VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Hipoterapie a její využití u dětí s dětskou mozkovou obrnou bakalářská práce
Autor: Kateřina Rothanzlová Vedoucí práce: Mgr. Jaroslava Kníţková Jihlava 2012
Anotace Bakalářská práce se zabývá hipoterapií a jejím vyuţitím u dětí s dětskou mozkovou obrnou. Teoretická část charakterizuje hipoterapii, její historii ve světě i u nás, její vyuţití, indikace a kontraindikace, českou hiporehabilitační společnost. Dále charakterizuje dětskou mozkovou obrnu, její příčiny a vznik, formy, alternativní způsoby léčby a farmakologickou léčbu. Praktická část se věnuje zmíněné problematice zaměřené na informovanost studentů Vysoké školy polytechnické Jihlava. Její součástí je vyhodnocení výzkumu v grafické a slovní podobě.
Klíčová slova Hipoterapie, historie, vyuţití, indikace, kontraindikace, dětská mozková obrna, vznik, příčiny, formy, nefarmakologická a farmakologická léčba.
Annotation The bachelor thesis deals with a hippotherapy and its use for children with a polio. Theoretical part defines the hippotherapy, its history in the world and in our country, its use, indications and contraidications, czech hipporehabilitative society. Then it describes the polio, causes of the disease, the forms, the alternative ways of treatment and pharmacological treatment. Practical part pursue previously mentioned issue focused on foreknowledge of students of College of Polytechnics Jihlava. Evaluation of the research in graphic and verbal form is included.
Key words Hippotherapy, history, use, indication, polio, origin, causes, forms, non-pharmacological and pharmacological treatment.
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce Mgr. Jaroslavě Kníţkové za cenné rady, odborné vedení, trpělivost a vstřícný přístup. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za zázemí a podporu, kterou mi při studiu a psaní bakalářské práce poskytovali. Mé poděkování patří téţ všem respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.
Obsah Teoretická část ...........................................................................................................8 1.1 Úvod..................................................................................................................8 1.2 Cíle a hypotézy ...............................................................................................10 2 Hiporehabilitace ...................................................................................................... 11 2.1 Vymezení pojmů ............................................................................................. 11 2.2 Historie hiporehabilitace .................................................................................12 2.2.1 Hiporehabilitace ve světě ........................................................................12 2.2.2 Hiporehabilitace u nás ............................................................................13 2.3 Česká hiporehabilitační společnost .................................................................14 2.4 Co je to hiporehabilitace? ...............................................................................14 2.5 Kde hiporehabilitace pomáhá .........................................................................15 2.6 Indikace a kontraindikace hiporehabilitace ....................................................15 2.6.1 Indikace ...................................................................................................16 2.6.2 Kontraindikace ........................................................................................16 2.6.2.1 Absolutní kontraindikace ....................................................................17 2.6.2.2 Kontraindikace ze strany pacienta ......................................................17 2.6.2.3 Kontraindikace ze strany koně ............................................................18 2.7 Bezpečnost při hipoterapii ..............................................................................18 2.8 Tým provádějící hipoterapii............................................................................18 2.8.1 Struktura terapeutické jednotky ..............................................................18 2.8.2 Vedení koně.............................................................................................19 2.9 Polohy na koni ................................................................................................19 2.10 Hiporehabilitace ..............................................................................................19 2.10.1 Účinné faktory hiporehabilitace..............................................................20 2.10.1.1 Nespecifické........................................................................................20 2.10.1.2 Specifické............................................................................................20 2.11 Ovlivnění osobnosti ........................................................................................21 3 Dětská mozková obrna (DMO) ...............................................................................22 3.1 Vysvětlení pojmu dětská mozková obrna .......................................................22 3.1.1 Úvod........................................................................................................22 3.2 Dítě s DMO a jeho rodina ...............................................................................26 3.2.1 Strategie zvládání stresu .........................................................................26 3.3 Postiţené dítě jako ,,trest či výzva“? ..............................................................27 3.4 Poučky pro rodiče ...........................................................................................27 3.5 Příčiny vzniku DMO .......................................................................................28 3.6 Formy DMO ...................................................................................................29 3.6.1 Hemiparetická forma ..............................................................................29 3.6.1.1 Kongenitální hemiparéza ....................................................................29 3.6.1.2 Získaná hemiparéza ............................................................................30 3.6.2 Bilaterální spastické formy DMO ...........................................................30 3.6.2.1 Diparetická forma DMO .....................................................................30 3.6.2.2 Ataktická diparéza ..............................................................................30 3.6.2.3 Triparetická forma ..............................................................................31 3.6.2.4 Kvadruparéza ......................................................................................31 3.6.3 Dyskinetická forma DMO ......................................................................31 3.6.3.1 Hyperkinetická forma .........................................................................32 3.6.3.2 Dystonická forma ................................................................................32 3.6.3.3 Smíšená dystonicko-hyperkinetická forma .........................................32 1
3.6.4 Cerebelární forma DMO .........................................................................32 3.6.5 Smíšené formy DMO ..............................................................................33 3.7 Péče o děti s DMO ..........................................................................................33 3.8 Problematika DMO v dospělém věku .............................................................33 3.8.1 Zdravotní problémy ................................................................................33 3.8.2 Vzdělání a následná práce.......................................................................34 3.8.3 Sociální problematika .............................................................................34 3.9 Léčba ...............................................................................................................34 3.9.1 Terapeutický tým ....................................................................................35 3.9.2 Léčebné pohybové prostředky rehabilitace ............................................35 3.9.2.1 Léčebná tělesná výchova ....................................................................36 3.9.3 Ortopedická léčba ...................................................................................36 3.9.4 Alternativní způsoby léčby .....................................................................37 3.9.5 Farmakoterapie .......................................................................................37 3.9.6 Komunikace a logopedická léčba ...........................................................37 3.9.7 Problémy s příjmem potravy...................................................................38 3.9.8 Poruchy učení .........................................................................................38 3.10 Edukace dětí s DMO .......................................................................................38 4 Praktická část ...........................................................................................................39 4.1 Metodika výzkumné práce ..............................................................................39 4.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ........................39 4.3 Průběh výzkumu .............................................................................................40 4.4 Zpracování získaných dat ...............................................................................40 4.5 Výsledky výzkumu .........................................................................................41 4.6 Vyhodnocení cílů ve vztahu k hypotézám ......................................................55 4.7 Diskuze ...........................................................................................................58 4.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi...............................................................59 5 Závěr ........................................................................................................................60 Seznam pouţité literatury ...............................................................................................62 Internetové zdroje ...........................................................................................................63 Seznam příloh .................................................................................................................63
1 Teoretická část 1.1 Úvod Za téma mé bakalářské práce jsem si vybrala téma ,,Hipoterapie a její vyuţití při léčbě dětské mozkové obrny“, protoţe mě toto téma velice zaujalo a v dnešní době, kdy dochází k rozmachu této metody, by měla být veřejnost ale i zdravotnický personál dobře informován o moţnostech této léčby. Bakalářská práce se skládá z části teoretické a praktické. V teoretické části jsem se zaměřila na definici hipoterapie, historii této metody jak u nás tak ve světě, informace o České hiporehabilitační společnosti, dále i kdo je oprávněn tuto metodu provozovat a poskytovat. Zaměřila jsem se i na indikace a kontraindikace této léčby. K další části teoretické práce patří dětská mozková obrna, kde jsem se zaměřila na definici, příčiny vzniku, formy, léčbu, problematika dospívání a alternativní způsoby léčby. Hiporehabilitace je komplexní multidisciplinární rehabilitační metoda pomocí koně, ve smyslu biopsychosociální terapie (Babiaková, Marková, Venglářová, 2006). Působí na klienta pomocí pohybových impulzů, které vznikají při koňské chůzi. Pomocí těchto impulzů zde dochází k vytváření trojrozměrných pohybů, které se skládají z pohybů nahoru a dolů, vpřed a vzad (Votava a kolektiv, 2005). Dále se také můţe pouţít preventivně tam, kde z důvodu onemocnění dochází k degeneraci či přerušení nervových drah řídících pohyb (Lantelme, Smíšková, 2009). Je to systém léčby či opatření, zaměřené na obnovení ztráty funkce, zmírnění, minimalizování
či
odstranění
psychologického,
fyziologického,
mentálního
či sociálního handicapu (Hollý, Horňáček, 2005 ). Dětská mozková obrna patří mezi neurovývojová onemocnění. Toto onemocnění způsobuje virus, napadající motorické nervové buňky v mozku a v míše.
8
Dětská mozková obrna není onemocnění ani nakaţlivé a ani dědičné. Postihuje motorický systém, sestupná nervová vlákna z motorické kůry a často se spojuje s neurokongitivními, senzorickými a senzitivními lézemi. Nejvýraznější jsou alterace na muskolo-skeletárním systému. Zvýšené napětí svalů omezuje normální hybnost, nedovoluje samostatně sval protahovat, proto výsledkem je nucené drţení, porucha růstu svalů a vznik kontraktur, deformit kloubů a kostí (Kraus, 2005). Označení dětská vyjadřuje období, ve kterém nemoc vzniká, pojem mozková vyjadřuje skutečnost, ţe příčina poruchy je v mozku a pojem obrna označuje, ţe jde o nemoc způsobující poruchu hybnosti těla (Long, 2006).
9
1.2 Cíle a hypotézy Cíl č. 1 Zjistit, jaká je informovanost o léčbě pomocí hipoterapie. Hypotézy vztahující se k cíli č. 1 1. Informovanost o této léčbě je mezi respondenty dobrá. 2. Respondenti ví o moţnosti této léčby ve svém okolí. 3. Respondenti ví, ţe tato léčba je velice prospěšná. 4. Respondenti ví o tom, ţe není speciální vzdělání pro formu této léčby.
Cíl č. 2 Zjistit, jaká je informovanost o dětské mozkové obrně. Hypotézy vztahující se k cíli č. 2 5. Informovanost o tomto onemocnění je dobrá. 6. Respondenti ví, jaký je odborný název pro dětskou mozkovou obrnu. 7. Respondenti ví, jak toto onemocnění vzniká. 8. Respondenti ví, jaké jsou moţnosti léčby tohoto onemocnění. 9. Respondenti ví o stacionářích ve svém okolí.
10
2 Hiporehabilitace Z dostupných historických pramenů lze dovodit, ţe spolupráce člověka s koněm je velmi dávná a je spojena s potřebami člověka. Kůň pro člověka znamenal z počátku obţivu, tedy maso a jako vedlejší produkt kůţi. Později některé asijské kmeny začali chovat divoké koně a vyuţívali jejich vlastností. Dnes najdeme koně různých plemen a forem na všech kontinentech. Chov koní byl po staletí přizpůsobován různým účelům. Pro vlastnosti, jako je síla, vytrvalost, rychlost a učenlivost. Byl v jednotlivých etapách vývoje lidské společnosti vyuţíván k lovu zvěře, jako taţné zvíře v zemědělství, při přepravě osob a zboţí. Nemalou úlohu měl kůň jako válečný prostředek. V mírových dobách byly poloţeny základy i v chovu sportovních koní. V posledním desetiletí se však jeho uplatnění našlo i v léčbě člověka. Název hipoterapie pochází z řeckého slova „hippos“ coţ znamená kůň a slova ,,therapy“ označuje léčbu.
2.1 Vymezení pojmů Často dochází k záměně slova hipoterapie a hiporehabilitace. Pojmy vysvětleny v oficiálním slovníku České hiporehabilitační společnosti. Hipoterapie (HT) - označuje termín léčebného jeţdění na koni, je to metoda fyzioterapie. Hiporehabilitace (HR) – název pro všechny aktivity a terapie, kde se člověk postiţený/handicapovaný/se specifickými potřebami setkává s koněm. Hiporehabilitační kůň – kůň, který je speciálně vycvičen pro účely hiporehabilitace. Asistent – je to proškolená osoba, který pomáhá terapeutovi nebo cvičiteli. Cvičitel koní pro hipoterapii/hiporehabilitaci – osoba, která připravuje koně pro hipoterapeutické/hiporehabilitační účely. Vodič koně – je proškolená osoba, jenţ vede koně během léčebné lekce. Názvy či slovní spojení, které se během hipoterapie/hiporehabilitace nepouţívají : Hipoterapeut, koňský terapeut – tato profese, vzdělání či profesní licence neexistuje.
11
Hipolog – je osoba, která se zabývá oborem hipologie (nauka o koních), není to trenér ani cvičitel koní ( ČHS, 2009).
