průmyslovými stroji a zařízeními, uhlím a koksem, chemikáliemi a kovy.
21
Makléři, agenti, zástupci výrobců, zástupci prodeje a nákupu
Zástupci nákupu Mají zpravidla s kupujícími dlouhodobé vztahy. Zabezpečují pro ně přebírání, kontrolu, skladování a dopravu zboží. Poskytují svým klientům cenné informace a získávají pro ně nejlepší zboží za dostupné ceny. Obchodníci za provizi Přebírají zboží do osobního vlastnictví a domlouvají obchody. Většinou nebývají dlouho zaměstnaní některou ze zúčastněných stran. Často je využívají zemědělci, kteří nechtějí své produkty prodávat sami a nejsou členy družstev výrobců. Obchodník za provizi přiveze kamion zboží na centrální trh a prodá ho za nejvýhodnější cenu. Odečítá si provizi a vynaložené náklady a finanční zůstatek odevzdá výrobci. Pobočky a kanceláře výrobců a maloobchodníků Velkoobchodní operace probíhají zpravidla spíše mezi prodávajícími a kupujícími, než prostřednictvím nezávislého velkoobchodu. Samostatné pobočky a kanceláře se zabývají prodejem i nákupem. Prodejní pobočky a kanceláře Často je zřizují výrobci, aby jejich prostřednictvím získali lepší kontrolu nad zásobami, prodejem a propagací. Prodejní pobočky skladují zboží a nacházejí se v takových oborech, jako je stavební dřevo, automobilové díly a příslušenství. Prodejní kanceláře neskladují zboží a jsou nejvíce zřizovány při prodeji sypkého zboží. Nákupní kanceláře Plní stejnou úlohu jako makléři a zástupci, ale jsou zaměstnanci nakupující organizace. Mnoho maloobchodů zřizuje nákupní kanceláře ve velkých obchodních centrech jako New York a Chicago. Nezařazené velkoobchody
Maloobchod
V některých oblastech ekonomiky najdeme určité specializované typy velkoobchodů. Jde například o zemědělské výkupní organizace (vykupují zemědělské produkty velkého množství farem), společnosti pro transfer ropných produktů (soustřeďují vytěžené produkty z mnoha vrtů) a aukční firmy (zajišťují aukce automobilů a nábytku)[1]. Vývoj velkoobchodu v ekonomicky vyspělých zemích byl za poslední roky postižený následujícími faktory: rostoucí vertikální a horizontální kooperace, rostoucí koncentrace obratu, prudký pokles počtu samostatných velkoobchodníků. Maloobchod /retail, der Einzelhandel/ Výraz maloobchod znamená obchod v malém, prodej v malých množstvích. Maloobchodní činnost může vykonávat jak výrobce, tak i obchodník.Maloobchod je podnik nebo činnost zahrnující nákup od velkoobchodu nebo přímo od výrobce a jeho prodej bez dalšího zpracování konečnému spotřebiteli. Maloobchod je výsledek dělby práce v obchodu. Maloobchod prodává zboží konečným individuálním 22
spotřebitelům, realizuje zboží. Maloobchod je poslední spojovací článek, který zabezpečuje, aby zboží opustilo sféru oběhu a přešlo do sféry konečné spotřeby.Maloobchodní proces se skládá z mnoha specializovaných oblastí činností. Patří mezi ně : nákup zboží na další prodej spotřebiteli prodej a podpora prodeje přeprava zboží převzetí podnikatelského rizika finanční operace získávání informací na rozhodovací proces Většinu maloobchodního procesu zabezpečují maloobchodníci. Rozhodující část maloobchodních transakcí se uskutečňuje v maloobchodních prodejnách. Obchodní slovník z roku 1982 definuje prodejnu jako „organizační jednotku“, ve které se uskutečňuje prodej zboží obyvatelstvu a další činnosti s ním spojené. Typologie maloobchodních provozních jednotek-prodejen by se mohla rozdělit na základě těchto kritérií: obchodní sortiment: potravinářské, nepotravinářské, smíšené stupeň specializace sortimentu forma, způsob prodeje: individuální obsluha, samoobsluha, volný výběr, prodej podle vzorků, automatový prodej, zásilkový prodej, ambulantní prodej, kombinace několika forem prodeje rozsah a struktura služeb: úplná nabídka služeb (před, současně a po prodeji) alokace stanoviště prodejny-obchodní ulice, obchodní centrum (různého typu), obchodně-společenské centrum, město (část města)
stavební forma objektu druh prodejny: prodejna, velkoprodejna, obří velkoprodejna (hypermarket), obchodní dům, butik, výstavní síň, nákupní středisko velikost: standard podle Eurostatu cena: standardní ceny, vysoké ceny, nízké až jednotkové ceny (diskont) stavebně-technické řešení objektu, ve kterém je umístěná prodejna, solitér, polyfunkční stavba, monotematická stavba
Maloobchodní organizace Maloobchodní prodejny mohou působit na trhu nezávisle, ale stále větší počet těchto prodejen se dostává do určité formy závislosti na maloobchodních organizacích. Obchodní společnosti – jedná se o dva nebo více obchodů,které jsou ve společném vlastnictví a jsou společně řízeny. Dobrovolná sdružení podniků – se skládají z nezávislých prodejců ,kteří jsou podporováni velkoobchodem. Mají výhodu zejména v tom ,že společně nakupují zboží ve velkém množství. Družstva spotřebitelů – jedná se o obchody ,které jsou ve vlastnictví spotřebitelů. Organizace fungující na bázi frančízy – jedná se o smluvní vztah mezi poskytovatelem licence a dealerem. 23
Obchodní konglomeráty – jsou volné formy obchodních sdružení ,která sdružují několik nezávislých obchodních řetězců a vytvářejí jednu společnou firmu. Evropské typy maloobchodu Odborné prodejny jsou při užším sortimentním profilu malé nebo středně velké provozovny, které nabízí převážně sortiment jedné skupiny zboží. Jde přitom o střední hloubku i šířku sortimentu, převážně však s vysokou intenzitou poradenství a servisu. Paří sem např. prodejny, které jsou zařízené tak, aby podněcovali prodej potravin, textilu, železářského zboží, skla a porcelánu a pod. Poslední dobou se projevuje tendence vytvářet prodejny zaměřené na určitý spotřební segment resp. na určité cílové skupiny spotřebitelů, např. „Vše pro auto“, „Vše pro sport a turistiku“a pod. Specializované prodejny se od odborných liší v podstatě tím, že jejich sortiment je užší a hlubší (menší počet podskupin, větší počet druhů zboží), často se orientují na užší spotřebitelský okruh (dámská móda, rybářské potřeby, foto-kino).Uplatňují se vyšší ceny zahrnující náklady s menší obrátkou,vyšší náklady na personál a obecné zaměření pozornosti na cenově náročnější sortiment. Nákupní domy jsou ve své podstatě velkoprodejny, které v centrálních místech nabízejí zboží jedné skupiny podobně jako odborné resp. specializované prodejny. Pro svou nabídku mají však k dispozici podstatně větší prodejní plochy a technické i personální zařízení pro poskytování pestré palety služeb. Jsou to hlavně skupiny zboží odívání, textil a nábytek. Často se u nich uplatňuje princip filiálek (IKEA). Obchodní domy představují obdobné velkoprodejny maloobchodu umístěné do středu míst. Jejich nabídka je však orientovaná na větší počet skupin zboží a ke zboží základní poptávky nabízejí ve svých odděleních i zboží řidší, příležitostné poptávky. Dnes už se u nich prosazuje filiálkový princip, hlavně v zahraničí. Problematické se u nich v poslední době stává parkování, čímž jejich atraktivnost oslabuje a narůstají šance pro konkurující formy (tržnice, samoobslužné nákupní střediska). To nutí obchodní domy ke změnám v sortimentní orientaci a službách. Prosazuje se např. nabídka podle vzorků, orientace na zahraniční zákazníky a speciální druhy služeb (dodávka do domu apod.). Obchodní domy ztrácejí v nepotravinářském sortimentu trhový podíl. Zásilkové obchodní provozovny se liší od předchozích forem tím, že kontakt mezi zákazníkem a provozovnou není osobní a nekoná se v prodejně přímo. Při zásilkovém prodeji si spotřebitel objednává zboží pomocí katalogu, inzerátu nebo prospektu a to písemně, telefonicky nebo za pomocí sběratele objednávek. Zboží se zákazníkům zasílá poštou nebo jinou formou dodávky na adresu zákazníka. Vedle velkých zásilkových obchodních podniků, které vedou sortiment podobný jako obchodní domy, se vyskytují ve všech obchodních odborech v zahraničí různí odborní a specializovaní zasilatelé. I když v některých evropských zemích (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko) zásilkový prodej z různých příčin stagnuje, v jiných, kde je tento typ rozvinutý, se vyvíjí směrem k silné koncentraci nespecializovaných firem. Zkušenosti ze západní Evropy naznačují, že zásilkový prodej dosáhl svého vrcholu a jeho další rozvoj je problematický. Připisuje se to orientaci současných obchodních domů na určité skupiny spotřebitelů, resp. na služby. Podle vzoru amerických zásilkových podniků se jejich činnost orientuje na bankovní a pojišťovací operace. 24
Velkoprodejny /supermarkety/ jsou velkokapacitní obchodní provozovny, které formou samoobsluhy nabízejí na prodejní ploše minimálně 400m spotřební zboží základní a časté poptávky. Jsou hlavní formou prodeje potravinářského zboží v celé Evropě kromě Francie, Portugalska a Řecka. Specializované velkoprodejny začínají v Evropě získávat trhový podíl na úkor nespecializovaných prodejen. Nejdůležitější jsou v prodeji domácích spotřebičů, nábytku, udělej si sám, spotřební elektroniky, hraček a květin. Hypermarket /velká velkoprodejna, obří velkoprodejna, Verbrauchermarkt und SBWarenhaus/ je velkokapacitní maloobchodní jednotka. Nabízí standardní sortiment potravinářského i nepotravinářského zboží, nábytek apod. Rozloha prodejní plochy 2500 m a víc platí v Belgii, Dánsku, Španělsku, Francii, Řecku, Itálii, Lucembursku, Holandsku a Portugalsku. V Německu se stanovila hranice od 1500m prodejní plochy a víc. Prodejna s plochou od 1500m do 4 999m má název Verbrauchmarkt, spotřebitelský trh od 5000m se nazývá SB-Warenhaus (samoobslužný obchodní dům). 2323m prodejní plochy a víc je hranicí hypermarketu ve Velké Británii a Irsku. Tyto tzv. superstores mají v porovnání s kontinentálními evropskými „hypermarkety“ velmi malý sortiment nepotravinářského zboží. Uvedené provozní formy maloobchodu charakterizuje orientace na komplexnost sortimentu. Další skupina provozních forem se na rozdíl od toho prosazuje orientací na účinnou cenovou politiku. Diskontní prodejny jsou středně velké provozovny, které nabízejí potraviny a poživatiny na principu samoobsluhy a to bez náročnějších služeb nebo technického vybavení (např. prodej z kartónů) a za podstatně nižší ceny, než je běžné. Po stránce sortimentu může jít o odborné nebo specializované diskontní prodejny, které kromě potravinářského zboží prodávají i základní sortiment nepotravinářského zboží. Pro Diskontní prodejny je typické, že pracují s minimálním personálem a umisťují se na místech s nejnižším nájemným. Na rozdíl od tradiční nabídky např. velkoprodejen, nevedou plný sortiment zboží, ale poskytují co do počtu druhů velmi omezenou nabídku. Soustřeďují se přitom na rychloobratové zboží, z čehož vyplývá malá vázanost kapitálu a tím i nízké finanční náklady. Takto pracují jen s polovičním obchodním rozpětím vůči běžným odborným prodejnám. Předpokládá se růst tohoto typu prodejen. Firemní tržnice a samoobslužné obchodní domy jsou velkoprostorové prodejny maloobchodu, které nabízejí rozsáhlý sortiment potravin a k tomu nepotravinářské zboží běžné v obchodních domech a to za výhodné ceny a to pod vlivem výhodných rabatů. Firemní tržnice, které se uplatňují v současnosti v západní Evropě (MIGROSMarkt, Meinl, COOP) mají minimální prodejní plochu 1000m, pokud samoobslužné obchodní domy mají prodejní plochu 3000m. Obě provozní formy pracují na principu samoobsluhy, zřizují se na dopravně příznivých stanovištích, mají rozsáhlá parkoviště a tím vytvářejí i vyšší nákupní pohodlí, než je v centrech měst. Odborné tržnice patří k novějším a nejprogresivnějším provozním formám maloobchodu. Jejich sortiment se podobá sortimentu odborných prodejen, přičemž se tu navíc uplatňuje progresivní cenová politika, samoobslužný princip prodeje, výrazný reklamní projev a přiměřené parkoviště podle vzoru firemních tržnic. Nejfrekventovanějšími sortimentními náplněmi jsou nábytek, textil, stavební materiál, drogerie, domácí potřeby, nověji i nabídka obuvi, odívání. Vyskytují se však i zvláštní formy, např. nabídka optiky. 25
Další informace
http://www.firm y.cz/Obchody-aobchudky/Hyper marketysupermarkety-aobchodni-domy
Obchodně-společenské centrum /nákupní a zábavní středisko/centrum/ je výsledkem koncentrace prodejní plochy a plochy určené pro různé typy, způsob využití, trávení volného času, plochy určené pro administrativní účely, kombinace nákupu, zábavy a odpočinku. Obchodně-společenské centrum dále jako OSC je představitelem poslední vývojové etapy forem maloobchodu v našich společenskoekonomických podmínkách. Struktura prodejní plochy OSC je daná podíly v prodejních plochách maloobchodních jednotek velkoplošných a velkokapacitních (hypermarket), maloobchodních jednotek-velkoprodejen, specializovaných prodejen, provozoven poskytující služby různého charakteru (restaurace, hotel, osobní služby, parkování apod.). Struktura plochy OSC pro volný čas je dána podíly jednotlivých typů využívání volného času-sportovního, společenského, kulturního např. fitness centrum, hry, tanec, vodní park, biliard, kino/multikino, malé divadlo, galerie uměleckých děl apod.). Rozloha OSC je různá. Pohybuje okolo 5hektarů. S prodejní plochou 54000m. Poprvé OSC ve světě vznikly ve 30. letech 20. století v USA jako důsledek vznikání velkých maloobchodních řetězů. Budování velkých maloobchodních řetězů předcházelo a doprovázelo budování obchodních staveb s různým určením. Developerské společnosti, které investovaly do výstavby OSC, členily plochy na nákupní a zábavní a tyto pronajímaly jednotlivým uživatelům. Typ OSC do Evropy pronikl o 30 let později, na začátku 60. letech 20. století. O 30let později - 1997 bylo v ČR postaveno OSC - regionální nákupní centrum. Černý most s hypermarketem Globus v Praze. V roce 2000 bylo uvedeno do provozu obdobné OSC v Bratislavě-Polus. Tržní akcie představují v rámci maloobchodních typů osobitou formu. Jde o trhovou instituci, která obstarává a rozvíjí trhové kontakty. Na rozdíl od dříve uváděných typů maloobchodů, nenaplňují trhové akcie své funkce soustavně, ale jen na určitý čas. V rozličných obchodních odborech mají rozdílný význam a účast na nich se umožňuje jen pro omezený okruh osob, buď z okruhu nabízejících nebo kupujících[2]. Trhy a základní typy trhů
Do skupiny typů maloobchodu s označením trhové akcie se zařazuje: obchod na trzích a tržištích, obchod v tržnicích, tzv. týdenní, výroční (sezónní) trhy a velkotrhy, veletrhy, výstavy, vzorkové trhy, aukce, burzy.
1.6
Trhy
Pojem trh, trhy má několik významů. Trh jako ekonomická kategorie je sféra oběhu zboží, prodeje a koupě včetně jejich objektivních a subjektivních podmínek. Trh jako kategorie distribuce, distribučních kanálů, obchodu je určeno nekryté prostranství, na kterém se uskutečňuje periodická výměna zboží. Trh je jeden z druhů objektů obchodu (obchodních objektů). Vyvinul se jako důsledek pokročilé společenské dělby práce. Jeho existence je dokázána nálezem hliněných tabulek, které obsahují obchodní korespondenci mezi anatolským městem Kavis a Assurem v Mezopotámii a to z roku 2000 př. n. l. V tom období už plnily trhy svojí úlohu v indii, Číně, Egyptě a Mezopotámii. Trh je místo, kde se setkává nabídka s poptávkou a vstupují do vzájemné interakce (nabízející chce prodat za co nejvyšší cenu, ale kupující chce koupit za co nejnižší 26
cenu), aby určily cenu a množství zboží, které se nakoupí a prodá. Cena a množství nemohou být brány odděleně. 1.6.1
Základní typy trhu
Obchod, kde se setkává poptávka se zástupcem nabídky (většina supermarketů). Klasický trh, kde je možno smlouvat o ceně . Trh, kde se nikdo s nikým nesetkává, nesetkává se nabídka s poptávkou (výběr z katalogu,u internetu)
Podle množství a druhu zboží rozdělujeme trh na: Dílčí trh – zde se prodává a nakupuje jen jeden určitý výrobek nebo služba (trh masa, trh bot) Agregátní trh – jedná se o trh veškerého zboží a služeb Podle stupně organizovanosti rozdělujeme trh na : Organizovaný trh – příkladem vysoce organizovaného trhu je burza (je nejčistším typem trhu), protože zde není možné ovlivnit cenu ani komu se to prodává. Neorganizovaný trh –je to například poskytnutí nějaké služby v rámci sousedské výpomoci za úplatu nebo protislužbu. Trh může být také: Volný - směna probíhá bez omezení Vázaný – nákup a prodej zboží je nějakým způsobem regulován. Pokud trh funguje v souladu se zákony dané země, jedná se o legální trh. Pokud tomu tak není, jedná se o nelegální trh. Z hlediska předmětu tržních transakcí (podle toho, co se kupuje a prodává) rozeznáváme trhy: Trh výrobních faktoru, který se rozděluje na trh práce, trh půdy a přírodních zdrojů a trh kapitálu. Finanční trh - trhy peněz a trh kapitálu Trh výrobků a služeb – v rozhodující míře ovlivňuje chování ekonomických subjektů. Jestliže dáme dohromady nejrůznější trhy, vytvoří se tržní mechanismus, který nastolí rovnováhu cen a výroby. Jde o soustavu prvků, které se vzájemně ovlivňují a výsledkem jejich interakcí je řád. Tržní mechanika je komplikovaný mechanismus k neuvědomělé koordinaci lidí prostřednictvím systému cen. Ceny se pohybují a tím se mění poptávka a nabídka. Cena rozděluje spravedlivě nabídku mezi zájemce - pokud stoupá poptávka, prodávající zvedne cenu, aby se omezená nabídka spravedlivě rozdělila mezi zájemce. Ceny slouží k rozmyšlení poptávky : vysoká cena ……… nízká poptávka nízká cena ……….. poptávka se vyrovná nabídce 27
Trh funguje tak, že aniž by do něho někdo zasahoval, dokáže sám vyřešit své otázky. Tržní systém má logiku a nikdo ho nemá řídit, protože se uřídí sám. Tržní mechanismus je někdy přirovnáván k dopravní špičce : každý, kdo vyjíždí na víkend se dostane do špičky. Všichni mají zájem na tom, co nejrychleji sec dostat ven. Nezajímá je vůbec nic, chtějí se pouze dostat tam, kam chtějí. Nejsou nehody. Pokud se tam však objeví policista, pak je více nehod. V tržním systému má vše svou cenu (informace, služby, technologie, vzdělání). Za to, co prodáváme dostáváme důchod a tento důchod používáme k nákupu toho, co potřebujeme. Ceny poskytují důležité informace účastníkům trhu. Pokud chtějí spotřebitelé více nějakého statku, objeví se vlna nových objednávek. Prodávající zvýší cenu, aby se omezená nabídka rozdělila mezi kupující. Vyšší cena vyvolá zvýšení výroby. Při nadbytku určitého zboží to funguje obráceně. Toto platí pro trhy spotřebních statků a služeb a také pro trhy výrobních faktorů.
Tržiště, tržnice
Základní podmínkou fungování trhu je dokonalá konkurence. Dokonalá konkurence na trhu vzniká tehdy, když zde působí dostatečný počet firem, z nichž žádná není tak velká, aby mohla ovlivnit tržní cenu. Je v podstatě abstrakcí ekonomické teorie, která v reálném světě v čisté podobě neexistuje. Je to dokonalý stav, jehož základním předpokladem jsou naprosto rovné podmínky pro všechny účastníky. Velkotrhy Soustřeďují nabídku dovozců, velkoobchodníků, podniků na zpeněžování zemědělských plodin a řemeslníků. Podle předmětu nabídky lze rozlišovat veletrhy s ovocem, zeleninové, s masem a květinářské velkotrhy. Nabídka směřuje k obchodním (velkoobchodním nebo maloobchodním) partnerům, ne ke konečným spotřebitelům. Tržiště Pojem tržiště byl vymezený na rozdíl od pojmu trh na začátku 80. let pracovníky dnes již neexistujícího Výzkumného ústavu obchodu v Praze jako nekryté nebo jen částečně kryté prostranství, vyhrazené jen pro soustředěný, pravidelný i nepravidelný celoroční nebo sezónní prodej. Užitková (provozní) plocha tržiště je plocha daného prostranství, ohraničená většinou instalovaným prodejním zařízením nebo jednoznačně vymezenou obvodovou pěší komunikací. Prodávaný sortiment, prodavači, provozní podmínky jsou obdobné jako v tržnici, jen provozní dny bývají odlišné (1-6 dní v týdnu)podle charakteru města a sezóny (letní-zimní). Tržiště je tradiční specifický obchodní objekt, součást městské obchodní sítě, umístěné v centrech soustředěné poptávky obyvatelstva. Základem nabídky na tržišti je úplný sortiment ovoce a zeleniny, brambor, lesních plodů, krmiva a zeleninových zahrádkářských výrobků, medu, vajec, potravin, stromků, keříků a dalších drobných zahrádkářských potřeb. Toto zboží se na odhadovaném maloobchodním obratu podílejí 70-90%. Z nepotravinářského zboží se prodává sortiment výrobků ze dřeva, hrnčířské a keramické zboží, drobné zemědělské nářadí, potřeby a pod. Tržnice Pojem tržnice je definovaný jako kryté jednoúčelové zařízení většinou centrálního, tzn. městského významu pro prodej potravinářského i nepotravinářského 28
zboží s výrazně vyšším podílem ovoce, zeleniny a brambor, květin apod. Součástí tržnice je přizpůsobený jsou též jednoduché formy rychlého stravování (občerstvení, bufet, prodejní automaty). Pro tržnici je typické soustředění většího počtu prodejců. Umístění tržnic vyplývá z jejich charakteru jako zařazení centrální (městské) obchodní vybavenosti. Běžně se tržnice umisťují do centra města. Na tržnicích je potřeba dávat pozor na legálnost nakupovaných věcí .Pro dokreslení případ z regionu: Celníci zajistili padělky na olomoucké tržnici Pracovníci Celního ředitelství Olomouc zajistili více než 500 kusů zboží, které jeví znaky napodobenin nebo padělků ochranných známek. Olomoučtí celníci dnes kontrolovali místní tržnici, kde se zaměřili zejména na prodávané zboží, které by mohlo vykazovat znaky padělků nebo napodobenin ochranných známek a také zda nabízením a prodáváním nedochází ke klamání spotřebitele. V rámci kontroly bylo zajištěno více než 500 kusů zboží. Jednalo se zejména o textilní výrobky - trička, čepice, kalhoty renomovaných značek ADIDAS, SPIDERMAN, MERCEDES, DISNEY a jiné, ale také o obuv. Předběžně vyčíslená škoda způsobená majitelům ochranných známek činí bezmála 400 tisíc korun. Výše uvedené zjištění bude v nejbližších dnech oznámeno právním zástupcům majitelů ochranných známek a pokud bude prokázáno, že se jedná o padělky ochranných známek, bude v dalším řízení rozhodnuto o jejich propadnutí nebo zabrání ve prospěch státu[13]. Minitržnice
Další informace
Pro malá města, kde není efektivní stavět tržnici, se navrhuje tzv. minitržnice. Ta se skládá z více mobilních buněk, které jsou vybavené elektroinstalací, ohřívacím tělesem a jsou upravené do bloků. Bloky se odděleně dají použít jako prodejny. Modelové uspořádání bloků upravených mobilních buněk vytváří základní prodejní bloky pro: prodej ovoce a zeleniny občerstvení prodej masa, ryb, zvěřiny prodej nepotravinářského zboží Uspořádání jednotlivých bloků lze sestavit tak, že bude možné vytvořit ucelenou soustavu prodejen s různým sortimentem. Zastřešením jednotek vznikne jeden společný objekt typu malé tržnice. Prodejna je jedním z posledních článků v marketingových distribučních kanálech. Je nejrozšířenější formou maloobchodní činnosti, ale ne jedinou. V posledních letech se rozvíjí maloobchodní prodej, který se uskutečňuje mimo prodejnu. Ten zahrnuje zásilkový prodej, podomní prodej, přímý prodej, prodej pomocí automatů, prodej pomocí internetu. Maloobchod realizovaný mimo prodejní místnosti, tj. maloobchod bez prodejen tvoří podomní obchod, realizuje ho reprezentant firmy výroby nebo obchodní firmy či firmy služeb, který se obvykle nazývá prodejcem. Předmětem prodeje je velmi úzce specializovaný sortiment (např. kosmetika, drogerie, nádobí, vysavače). Tato obchodní činnost se v zahraniční odborné literatuře označuje termínem přímý prodej. 29
http://www.cam pingoase.cz/min i-trznice.aspx
Maloobchodní prodej se nachází ve stále se zmenšujícím prostředí. Názory různých autorů na jeho budoucnost, se kterými jsme se střetli v literatuře, jsou v podstatě stejné[12]. Na základě jejich analýzy uvádíme následující trendy maloobchodu: silný a pokračující proces koncentrace a internacionalizace, globalizace, přesuny trhových podílů mezi jednotlivými podnikovými formami, rostoucí mezidruhová konkurence, neustálý vývoj nových podnikových forem maloobchodu, které se snaží poskytovat nové řešení konkrétních problémů určitých segmentů spotřebitelů a zvyšovat efektivnost obchodních činností, portfoliový přístup ke spotřebitelům, zkracování životního cyklu jednotlivých forem maloobchodu, rozvoj maloobchodního prodeje mimo prodejny, rozšiřování oblastí činností velkých maloobchodních koncernů, rozvoj vertikálních marketingových systémů, růst významu maloobchodní technologie.
Další informace
http://www.busi nessinfo.cz/cz/cl anek/orientacev-pravnichukonech/elektro nicky-obchodopu/1000818/70 13/
1.7
Obchod ve smyslu legálnosti
Obchod realizovaný ve smyslu platných pravidel, zákonů se považuje za legální. Obchod, který se realizuje jinak, velkoobchod či maloobchod a to z hlediska: předmětu obchodu (druh zboží, např. drogy, zbraně, starožitnosti, lidé, zvířata, rostliny apod. způsob nabývání zboží-nedovolený dovoz zboží /pašování/, krádež, nepovolená výroba), ceny zboží (nepřiměřeně vysoké nebo nepřiměřeně nízké), způsobu prodeje (tajně, není na místě určeném pro obchodování, bez zákonem vyžadované dokumentace), měny/platidla, za které se zboží prodává - je nelegální. Je v rozporu se zákonem. Nelegální obchod je součástí tzv. nelegální ekonomiky, do které se zařazují všechny činnosti, jejichž realizace je v rozporu s platnými zákony, jako i legální činnosti, které se stávají nelegálními tak, že je vykonávají osoby, které k tomu nejsou oprávněné. Nelegální obchod lze členit na dvě velké podskupiny-černý a šedý obchod. Šedý obchod se realizuje na tzv. šedém trhu. Šedý trh je pololegální sféra oběhu, která je tolerovaná ústředními orgány země. Nelegální obchod výrazně poškozuje ekonomiku země, vede k porušování principů hospodářské soutěže, znevýhodňuje podnikatele i spotřebitele, kteří dodržují zákon, zužuje kapacitu legálních výrobců, ohrožuje zdraví spotřebitelů. Ztráty způsobené existencí černého a šedého obchodu na vnitřním trhu Slovenska se odhadují v rozsahu 15-20%z maloobchodního prodeje. Na nedovoleném dovozu a následném prodeji zboží, který z něho pochází se podílí 22%textil, 18%elektronika, 15%alkohol a líh, 13%cigarety a tabákové výrobky, 5%osobní auta a všechno ostatní zboží 27%. Nedodržování způsobu prodeje na tržištích, tržnicích, burzách neregulérního zboží (falšování obchodních značek, výrobních značek zboží) tvoří asi 98%všeho tam prodávaného zboží[11].
