Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Vliv kvality objemných krmiv na kvalitu mléka Bakalářská práce
Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček
Vypracoval: Michaela Barvová Brno 2007
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vliv kvality objemných krmiv na kvalitu mléka vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….
2
ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zaměřuje na kvalitu objemných krmiv a jejich vliv na syrové mléko. Vliv krmiv se promítá nejen v množství a složení mléka, ale podepisuje se i na zdravotním stavu dojnic. Právě zdraví dojnic a kvalitní krmivo jsou zárukou kvalitního syrového mléka a následně mléčných výrobků. Všechny složky mléka jsou zároveň ovlivňované i fyziologickými procesy, které probíhají v trávícím ústrojí.
Cílem této práce bylo formou literárního přehledu posoudit vliv krmné dávky na množství a jakost produkovaného mléka.
Práce byla uskutečněna formou srovnání literárních děl jednotlivých autorů a z nich vyvozený závěr.
ABSTRACT
This bachelor thesis deals with cattle bulk feed and its effects on raw milk. Stock feeding not only influences the amount and constitution of produced milk, but it also impacts the health state of dairy cattle, that along with a suitable feed plays a key role in producing high quality milk and consecutive dairy products. A significant portion of milk components depends as well on the physiological processes that take place in ventricle and proventriculi.
The objective of this survey was to point out the major effects of feeding and diseases, caused by an inappropriate composition of nutrients on the quality of obtained milk.
This work contains a review of existing scientific publications addressing cattle feeding followed by a conclusion drawn from their comparison.
3
OBSAH
1. ÚVOD................................................................................................................... 6 2. SOUČANÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................... 7 2.1 Složení mléka.............................................................................................................. 7 2.1.1 Voda v mléce ................................................................................................... 8 2.1.2 Sušina v mléce ................................................................................................. 8 2.1.3 Plyny v mléce................................................................................................... 8 2.1.4 Lipidy v mléce ................................................................................................. 9 2.1.4.1 Vliv krmiva na obsah tuku v mléce ....................................................................... 9 2.1.5 Sacharidy v mléce.......................................................................................... 10 2.1.6 Dusíkaté látky v mléce................................................................................... 11 2.1.7 Vitamíny v mléce........................................................................................... 13 2.1.7.1 Vitamín A ............................................................................................................ 13 2.1.7.2 Vitamín D............................................................................................................ 13 2.1.7.3 Vitamín E ............................................................................................................ 14 2.1.7.4 Vitamín K ............................................................................................................ 14 2.1.7.5 Vitamín C ............................................................................................................ 14 2.1.8 Minerální látky v mléce ................................................................................. 15 2.1.9 Enzymy v mléce............................................................................................. 16 2.2 Požadavky na jakost mléka....................................................................................... 17 2.2.1 Mikrobiologie mléka...................................................................................... 17 2.2.1.1 Bakterie............................................................................................................... 17 2.2.1.2 Bakterie mléčného kvašení.................................................................................. 17 2.2.1.3 Bakterie propionového kvašení........................................................................... 18 2.2.1.4 Bakterie máselného kvašení................................................................................ 18 2.2.1.5 Bakterie rozkládající bílkoviny a tuk .................................................................. 18 2.2.1.6 Kvasinky.............................................................................................................. 19 2.2.1.7 Plísně .................................................................................................................. 19 2.2.2 Vliv různých teplot na mikrobiální obraz syrového mléka............................ 19 2.3 Fyzikální a chemické vlastnosti mléka ..................................................................... 20 2.3.1 Fyzikální vlastnosti ........................................................................................ 20 2.3.1.1 Měrná hmotnost mléka........................................................................................ 20 2.3.1.2 Bod mrznutí mléka .............................................................................................. 21 2.3.1.3 Elektrická vodivost mléka ................................................................................... 21 2.3.1.4 Viskozita mléka ................................................................................................... 21 2.3.2 Chemické vlastnosti mléka .................................................................................... 22 2.3.2.1 Kyselost mléka .................................................................................................... 22 2.3.2.2 Tlumivá schopnost mléka.................................................................................... 22 2.4 Krmiva ...................................................................................................................... 23 2.4.1 Objemná krmiva ............................................................................................ 23 2.4.1.1 Šťavnatá objemná krmiva ................................................................................... 25 2.4.1.2 Suchá objemná krmiva........................................................................................ 26 2.4.2 Úpravy objemných krmiv .............................................................................. 26 2.4.2.1 Sláma a její úpravy ............................................................................................. 27 2.4.2.2 Tvorba siláží ....................................................................................................... 29 2.4.3 Skladování krmiv........................................................................................... 31 2.4.3.1 Skladování krmné řepy........................................................................................ 31 2.4.3.2 Skladování brambor............................................................................................ 31 4
2.4.3.3 Skladování sena .................................................................................................. 32 2.4.4 Vliv mikroorganismů při výrobě siláží.......................................................... 32 2.4.4.1 Mléčné bakterie................................................................................................... 33 2.4.4.2 Hnilobné bakterie ............................................................................................... 33 2.4.4.3 Kvasinky.............................................................................................................. 34 2.4.4.4 Plísně .................................................................................................................. 34 2.5 Fyziologie trávení ..................................................................................................... 35 2.5.1 Trávení sacharidů........................................................................................... 35 2.5.2 Trávení bílkovin............................................................................................. 35 2.5.3 Trávení tuku ................................................................................................... 35 2.6 Nemoci a vliv na mléko ............................................................................................ 36 2.6.1 Bachorová acidóza......................................................................................... 36 2.6.1.1 Význam................................................................................................................ 36 2.6.1.2 Vznik akutní acidózy ........................................................................................... 36 2.6.1.3 Vznik chronické acidózy...................................................................................... 36 2.6.1.4 Prevence.............................................................................................................. 37 2.6.2 Bachorová alkalóza........................................................................................ 37 2.6.2.1 Vznik.................................................................................................................... 37 2.6.2.2 Význam................................................................................................................ 37 2.6.2.3 Prevence.............................................................................................................. 38 2.6.3 Ketóza ............................................................................................................ 38 2.6.3.1 Výskyt .................................................................................................................. 38 2.6.3.2 Význam................................................................................................................ 38 2.6.3.3 Prevence.............................................................................................................. 38 2.6.4 Syndrom nízké tučnosti ................................................................................. 39 2.6.4.1 Výskyt .................................................................................................................. 39 2.6.4.2 Význam................................................................................................................ 39 2.6.4.3 Prevence.............................................................................................................. 40 3.ZÁVĚR ................................................................................................................ 41 4. ZDROJE.............................................................................................................. 43
5
1. ÚVOD Mléko patří díky svému nutričnímu složení mezi základní složky potravy. Lidem poskytuje biologickou ochranu a využitelnost živin je daleko vyšší než z rostlinných zdrojů. Biologicky cenné jsou především sérové bílkoviny. Kasein, kterého je nejvíce, vykazuje u člověka ochrannou funkci pro jaterní buňky a ovlivňuje značně růstovou aktivitu. Dostatečný přísun vápníku je předpokladem pro dobry stav kostní tkáně a slouží jako prevence onemocnění kostí. Problémovou složkou mléka může být laktósa. U některých lidí může vyvolat nesnášenlivost na mléko a mléčné výrobky. Mléko je také významným zdrojem vitaminu B2 a B12 . Schopnost produkce mléka skotem závisí na genetickém základu, ale produkce mléka je naplňována jen za podmínek dostatečného zásobení dojnice živinami obsaženými v jejich krmné dávce. Produkce mléka je tedy přímo úměrná příjmu krmné dávky, která má vyrovnaný obsah živin a energie, pro potřeby dojnice pro tvorbu mléka.
6
2. SOUČANÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 2.1 Složení mléka Mléko je z fyzikálně – chemického hlediska disperzní soustava, která se skládá ze dvou základních částí – z vody a částic rozptýlených v tomto prostředí, nazývaných disperzní fáze. Podle velikosti částic rozlišujeme fáze molekulární, koloidní a emulzní. Molekulární fázi tvoří složky, které dávají s vodou pravé roztoky (laktosa, chloridy atd.). Koloidní fázi tvoří bílkoviny a emulzní mléčný tuk. Další složky mléka se dělí na původní, které vznikají během látkové přeměny při mléčné sekreci a nepůvodní složky, které se do mléka dostaly krevním oběhem či stykem s okolím. (Lukášová, 1999) Obsah složek není konstantní. Největším změnám podléhá mléčný tuk a kasein méně pak mléčná bílkovina a sacharidy. Nejvíce stálé jsou hodnoty minerálních látek. Podíl jednotlivých složek mléka spolu s jeho fyzikálními, organoleptickými, hygienickými a mikrobiologickými vlastnostmi rozhoduje o jeho kvalitě (Sommer, 1987).
Tab 1.: Složení kravského mléka (Sommer, 1987) Složky mléka
Průměrný obsah (%) Rozpětí ( %)
Voda
87,50
82,70 – 90,70
Sušina
12,50
9,30 – 17,30
Tuk
3,80
2,70 – 7,00
Bílkoviny
3,30
2, 00 – 5,00
- kasein
2,70
2,20 – 4,50
- albumin
0,40
0,20 – 0,60
- globulin
0,10
0,05 – 0,15
Nebílkovinné dusíkaté látky 0,10
0,02 – 0,15
Laktoza
4,70
4,00 – 5,30
Minerální látky
0,70
0,50 – 1,00
- vápník
0,18
0,15 – 0,21
- fosfor
0,20
0,18 – 0,26
- draslík
0,17
0,20 – 0,25
7
2.1.1 Voda v mléce
Voda je hlavní součástí mléka. V mléce se vyskytuje ve 4 formách. 1. Volná Některé složky mléka např. minerální látky a mléčný tuk tvoří s volnou vodou pravý roztok. Volnou vodu je možno lehce oddělit, například při sušení nebo vymrazování mléka. 2. Vázaná na koloidy Může být vázána volně i velmi pevně. V mléku, ve kterém hydratují čátice bílkovin a ostatních koloidů, jsou jí asi 3 %. 3. Hygroskopická Je vázána buď na povrchu látek nebo v kapilárách. Může způsobovat například vlhnutí sušeného mléka. Může být odstraněna sušením. 4. Krystalická a konstituční Je obsažena v krystalech mléčného cukru a v molekulách některých složek. V tomto případě e jedná o velmi pevně vázanou vodu, kterou lze vytěsnit až za pomocí vysokých teplot. Obsah vody není ovlivňován množstvím vody přijatém v krmivu nebo napájením, pokud ovšem nebyly vyčerpány rezervy vody v organismu. Naopak se mění v závislosti na pohybu, věku, zdravotním stavu, klimatických podmínkách, atd. (Šebela, aj. 1964). 2.1.2 Sušina v mléce
Sušinu mléka získáváme sušením mléka při teplotě 102° až 105° C do konstantní váhy. Sušinu tvoří všechny složky mléka kromě vody, plynů a některých těkavých látek, při zachování vzájemného poměru základních součástí. Obsah sušiny kravského mléka kolísá poměrně v širokém rozmezí, například v našich poměrech kolísá od 0,8 do 22,9 % (Šebela, aj. 1964). 2.1.3 Plyny v mléce
Čerstvě nadojené mléko obsahuje průměrně asi 8 objemových procent plynů, z nichž převážnou část tvoří CO2
.
