CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Využití metody komunitní práce v české sociální práci
Michal Kučera Vedoucí práce: Mgr. Miloslava Šotolová
Olomouc 2015
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracoval samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne 30.4. 2015
……………………………...
Poděkování: Rád bych poděkoval vedoucí mé absolventské práce Mgr. Miloslavě Šotolové za vstřícnost a připomínky, přítelkyni za trpělivost, rodině a známým za podporu a také sociálním pracovnicím a pracovníkovi za vstřícnost při poskytování rozhovorů.
Obsah
Úvod ........................................................................................................................... 6 Teoretická část .............................................................................................................. 8 1
Komunitní práce ................................................................................................ 8 1.1
Vymezení pojmů komunita a komunitní práce........................................8
2
Modely komunitní práce .................................................................................. 11
3
Sociální pracovník ........................................................................................... 19 3.1
4
Role sociálního pracovníka ...................................................................20 Senioři a komunitní práce ................................................................................ 22
4.1
Komunikace se seniory .......................................................................... 24
4.2
Sociální péče .......................................................................................... 25
Empirická část............................................................................................................. 27 5
Předmět, cíl a realizace výzkumu ....................................................................27 5.1
Cíl výzkumu a výzkumné oblasti .......................................................... 27
5.2
Pouţité metody zjišťování dat ............................................................... 28
5.3
Způsob zpracování dat ........................................................................... 31
6
Interpretace výsledků výzkumu .......................................................................32 6.1
Sociální pracovník a jeho náplň práce ................................................... 32
6.1.1
Shrnutí ...................................................................................................35
6.2
Sociální pracovník a jeho představa komunitní práci ............................ 36
6.2.1
Shrnutí ...................................................................................................37
6.3
Sociální pracovník a jak vyuţívá komunitní práci ................................ 37
6.3.1
Shrnutí ...................................................................................................39
7
6.4
Sociální pracovník a jeho vztah ke komunitní práci ............................ 39
6.4.1
Shrnutí .................................................................................................. 41 Shrnutí empirické části .................................................................................... 41
Závěr ......................................................................................................................... 43 Bibliografický seznam................................................................................................ 46 Anotace....................................................................................................................... 48
Úvod V absolventské práci se zaměřuji na vyuţití metody komunitní práce v české sociální práci. Cílem mé absolventské práce je pomocí kvalitativního výzkumu metodou polostrukturovaného rozhovoru zjistit, jak sociální pracovníci na území města Olomouc rozumí pojmu komunitní práce. Jejich představy o tomto pojmu a vyuţití komunitní práce v jejich profesi. Chtěl bych se zaměřit hlavně na představu sociálních pracovníků o komunitní práci, a také jestli ji vnímají jako nedílnou součást své pracovní činnosti nebo jestli ji nepovaţují za něco zbytečného. Svou práci jsem rozdělil na teoretickou a empirickou část. V první kapitole se věnuji pojmům komunitní práce a komunita, a jak někteří autoři tyto pojmy vysvětlují. Objasnění těchto pojmů bude následně uţitečné pro porovnání s tím, jak ve své praxi sociální pracovníci tyto pojmy vnímají Ve druhé kapitole se potom dostávám podrobněji do komunitní práce a to tím, ţe popisuju některé modely komunitní práce. Ty jsem do své práce zahrnul z toho důvodu, jelikoţ mi budou nápomocny při identifikaci komunitní práce u jednotlivých respondentů. Ne kaţdý pracovník musí automaticky vědět, ţe zrovna tato činnost spadá do nějakého modelu nebo ţe vůbec jde o komunitní práci a já bych chtěl právě zjistit, jestli mí respondenti dokáţou své činnosti zařadit do komunitní práce, či je povaţují za tak běţnou součást své profese, ţe je to ani nenapadne. Jelikoţ má empirická část bude probíhat se sociálními pracovníky, rozhodl jsem se také zařadit kapitolu o sociálním pracovníkovi, kde krátce pojednávám o náplni jejich činností a rolích, které mohou například zastávat. V závěrečné kapitole se věnuji cílové skupině senioři a komunitní práci s nimi. Můj výzkum budu vést se sociálními pracovníky, kteří pracují s touto cílovou skupinou, proto
6
jsem zde zahrnul tuto kapitolu. V ní kapitole se věnuji jednak základnímu předpokladu pro práci se seniory, kterým je komunikace, ale také například sociální péčí. V empirické části se nejdříve věnuji metodologii mnou zvoleného přístupu a poté interpretaci výsledků mého výzkumu. Stanovil jsem si čtyři hlavní výzkumné oblasti, kterými se budu zabývat. První je jak přímá práce sociálního pracovníka s klientem, tak i práce, která nezahrnuje přímý kontakt s klientem a identifikace prvků komunitní práce. Ve druhé oblasti zjišťuji, co si sociální pracovníci představují, kdyţ se řekne komunitní práce. Třetí oblast se týká aplikace komunitní práce v praxi sociálních pracovníků. A v poslední oblasti jsem hledal odpověď na otázku, jak pracovníci vnímají komunitní práci a co na ni vidí jako pozitivní a co naopak jako negativní. Rozhodl jsem se taky zařadit ještě krátkou kapitolu na shrnutí výsledků mého výzkumu. Získané poznatky z mé práce by mohly být vyuţity k případnému doplnění znalostí sociálních pracovníků v oblasti komunitní práce, aby tato práce byla efektivní, sjednocená, protoţe můţe dojít k situacím, kdy různé pochopení pojmu komunitní práce můţe zabránit dalšímu rozvoji v této oblasti a sníţení moţnosti spolupráce mezi organizacemi, komunitou, pracovníkem.
7
Teoretická část 1 Komunitní práce První kapitolu jsem věnoval pojmům komunita a komunitní práce. Co si pod těmito termíny můţeme představit a jaké vyuţití potom komunitní práce můţe mít pro sociální práci. Myslím si, ţe sociální pracovník by měl znát aspoň základy komunitní práce, protoţe ve své praxi by je mohl následně uplatnit. Je dost moţné, ţe je uplatňuje i nevědomě. Můţe pouţívat některé z modelů komunitní práce, které budou stručně definovány níţe. Pokud komunitní práci pouţívá, ale neví, ţe se jedná o komunitní práci, můţe se také stát, ţe místo aby jeho práce byla prospěšnější, efektivnější, můţe se dopouštět chyb, které brání v dalším rozvoji jeho práce, komunitní práce a také rozvoje klientů, se kterými pracuje. Dá se říci, ţe v kaţdém zařízení se utváří určitá komunita a také kaţdá komunita má své specifické poţadavky a jsou na ni kladeny specifické nároky. Definování těchto pojmů bude slouţit v praktické části k porovnání znalostí konkrétních pracovníků. Co z těchto pojmů zmíněných v této kapitole znají, jestli je pouţívají při své práci a do jaké míry jsou aktivní sloţkou v procesu komunitní práce, pokud vůbec nějakou provozují.
