VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Tr a n s p l a n t a c e O t á z k a d á rc o v s t v í Bakalářská práce
Autor: Petra Bolechová, DiS Vedoucí práce: doc. PhDr. Lada Cetlová, Ph.D. Jihlava 2012
Anotace Bakalářská práce je zaměřena na problematiku transplantací a otázku dárcovství. Teoretická část charakterizuje legislativní a etické aspekty, organizace odběrů a transplantací a v neposlední řadě transplantabilní tkáně a orgány. Praktická část se zabývá mírou informovanosti široké veřejnosti o dárcovství a problematiky s tím spojené. Součástí je vyhodnocení výzkumu v grafickém znázornění a slovně okomentovaný. Cílem této práce je zjistit, jaký je přístup široké laické veřejnosti k otázce vlastního dárcovství.
Klíčová slova Transplantace, dárcovství, odběry orgánů, legislativa, kontraindikace, smrt mozku.
Annotation Specialization of the Bachelor„s work with the problems of transplantation and a question of organ donation. The theoretical part characterizes legislative and ethical sides, organization of blood collection and transplantation and last but not least, tissue and organs designated for transplantation. The practical part is engaging the extent of foreknowledge to the general public about donation and connected problems. Component is the evaluation of research in a graphical illustration and is verbally commented. Objective of the Bachelor„s work is to find out what is the approach of general, nonprofessional public about the question of one´s own donation.
Crucial words Transplantation, donation, organ collection, legislation, contraindication, brain disease.
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Ladě Cetlové, Ph.D. za velmi cenné rady, odborné vedení práce a vstřícný přístup. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a příteli za zázemí a podporu, kterou mi při studiu a psaní bakalářské práce poskytovali. Mé poděkování patří také respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.
Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 20.5.2012 ...................................................... Podpis
Obsah Úvod a cíl práce ......................................................................................................... 8 1.1 Cíle práce a pracovní hypotézy .......................................................................... 9 2 Teoretická část ......................................................................................................... 10 2.1 Transplantologie ............................................................................................... 10 2.1.1 Typy transplantací ........................................................................................ 10 2.1.2 Terminologie ................................................................................................ 10 2.2 Informované souhlasy....................................................................................... 12 2.2.1 Souhlas ţijícího dárce s odběrem orgánu nebo tkáně .................................. 12 2.2.2 Souhlas příjemce s transplantací .................................................................. 12 2.2.3 Souhlas s odběrem z jiného důvodu neţ za účelem transplantace ............... 12 2.3 Koordinace odběrů a transplantací v České republice...................................... 12 2.3.1 Čekací listina ................................................................................................ 12 2.3.2 Etická komise ............................................................................................... 13 2.3.3 Vyhledávání dárců ....................................................................................... 13 2.3.4 Organizace odběrů ....................................................................................... 14 2.3.5 Technika odběru........................................................................................... 14 2.3.6 Souhlas s odběrem ....................................................................................... 14 2.4 Kontraindikace dárcovství ................................................................................ 16 2.4.1 Medicínské hledisko .................................................................................... 16 2.4.2 Legislativní hledisko .................................................................................... 16 2.5 Smrt mozku a diagnostika ................................................................................ 16 2.5.1 Péče o dárce ................................................................................................. 17 2.6 Imunitní systém ................................................................................................ 17 2.6.1 Imunosupresivní terapie ............................................................................... 17 2.7 Transplantabilní tkáně a orgány ....................................................................... 18 2.7.1 Transplantace ledvin .................................................................................... 18 2.7.2 Transplantace plic ........................................................................................ 19 2.7.3 Transplantace jater ....................................................................................... 20 2.7.4 Transplantace pankreatu .............................................................................. 21 2.7.5 Transplantace srdce ...................................................................................... 21 2.7.6 Transplantace kostní dřeně .......................................................................... 22 2.8 Komplikace po transplantaci ............................................................................ 23 2.8.1 Rejekce ......................................................................................................... 23 2.8.2 Infekční komplikace..................................................................................... 24 2.8.3 Potransplantační lymfoproliferativní nemoc................................................ 24 2.8.4 Mimoorgánové komplikace ......................................................................... 24 2.9 Ošetřovatelská péče po transplantacích ............................................................ 24 2.10 Xenotransplantace ............................................................................................ 24 2.11 Právní úprava .................................................................................................... 25 2.11.1 Zákonné předpisy ......................................................................................... 25 2.11.2 Legislativa .................................................................................................... 25 2.11.3 Dokumentace transplantačního zákona........................................................ 26 2.11.4 Dříve vyslovené přání .................................................................................. 27 2.11.5 Úmluva o biomedicíně ................................................................................. 27 2.12 Národní registry ................................................................................................ 27 2.12.1 Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů 27 2.12.2 Národní registr dárců tkání a orgánů, Národní registr osob čekajících na transplantaci orgánů a Národní registr provedených transplantací ......................... 28 1
3
4 5 6 7
Praktická část ........................................................................................................... 29 3.1 Metodika výzkumné práce................................................................................ 29 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí.......................... 29 3.3 Průběh výzkumu ............................................................................................... 29 3.4 Zpracování získaných dat ................................................................................. 29 3.5 Vlastní výsledky výzkumu ............................................................................... 30 Diskuze .................................................................................................................... 50 4.1 Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 51 Závěr ........................................................................................................................ 52 Seznam pouţité literatury ........................................................................................ 56 Seznam příloh .......................................................................................................... 58
1 Úvod a cíl práce Téma bakalářské práce „Transplantace. Otázka dárcovství” jsem zvolila z důvodu zjištění názoru a přístupu široké laické veřejnosti na otázku dárcovství. V současné době je velký rozvoj transplantací tkání a orgánů a česká transplantační medicína je na vysoké úrovni. Většina lidí se však začne zajímat o tuto problematiku aţ v době, kdy se jich to začne blízce dotýkat. Ohledně této problematiky je stále ještě mnoho otázek týkajících se jak etických aspektů, tak legislativních předpisů. V bakalářské práci je zahrnuta část teoretická a praktická. Teoretická část práce je zaměřena na právní aspekty a transplantační legislativu, kontraindikace dárcovství, imunosupresivní terapii, transplantabilní tkáně a orgány, komplikace a ošetřovatelskou péči po transplantacích. Praktická část práce se zabývá problematikou informovanosti a přístupu laické veřejnosti k dárcovství a transplantacím. Transplantologie je multidisciplinární obor, který se zabývá získáváním orgánů, přípravou dárců a příjemců, legislativou, chirurgickým výkonem a pooperačním průběhem. Pojem transplantace znamená přenesení tkáně či orgánu z jednoho místa na druhé (Hoch, Leffler, 2001). Transplantace jsou povaţovány za nejvýznamnější úspěch medicíny. S úspěchem se však objevily právní a etické otázky týkající se mozkové smrti, kladného vyjádření s darováním, princip alokace orgánů a riziko obchodu s orgány (Munzarová, 2005). Transplantace jsou v současné době rutinním výkonem po vyčerpání všech konzervativních moţností. Transplantace u malých dětí jsou mnohem náročnější (Ferko, 2002). Transplantovat lze srdce a srdeční chlopně, plíce, játra, ledviny, slinivku břišní, tenké střevo, kost a kostní dřeň, chrupavky a šlachy, kůţi, fascii a rohovku. Rok 2005 se stal zlomem pro rozsáhlou rekonstrukci obličeje. Tkáně jsou lépe přizpůsobivé, proto minimálně způsobují potransplantační rejekci (McMillan, 2009).
8
1.1 Cíle práce a pracovní hypotézy Cíl 1 ‒ Zjistit, jaký je přístup laické veřejnosti k otázce vlastního dárcovství. Hypotéza 1 ‒ Předpokládám, ţe ţeny mají kladnější přístup k darování vlastních orgánů neţ muţi.
Cíl 2 ‒ Zjistit, nakolik se zajímá laická veřejnost o dárcovství. Hypotéza 2 ‒ Předpokládám, ţe většina oslovených respondentů se o dárcovství nezajímá.
Cíl 3 ‒ Zjistit, zda laická veřejnost zná právní předpisy spojené s dárcovstvím. Hypotéza 3 ‒ Předpokládám, ţe oslovení respondenti neznají právní předpisy spojené s dárcovstvím.
Cíl 4 ‒ Zjistit, názor laické veřejnosti o informovanosti a úrovni transplantací a dárcovství.
Hypotéza 4 ‒ Předpokládám, ţe většina oslovených respondentů ohodnotí informovanost týkající se dárcovství jako nedostatečnou.
Hypotéza 5 ‒ Předpokládám, ţe pro většinu oslovených respondentů budou transplantace v České republice na vysoké úrovni.
9
2 Teoretická část 2.1 Transplantologie Multidisciplinární obor, který se zabývá získáváním orgánů, přípravou dárců a příjemců, legislativou, chirurgickým výkonem a pooperačním průběhem. Pojem transplantace znamená přenesení tkáně či orgánu z jednoho místa na druhé. Na úkor úspěchu není dostatek dárců pro transplantace. Ţivý dárce je velice limitován při poskytování orgánu nebo jejich části. Ve většině případů se stávají hlavním zdrojem kadaverózní dárci. Z důvodu nedostatečného mnoţství dárců byly do praxe zavedeny multiorgánové odběry (Hoch, Leffler, 2001).
2.1.1 Typy transplantací Autologní ‒ přenos transplantované tkáně, která pochází od jedince na jiné místo téhoţ jedince (autotransplantát). Alogenní ‒ přenos transplantované tkáně/orgánu mezi rozdílnými genetickými jedinci stejného druhu. Izogenní ‒ přenos transplantované tkáně/orgánu mezi jedinci s identickou genetikou (jednovaječná dvojčata). Xenogenní ‒ přenos transplantované tkáně/orgánu mezi různými druhy. Ortotopní ‒ implantování štěpu v identické lokalizaci. Heterotropní ‒ implantování štěpu v jiné lokalizaci (Valenta, 2007).