30
1.8
Místo obchodu v národním hospodářství
V národním hospodářství, kde existuje přiměřená dělba práce, připadá obchodu překlenovat prostorové, časové, kvalitativní a kvantitativní rozpory mezi procesy výroby a spotřeby, Takto široce pojatá úloha obchodu zahrnuje každý druh výměny statků a služeb a zároveň i zhodnocení výkonů těch průmyslových a zemědělských podniků, které si odbyt svých výrobků vykonávají sami. Právě v důsledku toho je třeba rozlišovat mezi pojmy funkční a institucionální obchod. Pojem „funkční obchod“ není identický s pojmem oběh, distribuce. Funkční chápání obchodu (funkční obchod) zahrnuje všechny nositele oběhových funkcí bez ohledu na to, zda jejich obchodní činnost představuje hlavní činnost nebo doplňkovou složku jiné činnosti. Pojem „institucionální (organizační) obchod“ zahrnuje jen tu část výměny statků mezi organizačními jednotkami hospodářství (podniky, domácnosti), kterou vykonávají k tomu určené specializované podniky. K nim patří především velkoobchodní a maloobchodní podniky, které se liší svým odběratelským okruhem i odběrovým množstvím při jednom nákupu a jejichž hlavní úloha nespočívá ve výrobě, ale v obratu (nákup, prodej) zboží bez podstatnějšího zpracování či upravování. Postavení, význam a úloha obchodu pro národní ekonomiku lze odvozovat od: podílu na tvorbě čistého národního produktu v národním hospodářství, podílu na tvorbě hrubého národního produktu, počtu zaměstnaných pracovníků v tomto odvětví/sektoru ve vztahu k počtu zaměstnaných v jiných odvětvích, počtu subjektů, které působí v tomto odboru a tento vztah k počtu subjektů působících v jiných odvětvích národního hospodářství, výkonu měřeného v hodnotových jednotkách ve vztahu k jiným odvětvím, výkonu měřeného ve fyzických jednotkách ve vztahu k obdobně měřeným výkonům jiných odvětví. Podíl vnitřního obchodu na tvorbě HDP v evropských zemích se pohybuje od 10,1% (Německo) po17,3% (Portugalsko). V podmínkách Slovenska je obchod svými výkony na čtvrtém místě-za průmyslem, výrobou elektrické energie a plynu a dopravou. Podíl obchodu na HDP má stoupající tendenci. Od roku 1995 - 19,4%, 1998 - 23,5%, 1999 - 24,0 a v roce 2000 dosáhl hodnoty 25,3%. Podíl obchodních podniků na celkovém počtu podniků v zemích EU tvoří 30%. Obchod plní zásadní úlohu v oblasti realizace zboží na trhu[2]. Tím plní úlohu zabezpečovatele rovnováhy, úlohu tvůrce hodnot: je významným tvůrcem hrubého domácího produktu i čistého národního důchodu, je rozhodujícím systémem, je významným tvůrcem pracovních míst, je součástí sektoru „trhové služby“a to jako část-komerční služby, je účastníkem tvorby životního stylu i způsobu života, je účastníkem životního prostředí v pozitivním i v negativním smyslu, podílí se na tvorbě kultury i kultivovanosti společnosti.
31
1.9
Otázky ke kapitole: 1) Rozeberte jednotlivé funkce obchodu. 2) Uveďte stručnou definici maloobchodu a vysvětlete, jak se maloobchod liší od výroby a velkoobchodu. 3) Jaké výhody může získat nezávislý maloobchodník v případě, že se stane členem dobrovolného řetězu, sponzorovaného velkoobchodem? 4) Nalezněte rozdíl mezi černým a šedým obchodem. 5) Vysvětlete rozdíl mezi podomním prodejem a prodejem na večírcích. 6) Kdo je to komisionář.
1.10
Samostatná práce studenta
1) Na základě vývoje poznatků o obchodě doposud a Vašich současných znalostí se pokuste o předpověď dalšího vývoje. 2) Co vyjadřuje termín maloobchodní síť. Uveďte příklady z praxe. 3) Charakterizujte postavení vnitřního obchodu v národním hospodářství.
Případová studie
1.11
Případová studie
1) Zpracujte seznam minimálně šesti důležitých vývojových trendů, kterých jsme byli v posledních letech v maloobchodě svědky. 2) Na základě nastudovaných ukazatelů intenzity maloobchodu rozeberte aktuální stav maloobchodního podnikání v České republice.
1.12
Shrnutí
Slovo „teorie“ je řeckého původu. Znamená souhrn logických zevšeobecnění společenské praxe, zkušeností, ale i soustavu zevšeobecněných poznatků v určité oblasti poznání. V ironickém významu slova se „teorie“chápe a používá jako vědecká domněnka, názor nepodložený praxí. Obchod je výměna zboží (statků, výrobků, tovaru a služeb) formou koupě a prodeje. Termín „teorie obchodu“ lze tak všeobecně definovat jako souhrn zevšeobecněných poznatků o obchodě,o zákonitostech určujících jeho podstatu, fungování, o vztazích, které vznikají v procesu tohoto fungování. Vznik výroby zboží měl za následek vznik další činnosti-výměny zboží. Historicky se vyvinuly dvě formy výměny zboží-naturální a peněžní. Naturální výměna zboží je jevem jednoduché výroby zboží s nedostatečně rozvinutými podmínkami výroby a výměny. Peněžní výměna zboží je jevem rozvinuté výroby zboží, když při výměně zboží dochází ke změně forem hodnoty zboží za peněžní. Při této výměně vzniká nepřetržitý řetěz dvou aktů-prodeje (výměna zboží za peníze) a koupě (výměna peněz za zboží). 32
Oběh zboží-vzájemné propletení koloběhu všeho zboží, které se vyměňují na trhu. Termín „obchod“se používá na označení souhrnu všech činností,které se vykonávají na zabezpečení koupě a prodeje,ale i jako označení organizací,institucí a podnikatelů,kteří se uvedenou činností zabývají.Toto splynutí pojmů nastalo v určitých společensko-historických podmínkách,ve kterých vznikal osobitý zprostředkovatel koupě a prodeje mezi výrobci a spotřebiteli. Z pozice všeobecného marketingu význam obchodu spočívá ve výkonu následujících funkcí: funkce překlenování prostoru, funkce překlenování času, funkce překlenování finančních rozdílů, funkce realizace zboží, funkce uspokojování potřeb, poradenská funkce, ovlivňování producentů(nabídky),ovlivňování spotřebitelů (poptávky). Kriterium Členění dle teritorií působení obchodního vnitřní, zahraniční, světový podniku dle dělby práce v obchodní činnosti velkoobchod, maloobchod, zprostředkovatelé dle legálnosti legální obchod, černý obchod, šedý obchod dle sídla obchodní centrum města, okrajové sídliště dle vlastníků soukromý, družstevní, státní dle komodity, která je předmětem potravinářské, nepotravinářské zboží činnosti Tabulka č.3: Základní formy členění obchodu Zdroj:[2]
Obchod realizovaný ve smyslu platných pravidel,zákonů se považuje za legální.Obchod,který se realizuje jinak je v rozporu se zákonem. Nelegální obchod je součástí tzv.nelegální ekonomiky,do které se zařazují všechny činnosti, jejichž realizace je v rozporu s platnými zákony, jako i legální činnosti,které se stávají nelegálními tak, že je vykonávají osoby, které k tomu nejsou oprávněné. Nelegální obchod lze členit na dvě velké podskupiny - černý a šedý obchod. Postavení, význam a úloha obchodu pro národní ekonomiku lze odvozovat od: podílu na tvorbě čistého národního produktu v národním hospodářství, podílu na tvorbě hrubého národního produktu, počtu zaměstnaných pracovníků v tomto odvětví/sektoru ve vztahu k počtu zaměstnaných v jiných odvětvích, počtu subjektů, které působí v tomto odboru a tento vztah k počtu subjektů působících v jiných odvětvích národního hospodářství, výkonu měřeného v hodnotových jednotkách ve vztahu k jiným odvětvím, výkonu měřeného ve fyzických jednotkách ve vztahu k obdobně měřeným výkonům jiných odvětví.
33
Porovnání tržeb za rok 2007 a 2008 Tržby v maloobchodě za rok 2007 Sezónně očištěné tržby v maloobchodě bez motoristického segmentu vzrostly v září meziměsíčně reálně o 0,9 %, meziročně se zvýšily o 8,4 %. V motoristickém segmentu tržby naopak meziměsíčně klesly o 1,6 % a meziročně vzrostly o 4,0 %. Bez očištění se tržby maloobchodu zvýšily o 5,9 % a motoristického segmentu o 1,0 %. Sezónně očištěné tržby za ubytování a stravování se v září meziměsíčně snížily o 0,8 %, neočištěné tržby meziročně klesly o 1.9% Meziměsíční reálný růst sezónně očištěných tržeb v maloobchodě (OKEČ 52) byl v září druhý nejvyšší v letošním roce (0,9 %), za potraviny dosáhl 1,3 %, za nepotravinářské zboží 0,7 %. Meziměsíční růst trendové složky si udržel dlouhodobou stabilitu, stejně jako v předchozích pěti měsících činil 0,5 %[17] .
Graf č.1: Vývoj maloobchodních tržeb Zdroj:[17]
Meziročně po očištění o sezónní vlivy a pracovní dny vzrostly tržby reálně o 8,4 %. Po očištění pouze o pracovní dny se zvýšily o 8,5 %. Vzhledem k nižšímu počtu pracovních dní (-1 v r. 2007) a zejména k menšímu počtu pátků, které jsou nejsilnějšími prodejními dny většiny sortimentů, se sezónně neočištěné tržby zvýšily jen o 5,9 %, což byl nejnižší meziroční přírůstek v letošním roce. Nižší růst tržeb mělo jak nepotravinářské, tak potravinářské zboží(7,2 %, resp. 3,8 %). Na celkovém růstu měly více než čtvrtinový podíl nespecializované prodejny s převahou potravin a také specializované prodejny elektroniky, elektrických přístrojů, stavebnin, nábytku a dalšího zboží pro domácnost. Nejrychleji rostly tržby v prodejnách textilu a obuvi, dále pak v prodejnách potřeb pro domácnost. Specializované prodejny potravin zaznamenaly poprvé v letošním roce pokles tržeb v členění podle velikostních skupin se zvýšily nejvíce tržby v podnicích s 50 až 99 zaměstnanci (o 11,0 %). Podniky s počtem 100 a více zaměstnanců vykázaly růst o 8,7 %, s 20 až 49 zaměstnanci o 4,9 % a s 0 až 19 zaměstnanci o 3,1 %. Cenový deflátor ke stejnému období předcházejícího roku byl 101,7 %. Nejvíce 34
vzrostly ceny ve specializovaných prodejnách potravin (o 7,1 %) a v prodejnách se smíšeným zbožím s převahou potravin (o 5,7 %). Vzhledem k zhruba pětinovému podílu potravin v prodejnách se smíšeným zbožím s převahou nepotravinářského zboží se více než v předchozích měsících zvýšily ceny i zde (o 1,7 %). Naopak nadále klesaly ceny nepotravinářského zboží, nejvíce v prodejnách ostatního nepotravinářského zboží (o 2,2 %), které mají významný podíl na celkových tržbách, dále v zásilkovém obchodě o 1,3 %, v prodejnách s použitým zbožím o 1,0 %, s potřebami pro domácnost o 0,9 % a s textilem a obuví o 0,1 %. Podle údajů zveřejněných Eurostatem vzrostly v září sezónně očištěné tržby v maloobchodě v EU 27 reálně meziměsíčně o 0,4 %, meziročně po očištění o pracovní dny o 3,5 %. Z členských států, za které byla data dostupná, rostly tržby meziročně v Lotyšsku o 17,5 %, v Polsku o 13,3 %, v Litvě o 12,7 %, ve Švédsku o 9,8 %, v Estonsku o 8,5 %, ve Finsku o 6,4 %, ve Spojeném království o 6,0 %, ve Slovinsku o 5,1 %, v Dánsku o 4,1 %, v Belgii o 3,4 %, ve Francii o 2,5 %, v Bulharsku o 2,1 %, ve Španělsku o 2,0 %, na Slovensku o 1,9 %, v Rakousku o 1,5 %, v Německu o 1,4 % a v Lucembursku o 1,1 %. Snížily se v Portugalsku o 0,9 %. V motoristickém segmentu (OKEČ 50) došlo v září k prudkému zbrzdění do té doby vysoce dynamického růstu, když se sezónně očištěné tržby meziměsíčně reálně snížily o 1,6 % a meziročně vzrostly o 4,0 %. Neočištěné tržby se zvýšily meziročně jen o 1,0 %, v tom za prodej a opravy motorových vozidel o 1,6 %, zatímco prodej pohonných hmot klesl o 0,1 %. V maloobchodě včetně motoristického segmentu (OKEČ 52 + 50) vzrostly sezónně očištěné tržby meziměsíčně reálně pouze o 0,1 %, meziročně se vlivem vyššího podílu rychle rostoucích tržeb maloobchodu zvýšily o 7,0 %. Sezónně neočištěné tržby vzrostly meziročně jen o 4,3 %. V ubytování a stravování (OKEČ 55) v září sezónně očištěné tržby meziměsíčně klesly o 0,8 %, sezónně neočištěné se meziročně snížily o 1,9 %. Přispěly k tomu shodně jak ubytovací, tak i stravovací služby. V obou segmentech se na meziročním poklesu podílely nejvlivnější velikostní skupiny, což jsou v ubytování podniky se 100 a více zaměstnanci a ve stravovaní naopak podniky s 0 až 19 zaměstnanci (pokles o 3,2 %, resp. o 3,5 %). Tržby v maloobchodě v roce 2008 Sezónně očištěné tržby v maloobchodě bez motoristického segmentu klesly v listopadu meziměsíčně reálně o 0,3 % a meziročně o 0,7 %. Bez očištění se tržby snížily o 3,8 %, v tom za potraviny o 5,8 % a za nepotravinářské zboží o 2,6 %. V motoristickém segmentu sezónně očištěné tržby klesly meziměsíčně reálně o 3,4 %, meziročně o 5,1 % a bez očištění o 11,3 %. Za ubytování a stravování se sezónně očištěné tržby meziměsíčně zvýšily o 0,1 % a neočištěné meziročně klesly o 5,2 %. Dnes o tom informoval Český statistický úřad (ČSÚ). Meziročně po očištění o vliv pracovních dní, kterých bylo v listopadu 2008 o tři méně než ve stejném měsíci 2007, klesly tržby reálně o 1,2 %. Po očištění i o sezónní vlivy se tržby zejména vlivem vývoje v prodeji potravin snížily o 0,7 %, za nepotravinářské zboží naopak vzrostly o 0,8 %. Sezónně neočištěné tržby se snížily o 3,8 %, v tom za prodej potravin o 5,8 % a za prodej nepotravinářského zboží o 2,6 %. Největší podíl na celkovém úbytku tržeb měly v listopadu prodejny se smíšeným zbožím s převahou potravin a specializované prodejny s ostatním nepotravinářským zbožím. Růst zaznamenaly pouze specializované prodejny elektroniky, elektrických přístrojů, nábytku a dalšího zboží pro domácnost a prodejny textilu a obuvi. Cenový deflátor 35
ke stejnému období předcházejícího roku byl 101,2 %. Nejvyššího růstu dosáhly ceny v prodejnách drogistického, farmaceutického a kosmetického zboží o 4,6 %. V prodejnách potravin se ceny zvýšily o 3,1 %, v tom ve specializovaných o 3,8 %, v nespecializovaných o 3,0 %, v nespecializovaných prodejnách s převahou nepotravinářského zboží o 1,0 % a ve stánkovém a ostatním prodeji provozovaném mimo prodejny o 0,1 %. Naopak v prodejnách potřeb pro domácnost se ceny snížily o 1,6 %, v zásilkovém obchodě o 1,3 %, za použité zboží o 0,9 %, ostatní nepotravinářské zboží o 0,4 % a textil a obuv o 0,3 %.Podle údajů zveřejněných Eurostatem vzrostly v listopadu sezónně očištěné tržby v maloobchodě v EU 27 reálně meziměsíčně o 0,3 %, meziročně po očištění o pracovní dny klesly o 0,2 %. Z členských států, za které byla data dostupná, rostly tržby meziročně v Rumunsku o 6,8 %, v Polsku o 6,2 %, ve Slovinsku o 5,4 %, ve Spojeném království o 2,6 %, na Slovensku o 2,0 %, ve Francii o 1,6 % a v Německu o 0,3 %. Snížily se v Lotyšsku o 15,1 %, v Estonsku o 9,3 %, ve Španělsku o 7,8 %, v Lucembursku o 6,7 %, v Dánsku o 5,4 %, v Belgii o 4,3 %, v Litvě o 1,8 %, v Portugalsku o 1,6 %, ve Finsku o 1,5 %, Bulharsku o 1,2 % a v Rakousku o 0,5 %, zatímco nezměněny zůstaly ve Švédsku. V motoristickém segmentu (OKEČ 50) sezónně očištěné tržby klesly meziměsíčně reálně o 3,4 % a meziročně o 5,1 %. Neočištěné tržby se meziročně snížily o 11,3 %, v tom za prodej a opravy motorových vozidel o 15,6 % a za prodej pohonných hmot o 2,3 %. V maloobchodě včetně motoristického segmentu (OKEČ 52 + 50) se sezónně očištěné tržby meziměsíčně reálně snížily o 1,3 % a meziročně o 2,2 %. Sezónně neočištěné tržby klesly meziročně o 6,3 %. V ubytování a stravování (OKEČ 55) se sezónně očištěné tržby zvýšily meziměsíčně reálně o 0,1 %. Sezónně neočištěné tržby klesly meziročně o 5,2 %, v tom v ubytovacích zařízeních o 6,5 % a ve stravovacích zařízeních o 4,7 %[17].
Graf č.2 : Tržby v maloobchodě v roce 2008 Zdroj:[17]
Meziročně po očištění o vliv pracovních dní, kterých bylo v září 2008 o tři více než ve stejném měsíci 2007, vzrostly tržby reálně o 1,9 %, po očištění navíc i o sezónní vlivy o 1,2 %. Sezónně neočištěné tržby se zvýšily o 4,7 %, v tom za prodej potravin o 0,2 % a za prodej nepotravinářského zboží o 7,5 %. Největší podíl na celkovém přírůstku tržeb měly v září specializované prodejny s ostatním nepotravinářským zbožím, dále specializované prodejny elektroniky, elektrických přístrojů, nábytku a dalšího zboží pro domácnost a prodejny drogistického, $farmaceutického a kosmetického zboží. Nejrychleji rostl podílově 36
málo významný maloobchod provozovaný prostřednictvím internetu nebo zásilkové služby. Vysoký růst zaznamenal také prodej ve specializovaných prodejnách drogistického, farmaceutického a kosmetického zboží, kde se projevil především vliv nízké základny loňského září, kdy tržby za tento měsíc byly v rámci 1. až 3. čtvrtletí nejnižší, kdežto v letošním roce čtvrté nejvyšší. Cenový deflátor ke stejnému období předcházejícího roku byl 103,2 %. Nejvyššího růstu dosáhly ceny v prodejnách potravin, v tom ve specializovaných o 8,5 %, v nespecializovaných o 6,9 %. V prodejnách drogistického, farmaceutického a kosmetického zboží se ceny zvýšily o 5,3 %, ve stánkovém a ostatním prodeji provozovaném mimo prodejny o 4,1 %, v nespecializovaných prodejnách s převahou nepotravinářského zboží o 2,5 %. Naopak v zásilkovém obchodě se ceny snížily o 1,3 %, v prodejnách potřeb pro domácnost a použitého zboží o 1,2 % a textilu a obuvi o 0,7 %. Nezměnily se ceny za ostatní nepotravinářské zboží. Podle údajů zveřejněných Eurostatem klesly v září sezónně očištěné tržby v maloobchodě v EU 27 reálně meziměsíčně o 0,1 %, meziročně po očištění o pracovní dny o 0,4 %. Z členských států, za které byla data dostupná, rostly tržby meziročně v Rumunsku o 15,0 %, v Polsku o 7,1 %, na Slovensku o 4,5 %, v Belgii o 4,2 %, v Bulharsku o 3,9 %, ve Slovinsku o 3,6 %, v Lucembursku a ve Spojeném království o 2,0 % a ve Francii o 1,6 %. Snížily se v Lotyšsku o 13,4 %, v Estonsku o 9,9 %, ve Španělsku o 7,1 %, v Dánsku o 5,5 %, v Německu o 2,1 %, ve Finsku a v Rakousku o 1,4 %, v Portugalsku o 0,4 % a v Litvě o 0,2 %. V motoristickém segmentu (OKEČ 50) sezónně očištěné tržby vzrostly meziměsíčně reálně o 1,0 % a meziročně o 3,6 %. Neočištěné tržby se meziročně zvýšily o 8,5 %, v tom za prodej a opravy motorových vozidel o 9,2 % a za prodej pohonných hmot o 7,4 %. V maloobchodě včetně motoristického segmentu (OKEČ 52 + 50) se sezónně očištěné tržby meziměsíčně reálně zvýšily o 0,8 % a meziročně o 2,0 %. Sezónně neočištěné tržby vzrostly meziročně o 5,9 %. V ubytování a stravování (OKEČ 55) se sezónně očištěné tržby zvýšily meziměsíčně reálně o 0,6 %. Sezónně neočištěné tržby se snížily meziročně o 1,6 %. V ubytovacích zařízeních o 5,8 % klesly, zatímco ve stravovacích zařízeních vzrostly o 0,1 %[17].
37
38
2
VNITŘNÍ TRH A APLIKACE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY V OBLASTI OBCHODU
Cíle kapitoly Cílem této kapitoly je pochopení základních pojmů, cílů a vazeb mezi vnitřní obchodní politikou a ostatními částkovými hospodářskými politikami. Dále se předpokládá pochopení nositelů VOP a to i v dílčím členění včetně nástrojů, které slouží k její realizaci.
Vnitřní trh a aplikace hospodářské politiky v oblasti obchodu
Klíčová slova Hospodářská politika, částková hospodářská politika, vnitřní obchodní politika, teorie vnitřní obchodní politiky, cíle vnitřní obchodní politiky, nositelé VOP, nástroje vnitřní obchodní politiky
2.1
Charakteristika a význam vnitřního obchodu
Vnitřní obchod = představuje obchodní činnosti podniků v rámci ČR (činnosti MO, VO, podniky cestovního ruchu, podniky veřejného stravování, podniky poskytující ubytovací služby) Prodejní (odbytová) cesta = souhrn prostředníků a zprostředkovatelských článků, jejichž prostřednictvím přechází zboží od výrobce ke kupujícímu funguje jako systém, umožňuje plynulý tok zboží, jeho vlastnických práv, informací a plateb za zboží přetváří výrobní sortiment na obchodní sortiment (zákazník chce malé množství a široký sortiment) rostředník = stává se vlastníkem zboží Zprostředkovatel=zprostředkovává prodej za provizi výrobce 1
spotřebitel 1
výrobce 1
výrobce 2
spotřebitel 2
výrobce 2
Spotřebitel 1
Velkoobchoddd výrobce 3
spotřebitel 3
výrobce 3
výrobce 4
spotřebitel 4
výrobce 4
výhodnost využití mezičlánku (4 x 4 = 16 cest)
výhodnost využití mezičlánku (8 cest)
Tabulka č.4 : Prostředník a zprostředkovatel Zdroj:Vlastní zpracování
39
Spotřebitel 2 Spotřebitel
Spotřebitel 4
Základy vnitřní obchodní politiky
2.2
Funkce prodejních cest obchodní - nákup a prodej zboží, stimulace prodeje logistická - doprava, skladování, úprava zboží, balení podpůrná - úvěry výrobcům a spotřebitelům, marketingový výzkum
Logistika = přesun od dodavatele k odběrateli, zabývá se řízením toku materiálů a výrobků v prostoru a čase a souvisejícími toky informací, cíl =uspokojení trhu a minimalizování nákladů spojených s těmito činnostmi . Expedice = vypravení, odeslání nebo odesílání zboží Spedice = zajišťování přepravy zboží, zasílatelská činnost (firmou je tzv. speditér, např. FTL) Prodejní odbytové cesty: přímé → výrobce prodává přímo nepřímé → zahrnují jeden nebo více mezičlánků [1]. Přímé cesty
Nepřímé cesty výrobce (dodavatel) VO
VO
MO (rohlíky)
VO VO
MO
MO
VO pojízdný VO
spotřebitel (odběratel) Tabulka č. 5 : Přímé a nepřímé cesty Zdroj:Vlastní zpracování
2.3
Základy vnitřní obchodní politiky
2.3.1
Teorie politiky vnitřního obchodu
Pojem VOP - dílčí hospodářská politika pro odvětví národního hospodářství - obchod na vnitřním trhu, v klasickém chápání pro úsek národního hospodářství-vnitřní obchod, postupem času nabyla různé pojmenování: dílčí hospodářská politika vnitřního obchodu, hospodářská politika v oblasti vnitřního obchodu, hospodářská politika na vnitřním trhu, vnitro-obchodní politika, obchodní politika.
40
V současné odborné literatuře se nepracuje ani s jedním pojmem.V hospodářské praxi dochází k zaměňování pojmu vnitro-obchodní politika, resp.pojmu, který není obsahově totožný s termínem spotřebitelská politika. Přitom termín spotřebitelská politika má jiný obsah, vyjadřuje jiné cíle, je zaměřený na jiné objekty a subjekty jako dílčí hospodářská politika vnitřního obchodu. Je zaměřený na spotřebitele, na jeho ochranu. Jinými slovy, když není v současné české odborné terminologii frekventovaný ani jeden z uvedených názvů, přikloníme se k pojmenování z předcházejícího období a to obchodní politika na vnitřním trhu, vnitro-obchodní politika. Vnitro-obchodní politika (VOP) je definována jako „soubor prostředků (opatření), které využívají státní a nestátní důležité a rozhodující orgány s cílem přímo nebo nepřímo organizovat, ovlivňovat a utvářet hospodářské dění ve vnitřním obchodu“. Tím představuje vnitro-obchodní politika částkovou oblast všeobecné hospodářské politiky, sektorovou politiku. Jako každá jiná sektorová hospodářská politika (např.zemědělská politika, politika zahraničního obchodu, průmyslová politika, dopravní politika, spotřebitelská politika atd.) je vnitro-obchodní politika podle H.O.Schenka charakterizovaná především prostřednictvím samostatného cílového systému „ve smyslu neúplného a bezvýjimkového odvození jejích jednotlivých cílů všeobecné hospodářské politiky“. Hlavním cílem vnitro-obchodní politiky je vyvážený efektivně strukturovaný, přiměřeně chráněný vnitřní trh. Takovýto vnitřní trh musí být současně svojí kvalitou a mechanismy nejen prostorem pro rovnoměrné a rovnocenné zastoupení všech forem obchodního podnikání a skupin podnikatelů, ale stále bližší modelu EU. Musí vytvářet předpoklady pro trh volného pohybu zboží, čímž by měla být splněna jedna z nutných podmínek pro přijetí ČR do EU. Rozhodujícím nástrojem zabezpečení daného cíle je zkvalitňování podmínek obchodního podnikání [3]. 2.3.2
Vztah hospodářské politiky a VOP
Z vazby VOP se všeobecnou hospodářskou politikou na jedné straně a jinými dílčími hospodářskými politikami na druhé, vyplývá nevyhnutelnost formovat integrální koncepci vnitro-obchodní politiky vždy, když státní a nestátní nositelé hospodářské politiky budou: organizovat rámcové podmínky činností pro všechny obchodní podniky ovlivňovat obchodní struktury vytvářet kombinace faktorů podnikových procesů Ze skutečnosti, že obchodní podniky generují trhy a soutěž, vyplývá centrální a základní význam VOP pro všeobecnou hospodářskou politiku v tržním hospodářství. Podporování nebo omezování vnitřního obchodu, tedy aplikaci souboru tržních a konkurenčních generátorů představují zvlášť citlivou oblast hospodářské politiky. Obchodní podniky spolu jako žádná jiná oblast hospodářství organizují trhy a platí konkurenci.Proto vnitřní trh představuje odvětví tržního hospodářství, které potřebuje speciální institucionální ochranou a podpůrnou politiku. Pro hospodářské systémy, které jsou založené na fungujících trzích a účinné soutěži, se považuje vnitro-obchodní politika za systémově-imanentní, vlastní. Teorie vnitro-obchodní politiky, resp.hospodářská politika v oblasti vnitřního obchodu je i v ekonomicky vyspělých zemích poměrně mladou či novou, ne všemi přijímanou vědní ekonomickou disciplínou. Společensko-ekonomická pravidla obchodu jsou tak stará jako obchodní styk sám. Praktická pravidla a teoreticko-ideologická koncepce se vyvíjeli po dlouhá století.Vědomé oddělení teoretického a prakticko-politického odboru formy vnitřního obchodu se uskutečnilo až později. Začátek samostatné 41
teorie vnitro-obchodní politiky se přesně nedatuje. V každém případě však následuje s velkým časovým odstupem po institucionalizaci úřadů, které se zabývají speciálními otázkami obchodu. Náznaky vzniku samostatné teorie vnitro-obchodní politiky byly zřejmé až o mnoho později, spolu se všeobecnou teorií hospodářské politiky od první čtvrtiny 20.století. Tento vývojový proces ještě není ukončený. V německy hovořících oblastech se ještě stále opisují vlastní vývojové prameny teorie vnitro-obchodní politiky. Za předchůdce teoretické vnitro-obchodní politiky můžeme považovat publikace, které vznikly na přelomu 19. a 20.století a to: Gustav Coka: Národní ekonomie obchodu a dopravy (Stuttgert 1898), Wilhelm Kosche: Národní ekonomie obchodní a řemeslné usilovnosti (Stuttgart 1899), R.von der Borge: Obchod a obchodní politika (Leipzig 1900), G. Bunzel: Obchod (Fiest 1900), R. Ehnenberg: Obchodní politika (Jena 1900), J. Gwunzel: Systém obchodní politiky (Vídeň 1901), Schippel: Základní aktivity obchodní politiky (Berlín 1902). Tato rozsáhlá díla jsou z věcné a obsahové stránky na mimořádně vysoké úrovni, která dodnes nebyla podle H. O. Schenka překonána. Společné hlavní znaky těchto děl jsou:
Společné zpracování problémů vnitřního a zahraničního obchodu. Koncentrace na bezprostřední účinky „otevřené moci“na obchod (přičemž ještě stále chybí poznatek o možnostech vlivu obchodní politiky). Zpracování bezprostředního vlivu podpory a tvorby obchodu (obchodní regulace). Opis nositelů (orgánů) obchodní politiky a obchodně-politických opatření.
