Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky

Ucelená rehabilitace

Vedoucí diplomové práce

Vypracovala:

PhDr. Mgr. Dana Zámečníková, Ph.D.

Bc. Michaela Waclawková

Brno 2008

-1-

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala pod vedením vedoucího diplomové práce a použila jsem prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby diplomová práce byla uložena v knihovně Pdf MU.

V Brně dne 14.7.2008

Bc. Michaela Waclawková

-2-

Děkuji PhDr. Mgr. Daně Zámečníkové, Ph.D. za vedení a užitečné rady při zpracování diplomové práce. Dále pak všem rodičům a zaměstnancům Dětské léčebny pohybových poruch v Boskovicích. Také děkuji paním učitelkám Jitce Nejezové a Janě Chlubné za pomoc a spolupráci v průběhu výzkumu.

-3-

Obsah: Teoretická část:

Úvod ………………………………………………………………………………………. 5

1 Charakteristika osob s tělesným postižením 1.1

Pojem tělesné postižení …………………………………………………………6

1.2

Příčiny vzniku tělesného postižení………………………...………………… 8

1.3

Druhy tělesného postižení ……………………………..…………………….11

1.4

Dětská mozková obrna ………………………………..……………………...13

2 Vývoj dítěte s DMO 2.1

Vývojová stádia……………………………………………..………………….. 18

2.2

Novorozenecké, kojenecké a batolecí období……………….…………… 21

2.3

Předškolní věk……………………………………………………….……….….23

3 Realizace ucelené rehabilitace u dětí s tělesným postižením 3.1

Pojem rehabilitace…………………………………………………...………....26

3.2

Druhy rehabilitace………………………………………………………….…..29

3.3

Edukace dětí s tělesným postižením………………………………………..31

4 Analýza ucelené rehabilitace a edukace v dětské léčebně pohybových poruch Boskovice 4.1

Cíl práce, časový harmonogram, metodologie…………………………….37

4.2

Charakteristika zkoumaného zařízení…………………………..…………38

4.3

Analýza výsledků a jejich interpretace……………………………..………….40

Závěr…………………………………………………………………………….…………….54 Resumé ………………………………………………………………………..……..……..56 Summary………………………………………………………………………………………57 Seznam literatury…………………………………………………………………………..58 Internetové zdroje………………………………………………………………………….61 Přílohy…………………………………………………………………………………………63

-4-

Úvod Ucelená rehabilitace a edukace dětí s tělesným postižením je jedno z témat, kterým se speciální pedagogika zabývá. Diplomová práce je zaměřena na osoby s tělesným postižením a jejich rehabilitaci a edukaci. Výzkumné šetření bylo realizováno v Dětské léčebně pohybových poruch, kde se nacházejí děti s tělesným postižením. Převažuje především dětská mozková obrna.

V dětské léčebně se provádí řada rehabilitací. Problematikou tělesného

postižení a ucelenou rehabilitací a edukací dětí s tělesným postižením se zabývá mnoho autorů. Můžeme mezi ně zařadit následující: Kraus Josef, Trojan Stanislav, Marie Renotiérová, Vlasta Jonášková, Marie Vítková. Publikací zabývající se danou problematikou je velké množství.Mezi dané publikace lze zařadit: Kraus, J. Dětská mozková obrna. Který se ve své publikaci zabývá DMO, kde popisuje příčiny vzniku, dobu vzniku a následnou rehabilitaci, která se s DMO pojí. V publikaci je rozebrána i Vojtova a Bobathova metoda. Mezi publikace o rehabilitaci lze zařadit knihu Jankovský, J. Ucelená rehabilitace dětí. Tato publikace se přímo zabývá jednotlivými druhy rehabilitace. Ovšem nejedná se jen o publikace, které se tělesným postižením zabývají, ale je zde i mnoho internetových zdrojů, ze kterých lze čerpat určité informace. Teoretická část diplomové práce je zaměřena na charakteristiku osob s tělesným postižením, jejich rehabilitaci a edukaci daných jedinců. Dále se teoretická část zabývá rehabilitací a edukací přímo v Dětské léčebně pohybových poruch v Boskovicích. Teoretická část je strukturována do čtyř Výzkumné

šetření

diplomové

práce

se

zabývá

analýzou

výsledků

výzkumného šetření realizovaného v Dětské léčebně pohybových poruch v Boskovicích. Je strukturovaná do jedné kapitoly, která je následně rozpracována do podkapitol. Jednotlivé podkapitoly se zabývají rehabilitací a edukací, která se uskutečňuje v Dětské léčebně pohybových poruch v Boskovicích.Cílem diplomové práce je analyzovat rehabilitaci, edukaci a prokázat její nesporný význam při komplexní péči o děti s dětskou mozkovou obrnou. V rámci výzkumného šetření je cílem zjistit jaká rehabilitace a edukace se v Dětské léčebně pohybových poruch provádí. Pro výzkumné šetření byla použita metoda kvantitativního šetření, technika dotazníku. -5-

1 CHARAKTERISTIKA OSOB S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM Definice tělesného postižení je klíčová vzhledem ke zvolenému tématu. Tělesným postižením se zabývá řada autorů. V diplomové práci byla použita jednak definice od Marie Vágnerové, ale také dle Josefa Krause. Dále se kapitola zabývá příčinami tělesného postižení a klasifikací tělesného postižení a DMO.

1.1 Pojem tělesné postižení Většina lidí si v souvislosti s pojmem tělesné postižení představí někoho na vozíku nebo s berlemi v podpaží. Tělesné postižení ovšem souvisí s daleko širší škálou projevů a patří sem i dlouhodobá zdravotní oslabení, která nemusí být navenek téměř zjevná. Přesto může působit větší znevýhodnění, než bychom očekávali a tušili (Slowík, 2007, s. 97). Definovat tělesné postižení není jednoduché. Každý autor ho definuje jinak. V dřívějších dobách se kolem jednotlivých skupin osob s postižením neprávem vytvářely mýty. Tělesné postižení bylo považováno jako trest za zlé činy, znak méněcennosti člověka, projev pokřivené povahy aj. (Kraus, Šandera sec. cit. Valenta, 2003, s. 21 ). Jedinec s tělesným postižením je ten, u něhož došlo z různých příčin k omezení pohybové schopnosti. Které negativně ovlivňuje jejich vývoj. U těchto jedinců předpokládáme, že bude nutné uzpůsobit edukační prostředí za účelem naplnění jejich vzdělávacích potřeb ( Valenta, 2003, s. 18 ). Tělesné postižení je spojeno s mnoha omezeními, která mohou představovat dlouhodobý stres. Možné důsledky tělesného postižení lze rozdělit: -

pohybový defekt

-

tělesná deformace (Vágnerová, 2004, s. 251) Dle Renotierové: „Jedná se o trvalé podstatné působení

na kognitivní,

emocionální a sociální výkony, ztíženou sociální interakci, neúplné nebo chybějící přebírání sociálních rolí v souladu s pohlavím a věkem“ (Renotiérová in Renotiérová, Ludíková, 2003, s. 202).

-6-

Tělesným postižením rozumíme vady pohybového

a nosného ústrojí, tj.

Kostí, kloubů, šlach a svalů i cévního zásobení, také poruchy nervového systému, pokud se projevují porušenou hybností. Patří se také odchylky od normálního tvaru těla a končetin, deformity, abnormality a anomálie (Kraus, Šandera, 1964, s.6). Za tělesná postižení se považují přetrvávající nebo trvalé nápadnosti, pohybové schopnosti s trvalým nebo podstatným působením na kognitivní, emocionální a sociální výkony. Příčinou je poškození podpůrného nebo pohybového aparátu nebo jiné organické poškození (Pipeková, 1998, s. 132). Tělesná postižení jsou spojeny s určitou mírou poruchy hybnosti. Tato porucha může být částečná, což znamená sníženou mobilitu, případně úplná, která se projevuje imobilitou. Imobilita může být způsobena primárně poškozením hybného ústrojí, případně k ní dochází sekundárně, kdy by člověk neměl vykonávat určité činnosti, aby nedošlo k poškození jiné tělesné funkce (Novotná, 1997, s. 72). Společným znakem osob s tělesným postižením je omezení pohybu. Tělesné postižení postihuje člověka v celé jeho osobnosti. Jako tělesně postižený se označuje člověk, který je omezen v pohybových schopnostech v důsledku poškození podpůrného nebo pohybového aparátu nebo jiného organického poškození (Vítková, 2004, s. 172). Pojem tělesného postižení je veřejností i legislativou redukován pouze na postižení pohybového ústrojí. Veřejnost vnímá tělesně postiženého jako někoho, jehož pohybový handicap je naprosto zjevný a nepřehlédnutelný. Dikce zákona, která vymezuje tělesná postižení, se rovněž omezila pouze na takové definice tělesně postižených,které mají přímou souvislost s tělesným postižením. Základními symptomy, kterými se definují tělesné postižení lidé, je porušení motoriky, a to jak z hlediska kvalitativního tak kvantitativního. U tělesně postižených se jedná o viditelné postižení dolních či horních končetin. Vzhledem k tomu, že pohyb je jedním ze základních projevů člověka, jeho nedostatečnost se projevuje v celkovém tělesném i duševním stavu. Psychika

těchto

lidí

je

často

-7-

ovlivněna

nápadností

postižení.

(http://www.brno.cz/toCP1250/download/osp/socialni_pomoc_fss/zdravot ne_postizeni/zd6.htm,cit. 12.11.07 ). Tělesné postižení omezuje člověka v možnosti pohybu, a tím také omezuje přísun podnětů (Friedlová, 2007, s. 44). Tělesným postižením se rozumí takové nápadnosti v pohybových schopnostech, které mají značný vliv na kognitivní, emocionální a sociální výkony (Gruber, in Valenta, 2003, s. 19 ). Tělesným postižením rozumíme vady pohybového a nosného ústrojí (tj. kostí, kloubů, šlach i svalů a cévního zásobení), jakož i poškození nebo poruchy nervového ústrojí /jestliže se projevují porušenou hybností včetně vrozených i získaných deformit tvaru těla a končetin ( Kraus, Šandera in Ludíková, 2005, s. 82 ). Tělesným postižením rozumíme v obecné rovině takové postižení, které se projevuje dočasnými nebo trvalými problémy v motorických dispozicích člověka. Jedná se především o poruchy nervového systému, pokud mají za následek poruchu hybnosti. Může se také jednat o různé poruchy pohybového a nosného aparátu. Tyto skutečnosti se pak mohou projevit negativně na vývoji osobnosti dítěte s postižením (Jankovský, 2001, s. 31).

1.2 Příčiny vzniku tělesného postižení Tělesné postižení může být způsobeno jednak příčinami endogenními = vnitřními, tak i příčinami exogenními = vnějšími. Doba vzniku hraje často významnou roli při utváření klinického obrazu postižení. Odlišnou symptomatiku můžeme pozorovat např. U poranění vyvíjející se nervové soustavy v různých stádiích vývoje jedince, často také přechod z jedné somatické formy postižení do jiné (DMO). Doba vzniku postižení patří k rozhodujícím faktorům při prognóze dopadu postižení na jeho psychiku, prožívání, schopnost adaptace( Valenta, 2003, s. 19 ). Dle Vágnerové můžeme členit postižení dle doby vzniku na prenatální, perinatální a postnatální příčiny.

-8-

Prenatální příčiny Dědičně podmíněné postižení – vzniká na základě poruchy ve struktuře nebo funkci genetického aparátu (Vágnerová, 1999, s. 149). Postižení podmíněné působením teratogenních vlivů v prenatálním věku. Teratogenní vlivy mohou být fyzikální, chemické a biologické. Mezi něž patří fyzikální vlivy (záření), chemické vlivy (alkohol, drogy, kouření), biologické vlivy (mikroorganismy,viry) (http://www.ssvp.wz.cz/Texty/mentalniretardace.html, cit. 16.8.2007) Mezi příčiny můžeme zařadit i prodělání různých infekčních onemocnění matky v době těhotenství (nedostatek vitamínů, minerálů a stopových prvků v potravě, vlivem léků, které matka v začátcích těhotenství užívala (Renotiérová, Ludíková, 2003, s. 204). Zarděnky (rubeola) jsou virová infekce, která může postihnout těhotnou ženu a z ní přejít na plod uvnitř dělohy a způsobit mj. poškození vyvíjejícího se nervového systému. Od doby, kdy jsou u nás ženy, ještě dříve, než dospějí do plodného věku, preventivně proti zarděnkám očkovány, je tato infekce plodu výjimečná. Mezi mimořádně nebezpečné infekce,

které

mohou

poškodit

mozek

vyvíjejícího

se

plodu,

patří

cytomegalovirus (CMV) a toxoplazmóza ( http://neurocentrum.cz/DMO_info.htm#DMO, cit. 14.11.2007 ). Rh inkompatibilita. Při tomto stavu produkuje organizmus matky protilátky proti krvinkám plodu. Krvinky plodu se ve zvýšené míře rozpadají a následkem toho vzniká silná novorozenecká žloutenka ( http://neurocentrum.cz/DMO_info.htm#DMO, cit. 14.11.2007).

Perinatální příčiny Mezi příčiny, které způsobí tělesné postižení v perinatálním období, lze řadit hypoxii či asfyxii což je nedostatek kyslíku nebo mechanické stlačení hlavičky a krvácení do mozku ( Valenta, 2003, s. 53) Také sem můžeme zařadit porodní traumata, obtížný a protrahovaný porod, instrumentální porod, anomální poloha plodu, intrakraniální krvácení ( cit. http://www.hcvsetin.cz/ftk/semi/daja_neu.htm, 8.10.2007 ).

-9-

Nedostatek kyslíku v mozku nebo poranění hlavy novorozence při porodu.

Krev

novorozence

má

speciální

složení,

které

umožňuje

kompenzovat přechodný nedostatek kyslíku nebo dušení (asfyxii, nedostatek kyslíku způsobený poruchou dýchání nebo nízkým přívodem kyslíku) běžně provázející porodní stress. Pokud však v důsledku těžké asfyxie dojde ke kritickému snížení dodávky kyslíku do mozku novorozence na delší dobu, může vzniknout nevratné poškození mozku označované jako hypoxickoischemická encefalopatie (HIE). Část takto poškozených dětí umírá, ostatní, které se podaří udržet při životě, mohou mít později projevy DMO, nezřídka v kombinaci mentálním postižením a epilepsií ( http://neurocentrum.cz/DMO_info.htm#DMO, cit. 14.11.2007 ). Postnatální příčiny V postnatálním období může tělesné postižení způsobit mnoho vlivů. Patří sem

zánět

mozku

způsobený

mikroorganismy

(klíšťová

encefalitida,

meningitida, meningocefalitida), ale stejně tak i mechanické vlivy jako je trauma, mozkové nádory, úrazy (Valenta, 2003, s. 53). Novorozenecká žloutenka. Žlučová barviva, vznikající při procesu zániku starých nebo poškozených červených krvinek; jsou za normálních okolností

přítomná

v

krvi

ve

stopových

množstvích.

