CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Metodiky inspekcí kvality v sociálních službách
Monika Jurníková Vedoucí práce: Mgr. Martin Bednář, Ph.D.
Olomouc 2014
Prohlašuji, že jsem tuto absolventskou práci zpracovala samostatně, výhradně s použitím uvedených a řádně citovaných literárních pramenů. V Olomouci dne 24. 4. 2014
……………………….. Monika Jurníková
Velice děkuji panu Mgr. Martinu Bednáři, Ph.D., vedoucímu mojí absolventské práce, za odborné vedení, cenné rady a připomínky. Poděkování patří také inspektorkám a inspektorům, kteří byli velmi ochotní a podíleli se na mém výzkumu a také mým nejbližším, kteří mě při psaní práce podporovali.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 I. TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE............................................................................................... 8 1 Sociální služby a zákon o sociálních službách ........................................................................ 8 2 Kvalita, management kvality ................................................................................................. 10 2.1 Kvalita v sociálních službách ......................................................................................... 10 2.2 Standardizace kvality v sociálních službách .................................................................. 11 2.3 Standardy kvality sociálních služeb České republiky .................................................... 11 3 Inspekce poskytování sociálních služeb ................................................................................ 14 3.1 Předmět inspekce ............................................................................................................ 14 3.2 Typy inspekcí ................................................................................................................. 15 3.3 Inspekční tým a odborná způsobilost inspektorů ........................................................... 15 3.4 Plánování inspekcí .......................................................................................................... 16 3.4.1 Dlouhodobý plán inspekcí ....................................................................................... 17 3.4.2 Pololetní plán inspekcí ............................................................................................ 17 3.5 Průběh a ukončení inspekcí ............................................................................................ 17 4 Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb ................................................................ 19 4.1 Identifikace rozdílů mezi metodikami ............................................................................ 19 5 Inovace systému kvality sociálních služeb ............................................................................ 23 5.1 Cíle projektu Inovace systému kvality sociálních služeb ............................................... 23 II. VÝZKUMNÁ ČÁST PRÁCE ............................................................................................. 24 6 Empirický výzkum ................................................................................................................ 24 6.1 Metodologie výzkumu .................................................................................................... 24 6.2 Cíl výzkumu a výzkumná otázka.................................................................................... 24 6.3 Metoda výzkumu ............................................................................................................ 25 6.4 Výzkumný soubor .......................................................................................................... 27 6.5 Realizace výzkumu ......................................................................................................... 28 6.6 Zpracování získaných dat ............................................................................................... 29 6.7 Interpretace výsledků výzkumu ...................................................................................... 29 6.7.1 Přínos Metodik inspekcí .......................................................................................... 30 6.7.2 Srovnání Metodiky inspekcí 2008 oproti Metodice inspekcí 2012, jejich pozitiva a negativa ............................................................................................................ 31 6.7.3 Rozdíl v kontrole standardů..................................................................................... 34 6.7.4 Rozdíl při předávání inspekční zprávy .................................................................... 35 6.7.5 Rozdíl ve formulaci inspekční zprávy ..................................................................... 36 6.7.6 Vliv Metodik inspekcí na práci inspektorů ............................................................. 38
Závěr ......................................................................................................................................... 40 Seznam použitých zkratek ........................................................................................................ 43 Seznam literatury ...................................................................................................................... 44 Seznam příloh ........................................................................................................................... 47 Příloha 1: Otázky použité v rozhovorech ................................................................................. 47 Anotace ..................................................................................................................................... 49 Annotation ................................................................................................................................ 50
Úvod Inspekce a kvalita – tyto dva termíny spolu úzce souvisejí a to z toho důvodu, že kvalita je ovlivňována inspekcí a inspekce je nástrojem kontroly pro kvalitu. Smyslem inspekce je především zefektivňovat a zlepšovat kvalitu sociálních služeb. Ke zlepšení provádění inspekce vydalo v roce 2008 Ministerstvo práce a sociálních věcí Metodiku k provádění inspekcí. Ta byla v roce 2012 nahrazena novou Metodikou inspekce provádění sociálních služeb, které vydalo taktéž Ministerstvo práce a sociálních věcí. Z důvodu četných změn, které se udály v poslední době v této oblasti, jsem si, jako hlavní téma této absolventské práce zvolila Metodiky inspekcí kvality v sociálních službách. Cílem této práce je zjistit pozitiva i negativa používání Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb platné od roku 2012 oproti Metodice inspekcí z roku 2008. Tato práce má poskytnout a objasnit názory vybraných inspektorů na používání obou Metodik, kteří zažili a realizovali inspekci v těchto letech. Naplněním tohoto cíle se budou zabývat jednotlivé kapitoly jak v teoretické, tak i v empirické části absolventské práce. Na začátku teoretické části se budu stručně věnovat sociálním službám v České republice a zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dále se kapitoly budou zabývat kvalitou sociálních služeb, standardy kvality a projektu Inovace systému kvality sociálních služeb. Podstatnou část tvoří kapitoly: Inspekce poskytování sociálních služeb a Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb, jež jsou stěžejní pro celou práci. Následovat bude výzkumná část práce, kde nejdříve popíši metodologickou část výzkumu, cíl výzkumu a výzkumnou otázku. Následně budu interpretovat rozhovory s vybranými inspektory z daného regionu. Závěr absolventské práce bude věnován závěrům, ke kterým jsem došla v průběhu psaní této práce, srovnáním obou Metodik inspekcí a ve velké míře díky rozhovorům s inspektory. Tato absolventská práce bude čerpat z dostupné literatury v tištěné, ale i elektronické podobě. Významným zdrojem informací budou především Metodika MPSV k provádění inspekcí poskytování sociálních služeb z roku 2008 a Metodika inspekcí poskytování sociálních služeb 2012. 6
Téma práce jsem si vybrala, jelikož se zajímám o inspekci poskytování sociálních služeb a s ní úzce související kvalitu sociálních služeb. A také proto, že mě zajímá, jak velký posun jsme udělali od roku 2008 doposud. Jestli, popřípadě jak ovlivnily nové Metodiky inspekci v jejich práci, kde inspektoři spatřují výhody těchto metodik a kde vidí negativa.
7
I. TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE 1 Sociální služby a zákon o sociálních službách V zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, byla uzákoněna inspekce kvality v sociálních službách. Inspekci v zákoně lze chápat, jako systém kontroly poskytovaných sociálních služeb. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (§ 2) definuje tyto základní zásady: (1) Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. (2) Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob. Sociální služby patří do systému sociální pomoci. V rámci sociální pomoci rozlišujeme mezi poskytováním peněžitých nebo věcných dávek, mezi poskytováním sociálních služeb, které jsou formou pomoci, kdy je klientovi poskytnuta daná služba nebo poskytnutí sociálně právní ochrany. Sociální služby dle zákona o sociálních službách dělíme na tyto základní druhy sociálních služeb, kterými jsou sociální poradenství1, služby sociální péče2 a služby sociální prevence3.
1
Jde o poskytování potřebných informací osobám v nepříznivé sociální situaci. Zahrnuje poradenství základní, které jsou povinni poskytnout všichni poskytovatelé sociálních služeb a odborné, zabezpečující pomoc ve specializovaných poradnách, které se profilují podle sociálního jevu (např. bezdomovectví) či cílové skupiny (např. občané propuštěni z výkonu trestu). Cílem služeb sociálního poradenství je poskytnutí informací, které mají přispět ke zlepšení nepříznivé životní situace daného klienta. 2 Snaha o zajištění fyzické a psychické soběstačnosti osobám se stabilizovaným zdravotním stavem. Cílem služeb sociální péče je zapojit se v co největší míře do běžného života. 3 Zaměřují se na jevy a situace, které mohou vést k sociálnímu vyloučení osob, které nejsou zapříčiněny neschopností pečovat o sebe z důvodu věku či zdravotního stavu. Týkají se oblasti tzv. „sociálně negativních jevů“ – např. kriminalita, bezdomovectví, zneužívání návykových látek, krize v rodině. Cílem
8
Základním cílem zákona o sociálních službách bylo zajistit lidem, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci, pomoc a podporu prostřednictvím nabídky široké škály sociálních služeb, stanovení pravidel pro jejich poskytování a v neposlední řadě zavedení příspěvku na péči4.
těchto služeb je překonání nepříznivé situace a ochrana společnosti před vznikem a šířením nežádoucích jevů. 4 Příspěvek na péči je určen lidem, kteří potřebují z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc jiné osoby.
9
2 Kvalita, management kvality Kvalita (jakost5, quality) je souhrn vlastností výrobků a služeb, které vytvářejí jejich schopnost uspokojovat a naplňovat potřeby a přání jejich zákazníků. Management kvality (systém řízení kvality) je třeba chápat jako ucelený systém jakostních norem, jejich kontrol a organizačních opatření, jež postihují celý produkční proces (Lednický, 2000).
2.1 Kvalita v sociálních službách V sociálních službách je právě uživatel, tím, kdo určuje kvalitu v dané službě. Není to zadavatel sociálních služeb, ale uživatel. Podle definice ISO 9002 je kvalita stupeň, na němž určitý souhrn inherentních znaků splňuje požadavky (Deutsches Institut fur Normierung e. v. DIN EN ISO 9000, 2000, s. 18). Pojem systém kvality vyjadřuje vnitřně provázané pojetí jednotlivých prvků tvořících kvalitu, které má pomáhat organizacím naplňovat žádoucí kvalitativní cíle jejich poslání. Systém kvality zahrnuje celý proces tvorby postupů, sběru informací, stanovení standardů a hodnocení výsledků. Cílem systému kvality je zlepšování kvality péče, která odpovídá na potřeby a požadavky uživatelů a rovněž i na omezení chyb, nežádoucích výsledků, nevyužitého času a zvýšených nákladů za špatnou kvalitu služeb (Gladkij, 2003, s. 290). Dle Deminga mezi základní postupy při zlepšování kvality patří: •
definice cílů kvality
•
dokumentace údajů a informací
•
analýza výsledků
•
kontinuální sledování a kontrola, zda jsou dosahovány vytýčené cíle
•
stálé přizpůsobování cílů a postupů korigujícím opatřením (Gladkij, 2003, s. 308).
5
Jakost není zcela totožná s kvalitou (Bednář, 2012, s. 35).
