VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNIKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Úroveň znalostí o ošetření zranění při autonehodách u řidičů z povolání a ostatních motoristů. Bakalářská práce
Autor: Zdráhalová Gabriela Vedoucí práce: Mgr. Lenka Drahošová Jihlava 2012
Anotace Práce je zaměřena na nejzákladnější znalosti první pomoci u řidičů motorových vozidel, kteří nemají speciální zdravotnické vzdělání. V teoretické části jsou rozebrány tři časté úrazy vyskytující se při autonehodě a správný postup jejich ošetření. V praktické části je nastíněno, jak řidiči základní ošetření zvládají. Práce také poskytuje srovnání řidičských znalostí o první pomoci mezi sebou.
Klíčová slova První pomoc, krvácení, zlomeniny, popáleniny, znalosti řidičů o první pomoci
Annotation Thesis is focused on basic knowledge of first aid for drivers of vehicles without any special medical education. In theoretical part there are described three common types of injury in case of car accident and correct way how to care about it. In practical part there are shown real driver’s experiences with giving of first aid. Thesis provides comparison of driver’s knowledge about first aid between each other.
Key words First aid, hemorrhage, fractures, burns, the drivers knowledge about first aid
Poděkování Děkuji
své
vedoucí
práce
paní
Mgr.
Lence
Drahošové
za
trpělivost,
připomínky a ochotu poskytovat mi cenné rady, po celou dobu psaní této práce. Dále děkuji Policii České republiky, konkrétně Obvodnímu oddělení Němčice nad Hanou, zejména npor. Mgr. Františku Richterovi, který mi umožnil spolu s jeho týmem získat informace od řidičů, důležité pro tuto práci, přímo na silnicích Olomouckého kraje. A v neposlední řadě děkuji všem respondentům za ochotu odpovědět na otázky a za jejich pravdivé odpovědi.
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah 1
2
Úvod.......................................................................................................................... 7 1.1
Cíl práce ............................................................................................................. 8
1.2
Pracovní hypotézy .............................................................................................. 8
Teoretická část .......................................................................................................... 9 2.1
Význam laické první pomoci ............................................................................. 9
2.2
Ošetření otevřené zlomeniny............................................................................ 12
2.2.1
Anatomie kosti .......................................................................................... 12
2.2.2
Zlomeniny ................................................................................................. 12
2.2.3
Typy zlomenin .......................................................................................... 12
2.2.4
Dělení zlomenin ........................................................................................ 12
2.2.5
Příznaky .................................................................................................... 13
2.2.6
Vlastní ošetření v rámci první pomoci ...................................................... 13
2.3
2.3.1
Anatomie cévního systému ....................................................................... 15
2.3.2
Krvácení .................................................................................................... 15
2.3.3
Vlastní ošetření v rámci první pomoci ...................................................... 17
2.4
3
Ošetření masivního krvácení ............................................................................ 15
Ošetření popáleniny ......................................................................................... 18
2.4.1
Anatomie kůže .......................................................................................... 18
2.4.2
Pravidlo devíti ........................................................................................... 18
2.4.3
Popáleniny ................................................................................................ 19
2.4.4
Vlastní ošetření v rámci první pomoci ...................................................... 20
Praktická část .......................................................................................................... 21 3.1
Dosavadní výzkum ........................................................................................... 21
3.2
Metodika výzkumné práce ............................................................................... 22
3.3
Charakteristika vzorku respondentů ................................................................. 22
3.4
Charakteristika výzkumného prostředí ............................................................ 25
3.5
Průběh a popis výzkumu .................................................................................. 25
3.6
Vlastní výsledky výzkumu ............................................................................... 26
3.6.1
Celková úspěšnost řidičů .......................................................................... 26
3.6.2
Úspěšnost řidičů srovnaná v různých kategoriích .................................... 27
4
Diskuze ................................................................................................................... 34
5
Závěr ....................................................................................................................... 37
1 Úvod „Policie ČR v roce 2011 šetřila 75137 nehod, při kterých bylo 707 osob usmrceno, těžce zraněno bylo 3092 osob a 22519 osob bylo lehce zraněno“ (Policie ČR, 2011). Takto zní začátek statistiky nehodovosti Policie ČR z prosince roku 2011. Nad těmito vysokými čísly se musí každý pozastavit. Proč tolik lidí na silnici zemře a kdo zachraňuje ony těžce raněné? I tyto otázky jsou důvodem vzniku této práce. Přestože v naší republice máme mnoho profesionálů a velice dobře vypracovaný systém záchranářské péče, je laik obvykle první osoba ocitající se na místě nehody. Tímto laikem bývá většinou jiný řidič jedoucí stejným místem. Tato skutečnost byla inspirací pro výzkum nacházející se v druhé části této práce. Předmětem zkoumání byla zvolena ošetření tří nejzákladnějších poranění, se kterými se setkáváme u autonehod, v rozsahu laické první pomoci a to proto, že na těch nejjednodušších věcech se obvykle nejlépe pozná, co člověk umí. Pokud dotázaný nedokáže odpovědět na banální věci, jak by mohl zvládnout situace o mnoho horší? Přitom problematika první pomoci je důležitou součástí života a její znalost by se neměla podceňovat. Sestry v nemocnicích denně ošetřují pacienty po nehodě, někdy jen proto, že jim včas nebyla poskytnuta správná pomoc. Otázkou zůstává, zda je v silách laika takovéto těžké situace zvládnou. Většině lidí chybí odvaha a rozhodnost. Řidiči často nezasáhnou jen proto, že mají strach z následků. Přestože je dnes znalost první pomoci považována za běžný standard, vyskytují se stále jedinci, držící se hesla: „První pomoc nebudu nikdy potřebovat.“ Tento omyl už možná zavinil mnoho neštěstí. Řidičů na cestách stále přibývá. Jejich nepozornost nebo riskantní jízda je obvykle příčinou nehody. Dokud se toto nezmění, mělo by být aspoň téma pomoci neustále probíráno a znalosti řidičů více prohlubovány. V této práci se neobjeví ohromná a šokující data, ale spíše informace jak lze v problematice ošetřování zranění postupovat správně a zda lidé na cestách tyto správné postupy znají. Má upozornit na to jaké problémy se v této oblasti nacházejí a vyprovokovat k činnosti ty, kteří doposud projevovali nezájem.
7
1.1 Cíl práce 1. Hlavním cílem je zjistit jaké procento běžných řidičů a řidičů z povolání má alespoň základní znalosti týkající se první pomoci, konkrétně se chci zabývat problematikou ošetření otevřené zlomeniny končetin, ošetření masivního krvácení a ošetření popáleniny. 2. Porovnat úroveň znalostí týkajících se ošetření otevřené zlomeniny končetin, ošetření masivního krvácení a ošetření popáleniny: a) u žen a u mužů, b) v různých věkových kategoriích, c) s ohledem na různé úrovně vzdělání, d) u běžného řidiče oproti řidiči z povolání.
