Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Srovnání průběhu říjového cyklu vybraných druhů zvířat
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Aleš Pavlík Ph.D
Lenka Pillerová
Brno 2013
oficiální zadání
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Srovnání průběhu říjového cyklu vybraných druhů zvířat vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….
PODĚKOVÁNÍ
Tímto bych chtěla poděkovat panu Ing. Aleši Pavlíkovi Ph. D. za cenné rady, podnětné připomínky a podporu a celkovou vstřícnost ve vedení bakalářské práce.
ABSTRAKT Cílem mé studie bylo porovnat průběh říjového cyklu, vybraných druhů zvířat. Jako objekty porovnávání byli vybráni zástupce samic skotu, domácího psa a hada, práce je rozdělena do tří částí a v kaţdé části je zpracována anatomie reprodukčních orgánů, hormonální regulace říjového cyklu a nejčastější onemocnění reprodukčního systému, pro kaţdý druh vybraného zvířete.
KLÍČOVÁ SLOVA říjový cyklus, anatomická stavba, hormonální regulace, nemoci pohlavního aparátu
ABSTRACT The aim of my study was to compare the course of the oestrous cycle of selected species. As a comparison subjects were selected by representatives of female animals, domestic dog and snake. The work is divided into three parts, each in part is processed anatomy of the reproductive organs, hormonal regulation of oestrous cycle and the most common diseases of the reproductive system, for each species of animal selected.
KEYWORDS reproductive cycle, anatomical structure , hormonal regulation, genital tract disease
OBSAH 1
ÚVOD ..................................................................................................................................... 8
2
Cíl........................................................................................................................................... 9
3
Literární přehled.................................................................................................................. 10 Anatomie pohlavní soustavy skotu ............................................................................. 10
3.1 3.1.1
Vaječníky ............................................................................................................ 10
3.1.2
Vejcovody ........................................................................................................... 10
3.1.3
Děloha ................................................................................................................. 11
3.1.4
Pochva ................................................................................................................. 12
3.1.5
Poševní předsíň ................................................................................................... 13
3.1.6
Vulva ................................................................................................................... 13 Pohlavní cyklus skotu ................................................................................................. 14
3.2 3.2.1
Endokrinní regulace pohlavního cyklu ............................................................... 15
3.2.2
Fáze pohlavního cyklu ........................................................................................ 16
3.2.3
Proestrus .............................................................................................................. 19 Příčiny špatného zabřezávání a sterility u krav ........................................................... 19
3.3
Diagnostika ovariálních cyst ............................................................................... 20
3.3.1
Anatomie pohlavní soustavy u feny ............................................................................ 24
3.4 3.4.1
Vaječníky ............................................................................................................ 24
3.4.2
Vejcovody ........................................................................................................... 24
3.4.3
Děloha ................................................................................................................. 25
3.4.4
Pochva a poševní předsíň .................................................................................... 25
3.4.5
Poštěváček ........................................................................................................... 26 Pohlavní cyklus u feny ................................................................................................ 27
3.5 3.5.1
Endokrinologie .................................................................................................... 27
3.5.2
Fáze pohlavního cyklu ........................................................................................ 28 Nemoci pohlavní soustavy a určování krytí feny ........................................................ 30
3.6
3.6.1 Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi ............................................................................................... 30 3.6.2
Klinický přístup k neplodnosti u fen ................................................................... 34
3.6.3
Pyometra ............................................................................................................. 35 Anatomie pohlavního aparátu plazů............................................................................ 41
3.7 3.7.1
Vaječníky ............................................................................................................ 41
3.7.2
Vejcovody ........................................................................................................... 41
Kopulační orgány ................................................................................................ 42
3.7.3
Hormonální a reprodukční cyklus u hadů ................................................................... 42
3.8 3.8.1
Reprodukční cyklus u samic ............................................................................... 43
3.8.2
Hormonální a reprodukční aktivita u hadů .......................................................... 45
3.8.3
Hormonální řízení ............................................................................................... 46 Nemoci reprodukční soustavy u hadů ......................................................................... 47
3.9
4
3.9.1
Partenogeneze ..................................................................................................... 47
3.9.2
Zadrţení snášky................................................................................................... 47
3.9.3
Pseudogravidita ................................................................................................... 50
ZÁVĚR .................................................................................................................................. 51
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................... 52 SEZNAM OBRÁZKŮ ...................................................................................................................... 54 SEZNAM TABULEK ....................................................................................................................... 55
1
ÚVOD
Estrální cyklus zahrnuje fyziologické a periodické změny v těle i chování samic, tyto změny jsou navozeny působením hormonů slouţících k reprodukci. Estralní cykly začínají v pubertě samice a končí většinou aţ smrtí samice. Reprodukce u skotu je pro chovatele jedním z nejdůleţitějších faktorů produkce. Je poţadováno, aby kráva měla ideálně jednou ročně tele, a to jak z důvodu masné uţitkovosti, tak i z hlediska produkce mléka. Kráva je březí cca 285 dnů a patří mezi uniparní zvířata. Říjí v cyklech kaţdých 21 dní. Feny mají říji nejčastěji 2krát, ale malá plemena mohou i 4krát ročně, proto je velmi důleţité správné načasovaní na krytí, nepřesnější je metoda určování progesteronu. Chovné feny by měly mít za svůj ţivot 2 aţ 3 vrhy štěňat. Chovatel připouští fenu nejčastěji v 2 – 3 letech s odstupem porodu minimálně rok. Fena je březí v českém průměru 62 dní a patří mezi multiparní zvířata, rodí více mláďat podle velikosti, stáří vlivům genetiky daného plemene. Společenská (malá) plemena mají 2 aţ 4 štěňata ve vrhu, velké plemena průměrně 4 aţ 9 štěňat ve vrhu. U hadů je plodnost ovlivněna především sociálními, fyziologickými vlivy. Ve volné přírodě zde zasahuje ponejvíce vliv počasí, v umělém chovu můţeme všechny tyto vlivy uměle vytvořit. Hadi mohou být ţivorodí, vejcoţivorodí a nejčastěji vejcorodí. Některé druhy se o mláďata starají, jiní nakladou vejce do vhodného úkrytu a nechají je svému osudu. Vejcorodí hadi nakladou snůšku po 3 měsících od oplodnění. Samice některých hadů dokáţí uchovávat ve svém těle sperma několik měsíců i let, přičemţ jedním z důvodů je skutečnost, ţe se daný druh v dané oblasti vyskytuje pouze sporadicky a obě pohlaví se potkají jen zřídka. Proto samice přechovává spermie hada a čeká na vhodné podmínky na oplození vajíček.
8
2
CÍL
Cílem mé bakalářské práce je srovnání průběhu říjového cyklu vybraných druhů zvířat. Objekty mého srovnávání jsou kráva, fena, had, u nichţ porovnávám makroskopické i mikroskopické rozdíly reprodukčního aparátu u samic a srovnání fyziologických procesů říjového cyklu na úrovni buňky.
9
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Anatomie pohlavní soustavy skotu Pohlavní orgány krav mají podobné funkce jako u býků, tj. tvorba pohlavních buněk a hormonů, které zajišťují páření. Rozdílné funkce samic zajišťují prostředí, slouţící jako ochrana a poskytuje výţivu pro vyvíjející se zárodek a plod od oplození vajíčka do porodu. U savců rozdělujeme samičí orgány na vnitřní, tj. vejcovod, vaječník, děloha a pochva. Do druhé skupiny pohlavních orgánů patří zevní, k nimţ patří poševní předsíň, vulva a poštěváček (Marvan, 1998). 3.1.1 Vaječníky Vaječníky (ovarium) jsou pohlavní ţlázy tvořené v páru a produkující samičí pohlavní buňky – vajíčka a hormony. Vaječník tvoří pohlavní hormony progesteron a estrogeny. Je uloţen v kaudální části břišní dutiny, při vstupu do dutiny pánevní, upevněn na stropě břišní dutiny pomocí vaječníkového okruţí tj. kraniální pokračování širokého vazu děloţního. Kratším vlastním vaječníkovým vazem je připojen k děloţnímu rohu. Vaječník je kompaktní orgán zbarven šedorůţově a má tuhoelastické konzistence. Vaječník je u savců velikostně, tvarově, vzhledově a hmotnostně velmi druhově odlišný. Pohlavně dospělé samice v průběhu pohlavního cyklu mění za přítomnosti hormonů tvar vaječníků. Samice skotu mají vaječník malého vzhledu, ovoidního tvaru a velikosti, tvarem můţe připomínat zralou švestku. Je 3 – 4,5 cm dlouhý, 2 – 3 cm široký s hmotností 15 – 20 g (Marvan, 1998). 3.1.2 Vejcovody Vejcovody (tuba uterinae, oviducti) jsou párové, klikatě probíhající trubičky v duplikatuře pobřišnice od vaječníků do děloţních rohů. Povrch je tvořen serózou, uprostřed je vrstva svalová a uvnitř jsou vystlány sliznicí s řasinkovým epitelem a četnými ţlázovými buňkami. U vaječníků je volný konec vejcovodu rozšířen v nálevku vejcovodu (infundibulum). Její okraje jsou vybaveny třásněmi a vytvářejí řasy obsahující elastická vlákna a hladkosvalové buňky. Ty umoţňují těsné přiblíţení nálevky vejcovodu, posléze se suţují (isthmus) a do dělohy vyúsťují tzv. děloţním ústím (tubouterinním spojením) (Jelínek, Koudela, 2003).
10
3.1.3 Děloha Děloha (uterus) krávy je dutý, silnostěnný, převáţně svalový orgán, uloţený zčásti v dutině pánevní, zčásti v dutině břišní. Najbrt (1998) ve své knize uvádí ţe, na kravské děloze rozlišujeme směrem kaudokraniálním krček, tělo, děloţní rohy. Nejkaudálněji je uloţen krček, který je u krav 10 – 20 cm dlouhý, tuhý a pohmatem snadno ohraničitelný. Kaudálně ční do pochvy v podobě čípku, který lépe vyniká při dorzálním okraji, ventrální okraj přechází ve dno poševní. Středem děloţního krčku vede kanálek, který je vţdy uzavřený, otevírá se fyziologicky pouze při říji a při porodu. Rozlišujeme na něm dvě ústí: na straně ústí vnější na straně dělohy ústí vnitřní. Sliznicí kanálku je utvářena v typické spirálovité řasy, jejichţ podkladem je kruhová svalovina. Na otevřeném krčku se jeví jako 3 nebo 4 příčné polštáře. Přes spirální řasy probíhají vysoké podélné řasy, které jsou dále sekundárně členěné a tím získává sliznice růţičkovitý vzhled. Podélné řasy zasahují aţ na klenbu poševní. Tímto uspořádáním získává cervikální kanálek komplikovaný průběh a v uzavřeném stavu je neprůchodný. Na uzávěru kanálku se také podílí vazký sklovitý hlen, který vyplňuje všechny skuliny a uzavírá zevní ústí dělohy zátkou, která je z pochvy patrná. Hlen je tvořen ţlázami sliznice krčku. Děloţní krček přechází kraniálně úţinou v děloţní tělo. Děloţní tělo je velmi krátké, v průměru měří 3 cm. Kraniálně vybíhá v děloţní rohy a spolu s nimi ohraničuje děloţní dutinu. Děloţní rohy jsou dvě pozvolna se zuţující trubice dlouhé 35 – 45 cm končící hrotem. Z počátku v mediánní linii srůstají a mají společný povlak pobřišnice (částečná přepáţka). Poté se vidlicovitě rozbíhají a současně se stáčejí kranioventrálně a laterálně do podoby beraních rohů. Hroty děloţních rohů bývají zpravidla esovitě prohnuty a bez zřetelné hranice přecházejí ve vejcovod. Děloţní rohy kaudálně ústí, kaţdý samostatně, do děloţního těla. Děloţní dutina je vystlána hnědočervenou sliznicí, poskládanou v podélné a příčné řasy, které jsou různě utvářené podle funkčního stavu orgánu a stáří zvířete. Slizniční vyvýšeniny nazývané karunkuly jsou neúplně seřazeny do řad. U dospělé krávy mají hlízovitý tvar velikosti asi 1 cm v průměru. Od ostatní sliznice se liší naţloutlou barvou, za březosti dosahují velikosti pěsti. Jejich povrch je poset četnými jamkami, do nichţ se vkládají alantochoriové klky kotyledonů a vytvářejí těsný kontakt mezi placentou matky a mezi placentou plodu. Karunkuly po porodu involují (Černý, 2002).