Ve 30. letech na danou teoretickou vnitro-obchodní politiku v Německu navázal např. Adolf Lampe a Fens Jessen. Až po druhé světové válce sílí zájem o teoretické otázky vnitro-obchodní politiky. (Důvodem je sociálně tržní hospodářství a zájem o nové obchodní struktury.) V 70. letech se převzalo a modifikovalo syntetické vyjádření všeobecné hospodářské politiky. Teorie VOP se na základě toho dělí na:
Organizační politiku-základní, dlouhodobé rámcové rozhodnutí. Strukturální politiku-dlouhodobě účinné ovlivňování sektoru obchodu (např.vývoj velikosti a forem podniků). Průběhovou a procesovou politiku-opatření, které bezprostředně ovlivňují vnitropodniková rozhodnutí.
Zařazení konkrétního opatření vnitro-obchodní politiky do jedné ze tří kategorií není vždy jednoznačné. V každé z těchto tří kategorií lze rozlišovat mikro a makro rozhodnutí (politika orientovaná na obchodní podnik, obchodní vztahy a celkově na obchod). Protože leží vnitro-obchodní politika na průsečíku mnohých forem hospodářské a společenské politiky, lze ji chápat jako formu maticové politiky. Na základě nového maticového formulování je nutné pochopit dva důležité aspekty teoretické vnitro-obchodní politiky : propojení vnitro-obchodní politiky s jinými (všeobecnou a úsekovými, sektorovými) hospodářskými a společenskými politikami možnosti spojení přímé a nepřímé vnitro-obchodní politiky 42
Přitom je vždy potřebné sladit cíle a použité prostředky, i když jsou specifikované pro různé oblasti. Je samozřejmé, že budou vznikat konflikty koncepcí vnitroobchodní politiky s dalšími částkovými koncepcemi všeobecné hospodářské politiky. Ty se obvykle řeší hledáním kompromisu [11]. 2.3.3
Cíle vnitřní obchodní politiky
Vnitřní obchodní politika je charakterizovaná jako vlastní systém cílů, který se nedá beze zbytku odvodit z cílů všeobecné hospodářské politiky. Osobitý systém cílů vnitro-obchodní politiky musí převzít veškeré částkové cíle hospodářské politiky, které se jí týkají. Praktická obchodní politika vychází z kombinace různých zákonů, nařízení, soudních rozhodnutí. V teoretické oblasti jsou cíle vnitřního obchodu vyjadřované častěji. Většinou však stojí vedle sebe vzájemně nepospojované a bez hlubší analýzy jejich kompatibility. Jádrem všeobecné teorie hospodářské politiky je problém prostředků na dosažení cílů. V teorii vnitro-obchodní politiky dlouho sehrávaly podřadnou úlohu, protože v popředí zájmu stály praktické obchodně-politické otázky. Pokud se vnitro-obchodní politika nemá stát jen politikou realizace parciálních zájmů podle pravidla hospodářsko-politické síly nebo způsobem nápravy, potom musí ve svých teoretických základech sledovat : vztahy mezi všeobecnými hospodářsko-politickými a obchodně-politickými cíly, vztahy mezi obchodně-politickými prostředky, vztahy mezi obchodně-politickými cíly a prostředky. Formulovat samostatné cíle vnitřní obchodní politiky znamená pochopit úlohy vnitřního obchodu v hospodářství a v dané vývojové etapě hospodářství. Obchodněpolitické cíle se orientují podle celkových hospodářských úloh, které jsou v kompetenci vnitřního obchodu[3]. Praktická vnitřní obchodní politika Vnitřní obchodní politika se v hospodářské praxi realizuje prostřednictvím tvorby a dodržování právních forem, ekonomických nástrojů. Všechny uspořádané, pravidelné a řádné zásahy představitelů vnitřního obchodu musí (měli by) z právního hlediska být souladu s pravidly demokratické společnosti. Stát jako nejvýznamnější subjekt, který ovlivňuje „pravidla“ vnitřního obchodu, může prostřednictvím legislativy (parlamentu) a exekutivy (výkonné moci-vláda a správní orgány) ovlivňovat politiku vnitřního obchodu, přičemž může vzniknout i několik problémů a to zejména: dlouhý čas potřebný na přípravu a schválení zákona, neurčitost právních výrazů, nepřehlednost právních norem, různost právních kompetencí, sladění právních norem s normami EU. Nositelé vnitřní obchodní politiky Nositeli všeobecné hospodářské politiky jsou ekonomické a politické subjekty, tedy státní, nestátní a nadstátní organizace, ziskové i neziskové organizace a domácnosti. 43
Cíle vnitřní obchodní politiky
Termín nositel všeobecné hospodářské politiky obsahuje tvorbu koncepce, zásad, nástrojů i samotnou realizaci všeobecné hospodářské politiky (blíže dílo 14). Nositelé hospodářské politiky v oblasti obchodu na vnitřním trhu nemají ve formování koncepce, realizací úsekové hospodářské politiky vnitřního obchodu stejný význam, váhu.V zásadě lze nositele členit podle toho, jakou měrou se reálně podílejí (resp.mohou podílet) na výkonu funkce úsekové hospodářské politiky. První skupinu tvoří ti, kteří mají možnost (právo) a povinnost rozhodnout. Do druhé skupiny lze zařadit nositele rozhodování, kteří jednak sami rozhodují, tzn. působí přímo na obchodní pořádek, struktury a procesy a jednak svými doporučeními a stanovisky i ovlivňují představitele rozhodování o vnitřní politice. Třetí skupinu tvoří nositelé politiky vnitřního obchodu, kteří nemohou, nemají právo ani povinnost rozhodovat, ale už svou existencí výrazně ovlivňují všechny části hospodářské politiky vnitřního obchodu. Přehled nositelů politiky vnitřního obchodu Zahrnutí nadnárodních představitelů politiky vnitřního obchodu je pochopitelné z hlediska směřování k jednotnému evropskému trhu. Mají však význam jen pro jednotnou, sladěnou koncepci rozvoje evropského trhu. Organizace, jako je např.antimonopolní komise, mají určitý vliv na koncepci rozvoje vnitřního obchodu. V podrobnějším členění nositelé vnitro-obchodní politiky na nadnárodní úrovni jsou: Orgány s právem rozhodovat
Evropský parlament a summity vlád EU Evropská komise Mezinárodní obchodní komora (ICC) Mezinárodní soudní dvůr.
Orgány s možností ovlivňovat Orgány vnitřního obchodu
Nositelé obchodní politiky na nadnárodní úrovni WTO-Světová organizace pro obchod Eurocommerce (Evropská komise pro obchod a distribuci, komise expertů pro vnitřní obchod) Všechny nadnárodní orgány a organizace, vytvářející podmínky standardizace unifikace, certifikace, nevyhnutelné pro mezinárodní obchodování : IANA EAN-mezinárodní identifikace zboží (EAN, ISBN, ISS, CODABAR, kód 39…) Evropský výbor pro normalizaci-CEN Mezinárodní normalizační komise-ISO Mezinárodní elektrotechnická komise-IEC Evropský výbor pro normalizaci elektro-CENELEC Evropský výbor pro telekomunikační normy-ETSI Výbor pro ekologické normy, zdravotní a veterinární a celá řada dalších Evropský odborový svaz pro obchod-EUROFIJET
Nositelé obchodní politiky na nadnárodní úrovni
Parlament ČR Vláda a vládní komise Obchodní soudnictví Místní samospráva a správa Dozorčí orgány státní a územní správy (COL, CZPI, akreditované zkušebny, 44
soudní znalci) Instituce pro podporu zahraničního obchodu Normalizační institut a všechny orgány a organizace, upravující podmínky pro přijímání mezinárodně platných norem a norem EU, příp.vytváření norem, standardů a certifikátů na nadnárodní úrovni (nesmí být v rozporu s EU) Tripartitní smlouvy Antimonopolní úřady Svazy zaměstnavatelů v obchodu Odborový svaz zaměstnanců v obchodu Sdružení na ochranu spotřebitelů Komunální sdružení (ochrany zvířat, ekologů atd.) Státní veterinární služba a hygienické stanice Hospodářská a agrární komora
Nositelé obchodní politiky na úrovni podniku
Nadnárodní a národní multinacionální firmy a jejich řetězce Eurokooperace a aliance, obchodní společnosti (akciové společnosti, s.r.o., v.o.s.) Družstva Drobní živnostníci (fyzické osoby) Mateřské centrály MRF Orgány přijímající mezinárodní normy, pravidla obchodování, standardy, certifikace a národní normy, zákonné ustanovení a pravidla, pokud nejsou v rozporu s pravidly EU Sdružení na ochranu spotřebitelů Okresní hospodářské komory a živnostenské společnosti[15].
2.3.4
Nástroje vnitřní obchodní politiky
Obdobně jako nositelé vnitřní obchodní politiky, tak i nástroje, kterými nositelé vnitřní obchodní politiky realizují své cíle, působí na úrovni nadnárodní, národní a na úrovni podnikové. Nástroje obchodní politiky na jednotlivých úrovních jsou: Projekt jednotného vnitřního trhu
právo ES směrnice a nařízení pravidla a doporučení
Bílá kniha o obchodu
soubor akčních kroků
Formulace obchodní politiky globálně působících multinacionálních firem
mezinárodně platné kódy, číslování, standardy a normy mzdové systémy a sociální výhody výstavba obchodních jednotek rozvoj obchodních technologií a US/IT mezinárodně řízený pohyb zboží ceny a cenové relace 45
pravidla pro mezinárodní obchodní styk.
Formulace některých zásad obchodní politiky na úrovni komise EU
cenová a celní politika členských zemí vůči ne členským zemím dotace výrobků z členských zemí zákazy vývozů při nerespektování mezinárodně platných norem jakosti určování dovozních a vývozních kvót odvetná opatření při nerespektování pravidel EU, či poškozování jejich zájmů.
Formulace zásad a pravidel pro mezinárodní obchodní styk na úrovni Komise
pro výstavbu nákupních center (Brusel, Mezinárodní organizace Obchod a výstavba míst, Mezinárodní rada nákupních center-ICSC) pro dodržování technických norem (EN, HD, ENV, ETS, I-ETS) pro dodržování platných kódů (IANA EAN, ITF, ISBN, ISSN, CODABAR, kód 39…) pro dodržování a rozvoj norem jakosti (ASO a IEC) pro mezinárodně platné podmínky pojištění zboží a pravidla mezinárodní přepravy zboží pro dodržování ochrany životního prostředí pro dodržování zdravotních norem a zákazu látek škodlivých zdraví ve výrobcích pro dodržování sociálního zabezpečení (Sociální charta) pro vytvoření norem sociální vybavenosti (Singapur 1998, snaha po sankcích za nedodržování) pro odstranění všech forem diskriminace žen (dohoda OSN) pro dodržování podmínek práce (normy fyzikálního prostředí práce) pro platné mezinárodní číselníky odvětví, pracovních míst (Eurostadt, v ČR OKEČ, KZAM…) pro tvorbu mezinárodních standardů kompetencí manažerů (CECIOS) a celou řadu dalších.
Nástroje obchodní politiky na národní úrovni Vláda, vládní komise ministerstva, kontrolní orgány
Nástroje obchodní politiky
legislativa státu, harmonizovaná s legislativou EU legislativa státu dosud neharmonizovaná, vystavená rizikům sankcí EU a OSN formulace národních norem, které neodporují mezinárodně platným, formulace zákonů a zákonných ustanovení dovozní přirážky, vystavuje se však rizikům sankcí vyššího celku jiná ochranářská opatření-dotace, omezení dovozních kvót stanovením povinného odběru domácí produkce, úlevy daní, podpora míst se sníženou pracovní schopností, formulace zásad vůči jiným kontinentům-Asie, Afrika i Amerika, např.v bartrovém obchodu, kompenzace nedobytných pohledávek, vstupu na vzdálené trhy… stanovení cílů, daní, odvodů, daňových úlev, úroků, podmínek úvěrování, účetní a finanční soustava dozorčí orgány státní a územní správy (Obchodní inspekce, nejvyšší kontrolní úřad, finanční kontrola, celní kontrola) postupují podle zákonných norem státu a EU[19]. 46
Například: ČOI /Česká obchodní inspekce/ Na základě dohody o spolupráci mezi Magistrátem města Přerova, odborem Obecní živnostenský úřad a Českou obchodní inspekcí, inspektorát Moravskoslezský a Olomoucký, Ostrava je zajišťována poradenská a informační služba České obchodní inspekce v městě Přerově na Magistrátu města Přerova, odboru Obecní živnostenský úřad takto... Poradenská a informační služba ČOI bude zajišťována na Magistrátu města Přerova, odbor Obecní živnostenský úřad, Smetanova 7, III. patro budovy, kancelář č. 311. Občané spotřebitelé, ale i podnikatelé se mohou na pracovníky ČOI obracet s dotazy ohledně prodeje výrobků, zboží a poskytování služeb na vnitřním trhu, či jiné obdobné činnosti nebo ohledně poskytování spotřebitelských úvěrů. Např. : jak postupovat při uplatnění odpovědnosti za vady výrobků (reklamace) a jaké jsou povinnosti prodávajícího jak postupovat při reklamaci u zakoupeného zboží na „předváděcích akcích“ jak postupovat při uzavření kupní smlouvy, na co má spotřebitel právo a co mu prodávající sdělit nemusí co požadovat od podnikatele při uzavření „smlouvy o dílo“ jaké má možnosti, když se spotřebitel dozví v médiích, že zakoupený výrobek může být „nebezpečný“ co musí být uvedeno na výrobku a kdy musí vydat doklad o zakoupení zboží nebo poskytnuté službě informace o možnosti pořízení zboží v rámci tzv.“splátkového prodeje“. Místní samospráva a správa
stanovení místních poplatků na ekologii a životní prostředí stanovení místních cen pozemků a pronájmů omezení prodeje pozemků povolení konečné lokalizace sítě prodeje[18].
47
NOSITELÉ NOSITELÉPOLITIKY POLITIKYVNITŘNÍHO VNITŘNÍHOOBCHODU OBCHODU
AA
BB
C C
SSPRÁVEM PRÁVEMROZHODOVAT ROZHODOVAT
SE SEZDVOJENOU ZDVOJENOUFUNKCÍ FUNKCÍ
SSMOŽNOSTÍ MOŽNOSTÍVLIVU VLIVU
NA NANÁRODNÍ NÁRODNÍÚROVNI ÚROVNI ••EVROPSKÝ EVROPSKÝPARLAMENT PARLAMENT ••EVROPSKÉ EVROPSKÉKOMISE KOMISE
PRŮMYSLOVÉ PRŮMYSLOVÉAA OBCHODNÍ OBCHODNÍKOMORY KOMORY
SDRUŽENÍ SDRUŽENÍSSVLIVEM VLIVEM ••SDRUŽENÍ SDRUŽENÍPDNIKATELŮ PDNIKATELŮ ••SDRUŽENÍ SDRUŽENÍSPOTŘEBITELŮ SPOTŘEBITELŮ ••SDRUŽENÍ SDRUŽENÍZAMĚSTNANCŮ ZAMĚSTNANCŮ
NA NANÁRODNÍ NÁRODNÍÚROVNI ÚROVNI •PARLAMENT •PARLAMENT ••VLÁDA VLÁDA ••MINISTERSTVA MINISTERSTVA ••ÚŘADY ÚŘADY ••KRAJE KRAJE ••ODBORY ODBORY ••MÍSTNÍ MÍSTNÍSPRÁVA SPRÁVA
ČLENSTVÍ ČLENSTVÍTRIPARTITY TRIPARTITY ••ZAMĚSTNAVATELÉ ZAMĚSTNAVATELÉ ••ODBORY ODBORY
POLITICKÉ POLITICKÉSTRANY STRANY
ÚŘADY ÚŘADY ••ANTIMONOPOLNÍ ANTIMONOPOLNÍ ••ÚŘADY ÚŘADYSTÁTNÍ STÁTNÍSPRÁVY SPRÁVY
NA NANÁRODNÍ NÁRODNÍPODNIKU PODNIKU ••PODNIKY PODNIKY ••DRUŽSTVA DRUŽSTVA
Obrázek č.1: Přehled nositelů vnitřního obchod Zdroj: [2]
Co je to hospodářská politika Učebnice k předmětu hospodářská politika Hospodářská politika z roku 1997 [2]definuje hospodářskou politiku takto: Hospodářská politika je samostatná vědecká disciplína, soustava teoretických a praktických poznatků o způsobu budování a fungování hospodářsko-politického systému. Hospodářsko-politický systém je soustava nástrojů a metod, cílů, institucí a opatření ekonomických a politických subjektů, zaměřená na zvyšování účinnosti tržního systému, na odstraňování negativních tendencí a důsledků trhu. Teorie hospodářské politiky je souhrn poznatků, metod a institucí, které se využívají, rozvíjejí a uplatňují na zkoumání vzniku, uspokojování a zániku zájmů a cílů ekonomických subjektů. Hospodářská politika obsahuje v první řadě pojem hospodaření, vdruhé řadě pojem politika.Je nutné ji chápat jako optimalizovanou koordinaci mocenských sil ve společnosti. K politickým subjektům řadíme parlament, vládu, prezidenta, politické strany, státní úřady, různá organizovaná hospodářská a politická sdružení a seskupení a obyvatelstvo jako voliče. Objektem zkoumání hospodářské politiky je vztah státu a trhu. Hospodářská politika se speciálním zřetelem na chování mikroekonomických subjektů aplikuje všeobecnou makroekonomickou teorii v praxi. Zabývá se národohospodářským rozvojem jeho stabilizací, rovnovážnými a růstovými faktory, využitelností zdrojů, poznáváním stavu a vývoje finanční a rozpočtové situace, vlivem množství peněz na výkonnost ekonomiky, cenovou hladinou, platební bilancí, zaměstnaností a nezaměstnaností, sociální stránkou veřejných institucí a organizací hospodářství. Záměrem hospodářské politiky je dosáhnout realizaci cílů ekonomických a politických subjektů. Tím se udržuje iniciativa a aktivita ekonomických sil na prospěch státního celku.
48
Hospodářská politika se odlišuje od všeobecné ekonomické teorie a ostatních vědeckých odborů nejméně čtyřmi odlišnostmi. Je to především:
praktičnost přístupů, komplexnost pozorování, optimální regulování hospodářských jevů, využívání politických sil.
Politika EU v oblasti vnitřního trhu Jedním z největších dosavadních úspěchů evropské integrace je vytvoření jednotného vnitřního trhu. Vnitřní trh Evropské Unie tvoří území všech členských států. Jeho založením počátkem roku 1993 vznikl prostor bez vnitřních hranic, v němž platí tzv. čtyři základní svobody - volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Volný pohyb zboží umožňuje bezmála 500 milionům občanů a podnikatelů EU volný nákup a prodej zboží v rámci celé EU. Volný pohyb osob znamená, že si občané EU mohou svobodně zvolit zemi, v níž chtějí studovat, pracovat či žít. Volný pohyb služeb zaručuje evropským podnikatelům právo poskytovat a nabízet své služby kdekoli na území EU za stejných podmínek jako v domovském státě. Volný pohyb kapitálu umožňuje občanům a firmám volně investovat, převádět peníze či spořit. Jako součást prvního pilíře Maastrichtské smlouvy si politika vnitřního trhu vydobyla v rámci EU specifické postavení. Přínosem fungujícího vnitřního trhu jak pro občany, tak pro podnikatele ze všech členských států EU je větší hospodářská soutěž a konkurenční prostředí, které přinášejí výhody ve formě širší nabídky produktů za nižší cenu a miliony potenciálních zákazníků. Prohlubování čtyř svobod na vnitřním trhu EU zároveň napomáhá dosažení vyššího ekonomického růstu, vyšší životní úrovně a významnějšího postavení Evropy na mezinárodním poli. Jednotný trh pro Evropu v 21. století V listopadu 2007 představila Evropská komise zásadní dokument pro budoucí podobu vnitřního trhu a další směřování činnosti EU v této oblasti - sdělení „Jednotný trh pro Evropu v 21. století“. Toto sdělení završuje přezkum jednotného vnitřního trhu, který byl zahájen v roce 2006. Evropská komise v něm hodnotí dosavadní úspěchy vnitřního trhu a stanovuje strategii pro rozvoj vnitřního trhu do dalších let. Evropská komise považuje vnitřní trh v zásadě za dokončený a chce se dále zaměřit na zkvalitnění jeho fungování, zejména na odstranění přetrvávajících bariér a bariér nových, které vznikají např. v důsledku dynamického technologického pokroku či postupného rozšiřování EU. Mezi nejvýznamnější politická opatření, které ze sdělení vycházejí patří pomoc spotřebitelům při přeshraničním uplatňování jejich smluvních práv, návrh úpravy drobného podnikání, zlepšení informovanosti malých podniků a spotřebitelů a vyjasnění aplikace pravidel EU v oblasti služeb (např. maloobchodní finanční služby). Členské státy EU se rozhodly každý rok monitorovat pokrok při naplňování cílů nové strategie. Zpracování výroční zprávy jev kompetenci Evropská komise. Významnou úlohou českého předsednictví bude organizovat jednání o stanovisku členských států k první z těchto zpráv. Její kvalita proto bude jedním z měřítek úspěchu českého předsednictví.
49
Politika EU v oblasti vnitřního trhu
Podpora znalostní ekonomiky V následujících letech bude Evropská unie kromě prohlubování čtyř základních svobod jednotného trhu klást důraz na podporu tzv. znalostní ekonomiky, zejména na rozvoj vědeckého výzkumu a aplikaci inovací v praxi. Vedle podpory příznivého prostředí pro rozvoj vědy např. prostřednictvím zvláštních „pasů“, které usnadní výzkumným pracovníkům jejich uplatnění v zahraničí, bude pro rozvoj znalostní ekonomiky zásadní jednoduchá a přitom spolehlivá správa práv duševního vlastnictví[14]. Priority českého předsednictví pro oblast vnitřního trhu České předsednictví podporuje liberální podobu vnitřního trhu a kvalitní praktickou aplikaci příslušných právních předpisů. Motto českého předsednictví „Evropa bez bariér“ plně podtrhuje význam čtyř svobod - volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu - jež vnitřní trh v praktickém ohledu naplňují a jež jsou pro občany členských zemí zřejmě nejhmatatelnějšími bezprostředními výhodami samotné existence Evropské unie. Prioritou pro české předsednictví je vypořádat se s přetrvávajícími bariérami na vnitřním trhu EU, které členské státy explicitně nedeklarují, jež však mají nadále nemalý vliv na volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu. České předsednictví se bude soustředit zejména na oblast zboží pro obranné použití. V prosinci 2007 přišla Evropská komise po dlouholetém úsilí s konkrétními legislativními iniciativami (v podobě tzv. „demense package“), které mají snížit administrativní zátěž a usnadnit malým a středním podnikům přístup na trh obranných výrobků. Dalším pozitivním efektem bude zlepšení fungování zadávání veřejných zakázek na zboží pro obranné použití a zjednodušení jeho pohybu na vnitřním trhu EU. Tato opatření přispějí ke zvýšení konkurenceschopnosti evropského zbrojního průmyslu a spolehlivost dodávek těchto technologií. Kromě toho bude české předsednictví v oblasti volného pohybu zboží usilovat o dosažení pokroku při projednávání starých směrnic pro oblast hraček, měřících přístrojů a stavebních výrobků. Revize této legislativy zajistí, že se ke spotřebitelům i nadále budou dostávat pouze bezpečné výrobky. České předsednictví bude dále usilovat o eliminaci řady přechodných období, které doposud omezují efektivní naplňování principu volného pohybu osob a narušují vnímání vnitřního trhu jako praktického vyjádření sounáležitosti a jednotnosti Evropy. K prioritám českého předsednictví bude dále patřit aktivní podpora vytvoření homogennějšího prostředí pro volný pohyb kapitálu s vyrovnanými poměrem potřebné dynamiky trhu a nezbytné kontroly. České předsednictví je také připraveno podpořit revizi směrnice o zprostředkování pojištění, legislativu pro oblast úvěrových zprostředkovatelů a proces harmonizace poskytování hypotečního úvěru. Z hlediska čtyř svobod stále nejméně funguje volný pohyb služeb. K odstranění většiny bariér by měla vést včasná a správná implementace směrnice o službách. Směrnice o službách na vnitřním trhu EU, jež má posílit konkurenci na trhu služeb a zjednodušit poskytování přeshraničních služeb, byla přijata již na sklonku roku 2006, ale pro členské státy se stane závaznou až na konci roku 2009. České předsednictví, jako země s potenciálem exportu služeb, považuje implementaci směrnice o službách za jednu ze svých priorit. Vzhledem k tomu, že implementační lhůta směrnice bude za českého předsednictví pozvolna končit, bude české předsednictví iniciovat diskusi na téma výsledků implementace směrnice a případně navrhne další postup, jak 50
prosadit hlubší liberalizaci odvětví služeb v EU. České předsednictví bude dále aktivně usilovat o zlepšení patentového systému v Evropě, zejména o dosažení zásadního pokroku v přípravě integrovaného soudnictví pro patenty a vytváření jednotného patentu Společenství[14].
2.4
Otázky ke kapitole
1) Co je to hospodářská politika a v čem se odlišuje od všeobecné ekonomické teorie? 2) Rozeberte pojem vnitřní obchodní politika. 3) Které hlavní cíle sleduje vnitřní obchodní politika současné vlády? 4) Proveďte členění nositelů VOP dle jejich míry na výkonu funkce úsekové hospodářské politiky. 5) Které nástroje může nositel VOP využít k její realizaci?