1.2 Pracovní hypotézy 1. Více než 50 % dotazovaných nedosáhne ani průměrného hodnocení základních znalostí v oblasti laické první pomoci. 2. Výrazný rozdíl ve znalostech základů laické první pomoci mezi muži a ženami se neprokáže. 3. Z vybraných věkových kategorií nebude žádná výrazně převyšovat nad jinou. Znalosti o první pomoci si budou rovné. 4. Lidé s vysokoškolským vzděláním prokážou lepší znalosti týkající se laické první pomoci. Lidé se vzděláním základním budou mít tyto znalosti menší. 5. Ve znalostech řidičů z povolání a běžných řidičů nebude potvrzen žádný rozdíl.
8
2 Teoretická část 2.1 Význam laické první pomoci „První pomoc je definována jako soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky poškození“ (Bydžovský, 2004, str. 9). Chybou je, když se lidé domnívají, že laická první pomoc musí být provedena bezchybně, jinak budou trestně stíháni. Opak je pravdou. Obvykle jakákoli první pomoc je lepší než žádná. V § 150 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, je uvedeno: „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ Dále § 151 téhož zákona uvádí: „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“ Dle tohoto vyplývá, že nelze trestat za chybně provedenou první pomoc, pokud není prokázán zlý úmysl (Brebera, 2011). Cílem první pomoci je v první řadě zachránit lidský život, dále zabránit zhoršení zdravotního stavu a urychlit proces uzdravení. V neposlední řadě je třeba postiženému, sobě i přihlížejícím zajistit bezpečí (Kelnarová, 2007, a). Při poskytování pomoci je důležitý i psychologický vliv na pacienta. Postiženému bychom neměli zatajovat závažnost situace a sdělit mu informace o jeho stavu. Tyto informace však musejí být podány citlivě. Vždy mluvíme klidně a zdvořile, nezapomeneme se představit. Naše sdělení by nikdy nemělo znít tak, aby zhoršilo pacientův stav (Bydžovský, 2004)
9
Mnoho lidí si neuvědomuje, že k záchraně postiženého může stačit pouze včasné přivolání odborné pomoci (112, 155) a předání potřebných informací. První pomoc se sestává z více kroků, které na sebe logicky navazují tj. záchranný řetězec. Ten se dělí: Technická první pomoc -
Zrušení příčiny poškození
-
Podmínky pro poskytnutí první pomoci
Laická první pomoc -
Svépomoc
-
Vzájemná pomoc
-
Pomoc neškolených a školených laiků
Odborná první pomoc
Při
-
ZZS (Zdravotnická záchranná služba)
-
Nemocniční péče (Lejsek, Růžička, Bureš, 2010) první
pomoci
je
důležité
stanovení
priorit.
Nejdříve
zachraňujeme
postižené bezprostředně ohrožené na životě, po nich raněné potencionálně ohrožené na životě nebo ty se závažným poškozením zdraví. Pokud jsou tito ošetřeni, věnujeme pozornost lehce raněným. Mírníme utrpení a vytváříme předpoklady pro zdárný průběh dalšího léčení. Nakonec obstaráme postižené ve stavu neslučitelném se životem (Lejsek, Růžička, Bureš, 2010). Někteří lidé se domnívají, že pro ně je znalost první pomoci příliš náročná a zbytečná, naštěstí jsou zde specializovaní odborníci, kteří neustále vytváří nové postupy první pomoci, spočívající v jednoduchých krocích, které by mohl snadno provést kdokoli takřka holýma rukama nebo jen s minimálním či improvizovaným vybavením. Nejnovější změny týkající se neodkladné resuscitace jsou uvedeny v Guidelines z roku 2010. Guidelines je soubor doporučených postupů, kterými je vhodné se řídit při poskytování první pomoci. Znalost těchto jednotných postupů má zachránci pomoct správně, rychle a efektivně poskytnout postiženému nezbytnou pomoc do příjezdu odborníků (Cetlová, 2011).
10
Největší rozvoj v oblasti poskytování první pomoci nastal v posledních 30 letech, kdy v USA zveřejnili výzkum o stlačování hrudníku jako náhrady za činnost srdce. Zásluhu má zejména profesor Safar, který roku 1968 vydal příručku o KPR. Teoretické postupy vychází každých pět let. V roce 2000 byly shrnuty přepracované a zjednodušené postupy poskytování první pomoci v praxi do ILCOR, tj. International Liaison Commettee on Resuscitation Guidelines 2000. Tyto postupy už proběhly aktualizací v roce 2005 a 2010. Uveřejněné postupy nestačí samy o sobě, důležitou úlohu mají média, pedagogové a zdravotnická zařízení, jejichž snahou by mělo být prohlubování znalostí laické veřejnosti (Cetlová, 2011).
11
2.2 Ošetření otevřené zlomeniny 2.2.1 Anatomie kosti Kost je orgán tvořený buňkami, osteofyty, kolagenními vlákny a mezibuněčnou hmotou. Na povrchu kosti je bohatě prokrvená okostice (tuhá vazivová blána) zajišťující výživu. Uvnitř kosti je spongióza, jejíž trámce jsou orientovány tak, aby byla kost co nejvíce odolná. V dlouhých kostech je dřeňová dutina vyplněná kostní dření. Kosti dělíme na dlouhé, krátké, ploché a nepravidelné. Navzájem jsou spojeny klouby, chrupavkou nebo vazivem. Na kosti se upínají svaly. Kosti jako celek tvoří kostru, která má funkci opěrnou (podpírá tělo), ochrannou (chrání důležité orgány jako srdce, plíce apod.) a ve spolupráci se svaly umožňuje pohyb (Fiala, Valenta, Eberlová, 2009).
2.2.2 Zlomeniny Zlomenina se vyznačuje porušením celistvosti kostní tkáně. “Vzniká v důsledku přímého působení hrubé síly nebo přenosem působící síly z kloubu na kost u luxačních zlomenin“ (Kelnarová, 2007, str. 40, a)
2.2.3 Typy zlomenin a) Traumatické – poškození zdravé tkáně zevním násilím. b) Patologické – poškození zdravé tkáně již malým traumatem. c) Únavové – poškození nemocné tkáně dlouhodobým přetěžováním.
2.2.4 Dělení zlomenin a) Úplné (linie lomu mezi úlomky) b) Neúplné (nalomení) c) Dislokované (posunutí úlomků u úplné zlomeniny) „Podle toho, zda byla porušena kůže nad zlomeninou, rozlišujeme zlomeniny otevřené a uzavřené“ (Kelnarová, 2007, str. 40, a). Otevřené zlomeniny se rozeznávají snadněji, z rány vyčnívá kost (kostní úlomek) a zlomeninu doprovází masivní krvácení, které ohrožuje na životě.