1.1 Vymezení pojmů komunita a komunitní práce Komunitní práce pro mě představuje práci s určitou komunitou. Jedná se o práci v jejím přirozeném prostředí a pracovník by měl být ten, kdo se aktivně snaţí vyhledávat problémové lokality, komunity a svým zásahem usiluje o zlepšení situace v dané komunitě. Jeho úkolem je proniknout do komunity. Navázat s ní kontakt a také s okolím a úřady, které budou později potřeba při spolupráci. Neměl by se však komunitní pracovník snaţit problémy řešit za samotnou komunitu, ale měl by být tím, kdo se bude snaţit přenést iniciativu na příslušnou komunitu a snaţit se o jejich co největší zapojení do řešení problémů.
8
Komunitu ale mohou také tvořit klienti různých zařízení, která navštěvují, kde se například pravidelně scházejí. Jako první bych rád uvedl definice, které vymezují, co to vlastně komunitní práce je a jak ji jednotliví autoři chápou. Jako první jsem vybral slovník sociální práce, který komunitu definuje jako „Společenství lidí žijících či kooperujících v jedné instituci nebo v jedné lokalitě. Pokud je komunita subjektem práva, může jít o společenství soukromoprávní nebo veřejnoprávní (obecní). V ještě širším významu se výraz používá pro komunikující společenství profesionální a zájmová, tyto komunity dnes díky pokročilým komunikačním technologiím nevyžadují stálé kontakty tváří v tvář. Komunita má svou atmosféru, své způsoby komunikace, svou hranici, která je více nebo méně propustná vůči okolí. Místní komunita uspokojuje potřebu blízkosti, intimity, potřebu domova.“ (Matoušek, 2003, s. 92) Trochu jinou definici přináší Voydanoff „Komunitu definujeme dle dvou aspektů: územního a sociálního. Z územního hlediska je komunita společenství lidí žijících na určitém společném území, kterých spojuje společná historie, zájmy a solidarita jednoho k druhému. Ze společenského hlediska klade komunita důraz na společné cíle, důvěru a pocit identity.“ (Voydanoff, 2007, s. 7) Keller komunitu vidí jako „sociální útvar charakterizovaný jednak zvláštním typem sociálních vazeb uvnitř, mezi členy, jednak specifickým postavením navenek, v rámci širšího společenského prostředí“ (Keller In Příhodová, 2004, s. 44) Hartl ve snaze rozlišit pojem komunita od pojmu společnost nabízí toto vymezení: „Za komunitu je považována jen určitá část společnosti a společenský život bezprostředně v ní probíhající. Komunitu a její vývoj utváří skupinové rozhodování či sankce a vše, co vyjadřuje společnou loajalitu a symbolizuje kolektivní identitu určité skupiny obyvatel.“ (Hartl, 1997, s. 37) Dále pak rozlišuje komunitu na dva typy a to na komunitu sídelnou (ekologickou), pro kterou je hlavním znakem fyzický prostor a komunitu morální, která je zaloţena na duchovních vazbách. Podobně komunitu rozděluje i Musil (Příhodová, 2004), nabízí členění komunit pro sociální práci na kategorie znevýhodněných, komunity zájmů, kterou opisuje
9
jako neorganizovaná seskupení lidí potřebujících pomoc. Dále na servisní komunity (organizované propojení komunity obyvatel schopných poskytovat pomoc se sítí profesionálních organizací) a obec, coţ je sociální prostor, v němţ se vytvářejí vztahy mezi poskytovateli sluţeb a znevýhodněnými, kteří jsou schopni určit své potřeby. (Matoušek, 2003) Podle Gójové (Popple, 1995) existují tři hlavní kategorie vymezení komunity: a) komunita definovaná lokalitou, teritoriem, b) komunita zájmů, c) komunita lidí spojených společnými podmínkami či problémem. Komunitní práce není zaměřena pouze na otázky sociálních sluţeb a problémy v této oblasti se vyskytující, ale zaměřuje se i například na zdravotnictví a školství. Tento pojem slovník sociální práce opisuje jako „Proces pomáhající lidem, aby společnou aktivitou vyřešili problém místní komunit, případně zlepšili podmínky svého života v komunitě. Tento proces obvykle potřebuje účast profesionálních sociálních pracovníků. Akčními skupinami bývají obyčejní lidé (tj. lidé definovaní svou příslušností k místnímu společenství, nikoli význačnou společenskou pozicí), skupiny lidí nějakým způsobem hendikepovaných nebo lidé spojení stejným zájmem.“ (Matoušek, 2003, s. 94) Podle Younghusbandové je komunitní práce jednou ze tří metod sociální práce, která se zaměřuje zejména na pomoc lidem v rámci místní komunity, snaţí se určit jejich sociální potřeby zváţit nejúčinnější způsoby jejich naplnění a začít na nich pracovat do té míry, jak to umoţňují zdroje, které jsou k dispozici (Zatloukal, 2008). Twelvetrees definuje komunitní práci stručně jako „proces asistence běžným lidem při zlepšení jejich komunit pomocí převzetí kolektivních akcí.“ (Twelvetrees,1991, s. 12). Pro komunitní práci je typické, ţe spojuje lidi v komunitě v úsilí o zjištění jejich potřeb a realizaci nějaké akce či akcí, které by měly vést k jejich naplnění. Tím komunitní práce přispívá ke kvalitě ţivota lidí a umocňuje jejich vliv na procesy, které je ovlivňují (Mayo, 1998).