Lehké

formy

novorozenecké žloutenky se zpravidla neléčí, středně těžké se léčí tzv. fototerapií (ozařováním kůže novorozence ultrafialovým světlem, které vede k odbourávání bilirubinu v kůži) a jen těžké formy se léčí výměnnou transfúzí krve ( http://neurocentrum.cz/DMO_info.htm#DMO, cit. 14.11.2007 ). Cévní mozkové příhody (CMP). Krvácení do mozku, jako jedna z forem CMP, má několik možných příčin: prasknutí mozkové cévy, její ucpání nebo poruchu krvinek. Jednou z příčin vedoucí ke krvácivé CMP jsou dechové problémy, které jsou časté u nedonošených novorozenců. Následky CMP jsou známější u dospělých, avšak k CMP těžce poškozující mozek může dojít i u plodu během těhotenství nebo u novorozence při porodu nebo po - 10 -

něm. Výzkum směřující k prevenci CMP u plodu a novorozence zatím není příliš úspěšný ( http://neurocentrum.cz/DMO_info.htm#DMO, cit.14.11.2007 ).

1.3 Druhy tělesného postižení Nejčastěji se tělesná postižení dělí: Dle doby vzniku: - vrozené (popřípadě raně získané) - získané po úraze - získané po nemoci (Renotiérová, 2003, s. 204)

Dle omezení hybnosti: − primární – důsledek tělesného postižení − sekundární – nepřímý důsledek nemocí srdečních, kostních, revmatických aj., které nepostihují přímo pohybový aparát, přesto však snižují možnosti pohybových aktivit nemocného ( Valenta, 2003, s.18 ).

Dle stupně postižení: −

lehké

−

střední

−

těžké

Dle doby vzniku: Vrozená tělesná postižení Vrozené vady lebky: Sem můžeme zařadit poruchy tvaru lebky a poruchy velikosti lebky. Poruchy tvaru lebky jsou nejčastěji způsobené předčasného srůstu jednoho či více švů dochází k deformaci lebky. Výsledný tvar lebky se nazývá podle charakteru deformace: − brachycefalie (zploštělá hlava) - 11 -

− skafocefalie (zúžený, prodloužený tvar lebky) − trigonocefalie (trojúhelníkovitá deformace čelní části lebky) − turicefalie (věžovitá deformace lebky) − plagiocefalie (šikmo, jednostranně deformovaná lebka)

Poruchy velikosti lebky: - makrocefalus (nadměrná velikost hlavy) - hydrocefalus (vodnatelnost mozku) - mikrocefalus (výrazně malá lebka) (Renotiérová, 2003, s. 31)

Jako další vrozené postižení je rozštěp páteře (spina bifida), která vzniká nedokonalým uzavřením medulární trubice, nejčastěji v bederní krajině. Mezi vrozené vady končetin a růstové odchylky řadíme např.: - amélie (úplné nevyvinutí končetin) - dysmélie (tvarová vývojová odchylka končetin) - syndaktilie (srůsty prstů) - polydaktilie (zmnožení prstů) (Renotierová, Ludíková, 2003, s. 205)

Mezi největší skupinu patří dětská mozková obrna, dále jen DMO. Mozkové postižení se týká pyramidového systému zodpovědného za volní motoriku. Je narušená vzájemná souhra svalů mezi napětím a uvolněním. Svalstvo je ztuhlé a je zvýšená reflexní pohotovost (Vítková, 2004, s. 175).

Získaná postižení po úraze Většinou tato postižení vznikají na základě dopravních nehod, zasažením elektrického proudu, pády z výšky, sportovní úrazy. Nejzávažnější bývají úrazy mozku a míchy. Jako je otřes mozku (komoce), zhmoždění mozku (kontuze). Postižení vzniklé po úraze mohou být zlomeniny obratlů nebo poškození periferních nervů či amputace některé části lidského těla (Renotiérová, Ludíková, 2003, s. 208).

- 12 -

Získaná postižení po nemoci Nemocí se rozumí porucha rovnováhy organismu s prostředím, přičemž vznikají anatomické a funkční změny v organismu ( Jonášková, in Valenta, 2003, s. 20 ). Řadíme sem revmatická onemocnění, dětskou infekční obrnu, Perthesovu chorobu, myopatii a řadu jiných. Revmatická onemocnění: v dětském věku bývá jednak postižení hybnosti, ale také srdeční onemocnění. Příčinou bývá streptokoková infekce skupiny A. Dětská infekční obrna: příčinou je nejmenší vir vejčitého tvaru. Virus napadá nervové buňky. (Renotierová, 2003, s. 44) Pethersova choroba: postihuje hlavici stehenní kosti. Za nejpravděpodobnější příčinu se pokládá poškození cév zásobující hlavici.

Tvarově znehodnocený

kloub předčasně degeneruje (Edelsberger, 2000, s. 256). Myopatie (svalová dystrofie): dědičné svalové onemocnění, projevující se narůstající svalovou slabostí. Má velkou tendenci se zhoršovat, postihovat i dýchací svaly a vést k těžkému postižení jedince (Vokurka, 2000, s. 92). Podle doby trvání rozlišujeme onemocnění: − krátkodobé (akutní) − dlouhodobé: mohou být chronické a recidivující. Chronické většinou dochází k závažné organické a funkční změně orgánů a systému s dlouhodobě předpokládaným průběhem, tj. minimálně 3 roky. Recidivující pokud se opakuje nejméně 3krát ročně, ale v mezidobích v organismu nenalézáme anatomické ani funkční změny ( Valenta, 2003, s. 20 ).

1.4 Dětská mozková obrna DMO se vztahuje k prenatálnímu, perinatálnímu i postnatálnímu vývoji. V souvislosti s postižením mozku plodu a novorozence se uvažuje o celé řadě rizikových faktorů, kdy může dojít ke vzniku cerebrálního poškození (Kraus, 2005,s. 55). DMO lze dle Lesného in Ludíková definovat jako raně vzniklé poškození mozku, k němuž došlo před porodem, za porodu nebo krátce po něm a je charakteristické zejména poruchou vývoje hybnosti ( Lesný in Ludíková, 2005, s. 84 ). - 13 -

Dětská Mozková Obrna (DMO; Infantilní Cerebrální Paréza, ICP; Cerebral Palsy, CP) je zastřešující pojem pro označení skupiny chronických onemocnění charakterizovaných poruchou centrální kontroly hybnosti, která se objevuje v několika prvních letech života a která se zpravidla v dalším průběhu nezhoršuje. Označení dětská vyjadřuje období, kdy nemoc vzniká, pojem mozková vyjadřuje skutečnost, že příčina poruchy je v mozku, pojem obrna vyjadřuje, že jde o nemoc způsobující poruchu hybnosti těla. Pod pojem DMO nepatří poruchy hybnosti způsobené onemocněním svalů ani periferních nervů. Příčinou špatné kontroly hybnosti a vadné postúry (držení) trupu a končetin je u DMO porucha vývoje nebo poškození motorických (hybných) oblastí mozku ( http://neurocentrum.cz/DMO_info.htm#formy, cit. 14.11.2007 ). „DMO je neprogresivní postižení motorického vývoje vzniklé na podkladě poškození nebo dysfunkce mozku v rané fázi jeho vývoje“ (Vágnerová, 2004, s. 144). Poškození mozkové tkáně většinou vzniká v důsledku nedostatku kyslíku a celkové výživy mozkové tkáně, narušením jeho metabolismu. Tím jsou více ohroženy nedonošené děti (Vágnerová, 2004, s. 145). „Jedná se o raně vzniklé postižení CNS, které se projevuje převážně v poruchách hybnosti a vývoje hybnosti“ (Lesný, in Valenta, 2003, s. 28 ). Příznaky DMO zahrnují široké spektrum tíže postižení. Nemocný s DMO může mít problémy s jemnými pohybovými vzorci, jako je psaní nebo stříhání nůžkami, může mít obtíže s udržením rovnováhy a s chůzí, může strádat mimovolními pohyby, jako jsou například kroutivé pohyby rukou nebo vůlí neovladatelné pohyby úst. Příznaky se liší jedinec od jedince a u téhož nemocného se mohou v průběhu času různě měnit. Někteří lidé s DMO jsou navíc postiženi dalšími zdravotními problémy včetně epileptických záchvatů a poruch mentálních funkcí. Přes všeobecně vžité přesvědčení nemusí znamenat diagnóza DMO vždy automaticky těžký handicap. Zatímco dítě s těžkou formou DMO je mnohdy zcela neschopné chůze a potřebuje velmi náročnou, komplexní a celoživotní péči, dítě s lehkou formou postižení může být jen lehce nemotorné a obejde se bez speciální pomoci. DMO není nakažlivá (narozdíl od poliomyelitidy, známé též jako dětská obrna) ani - 14 -

dědičná. Přes veškerý dosavadní výzkum není toto onemocnění vyléčitelné, ani neexistuje jeho spolehlivá prevence. Současná medicína přesto nabízí nemocným s DMO pomoc alespoň částečným mírněním některých projevů nemoci vedoucím ke zlepšení jejich kvality života ( http://neurocentrum.cz/DMO_info.htm#formy, cit. 14.11. 2007). Nejde jednoznačně vymezit časovou hranici, dokdy může DMO vzniknout. Většinou se udává interval mezi 1.-3. rokem.

DMO je neprogresivní

postižení. Léze se dále nerozšiřuje, ale obraz postižení se vyvíjí se zráním CNS a růstem organismu. Dochází k proměnám svalového tonu, vzniku deformit aj. ( Valenta, 2003, s. 28 ). Nejčastější

příčiny

vzniku

DMO

jsou

hypoxie,

úrazy,

infekce,

v

prenatálním období, perinatální komplikace ( krvácení, protrahovaný porod), Rh-inkompaktibilita aj. ( Valenta, 2003, s. 28 ).

Základní formy DMO Dle klasického členění dělíme DMO na formy spastické a nespastické: Spastické formy: - forma diparetická - forma hemiparetická - forma oboustranně hemiparetická - forma kvadruparetická

Forma diparetická: Zpravidla jsou postiženy dolní končetiny. Nohy jsou ve flexi kyčlí a kolen, nohy jsou ve vnitřní rotaci dochází k chybnému držení nohou. Mezi znaky diparézy můžeme zařadit vzpřímení se do vyšších pozic je většinou možné. Volná chůze nebo chůze s pomůckami se rozvíjí později (Vítková, 2004, s. 177).

Forma hemiparetická: Jedná se o jednostrannou poruchu hybnosti, nejčastěji spastického typu. Držení končetin je charakteristické tím, že paže je v abdukci a vnitřní rotaci, prsty v extenzi. Na dolní končetině převažuje extenční držení a equinus nohy (Kraus, 2005, s. 70). - 15 -

Forma oboustranně hemiparetická: Má za následek postižení všech čtyř končetin. Jejich držení je patologické a hybnost je těžce omezena. Osoby s touhle formou DMO většinou nechodí a často nemohou pohybovat ani horními končetinami (Renotiérová, Ludíková, 2003, s. 206).

Forma kvadruparetická: Jde o nejtěžší formu DMO. Charakterizuje ji oboustranná spasticita převážně horních končetin s postižením svalstva. Téměř vždy ji doprovází těžká mentální retardace (Kraus, 2005, s. 79). Při nadměrném zvýšeném svalovém tonusu existuje malá možnost dostat se do vyšší polohy. Je postižena hrubá i jemná motorika, jsou přítomné ortopedické vady (Vítková, 2004, s.176).

Nespastické formy: - forma dyskinetická - forma hypotonická ( Renotierová, 2003, s. 34)

Forma dyskinetická: Dříve nazývána extrapyramidová. Je provázena mimovolními, bezděčnými, nechtěnými a nepotlačitelnými pohyby. Dané pohyby se objevují spontánně, v klidu, nebo se dají vyprovokovat různými podněty (př.: úlekem, bolestí, rozčílením...) Nepotlačitelné pohyby se projevují jako: - atetotické (pomalé, červovité) - balistické (prudké, nečekané) - myoklonické (drobné pohyby jednotlivých svalů) - lordotická dystonie (při chůzi kroucení trupu)

Forma hypotonická: Projevuje se snížením svalového tonusu, který bývá výraznější na dolních končetinách. Osoby mají zvýšený rozsah pohybů v kloubech. Můžeme zde - 16 -

pozorovat patologické pohyby a to „pásovec“ snadno se svine do klubíčka, „kružítko“ překlopí roztažené nohy dozadu, „šála“ horní končetiny ovine kolem krku (Renotiérová, 2003, s. 37). Obrny můžeme dělit ještě na parézy a plegie. Paréza je částečné ochrnutí a plegie znamená úplné ochrnutí. Důležité je také rozlišení stupně pohybového postižení. Lehké postižení je charakteristické samostatnou lokomocí. Středně těžké postižení umožňuje chůzi s pomocí ortopedických pomůcek. Těžké postižení znamená imobilitu, nebo-li neschopnost pohybu (Vágnerová, 2004, s. 146). Tělesné postižení je definováno jako narušení motoriky člověka, jednak z hlediska kvalitativního, ale i kvantitativního. Dochází k postižení hybnosti horních či dolních končetin nebo kombinací. V mnoha případech může dojít k přidruženému mentálními postižení. Mezi příčiny vzniku postižení řadíme prenátalní příčiny, perinatální příčiny a postnatální příčiny. Nejčastější tělesné postižení je dětská mozková obrna (DMO), jedná se o raně vzniklé postižení CNS, které se projevu postižením hybnosti.

- 17 -

2 VÝVOJ DÍTĚTE Celkové poškození osob s DMO s sebou přináší řadu specifik v jednotlivých stránkách jejich osobnosti. Poškození se dotýká procesů motorických, poznávacích, zasahuje sféru emocionální, ovlivňuje adaptabilitu i chování jedince a to v každém vývojovém období.