2.2 Historie hiporehabilitace 2.2.1
Hiporehabilitace ve světě
Určit přesné datum, odkdy koně pomáhali nejen zdravým lidem, ale i lidem se zdravotním postiţením či znevýhodněním, není jednoznačné. První zmínky o vlivu jízdy na koňském hřbetu se objevily jiţ ve spisech starořeckého lékaře Hippokrata z Kósu (5.st.př.n.l.). První písemně dochovaná zmínka, co se hiporehabilitace týká, jsou od římského lékaře Galéna z 2.st.n.l.. Dále nás nepřímo informuje o vyuţívání koně k léčbě i císař a filozof Marcus Aurelius (121-180 n.l.). Jízda na koni k utuţení zdraví i k jeho nápravě má dlouhou tradici jiţ od dob renesance. Lipský profesor Samuel T. Quellmaz (1647–1759) jako první popsal pohyb jezdce a zavedl tak pojem ,,trojdimenzionálních kmitů“. Profesor se snaţil také o sestrojení přístroje, který měl nahradit ţivého koně – tzv. ,,reitmaschine“. Jedna z prvních písemných zmínek je spojena se Slovenskem. Významnou osobností upozorňující na terapeutickém jeţdění na koni byl osobní lékař císařovny Marie Terezie Van Swieten (1700-1772). Císařovna na doporučení svého lékaře opravdu tuto metodu vyuţívala. A právě v Bratislavě, kde měla letní sídlo, které bylo pravděpodobně z těchto důvodů rozšířené o velkou a malou francouzskou zahradu s jezdeckou halou. Na začátku 20. století byla jízda na koni jako prostředek léčby u mnohých onemocnění a doporučovala se jako „relaxans“ při neklidném ţivotě a vyčerpávající práci. Jízda na koni se pouţívala obecně k utuţení zdraví, později jako součást gymnastického programu – jako jedna z moţností tělesných cvičení. Rozvoj léčebného hiporehabilitace však zastavila druhá světová válka. V letech 1950 – 1960 se rozšířila hipoterapie jako metoda fyzioterapie pro postiţené epidemií poliomyelitis (dětská mozková obrna). Od počátku 60. let 20. století, se hipoterapie a parajezdectví začaly amatérsky rozvíjet. Vznikali organizace a společnosti, které se věnovali hiporehabilitaci.
12
Smyslem těchto organizací či společností bylo předávání zkušeností a znalostí, rozšířit všeobecné povědomí o vyuţití koní v léčbě a sportu u osob se zdravotním postiţením či znevýhodněním. V roce 1985 byla zaloţena mezinárodní organizace sdruţující všechny zájemce o tuto léčbu a obor - Riding for the Disabled International (RDI). Roku 1988 byla organizace přejmenována na FRDI - The Federation of Riding for the Disabled International. Tato organizace sdruţuje asociace, sdruţení, organizace ale i jednotlivce, kteří provádějí aktivity a terapie s pomocí koní z celého světa a napomáhá tak ve vývoji programů v
nových
oblastech.
Podporují
takto
vzdělávání
a
výzkum
v oboru
hipoterapie/hiporehabilitace, propagují zapojení koní do léčebných procesů osob s fyzickým, mentálním či duševním onemocněním. Tato federace se aktivně zapojuje do
ustanovení
mezinárodních
norem
bezpečnosti
a
kompetencí
v oboru
hipoterapie/hiporehabilitace a podporuje tím vysoké standardy pro ochranu a výcvik koní pro terapeutické účely. Většina zemí, která provozuje aktivity a terapie s pomocí koně, má svou národní zastřešující organizaci a i svůj systém vzdělávání (Hollý, Horňáček, 2005).
2.2.2
Hiporehabilitace u nás
První skromné začátky hipoterapie a hiporehabilitace v naší republice jsou datovány od roku 1947, zejména při léčbě pohybových poruch a mozkové obrně. V roce 1976 ,,Hucul Club“ ve Zmrzlíku u Prahy zahájil hipoterapii/hipoterapii ve spolupráci s profesorem Lewitem, jako první středisko ve střední Evropě. Dále se hipoterapie/hiporehabilitace rozšířila do rehabilitačního ústavu v Chuchelné u Opavy pro dětské pacienty. Následně se tato metoda léčby začala nabízet i v lázních Karviná-Darkov, Luţe-Košumberk a psychiatrických léčebnách Zbůch, Praha-Bohnice a na mnohých dalších. K rozvoji hipoterapie/hiporehabilitace pomohla i odborná podpora v oblasti hipoterapie/hiporehabilitace, jako například Doc. MUDr. František Véle, CSc., primář MUDr. Lubor Zahrádka, profesor Karel Lewit a Doc. PaedDr. Pavel Kolář.
13
Na začátku 90. let zavládlo i u nás nadšení pro léčbu pomocí koně. Profesionálové proto cítili potřebu se sdruţit a mezi sebou komunikovat. V roce 1991 byla zaloţena Česká hiporehabilitační společnost (ČHS), která jiţ v té době sdruţovala špičky v oboru. Náplň a názvosloví vzdělávacích kurzů byly přijaté z Německa. ČHS se stala členem FRDI a také poprvé v historii v roce 1991 byl český zástupce na mezinárodním kongresu v Dánsku. Roku 2006 ČHS zaštiťovalo 40 středisek provádějících hipoterapii/hiporehabilitaci a léčebně pedagogicko-psychologické jezdění (LPPJ) a téţ 160 individuálních zájemců. ČHS neprovádí garanci takto nabízených sluţeb (Lantelme, Smíšková, 2009).
2.3 Česká hiporehabilitační společnost Tato společnost byla zaloţena roku 1991. Je přidruţeným členem FRDI. Sídlo české hiporehabilitační společnosti je v areálu Psychiatrické léčebny Bohnice v Praze. Posláním ČHS je rozvoj, propagace a zkvalitňování metodiky hiporehabilitace, tedy všech aktivit a terapií s pomocí koní pro osoby se zdravotním znevýhodněním a specifickými potřebami. ČHS sdruţuje fyzioterapeuty, ergoterapeuty, lékaře, logopedy, psychology, zdravotní sestry, sociální pracovníky, pedagogy i jezdecké instruktory, všechny ty, kteří pracují s koňmi ve zdravotnictví, sociální sféře, pedagogice a parasportu. Významnou sloţku členské základny společnosti tvoří klienti a jejich rodinní příslušníci. V začátcích hiporehabilitace v ČR, v devadesátých letech minulého století, se rozšířil mezi laickou veřejností názor, ţe vlastnictví hodného koně kvalifikuje k jejímu provádění. Hiporehabilitace se na čas stala odkladištěm starých a opotřebovaných koní, kteří si měli na sebe takto vydělat. V současnosti se tento obor dopracoval k profesionálně prováděným sluţbám s vysoce specifickými poţadavky na znalosti a zkušenosti provozovatelů. (Lantelme, Smíšková, 2009).
2.4 Co je to hiporehabilitace? Hiporehabilitace je komplexní multidisciplinární rehabilitační metoda pomocí koně, ve smyslu biopsychosociální terapie (Babiaková, Marková, Venglářová, 2006).
14
Základním principem hipoterapie je sloučení psychoterapie a fyzioterapie, které navzájem působí na klienta. Hiporehabilitace působí na klienta pomocí pohybových impulzů, které vznikají při koňské chůzi. Pomocí těchto impulzů zde dochází k vytváření trojrozměrných pohybů, které se skládají z pohybů nahoru a dolů, vpřed a vzad. Člověk na koni sedí či zaujímá jinou, dle jeho moţností odpovídající polohu. Při tomto pohybu dochází k podráţdění centrálního nervového systému – mozku. Mozek musí zpracovat nejen vjemy o změnách, které vzniknout při kontaktu s koňským hřbetem, ale i rozeslat rozkazy k tomu, aby organizmus reagoval správně (Votava a kolektiv, 2005). Protoţe má kůň velmi podobný typ pohybu chůze jako člověk, nutí tak centrální nervový systém pohybově nemocného člověka zpracovat a vysílat impulzy, které by za standardních okolností vysílal při normální lidské chůzi. Je známo, ţe takto je moţno docílit pokroků právě v rehabilitaci pohybu jak u dětí tak i u dospělých, kde je postiţena koordinace pohybů, rovnováha těla a vývoj vzpřimování těla (Lantelme, Smíšková, 2009 ).
,,Na koňském hřbetě je ráj srdce“. ( arabské přísloví)
2.5 Kde hiporehabilitace pomáhá Hipoterapii také můţe pouţít preventivně tam, kde z důvodu onemocnění dochází k degeneraci či přerušení nervových drah řídících pohyb. Čím déle budeme mít moţnost organizmu připomínat jeho správnou funkci, a to pohybovou, tím více oddálíme negativní vliv degenerativních chorob či následků úrazu na pohybový aparát člověka. Zároveň se připravují i vhodné podmínky pro pouţití klasických fyzioterapeutických metod, kterými má být kvalitní hipoterapie doplněna (Lantelme, Smíšková, 2009).
2.6 Indikace a kontraindikace hiporehabilitace Hipoterapie se můţe doporučovat jiţ od věku 6 měsíců, horní hranice věku dospělého člověka není neurčena. Hipoterapií se dají ovlivnit kterákoliv pohybová a posturální porucha - nejčastější indikace jsou od neurologa a ortopeda. (Lantelme, Smíšková, 2009).
15
2.6.1
Indikace
Indikace k hipoterapii se postupně vyvíjí. Tak, jak se dynamicky mění funkční schopnost organismu, tak se vyvíjí i lékařské poznání ve vztahu k této terapii. Proto se v posledních letech indikace neustále rozšiřují (Hollý, Horňáček, 2005). Zařazujeme sem : -
Oblast neurologickou - dětská mozková obrna, primární i sekundární postiţení svalstva, sclerosis multiplex, degenerativní, zánětlivé či metabolické poškození nervového systému, parézy, myopatie.
-
Oblast ortopedickou - skolióza do 25-30°, posttraumatické stavy – amputace.
-
Oblast psychiatrická - poruchy koncentrace, dyslexie, autismus, lehké mozkové dysfunkce, různé formy neuróz, chronická schizofrenie.
-
Oblast interní medicíny - třetí stádium infarktu myokardu, kompenzovaná hypertenze, u pacientů s vrozenou srdeční vadou, respirační onemocnění – astma bronchiale, chronická bronchitida, obstipace, obezita. U kardiovaskulárních onemocnění je důleţité zajistit první pomoc (defibrilátor, ambuvak, farmaka).
-
Oblast gynekologická - dysmenorea, slabost pánevního dna, funkční sterilita (Hollý, Horňáček, 2005).
2.6.2 Kontraindikace Díky novým technologiím a spolupráce lékařů s terapeuty se kontraindikace stále více a více redukují. -
Oblast neurologická - neschopnost aktivního sedu či přepadávání hlavy, neschopnost
abdukce
kyčelních
kloubů
nad
30°,
epilepsie,
vertigo,
neovlivnitelná spasticita, třetí či čtvrté stádium muskulární dystrofie. -
Oblast ortopedická - těţké degenerativní, pozánětlivé, posttraumatické a pooperační stavy, skolióza nad 30°, spondylolistéza, subluxační postavení kyčelního kloubu, revmatoidní artritida, defekt lebky, apod. .
-
Oblast revmatologická - těţké formy systémových onemocnění (M.Bechtěrev).
16
-
Oblast interní - závaţná srdeční a cévní onemocnění – těţká dysrytmie, karditidy, nekompenzovaná hypertenze, aneuryzmata, riziko embolizace, nestabilní angina pectoris.
-
Oblast chirurgická - pooperační stavy, nezhojené rány.
-
Oblast psychiatrická - akutní psychózy, bipolární afektivní poruchy – zvláště v manické fázi, sklony k sebepoškozování, suicidální stavy.
-
Oblast dermatologická - varixy dolních končetin, trofické změny na kůţi.
-
Oblast oftalmologická - hrozící odchlípení sítnice (Hollý, Horňáček, 2005).
2.6.2.1 Absolutní kontraindikace -
pacienti s akutním onemocněním či ohroţením ţivota (akutní IM),
-
pacienti s horečnatým, nádorovým či zánětlivým onemocnění,
-
pacienti kteří byly v 7-10 dnech vakcinováni (před hipoterapií),
-
pacienti, u kterých se po první hipoterapii zhoršilo zdraví či základní onemocnění,
-
pacienti s močovým katétrem (poškození tkání močových cest),
-
pacienti s nezahojenými dekubity (Hollý, Horňáček, 2005).
2.6.2.2 Kontraindikace ze strany pacienta -
nesouhlas pacienta s touto formou léčby,
-
nepřekonatelný strach z koně,
-
alergie na jeho srst, hřívu či prostředí, ve kterém hipoterapie probíhá,
-
zhoršení stavu pacienta,
-
nadměrné mnoţství terapie (kdy pacient nezvládá mnoţství terapií, není schopen zvládat tolik podnětů) (Hollý, Horňáček, 2005).