10
V souvislosti s přijetím Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky zpracovalo standardy kvality sociálních služeb, které představují soubor kritérií, jejichž prostřednictvím je definována nezbytná úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personální, procedurální a provozní. Standardy kvality sociálních služeb určují úroveň kvality, které musí poskytované sociální služby dosahovat. Dodržování standardů kvality je ověřováno prostřednictvím inspekcí kvality (Kozlová, 2005).
2.2 Standardizace kvality v sociálních službách V pomáhajících profesích jako je sociální práce či zdravotnictví není jednoduché přesně určit kritéria pro měření kvality, proto se v této kapitole zabývám standardizací kvality. Podle Bednáře (2012, s. 37) standardem rozumíme měřítko, normu, obecně uznávaný vzor, přičemž normou je všeobecně uznávané pravidlo, předpis. Standard může být tvořen kritérii, tedy měřítky pro srovnání a hledisky při posuzování. V sociálních službách neexistuje žádné objektivní kritérium pro kvalitu, se kterým bychom se mohli ztotožnit. Kritéria pro kvalitu musí být vyhodnocena na základě ukazatelů a indikátorů. Jak píše Hanulíková (2009) jedním z požadavků na ukazatele kvality je požadavek důležitosti a také další jiné požadavky6.
2.3 Standardy kvality sociálních služeb České republiky U nás, v České republice ještě donedávna nebyly zavedeny Standardy kvality sociálních služeb. Až v roce 2002 byl první impuls ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, které vydalo Standardy kvality sociálních služeb7. Standardy kvality naší země byly v průběhu přípravy porovnávány se standardy kvality sociálních služeb některých evropských zemí a to především se standardy kvality Velké Británie. Byly vytvořeny během let 2000 – 2002, první verze jich měla 17 a od 1. ledna 2007 existuje 15 standardů rozčleněných do 48 kritérií (Bednář, 2012, s. 55). 6
Podle Hanulíkové (2009) jsou dalšími požadavky na ukazatele kvality: požadavek na vědeckou správnost, požadavek na užitečnost a také požadavek na (praktickou) proveditelnost. 7 Standardy sociálních služeb byly publikovány, až když se začal připravovat nový zákon o sociálních službách.
11
Výsledné znění standardů kvality sociálních služeb ovlivnily tři oblasti zdrojů: •
politické a společenské zadání formulované zejména v důvodových zprávách k zákonu o sociálních službách, Bílé knize, programových prohlášeních vlády a explicitně v zákonu č. 108/2006 Sb., v platném znění
•
dobrá praxe
•
obecné modely hodnocení a řízení kvality (Bednář, 2007, s. 59).
Ve vyhlášce 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (§ 38) jsou uvedené Standardy kvality sociálních služeb. Standardy kvality sociálních služeb nejsou systémem řízení kvality, ale jde o pravidla a principy poskytování sociálních služeb a především jde o měřítka pro hodnocení jejich naplnění (Kol. autorů, 2002, s. 5). Kvalita sociálních služeb se při výkonu inspekce ověřuje pomocí standardů kvality sociálních služeb (Králová, Rátová, 2008). Standardů, jak už jsem zmínila výše je 15, jsou rozděleny do 3 základních částí/oblastí hodnocení: procedurální oblast, personální oblast a provozní oblast. Procedurální standardy definují, jaké jsou cíle a postupy poskytování služeb, stanovují pravidla na ochranu práv uživatelů sociálních služeb, určují, jakým způsobem se má jednat se zájemcem o službu, jakým způsobem uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb, jak individuálně plánovat průběh poskytované služby, jak vést dokumentaci, informovat o možnosti podání stížnosti a spolupracovat s jinými službami, organizacemi a rodinou. Personální standardy definují, jak má být sociální služba zabezpečena personálně a organizačně a jak se mají pracovníci dál profesně vzdělávat. V provozních standardech je upraveno, jak má být sociální služba místně a časově dostupná, v jakém prostředí a podmínkách je poskytovaná, jak poskytovatel o poskytovaných službách informuje veřejnost, jak má mít zpracovány nouzové a havarijní situace a jak by měl zajišťovat a zvyšovat kvalitu poskytovaných služeb (Matoušek, 2007, s. 128 – 129).
12
Procedurální standardy (procesní): 1. Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb 2. Ochrana práv osob 3. Jednání se zájemcem o sociální službu 4. Smlouva o poskytování sociální služby 5. Individuální plánování průběhu sociální služby 6. Dokumentace o poskytování sociální služby 7. Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby 8. Návaznost na další dostupné zdroje Personální standardy: 9. Personální a organizační zajištění sociální služby 10. Profesní rozvoj zaměstnanců Provozní standardy: 11. Místní a časová dostupnost služby 12. Informovanost o službě 13. Prostředí a podmínky 14. Nouzové a havarijní situace 15. Zvyšování kvality sociální služby Standardy kvality jsou formulovány velmi obecně a to z důvodu, že platí pro všechny druhy a typy sociálních služeb. Mnoho pravidel si v souladu s principy, které jsou obsaženy ve standardech, musí definovat sami poskytovatelé (poslání, cíle, stížnostní postupy, pravidla pro individuální plánování služeb a další). Právě proto je nesmírně důležité, aby poskytovatelé jejich znění rozuměli, chápali souvislosti, věděli, proč je po nich to či ono vyžadováno (Bednář, 2007, s. 60).
13
3 Inspekce poskytování sociálních služeb Tato kapitola je použita také v mé bakalářské práci, kde je více rozpracovaná. Zde ji také uvádím a to především z toho důvodu, že je nezbytné vymezit si Inspekci poskytování sociálních služeb, která souvisí s tématem mé absolventské práce. Inspekcí poskytování sociálních služeb dle zákona o sociálních službách rozumíme kontrolu úrovně poskytování sociálních služeb. Inspekce poskytování sociálních služeb je upravena právními předpisy a právními normami jako jsou: zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, také zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Inspekce poskytování sociálních služeb je dále upravena Etickým kodexem inspektorů sociálních služeb a metodickými pokyny Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Inspekce poskytování sociálních služeb je základním nástrojem, kterým se zajišťuje úroveň a kvalita sociálních služeb. Při inspekci se také klade důraz na ochranu práv klienta. Cílem inspekce je identifikovat nejzávažnější nedostatky v poskytování sociálních služeb, ukládat nápravná opatření a následně dohlížet na jejich plnění (Kol. autorů MPSV, 2012, s. 6). Měřítkem pro zjišťovaní kvality v sociálních službách jsou standardy kvality poskytovaných služeb, které jsou uvedené v příloze č. 2 vyhlášky 505/2006 Sb.
3.1 Předmět inspekce Předmět inspekce u poskytovatelů sociálních služeb je stanoven v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (§ 97). Předmět inspekce může být zúžen, ne však rozšířen nad rámec stanovený zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zákon stanovuje, že předmětem inspekce u poskytovatelů sociálních služeb je a) plnění povinností poskytovatelů sociálních služeb stanovených v § 88 a 89, b) kvalita poskytovaných sociálních služeb.
14
Při plnění povinnosti poskytovatelů sociálních služeb podle § 88 písm. i) je předmětem inspekce také posouzení, zda smlouva o poskytnutí sociální služby obsahuje náležitosti smlouvy podle § 91 odst. 2, a zda je výše úhrady sjednána v rámci výše úhrady stanovené v § 73 až 77 (Zák. č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, v platném znění, § 97). Inspekci provádí krajská pobočka Úřadu práce České republiky.
3.2 Typy inspekcí Od roku 2012, kdy byla vydaná nová Metodika inspekcí poskytování sociálních služeb, rozlišujeme 3 nové typy inspekce: základní, hloubkovou a následnou. Základním typem inspekce je inspekce se zúženým rozsahem předmětu kontroly. Tento typ inspekce je zaměřený na identifikování nejzávažnějších nedostatků v poskytování sociální služby. V případě, že budou u tohoto typu inspekce zjištěny nějaká závažná pochybení poskytovatele sociální služby, bude u něj následně provedena hloubková inspekce v plném rozsahu předmětu kontroly, kdy jde o komplexní kontrolu dané sociální služby. Třetím typem inspekce je inspekce následná. Ta slouží jako kontrola plnění uložených opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci (Kol. autorů MPSV, 2012, s. 6 – 8). Zároveň se zavádí postup zpracování rizik poskytované sociální služby, jehož smyslem je na základě zjištění z provedené inspekce, včetně plnění nápravných opatření poskytovatelem, identifikovat riziková místa v poskytování sociální služby, a výstupy následně zohlednit při plánování dalších inspekcí u daného poskytovatele služby (Kol. autorů MPSV, 2012, s. 6).
3.3 Inspekční tým a odborná způsobilost inspektorů V Zákoně o sociálních službách (§ 98) je uvedeno, že inspekci v každém jednotlivém případě provádí inspekční tým, který tvoří nejméně 3 členové, jde-li o inspekci pobytových sociálních služeb, a nejméně 2 členové v ostatních případech.
15
Alespoň 1 člen inspekčního týmu musí být zaměstnancem státu8 zařazeným k výkonu práce v krajské pobočce Úřadu práce (KRP ÚP). Kraj může do inspekčního týmu vyslat svého zaměstnance; krajská pobočka Úřadu práce zařadí tohoto zaměstnance do inspekčního týmu. Dále členy inspekčního týmu mohou být: další zaměstnanci krajské pobočky Úřadu práce zaměstnanci kraje přizvaní specializovaní odborníci, je-li to v zájmu odborného posouzení věci (Kol. autorů MPSV, 2012, s. 9). Kolektiv autorů MPSV (2012, s. 9 – 10) uvádí, že se doporučuje, aby inspektor splňoval dané kvalifikační a odborné předpoklady, kterými jsou vysokoškolské vzdělání9 v humanitním oboru sociálního zaměření10. Inspektor by měl mít minimálně 5 let praxe v oblasti poskytování sociálních služeb a/nebo minimálně 3 roky praxe ve veřejné správě11. Také musí absolvovat odborné specializační kurzy, znát právní předpisy a standardy kvality sociálních služeb. V neposlední řadě by měl inspektor mít vhodné osobností předpoklady12, které jsou nezbytné pro výkon práce inspektora.
3.4 Plánování inspekcí Při plánování inspekcí rozlišujeme mezi dvěma typy plánu inspekcí. Jedním z nich je dlouhodobý plán a druhým je pololetní plán inspekcí.
