Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
CHOV OHROŽENÝCH DRUHŮ AMAZOŇANŮ A KAKADUŮ Diplomová práce
Brno 2006
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
Doc.Ing. Petr Řezáč, CSc.
Veronika Piňosová
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Chov ohrožených druhů amazoňanů a kakaduů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně, dne ………………………. Podpis diplomanta …………………
Poděkování
Děkuji vedoucímu diplomové práce doc. Ing. Petru Řezáčovi, CSc. za odborné rady, pomoc a čas, který mi věnoval při zpracování diplomové práce.
Anotace Cílem diplomové práce bylo vyhodnocení rozmnožování a odchovu mláďat u vybraných ohrožených druhů amazoňanů a kakaduů chovaných v zajetí. Byla hodnocena velikost snášky vajec, délka inkubace vajec, počet vylíhlých a odchovaných mláďat. Průkazně větší počet vajec v jedné snášce byl zjištěn u amazoňana vínorudého a kubánského v porovnání s amazoňanem žlutohlavým velkým (P < 0,05). Delší doba inkubace vajec byla zjištěna u amazoňana vínorudého, kubánského a žlutohlavého velkého v porovnání s kakaduem růžovým (P < 0,01). Větší počet vylíhlých mláďat z jedné snášky vajec byl zjištěn u amazoňana kubánského v porovnání s amazoňanem vínorudým a žlutohlavým velkým a kakaduem bílým (P < 0,05). Průkazně větší počet odchovaných mláďat z jedné snášky vajec byl zjištěn u amazoňana vínorudého v porovnání s amazoňanem žlutohlavým velkým a kakaduem naholícím (P < 0,05) a u kakadua růžového v porovnání s kakaduem naholícím a amazoňanem žlutohlavým velkým (P < 0,05). Dosažené výsledky naznačují, že v jednotlivých ukazatelích reprodukce existují významné rozdíly mezi jednotlivými druhy amazoňanů a kakaduů.
Annotation The aim of the study was to assess the captivity reproduction of endangered amazona and cockatoo species. The egg clutch, length of incubation and number of hatched and weaned young parrots were analysed. Significantly higher egg number in a clutch was found in the Amazona vinacea and Amazona leucocephala in comparison with the Amazona ochrocephala oratrix (P < 0,05). The egg incubation was longer in the Amazona vinacea, Amazona leucocephala a Amazona ochrocephala oratrix in comparison with the Eolophus roseicapillus (P < 0,01). The higher number of hatched chick was observed in the Amazona leucocephala in comparison with the Amazona vinacea, Amazona ochrocephala oratrix and Cacatua alba (P < 0,05). Significantly higher number of weaned young parrots was found in the Amazona vinacea in comparison with the Amazona ochrocephala oratrix and Cacatua sanguinea (P < 0,05), and in the Eolophus roseicapillus compared with the Cacatua sanguinea and Amazona ochrocephala oratrix (P < 0,05). The results suggest that the reproductive indexes are a conclusively different among individual amazona and cockatoo species.
OBSAH
1. ÚVOD
9
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED
11
2.1. Amazoňané ve volné přírodě
11
2.2. Kakaduové ve volné přírodě
12
2.3. Obchodování, ochrana a reintrodukce papoušků
13
2.4. Chovatelská zařízení pro chov papoušků v zajetí
15
2.5. Krmení amazoňanů a kakaduů
16
2.6. Etologie papoušků
17
2.7. Nemoci papoušků
18
3. CÍL PRÁCE
21
4. MATERIÁL A METODY
22
4.1. Charakteristika sledovaných druhů
22
4.2. Popis chovného zařízení
24
4.3. Krmení a napájení
24
4.4. Statistické vyhodnocení
26
5. VÝSLEDKY
27
6. DISKUSE
40
7. ZÁVĚR
42
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
44
Seznam obrázků Obr. 1. Počet snesených vajec (průměr ± směrodatná chyba) v jedné snášce u amazoňanů a kakaduů. Obr. 2. Počet snesených vajec (průměr ± směrodatná chyba) v jedné snášce u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů. Obr. 3. Délka inkubace vajec (průměr ± směrodatná chyba) u amazoňanů a kakaduů. Obr. 4. Délka inkubace vajec (průměr ± směrodatná chyba) u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů. Obr. 5. Počet vylíhlých mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů. Obr. 6. Počet vylíhlých mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů. Obr. 7. Počet vylíhlých samic (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů. Obr. 8. Počet vylíhlých samic (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů. Obr. 9. Počet vylíhlých samců (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů. Obr. 10. Počet vylíhlých samců (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů. Obr. 11. Počet nevyklubaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů. Obr. 12. Počet nevyklubaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů. Obr. 13. Počet odchovaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů. Obr. 14. Počet odchovaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů. Obr. 15. Počet odchovaných mláďat rodiči (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů. Obr. 16. Počet odchovaných mláďat rodiči (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
Obr. 17. Počet uměle odchovaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů. Obr. 18. Počet uměle odchovaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů. Obr. 19. Počet uhynulých mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec během odchovu rodiči u amazoňanů a kakaduů. Obr. 20. Počet uhynulých mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec během odchovu rodiči u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
1. ÚVOD Počátky chovu ptáků pro zálibu jsou starší než 4 000 let. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že ze všech domácích zvířat byli ptáci domestikováni jako první. Již z raných egyptských hieroglyfů lze vyčíst údaje o chovu různých druhů ptáků v klecích. Egypťané chovali holuby, papoušky, ibisy a kachny. Alexandr Veliký dovezl ze svých výprav do Indie několik papoušků, kteří byli mimo svou domovinu do té doby prakticky neznámí. Po jejich objevení Řeky se papoušci stali velice ceněnými. V době Římanů vládl čilý obchod také s papoušky. Archeologické vykopávky dokumentují, že v zámožných rodinách nechyběly klece nebo voliéry s ptáky. Kryštof Kolumbus v roce 1493 přivezl ze své objevitelské cesty do Nového světa amazoňany kubánské. Chov ptáků postupně získává na popularitě a stává se oblíbenou zálibou. Papoušci patří mezi často chovaná domácí zvířata, protože mohou být opravdovými přáteli člověka. Jsou učenliví a schopni napodobovat lidský hlas i jiné zvuky s ohromující přesností. Pro některé ptačí druhy je napodobování snazší než pro jiné, a také u jedinců stejného druhu mohou být napodobovací schopnosti rozdílné. Papoušci patří k nejinteligentnějším ptákům. Někteří vyvíjejí vlastní iniciativu a rádi se učí něco napodobovat. K tomu využívají vše co mají kolem sebe. Mají dobrou paměť, která ještě vylepšuje jejich inteligenci. Na rostoucím zájmu o chov papoušků v domácnosti se značnou měrou podílejí i specializovaní chovatelé. Z každého dobrého chovatele se postupně stává člověk, který má správný vztah k přírodě a životnímu prostředí. Touha lidí po papoušcích má však i špatnou stránku. Pašeráci a ilegální obchodníci loví papoušky v přírodě, vykrádají jejich hnízda a nebo je vykupují od domorodců za účelem prodeje po celém světě. Některé druhy díky tomu byly téměř vyhubeny a některé již dokonce vyhubeny jsou. Papoušci dnes patří k jedné z nejohroženějších skupin zvířat. Vedle ilegálního obchodu je také ohrožuje kácení a vypalování lesů a rovněž přírodní katastrofy. Obavy o jejich budoucnost nejsou vůbec přehnané. Přímým vyhubením je ohrožena plná šestina z asi 330 známých druhů. Jestliže se však bude dařit je úspěšně odchovávat v zajetí, poklesne počet jedinců dovážených z přírody. Proto úsilí o jejich rozmnožení stále nabývá na významu.Všichni papoušci v zajetí přitahují pozornost lidí. Když se ale mnohý návštěvník vypraví do tropů, může být zklamaný, když neuvidí přelétnout hejna pestrobarevných papoušků. V korunách vysokých stromů jsou velice nenápadní, snadno mohou uniknout pozornosti. Mnohem častěji zaslechneme jejich výrazný křik.
Pro většinu chovatelů jsou papoušci nejkouzelnější ptáci jaké znají. Pokud je ale chováme doma, zjistíme, že papoušek klade vysoké nároky na svého chovatele. Když jsou mladí papoušci chováni po jednom, mohou se upnout na člověka jako na náhradního partnera. Láska může zajít až tak daleko, že papoušek pronikavě křičí, když se mu "jeho partner nevěnuje". Papoušci jsou monogamní a po dosažení pohlavní dospělosti uzavírají pevný svazek s příslušníkem druhého pohlaví. Chov papouška představuje velký závazek. Než si takového mazlíčka pořídíme, musíme si tento krok pořádně promyslet. Při výběru papouška musíme uvažovat o mnoha věcech. Abychom se mohli vzhledem ke svým požadavkům i možnostem správně rozhodnout, musíme znát velikost papouška, požadavky na jídelníček, nároky na péči a na hnízdění a další chovatelské problémy, které se mohou vyskytnout. Když hledáme společníka do bytu, je lepší opatřit si mládě, které právě opustilo hnízdo, ale je schopné samo konzumovat potravu. Pro chov ve voliérách může být vhodný i starší jedinec, není však pravděpodobné, že by získal takový vztah ke svému chovateli jako mladý pták. Podle toho, jak člověk pečuje o svého papouška, zajišťuje jeho potřeby i nároky, ovlivňuje kvalitu a délku jeho života. Čas, který věnujeme péči o naše papoušky není promarněný, ale je skutečně prožitý.