12
2.2.5 Příznaky Dělíme jako jisté a nejisté známky. Jisté známky: -
Úhlová deformace končetiny
-
Nepřirozená pohyblivost
-
Krepitace = „kostní drásot“ tj. drhutí kostí při prohmatávání
-
Vyčnívající úlomek (u otevřených zlomenin)
Nejisté známky: -
Bolest
-
Zduření
-
Otok
-
Krevní sraženina
-
Ztráta funkce končetiny (Bydžovský, 2001)
2.2.6 Vlastní ošetření v rámci první pomoci „Všechny zlomeniny vyžadují velmi pečlivé zacházení. Nešetrným zásahem bychom mohli poškodit okolní útvary, především cévy a nervy. Cílem musí být zabránit pohybu v postižené oblasti a rozvoji případného šoku. Prudké krvácení, bezvědomí či nedostatečné dýchání musí být ošetřeno přednostně před ošetřením zlomeniny“ (Kaufman, 2007, str. 54). Vždy záleží, kde se zlomenina nachází, mezi ošetřením otevřené zlomeniny horní a dolní končetiny jsou drobné rozdíly.
13
Postup: 1. Postiženého uložíme do vhodné polohy vzhledem ke zlomenině. 2. Okolí rány vydesinfikujeme (pouze pokud máme k dispozici desinfekci). 3. Na ránu a její okolí přiložíme sterilní krytí. 4. Obložíme obnaženou kost smotanými obvazy (případně jiným dostupným materiálem) tak, aby se zafixovala v nezměněné poloze, a opatrně ovážeme jen tak, aby mohla krev proudit končetinou a okysličovat ji. 5. Končetinu znehybníme – horní končetinu obvykle fixujeme pomocí trojcípého šátku, naopak dolní končetinu dlahou. Dlahy mohou být dřevěné, drátěné (Krammerovy dlahy), plastikové, nafukovací, vakuové, speciální nebo improvizované, vyrobené z toho, co najdeme ve svém okolí. Důležité je vždy končetinu důkladně podložit, aby nevznikly otlaky a dlahu přiložit tak, aby fixovala končetinu v kloubech. Pokud je končetina deformovaná, nikdy se ji nesnažíme rovnat do původního anatomického postavení, mohli bychom úd poškodit, nejlepší je takovouto zlomenu obložit a zafixovat v té poloze v jaké se právě nachází. Vždy se snažíme prvotně zastavit krvácení, které by vedlo ke vzniku dalších komplikací. 6. Po celou dobu kontrolujeme prokrvení končetiny a stav raněného. 7. Postiženého uklidňujeme. 8. Zahájíme protišoková opatření. 9. Zavoláme ZZS.
14
2.3 Ošetření masivního krvácení 2.3.1 Anatomie cévního systému Krev je tekutina, která se skládá z červených krvinek (přenos kyslíku), bílých krvinek (zajištění obranyschopnosti organismu) a krevních destiček (role při zastavení krvácení). Červené krvinky obsahují hemoglobin (červené barvivo přenášející kyslík). Krev koluje v lidském organismu prostřednictvím cév. Cévy dělíme na tepny (přenášející okysličenou krev), žíly (přenášející odkysličenou krev) a vlásečnice (drobné cévy, obsahující krev smíšenou). Celkem má lidský organismus okolo 5l krve (Fiala, Valenta, Eberlová, 2009).
2.3.2 Krvácení „Je chorobný stav, při kterém krev uniká z cévy v důsledku porušení cévní stěny. Následky krvácení jsou přímo úměrné rozsahu krvácení, tedy množství krve, které opustí krevní oběh, a rychlosti, jakou krev z oběhu uniká. Pokud krevní ztráta převyšuje množství, které lze aktivací mechanismů vyrovnat, objevují se příznaky šoku“ (Zeman, 1998, str. 46). 2.3.2.1 Dělení krvácení Podle druhu: a) Tepenné b) Žilní c) Smíšené Jednotlivé druhy jsou od sebe poměrně snadno odlišitelné. U tepenného krvácení krev vystřikuje v intervalech tlukotu srdce a má jasně červenou barvu. Oproti tomu u žilního krvácení krev volně vytéká z rány a má barvu tmavou. Nejčastější je však smíšené krvácení, které je kombinací obou předchozích (Fiala, Valenta, Eberlová, 2009)
15
Podle intenzity: a) Menší b) Střední c) Velké Intenzita krvácení se velmi špatně odhaduje, lidé mají tendenci krevní ztráty podceňovat. Obvykle se posuzuje podle krví prosáklého obvazu. Menší krvácení je do 500ml. Tato krevní ztráta se poměrně snadno doplňuje. Střední krvácení je od 500ml do 1500ml, to už je významná ztráta, která vyžaduje rychlé doplnění oběhu. Nejzávažnější a přímo život ohrožující je velké krvácení nad 1500ml (Kaufman, 2007) Podle směru krvácení: a) Zevní b) Vnitřní U zevního krvácení krev vytéká z těla ven, zatímco vnitřní krvácení je hůře rozpoznatelné, ale přitom méně nebezpečné, protože vnitřní orgány mohou být ucpávkou a tak zastaví nebo alespoň zpomalí krvácení. 2.3.2.2 Tlakové body Jsou místa na těle, ve kterých jsou tepny uloženy těsně pod povrchem kůže a hlouběji pod nimi se nachází tuhá tkáň (kost). Při stlačení takového místa dojde k zúžení nebo úplnému uzávěru průsvitu tepny a tím k zastavení krvácení (Zeman, 1998).
Obrázek 1: Tlakové body na lidském těle (Jak zastavit silné krvácení?, 2010)
16
Tlakové body jsou na hlavě (spánkový, lícní), na krku (krkavice), na horní končetině (pažní, podklíčková), na dolní končetině (stehenní, podkolení) a na břiše (břišní).
2.3.3 Vlastní ošetření v rámci první pomoci Při ošetření jakéhokoli zevního krvácení Kaufman (2007) zdůrazňuje: „Vždy myslíme na vlastní bezpečnost, používáme ochranné pomůcky a rukavice.“ Postup: 1. Na ránu přiložíme tlakový obvaz, který stahujeme pevně, ale vždy tak, aby končetinou proudilo dostatečné množství krve a ta okysličovala tkáně. Pokud je v ráně sraženina, neodstraňujeme ji. 2. Končetinu zdvihneme a pokud možno znehybníme. 3. U velkého krvácení můžeme užít přímé stlačení krvácející rány rukou nebo stlačení přívodní tepny v tlakovém bodě u tepenného krvácení. 4. Kontrolujeme prokrvení končetiny, pokud jeví známky nedostatečného okysličení (bledost, chlad, necitlivost) je nutné obvaz uvolnit, aby nedošlo k odumření tkáně. 5. Uklidňujeme postiženého. 6. Zahájíme protišoková opatření. 7. Voláme ZZS.