10
Cílem komunitní práce je ovlivňování sociálních změn v určité lokalitě utvářením ţádoucích vztahů mezi skupinami v dané komunitě, a to nejlépe tak, aby sami členové této komunity tyto změny ţádali a uskutečňovali. Prostřednictvím sociální práce s komunitou se odkrývají a rozpoznávají sociální potřeby a problémy komunity. Ty se zpracovávají, upravují a hledají se různé způsoby a zdroje nápravy či pomoci. Důleţitou součástí komunitní práce je aktivizace obyvatelstva. Sociální práce s komunitou zahrnuje především spoluúčast na sociálním plánování a na rozvoji komplexní sítě sociálních sluţeb včetně její dostatečné návaznosti na zdravotnické a vzdělávací sluţby. Zahrnuje téţ celkovou péči o kvalitu ţivota lidí ţijících v komunitě. Pokud komunitní práce probíhá úspěšně, obyvatelé dané komunity se mohou postupně osamotňovat a případná pomoc od sociálního/komunitního pracovníka jiţ můţe probíhat pouze v menší míře. (Matoušek, 2003)
2 Modely komunitní práce Ve druhé kapitole jsem se zaměřil na příklady konkrétních modelu komunitní práce. Myslím si, ţe pokud se pracovník snaţí o komunitní práci, měl by tyto modely znát, protoţe nabízí určitá specifika. Co je pro ně přínosné a pro jakou cílovou skupiny by se daly pouţít. Nevhodný model by mohl mít v konečném důsledku negativní přínos a místo rozvoje komunity by daná komunita mohla například stagnovat. Zákonitě to ale neznamená, ţe pokud budeme pouţívat všechny modely správně, komunita se bude neustále rozvíjet. Stále velice záleţí také na samotné komunitě, jak se postaví k problémům či k samotnému rozvoji. Protoţe pokud sama nebude chtít, sám pracovník nikdy nebude schopen vše zvládnout bez její pomoci, a také to není cílem komunitní práce. Ta se snaţí o zapojení klientů, o jejich zplnomocnění, aby byli schopni být co nejvíce samostatní. Jednotlivé modely jsou popsány jen stručně, aby zde byl základní přehled, který mi poté také usnadní orientaci v odpovědích od sociálních pracovníků a v dohledávání, zda některý z těchto modelů ve své práci pouţívají. „Payne vnímá vytváření modelů v sociální práci jako reakci na ztrátu teorií v postmoderním diskursu. Model je podle jeho názoru generalizací toho co se děje v praxi, aplikovatelnou na širší pole situací a zpracovanou do strukturované formy. Podle názoru
11
Payna modely sociální práce vychází z teorií sociální práce, které jsou ovlivněny jak teoriemi o sociální práci, tak obecnými teoriemi.“ (Gojová, 2006, s. 69) Protoţe má komunitní práce různé cílové skupiny a snaţí se orientovat na jednotlivé skupiny samostatně, aby práce s ní byla co nejefektivnější, uvádím zde základní tabulku, kde najdeme modely komunitní práce, strategie práce, role pracovníka, které by měl zastávat v jednotlivých modelech a příklady, kde by bylo moţné konkrétní model vyuţiti, které popsala Gojová podle Poppla (1995). Modely komunitní práce podle Popple (Gojová 2006, s. 82)
Model
strategie
role
komunitní
příklad
pracovníka
práce Komunitní rozvoj
pomoc skupinám, aby si zplnomocnitel osvojily
dovednosti, facilitátor
model byl z počátku vyuţíván
k podpoře
rozvíjely svou sebedůvěru terénní
marginalizovaných
a své zdroje za účelem pracovník
lokalit
posílení
z rozvojových
kvality
ţivota
svých členů.
a
lidí zemí
projekty komunitního rozvoje
v soc.
vyloučených romských
lokalitách
(budování komunitních hřišť,
okolního
prostředí,
pořádek,
aj.)
12
center,
Komunitní
- zlepšování vztahů mezi organizátor
networking
organizace
různými organizacemi, a to manaţer
tematických
s cílem
místní
poskytování facilitátor
(tvorba sítí
na
úrovni/
sluţeb, které reagují na zplnomocnitel
organizačních sítí – na
aktuální potřeby klientů,
místní/regionální/náro
- aktivity, které usilují
dní úrovni)
o tvorbu a podporu skupin, které jsou způsobilé činit
komunitní
rozhodnutí a vymezovat
organizování
svoje potřeby.
(tvorba komunitních koalic)
Komunitní
- rozvoj svépomocných sítí organizátor
práce
péče
- podněcování zájmu lidí dobrovolník
předškolního věku, se
o dobrovolnou
seniory, s osobami se
nebo
neformální péči -
s dětmi
zdravotním
umoţnění
přechodu
postiţením,
z institucionální do domácí
mateřská centra
péče
(soc. sluţba raná péče v komunitách)
Komunitní/
-
analýza
sociálních zplnomocnitel
Sociální
podmínek, stanovení cílů, facilitátor
plánování
realizace
(neformální péče pro komunitní plánování seniory) sociálních sluţeb
programů manaţer
sociálních sluţeb a jejich analytik evaluace Komunitní
- cílem je povzbudit lidi, vzdělavatel
komunitní vzdělávání
vzdělávání
aby ovlivňovali a vyuţívali facilitátor
můţe
vzdělávací
školách
zároveň
programy se
na
a
jejich
realizaci podíleli.
fungovat
na
(komunitních), v komunitních centrech, v mateřských
13
ale
i škol-
kách, domovech pro seniory či v městské knihovně. vzdělávání dospělých. Komunitní
-
cílem
je
akce
nerovnosti
a
omezení aktivista
- obhajoba práv a
zlepšení
zájmů klientů
ţivotních podmínek
- petice
- zaměřena na konflikt
-
- přímé akce na místní
hromadné akce
demonstrace
aj.
úrovni Feministická
-
zlepšení
komunitní
podmínek ţen
práce
-
změna
ţivotních aktivista zplnomocnitel nerovných facilitátor
- skupiny ţen, které byly obětí domácího násilí/
podmínek ţen
- ţeny (oběti lichvy)
- rozvoj sluţeb pro ţeny
-romské ţeny (oběti nedobrovolné sterilizace)
Antirasistická -
obhajoba
zájmů aktivista etnických dobrovolník
- rady pro rasovou
komunitní
příslušníků
rovnost
práce
menšin
- taktiky zaměřené na
- odmítání diskriminace
obhajobu a ochranu práv
členů
skupiny vyvolání sporu,
cílové (např. soudního
medializace
aj.) -
antidiskriminační
preventivní programy Brokerství
Existuje
řada
přístupů aktivista
k poskytování podpory a dobrovolník
14
http://www.youtube.c om/watch?v=dDh7Q
pomoci lidem a jejich facilitátor P
rodinám,
aby
mput9k
mohli manaţer
řídit podporu, která je jim zplnomocnitel poskytována. brokerství
Podpůrné je
termín
pouţívaný k souhrnnému popisu podpory a pomoci tohoto rozsahu. Počátky vývoje
podpůrného
brokerství
jsou
Velké
Británii a stojí na komunitě vyuţívající lidi a zdroje pro poskytnutí podpory. To umoţňující lidem a jejich
rodinám
dělat
skutečná rozhodnutí. Sociální
Činnost
podnikání
komerčních
firem
a aktivista
společností, zplnomocnitel
Sociální firma má při svém podnikání za cíl
které vedle tvorby zisku manaţer
zaměstnávat
usilují
znevýhodněné
o dosaţení
sociálních cílů.
běţném
občany
pracovním
trhu.
Podle Popple (1995) se jednotlivé modely komunitní práce vyvíjely nekoordinovaně, nejsou jednoznačně odděleny, spíše se překrývají. Vyuţívání modelů je dle jeho názoru důleţitou metodou komunitní práce. Komunitní péče Matoušek (2003) vysvětluje tento model jako péči, jejímţ cílem je pomoci lidem na okraji společnosti. Cílovou skupinou jsou například lidé s hendikepem, senioři či duševně nemocní. Hlavní cílem komunitní péče je snaha o dosaţení co moţná největší samostatnosti
15
na
klientů, aby byli schopni vést plnohodnotný ţivot. Tento pojem je opakem institucionální péče, která předpokládá, ţe péče v ústavu je lepší. Zapojení profesionálů můţe podle Popple (1995) probíhat na třech úrovních: -
Pracovník zastává více či méně stabilní podporující nebo monitorující úlohu, vyuţívá dobrovolníky.