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Amazoňané ve volné přírodě Amazoňané patří mezi nejznámější papoušky Ameriky. Jsou to středně velcí ptáci s mohutným zobákem a kratším ocasem. Mají nápadně nahé ozobí, jejich křídla nedosahují konce ocasu. Samce od samice většinou nerozeznáme. Také mladí ptáci se podobají dospělým jedincům. Některé druhy jsou hojně rozšířené, jiné velmi vzácné. Amazoňani žijí ve svém přirozeném prostředí v hejnech, jsou to společenští tvorové a nebývají rádi sami. Všichni členové hejna společně létají za potravou. Denně mohou nalétat mnoho kilometrů. Před setměním se hejna amazoňanů slétávají na společná nocoviště. Amazoňané jsou zvyklí na pravidelný denní režim. Brzy po rozednění opouštějí hřadoviště a letí hledat potravu. Živí se semeny, zrním, ořechy, ovocem, travinami, bylinami, hlízami, kořeny, kůrou, mladými výhonky, pylem, pupeny a nektarem. Některé druhy ještě doplňují svůj jídelníček hmyzem a jeho larvami. Kolem poledne odpočívají a čechrají si peří. Po odpočinku zase hledají potravu, ale nyní ve směru k hřadovištím. Před západem slunce se vrací na společná nocoviště a za velkého křiku se řadí na stromech ke spánku (Vašíček, 2002; Evans a kol., 2005). Amazoňané v přírodě vytvářejí trvalé páry, do kterých se sdružují po dosažení pohlavní dospělosti. Jednotlivé páry se obvykle drží pohromadě i při nocování a během přemísťování hejna. Mladí amazoňani se běžně sdružují do samostatných skupin v hejně. V období hnízdění nastává změna chování dospělých amazoňanů v hejnu. Stávají se postupně agresivní vůči ostatním jedincům, brání si své místo pro nocování a stále častěji se vzdalují od hejna. V hnízdních teritoriích si jednotlivé páry obsadí příhodné hnízdní dutiny a samci začnou hájit svá hnízdiště. Na nápadném místě svého území si vykračují sem a tam ve vzpřímené poloze s částečně rozevřenými křídly, s ocasem složeným do vějíře a často i s hlasitým křikem. Tak se snaží vypadat velcí a silní, čímž pokouší zastrašit ostatní samečky i ptáky jiných druhů. Samice amazoňanů snáší 2-4 vajíčka, na kterých sedí až 28 dní. V období sezení samice na vejcích ji samec krmí. Když se vyklubou mláďata, samec pomáhá samici s krmením. Rodiče se o mláďata starají až 14 týdnů. Mladí amazoňané se postupně osamostatňují. Od rodičů se naučí, jak rozlouskávat a konzumovat různé druhy potravy. Když se mláďata osamostatní, pár se rozpadne a jeho členové se přidají k hejnu (Low, 2004). Většina amazoňanů hnízdí v dutinách stromů. V Abaku na Bahamách je k dispozici jen málo dostatečně velkých stromů, a proto ptáci hnízdí v podzemních vápencových
jeskyních. Podobně 300 km od Sao Paula hnízdí každý rok hejno amazoňanů vínorodých (Amazona vinacea) v útesu (Bertagnolio, 1981). Dalšími zdokumentovanými hnízdišti, v případě amazoňanů rudoocasých (Amazona brasiliensis), bylo 3 m stromové termitiště a 20 cm hluboká dutina mezi řapíky koruny živé palmy Attalea funifera. Ze 49 hnízd amazoňanů rudoocasých se nacházelo 67% v dutých vyschlých stromech. Velká většina byla nalezena v zaplaveném lese nebo na jeho okrajích; někdy ptáci používali i jiné druhy lesa (Martuscelli, 1995). Při studie hnízdních návyků amazoňanů kubánských bylo zjištěno, že z 26 nalezených hnízd bylo 88,5% v uschlých palmách a zbytek v živých palmách. Vchody byly u 54% hnízd shora, u 27% ze strany a u 19% z obou směrů. Výška vchodu nad zemí byla v průměru 7,5 m u hnízd s otevřeným vrškem a 3,5 m u hnízd s postranním vchodem. Přežití mláďat bylo vázáno na začátek období dešťů. Pokud se mláďata nestihla před příchodem dešťů opeřit, došlo k jejich velkému úhynu v důsledku nadměrné vlhkosti (Silva, 1991).
2.2. Kakaduové ve volné přírodě Kakaduové náleží mezi nejkrásnější papoušky. Obývají především Austrálii a Indonésii. Všichni jejich zástupci se mohou pochlubit společným znakem, kterým je chocholka tvořená prodlouženými pery na temeni a zátylku hlavy. U jednotlivých druhů má různý tvar a zbarvení. Hlas kakaduů je velmi silný a může být i nepříjemný. Při náhlém vyrušení vydávají i zvláštní syčivé zvuky. Kakaduové patří mezi mohutnější ptáky s krátkým ocasem a křídly. Mají nápadně silný zobák, kterému nečiní problém vylouskat i ty nejtvrdší ořechy a semena. Tento fakt však neznamená, že by se živili pouze těmito plody. Právě naopak vyhledávají nejraději chutné dužnaté plody, semena všech druhů obilí a kukuřice, čímž způsobují farmářům škody. Jako ostatní velcí papoušci si i kakaduové podávají kousky potravy nohou, která jim slouží jako ruka. Někteří kakaduové sbírají houby, kořínky, loví drobné živočichy, hmyz, červy, housenky, brouky apod. Živočišnou potravu hledají v půdě a pod kůrou tropických stromů. Kakaduové jsou papoušci různých velikostí. Mezi největší zástupce náleží kakadu palmový, který je velký asi 68 cm. Nejmenšími druhy jsou kakadu šalamounský a kakadu filipínský s velikostí těla 31 cm (Vašíček, 2004). Většina druhů kakaduů žije mimo období hnízdění v hejnech. Všichni členové hejna se společně vydávají za potravou, vodou a shromažďují se na nocovištích. Hlavní
výhodu ve spojení do hejna pro ně představuje lehčí nalézání míst s potravou a vytlačení potravních konkurentů. Kakaduové jsou jako jiní ptáci hašteřiví, dochází u nich k častým potyčkám o nejlepší kousky potravy a o místo k přenocování. Při vyhledávání potravy se spojují do hejn hlavně kakaduové ze stepních a pouštních oblastí. Jejich hejna se mohou skládat až z několika tisíc jedinců. Naopak hejna kakaduů z pralesních oblastí jsou tvořena jen z několika jedinců. Kakaduové dobře létají, ale na zemi se pohybují velmi nemotorně. Některé druhy kakaduů, např. kakadu naholící (Cacatua sanguinea) nebo kakadu růžový (Eolophus roseicapillus), s oblibou hrabou v půdě za účelem vyhledávání potravy (Lantermann a Lantermannová, 2001). Kakaduové hnízdí v době, kdy vrcholí vegetační období. Páry pohlavně dospělých kakaduů se oddělují od hejna a začínají si hledat hnízdní dutinu. Ve své domovině hnízdí v dutinách vysokých starých stromů a některé druhy i ve skalních štěrbinách. Ideálním hnízdištěm pro ně jsou vykotlané stromy nebo opuštěná hnízda datlů. Kakaduové si podle potřeby svým silným zobákem rozšiřují vletový otvor. Třísky dřeva, které spadnou dovnitř dutiny papoušci používají jako podestýlku pod vajíčka. Samice větších druhů snášejí 1-2 vejce a u menších druhů i 4-6. U některých druhů zahřívají snůšku oba rodiče a rovněž společně krmí i vylíhlá mláďata. Samečci sedí na snůšce zpravidla ve dne, protože nejsou tak pečliví při zahřívaní vajíček, zatímco samice na ní sedí v noci. Australské druhy kakaduů hnízdí počátkem dešťového období, ostrovní druhy kdykoliv. Rodiče se o svá mláďata starají řadu týdnů po vylíhnutí. Nakonec se jako celá rodina připojují k hejnu ostatních kakaduů a setrvávají v něm až do dalšího hnízdního období (Lantermann a Lantermannová, 2001).