17
2.4 Ošetření popáleniny 2.4.1 Anatomie kůže Kůže pokrývá celý povrch lidského těla, u dospělého člověka je to asi 1,7 – 1,8 m² (tloušťka od 0,5 do 4mm). Skládá se ze tří základních vrstev – pokožky, škáry a podkoží. Z pokožky vystupují přídatné orgány jako chlupy, nehty, potní a mazové žlázy. Kůže plní několik důležitých funkcí. Především je bariérou proti nepříznivým vlivům zevního prostředí – mechanickým, chemickým, osmotickým, termickým, světelným a proti průniku bakterií. Izoluje organismus proti ztrátám tepla a reguluje teplotu těla. Prostřednictvím nervových receptorů zprostředkovává styk s okolním prostředím. Podílí se na metabolismu vitaminu D (Fiala, Valenta, Eberlová, 2009).
2.4.2 Pravidlo devíti Pravidlo devíti je nejspolehlivější orientační metoda k odhadování procenta popálené plochy na lidském těle.
Obrázek 2: Pravidlo devíti (Pravidlo devíti, 2006)
18
Hlava má 9 %, každá horní končetina 9 %, přední strana trupu 18 % a zadní strana trupu 18 %, každá dolní končetina 18 %, zbývající 1 % je pro genitál a dlaně.
2.4.3 Popáleniny Popáleniny patří mezi nejvážnější poranění. Vznikají účinkem tepla na organismus. Podle typu přenosu tepelné energie můžeme rozlišit popáleniny vzniklé přímým kontaktem nebo sáláním a účinkem záření (Zeman, 1998). Popáleniny ohrožují poraněné šokem a vstupem infekce. Celková závažnost poškození záleží na rozsahu, hloubce, věku postiženého, umístění a příčině popáleniny (Bydžovský, 2001). Rozsah popálení nám udává pravidlo devíti. Hloubku popálení dělíme do stupňů. 2.4.3.1 Stupně popálení 1. Stupeň: Postiženy jsou vrchní vrstvy kůže. Typické je zarudnutí a palčivá bolest. Hojí se obvykle dobře. 2. Stupeň: Proniká hlouběji do kůže. Jsou provázeny bolestivostí a tvorbou puchýřů. Mohou se infikovat, proto vyžadují odborné ošetření. 3. Stupeň: Postihuje všechny vrstvy kůže i podkoží. Kůže je bílá vosková s olupujícími se příškvary a špinavě šedozelenými krátery. Někdy až zuhelnatělá (označovaná někdy jako 4. stupeň). Žádná nebo minimální bolestivost, neboť jsou zničena nervová zakončení v kůži (Kaufman, 2007).
19
2.4.4 Vlastní ošetření v rámci první pomoci -
Odneseme postiženého od zdroje tepla (popř. jej uhasíme).
-
Sejmeme vodiče tepla (prstýnky, řetízky, náušnice aj.).
-
Chladíme popálené plochy proudící čistou vodou, nebo ponořením končetiny do studené vody (chladíme jen do úlevy, nikdy ne celé tělo), dále lze použít led obalený v čisté látce.
-
Po chlazení překryjeme sterilním krytím.
-
Nikdy neaplikujeme masti ani zásypy, puchýře nepropichujeme.
-
Uklidňujeme postiženého.
-
Zahájíme protišoková opatření.
-
Voláme ZZS.
20
3 Praktická část Praktická část je zaměřena na dosavadní zjištěný výzkum, popis metodiky této práce, charakteristiku vzorku respondentů, průběh výzkumu a vlastní výsledky výzkumu.
3.1 Dosavadní výzkum Tuto práci jsem se rozhodla zpracovat mimo jiné i z důvodu, že jsem se na střední škole, v roce 2008, touto problematikou zabývala v rámci středoškolské odborné činnosti. Přestože můj výzkum nebyl rozsáhlý, na první pohled bylo patrné, jak jsou řidiči málo znalí první pomoci. Výsledky byly více než neuspokojivé. Při vyhledávání předchozích výzkumů v oblasti první pomoci jsem z hrstky informací týkajících se nastíněné problematiky objevila článek o žácích pedagogické fakulty (výzkum z roku 2007), který se alespoň trochu podobal tématu, které chci přednést. Výsledky tehdejšího výzkumu byly spíše průměrné a sami studenti, konkrétně 47,3 % z nich, shledávalo výuku první pomoci nedostačující. Většina studentů udávala, že ke svým znalostem přišla na střední škole (e – časopis Sestra, 2007). V roce 2007 napsala studentka Alžběta Urbanová práci s názvem Znalost řidičů o zásadách v poskytování první pomoci. V práci se zaměřila na historii první pomoci, základní úkony při poskytování první pomoci a na integrovaný záchranný systém. K výzkumu využila dotazníkové šetření (Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007). V roce 2010 Český červený kříž zahájil kampaň, která vyzývala všechny Čechy k naučení se první pomoci. Jejím heslem bylo: „Naučte se první pomoc dříve, než bude pozdě.“ Žurnalista Václav Sochor vedl na toto téma rozhovor s Markem Uhlířem (lektorem záchranářských kurzů). Tento lektor tvrdí, že v současnosti není žádná statistika, která by monitorovala znalost první pomoci. Vznik kampaně hodnotí jako pozitivní, lidé si mohou zafixovat, že se mohou dostat do situace, ve které může jít o život, a proto by se na to měli řádně připravit. Podle Uhlíře je v České republice dostatek
kurzů,
na
které
je
možné
se
přihlásit
i
kvalifikovaných
lidí
kteří tuto problematiku ovládají, je podle něj dostatek (Sochor, 2010).
21
3.2 Metodika výzkumné práce V této práci bylo využito metod empirického kvantitativního výzkum. Data byla získávána metodou strukturovaného rozhovoru podle předem připravených otázek. V první části rozhovoru byly prověřeny znalosti respondentů v oblasti základů laické první pomoci. Vzhledem k různorodosti odpovědí a obsáhlosti této problematiky byla k hodnocení tří vybraných otázek zvolena pevná kritéria pro hodnocení. Tato kritéria jsou obodována a dle počtu bodů je určeno, zda respondent danou problematiku ovládá či nikoli a v jaké míře. Záměrně byly zvoleny snadnější otázky týkající se ošetřování možných zranění při autonehodě, aby ještě více vyniklo, jaké mají řidiči znalosti. U ošetření
masivního
krvácení
byl
maximální
dosažitelný
počet
bodů
tři
a to za odpovědi: stisknu tlakový bod nad krvácejícím místem, případně ucpu ránu prsty, dále přiložím tlakový obvaz a zvednu končetinu nad úroveň srdce. U ošetření otevřené zlomeniny bylo hodnoceno dvěma body sterilní krytí rány a fixace končetiny dlahou. Pro ošetření popáleniny bylo zvoleno kritérium odnesení postiženého od zdroje tepla, chlazení poraněného místa a jeho sterilní krytí. Druhá část dotazování se věnuje demografickým údajům respondenta. Bylo zaznamenáno pohlaví, věk, vzdělání, a zda je respondent řidič z povolání či nikoli. Tyto údaje byly využity ke srovnávání určitých skupin řidičů mezi sebou. Pro zajímavost byly do výzkumu zařazeny dvě otázky týkající se posledního kurzu první pomoci, který respondent absolvoval a jeho rok ukončení.