11
Děloha je vystlána vysokou děloţní sliznicí, tzv. endometriem, tvořeným víceřadým cylindrickým epitelem. Epitel je vybaven děloţními ţlázami, které se směrem ke krčku vytrácejí. Jejich aktivita stoupá za říje a během březosti produkují sekret zvaný uterinní mléko. V děloţním krčku se nachází epitel jednovrstevný cylindrický vylučující hustý sklovitý hlen. Děloţní stěna neobsahuje submukózu. Pod epitelem se nachází svalová vrstva, tzv. myometrium, která je značně vyvinutá a bohatá na elastická vlákna. Myometrium je tvořeno vnitřní a vnější vrstvou. Vnitřní kruhová vrstva svaloviny je oddělena od vnější podélné vrstvy řídkým pojivem s pletení krevních cév a nervů. Kruhová svalovina se směrem od krčku k rohům děloţním zeslabuje. V průběhu gravidity se svalová vrstva ve větší míře zeslabuje a roztahuje. Buňky svaloviny jsou schopny se v případě potřeby zvětšit aţ na desetinásobek své původní velikosti. Další vrstvu děloţní stěny tvoří tzv. parametrium, které je tvořeno řídkým vazivem a spolu s podélnou hladkou svalovinou, cévami a nervy, proniká mezi vrstvami širokého děloţního vazu. Povrchová vrstva dělohy, tzv. perimetrim, přechází na dělohu z širokého děloţního vazu a je ke svalové vrstvě připojena vrstvou perimetria (Najbrt, 1982). 3.1.4 Pochva Pochva (vagina), můţe být dlouhá aţ 30 cm, má tvar připomínající svalovou trubici, navazuje kraniálně na dělohu a kaudálně přechází v poševní předsíň. V poševní dutině je bezţláznatá sliznice s vrstevnatým dlaţdicovým epitelem. Sliznice poševní se skládá v podélné řasy a ty se k sobě přikládají a uzavírají pochvu. Pochva je tvořena z hladké svaloviny, které je značně roztaţitelné. Povrch poševní stěny je kryt serózou (adventicie), dorzální vyklenutí (poševní klenba) poševní stěny je kryto pobřišnicí, tzn. poševní klenba leţí v pobřišnicové části pánevní dutiny a ventrální stěna pochvy odstupuje z děloţního krčku bez zřetelného vyklenutí. Dále pobřišnice přechází mimo pochvu, pouze z ventrální stěny dělohy přímo na dorzální plochu močového měchýře. Pochva probíhá podélně uprostřed pánevní dutiny. Kraniálním směrem vaginální stěna odstupuje z děloţního krčku. Krček je rozdělen na dvě části: děloţní a poševní, která ční směrem do pochvy v podobě čípku. Kraniální ohraničení pochvy je shodné s uloţením děloţního čípku tj. v úrovni spony stydké kosti. Kaudálně pochva přechází v poševní předsíň, která se táhne do prostoru pánevní dutiny. Hranici mezi
12
pochvou a poševní předsíní určuje slizniční řasa, hymenální prstenec, nebo zevní ústí močové trubice (Černý, 2002). 3.1.5 Poševní předsíň Poševní předsíň (vestibulum vaginae) je pokračováním pochvy. Dosahuje délky 10 – 15 cm. Kraniálně začíná u zevního ústí močové trubice a kaudálně končí u klitorisu. Sliznice má velké i malé předsíňové ţlázy. Velké předsíňové ţlázy mohou dosahovat velikosti 2 – 3 cm a jsou uloţeny v laterální stěně předsíně, jejich vývod ústí za vyústění močové trubice. Malé předsíňové ţlázy jsou uloţeny a nahloučeny na dně poševní předsíně a ústí v blízkosti klitorisu. V těsné blízkosti za vyústěním močové trubice kaudálním směrem se stěna poševní předsíně kranioventrálně vchlipuje v 3-4 cm hlubokou a 2cm širokou slepě ukončenou suburetrální výduť (Černý, 2002). 3.1.6 Vulva Vulva (vateň, ochod) se nachází ventrálně od řitního otvoru. Mezi vulvou a řitním otvorem je krátká hráz. Vulva a poštěváček tvoří zevní část samičí pohlavní soustavy a je zároveň vstup do pohlavních cest samice (Marvan, 1998). Vulva je tvořena dvěma stydkými pysky, které se setkávají v horní a dolní spojce. Dorzální komisura je zaoblená a naopak ventrální je špičatá, ze které vybíhá kuţelovitý koţní přívěsek s malým chomáčkem dlouhých chlupů. Ve ventrální komisuře nalezneme klitoris, který je tvořen rameny podílející se na formování těla klitorisu a ţaludem, pokrytým sliznicí s vysokým počtem citlivých zakončení (König, 2003).
13
Obrázek 1: Pohlavní ústrojí krávy (Najbrt, 1998)
3.2 Pohlavní cyklus skotu Skot obecně je polyestrické zvíře, u kterého pohlavní cykly probíhají pravidelně kaţdých průměrně 21 dní. Nástup pohlavní aktivity se objevuje v pubertě, která u jalovic nastupuje přibliţně mezi 6 – 12 měsícem věku, obecně při hmotnosti 200 – 250kg. Normální délka trvání pohlavního cyklu u skotu je 18-24 dní, s průměrem u jalovic 20 dní a u krav 21 dnů. Cyklus se skládá ze dvou fází: Luteální (14 – 18 dní) a folikulární (4 – 6 dní). Luteální fáze je perioda následující po ovulaci. Během této fáze se formuje ţluté tělísko (corpus luteum). Tato fáze se popisuje také jako metestrus a diestrus. Zatímco folikulární fáze je perioda následující po luteolýze (vymizení CL) do ovulace, tato fáze se také popisuje jako proestrus a estrus (Forde, 2010).
14
Po dosaţení pohlavní dospělosti, za normálních podmínek, probíhají pohlavní cykly v pravidelném intervalu po celé reprodukční období, kromě období březosti a krátké doby po porodu. Pouze některá primitivní a pastevní plemena v polodivokých chovech (především plemena bos indikus) mohou vykazovat výraznější pohlavní sezónnost s obdobím anestru a to především v extrémních teplotách. I v našich podmínkách můţe být někdy pohlavní cyklus krav alterován (změněn - tiché nebo nepravidelné říje, zpoţděné ovulace, nepravidelné délky pohlavního cyklu nebo acyklie). Na alterací pohlavního cyklu se u krav významněji podílí teplota neţ délka fotoperiody na rozdíl od typických zvířat s pohlavní sezónností. Pohlavní cyklus tvoří 4 fáze: proestrus (3-4 dny), estrus (12-18hod), metesrus (4-5 dnů) a diestrus 11-13 dnů. Podmínkou průběhu pohlavního cyklu je plnohodnotná funkce a vzájemná souhra všech nervových a hormonálních center řídících reprodukci (smyslových orgánů a kůry mozkové,
limbického
systému,
hypotalamu,
hypofýzy,
vaječníku
a dělohy.)
Nejvýznamnější je aktivita tzv. hypotamu-hypofyzo-ovariální osy (Bohumír, 2009). 3.2.1 Endokrinní regulace pohlavního cyklu Estrální cyklus je regulován hormony hypotalamu (gonadotropin releasing GnRH), předního laloku hypofýzy (FSH,LH), vaječníku (progesteron, estrogen) a dělohy (prostaglandin PGF). Tyto hormony fungují na systému pozitivní a negativní zpětné vazby, čímţ řídí pohlavní cyklus. Kontrola pohlavního cyklu probíhá prostřednictvím působení GnRH na přední lalok hypofýzy, který reguluje sekreci gonadotropinů (LH, FSH) prostřednictvím uvolňování nitrobuněčného vápníku, který způsobí aktivaci proteokinázy, jejíţ nahromadění vede k uvolnění (FSH, LH). Tyto hormony jsou uloţeny v sekrečních cytoplazmatických granulích. FSH je v cytoplazmě skladováno pouze krátkodobě, zatímco LH po delší dobu pohlavního cyklu. Během folikulární fáze pohlavního cyklu se udrţují bazální hladiny progesteronu, díky regresi ţlutého tělíska. Zvýšení koncentrace estrogenu, který je uvolňován díky rychlé proliferaci dominantního preovulačního folikulu, současně s poklesem progesteronu v krvi, indukuje vznik GnRH vlny. Projevem vzniku této vlny jsou známky sexuálního chování krav, tato preovulační vlna GnRH současně indukuje vznik LH a FSH vlny. Dominantní folikul ovuluje, pokud je hladina progesteronu na bazální hodnotě a LH pulsy se objevují kaţdých 40 – 70 min po 2 – 3 dny. Ovulace se objevuje 10 – 14 hodin po estru
15
a je následována luteální fází estrálního cyklu. Začátek luteální fáze, také označovaný jako metestrus, trvá typicky 3 – 4 dny a je charakterizován formováním ţlutého tělíska z kolabovaného ovulačního folikulu (corpus hemorragicum). Po ovulaci koncentrace progesteronu stoupají díky vývoji ţlutého tělíska, uvnitř kterého luteinizují granulární a thekální buňky ovulovaného folikulu a produkují progesteron důleţitý k zahájení a udrţení gravidity anebo k obnovení pohlavního cyklu. Během následné fáze, která se nazývá diestrus, koncentrace progesteronu zůstává zvýšená v opakovaných vlnách, vyvíjejících se folikulů díky uvolňování FSH z předního laloku hypofýzy. Folikuly, které rostou během luteální fáze pohlavního cyklu neovulují, protoţe zvýšené hladiny progesteronu prostřednictvím negativním zpětné vazby umoţňují sekreci většího mnoţství LH, ale v delších intervalech, které nejsou dostatečné pro ovulaci. V proestru koncentrace progesteronu klesá současně s regresí ţlutého tělíska. Regrese ţlutého tělíska je způsobena sekrecí PGF z dělohy (Forde, 2010). 3.2.2 Fáze pohlavního cyklu 3.2.2.1 Estrus Je nejdůleţitější fáze pohlavního cyklu kterou lze rozpoznat a je nutné ji detekovat pro zapuštění nebo inseminaci. Délka říje se pohybuje průměrně v rozmezí 12 – 78 hodin, při počítaní dnů pohlavního cyklu se den říje obvykle povaţuje za den 0. V říji na vaječnících dozrává dominatní preovulační folikul průměrné velikosti 16 – 20 mm. Při palpaci se folikul jeví jako kulatý fluktující útvar na povrchu vaječníku a zároveň dochází k zániku ţlutého tělíska, které se zmenšuje, nabývá tuhé konzistence a ztrácí se ohraničení tkáně ţlutého tělíska od okolní tkáně vaječníku a zaniká i ovulační papila. Délka ţlutého tělíska se pohybuje v rozmezí 5 – 10 mm. Na pohlavních orgánech můţeme pozorovat maximální stupeň estrogenizace. Sliznice poševní je v tomto období zarudlá, pokrytá sklovitým hlenem, který vytváří tzv. jezírko pod zevní brankou. Vulva je edomotózní a vytéká z ní typický říjový hlen, který je průsvitný, sklovitý, bez příměsí, vysoce přilnavý a taţný. Na začátku a na konci říje bývá hustší a zkalený. Rektálním vyšetřením můţeme palpovat typicky výrazně do pánve stočené děloţní rohy, tuhé elastické konzistence. Děloţní ţlázy v endometriu jsou bohatě rozvětvené. Děloţní krček je ochablý a pootevřený. Povrchový epitel děloţního krčku podléhá degeneraci s tvorbou hlenu a tím se podílí na produkci cervikálního hlenu, který společně s hlenem ţláz poševní předsíně vytéká z vulvy. Říji většinou doprovází sníţený příjem krmiva a sníţená produkce laktace.
16
Zvířata vykazují příznaky heterosexuální erotizace. Vyhledávají ostatní krávy v proestru, estru nebo časném metestru. Očichávají a olizují okolí vulvy. Skáčí na jiná zvířata, při vzeskoku jiných zvířat. Stojí a vykazují ochotu k páření. Často bučí. V létě říje často nastupuje v průběhu noci nebo časně ráno. Pokud nastupuje odpoledne, bývá obvykle o 2 – 4 hodiny delší neţ říje nastupující v dopoledních hodinách. Páření nebo dráţdění klitorisu můţe zkrátit říji o 2 – 3 hodiny. Dominantní folikul produkuje estrogen,
který
na
principu
pozitivní
zpětné
vazby
podmiňuje
sekreci
adenohypofyzárního LH. Frekvence pulzu LH se zvyšuje z jednoho pulzu za 4 hod. na jeden pulz za hodinu nebo méně, coţ zpětně stimuluje produkci estrogenu dominantním folikulem. Maximální koncentrace estrogenu podminují příznaky říje a sekrece LH vrcholí splynutím pulzu a uvolněním velkého mnoţství LH tzv. M. LH vlna, která navozuje morfologické a funkční změny v preovulačním folikulu, které mají za následek ovulaci (Hofírek, 2009) 3.2.2.2 Metestrus Začátkem metestru proběhne na vaječníku ovulace (8 – 12 hodin po odeznění říje). Ovulace představuje prasknutí preovulačního folikulu a vystříknutí folikulární tekutiny s oocytem II. řádu, obklopeným kumulárními buňkami do nálevky vejcovodu. Ovulace je podmíněna změnami na stěně preovulačního folikulu (např. změna v prokrvení, navázaná prostaglandiny a zvýšeným turgorem zmnoţením folikulární tekutiny. Při ovulaci dochází k narušení stěny folikulu v místě s minimálním krvením (tzv. avaskulární stigma). Ovulaci doprovází krvácení, krev se hromadí v dutině ovulovaného folikulu, vzniká centrální krevní sraţenina a dutina se vyplňuje pojivou tkání, thékalními i granulózními buňkami, pocházejícími z předcházejícího folikulu. Vzniká tak ţluté tělísko ( Hofírek, 2009). Ţluté tělísko je tvořeno luteinovými buňkami, které vznikají přeměnou z folikulárních buněk. Buňky luteinové obsahují barvivo Lutein. Lutein vytváří v ţlutému tělísku zbarvení, od červenooranţové do zlatoţluté a následně bílo-ţluté (Jelínek, Koudela, 2003). Nultý aţ třetí den po ovulaci nastupuje další folikulární vlna, takţe na vaječnících kromě tvořícího ţlutého tělíska jsou přítomné rostoucí folikuly. Velikost nepřesahuje 14 mm (Hofírek a kol., 2009).