2.3. Obchodování, ochrana a reintrodukce papoušků Spousta obyvatel Amazonie chová exotické ptáky jako domácí mazlíčky. Při výjimečných záplavách v letech 1984-1986 nastal nedostatek mláďat, čímž se vytvořily vhodné podmínky pro pytláky a překupníky, kteří dodávali mláďata z pralesů do měst. Vrchol překupnických aktivit byl v letech 1991-1996. Na cestě do velkoměstských obchodů a tržnic překupníci podpláceli policisty i kontrolory a udělali si z obchodu s papoušky výnosný obchod. Některé druhy papoušků patří mezi nejvíce ohrožené skupiny ptáků na světě. Odchyt vzácných druhů a obchod s nimi tento problém navíc dále prohlubuje. Více než 1,8 milionu papoušků bylo z tropů vyvezeno v letech 1982-1998. V tropických oblastech je tradicí mít papouška jako domácího mazlíčka, proto je zde
vnitrostátní trh s ptáky i přes veškeré zákazy nadále významný. V Peruánské Amazonii žijí druhy, které jsou výrazně ohroženy vyhubením. Je to způsobeno jejich pomalou reprodukcí, vysokým úhynem mláďat, zmenšováním přirozeného biotopu a neustálým odchytem. Některé země se snaží určit procentuální možnost odchytu v naději, že tím vlastně zlegalizují obchod s některými druhy, potlačí pytláctví a zlepší turistickou ekonomiku svých zemí (Martuscelli, 1995; González, 2003). Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora, CITES, Washingtonská úmluva) byla podepsána ve Washingtonu 3. března 1973 a začala platit od 1. července 1975. Československo podepsalo úmluvu 28. února 1992 jako 114. stát a úmluva vstoupila pro nás v platnost 28. května 1992. Česká republika převzala závazky z úmluvy od svého osamostatnění dne 1.1.1993. Účelem úmluvy je postavit mezinárodní obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami pod společnou kontrolu všech zemí světa, aby se docílila ochrana ohrožených druhů fauny a flóry před úplným vyhubením vlivem bezohledného získávání pro obchodní účely. Úmluva omezuje zejména obchod s jedinci ohrožených druhů získaných z volné přírody, kontroluje však i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo člověkem vypěstovanými rostlinami druhů, které jsou v přírodě ohroženy. Podle statistických údajů je využívání divoké přírody pro účely mezinárodního obchodu druhou nejvážnější příčinou ubývání druhů na naší planetě, a to hned za ničením přirozených stanovišť. Hlavními vývozními oblastmi jsou Střední a Jižní Amerika, Afrika a Asie a hlavními dovozními oblastmi jsou Severní Amerika, Evropa, Dálný východ (Japonsko, Korea, Čína), Střední východ a Austrálie. Nejčastěji se obchoduje s kůžemi plazů, kožešinami, živými exotickými ptáky a tropickými ozdobnými rybkami, mušlemi a mořskými korály, kaktusy a orchidejemi a vzácným tropickým dřevem. Existuje značně rozsáhlý nelegální obchod s živou přírodou (Marsden a kol., 2000; Wright a kol., 2001). Po roce 1989 se do České republiky dováží stále více živých ptáků (zejména papoušci) a dalších exotických zvířat odchycených z volné přírody v rozvojových zemích Afriky, Jižní Ameriky a Asie kvůli poptávce zájmového chovatelství. ČR funguje také jako významná tranzitní země do západní Evropy. CITES vytvořila celosvětovou síť, která kontroluje mezinárodní obchod s ohroženými divokými zvířaty a planými rostlinami, a to hlavně pomocí povolení, která musí doprovázet každou mezinárodní zásilku dotyčných organismů nebo výrobků z nich. Tato povolení, známá spíše pod termínem "CITES
permity", jsou vydávána výkonnými orgány jednotlivých stran a jsou kontrolována celními orgány všech zemí CITES, které obchod uskutečňují. Předmětem ochrany CITES je v současné době asi 2 000 druhů zvířat a 35 000 druhů rostlin. Podle stupně ohrožení své existence v přírodě jsou rozděleny do tří kategorií: druhy kriticky ohrožené vyhubením jsou vyjmenovány v tzv. příloze I k CITES, druhy z přílohy II k CITES, jejichž situace v přírodě není kritická, ale které by mohly být ohroženy, jestliže by využívání pro mezinárodní obchod nebylo regulováno a druhy z přílohy III k CITES jsou ohrožené na území určitého státu, který požádal o regulaci obchodu s nimi. V příloze I jsou uvedeni amazoňan kubánský, amazoňan vínorodý, amazoňan červenočelý, kakadu molucký a v příloze II amazoňan žlutohlavý velký, kakadu růžový, kakadu naholící, kakadu žlutočečelatý a kakadu bílý. Plán reintrodukce papoušků počítá s širokým spektrem kroků, např. založení dvou nebo více chovatelských center pro daný druh v oblasti jeho přirozeného výskytu. Provoz minimálně jednoho chovatelského centra v jiných zemích. Praktické a teoretické školení personálu chovatelských center. Výzkumy přirozeného prostředí v celé potvrzené historické oblasti rozšíření a výběr místa pro opětovné vypuštění. Souhrnný terénní výzkum a obnovu přirozeného prostředí. Plány pro vypuštění, jakmile se bude populace v chovatelských zařízeních v péči člověka příznivě rozvíjet. Dosavadní pokusy reintrodukce papoušků nebyly úspěšné z důvodu úhynu jedinců po vypuštění do přírody (Doležalová, 2004).
2.4. Chovatelská zařízení pro chov papoušků v zajetí Jednotlivé druhy papoušků mají často dosti specifické nároky na chovatelské zařízení. Papoušky, chované jen pro radost, je možné bez potíží chovat v kleci odpovídajících rozměrů. Menším druhům postačí běžně prodávané klece, dlouhé asi 60 cm a vysoké alespoň 40 cm. Pro větší papoušky budeme potřebovat klec rozměrnější a hlavně vyšší. Vždy je nezbytné dodržet pravidlo, že sedící pták musí mít nad hlavou i pod ocasem prostor, rovnající se alespoň polovině délky jeho těla. Drobnější druhy, pokud se jim bude jejich majitel věnovat, mohou být spokojené i v malé kleci. Velcí papoušci budou zpravidla potřebovat větší individuální péči. Po ochočení by měli být pravidelně vyjímáni z klece. Pokud má být péče o papouška v kleci snadná, je nutné, aby dno bylo odnímatelné nebo ještě lépe vysouvací jako zásuvka. Pokud se ale chceme chovu papoušků skutečně věnovat, pak až na výjimky bude nutné používat vnitřní či zahradní voliéry. Kostra voliér
se svařuje zásadně z kovu, podezdívka musí být masivní a hluboko zapuštěná do země. Voliéry potahujeme silným pletivem s malými oky, jehož úkolem bude nejen zamezit úniku papoušků, ale bude je i chránit před venkovními nepřáteli. Protože papoušci nemohou naši mrazivou zimu snášet venku, je vhodné k zadní části voliéry přistavět menší zimní prostory (Smrček a Smrčková, 1996).
2.5. Krmení amazoňanů a kakaduů Klíčem ke správnému krmení amazoňanů je alespoň částečná znalost toho, čím se živí ve svém přirozeném prostředí. Fakt, že se papoušci dříve tradičně krmili pouze slunečnicovými semeny, je pro amazoňany velice nešťastný a měl již za následek mnoho předčasných úhynů. Většina chovatelů amazoňanů podává svým papouškům v současné době tři nebo čtyři různé typy krmiv: semena nebo granule, luštěniny, ovoce, zeleninu a zelené listy a také zvláštní krmivo v době odchovu mláďat. Mezi zeleninu, kterou amazoňané mají rádi, patří červená paprika, celer, zelené fazolky, mrkev, fazole v lusku, bílý hrách a kukuřičné klasy. Oblíbeným ovocem amazoňanů jsou třešně, hroznové víno, granátová jablka, jablka, sladké pomeranče, hrušky a opuncie. Ptáci živící se převážně semeny musí mít ve stravě rozpustný a nerozpustný grit. Nerozpustný grit pomáhá s drcením a trávením potravy a rozpustný grit je pro papoušky hlavním zdrojem vápníku. Minerální přípravky v práškové formě jsou pro ptáky také cenné, protože některé enzymy nemohou správně fungovat, pokud je strava chudá na určité minerály nebo stopové prvky. Papoušci potřebují v malém množství stopové prvky jako je zinek, železo, jód, mangan, kobalt a molybden (Low, 2004). Lantermann a Lantermannová (2001) doporučují dávat kakaduům jako základ výživy rozličná semena. Směs by měla být složena z 30% semeny bodláku kardi, 30% semeny slunečnice, 15% semeny různých druhů prosa a 5% tvoří oves, pšenice, kukuřice, dýně a bukvice. Burské, vlašské, para, lískové a kešu ořechy by se podle nich měly podávat papouškům jen občas jako pamlsek. Pro kakaduy je nezbytné ovoce, zelené krmení a nezralá nebo naklíčená semena, která obsahují životně důležité vitamíny a minerální látky. Z ovoce a zeleniny jim chovatelé podávají např. jablka, hrušky, švestky, třešně, hroznové víno, pomeranče, banány, mango, papáju, kiwi, mrkev, okurky, dýni nebo cuketu. Během hnízdění kakaduům doplňují jídelníček o vaječnou míchanici. Základ míchanice tvoří vaječná sušená směs, kterou kupují v obchodě a obohacují ji o nastrouhané ovoce, mrkev, tvaroh a směs vitaminů a vápníku. Kakaduům je také doporučeno kromě
rostlinné potravy podávat jednou týdně živočišné bílkoviny v podobě malé porce složené z natvrdo uvařeného vajíčka, tvarohu, sýra nebo psího krmení z konzervy (Vašíček, 2004). Vyvážená a pestrá strava, bohatá na bílkoviny, glycidy, makroprvky a mikroprvky je jedním ze základních předpokladů správné výživy ptáků. Složení krmiv nabízených v obchodní síti je důležité pro rozhodování jakými krmivy a v jakém množství bude potřeba krmit, při znalosti denní potřeby jednotlivých druhů. Je třeba sledovat obsah nutričních látek, který se může u různých krmiv dost výrazně lišit. Např. obsah bílkovin může být v rozmezí 19-25%, obsah glycidů 9-16%. Pokud by tyto rozdíly způsobovaly problémy v kondici a opeření, musíme zlepšit dodávaný poměr živin. Je nutno sledovat i obsah aminokyselin. Při srovnání doporučeného s běžným obsahem živin u obchodně distribuovaných krmiv se dost často stává, že obsah síry a aminokyselin metioninu a cystinu je nedostatečný. Většina prodávaných krmných doplňků obsahuje požadované množství makroprvků a mikroprvků. Při krmení mláďat musíme dbát na správné rozmíchání krmiva a jeho teplotu. Do zásoby si krmení nepřipravujeme, protože zde hrozí přemnožení kvasinek (Wolf a Kamphues, 2003). Každý druh krmiva má rozdílnou stravitelnost živin v závislosti na věku ptáka (Karasov, 1990). Vyšší stravitelnost jednotlivých živin byla zjištěna u dospělých jedinců v porovnání s mláďaty. Z jednotlivých krmiv byl největší rozdíl ve stravitelnosti zjištěn u slunečnice, z které daleko lépe využívali živiny dospělí jedinci (Vendramin-Gallo a kol., 2001).
2.6. Etologie papoušků Každý jedinec je osobnost a chová se ve stejných podmínkách, tj. při stejné velikosti klece, velikosti a tvaru budek atd., trochu odlišně (Meehan a kol., 2003). I když hnízdní budka je pro kakaduy velká motivace, je velice důležité imitovat podmínky v jejich rodné Austrálii, a to především z hlediska denního světla, které v Austrálii dosahuje minimálně 11 hodin a 30 minut a maximálně 15 hodin 30 minut. Optimální délka světelného dne u kakaduů stimuluje jejich rozmnožování. Bylo také prokázáno, že oddělení obou pohlaví na jistou dobu stimuluje pohlavní chování u samců. Podobně i samice byla zaznamenána zvýšená sexuální motivace. Nicméně pohlavní chování ptáků v pralese se nápadně liší od toho v kleci. V pralese mají jedinci daleko větší možnost výběru partnerů před tím, než vytvoří monogamní pár na celý život (Millam, 2000).
