Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Minerální profil krve jednotlivých kategorií skotu v průběhu výkrmu Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Aleš Pavlík, Ph. D.
Vypracovala: Kateřina Mičánková Brno 2007
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Minerální profil krve jednotlivých kategorií skotu v průběhu výkrmu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. Podpis diplomanta……………………….
Dovoluji si touto cestou poděkovat vedoucímu diplomové práce Ing. Aleši Pavlíkovi, Ph. D. za odborné vedení a cenné připomínky při zpracování této práce.
ANNOTATION K. Mičánková: Mineral profile of blood in various categories of cattle during fattening
In this graduation thesis on theme mineral profile of blood in various categories of cattle during fattening is described the meaning of calcium, phosphorus, magnesium, pottasium and copper for the animal organism, their concentration in blood plasma, manifestations of absence and excess, ways and places their resorption, metabolism, regulation and interaction with other elements. The aim of this thesis is determination of chosen mineral profile parameters in various categories of cattle during fattening and appreciation infuence of sex and age on changes of this parameters. With analysis of mineral profile and monitoring blood parameters we get useful informations to review aktuell health state of animal. The analysis is important in diagnostic of illness, their prevention and in examination influence of stress releted with high production and change factors of external and internal enviroment. By intensive production and unexpected changes of external enviroment are functions of blood exceedingly overtaxed. The reflection of this stresors can be seen in blood picture even through homeostasis of blood. That´s why is monitoring of blood parameters important by examination of physiological status of animal. Whichever change of mineral profile values has an influence on physiological and metabolical processes and whole metabolism. Physiological variations of blood parameters induces nutritional factors, physical stress, sex, breed, gravidity, age, season influences etc. With metabolic profile test we detect metabolic disbalances that are not schown as clinical signitures.By examination of mineral metabolism stage is necessary result from the reference values of each blood parameter. The influence of sex in various categories of cattle on chosen blood parameters was shown only in sporadic event.
Keywords: blood, cattle, calcium, phosphorus, magnesium, pottasium, copper, mineral profile, blood plasma
OBSAH 1. ÚVOD........................................................................................................................... 7 2. CÍL................................................................................................................................ 9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 10 3.1 Současný stav chovu skotu v České republice a jeho problémy………………...10 3.2 Charakteristika plemen zapojených do experimentu…………………………….12 3.2.1. Charolais…………………………………………………………………….12 3.2.2 Masný simental........................................................................................... ...13 3.2.3 Galloway........................................................................................................ 13 3.2.4 České strakaté plemeno ................................................................................. 14 3.3 Výkrm skotu……………………………………………………………………..14 3.4 Krev……………………………………………………………………………...15 3.4.1 Hlavní funkce krve v organismu.................................................................... 16 3.4.2 Vlastnosti krve ............................................................................................... 17 3.4.3 Krevní plazma................................................................................................ 18 3.5. Funkce minerálních látek……………………………………………………….19 3.5.1. Funkce makroprvků ...................................................................................... 22 3.5.1.1.Vápník (Calcium).................................................................................... 22 3.5.1.2. Fosfor (Phosphorus)............................................................................. 31 3.5.1.3. Horčík (Magnesium).............................................................................. 38 3.5.1.4. Draslík (Kalium)................................................................................... 43 3.5.2. Funkce mikroprvků....................................................................................... 48 3.5.2.1. Měď........................................................................................................ 49 4. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ............................................................... 52 4.1 Charakteristika sledovaných zvířat………………………………………………52 4.2 Odběry vzorků krve……………………………………………………………...52 4.3 Analytické zpracování vzorků a sledované parametry…………………………..53 4.4 Matematicko – statistické vyhodnocení získaných dat………………………….53 5. VÝSLEDKY............................................................................................................... 54 5.1 Statistické vyhodnocení vzorků……………………………………………….…54 5.1.1 Obsah vápníku ............................................................................................... 54 5.1.2 Obsah fosforu................................................................................................. 54 5.1.3 Obsah hořčíku................................................................................................ 55 5.1.4 Obsah draslíku ............................................................................................... 56 5.1.5 Obsah mědi .................................................................................................... 56 5.1.6 Přírůstek......................................................................................................... 57 6. DISKUSE ................................................................................................................... 58 7. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 64 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................ 67
1. ÚVOD Výroba mléka, hovězího masa a s nimi spjatý chov dojnic a krav bez tržní produkce mléka zaujímají i v současné době prioritní postavení nejen v našem agrárním sektoru, ale i v evropském a celosvětovém zemědělství. Chov skotu je stále nezastupitelný pro svou schopnost přeměňovat živiny rostlinného původu na kvalitní živočišné produkty. Skot dokáže zužitkovat celulózu, která je pro monogastry nestravitelná (MIKŠÍK et ŽIŽLAVSKÝ, 2005). Neméně významnou úlohu zastává při udržování stále se rozšiřujících ploch trvalých travních porostů. Potřebnost chovu skotu bez tržní produkce mléka se projevuje i v souvislosti s nutností respektovat ekologická hlediska a požadavky na životní prostředí, která mají v naší společnosti stále větší váhu a je jim věnována stále větší pozornost. Průběžně je realizován záměr ve využívání specializovaných masných plemen skotu nejen k údržbě krajiny, hlavně ve znevýhodněných oblastech ČR, ale také v produkci kvalitního hovězího masa a skotu zástavového. V České republice patří produkce jatečného skotu k druhému nejvýznamnějšímu odvětví v oblasti chovu skotu. Na prvním místě zůstává chov krav s tržní produkcí mléka. Produkce jatečného skotu představuje chov masných plemen skotu (krav bez tržní produkce mléka) a kategorií, které jsou z chovu z různých důvodů vyřazeny nebo jsou určené k odchovu pro jatečné účely. Pro chovatele jatečného skotu jsou důležitými ukazateli ranost, vysoká jatečná hodnota, vysoká intenzita růstu a nízká spotřeba krmiva na kilogram přírůstku. Naši chovatelé musí zabezpečovat řadu základních požadavků týkajících se životních podmínek a pohody chovaných zvířat včetně zdravotního stavu a sledování aktuální nákazové situace, pokud chtějí dosahovat efektivní a kvalitní produkce při maximálním využití genetického potenciálu zvířat. Zdravotní stav a prošlechtěnost skotu chovaného v ČR je na velmi dobré úrovni a lze konstatovat, že je plně srovnatelná s jinými chovatelsky vyspělými zeměmi. V uplynulých patnácti letech i nyní se stále mění početní stavy a složení stáda skotu chovaného v ČR. Stále klesá počet dojnic a poprvé také nastal, i když nevýrazný, pokles počtu krav bez tržní produkce mléka. Spotřeba hovězího masa dosahovala vrcholu v roce 1990, kdy dosahovala hodnot přibližně 30 kg.obyvatel-1.rok-1. I když hovězí maso patří mezi nejhodnotnější
7
zdroj všech živin a železa, od roku 1990 sledujeme klesající trend ve spotřebě hovězího masa. V roce 2005 činila spotřeba pouhých 10 kg.obyvatel-1.rok-1. Pokles spotřeby mléka a hovězího masa vedl postupně ke snižování stavů skotu. Hematologickým a biochemickým rozborem krve získáme podrobné informace o aktuálním zdravotním stavu zvíře. Díky tomuto vyšetření můžeme odhalit metabolické poruchy, poruchy v důsledku nevhodné či špatně sestavené krmné dávky, posoudit negativní vliv zátěže související s produkcí, stresem a změnou prostředí. Změny parametrů krve pomohou odhalit počátek onemocnění, který se v raném stadiu ještě neprojevuje klinickými příznaky. Sledování metabolické profilu je důležité pro posouzení zdravotního stavu zvířete, kdy řadu poruch či onemocnění můžeme včas odhalit pomocí změn referenčních hodnot jednotlivých prvků v krevní plazmě.
8
2. CÍL Cílem diplomové práce bylo stanovit vybrané parametry minerálního profilu krevní plazmy různých kategorií skotu v průběhu výkrmu a posoudit vliv pohlaví a věku na případné změny těchto parametrů. Tyto informace o parametrech vnitřního prostředí jsou cenným přínosem pro hodnocení jejich funkčního a zdravotního stavu a jejich produkční kapacity. Mohou napomoci k bližšímu poznání potřeb zvířat v jednotlivých etapách jejich produkčního života, optimalizaci a zdokonalení zootechnických, zoohygienických a výživářských opatření, která jsou nutná k vytvoření prostředí ekonomicky efektivní produkce hovězího masa.
9
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Současný stav chovu skotu v České republice a jeho problémy Dle informací Českého statistického úřadu byl v roce 2004 celkový stav skotu 1 428 329 ks, v roce 2005 1 397 308 ks a stav k 1.4. 2006 byl 1 373 645 ks zvířat. K nejvýraznějšímu poklesu došlo u kategorie krav s tržní produkcí mléka. Příčinou je dlouhodobé a stálé zvyšování průměrné užitkovosti dojných krav, přičemž výroba mléka je limitována systémem produkčních mléčných kvót, jehož limit byl v České republice ve kvótovém roce 2005/2006 překročen o 16 589 611 tun mléka. Producenti, kteří překročili své individuální referenční množství mléka, museli platit stanovenou dávku. Dalším důvodem poklesu stavu krav s tržní produkcí mléka je stále snižování cen zemědělských výrobců za mléko, které souvisí s poklesem světových cen. V září 2006 byla tato cena na úrovni 7,64 Kč za 1 litr syrového kravského mléka. Vývoj výkupních cen mléka má zásadní vliv na ekonomiku výroby mléka, což se opět může projevit u některých výrobců v omezování pro něj nerentabilního odvětví výroby. U kategorie krav bez tržní produkce mléka došlo poprvé po dlouhodobém stálém vzestupu počtů k mírnému poklesu o 1 440 zvířat na stav 139 706 ks k 1.4.2006, avšak na základě průběžného šetření Českého statistického úřadu k 30. 6. 2006 se tyto počty opět zvyšují, a to zejména v tzv. znevýhodněných oblastech státu (LFA). Dle statistik Českého statistického úřadu byl v roce 2004 stav krav bez tržní produkce mléka 136 081 ks, v roce 2005 141 146 ks a v roce 2006 jako již bylo výše uvedeno 139 706 ks. Nabídka jatečného skotu odpovídá možnostem, které vycházejí z početních stavů a dosahované masné užitkovosti. Projevuje se stále nízký zájem spotřebitelů o hovězí maso a tak musí být část produkce vyvážena. V roce 2005 bylo poraženo celkem 281 044 ks skotu o celkové živé hmotnosti 148 518 tun. Z tohoto množství bylo 120 774 ks krav (43,0 %), býků a volů 125 257 ks (44,6 %), jalovic 26 185 ks (9,3 %) a telat 8 828 ks (3,1 %). V období leden - září 2006 bylo poraženo celkem 201 905 ks skotu, z toho 89 899 ks krav (44,5 %), býků a volů 88 834 ks (44, 0 %), jalovic 17 303 ks (8,6 %) a telat 5 869 ks (2,9 %). 10
Vývoj cen je v úzkém spojení se stálým poklesem stavů skotu a tím i s klesající nabídkou jatečných zvířat. Stále dochází ke zvyšování cen zemědělských výrobců (dále jen CZV) u všech sledovaných kategorií oproti minulým rokům, pouze u CZV za jatečné krávy lze pozorovat mírný pokles. Mírný propad a pozastavení růstu CZV je vždy očekáván v měsíci září, kdy se na cenách začíná projevovat zvýšení nabídky jatečných zvířat po ukončování pastevního období. Tento sezónní výkyv začíná v posledních letech nabývat na významu vzhledem ke stále rozvíjejícímu se chovu skotu bez tržní produkce mléka. CZV jatečných býků v roce 2006 jsou meziročně opět pro chovatele příznivější. V lednu roku 2006 CZV za jatečné býky činila 41,07 Kč.kg-1 živé hmotnosti a v září se pohybovala v cenové relaci 42,30 Kč.kg-1 ž. hm., což je nárůst o 1,23 Kč.kg-1 ž. hm. (o 3 %). CZV za jatečné krávy dosahovaly v prvních třech měsících letošního roku v meziročním srovnání stále ještě plusových hodnot. Od dubna lze u této kategorie jako u jediné pozorovat pokles, který přetrvával až do září (a předpokládá se, že bude pokračovat i v dalších měsících). V meziročním srovnání září 2005 a 2006 činí tento pokles u kategorie jatečné krávy 1,08 Kč.kg-1 ž. hm. (o 3,6 %). CZV jatečných jalovic vykazují od počátku roku stále stoupající tendenci a v meziročním srovnání cen jsou stejně jako v loňském roce vyšší. Tento meziroční nárůst se však v průběhu roku pomalu snižuje, takže lednové navýšení o 1,68 Kč se v září snížilo na 0,33 Kč.kg-1 ž. hm. Ze všech sledovaných kategorií má pro chovatele nejpříznivější trend výše CZV za jatečná telata. Stoupající tendence se projevuje i u cen průmyslových výrobců (dále jen CPV), a to v celém sortimentu sledovaných druhů masa, pouze u svíčkové docházelo většinou k poklesu ceny, naopak u hovězí roštěné je vidět největší meziroční nárůst cen. Spotřebitelské ceny (dále jen SC) odpovídají pohybu CZV a CPV, tzn., že dochází k opětovnému zvyšování oproti roku 2005, pouze cena pravé hovězí svíčkové se pohybuje pod úrovní cen roku 2005 a to pravděpodobně na základě výše poptávky po tomto drahém druhu masa. Spotřeba hovězího masa je odvislá od výše spotřebitelských cen všech druhů mas, včetně bílého. Proto současně se zvyšováním CZV, CPV i SC dochází ke snižování spotřeby hovězího masa na 1 obyvatele až na současných 10 kg za rok 2005,
11
přičemž celková spotřeba masa se postupně v posledních pěti letech stále pomalu zvyšuje až na 81,4 kg. Zahraniční
obchod
s živým
skotem
má
stále
stoupající
trend,
především u vývozu, díky čemuž se obchodní saldo pohybuje stále v kladných hodnotách. Toto je dáno především vyššími nákupními cenami zástavového skotu a některých kategorií jatečného skotu, než jsou u nás. Na celkové bilanci dovozů do České republiky se nejvíce odrážejí dovozy zvířat ze Slovenska. Stále se zvyšuje dovoz čerstvého chlazeného a mraženého hovězího masa, přičemž v posledních dvou letech jsou tyto dovozy realizovány hlavně z Polska. Problémem současnosti v chovu skotu se stává neúměrný nárůst počtu kusů vyvezeného živého skotu z České republiky do zahraničí, hlavně samičího pohlaví (krav a zejména jalovic). Tímto je ohrožen obrat stáda skotu v ČR, který je ohrožen nejen vzrůstajícími vývozy zapříčiněnými cenovými poměry, ale i zhoršujícími se ukazateli reprodukce skotu a odchovu telat. Tento negativní trend se projevuje u dojného skotu i u skotu bez tržní produkce mléka. U telat a samčího pohlaví (býci, voli) je stav víceméně dlouhodobě vyrovnaný (HOLÁ, 2006).
3.2 Charakteristika plemen zapojených do experimentu
3.2.1. Charolais Jedná se o masný skot většího tělesného rámce s velkou hloubkou a šířkou těla. Zbarvení je bílé až krémové, mulec je růžový, paznehty světlé. Hlava je kratší a široká, bedra a kýty silně osvalené, končetiny silnější. Zvířata jsou rohatá. Výška v kohoutku v býka dosahuje 142 – 150 cm, u krávy 135 – 140 cm. Hmotnost činí u býka 1100 – 1300 kg, u krávy 700 – 850 kg. Toto plemeno má nízký sklon k tučnění, dobrou kvalitu masa, vysokou jatečnou výtěžnost, výbornou zmasilost, zejména hodnotných jatečných partií. Býci vybraní k plemenitbě dosahují průměrných denních přírůstků 1450 g (ČR 2003). Zvířata jsou relativně později jatečně zralá, a proto se hodí pro výkrm do vysoké hmotnosti. U výkrmových býků dosahuje jatečná výtěžnost 62 %. Zhodnocení krmiva je považováno za příznivé. Problémem bývají sklony k těžkým porodům u prvotelek.
12
Zvířata jsou tolerantní vůči slunečnímu záření, vhodná pro užitkové křížení (SAMBRAUS, 2006).
3.2.2 Masný simental Toto plemeno je masného typu, většího tělesného rámce se silnějšími končetinami, výrazným osvalením a výbornými jatečnými vlastnostmi. Plemeno je červenostrakaté až plášťové v odstínu od žemlové po tmavě červenou. Hlava je bílá, mnohdy s barevnými odznaky, mulec růžový. Rovněž spodní část končetin je obvykle bílá. Zvířata jsou převážně rohatá, v menším množství se mohou vyskytovat i bezrohá. Výška v kohoutku v býka činí 148 – 156 cm, u krávy 138 – 142 cm. Hmotnost u býka dosahuje hodnot 1100 – 1300 kg, u krávy 700 – 800 kg. Plemeno je vhodné pro výkrm do vyšší hmotnosti, s nízkým stupněm protučnění, dobrou kvalitou masa, výbornou zmasilostí, zejména hodnotných jatečných částí. Býci vybraní k plemenitbě dosahují průměrných denních přírůstků 1450 g (ČR 2003), jatečná výtěžnost u nich činí 62 % (SAMBRAUS, 2006).
3.2.3 Galloway Plemeno se vyznačuje malým až středním tělesným rámcem. Srst mají zvířata dlouhou, měkkou, vlnitou s hustou podsadou. Nejčastější zbarvení je černé, mimo to se vyskytují i zvířata nažloutle šedá až světle hnědá. Bílé zbarvení je výjimkou. Narozená telata jsou mahagonově hnědá. Hlava je krátká a široká, uši středně dlouhé a široké, s dlouhými třásněmi. Krk je středně dlouhý, plec hranatá a vysoká, hrudník plný a hluboký. Zadní kýty jsou plně masité, zadní zaoblení je však nežádoucí. Zvířata jsou bezrohá. Býci dosahují kohoutkové výšky 128 cm, krávy 122 cm. Hmotnost se pohybuje okolo 800 kg u býků a v rozmezí 450 – 530 kg u krav. Jedná se o extenzivní masné plemeno, nenáročné na krmení a ustájení, odolné, klidného temperamentu a přátelské. V poměru k hmotnosti těla mají velké a ploché paznehty, proto jsou zvířata vhodná do bažinatého terénu (udržování krajiny). Při narození mají telata nízkou živou hmotnost (32 kg býčci, 29 kg jalovičky, ČR 2003), proto jsou i lehké porody. Ve věku 210 dní dosahují býčci hmotnosti 220 kg, jalovičky
13
o 20 kg méně. Galloway je vhodný ke křížení s jinými plemeny, tradičně se shorthornem. Maso je jemné a mramorované (SAMBRAUS, 2006).
3.2.4 České strakaté plemeno Užitkový směr
tohoto
plemene
požaduje
kombinovaný
užitkový
typ
s kombinovanou užitkovostí masomléčnou. Požaduje se přiměřeně silná kostra, hluboký a prostorný hrudník, spuštěná slabina a dobře utvářená záď, polovejčitý tvar vemene je žádoucí. Srst je zbarvena červenostrakatě, nerozhoduje odstín zbarvení, zbarvené plochy však mají na těle převažovat. Býci dosahují kohoutkové výšky 146 cm, krávy 135 cm. Živá hmotnost v dospělosti se pohybuje okolo 620 kg u dojnic a 1050 kg u býků. Standard plemene požaduje dobrou schopnost k mléčné a masné produkci. U dospělých dojnic je produkce mléka za normovanou laktaci stanovena ve výši 5000 kg (4500 – 5500 kg), s obsahem tuku 4,0 % a více a s obsahem bílkovin 3,5 % a více. Přírůstková schopnost ve výkrmu je 1200 – 1500 g, u jalovic během odchovu 650 g (600 – 700 g).
3.3 Výkrm skotu Produkce živočišných potravin je ve srovnání s produkcí potravin rostlinného původu ztrátová. Část živin zvíře využívá na záchovnou potřebu a další živiny využívá na živočišné produkty s různě velkou účinností. Konverze dusíkatých látek na maso je u skotu nízká, pouze asi 17 %. Masnou užitkovost lze shrnout do dvou ukazatelů – výkrmnost a jatečné hodnota. Výkrmnost lze vyjádřit jako geneticky podmíněnou schopnost zvířete přetvářet přijaté živiny v krmné dávce na tělesné tkáně, především na maso. Jako ukazatelé výkrmnosti jsou používány průměrný denní přírůstek a spotřeba živin na 1 kg přírůstku. Jatečná hodnota je souhrnný termín pro soubor ukazatelů kvantitativně a kvalitativně hodnotících jatečně opracované tělo, zahrnující rovněž nutriční a senzorické hodnoty masa (MIKŠÍK et ŽIŽLAVSKÝ, 2005).
14
Výkrm mladého skotu začíná ve věku 6 – 7 měsíců věku zvířat a následuje po odchovu telat. Podle věku a hmotnosti dosahované při ukončení výkrmu lze výkrm rozdělit na tyto systémy: 1) výkrm mladého skotu do věku 7 – 8 měsíců a do porážkové hmotnosti 300 – 350 kg, jde o nejintenzivnější produkci hovězího masa, průměrné denní přírůstky se pohybují okolo 1,0 – 1,3 kg. Hlavním předpokladem je využívání krmných dávek s vysokou koncentrací živin, především využitím jadrných krmiv. Jatečná výtěžnost se pohybuje v rozmezí 55 – 60 %. Vhodní pro použití pro tento způsob výkrmu jsou býčci, jalovice i kastráti. 2) výkrm mladého skotu do věku 12 – 13 měsíců a do porážkové hmotnosti 360 – 460 kg, s údaji stejnými jako platí pro výkrm do věku 7 – 8 měsíců. 3) výkrm mladého skotu do věku 14 – 16 měsíců a do porážkové hmotnosti 470 – 550 kg, vhodný pro klasický výkrm býčků plemen středního a většího tělesného rámce. Lze využívat i jalovice a kastráty, a to zejména do nižších porážkových hmotností uvedeného rozmezí. Zvířata dosahují přírůstků 1,0 – 1,2 kg na kus a den. Výtěžnost bývá 55 – 65 %. 4) výkrm mladého skotu do věku 17 měsíců a více a do porážkové hmotnosti 560 kg a více, pouze pro zvířata vhodných plemen. Výkrm do vyšších porážkových hmotností lze uplatňovat u zvířat vykazující denní přírůstek vyšší než 1,0 kg na kus a den. Jatečná výtěžnost takto vykrmených zvířat dosahuje rozmezí 55 – 65 % (MIKŠÍK et ŽIŽLAVSKÝ, 2005).
3.4 Krev Krev (sanguis) je koloidní roztok (VRCHLABSKÝ et al., 1990), který se řadí mezi tělní tekutiny. Tato tělesná tekutina červené barvy koluje v uzavřené soustavě krevních cév a hmotností patří mezi nejvíce zastoupené tkanivo v těle. Její množství za normálních podmínek tvoří asi 8 % celkové hmotnosti těla (BELÁK, MARETTA et al., 1990). U hospodářských zvířat je její zastoupení různé - kůň 45 l, kráva 40 l, prase 4,5 l a drůbež asi 0,25 l krve (ROZMAN et al., 1983), přičemž množství krve je ovlivňováno věkem zvířete (mladší jedinci mají větší objem krve), celkovým výživným stavem (tučné zvíře má menší objem krve), graviditou, laktací (kráva březí má 80 ml krve na 1 kg hmotnosti, nebřezí jen 65 ml na 1 kg hmotnosti), pracovním výkonem apod.