8
Zpravidla jde o vedoucího inspekčního týmu. Minimálně titul Bc. 10 V oboru sociální práce, sociální pedagogika, speciální pedagogika, sociální patologie nebo sociální psychologie. 11 Výhodou je práce v oblasti sociálních služeb. 12 Např. zodpovědnost, komunikační dovednosti, schopnost vedení skupiny, schopnost týmové práce a další. 9
16
3.4.1 Dlouhodobý plán inspekcí Jde o plán zpracovávaný krajskými pobočkami Úřadu práce na období 5 let. Cílem je, aby v průběhu této doby byla provedena inspekce u všech poskytovatelů sociálních služeb náležejících do působnosti příslušných krajských poboček ÚP. Vychází se z údajů získaných zmapováním poskytovatelů sociálních služeb ve své působnosti a z přehledu již zrealizovaných inspekcí včetně typu inspekce. Pro tvorbu plánu jsou využívány také stížnosti a podněty ke kvalitě poskytovaných sociálních služeb. Výsledkem je přehled jednotlivých druhů sociálních služeb, které v průběhu stanoveného období projdou inspekcí. Nedílnou součástí je identifikace rizik, která mohou ovlivnit realizaci plánovaných inspekcí, a způsob jejich řešení (Kol. autorů MPSV, 2012, s. 14).
3.4.2 Pololetní plán inspekcí Při tvorbě tohoto plánu se vychází z připraveného dlouhodobého plánu. Obsahem je přehled jednotlivých druhů sociálních služeb u konkrétních poskytovatelů služeb, které v daném období projdou inspekcí. Inspektoři musí při sestavování pololetního plánu zohlednit skutečnost, že vedle základních inspekcí, mohou probíhat i inspekce hloubkové a také následné. Přehled poskytovatelů zahrnutých do pololetního plánu inspekcí je zveřejňován na webových stránkách ÚP ČR, a to vždy nejpozději k prvnímu dni v pololetí, na které je plán inspekcí vytvořen (Kol. autorů MPSV, 2012, s. 14 – 15).
3.5 Průběh a ukončení inspekcí Průběh inspekce poskytování sociálních služeb je upraven ustanoveními § 98 Zákona o sociálních službách a § 38 prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu. Inspekci v místě poskytování sociální služby předchází fáze inspekce zahrnující přípravu na místní šetření. Jde o činnosti, jako jsou například sestavení inspekčního týmu, stanovení termínu inspekce, zpracování harmonogramu inspekce a zajištění potřebného vybavení.
17
Poté nastává samotná inspekce, kdy je provedena prohlídka zařízení, jsou vedeny rozhovory s klienty daného zařízení, také studium dokumentace daného zařízení, osobní dokumentace klientů a hodnocení plnění standardů kvality. V závěru inspekce je předána Inspekční zpráva a poskytovatel služby je seznámen s výsledkem inspekce poskytování sociálních služeb (Kol. autorů MPSV, 2012, s. 16 – 26).
18
4 Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb Metodiky inspekcí jsou dokumenty vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí, upravují způsob a průběh inspekce poskytování sociálních služeb. První Metodika byla vydána roku 2008, druhá v roce 2012. Od 1. 1. 2012 provádí inspekci poskytování sociálních služeb krajské pobočky Úřadu práce České republiky. V letech 2007 až 2011 to byly krajské úřady spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. V úvodu Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb z roku 2012 je uvedeno, že cílem je sjednocení postupu výkonu inspekcí na území celé ČR prostřednictvím nastavení jednotlivých pravidel pro dílčí fáze inspekce poskytování sociálních služeb. Obsahem obou metodik jsou jednotlivé činnosti celého procesu inspekce: organizace inspekcí plánování inspekcí průběh inspekcí ukončování inspekce fáze inspekce po skončení inspekce.
Metodiky v závěru obsahují vzorové formuláře inspekčních zpráv, etický kodex inspektorů sociálních služeb a další formuláře13 (vzory) sloužící pro inspekci.
4.1 Identifikace rozdílů mezi metodikami Od 15. 2. 2012 vešel v účinnost nový Metodický pokyn k provádění inspekce poskytování sociálních služeb, který vychází ze změn uvedených v právních předpisech a upravuje předmět inspekce, typy inspekcí, personální zajištění inspekcí, 13
Dalšími formuláři jsou jmenný seznam respondentů – klientů, referujících zaměstnanců, dalších zaměstnanců, pracovníků a dalších osob, které poskytly informace důležité pro zjištění obsažená v inspekční zprávě. Dále kontrolní listiny inspektora, soupis podkladů inspekce poskytování sociálních služeb, časový harmonogram inspekce v místě poskytování sociální služby, rozdělení povinností členů inspekčního týmu, protokol o výběru respondentů – klientů a dotazník pro poskytovatele k inspekci poskytování sociálních služeb.
19
plánování inspekcí, průběh inspekce a vydává v platnost nové formuláře dokumentující inspekční činnost. Od 1. 1. 2012 provádí inspekci poskytování sociálních služeb krajské pobočky Úřadu práce České republiky. V letech 2007 až 2011 to byly krajské úřady spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Registrace poskytovatelů sociálních služeb zůstává v kompetenci krajských úřadů, které jako registrující orgány také kontrolují plnění podmínek pro registraci. Jedním z rozdílů mezi metodikami jsou typy inspekcí. Od 1. 1. 2012 jsou nově u poskytovatelů sociálních služeb prováděny 3 typy inspekcí: základní, hloubková a následná. Dříve to byly inspekce typu A, inspekce typu B a inspekce typu C. Realizace inspekce poskytování sociálních služeb bude písemně oznámena statutárnímu zástupci poskytovatele cca 4 týdny před začátkem místního šetření. V odůvodněných případech, kdy je nezbytné, aby inspekce byla realizována neprodleně, nebude poskytovatel o termínu inspekce informován předem. Termín zahájení inspekce v místě a složení inspekčního týmu budou statutárnímu zástupci oznámeny až v den zahájení inspekce v místě spolu s předložením originálu Pověření k provedení inspekce (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2012). Dalším rozdílem, který jsem mezi Metodikami identifikovala je u předmětu inspekce. Předmět inspekce je nově rozšířen o posouzení, zda smlouva o poskytnutí sociální služby obsahuje náležitosti smlouvy podle Zákona o sociálních službách a zda je výše úhrady sjednána v rámci výše úhrady stanovené v zákoně. Rozdíly, jež jsou mezi Metodikami inspekcí, jsou především formálního rázu. Zásadním rozdílem je rozsah inspekční zprávy, kdy dříve, tedy do roku 2012 bylo její součástí několik formulářů: inspekční zpráva o výsledku inspekce poskytování sociálních služeb inspekční list – povinnosti poskytovatele inspekční list – kvalita sociálních služeb výpočtový list pro formulář č. 2c časový harmonogram inspekce, Zápis z úvodního setkání inspekčního týmu s kontrolovanou osobou záznam z rozhovoru s respondentem protokol o výběru respondentů.
20
Od roku 2012, kdy platí nová Metodika inspekcí, dostává poskytovatel sociální služby pouze inspekční zprávu. Nedostává tedy ani tzv. kontrolní list inspektora, kde si inspektoři zaznamenávají rozhovory s respondenty. Avšak tento kontrolní list je součástí spisu. Další změnou je formulace inspekční zprávy a také to, že se od roku 2012 nemusí předávat na místě, tedy ihned po skončení inspekce. Také se změnily některé formuláře, které jsou uvedeny v závěru obou Metodik inspekcí a dalším rozdílem je kontrola standardů, kdy dnes už inspektoři nemusí kontrolovat všech 15 standardů kvality sociálních služeb. Inspekční tým je sestavován pro každou inspekci v tomto obecném složení: vedoucí inspekčního týmu: vždy pracovník Úřadu práce České republiky, což v období do roku 2012 byli především externí inspektoři členové inspekčního týmu: inspektoři: •
zaměstnanci krajské pobočky Úřadu práce České republiky
•
zaměstnanci krajského úřadu14
•
specializovaní odborníci na standardy kvality15
•
další specializovaní odborníci16 (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2012).
Plánování inspekcí Dlouhodobý plán inspekcí je vytvářen vždy na období pěti let s cílem provést inspekci u každého poskytovatele sociálních služeb náležejícího do působnosti Krajské pobočky Úřadu práce České republiky. Obsahem pololetního plánu inspekcí je přehled jednotlivých druhů sociálních služeb u konkrétních poskytovatelů služeb, které v daném období projdou inspekcí včetně typu inspekce. Přehled poskytovatelů zahrnutých do pololetního plánu inspekcí je zveřejňován na webových stránkách ÚP ČR, a to vždy nejpozději k prvnímu dni v pololetí, na které je plán inspekcí vytvořen. 14
Nemusí být vždy zařazeni do inspekčního týmu. Nemusí být vždy zařazeni do inspekčního týmu. 16 Nemusí být vždy zařazeni do inspekčního týmu. 15
21
Oznámení o zahájení inspekce obdrží poskytovatel nejméně 4 týdny před zahájením místního šetření doporučeně k rukám statutárního zástupce poskytovatele. V odůvodněných případech zahájení inspekce může nastat předáním písemného pověření v den, kdy se zahájí místní šetření. Při hodnocení plnění standardů kvality se nadále plnění jednotlivých kritérií standardů kvality hodnotí počtem bodů ve stupnici 0 – 3 body17. Zrušena byla tzv. zásadní a nezásadní kritéria. Plnění povinností je zhodnoceno konstatováním splněno nebo nesplněno (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2012).
17
Viz § 38 novelizované vyhlášky č. 505/2006 Sb.
22
5 Inovace systému kvality sociálních služeb Od září 2011 realizuje Odbor sociálních služeb a sociální práce Ministerstva práce a sociálních věcí individuální projekt „Inovace systému kvality sociálních služeb“, který je podpořen v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013). Od začátku srpna minulého roku, tedy od 1. srpna 2013 je v účinnosti platný Dodatek k Metodickému pokynu č. 1/2012 k provádění inspekce poskytování sociálních služeb. Tento dodatek byl vydán Ministerstvem práce a sociálních věcí (Kol. autorů MPSV, 2013).
5.1 Cíle projektu Inovace systému kvality sociálních služeb Cíle projektu: •
cíl č. 1: Revize standardů kvality sociálních služeb a zákonných povinností poskytovatele
•
cíl č. 2: Aktualizace pravidel výkonu inspekcí a metodických postupů inspektorů
•
cíl č. 3: Vstupní vzdělávací program pro inspektory
•
cíl č. 4: Průběžné udržování jednotnosti systému inspekcí a kompetencí inspektorů
•
cíl č. 5: Právní návrhy změny systému kvality a inspekcí
•
cíl č. 6: Publicita projektu (Mlejnková, 2013).