Dále se v mléce nachází např. O2 a N2. Část plynů se do
mléka dostává až po styku se vzduchem, oxid uhličitý se však do mléka dostává z krve. 8
Po určité době stání klesá množství rozpuštěných plynů v důsledku ustálení rovnováhy mezi mlékem a ovzduším. Rozpuštěný kyslík může oxidovat kyselinu askorbovou i tuk. (Gajdůšek, 1985) 2.1.4 Lipidy v mléce
Tuky jsou nejen základním zdrojem energie, protože uvolňují více než dvojnásobek kalorií ve srovnání s cukry a bílkovinami, nýbrž mají i značný význam pro stravitelnost a vstřebavatelnost potravin v zažívacím traktu vůbec, pro kalcifikaci kostí, pro transport některých vitamínů, apod. (Šebela, aj. 1964). Základními složkami mléčných lipidů jsou: tri-, di- a monoacylglyceroly, volné mastné kyseliny, fofolipidy, steroly ( cholesterol, lanosterol), estery sterolů, uhlovodíky a v tucích rozpustné vitamíny. (Gajdůšek, 1985) Převážná část tuků se nachází v mléce ve formě tukových kuliček, jejichž počet se v 1ml mléka pohybuje kolem hodnoty 1,5*1010 . Na povrchu tukových kuliček byla zjištěna přítomnot fosfolipidů (lecitin, kefalin, sfingomyelin) a sterolů. (Gajdůšek, 1985)
Tab. 2: Zastoupení lipidů v mléce v % (Pešek, 1997) Třída lipidů
Rozpětí
Triacylglyceroly
97,00 – 98,00
Diacylglyceroly
0,25 – 0,48
Monoacylglyceroly
0,02 – 0,04
Volné mastné kyseliny 0,10 – 0,40 Fosfolipidy
0,80 – 1,00
Steroly
0,20 – 0,40
2.1.4.1 Vliv krmiva na obsah tuku v mléce
Hlavním prekurzorem mléčného tuku v mléčné žláze je kyselina octová, jejíž tvorba je v bachoru rozdílná a závisí na složení krmné dávky.
9
Tučnost mléka u přežvýkavců je v přímé souvislosti se stupněm kvasných procesů v bachoru. Čím více se v bachoru tvoří kyseliny octové, ve srovnání s ostatními těkavými mastnými kyselinami, tím vyšší je obsah tuku v mléce. Proto se tučnost mléka u přežvýkavců při zkrmování octanu sodného zvyšuje (Hampl, 1982). Na jakost tuku příznivě působí především jakostní píce nebo seno ve vhodné kombinaci s jadrnými krmivy. Naproti tomu některé pokrutiny, jako slunečnicové, řepkové a lněné, dávají měkký mazlavý tuk nízkým bodem tání. Podobně působí i mladé porosty trávy, jetele a vojtěšky. Při zkrmování šrotu ze sojových bobů nebo hrachových směsí získáme pevný, drobivý mléčný tuk vysokým bodem tání. Podobně působí i sláma, přestárlá tráva, cukrovka, krmná řepa, brambory, sušené řízky (Šebela, aj. 1964).
Tab. 3: Vliv typu krmné dávky na bachorovou fermentaci a obsah mléčného tuku (Sommer, 1987) Krmivo Seno
Obilniny
Řepa
Bachor
nízké pH 5,7
velmi nízké pH 5,1
pH 6,5 hodně
kyseliny málo
octové Mléko
relativně
kyseliny málo
octové
kyseliny
octové,
hodně
kyseliny máselné
vysoký nízký obsah tuku
mírně zvýšený obsah tuku
obsah tuku 2.1.5 Sacharidy v mléce
Typickým zástupcem sacharidů v mléce je laktóza. V kravském mléce její obsah kolísá od 47 do 52 g v litru. Kromě laktózy byla v mléce zjištěna i malá koncentrace monosacharidů, ze kterých je tento disacharid tvořen a to glukózy a galaktózy a malá množství sacharidů, vázaných převážně v glykoproteinech, zejména aminocukry. Tvorba laktózy probíhá v mléčné žláze. Glukóza je dodávána do mléčné žlázy z krevního řečiště a galaktóza je tvořena v mléčné žláze biochemickými procesy také z glukózy. Mléčná žláza u přežvýkavců může částečně syntetizovat laktózu také z těkavých mastných kyselin. (Gajdůšek, 1985) Laktóza je velmi stabilní parametr mléka a výživou je ovlivněna jen nepatrně. K poklesu obsahu laktózy o 0,1 – 0,3 % dochází při významném deficitu energie v KD,
10
při ketóze a těžkému poškození jater (Illek, 1995). Snížení koncentrace laktózy v mléce je velmi výrazné při zánětech mléčné žlázy, kdy dochází k rychlému poklesu laktózy a naopak zvýšení obsahu solí v mléce. Tyto změny jsou využívány i v diagnostice mastitid (Illek, 2000). 2.1.6 Dusíkaté látky v mléce
Hlavní složkou obsahu dusíkatých látek v mléku jsou bílkoviny, kromě toho jsou však v malém množství přítomny i dusíkaté látky nebílkovinné povahy. Bílkoviny nebo proteiny jsou složité organické látky, které vznikají polymerizací určitých aminokyselin. Ve složitých bílkovinách mohou být přítomny i různé jiné složky. Dle toho se dělí bílkoviny na jednoduché neboli vlastní, které při štěpení dávají jen aminokyseliny a amoniak a na složité nebo proteidy, které obsahují navíc složku nebílkovinnou (Šebela, aj. 1964). Bílkoviny se dělí na kaseiny a syrovátkové bílkoviny. Kasein je typická mléčná bílkovina, vzniká výhradně jako produkt mléčné žlázy. V mléce je přítomen ve formě koloidních částic, které kromě proteinu obsahují značné množství vápníku a fosforu a v nepatrné míře hořčík a citráty. V čistém stavu je kasein bílá amorfní látka nerozpustná v alkoholu, avšak mírně rozpustná ve vodě. Dobře rozpustný je v roztocích některých organických a anorganických solí. Z roztoku se dá vysrážet alkoholem, kyselinami, solemi těžkých kovů atd. Impregnací solemi organických kyselin a zahříváním pod vodou se stává tvárným a používá
se
na
výrobu
plastických
hmot,
lepidel
aj.
(http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/134272-kasein ). Syrovátkové bílkoviny zůstávají v mléce po vysrážení kaseinu. Tyto bílkoviny denaturují při záhřevu do 100°C. Při okyselení na pH 4,6 zůstávají v roztoku, teprve po denaturaci teplem se sráží společně s frakcemi kaseinu.Tohoto jevu se využívá při některých výrobách tvarohů nebo recipitátů ke zvýšení výtěžnosti. (Gajdůšek, 1985) Po vysrážení a odstranění všech bílkovinných látek z mléka můžeme ve filtrátu zjistit skupinu dusíkatých látek nebílkovinné povahy. Tyto složky jsou většinou zplodiny metabolismu dusíku v organismu a přecházejí do mléka přímo z krve. Bylo zjištěno, že jejich obsah v mléku stoupá při zvýšeném přísunu bílkovin v potravě.
11
Jsou to hlavně purinové zásady, sulfokyanidy, močovina, amoniak a některé α-aminokyseliny. (Šebela, aj. 1964)
Tab. 4 : Bílkoviny kravského mléka v % z celkového obsahu N – látek (Pešek, 1997) Bílkoviny
Rozpětí
Kasein
75 - 85
- αs1 – kaseiny
39 – 46
- αs2 – kaseiny
8 – 11
- β - kaseiny
25 – 35
- κ - kaseiny
8 – 15
- γ - kaseiny
3–7
Syrovátkové bílkoviny
15 – 22
- β - laktoglobulin
7 – 12
- α - laktalbumin
2–5
- sérový albumin
0,7 – 1,3
- imunoglobuliny
1,9 – 3,3
Proteasy - peptony
2–4
Vliv výživy a krmení se projevuje jak na celkové produkci, tak i na obsahu jednotlivých složek. Nedostatečná výživa způsobuje pokles obsahu bílkovin, z nichž klesá obvykle především obsah kaseinu. Značný význam má především energetická hodnota krmné dávky, méně významný je pak obsah proteinů v krmivu, i když tento se projevuje jako rozhodující činitel pro celkovou produkci mléka a závisí také na kvalitě krmné dávky před zjišťováním vlivu obsahu bílkovin v krmné dávce. Typickým příkladem je pozorovaný vzestup obsahu tukuprosté sušiny a z ní zejména obsahu bílkovin na počátku jarní pastvy, který je vysvětlován zvýšeným přísunem energeticky bohatých látek v potravě. Vliv jednotlivých krmiv je způsoben především rozdílnou výživnou hodnotou a jakostí. Ve většině případů však nebyl prokázán přímý vliv krmiva na zastoupení a jakost bílkovinných frakcí mléka. (Gajdůšek, 1985)
12
Tab. 5: Obsah nebílkovinného dusíku v kravském mléku (Šebela, aj. 1964) Složka
mg N ve 100 ml
α-aminokyseliny
2,20 – 5,18
Amoniak
0,17 – 1,19
Močovina
6,54 – 10,85
Kreatin
3,55 – 4,51
Kreatinin
0,19 – 0,65
Kyselina močová
1,55 – 2,70
Neurčený zbytek
5,63 – 14,45
2.1.7 Vitamíny v mléce
Vitamíny řadíme mezi biokatalyzátory, tj. látky řídící a regulující funkce v živém organismu. (10) Organismus není schopen si je sám syntetizovat a musí být dodány zvenčí. Vzájemně se liší chemickou strukturou i konkrétní funkcí v živém organismu. Některé z nich mají významnou úlohu jako prekursory kofaktorů různých enzymů, jiné se uplatňují v oxidačně - redukčních systémech (Gajdůšek, 1985). 2.1.7.1 Vitamín A
Jedná se o vitamín růstový a protiinfekční, jehož nedostatek způsobí především zastavení růstu mladých zvířat a onemocnění spojivky a rohovky. Na vitamín A má vliv hlavně plemenná příslušnost, zdravotní stav, průběh laktace a hlavně krmivo. Obsah karotenu v píci úzce souvisí s obsahem karotenů i vitamínů v mléce (Šebela, aj. 1964). 2.1.7.2 Vitamín D
Vitamíny D jsou antirachitické vitamín, nezbytné pro ukládání vápníku a fosforu v kostech v kostech. Jejich nedostatek u mláďat způsobuje křivici, u dospělých zaviňuje vznik osteoporózy a osteomalacie (Šebela, aj. 1964).