-
Komunitní pracovník se snaţí v krátkém časovém úseku plnit iniciační a podporující roli.
-
Komunitní péče můţe probíhat jako aktivita laiků jen s malým zapojením profesionálů.
Komunitní vzdělávání Armstrong (1977) uvádí dvojí rozdělení komunitního vzdělávání. Podle prvního se komunitní vzdělávání zaměřuje na občany, kteří dobře znají komunitu a její problémy. Vědí jak je moţné tyto problémy řešit a mají chuť je řešit. Dle druhého má komunitní vzdělávání slouţit komunitnímu vývoji. Hartl (1997, s. 110) uvádí dva směry komunitního vzdělávání: -
Vzdělání má komunitě poskytnout vědomosti a dovednosti.
-
Komunitní vzdělávání usiluje o změnu postojů členů komunity.
Komunitní rozvoj Popple (1995) tento model vymezuje jako pomoc skupinám osvojit si dovednosti, zručnosti, zvýšit své uvědomění a tak zlepšit kvalitu svého ţivota. Popisuje komunitního pracovníka pro tento model jako člověka, který má pomáhat lidem, kteří sami identifikovali problém na něm pracovat. Komunitní organizace Encyklopedie sociální práce (1987) vymezuje komunitní organizaci jako soubor aktivit, které usilují o tvorbu a podporu skupin, které jsou způsobilé činit rozhodnutí a vymezovat svoje potřeby.
16
Naproti tomu dle Popple (1995) hlavním cílem tohoto modelu je zlepšování vztahů mezi různými organizacemi s cílem poskytování sluţeb. Komunitní akce Významným zastáncem tohoto modelu byl Saul Alinsky, který zformuloval „Rules for Radicals.“ Klíčové termíny tohoto konceptu jsou: znevýhodněná populace, deprivace, nerovnost, konflikt, moc. Klienti jsou často vnímání jako oběti. Sociální pracovník vystupuje v roli obhájce práv klientů, přívrţence, stoupence. (Gojová, 2006) Od šedesátých let je příkladem komunitní akce squatterské hnutí, hnutí za sociální práva, projevy odporu a antirasistické organizace. Komunitní akce, či také sociální akce, je také spojována s aktivitami odborových organizací. (Popple, 1995) Feministická komunitní práce Hlavním cílem tohoto modelu komunitní práce je zlepšení sociálního postavení ţen hromadným ovlivňováním sociálních determinantů jejich nerovnosti. Pro feministickou komunitní práci jsou typická ţenská terapeutická centra a skupiny pro zvyšování sebevědomí. (Popple, 1995) Popple (1995, s. 20-21) popisuje, tři hlavni faktory ve vývoji tohoto modelu komunitní práce -
Díky péči o děti tráví ţeny v komunitě více času a jsou tak více v kontaktu se zdravotnickými a sociálními zařízeními.
-
V sedmdesátých letech se otázka sociální rovnosti stala politickým tématem.
-
V šedesátých letech byla teorie a praxe komunitní práce hlavní doménou jenom „bílých muţů“.
Antirasistická komunitní práce Model reaguje na selhávání tradičních forem komunitní práce v uspokojování potřeb příslušníků
etnických
menšin
a
v boji
rasismem.(Popple,1995)
17
s institucionálním
a
individuálním
K představitelům tohoto modelu lze zařadit Ashoka Ohri, Basila Manninga a Paula Curna, kteří odmítají působení „bílých“ sociálních pracovníků v práci s menšinami, vnímají to jako pokus vzdát se zodpovědnosti za rasismus. (Gojová, 2006) Komunitní plánování Komunitní plánování je jeden z modelů komunitní práce. Thomas (In Popple, 1995, s. 61) definuje komunitní plánování jako analýzu sociálních podmínek, sociální politiky, mobilizování vhodných zdrojů a implementace a hodnocení sluţeb a programů. Komunitního plánování a sociálních sluţeb se účastní zadavatel, který je zodpovědný za zajištění sociálních sluţeb na daném území. Cílem zadavatele je, aby svým občanům zajistil potřebné sluţby. Jako další subjekt se komunitního plánování zúčastňuje poskytovatel, který poskytuje a nabízí sociální sluţby bez ohledu na zřizovatele. Třetím a posledním článkem komunitního plánování jsou uţivatelé. Uţivatelé jsou osoby, kterým jsou poskytovány sociální sluţby. (Skříčková, 2007) Důleţité je, aby tyto tři subjekty vzájemně spolupracovali a tím vzniklo efektivní komunitní plánování. Pokud by byla jedna z těchto tří sloţek vynechána, komunitní plán by mohl být navrţen špatně a mohla by například vzniknout sluţba, o kterou nebude zájem. Thomas (1983) jednotlivé přístupy také blíţe charakterizoval. Komunitní akci popsal jako pokusy o ovlivnění jednotlivce nebo skupiny. Soustředí se na výzkum a na sociální a ekonomický vliv, který můţe negativně ovlivňovat společnost. Komunitní rozvoj popisuje jako podporu udrţování dobrých vztahů, poskytování materiální pomoci, svépomoc. Sociální plánování dle Thomase hodnotí potřeby a problémy komunity. Sociální pracovník v této fázi analyzuje, zvaţuje priority, realizuje sluţby a programy. Mayo (1998) rozděluje typy komunitní práce do dvou skupin. Na modely technicistní a transformační. Technicistní
Transformační
(také: profesionální, neutrální,
(také: radikální)
tradiční) Podpora
komunitních
iniciativ
včetně Kromě podpory komunitních iniciativ a
18
svépomoci, zlepšování dostupnosti sluţeb dostupnosti sluţeb je poloţen důraz na v rámci existující sítě vztahů
podporu komunit při odhalování základních příčin deprivace a diskriminace a vytváření strategií a budování spojenectví pro sociální změnu
(součást
utlačujících,
širší
strategie
změny
diskriminačních
a
zneuţívajících sociálních vztahů) Komunitní péče
Komunitní akce
Komunitní organizování
Komunitní výchova
Komunitní rozvoj
Feministická komunitní práce
Sociální/komunitní plánování
Antirasistická komunitní práce