23
II. VÝZKUMNÁ ČÁST PRÁCE 6 Empirický výzkum Ve výzkumné části nejdříve popíši metodologickou část výzkumu, také cíl výzkumu a následně budu interpretovat rozhovory s vybranými inspektory kvality sociálních služeb. Na závěr uvedu souhrn výsledků výzkumu, ke kterým jsem díky výzkumu dospěla.
6.1 Metodologie výzkumu V předchozí teoretické části jsem stručně vymezila sociální služby v České republice a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Věnovala jsem se kvalitě sociálních služeb, standardům kvality a ve velké míře inspekcí kvality. Také jsem se věnovala Metodikám inspekcí a projektu Inovace systému kvality sociálních služeb. Tyto pojmy a kapitoly jsou pro mě důležité a stěžejní z důvodu toho, že mi poskytují teoretické ukotvení pro mé výzkumné šetření.
6.2 Cíl výzkumu a výzkumná otázka Hlavním cílem výzkumu je zjistit pozitiva i negativa používání Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb platné od roku 2012 oproti Metodice inspekcí z roku 2008. Zaměřuji se především na to, jaké zásadní změny inspektoři spatřují v těchto dvou Metodikách inspekcí. Kde spatřují výhody a kde nevýhody, popřípadě, zda nějaké výhody či nevýhody vůbec spatřují. Také se zaměřuji na to, jak je tyto změny ovlivnily při jejich práci, tedy při výkonu inspekce v sociálních službách. V poslední řadě mě zajímá, zda byly či jsou pro inspektory tyto Metodiky inspekcí přínosné. Výzkumnou část, mé absolventské práce orientuje výzkumná otázka, která zní: Jaká jsou pozitiva i negativa Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb z roku 2012 oproti Metodice inspekcí z roku 2008?
24
6.3 Metoda výzkumu Pro realizaci výzkumu jsem si zvolila kvalitativní metodu sběru dat a to především z důvodu, že je to vhodný přístup k nalezení odpovědí cílů, jež jsem si zvolila. Disman (2002, s. 285 - 286) uvádí, že kvalitativní přístup je „nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem tu je odkrýt význam pokládaný sdělovaným informacím“. Dále uvádí, že jedním ze základních rozdílů, v nichž se kvalitativní přístup odlišuje od kvantitativního přístupu, jsou výsledky výzkumné činnosti. Ty u kvalitativního výzkumu spatřuje ve vytváření nových hypotéz, nového porozumění a vytváření teorie. Někteří metodologové chápou kvalitativní výzkum jen jako pouhé doplnění tradičních kvalitativních výzkumných strategií, jiní zase jako protipól nebo vyhraněnou výzkumnou pozici ve vztahu k jednotné, na přírodovědných základech postavené vědě (Hendl, 2005, s. 49). Není jediný obecně uznávaný způsob, jak vymezit nebo dělat kvalitativní výzkum. Negativní definici podali metodologové Glaser a Corbinová (dle Hendl, 2005, s. 49 - 50), kteří za něj považují jakýkoli výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických metod nebo jiných způsobů kvantifikace. Mnoho autorů nesouhlasí s tímto vymezením, protože podle nich jedinečnost kvalitativního výzkumu nespočívá pouze v absenci čísel. Potíž je v tom, že kvalitativní výzkum je široké pojmenování pro rozdílné přístupy (Hendl, 2005, s. 50). Jako výzkumnou techniku jsem si pro můj výzkum zvolila polostrukturovaný rozhovor a to proto, že jsem chtěla mít strukturu výzkumných otázek, které se při rozhovoru budu držet a k tomu i jistou volnost při komunikaci s respondenty. Tato technika se mi jevila jako nejvhodnější, protože se dá říci, že kombinuje výhody a minimalizuje nevýhody strukturovaného a nestrukturovaného rozhovoru (Reichel, 2009, s. 112). Dalším důvodem výběru polostrukturovaného rozhovoru pro můj výzkum bylo i to, jak jsem zmínila výše, že se jím nemusím tolik vázat a mám větší volnost při komunikaci s respondenty. Jde o to, že u polostrukturovaného rozhovoru se výzkumník opírá o předem připravený seznam otázek či témat. Může je měnit nebo doplňovat (Ryšavý, 2002, s. 85). 25
Před samotnou realizací mého výzkumu jsem si připravila strukturu otázek, kterým jsem se chtěla věnovat v průběhu rozhovorů s respondenty. Tuto strukturu nazývá Miovský (2006, s. 160) jako tzv. jádro interview, tj. minimum témat a otázek, které má tazatel za povinnost probrat. Design rozhovoru: V čem spatřujete největší přínos těchto Metodik inspekcí? Jaká pozitiva spatřujete v Metodice inspekcí z roku 2008 oproti té z roku 2012? V čem vnímáte změny v Metodikách, když porovnáme jednu s druhou? Jsou pro Vás tyto změny pozitivní nebo negativní? V čem? Jak hodnotíte rozdíl v kontrole standardů? Usnadnilo Vám to práci nebo naopak? Co Vám tato změna přinesla? Co říkáte na to, že se už inspekční zpráva nemusí předávat na místě? Vyhovuje Vám to ba naopak? Také formulace inspekční zprávy se liší, byla tato změna potřebná? Jak Vás vydání této Metodiky inspekcí ovlivnilo? V průběhu rozhovorů jsem se opírala především o tyto otázky, které pro mě byly zásadní. Struktury otázek jsem se tedy držela, ale ne zcela pevně. Také jsem je v průběhu rozhovorů přizpůsobovala respondentům a situacím, tím jsem je tedy upravovala, tak, že jsem je buďto doplnila o nové otázky nebo jsem je zcela přeformulovala. Myslím si, že jsem nechávala respondentům dostatečný prostor k vyjádření, také jsem se často doptávala na informace, které mě zajímaly, nebo jsem se ujišťovala, zda jsem tomu, co respondent říkal, rozuměla. Podle Miovského (2006, s. 160) se tyto doplňující otázky ukazují za velmi užitečné a přinášejí mnoho kontextuálně vázaných informací, které nám mohou pomoci mnohem lépe uchopit problém, který nás zajímá. Přehled otázek, které jsem pokládala při rozhovorech s inspektory je uveden v příloze č. 1.
26
6.4 Výzkumný soubor Výběr respondentů pro můj výzkum probíhal metodou záměrného (účelového) výběru hlavně proto, že jsem potřebovala k mému výzkumu, jen určitý typ respondentů, kterým byli externí inspektoři. U metody záměrného výběru, jak píše Patton (dle Miovský, 2006, s. 135) je kritériem výběru právě vybraná (určená) vlastnost (či projev této vlastnosti) nebo stav (např. příslušnost k určité nebo jiné sociální skupině). Znamená to, že na základě stanoveného kritéria cíleně vyhledáváme pouze ty jedince, kteří toto kritérium (nebo soubor kritérií) splňují a součastně jsou ochotni se do výzkumu zapojit. Podmínkou pro zařazení do výzkumu byla následující kritéria: zkušený inspektor vybraného regionu ochota inspektora účastnit se výzkumu respondent musí být inspektorem, který zažil inspekce před rokem 2008 i inspekce po roce 2012, tak, aby mohl srovnávat Metodiky inspekcí. Respondenty jsem nejprve oslovila prostřednictvím e-mailů, později jsem s některými komunikovala prostřednictvím telefonních hovorů a to především z důvodu snadnější a rychlejší komunikace, která vyhovovala oběma stranám. Celkem jsem oslovila 4 externí inspektory z vybraného regionu, z nichž všichni byli ochotni (i přes jejich zaneprázdněnost) se podílet na mém výzkumu, čehož si nesmírně vážím, protože bez nich bych nemohla uskutečnit můj výzkum. Všichni z těchto inspektorů zažili inspekci, jak v roce 2008, tak i v dalších letech tedy i v roce 2012 a mohou tak porovnat, zda nová Metodika inspekce poskytování sociálních služeb přispěla k lepšímu ba naopak a zda změny, které v těchto Metodikách inspekcí nastaly, byly pozitivní, negativní či téměř žádné. Výzkumný soubor tedy tvořili 4 respondenti ve věku cca 35 – 50 let, kterými byli externí inspektoři, kteří mají dlouhodobou praxi v této oblasti. Z těchto 4 respondentů byli 2 muži a 2 ženy. Výzkumné šetření jsem realizovala ve vybraném regionu.
27
6.5 Realizace výzkumu Komunikaci s inspektory jsem zahájila prostřednictvím prvního, kontaktního emailu, kde jsem představila samu sebe i moji absolventskou práci a obrátila se na ně s prosbou, zda by byli ochotni a poskytli mi rozhovor k této práci. Jak už jsem zmínila výše, s inspektory jsem komunikovala jak přes e-maily, tak telefonicky. Záleželo na tom, komu co vyhovovalo a dle toho jsem se snažila přizpůsobit. Před rozhovory jsem ještě jednou respondenty ujistila o absolutním zachování anonymity a také jsem je požádala o souhlas, který se týkal pořizování zvukového záznamu. Samotné rozhovory probíhaly buďto v kanceláři respondenta nebo v kavárně, to se však odvíjelo od konkrétní situace. Délka rozhovorů činila v průměru cca 40 minut. Nejdelší rozhovor byl v délce 1 hodiny a 13 minut, nejkratší byl v délce 23 minut. Buďto na začátku rozhovoru nebo v průběhu jsem respondentům zopakovala cíl mé práce, účel výzkumu a to, jak budu se zjištěnými daty nakládat. Tyto informace jsem jim poskytla již dopředu především prostřednictvím e-mailů, nebo později telefonicky, ale i přesto jsem považovala za vhodné a důležité tyto informace zopakovat. Rozhovory samotné se skládaly z otázek, které jsem dala do přílohy č. 1. Často jsem tyto otázky obohacovala o doplňující nebo nové otázky. A to hlavně z důvodu toho, že se v rozhovorech často objevovalo něco, co mě zajímalo nebo to bylo přínosné pro mě nebo můj výzkum. Na začátku rozhovoru, v jeho první fázi jsem pokládala méně náročné otázky, tak aby se respondenti zkoncentrovali na téma našeho rozhovoru. Tyto otázky se týkaly především jich samotných, toho, co je motivovalo k výkonu inspekce a jak dlouho se inspekcím věnují. Ve druhé fázi rozhovoru jsme se postupně zabývali Metodikami inspekcí, změnami, které v nich nastaly a tím, jak tyto změny ovlivnily práci inspektorů. Tahle fáze rozhovoru a odpovědi budou pravděpodobně významnější, protože dotazovaný si již tyto akce připomněl v předcházející části rozhovoru (Hendl, 2005, s. 169). Podle Hendla (2005, s. 167) je nutné věnovat zvláštní pozornost začátku a konci rozhovoru. Také zde uvádí, že zakončení rozhovoru je důležitou součástí a to především kvůli tomu, že právě na konci nebo při loučení můžeme ještě získat důležité informace. 28
Všechny rozhovory jsem si nahrávala na diktafon a na konci každého rozhovoru jsem samozřejmě respondentům poděkovala.