17
2.6.2.3 Kontraindikace ze strany koně -
kůň se zdravotními potíţemi (kulhání),
-
nevhodný kůň pro konkrétního pacienta,
-
nespolehlivý či nedostatečně připravený kůň (Hollý, Horňáček, 2005).
2.7 Bezpečnost při hipoterapii Základem je připravený kůň a tým zkušených odborníků. Důleţité je i kvalitní vybavení prostředí a střediska – bezbariérový přístup i prostředí, nasedací rampa s postrojem pro koně, které musí být před pouţitím zkontrolovány. Klient musí pouţívat bezpečnostní jezdeckou helmu a být očkovaný proti tetanu (Lantelme, Smíšková, 2009).
2.8 Tým provádějící hipoterapii Tým, který provádí hipoterapii se skládá z odborného lékaře, který indikuje a doporučuje právě léčbu pomocí hipoterapie. Fyzioterapeut nebo ergoterapeut se specializačním kurzem hiporehabilitace, jenţ provádí a vede vlastní hipoterapii – právě on vybírá koně pro klienta tzv. na míru, určuje polohou klienta na koni, dále tempo chůze koně a také délku terapie i celé intervence. Fyzioterapeut nebo ergoterapeut musí být přítomen při kaţdé hipoterapii. Dále asistent, to jest proškolená osoba, která pomáhá klientovi a jistí ho ze strany koně během hipoterapie. Také je důleţitý jak cvičitel koní pro hipoterapii, který odpovídá za výběr koně i jeho výcvik, ale i vodič koně, který vede koně během hipoterapie. Nejdůleţitější součástí hipoterapie je však hipoterapeutický/hiporehabilitační kůň. (Lantelme, Smíšková, 2009).
2.8.1
Struktura terapeutické jednotky
Terapeutická doba hipoterapie obvykle trvá 15-20 minut ve frekvenci 2krát týdně, hlavně záleţí na zdravotním stavu klienta a terapeutickém cíli. Celkové trvání hipoterapie by mělo být minimálně 3 měsíce. U některých určitých diagnóz (např. dětská mozková obrna) se můţe hipoterapie aplikovat aţ několik let. (Lantelme, Smíšková, 2009).
18
2.8.2
Vedení koně
Je pouţíváno několik způsobů vedení koní: -
u hlavy koně – terapeut vede koně u hlavy
-
ze zadu koně – terapeut je za koněm, kterého ovládá prostřednictvím dvou dlouhých ,,lonţí“, přičemţ kaţdá jde z jednoho koutku koně do ruky terapeuta (Lantelme, Smíšková, 2009).
2.9 Polohy na koni Ne pokaţdé je klient schopen samostatně sedět na koni. Fyzioterapeut určuje polohu na základě fyzických schopností klienta a terapeutickém cíli. Moţné jsou různé polohy a to například : -
klasický sed – kdy klient sedí na koni bez sedla nebo se sedlem,
-
vsedě proti směru jízdy s oporou o natažené horní končetiny - kdy klient sedí zády směrem k hlavě koně, horními končetina se opírá o zadní část koně,
-
vleže na břiše ve směru či proti směru jízdy – klient se poloţí na koňský hřbet,
-
vleže na břiše proti směru jízdy s oporou o předloktí – klient leţí zády ke koni, předloktím se opírá o zadní část koně,
-
poloha indián – klient leţí na břiše přes hřbet koně,
-
tzv. asistovaný sed - kdy terapeut sedí na koni s klientem a udrţuje jeho polohu.
Terapeut vţdy klienta během jízdy přidrţuje či jistí. (Lantelme, Smíšková, 2009).
2.10 Hiporehabilitace Hiporehabilitace je pojem ve světě opomíjený, ale neprávem. Je to systém léčby či opatření, zaměřené na obnovení ztráty funkce, zmírnění, minimalizování či odstranění psychologického, fyziologického, mentálního či sociálního handicapu (Hollý, Horňáček, 2005 ).
19
2.10.1 Účinné faktory hiporehabilitace 2.10.1.1 Nespecifické - vliv tepla (příliv energie) - taktilní kožní podněty - vytahování zkrácených tkání - podpůrné reakce - cvičení proti odporu - obranné reakce proti pádu - krční a bederní hluboké posturální reflexy - labyrintové reflexy - iradiace podráždění - uvědomování si proprioceptivních vzruchů při emotivním prožití pohybu na koni - facilitace centrálního posturálního vzoru (globálního posturálně lokomočního vzoru) - vliv na vegetativní nervový systém (Hollý, Horňáček, 2005, s.40). 2.10.1.2 Specifické - rytmické přenášení trojdimenzionálních pohybových stimulů podmíněných krokem koně - pohyb vzad a vpřed jako základ motorického vývoje - stimulace chůze ve vzpřímené poloze, jako základní pohybový vzorec - energetické ovlivnění pacienta, konkrétně přes neprogramovaný bioenergoinformační přenos z pole zvířete na pacienta (Hollý, Horňáček, 2005, s.40).
20
2.11 Ovlivnění osobnosti Při hipoterapii/hiporehabilitaci dochází k ovlivnění jak sociální tak psychické stránky osobnosti. Dochází zde k ovlivnění emotivity, pocitů důvěry či nedůvěry, ovlivnění sebevědomí či sebeuvědomění, rozvíjí se intelektové a
komunikační schopnosti.
Hipoterapie/hiporehabilitace odbourává nedůvěru, úzkost, stres, agresivitu. Kůň se při terapii chová neutrálně, nevadí mu postiţení klienta a ani pokud je například drogově závislí. Ovšem terapeut i klient si musí uvědomovat to, ţe kůň reaguje na podněty od klienta, jako například agresivitu či hyperaktivitu. Pokud klient součastně i pečuje o koně (drogově závislí), rozvíjí se u nich pocit zodpovědnosti, uţitečnosti, vztah k pořádku, vytrvalosti a houţevnatosti. Klient získává i pocit samostatnosti či kolektivnosti. Podporuje dosaţení vytyčených cílů, vytváří nové cíle, pomáhá překonávat překáţky. Tyto podněty ovlivňují odstranění příznaků onemocnění, rozvíjí se pozitivní vzorce chování a dochází k nalezení vlastní identity. Podporuje návrat klienta k normálnímu plnohodnotnému a společenskému ţivotu (Hollý, Horňáček, 2005).
21
3 Dětská mozková obrna (DMO) 3.1 Vysvětlení pojmu dětská mozková obrna ,,Dětská mozková obrna byla po několik staletí děsivou chorobou a v Evropě a Spojených státech dosáhla začátkem 20.století stádia epidemie. První vakcíny proti obrně se začaly aplikovat v 50. a 60. letech minulého století. Pokračující snaha vymítit tuto
nemoc
byla
úspěšná
a
dnes
je
dětská
mozková
obrna
stále
vzácnější.“(Svojtka&Co., 2009, s. 170)
3.1.1
Úvod
Označení dětská vyjadřuje období, ve kterém nemoc vzniká, pojem mozková vyjadřuje skutečnost, ţe příčina poruchy je v mozku a pojem obrna označuje, ţe jde o nemoc způsobující poruchu hybnosti těla. Dětskou mozkovou obrnu, z lékařského hlediska nazývanou poliomyelitida, způsobuje virus napadající motorické nervové buňky v mozku a v míše. Jsou to právě buňky, které ovládají svaly končetin a umoţňují pohyb a dýchání. Tyto buňky napadení virem dětské mozkové obrny způsobí obranou reakci imunitního systému. Centrální nervový systém se pak stane místem souboje buněk odpovědných za imunitní reakci a viru dětské mozkové obrny. Výsledkem je poškození nervové soustavy, které zaviní příznaky nemoci (Long, 2006). Dětská mozková obrna patří mezi neurovývojová onemocnění. Toto onemocnění se nevyvíjí, ale ve svých projevech zůstává stejným onemocněním i při vyvíjení mozku. Důleţité je i podotknout fakt, ţe dětská mozková obrna není onemocnění ani nakaţlivé a ani dědičné. Postihuje motorický systém, sestupná nervová vlákna z motorické kůry a často se spojuje s neurokongitivními, senzorickými a senzitivními lézemi. Nejvýraznější jsou alterace na muskolo-skeletárním systému. Zvýšené napětí svalů omezuje normální hybnost, nedovoluje samostatně sval protahovat, proto výsledkem je nucené drţení, porucha růstu svalů a vznik kontraktur, deformit kloubů a kostí. Tomuto průběhu nejdříve účinně brání vhodná pohybová terapie, později je k ní třeba připojit medikamentózní léčbu a případně ortopedické nápravy (Kraus, 2005).
22
Cílem prenatálního a perinatálního plánování je sníţení incidence1 a prevalence2 některých syndromů. U jiných však dochází k nečekanému vzrůstu. Zjištění ale mnohdy neodpovídají skutečným změnám; pokles i růst jejich četností totiţ má mnoho příčin. Patří k nim například změny v prevalenci, častější diagnostika, změna diagnostických kritérií nebo vědomí o diagnóze. K dalším faktorům patří antenatální (předporodní) diagnostika a ukončení gravidit, léčba infertility3 a mnohočetná těhotenství ve vyšším věku, zvýšeném přeţití novorozenců s těţkou prematuritou (přenášené těhotenství), které vyţaduje intenzivní péči (Kraus, 2005). ,,Formy dětské mozkové obrny se dosud definují pomocí pojmů topografické distribuce hybného postižení (např. hemiparéza, diparéza4 a podle toho předpokládáme neuropatologické lokalizace léze, kterou je spasticita (kortex), dystonie5/dyskineze6 (bazální ganglia) a ataxie (cerebellum). Při diagnostice je však třeba si stále uvědomovat, že ,,dětská mozková obrna s pravostrannou centrální hemiparézou se složkou spastické dystonie“ není nozologickou jednotkou. Termín dětská mozková obrna není o nic specifičtější než ,,anemie“ či ,,epilepsie.“ (Kraus, 2005, s.21). Dále se uvádí, ţe dětská mozková obrna s poporodní etiologií tvoří 10% všech případů. Ovšem se musí vyloučit traumatické léze mozku, týrané děti a věkovém ohraničení působení inzultu7 do 3 aţ 4 let věku, kdy se toto procento dále sniţuje.
1)Incidence – počet nově vzniklých případů daného onemocnění za jeden rok, vztažených na určitý počet obyvatel, nejčastěji na 100 000. (M. Vokurka, J. Hugo, 2007) 2)Prevalence – počet všech případů určitého onemocnění vtažených obvykle na 100 000 obyvatel a kalendářní rok. (M. Vokurka, J. Hugo, 2007) 3)Infertilita – neschopnost ženy donosit a porodit životaschopné dítě při zachování schopnosti otěhotnět. Těhotenství je zakončeno potratem. (M. Vokurka, J. Hugo, 2007) 4)Diparéza – částeční ochrnutí dvou končetin. (M. Vokurka, J. Hugo, 2007) 5)Dystonie – porucha tonu ( napětí, nervového působení). (M. Vokurka, J. Hugo, 2007) 6)Dyskineze – porucha souhry normálních pohybů u některých nervových onemocnění. (M. Vokurka, J. Hugo, 2007) 7)Inzult – útok, obvykle prudká vyvolávajíc příčina chorobného stavu (např. infekční, mechanický) (M. Vokurka, J. Hugo, 2007)
23
Inzult rostoucího a vyvíjejícího se mozku, a vznik dynamicky se měnícího klinického obrazu způsobeného patologií je důvodem pro pokračování koncepce dětské mozkové obrny v i této skupině pacientů. Základ zaměřený na kongenitální dětské mozkové obrany se soustřeďuje na asfyxii9, prematuritu a perinatální cévní příhody. Děti rozené před termínem porodu tvoří největší skupinu dětí s dětskou mozkovou obrnou. Zlepšila se prognóza při intraventrikulárních hemoragiích a progresivních hydrocefalech vlivem podávání steroidů a surfaktantu. Asi u 7 % dětí s nízkou porodní hmotností vznikne dětská mozková obrna, ale mnohem více dětí v této skupině přeţívá (asi kolem 30–80 %). Také je důleţité vědět, ţe 50 % dětí s dětskou mozkovou obrnou ve skupině s nízkou porodní hmotností nejsou příliš drobné děti rozené kolem 24. týdne, ale děti rozené mezi 32. a 38. týdnem. Také dědičné choroby mohou vyvolat diparézu, vzácně hemiparézu, častěji ataxii nebo dyskinezi. Po specifikaci nozologické jednotky, jako je například Angelmanův syndrom, Rettův syndrom nebo mitochondriální onemocnění, je důleţité neoznačovat pohybové postiţení dítěte termínem dětská mozková obrna. S rozvojem MRI (magnetická rezonance) se stále častěji diagnostikují anatomické vývojové odchylky, jako jsou například mozečkové hypoplazie, Joubertův syndrom nebo Dandyův-Walkerův syndrom. Diagnostika těchto anatomických vývojových vad sníţila výskyt ataktické formy dětské mozkové obrny (Kraus, 2005). Incidence dětské mozkové obrny se proto mění. Mnohé anatomické anomálie se v současnosti odhalí jiţ v děloze (in utero) a to pomocí sonografického vyšetření nebo MRI plodu. Následuje přerušení gravidity či brzká terapie.