3.3 Charakteristika vzorku respondentů Vzorek respondentů byl vybrán zcela náhodně na různých místech Olomouckého kraje formou dotazování řidičů přímo na silnicích. S ohledem na výzkum byly vyhledávány pouze osoby vlastnící řidičský průkaz bez speciálního zdravotnického vzdělání, které by mohlo výzkum zkreslit. Vzorek respondentů se skládá z žen i mužů ve věku od 18 do 65 let různého vzdělání, který je dále rozlišen na běžné řidiče a řidiče z povolání. Ze všech oslovených lidí pouze dva odmítli odpovědět.
22
Tabulka 1: Celkový počet respondentů dle pohlaví Celkový počet žen
31
31 %
Celkový počet mužů
69
69 %
Celkem
100
100 %
Odmítli odpovědět
2
Graf 1: Celkový počet respondentů dle pohlaví
Tabulka 2: Celkový počet respondentů dle věku
18 – 25
26
26 %
26 – 35
27
27 %
36 – 45
15
15 %
46 – 55
25
25 %
56 – 65
7
7%
Celkem
100
100 %
Odmítli odpovědět
2
23
Graf 2: Celkový počet respondentů dle věku
Tabulka 3: Celkový počet respondentů dle vzdělání
Základní vzdělání
6
6%
Střední škola s maturitou
38
38 %
Učební obor
38
38 %
Vyšší odborná škola
5
5%
Vysoká škola
13
13 %
Celkem
100
100 %
Odmítli odpovědět
2
Graf 3: Celkový počet respondentů dle vzdělání
24
Tabulka 4: Celkový počet respondentů dle povolání
Počet běžných řidičů
71
71 %
Počet řidičů z povolání
29
29 %
Celkem
100
100 %
Odmítli odpovědět
2
Graf 4: Celkový počet respondentů dle povolání
3.4 Charakteristika výzkumného prostředí Ve spolupráci s Policií České republiky, konkrétně Obvodního oddělení Němčice nad Hanou, bylo získáno nejvíce cenných dat. Na podzim roku 2011 byli policisté tohoto obvodu nápomocni při sběru informací od respondentů přímo ze silnic Olomouckého kraje tak, že zastavovali řidiče přímo na cestě. Tato situace měla částečně simulovat stresovou událost, ve které se řidič ocitá v případě, že má první pomoc opravdu poskytnout. Strach, že řekne nebo udělá něco špatně je typický pro člověka v okamžiku kdy má rychle a správně reagovat na potřeby raněného při autonehodě.
3.5 Průběh a popis výzkumu Dříve než začal rozhovor, byl potenciální respondent seznámen s tím, co jej čeká a proč je důležité, aby po pravdě odpovídal na dané otázky. Jako první bylo zjištěno, zda dotyčný vlastní řidičský průkaz. Poté byl řidič ujištěn, že všechny informace budou zpracovány anonymně. Následovaly konkrétní otázky a jejich zápis. Po zjištění všech 25
potřebných údajů byl respondentovi vyjádřen dík za spolupráci. Celý rozhovor obvykle trval přibližně 5 – 10 minut.
3.6 Vlastní výsledky výzkumu Výsledky výzkumu mohou být mírně ovlivněny kvůli nestejnoměrnému počtu respondentů v jednotlivých kategoriích. Tyto rozdíly vznikly na základě nízkého výskytu respondentů specifické skupiny v populaci (např. mnoho lidí vyššího věku není schopno ze zdravotních důvodů řídit). Vzhledem ke vzorku shromážděných dat jsou některá čísla uvedena v procentech. Ze stejného důvodu bylo zvoleno hodnocení pomocí průměru.
3.6.1 Celková úspěšnost řidičů Tabulka 5: Celková úspěšnost řidičů dle počtu získaných bodů
Možné dosažené body
0
1
2
3
4
5
6
7
8
Úspěšnost respondentů
1
8
19
24
20
20
5
3
0
Úspěšnost v procentech 1 % 8 % 19 % 24 % 20 % 20 % 5 % 3 % 0 % Graf 5: Celková úspěšnost řidičů dle počtu získaných bodů
V grafu č. 1 jsou zobrazeny výsledky z tabulky č. 5. Tento graf vyjadřuje, na kolik bodů účastníci výzkumu odpověděli na dané otázky. Jednotlivé body získané ze tří hlavních otázek jsou sečteny dohromady a znázorňují orientaci řidičů ve výše nastíněné 26
problematice. Přestože byly do výzkumu vybrány snadnější oblasti první pomoci, se kterými se můžeme běžně setkat při autonehodě, nedosáhlo 52 % respondentů ani průměru v bodovém odhodnocení. Nejvíce řidičů, to je 24 %, odpovídalo tak, že získali bodové ohodnocení 3. V praxi to znamená následující, řidič má částečné povědomí o první pomoci v dané oblasti, ale zdaleka ne tak velké, aby mu poskytování první pomoci nepůsobilo problémy. Plného počtu bodů ve výzkumu nedosáhl nikdo. A to i přes fakt, že kritéria pro hodnocení byla určena podle učebnice autoškoly, tudíž by s nimi měl být každý řidič seznámen před získáním řidičského průkazu. Pouze 3 % vysokoškolsky vzdělaných respondentů získalo 7 z 8 možných bodů. Pouze 1 % ze vzorku neovládá první pomoc vůbec.