6.6 Zpracování získaných dat Z rozhovorů, jež jsem realizovala s inspektory, jsem pořídila zvukový záznam, který jsem přepsala do psané podoby a následně jsem ho zanalyzovala. K analýze dat jsem využila kvalitativní analýzu dat prostřednictvím kvalitativního kódování. Pro zpracování získaných dat jsem využila metodu vytváření trsů, která mi sloužila k tomu, abych shromáždila dané výroky inspektorů. Dle Miovského (2006, s. 221) by „tyto skupiny (trsy) měly vznikat na základě vzájemného překryvu (podobnosti) mezi identifikovanými jednotkami. Tímto procesem vznikají obecnější, induktivně zformované kategorie, jejichž zařazení do dané skupiny (trsu) je asociováno s určitými opakujícími se znaky, určitým charakteristickým uspořádáním atd.“ Základní princip této metody vytváření trsů spočívá ve srovnávání a agregaci dat a má dimenzi určité hierarchie, protože v ní díky kategorizaci zvolených základních jednotek vytváříme jednotky, které jsou obecnější (Miovský, 2006, s. 221) Všem respondentům mého výzkumu jsem na začátku, ještě před přepisováním rozhovorů přiřadila čísla (R1 – R4) a to především z důvodu zachování jejich anonymity.
6.7 Interpretace výsledků výzkumu Tato kapitola je zaměřená na interpretaci dat získaných z rozhovorů s externími inspektory. Pro interpretaci dat jsem použila metodu otevřeného kódování dat. Kódováním se rozumí rozkrytí dat směrem k jejich interpretaci, konceptualizaci a nové integraci. Postup vede k doporučení, která data nebo případy je nutné ještě zahrnout do analýzy a jakými metodami je nutné provést sběr dat (Hendl, 2005, s. 246). Kvalitativní kódování dat je proces, který stojí na začátku procesu zpracování a třídění dat. Jde o proces, kde neagregovaná data převádíme do datových segmentů, se kterými je možné dále pracovat (Miovský, 2006, s. 210). Jednotlivé kódy jsem propojila s dílčími otázkami mého výzkumu. Zaměřila jsem se především na srovnání Metodiky inspekcí 2008 oproti Metodice inspekcí 2012 29
a na změny, které nastaly v nové Metodice inspekcí oproti té předchozí. Dále pak na to, jaký přínos měly tyto Metodiky inspekcí a na to, jak tyto Metodiky ovlivnily práci inspektorů. Pro lepší a snadnější orientaci jsem každému kódu přiřadila jinou barvu a v rozhovorech jsem barevně označovala pasáže, které se týkaly těchto kódů. Tímto způsobem docházelo k interpretaci dat mého výzkumu.
6.7.1 Přínos Metodik inspekcí Otázky, které jsem pokládala na začátku každého rozhovoru s inspektorkami a inspektory se týkaly přínosu Metodik inspekcí, toho, co jim vydání Metodiky inspekcí přineslo a v čem tedy spatřují jejich největší přínos. Respondenti tyto Metodiky hodnotí jako přínosné a to především ve sjednocení a nabytí větší jistoty toho, jak by inspekce měla vypadat a jakým způsobem by ji měli vykonávat. „Tak já si myslím, skutečně v nějakym řekněme ujednocení, moţná nabytí vyšší míry jistoty v tom, jak by měla vypadat ta, ten výstup z té inspekce.“ (R3) „Tak ta snaha měla být, aby se ty inspekce a výstupy sjednotily. To sjednocení není jenom proto, aby ti poskytovatelé o všem věděli, ale aby se to pak dalo hodnotit, porovnávat jo? Ty výstupy, zprávy a ty další věci.“ (R1) Jedna z inspektorek k tomu také dodává, že se vydáním Metodiky inspekcí 2008 nastavil jakýsi stupeň formálnosti. „No takţe k té Metodice, která byla jakoby v tom roce 2008, tak jako já ji beru jako přínosnou, byl to jakýsi stupeň formálnosti…“ (R2) K tomu také dodává: „…ale kdo chtěl, tak to dělal úplně stejně i bez těch papírů. Prostě se něco dalo na papír a dal se tomu nějaký punc. Nějaké zákonné normy jako kdyby…“ (R2) Vydání obou Metodik inspekcí bylo pro respondentku (R4) rozčarováním a podle našeho rozhovoru jsem vycítila, že i zklamáním a to hlavně z důvodu, jak mi řekla během rozhovoru, že ji v obou Metodikách inspekcí chybělo to, co se řešilo na schůzkách, které byly zaměřeny na tvorbu těchto Metodik. „Takţe na začátku měla vţdycky ta kaţdá Metodika shrnovat, co jsme tam řešili, takţe vţdycky to prošlo nějakým legislativním procesem, plno úpravama a tak. Takţe vţdycky na začátku takové mírné rozčarování.“ (R4)
30
„…ţe je to moc legislativní, neobsahuje to, to co jsme tam chtěli mít, o čem jsme se třeba bavili a de facto ta nejhorší verze je vţdycky dobrá v tom, ţe drţí nějakou strukturu jo?“ (R4) K tomu také dodává: „To je formální nastavení…“ (R4), čímž se tedy shoduje s respondentkou (R2). Shrnutí Dle výpovědi inspektorek a inspektorů jsou Metodiky inspekcí přínosné. Tento přínos vidí především v ujednocení postupu, což však bylo i jejím cílem, který je psaný v úvodu Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb z roku 2012. Dále vidí přínos v nabytí vyšší míry jistoty při výkonu inspekce. Co však říkají dále je i to, že jde o jakýsi stupeň formálnosti. V tom se také během rozhovorů shodovali. Respondentka (R2) k tomu také dodává, že i předtím než byla vydána Metodika inspekcí 2008, tak kdo chtěl, tak inspekce vykonával stejně tak jako bez těchto Metodik. Takže v ní vidí především formální nastavení. Pro respondentku (R4) byly tyto Metodiky taktéž formálním nastavením, ale zprvu jí tyto Metodiky inspekcí přinesly rozčarování a to z toho, že jí v těchto Metodikách chybělo to, co se řešilo při setkání, které se týkalo tvorby těchto Metodik.
6.7.2 Srovnání Metodiky inspekcí 2008 oproti Metodice inspekcí 2012, jejich pozitiva a negativa Všichni respondenti (R1, R2, R3, R4) se shodují na tom, že když srovnají jednu Metodiku inspekce s druhou, tak změny, které v nich nastaly, nespatřují jako zásadní či velmi důležité. „Jo, jako já si myslím, ţe to není aţ takové, pro mě aţ takové zásadní.“ (R1), „A ţe by se to nějak opravdu moc změnilo, rapidně změnilo, tak to se mi nezdá.“ (R2), „A skoro všechny Metodiky byly pořád ve stejným týmu a vţdycky to připomínkovali stejní lidi. Takţe ono nakonec to není úplně rozdílné…“ (R4) Stejný názor na změny, které nastaly v Metodice inspekci 2012 oproti Metodice inspekcí 2008 má i respondent (R3): „Ale myslím si, ţe jako se to týká mě mnohem méně neţ těch úředníků, kteří zpracovávají ty formální věci související jo?“ (R3) Oproti 31
ostatním respondentům poukazuje respondent (R3) na odlišnost vnímání těchto změn u externích inspektorů a u inspektorů z úřadu práce. Respondenti také tvrdí, že se jednalo především o dílčí změny, které nastaly v oblasti administrativy. Tyto změny však nikdo z nich nevnímá výhradně jako pozitivní nebo výhradně jako negativní. „…tam se změnilo opravdu jen nějaký dílčí změny…“ (R2) K tomu ještě dodává: „No hlavně formální náleţitosti, který jako nevnímám jako negativní, ale nevnímám to ani jako zjednodušující nebo, ţe by se zfunkčnil výstup té inspekce.“ (R2) Co se týká pozitiv a negativ Metodiky inspekcí z roku 2008 oproti Metodice inspekcí z roku 2012, tak na tuto otázku mi odpověděla pouze respondentka (R4). Ta jako jediná se dokázala konkrétně vyjádřit a identifikovala to, kde vidí pozitiva a kde negativa jedné Metodiky inspekcí oproti té druhé i přesto, že nejprve v rozhovoru uvedla, že to není až tak rozdílné. „Jakoţe úplně ta prvotní Metodika byla zaloţena opravdu na souhrnném zjišťování jako kvality tý sluţby. Dlouhodobě pravda, byla neudrţitelná, tak to si přiznejme a byl to strašnej stres. A pozitivum tý nový metodiky vidím v tom, ţe se můţe inspekce zaměřit jen na část a pokud zjistí závaţný věci, tak se můţe opakovaně vrátit.“ (R4) Také jako další pozitivum respondentka (R4) dodává, že je více času na odevzdání inspekční zprávy, která se nemusí předávat na místě: „Jo a jakoby, ţe je víc času, kdy můţete být přesnější, jasnější, víc je jakoby do hloubky a neřešíte všechno jakoby plošně, to ano.“ Respondentka (R4) také na konec našeho rozhovoru srovnala obě dvě Metodiky inspekcí a to tak, že: „Ta původní je nastavena na komplexní systém. Jako na celej systém. Tahle uţ to škube. Nic proti, ale kde je ten zbytek? Tahle byla nastavena na to, ţe ty lidi budou mít vysoký kompetence a budou odborní. Tahle směřuje k tomu, ţe je to trošku jedno.“ (R4) K tomu také dodává: „Špatná časová náročnost, tohle uţ není takhle náročný. Tady jste to musela mít na místě, nikdo s váma nediskutoval a tady se můţete rozhodnout, coţ je pro ten systém dobře, ţe tam je nějaký flexibilní. Na druhou stranu je to tak strašně rozdílný, ţe nějaká zpráva trvá 60 dnů a některá je hned, jako ţe se to někde odevzdá na místě a někde to ani do 60 dnů nemaj.“ (R4)
32
Ostatní inspektoři, jak jsem již zmínila výše, když srovnají jednu Metodiku inspekcí s druhou, tak změny, které v nich nastaly, nespatřují jako zásadní či velmi důležité a co se týká pozitiv a negativ jedné Metodiky inspekcí oproti té druhé, tak to nevnímají vyhraněně ani jako pozitivní, ani jako negativní. Shrnutí Všichni respondenti (R1, R2, R3, R4) se shodují na tom, že když srovnají jednu Metodiku inspekce s druhou, tak změny, které v nich nastaly, nespatřují jako zásadní či velmi důležité. Respondenti také tvrdí, že se jednalo především o dílčí změny, které nastaly v oblasti administrativy. Respondentka (R4) se jako jediná dokázala konkrétně vyjádřit a identifikovala to, kde vidí pozitiva a kde negativa jedné Metodiky inspekcí oproti té druhé i přesto, že nejprve v rozhovoru uvedla, že to není až tak rozdílné. „Jakoţe úplně ta prvotní Metodika byla zaloţena opravdu na souhrnném zjišťování jako kvality tý sluţby. Dlouhodobě pravda, byla neudrţitelná, tak to si přiznejme a byl to strašnej stres. A pozitivum tý nový metodiky vidím v tom, ţe se můţe inspekce zaměřit jen na část a pokud zjistí závaţný věci, tak se můţe opakovaně vrátit.“ (R4) K tomu také dodává: „Jo a jakoby, ţe je víc času, kdy můţete být přesnější, jasnější, víc je jakoby do hloubky a neřešíte všechno jakoby plošně, to ano.“, „Ta původní je nastavena na komplexní systém. Jako na celej systém. Tahle uţ to škube. Nic proti, ale kde je ten zbytek? Tahle byla nastavena na to, ţe ty lidi budou mít vysoký kompetence a budou odborní. Tahle směřuje k tomu, ţe je to trošku jedno.“ (R4) Ostatní inspektoři, jak jsem již zmínila výše, když srovnají jednu Metodiku inspekcí s druhou, tak změny, které v nich nastaly, nespatřují jako zásadní či velmi důležité a co se týká pozitiv a negativ jedné Metodiky inspekcí oproti té druhé, tak to nevnímají vyhraněně ani jako pozitivní, ani jako negativní. Možná je to i tím, že by se oběma Metodikami inspekcí museli zabývat zpětně, což chápu, že je pro ně z časového hlediska náročné.