8)Asfyxie – dušení způsobené nedostatkem vzduchu. Kromě nedostatku kyslíku (hypoxie) se hromadí též oxid uhličitý. (M. Vokurka, J. Hugo, 2007)
24
V posledních době se objevují nové příčiny hybných postiţení, která se původně řadila k dětské mozkové obrně. Patří sem například HIV/AIDS, infekce matky, chorioamniitis a další infekce, jako například meningitis vyvolaná streptokokem B. Podaří-li se stanovit některé z těchto etiologických agens, nelze zahrnovat
pod
diagnózu
dětské
mozkové
obrny.
vzniklé následky
Porozumění
příčinám
cerebrovaskulárních onemocnění v graviditě také sníţilo počet případů z neznámých příčin. Zahrnujeme sem patologii placenty, systémový lupus erythematosus matek, polycytemie, trombofilní choroby, autoimunitní trombocytopenie u matek. Rozvojem zobrazovacích metod se během několika posledního desetiletí významně podílí na objasnění morfologických změn nervových struktur ve vztahu k dětské mozkové obrně. Při vysvětlení a popsání nálezů všech pomocných vyšetřovacích metod je však třeba stále pamatovat na jejich vlastní limity. Dobře nejlépe vyjadřuje sonografie (Kraus, 2005). ,,U některých dětí se sonografickými důkazy léze bílé hmoty mozku se dětská mozková obrna nerozvine, zatímco u druhých dětí se objeví dětská mozková obrna bez sonografických známek poškození bílé hmoty. Přesto většina publikací podporuje názor, že značná část dětské mozkové obrny, přinejmenším dětí s prematuritou, souvisí s lézí bílé hmoty. Lze předpokládat, že spojitost mezi dětskou mozkovou obrnou a lézí bílé hmoty bude lépe patrná s raným použitím zobrazení MRI“ (Kraus, 2005, s.22). K poznatkům o patofyziologii v posledních desetiletích také významně pomohli i epidemiologové. V poslední době se epidemiologové spojili s vědci ze základního výzkumu, aby rozvíjeli důleţitou oblast, která se označuje jako epidemiologií biomarkerů. Nyní se ve studiích uplatňují i metody molekulární biologie. Sledují se tak léze mozku a výskyt dětské mozkové obrny. Tyto epidemiology nezajímá pouze příčina, ale navíc sestavují a testují hypotézy o mezistupních vedoucích od expozice ke sledované chorobě. Poskytuje všem naději, ţe pokrok v identifikaci ale i v následném měření většího počtu proteinů v malém mnoţství tělesné tekutiny povede ke zlepšení studií nervových onemocnění (Kraus, 2005).
25
,,Recentní studie například ukazují, že se množství některých regulačních proteinů u novorozenců s rozvojem dětské mozkové obrny odlišují od nálezů dětí s akutní neonatální příhodou, který nevyústí v dětskou mozkovou obrnu.“ (Kraus, 2005, s.23).
3.2 Dítě s DMO a jeho rodina Kdyţ se dítě má narodit do rodiny, kde kaţdý člen této rodiny se bezpochyby těší, a čekají, ţe se splní touha po očekávaném potomku a plnohodnotné rodině. Ale pokud se narodí postiţené dítě, je to jak pro rodiče tak i prarodiče zprvu velké zklamání. A to hlavně tehdy, pokud je toto postiţení zjevné hned po narození, ale jiné to není ani pokud se postiţení projeví aţ za delší dobu. Kaţdý rodič si klade otázku: ,,Proč zrovna my?“. Poté začne pátrat po tom, proč se to stalo a kdo je viníkem, kdo za tuto situaci můţe. Tyto reakce jsou časté a skoro pokaţdé jsou kladeny stejné otázky. Je důleţité si uvědomit, ţe je tato situace pro rodinu velice stresující, kdy se rodina bojí jít s kočárkem ven, aby se nechtěl někdo podívat na miminko, čekají je časté návštěvy u pediatra, pravidelná rehabilitace a další aktivity spojené s léčbou dítěte. Důleţité tedy je, jak rodina dítě přijde, protoţe se musí počítat s tím, ţe je to náročné nejen pro rodiče či prarodiče, ale i dítě, které je dlouhou dobu odkázané na jejich péči, a bude tomu i v pozdější době, kdy bude dítě starší, v některých případech bude potřebovat pomoct pořád (Kovář, 2004).
3.2.1
Strategie zvládání stresu
Rodina, která se stará o postiţené dítě je ve velkém vypětí a stresu. Proto si vytváří vlastní strategii na zvládání stresových situací. Moţné jsou dvě varianty, a to jednak se zaměřit na řešení problémů, který stres vykonal (například změnit podmínky, které zhoršují stav), a dále pak zaměření se na vyrovnání emocionálního stavu, spojeného s existencí daného stresu (například sníţení míry obav a strachu) (Křivohlavý, 2001).
26
,,Dítě je láska, která se stala viditelnou“. Novalis
3.3 Postižené dítě jako ,,trest či výzva“? Pokud rodina přijme dítě jako ,,trest“, dojde k tomu, ţe se izoluje od ostatních rodin, od přátel ale i vlastní rodiny. Dochází ke stresu, ke konfliktům, výčitkám ale i k týrání postiţeného dítěte. Proto se setkáváme s tím, ţe se rodina rozpadne či odmítá moţnost dalšího těhotenství. Ale pokud rodina přijme dítě jako ,,výzvu“, můţe se stát to, ţe dítě rodině ukáţe novou kvalitu ţivota. I kdyţ je to dlouhá cesta, tak rodina společně tuto situaci určitě dobře zvládne. Dále je dobré si uvědomit, ţe postiţené děti se vyvíjí pomaleji, jeho mimika nemusí neodpovídat jeho pocitům, nereaguje obvyklým způsobem. Je nutné, aby se rodiče učili porozumět projevům postiţeného dítěte (Kovář, 2004).
3.4 Poučky pro rodiče Tyto poučky zformuloval profesor Matějíček. 1. Nebát se pravdy! Je důleţité aby rodiče byly dostatečně informování o onemocnění svého dítěte, podle těchto informací se řídili a tím lépe dítě výchovně vedli. Pokud rodiče nemají dostatek informací, dochází k výchovným přehmatům a kladení vysokých nároků na dítě. 2. Všechno v pravý čas! Přílišná horlivost často vede k tomu, ţe si dítě osvojí špatné návyky, které se musí následně napravovat, nebo pokud nebylo vývojově dostatečně vyspělé, začne se bránit. 3. Je třeba pracovat účelně! Je důleţité se zaměřit na činnosti a dovednosti, které dítěti pomohou a neplýtvat snahou tam, kde to dítěti nepomůţe.
27
4. Ne soustrast a bolestínství! Musíme si uvědomit, ţe i kdyţ se nám to nezdá a myslíme si, ţe dítě trpí, tak ono je vlastně šťastné a je jen na rodičích jak oni mu pomohou zvládat ţivotní situace, a připraví mu podmínky pro radostnou stránku ţivota. 5. Pozor na pocity méněcennosti! Rodiče by neměli vystavovat dítě různým těţkým situacím či soutěţím, kde snadno prohraje. Právě naopak by mu měli dodávat sebevědomí, podporovat ho v představě, ţe je uţitečný druhým lidem, a ţe se s ním počítá. Pokud toto dodrţují dítě se vyvíjí správným směrem. Postiţené děti potřebují mnohem více zdravého sebevědomí neţ zdravé děti. Vše chce velikou trpělivost, ne vţdy se to povede a někdy to trvá i delší dobu. Proto je důleţité, aby rodiče své děti podporovali, netlačili na ně. Ne vţdy se děti všemu naučí, ale je jen na rodičích jak dítěti pomáhají a jak jim připraví podmínky k tomu, aby proţili šťastné a plnohodnotné dětství. Tím jim dávají základ pro další vývoj a v tom je rodina opravdu nenahraditelná (Nováková, 2004).
3.5 Příčiny vzniku DMO Na základě poškození mozku dochází k poruše vývoje a hybnosti. Toto neurologické onemocnění vzniká před porodem (prenatální), při porodu (perinatální) a do určité doby po porodu ( postnatální). DMO postihuje asi 2-5 dětí z 1000 narozených, u jednoho z takto postiţených dětí se ovšem objevuje velmi závaţné postiţení. Příčiny DMO tedy klasifikujeme na: 1. prenatální – příčinou můţe být virové onemocnění či infekce plodu nebo matky (např. toxoplasmóza, zarděnky), či nedonošenost. 2. perinatální – např. dlouhý porod spojený s hypoxií, krvácení do mozku, vysoká hladina ţlučového barviva, poranění hlavy, atd. 3. postnatální – příčinou jsou infekce, úrazy či jiná poškození dítěte, atd. (Nováková, 2004).
28
Hlavními faktory ohroţující vývoj v prenatální, perinatální nebo postnatální fázi jsou spojené s riziky organického poškození, která vyplývají z různých škodlivých faktorů (genetických, infekčních, toxických, atd.) působících na plod či novorozence. Zařazujeme sem i nepříznivé výchovné prostředí (Krejčířová, Langmeier, 1998).
3.6 Formy DMO Dělení forem dětské mozkové obrny rozdělil MUDr. Josef Kraus.
3.6.1
Hemiparetická forma
Tato forma patří nejčastěji mezi onemocnění spastického typu. Je to jednostranná porucha hybnosti (Kraus, 2005). 3.6.1.1 Kongenitální hemiparéza Je definována jako centrální hemiparéza, která vznikla před koncem neonatálního období (do 28.dne). Tvoří největší část případů tohoto onemocnění, a to 70-90 %. Podíl na zaznamenanou perinatální etiologii není znám, předpokládá se ţe je to kolem 75 %. Rodinný výskyt je vzácný, děti rozené předčasně tvoří asi 25% případů. Údaje o nemoci nejlépe dokazují zobrazovací metody. Velmi častým nálezem jsou cystické změny v mozkové tepně (arteria cerebri) prenatálního i perinatálního původu. Příčinou některých z nich je obtíţný porod nebo hypoxie, ale u většiny případů nelze zjistit příčina. Je zde vyšší výskyt epilepsie 27-44 %, a mentální retardace kde je to kolem 18-50 % dětí. Diagnóza je většinou pozdní. Začínající chůze je většinou normální, ale právě při této chůzi se zjistí postiţení dolních končetin. U některých dětí je jen opoţděný vývoj. U některých dětí se nevyvine tzv. pinzetový úchop. Často zde dochází ke skolióze páteře a při nevhodné terapii dochází ke kontrakturám, a to k dynamickým či fixním. Pohyby tváře na rozdíl od hemiparézy končetin není změněn, objevuje se strabismus, porucha v oblasti okulomotoriky či atrofie optického nervu. Při léčbě kongenitální hemiparézy se pouţívají postupy, které jsou společné i pro jiné formy DMO. Zde je nejdůleţitější léčba epilepsie (Kraus, 2005).
29
3.6.1.2 Získaná hemiparéza Její příčiny jsou velice rozmanité. Případy kde je akutní začátek mohou mít etiologii zánětlivou, dále můţe být projevem demyelinizace, migrény, traumatu či cévního onemocnění. Takto získaná hemiparéza se nejčastěji objevuje v prvních třech týdnech ţivota dítěte. Projevuje se akutnímu křečemi či bezvědomím, objevuje se zde centrální paréza lícního nervu. Výskyt získané hemiparézy v kojeneckém věku se často zaměňuje s kongenitální hemiparézou. Dochází zde u 75 % dětí k epilepsii a u 80 % se projevuje mentální retardace (Kraus, 2005).