2.5
Samostatná práce studenta 1) Jak se mezi sebou liší nositelé vnitřní obchodní politiky? 2) Co je obsahem vnitřní obchodní politiky? 3) Charakterizujte vliv orgánů státní správy na vnitřní obchodní politiku.
2.6
Případová studie
Se svým zahraničním partnerem jste se dohodli na vytvoření obchodní kanceláře v ČR, která bude pod Vaším vedením aktivně rozvíjet obchodní zájmy zahraničního partnera. Uveďte které nástroje vnitřní obchodní politiky na Vás budou v ČR působit?
2.7
Shrnutí
Hospodářská politika je samostatná vědecká disciplína, soustava teoretických a praktických poznatků o způsobu budování a fungování hospodářsko-politického systému. Hospodářsko-politický systém je soustava nástrojů a metod, cílů, institucí a opatření ekonomických a politických subjektů, zaměřená na zvyšování účinnosti trhového systému,na odstraňování negativních tendencí a důsledků trhu.Objektem zkoumání hospodářské politiky je vztah státu a trhu. Hospodářská politika se odlišuje od všeobecné ekonomické teorie a ostatních vědeckých odborů nejméně čtyřmi odlišnostmi. Je to především: praktičnost přístupů, komplexnost pozorování, optimální regulování hospodářských jevů, využívání politických sil.
51
Otázky ke kapitole
Vnitro-obchodní politika (VOP) je definována jako soubor prostředků (opatření),které využívají státní a nestátní důležité a rozhodující orgány s cílem přímo nebo nepřímo organizovat,ovlivňovat a utvářet hospodářské dění ve vnitřním obchodu. Hlavním cílem vnitro-obchodní politiky je vyvážený efektivně strukturovaný, přiměřeně chráněný vnitřní trh. Nositeli všeobecné hospodářské politiky jsou ekonomické a politické subjekty,tedy státní,nestátní a nadstátní organizace,ziskové i neziskové organizace a domácnosti. Obdobně jako nositelé vnitřní obchodní politiky,tak i nástroje,kterými nositelé vnitřní obchodní politiky realizují své cíle, působí na úrovni nadnárodní, národní a na úrovni podnikové.
52
3
ANALÝZA TEORIÍ OBCHODU
Cíle kapitoly Pochopení podstaty a přínosů vybraných teorií obchodu. S využitím matematického a výpočetního aparátu provést aplikace a zdůvodnění hospodářsko – geometrických koncepcí. Na příkladech z praxe rozebrat vývoj maloobchodních koncepcí. Klíčová slova Koncepce dělby práce, komparativní užitek, Scharův zákon, teorie funkcí obchodu, teorie tvorby trhů a konkurence, trigonomický model, teorie o vývoji maloobchodních forem.
3.1
Koncepce dělby práce
Pro zdůvodnění samostatné existence obchodu a na objasnění funkcí obchodu vypracovali mnozí teoretici-ekonomové i ne-ekonomové po dobu vývoje společnosti mnoho teorií. Některé z nich se praxí nepotvrdily. V dalším textu uvádím podle H. O. Schenka ty, které nejlépe vystihují podstatu a smysl existence obchodu. Tak jako ekonomové-národohospodáři a sociologové odvodili vznik hospodářské a společenské organizace z dělby práce (rozdělení a spojení práce, dělba výroby a povolání), se analogicky může vznik a rozšíření obchodu připsat funkční specializaci. Na známém případu špendlíkové manufaktury Adam Smith (1776) dokazuje, že účelným rozdělením práce na mnoho specializovaných částkových výrobních procesů (těžba železa, řezání, kutí, kalení ocele, leštění…) bylo v krátkém čase málo lidí schopných vyrobit tisíce špendlíků, ale bez dělby práce by každý sám namáhavě, časově náročně a s neporovnatelně vyššími náklady byl schopný vyrobit jen málo špendlíků. Tato základní myšlenka se dá přenést na obchodní podniky, které jsou vlastně funkčními specialisty na trhu, kteří vykonávají podnikové funkce odbytu a nákupu hospodárněji než výrobní podniky a spotřebitelé, případně uživatelé sami.Jaké starosti s odbytem a náklady by vznikly farmářovi v Kalifornii, pokud by měl dodat 200g pražených oříšků paní Meierové v Regensburgu a panu Suzukimu v Osace. A naopak, pokud by tito spotřebitelé měli starosti s nákupem, když by chtěli oříšky získat přímou cestou bez zprostředkovatelů. Klasici ekonomie (makro-ekonomové) byli příliš fascinovaní manufakturami nebo obchodní sférou, aby podrobně ověřili platnost tohoto principu v obchodní a spotřebitelské sféře. Nezapomnělo se však na to. Adam Smith vysvětluje, i když jen přibližně, ve své kritické Exkurzi v obchodě s obilím a obilných zákonech (4. kniha Wealth of Nations) výhody dělby práce při použití kapitálu. Zemědělci a nájemci vkládají kapitál do obilí a obchodníci s obilím koncentrují svůj kapitálový vklad na nákup, skladování, třídění podle nabídky a poptávky obilí. Variantou koncepce dělby práce je teorie, označená jako koncepce rozdělení rizik. Dělba práce na trhu odbytových a nákupních specialistů (odborníků na zprostředkovatelském trhu) vede v moderním dopravním hospodářství k významnému rozdělení tržních rizik. 53
Analýza teorií obchodu
S přechodem vlastnictví zboží přechází i odbytové riziko k dalšímu vlastníkovi, asi jako z hutnického závodu na velkoobchodníka s ocelí, nebo z družstevního velkoobchodu na členský maloobchod. Opačně zůstává riziko nákupu tak dlouho u dodavatele, dokud zboží ještě nenabylo kupce. Zde je zřejmý význam tvorby obchodních skladů pro dodavatele a zákazníka neboť s převzetím zboží prostřednictvím obchodních podniků se ustavičně spojují náklady (úroky z kapitálu, náklady z pronájmu, pojištění, kapitálu, personální náklady, náklady na skladování, správní náklady, módní (morální) zastarání a pod)[3].
3.2
Teorie komparativního užitku
V návaznosti na Ricardovu teorii označuje Gümbel teorii Francisca Yatesa Edgewortha (1881) jako Teorii komparativního užitku. Jak Ricardo zdůvodnil smysl a výhody výměny zboží při různých nákladových relací, tak Edgeworth zdůvodňuje obchodování na trhu jako výměnu s rozličnými užitky pro hospodářské subjekty. Při izolované výměně mezi dvěma partnery A a B se nejméně pro jednoho partnera bude zvyšovat užitek a to bez zvýšení zásob zboží, bez toho, aby se zhoršila situace toho druhého (Paretovo optimum). To trvá v případě a tak dlouho, dokud ceny vydávaného zboží klesnou níže než množství zboží nabytého od B.
Teorie komparati vního užitku
Na obrázku č.2 jsou A a B výměnnými partnery, kteří disponují zásobami x1 a x2. Odhady jejich užitků jsou znázorněné dvěma indiferentními křivkami.Všechny body ležící uvnitř P1 P2 útvaru přináší vyšší užitek. Jako výchozí body si A a B se při výměně dohodnou na P3. Tímto snižuje A stav x a zvyšuje x. Opačně je to v případě B. Oba dosáhnou vyšší celkový užitek. Tato teorie se může aplikovat i v případě, že jeden kupující (který má víc peněz než zásob zboží) stojí například proti obchodníkovi (který má větší zásoby zboží než peněz). Podle toho, zda preferují likviditu jako užitek, jsou výsledkem odlišná výměnná optima-opět bez růstu stavu zásob a peněz. V principu se dá chápat, že obchodní podniky jsou jako výměnní partneři (kteří zvyšují celkový užitek) pro nabízející a kupující na základě dvou skutečností-kvůli dělitelnosti zboží a nerovnoměrnému vlastnictví peněz a kvůli rozdílnému zboží [3]. X1B
X1B
+X1B
X2A
B
P2 X2B
P3 +X2A
-X2B P1
X2A
-X1A A
X1A X2B
X1A
Obrázek č. 2: A a B výměnnými partnery Zdroj :[2]
54
3.3
Schärův zákon
Schärův zákon zařazení a vyřazení (Gesetz über die Ein-und Ausschalung des Welthandels) světového obchodu (1911) zní takto: „Samostatnost a existenční možnost každého člena je určená sumou užitečných a nevyhnutelných služeb v oběhu zboží, které nemohou být vykonané žádným jiným členem stejně dobře a hospodárně“ (Schär, 1923). Proto je celospolečensky rozumné dodatečně zapojit obchodní podniky, pokud jejich užitečnými službami naroste hospodárnost výkonu obchodních služeb oproti dosavadnímu stavu a naopak je rozumné je vyřadit, aby se hospodárnost jejich nepřítomností mohla zvýšit. Předmětem Schärova zákonu není vlastně vznik obchodních podniků, ale jen zvyšování nebo snižování jejich počtu. Ale právě z toho dynamického pohledu vystupuje do popředí zajímavý explikativní aspekt: Obchodní podniky vyvolávají celosvětové změny. Především z důvodu arbitrážních motivů se uskutečňuje transfer výrobků z oblastí, kde je přebytek, do oblastí, kde je nedostatek a z oblastí s nízkými cenami do oblastí s vyššími cenami. Takovéto vyrovnávání cen umožňují ty instituce, které jsou nejvíc kompetentníobchodní podniky. Působí (nevědomky a jsou hnané ziskovým motivem) jako policie, která stráží nedostatek a přebytek, která je odstraňuje a i redukuje nerovnováhu na trhu. Tento teoretický zákon se může přenést na vztahy v rámci vnitřního obchodu. Samostatná existence obchodních podniků dokazuje, že nabízí jak dodavatelům, tak i zákazníkům užitečné nenahraditelné služby spojené se zabezpečováním tržní rovnováhy, protože pokud by nebyli žádané, neexistovali by. I otázka spekulace tu hraje pozitivní roli. Obchodní podnik nevznikne pokud se jeho zakladatel neřídí očekáváním, že si jeho služby v budoucnu najdou na obou stranách trhu svoji poptávku[11]. Teorie funkcí obchodu Ve své odborné studii Funkce obchodu (1918), která vyvolala větší pozornost až v rozšířené verzi jeho knihy Funkce a rizika obchodu se zbožím (1930), se Karlovi Oberparleiterovi podařilo objasnit pozici obchodu v tržním hospodářství, což podnítilo odborné diskuse.Oberparleiter překlenuje most mezi makro a mikroekonomickou analýzou obchodu tím, že rozebírá jak všeobecný (globální) příspěvek obchodu na krytí potřeb, tak i výkonnost obchodního podniku ve funkčních oblastech. Tyto oblasti zodpovídají rizikovým oblastem. Předpokládá se, že východiskem převodu a naplnění podnikových a národohospodářských funkcí je existence určitého napětí mezi výrobou a spotřebou. Obchod je ta oblast hospodářství, která specificky a nezaměnitelně vyvolává rovnost napětí mezi postupnými (před a po) stupni trhu, na kterém se vykonává následujících šest funkcí (v závorkách jsou uvedená příslušná rizika): prostorová funkce, funkce prostorového vyrovnání napětí (prostorové riziko) časová funkce, funkce časového vyrovnání napětí (časové riziko) kvantitativní funkce, funkce kvantitativního vyrovnání napětí (kvantitativní riziko) kvalitativní funkce, funkce kvalitativního vyrovnání napětí (kvalitativní riziko) kreditní (vkladová) funkce, (kreditní riziko) kulturní funkce (1918), resp.reklamní funkce (1930), (reklamní riziko) Toto „klasické“ 6-funkční schéma vyvolalo kritiku. Nejvíc byla podrobená kritice kreditní (vkladová) funkce a reklamní funkce, která pro obchod podle oponenta není specifická. Kriticky se poukázalo i na fakt, že funkce nejsou měřitelné. (Oberparleiterovi velmi záleželo na tom, aby byla velikost funkcí měřitelná). Napříč 55
Schärův zákon
tomu v následujícím čase, hlavně v německy hovořících zemích, začal další rozvoj nauky o funkcích obchodu. Diskuse odborníků o funkcích obchodu byly poznamenané dualismem. Osobní pozornost si získalo funkční schéma Rudolfa Seyfferta, který zařadil deset funkcí obchodu do těchto tří skupin: Funkce překlenovací (funkce překlenutí prostoru, skladovací funkce, predispoziční funkce, funkce celkového vyrovnávání a kreditní funkce). Funkce zboží (funkce množství, funkce kvality, sortimentní funkce). Funkce makléřského úřadu (funkce otevření trhu, poradenská funkce). Funkcí makléřského úřadu se rozumí zprostředkovatelská činnost obchodu[2]. Teorie tvorby trhů a konkurence
Teorie tvorby trhů a konkurence Teorie funkcí a ověření jejího teoretického systému dostatečně nevysvětlují existenci obchodních podniků v trhově orientovaných ekonomikách. Důvodem může být ten fakt, že i v centrálně řízeném hospodářském režimu byly potřebné obchodní orgány, i v oficiální akademické ekonomice socialistického obchodu se věnovala pozornost funkcím obchodu, i když ty se chápou ne úplně explikativně ve smyslu výkonu obchodu, ale normativně ve smyslu úlohy obchodu. Základní rozdíl mezi centrálně řízenými obchodními podniky jako součástí celkového plánu státních obchodních orgánů s jednotným stanovením ceny (cenové nomenklatury) a samosprávními autonomními soukromými obchodními podniky v tržním hospodářství, jejichž plány s tržními mechanizmy jsou koordinované flexibilní individuální kalkulací, se ukazuje v kvalitě výsledků, např. ve vlivu na konkurenci. Působení funkcí obchodu je v obou případech potřebné. Specifikum obchodního podniku tržně orientované ekonomiky je v tom, že žádný jiný podnik a žádný jiný hospodářský sektor nemohou tvořit trhy a konkurenci.Obchodní podniky volnou tvorbou sortimentu tvoří původní (originální) trhy, které jsou sice ohraničené dodavateli, zákazníky, ale obchodní podniky zároveň mají potřebný přehled o trhu. Každý regál se sortimentem, každý výklad, každá výstavní síň, každý zásilkový katalog, každý šot v teleschoppingu zobrazuje komplexní trh. Trh, na kterém může volně nabízet kdokoliv, na straně nabídky i na straně poptávky. Přitom obchodní podniky volnou tvorbou sortimentu vyvolávají originální konkurenci (výrobkovou konkurenci). Už jen tím, že zboží od různých výrobců jsou vedle sebe bezprostředně postavené jako alternativy v regálu, výkladu, zásilkovém katalogu atd., vznikají konkurenční situace. Každý obchodní podnik podle Joan Robinsonové tímto uniká (většinou nevědomky) náchylnosti každého výrobce k monopolizaci. Výrobci považují tuto obchodně-specifickou tvorbu konkurence často za nepříjemnou a snaží se ji překonat různými strategiemi vyvarování se konkurence nebo podporou obchodních preferencí pro vlastní produkt (produktový program) např.smluvním prodejem, smluvním obchodem, exkluzivním zásobováním, vázáním odbytu, ochranou místa, podporou prodeje, prodejními prémiemi, poplatky za rozmístění, příplatky k reklamním nákladům, postojem personálu prodeje atd. Obchod slouží na trhu oběma jeho stranám-nabídce i poptávce. Tím, že obchod tvoří konkurenci a to tvorbou sortimentu od jednotlivých výrobců nejen mezi výrobci, ale i mezi sebou (obchodními podniky) navzájem, je vlastně dvojnásobně atraktivní. Jako „argumentum e-contrario“ platí, že dodavatelé a zákazníci by si nevybrali podniky, kdyby neuměli ocenit užitek organizovaných trhů a konkurenčního spojení 56
sortimentu. Existence obchodního podniku spočívá v pozitivních sankcích všech účastníků trhu (teda i rozhodnutí!). Teorie tvorby trhů a konkurence je přiměřená základnímu významu obchodu pro funkce schopné tržní hospodářství.Desetileté empirické porovnávání obchodu v zemích se státními obchodními podniky ukázalo, že v tradicionálním chápání socialisticky plánovaného hospodářství obchod nebyl víc než nutný a byl pasivním nástrojem rozdělování zboží, protože distribuční orgány nejen, že nevytvářely autonomní trhy a volné ceny, ale ani zboží od jiných než státních výrobních monopolů se nemohlo dostat do konkurenčních vztahů[11]. Transakční teorie Transakčně-teoretická teorie poukazuje na strukturu snížení nákladů na kontakty, zapojením obchodních podniků do celosvětového podnikání v porovnání se světem bez obchodu (přímé kontakty mezi všemi výměnnými partnery-např. jen výrobci nebo výrobci a spotřebitelé, případně uživatelé, nehraje v této chvíli žádnou roli). V hypotetickém světě bez „meziobchodu“, ve kterém všichni partneři vstupují přímo do kontaktu, vzniká spletitá síť přímých vztahů. Jestli jde v těchto přímých vztazích o odbytové cesty, dopravu, písemné nebo ústní kontakty, je vedlejší.Každý kontakt vyvolává náklady. Tyto náklady na kontakty budou rozděleny mezi výrobce a spotřebitele. V případě přirozené výměny, při které 10 partnerů 1 až 10 vstoupí vzájemně do kontaktu jen jednou a to každý s každým, se uskuteční 45 transakcí. Všeobecně vypočítáme počet transakcí přirozené výměny mezi n výměnnými partnery na základě vzorce 4 2
4 2
5
5
6
6 3
3
1
1
T 7
7
10
10
9
8
9
8
Obrázek č. 3: Transakce bez zprostředkovatelů Obrázek č.4: Transakce s jedním zprostředkovatelem Zdroj:[2] Zdroj:[2]
Zapojením jediného zprostředkovatele výměny (např. v USA v mnohých velkoměstech se vyskytují „barter houses“, fungují skutečně jako přirozené výměnné centrály) se redukuje počet transakcí na 10 a z pohledu každého výměnného partnera není potřebných 9 akcí, ale už jen jedna jediná akce na zpřístupnění vlastních produktů všem ostatním a zároveň získání ostatních.Redukce transakčních nákladů je důležitá. Kdyby se proti sobě postavilo 5 výrobců a 1000 spotřebitelů-uživatelů a všichni nabízející by na tomto výměnném trhu bez obchodního podniku chtěli alespoň jednou navázat kontakt s kupujícími, pak by bylo potřeba spolu 5000 kontaktů.Všeobecně platí, že pro výměnný trh mezi zbožím a penězi (TWG) při m výrobcích n a spotřebitelích /uživatelích počet transakcí TWG vypočítáme ze vzorce TWG=m.n 57
Transakční teorie
Mezi těmito dvěma teoretickými hraničními případy, když jen výrobci (např.hledají spotřebitele) nebo jen spotřebitelé (vyhledávají výrobce) navazují kontakty, je mnoho možností vzniku transakčních nákladů. Z pohledu výrobců je vždy potřeba nejméně 1000 kontaktů a z pohledu spotřebitelů vždy nejméně 5 kontaktů, pokud chtějí získat úplný přehled o trhu. Pokud nahradíme systém přímých kontaktů zprostředkující a kontakty navazující institucí (obchodní firmou), tak se značně redukuje počet transakcí celkově (makroekonomicky), jak pro výrobce a spotřebitele (mikroekonomicky).
V1
V2
V3
V4
V5
Z
S1
S2
……….
Sx
Obrázek č.5: Transakce mezi výrobci a spotřebiteli s jediným obchodním mezičlánkem Zdroj:[2]
Jak ukazuje obrázek č.5 , je potřebných už jen 5+1000=1005 transakcí, aby každý s každým jiným účastníkem opačné strany trhu mohl využít výměnné příležitosti. Jak z pohledu výrobců, tak i spotřebitelů je potřebný už jen jeden kontakt! Všeobecně vypočítáme počet transakcí pro tento výměnný trh s m výrobci, n spotřebiteli a obchodním podnikem podle vzorce TWGH=m + n Snížení transakčních nákladů zapojením obchodního podniku je třeba mít na zřeteli, bez ohledu na to, na co se náklady budou vztahovat (dopravní náklady, oceněné pracovní náklady). Mimochodem, na tomto jednoduchém modelu je již viditelný racionalizační efekt, který je implikovaný propojením odbytu (pro výrobce) a propojením nákupu (pro spotřebitele-uživatele). Pokud se do tohoto transakčního modelu zapojí ještě další dva obchodní podniky na stejném stupni (maloobchodníci), jako jeden obchodní podnik na vyšším hierarchické úrovni (velkoobchod), tak se počet operací zvýší z 1005 na 5 + 3 + 1000=1008. Počet kontaktů výrobců a spotřebitelů zůstává stejný počet kontaktů maloobchodníků se redukuje jak na straně obstarání, tak na straně odbytu (začlenění odbytového trhu do vstupních oblastí) a počet kontaktů z 5 + 3=8 pro velkoobchod je z jejich strany nepatrný. Uvedený model není zobrazením skutečnosti, ale chce jen zvýraznit souvislosti, ukazuje pro tržní hospodářství něco konstitutivního a žádaného Konkurenci vevýměnném procesu (mezi jednotlivými hospodářskými stupni) a konkurenci v horizontálním procesu (např.na stupni maloobchodu). 58
V1
V2
V3
V4
V5
VO
MO1
S1
S2
MO2
S3
S4
MO3
S5
S6
S7
…S
X
Obrázek č.6: Transakce mezi výrobci a spotřebiteli s velkoobchodu a maloobchodu Zdroj:[2]
Tento model by se mohl dále zlepšovat např.zařazením více velkoobchodů, zavedením jiných odbytových prostředků, zohledněním koalic atd.Tento platný princip jednoznačně vypovídá, že při výměnných procesech na trhu zapojením zprostředkovatelů mezi výrobou a spotřebou se redukují kontaktní náklady.Existence už jediného obchodního podniku způsobuje přechod multiplikativního spojení tržních akcií (m . n) do aditivního spojení (m + n). Přitom pro všechny hodnoty m a n, které jsou větší než 2, platí, že (m + n)je vždy menší než (m . n).To znamená, že tržní hospodářství s přímými kontakty bez obchodních podniků (P) má čím dál vyšší transakční náklady, než tržní hospodářství s obchodními podniky (O):PO. Úspora transakčních nákladů, resp. zdrojů (m . n) – (m + n) zapojením jediného obchodního podniku nabývá s přibývajícím počtem m a n dokonce progresivní průběh, což můžeme ukázat na jednoduchém příkladu: Při více než jednom obchodním podniku se musí na ně přepočítat úspory transakčních nákladů zadané m/n-konstelace s přibývajícím počtem obchodních podniků (a) a při přesně určeném maximálním počtu úplně spotřebovat. Tento maximální počet obchodních podniků se může přesně určit a vypočítá se všeobecně jako Pro čtvrtou konstelaci by to znamenalo, že z hlediska neutrality nákladů může být zapojených maximálně 10 000:200=50 obchodních podniků. Přitom to odpovídá ekonomickým principům, že přibývání obchodních podniků je možné jen tehdy, pokud se mohou zúčastnit úspory zdrojů. Rudolf Gümbel pojmenoval tento efekt redukce kontaktních nákladů-Baligh/Richartz efekt nebo B/R efekt, podle dvou amerických autorů Helmy H. Baligh a Leona E. Richartza, kteří ho uvedli poprvé r. 1964. Na teoretické analýzy vertikální struktury F. E. Balderstona (1958) a Baligh/Richartza (1967) navázal Gümbel matematickým řešením maximálního počtu obchodních stupňů (a obchodních podniků pro každý stupeň) a tím definoval smysl existence velkoobchodních podniků (teorie velkoobchodu). Transakční teorie je tak i podkladem pro objasnění způsobu kooperace, tak i na vznik koncentrací v obchodu. Kooperace a koncentrace znamenají redukci množství kontaktů a transakčních nákladů. Společenský velkoobchod snižuje transakční náklady mezi průmyslovými dodavateli a zapojenými maloobchodníky stejně, jako velkopodnikové formy obchodu vzniklého 59
nadproporcionálním růstem při velkých úlohách snižují transakce. Tento efekt je dvoustranný: i pro dodavatele kooperačních centrál a velkopodniků se transakční náklady snižují[2]. Hospodářsko-geometrické koncepce Transakční teorie se nezabývá otázkou měření kontaktů mezi výměnnými tržními partnery, ale hospodářsko-geometrická koncepce se zabývají konkrétně prostorovými dimenzemi.Výměnní partneři musí v hospodářském prostoru překonat určité vzdálenosti. Bez toho, abychom vyčíslili náklady spojené s už překonanými vzdálenostmi, můžeme dokázat na jednoduchém množství vzdálenostních jednotek jednoduchým modelem tak, že celková délka vzdáleností se zapojením zprostředkovatelů sníží.Tuto teorii vyslovil Ronald R. Gist (Retailing, Concepts and Decisions, 1968) v návaznosti na teorii hospodářského (tržního území) prostoru, jejímž autorem je W.Christaller (Die zentralen Orte in Suddeutschland, 1933). Nejjednodušším modelem je trigonometrický model. A
90° D T=1
30 °
C
B
Obrázek č.7: Trigonometrický model redukce transakčních nákladů Zdroj:[2]
Zobrazení ve schématu vzchází ze čtyř předpokladů:
tři výměnní partneři jsou zároveň dodavateli a odběrateli zboží, které musí přepravovat, jejich stanoviště leží v bodech A, B a C rovnostranného trojúhelníka, každý vyměňuje zboží s každým, neuskutečňuje se odběr zboží jednoho výměnného partnera jinému při vlastním odběru.
Ze sestavení ideálního trojúhelníka s poloměrem r =1 vyplývá, že cos 30 = 0,866, délka strany 2 (cos 30 ) = 1,732 pro všechny strany AB, BC a CA. Na jednu „okružní cestu“ se musí přejít cesta dlouhá 3 . 1,732 = 5,196 jednotek. Když si např. A zvolí cestu přes C nebo B, tak C a B neměnili přímo. C nebo B musí přejít cestu dlouhou 2 . 1,732 = 3,464 jednotek. Aby mohl každý s každým uskutečnit výměnný akt, vyžaduje se celková cesta dlouhá (3 + 2). 1,732 = 8,66 jednotek. Pokud se však zřídí výměnná centrála (obchodní podnik) v centru D trojúhelníku, potom se pro výměnné partnery otevře cesta s velikostí 3.2.1= 6 jednotek. Úspory z celé cesty jsou 8,66 – 62,66 jednotek nebo 30,7%. Teorie o vývoji maloobchodních typů / forem Teorie o vývoji maloobchodních typů / forem je známá v odborné literatuře pod mnoha názvy. Základem této teorie je hypotéza o vývoji forem distribuce. 60
Prof. Harvardské univerzity Malcolm P. McNair v práci Wheal of Retailing, New York, 1931 vyslovil hypotézu o vývoji forem distribuce, která by měla napodobovat vývojové fáze životního cyklu výrobků. Tento vývoj forem distribuce nazval termínem koloběh maloobchodu. Podle hypotézy prof. McNaira přicházejí na trh nové formy, nové typy provozu maloobchodu, které ze začátku mají nízké společenské postavení, nízké maloobchodní rozpětí, nízké ceny. Postupně se rozrůstají, což vyžaduje vyšší investice, vyšší provozní náklady. Vyšší investice, vyšší provozní náklady mají za následek vyšší ceny zboží, což má za následek nižší konkurenční schopnost těchto forem distribuce ve vztahu k dalším nově nastupujícím účastníkům trhu. Celý vývoj rozdělil McNair obdobně jako vývoj životního cyklu na čtyři základní fáze a to:
3.4
Fáze vzniku: /Introdukction/, tzn. uvedení, prosazení se na trhu obyčejně velmi výhodnou cenovou nabídkou za podmínek omezeného počtu poskytovaných služeb, na velmi kvalitního vybavení interiéru a exteriéru prodejny, omezeného počtu pracovníků výkonného aparátu, uplatňováním systému trading-down, tedy systému opatření při poklesu poptávky, který v sobě obsahuje-omezování poskytování služeb (obchodních i technických), omezování počtu pracovníků, větší prodejní plochy-jednoduchý interiér. Fáze vzestupu, růstu: /Development/, tzn.období ve kterém roste maloobchodní obrat i zisk, období uplatňování trading-up, tedy systém opatření při růstu poptávky, který obsahuje: 1) prohlubování sortimentu, resp. I jeho rozšiřování 2) zvyšován kvality prodávaného zboží i cen 3) rozšiřování služeb 4) zkvalitnění interiéru Fáze zrání: Maturity, tzn.období ve kterém dosahuje vrchol úspěšnosti, ale je i obdobím, ve kterém se další rozvoj zpomaluje až zastavuje, období nástupu trading-down. Fáze ústupu /Deelive: Asimilation/, tzn. období, kdy prodejna už nemá schopnost nízkou cenou čelit konkurenci, nemá schopnost návratu k růstu, umožňuje to nástup jiným typům prodejen [2].