17
Zanikají psychické a pohlavní podráţdění. Zvýší se odtok krve z oblasti pohlavního ústrojí, zanikne edematózní zduření a uzavře se a tuhne děloţní krček, děloha začne ztrácet zvýšený tońus. Cervikální kanálek se uzavírá a vyplňuje se hustým hlenem gelovité konzistence a naţloutlé barvy. Poševní sliznice bledne a dostává světle růţový nádech. Rychle mizí zevní příznaky estrogenizace a zvíře se dostává do pohlavního klidu ( Jelínek, Koudela, 2003). 3.2.2.3 Diestrus Diestrus lze označit za klidovou či sekreční, ve které je pohlavní ústrojí připraveno na graviditu. Délka diestru je okolo 13 dní. Na vaječnících dominuje ţluté tělísko, které 9. den dosahuje maximálního stupně vývoje (tzv. v rozkvětu), ve kterém přetrvává aţ do 16 – 17 dne pohlavního cyklu. V těchto dnech začíná regrese ţlutého tělíska. Ţluté tělísko v rozkvětu dosahuje i velikosti 20 mm a zaujímá více jak polovinu ovariální tkáně, má různý tvar nejčastěji však je oválný, ţlutooranţové barvy. Na svém povrchu má ovulační papilu, ale aţ třetina ţlutých tělísek ovulační papilu nevykazuje. V průběhu diestru pokračuje cyklický folikulární vývoj formou folikulárních vln. Na vaječníku není jen ţluté tělísko, ale jsou přítomny folikuly v různém stadiu vývoje. V pohlavním cyklu obvykle proběhnou 2 vlny (od 2 – 3 a 10 – 13 dne) nebo 3 vlny ( od 0 – 2 , 7 – 9 a 13 – 16 dne). Průběh první vlny je většinou standardní. Sekrece FSH hlavní měrou udává frekvenci a průběh folikulárních vln. Před nástupem folikulární vlny se zvýší sekrece FSH a v druhé polovině se sekrece FSH sniţuje. Po luteolýze v případě 2 vln v pohlavním cyklu ovuluje dominantní folikul z druhé, v případě 3 vln ze třetí folikulární vlny. Tyto vlny se nepravidelně střídají na obou vaječnících nebo po určitou dobu probíhají vlny jen na jednom z nich. Na vývodných pohlavních cestách přetrvávají příznaky klidové fáze vyznačující se pouze sekrecí děloţních ţláz. Poševní sliznice je zbarvená světle růţově, je suchá a matná. V zevním projevu přetrvává pohlavní klid. Ţivotnost ţlutého tělíska ovlivňuje jeho kvalita, velikost a termín uvolnění PGF2alfa z dělohy. Konec luteální fáze určuje produkce a uvolnění PGF2alfa z děloţní stěny (především endometria) (Hofírek a kol., 2009). Pokud kráva zabřezla, vyvíjí se blastocysta dráţdící receptory děloţní sliznice. Ţluté tělísko zůstává na vaječnících a dále produkuje hormon progesteron a zajišťuje vývoj
18
embrya a plodu v průběhu březosti aţ do porodu. Jestli k oplodnění nedojde a samice nezabřezne, endometrium začíná kolem 15 dne produkovat prostaglandin, který vyvolá regresi ţlutého tělíska, přeruší se produkce progesteronu a tak se umoţní nástup proestru (Jelínek, Koudela, 2003). 3.2.3 Proestrus V proestru končí luteální fáze předchozího pohlavního cyklu. A začíná fáze folikulárního cyklu nového. Délka proestru trvá v průměru 3 – 4 dny. Na vaječníku probíhá regrese ţlutého tělíska a výrazný růst ovulačního dominantního folikulu. Folikul můţe dosahovat velikosti 10 – 15 mm. Luteolýza v této fázi představuje rychlou ztrátu funkce ţlutého tělíska, aţ dojde k postupnému strukturálnímu zániku, obvykle během 1 – 2 dnů. Ţluté tělísko se nepatrně zmenšuje, pozbývá elasticitu a nabývá světlejší barvu. Pokud je přítomna ovulační papila, zmenšuje se na velikost špendlíkové hlavičky tuhé konzistence. Změny na vaječníku podmiňují rychlý pokles P4 aţ k nulovým hodnotám a vzestup koncentrace estradiolu. Začíná se uplatňovat pozitivní zpětná vazba estradiolu na selekci LH. Sekrece LH se postupně zvyšuje a stimuluje zrání dominantního folikulu. V průběhu této fáze dochází v děloze k zástavě sekrece děloţních ţláz a jejich přestavbě, zvýší se tonizace, uvolnění děloţního krčku a postupnému ztekucení hlenové zátky. Děloţní rohy se stáčejí a retrahují do pánve a děloţní stěna nabývá tuhoelastické konzistence.
Dochází
k překrvování
pohlavního
ústrojí
a tvorbě
cervikálního
a vestibulárního hlenu. V této fázi je poševní sliznice zarudlá, vlhká a lesklá. Z vnějších příznaků je moţné zaznamenat edemozní vulvu (Hofírek a kol., 2009). V důsledku zvýšeného mnoţství estrogenů dochází ke změnám v chování jalovic a krav. Začnou být neklidné, bučí a naskakují na jiné krávy (Zahrádková a kol., 2009).
3.3 Příčiny špatného zabřezávání a sterility u krav K nejčastějším příčinám sníţení plodnosti patří zánětlivé změny na pohlavních orgánech, jako jsou zánět dělohy, vejcovodu, děloţního krčku, vulvy a pochvy. Časté příčiny nezabřezávání plemenic, mohou být způsobeny nedostatečnou hygienou např. při inseminaci, jsou do porodních cest zaneseny nejrůznější mikroorganismy vyvolávající místní zánětlivá onemocnění. Další můţe být po porodu zadrţení lůţka, které ve většině případů způsobí poranění porodních cest, při narození dvojčat, mrtvého telete a často při nízké úrovni hygieny při porodu, násilné porody mohou poranit hráz 19
a poraněná hráz je znečišťována výkaly, které vnikají i do pochvy, kde dráţdí sliznici a následně vyvolávají záněty. Další příčiny mohou být způsobeny poruchou pohlavních funkcí tzv. atrofie (zmenšení) vaječníku, perzistentující (přetrvávající) ţluté tělísko, cystozní degenerace vaječníku, atrezie vaječníkových folikulu (říje bez ovulace) a perzistence folikulu (opoţděná ovulace) (Zahrádková a kol, 2009). Jednou z mnoha příčin sterility u krav můţe být přítomnost ovariálních cyst. Perzistující (dlouhotrvající) ovariální cysty vedou k hormonální disfunkci ovárií a ke změnám v děloţní sliznici ( Kummer a kol, 1998). K atrofii vaječníku většinou dochází v průběhu jiných onemocnění, při podvýţivě, z nadbytku výţivy (bílkovin), náročnější klimatické podmínky apod. Při těchto onemocněních se špatně rozpoznávají říjové příznaky. Perzistující ţluté tělísko vzniká při různých stavech organismu jako je zánět dělohy, nádor, odumření embrya atd. Projevuje se zdánlivou březostí. Při atrezii vaječníkových folikulů se zastaví vývoj folikulů na určitém stupni a nepraskne, jen zanikne. Projevuje se v nepravidelných říjových cyklech, které mají jen slabé příznaky. U perzistujících folikulů je časový nesoulad mezi projevy říje a ovulací (Zahrádková a kol, 2009). 3.3.1 Diagnostika ovariálních cyst Kummer a kol. (1998) ve studii uvádí, ţe jednou z mnoha příčin sterility u krav můţe být přítomnost ovariálních cyst. Perzistující (dlouhotrvající) ovariální cysty vedou k hormonální disfunkci ovárií a ke změnám v děloţní sliznici. V děloze dochází k cystické dilataci děloţních ţlázek s distrofií a atrofií epitelů k fybróze sliznice a hypertrofii stěn cév. Tyto změny vedou k funkční insuficienci endometria a výrazněji se projevují od 100 – 120 dne po porodu. Nejvýznamnější hormonální vliv na rozvoj patologických stavů v děloze mají estrogeny. Ze zdravotních a ekonomických důvodů je třeba provádět diagnostiku a terapii ovariálních cyst do období okolo 60 dne po porodu. Odkládání léčby na pozdější období můţe vést ke sníţenému zabřezávání aţ sterilitě krav. Ovariální cysty jsou nezoovulované folikuly o průměru více neţ 2,5 cm přetrvávající po dobu nejméně 10 dnů. Podle rozdílné morfologické struktury a funkční aktivity rozdělujeme cysty do dvou skupin.
20
Folikulární cysty (FC) jsou tenkostěnné, solitární nebo mnohočetné útvary, které v závislosti na funkčním stavu buněk membrána granulosa produkují variabilní mnoţství stradiolu (E2), koncentrace progesteronu (P4) v krevním séru je nízká (méně neţ 1ng/ml-1) Luteální cysty (LC) jsou obvykle solitární, jejich stěna je silnější a funkční, luteální tkáň se prezentuje produkcí P4 v koncentracích nad 1 ng.ml-1. Jejich výskyt je méně častý (7 – 30 %) asi u 30 – 40 % krav postiţených ovariálními cystami, lze diagnostikovat současný výskyt cyst a ţlutého tělíska (CL). Ovariální cysty nejčastěji vznikají 15 – 45 dnů po porodu. Cysty jsou poměrně dynamické struktury, které mohou perzistovat, podléhat atrezií, luteinyzaci a regrasi se spontánním obnovením ovariálního cyklu nebo s tvorbou nové vlny cystických folikulů. V chovech dojnic je prevalence výskytu cystické degenerace ovarií v rozmezí (6 – 30%), aktuální incidence bude pravděpodobně ještě vyšší. Vzhledem k tomu, ţe aţ u 60% krav postiţených ovariálními cystami jiţ v raném puerperiu dochází do 2 měsíců po porodu ke spontánní obnově ovariálního cyklu a nejsou proto v pozdějším období diagnostikovány. Tvorba ovariálních cyst je výsledkem neuroendokrinní disbalance osy hypotalamushypofýza - ovarium/nadledvina, vedoucí k poruchám zrání a ovulace folikulů. S tvorbou cyst závisí další řada faktorů, jako je heritabilita, stáří, mléčná produkce, roční období, výţiva, stres, infekce dělohy, hypofunkce štítné ţlázy a další. Primární příčina a mechanismy vzniku cyst nebyly dosud jednoznačně identifikovány. Efekt terapie ovariálních cyst je do značné míry závislý na délce trvání patologického procesu, tzn. na délce intervalu do zahájení léčby. U plemenic léčených po 80-90 dnu po porodu se jiţ uvádí dubiózní aţ nepříznivá prognóza v důsledku sniţující se fertility. Kromě neadekvátní reakce ovárií na ošetření, sehrávají podstatnou roli funkční a patolomorfologické změny na děloţní sliznici. Základní patologickoanatomický popis změn v endometriu nejčastěji zahrnuje cystickou dylataci (zvětšení) ţlázek s atrofií epitelu aţ obrazně označované jako „swiss cheese“ (švýcarký sýr), hyperplazií stromatu a svaloviny cév, plošnou fibrózu, atrofii a sníţení výšky sliznice. Ze studie provedené (Kummerem, 1998) vyplývá, ţe u krav vyšetřených do 40 dní po porodu byly diagnostikovány endokrinně aktivní folikulární cysty dosud bez známek
21
luteinizace. U krav byly zjištěny vysoké koncentrace E2 (více neţ 20 pg/ml-1) a nízké koncentrace P4 (méně neţ (1ng/ml -1). Na endometriu byly patrny změny odpovídající delší etrogenizaci - hyperemie sliznice, četné hemoragie, intenzivní aţ masivní infiltrace horních partií sliznice mononukleárními buňkami, zejména lymfocyty s jejich prostupem do lumena dělohy, vakuolární degenerace povrchového a ţláznatého epitelu a známky počínající dilatace ţlázek a hyperplazie vaziva. Tyto změny měly zřetelný loţiskový charakter. V období mezi 41 – 60 dnem po porodu byly u 50% vyšetřovaných krav diagnostikovány endokrinně aktivní folikulární cysty (E2 více neţ 20 pg/ml-1, P4 méně neţ 1ng/ml) a cysty s postupující luteinyzací (E2 více neţ pg/ml-1 P4 více neţ 1 ng/ml-1), u zbývajících jejich kombinace s LC, nebo CL (variabilní koncentrace P4). Perzistující ovariální disfunkce provázená vysokými koncentracemi E2 navozuje zvýrazňování patologických procesů, které postihují stále větší poruchy endometria. Zvýrazňuje se především hyperplazie ţlázek a stromatu a vaskularizace endometria. Častější jsou nálezy periglandulární (okolo ţlázek) fibrózy, zejména u dilatovaných ţlázek. Přetrvává hyperemie sliznice infiltrace lymfocyty s jejich kumulací v horních partiích sliznice a peliglandulárně, četný je výskyt lymfoidních nodulů (zhlukují do uzlíků) a zvýšená přítomnost makrofágů a ţirných buněk. Účinky E2 na endometrium se prosazují i u krav s vyššími hladinami P4 (více neţ 1 ng/ml-1) a jeho protektivní (antiestrogení efekt není v tomto období jednoznačně zjevný). Pro plemenice vyšetřované po 60 dnu po porodu byl typický sniţující se výskyt FC (38%), přičemţ asi u jedné poloviny FC byla stanovena niţší hladina E2 (méně neţ 20pg/ml) v důsledku postupující atrezie. V 50% případů byl diagnostikován současný výskyt FC+ CL (zvýšené koncentrace E2 v 65% a P4 v 71% případů) a u 12% krav byla stanovena solitární LC. Charakteristickým obrazem je postupný útlum hyperemie a lymfocitární infiltrace endometria a od 80. dne po porodu zřetelné omezení hyperplazie epitelu ţlázek. Od 100 – 120 dne po porodu, počínají dominovat patologické změny, které mají ireverzibylní charakter sníţení počtu ţlázek, jejich cystická dilatace s distrofií a atrofií epitelu,
rozpad
epitelu
a nekróza
ţlázek,
periglandulární
fibróza,
intenzivní
vaskularizace, z hypertrofií změn cév, difúzní fibróza a atrofie endometria. Výška sliznice se sniţuje a počínají dominovat obrazy atrofického endometria.
22
V závislosti na endokrinní aktivitě ovarií jsou zřejmé určité rozdíly, a to jak v charakteru patologických změn, tak v jejich rozsahu a intenzitě. Nejvýznamnější negativní dopady na cílovou tkáň mají perzistující, solitární nebo mnohočetné folikulární cysty s trvalou, i kdyţ variabilní produkcí E2 (Kummer a kol., 1998).
Lokální destrukce povrchového epitelu + krvácení do lumina
Obrázek 2: lokální destrukce povrchového epitelu a prostup krevních buňek do lumina dělohy. Endometrium 37. den po porodu u krávy s aktivní FC (Massonův trichom, 100x) (Kummer a kol., 1998).