13
2.1.7.3 Vitamín E
Řadí se mezi významné antioxidanty, které chrání mitochondriální sytém živého organismu před jeho inhibicí peroxidy mastných kyselin z lipidů (Gajdůšek, 1985). Jeho nedostatek způsobuje poruchy funkce pohlavních orgánů, sterilitu a poruchy endokrinních žláz (Šebela, aj. 1964). Obsah vitamínu E v mléce je ovlivněn krmivem. Jeho obsah v krmivech se ale během roku také výrazně mění. Jeho hladinu v mléce lze stabilizovat zkrmováním preparátů obsahujících vitamín E (Sommer, 1987). 2.1.7.4 Vitamín K
Vitamíny K jsou důležité pro normální srážlivost krve, a proto se též označují jako antihemorrhagické. Dále mají vliv i na metabolismus tkání, inhibují vznik kyseliny mléčné a zvyšují oxidativní látkovou přeměnu (Šebela, aj. 1964). Vytváří se pomocí mirkoroorganismů v bachoru dojnic, a proto jeho obsah v mléce je ovlivněn jen při zkrmování závadných krmiv, při nichž dojde k narušení fermentačních procesů (Sommer, 1987). 2.1.7.5 Vitamín C
Má významnou roli v oxidačně-redukčních systémech živého organismu. Obsah kyseliny askorbové je v mléce malý a značně kolísá vlivem individuality dojnic, stadia laktace ( v prvních měsících laktace je vyšší) a zdravotního stavu mléčné žlázy (klesá až na nulovou hodnotu). Snadno podléhá oxidaci již vlivem vzdušného kyslíku v mléce po nadojení a technologickými zásahy. Při kysání mléka může dojít ke zvýšení v důsledku syntézy některými mléčnými bakteriemi. Kyselina askorbová v mléce ovlivňuje oxidaci tuku (Gajdůšek, 1985).
14
2.1.8 Minerální látky v mléce
Minerální látky jsou do mléka přenášeny z krve. Nejedná se však o pouhý přenos všech solí z krve, poněvadž při porovnání v krevní plazmě převládá sodík, zatímco vápník, draslík a kyselina citronová jsou v nepatrném množství a naopak v mléce převládá draslík vápník, a kyselina fosforečná, zatímco sodíku je v mléce relativně méně. Z přehledu o zastoupení jednotlivých minerálních látek v mléce je zřejmé, že kravské mléko je bohaté na obsah vápníku, draslíku, fosfátů a citrátů. Vápník a fosfor jsou v mléce přítomny v roztoku, dále ve formě koloidního kalcium – fosfátu a konečně vázány na kaseinový komplex. Obsah minerálních látek v mléce je významný nejen z hlediska nutričního (vápník je ve formě snadno vstřebatelné střevní stěnou), ale hraje také významnou roli pro regulaci acidobazických rovnotách v mléce, tj. pro udržení pH mléka (zejména K, Na, Ca), udržení osmotického tlaku (K, Na a laktóza) apod. Výživa dojnice nemá na složení a množství solí v mléce významný vliv. I při silné podvýživě se nesnižuje množství vápníku a fosforu v mléce, protože dojnice má schopnost uvolňovat vápník a fosfor z kostry ( Gajdůšek, 1985). Náhlé změny v krmení mohou však mít jistý vliv, což se projevuje například při zkrmování velkých dávek chrástu. V těchto případech se objevuje například přechodný pokles obsahu vápníku. Dále bylo prokázáno, že v oblastech chudých půdním vápníkem a tedy i při jeho nižší hladině v krmivech, dohází k určitým poruchám ve složení solí, což se projevuje například špatnou syřitelností mléka (Šebela, aj. 1964).
Sodík -
reguluje osmotický tlak a acidobazickou rovnováhu, uplatňuje se v koloběhu vody, při alkalizaci střevního obsahu
Draslík -
účastní se přeměny glycidů, protože podporuje odštěpení kyseliny fosforečné za účasti ATP od kyseliny fosfoenolpyrohroznové
Hořčík
15
-
je nezbytný pro růst kotí, zubů a chrupavek
-
jako síran hořečnatý se vstřebává nesnadno a vyvolává osmotické nahromadění tekutiny ve střevě a průjmy
Železo -
účastní se na tvorbě krevního barviva
Fosfor -
významný pro stavbu kostí, metabolismus vápníku a glycidů
Síra -
je v organismu spjata s přeměnou bílkovin, obsahujících aminokyseliny metionin, cystin a cystein (Šebela, aj. 1964).
2.1.9 Enzymy v mléce
Enzymy jsou biologické katalyzátory produkované živými buňkami (Foley, al. 1972) Zjišťování přítomnosti a aktivity enzymů může být využíváno zejména: -
k rozlišení mlék jednotlivých savců , případně u kravského mléka k odlišení zralého mléka od mleziva
-
k diagnostice zdravotního stavu mléčné žlázy
-
k zjišťování hygieny získávání a ošetřování mléka
-
k hodnocení nebezpečí rozkladu jednotlivých složek mléka působením enzymů
-
ke kontrole provedení tepelného ošetření mléka (Gajdůšek, 1985).
Normální čerstvé mléko obsahuje mnoho různých enzymů, které jsou produktem mléčné žlázy. Tyto enzymy označujeme jako nativní nebo původní. Kromě toho se mohou v mléce objevovat enzymy mikrobiálního původu, jež jsou produkovány mikroflórou z mléka. Z nich nejvýznamnější je reduktáza, které se využívá k hodnocení mikrobiální čistoty mléka (Šebela, aj. 1964). Lipázy katalyzují hydrolýzu tuků na glycerol a mastné kyseliny. Tato reakce je důležitá pro rozvoj chuti mléčných výrobků. Lipáza je přítomna v čerstvém mléce, ale pasterací je inaktivována. Enzym hydrolyzující organické fosfáty se nazývá alkalická fosfatáza. Je inaktivována záhřevem, který je velice podobný pasteraci, proto jeho nepřítomnost v pasterovaném mléce je používána jako chemický indikátor řádné pasterace (Foley, al. 1972).
16
Proteázy hydrolyzují bílkoviny v místech peptidických vazeb, čímž rozrušují jejich strukturu. Nativní proteázy mají oprimální aktivitu při teplotě 37°C – 42°C. Mikrobiální proteázy však mohou vykazovat značnou aktivitu i při nízké teplotě, z toho důvodu může docházet při silné kontaminaci mléka mikroorganismy k rozkladu bílkovin i ve vychlazeném mléce. Amyláza hydrolyzuje škrob až na maltózu. Aktivitaje výrazně zvýšená v mlezivu, ašak po 4 dnech klesá na minimum a ke konci laktační periody se opět zvyšuje. Výrazné zvýšení aktivity nastává při zvýšeném obsahu leukocytů v mléce. Používá se k průkazu mleziva nebo mléka od nemocných dojnic (Gajdůšek, 1985).
2.2 Požadavky na jakost mléka 2.2.1 Mikrobiologie mléka
Mléko je vzhledem ke svému chemickému složení vhodným prostředím pro růst a rozvoj MO. Bílkoviny mléka jsou zdrojem dusíku, mléčný cukr zdrojem uhlíku a energie. Minerální látky se podílejí na stavbě buněčné hmoty, podílejí se na látkovém metabolismu, osmotickém tlaku, enzymatické činnosti aj. Mikroorganismy důležité v mlékařství patří do rostlinné říše a nejdůležitější jsou: 2.2.1.1 Bakterie
Jsou to mikroskopické, jednobuněčné mikroorganismy, které se vyskytují ve formě kulovitých, tyčinkovitých nebo spirálovitých buněk. Rozmnožují se přímým dělením. V mlékárenském průmyslu převažují koky a tyčinky. 2.2.1.2 Bakterie mléčného kvašení
Jedná se o nejvýznamnější skupinu z hlediska výroby i průmyslového zpracování mléka (Gajdůšek, 1985). Důsledkem jejich činnosti je tzv. samovolné kysnutí mléka, doprovázené zvýšenou titrační kyselostí a nakyslým aromatem a chutí. Typické bakterie mléčného kvašení se řadí do rodů Lactococcus, Lactobacillus, Leuconostoc, Pediococcus a Bifidobacterium.
