Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra ústavního práva a politologie
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Česká republika před Výborem pro lidská práva
Mgr. Barbora Tučková 2012/2013
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Česká republika před Výborem pro lidská práva zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ V Brně dne 1. dubna 2013 Barbora Tučková
Děkuji vedoucímu této bakalářské práce JUDr. Pavlu Molkovi, Ph.D., LL.M., za podnětné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní práce poskytl.
OBSAH
Úvod ............................................................................................................................................ 7
1
Výbor pro lidská práva OSN a jeho monitorovací činnost v oblasti lidských práv ......................................................................................................................10
1.1
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ............................................... 12
1.1.1
Struktura a obsah Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ................................................................................................................. 12
1.1.2
Postup monitorování dodržování ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Výborem pro lidská práva ..........................14
1.2
Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech ........... 15
1.3
Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech ................................................................................................... 19
2
Periodické zprávy podané Českou republikou a následná doporučení Výboru pro lidská práva ................................................................................................................. 21
2.1
Postup a pravidla při podávání periodických zpráv ..................................................... 21
2.2
Úvodní zpráva podaná Českou republikou a následné připomínky a doporučení Výboru ......................................................................................................................... 24
2.2.1
Úvodní zpráva podaná Českou republikou za období 1993–1999 ....................... 24
2.2.2
Závěrečná doporučení Výboru po podání zprávy – podklady a obecné postupy .................................................................................................................29
2.2.3
Závěrečná doporučení Výboru k úvodní zprávě podané Českou republikou ...... 30
2.2.4
Reakce České republiky na závěrečná doporučení Výboru k úvodní zprávě a přijatá opatření ...................................................................................................34
2.3
Druhá periodická zpráva České republiky a následné připomínky a doporučení Výboru ......................................................................................................................... 36
2.3.1
Druhá periodická zpráva podaná Českou republikou za období 2000–2004 ....... 36
2.3.2
Závěrečná doporučení Výboru ke druhé periodické zprávě................................. 40
2.3.3
Reakce České republiky na závěrečná doporučení ke druhé periodické zprávě ................................................................................................................... 45
2.4
3
Třetí periodická zpráva podaná Českou republikou .................................................... 51
Stížnosti jednotlivců na Českou republiku v rámci Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech ..................................... 58
3.1
Oznámení jednotlivců na Českou republiku, která Výbor pro lidská práva označil jako nepřípustná .............................................................................................. 59
3.2
Oznámení jednotlivců na Českou republiku, na základě kterých Výbor pro lidská práva konstatoval porušení práv zakotvených v Paktu .....................................64
Závěr .........................................................................................................................................73
Resumé ..................................................................................................................................... 79
Seznam použitých pramenů a literatury ...............................................................................82
Úvod
Druhá světová válka tvoří milník v novodobé historii a také v dějinách mezinárodní ochrany lidských práv. Rozmach totalitarismu a porušování základních lidských práv v masovém měřítku otřásly světovým společenstvím. Od konce války v roce 1945 mnoho států usilovalo o vytvoření takových mechanismů ochrany lidských práv, které by podobným excesům do budoucna zabránily. 26. června 1945 byla založena Organizace spojených národů, jejímž primárním cílem bylo zachování světového míru a zajištění spolupráce mezi státy. Na její půdě byla v roce 1948 přijata Všeobecná deklarace lidských práv, která byla prvním mezinárodněprávním instrumentem obsahujícím katalog lidských práv.1 Jde o nezávazný dokument, který není mezinárodní smlouvou, obsahující v první části výčet občanských a politických práv a v následující části výčet sociálních a kulturních práv. V rámci OSN pak pokračovala práce nad vytvořením závazné úmluvy, která by zároveň obsahovala také účinný implementační mechanismus. Nakonec byly sepsány dva Pakty s rozdílnými implementačními mechanismy pro dvě skupiny práv – Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které byly státům otevřeny k podpisu 16. prosince 1966.2 Tyto dva Pakty spolu s Všeobecnou deklarací lidských práv tvoří tzv. Mezinárodní listinu lidských práv.3 Za účelem dohledu nad dodržováním ustanovení prvního z těchto Paktů vznikl Výbor pro lidská práva.
1
Viz WAGNEROVÁ, Eliška. Všeobecná deklarace lidských práv jako milník mezi epochami. Jurisprudence. 2009, č. 5, ISSN 1212-9909. s. 3. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. 2
ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. 3. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. BECK, 2010. 170 s. ISBN 978-80-7400-318-9. S. 13. Dále k tomuto tématu také United Nations: Chapter 4. The UN at Work For Human Rights. Countries of the World.[online] 1991. [cit. 24. 3. 2013]. Dostupné z: http://elibrary.bigchalk.com/elibweb/elib/do/document?set=search&dictionaryClick=&secondaryNav=advance& groupid=1&requestid=lib_standard&resultid=1&edition=&ts=F621E6301446E51C542FCBCB4694631C_1364 157279292&start=1&publicationId=&urn=urn%3Abigchalk%3AUS%3BBCLib%3Bdocument%3B28387060 3
Viz Nástroje na ochranu lidských práv - Mezinárodní listina lidských práv [online] [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.osn.cz/lidska-prava/?kap=6&subkap=8, viz také například SIMMONS, Beth. Civil Rights in International Law: Compliance with Aspects of the “International Bill of Rights”, Indiana Journal of Global Legal Studies [online] 2009. [cit. 24. 3. 2013]. Dostupné z:
-7-
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Výbor pro lidská práva jsou v literatuře řazeny k tzv. univerzálnímu systému kontroly (ochrany) lidských práv.4 Jako další systém ochrany lidských práv je uváděn tzv. evropský systém kontroly (ochrany) lidských práv, kam jsou řazeny instrumenty Rady Evropy, tedy především Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Evropský soud pro lidská práva. K oběma těmto systémům je k dispozici v bohatá zahraniční literatura.5 V českém prostředí se ovšem setkáváme zatím spíše s texty věnovanými evropskému systému ochrany lidských práv.6 Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech a Výboru pro lidská práva bylo věnováno pouze několik stručných textů.7 Chybí tedy souhrnná studie, která by se Paktem a Výborem z hlediska České republiky zabývala. Záměrem této bakalářské práce je přinést souhrnné informace o tomto mechanismu ochrany lidských práv a zkoumat, jak se uplatnil v českém prostředí. První část práce bude věnována obecnému rozboru činnosti Výboru pro lidská práva a jeho monitorovacích kompetencí. V další části se zaměřím na analýzu
http://elibrary.bigchalk.com/elibweb/elib/do/document?set=search&dictionaryClick=&secondaryNav=advance& groupid=1&requestid=lib_standard&resultid=2&edition=&ts=52A9AD4494E7F1B952C7C382C209321F_1364 160013653&start=1&publicationId=&urn=urn%3Abigchalk%3AUS%3BBCLib%3Bdocument%3B171994233 4
Viz SUDRE, Frédéric. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Masarykova univerzita a Evropské informační středisko Univerzity Karlovy, 1997. 364 s. ISBN 80-210-1485-7. S. 315–341. Viz také ŠTURMA 2010 op. cit., s. 5–13. 5
Mezi základní publikace zabývající se Výborem pro lidská práva patří například publikace McGOLDRICK, Dominic. The Human Rights Committee. Its Role in the Development of the International Covenant on Civil and Political Rights. 1. vyd. New York: Nakladatelství OXFORD UNIVERSITY PRESS, 648 s. 1994. ISBN 0-19825278-1. Obsáhlým zpracováním rozhodnutí Výboru o individuálních oznámeních jednotlivců je publikace CONTE, Alex, BURCHILL, Richard. Defining Civil and Political Rights. The Jurisprudence of the United Nations Human Rights Committee. 2. vyd. Nakladatelství ASHGATE, 2009. 359 s. ISBN 978-0-7546-7656-0. Nejnovější obsáhlým souhrnem informací o Výboru a jeho monitorovací činnosti je publikace TYAGI, Yogesh. The UN Human Rights Committee. Practice and Procedure. 1. vyd. Cambridge: Nakladatelství CAMBRIDGE UNIVERSITY PRESS, 2011. 944 s. ISBN 978-0521115933. 6
Viz například KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012. 1696 s. ISBN 978-80-7400-365-3. 7
Jde například o část kapitoly Univerzální systém ochrany lidských práv v publikaci ŠTURMA 2010 op. cit., s. 5–17. Dále jsou k dispozici stručné články, například KOPAL, Jiří. Česká republika před Výborem OSN pro lidská práva - mezinárodní právo lidských práv v reálné praxi. Britské listy. 2001. [online] [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.britskelisty.cz/0107/20010717d.html; LHOTSKÝ, Jan. Zasedání Výboru pro lidská práva v New Yorku. Šest problémů a proces posílení smluvních výborů na ochranu lidských práv. Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci [online]. 2012, roč. IV, č. 4, s. 6–9 [cit. 24. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.iips.cz/data/files//Centrum%20LP/bulletin%20LP/Vol.%20IV/bulletin-LP2-IV-4.pdf
-8-
periodických zpráv o dodržování ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, které Česká republika Výboru předložila, a také na reakce Výboru na tyto zprávy. Následující část bude věnována oznámením jednotlivců na porušování ustanovení Paktu Českou republikou.
-9-
1 Výbor pro lidská práva OSN a jeho monitorovací činnost v oblasti lidských práv
Výbor pro lidská práva Organizace spojených národů8 (anglicky United Nations Human Rights Committee, častěji pouze zkráceně Human Rights Committee)9 (dále jen „Výbor“) je skupina nezávislých expertů, kteří dohlížejí na plnění ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (anglicky International Covenant on Civil and Political Rights) (dále jen „Pakt“) státy, které tento pakt přijaly. Státy, které jsou smluvními stranami Paktu, jsou povinny podávat Výboru periodické zprávy o tom, jak jsou v jejich zemích lidská práva zakotvená v Paktu chráněna a jak jsou naplňována jednotlivá ustanovení Paktu. Výbor zprávu státu zhodnotí a vyslechne si také názory na dodržování lidských práv od organizací zabývajících se lidskými právy z příslušného státu a potom vydá závěrečná doporučení (anglicky final observations), kterými jsou státy podle Paktu povinny se řídit. Čl. 41 Paktu dále Výboru pro lidská práva ukládá, aby se zabýval stížnostmi, které na sebe podávají jednotlivé státy (anglicky inter-state complaints). Tento mechanismus ale zatím v praxi nebyl uplatněn.10 Dalším dokumentem, na jehož základě Výbor pro lidská práva vyvíjí svoji monitorovací činnost, je Opční protokol k mezinárodnímu paktu o občanských a lidských právech (anglicky Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights). Na základě ustanovení tohoto protokolu mohou jednotlivci podléhající jurisdikci států, které přijaly
8
Podrobné informace o Výboru pro lidská práva v angličtině lze najít na jeho webových stránkách Human Rights Committee. Monitoring civil and political rights [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/. Shrnutí podstatných informací nabízí publikace Výboru Civil and Political Rights: The Human Rights Committee fact sheet. [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.ohchr.org/Documents/Publications/FactSheet15rev.1en.pdf. 9
Vzhledem k tomu, že naprostá většina materiálů týkající se agendy Výboru pro lidská práva je v originále psána v angličtině, budu v této práci u všech podstatných termínů při jejich první zmínce v závorce uvádět jejich anglické znění. 10
Viz ŠTURMA 2010 op. cit., s. 9.
- 10 -
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, podávat stížnosti na příslušný stát (anglicky individual complaints) za porušování občanských a politických práv zakotvených v Paktu. Poslední oblastí monitorovací činnosti je dohled nad dodržováním Druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (anglicky Second Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights), jehož podpisem se státy zavazují ke zrušení trestu smrti. Výbor pro lidská práva také vydává tzv. obecné připomínky (anglicky general comments), ve kterých podává výklad některých ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tím, že Výbor ustanovení Paktu takto interpretuje, pomáhá státům v lepším pochopení a snazším plnění těchto ustanovení.11 Výbor pro lidská práva má 18 členů12, kteří jsou vybíráni na základě svých hlubokých zkušeností a znalostí z oblasti ochrany lidských práv a také na základě své morální bezúhonnosti. Členové jsou voleni na období čtyř let a navrhují je státy, které se zavázaly k plnění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tento postup je upraven v čl. 28–39 Paktu. Členové Výboru se ze své činnosti nezodpovídají příslušnému státu, který je nominoval, ale působí nezávisle. Mohou být zvoleni znovu. Výbor má zpravidla tři schůze (anglicky sessions) ročně, které se obvykle konají v březnu v sídle OSN v New Yorku a listopadu v sídle OSN v Ženevě.13
11
Seznam obecných připomínek Výboru lze najít na stránkách Výboru – Human Rights Committee - General Comments. [online] [cit. 14. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/comments.htm.
12
Aktuální seznam členů Výboru pro lidská práva a jejich funkčních období – viz Human Rights Committee Members. [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/members.htm. Podrobné informace o volbách členů a také jejich životopisy lze najít v dokumentech Výboru CCPR/SP/71 [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/general/ccpr_sp_71_2008.pdf a CCPR/SP/71/Add.3 [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/general/ccpr_sp_71_add3_2008.pdf. 13
Podrobný seznam jednotlivých schůzí i s jejich agendou a odkazy na příslušné dokumenty – viz Human Rights Committee - Sessions. [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/sessions.htm.
- 11 -
1.1 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Text Mezinárodního paktu o občanských a politických právech14 byl státům otevřen k podpisu v New Yorku 19. prosince 1966 a formálně vstoupil v platnost 23. března 1976. Do tohoto data jej přijalo 35 států. V současné době je počet smluvních stran Paktu 152.15 Česká republika je smluvní stranou Paktu od svého vzniku k 1. lednu 1993, protože se stala nástupcem všech smluvních závazků České a Slovenské federativní republiky. Československá socialistická republika Pakt podepsala 7. října 1968, vyjádřilo s ním souhlas Federální shromáždění České socialistické republiky a ratifikoval jej prezident. Ratifikační listina byla uložena 23. prosince 1975 a text Paktu byl publikován ve sbírce zákonů jako Vyhláška ministra zahraničí č. 120/1976 Sb.16
1.1.1
Struktura a obsah Mezinárodního paktu o občanských a politických právech
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech je tvořen preambulí a obsahuje 53 článků, které jsou rozdělené do 6 částí. První dvě části tvořené články 1–5 se dají označit jako společná zastřešující ustanovení. První část je tvořená pouze čl. 1, který má zaručovat právo národů na sebeurčení, jejich právo svobodně disponovat se svým přírodním bohatstvím
14
Text Paktu v angličtině lze najít na stránkách Výboru – viz International Covenant on Civil and Political Rights. [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/law/ccpr.htm. Text v češtině viz Vyhláška č. 120/1976 Sb. Ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech ze dne 10. května 1976. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 12. 2012]. Text přeložený do češtiny lze také najít na stránkách Vlády České republiky Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/dokumenty/mezinarodni-pakt-o-obcanskych-apolitickych-pravech-a-mezinarodni-pakt-o-hospodarskych--socialnich-a-kulturnich-pravech-19852/ . 15
Viz Civil and Political Rights: The Human Rights Committee fact sheet. [online] [cit. 12. 12. 2012]. s. 3 Dostupné z: http://www.ohchr.org/Documents/Publications/FactSheet15rev.1en.pdf 16
Viz Mezinárodní pakt o občanských a politických právech [online] [cit. 12. 12. 2012] Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezinumluv/mezinarodni-pakt-o-obcanskych-a-politickych-pravech-19851/
- 12 -
a obsahuje závazek podporovat uskutečnění práva na sebeurčení u nesamosprávných a poručenských území.17 Druhá část se skládá z článků 2–5, které obsahují ustanovení vztahující se ke všem chráněným právům obsaženým v Paktu. Tato část bývá označována jako základ celého Paktu.18 V čl. 2 nacházíme obecná ustanovení, kterými se stát zavazuje respektovat všechna práva obsažená v Paktu a zajistit je všem osobám na svém území a podléhajícím jeho jurisdikci bez jakékoli diskriminace vztahující se k pohlaví, rase, barvě pleti a dalším znakům. Pokud stát nemá zákonná ani jiná opatření, která by práva obsažená v Paktu chránila, je nutné, aby taková opatření přijal. Čl. 3 obsahuje závazek státu zajistit rovná práva mužů a žen. Čl. 4 obsahuje derogační ustanovení pro mimořádné situace dotýkající se státu, při kterých může být obtížené nebo nemožné některá práva obsažená v Paktu garantovat. V článku jsou obsažena přesná pravidla, podle kterých k tomu může dojít, a také výčet ustanovení Paktu, od kterých se nelze odchýlit za žádných okolností.19 Čl. 5 zakazuje použití ustanovení Paktu tak, jako by dávalo ospravedlnění k potlačení některého z práv uznaných Paktem nebo k omezení ve větším rozsahu než Pakt stanoví. Žádná lidská práva uznávaná ve státě se také nesmí omezit nebo zrušit pod záminkou, že nejsou v Paktu zakotvená nebo že je Pakt uvádí v menším rozsahu. Třetí část Paktu obsahuje jeho vlastní jádro, tedy výčet jednotlivých základních práv a svobod chráněných Paktem. Čl. 6–11 obsahují ustanovení o ochraně života, zákazu mučení, ochraně svobody a fyzické bezpečnosti osob. Čl. 11 zakotvuje zákaz uvěznění osoby pro její neschopnost dostát smluvnímu závazku. Čl. 12 a 13 se týkají pohybu osob na území státu, možnosti zemi opustit, zákazu zbavit osobu práva vstoupit do své vlastní země a pravidel pro
17
Viz International Covenant on Civil and Political Rights. [online] [cit. 14. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/law/ccpr.htm 18
Viz Civil and Political Rights: The Human Rights Committee fact sheet. [online] [cit. 14. 12. 2012].s. 4 Dostupné z: http://www.ohchr.org/Documents/Publications/FactSheet15rev.1en.pdf 19
Podrobný výklad ustanovení čl. 4 lze najít v obecné připomínce č. 29 Výboru – CCPR/C/21/Rev.1/Add.11, General Comment No. 29 ze dne 31. srpna 2001[online] [cit. 14. 12. 2012] Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/comments.htm
- 13 -
vyhoštění cizinců. Čl. 14–16 obsahují ustanovení týkající se soudních procesů. Čl. 14 zakotvuje rovnost osob před soudem, právo na spravedlivý proces v trestních i občanskoprávních věcech a také obsahuje výčet práv, která mají být garantována obviněným z trestných činů. Čl. 15 zakazuje retroaktivitu v rámci trestního práva, tedy že žádná osoba nesmí být potrestána za čin, který v době spáchání nebyl trestný, a nový zákon lze použít, pouze pokud je pro pachatele příznivější. Čl. 16 stanovuje, že každý má právo na to, aby byla všude uznána jeho právní osobnost. Čl. 17–22 obsahují ustanovení týkající se základních svobod – právo na ochranu soukromí (čl. 17), svoboda myšlení, svědomí a náboženství (čl. 18), svoboda projevu (čl. 19), zákaz národní, rasové nebo náboženské nenávisti a podněcování k ní (č. 20), právo shromažďování (čl 21), právo svobodného sdružování, včetně sdružování v odborových organizacích (čl. 22). Čl. 23 a 24 se týkají práva na rodinný život a práv dítěte. Čl. 25 zaručuje právo volit a být volen. Čl. 26 obsahuje ustanovení o rovnosti všech osob před zákonem bez diskriminace z jakýchkoli důvodů, která má být zakázána zákonem. Čl. 27 se týká práv menšin na vlastní kulturu, jazyk nebo náboženství. Zbývající části Paktu, tedy části IV–VI, jsou věnovány procedurálním a technickým aspektům Paktu. Čtvrtá část, která je tvořena čl. 28–45, obsahuje ustanovení o ustavení Výboru pro lidská práva a zakotvuje jeho funkce a postupy jeho práce. Pátá část se skládá z čl. 46 a 47 a obsahuje ustanovení vyjasňující vztah Paktu k Chartě Organizace spojených národů a také ustanovení o tom, že nic v Paktu nemůže být interpretováno tak, jako by oslabovalo přirozené právo všech národů využívat svého přírodního bohatství. Poslední, šestá část se skládá z čl.48–53, které se věnují pravidlům, podle kterých se stát může stát smluvní stranou Paktu, nabytí účinnosti Paktu a pravidlům, jak může stát navrhnout změnu v Paktu. Čl. 53 potom stanovuje, že jako za originální znění Paktu se považují verze anglická, francouzská, ruská, španělská a čínská.
1.1.2
Postup monitorování dodržování ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Výborem pro lidská práva
Jak již bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, Výbor pro lidská práva plní čtyři různé monitorovací funkce. Hlavní agendou je ovšem bezpochyby postup, který je zakotven v čl. 40 Paktu. Jedná se o pravidelné zprávy, které podávají státy jako smluvní strany Paktu, - 14 -
o opatřeních, která činí, aby byla na jejich území ustanovení Paktu dodržována, a o tom, jaký je vývoj situace v implementaci ustanovení Paktu.20 Výbor tyto podávané zprávy zkoumá na svých pravidelných zasedáních, vyslechne delegace příslušných smluvních stran podávajících zprávy a také vezme v úvahu zprávy nezávislých organizací působících v oblasti lidských práv na území příslušných států a poté vydá závěrečná doporučení, ve kterých poukáže na slabiny v dodržování ustanovení Paktu a vydá pokyny k jejich nápravě. Státy se pak následně mohou k závěrečným doporučením vyjádřit.21
1.2 Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech
K Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech byly přijaty dva opční protokoly – Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (někdy také bývá označován jako První opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech)22 a Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech byl přijat 16. prosince 1966 a vstoupil v platnost 23. března 1976. Pro Českou republiku vstoupil v platnost 12. června 1991.23
20
Podrobné informace o podávání zpráv, doporučení k tomu, co mají obsahovat, o postupech, jakými Výbor zprávy posuzuje, a o tom, jak probíhají setkání členů Výboru s delegacemi příslušného státu a nevládních organizací, viz zde: Civil and Political Rights: The Human Rights Committee fact sheet. [online] [cit. 14. 12. 2012]. s. 15–21. Dostupné z: http://www.ohchr.org/Documents/Publications/FactSheet15rev.1en.pdf 21
Chronologický seznam jednotlivých schůzí Výboru pro lidská práva s jejich agendou i všemi dokumenty týkajícími se zpráv podávaných jednotlivými státy (dokumenty jsou ke stažení, většinou jsou v angličtině, často také ve francouzštině a španělštině) lze najít na webových stránkách Výboru – viz Human Rights Committee Sessions [online] [cit. 14. 12. 2012] Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/sessions.htm 22
Jeho originální znění v angličtině lze najít na webových stránkách Organizace spojených národů – Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights. [online] [cit. 14. 12. 2012] Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/law/ccpr-one.htm 23
Oficiálně přijatý český text Opčního protokolu viz Sdělení č.169/1991 Sb. Federálního ministerstva zahraničních věcí o Opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 12. 2012].
- 15 -
Opční protokol je tvořen preambulí a 14 články. Hlavní funkce Opčního protokolu je popsána v čl. 1: „Stát, který je smluvní stranou Paktu, který se stane smluvní stranou tohoto Protokolu, uznává příslušnost Výboru dostávat a posuzovat oznámení od jednotlivců podléhajících jeho jurisdikci, kteří si stěžují, že se stali oběťmi porušení některého z práv stanovených v Paktu státem, který je smluvní stranou Paktu. Výbor nepřijme oznámení, jestliže se týká státu, který je smluvní stranou Paktu, který není smluvní stranou tohoto Protokolu.“24 Další ustanovení se týkají postupů Výboru při posuzování stížností jednotlivců.25 V čl. 2 Opčního protokolu je zakotveno, že jednotlivec, který se domnívá, že právo chráněné Paktem bylo v jeho případě porušeno, a který vyčerpal všechny vnitrostátní prostředky k nápravě, o tom může Výboru předložit písemné oznámení. Čl. 3 stanovuje, že oznámení nesmí být anonymní ani neslučitelné s obsahem Paktu. Takové oznámení Výbor vyhodnotí jako nepřípustné (anglicky inadmissible). Podle čl. 4 je Výbor po přijetí oznámení jednotlivce povinen informovat příslušný stát a tento stát by měl do 6 měsíců Výboru předložit vyjádření k tomuto oznámení, popsat svoje stanovisko a případně uvést opatření, která podnikl k nápravě stavu, na nějž si daná osoba v oznámení stěžuje. Výbor poté oznámení posoudí na neveřejném zasedání, přičemž by měl vzít v úvahu jak písemné oznámení jednotlivce, tak vyjádření příslušného státu (ustanovení o tom se nacházejí v čl. 5 Opčního protokolu). Výbor ovšem oznámení začne posuzovat až poté, co se ujistí o několika podmínkách, která jej činí přípustným (anglicky admissible) – Výbor zkoumá, jestli stejná záležitost již nebyla posuzována podle jiné procedury mezinárodního řešení sporů, jestli osoba, která oznámení podává, opravdu vyčerpala všechny vnitrostátní opravné prostředky. Pokud shledá, že všechna tato kritéria byla splněna, prohlásí oznámení jednotlivce za přípustné a začne se jím zabývat.
24
Tamtéž.
25
Velmi podrobně je postup Výboru u Opčního protokolu popsán zde: CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s. 19–37.