Distrofie epitelu Dilatace ţlázy
Mohutná periglandulární fibroza
Obrázek 3: Dilatované děloţní ţlázky s pokročilou dystrofií epitelu a s mohutnou periglandulární fibrózou v endometriu krávy 167. den po porodu s aktivní FC (Massonův trichom,63x) (Kummer a kol., 1998).
23
Dystrofie epitelu Dilatovaná děloţní ţláza
žláza Periglandulární fibroza
Obrázek 4: cystická dilatace postihující většinou děloţních ţlázek ("swiss cheese") a pokročilá fibrotizace endometria. Endometrium krávy 182 dnů po porodu s vícečetnými FC (hematoxylin-eosin, 25x) (Kummer a kol., 1998). 3.4
Anatomie pohlavní soustavy u feny
3.4.1 Vaječníky Vaječníky (ovaria) jsou uloţeny za ledvinami kaudiálním směrem od posledního ţebra, na levé straně 12 cm a 10 cm na pravé straně. Vaječníky jsou uzavřeny v ovariální burze. Vaječníky jsou fixovány, kromě jiných vazů, ke střední třetině jednoho či dvou posledních ţeber, pomocí ligamentum suspenzorium. Při ovarektomii tento vaz stěţuje vytaţení vaječníků do operační rány linea alba. Průměrná velikost vaječníků u feny v anestru (středně velká fena) je 1,5 x 0,7 x 0,5 cm. V průběhu pohlavního cyklu se ovaria zvětšují v závislosti na vývoji folikulů a ţlutých tělísek. Na levé straně jsou vaječníky aktivnější (Svoboda a kol., 2001). 3.4.2 Vejcovody Vejcovody feny visí ze stropu dutiny břišní zavěšené na vazu (mesosalpinx) (Nabrt, 1998).
24
Začínají nálevkou, obkruţují kraniodorzálně vaječník a ústí do kraniálního konce děloţního rohu otvorem, který je tvořen svěračem aktivně kontrolujícícm přechod gamet či embrii (Svoboda a kol., 2001). 3.4.3 Děloha Děloha (uterus bicornis) je tvořena dvěma dlouhými rohy (10 – 20 cm v závislosti na plemeni), tělem, krčkem a má podobu písmene „Y“. Těsně za vaječníky ve vzdálenosti 5 – 10 mm začínají hroty děloţních rohů. Probíhají rovně nebo v mírném oblouku směrem k pánvi. Děloţní rohy se na přechodu břišní a pánevní dutiny spojují v krátké děloţní tělo, jehoţ délka se pohybuje v rozmezí 2 – 5 mm. Na děloţní tělo navazuje děloţní krček, který spolu s děloţním tělem leţí na dorzální ploše močového měchýře. V místě uterovaginálního spojení probíhá krček diagonálně, takţe jeho vnější ústí leţí ventrálně a prominuje na délku 0,5 – 1 cm do pochvy. Kanálek krčku děloţního je 5 – 10 mm dlouhý, takţe se vnitřní a vnější ústí děloţního krčku téměř stýkají. Dorzální stěna dělohy naléhá na sestupný tračník a bederní svaly, příční břišní sval a močovody. Od hrotu děloţního aţ po uterovaginální spojení odstupuje z dělohy široký děloţní vaz a zavěšuje dělohu na dorzolaterární plochu stěny břišní a pánevní dutiny (Černý, 2002). Šířka děloţních rohů i těla u pohlavně dospělých nebřezích fen se pohybuje kolem 0,5 cm u fen, které ještě neměly štěnata a kolem 1 cm u fen, které jiţ štěňata měly. Březost nebo patolocký obsah v děloze se několika násobně zvětšuje děloţní rohy i tělo ( aţ na 4 – 8 cm, aţ se v dutině břišní stáčí do kliček.( Svoboda a kol., 2001). 3.4.4 Pochva a poševní předsíň Pochva (vagína) je u fen obzvláště dlouhá 6-20 cm v závislosti na plemeni (Svoboda a kol., 2001) Leţí v pánevní dutině, kraniálně zasahuje ještě do její peritoneální části. Retroperitoneálně uloţená pochva probíhá obloukovitě k sedacímu oblouku (arcus ischiadicus) (Černý, 2002). Pod zevní brankou děloţního krčku vytváří úzkou štěrbinu, směrem kaudálním se rozšiřuje a končí před ústím močové trubice. Hymenální prstenec na rozhraní pochvy a poševní předsíně vytváří zúţení vlivem cyrkulární slizniční řasy a vyvýšené ventrální stěny způsobené tlakem pánevního dna. V kraniální části poševní předsíně na vyvýšené
25
spodině ústí močová trubice. Povrch vaginální sliznice v kraniální části je nepravidelně zvlněn v části kaudální podélně zvrásněn. Tvar a velikost slizničních řas se mění v závislosti na průběhu estrogenizace zvířete. Poševní předsíň u fen směřuje vetnrokaudálně ve sklonu asi 60° k horizontální rovině (Svoboda a kol., 2001). 3.4.5 Poštěváček Poštěváček (klitoris), jako vývojová obdoba pyje u samců obsahuje více tukové neţ erektilní tkáně. U středně velkých plemen je dlouhý 0,6 a široký 0,2 cm. Vlivem ventrokaudálního sklonu poševní předsíně je vulva uloţena pod úrovní pánevního dna (Svoboda a kol., 2001).
Obrázek 5: Pohlavní ústrojí feny (Najbrt, 1998).
26
3.5
Pohlavní cyklus u feny
Feny jsou monoestralní, typicky nesezonní spontánní ovulátoři a mají spontánní lutealní fázi. 3.5.1 Endokrinologie Ze studie provedené (Concannon a kol, 2010) vyplývá, ţe endokriní mechanismy psích cyklů nejsou na rozdíl od ostatních savců interpretovány z hormonálních profilů a výsledků experimentální manipulace. Steroidní testy prováděné pro přeţvýkavce a lidi byly přizpůsobeny na psí sérum a plazmu. S pouţítím extraktu vzorků a přímých testů se vzorkem ze zvířete po ovarektomii, které byly kontrolované kvůli nespecifické interferenci LH, FSH a prolaktinu. Testy sou stanovovány buď za pomoci heterologních testů zaloţených na antiséru z hormonů přeţvýkavců a hlodavců nebo homologních testů s purifikovaným psím hormonem připraveným jako standart. Ovulace nastává v odpovědi na náhlý konec proestru, hladina gonadotropínu narůstá během 1 – 3 dnů, stimuluje růst luteinizačního hormonu, pod jehoţ vlivem dochází k produkci progesteronu. Pokud nedojde k březosti, zaniká ţluté tělísko a zhruba v rozmezí 1 – 3 dnů dochází k nárustu FSH, pod jehoţ vlivem je produkován estrogen. Ovulace je načasována tak, aby proběhla 48 – 60 hodin po vyplavení (sekreci) LH do krve, u fen dochází ke zrání oocytů v distálních vejcovodech dva dny po ovulaci, u lidí a u mnoha hlodavců. Preovulačně je zvýšena produkce folikulárního progesteronu doprovázena zvýšením periferního progesteronu, coţ je uţitečné pro načasování ovulace a velmi podobně to probíhá i u feny, pro spuštění sekrece lutropinu je u feny kromě luteinizačního hormonu potřebná i produkce prolaktinu. Neexistuje ţádný luteolytický mechanismus a hysterektomie nemá ţádný vliv na funkci ţlutého tělíska Prodlouţení luteální fáze má za následek detekovatelné prsní zvětšení, coţ můţe ve vztahu k feně způsobovat klinický stav pseudogravidity, charakterizované hrubým prsním zvětšením, doprovázeným laktogenezí a laktopoezou (tvorbou a produkcí mléka). Těhotenské cykly jsou charakterizovány zvýšenou sekrecí progesteronu působící na těhotenství v závislosti na zvýšení prolaktinu a po implantaci v reakci na zvýšení relaxinu. Porod nastává v reakci na náhlé luteolytické zvýšení PGF (růstový hormon) těsně před porodem (Concannon, 2010).
27
3.5.2 Fáze pohlavního cyklu 3.5.2.1 Proestrus Nastává, jestliţe vnější příznaky zvýšené estrogenizace jsou nejprve pozorovány jako otok vulvy, obvykle doprovázený vodnatými krvavými změnami vulvy. Proestrus obvykle trvá 9 dní a je charakterizován progresivním zvýšením velikosti a napětí vulvy, vaginální epiteliální proliferací, kornifikací a otokem, zvýšením počtu buněk ve vaginálním stěru a vaginalní sekrecí feromonu. Buněčné profily vaginálních stěrů se mění z dominujících parabazálních buněk na malé intermediální dlaţdicové buňky, velké meziprodukty a velké odlučující se buňky, rohovatějící buňky aţ nakonec plně převládají zrohovatělé buňky a dojde k úplné absenci neutrofilů. Vrcholy kornifikace jsou variabilní před luteinizační fází. Serosanqunoizní výtok je sloţen ze serozní tekutiny obsahující neporušené erytrocyty a jejich hemoglobin, pocházející z diapedezy v děloze, kde nejsou spolehlivě charakteristické změny v jejich počtu a vzhledu. Vaginoskopicky se mukóza jeví edematozně, postupně se mění z růţové na bílou, se serosanqunoizní (směs krve a výtoku) tekutinou na povrchu a v prohloubených vaginálních záhybech, které se stávají více prominentní v obou osách a vzniká vzhled hladkého kamene Dochází k progresivnímu poklesu v agresivní reakci na samce a při pokusu o krytí dochází ke změně chování z agresivního k pasivně hravému v leţe. Lákání samců zahrnuje sekreci feromonů a hlavním lákadlem v poševních sekretek řijící feny byl identifikován metyl-p-hydroxybenzoát. Malé mnoţství této látky způsobuje u psů vzrušenost a studie s nízkými hladinami této látky byly zastaveny, protoţe docházelo k hypervnímavosti jedinců. Sérový estradiol se po celou dobu zvyšuje, z počátku z 5 na 15pg/ml a dosahuje vrcholu 40 – 120 pg/ml-1. Proestrus končí s nástupem vnímavého chování typického během 0,5 – 3 dny po nejvyšší hladině estradiolu a v den proovulovační LH vlny. Fyziologický proestrus končí s nárůstem luteinizačního hormonu (Concannon, 2010). 3.5.2.2 Estrus Jde o fázi vlastní říje. Chování při estru se vyznačuje vyšší vnímavostí k samcům a jejich zvýšenému vyhledávání. Délka estru je variabilní, můţe trvat 5 – 10 dní. Klinciká definice udává, ţe estrus trvá, dokud vaginální anatomie a cytologie jiţ neodráţí plnou nebo maximalní kornifikaci, ale spíše extenzivní regionální deskvamace
28
(odlupování odumřelé části), vzhled podřízen nekornifikujícím buňkám a epiteliální ztenčení s migrací neutrofilů do lumen, tyto změny nastávají okolo 6 – 11 dne po vzestupu LH. Nástup fyziologického estru nemá zřetelné cytologické koreláty, ale anatomicky se odráţí v počátečním zvrásnění a krenulaci (vznik mikrovlásek zvrásnění) endoskopicky pozorované vaginální mukózy ± jeden den od vzestupu LH, jako odpověď na prudký pokles poměru mezi estrogenem a progesteronem, maximální krenulace nastává 4 – 5 den. V některých případech fertilní cykly s normálními endokriními profily mohou nastat spolu s nástupem estrálního chování jiţ dva dny před zvýšením LH, stejně tak jako 6 dní po zvýšení LH nebo vůbec ne. Etradiol klesá od nejvyší hodnoty, které dosahuje v pozdním proestru, na přechodné hodnoty 10 – 20 pg/ml-1. Sérový prgesteron prudce stoupá nad hodnotu 1 – 3 ng/ml-1 během proovulačního vzrůstu LH a rychle se zvyšuje dále aţ na hodnoty 10 – 25 ng/ml-1 v 10. dni, během říje nebo krátce po jeho skončení. Estrus u fen se vyskytuje jako odezva na pokles estradiolu, který normálně začíná před vzrůstem LH a pokračuje během celého estru. Nástup estru je usnadněn synergickým rychlým vzrůstem progesteronu, který vyplývá z nárůstu LH (Concannon, 2010). 3.5.2.3 Metestrus Jedná se o post-estralní část luteální fáze, která byla původně definována vymizením estrálního chování. Při uţití morfologických kritérií začíná metestrus 6 – 11 den při první detekci typického metestrálního vzhledu vaginální sliznice a vaginálního stěru. Metestrus probíhá dokud nenalezneme důkazy, ţe probíhající luteální fáze ustává. Konec metestru a nástup anestru jsou definované v případě, ţe děloţní endometrium prochází histologickými změnami, prsní zbytnění ustupuje v důsledku sníţení progesteronu a kdyţ sérový progesteron klesá na trvalou úroveň 1 – 2 ng/ml-1. Sérový progesteron vzrůstá k hodnotám 15 – 80 ng/ml-1 mezi cykly 20. a 35. den a pomalu klesá aţ na hodnotu 1 ng a to v den 55. aţ 90. Estradiol se pohybuje v rozmezí 15 – 30 pg/ml-1 s profilem paralelním k progesteronu, tzn. je vyšší ve střední luteální fázi a pak klesá (Concannon, 2010) 3.5.2.4 Anestrus Anestrus, neboli klidovou fázi pohlavního cyklu fen z klineckého hlediska nemůţeme jednoznačně rozeznat od diestru. Na začátku anestru poklesne koncentrace progesteronu pod hodnotu 1ng/ml-1. Anestrus má různou délku trvání u různých plemen, ale je i individuálně variabilní a z převáţné 29
části udává i délku mezi říjovými intervaly. Délka anestru se pohybuje mezi 125 – 150 dny, krajní hodnoty činí 65 – 300 dní. Hypotalamohypofýzo-ovariální osa řídící pohlavní aktivitu je v relativním klidu, koncentrace hypofyzárních gonadotropinů i ovariálních steroidů (estrogen, progesteron), se vesměs pohybují na bazálních hodnotách. Pouze koncentrace folikuly stimulujícího hormonu (FSH) se udrţuje v průběhu pohlavního cyklu na téměř konstatní úrovni, s mírným poklesem při nástupu proestru a současným výrazným zvýšením s LH vlnou na začátku říje. Koncentrace estrogenu v průběhu anestru nepatrně kolísá v závislosti na neustále probíhajícím neplnohodnotném vývoji a zániku ovariálních folikul. Přechodné zvýšení LH ve formě malé vlny se objevuje před nástupem proestru. V průběhu anestru jsou vaječníky malé, s folikuly v průměru do 2 mm. Ve stěně děloţní probíhají strurální a funkční změny, které vracejí dělohu do stadia klidu (involuce dělohy). Regenerace endometria je zakončena 120 – 150. den po nástupu říje, tj. přibliţne na konci 2 měsíce anestru. U jalových fen je involuce zakončená přibliţně o 20 dní dříve neţ u březích fen. V anestru nelze ultrazvukem vaječníky přesně ohraničit. Děloha je malá, ochablá a při palpaci lehce zaměnitelná s kličkami střeva. Vulva se zmenší a je suchá. Vaginální sliznice je světle růţová a slizniční řasy jsou málo výrazné. Vaginální cytologii lze prokázat parabazalní a intermediální buňky, případně bakterie a neutrofily. Pozadí je čisté nebo granulované (Svoboda a kol., 2001).