2.1 Vývojová stádia Přehled členění vývojových stádií je uveden celý. Podrobně se diplomová práce

věnuje

stádiu

novorozeneckému,

kojeneckému,

batolecímu

a

předškolnímu, z důvodu věkových skupin, které se v DLPP nacházejí. Dle Langmeiera in Langmeier, Krejčířová, 1998 dělíme vývojová stádia dle věkových kategorií: •

novorozenecké období (od narození do 2 měsíců)

•

kojenecké období (od 3 měsíce do 1 roku)

•

batolecí období (od 1 roku do 3 let)

•

předškolní období (4 rok až 6 rok )

•

mladší školní věk (od 6 let do 11 let )

•

období dospívání (zhruba od 12 let do 20 – 22 let )

•

období časné dospělosti ( 20/22 let do 25 let)

•

střední dospělost ( od 25 let do 45 let)

•

pozdní dospělost ( od 45 let do 65 let)

•

stáří (od 65 let až smrt)

Přechod dítěte z chráněného intrauterinního života do světa plného nových podnětů znamení nesporně značnou zátěž pro organismus po všech stránkách tak nezralý. Děti se rodí s řadou vrozených reflexů. Vývoj dítěte probíhá v jednotlivých stadiích. První stadium je holokinetické (holos – řecky celý). Tohle stadium zahrnuje nejranější období života – do dvou měsíců. Na rozdíl od nedonošeného novorozence má zralý novorozenec již svalový tonus na vyšší úrovni a jeho spánek a bdění jsou výrazně odlišeny. Motorika novorozence je značně

nevyspělá.

V poloze

na

zádech - 18 -

zaujímá

novorozenec

většinou

asymetrickou polohu: hlava je otočena do strany a končetiny, k nimž je přivrácena, jsou nataženy, končetiny na opačné straně jsou spíše v mírně pokrčené poloze. Často tahle poloha bývá označována jako „šermířská“ ( Langmeier,1998, s. 45 ) V poloze na bříšku otírá zdravý novorozenec nosík o podložku a nohama dělá pohyb připomínající plazení. Při podtržení podložky nejprve roztáhne paže a pak je opětovně přitáhne. Dalším reflexem je reflektorický úchop, dítě sevře každý předmět, který se mu vloží do dlaně. Při zvedání do sedu dítě zaklání hlavu. Od konce druhého měsíce do pátého měsíce trvá stadium monokinetické. V tomhle období je kojenec schopen pohybovat již jen jednou končetinou, ale pohyby postrádají směr i řízení. Fenomén roztažených paží mizí ( Renotiérová, 2003, s. 27 ). Reflexy sací a úchopové trvají dále. Začíná pozvolna zvedat hlavu. Od 4. měsíce se začíná opírat o dlaně a hlavu zvedá kolmo. V poloze na bříšku dítě zaujímá charakteristickou polohu „pasení hříbátek“. Dítě se snaží o uchopování předmětů, dítě po předmětech náznakově sahá, nejprve bilaterálně a později oběma rukama současně (Langmeier, 1998, s. 53). Leží zcela spokojeně, hlavičku drží ve

střední rovině a otáčí ji nad podložkou z jedné

strany na druhou. Horní končetiny jsou ohnuté v lokti a předloktím se opírají o podložku , ruce jsou obvykle rozevřeny. Ve čtyřech měsících si dítě začíná dumlat paleček. Kolem pátého měsíce se začíná otáčet na bok střídavě na obě strany (Renotiérová, 2003, s. 27 ). Obdobím mezi pátým a devátým měsícem, eventuelně mezi dvanáctým měsícem je stadium dromokinetické (dromos – řecky cesta). Pohyby dítěte mají správný směr, ale nejsou dosud dobře ovládány. Kolem šestého měsíce se dítě přetočí ze zad na bříško. Po dokončení šestého měsíce začíná dítě sahat po předmětech a dávat si je do úst. Kontakt s okolím je velmi dobrý. Od 6. měsíce se již snaží zvedat na dlaně a plosky nohou či kolena a od 8. měsíce nebo 9. měsíce již dobře leze ( Langmeier, 1998, s. 52 ). Dítě se otáčí ze zad na bříško a zpět, v poloze na bříšku se vzpírá až do krajiny bederní. V téhle poloze se snaží dosáhnout na předměty. Ke konci dromokinetického stadia se vytváří radiální úchop, tj. uchopení palcem, ukazovákem a třetím prstem.

- 19 -

Posledním raným stadiem ve vývoji je stadium kratikinetické ( kratein – řecky vládnout ). Dítě své pohyby poměrně dobře ovládá. V roce nebo brzy po prvním roce chodí již dítě samostatně, umí se zastavit ve volním prostoru a zase pokračovat v chůzi. Chůze je však ještě nejistá, dítě často padá, zejména na nerovném terénu. Při hře s kostkami dokáže roční dítě postavit na sebe 2 kostky. Tužkou po papíře roční dítě většinou jen tluče. Dítě na začátku daného období je značně závislé na matce a ostatních členech rodiny. I krátkodobé odloučení může vyvolat separační reakce ( Langmeier, 1998, s. 67 ). Svou vlastní dynamiku má i vývoj dítěte s postižením, i když žádné se nerodí s vyhraněnou poruchou a typickým obrazem postižení. Většinou se tyhle děti v kojeneckém věku jeví zdánlivě jako bezproblémoví. Varovným signálem mohou být pouze jednotlivé znaky, např. změněné nebo chybějící reflexy. Pláč se obvykle neobjevuje hned po narození, ale až po určité době, třeba v důsledku kříšení. Budoucí poruchu naznačuje i neschopnost dítěte přisát se při kojení, těžko vybavitelná reakce na zvuk, pozdější sledování světla a pohybu. Při poloze na bříšku, se dítě s postižením necítí dobře. Příčinou může být zvýšené svalové napětí. V době, kdy zdravé dítě „pase koníčky“, nedokáže dítě s postižením držet hlavičku ve střední rovině nad podložkou a otáčet ji do stran. Poruchy hybnosti se začínají obvykle výrazně projevovat kolem 3. měsíce života. Děti s postižením v téhle době vytvářejí dvě skupiny. Jednak děti s velmi omezenou hybností, nápadně klidné, bez zájmu a reakce na zevní podněty. Druhou skupinu tvoří děti s nadměrnou pohyblivostí, nápadně tuhé. U DMO nespastických forem dochází v průběhu vývoje

k rozvoji neovladatelných

mimovolních pohybů či naprosté ochablosti. Pohybový vývoj těchto dětí bývá natolik omezený, že některé vůbec nedokážou zvládnout samostatně běžné pohyby. Všechny naznačené poruchy hybnosti dětí se stále více prohlubují s přibývajícím věkem tak, že většinou koncem třetího roku je pozorují i rodiče (Renotiérová, 2003, s. 28). Většina rodičů pozoruje tělesný a psychický vývoj svého dítěte, snaží se je srovnávat s ostatními dětmi, těší se každým novým krůčkům a každou novou dovedností. Někdy, ale rodič začne pozorovat větší či menší odlišnost a napadají ho nejrůznější otázky (Pešová I., Šamalík M., 2006, s. 55).

- 20 -

2.2 Novorozenecké, kojenecké a batolecí období

U dětí s DMO je narušena motorika.Motorika je souhrn všech pohybů lidského těla, celková pohybová schopnost organismu. Pro pohyby, které jsou řízené z oblasti mimokorových a prováděné většinou hladkými svaly se užívá zpravidla souhrnného označení motilita, patří sem například dýchání, sání, polykání apod. (Opatřilová , 2003, s. 14).

Novorozenecké období trvá od narození do dvou měsíců. Novorozenec je zcela odkázaný na péči a výživu dospělých, jinak by se neudržel při životě (Kuric, 2000, s.50). Děti se rodí s vrozenými reflexy, z nichž nejrannější je pláč. Je to reakce na první vdech. Dalším důležitým reflexem je reflex sání. U dětí s DMO se nemusí jednotlivé reflexy objevovat. (Renotiérová, 2003, s. 26) V novorozeneckém období je u dítěte s tělesným postižením v bdělém aktivním stavu asymetrické držení těla. Těžiště se nachází v oblasti sterna a pupku. Neexistuje žádná opěrná báze, ale jen jakási úložná plocha. Dítě naléhá na polovinu těla v rozsahu od tváře, přes hrudník až do oblasti pupku. Horní a dolní končetiny jsou flektovány a nejsou schopny opěrné funkce. Stejné držení je i v poloze na zádech. Hlava je otočena k jedné straně. Dítě musí být schopné otočit hlavu k jedné straně. Za předpokladu, že dítě tuto schopnost nemá, hovoříme o fixované predilekci, což lze považovat za jev symptomaticky rizikový (Kolář in Kraus, 2005, s. 96). Kojenecké období trvá od měsíce do jednoho roku. V tomto období probíhá rychlý somatický růst a psychický vývoj. Postupné zrání centrálního nervového systému umožňuje také motorický vývoj kojence (Kuric, 2000, s. 52). Dítě s postižením většinou leží naprosto ochable s minimálními pohyby končetin a hlavou stočenou k jedné stran. Nebo v opačném případě má nadměrnou hybnost. V době, kdy

intaktní dítě „pase koníčky“, dítě

s postižením nedokáže udržet hlavičku. Hybnost dítěte je výrazně omezena (Renotiérová, 2003, s. 29). - 21 -

Dítě s postižením mnohdy nemají potřebné předpoklady, aby se mohly rozvíjet bez specificky zaměřené pomoci, a rodiče nevědí, jak by je měli rozvíjet, někdy nemají ani zájem. Jestliže dítě vykazuje známky postižení, běžná stimulace mu k adekvátnímu rozvoji nestačí, a musí být rozvíjeno jiným způsobem, např. V rámci speciálního programu ( Vágnerová, 2004, s. 172 ). Batolecí období trvá od jednoho roku do tří let. Je označováno jako období autonomie. Vývoj dětí s DMO v batolecím období ovlivňuje skutečnost, že nemohou získat potřebné informace, jejich zkušenosti jsou odlišné a mnohdy i nedostatečné. Jsou omezeny v možnosti poznávat okolní svět manipulací s různými objekty, zhodnotit jejich tvar, materiál ( Vágnerová, 2004, s. 147). Vágnerová (2004, s.140-141) podtrhuje, jak je důležitá schopnost lokomoce. U většiny dětí se z různých důvodů zvládnutí samostatné lokomoce opožďuje. Omezení samostatné lokomoce je i omezení v oblasti stimulace, získávání nových zkušeností a navazování nových vztahů. U DMO vlivem celkového pohybového postižení může být omezen rozvoj motoriky ruky. Rozvoj poznávacích schopností je vázán na praktickou zkušenost. V důsledku deprivace je nutné dítě zvýšeně stimulovat. Emancipace je opožděna a jednotlivá omezení vedou k pasivitě. Stádium negativizmu se většinou neobjevuje a úsilí sebeprosazování se mohou ventilovat formou vzteku až agrese. Rozvoj osobnosti je ohraničen množstvím vlastní aktivity a rozsahem

zkušeností.

V tomto

období

bývá

kombinace

postižení

již

definitivně potvrzena, projevují se typické důsledky postižení, dítě se stává sociálně nápadné (Opatřilová, 2005, s.37-38). Dítě s tělesným postižením zůstává závislé na podnětech nejbližšího okolí. Batolecí věk má velký význam pro rozvoj vědomí sebe samého, pro rozvoj vlastní identity. Batole s postižením se stává sociálně nápadným, v tomto období si začnou i cizí lidé uvědomovat, že se nevyvíjí obvyklým způsobem. Je to doba, kdy se rodiče musí vyrovnat s různými reakcemi okolí. Dítě je obvykle označeno jako postižené ne jen po medicínské stránce, ale i po sociální. V batolecím období často dochází k definitivnímu potvrzení diagnózy, popřípadě ke zpřesnění míry postižení ( Vágnerová, 2004, s. 173). - 22 -

2.3 Předškolní věk

Stadium předškolního věku zahrnuje čtvrtý až šestý rok života dítěte. Horní hranice není zcela pevná. Období předškolního věku je označováno jako fází iniciativy, jejímž motivem je potřeba aktivity a sebeprosazování (HadjMousoová, 2000, s.148). Nejdůležitější součástí předškolního věku u dítěte s postižením je rehabilitace, kompenzace a hospitalizace. Hlavní potíže přetrvávají v oblasti manuální zručnosti a senzomotorické koordinace. Velmi důležitou složkou psychického vývoje je řeč. Její zvládnutí je důležité pro rozvoj v mnoha oblastech psychiky. V předškolním věku se rozdíly mezi dětmi s postižením a intaktními děti zvětšují (Vágnerová, Hadj- Mousoová, Štěch, 2000, s. 150 – 151 ). Řeč je velmi důležitou složku psychického vývoje. U většiny postižených dětí je však formální i obsahová stránka řeči v různé míře postižena. U dětí s DMO se může objevit akustická dysgnózie nebo porucha artikulace ( Vágnerová, 2004, 149). Je to typický věk hry, která je převládající a nejdůležitější činností dítěte v této době. Ve 4letech při chůzi do schodů a ze schodů střídá nohy. Jezdí na tříkolce. Navléká korále na šňůrku. Napodobí kresbu kruhu dle předlohy, na obrázcích jmenuje osoby, zvířata, věci. Ve 4 letech umí jít po kluzké kladině, seskočí z lavičky a dokáže stát delší dobu na jedné noze. Napodobí kresbu křížku podle předlohy. Kreslí postavu, většinou ještě „hlavonožce“.

Dítě v 5

letech obvykle jezdí na kole. Skládá jednoduché skládačky. Napodobí kresbu čtverce ( Langmeier, 1998, s.71 ). U dětí s postižením většinou dochází k poruchám jemné motoriky.

Následně jsou pro děti důležitá grafomotorická

cvičení. Aktivita u dětí s postižením nemůže být a většinou ani nebývá tak intenzivní a nemůže se projevovat ve všech oblastech. Rozvoj poznávacích procesů se u jednotlivých typů postižení značně liší. U smyslových a pohybových postižení může být ovlivněn nejenom možností kombinovaného

- 23 -

defektu, ale i celou řadou faktorů, které působí spíše v oblasti výkonnosti a využití schopností (Vágnerová, 2000, s. 149 ). U dětí s postižením bývá iniciativa omezována jak samostatným defektem, tak i postojem rodičů, kteří stimulují spíše projevy závislosti než osamostatňování. Vývoj dětí s postižením se nemusí jevit jako plynulý. U dětí s postižením se vývoj projevuje i rozvojem identity a potřebou seberealizace. deprivaci.