2.1.2 Terminologie Transplantkoordinátor ‒ osoba, která zajišťuje neustále souhru mezi odběrem orgánů a transplantacemi. Waiting list (WL) ‒ název pro čekací listinu na transplantaci a registraci čekatelů na transplantaci. Alokace orgánů ‒ výběrové schéma pro přidělení orgánu (Ferko, 2002). 10
Transplantát (štěp, graft) ‒ transplantovaná buňka, tkáň nebo orgán. Zemřelý dárce (kadaverózní) ‒ s bijícím nebo nebijícím srdcem, po nezvratné zástavě oběhu nebo s diagnostikovanou mozkovou smrtí. Dárce s bijícím srdcem ‒ HBD (Heart beating donor) ‒ prokázaná smrt mozku, ale funkce srdce zachována. Dárce s nebijícím srdcem ‒ NHBD (Non heart beating donor) ‒ ireverzibilní zástava krevního oběhu. Marginální dárce ‒ nevhodný dárce, který nesplňuje kritéria pro odběr (hypertenze, věk, klinický stav). Transplantační okno ‒ doba od inkompatibilního poškození orgánu po transplantaci (Třeška, 2002). Manipulační čas ‒ doba od vyjmutí orgánu z perfúzního roztoku po obnovu krevního oběhu. Doba teplé ischémie ‒ čas od ukončení krevního oběhu po perfundování a ochlazení orgánu. Cílem je nulová hodnota. Doba studené ischémie ‒ čas od zahájení perfúze po obnovu krevního oběhu v transplantovaném orgánu (Ferko, 2002). ABO kompatibilita ‒ shodnost krevní skupiny dárce a příjemce (Třeška, 2002). HLA (lidský leukocytární antigen) ‒ se nachází na krátkém raménku šestého chromozomu, kóduje antigeny na povrchu buněk. Odpovědné za imunitní reakce na cizí antigen (Way, 1998). Kříţová zkouška (cross-match) ‒ zkouška mezi sérem příjemce a lymfocyty dárce. V případě pozitivity této zkoušky se transplantace neprovádí. Velký rozvoj nastal s objevením cyklosporinu J. Borelem (Třeška, 2002).
11
2.2 Informované souhlasy 2.2.1 Souhlas ţijícího dárce s odběrem orgánu nebo tkáně Osobě blízké dárci, osobě, která není blízká dárci, ale splňuje následující podmínky. Dárce vyslovil prokazatelně svůj souhlas s darováním orgánu či tkáně dané osobě. Vše musí být sepsáno písemně a notářsky ověřeno. Souhlas dárce či zákonného zástupce o darování tkáně nebo orgánu musí být na podkladě úplného poučení od lékaře posuzujícího zdravotní způsobilost ţijícího dárce a svobodného rozhodnutí. Souhlas musí být sepsán písemnou formou s podpisem, datem a přiloţen do dokumentace dárce.
2.2.2 Souhlas příjemce s transplantací V případě, kdy je transplantace nutná k záchraně lidského ţivota či zdraví příjemce, je souhlas s transplantací předpokládaný.
2.2.3 Souhlas s odběrem z jiného důvodu neţ za účelem transplantace V tomto případě dává pacient souhlas jen s nakládáním orgánů nebo tkání, které mu byly odoperovány (Policar, 2010).
2.3 Koordinace odběrů a transplantací v České republice Transplantačních center je v České republice celkem sedm. V Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) se nachází koordinační středisko transplantačního programu, které vede celostátní registr dárců, celostátní čekací listiny a jednou za rok statisticky vyhodnocuje data uskutečněných transplantací a dlouhodobé sledování pacientů po transplantacích. Regionální transplantační systémy se rozvinuly v celostátní aţ nadnárodní programy. Regionální systém je řízen regionálním transplantačním centrem. Do centrálního koordinačního střediska jsou hlášeni všichni dárci, jsou v něm vedeny společné čekací listiny a prováděny alokace odebraných orgánů (Třeška, 2002).
2.3.1 Čekací listina Transplantační program musí být všeobecně dostupný. Čekací listiny obsahují identifikační a medicínské údaje.
12
Předpokládané změny jsou ihned aktualizované. Registraci do regionální listiny zajišťuje specialista společně s regionálním transplantačním centrem. Pacienti jsou zařazeni na čekací listině do běţného nebo do zvláštního pořadí. Zvláštní pořadí má přednost před běţným. Do zvláštního zařazení jsou indikovány urgentní případy, děti do 18 let, kombinované transplantace nebo dlouhodobě čekající pacienti. Při alokaci odebraných orgánů se zohledňuje medicínské nebo nemedicínské hledisko. Mezi medicínské faktory patří především tělesné proporce, zdravotní stav, krevní skupina, histokompatibilni lidský antigen (HLA typizace), kříţová zkouška. Do nemedicínských faktorů spadá doba zařazení pacienta na čekací listině. Výběrový algoritmus musí splňovat princip obecné spravedlnosti a prospěšnosti (Třeška, 2002).
2.3.2 Etická komise Zřizována statutárním orgánem zdravotnického zařízení za účelem posouzení vhodnosti transplantace od ţijícího dárce příjemci, která je v nepříbuzenském stavu. Má minimálně 5 členů, tvoří ji lékaři, klinický psycholog a právník (Ostříţek, Man, Schelle, 2004).
2.3.3 Vyhledávání dárců Transplantace od ţivého dárce je výhodnější, vyskytuje se méně komplikací, transplantovaný štěp má delší funkčnost. Regionální transplantační centrum a specialisté organizují transplantace orgánů od ţivých dárců. Od ţijícího dárce je odebrána anamnéza, jsou provedena celková fyzikální a laboratorní vyšetření, echokardiografie, rentgen srdce a plic. Vyšetření funkčnosti orgánu, který bude odebrán. Zemřelí dárci jsou nahlášeni zdravotnickým zařízením, ve kterém k úmrtí došlo, regionálnímu odběrovému koordinátorovi. Koordinátor informuje centrální koordinační středisko o potencionálním dárci a je zahájen ze společných čekacích listin výběr moţných příjemců. Před odběrem je nutné získat souhlas od určených osob. Na úkor transplantační léčby, která je velice úspěšná, je poměr počtu čekatelů mnohem vyšší neţ počet vhodných zemřelých dárců (Třeška, 2002).
13
2.3.4 Organizace odběrů Odběr orgánu provádí odběrový tým na operačním sále zdravotnického zařízení, kde došlo k úmrtí dárce. Jen výjimečně se zemřelí transportují do specializovaného odběrového zařízení. Dle časové rezervy je zajištěna speciální doprava, někdy i vyuţití helikoptéry či tryskového letadla. V transplantačním centru jiţ jiná skupina zahajuje přípravu příjemce (Třeška, 2002).
2.3.5 Technika odběru Odběr se provádí za přísných aseptických podmínek. Při multiorgánových odběrech jeden odběrový tým odebírá hrudní orgány a druhý odběrový tým břišní orgány. Provádí se střední sternotomie a laparotomie aţ po symfýzu. Při zástavě oběhu následuje perfúze odebraných orgánů konzervačním roztokem a chlazení ledovou tříští na 4 °C. Jako první se odebírá srdce, následuje odběr plic, jater, pankreatu a ledvin za zachování struktur nutných pro implantaci. Doba studené ischémie je specifická a tolerována pro jednotlivé orgány, u srdce 4‒5 hodin, plic 6 hodin, jater 12‒18 hodin, pankreatu 12 hodin a ledvin 36‒48 hodin (Pafko, 2002). Členové transplantačního týmu se nemohou podílet na terapii potencionálního dárce a nesmí diagnostikovat smrt mozku. Pokud jsou vhodné podmínky, provede se odběr i rohovky, kostí a koţních štěpů (Hoch, Leffler, 2001).
2.3.6 Souhlas s odběrem Opting-in (rozhodnutí pro vyjádření souhlasu s darováním) Lidé jsou edukováni, aby se během ţivota rozhodli pro darování tkání a orgánů po své smrti. Pokud se takto rozhodnou, je zapotřebí, aby toto prohlášení nosili stále u sebe. S tímto souvisí problematika nedostatečné informovanosti veřejnosti, ze které vyplývá minimální motivace k takovému rozhodnutí, ale i fakt zamyšlení se člověka nad vlastní smrtí, coţ vyvolává úzkostné stavy a obavy. Z těchto důvodů by měl být kladen velký důraz na rozšiřování a edukování laické veřejnosti ve směru zviditelnění, vysvětlení problematiky transplantací a darování tkání a orgánů, aby se tato záleţitost dostala do podvědomí široké veřejnosti a stala se součástí našeho chápání a uvědomění si, ţe darováním tkáně či orgánu zachrání druhému ţivot (Munzarová, 2005).
14
Required reques (povinné poţádání) Specifikum získávání tohoto souhlasu spočívá v přímém dotazování potencionálních dárců. Přičemţ nezodpovězená otázka spočívá v tom, kdy, kde a koho oslovit a kdo se bude ptát. Dotazovat se na toto citlivé téma například v nemocnici není příliš vhodné, lidé přicházejí do zdravotnického zařízení s respektem, obavou a úzkostí a otázka ohledně darování jejich vlastních orgánů by mohla vzbudit negativní pocit a strach o ţivot. Na druhou stranu jak by asi reagovali ti, kteří nesplňují podmínky pro darování a kterých se nikdo na nic nezeptal (Munzarová, 2005). Opting-out (rozhodnutí k neúčasti) V našich zákonech je právně zakotven předpokládaný souhlas kaţdého člověka k darování tkání a orgánů po smrti. Pokud s darováním člověk nesouhlasí, musí se zapsat do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Problém spočívá v nedostatečné informovanosti společnosti o moţnosti, ţe kaţdý má právo na své svobodné rozhodnutí nesouhlasit. Pozitivní stránka předpokládaného souhlasu spočívá v tom, ţe všichni, kteří splňují podmínky a zemřou ve zdravotnickém zařízení, se mohou stát dárci (Munzarová, 2005). Routine salvaging (odběry jako běţná praxe) V tomto případě není nutný souhlas potencionálního dárce ani souhlas jeho rodinných příslušníků. Poţadované tkáně a orgány jsou odebírány automaticky. Odpadá tím velká časová prodleva při získávání souhlasu, ale otázka zní, kde jsou hranice lidské úcty (Munzarová, 2005). Česká republika akceptuje model opting-out. Z etického hlediska musí být splněny podmínky maximální informovanosti společnosti ve všech směrech týkající se transplantací, dárcovství a moţnosti zapsání do evidence v případě nesouhlasu s darováním tkání a orgánů. I přes moderní dobu, pokročilou vědu a techniku váznou směrem k veřejnosti podrobné informace o transplantacích a dárcovství. Transplantační zákon zahrnuje Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Je však zcela znepokojivé, ţe většina veřejnosti nemá ponětí o svém předpokládaném souhlas ani o registru, kde by mohli vyjádřit svůj nesouhlas (Munzarová, 2005).
15
2.4 Kontraindikace dárcovství 2.4.1 Medicínské hledisko
nevíme, jaká doba uplynula od zástavy krevného oběhu, neznáme příčinu úmrtí
AIDS, HIV pozitivita
septický stav
infekční nemoci, hepatitida B a C
extrakraniální nádory, metastázy
systémová onemocnění
Věk, diabetes mellitus, hypertenze spadají do relativních kontraindikací (Pafko, 2008).
2.4.2 Legislativní hledisko
pokud člověk za ţivota nesouhlasil s odběrem tkání a orgánů
nelze provést pitva z důvodu trestného činu
úmrtí při výkonu trestu odnětí svobody (Pafko, 2008).