3.6 Nemoci pohlavní soustavy a určování krytí feny 3.6.1 Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi Vitásek (2001)ve svém výzkumu na 120 hárajících fených různého věku (1,5 aţ 6 let) a plemene určuje optimální doby krytí fen. Dobu krytí není jednoduché určit, především z důvodu velké fyziologické variability délky jednotlivých fází pohlavního cyklu a také nestandardních zevních příznaků. Proestrus u fen trvá 3 aţ 27 dní a estrus 3 aţ 21 dní. Celková délka hárání u 75% fen se pohybovala v průměru 10 aţ 21 dní. Pro určení vhodné doby krytí se pouţívají mnohé vyšetřovací metody.
Krytí na základě změn v charakteru výtoku - v optimálním termínu se u feny mění barva výtoku z krvavě červeného na růţový aţ zcela světlý. Na tuto metodu není zcela spolehnutí, protoţe u některých fen se krvavý výtok ani neobjeví, u jiných přetrvává krvavý výtok i přes fertilní období. 30
Krytí na základě svolnosti k páření - tato metoda se zjišťuje v den LH peaku. Páření by mělo nastat 3 aţ 4 dny poté. Některé feny se však nenechají nakrýt ani v období vrcholu říje, jiné zase kdykoliv.
Krytí na základě délky hárání - 10 aţ 12. den od začátku hárání u některých fen z důvodu velké variability délky hárání můţe být krytí 10. den jiţ pozdě a naopak u jiných fen je krytí 15. den stále předčasné.
Pouţití vaginální cytologie - tato metoda poskytuje informaci více o estrogenizaci feny a méně o ovulaci a časném diestru. Z těchto důvodu je metoda obtíţná a nepřesná.
Stanovení hormonálního profilu - v reprodukci fen je nejpraktičtější a nejvíce pouţívanou metodou stanovení progesteronu (P4) v krevním séru. Na základě stanovení koncentrace progesteronu, lze poměrně přesně určit fázi pohlavního cyklu feny a navíc v průběhu hárání upřesnit vhodnou dobu na krytí.
Na základě zjištěných jednorázových hodnot progesteronu bylo fenám stanoveno doporučující období pro zapuštění feny, nebo byly opakovaně pozvány na odběr a nové stanovení progesteronu. Doporučený termín se stanovuje, podle schématu viz. tabulka. Diagnostika gravidity se prováděla sonografickým vyšetření 25 – 30 den po nakrytí. Z celkového počtu 120 krytých fen podle stanovení koncentrace progesteronu bylo v termínu 25-30 den po krytí při ultrazvukovém vyšetření zjištěno 93 březích fen a 27 jalových fen. Obecně se udává úspěšnost zabřeznutí metodou stanovení progesteronu na 80-90% a navíc se předpokládá, ţe přesnější odhad doby ovulace můţe zvýšit počet štěňat ve vrhu. Při stanovování schématu k určení vhodné doby ke krytí brali tvůrci výzkumu v úvahu následující fyziologické jevy, probíhající postupně v průběhu hárání: maximální koncentrace estrogenu je v období proestru, a to 1 aţ 2 dny před nástupem vlastního estru, a pak následuje jejich postupný pokles. Kombinace zvyšujících se hladin progesteronu a současný pokles koncentrace etrogenu v posledních dnech proestru vede ke změnám chování fen, u kterých je zjišťováno maximální estrální chování a nástup svolnosti k páření. V pozdním proestru začíná vlivem LH tvorba progesteronu ve folikulárních buňkách ovarií. Preovulační vzestup hladin LH, tzv. LH peak, přetrvává 31
1 aţ 2 dny. Ovulace přichází nejčastěji 2. nebo 3. den po LH-peaku. Během ovulace se postupně uvolňují oocyty I. řádu, přičemţ celková doba ovulace je 12 aţ 72 hodin. Uvolněné oocyty jdou do vejcovodu, kde díky meiotického dělení dozrají na oocyty II. řádu. Teprve po tomto období dosahují oocyty schopnosti oplození, která trvají 1 aţ 2 dny. Koncentrace během anestru se pohybuje okolo 0,5 ng/ml-1. S končící prostrální a začínající estrální fázi pohlavního cyklu se hladina progesteronu zvyšuje nad kritickou hladinu 1 ng/ml-1, která je nutná pro vyvolání estrálního chování. V období LH peaku se koncentrace progesteronu pohybuje okolo hodnot 2,6 ng/ml-1. V průběhu ovulace jsou jiţ zjišťovány koncentrace progesteronu na úroveň 4,8 aţ 6 ng/ml-1. Pokračování rychlosti vzestupu progesteronu závisí na celkovém počtu a funkční aktivitě ţlutých tělísek, přičemţ velikost a počet ţlutých tělísek závisí na velikosti a plemeni feny, proto je těţké určit konec plodného období. Obecně u středních a velkých plemen se setkáváme s větším počtem ovulací a více ţlutých tělísek neţ u malých plemen psů a proto u nich dochází k rychlejšímu nárůstu koncentrace progesteronu bezprostředně před a po ovulaci. Můţeme předpokládat, ţe u plemen s málopočetnými vrhy většinou oocyty ztrácejí schopnost oplození a zanikají při hodnotách okolo 11ng/ml-1 a u velkých plemen okolo 17 ng/ml-1. Proto krytí nad tyto hodnoty je ve většině případů zbytečné. Z průměrovaných hodnot od 120 krytých fen bylo vyhodnoceno jako optimální období krytí mezi 7 aţ 14 ng/ml-1 koncentrace progesteronu v závislosti na plemeni. V tomto výzkumu nezabřezlo 27 fen. U 14 jalových fen byly zjištěny vysvětlitelné okolnosti, například neochota, agresivita feny, neschopnost mladých psů se spářit, slabý zájem krycího psa o fenu, anovulační cyklus.
32
Fáze pohlavního cyklu
Progesteron
Doporučení termínu krytí Nutné opakované vyšetření
Pod 2 ng/ml-1
Proestrus
2-3 ng/ml-1
Den LH peaku
3,1-4,5 ng/ml-1
Období po LH peaku
Krýt za 2-3 dny
4,6-8 ng/ml-1
Období po ovulaci
Krýt za 1-2 dny
8,1-16 ng/ml-1
Ukončení fertilního období
Krýt ihned
za 3-5 dní Opakované vyšetření nebo krytí za 3-4 dny
Tabulka 1: Interpretace nálezu a určení termínu krytí u fen v závislosti na koncentraci progesteronu Stáří
Plemeno Argentinská
(roky)
Den
Progesteron
hárání
ng/ml
Krytí za
-1
dny
Březost
3
9
9,3
Ihned
ano
Labrador
2
15
6,3
1
ano
Yorkshire
1,5
10
10,53
Ihned
ano
2
10
2,1
4
ano
4
15
4,6
2
ne
5
20
4,88
2
ne
doga
Výmarský ohař Německý ovčák Rotwailer
Poznámka
Agresivní fena Opakovaně nazabřezla
Tabulka 2: Individuální úspěšnost zabřezávání fen po krytích terminovaných podle koncentrace progesteronu (vybrané příklady) Závěr práce uvádí, ţe na základě vysoké úspěšnosti lze říci, ţe metoda stanovování progesteronu je velmi přesná a dostupná. Navíc u fen s atypickým průběhem pohlavního cyklu (rozštěpené říje, zkrácené nebo prodlouţené hárání) se podstatně zvyšuje pravděpodobnost zabřeznutí. Další výhoda testu spočívá v opakování vyšetření, kterým
33
lze diagnostikovat i patologické stavy hárání, zejména i anovulační cykly (Vitásek, 2001). 3.6.2 Klinický přístup k neplodnosti u fen Neplodnost u psů můţe být dána mnoha faktory: špatným managementem chovu, onemocněním dělohy nebo vaječníků, neschopností psa se spářit, špatnou kvalitou semene; jedním z důvodu neplodnosti u fen je špatné načasování krytí vzhledem ke dni ovulace u fen, který je u fen velice individuální. Pokud je potřeba spolehlivě určit den ovulace, měla by být fena vyšetřena veterinářem a při prvních příznacích proestru (výtok z pochvy atraktivita pro psy) a následně kaţdé 2 aţ 3 dny. Vyšetřujeme stěry vaginální sliznice a hladinu progesteronu v krvi a chování feny v přítomnosti psa. Díky delšímu přeţívání psích oocytů (4 aţ 6 dní po ovulaci) je moţné zabřeznutí i několik dní po zjištěné ovulaci. U starších fen jsou někdy pozorovány poruchy pohlavního cyklu jako anestrus nebo prodlouţený interval hárání. Naopak časté hárání, 3-4 krát ročně, bývá zaznamenáno u fen různého stáří a bývá také spojeno s neplodností, protoţe některé cykly probíhají bez ovulace. Tyto anovulační cykly lze rozpoznat stanovením progesteronu v krvi. Onemocnění dělohy jako cystické endometriální hyperplazie a pyometra jsou u fen relativně časté díky poovulační sekreci progesteronu. Po úspěšné konzervativní terapii pyometry by měla fena při dalším cyklu zabřeznout, jinak hrozí recidiva. Neschopnost normálního spojení je časté u mladých nezkušených psů, nebo u starých a nemocných zvířat s kloubními problémy. Také vaginální septum nebo hymen můţe být příčinou neschopnosti se spářit. Infekční onemocnění jako brucello cannis, salmonela sp., e.colli, herpes viróza, psinka, parvoviróza, infekce toxoplazma gondii a neospora caninum, mají také velký vliv na schopnost feny zabřeznout a donosit plod. Při potratech by se měly brát v úvahu i tyto onemocnění. Neinfekční příčení embrionální odúmrti zahrnují endokrinní poruchy (nedostatečná produkce progesteronu nebo thyroxinu, diebetes melitus, insuficience nadledvinek, nedostatečná funkce nadledvin, nevhodné podávání léků v graviditě a chromozomální abnormality). Při potratech je vhodné odebrání karyotypu. Ovariální cysty a tumory nejsou časté a vyskytují se spíše u starších zvířat. Nejčastějším příznakem jejich výskytu je prodlouţená říje v důsledku nadměrného vyplavování estrogenu (Jirsová, 2008)
34
3.6.3 Pyometra Pyometra u psů je
onemocnění
dělohy
intaktních
dospělých
fen
obvykle
diagnostikována 4 týdny aţ 4 měsíce po říji. V počátečních stádiích onemocnění způsobuje pouze mírné změny v organismu, proto bývá diagnóza stanovena v pozdějším období onemocnění. Mnoho studií uvádí zvýšený výskyt pyometry u nulliparních fen anebo u fen starších 4 let. Pyometra by měla být zahrnuta do diferenciální diagnózy jakékoli intaktní feny bez ohledu na příznaky onemocnění. Feny s pyometrou mohou vykazovat příznaky vaginálního výtoku (otevřená forma pyometry) nebo mohou být bez výtoku (uzavřená forma pyometry). Uzavřená pyometra je akutní stav, který vyţaduje rychlý zákrok, aby se předešlo sepsi a moţnému úhynu pacienta. (Smith, 2006) 3.6.3.1 Etiopatogeneze Pyometra, (nahromadění hnisavého exsudátu v děloţní dutině), můţe mít různé mechanismy vzniku. Méně častou primární příčinou bývá infekce, vzniklá masivní kontaminací dělohy streptokoky či stafylokoky. K rozvoji infekce můţe docházet v poporodním období, při sníţené rezistenci endometria v průběhu progesteronové fáze pohlavního cyklu, po krytí apod. Smith (2006) uvedl ve své studii, ţe mnohem častější příčinou vzniku zánětu dělohy bývá předchozí nadměrná stimulace děloţní sliznice ovariálními steroidy. Následně dochází ke zvětšení a zmnoţení endometriálních ţláz, tzv. cystická hyperplazie endometria, která se většinou rozvíjí postupně během několika po sobě následujících pohlavních cyklů. Zbytnělé ţlázy produkují nadměrné mnoţství sekretu, který se přes hyperplastickou sliznici nestačí vstřebávat. V dutině dělohy se začne hromadit řídký nebo hustý hlenovitý sekret, vzniká tzv. hydrometra, resp. mukometra. V sekretu se následně pomnoţí bakterie, které se běţně vyskytují v pohlavních cestách – fakultativně patogenní
bakterie
(např.