V životě postiženého dítěte dochází častěji i k frustraci a

Období předškolního věku však znamená i pro rodiče určitou

stabilizaci a adaptaci na postižení jejich dítěte ( Vágnerová, Hadj- Mousoová, Štěch, 2000, s. 153 ). V předškolním období je důležitá připravenost na školu tzv. „školní zralost“. Pod pojmem školní zralost rozumíme takový stupeň vývoje tělesných a duševních vlastností dítěte, který je nutným předpokladem úspěšného zvládání požadavků, které na dítě škola klade. Dítě s postižením nemusí být na školu zralé a pokud je zařazeno předčasně, může mít řadu problémů. Obyčejně hůře prospívá ( Langmeier, 1998, s. 76 ). V předškolním věku je také důležitá motivace k rehabilitaci. Vytrvalost vůle i pozornost je dosud velmi nízká, takže k navození určitých činností dítěte nutno vycházet jen z přirozených situací. Získání a udržování spolupráce dítěte v rehabilitačním a jakémkoliv jiném léčebném programu se může dělat soustavou odměn, v podstatě naše pochvaly, ocenění, povzbudivé poznámky. Rehabilitační cvičení má dítěti přinášet dítěti nové zajímavé poznatky, na které se bude vždy znovu těšit (Matějček, 2001, s.117). Děti s pohybovým postižením jsou obecně omezeny ve svých možnostech. Aby mohly získávat vlastní zkušenosti ze svého prostředí, a tak se optimálně rozvíjet.

U

dětí

s jakýmkoliv

postižením

mozku

dochází

k poškození

koncentrace pozornosti a následkem toho i paměti, protože dítě se učí náhodně, bez výběru a útržkovitě v závislosti na momentální kvalitě pozornosti. Pokud tělesně postižený jedinec nemá dostatek stimulace a jeho těžké somatické postižení ho dostává do stavu nucené nečinnosti, může se objevit zvýšené duševní napětí, projevy odporu a také záchvat afektivních křečí, kdy může dojít k zástavě dechu a záškubům (Bartoňová, 2005, s. 139).

- 24 -

Každý jedinec má stejná vývojová období. Mezi vývojová období řadíme novorozenecké,

kojenecké,

batolecí,

předškolní,

mladší

školní,

dospívání,

dospělost, stáří. Mezi vývojová stádia lze zařadit stadium holokinetické, monokinetické, dromokinetické a kratikinetické stadium. Vývoj dítěte s tělesným postižením má jednotlivá vývojová období, jako zdravé dítě.

- 25 -

3 REALIZACE UCELENÉ REHABILITACE A EDUKACE U DĚTÍ S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM

Ucelená rehabilitace je pro děti s postižením důležitý prostředek, který jim napomáhá při dalším průběhu života. Rehabilitace by měla začít co nejdříve, u DMO již před jedním rokem života dítěte. Nelze obvykle změnit příčinu postižení, lze však zmírnit následky postižení. Rozvoj dítěte po všech stránkách je důležitá jak u dětí intaktních tak i u dětí s tělesným postižením. Každé dítě s tělesným postižením vyžaduje individuální přístup při edukačním procesu.

3.1 Pojem rehabilitace Rehabilitaci můžeme chápat jednak z hlediska lékařského, ale také z hlediska pedagogického. Slovo habilitace (habilitatio) znamená způsob jakým postupujeme při výchově, vedení či školení jedince, aby se stal schopným, způsobilým, připraveným, aby zvládl činnosti důležité pro život. Z tohohle pojmu se v průběhu času vyvinul pojem rehabilitace. (Renotiérová, 2003, s. 56) V somatopedii lze rehabilitaci chápat jako proces uschopnění jedince s tělesným postižením, nemocného nebo jedince zdravotně oslabeného ke společenskému zapojení. Program WHO zdůrazňuje koncepci třístupňové prevence nejen v pojetí lékařského, ale i celospolečenského: - první stupeň prevence je zaměřen na předcházení vzniku postižení - druhý stupeň prevence zabraňuje vzniku sekundárních následků - třetí stupeň nastupuje při trvalých následcích zdravotní poruchy ve formě funkčního omezení (Jonášková, 1998, s.22). Rehabilitace v nejširším smyslu: obnovení původního stavu, výkonnosti, soběstačnosti, pohyblivosti, pracovní schopnosti. Do jisté míry je vždy součástí jakékoliv léčby, jejímž cílem je úplné uzdravení pacienta a obnovení jeho sil (Vokurka, 2000, s. 381). Pro ucelenou rehabilitaci se používá název komprehensivní rehabilitace a člení se dle zaměření při plnění úkolů, ale také podle jednotlivých institucí a prostředků, které jsou při ni užívány, na čtyři hlavní složky – rehabilitaci - 26 -

léčebnou, pracovní, sociální a pedagogickou. Jejím cílem je co nejúplnější začlenění lidí se zdravotním postižením do aktivního života majícího očekávanou kvalitu života ( Jankovský, 2001, s. 16 ). Rehabilitace (lat. Habilis = schopný, re = znovuopakování ) představuje procesy znovuuschopňování při nerozvinutí, ztrátě nebo poškození určitých schopností člověka.

Dlouhou dobu se rehabilitace zaměřovala na nápravu

poškozených funkcí organismu ( Jesenský, 1995, s. 24 ). Rehabilitace (z lat. Habilitas =schopnost) – v nejširším slova smyslu znamená (znovu) uschopnění. Je to soubor činností, které ve složce zdravotnické především napravují orgánové defekty a vracejí porušenou funkci. Ve složce pedagogické jsou na podkladě reedukace a kompenzace a upravují vztahy postiženého k výchově a vzdělání. Ve složce sociální jej uschopňují pracovně, společensky, zájmově i kulturně. Někdy se rehabilitace vykládá též jako péče „návratná“, neboť má co nejdříve a co nejlépe usnadnit návrat postiženého k jeho maximální tělesné a duševní, tedy i pracovní výkonnosti, a tak mu umožnit, aby byl platným členem lidské společnosti.

Ve speciálně –

pedagogickém pojetí představuje rehabilitace souhrn takových opatření a metod, které se zaměřují na sociální důsledky defektu (Edelsberger, 2000, s. 301). Pod pojmem rehabilitace, pokud je používán v oblasti zdravotnictví, se chápe péče o pacienta, která následuje po péči akutní, kdy je pacient z hlediska medicíny ve stabilizovaném stavu a další operační zákroky či jiné výrazné zásahy do organizmu již nejsou zapotřebí, nicméně organizmus pacienta se stále vzpamatovává z posttraumatického šoku a běžné funkce těla nefungují, tak, jak mají. Rehabilitace se zaměřuje především na pohybová ústrojí, na schopnost obnovení jejich normálního fungování u pacienta – pokud je to vzhledem k jeho individuálnímu zdravotnímu stavu možné.

Rehabilitace

může

být

lůžková

nebo

ambulantní.Rehabilitace

zahrnuje v současné době řadu léčebných postupů, z nichž základní je fyzioterapie – zjednodušeně řečeno cvičení pacienta s odborným vedením lékaře a zdravotnického personálu. Kromě fyzioterapie zahrnuje rehabilitace masáže, elektroléčbu, vodoléčbu, léčbu za pomoci laseru, reflexní terapii či akupunkturu – zvolené prostředky závisí na rozhodnutí lékaře a možnostech - 27 -

daného

zdravotnického

zařízení

(http://www.e-rehabilitace.com/,

cit.

22.2.2008). Dle WHO: „Rehabilitace obsahuje všechny prostředky směřující ke zmenšení tlaku, který působí disabilita a následný handicap, a usiluje o společenské začlenění postiženého“ (Trojan, 2001, s. 196). Současná lékařská věda umožňuje u dětí už hned po narození rozeznat budoucí centrální mozkové postižení a dokáže také poměrně úspěšně zabránit jeho rozvinutí pomocí rehabilitačních metod. Je to jeden z velkých úkolů dětské rehabilitace, přičemž je ale důležité, aby dítě nastoupilo rehabilitaci do druhého měsíce svého věku, což by měl rozpoznat pediatr při pravidelné kontrole zdravotního stavu nemluvněte – školení pediatrů v tomto směru

ale

není

ani

zdaleka

dostatečné

(http://www.e-

rehabilitace.com/rehabilitace-u-deti/, cit. 22.2.08). Rehabilitace je obnova nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následku nemoci nebo úrazu pro život a práci člověka. Pojem rehabilitace se objevuje v Evropě od druhé světové války a rozvinul se ve vyspělých zemích jako politický postoj státu k osobám se zdravotním postižením. Je zakotven v mnoha nadnárodních deklaracích a dohodách, jejichž signatářem je i Česká republika. Moderní pojetí rehabilitace jako celospolečenského systému klade důraz na integraci osob se zdravotním postižením, na to, aby dosáhly co nejvyšší

možné

samostatnosti

rehabilitace/, cit. 21.2.08).

(http://www.e-rehabilitace.com/co-je-

V oblasti rehabilitace platí stejná pravidla jako

ve zdravotnictví obecně. Za odbornou stránku vedení rehabilitačního centra, byť třeba soukromého, zodpovídá vystudovaný lékař. Pacienty ošetřují zdravotní sestry s ukončeným odborným vzděláním. Fyzioterapeut získává své vzdělání na některé z vysokých škol, kde se tento obor studuje (nejde o lékařské fakulty, ale o filozofické či sociální fakulty univerzit). Studium v tomto oboru je tříleté a je uzavřeno udělením bakalářského titulu. Ve větším rehabilitačním

centru

pracuje

i

psycholog

(http://www.e-

rehabilitace.com/kdo-vas-bude-osetrovat-pri-rehabilitaci/,cit.21.2.08). Význam rehabilitace je nesporný. V rehabilitaci máme k dispozici, jeden z významných prostředků prevence invalidity a jejích důsledků. Je současně - 28 -

nejvýznamnějším prostředkem integrace. Z hlediska oborů je u nás rehabilitace začleněna do oboru fyziatrie a léčebné rehabilitace, ale také do oboru speciální pedagogiky. Pracovní rehabilitace je začleněna do sociálního zabezpečení. K rozvoji rehabilitace přispívá i psychologie, tělesná výchova a sport ( Jesenský, 1995, s.25 ).

3.2 Druhy rehabilitace Rehabilitaci dělíme na krátkodobou a dlouhodobou. Krátkodobá ( přechodná ) je následná péče navazující na léčební péči, která vede k upevnění úplného obnovení zdraví a normální kvality života. Dlouhodobá ( permanentní ) se týká osob s dlouhodobým nebo trvalým zdravotním poškozením těžších stupňů. Zpravidla je spojena s trvalým narušením kvality života. Řeší se z části léčením, ale hlavně prostředky sociální, pedagogické a pracovní rehabilitace ( Jesenský, 1995, s. 26 ).

Rehabilitaci můžeme rozdělit na: −

léčebnou rehabilitaci

−

výchovně- vzdělávací rehabilitaci

−

sociální rehabilitaci

−

pracovní rehabilitaci

Léčebná rehabilitace: Je základní metodou fyzioterapie, která se zabývá pohybovým ústrojím. Je velmi účinná u dětí s DMO a představuje asi nejúčinnější metodu léčebné rehabilitace těchto dětí . Její základní metodou je tělesné cvičení. Jednak se může jednat o různé gymnastické prvky a také o reflexní motoriku. V rámci reflexní motoriky se užívá reflexů, které vyvolávají stah ochrnutých svalů nebo tenhle stah podporují. Realizována je jednak individuálně, ale i skupinově ( Jankovský, 2001, s. 18 ). Jedná se o formu nebo součást rehabilitace. Léčebná rehabilitace souvisí s léčbou časově i obsahem. Časově je potřebné začínat s léčebnou rehabilitací co - 29 -

nejdříve po odeznění akutního stadia choroby, úrazu či po operačním zásahu (Renotiérová, 2003, s. 57). Prostředky léčebné rehabilitace: -

léčebná

tělesná

výchova,

rehabilitační

a

relaxační

cvičení

(Vojtova

metoda,Bobathova metoda, Petöho metoda) −

léčba prací (ergoterapie)

−

psychoterapie a psychorehabilitace

−

fyzikální terapie (elektroléčba, balneoterapie) (Jesenský, 1995, s. 36)

Výchovně – vzdělávací rehabilitace Tato složka rehabilitace je zaměřená na přípravu na povolání, a to nejen při dlouhodobém či trvalém postižení hybnosti, ale i rozumových a dorozumívacích schopností. Hlavním cílem je zapojení jedince do produktivní práce a do širokého společenského prostředí ( Renotiérová, 2003, s. 60 ). Zahrnuje

upevnění

vědomostí

a

znalostí,

upevňování

sociálních

dovedností a činností, které jsou potřebné pro život ve společenském prostředí / nákup, telefonování, stolování/ ( http://www.samaritanus.cz/petrovice_projekty_2002.html, 5.9.2007 ).

Sociální rehabilitace Základním úkolem sociální rehabilitace je zajištění pracovního místa. Měla by se podílet na potřebných úpravách pracoviště, bydlení a na realizaci dopravy jedinců, kteří mají snížené pohybové schopnosti. Úkolem sociální rehabilitace je i zabezpečení spoluúčasti pohybově postižených posle jejich individuálních možností na společenském životě prostřednictvím veřejné, kulturní, zájmové a sportovní činnosti (Renotiérová, 2003, s. 60). Vychází

z poznatků o rozvoji osobnosti. Usiluje o rozvoj schopností osoby

s postižením, o prevenci či odstranění defektivity v rozvoji osobnosti a prevenci vzniku či odstranění postižení v jeho společenské začlenění a kulturním rozvoji. Uplatňují se v ní prvky individuálního působení, v konečném důsledku v ní převládají formy skupinového působení ( Jesenský, 1995, s. 28 ).

- 30 -

Pracovní rehabilitace a ergoterapie Ergoterapie je chápána jako léčba smysluplnou činností a představuje jeden z prostředků léčebné rehabilitace. Nelze ji tedy směšovat s pojmem pracovní rehabilitace. Ergoterapie – léčba prací. Tuhle metodu indikuje lékař, neboť jde o velmi efektivní léčebnou činnost, určenou osobám s nejrůznějšími formami zdravotního postižení. Každému by měl být vypracován individuální léčebný program, který respektuje zdravotní stav, typ i stupeň postižení osob ( Jankovský, 2001, s. 19 ).