Rozdělení teorie o vývoji maloobcho dních typů dle McNaira
Otázky ke kapitole
Otázky ke kapitole
1) 2) 3) 4)
Popište na Vámi známé firmě teorii o vývoji maloobchodních forem. Vysvětlete podstatu trigonometrického modelu. Kdy je výhodné využít obchodního zprostředkovatele a kdy nikoliv? Definujte si konkrétní tržní segment. Jakým způsobem spoluutváří Vaše konkurence dění v tomto segmentu? 5) Které funkce plní obchod?
3.5
Samostatná práce studenta
1) Na příkladech z praxe rozeberte pojem kooperace v obchodě. 2) Uveďte výhody a nevýhody, které přináší kooperace v obchodě pro malé a střední obchodní podniky a které pro národní hospodářství. 61
Samostatná práce studenta
3) Je možné teorie které zdůvodňují smysl a podstatu zahraničního obchodu aplikovat pro zdůvodnění existence vnitřního obchodu?
3.6
Případová studie
Na základě Vašich dosavadních znalostí vyhodnoťte přínosy jednotlivých teorií obchodu.
3.7
Shrnutí
Adam Smith vysvětluje, i když jen přibližně, ve své kritické Exkurzi v obchodě s obilím a obilných zákonech (4.kniha Wealth of Nations) výhody dělby práce při použití kapitálu. Zemědělci a nájemci vkládají kapitál do obilí a obchodníci s obilím koncentrují svůj kapitálový vklad na nákup skladování ,třídění podle nabídky a poptávky obilí. Schärův zákon zařazení a vyřazení (Gesetz über die Ein-und Ausschalung des Welthandels) světového obchodu (1911) zní: „Samostatnost a existenční možnost každého člena je určená sumou užitečných a nevyhnutelných služeb v oběhu zboží,které nemohou být vykonané žádným jiným členem stejně dobře a hospodárně“. Obchod je ta oblast hospodářství, která specificky a nezaměnitelně vyvolává rovnost napětí mezi postupnými (před a po) stupni trhu, ve kterém se vykonává následujících šest funkcí (v závorkách jsou uvedená příslušná rizika): 1) prostorová funkce, funkce prostorového vyrovnání napětí (prostorové riziko), 2) časová funkce, funkce časového vyrovnání napětí (časové riziko), 3) kvantitativní funkce, funkce kvantitativního vyrovnání napětí (kvantitativní riziko), 4) kvalitativní funkce, funkce kvalitativního vyrovnání napětí (kvalitativní riziko), 5) kreditní (vkladová) funkce, (kreditní riziko), 6) kulturní funkce (1918), resp. reklamní funkce (1930), (reklamní riziko). Transakčně-teoretická teorie poukazuje na strukturu snížení nákladů na kontakty, při zapojení obchodních podniků do celosvětového podnikání v porovnání se světem bez obchodu (přímé kontakty mezi všemi výměnnými partnery - např. jen výrobci nebo výrobci a spotřebitelé, případně uživatelé, nehraje v této chvíli žádnou roli). Teorie tvorby trhů a konkurence je přiměřená základnímu významu obchodu pro funkční tržní hospodářství. Desetileté empirické porovnávání obchodu v zemích se státními obchodními podniky ukázalo, že v tradicionálním chápání socialisticky plánovaného hospodářství, obchod nebyl víc než nutný a byl pasivním nástrojem rozdělování zboží, protože distribuční orgány nejen že nevytvářely autonomní trhy a volné ceny, ale ani zboží od jiných než státních výrobních monopolů se nemohlo dostat do konkurenčních vztahů. Hospodářsko-geometrická koncepce se zabývají konkrétně prostorovými dimenzemi. Nejjednodušším modelem je trigonometrický model. Teorie o vývoji maloobchodních typů / forem je známá v odborné literatuře pod mnoha názvy. Základem této teorie je hypotéza o vývoji forem distribuce. 62
4
TEORIE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU
Cíle kapitoly Seznámit studenta s jednotlivými školami, na jejichž základech je postaven zahraniční obchod. Naučit studenta rozlišovat mezi klasickou a neoklasickou školou. Definovat přínosy těchto škol pro současný zahraniční obchod. Klíčová slova Teorie absolutních nákladů, teorie komparativních nákladů, zákon vzájemné poptávky, teorie reciproční poptávky, klasická teorie ZAO, neoklasická teorie ZAO, křivka výrobních možností, vybavenost výrobním činitelem, teorie o podobnosti ve struktuře poptávky, technologická mezera, protekcionismus
4.1
Klasická teorie mezinárodního obchodu
Její počátek je spojen s nástupem průmyslové revoluce a s rozmachem mezinárodních trhů. Trvala od 80. let 18. století přes celé 19. století a její konec lze spatřovat s nástupem světové hospodářské krize ve 30. letech 20. století.Je považována za vědu klasického kapitalismu.Patří do rámce čisté teorie mezinárodního obchodu a i přes určité odlišnosti v názorech Smitha a Ricarda je postavena na těchto základních předpokladech[2]. pracovní teorii hodnoty – práce jako jediná vytváří hodnotu, dvě země - dva druhy zboží, náklady výroby jsou konstantní a poměr výnosů k nákladům je stálý – chyběl rozvoj inovací a technologií, výrobní faktory jsou mobilní uvnitř země, existence dokonalé konkurence, svoboda mezinárodního obchodu, obchodujeme v poměru 1:1, nezvažujeme dopravní náklady, nezvažujeme inovaci a vědeckotechnický pokrok, rozdělení důchodů v zemi se nemění pod vlivem výnosů z účasti na mezinárodním obchodě, ve vzájemném obchodu dosahují země stejné výhody. Z těchto modelových předpokladů platí, že rozdíly v absolutních a zejména v komparativních nákladech určují hranice ekonomicky výhodné mezinárodní specializace států. Účelovým cílem teorie mezinárodního obchodu bylo vědecky zdůvodnit a přesvědčivě vysvětlit ekonomické výhody a rozvojové možnosti mezinárodního obchodu a prostředí otevřené tržní ekonomiky a volného obchodu. Zahraniční obchod je historicky nejstarší a dosud nejrozšířenější formou vnějších hospodářských vztahů. V posledních desetiletích patří vývoj mezinárodního obchodu k nejdynamičtějším prvkům vývoje světové ekonomiky (a samozřejmě i české ekonomiky)[2].
63
Teorie zahraničního obchodu
Uveďme příklad: Pivovary nesmí zakazovat odběratelům vývoz piva. České pivovary musí změnit smlouvy, ve kterých zakazují svým odběratelům, především hostinským, vývoz tuzemského piva do ciziny. Podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) jsou taková ustanovení nezákonná a porušují soutěžní právo. Pivovary Staropramen, Platan, Regent, Pivovar Hols Vratislavice, Pivovar Nymburk, Budějovický měšťanský pivovar, DUP - družstvo Pelhřimov a Ferdinand určovaly především příhraničním zařízením, že nesmí vyvážet dodané pivo do ciziny. Podle úřadu sice není pravděpodobné, že by jednotliví provozovatelé pohostinských zařízení usilovali o export piva do ciziny, přesto se jedná se o závažné porušení hospodářské soutěže. Osm pivovarů, kterých se to týká, musí do konce letošního října chybu napravit, jinak jim hrozí správní řízení. Pivovary argumentovaly, že pokud jejich pivo vyvezou hostinští, tak se do republiky už nemusí vrátit sklo. Navíc text na etiketách je většinou jen v češtině, což by mohlo podle pivovarů za hranicemi vadit. Některé firmy přidávají ještě problémy s případnou reklamací v cizině. Úřad ale tyto námitky nepřijal a na úpravě smluv trvá. V současné době již většina pivovarů požadované změny provádí. V Česku je v současnosti kolem 50 průmyslových pivovarů. Přes čtyři pětiny tuzemského trhu ovládá sedm firem. Číslem jedna je Plzeňský Prazdroj, následují Pivovary Staropramen, Budějovický Budvar, Královský pivovar Krušovice, PMS Přerov, DRINKS UNION a Starobrno. Všechny domácí pivovary loni vyrobily 19,79 milionu hektolitrů piva[16]. Funkce zahraničního obchodu
4.2
Funkce zahraničního obchodu
Transformační (přeměňovací) funkce : zahraniční obchod mění strukturu domácí produkce, resp. domácích zdrojů ve strukturu žádanou v oblasti spotřeby, výrazná je u relativně malých ekonomik, projevuje se růstem výrobní specializace (efektivní zúžení výběru vyráběných produktů) rozšiřuje varianty uspokojování potřeb, vyžaduje růst dovozu, nástrojem pro specializaci (při nedostatku domácích výrobních faktorů) může být i čerpání zahraničních výrobních faktorů (např. dočasné využití pracovních sil, využití zahraničních úvěrů,…) potenciální pozitivní působení zahraničního obchodu. Růstová funkce : výsledkem zapojení do mezinárodní dělby práce je úspora národní práce, souvisí se specializací ekonomiky (zejména u relativně malých ekonomik), kde je struktura domácí ekonomiky výrazně ovlivněna výkonností vývozu a konkurenceschopností výrobků na zahraničních trzích.
Struktura vývozu a dovozu je určována: 1.rozdíly v absolutní velikosti nákladů práce – rozdílnost absolutních nákladů práce připadajících na jednotku výrobku v jednotlivých zemích, 64
2.rozdíly v relativních (komparativních) nákladech práce, komparativní výhoda: méně vyspělá země, která má absolutní pracovní náklady větší u všech výrobků, se bude specializovat na výrobu a export těch produktů, kde je její absolutní nevýhoda nejmenší, absolutní výhoda: země se specializuje na výrobu a export těch produktů, u kterých má nižší absolutní náklady než ostatní země, 3.rozdíly ve vybavenosti zemí jednotlivými výrobními faktory (půda, práce, kapitál), 4.rozdíly v dosažené technice, technologii, životní cyklus výrobku: průmyslový výrobek prochází určitým stupněm své technické vyspělosti – zpočátku je výrobkem špičkovým, postupně „dospívá“ a posléze se stává podprůměrným či zaostalým, 5.rozdíly v „lidských zdrojích“ (znalosti, zkušenosti, dovednosti), 6.geografické komparativní výhody a nevýhody, efektivnost z hlediska dopravních nákladů tendence k vytváření určitých průmyslových lokalit a k jejich setrvačnosti (ve vazbě na geograficky situované přírodní zdroje), klimatické podmínky, národní kulturní zvyklosti, politické prostředí, náboženské rozdíly a další. ZO jako faktor zaostávání domácí ekonomiky: pokud jsou průmyslová odvětví určité země v počáteční fázi vývoje, pak země není schopna čelit zahraniční konkurenci a svobodný obchod bude znamenat poškození domácí ekonomiky (dovezené zboží může konkurenčně ohrožovat domácí výrobu) může omezit koupěschopnost, je pravděpodobnější při obchodování zemí s rozdílnou ekonomickou úrovní, výroba poškozující životní prostředí se přesune do jiného (chudšího) státu kvůli menším nákladům ničení životního prostředí jinde, negativní důsledky zahraničního obchodu mají za následek zásahy státu do tržního mechanismu (překážky obchodu) . Vzhledem k typu ekonomiky ČR, tj. ekonomiky relativně malé s relativně velkou mírou průmyslového rozvoje, lze předpokládat vysokou intenzitu zahraničního obchodu především z důvodů vysokých nároků na jeho specializaci. Zahraniční obchod je v české ekonomice jedním z dominantních faktorů dosahování vnitřní ekonomické rovnováhy. Hlavní představitelé A.Marshall
klasické
teorie:A.Smith,D.Ricardo,J.S.Mill,J.B.Say
a
Teorie absolutních nákladů- přínos Adama Smitha Hlavní nedostatky a tím i po zásluze kritizovaný merkantilizmus viděl Adam Smith v následujících oblastech: Zdrojem bohatství země je práce v materiální výrobě a nikoliv obchod jako snaha za každou dosahovat aktivní obchodní bilanci. Smith přesvědčivě zdůvodnil nutnost dokonalé konkurence jak uvnitř ekonomik, tak i v mezinárodním obchodě. Základní myšlenky Adama Smitha v oblasti mezinárodního obchodu lze shrnout do následujících bodů: 65
Adam Smith (1723 – 1790)
Přirozené výhody, které má jedna země nad druhou při výrobě určitého zboží, jsou někdy tak velké, že celý svět uzná, že konkurovat těmto zemím není možné. Pokud nás zahraniční partner může zásobit zbožím levnějším, než si jej dokážeme vyrobit, je lepší si koupit toto zboží za určitou část produktu naší práce, kterou vynaložíme způsobem pro nás prospěšnějším. Jediným všeobecným a zároveň jediným přesným měřidlem hodnoty je práce – je zakladatelem pracovní teorie hodnoty.
V rámci těchto myšlenek Smith vytvořil teorii absolutních nákladů. Základem této teorie je skutečnost, že největší výhody a následně i celospolečenský blahobyt přináší národům taková mezinárodní dělba práce, při které se země, tzn. ekonomiky celku a jednotlivé firmy, specializují na výrobu výrobků, u kterých dosahují absolutně nejnižší náklady [2]. Byl zastáncem zásady, svobody obchodu, tzv. free trade - na základě které pouze volná konkurence uvnitř ekonomik a v mezinárodním obchodě vede vytváření přirozených výhod. Absolutní náklady a výhody ze vzájemného obchodu Absolutní náklady Domácí výroba Mezinárodní spolupráce Výhoda ze Zboží A Zboží B bez ZO
Tuzemská
výroba
a vzájem. obchodu
export Pšenice Ocel
1+2
2*B
2*A
50
30
80
60
-
+20
Francie 20
40
60
-
40
+20
Anglie
Tabulka č.6 : Absolutní náklady a výhody ze vzájemného obchodu Zdroj:[2] David Ricardo (1772 – 1823)
Z tabulky je zřejmé – za předpokladu volného vzájemného obchodu a při uvedených relacích v absolutních nákladech daných dvou výrobků, že v Anglii se nevyplatí pěstovat pšenici, ale dovážet ji, součastně je pro Anglii výhodné produkovat ocel a vyvážet ji. Podobně je pro Francii ekonomicky výhodné produkovat a exportovat pšenici, protože si za ni levněji koupí ocel. Největší ohraničenost teorie absolutních nákladů byla v tom, že se předpokládalo, že dvě vzájemně obchodující země získají ekonomické výhody pouze tehdy, jestliže jedna z nich je absolutně produktivnější při výrobě daného zboží A a absolutně neproduktivní při výrobě zboží B. Až D. Ricardo o 40 let později přišel s názorem, že mezinárodní obchod přináší zjevné a variantní výhody i tehdy, když nedochází k rozdílům v absolutních nákladech na výrobu daného zboží[2]. Teorie komparativních nákladů – přínos Davida Ricarda Podstata teorie komparativních nákladů (1) je založena na tezi, že určitá země se bude specializovat na výrobu a export takového zboží, při jehož výrobě dosahuje nižší komparativní náklady jako partnerská země a bude dovážet takové zboží, při výrobě kterých mají jiné země nižší komparativní náklady. A právě na tomto 66
principu stojí základy mezinárodní dělby práce a rozvoj technologické a součástkové mezinárodní specializace včetně mezinárodní kooperace výroby. Součástí Ricardovi teorie komparativních nákladů je předpoklad, že tato mezinárodní dělba práce se rozvíjí v podmínkách svobodného mezinárodního obchodu s dokonalou konkurencí na vnitřním i mezinárodním trhu. Absolutní náklady a výhody ze vzájemného obchodu Případ absolutně nižších nákladů jedné země Absolutn Bez ZO Mezinárodní specializace
Výhoda
Výhod
í náklady Zboží A Zboží B Domácí výroba
Domácí výroba+ export
a
2*B
vzájem
Víno
látka
A+B
2*A
ze
ného obcho du Irsko
120
100
220
200
-
+20
Francie
80
90
170
-
160
+10
Tabulka č.7: Absolutní náklady a výhody ze vzájemného obchodu Zdroj:[2]
Z údajů v tabulce je zřejmé, že Francie dosahuje absolutně nižší náklady u obou druhů zboží, má absolutní výhodu ve výrobě jak vína, tak i látky. Pokud by za dané situace šla Francie do vzájemného obchodu s Irskem – výměnou vývozu vína za dovoz plátna – dosáhla by sice určité úspory národní práce, ale dvojnásobně výhodnější by byl tento vzájemný obchod pro Irsko. Z toho je zřejmé, že vzájemné výhody Francie a Irska nejsou rovné. Ricardo ale poukázal na to, že i v této ekonomické situaci mohou obě země vzájemně výhodně obchodovat, a to na základě aplikace komparativních, tzv.poměrných nákladů. Komparativní náklady ze vzájemném obchodě Komparativní náklady Zboží A
Zboží B
Irsko
12/8
10/9
Francie
8/12
9/10
Tabulka č.8: Komparativní náklady ze vzájemném obchodě Zdroj:[2]
Pracovní náklady na produkci zboží A ve Francii dosahují jen asi 67 procent irských nákladů u tohoto zboží. V ekonomické kalkulaci to znamená 33 procentní rozdíl ve výrobních nákladech a komparativní výhodu pro Francii. Francouzské náklady na výrobu zboží B představují 90procent nákladů irských. Z toho plyne, že francouzské komparativní náklady na výrobu zboží A jsou nižší, než pro výrobu zboží B a v praxi to znamená, že pro Francii je výhodnější vyrábět a vyvážet zboží A, a z úspor z mezinárodní dělby práce dovézt požadované množství zboží B. 67
Zákon vzájemné poptávky – přínos J. S. Milla
Zákon vzájemné poptávky - přínos J. S. Milla Přínos J.S.Milla spočívá v tom, že se pokusil o zformování výměnných relací v mezinárodním obchodě novým, přesnějším způsobem – takovým, že spolu s faktorem komparativních nákladů zavedl do modelu mezinárodního obchodu i faktor poptávky. Podstatu Millova zákona vzájemné poptávky lze charakterizovat následně: Výměnné relace mezi dvěma státy se vytváří v rámci hranic určených komparativními náklady ( v podstatě pracovními, danými produktivitou práce), ale v závislosti od poměru jejich vzájemné poptávky po jejich zboží. Výměnné relace v mezinárodním obchodě se vytváří ve prospěch země, která má poměrně menší poptávku po dováženém zboží ( zatímco poptávka po jejím vyváženém zboží je vysoká) a v důsledku toho má právě tato země větší výhodu z mezinárodního obchodu jako země, která má na dovážené zboží vysokou poptávku, a po jejím vývozním zboží je poptávka menší [2].
4.3 Alfred Marshall (1842 – 1924)
Neoklasická teorie mezinárodního obchodu
Předpoklady pro konstrukci neoklasických modelů: 2 země – 2 druhy zboží Nákladová teorie (počátky, teorie 3 výrobních faktorů). Technologie (je stejná a stejně dostupná v obou zemích). Náročnost na stejné výrobní faktory. Neexistují dopravní náklady. Dokonalá konkurence. Volný trh. Neuvažují inovace. Náklady výroby se vyjadřují peněžně. Výrobní faktory se stávají mobilní. Křivka reciproční poptávky – přínos A. Marshalla Na Millovu teorii reciproční poptávky navázal anglický neoklasický teoretik Alfred Marshall a rozšířil ji použitím novějších analytických forem v podobě křivky reciproční poptávky (viz.obrázek č.8).
68
pšenice
1:0,8 1:1 1:1,2 A
USA
M´ M
V USA množství pšenice za sukno
Anglie
sukno
V Anglii množství sukna za pšenici
Obrázek č.8: Křivka reciproční poptávky Zdroj:[2]
Základ mezinárodní směnné relace dvou druhů zboží je vyjádřen grafem (obrázek č.8), kde jsou na obou osách uvedena množství zboží. Jde stále o model dvou druhů zboží a dvou zemí. Křivka reciproční poptávky USA vyjadřuje množství pšenice, nabízeného za určité množství sukna. Křivka reciproční poptávky Anglie vyjadřuje množství sukna , které jsou Angličané ochotni dát za určité množství pšenice. Ze sklonu obou křivek vyplývá, že obě země jsou ochotny dávat za každou další, dodatečnou jednotku zboží druhé země stále menší množství vlastního produktu. Rostoucí dovoz vyvolává větší nasycenost, pokles tzv. mezního užitku, navíc rostoucí vývoz vlastního zboží (jako ekvivalentu za dovoz) vyvolává rostoucí náklady na dodatečnou výrobu (přechází se do horších výrobních podmínek). Rovnováha nabídky a poptávky na obou trzích (pšenice i sukna) nastává v bodě P, kde se obě přímky protínají. Při dosažení rovnováhy na trhu nabízejí USA množství pšenice OA za množství sukna OB; Anglie nabízí množství sukna OB za OA pšenice. Poměr OA:OB, neboli sklon přímky OP (tg úhlu a), udává rovnovážný mezinárodní směnný poměr, v našem případě jde o relaci 1:1. Při jiném směnném poměru, např. 1:0,8 nebo 1:1,2 lze hovořit o nerovnovážném směnném poměru, který vyvolává dodatečnou korekci buď na straně nabídky nebo na straně poptávky. V případě směnného poměru 1:0,8 dojde k růstu ceny pšenice a poklesu ceny sukna. V případě směnného poměru 1:1,2, kdy nabídka sukna je menší než poptávka po něm, dojde k růstu ceny sukna a poklesu ceny pšenice[2]. 1) Teorie příležitostných nákladů (oportunity cost) – přínos G. Haberlera Autorem této teorie aplikované na mezinárodní obchod e americký neoklasik rakouského původu Gotfried Haberler. Pracovní teorie hodnoty z pojetí klasiků je zcela opuštěna a nahrazena mezním přístupem. Cena zboží je dána mezními náklady, jež jsou dány poměrem mezi mezním zvýšením výroby jednoho výrobku a vyvolaným snížením výroby jiného zboží. Základem tohoto poměru je přesun výrobních zdrojů z produkce jednoho výrobku do produkce jiného výrobku. Obchod mezi zeměmi je výhodný pro obě strany, jestliže jejich národní substituční náklady 69
Teorie příležitostních nákladů – přínos G. Haberlera
Křivka reciproční poptávky – přínos A. Marshalla
jim odpovídající národní směnné poměry se navzájem liší a mezinárodní směnný poměr se pohybuje mezi nimi. Podstata příležitostných nákladů bývá vyjadřována tzv. křivkou výrobních možností, která vyjadřuje všechny možné kombinace výroby dvou výrobků při využití zdrojů, jež má určitá země k dispozici. Směnný poměr v zemi jako mezní kategorie je dán tečnou ke křivce výrobních možností v daném bodě, vyjadřujícím určitou výrobní strukturu. pšenice
pšenice
rostoucí náklady /neoklasický případ/
konstantní náklady /klasický případ/ A
A A´
A´
A´´
A´´ D
C
ß 0
sukno
ß B
0
Graf č.3: Konstantní náklady Zdroj:[2]
B
Graf č.4:Rostoucí náklady Zdroj:[2]
Na grafu č.3 a 4 jsou naznačeny křivky výrobních možností, v prvním případě při konstantních alternativních nákladech, v druhém případě při rostoucích nákladech obětované příležitosti. Pokud jde o případ konstantních alternativních nákladů – hranice výrobních možností je vyjádřena úsečkou AB – jde o všechny možné kombinace výroby pšenice a sukna, dosažitelné při plném využití zdrojů dané země. Bod A´vyjadřuje zmenšení výroby pšenice o jednotku a přesunutí zdrojů na jednotku produkce sukna. Na výrobu druhé jednotky sukna je třeba obětovat další množství pšenice, množství produkované pšenice je vyjádřeno bodem A´´. Protože jde o případ konstantních nákladů, množství obětované pšenici na každou další jednotku sukna je stále stejné. Směnný poměr mezi oběma výrobky je dán sklonem úsečky AB, neboli tg úhlu. Na grafu č.4 je naznačena křivka výrobních možností při rostoucích nákladech substituce. Tvar křivky (konkávní) vyjadřuje situaci (obvykle předpokládanou neoklasicky) rostoucích nákladů obětovné příležitosti, tj. rostoucích nákladů při přesunu výrobních zdrojů z jednoho produktu na druhý (na příkladu nahrazování produkce pšenice výrobou sukna lze argumentovat opuštěním nejprve méně úrodné půdy a postupně až opuštěním podmínek pro původní výrobek nejvíce vhodných). V bodě D jsou alternativní náklady a tedy i směnný poměr osou výrobků dány sklonem tečny ke křivce výrobních možností v daném bodě (tzn. tg úhlu b). Jestliže se v dané zemi oba výrobky produkují v kombinaci vynaložených výrobních zdrojů odpovídající bodu C, znamená to, že země vyrábí více sukna, avšak při vyšších nákladech v podobě množství obětované pšenice. Odpověď neoklasiků na otázku, v kterém bodě křivky výrobních možností se země nachází, závisí na spotřebitelích s jejich subjektivními preferencemi. Pro znázornění spotřebitelské volby jsou užívány tzv. Křivky lhostejnosti či křivky indiferentní 70
sukno
(autorem byl Ital Vilfredo Pareto a do neoklasické teorie mezinárodního obchodu je aplikoval Američan ruského původu Wassilij Leontief). Indiferentní křivka je grafické znázornění všech možných kombinací dvou druhů zboží, které poskytují spotřebiteli stejnou úroveň uspokojení potřeb. Mezní míra substituce je dána sklonem indiferentní křivky a vyjadřuje množství jednoho zboží, které směněno za jednotku druhého zboží poskytuje spotřebiteli stejné uspokojení potřeb jako před směnou poskytovala jednotka druhého zboží. Graficky je tedy mezní míra substituce tečnou k danému bodu na indiferentní křivce. Čím vyšší je indiferentní křivka, tím vyšší je úroveň uspokojení spotřebitele. pšenice A
D
ß B
0
sukno
Graf č.5: Zobrazení křivky výrobních možností a současně indiferenční křivky Zdroj:[2]
Bod D odpovídá kombinaci výroby pšenice a sukna, která skýtá spotřebitelům nejvyšší uspokojení (křivka výrobních možností se dotýká nejvyšší dosažitelné indiferentní křivky). Jde o situaci v určité zemi bez uvažování zahraničního obchodu: národní směnný poměr vyjadřuje sklon tečny ke křivce výrobních možností v bodu D, neboli tg úhlu b. pšenice G
t1 t2 dovoz D F
E
výrob
γ 0
vývoz
ß sukno
výrob
Graf č.6: Zobrazení situace při zapojení země do mezinárodního obchodu Zdroj:[2] 71
Teorie vybavenosti výrobními faktory
Mezinárodní směnný poměr je odlišný od národního, je vyjádřen skonem tečny t2 k hranici výrobních možností v bodě E (tg úhlu g). Na světovém trhu se za sukno dostane více pšenice než v domácí zemi (viz tečna t1 v bodě D, tg úhlu b). Po zapojení země do mezinárodního obchodu začne stoupat výroba sukna, omezuje se produkce pšenice (posun po křivce výrobních možností doprava). Dochází ke zvyšování alternativních nákladů na sukno (vyjádřeno v množství omezované pšenice) a směnný poměr se posunuje až k mezinárodnímu směnnému poměru (bod E). Další zvyšování výroby sukna ztrácí smysl, protože náklady obětované pšenice vynaložené na další produkci sukna v dané zemi by byly vyšší, než je cena sukna na světovém trhu (země by se „přespecializovala“). Při odpovědi na otázku, jak velký bude vývoz sukna a dovoz pšenice v dané zemi, jsou využity indiferentní křivky uspokojení spotřebitelů. Zatímco bez zahraničního obchodu by nejvyššího uspokojení spotřebitelů bylo dosaženo v bodě dotyku nejvyšší indiferentní křivky s křivkou domácích výrobních možností tj. v bodě D, při zapojení do mezinárodního obchodu se posouvá bod nejvyššího uspokojení domácích spotřebitelů do bodu G, což je místo dotyku tečny t2 (jejíž skon vyjadřuje mezinárodní směnný poměr) s křivkou výrobních možností. Velikost dovozu vyjadřuje úsečka FG velikost vývozu je dána úsečkou FE. Čili po zapojení země do mezinárodního obchodu nový bod maximálního uspokojení při daných výrobních zdrojích dané země leží na vyšší indiferentní křivce a nad křivkou výrobních možností dané země[2]. 2) Teorie vybavenosti výrobními faktory (H – O – S přínos) (Factor Endowment Model) Autory této neoklasické teorie byli ve třicátých letech švédští ekonomové Eli Heckscher a Bertil Ohlin a později jejich pokračovatel americký profesor P. Samuelson.Teorie považuje za základ specializace zemí a mezinárodního obchodu rozdíl ve vybavení jednotlivých zemí výrobními faktory (činiteli), tj. půdou, prací a kapitálem. Podle ní jsou jednotlivé země vybaveny výrobními činiteli v různé míře a v různém poměru. Vybavenost jednotlivými výrobními činiteli v zemi ovlivňuje jejich cenu, takže cena toho činitele, kterého má země dostatek je nízká a naopak cena nedostatkového faktoru vysoká. Cena výrobních činitelů ovlivňuje zahraniční obchod země a jeho komoditní strukturu. Je-li podle teorie v jedné zemi dostatek půdy, produkuje zemědělské výrobky levněji než země s nedostatkem půdy. Tato situace vede k tomu, že pro první zemi je výhodnější vyrábět a vyvážet zemědělské výrobky a dovážet např. průmyslové výrobky ze země, jež je ve srovnání s ní vybavena hojněji jinými faktory.Podle Heckscher – Ohlinovy teorie komparativní výhoda vyplývá z relativní struktury výrobních činitelů jednotlivých zemí. Země mají komparativní výhodu v tom, že vyrábějí zboží s použitím těch faktorů, jimiž jsou vybaveny ve srovnání s jinými zeměmi hojněji, čímž vyrábějí levněji. Uvedená teorie se vyjadřuje schematicky na modelu(graf č.7) jenž zahrnuje dvě země, dva druhy zboží a dva výrobní faktory.V modelu je vždy jedno zboží náročné na práci, druhé náročné na kapitál.Z modelu vyplývají závěry o výhodnosti specializace země A na rýži (je náročná na práci, jež je v zemi A levnější) a specializace země B na ocel (je náročná na kapitál, jenž je v zemi B levnější).Teorie předpokládá dokonalou konkurenci (tj. neexistenci státních zásahů, monopolů, oligopolů) a dále nepřihlížela k dopravním nákladům. Heckscher – Ohlinova teorie se stala předmětem empirického ověřování. Provedl je 72
nejprve americký ekonom profesor Wassilij Leontief na základě metody Input – output. Leontief v r. 1954 dokázal, že Spojené státy, proti očekávání nevyvážejí výrobky náročné na kapitál, nýbrž na práci a naopak dovážejí výrobky náročné na kapitál. Toto ověření se stalo známé jako Leontiefův paradox. Leontief sám vysvětlil výsledky svého testu poukazem na to, že údajně práce v USA je mnohem produktivnější než v zahraničí, a to v důsledku vyšší kvalifikace, jež je sama o sobě kapitálem.