- 16 -
V zásadě se tedy dá vysledovat osm kritérií přípustnosti oznámení jednotlivce, která by měly mít na paměti osoby, které se takové oznámení Výboru chystají podat.26 Prvním kritériem je, že oznámení musí být podáno jednotlivcem, není možné, aby stížnost Výboru podala například právnická osoba.27 Dalším kritériem přípustnosti je to, že osoba, která oznámení podává, musí prokázat, že se stala obětí porušení některého z práv zakotvených v Paktu.28 Třetím kritériem je tzv. kompatibilita ratione materiae – osoba podávající oznámení musí prokázat, že bylo porušeno některé z práv obsažených v Paktu. Pokud se oznámení týká porušení jiného práva, Výbor oznámení zamítne jako nepřípustné (v minulosti Výbor označil jako nepřípustná například oznámení o porušení práva nakládat s majetkem, o diskriminaci při vyměřování daně z příjmu, o nevyhovění žádosti o udělení azylu a oznámení domáhající se toho, aby jiná osoba byla stíhána za trestný čin apod.). Dalším kritériem je zákaz anonymních oznámení, oznámení tedy musí být podáno osobou, jejíž identita je Výboru známa (nastaly ovšem i případy, kdy z důvodu bezpečnosti oznamovatelů byla jejich identita zatajena před příslušným státem, Výbor ji ovšem znal). Pátým kritériem je tzv. přípustnost ratione temporis, což znamená, že stát není vázán podmínkami obsaženými v Paktu, pokud se událost, na kterou je poukazováno v oznámení, stala předtím, než Pakt vstoupil pro příslušný stát v platnost. Jedinou výjimku tvoří pravidlo, že pokud porušení určitého práva sice začalo předtím, než Pakt pro daný stát vstoupil v platnost, ale pokračovalo i po jeho přijetí, pak je takové oznámení shledáno Výborem jako přípustné. Dalším kritériem je tzv. přípustnost ratione loci. Jedinec, který oznámení podává, musí podléhat jurisdikci státu, na který stížnost podává. Zde je nutné zdůraznit, že není dána jakákoli podmínka národnosti, tedy i cizinec podléhající jurisdikci státu, může na daný stát podat oznámení Výboru. Sedmým kritériem je to, že Výbor označí jako nepřípustné oznámení, které již v jakékoli podobě bylo podáno k jiné mezinárodní instituci. Výbor tedy nebude posuzovat věc, která je již projednávána před jiným
26
Viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s. 20–37. Šturma uvádí čtyři základní kritéria: 1. Kompetence ratione materiae, 2. Kompetence ratione personae, 3. Kompetence ratione temporis a 4. Kompetence ratione loci. Viz ŠTURMA 2010 op. cit., s. 10–13. 27
Conte toto kritérium nazývá „Individuals and their locus standi“, viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s. 20. 28
Podle Conteho se toto kritérium nazývá „Who is a victim?“, viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s. 25.
- 17 -
mezinárodním orgánem. Posledním, velmi významným kritériem, kvůli kterému bývá značná část oznámení shledána nepřípustnými, je vyčerpání domácích opravných prostředků. Jednotlivec, který oznámení Výboru podává, musí vyčerpat všechny dostupné domácí opravné prostředky a až poté může podat stížnost Výboru. Výjimkou je situace, kdy je aplikace domácích opravných prostředků neúměrně prodlužována. Jakmile Výbor rozhodne o oznámení a označí je jako přípustné, požádá příslušný stát o vyjádření jeho stanoviska.29 Na formulaci svojí odpovědi má stát k dispozici dobu šesti měsíců. Potom je odpověď státu předána autorovi oznámení, aby se k ní mohl vyjádřit. Ten má na svoje vyjádření lhůtu šesti týdnů. Takováto výměna názorů mezi státem a oznamovatelem může pokračovat, dokud není Výbor spokojen s množstvím informací, které mu umožní v dané věci rozhodnout. Výbor poté předá oznámení pracovní skupině, která vypracuje počáteční formulaci názoru Výboru. Potom je oznámení posuzováno celým Výborem na zasedání a zde Výbor o věci rozhodne. Pokud rozhodne, že došlo k porušení práv zakotvených v Paktu, většinou v rámci závěrečných doporučení naznačí svoji představu o tom, jak by měl stát danou situaci napravit. Výbor poté očekává, že mu daný stát podá zprávu o tom, jaké kroky na základě jeho závěrečných doporučení podnikl. Během svého 39. zasedání v roce 1990 ustavil Výbor pozici tzv. zvláštního zpravodaje pro sledování plnění doporučení (anglicky Special Rapporteur for the Follow-Up on Views), který se zabývá tím, co následuje po doručení závěrečných doporučení Výboru příslušnému státu.30 Tento zvláštní zpravodaj si vyžádá informace o plnění doporučení státem. Bohužel se často stává, že státy neplní své závazky a neodpovídají odpovídajícím způsobem na závěrečná doporučení.31 Většina států buď
29
Podrobný popis postupů Výboru po prohlášení oznámení za přípustné viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s. 35–36. 30
Ustanovení o zvláštním zpravodaji lze najít v jednacím řádu Výboru, viz CCPR/C/3/Rev. 10 Rules of Procedure of the Human Rights Committee [online] [cit. 16. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/general/ccpr_c_3_rev10_2012.pdf 31
Conte uvádí, že jenom kolem 30 procent států reaguje adekvátně a tak, jak po nich vyžadují závěrečná doporučení. Viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s. 37.
- 18 -
polemizuje s nálezy Výboru, nebo jednoduše neodpoví. V takovém případě jsou ovšem pravomoci Výboru limitované. Může vyslat zvláštního zpravodaje, aby zjistil situaci na místě, k čemuž ovšem musí mít svolení příslušného státu. Může také zahrnout žádost o plnění doporučení do své výroční zprávy pro Valné shromáždění OSN. K dispozici ale ani v tomto případě nejsou žádné sankce. Samotný Výbor pro lidská práva proto neexistenci účinného vymáhacího mechanismu pro Opční protokol považuje za hlavní nedostatek v implementačním mechanismu v rámci Paktu.32 Zdá se tak, že jediným mechanismem, který v tomto případě Výbor může uplatnit, je pokračující dialog se státem, který se provinil, nebo také pohrůžka negativní publicitou.
1.3 Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech
Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (anglicky Second Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights) byl přijat 15. prosince 1989 a pro Českou republiku vstoupil v platnost 15. září 2004.33 Týká se zrušení trestu smrti. Skládá se z preambule a 11 článků. Hlavní ustanovení Druhého opčního protokolu je obsaženo v čl. 1: „1. Žádná osoba podléhající jurisdikci smluvního státu tohoto Protokolu nesmí být popravena. 2. Každý smluvní stát přijme nezbytná opatření ke zrušení trestu smrti v rámci své jurisdikce.“34
32
Viz CONTE, Alex, Procedure Under the Optional Protocol. In: CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s. 37.
33
Originální anglické znění Druhého opčního protokolu lze najít na webových stránkách Výboru pro lidská práva, viz Second Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights, aiming at the abolition of the death penalty. [online] [cit. 16. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/law/ccprdeath.htm. Oficiální znění textu v češtině viz Sdělení ministerstva zahraničí 100/2004 Sb.m.s. o Druhém opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkajícím se zrušení trestu smrti. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 12. 2012]. 34
Sdělení ministerstva zahraničí 100/2004 Sb.m.s. o Druhém opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkajícím se zrušení trestu smrti. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 12. 2012].
- 19 -
Smluvní státy jsou povinny zahrnout informace o opatřeních, která učinily k naplňování ustanovení Druhého opčního protokolu, do pravidelné zprávy, kterou podávají Výboru, v souladu s čl. 40 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V rámci postupu u Druhého opčního protokolu se mohou uplatnit i stížnosti jednotlivých států na jiné státy nebo i stížnosti jednotlivců.
- 20 -
2 Periodické zprávy podané Českou republikou a následná doporučení Výboru pro lidská práva
2.1 Postup a pravidla při podávání periodických zpráv
Základní pravidla pro to, jak mají státy podávat Výboru pro lidská práva periodické zprávy o dodržování ustanovení zakotvených v Paktu o občanských a politických právech, jsou zakotvena v čl. 40 Paktu. Podle něj se státy zavazují podat první zprávu o tom, jaká opatření podnikají k tomu, aby byla na jejich území dodržována ustanovení Paktu, do jednoho roku ode dne, kdy se staly účastníky Paktu, a potom kdykoli, když o to Výbor požádá. Státy tyto zprávy předkládají generálnímu tajemníkovi OSN, který je Výboru předá. Státy mají v těchto zprávách poukázat na skutečnosti a problémy, které se týkají provádění ustanovení Paktu. Generální tajemník OSN může po konzultaci s Výborem předat části zprávy příslušným odborným organizacím OSN, jejichž působnosti se dané části týkají. V odstavci 4 článku 40 najdeme ustanovení o tom, jak po podání zprávy postupuje Výbor: „Výbor prostuduje zprávy, které mu byly předloženy. Státům, které jsou smluvními stranami Paktu, předkládá své zprávy a obecné připomínky, jež považuje za vhodné. Výbor může tyto připomínky spolu s kopiemi zpráv, které obdrží od států, které jsou smluvními stranami Paktu, rovněž předložit Hospodářské a sociální radě.“35 Státy potom mohou Výboru k jeho připomínkám předkládat poznámky.36 V samotném Paktu tedy nejsou uvedena žádná podrobná pravidla pro formu a obsah zpráv podávaných Výboru. Yogesh Tyagi na základě čl. 2 a 40 Paktu a pravidla 66 Jednacího řádu
35
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organyvlady/rlp/dokumenty/mezinarodni-pakt-o-obcanskych-a-politickych-pravech-a-mezinarodni-pakt-ohospodarskych--socialnich-a-kulturnich-pravech-19852/ 36
Systém podávání zpráv Výboru je detailně popsán v kapitole The System of Periodic Reporting v knize Mc GOLDRICK 1994 op. cit., s. 63–119. Aktuální podrobné informace najdeme v kapitole The reporting procedure v knize TYAGI 2011 op. cit., s. 151–324.
- 21 -
(angl. Rules of Procedure) Výboru37 identifikuje čtyři základní okruhy, na kterých by periodické zprávy podávané jednotlivými státy měly být vystavěny – opatření přijatá smluvní stranou, kterými se práva zakotvená v Paktu uvádějí v život, pokrok, kterého bylo v této oblasti dosaženo, faktory ovlivňující implementaci ustanovení Paktu a potíže, se kterými se při implementaci těchto ustanovení příslušný stát potýká.38 Výbor vydal tzv. konsolidovaná pravidla pro sestavování zpráv států v rámci Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (angl. Consolidated guidelines for state reports under the International Covenant for Civil and Political Rights).39 V nich jsou podrobně popsána obecná pravidla pro všechny zprávy podávané výboru, speciální pravidla pro úvodní zprávu a pro následné zprávy. Obecná pravidla pro všechny podávané zprávy jsou následující. 1. Při sestavování zpráv musí státy brát v úvahu ustanovení z článků v částech I, II a III Paktu spolu s obecnými připomínkami k příslušným článkům vydanými Výborem. 2. Státy musí ve zprávách uvést případné výhrady (angl. reservations), které mají ke kterémukoli článku obsaženému v Paktu. 3. Státy by měly ve zprávách zmínit jakákoli odchýlení se od ustanovení (angl. derogations) v článcích Paktu. 4. Státy by měly vysvětlit povahu a rozsah různých faktorů a obtíží ovlivňujících implementaci ustanovení Paktu. Také by měly popsat kroky vedoucí k překonání těchto obtíží. 5. V některých článcích Paktu definována určitá možná omezení práv. Státy by měly uvést, jestli taková omezení u nich existují. 6. Zprávy by měly obsahovat dostatečné množství podpůrných údajů a statistik, které mají Výboru umožnit posouzení vývoje v implementaci ustanovení Paktu. 7. Státy by měly uvést opatření přijatá v naplňování
37
CCPR/C/3/Rev.10 Rules of Procedure of the Human Rights Committee [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/general/ccpr_c_3_rev10_2012.pdf 38
Podrobnosti viz TYAGI 2011 op. cit., s. 157–162.
39
CCPR/C/66/GUI/Rev. 2 Consolidated guidelines for state reports under the International Covenant for Civil and Political Rights [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/0/b75df84e0465f1ffc1256a14005abc70?Opendocument
- 22 -
ustanovení čl. 3 Paktu týkajících se zajišťování rovných práv žen a mužů. 8. Státy by měly (pokud tak již neučinily) aktualizovat tzv. základní dokument (angl. core document).40 Zvláštní pravidla platí pro úvodní zprávu (angl. initial report) podávanou Výboru. Úvodní zpráva přestavuje pro stát první příležitost prezentovat před Výborem, do jaké míry jeho právní řád odpovídá ustanovením Paktu. Tato zpráva by měla obsahovat popis toho, jak jsou jednotlivá ustanovení Paktu implementována do ústavního a právního řádu. Mělo by v ní být uvedeno, jaká stát činí konkrétní opatření k uplatňování práv zakotvených v Paktu, a pokrok, kterého bylo při uplatňování těchto práv dosaženo. Smluvní strana by se v úvodní zprávě měla podrobně zabývat každým z článků v částech I, II a III Paktu. V této souvislosti by mělo být popsáno, ve kterých právních předpisech státu jsou jednotlivá ustanovení v těchto článků zakotvena, a také by měl být nastíněn faktický stav dodržování těchto ustanovení. Měly by být uvedeny soudní, správní a další instituce, do jejichž působnosti dohled nad dodržováním těchto ustanovení náleží. V příloze k úvodní zprávě mají být Výboru zaslány veškeré základní právní texty, které v daném státě garantují dodržování práv obsažených v Paktu. Následné periodické zprávy podávané státy by měly vycházet ze dvou základních bodů – měly by reagovat na připomínky a závěrečná doporučení Výboru k předchozí podané zprávě a měl by v nich být zdůrazněn pokrok, který příslušný stát učinil v implementaci práv obsažených v Paktu. Struktura následných zpráv má odpovídat jednotlivým článkům Paktu.41
40
Viz TYAGI 2011 op. cit., s. 164–165. Viz také CCPR/C/66/GUI/Rev. 2 Consolidated guidelines for state reports under the International Covenant for Civil and Political Rights [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/0/b75df84e0465f1ffc1256a14005abc70?Opendocument 41
Podrobnosti viz TYAGI 2011 op. cit., s. 165–167. Také viz CCPR/C/66/GUI/Rev. 2 Consolidated guidelines for state reports under the International Covenant for Civil and Political Rights [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/0/b75df84e0465f1ffc1256a14005abc70?Opendocument
- 23 -
2.2 Úvodní zpráva podaná Českou republikou a následné připomínky a doporučení Výboru
2.2.1
Úvodní zpráva podaná Českou republikou za období 1993–1999
Úvodní zpráva České republiky o plnění závazků plynoucích z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech byla podána za období 1. ledna 1993 – 30. listopadu 1999.42 Zpráva byla podána 4. května 2000 a její projednávání bylo zařazeno na 72. zasedání Výboru, které se konalo ve dnech 9. – 27. července 2001 v Ženevě.43 Zpráva má v anglickém znění 96 stran a je rozdělena na dvě části – všeobecnou část a část věnovanou provádění jednotlivých článků Paktu. Jednotlivé odstavce jsou číslovány a je jich celkem 415. Všeobecná část popisuje postavení Paktu v právním řádu České republiky s tím, že v souladu s článkem 10 Ústavy České republiky jsou ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Jsou zde vyjmenovány také některé další mezinárodní smlouvy o lidských právech, jejichž smluvní stranou se Česká republika stala. Je zmíněno zřízení Rady vlády pro lidská práva, ke kterému došlo usnesením č. 809 ze dne 9. prosince 1998, jako poradního a koordinačního orgánu vlády pro monitorování dodržování lidských práv. Je zde dále představena Ústava České republiky a její úvodní ustanovení. Důležitou informací zmíněnou ve všeobecné části je, že práva zakotvená v Paktu jsou důležitou součástí Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku. Dále je poukázáno na nezávislost soudů, úlohu státních zastupitelství, významnou úlohu
42
Zpráva byla dodána v angličtině a její originální znění najdeme zde: CCPR/C/CZE/2000/1 Initial report on the Implementation of the International Covenant on Civil and Political Rights for the period 1993-1999 [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/reports/czechrepublic_ccpr_c_cze_2000_1_2000.pdf Text přeložený do češtiny lze najít na stránkách Vlády České republiky – Úvodní zpráva České republiky o plnění závazků plynoucích z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech za období 1. leden 1993 – 30. listopad 1999 [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/Uvodni_ICCPR_CZ.pdf 43
Program 72. zasedání Výboru pro lidská práva nalezneme na webových stránkách Výboru – [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/hrcs71.htm#72nd
- 24 -
Ústavního soudu, výbory obou komor Parlamentu zabývající se lidskými právy a také je popsána příprava zákona o veřejném ochránci práv a to, že se nepodařilo prosadit původní záměr, že by veřejný ochránce práv měl mít také ústavní pravomoci, a jeho působení má vztahovat na pouze úřady a instituce státní správy. Poté následuje druhá část zprávy věnovaná provádění jednotlivých článků Paktu. Kapitola věnovaná článku 1 vykresluje Českou republiku jako demokratický stát, ve kterém veškerou moc vykonává lid prostřednictvím orgánů zákonodárné moci. Je zmíněn Parlament, vláda jako vrcholný orgán výkonné moci a tehdejší územněsprávní jednotky – okresy. Je zdůrazněno, že Česká republice nic nebrání v tom, aby disponovala svým přírodním bohatstvím a zdroji, a také to, že Česká republika zakládá vztahy s jinými státy na principu mírového soužití a vůči sousedním státům nemá žádné územní nároky ani takové nároky nejsou uplatňovány vůči ní. Jednotlivé následující kapitoly k dalším článkům Paktu mají většinou podobnou strukturu. Na začátku je zmíněno ustanovení Listiny základních práv a svobod nebo jiné ustanovení související s daným článkem a poté jsou rozebrány konkrétní příklady z právního řádu a také faktický stav dodržování práv daného článku. Zde je vhodné se zaměřit zejména na komentáře, ve kterých se autoři zprávy vyjadřují kriticky k některým nedostatkům v dodržování ustanovení konkrétních článků Paktu v České republice. Kapitola věnovaná článku 2 Paktu zmiňuje článek 3 Listiny o tom, že základní práva a svobody jsou zaručené všem bez rozdílu. Jako specifické je zmíněno postavení cizinců, kteří nemají některá práva, která jsou Listinou přiznána pouze občanům České republiky, a to, jakým způsobem mohou získávat povolení k trvalému pobytu. Dále jsou zmíněna ustanovení garantující práva národnostních menšin a uprchlíků. Zvlášť je zmíněno získávání občanství České republiky občany bývalé ČSFR. Jsou zde v této souvislosti kriticky popsány některé podmínky zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, které způsobily, že byl proces vyřízení žádosti o udělení občanství administrativně a finančně náročný, což hendikepovalo zejména méně vzdělané uchazeče, mezi kterými bylo mnoho Romů. Dále se tato kapitola zabývá možnostmi právní ochrany, zmiňuje právo na soudní ochranu a možnosti podání stížnosti k Ústavnímu soudu, jejichž počet podle zprávy neustále stoupá. Je zmíněno, že zhruba ve 30 nálezech se stěžovatelé odvolávali na ustanovení Paktu. Dále je poukázáno na možnost obrátit se na Evropský soud pro lidská práva a ustanovení týkající se přezkoumatelnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy. V odst. 73 je vyjádřen kritický postoj - 25 -
k tomu, do jaké míry jsou občané České republiky informováni o svých právech zaručených Paktem, a doporučení, že by se mělo zvyšovat v tomto směru právní povědomí všech vrstev společnosti. Dále je stručně popsán vývoj správního soudnictví, které bylo obnoveno po 40leté přestávce. Je rozebrána také role státních zastupitelství. V odst. 80 a následujících je popsáno, jak se občané mohou domáhat náhrady škody způsobené nesprávným postupem orgánů veřejné moci. Odstavce věnované článku 3 Paktu se zabývají rovností mužů a žen. Je zmíněno nízké zastoupení žen ve veřejné správě a také dokument Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen. Kapitola věnovaná článku 4 zmiňuje zásadu zákonnosti zachycenou v Listině, ustanovení o zákazu nucených prací, ustanovení související s vyvlastněním a dále podmínky, za nichž je možné omezit svobodu pohybu a pobytu. Kapitola týkající se článku 5 potvrzuje, že žádná práva v českém právním řádu nebyla omezena s poukazem na to, že Pakt taková práva výslovně nechrání. Kapitola vztahující se k článku 6 se zabývá právem na ochranu života a nepřípustnosti trestu smrti. Rozsáhlá kapitola věnovaná článku 7 řeší otázku ochrany před mučením. Je zmíněno, že Česká republika je smluvní stranou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení, která se promítla také do novely trestního zákona z roku 1993 – ustanovení §259a – mučení a jiné nelidské a kruté zacházení. Je zmíněn také §215 o týrání svěřené osoby. Odstavce 122 a následující jsou věnovány policii. Zde je zmínka o zákoně č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, kterým se činnost policie České republiky řídí. Jsou zde vyjmenovány donucovací prostředky, které policisté na základě tohoto zákona mohou použít. Důležité informace obsahují odstavce 125 a 126, které se týkají toho, jak se mohou občané bránit proti špatnému zacházení ze strany policie – mají možnost podat stížnost, kterou řeší odbory stížností a kontroly policie. V odstavci 126 je kriticky zmíněno, že úspěšnost takových stížností občanů je poměrně malá. Jako další nedostatek je uvedena malá průhlednost činnosti policie. Celkově je situace hodnocena jako projev zhoršování situace v dodržování lidských práv ze strany policie. Dále je zmíněn zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, zákon č. 124/1992 Sb., o vojenské policii a zákon č. 219/199 Sb. o ozbrojených silách České republiky. V odstavcích 133–137 se řeší problematika šikany v různých prostředích – v armádě, ve školství a ve vězeňství. Je také zmíněna problematika podávání stížností na Vězeňskou službu. Komentáře k dodržování ustanovení článku 8 se týkají zákazu otroctví a nevolnictví, zákazu nucených prací, který je zakotven v Listině, výjimkám z tohoto obecného zákazu a tomu, - 26 -
že za nucenou práci není považována povinná vojenská služba ani civilní služba, upravené vlastními zákony (branný zákon, zákon o civilní službě). Odstavec 150 je věnován práci odsouzených, která je v České republice placená, a odstavec 151 novému trestu, který byl zaveden novelou trestního zákona č. 152/1995 Sb. – trestu obecně prospěšných prací. Článek 9 se věnuje právu na svobodu a osobní bezpečnost, které jsou také zakotvené v Listině a právo omezit je má za určitých okolností policie. Několik odstavců je věnováno problematice osobní svobody ve zdravotnictví, která je řešena v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Jde zejména případy umístění na psychiatrickém lůžkovém oddělení. Jsou zde zmíněny nedostatky současného stavu – postavení občana přijatého bez vlastního souhlasu není rovnoprávné a bylo by dobré jej posílit. Velká pozornost je v následujících odstavcích věnována zadržení, zatčení a vazbě. Jsou vyjmenovány některé nedostatky, které by měly být odstraněny. Jde například o to situaci, kdy je osoba umístěna do vazby a po dobu u několika měsíců se nekonají téměř žádné procesní úkony a prodlužuje se tak délka vazby. Další nedostatek je shledáván ve výši náhrady ušlého výdělku a náhrady nákladů řízení, přiznávaných v případě nezákonného rozhodnutí o vazbě. Komentáře k článku 10 se týkají problematiky umisťování do vězení. Jako nedostatek je zde zmíněna absence zákonných mechanismů pro vnější kontrolu vězeňství a jako závažný nedostatek je uvedena konstantní přeplněnost věznic a jako problém také vysoký počet lidí ve věznicích vzhledem k celkové populaci. V komentáři k článku 14 se popisují mechanismy, kterými je zajištěna rovnost účastníků soudního řízení před soudem a veřejnost projednávání trestních věcí. Jako sporný bod v souvislosti s kompatibilitou s ustanoveními Paktu je uveden tzv. trestní příkaz, což je forma rozhodnutí soudu nebo samosoudce bez projednání v hlavním líčení. Zpráva uvádí, že takovéto rozhodování trestním příkazem se jeví jako nedodržení ustanovení obsažených v čl. 4 Paktu. Dalším bodem je pak výčet ustanovení zaručujících presumpci neviny. Jako nedostatek a ohrožení práva garantovaného v Paktu je v odstavci 247 zmíněn problém, kdy sdělovací prostředky označí podezřelého rovnou za pachatele trestného činu a nerespektují presumpci neviny. Další část týkající se článku 14 je věnována zárukám v trestním řízení. Jedná se například o právo na tlumočníka. Kriticky je zde popsána praxe, kdy se obžaloba a rozsudek I. stupně doručují cizincům neovládajícím češtinu pouze v češtině, což je označováno částí právnické obce za porušení principu rovnosti před zákonem, a tedy i Listiny a Paktu. Dále je zmíněno právo na obhájce podle vlastní volby a právo být souzen bez zbytečného odkladu. V této souvislosti se kriticky zmiňuje vleklost
- 27 -
soudních řízení v České republice, což je označeno za jeden z největších problémů, se kterými se zdejší soudnictví potýká. Komentáře k článku 19 obsahují informace o zajištění svobody projevu (zaručena Listinou) a o případných možnostech omezení této svobody. V této souvislosti je zmíněn vládní návrh tiskového zákona s tím, co mohou a nemohou obsahovat periodické tiskoviny (nesmí obsahovat například hrozby násilím, vyvolávat nenávist vůči osobám nebo skupinám osob na základě jejich rasy, barvy pleti, národnostního nebo etnického původu nebo sexuální orientace, zobrazovat nebo popisovat sexuální násilí apod.) Je zmíněn zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a v této souvislosti je jako nedostatek uvedena častá neochota úředníků poskytovat informace o činnosti státních orgánů. Jako specifická uvedena situace ohledně přístupu občanů ke svazkům, které na ně do roku 1989 vedla Státní bezpečnost. Článek 23 je věnován právu rodiny na ochranu společností a státem. V této souvislosti je poukázáno na časté stížnosti otců, že jsou proti ženám znevýhodněni, protože soudy v naprosté většině případů svěřují po rozvodu děti do péče matky. Článek 24 je věnován ustanovením zajišťujícím ochranu dětí. Zde je jako problém zmíněn systém umisťování dětí do zvláštních škol. Jako problematické se jeví zejména to, že se do těchto škol často umisťují ve velké míře děti romské menšiny, což přispívá k tomu, že Romové poté mají výrazně snížený podíl na středním a vyšším vzdělání. Článek 25 se týká volebního práva a práva podílet se na správě věcí veřejných (upraveno v Listině, Ústavě, zákoně č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a v zákoně č. 152/1994 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí). Zde je jako problematický z hlediska možnosti vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb, která je zaručena Paktem, viděn zejména zákon č. 451/1991 Sb., známý jako lustrační zákon, který stanovil, pro která postavení zastávaná do roku 1989 nemohou některé osoby zastávat vedoucí funkce ve státní správě, soudnictví apod. Článek 26 Paktu obsahuje ustanovení o rovnosti všech před zákonem. V právním řádu České republiky najdeme takové ustanovení v článku 1 Listiny. V komentáři k tomuto článku Paktu je jako problematických zmíněno několik bodů. Je uvedena nedostatečná ochrana před rasovou diskriminací ve službách a to, že zákonem není nijak upravena případná diskriminace ve školství, zdravotnictví, v zaměstnání, v sociální péči, ve vězeňství a v dalších oblastech. Dále je uvedeno, že stížnosti na nerovnost před zákonem se objevují také v souvislosti s restitucemi majetku. Jedná se o ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve kterých je jako podmínka pro restituci majetku uveden požadavek, - 28 -
aby žadatel měl občanství České republiky. Tento požadavek se jeví jako diskriminační a jedná se o přímé porušení ustanovení obsažených v článku 26 Paktu.44 Posledním částí zprávy jsou odstavce věnované plnění ustanovení obsažených v článku 27 Paktu. V nich je upravena problematika práv menšin (v právním řádu České republiky zakotvená v Ústavě a Listině). Pozornost je v rámci této části věnována zejména problematice romské menšiny.