Pracovní rehabilitace navazuje na výsledky léčebné i sociální rehabilitace. Uplatňuje se hlavně u osob se zdravotním postižením pracovně produktivního věku. Usiluje o rozvoj specifických vědomostí, schopností, dovedností a návyků potřebných pro zvolenou profesi ( Jesenský, 1995, s. 28 ). Pracovní rehabilitace je souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti

zabezpečují

úřady

práce

a

hradí

náklady

s

ní

spojené.

Pracovní rehabilitace zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu

povolání,

teoretickou

a

praktickou

přípravu

pro

zaměstnání,

zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání a vytváření vhodných podmínek

pro

výkon

zaměstnání.

Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální

plán

pracovní

rehabilitace

(http://www.praceprozp.cz/poradenstvi/moznosti-a-kontakty-prorealizaci.html, 6.9.2007 ).

3.3 Edukace dětí s tělesným postižením Mezi základní práva každého dítěte na naší planetě patří právo na vzdělání (článek 28 Úmluvy o právech dítěte, 1997 ). Každé dítě je samozřejmě jedinečnou a neopakovatelnou bytostí, která se projevuje svými vlastnostmi, dispozicemi, zájmy, ale také potřebami a jejich uspokojením.To vše se týká i vzdělání. Výchovně vzdělávací činnost, může být pro mnohé děti velmi náročné (Jankovský, 2001, s. 67).

- 31 -

Cílem edukace osob s tělesným postižením je optimální komplexní rozvoj osobnosti

jedince.

Jedná

se

o

dosažení

žádoucí

úrovně

vzdělanosti,

vychovatelnosti, maximálního stupně socializace, při respektování individuality a speciálních edukačních potřeb vyplývajících z kombinace druhů postižení u tohoto jedince. Za základní úkoly edukace lze považovat: •

optimální uspokojení edukačních potřeb

•

osvojení stanoveného edukačního obsahu

•

optimalizace

rozvoje

kognitivních

a

komunikačních

předpokladů,

schopností a dovedností •

rozvoj jemné a hrubé motoriky, senzomotoriky

•

rozvoj sebeobsluhy

•

rozvoj emocionality

•

podpora procesu komplexní rehabilitace (Bendová in Ludíková, 2005, s. 86).

Předškolní příprava má veliký význam na další vzdělávací dráhu jedince. Předškolní vzdělávání je považováno za prvopočátek vzdělávání, které je organizováno a řízeno požadavky a pokyny MŠMT. Specifika vyplývají především z toho, že ovlivňujeme, působíme na dosud nehotovou a postupně se vytvářející osobnost (Bartoňová, 2005, s. 188). Výchova dětí s tělesným postižením je stejně důležitá jako výchova intaktních jedinců. Edukace zpravidla probíhá ve státních i nestátních speciálně-pedagogických zařízeních, popř. ve školských zařízeních běžného typu. U dětí s tělesným postiženým je důležitý individuální přístup. V posledních letech je pozornost věnována především otázkám týkajících se edukace jedinců s postižením. Dokladem toho je ustanovení Vládního výboru pro zdravotně postižené občany v roce 1991 a následné vydání dalších tří národní plánů: •

Národní plán pomoci zdravotně postižených občanů (NPP), 1991

•

Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení (NPO), 1993

•

Národní plán vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením (NPV),1998 - 32 -

Děti se zdravotním

postižením mají stejné možnosti edukace jako děti

intaktní. Důležitý je rozvoj lidského potenciálu a smyslu pro vlastní důstojnost a uvědomění si vlastní hodnoty, stejně jako na posilování úcty k lidským právům, základním svobodám a lidské různorodosti.

Rozvoj osobnosti, nadání a

kreativity osob se zdravotním postižením, jakož i jejich duševních a tělesných schopností, v co největší možné míře. Účinné zapojení osob se zdravotním postižením do života ve společnosti ( Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, Článek 24 Vzdělávání, http://www.nrzp.cz/umluva-osn-o-pravechosob-se-zdravotnim-postizenim/ ). Děti s DMO mají nárok na ústavní sociální péči v ústavech pro tělesně postiženou mládež. Zde je zajištěna výchova a vzdělávání dětí s tělesným postižením. Je zde zajištěna předškolní výchova (od 3 let do 6 let), dále základní vzdělávání. Ústavy jsou určeny pro děti ve věku od 3 let do ukončení povinné školní

docházky

a

v případě

dalších

potřeb

přípravy

pro

povolání

(http://www.mujweb.cz/zdravi/dmob/index.htm, 1.3.2008). Děti s tělesným postižením mohou navštěvovat běžnou mateřskou školu, speciální třídu v mateřské škole, speciální mateřskou školu nebo dětský rehabilitační stacionář.

Děti, které navštěvují mateřskou školu nebo jsou

umístěny v běžné mateřské škole, se dostávají do péče speciálně pedagogického centra pro tělesně postižené zřízeného většinou při speciální mateřské nebo základní škole pro tělesně postižené. V současné době pracují učitelky většinou s heterogenní skupinou. Jedná se jak o edukaci dětí různého věku, tak dětí zdravých i postižených. Činnost SPC při speciální mateřské škole pro tělesně postižené je určena dětem s tělesným postižením, zdravotním a kombinovaným postižením předškolního věku, jejich rodičům a učitelkám mateřských škol s integrovanými tělesně postiženými dětmi. Úkolem odborných pracovníků SPC je provést speciálně pedagogickou diagnostiku dítěte a navrhnout opatření k cílené podpoře. Odborní pracovníci dále provádějí činnost reedukační, kompenzační a přímou edukativní práci s klienty, a to jak individuálně, tak i skupinově. Dále pořádají kurzy pro rodiče a učitelky mateřských škol ( Vítková, 2004, s. 185 ). U dětí s DMO bývají často sníženy rozumové schopnosti. Pracovní tempo žáků s DMO bývá pomalé a nevyrovnané. Socializační proces probíhá pomaleji. - 33 -

Žáci s DMO mají problémy s nácvikem psaní. Provádíme grafomotorická cvičení a cviky vedoucí k rozvoji jemné motoriky, k uvolnění zápěstí, ruky a prstů. Zaměřujeme se na výuku psaní při jednotlivých tělesných vadách, při kterých jde o nácvik psaní protézou, ústy, nohou ( Vítková, 2004, s. 188 ). Termín včasná intervence (raná podpora, raná péče) označuje systém služeb a programů poskytovaných dětem ohroženým v sociální, biologickém a psychickém vývoji, dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám s cílem předcházet postižení, eliminovat jej nebo zmírnit jeho následky a dát rodině a dítěti možnosti sociální integrace ( Národní plán vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením, 1998, in Vítková, 2004 ). Ranou podporou rozumíme všechna opatření odborně použitá, která slouží ke zlepšení organických funkcí, vybudování přiměřených způsobů chování a k vývoji osobnosti. Za tímhle účelem se buduje spousta center, které zajišťují včasnou diagnostiku ( Vítková, 2004, s. 183 ). Zásadní roli ve vývoji dítěte hrají první tři roky života. Právě v období do tří let jsou kompenzační možnosti mozku tak obrovské, že umožňují nejlépe rozvinout náhradní mechanismy i u těch dětí, které mají v některé oblasti vývoje vážný handicap. Pokud se právě toto období zanedbá, možnosti vývoje dítěte v určitých oblastech se mohou zcela uzavřít nebo extrémně snížit. Přestože mozek je schopen vytvářet nová nervová spojení po celý život, člověk se nejrychleji rozvíjí a nejlépe přizpůsobuje změnám v raném dětství ( http://www.ranapece.cz/cojepece.htm, 8.10. 2007 ). Ranou podporou dítěte rozumíme všechna opatření odborně použitá, která slouží je zlepšení organických funkcí ( Vítková, 2004, s. 183 ). U nás se včasné intervenci věnuje Středisko rané péče. Má preventivní charakter, protože snižuje vliv prvotního postižení a brání vzniku postižení druhotného. To je projevem porušení vazeb dítěte s jeho okolím nebo nedostatečným rozvinutím funkcí postiženého orgánu. Posiluje rodinu, využívá jejích přirozených zdrojů tak, že i dítě s postižením může vyrůstat a prospívat v jejím prostředí. Ekonomický přínos, postupně činí rodiče nezávislými na institucích, snižuje nutnost ústavního pobytu a šetří tím státní výdaje. Je předpokladem úspěšné sociální integrace. Je poskytována převážně v přirozeném prostředí dítěte. Základním přirozeným prostředím je - 34 -

rodina. Toto platí zejména pro období od 0 do 3 let. Právě láskyplná a stimulující interakce mezi rodičem a dítětem s postižením je podle posledních výzkumů podstatným faktorem rozvoje nejen jeho psychických, ale i fyziologických funkcí. Proto je pro ranou péči typická forma terénní práce (návštěv poradenského pracovníka v domácím prostředí). Poskytuje rodičům nezávislé informace. Služby rané péče jsou sestavovány na základě analýzy potřeb individuální rodiny ( http://www.ranapece.cz/cojepece.htm, 8.10. 2007 ). Střediska rané péče nabízejí své služby: - rodinám dětí s postižením zraku od narození do 4 let -

rodinám

dětí

s kombinovaným

postižením

(

zrakové

s mentálním,

pohybovým a dalším) od narození do 7 let Nejpřirozenějším prostředím pro malé dítě je jeho domov - zde se cítí nejjistější, a proto také zde nejsnáze přijímá nové věci i osoby, lépe se učí novým dovednostem. z tohoto důvodu jsou služby rané péče poskytovány převážně v rodinách. Střediska rané péče nabízejí pomoc při rozvíjení schopností dítěte, při výběru a úpravách vhodných hraček a pomůcek a při vytváření stimulujícího prostředí, které podporuje celkový vývoj dítěte. Poskytují

psychologické,

pedagogické

a sociální

poradenství,

pomáhají

s přípravou dítěte pro vstup do předškolního vzdělávacího zařízení ( http://www.ranapece.cz/strediska.htm, 8.10. 2007 ). V České republice je zpravidla při včasné intervenci od sebe oddělena část medicínská, která obsahuje i léčebnou rehabilitaci, a část pedagogická. Pedagogické poradenství se poskytuje dětem a rodičům prostřednictvím speciálně pedagogických center zřizovaných při speciálně mateřských školách a speciálních školách pro děti ve věku od 3 let až do doby ukončení školní docházky. Odborní pracovníci si velice dobře uvědomují, jak je důležitá včasná intervence a svoje služby poskytují i dětem mladším tří let, takže dochází k tomu, že praxe předbíhá legislativu ( Vítková, 2004, s. 183 ). Na ranou péči by měla plynule navázat péče poskytovaná mateřskou školou. Mateřskou školu navštěvují dětí v předškolním věku, který je velmi významný v oblasti socializace (Langmeier in Jankovský, 2001, s. 68).

- 35 -

Návštěva mateřské školy je důležitou součástí komplexní péče, resp. ucelené rehabilitace dítěte s postižením. Pokud se v rámci docházky podaří propojit péči edukační s péčí terapeutickou a medicínskou, pak to přináší žádoucí efekt (Jankovský, 2001, s. 69). Rehabilitace a edukace je pro osoby s tělesným postižením důležitá. Rehabilitace by měla probíhat komplexně. Mezi základní metody lze zařadit Vojtova reflexní lokomoce a Bobathova metoda. Edukace je zaměřena na rozvoje jemné motoriky. Každý jedinec potřebuje individuální přístup.

- 36 -

4

ANALÝZA UCELENÉ REHABILITACE A EDUKACE

V DĚTSKÉ

LÉČEBNĚ

POHYBOVÝCH

PORUCH

BOSKOVICE Cíl práce, časový harmonogram, metodologie Cíl práce Cílem práce je analýza vlivu rehabilitace na zlepšení stavu sledovaných klientů v Dětské léčebně pohybových poruch v Boskovicích. Dílčí cíle: Zmapovat druhy rehabilitace, služby využité v DLPP. Jak probíhá edukace dětí v DLPP.

Časový harmonogram Samotný

výzkum

probíhal

v Dětské

léčebně

pohybových

poruch

v Boskovicích. Září – prosinec 2006: příprava výzkumu Leden – duben 2007: průběžná práce v mateřské škole Květen – srpen 2007: seznámení se s rehabilitačními metodami Leden – březen 2008: seznámení se s rodiči klientů Duben – květen 2008: realizace šetření V přípravném období jsem se dlouhodobě účastnila běžných aktivit v rámci léčebny a to i v rámci povinných praxí. V tomto období jsem se seznámila s dětmi a jejich diagnózami. Ze začátku jsem byla pouze pozorovatel, ale později jsem se zapojila do běžných činností Dětské léčebny. Měla jsem možnost navštívit jednotlivé rehabilitace, které se v Dětské léčebně pohybových poruch provádí. V mateřské škole při zdravotnickém zařízení jsem se seznámila s edukačním procesem, který se zde provádí. Nevýhodou edukačního procesu je časté střídání dětí v průběhu roku, což ztěžuje učitelům jejich práci.

- 37 -

Metodologie K výzkumné části diplomové práce bylo použito kvantitativního šetření s využitím techniky dotazníku a rozhovoru. Pro získání informací ohledně rehabilitace a edukace dětí byla použita technika dotazníku, technika rozhovoru. Pro získání obecných informací o zařízeních a klientele byla využita technika

nestrukturovaného

rozhovoru

(interview).

Respondenty

dotazníkového šetření realizovaného se záměrem naplnit cíle stanovené ve výzkumném šetření byli zaměstnanci dětské léčebny a rodiče klientů s tělesným postižením. Pro práci byly použity otevřené i zavřené otázky. Dotazník je k nahlédnutí ve výzkumné části jako Příloha č. 1. Hypotézy: V dětské léčebně pohybových poruch je Vojtova metoda užívanější než Bobathova metoda.

U klientů dětské léčebny pohybových poruch s dětskou mozkovou obrnou se zooterapie a uměleckých terapií využívá více, než u dětí se získaným postižením po úraze.

U klientů dětské léčebny pohybových poruch s dětskou mozkovou obrnou se využívá více individuální edukace než skupinové edukace.

Ucelená rehabilitace je více využívána u klientů se získaným postižením než u klientů s vrozeným postižením.