Používají se dvě kategorie obohacování chovného prostředí pro papoušky. Jedna spočívá ve zvyšování nabídky fyzických aktivit papoušků v kleci. Jedinec musí mít příležitost sedět na více místech, provádět různé horolezecké výkony, mít k dispozici pohyblivé předměty, se kterými by mohl manipulovat jak zobákem, tak i nohama. Druhá je prováděna formou zvyšování fyzických aktivit papoušků při shánění potravy. Jedinci jsou nabízena semena ve slupce, která je musí vyloupat. Nebo je mu podávána potrava, ke které se dostane až po odstranění nepoživatelného obalu (Meehan a Mench, 2002; Meehan a kol., 2004).
2.7. Nemoci papoušků Papoušek, který je nemocný sedí načepýřený na bidle, pospává s hlavou schovanou v peří na zádech, nekonzumuje nachystané krmivo a má tekutý trus. Z příznaků onemocnění se nám málokdy povede zjistit jakým druhem choroby trpí. Většina problémů u papoušků bývá metabolického původu, které se často podaří vyléčit. Ptáci mívají někdy v peří různé parazity, např. roztoče, všenky a vši. K vyléčení se používají přípravky ve sprejích. Dalšími parazity v peří mohou být čmelíci, kteří sají krev. V ranách se potom často objevují druhotné infekce. Pokud budeme pravidelně čistit klece a desinfikovat, snížíme tak pravděpodobnost výskytu čmelíků. Další příčinou nemocí papoušků mohou být vnitřní paraziti, např. tasemnice, nitkovci nebo škrkavky. V takovém případě provedeme odčervení. Vážnějšími onemocněními ptáků jsou nemoci virového původu, které jsou nebezpečné i tím, že se může nakazit i člověk (Smrček a Smrčková, 1996). Aspergilóza je onemocnění dýchacích cest, které je způsobeno plísní. Aby u papoušků došlo k tomuto onemocnění, musí se sejít různé negativní faktory. Plísně se mohou v dýchacím ústrojí papouška rozmnožit, pouze když bude oslaben jinou nemocí nebo nevhodnými podmínkami chovu, např. špatnou výživou, hypovitaminózami, suchým vzduchem, bakteriálními či virovými onemocněními. Vedle povlaků plísně, které mohou vést ke ztíženému dýchání, představují větší nebezpečí toxiny produkované plísněmi. Nejčastějšími příznaky aspergilózy jsou náhlé zhubnutí, dýchací potíže, nervové a svalové poruchy, šelesty při dýchání, výtok z nosu a nechutenství. Diagnostikovat chorobu můžeme např. pomocí rentgenového nebo hematologického vyšetření. Dokonalé vyléčení aspergilózy je obtížné. Ve většině případů však léčba vede alespoň ke zlepšení zdravotního stavu papouška (Bürkle, 2002).
Chlamydióza je způsobena Chlamydophillou psittaci. Toto bakteriální onemocnění je běžné u papoušků i jiných druhů ptáků. Infikovaný jedinec může brzy uhynout anebo s ním žít řadu let bez zřetelných příznaků. U některých ptáků se neprojeví žádné příznaky, ale mohou nemoc přenášet a nakazit jiné ptáky. Příznaky jsou různorodé a ne vždy se dají snadno rozpoznat. Papoušek těžce dýchá, má rozčepýřené peří a vypadá sklesle a objevuje se u něj výtok z nosu a očí. Trus může být žlutozelený nebo žlutý, ale to ještě nemusí znamenat chlamydiózu. Léčba bývá často úspěšná při použití antibiotik, která můžeme podávat injekčně nebo orálně. Léčba nemusí být vždy úspěšná. Chlamydióza je přenosná i na člověka. Choroba se nejsnáze šíří tam, kde jsou ptáci chováni ve stísněných podmínkách. Diagnostikovat psitakózu můžeme pomocí vzorků trusu, výtěru z kloaky nebo z ústní dutiny, popř. vyšetřením krve (Low, 2004). Papouščí onemocnění zobáku a peří (PBFD) se vyskytuje na území České republiky poměrně často. Je způsobené cirkovirem. Chovatelé nejsou o této nemoci často dostatečně informováni. Provádí se málo cílených laboratorních vyšetření a tím pádem se stává, že spousta případů této nemoci není vůbec odhalena. Onemocnění se šíří všemi exkrety a sekrety nemocného ptáka, tj. trusem, krví, hleny i péřovým prachem. Pták se nakazí vdechnutím nebo polknutím viru. Mládě se může nakazit od matky ještě před vylíhnutím prostřednictvím vejce. Nejnáchylnější k této nemoci jsou kakaduové, žakové a drobnější australští papoušci. PBFD se projevuje vypadáváním a deformací peří, krvácením v místě péřový folikulů, atypickým zbarvením peří, přerůstáním a deformací zobáku. Nakažený pták není také schopen se bránit běžným infekcím. U nemocného papouška se nemusí projevit všechny příznaky. Z vyšetření krve můžeme spolehlivě zjistit, zda papoušek tuto nemoc má. Dosud není znám lék, který by nemocného ptáka dokázal vyléčit. Nemocná mláďata brzy umírají, starší ptáci mohou žít s nemocí i několik let, ale musíme ho chránit před různými infekcemi, protože PBFD virus potlačuje imunitu a každé onemocnění by pro něho mohlo být smrtelným (Grymová, 2001). Syndrom dilatace předžaludku (PDD) je pro majitele papoušků nejobávanější choroba. Poprvé byla popsána v 70. letech 20. století jako syndrom chřadnutí arů (Wissman, 2001). Při pitvě postižených ptáků se pravidelně nacházel nápadně roztažený svalnatý žaludek vyplněný potravou. Výzkum této choroby prokázal, že samotné roztažení žaludku je sekundární a nastává po postižení nervů procházejících stěnou trávicího traktu. Klinické příznaky nemocných ptáků se vůbec nemusí omezit jen na trávicí trakt, ale může dojít i k postižení mozku a s ním spojené ztrátě koordinace. Pokud chceme stanovit
diagnózu u živého ptáka, je nutné odebrat k vyšetření kousek stěny žaludku nebo volete. Veškerá léčba se dosud zaměřuje na prodloužení života nemocných jedinců (Grymová, 2002).
3. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo vyhodnocení snášky a výskytu vadných vajec u vybraných ohrožených druhů amazoňanů a kakaduů chovaných v zajetí. Dále byla sledována délka inkubace vajec, počet vylíhlých a nevyklubaných mláďat. Rovněž byla analyzována délka péče rodičů o mláďata, počet mláďat odchovaných rodiči a uměle odchovaných mláďat a počet uhynulých mláďat během jejich odchovu.
4. MATERIÁL A METODY 4.1. Charakteristika sledovaných druhů Pozorování byla prováděna u jednoho páru amazoňanů žlutohlavých velkých v letech 2001-2005, u jednoho páru amazoňanů kubánských v letech 2002-2005, u jednoho páru amazoňanů vínorudých v letech 2000-2005 a u druhého páru amazoňanů vínorudých v letech 2002-2004, u jednoho páru amazoňanů červenočelých granadských v letech 19972000, u jednoho páru kakaduů růžových v letech 1994-2004, u jednoho páru kakaduů žlutočečelatých tritonů v roce 2000, u jednoho páru kakaduů moluckých v roce 1996, u jednoho páru kakaduů bílých v letech 2001-2002, u jednoho páru kakaduů naholících v letech 1999-2000 a u druhého páru kakaduů naholících v letech 2002-2003. Všechny páry měly jednu snášku ročně s výjimkou jednoho páru amazoňana vínorudého, který měl v roce 2002 a 2004 dvě snášky a jednoho páru kakadua růžového, který měl v roce 1995 dvě snášky a v roce 1997 tři snášky. Amazoňan žlutohlavý velký (Amazona ochrocephala oratrix) Dospělí ptáci mají žlutou barvu na hlavě, týlu, krku a u některých i na horní části hrudi. Někteří ptáci (obvykle samečci) mají žlutá pera na týlu lemovaná červenou. Ohbí křídel je červené nebo červené a žluté; karpální okraj křídel je žlutý a žlutá barva se vyskytuje i na stehenní oblasti. Zobák má slonovinovou barvu a duhovka je nápadně oranžová. Délka těla je 36 až 38 cm. Mladí ptáci mají žlutou barvu obvykle omezenou jen na čelo a temeno, někdy trochu na lících. Amazoňan kubánský (Amazona leucocephala) Čelo a oblast kolem očí je bílá; líce má jednobarevně růžové, uzdičku, krk a horní část hrudníku; černé příuší a peří na temeni má výrazné černé okraje. Většina per na těle má rovněž černé okraje. Na břiše jsou nepravidelné vínově rudé znaky. Pera na ocase mají atraktivní červené, oranžové a žluté znaky. Délka těla je 30 cm. Peří mladých jedinců se od dospělých liší tím, že má méně červené barvy na břiše, růžovou barvu na obličeji a hrudníku promísenou se zelenými pery. Pera na dolní polovině těla mladých jedinců mají výrazné černé okraje. Bílá pera na čele mají u některých mladých ptáků jemný nádech dorůžova nebo dožluta. Amazoňan vínorudý (Amazona vinacea) Čelo a uzdička tohoto amazoňana je červená, charakteristická je vínově zbarvená hruď. Krk je narůžovělý. Pera na hlavě, šíji a dolní polovině těla mají černé okraje (nejzřetelněji na šíji). Pera na šíji a zelená pera na horní části hrudi jsou zalita sytě modrou
barvou. Karpální okraj křídla je žlutý se stopami červené nebo vzácněji červený se stopami žluté. Ocas je zelený s úzkým žlutým koncovým pruhem. Krajní ocasní pera jsou u kořene červená. Horní zobák je červený se světlou špičkou a dolní čelist má rohové zbarvení. Duhovka je oranžovohnědá. Délka těla je 30 cm. Hruď má obvykle intenzivnější zbarvení u samců. Nedospělí ptáci se od dospělých liší tím, že mají matnější červené čelo a méně červené barvy na uzdičkách. Někdy mají méně rozsáhlou oblast vínové na dolní polovině těla, která je jinak zelenavě hnědá. Karpální okraj křídla je nažloutlý, duhovka je hnědá. Amazoňan červenočelý granadský (Amazona dufresniana rhodocorytha) Má oranžovočervené čelo a temeno, žluté uzdičky a modré líce. Horní čelist je po stranách růžová. Přední strana temene je šarlatová; zbarvení temene je různé, obvykle tmavě purpurové. Zelená pera šíje mají široké černé okraje. Křídelní zrcátko je červené; červená barva je i na ocase. Oči jsou velké; duhovka je oranžovohnědá; úzká oblast kůže kolem oka je světle šedá. Ozobí je tmavošedé. Horní čelist je růžová, se šedým okrajem; dolní čelist je převážně tmavošedá. Líce a krk jsou obvykle modré, nebo zelené zalité modrou. Samice mají více žluté barvy na uzdičkách, která se šíří dolů až na líce. Délka těla je 35 cm. Nedospělí ptáci mají méně výrazně definované znaky na hlavě a méně rozsáhlé červené znaky na vedlejších a ocasních perech. Kakadu růžový (Eolophus roseicapillus) Záda, křídla, ocas jsou šedé. Špičky křídel má černé. Růžově jsou zbarveny břicho, krk a hlava. Čelo a temeno hlavy jsou bílé s růžovým nádechem. Samice má duhovku oka zbarvenou do červena a samec ji má černou. Délka těla je 35 cm. Mláďata jsou podobná dospěným jedincům. Kakadu žlutočečelatý triton (Cacatua galerita triton) Je bílý, líce má světle žluté, peří v chocholce jsou žlutá až na první pera, která jsou bílá. Spodní strana letek a ocasu má výrazný žlutý nádech. Nahé okruží oka je světle modré. Sameček má černou duhovku, samice červenohnědou. Délka těla je 50 cm. Mláďata jsou podobná dospělým jedincům. Kakadu molucký (Cacatua moluccensis) Peří na těle má světlounce růžovooranžové. Peří v chocholce je tmavě oranžové kromě prvních pírek z chocholky, která jsou bílá. Letky má ze spodu žlutooranžové a některá peří ve spod ocasu mají stejný nádech. Nahé okruží oka je světle modré. Samec má tmavou duhovku, samice červenohnědou. Délka těla je 52 cm. Mláďata jsou podobná dospěným jedincům.