2.2.2
Závěrečná doporučení Výboru po podání zprávy – podklady a obecné postupy
Je důležité stručně nastínit, na základě jakých podkladů a jakým způsobem Výbor svoje závěrečná doporučení vydává.45 Prostudování zpráv podávaných státy mají na starosti pracovní skupiny pro zprávy podávané státy (angl. Country Report Task Forces), které se setkávají v průběhu plenárních zasedání a mají od čtyř do šesti členů. Jejich hlavním úkolem je připravit na základě zprávy okruhy otázek, o kterých se bude diskutovat při setkání se zástupci příslušného státu. Jeden z členů pracovní skupiny je jmenován zpravodajem pro příslušný stát (angl. country rapporteur) a má na starosti vypracování návrhu seznamu otázek (angl. list of issues), na které budou zástupci státu dotazováni na schůzi Výboru. Tento návrh potom projedná s ostatními členy pracovní skupiny, kteří k němu vyjádří své připomínky, a potom je případně upravený návrh přijat celou pracovní skupinou jako konečná verze seznamu otázek. Potom je každému ze členů podle jeho zaměření přidělen určitý počet otázek, které bude klást. Po závěrečném schválení a přijetí konečného seznamu otázek je tento předán příslušnému státu. Při přípravě seznamu mají členové pracovní skupiny od sekretariátu Výboru k dispozici dokumenty týkající se příslušného státu. Za tímto účelem Výbor vyzývá nevládní organizace, skupiny a organizace zabývající se lidskými právy a další subjekty, jejichž vyjádření je v tomto směru relevantní, aby Výboru poskytly své podklady (Výbor také
44
Zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích se týká velká část stížností jednotlivců podaných na Českou republiku v rámci Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Touto problematikou se bude podrobně zabývat třetí část této práce. 45
Podrobně je celý postup Výboru po podání zprávy vysvětlen v kapitole The reporting procedure v knize TYAGI 2011 op. cit., s. 151–324. Aktuální popis najdeme také na stránkách Výboru Human Rights Committee Working Methods. Overview of the working methods of the Human Rights Committee [online] [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/workingmethods.htm
- 29 -
představitele nevládních organizací na plenární schůzi vyslechne). Další pracovní skupina, která se podílí na přípravě setkání se zástupci státu, je přípravná skupiny zabývající se stížnostmi jednotlivců na základě Opčního protokolu (angl. pre-sessional working group on communications). Zástupci státu jsou pozváni, aby Výboru představili zprávu a odpověděli na první sérii ze seznamu předem zaslaných otázek. Potom vystoupí členové Výboru se svými komentáři a dalšími otázkami. Výbor obvykle dedikuje zkoumání zprávy příslušného státu dvě schůze (u úvodních zpráv tři schůze). Potom nastává závěrečná fáze – vypracování a přijetí dokumentu se závěrečnými doporučeními. Zpravodaj pro daný stát vypracuje za asistence sekretariátu na základě zprávy a odpovědí představitelů státu na otázky koncept závěrečných doporučení pro posouzení Výboru. Obvyklá struktura dokumentu se závěrečnými doporučeními bývá následující – úvod, zmínka o pozitivních aspektech, faktory a obtíže při implementaci Paktu a hlavní okruhy, které Výbor znepokojily, spolu s doporučeními na zlepšení. Koncept závěrečných doporučení je Výborem prodiskutován na neveřejné schůzi. Jakmile Výbor dojde ke konsensu, vydá konečná závěrečná doporučení, která jsou následně doručena příslušnému státu a zahrnuta také do výroční zprávy Výboru. Následuje další fáze po doručení závěrečných doporučení (angl. follow-up procedure), kdy by měl pokračovat dialog s příslušným státem o opatřeních, která byla na základě doporučení Výboru podniknuta. Očekává se, že stát zašle Výboru na toto téma svůj komentář.
2.2.3
Závěrečná doporučení Výboru k úvodní zprávě podané Českou republikou
Na základě výše popsaného postupu zaslal Výbor po odevzdání úvodní zprávy České republice seznam otázek, které by s jejími představiteli zástupci Výboru chtěli blíže prodiskutovat.46 Výbor se zajímal o následující okruhy otázek: ústavní a právní rámec pro
46
Seznam je v anglickém znění k dispozici zde: CCPR/C/72/L/CZE LIST OF ISSUES, ADOPTED BY THE HUMAN RIGHTS COMMITTEE ON 5 APRIL 2001, TO BE TAKEN UP IN CONNECTION WITH THE
- 30 -
implementaci ustanovení Paktu, dodržování zákazu diskriminace, rovnost mezi pohlavími, práva menšin a dětí, dále právo na život, podmínky zacházení s vězni, osobní svoboda, vyhošťování cizinců a právo na spravedlivý proces. Následovaly rozhovory se zástupci České republiky pozvanými na schůze Výboru. Výbor o těchto rozhovorech pořizuje detailní záznamy (angl. summary records), které jsou k dispozici na jeho webových stránkách, kde se můžeme seznámit s tím, jak zástupci státu reagovali na otázky Výboru. Jsou k dispozici tři dokumenty, zachycující rozhovory se zástupci České republiky týkající se úvodní zprávy.47 Před jednáním s českou delegací se měli možnost vyjádřit zástupci nevládních organizací monitorujících dodržování lidských práv v České republice.48 Následovala jednání s českou delegací, kterou vedl tehdejší zmocněnec vlády pro lidská práva Jan Jařab.49 Diskuse se týkala zejména otázek práv romské menšiny (zejména nadměrného umisťování romských dětí do zvláštních škol), obětí domácího násilí, postupu policie při zásazích po zasedání MMF v Praze
CONSIDERATION OF INITIAL REPORT OF THE CZECH REPUBLIC (CCPR/C/CZE/2000/1) [online] [cit. 23. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/(Symbol)/b6d1631e6b700407c1256a640053a9b2?Opendocument 47
První je ze 1931. schůze a je k dispozici ve francouzštině: CCPR/C/SR.1931 Compte rendu analytique de la 1931e séance : Czech Republic. 04/09/2001. CCPR/C/SR.1931. (Summary Record) [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/(Symbol)/CCPR.C.SR.1931.Fr?Opendocument. Druhý záznam je z 1932. schůze a je k dispozici v angličtině: CCPR/C/SR.1932 Summary record of the 1932nd meeting : Czech Republic. 18/07/2001. CCPR/C/SR.1932. (Summary Record) [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/0/d819b878d3b211f8c1256aa000469301?Opendocument. Třetí je z 1933. Schůze a je k dispozici ve francouzštině: CCPR/C/SR.1933 Compte rendu analytique de la 1933e séance : Czech Republic. 06.09.2001. CCPR/C/SR.1933. (Summary Record) [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/(Symbol)/CCPR.C.SR.1933.Fr?Opendocument 48
Velmi podrobně popsal tato jednání i následné jednání s českou delegací Jiří Kopal: KOPAL, Jiří. Česká republika před Výborem OSN pro lidská práva - mezinárodní právo lidských práv v reálné praxi. Britské listy [online]. 2001 [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.britskelisty.cz/0107/20010717d.html 49
Jan Jařab vykonával funkci vládního zmocněnce pro lidská práva od 8. března 2001do 31. října 2004. Jeho činnost v oblasti ochrany lidských práv je popsána na webových stránkách Vlády České republiky [online] [cit. 26. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenec-vlady-pro-lidska-prava/historie/janjarab-2001-2004-15683/. V popisu oblastí, kterým se jako zmocněnec vlády pro lidská práva věnoval, lze najít mnoho styčných bodů s oblastmi, které jsou kriticky zmíněny v úvodní zprávě podané Českou republikou Výboru. Zabýval se mimo jiné posílením práv pacientů (včetně pacientů s duševní poruchou), zlepšením podmínek osob ve výkonu trestu odnětí svobody a jiných uzavřených zařízeních, kontrolou činnosti policie a přiměřenosti policejních zákroků a dalšími oblastmi. Před Janem Jařabem působil ve funkci zmocněnce vlády pro lidská práva od září 1998 do února 2001 Petr Uhl. Jeho činnost je popsána na webových stránkách Vlády České republiky [online] [cit. 26. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenec-vlady-prolidska-prava/historie/petr-uhl-1998-2001-33066/
- 31 -
a při dalších problematických zásazích policie na konci devadesátých let a také držení osob proti jejich vůli na policejních stanicích, v psychiatrických léčebnách a v podobných zařízeních. Po posouzení úvodní zprávy podané Českou republikou vydal Výbor na schůzi konané 24. července 2001 svoje závěrečná doporučení k této zprávě.50 V úvodu Výbor jako pozitivní aspekt vyzdvihl úsilí vynaložené při přechodu k demokracii po roce 1989, zejména přijetí Ústavy založené na respektu k lidským právům a Listiny základních práv a svobod. Výbor také kladně ohodnotil zrušení trestu smrti v roce 1990. V další části nazvané Hlavní výhrady a doporučení (angl. Principal subjects of concern and recommedations) následuje 22 odstavců, které jsou vždy složené z konkrétní výhrady Výboru, po které následuje část s doporučeními, která v dané konkrétní oblasti Výbor přináší. Tyto výhrady a doporučení se týkají několika okruhů. Prvním z nich je nejasné postavení Paktu v právním řádu České republiky – přestože je Pakt nadřazeným právním předpisem, nejsou všechna práva v něm obsažená inkorporována do Listiny základních práv a svobod. Výbor proto doporučuje vyjasnit vztah mezi Listinou a těmi právy Paktu, která v ní nejsou zahrnuta. Do tohoto okruhu patří také následující výtka Výboru – že v České republice neexistuje žádný implementační mechanismus pro názory Výboru podle Opčního protokolu. V této souvislosti jsou zmíněny případy stížností jednotlivců podle Opčního protokolu na diskriminaci zákonem o mimosoudních rehabilitacích (případ Simunek v. Česká republika 516/1992 a Adam v. Česká republika 586/1994). Zde Výbor důrazně doporučuje změnu tohoto zákona, protože některá jeho ustanovení jsou v rozporu s právy zakotvenými v Paktu.51 Další výhradou z této kategorie je kritika toho, že v České republice neexistují žádné nezávislé mechanismy
50
Originální dokument se závěrečnými doporučeními Výboru viz CCPR/CO/72/CZE CONSIDERATION OF REPORTS SUBMITTED BY STATES PARTIES UNDER ARTICLE 40 OF THE COVENANT. CONCLUDING OBSERVATIONS OF THE HUMAN RIGHTS COMMITTEE. Czech Republic [online] [cit. 22. 2. 2013]. http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/(Symbol)/CCPR.CO.72.CZE.En. Verze v češtině je dostupná na webových stránkách Vlády České republiky jako Příloha č. 1 k usnesení vlády ze dne 19. prosince 2001 č. 1362 Závěrečná doporučení Výboru pro lidská práva – kontrolního orgánu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech [online] [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plnenimezin-umluv/Z_v_re_n__doporu_en__k__vodn__zpr_v_.pdf 51
Problematikou těchto individuálních stížností se podrobně zabývá třetí část této práce.
- 32 -
monitorování skutečné implementace lidských práv. Výbor se obává, že zřízení úřadu ombudsmana není dostatečné, protože jeho pravomoci jsou omezeny na doporučení týkající se veřejné správy. Také Rada vlády pro lidská práva je orgánem vlády, tedy není nezávislým orgánem. Výbor proto doporučuje vytvoření zcela nezávislých mechanismů implementace práv garantovaných Paktem. S tímto okruhem problémů souvisí také poslední odstavec závěrečných doporučení, kde Výbor nabádá Českou republiku, aby zvýšila informovanost občanů o Paktu a jeho ustanoveních, která je velmi nedostatečná. Jako další okruh by se daly označit výhrady Výboru související s diskriminací menšin, zejména Romů. Jedná se zejména o znepokojení Výboru vysokým zastoupením romských dětí ve zvláštních školách, u čehož se Výbor obává, že jde o způsob segregace. Výbor důrazně doporučuje, aby se takovéto segregaci romských dětí ve vzdělávacím systému předcházelo. Další výhrada se týká vysoké nezaměstnanosti Romů, která se blíží 70 procentům. Výbor v této souvislosti doporučuje vyvinout větší úsilí při přípravě Romů pro vhodná povolání a při vytváření pracovních míst pro Romy. Výbor dále vyjádřil znepokojení nad násilím a obtěžováním, které některé skupiny používají vůči romské menšině a nečinností policie a soudů v těchto věcech a doporučil zajistit romské menšině skutečnou ochranu a důsledně prošetřovat trestné činy s rasovým podtextem. S romskou menšinou také souvisí stížnosti na policejní obtěžování – nedostatek taktu policistů při jednání s Romy a cizinci. Dalším okruhem, který se dá v připomínkách Výboru vysledovat, je diskriminace žen a násilí na ženách. Výbor byl znepokojen nízkou účastí žen v politickém životě, jejich malým zastoupením ve vyšších funkcích státní správy a doporučil, aby Česká republika v tomto směru učinila opatření k nápravě. Další problematickou oblastí byl podle Výboru obchod se ženami, ve kterém Česká republika figuruje jako země původu a tranzitu i jako cílová země. Výbor v této souvislosti doporučuje posílit programy na pomoc ženám v těžkých životních situacích, zejména ženám pocházejícím z jiných zemí, které jsou do České republiky přiváženy kvůli prostituci, a přijmout opatření, která by takovému obchodu se ženami zabránila. Do tohoto okruhu problémů patří také domácí násilí, kde Výbor kritizoval to, že mu Česká republika nepředložila žádné statistiky týkající se tohoto problému. Výbor znepokojila obzvlášť absence zákonné ochrany. Do této souvislosti patří také výtky Výboru týkající se sexuálního zneužívání dětí, včetně dětské pornografie. Další okruh kritizovaných oblastí se týkal práce policie a vězeňství. Výbor kritizoval skutečnost, že neexistuje žádný nezávislý orgán s pravomocí vyšetřovat stížnosti na práci - 33 -
policie, a důrazně doporučil jeho zřízení. Dále Výbor znepokojila dlouhá lhůta mezi zadržením osoby a jejím předvedením před soud (48 hodin), rozsah a průměrná délka vazby a také přeplněnost věznic. Dalším bodem, který Výbor zdůraznil, je to, že systém právní pomoci v České republice nezaručuje, že bude právní pomoc poskytnuta ve všech případech, které jsou zakotveny ve čl. 14 Paktu. Posledními dvěma okruhy, na které Výbor upozornil, je rozdílný přístup zákona k různým vyznáním na základě toho, jsou-li registrována, nebo ne. Poslední problematikou pak byla ustanovení lustračního zákona, která byla podle Výboru uplatňována bez posuzování konkrétních okolností u každé osoby, čímž podle Výboru došlo v některých případech ke znemožnění rovného přístupu do státních služeb.
2.2.4
Reakce České republiky na závěrečná doporučení Výboru k úvodní zprávě a přijatá opatření
Vláda České republiky poslala na základě závěrečných doporučení Výboru stručný dokument se svými komentáři o tom, jaké podnikla kroky k implementaci doporučení Výboru.52 První okruh, na který tento dokument reaguje, je absence mechanismu implementace doporučení Výboru. V dokumentu je uvedeno, že takovýto mechanismus byl zřízen usnesením vlády České republiky č. 527 ze dne 22. května 2002.53 Podrobný popis tohoto mechanismu se nachází v příloze k tomuto usnesení. „Podle ustanovení § 4 ve spojení s § 5 zákona č. 318/2001 Sb., o poskytování informací a další součinnosti pro účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva a před Výborem OSN pro lidská práva, nese Ministerstvo
52
Tento dokument je k dispozici v angličtině na webových stránkách Výboru: CCPR/CO/72/CZE/Add.1 Comments by the Government of the Czech Republic (CCPR/CO/72/CZE) [online] [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://tb.ohchr.org/default.aspx?Symbol=CCPR/CO/72/CZE 53
Viz USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 22. května 2002 č. 527 + 2P k návrhu mechanismu přípravy stanovisek vlády v řízení před Výborem Organizace spojených národů pro lidská práva o oznámeních jednotlivců, návrhu mechanismu implementace názorů Výboru Organizace spojených národů pro lidská práva na oznámení jednotlivců a návrhu stanoviska vlády pro Výbor Organizace spojených národů pro lidská práva k restitučnímu procesu v České republice [online] [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/17E36C2C8C6B35F5C12571B6006B9A6F
- 34 -
spravedlnosti odpovědnost za dohled nad implementací názorů Výboru na oznámení jednotlivců, v nichž bylo vysloveno porušení Paktu ze strany České republiky. Ministerstvo spravedlnosti informuje Ústavní soud a dotčené orgány (Podle ustanovení § 1 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 5 zákona č. 318/2001 Sb. jsou dotčenými orgány zejména státní orgány a úřední osoby, jejichž jednání či opomenutí je předmětem oznámení) Výboru o názorech Výboru na oznámení jednotlivců. Zároveň požádá dotčené orgány o písemné sdělení v jím stanovené lhůtě o opatřeních, která přijaly (hodlají přijmout) nebo navrhly (hodlají navrhnout) s cílem implementovat názory Výboru, v nichž bylo vysloveno porušení Paktu ze strany České republiky.“54 Dále byl v této souvislosti novelizován č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kde bylo v §11 odst. 5 zakotveno, že Ministerstvo spravedlnosti zastupuje Českou republiku při vyřizování stížností na porušení Paktu a koordinuje provádění rozhodnutí mezinárodních orgánů, tedy v tomto případě Výboru.55 V příloze č. 2 výše zmíněného usnesení vlády se nachází další reakce na závěrečná doporučení Výboru – stanovisko vlády České republiky pro Výbor OSN pro lidská práva k restitučnímu procesu v České republice. V tomto stanovisku se poukazuje na to, že se kritizovaným zákonem č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích zabýval Ústavní soud a zrušil z něj ustanovení o podmínce trvalého pobytu na území České republiky, s poukazem na čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (o tom, že určité věci mohou být jenom ve vlastnictví občanů České republiky) ovšem nezrušil podmínku občanství České republiky. V této souvislosti toto stanovisko cituje nález Ústavního soudu č. 185/1997 Sb., který podmínku Českého občanství pro restituce majetku uznal za ústavní. V závěru stojí následující prohlášení: „Česká republika nepovažuje za nutné měnit svůj zásadní postoj, který se týká restitucí majetku či jeho náhrady ve vztahu k předběžné podmínce státního občanství podle restitučního zákonodárství. Ústavní soud tuto podmínku přezkoumal ve světle ústavního
54
Viz Příloha č. 1 k usnesení vlády ze dne 22. května 2002 č. 527 [online] [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/17E36C2C8C6B35F5C12571B6006B9A6F 55
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2013].
- 35 -
pořádku i Paktu. Česká republika nepovažuje ani za žádoucí dodatečně přistoupit na změny podmínek, které se týkají restitucí majetku, neboť tento postup by ovlivnil stabilní politické a hospodářské prostředí, narušil by jistotu vlastnických vztahů a vedl k destabilizaci právního prostředí v České republice.“56 Dokument s komentáři vlády České republiky k závěrečným doporučením Výboru dále obsahuje stručná vyjádření k doporučení, které se týká umisťování romských dětí do zvláštních škol – říká se v něm pouze, že se na řešení pracuje a že by mělo být schváleno vládou na konci roku 2002. Další stručné vyjádření vlády se týká problematiky podávání stížností na práci policie. Uvádí se v něm, že monitorování stížností na policii se výrazně zlepšilo díky novele trestního řádu, která vstoupila v platnost 1. ledna 2002. Podle něj má pravomoc vyšetřovat stížnosti na policii nyní namísto Ministerstva vnitra státní zastupitelství, což posiluje nezávislost případného vyšetřování. Uvádí se také, že zmocněnec pro lidská práva dostal za úkol vypracovat návrh na zřízení nezávislého orgánu za tímto účelem a že vláda bude Výbor o dalších opatřeních informovat do konce roku 2002.
2.3 Druhá periodická zpráva České republiky a následné připomínky a doporučení Výboru
2.3.1
Druhá periodická zpráva podaná Českou republikou za období 2000–2004
Druhá periodická zpráva o plnění závazků vyplývajících z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech za období od 1. ledna 2000 do 24. prosince 2004 podaná Českou republikou byla projednána na 2464. a 2465. schůzi Výboru a na 2478. schůzi Výboru, která se konala 25. července 2007 v Ženevě, Výbor schválil závěrečná doporučení.57
56
Viz Příloha č. 2 k usnesení vlády České republiky ze dne 22. května 2002 č. 527 [online] [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/17E36C2C8C6B35F5C12571B6006B9A6F 57
Program 90. zasedání Výboru schůze spolu se všemi dokumenty týkající periodických zpráv států, které byly během ní projednávány, najdeme na webových stránkách Výboru [online] [cit. 3. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/hrcs90.htm. Text druhé periodické zprávy v originálním znění
- 36 -
Struktura druhé periodické zprávy se mírně odlišuje od úvodní zprávy tím, že neobsahuje obecnou část seznamující Výbor obecně s právním řádem České republiky, ale rovnou přechází k jednotlivým článkům Paktu. Zaměřuje se zejména na tu problematiku, která se od podání úvodní zprávy změnila (nově přijaté zákony, změny zákonů, nové instituce apod.), a také na to, jak se Česká republika v uvedeném období vypořádala se závěrečnými doporučeními Výboru k úvodní zprávě. Druhá periodická zpráva je tedy rozdělena na krátký úvod a poté na 27 částí týkajících se dodržování ustanovení jednotlivých článků Paktu. U některých je pouze konstatováno, že za sledované období nedošlo oproti úvodní zprávě k žádným změnám.58 Zpráva je z formálního hlediska rozdělena na 560 odstavců a v původním znění má 171 stránek. V odstavci 26 se nachází reakce na doporučení č. 6 Výboru k úvodní zprávě, které se týkalo neexistence právních prostředků na nové projednání věci, v níž shledaly mezinárodní kontrolní orgány porušení mezinárodních právních závazků v otázkách lidských práv ze strany České republiky. V tomto smyslu tedy došlo ke změně zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud po rozhodnutí mezinárodního soudu o porušení mezinárodního právního závazku na návrh jednotlivce znovu rozhoduje o věci ve světle rozhodnutí mezinárodního soudu (ovšem ne obecně, ale pouze v trestních věcech). Výbor v závěrečných doporučeních k úvodní zprávě kritizoval nízkou účast žen v politickém životě. V druhé periodické zprávě je v komentáři k dodržování ustanovení článku 3 Paktu opět pouze konstatováno, že zastoupení žen je nízké (je zde uvedena struktura Poslanecké sněmovny, Senátu, zastupitelstev krajů a obcí podle pohlaví).
v angličtině najdeme zde: CCPR/C/CZE/2 Second periodic report of States parties due in 2005 CZECH REPUBLIC [online] [cit. 3. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/reports/czechrepublic_ccpr_c_cze_2_2006.pdf. Překlad druhé periodické zprávy do češtiny najdeme na webových stránkách vlády České republiky, viz Druhá periodická zpráva o plnění závazků vyplývajících z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Česká republika 2000–2004 [online] [cit. 3. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezinumluv/2ICCPR_CZ.doc 58
Ve stručném popisu druhé periodické zprávy se zaměřím zejména na části, ve kterých tato zpráva reaguje na závěrečná doporučení k úvodní zprávě podané Českou republikou.