15
(SOVA et al., 1981a). V klidovém stavu se v krevním řečišti nachází pouze 50 % krve, ostatní je v rezervě (játra, slezina, kůže). Při velké ztrátě krve její objem klesá, k selhání krevního oběhu dochází při ztrátě krve na 50-60 %. Při pomalých ztrátách krve přechází do krevního oběhu tkáňový mok a dochází k mobilizaci rezerv erytrocytů. Při ztrátách krve je možno její objem doplnit izotonickým roztokem (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Z vývojového hlediska lze krev chápat jako pojivovou tkáň. Její buněčná složka je mezenchymálního původu, avšak převládá tekutá amorfní složka. Vzhledem k tekutosti, specifickému složení a převážně výživné funkci je krev řazena jako samostatná kategorie, označovaná jako trofická tkáň. Do této kategorie lze zařadit i tkáňový mok, který je vlastně prostředníkem mezi krví či mízou a buňkami tkání orgánů (JELÍNEK, 2001). Sledování krevních parametrů je významné v diagnostice chorob, jejich prevenci i v posuzování zátěží souvisejících s produkcí a změnou prostředí (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). 3.4.1 Hlavní funkce krve v organismu Funkce krve se mimořádně zatěžují při intenzivní produkci a při mimořádných změnách podmínek vnějšího prostředí. Odraz těchto zátěží bývá i přes homeostázu v krvi patrný. Sledování krve je proto významným kriteriem pro posouzení fyziologického stavu organismu (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Krev rozvádí do celého těla živiny vstřebané hlavně v tenkém střevě a přivádí kyslík z přijímaného vzduchu k buňkám a tkáním celého organismu, odvádí zplodiny látkového metabolismu od buněk do orgánů, které je vylučují (ledviny, kůže, plíce, tlusté střevo). Rozvádí v těle výměšky žláz s vnitřní sekrecí – hormony. Účastní se regulace tělesné teploty – je termoregulátorem. Pomáhá tělu chránit se před různými onemocněními, a to jednak specifickými ochrannými látkami, tak i bílými krvinkami. Je důležitým činidlem při regulaci vody a soli v těle, při udržování osmotického tlaku a při udržování rovnováhy kyselin a zásad v organismu (ROZMAN et al., 1983).
16
3.4.2 Vlastnosti krve Barva krve je červená, krycí, a je podmíněna obsahem krevního barviva hemoglobinu v červených krvinkách. Tepenná krev, obsahující oxyhemoglobin, je světle červená, krev žilná, v níž převažuje karbaminohemoglobin, je temně červená. Má mírně slanou chuť, protože jsou v krvi obsaženy různé soli. Její vůně je málo výrazná a podmiňuje ji obsah malého množství těkavých mastných kyselin (VRCHLABSKÝ et al., 1990). Krev se skládá z tekuté složky – z krevní plazmy a formovaných krevních elementů, tj. z červených a bílých krvinek a krevních destiček (BELÁK, MARETTA et al., 1990). Zatímco erytrocyty a trombocyty kolují přímo v krvi, leukocyty mohou vycestovat i mimo krevní oběh do řídkého vaziva tkání. Krevními buňkami jsou v tom smyslu, že jsou krví transportovány od místa svého vzniku až po místo průchodu přes stěnu krevních cév. Krevní plazma představuje asi ⁄5 objemu krve, formované krevní elementy tvoří zhruba ⁄5 objemu krve (MARVAN et al., 1998). Vzájemný poměr krevní plazmy a formovaných krevních elementů je velmi variabilní. Pokud do krve po odebrání přidáme protisrážlivé činidlo, centrifugací můžeme obě složky od sebe lehce oddělit. Sediment tvoří červené a bílé krvinky a krevní destičky, sepernatant tvoří krevní plazma. Poměr krevní plazmy a krevních elementů je nazýván hematokrit. Tento poměr i délka sedimentace je za fyziologických podmínek stálý (BELÁK, MARETTA et al., 1990). Hustota krve hospodářských zvířat se pohybuje v rozmezí 1,042 u kozy až 1,053 u koně. Vazkost krve je dána přítomností krvinek a bílkovin a je čtyřikrát až pětkrát větší než vazkost vody (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Obsahem elektrolytů (hlavně chloridu sodného) je určován osmotický tlak krve, který se měří kryoskopicky, tj. stanovením teploty, při které roztok mrzne. Chlorid sodný ovlivňuje osmotický tlak asi z 54 %. Krev, popř. krevní sérum, mrzne při teplotě + 0, 56°C až + 0,60 °C, což odpovídá tlaku 681 kPa až 730 kPa (VRCHLABSKÝ et al., 1990). U savců odpovídá osmotický tlak koncentraci 0,95 % NaCl a tlaku 680 kPa. Jako onkotický tlak krve je označován samotný tlak bílkovin, který činí 3,3 – 4,0 kPa (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Koncentrace vodíkových iontů v krvi je relativně velmi stálá a kolísá v rozmezí 7,3 - 7,5, přičemž odklon o 0,3 - 0,4 na obě strany mimo toto rozmezí může mít za následek smrt. Pokles pH se projeví příznaky acidózy, upadání do bezvědomí. Vzestup 17
pH nad 7,8 je alkalóza, která se projevuje tetanickými křečemi, popř. smrtí (VRCHLABSKÝ et al., 1990). Stálost a zcela nepatrné výkyvy hodnot pH ve zdravém organismu jsou podmíněny tlumivou schopností hemoglobinu a oxyhemoglobinu (35 %), uhličitanů plazmy (35 %), uhličitanů erytrocytů (18 %), bílkovin plazmy (7 %), organického (3 %) a anorganického (2 %) fosforečnanu plazmy (VRCHLABSKÝ et al., 1990).
Mezi
nejúčinnější
patří
nárazníkový
systém
hydrogenuhličitanový,
neboť uhličitanový aniont se může neomezeně vytvářet z CO2 (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Z celkové tlumivé kapacity krve připadá 53 % na tlumivý systém krvinek a 47 % na tlumivý systém plazmy. U zvířat častěji dochází k acidózám, a proto je biologická ochrana proti okyselení krve účinnější (VRCHLABSKÝ et al., 1990).
3.4.3 Krevní plazma Krevní plazma je viskozní tekutina mírně nažloutlé barvy, která je významným transportním mediem látek a regulátorem acidobazické a osmotické rovnováhy (MARVAN et al., 1998). Barva je dána přítomností barviv – pigmentů jako např. karoteny, xantofyly, flavony, bilirubiny a lipochromy (KOMÁREK, 1971). Krevní plazma je lehce zakalená, což je podmíněno hlavně obsahem tukových kapének. Zakalení je intenzivnější po požití tučné potravy a při hladovění, kdy se tuk uvolňuje z přirozených tělesných rezerv a dostává se do krevního oběhu (VRCHLABSKÝ et al., 1990). Krevní plazma obsahuje přibližně 90 % vody (KOMÁREK, 1964), která je hlavní součástí krevní plazmy. Vyskytuje se jako voda „hydratační“, tj. voda vázaná na bílkoviny, s nimiž vytváří koloidní roztoky, a voda „volná“, která je rozpustidlem všech ostatních látek (krystaloidů) (HOLUB et al., 1970). Zbytek tvoří sušina tvořená organickými sloučeninami, především bílkovinami a solemi (KOMÁREK, 1964). Jejich přítomnost v krevní plazmě je v podstatě obrazem jejich přítomnosti v buňkách a tělních tekutinách (REECE, 1998). Plazmu lze ze stabilizované krve oddělit samovolnou sedimentací, přidáme-li do krve látku zabraňující srážení krve, jako např. citrát sodný, štavelan sodný, EDTA (etylendiamintetraoctová kyselina), heparin. Nechá-li se krev stát ve skleněném válci, oddělí se krvinky od krevní plazmy a klesnou ke dnu (ROZMAN et al., 1983) na základě rozdílné hustoty frakcí. Krvinky lze od krevní plazmy separovat také centrifugací. Rychlost oddělování je přímo úměrná rozdílu hodnot krevních buněk a plazmy,
18
dále závisí na odstředivé síle. Podíl plazmy u zaprahlé krávy činí 65,03 %, u krávy v laktaci 64,12 % a u pastevního skotu 64,28 % (VRCHLABSKÝ et al., 1990). Převážnou část sušiny krevní plazmy tvoří plazmatické bílkoviny. Představují směs různých proteinů o koncentraci 60 – 80 g.l-1 krevní plazmy. Jsou tvořeny desítkami frakcí, z nichž největší podíl zaujímají albuminy, globuliny a fibrinogen. Globulinové frakce lze dále rozlišit na alfa-, beta- a gamaglobuliny (MIHOLOVÁ et LIPSKÝ, 1976). Podstatou srážení krve je přeměna fibrinogenu na vláknitý fibrin, do kterého se začleňují i krevní elementy. Ostatní tekutá složka, která při tom zůstává, je krevní sérum (BELÁK, MARETTA et al., 1990). Krevní plazma obsahuje řadu minerálních látek jako sodík, draslík, vápník, hořčík, anorganický fosfor, chlor, železo, měď, zinek, mangan, selen, jod a další (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle TROJANA (1987) je hlavním kationtem v krevní plazmě sodíkový iont, nejdůležitější anionty jsou chloridové a hydrokarbonátové. Kationty kalia, kalcia, magnezia a fosfátové anionty jsou přítomny pouze v malém množství. Literární údaje o základním chemickém složení krevní plazmy se liší. Tyto rozdíly v údajích jsou dány především způsobem stabilizace krve. Obsah jednotlivých látek je totiž ovlivněn množstvím, koncentrací a druhem použitého antikoagulačního činidla. Naproti tomu literární údaje o základním chemickém složení séra se liší jen nepatrně (VRCHLABSKÝ et al., 1990).
3.5. Funkce minerálních látek Minerální prvky tvoří 4-5 % hmotnosti organismu u živočichů. Prvky pro živočišný organismus nezbytné se nazývají biogenní, které se dále dělí na prvky organické a minerální. Organické prvky jako uhlík, vodík, kyslík a dusík tvoří základ organických látek těla. Minerální prvky, které jsou obsažené v těle v relativně velkém množství, dle SOVY et al. (1990) v množství 0,01 % a více, jsou označovány jako makroprvky či makroelementy (hlavní prvky), jako je vápník, fosfor, hořčík, sodík, draslík, síra a chlor. Jako mikroelementy, mikroprvky či stopové prvky jsou označovány minerální látky, jejichž koncentrace v těle živočichů je nízká, podle SOVY et al. (1990) 0,001 % a méně. Mezi ně patří např. železo, měď, zinek, selen, jod (JELÍNEK,
19
KOUDELA
et
al.,
2003).
Žádný
z nich
nepůsobí
v těle
samostatně,
ale vždy ve vzájemných souvislostech (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Minerální prvky se nacházejí v buňkách a tkáních živočichů v různých chemických a funkčních formách a kombinacích a v charakteristických koncentracích pro daný prvek a tkáň. Vyskytují se v organismu buď jako molekuly, nebo jsou disociovány a vytvářejí ionty (KOMÁREK, 1971). Podle SOVY et al. (1990) se většina minerální látek nachází ve formě vodných roztoků a v malé míře ve formě pevných nerozpustných látek, které jsou součástí např. kostní tkáně, zrohovatělých útvarů apod. Kromě bílkovin, glycidů a tuků jsou součástí všech buněk těla a jsou nezbytnou složkou, která má vliv na funkci a výživu buněk i celého organismu. Jejich metabolismus úzce souvisí se zadržováním vody v těle. Většina minerálních prvků se nachází v těle ve formě vodných roztoků a část se jich ukládá se formě pevných tkání (kosti, zuby) (KOMÁREK, 1971). Za normálních okolností je množství minerálních látek v těle poměrně stálé (KOMÁREK, 1971). Každý změna koncentrace ve tkáních či biologických tekutinách či porucha metabolismu kteréhokoli prvku má vliv na řadu fyziologických a biochemických procesů a tím na metabolismus jako celek. Pro fyziologickou funkci a strukturální integritu tkání musí být zachována optimální koncentrace a poměr minerálních
látek.
Zajištění
stability
krevních
parametrů
spadá
do
systému
homeostatických mechanismů. Nejvýrazněji se to týká stálé úrovně sodíku a vápníku. Změny stavu krevních parametrů mimo fyziologické rozpětí nastávají zvláště při poruchách látkového metabolismu. V rámci fyziologického kolísání krevních parametrů se uplatňují nutriční faktory, fyzická zátěž, pohlaví, plemeno, březost, věk, sezonní vlivy atd. (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Organismus má velkou schopnost vyrovnávat výkyvy obsahu minerálních látek, a to činností ledvin, potních žláz a prostřednictvím trávicího ústrojí (SOVA et al., 1981a; KOMÁREK, 1971). Pro udržení dynamické rovnováhy minerálních látek a jejich koncentrace v biologických tekutinách a tkáních je základním předpokladem jejich odpovídající přísun v krmivech a utilizace. Nedostatečný i nadměrný přísun jednotlivých minerálních látek působí na organismus negativně (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Minerální látky úzce souvisejí s reprodukčními a užitkovými vlastnostmi zvířete. Se zvyšováním užitkovosti se zvyšuje i intenzita metabolických a energetických procesů, která vyvolává zvýšenou potřebu minerálních látek (SOVA et al., 1990). Mimořádný 20
význam mají minerální látky pro zvířata v růstu, gravidní zvířata, dále zvířata produkující mléko, vlnu, vejce apod. (REECE, 1998). ZEMAN (2002) uvádí, že minerální látky jsou naprosto nezbytné pro normální činnost mikroflory trávicího aparátu zvířat, zejména pro činnost bachorové mikroflory. Minerální prvky mají čtyři základní funkce, a to strukturální – jako strukturální složky tkání a orgánů, např. vápník a fosfor se podílejí na strukturálním uspořádání skeletu a zubů; fyziologickou – minerální prvky mají význam v procesech trávení, vstřebávání a utilizace živin, podílejí se na udržování osmotického tlaku, acidobazické rovnováhy, permeability membrán., jsou nezbytné pro přenos a přeměnu energie, syntetické a detoxikační procesy, pro udržování nervosvalové dráždivosti, ovlivňují reprodukční funkce; katalytickou – působení minerální prvků jako katalyzátory enzymatických a hormonálních systémů a tím zasahují do celého organismu a funkci regulační – kdy minerální prvky regulují metabolické pochody, např. vápník a hořčík ovlivňují buněčnou replikaci a transkripci (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle ZEMANA (2002) můžeme minerální látky rozdělit dle stupně potřeby na nepostradatelné ( = biogenní), postradatelné a toxické. Toto rozdělení má však jen relativní platnost. Nepostradatelnost prvku pro organismus je zpravidla určena přítomností v těle v normálním metabolickém stavu, stabilitou zastoupení v organismu, morfologickými a fyziologickými změnami tkání při vyvolání deficitu prvku v dietě a dosažením normality metabolického stavu zvířete při aplikaci prvku. Také zařazení jednotlivých prvků do skupiny „postradatelných“ jsou jen relativní. Stejně tak je možné, aby
z
„nepostradatelného“
prvku
se
stal
toxický,
vstoupí-li
do
organismu
v mnohonásobném přebytku. Prvky lze také rozdělit na kyselinotvorné, ke kterým patří síra, chlor, fosfor a na alkalické, což jsou draslík, sodík, vápník a hořčík. Přebytek kyselinotvorných i alkalických prvků je v dietě z hlediska potřeb zvířete nežádoucí (ZEMAN, 2002). Na posouzení úrovně minerálního metabolismu je možné využít metabolický profilový test, protože odhaluje i takové poruchy metabolismu, které se ještě klinicky neprojevují (BRUGÉRE – PICOUX et BRUGÉRE, 1987). INGRAHAM et KAPPEL (1988) doporučují sledovat vápník, anorganický fosfor, hořčík, draslík, sodík, měď a železo. Navzdory tomu, že úroveň minerálního metabolismu je možné objektivně posuzovat jen komplexním vyšetřením biologických tekutin a tkání, jsou krevní parametry
indikátory
metabolických
poruch
21
(LOTTHAMMER
et
al.,
1988),
přičemž interpretace laboratorních testů se musí opírat o znalost referenčních hodnot každé analyzované krevní složky (RICO et BRAUN, 1987). 3.5.1. Funkce makroprvků
3.5.1.1.Vápník (Calcium) Ze všech minerálních látek je zastoupen v těle zvířat v největším množství. Tvoří 1 - 2 % hmotnosti těla. 99 % je obsaženo ve skeletu, zbývající 1 % v extracelulární tekutině a měkkých tkáních jako součást různých membránových struktur. Zastává mnoho biologických funkcí. Společně s fosforem tvoří základ anorganické hmoty skeletu a zubů. Je nezbytný pro srážlivost krve, tj. hemokoagulaci. Ovlivňuje permeabilitu membrán, je důležitý pro nervosvalovou dráždivost. Umožňuje kontraktibilitu hladké, příčně pruhované a srdeční svaloviny. Aktivuje fosforylační enzymy, čímž zabezpečuje přeměnu energie ve svalových vláknech. Udržuje tonus svalstva (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). V srdečním svalu řídí délku akčního potenciálu svým proměnlivým vstupem do buňky a tím udává jeho kontraktilní sílu. Do buněk vstupuje pasivním tokem z extracelulární tekutiny. Jeho koncentrace v buňkách je malá (0,1 – 0,01 nmol.l-1), což je dáno trvalým aktivním odčerpáváním vápníku z buněk. V buňce tvoří komplex Ca2+- kalmodulin, který ovlivňuje růst buňky a aktivitu řady intracelulárních enzymů. Podle ZEMANA (2002) napomáhá udržení normálního pH krve. Vápník zabraňuje pronikání vápníkových iontů z buněk do tkáňového moku, čímž se oslabují procesy podráždění. Vápníku se připisuje schopnost paralyzovat škodlivý účinek vodíku, draslíku a hořčíku při narušení rovnováhy mezi procesy vzruchu a útlumu v centrální nervové soustavě, vyvolaném uvedenými prvky. Vápníkové ionty se podílejí na ochranných funkcích těla, a to tím, že snižují permeabilitu buněčných stěn pro škodlivé látky a zvyšují fagocytární schopnost leukocytů (SOVA et al., 1990). Vápník působí antagonisticky vůči draslíku a částečně vůči hořčíku. Vápenaté sloučeniny snižují propustnost buněčných membrán, zejm. kapilár, a ztužují mezibuněčnou hmotu, čímž působí protizánětlivě a antiexudativně. Vysrážením vápníku z krve (např. šťavelanem nebo citranen) se krev stává nesrážlivou (ZIMA et ZWICK, 1990).