17
Rychlost rozvoje těchto bakterií závisí na počáteční koncentraci a na teplotě mléka. Zchlazení mléka pod 10 °C značně omezuje jejich růst a metabolickou činnost. (Lukášová, 1999) 2.2.1.3 Bakterie propionového kvašení
Tato skupina se vyznačuje tím, že vytváří z laktózy působením enzymů kyselinu mléčnou, propionovou, octovou, oxid uhličitý a vodu. Z technologického hlediska je důležitou bakterií, která vytváří typická oka v sýrech. Propionové
kvašení
způsobují
mikroorganismy,
které
patří
do
rodu
Propionibacterium (Gajdůšek, 1985). 2.2.1.4 Bakterie máselného kvašení
Máselné kvašení je zvláštním druhem fermentace, při němž kromě kyseliny mléčné vznikají a i kyselina mravenčí, octová, propionová a valerová a alkoholy. Výrazným pachem však vyniká kyselina máselná. Máselné kvašení vyvolávají např. Clostridium butyricum a tyrobutyricum (http://www.itr.si/javno/youth_farm). Bakterie jsou odolné vůči vysokým teplotám a ničí se pouze varem po dobu 30 minut. Může vzniknout v pasterovaném mléce, sýrech nebo mléčných konzervách při nedostatečné sterilaci nebo konzervaci cukrem. Mléčné výrobky mají nepříjemnou chuť a pach. Mléčné kvašení je také příčinou duření sýrů v pozdějším stádiu, kdy se tyto mikroby teprve plně uplatňují a projevují (Gajdůšek, 1985) 2.2.1.5 Bakterie rozkládající bílkoviny a tuk
Tyto bakterie vyvolávají hnilobné procesy u bílkovin a žluknutí mléčného tuku. Bílkoviny mléka se při hnilobném procesu rozkládají, přičemž vzniká sirovodík, amoniak a jiné plyny s nepříjemným pachem. V syrovém mléce však tento proces nevzniká, neboť převládající mikroflóra mléčného kysání tomu zabraňuje (Gajdůšek, 1985).
18
2.2.1.6 Kvasinky
Kvasinky jsou heterotrofní eukaryotní mikroorganismy, náležící mezi houby. Český název dostal pro schopnost většiny druhů zkvašovat monosacharidy a některé disacharidy, případně i trisacharidy na ethanol a oxid uhličitý. Rod Saccharomyces Je technologicky nejdůležitější, i když obsahuje jen sedm druhů. Tyto druhy jsou schopny zkvašovat většinou několik cukrů. Nikdy nevyužívají laktosu jako zdroj uhlíku ano NO3- jako zdroj dusíku (Šilhánková, 1995). 2.2.1.7 Plísně
Jako plísně označujeme mikroskopické vláknité eukaryotní mikroorganismy, náležející mezi houby (Fungi). Rod Mucor Zahrnuje přes 100 druhů. Na různých potravinách, jako např. chlebu, másle, mase, ovoci, zelenině, tvoří volně vláknitý, většinou bělavý porost kulovitými nahnědlými sporangii, jejichž kolumela má různý tvar.
Rod penicillium Obsahuje asi 150 druhů, které vytváří kolonie velkým množstvím žlutozelených až modrozelených konidií, které jsou na různých potravinách i jiném materiálu patrné jako zelené, sametové až moučné povlaky. Některé druhy se využívají v potravinářství např. Penicillium camemberti a penicillium roqueforti, které slouží pro přípravu plísňových sýrů (Hermelínu, Nivy) a některé louží pro výrobu antibiotik např. Penicillium chrysogenum (Šilhánková, 1995). 2.2.2 Vliv různých teplot na mikrobiální obraz syrového mléka
Teplota pod 5°C umožňuje v mléce rozvoj hlavně psychotrofním bakteriím. Z nich nejškodlivější jsou některé druhy rodu Pseudomonas, které v mléce produkují velmi
19
účinné lipolytické a proteolytické enzymy, z nichž některé jsou relativně značně termostabilní. Teploty 5 – 10°C umožňují poměrně intenzivní rozvoj Pseudomonas a pomnožují se také někteří zástupci čeledi Micrococcaceae a některé další mikroorganismy, i když relativně zvolna. Mikroorganismy se chovají k základním složkám mléka indiferentně. Proto za předpokladu, že se nepomnoží výrazněji druhy rodu Pseuomonas, se výrazně nemění obsah laktósy, bílkovin, ani tuku. Teploty 10 – 15 °C jsou příznivé pro rozvoj mikroorganismů z čeledí Enterobacteriaceae a Micrococcaceae a také z rodu Streptococcus, v němž jsou zastoupeny i bakterie mléčného kvašení. Bakterie rodu Streptococcus se však v tomto teplotním rozmezí množí zvolna, takže i okyselování mléka probíhá pomalu. Teploty 15 – 30°C jsou kromě již uvedených mikroorganismů zejména příznivé pro růst všech druhů rodu Streptococcus, a to pro velmi aktivní růst, takže za obvyklých podmínek probíhá v mléce rychlé kysání. Mimo tyto skupiny se mohou, zvláště není-li příliš vysoká kyselost, pomnožit jednotlivé druhy prakticky všech rodů čeledi Enterobacteriaceae a někteří zástupci rodů Alcaligenes a Bacillus. Teploty 30 – 40°C jsou zvláště příznivé pro rozvoj bakterií z rodu Lactobacillus, Escherichia, Entrobacter, Bacillus a Alcaligenes. Za těchto teplot se mléko obvykle sráží a probíhají v něm rozkladné procesy. Z uvedeného přehledu vyplívá, že po nadojení a po každém záhřevu je nejvýhodnější ochladit mléko na teplotu 5 – 10 °C. Obvykle se volí teploty 5 – 6 °C, někdy se ovšem doporučují i teploty nižší. (Lukášová, 1999)
2.3 Fyzikální a chemické vlastnosti mléka 2.3.1 Fyzikální vlastnosti 2.3.1.1 Měrná hmotnost mléka
Hustota mléka je funkcí tukuprosté sušiny, mléčného tuku a vody (Šebela, aj. 1964). V normálním kravském mléce je měrná hmotnost 1 030 – 1 036 kg.m-3 (Sommer, 1987). Přídavkem 10% vody snižuje hmotnost mléka přibližně o 0,003. Klesne-li
20
hmotnost smíšeného mléka pod 1,028 g.m-3 , můžeme předpokládat, že jde o mléko porušené vodou. U odstředěného mléka nebo u mléka s odebraným tukem se hmotnost zvyšuje nad 1, 036 g.m-3 . 2.3.1.2 Bod mrznutí mléka Bod mrznutí mléka je jedním z kvalitativních ukazatelů. Jde-li o kravské mléko, musí mít bod mrznutí nejvýše - 0,515 °C a hmotnost nejméně l 028 g na litr, stanovenou v celém mléce při 20 °C (zákon 77/2003). Bod mrznutí mléka kolísá nepatrně během laktačního období, což souvisí pravděpodobně se změnami fyziologických procesů v organismu. Stanovení snížení bodu mrznutí se u mléka používá k důkazu jeho porušení vodou (souvisí se změnami v koncentraci mléčného cukru a solí). Odebíráním mléčného tuku se BM nemění a při odebrání bílkovin je jeho změna jen nepatrná (Šebela, aj. 1964). 2.3.1.3 Elektrická vodivost mléka Na elektrické vodivosti se podílejí především soli mléka. Tukové kuličky, kasein a mléčný cukr snižují elektrickou vodivost. , protože zvyšují vnitřní tření tekutiny, zvyšují viskozitu, a tak snižují rychlost iontů (Šebela, aj. 1964). Elektrická vodivost mléka se pohybuje od 0,3 – 0,5 S.m –1 . Významné odchylky byly zjištěny při onemocnění mléčné žlázy dojnic.Tyto změny souvisejí se změnami v rovnováze mezi množstvím rozpuštěných solí (chloridů) a laktózy v mléce (Gajdůšek, 1985) 2.3.1.4 Viskozita mléka
Při pohybu vrstev kapaliny vůči sobě dochází k tzv. vnitřnímu tření a vůči sobě se pohybující vrstvy si vyměňují impuls. Přidáním vody do mléka viskozita klesá, což by teoreticky znamenalo, že lze viskozitu určit případné porušení mléka, prakticky to není vzhledem ke značnému rozptylu hodnot možné (Gajdůšek, 1985) Viskozita mléka je ovlivněna bílkovinami. Tuk a laktóza mají na její hodnotu jen nepatrný vliv (Šebela, aj. 1964).
21
2.3.2 Chemické vlastnosti mléka 2.3.2.1 Kyselost mléka Kyselost mléka může být vyjádřena a) titrační kyselostí b) aktuální kyselostí ad a.) Měří se přidáním alkalického roztoku až do dosažení neutrálního bodu, který je indikován vhodným činidlem nejčastěji fenoftaleinem. Kyselost mléka se vyjadřuje obvykle se stupních Soxhletových – Henkelových (°SH). Tyto stupně dávají, kolik ml NaOH je třeba k neutralizaci 100 ml mléka při použití fenoftaleinu jako indikátoru. Titrační kyselost zcela čerstvého zdravého mléka se pohybuje kolem 7 °SH.
ad b.) Aktuální kyselost mléka se vyjadřuje hodnotou pH, což je záporný logaritmus koncentrace vodíkových iontů (Šebela, aj. 1964). U normálního kravského mléka se pH pohybuje kolem hodnoty 6,55 a závisí především na obsahu citrátů, fosfátů a solí kaseinu. Aktuální kyselost mléka ovlivňuje celou řadu biologických a chemických pochodů. Koncentrace vodíkových iontů má vliv a) na působení enzymů b) na růst mikroorganismů c)
na stupeň disperze a hydratace koloidů, což se nejvíce uplatňuje
v sýrařství (Šebela, aj. 1964) 2.3.2.2 Tlumivá schopnost mléka
Tato schopnost se vysvětluje přítomností bílkovin, fosfátů a citrátů. (2) Tlumivá schopnost mléka má význam pro životní činnost těch mikroorganismů, které nesnášejí vysokou aktuální kyselost. Bez tlumivé schopnosti mléka by většina mikroorganismů odumřela, například v sýrech nebo v kyselých mléčných výrobcích. Hodnota pH u čerstvé sladké syrovátky činí 6,3 – 6,4, u kyselé syrovátky 4,9 – 5,4 (Šebela, aj. 1964). 22
2.4 Krmiva Krmiva jsou zdrojem živin, které hospodářská zvířata potřebují k udržování života a k produkci. Některá krmiva obsahují téměř všechny živiny, jiná jen některé. K přirozeným krmivům, která obsahují většinu živin, patří zelená píce, seno, siláže a senáže. Z průmyslově vyráběných krmiv jsou to kompletní krmné směsi (Čermák, 1997). Krmivo zajišťuje skotu příjem dusíkatých látek, energie (hrubé vlákniny, sacharidů, tuků), minerálních látek, vitamínů a některých specifických látek. Krmná dávka pro dojnice musí být v každé fázi mezidobí vyrovnaná a musí odpovídat aktuálním požadavkům zvířete (Urban 1997). Hodnocení krmiv je stanovení biologických, fyzikálních, chemických vlastností krmiv a jejich účinku na zdravotní stav, růst a užitkové vlastnosti hospodářských zvířat. Hodnocení se vyjadřuje vhodnými kvalitativními a kvantitativními znaky. Kvalita krmiva je určena řadou znaků, jako je koncentrace energie, obsah živin, dietetické vlastnosti. Podle těchto znaků se krmivo zařazuje do třídy kvality. Ovšem při určování kvality se musí přihlédnout i k požadavkům zvířete a vzhledem k nim se musí určovat pořadí ukazatelů a jejich důležitost. Má to velký význam nejen pro samotné zvíře, ale ovlivní to také množství a kvalitu živočišné produkce. K těmto účinkům a vlastnostem patří objemnost, chutnost, dietetické vlastnosti a specifické účinky, ovlivňující příjem ostatních krmiv (Čermák, 1997).