Kakadu bílý (Cacatua alba) Je celý bílý kromě letek a ocasního peří ze spodní strany, které mají žlutý nádech. Nahé okruží oka je světle modré. Samec má tmavou duhovku, samice červenohnědou. Délka těla je 52 cm. Mláďata jsou podobná dospěným jedincům. Kakadu naholící (Cacatua sanguinea) Je bílý, peří u zobáku a peří v chocholce má ze spodu naoranžovělé, spodní strana letek a ocasu má žlutý nádech. Nahé okruží oka má namodralé, duhovka je černá. Délka těla je 40 cm. Mláďata jsou podobná dospěným jedincům.
4.2. Popis chovného zařízení Papoušci byli chováni ve 3 voliérových objektech umístěných na zahradě. Všechny byly orientovány na jižní stranu. Voliérový objekt I se skládal z 9 voliér. Délka jeho vnitřní části byla 5 m, výška 2,8 m, délka proletu 2 m a výška 2,5 m. Šířka voliér ve vnitřní a venkovní části byla stejná a činila 1,1-1,6 m. Voliérový objekt II se skládal z 16 voliér. Délka jeho vnitřní části byla 5 m, výška 2,8 m, délka proletu 2 m a výška 2,5 m. Šířka voliér ve vnitřní a venkovní části byla stejná a činila 1,1-1,6 m. Voliérový objekt III se skládal z 5 voliér. Délka jeho vnitřní části byla 5 m, výška 3,3 m, délka proletu 2,2 m a výška 2,8 m. Šířka voliér ve vnitřní a venkovní části byla stejná a činila 1,1-1,6 m. Všechny voliéry ve všech 3 voliérových objektech měly vnitřní část a venkovní prolet, který byl tvořen pozinkovaným pletivem. V každé voliéře byla umístěna budka, kmeny a bidla. Všichni papoušci měli k dispozici budky z jasanu o rozměrech 31x31x97 cm. Výjimku tvořili pouze kakadu molucký, bílý a žlutočečelatý triton, kteří místo ní měli dutý kmen. Celkový úklid voliér byl prováděn jednou týdně. Misky na krmení a vodu byly jednou týdně vymyty a desinfikovány.
4.3. Krmení a napájení Krmení dostávali papoušci ve třech kameninových miskách, které byly umísťovány do plechových šuplíků nacházejících se v přední stěně vnitřní části voliéry. Šuplíky se nacházely ve výšce asi 1,2 m. Na podlaze měli stále k dispozici misku s minerálním pískem a misku s čerstvou vodou. Sestavování krmné dávky bylo prováděno podle nároků jednotlivých druhů a podle ročních období. Amazoňanům a kakaduům byla nabízena směs zrnin tvořená z lesknice, ovsa, pšenice, ječmene, kukuřice, bílé slunečnice, žíhané slunečnice, kardi, ostropestřece a prosa. Kakaduům moluckým a žlutočečelatým tritonům
byla po celý rok předkládána navíc samostatná miska se slunečnicí. Pro kakadua růžového a naholícího byla namíchána směs zrnin pouze z ovsa, prosa, lesknice, ječmene, pšenice, kardi a ostropestřece. Všichni papoušci kromě kakadua růžového dostávali v zimním období ještě žíhanou slunečnici. V zimě byla doplňována krmná dávka všem papouškům ještě o vařenou mrkev, nakrájené jablko a jedenkrát týdně o piškoty máčené v bylinkovém čaji s bílým jogurtem. Součástí jídelníčku kakadua moluckého a žlutočečelatého tritona byly po celý rok také vlašské ořechy. V období hnízdění byla papouškům navíc k základní krmné dávce přidávána směs luštěnin s mrkví, která byla vařena po dobu 20 minut. Všem chovným párům ještě navíc byla předkládána vaječná míchanice, která se skládala z nakrájených natvrdo uvařených vajec se skořápkami, dále ze směsi pro nosnice, nasekaných kopřiv a nastrouhaného tvrdého sýra. K vaječné míchanici byly přidávány granule pro kočky, sušené krevetky, směs ovoce (hlavně jablka a další ovoce podle sezóny ze zahrady např. švestky, rybíz, srstky, meruňky, maliny, jahody a k podzimu také jeřabiny), klasy obilí v mléčné zralosti, větvičky různých dřevin např. z lípy, jabloní, břízy, hrušní, meruněk a vrby. Nejvíce oblíbené měli březové a vrbové. Občas jim byla doplňována krmná dávka o naklíčená semena hrášku a fazole. Mimo to dostávali listy pampelišek, jetele, salátu nebo čínského zelí a denně piškoty (namáčené v různých bylinkových čajích, např. šípkovém, kopřivovém, lipovém, heřmánkovém apod.) s bílým jogurtem. Piškoty byly posypány vitaminovými a minerálními doplňky např. přípravkem Roboran. V období hnízdění měli ptáci ještě k dispozici sépiovou kost. Po snůšce vajec byla potravní nabídka částečně omezena a pár dní před líhnutím mláďat dostávali rodiče zase pestrou stravu jako na začátku hnízdní sezóny, ale ve větším množství. Navíc jim ke krmné dávce byla ještě přidána vařená rýže, pohanka, jáhly a ovesné vločky. Kaše pro dokrmování uměle odchovávaných mláďat byla připravována z uvařených luštěnin, rýže, pohanky, jáhel, ovesných vloček a mrkve. Po vychladnutí byly nejprve rozmixována mrkev a luštěniny, dále byla přidána rýže, pohanka, jáhly, ovesné vločky, vitaminový a minerální přípravek a rozsekané bylinky. Směs byla skladována v ledničce vždy maximálně 2 dny. Před podáváním se ohřála na požadovanou teplotu, přidala se glukóza a bílý jogurt. Jakmile mláďata byla větší, přidávaly se jim do kaše i malé kousky surovin, z kterých byla kaše vyrobena. Starším mláďatům byla v misce nabízena vařená semena luštěnin.
4.4. Statistické vyhodnocení Při statistickém zpracování byla vyhodnocena velikost snášky vajec, délka inkubace vajec, počet vylíhlých a nevyklubaných mláďat, počet vylíhlých samic a samců, počet odchovaných mláďat, počet odchovaných mláďat rodiči, počet uměle odchovaných mláďat a počet uhynulých mláďat během odchovu. Naměřená data byla vyhodnocena základními statistickými metodami za použití programu Unistat. Rozdíly hodnot u jednotlivých ukazatelů mezi jednotlivými rody a druhy papoušků byly testovány t-testem. Výsledky byly považovány za statisticky průkazné, jestliže bylo dosaženo P < 0,05.