22
V krvi je vápník obsažen v krevní plazmě. Jeho celková koncentrace v krevní plazmě u savců činí 2,25 - 3 mmol.l-1 (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) dále uvádějí obsah vápníku v krevní plazmě skotu 2,5 mmol.l-1. ZIMA et ZWICK (1990) zjistili obsah vápníku v krevním séru hospodářských zvířat 2,0 - 3,2 mmol.l-1. ARENDARČÍK (1988) stanovil obsah vápníku v krevním séru dospělého skotu 2,45 mmol.l-1. Vápník se v krevní plazmě nachází ve třech formách. Asi 50 % z celkového množství je vápník ionizovaný, ten je biologicky aktivní, a 8 - 10 % tvoří vápník v komplexní vazbě – kalciumcitrát, kalciumhydrogenfosfát a kalciumhydrogenkarbonát. Přibližně 40 % plazmatického vápníku je vázáno na bílkoviny, zejména na albumin (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Vzhledem
k tomu,
že
neionizovaný
vápník
je
v plazmě
vázaný
především na karboxylové skupiny albuminů, vede pokles pH plazmy k uvolnění vazby a zvýšení množství vápníku ionizovaného. Koncentrace bílkovin, tedy albuminu, v krevní plazmě a pH plazmy udává poměr vápníku v jednotlivých frakcích. Při acidóze se ionizovaná frakce zvyšuje, při alkalóze snižuje (TROJAN, 1987). Podle SOVY et al. (1990) je vápník do organismu přiváděn krmivy ve formě solí nebo minerálními doplňky. Resorpce vápníku probíhá v žaludku a v tenkém střevě, především v duodenu, pasivní difuzí na základě elekrochemického gradientu, a to v případě, že koncentrace vápníku v zažitině je vysoká. Nízká koncentrace vápníku v zažitině trávicího ústrojí a zvýšené požadavky na vápník (gravidita, laktace) vyvolávají aktivní resorpci, která je závisílá na přítomnosti parathormonu (PTH), 1,25-dihydroxycholekalciferolu (kalcitriolu) a specifického proteinu vázajícího vápník (CaBP). Míru resorpce vápníku determinuje řada faktorů, především věk zvířat, intenzita růstu, gravidita, úroveň laktace, funkční stav sliznic trávicího ústrojí, skladba krmné dávky – obsah hrubé vlákniny, koncentrace vápníku, fosforu, sodíku a draslíku, ale i obsah tuků v potravě, chemická forma a rozpustnost vápenatých solí (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle SOVY et al. (1990) mají na vstřebávání vápníku také vliv vitaminy skupiny D, některé sacharidy a bílkoviny a z minerálních látek to jsou mimo solí fosforu, sodíku, draslíku i soli hořčíku. Rozpustnost sloučenin vápníku a tedy i míra resorpce je podporována kyselou reakcí zažitiny, alkalické podmínky ve střevě resorpci vápníku snižují. Proto při nedostatečné produkci HCl v žaludku je resorpce vápníku v duodenu
23
nízká. HCl převádí uhličitan vápenatý na lehčeji vstřebatelný chlorid vápenatý (KOMÁREK, 1971). Resorpci vápníku ve střevě napomáhá laktóza, optimální koncentrace aminokyselin, mastných kyselin i tuků. Negativně na resorpci vápníku působí kyselina šťavelová (oxalát), protože se vytváří nerozpustný a nevstřebatelný kalciumoxalát (BOĎA et LEBEDA, 1972), dále vysoká koncentrace fosforu, draslíku, hořčíku, hliníku, železa, amoniaku a tuků, kdy působením těchto faktorů se snižuje rozpustnost sloučenin vápníku. Míra resorpce se snižuje při dietě bohaté na tuky, kdy vznikají vápenatá mýdla a zrychluje se pasáž zažitiny střevem (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle SOVY et al. (1990) se pomocí značkovaných prvků zjistilo, že vstřebaný vápník postupuje nejprve do kostní tkáně, ze které se potom mobilizuje do krve a ostatních tkání. Předpokládá se, že 25-35 % vápníku kostní tkáně je ve formě labilních sloučenin, ze kterých se uvolňuje. Exkrece vápníku se uskutečňuje především prostřednictvím trávicího ústrojí. Vápník ve výkalech je kombinací nevstřebaného vápníku z krmiva a endogenního vápníku secernovaného do lumen střev. Vylučování vápníku močí je minimální, určité množství se vylučuje také prostřednictvím potu (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Kalcium
se
neexkretuje
alkalickou
močí
(jako
u
přežvýkavců),
protože v přítomnosti fosforu a vysokého pH kalcium precipituje na kalciumfosfát. Acidóza často způsobuje výrazné zvýšení jeho exkrece močí a jeho ztráta může být dostatečná na vyvolání křivice anebo osteomalácie acidotického původu (BOĎA et LEBEDA, 1972). Na udržení homeostázy vápníku se podílejí především tyto tři hormony – parathormon (PTH), kalcitonin (CT) a kalcitriol (D hormon), dále pohlavní hormony, hormony štítné žlázy, glukokortikoidy, somatotropin a inzulin. Potřeba vápníku se odlišuje dle věku, produkce, způsobu chovu a exploatace zvířat, či gravidity, dále je ovlivněna i skladbou krmné dávky, obsahem ostatních minerálních prvků, vitamínů, strukturální vlákniny a dalšími faktory. U savců obecně je nejvyšší potřeba v období laktace a konce gravidity. Dlouhodobý nedostatek vápníku vyvolává u zvířat řadu poruch zdravotního stavu. U mláďat se jedná o poruchy růstu a vývoje kostry (křivice – rachitis), u dospělých zvířat osteomalácie a osteoporóza. U krav se často vyskytuje poporodní paréza v souvislosti s porodem, jedná se o tzv. hypokalcemii, která je důsledkem poruchy regulace vápníku (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle ZEMANA (2002) má 24
nedostatek vápníku vliv na snížení užitkovosti. Podle TROJANA (1987) hypokalcemie zvyšuje neuromuskulární dráždivost a vede až ke svalových křečím – tetaniím. Podle BOĎI et LEBEDY (1972) se může hypokalcemie vyskytnout při snížení funkce příštitné žlázy, během hladovky a acetonémie krav, má za následek abnormality kostí a zubů, subnormální růst, vyvíjí se alotrofágie a vznikají reprodukční poruchy. Hypokalcemie se může za určitých podmínek vyskytnout u laktujících krav spásajících bujnou pastvu. U mladých zvířat to není běžné. Nicméně podobné podmínky mohou navodit subklinický minerální deficit. Pokud se tak stane, může být redukováno tempo růstu a také přímo ovlivněna potřeba minerálních látek nebo oslabeno bachorové trávení (GRUNES et al., 1984). Hypokalcemie podle všeho brání děložním kontrakcím, které jsou nezbytné s vypuzením placenty. Dále může vyústit ke ztrátě tonu děložního svalstva, což je hlavní příčina výhřezu dělohy. Snížená hladina vápníku v krvi zamezuje sekreci inzulinu, který předchází dodání glukosy do tkání. Redukovaný přívod glukosy může obnovit mobilizaci lipidů během telení a tak zvýšit riziko ketosy. U krav majících mléčnou horečku byl zaznamenán nižší příjem krmiva po otelení, tím dochází ke sníženému zaplnění bachoru, redukující se hloubka bachorového uložení predisponuje k nepravidelnému uložení slezu (GOFF et HORST, 1997). Nadbytek vápníku v dietě nevyvolá intoxikaci, ale negativně ovlivňuje resorpci fosforu, hořčíku a zinku (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Hyperkalcemie se vyskytuje současně s hyperparatyreodismem. Může se vyvolat podáním vysokých dávek vitaminu D, vyskytuje se též u zvířat, která žijí v okolí cementáren. (BOĎA et LEBEDA, 1972). Poporodní
paréza
(mléčná
horečka,
hypokalcemie)
je
onemocnění,
které nejčastěji vzniká v prvních 2 - 3 dnech po otelení krav. Pravidelně je zjišťována hypokalcemie, kdy koncentrace kalcia séra klesá z 2,5 mmol.l-1 na 0,99 - 1,25 mmol.l-1 i méně a klesá i hladina anorganického fosforu asi na polovinu. Normální koncentrace kalcia plazmy krav je pozoruhodně konstantní, obvyklé kolísání se vyskytuje několik dní před porodem a bezprostředně po porodu. Při poporodní paréze toto fyziologické kolísání je přehnané, kalcium klesá o 50 % i více a klesá i fosfor. Všeobecně se uznává, že
příčinou
této
choroby
je
porucha
normálního
mechanismu
homeostázy,
zejména neschopnost příštitných tělísek udržovat normální hladinu kalcia v krvi a mobilizovat ho z kostí, když je velká ztráta kalcia z krve do mléka na začátku laktace. Není jasné, zda je přitom deficitní sekrece anebo se jedná o inakcivace hormonu příštitných tělísek (BOĎA et LEBEDA, 1972). 25
ARANDA-OSORIO et al. (2005) sledovali efekt manipulace s vápníkem v dietě a doplňku aniontové soli a vit. D3 na kalciovou homeostázu u 20 volků plemene Hereford před ukončením výkrmu. Byl sledován efekt nízkovápníkové diety následované vysokovápníkovou dietou v kombinaci s krmením aniontové soli a/nebo vitaminu D3. Volci byly ustájeni individuálně a krmeni z 90 % koncentrátem založeným na ječmeni a z 10 % ječnou siláží. Experiment začal devatenáctidenní adaptační dobou, čtrtnáctidenním krmením nízkovápníkovou dietou, desetidenní doplňkové krmení solí (MgSO4 a NH4Cl) a vitaminem D3 (1 ze 4 možností – 0; 0,6; 1,2; 2,4 miliony IU) a pětidenní závěrečná perioda. Krevní vzorky byly odebírány na sledování celkového a ionizovaného vápníku. Skupina dostávající vitamin D3 měla vyšší hladinu celkového i ionizovaného vápníku než skupina kontrolní, která dostávala pouze sůl. Vyšší ionizovaný vápník byl u skotu krmeného 2,4 miliony IU vitaminu D3 než u 0,6 IU. Maximální hodnoty celkového vápníku byly 2,52; 2,74; 2,85; 3,05 mmol.l-1 pro 0; 0,6; 1,2; 2,4 miliony IU vitaminu D3. Maximální hodnoty pro ionizovaný vápník byly zjištěny 1,35; 1,47; 1,49; 1,56 mmol.l-1. Krmená sůl tedy zvýšila odezvu hladiny vápníku na doplněk vitaminu D3. ARELOVICH et al. (2005) hodnotili efekt obohacení krmné dávky energií a bílkovinným koncentrátem nebo vysocekvalitním senem na hematologické parametry u vykrmovaných jalovic plemene Aberdeen Angus spásajících oves. Nezjistlili vztah obsahu vápníku v pastevním porostu a koncentrace sérového vápníku v jednotlivých skupinách. Hladina vápníku v krevním séru u kontrolní skupiny dosahovala průměrné hodnoty 2,91 mmol.l-1, u skupiny s přídavkem kukuřičného zrna 2,69 mmol.l-1 a u skupiny s doplňkem kukuřičného zrna a kukuřičného škrobu 3,24 mmol.l-1. Byl zaznamenán pokles vápníku v souvislosti s věkem zvířat. Autoři uvádějí, že typ doplnění krmné dávky a jeho úroveň nemá zásadní vliv na hematologické parametry. Při hodnocení vlivu podávání kukuřičné siláže a vojtěškové senáže nezjistili BELIBASAKIS at al. (1997) žádný rozdíl v koncentraci vápníku v krevním séru mezi rozdílnými krmnými dávkami podávanými dojnicím 60 – 100 dní po porodu. Dojnice byly rozděleny do dvou skupin dle data telení, pořadí laktace a denní produkce mléka a náhodně jim byla přidělena jedna za dvou diet. Krmná dávka sestávající z kukuřičné siláže obsahovala 55 % kukuřičné siláže, 20 % mouky ze sojových bobů, 22 % mletého zrna kukuřice, 3 % vitaminový a minerální doplněk. Druhá krmná dávka sestávala z 55 % vojtěškové senáže, 10 % mouky ze sojových bobů, 32 % mletého zrna kukuřice a 3 % vitaminový a minerální doplněk. Obě skupiny obdržely stejné množství 26
bílkovin a metabolizovatelné energie. Krmivo bylo podáváno formou směsných krmných dávek ad libitum. BIRES et al. ( 1994) zkoumali klinické a laboratorní nálezy u pěti dvouletých jalovic
vystavených
vlivu
dietetického
doplňku
hořečnatého
popílku
během padesátidenního experimentu. Všechny jalovice dostávali v dietě hořčík získaný z popílku obsahujícího uhličitan hořečnatý. Podávané množství 500 mg .kg-1 ž. hm. obsahovalo 88 % hořčíku, 1,6 % vápníku, 0,36 % draslíku, 0,26 % sodíku, 1,89 % železa, 0,0026 % zinku, 0,000294 % mědi a stopy fosforu. Vzorky krve byly odebírány před prvním podáním a poté 12., 30. a 50. den pokusu. Hlavním klinických příznakem byl silný průjem, který se objevil u některých zvířat mezi 24 – 48 hod od prvního podání a trval do konce testu. Příjem hořčíku z popílku v dietě negativně ovlivnil metabolismus vápníku u pokusných zvířat. BOMBA et al. (1993) stanovili koncentraci vápníku v séru telat, kříženců slovenského strakatého a černostrakatého plemene, během mléčné výživy a odstavu (ve věku 9 týdnů). Průměrné hladiny vápníku nevykazovaly signifikantní změny a pohybovaly se v rozpětí referenčních hodnot. Individuálně bylo nejvyšší procento hypokalcemie zjištěno při odstavu (u 33,3 % telat). Dále byla hypokalcemie zjištěna ve věku 2 týdnů u 14,3 % telat, ve věku 5 týdnů u 28,6 % telat a ve věku 11 týdnů u 9,5 % telat. K úpravě subnormálních hodnot došlo na rostlinné výživě. Hyperkalcemie se vyskytla u pětitýdenních telat u 14,3 % a na rostlinné výživě (věk 11 týdnů) u 5,3 % telat. Hladina sérového vápníku ve 2 týdnech věku telat byla zjištěna 2,32 mmol.l-1, ve věku 5 týdnů 2,43 mmol.l-1, ve věku 9 týdnů 2,37 mmol.l-1 a ve věku 11 týdnů 2,42 mmol.l-1. Zjištěné hodnoty byly zkonfrontovány s referenčními hodnoty, které udávají BOUDA et JAGOŠ (1984) v závislosti na věku. Hodnoty vápníku v séru byly v průměru nižší. BOUDA et al. (1994) sledovali koncentraci sérového vápníku v krvi telat a krav při indukce porodů použitím 500 mg syntetického analogu prostaglandinu. Jak uvádějí, indukce porodu krav nemá vliv na změnu koncentrace sérového vápníku u telat ani u krav. BROUČEK et al. (1992) zaznamenali vliv „předávkování“ ultrafialového záření na změny sérového vápníku. Zjistili, že UV záření o vlnové délce 280 – 320 nm směřující do výšky zad stojících holštýnsko-fríských telat zvyšuje koncentraci vápníku. Koncentrace sérového vápníku prokazatelně stoupala a největší vzestup se objevil
27
po 12 hodinách ozařování (vzestup z počátečních
2,29 na 2,61 mmol.l-1)
a po 36 hodinách na 2,7 mmol.l-1. Koncentrace vápníku v krevní plazmě dojnic se zvyšuje do 20. dne po porodu (DOLEŽEL et al., 1991). Tito autoři uvádějí průměrné hladiny vápníku v období do 45 dnů po porodu 2,20 až 2,66 mmol.l-1. DEMETEROVÁ et al. (2002) sledovali vliv doplňku tuku a bílkovin na metabolismus bachoru, na některé parametry intermediálního metabolismu a na kvalitu a produkci mléka u třiceti dojných krav na 3. laktaci v 1. fázi laktace (do 70 dní). Kravám byla podávána vápenatá mýdla mastných kyselin jako přídavek do krmné dávky (1. skupina), proteinový doplněk s vápenatými mýdly mastných kyselin (2. skupina) jako součást jejich krmné dávky složené z kukuřičné siláže, vojtěškové senáže, sena a koncentrátu, kterou dostávala kontrolní skupina. Nejnižší koncentrace vápníku byla zjištěna u kontrolní skupiny, ale vyskytovala se v referenčním rozpětí u obou vzorků odebraných 16. a 36. den od zahájení experimentu. Doplněk vápenatých mýdel mastných kyselin zvýšil hladinu vápníku a u krav dostávajících proteinový doplněk v kombinaci s vápenatými mýdly mastných kyselin byl vzestup nejpatrnější. Hladina vápníku byla po 16. dnech experimentu u 1. skupiny 2,23 mmol.l-1, u 2. skupiny 2,54 mmol.l-1 a u kontrolní skupiny 2,18 mmol.l-1. Po 36 dnech byl zjištěn obsah kalcia u 1. skupiny 2,31 mmol.l-1, u 2. skupiny 2,47 mmol.l-1 a kontrolní skupiny 2,18 mmol.l-1. DOORNENBAL et al. (1988) stanovovali referenční hodnoty vápníku u krav, jejich telat, kříženek (býci plemene Charolais, Limousin nebo Simmental s kravami plemene Hereford, Aberdeen Angus nebo Shorthorn a Hereford x Angus), vykrmovaných býků a vykrmovaných volků. Vápník v krevní plazmě obecně klesal od narození až do věku 10 let, s výjimkou prvního roku. Jedna z funkcí tohoto prvku je zapojení se do růstu kostry u mladých zvířat. U starších jedinců je potřeba vápníku nižší, což se projeví v nižší hladině v krvi. U býků a volků byla při 1. odběru vzorků krve (7,5 měsíců věku) zjištěna hladina vápníku 2,6 mmol.l-1 (býci) a 2,5 mmol.l-1 (volci), při 2. odběru (ve věku 12,5 měsíce) 2,5 mmol.l-1 u býků a 2,5 mmol.l-1 u volků. U kříženek (ve věku 12-14 let) byla hladina vápníku sledována v červnu a v září, v obou případech dosahovala 2,3 mmol.l-1. U telat byla hladina vápníku sledována v různých intervalech: 1. den po narození 2,7 mmol.l-1, 43. den 2,6 mmol.l-1, 80. den 2,8 mmol.l-1, 109. den 2,6 mmol.l-1, 137. a 165. den 2,5 mmol.l-1, 218. den 2,4 mmol.l-1, 247. den 2,5 mmol.l-1, 275. den 2,5 mmol.l-1, 303. a 331. den 2,6 mmol.l-1. U jalovic ve věku 2 let
28
byla stanovena hodnota koncentrace calcia 2,3 mmol.l-1 stejně jako průměrná hodnota u krav ve věku 4-5 a 6-10 let. DOUBEK et al. (1994) zkoumali diagnostickou průkaznost vybraných klinickopatologických parametrů u býků plemene českého strakatého a kříženců českého strakatého plemene s černostrakatým skotem ve věku 7-13 měsíců ve výkrmu s různými formami metabolických onemocnění skeletu. Stanovení koncentrace vápníku v krevní plazmě nemělo pro diagnostiku metabolických osteopatií podstatný význam. U skupiny zahrnující klinicky zdravé býky byla zjištěna koncentrace vápníku 2,592 mmol.l-1, u skupiny sestávající z klinicky zdravých býků pocházejících z výkrmen s častým výskytem klinicky manifestečních případů onemocnění pohybového aparátu a s deficitem fosforu v krmné dávce (asi 80 % normované potřeby) byla zjištěna hladina vápníku 2,536 mmol.l-1. U skupiny sestávající z klinicky zdravých býků pocházejících z výkrmen s častým výskytem klinicky manifestečních případů onemocnění pohybového aparátu a s deficitem fosforu a vápníků v krmné dávce (asi 75 – 90 % normované potřeby) byla zjištěna hladina vápníku 2,474 mmol.l-1. Skupina tvořená žírnými býky se syndromem osteopatie a s nedostatečným příjmem fosforu v krmné dávce (asi 80 % normované potřeby) měla nejvyšší koncentraci vápníku v krevním séru – 2,703 mmol.l-1. Nejnižší koncentrace vápníku (2,358 mmol.l-1) byla vysledována u skupiny býků se syndromem osteopatie a s nedostatečným příjmem fosforu a vápníku v krmné dávce. Zjištěné nedostatky ve výživě jednotlivých skupiny měly sice různý charakter, ale koncentrace vápníku v krevní plazmě se nalézaly v rozsahu referenčních hodnot. DUBREUIL et LAPIERRE (1994) stanovili referenční hodnoty vápníku laktujících holštýnských krav a odstavených osmitýdenních telat. Hladina vápníku v plazmě sledovaná u telat se s věkem snižovala ze 2,38 mmol.l-1 v osmém týdnu věku, přes 2,27 mmol.l-1 v týdnu dvanáctém až na 2,25 mmol.l-1 v šestnáctém týdnu věku. Ve dvacátem týdnu byla stanovena hodnota 2,39 mmol.l-1. Ve vzorcích krve krav odebíraných poslední 2 měsíce laktace dosahovala koncentrace plazmatického vápníku 1. den odběru 2,41 mmol.l-1, 15. den odběru 2,35 mmol.l-1, 29. den 2,39 mmol.l-1, 43. den 2,39 mmol.l-1 a 57. den 2,43 mmol.l-1. GOFF et HORST (1997) zkoumali fyziologické změny po porodu dojných krav a jejich vztah k metabolickým poruchám. Pokles koncentrace vápníku v plazmě kolem porodu lineárně snižuje kontrakce slezu, které pravděpodobně vedou k atonii a roztažení slezu. Při hladině vápníku 1,25 mmol.l-1 slezová motilita je redukována o 70 % a síla kontrakcí o 50 %. Při hladině 1,87 mmol.l-1 se motilita a síla kontrakcí redukují 29
o 30 a 25 %. Klinické příznaky mléčné horečky často nejsou patrné, dokud není hladina vápníku okolo 0,99 mmol.l-1. Při přesném prostudování koncentrace sérového vápníku u vysokobřezích krav 10 – 15 % mělo subklinickou hypokalcemii při obsahu vápníku v séru méně než 1,87 mmol.l-1 až do 10. dne po otelení. GRÜNWALD et al. (2005) zjišťovali vliv hematologických ukazatelů na potenciální snížení užitkovosti u 112 ks krav a jalovic plemene Aberdeen Angus (dále jen AA) a Criollo Argentino (dále jen CA) chovaných na pláních Mendosy. Cílem bylo identifikovat plemenné, sezonní (léto x podzim) či fyziologické (laktující krávy x jalovice) odlišnosti od optimálních hodnot v metabolickém profilu. 96 % sledovaných zvířat mělo metabolickou úroveň vápníku pod referenčním rozpětím, které udávají KANEKO et al. (1997) (2,43 mmol.l-1). Nevyskytly se žádné symptomy prokazující hypokalcemii. Pokud budeme zvažovat za kritickou hranici vápníku 2 mmol.l-1 (UNDERWOOD, 1969), 39 % krav mělo koncentraci vápníku pod touto kritickou hodnotou. Jako průměrnou hladinu vápníku zjištěnou v rámci celého experimetu uvádí hodnotu 2,1 mmol.l-1 .U plemene AA byla zjištěna průměrná hladina vápníku v krevním séru 2,0 mmol.l-1 a u plemene CA 2,1 mmol.l-1. Ve vzorcích krve odebíraných v létě byla koncentrace vápníku 2,0 mmol.l-1 a na podzim 2,1 mmol.l-1. U laktujících krav a krav stojících na sucho hladina vápníku dosahovala 2,1 mmol.l-1, u jalovic 2,0 mmol.l-1. Hodnoty vápníku zjišťované u krav v poporodním období se zadrženou placenou se pohybovaly v rozpětí referenčních hodnot, zřídka se objevily statisticky průkazné rozdíly (KUDLÁČ et al., 1995). LOPEZ et al. (2006) sledovali hladinu vápníku v krvi pasoucích se jalovic v období několika týdnů v období pohlavního dospívání. Krmná dávka byla u jednotlivých skupin tvořena travním porostem, travním porostem a vyváženou krmnou dávkou a nebo travním porostem a doplňkem obsahujícím moučku z lístků rosliny Gliricidia sepium. Koncetrace vápníku v krvi jalovice se zvyšovala od prvního týdne až do konce sledování a pohybovala se v rozmezí 2,42 až 2,92 mmol.l-1. Jalovice krmené pouze pastevním porostem vykazovaly nižší koncentraci vápníku ve srovnání ostatními skupinami. MONKE et al. (1998) sledovali hematologické ukazatele u holštýnských býků třech věkových kategorií umístěných na inseminační stanici. Zjistili, že významné abnormální hodnoty vápníku v krevním séru nejsou běžné, neboť býci nejsou vystaveni metabolickým potížím spojeným s březostí a laktací a také proto, že býci jsou na inseminační stanici krmeni pravidelně odpovídající krmnou dávkou a nikoliv pastvou. 30
Byly však prokázány průkazné rozdíly na základě věku. To indikuje, že při hodnocení klinickopatologických dat by měla být zohledněna věková kategorizace. U první sledované skupiny o počtu 113 býků ve věku 7,4 – 14,9 měsíců bylo v krevním séru zjištěno 2,47 mmol.l-1 vápníku, u druhé skupiny o počtu 30 býků ve věku 22 – 30 měsíců 2,35 mmol.l-1 a u třetí sledované skupiny o počtu 82 býků ve věku 56 – 123 měsíců bylo zjištěno 2,18 mmol.l-1 vápníku. SKŘIVANOVÁ et al. (1993) zkoumali vliv přídavku biostimulátoru AMP-50 na hematologické parametry u telat plemene černostrakatého nížinného v mléčném výkrmu. V bilančním pokusu byla srovnávána kontrolní skupina krmená konvenční mléčnou krmnou směsí Biosan se skupinou pokusnou, u níž byla stejná dieta doplněna o komerční aminokyselinový preparát AMP-50, jehož denní dávka byla stanovena na základě týdenního vážení telat a pro každé zvíře individuálně. Tento preparát obsahuje široké spektrum volných aminokyselin. Průměrný věk telat při zahájení experimentu byl v obou skupinách 28 dní. Z nálezu hematologických parametrů vyplývá, že v průběhu sledování (březen – červen 1992) nebyly zaznamenány významné rozdíly mezi kontrolní a pokusnou skupinou telat, způsobené podáváním aminokyselinového preparátu. Ve věku 2 týdnů stanovili obsah vápníku u pokusné skupiny 1,44 mmol.l-1 (kontrolní skupina 1,88 mmol.l-1), 6 týdnů 2,39 mmol.l-1 (kontrolní skupina 1,87 mmol.l-1), ve věku 10 týdnů 2,20 mmol.l-1 (kontrolní skupina 2,18 mmol.l-1) a ve věku 14 týdnů 2,92 mmol.l-1 (kontrolní skupina 2,73 mmol.l-1). Statisticky průkazný vliv věku a živé hmotnosti na hladinu vápníku a poměr Ca:P u jalovic plemene holštýnko-fríského a německého strakatého zjistili STEINHARD et THIELSCHER (2006). Dále byl sledován vliv způsobu chovu (ustájení x pastva), který byl prokázán. ZITNAN et al. (1995) sledovali vliv přechodu skotu ve výkrmu ze zimní krmné dávky na pastvinu na minerální metabolismus. Zjistili pokles koncentrace vápníku v krvi volů po přechodu ze stájového výkrmu na pastvu, tento pokles byl ve druhém roce sledování zaznamenán jako statisticky průkazný.
3.5.1.2. Fosfor (Phosphorus) Fosfor je druhý nejvíce zastoupený minerální prvek v těle zvířat. Přibližně 80 – 90 % je uloženo v kostech a zubech a zbývajících 10 – 20 % je obsaženo v měkkých tkáních a tělních tekutinách. 31
V krevní
plazmě
je
obsažen
v organické
i
anorganické
formě,
přičemž koncentrace organického fosforu je třikrát až čtyřikrát vyšší než fosforu anorganického (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Ve skeletu je obsažen v anorganické formě jako hydroxyapatit, dále fosforečnan vápenatý, fosforečnan hořečnatý a fosforečnan sodný. V organické formě (fosfolipidy, fosfoproteiny, nukleoproteiny atd.) se nachází v erytrocytech, svalech a nervové tkáni, kde je poměrně vysoká koncentrace fosforu (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle ZIMY et ZWICKA (1990) se fosfor nachází v krevní plazmě hospodářských zvířat v rozmezí 2,5 – 6,6 mmol.l-1, z toho asi ¼ v podobě anorganických fosfátů. JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí obsah fosforu (anorganického) v krevní plazmě skotu 2 mmol.l-1. ARENDARČÍK (1988) udává obsah fosforu v krevním séru dospělého skotu 2,13 mmol.l-1. V krevní plazmě se odráží jako nedostatečný příjem anorganického fosforu, tak jeho příjem nadbytečný (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle SOVY et al. (1990) nemá v těle žádný jiný minerální prvek tak různorodé funkce při přeměně látek a energie jako fosfor. Metabolismus fosforu v těle přesahuje rámec přeměny minerálních látek. Jelikož se účastní všech metabolických reakcí, je považován z funkčního hlediska za nejuniverzálnější minerální prvek. Zasahuje do metabolismu aminokyselin, bílkovin, sacharidů, tuků, minerálních látek i vitaminů. Je součástí nukleových kyselin a vitaminů, hraje značnou roli v humorálních regulacích a pufračním systému organismu (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle TROJANA (1987) se jako součást nárazníkové soustavy uplatňuje při udržování pH extracelulární tekutiny. Nárazníkový fosfátový systém zajišťuje zmenšování vlivu silných kyselin a zásad na acidobazickou rovnováhu vnitřního prostředí. Jeho činností se výkyvy pH krve úplně nepotlačí, ale značně zmírní. Značný význam fosforu souvisí s procesy fosforylace a přenosu energie ve všech metabolických procesech na celulární a subcelulární úrovni. Tvoří základní substanci makroergních sloučenin, jako jsou ATP, ADP, AMP, cAMP a kreatinfosfát. Tyto sloučeniny jsou obsaženy ve všech buňkách organismu a jsou zdrojem energie pro jednotlivé reakce včetně reakcí umožňujících svalové kontrakce. Fosfor také ovlivňuje plodnost obou pohlaví. U přežvýkavců se fosfor uplatňuje při fermentaci potravy v předžaludku. Je důležitým růstovým faktorem bachorových bakterií, nezbytný pro tvorbu mikrobiálních enzymů, těkavých
mastných
kyselin,
mikrobiálního 32
proteinu
a
vitaminů
skupiny
B.