33
6.7.3 Rozdíl v kontrole standardů Během rozhovoru jsem se inspektorek a inspektorů ptala na to, jak vnímají jednotlivé rozdíly. Tyto rozdíly jsem ještě před samými rozhovory identifikovala, abych se na ně během rozhovorů mohla doptat. Jedním z nich byl právě rozdíl v kontrole standardů. Dříve se hodnotilo všech 15, ale dnes tomu tak není. Mě tedy zajímalo, zda tuto změnu považují za pozitivní či negativní. Když jsem se zeptala respondenta (R1) na to, jak vnímá tento rozdíl, zda je to pro něj pozitivní tak jsem dostala jednoduchou odpověď, že ano. Předtím mi však řekl: „…tak děláme jen některé standardy, nedělají se všechny. Je tam trošku jiný zápis, počítá se to na procenta, uţ ne na ty body. Upřesnění toho bodového systému, to bylo asi taky důleţité…“ (R1) Kdežto respondentka (R2) uvádí, že kontrole standardů věnuje úplně stejný čas jako dřív, když byla v účinnosti Metodika inspekcí z roku 2008: „…dříve se hodnotilo všech 15, tak já tomu věnuju stejný čas…“ K tomu také dodává: „Já to právě aţ tak nevnímám. Já se právě přiznám, ţe to aţ tak osobně nevnímám, ţe by to mělo přinést zjednodušení…“ A respondent (R3) mi na otázku, jak vnímá rozdíl v kontrole standardů, odpověděl takto: „Já si nemyslím, ţe je to téma Metodiky, já si myslím, ţe je to téma jakoby konkrétního zadání pro realizátory inspekce pro daný kalendářní rok nebo dané období jo? Ţe jakoby ta Metodika neříká, ţe v tuto dobu budeme kontrolovat to či ono.“ (R3) Shrnutí Každý z dotazovaných respondentů vidí rozdíl v kontrole standardů jinak, například respondent (R1) uvádí, že je to pro něho pozitivní změna, že se nekontroluje všech 15 standardů, odpovídá na to, ale až po mé otázce. Kdežto respondentka (R2) tento rozdíl při své práci nevnímá, protože tomu věnuje stejně času jako dříve. Takže se dá říci, že respondentka (R2) to vidí neutrálně, tedy nevidí žádný rozdíl i přesto, že nastal. A respondent (R3) mi odpověděl, že si myslí, že to není téma Metodiky inspekcí.
34
6.7.4 Rozdíl při předávání inspekční zprávy Další změnu, kterou jsem před rozhovorem identifikovala, byla změna, která se týká předání inspekční zprávy. Dle nové Metodiky inspekcí, tedy té z roku 2012 se inspekční zpráva nemusí předávat na místě, kdežto dříve se musela předávat ihned po výkonu inspekce, tedy v den ukončení inspekce. Opět mě zajímalo, kde inspektoři vidí pozitiva a kde negativa těchto změn v Metodikách inspekce. Po mých otázkách: Co říkáte na to, že se už inspekční zpráva nemusí předávat na místě? Vyhovuje Vám to ba naopak?, mi byli schopni konkrétněji odpovědět, než když jsem se jich ptala nejprve: V čem spatřujete pozitiva a negativa jedné Metodiky inspekcí oproti té druhé? Pro respondenta (R1) bylo lepší, když se inspekční zpráva předávala na místě, ihned po skončení inspekce. „Byla stanovena inspekce na 3 dny a končilo se odevzdáním zprávy, coţ podle mého pohledu je ideální. Jo ţe opravdu ty tři dny…“ (R1) Proč to bylo pro respondenta (R1) vhodnější dříve než momentálně, odůvodňuje takhle: „Ale mi je to hodně blízké, kdyţ se to těm lidem předá a člověk jim můţe i ty věci aspoň krátce zdůvodnit,…“ (R1) Pro respondentku (R2) bylo taktéž mnohem jednodušší mi odpovědět až poté, co jsem ji položila konkrétnější otázku: Zda ji tato změna vyhovuje ba naopak a v čem je to lepší a v čem horší? Její odpověď zněla: „…tak je to pro mě velmi zatěţující psát tu zprávu doma. Zase na druhé straně, ty stresy, které byly vydávány právě z toho důvodu, ţe se nestíhalo při té inspekci, ţe se ten tým třeba nesešel jo?“ (R2) Později během rozhovoru k tomu dodává: „Jako nevyhovuje mně to z toho důvodu, ţe neodjíţdím s čistou hlavou a můţu se uţ tím dál nezabývat a musím to doma psát. Na druhé straně v tom vidím pozitiva, ţe si můţeme dál toto, co jsem teď říkala vydiskutovávat, ale pro mě je to hodně zatěţující jako domácí činnost.“ (R2) Respondentka (R4) to vidí obdobně jako respondentka (R2) a to tak, že vidí jak pozitiva a negativa jednoho způsobu předání inspekční zprávy, tak i pozitiva a negativa druhého způsobu předání zprávy. „…kdyţ se to nepíše na místě, tak mě to nevyhovuje, protoţe se k tomu musím vracet a pro toho poskytovatele je tam plus a mínus. Kdyţ to nadefinujete na místě, tak
35
to samozřejmě odůvodníme to, napíšeme to, odevzdáme to a tak. Tak ten poskytovatel to má hned jako okamţitě jako zpětnou vazbu.“ (R4) „…výhoda třeba můţe být přesnější, jasnější definování, preciznost toho popisu, nevýhoda je ţe to nemůţete prodiskutovat.“ (R4) Shrnutí Respondenti (R1, R2 a R4) vidí tuto změnu, kdy se inspekční zpráva nemusí předávat na místě jak pozitivně, tak negativně. Tehdy, tedy do roku 2012, kdy se inspekční zpráva předávala na místě, tak jako negativum tohoto způsobu předání inspekční zprávy vidí stres z toho, že se kolikrát při inspekci nestíhalo a psalo se i přes noc. Jako pozitivum u předání inspekční zprávy na místě, všichni respondenti spatřují v tom, že mohli poskytovatelům dát ihned po výkonu inspekce zpětnou vazbu a odůvodnit jim to, co napsali do inspekční zprávy. Dnes, tedy od roku 2012, kdy se inspekční zpráva nepředává na místě, tak jako negativní vidí to, že se k inspekční zprávě musí vracet doma, neodchází s čistou hlavou z inspekce a také jako velké negativum vidí to, že to neprodiskutují s poskytovateli. Na druhé straně i dnes vidí určitá pozitiva v tom, že se inspekční zpráva nemusí předávat na místě. Jedním z těchto pozitiv je to, že doma mohou napsat přesnější a jasnější inspekční zprávu než když to dříve dělali pod tlakem a stresem. V čem se ale výpověď respondentky (R2) a respondentky (R4) liší, tak je to v prodiskutování inspekční zprávy. Respondentka (R2) vidí pozitivně to, že se inspekční zpráva nemusí předávat na místě a je čas na to si to prodiskutovat. Oproti tomu respondentka (R4) to vidí negativně z pohledu toho, že se všichni inspektoři už nesejdou a neprodiskutují to.