2.4.1 Objemná krmiva
Hlavním znakem objemných krmiv je méně než 0,45 kg všech stravitelných živin, případně škrobu v 1kg. Objemná krmiva tvoří větší část krmné dávky pro přežvýkavce. Chemické složení a výživná hodnota objemných krmiv se mění podle druhu plodin, úrovně hnojení půdy, agrotechniky a sběrové, konzervační a skladovací techniky. Objemná krmiva prochází trávícím ústrojím rychlostí, která je úměrná jejich kvalitě. Přežvýkavci jsou schopni spotřebovat v kvalitních objemných krmivech průměrně 2kg sušiny na 100 kg živé hmotnosti.
23
Charakteristické znaky objemného krmiva: -
objem
-
kolísavý obsah bílkovin
-
kvalita a krmná hodnota objemných krmiv
-
relativní krmná hodnota
Objem
Je jí limitován příjem krmiva zvířat. Vysoké zastoupení vlákniny v objemných krmivech je v přímém vztahu se sníženou úrovní energie. Objem a struktura krmné dávky stimuluje přežvýkání a zachovává produkční zdraví.
Kolísavý obsah bílkovin
Je limitovaný druhovým zastoupením a vegetační fází sběru rostlin. Obsah dusíkatých látek je v jetelinách 15 – 23 % a v trávách 8 –18 % podle úrovně hnojení. Kvalitní objemová krmiva samostatně uhradí u krav potřebu sušiny na úrovni 2,5 – 3 % tělesné hmotnosti.
Kvalita a krmná hodnota Vegetační fáze sběru trav a jetelovin výrazně ovlivňuje nutriční hodnotu krmiv. Ve vegetačním období rostlin rozlišujeme tři stádia: stádium růstu, stádium kvetení a tvorby semen. Nutriční hodnota je nejvyšší ve stádiu vegetačního růstu a nejnižší ve stádiu tvorby semen. Úměrně s rostoucí vegetační zralostí klesá množství bílkovin, energie, Ca, P a stravitelné sušiny a roste zastoupení vlákniny a ligninu. Lignin je nestravitelný a způsobuje, že jsou sacharidy špatně dostupné pro mikrobiální fermentaci a to snižuje energetickou úroveň přestárlých objemných krmiv. Díky tomu hodnotíme kvalitu a krmnou hodnotu objemných krmiv pro stanovení acido – detergenční a neutro-detergenční vlákniny.
Acido-detergenční vláknina (ADV)
Zahrnuje celulózu, lignin a lignifikované dusíkaté látky. Zvýšení má za následek pokles stravitelnosti živin v objemných krmivech.
24
Neutro – detergenční vláknina (NDV)
Zahrnuje všechny komponenty ADV a hemicelulósu. Odráží podíl buňkových stěn v celkové sušině objemného krmiva, proto koreluje s příjmem a přežvykováním krmiva.
Relativní krmná hodnota
Představuje kvalitativní hodnocení objemného krmiva, které se kalkuluje podle stravitelnosti sušiny a příjmu sušiny jako index pro porovnávání objemových krmiv z hlediska poskytování živin pro zvířata (Kováč, 2001)
Tab. 6 Fermentační ukazatele kvality siláže v přepočtu na sušinu (Kováč, 2001) Ukazatel
Kvalita siláže Dobrá Průměrná Podprůměrná
pH siláže sušina > 35 % < 4,8
<5,2
>5,2
pH siláže sušina < 35 % <4,2
<4,5
<4,8
kyselina mléčná
3–8
Rozdílná Rozdílná
kyselina máslová
<0,2
0,2 – 0,5 >0,5
kyselina mléčná
>60
40 – 60
<40
kyselina octová
<25
25 – 40
>40
kyselina máslová
<5
5 – 10
>10
amoniakální N
<10
10 – 16
>16
% podíl celkových MK
(% celkového N)
2.4.1.1 Šťavnatá objemná krmiva
Mezi šťavnatá objemná krmiva patří krmiva, která mají: -
vysoký obsah vody
-
nízký obsah sušiny
-
nízký obsah živin
25
-
omezenou skladovatelnost
Pro vysoký obsah vody a často i vlákniny jsou šťavnatá krmiva vhodná ke krmení přežvýkavců. Vzhledem k nízkému obsahu sušiny a živin je třeba doplnit krmnou dávku suchými objemnými a jadrnými krmivy. Mezi šťavnatá krmiva patří: zelená píce, krmné okopaniny, krmné zbytky zeleniny a siláž.
2.4.1.2 Suchá objemná krmiva
Charakteristické znaky suchého objemného krmiva jsou: -
vysoký obsah sušiny nad 80 %
-
nízký obsah vody 10-18%
-
vysoký obsah vlákniny 19-45%
Krmiva s vysokým obsahem vlákniny nad 35% jsou těžce stravitelná a slouží zejména k mechanickému nasycení zvířat, na udržení motoriky bachoru a jen v menší míře jako zdroj energie, případně stavebních a nebo biologicky účinných živin. Mezi suchá objemná krmiva patří všechny druhy sena, kukuřičná vřetena, plevy a slupky semen (Labuda, aj. 1982)
2.4.2 Úpravy objemných krmiv
Mytí (praní) - odstraňuje z okopanin zbytky zeminy, která by mohla při zkrmování působit zdravotní či dietetické potíže. Praní je vhodné provádět až těsně před krmením, protože oprané okopaniny podléhají snadno zkáze.
Krouhání - požívá se při úpravě okopanin obvykle těsně před krmením a tím se usnadňuje jejich promíchání s jinými krmivy (řezankou slámy a zelené píce). Při krmení celých brambor skotu může dojít k uváznutí v jícnu a k následnému udušení zvířete a proto dle možností provádíme krouhání.
Paření (vaření) - je to naprosto nezbytná operace při zkrmování brambor pro prasata. Při tomto způsobu se jednak zvýší stravitelnost některých živin, odstraní se anebo sníží obsah škodlivých alkaloidů (solanin, chaconin). Takto tepelně upravené okopaniny je 26
vhodné co nejdříve zkrmit. Při dlouhodobém uskladnění pařených brambor se především musí zamezit přístupu vzduchu, hmotu udusat a dobře zakrýt. V drobnochovatelských podmínkách se pařené brambory uskladňují zavázané v igelitových pytlích a nebo v sudech, které jsou na povrchu utěsněny (někdy se k utěsnění používá i cihlářské hlíny - jílu)
Míchání - jedná se o velmi častý způsob uplatňovaný v zemědělských podnicích při přípravě směsných krmných dávek. Tento proces byl zmechanizován a k tomu nám slouží míchárny objemných krmiv: - stacionární - krmiva pomocí příslušné mechanizace jsou
promíchána (popřípadě
navrstvena a před krmením odebírána napříč vrstev a tím promíchána) za pomocí mechanizačních prostředků. - mobilní - k míchání se používají speciální vozy, které buď přímo použitá objemná krmiva promíchají a nebo jsou v nich objemná krmiva ukládána ve vrstvách a ta při zakládání do žlabu jsou promíchána.
Lisování - je velmi častý způsob používaný při sběru slámy a sena. Umožňuje efektivně využít mechanizačních prostředků při sběru či úklidu. Nevýhodou pak je, zvláště při lisování do obřích balíků, jejich velká hmotnost a obtížná manipulace.
2.4.2.1 Sláma a její úpravy Pro efektivní krmení zvířatům se sláma musí většinou upravovat. V praxi se nejčastěji používají následující úpravy:
a) fyzikálně mechanické
Řezání - dělení stébel v příčném směru, obvykle na délku 3-9 cm. Nejčastěji se tato úprava provádí ihned po sklizni a její hlavní nevýhodou je obtížná manipulovatelnost s řezankou.
Štípaní - dělí stéblo také v podélném směru (minimálně 80 % stébel musí být takto narušeno) a podíl částic do 20 mm musí být minimální.
27
Šrotování - dělí stébla slámy na částice menší než 20 mm. Pokud v krmné dávce přežvýkavců nebude dostatek hrubého podílu (strukturní) vlákniny musí být doplněna tato vláknina v jiné píci, aby nebyla negativně ovlivněna motorická činnost předžaludku.
Tvarování - jedná se o úpravu krmiva, která usnadňuje mechanizaci krmení, snižuje prašnost, zmenšuje prostor na dopravu a uskladnění krmiva, zlepšuje skladovatelnost, příznivě ovlivňuje příjem krmiva, atd.
b) tepelně chemické
Míchanice - navrství se na sebe několik vrstev řezanky slámy, siláž, seno, cukrovkové řízky, aj. Po určitém čase sláma nasaje vlhkost, zvláční, atd. Takto se sláma připravuje v létě na jeden den dopředu a v zimě až na 2 dny dopředu.