Zároveň podporuje i trávení celulózy. Do předžaludku jsou slinami přiváděny fosfáty, které pufrují prostředí předžaludku. V jednotlivých úsecích trávicího ústrojí je pak fosfor resorbován. Resorpce probíhá aktivním i pasivním způsobem v duodenu a žaludku, u přežvýkavců i v předžaludku, k částečné resorpci dochází i v ostatních částech tenkého a tlustého střeva. Míra vstřebávání je ovlivněna věkem zvířat, produkcí, výživou a chemickou formou fosforu obsaženého v zažitině. Rozpustné formy se vstřebávají velmi dobře, využitelnost fosforu z nerozpustných forem a z fytátů je nízká (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Fosfor se resorbuje výhradně ve formě kyseliny fosforečné a jejích sloučenin (KOMÁREK, 1971). U přežvýkavků se působením fytázy využitelnost fosforu z fytátové formy zvyšuje. Využitelnost fosforu významně snižuje nadbytek vápníku, hořčíku, hliníku a železa v krmné dávce zvířat (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Exkrece fosforu u přežvýkavců probíhá prostřednictvím výkalů, moč má minimální koncentraci fosforu, pouze při acidóze se koncentrace fosforu zvyšuje. U přežvýkavců se na udržení homeostázy fosforu podílejí parathormon, vitamin D a slinné žlázy. Parathormon a vitamin D umožňují aktivní resorpce fosforu v duodenu a ovlivňují metabolismus kostní tkáně. Parathormon uvolňuje vápník a fosfor ze skeletu a podporuje reabsorpci těchto prvků v ledvinách. Vitamin D je naopak nezbytný v procesu mineralizace kostní tkáně při ukládání vápníku a fosforu. Při hypofosfatémii je stimulována syntéza kalcitriolu nezávisle na koncentraci vápníku a dochází ke zvýšení aktivní resorpce fosforu v duodenu (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Potřeba fosforu je dána věkem zvířat, intenzitou růstu, graviditou a užitkovostí, je ovlivněna i obsahem vápníku v krmné dávce. Nedostatek fosforu narušuje růst a vývoj kostí, vzniká křivice, je zpomalen růst zvířat, u dospělých vzniká osteomalacie, poruchy plodnosti, snížená konverze živin, chronické indigesce, syndrom snížené tučnosti mléka (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle ZEMANA (2002) nedostatek fosforu snižuje užitkovost. BOĎA et LEBEDA (1972) uvádějí, že hypofosfatémie se vyskytuje při sníženém přívodu fosforu dietou (afosforóze). Hodnoty sérového fosforu odrážejí hlavně nedostatečný aktuální příjem fosforu v dietě (WHITAKER et al, 1998). Nadbytek fosforu narušuje přeměnu vitaminu D na kalcitriol, omezuje resorpci vápníku, zinku, mědi a železa. Podle REECE (1998) může nadbytek fosforu způsobit u přežvýkavců močové kameny. BOĎA et LEBEDA (1972) uvádějí, že hyperfosfatémie se vyskytuje při poruchách ledvin a bývá též během hojení fraktur. 33
Patologie osteomalácie je u všech hospodářských zvířat stejná. U skotu vzniká jako afosforóza, která se u vysokoprodukčního skotu projevuje alotrofágií, náhlým kulháním a strnulou chůzí (zvětšení metakarpu a metatarsu). V krevním séru je nízká hladina fosforu. Pastva, zejména v období sucha, obsahuje málo fosforu, a tehdy může choroba snadno vzniknout. Relativní přebytek kalcia v dietě zvětšuje vážnost choroby (BOĎA et LEBEDA, 1972). ARELOVICH et al. (2005) hodnotili efekt obohacení krmné dávky energií a bílkovinným koncentrátem nebo vysocekvalitním senem na krevní parametry u skotu ve výkrmu spásajícího oves. Byly prováděny 2 pokusy s jalovicemi plemene Aberdeen Angus o živé hmotnosti 204 kg ve 2 následujících letech. V 1. pokusu se 24 jalovic páslo 55 dní, byly rozděleny do 3 skupin: 1. skupina kontrolní, 2. skupina dostávající 2 kg kukuřičného zrna na kus a den a 3. skupina dostávající 75 % kukuřičného zrna a 25 % kukuřičného
lepku.
Hladina
fosforu
v krevní
plazmě
byla
průkazně
vyšší
jen u 2. odběrového dne. Koncentrace fosforu byla u 1. skupiny naměřena 2,78 mmol.l-1, u 2. skupiny 2,75 mmol.l-1 a u 3. skupiny 2,93 mmol.l-1 . Ve 2. pokusu bylo zahrnuto 36 jalovic, které se pásly 140 dní. Byly rovněž rozděleny do 3 skupin: 1. skupina kontrolní, 2. skupina dostávající kukuřičné zrno a 3. skupina dostávající vojtěškové seno. Hladina fosforu v séru se časem neměnila, vyšší hodnoty byly naměřeny u 2. skupiny jalovic (2,55 mmol.l-1) a nejnižší u 1. odběru (1,63 mmol.l-1). U 2. pokusu byla koncentrace fosforu naměřena u 1. skupiny 1,99 mmol.l-1,u 2. skupiny 2,55 mmol.l-1 a u 3. skupiny 1,79 mmol.l-1. Výsledkem tohoto experimentu je, že typ doplnění krmné dávky a úroveň doplnění nemá vliv na bachorovou fermentaci, ani zásadní vliv na krevní parametry. BELIBASAKIS et al. (1997) porovnávali vliv podávání kukuřičné siláže a vojtěškové senáže na krevní komponenty u dojnic, 60 – 100 dní po porodu. Zvířata byla rozdělena do dvou skupin dle data telení, pořadí laktace a denní produkce mléka a náhodně jim byla přidělena jedna za dvou diet. Krmná dávka sestávající z kukuřičné siláže obsahovala 55 % kukuřičné siláže, 20 % mouky ze sojových bobů, 22 % mletého zrna kukuřice, 3 % vitaminový a minerální doplněk. Druhá krmná dávka sestávala z 55 % vojtěškové senáže, 10 % mouky ze sojových bobů, 32 % mletého zrna kukuřice a 3 % vitaminový a minerální doplněk. Obě skupiny obdržely stejné množství bílkovin a metabolizovatelné energie. Krmivo bylo podáváno formou směsných krmných dávek ad libitum. Autoři nezjistili žádné rozdíly v koncentraci fosforu v krevním séru mezi těmito sledovanými skupinami dojnic. 34
BIRES et al. (1994) vyhodnotili vliv doplňku hořečnatého popílku v průběhu padesátidenního experimentu na koncentraci sérového fosforu u pěti dvouletých jalovic jako negativní. BOMBA et al. (1993) zkoumali obsah fosforu v séru telat, kříženců slovenského strakatého a černostrakatého, v období mléčné výživy a odstavu (ve věku 9 týdnů). Průměrné
hladiny
anorganického
fosforu
nevykazovaly
signifikantní
změny
a pohybovaly se v rozpětí referenčních hodnot. Individuálně bylo nejvyšší procento hypofosfatémie zjištěno při odstavu (u 47,3 % telat). Dále byla hypofosfatémie zjištěna ve věku 2 týdnů u 23,8 % telat, ve věku 5 týdnů u 19,1 % telat a ve věku 11 týdnů u 22,2 % telat. K úpravě subnormálních hodnot došlo na rostlinné výživě. Hyperfosfatémie se vyskytla ve věku 2 týdnů u 52,4 % telat, ve věku 5 týdnů u 47,6 % telat, při odstavu u 42,1 % telat a na rostlinné výživě u 38,9 % telat. Hladina anorganického fosforu v séru ve 2 týdnech věku telat byla zjištěna 3,07 mmol.l-1, ve věku 5 týdnů 3,11 mmol.l-1, ve věku 9 týdnů 3,05 mmol.l-1 a ve věku 11 týdnů 2,90 mmol.l-1. Zjištěné hodnoty byly zkonfrontovány s referenčními hodnoty, které udávají BOUDA et JAGOŠ (1984) v závislosti na věku. Zvýšená hladina fosforu v séru byla zjištěna u pokusné skupiny při hodnocení vlivu indukce porodů krav vlivem aplikace intramuskulárně 500 mg syntetického analogu prostaglandinu na vybrané indikátory krve telat (BOUDA et al., 1994). DEMETEROVÁ et al. (2002) hodnotili vliv doplňku tuku a bílkovin na metabolismus bachoru, na některé parametry intermediálního metabolismu u třiceti dojných krav na 3. laktaci v 1. fázi laktace (do 70 dní). Kravám byla podávána vápenatá mýdla mastných kyselin jako přídavek do krmné dávky (1. skupina), proteinový doplněk s vápenatými mýdly mastných kyselin (2. skupina) jako součást jejich krmné dávky složené z kukuřičné siláže, vojtěškové senáže, sena a koncentrátu, kterou dostávala kontrolní skupina. Průměrná hodnota hladiny plazmatického fosforu po 16. dnech experimentu dosahovala u 1. skupiny 1,69 mmol.l-1, u 2. skupiny 1,59 mmol.l-1 a u kontrolní skupiny 1,30 mmol.l-1. Po 36 dnech byl zjištěn obsah fosforu u 1. skupiny 1,62 mmol.l-1, u 2. skupiny 1,41 mmol.l-1 a u kontrolní skupiny 1,59 mmol.l-1. DOLEŽEL et al. (1991) zkoumali biochemické změny v parametrech periferní krve u dojných krav během 45 dní po porodu v pětidenních intervalech. Průměrné obsahy fosforu (1,75 – 2,27 mmol.l-1) stoupaly do 20. dne po porodu. DOORNENBAL et al. (1988) stanovovali referenční hodnoty fosforu u krav, jejich telat, kříženek (býci plemene Charolais, Limousin nebo Simmental s kravami 35
plemene Hereford, Aberdeen Angus nebo Shorthorn a Hereford x Angus), vykrmovaných býků a vykrmovaných volků. Fosfor v krevní plazmě obecně klesal od narození až do věku 10 let, s výjimkou prvního roku. U býků a volků byla při 1. odběru vzorků krve (7,5 měsíců věku) zjištěna hladina fosforu 2,4 mmol.l-1 a 2, 5 mmol.l-1. Při 2. odběru (ve věku 12,5 měsíce) 2,3 mmol.l-1 u býků a 2,4 mmol.l-1 u volků. U kříženek (ve věku 12-14 let) byla hladina fosforu sledována v červnu a v září, kdy dosahovala 1,6 mmol.l-1 a 1,5 mmol.l-1. U telat byla hladina fosforu sledována 1. den po narození (2,3 mmol.l-1), 43. den (2,7 mmol.l-1), 80. den (3,0 mmol.l-1), 109. den (2,5 mmol.l-1), 137. den (2,7 mmol.l-1), 165. den (2,6 mmol.l-1), 218. den (2,6 mmol.l-1), 247. den (2,3 mmol.l-1), 275. den (2,5 mmol.l-1), 303. den (2,3 mmol.l-1) a 331. den (2,7 mmol.l-1). U jalovic ve věku 2 let byla stanovena koncentrace fosforu 1,8 mmol.l-1 a u krav ve věku 4 – 10 let 1,6 mmol.l-1. DOUBEK et al. (1994) zkoumali diagnostickou průkaznost vybraných klinickopatologických parametrů u býků českého strakatého plemene a kříženců českého strakatého plemene s černostrakatým skotem ve věku 7 – 13 měsíců ve výkrmu s různými formami metabolických onemocnění skeletu. Stanovení koncentrace anorganického fosforu v krevní plazmě nemělo pro diagnostiku metabolických osteopatií podstatný význam. Hodnoty koncentrace plazmatického fosforu se pohybovaly v rozmezí od 2,441 mmol.l-1 u býků s nedostatečným příjmem fosforu do 2,774 mmol.l-1 u býků s nedostatečným příjmem fosforu a vápníku. Zjištěné nedostatky ve výživě jednotlivých skupiny měly sice různý charakter, ale koncentrace fosforu v krevní plazmě se nalézaly v rozsahu referenčních hodnot DUBREUIL et LAPIERRE (1994) při sledování referenčních hodnot fosforu u laktujících holštýnských krav a odstavených osmitýdenních telat došli k závěru, že všechny hodnoty stanovené ze vzorků krve telat i laktujících krav se nacházejí ve fyziologickém rozmezí pro danou katerogii. Hladina fosforu v plazmě sledovaná u telat činila ve věku 8 týdnů 1,99 mmol.l-1, 12 týdnů 2,13 mmol.l-1, 16 týdnů 2,14 mmol.l-1 a 20 týdnů 2,28 mmol.l-1. Ve vzorcích krve dojnic odebraných v průběhu 2. měsíce laktace činila hladina vápníku v 1. den odběru 1,53 mmol.l-1, 15. den odběru 1,74 mmol.l-1, 29. den 1,68 mmol.l-1, 43. den 1,74 mmol.l-1 a 57. den 1,71 mmol.l-1. GRÜNWALD et al. (2005) sledovali vliv hematologických ukazatelů na potenciální snížení užitkovosti u 112 ks krav a jalovic plemene Aberdeen Angus (dále jen AA) a Criollo Argentino (dále jen CA) chovaných na pláních Mendosy. Cílem bylo 36
identifikovat plemenné, sezonní či fyziologické odlišnosti od optimálních hodnot v metabolickém profilu. 50 % sledovaných zvířat mělo metabolickou úroveň fosforu pod referenčním rozpětím, které udává WHITAKER et al. (1998) (1,4 – 2,5 mmol.l-1). Hodnoty fosforu mohou klesat pod optimální rozmezí proto, že potřeba fosforu u masných plemen je vyšší než roční výskyt fosforu v trvalých travních porostech v této oblasti. Procento jedinců, u kterých byl obsah fosforu pod optimálním rozmezím, byl vyšší u plemene CA (54 %), než u plemene AA (46 %). Na druhé straně u vzorků odebraných na podzim bylo vyšší procento hodnot pod optimálním rozmezím – 61 %, než u vzorků odebraných v létě – 34 %. Tento výsledek souvisí s nižším obsahem fosforu ve výhoncích a roští, které tvořilo 50 % krmné dávky na podzim.Více než 54 % krav a jen 24 % jalovic mělo nižší hladinu fosforu oproti referenčnímu rozmezí, které uvádí SHAFFER et al. (1981) a ROUSELL et al. (1982), což souvisí s tím, že obsah fosforu klesá s věkem zvířete. U sledovaných zvířat byla v rámci celého experimentu jako průměrná hodnota udávána 1,4 mmol.l-1. U plemene AA i CA byla zjištěna průměrná hladina fosforu v krevním séru 1,4 mmol.l-1. Ve vzorcích krve odebíraných v létě byla koncentrace fosforu 1,5 mmol.l-1 a na podzim 1,3 mmol.l-1. U laktujících krav hladina fosforu dosahovala 1,4 mmol.l-1 a u jalovic 1,6 mmol.l-1, zatímco u krav stojících na sucho byla nejnižší (1,3 mmol.l-1) . KUDLÁČ et at. (1995) zjistili trend výrazného poklesu koncentrace fosforu v krvi skupiny krav se zadrženou placentou ve srovnání se skupinou bez zadržené placenty. LOPEZ et al. (2006) zaznamenali zvyšování koncentrace fosforu v krevním séru u pasoucích se jalovic v průběhu 5. týdnů v období pohlavního dospívání. Nižší koncentrace byla zjištěna u skupiny jalovic, kde krmnou dávku tvořila pouze pastva. Hladina fosforu v séru jalovic se pohybovala v rozmezí průměrných hodnot od 1,64 do 2,07 mmol.l-1. MONKE et al. (1998) publikovali hematologické ukazatele u holštýnských býků třech věkových kategorií umístěných na inseminační stanici. Uvádějí průkazné rozdíly na základě věku, proto bychom při hodnocení klinickopatologických dat měli vždy používat věkovou kategorizaci. U sledované skupiny býků ve věku 7,4 – 14,9 měsíců bylo v krevním séru zjištěno 2,7 mmol.l-1 fosforu, u skupiny býků ve věku 22 – 30 měsíců 2,38 mmol.l-1 a u skupiny býků ve věku 56 – 123 měsíců bylo zjištěno 2,11 mmol.l-1 fosforu.
37
SKŘIVANOVÁ et al. (1993) nezaznamenali významné rozdíly mezi kontrolní a pokusnou skupinou telat při sledování vlivu přídavku biostimulátoru AMP-50 na hematologické parametry. Ve věku 2 týdny stanovili obsah fosforu v krevním séru u pokusné skupiny 2,43 mmol.l-1 (kontrolní skupina – 5,52 mmol.l-1), ve věku 6 týdnů 2,91 mmol.l-1 (kontrolní skupina – 2,76 mmol.l-1), ve věku 10 týdnů 3,09 mmol.l-1 (kontrolní skupina – 3,32 mmol.l-1) a ve 14 týdnech 2,90 mmol.l-1 (kontrolní skupina – 2,88 mmol.l-1). STEINHARD et THIELSCHER (2006) zaznamenali vliv změny technologie chovu (přechod ze stáje na pastvu) na koncentraci fosforu v krvi jalovic. Také vliv věku na hladinu fosforu a poměr Ca:P byl zhodnocen jako statisticky průkazný. Naopak ZITNAN et al. (1995) nezaznamenali vliv přechodu skotu ve výkrmu ze zimní krmné dávky na pastvinu na hladinu fosforu v krvi.
3.5.1.3. Horčík (Magnesium) Hořčík je intracelulární kation, který je ve srovnání s vápníkem a fosforem obsažen v organismech živočichů v malém množství – 0,05 % hmotnosti těla. 65 – 70 % z celkového množství je uloženo ve skeletu, (tj. asi 60 mmol.kg-1 podle ZIMY et ZWICKA, 1990), pouhé 1 % se nachází v extracelulární tekutině a v měkkých tkáních, přičemž relativně vysoká koncentrace hořčíku je ve svalovině, játrech a nervové tkáni (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). V krvi je hořčík zastoupen především v erytrocytech, kde je jeho koncentrace relativně stálá a mění se teprve až za výrazné karence nebo při některých patologických stavech. Koncentrace hořčíku v krevní plazmě se pohybuje v rozmezí 0,7 - 1,4 mmol.l-1 a je závislá na příjmu hořčíku dietou a na úrovni resorpce (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí obsah hořčíku v krevní plazmě skotu 1,23 mmol.l-1. ZIMA et ZWICK (1990)zjistili, že v krevním séru hospodářských zvířat je obsaženo v průměru 1,2 - 2,0 mmol.l-1. ARENDARČÍK (1988) uvádí obsah hořčíku v krevní séru dospělého skotu 0,78 mmol.l-1. Podle TROJANA (1987) je i část hořčíku podobně jako vápník vázána na plazmatické bílkoviny. Hořčík ovlivňuje permeabilitu membrán, nervovou činnost, nervosvalovou dráždivost, zasahuje do imunitních reakcí těla a je součástí nebo aktivátorem více jak sto různých enzymů, jejichž prostřednictvím zasahuje do metabolismu aminokyselin, 38
nukleových kyselin, bílkovin, sacharidů, lipidů, minerálních látek a vitaminů (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle SOVY et al. (1990) se zúčastňuje syntézy bílkovin tím, že aktivuje ribosomy. Podle ZIMY et ZWICKA (1990) se chová hořčík vůči vápníku a fosforu v živočišných organismech antagonisticky. U přežvýkavců je hořčík významným prvkem pro bachorové mikroorganismy. Je důležitý pro jejich rozmnožování, pro tvorbu trávicích enzymů, pro syntézu mikrobiální bílkoviny a těkavých mastných kyselin (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle TROJANA (1987) snižuje dráždivost kosterního svalstva a tlumí činnost centrální nervové soustavy. Vysoká hladina hořčíku má narkotické účinky. Význam má i při svalové práci. Účastní se vylučování svalového aktinu a myosinu, čímž vzniká aktivní bílkovinný komplex, který způsobí smrštění svalu. Kromě toho se účastní uvolňování energie potřebné pro svalovou kontrakci z makroergních vazeb. Velký význam má při oxidační fosforylaci, kdy aktivuje slučování fosforu a jeho organických sloučenin a stimuluje tvorbu kyseliny adenosintrifosforečné z metabolitů bohatých na energii (SOVA et al., 1990). Resorpce se uskutečňuje především v duodenu, částečně v žaludku, tenkém a tlustém střevě, a to aktivním i pasivním způsobem, u přežvýkavců v předžaludku, slézu a duodenu (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle SOVY et al. (1990) se hořčík vstřebává obtížněji než vápník, draslík a sodík, zejména ze sirných solí. U telat v období
kolostrální výživy se hořčík resorbuje ve slezu, tenkém
i tlustém střevě, přičemž míra resorpce je velmi vysoká, 80 – 90 %. Po příjmu strukturální vlákniny
se
míra
resorpce
v tlustém
střevě
omezuje
a
hořčík
se
vstřebá
převážně v předžaludku, slezu a duodenu, a to mírou resorpce 30 -35 %. K významnému omezení vstřebávání hořčíku dochází při alteraci sliznice trávicího ústrojí, při zánětlivých procesech na sliznicích a při dietetických závadách (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Indigesce u přežvýkavců, především alkalóza bachorového obsahu, významně snižuje resorpci hořčíku až na 5 – 10 %. Nadbytek vápníku, draslíku, strukturální vlákniny a dusíkatých látek v krmné dávce negativně ovlivňuje absorpci hořčíku. Homeostáza hořčíku není na takové úrovni jako u vápníku. U všech druhů zvířat je vysoká schopnost reabsorpce hořčíku v ledvinných tubulech. Exkrece hořčíku probíhá především prostřednictvím výkalů, a to jako hořčíku neresorbovaného, tak i endogenního. Malé množství se vylučuje močí. Na zvýšeném 39
vylučování hořčíku močí se podílí aldosteron. Koncentrace hořčíku v moči rychle reaguje na změny koncentrace hořčíku v krevní plazmě. Při deficitu hořčíku se jeho vylučování močí výrazně snižuje. Potřeba hořčíku je poměrně malá. Vzhledem k nízkým uvolnitelným zásobám, zvláště u starších zvířat, i krátkodobé omezení příjmu hořčíku vyvolá snížení koncentrace hořčíku v krevní plazmě a moči. Nedostatek hořčíku se projevuje syndromem předráždění, výskytem třesů svalstva a vznikem tonických křečí. Tyto poruchy jsou označovány jako hypomagnezemická tetanie. U telat se vyskytuje v období mléčné výživy a mléčného výkrmu telat jako tzv. mléčná tetanie, u skotu v průběhu pastvy vzniká pastevní tetanie, při krmení zelenou pící s vysokým obsahem dusíkatých látek a nedostatku hořčíku a strukturální vlákniny vzniká trávová tetanie, po dlouhém transportu skotu při značné stresové zátěži může vzniknout transportní tetanie. Při uvedených poruchách je v krevní plazmě výrazně snížená koncentrace hořčíku, zvířata jeví nervové poruchy a vyskytují se u nich záchvaty tonickoklonických křečí, které bývají vystřídány krátkým obdobím somnolence. Ztráty úhynem jsou značné (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Hypomagnesemie se může za určitých podmínek vyskytnout u laktujících krav spásajících bujnou pastvu. U mladých zvířat to není běžné. Nicméně podobné podmínky mohou navodit subklinický minerální deficit. Pokud se tak stane, může dojít k redukci tempa růstu a také přímo k ovlivnění potřeby minerálních látek nebo oslabení bachorového trávení (GRUNES et al., 1984). MINSON (1990) sleduje poměr K/(Ca+Mg). Pokud překročí 3 meq, pravděpodobnost výskytu hypomagnesemie u krav se zvyšuje na více než 15 %. GONZÁLES (2000) se také domnívá, že hladina hořčíku v krvi odráží okamžitý denní příjem, spíše než rezervy, které nejsou rychle dostupné. Tzn., že je skot ovlivněn nízkým obsahem hořčíku v dietě. Nicméně hypomagnézemie začíná při hodnotě hořčíku nižší než 0,7 mmol.l-1 a symptomy se začínají objevovat při úrovni hořčíku pod 0,4 mmol.l-1 . BOĎA et LEBEDA (1972) uvádějí, že při akutní hypomagnezemii u přežvýkavců náhle poklesne koncentrace hořčíku v séru, v průběhu 2 dní o 50 % a často klesá v séru i vápník. Tento rychlý pokles hořčíku je provázený sníženou produkcí mléka, záškuby svalů, hyperiritabilitou, potom klonickými a tonickými křečemi a nastává smrt. Chronickou formu charakterizuje strnulá chůze. Vznik hypomagnezémie telat ve věku 2-6 měsíců úzce souvisí s krmením plnotučným mlékem abnormálně dlouho. Během několika týdnů se vyčerpají rezervy hořčíku z kostí, protože jeho množství v mléku není přiměřené pro zabezpečení požadavku rychlého růstu starších telat. 40
Během zimního, resp. podzimního krmení se pomalu vyvíjí tzv. sezónní anebo zimní hypomagnezémie, kterou je možné připisovat především deficienci hořčíku v dietě, jeho nízkým přívodem v krmivu a jeho ztížené absorpci. Typická akutní klinická hypomagnezémie u krav a býků se objevuje na jaře anebo na podzim při jejich vyhnání na bujnou pastvu, která obvykle má normální obsah hořčíku. Převládající příčinou akutní hypomagnezémie je porucha čisté absorpce hořčíku. Snížení absorpce hořčíku může být snížením skutečné absorpce hořčíku anebo zvýšením endogenní exkrece hořčíku do trávicího traktu, stejně jako kombinací obou procesů. Zvýšený příjem hořčíku je ojedinělý, způsobí pouze zrychlení peristaltiky střev, ale intoxikaci nevyvolá. Injekční aplikace vysoké dávky hořčíku intra venam může vyvolat somnolenci, hořčíkovou narkózu a zástavu srdce (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). ARELOVICH et al. (2005) zjistili při hodnocení vlivu doplňku krmné dávky energií a bílkovinným koncentrátem nebo vysocekvalitním senem na produktivitu, zažívání a krevní parametry u vykrmovaných jalovic na pastvě zvyšování koncentrace horčíku s přídavkem kukuřičného zrna a kukuřičného lepku oproti skupině kontrolní. Uvádějí průměrné hodnoty v rozmezí 0,69 až 1,19 mmol.l-1. Zaznamenali také snižování koncentrace hořčíku v krvi jalovic při zkrmování vojteškového sena. BELIBASAKIS et al. (1997) nezaznamenali výrazné rozdíly v koncentraci plazmatického sérového hořčíku u skupin dojnic krmených dávkou s převahou kukuřičné siláže nebo vojtěškové senáže v období 60 až 100 dní do porodu. BIRES et al. (1994) zkoumali klinické a laboratorní nálezy u jalovic vystavených vlivu dietetického přídavku hořečnatého popílku během padesátidenního experimentu. V porovnání s počátečními hodnotami se koncentrace hořčíku v krevním séru průkazně jalovic průkazně zvyšovala od 12. dne sledování. Hořčíkové zatížení u jalovic se negativně projevilo na koncentraci sérového hořčíku. Hodnoty hořčíku v séru telat, kříženců slovenského strakatého a černostrakatého v období mléčné výživy a odstavu (ve věku 9 týdnů), v průměru nižší než referenční hodnoty, které udávají BOUDA et JAGOŠ (1984) v závislosti na věku, publikuje BOMBA et al. (1993). Koncentrace hořčíku v séru telat na rostlinné výživě (věk 11 týdnů) byla oproti výchozí hodnotě (věk 2 týdny) signifikantně vyšší a dolní hranice referenčního rozpětí dosáhla až při odstavu (věk 9 týdnů). Hypomagnezémie se nejvýrazněji projevila ve věku 2 a 5 týdnů (u 57,1 % telat). Dále byla hypomagnezémie zjištěna při odstavu u 42,9 % telat a ve věku 11 týdnů u 10,5 % telat. K úpravě 41
subnormálních hodnot došlo na rostlinné výživě. Hladina hořčíku v séru ve 2 týdnech věku telat byla zjištěna 0,67 mmo.l-1, ve věku 5 týdnů 0,71 mmol.l-1, ve věku 9 týdnů 0,74 mmol.l-1 a ve věku 11 týdnů 0,84 mmol.l-1. DEMETEROVÁ et al. (2002) zaznamenali nepatrný vliv doplňku tuku a bílkovin na obsah hořčíku v krevní plazmě krav. Stanovili u dojnic v první fázi laktace, kterým byla do krmné dávky přidávána vápenatá mýdla mastných kyselin, průměrné hodnoty 0,74 – 1,10 mmol.l-1, u dojnic s přídavkem proteinového doplňku s vápenatými mýdly mastných kyselin 0,77 – 1,05 mmol.l-1 a v kontrolní skupině dojnic 0,68 – 0,98 mmol.l-1. Průměrnou koncentraci hořčíku 0,86 – 1,15 mmol.l1 v krvi dojnic během 45 dní po porodu v pětidenních intervalech, která se od 25. dne po porodu zvyšovala, zjistili DOLEŽEL et al. (1991). WHITAKER et al. (1998) uvádějí referenční rozmezí koncentrace horčíku v krevní plazmě 0,8 – 1,3 mmol.l-1. GRÜNWALD et al. (2005) sledovali vliv hematologických ukazatelů na potenciální snížení užitkovosti u 112 ks krav a jalovic plemene Aberdeen Angus a Criollo Argentino s cílem identifikovat plemenné, sezonní a fyziologické odlišnosti od optimálních hodnot v metabolickém profilu. Zjistili, že 12 % sledovaných zvířat mělo metabolickou úroveň hořčíku pod výše uvedeným referenčním rozpětím. Protože hladina hořčíku v krvi odráží okamžitý denní příjem, spíše než rezervy, které nejsou rychle dostupné, je pravděpodobné, že je skot ovlivněn nízkým obsahem hořčíku v dietě. Nicméně hypomagnézémie začíná při hodnotě hořčíku nižší než 0,7 mmol.l-1 a symptomy se začínají objevovat při úrovní hořčíku pod 0,4 mmol.l-1, kterou udává GONZÁLES (2000). Jen 6 % jedinců CA a 0,3 % AA mělo hladinu hořčíku pod touto úrovní. Jako průměrnou hodnotu zjištěnou za celý expriment udávají 1,1 mmol.l-1 hořčíku v séru. U plemene AA byla zjištěna průměrná hladina hořčíku v krevním séru 1,2mmol.l-1 a u plemene CA 1,1 mmol.l-1. Ve vzorcích krve odebíraných v létě byla koncentrace hořčíku 1,2 mmol.l-1 a na podzim 1,1 mmol.l-1. U laktujících krav, krav stojících na sucho i jalovic hladina hořčíku dosahovala 1,1 mmol.l-1 . KUDLÁČ et at. (1995) sledovali metabolický profil v poporodním období u krav se zadrženou placentou. U obou skupin, tedy i u skupiny dojnic kde nebyla placenta zadržena,
se
hodnoty
hořčíku
pohybovaly
v rozpětí
referenčních
hodnot,
zřídka se objevily statisticky neprůkazné rozdíly. LOPEZ et al. (2006) stanovili hladinu hořčíku v krevním séru u kříženců pasoucích se jalovic v období okolo puberty 0,53 – 1,06 mmol.l-1. Uvádějí zvyšování 42
koncentrace v období jednoho týdnu před dosažením pohlavní dospělosti a vliv krmiva na koncentraci sérového hořčíku při doplňku vyrovnané krmné dávky k pastevnímu porostu. Při hodnocení hematologických ukazatelů u holštýnských býků třech věkových kategorií umístěných na inseminační stanici nebyly prokázány běžně se vyskytující významné abnormální hodnoty hořčíku v krevním séru. Byly však prokázány průkazné rozdíly na základě věku. U první sledované skupiny o počtu 113 býků ve věku 7,4 – 14,9 měsíců bylo v krevním séru zjištěno 0,75 mmol.l-1 hořčíku, u druhé skupiny o počtu 30 býků ve věku 22 – 30 měsíců 0,79 mmol.l-1 a u třetí sledované skupiny o počtu 82 býků ve věku 56 – 123 měsíců bylo zjištěno 0,79 mmol.l-1 hořčíku (MONKE et al., 1998). SKŘIVANOVÁ
et
al.