6.7.5 Rozdíl ve formulaci inspekční zprávy Další změnou, která po vydání Metodiky inspekcí z roku 2012 nastala, byla změna, která se týkala formulace inspekční zprávy. Respondent (R1) vidí tyto změny především takto: „Takţe v těch prvních zprávách, nebo v tom prvním období byly ty zprávy obecnější, ale ten obsah, jako forma byla jiná, jasně. Ale obsah se podle mě zlepšil tím, ţe jsme se to více naučili. Jo, ţe nás vycvičili poskytovatelé jo?“ (R1) 36
Co se týče pozitivního či negativního dopadu této změny, tak to se respondent (R1) nevyjádřil. Jako pozitivní při dřívější formulaci inspekční zprávy bylo podle respondentky (R2) to, že se dříve do inspekční zprávy promítla i dobrá praxe: „To se právě do těch dřívějších psávalo. Popis dané situace s tím, ţe mohla se tam odrazit dobrá praxe i ta negativa. A to se teďka opravdu hodně brání, ti úředníci, aby tam právě bylo, aby to bylo odproštěné od těch subjektivních postupů.“ (R2) Respondent (R3) poukazuje na to, že v dřívějších zprávách se hodnotila jak pozitiva, tak negativa služeb, což tedy bylo vyvážené. „…ta inspekční zpráva v té době měla charakter jakéhosi řekněme slohového cvičení, které sice konstatovalo, ţe v dané oblasti nemá zpracováno nebo je zcela prostě pomýlený mohu-li to tak říct, ale na druhou stranu, ţe ti pracovníci jsou velmi motivovaní a usilují a tak dál a tak dál. Čili se to tam jakoby hodně vyvaţovala.“ (R3) K tomu také dodává, že i přes změnu formulace inspekční zprávy se spolu s některými inspektory snaží v inspekční zprávě ocenit i to, co je na službě dobré. „…ten písemný výstup v podstatě popisuje nebo měl by popisovat pouze ta negativa jo? To znamená, ţe je to smutný čtení o té kontrole nebo o inspekci. Vlastně velká řada mých kolegů, tak jak se různě v těch týmech potkáváme, tak ne vţdy, zcela, zůstává u té polohy, nemá zpracováno, neobsahuje, je neaplikovatelné, ale ţe tam dokáţe řekněme ocenit tu dobrou praxi nebo zdůraznit ty pozitivní věci, které jsou předmětem toho nálezu.“ (R3) Během rozhovoru s respondentkou (R4) jsme se dostaly taktéž k tématu dobré praxe, tak jako s předchozími respondenty. „…ale taky uţ to není tak, ţe dřív se do zpráv psaly příklady dobré praxe.“ (R4) „Já nevím, jak ostatní kolegové, ale většina kolegů to stejně říká při těch rozhovorech, stejně na to poukazuje, stejně je podporuje, stejně říká ty příklady dobré praxe, aby ti lidé potom rozuměli v té zprávě těm opatřením a těm krokům, které tam nastanou.“ (R4) Jako možnou výhodu vidí respondentka (R4) v tom, že je inspekční zpráva srozumitelnější, což mi potvrdili i předchozí respondenti. „Moţná jakoţe na první pohled je srozumitelnější a to je moţná výhoda…“ (R4)
37
Shrnutí Negativní změny ve formulaci inspekční zprávy vidí inspektorky a inspektoři především v tom, že jim v inspekční zprávě chybí dobrá praxe. Na to však jedna z respondentek argumentuje, že se o to stále snaží, ale teď především při rozhovorech s poskytovateli nebo během inspekce. Co však vidí v nové formulaci inspekční zprávy pozitivně, tak to, že jsou možná srozumitelnější.
6.7.6 Vliv Metodik inspekcí na práci inspektorů Všichni respondenti (R1, R2, R3, R4) se v plné míře shodují na tom, že vydání obou Metodik inspekcí, jak z roku 2008, tak z roku 2012, nemělo zásadní vliv na výkon jejich práce, tedy výkon inspekce. „ţe jako, ţe by se změnila nějak moje práce tak to určitě ne, protoţe uţ jsem dlouhou dobu jela v těch, uţ dlouhodobě v těch procesech, který tam jako vyšly na papíře.“ (R2) K tomu také dodává, že podle ní moc změn nenastalo a že i přesto, že nějaké změny nastaly, tak se zásadním způsobem neprojevily na výkonu inspekce. „…ţe by se zásadním způsobem podepsaly na výkonu práce inspektora, to si myslím, ţe ne. Protoţe kdo to dělal od samého začátku poctivě a uměl profesionálně jednat, uměl do toho dát jak srdíčko, ale tak i rozum, tak si myslím, ţe zas tak moc změn nenastalo a to uţ bylo jenom o tom, jak rychle uměl zareagovat na to, ţe se dělají jinak spojený standardy a to.“ (R2) Metodiky inspekcí a změny v ní inspektoři hodnotí především jako formální a administrativní záležitosti. „Ovlivnili mě v té formální stránce věci jo? Ale z hlediska toho obsahu, té samotné inspekční činnosti, ţe by v Metodice se najednou objevila nějaká nová technika, metoda zjišťování, ověřování, tak to tam prostě není, ţe jo?“ (R3) Podobně to hodnotí i respondent (R1): „Já bych ji nepřeceňoval, ţe její smysl byla hlavně administrativní záleţitost.“ Během rozhovoru se k tomuto ještě jednou obdobně vyjádřil: „Takţe ta pomoc byla spíše administrativního rázu jo?“ (R1) Respondentka (R4) se stručně a jasně vyjádřila k tomu, jak ji změny a Metodiky inspekcí ovlivňují při její práci: „Ale de facto je mi jedno jestli jedu po téhle Metodice nebo po týhle…“ (R4)
38
Shrnutí Z realizovaných rozhovorů s inspektorkami a inspektory jsem zjistila, že se všichni shodují na tom, že to, že byly obě Metodiky inspekcí vydány, nemá zásadní vliv na výkon inspekce a ani nijak zásadně se to neprojevuje při výkonu jejich práce. Jednu zásadní změnu však identifikují. Jedná se o oblast administrativní. Tedy jde o to, že je obě Metodiky ovlivnily především po formální stránce, ale co se týká samotného výkonu inspekce, zde žádný zásadní vliv nespatřují. Jedno z vyjádření inspektorek bylo i to, že: „Ale de facto je mi jedno jestli jedu po téhle Metodice nebo po týhle…“ (R4) Tato výpověď tedy vypovídá o tom, že změny, které nastaly v Metodice inspekcí 2012 oproti Metodice inspekcí 2008, ji opravdu zásadním způsobem neovlivňují.
39
Závěr Tématem této práce byly Metodiky inspekcí kvality v sociálních službách. V rámci tohoto tématu byly v první kapitole stručně vymezeny sociální služby v České republice a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dále se kapitoly zabývaly kvalitou sociálních služeb, standardy kvality a projektem Inovace systému kvality sociálních služeb. Podstatnou část tvořily kapitoly: Inspekce poskytování sociálních služeb a Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb, jež jsou stěžejní pro celou práci. Následně jsem vytvořila design výzkumu, který vycházel z teoretické části práce. Pro můj výzkum jsem si zvolila metodu kvalitativního výzkumu s výzkumnou technikou polostrukturovaného rozhovoru, kde hlavní výzkumnou otázkou bylo: Jaká jsou pozitiva i negativa Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb z roku 2012 oproti Metodice inspekcí z roku 2008? Jedna z dílčích výzkumných otázek směřovala k zjištění, zda jsou Metodiky inspekcí pro inspekci přínosné a další směřovala k zjištění, zda mají tyto Metodiky a změny v nich nějaký vliv na výkon inspekce. Při zpracování dat jsem využila metodu vytváření trsů. V interpretační části jsem se zaměřila na data získaná z rozhovorů, které jsem realizovala v daném regionu s externími inspektory kvality sociálních služeb. Pro tuto interpretaci jsem použila metodu otevřeného kódování dat a při interpretaci výsledků výzkumu jsem využívala zjištěné informace. Odpověď na cíl mého výzkumu: zjistit pozitiva i negativa používání Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb platné od roku 2012 oproti Metodice inspekcí z roku 2008, uvádím právě tady: Všichni respondenti se na začátku mého výzkumu shodovali na tom, že když srovnají jednu Metodiku inspekce s druhou, tak změny, které v nich nastaly, nespatřují jako zásadní či velmi důležité. Také tvrdili, že se jednalo především o dílčí změny, které nastaly především v administrativní oblasti. Co se týká pozitiv a negativ jedné Metodiky inspekcí oproti té druhé, tak to z počátku nevnímali vyhraněně ani jako pozitivní, ani jako negativní. Možná to bylo i tím, že by se oběma Metodikami inspekcí museli zabývat zpětně, což je pro ně z časového hlediska náročné.