3.6.2
Bilaterální spastické formy DMO
Při této formě DMO dochází k postiţení obou polovin těla. Zde je nejčastější diparetická forma (Kraus, 2005). 3.6.2.1 Diparetická forma DMO Je zde výraznější postiţení dolních končetin. Postiţení horních končetin je většinou mírné, a je zjistitelné pomocí neurologického vyšetření. Nejčastěji jde o prematuritu (přenášené těhotenství) a to ze 4/5dětí s DMO a u dětí s porodní hmotností menší neţ 1500 g (5-10 %). Děti s menší porodní hmotností mají mnohem horší postiţení neţ děti přenášené. U dolních končetin dochází k zvýšenému svalovému tonu. Někteří jedinci trpí hypotonií, apatií nebo mají problémy s výţivou. Dítě se nedokáţe posadit, při přetáčení na břicho se dolní končetiny nenakrčí. Dominuje zde i flexe v kyčli a koleni. Při stoji dochází k vnitřní rotaci dolních končetin. Při těţkém postiţení dítě nedokáţe chodit, nemá dostatečnou rovnováhu, pravidelně se objevují ,,coxa valga antetorta“. Při tomto onemocnění se epilepsie vyskytuje velice zřídka (16-27 %) a intelektové schopnosti jsou relativně zachovány. Často se objevuje strabismus (Kraus, 2005). 3.6.2.2 Ataktická diparéza Je také nazývána jako spasticko-ataktickou diparézou. Je zde převáţně kongenitální původ, ale objevuje se i získaná forma. Příčina je většinou prenatální, a to asfyxie či niţší porodní hmotnost (pod 2500 g).
30
Klinicky se toto onemocnění projevuje nejdříve výraznou hypotonií, kde postupně přechází ve spasticitu s hyperflexií. Během 2.roku se objevuje tremor a titulace, jenţ často znemoţňují stoj nebo chůzi. Intelekt je u 2/3 normální (Kraus, 2005). 3.6.2.3 Triparetická forma Řadí se mezi bilaterální formy DMO. Polovina dětí s touto formou má perinatální etiologii s výraznou prematuritou. Tato forma je spojena s intraventrikulárním krvácením. Je zde výrazné motorické postiţení (asi 80%), epilepsie se objevuje u poloviny dětí a mentální retardace asi u 2/3. Prognóza onemocnění není příznivá (Kraus, 2005). 3.6.2.4 Kvadruparéza Jde o nejtěţší formu dětské mozkové obrny. Je zde oboustranná spasticita, a to převáţně na horních končetinách, a postiţení bulbárního svalstva. Takto postiţené děti jsou zcela závislé na pomoci rodičů, jsou zde obtíţe s výţivou. Prematurita se objevuje u 5 %, hypertrofie u 21 % a 25 % byla označena hmotnost pro gestační věk. Dochází zde k vysokému výskytu malformace mozku, destruktivní multicystické encefalomalacie či hydranencefalie. Dominuje zde těţká mentální retardace. Objevuje se oboustranná hemiparéza, paréze mozkových nervů, bulbární syndrom, alálie nebo dysartrie. Zde je hlavním problémem výţiva a prevence aspirace. Prognóza je velice nepříznivá (Kraus, 2005).
3.6.3
Dyskinetická forma DMO
Objevují se zde různé typy abnormálních pohybů či regulace svalového tonu. Tuto formu můţeme dělit na extrapyramidovou, dystonicko-dyskynetickou či atetózní poruchu. U dystonicko-dyskynetické
formy
je
neschopnost
správně
provést
a organizovat volní pohyb nebo koordinovat automatické pohyby. Klinicky rozlišujeme dyskinetické formy DMO na hyperkinetické a dystonické (Kraus, 2005).
31
3.6.3.1 Hyperkinetická forma Dominují zde masivní, neúčelné mimovolní pohyby (atetóza, chorea). Všechny tyto pohyby jsou vyvolané pokusem o volní pohyb (Kraus, 2005). 3.6.3.2 Dystonická forma Tuto poruchu charakterizují náhlé abnormální změny svalového napětí. Zde převáţí primitivní reflexní aktivita. Současně je přítomna i spastická forma. U této formy onemocnění nejdou zjistit ţádné etiologické faktory (Kraus, 2005). 3.6.3.3 Smíšená dystonicko-hyperkinetická forma Tato forma není tak častá, tvoří jen 7-8 % (Kraus, 2005).
Projevy dyskinetické formy DMO se většinou objeví mezi 5.-10.měsícem věku dítěte. Takto postiţené děti jsou většinou hypotoničtí. Jsou zde mimovolní pohyby končetin, je zde tendence k opistotonu. Nedostatečná je kontrola tonu trupu, který brání rozvoji stoje a chůze. Je zde porušená schopnost mluvit ke které se můţe přidat i porucha sluchu. Při pokusu o pohyb se objevuje grimasování a neúčelné kontrakce, objevuje se problém se sliněním. Mentální schopnosti jsou většinou normální (IQ 70-80). Tyto děti mají problém se psaním, proto jim velice pomáhá psaní na klávesnici počítače. Epilepsie je vzácná. Často se zde objevují zrakové problémy – strabismus (Kraus, 2005).
3.6.4
Cerebelární forma DMO
Objevuje se v 7-15 %. Zařazujeme sem ataktickou formu, představuje neprogresivní cerebelární ataxii. Příznaky se objevují 1. a 2.roce věku. Nástup příznaků této formy je plíţivý, přetrvává centrální hypotonický syndrom (,,ţabí postura“ – poloha na břiše), apatie,
porucha
koordinace
očí
(strabismus),porucha
artikulace.
Prohlubuje
se psychomotorická retardace. Děti často neprospívají z důvodu obtíţí při krmení a častého zvracení. Předčasně vyhasínají reflexy (vzpěrný, střemhlavý).
32
U některých dětí se kombinuje mikrocefalie, křeče a výrazná mentální retardace. Je zde problém v rovnováze, pády jsou bez známek snahy o vyrovnání či obrannou reakci (Kraus, 2005).
3.6.5
Smíšené formy DMO
Mění se podle kritérií pouţitých definic. Často se kombinuje ataxie, dystonie a spasticity. Cerebelární forma se můţe kombinovat se všemi formami DMO (Kraus, 2005).
3.7 Péče o děti s DMO Děti s dětskou mozkovou obrnou mají nejen problémy v oblasti pohybu, ale i v péči o svou osobu, kterou mohou ale nemusí vţdy zvládat. Je to chronické a komplexní neurologické onemocnění, které vyţaduje multidisciplinární péči. Vyţaduje péči jak pediatra a neurologa, ale téţ ortopeda, logopeda a rehabilitace např. pracovní terapie. Dále sem zahrnujeme i práci psychologa, sociální péči a speciální pedagogiku. S věkem dítěte se mění jeho potřeby a i způsob péče o něj (Kraus, 2005).
3.8 Problematika DMO v dospělém věku Děti s diagnózou DMO se většinou doţívají dospělého ale i staršího věku. I kdyţ je postiţení v mnoha směrech omezuje, nebývá příčinou jejich smrti. Spousta lidí s DMO se dokáţí o sebe postarat sami, jsou schopni najít si práci a bydlet samostatně. Jiní jedinci jsou však odkázáni na trvalou péči (Kraus, 2005).
3.8.1
Zdravotní problémy
S DMO se pojí mnoho zdravotních problémů, někdy jsou velmi závaţné. Jsou to bolesti nosných kloubů především dolních končetin, u ţen problémy s únikem moči. Někteří mají problémy s řečí či artikulací, jiní zase s abnormálními pohyby (postihující svalový aparát páteře, a právě ta tím trpí), často je velkým problémem epilepsie a sníţený intelekt. Proto je důleţitá dobrá protetická péče. Nejtěţší pro tyto lidi je ztráta rodiny či nejisté společenské zázemí. Často se zde objevují deprese a izolace (Kraus, 2005).
33
3.8.2
Vzdělání a následná práce
U jedinců s DMO je často postiţena manuální zručnost či moţnost lokomoce, proto více neţ u zdravých platí, čím vyšší vzdělání, tím pro jedince lépe. Dnešní společnost dělá vše proto, aby tyto děti nebyly od společnosti izolovány, ale pokud je v okolí moţnost specializovaného pracoviště, které je absolutně bezbariérové s proškoleným personálem, je toto prostředí vhodnější neţ právě integrace mezi zdravé děti (Kraus, 2005).
3.8.3
Sociální problematika
Sociální problematika provází tyto jedince celým ţivotem. Důleţitý je přístup rodiny k dítěti. Stává se, ţe dítě s DMO je rodinou zavrhováno či naopak extrémně prosazováno. Problém nastává i tehdy, pokud má dítě sourozence, které si všímá chování rodičů vůči své osobě. Další otázkou zůstává, zda jedinec bude schopen se o sebe samostatně postarat. Nejvíce mu pomůţe to, co se naučí v dětství, to mu můţe zajistit samostatné bydlení, nebo
bydlení
v chráněném
prostředí.
Bohuţel
moţnost
chráněného
bydlení
či chráněných dílen je pořád málo. Důleţitá je i kvalitní poradenská péče v oblasti dávek v nezaměstnanosti či důchodu (Kraus, 2005). Dítě je často frustrované, neboť je pro něj mnohdy nemoţné dosáhnout vytyčeného cíle. Ovšem v případě překonání překáţek, kdy dítě svého vytyčeného cíle dosáhne, cítí se šťastně a jeho potřeby nebo přání jsou uspokojená (Křivohlavý, 2002).
3.9 Léčba Dětská mozková obrna se v současnosti ještě nedá úplně vyléčit, ale existuje mnoho léčiv či metod, jak dítěti zkvalitnit ţivot (Nováková, 2004). Epilepsie se úspěšně léčí v 50% případů, zrakové vady se kompenzují brýlemi, strabismus se operuje. Nejdůleţitější je zapojit do léčby rehabilitaci, ta zmírňuje nepříznivý stav onemocnění a dovoluje dítěti aby se podle svých moţností co nejlépe vyvíjelo (Kraus, 2005).
34
3.9.1
Terapeutický tým
Do terapeutického týmu zařazujeme : -
Odborného lékaře – většinou dětský neurolog. Je zodpovědný za sestavení komplexního léčebného plánu a koordinaci léčebných přístupů.
-
Fyzioterapeut – je jeden z nejdůleţitějších členů týmu. Sestavuje rehabilitační plán, cvičení a zacvičuje jak jedince tak i jeho rodinu.
-
Ortoped – konzervativními či operačními postupy řeší poruchy pohybového aparátu, které nelze rehabilitací či léčbou ovlivnit.
-
Logoped – řeší problémy u dětí s poruchou řeči.
-
Dětský psycholog – pomáhá jak dětem, tak dospělým zvládat stresující situace spojené s postiţením a léčbou.
-
Speciální pedagog – hraje důleţitou roli při výchově a vzdělání pacientů.
-
Sociální pracovník – pomáhá jedinci začlenit se do společnosti, zajišťuje sociální dávky (Nováková, 2004).
3.9.2
Léčebné pohybové prostředky rehabilitace
Předpokladem léčby pomocí rehabilitace je představa o zlepšení pohybového postiţení pomocí určité manipulace či cvičením s postiţenými svaly. Důleţitá je prevence vzniku deformit, potlačení mimovolních nebo abnormálních pohybů a podpora normálních funkcí. Musíme si uvědomit, ţe pro klienta je samostatné cvičení obtíţné a provází je i svalová slabost. Proto je účelné pro kaţdého jedince vytvořit specifický rehabilitační program, který splňuje jeho potřeby. Tyto činnosti pak mají být pečlivě kontrolovány, aby je jedinec prováděl správně a účelně (Kraus, 2005).
35
3.9.2.1 Léčebná tělesná výchova U dětí s DMO je tělesná výchova velmi efektivní. Základem je, aby se dítě postupně naučilo základním pohybovým schématům (rovnováha, schopnost se udrţet ve vzpřímené či vertikální poloze). Některé cvičební metody se mohou maminky naučit jiţ v porodnici, některé v rehabilitačních ústavech či lázních. Zařazujeme se například : -
Vojtova metoda reflexní lokomoce - vyuţívá se jiţ v kojeneckém věku a patří mezi nejúčinnější metody. Léčba se doporučuje vyuţívat alespoň jeden rok, neţ lékař je oprávněn prohlásit případ za beznadějný.
-
Metoda manželů Bobathových – spočívá v důsledném vyhledávání neţádoucích poloh, tzn. těch, které vedou ke zvýšení svalového tonu a tak špatnému provedení pohybu. K této metodě se vyuţívají rehabilitační míče a válce.
-
Synergetická reflexní terapie (SRT) – je to kombinace jednotlivých reflexních terapií aplikovaných současně. Slučuje akupresuru, masáţe hlavy, dlaní chodidel, atd. Ošetření trvá 15-30 minut.
-
Metoda Kabatova – je ze důleţitá spolupráce s dítětem. U této metody se zaměřujeme na pohyby vedené diagonálně se současnou rotací.
-
Metoda Andrése Petöho – je zde kladen důraz na iniciativu a aktivitu dítěte. Cvičení se skládá z jednotlivých jednoduchých úkonů a vyuţívají se zde nejrůznější pomůcky.
-
Metodika profesora Tardieu – vyuţívá kompenzačních pomůcek. Jde především o psychoterapii rodiny. Profesor Tardieu zavedl tzv. faktorové hodnocení (vyšetření sluchu, inteligence, motoriky horních a dolních končetin, atd.) (Nováková, 2004).