2.5 Smrt mozku a diagnostika Smrt mozku je definována jako nezvratná ztráta funkce mozku i mozkového kmene a úplná zástava kardiopulmonálních funkcí (Němec, 2002). Za 6‒12 hodin, za 24 hodin v případě anoxie, od klinických známek se diagnostikuje smrt mozku. Mozková smrt je ireverzibilní ztráta veškerých funkcí mozku a mozkového kmene s přetrvávajícím funkčním kardiovaskulárním systémem. Příčinou můţe být intoxikace, kraniocerebrální poranění, cévní mozková příhoda, hypoxie a anoxie mozku, nádory nebo záněty mozku. Smrt mozku se diagnostikuje CT (počítačová tomografie) vyšetřením k vyloučení mozkového poškození. Musí se eliminovat reverzibilní příčiny a přesně stanovit kritéria kmenové areflexie a apnoe. Povinným vyšetřením je angiografie mozkových tepen, kdy kontrastní látka nepronikne dále neţ ke spodině lební, perfúzní
16
scintigrafie mozku a vyšetření sluchových evokovaných potencionálů (Kapounová, 2007). Smrt mozku je ireverzibilní ztráta mozkové funkce se známkami klinické smrti. Je diagnostikována atonie, úplná areflexie nad C1 (krční obratel‒vertebrae cervicales) neurologickým vyšetřením dvěma na sobě nezávislými a zkušenými lékaři, potvrzení panangiografickým vyšetřením intrakraniálních cév, které se kontrastní látkou nezobrazí, zobrazí se pouze extrakraniální úsek tepen. Toto angiografické vyšetření se provádí 2krát v intervalu 30 minut (Pafko, 2002).
2.5.1 Péče o dárce Anamnéza, monitorace krevního, arteriálního a centrálního ţilního tlaku, monitorace oxymetrie a EKG (elektrokardiogram), bilance tekutin, sledování tělesné teploty, laboratorní a diagnostické vyšetření, určení krevní skupiny. Zajištění umělé plicní ventilace, udrţování hemodynamiky a udrţování diurézy. Monitorace iontové dysbalance a hemostázy. Preventivně se aplikují antibiotika a provádí se antioxidační terapie (Třeška, 2002).
2.6
Imunitní systém
Základem je kompatibilita krevní skupiny dárce a příjemce v systému ABO. Při rozpoznání jiné genetické struktury dochází v imunitním systému a HLA systému příjemce k obranné reakci, která se nazývá rejekce. I přes nejmodernější imunosupresivní terapie patří mezi nejčetnější komplikace po transplantacích (Pafko, 2002).
2.6.1 Imunosupresivní terapie Mezi základní imunosupresivní léčiva patří kortikosteroidy, Ciclosporin, Mycophenolát, Azathioprin. Jsou podávána v kombinacích pro zajištění nejvhodnější imunotolerance. Cílem je dosaţení minimalizace obranných reakcí imunitního systému a imunologická tolerance štěpu (Pafko, 2002). Zlepšení výsledků transplantací bylo ovlivněno objevením cyklosporinu A. Princip spočívá v selektivním způsobu přerušení aktivace T a B lymfocytů. 17
Imunosupresivní terapie je indikována z hlavního důvodu, má minimalizovat riziko akutní rejekce. Jiţ v peritransplantačním období se zahajuje imunosupresivní terapie, která trvá po celou dobu funkčnosti štěpu (Třeška, 2002).
2.7 Transplantabilní tkáně a orgány Transplantace jsou v současné době rutinním výkonem po vyčerpání všech konzervativních moţností. Transplantace u malých dětí jsou mnohem náročnější (Ferko, 2002). Transplantovat lze srdce a srdeční chlopně, plíce, játra, ledviny, slinivku břišní, tenké střevo, kost a kostní dřeň, chrupavky a šlachy, kůţi, fascii, a rohovku. Rok 2005 se stal zlomem pro rozsáhlou rekonstrukci obličeje. Tkáně jsou lépe přizpůsobivé, proto minimálně způsobují potransplantační rejekci (McMillan, 2009).
2.7.1 Transplantace ledvin První transplantace byla provedena v roce 1952 u 15-ti letého chlapce. Tým Josepha Murryho a Hartwela Harrisona v Bostonu provedl 23. prosince 1954 úspěšnou transplantaci u jednovaječných dvojčat. V roce 1988 bylo uskutečněno v USA přes 9000 transplantací v 70 % od kadaverózních a ve 30 % od ţivých dárců (Pafko, 2002). Nutným kritériem mezi dárcem a příjemcem jsou kompatibilní krevní skupiny a HLA systém (Navrátil, 2008). Indikací k transplantaci je pacient v terminálním stádiu selhání ledvin. Příčinami terminálního selhání je chronická renální insuficience, z mnoha hledisek se jedná o nejvhodnější terapii, chronická glomerulonefritida, intersticiální nefritida, diabetická nefropatie, nefroskleróza, cysty ledvin. Kontraindikací je onemocnění srdce a cév, tumory, chronické infekce, obezita, operace v malé pánvi v anamnéze (Třeška, 2002). Ledvinu lze získat od ţivých příbuzných a nepříbuzných dárců a od zemřelých dárců. Pokud je ledvina od zemřelého dárce, je nutné, aby podstoupil pacient hemodialýzu nebo peritoneální dialýzu. V případě ţivého dárce není dialýza nutná (Way, 1998).
18
Ledvinu lze odebrat do jedné hodiny po zástavě oběhu, ledvina je ochlazena ledovým Collinsovým roztokem. Vyuţívá se buď technika jednoduché hypotermie nebo kontinuální pulzatilní hypotermní perfúze. Rozdíl spočívá v délce skladování ledviny. Pacientovi se zavede centrální ţilní katetr, profylakticky se podají antibiotika a je zahájena imunosupresivní terapie kortikoidy a cyklosporinem. Po zahájení celkové anestezie se pacientovi zavede močový katetr a do močového měchýře se aplikuje 100‒200 ml fyziologického roztoku s antibiotikem. Začíná se poloobloukovitým řezem v podbřišku. Ledvina se implantuje heterotropně do fossa illiaca blíţe k v. iliaca externa, pokračuje se anastomózou a. renalis a a. illiaca externa, v. renalis a v. illiaca externa a na závěr anastomóza ureteru do močového měchýře. Operační pole se drénuje vakuovými drény. Časová náročnost operačního výkonu jsou zhruba dvě hodiny. Jednoleté přeţití dosahuje 90 %. Přeţití po třech letech je 80% v případě ţivého příbuzného dárce, 70% u kadaverózního dárce. Přeţívání po pěti letech je aţ 95 % (Třeška 2002).
2.7.2 Transplantace plic První transplantaci provedl James Hardy v roce 1963 v USA. Pacient se doţil 18 dnů. Pod vedením J.D.Coopera byla provedena v roce 1983 v Torontu úspěšná transplantace plic (Třeška 2002). Transplantace plic je indikována v terminálním stádiu fibrotického plicního onemocnění s prognózou přeţití kratší neţ 12‒18 měsíců. Zhoršující se kvalitou ţivota, závislostí na kyslíku, při neúčinné konzervativní terapii a vyčerpání všech moţností (Way, 1998). Plíce dárce musí splňovat specifické poţadavky. Anamnéza bez plicního onemocnění, věk pod 55 let. Velikost plic a hrudníku dárce a příjemce by měla být přibliţně shodná. Rentgenový snímek plic bez patologického nálezu. Fyziologické hodnoty krevních plynů (Pafko, 2002) Provádí se jednostranná nebo bilaterální sekvenční transplantace. Přístupem je posterolaterální thorakotomie, pokud dojde ke komplikacím je pacient převeden na mimotělní oběh, pokud je průběh bez komplikací, provádí se většinou bez pouţití mimotělního oběhu. Plíce dárce se implantují příjemci, pokračuje se bronchiální 19
anastomózou, anastomózou levé síně a plicní tepny. Následuje explantace plíce s horší funkcí a implantace štěpu, reperfúze a ventilace (Třeška 2002). Novinkou je transplantace srdce‒plíce příjemci s fyziologickou funkcí srdce v terminálním stádiu plicního onemocnění. Kromě plic se vyjme i normálně fungující srdce, implantuje se jinému příjemci, který čeká na transplantaci srdce (tzv. domino operace) (Way, 1998). Fyziologicky jsou plíce spojeny se zevním prostředím a tím je větší riziko vzniku infekčních komplikací (Třeška 2002). Jednoleté přeţití pacientů je kolem 75 %, pětileté přeţití 50 % (Třeška, 2002).
2.7.3 Transplantace jater První úspěšnou transplantaci uskutečnil tým pod vedením Toma Starzla v roce 1963 v USA. V roce 1988 v USA bylo provedeno více jak 1500 transplantací. Indikací k transplantaci je akutní a chronické selhání jater, pokud veškerá konzervativní léčba selhala, poranění jater a otravy, maligní onemocnění jater, morbus Wilson, onemocnění ţlučových cest a jaterního parenchymu, alkoholické postiţení jater. Do jaterního štěpu je infundován roztok a ochlazení na 4 °C. Roztok umoţnil prodlouţení doby studené ischémie z 10 hodin na více jak 36 hodin. Ve většině případů jde o ortotopickou transplantaci. Je provedena příčná laparotomie v nadbřišku. Následují tři fáze, disekce, anhepatická fáze a reperfuze. Fáze disekce spočívá v disekci jater a vypreparování cév. Zakládají se anastomózy v tomto pořadí, dolní dutá ţíla, a.hepatica, portální ţíla, ţlučové cesty. Anhepatická fáze je doba od odebrání jater dárce po revaskularizaci. Reperfúze krve novým orgánem a rekonstrukce ţlučových cest. Po skončení implantace jater dárce je provedena drenáţ dutiny břišní. Dělení jaterní tkáně z jednoho dárcovského orgánu umoţňuje transplantaci dvěma příjemcům. V brzké budoucnosti bude moţná implantace části jater od ţivého příbuzného dárce. Velkým rozvojem prochází výzkum heterotropní transplantace s umístěním štěpu pod játra příjemce (Way, 1998). Jednoleté přeţití pacientů po transplantaci je kolem 90 %, pětileté v 70 % (Pafko, 2002). 20
2.7.4 Transplantace pankreatu V roce 1966 byla provedena první transplantace pankreatu týmem Lillehea v Mineapolis. U pacientů s dlouholetým diagnostikovaným diabetes mellitus 1. typu hrozí rozvoj pozdních komplikací, a proto je hlavní indikací k transplantaci. Mezi pozdní komplikace patří diabetická nefropatie, proto se provádí simultánní transplantace pankreatu a ledvin (Pafko, 2002). Po provedení dolní střední laparotomie se zakládá bud anastomóza s močovým měchýřem nebo tenkým střevem. Štěp je uloţen intraperitoneálně, v některých případech extraperitoenálně (Třeška, 2002). Jednoleté přeţití po transplantaci štěpu je 65‒70 %, po simultánní transplantaci více jak 90% (Pafko, 2002).