5. VÝSLEDKY Samci amazoňanů byli poprvé použiti v reprodukci ve věku 2-6 let a samice ve věku 2-5 let. Samci kakaduů byli poprvé použiti v reprodukci ve věku 5-10 let a samice ve věku 5-7 let. Samice se poprvé rozmnožovali u amazoňana vínorodého ve 2-3 letech, u amazoňana kubánského a žlutohlavého velkého ve 4 letech a u amazoňana červenočelého granadského v 5 letech. Samci se poprvé rozmnožovali u amazoňana vínorodého ve 2-4 letech, u amazoňana žlutohlavého velkého ve 4 letech, u amazoňana kubánského v 5 letech a u amazoňana červenočelého granadského v 6 letech. Samice se poprvé rozmnožovali u kakadua růžového, bílého a žlutočečelatého tritona v 5 letech, u kakadua moluckého v 6 letech a u kakadua naholícího ve věku 6-7 let. Samci se poprvé rozmnožovali u kakadua bílého a naholícího v 5 letech, u kakadua moluckého a žlutočečelatého tritona v 6 letech a u kakadua růžového v 10 letech. Průměrný počet snesených vajec v jedné snášce u amazoňanů a kakaduů celkem je zachycen na obr. 1. Počet snesených vajec v jedné snášce byl vyšší u amazoňanů oproti kakaduům, ale tento rozdíl nebyl průkazný. Počet vajec snesených v jednotlivých snáškách se u amazoňana vínorudého a kubánského pohyboval mezi 3-5, u amazoňana červenočelého granadského a žlutohlavého velkého mezi 2-3, u kakadua růžového mezi 15, u kakadua naholícího mezi 2-4 a u kakadua bílého mezi 1-2. Průměrný počet snesených vajec v jedné snášce u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů je zachycen na obr. 2. Nejmenší průměrnou snášku měl kakadu bílý a největší měl amazoňan kubánský. Průkazně větší počet vajec v jedné snášce byl zjištěn u amazoňana vínorudého a kubánského v porovnání s amazoňanem žlutohlavým velkým (P < 0,05). Vadná vejce byla snesena pouze amazoňanem vínorudým. Jednalo se o 5 vajec, z čehož 4 vejce byly bez skořápky a jedno vejce bylo abnormálně malé. Ostatní druhy papoušků za celé sledované období nesnesly žádná vadná vejce. Průměrná délka inkubace vajec u amazoňanů a kakaduů celkem je zachycena na obr. 3. Inkubace vajec byla průkazně delší u amazoňanů oproti kakaduům (P < 0,01). Délka inkubace vajec se u amazoňana vínorudého a kubánského pohybovala mezi 26-28 dny, u kakadua růžového mezi 23-25dny, u amazoňana žlutohlavého velkého, amazoňana červenočelého granadského a u kakadua bílého činila 26 dní a u kakadua naholícího 23 dní. Průměrná délka inkubace vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů je zachycena na obr. 4. Nejmenší průměrná délka inkubace byla zjištěna u kakadua naholícího a největší u amazoňana vínorudého. Průkazně delší inkubace vajec byla zjištěna
u amazoňana vínorudého, kubánského a žlutohlavého velkého v porovnání s kakaduem růžovým (P < 0,01).
5
Počet
4 3 2 1 0 Amazoňané celkem
Kakaduové celkem
Obr. 1. Počet snesených vajec (průměr ± směrodatná chyba) v jedné snášce u amazoňanů a kakaduů.
5
Počet
4 3 2 1 0 AV
AK
AŽ
AČ
KR
KN
KB
Obr. 2. Počet snesených vajec (průměr ± směrodatná chyba) v jedné snášce u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů. Pozn.: AV - amazoňan vínorodý, AK - amazoňan kubánský, AŽ – amazoňan žlutohlavý velký, AČ – amazoňan červenočelý granadský, KR – kakadu růžový, KN – kakadu naholící, KB – kakadu bílý (platí také pro obr. 4, 6, 8, 10, 12, 14, 16, 18, 20).
Průměrný počet vylíhlých mláďat z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů celkem je zachycen na obr. 5. Počet vylíhlých mláďat z jedné snášky vajec byl vyšší u amazoňanů oproti kakaduům, ale tento rozdíl nebyl průkazný. Počet vylíhlých mláďat
z jedné snášky vajec se u amazoňana vínorudého pohyboval mezi 0-4, u amazoňana kubánského mezi 3-4, u amazoňana žlutohlavého velkého mezi 2-3, u amazoňana červenočelého granadského mezi 1-2, u kakadua růžového mezi 0-5, u kakadua naholícího mezi 0-3 a u kakadua bílého mezi 0-1. Průměrný počet vylíhlých mláďat z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů je zachycen na obr. 6. Nejmenší průměrný počet vylíhlých mláďat z jedné snášky vajec měl kakadu bílý a největší měl amazoňan kubánský. Průkazně větší počet vylíhlých mláďat z jedné snášky vajec byl zjištěn u amazoňana kubánského v porovnání s amazoňanem vínorudým a žlutohlavým velkým a kakaduem bílým (P < 0,05).
28 27
Dny
26 25 24 23 22 Amazoňané celkem
Kakaduové celkem
Obr. 3. Délka inkubace vajec (průměr ± směrodatná chyba) u amazoňanů a kakaduů.
28 27 26 Dny
25 24 23 22 21 20 AV
AK
AŽ
AČ
KR
KN
Obr. 4. Délka inkubace vajec (průměr ± směrodatná chyba) u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
KB
4
Počet
3
2
1
0 Amazoňané celkem
Kakaduové celkem
Obr. 5. Počet vylíhlých mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů.
5
Počet
4 3 2 1 0 AV
AK
AŽ
AČ
KR
KN
KB
Obr. 6. Počet vylíhlých mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
Průměrný počet vylíhlých samic z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů celkem je zachycen na obr. 7. Počet vylíhlých samic z jedné snášky vajec byl vyšší u amazoňanů oproti kakaduům, ale tento rozdíl nebyl průkazný. Počet vylíhlých samic z jedné snášky vajec se u amazoňana vínorudého pohyboval mezi 0-4, u amazoňana kubánského a žlutohlavého velkého mezi 1-3, u amazoňana červenočelého granadského mezi 1-2, u kakadua růžového mezi 0-3, u kakadua naholícího mezi 0-2 a u kakadua bílého mezi 0-1. Průměrný počet vylíhlých samic z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů je zachycen na obr. 8. Nejmenší průměrný počet vylíhlých samic z jedné snášky vajec měl kakadu bílý a největší měl amazoňan kubánský. Mezi
jednotlivými druhy papoušků nebyl ani v jednom případě zjištěn průkazný rozdíl v počtu vylíhlých samic z jedné snášky vajec.
3
Počet
2
1
0 Amazoňané celkem
Kakaduové celkem
Obr. 7. Počet vylíhlých samic (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů.
3
Počet
2
1
0 AV
AK
AŽ
AČ
KR
KN
KB
Obr. 8. Počet vylíhlých samic (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
Průměrný počet vylíhlých samců z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů celkem je zachycen na obr. 9. Počet vylíhlých samců z jedné snášky vajec byl vyšší u amazoňanů oproti kakaduům, ale tento rozdíl nebyl průkazný. Počet vylíhlých samců z jedné snášky vajec se u amazoňana vínorudého a žlutohlavého velkého a kakadua naholícího pohyboval mezi 0-2, u amazoňana kubánského mezi 1-2 a u kakadua růžového mezi 0-3. U amazoňana červenočelého granadského a u kakadua bílého se nevylíhli žádní
samci. Průměrný počet vylíhlých samců z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů je zachycen na obr. 10. Nejmenší průměrný počet vylíhlých samců z jedné snášky vajec měl kakadu naholící a největší měl amazoňan kubánský. Mezi jednotlivými druhy papoušků nebyl ani v jednom případě zjištěn průkazný rozdíl v počtu vylíhlých samců z jedné snášky vajec.
3
Počet
2
1
0 Amazoňané celkem
Kakaduové celkem
Obr. 9. Počet vylíhlých samců (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů.
3
Počet
2
1
0 AV
AK
AŽ
AČ
KR
KN
KB
Obr. 10. Počet vylíhlých samců (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
Průměrný počet nevyklubaných mláďat z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů celkem je zachycen na obr. 11. Počet nevyklubaných mláďat z jedné snášky vajec byl vyšší u kakaduů oproti amazoňanům, ale tento rozdíl nebyl průkazný. Počet
nevyklubaných mláďat z jedné snášky vajec se u amazoňana vínorudého, kakadua růžového a kakadua naholícího pohyboval mezi 0-4, u amazoňana červenočelého granadského a kakadua bílého mezi 0-2 a u amazoňana kubánského mezi 0-1. U amazoňana žlutohlavého velkého se vylíhla ze všech snesených vajec mláďata. Průměrný počet nevyklubaných mláďat z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů je zachycen na obr. 12. Nejmenší průměrný počet nevyklubaných mláďat z jedné snášky vajec měl amazoňan kubánský a největší měl amazoňan vínorudý (P < 0,05).
3
Počet
2
1
0 Amazoňané celkem
Kakaduové celkem
Obr. 11. Počet nevyklubaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů.
3
Počet
2
1
0 AV
AK
AŽ
AČ
KR
KN
KB
Obr. 12. Počet nevyklubaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
Průměrný počet odchovaných mláďat z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů celkem je zachycen na obr. 13. Počet odchovaných mláďat z jedné snášky vajec byl vyšší u amazoňanů oproti kakaduům, ale tento rozdíl nebyl průkazný. Počet odchovaných mláďat z jedné snášky vajec se u amazoňana vínorudého a kubánského pohyboval mezi 0-4, u amazoňana žlutohlavého velkého mezi 0-2, u amazoňana červenočelého granadského a kakadua naholícího mezi 0-1 a u kakadua růžového mezi 0-5. U kakadua bílého nebylo odchováno žádné mládě. Průměrný počet odchovaných mláďat z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů je zachycen na obr. 14. Nejmenší průměrný počet odchovaných mláďat z jedné snášky vajec měl kakadu naholící a největší měl kakadu růžový. Průkazně větší počet odchovaných mláďat z jedné snášky vajec byl zjištěn u amazoňana vínorudého v porovnání s amazoňanem žlutohlavým velkým a kakaduem naholícím (P < 0,05) a u kakadua růžového v porovnání s kakaduem naholícím a amazoňanem žlutohlavým velkým (P < 0,05).
3
Počet
2
1
0 Amazoňané celkem
Kakaduové celkem
Obr. 13. Počet odchovaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů.