3.9.3
Ortopedická léčba
Protoţe u tohoto onemocnění se často objevují kontraktury, poruchy kloubů a jiná onemocnění spojená s poruchou hybnosti, hraje zde ortopedická léčba důleţitou roli.
36
Vyuţívají se různé dlahy na udrţování kloubů v neutrální poloze. Nejčastější jsou operace na kloubech, kostech, svalech a šlachách (Kraus, 2005).
3.9.4
Alternativní způsoby léčby
Důvodem vyuţití alternativní léčby není jen léčba nemoci samotné, ale hlavním cílem je zlepšení kvality ţivota. Tato léčba se samozřejmě doplňuje o léčbu ,,standardní“. Dalším pozitivem této metody je minimum neţádoucích účinků, holistický přístup a vlastní kontrola péče o dítě. Nejčastěji sem zařazujeme masáţe, hydroterapie nebo aquaterapie, dále pak hipoterapie (viz. hipoterapie), canisterapie, kraniosakrální terapie, akupunktura, akupresura, reflexní masáţe chodidel nebo i speciální diety. Alternativní způsoby léčby se špatně definují, proto se některé z uvedených metod řadí do standardní léčby (Kraus, 2005).
3.9.5
Farmakoterapie
Jde spíše o doplňkovou či symptomatickou metodu léčby. V dnešní době se velmi často vyuţívá lék Botulotoxin, který působí blokádou přenosu nervového podráţdění a tím zajistí částečně, časově omezené uvolnění svalů. Dále do farmakologické léčby zařazujeme léčbu epilepsie. (Nováková, 2004) ,,Mnozí pacienti zjistili, že malé množství alkoholu významně sníží množství abnormálních pohybů.“ (Kraus, 2005, s.30).
3.9.6
Komunikace a logopedická léčba
Mnoho pacientů má problémy s artikulací nebo s rozvojem řeči, proto je velice důleţité zváţit, zda dítě docílí správného rozvoje řeči nebo zda rodina zvolí jiné způsoby dorozumívání, například jednoduchými obrázky, tzv. Bliss symbolů nebo vyuţití počítačových programů. Rodina můţe vyuţít i znakovou řeč, ovšem je to omezené vzhledem k problematice hybného postiţení (Kraus, 2005). Často se stává, ţe děti si vytvoří ,,vlastní jazyk a gesta“, kterým rozumí jen oni, a pomocí nichţ se pak snaţí komunikovat se svým okolím (Inhelderová, Piaget, 1997).
37
Poruchy řeči u dětí s DMO se objevují v souvislosti s hybným postiţením. Ty pak mohou postihovat kromě pohybového ústrojí i svalstvo mluvních orgánů a tím sloţky mluvního projevu jako je například tvoření hlasu či zvučnost. Do tohoto procesu se téţ zapojují i rodiče dětí. Děti zde cvičí jednotlivě, ale mohou i ve skupinkách se stejným typem postiţením (Nováková, 2004).
3.9.7
Problémy s příjmem potravy
Problémy s příjmem potravy u dětí s DMO přetrvávají i v dospělosti. Někdy zůstávají na úrovni sání či polykání, do stádia kousání se někteří ani nedostanou. U těţce postiţených se pouţívá PEG (perkutánní endoskopická gastrostomie). Dále je důleţité zajistit péči dietní sestry a lékaře, který se zabývá dostatečnou výţivou a správným reţimem příjmu potravy (Kraus, 2005).
3.9.8
Poruchy učení
Dítě s DMO můţe mít poruchu učení a u mnohých forem se objevuje i mentální retardace. Objevuje se zde dyslexie (porucha čtení), dyskalkulie (porucha počítání) nebo jiné specifické potíţe. Děti s poruchou řeči či mluvením mají problémy se čtením, některé se číst naučí, jiné ne. Tyto problémy se začínají nejčastěji projevovat ve školním věku (Kraus, 2005).
3.10 Edukace dětí s DMO Součástí rehabilitace a léčby dětí s DMO je důleţitá edukace, při které musíme brát ohled na mentální a komunikační schopnosti jedince. Edukace dětí spočívá především v motivaci se zlepšovat, zapojovat se do konverzace a jiných činností spojených s léčbou. Rodiče jsou samozřejmě do rehabilitace zapojeni, jsou edukováni jak mají s dítětem cvičit, jak ho zařadit do společnosti a jak s ním komunikovat. Nejdůleţitější je motivace dítěte od rodičů, nejen pro nástup do školy či speciálního zařízení, ale hlavně pro jeho další vývoj (Kraus, 2005).
38
4 Praktická část 4.1 Metodika výzkumné práce Pro sběr informací jsem vyuţila kvantitativní výzkum formou dotazníku. Dotazník byl anonymní a obsahoval 11 otázek (viz. příloha), které bylo formulované jako uzavřené (8 otázek) a otevřené (3 otázky). Otázky v dotazníku byly formulovány v návaznosti na stanovené cíle a hypotézy. K prvnímu cíli - ,,Zjistit, jaká je informovanost o léčbě pomocí hipoterapie“ se v dotazníku vztahovaly otázky 1-5 . Ke druhému cíli - ,,Zjistit, jaká je informovanost o dětské mozkové obrně“ se vztahovali otázky 6-11. U kaţdé otázky byly respondentům nabízeny průměrně 3-4 odpovědi, s volbou 1 moţné odpovědi nebo s moţným stručným vypsáním své odpovědi do vymezeného volného prostoru. Na začátek dotazníku jsem zařadila údaje nutné ke statistickému zpracování, týkající se věku, pohlaví a dosaţeného vzdělání.
4.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Jako sledovaný vzorek respondentů jsem si vybrala studenty z Vysoké školy polytechnické Jihlava obor Všeobecná sestra 1.-3. ročník ve věkové kategorii od 19 do 30 let. Rozdala jsem celkem 110 dotazníků. Zkoumaný vzorek respondentů se nakonec skládat ze 105 dotazníků (101 ţen a 4 muţi). Z celkového počtu 110 dotazníků byla návratnost 105, tedy 95,5 %.
39
4.3 Průběh výzkumu Výzkum probíhal v období od února 2012 do března 2012 na Vysoké škole polytechnické Jihlava. Dotazník byl respondentům rozdán osobně.
4.4 Zpracování získaných dat Ke zpracování získaných dat jsem pouţila počítačový program Microsoft Office Word 2003 pro psaný text. Pro zpracování tabulek a grafů jsem vyuţila program Microsoft Office Excel. Výsledky jsou uvedeny u jednotlivých otázek v absolutních číslech a procentech (relativní četnost). Pro přehlednost jsou tabulky doplněny sloupcovými grafy. Tabulky a grafy jsou slovně okomentované.
40
4.5 Výsledky výzkumu Věk respondentů Tabulka 1 Věk respondentů Věk
Absolutní četnost
19-20 21-22 23-24 25-26 27-28 29-30 Σ
34 60 8 3 0 0 105
Relativní četnost 32,4% 57,1% 7,6% 2,9% 0,0% 0,0% 100,0%
Relativní četnost
60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% 19-20
21-22
23-24
25-26
27-28
29-30
Věk
Graf 1 Věk respondentů
Respondenti byly ve věkovém rozmezí od 19 do 28 let. Pro lepší přehlednost jsem respondenty rozdělila do několika věkových skupin. Ve věku 19-20 let bylo 34 (32,4 %) respondentů. Ve věku 21-22 let bylo 60 (57,1 %) respondentů. Ve věku 23-24 let bylo 8 (7,6 %) respondentů. A poslední skupinou byly lidé ve věku 25-26 let, kde byli 3 ( 2,9 %) respondenti.
41
Pohlaví respondentů Tabulka 2 Pohlaví respondentů Pohlaví ţeny
Absolutní četnost Relativní četnost 101 96,2%
muţi
Relativní četnost
Σ
4
3,8%
105
100,0%
120,0% 100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0% ženy
muži Pohlaví
Graf 2 Pohlaví respondentů
Z celkového počtu 105 (100 %) respondentů bylo 101 (96,2 %) ţen a 4 (3,8 %) muţi.
42
Vzdělání respondentů Tabulka 3 Vzdělání respondentů Absolutní četnost
Vzdělání Střední zdravotnická škola (SZŠ) Gymnázium (Gym) Jiné : Česká zemědělská akademie (ČZA) Střední škola sociální (SŠS) Přírodovědecké lyceum (PL) Vyšší odborná škola (VOŠ) Střední pedagogická škola (SPŠ) Σ
89 6
Relativní četnost 84,8% 5,7%
1 3 1 4 1 105
1,0% 2,9% 1,0% 3,8% 1,0% 100,0%
Relativní četnost
100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0% SZŠ
ČZA
Gym
SŠS
PL
VOŠ
SPŠ
Vzdělání
Graf 3 Vzdělání respondentů
Tabulka a sloupcový graf znázorňují dosaţené vzdělání u jednotlivých respondentů. 89 (84,8 %) respondentů vystudovalo Střední zdravotnickou školu, 6 (5,7 %) respondentů vystudovalo Gymnázium. Do odpovědi jiné byla uvedena Vyšší odborná škola, a to 4 (3,8 %), Střední sociální škola 3 (2,9 %), Česká zemědělská akademie 1 (1 %), Přírodovědecké lyceum 1 (1 %) a Střední pedagogická škola 1 (1 %).
43
Otázka č.1 Víte co je to ,,hipoterapie“ a k jaké léčbě se používá? Tabulka 4 Co je to hipoterapie Absolutní četnost
Otázka č.1 ano ne Σ
82 23 105
Relativná četnost 78,1% 21,9% 100,0%
Relativní četnost
100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0% ano
ne Víte, co je to hipoterapie?
Graf 4 Co je to hipoterapie
V této otázce jsem chtěla zjistit, zda respondenti ví, co je to hipoterapie. 82 (78,1 %) respondentů odpovědělo, ţe hipoterapie je ,,léčba pomocí koně“ a 23 (21,9 %) respondentů odpovědělo, ţe neví co je to hipoterapie.
44
Otázka č.2 Máte v okolí možnost této léčby? (v okresní nemocnici, v psychiatrických léčebnách) Tabulka 5 Máte v okolí moţnost této léčby? Otázka č.2 ano ne nevím Σ
Absolutní četnost 57 18 30 105
Relativní četnost 54,3% 17,1% 28,6% 100,0%
Relativní četnost
60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% ano
ne
nevím
Máte možnost této léčby?
Graf 5 Máte v okolí moţnost této léčby?
V této otázce jsem chtěla zjistit, zda respondenti ví, jestli mají moţnost léčby ve svém okolí. 57 (54,3 %) respondentů odpovědělo, ţe ano. 18 (17,1 %) respondentů odpovědělo, ţe nemají moţnost této léčby a 30 (28,6 %) respondentů neví, jestli v jejich okolí je moţnost vyuţití hipoterapie.
45
Otázka č.3 Máte někoho ve svém okolí (rodina, přátelé, známí), kdo tuto léčbu podstupuje nebo využívá?
Relativní četnost
Tabulka 6 Máte někoho ve svém okolí (rodina, přátelé, známí), kdo tuto léčbu podstupuje nebo vyuţívá? Absolutní Relativní Otázka č.3 četnost četnost ano 14 13,3% ne 84 80% nevím 7 6,7% 105 100,0% Σ
100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0% ano
ne
nevím
Máte někoho ve svém okolí (rodina, přátelé, známí), kdo tuto léčbu podstupuje nebo využívá?
Graf 6 Máte někoho ve svém okolí (rodina, přátelé, známí), kdo tuto léčbu podstupuje nebo vyuţívá?
Na otázku ,, Máte někoho ve svém okolí (rodina, přátelé, známí), kdo tuto léčbu podstupuje nebo vyuţívá?“ odpovědělo 14 (13,3 %) respondentů, ţe mají ve svém okolí někoho kdo vyuţívá hipoterapii. 84 (80 %) respondentů odpovědělo, ţe nemají ve svém okolí nikoho, kdo by tuto léčbu vyuţíval a 7 (6,7 %) respondentů neví, zda někdo tuto léčbu v jejich okolí vyuţívá.
46
Otázka č.4 Domníváte se, že je léčba hipoterapií účinná či prospěšná? Tabulka 7 Domníváte se, ţe je léčba hipoterapií účinná či prospěšná? Otázka č.4 ano ne nevím Σ
Absolutní četnost 83 0 22 105
Relativní četnost 79,0% 0,0% 21,0% 100,0%
Relativní četnost
100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0% ano
ne
nevím
Domníváte se, že je léčba hipoterapií účinná či prospěšná? Graf 7 Domníváte se, ţe je léčba hipoterapií účinná či prospěšná?