Pařenice - sláma se poleje vodou (nejlépe teplou 30-60 stupňů) a nebo vodnatým krmivem (výpalky, roztokem vody plus melasy), udusá se, popřípadě se utěsní a zatíží. Takto zapařené krmivo se po 24 - 48 hodinách krmí. Močovinu je vhodné přidávat až těsně před krmením.
Vlhčení slámy (tzv. rychlé zakvašování) - pro tento systém si musíme připravit 4 stejné prostory, které postupně den po dni plníme a vybíráme. Při plnění se tři až pět přibližně 20 cm vysokých vrstev řezanky proleje vodou (teplou asi 20-30 stupňů), udusá a zakryje plachtou z PVC. Spotřeba vody je přibližně 70-80 litrů na 100 kg slámy. Takto upravená sláma se čtvrtý den zkrmuje a cyklus výroby se znovu opakuje.
Fermentace - tuto metodu u nás zavedl a propagoval výborný krmivářský odborník dr. Opíchal již před více jak 30 lety (OPÍCHAL 1976). Sláma se podle této metody nejprve šrotuje na kladívkovém šrotovníku (síto 3 mm) a pak v ní necháme proběhnout spontánní fermentační proces, který podpoříme tím, že do slámy homogenně vmícháme roztok následujícího složení (pro 100 kg slámy):
28
c) Chemické
Čpavkování - podmínkou pro tuto metodu je vytvoření hermetického prostředí ve kterém na slámu působí amoniak. Při pracovním postupu nejprve zabalíme stoh slámy do fólie z PVC a pomocí injektoru vpouštíme do stohu plynný amoniak. Ten rychle pronikne celým prostorem a vytěsní těžší vzduch z prostoru ve stohu. Bezprostředně po aplikaci v horní části stohu stoupne teplota na 30-40 stupňů. Vlastní aplikaci smějí provádět jen speciálně školení pracovníci! Na tunu slámy se používá 20-30 kg bezvodého amoniaku a jeden vpich se provádí přibližně na 5 tun slámy. Ihned po aplikaci je nutno stoh hermeticky uzavřít. Čím delší dobu se nechá amoniak na slámu působit, tím lepší je výsledný produkt.
Louhování - principem této metody je skutečnost, že molekuly silných zásad (louhu sodného, louhu vápenatého, aj.) mohou pronikat do celulosoligninového komplexu, ten narušovat a zpřístupňovat pro následné štěpení. Kvalita louhování závisí na použité koncentraci louhu, druhu slámy, délce působení a množství louhu, vnější teplotě a tlaku (VESELÝ aj. 1982). Nejčastěji se v praxi na 100 kg slámy používá dávka 3-5 kg louhu (např. sodného) rozpuštěného přibližně v 15 litrech vody. 2.4.2.2 Tvorba siláží
Siláž z cukrových skrojků
Jedná se o hodnotné krmivo za předpokladu, že není znečištěné zeminou a je správně zasilážované. Hlavním faktorem ovlivňující výslednou kvalitu siláže je obsah sušiny, který je velmi nízký. Pokusy zvýšit obsah sušiny pomoci chemických desikantů se neosvědčily, a proto bylo v posledních letech ověřováno zvýšení sušiny pomocí zavadnutí na polích. To má omezené využití především z důvodů silného znečištění hlínou, jehož důsledkem je nechutnost takto znečištěné siláže a následné fyziologické poruchy při jejím zkrmování. Pro zvýšení sušiny se osvědčil přídavek krátce pořezané a homogenně zapravené slámy, v dávce do 7% ze silážované hmoty.
29
Siláž z cukrovarských řízků
Moderní kontinuální technologie výroby značně narušuje buněčnou strukturu při nízkém obsahu sušin cukrovarský řízků. Narušená konzistence vyslazených cukrovarský řízků neumožňuje odtok silážních tekutin,siláž je rozbředlá, má kašovitou strukturu a postupně se kazí. Probíhá zde nejdříve zkvašování exktraktivních látek, po kterém následuje kvašení pektinových látek a nakonec zkvašování hemicelulózy a celulózy. Spolehlivou metodou k zamezení celulolytickému kvašení siláže je zvýšení sušiny lisováním minimálně na sušinu 15%. Zvýšení sušiny u vyslazených cukrovarských
řízků
pomocí
slámy
obilnin
jako
nasávacího
materiálu
se
nedoporučuje.Uplatní se zde krátce pořezaná kukuřičná sláma (Kudrna a kol.,1998).
Silážování syrových brambor
Syrové brambory se silážují pro skot. Brambory není výhodné silážovat samotně, lepší je přidat komponenta, jež zvýší sušinu na 30% a více a které také dodají počáteční pohotovou energii pro nastartování mléčného kvašení. Podstata fermentace syrových brambor je tedy shodná se senážováním bílkovinných pícnin (Jakobe a kol.,1987). Brambory můžeme silážovat různým způsobem: a) Silážování syrových brambor s materiálem zvyšujícím sušinu-brambory se při této metodě smíchají např. se zavadlou senáží. Lze použít i 10-15% obilných otrub a ovesného šrotu. b) Silážování syrových brambor s přídavkem pařených nebo zmazovatělých brambor-brambory syrové se smíchají s 15% podílem brambor pařených nebo s 20% podílem brambor povrchově zmazovatělých. Aby se zvýšila sušina,je výhodné přidat i řezanou slámu (do 10 hmotnostních procent syrových brambor). Pokud se použije vyšší procento slámy, je třeba zvýšit přídavek pařených brambor. Aby se silážování zlepšilo, může být využito některých mikrobiálních silážních přísad. c) Silážování syrových brambor s přídavkem 3% melasy - k drceným bramborám se přidá 10% řezané slámy a 3 hmotnostní procenta melasy (pokud není
30
melasa,lze ji nahradit drcenou cukrovkou nebo krmnou řepou) (Kudrna a kol..,1998).
2.4.3 Skladování krmiv 2.4.3.1 Skladování krmné řepy
Po sklizni je možno uskladnit řepu v krechtech nebo ve stodolách. Krechty mají být v blízkosti stáje na zpevněné ploše. Přibližné - možné rozměry: šířka 7 – 8m, výška 3 – 3,5m, délka dle potřeby ( Juzl,Pulkrábek,Diviš a kol.,2000). recht se překrývá plachtou z PVC a zatepluje balíky slámy.Větrání je nucené (dřevěný trojboký rošt a ventilátor).Teplota v krechtu se má dodržovat v rozmezí 1-3°C (Kopřiva a kol.,1992). Během skladování dochází u bulev také ke ztrátám vody. Toto vyvolává škodlivé fyziologické změny.Vysychání řepných bulev závisí na teplotě, velikosti hromad a na způsobu zakrytí. Nejmenší ztráty vody se vyskytují při zakrývání hlínou. Při naskladnění je vhodné přidávat do vháněného vzduchu vápenný prach. krechtu se může vhánět i oxid siřičitý jako desinfekce proti škodlivým mikroorganismům.Při krechtování je nevýhodou možnost namrznutí čela krechtu při odběru řepy v zimě. Při skladování ve stodolách je vhodné obložit boky stodoly balíky slámy, čímž se zde udrží požadovaná teplota. Tento způsob je vhodný pro odběry ve velkých mrazech. Teplota při skladování krmné řepy nemá přesáhnout 4-5°C, protože dochází k vyšším ztrátám v důsledku zvýšené intenzity dýchání a také dochází k většímu rozvoji patogenů. Znečistění řepy nesmí být větší než 5%, před zkrmením je řepu třeba nadrtit a zamíchat s ostatními objemnými krmivy.Vysoké dávky krmné řepy mohou vyvolat acidózu bachoru. Drcení do zásoby je nepřípustné. Maximální doba od namíchání do zkrmení je 6 hodin (Juzl,Pulkrábek,Diviš a kol.,2000 ). 2.4.3.2 Skladování brambor
Na skladovatelnost brambor má vliv řada faktorů: 1. odrůda - obecně se dá říct, že čím ranější brambory jsou, tím obtížněji se skladují
31
2. slupka - příliš měkká a slabá slupka je náchylná k poranění, slupka příliš tvrdá zase snadno při nárazu praskne.Tímto je ulehčen vstup mikroorganismů do hlízy 3. látkové složen í- z tohoto hlediska jsou nepříznivé odrůdy ranné, poněvadž obsahují mnoho vody 4. zdravotní stav - poranění=intenzivnější dýchání a snadnější napadení plísněmi a jinými mikroorganismy. Hlízy napadené plísní bramborovou a mokrou hnilobou zásadně neskladujeme 5. vlhkost při skladování - optimální vlhkost pro skladování brambor se pohybuje v rozmezí 85-90% 6. Vzduch - pokud mají hlízy při skladování nedostatek vzduchu,klesá jejich krmná hodnota 7. Teplota - optimální se pohybuje od 3 do 5°C 8. Světlo - bramborové hlízy mají být ve tmě, protože na světle dochází ke zvyšování obsahu solaninu, což sebou nese zhoršení krmné hodnoty brambor. Krmné brambory se skladují ve sklepech nebo v krechtech. Brambory se pokrývají vrstvou žitné slámy. Sláma se kromě hřebenu pokryje vrstvou hlíny. Hřeben se hlínou zakryje až při poklesu teploty brambor na 3-5°C. Aby se zabránilo šíření chorob, doporučuje se budovat krechtoviště každý rok na jiném místě (Kopřiva a kol.,1992).
2.4.3.3 Skladování sena Sena se skladuje zvlášť podle skupin ( seno jetelové, vojtěškové a luskovinné) v čistých a suchých skladech, bez možnosti přístupu povrchové vody, v komplexně mechanizovaných senících, seních věžích, stodolách, na půdních prostorách a ve stozích. Při skladování sena do stohů se volí místo suché, vyvýšené, které se opatří podkladovou vrstvou slám (Kopřiva a kol.,1992).
2.4.4 Vliv mikroorganismů při výrobě siláží Kvasné procesy při silážování jsou z velké části určovány složením mikroorganismů v zelené píci. Vlastní složení mikroorganismů však značně kolísá a závisí na druhu píce, na ročním období, na klimatických podmínkách, na stupni znečištění píce apod.