Graf č.7: Země a výrobní možnosti Zdroj:[2]
Neoklasická teorie byla a je předmětem kritiky pro řadu důvodů. Selhává na požadavku, že totéž zboží musí být stejně náročné na práci nebo na kapitál, a to při jakýchkoli cenových relacích výrobních faktorů v různých zemích. Dalším problematickým výchozím bodem je požadavek, že země se neliší vybaveností výrobními faktory natolik, aby to vedlo k tomu, že totéž zboží se vyrábí rozdílnými výrobními postupy. Tím se přepokládá totožnost techniky a technologie v různých zemích. Ve skutečnosti se náročnost na výrobní faktory u daného zboží liší v různých zemích a existuje i možnost substituce faktorů. Řada předpokladů Heckscher – Ohlinovy teorie je značně vzdálená realitě. Lze těžko počítat s dokonalou konkurencí na domácích i zahraničních trzích, s plným využitím zdrojů v zemích sledovaných v modelu, se stejnými vědeckotechnickými znalostmi a s abstrakcí od cel a jiných překážek obchodu. Neoklasická teorie vybavenosti výrobními činiteli nebrala zřetel na vědeckotechnické poznatky. V jejích schématu vědeckotechnické poznatky byly dány a představovaly vnější a neměnný činitel. Současně teorie předpokládala, že všechny země mají stejný přístup k vědeckotechnickým poznatkům, tj. že mají stejné znalosti. Konečně Heckscher – Ohlinova teorie vychází z toho, že různé země používají při výrobě stejnou technologii a jsou vybaveny stejnou technikou. Neodlišují se tedy vybaveností výrobními faktory do té míry, aby se totéž zboží vyrábělo s použitím různých výrobních technologií. 73
Lindnerova teorie o podobnosti ve struktuře poptávky
Kromě toho je teorie statická, neboť předpokládá, že její základní parametry tj. sklony a vědeckotechnické poznatky se v průběhu doby nemění. Jiným důvodem její kritiky je i vliv na mezinárodní obchod, neboť její aplikace by znamenala, že rozdíly v ekonomické úrovni jednotlivých zemí by se neodstraňovaly, nýbrž udržovaly. To platí především o vztahu mezi průmyslově vyspělými a rozvojovými zeměmi. Teorie vybavenosti výrobními faktory doplnil americký profesor Paul Samuelson. Podle jeho pojetí jakmile se země zapojí do mezinárodního obchodu, zvýší výrobu zboží náročného na hojný výrobní faktor a bude vyvážet. Naopak sníží výrobu zboží náročného na vzácné výrobní faktory a bude je dovážet. V této zemi se zvýší poptávka po hojném výrobním faktoru, což povede ke zvýšení jeho ceny. Nižší poptávka po vzácných výrobních faktorech povede k poklesu jejich ceny. Podle Samuelsona mezinárodní obchod vyrovnává ceny výrobních činitelů a to tím, že specializace země s hojností kapitálu na výrobu zboží náročného na kapitál vede k přelévání kapitálu do tohoto odvětví, růstu poptávky i ceny kapitálu. Obdobně specializace země s hojností práce na výrobu zboží náročného na práci způsobuje obdobnou situaci u práce. Země budou dovážet zboží náročné na výrobní činitel, jehož nemají dostatek, což bude mít za následek snížení poptávky po tomto faktoru v dovážející zemi a snížení jeho ceny[2].
4) Linderova teorie o podobnosti ve struktuře poptávky (Theory of overlapping demands) Švédský ekonom S. B. Linder v roce 1961 navrhl nové vysvětlení a zdůvodnění mezinárodního obchodu. Jeho základem je myšlenky, že země bude vyvážet ty průmyslové výrobky, pro které má uplatnění na domácím trhu. Linderovo vysvětlení se netýká zemědělských výrobků a surovin. Pro toto tvrzení uvedl tři důvody: Domácí trh umožňuje, aby si výrobce byl vědom možností dosáhnout zisk prostřednictvím daného výrobku. Firmy uskutečňují výzkum a vývoj pro uspokojení zřejmých potřeb, kterými je domácí trh. I když firma uznává význam (z hlediska zisku) zahraničních trhů, je přizpůsobení výrobku neznámému trhu náročné. Podle této teorie budou vyvážené výrobky v podstatě obdobné jako výrobky, vyráběné pro domácí trh. Zároveň se budou dovážené výrobky podobat výrobkům vyráběným v dovážející zemi a spotřebitel bude rozhodovat podle ceny. Uvedený názor vede k závěru, který je v rozporu s tradiční teorií, a to, že čím více se budou výrobky překrývat, tím větší jsou možnosti pro mezinárodní obchod. Pochybnosti vyvolala zejména Linderova výchozí myšlenky, že výrobce nebude přihlížet k potřebě přizpůsobit se zahraniční poptávce. Lidnerova teorie může částečně vysvětlovat výměnu zboží mezi zeměmi s velkým domácím trhem, nelze ji však aplikovat na země jako je Jižní Korea, o Hong Kongu nebo Singapuru nehovoře[2].
74
4.4
Komparativní výhody a nevýhody české ekonomiky
4.4.1
Komparativní výhody
ovlivňují relativní postavení určité země v zapojení do mezinárodní dělby práce a jsou zohledňovány, příp. zdůrazňovány jako kritéria efektivní struktury zapojení země do mezinárodního obchodu, hodnocení komparativních výhod ČR odpovídá určitému vývojovému stadiu dosažených přírodních a ekonomických podmínek v závislosti na mezinárodním prostředí,
geografické a přírodní:
geografické podmínky přinášejí výhodu tranzitní (průvozní) , výhodu relativně bohatého výskytu minerálních zřídel a přírodních faktorů výhodných pro rozvoj lázeňství, bohatý přírodní reliéf: hory i nížiny, lesy, jezera, bohatství fauny i flóry příznivé podmínky pro rozvoj turistiky,
demografické:
poměrně vysoká kvalifikace obyvatelstva (může být i nevýhodou –drahá pracovní síla),
ekonomické:
určitá dosažená úroveň zprůmyslnění země (přičemž však u velké části průmyslových odvětví, oborů, výrob lze konstatovat technické, technologické zaostávání jako výsledek nedostatečné specializace jak samotné průmyslové výroby, tak i v oblasti výzkumu a vývoje), atraktivita architektonických a jiných kulturních památek (jako výsledek kulturně-historických tradic země) pro zahraniční cestovní ruch, avšak i v mezinárodní směně kulturních statků a užitého umění[2].
4.4.2
Komparativní nevýhody
geografické a přírodní:
relativně malá geografická rozloha, ovlivňující nekomplexnost surovinové báze, klimatické podmínky mírného pásu pochopitelně limitují možnosti některé zemědělské produkce (jižní, subtropické, tropické plodiny), ekologické znehodnocení či ohrožení přírody (dopad ekonomických podmínek na kvalitu životního prostředí) Na tomto aspektu se však v poslední době dost pracuje a hodně se zlepšil.
demografické:
relativně malý počet obyvatel – omezující faktor z hlediska jak velikosti vnitřního trhu, tak objemu domácích pracovních sil,
ekonomické:
nedostatek domácího kapitálu[2]. 75
Komparativní výhody a nevýhody české ekonomiky
Teritoriální skladba českého ZO (v mil. Kč) Ukazatel 2007 1 041 960 Dovoz celkem z toho 844 501 -vyspělé tržní ekonomiky 746 915 z toho: EU (25) 342 274 z toho: Německo 54 485 Slovensko 75 952 -rozvojové ekonomiky -evropské tranzitivní 5 940 ekonomiky -Společenství nezávislých 62 932 států 47 823 z toho: Rusko 2) 51 354 -ostatní 50 074 z toho: Čína 1 281 -nespecifikováno 1 005 894 Vývoz celkem z toho 927 318 -vyspělé tržní ekonomiky 868 394 z toho: EU (25) 371 749 z toho: Německo 78 945 Slovensko 29 353 -rozvojové ekonomiky -evropské tranzitivní 20 745 ekonomiky -Společenství nezávislých 20 104 států 12 116 z toho: Rusko 2) 5 341 -ostatní 4 613 z toho: Čína 3 033 -nespecifikováno
2008 (leden-září) 1 249 279 1 024 896 904 189 402 494 66 312 77 081 7 961 71 267 51 362 66 595 64 926 1 477 1 234 508 1 135 849 1 067 061 461 212 100 073 37 495 26 022 28 360 16 722 5 827 5 148 955
Tabulka č.9 : Teritoriální skladba českého zahraničního obchodu Zdroj:[15]
Z tabulky jasně vyplývá, že ČR nejvíce obchoduje se zeměmi EU, což potvrzuje i následující graf.
76
Dovoz a vývoz za leden až září 2008 podle skupin zemí 90,0%
86,4%
80,0%
72,4%
70,0%
h c 60,0% e t n 50,0% e c o r 40,0% p v 30,0% lí d 20,0% o p
vývoz dovoz
7,5% 6,2% 2,2% 3,9% 3,0% 1,6%
10,0% 0,0%
U E
O V S E
í n ržt é l ě p sy v í n t a ts o
yk i m o n o k e
yk i m o n o k e é v o j o v z o r
5,7% 2,1%0,6% 2,3% í n ivt iz n a rt é ks p o rv e
yk i m o n o k e
skupiny zemí
h cý ls iv á z e n vít s n e č e l o p s
5,3% 0,5% 0,1% 0,1% í n t a ts o
ů t tá s
Graf č. 8: Dovoz a vývoz za leden až září 2008 Zdroj:[15]
Graf č.9 : Struktura vývozu s dovozu Zdroj:[15] 77
o n á v o kfi ic e p s e n
Komoditní skladba českého ZO (v mil. Kč) Skupina podle SITC 2007 1 041 960 Dovoz celkem z toho 41 355 0-potraviny a živá zvířata 5 181 1-nápoje a tabák 2-surové materiály, 30 159 nepoživatelné, s výjimkou paliv 3-minerální paliva, maziva a 79 028 příbuzné materiály 4-živočišné a rostlinné oleje, 2 781 tuky a vosky 5-chemikálie a příbuzné výrobky 122 033 6-tržní výrobky tříděné hlavně 212 262 podle materiálu 7-stroje a dopravní prostředky 439 576 8-průmyslové a spotřební zboží 109 391 9-komodity a předměty obchodu 193 1 005 894 Vývoz celkem z toho 26 502 0-potraviny a živá zvířata 6 326 1-nápoje a tabák 2-surové materiály, 28 271 nepoživatelné, s výjimkou paliv 3-minerální paliva, maziva a 28 826 příbuzné materiály 4-živočišné a rostlinné oleje, 723 tuky a vosky 5-chemikálie a příbuzné výrobky 59 794 6-tržní výrobky tříděné hlavně 234 742 podle materiálu 7-stroje a dopravní prostředky 502 321 8-průmyslové a spotřební zboží 117 082 9-komodity a předměty obchodu 1 306
2008 (leden-září) 1 249 279 49 005 7 344 39 100 89 907 3 020 143 928 269 550 509 453 137 495 478 1 234 508 33 269 6 304 35 034 33 348 756 74 352 279 420 628 279 142 964 783
Tabulka č.10: Komoditní skladba českého vývozu a dovozu Zdroj:[15]
Jak můžeme poznat z tabulky nejvíc se k nám dováží a zároveň i od nás vyváží stroje a dopravní prostředky, což opět vidíme i z následujícího grafu.
78
Komoditní skladba českého vývozu a dovozu za období leden 2008 až září 2008
50,90%
40,80%
h c e t n e c o r p v lí d o p
22,60% 21,60%
11,50% 7,20% 3,90% 3,10% 2,70% 2,70% 2,80% 0,20%0,10% 0,60% 0,50% 0
1
2
3
4
11,00% 11,60%
6,00% 0,10% 0,03% 5
6
7
8
9
dovoz skupiny výrobků podle SITC
vývoz
Graf č.10: Komoditní skladba českého vývozu a dovozu Zdroj:[14] v mld. Kč CIF (běžné ceny) CZK billion CIF (current prices) PL ( 120,4 ) DE ( 552,7 ) CZ Česká republika Czech republic CZ
PL Polsko Poland SK ( 113,5 )
SK Slovensko Slovakia AT Rakousko Austria
AT ( 76,4 )
DE Německo Germany
Obrázek č.8: Dovoz ze sousedních zemí za leden až říjen 2008 Zdroj:[14]
79
v mld. Kč CIF (běžné ceny) CZK billion CIF (current prices)
DE ( 651,9 ) CZ Česká republika Czech republic CZ
PL Polsko Poland SK Slovensko Slovakia AT Rakousko Austria DE Německo Germany
Obrázek č. 9: Vývoz do sousedních zemí za leden až říjen 2008 Zdroj:[14]
4.4.3 Obchodní bilance
Vývoj a současný stav obchodní bilance
Vývoj a současný stav obchodní bilance (v mld. Kč) 2003 2004 2005 2006
2007
2008(leden-září)
dovoz celkem
973,2 1241,9
1386,3
1325,7
1041,96
1249,3
vývoz celkem
908,8 1121,1
1269,6
1254,4
1005,89
1234,5
bilance celkem
-64,4
-116,70
-71,30
-36,10
-14,80
-120,80
Tabulka č 11: Vývoj a součastný stav obchodní bilance. Zdroj:[14]
Kromě kursových pohybů má výrazný podíl na celkové hodnotě vývozu, dovozu a bilance i změna zbožové struktury a zejména pak pohyby cen objemově významných zbožových položek. V důsledku změn a pohybů kursů může ovšem docházet ke značným změnám v hodnotovém vyjádření obchodovaných položek, aniž by se podstatně měnily objemy vývozu nebo dovozu v množstevním vyjádření. Rok 2004 byl dvanáctým rokem zahraničního obchodu samostatné České republiky. Vývoz v Kč se zvýšil z 908,8 mld. v roce 1999 na 1234,5 mld. v roce 2004 ( a to jen za první tři čtvrtletí), což znamená nárůst o 35,8% a průměrný roční přírůstek 7,668%. Dovoz v Kč se zvýšil z 973,2mld. na 1249,3mld., což znamená nárůst o 28,37% a průměrný roční přírůstek o 6,674%. Za toto uplynulé období jsme vyvezli zboží za 6794,29 mld. Kč. Dovoz je vyšší, a to 7218,36 mld. Kč. Náš vývoz pokrýval průměrně 94% dovozu. Rok 2004 je pro český ZO skutečně přelomový. Za leden až září vývoz vzrostl o 22,7% a dovoz o19,9%. K výraznému zrychlení růstu vývozu i dovozu došlo zejména od května, kdy jsme vstoupili do EU[14].
80
vývoj obchodní bilance
0,00 č K -40,00 . ld m -80,00 v e c-120,00 n la i b í -160,00 n d o h c b o
-36,1
-64,4 -120,8 3 0 0 2
-116,7
4 0 0 2
5 0 0 2
-14,8
-71,3
6 0 0 2
ř á zn e d í) le (8 0 0 2
7 0 0 2
roky
obchodní…
Graf č.11: Vývoj obchodní bilance Zdroj:[14]
Trvale deficitní obchodní bilance negativně působí na běžný účet, což je však částečně eliminováno trvale aktivním saldem bilance služeb. Saldo finančního účtu je v posledních letech také aktivní, především v důsledku přílivu zahraničních investic a převyšuje deficit běžného účtu, takže platební bilance je kladná a přispívá ke zvyšování devizových rezerv. Česká republika se řadí k zemím s vysokým podílem vývozu i dovozu na HDP, což je pro menší země typické. Ukazatel 2008 Bilance celkem v tom:
měsíc 1.
Month 2.
3.
4.
5.
6.
7.
10 266 13 468 14 215 4 939 4 622 9 836 -846
8.
-171
9.
10.
11.
12.
1.-12. 1.-10.
2008 Balance, 13 715 8 136 12 531 -2 796 87 915 78 180 total
363 -vyspělé tržní 34 196 34 165 34 251 24 680 25 308 31 708 23 891 27 355 36 340 33 081 38 482 19 551 009 ekonomiky
304 976
420 668
349 188
z toho: EU27 38 219 37 290 37 881 30 201 31 784 36 442 28 915 30 802 37 674 39 980 45 746 25 733
z 9 366 10 361 10 164 7 920 8 417 6 212 7 031 4 225 7 435 7 526 9 245 4 252 92 155 78 658 toho: Německo 6 349 Slovensko -rozvojové -4 356 ekonomiky -evropské 1 056 tranzitivní ekonomiky -Společenství nezávislých -8 569 států
Indicator
6 434 7 586 6 397 7 526 6 977 6 363 7 385 7 145 8 891 8 869 7 004 86 927 71 054 -3 773 -3 333 -3 362 -3 605 -3 937 -4 382 -5 202 -4 379 -5 894 -6 471 -4 276
-52 971
-42 224
-6 792 -5 115 -6 549 -5 674 -6 084 -7 637 -6 560 -3 121 -1 369 -2 499 -5 704
-65 672
-57 469 -47 983 -141 445 -138 961
Developed market economies EU27 Germany Slovakia
Developing economies European 1 968 1 410 2 227 1 388 1 576 1 188 1 269 1 514 2 623 1 809 1 653 19 680 16 218 transition economies CIS
-11 940 -11 z toho: Čína 707
-11 952 -11 662
-12 846 -12 524
-11 923 -11 702
-12 635 -12 346
-13 273 -13 093
-13 726 -13 528
-16 813 -16 603
-16 346 -16 102
-19 992 -19 695
-18 554 -18 924
-13 868 -13 766
-56 441 -173 867 -171 651
nespecifiková -121 no
-148
-151
-135
-159
-155
-180
-220
-294
-313
-236
-152
-2 264 -1 876 Unspecified
z toho: Rusko -7 529 -6 023 -4 275 -5 113 -4 961 -5 437 -6 500 -5 284 -1 649 -1 213 -2 672 -5 785 -ostatní 1)
Russian Federation Other 1) China
for information: OECD
k informaci: 296 30 164 29 735 29 291 20 080 20 293 26 320 19 414 22 108 29 011 24 956 31 615 13 234 OECD 222
251 373
2008 Bilance celkem
2008 Balance, 81 653 total
11 954 13 171 9 212 6 748 9 745 14 791 6 014 3 277 10 693 -3 953
81
v tom: -vyspělé tržní 45 374 40 892 38 228 34 937 38 178 37 999 32 457 31 345 40 572 31 480 ekonomiky
371 461
z toho: EU27 49 967 43 953 43 589 39 993 45 784 42 816 39 456 35 985 45 325 42 803
429 671
z 11 829 8 152 9 542 7 468 10 421 9 953 9 948 9 222 11 891 10 815 toho: Německo Slovensko -rozvojové ekonomiky -evropské tranzitivní ekonomiky -Společenství nezávislých států
EU27
99 240
Germany
7 486 7 411 7 454 8 284 7 612 8 349 7 096 7 288 8 701 9 337
79 017
Slovakia
-7 051 -6 387 -4 967 -4 828 -4 406 -3 090 -3 600 -4 768 -5 796 -7 470
-52 363
1 234 1 397 379 -11 238
Developing economies European 13 562 transition economies
1 357 1 361 1 400 1 353 1 145 1 476 2 462
-8 062 -9 992 -8 584
-10 432
-88 048
-9 448 -8 132 -8 831 -5 460 -7 870
-15 509 -15 236
-19 941 -19 548
-22 258 -21 886
-72 073 -163 307 -160 558
-104
-158
-298
347
z toho: Rusko -8 278 -7 090 -7 998 -7 223 -8 609 -7 484 -6 959 -5 379 -4 603 -8 449 -16 097 -15 z toho: Čína 828
-14 370 -14 116
-14 127 -13 883
-15 790 -15 549
-14 694 -14 475
-14 741 -14 528
nespecifiková -268 no
-299
-309
-344
-262
2 672 -284
-ostatní 1)
-15 780 -15 510
2008 99,9
Russian Federation
Unspecified
Other 1) China
309 576
Čína, KLDR, Kuba, Laos, Mongolsko, Vietnam.
Krytí dovozu vývozem v %, 105,7 107,5 107,0 102,6 102,3 104,8 99,6 celkem
CIS
for information: OECD 1) China, North Korea, Cuba, Laos, Mongolia, Vietnam.
k informaci: 36 844 33 374 31 164 29 413 32 698 32 955 27 461 26 091 34 474 25 101 OECD 1)
Developed market economies
106,9 103,5 105,6 98,4
2008 Exports in percent of 103,7 103,9 imports, total
v tom: Developed -vyspělé tržní 124,2 123,8 120,7 116,0 115,6 119,5 115,2 118,4 123,2 117,6 121,8 114,0 119,1 119,3 market ekonomiky economies z toho: EU27 130,2 128,8 125,5 121,9 122,1 125,0 120,6 123,0 126,7 124,1 129,2 120,9 124,8 124,7 EU27 z 117,8 120,3 117,5 114,8 115,2 110,8 112,7 107,7 113,2 111,5 114,8 109,0 113,8 114,0 Germany toho: Německo 170,7 Slovensko -rozvojové 59,2 ekonomiky -evropské 410,2 tranzitivní ekonomiky -Společenství nezávislých 38,5 států z toho: Rusko 29,4 -ostatní 1)
7,5
z toho: Čína 7,2 nespecifiková 37,6 no
169,8 171,9 161,1 166,3 162,2 161,1 172,7 164,3 169,2 175,1 171,7 168,0 166,8 61,4
70,0
69,3
64,9
65,1
59,5
57,4
61,0
57,9
54,4
61,5
Slovakia
Developing 61,5 62,4 economies European 405,0 394,4 transition economies
470,0 357,5 6 x
337,3 396,8 253,9 309,2 364,9 6 x
439,7 5 x
48,2
59,6
50,1
58,2
55,6
48,0
53,5
75,5
87,2
79,4
57,9
58,4
56,6
38,6
52,3
44,3
48,6
46,5
40,3
46,4
80,1
83,1
70,0
45,0
50,5
49,3
6,9
9,1
7,9
8,7
9,3
10,7
7,0
6,6
7,5
10,6
8,6
8,4
8,1
6,7
8,6
7,5
8,4
8,6
9,9
6,4
6,0
7,1
7,4
7,8
7,6
7,6
31,3
36,4
37,6
34,1
36,3
38,2
31,4
24,1
25,0
31,8
40,1
32,7
32,1
CIS Russian Federation Other 1) China Unspecified
for k informaci: 121,6 120,9 117,9 113,1 112,7 116,3 112,5 115,0 118,7 113,4 117,9 109,5 115,8 116,1 information: OECD OECD 2008 Krytí dovozu vývozem v %, 106,0 106,4 104,5 103,1 104,9 107,2 103,0 101,9 105,1 98,2 celkem
2008 Exports in percent of 104,0 imports, total
v tom: -vyspělé tržní 130,3 125,8 124,4 120,6 125,0 124,1 121,2 124,7 125,5 119,2 ekonomiky
82
Developed 124,0 market economies
z toho: EU27 137,5 130,7 131,1 126,3 134,1 130,3 129,1 131,9 131,8 130,2 z 121,7 114,0 117,2 112,0 119,8 117,6 118,8 119,6 120,8 119,4 toho: Německo
131,2 118,0
Germany
174,2 Slovensko -rozvojové 48,1 ekonomiky -evropské 196,9 tranzitivní ekonomiky -Společenství nezávislých 37,9 států
166,2 166,9 167,4 165,2 172,0 161,1 172,1 174,4 176,9
169,6
Slovakia
52,0
56,8
z toho: Rusko 36,3 -ostatní 1)
58,4
60,8
60,7
70,4
64,0
55,1
55,4
49,1
368,4 124,9 271,3 340,1 327,9 325,3 342,3 376,4 7 x
EU27
Developing economies European 284,7 transition economies
50,3
44,2
51,1
44,6
50,2
55,7
47,7
67,8
57,3
50,6
42,1
38,2
44,4
37,7
44,5
47,7
49,7
60,5
44,2
44,2
CIS Russian Federation Other 1)
8,5
9,1
7,1
7,4
6,6
8,6
6,5
6,1
6,1
4,8
7,0
z toho: Čína 8,1
8,2
6,6
6,7
6,2
8,2
6,1
5,8
5,8
4,6
6,5
nespecifiková 27,0 no
24,7
26,5
28,8
37,9
7x
39,0
70,1
59,0
39,2
108,2 Unspecified
k informaci: 124,5 121,1 120,0 117,5 121,6 121,1 118,1 120,7 121,9 115,4 OECD 1) 1)
China
for 120,1 information: OECD
Čína, KLDR, Kuba, Laos, Mongolsko, Vietnam. China, North Korea, Cuba, Laos, Mongolia, Vietnam.