2.7.5 Transplantace srdce První transplantaci uskutečnil 9. prosince 1967 Christiaan Barnard v Kapském městě v Jihoafrické republice. První transplantaci u nás provedl tým akademika Šišky v Praze v roce 1968. Pacientka však zemřela jen pár hodin po výkonu. Příčinou byla nedostatečná imunosuprese a vznik akutní rejekce. I tento fakt vedl k celosvětovému poklesu transplantací aţ do 80. let minulého století, kdy byl do imunosupresivní terapie zaveden preparát cyklosporinu. První transplantace v České republice se uskutečnila v roce 1984 v IKEM (Třeška, 2002). Transplantace srdce je indikována v terminální fázi srdečního selhání při neúčinné konzervativní léčbě a prognóze přeţití 6‒12 měsíců. Důvodem k transplantaci srdce jsou také kardiomyopatie, ICHS a vrozené srdeční vady (Way, 1998). Mezi kontraindikace transplantace patří plicní vaskulární rezistence, závaţná onemocnění jater nebo ledvin a infekce (Třeška, 2002). Srdce dárce musí splňovat hned několik poţadavků. Tělesná hmotnost a velikost srdce by měla být poměrně srovnatelná s příjemcem. Srdce dárce by nemělo vykazovat ţádné makroskopické aterosklerotické změny v koronárním řečišti. Musí být prokázaná mozková smrt, EKG, RTG srdce a plic a echokardiografie bez patologických nálezů. 21
Laboratorní krevní hodnoty musí splňovat fyziologické normy. Koronarografie se provádí v indikovaných případech. Pacient je před transplantací seznámen s moţnými komplikacemi a průběhem. Po všech vyšetřeních je zařazen na čekací listinu a zařazen dle stavu a naléhavosti do MORE klasifikace (multiorgan retrieval and exchange), která má 4 třídy. Při zjištění odpovídajícího dárce, musí souhlasit krevní skupiny, případně ABO kompatibilita (Třeška, 2002). Operační techniku transplantace srdce vyvinul Shumway s Lowerem. Existují ještě dvě základní techniky, totální ortotopická a bikavální technika srdeční transplantace. Při odběru je srdce dárce zastaveno kardioplegickým roztokem a zchlazeno na 4 ºC (Way, 1998) Srdce dárce se transplantuje nejčastěji ortotopně. Po provedení střední stereotomie se technika implantace zahajuje anastomózou levé síně, pravé síně, aorty a a.pulmonalis. Po kanylaci aorty a obou dutých ţil je pacient napojen na mimotělní oběh. Tělesná teplota se udrţuje na 28‒30 ºC. Odpovídající část obou síní se zachovává, srdce se exciduje, následuje anastomóza levé a pravé síně, aorty a a.pulmonalis. Po uzavření perikardiálního vaku se srdce defibriluje. Mimotělní oběh se ukončí a uzavře se sternum. Celý výkon trvá cca 90 minut. Standardní doba hospitalizace jsou 4 týdny. Po propuštění je pacient edukován o dodrţování správného ţivotního stylu, ţivotosprávě a farmakologické léčbě. Pravidelně se provádějí biopsie endomyokardiální pro odhalení komplikací, v prvním roce po 2 měsících, poté kaţdý třetí měsíc. Jednoleté přeţití je aţ u 80‒90 % pacientů, pětileté přeţití u 74 % pacientů (Třeška, 2002).
2.7.6 Transplantace kostní dřeně Léčebné fáze 1.
Rozhodnutí ‒ rozmezí týdnů, měsíců aţ let, určení diagnózy, předtransplantační
vyšetření tkáňového typu, výběr rodinného dárce či nepříbuzenská transplantace. 2.
Plánování ‒ rozmezí několika týdnů, informační pohovor, podrobné poučení
o léčbě a moţných komplikací, seznámení s chodem transplantačního oddělení a pravidly ochranného reţimu. 22
3.
Příprava ‒ rozmezí 6‒10 dní, příjem na transplantační jednotku, zavedení
centrálního ţilního katetru, kombinovaná a přípravná chemoterapie, ochranný reţim, protokol transplantační přípravy. 4.
Den transplantace ‒ kostní dřeň nebo kmenové buňky dárce se získávají punkcí
z pánevní kosti, dárce je napojen na separátor, který oddělí potřebné buňky. Čerstvě odebraná kostní dřeň nebo kmenové buňky s podpůrnými léky se pacientovi aplikují do ţíly obdobně jako při transfúzi. Jedná se o nebolestivý výkon. 5.
Období po zákroku ‒ rozmezí 4‒8 týdnů, v prvních dnech můţe být nevolnost,
zvracení, průjem z předchozí chemoterapie, k vypadávání vlasů dochází zhruba po třech týdnech, podmínka dodrţování přísného ochranného reţimu, při imunitní reakci zahájena kombinovaná imunosupresivní terapie, obnovení normální krvetvorby. 6.
Ukončení hospitalizace ‒ seznámení s pokyny další léčby, ambulantní reţim.
7.
Rekonvalescence ‒ rozmezí půl roku a déle, probíhá znovuvytvoření systému
obranyschopnosti, pravidelné ambulantní kontroly cyklosporinu v krvi, krevního obrazu a speciálních testů, sleduje se aktivita cytomegaloviru, stav buněčné imunity, úprava dávkování léků, kontroly jsou prováděny kaţdý týden, potom za několik týdnů. 8.
Uzdravení ‒ stabilizace krvetvorby a imunitního systému, ukončení dávkování
léků, návrat do normálního ţivota, jednou nebo dvakrát ročně kontrola na transplantačním oddělení, přeočkování proti obvyklým přenosným nemocem (Švojgrová, 2006).
2.8 Komplikace po transplantaci Ovlivnění celkovým stavem a výkonem samotným nebo selhání štěpu samotného. Krvácení při poruše anastomóz cév transplantovaného orgánu (Pafko, 2002).
2.8.1 Rejekce Hyperakutní rejekce ‒ minimalizace předoperačním sreeningem cross-match, nastává během 24 - 48 hodin po operaci. Akcelerovaná ‒ během 5 dnů po období dobré funkce štěpu (Way, 1998). Akutní rejekce ‒ za dny aţ jeden rok po transplantaci. Můţe proběhnout asymptomaticky aţ po neurčité příznaky poruchy funkce transplantovaného orgánu.
23
Chronická rejekce ‒ za měsíce aţ roky sklerotizace tkání, nelze vyléčit a musí se zvaţovat retransplantace (Pafko, 2002).
2.8.2 Infekční komplikace Příčinou jsou viry, bakterie, mykózy, parazité. Nejčastější příčina morbidity a mortality po transplantacích. Profylaktická léčba antibiotiky, virostatiky nebo antimykotiky je součástí potransplantačních léčebných reţimů (Pafko, 2002).
2.8.3 Potransplantační lymfoproliferativní nemoc U pacientů po transplantacích je ve zvýšené míře incidence maligních onemocnění. Jsou diagnostikovány lymfomy, malignomy kůţe a rtu, jaterní a plicní karcinomy (Pafko, 2002).
2.8.4 Mimoorgánové komplikace Z důvodu dlouhodobé imunosuprese se můţe vyskytnout hypertenze, diabetes mellitus, alopecie, chronická renální insuficience, osteoporóza (Pafko, 2002).
2.9 Ošetřovatelská péče po transplantacích První dny po transplantaci jsou pacienti obvykle na samostatných pokojích, kde se musí dodrţovat aseptický reţim a pouţívat ochranné pomůcky. Zvýšená pozornost musí být věnována hodnotám krevního tlaku, který často kolísá a mnoţství odvedeného sekretu z drénu. Sledují se hodnoty laboratorních výsledků (Valenta, 2007).
2.10 Xenotransplantace Nejčastěji se v České republice pouţívá prasečí kůţe k náhradě koţního krytu, který slouţí jako biologický obvaz a nikdy se nenechává přihojit. Mezi pouţívané xenogenní tkáně patří kůţe ovčí, psí, tropických ţab nebo bovinní kost (Třeška, 2002).
24
2.11 Právní úprava Dne 1. září 2002 se stala platnou právní úprava schválená Parlamentem České republiky ze dne 30. května 2002, která byla dlouho očekávaná a stala se komplexním celkem o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů (Ostříţek, Man, Schelle, 2004). „Nová právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Hlavním pramenem nové právní úpravy je zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon)” (Ostříţek, Man, Schelle, 2004, s. 7).
2.11.1 Zákonné předpisy 1. „Nařízení vlády č. 436/2002, kterým se provádí zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon).” 2. „Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 437/2002 Sb., která stanoví bližší podmínky posuzování zdravotní způsobilosti a rozsah vyšetření žijícího nebo zemřelého dárce tkání a orgánů pro účely transplantací (vyhláška o zdravotní způsobilosti dárce tkání a orgánů pro účely transplantací).” 3. „Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 479/2002 Sb., kterou se stanoví odborná způsobilost lékařů zajišťující smrt a lékařů provádějících vyšetření potvrzující nevratnost smrti pro účely odběru tkání nebo orgánů určených pro transplantaci.” (Císařová, 2008, s. 128)
2.11.2 Legislativa Odběr tkání a orgánů od ţijících dárců lze provést, pouze pokud je léčebným přínosem pro příjemce a není v té době vhodný zemřelý dárce a transplantace je jedinou moţností. Dárce musí vyslovit informovaný a konkrétní souhlas bez jakéhokoliv nátlaku. U ţivého dárce se smí odebrat pouze jeden z páru funkčního orgánu nebo obnovitelné tkáně. Odběr u ţivého dárce nelze provést z důvodu potencionálního ohroţení zdraví nebo ţivota dárce, z důvodu zdravotní nezpůsobilosti dárce nebo je-li dárce ve výkonu trestu odnětí svobody. 25
Odběr od kadaverózního dárce lze provést před uplynutím 2 hodin po zjištění smrti v případě diagnostikované smrti ve zdravotnickém zařízení na anestziologickoresuscitačním oddělení, operačním sále, jednotce intenzivní péče, příjmové ambulanci nebo po ukončení neúspěšné resuscitace. Odběr od kadaverózního dárce nelze provést v případě, ţe zemřelý za ţivota vyslovil nesouhlas s posmrtným odběrem tkání a orgánů, zemřelý je zdravotně nezpůsobilý nebo pokud zemřelého nemůţeme identifikovat. Odběr od zemřelého cizince lze provést pouze za podmínek ustanovení mezinárodní smlouvy (Ostříţek, Man, Schelle, 2004). Ţijící dárce musí být pečlivě a srozumitelně informován o povaze a rizicích spojených s odběrem, jeho rozhodnutí musí být učiněno dobrovolně a lze ho kdykoliv odvolat. U ţivého dárce lze provést jen odběr jedné ledviny, segmentu jater, kostní dřeně a krve. V případě kadaverózního dárce s bijícím srdcem lze odebrat srdce a srdeční chlopně, plíce, ledviny, játra, slinivku břišní, tenké střevo, oční rohovky, koţní a cévní štěpy a klouby. V případě kadaverózního dárce s nebijícím srdcem lze provést jen odběr tkání uvedených výše, ledvin a jater (Třeška, 2002).