32
2.4.4.1 Mléčné bakterie Bakterie Coli – aerogenes Nazývané též koliformní zárodky jsou v přírodě velmi rozšířené na zelených rostlinách. Pro identifikaci mají specifickou vlastnost: tvoří kyseliny a plyny z laktos. Některými vlastnostmi se podobají mléčným bakteriím. Jsou fakultativně anaerobní (Kopřiva, 1992). Bakterie Coli – aerogenes nepotřebují k svému rozvoji kyslík, vadí jim však pokles hodnoty pH pod 4,5 kdy již nemohou existovat (Jakobe, aj. 1987). V siláži jsou nejvíce zastoupeny Aerobacter a Escherichis (Kopřiva, 1992).
Clostridia Clostridia produkují kyselinu máselnou a oxid uhličitý. Dalším jejich produktem je i kyselina octová a propionová, alkoholy a aceton. Jsou sporotvorné. Aktivitu clostridií omezuje kyselé prostředí (Kopřiva, 1992).
Clostridium tyrobutyricum Při zkvašování dává přednost kyselině mléčné před laktózou a je původcem nadouvání sýrů. Do mléka se dostává z píce, siláže a výkalů (Šebela, aj. 1964).
2.4.4.2 Hnilobné bakterie Tyto bakterie rozkládají především bílkoviny a
rovněž sacharidy, takže jsou
konkurenty mléčných bakterií (Jakobe, aj. 1987). Hnilobné bakterie působí v siláži všude tam, kam se po uložení silážované hmoty dostane kyslík, ať již přímo nebo srážkovou vodou. Dochází k totálnímu rozkladu siláže na kašovitou nekrmitelnou hmotu. Mezi aerobní sporolující bacily, které se vyskytují v siláži, náleží B.subtilis, B.mezentericus, B. micoides a jiné hnilobné bakterie (Jakobe, aj. 1987). Bacillus subtilis nazývá se též senný bacil. Je to aerob a ztekucuje želatinu. Mléko sráží a zvolna peptonizuje. Vyskytuje se v půdě a suché píci, odkud se dostává do mléka.
33
Bacillus mezentericus zvaný též „ bramborový bacil“ tvoří poněkud kratší a silnější tyčinky, jeho spory jsou oválné a vydrží teplotu 120°C i několik minut. Je přítomen v krmivu a vyvolává vady sýrů (Gajdůšek, 1985).
2.4.4.3 Kvasinky
V každé siláži se vyskytují kvasinky a jsou původci alkoholového kvašení. Ihned po zasilážování jsou vysoce aktivní (Kopřiva, 1992). Kvasinky zkvašují sacharidy na aromatické alkoholy, organické kyseliny a oxid uhličitý, což má příznivý vliv na vůni a částečně i na chuť siláží. Kvašení je doprovázeno i značnou ztrátou hmoty a silnou tvorbou plynů, které způsobují pěnění a zvětšování objemu siláží
( Jakobe, aj. 1987).
2.4.4.4 Plísně Všude v přírodě a proto i v siláži jsou vždy zárodky plísní. Za přístupu vzduchu jsou plísně pro siláž vždy škodlivé. Rychle se pomnoží. Neničí je ani vysoká kyselost. Oxidují organické kyseliny, čímž se sníží kyselost siláže a její skladovatelnost. Plísně doplňují v siláži činnost hnilobných bakterií (Kopřiva, 1992). Nejúčinnějším prostředkem k potlačení rozvoje plísní je vzduchotěsné uzavření. Přítomnost plísní v siláži nebo senáži tedy znamená, že buď nebylo zabráněno přístupu vzduchu, nebo že již byla závadná silážovaná hmota( Jakobe, aj. 1987). Na zahnívajících zbytcích krmiva se vyskytuje Mucor mucedo nebo Aspergillus niger. Mucor mucedo Je v mlékařství velmi škodlivá, neboť vyvolává chuť a zápach po stuchlině. Objevuje se též na povrchu tvarohu a napadá kultury camembertové plísně. Vyskytuje se na zahnívajících zbytcích krmiva, steliva a výkalech (Gajdůšek, 1985).
34
2.5 Fyziologie trávení 2.5.1 Trávení sacharidů Sacharidy jsou hlavním zdrojem energie v krmné dávce. Z hlediska chemického složení rozlišujeme tři hlavní skupiny sacharidů: vlákninu, škrob a cukr. Škrob a cukr jsou pro přežvýkavce důležité rychle fermentovatelné energetické zdroje, které jsou ve vyšším zastoupení v zrninách a okopaninách. Množství, kvalita a vzájemný poměr jednotlivých sacharidů v krmné dávce významně ovlivňuje úroveň fermentace a tím i stravitelnost krmiva, užitkovost a zdravotní stav zvířat. Efektivnost bachorového metabolismu sacharidů z hlediska složení krmné dávky, ale i konečných metabolitů fermentace závisí na různých činitelech: rychlosti fermentace sacharidů, významný je celkový rozsah fermentace, růst a množení mikroorganismů, pH bachorového prostředí a kyselinách (Kováč, 2001).
2.5.2 Trávení bílkovin Bílkoviny krmné dávky jsou bachorovou mikroflórou rozkládané na peptidy a aminokyseliny, které jsou dále rozložené na NH3, CO2 a organické kyseliny. Po dobu bachorového trávení se mikroorganismy množí a syntetizují značné množství mikrobiálních bílkovin, kde jako zdroj dusíku slouží aminokyseliny a NH3 , bílkovinného i nebílkovinného původu.
2.5.3 Trávení tuku Mikroorganismy bakteriální lipázou rozkládají triacylglyceroly na mastné kyseliny a glycerol, který je fermentovaný za vzniku kyseliny propionové. Bachorové trávení tuků je ovlivněné poměrným zastoupením objemného a jadrného krmiva, množstvím a typem jadrného krmiva a přídavkem tuku. Vyšší zastoupení tuků okolo 6 – 8% v krmné dávce snižuje stravitelnost vlákniny a produkci kyseliny octové (Kováč, 2001).
35
2.6 Nemoci a vliv na mléko 2.6.1 Bachorová acidóza
Jedná se o poruchu trávení v předžaludku, která je charakteristická poklesem pH bachorové tekutiny a zvýšeným obsahem mastných kyselin v bachorovém prostředí. (Pavla) Vyskytuje se zejména v zimních a jarních měsících. Probíhá v akutní nebo chronické formě, častěji v chronické subklinické fomě (Šilhánková, 1995). 2.6.1.1 Význam
Vlastní ztráty jsou v důsledku snížené mléčné produkce, poklesu mléčného tuku, zvýšeného výskytu reprodukčních a lokomočních poruch, poporodních komplikací, rodí se máloživotaschopná, hypotrofní mláďata, která jsou náchylnější k nemocem.
2.6.1.2 Vznik akutní acidózy
Příčinou akutní acidózy je nadměrný příjem lehce stravitelných glycidů, které se nacházejí v jádru, řepě, řepných skrojcích, bramborách, pivovarském mlátě a škrobovém hydrolyzátu. Dochází ke zvýšené fermentaci a zvyšuje se i hladina kyselin, hlavně mléčné (Šilhánková, 1995).
2.6.1.3 Vznik chronické acidózy Chronickou acidózu vyvolává nedostatek hrubé vlákniny a zkrmování kyselých siláží. Vyvolává záněty sliznic a také změny v metabolismu minerálních látek, hlavně Na,K,P,Ca (Kadlec, 1995).
Poruchy vznikají především po rychlém přechodu na uvedená krmiva a po náhlém zkrmení většího množství, ale zejména tehdy, když se tyto krmiva zkrmují samostatně bez přiměřeného zastoupení suchého hrubého krmiva (sláma, seno) a minerálních látek.
36
2.6.1.4 Prevence
Prevence acidóz spočívá hlavně v dodržování postupného přechodu na krmiva bohatá na lehkostravitelné sacharidy a jejich přiměřené dávkování. Při zkrmování siláží je třeba být opatrný, aby se nezkrmovala siláž s vysokým obsahem kyseliny máslové a octové, aby se nepodávala výhradně siláž, zejména v nadměrných dávkách. V chovech, kde je dostatek lehcestravitelných sacharidů je nevyhnutelné se postarat i o hrubá krmiva, aby neklesl obsah hrubé vlákniny v krmné dávce pod 18 % a vytvořit dostatečnou zásobu minerálních přísad (Šilhánková, 1995).
2.6.2 Bachorová alkalóza
Je porucha trávení, která je charakterizovaná zvýšením pH v bachorové tekutině a zvýšeným obsahem amoniaku v bachorovém prostředí.
2.6.2.1 Vznik Onemocnění je vyvoláno krmivy bohatými na dusíkaté látky, při nedostatku hrubé vlákniny a glycidů. Mezi taková krmiva patří mladá zelená píce na pastvě nebo v senážích. Příčinou je přebytek amoniaku, který nestačí bachorová mikroflóra zpracovat a tím se mění se pH na alkalickou stranu. (Kadlec, 1995). Alkalóza může vzniknout i při náhlé změně krmné dávky, při přechodu ze sacharidových krmiv na senáže nebo siláže (Šilhánková, 1995).
2.6.2.2 Význam Produkce mléka klesá o 15-20 % a snižuje se obsah laktózy a bílkoviny. Mléko má zvýšený obsah močoviny, nízkou titrační kyselost a špatnou kvasící schopnost. Mléko je nevhodné pro výrobu jogurtů a tvrdých sýrů. (Kadlec, 1995))
37
2.6.2.3 Prevence Spočívá v soustavné kontrole krmných dávek a úpravě poměru mezi metabolizovatelnou energií a proteiny skutečně stravitelnými.