Charakteristika zkoumaného zařízení Severně od Brna leží město Boskovice. Poblíž centra města, kterému vévodí hrad a zámek, je umístěna Dětská léčebna pohybových poruch. Hlavní budova je po stavebních úpravách bezbariérová. Součástí areálu je i vlastní zahrada. Toto zdravotnické zařízení je určeno pro dlouhodobě motoricky, často i psychicky postižené děti ve věku od 1 do 7 roků. V Dětské - 38 -

léčebně pohybových poruch je 30 lůžek pro pacienty, kteří jsou přijímáni k individuální komplexní rehabilitační péči, eventuelně na zácvikové pobyty s doprovodem rodičů. Nejdůležitější část léčebného procesu tvoří ucelená rehabilitace. V dětské léčebně se nachází mateřská škola při dětské léčebně pohybových poruch v Boskovicích. Do třídy jsou přijímány děti s postižením, které vyžadují soustavnou zdravotní a rehabilitační péči. Nejčastěji se jedná o děti s dětskou mozkovou obrnou všech druhů a kombinací, dále pak je péče je zaměřena na děti s neurologickými onemocněními, které mají odezvu na pohybovém aparátu, na léčbu vrozených ortopedických vad a na poúrazové a pooperační stavy. O zařazení dítěte do mateřské školy rozhoduje ředitelka DLPP a ředitelka MŠ. Dítě je do mateřské školy při DLPP zařazeno na základě Rozhodnutí o zařazení dítěte do mateřské školy a se souhlasem zákonného zástupce dítěte. S dětmi se pracuje podle třídního vzdělávacího programu, který je vypracován v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání. Vzhledem k odlišným stupňům a druhům postižení se děti vzdělávají dle individuálního

vzdělávacího

plánu.

Individuální

vzdělávací

plán

vychází

z třídního vzdělávacího programu. Jedná se o závazný dokument pro zjištění speciálních vzdělávacích potřeb dítěte. Učitelky v mateřské škole pracují skupinově i individuálně, dle potřeb dětí. Celý systém výchovy vychází z individuálních potřeb dítěte. Učitelky se snaží rozvíjet dítě po všech stránkách. Třídní vzdělávací plán je vytvořen tak, aby zde byly zahrnuty jednotlivé složky výchovy. Celoroční blok pro třídu je sestaven z osmi témat z nichž každé zahrnuje všech pět oblastí vzdělávání dítěte předškolního věku: biologický, psychologický, interpersonální, sociálně kulturní a environmentální. Vzhledem k tomu že děti přicházejí do MŠ průběžně během roku na různou dobu (1-5 měsíců) je nutno výchovné cíle i jednotlivá témata nebo podtémata přizpůsobit dané skupině dětí. Do téhle třídy jsou zařazovány děti, které mají různé formy tělesného postižení, často kombinované dalšími vadami a mentální retardací. Prioritou mateřské školy je vytvořit dětem příjemné, pohodové a zejména podnětné prostředí pro jejich další rozvoj a využít všech možností a schopností dítěte k upevnění, posílení a navození fyzických i psychických - 39 -

dovedností. Velký důraz je kladen v návaznosti na rehabilitaci a léčebné procedury, na nácvik sebeobsluhy, hygienických návyků, rozvoj hrubé motoriky a jemné motoriky, smyslové vnímání, poznávací a vyjadřovací schopnosti. U dětí s DMO je kladen důraz na procvičování motoriky, proto jsou do režimu zařazovány grafomotorické cviky na uvolnění ruky, zápěstí a prstů. Učitelky se snaží zapojit všechny děti do jednotlivých aktivit. Každý den se provádí muzikoterapie, ta probíhá většinou v dopoledních hodinách, kdy děti sedí okolo klavíru paní učitelka hraje a děti se zapojují zpěvem nebo hrou na jednoduché hudební nástroje jako je bubínek, triangl. U dětí, které mají slabší jemnou motoriku pomáhá učitelka. U dětí se využívá jednotlivých terapií. Jednak je zde využita muzikoterapie, arteterapie, ale také bazální stimulace.

4.3 Analýza výsledků a jejich interpretace Respondenty byli zaměstnanci Dětské léčebny pohybových poruch v Boskovicích a rodiče klientů navštěvující dětskou léčebnu. Jednotlivé otázky jsou rozpracovány do grafů, které jsou součástí Přílohy č. 2. celkové znění dotazníku je v Příloze č. 1. Z celkového počtu 65 oslovených respondentů odpovědělo 60 respondentů. Návratnost činila 92%. Z toho bylo 15 (25%) mužů, 45 (75%) žen.

Tab. 1: Věková skupina POČET

%

18 – 25 let

19

32%

26 – 35 let

31

52%

36-45let

5

8%

46 a více let

5

8%

Průměrný věk respondentů byl následující: 19 (32%) respondentů ve věku 18 – 25 let, 31(52%) respondentů ve věku 26 – 35 let, 5 (8%) respondentů ve věku 36-45let, 5 (8%) respondentů ve věku 46 a více let. - 40 -

Tab. 2: Přímá práce s osobami s tělesným postižením POČET

%

Ano

35

59%

Ne

5

8%

20

33%

Rodiče

Z celkového počtu 35 (59%) respondentů pracuje s osobami s tělesným postižením, 5 (8%) respondenti nepracují a 20 (33%) osob jsou rodiče dětí s tělesným postižením.

Tab. 3: Profese POČET

%

Zdravotnická oblast

44

40%

Pedagogická oblast

2

5%

Sociální oblast

5

13%

Mezi profesemi převažují zdravotnické a sociální obory, nejméně osob pracuje v oblasti pedagogické. Z celkového počtu bylo 44 (40%) osob v oblasti zdravotnické, 2 (5%) osob pedagogické oblasti, 5 (13%) osob v oblasti sociální. Tab. 4: Specifikace profese POČET

%

Zdravotní sestra

20

49%

Terapeuti

10

25%

Administrat. pracovník

5

13%

Lékař

3

8%

Speciální pedagog

2

5%

Z toho bylo 20 (49%) zdravotních sester, 10 (25%) terapeutů, 5 (13%) administrativních pracovníků, 3 (8%) lékařů a 2 (5%) speciálních pedagogů.

- 41 -

Tab. 5: Věk klientů POČET

%

1 – 3 roky

22

62%

4 – 6 let

10

22%

7 – 10 let

3

9%

Průměrný věk klientů: 22 (62%) pracuje s klienty ve věku od 1 do 3 let, s klienty ve věku od 4 do 6 let pracuje 10 (22%) respondentů, 3 (9%) respondentů pracuje s klienty ve věku 7 – 10 let.

Tab. 6: Stupeň postižení POČET

%

Lehký stupeň

20

33%

Středně těžký stupeň

19

32%

Těžký stupeň postižení

21

35%

Stupeň postižení klientů je různý. 20 (33%) respondentů pracuje s klienty s lehkým stupněm postižení. S klienty se středně těžkým postižením pracuje 19 (32%) respondentů. Z celkového počtu pracuje 21 (35%) respondentů s klienty s těžkým stupněm postižení.

Tab. 7: Doba vzniku postižení POČET

%

45

75%

Postižení získaná po úraze

7

12%

Postižení získaná po nemoci

8

13%

Vrozená postižení

- 42 -

Z hlediska doby vzniku postižení převažují postižení vrozená 45 (75%). Postižení získaná po úraze označilo 7 (12%) respondentů. Z celkového počtu 8 (13%) pracuje s osobami s postižením získaném po nemoci.

Tab. 8: Nejčastější postižení v DLPP

Dětská mozková obrna

POČET

%

60

100

Všech 60 (100%) respondentů se shodlo, že v DLPP převažuje Dětská mozková obrna.

Tab. 9: Výskyt DMO v DLPP

ANO

POČET

%

60

100

Na následující otázku, zda se v DLPP vyskytuje DMO odpověděli opět jednoznačně ano a to v celkovém počtu 60 (100%) respondentů.

Tab. 10: Druhy DMO v DLPP POČET

%

Hemiparéza

23

37%

Kvadruparéza

16

27%

Hypotonická forma

10

17%

Dyskinetická forma

7

12%

Diparéza

4

7%

Dle druhu DMO převažuje hemiparéza 23 (37%), 16 (27%) pracuje s dětmi s kvadruparézou, 10 (17%) hypotonická forma DMO, 7 (12%) dyskinetická forma DMO a 4 (7%) respondentů označilo diparézu.

- 43 -

Tab. 11: Podmínky přijetí do DLPP POČET

%

55

92%

5

8%

Doporučení obvodního lékaře Schválení pojišťovny

Na dotaz jaké podmínky musí být pro přijetí do DLPP splněny odpověděli respondenti následovně: 55 (92%) doporučení obvodního lékaře, 5 (8%) schválení pojišťovny.

Tab. 12: Příjem dětí do DLPP POČET

%

60

100%

Ředitelka DLPP

Zjišťovali jsme, kdo přijímá děti do DLPP. Všech 60 (100%) respondentů odpovědělo jednoznačně a to ředitelka DLPP.

Tab. 13: Služby DLPP POČET

%

Rehabilitace a edukace

35

58%

Zacvičení rodičů

25

42%

Následovala otázka jaké služby DLLP nabízí. Rehabilitaci a edukaci napsalo 35 (58%) respondentů zbývajících 25 (42%) napsalo zacvičení rodičů.

Otázky, které následovaly se týkaly rehabilitace v DLPP. Tab. 14: Druhy rehabilitace v DLPP POČET

%

Léčebná rehabilitace

52

92%

Výchovně vzdělávací

5

8%

- 44 -

Druhy rehabilitace v DLPP:

55 (92%)respondentů označilo léčebnou

rehabilitaci, 5 (8%) respondentů se přiklonilo k výchovně vzdělávací rehabilitaci.

Tab. 15: Prostředky léčebné rehabilitace POČET

%

Vojtova metoda

60

30%

Bobathova metoda

60

29%

Elektroléčba

50

24%

Vodoléčba

35

17%

Balneoterapie

0

0%

Petöho metodu

0

0%

Na otázku prostředky léčebné rehabilitace odpověděli respondenti následovně, jeden respondent mohl označit více odpovědí. Vojtova metoda, označilo ji 60 (30%) respondentů. 60 (29%) respondentů označilo Bobathovu metodu. Petöho metodu neoznačil žádný respondent. K elektroléčbě se přiklonilo 50 (24%) respondentů. Balneoterapii neoznačil žádný respondent. K vodoléčbě se přiklonilo 35 (17%) respondentů.

Tab. 16: Další prostředek léčebné rehabilitace POČET

%

Hipporehabilitace

55

61%

Magnetoterapie

35

39%

V další

otázce

měli

respondenti

napsat

jiný

prostředek

léčebné

rehabilitace, využíván v DLPP. Z celkového počtu 55 (61%) respondentů napsalo hipporehabilitaci. Zbývajících 35 (39%) napsalo magnetoterapii.

- 45 -

Tab. 17: Více využívaná metoda POČET

%

Vojtova metoda

53

88%

Bobathova metoda

7

12%

Zjišťovali jsme názor na to, která metoda je dle nich využita více. Z celkového počtu 53 (88%) respondentů označilo Vojtovu metodu. 7 (12%) uvedli Bobathovu metodu.

Tab. 18: Četnost rehabilitace

Každý den

POČET

%

60

100%

Jak často se rehabilitace u klientů provádí, byla jednoznačná odpověď 60 (100%) uvedlo každý den.

Tab. 19: Zlepšení stavu po rehabilitaci POČET

%

Ano

35

58%

Ne

18

30%

Nevím

7

12%

Následovala otázka, zda vede aplikace rehabilitace ke zlepšení stavu klienta, 35 (58%) respondentů tvrdí ANO, 18 (30%) NEVÍ, 7 (12%) respondentů tvrdí NE. Tab. 20: Rehabilitace s nejlepšími účinky POČET

%

Vojtova metoda

34

57%

Využití více metod

20

33%

Vodoléčba

6

10%

Bobathova metoda

0

0%

- 46 -

Respondenti, kteří souhlasili se zlepšením stavu klienta aplikací rehabilitace, měli označit, která metoda má nejlepší účinky na zlepšení stavu klienta. K Vojtově metodě se přiklonilo 34 (57%) respondentů, 20 (33%) označilo využití více metod u klienta. Z celkového počtu označilo 6 (10%) respondentů vodoléčbu. Ostatní metody, jako elektroléčba a Bobathova metoda neoznačil žádný respondent (0%).

Je nutno podotknout, že jeden respondent mohl

označit více odpovědí, ale nestalo se tak. Následovaly otázky týkající se edukace klientů v DLPP. Tab. 21: Počet dětí v MŠ POČET

%

13 dětí

35

58%

neodpovědělo

25

42%

První otázka z oblasti edukace se zaměřila na počet dětí v mateřské škole. Z celkového počtu odpovědělo 35 (58%) 13 dětí. Neodpovědělo 25 (42%) respondentů.

Tab. 22: Podmínky přijetí do MŠ POČET

%

Souhlas zák. zástupce

60

63%

Rozhoduje ředitelka MŠ

35

37%

Respondenti měli napsat podmínky dle jakých jsou děti do mateřské školy přijímány. Souhlas zákonného zástupce napsalo 60 (63%) respondentů, 35 (37%) napsalo, že o přijetí rozhoduje paní ředitelka.

Tab. 23: Rozhodnutí o přijetí do MŠ

Ředitelka MŠ

POČET

%

60

100%

O přijetí do mateřské školy rozhoduje paní ředitelka, napsalo ji 60 (100%) respondentů. - 47 -

Tab. 24: Vzdělávací program v MŠ POČET

%

Rámcový vzděl. program

45

75%

Nevím

15

25%

Následují otázka měla zjistit, dle jakého programu jsou děti v mateřské škole vzdělávány.

Nejvyšší počet 45 (75%) respondentů potvrdilo, že jsou

vzdělávání dle Rámcového vzdělávacího programu. 15 (25%) respondentů odpovědět nevědělo.

Tab. 25: Rozvíjené oblasti POČET

%

Jemná motorika

55

55%

Rozumové schopnosti

40

40%

Nevím

5

5%

Respondenti měli napsat oblasti, které jsou v mateřské škole rozvíjeny. K jemné motorice se přiklonilo 55 (55%) respondentů, 40 (40%) rozumové schopnosti, 5 (5%) respondentů nevědělo. Musíme podotknout, že jeden respondent mohl uvést více odpovědí.