- 37 -
Výbor kritizoval absenci právního rámce nezbytného k potírání domácího násilí. V odstavci 79 druhé periodické zprávy je k tomu konstatováno, že od 1. června 2004 došlo k zavedení nové skutkové podstaty činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (§215a trestního zákona). K doporučení č. 16 Výboru ohledně absence nezávislého orgánu vyšetřujícího stížnosti na policii se Česká republika již vyjádřila ve své reakci na úvodní zprávu. V odstavci 82 druhé periodické zprávy je opět konstatováno, že kvůli tomuto problému od 1. ledna 2002 došlo ke změně trestního řádu, kdy tato agenda nově spadá pod státní zastupitelství, které není řazeno do resortu Ministerstva vnitra, ale do resortu Ministerstva spravedlnosti. V odstavci 92 je uvedeno, že Česká republika připravuje systém vnější nezávislé kontroly nad místy, kde se nacházejí osoby omezené nebo zbavené svobody. Touto agendou by měl být pověřen ombudsman na základě změny zákona o veřejném ochránci práv. Měl by mít pravomoci konat kontroly nejen v zařízeních provozovaných mocí veřejnou, ale i v zařízeních provozovaných soukromými subjekty (ústavy sociální péče, nemocnice atd.). Druhá periodická zpráva se také vyjadřuje k doporučení č. 15 Výboru, které se týká jednání policistů vůči menšinám a cizincům. Zde je konstatováno, že Ministerstvo vnitra a policie uplatňuje od roku 2003 Národní strategii pro práci policie ve vztahu k národnostním a etnickým menšinám, která do činnosti policie zavádí tři nástroje: plán činnosti policie ve vztahu k menšinám, styčného důstojníka pro problematiku menšin a asistenta policie pro práci v sociálně vyloučených romských komunitách. V komentáři ke článku 8 Paktu je reakce České republiky na doporučení Výboru č. 13 týkající se obchodování s lidmi. Popisuje se postupný vývoj v situaci kolem prostituce v České republice. Postupně se stala atraktivní cílovou zemí a organizováním prostituce na jejím území se zabývají zejména ruskojazyčné a bulharské skupiny. V listopadu 2002 byl v České republice zahájen Projekt prevence, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, který navrhlo Centrum pro mezinárodní prevenci zločinu při Úřadu OSN pro kontrolu drog a prevenci zločinu. Jeho cílem je monitorování obchodu s lidmi, vyhodnocení efektivity přijatých opatření a spolupráce v této oblasti s dalšími zeměmi. V září 2003 Česká republika také přijala Národní strategii boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, která obsahuje výčet již přijatých opatření a návrhy dalších, které by vláda měla v této oblasti přijmout. Součástí této strategie je i program Model podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi, do kterého bylo do doby podání druhé zprávy zařazeno cca - 38 -
30 obětí, kterým byla poskytnuta všestranná podpora. Oběti v rámci tohoto programu spolupracovaly s orgány činnými v trestním řízení při objasňování trestné činnosti související s obchodem s lidmi. Otázky obchodu s lidmi se promítly také do změněného trestního zákona, který začal platit od července 2002. Došlo ke změně definice skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi tak, aby chránila nejen ženy, ale i ostatní jednotlivce. V odstavci 113 je zmíněno, že se připravuje zákon o regulaci prostituce. Ve svém závěrečném doporučení č. 18 Výbor kritizoval rozsah a délku vazby v České republice. V odstavci 158 a následujících odstavcích druhé periodické zprávy se nacházejí informace o tom, jak se ustanovení týkající se vazby ve sledovaném období změnila. Změny doznaly důvody vazby, a to novelou trestního řádu, která začala platit od ledna 2002. V odstavci 162 je informace o tom, že významnou změnu doznala díky novele trestního řádu právní úprava délky trvání vazby. V doporučení č. 19 Výbor poukazoval na přeplněnost věznic v České republice. Na to reaguje odstavec 194 a následující odstavce druhé periodické zprávy. Konstatuje se zde, že sice v roce 2002 došlo díky změně trestního řádu k poklesu osob ve vazbě i ve výkonu trestu, ale od roku 2003 opět došlo k nárůstu vězněných osob (zejména díky tomu, že osoby neplnící uložené alternativní tresty jsou trestány odnětím svobody) a dochází k častému překračování ubytovací kapacity věznic a plochy stanovené na jednoho vězně (4,5 m2). V závěrečném doporučení č. 20 Výbor kritizoval nepodmíněné tresty odnětí svobody uložené trestním příkazem. Na tuto výtku reaguje odstavec 277 druhé periodické zprávy. Je zde zmíněno, že od začátku roku 2002 je možné trestním příkazem uložit pouze trest podmíněný bez časového omezení, pokud by délka nepodmíněného trestu odnětí svobody nepřesáhla 1 rok. V závěrečném doporučení č. 22 se Výbor pozastavoval nad rozdílným přístupem zákona k různým náboženským vyznáním podle toho, zda je určité vyznání registrováno. V odstavci 397 druhé periodické zprávy se Česká republika k vývoji této problematiky vyjádřila. Poukázala na nový zákon č. 3/2002 Sb., o církvích, kterým se mění právo náboženské společnosti na registraci státem. Mění se počet osob, který musí podepsat žádost o registraci, aby byla platná (z 10 000 na 300), což by mělo přispět ke snazší registraci náboženských vyznání, jejichž počet příznivců je v České republice menší.
- 39 -
V odstavci 436 a následujících odstavcích druhé periodické zprávy Česká republika reaguje na závěrečné doporučení č. 11 týkající se rasového násilí a podněcování k rasové nenávisti a předkládá výčet změn, ke kterým došlo v trestněprávní ochraně před rasovou nesnášenlivostí. Jedná se o rozšíření některých kvalifikovaných skutkových podstat a také návrh na zavedení nové skutkové podstaty trestného činu potlačování práv z důvodu rasové, etnické nebo jiné příslušnosti, který má sloužit k potírání případů, kdy při prodeji zboží, poskytování služeb nebo jiné podnikatelské činnosti jsou některé osoby diskriminovány pro svou příslušnost k rasové, etnické, národnostní nebo jiné skupině. V odstavci 536 najdeme reakci na doporučení č. 24, které se týká lustračního zákona. Je poukázáno na to, že od roku 2007 má platit nový služební zákon (č. 218/2002 Sb.), ve kterém bude upraveno zaměstnávání osob na centrální úrovni státní správy. Je zmíněno, že lustrační zákon bude možné i nadále uplatňovat při přijímání na zákonem uvedené pozice, nikoli plošně, což bylo České republice Výborem vytýkáno. V části týkající se článku 26 Paktu jsou uvedeny informace o návrhu antidiskriminačního zákona, který by měl komplexně upravovat opatření proti různým formám diskriminace. Agendu spojenou s ochranou před diskriminací by měl vykonávat ombudsman.
2.3.2
Závěrečná doporučení Výboru ke druhé periodické zprávě
Po odevzdání druhé periodické zprávy Výbor zaslal České republice dokument se seznamem otázek, o kterých chtěli členové Výboru se zástupci České republiky při osobním setkání diskutovat.59 Na prvním místě Výbor opět zmiňuje otázku po tom, jaká opatření Česká republika podnikla, aby vyhověla názorům Výboru u některých stížností jednotlivců podaných v režimu Opčního protokolu týkajících se nepřiznaných restitucí majetku emigrantům. Další otázka se týkala průtahů v soudních řízeních. Další část otázek byla
59
Dokument je k dispozici v angličtině na webových stánkách Výboru: CCPR/C/CZE/Q/2 LIST OF ISSUES TO BE TAKEN UP IN CONNECTION WITH THE CONSIDERATION OF THE SECOND PERIODIC REPORT OF THE CZECH REPUBLIC [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/AdvanceDocs/ccpr_c_cze_q2.doc
- 40 -
zaměřená na opatření, která Česká republika podniká ve snaze vyrovnat zastoupení žen ve vyšších pozicích ve veřejné správě. Další otázky směřovaly na stížnosti na policii, postihování domácího násilí, přeplněnost věznic a problematiku klecových lůžek, ve kterých jsou drženi někteří pacienti v psychiatrických léčebnách. Další část otázek se věnovala právům menšin, zejména diskriminace Romů, a poslední okruh se věnoval opatřením, která Česká republika podniká v tom, aby byla s ustanoveními Paktu lépe seznámena široká veřejnost. Česká republika zaslala Výboru dokument s odpověďmi na kladené otázky.60 Výbor také obdržel dokumenty o stavu dodržování lidských práv v České republice od nevládních organizací zabývajících se lidskými právy – zprávy od organizací Conscience and Peace Tax International61, Česká koordinační kancelář (tento dokument se týká problému s restitucí majetku emigrantů, na který Výbor opakovaně poukazoval)62, Liga lidských práv63, Lesbian, Gay, Bisexual, Transgender and Intersex Initiative Global Rights64, společnou zprávu organizací Centre on Housing Rights and Evictions (COHRE), European Roma Rights Centre
60
CCPR/C/CZE/Q/2/Add.1 REPLIES BY THE GOVERNMENT OF THE CZECH REPUBLIC TO THE LIST OF ISSUES (CCPR/C/CZE/Q/2) TO BE TAKEN UP IN CONNECTION WITH THE CONSIDERATION OF THE SECOND PERIODIC REPORT OF THE CZECH REPUBLIC (CCPR/C/CZE/2) [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/hrcs90.htm 61
Submission to the 89th Session of the Human Rights Committee: March 2007 Conscientious Objection to Military Service: Issues for the Country Report Task Forces CZECH REPUBLIC [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/cpticz.doc 62
Dopis organizace Česká koordinační kancelář (Czech Coordinating Office) Výboru pro lidská práva [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/cco.doc 63
SHADOW REPORT TO THE HUMAN RIGHTS COMMITEE THE CZECH REPUBLIC [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/LHR_Czeckrepublic.pdf 64
The Status of Lesbian, Gay, Bisexual, Transgender and Intersex Rights in the CZECH REPUBLIC. A Shadow Report [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/LGBTShadow_CzechRepublic.pdf
- 41 -
(ERRC), Peacework Development Fund, Vzájemné Soužití65 a zprávu Amnesty International66. Rozhovorů se členy Výboru se zúčastnili zástupci České republiky.67 Vedoucí české delegace byla Andrea Baršová. Jsou k dispozici dokumenty s podrobnými záznamy diskusí mezi členy delegace a členy Výboru.68 Po posouzení druhé periodické zprávy a diskusi se zástupci delegace České republiky i se zástupci nevládních organizací zabývajícími se lidskými právy vydal Výbor na své 2478. schůzi dokument se závěrečnými doporučeními.69 Dokument je rozdělen na tři části – úvod, část věnující se pozitivním hlediskům a hlavní část věnovanou hlavním tématům zájmu a doporučením. Z formálního hlediska je dokument rozdělen do 21 odstavců.
65
SUBMISSION TO THE UNITED NATIONS HUMAN RIGHTS COMMITTEE CONCERNING IMPLEMENTATION OF THE INTERNATIONAL COVENANT ON CIVIL AND POLITICAL RIGHTS (ICCPR) IN THE CZECH REPUBLIC [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/cohre_cz.pdf 66
Europe and Central Asia: Summary of Amnesty International's Concerns in the Region: July-December 2006 CZECH REPUBLIC [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/ai_czechrep90.pdf 67
Seznam zúčastněných osob najdeme na webových stránkách Výboru: Ref.No. 657/2007 [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/czechrep_list90.doc 68
První záznam je z 2464. schůze a je k dispozici v angličtině: CCCPR/C/SR.2464 SUMMARY RECORD OF THE 2464th MEETING. CONSIDERATION OF REPORTS UNDER ARTICLE 40 OF THE COVENANT (continued). Second periodic report of the Czech Republic. [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/summary/czechrepublic_ccpr_c_sr_2464_2007.pdf. Druhý záznam je z 2465 schůze a je k dispozici také v angličtině: CCPR/C/SR.2465 SUMMARY RECORD OF THE 2465th MEETING. CONSIDERATION OF REPORTS UNDER ARTICLE 40 OF THE COVENANT (continued). Second periodic report of the Czech Republic (continued) [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://ccprcentre.org/doc/HRC/Czech%20Republic/SR2465.pdf 69
Dokument je v angličtině k dispozici na webových stránkách Výboru: CCPR/C/CZE/CO/2 CONSIDERATION OF REPORTS SUBMITTED BY STATES PARTIES UNDER ARTICLE 40 OF THE COVENANT.Concluding observations of the Human Rights Committee. Czech Republic [online] [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: http://ccprcentre.org/doc/HRC/Czech%20Republic/CCPR.C.CZE.CO.2_en.pdf. Verze v češtině je dostupná na webových stránkách vlády České republiky jako Příloha k usnesení vlády ze dne 25. února 2008 č. 167 POSOUZENÍ ZPRÁV PŘEDLOŽENÝCH ZÚČASTNĚNÝMI STÁTY DLE ČLÁNKU 40 PAKTU Záverečná doporučení Výboru pro lidská práva Česká republika [online] [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezinumluv/Zaverecna_doporuceni_cz_schvalena_vladou.pdf
- 42 -
V části věnované pozitivním aspektům Výbor vyzdvihl detailní právní i faktické informace obsažené ve druhé periodické zprávě a také to, že reaguje na předchozí závěrečná doporučení, a vyzdvihl pokrok, který Česká republika dosáhla při potírání domácího násilí – zejména přijetí zákona č. 91/2004 Sb., který kriminalizuje týrání osoby žijící ve společné domácnosti, a zákona č. 135/2006 Sb., který zavádí novou instituci na ochranu obětí domácího násilí. Poté následuje část s hlavními výhradami a doporučeními Výboru. Některé okruhy se shodují s problematikou, kterou Výbor České republice vytýkal již v závěrečných doporučeních v úvodní zprávě. Na prvním místě je opět zmíněna opakující se výhrada Výboru k tomu, že Česká republika neplní závazky z Opčního protokolu a Paktu a neprovádí stanoviska Výboru vztahující se k zákonu č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. V doporučení Výbor důrazně naléhá na Českou republiku, aby realizovala všechna jeho stanoviska týkající tohoto zákona a aby dotčeným osobám vrátila majetek nebo je jinak odškodnila. Výbor také ve svém doporučení č. 11 znovu vyzval Českou republiku, aby učinila opatření vedoucí k většímu zastoupení žen v politickém životě. Výbor České republice v této souvislosti vytkl, že obecné povědomí občanů o ženských právech není dostatečné, a vyzval k přijetí rázných, pozitivních a koordinovaných opatření, která by zvýšila účast žen ve veřejném sektoru. Ve svém doporučení č. 9 Výbor opět kritizuje absenci mechanismu efektivního vyřizování stížností na nesprávný postup policie a to, že Česká republika přes jeho předchozí doporučení dosud nezřídila nezávislý orgán, který by takové stížnosti přijímal a vyřizoval. Další opakující se okruh doporučení, která se objevila již v doporučeních k úvodní zprávě, jsou doporučení týkající se Romů. Výbor je zmiňuje ve svém doporučení č. 9 v souvislosti se stížnostmi na nesprávný postup policie především vůči Romům. Další problematikou, která se v doporučeních objevuje poprvé, je problematika nucené sterilizace romských žen bez jejich souhlasu, kde poukazuje na to, že nebyla provedena doporučení ombudsmana, která k této věci v roce 2005 vydal. Dále Výbor v této souvislosti doporučil školit pracovníky ve zdravotnictví a sociálních službách o lidských právech pacientů, přiznat obětem odškodnění, zahájit trestní řízení proti pachatelům těchto činů a v budoucích případech sterilizace zavést povinný informovaný souhlas, který by byl přeložen i do romského jazyka. Další doporučení se týkalo opět vzdělávání romských dětí, kde Výbor ocenil zrušení tzv. zvláštních škol, ale znepokojilo ho, že velká část romských dětí se vzdělává podle osnov, které dostatečně - 43 -
neodrážejí jejich kulturní identitu a nerespektují jejich odlišnost. Také kritizuje neúměrně velký počet romských dětí odejmutých vlastním rodinám a umístěných do ústavní péče. Výbor také znovu v této souvislosti vyjádřil lítost nad tím, že Česká republika dosud nepřijala antidiskriminační zákon a že nadále přetrvává diskriminace Romů při přístupu k zaměstnání, zdravotní péči, vzdělávání a bydlení. Zde poukázal zejména na diskriminační vystěhovávání a existenci ghett. Výbor proto doporučil, aby se urychleně přijala antidiskriminační legislativa, aby se poskytovala obětem diskriminace právní pomoc, aby se zavedly monitorovací mechanismy pro antidiskriminační opatření, zajistila účinná strategie pro vzdělávání Romů a zabránilo jejich neodůvodněnému vystěhovávání a sociálnímu vyloučení. Také doporučil, aby se vedly účinné informační kampaně na potlačení předsudků vůči Romům. Opakovanou výtkou České republice je také doporučení č. 19, že v České republice neexistuje program pro zvýšení povědomí občanů o Paktu a Opčním protokolu. Výbor doporučuje zavedení vzdělávání v oblasti lidských práv pro veřejné činitele, učitele, soudce, právníky a policisty. Dvě doporučení Výboru se týkají práv cizinců. Výbor České republice vytkl, že podle zákona o pobytu cizinců může být cizinec mladší 18 let čekající na deportaci zadržen až po dobu 90 dnů. V dalším doporučení týkajícím se práv cizinců Výbor shledal, že cizinci v České republice jsou často diskriminováni a že čelí řadě problémů při začleňování do společnosti. Česká republika by tedy podle Výboru měla zajistit rovnoprávné postavení cizinců, kterým by měla být přiznána všechna práva zaručená Paktem. Jde v tomto případě také o poskytování informací v jazyce, kterému cizinci rozumí. Do této souvislosti se dá zařadit také znepokojení Výboru tvrzeními, že je Česká republika využívána jako tranzitní země pro lety, při kterých jsou přepravovány osoby, které mají být vydány do zemí, kde budou vystaveny mučení nebo špatnému zacházení. Česká republika by podle Výboru měla vytvořit kontrolní systém, který by zaručil, že její letiště nebudou k těmto účelům využívána. Další dvě doporučení se týkala osob držených v psychiatrických léčebnách a ústavech. Nově se Výbor pozastavoval nad používáním uzavřených zadržovacích lůžek (tzv. klecových lůžek) k zadržování psychiatrických pacientů a České republice doporučil, aby zajistila důstojnost a dodržování práv pacientů umístěných v psychiatrických léčebnách. Dalším problémem, na který Výbor upozornil, jsou nejasné podmínky umisťování osob do psychiatrických léčeben, kdy dochází k zadržování pacientů, které je z lékařského hlediska zbytečné. Výbor - 44 -
vyjádřil pochybnost, zda zmocněnci, kterým je svěřeno opatrovnictví pacienta, skutečně zastupují zájmy svých svěřenců. Dále Výbor doporučuje důslednou kontrolu legálnosti držení osob ve zdravotních ústavech.
2.3.3
Reakce České republiky na závěrečná doporučení ke druhé periodické zprávě
Česká republika zaslala Výboru dokument (je datován 9. srpna 2008) s reakcí na některá závěrečná doporučení.70 Česká republika se měla do jednoho roku od vydání závěrečných doporučení Výborem (vydaných 25. července 2007) vyjádřit k doporučením uvedeným v odstavcích 9, 14 a 16 závěrečných doporučení (tento požadavek je obsažen v odstavci 21 dokumentu se závěrečnými doporučeními Výboru) a uvést, jaká v této souvislosti podnikla opatření. Dokument zaslaný Českou republikou obsahuje vyjádření k těmto třem doporučením Výboru. Doporučení č. 9 se týká stížností na policii a jejímu chování k menšinám a absence nezávislého kontrolního mechanismu. Ve vyjádření České republiky je uvedeno, že byla přijata Strategie pro práci Policie České republiky ve vztahu k menšinám pro období 2008– 2012, která upravuje vztah policie k menšinám a klade důraz zejména na vzdělávání policistů, uplatňování antidiskriminačních postupů v práci policie, prevenci kriminality v menšinových komunitách a spolupráci se samosprávou a nevládními organizacemi. Znovu se zmiňuje pozice styčných důstojníků pro práci s menšinami a asistentů policie pro práci v sociálně vyloučených lokalitách. K doporučení o zřízení nezávislého orgánu pro vyšetřování stížností je konstatováno, že vláda České republiky dospěla k závěru, že současnou právní úpravu
70
Tento dokument je k dispozici v angličtině na webových stránkách Výboru: CCPR/C/CZE/CO/2/Add.1 CONSIDERATION OF REPORTS SUBMITTED BY STATES PARTIES UNDER ARTICLE 40 OF THE COVENANT. Czech Republic. Addendum. Comments by the Czech Republic on the concluding observations of the Human Rights Committee (CCPR/C/CZE/CO/2) [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/CCPR.C.CZE.CO.2.Add.1_en.doc. Česká verze (ve které se ovšem číslování jednotlivých odstavců liší) je k dispozici na webových stránkách vlády České republiky: Vyjádření České republiky k některým závěrečným doporučením Výboru OSN pro lidská práva přijatým na základě projednání Druhé periodické zprávy České republiky o plnění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/Vyjadreni-final_cz.pdf
- 45 -
vyřizování stížností není třeba měnit. Je zmíněn také zkušební provoz protikorupční telefonní linky od září 2007 do února 2008, kterou v té době využilo 727 klientů. Je zmíněno také, že 25. února 2008 vláda schválila návrh zákona o Policii ČR, kde je nově upraveno postavení Inspekce ministra vnitra a kde se ruší přímá personální vazba mezi ministrem vnitra a ředitelem Inspekce a zavádí se kontrola ze strany Poslanecké sněmovny. Inspekce zůstává ovšem i nadále zařazena pod Ministerstvo vnitra. Do 31. prosince 2008 má být předložen vládě návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů, což by měl být samostatný inspekční orgán pro všechny bezpečnostní sbory stojící mimo soustavu ministerstev. Dále dokument obsahuje vyjádření k doporučení č. 14 týkajícímu se problematiky umisťování osob do psychiatrických léčeben. Je zmíněno, že se připravuje nový zákon o zdravotních službách, který bude nově upravovat podmínky, za nichž může být osoba nedobrovolně hospitalizována. Další část dokumentu se týká doporučení č. 16, ve kterém Výbor vyjadřuje znepokojení, že v České republice dosud nebyla přijata antidiskriminační legislativa. Zde je zmíněno, že k přijetí antidiskriminačního zákona se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení. Je znovu podrobně popsán návrh antidiskriminačního zákona. Dále se dokument zabývá tím, jak je v České republice poskytováno poradenství obětem diskriminace (poskytuje je například řada nevládních organizací). Dále je zmíněna problematika diskriminace Romů v přístupu k zaměstnání a vzdělání a to, že v této souvislosti v roce 2005 vláda přijala Koncepci projektu včasné péče o děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí, jejímž cílem je zvyšovat počet romských žáků v hlavním vzdělávacím proudu a zlepšovat jejich celkovou úspěšnost ve vzdělávání. Jsou zmíněny také vzdělávací programy připravované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, které mají za cíl odstraňovat předsudky většinové populace vůči menšinám. Je zmíněno, že vláda v roce 2008 vytvořila agenturu poskytující pomoc samosprávám v sociálně vyloučených romských lokalitách a že střední policejní škola v Holešově připravila projekt Policie pro všechny, ve kterém by se měli vzdělávat příslušníci národnostních menšin.
- 46 -
Na doporučení Výboru ke druhé periodické zprávě reagovaly také některé neziskové organizace (občanské sdružení Zvůle práva, COHRE, European Roma Rights Centre, Peacework Development Fund) zasláním vlastního dokumentu Výboru.71 Zpráva obsahuje řadu kritických poznámek zejména k situaci kolem diskriminace Romů. V některých komentářích, například k situaci ve vzdělávání romských dětí, je poukázáno na to, že romské děti jsou nadále často neodůvodněně umisťovány do škol pro mentálně slabší děti – do tzv. praktických škol, dokonce tato zpráva naznačuje, že oficiální zprávy České republiky poskytují v tomto směru neúplné a nesprávné informace. Tato zpráva nevládních organizací obsahuje detailní rozbor umisťování romských dětí do praktických škol včetně statistik, dále zmiňuje rasistické podtóny některých politických kampaní a také problematiku nedobrovolných sterilizací romských žen. 6. října 2009 zaslal zvláštní zpravodaj Výboru pro sledování plnění závěrečných doporučení Abdelfattah Amor stálému zástupci České republiky při OSN v Ženevě dopis72, ve kterém uvádí, že Výbor na svém 94. zasedání konstatoval, že informace poskytnuté Českou republikou byly nedostatečné. Výbor konstatuje, že si přeje obdržet další vyjádření České republiky k následujícím tématům: kroky podniknuté k tomu, aby vznikl nezávislý orgán vyšetřující stížnosti na postup policie, statistiky a výsledky vyšetřování viníků provinění ze strany policie, obsah a charakter (povinný x nepovinný) školení policistů v souvislosti se zneužíváním policejní síly, opatření přijatá k tomu, aby byla zabezpečena efektivní soudní kontrola zákonnosti umisťování osob do psychiatrických zařízení, zřízení efektivních monitorovacích mechanismů v souvislosti s antidiskriminačními opatřeními, detailní informace o pracovních školeních pro Romy, opatření přijatá proti diskriminaci Romů v oblasti bydlení a podrobnosti o kampaních pro veřejnost na odstranění předsudků vůči Romům.
71
Zpráva je k dispozici v angličtině na webových stránkách Výboru: Joint NGO Submission to HRC on the Czech Republic June 2008 [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/NGOsProgressReport_CzechRepublic_FU_90.doc 72
Dopis je k dispozici v angličtině na webových stránkách Výboru [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/followup/czechrepublic_06102009.pdf
- 47 -
Výbor v této souvislosti už dříve neúspěšně písemně vyzýval prostřednictvím stálého zástupce České republiky při OSN, aby mu tyto informace byly poskytnuty (dopisem zvláštního zpravodaje ze 16. prosince 2008).73 Další dopis s podobným obsahem a upomenutím na nezaslané odpovědi byl České republice zaslán 2. února 2010.74 Po tomto dalším upomínkovém dopisu vláda České republiky reagovala a zaslala Výboru dokument s odpovědí.75 Dokument obsahuje dodatečná vyjádření k doporučení č. 9, 14 a 16. K doporučení č. 9 je konstatováno, že vláda 23. května 2009 schválila návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů, která by měla vykonávat nezávislou kontrolu nad příslušníky Policie ČR, Celní správy a Vězeňské služby a nezávislé vyšetřování a stíhání trestných činů jejich příslušníků. Inspekce by měla mít možnost přijímat podněty od kohokoliv. Nyní je pravomoc vyšetřovat stížnosti na policii stále u Inspekce policie, což je útvar Ministerstva vnitra. V další části vláda poskytla informace o počtu vyšetřovaných a uzavřených případů úmyslného ublížení na zdraví spáchaného příslušníky policie, o prověřovaných případech, kdy příslušníci policie byli podezřelí ze spáchání trestného činu podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů, o celkovém počtu stížností na policii a o počtu zahájených řízení a o možných postupech při požadování náhrady škody způsobené příslušníky policie. Dále jsou uvedeny informace o vzdělávání policistů a struktura jejich specializovaných vzdělávacích programů a pořádaných přednášek na téma antidiskriminačních opatření.