2.6.3 Ketóza Jedná se o poruchu metabolismu sacharidů, která je charakterizovaná zvýšenou tvorbou ketolátek, tukovou degenerací jater a špatnou tvorbou glukózy. Glukóza je základem mléčného cukru- laktózy. Při negativní energetické bilanci dochází k nadměrnému odbourávání tuků a bílkovin a k zatížení jater. Ketolátky – kyselina acetoctová, beta-hydroxymáselná a aceton – se hromadí v organismu a vylučují se močí a mlékem Kadlec, 1995). 2.6.3.1 Výskyt
Ketóza se vyskytuje u všech plemen, zejména však u zvířat s vysokou mléčnou produkcí v období jejich vrcholu (Kováč, 2001) . Způsobuje ji nedostatek energie v krmné dávce, nadbytek dusíkatých látek a ketogenních kyselin v krmné dávce či nedostatečná tvorba kyseliny propionové. 2.6.3.2 Význam
Nemoc zhoršuje kvalitu a produkci mléka, narušuje plodnost a vyvolává mastitidy a laminitidy. Produkce mléka klesá o 50-80 %. Je snížen obsah laktózy a zvýšen obsah ketolátek. Mléko, které má vysoký obsah ketolátek není vhodné pro lidskou výživu. Má také nahořklou chuť a při tepelném zpracování se připéká. (Kadlec, 1995)
2.6.3.3 Prevence
Základním opatřením v prevenci ketóz je dodržování normovaného poměru základních živin. Energeticky deficitní krmné dávky vyrovnat především krmivy bohatými na lehkostravitelné sacharidy jako sou melasa, krmná řepa, brambory, obilné šroty, sušená kukuřice, resp. kukuřičná moučka. Změna krmiva musí být pozvolná
38
(postupně přizbůsobující se bachorové mikroflóře). Ve vysokoprodukčních stádech dojnic v systému preventivní diagnostiky produkčních chorob a poruch metabolismu je potřebné sledovat ketonové látky v mléce, moči, resp. v krevním séru laboratorními testy (Kováč, 2001). 2.6.4 Syndrom nízké tučnosti
Vyskytuje se při zkrmování vysokoenergetického krmiva s nízkým podílem hrubé vlákniny a vyznačuje se sníženým obsahem tuku v mléku vysokoprodukčních dojnic pod 3,5. Na vzniku syndromu se podílí několik faktorů : a) snížená dostupnost acetátu pro syntézu mléčného tuku v mléčné žláze b) snížená dostupnost beta-hydroxybutyrátu pro syntézu mléčného tuku v mléčné žlázev důsledku snížené produkce kyseliny máselné v bachoru c) nedostatek volných mastných kyselin v důsledku esterifikace těchto kyselin v tukové tkáni d) neschopnost mléčné žlázy využít strukturálně změněné mastné kyseliny pro syntézu mléčného tuku e) poruchy bachorové fermentace, které vedou ke změnám bachorových mikroorganismu (Kadlec, 1995)
2.6.4.1 Výskyt
Střetáváme se s ním především ve stádech vysokoprodukčních dojnic, vyjma nížinných plemen. Nejčastěji se vyskytuje při náhlém přechodu z konzervovaného krmiva na krmivo zelené a naopak, v období rozdojení a ke konci zimního krmení.
2.6.4.2 Význam
Při výrazném snížení obsahu tuku v mléku, které při tomto syndromu může dosahovat 1,2 – 1,7 %, dochází k velkým ekonomickým ztrátám. Syndrom obyčejně doprovází i pokles obsahu bílkovin v mléku. Množství sníženého tuku závisí na plemenné příslušnosti, výživě, mléčné produkci, počtu laktací a nejvíce na úrovni krmiva.
39
2.6.4.3 Prevence
Nejdůležitější je zabezpečit dostatečné množství kvalitního objemného krmiva. V laktačním období je třeba dojnicím zabezpečit nejméně 8 kg objemného krmiva s obsahem 2 kg vlákniny. Objemné krmivo je třeba podávat před jadrnými koncentrovanými krmivy. Kyselina octová se tvoří v bachoru převážně štěpením celulózy a menší množstvím sacharidů tento proces podporuje, doporučuje se proto zařadit do krmné dávky krmnou řepu nebo sušené řízky (Šilhánková, 1995).
40
3.ZÁVĚR Kravské mléko patří svým postavením k významným produktům, kterým je nutno věnovat zvýšenou pozornost. Na jedné straně má význam pro přímou konzumaci, neboť obsahuje mnoho složek, které jsou nutné pro správný vývin mláďat, či člověka. Důraz je zde kladen nejen na nutriční vlastnosti, význam má i hledisko hygienické. Z hlediska chemického složení, které není stálé a je ovlivňováno fyziologickými, stejně jako patofyziologickými
procesy,
je
nutno
posuzovat
obsah
proteinů
(kaseinů
a syrovátkových proteinů), tučnost, obsah laktózy a minerálních látek, z nebílkovinných dusíkatých látek pak obsah močoviny. Tyto jednotlivé složky jsou pak významné i pro další zpracování v mlékárenském průmyslu. Cílem této bakalářské práce bylo posoudit vliv
kvality
krmiva
na
kvalitu
syrového
kravského
mléka.
Velká pozornost v chovu dojnic je věnována kvalitě krmiv. Nedostatky se nejprve projeví v kvalitě mléka. Dle jednotlivých změn, především v jednotlivých složkách, spolu s doprovodnými jednoduchými vyšetřeními zvířat lze usuzovat na nastávající, či plně probíhající onemocnění, která jsou označována jako metabolická. Tato skupina onemocnění
je
pak
výrazně
spjata
i s problémy
reprodukčního
aparátu,
či
s onemocněními pohybového aparátu, někdy označovaných jako laminitidy. Soubor výše uvedených zdravotních komplikací navazujících na problémy ve výživě zvířat je nutno řešit komplexním přístupem. Nejprve je nutno zajistit dostatek kvalitního krmiva pro vyrovnanou krmnou dávku, dále je pak dodržovat pravidla v technice krmení tak, aby se předešlo onemocněním především s akutním průběhem. Příkladem může být akutní schvácení paznehtu, akutní acidosa, či akutní alkalosa se znatelnými klinickými příznaky, na které musí chovatel spolu s veterinární službou následně reagovat, neboť se jedná
o onemocnění
s celkovou
změnou
zdravotního
stavu.
S dalšími orgánovými onemocněními pak souvisí především nemoci s chronickým průběhem. Např. nedostatek strukturální vlákniny, která je důležitá pro zajištění správné funkčnosti trávicího aparátu, může způsobit problémy v přežvykování s navazující dostatečnou produkcí slin a tedy i využití pufrační schopnosti slin na zaživatinu v bachoru. Podobně tomu pak může být v případě chronické alkalózy, či acidózy, které mohou prostřednictvím změn ve složení mléka ovlivnit nejen nutriční hodnotu mléka, neboť se tyto změny významně dotýkají i kvality z hlediska zastoupení imunoglobulinů a jednotlivých minerálních látek, které jsou významné pro dobrý start telat.
41
Závěrem bakalářské práce lze uvést, že výživu zvířat nelze posuzovat nejen ve vztahu k množství a složení mléka, neboť je tato v úzkém kontaktu s mnohými metabolickými onemocněními, stejně jako ke zdravotnímu stavu končetin a reprodukčního systému, jejichž poruchy jsou často spjaty s důvodem brakace zvířat.
42
4. ZDROJE Čermák, B., Šoch, M.: Úprava a hodnocení krmiv. 1. vyd. České Budějovice: JU ZF České Budějovice, 1997. s. 32-50 Foley, R.C., et. al.: Dairy Cattle: Principles, Practices, Problem, Profits. Philadelphia: Lea and Febiger, 1972 .p.190 Gabriel, K., aj.: Choroby hovädzieho dobytka. 1.vyd. Prešov: M&M, 2001. s. 107-108, 320-326, 451-462 Gajdůšek, S., Klíčník, V.: Mlékařství. Brno: Vysoká škola zemědělská, 1985. s. 18-36 Hampl, A., aj.: Fysiologie a morfologie mléčné žlázy. Brno: Vysoká škola zemědělská v Brně, 1982. s. 16-26 Illek, J.: Složení mléka dojnic ve vztahu k metabolickému profilu. Sborník referátů 5. odborného semináře – Zdravotní problematika přežvýkavců, 25. listopadu 2000. FVL VFU Brno, 2000. s. 57-62. Illek, J., Kadlec, I.: Výživa dojnic a její vliv na jakost a složení mléka. Výživa dojnic a využívání výsledků jakosti mléka k řízené výživě dojnic. Praha: Milcom servis a.s., 1995. s. 74 – 77 Jakobe, P. a kol.: Konzervace krmiv. 1.vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. s. 22 – 23 Jůzl, M., Pulkrábek, J., Diviš, J. a kol: Rostlinná výroba – III (okopaniny). Ediční centrum MZLU v Brně, 2000, 77-83 s. Kadlec, I. a kol.: Požadavky a příčiny nízké jakosti mléka. 1.vyd. Pardubice: ÚVO Pardubice, 1995, s. 56-64 Kopřiva, A.: Konzervace, skladování a úpravy krmiv. 1.vyd. Brno: Vysoká škola zemědělská v Brně, 1992. s. 6-14 Kudrna, V. a kol.: Produkce krmiv a výživa skotu. Agrospoj, Praha, 1998, 61-69 s. Labuda, J. a kol.: Výživa a krmeni hopodárských zvierat. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1982. s. 488 Lukášová, J.: Hygiena a technologie produkce mléka. 1. vyd. Brno: VFU, 1999. s. 5-90. Sbírka zákonů č. 77/ 2003: Požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje. Praha: Tiskárna ministerstva vnitra, 2003 Sommer, A.: Výživa dojníc a kvalita mlieka. Bratislava: Príroda, 1987. s. 9-42
43
Šilhánková, L.: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. 2. vyd. Praha: Victoria publishing a.s., 1995. s. 294 - 311 Pešek, M.: Hodnocení jakosti, zpracování a zbožíznalství živočišných produktů Část I. – Jakost potravin, potravinových surovin a mléka. 1. vyd. České Budějovice: JU ZF, 1997. s. 65-83 Šebela, F., Dušek, B., Pavel, J.: Mlékařství. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1964. s. 31-123 Urban, F., aj.: Chov dojeného kotu. Praha: APROS, 1997. s. 128 – 132
http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/134272-kasein kasein 15.4.2007 http://www.itr.si/javno/youth_farm/cz/qualityfood4.html#4%20%20%20%20%20%20%20%20Kvalita%20mléka%20z%20hlediska %20chemického%20složení 18.4.2007
44