Z celkového počtu respondentů odpovědělo 83 (79 %) respondentů souhlasem s tím, ţe léčba pomocí hipoterapie je prospěšná a 22 (21 %) respondentů neví, jestli léčba pomocí hipoterapie je prospěšná či neprospěšná.
47
Otázka č.5 Domníváte se, že existuje nějaké speciální vzdělání pro ,,hipoterapeuta“? Tabulka 8 Domníváte se, ţe existuje nějaké speciální vzdělání pro ,,hipoterapeuta“? Otázka č.5
Relativní četnost
ano ne nevím Σ
Absolutní četnost 39 25 41 105
Relativní četnost 37,1% 23,8% 39,0% 100,0%
50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% ano
ne
nevím
Domníváte se, že existuje nějaké speciální vzdělání pro ,,hipoterapeuta“? Graf 8 Domníváte se, ţe existuje nějaké speciální vzdělání pro ,,hipoterapeuta“?
Na otázku ,,Domníváte se, ţe existuje nějaké speciální vzdělání pro ,,hipoterapeuta“?“ správně odpovědělo 25 (23,8 %) respondentů, ţe není speciální vzdělání, 39 (37,1 %) respondentů špatně odpovědělo, ţe ,,hipoterapeut“ je speciální obor a 41 (39 %) respondentů netuší, zda ,,hipoterapeut“ je či není speciální vzdělání.
48
Otázka č.6 Co se vám vybaví pod pojmem ,,dětská mozková obrna“? Tabulka 9 Co se vám vybaví pod pojmem ,,dětská mozková obrna“? Otázka č.6 ano nevím jiné Σ
Absolutní četnost 20 43 42 105
Relativní četnost 19,0% 41,0% 40,0% 100,0%
Relativní četnost
50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% ano
nevím
jiné
Co se vám vybaví pod pojmem ,,dětská mozková obrna“? Graf 9 Co se vám vybaví pod pojmem ,,dětská mozková obrna“?
Na otázku ,, Co se vám vybaví pod pojmem ,,dětská mozková obrna“?“ správně odpovědělo 38 (36,2 %) respondentů, kteří přesnou definici neznají, ale vědí projevy či symptomy této nemoci. 65 (61,9 %) respondentů neví, jaké jsou projevy dětské mozkové obrny a 2 (1,9 %) respondenti napsali špatné symptomy či projevy.
49
Otázka č.7 Víte jaký je název pro dětskou mozkovou obrnu? Tabulka 10 Víte jaký je název pro dětskou mozkovou obrnu? Otázka č.7
Relativní četnost
ano nevím jiné Σ
Absolutní četnost 38 65 2 105
Relativní četnost 36,2% 61,9% 1,9% 100,0%
70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% ano
nevím
jiné
Víte jaký je název pro dětskou mozkovou obrnu? Graf 10 Víte jaký je název pro dětskou mozkovou obrnu?
Správný název pro dětskou mozkovou obrnu, a to poliomyelitida, uvedlo 38 (36,2 %) respondentů. Chybnou odpověď uvedli 2 (1,9 %) respondenti a 65 (61,9 %) respondentů neví, jaký je název pro dětskou mozkovou obrnu.
50
Otázka č.8 Víte, nebo alespoň tušíte, co způsobuje dětskou mozkovou obrnu? Tabulka 11 Víte, nebo alespoň tušíte, co způsobuje dětskou mozkovou obrnu? Otázka č.8 ano ne nevím Σ
Absolutní četnost 87 9 9 105
Relativní četnost 82,9% 8,6% 8,6% 100,0%
Relativní četnost
100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0% ano
ne
nevím
Víte, nebo alespoň tušíte, co způsobuje dětskou mozkovou obrnu?
Graf 11 Víte, nebo alespoň tušíte, co způsobuje dětskou mozkovou obrnu?
Správnou odpovědí, a to ţe ,,dětskou mozkovou obrnu způsobuje vir, který napadá motorické nervové buňky v mozku a v míše“ odpovědělo 87 (82,9 %) respondentů, chybnou odpověď (je to infekční onemocnění, je to dědičná choroba) uvedlo 9 (8,6 %) respondentů a 9 (8,6 %) respondentů neví, co způsobuje toto onemocnění.
51
Otázka č.9 Víte jaké jsou možnosti léčby dětské mozkové obrny? Tabulka 12 Víte jaké jsou moţnosti léčby dětské mozkové obrny? Otázka č.9 ano ne nevím Σ
Absolutní četnost 96 0 9 105
Relativní četnost 91,4% 0,0% 8,6% 100,0%
Relativní četnost
100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0% ano
ne
nevím
Víte jaké jsou možnosti léčby dětské mozkové obrny? Graf 12 Víte jaké jsou moţnosti léčby dětské mozkové obrny?
Správnou informaci, ţe léčba dětské mozkové obrny zahrnuje např. rehabilitace, ortopedické operace, medikamentózní léčba, a další dle potřeb klienta, uvedlo 96 (91,4 %) respondentů. Chybné informace (např. chemoterapie, operace mozku, …) neuvedl nikdo a 9 (8,6 %) respondentů uvedlo, ţe neví jaké jsou moţnosti léčby.
52
Otázka č.10 Máte někoho v okolí, kdo je touto nemocí postižen? Tabulka 13 Máte někoho v okolí, kdo je touto nemocí postiţen? Otázka č.10
Relativní četnost
ano ne nevím Σ
Absolutní četnost 21 76 8 105
Relativní četnost 20,0% 72,4% 7,6% 100,0%
80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% ano
ne
nevím
Máte někoho v okolí, kdo je touto nemocí postižen? Graf 13 Máte někoho v okolí, kdo je touto nemocí postiţen?
Z výsledku vyplynulo, ţe 21 (20 %) respondentů má v rodině či mezi přáteli takto postiţeného jedince. 76 (72,4 %) respondentů odpovědělo, ţe nemají takto postiţeného v rodině ani mezi známými a 8 (7,6 %) respondentů neví, zda někoho takto postiţeného mají v rodině či mezi známými.
53
Otázka č.11 . Víte, jestli v okolí svého bydliště jsou stacionáře (jak denní tak týdenní) pro takto postižené děti? Tabulka 14 Víte, jestli v okolí svého bydliště jsou stacionáře pro takto postiţené děti? Otázka č.11 ano ne nevím Σ
Absolutní četnost 51 13 41 105
Relativní četnost 48,6% 12,4% 39,0% 100,0%
Relativní četnost
60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% ano
ne
nevím
Víte, jestli v okolí svého bydliště jsou stacionáře (jak denní tak týdenní) pro takto postižené děti?
Graf 14 Víte, jestli v okolí svého bydliště jsou stacionáře pro takto postiţené děti?
Na otázku ,,Víte, jestli v okolí svého bydliště jsou stacionáře (jak denní tak týdenní) pro takto postiţené děti?“ odpovědělo 51 (48,6 %) respondentů ano, 13 (12,4 %) respondentů odpovědělo, ţe ne a 41 (39 %) respondentů neví, jestli mají ve svém okolí nějaký stacionář.
54
4.6 Vyhodnocení cílů ve vztahu k hypotézám Výzkumné šetření mi přineslo velké mnoţství dat, která mi pomohla vytvořit si určitý náhled na danou problematiku, především o informovanosti respondentů o hipoterapii a dětské mozkové obrně. Cíl č. 1: Zjistit, jaká je informovanost o léčbě pomocí hipoterapie. Z výsledků vyplývá, ţe informovanost o hipoterapii celkově není moc kvalitní. Výsledky ohledně informovanosti respondentů byla velmi neuspokojivá. Hypotézy vztahující se k cíli č. 1. Hypotéza č. 1: Informovanost o této léčbě je mezi respondenty dobrá. Informovanost o hipoterapii je 78,1 % a 21,9 % respondentů odpovědělo, ţe neví co je to hipoterapie. K tomu , abych vypočítala zda respondenti jsou informováni o léčbě pomocí hipoterapie jsem potřebovala zná tyto údaje: pohlaví (viz tabulka 2), vzdělání (viz tabulka 3) a informace o hipoterapii a její vyuţití v léčbě (viz tabulka 4). Z výsledků vyšlo, ţe informovanost o hipoterapii mezi ,,zdravotníky“ není tak kvalitní. Hypotéza č. 1 jsem mi potvrdila. Hypotéza č. 2: Respondenti ví o možnosti této léčby ve svém okolí. K dosaţení výsledků této hypotézy jsem potřebovala znát, jestli respondenti ví o moţnosti léčby pomocí hipoterapie ve svém okolí (viz tabulka 5). Z výsledků vyšlo, ţe 57 % respondentů ví o moţnostech léčby ve svém okolí, 17,1 % respondentů nemá moţnost hipoterapie ve svém okolí a 28,6 % respondentů neví, zda mají moţnost této léčby ve svém okolí. Hypotéza č. 2 se mi potvrdila.
55
Hypotéza č. 3: Respondenti ví, že tato léčba je velice prospěšná. K dosaţení výsledků této hypotézy jsem potřebovala znát, zda respondenti mají někoho ve svém okolí kdo hipoterapii vyuţívá (viz tabulka 6) a zda si respondenti myslí, jestli je hipoterapii prospěšná či neprospěšná (viz tabulka 7). Z výsledků vyšlo, ţe 79 % respondentů si myslí o hipoterapii, ţe je pospěšná a 21 % respondentů si myslí, ţe není prospěšná. Hypotéza č. 3 se mi potvrdila. Hypotéza č. 4: Respondenti ví o tom, že není speciální vzdělání pro formu této léčby. Respondenti ze 23,8 % odpověděli správně, ţe není speciální vzdělání pro provozování hipoterapie (viz tabulka 8). Hypotéza č. 4 se mi nepotvrdila. Cíl č. 2: Zjistit, jaká je informovanost o dětské mozkové obrně. Správně odpovědělo jen 19 % respondentů. Výsledky výzkumu mě velice znepokojili. Hypotézy vztahující se k cíli č. 2 Hypotéza č. 5: Informovanost o tomto onemocnění je dobrá K tomu, aby se mi tato hypotéza potvrdila jsem potřebovala zjistit, jaká je informovanost o dětské mozkové obrně.
41 % respondentů neví, co je to dětská
mozková obrna a 40 % respondentů odpověděli různými odpověďmi, které přesně neodpovídají definici tohoto onemocnění. Správně odpovědělo jen 19 % respondentů (viz tabulka 9) Hypotéza č. 5 se mi nepotvrdila.
56
Hypotéza č. 6: Respondenti ví, jaký je odborný název pro dětskou mozkovou obrnu. Jen 36,2 % respondentů uvedlo správný název pro dětskou mozkovou obrnu, 61,9 % respondentů neví, jaký je odborný název pro dětskou mozkovou obrnu a 1,9 % respondentů uvedlo zcela jiný název (viz tabulka 10). Hypotéze č. 6 se mi nepotvrdila. Hypotéza č. 7: Respondenti ví, jak toto onemocnění vzniká. Z výsledků vyplynulo, ţe 82,9 % respondentů ví, jak vzniká onemocnění dětská mozková obrna. 8,6 % uvedlo špatnou odpověď a 8,6 % respondentů netuší jak toto onemocnění vzniká (viz tabulka 11). Hypotéza č. 7 se mi potvrdila. Hypotéza č. 8: Respondenti ví, jaké jsou možnosti léčby tohoto onemocnění. Správnou odpověď uvedlo 91,4 % respondentů (viz tabulka 12). Hypotéza č. 8 se mi potvrdila. Hypotéza č. 9: Respondenti ví o stacionářích ve svém okolí. O tom zda mají v okolí nějaké stacionáře ví jen 48,6 % respondentů. 12,4 % respondentů nemají v okolí stacionáře a 39 % respondentů neví, zda mají v okolí nějaké stacionáře (viz tabulka 14). Hypotéza č. 9 se mi částečně potvrdila.