73
Tento dopis není na webových stránkách Výboru k dispozici.
74
Tento dopis je k dispozici na webových stránkách Výboru: [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/followup/czechrepublic_02022010.pdf 75
Tento dokument je k dispozici v angličtině na webových stránkách Výboru: CCPR/C/CZE/CO/2/Add.2 Consideration of reports submitted by States parties under article 40 of the Covenant. Czech Republic. Further information received from the Czech Republic on the implementation of the concluding observations of the Human Rights Committee (CCPR/C/CZE/CO/2) [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/followup/CCPR.C.CZE.CO.2.Add2.pdf. V češtině je tento dokument k dispozici na webových stránkách vlády České republiky. Viz Doplnění vyjádření České republiky k některým závěrečným doporučením Výboru OSN pro lidská práva přijatým na základě projednání Druhé periodické zprávy České republiky o plnění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezinumluv/Doplneni-cz.pdf
- 48 -
Poté následuje doplnění vyjádření k doporučení č. 14 ohledně umisťování osob do psychiatrických zařízení. Zde jsou zmíněna ustanovení zákona č. 20/1966 Sb. o zdraví lidu, která upravují podmínky, za nichž může být osoba umístěna do takového zařízení bez svého souhlasu. Tato skutečnost musí být do 24 hodin oznámena soudu, který vyslechne omezovanou osobu, jejího lékaře a další dotčené osoby, a posoudí, zda jde o zákonný postup. Dále je doplněno vyjádření k doporučení č. 16 ohledně diskriminace, a to především romské menšiny. Je konstatováno, že k 1. září 2009 nabyl účinnosti zákon č. 189/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Podle něj je antidikriminační autoritou ombudsman a tuto problematiku sledují také orgány vlády – Rada pro lidská práva, Rada pro záležitosti romské komunity a Rada pro rovné příležitosti žen a mužů. Dále je uveden výčet opatření, kterými Česká republika podporuje zaměstnanost a vzdělávání Romů. Další část je zaměřena na problematiku bydlení, kde se konstatuje, že tato problematika je z velké části mimo bezprostřední dosah státu, protože vlastníky bytů jsou buď obce, nebo soukromé subjekty. Obce se při přidělování bytů musí řídit právními předpisy včetně zákazu diskriminace, jinak se dotčené osoby mohou obrátit na soud. Dále je zmíněno, že vláda v lednu 2008 zřídila Agenturu pro sociální začleňování v romských lokalitách, která funguje ve 13 vytipovaných lokalitách. Je také zmíněno, že na podporu bydlení Romů a jiných sociálně slabších občanů mohou obce i soukromé osoby požádat o podporu ze Státního fondu rozvoje bydlení a Integrovaného operačního programu. Další informací ohledně vzdělávání veřejnosti v otázkách menšin je informace, že vláda České republiky od roku 2006 pravidelně pořádá Kampaň proti rasismu, při které dotuje projekty neziskových organizací. V roce 2007 se Česká republika zúčastnila Evropského roku rovných příležitostí, kdy bylo ve spolupráci s neziskovými organizacemi realizováno několik takto zaměřených projektů. Dále je zmíněno několik konkrétních kampaní neziskových organizací zaměřených na potírání diskriminace Romů (občanského sdružení Romea a IQ Roma Servis). Česká republika Výboru zaslala ještě další dokument s doplňujícími informacemi, který nese datum 1. července 2010 (oficiální datum, které Výbor tomuto dokumentu přidělil je 25. srpna
- 49 -
2010).76 Jsou zde obsaženy informace o činnosti ministra pro lidská práva, jehož významnou agendou je romská problematika. Je zmíněna Koncepce romské integrace na období 2010– 2013, kde jsou obsažena opatření na podporu romské kultury, informování většinové veřejnosti o romské kultuře za účelem boření předsudků a řešení sociálního vyloučení Romů. Další informace se týkají dlouhodobého monitorování situace romských lokalit, které bude poskytovat informace pro Agenturu pro sociální začleňování. Dále je zmíněna problematika památníků romského holocaustu a boje proti extremismu. Zde jde zejména o společnou strategii boje proti pravicovému extremismu, novelu zákona o právu shromažďovacím, která by měla umožnit prodloužení lhůty pro posouzení, zda je ohlášené shromáždění zákonné, dále se v této souvislosti jako významný úspěch zmiňuje rozpuštění Dělnické strany Nejvyšším správním soudem. Je zmíněn také Stálý odborný panel proti rasismu a násilí (Sopran), který se schází pod vedením ministra pro lidská práva a mezi jehož členy patří ombudsman a další odborníci z oblasti lidských práv. V dokumentu se také nacházejí informace o jednom z problémů, o kterých se Výbor zmínil v závěrečných doporučeních a ke kterému se Česká republika ve svých reakcích zatím nevyjádřila – o problému sterilizací romských žen v rozporu se zákonem. Bylo přijato usnesení vlády, která vyslovila politování nad individuálními pochybeními a určen poradní orgán – Rada vlády pro lidská práva – který se má touto problematikou dlouhodobě zabývat. Bylo uloženo Ministerstvu zdravotnictví provést další kroky, které by zamezily opakování této situace. Dále je zmíněno, že během předsednictví České republiky v Radě EU se v Praze konalo první setkání Integrované platformy pro romskou inkluzi. V dokumentu jsou zmíněny také další mezinárodní a jiné aktivity (například vyhlášení ceny Gypsy Spirit 2009) v oblasti podpory Romů.
76
Tento dokument je k dispozici v angličtině na webových stránkách Výboru: CCPR/C/CZE/CO/2/Add.3 Consideration of reports submitted by States parties under article 40 of the Covenant. Czech Republic. Additional comments of the Czech Republic concerning some of the recommendations in the concluding observations of the Human Rights Committee (CCPR/C/CZE/CO/2) [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/followup/CCPR.C.CZE.CO.2.Add3.doc. V češtině je dokument k dispozici na webových stránkách vlády České republiky. Viz Dodatek k Doplnění Vyjádření České republiky k některým závěrečným doporučením Výboru Organizace spojených národů pro lidská práva – kontrolního orgánu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech: Aktivity ministra pro lidská práva v oblasti „vytvoření veřejné informační kampaně k překonání předsudků proti Romům.“ (doplnění k doporučení č. 16 písm. f) [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plnenimezin-umluv/Doplneni-aktivity-ministra_cz.pdf
- 50 -
9. května 2011 zaslala zvláštní zpravodajka Výboru Christine Chanet stálému zástupci České republiky při OSN další dopis77, ve kterém konstatuje, že Výbor na svém 101. zasedání v březnu 2011 posoudil dodatečné informace poskytnuté Českou republikou a informace k některým požadovaným bodům považuje za dostačující. Zároveň však uvádí, že informace ohledně některých doporučení byly opět nedostatečné – jde o informace o nezávislém mechanismu vyšetřování stížností na policii, statistiky obětí policejních postupů a řešení těchto situací a opatření přijatá k zamezení diskriminace Romů v oblasti bydlení a také jako málo podrobné hodnotí informace o pacientech nedobrovolně držených v psychiatrických zařízeních. Výbor proto žádá, aby se Česká republika k těmto okruhům znovu a podrobněji vyjádřila. Na tento dopis ovšem Česká republika žádným dokumentem s doplňujícími informacemi nereagovala.
2.4 Třetí periodická zpráva podaná Českou republikou V roce 2011 Česká republika zaslala Výboru třetí periodickou zprávu za období 2005–2010.78 Pracovní skupina Výboru se touto zprávou bude zabývat na 107. zasedání Výboru konaném ve dnech 11. – 28. března 2013.79 Pracovní skupina vypracuje seznam otázek, na které by měli zástupci České republiky odpovědět písemně a poté i ústně při jednání se zástupci
77
Dopis je k dispozici v angličtině na webových stránkách Výboru [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/CzechRepublic9May2011.pdf 78
Zpráva je k dispozici v angličtině na webových stránkách Výboru: CCPR/C/CZE/3 Consideration of reports submitted by States parties under article 40 of the Covenant. Third periodic reports of States parties. Czech Republic [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/AdvanceVersions/CCPR.C.CZE.3_en.doc. Verze v češtině je k dispozici na webových stránkách vlády České republiky. Viz Třetí periodická zpráva o plnění závazků vyplývajících z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Česká republika 2005–2010 [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/Tretiperiodicka-zpravao-plneni-zavazku-vyplyvajicich-z-Mezinarodniho-paktu-o-obcanskych-a-politickychpravech.pdf 79
Program tohoto zasedání je k dispozici na webových stránkách Výboru: 107th session (11-28 March 2013), Geneva [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/hrcs107.htm
- 51 -
Výboru, které proběhne v rámci 108. zasedání Výboru, které se koná 8. – 26. července 2013.80 Z formálního hlediska je zpráva rozdělena na 256 odstavců, má 17 příloh a v anglickém znění má 88 stránek. Z obsahového hlediska je rozdělena na krátký úvod, po kterém následuje krátká kapitola věnovaná vývoji mezinárodních závazků České republiky v oblasti lidských práv a potom hlavní kapitola s komentáři k jednotlivým 27 článkům Paktu. Třetí periodická zpráva se opět zaměřuje na to, co se od podání úvodní a druhé periodické zprávy v právním řádu České republiky změnilo (nově přijaté zákony, novely zákonů, nové strategie a programy atd.) a také na vyjádření týkající se závěrečných doporučení Výboru ke druhé periodické zprávě.81 Zpráva v souvislosti s článkem 2 Paktu reaguje na závěrečné doporučení č. 7 Výboru týkající se implementace názorů Výboru v otázce restitucí majetku emigranty, kde byla České republice Výborem důrazně doporučena náprava této situace. V odstavci 13 třetí periodické zprávy je uvedeno, že Česká republika navzdory opakované kritice ze strany Výboru zastává stanovisko, které uvedla již ve svých předchozích vyjádřeních k této problematice. Česká republika podle tohoto vyjádření totiž nesdílí názor Výboru, že podmínka státního občanství při restitucích majetku je diskriminační. Odvolává se v této souvislosti na judikaturu Ústavního soudu a také na to, že lhůty pro uplatnění těchto restitučních nároků vypršely a Ústavní soud svým usnesením ze 7. září 2010 (sp. zn. Pl /ÚS 30/10) návrh na zrušení těchto lhůt odmítl. Nové otevření restitučních procesů by podle tohoto vyjádření bylo v rozporu se zásadou právní jistoty a stability vlastnických práv. Zpráva dále v souvislosti s článkem 2 Paktu reaguje na závěrečné doporučení č. 19 týkající se vzdělávání v oblasti lidských práv. Poukazuje na to, že vzhledem k tomu, že Pakt je přímou součástí českého právního řádu, jsou ustanovení v něm obsažená vyučována v rámci ústavního práva a mezinárodního práva veřejného na všech právnických fakultách v České republice. Je také poukázáno na to, že jsou s Paktem seznamováni úředníci státní správy
80
Program tohoto zasedání je k dispozici na webových stránkách Výboru. Viz 108th session (8-26 July 2013), Geneva [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/hrcs108.htm 81
Ve stručném popisu třetí periodické zprávy se opět zaměřím zejména na oblasti, které byly kritizovány Výborem v závěrečných doporučeních ke druhé periodické zprávě.
- 52 -
v rámci vstupního vzdělávání následného, které je povinné pro všechny zaměstnance státní správy. V komentáři k článku 3 Paktu, který se týká rovného postavení žen a mužů, jsou zmíněna nová opatření, která slouží k ochraně obětí domácího násilí. Jde o ustanovení obsažená v §44– 47 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého může policie osobu týrající nebo ohrožující spolubydlícího vykázat ze společného bytu nebo domu (na maximálně 10 dní). Dále může podle §76b zákona č. 99/163 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, postižená osoba podat návrh na předběžné opatření ukládající týrající osobě opustit společné obydlí, nezdržovat se v jeho okolí a zdržet se jakéhokoli styku s ní. V komentáři k článku 3 Paktu se dále nachází vyjádření k doporučení č. 11 týkajícího se nedostatečného zastoupení žen v politickém životě. V odstavci 22 třetí periodické zprávy je k tomu konstatováno, že zastoupení žen v politických funkcích je i nadále malé. Jako opatření pro posílení rovného zastoupení žen byl zřízen Výbor pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice jako pracovní orgán Rady vlády pro rovné příležitosti. V komentáři k článku 7 Paktu, který se týká ochrany před mučením, krutým, nelidským nebo ponižujícím zacházením, najdeme vyjádření k závěrečnému doporučení č. 8, které kritizovalo možné vydávání osob do zemí, kde by jim hrozilo mučení nebo jiné nelidské zacházení. V doporučení se zmiňuje, že se tak údajně mělo dít přes česká letiště. Česká republika konstatuje, že na základě mezinárodních úmluv o civilním letectví není oprávněna kontrolovat přistávání a přelety civilních letadel a že o přeletech vojenských letadel by měla podle Ústavy rozhodovat vláda. Česká republika nezjistila žádné informace o tom, že by přes její území byly převáženy osoby za účelem mučení a jiného krutého zacházení. V komentáři k článku 7 se také nachází vyjádření České republiky k doporučení č. 9, které se týkalo zřízení nezávislého kontrolního orgánu pro protiprávní jednání orgánů veřejné moci. Tomu jsou věnovány odstavce 35–39 třetí periodické zprávy, kde je konstatováno, že současná vláda pokračuje v přípravě zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů, která by se měla takovýmto požadovaným nezávislým orgánem stát. Dále je okomentováno doporučení č. 10 Výboru, kde Výbor kritizoval nedobrovolné sterilizace romských žen a absenci jejich odškodnění. Vláda se usnesením č. 1424 ze dne 23. 11. 2009 zavázala podniknout preventivní opatření, aby k takovým pochybením již nedocházelo. Jde o to, aby zdravotnická zařízení vždy seznámila před podobným zákrokem pacientky se všemi riziky a následky podobného - 53 -
výkonu, vždy jim vše pečlivě vysvětlila a nechala je podepsat informovaný souhlas (je konstatováno, že v současné době je formulář překládán do romštiny). V komentáři k článku 8 Paktu obsahujícímu ustanovení o ochraně před nevolnictvím a otroctvím je zmíněno závěrečné doporučení č. 12 týkající se boje proti obchodu s lidmi a komerčnímu sexuálnímu zneužívání. Je popsán vývoj situace v oblasti prostituce a komerčního sexuálního zneužívání dětí v České republice. Je konstatováno, že za účelem ochrany obětí Česká republika schválila Národní akční plán realizace Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR na období 2009–2010. Jako zásadní je v této souvislosti zdůrazněna nezbytnost postihu přechovávání dětské pornografie a zneužití dítěte k výrobě pornografie (obojí jsou trestné činy). V roce 2008 Česká republika vypracovala Národní strategii boje proti obchodování s lidmi pro období 2008–2011, která definuje oblasti, na které je potřeba zaměřit pozornost. Jde mimo jiné o vzdělávání policistů, státních zástupců, soudů, lékařů, sociálních pracovníků a dalších profesí, aby byla posílena schopnost identifikovat oběti obchodování s lidmi. Je zmíněno, že v roce 2007 byla zahájena kampaň proti obchodu s lidmi, která se zaměřila na zákazníky prostituce a nabídla možnost anonymním způsobem ohlásit podezření (platforma Spolu proti obchodu s lidmi). V této souvislosti byly vytvořeny webové stránky v češtině, angličtině a němčině. Je také zmíněno, že Ministerstvo vnitra je zapojeno do mezinárodního projektu Mezinárodní referenční mechanismus pro oběti obchodování s lidmi v zemích zdrojových a cílových, jehož cílem je propojení existujících národních mechanismů na pomoc obětem obchodování s lidmi. V komentáři k článku 9 Paktu, který se týká práva na svobodu a osobní bezpečnost, je zmíněno doporučení č. 14, které vyjádřilo znepokojení Výboru nad nekontrolovaným umisťováním osob do psychiatrických léčeben. V odstavcích 87–90 je podrobně popsán stávající právní rámec pro převzetí a držení osoby ve zdravotnickém zařízení proti její vůli. Je konstatováno, že k tomuto doporučení se Česká republika již podrobně vyjádřila ve své reakci na druhou závěrečnou zprávu a že doplněním stávajících poskytnutých informací je, že v roce 2009 přijal Nejvyšší soud sjednocující stanovisko pro obecné soudy v občanském soudním řízení týkající se řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení osoby v ústavu zdravotní péče. V komentáři k článku 10 Paktu o důstojném zacházení s osobami zbavenými osobní svobody třetí periodická zpráva mimo jiné reaguje na doporučení Výboru č. 13 týkající se používání tzv. klecových lůžek u psychiatrických pacientů. V odstavcích 110 a 111 je konstatováno, - 54 -
že Ministerstvo zdravotnictví zpracovalo nový metodický pokyn pro používání omezovacích prostředků ve zdravotnických zařízeních, a podle něj již klecová lůžka nejsou přípustnými omezovacími prostředky. Je také nutné použití jakýchkoli omezovacích prostředků zaznamenat do zdravotní dokumentace a ohlásit tyto skutečnosti soudu. Klecová lůžka pak není možné používat ani v pobytových zařízeních poskytujících sociální služby. Použití jakýchkoli omezujících opatření je nutné zavést do evidence a bez zbytečného odkladu informovat zákonného zástupce dotčené osoby. V souvislosti s článkem 20 Paktu, který se týká zákazu válečné propagandy a podněcování k rasové, národnostní a náboženské nesnášenlivosti je uvedeno, že v novém trestním zákoníku byly doplněny nové skutkové podstaty zpřísňující trestní sazby u trestných činů spáchaných pro skutečnou nebo domnělou rasu oběti, její národnost, příslušnost k etnické skupině, politické přesvědčení nebo vyznání. Nejvyšší soud také vydal stanovisko k pojmu hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka. V komentáři k článku 22 Paktu, který má zaručovat svobodné sdružování, je uvedeno jako významné rozpuštění pravicově extremistické Dělnické strany Nejvyšším správním soudem, který uznal důkazy o protiprávním jednání této strany, jejíž skutečný program směřoval k vyvolávání národnostní, rasové, etnické a sociální nesnášenlivosti a tím ohrožoval demokratické základy právního státu. V souvislosti s článkem 23 Paktu o ochraně rodiny je jako nový prvek zmíněn zákon o registrovaném partnerství přijatý v roce 2006. V komentářích k článku 24 Paktu, který se týká ochrany nezletilých dětí, jsou zmíněny některé změny v sociálně-právní ochraně dětí. V odstavci 216 je uvedeno, že došlo k odsouzení České republiky Evropských soudem pro lidská práva v případech, kdy byly děti odebrány ze svých rodin jen ze sociálně ekonomických důvodů.82 V této souvislosti vláda schválila Obecná opatření k výkonu rozsudků ESLP – prevence odebírání dětí z péče rodičů
82
Rozsudky ve věci Wallová a Walla proti České republika ze dne 26. října 2006 (stížnost č. 23848/04) a Havelka a ostatní proti České republice ze dne 21. července 2007 (stížnost č. 23499/06).
- 55 -
ze sociálně ekonomických důvodů. Tato opatření mají být realizována do roku 2012. Základním principem je neodebírat děti z rodin jen kvůli chudobě rodičů, ale namísto toho poskytnout rodině odpovídající pomoc k překonání nepříznivých bytových a materiálních podmínek. V komentářích k článku 26 Paktu, který zakazuje diskriminaci, jsou zmíněna opatření, která Česká republika podnikla na základě závěrečného doporučení č. 16 Výboru, které vyjadřovalo znepokojení nad tím, že Česká republika dosud nepřijala antidiskriminační zákon a že přetrvává diskriminace Romů v různých oblastech života. K tomuto doporučení se Česká republika již vyjádřila. Ve třetí periodické zprávě je doplněno, že fungování antidiskriminačního zákona zajišťují soudy a příslušné inspekční státní orgány. Pro nemajetné osoby je přístup k soudu kromě obecných institutů usnadněn i tím, že mohou být zastupovány neziskovou organizací. V této souvislosti je ovšem kriticky zmíněno, že Česká republika má určité nedostatky v obecném zajištění právní pomoci, a to především v případě nemajetných osob. V doporučení č. 16 písmeno e) Výbor poukázal na diskriminaci Romů v oblasti bydlení. Této oblasti jsou věnovány odstavce 237–242 třetí periodické zprávy. Je konstatováno, že právní úprava nájemního bydlení v České republice je založena na ochraně nájemníka jako slabší strany a že občanský zákoník přistupuje ke všem nájemníkům stejně. Klíčovou roli v tomto směru hrají obce. Vláda v roce 2009 schválila Koncepci romské integrace na období 2010–2013, která obcím doporučuje, aby se přístupem nízkopříjmových romských domácností k bydlení zabývaly a aby vytvořily nediskriminační systémy přidělování obecních bytů. Pomoc obcím by v tomto směru měla poskytovat i vládní Agentura pro sociální začleňování. V této části třetí periodické zprávy je dále několik odstavců věnováno reakci na doporučení č. 17 Výboru, které se týká nerovného přístupu ke vzdělávání u romských dětí, který byl také konstatován v roce 2007 Evropským soudem pro lidská práva. Na tomto základě vláda iniciovala v letech 2008–2009 několik výzkumných studií, které měly situaci zmapovat. Z jejich výsledků vyplývá, že romské děti skutečně nemají rovný přístup ke vzdělání ve srovnání s ostatními žáky. Ukázalo se, že samy diagnostické nástroje zařazující děti do různých typů škol nejsou diskriminační, takovým je až jejich využívání v praxi. Je proto nutné školit pracovníky, aby tyto nástroje využívali správně. Výzkum odhalil, že ne všechny školy jsou připraveny na vzdělávání dětí se speciálními potřebami. Je potřeba důrazně rozlišovat žáky sociálně znevýhodněné a zařazovat je do běžných škol a žáky s lehkým mentálním - 56 -
postižením, kteří naopak do speciálních škol patří. Byl vypracován Národní akční plán inkluzívního vzdělávání, který má zajistit naplňování opatření proti vylučování romských dětí z běžného vzdělávacího procesu v praxi. Za účelem naplňování tohoto plánu byly připraveny změny školského zákony a jeho prováděcích předpisů o pedagogicko-psychologickém poradenství a vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Dalším prvkem, na který je ve zprávě poukázáno, je potřeba včasné péče o sociálně znevýhodněné děti již v předškolním věku – v tzv. přípravných třídách. V komentáři k článku 27 Paktu, který se týká práv národnostních menšin, je uveden výčet některých nových opatření na ochranu menšin – například ratifikace Evropské charty regionálních a menšinových jazyků a činnost Rady vlády pro národnostní menšiny. Ke třetí periodické zprávě a stavu dodržování ustanovení Paktu v České republice mohly Výboru zaslat svoje vyjádření také nevládní organizace zabývající se lidskými právy. Své zprávy zatím zaslaly tyto organizace – Amnesty International83, Global Initiative to End All Corporal Punishment of Children84, International Fellowship of Reconciliation (IFOR) a Conscience and Peace Tax International (CPTI)85, Liga lidských práv86, Mental Disability Advocacy Center87 a Open Society Justice Initiative88.
83
Zpráva je dostupná na webových stránkách Výboru: [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/AI_CzechRepublic_HRC107.pdf 84
BRIEFING ON CZECH REPUBLIC FOR THE HUMAN RIGHTS COMMITTEE, COUNTRY REPORT TASK FORCE - March 2013 [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/GI_CzechRepublic_HRC107.docx 85
Submission to the 107th Session of the Human Rights Committee for the attention of the Country Report Task Force on the CZECH REPUBLIC. [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/IFOR_CPTI_CzechRepublic_HRC107.doc 86
NGO information to the United Nations Human Rights Committee for consideration when compiling the List of Issues on the Third Periodic Report of the Czech Republic under the International Covenant on Civil and Political Rights [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/LeagueofHumanRights_CzechRepublic_HRC107.docx 87
NGO information to the UN Human Rights Committee. For consideration when compiling the List of Issues on the Third Periodic Report of the Czech Republic under the International Covenant on Civil and Political Rights [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z:
- 57 -
3 Stížnosti jednotlivců na Českou republiku v rámci Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech
Jak již bylo zmíněno v části 1.2 týkající se Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, vstoupil tento Opční protokol pro Českou republiku v platnost 12. června 1991. Na jeho základě mohou jednotlivci podléhající jurisdikci příslušného státu podat na tento stát oznámení o tom, že se domnívají, že se stali oběťmi porušení některého z práv stanovených v Paktu.89 Seznam oznámení podaných na všechny státy, které jsou smluvními stranami Paktu, nalezneme na webových stránkách Výboru pro lidská práva a také na jiných webových stránkách věnovaných problematice lidských práv a OSN.90
http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/MentalDisabilityAdvocacyCenter_CzechRepublic_HRC10 7.doc 88
Submission to the Human Rights Committee for the list of issues on the Czech Republic [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/OpenSocietyJusticeInitiative_CzechRepublic_ HRC107.pdf 89
Velmi podrobně je celý postup v rámci Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech a také rozhodnutí Výboru popsán v knize CONTE., BURCHILL 2009 op. cit. 90
Human Rights Commitee - Jurisprudence [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://tb.ohchr.org/default.aspx?DOCTYPE=26&CONVTYPE=12. Zde ovšem bohužel nenalezneme všechna oznámení, ale pouze oznámení datovaná od roku 2005. Dalším zdrojem, ze kterého můžeme tyto dokumenty čerpat, je University of Minnesota Human Rights Library [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www1.umn.edu/humanrts/. Nejpřehlednějším a nejucelenějším zdrojem, ze kterého jsou při psaní této práce čerpala, jsou webové stránky The United Nations Human Rights Treaties – bayefsky.com [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/. Zde lze v dokumentech vyhledávat podle různých kritérií, například podle státu nebo podle článku Paktu apod. Veškerá oznámení na Českou republiku ze všech dostupných zdrojů jsou k dispozici v angličtině.