E.coli,
Staphylococcus,
Streptococcus,
Klebsiella,
Pseudomonas, Proteus, Haemophilus, Pasteurella). Pomnoţené bakterie mění charakter sekretu a vzniká typická pyometra. Z infikovaného děloţního obsahu se do krevního oběhu uvolňují toxiny, které způsobují celkovou intoxikaci zvířete (Smith, 2006). Primární příčinou této formy zánětu dělohy je buď abnormální hormonální stimulace endometria, nebo jeho neadekvátní odpověď na normální hormonální stimulaci. Na začátku se predispozičně uplatňují estrogeny, ale jako hlavní příčina tvorby nadměrného sekretu se uplatňuje progesteron. Infekce se přidruţuje aţ sekundárně, některé formy 35
pyometry mohou být i sterilní (bez sekundární kontaminace). V rámci patogeneze pyometry se mohou uplatňovat nedostatečné obranné mechanismy působící v proestru a estru. Normálně je v tomto období kvůli otevřenému děloţnímu krčku aktivita imunitního systému natolik zvýšená, ţe vylučuje kontaminaci děloţního obsahu. Pokud jsou však jiţ v tomto období estrogenizace obranné mechanismy sníţené, můţe v následné progesteronové fázi, kde jsou imunitní mechanismy normálně potlačeny, dojít snáze k rozvoji infekce. Predispozici pro tento stav u fen představuje časné zvyšování koncentrace progesteronu jiţ v průběhu říje (Svoboda a kol., 2001). Takový mechanismus vzniku pyometry je typický zejména u starších nullipar. Bez ohledu na stáří či paritu, vzniká podobný stav po aplikaci exogenních estrogenů (zejména za účelem přerušení nechtěné březosti). Exogenní estrogeny mohou zvyšovat predispozici pro vznik onemocnění nebo jej mohou přímo vyvolat a to většinou v období dvou měsíců po aplikaci. Akutní komplikací takto navozené pyrometry často bývá aplastická anemie s poškozením kostní dřeně. Sekundárně můţe endometritida, metritida nebo pyometra vzniknout také po odúmrti plodu, zadrţeném lůţku, poranění při porodu nebo velmi vzácně při extrauterinní graviditě (Svoboda a kol., 2001). 3.6.3.2 Klinické příznaky a výskyt Pyometra se můţe vyskytovat ve dvou formách: uzavřená forma pyometry bez vaginálního výtoku nebo otevřená forma pyometry s typickým vaginálním výtokem, jako hlavním klinickým příznakem. Výtok mívá charakter hnisavý, krvavě hnisavý, hlenovitý, nebo čistě krvavý. Hromadění sekretu v děloze se můţe projevit zvětšením břicha. Z celkových příznaků bývá nejtypičtější polydipsie a polyurie (Svoboda a kol., 2001). Mezi další časté klinické příznaky patří nechutenství, zvracení, deprese, letargie, bolestivost břicha a zdánlivá slabost pánevních končetin. Feny většinou bývají bez zvýšené teploty. Typickým nálezem bývá zvýšené mnoţství leukocytů v krevním obraze.
Zvýšené
mnoţství
močoviny
v krvi
provází
přítomnou
dehydrataci
s hyperproteinémií a hyperglobulinemií. V pokročilých stavech nastupuje výrazná dehydratace, šok, kóma a úhyn zvířete. Uzavřená forma mívá závaţnější průběh. Uvedené příznaky se většinou projeví v průběhu 1 – 3 měsíců po říji. Průměrný věk fen s pyometrou je 9,36 roků (± 0,35 roků). Následující plemena mají zvýšenou tendenci
36
k výskytu pyometry: zlatý retriever, malý knírač, irský terrier, bernardýn, kavalír king charles spaniel, bernský salašnický pes (Smith, 2006) 3.6.3.3 Diagnostika Z hlediska diferenciální diagnózy je nutné pyometru odlišit od abnormální říje, gravidity, patologických stavů v pochvě a močovém ústrojí, pahýlové pyometry a intoxikací z jiných příčin. V úvahu je nutné brát všechny stavy vyvolávající nadměrný příjem tekutin a zvracení (např. cukrovku), alimentární intoxikace a další příčiny akutního abdomenu. Velmi významnou úlohu v diagnostice pyometry hraje anamnéza. Typickým pacientem s pyometrou bývá starší nulliparní fena, 1 – 3 měsíce po hárání, vykazující ţíznivost, nechutenství, někdy zvracení, případně přítomnost vaginálního výtoku. Vlastní diagnostika je zaloţena na průkazu patologického obsahu v děloze. V současné době je ideální prokázat pyometru pomocí ultrasonografie, nápomocná můţe být palpace, případně rtg vyšetření. Viditelnou a zvětšenou dělohu s obsahem je kromě doby od 3 – 4 týdne gravidity do 2 – 4 týdne po porodu nutné povaţovat za patologický stav, nejčastěji pyometru (Svoboda a kol, 2001). V případě tzv. otevřené pyometry se objevuje výtok patologického obsahu z pochvy. Jeho charakter můţe být značně variabilní. Typický výtok je řídký, červenohnědý a mírně páchnoucí. Patologický obsah můţe být z dělohy periodicky vypuzován a majitel si vţdy nemusí všimnout, ţe má fena výtok a ani ultrazvukovým vyšetřením nemusíme vţdy zaznamenat výraznější obsah v děloze. Pro odlišení říje (v případě, ţe výtok je narůţovělý a nezapáchá) je vhodné cytologické vyšetření vaginálního stěru. Fena v říji bývá, na rozdíl od feny s pyometrou, atraktivní pro psy a svolná k páření. Svoboda a kol. (2001) se uvadí, ţe důleţitým momentem je odlišit pyometru od gravidity, zejména v období 30 – 45 dnů po nakrytí. Zde můţeme u březí feny pozorovat, podobně jako u feny s pyometrou zvětšení objemu břicha, zvracení, časté močení, obsah v děloze, ţíznivost a někdy i výtok hlenu. Stoprocentním odlišením březosti je sonografický nález konceptu po 20. dnu březosti případně rtg průkaz osifikovaných plodů po 45. dnu březosti. Pyometru dále můţe imitovat pseudogravidita (falešná březost) a to hlenovitým výtokem polydipsie (ţíznivost) s inapetenci (ztráta chuti k jídlu) a abnormálním
37
chováním feny. Tento stav od pyometry můţeme odlišit pomocí sonografie, absencí děloţního obsahu. Častým nálezem bývá také edém mléčné ţlázy a sekrece mléka, které se u pyometry nevyskytují. Pyometru bychom mohli také zaměnit za patologické stavy v pochvě jako je vaginitida, poranění, cizí tělesa, nebo anatomické abnormality. Onemocnění pochvy většinou odlišíme vaginoskopicky. Infekce močového ústrojí vyloučíme vyšetřením moči. Jednou z komplikací po provedené hysterektometrii můţe být pahýlová pyometra, zejména pokud není provedena důkladná ovarektomie. V pahýlu děloţního těla můţe potom vzniknout podobný stav jako po pyometře. V anamnéze tohoto onemocnění je vţdy hysterektomie a zároveň sonograficky prokazujeme děloţní obsah kaudodorzálně od močového měchýře (Svoboda a kol, 2001). 3.6.3.4 Hematologické a biochemické ukazatele v krvi Hodnoty v krvi bereme pouze jako pomocné, protoţe nejsou specifické. Většina fen postiţených pyometrou vykazuje zvýšený počet leukocytů (více neţ 20x10 na 9/l) Při celkové intoxikaci pozorujeme neutrofili a můţe se objevit i anemie. Pyometru často provází dehydratace anebo stimulace imunitního systému, které se projevují hyperproteinemii (zvýšený počet celkových bílkovin) a hyperglobulinemií. Při pokročilých stavech onemocnění dochází k poškození ledvin, na které poukazují zvýšené koncentrace kreatininu a močoviny. Poškození jater prokazuje zvýšená aktivita ALT nebo ALP. 3.6.3.5 Terapie pyometry Existují dva přístupy k terapii pyometry. Radikální přístup (chirurgická terapie) a konzervativní
(nechirurgické
ošetření).
Radikální
způsob
ošetření
(ovariohysterektomie) volíme u starších fen a u zvířat s pokročilým stavem intoxikace a v případě uzavřené formy pyometry. Konzervativní ošetření (medikamentózní) se provádí u chovných fen (u nullipar do 5 let, u plluripar do 7 let) a u fen s otevřenou formou pyometry bez příznaků celkové intoxikace (Svoboda a kol., 2001). Ovariohysterektomie je rychlé a definitivní řešení. Někdy je však majitelem odmítán konzervativní způsob ošetření, který zahrnuje aplikaci látek blokujících účinek progesteronu anebo pouţití PGf 2alfa. Prostaglandin F2alfa zvyšuje kontrakce myometria, podporuje otevírání děloţního krčku a má i luteolitický účinek (zničení
38
ţlutého tělíska). Antiprogestiny mají výraznou afinita (rádi se na ni váţí) ale nemají stejné účinky jako progesteron. Kompetitivní blokování progesteronových receptorů aglepristonem (antagonista progesteronu) pak vede k otevření děloţního krčku a výtoku děloţního obsahu. Ve studii prováděli pokus na 30 fenách různých plemen a různého věku. Z výsledků je jasné, ţe ovariohysterektomie zůstává velmi úspěšnou metodou. Nicméně u fen, které nemají vaječníkové cysty a hladina progesteronu v krvi je u nich 2 ng/ml-1, lze s velmi dobrým výsledkem pouţít terapii aglepristonem nebo kombinací aglepriston + PGF 2 alfa. Pouţití konzervativní metody má výhodu v zachování plodnosti feny, při splnění kriterií je velmi úspěšná (Jirsová, 2008).
Obrázek 6: Pyometra u nemeckého ovčáka (Pillerova, 2012).
39
Obrázek 7: Pyometra u černého malého knírače (Pillerova, 2012).
Obrázek 8: Pyometra u 10kg kříţence (Pillerova, 2011).
40
3.7 Anatomie pohlavního aparátu plazů Párové pohlavní ţlázy (ovaria, testes) bývají umístěny v zadní polovině dutiny tělní. Vaječníky poměrně snadno rozpoznáme při pitvě nebo sonografii. Vypadají jako nahromaděné drobné folikuly. Velikost gonád a jejich vnitřní stavba jsou vysoce ovlivněny sezónními změnami (Knotek, 1999). U hadů obou pohlaví se nachází pravostranné gonády před levými. Varlata, která jsou protáhlá v podélné ose, jsou uloţena mezi pankreatickou triádou (slezina, pankreas, ţlučový měchýř) a ledvina (Jekl, 2005) 3.7.1 Vaječníky Bliţším vyšetřením dokáţeme odlišit na vaječnících pojivovou tkáň, krevní a lymfatické cévy, hladkou svalovinu i nervová zakončení. Folikuly umístěny ve stěně vaječníků obsahují oocyty v různé fázi vývoje. Maturující oocyty mohou u plazů dosahovat velikosti 5 aţ 120 mm. Po uvolnění oocytu z grafova folikulu se vytváří ţluté tělísko (corpus luteus) (Knotek, 1999). Vaječníky leţí u jedinců samičího pohlaví za sebou s určitým odstupem, pravý je umístěn před levým (Köhler., 2002). 3.7.2 Vejcovody Vejcovody lze morfologicky rozdělit na několik částí. Nálevka je vstupní úsekem vejcovodu pro vajíčko po ovulaci. V děloţním rohu (corni uteri, neboli tuba) vejcovodu dochází u jiţ oplozeného vejce k tvorbě bílku. Přes krátký istmus se dostává následně do děloţní části (pars uterina), kde dojde k tvorbě obalu vajíčka a konečně i mineralizaci skořápky. Odlišnosti existují u ţivorodých druhů plazů. Přes krátkou vagínu je vejce / mládě po dokončení jeho vývoje vypuzeno do močopohlavního záhybu (sinus urogenitalis) a následně kloakou ven. V horním úseku vejcovodu se nachází „zásobníky“ (receptacula seminis), ve kterých je samice schopna uchovávat sperma samce někdy i mnoho měsíců aţ let (Hnízdo, 2010). Vejcovody se skládají z Müllerových kanálků, které jsou maximálně vyvinuty před vykladením vajec. Jindy je lze pozorovat jako světlé nápadně zřasené kanálky, vybíhající kraniálně z urodea. Wolfův kanálek u samic degeneruje a zbytek tvoří pouze Gartnerův kanálek, jenţ slepě končí za vaječníkem. K oplození dochází v horní části vejcovodu, dříve neţ je vajíčko obaleno produkty ţláz, které se nacházejí ve stěnách
41
vejcovodů. Tyto ţlázy v kraniálním úseku vejcovodů hatérií, ţelv a krokodýlů produkují albumen. V dalším úseku je tvořena dvojitá skořápčitá membrána. Tato blanka ohraničuje ve vejci na jednom pólu prostor vyplněný vzduchem. Koncová část vejcovodu se podílí na tvorbě skořápky. Ta je velmi pevná a křehká u ţelv, krokodýlů a některých ještěrů. U většiny vejcorodých hadů je vnější obal čerstvě sneseného vajíčka měkký, pruţný a koţnatý. (Knotek, 1999) Vejcovody jsou v klidovém stavu ploché a probíhají po stranách těla od kaţdého vaječníku dozadu ke kloace, do které ústí těsně před močovou papilou (Köhler, 2002). 3.7.3 Kopulační orgány Vnitřní oplození, které je typické pro všechny plazy, je většinou zajištěno vniknutím kopulačního orgánu samců hemipenis do kloaky samice. Hemipenis je párový - levý a pravý kopulační orgán hadů a ještěrů. Relaxovaný leţí vchlípený v kanálku kaudálně za kloakou. Hemipenis je vztyčován za pomocí svalů a naplněním krevních komůrek. Na jeho dorzální stěně probíhá kanálek sulcus spermaticus. Tímto kanálkem protéká sperma do kloaky samice. Při samostatné kopulaci je vţdy do kloaky vsunut jen jeden pravý nebo levý hemipenis. Zakončení hemipenisu je u kaţdého druhu odlišné. Nejčastěji ve tvaru červovitého nebo vidlicovitého s drobnými háčky (hemibaculla). Tyto háčky podporují fixaci v kloace samice (Knotek, 1999).