40
Během rozhovorů jsem však všem inspektorkám a inspektorům pokládala i otázky, které se týkaly některých konkrétních změn. Tyto změny jsem identifikovala v průběhu psaní této práce a ještě před samotnými rozhovory. Po položení otázek s konkrétními změnami bylo pro respondenty mého výzkumu jednodušší mi odpovědět na pozitiva a negativa Metodiky inspekcí z roku 2012 oproti Metodice inspekcí z roku 2008. Ovšem pro některé z nich to bylo stále náročné a z toho důvodu jsem jejich konkrétní odpověď nedostala a bylo mi sděleno, že tyto změny je při výkonu inspekce nijak zásadně neovlivňují. Prvním z rozdílů, který jsem v Metodikách inspekcí identifikovala, je rozdíl v kontrole standardů. Každý z dotazovaných respondentů vidí tento rozdíl jinak. Například respondent (R1) uvádí, že je to pro něho pozitivní změna, že se nekontroluje všech 15 standardů, odpovídá na to, ale až po mé otázce. Kdežto respondentka (R2) tento rozdíl při své práci nevnímá, protože tomu věnuje stejně času jako dříve. Takže se dá říci, že respondentka (R2) to vidí neutrálně, tedy nevidí žádný rozdíl i přesto, že nastal. A respondent (R3) mi odpověděl, že si myslí, že to není téma Metodiky inspekcí. Respondenti (R1, R2 a R4) vidí tuto změnu, kdy se inspekční zpráva nemusí předávat na místě jak pozitivně, tak negativně. Dalším z rozdílů je předání inspekční zprávy, kdy se od roku 2012 nemusí předávat inspekční zpráva na místě. Dříve, tedy do roku 2012 se inspekční zpráva předávala na místě. Respondenti u tohoto rozdílu vidí jako negativum stres z toho, že se kolikrát při inspekci nestíhalo a psalo se i přes noc. Jako pozitivum všichni spatřují v tom, že mohli poskytovatelům dát ihned po výkonu inspekce zpětnou vazbu a odůvodnit jim to, co napsali do inspekční zprávy. Dnes, tedy od roku 2012, kdy se inspekční zpráva nepředává na místě, tak jako negativní vidí to, že se k inspekční zprávě musí vracet doma, neodchází s čistou hlavou z inspekce a také jako velké negativum vidí to, že to neprodiskutují s poskytovateli. Na druhé straně i dnes vidí určitá pozitiva v tom, že se inspekční zpráva nemusí předávat na místě. Jedním z těchto pozitiv je to, že doma mohou napsat přesnější a jasnější inspekční zprávu než když to dříve dělali pod tlakem a stresem. V čem se ale výpověď respondentky (R2) a respondentky (R4) liší, tak je to v prodiskutování inspekční zprávy. Respondentka (R2) vidí pozitivně to, že se inspekční zpráva nemusí předávat na místě a je čas na to si to prodiskutovat. Oproti tomu respondentka (R4) to vidí negativně z pohledu toho, že se všichni inspektoři už nesejdou a neprodiskutují to. 41
U rozdílu, který se týká formulace inspekční zprávy, vidí respondenti jako negativní především to, že jim v inspekční zprávě chybí dobrá praxe. Na to však jedna z respondentek argumentuje, že se o to stále snaží, ale spíše prostřednictvím rozhovorů s poskytovateli nebo během samotné inspekce. Co však vidí v nové formulaci inspekční zprávy pozitivně, tak to, že jsou možná srozumitelnější. Z realizovaných rozhovorů s inspektorkami a inspektory jsem zjistila, že se všichni shodují na tom, že to, že byly obě Metodiky inspekcí vydány, nemá zásadní vliv na výkon inspekce a ani nijak zásadně se to neprojevuje při výkonu jejich práce. Jednu zásadní změnu však identifikují. Jedná se o oblast administrativní. Tedy jde o to, že je obě Metodiky ovlivnily především po formální stránce, ale co se týká samotného výkonu inspekce, zde žádný zásadní vliv nespatřují. Během mého výzkumu jsem narazila na limity, které se týkaly především časové zaneprázdněnosti inspektorů a taky toho, že moje téma práce je pro ně náročné především z toho důvodu, že by se museli zabývat Metodikami zpětně a hledat v ní konkrétní změny, které v nich nastaly. Co však vidím, jako pozitivní v mém výzkumu bylo to, že jsem realizovala rozhovor se 2 ženami a 2 muži, což bylo vyvážené. O tuto vyváženost jsem se snažila již předem, když jsem inspektory kontaktovala. Chtěla jsem zjistit, jak to vnímají obě strany – inspektorky i inspektoři. Další pozitivum pro mě osobně bylo to, že jsem měla možnost setkat se, se zkušenými inspektory, kteří stáli u zrodu inspekce jako takové, u zrodu standardů kvality a také to, že jsem zjistila další zajímavé informace týkající se tématu mé práce. Na moji práci by se dále dalo navázat tím, že by se zjišťovalo, jaké jsou dopady změn toho, že od 1. 1. 2012 provádí inspekci poskytování služeb krajské pobočky Úřadu práce České republiky. V téměř každém rozhovoru jsme toto téma s inspektory otevřeli a opravdu si myslím, že by bylo velmi zajímavé se tím zabývat. Také se momentálně hovoří o tom, že by se inspekce přesunuly opět pod krajské úřady, ale doposud nevíme, zda k této změně dojde. Což si myslím, že by bylo taky velmi zajímavé zjištění, jak tyto změny hodnotí inspektoři a jak moc je tyto změny při výkonu práce ovlivnily. Dalším zajímavým tématem by mohl být projekt Inovace kvality systému sociálních služeb.
42
Seznam použitých zkratek KRP ÚP: krajská pobočka Úřadu práce MPSV: Ministerstvo práce a sociálních věcí
43
Seznam literatury Monografie Bednář, M. (2012). Kvalita v sociálních sluţbách. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Deutsches Institut fur Normierung e. v. (2000). DIN EN ISO 9000. Berlin: Beuth. Disman, M. (2002). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. Gladkij, I. et al. (2003). Management ve zdravotnictví. Brno: Computer Press. Hanulíková, Z. (2009). Ukazatelé kvality v sociálních sluţbách. Diplomová práce. Praha: UK FHS. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Kol. autorů. (2002). Zavádění standardů kvality sociálních sluţeb do praxe. Průvodce poskytovatele. Praha: MPSV. Kol. autorů MPSV. (2008). Metodika MPSV k provádění inspekcí poskytování sociálních služeb. Praha: MPSV ČR. Kol. autorů MPSV. (2012). Metodika MPSV k provádění inspekce poskytování sociálních služeb. Praha: MPSV ČR. Kol. autorů MPSV. (2013). Dodatek k Metodickému pokynu č. 1/2012 k provádění inspekce poskytování sociálních služeb. Praha: MPSV ČR. Kozlová, L. (2005). Sociální sluţby. Praha: Triton. Králová, J., Rátová, E. (2008). Sociální sluţby a příspěvek - komentář, právní předpisy. 2. vyd. Olomouc: ANAG. 44
Lednický, V. (2001). Základy managementu. Ostrava: Akademie J. Á. Komenského. Matoušek, O. (2007). Sociální sluţby. 1. vydání. Praha: Portál. Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a. s. Mlejnková, K. (2013). Standardy kvality a Inspekce sociálních sluţeb. České Budějovice: MPSV. Reichel, J. (2009). Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing, a. s. Ryšavý, D. (2002). Metody a techniky sociálního výzkumu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Článek v časopise Bednář, M. (2007). Úvod do standardů kvality sociálních sluţeb. Sociální práce/Sociálna práca, č. 2, s. 57 – 60.
Kvalifikační práce Jurníková, Monika. Vliv inspekce na kvalitu sociálních sluţeb. Olomouc, 2014. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta, Katedra křesťanské sociální práce. Vedoucí práce Mgr. Martin Bednář, Ph.D.
Webové stránky Ministerstvo práce a sociálních věcí. Informace pro poskytovatele sociálních sluţeb [online]. 2012. [cit. 2013-10-30]. Dostupné z WWW:
45
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Informace ke změnám v provádění inspekcí vyplývající z novely zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách a novely vyhlášky č. 505/2006
Sb.,
platné
od
1.
1.
2012
[online].
[cit.
2013-10-
30]. Dostupné z WWW: Ministerstvo práce a sociálních věcí. Individuální projekt MPSV – Inovace systému kvality sociálních sluţeb [online]. 2013. [cit. 2014-01-28]. Dostupné z WWW:
Zákon a prováděcí vyhláška Zákon o sociálních sluţbách. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění.
Prováděcí vyhláška zákona o sociálních sluţbách. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v platném znění.
46
Seznam příloh Příloha 1: Otázky použité v rozhovorech Zajímalo by mě, jak dlouho se věnujete inspekcím? Jakou dobu vykonáváte roli inspektora/inspektorky? Co Vás osobně vedlo k této práci? Od r. 2008 máte k dispozici Metodiku inspekcí – do té doby žádná neexistovala. Byla pro Vás tato Metodika nějak přínosná? V čem spatřujete největší přínos těchto Metodik inspekcí? Jaká pozitiva spatřujete v Metodice inspekcí z roku 2008 oproti té z roku 2012? Jak Vás vydání této Metodiky inspekcí ovlivnilo? V r. 2012 vyšla 2. Metodika inspekcí, uvítal/a jste ji a změny v ní? Je pro Vás používání Metodiky inspekcí pozitivní nebo negativní? Jaké výhody vidíte v používání Metodiky inspekcí obecně? Jaké nevýhody vidíte v používání Metodiky inspekcí obecně? Jako inspektor/inspektorka, vnímáte změny v nové Metodice inspekcí z r. 2012? Pokud ano, jak moc Vás při výkonu tyto změny ovlivnily? Vidíte nějaký přínos této nové Metodiky? Vidíte negativa této Metodiky? Je pro Vás tato Metodika oproti té z r. 2008 přijatelnější? V jaké oblasti? V čem, ano, v čem ne? V čem vnímáte změny v Metodikách, když porovnáme jednu s druhou? Ovlivnily tyto změny vaši práci k lepšímu? Pokud ano, jak. Jak hodnotíte rozdíl v kontrole standardů? Usnadnilo Vám to práci nebo naopak? Co Vám tato změna přinesla? Co říkáte na to, že se už inspekční zpráva nemusí předávat na místě? 47
Vyhovuje Vám to ba naopak? Také formulace inspekční zprávy se liší, byla tato změna potřebná? Ovlivnily Vás tyto změny při práci nějak? Popř. Jak? Kde nejvíce to vnímáte?
48
Anotace Tato absolventská práce se zabývá Metodikami inspekce kvality poskytování sociálních služeb, jejími rozdíly, pozitivy, negativy a také samotnou inspekcí. Teoretická část práce stručně vymezuje sociální služby v České republice a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dále se kapitoly zabývají kvalitou sociálních služeb, standardy kvality a projektem Inovace systému kvality sociálních služeb. Podstatnou část tvoří kapitoly: Inspekce poskytování sociálních služeb a Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb, jež jsou stěžejní pro celou práci. V praktické části práce byla pro výzkum použita metoda kvalitativního výzkumu s výzkumnou technikou polostrukturovaného rozhovoru. Rozhovory byly realizovány s vybranými inspektory určitého regionu. Hlavním cílem této práce bylo zjistit pozitiva i negativa používání Metodiky inspekcí poskytování sociálních služeb platné od roku 2012 oproti Metodice inspekcí z roku 2008. Klíčová slova: sociální služby zákon o sociálních službách kvalita standardy kvality inovace systému inspekce metodika inspekce
49
Annotation This graduate thesis deals with the Methods of inspection quality of social services, its differences, positives, negatives and inspection. The theoretical part of this work briefly defines social services in the Czech Republic and Act No. 108/2006 Coll., on social services. Further chapters deal with the quality of social services, the standards of quality and project Innovation of system of the quality of social services. A substantial part form chapters: Inspection of social services and Methods inspection quality of social services, which are key to the entire work. In the practical part of this work was to research the qualitative research method with a research semi-structured interview technique. The interviews were realized with selected inspectors of particular region. The main objective of this work was to determine the positives and negatives using of the Methods of inspection of the social services from 2012 against to the Methods of inspection in 2008. Key words: social services act on social services quality standards of quality innovation system inspection methods of inspection
50