3 Sociální pracovník V této kapitole se budu věnovat samotnému sociálnímu pracovníkovi, který pracuje ve prospěch druhých a ne ve svůj vlastní. Sociální pracovník hraje klíčovou roli v komunitě a můţe zastávat několik rolí. Většinou je to on, kdo aktivně vyhledává komunitu, snaţí se ji zapojit do okolního dění a pomoc komunitě nalézt způsoby jak řešit případné problémy, jak se rozvíjet a podporovat ji v samostatnosti a nezávislosti na jeho osobě. O náplni práce sociálního pracovníka pojednává zákon 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách § 109 „Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb.“ Zaměření práce sociálního pracovníka velmi široké. Často se potkává s lidmi, kteří jsou sociálně vyloučeni. Mnozí z nich se nacházejí v náročných ţivotních situacích. Důleţitou vlastností sociálního pracovníka je empatie a profesionalita (Gulová, 2011)
19
Sociální pracovník by měl být schopen klienta akceptovat bez předsudků, co mnohdy není právě jednoduché. Pracovník by neměl moralizovat, protoţe mnozí klienti se do svých sloţitých ţivotních situací mohli dostat kopením problémů ještě právě před jejich narozením. Podstatnou součástí tohoto poslání je také diskrétnost. (Gulová 2011) Van der Laan uvádí: „Nic není pro klienta více matoucí a ohrožující, než nejasná identita sociálních pracovníků." (Laan, 1998, s. 10)
3.1 Role sociálního pracovníka „Sociální pracovník se pohybuje v rámci práv a povinností definovaných právním systémem, zaměstnavatelem a profesními standardy. Institucionální rámec je důležitý, protože sociální pracovník zasahuje do života klientů a je potřeba, aby jeho právo zasahovat bylo legitimní.“ (Matoušek, 2003, s. 44–45) Sociální pracovník zastává ve své práci řadu rolí, které mezi sebou vzájemně souvisí. V praxi můţe převládat jeden typ přístupu nad ostatními, avšak nenajdeme pracovníka, který uplatňuje pouze jeden přístup. Pracovník se můţe nacházet v roli pečovatele, a tedy napomáhá klientům v jejich běţném ţivotě, kde kvůli nemoci nebo postiţení nemůţou vykonávat běţné činnosti a postarat se sami o sebe. Další podstatnou úlohou sociálního pracovníka můţe být pomoc klientům získávat kontakt se sociálními zařízeními. Pracovník musí být také dobrým poradcem a terapeutem. Měl by pomáhat klientům měnit jejich chování tak, aby byli schopni lépe řešit své problémy. Měl by být také dobrým manaţerem, administrátorem a činitelem sociálních změn. (Řezníček 1994) Podstatnou součásti práce sociálního pracovníka je vybudování pozitivního vztahu s klientem, který je zaloţen na respektu a partnerství. Pracovník taktéţ plní roli vyslance, spojence mezi klientem a komunitou, jeho cílem je sociální integrace klienta. (Matoušek 2005, s. 135) Můţeme charakterizovat čtyři typy sociálních pracovníků Banksová (1995) Profesionální
Byrokratický
20
Angaţovaný
Radikální
pojetí
sociálního profesionál
úředník/ technik
pracovníka zdroj moci
profesionální
role v organizaci
expertízy
rovnocenný
rovnocenný
partner
partner
kompetence
kompetence
jednat
v dané jednat
situaci
v dané situaci
pojetí
uţivatele klient
rovnocenný
rovnocenný
sluţby
partner
partner
na co se klade důraz individuální vztah sluţební opatření
individuální
společenská
zmocnění
změna
osobní
ideologie
mezi
konzument péče
sociálním
pracovníkem
a
klientem čím
se
sociální profesní
etický pravidla
pracovník řídí
kodex
zaměstnavatel
přesvědčení
základní principy
právo klienta na povinnost
empatie,
růst
sebeurčení,
organizace
opravdovost,
uvědomění,
akceptace, důvěra
spravedlivě
ryzost úmyslů
kolektivní
distribuovat
práce
zdroje vhodná organizace
tam,
kde
vysoký
je byrokratická
stupeň organizace
autonomie
nezávislá
nezávislá
nezisková
nezisková
organizace,
organizace,
svépomocná
svépomocná
skupina
skupina, nátlaková skupina
Komunitní pracovník musí mít řadu dovedností, musí umět motivovat lidi, být jim oporou a taktéţ dobrý komunitní pracovník se musí naučit zvládat konflikty bez zbytečných emocí, měl by se k nim stavět racionálně. Jeho posláním je odhalení problémů komunity
21
a pomoc členům komunity, aby řešili své problémy pomocí dostupných sluţeb. (Hartl, 1997, s. 119)
4 Senioři a komunitní práce „Stárnutí je významným fenoménem života moderní společnosti, který se v souladu s aktuálními demografickými trendy stává stále diskutovanějším.“ (Pokorná, s. 7) V závěrečné kapitole se věnuji cílové skupině seniorů. Je to z toho důvodu, ţe se má praktická část bude odehrávat u sociálních pracovníků, kteří pracují s touto cílovou skupinou. Starší občané by měli být dobře informovaní o moţnostech sociálních a zdravotních sluţeb v jejich okolí. Tuhle informaci jim můţe zprostředkovávat právě i sociální pracovník. Klíčovou rolí pracovníka pracujícího v komunitě seniorů je koordinace sluţeb. Pracovník získává všechny potřebné informace, spolupracuje s rodinou, pomáhá při rozhodování, zdali postačuje sluţba sociální tedy pečovatelská sluţba neboli domácí pomoc anebo je potřebná pomoc zdravotnická, kdy postačuje péče domácí. Právě pracovník je ten, který klienta a i jeho rodinu podporuje, předává mnohé důleţité informace, pomáhá při vyhledávání potřebných sociálních sluţeb pro klienta. (Matoušek, 2003, s. 173) „Vzniku komunitního plánu služeb pro seniory, předchází detailní zmapování potřeb seniorské populace v rámci konkrétní obce či kraje.“ (Matoušek, 2003, s. 176) Jak zmiňuje citace výše, je důleţité zmapovat v obci, jaké jsou potřeby pro seniory. Senioři jsou nedílnou součástí naší společnosti a je naší povinností se o ně postarat, pokud od nás potřebují pomoc. Jsou to nositelé zkušeností, vědomostí. Myslím si, ţe komunitní práce v této cílové skupině je velice aktuální, protoţe pokud vezmeme příklad nějakého domova důchodců, tak tito lidé v tomto domě tvoří komunitu. Komunitu, která ale bez správné komunitní práce můţe skončit odříznutá od společnosti. Proto je snaţit se zapojit například také dobrovolníky a další organizace, které zabrání tomu aby došlo k izolaci. Myslím si, ţe hodně starších lidí má pocit, ţe jsou pro naši společnost jiţ jen přítěţí a ţe jí nemají co nabídnout, a proto se také třeba jí i straní.