V mil.Kč FOB/CIF ( běžné ceny)
Tabulka č 12 : Zahraniční obchod za leden až říjen 2008 podle skupin zemí Zdroj:[15]
4.4.4
Současné problémy českého ZO a možnosti jejich řešení
Mezi podnikateli v zahraničí převládá názor o cenové přístupnosti a také, že české výrobky jsou nižší technologické vyspělosti oproti takovým zemím jako je například Německo. Česko má mnohdy přívlastek – levné, české zboží. Zahraniční obchodník u českého zboží požaduje automaticky o deset i více procent nižší cenu, než akceptuje u stejného zboží původem třeba právě z Německa. Často je proto nutné nižší cenu zákazníkům nabídnout, což z dlouhodobého hlediska image našich výrobků podkopává. (Bez ohledu na to, že české výrobky, z dřívějška hlavně československé, mají v některých částech světa slušnou pověst.) Tato image se velmi mírně vylepšila po vstupu země do EU. Z českých výrobků jsou ve světě známé hlavně produkty jako je pivo, automobily a sklo. Dalším mínusem je pro nás jak zahraničí negativně hodnotí drobnou kriminalitu, přístup Čechů k cizincům a slabé jazykové znalosti. Česko se vloni pustilo do vůbec první televizní reklamní kampaně na kanálech CNN, BBS či Discovery, kde nabídlo zemi, kde se zastavil čas. Podnikatelé sledující tuto reklamní kampaň byli upřímně zděšeni skanzenem hradů, luhů a hájů. V prezentaci nebylo ani slovo o tom, že České republika vybudovala moderní infrastrukturu, má kvalitní služby na evropské úrovni, že jsou tu moderní shopping centra či zajímavé kluby pro mládež. V důsledku toho jsme také vnímáni jako „země bodrých venkovanů, kteří čekají co přijde“. Jak jsem již nepatrně nastínila, problém je v tom, že propagace České republiky není dostatečně silná a spíš ji zajišťují úspěšné kontrakty firem, než vládní místa. Až dosud neměla ČR žádnou jednotnou propagační kampaň.Vláda slíbila, že se situace změní a shodla se na tom, že země skutečně potřebuje koncepci jednotné prezentace 83
Problémy českého zahraničního obchodu a možnosti jejich řešení Další informace
http://www.mpo .cz/
v zahraničí. Česko by mělo být ve světě vnímáno jako vyspělá a konkurenceschopná země s rozvinutou infrastrukturou a kvalifikovanou pracovní silou plnou nápadů a technických inovací. Vizuální podoba propagace by měla být jednotná. V polovině roku 2004 již začaly agentury Czech Trade, CzechInvest a CzechTourism používat jednotný název a logo České republiky, které je spojením motivu národní vlajky a názvu země. Kromě nich přijaly logo za své i některé soukromé subjekty. Ministerstvo průmyslu a obchodu má v plánu prezentační kampaň, která má oslovit zejména občany členských států Evropské unie, kam putuje většina našeho vývozu, ale i další perspektivní exportní teritoria, kde bude možné při propagaci využít pozitivní obraz členství v unii. Novým prvkem podpory vývozců prostřednictvím služeb v zahraničí bude také spolupráce mezi Ministerstvem zahraničí a Ministerstvem průmyslu a obchodu. Každá firma se dozví, co od velvyslanců, obchodních radů a ředitelů Czech Trade budou moci získat. Stát si dal za cíl poskytovat kvalitní služby pro české firmy, pomáhat při hledání obchodního partnera a zakládání zastoupení. Předpokladem k těmto změnám má být vytipování klíčových oborů a zemí. Projekt systému řízení služeb státu v zahraničí má být vyzkoušen na devíti vybraných velvyslanectvích. V létě budou vyhodnoceny první zkušenosti. Dalším problémem je nižší podíl vývozu malých a středních firem ve srovnání se zeměmi Evropské unie (37 % oproti 50 % v unii). Důvodem je nejen omezenější přístup ke kapitálu, ale i jejich nedostatečná marketingová prezentace. Ke zlepšení tohoto problému přispívá program Marketing (jeden z jedenácti programů Operačního programu Průmysl a podnikání). Tento program poskytuje dotace malým a středním podnikatelům do 250-ti zaměstnanců, kteří jsou právnickou osobou. Dotace lze využít kdekoli v zahraničí [15].
Další informace
http://www.mpo. cz/
4.4.5
Členství ČR v mezinárodních ekonomických organizacích a jeho význam pro zapojení do mezinárodního obchodu
ČR je členem mezinárodních ekonomických organizací OSN(ekonomický význam má spíš jen výbor při OSN: UNCTAD), OECD, WTO (GATT) a mezinárodní ekonomické integrace EU.UNCTAD je Výbor spojených národů pro obchod a rozvoj. Jeho hlavními úkoly je rozvoj obchodu, investic a příležitostí pro rozvojové země, pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů souvisejících s celosvětovými globalizačními procesy a nutností zlepšení jejich zapojení do světové ekonomiky. Pro ČR má význam zdroje ekonomických informací o rozvojových zemích a o zemích s transformující se ekonomikou a podporuje navazování konkrétních obchodních kontaktů s rozvojovými zeměmi. OECD je zkratka pro „Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj“. Je to mezinárodní organizace, která sdružuje třicet hospodářsky významných, průmyslově vyspělých států světa. Jejími hlavními cíli je dosažení maximálního tempa hospodářského růstu, růst zaměstnanosti, vzestup životní úrovně při zachování finanční stability a rozvoj světového obchodu. Těžiště činnosti OECD a smysl její existence spočívá v práci tzv. věcných (odborných) výborů a jejich pracovních skupin, kterých jsou přibližně dvě stovky a které jsou složeny z vládních expertů a 84
tvůrců hospodářské politiky všech členských zemí. OECD se zabývá prakticky všemi oblastmi hospodářské politiky v jejím širokém pojetí (hospodářská politika; životní prostředí; rozvojová spolupráce; obchod; veřejná správa; finanční, fiskální a podnikové záležitosti; věda, technologie a průmysl; vzdělávání; zaměstnanost a sociální věci; potravinářství, zemědělství a rybářství; doprava; místní rozvoj). WTO je Světová obchodní organizace, která vznikla v roce 1995 z mezinárodně uznávané dohody GATT (1948). GATT byla sjednána s cílem liberalizace mezinárodního obchodu, snížení cel, nediskriminace a vzájemných výhod pro partnery v mezinárodním obchodu. Československo patřilo k zakládajícím členům GATT. Zahraniční obchod byl před druhou světovou válkou i v prvních poválečných letech velmi intenzivní a orientoval se zejména na země západní Evropy a USA. Změna politického a ekonomického systému zabránila aktivní účasti v dalších letech.Organizace WTO má za cíl, kromě původních cílů GATT, zvýšit výrobu a obchod a neničit přitom životní prostředí (tzv. udržitelný rozvoj), odstranit technické a ostatní překážky a uvolnit obchod se službami.Pro Českou republiku znamená členství v této organizaci nejen potřebné upevnění mnohostranného právního a institucionálního řádu pro provádění českého zahraničního obchodu, ale také získání konkrétní představy pro prosazování a obhajování obchodně politických a ekonomických zájmů ČR a českých subjektů, hlavně vůči silnějším obchodním zemím. Pomáhá ČR lépe se integrovat do globální ekonomiky a zlepšuje přístup na zahraniční trhy[15].
4.5
Otázky ke kapitole
Otázky ke kapitole
1) Na které období lze rozdělit vývoj teorií mezinárodního obchodu? 2) Definujte země, které jsou považovány za kolébku klasické teorie mezinárodního obchodu. 3) V čem spočívá podstata teorie absolutních nákladů? 4) Uveďte odlišení neoklasické teorie ZO od klasické teorie ZO. 5) Kdo je autorem teorie samoregulace obchodní bilance? 6) Uveďte předpoklady, o které se opírá model klasické teorie zahraničního obchodu.
4.6
Samostatná práce studenta
1) Proveďte komparaci klasické a neoklasické teorie zahraničního obchodu.
4.7
Případová studie
Současný zahraniční obchod je charakterizován vysokým stupněm liberalizace. Na příkladu zahraničněobchodní politiky ČR rozeberte pojmy liberalizace a protekcionismus. Které významné teorie zahraničního obchodu položily základy liberalismu a které protekcionismu?
85
4.8
Shrnutí
Klasická teorie mezinárodního obchodu je postavena na těchto základních předpokladech: pracovní teorii hodnoty – práce jako jediná vytváří hodnotu, dvě země - dva druhy zboží, náklady výroby jsou konstantní a poměr výnosů k nákladům je stálý – chyběl rozvoj inovací a technologií, výrobní faktory jsou mobilní uvnitř země, existence dokonalé konkurence, svoboda mezinárodního obchodu, obchodujeme v poměru 1:1, nezvažujeme dopravní náklady, nezvažujeme inovaci a vědeckotechnický pokrok, rozdělení důchodů v zemi se nemění pod vlivem výnosů z účasti na mezinárodním obchodě, ve vzájemném obchodu dosahují země stejné výhody[2]. Základem této teorie je skutečnost , že největší výhody a následně i celospolečenský blahobyt přináší národům taková mezinárodní dělba práce, při které se země, tzn. ekonomiky celku a jednotlivé firmy, specializují na výrobu výrobků, u kterých dosahují absolutně nejnižší náklady [2]. Teorie komparativních nákladů – přínos Davida Ricarda Podstata teorie komparativních nákladů je založena na tezi, že určitá země se bude specializovat na výrobu a export takového zboží, při jehož výrobě dosahuje nižší komparativní náklady jako partnerská země a bude dovážet takové zboží, při výrobě kterých mají jiné země nižší komparativní náklady. Zákon vzájemné poptávky - přínos J.S. Milla Přínos J.S.Milla spočívá v tom, že se pokusil o zformování výměnných relací v mezinárodním obchodě novým, přesnějším způsobem – takovým, že spolu s faktorem komparativních nákladů zavedl do modelu mezinárodního obchodu i faktor poptávky. Neoklasická teorie mezinárodního obchodu Předpoklady pro konstrukci neoklasických modelů
2 země – 2 druhy zboží. Nákladová teorie (počátky, teorie 3 výrobních faktorů). Technologie (je stejná a stejně dostupná v obou zemích). Náročnost na stejné výrobní faktory. Neexistují dopravní náklady. Dokonalá konkurence. Volný trh. Neuvažuje se o inovaci. Náklady výroby se vyjadřují peněžně. Výrobní faktory se stávají mobilní.
86
Teorie příležitostných nákladů (oportunity cost) – přínos G. Haberlera Podstata příležitostných nákladů bývá vyjadřována tzv. křivkou výrobních možností, která vyjadřuje všechny možné kombinace výroby dvou výrobků při využití zdrojů, jež má určitá země k dispozici. Teorie vybavenosti výrobními faktory (H – O – S přínos) Teorie považuje za základ specializace zemí a mezinárodního obchodu rozdíl ve vybavení jednotlivých zemí výrobními faktory (činiteli), tj. půdou, prací a kapitálem. Vybavenost jednotlivými výrobními činiteli v zemi ovlivňuje jejich cenu, takže cena toho činitele, kterého má země dostatek je nízká a naopak cena nedostatkového faktoru vysoká. Linderova teorie o podobnosti ve struktuře poptávky. Jeho základem jsou myšlenky, že země bude vyvážet ty průmyslové výrobky, pro které má uplatnění na domácím trhu. Teorie výrobního cyklu – přínos R. Vernona Vernon konstatoval, že výroba nových výrobků prochází třemi stupni (fázemi): úvodním stupněm, stupněm dospívání, stupněm standardizace.
Úspory z rozsahu Velké firmy využívají velkovýroby k úsporám prostřednictvím specializace ve strojích a zařízení, technologii, v pracovních silách, slevami od subdodavatelů, od nichž nakupují velká množství výrobků. Výchozím bodem této teorie je představa, že velký domácí trh umožňuje vývoz výrobků, které se vyrábějí se zmenšenými náklady a ty se pak snižují úměrně s prodejem výrobků.
87
88
5
DEFINICE A OBCHODU
PODSTATA
ZAHRANIČNÍHO
Definice a podstata zahraničního obchodu
Cíle kapitoly Seznámit studenta se základními pojmy zahraničního obchodu, s jeho členěním, funkcemi, důvody vzniku a v neposlední řadě i s vlivem zahraničního obchodu do národohospodářské situace v zemi. Klíčové slova Vnější ekonomické vztahy, zahraniční obchod, význam zahraničního obchodu, zahraničněobchodní politika státu.
5.1
Další informace
http://www.mpo .cz/
Rozsah a obsah pojmu
Vnější ekonomické vztahy jsou přesahují hranice státu.
ekonomické činnosti, které svým rozsahem
Základnou, z níž se různé formy ekonomických vztahů vyvinuly, byl zahraniční obchod. Jak docházelo k rozvoji výrobních sil v jednotlivých etapách historie společnosti, tak se postupně rozšiřovaly i vnější ekonomické vztahy. Rozvoj zahraničního obchodu – nejstarší formy mezinárodních ekonomických vztahů – nastal poté, když se objevil takzvaný všeobecný ekvivalent. Byl jim v různých etapách vývoje například pazourek, jantar, zlato a nakonec peníze, zpočátku ve formě kovové, později papírové. K rozvoji ZO velmi přispěly objevitelské cesty, hlavně pak obeplutí Afriky, objevení Ameriky a Austrálie. I když původní formy mezinárodní hospodářské spolupráce, to je směnu zboží za zboží, bychom mohli považovat za zastaralé, je pravdou, že dále existují pod pojmem kompenzace nebo bartery, a hrají významnou roli v realizaci zahraniční směny. Pomáhají také řešit to, co je pro mnohé země současného světa základním problémem, a sice nedostatek volně směnitelných měn a velké obtíže spojené s uplatněním vlastního zboží na zahraničních trzích. Příčinou potíží těchto zemí s vlastním vývozem je pokles poptávky po řadě komodit, který má vliv na výši světových cen, a také neúčinná distribuční síť. Význam zahraničního obchodu Pro hodnocení zahraničního obchodu v ekonomice každé země užíváme několik hledisek : Efektivnost – to je snaha soustředit úsilí v exportní politice na ty výrobky, kde může země dosáhnout maximálních úspor společenské práce. Na tyto produkty je pak soustředěn výzkum, propagační úsilí a další. I tak vyspělá země, jakou je bezpochyby Japonsko se svou komplexní ekonomikou, již dávno v minulosti zaměřila své proexportní priority pouze na několik oborů, jakými byla elektronika a optika, výroba dopravních prostředků (automobily, motocykly) a robotizace. Čím je ekonomika menší a tím otevřenější, mělo by být soustředění sil na udržení vývozu důraznější.
89
Význam zahraničního obchodu a hlediska hodnocení
Proporcionalita – naprostá většina zemí má ekonomiku nekomplexní a jejich ekonomický rozvoj je diktován nezbytností zajistit potřebné zboží v zahraničí. Je jenom velmi málo zemí na světě, které mají dostatečně velký domácí trh a průmyslovou základnu schopnou soběstačného vývoje. Jsou to země, které mají komplexní surovinovou základnu a jsou schopné pokrýt potřeby vlastní domácí průmyslové výroby. Mezi tyto země patří USA, Ruská federace, Čína a zčásti i Brazílie. Přesto tyto země jsou významnými účastníky mezinárodního obchodu. USA, přestože mají všechny předpoklady pro soběstačný vývoj, jsou na první příčce na světě v celkovém objemu zahraničního obchodu. Mají například obrovská ložiska ropy, ale její dovoz je v současné době levnější než domácí těžba v některých lokalitách. I taková velmoc, kterou je s ohledem na počet obyvatel a rozlohu Brazílie, si musela poradit se svým základním problémem, kterým je nedostatek energetických zdrojů a pokles cen svého klíčového vývozního artiklu – cukru. Brazílie vynaložila značné výzkumné úsilí, aby dosáhla současného stavu, kdy značná část automobilů není poháněna benzínem, respektive naftou, ale alkoholem. Brazilského příkladu následovaly i jiné země, a to nejen latinsko – americké (prodej bionafty v ČR). K hledisku proporcionality náleží i zajištění obrany země před vnitřním i vnějším nepřítelem. Pokud země čelí nebezpečí, není jiná možnost, nežli soustředit prostředky na dovoz zbraní, munice, vojenských letounů a dalšího zařízení, které mohou pomoci k zachování státnosti či udržení vlády, ale rozhodně nepřispívají k dalšímu rozvoji výrobních sil. Demonstrační efekt – vývozní program každé země představuje určitou stránku stavu a úrovně rozvoje výrobních sil dané země. A naopak dovozní program znamená způsob řešení nejen problémů proporcionality – to je opatření těch užitných hodnot, které z nejrůznějších důvodů zemi scházejí, ale také zajištění zrychlení rozvoje výrobních sil dovážející země. Jde tedy o určitou demonstraci světového technického, designového, módního trendu, který může působit pozitivně na společenský a ekonomický pokrok. Zároveň je cílem i jistý transfer světových trendů, jakými může být například šíření ekologických prvků, bezpečnost práce, nové tendence v balení, náhrada energetických a využívání netradičních zdrojů a podobně. Země orientované na vývoz, jakými jsou například Japonsko nebo SRN, věnovaly velké finanční prostředky na vytvoření pozitivních představ, které ve spotřebiteli vyvolá jenom prostá značka jejich zboží. Například označení „Made in Germany“ má ve světě pověst solidního a spolehlivého výrobku na vysoké technické úrovni se zajištěným servisem. „Made in Japan“ vyvolává zase představu výrobku na nadstandardně vysoké technické úrovni s výraznými elektronickými prvky v řízení a v poslední době taky robotizovaného. „Made in France“, uvedené na potravinách, znamená vysokou gastronomickou úroveň. „Made in Italy“ , hlavně na textilním zboží, obuvi a módních doplňcích, vzbuzuje dojem zboží velmi módního ( které ale nemusí být nutně odolné a trvanlivé, neboť je vyrobeno většinou na jednu sezonu). Označení „Made in New Zeland“ na potravinách představuje jistotu vysoce ekologického produktu, jehož výrobci využívají přírodních látek, minimální podíl umělých hnojiv při pěstování plodin apod. 90
Značka „Made in China“ nebo „Made in Taiwan“ velmi často vyvolá pocit, že jde o výrobek levný, v minulosti velmi často i nekvalitní, ale tento negativní vjem se čínští obchodníci usilovně snaží napravit zvyšováním kvality zboží (zatím ne příliš úspěšně). Jsou země, které kontrolují zda firmě poskytnout právo svůj výrobek označit jako „Made in ….“ či nikoliv. Chtějí tak zabránit, aby výrobek, který nedosahuje příslušných parametrů, poškodil pověst všech vyvážených výrobků z příslušné země. V současné době jsme svědky velkého boje určitých hnutí, zejména ekologických, s nimiž se stotožňují i některé státy, o trvale udržitelný rozvoj. Jeden z problémů, před nímž svět stojí, je, že se neustále zmenšují plochy původních lesů, probíhá jejich nekontrolované kácení a lesní porosty se neobnovují. To byl jeden z důvodů vzniku certifikátu FSC (Forest Stewardship Certificate). V důsledku toho, chce-li některý výrobce prodat dřevěný výrobek v určitých velkých obchodních domech, musí ho opatřit certifikátem – vlaječkou FSC. Tím je kupující upozorněn, že tento výrobek pochází z certifikovaného lesa, kde byl strom, z něhož produkt vzešel, skácen certifikovanou společností. Pokud příslušná firma nemá tento certifikát, nemůže výrobce jeho surovinu použít k výrobě, protože by výrobek nemohl prodat v určité obchodní síti. Znamená to, že certifikovaná společnost, kterých je relativně málo, může své certifikované dřevo prodat dráž. Ten, kdo nemá certifikované dřevo, ho může samozřejmě nadále prodávat, ale mimo centra hlavní spotřeby. [14] Na evropském trhu spotřebního zboží a strojů nelze v podstatě prodat výrobek, který by neměl označení CE. To je doklad o tom, že odpovídá nejen normě například české, ale i evropské, což musí prokázat certifikační orgány některé z členských zemí EU. Význam zahraničního obchodu lze spatřovat také ve zjištění, že čím větší je vzájemná hospodářská provázanost dvou nebo více zemí, tím jsou celkové vztahy těchto zemí stabilnější. Proto je možné označit ZO jako formu vztahů, která výrazně podporuje mírovou spolupráci a snižuje riziko konfliktů. Zahraniční obchod přispívá také k růstu vzdělanosti. Obyvatelé zemí orientovaných na vývoz nutí k intenzivnímu studiu technických novinek, forem zahraniční spolupráce a jazyků. V současnosti světový obchod již nežádá pouze jediný sólový produkt, ale vyhledává dodavatele komplexní, kteří jsou schopni pokrýt širší poptávku. Chce-li investor založit nový závod na výrobu konkrétního produktu, je pro něj absolutně nezajímavé jednat s jednotlivými výrobci nejrůznějšího zařízení, které jeho perspektivní podnik, bude vyžadovat. Takový investor-podnikatel vyhledá inženýrskou firmu nebo kancelář, které zadá základní parametry, a předpokládá, že tato firma nový provoz vyprojektuje, opatří mu nejvhodnější dodavatele z různých míst světa a předá mu v určitém dohodnutém čase provoz na klíč. V průběhu staletí se stále více stává dynamickou položkou světového obchodu výměna služeb. Pod pojmem služby se v tomto případě rozumí prodej a nákup patentů, který se realizuje prostřednictvím licenčních smluv, know-how – dovedností v oblasti techniky, inženýringu – komplexního řešení například strojního vybavení výrobního provozu, obchodních a manažerských dovedností ve všech sférách hospodářského života. Dále sem patří služby bezprostředně spojené s realizací 91
vývozu a dovozu, jakými jsou například doprava zboží, pojištění, skladování, nejrůznější finanční operace velmi úzce spojené s vývozem a dovozem (bankovní operace,leasingové, factoring, forfaiting a další). Ten, kdo vyváží jednoduché zboží do rozvojových zemí, je vlastně nepřítelem tamního zpravidla slabého průmyslu, neboť ho likviduje. Naopak spojenec je ten, kdo se rozhodne v zemi investovat a pokrývat její dovozní potřeby. Vývoz kapitálu ve formě strojů, zařízení, patentů, know-how obchodního, technického i manažerského a finančního je velmi atraktivní a dnes již standardní forma zpracování jednotlivých zemí. Podnikatel, který má odvahu realizovat takovéto projekty, dosahuje obvykle – pokud je projekt dobrý – větší ziskovost než ve své domácí zemi, a navíc si zajišťuje budoucnost. Vzdělaný podnikatel nemůže nevidět, jak se nám svět pomalu zavírá, respektive otvírá především v rámci určitých ekonomických bloků, v nichž dominují USA, EU a Japonsko. Vývoz kapitálu v uvedených formách je totiž prostředkem k tomu, aby se podnikatel udržel na trhu. Do zahraničního obchodu v širším slova smyslu patří i cestovní ruch, což je vlastně rovněž vývoz zboží a služeb. Například u Francie, Itálie, Německa, Belgie, Řecka, Tuniska, Mexika a řady jiných zemí představuje CR velmi značný podíl na celkovém hrubém domácím produktu (HDP). U některých zemí tvoří dokonce rozhodující část příjmů. Patří mezi ně řada malých zemí, například Seychely, Monako, San Marino, z těch větších je to třeba Španělsko – cestovní ruch tvoří 8 - 9% jeho HDP. Pro některé země je velmi podstatný devizový příjem vyplývající z vývozu pracovních sil, jak velmi kvalifikovaných (tzv.vývoz mozků), tak i dělnických profesí. Pro Filipíny, Pákistán, ale i třeba Ekvádor a Venezuelu, jsou příjmy posílané emigranty, kteří hlavně z ekonomických důvodů museli dočasně nebo trvale opustit svou vlast, jedny z nejvýznamnějších v platební bilanci země. Existují země, která dokonce registrují obrovské devizové příjmy od žen, které se živí v různých zemích světa jako prostitutky. Pojem Gastarbeiter, původem německý, označuje emigranty, kteří vydatně přispěli k někdejšímu německému hospodářskému zázraku koncem 50. a v 60. letech 20.století. Bez zahraničních pracovních sil by v současné době měly velké problémy takové země, jako je Švýčarsko, Francie, Velká Británie, ale i všechny ropné arabské země, které jsou členy OAPEC (Organizace arabských zemí vyvážejících ropu). Působí i v ČR. Příčinou tohoto stavu je demografický vývoj, jehož růst ve vyspělých zemích se velice zpomalil, u některých zemí je dokonce tendence k poklesu porodnosti.
Legislativa
5.2
Legislativa
Každý stát řídí svou ekonomiku prostřednictvím zákonů, nařízení, vyhlášek a dekretů. Lze říci, že každý zákon, vyhláška nebo nařízení je produktem určitého lobbismu, kde různé skupiny prosazují své vlastní zájmy.
92
V případě silničního zákona může nastat lobby výrobců automobilů, kteří budou prosazovat omezení stáří automobilů, povolených používat v silničním provozu příslušné země, zatímco dovozci ojetých automobilů budou prosazovat spíše delší životnost automobilů – budou argumentovat, že podstatné není stáří, ale technický stav vozidla. Zcela stranou mohou stát zájmy samotných občanů, přičemž ti chudší si budou chtít koupit levné auto z dovozu. Tyto střety se mohou projevit při projednávání celního i daňového zákona a mají vliv rovněž na technické normy. Podnikatel se v praxi setkává s komplexem všech těchto zákonů. V souvislosti s ochranou spotřebitele ( v ČR je to zákon 634/92 Sb. ) vliv administrativních nástrojů v posledním desetiletí výrazně stoupl. Do kategorie těchto nástrojů patří i normy, které jsou závazné pro možnost uvedení konkrétního výrobku na trh. Za normy v ČR je odpovědný Český ústav normalizační v Praze, který definuje české normy. O českých normách, zejména v oblasti potravin, lze říci, že ačkoliv některé jsou staré i desetiletí, jsou daleko přísnější než současné normy EU. Velmi přísné jsou požadavky na bezpečnost práce a ochranu zdraví, což platí především pro dětské hračky, elektrické spotřebiče a dále pro veškeré nářadí a nástroje. Odpovědnost výrobce za výrobek trvale roste a je omylem se domnívat, že výrobce chrání varování budoucího spotřebitele před případnými riziky prostřednictvím návodu k použití. V ČR jsou dozorové orgány, které řeší danou problematiku. Jedná se hlavně o tyto dozorové orgány: Česká obchodní inspekce Česká zemědělská a potravinářská inspekce Hygienické služby Veterinární správy Úřad pro technickou normalizaci, meteorologii a státní zkušebnictví Zejména v USA je výrobce odpovědný prakticky za všech okolností. Existuje zákonná i mimozákonná odpovědnost výrobce, označovaná v angličtině jako product´s liability, která se stala hrozbou amerických obchodníků. V USA jsem zažil situace, kdy v restauracích byly na stole párátka a na obalech, ve kterých byly párátka na zuby uloženy , bylo napsáno „ restaurace není zodpovědná za případnou újmu na zdraví při použití těchto párátek“. Do kategorie administrativních nástrojů patří i zákony, které mají dopad na volný pohyb osob. Jsou to podmínky stanovené pro poskytnutí trvalého pobytového či pracovního povolení v konkrétní zemi. Pokud některá země sice vydá zákon o podpoře investic, ale neumožní, aby zahraniční manažeři mohli tyto podniky spravovat, nemůže předpokládat, že podobný zákon bude mít v praxi úspěch. Samostatným tématem je vízová politika. Každému podnikateli je jasné, že existence nebo znovuzavedení vízové povinnosti neprospívá mezinárodnímu obchodu. [14]
93
94
95
Otázky a odpovědi
5.3
Otázky a odpovědi 1) 2) 3) 4) 5)
Definujte při hodnocení zahraničního obchodu hledisko Efektivnosti Definujte při hodnocení zahraničního obchodu hledisko Proporcionality Definujte při hodnocení zahraničního obchodu hledisko Demonstrační efekt Jaký produkt žádá v současnosti světový obchod Jaký zákon se týká v ČR ochrany spotřebitele 96
6) Jaké dozorové orgány v ČR dohlíží na dodržování norem, které jsou závazné pro možnosti uvedení konkrétního výrobku na trh a který ústav v ČR je zodpovědný za dodržování norem Odpovědi na otázky: 1) Efektivnost – to je snaha soustředit úsilí v exportní politice na ty výrobky, kde může země dosáhnout maximálních úspor společenské práce. Na tyto produkty je pak soustředěn výzkum, vývoj, propagační úsilí a další. 2) Proporcionalita – naprostá většina zemí má ekonomiku nekomplexní a jejich ekonomický rozvoj je diktován nezbytností zajistit potřebné zboží v zahraničí. Je jenom velmi málo zemí na světě, které mají dostatečně velký domácí trh a průmyslovou základnu schopnou soběstačného vývoje. 3) Demonstrační efekt – vývozní program každé země představuje určitou vizitku stavu a úrovně rozvoje výrobních sil dané země. A naopak dovozní program znamená způsob řešení nejen problémů proporcionality – to je opatření těch užitných hodnot, které z nejrůznějších důvodů zemi scházejí, ale také zajištění zrychlení rozvoje výrobních sil dovážející země. Jde tedy o určitou demonstraci světového technického, designového, módního trendu, který může působit stimulačně na společenský a ekonomický pokrok. 4) V současnosti světový obchod již nežádá pouze jediný sólový produkt, ale vyhledává dodavatele komplexní, kteří jsou schopni pokrýt širší poptávku. 5) Stále více se stává dynamickou položkou světového obchodu výměna služeb. Pod pojmem služby se v tomto případě rozumí prodej a nákup patentů, který se realizuje prostřednictvím licenčních smluv, know-how – dovedností v oblasti techniky, inženýringu – komplexního řešení například strojního vybavení. 6) V ČR je to zákon 634/92 Sb. 7) - Česká obchodní inspekce - Česká zemědělská a potravinářská inspekce - Hygienické služby - Veterinární správy - Úřad pro technickou normalizaci, meteorologii a státní zkušebnictví Za normy v ČR je odpovědný Český ústav normalizační v Praze, který definuje české normy
5.4
Případové studie
1) Německá firma vyrábí v České republice součástky do osobních automobilů. Určete v kterém státě se bude její produkce započítávat do HDP a kde do HNP. Uveďte národohospodářské dopady zapojení země do zahraničního obchodu. 2) Zabýváte se dovozem zboží, konkrétně potravinářských a elektrotechnických výrobků. Které povinnosti z pohledu ochrany spotřebitele v tomto případě máte? 3) Realizujte projekt uvedení plynových kotlů vyráběných v ČR na trh EU z hlediska legislativního postupu.