- 58 -
Proti České republice směřovalo od data, kdy Opční protokol vstoupil v platnost, celkem 51 oznámení jednotlivců.91 Jak bylo podrobně popsáno v části 1.2, Výbor nejprve na základě ustanovení Opčního protokolu posuzuje, zda je oznámení přípustné. Z 51 podaných oznámení na Českou republiku jich Výbor po posouzení shledal 22 nepřípustnými a dál se jimi po věcné stránce nezabýval.92 29 stížností uznal jako přípustné a zároveň u nich shledal, že došlo ze strany České republiky k porušení práv garantovaných Paktem.93
3.1 Oznámení jednotlivců na Českou republiku, která Výbor pro lidská práva označil jako nepřípustná
Obecná kritéria, podle kterých Výbor rozhoduje o přípustnosti oznámení jednotlivců, jsou podrobně popsána v části 1.2. Jedním z nejčastějších důvodů zamítnutí oznámení pro nepřípustnost je ustanovení čl. 2 Opčního protokolu o tom, že pouze jednotlivci, kteří vyčerpali všechny dostupné vnitrostátní prostředky k nápravě, mohou Výboru předložit k posouzení písemné oznámení. Podle tohoto článku bylo jako nepřípustné označeno celkem 9 oznámení na Českou republiku – Malik v. Česká republika94, Koutny v. Česká republika95, Hruska v. Česká republika96, Šoltes v. Česká republika (a Slovensko)97, Šmídek v. Česká
91
Seznam všech oznámení jednotlivců proti České republice nalezneme zde: Jurisprudence. CCPR - Czech Republic. Complete list of decisions [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/docs.php/area/jurisprudence/treaty/ccpr/opt/0/state/46/node/5/type/all 92
Seznam těchto oznámení nalezneme zde: Jurisprudence. CCPR - Czech Republic. List of all admissibility decisions [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/docs.php/area/jurisprudence/treaty/ccpr/opt/0/state/46/node/5/type/admissdecision 93
Seznam těchto oznámení nalezneme zde: Jurisprudence. CCPR - Czech Republic. List of all final views [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/docs.php/area/jurisprudence/treaty/ccpr/opt/0/state/46/node/5/type/finalview 94
Malik v. Czech Republic. Communication No 669/1995. 21 October 1998. CCPR/C/64/D/669/1995 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/103_czechrepublic147.php 95
Koutny v. Czech Republic. Communication No 807/1998. 20 March 2000. CCPR/C/68/D/807/1998 [online] [cit. 2013-10-03]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/106_czechrepublic807.php 96
Hruska v. Czech Republic. Communication No 1191/2003. 30 October 2003. CCPR/C/79/D/1191/2003 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/czechrepublic_t5_iccpr_1191_2003.php
- 59 -
republika98, Dvorak v. Česká republika99, Brychta v. Česká republika100 a Novotny v. Česká republika101. Stejné ustanovení je uvedeno také v čl. 5 odst. 2 písmen b): „Výbor neposuzuje jakékoli oznámení od jednotlivce, dokud se neujistí, že: b) jednotlivec vyčerpal veškeré dostupné vnitrostátní prostředky k nápravě.“102 Podle tohoto ustanovení bylo podle Výboru jako nepřípustné označeno 6 oznámení podaných na Českou republiku – Jakeš a Mazurkiewiczova v. Česká republika103, Šoltes v. Česká republika (a Slovensko)104,
97
Communication Nos. 1034/2001 and 1035/2001 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1034_1035_2001.pdf 98
Communication No. 1062/2002 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1062_2002.pdf 99
Communication No. 1614/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1614_2007.pdf 100
Communication No. 1618/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1618_2007.pdf 101
Communication No. 1778/2008 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_iccpr_t5_1778_2008.pdf 102
Oficiálně přijatý český text Opčního protokolu viz Sdělení č.169/1991 Sb. Federálního ministerstva zahraničních věcí o Opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 103
Jakes and Mazurkiewiczova v. Czech Republic. Communication Nº 724/1996. 26 July 1999. CCPR/C/66/D/724/1996 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/105_czechrepublic143.php 104
Communication Nos. 1034/2001 and 1035/2001 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1034_1035_2001.pdf
- 60 -
Schmidl v. Česká republika105, Aster v. Česká republika106, Šroub v. Česká republika107 a V. H. v. Česká republika108. Velké množství stížností je také označováno jako nepřípustné z hlediska ustanovení čl. 3 Opčního protokolu: „Výbor bude považovat za nepřijatelné každé oznámení učiněné na základě tohoto Protokolu, které je anonymní nebo které považuje za zneužití práva taková oznámení předkládat nebo jehož obsah je neslučitelný s ustanovením Paktu.“109 Toto hledisko se dá tedy označit jako kritérium ratione materiae – osoba, která oznámení Výboru podává, musí prokázat, že bylo porušeno některé z práv obsažených v Paktu. Na základě nevyhovění tomuto článku Paktu bylo za nepřípustné označeno 9 oznámení na Českou republiku – Drbal v. Česká republika110, Jakeš a Mazurkiewiczova v. Česká republika111, Chytil v. Česká republika112, Kudrna v. Česká republika113, Šroub v. Česká republika114, Jahelka v. Česká
105
Communication No. 1515/2006 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1515_2006.pdf 106
Communication No. 1575/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1575_2007.pdf 107
Communication No. 1573/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1573_2007.pdf 108
Communication No. 1546/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1546_2007.pdf 109
Viz oficiálně přijatý český text Opčního protokolu – Sdělení č.169/1991 Sb. Federálního ministerstva zahraničních věcí o Opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 110
Drbal v Czech Republic. Communication No 498/1992.22 July 1994. CCPR/C/51/D/498/1992 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/100_czechrepublic070.php 111
Jakes and Mazurkiewiczova v. Czech Republic. Communication Nº 724/1996. 26 July 1999. CCPR/C/66/D/724/1996 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/105_czechrepublic143.php 112
Communication No. 1452/2006 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1452_2006.pdf 113
Communication No. 1582/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1582_2007.pdf 114
Communication No. 1573/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1573_2007.pdf
- 61 -
republika115, S. L. v. Česká republika116, B. K. v. Česká republika117 a D.V. a H.V. v. Česká republika118. Dvě stížnosti jednotlivců na Českou republiku byly označeny jako nepřípustné, protože nevyhovují ustanovení čl. 1 Opčního protokolu: „Stát, který je smluvní stranou Paktu, který se stane smluvní stranou tohoto Protokolu, uznává příslušnost Výboru dostávat a posuzovat oznámení od jednotlivců podléhajících jeho jurisdikci, kteří si stěžují, že se stali oběťmi porušení některého z práv stanovených v Paktu státem, který je smluvní stranou Paktu. Výbor nepřijme oznámení, jestliže se týká státu, který je smluvní stranou Paktu, který není smluvní stranou tohoto Protokolu.“119 Šlo o oznámení Šroub v. Česká republika120 a Bergauer a další v. Česká republika121. Výbor tedy po shledání nepřípustnosti tato oznámení dále neprojednával a nezaujímal k nim věcná stanoviska. Z hlediska celkového přehledu o podaných oznámeních na Českou republiku je ovšem vhodné stručně nastínit, jakých problematických okruhů se tyto nepřípustné stížnosti týkaly. Lze konstatovat, že největší skupinou jsou oznámení týkající se údajné diskriminace při restitucích majetku – jedná se jednak o stížnosti Němců, kterým byl majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů (například Malik v. Česká republika,
115
Communication No. 1583/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_iccpr_t5_1583_2007.pdf 116
Communication No. 1850/2008 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_c_1850_2008.pdf 117
Communication No. 1844/2008 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1844_2008.pdf 118
Communication No. 1848/2008 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1848_2008.pdf> 119
Viz oficiálně přijatý český text Opčního protokolu – Sdělení č.169/1991 Sb. Federálního ministerstva zahraničních věcí o Opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 120
Communication No. 1573/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1573_2007.pdf 121
Communication No. 1748/2008 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1748_2008andcorr1.pdf
- 62 -
Schlosser v. Česká republika, Schmidl v. Česká republika, Bergauer a další v. Česká republika), druhou velkou podskupinu tvoří stížnosti emigrantů (zejména z USA), kteří emigrovali v období 1948–1989 a kterým byl po emigraci zabaven majetek, kterého se později neúspěšně domáhali zpět na základě restitučních zákonů (například Aster v. Česká republika, Kudrna v. Česká republika, Dvorak v. Česká republika, Jahelka v. Česká republika, V. H. v. Česká republika, S. L. v. Česká republika, B. K. v. Česká republika a D. V. a H. V. v. Česká republika). Jako příklad nepřípustného oznámení týkajícího se Benešových dekretů můžeme uvést hned první takového rozhodnutí Výboru, kterým je Malik v. Česká republika. Autorem oznámení je německý občan Gerhard Malik, který Výboru podal oznámení o tom, že v jeho případě byla ze strany České republiky porušena práva obsažená v článcích 12, 14, 26 a 27 Paktu. V roce 1945 byl on, jeho rodiče a prarodiče zbaveni československého občanství. Jejich majetek byl zabaven na základě dekretu prezidenta Beneše č. 108/1945 z 25. října 1945. Ve svém oznámení Malik uvádí, že se stal obětí porušení práva obsaženého v článku 14 odst. 4 Paktu o tom, že nikdo nesmí být svévolně zbaven práva vstoupit do své vlastní země, práva obsaženého v článku 14 o tom, že všechny osoby si jsou před soudem rovny, a práva obsaženého v článku 26, že všichni jsou si rovni před zákonem a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace. Zde Malik uvádí zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podle kterého čeští občané mohou získat v restituci svůj majetek zabavený v letech 1948–1989. Sem tedy stěžovatel nespadá, protože byl zbaven československého občanství a konfiskace proběhla před rokem 1948. To Malik uvádí jako diskriminační. K otázce, jestli vyčerpal všechny dostupné vnitrostátní prostředky nápravy, Malik uvádí, že by to bylo zbytečné, protože Benešovy dekrety byly Ústavním soudem 8. března 1995 prohlášeny za platné a neodporující Ústavě. Česká strana se měla možnost vyjádřit k otázce přípustnosti tohoto oznámení a ve svém vyjádření uvedla, že Pakt začal pro Československo platit v roce 1976, a události, které uvádí stěžovatel, se udály před tímto datem, tedy je nelze podle zásady zákazu retroaktivity posuzovat. Výbor se vyjádřil, že žádost je nepřípustná z několika důvodů: autor nevyčerpal všechny existující vnitrostátní prostředky (mohl napadnout ústavnost Benešova dekretu č. 33, o které Ústavní soud nejednal). Dále se Výbor vyjádřil ve smyslu, že ne každé odlišné postavení před zákonem lze považovat za diskriminační z hlediska porušení článku 26 Paktu. Výbor z tohoto hlediska nepovažuje zákon o mimosoudních rehabilitacích za diskriminační, protože neodškodňuje žádné oběti událostí, které se udály před rokem 1948. V podobném duchu se pak Výbor vyjadřoval ke všem - 63 -
podobným oznámením německých občanů, kteří si stěžovali na to, že se zákon o mimosoudních rehabilitacích nevztahuje na konfiskace provedené na základě Benešových dekretů v roce 1945. Stížnosti českých emigrantů na diskriminační podmínku českého občanství tvoří další část stížností zamítnutých jako nepřípustné. Zde je o různé důvody – většinou časové – jednalo se například neúměrně dlouhou dobu, která uběhla mezi žádostí jednotlivce o navrácení majetku a následným podáním stížnosti Výboru (například Kudrna v. Česká republika, Jahelka v. Česká republika, S. L. v. Česká republika a další). Jiná oznámení emigrantů na diskriminační charakter zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích totiž Výbor uznal jako přípustná a vyjádřil se ve smyslu, že zde došlo k porušení článku 26.122 Pouze malé množství oznámení, která Výbor zamítl jako nepřípustná, se týká jiné problematiky – například svěření dítěte do péče (Drbal v. Česká republika), pracovního práva (Brychta v. Česká republika), problematiky odměňování za práci ve vězení (Novotný v. Česká republika) a přiznání invalidního důchodu (Hruška v. Česká republika).
3.2 Oznámení jednotlivců na Českou republiku, na základě kterých Výbor pro lidská práva konstatoval porušení práv zakotvených v Paktu
U 29 oznámení podaných jednotlivci na Českou republiku Výbor po posouzení podmínek přípustnosti konstatoval, že jsou přípustná, a zároveň po posouzení meritu těchto oznámení dospěl k závěru, že se u nich jedná o porušení práv zakotvených v Paktu.123 Kromě oznámení Patera v. Česká republika124, který se týká otázky svěření dítěte do péče, se u všech těchto oznámení jedná o spory ohledně restitucí zkonfiskovaného majetku.
122
Těmito oznámeními se budu zabývat v následující části této práce.
123
Seznam těchto oznámení viz Jurisprudence. CCPR - Czech Republic. List of all final views [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/docs.php/area/jurisprudence/treaty/ccpr/opt/0/state/46/node/5/type/finalview
- 64 -
Menší skupinu z těchto oznámení tvoří složitější individuální případy stížností na postup České republiky při restitucích zkonfiskovaného majetku – jde o oznámení Fábryová v. Česká republika125, Brok v. Česká republika126, Petzoldova v. Česká republika127, Des Fours Walderode v. Česká republika128 a Czernin v. Česká republika129. Největší skupinu 24 oznámení tvoří případy, které jsou si velmi podobné, a Výbor o nich rozhodl stejným způsobem se stejnou argumentací. Do této skupiny lze zařadit tato oznámení – Simunek a další v. Česká republika130, Adam v. Česká republika131, Blazek
124
Patera v. Czech Republic. Communication No. 946/2000. 25 July 2002. CCPR/C/75/D/946/2000 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/czechrepublic_t5_iccpr_946_2000.php 125
Fábryová v. The Czech Republic. Communication No 765/1997. 30 October 2001. CCPR/C/73/D/765/1997 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/czechrepublic_t5_iccpr_765_1997.php 126
Brok v. The Czech Republic. Communication No. 774/1997. 31 October 2001. CCPR/C/73/D/774/1997 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/czechrepublic_t5_iccpr_774_1997.php. Případy Fábryová v. Česká republika a Brok v. Česká republika jsou podrobněji zmíněny v článku KARADJOVA, Mariana, Property Restitution in Eastern Europe: Domestic and International Human Rights Responses. Review of Central and East European Law. 2004, č. 3, s. 357–358. ISSN 1573-0344. 127
Pezoldova v. Czech Republic. Communication No. 757/1997. 25 October 2002. CCPR/C/76/D/757/1997 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/czechrepublic_t5_iccpr_757_1997.php 128
Des Fours v. Czech Republic. Communication No 747/1997. 30 October 2001.CCPR/C/73/D/747/1997 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/108_czechrepublic747.php. Tento případ je podrobně popsán například v kapitole 4.2 Systém restitučních zákonů v České republice a judiciální interpretace Evropského soudu pro lidská práva a Výboru pro lidská práva v restituční matérii v článku HUBÁLKOVÁ, Eva. Majetkové restituce. Majetkové restituce jako zásah do vlastnických práv. ASPI, 2004, č. 63. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Je zmíněn také v článku SCHINDLER, Petr F. Majetkové restituce a bývalá česká aristokracie. Řešení některých majetkových restitučních nároků představitelů bývalé české aristokracie, jejichž majetek byl konfiskován podle dekretů prezidenta ČSR. Právní fórum. 2006, č. 8, s. 289–300. ISSN 1214-7966. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. 129
Communication No. 823/1998 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_823_1998.pdf 130
Simunek et al. v. Czech Republic. Communication No 516/1992. 19 July 1995. CCPR/C/54/D/516/1992 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/101_czechrepublic061.php 131
Adam v. Czech Republic. Communication No. 586/1994. 23 July 1996. CCPR/C/57/D/586/1994 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/102_czechrepublic038.php. Případ Adam v. Česká republika uvádí Conte jako typický příklad diskriminace na základě národnosti, viz CONTE, BURCHILL 2009 op. cit., s. 308.
- 65 -
v. Česká republika132, Marik v. Česká republika133, Kříž v. Česká republika134, Polacek v. Česká republika135, Gratzinger v. Česká republika136, Ondracka v. Česká republika137, Süsser v. Česká republika138, Lněnička v. Česká republika139, Vlček v. Česká republika140, Kohoutek v. Česká republika141, Preiss v. Česká republika142, Amundson v. Česká republika143, Persan v. Česká republika144, Slezák v. Česká republika145, Zavrel v. Česká
132
Blazek et al v. The Czech Republic. Communication No. 857/1999. 12 July 2001. CCPR/C/72/D/857/1999 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/107_czechrepublic857.php 133
Communication No. 945/2000 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_945_2000.pdf 134
Communication No. 1054/2002 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1054_2002.pdf 135
Communication No. 1445/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1445_2006.pdf 136
Communication No. 1463/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1463_2006.pdf 137
Communication No. 1533/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1533_2006.pdf 138
Communication No. 1488/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1488_2006.pdf 139
Communication No. 1484/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1484_2006.pdf 140
Communication No. 1485/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1485_2006.pdf 141
Communication No. 1448/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1448_2006.pdf 142
Communication No. 1497/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1497_2006.pdf 143
Communication No. 1508/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1508_2006.pdf 144
Communication No. 1479/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1479_2006.pdf 145
Communication No. 1574/2007 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1574_2007.pdf
- 66 -
republika146, Wahlstatt v. Česká republika147, Gschwind v. Česká republika148, Drda v. Česká republika149, Lange v. Česká republika150, Jünglingová v. Česká republika151 a Klain v. Česká republika152. Jde o oznámení emigrantů, kteří odešli z Československa mezi léty 1948–1989, získali občanství jiné země (ve velké většině se jedná o občany USA) a tím přišli o české občanství. Zároveň byli po emigraci odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky a byl jim zkonfiskován majetek. V roce 1990 byl Českou republikou přijat zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jehož účelem bylo „zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě
146
Communication No. 1615/2007[online] [cit. 2013-12-03]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_iccpr_t5_1615_2007.pdf 147
Communication No. 1491/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1491_2006.pdf 148
Communication No. 1742/2007 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1742_2007.pdf 149
Communication No. 1581/2007 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_iccpr_t5_1581_2007.pdf 150
Communication No. 1586/2007 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1586_2007.pdf 151
Communication No. 1563/2007 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1563_2007.pdf 152
Communication No. 1847/2008 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1847_2008.pdf
- 67 -
porušovaly.“153 Na základě tohoto zákona byla tedy odsuzující rozhodnutí týkající se trestného činu opuštění republiky zrušena. V roce 1991 vstoupil v platnost zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, jehož účelem mělo být „zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech.“154 V poznámce k tomuto zákonu je poté výslovně zmíněn Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Jako oprávněné osoby zde byly v původní verzi zákona v §3 odst. 1 určeny osoby, které byly státními občany České a Slovenské Federativní Republiky a které měly na jejich území trvalý pobyt.155 Stanovením těchto podmínek v zákoně byla tedy z mimosoudních rehabilitací vyloučena skupina osob, které získaly občanství USA, protože na základě smlouvy o naturalizaci mezi ČSR a USA ze 16. července 1928 tím tyto osoby automaticky pozbyly československé občanství (jedná se o období od 8. května 1957 do 28. března 1990, v dřívějším období tato smlouva nebyla uplatňována).156 12. července 1994 vydal Ústavní soud nález, ve kterém se na základě ústavní stížnosti skupiny poslanců zrušuje dnem 1. listopadu 1994 část §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.,
153
Zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. 154
Zákon č. 87/1991, Sb. o mimosoudních rehabilitacích. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Zajímavý komentář k politickému pozadí, které sehrálo roli v konečné podobě tohoto zákona, uvádí Pavel Rychetský v knize rozhovorů NĚMEČEK, T. – RYCHETSKÝ, P. Diskrétní zóna. Praha: Nakladatelství VYŠEHRAD, 2011, s. 132–134. ISBN 978-80-7429-300-9. 155
Zajímavé v této souvislosti je si pro srovnání povšimnout povahy restitučních zákonů, které byly přijaty jiných středoevropských a východoevropských státech, a toho, že postoj České republiky není v tomto ohledu výjimečný. Kromě České republiky omezily restituce majetku pouze na své občany také například Slovensko, Estonsko nebo Rumunsko. Touto problematikou se zabývá kapitola East European restitution and Foreigners v článku KARADJOVA 2004 op. cit., s. 348–352. 156
Viz například Navrácení státního občanství [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/toronto/cz/konzularni_informace/statni_obcanstvi_cr/navraceni_statniho_obcanstvi_ 1.html
- 68 -
o mimosoudních rehabilitacích, týkající se podmínky trvalého pobytu.157 V roce 1994 také vstoupil platnost zákon č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém bylo v čl. 2 stanoveno, že „Nároky založené tímto zákonem v čl. I mohou oprávněné osoby uplatnit do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona, přičemž lhůta 30 dní uvedená v § 5 odst. 3 počíná běžet ode dne uplatnění návrhu.“158 Podmínku státního občanství Ústavní soud zachoval s poukazem na to, že v Listině základních práv a svobod je v čl. 11 odst. 2 ustanovení o tom, že stát může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů republiky. Ústavní soud následně zamítl několik ústavních stížností na tuto podmínku, ve kterém se odvolával na výše uvedené ustanovení Listiny a také na svůj výklad čl. 26 Paktu: „2) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech princip rovnosti upravuje v čl. 2 odst. 1 a čl. 26. Rovnost dle prvního z citovaných ustanovení má povahu akcesorickou, čili vztahuje se pouze na rovnost v paktem zakotvených právech, přičemž právo vlastnické mezi ně zařazeno není. Čl. 26 zakotvuje jednak rovnost před zákonem a jednak vyloučení diskriminace. V demonstrativním výčtu důvodů vylučujících nerovný přístup přitom není obsaženo státní občanství. Výbor OSN pro lidská práva v opakovaně vyjádřeném názoru připouští při aplikaci čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech nerovnost pouze za podmínky vyloučení libovůle, resp. pokud se tato zakládá na rozumných a objektivních rozlišovacích znacích (reasonable and objective criteria). Za takové v posuzované věci Ústavní soud považuje důsledky, plynoucí z čl. 11 odst. 2 Listiny, jakož i cíle restitučního zákonodárství a konečně právní úpravu státního občanství dle čl. II zákona č. 88/1990 Sb.“ 159 Některé z dotčených osob proto poté o opětovné udělení občanství požádaly a to jim bylo uděleno, ale soudy následně jejich opětovné žádosti o restituce zamítly s poukazem na to, že podmínka občanství nebyla splněna v původní rozhodné době, kterou
157
Viz Pl. ÚS 3/94, K pojmům „občan“ a „trvalý pobyt“ pro účely restitucí. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. 158
Zákon č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013].
159
Pl. ÚS 33/96, Restituce 185/1997 Sb. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013].