22
Také Matoušek (2005) popisuje stereotypní pohled na stáří, ke kterému se přiklání velká část společnosti. Podle tohoto pohledu můţeme seniora charakterizovat jako člověka, který spadá do věkové kategorie 60 respektive 65 let. Společností je povaţován za neproduktivního a jsou u něho předpokládaný i zdravotní problémy spojeny se ztrátou funkčních schopností, multimorbiditou a ztrátou soběstačnosti, avšak také uvádí, ţe věk sám o sobě není důvodem zvýšené potřeby péče. A právě skrze komunitní práci si dovedu představit, ţe by tomu mohlo být naopak. V dnešní moderní době je hodně seniorů, kteří si nevědí rady s moderními technologiemi, a právě zde by se hodil model komunitního vzdělávání, který by je například naučil pracovat a porozumět těmto inovacím. Ale netýká se to jenom nových technologií. Dochází k různým legislativním změnám a myslím, ţe i mnozí pracovníci mají občas hodně práce, aby se ve všem vyznali. Pokud by ale byla komunita funkční, mohla by se také vzájemně o sebe postarat Matoušek popisuje, kdy je potřeba sociální práce s touto skupinou následovně. „Potřeba sociální práce se starými lidmi se objevuje až v mimořádných situacích způsobených sociálními či zdravotními faktory. Sociální práce musí směrovat především k nejvíce ohroženým starým lidem, teda osaměle žijícím, velmi starým, propuštěných z nemocnice, dlouhodobě nemocným léčeným doma, křehkým a zmateným, trpícím demencí či depresí, žijícím v chudých čtvrtích nebo v studených a jinak nevyhovujících bytech, sociálně a geograficky izolovaných.“ (Matoušek, 2003, s. 163) „Jde o sociální práci zaměřenou na skupiny seniorů a podporu jejich začlenění do komunity s cílem zdravotní a sociální prevence. Dále také o budování systémů služeb pro seniory a komplexů respektujících potřeby starších lidí žijících v komunitě“.(Matoušek, 2005, s. 175) Komunitní plánování v péči o seniory je komplexní aktivitou, do níţ by měli být zapojeni sociální pracovníci, kteří jsou základem rozvoje sluţeb pro seniory v regionu či v obci. Principy komunitní sociální práce se seniory dle Matouška (2005, s. 176-177)
23
-
Sociální pracovník by měl počítat s věkovým rozdílem mezi seniory, který můţe činit i 20 – 30 let (komunitní pracovník by si měl uvědomit, ţe mezi mladšími a staršími seniory můţe být velký věkový rozdíl, mají jiné ţivotní zkušenosti, jiné vzdělání, mohou na různé věci nahlíţet rozličně)
-
Podpora soběstačnosti a aktivity seniorů
-
Podpora vzdělání (vzdělávání, které jim umoţní lepší orientaci v moderním světě – pouţívání mobilních telefonů, e-mailu, internetu)
-
Poskytované sluţby musí být pro seniory dostupné Integrace seniorů do společnosti (umoţnit veřejnosti participaci na aktivitách, zabránit sociální izolaci seniorů)
-
Poskytnout seniorům pocit bezpečí
4.1 Komunikace se seniory Komunikaci jako podkapitolu do své práce jsem zahrnul proto, ţe si myslím, ţe dobrá, kvalitní komunikace je základem kaţdého vztahu základem. A obzvláště u této skupiny. Pokud chce sociální pracovník být úspěšný v komunitní práci, musí si získat klienty na svou stranu. Také Matoušek (2003, s. 170) popisuje jako nedůleţitější sloţku vztahu sociálního pracovníka a klienta právě rozhovor. Starší lidé mají potřebu hodnotit svůj ţivot, vyprávět svůj ţivotní příběh. Pro pracovníka je právě rozhovor velmi nápomocný pomůţe mu odkrýt v jakých ţivotních situacích se klient nacházel, jaké měl zaměstnání, jaké je jeho rodinné zázemí. Nejdříve si musíme vymezit samotný pojem komunikace. Mlýnková (2011, s. 52) charakterizuje komunikaci jako jeden z hlavních pilířů dobrého vztahu mezi klientem a pracovníkem. Komunikace je předáváním informací, názorů, očekávání. Můţeme ji rozdělit na verbální a neverbální. Mnohdy zapomínáme, ţe právě mimoslovní projevy sdělují, co si ve skutečnosti myslíme.
24
Mnoho starších klientů pomoc sociálního pracovníka odmítá, protoţe se bojí změny, cizího člověka v jejich příbytku nebo nereálně spoléhají na pomoc svých dětí a dalších rodinných příslušníků. V komunikaci mezi sociálním pracovníkem a klientem však můţe dojít i k problémům. Za jeden z prvních problému se můţe povaţovat to, ţe klient vůbec odmítá kontakt, pomoc a myslí si, ţe danou situaci zvládne sám a případnou pomoc vnímá jako poníţení. Je těţké navázat kontakt s osobou, která nemá zájem o komunikaci. Není snadné navázat kontakt ani u lidí vstřícných natoţ u osob, které nechtějí anebo neumí mluvit o svých problémech. Jako další komunikační problémy bych uvedl rozhovory na opakované téma anebo vulgární výrazy a nadávky. Pro pracovníka je velmi nepříjemné, kdyţ klient opakované pouţívá vulgarizmy, nadávky nebo ironický tón hlasu. (Mlýnková, 2011, s. 52-55)
4.2 Sociální péče Kaţdý člověk musí mít uspokojené své potřeby, aby mohl vést plnohodnotný a smysluplný ţivot. Ani senioři nejsou výjimkou. Právě naopak. Mnoho z nich ale má například jiţ špatný zdravotní stav a bez cizí pomoci jiţ nejsou schopni své potřeby naplňovat. Proto jsou zřízené také různé instituce, na které se mohou senioři obrátit. Právě v některých z těchto institucí také absolvuji praktickou část své závěrečné práce. Senioři můţou své potřeby uspokojovat v rozličných institucích, které jsou za tímto záměrem zakládány. Sluţby, které poskytuje ČR této komunitě, jsou vymezeny zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách §39§52. Tento zákon předkládá podrobný výčet všech zařízení poskytujících sociální sluţby. Do sociální péče o seniory můţeme zahrnut domovy pro seniory. Jedná se o celoroční pobytovou sluţbu. Pomoc je poskytnuta těm, kteří nemůţou ţít ve vlastní domácnosti a potřebují trvalou péči. Domovy se zvláštním reţimem jsou podobnou celoroční pobytovou sluţbou jako domovy pro seniory. Rozdíl je v tom, ţe do těchto zařízení jsou přijímáni klienti s duševními poruchami, klienti závislí na návykových látkách, anebo klienti s mentálním postiţením. Domy s pečovatelskou sluţbou představují formu péče o relativně
25
zdravé seniory, o ty, kteří nepotřebují komplexní ústavní péči. Jako další zařízení mohu uvést domovinky. To jsou centra denních sluţeb a jsou určena pro denní pobyty klientů s omezenými psychickými nebo fyzickými schopnostmi. Dále pak senioři mohou vyuţívat sluţeb denních stacionářů, jedná se o ambulantní sluţbu. Do stacionáře docházejí klienti se sníţenou soběstačností, kteří potřebují pravidelnou pomoc druhé osoby. Týdenní stacionáře fungují na stejném principu jako denní, rozdíl je pouze v délce pobytu seniora. Jako poslední bych uvedl pečovatelskou sluţbu. Tento druh sluţby poskytuje péči seniorům v jejich domácím prostředí. Pečovatelské sluţby zahrnují péči o klienta a jeho domácnost. (Mlynková, 2011, s. 65).