(1993)
zkoumali
vliv
přídavku
komerčního
aminokyselinového preparátu AMP-50 na hematologické parametry u telat plemene černostrakatého nížinného v mléčném výkrmu. Nebyl zjištěn vliv podávání tohoto přídavku na obsah hořčíku v krevním séru telat. Ve věku 2 týdnů telat stanovili hladinu hořčíku v krevním séru u pokusné skupiny 0,59 mmol.l-1 (u kontrolní skupiny – 0,61 mmol.l-1), ve věku 6 týdnů 0,67 mmol.l-1 (kontrolní skupina 0,56 mmol.l-1), ve věku 10 týdnů 0,75 mmol.l-1 (kontrolní skupina 0,63 mmol.l-1) a ve věku 14 dní 0,69 mmol.l-1 (kontrolní skupina 0,60 mmol.l-1). STEINHARD et THIELSCHER (2006) zaznamenali vliv změny technologie chovu při přechodu ze stáje na pastvu na koncentraci hořčíku v krvi. Také vliv živé hmotnosti na hladinu hořčíku byl zhodnocen jako statisticky průkazný. ZITNAN et al. (1995) sledovali vliv přechodu skotu ve výkrmu ze zimní krmné dávky na pastvinu na minerální metabolismus a zjistili statisticky průkazné snížení koncentrace hořčíku v krvi po přechodu na pastvu ve 3. týdnu a 4.týdnu pozorování. V pastevním období byl zaznamenán nepatrný vzestup následovaný poklesem na konci sledovaného období.
3.5.1.4. Draslík (Kalium) Draslík je hlavním kationtem intracelulární tekutiny a je významnou složkou extracelulární tekutiny. Tvoří přibližně 0,2 – 0,3 % hmotnosti těla. Nejvíce draslíku obsahuje svalová a jaterní tkáň. V buňce má draslík stejnou funkci jako sodík v extracelulární tekutině. Mezi jeho základní funkce patří ovlivňování aktivity enzymů, acidobazické rovnováhy, permeability membrán, osmotického tlaku, kontraktility, tonu 43
svalstva včetně srdečního svalu a podílí se na přenosu vzruchu (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Má zásadní význam pro dělení buněk a syntézu bílkovin. Zapříčiňuje dehydrataci bílkovin a snižuje tak jejich bobtnací schopnost (ZIMA et ZWICK, 1990). Podle SOVY et al. (1990) má draslík úzký vztah k metabolismu bílkovin i sacharidů. Při biosyntéze glykogenu v buňce do ní draslík proniká, naopak při štěpení glykogenu přechází z buňky do intercelulární tekutiny. Při svalové práci spojené se štěpením glykogenu opouštějí ionty draslíku svalovou tkáň a hromadí se v játrech, jestliže svaly nepracují, ionty draslíku se do nich vracejí. Podle ZEMANA (2002) ovlivňuje ukládání glykogenu v játrech. Je antagonistou vápníku, sodíku a hořčíku (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Koncentrace draslíku v krvi je poměrně stálá, přičemž v erytrocytech je přibližně dvacetkrát vyšší než v krevní plazmě. Rozdíl v koncentraci draslíku v erytrocytech a krevní plazmě je aktivně udržován metabolickou pumpou. Koncentrace draslíku v krevní plazmě činí 3,6 – 5 mmol.l-1 (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) dále uvádějí obsah draslíku v krevní plazmě skotu 4,3 mmol.l-1. ZIMA et ZWICK (1990) publikují obsah draslíku v krevní plazmě hospodářských zvířat 4 - 6 mmol.l-1. ARENDARČÍK (1988) stanovil obsah draslíku v krevním séru dospělého skotu 5,2 mmol.l-1. Draslík se velmi snadno resorbuje převážně v tenkém střevě. U přežvýkavců dochází k resorpci draslíku i v bachoru. Z organismu se draslík vylučuje prostřednictvím ledvin. Obsah draslíku v moči je přímo úměrný příjmu draslíku dietou. Čím vyšší je příjem draslíku, tím vyšší je jeho koncentrace v moči. Vylučování výkaly je minimální. Homeostáza draslíku je jemně regulována. Extracelulární koncentrace draslíku je udržována ve fyziologickém rozmezí jednak přesunem mezi extracelulární a intracelulární tekutinou, dále vylučováním prostřednictvím ledvin a v malé míře i vylučováním tlustým střevem. Při zvýšené koncentraci draslíku v extracelulární tekutině, např. po zvýšeném příjmu draslíku potravou, dochází ke zvýšené sekreci inzulinu, který podpoří přestup draslíku do buněk a tím sníží koncentraci draslíku v extracelulární tekutině. Vstup draslíku do buněk stimuluje i aldosteron a adrenalin, dochází k němu i v průběhu metabolické alkalózy.
44
Rozhodující roli v homeostáze draslíku mají ledviny. Čím více je v distálním tubulu resorbován sodík, tím více je secernován draslík. Vysoká míra vylučování draslíku brání vylučování vodíkových iontů a může vyvolat poruchy acidobazické rovnováhy. Potřeba draslíku je u zvířat poměrně vysoká. Krmné dávky však obsahují dostatečné množství draslíku, takže s jeho karencí se nesetkáváme. U přežvýkavců, zvláště v období pastvy, je příjem draslíku velmi vysoký a může negativně ovlivnit zdravotní stav zvířat (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). S projevy nedostatku draslíku se můžeme setkat u mláďat v období mléčné výživy a v období přechodu na objemnou krmnou dávku, dále při onemocnění trávicího traktu. K deficitu dochází i při chronických průjmových onemocněních u telat, kdy dochází k velkým ztrátám draslíku. Nedostatek draslíku navozuje různý stupeň hypokalémie, ale především dochází k poklesu koncentrace draslíku v buňkách tkání a orgánů. U zvířat se vyskytuje nechutenství, svalová slabost, poruchy srdeční činnosti, které lze zaregistrovat i změnami EKG. Ke snížení koncentrace draslíku v krevní plazmě (hypokalémii) dochází při průjmech, dlouhodobém hladovění, zvracení a při zvýšené činnosti předního laloku hypofýzy a kůry nadledvin. Hypokalémie se vyskytuje i v průběhu narkózy, v pooperačním období a po dlouhodobé metabolické acidóze (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle ZEMANA (2002) dochází k dekalcifikaci kostry, ztrátě chlupů a zpomalení růstu. BOĎA et LEBEDA (1972) uvádějí, že většina krmiv obsahuje přiměřené množství draslíku, a proto dietní deficience se prakticky nevyskytuje. Zvýšený příjem draslíku je zvláště u skotu častější. Narušení zdravotního stavu vzniká především tehdy, vyskytuje-li se současně s přebytkem draslíku nedostatek sodíku. Draslík omezuje resorpci hořčíku a tím napomáhá ke vzniku tetanií, u krav v poporodním období zpomaluje involuci dělohy, spolupůsobí při vzniku ovariálních cyst, snižuje žravost zvířat a jejich produkci. Enormní hyperkalémie, která může být důsledkem vysokého příjmu draslíku nebo je důsledkem špatného vylučování draslíku při onemocnění ledvin, vyvolává poruchy srdeční činnosti, změny EKG a může vyvolat zástavu srdce. Výjimečně se můžeme setkat i s intoxikací draslíkem, a to u telat. Většinou se však jedná o spolupůsobení více činitelů. Ke zvýšení hladiny draslíku (hyperkalémii) dochází při metabolické acidóze, šoku, dehydrataci, při rozsáhlých zánětlivých procesech a při poruchách regulace, zpravidla při onemocnění nadledvin (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003).
45
Zvyšování koncentrace draslíku v krevní plazmě pasoucích se jalovic plemene Aberdeen Angus vlivem přídavku kukuřičného zrna a kukuřičného škrobu zaznamenali ARELOVICH et al. (2005). Uvádějí průměrné hodnoty hladiny draslíku u jalovic v kontrolní skupině 3,78 mmol.l-1, ve skupině s přídavkem kukuřičného zrna 4,47 mmol.l1
a ve skupině s přídavkem kukuřičného škrobu 4,63 mmol.l-1. Zaznamenali snižování
koncentrace v závislosti na věku zvířat zařazených do sledování. Při porovnávání vlivu podávání kukuřičné siláže a vojtěškové senáže na krevní komponenty u dojnic v období 60 až 100 dnů po porodu nebyly shledány žádné rozdíly v koncentraci
hořčíku
v krevním
séru
mezi
zkoumanými
krmnými
dávkami
(BELIBASAKIS et al., 1997). BOMBA et al. (1993) sledovali koncentraci draslíku v séru telat, kříženců slovenského strakatého a černostrakatého, během mléčné výživy a odstavu (ve věku 9 týdnů). Hladiny sérového draslíku měly na mléčné výživě sestupný charakter, ale po odstavu se stabilizovaly přibližně na hodnotách, které byli zjištěny ve věku 5 týdnů, tj. 5,19 mmol.l-1. Koncentrace sérového draslíku se kromě věku 2 týdnů pohybovala v rozpětí referenčních hodnot a hodnoty draslíku v séru byly ve věku 5, 9 a 11 týdnů oproti výchozí hodnotě signifikantně nižší. Individuálně bylo nejvyšší procento hyperkalémie zjištěno ve věku 2 týdnů (u 85,7 % telat). Hladina draslíku v séru ve 2 týdnech věku telat byla zjištěna 6,55
mmo.l-1, ve věku 5 týdnů 5,03 mmol.l-1,
ve věku 9 týdnů 4,83 mmol.l-1 a ve věku 11 týdnů 5,19 mmol.l-1. Zjištěné hodnoty byly zkonfrontovány s referenčními hodnoty, které udávají BOUDA et JAGOŠ (1984) v závislosti na věku. Hodnoty draslíku v séru byly v průměru nižší. Při hodnocení vlivu indukce porodů krav (500 mg syntetického analogu prostaglandinu) na některé parametry krve telat bylo zjištěno, že indukce porodů nemá žádný vliv na změnu koncentrace sérového draslíku u telat ani u dojnic (BOUDA et al., 1994). BROUČEK et al. (1991) sledovali změny draslíku v krvi telat (jalovic plemene holštýnko-fríského a kříženců slovenského strakatého) jako důsledek nízkých teplot. Pokusná skupina byla ustájena venku a skupina kontrolní v izolované stáji. Vzorky krve byly odebírány ve věku 20, 33, 48 a 60 dní při venkovní teplotě 3, -2, -5, -8 C. Obsah draslíku v krevním séru obecně během odchovu stoupal, u telat ustájených v izolované stáji bylo toto zvyšování postupné a téměř pravidelné. U pokusné skupiny telat se objevil markantní pokles ve 33. dnech věku následně po zvýšení. Poměr sodíku ku draslíku byl širší u telat z venkovního odchovu u prvních dvou pozorování ve věku 22 a 33 dní. 46
Hladina
draslíku
se
statisticky průkazně
nezměnila
po
předávkování
ultrafialovým zářením směřujícím do výšky zad stojících holštýnsko-fríských telat ve věku 33 dní, kteří byly po dobu 12 hod vystaveni UV záření o vlnové délce 280 – 320 nm. (BROUČEK et al., 1992). DOORNENBAL (1977) sledoval fyziologické parametry u skotu ve výkrmu. Cílem bylo stanovit hodnoty pro hladinu draslíku v krvi pro specifikaci, zda existují pohlavní, věkové a chovatelské rozdíly. Do pokusu bylo zařazeno 1612 kusů skotu devíti různých plemen (Shorthorn, Charolais, Simmental, Limousin, Red Angus, Beefmaster, Brown Swiss, Chianina a Jersey). Věkový vliv na hladinu draslíku v krvi je průkazný, zvýšil se během let z 6,37 mmol.l-1 v roce 1971 na 8,52 mmol.l-1 v roce 1974. Naměřené hodnoty v 1. roce sledování byly 6,37 mmol.l-1, ve 2. roce 6,96 mmol.l-1, ve 3. roce 7,31 mmol.l-1 a ve 4. roce 8,52 mmol.l-1. Při sledování pohlavních rozdílů byly zjištěny rozdíly mezi pohlavími s nejnižší hodnotou pro býky a nejvyšší pro jalovice. U býků byla zjištěna koncentrace kalia 6,8 mmol.l-1, u jalovic 8,18 mmol.l-1 a u volků 7,31 mmol.l-1. V rámci
plemen
se
hladina
kalia
pohybovala
v rozmezí
od
6,85
mmol.l-1
do 10,36 mmol.l-1, průkazně nejnižší byla u plemene Shorthorn, Charolais a Simmental a Limousin oproti ostatním. U plemene Shorthorn byla naměřena koncentrace draslíku 7,0 mmol.l-1, Charolais 6,85 mmol.l-1, Simmental 6,88 mmol.l-1, Limousin 7,37 mmol.l-1, Red Angus 7,83 mmol.l-1, Beefmaster 8,11 mmol.l-1, Brown Swiss 9,49 mmol.l-1, Chianina 8,29 mmol.l-1 a Jersey 10,36 mmol.l-1. DUBREUIL et LAPIERRE (1994) stanovovali referenční hodnoty draslíku u laktujících holštýnských dojnic a u odstavených osmitýdenních telat. Hladina draslíku v plazmě sledovaná u telat činila ve věku 8 týdnů 4,60 mmol.l-1, 12 týdnů 4,51 mmol.l-1, 16 týdnů 4,26 mmol.l-1 a 20 týdnů 4,12 mmol.l-1. Se zvyšujícím se věkem se hladina draslíku redukovala. Ve vzorcích krve krav odebíraných poslední 2 měsíce laktace činila hladina vápníku v 1. den odběru 4,01 mmol.l-1, 15. den odběru 4,10 mmol.l-1, 29. den 4,00 mmol.l-1, 43. den 4,08 mmol.l-1 a 57. den 4,04 mmol.l-1. GRÜNWALD et al. (2005) sledovali vlivy plemenné, sezonní a fyziologické na odlišnosti hematologických ukazatelů a na potenciální snížení užitkovosti u krav a jalovic plemene Aberdeen Angus a Criollo Argentino. U sledovaných zvířat byla za celý expriment zjištěna průměrná hodnota 5,1 mmol.l-1 . U plemene AA byla zjištěna průměrná hladina draslíku v krevním séru 5,1 mmol.l-1 a u plemene CA 5,1 mmol.l-1. Ve vzorcích krve odebíraných v létě byla koncentrace draslíku 4,9 mmol.l-1 a na podzim 5,2 mmol.l-1. U laktujících krav hladina draslíku dosahovala 5,0 mmol.l-1 a u jalovic 47
4,9 mmol.l-1, zatímco u krav stojících na sucho byla nejvyšší – 5,3 mmol.l-1. Určitý vliv na rozdíly v koncentraci elektrolytů mezi těmito dvěma plemeny a na koncentraci elektrolytů během sezón přisuzují autoři barvě srsti zvířat a jejímu vlivu na absorpci tepla a transpiraci. MONKE et al. (1998) zkoumali hematologické ukazatele u holštýnských býků třech věkových kategorií umístěných na inseminační stanici. Přesto, že hodnoty draslíku u 22 - 30 měsíčních býků byly shledány nižší, než hodnoty zjištěné u ročků a dospělých býků, nebyl tento rozdíl považován za biologicky významný. U první sledované skupiny býků ve věku 7,4 – 14,9 měsíců bylo v krevním séru zjištěno 4,98 mmol.l u druhé skupiny býků ve věku 22 – 30 měsíců 4,60 mmol.l
-1
-1
draslíku,
a u třetí sledované skupiny
býků ve věku 56 – 123 měsíců bylo zjištěno 4,92 mmol.l -1 draslíku. ZITNAN et al. (1995) sledovali vliv přechodu volů ve výkrmu ze zimní krmné dávky na pastvinu na minerální metabolismus v týdenních intervalech od 1. do 14. týdne. Koncentrace draslíku v krevním séru volů po přechodu na pastvu vykazovala v obou letech vzestup, který byl statisticky průkazný ve 2. týdnu. V následujícím období hladina draslíku statisticky průkazně vzrůstala a nejvyšších hodnot dosáhla v 10. týdnu.
3.5.2. Funkce mikroprvků Stopové prvky jsou na rozdíl od makroelementů ve tkáních organismů obsaženy ve velmi malém množství (10
-6
až 10
-9
mg.kg-1). Mají však mimořádný význam v řadě
katalytických, enzymatických i regulačních procesů. Jsou pro život nezbytné a nemohou být nahrazeny jinými prvky nebo sloučeninami. Mezi stopové prvky obecně patří železo, mangan, měď, zinek, molybden, kobalt, selen, jod, fluor, nikl, chrom, cín, křemík a vanad. Mimo tyto prvky byla esencialita zjištěna a prokázána i u kadmia, olova, arsenu a několika dalších prvků. Stopový prvek je považován za nezbytný pro živočichy, jestliže je přítomen ve zdravých tkáních všech živočichů, jeho koncentrace ve tkáních je relativně konstantní, jeho deficit vyvolává stejné fyziologické a strukturální změny, fyziologické a strukturální abnormality vyvolané deficitem stopových prvků jsou vždy doprovázeny odpovídajícími specifickými chemickými změnami, těmto biochemickým změnám může být zabráněno, nebo mohou být vyléčeny, jestliže je zabráněno vzniku deficitu, nebo je deficit stopového prvku odstraněn terapií (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003).