3.8 Hormonální a reprodukční cyklus u hadů U hadů rozlišujeme reprodukční cyklus samců a samic. U samců rozlišujeme 4 typy reprodukce.
Letní typ (post nuptial) disociovaný, u většiny hadů mírného klimatického pásma probíhá u samců spermatogeneze v létě, spermie jsou uchovávány přes zimu ve vasadeferentia u samce. Při případném podzimním páření, také ve vejcovodu samice. Hlavní páření u tohoto typu reprodukce probíhá na jaře a tento typ spermatogeneze dominuje u uţovkovitých a chřestýšovitých hadů (Taylor a kol., 2010). Například Chřestýš Crotalus willandi se páří v létě, ale oplozená vajíčka se nezačnou vyvíjet dříve neţ příští jaro. Tyto druhy se proto rozmnoţují pouze jednou za dva roky, někdy i v delších intervalech (Hnízdo, 2010).
42
Jarní typ (prenuptial) asociovaný. Tento typ samčí reprodukce je typický pro hady tropických a pouštních klimatických pásem. Spermatogeneze začíná na podzim a je ukončena následující jaro nebo časné léto, kdy začíná období páření.
Smíšený typ spermatogeneze začíná na jaře a končí na jaře o rok později. U tohoto typu mohou být jedno (jaro) nebo dvě období páření (jaro, podzim). Třetí typ spermatogeneze se objevuje u hadů mírného tropického pásma.
Kontinuální typ. Tento typ reprodukce se vyskytuje u hadů tropických oblastí, ve kterých se minimálně mění klimatické podmínky. Spermatogeneze i páření probíhají průběţně po celý rok (Taylor a kol., 2010).
3.8.1 Reprodukční cyklus u samic Reprodukční cyklus samic je méně variabilní neţ u samců. Samice mívají nanejvýš jeden vrh za rok. U mnoha druhů snáška neprobíhají kaţdoročně a ne všechny dospělé samice musí mít snášku kaţdý rok (Taylor a kol., 2010). 3.8.1.1 Vlivy prostředí U hadů, na rozdíl od savců a ptáků, u kterých je hlavním stimulem pro zahájení reprodukční aktivity fotoperioda, hraje největší roli teplota okolního prostředí. Hybernace sniţuje plazmatické koncentrace hormonu. Hladiny hormonů se opět zvyšují aţ na jaře. Existuje přímá závislost mezi hladinou hormonu štítné ţlázy T 4 a reprodukcí. Při nízkých teplotách okolí zůstávají hladiny T4 nízké a zároveň při nich nedochází k odpovědi cílových tkání (gonád) na tento hormon. Zvýšený tkáňový metabolizmus má přímý vliv na reprodukci. Nejniţší hladiny T4 pozorujeme v zimě, ke zvyšování hladiny hormonů Thyroxinu, dochází na pozdním jaře. U hadů hraje důleţitou roli jako zprostředkovatel mezi podmínkami prostředí a reprodukcí také epifýza. Prostřednictvím sekrecím melatoninu tělo pozná změny teploty okolí a fotoperiody (Taylor a kol., 2010). Většina prostudovaných druhů čeká kromě vhodných teplot a fotoperiody na vhodné podmínky, jako mnoţství potravy a najití vhodného místa, aby mohli naklást vajíčka a zvýšit šanci na přeţití jejich potomků. Hadi obvykle kladou vajíčka na místa, která mohou zaručit stabilní podmínky pro jejich vývoj, trvající často i více neţ tři měsíce. Některé druhy zahrabávají svá vajíčka do písku nebo písečné půdy, jiné pro ně vytvářejí komůrky pod kameny či kusy skal. Přednostně vyhledávají mrtvou vegetaci či tlející dřevo, do kterého se jim dobře hloubí nory a které má skvělé izolační vlastnosti, tlením dokonce vyvíjí i vlastní teplo a udrţuje stálou vlhkost. Vlhká místa 43
potřebují vajíčka, protoţe jejich skořápky jsou tenké a prodyšné, takţe mohou v průběhu embrionálního vývoje absorbovat vodu a kyslík (Hnízdo, 2010). Obvykle se ovulace objevuje v pozdním jaře nebo brzy v létě a snůška v létě nebo časně na podzim. U tropických hadů existují výjimky. Reprodukce probíhá kdykoliv během roku a tito hadi mohou mít i více snůšek za rok. Někteří vodní hadi se pomalu pohybují, například bradavičníci rodu Acrochordus jsou moţná nejpomaleji se mnoţící hadi, mezi jednotlivými vrhy mají přestávku deset i více let. Jiné druhy naopak produkují i několik snůšek za rok (Taylor a kol., 2010). Samice hadů několik týdnů před kladením obvykle přestanou ţrát, svléknou se, vyhledávají si teplý kout. Po nakladení vajec samička obvykle zůstává několik dnů poblíţ. Někteří hadi z čeledi hroznýšovitých svá vejce chrání a zahřívají obmotáním svého těla kolem vajec. Tito hadi dokáţí pomocí stahů svalů zvýšit teplotu i o 10°C (Bruins, 2005). Mnoţství vajíček ve snůšce závisí na velikosti a druhu matky. Počty vajec mohou kolísat od jednoho aţ po sto - takto velké mnoţství vajíček klade například: krajta tygrovitá Python Molurun, krajta africká a písmenková Python sebae, nebo krajta mříţkovaná (Hnízdo, 2010). 3.8.1.2 Sociální vlivy Reprodukční chování obou pohlaví je regulováno různými stimuly. U samců je nezávislé na hormonech, posilují ho vlivy prostředí (teplota a přítomnost jiných samců) zatímco reprodukční chování u samic je ovlivněno kombinací podmínek prostředí a přítomnosti alespoň nízkých hladin estrogenu (hlavně u uţovky prouţkované, rudoboké T.s. parietalis). Protoţe jsou hadi samotáři, mohlo by pro ně být obtíţné najít partnera k páření, a proto samice produkují feromony, které umoţní samcům je najít. Samice dále produkují hřbetní části kůţe methylketony, které zvyšují jejich atraktivitu u samců. Sexuální signály jsou u hadů druhově vysoce specifické, tak aby nedocházelo k páření mezi jednotlivými druhy hadů. Sexuální signály samic umoţnují samcům odhadnout délku těla samice, historii páření samice a odhadnout správnou pozici pro kopulaci. Navíc samci kůţí produkují lipidy, které inhibují (potlačují) tvorbu samičích feromonů tak, aby se nepářila s jinými samci. Akt kopulace vede k řadě fyziologických změn. Pokud bylo během kopulace předáno
44
sperma, další kopulace nemají pro samici jiţ význam a mohou negativně ovlivnit reprodukční úspěch prvního samce. Ejakulát samců uţovky prouţkované rudoboké obsahuje sekreční granuli pocházející z pohlavního segmentu ledvin, které v kombinaci s kloakálním sekretem samice formují ţelatinovou kopulační zátku ve spodnici mezi kloakou a vejcovodem. Kloakální zátky jsou u hadů relativně vzácné. Kopulační zátka představuje dočasnou fyzickou bariéru proti dalšímu páření. U samic po páření dochází k rozvoji ovariální tkáně a růstu folikulu a to přesto, ţe sperma pro oplodnění není ještě zdaleka potřebné, protoţe k oplodnění dochází aţ o několik týdnů později při ovulaci. Reprodukční aktivitu mohou ovlivnit vztahy mezi samci, ačkoliv hadi netvoří sociální skupiny a nebrání si teritoria, můţe boj mezi dvěma samci vést k agonistické interakci. Zajímavý vztah existuje mezi samci uţovky prouţkované, tento druh nevykazuje mezi samci agresi, ale naopak jeden ze samců můţe hrát roli samice a být atraktivní pro ostatní samce. Význam této reprodukční strategie není jasný a můţe slouţit jako návnada pro ostatní samce k jejich odlákání od samice (Taylor a kol., 2010). 3.8.1.3 Fyziologické vlivy Aby se mohli hadi úspěšně pářit, musí být v dobré tělesné kondici. Reprodukční aktivita je zaloţena více na dlouhodobých energetických rezervách neţ na aktuálním přísunu potravy. Samice v horší tělesné kondici mají nízké hladiny cirkulujících estrogenů a nejsou ochotny se pářit. Samci v horší tělesné kondici vykazují normální hladiny testosteronu a jsou ochotni se pářit, ale tato ochota stoupá s lepší tělesnou kondicí. 3.8.2 Hormonální a reprodukční aktivita u hadů 3.8.2.1 Samice Studie prokazují u hadích samic, ţe plazmatický estradiol (E2) je zvýšen během vitello geneze (tvorba ţloutku), stimuluje produkci vitellogeninu játry, vitello geneze probíhá u většiny hadů mírného pásma na jaře, nejčastěji od března do června. Plazmatický progesteron (P4) je většinou zvýšený během gestace u ţivorodých hadů, tzn., hraje roli v udrţení březosti. Hladina P4 je u hadích samic v reprodukci velmi variabilní (podle druhu), u zmijovitých jsou hladiny zvýšeny od května do srpna (gestace) a opět klesají v září (po porodu) a stoupají znovu během zimy. Zvýšená hladina P4 v zimě, která je markantní u samic v post reprodukční fázi, blokuje vitellogenezi u hadů vyčerpaných po
45
porodu
a zároveň
inhibuje
(brzdí)
syntézu
vitellogeninu
v játrech.
V době
reprodukčního klidu, během roku ve kterém neprobíhá reprodukce, jsou plazmatické koncentrace E2 a P4 nízké. 3.8.2.2 Samci U hadích samců, kteří mají jednu periodu páření za rok, jsou plazmatické koncentrace T4 (testosteronu) vysoké v období spermatogeneze a v období, kdy samci vykazují samčí chovaní v období hadích námluv. Mnoho druhů hadů např. chřestýš i kobry a někteří zmijovití, vykazují vrchol hladiny T4 v pozdním létě, v tomto období u nich probíhá spermiogeneze, dochází k hypertrofii pohlavního segmentu ledvin a dochází k projevům sexuálního chování. Mnoho druhů hadů vykazuje během roku dvě periody páření obvykle na jaře a na podzim. Hadí samci vykazují zvýšenou hladinu testosteronu v obou těchto sezónách. Některé druhy hadů s letním typem reprodukce vykazují vysoké koncentrace T4 během spermatogeneze a páření v pozdním létě a na podzim, zároveň mají vysokou hladinu T4 na jaře během páření avšak bez spermatogeneze. Nejniţší hladinu testosteronu mívají v létě, kdy neprobíhá ţádná pohlavní aktivita. Koncentrace T4 během zimy vykazují hladinu, která není tak nízká jako v létě, ale zároveň nedosahuje hladiny během páření. Důvod zvýšené hladiny T4 během zimy je neznámý, ale je moţné, ţe se tak hadi připravují na náhlé propuknutí jarního páření. Zajímavostí je, ţe hladiny steroidních hormonů v plazmě jsou u většiny zmijovitých hadů vyšší neţ u ostatních hadů a jiných obratlovců. Například nejvyšší hladina koncentrace T4 u ploskolebce amerického (Agkistrodon contortix) se pohybuje kolem 100ng/ml-1, tato hladina je aţ třikrát vyšší neţ u jiných hadů. U hadů s jedním obdobím páření během roku se spermatogeneze, maximální produkce T4 a pohlavní aktivita objevují zároveň (asociovaný typ). U těchto hadů nelze odhadnout roli testosteronu v jednotlivých krocích reprodukce. U hadů s dvěma pářeními během roku je testosteron zodpovědný za pohlavní chování. T4 je zvýšení v obou periodách páření bez ohledu na spermatogenní aktivitu varlat. Hadi se dvěma periodami páření mají v pozdním létě a na podzim asociovaný a na jaře mají disociovaný typ (páření bez spermatogeneze) reprodukce. 3.8.3 Hormonální řízení Produkce GnRH není u hadů příliš prostudována, pravděpodobně tvoří jednodušší formu tohoto hormonu neţ jiné druhy obratlovců. Hormon je tvořen v hypotalamu a v hyppokampu. Existuje studie, co měřila koncentraci GTH (gonadotropní hormony -
46
FSH a LH u hadů) plazmatické koncentrace GTH u samce kobra indická (naja naja) dosahovala vrcholu během zimy, kdy dochází k obnovování funkce varlat. U samic plazmatické koncentrace GTH dosahovali v zimě, ale vykazovali ještě druhý vrchol na jaře během vitellogeneze. Přesná struktura GTH u hadů ještě nebyla identifikována a jeho účinek byl nepřímo prokázán pomocí savčího GTH. Savčí FSH a LH stimulují u hadů gametogenezi produkci steroidních hormonů (E2+P4+T) a ovulaci. Kobří GTH mají pravděpodobně jinou strukturu neţ ostatní druhy plazů. Zajímavostí je, ţe efekt savčích GTH můţe záviset na ročním období, např. bovinní (kravský) LH (ale ne FSH) stimuluje androgenezi (rozvoj varlat a tvorba T) na jaře a bovinní FSH (ale ne LH) stimulují androgenezi v létě a na podzim u dospělých vodních hadů. Naproti tomu ovčí LH stimuluje androgenezi u nedospělých hadů. Studie s humánním FSH a LH prokázaly, ţe se tyto hormony v gonádách váţí na stejné vazebné místo (receptor), coţ můţe vést k závěru, ţe u hadů existuje pouze jeden gonadotropní hormon, který stimuluje gametogenezi produkci steroidních hormonů a ovulaci anebo ţe je hadí FSH receptor velmi odlišný od savčího (Taylor a kol., 2010). 3.9
Nemoci reprodukční soustavy u hadů
Většina chorob týkajících se pohlavního aparátu je zaznamenána v souvislosti s poruchami reprodukce, ať jiţ jako neschopnost samice ke kopulaci (folikulární stáze, metabolické poruchy), přerušení gravidity (resorpce folikulů) či patologický průběh pozdní gravidity a snůšky (retence snůšky/dystokie). Některé choroby mohou mít u solitárně chovaných jedinců subklinický průběh. 3.9.1 Partenogeneze V chovu v zajetí můţe docházet k indikované ovulaci některých druhů. Dochází u nich k ovulaci teprve po úspěšné kopulaci se samcem, ale u mnoha druhů chovaných v zajetí dochází i bez přítomnosti samce běţně k ovulacím a tvorbě neoplozených vajec, tzv. Partenogeneze - reprodukce bez oplodnění samcem, je u plazů poměrně vzácná. Popsána byla např. u hada Rhamphotyphlops (Hnízdo, 2010) 3.9.2 Zadrţení snášky Nejčastější příčiny zadrţení snášky jsou především stres, poruchy metabolizmu a infekce. Stres je způsoben nepřítomností vhodného místa pro kladení vajec. Samice vajíčka zadrţuje příliš dlouho anebo je vyklade do nevhodných podmínek, například do
47
misky s vodou, roztroušeně po teráriu a můţe je i zničit. Příliš častá manipulace, souboje samic, přítomnost agresivního samce, špatné osvětlení terária (Knotek, 1999) Dalšími příčinami mohou být různá onemocnění a absence důleţitých vitamínů například vitamín D3 a minerálních látek hlavně Ca a P, nebo příliš velká snáška, anomální vejce (příliš velká nebo atypického tvaru). Březí samice, které se převáţejí několik hodin, mohou být natolik vyčerpány, ţe nejsou schopny vyklást vejce a v důsledku jejich zadrţení hynou. Při překrmování zvířete mají mnohé druhy sklon tvořit nadměrně velké snůšky nebo vytváří mnoho snůšek brzy po sobě a následkem toho dochází k vyčerpání nebo vyschnutí (vejce si bere spoustu vody z organismu) případně i k úhynu. Zpočátku lze tento stav upravit chovatelskými opatřeními, později dodáním energie a iontových nápojů a hormonální stimulací (Kohler, 2002). 3.9.2.1 Klinické příznaky Samice pár týdnů před vykladením neţere a pár dní před snáškou vykazuje zvýšenou aktivitu na vyhledávání vhodného místa pro vykladení, zvedají ocas a často močí, později jsou samice vyčerpané a pohyb omezují. Někdy můţeme pozorovat zvýšený zájem o vodu (Knotek, 1999). Můţe se stát, ţe po těchto příznacích se had začne znovu chovat zdánlivě normálně a dokonce začne ţrát, ale toto období je kritické. Nevykladená, skořápkou obalená vejce se jiţ nemohou sama vstřebat, obsah vajec „zesýrovatí“ a vejce se přilepí ke stěnám vejcovodu. Po dvou aţ čtyřech týdnech samice hyne na hnisavý zánět vejcovodu a zánět pobřišnice (Kohler, 2002). 3.9.2.2 Diagnostika Je dána posouzením klinických příznaků a vyšetření za pomoci palpace, RTG nebo sonograficky. Sonograficky můţeme zachytit plod ve vejci nebo prázdné vejce z mnoha úhlů. RTG je drahá diagnostika, ale velmi přesná. Palpací můţeme jen nahmatat vejce, ale nezjistíme, jestli je prázdné.