26
Empirická část 5 Předmět, cíl a realizace výzkumu V této části mé absolventské práce se zabývám výzkumnou částí. V prvé řadě se věnuji cíli výzkumu. Poté popíšu metodu, kterou jsem si pro svůj výzkum vybral a následně popíšu výzkumný soubor a způsob zpracování dat.
5.1 Cíl výzkumu a výzkumné oblasti Cílem této práce je zjistit jak sociální pracovníci na území města Olomouc rozumí pojmu komunitní práce. Jejich představy o tomto pojmu a vyuţití komunitní práce v jejich profesi. Protoţe jsem předpokládal, ţe jednotliví respondenti budou mít velice odlišné odpovědi a bylo by dobré se na určité informace také následně doptávat, zvolil jsem pro svou práci kvalitativní výzkum. Ten probíhá především formou rozhovorů, ale také i třeba formou pozorování. „Kvalitativní přístup v psychologických vědách je přístupem, který pro popis, analýzu a interpretaci nekvantifikovaných či nekvantifikovatelných vlastností zkoumaných fenoménů naší vnitřní a vnější reality Využívá kvalitativních metod.“(Miovský, 2006, s. 17) Kvalitativní výzkum můţeme pouţít především v oborech, které se zabývají člověkem a konkrétně jeho chováním a fungováním. Cíle, které si stanovujeme ve výzkumu, mohou být zaměřeny na zjištění nedostatků v určitých oblastech činností, případně také na jejich odstranění. Tento výzkum můţe také slouţit k rozšíření znalostí pracovníka v oboru a také se pouţívá k doplnění kvantitativních výzkumů. (Strauss, Corbinová, 1999, s. 10-13) Jednotlivými rozhovory jsem chtěl odhalit, co si sociální pracovníci pracující v zařízeních pro seniory představují pod pojmem komunitní práce, jestli vnímají komunitní práci jako pozitivní či negativní, a také jak ji ve své praxiˇuplatňují. Ať uţ vědomě či nevědomě.
27
Myslím si, ţe je důleţité zjistit, jak jsou sociální pracovníci orientováni v komunitní práci a jakou důleţitost komunitní práci přikládají. Protoţe ve své podstatě kaţdé sociální zařízení pracuje s nějakou komunitou a kaţdá komunita má svá specifika. Ve svém výzkumu jsem si stanovil hlavní oblast, kterými jsem se zabýval a snaţil jsem se vést rozhovory tak, abych na tyto oblasti dostal odpovědi. První oblast mé práce je zaměřena na přímou práci sociálních pracovníků s klienty, ale také na činnosti, které vykonávají, kdyţ zrovna nepracují s klienty. Zde jsem se snaţil identifikovat, zda pracovníci zapojují do své práce také komunitní práci. Jestli z jejich činnosti dokáţu vyčíst, co by spadalo do komunitní práce, a také jsem se chtěl vyvarovat tomu, ţe pokud bych začal vést rozhovor přímo o komunitní práci, pracovníci by mohli některé své činnosti, které vykonávají nezmínit, protoţe by sami nevěděli, ţe se jedná o komunitní práci. Druhá oblast se týkala toho, co si sociální pracovníci představují pod pojmem komunitní práce. Jak tomuto pojmu rozumí, jak ho dokáţou vysvětlit a co případně dál o něm ještě ví. Třetí oblastí, bylo samotné praktikování komunitní práce v praxi. Zde jsem se snaţil získat informace o tom, jestli sociální pracovníci jsou si sami vědomi toho, jestli komunitní práci nějak pouţívají v praxi. Nedoptával jsem se na konkrétní modely komunitní práce, ale na činnosti, jeţ pracovníci povaţují za komunitní práci. Poslední čtvrtou oblastí, která je zahrnuta v mé práci, jsou klady a zápory komunitní práce. Zajímalo mě, jestli pracovníci vnímají komunitní práci jako pozitivní či negativní. Jaký sami pracovníci mají ke komunitní práci postoj a jestli ji vnímají jako důleţitou součást své profese nebo jako něco, co není příliš důleţité.
5.2 Použité metody zjišťování dat Svůj výzkum jsem realizoval v zařízeních, která sídlí ve městě Olomouc, a jejichţ cílovou skupinou jsou senioři. Zařízení, ve kterých jsem rozhovory absolvoval, poskytovala například pobytové sluţby, pečovatelské sluţby, terénní pečovatelskou sluţbu, poradenskou
28
sluţbu. Rozhovor jsem realizoval celkem s jedním sociálním pracovníkem a pěti sociálními pracovnicemi. Forma mého výzkumu bylo interview. Pod termínem interview si představujeme rozhovor, který je prováděný s určitým cílem a účelem výzkumné studie. Tato metoda patří mezi nejnáročnější, ale zároveň nejuţitečnější pro získávání kvalitativních dat.(Miovský, 2006, s. 156) Vyuţívá náročnějších psychologických postupů. Někteří respondenti nechtějí odpovídat na určité druhy otázek, proto je velmi důleţité vědět jak otázky pokládat (Kozel, 2006) Tato forma výzkumu byla pro mě vhodná, protoţe jsem potřeboval prostor na to, abych mohl vhodně reagovat na to, co mi pracovníci říkali. Abych se mohl doptat na další informace, coţ bych v případě například dotazníku nemohl. Předem jsem měl připravené okruhy, ke kterým jsem chtěl získat informace a na jednotlivé okruhy připravené základní otázky, a dále jsem se jiţ pracovníků doptával podle toho, jak mi odpovídali. Jednalo se proto o formu polostrukturovaného rozhovoru. Miovský (2006, s. 159-160) spatřuje hlavní přednosti v polostukrurovaném rozhovoru v tom, ţe zde lze uplatnit improvizaci a také lze navodit přirozenost konverzace. Plán s okruhy, který máme dopředu připraven, nám pomáhá, abychom se dodrţeli základní linie a neodbíhali od tématu a nesbírali data, která by nám nebyla k uţitku. Co se týče jednotlivých okruhů, na které se zaměřujeme, tak je moţné reagovat na našeho respondenta a nemusíme dodrţovat pořadí těchto okruhů, aby byla dodrţena kontinuita rozhovoru, aby byl plynulý, přirozený a aby motivace respondenta byla udrţena. Během rozhovorů jsem se také nedrţel předem dané struktury a k jednotlivým oblastem jsem informace získával průběţně během rozhovoru, čímţ byl rozhovor přirozený a pracovníci neměli pocit, ţe bych je do něčeho tlačil a myslím si, ţe celkově rozhovory proběhly v příjemné atmosféře. Kromě hlavních otázek, které jsem měl stanoveny, jsem také pouţíval dílčí, doplňkové otázky. Podle Miovského (2006, s. 163-165) má interview několik fází. První fázi, kterou zmiňuje je fáze přípravná a úvodní. Do přípravné části se dá také zahrnout samotná příprava 29