3.6.2 Úspěšnost řidičů srovnaná v různých kategoriích Níže uvedené hodnocení respondentů se zabývá srovnáním zjištěných znalostí o první pomoci u žen a mužů. Tabulka 6: Výsledky v průměru zobrazené dle pohlaví
Pohlaví Počet získaných bodů v průměru muži
3,5
ženy
3,8
27
Graf 6: Celková úspěšnost řidičů dle pohlaví
V grafu č. 2 jsou zobrazeny výsledky z tabulky č. 6. Jak je v grafu znázorněno, projevil se rozdíl ve znalostech, týkajících se tří základních oblastí první pomoci při autonehodě, u mužů a žen. Ovšem tento rozdíl je minimální. Dá se tedy říci, že muži i ženy ovládají první pomoc stejně. Přesto jsou ženy v průměru o 0,3 bodu lepší než muži. Následující text se zabývá vyhodnocením znalostí o první pomoci u řidičů respondentů v různých věkových kategoriích. Tabulka 7: Výsledky v průměru zobrazené dle věku
Věkové kategorie respondentů Počet získaných bodů v průměru 18 - 25 let
3,5
26 - 35 let
3,5
36 - 45 let
3,5
46 - 55 let
3,5
56 - 65 let
3,5
28
Graf 7: Celková úspěšnost řidičů dle věku
V grafu č. 3 jsou zobrazeny výsledky z tabulky č. 7. Zde je na první pohled vidět, že věk nemá zásadní vliv na znalost první pomoci. Jinak řečeno: není důležité, kolik je respondentovi let, průměrně všichni lidé, v daných kategoriích, odpovídají stejně. Mnohdy starý člověk, který se celý život vzdělával, pomůže lépe nežli mladý student s čerstvě složenými zkouškami v autoškole. Další uvedené výsledky zobrazují znalost první pomoci v závislosti na vzdělání. Tabulka 8: Výsledky v průměru zobrazené dle vzdělání Kategorie podle vzdělání Počet získaných bodů v průměru Základní vzdělání
2,5
Učební obor
3,2
Střední škola s maturitou
3,7
Vyšší odborná škola
3,6
Vysoká škola
4,5
29
Graf 8: Celková úspěšnost řidičů dle vzdělání
V grafu č. 4 jsou zobrazeny výsledky z tabulky č. 8. Oblast týkající se vzdělání zaznamenala největší výkyvy. 6 % respondentů se základním vzděláním má průměrné hodnocení stanovené na 2,5 bodů, což je nejméně ze všech kategorií. Naproti tomu vysokoškolsky vzdělaná skupina, která tvoří 13 % celku, má znalosti o ošetřování krvácení, zlomenin a popálenin na nejlepší úrovni, ve srovnání s ostatními kategoriemi. Mezi střední školou s maturitou a vyšším odborným vzděláním je průměrný rozdíl 0,1, čili téměř žádný. Vyučení respondenti jsou srovnatelně zkušení v první pomoci s předchozími dvěma zmíněnými skupinami. Zaostávají v průměru jen o 0,4 až 0,5 bodu. Znalosti jsou tedy srovnatelné, bohužel podobně nízké. Zde je důležité upozornit, že trendem dnešní doby je stálé zvyšování vzdělání, tudíž by lidí se základním vzděláním mělo více ubývat. V souvislosti s tím by se úměrně mělo zvyšovat i povědomí o první pomoci, jak je z výsledků zřejmé. Následující část je zaměřená na srovnání úrovně znalostí první pomoci u řidičů z povolání a běžných řidičů. Tabulka 9: Výsledky v průměru zobrazené dle povolání
Typ řidiče
Počet získaných bodů v průměru
řidiči z povolání
3,5
běžní řidiči
3,5
30
Graf 9: Celková úspěšnost řidičů dle povolání
V grafu č. 5 jsou zobrazeny výsledky z tabulky č. 9. Tento graf dokazuje, že nezáleží na tom, zda se ptáme na první pomoc u běžného řidiče nebo u řidiče z povolání. Obě skupiny mají znalosti v průměru stejné a to 3,5 bodů. Otázkou je, zda je to tak správně. Na jednu stranu je dobré, že se znalosti skupin neliší, ale na druhou stranu jsou tyto znalosti pouze průměrné a tudíž mohou být mnohdy nedostatečné. Zde je na místě uvést pro zajímavost další zajímavá zjištění. Při výzkumu byla respondentovi kladena otázka, v jakém roce absolvoval respondent kurz první pomoci a o jaký typ kurzu šlo. V tabulce č. 10 je vidět, že 30 % respondentů má znalosti první pomoci pouze z autoškoly. Jiných kurzů se neúčastnili a tudíž, je to jediný pramen jejich znalostí. Zde vyvstává otázka, jak kvalitní je výuka v autoškole a je-li vůbec dostačující. Každoročního školení první pomoci se účastnilo 47 % respondentů. Velká část z nich jsou řidiči z povolání, kteří jsou na silnicích v podstatě stále a tak jsou ve větším ohrožení a měli by tedy ovládat první pomoc dokonale. S tímto úmyslem školení probíhají. Výsledky tomu však neodpovídají. Školení se zdá neužitečné, jestliže i přes něj respondenti odpovídali v průměru na 3,5 bodu. Někteří z respondentů se účastnili kurzu Českého Červeného kříže, znalosti takovýchto řidičů byly podstatně lepší. Jaký kurz respondenti absolvovali, je znázorněno v grafu č. 6. Kromě kurzu v autoškole a školení v zaměstnání se někteří jednotlivci účastnili jiných kurzů např. pořádaných již zmíněným Českým červeným křížem, dále kurzů první pomoci
31
pro hasiče, myslivce a zdravotníky na dětský tábor. Těchto odpovědí bylo méně, proto jsou zahrnuty mezi jiné. Tabulka 10: Typy kurzů PP
Typ kurzu PP
Počet respondentů Počet respondentů v %
autoškola
30
30
školení v zaměstnání
47
47
jiné
15
45
Graf 10: Typy kurzů PP
Tabulka č. 11 informuje o roku, ve kterém byl respondent naposledy školen. Nejvíce respondentů bylo školeno v posledních dvou letech. Ostatní léta jsou v rozmezí od roku 1972 až do roku 2009, vyskytují se v menším měřítku a pro tuto práci nejsou dále důležitá. Podstatné a zarážející je, že 30 % dotázaných bylo proškoleno v loňském roce a přesto výše uvedené grafy dokazují, jak průměrné jsou jejich znalosti. Graficky je tento údaj v grafu č. 7. Tabulka 11: Rok absolvování posledního kurzu PP
Rok posledního kurzu Počet respondentů Počet respondentů v % 2011
30
30
2010
16
16
ostatní
54
54
32
Graf 11: Rok absolvování posledního kurzu PP
33
4 Diskuze Pro práci bylo stanoveno pět hypotéz, z nich jedna byla hlavní. Účelem zkoumání bylo poskytnout ucelený obrázek o tom, jak jsou řidiči na našich silnicích zběhlí v provádění laické první pomoci. Ve výzkumu byly respondentům kladeny otázky snadnější z oblasti ošetřování úrazů při autonehodách, přesto byly jejich výsledky značně znepokojivé. Průměrné znalosti řidičů by měly být vnímány jako výrazně alarmující. V hypotéze bylo předpovězeno, že více než 50 % dotazovaných nedosáhne ani průměrného hodnocení základních znalostí v oblasti laické první pomoci. Hypotéza byla
naneštěstí
potvrzena.