2.11.3 Dokumentace transplantačního zákona V transplantačním zákoně jsou právně zakotvené specifické dokumenty, které jsou součástí zdravotnické dokumentace. Informace o zdravotním stavu dárce jsou součástí dokumentace příjemce, přičemţ musí být zachována anonymita dárce. Prokazatelně vyslovený nesouhlas musí splňovat evidenci v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů nebo prohlášení o nesouhlasu s odběrem v případě smrti, které musí být vysloveno ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a alespoň jedním svědkem. O vyslovení nesouhlasu musí být proveden zápis ošetřujícím lékařem či lékařem, který je pověřený statutárním orgánem a musí obsahovat podpis pacienta nebo zákonného zástupce, podpis lékaře, podpis svědka, datum a hodinu. Kopie zápisu se odesílá do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Další součástí zdravotnické dokumentace je zjištění smrti potencionálního dárce, které provedou dva lékaři, z nichţ jeden z lékařů s odbornou způsobilostí, a nezávisle na sobě zaznamenají do Protokolu o zjištění smrti. Protokol o zjištění smrti musí obsahovat diagnózy potencionálního dárce, záznam o provedených vyšetřeních a jejich výsledky, přesný čas, kdy došlo k ireverzibilní zástavě krevního
26
oběhu a identifikační údaje lékařů (Příloha 2). Ve zdravotnické dokumentaci dárce je seznam odebraných tkání, orgánů a předpoklad jejich vyuţití (Policar, 2010).
2.11.4 Dříve vyslovené přání Pokud se pacient dostane do zdravotního stavu, ve kterém nebude moci vyslovit souhlas nebo nesouhlas se zdravotní péčí a způsobem léčby, má moţnost předem vyslovit své přání. Dříve vyslovené přání musí být na základě úplného poučení, seznámení s moţnými riziky od ošetřujícího lékaře a písemně zaznamenáno. Dříve vyslovené přání je platné 5 let. Toto přání musí být respektováno. Pouze v případě nabádání k postupům, které by vedly k aktivnímu způsobení smrti, u nezletilých pacientů a u pacientů zbavených právní způsobilosti není toto přání respektováno (Sbírka zákonů č. 372/2011).
2.11.5 Úmluva o biomedicíně „Lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu nebo jiných výhod. Dárce ani jiné osoby nesmějí uplatňovat vůči příjemci žádné nároky. Inzerování a reklama za účelem poptávky a nabídky tkání a orgánů jsou zakázány. Obchodování s tkáněmi a orgány odebranými za účelem transplantace je zakázáno” (Císařová, 2008, s. 136).
2.12 Národní registry 2.12.1 Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů Osoba, která si nepřeje darovat po smrti své orgány a tkáně pro účely transplantace, musí být evidována v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. V Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů musí být uvedeno jméno a příjmení, rodné číslo, bydliště a rozsah nesouhlasu (Příloha 3) (Ostříţek, Man, Schelle, 2004).
27
2.12.2 Národní registr dárců tkání a orgánů, Národní registr osob čekajících na transplantaci orgánů a Národní registr provedených transplantací Obsahují identifikační údaje dárce, identifikační údaje pacientů na čekající listině, identifikační údaje osob s transplantovanými orgány a zdravotní statusy (Ostříţek, Man, Schelle, 2004).
28
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumné práce Výzkumná práce a sběr informací byl uskutečněn kvantitativní formou pomocí dotazníku. V dotazníku (příloha 1) bylo poloţeno 15 otázek, z nichţ 10 otázek bylo formulovaných jako uzavřené a 5 otázek polootevřených. Začátek dotazníku obsahoval základní údaje ohledně pohlaví, věku a doposud nejvyššího dokončeného vzdělání. Otázky dávaly moţnost respondentům na výběr z 2‒5 variant odpovědí, z nichţ respondenti mohli zvolit jednu odpověď nebo do dané kolonky vlastní odpověď doplnit. Dotazník byl sestaven v návaznosti na stanovené cíle a hypotézy. K cíli 1 ‒ „Zjistit, jaký je přístup laické veřejnosti k otázce vlastního dárcovství” byly sestaveny otázky č. 1‒4. K cíli 2 ‒ „Zjistit, nakolik se zajímá laická veřejnost o dárcovství” byly sestaveny otázky č. 5‒9. K cíli 3 ‒ „Zjistit, zda laická veřejnost zná právní předpisy spojené s dárcovstvím” byly sestaveny otázky č. 10‒13. K cíli 4 ‒ „Zjistit, názor laické veřejnosti o informovanosti a úrovni transplantací a dárcovství” byly sestaveny otázky č. 14 a 15. U některých výsledků výzkumu v návaznosti na hypotézy, byli porovnáváni muţi a ţeny.
3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Bylo rozdáno 230 dotazníků. Návratnost v počtu 205 dotazníků (92 muţů a 113 ţen), tedy 89 %. Za zkoumaný vzorek respondentů byla vybrána laická veřejnost v Kraji Vysočina věkového rozmezí od 20 do 71 a více let.
3.3 Průběh výzkumu Dotazník jsem distribuovala osobně, pomocí rodiny i ředitelů škol. Výzkumná práce byla uskutečněna v Kraji Vysočina v období od června 2011 do listopadu 2011.
3.4 Zpracování získaných dat Získaná data jsem zpracovala pouţitím počítačového programu Microsoft Office Word 2007 pro psaný text a Microsoft Office Excel 2007 pro grafické znázornění tabulek a 29
grafů. Získaná data jednotlivých otázek jsou zpracována do tabulek v absolutních a relativních (procenta) četnostech. Ke kaţdé tabulce je uveden pro větší přehlednost sloupcový graf.
3.5 Vlastní výsledky výzkumu Pohlaví respondentů Tabulka 1 Pohlaví respondentů
POHLAVÍ
absolutní četnost
relativní četnost
muţi
92
44,9 %
ţeny
113
55,1 %
celkem
205
100 %
Graf 1 Pohlaví respondentů
Z celkového počtu 205 oslovených respondentů (100 %) bylo 92 muţů (44,9 %) a 113 ţen (55,1 %).
30
Věkové rozmezí respondentů Tabulka 2 Věkové rozmezí respondentů
VĚK
absolutní četnost
relativní četnost
20‒34
63
30,7 %
35‒44
41
20,0 %
45‒54
43
21,0 %
55‒70
48
23,4 %
71 a více
10
4,9 %
celkem
205
100 %
Graf 2 Věkové rozmezí respondentů
Věkové rozmezí respondentů jsem rozdělila do několika kategorií. Nejvíce respondentů 63 bylo v kategorii 20‒34 let (30,7 %), respondentů v kategorii 35‒44 bylo 41 (20 %), respondentů v kategorii 45‒54 bylo 43 (21 %), respondentů v kategorii 55‒70 bylo 48 (23,4 %) a respondentů v kategorii 71 a více let bylo 10 (4,9 %).
31
Doposud nejvyšší dokončené vzdělání Tabulka 3 Nejvyšší dokončené vzdělání
VZDĚLÁNÍ
absolutní četnost
relativní četnost
základní
17
8,3 %
vyučen(a)
71
34,6 %
střední s maturitou
77
37,6 %
vyšší odborné
1
0,5 %
vysokoškolské
39
19,0 %
celkem
205
100 %
Graf 3 Nejvyšší dokončené vzdělání
Nejvyšší dokončené vzdělání respondentů jsem rozdělila do kategorií. Nejvíce respondentů bylo se středním vzděláním s maturitou (37,6 %), poté následoval počet vyučených respondentů (34,6 %), o něco méně bylo respondentů s vysokoškolským vzděláním (19 %), dále respondenti se základním vzděláním (8,3 %) a nejméně bylo respondentů s vyšším odborným vzděláním (0,5 %).
32
Otázka 1 Uvaţoval(a) jste někdy o dárcovství orgánů? Tabulka 4 Úvaha o dárcovství
MUŢI ŢENY celkem UVAŢOVAL(A) JSTE NĚKDY absolutní relativní absolutní relativní absolutní relativní O četnost četnost četnost četnost četnost četnost DÁRCOVSTVÍ ORGÁNŮ ano, mnohokrát ano, ale jen jednou
18
19,6 %
25
22,1 %
43
20,9 %
13
14,1 %
15
13,3 %
28
13,7 %
nikdy
61
66,3 %
73
64,6 %
134
65,4 %
celkem
92
100 %
113
100 %
205
100 %
Graf 4 Úvaha o dárcovství orgánů
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) uvaţovalo o darování orgánu mnohokrát 43 respondentů (20,9 %), z toho 25 ţen (22,1 %) a 18 muţů (19,6 %), jen jednou uvaţovalo o dárcovství orgánů 28 respondentů (13,7 %), z toho 13 muţů (14,1 %) a 15 ţen (13,3 %) a nikdy nad dárcovstvím neuvaţovalo 134 respondentů (65,4 %), z toho 61 muţů (66,3 %) a 73 ţen (64,6 %).
33
Otázka 2 Daroval(a) byste vlastní orgán? Tabulka 5 Darování vlastního orgánu
MUŢI
ŢENY
celkem
DAROVAL(A) BYSTE absolutní relativní absolutní relativní absolutní relativní VLASTNÍ četnost četnost četnost četnost četnost četnost ORGÁN
ano, určitě ano, ale pouze rodinným příslušníkům nevím ne celkem
22
23,9 %
24
21,2 %
46
22,4 %
37
40,2 %
38
33,6 %
75
36,6 %
29 4 92
31,6 % 4,3 % 100 %
42 9 113
37,2 % 8,0 % 100 %
71 13 205
34,6 % 6,3 % 100 %
Graf č. 5 Darování vlastního orgánu
Určitě by z celkového počtu 205 respondentů (100 %) darovalo orgán 46 respondentů (22,4 %), z toho 22 muţů (10,8 %) a 24 ţen (11,7 %). Rodinným příslušníkům by darovalo orgán 75 respondentů (36,6 %), z toho 37 muţů (18 %) a 38 ţen (18,5 %). Odpověď „NEVÍM” uvedlo 71 respondentů (34,6 %), z toho 29 muţů (14,1 %) a 42 ţen (20,5 %). Nedarovalo by orgán 13 respondentů (6,3 %), z toho 4 muţi (2 %) a 9 ţen (4,4 %).