48
3.5.2.1. Měď Měď se vyskytuje ve všech tkáních organismu. Tvoří přibližně 0,002 – 0,0025 % hmotnosti těla zvířat. Nejvyšší koncentrace mědi je možno nalézt v játrech, ledvinách, slezině, srdci a mozku. Nejnižší koncentrace mědi má hypofýza, štítná žláza a prostata. Ve svalové tkáni je koncentrace na střední úrovni a je poměrně stabilní. Funkce tohoto biogenního prvku je v organismu mnohostranná. Měď je nezbytná pro tvorbu pigmentů, elastinu, kolagenu, ovlivňuje metabolismus kostí, reprodukční funkce, krvetvorbu, keratinizaci chlupů i činnost nervové soustavy. Je součástí a aktivátorem mnoha enzymů a metaloproteinů. Důležitými metaloenzymy jsou např. cytochromoxidáza, laktáza, dehydrogenáza a další. Prostřednictvím uvedených enzymů měď zasahuje do řady biochemických reakcí na celulární a subcelulární úrovni a ovlivňuje tak metabolismus. Důležitými metaloproteiny obsahujícími měď jsou ceruloplasmin, erytrokuprein, cerebrokuprein a hemokuprein (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle SOVY et al. (1990) napomáhá měď přenášení železa do kostní dřeně, kde stimuluje dozrávání erytrocytů. Ve vztahu k reprodukci určuje aktivitu nestabilních hypofyzárních hormonů v krvi. Mědi se připisuje i antibakteriální a antiparazitární účinek a schopnost zvyšovat odolnost organismu. V krvi je měď rovnoměrně rozdělena mezi plazmu a erytrocyty. V erytrocytech je vázána na specifickou bílkovinu erytrokuprein a hemokuprein. V krevní plazmě je z 80 % měď obsažena v ceruloplazminu a zbytek je vázán na albumin. Koncentrace mědi v krevní plazmě skotu činí 12 – 16 µmol.l-1 (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). ZIMA et ZWICK (1990) uvádějí, že obsah mědi v krevním séru hospodářských zvířat se nachází v rozmezí 12,6 – 18,9 µmol.l-1. ARENDARČÍK (1988) udává obsah mědi v krevním séru dospělého skotu 17,42 µmol.l-1. Resorpce mědi probíhá v tenkém střevě aktivním způsobem. Pouze při enormně vysoké koncentraci mědi v zažitině se měď resorbuje i pasivním způsobem na základě koncentračního spádu. Resorpce mědi činí 10 – 30 %. Vysoká koncentrace železa, síry a molybdenu v krmné dávce vstřebávání mědi významně omezuje a vzniká tak sekundární karence. V aktivním způsobu resorpce hrají důležitou roli aminokyseliny a specifická bílkovina, která obsahuje sulfhydrylové skupiny. Po přestupu do krve se měď váže na albumin a je transportována do jater, kde je transformována na metaloproteiny
49
a metaloenzymy, které se zapojují do metabolických procesů. Část mědi se v játrech ukládá do zásoby. Hlavním exkrečním orgánem jsou játra. Měď se vylučuje žlučí do střeva, kde se může opět resorbovat. Větší část se však vylučuje výkaly. Exkrece močí a slinami je minimální. Pro homeostázu mědi má význam i regulovaná resorpce. Při nedostatku mědi se procento resorpce zvyšuje, při nadbytku mědi v krmné dávce se procento resorpce snižuje. Dlouhodobý nedostatek mědi vyvolává poruchy pigmentace srsti, poruchy plodnosti, především dochází k rané embryonální mortalitě. Při výrazné karenci vzniká anémie, osteoporóza, defekty na stěnách aorty a cév a kardiomyopatie. U mláďat vznikají ataxie a poruchy nervové činnosti (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Podle ZEMANA (2002) dochází také ke zpomalení růstu. Nadbytek mědi může vyvolat intoxikaci, při které vzniká dystrofie jater, hemolýza erytrocytů, ikterus a hemoglobinurie (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). BOĎA et LEBEDA (1972) uvádějí, že deficience mědi u krav, často spojená s deficiencií kobaltu, se vyskytuje na písčitých půdách bohatých na vápník. V některých oblastech obsahuje pastva velké množství molybdenu a anorganické síry, které omezují utilizaci mědi zvířetem a vyvolávají ataxii a ostatní příznaky deficitu mědi, když v pastvě je ho dostatek. Nejvýznamnější enzymologickou poruchou při nedostatku mědi je ztráta aktivity cytochromoxidázy, značně se snižuje také syntéza fosfolipidů a protohemu, a to úměrně stupni anémie. Deformity kostí, skeletní léze, pozorované u krav, představují v základě osteoporózu s rozsáhnou absorpcí a rozpouštěním kostí. U mladých zvířat je způsobuje porucha ukládání kostního materiálu v matrix chrupavky. Nejvčasnějším a nejsenzitivnějším indexem deficience mědi je achromatotirichie, tj. porucha normální produkce melaninu. Tato porucha pigmentace vyplývá z poruchy konverze tyrozinu na melanin, protože aktivita enzymu, který obsahuje měď, polyfenoloxidázy, katalyzujícího tuto přeměnu, je snížená. U mnohým druhů zvířat se vyskytuje defektní keratinizace vlny nebo chlupů. Akutní srdeční porucha krav s jejich náhlou smrtí má sezónní charakter. Tuto poruchu je možno připsat poruše respirace myokardu jako následek vyčerpání cytochromoxidázy. Při jednoduché deficienci mědi se může vyskytnou průjem, častěji se však vyskytuje, když je tato deficience spojena s dietními abnormalitami, zejm. s přijmem většího množství molybdenu.
50
Podávání 500 mg hořečnatého popílku s obsahem 88 % hořčíku, 1,6 % vápníku, 0,36 % draslíku, 0,26 % sodíku, 1,89 % železa, 0,0026 % zinku, 0,000294 % mědi a stopy fosforu v dietě dvouletých jalovic snížilo koncentraci sérové mědi v průběhu padesátidenního sledování (BIRES et al., 1994). GRÜNWALD et al. (2005) zjistili u 5% sledovaných krav a jalovic plemen Aberdeen Angus a Criollo Argentino úroveň mědi v krvi pod průměrnou fyziologickou hodnotou 7,5 µmol.l-1, kterou uvádí SUTTLE (1993). Jako průměrnou hodnotu v rámci celého experimentu uvádí 16,5 µmol.l-1. U plemene AA byla zjištěna průměrná hladina mědi v krevním séru 16,3 µmol.l-1 a u plemene CA 16,7 µmol.l-1. Ve vzorcích krve odebíraných v létním období byla koncentrace mědi 16,6 µmol.l-1 a výrazně se nelišila ve srovnání s obdobím podzimním (16,4 µmol.l-1). U laktujících krav dosahovala hladina mědi 15,6 µmol.l-1 a u jalovic 17,0 µmol.l-1. U krav stojících na sucho byla koncentrace stanovena jako nejvyšší – 17,5 µmol.l-1. PAVLATA et al. (2004) sledovali hladinu mědi v krvi a kolostru krav a krvi telat během kolostrální výživy a sledovali rozdíly v metabolismu prvku u skotu ve vztahu matka-mládě. U 12 krav v den porodu a jejich telat před napojením kolostrem a pak na konci období kolostrální výživy byla odebrána krev pro stanovení hladiny mědi. U vyšetřených krav byla zjištěna průměrná koncentrace mědi 8,95 µmol.l-1 v séru, 5,37 µmol.l-1 v kolostru. V krvi telat před 1. napojením kolostrem byla v porovnání s jejich matkami zjištěna průkazně nižší koncentrace mědi – 3,23 µmol.l-1. Během kolostrální výživy došlo v krvi telat k průkaznému zvýšení obsahu mědi na 7,53 µmol.l-1. Prokázali, že hladina mědi v séru novorozených telat v porovnání s jejich matkami je výrazně nižší a hladina mědi v kolostru dosahuje jen okolo 60 % hodnoty tohoto prvku v séru krav. Během kolostrální výživy hladina mědi v krvi stoupá, ale přesto na konci tohoto období nedosahuje hodnot koncentrace mědi v séru matky. Při sledování minerálního metabolismu různých kategorií skotu vykazovala skupina krav vyšší hladinu mědi v porovnání s ostatními kategoriemi. Průměrná hladina mědi u krav dosahovala 13,62 µmol.l-1, u telat 10,18 µmol.l-1, jalovic 10,96 µmol.l-1 a býků 11,18 µmol.l-1. Rozdíly v koncentraci mědi byly pozorovány u 28 % sledovaných krav (20 % stáda), 70 % telat (80 % stáda), 65 % jalovic (80 % stáda) a u 70 % býků (60 % stáda) (PAVLATA et al., 2005).
51
4. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ
4.1 Charakteristika sledovaných zvířat Projekt byl realizován v provozní stáji Výzkumného ústavu pro chov skotu v Rapotíně. Do pokusu bylo zařazeno 22 telat býků a 11 telat jalovic, kříženců masných plemen. Jako matky telat byly použity kříženky plemen C100, W50C (W - galloway, C – české strakaté), T50C (T - charolais), jako otcové býci ZCH494 – plemene charolais, ZSI144 – plemene simental, ZGA229 – plemene galloway. Telata byla vybírána do sledování na základě data narození tak, aby rozdíl mezi jednotlivými zvířaty byl co nejmenší. Telata byla odchovávána systémem bez tržní produkce mléka, tedy na pastvě společně s matkami. Ve věku 270 dní bylo 11 býků kastrováno. Po odstavu byla všechna zvířat převedena do odchovny mladého dobytka, kde probíhalo sledování. Zde byla zvířata rozdělena do kotců dle pohlaví. V průběhu celého experimentu byly sledovány zoohygienické parametry stájového prostředí a prováděna kontrola zdravotního stavu zvířat. Během experimentu byla zvířata krmena směsnou krmnou dávkou na bázi kukuřičné siláže, jetelotravní senáže, sena a jadrné směsi (NL – 170,28 g; sušina 86,88 %; vláknina – 71,02 g; PDIN – 109,74 g; PDIE – 92,69 g; NEV – 6,84 MJ; ME – 12,03 MJ); TMR – sušina – 391,40 g; NL – 106,6 g; vláknina – 223,3 g; NEV – 6,18 MJ.
4.2 Odběry vzorků krve První odběr krve byl proveden v průměrném věku 26 ± 10 dní z vena jugularis v době, kdy byla telata s matkou na pastvě. Ve věku 310, 403, 448, 479, 512, 554 a 618 dní byla u sledovaných zvířat zjišťována živá hmotnost a současně byla z podocasní žíly odebrána krev pomocí odběrového systému Hemos H-02. Z rozdílu hmotností při prvním odběru a hmotností zvířat po zařazení do výkrmu byl stanoven průměrný přírůstek za období odchovu. Růstová intenzita v průběhu výkrmu byla hodnocena výpočtem průměrných přírůstků v časových intervalech mezi jednotlivými odběry.
52
4.3 Analytické zpracování vzorků a sledované parametry Vzorky krve byly stabilizovány heparinem a bezprostředně po odběru všech zvířat zařazených do sledování odstředěny na přístroji MPW 340 při 2 500 ot.min-1 po dobu 15 min. Krevní plazma byla oddělena Pasteurovou pipetou, uzavřena do zkumavky a uchována při teplotě -20°C
až do analýzy. Z krevní plazmy byly
stanoveny hladiny následujících parametrů vnitřního prostředí: vápník, fosfor, hořčík, draslík a měď. Hodnoty vybraných ukazatelů byly stanoveny v hematologickobiochemické laboratoři Ústavu morfologie, fyziologie a genetiky zvířat na přístroji COBAS MIRA S – automatický analyzátor firmy ROCHE, při použití komerčních setů (BioVendor – Laboratorní medicína a.s.).
4.4 Matematicko – statistické vyhodnocení získaných dat Získaná data byla zpracována a seřazena za pomocí výpočetní techniky použitím programu MS Office Excel. Pro vyhodnocení výsledků byly vypočteny tyto základní souhrnné charakteristiky: aritmetický průměr (x) a směrodatná odchylka (sx). Sledování statistických rozdílů mezi jednotlivými věkovými kategoriemi bylo provedeno při použití statistického software Statistica 6.0 (StatSoft Inc., Tulsa, USA) dvoufaktorovou analýzou variance při opakovaných měřeních a rozdíly mezi jednotlivými skupinami následným testováním pomocí Fisherova LSD testu. Vliv přírůstku živé hmotnosti a věku na vybrané parametry minerálního profilu byl vyhodnocen pomocí korelačhího koeficientu (r).
53
5. VÝSLEDKY
5.1 Statistické vyhodnocení vzorků
5.1.1 Obsah vápníku Koncentrace plazmatického vápníku vykazovala v období od 26. do 310. dne věku klesající trend u kategorií býků a volů (Tab 1, Graf 1). Pouze ve skupině jalovic docházelo
ke
zvyšování
průměrných
hodnot
z
2,64
±
0,21
ve
26.
dni
na 2,81 ± 0,24 mmol.l-1. Následně docházelo ve všech skupinách k poklesu koncentrace vápníku v krevní plazmě do 479. dne věku na 2,25 ± 0,07 mmol.l-1 u býků, 2,31 ± 0,14 mmol.l-1 u jalovic a 2,33 ± 0,07 mmol.l-1 u volů. Následoval mírný vzestup průměrných hodnot a i přes mírné kolísání se hladina vápníku výrazně neměnila u všech katerogií až do konce sledovaného období (Graf 1). Průměrná hodnota vápníku v krvi za celý soubor zvířat za sledované období činí 2,48 ± 0,21 mmol.l-1 (Tab 9). Jako statistiscky průkazně vyšší (p < 0,05) byla zaznamenána průměrná koncentrace vápníku v krevní plazmě jalovic ve věku 310. dnů (2,61 ± 0,14 mmol.l-1) ve srovnání se skupinou býků (2,34 ± 0,77 mmol.l-1) a volů (2,44 ± 0,19 mmol.l-1). Korelační závislost mezi koncentrací plazmatického vápníku a přírůstku živé hmotnosti dosahovala hodnoty 0,106. Závislost vápníku na věku zvířat vyjadřuje hodnota korelačního koeficientu -0,096.
5.1.2 Obsah fosforu Nejvyšších průměrných hodnot koncentrace fosforu v
krevní plazmě
sledovaných skupin zvířat bylo dosaženo na začátku sledovaného období ve věku 26 dní (2,85 ± 0,25 mmol.l-1 ve skupině býků, 3,16 ± 0,40 mmol.l-1 ve skupině jalovic a 2,99 ± 0,29 mmol.l-1 ve skupině volů). Rozdíl mezi kategorií býků a jalovic byl zaznamenán jako signifikantní (p < 0,05). Ve všech skupinách docházelo k mírnému poklesu koncentrace až do 403. dne věku. Následně se koncentrace opětovně zvyšovaly u býků, jalovic a volů na 2,75 ± 0,26; 2,57 ± 0,25 a 2,64 ± 0,18 mmol.l-1. Ve skupině 54
býků a jalovic se až do konce sledovaného období hodnoty plazmatického vápníku snižovaly s kolísavou tendencí, jak je patrné z tabulky 2 a grafu 2. Pouze u kategorie volů zde byl patrný kontinuální pokles průměrných hodnot až na 2,39 ± 0,13 mmol.l-1 v 618. dni věku. Jako průměrná hodnota fosforu v krevní plazmě za celý soubor zvířat v experimentu byla stanovena 2,54 ± 0,3 mmol.l-1 (Tab 9). Statisticky průkazně vyšší (p < 0,05) průměrné hodnoty plazmatického vápníku byly zaznamenány u volů v 310. a 479. dni věku ve srovnání s hodnotami stanovenými ve skupině jalovic. Korelační koeficient pro hmotnostní přírůstek dosahoval 0,142; pro věk -0,170.
5.1.3 Obsah hořčíku Koncentrace plazmatického hořčíku během sledovaného období značně kolísala (Tab 3, Graf 3). Vyšší hodnoty byly zaznamenány v 310. ve srovnání s 26. dnem věku ve všech skupinách. Nejvýraznější zvýšení bylo patrné u kategorie jalovic, kde koncentrace hořčíku dosáhla průměrné hodnoty 1,08 ± 0,08 mmol.l-1. Tato hodnota byla zároveň statisticky průkazně vyšší (p < 0,05) ve srovnání se skupinou býků (0,92 ± 0,09 mmol.l-1) a volů
0,92 ± 0,12 mmol.l-1), jak je patrné z tabulky 3. Snížení
následovalo ve 403. dnu věku a nižší hladiny byly u všech skupin sledovány až do 448. dne. Po opětovném zvýšení koncentrace hořčíku ve 479. dni na maximální průměrné hodnoty (býci 1,15 ± 0,13; jalovice 1,10 ± 0,13 a voli 1,15 ± 0,11 mmol.l-1) docházelo u býků a jalovic k postupnému snižování až do konce výkrmu na průměrné hodnoty 0,81 ± 0,21 a 0,78 ± 0,10 mmol.l-1. Pouze ve skupině volů bylo zaznamenáno mírné
zvýšení
koncentrace
plazmatického
hořčíku
v 618.
dni
věku
na 0,94 ± 0,19 mmol.l-1. Tato zvýšená průměrná hodnota se statisticky průkazně (p < 0,05) lišila od hodnoty stanovené v krevní plazmě jalovic. Za celé experimentální období byla u všech zvířat zjištěna průměrná hodnota hořčíku v krvi 0,90 ± 0,17 mmol.l-1 (Tab 9). Korelační závislost koncentrace hořčíku na přírůstku zvířat byla vyjádřena hodnotou korelačního koeficientu 0,176; jako slabá byla stanovena také závislost věku (-0,085).
55
5.1.4 Obsah draslíku Výrazné snížení hladiny draslíku v krevní plazmě bylo zaznamenáno v období od 26. do 403. dne ve skupině jalovic ze 5,10 ± 0,40 na 3,80 ± 0,15 mmol.l-1. U kategorie býků, stejně jako volů bylo snižování koncentrace zaznamenáváno až do 448. dne věku z 5,26 ± 0,41 na 3,86 ± 0,20 mmol.l-1 a z 5,33 ± 0,38 na 3,89 ± 0,27 mmol.l-1, jak ukazuje tabulka 4 a graf 4. Ve skupině volů následoval vzestup průměrných hodnot do 512. dne věku (4,25 ± 0,36 mmol.l-1) s následným poklesem hodnot až do konce výkrmu na 4,09 ± 0,22 mmol.l-1. Zvyšování do 479. dne s opětovným poklesem ve 512. dne bylo zjištěno u skupiny býků a jalovic. Až do konce sledovaného období se hodnoty koncentrace plazmatického draslíku v těchto kategoriích dále výrazně neměnily a pohybovaly se v rozmezí od 3,91 ± 0,11 do 3,97 ± 0,23 mmol.l-1. Pro všechny kategorie za celé sledované období činila průměrná hodnota draslíku v séru 4,41 ± 0,60 mmol.l-1 (Tab 9). Statisticky průkazně vyšší (p < 0,05) průměrné hodnoty byly zaznamenány ve 310. dni ve skupině býků ve srovnání s jalovicemi. Také ve 403. dni byla ve skupině býků a volů stanovena průkazně vyšší koncentrace draslíku oproti jalovicím. Statisticky průkazně nižší (p < 0,05) byly stanoveny hodnoty hladiny draslíku ve skupině býků a jalovic ve srovnání se skupinou volů ve 512. dni věku sledovaných zvířat. Hodnota korelačního koeficientu pro přírůstek živé hmotnosti dosahovala úrovně 0,121; pro věk sledovaných zvířat -0,138.
5.1.5 Obsah mědi Průměrné hodnoty koncentrace mědi v krevní plazmě se v průběhu odchovu a výkrmu mezi skupinami výrazně nelišily (Tab 5, Graf 5). Po zvýšení koncentrace ve 310. dni věku, kdy průměrné hodnoty dosahovaly úrovně 13,85 ± 1,14 µmol.l-1 v kategorii býků, 3,71 ± 2,08 µmol.l-1 v kategorii jalovic a 13,72 ± 1,24 µmol.l-1 v kategorii volů, docházelo k postupnému snižování hladiny plazmatické mědi ve skupině býků a volů až do 554. dne věku zvířat na hodnoty 9,68 ± 0,68 µmol.l-1 a 9,75 ± 1,59 µmol.l-1. Do konce sledovaného období docházelo u těchto kategorií ke zvyšování na průměrné hodnoty 11,75 ± 3,16 µmol.l-1 a 12,42 ± 3,46 µmol.l-1. Ve skupině jalovic
se po mírném poklesu od 310. do 448. dne koncentrace mědi 56
opět zvýšila na průměrnou hodnotu 12,30 ± 1,66 µmol.l-1 ve 479. dni věku. Tato hodnota byla statisticky průkazně vyšší (p < 0,05) ve srovnání s býky a voli. Další změny koncentrace mědi u jalovic vykazovaly obdobnou tendenci jako v ostatních skupinách. Na konci sledovaného období dosáhla hladina plazmatické mědi průměrné hodnoty 13,78 ± 3,02 µmol.l-1. Pro všechny sledované skupiny zvířat byla stanovena průměrná hodnota mědi v krvi za celé experimentální období 11,48 ± 2,43 µmol.l-1 (Tab 9). Závislost mezi přírůstkem a obsahem mědi vyjadřuje korelační koeficient 0,110; závislost obsahu mědi na věku zvířat - 0,132.
5.1.6 Přírůstek Při porovnání jednotlivých kategorií je jednoznačně patrné, že nejvyšších přírůstků za celé experimentální období dosahovali býci. V kategorii býků bylo dosaženo nejvyššího přírůstku v období 310. - 403. dne, a to 1,466 ± 0,25 kg. den-1 (Tab 6, Graf 6) Při srovnání všech kategorií v jednotlivých sledovaných obdobích bylo zjištěno, že býci dosahovali nejvyšších přírůstků ve všech případech. S výjimkou odbobí od 479. do 512. dne byly tyto hodnoty zaznamenány jako statisticky průkazné (p < 0,05). Při hodnocení druhého (v období 310. – 403. dne), třetího (období 403. – 448. den) a čtvrtého (448. – 479. den) odběru byly vyšší hodnoty průměrných denních přírůstků býků statisticky průkazně odlišné od hodnot zjištěných u jalovic a volů. Nejnižší hodnoty přírůstků byly ve většině případů zjištěny ve skupině jalovic. Nejnižší přírůstek byl
stanoven
ve
skupině
jalovic
v období
554.
–
618.
den
s hodnotou
0,413 ± 0,19 kg. den-1. Nejnižších přírůstků za celé experimentální období dosahovala zvířata ve všech skupinách v posledním odběrovém období (554. – 618. den) s hodnotami 0,759 ± 0,25 kg. den-1 (p < 0,05) u býků, 0,413 ± 0,19 kg. den-1 (p < 0,05) u jalovic a 0,629 ± 0,22 kg. den-1 (p < 0,05) u volů (Tab 6). Průměrná hodnota přírůstku za celé sledovanané období za kategorii býci byla 1,143 ± 0,42 kg. den-1, za kategorii jalovice 0,907 ± 0,28 kg. den-1 a za kategorii voli 0,938 ± 0,40 kg. den-1 (Tab 10). Při hodnocení období výkrmu bylo u kategorie býci za toto období dosaženo průměrného přírůstku 1,148 ± 0,44 kg. den-1, u skupiny jalovic 0,911 ± 0,29 kg. den-1 a u skupiny voli 0,925 ± 0,42 kg. den-1 (Tab 11).
57
6. DISKUSE Koncentrace
plazmatického
vápníku
vykazuje
mírně
klesající
trend
se zvyšujícím se věkem ve všech sledovaných skupinách. Průměrné hodnoty u zvířat zařazených do experimentu se za celé sledované období pohybují v rozmezí 2,25 – 2,81 mmol.l-1. Nejnižší hodnota ze všech skupiny byla zjištěna u kategorie býků – 2,25 mmol.l-1 ve věku 479 dní za celé experimentální období. Nejvyšší hodnotu dosáhly jalovice 2,81 mmol.l-1 ve věku 403 dní ze všech skupin za celé experimentální
období.
Tomuto
rozpětí
odpovídají
hodnoty
uváděné
autory
ARENDARČÍK (1988), ZIMA et ZWICK (1990), JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003). Ve skupině býků se průměrné hodnoty hladiny vápníku nacházely v rozmezí 2,25 – 2,63 mmol.l-1. Uvedená horní hranice byla dosažena ve věku 403 dní. Věkem hodnoty kalcia vykazovaly klesající trend, který u býků potvrdili i MONKE et al. (1998). Zjistili průkazné rozdíly u býků na základě věku. DOUBEK et al. (1994) uvádí u býků ve věku 7-13 měsíců hladinu vápníku v krvi 2,592 mmol.l-1, tedy vyšší než námi zjištěná hodnota ve věku 310 dní a současně nižší než hodnota stanovená ve věku 403 dní . Vyšší hodnoty ve srovnání s našimi výsledky stanovili tito autoři u skupiny býků se syndromem osteopatie a současně s nedostatečným příjmem fosforu v krmné dávce, z čehož je možné usuzovat na nepřítomnost poruch skeletu námi sledovaných zvířat. Ve
skupině
jalovic
se
koncentrace
vápníku
pohybovala
v rozpětí
2,31 – 2,81 mmol.l-1. Nejnižší hodnota byla zjištěna ve věku 479 dní. U jalovic ve věku 2 let uvádějí DOORNENBAL et al. (1988) hodnotu vápníku 2,3 mmol.l-1, která je nepatrně pod námi zjištěným rozmezím. Podobně jako u ostatních skupin byl pokles koncentrace vápníku v závisloti na věku zaznamenán, což koresponduje se zjištěním autorů STEINHARD et THIELSCHER (2006), kteří prokázali signifikantní vliv věku a živé hmotnosti na obsah vápníku v séru jalovic. GRÜNWALDTEM et al. (2005) uváděná hodnota vápníku u jalovic se nachází pod rozmezím průměrných hodnot našeho sledování. ARELOVICH et al. (2005) publikují u pasoucích se jalovic průměrnou hladinu vápníku v krvi podstatně vyšší než v našem experimentu. Mimo jiné poukazuje na to, že typ doplnění krmné dávky a úroveň doplnění nemá zásadní vliv na krevní parametry. U volů se průměrné hodnoty hladiny vápníku nacházely v rozmezí 2,33 – 2,72 mmol.l-1. Spodní hranice dosáhli ve věku 479 dní stejně jako býci a jalovice, zatímco horní hranice průměrných hodnot byla zaznamenána ve věku 26 dní.