- 69 -
zákon stanovil pro podání žádosti o restituce (od 1. dubna do 1. října 1991).160 Některé z dotčených osob podaly také stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.161 Argumentace Výboru je v těchto případech totožná. Výbor tato oznámení uznal jako přípustná podle Opčního protokolu, protože k samotné konfiskaci majetku sice došlo předtím, než Pakt vstoupil pro Českou republiku v platnost, ale dotčené osoby napadají jako diskriminační ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, které bylo schváleno již v době, kdy ustanovení Paktu byla pro Českou republiku závazná. Výbor sice v odůvodnění uvádí, že ne každý rozdíl v přístupu k jednotlivým osobám lze chápat jako diskriminaci ve smyslu čl. 26 Paktu, ale že zde shledává, že zákon diskriminuje některé oběti konfiskací a jiným náhrady přiznává, což jako diskriminaci podle ustanovení čl. 26 chápe. Argumentuje tím, že původní vlastnické právo nebylo na občanství nijak vázáno, a není tedy důvod, aby se na ně vázalo nyní a aby se tedy na základě takovéto podmínky rozlišovalo mezi oběťmi konfiskací. Výbor dále argumentuje tím, že stěžovatelé v těchto případech opustili tehdejší Československo kvůli svým politickým názorům a pronásledování z politických důvodů a v nových zemích, které jim poskytly útočiště, získali nové občanství, nebylo ale jejich
160
Viz například Marik v. Česká republika. Communication No. 945/2000 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_945_2000.pdf , Kříž v. Česká republika Communication No. 1054/2002 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1054_2002.pdf, Gratzinger v. Česká republika Communication No. 1463/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1463_2006.pdf 161
Šlo například rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Eu 39794/98, 38645/97 ve věci Gratzinger a Gratzingerová a Poláček a Poláčková proti České republice ze dne 10. července 2002, kde soud označil obě stížnosti jako nepřípustné. Zajímavé je si povšimnout rozdílů v přístupu k těmto případům u Evropského soudu pro lidská práva a Výboru pro lidská práva. Detailní analýzu najdeme v kapitole 4.4 Faktor diskriminace při výkonu vlastnických práv z hlediska judiciální interpretace mezinárodní ochrany lidských práv obecně a v souvislosti s českou restituční legislativou v článku HUBÁLKOVÁ, Eva. Majetkové restituce. Majetkové restituce jako zásah do vlastnických práv. ASPI, 2004, č. 63. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Výše zmíněné případy Poláček a Poláčková proti České republice a Gratzinger a Gratzingerová proti České republice jsou analyzovány také v článku HUBÁLKOVÁ, Eva. Novinky z judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve stížnostech podaných proti České republice. Bulletin advokacie. 2003, č. 9, s. 12. ISSN 1210-6348. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. K rozdílnému posuzování přípustnosti oznámení jednotlivců také viz ŠTURMA 2010 op. cit., s. 158: „Do značné míry zde sehrává roli i zčásti odlišná materiální úprava Paktu, který mezi chráněnými právy obsahuje i autonomní zákaz diskriminace v čl. 26. Tím se otevřel prostor, který nedává Evropská úmluva o lidských právech, i pro početné stížnosti proti ČR, pocházející od neuspokojených žadatelů o restituce podle speciálních zákonů z počátku 90. let.“
- 70 -
záměrem tímto pozbýt československé občanství. Výbor zde tedy vidí jednoznačnou odpovědnost státu, který byl za odchod těchto osob z vlasti, kde měli své majetky, zodpovědný. Výbor tedy na základě těchto skutečností konstatoval, že v těchto případech Česká republika porušila ustanovení čl. 26 Paktu a že tedy musí podle čl. 2 odst. 3 písmene a) Paktu poskytnout stěžovatelům odškodnění, tedy vrácení majetku, a v případě, že to nebude možné, náhradu za tento majetek. Česká republika se k výše uvedeným oznámením vždy vyjadřovala v podobném duchu. Tuto argumentaci najdeme například v již zmíněném rozhodnutí pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 33/96 a také v nálezu Ústavního soudu č. 185/1997 Sb. Zde se argumentuje tím, že zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, byl zákonem výjimečným a jednorázovým, který vycházel z principu alespoň částečného zmírnění křivd spáchaných v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Nešlo tedy o navrácení v předešlý stav, protože účelem zákona nebylo odstranění všech křivd, ale jenom jejich zmírnění, které mělo být provedeno v takovém rozsahu, aby nezvýšilo vnitřní zadluženost státu (v tomto smyslu se k zákonu vyjádřila Poslanecká sněmovna). Ústavní soud shledává ústavní prostor pro omezení okruhu oprávněných osob v restitučním zákonodárství v již zmíněném čl. 11 odst. 2 Listiny. Dále se vyjádřil ve smyslu, že podmínka občanství zvyšovala pravděpodobnost řádné péče o znovunabytý majetek a že čl. II zákona č. 88/1990 Sb. umožňoval v době od 29. března 1990 do 31. prosince 1993 případným restituentům pouhým sdělením svého zájmu o československé občanství (od ledna 1993 české) získat je s účinky ex tunc zpět. Ústavní soud v této souvislosti také poukázal na obsah ústavního principu rovnosti, který vyložil v řadě svých rozhodnutí s tím, že odmítl absolutní chápání principu rovnosti, přičemž konstatoval, že „rovnost občanů nelze chápat jako kategorii abstraktní, nýbrž jako rovnost relativní, jak ji mají na mysli na mysli všechny moderní ústavy.“162
162
Pl. ÚS 33/96, Restituce (185/1997 Sb.) ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Jak k tomuto nálezu pléna uvádí ŠTURMA 2010 op. cit., s. 159: „Oproti názoru Výboru a dikci čl. 26 Paktu, který neváže princip nediskriminace na nějaké konkrétní právo a dává mu samostatnou existenci, Ústavní soud setrval na názoru, že podmínka státního občanství v zák. 87/1991 Sb. nepředstavuje
- 71 -
Z hlediska možného jiného náhledu českého ústavního soudnictví na tuto problematiku je zajímavé si všimnout také odlišného stanoviska soudkyně Ivy Brožové uvedeného za zamítavým stanoviskem Ústavního soudu163, která má za to, že podmínka občanství v zákoně o mimosoudních rehabilitacích je v rozporu s čl. 1 Ústavy, který prohlašuje Českou republiku za právní stát, s čl. 1 Listiny zaručujícím rovnost v právech, s čl. 3 odst. 1 Listiny zakazujícím diskriminaci v oblasti základních práv a svobod a s čl. 11 odst. 1 Listiny, v němž se upravuje právo každého vlastnit majetek.
diskriminaci. Jde totiž o rozlišování, které se zakládá na rozumných a objektivních důvodech. V odůvodnění mimo jiné vycházel naopak z čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 14 EÚLP, kde zákaz diskriminace není autonomní, ale je vázán pouze na rovnost v tam zaručených právech. Citované rozhodnutí Ústavního soudu je závažné – bez ohledu na konkrétní problém a důvody přijatého řešení – v tom, že naznačuje určité řešení konfliktu mezinárodní a vnitrostátní úpravy. Třebaže názor Výboru pro lidská práva není právně závazným rozsudkem, mohla by tu být přinejmenším znepokojující tendence k národní či ústavní interpretaci ustanovení mezinárodní smlouvy, a to v rozporu s výkladem kompetentního mezinárodního orgánu. Zároveň je však třeba posuzovat i obsah a kvalitu argumentace. Proto lze souhlasit s názorem, že Ústavní soud v souladu s principem poctivého plnění mezinárodních závazků názor Výboru neignoroval, nýbrž proti němu postavil vlastní vyargumentovaný právní názor.“ 163
Nález Ústavního soudu č. 185/1997 Sb. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013].
- 72 -
Závěr
První procedurou kontrolního mechanismu Výboru pro lidská práva je podávání periodických zpráv o dodržování ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech jednotlivými státy, které se k tomu zavázaly. Česká republika dosud podala Výboru pro lidská práva jednu úvodní a dvě periodické zprávy o dodržování ustanovení Paktu. Při podrobné analýze těchto zpráv si lze povšimnout jistých odchylek v míře jejich kritičnosti. Jednoznačně nejvíce kritických vyjádření ohledně dodržování ustanovení Paktu v České republice obsahuje úvodní zpráva. Je zřejmé, že velký vliv na to, jaká fakta budou zprávy Výboru prezentovat, a tedy na kvalitu a výpovědní hodnotu zpráv, mají úředníci, kteří tyto zprávy připravují, v tomto případě zřejmě zejména osoba zmocněnce vlády pro lidská práva. To také jako jeden z nedostatků celého procesu podávání periodických zpráv Výboru hodnotí Yogesh Tyagi, který tvrdí, že úředníci připravující zprávy států mají velmi často tendenci chránit zájmy vlády příslušného státu a nepodávají ve zprávě zcela objektivní obraz dodržování práv obsažených Paktu.164 Česká republika zatím obdržela od Výboru dvě závěrečná doporučení k podaným zprávám – k úvodní a ke druhé periodické zprávě, která Výbor zpracoval nejen na základě podaných zpráv, ale také na základě informací získaných například od nevládních organizací zabývajících se ochranou lidských práv. V obou nacházíme některé opakující se výtky na adresu České republiky. Na některé z nich Česká republika reagovala a přijala legislativní úpravy, které by měly danou problematiku řešit. Mezi tyto výhrady patří znepokojení Výboru nad tím, že v České republice neexistuje nezávislý mechanismus, který by umožňoval vyšetřování stížností občanů na nesprávný postup policie. Byl přijat zákon č. 341/2011 Sb.,
164
„One common factor is that it is most often career bureaucrats who are responsible for discharging the reporting obligations of State parties. By instinct and vocation, these officials tend to safeguard the interests of the establishment, which may not be convergent with the interests of people at large to whom the rights enshrined in the ICCPR are adressed.“ Viz TYAGI 2011 op. cit., s. 794.
- 73 -
o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů165, kterým se zřídila Generální inspekce bezpečnostních sborů, jejímž úkolem je prošetřovat trestné činy příslušníků Policie České republiky, celníků a příslušníků Vězeňské služby.166 Další opakovanou výtkou byla neexistence zákona zakazujícího diskriminaci v oblastech práce, přístupu ke vzdělání a zdravotní péče. Byl přijat zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)167, který blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech práva na zaměstnání, pracovních a služebních poměrů, členství v odborových organizacích, činnosti v profesních komorách, sociálního zabezpečení, přístupu ke zdravotní péči, ke vzdělání a ke zboží a službám. U některých opakujících se výhrad a doporučení Výboru k úvodní a druhé periodické zprávě se ovšem řešení daří nalézt jen obtížně. Jedná se zejména o opakovanou výtku Výboru o nízké účasti žen ve veřejné sféře a také o výtky ohledně postavení romské menšiny. Zastoupením žen na všech úrovních rozhodování v České republice se zabývá například organizace Fórum 50 %, která shromažďuje statistiky a analýzy a vydává doporučení. Z aktuálních statistik této organizace vyplývá, že zastoupení žen v politickém životě České republiky je stále nedostatečné (Vláda České republiky – 18,8 %, Poslanecká sněmovna PČR – 22 %, Senát PČR – 17,3 %, zastupitelstva krajů – 19,7 % a zastupitelstva měst a obcí – 26 %).168 Jak uvádí webové stránky této organizace: „Výsledky sledovaných voleb, a zejména složení kandidátních listin, stále znovu potvrzují, že pro zvýšení politické participace žen je nutné
165
Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. 166
Pravomoci a povinnosti příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů jsou shrnuty na webových stránkách inspekce Pravomoci a povinnosti příslušníka inspekce [online] [cit. 28. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.gibs.cz/uvod-1/o-instituci/pravomoce-a-povinnosti-prislusnika-inspekce 167
Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. 168
Údaje pocházejí v z webových stránek organizace Fórum 50 % – Statistiky a analýzy [online] [cit. 29. 3. 2013]. Dostupné z: http://padesatprocent.cz/cz/zeny-v-politice
- 74 -
přijmout pozitivní opatření, ať už na úrovni jednotlivých stran, nebo jako součást volebního zákona.“169 Další problematikou, na jejíž nedostatečné řešení Výbor opakovaně upozorňuje, je situace romské menšiny v České republice. Vytýkána bývá zejména situace ohledně přístupu ke vzdělání romských dětí, které bývají často neoprávněně umisťovány do tzv. praktických škol, situace ohledně bydlení Romů a jejich sociálního vyloučení a také ohledně nedostatečného informačního působení na majoritní společnost s cílem, aby došlo k potlačení předsudků vůči romské menšině. Vláda České republiky schválila 21. prosince 2009 usnesením č. 1572 Koncepci romské integrace na období 2010–2013170, která obsahuje kapitoly týkající se opatření pro zvýšení vzdělanosti Romů, jejich uplatnění na trhu práce, bydlení, zlepšení zdravotní situace a boje proti pravicovému extremismu namířenému proti Romům. Vzhledem k aktuální situaci se ovšem tato opatření nezdají být dostatečná a zdá se, že vyloučení Romů ze všech sfér společnosti se naopak stále prohlubuje. Situaci mapuje například zpráva organizace ENAR (European Network Against Racism) za léta 2011–2012.171 V ní se uvádí, že v daném období došlo ke zvýšení napětí mezi romskou menšinou a většinovou společností, a to zejména v regionech s velkou nezaměstnaností, které vyústilo dokonce v několik rasově motivovaných útoků na Romy. Podle této zprávy dochází ve sdělovacích prostředcích k nevyváženému informování o Romech, které podporuje protiromské nálady ve společnosti. V této zprávě se nachází opět důrazné doporučení ke změně praktik, které vedou k disproporčnímu umisťování romských dětí do praktických škol172 a také politiky v oblasti
169
Viz Statistiky a analýzy [online] [cit. 29. 3. 2013]. Dostupné z: http://padesatprocent.cz/cz/zeny-v-politice
170
Viz Koncepce romské integrace na období 2010–2013 [online] [cit. 29. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dokumenty/koncepce-romske-integrace-na-obdobi2010---2013-71187/ 171
ENAR Shadow Report. Racism and related discriminatory practices in the Czech Republic. [online] [cit. 29. 3. 2013]. Dostupné z: http://cms.horus.be/files/99935/MediaArchive/publications/shadow%20report%20201112/Czech%20republic.pdf 172
Této problematice je věnována také společná výzkumná zpráva Amnesty International a Evropského centra pro práva Romů z listopadu 2012 nazvaná Česká vláda propadá už pátým rokem: Školy stále diskriminují Romy [online] [cit. 31. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.errc.org/cms/upload/file/ceska-vlada-propada-uz-patymrokem-november-2012.pdf. Zde je zmíněno, že pět let poté, co Evropský soud pro lidská práva vydal rozsudek
- 75 -
bydlení Romů, která vede k vytváření ghett s vysokou nezaměstnaností, nedostatečnou infrastrukturou a vysokou kriminalitou. V období od 8. do 26. července 2013 proběhne 108. zasedání Výboru pro lidská práva, na kterém Výbor posoudí třetí periodickou zprávu podanou Českou republikou a vydá k ní svoje závěrečná doporučení. Dá se tedy předpokládat, že některé z výše uvedených opakovaných výtek na stranu České republiky se v nich objeví i tentokrát. Druhou procedurou, kterou má Výbor k dispozici při posuzování o dodržování ustanovení paktu, jsou individuální oznámení jednotlivců. Výbor dosud řešil 51 oznámení na Českou republiku, z nichž některá označil za nepřípustná, a dál se jimi nezabýval, u 29 oznámení však shledal, že došlo k porušení ustanovení Paktu. V naprosté většině z nich se jedná o podobnou problematiku, kterou Výbor opakovaně důrazně komentuje i ve svých závěrečných doporučeních k periodickým zprávám – o problematiku podmínky státního občanství v zákoně č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Tato podmínka z možností restitucí zabaveného majetku vylučuje emigranty, kteří po emigraci pozbyli státní občanství. Výbor se opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že tato podmínka je porušením ustanovení čl. 26 Paktu, a požádal Českou republiku, aby dotčeným osobám majetek navrátila nebo je jinak odškodnila. Česká republika ovšem na základě rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že podmínka občanství neodporuje Ústavě ani Listině základních práv a svobod, zaujala odmítavé stanovisko a tato doporučení Výboru nerespektuje. Tato situace tedy odhaluje hlavní nedostatek kontrolního mechanismu podle Opčního protokolu k Paktu, kterým je nevymahatelnost rozhodnutí Výboru.173 Jak konstatuje Eva Hubálková v článku věnovaném problematice restitucí majetku a jejímu řešení před mezinárodními institucemi: „Nedostatkem celého kontrolního systému založeného Opčním
D. H. a ostatní proti České republice (rozsudek ze 13. listopadu 2007), kterým uznal, že umisťování romských dětí do škol pro děti s lehkým mentálním postižením je diskriminující, jsou romské děti v takových školách a třídách nadále nadměrně zastoupeny. Amnesty International k této problematice vytvořila informační webové stránky Změníme to [online] [cit. 31. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.zmenimeto.cz/ 173
Na tuto skutečnost poukazuje také Yogesh Tyagi v kapitole věnované limitům práce Výboru Limitations and efectiveness – viz TYAGI 2011 op. cit., s. 636.
- 76 -
protokolem (tj. Systém projednávání individuálních oznámení) je absence donucovacích prostředků vůči státům k plnění závěrů Výboru. Ten ve svých oznámeních vždy konstatuje porušení některého ustanovení Paktu a ukládá smluvní straně, jakým způsobem má oznamovatele odškodnit… Výbor je však ve své „exekuční“ pravomoci omezen na připomínání státům, že jsou povinny poskytnout příslušné odškodnění dotčeným oznamovatelům… Opční protokol k Paktu neobsahuje bohužel žádné ustanovení o kontrole výkonu opatření, které Výbor dotčeným státům ve svých sděleních uložil… Přestože je Pakt mezinárodní smlouvou přímo aplikovatelnou ve vnitrostátních právních řádech, názory Výboru a jeho výklad Paktu nemají právní závaznost pro smluvní státy a jsou pak často ignorovány. Pro příklad nemusíme chodit daleko: přístup České vlády ke sdělením Výboru týkajícím se restituční materie.“174 S touto problematikou také souvisí nedostatek, který je několika autory také v souvislosti s prací Výboru zmiňován a na který Výbor poukazoval také ve svých závěrečných doporučeních, a to je nedostatečná informovanost širší veřejnosti i ustanoveních Paktu a práci Výboru.175 Kdyby kolem sestavování periodických zpráv a následných doporučení Výboru
174
Viz HUBÁLKOVÁ, Eva. Majetkové restituce. Majetkové restituce jako zásah do vlastnických práv. ASPI, 2004, č. 63. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2013]. Touto problematikou se zabývá i článek LHOTSKÝ 2012 op. cit, s. 8:„Třetím problémem tedy je, že i když se stát k Paktu připojí a s Výborem spolupracuje, nemusí se jeho závěry v realitě řídit. Kontrolní mechanismus je tedy právně příliš slabý.“ 175
Pro srovnání lze uvést, že například judikatura Evropského soudu pro lidská práva má mnohem širší ohlas a publicitu. Na omezený vliv Výboru pro lidská práva v zemích střední a východní Evropy poukazuje například TYAGI op. cit., s. 811: „As for the East European States, most of them have ratified not only the first ICCPR Protocol but also the ECHR. Their ambition to be integrated into the European Union, in general, and thein obligations towards ECHR institutions, in particular, limit the influence of the HRCttee in Eastern Europe. Not only do East Europečan States consider themselves closer to the ECtHR than the HRCttee, their subjects do as well.“ Větší ohlas v médiích lze zaznamenat také například u práce Evropského výboru proti mučení (CPT) (plným názvem Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání), který „organizuje návštěvy zařízení, kde jsou umístěné osoby zbavené svobody, a kontroluje, jak se s nimi zachází. Mezi tato místa patří věznice, nápravná zařízení pro mladistvé, policejní stanice, záchytná střediska pro přistěhovalce, psychiatrické léčebny, ústavy sociální péče atd. (Viz Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) [online] [cit. 1. 4. 2013] Dostupné z: http://www.cpt.coe.int/czech.htm). Tento rozdíl lze zřejmě přičítat tomu, že díky osobním návštěvám pracovníků Evropského výboru proti mučení přímo v konkrétní sledované zemi a jejich možnosti přímo hovořit s potenciálními oběťmi porušování lidských práv dochází k bližšímu kontaktu s problematikou ochrany lidských práv v dané zemi i konkrétními lidmi, kteří se touto problematikou zabývají. Takovéto návštěvy Výbor pro lidská práva nevykonává a musí se tedy spoléhat na zprostředkované informace. Viz k tomu TYAGI 2011 op. cit., s. 634: „HRCttee…Except for follow-up action, it does not have the power to carry out visits. It does not
- 77 -
probíhala širší společenská diskuse ve sdělovacích prostředcích, vzdělávacích institucích a v dalších oblastech veřejné sféry, jistě by se to projevilo i na ohlasu, který by rozhodnutí Výboru u veřejnosti měla, a případném tlaku veřejného mínění, který by na plnění rozhodnutí Výboru mohl být vyvinut.176 Zde se ovšem zdá, že malý zájem médií a nízká publicita představují obecný problém Výboru, který může mít více příčin, jednou z nich je ovšem výše zmíněná nízká vynutitelnost jeho doporučení a rozhodnutí.177
conduct inquiries or investigations during the consideration of individual communications. It does not interview aggrieved persons, it does not have a mandate to take action proprio motu, and its practice of taking action in an urgent situation of human rights violation has not yet matured…“ Tyagi srovnává tyto nedostatky s efektivnějšími mechanismy a na několika místech zmiňuje například právě Evropský výbor proti mučení (CPT): „Among regional bodies, the European Committee for the Prevention of Torture (CPT) has the most elaborate visit procedure under Article 7 of the European Convention for the Prevention of Torture and Inhumane or Degrading Treatment or Punishment (ECPT) and the CPT rules of procedure….Article 8(3) of the ECPT authorizes the CPT to interview in private persons deprived of their liberty…“ Viz TYAGI 2011 op. cit., s. 634–365. 176
Touto problematikou se zabývá například Yogesh Tyagi v kapitole Conclusions and Recommendations – viz TYAGI 2011 op. cit., s. 794–795. 177
Viz LHOTSKÝ 2012 op. cit, s. 8: „Na závěr zasedání se konala tisková konference. Na tu jsem se těšil, jelikož právě prostřednictvím přímé komunikace členů Výboru s médii se zprávy o závěrech Výboru pro lidská práva mohou dostat k širší veřejnosti. Když jsem však dorazil do místnosti, kde bylo k dispozici nějakých sto třicet míst, odhadem pouze třicet bylo obsazených. Tím se dostávám k poslednímu šestému problému, který bych zde rád zmínil, jímž je nízký zájem médií. Ten si vysvětluji jednak nízkou mírou vynutitelnosti daných norem, jednak ale také komplikovaným systémem deseti smluvních výborů, které mají různá specifická názvosloví a pravidla, což pak v konečném efektu ústí v nízkou mediální atraktivitu výstupů těchto orgánů.“ K nízké publicitě práce Výboru viz také BOESTEDT, Frederic. Can the United Nations Human Rights Committee Evolve into an Effective 'Court' of Human Rights? [online]. Nakladatelství GRIN Verlag, 2007. 84 s. ISBN 9783638685238. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=P5cdDQ3D82oC&printsec=frontcover&dq=Can+the+United+Nations+Human +Rights+Committee+Evolve+Into+an+Effective&hl=cs&sa=X&ei=bV1cUYPSDITmOcmygOgN&ved=0CDE Q6AEwAA. Viz také TYAGI 2011 op. cit., s. 821: „In spite of the fast electronic transmission of the HRCtee´s concluding observations and views to listed persons, the work of the body has yet to receive publicity it deserves. There should be no excuse for not updating the OHCHR website and for withholding information from the public at large. Also, there should be no restriction on the distribution of summary records of public meetings…Publicization and popularization of the work of the HRCttee, especially by utilizing new and effective means of communication, academic and public discussions, periodic stocktaking and use of the mass media to build up well-informed public opinion, are all indispensable for the effectiveness of that body. With strong public opinion in its favour, the HRCttee might develop a large and effective programme of action for the implementation of human rights.“
- 78 -
Resumé
After the horrors of the Second World War, there was widespread belief that new international mechanisms for safeguarding human rights and promoting peace should be established. The Charter of the United Nations was signed on 26 June 1945 and it marks the creation of the United Nations. On December 1948 United Nations General Assembly adopted Universal Declaration of Human Rights - the first attempt of comprehensive catalogue of human rights. However, the Declaration does not have status of internationally binding treaty. United Nations continued to work on the concept of treaty with the status of international treaty with its own implementation mechanism. In the year 1966, United Nations adopted two international treaties on human rights - International Covenant on Civil and Political Rights and International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights - and opened the possibility to sign these treaties to all states. Based on the article 28 of the International Covenant on Civil and Political Rights (hereinafter “the Covenant”) the Human Rights Committee (hereinafter “the Committee”) was established as the treaty body. Also two optional protocols to the Covenant were adopted. First Optional Protocol establishes the mechanism to consider individual complaints concerning violation of the provisions of the Covenant and Second Optional Protocol is about abolition of the death penalty. The Committee has obligation to monitor implementation of the provisions of the Covenant by State parties. The Committee has in its disposal two main monitoring mechanisms examination of periodic reports submitted by State parties and consideration of individual complaints under the First Optional Protocol. Czech Republic has so far submitted one initial report and two periodic reports. The initial report that covers the period between 1993 and 1999 was submitted in May 2000. The Committee examined this report on its 72nd session held in July 2001 in Geneva. Second periodic report covers the period between 2000 and 2004 and the Committee examined it on its 90th session held in July 2007 in Geneva. Third periodic report that covers the period between 2005 and 2010 will be considered by the Committee on its 108th session planned on July 2013. After examination of each report the Committee issues concluding observations on the report that contain subjects of concern and recommendations. Some of the concerns and recommendations of the Committee that are included in both concluding observations - 79 -
(for initial and second periodic report) to the reports of the Czech Republic are repetitive. The Committee has been concerned that the complaints against the Czech police are handled by an internal police inspectorate which is under the supervision of the Interior Ministry and that this system lacks objectivity. The Committee repetitively recommended that the Czech Republic should establish independent body with authority to investigate complaints of abuses of power by the police. After a long period, the Act No. 341/2011 Coll., on the General Inspection of Security Forces has been passed. The General Inspection of Security Forces should investigate unlawful conduct by police officers, the Prison Service and the Customs Administration. Another repetitive concern of the Committee was absence of the antidiscrimination legislation that would prevent discrimination in the areas of labour, access to employment, education and health care. These recommendations have been implemented and the Anti-Discrimination Act (Act. No.198/2009 Coll.) has been passed. Some of the repetitive concerns and recommendations of the Committee still remain unresolved and concluding observations to the third periodic report that will be issued in July 2013 will probably include them again. Among these there is concern of the low participation of women in the political life and their inadequate representation in the higher levels of public administration. According to the organization Fórum 50 % that aims to increase the participation of women in the public life in the Czech Republic the latest data show that the participation of women in the public administration still remains low. Another principal concern of the Committee is the continuous discrimination of the Roma minority in employment, education, health care and housing. One of the main concerns was that disproportionately large number of Roma children attends so called practical schools and thus they have unequal educational opportunities compared with other children. Although the Czech government approved the Strategy for Roma Integration for the period 2010-2013 with various measures to be taken, these steps seems to be inadequate and in the recent period Roma exclusion and segregation has become even deeper. The second procedure in the monitoring of the implementation of provisions of the Covenant is consideration of the individual complaints under the First Optional Protocol. Individuals can complain that their rights under the Covenant have been violated by the State party. So far the Committee has registered 51 individual complaints against the Czech Republic. 22 of them have been declared inadmissible under the admissibility criteria set in the First Optional Protocol. 29 individual complaints have been considered on the merits of the case and the - 80 -
Committee has found violation of the Covenant in these cases. Majority of these cases has similar basis - individuals are complaining about discriminatory nature of the Czech rehabilitation law - Act No. 87/1991 Coll., on extrajudicial rehabilitations, that lays down a citizenship requirement to restitute property confiscated during the years 1948-1989 (for example Simunek et al. v. Czech Republic, Adam v. Czech Republic, Gratzinger v. Czech Republic etc.). Former Czechoslovak citizens that fled the country and acquired for example US citizenship consequently by the virtue of a Naturalization Treaty between USA and Czechoslovakia from 1928 lost Czechoslovak citizenship. Thus they have not been eligible to restitute confiscated property under the Act.No.87/1991 because they did not fulfill the condition of Czech citizenship. The Committee decided that the precondition of citizenship is not compatible with the article 26 of the Covenant and that the State party is under an obligation to provide these individuals with effective remedies. However, the State party argues that the restitutions laws were not created to redress all injustices committed and that the citizenship requirement is in conformity with decisions of the Constitutional Court. So these cases uncover one of the main weaknesses of the implementation mechanism of the Covenant - uncertain legal status of its final decisions, observations, views and comments that are not directly enforceable.