Tab. 26: Využití grafomotorických cvičení v MŠ POČET

%

Ano

45

75%

Nevím

15

25%

Otázka, která následovala zjišťovala, zda se v mateřské škole využívá grafomotorických cvičení. Respondenti odpověděli následovně 45 (75%) ano, využívá se grafomotorických cvičení. Z celkového počtu 15 ( 25%) nevědělo.

- 48 -

Tab. 27: Zlepšení jemné motoriky po využití grafomotoriky POČET

%

Ano

40

67%

Ne

20

33%

Na otázku zda užití grafomotoriky vede ke zlepšení jemné motoriky souhlasilo 40 (67%) respondentů a 20 (33%) nesouhlasilo.

Tab. 28: Terapie v MŠ POČET

%

Ano

35

58%

Ne

25

42%

Zajímali jsme se i o terapie, zda se v mateřské škole využívají. Ano označilo 35 (58%) respondentů. K NE se přiklonilo 25 (42%) respondentů.

Tab. 29: Konkrétní terapie v MŠ POČET

%

Arteterapie

35

37%

Basální stimulace

35

37%

Muzikoterapie

25

26%

Respondenti, kteří s předešlou otázkou souhlasili měli označit, které terapie se v mateřské škole využívají. Nutno podotknout, že jeden respondent mohl označit více odpovědí. Celá situace vypadá následovně: 35 (37%) označilo arteterapii, 35 (37%) basální stimulace a 25 (26%) respondentů označilo muzikoterapii.

Tab. 30: Individuální či skupinová práce POČET

%

Skupinová

45

41%

Individuální

65

59%

- 49 -

Závěrečná otázka byla zaměřena na individuální a skupinovou práci s dětmi. Někteří respondenti označili obě odpovědi. Ke skupinové práci se přiklání 45 (41%) respondentů a 65 (59%) respondentů souhlasilo s individuálním přístupem. Zjistili jsme, že většina respondentů se snaží využít skupinový i individuální přístup ke klientům. Ovšem jednoznačně převažuje individuální práce s klienty. Hlavní učitel vytváří individuální vzdělávací program pro každé dítě. Učitelé vedou dětem sešity, do kterých se zapisuje, co kdy dítě dělalo, jak pracovalo, co se rozvíjelo…. Při odchodu dítěte z dětské léčebny píše učitel zprávu, ve které jsou zahrnuty dovednosti klienta.

Závěry šetření

Rehabilitace a edukace dětí s tělesným postižením se ukázala jako přínosná. Většina rodičů a zaměstnanců Dětské léčebny pohybových poruch se shodlo na tvrzení, že rehabilitace a edukace je pro děti s tělesným postižením velice důležitá. V dětské léčebně se nachází převážně děti s dětskou mozkovou obrnou. Výzkum prokázal, že rehabilitační metody se snaží prolínat, avšak nejvíce se pracuje s Vojtovou metodou, kterou respondenti označili i jako metodu, která vede ke zlepšení stavu klienta. Do rehabilitačního procesu jsou zapojeni i rodiče, kteří s dětmi pracují, jedná se o tzv. zácvikové pobyty. Některé

děti

navštěvují

mateřskou

školu

při

zdravotnickém

zařízení.

V mateřské škole se učitelé snaží rozvíjet dítě po všech stránkách. Pracuje se dle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Učitelé se snaží k dětem přistupovat převážně individuálně a tvoří tzv. individuální vzdělávací plány (IVP), které jsou důležité pro další práci s dítětem.

V diplomové práci byly stanoveny následující hypotézy: V dětské léčebně pohybových poruch je Vojtova metoda užívanější než Bobathova metoda.

- 50 -

U klientů dětské léčebny pohybových poruch s dětskou mozkovou obrnou se zooterapie a uměleckých terapií využívá více, než u dětí se získaným postižením po úraze.

U klientů dětské léčebny pohybových poruch s dětskou mozkovou obrnou se využívá více individuální edukace než skupinové edukace.

Ucelená rehabilitace je více využívána u klientů se získaným postižením než u klientů s vrozeným postižením.

Hypotézy, které byly stanoveny na začátku výzkumu byly verifikovány i falzifikovány. Verifikována byla hypotéza týkající se Vojtovy a Bobathovy metody. Při využití rozhovoru a dotazníku se zaměstnanci dětské léčebny pohybových poruch a rodiči jsme došli k závěru, že Vojtova metoda je opravdu více užívanější než Bobathova metoda. Rodiče souhlasili, že naučit se Vojtovu metodu, je náročnější, ale výsledky pokroku jsou znatelnější více.

Zaměstnanci dětské léčebny pohybových poruch vyvrátili hypotézu, že u klientů dětské léčebny pohybových poruch s dětskou mozkovou obrnou se zooterapie a umělecké terapie využívají více než u klientů se získaným postižením po prodělaném úraze. Zooterapie a umělecké terapie využité v mateřské škole a v dětské léčebně se snaží pedagogové využívat co nejvíce. Zaměstnanci vysvětlili, že se snaží s dětmi pracovat stejnoměrně. Nerozlišují zda se jedna o klienta s dětskou mozkovou obrnou či o klienta se získaným postižením po prodělaném úraze. Vysvětlují, že terapie jsou, dle jejich názoru důležité a přínosné pro obě skupiny klientů. Následně odpověděli, že nelze vyčleňovat žádného klienta z kolektivu.

Hypotézu, že u klientů s dětskou mozkovou obrnou se využívá více individuální edukace než skupinové potvrdila převážná většina zaměstnanců dětské léčebny pohybových poruch. Ovšem dodali, že se snaží pracovat i - 51 -

skupinově. Vše záleží na počtu klientů, jejich dovednostech a jiných aspektech, které edukaci mohou ovlivnit. Pedagogové z mateřské školy při zdravotnickém zařízení poznamenali, že individuální edukce je pro ně náročnější, jelikož mají klientů a tak se někdy stává, že během dne převažuje skupinová edukace, pro klienty je však individuální edukace přínosnější.

Poslední hypotézu, že ucelená rehabilitace je více využívána u klientů se získaným postižením než u klientů s vrozeným postižením, zaměstnanci dětské léčebny pohybových poruch vyvrátili. Dle dotazníkového šetření a z rozhovoru je zřetelné, že u obou skupin klientů se provádí rehabilitace ve stejném rozsahu. U většiny klientů, ať už se získaným postižením či vrozeným postižením, se rehabilitace provádí každý den. Terapeuti se snaží pracovat se všemi klienty pravidelně a svědomitě.

- 52 -

ZÁVĚR Ucelená rehabilitace i edukace je pro děti s postižením a jejich rodiče velice důležitá součást jejich každodenního života. Každá lidská bytost má právo na vzdělání a zdokonalování svých dovedností, proto ani děti s postižením by neměly být vyčleňovány z edukačního procesu. Důležitou součástí jejich života se brzy po narození stává rehabilitace, kterou je důležité provádět pravidelně každý den. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část se zabývá obecnou charakteristikou tělesného postižení. Rovněž vysvětluje příčiny a druhy tělesného postižení. Samostatnou podkapitolu tvoří Dětská mozková obrna a její druhy. Zprostředkovává informace ohledně rehabilitace a edukace dětí s tělesným postižením. Jak již bylo v úvodu řečeno, cílem diplomové práce bylo analyzovat rehabilitaci, edukaci a prokázat její nesporný význam při komplexní péči o děti s dětskou mozkovou obrnou. V rámci výzkumného šetření bylo cílem zjistit jaká rehabilitace a edukace se v Dětské léčebně pohybových poruch provádí. Pro výzkumné šetření byla použita technika dotazníku a rozhovoru. Cílem DLPP je zlepšení stavu klientů a naučit rodiče starat se o dítě s postižením, pomáhat mu a zdokonalovat jeho schopnosti. Z rozhovoru s rodiči vyplynulo, že jsou s DLPP velice spokojeni. Pro většinu z nich je DLPP velice důležitá, bez pomoci terapeutů by neměli možnost zapojit se do rehabilitačního procesu jejich dítěte. Maminka ve věku 36 let nám odpověděla následovně: „Mé dítě je postiženo DMO. Příčina postižení je těžká novorozenecká žloutenka. V dětské léčebně mě naučili jak se svým dítětem cvičit a jak mu pomoci.“ U mnoha rodičů se setkáváme s názorem, že zvyknout si na skutečnost, která je potkala, je velice obtížné. Někteří o svých situacích neradi mluví a proto se nepodařilo získat od mnohých z nich informace navíc. Zaměstnanci DLPP potvrdili, že rodiče mají zájem se o problematice dovědět co nejvíce. Snaží se pro rodiče pořádat sezení, kde jsou rodiče informováni o problematice, která se k postižení dětí pojí. Všechny děti s tělesným postižením

- 53 -

mají nárok na to být vzděláváni. Záleží jen na každém z nás jak se k dané situaci postavíme.

- 54 -

Resumé Diplomová práce je zaměřena na rehabilitaci a edukaci dětí s tělesným postižením. Zabývá se ucelenou rehabilitací a edukací v mateřské škole. Cílem diplomové práce je analyzovat rehabilitaci, edukaci a prokázat její nesporný význam při komplexní péči o děti s dětskou mozkovou obrnou. Zjistit, která rehabilitační metoda má lepší vliv na zlepšení stavu klienta dětské léčebny pohybových poruch.

- 55 -

Summary The diploma paper targets for the rehabilitation and education children with a handicap. It deals with the comperhensive rehabilitation and education in the kindergarten. The main aim was influence analysis of rehabilitation and education for comprehensive care of the clients in Dětská léčebna pohybových poruch Boskovice. To find out, which the rehabilitation has effect on client´s repair.

- 56 -

Seznam literatury BARTOŇOVÁ, M. Současné trendy v edukaci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice. Brno: MSD, 2005. ISBN 80-8663337-3

EDELSBERGER, L. Defektologický slovník. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2000. ISBN 80-86022-76-5

FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Praha: Grada, 2007. ISBN 80-247-1314-4

HANÁK, P. a kol. Diagnostika a edukace dětí a žáků s těžkým zdravotním postižením. Praha: IPPP, 2005. ISBN 80-86856-10-0

CHRÁSKA, M. Metodologie pedagogiky. Olomouc: PdF, 1983.

JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí. Praha: Triton, 2001. ISBN 807254-730-5

JESENSKÝ, J. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. Praha: Karolinum, 1995. ISBN 80-7066-941-1

LANGMEIER,J. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169195-X

LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1284-9

KRAUS, J. a kol. Dětská mozková obrna. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-2471018-8

- 57 -

KURIC, J. Ontogenetická psychologie. Brno: Cerm, 2000. ISBN 80-214-18443

LUDÍKOVÁ, L. Kombinované vady. Olomouc: UVP, 2005. ISBN 80-244-11547

MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Jinočany: H&H, 2001. ISBN 80-86022-92-7

MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1362-4

MONATOVÁ, L. Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-60-5

MONATOVÁ, L. Speciálně pedagogická diagnostika z hlediska vývoje dětí. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-86-9

NOVOTNÁ, M., KREMLIČKOVÁ, M.

Kapitoly ze speciální pedagogiky pro

učitele. Praha: SPN, 1997. ISBN 80-85937-60-3

PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. ISBN 8085931-65-6

RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: VUP, 2003. ISBN 80-244-0646-2

OPATŘILOVÁ, D. Pedagogická intervence v raném a předškolním věku u jedinců s dětskou mozkovou obrnou. Brno: PdF MU, 2004. ISBN 80-2103242-1

PEŠOVÁ, I., ŠAMALÍK, M. Poradenská psychologie pro děti a mládež, Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1216-4 - 58 -

RENOTIÉROVÁ, M. Somatopedické minimum. Olomouc: VUP, 2003. ISBN 80244-0532-6

ŠLAPAL, R. Vybrané kapitoly z dětské neurologie pro speciální pedagogy. Brno: Paido, 2002. ISBN 80-7315-017-4

TROJAN, S., DRUGA, R., a kol. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. Praha: Grada, 2001. ISBN 80-2470-031-X

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9

VÁGNEROVÁ, M.

Vývojová psychologie, dětství dospělost, stáří. Praha:

Portál, 2000. ISBN 80-7178-308-0

VÁGNEROVÁ, M., HADJ-MOUSSOVÁ, Z., ŠTĚCH, S. Psychologie handicapu. Praha: UK, Karolinum, 2004, ISBN 80-7184-929-4

VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie. Praha: Parta 2003. ISBN 80-7320039-2

VALENTA, M., a kol. Herní specialista. Olomouc: VUP, 2003. ISBN 80-2440763-9

VÍTKOVÁ, M. a kol. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9

VOKURKA, M. Praktický slovník medicíny. Praha: Maxdorf, 2000. ISBN 8085912-38-4 - 59 -

Internetové zdroje Tělesně postižení [online]. Sociální pomoc, [cit. 12.11.2007]. Dostupné na WWW:

Co

je

mentální

poradenství

retardace?

PedFUK,

[online].

[cit.