34
Otázka 3 Je ve Vaší rodině někdo, kdo daroval orgán? Tabulka 6 Darování orgánu v rodině
JE VE VAŠÍ RODINĚ NĚKDO, KDO DAROVAL ORGÁN ano ne nevím celkem
absolutní četnost
relativní četnost
4 200 1
2,0 % 97,5 % 0,5 %
205
100 %
Graf 6 Darování orgánu v rodině
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) byli 4 respondenti (2 %), kteří se v rodině setkali s dárcovstvím. 200 respondentů (97,6 %) se s dárcovstvím v rodině nesetkalo. 1 respondent (0,5 %) nevěděl, zda někdo z rodiny daroval orgán.
35
Otázka 4 Je ve Vaší rodině někdo, kdo podstoupil transplantaci? Tabulka 7 Transplantace v rodině
JE VE VAŠÍ RODINĚ NĚKDO, KDO PODSTOUPIL TRANSPLANTACI ano, od rodinného příslušníka ano, od neznámého dárce ne nevím celkem
absolutní četnost
relativní četnost
1 7 196 1
0,5 % 3,4 % 95,6 % 0,5 %
205
100 %
Graf 7 Transplantace orgánu v rodině
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) se 1 respondent (0,5 %) setkal s transplantací v rodině od rodinného příslušníka, 7 respondentů (3,4 %) se setkalo s transplantací v rodině od neznámého dárce, 196 respondentů (95,6 %) se s transplantací v rodině nesetkalo a 1 respondent (0,5 %) odpověděl „NEVÍM”.
36
Otázka 5 Setkal(a) jste se s dárcovtsvím orgánů ve Vašem okolí? Tabulka 8 Dárcovtsví orgánů v okolí
SETKAL(A) JSTE SE S DÁRCOVSTÍM ORGÁNŮ
absolutní četnost
relativní četnost
ANO
50
24,4 %
NE
155
75,6 %
celkem
205
100 %
Graf 8 Dárcovtsví orgánů v okolí
S dárcovtsvím orgánů se ve svém okolí setkalo z celkové počtu 205 respondentů (100 %) 50 respondentů (24,4 %), 155 respondentů (75,6 %) se s dárcovtsvím v okolí nesetkalo.
37
Otázka 6 Setkal(a) jste se s transplantací ve Vašem okolí? Tabulka 9 transplantace orgánů v rodině
SETKAL(A) JSTE SE S TRANSPLANTACÍ VE absolutní četnost VAŠEM OKOLÍ
relativní četnost
ANO
76
37,1 %
NE
129
62,9 %
celkem
205
100 %
Graf 9 Transplantace orgánů v okolí
S transplantací orgánů ve svém okolí se z celkového počtu 205 respondentů (100 %) se setkalo 76 respondentů (37,1 %) a 129 respondentů (62,9 %) se s transplantací orgánů ve svém okolí nesetkalo.
38
Otázka 7 Z jakého důvodu, jste se začal(a) zajímat o dárcovství orgánů? Tabulka 10 Důvody zájmu o dárcovství orgánů
Z JAKÉHO DŮVODU JSTE SE ZAČAL(A) absolutní četnost ZAJÍMAT O DÁRCOVSTVÍ ORGÁNŮ rodinná záleţitost 14 vliv okolí 23 slyšel(a) jsem o tom 102 nezajímám se 62 jiné 1 slyšel(a) jsem o tom, vliv okolí 1 slyšel(a) jsem o tom, náplň mé práce 1 jen kdyţ něco vidím nebo slyším 1 celkem 205
relativní četnost 6,8 % 11,2 % 49,8 % 30,2 % 0,5 % 0,5 % 0,5 % 0,5 % 100 %
Graf 10 Důvody zájmu o dárcovství orgánů
O dárcovství orgánů se začalo z celkového počtu 205 respondentů (100 %) díky rodinné záleţitosti zajímat 14 respondentů (6,8 %), z vlivu okolí 23 respondentů (11,2 %), 102 respondentů (49,8 %) se začali zajímat, aţ kdyţ o tom slyšeli, 62 respondentů (30,2 %) se nezajímá. Po jednom respondentu (0,5 %) uvedli, ţe se začali zajímat, aţ kdyţ o tom slyšeli, vlivem okolí, je to náplní práce a jen kdyţ něco viděli nebo slyšeli. 39
Otázka 8 Kde jste získal(a) informace o dárcovství orgánů? Tabulka 11 Zdroje informací o dárcovství orgánů
KDE JSTE ZÍSKAL(A) INFORMACE O DÁRCOVTSVÍ ORGÁNŮ televize tisk internet propagační materiál nemám informace jiné televize, internet televize, tisk televize, tisk, internet televize, tisk, internet, propagační materiál televize, internet, propagační materiál zaměstnání televize, tisk, propagační materiál škola tisk, internet přátelé televize, tisk, internet, učebnice rodina televize, tisk, škola celkem
absolutní četnost
relativní četnost
84 12 13 8 38 5 5 12 14
41,0 % 5,9 % 6,3 % 3,9 % 18,4 % 2,4 % 2,4 % 5,9 % 6,8 %
2
1,0 %
1 1
0,5 % 0,5 %
3 1 1 2
1,5 % 0,5 % 0,5 % 1,0 %
1 1 1 205
0,5 % 0,5 % 0,5 % 100 %
40
Graf 11 Zdroje informací o dárcovství orgánů
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) získalo 84 respondentů (41 %) informace o dárcovství orgánů díky televizi, 12 respondentů (6 %) díky tisku, 13 respondentů (7 %) díky internetu, 8 respondentů (5,9 %) díky propagačním materiálům. 38 respondentů (18,5 %) nemá ţádné informace o dárcovství orgánů. Přibliţně shodný počet oslovených respondentů získalo informace z internetu, tisku, propagačních materiálů, od přátel, od rodiny, ve škole, v zaměstnání. 41
Otázka 9 Z jakého zdroje byste chtěl(a) více informací o dárcovství orgánů? Tabulka 12 Zdroje, z kterých by chtěli respondenti více informací
Z JAKÉHO ZDROJE BYSTE CHTĚL(A) VÍCE INFORMACÍ O DÁRCOVSTVÍ ORGÁNŮ propagační materiál kampaně televize tisk internet jiné všechny moţnosti kampaně, internet kampaně, tisk televize, internet propagační materiál, televize, internet nemám zájem o informace televize, tisk lékaři, vláda kampaně, televize kampaně, televize, internet kampaně, propagační materiál propagační materiál, tisk, internet tisk, internet propagační materiál, televize, tisk, internet propagační materiál, televize propagační materiál, internet televize, tisk, internet propagační materál, tisk propagační materiál, televize, tisk celkem
absolutní četnost
relativní četnost
32 20 55 17 36 6 3 1 1 2
15,5 % 9,7 % 26,7 % 8,3 % 17,5 % 2,9 % 1,5 % 0,5 % 0,5 % 1,0 %
1
0,5 %
4 7 1 1
2,0 % 3,4 % 0,5 % 0,5 %
2
1,0 %
4
2,0 %
3 1
1,5 % 0,5 %
1
0,5 %
2
1,0 %
2 1 1
1,0 % 0,5 % 0,5 %
1 205
0,5 % 100 %
42
Graf 12 Zdroje, z kterých by chtěli respondenti více informací
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) by chtělo více informací o dárcovství orgánů 32 respondentů (15,6 %) z propagačních materiálů, 20 respondentů (9,8 %) by chtělo více informací z kampaní. 55 respondentů (26,8 %) z televize, 17 respondentů (8,3 %) z tisku. 36 respondentů (17,6 %) z internetu. Poté respondenti po jednom, dvou, třech odpovídali kombinací uvedených moţností. Přibliţně shodný počet oslovených respondentů by chtělo více informací kombinací moţností, od lékařů a vlády.
43
Otázka 10 V České republice je právně zakotven předpokládaný souhlas s odběrem orgánů po smrti. Slyšel(a) jste o tom? Tabulka 13 Znalost předpokládaného souhlasu
SLYŠEL(A) JSTE, ŢE V ČESKÉ REPUBLICE JE PRÁVNĚ absolutní četnost ZAKOTVEN PŘEDPOKLÁDANÝ SOUHLAS
relativní četnost
ANO
127
62,0 %
NE
78
38,0 %
celkem
205
100 %
Graf 13 Znalost předpokládaného souhlasu
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) slyšelo o předpokládaném souhlasu, který je v České republice právně zakotven 127 respondentů (62 %), 78 respondentů (38 %) o předpokládaném souhlasu neslyšelo.
44
Otázka 11 Víte, jaké jsou všeobecné podmínky dárcovství orgánů? Tabulka 14 Znalost všeobecných podmínek
VÍTE, JAKÉ JSOU VŠEOBECNÉ PODMÍNKY DÁRCOVSTVÍ ORGÁNŮ
absolutní četnost
relativní četnost
ano
33
16,1 %
ne
172
83,9 %
celkem
205
100 %
Graf 14 Znalost všeobecných podmínek
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) zná všeobecné podmínky dárcovství orgánů 33 respondentů (16,1 %), 128 respondentů (83,9 %) všeobecné podmínky nezná.
45
Otázka 12 Víte, co znamená Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů? Tabulka 15 Znalost Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů
VÍTE, CO ZNAMENÁ Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů ano pouze jsem o tom slyšel(a), ale přesně nevím nevím celkem
absolutní četnost
relativní četnost
34
16,6 %
69 102
33,7 % 49,7 %
205
100 %
Graf 15 Znalost Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) ví, co je to Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů 34 respondentů (16,6 %), 69 respondentů (33,7 %) o něm pouze slyšelo, ale přesně neví, 102 respondentů (49,8 %) neví, co registr znamená. 46
Otázka 13 Jste v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů? Tabulka 16 Evidence v registru
MUŢI ŢENY celkem JSTE V absolutní relativní absolutní relativní absolutní relativní NÁRODNÍM četnost četnost četnost četnost četnost četnost REGISTRU ano uvaţuji o zapsání nikdy jsem o tom neslyšel(a)
0
0%
0
0%
0
0%
0
0%
3
2,7 %
3
1,5 %
16
17,4 %
16
14,1 %
32
15,6 %
ne
76
82,6 %
94
83,2 %
170
82,9 %
celkem
92
100 %
113
100 %
205
100 %
Graf 16 Evidence v registru
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) není ani jeden respondent, který je evidován v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. O zapsání do registru uvaţují 3 respondenti ţenského pohlaví (2,7 %) a ani jeden muţ. Shodný počet respondentů 16 muţů (17,4 %) a 16 ţen (14,1 %) nikdy o registru neslyšelo.