Přesně
52
%
z dotazovaných
řidičů
nedosáhlo
ani průměrného počtu bodů. V pořadí druhá hypotéza měla potvrdit nebo vyvrátit rozdíl ve znalostech základů laické první pomoci mezi muži a ženami. Jak se v hypotéze předpokládalo, rozdíl ve znalostech žen a mužů se neprokázal, respektive byl úplně minimální, takřka zanedbatelný. Stejně byla potvrzena i hypotéza týkající se věkových kategorií. Žádná z vybraných věkových kategorií nevyčnívá nad jinou. Znalosti o ošetřování zranění vyskytujících se u autonehody jsou si rovné v každém věku. Lidé s vysokoškolským vzděláním prokázali lepší znalosti v oblasti laické první pomoci. Dosáhli průměrného bodového hodnocení 4,5 což je nejvíce ze všech možných kategorií. Oproti tomu respondenti se základním vzděláním dosáhli pouze 2,5 bodu v průměru, nejméně ze všech zkoumaných kategorií. Hypotéza o slabších znalostech první pomoci u méně vzdělaných osob byla potvrzena. Poslední hypotéza byla zaměřená na znalosti řidičů z povolání a běžných řidičů. Odhad, že nebude potvrzen žádný rozdíl, byl na místě. Z výzkumu může být vyvozeno, že znalosti řidičů vlastnících profesní řidičský průkaz jsou stejné jako běžných řidičů. Ve výzkumu od nejednoho respondenta zazněla odpověď: „Nevím, co z lékárničky použít, nikdy jsem ji nerozbalil. Nevím co v ní je.“ Zákon sice řidičům přikazuje vozit autolékárničku, jako povinou výbavu vozidla, ale nikdo už se nezajímá o fakt, že ji řidiči neumí vůbec využít. Hledat v tomto případě, kde se stala chyba, není snadné. Každý řidič by se měl zeptat sám sebe. Jedna věc je však znepokojivá, jestliže je žadatel 34
o řidičské oprávnění povinen projít kurzem první pomoci už v autoškole, jak je možné že mu tyto informace nejsou předány. Tato jedna věta by sama o sobě mohla být dále předmětem zkoumání v jiné bakalářské práci a rozhodně by přinesla zajímavá a možná i zneklidňující zjištění. Stejně tak by se dala další práce zaměřit na téma nedostatečnosti každoročních školení první pomoci v zaměstnání a to nejen u řidičů z povolání. Rozmanitými způsoby jsou neustále ohrožováni všichni lidé na různých pracovištích. Zajímavé zjištění by bez pochyby přinesla otázka: Jak tato školení vůbec probíhají a co na nich účastníci dělají. Co vše je jejich obsahem a dodržují se vůbec? Konkrétně tato bakalářská práce by se dala jistě rozšířit o další oblasti první pomoci jako je umělé dýchání, srdeční masáž nebo specifika první pomoci u dětí. Problematika první pomoci je natolik rozšířená, že bylo nezbytné ji specifikovat. Pro účel této práce byla vybraná témata krvácení, zlomenin a popálenin dostačující. Práce ve své podstatě poskytla obrázek o nedostatcích ve vzdělání, které mají řidiči při poskytování první pomoci. Celý výzkum by se mohl shrnout v jednu zásadní informaci. Řidiči motorových vozidel na našich cestách nemají dostatečné znalosti týkající se první pomoci. Proto jsou na cestách neustále ohroženi na životě. Role zdravotní sestry v problematice první pomoci mohou být různorodé. Sestra se v nemocnici stává ošetřovatelkou, která pečuje o zraněné a pomáhá jim v návratu do běžného života. Vyškolená zdravotní sestra může poskytovat první pomoc jako operátorka na telefonu a naplňovat své poslání vedením lidí, kteří si neví rady v kritických situacích vyžadujících okamžitou první pomoc. Zdravotní sestra může být školitelkou a pořádat kurzy či semináře, na kterých teoreticky i prakticky připraví laika, aby byl schopen při různých nehodách rychle a správně reagovat. V neposlední řadě se sama může ocitnout jako řidička v situaci, kdy bude někdo potřebovat její pomoc a sama by měla jít příkladem. Řádné osvojení si první pomoci je předpokladem každé zodpovědné zdravotní sestry. Přínosů této práce pro zdravotní sestru je hned několik. Zdravotní sestra, která si není příliš jistá ve svých znalostech, zde může najít důležité informace a novinky z některých oblastí první pomoci. Zároveň jí mohou informace z teoretické části posloužit jako 35
instrukce, podle kterých lze laiky vyučovat. Z výzkumné části je možné vyčíst na jakou skupinu se zaměřit a kterou je nezbytné proškolit. Může zde najít i inspiraci k dalšímu výzkumu.
36
5 Závěr Zásady pro správně provedenou laickou první pomoc se každým rokem upravují a zdokonalují, tak aby byly jednoduše proveditelné pro kohokoli z nás. Stará zažitá pravidla se postupně odbourávají úměrně se zjištěnými novými poznatky. V důsledku toho mnoho lidí, i když sami jsou přesvědčeni o opaku, provádí první pomoc chybně. V horším případě se neodváží pomoci vůbec. Hlavním cílem této práce bylo, zjistit jaké procento řidičů má alespoň základní znalosti první pomoci. Cíl práce byl splněn a výsledky zaznamenány. I když z uvedených dat vyplývá, že znalost první pomoci řidičů u nás není příliš kvalitní, základní znalosti alespoň na minimální úrovni se prokázaly téměř u všech. Aby nebyly stále uváděny jen negativní výsledky, je na místě zveřejnit i fakt, že většina respondentů, by při autonehodě byla schopná pomoci i přes to, že by se neřídila nejnovějšími stanovenými postupy. Věta: „Přivolám záchrannou službu“ zazněla téměř od každého respondenta. Pro případy, kdy znalosti první pomoci volajících nejsou dostatečné, je personál operátorů záchranné služby vyškolen, aby instruoval volajícího ke zjištění životních funkcí a stavu postiženého. Následně operátor vede krok po kroku zachránce ke správnému provedení první pomoci. Otázkou zůstává, jestli je naše společnost ochotná spokojit se s vedením profesionála
na
telefonu,
než
se
schopnostmi
zachránce
ihned
zareagovat
dle osvojených správných znalostí první pomoci. Odborníci se snaží poskytnout kvalitní informace dostupné pro všechny, nemohou však nikoho nutit osvojovat si nové a lepší znalosti násilím. Rozhodnutí je na každém z nás. V povědomí každého člověka by mělo zůstat, že se kdykoli může ocitnout v situaci, kdy on sám nebo někdo jiný bude potřebovat poskytnout první pomoc. Někdy rozhodují minuty nebo dokonce vteřiny. Každý by měl být na takovou situaci připraven. Tato bakalářská práce původně vznikla s cílem zjistit, jaké mají řidiči znalosti o první pomoci, která je nezbytná při autonehodě. Měla upozornit na to, jak jsou tyto znalosti nedostatečné. Pokud by však výsledkem celé této práce bylo pouze přesvědčení několika osob, které by se první pomoci začali více a naplno věnovat, pak by tato práce skutečně naplnila své poslání.