97
Případové studie
98
Závěr Obchod a směna paří k nejstarším tématům - a to nejen proto, že patří k nejdůležitějším hospodářským činnostem, ale i proto, že s jejich pomocí lze poznávat vznik a šíření mnoha kulturních a civilizačních jevů. Obecně uznávaná definice obchodu neexistuje, ačkoliv jich je celá řada. Např. obecná definice považuje jakoukoli směnu za obchod. Další považuje za obchod směnu prováděnou specializovanými obchodníky, uskutečňovanou pomocí peněz či probíhající na velkou vzdálenost. Různě bývá chápán i vztah mezi pojmy obchod a směna. Proto jsou zde považována za synonyma. Vývoj obchodu neprobíhá tak, že by jedna forma byla nahrazena jinou jen zdánlivě vyspělejší. Každá nová podoba obchodu spektrum možností rozšiřuje, neboť původní forma nemizí natrvalo. Např. kdykoliv se společnost ocitne v krizových situacích, vrátí se k prosté naturální směně. Různé podoby směny a obchodu se navzájem doplňují, často jedna forma může bez ostatních existovat pouze obtížně, či vůbec ne. Jinou otázkou zůstává, která forma je v určité době nejrozšířenější, určující nebo nejvýznamnější pro budoucí rozvoj obchodu, hospodářství či společnosti. Obchod je postup, jak získat nenásilně to, čeho se v určitém okamžiku na určitém místě nedostává. Bez náležité distribuce potravin, surovin i výrobků by se sotva mohli uskutečnit takové projekty, jakými byla např. výstavba velkých mohyl, hradišť, keltských oppid apod. Bez obchodu a dělby práce by se společnost nemohla náležitě rozvíjet. Obchod vycházel z vnitřních potřeb společnosti, byl a stále je jejím přirozeným atributem, a rozvíjel se proto v každém teritoriu.
99
100
Seznam použité literatury [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17]
BALÁŽ, P. Mezinárodné podnikanie. 2. vyd. Bratislava: Sprint, 2001. ISBN 80-767122-6-8 BARTONÍK, R.Teorie obchodu. Kunovice: EPI, 2003 . BARTONÍK, R. Úvod do studia ekonomických teorií. Kunovice: EPI, 2002 . BARTONÍK, R. Zahraniční obchod I. Kunovice: EPI, 2002. CODEX BOHEMIA: 1999. ISBN 80-85963-94-9 . ČERNOHLÁVKOVÁ, E. Mezinárodní obchodní operace. Praha: HZ Editio, 1998. ISBN 80-86009-20-3 . FIALOVÁ, H. Mezinárodní obchod. 1. Brno : Vysoké učení technické, 2000.ISBN 80-214-1594-0 . HERMANN, A, H. Mezinárodní obchodní podmínky. Praha: Radix, 1996. MICHNÍK, L. Zahraničný obchod. Bratislava: Sprint ,1998.ISBN 80-8884-318. PRAŽSKÁ, L.; JINDRA, J. a kol. Obchodní podnikání. Praha: Management Press, 2002. VIESTOVÁ, K. Teoria obchodu. Bratislava: Sprint, 2002. ISBN 80-88848-881. VIESTOVÁ, K. Teória obchodu. Bratislava: Sprint, 2001. Celní správa České republiky [online] .2000-2009 [cit.2006-6-12].Dostupné z WWW: VLASTIMIL BENEŠ A KOL., Zahraniční obchod,Grada Publishing, Praha, 2004, ISBN 80-247-0558-3 Český statistický úřad [online]. 2008- 2009 [cit.2008-10].Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/C40048403D/$File/w60010912.pdf Ekonomika.idnes .cz [online].1999-2009 [cit.2007-6-8]. Dostupné z WWW: http://ekonomika.idnes.cz/ekonomika.asp?r=pivo&c=A070806_105516_pivo_ spi Presweb [online] .2006-2009 [cit.2009-1-20]. Dostupné z WWW: http://www.pressweb.cz/zprava/10475-maloobchod-ubytovani-stravovanitrzby-klesly-nejvic-za-prodej-automobil%C5%AF
101
102
Diagnostický test .Řetězce vznikají v podstatě třemi způsoby, který je nesprávný ...Poklesem maloobchodních cen ..Z iniciativy velkoobchodu, maloobchodu ..Postupným růstem ..Dohodou nezávislých maloobchodních firem .Kolika způsoby vznikaly maloobchodní řetězce ..dvěma ...třemi ..čtyřmi ..pěti .Vyberte činnost, která nepatří do věcné přípravy zboží: ..třídění ...doprava ..manipulace ..instalace .Obchodní metoda je: ..volba typu obchodní smlouvy uzavřené mezi obchodními partnery ...způsob, jakým se zboží dostává od výrobce ke spotřebiteli ..způsob organizace obchodního jednání ..způsob úhrady .Subjekty působící ve sféře oběhu se podle obchodních operací, které vykonávají dělí na: ...dvě skupiny ..tři skupiny ..čtyři skupiny ..pět skupin .Vyberte z faktorů, postihujících vývoj velkoobchodu v ekonomicky vyspělých zemích v posledních letech ten, který tam nepatří: ..rostoucí vertikální a horizontální kooperace ..rostoucí koncentrace obratu ...rostoucí pravá a levá kooperace ..prudký pokles počtu samostatných velkoobchodníků .Mezi evropské typy maloobchodu patří specializované prodejny. Vyberte z nabízených typů prodejen tu, která nepatří mezi specializované: ..."Vše pro sport a turistiku" ..dámská móda ..rybářské potřeby ..foto-kino
103
.Kritériem, podle kterého se v jednotlivých evropských zemích zařazují velkoprodejny do kategorie "hypermarket" je: ..výše obratu ..průměrný počet zákazníků ..šíře nabízeného sortimentu ...velikost prodejní plochy .Vyberte kategorii, která nepatří mezi ty, od nichž lze odvozovat postavení, význam a úlohu obchodu pro národní ekonomiku: ..podíl na tvorbě hrubého národního produktu ...podíl na exportu ..počet zaměstnaných v tomto sektoru ..výkon měřený v hodnotových jednotkách ve vztahu k jiným odvětvím .Stát jako nejvýznamnější subjekt, který ovlivňuje "pravidla" vnitřního obchodu, může prostřednictví legislativy a exekutivy ovlivňovat politiku vnitřního obchodu. Vyberte jev, který nepatří mezi problémy, ke kterým při tomto působení státu dochází: ...přesnost právních kompetencí ..dlouhý čas potřebný na přípravu a schválení zákona ..různost právních kompetencí ..neurčitost právních výrazů .Nositelé vnitřní obchodní politiky se podle toho, jakou měrou se reálně podílejí na výkonu funkce úsekové hospodářské politiky člení na: ..dvě skupiny ...tři skupiny ..čtyři skupiny ..pět skupin .Vyberte z uvedených nositelů politiky vnitřní obchodu ty, kteří mají možnost vlivu, ale nemají právo rozhodovat: ..vláda ...politické strany ..ministerstva ..parlament .Vyberte z uvedených nositelů politiky vnitřního obchodu ty, kteří nepatří do skupiny nositelů s možností vlivu: ...odbory ..politické strany ..sdružení podnikatelů ..sdružení spotřebitelů .Kde byl založen první dobrovolný obchodní řetězec Evropy - SPAR ..v Dánsku ..ve Velké Británii ..v Norsku ...v Holandsku
104
.Pojem koncentrace ve všeobecné poloze neznamená: ..hustotu ..soustředění ...nehromadění ..soustřeďování .Ve 20. století klasickým představitelem filiálkového podniku byla firma: ..Fatra .. Next ..Albert ...Baťa .Celý vývoj rozdělil McNair obdobně jako vývoj životního cyklu výrobku na čtyři základní fáze,která zde nepatří: ..Fáze vzniku ..Fáze zrání ...Fáze postupu ..Fáze ústupu .Co nepatří do příčin, vlivů a významu koncentrace v obchodě ..podniková koncentrace ..koncentrace podnikání ...koncentrace marketingu ..koncentrace obchodních podniků .Co je logem prvního dobrovolného obchodního řetězce Evropy - SPARU: ...jedle ..šipka ..lev ..písmeno S .Místní samospráva a správa jako nositel politiky vnitřního obchodu s právem rozhodovat nerozhoduje o: ..stanovení místních poplatků za ekologii a životní prostředí ..stanovení místních cen pozemků a pronájmů ...stanovení místních cen zboží ..povolení konečné lokalizace sítě prodejen .Typ obchodu, při kterém dochází ke směně zboží za zboží se nazývá: ..franchising ...barterový obchod ..legální obchod ..licenční obchod .Teorie VOP (vnitřní obchodní politiky) se dělí na tři skupiny. Vyberte tu, která mezi ně nepatří: ...finanční politika ..organizační politika ..strukturální politika ..průběhová a procesová politika
105
.Vyberte z nositelů obchodní politiky, ty které nepatří mezi nositele na úrovni podniku: ...nadnárodní a národní multinacionální firmy ..antimonopolní úřady ..komunální sdružení ..tripartitní smlouvy .Který z orgánů nepatří mezi orgány s právem rozhodovat? ..Evropský výbor pro normalizaci elektro - CENELEC ..Evropský výbor pro normalizaci - CEN ...Světová obchodní organizace - WTO ..Mezinárodní obchodní komora - ICC .Co nepatří mezi zásady obchodní politiky na úrovni EU: ..Cenová a celní politika členských států ...rozvoj obchodních technologií a US/IT ..určování dovozních a vývozních kvót ..dotace výrobků z členských zemí .Vyberte, co patří mezi členství tripartity: ...odbory ..politické strany ..úřady ..podniky .Co je objektem zkoumání hospodářské politiky? ..hmotný majetek ...vztah státu a trhu ..vnitřní trh ..šedý obchod .Co je hlavním cílem vnitro-obchodní politiky: ..zajištění legálního obchodu ..ovlivňování producentů, ovlivňování spotřebitelů ...vyvážený, přiměřeně chráněný vnitřní trh ..centrálně-plánovaný vnitřní trh .Mezi komplexní nositele a obchodních operací řadíme: ..podniky vnitřního obchodu ..podniky vnějšího obchodu ...podniky vnitřního obchodu a také výrobní podniky, které realizují své produkty na vnitřním trhu ..podniky vnějšího obchodu a také výrobní podniky, které realizují své produkty na vnějším trhu
106
.Které operace významným způsobem umožňují nebo ulehčují průběh ostatních operací, které zahrnují především výzkum a ovlivňování trhu, hlavně takovými nástroji, jako jsou rozvoj nákupních podmínek, využití cenových nástrojů, propagace atd.? ..výměnné obchodní operace ..operace fyzického pohybu ...doprovodné obchodní operace ..obchodní operace na vnitřním trhu .Která z činností nepatří mezi oblasti, z nichž se skládá výkon velkoobchodu: ..transformace množství - skladování ..doprava - financování ..služby a poradenský management ...public relations .Na co je orientovaná nabídka obchodních domů? ..menší počet skupin zboží ...větší počet skupin zboží ..jeden druh zboží ..servis zboží .Jakého původu je slovo "teorie": ..španělského ..latinského ...řeckého ..italského .Definujte teorii obchodu: Teorie obchodu je souhrn poznatků: ...o výměně zboží formou koupě a prodeje ..o výměně zboží mezi obchodníky ..o výměně zboží formou výměnného obchodu ..o výměně zboží mezi obchodníkem a kupujícím .Jevem jednoduché výroby zboží s nedostatečně rozvinutými podmínkami výroby a výměny je: ..peněžní směna zboží ...naturální směna zboží ..peněžní i naturální směna zboží ..charterový obchod .Celý komplex činností v oběhu zboží lze rozdělit na tři části. Vyberte správné členění: ..ekonomická stránka oběhu, komerční stránka oběhu, řídící stránka oběhu ..komerční stránka oběhu, marketingová stránka oběhu, obchodně organizační stránka oběhu ..bankovní stránka oběhu, marketingová stránka oběhu, řídící stránka oběhu ...komerční stránka oběhu, ekonomická stránka oběhu, organizačně-řídící stránka oběhu
107
.Podíl obchodních podniků na celkovém počtu podniků v zemích EU tvoří: ..10% ...30% ..20% ..25% .Do skupiny typů maloobchodu s označením trhové akce se nezařazuje: ..obchod na tržnicích ..veletrhy ...internetový obchod ..burzy .Věcná příprava zboží zahrnuje: .. pouze procesy třídění, instalace ..pouze procesy manipulace ..žádná z odpovědí není úplně správná ...zahrnuje třídění, instalaci a manipulaci .Úkol vyrovnávání trhu se týká: ...sladění nabídky s poptávkou ..sladění nabídky ..sladění poptávky ..sladění vkusu .Oběh: ...je sférou reprodukčního procesu ..není sférou reprodukčního procesu ..je sférou reprodukčního procesu, ale jen za určitých předpokladů ..není nikdy sférou reprodukčního procesu .Problematika získávání úvěrů patří do: ...ekonomické stránky oběhu ..technicko-organizační stránky oběhu ..komerční stránky oběhu ..organizačně-řídící stránky oběhu .Systém vnitropodnikového řízení obchodu patří do: ..ekonomické stránky oběhu ..technicko-organizační stránky oběhu ..komerční stránky oběhu ...organizačně-řídící stránky oběhu .Mezi oběhem a pohybem zboží: ..nenastává vzájemná podmíněnost ...nastává vzájemná podmíněnost, ale ne vždy ..nastává vždy, za všech okolností vzájemná podmíněnost ..nenastává nikdy vzájemná podmíněnost
108
.Obchodní operace se člení podle ekonomického obsahu jednotlivých dílčích funkcí vnitřního obchodu do tří skupin. Vyberte tu, která mezi ně nepatří: ..operace fyzického pohybu ...finální obchodní operace ..směnné obchodní operace ..doprovodné obchodní operace .Výzkum a ovlivňování trhu patří mezi: ..operace fyzického pohybu ..finální obchodní operace ..směnné obchodní operace ...doprovodné obchodní operace .Kulturní, resp.propagační funkce obchodu mezi základní transpoziční funkce obchodu: ..nepatří ..při splnění určitých podmínek patří ...patří ..nikdy nepatří .Obchodní metoda je: ..volba typu obchodní smlouvy uzavřené mezi obchodními partnery ...způsob, jakým se zboží dostává od výrobce ke spotřebiteli ..způsob organizace obchodního jednání ..způsob úhrady .Význam obchodu spočívá v plnění následujících funkcí, vyberte tu, která mezi ně nepatří: ..funkce překlenování prostoru ..funkce překlenování času ...funkce překlenování rozdílů mezi ekonomickou úrovní jednotl. subjektů ..poradenská funkce .Obchod lze členit z hlediska legálnosti. Z tohoto pohledu černý a šedý obchod: ...není totéž ..je v podstatě totéž ..někdy je to totéž ..není mezi nimi žádný rozdíl .Pro diskontní prodejny je typické: ..že pracují s velkým počtem personálu a umísťují se na místech nájemným ...že pracují s minimálním personálem a umísťují se na místech nájemným ..že pracují s velkým počtem personálu a umísťují se na místech nájemným ..že pracují s minimálním personálem a umísťují se na místech nájemným
109
s nejnižším s nejnižším s nejvyšším s nejvyšším
.Regionální nákupní centrum Černý most v Praze bylo postaveno: ..v roce 1990 ...v roce 1997 ..v roce 2000 ..v roce 2003 .Pokračující proces internacionalizace, koncentrace a globalizace vývoj maloobchodu: ...ovlivňuje a to výrazným způsobem ..neovlivňuje ..neovlivňuje vůbec ..ovlivňuje, ale nevýrazně .Podíl vnitřního obchodu na tvorbě HDP v evropských zemích se pohybuje mezi: ...10% - 20% ..20% - 25% ..25% - 30% ..30% - 35% .Odborné a specializované prodejny se od sebe: ..vůbec neliší ..liší se velikostí prodejní plochy ..liší se počtem obsloužených zákazníků ...liší se šíří a hloubkou nabízeného sortimentu zboží .Vyberte kategorii, která nepatří mezi ty, od nichž lze odvozovat postavení, význam a úlohu obchodu pro národní ekonomiku: ..podíl na tvorbě hrubého národního produktu ...podíl na exportu ..počet zaměstnaných v tomto sektoru ..výkon měřený v hodnotových jednotkách ve vztahu k jiným odvětvím .IKEA patří mezi: ..odborné prodejny ..specializované prodejny ...nákupní domy ..obchodní domy .Hospodářská politika se odlišuje od všeobecné ekonomické teorie nejméně čtyřmi odlišnostmi. Vyberte tu, která mezi ně nepatří: ..praktičnost přístupů ..komplexnost pozorování ...nevyužívání politických sil ..optimální regulování hospodářských jevů
110
.Stát jako nejvýznamnější subjekt, který ovlivňuje "pravidla" vnitřního obchodu, může prostřednictví legislativy a exekutivy ovlivňovat politiku vnitřního obchodu. Vyberte jev, který nepatří mezi problémy, ke kterým při tomto působení státu dochází: ...přesnost právních kompetencí ..dlouhý čas potřebný na přípravu a schválení zákona ..různost právních kompetencí ..neurčitost právních výrazů .Nositelé vnitřní obchodní politiky se podle toho, jakou měrou se reálně podílejí na výkonu funkce úsekové hospodářské politiky člení na: ..dvě skupiny ...tři skupiny ..čtyři skupiny ..pět skupin .Vyberte z uvedených nositelů politiky vnitřní obchodu ty, kteří mají možnost vlivu, ale nemají právo rozhodovat: ..vláda ...politické strany ..ministerstva ..parlament .Vyberte z uvedených nositelů politiky vnitřního obchodu ty, kteří nepatří do skupiny nositelů s možností vlivu: ...odbory ..politické strany ..sdružení podnikatelů ..sdružení spotřebitelů .Pojem koncentrace ve všeobecné poloze neznamená: ..hustotu ..soustředění ...nehromadění ..soustřeďování .Co nepatří do příčin, vlivů a významu koncentrace v obchodě ..podniková koncentrace ..koncentrace podnikání ...koncentrace marketingu ..koncentrace obchodních podniků .Místní samospráva a správa jako nositel politiky vnitřního obchodu s právem rozhodovat nerozhoduje o: ..stanovení místních poplatků za ekologii a životní prostředí ..stanovení místních cen pozemků a pronájmů ...stanovení místních cen zboží ..povolení konečné lokalizace sítě prodejen
111
.Typ obchodu, při kterém dochází ke směně zboží za zboží se nazývá: ..franchising ...barterový obchod ..legální obchod ..licenční obchod .Teorie VOP (vnitřní obchodní politiky) se dělí na tři skupiny. Vyberte tu, která mezi ně nepatří: ...finanční politika ..organizační politika ..strukturální politika ..průběhová a procesová politika .Oběh: ...je sférou reprodukčního procesu ..b) není sférou reprodukčního procesu ..c) je sférou reprodukčního procesu, ale jen za určitých předpokladů ..d) není nikdy sférou reprodukčního procesu .Obchod je souhrn hospodářských subjektů, jejichž hlavní činností je nákup a prodej zboží: ..a) v případě, že se zásadně mění jeho charakter ...b) bez toho, aby se zásadně měnil jeho charakter ..c) jen v případě, že se zásadně mění jeho charakter ..d) i v případě, že se zásadně mění jeho charakter .Třídění, balení a skladování zboží patří mezi: ...a) operace fyzického pohybu ..b) finální obchodní operace ..c) směnné obchodní operace ..d) doprovodné obchodní operace . Obchodní metoda je: ..a) volba typu obchodní smlouvy uzavřené mezi obchodními partnery ...b) způsob, jakým se zboží dostává od výrobce ke spotřebiteli ..c) způsob organizace obchodního jednání ..d) způsob úhrady . Význam obchodu spočívá v plnění následujících funkcí, vyberte tu, která mezi ně nepatří: ..a) funkce překlenování prostoru ..b) funkce překlenování času ...c) funkce překlenování rozdílů mezi ekonomickou úrovní jednotl. subjektů ..d) poradenská funkce .Obchod lze členit z hlediska legálnosti. Z tohoto pohledu černý a šedý obchod: ...a) není totéž ..b) je v podstatě totéž ..c) někdy je to totéž ..d) není mezi nimi žádný rozdíl
112
.Pokračující proces internacionalizace, koncentrace a globalizace vývoj maloobchodu: ...a) ovlivňuje a to výrazným způsobem ..b) neovlivňuje ..c) neovlivňuje vůbec ..d) ovlivňuje, ale nevýrazně .Podíl obchodu na HDP má: ..klesající tendenci ...stoupající tendenci ..udržuje se na stejné hladině ..střídavě výrazně klesající a poté stoupající tendenci .Obchod se: ...podílí na tvorbě kultury i kultivovanosti společnosti ..nepodílí na tvorbě kultury i kultivovanosti společnosti ..podílí pouze na tvorbě kultury, nikoli kultivovanosti společnosti ..podílí pouze na tvorbě kultivovanosti, nikoli kultury společnosti .Obchod nelegální se liší od legálního v tom smyslu, že není realizovaný podle platných pravidel, zákonů z několika hledisek. Hledisko měny/platidla, za které se zboží prodává mezi ně: ..nepatří ..někdy patří ...patří ..nikdy nepatří .Nejvyšší podíl na nedovoleném dovozu a následném prodeji zboží má tato komodita: ...textil ..elektronika ..alkohol a líh ..cigarety a tabákové výrobky .Protože leží vnitroobchodní politika na průsečíku mnohých forem hospodářské a společenské politiky, lze ji chápat jako formu: ..matematické politiky ...maticové politiky ..matriční politiky ..matčiny politiky .Obchodní metoda: ...je neodmyslitelnou součástí obchodních operací ..není součástí obchodních operací ..není součástí obchodních operací, ale s rozvojem obchodu se s touto možností počítá ..obchodní metoda s obchodními operacemi vůbec nesouvisí
113
.Z institucionálního hlediska oběh zboží zabezpečují: ..dopravní podniky ..výrobní podniky ..dopravně-technické podniky ...obchodní podniky .Prostředník a zprostředkovatel: ..jejich postavení a funkce v oběhu jsou totožné ...liší se způsobem, jakým nesou riziko obchodu a také čím jménem vystupují ..je dvojí pojmenování pro tentýž subjekt obchodu ..liší se pouze výškou provize .Spotřebitelská politika a dílčí hospodářská politika vnitřního obchodu: ...se liší, vyjadřují jiné cíle a jsou zaměřeny na jiné objekty a subjekty ..je dvojí pojmenování pro totéž ..liší se pouze cíli, zaměřují se na stejné objekty a subjekty ..se v ničem neliší .Obchod dle kritéria vlastníků se člení: vyber, který mezi ně nepatří: ..soukromý ..družstevní ..státní ...školní .V některých oblastech ekonomiky najdeme určité specializované velkoobchodů, které nelze zařadit do žádné běžné kategorie obchodu. Vyberte, který mezi ně nepatří: ..zemědělské výkupní organizace ...prodej prostřednictvím hypermarketů ..společnosti pro transfer ropných produktů ..aukční firmy zajišťující aukce automobilů a nábytku .Maloobchodní činnost může vykonávat: ...jak výrobce, tak i obchodník ..pouze výrobce ..pouze obchodník ..pouze dealer .Provize zprostředkovatele se pohybuje mezi: ...5%-10% ..20%-30% ..30%-40% ..40%-50% .Teoretickým základem obsahu teorie obchodu je: ..znalecká ekonomická teorie ..zahraniční ekonomická teorie ...všeobecná ekonomická teorie ..žádná z odpovědí není správná
114
typy
.Vznik samostatného obchodního marketingu můžeme datovat do: ..17.století ..19.století ..1.poloviny 20. století ...80. let 20. století .Alokace prodejny se dá česky vyjádřit jako: ...umístění prodejny ..schopnost obsloužit velký počet zákazníků ..prodejnu s vysokými tržbami ..rozsah služeb, které prodejna poskytuje .Obchodní domy se zpravidla umísťují: ..do okrajových částí měst ..mimo osídlení s velkými parkovacími plochami ...do středu měst ..na umístění nezáleží, podstatný je počet parkovacích míst .ČR vstoupila do EU v roce: ..2002 ..2003 ...2004 ..2005 .Definujte subjekty obchodních operací: ...jako účastnící obchodních operací, i když v odlišné míře a s diferencovanými úkoly vystupují prakticky všechny subjekty ekonomiky, jejichž činnost se přímo či zprostředkovaně dotýká oběhu zboží ..subjekty obchodních operací jsou obchodní podniky specializující se na koupi a prodej zboží ..subjekty obchodních operací jsou výrobní podniky, jež realizují svou produkci prostřednictvím podnikových prodejen a specializované obchodní organizace ..žádná z definicí není správná .Celý komplex činností v oběhu zboží lze rozdělit na: ..dvě části ...tři části ..čtyři části ..pět částí .Vyhledávání dodavatelů a jednání s nimi patří do ..ekonomické stránky oběhu ..technicko-organizační stránky oběhu ...komerční stránky oběhu ..organizačně-řídící stránky oběhu .Systém vnitropodnikového řízení obchodu patří do: ..ekonomické stránky oběhu ..technicko-organizační stránky oběhu ..komerční stránky oběhu ...organizačně-řídící stránky oběhu 115
.Prostředník v mezinárodním obchodě obchoduje: ...pod vlastním jménem a na vlastní účet ..pod vlastním jménem a na účet dodavatele ..jménem a na účet dodavatele ..na vlastní účet jménem dodavatele .Zprostředkovatel v mezinárodním obchodě obchoduje: ..pod vlastním jménem a na vlastní účet ..pod vlastním jménem a na účet dodavatele ...jménem a na účet dodavatele ..na vlastní účet jménem dodavatele .Co je to „šedý obchod“? …pololegální sféra oběhu, která je tolerovaná ústředními orgány země ..legální sféra oběhu, která je tolerovaná ústředními orgány země ..pololegální sféra oběhu, která neni tolerovaná ústředními orgány země ..nelegální sféra oběhu, která je tolerovaná ústředními orgány země .Kdo je to makléř? ..osoby kontaktující prodávajícího s kupujícím.Platí je ta strana, která si je nenajala. …osoby kontaktující prodávajícího s kupujícím.Platí je ta strana, která si je najala. ..osoby kontaktující prodávajícího. Platí je ta strana, která si je najala. ..osoby kontaktující kupujícího. Platí je ta strana, která si je najala.
116
Název: © Teorie obchodu 2. aktualizované vydání Autor: © Ing. Jan Prachař Vydavatel, vyrobil: © Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699, 686 04 Kunovice Náklad: Počet stran: Rok vydání:
30 ks 116 2011
ISBN: 978-80-7314-262-9