58
DOORNENBAL et al. (1988) uvádí ve věku 7,5 a 12,5 měsíce hladinu vápníku 2,5 mmol.l-1, což je plně v souladu s námi zjištěnými hodnotami. SKŘIVANOVÁ et al. (1993) publikují nižší obsah vápníku v krevním séru u telat krmených mléčnou krmnou směsí ve věku 14 dní ve srovnání s naším experimentem. Tento rozdíl je patrně dán způsobem odchovu a krmení telat, kdy v našem případě byla telata krmena mlékem s přístupem k pastevnímu porostu. BOMBA et al. (1993) sledují u telat zvyšující se tendenci koncentrace vápníku v krvi ve věku 2 – 11 týdnů věku, což je v rozporu v námi zjištěným klesajícím trendem u telat ve věku 26-310 dní. Tento pokles naopak koresponduje se zjištěním BOMBY et al. (1993), kteří poukazují na to, že největší procento telat s hypokalcemií se vyskytuje při odstavu. Také DUBREUIL et LAPIERRE (1994) uvádějí nižší rozmezí hodnot plazmatického vápníku (2,25 – 2,38 mmol.l-1) u telat ve věku 56 – 140 dní. ZITNAN et al. (1995) uvádějí, že koncentace vápníku v krvi telat volků klesá po přechodu ze stájového výkrmu na pastvu. V našem experimentu naopak poklesla koncentrace vápníku v krevní plazmě mezi 26. a 310. dnem věku, kdy byla zvířata převedena do stáje. V případě koncentrace fosforu v krevní plazmě nebyly v jednotlivých kategoriích zaznamenány výrazné změny v průběhu sledování. Nejvyšší průměrné hodnoty byly stanoveny na počátku sledovaného období ve věku 26 dní s kolísavým snižováním hladin do konce výkrmu. Za celé experimentální období se průměrné hodnoty v rámci všech skupin pohybovaly v rozmezí 2,32 – 3,16 mmol.l-1. Nejnižší i nejvyšší průměrná hodnota zmíněného rozmezí se nacházela v krvi jalovic ve věku 26 a 403 dní. Mírně nižší průměrné hodnoty uvádějí např. ARENDARČÍK (1988) a JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003). Ve skupině býků se průměrné hodnoty koncentrace fosforu pohybovaly v rozpětí 2,4 – 2,85 mmol.l-1. Vyšší hodnota byla zjištěna 26. den a nižší naopak v posledním termínu odběru krve, stejně jako u volů, kteří vykazovali rozpětí hodnot 2,39 – 2,99 mmol.l-1. Podobné rozpětí uvádějí i MONKE et al. (1998), kteří zjistili u býků průkazné rozdíly v koncentraci fosforu na základě věku. Se vzrůstajícím věkem, podobně jako v našem experimentu, hladina fosforu klesá. Ve věku 447 dní zjistili stejnou hladinu fosforu u býků v krvi jako byla prokázána u námi sledovaných zvířat ve věku 448 dní. Podobně i ve věku
660 dní stanovili obsah fosforu 2,38 mmol.l-1, což přímo
koresponduje s hodnotou zjištěnou ve věku 618 dní – 2,4 mmol.l-1. Hodnoty fosforu v séru u býků ve věku 210 - 390 dní, které publikují DOUBEK et al. (1994), přímo korespondují s hodnotami zaznamenanými u námi sledovaných zvířat ve věku 59
310 – 403 dní. Býci trpící různými formami onemocnění skeletu vykazovali vždy vyšší hladiny fosforu v séru oproti hodnotám zjištěným v našem experimentu, kromě skupiny býků se syndromem osteopatie a současně s nedostatečnými příjmem fosforu v krmné dávce,
u
nichž
se
hladina
nacházela
v rozsahu
námi
stanovených
hodnot.
DOORNENBAL et al. (1988) uvádí nižší hodnoty fosforu ve věku 225 a 375 dní u býků ve srovnání s našimi výsledky. Průměrné
hodnoty
v kategorii
jalovic
se
pohybovaly
v rozmezí
2,32 – 3,16 mmol.l-1. Podobné hodnoty stanovili u pasoucích se jalovic ARELOVICH et al. (2005). GRÜNWALD et al. (2005) a STEINHARD et THIELSCHER (2006) uvádějí pokles hladiny fosforu v krevním séru jalovic v závislosti na věku, což koresponduje s námi zjištěnými údaji. GRÜNWALDT et al. (2005) však uvádějí, ve srovnání s námi, výrazně nižší koncentraci fosforu, což může být dáno vlivem odlišných klimatických podmínek a plemennou příslušností. Také DOORNENBAL et al. (1988) publikují u jalovic ve věku 2 let výrazně nižší hodnoty. DOORNENBAL et al. (1988) uvádí nižší hodnoty plazmatického fosforu u volů ve věku 225 a 375 dní než u volků odpovídajícího věku v našem exprimentu. SKŘIVANOVÁ et al. (1993) uvádějí výrazně vyšší obsah fosforu v krevním séru u telat krmených mléčnou krmnou směsí ve věku 14 dní (5,52 mmol.l-1) ve srovnání s telaty ve věku 26 dnů. Také hladiny fosforu v krevním séru telat ve věku 14 – 35 dní zjištěné BOMBOU et al. (1993) jsou vyšší než námi zaznamenané hodnoty. DOORNENBAL et al. (1988) publikují pokles fosforu v krevní plazmě od narození do věku 10 let, s výjimkou 1. roku. V našem experimentu se projevil pokles u všech kategorií již od narození. Dále zmiňuje v období od 1. – 331. dne věku rozmezí koncentrací 2,3 – 3,0 mmol.l-1, což odpovídá námi zjištěným hodnotám. BOMBA et al. (1993) pozorovali nejvyšší procento hypofosfatemie při odstavu telat, což do určité míry koresponduje s výraznějším poklesem hladiny fosforu ve 310 dnech věku telat u všech kategorií. DUBREUIL et LAPIERRE (1994) zjistili v krevním séru telat ve věku 56 – 140 dní hodnoty výrazně nižší než námi zjištěné hladiny u telat ve věku 26 – 310 dní. ZITNAN et al. (1995) uvádějí, že koncentrace fosforu v krvi telat volků klesá po přechodu ze stájového výkrmu na pastvu. Toto tvrzení je v rozporu s našimi výsledky, kdy naopak hladina fosforu u telat klesá po přechodu z pastvy do stáje mezi 26. a 310. dnem. Hladiny plazmatického hořčíku během sledovaného období značně kolísaly. Hodnoty
koncentrace
hořčíku
se
za
celé 60
období
pohybovaly
v rozmezí
0,78 – 1,15 mmol.l-1 . Nejvyšších průměrných hodnot bylo dosaženo ve věku 479 dní u všech kategorií. JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí obsah hořčíku v krevní plazmě skotu 1,23 mmol.l-1. Tato hodnota je vyšší než námi stanovené referenční rozpětí. Nižší hladinu v krvi dospělého skotu uvádějí např. ARENDARČÍK (1988) Ve skupině býků se obsah hořčíku pohyboval v rozmezí 0,78 – 1,15 mmol.l-1. Spodní hranice rozmezí se nacházelo ve věku 26 dní a horní hodnota ve věku 479 dní. MONKE et al. (1998) uvádí průkazné rozdíly hladiny hořčíku na základě věku, avšak tento vliv není v našem experimentu patrný. Koncentrace hořčíku, kterou publikují tito autoři ve věku 447 a 660 dnech jsou ve srovnání s našimi výsledky nižší. Naopak DOORNENBAL (1977) uvádí výrazně vyšší průměrné hodnoty u býků. Hladina hořčíku v kategorii jalovice dosahovala rozmezí průměrných hodnot 0,78 – 1,1 mmol.l-1, příčemž nejnižší hodnota byla sledována poslední odběrový den a nejvyšší ve věku 479 dní stejně jako u býků. GRÜNWALDT et al. (2005) publikují u jalovic hladinu 1,1 mmol.l-1, která odpovídá hornímu referenčnímu rozpětí získanému v průběhu sledování. STEINHARD et THIELSCHER (2006) poukazují na statisticky průkazný vliv živé hmotnosti a hladinu hořčíku v krvi jalovic. Tato závislost však není v našem experimentu patrná. ARELOVICH et al. (2005) publikují u pasoucích se jalovic průměrnou hladinu draslíku v krvi výrazně pod námi stanoveným rozpětím ve věku 26 – 310 dní. Mimo jiné poukazuje na to, že typ doplnění krmné dávky a úroveň doplnění nemá zásadní vliv na krevní parametry. Výrazně vyšší průměrné hodnoty ve srovnání s našimi výsledky uvádí DOORNENBAL (1977). Vyšší průměrné hodnoty ve srovnání s námi stanovili tito autoři také u volů, které se v našem experimentu pohybovaly v rozmezí 0,81 – 1,15 mmol.l-1. Nejnižší hodnota byla zjištěna ve věku 26 a 403 dní, zato nejvyšší ve věku 479 dní stejně jako u býků a jalovic. SKŘIVANOVÁ et al. (1993) publikovali nižší hodnoty koncentrace hořčíku v séru telat ve věku 14 dnů. BOMBA et al. (1993) pozorovali vzrůstající trend hladiny hořčíku v séru telat ve věku 2 – 11 týdnů, což koresponduje ve stoupajícími hodnotami v období 26 – 310 dní u všech kategorií. Hodnoty uváděné BOMBOU et al. (1993) jsou však výrazně nižší. Dále uvádí, že telata po přechodu na rostlinnou výživu mají prokazatelně vyšší hodnoty hořčíku v krvi, což koresponduje s vyšší hladinou hořčíku u všech kategorií ve 310. dni. Tomuto neodpovídá tvrzení autorů ZITNAN et al. (1995), kteří uvádějí pokles koncentrace hořčíku v krvi telat volků po přechodu ze stáje na pastvu.
61
Nejvyšší hladina draslíku byla v průběhu celého experimentu zaznamenaná ve 26. dni věku s následným poklesem do 403. až 448. dne věku. Průměrné hodnoty v celém souboru sledováných zvířat se pohybovaly v rozmezí 3,80 – 5,33 mmol.l-1. JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí obsah draslíku v krvi skotu nacházející se v námi stanoveném rozpětí průměrných hodnot. Hladina draslíku se v plazmě býků pohybovaly v rozsahu 3,86 – 5,26 mmol.l-1. Od počátku sledovaného období až do konce lze s určitým kolísání uprostřed sledovaného období pozorovat pokles průměrných hodnot. MONKE et al. (1998) rovněž uvádějí pokles koncentrace draslíku v odbobí 447 – 660 dní, avšak jimi uváděné hodnoty jsou výrazně vyšší. Ve
skupině
jalovic
se
průměrné
hodnoty
nacházely
v rozpětí
3,80 – 5,10 mmol.l-1, přičemž nižší hodnota byla zjištěna ve věku 403 dní a vyšší ve 26 dnech stejně jako u býků. Pokles od počátku ke konci experimentálního období je patrný, ale podobně jako u býků není kontinuální. GRÜNWALDT et al. (2005) pozorovali u jalovic hladinu draslíku 4,9 mmol.l-1, což koresponduje s námi uváděnými výsledky.U kategorie volů bylo zjištěno rozmezí hladiny draslíku 3,89 – 5,33 mmol.l-1. Pokles hodnot vykazuje podobnou tendenci jako u ostatních kategorií. ARENDARČÍK (1988) uvádí obsah draslíku v krevním séru dospělého skotu 5,20 mmol.l-1, což je hodnota vyšší než hodnoty získané ve věku chovatelské dospělosti jalovic (15.- 19. měsíc) i býků (12. měsíc) v našem experimentu. Určitý pokles koncentrace draslíku v krevním séru u telat zaznamenali BOMBA et al. (1993) ve věku 14 – 63 dní. Při porovnání s hodnotou získanou ve věku 26 dní jsou jimi uváděné hodnoty ve věku 14 dní výrazně vyšší, avšak ve věku 35 dní jsou již srovnatelné. Pokles hladiny draslíku v krvi telat v průběhu 56 – 140 dní věku uvádějí také DUBREUIL et LAPIERRE (1994). V porovnání s našimi výsledky, u nichž je tento pokles v tomto období rovněž patrný, jsou hodnoty zjištěné autory nižší než hodnoty získané v našem experimentu u všech kategorií. ZITNAN et al. (1995) poukazuje na zvýšení obsahu draslíku v krvi u telat volků po přechodu na pastvu, což koresponduje se snížením hladin draslíku v našem experimentu po zařazení zvířat do výkrmu od 310. dne. V průběhu odchovu a výkrmu se průměrné hodnoty mědi mezi jednotlivými skupinami výrazně nelišily. Průměrné hodnoty kolísaly v rozmezí 9,62 – 13,85 µmol.l-1, tzn. že se nacházely pod úrovní referenčního rozpětí udávaného JELÍNKEM, KOUDELOU et al (2003). 62
JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí u skotu obsah mědi v krevní plazmě 12-16 µmol.l-1, ZIMA et ZWICK (1990) uvádějí hladinu mědi v krevním séru u hospodářských zvířat pohybující se v hodnotách 12,6 – 18,9 µmol.l-1. ARENDARČÍK (1988) uvádí obsah mědi v krevním séru dospělého skotu 17,42 µmol.l-1. Tato hodnota je výrazně vyšší než hodnoty zjištěné u chovatelsky dospělých jalovic ve věku 450 a 570 dní a u chovatelsky dospělých býků ve věku 310 a 430 dní. PAVLATA et al. (2005) publikovali průměrnou hladinu mědi u telat 10,18 µmol.l-1, jalovic 10,96 µmol.l-1 a u býků 11,18 µmol.l-1, což odpovídá rozmezí koncentrace mědi uváděném JELÍNKEM, KOUDELOU et al. (2003). U býků se průměrná koncentrace mědi v krevní plazmě pohybovala během experimentálního období v rozmezí 9,68 – 13,85 µmol.l-1. Toto zjištění koresponduje s hodnotou publikovanou PAVLATOU et al. (2005), kteří uvádějí průměrnou hladinu mědi u býků 11,18 µmol.l-1. Nejnižší průměrná hodnota byly stanovena 554. den experimentu – 9,68 µmol.l-1. V kategorii býků bylo dosaženo nejvyšího přírůstku 13,85 µmol.l-1, a to ve 310. dnu, což je také nejvyšší dosažený přírůstek za celé sledované období. V kategorii jalovic se průměrné hodnoty obsahu mědi v krvi pohybovaly v rozmezí 9,94 – 13,78 µmol.l-1, což je nižší v porovnání s hodnotou 17, 0 µmol.l-1 kterou zjistili u jalovic GRÜNWALDT et al. (2005). Naopak PAVLATA et al. (2005) publikovali u skupiny jalovic průměrnou hladinu mědi 10, 96 µmol.l-1, která odpovídá zjištěnému rozmezí hodnot v našem experimentu. V případě volů se naměřené hodnoty pohybovaly v rozpětí 9,62 – 13,72 µmol.l-1. Uvedená nižší hodnota (9,62 µmol.l-1) byla sledována 26. den a je nejnižší hodnotou za celé experimentální období. Nejvyšší hladina mědi (13,72 µmol.l-1) byla stanovena ve věku 310 dní.
63
7. ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo sledování vybraných parametrů minerálního profilu krevní plazmy jednotlivých kategorií skotu v průběhu výkrmu a posoudit vliv pohlaví a věku na případné změny těchto parametrů. Tyto informace o parametrech vnitřního prostředí jsou cenným přínosem pro hodnocení jejich funkčního a zdravotního stavu a jejich produkční kapacity. Do pokusu bylo zařazeno 22 telat býků a 11 telat jalovic, kříženců masných plemen. Telata byla vybírána do sledování na základě data narození tak, aby rozdíl mezi jednotlivými zvířaty byl co nejmenší a byla odchovávána systémem bez tržní produkce mléka, tedy na pastvě společně s matkami. Po odstavu byla všechna zvířat převedena do odchovny mladého dobytka, kde probíhalo sledování. Zde byla zvířata rozdělena do kotců dle pohlaví. Ve věku 270 dní bylo 11 býků kastrováno. První odběr krve byl proveden v průměrném věku 26 ± 10 dní z vena jugularis v době, kdy byla telata s matkou na pastvě. Ve věku 310, 403, 448, 479, 512, 554 a 618 dní byla u sledovaných zvířat zjišťována živá hmotnost a současně byla z podocasní žíly odebrána krev pomocí odběrového systému Hemos H-02 pro stanovení obsahu vápníku, fosforu, hořčíku, draslíku a mědi. Z rozdílu hmotností při prvním odběru a hmotností zvířat po zařazení do výkrmu byl stanoven průměrný přírůstek za období odchovu. Koncentrace plazmatického vápníku vykazovala v období do 26. do 310. dne věku klesající trend u kategorií býků a volů. Pouze ve skupině jalovic docházelo ke zvyšování průměrných hodnot z 2,64 ± 0,21 ve 26. dni na 2,81 ± 0,24 mmol.l-1. Následně byl ve všech skupinách zaznamenán pokles koncentrace vápníku v krevní plazmě do 479. dne věku na 2,25 ± 0,07 mmol.l-1 u býků, 2,31 ± 0,14 mmol.l-1 u jalovic a 2,33 ± 0,07 mmol.l-1 u volů. Nebyly zaznamenány výrazné rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi. Nejvyšších
průměrných
hodnot
koncentrace
fosforu
v krevní
plazmě
sledovaných skupin zvířat bylo dosaženo na začátku sledovaného období ve věku 26 dní (2,85 ± 0,25 mmol.l-1 ve skupině býků, 3,16 ± 0,40 mmol.l-1 ve skupině jalovic a 2,99 ± 0,29 mmol.l-1 ve skupině volů). V dalším období se koncentrace fosforu s mírným kolísání snižovala u všech sledovaných skupin až do konce výkrmu. Průkazně vyšší koncentrace byla stanovena v krevní plazmě volů na začátku a uprostřed sledovaného období. 64
Koncentrace plazmatického hořčíku během sledovaného období značně kolísala. Vyšší hodnoty byly zaznamenány ve 310. ve srovnání s 26. dnem věku ve všech skupinách. Nejvýraznější zvýšení bylo patrné u kategorie jalovic, kde koncentrace hořčíku dosáhla průměrné hodnoty 1,08 ± 0,08 mmol.l-1. Snížení následovalo ve 403. dnu věku a nižší hladiny byly u všech skupin sledovány až do 448. dne. Po mírném zvýšení uprostřed výkrmu následoval mírný pokles až do konce sledovaného období. Ojedinělé průkazné rozdíly mezi skupinami byly zaznamenány na začátku a konci experimentu. Snížení hladiny draslíku v krevní plazmě bylo zaznamenáno v období od 26.do 403. dne ve skupině jalovic ze 5,10 ± 0,40 na 3,80 ± 0,15 mmol.l-1. U kategorie býků, stejně jako volů bylo snižování koncentrace zaznamenáno až do 448. dne věku z 5,26 ± 0,41 na 3,86 ± 0,20 mmol.l-1 a z 5,33 ± 0,38 na 3,89 ± 0,27 mmol.l-1. Až do konce sledovaného období se hodnoty koncentrace plazmatického draslíku ve skupině býků a jalovic dále výrazně neměnily a pohybovaly se v rozmezí od 3,91 ± 0,11 do 3,97 ± 0,23 mmol.l-1. I přes zjištěné průkazné rozdíly nebyl zaznamenán jednoznačný vliv pohlaví na koncentraci plazmatického draslíku. Průměrné hodnoty koncentrace mědi v krevní plazmě se v průběhu odchovu a výkrmu mezi skupinami výrazně nelišily . Po zvýšení koncentrace ve 310. dni věku, kdy průměrné hodnoty dosahovaly úrovně 13,85 ± 1,14 µmol.l-1 v kategorii býků, 13,71 ± 2,08 µmol.l-1 v kategorii jalovic a 13,72 ± 1,24 µmol.l-1 v kategorii volů, docházelo k postupnému snižování hladiny plazmatické mědi ve skupině býků a volů až do 554. dne věku zvířat na hodnoty 9,68 ± 0,68 µmol.l-1 a 9,75 ± 1,59 µmol.l-1. Do konce sledovaného období docházelo u těchto kategorií ke zvyšování průměrných hodnot. Na konci sledovaného období dosáhla hladina plazmatické mědi ve skupině jalovic průměrné hodnoty 13,78 ± 3,02 µmol.l-1. Ve většině případů nebyl zjištěn průkazný vliv pohlaví na koncentraci mědi. Vliv rozdílu pohlaví u jednotlivých kategorií zvířat na sledované parametry vnitřního prostředi nebyl prokázán. Průkazné rozdíly byly patrné jen v ojedinělých případech. V průběhu sledování byla v některých případech zaznamenána tendence změny průměrných hodnot vybraných parametrů minerálního profilu krevní plazmy v závislosti na věku zvířat zařazených do experimentu. Pokles průměrných hodnot v průběhu výkrmu je patrný například u koncentrace vápníku, fosforu a mědi. Určitý trend byl zaznamenán také u změn hladiny plazmatického draslíku v první polovině sledování. Silnější závislost
65
těchto parametrů na věku však ve všech případech nebyla pomocí statistického hodnocení korelačním koeficientem prokázána. Stejně tak nebyl prokázán vztah hmotnostního přírůstku. Změny individuálních hodnot jednotlivých parametrů v průběhu sledovaného období jsou pravděpodobně způsobeny nároky jednotlivých zvířat na příjem těchto minerálních prvků v krmivu v souvislosti s metabolickými procesy probíhajícími v průběhu růstu a vývoje. Získaná data mohou posloužit jako doplněk podkladů pro optimalizaci veterinárních, výživářských a zoohygienických opatření v průběhu produkčního života jednotlivých kategorií vykrmovaných zvířat.