37
Seznam použité literatury BREBERA, Viktor. Přírodovědné vzdělávání: První pomoc. Karviná, 2011. BYDŽOVSKÝ, Jan. První pomoc. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2001, 74 s. ISBN 80-247-0099-9. BYDŽOVSKÝ, Jan. První pomoc. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2004, 75 s. ISBN 80247-0680-6. CETLOVÁ, Lada. První pomoc: guidelines - 2010. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2011, 97 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-263-0024-3. DVOŘÁČEK, Ivan a Jaromír HRABOVSKÝ. Prvá pomoc. Martin: Osveta, 1991, 184 s. Učebnice pre stredné zdravotnícke školy. ISBN 80-217-0358-X. FIALA, Pavel , Jiří VALENTA a Lada EBERLOVÁ. Anatomie pro bakalářské studium zdravotnických oborů. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1491-5. GREGORA, Martin. První pomoc u dětí. Vyd. 1. Praha: Europrint a.s., 2004. První pomoc při úrazu, 72 s. ISBN 80-204-1064-3. HRACHOVINA, Václav. Kurs první pomoci. Brno: [s.n.], 1940. Úraz a první pomoc při úraze, s. 216. HRUŠKOVÁ, Martina a Jaroslav GUTVIRTH. První pomoc (nejen) pro školní praxi. Vyd. 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovivích, 2010, 59 s. ISBN 978-807-3942-373. KAUFMAN, Jan. Záchranář: první pomoc. Praha: Vodní záchranná služba ČČK, 2007, 72 s. ISBN 978-809-0280-540. KELNAROVÁ, Jarmila , et al. První pomoc 1: Pro studenty zdravotnických oborů. Vyd. 1. Praha : Grada, 2007. 112 s. ISBN 978-80-247-2182-8. a)
38
KELNAROVÁ, Jarmila, et al. První pomoc 2: Pro studenty zdravotnických oborů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 184 s. ISBN 978-80-247-2183-5. b) KEGGENHOFF, Franz. První pomoc. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group k.s. - Ikar, 2006. ISBN 80-249-0662-7. LEJSEK, Jan; RŮŽIČKA, Petr; BUREŠ, Jan. První pomoc. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2010. 230 s. ISBN 978-80-246-1845-6. MADIAN, Asisa; MATTHIEßEN, Kai. První pomoc na cestách: Aktivní dovolená. Vyd. 1. Praha : Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-1878-1. PETRŽELA, Michal. První pomoc pro každého. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 80 s. ISBN 978-80-247-2246-7. WEIGEL, Ondřej. Autoškola: pravidla, značky, testy 2008 : aktualizováno k 12.2.2008 v souladu se zákony č. 170/2007 Sb., č. 215/2007 Sb., č. 374/2007 Sb. a vyhláškami č. 507/2006 Sb., č. 281/2007 Sb. ; učebnice je určena pro získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Brno: Computer Press, 2008, s. 106113. ISBN 978-80-251-1984-6. ZEMAN, Miroslav. První pomoc. Praha: Galén, 1998. ISBN 80-85824-46-9. Internetové zdroje: DVORSKÁ, Linda a Martina CICHÁ. Znalosti a dovednosti v první pomoci. Sestra [online]. 2007, č. 4 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/sestra/znalosti-a-dovednosti-v-prvni-pomoci-301143 Statistika nehodovosti. Policie ČR [online]. 2011 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statistika-nehodovosti900835.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d
39
Znalost první pomoci zachraňuje životy. In: SOCHOR, Václav. ZPRÁVY.ROZHLAS.CZ [online]. 2010 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/683692 Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně [online]. 2007 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://dspace.k.utb.cz/handle/10563/3554 Obrázky: Jak zastavit silné krvácení?. Uzdravím.cz: magazín o zdraví, nemoci a životním stylu [online]. 9.7.2010 [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: http://www.uzdravim.cz/jak-zastavitsilne-krvaceni.html Pravidlo devíti. Prvni-pomoc.com [online]. 23.04.2006 [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: http://www.prvni-pomoc.com/view.php?cisloclanku=2006040005 Seznam tabulek Tabulka 1: Celkový počet respondentů dle pohlaví........................................................ 23 Tabulka 2: Celkový počet respondentů dle věku ............................................................ 23 Tabulka 3: Celkový počet respondentů dle vzdělání ...................................................... 24 Tabulka 4: Celkový počet respondentů dle povolání...................................................... 25 Tabulka 5: Celková úspěšnost řidičů dle počtu získaných bodů .................................... 26 Tabulka 6: Výsledky v průměru zobrazené dle pohlaví ................................................. 27 Tabulka 7: Výsledky v průměru zobrazené dle věku ..................................................... 28 Tabulka 8: Výsledky v průměru zobrazené dle vzdělání ................................................ 29 Tabulka 9: Výsledky v průměru zobrazené dle povolání ............................................... 30 Tabulka 10: Typy kurzů PP ............................................................................................ 32 Tabulka 11: Rok absolvování posledního kurzu PP ....................................................... 32
40
Seznam grafů Graf 1: Celkový počet respondentů dle pohlaví ............................................................. 23 Graf 2: Celkový počet respondentů dle věku.................................................................. 24 Graf 3: Celkový počet respondentů dle vzdělání ............................................................ 24 Graf 4: Celkový počet respondentů dle povolání ........................................................... 25 Graf 5: Celková úspěšnost řidičů dle počtu získaných bodů .......................................... 26 Graf 6: Celková úspěšnost řidičů dle pohlaví ................................................................. 28 Graf 7: Celková úspěšnost řidičů dle věku ..................................................................... 29 Graf 8: Celková úspěšnost řidičů dle vzdělání ............................................................... 30 Graf 9: Celková úspěšnost řidičů dle povolání ............................................................... 31 Graf 10: Typy kurzů PP .................................................................................................. 32 Graf 11: Rok absolvování posledního kurzu PP ............................................................. 33
41
Přílohy Příloha č. 1 – Otázky pro strukturovaný rozhovor 1. Ve kterém roce jste naposledy absolvoval(a) jakýkoli kurz první pomoci? 2. O jaký kurz šlo? 3. Jak byste ošetřil(a) masivní krvácení? 4. Jakým způsobem byste ošetřil(a) otevřenou zlomeninu na končetině? 5. Jak ošetříte jakoukoli popáleninu? 6. Pohlaví: a) muž b) žena 7. Věk: a) 18 – 25 b) 26 – 35 c) 36 – 45 d) 46 – 55 e) 56 – 65 8. Vzdělání: a) základní
b) vyučen(a) c) střední škola s maturitou d) vyšší odborná škola e) vysoká škola 9. Jste řidič(ka) z povolání? a) ano b) ne