4
Počet
3
2
1
0 AV
AK
AŽ
AČ
KR
KN
KB
Obr. 14. Počet odchovaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
Průměrný počet odchovaných mláďat rodiči z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů celkem je zachycen na obr. 15. Počet odchovaných mláďat rodiči z jedné snášky vajec byl vyšší u amazoňanů oproti kakaduům, ale tento rozdíl nebyl průkazný. Počet odchovaných mláďat rodiči z jedné snášky vajec se u amazoňana vínorudého pohyboval mezi 0-4, u amazoňana kubánského a žlutohlavého velkého mezi 0-2, u kakadua růžového mezi 0-3 a u kakadua naholícího mezi 0-1. U amazoňana červenočelého granadského a kakadua bílého nebylo rodiči odchováno žádné mládě. Průměrný počet odchovaných mláďat rodiči z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů je zachycen na obr. 16. Nejmenší průměrný počet odchovaných mláďat rodiči z jedné snášky vajec měl kakadu naholící a největší měl amazoňan kubánský. Mezi jednotlivými druhy papoušků nebyl ani v jednom případě zjištěn průkazný rozdíl v počtu odchovaných mláďat rodiči z jedné snášky vajec. Délka péče rodičů o mláďata trvala u amazoňana vínorodého a kubánského a u kakadua růžového a naholícího 55 dnů a u amazoňana červenočelého granadského a žlutohlavého velkého 60 dnů.
3
Počet
2
1
0 Amazoňané celkem
Kakaduové celkem
Obr. 15. Počet odchovaných mláďat rodiči (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů.
3
Počet
2
1
0 AV
AK
AŽ
AČ
KR
KN
KB
Obr. 16. Počet odchovaných mláďat rodiči (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
Průměrný počet uměle odchovaných mláďat z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů celkem je zachycen na obr. 17. Počet uměle odchovaných mláďat z jedné snášky vajec byl vyšší u kakaduů oproti amazoňanům, ale tento rozdíl nebyl průkazný. Počet uměle odchovaných mláďat z jedné snášky vajec se u amazoňana vínorudého pohyboval mezi 0-3, u amazoňana kubánského mezi 0-4, u kakadua růžového mezi 0-5 a u kakadua naholícího mezi 0-2. U amazoňana červenočelého granadského bylo uměle odchováno jedno mládě. U amazoňana žlutohlavého velkého a kakadua bílého nebylo uměle odchováno žádné mládě. Průměrný počet uměle odchovaných mláďat z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů je zachycen na obr. 18. Nejmenší průměrný
počet uměle odchovaných mláďat z jedné snášky vajec měl amazoňan červenočelý granadský a největší měl kakadu růžový. Mezi jednotlivými druhy papoušků nebyl ani v jednom případě zjištěn průkazný rozdíl v počtu uměle odchovaných mláďat z jedné snášky vajec. K umělému odchovu byla mláďata amazoňana vínorodého a kakadua naholícího odebrána ve věku 25 dnů, amazoňana červenočelého granadského ve věku 28 dnů, amazoňana kubánského a žlutohlavého velkého ve věku 30 dnů a kakadua růžového ve věku 26 dnů.
3
Počet
2
1
0 Amazoňané celkem
Kakaduové celkem
Obr. 17. Počet uměle odchovaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u amazoňanů a kakaduů.
3
Počet
2
1
0 AV
AK
AŽ
AČ
KR
KN
KB
Obr. 18. Počet uměle odchovaných mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
Průměrný počet uhynulých mláďat z jedné snášky vajec během odchovu rodiči u amazoňanů a kakaduů celkem je zachycen na obr. 19. Počet uhynulých mláďat z jedné snášky vajec během odchovu rodiči byl vyšší u amazoňanů oproti kakaduům, ale tento rozdíl nebyl průkazný. Počet uhynulých mláďat z jedné snášky vajec během odchovu rodiči se u amazoňana vínorudého a kakadua bílého pohyboval mezi 0-1, u amazoňana kubánského mezi 0-4, u amazoňana žlutohlavého velkého mezi 1-3, u amazoňana červenočelého granadského mezi 0-2 a u kakadua naholícího mezi 0-3. U kakadua růžového nedošlo během odchovu rodiči k žádnému úhynu mláděte. Průměrný počet uhynulých mláďat z jedné snášky vajec během odchovu rodiči u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů je zachycen na obr. 20. Nejmenší průměrný počet uhynulých mláďat z jedné snášky vajec během odchovu rodiči měl amazoňan vínorudý a největší měl amazoňan žlutohlavý velký. Průkazně větší průměrný počet uhynulých mláďat z jedné snášky vajec během odchovu rodiči měl amazoňan žlutohlavý velký oproti amazoňanu vínorodému (P < 0,01). Během umělého odchovu neuhynulo u žádného z chovaných druhů papoušků ani jednoho mládě.
3
Počet
2
1
0 Amazoňané celkem
Kakaduové celkem
Obr. 19. Počet uhynulých mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec během odchovu rodiči u amazoňanů a kakaduů.
3
Počet
2
1
0 AV
AK
AŽ
AČ
KR
KN
KB
Obr. 20. Počet uhynulých mláďat (průměr ± směrodatná chyba) z jedné snášky vajec během odchovu rodiči u jednotlivých druhů amazoňanů a kakaduů.
Kakadu molucký měl během sledovaného období jednu snůšku tvořenou dvěmi vejci. Z jednoho se po 29 dnech inkubace vylíhlo jedno mládě a to samice, která byla odchována rodiči a ve věku 100 dní opustila hnízdní budku. Z druhého vejce se mládě nevyklubalo. Kakadu žlutočečelatý triton měl během sledovaného období jednu snůšku tvořenou jedním vejcem, z něhož se nevyklubalo žádné mládě.
6. DISKUSE Z výsledků vyplývá, že věk při první reprodukci se u amazoňanů pohyboval kolem 2-6 let. Nejdříve se z nich rozmnožovali amazoňané vínorodí a to již ve dvou letech. Podobná zjištění o raném rozmnožování tohoto druhu uvádí Hejzlar (2005). Nejpozději se poprvé rozmnožovali amazoňani červenočelí granadští a to samice teprve ve věku 5 let a samec v 6 letech. Rozmnožování samice již ve 4 letech pozoroval u tohoto druhu Nečas (2002). Také Vašíček (2002) uvádí u amazoňanů červenočelých granadských dřívější zařazení samice do chovu. Podle něj u párů sestavených chovatelem ptáci nemusí spolu harmonizovat, a proto zahnízdí až po několika letech a někdy i vůbec. Pokud je možnost, doporučuje se pro chovatelské účely využít přirozený výběr partnerů, takto složené páry obvykle brzy zahnízdí a mají úspěšné odchovy. V době prvního rozmnožování byli samci stejně staří nebo o rok starší než samice. Podobně Nečas (2002) uvádí vyšší věk samce u amazoňana červenočelého granadského v porovnání s věkem samice.. Z výsledků je patrné, že kakaduové se začínali poprvé rozmnožovat ve značně pozdějším věku než amazoňané a to v 5-10 letech. Nejdříve se z nich rozmnožovali kakaduové bílí a to již ve věku 5 let. Nejpozději se poprvé rozmnožovali samci u kakadua růžového a to teprve ve věku 10 let. Fitzgerald (2003) uvádí, že samci a samice kakaduů růžových jsou schopni se poprvé rozmnožovat již mezi 3-4 rokem života. V době prvního rozmnožování byli samci stejně staří jako samice u kakadua moluckého a bílého. U kakadua žlutočečelatého tritona byli samci v době prvního rozmnožování starší než samice pouze o jeden rok, zatímco u kakadua růžového o 5 let. Naopak u kakadua naholícího byli samci v porovnání se samicemi v době prvního rozmnožování o 1-2 roky mladší. Množství vajec v jedné snášce se u amazoňanů pohybovalo mezi 2-5 a u kakaduů mezi 1-5. Podobné výsledky uvádí Low (2004) a Vašíček (2004). Vadné vejce byly pozorovány pouze u amazoňana vínorudého. Z tohoto výsledku vyplývá, že výskyt vadných vajíček je u amazoňanů a kakaduů relativně málo častý. Dosud se této problematikou nikdo hlouběji nezabýval. Délka inkubace vajec se u jednotlivých sledovaných druhů amazoňanů pohybovala mezi 26-28 dny. Naproti tomu Vašíček (2002) uvádí u amazoňanů inkubační dobu vajec pouze 26 dnů. Délka inkubace vajec se u jednotlivých sledovaných druhů kakaduů pohybovala mezi 23-29 dny. Podobně Vašíček (2004) uvádí u kakaduů inkubační dobu vajec 22-29 dnů. Z těchto výsledků vyplývá mnohem větší variabilita v délce inkubace vajec u kakaduů oproti amazoňanům. Jedno z možných vysvětlení tohoto rozdílu může
spočívat v tom, že mezi jednotlivými druhy kakaduů jsou větší velikostní rozdíly než mezi jednotlivými druhy amazoňanů. Výsledky této práce naznačují, že větší druhy jako např. kakadu molucký mají delší dobu inkubace vajec a naproti tomu menší druhy jako např. kakadu naholící ji mají kratší. Podobná pozorování uvádí i Vašíček (2004). Z dosažených výsledků vyplývá, že snáška se u amazoňanů pohybovala mezi 1-4 vejci a u kakaduů mezi 1-5 vejci. Počet nevyklubaných mláďat se u amazoňanů a kakaduů pohyboval mezi 0-4. Na základě toho lze konstatovat, že z některých snůšek se vylíhla všechna mláďata. Byly však také snůšky, ze kterých se nevylíhlo ani jedno mládě. V dostupné literatuře tento významný ukazatel nebyl dosud analyzován. Délka péče rodičů o mláďata činila u amazoňanů 55-60 dnů a u kakaduů 55-100 dnů. Naproti tomu Vašíček (2002) uvádí u amazoňanů délku péče rodičů o mláďata v hnízdě 50-70 dnů. Podobně větší variabilitu trvání péče rodičů o mláďata v rozmezí 50110 dnů popsal Vašíček (2004) u kakaduů. Pravděpodobná příčina větší variability v délce péče rodičů o mláďata u kakaduů oproti amazoňanům spočívá ve větších velikostních rozdílech mezi mláďaty jednotlivých druhů kakaduů v době, kdy opouštějí hnízdo. Například kakadu růžový opouští hnízdo v 55 dnech a kakadu molucký, jehož mláďata jsou podstatně větší, opouští hnízdo teprve až ve 100-110 dnech. V poslední době se rozšiřuje umělý odchov mláďat, která lépe komunikují s člověkem v porovnání s mláďaty odchovanými rodiči. K umělému odchovu byla mláďata amazoňanů odebírána ve věku 14-30 dnů a u kakaduů 25-30 dnů. Jak je patrno z výsledků, při umělém odchovu nedošlo ani v jednom případě k úhynu mláďat. Na rozdíl od umělého odchovu dochází při odchovu rodiči občas k částečnému nebo úplnému úhynu mláďat. Hlavním důvodem zpravidla bylo zranění mláďat při pokusech o létání po opuštění hnízda. Kunst (2005) uvádí, že většina kakaduů reaguje velice citlivě na jakékoliv rušivé momenty v době hnízdění. Výsledkem tedy mohou být zničené snůšky nebo zabitá mláďata. Reakce plachých ptáků jsou vždy horší, než u ptáků polokrotkých. Ptáci jsou sice schopni odchovat mláďata přirozeným způsobem a jsou dokonce velice pečlivými a pozornými rodiči, ale v průběhu hnízdění reagují velice citlivě na jakékoliv rozrušení a potom hnízdění končí neúspěšně. Doporučuje se přistupovat k umělému odchovu teprve v případě, že při přirozeném odchovu dochází opakovaně k problémům.