47
Otázka 14 Co si myslíte o informovanosti české veřejnosti o transplantacích a dárcovtsví? Tabulka 17 Názor na informovanost
MUŢI
ŢENY
celkem
NÁZOR NA absolutní relativní absolutní relativní absolutní relativní INFORMOčetnost četnost četnost četnost četnost četnost VANOST
vysoká úroveň dostatečná nedostatečná nevím
3 22 46 21
3,3 % 23,9 % 50,0 % 22,8 %
1 18 58 36
1,0 % 15,9 % 51,3 % 31,8 %
4 40 104 57
2,0 % 19,5 % 50,7 % 27,8 %
celkem
92
100 %
113
100 %
205
100 %
Graf 17 Názor na informovanost
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) byli 4 respondenti (2 %) z toho 3 muţi (1,5 %) a 1 ţena (0,5 %) toho názoru, ţe česká veřejnost je informována na vysoké úrovni. 40 respondentů (19,5 %) z toho 22 muţů (10,7 %) a 18 ţen (8,8 %) je názoru, ţe je informovanost dostatečná. 104 respondentů (50,7 %) z toho 46 muţů (22,4 %) a 58 ţen (28,3 %) povaţuje informovanost nedostatečnou. 57 respondentů (27,8 %) z toho 21 muţů (10,2 %) a 36 ţen (17,6 %) neví jaká je informovanost.
48
Otázka 15 Jak hodnotíte úroveň transplantací v České republice? Tabulka 18 Úroveň transplantací MUŢI ŢENY celkem ÚROVEŇ TRANSPLANTACÍ absolutní relativní absolutní relativní absolutní relativní V ČESKÉ četnost četnost četnost četnost četnost četnost REPUBLICE
vysoká úroveň
40
43,5 %
47
41,6 %
87
42,4 %
průměrná
45
48,9 %
54
47,8 %
99
48,3 %
nedostatečná
5
5,4 %
11
9,7 %
16
7,8 %
nevím
2
2,2 %
1
0,9 %
3
1,5 %
celkem
92
100 %
113
100 %
205
100 %
Graf 18 Úroveň transplantací
Z celkového počtu 205 respondentů (100 %) bylo 87 respondentů (42,4 %), z toho 40 muţů (19,5 %) a 47 ţen (22,9 %) toho názoru, ţe úroveň transplantací u nás je na vysoké úrovni. 99 respondentů (48,3 %) z toho 45 muţů (22 %) a 54 ţen (26,3 %) je názoru, ţe je úroveň průměrná. 16 respondentů (7,8 %) z toho 5 muţů (2,4 %) a 11 ţen (5,4 %) povaţuje úroveň nedostatečnou. 3 respondenti (1,5 %) z toho 2 muţi (1 %) a 1 ţena (0,5 %) neví jaká je úroveň. 49
4 Diskuze Třeška (2002) uvádí, ţe orgány a tkáně od ţivého dárce jsou mnohem výhodnější a to z důvodu méně častých komplikací po transplantaci a delší funkčností štěpu. Problematika spočívá v poměru počtu čekatelů, kterých je mnohem vyšší počet neţ vhodných dárců. Z výzkumné práce jsem došla k závěru, ţe 22,4 % respondentů by bez váhání darovalo vlastní orgán, rodinným příslušníkům by darovalo orgán 36,6 % respondentů, darovat orgán by váhalo 34, 6 % respondentů. Třeška (2002) dále uvádí, ţe v České republice je transplantační léčba na vysoké úrovni s úspěšnými výsledky. Z výzkumné práce jsem došla k závěru, ţe 42,4 % respondentů povaţuje úroveň transplantací v České republice na vysoké úrovni. 48,3 % respondentů je názoru, ţe je úroveň průměrná. 7,8 % respondentů povaţuje úroveň za nedostatečnou. 2 % respondentů neví jaká je úroveň. Munzarová (2005) uvádí vhodnost edukování široké veřejnosti k rozhodnutí pro darování tkání a orgánů po své smrti. Problematikou je nedostatečná informovanost veřejnosti a minimální motivace k takovému rozhodnutí. V dnešní moderní době váznou směrem k veřejnosti informace o transplantacích a dárcovství. V České republice existuje Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, ale je velmi znepokojivé, ţe většina veřejnosti nemá ponětí o svém předpokládaném souhlasu ani o registru. Z výzkumné práce jsem došla k závěru, ţe mnohokrát o dárcovství orgánů uvaţovalo 21 % respondentů, jen jednou uvaţovalo o dárcovství 13,7 % respondentů a nikdy nad dárcovstvím neuvaţovalo 65,4 % respondentů. Pafko (2008) ve své publikaci uvádí kontraindikace dárcovství. Z medicínského hlediska je to neznámá příčina úmrtí a neznámá doba zástavy krevného oběhu, AIDS, HIV pozitivita, septický stav, infekční nemoci, hepatitida B a C, extrakraniální nádory, metastázy a systémová onemocnění, přičemţ věk, diabetes mellitus, hypertenze spadají do relativních kontraindikací. Z legislativního hledisko je to nesouhlas za ţivota s odběrem tkání a orgánů, pokud nelze provést pitva z důvodu trestného činu a úmrtí při výkonu trestu odnětí svobody. Z výzkumné práce jsem došla k závěru, ţe 16,1 % respondentů zná všeobecné podmínky dárcovství a 83,9 % respondentů všeobecné podmínky nezná. 50
Ostříţek, Man a Schelle (2004) ve své publikace uvádí, ţe člověk, který si nepřeje darovat po smrti své orgány, musí být evidován v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Z výzkumné práce jsem došla k závěru, ţe 16,6 % ví, co je to Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, 33,7 % respondentů o něm pouze slyšelo, ale přesně neví, 49,8 % respondentů neví, co registr znamená. Z celkového počtu 205 respondentů není ani jeden respondent, který je evidován v registru. O zapsání do registru uvaţují 3 ţeny a ani jeden muţ.
4.1 Návrh řešení a doporučení pro praxi Informovanost a edukace široké veřejnosti Česká transplantační medicína je srovnatelná se světovými transplantačními centry. Transplantace jsou na vysoké úrovni, nové metody a moţnosti léčby směřují stále kupředu. Z výzkumu vyplynulo, ţe informovanost není na takové úrovni, na které by měla být. Základem pro zlepšení postoje veřejnosti k otázce dárcovství je osvěta a vysoká informovanost legislativních aspektů. Směrem k široké veřejnosti by měly směřovat informace o transplantacích, podmínkách dárcovství, předpokládaném souhlasu a Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Informace a propagační materiály by měly být všeobecně dostupné a pro širokou veřejnost přehledné a srozumitelné. Roli edukátorů by měli mít lékaři a odborní pracovníci, mladší populace by se měla s touto problematikou seznámit jiţ během studia. Mezi hlavními prostředky vzdělávání a informování společnosti by měla být televize, tisk, odborné internetové stránky, propagační a edukační materiály, kampaně a různé projekty. Propagační a edukační materiály bych umístila do zdravotnických zařízení. Kampaně a projekty by bylo moţné spolufinancovat v rámci České republiky nebo Evropské unie.
51
5 Závěr Hlavní cíl bakalářské práce je zaměřen na zjištění přístupu laické veřejnosti k otázce vlastního dárcovství. Vedlejšími cíli bylo zjistit, nakolik se zajímá laická veřejnost o dárcovství, zda veřejnost zná právní předpisy spojené s dárcovstvím a názor veřejnosti na informovanost a úroveň transplantací a dárcovství. Po zpracování statistických dat z výzkumného šetření se mi naskytl jistý náhled na danou problematiku.
Cíl 1 ‒ Zjistit, jaký je přístup laické veřejnosti k otázce vlastního dárcovství. Z výzkumného šetření jsem zjistila, ţe nikdy o dárcovství orgánů nepřemýšlel přibliţně shodný počet ţen a muţů, celkově 65,4 %. Mnohokrát uvaţoval o dárcovství také přibliţně shodný počet muţů a ţen, celkově 21 %. Jen jednou za ţivot uvaţovalo o dárcovství 13,7 % muţů a ţen. V případě rozhodnutí darovat vlastní orgán nevědělo více ţen (20,5 %) a muţi by váhali v 14,1 %. Pouze rodinným příslušníkům by darovalo vlastní orgán přibliţně shodný počet muţů i ţen, celkově 36,6 %. Určitě by darovalo vlastní orgán také přibliţně shodný počet muţů i ţen, 22,4 %. Nedarovalo by vlastní orgán 2 % muţů a 4,4 % ţen. 97,6 % respondentů se s darováním orgánu v rodině nikdy nesetkalo. 95,6 % se s transplantací orgánu v rodině nikdy nesetkalo (tabulky a grafy 4‒7).
Hypotéza 1 ‒ Předpokládám, ţe ţeny mají kladnější přístup k darování vlastních orgánů neţ muţi. K darování vlastních orgánů mají oslovené ţeny i muţi přibliţně stejný přístup. Hypotéza 1 se nepotvrdila.
Cíl 2 ‒ Zjistit, nakolik se zajímá laická veřejnost o dárcovství. 24,4 % respondentů se s dárcovtsvím orgánů v okolí setkalo a 75,6 % se s dárcovtsvím v okolí nesetkalo. 37,1 % respondentů se s transplantací ve svém okolí setkalo a 62,9 % se s transplantací orgánů ve svém okolí nesetkalo.
52
O dárcovství orgánů se začalo díky rodinné záleţitosti zajímat 6,8 % respondentů, z vlivu okolí 11,2 % respondentů, 49,8 % respondentů se začalo zajímat, aţ kdyţ o tom slyšeli, 30,2 % respondentů se o dárcovství orgánů nezajímá (tabulky a grafy 8‒12).
Hypotéza 2 ‒ Předpokládám, ţe většina oslovených respondentů se o dárcovství nezajímá. Z oslovených respondentů odpovědělo 30,2 %, ţe se o dárcovství orgánů nezajímá a 69,8 % respondentů se začalo zajímat, aţ poté, co k tomu dostali nějaký podnět. Hypotéza 2 se částečně potvrdila.
Cíl 3 ‒ Zjistit, zda laická veřejnost zná právní předpisy spojené s dárcovstvím. O předpokládaném souhlasu slyšelo 62 % respondentů, 38 % respondentů o předpokládaném souhlasu neslyšelo. 16,1 % respondentů zná všeobecné podmínky dárcovství orgánů, 83,9 % respondentů všeobecné podmínky nezná. 16,6 % respondentů ví, co je to Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. 33,7 % respondentů o registru pouze slyšelo, ale přesně neví, co znamená, 49,8 % respondentů netuší, co registr znamená. Ani jeden z oslovených respondentů nebyl evidován v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. O zapsání do registru uvaţují 3 ţeny (1,5 %) a ani jeden muţ (tabulky a grafy 13‒16).
Hypotéza 3 ‒ Předpokládám, ţe oslovení respondenti neznají právní předpisy spojené s dárcovstvím. 83,9 % respondentů nezná všeobecné podmínky dárcovství orgánů a 83,5 % oslovených respondentů neví, co je to Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Hypotéza 3 se potvrdila.