- 81 -
Seznam použitých pramenů a literatury
Mezinárodní smlouvy a předpisy Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Vyhláška č. 120/1976 Sb. Ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech ze dne 10. května 1976 In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 12. 2012]. Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Sdělení č.169/1991 Sb. Federálního ministerstva zahraničních věcí o Opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 12. 2012]. Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Sdělení ministerstva zahraničí 100/2004 Sb.m.s. o Druhém opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkajícím se zrušení trestu smrti. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 12. 2012].
Periodické zprávy podané Českou republikou Výboru pro lidská práva Úvodní zpráva České republiky o plnění závazků plynoucích z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech za období 1. leden 1993 – 30. listopad 1999 [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plnenimezin-umluv/Uvodni_ICCPR_CZ.pdf Druhá periodická zpráva o plnění závazků vyplývajících z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Česká republika 2000–2004 [online] [cit. 3. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/2ICCPR_CZ.doc Třetí periodická zpráva o plnění závazků vyplývajících z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Česká republika 2005–2010 [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/Treti-periodicka-
- 82 -
zpravao-plneni-zavazku-vyplyvajicich-z-Mezinarodniho-paktu-o-obcanskych-a-politickychpravech.pdf
Závěrečná doporučení Výboru pro lidská práva Závěrečná doporučení Výboru pro lidská práva – kontrolního orgánu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Příloha č. 1 k usnesení vlády ze dne 19. prosince 2001 č. 1362. [online] [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezinumluv/Z_v_re_n__doporu_en__k__vodn__zpr_v_.pdf Závěrečná doporučení Výboru pro lidská práva Česká republika. Příloha k usnesení vlády ze dne 25. února 2008 č. 167. [online] [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezinumluv/Zaverecna_doporuceni_cz_schvalena_vladou.pdf
Dokumenty s reakcí České republiky na závěrečná doporučení Výboru pro lidská práva Vyjádření České republiky k některým závěrečným doporučením Výboru OSN pro lidská práva přijatým na základě projednání Druhé periodické zprávy České republiky o plnění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezinumluv/Vyjadreni-final_cz.pdf Doplnění vyjádření České republiky k některým závěrečným doporučením Výboru OSN pro lidská práva přijatým na základě projednání Druhé periodické zprávy České republiky o plnění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezinumluv/Doplneni-cz.pdf Dodatek k Doplnění Vyjádření České republiky k některým závěrečným doporučením Výboru Organizace spojených národů pro lidská práva – kontrolního orgánu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech: Aktivity ministra pro lidská práva v oblasti „vytvoření veřejné informační kampaně k překonání předsudků proti Romům.“ (doplnění k doporučení - 83 -
č. 16 písm. f) [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/Doplneniaktivity-ministra_cz.pdf
Dokumenty Výboru pro lidská práva International Covenant on Civil and Political Rights. [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/law/ccpr.htm Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights [online] [cit. 12. 12. 2012] Dostupné z: http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/OPCCPR1.aspx Second Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights, aiming at the abolition of the death penalty. [online] [cit. 16. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/law/ccpr-death.htm CCPR/SP/71 [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/general/ccpr_sp_71_2008.pdf CCPR/SP/71/Add.3 [online] [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/general/ccpr_sp_71_add3_2008.pdf CCPR/C/21/Rev.1/Add.11, General Comment No. 29 ze dne 31. srpna 2001 [online] [cit. 14. 12. 2012] Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/comments.htm CCPR/C/3/Rev. 10 Rules of Procedure of the Human Rights Committee [online] [cit. 16. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/general/ccpr_c_3_rev10_2012.pdf> CCPR/C/66/GUI/Rev. 2 Consolidated guidelines for state reports under the International Covenant for Civil and Political Rights [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/0/b75df84e0465f1ffc1256a14005abc70?Opendocument CCPR/C/CZE/2000/1 Initial report on the Implementation of the International Covenant on Civil and Political Rights for the period 1993-1999 [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/reports/czechrepublic_ccpr_c_cze_2000_1_2000.pdf - 84 -
CCPR/C/72/L/CZE LIST OF ISSUES, ADOPTED BY THE HUMAN RIGHTS COMMITTEE ON 5 APRIL 2001, TO BE TAKEN UP IN CONNECTION WITH THE CONSIDERATION OF INITIAL REPORT OF THE CZECH REPUBLIC (CCPR/C/CZE/2000/1) [online] [cit. 23. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/(Symbol)/b6d1631e6b700407c1256a640053a9b2?Opendoc ument CCPR/C/SR.1931 Compte rendu analytique de la 1931e séance : Czech Republic. 04/09/2001. CCPR/C/SR.1931. (Summary Record) [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/(Symbol)/CCPR.C.SR.1931.Fr?Opendocument CCPR/C/SR.1932 Summary record of the 1932nd meeting : Czech Republic. 18/07/2001. CCPR/C/SR.1932. (Summary Record) [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/0/d819b878d3b211f8c1256aa000469301?Opendocument CCPR/C/SR.1933 Compte rendu analytique de la 1933e séance : Czech Republic. 06.09.2001. CCPR/C/SR.1933. (Summary Record) [online] [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/(Symbol)/CCPR.C.SR.1933.Fr?Opendocument CCPR/CO/72/CZE CONSIDERATION OF REPORTS SUBMITTED BY STATES PARTIES UNDER ARTICLE 40 OF THE COVENANT. CONCLUDING OBSERVATIONS OF THE HUMAN RIGHTS COMMITTEE. Czech Republic [online] [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/(Symbol)/CCPR.CO.72.CZE.En CCPR/CO/72/CZE/Add.1 Comments by the Government of the Czech Republic (CCPR/CO/72/CZE) [online] [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://tb.ohchr.org/default.aspx?Symbol=CCPR/CO/72/CZE CCPR/C/CZE/2 Second periodic report of States parties due in 2005 CZECH REPUBLIC [online] [cit. 3. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/reports/czechrepublic_ccpr_c_cze_2_2006.pdf CCPR/C/CZE/Q/2 LIST OF ISSUES TO BE TAKEN UP IN CONNECTION WITH THE CONSIDERATION OF THE SECOND PERIODIC REPORT OF THE CZECH REPUBLIC [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/AdvanceDocs/ccpr_c_cze_q2.doc - 85 -
CCPR/C/CZE/Q/2/Add.1 REPLIES BY THE GOVERNMENT OF THE CZECH REPUBLIC TO THE LIST OF ISSUES (CCPR/C/CZE/Q/2) TO BE TAKEN UP IN CONNECTION WITH THE CONSIDERATION OF THE SECOND PERIODIC REPORT OF THE CZECH REPUBLIC (CCPR/C/CZE/2) [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/hrcs90.htm CCPR/C/SR.2464 SUMMARY RECORD OF THE 2464th MEETING. CONSIDERATION OF REPORTS UNDER ARTICLE 40 OF THE COVENANT (continued). Second periodic report of the Czech Republic. [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/summary/czechrepublic_ccpr_c_sr_2464_2007.pdf CCPR/C/SR.2465 SUMMARY RECORD OF THE 2465th MEETING. CONSIDERATION OF REPORTS UNDER ARTICLE 40 OF THE COVENANT (continued). Second periodic report of the Czech Republic (continued) [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://ccprcentre.org/doc/HRC/Czech%20Republic/SR2465.pdf CCPR/C/CZE/CO/2 CONSIDERATION OF REPORTS SUBMITTED BY STATES PARTIES UNDER ARTICLE 40 OF THE COVENANT.Concluding observations of the Human Rights Committee. Czech Republic [online] [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: http://ccprcentre.org/doc/HRC/Czech%20Republic/CCPR.C.CZE.CO.2_en.pdf CCPR/C/CZE/CO/2/Add.1 CONSIDERATION OF REPORTS SUBMITTED BY STATES PARTIES UNDER ARTICLE 40 OF THE COVENANT. Czech Republic. Addendum. Comments by the Czech Republic on the concluding observations of the Human Rights Committee (CCPR/C/CZE/CO/2) [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/CCPR.C.CZE.CO.2.Add.1_en.doc CCPR/C/CZE/CO/2/Add.2 Consideration of reports submitted by States parties under article 40 of the Covenant. Czech Republic. Further information received from the Czech Republic on the implementation of the concluding observations of the Human Rights Committee (CCPR/C/CZE/CO/2) [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/followup/CCPR.C.CZE.CO.2.Add2.pdf CCPR/C/CZE/CO/2/Add.3 Consideration of reports submitted by States parties under article 40 of the Covenant. Czech Republic. Additional comments of the Czech Republic concerning some of the recommendations in the concluding observations of the Human Rights Committee - 86 -
(CCPR/C/CZE/CO/2) [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/followup/CCPR.C.CZE.CO.2.Add3.doc CCPR/C/CZE/3 Consideration of reports submitted by States parties under article 40 of the Covenant. Third periodic reports of States parties. Czech Republic [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/AdvanceVersions/CCPR.C.CZE.3_en.doc Human Rights Committee. Monitoring civil and political rights [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/ Civil and Political Rights: The Human Rights Committee fact sheet. [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.ohchr.org/Documents/Publications/FactSheet15rev.1en.pdf Human Rights Committee - Members. [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/members.htm Human Rights Committee - Sessions. [online] [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/sessions.htm Human Rights Commitee - Jurisprudence [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://tb.ohchr.org/default.aspx?DOCTYPE=26&CONVTYPE=12 Human Rights Committee - Working Methods. Overview of the working methods of the Human Rights Committee [online] [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/workingmethods.htm Jurisprudence. CCPR - Czech Republic. Complete list of decisions [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/docs.php/area/jurisprudence/treaty/ccpr/opt/0/state/46/node/5/type/ all Jurisprudence. CCPR - Czech Republic. List of all admissibility decisions [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/docs.php/area/jurisprudence/treaty/ccpr/opt/0/state/46/node/5/type/ admissdecision - 87 -
Jurisprudence. CCPR - Czech Republic. List of all final views [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/docs.php/area/jurisprudence/treaty/ccpr/opt/0/state/46/node/5/type/f inalview 107th session (11-28 March 2013), Geneva [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/hrcs107.htm 108th session (8-26 July 2013), Geneva [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/hrcs108.htm
Rozhodnutí Výboru pro lidská práva podle Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech Drbal v. Česká republika. Communication No 498/1992.22 July 1994. CCPR/C/51/D/498/1992 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/100_czechrepublic070.php Simunek a ostatní v. Česká republika. Communication No. 516/1992. 19 July 1995. CCPR/C/54/D/516/1992 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/101_czechrepublic061.php Adam v. Česká republika. Communication No. 586/1994. 23 July 1996. CCPR/C/57/D/586/1994 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/102_czechrepublic038.php Malik v. Česká republika. Communication No. 669/1995. 21 October 1998. CCPR/C/64/D/669/1995 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/103_czechrepublic147.php Schlosser v. Česká republika. Communication No. 670/1995. 21 October 1998. CCPR/C/64/D/670/1995 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/104_czechrepublic096.php
- 88 -
Jakeš a Mazurkiewiczova v. Česká republika. Communication Nº 724/1996. 26 July 1999. CCPR/C/66/D/724/1996 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/105_czechrepublic143.php Koutny v. Česká republika. Communication No. 807/1998. 20 March 2000. CCPR/C/68/D/807/1998 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/106_czechrepublic807.php Blazek a ostatní v. Česká republika. Communication No. 857/1999. 12 July 2001. CCPR/C/72/D/857/1999 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/107_czechrepublic857.php Des Fours Walderode v. Česká republika. Communication No. 747/1997. 30 October 2001.CCPR/C/73/D/747/1997 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/108_czechrepublic747.php Fábryová v. Česká republika. Communication No. 765/1997. 30 October 2001. CCPR/C/73/D/765/1997 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/czechrepublic_t5_iccpr_765_1997.php Brok v. Česká republika. Communication No. 774/1997. 31 October 2001. CCPR/C/73/D/774/1997 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/czechrepublic_t5_iccpr_774_1997.php Patera v. Česká republika. Communication No. 946/2000. 25 July 2002. CCPR/C/75/D/946/2000 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/czechrepublic_t5_iccpr_946_2000.php Pezoldova v. Česká republika. Communication No. 757/1997. 25 October 2002. CCPR/C/76/D/757/1997 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/html/czechrepublic_t5_iccpr_757_1997.php Czernin v. Česká republika. Communication No. 823/1998 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_823_1998.pdf Marik v. Česká republika. Communication No. 945/2000 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_945_2000.pdf - 89 -
Šoltes v. Česká republika (a Slovensko) Communication No. 1034/2001 and 1035/2001 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1034_1035_2001.pdf Kříž v. Česká republika. Communication No. 1054/2002 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1054_2002.pdf Šmídek v. Česká republika. Communication No. 1062/2002 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1062_2002.pdf Polacek v. Česká republika. Communication No. 1445/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1445_2006.pdf Chytil v. Česká republika. Communication No. 1452/2006 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1452_2006.pdf Gratzinger v. Česká republika. Communication No. 1463/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1463_2006.pdf Ondracka v. Česká republika. Communication No. 1533/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1533_2006.pdf Süsser v. Česká republika. Communication No. 1488/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1488_2006.pdf Lněnička v. Česká republika. Communication No. 1484/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1484_2006.pdf Schmidl v. Česká republika. Communication No. 1515/2006 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1515_2006.pdf Vlček v. Česká republika. Communication No. 1485/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1485_2006.pdf Kohoutek v. Česká republika. Communication No. 1448/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1448_2006.pdf Preiss v. Česká republika. Communication No. 1497/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1497_2006.pdf - 90 -
Amundson v. Česká republika. Communication No. 1508/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1508_2006.pdf Persan v. Česká republika. Communication No. 1479/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1479_2006.pdf Aster v. Česká republika. Communication No. 1575/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1575_2007.pdf Slezák v. Česká republika. Communication No. 1574/2007 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1574_2007.pdf Kudrna v. Česká republika. Communication No. 1582/2007[online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1582_2007.pdf Dvorak v. Česká republika. Communication No. 1614/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1614_2007.pdf Šroub v. Česká republika. Communication No. 1573/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1573_2007.pdf Brychta v. Česká republika. Communication No. 1618/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1618_2007.pdf Novotny v. Česká republika. Communication No. 1778/2008 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_iccpr_t5_1778_2008.pdf Zavrel v. Česká republika. Communication No. 1615/2007 [online] [cit. 2013-12-03]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_iccpr_t5_1615_2007.pdf Wahlstatt v. Česká republika. Communication No. 1491/2006 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1491_2006.pdf Gschwind v. Česká republika. Communication No. 1742/2007 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1742_2007.pdf Jahelka v. Česká republika. Communication No. 1583/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_iccpr_t5_1583_2007.pdf - 91 -
Drda v. Česká republika. Communication No. 1581/2007 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_iccpr_t5_1581_2007.pdf Bergauer a další v. Česká republika. Communication No. 1748/2008 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_iccpr_1748_2008andcorr1.pdf Lange v. Česká republika. Communication No. 1586/2007 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1586_2007.pdf V. H. v. Česká republika. Communication No. 1546/2007 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1546_2007.pdf Jünglingová v. Česká republika. Communication No. 1563/2007 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1563_2007.pdf S. L. v. Česká republika. Communication No. 1850/2008 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_c_1850_2008.pdf Klain v. Česká republika. Communication No. 1847/2008 [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1847_2008.pdf B. K. v. Česká republika. Communication No. 1844/2008 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1844_2008.pdf D. V. a H. V. v. Česká republika. Communication No. 1848/2008 [online] [cit. 10. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.bayefsky.com/pdf/czechrepublic_t5_ccpr_1848_2008.pdf
Dokumenty nevládních organizací zaslané Výboru pro lidská práva Submission to the 89th Session of the Human Rights Committee: March 2007 Conscientious Objection to Military Service: Issues for the Country Report Task Forces CZECH REPUBLIC [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/cpticz.doc
- 92 -
Dopis organizace Česká koordinační kancelář (Czech Coordinating Office) Výboru pro lidská práva [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/cco.doc SHADOW REPORT TO THE HUMAN RIGHTS COMMITEE THE CZECH REPUBLIC [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/LHR_Czeckrepublic.pdf The Status of Lesbian, Gay, Bisexual, Transgender and Intersex Rights in the CZECH REPUBLIC. A Shadow Report [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/LGBTShadow_CzechRepublic.pdf BRIEFING ON CZECH REPUBLIC FOR THE HUMAN RIGHTS COMMITTEE, COUNTRY REPORT TASK FORCE - March 2013 [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/GI_CzechRepublic_HRC107.docx NGO information to the United Nations Human Rights Committee for consideration when compiling the List of Issues on the Third Periodic Report of the Czech Republic under the International Covenant on Civil and Political Rights [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/LeagueofHumanRights_CzechRepublic_ HRC107.docx NGO information to the UN Human Rights Committee. For consideration when compiling the List of Issues on the Third Periodic Report of the Czech Republic under the International Covenant on Civil and Political Rights [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/MentalDisabilityAdvocacyCenter_Czec hRepublic_HRC107.doc Submission to the 107th Session of the Human Rights Committee for the attention of the Country Report Task Force on the CZECH REPUBLIC. [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/IFOR_CPTI_CzechRepublic_HRC107.d oc Submission to the Human Rights Committee for the list of issues on the Czech Republic [online] [cit. 7. 3. 2013]. Dostupné z:
- 93 -
http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/OpenSocietyJusticeInitiative_CzechRep ublic_HRC107.pdf SUBMISSION TO THE UNITED NATIONS HUMAN RIGHTS COMMITTEE CONCERNING IMPLEMENTATION OF THE INTERNATIONAL COVENANT ON CIVIL AND POLITICAL RIGHTS (ICCPR) IN THE CZECH REPUBLIC [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/cohre_cz.pdf Europe and Central Asia: Summary of Amnesty International's Concerns in the Region: JulyDecember 2006 CZECH REPUBLIC [online] [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/ai_czechrep90.pdf Joint NGO Submission to HRC on the Czech Republic June 2008 [online] [cit. 6. 3. 2013]. Dostupné z: http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/NGOsProgressReport_CzechRepublic_F U_90.doc
Právní předpisy ČR Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 2. 2013]. Zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Zákon č. 87/1991, Sb. o mimosoudních rehabilitacích. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Zákon č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. - 94 -
Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Usnesení Vlády České republiky ze dne 22. května 2002 č. 527 + 2P k návrhu mechanismu přípravy stanovisek vlády v řízení před Výborem Organizace spojených národů pro lidská práva o oznámeních jednotlivců, návrhu mechanismu implementace názorů Výboru Organizace spojených národů pro lidská práva na oznámení jednotlivců a návrhu stanoviska vlády pro Výbor Organizace spojených národů pro lidská práva k restitučnímu procesu v České republice [online] [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/17E36C2C8C6B35F5C12571B600 6B9A6F
Soudní rozhodnutí Pl. ÚS 3/94, K pojmům „občan“ a „trvalý pobyt“ pro účely restitucí. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Pl. ÚS 33/96, Restituce 185/1997 Sb. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Nález Ústavního soudu č. 185/1997 Sb. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013].
Monografie, publikace a články CONTE, Alex, BURCHILL, Richard. Defining Civil and Political Rights. The Jurisprudence of the United Nations Human Rights Committee. 2. vyd. Nakladatelství ASHGATE, 2009. 359 s. ISBN 978-0-7546-7656-0. KARADJOVA, Mariana, Property Restitution in Eastern Europe: Domestic and International Human Rights Responses. Review of Central and East European Law. 2004, č. 3, s. 357–358. ISSN 1573-0344.
- 95 -
McGOLDRICK, Dominic. The Human Rights Committee. Its Role in the Development of the International Covenant on Civil and Political Rights. 1. vyd. New York: Nakladatelství OXFORD UNIVERSITY PRESS, 1994. 648 s. ISBN 0-19-825278-1. NĚMEČEK, Tomáš – RYCHETSKÝ, Pavel. Diskrétní zóna. 1. vyd. Praha: Nakladatelství VYŠEHRAD, 2011. 278 s. ISBN 978-80-7429-300-9. SUDRE, Frédéric. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Masarykova univerzita a Evropské informační středisko Univerzity Karlovy, 1997. 364 s. ISBN 80-210-1485-7. ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. 3. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. BECK, 2010. 170 s. ISBN 978-80-7400-318-9. TYAGI, Yogesh. The UN Human Rights Committee. Practice and Procedure. 1. vyd. Cambridge: Nakladatelství CAMBRIDGE UNIVERSITY PRESS, 2011. 944 s. ISBN 9780521115933.
Další elektronické zdroje BOESTEDT, Frederic. Can the United Nations Human Rights Committee Evolve into an Effective 'Court' of Human Rights? [online]. Nakladatelství GRIN Verlag, 2007. 84 s. ISBN 978-3638685238. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=P5cdDQ3D82oC&printsec=frontcover&dq=Can+the+Unite d+Nations+Human+Rights+Committee+Evolve+Into+an+Effective&hl=cs&sa=X&ei=bV1c UYPSDITmOcmygOgN&ved=0CDEQ6AEwAA Česká vláda propadá už pátým rokem: Školy stále diskriminují Romy [online] [cit. 31. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.errc.org/cms/upload/file/ceska-vlada-propada-uzpatym-rokem-november-2012.pdf ENAR Shadow Report. Racism and related discriminatory practices in the Czech Republic. [online] [cit. 29. 3. 2013]. Dostupné z: http://cms.horus.be/files/99935/MediaArchive/publications/shadow%20report%20201112/Czech%20republic.pdf
- 96 -
Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) [online] [cit. 1. 4. 2013] Dostupné z: http://www.cpt.coe.int/czech.htm Fórum 50 % – Statistiky a analýzy [online] [cit. 29. 3. 2013]. Dostupné z: http://padesatprocent.cz/cz/zeny-v-politice HUBÁLKOVÁ, Eva. Novinky z judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve stížnostech podaných proti České republice. Bulletin advokacie. 2003, č. 9, s. 12. ISSN 1210-6348. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. HUBÁLKOVÁ, Eva. Majetkové restituce. Majetkové restituce jako zásah do vlastnických práv. ASPI, 2004, č. 63. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. Koncepce romské integrace na období 2010–2013 [online] [cit. 29. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dokumenty/koncepce-romskeintegrace-na-obdobi-2010---2013-71187/ KOPAL, Jiří. Česká republika před Výborem OSN pro lidská práva - mezinárodní právo lidských práv v reálné praxi. Britské listy [online]. 2001 [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.britskelisty.cz/0107/20010717d.html LHOTSKÝ, Jan. Zasedání Výboru pro lidská práva v New Yorku. Šest problémů a proces posílení smluvních výborů na ochranu lidských práv. Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci [online]. 2012, roč. IV, č. 4, s. 6–9 [cit. 24. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.iips.cz/data/files//Centrum%20LP/bulletin%20LP/Vol.%20IV/bulletin-LP2-IV4.pdf Nástroje na ochranu lidských práv - Mezinárodní listina lidských práv [online] [cit. 201303-24]. Dostupné z: http://www.osn.cz/lidska-prava/?kap=6&subkap=8 Navrácení státního občanství [online] [cit. 12. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/toronto/cz/konzularni_informace/statni_obcanstvi_cr/navraceni_statniho_ obcanstvi_1.html SCHINDLER, Petr F. Majetkové restituce a bývalá česká aristokracie. Řešení některých majetkových restitučních nároků představitelů bývalé české aristokracie, jejichž majetek byl - 97 -
konfiskován podle dekretů prezidenta ČSR. Právní fórum. 2006, č. 8, s. 289–300. ISSN 12147966. In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013]. SIMMONS, Beth. Civil Rights in International Law: Compliance with Aspects of the “International Bill of Rights”, Indiana Journal of Global Legal Studies, 2009. [cit. 24. 3. 2013]. Dostupné z: http://elibrary.bigchalk.com/elibweb/elib/do/document?set=search&dictionaryClick=&second aryNav=advance&groupid=1&requestid=lib_standard&resultid=2&edition=&ts=52A9AD44 94E7F1B952C7C382C209321F_1364160013653&start=1&publicationId=&urn=urn%3Abig chalk%3AUS%3BBCLib%3Bdocument%3B171994233 United Nations: Chapter 4. The UN at Work For Human Rights. Countries of the World. 1991. [cit. 24. 3. 2013]. Dostupné z: http://elibrary.bigchalk.com/elibweb/elib/do/document?set=search&dictionaryClick=&second aryNav=advance&groupid=1&requestid=lib_standard&resultid=1&edition=&ts=F621E6301 446E51C542FCBCB4694631C_1364157279292&start=1&publicationId=&urn=urn%3Abigc halk%3AUS%3BBCLib%3Bdocument%3B28387060 WAGNEROVÁ, Eliška. Všeobecná deklarace lidských práv jako milník mezi epochami. Jurisprudence. 2009, č. 5, ISSN 1212-9909. s. 3 In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2013].
- 98 -