48
Obrázek 9: Ultrasonografické zonrazení plodu u hroznýše královského (Knotek, 1999).
Obrázek 10: Ultrasonografické zobrazení neoplozeného vejce u hroznýše královského (Knotek, 1999).
49
3.9.2.3 Terapie Pokud se jedná pouze o přerušení snášky, lze ke stimulaci pouţít aplikace vápníku (100 mg/kg) a koupelí ve vlaţné vodě. Pokud nastoupí peristaltické stahy, je prognóza příznivá. Po 10 aţ 15 minutách po podání vápníku můţeme stahy stimulovat oxytocinem. Oxytocin je kontraindikován při porušení stěn vejcovodů a při překáţkách v porodních cestách. Příliš vysoká dávka můţe vyvolat spazmus a rupturu vejcovodu. Pokud po první dávce oxytocinu není účinný, můţeme jej aplikovat znova v poloviční dávce po 4 hodinách. Pokud trvá dystokie několik dnů, je nutné přistoupit k laparotomii (Knotek, 1999). 3.9.3 Pseudogravidita Pseudogravitida byla opakovaně popsána chovateli hadů a je uváděna i v odborné literatuře. Ze začátku u hadů je průběh gravidity normální. V polovině nebo dokonce aţ v poslední třetině gravidity chovatelé zaznamenali u samic změnu chování a při veterinárním vyšetření se prokáţe, ţe samice není gravidní. Jeden z důvodů pseudogravidity můţe být resorpce neoplozených nebo neplnohodnotných vajec (Knotek, 1999).
50
4
ZÁVĚR
Bakalářská práce je literární rešerše říjových cyklů u krávy, feny a hada. První rozdíly se projevily jiţ v anatomické stavbě. Rozdíly u krávy a feny byly nepatrné, mezi hlavní rozdíly patří rozdíly ve vzhledu pohlavních orgánů. Vaječníky u krávy připomínají tvarem švestku, fena má více ovariální vzhled. Vejcovody u skotu jsou mnohem mohutnější a kratší neţ u feny. Pochva u krávy má tvar připomínající svalovou trubici dlouhou 30cm, fena má úzkou, protáhlou pochvu dlouhou aţ 20 (podle plemene). Další rozdíly nacházíme v délce říjového cyklu. Kráva se řadí mezi polyestrická zvířata, u kterých pohlavní cykly průměrně probíhají 21 dní. Průměrná délka u skotu je 18 – 24 dní. U krávy proestrus trvá 3 – 4 dny, estrus 12 – 18 hodin, metestrus trvá 4 – 5 dní, diestrus 11 – 13 dní. Feny jsou monoestrální spontánní nesezonní ovulátoři. Oproti krávě trvá ovulační cyklus aţ 150 dní. Ovulace probíhá dvakrát ročně, typicky na jaře a na podzim. U feny trvá proestrus průměrně 9 dní, estrus 5 – 10 dní, metestrus (6 – 120), anestrus aţ 150 dnů. Další rozdíl, je patrný v počtu narozených mláďat. Kráva má ideálně jednoho potomka, zatím co fena má 4 aţ více neţ 10 potomků, i přes tyto rozdíly jsou říjové cykly u feny i krávy podobné. Tento fakt vyplývá ze skutečnosti, ţe kráva a fena patří do třídy savců, u kterých je říjový cyklus zaloţený na podobném principu. Nyní srovnám rozdíly mezi vybranými savci a plazi obecně. Nejvýznamnějším znakem, který můţeme pozorovat je rozdíl při vývinu mláďat, zatímco u savců se vyvíjí plod v těle samice ihned po oplození, vyţivován placentou, u hadů existují tři typy rozmnoţování, podle kterých rozlišujeme hady na vejcorodé, vejcoţivorodé a ţivorodé, zvláštností u vejcorodých hadů je, ţe po oplození vajíček a jejich nakladení nemusí dojít k vývoji plodu ihned, ale aţ po dosaţení vhodných podmínek. Další podstatný rozdíl nacházíme v anatomii pohlavního ústrojí, hadi mají pouze vaječníky a vejcovody, úlohu dělohy zastupují vejcovody. Rozdíl je také v uloţení pohlavních orgánů vzhledem k fyziologické stavbě zvířete, u hadů je uloţení párových pohlavních orgánů situováno za sebou (pravostranné gonády před levými), u savců jsou pohlavní orgány umístěny paralelně. Reprodukční cyklus u hadů výrazně ovlivňují některé vlivy (prostředí, sociální, fyziologické), u savců nejsou tyto vlivy tak rozhodující. Z literární rešerše je patrné, ţe rozdíly v rámci třídy savců nejsou natolik odlišné, jako srovnání mezi třídami savci a plazi.
51
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1. BRUINS, Eugene. Teraristika: encyklopedie. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2005, 317 s. Encyklopedie (Rebo). ISBN 80-723-4477-3. 2. CONCANNON, Patrick W. Reproductive cycles of the domestic bitch. Animal reproduction science [online]. 2010, č. 124 [cit. 2013-03-27]. DOI: 10.1016/j.anireprosci.2010.08.028.
Dostupné
z:
http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0378432010004124 3. ČERNÝ, Hugo. Veterinární anatomie pro studium a praxi. 1. vyd. Brno: Noviko, 2002, 528 s. ISBN 80-865-4201-7. 4. DOC. MVDR. NAJBRT, R., CSc. A KOLEKTIV. Veterinární anatomie 2. Praha: statní zemědělské nakladatelství, 1982. 5. FORDE, N., M. E. BELTMAN, P. LONERGAN, M. DISKIN, J. F. ROCHE a M. A. CROWE. Oestrous cycles in Bos taurus cattle. Animal Reproduction Science [online]. 2011, roč. 124, 3-4, s. 163-169 [cit. 2013-03-27]. ISSN 03784320.
DOI:
10.1016/j.anireprosci.2010.08.025.
Dostupné
z:
http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0378432010004094 6. HNÍZDO, Jan. Nemoci pohlavního aparátu plazů. Herpetologické informace: časopis ČHS [online]. 2010, č. 9 [cit. 2013-03-27]. ISSN 1213-7782. Dostupné z: http://www.herp.cz/3/HI-2010.pdf 7. HOFÍREK, Bohumír. Nemoci skotu. Brno: Noviko, 2009, 1149 s. ISBN 978-8086542-19-5. 8. JEKL, V., K. HAUPTMAN, P. KOHOUT a Z. KNOTEK. Určování pohlaví a hodnocení stavu pohlavních orgánů u plazů. Veterinářství 2005, 55 (7):404410. 9. JELÍNEK, Pavel a Karel KOUDELA. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 409 s. ISBN 80-7157644-1. 10. KNOTEK, Zdeněk, Nemoci plazů. Brno: Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat, 1999, 275 s. ISBN 80-902-5951-0. 11. KÖHLER, Gunther. Nemoci obojživelníků a plazů. 1. české vyd. Praha: Brázda, 2002, 166 s. ISBN 80-209-0303-8.
52
12. KÖNIG, H. E. Anatomie domácích savců 2. Bratislava: Hajko & Hajková, 2003. ISBN 8088700558. 13. KUMMER, V., J. MAŠKOVÁ, Z. ZRALÝ, ČANDERLE a Z. VĚŢNÍK. Včasná diagnostika ovariálních cyst - prevence dysfunkcí endometria a poruch plodnosti krav. Veterinářství 1998, č. 6. 14. MARVAN, František. Morfologie hospodářských zvířat. Vyd. 2. Praha: Brázda, 1998, 303 s., xx s. il. (část. barev). ISBN 80-209-0273-2. 15. MVDR. JIRSOVÁ, Jana. Klinický přístup k neplodnosti u fen. Veterinární klinika. 2008, roč. 5, č. 6. 16. MVDR. JIRSOVÁ, Jana. Srovnání metod při řešení pyometry u fen. Veterinární klinika. 2008, 5 (6)., 52 :231-234. 17. SMITH, Frances O. Canine pyometra. Theriogenology [online]. 2006, roč. 66, č. 3,
s.
610-612
[cit.
2013-03-27].
10.1016/j.theriogenology.2006.04.023.
ISSN
0093691x.
Dostupné
z:
http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0093691X06002597 18. SVOBODA, Miroslav. Nemoci psa a kočky. Brno: Noviko, 2000-2004, 2 sv. (1014 s., s. 1019-2038. ISBN 80-902595-3-72. 19. TAYLOR, Emily N. a Dale F. DENARDO. Hormones and Reproductive Cycles in Snakes. Cal Poly [online]. 2010-02-01, č. 3 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://digitalcommons.calpoly.edu/bio_fac/303 20. ZAHRÁDKOVÁ, Radka. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6. 21. VITÁSEK, Roman. Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi. 3.6.1 Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi. 2001, roč. 51, (9-11).
53
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Pohlavní ústrojí krávy (Najbrt, 1998) ....................................................................... 14 Obrázek 2: lokální destrukce povrchového epitelu a prostup krevních buňek do lumina dělohy. Endometrium 37. den po porodu u krávy s aktivní FC (Massonův trichom, 100x) (Kummer a kol., 1998). ............................................................................................................................... 23 Obrázek 3: Dilatované děloţní ţlázky s pokročilou dystrofií epitelu a s mohutnou periglandulární fibrózou v endometriu krávy 167. den po porodu s aktivní FC (Massonův trichom,63x) (Kummer a kol., 1998). ......................................................................................... 23 Obrázek 4: cystická dilatace postihující většinou děloţních ţlázek ("swiss cheese") a pokročilá fibrotizace endometria. Endometrium krávy 182 dnů po porodu s vícečetnými FC (hematoxylineosin, 25x) (Kummer a kol., 1998). ............................................................................................ 24 Obrázek 5: Pohlavní ústrojí feny (Najbrt, 1998). ........................................................................ 26 Obrázek 6: Pyometra u nemeckého ovčáka (Pillerova, 2012). ................................................... 39 Obrázek 7: Pyometra u černého malého knírače (Pillerova, 2012)............................................. 40 Obrázek 8: Pyometra u 10kg kříţence (Pillerova, 2011). ........................................................... 40 Obrázek 9: Ultrasonografické zonrazení plodu u hroznýše královského (Knotek, 1999). ......... 49 Obrázek 10: Ultrasonografické zobrazení neoplozeného vejce u hroznýše královského (Knotek, 1999). .......................................................................................................................................... 49
54
SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Interpretace nálezu a určení termínu krytí u fen v závislosti na koncentraci progesteronu ................................................................................................................................ 33 Tabulka 2: Individuální úspěšnost zabřezávání fen po krytích terminovaných podle koncentrace progesteronu (vybrané příklady) ................................................................................................. 33
55