7. ZÁVĚR Vyhodnocení rozmnožování a odchovu mláďat u ohrožených druhů amazoňanů a kakaduů chovaných v zajetí přineslo následující poznatky: •
Samci amazoňanů byli poprvé použiti v reprodukci ve věku 2-6 let a samice ve věku 25 let. Samci kakaduů byli poprvé použiti v reprodukci ve věku 5-10 let a samice ve věku 5-7 let.
•
Významně větší počet vajec v jedné snášce byl zjištěn u amazoňana vínorudého a kubánského v porovnání s amazoňanem žlutohlavým velkým (P < 0,05).
•
Průkazně delší inkubace vajec byla zjištěna u amazoňana vínorudého, kubánského a žlutohlavého velkého v porovnání s kakaduem růžovým (P < 0,01).
•
Průkazně větší počet vylíhlých mláďat z jedné snášky vajec byl zjištěn u amazoňana kubánského v porovnání s amazoňanem vínorudým a žlutohlavým velkým a kakaduem bílým (P < 0,05).
•
Mezi jednotlivými druhy papoušků nebyl ani v jednom případě zjištěn průkazný rozdíl v počtu vylíhlých samic z jedné snášky vajec.
•
Mezi jednotlivými druhy papoušků nebyl ani v jednom případě zjištěn průkazný rozdíl v počtu vylíhlých samců z jedné snášky vajec.
•
Průkazně větší počet nevyklubaných mláďat z jedné snášky vajec měl amazoňan vínorudý v porovnání s amazoňanem kubánským (P < 0,05).
•
Průkazně větší počet odchovaných mláďat z jedné snášky vajec byl zjištěn u amazoňana vínorudého v porovnání s amazoňanem žlutohlavým velkým a kakaduem naholícím (P < 0,05) a u kakadua růžového v porovnání s kakaduem naholícím a amazoňanem žlutohlavým velkým (P < 0,05).
•
Mezi jednotlivými druhy papoušků nebyl ani v jednom případě zjištěn průkazný rozdíl v počtu odchovaných mláďat rodiči z jedné snášky vajec.
•
Délka péče rodičů o mláďata trvala u amazoňana vínorodého a kubánského a u kakadua růžového a naholícího 55 dnů a u amazoňana červenočelého granadského a žlutohlavého velkého 60 dnů.
•
Mezi jednotlivými druhy papoušků nebyl ani v jednom případě zjištěn průkazný rozdíl v počtu uměle odchovaných mláďat z jedné snášky vajec.
•
Průkazně větší průměrný počet uhynulých mláďat z jedné snášky vajec během odchovu rodiči měl amazoňan žlutohlavý velký oproti amazoňanu vínorodému (P < 0,01).
•
Během umělého odchovu neuhynulo u žádného z chovaných druhů papoušků ani jednoho mládě.
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BERTAGNOLIO, P. The Red-tailed Amazon and other uncommon South American parrots. Avicultural Magazine, 1981, roč. 87, č. 1, s. 6-18. BÜRKLE, M. Nebezpečná onemocnění u papoušků. Papoušci, 2002, roč. 2, č. 5, s. 291-295. DOLEŽALOVÁ, A. Příběh Spixary pokračuje. Papoušci, 2004, roč. 4, č. 5, s. 263-269. EVANS, B.E.I., ASHLEY, J., MARSDEN, S.J. Abundance, habitat use, and movements of Blue-winged Macaws (Primolius maracana) and other parrots in and around an Atlantic Forest Reserve. Wilson Bulletin, 2005, roč. 117, č. 2, s. 154-164. FITZGERALD, A. Kakadu růžový – chovatelské zkušenosti. Papoušci, 2003, roč. 3, č. 4, s. 205-211. GONZÁLEZ, J.A. Harvesting, local trade and conservation of parrots in the Northeastern Peruvian Amazon. Biological Conservation, 2003, roč.114, č. 3, s. 437-446. GRYMOVÁ, V. Stručné informace o PBFD pro majitele papoušků. Papoušci, 2001, roč.1., č. 1, s. 44-45. GRYMOVÁ, V. Syndrom dilatace žlaznatého žaludku – naděje na včasnou diagnostiku a léčbu? Papoušci, 2002, roč. 2, č. 4, s. 230-231. HEJZLAR, T. Amazoňan vínorodý. Papoušci, 2005, roč. 5, č. 5, s. 278-281. KARASOV, W.H. Digestion of birds: chemical and physiological determinants and ecological implications. Stud Avian Biol, 1990, roč. 13, s. 391-415. KUNST, R. Kakadu – chov a poznatky. Papoušci, 2005, roč. 5, č. 3, s. 150-157. LANTERMANN, W., LANTERMANNOVÁ, S. Kakadu. Praha: Jan Vašut, 2001. 56 s. ISBN 80-7236-162-7. LOW, R. Amazoňané. České Budějovice: Dona, 2004. 322s. ISBN 80-7322-071-7. MARSDEN, S.J., WHIFFIN, M., SADGROVE, L., GUIMARAES, P. Parrot populations and habitat use in and around two lowland Atlantic forest reserves, Brazil. Biological Conservation, 2000, roč. 96, č. 2, s. 209-217. MARTUSCELLI, P. Ecology and conservation of the Red-tailed Amazon Amazona brasiliensis in southeastern Brazil. Bird Conservation International, 1995, roč. 5, s. 405-420. MEEHAN, C.L., GARNER, J.P., MENCH, J.A. Environmental enrichment
and development of cage stereotypy in Orange-winged Amazon parrots (Amazona amazonica). Developmental Psychobiology, 2004, roč. 44, s. 209-218. MEEHAN, C.L., MENCH, J.A. Environmental enrichment affects the fear and exploratory responses to novelty of young Amazon parrots, Applied Animal Behaviour, 2002, roč. 79, s. 75-88. MEEHAN, C.L., GARNER, J.P., MENCH, J.A. Stereotypie in caged parrots, schizophrenia and autism: Evidence for a common mechanism. Behavioural Brain Research, 2003, roč. 145, s. 125-134. MILLAM, J.R. Reproductive management of captive parrots. Exotic Animal Practice, 2000, s. 93-110. NEČAS, A. Amazoňan červenočelý a zkušenosti s jeho chovem. Papoušci, 2002, roč. 2, č. 2, s.73. SILVA, T. Psittaculture. The breeding, rearing and management of parrots. Pickering: Silvio Mattachione and Company, 1991. 332 s. ISBN: 1895270022. SMRČEK, M., SMRČKOVÁ, L. Papoušci celého světa. Praha: Brázda, 1996. 224 s. ISBN 80-209-0264-3. VAŠÍČEK, M. Amazónci a amazoňané. Kosmonosy: Barko Bělka, 2002. 192 s. VAŠÍČEK, M. Kakaduové a Loriové. Kosmonosy: Barko Bělka, 2004. 229 s. VENDRAMIN-GALLO, M., PESSUTTI, C., PEZZATO, A.C., VICENTINI-PAULINO, M.L.M. Effect of age on seed digestion in parrots. Physiological and Biochemical Zoology, 2001, roč. 74, s. 398-403. WOLF,P., Kamphues, J. Hand rearing of pet birds – feeds, techniques and recommendations. Journal of Animal Physiology and Animal Nutrition, 2003, roč. 87, s. 122-128. WRIGHT, T.F., TOFT, C.A., ENKERLIN-HOEFLICH, E., GONZALEZ-ELIZONDO, J., ALBORNOZ, M., RODRIGUEZ-FERRARO, A., ROJAS-SUAREZ, F., SANZ, V., TRUJILLO, A., BEISSINGER, S.R., BEROVIDES, V., GALVEZ, X., BRICE, A.T., JOYNER, K., EBERHARD, J., GILARDI, J., KOENIG, S.E., STOLESON, S., MARTUSCELLI, P., MEYERS, J.M., RENTON, K., RODRIGUEZ, A.M., SOSAASANZA, A.C., VILELLA, F.J., WILEY, J.W. Nest poaching in neotropical parrots. Conservation Biology, 2001, roč. 15, č. 3, s. 710-720. WISSMAN, M. The fight against PDD. Bird Talk, 2001, roč. 19, č. 7, s. 40-49.