53
Cíl 4 ‒ Zjistit, názor laické veřejnosti o informovanosti a úrovni transplantací a dárcovství. 2 % respondentů je toho názoru, ţe je česká veřejnost informována na vysoké úrovni. 19,5 % respondentů si myslí, ţe je informovanost dostatečná a 50,7 % respondentů povaţuje informovanost za nedostatečnou. 42,4 % respondentů je názoru, ţe úroveň transplantací v České republice je na vysoké úrovni. 48,3 % respondentů si myslí, ţe je úroveň průměrná a 7,8 % respondentů povaţuje úroveň za nedostatečnou (tabulky a grafy 17‒18).
Hypotéza 4 ‒ Předpokládám, ţe většina oslovených respondentů ohodnotí informovanost týkající se dárcovství jako nedostatečnou. Více jak polovina oslovených respondentů povaţuje informovanost české veřejnosti za nedostatečnou. Hypotéza 4 se částečně potvrdila.
Hypotéza 5 ‒ Předpokládám, ţe pro většinu oslovených respondentů budou transplantace v České republice na vysoké úrovni. Méně jak polovina oslovených respondentů je přesvědčená, ţe transplantace v České republice jsou na vysoké úrovni. Necelá polovina je povaţuje za průměrné. Hypotéza 5 se nepotvrdila. V teoretické části práce jsem se zabývala transplantacemi v obecné a speciální rovině. Popsala jsem transplantační legislativu, jak probíhá koordinace odběrů a transplantací, vyhledávání dárců a náleţitosti čekací listiny. Zmínila jsem se i moţných kontraindikacích dárcovství. Speciální část byla věnována průběhu a náleţitostem transplantací orgánů. Dále byla zaměřena na legislativní a etické aspekty, právní úpravu, národní registry a informované souhlasy. Těmto aspektům jsem kladla velkou váhu a pozornost. Důleţitou a nezastupitelnou rolí by měla být osvěta a zpřístupnění informací o dárcovství a transplantacích široké veřejnosti. Praktická část byla realizována formou dotazníkového šetření a cílem bylo zjištění přístupu laické veřejnosti k otázce vlastního dárcovství. Výzkum byl uskutečněn pomocí 205 oslovených respondentů z široké veřejnosti.
54
V dnešní době jsou transplantace hodně medializované, ale směrem k veřejnosti stále váznou informace týkající se dárcovství a legislativních náleţitostí. Kaţdý člověk, by měl mít právo se svobodně rozhodnout a případně nesouhlasit s odběrem vlastních tkání a orgánů a znát postup, jak v tomto případě postupovat a zapsat se do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Dle mého osobního názoru, ale lidé, kteří jsou evidováni v tomto registru, by neměli mít právo v případě potřeby získat tkáň nebo orgán a to z toho důvodu, ţe není v rámci etiky správné v minimálním počtu vhodných orgánů, které přesahují moţnosti všech čekatelů, darovat orgán někomu, kdo by své orgány v případě potřeby odmítl darovat. Zpracování tématu transplantace a dárcovství bylo pro mě velkým přínosem, více jsem se seznámila s touto problematikou a dozvěděla se spoustu zajímavých informací z odborných kníţek, článků a časopisů. Na prvním místě je osvěta široké veřejnosti ve všech směrech, a pokud tato práce zaujme, nebyla snaha poukázat na danou problematiku beze smyslu.
55
6 Seznam pouţité literatury 1. CÍSAŘOVÁ, D., SOVOVÁ, O. Trestní právo a zdravotnictví. 2. vyd. Praha: Orac, 2004, 183 s. ISBN 80-861-9975-4. 2. FERKO, A. et al. Chirurgie v kostce: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2002, 596 s. ISBN 978-802-4702-308. 3. HOCH, J., LEFFLER, J. Speciální chirurgie: učebnice pro lékařské fakulty. 1. vyd. Praha: MAXDORF-JESSENIUS, 2001, 224 s. ISBN 80-859-1244-9. 4. KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 350 s. ISBN 978-802-4718-309. 5. MCMILLAN, B.. Velký ilustrovaný atlas lidského těla. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2009, 288 s. ISBN 978-80-256-0152-5. 6. MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 156 s. ISBN 80-247-1024-2. 7. NAVRÁTIL, L. et al. Vnitřní lékařství: pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 424 s. ISBN 978-802-4723-198. 8. OSTŘÍŢEK, T., MAN, V., SCHELLE, K. Právní úprava darování, odběrů a transplantací tkání a orgánů. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, 137 s. ISBN 80-864-3264-5. 9. PAFKO, P. Základy speciální chirurgie. 1. vyd. Praha: Galén, 2008, 385 s. ISBN 978-807-2624-027. 10. POLICAR, R. Zdravotnická dokumentace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 224 s. ISBN 978-802-4723-587. 11. POKORNÝ, J. Urgentní medicína. 1. vyd. Praha: Galén, 2004, 547 s. ISBN 80726-2259-5. 12. SLEZÁKOVÁ, L.. Ošetřovatelství v chirurgii II. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 300 s. ISBN 978-802-4731-308. 13. ŠAFRÁNKOVÁ, A., NEJEDLÁ, M. Interní ošetřovatelství II. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006, 211 s. ISBN 80-247-1777-8. 14. ŠVOJGROVÁ, M., KOZA, V., HAMPLOVÁ, A. Transplantace kostní dřeně: průvodce Vaší léčbou. 1. vyd. Plzeň: F.S. Publishing nákladem Nadace pro transplantace kostní dřeně, 2006, 127 s. ISBN 80-903-5602-8.
56
15. TŘEŠKA, V.. Transplantologie pro mediky. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 125 s. ISBN 80-246-0331-4. 16. VALENTA, J. et al. Základy chirurgie. 2. vyd. Praha: Galén, 2007, 277 s. ISBN 9788024613444 (KAROLINUM). 17. WAY, L. et al. Současná chirurgická diagnostika a léčba II. 1. vyd. Překlad František Antoš, Miloš Hájek. Praha: Grada, 1998, 880 s. ISBN 80-716-9397-9. Článek: 18. NĚMEC, P. Etické otázky transplantace orgánů. Vnitřní lékařství. 2002, roč. 48, č. 7, 667 - 670. ISSN 1801-7592. Elektronické zdroje: 19. Zákon 372 ze dne 6. listopadu 2011 o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních sluţbách). In: Sbírka zákonů č. 372 / 2011. [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.zcu.cz/fzs/kaz/documents/Zxkon_x._3722011_Sb._o_zdrav._sluxbxch.pdf
57
7 Seznam příloh Příloha 1 ‒ Dotazník Příloha 2 ‒ Protokol o zjištění smrti Příloha 3 ‒ Vyjádření o nesouhlasu s posmrtným odběrem tkání a orgánů pro účely evidence nesouhlasících osob v registru
58
Příloha 1 Váţený respondente, dovoluji si Vás oslovit s prosbou o vyplnění krátkého dotazníku, který je anonymní a bude slouţit pouze ke zpracování mé závěrečné bakalářské práce na téma
Transplantace – otázka dárcovství na Vysoké škole polytechnické Jihlava, kde studuji obor Všeobecná sestra. Cílem mé práce je zjistit přístup veřejnosti k otázce vlastního dárcovství, znalost právních předpisů spojených s dárcovstvím orgánů a zájem veřejnosti o dárcovství orgánů. Vámi vyplněný dotazník bude velkým přínosem jak pro moji práci, tak pro osvícení této problematiky. Váš názor je velice důleţitý. Označte prosím zaškrtnutím vţdy Vámi zvolenou moţnost, v případě zájmu odpověď doplňte.
Pohlaví: □
ţena
□
muţ
Věk: □
20 – 34
□
35 – 44
□
45 – 54
□
55 – 70
□
71 a více
Doposud nejvyšší dokončené vzdělání: □ základní □ vyučen(a) □ střední s maturitou □ vysokoškolské 1. Uvaţoval(a) jste někdy o dárcovství orgánů? □ Ano, ale jen jednou □ Ano, mnohokrát □ Nikdy
59
2. Daroval(a) byste vlastní orgán? □ Ano, určitě □ Ano, ale pouze rodinným příslušníkům □ Nevím □ Ne □ Jiné………………………………………………………………............... 3. Je ve Vaší rodině někdo, kdo daroval orgán? □ Ano □ Ne
4. Je ve Vaší rodině někdo, kdo podstoupil transplantaci? □ Ano, od rodinného příslušníka □ Ano, od neznámého dárce □ Ne 5. Setkal(a) jste se s dárcovstvím orgánů ve Vašem okolí? □ Ano □ Ne 6. Setkal(a) jste se s transplantací ve Vašem okolí? □ Ano □ Ne 7. Z jakého důvodu jste se začal(a) zajímat o dárcovství orgánů? □ Rodinná záleţitost □ Vliv okolí □ Slyšel(a) jsem o tom (televize, tisk, internet, kampaň) □ Nezajímám se □ Jiné……………………………………………………………………………
60
8. Kde jste získal(a) informace o dárcovství orgánů? □ Televize □ Tisk □ Internet □ Propagační materiál □ Nemám informace □ Jiné……………………………………………………………………… 9. Z jakého zdroje byste chtěl(a) více informací o dárcovství orgánů? □ Propagační materiál □ Kampaně □ Televize □ Tisk □ Internet □ Jiné………………………………………………………………………
10. V České
republice
je
právně
zakotven
předpokládaný
souhlas
s dárcovstvím orgánů po smrti. Slyšel(a) jste o tom? □ Ano □ Ne 11. Víte jaké jsou všeobecné podmínky dárcovství orgánů? □ Ano □ Ne
12. Víte, co znamená Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů? □ Ano □ Pouze jsem o tom slyšel(a), ale přesně nevím □ Nevím
61
13. Jste v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů? □ Ano □ Uvaţují o zapsání do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů □ Nikdy jsem o tom neslyšel(a) □ Ne 14. Co si myslíte o informovanosti české veřejnosti o transplantacích a dárcovství? □ Na vysoké úrovni □ Dostatečná □ Nedostatečná □ Nevím Máte nějaké návrhy na zlepšení? ……………………………………………………………………………………………. 15. Jak hodnotíte úroveň transplantací v České republice? □ Na vysoké úrovni □ Průměrná □ Nedostatečná
Děkuji za vyplněný dotazník i za čas, který jste tomu věnoval(a).
Petra Bolechová
62
Příloha 2
63
64
65
Protokol o zjištění smrti. [online]. [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.ikem.cz/zivot2/protokol/pdf/protokol.pdf
66
Příloha 3
67
Vyjádření o nesouhlasu s posmrtným odběrem tkání a orgánů pro účely evidence nesouhlasících
osob
v
registru.
[online].
[cit.
2012-05-19].
Dostupné
z:
http://www.nrod.cz/
68