Specializační

16.8.2007].

studium

Dostupné

výchovného na

WWW:



Dětská mozková obrna [online]. Neurocentrum, [cit. 14.11.2007]. Dostupné na WWW: < http://neurocentrum.cz/DMO_info.htm#DMO>

Léčebná rehabilitace dětí s dětskou mozkovou obrnou [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, [cit. 8.10.2007]. Dostupné na WWW:

Rehabilitace [online]. Internetový časopis e-rehabilitace.com, [cit. 22.2.2008]. Dostupné na WWW: Výchovně vzdělávací rehabilitace [online]. Sdružení samaritán, [cit. 5.9.2007]. Dostupné na WWW:

Pracovní rehabilitace [online]. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, [cit. 6.9.2007]. Dostupné na WWW:

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením [online]. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, [cit. 1.3.2008]. Dostupné na WWW:

- 60 -



Dětská mozková obrna [online]. Mujweb, [cit. 1.3.2008]. Dostupné na WWW: < http://www.mujweb.cz/zdravi/dmob/index.htm >

Raná péče [online]. Střediska rané péče v ČR, [cit. 8.10.2007]. Dostupné na WWW: < http://www.ranapece.cz/cojepece.htm>

- 61 -

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Dotazník pro zaměstnance Dětské léčebny pohybových poruch v Boskovicích

Příloha č. 2 Dotazník pro rodiče

Příloha č. 3 Grafické vyhodnocení dotazníkového šetření Graf č. 1: Pohlaví Graf č. 2: Věk Graf č. 3: Práce s osobami s tělesným postižením Graf č. 4: Profese Graf č. 5: Specifikace profese Graf č. 6: Průměrný věk klientů Graf č. 7: Stupeň tělesného postižení u klientů Graf č. 8: Postižení dle doby vzniku Graf č. 9: Specifikace postižení Graf č. 10: Výskyt dětské mozkové obrny Graf č. 11: Druhy DMO v DLPP Graf č. 12: Podmínky pro přijetí do DLPP Graf č. 13: Kdo přijímá děti do DLPP? Graf č. 14: Služby DLPP Graf č. 15: Druhy rehabilitace v DLPP Graf č. 16: Prostředky léčebné rehabilitace v DLPP Graf č. 17: Další prostředky léčebné rehabilitace v DLPP Graf č. 18: Více užívaná metoda v DLPP Graf č. 19: Jak často se rehabilitace u dítěte provádí? Graf č. 20: Vede aplikace rehabilitace ke zlepšení stavu klienta? Graf č. 21: Metoda, která má nejlepší vliv na klienta Graf č. 22: Počet dětí v MŠ Graf č. 23: Podmínky zařazení dětí do MŠ - 62 -

Graf č. 24: Příjem dětí do MŠ Graf č. 25: Vzdělávací program Graf č. 26: Rozvíjené oblasti Graf č. 27: Využití grafomotorických cvičení v MŠ Graf č. 28: Vede využití grafomotoriky ke zlepšení jemné motoriky? Graf č. 29: Využití terapií v MŠ Graf č. 30: Terapie v MŠ Graf č. 31: Individuální či skupinová práce

- 63 -

Příloha č. 1 Dotazník

pro

zaměstnance

Dětské

léčebny

pohybových

poruch

v Boskovicích

Vážená paní, vážený pane, jsem studentkou Pedagogické fakulty MU v Brně, obor Speciální pedagogika. V současné době se věnuji zpracování diplomové práce s názvem Ucelená rehabilitace. Součástí diplomové práce je průzkum ohledně rehabilitace a edukace dětí v Dětské léčebně pohybových poruch v Boskovicích. Za tímto účelem si Vám

dovoluji předložit dotazník, který se výše zmíněné

problematice věnuje. Cílem dotazníku je zjistit, jaké rehabilitace a jaké prostředky edukace jsou použity v DLPP. Odpovědi, se kterými souhlasíte, označte Vámi zvoleným způsobem. U otázek, kde máte vyjádřit své stanovisko, piště prosím stručně. Prosím o vyplnění dotazníku, který mi velice pomůže při zpracování výše uvedeného tématu. Předesílám, že dotazník je plně anonymní a se všemi údaji bude nakládáno diskrétně. Obsah dotazníku bude sloužit pro studijní účely a vypracování Diplomové práce. Předem děkuji za Vaši pomoc při vyplnění dotazníku a za čas, který jste mi věnovali. V případě jakéhokoliv dotazu mě můžete kontaktovat na e-mailovou adresu [email protected] . Waclawková Michaela

UCELENÁ REHABILITACE Pohlaví: žena Věk: 18-25

1.

muž 26-35

36-45

46-více

Pracujete přímo s osobami s tělesným postižením? a) ano

b) ne

- 64 -

2.

Jakou profesi vykonáváte? a) pedagogická

3.

b) zdravotnická

c) sociální

Specifikujte Vaši profesi:

4.

S jakou věkovou kategorií pracujete? (stačí průměr)

5.

Jaký je stupeň tělesného postižení osob, se kterými pracujete? a) lehké b)střední

6.

c)těžké

Jaká postižení v DLPP převažují z hlediska doby vzniku? a) vrozené

b) získané po úraze

c) získané po nemoci

7.

Specifikujte postižení:

8.

Vyskytuje se v DLPP dětská mozková obrna? a) ano

9.

b) ne

c) nevím

Pokud Ano: Jaký druh DMO se v DLPP vyskytuje nejčastěji? a) diparéza

b) hemiparéze

d) dyskinetická forma

c) kvadruparéza

e) hypotonická forma

10. Jaké podmínky musí být splněny pro přijetí dítěte do DLPP?

11. Kdo přijímá děti do DLPP?

12. Jaké služby DLPP nabízí?

Rehabilitace: 13. Jaké druhy rehabilitace jsou v DLPP prováděny? a) léčebná rehabilitace

b) výchovně vzdělávací

c) sociální rehabilitace

d) pracovní rehabilitace - 65 -

10. Které prostředky léčebné rehabilitace jsou v DLPP využity? a) Vojtova metoda

b) Bobathova metoda

c) Petöho metoda

d) elektroléčba

e) balneoterapie

f) vodoléčba

11. Které jiné prostředky léčebné rehabilitace, které nebyly výše uvedeny, jsou využity v DLPP?

12. Která metoda je více využívána ? a, Vojtova metoda

b, Bobathova metoda

13. Jak často se rehabilitace u dítěte provádí?

14. Vede aplikace rehabilitace ke zlepšení stavu klienta?

15. Pokud ano: Která metoda má nejlepší účinky na zlepšení stavu klienta? a, Vojtova metoda

b, Bobathova metoda

c, elektroléčba

d, vodoléčba

e, využití více metod u klienta f, jiná metoda ………..

Edukace: 16. Kolik děti navštěvuje MŠ při zdravotnickém zařízení?

17. Dle jakých podmínek jsou děti do MŠ zařazovány?

18. Kdo děti do MŠ přijímá?

19. Podle čeho (programu) jsou děti vzdělávány? - 66 -

20. Jaké oblasti se v MŠ rozvíjí?

21. Využívá se v MŠ grafomotorických cvičení?

22. Vede využití grafomotoriky k zlepšení jemné motoriky?

23. Využívá se v MŠ terapií? a) ano

b)ne

24. Jaké terapie se v MŠ využívají? a) arteterapie

b) muzikoterapie

c) bazální stimulace d) jiná, uveďte jaká:…….

25. Pracujete s dětmi převážně skupinově nebo individuálně?

- 67 -

Příloha č. 2 Dotazník pro rodiče Vážená paní, vážený pane, jsem studentkou Pedagogické fakulty MU v Brně, obor Speciální pedagogika. V současné době se věnuji zpracování diplomové práce s názvem Ucelená rehabilitace. Součástí diplomové práce je průzkum ohledně rehabilitace a edukace dětí v Dětské léčebně pohybových poruch v Boskovicích. Za tímto účelem si Vám

dovoluji předložit dotazník, který se výše zmíněné

problematice věnuje. Cílem dotazníku je zjistit, jaké rehabilitace a jaké prostředky edukace jsou použity v DLPP. Odpovědi, se kterými souhlasíte, označte Vámi zvoleným způsobem. U otázek, kde máte vyjádřit své stanovisko, piště prosím stručně. Prosím o vyplnění dotazníku, který mi velice pomůže při zpracování výše uvedeného tématu. Předesílám, že dotazník je plně anonymní a se všemi údaji bude nakládáno diskrétně. Obsah dotazníku bude sloužit pro studijní účely a vypracování Diplomové práce. Předem děkuji za Vaši pomoc při vyplnění dotazníku a za čas, který jste mi věnovali. V případě jakéhokoliv dotazu mě můžete kontaktovat na e-mailovou adresu [email protected] . Waclawková Michaela

UCELENÁ REHABILITACE Pohlaví: žena Věk: 18-25

muž 26-35

36-45

46-více

1. Jaký je stupeň tělesného postižení Vašeho dítěte? a) lehké b)střední

c)těžké

- 68 -

2.

Jaká postižení má Vaše dítě z hlediska doby vzniku? a) vrozené

3.

b) získané po úraze

c) získané po nemoci

Specifikujte postižení:

4. Jaké služby Vám DLPP nabízí? 5. Jaké podmínky jste museli splnit pro přijetí Vašeho dítěte do DLPP?

Rehabilitace: 6. Jaké druhy rehabilitace jsou u Vašeho dítěte využity? a) léčebná rehabilitace

b) výchovně vzdělávací

c) sociální rehabilitace

d) pracovní rehabilitace

7. Které prostředky léčebné rehabilitace jsou využity u Vašeho dítěte?

8.

a) Vojtova metoda

b) Bobathova metoda

c) Petöho metoda

d) elektroléčba

e) balneoterapie

f) vodoléčba

Jaké jiné prostředky léčebné rehabilitace jsou využity u Vašich dětí?

9.

Jak často se rehabilitace u Vašeho dítěte provádí?

10.

11.

Vede aplikace rehabilitace ke zlepšení stavu Vašeho dítěte?

Pokud ano: Která metoda má nejlepší účinky na zlepšení stavu

Vašeho dítěte? a) Vojtova metoda

b) Bobathova metoda

c) elektroléčba

d) vodoléčba

e) využití více metod u klienta f) jiná metoda, uveďte jaká………..

- 69 -

Edukace: 12.

Navštěvuje Vaše dítě MŠ při zdravotnickém zařízení?

13.

Dle jakých podmínek bylo Vaše dítě do MŠ zařazeno?

14.

Má MŠ vliv na rozvoj Vašeho dítěte? a) ano

15.

b) ne

c) nevím

Kdo se o vaše dítě v MŠ stará? a) speciální pedagog

b) zdravotní sestra

- 70 -

Příloha č. 3 GRAFICKÝ VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ

Pohlaví

25% Žena Muž 75%

Věk

8%

8%

32%

52%

- 71 -

18-25 26-35 36-45 46-více

Pracujete přímo s osobami s tělesným postižením?

33%

59%

ano ne jsem rodič

8%

Jakou profesi vykonáváte?

13%

5% pedagogická zdravotnická sociální 82%

- 72 -

Specifikujte Vaši profesi

speciální pedagog 13%

8%

5%

zdravotní sestra fyzioterapeut 49%

25%

aministrativní pracovnice lékař

S jakou věkovou kategorií pracujete? (stačí průměr)

9% 29% 62%

- 73 -

1 až 3 roky 4 až 6 let 7 let až 10 let

Jaký je stupeň tělesného postižení osob, se kterými pracujete?

33%

35%

lehké střední těžké 32%

Jaká postižení v DLPP převažují z hlediska doby vzniku?

13% 12%

vrozené získané po úraze získané po nemoci 75%

- 74 -

Specifikujte postižení

DMO

100%

Vyskytuje se v DLPP dětská mozková obrna?

ano

100%

- 75 -

Jaký druh DMO se v DLPP vyskytuje nejčastěji?

7%

17% 12%

37% 27%

diparéza hemipáreza kvadruparéza dyskinetická forma hypotonická forma

Jaké podmínky musí být splněny pro přijetí dítěte do DLPP?

8% doporučení praktického lékaře schválení pojišťovny 92%

- 76 -

Kdo přijímá děti do DLPP?

ředitelka léčebny 100%

Jaké služby DLPP nabízí?

42%

rehabilitace, edukaci 58%

- 77 -

zacvičení rodičů

Jaké druhy rehabilitace jsou v DLPP prováděny?

8% léčebná rehabilitace výchovně vzdělávací rehabilitace 92%

Které prostředky léčebné rehabilitace jsou v DLPP využity?

17%

30%

0%

24% 0%

29%

- 78 -

Vojtova metoda Bobathova metoda Petöho metoda elektroléčba balneoterapie vodoléčba

Které jiné prostředky léčebné rehabilitace, které nebyly výše uvedeny, jsou využity v DLPP?

39% hipporehabilitace magnetoterapie 61%

Která metoda je více využívána ?

12% Vojtova metoda Bobathova metoda 88%

- 79 -

Jak často se rehabilitace u dítěte provádí?

každý den

100%

Vede aplikace rehabilitace ke zlepšení stavu klienta?

30% ano ne 58% 12%

- 80 -

nevím

Která metoda má nejlepší účinky na zlepšení stavu klienta?

Vojtova metoda

33%

vodoléčba 57% 10%

využití více metod u klienta

Kolik děti navštěvuje MŠ při zdravotnickém zařízení?

42% 13 neodpověděl 58%

- 81 -

Dle jakých podmínek jsou děti do MŠ zařazovány?

37%

souhlas zákonného zástupce rozhoduje ředitelka 63%

Kdo děti do MŠ přijímá?

ředitelka

100%

- 82 -

Podle čeho (programu) jsou děti vzdělávány?

25% Rámcový vzdělávací program nevím 75%

Jaké oblasti se v MŠ rozvíjí?

5% jemná motorika rozumové schopnosti

40%

55%

- 83 -

nevím

Využívá se v MŠ grafomotorických cvičení?

25% ano využívá nevím 75%

Vede využití grafomotoriky k zlepšení jemné motoriky?

33% ano ne 67%

- 84 -

Využívá se v MŠ terapií?

42% ano ne 58%

Jaké terapie se v MŠ využívají?

37%

37%

arteterapie muzikoterapie bazální stimulace

26%

- 85 -

Pracujete s dětmi převážně skupinově nebo individuálně?

41% individuálně skupinově 59%

- 86 -

Anotace Příjmení a jméno: Bc. Waclawková Michaela Katedra: Speciální pedagogiky PdF MU Brno Název práce: Ucelená rehabilitace Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Dana Zámečníková, Ph.D. Počet stran: 63 Počet příloh: 3 Klíčová slova: Tělesné postižení

Dětská mozková obrna Edukace Rehabilitace

Cílem diplomové práce je analyzovat rehabilitaci, edukaci a prokázat její nesporný význam při komplexní péči o děti s dětskou mozkovou obrnou. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části jsou shrnuty základní pojmy a pojmy týkající se rehabilitace a edukace. Praktická část je zaměřena na výzkumné šetření v DLPP. Jedná se o užití a vliv rehabilitace a edukace u dětí s tělesným postižením.

- 87 -

Annotation Surname, name: Bc. Waclawková Michaela Department: Special pedagogy PdF MU Brno Title: The comprehensive rehabilitation Head: PhDr. Mgr. Dana Zámečníková, Ph.D. Pages: 63 Enclosures: 3 Key words: Handicap,

Infant celebral palsy, Education, Rehabilitation

The main aim was influence analysis of rehabilitation and education for comprehensive care of the clients in Dětská léčebna pohybových poruch Boskovice.The diploma paper is divided into two parts. The first part is theoretic part and the second is practically part. The theoretic part includes the basic concepts and rehabilitation´s concepts. The practically part targets the research in DLPP. It´s about using and influence of the rehabilitation and education for the children with handicap.

- 88 -