66
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ARANDA- OSORIO, G., VAN KESSE, A., OLKOWSKI, A. A., McALLISTER, T. A., McKINNON, J. J.: Effect of dietary Ca manipulation, anionic salts and supplemental vitamin D-3 on calcium homeostasis of finishing steers, Canadian Journal of Animal Science, 2005, 85 (4): 521 – 531 ARELOVICH, H. M., ARZADÚN, M. J., LABORDE, H. E., VASQUEZ, M. G.: Performance of beef cattle grazing oats supplemented with energy, escape protein or high quality hay, Animal Feed Science and Technology, 2003, 105 : 29 – 42 ARENDARČÍK, J.: Fyziologie hospodářských zvířat IV., Funkce krve. VŠV v Brně, 1988: 69 s. BELÁK, M., MARETTA, M. et al. : Veterinárna histológia. Príroda Bratislava, 1990: 504 s. ISBN 80-07-00249-9 BELIBASAKIS, N. G., PROGIA, E., PAPAIOANNOU, A.: Comparison of maize and alfaalfa silages on milk production, milk composition and blood components of dairy cows, Vet Med – Czech, 1997, 42 (8): 239 - 242 BIRES, J., BARTKO, P., MICHNA, A., WEISSOVÁ, T., BIRESOVÁ, M., JENČIK, F.: Clinicobiochemical aspects of magnesite flue dust stress in heifers, Vet Med – Czech, 1994, 39 (7): 355 - 376 BOĎA, K., LEBEDA, M.: Patologická fyziologie hospodářškých zvířat. 1. vyd. SZN, Praha, 1972: 462 s. BOMBA, A., KRÁLIČEK, L., ŽITŇAN, R., KRÁLIČEKOVA, E., POLÁČEK, M.: Evaluation of mineral metabolism of calves in the period of milk diet and weaning on the basis of some parameters of the blood, Vet Med – Czech, 1993, 38 (3): 141 - 150 BOUDA, J., DOUBEK, J., MUZIK, J., TOTH, J.: Induction of parturitions in cows and its effect on development of biochemical and hematological indicators in the blood of calves, Vet Med – Czech, 1994, 39 (5): 223 – 230 BOUDA, J., JAGOŠ, P.: Biochemical and hematogical reference values in calves and their significance for health control. Acta Veter. (Brno), 53, 1984, s. 137 – 142. In: BOMBA, A., KRÁLIČEK, L., ŽITŇAN, R., KRÁLIČEKOVA, E., POLÁČEK, M.: Evaluation of mineral metabolism of calves in the period of milk diet and weaning on the basis of some parameters of the blood, Vet Med – Czech, 1993, 38 (3): 141 - 150
67
BROUČEK, J., GAJDOŠÍK, D., LETKOVICOVÁ, M., KOVALČÍK, K.: Effect of ultraviolet irradiation overdosage on sodium, potassium, calcium and aldosterone in plasma of calves, Vet Med – Czech, 1992, 37 (7): 365 - 370 BROUČEK, J., NOVÁK, L., KOVALČÍK, K., GALDOŠÍK, D.: Variations of biochemical indicators of calf blood as a result of low temperatures, Vet Med – Czech, 1991, 36 (12): 705 – 715 BRUGÉRE – PICOUX, J. – BRUGÉRE, H.: Particularités de la biochimie chlinique des ruminants. Déterminantion de valueurs normales ussuelles des enzymes sériques. Recu. Méd. vétér., 163, 1987, s. 1043-1053. In: BOMBA, A., KRÁLIČEK, L., ŽITŇAN, R., KRÁLIČEKOVA, E., POLÁČEK, M.: Evaluation of mineral metabolism of calves in the period of milk diet and weaning on the basis of some parameters of the blood, Vet Med – Czech, 1993, 38 (3): 141 - 150 DEMETEROVÁ, M., VAJDA, V., PASTIERIK, P., KÖTELES, A.: The effect of protected fat and protein supplements on rumen metabolism, on some parameters of intermediary metabolism, and on the quality and production of milk in dairy cows, Folia veterinaria, 2002, 46 (1): 20 - 26 DOLEŽEL, R., KUDLÁČ, E., STUDENČÍK, B., BALASTÍK, J.: Biochemical changes in peripheral blood parameters in cows within 45 days after parturition, Vet Med – Czech, 1991, 36 (5): 265 – 271 DOORNENBAL, H.: Physiological and endocrine parameters in beef cattle: breed, sex and year differences, Canadian Journal comp. Med., 1977, 41: 13 - 18 DOORNENBAL, H., TONG, A. K. W., MURRAY, N. L.: Reference values of blood parameters in beef cattle of different ages and stages of lactation, Canadian Journal of Veterinary Research, 1988, 52: 99 – 105 DOUBEK, J., ILLEK, J., ONDRÁČEK, J.: Preklinická diagnostika metabolických osteopatií u býků ve výkrmu, Vet Med – Czech, 1994, 39 (5): 231 - 243 DUBREUIL, P., LAPIERRE, H.: Biochemistry reference values for quebec lactating dairy cows, nursing sows, growing pigs and calves, Canadian Journal of Veterinary Research, 1997, 67: 235 - 239 GOFF, J. P., HORST, R. L.: Physiological changes at parturition and their relationship to metabolic disorders, Journal Dairy Science, 1997, 80: 1260 – 1268 GONZÁLES, F. H. D., 2000. Indicatores sanguineos do metabolismo mineral em ruminantes. In: GRÜNWALDT, E. G., GUEVARA, J.C., ESTÉVEZ, O. R., VICENTE, A., ROUSSELLE, H., ALCUTEN, N., AGUERREGARAY, D., STASI, C. R.: Biochemical 68
and haematological measurements in beef cattle in Mendosa plain rengelands (Argantina), Tropical Animal Health and Production, Nizozemí 2005, 37 (6): 527 – 540 GRUNES, D. L., HUTCHESON, D. P., HORN, F. P., STEWART, B. A., UNDERSANDER, D. J., 1984. Mineral composition of wheat forage as related to metabolic disorders of ruminant. In: HORN, G. W. (Ed.), Proceeding of the National Wheat Pasture Symposium. Okla. Agric. Exp. Sta. Pub. No. MP – 115, 99 pp. In: ARELOVICH, H. M., ARZADÚN, M. J., LABORDE, H. E., VASQUEZ, M. G.: Performance of beef cattle grazing oats supplemented with energy, escape protein or high quality hay, Animal Feed Science and Technology, 2003, 105 : 29 – 42 GRÜNWALDT, E. G., GUEVARA, J.C., ESTÉVEZ, O. R., VICENTE, A., ROUSSELLE, H., ALCUTEN, N., AGUERREGARAY, D., STASI, C. R.: Biochemical and haematological measurements in beef cattle in Mendosa plain rengelands (Argantina), Tropical Animal Health and Production, Nizozemí 2005, 37 (6): 527 – 540 HOLÁ, J.: Situační a výhledová zpráva Skot – hovězí maso, prosinec 2006, Mze ČR Praha, ISBN 80-7084-516-3 HOLUB, A. et al.: Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd.. SZN v Praze, 1970: 676 s. ISBN 07-007-70 INGRAHAM, R. H. - KAPPEL, L. C.: Metabolic profile testing. Veter. Clin. Amer.: Food Anim. Pract., 4, 1988, s. 341-411. In: BOMBA, A., KRÁLIČEK, L., ŽITŇAN, R., KRÁLIČEKOVA, E., POLÁČEK, M.: Evaluation of mineral metabolism of calves in the period of milk diet and weaning on the basis of some parameters of the blood, Vet Med – Czech, 1993, 38 (3): 141 - 150 JELÍNEK, K.: Morfologie jatečných zvířat. 1. vyd. MZLU v Brně, 2001: 280 s. ISBN 807157-504-6 JELÍNEK, P., KOUDELA, K. et al.: Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. MZLU v Brně, 2003: 414 s. ISBN 80-7157-644-1 KANEKO, J. J., HARVEY, J. W., BRUSS, M. L. (eds), 1997. Clinical Biochemistry of Domestic Animals, (Academic Press, San Diego, CA, USA). In: GRÜNWALDT, E. G., GUEVARA, J.C., ESTÉVEZ, O. R., VICENTE, A., ROUSSELLE, H., ALCUTEN, N., AGUERREGARAY, D., STASI, C. R.: Biochemical and haematological measurements in beef cattle in Mendosa plain rengelands (Argantina), Tropical Animal Health and Production, Nizozemí 2005, 37 (6): 527 – 540 69
KOMÁREK, V. et al.: Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. SZN, Praha, 1964: 387 s. KOMÁREK, V., SOVA, Z.: Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. SZN, Praha, 1971: 574 s. KUDLÁČ, E., SAKOUR, M., CANDERLE, J.: Metabolic profile in the peripartal period in cows with afterbirth retention and without it, Vet Med – Czech, 1995, 40 (7): 201 – 207 LOPEZ, S. M., GONZALES, D., ROJAS, N., VILLALOBOS, G.: Blood levels of calcium, phosphorus, and magnesium in crossbred heifers (Taurus – Indicus) strategically fed during peripuberty period, Revista Cientifica – Facultad de Ciencias Veterinarias, 2006, 16 (3): 264 – 272 LOTTHAMMER, K. H. – BOEHNKE, H. J. – MORAWIETZ, M.: Beziehungen zwischen verschiedenen Blutparametern als Kriterien fur Stoffwechelstorungen und dem Milchzellgehalt bei Milchrinderm. Dtsch. tierarztl. Wschr., 95, 1988, s. 379-384. In: BOMBA, A., KRÁLIČEK, L., ŽITŇAN, R., KRÁLIČEKOVA, E., POLÁČEK, M.: Evaluation of mineral metabolism of calves in the period of milk diet and weaning on the basis of some parameters of the blood, Vet Med – Czech, 1993, 38 (3): 141 - 150 MARVAN, F. et al.: Morfologie hospodářských zvířat. 2. vyd. ČZU v Praze a MZLU v Brně, Brázda, 1998: 328 s. ISBN 80-209-0273-2 MIHOLOVÁ, B., LIPSKÝ, B.: Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. SZN, Praha, 1976: 254 s. MINSON, D. J., 1990. In: Cuncha, T. J. (Ed.), Forage in Ruminant Nutrition. Academic Press, New York. In: ARELOVICH, H. M., ARZADÚN, M. J., LABORDE, H. E., VASQUEZ, M. G.: Performance of beef cattle grazing oats supplemented with energy, escape protein or high quality hay, Animal Feed Science and Technology, 2003, 105 : 29 – 42 MONKE, D. R., KOCIBA, G. J., DeJARNETTE, M., ANDERSON, D. E.: Reference values for selected hematologic and biochemical variables in Holstein bulls of various ages, American Journal of Veterinary Research , 1998, 59 (11): 1386 – 1391 PAVLATA, L., PECHOVÁ, A., DVOŘÁK, R.: Microelements in colostrum and blood of cows and their calves during colostral nutrition, Acta Veterinaria, 2004, 73: 421 - 429 PAVLATA, L., PODHORSKY, A., PECHOVA, A., CHOMAT, P.: Differences in the occurrence of selenium, copper and zinc deficiencies in dairy cows, calves, heifers and bulls, Vet Med – Czech, 2005, 50 (9): 390 – 400 70
REECE, O. W.: Fyziologie domácích zvířat. Grada Publishing, Praha, 1998: 456 s. RICO, A. G. – BRAUN, J. P.: Interprétation des exames de laboratoire. Rec. Méd. vetér., 163, 1987, s. 696-971. In: BOMBA, A., KRÁLIČEK, L., ŽITŇAN, R., KRÁLIČEKOVA, E., POLÁČEK, M.: Evaluation of mineral metabolism of calves in the period of milk diet and weaning on the basis of some parameters of the blood, Vet Med – Czech, 1993, 38 (3): 141 - 150 ROUSSEL, J. D., ARANAS, T. J., SEYBT, S. H., 1982. Metabolic profiles testing in Holstein cattle in Louisiana: Reference values. American Yournal of Veterinary Research, 43, 1658 – 1660. In: GRÜNWALDT, E. G., GUEVARA, J.C., ESTÉVEZ, O. R., VICENTE, A., ROUSSELLE, H., ALCUTEN, N., AGUERREGARAY, D., STASI, C. R.: Biochemical and haematological measurements in beef cattle in Mendosa plain rengelands (Argantina), Tropical Animal Health and Production, Nizozemí 2005, 37 (6): 527 – 540 ROZMAN, J. et al.: Obecné základy živočišné výroby. 2. vyd. SZN v Praze, 1983: 440 s. ISBN 07-016-83 SAMBRAUS, H. H.: Atlas plemen hospodářských zvířat. 1. vyd. Nakladatelství Brázda, s. r. o., Praha, 2006: 295 s. ISBN 80-209-0344-5 SHAFFER, L. L., ROUSSEL, J. D., KOONEE, K. L., 1981. Effects of age, temperatureseason, and breed on blood characteristics of dairy cattle. Journal of Dairy Science, 64, 62 – 70. In: GRÜNWALDT, E. G., GUEVARA, J.C., ESTÉVEZ, O. R., VICENTE, A., ROUSSELLE, H., ALCUTEN, N., AGUERREGARAY, D., STASI, C. R.: Biochemical and haematological measurements in beef cattle in Mendosa plain rengelands (Argantina), Tropical Animal Health and Production, Nizozemí 2005, 37 (6): 527 – 540 SKŘIVANOVÁ, V., ŠIMůNEK, J., MAROUNEK, M., KUBOUŠKOVÁ, M.: Vliv přídavku AMP-50 na užitkovost, vybrané hematologické ukazatele a biochemické parametry a stravitelnost živin u telat v mléčném výkrmu, Vet. Med. - Czech, 1993, 38 (8): 485 – 495 SOVA, Z. et al.: Biologické základy živočišné výroby. 2. vyd. SZN v Praze, 1981a: 584 s. ISBN 07-002-81 SOVA, Z. et al.: Fyziologie hospodářských zvířat. 2. vyd. SZN, 1990: 472 s. ISBN 80-209-0092-6 STEINHARDT, M., THIELSCHER, H. H.: Blood biochemical variables and minerals of non pregnant young cattle at pasture. Effects of breed, age and body weight, Tieraerztliche Umschau, 2006, 61 (8): 428 – 434 71
SUTTLE, N., 1993. Overestination of copper deficiency /Letter/. Veterinary Record, 133, 123 – 124. In: GRÜNWALDT, E. G., GUEVARA, J.C., ESTÉVEZ, O. R., VICENTE, A., ROUSSELLE, H., ALCUTEN, N., AGUERREGARAY, D., STASI, C. R.: Biochemical and haematological measurements in beef cattle in Mendosa plain rengelands (Argantina), Tropical Animal Health and Production, Nizozemí 2005, 37 (6): 527 – 540 ŠPAČEK, F. et al.: Atlas plemen hospodářských zvířat. 1. vyd. SZN v Praze, 1987: 264 s. TROJAN, S.: Lékařská fyziologie. 1. část 1. vyd. Avicenum, Státní zdravotnické nakladatelství n. p., Praha, 1987: 565 s. UNDERWOOD, E. J., 1969. Los minerales en la alimentacion del ganado, (Acribia, Zagaroza, Spai). In: GRÜNWALDT, E. G., GUEVARA, J.C., ESTÉVEZ, O. R., VICENTE, A., ROUSSELLE, H., ALCUTEN, N., AGUERREGARAY, D., STASI, C. R.: Biochemical and haematological measurements in beef cattle in Mendosa plain rengelands (Argantina), Tropical Animal Health and Production, Nizozemí 2005, 37 (6): 527 – 540 VRCHLABSKÝ, J. et al.: Technologie krve jatečných zvířat. 1. vyd. Vydavatelství potravinářské literatury a SNTL Praha, 1990: 160 s. ISBN 80-900260-01 WHITAKER, D. A., KELLY, J. M., FAYRES, H. F., 1998. Use and interpretation of metabolic profiles in dairy cows, (Department of Veterinary Clinical Studies, University of Edinburgh, UK). In: GRÜNWALDT, E. G., GUEVARA, J.C., ESTÉVEZ, O. R., VICENTE, A., ROUSSELLE, H., ALCUTEN, N., AGUERREGARAY, D., STASI, C. R.: Biochemical and haematological measurements in beef cattle in Mendosa plain rengelands (Argantina), Tropical Animal Health and Production, Nizozemí 2005, 37 (6): 527 – 540 ZEMAN, L.: Výživa a krmení hospodářských zvířat, MZLU v Brně, 2002, dostupné z http://old.mendelu.cz/~zeman/skripta/pef99.htm ZIMA, S., ZWICK, K.: Veterinárna chemie. 1. vyd. SZN Praha, 1990: 320 s. ISBN 80-209-0122-1 ZITNAN, R., SOMMER, A., GALLO, M., GALLO, J., BOMBA, A., VENGLOVSKY, J., BULECA, J., BINDAS, L.: Mineral metabolism in young beef cattle during transfer from winter feed ration to grazing, Vet Med – Czech, 1995, 40 (3): 65 – 69 ŽIŽLAVSKÝ, J., MIKŠÍK, J.: Chov skotu – přednášky. MZLU v Brně, 2005: 162 s. ISBN 80-7157-883-5
72
PŘÍLOHY
1
SEZNAM PŘÍLOH
Tabulka 1: Obsah vápníku v krevní plazmě skotu Tabulka 2: Obsah fosforu v krevní plazmě skotu Tabulka 3: Obsah hořčíku v krevní plazmě skotu Tabulka 4: Obsah draslíku v krevní plazmě skotu Tabulka 5: Obsah mědi v krevní plazmě skotu Tabulka 6: Přírůstek u skotu Tabulka 7: Hmotnosti jednotlivých kategorií Tabulka 8: Věk jednotlivých kategorií Tabulka 9: Průměrné hodnoty za celé sledované období Tabulka 10: Průměrný přírůstek za celé sledované období Tabulka 11: Průměrný přírůstek za období výkrmu Graf 1:
Obsah vápníku v krevní plazmě skotu
Graf 2:
Obsah fosforu v krevní plazmě skotu
Graf 3:
Obsah hořčíku v krevní plazmě skotu
Graf 4:
Obsah draslíku v krevní plazmě skotu
Graf 5:
Obsah mědi v krevní plazmě skotu
Graf 6:
Přírůstek u skotu
Obrázek 1: Technologie ustájení Obrázek 2: Krmná chodba Obrázek 3: Fixovací klec pro odběr krevních vzorků
85
2 Tabulka 1: Obsah vápníku v krevní plazmě skotu Ca (mmol.l-1)
Býci
Odběr
věk
x
1.
26
2,61
Jalovice sx
±
x 2,64
0,29
2.
310
2,34
±
0,17
3.
403
2,63
±
4.
448
2,46
5.
479
6.
a
Voli sx
±
x
0,21 b
sx
2,72
±
0,23
2,44
±
0,19
2,61
±
0,14
0,3
2,81
±
0,24
2,65
±
0,26
±
0,15
2,52
±
0,09
2,56
±
0,09
2,25
±
0,07
2,31
±
0,14
2,33
±
0,07
512
2,42
±
0,07
2,44
±
0,09
2,43
±
0,13
7.
554
2,33
±
0,08
2,36
±
0,1
2,34
±
0,09
8.
618
2,44
±
0,07
2,48
±
0,11
2,49
±
0,08
a
Tabulka 2: Obsah fosforu v krevní plazmě skotu P (mmol.l-1) Odběr
85
věk
Býci x
Jalovice sx
1.
26
2,85
±
0,25
2.
310
2,53
±
0,17
3.
403
2,44
±
0,2
4.
448
2,75
±
0,26
5.
479
2,44
±
0,18
6.
512
2,49
±
7.
554
2,49
8.
618
2,4
x a ab
ab
Voli sx
3,16
±
0,4
2,44
±
0,16
2,32
±
0,18
2,57
±
0,25
x b b
b
sx
2,99
±
0,29
2,6
±
0,18
2,45
±
0,13
2,64
±
0,18
2,57
±
0,18
2,38
±
0,17
0,22
2,47
±
0,28
2,51
±
0,24
±
0,2
2,34
±
0,21
2,43
±
0,15
±
0,26
2,38
±
0,24
2,39
±
0,13
ab a
a
3 Tabulka 3: Obsah hořčíku v krevní plazmě skotu Mg (mmol.l-1)
Býci
Odběr
věk
x
1.
26
0,78
Jalovice sx
±
310
0,92
±
0,09
3.
403
0,82
±
4.
448
0,83
5.
479
6. 7.
sx
0,93
0,12
2.
8.
x a
Voli
±
x
0,33 b
sx
0,81
±
0,12
0,92
±
0,12
1,08
±
0,08
0,1
0,81
±
0,05
0,81
±
0,07
±
0,09
0,85
±
0,08
0,87
±
0,09
1,15
±
0,13
1,1
±
0,13
1,15
±
0,11
512
0,93
±
0,11
0,94
±
0,06
0,89
±
0,1
554
0,81
±
0,09
0,84
±
0,06
0,82
±
0,07
0,94
±
0,19
618
0,81
±
0,21
ab
0,78
±
0,1
b
a
a
Tabulka 4: Obsah draslíku v krevní plazmě skotu K Býci
(mmol.l-1)
85
Odběr
věk
x
1.
26
5,26
Jalovice sx
±
X 5,10
0,41
2.
310
5,00
±
0,19
3.
403
4,44
±
0,35
4.
448
3,86
±
0,20
5.
479
4,26
±
0,30
6.
512
3,97
±
0,27
7.
554
3,92
±
8.
618
3,91
±
a a
a
Voli sx
±
x
0,40
4,45
±
0,21
3,80
±
0,15
4,19
±
0,39
4,31
±
0,18
b b
a
sx
5,33
±
0,38
4,81
±
0,26
4,43
±
0,16
3,89
±
0,27
4,15
±
0,31
4,25
±
0,36
3,91
±
0,11
0,37
3,97
±
0,23
4,03
±
0,33
0,21
3,94
±
0,27
4,09
±
0,22
ab a
b
4 Tabulka 5: Obsah mědi v krevní plazmě skotu Cu (µmol.l-1) Odběr
věk
1.
26
2.
Býci x
Jalovice sx
x
10,89 ±
2,46
10,92
310
13,85 ±
1,14
3.
403
11,75 ±
1,03
4.
448
11,69 ±
2,08
5.
479
10,26 ±
0,99
6.
512
10,15 ±
7.
554
9,68
8.
618
a
Voli sx
x
±
3,45
9,62
±
3,03
13,71
±
2,08
13,72
±
1,24
12,21
±
1,52
11,51
±
1,08
11,44
±
1,35
12
±
1,85
10,99
±
1,41
b
sx
12,3
±
1,66
1,93
10,84
±
1,99
10,39
±
1,92
±
0,68
9,94
±
1,14
9,75
±
1,59
11,75 ±
3,16
13,78
±
3,02
12,42
±
3,46
a
Tabulka 6: Přírůstek u skotu Přírůstek
(kg.den-1) Odběr
85
období
Býci x
Jalovice sx
1.
26-310
1,063 ±
0,12
2.
310-403 1,466 ±
0,25
3.
403-448 1,149 ±
0,26
4.
448-479 1,460 ±
0,29
5.
479-512 0,912 ±
0,27
6.
512-554 1,281 ±
0,39
7.
554-618 0,759 ±
0,25
x a a a a a a
Voli
sx
0,887
±
0,15
1,066
±
0,16
0,846
±
0,20
1,016
±
0,21
0,810
±
0,29
1,079
±
0,21
0,413
±
0,19
x b b b b ab b
sx
1,043
±
0,12
1,244
±
0,26
0,733
±
0,23
1,082
±
0,29
0,909
±
0,39
0,991
±
0,21
0,629
±
0,22
a b b b b a
5 Tabulka 7: Hmotnosti jednotlivých kategorií Hmotnost (kg) Vážení
Býci
Jalovice
Voli
1.
73
71
76
2.
365
330
380
3.
499
427
492
4.
557
468
527
5.
600
501
556
6.
621
524
579
7.
681
572
624
8.
719
599
665
Tabulka 8: Věk jednotlivých kategorií Věk (dny) Odběr
85
Býci
Jalovice
Voli
1.
21
27
27
2.
297
315
318
3.
390
408
411
4.
435
453
456
5.
466
484
487
6.
499
517
520
7.
541
559
562
8.
605
623
626
6 Tabulka 9: Průměrné hodnoty za celé sledované období Prvek
Jednotka
x
sx
-1
2,48
0,21
-1
2,54
0,30
-1
0,90
0,17
-1
4,41
0,60
-1
11,48
2,43
Vápník
mmol.l
Fosfor
mmol.l
Hořčík
mmol.l
Draslík
mmol.l
Měď
µmol.l
Tabulka 10: Průměrný přírůstek za celé sledované období Kategorie
Jednotka
x
sx
-1
1,143
0,42
-1
0,907
0,28
-1
0,938
0,40
-1
0,997
0,39
Býci
kg. den
Jalovice
kg. den
Voli
kg. den
Celé období
kg. den
Tabulka 11: Průměrný přírůstek za období výkrmu Kategorie
Jednotka
x
sx
-1
1,148
0,44
-1
0,911
0,29
-1
0,925
0,42
-1
0,998
0,41
Býci
kg. den
Jalovice
kg. den
Voli
kg. den
Celé období
85
kg. den
7
Graf 1: Obsah vápníku v krevní plazmě skotu 3,50
mmol.l
-1
3,00
2,50
2,00
1,50 26
310
403
448
479
512
Jalovice
Voli
554
618
554
618
Věk Býci
Graf 2: Obsah fosforu v krevní plazmě skotu 3,50
-1 mmol.l
3,10
2,70
2,30
1,90
1,50 26
310
403
448
479
512
Věk Býci
85
Jalovice
Voli
8
Graf 3: Obsah hořčíku v krevní plazmě skotu
-1 mmol.l
1,30
1,00
0,70
0,40 26
310
403
448
479
512
554
618
Věk Býci
Jalovice
Voli
Graf 4: Obsah draslíku v krevní plazmě skotu 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00 26
310
403 Býci
85
448
479
Jalovice
512 Voli
554
618
9
Graf 5: Obsah mědi v krevní plazmě skotu 16,00
-1 µmol.l
14,00
12,00
10,00
8,00
6,00 26
310
403
448
479
512
554
618
Věk Býci
Jalovice
Voli
Graf 6: Přírůstek u skotu 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 26-310
310-403
403-448 Býci
85
448-479 Jalovice
479-512 Voli
512-554
554-618
10
Obrázek 1: Technologie ustájení
85
11
Obrázek 2: Krmná chodba
85
12
Obrázek 3: Fixovací klec pro odběr krevních vzorků
85