57
4.7 Diskuze Babiaková, Marková a Venglářová (2006) uvádí, ţe hipoterapie je komplexní multidisciplinární rehabilitační metoda pomocí koně, ve smyslu biopsychosociální terapie. Z výzkumné práce jsem došla k závěru, ţe 78,1 % respondentů ví, co je to hipoterapie a k jaké léčbě se vyuţívá, zatím co 21,9 % respondentů vůbec netuší, co je to hipoterapie či k jaké léčbě se tato metoda vyuţívá. Lantelme, Smíšková ( 2009) uvádí na oficiálních stránkách České hiporehabilitační společnosti, ţe v dnešní době dochází k rozmachu této léčebné metody, objevuje se jak ve spojitosti s psychiatrickými léčebnami (Pirueta Havlíčkův Brod, Zbůch, PrahaBohnice), s lázněmi (Karviná-Darkov, Luţe-Košumberk), ale také vznikly různé spolky (,,Hucul Club“ ve Zmrzlíku u Prahy). Z výzkumné práce jsem došla k výsledku, kdy 54,3 % respondentů ví o moţnosti této léčby ve svém okolí, 17, 1 % respondentů nemá moţnost vyuţívat tuto metodu ve svém okolí a 28,6 % respondentů neví, jestli mají ve svém okolí takto zaměřená pracoviště. Lantelme, Smíšková (2009) dále uvádí, ţe hipoterapie je velice prospěšná nejen v oblasti léčby dětské mozkové obrny, ale především pro jedince s degenerativním onemocněním či následků úrazů pohybového aparátu, ale také se vyuţívá i pro léčbu psychiatrických pacientů. Z výzkumné práce jsem došla k závěru, ţe 79 % respondentů souhlasí s tím, ţe tato metoda je prospěšná a 21 % respondentů si nejsou jistí, zda tato metoda pomáhá léčit. Kraus (2005) uvádí, ţe dětská mozková obrna se řadí mezi neurovývojová onemocnění. Dochází zde k postiţení motorických drah, sestupných vláken a nejvýraznější je postiţení muskolo-skeletárním systému. Z výzkumné práce jsem došla k závěru, ţe jen 19 % respondentů ví, jak se toto onemocnění projevuje a jak vzniká. Dále 41 % respondentů neví, jak toto onemocnění vzniká a 40 % respondentů zhruba napsalo, jak toto onemocnění vzniká, ale je to jen laická odpověď, nikoliv odpověď zdravotníka. Nováková (2004) uvádí, ţe dětská mozková obrna nelze zcela vyléčit, ale v dnešní době je mnoho léčebných metod či léčiv, jak toto onemocnění zmírnit a tím zkvalitnit ţivot jedince.
Zahrnujeme
sem
farmakologickou
léčbu,
rehabilitaci
(hipoterapie),
ortopedickou léčbu, léčbu epilepsie, logopedickou léčbu a další.
58
Z výzkumné práce jsem došla k výsledku, kdy správě odpovědělo 91,4 % respondentů na moţnosti léčby dětské mozkové obrny a 8,6 % respondentů neví jaké jsou způsoby léčby dětské mozkové obrny.
4.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi Edukační materiály, brožurky a letáky Edukační materiály, broţurky a letáky o hipoterapii by měly být dostupné především v ambulancích a v nemocnicích. Měly by být zaměřené na edukaci o hipoterapii, o moţnostech této léčby, kdo ji můţe provozovat a k jakému onemocnění je tato metoda vhodná. Zařadila bych sem i kniţní popis této metody, protoţe je nedostatek knih o této metodě. Také bych doporučovala, aby jak střední zdravotnické školy tak i vysoké školy se zdravotnickým či sociálním zaměřením, navštívily hodiny hipoterapie aby viděli, jak tato metoda probíhá. Bylo by vhodné do studia zařadit přednášky a semináře na toto téma. Edukační materiály, broţurky a letáky o dětské mozkové obrně by měli být u dětský lékařů a ambulancích v nemocnicích. Měly by být zaměřené na prevenci, moţnostech léčby tohoto onemocnění, o přehledu kompenzačních pomůcek, přehled stacionářů pro takto postiţené jedince, atd. Měly by zahrnovat i pokyny pro čerpání sociálních přídavků na takto postiţené děti. Dá se vyuţívat i různých grantů jak od ministerstva zdravotnictví či školství, tak i financování od Evropské unie. Dostupné internetové stránky s možností diskuze Vzhledem k velmi dobré dostupnosti internetu je moţné vyuţít i prevenci či informace touto cestou. Měly by být vytvořené poutavé a interaktivní odborné internetové stránky se zaměřením na informování o hipoterapii a dětské mozkové obrně. Neměla by chybět diskuse se specialistou (fyzioterapeut, pediatr, neurolog, ortoped, chirurg, …), kontakt na specialistu a odkazy na odbornou literaturu popř. jiné internetové odborné stránky. Při vytváření internetových stránek je moţné vyuţít financování různých grantů a projektů v rámci České republiky nebo Evropské unie.
59
5 Závěr Bakalářská práce se zabývá hipoterapií a jejím vyuţitím při léčbě dětské mozkové obrny. V teoretické části jsem získala velké mnoţství poznatků o hiporehabilitaci. Tato metoda je čím dál víc vyuţívána jak při léčbě dětské mozkové obrny tak i jiných pohybových onemocnění. I z rozhovoru s maminkou od postiţené holčičky, která hiporehabilitaci vyuţívala, neţ šla na operaci páteře, jsem zjistila, ţe tato metoda je opravdu prospěšná, a pro děti velice zábavná. Je dobře, ţe se postupně rozvíjí, objevují se další a další moţnosti navštěvovat takto zaměřená pracoviště. Dále jsem se v teoretické části zabývala dětskou mozkovou obrnou. Zde jsem se dozvěděla mnoho informací o vzniku a příčinách této nemoci, o moţnostech léčby, ale i následného ţivota těchto jedinců. Informace jsem se dočetla jak z knih, tak i z internetových článků od rodičů dětí, kteří popisovali svůj ţivot s postiţeným dítětem. Těmto rodičům, kteří si za svými dětmi stojí, věnují se jim a podporují je v růstu a vývoji, patří velký obdiv. Ne kaţdý člověk by toto dokázat, a bohuţel, setkala jsem se i s tím, ţe kdyţ se rodině narodilo takto postiţené dítě, dali ho do ústavu, neţ aby se o něj dokázali postarat. Ne pokaţdé je toho řešení dobré či špatné. Nezastupitelnou roli v realizaci a šíření preventivních a edukačních programů má zdravotnictví a školství. Zhodnocení cíle č. 1: Zjistit, jaká je informovanost o léčbě pomocí hipoterapie. Cíl č. 1 byl dle mých představ splněn, bohuţel výsledky nejsou uspokojující. U otevřených otázek byly zhruba správné odpovědi, ale přesné definice jsem se nedozvěděla. Zklamala mě informovanost o léčbě pomocí hipoterapie, nejvíce mi utkvěla v hlavě odpověď, ţe ,,hipoterapie, je léčbě podchlazením u těţkých operací např. srdce“. Špatná informovanost mě zklamala hlavně z důvodu toho, ţe jsem tento průzkum dělala mezi studenty vysoké školy, na oboru všeobecná sestra a porodní asistentka, kde jsem si myslela, ţe tyto studenti a studentky budou informováni o této metodě.
60
Zhodnocení cíle č. 2: Zjistit, jaká je informovanost o dětské mozkové obrně. U cíle č. 2 se mi většina hypotéz nepotvrdila. Zklamala mě informovanost o dětské mozkové obrně, i její léčbě či projevech, a to hlavně proto, ţe jsem dělala průzkum mezi zdravotníky, kde 84,8 % respondentů bylo studenty střední zdravotnické školy. Je škoda, ţe tito studenti se nezajímají o tuto problematiku, protoţe jako ţeny a také budoucí matky, se nás to můţe týkat. Ale nejde jen o ţeny ale záleţí i na muţích, aby ţenu/manţelku podpořili a pomohli ji jak ve vyřešení problému tak i v následné péči o dítě.
,,Non ut diu vivamus curandum est, sed ut satis. Nemáme se starat, abychom žili dlouho, ale abychom žili plně“. Seneca
61
Seznam použité literatury 1. HOLLÝ, Karol a Karol HORNÁČEK. Hipoterapie: léčba pomocí koně. Překlad Dominika Švehlová.Ostrava: Montanex, 2005, 293 s. Kůň v ţivotě člověka. ISBN 80-722-5190-2. 2. KOVÁŘ, PHDR., Jan a Veronika NOVÁKOVÁ. Máme doma dítě s DMO poraďte!. 2004. vyd. S.l. Soukromá VOŠ sociální, 2004. ISBN N37024. 3. KRAUS, Josef. Dětská mozková obrna. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, c2005, 344 s. ISBN 80-247-1018-8. 4. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 279 s. ISBN 80-717-8551-2. 5. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1998, 343 s. ISBN 80-716-9195-X. 6. LONG, Maxine. Rodinná encyklopedie medicíny a zdraví. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions, 1999, 999 s. ISBN 80-723-4074-3. 7. MARKOVÁ, Eva, Martina VENGLÁŘOVÁ a Mira BABIAKOVÁ. Psychiatrická ošetřovatelská péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 352 s. ISBN 80-247-1151-6. 8. MCMILLAN, Beverly. Velký ilustrovaný atlas lidského těla. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2009, 288 s.ISBN 978-80-256-0152-5. 9. PIAGET, Jean a Bärbel INHELDER. Psychologie dítěte. Vyd. 2., v nakl. Portál 1. Překlad Eva Vyskočilová. Praha: Portál, 1997, 143 s. ISBN 80-717-8146-0. 10. VOKURKA, Martin. Praktický slovník medicíny. 8., rozš. vyd. Praha: Maxdorf, 2007, 518 s. ISBN 978-80-7345-123-3. 11. VOTAVA, Jiří. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 207 s. ISBN 80-246-0708-5.
62
Internetové zdroje 12. LANTELME, Věra. Oficiální slovník České hiporehabilitační společnosti. In: [online].
2010
[cit.
2012-05-13].
Dostupné
z:
http://hiporehabilitace-
cr.cz/index.php/remository?func=fileinfo&id=132 13. LANTELME, Věra a Šárka SMÍŠKOVÁ. Co je to hiporehabilitace. In: [online]. 2009 [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-1-coje-to-hiporehabilitace 14. MAŠKOVÁ, Michaela. Hipoterapie. In: [online]. 2006 [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://www.hluchoslepota-deti.cz/seminare_hipoterapie_spc.htm
Seznam příloh Příloha 1 Mechanický kůň z roku 1893 Příloha 2 Oficiální slovní ČHS Příloha 3 Dotazník
63
Příloha 1 Mechanický kůň z roku 1893
Mechanický kůň z roku 1893 zdroj Google
64
Příloha 2 Oficiální slovník ČHS
65
66
Příloha 3 Dotazník Vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si Vás oslovit a poţádat o vyplnění krátkého anonymního dotazníku, který bude slouţit k podkladům mé bakalářské práce na téma ,,Hipoterapie a její využití při léčbě dětské mozkové obrny“ na Vysoké škole polytechnické Jihlava obor Všeobecná sestra. Cílem mé práce je zjistit informovanost jednak o této terapii, ale hlavně účinek této léčby na děti s dětskou mozkovou obrnou. Při vyplňování dotazníku označte jednu Vámi vybranou odpověď, u třech otázek je otevřená odpověď. V případě zájmu odpověď doplňte.
Věk :
19-20 21-22
23-24 25-26
27-28 29-30
Pohlaví :
Muţ Ţena
Vystudovaná střední škola :
Gymnázium Střední zdravotnická škola Jiné …………………………………………………………………………………………
1. Víte co je to ,,hipoterapie“ a k jaké léčbě se používá? (otevřená odpověď) …………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………… ………………………
2. Máte v okolí možnost této léčby? (v okresní nemocnici, v psychiatrických léčebnách)
Ano Ne Nevím
3. Máte někoho ve svém okolí (rodina, přátelé, známí), kdo tuto léčbu podstupuje nebo využívá?
Ano v rodině Ano z přátel či známých Ne nemám Nevím
4. Domníváte se, že je léčba hipoterapií účinná či prospěšná?
Ano Ne Nevím
5. Domníváte se, že existuje nějaké speciální vzdělání pro ,,hipoterapeuta“?
Ano, je to speciální obor Ne, je to normální fyzioterapeut či ergoterapeut Nevím
67
6. Co se vám vybaví pod pojmem ,,dětská mozková obrna“? (otevřená odpověď) …………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………… ………………………
7. Víte jaký je název pro dětskou mozkovou obrnu? (otevřená odpověď) …………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………… ………………………
8. Víte, nebo alespoň tušíte, co způsobuje dětskou mozkovou obrnu?
Je to infekční onemocnění Je to dědičná choroba Je to onemocnění způsobené virem, který napadá motorické nervové buňky v mozku a v míše Nevím
9. Víte jaké jsou možnosti léčby dětské mozkové obrny?
Ano, např. rehabilitace, ortopedické operace, medikamentózní léčba, a další dle potřeb klienta Ano, např. chemoterapie, operace mozku, … Nevím
10. Máte někoho v okolí, kdo je touto nemocí postižen?
Ano v rodině Ano mezi přáteli či známými Ne nemám Nevím
11. Víte, jestli v okolí svého bydliště jsou stacionáře (jak denní tak týdenní) pro takto postižené děti?
Ano o jednom/o pár stacionářích vím Ne Nevím
Děkuji za vyplnění tohoto dotazníku i za čas strávený nad jeho vyplněním. Rothanzlová Kateřina
68