otázek. Nezbytným a samozřejmým krokem je samotné navázání kontaktu s respondentem, to spadá do části úvodní. Miovský dále také popisuje, ţe je důleţité zajistit například bezpečné prostředí pro dotazovaného, podat informace o sobě, o našem výzkumu. V mém případě bylo nejdůleţitější najít čas tak, aby má přítomnost nenarušovala chod zařízení a pracovník se mohl věnovat svým klientům. Důleţitá také v některých případech byla důvěra, kdy pracovníci chtěli vědět, kdo bude mít přístup k zápisu z našeho rozhovoru a zda budou zmiňována jména. Někteří pracovníci mi například sdělili i více informací aţ poté, co byl diktafon vypnutý. Jednalo se většinou uţ ale o stejné informace, které mi řekli i při zapnutém diktafonu, jen uţ nebyli tak opatrní s tím, jak se vyjadřovali a o kom mluvili. Miovský (2006, s. 165-169) dále popisuje, ţe je důleţité začínat od obecnějších témat, abychom získali důvěru dotazovaného, protoţe já jsem se neptal na citlivé informace, spíše se mě týkala aţ další fáze interview a tou je dodrţet jádro interview. Jádro interview je tvořeno tematickými okruhy, které tvoří kostru výzkumu a jsou spojeny s konkrétními cíli naší práce a konkrétními otázkami. Myslím si, ţe toto byla pro mě nejnáročnější část, jelikoţ pracovníci měli často tendence odbíhat od tématu, a protoţe jsem je nechtěl násilně přesměrovávat zpět na hlavní linii, doplňujícími otázkami jsem se snaţil vţdy dostat zpět k jádru svého výzkumu. Poslední fází je závěr a ukončení. Závěrečná část bývá občas podceňována. Při ukončování rozhovoru bychom si měli hlavně uvědomit, ţe konec našeho rozhovoru moţná bereme jako konec našeho výzkumu, ale jedná se také o kontakt s dalším člověkem, který si pro nás našel čas a věnoval se nám, proto bychom měli respektovat, ţe ukončujeme nejenom výzkumnou situaci, ale také lidské setkání. Rozhovor také můţeme vést buď direktivním, nebo nedirektivním způsobem. Tyto dva způsoby patří ke kapitole vedení interview. Jedná se o různé techniky, které budeme vyuţívat při navazování kontaktu, strategie, jak získat co nejvíce uţitečných informací, a také jak ukončíme náš rozhovor. (Miovský, 2006, s. 170) Já sám jsem zvolil nedirektivní formu, kdy hlavní iniciativu jsem nechával na pracovnících, a doptával jsem se na informace, které jsem ještě potřeboval zjistit, a také abychom rozhovor stále vedli tím směrem, jakým jsem měl stanovené okruhy.
30
5.3 Způsob zpracování dat Zpracování dat je ta část výzkumu, kdy musíme námi získané výsledky technicky zpracovat a dále připravit pro analýzu. Musíme například připravit přepsání námi získaných rozhovorů. (Miovský 2006, s195) Já jsem zvolil formu audiozáznamu. Tato mnou zvolená strategie byla nejvíce vhodná v tom, ţe jsem se mohl plně soustředit na rozhovor, dále ho rozvíjet a nemusel jsem se zdrţovat tím, ţe bych si dělal poznámky o tom, co bylo řečeno. Získaná data jsem nahrával na diktafon. „Zvukový záznam zachycuje všechny kvality mluveného slova, teda sílu hlasu, délku pomlk, různé doprovodné zvuky či řečové vady.“ (Miovský, 2006, s. 197) Můj sběr dat probíhal v měsíci dubnu 2015. Jednotlivé rozhovory trvaly zhruba 18 minut a jednalo se vţdy pouze o jedno setkání. Následně jsem získaná data přepisoval do PC a vytiskl si je. V těchto vytištěných materiálech jsem se jiţ soustředil na jednotlivé okruhy mého zkoumání a barevně jsem si je rozlišil pro lepší orientaci. Máme různé metody, jak můţeme analyzovat získaná data. Jednou z metod se tzv. metoda vytváření trsů, kdy je hlavním cílem seskupit výroky, které jsou si navzájem podobné mezi námi identifikovanými jednotkami. Základním principem je srovnávání a agregace dat. Prostřednictvím kategorizace vytváříme obecnější jednotky. (Miovský, 2006, s.. 220-226) Další metodou je metoda prostého výčtu. Jde o metodu, která je na hranici mezi kvalitativním a kvantitativním přístupem. Zde zkoumáme jev, v jakém poměru se vyskytl, jak často. (Miovský, 2006, s. 222-223) Při vyhodnocování dat jsem také vyuţil metodu kontrastu a srovnávání. Kontrastování je podle Miovského (2006, s 223) významná v tom, potřebujeme-li od sebe navzájem odlišit dvě identifikované kategorie, upozornit na rozdíly mezi nimi, a to i přes to, ţe mají něco společného.
31
6 Interpretace výsledků výzkumu V této kapitole bych chtěl představit výsledky svého kvalitativního výzkumu. Rozdělil jsem tuto kapitolu na čtyři části. Kaţdá jednotlivá část se věnuje mnou předem stanoveným okruhům, na které jsem se v průběhu rozhovoru snaţil od sociálních pracovníků pracujících se seniory získat odpovědi. Vybrané odpovědi budu citovat. První oblast mého výzkumu je zaměřena na sociální pracovníky a jejich práci s klienty a také činnosti, které dělají, kdyţ nejsou v přímém kontaktu. Jiţ při domlouvání rozhovorů jsem se snaţil co nejvíce zatajit, ţe můj výzkum se týká komunitní práce, a to z toho důvodu, aby nebyly odpovědi obzvláště v této první číst ovlivněny. Chtěl jsem předejít tomu, ţe pokud se budu ptát, jak pracovníci pracují s klienty, budou respondenti rovnou chtít do své odpovědi zapojit něco z komunitní práce. Druhou oblastí byla prostá otázka, co si sociální pracovníci představují pod pojmem komunitní práce, jak mu rozumí. Ve třetím okruhu jsem zjišťoval, jestli sami sociální pracovníci pouţívají komunitní práci ve své praxi a případně jak. Tato část mého výzkumu byla propojena s prvním okruhem, kde jsem zjišťoval jen obecně jejich náplň práce. Pokud by sociální pracovník odpověděl, ţe ţádnou komunitní práci nepouţívá, nic z ní nevyuţívá, mohl jsem data porovnat s prvním okruhem a identifikovat, jestli přece jenom něco z komunitní práce není v jeho práci obsaţeno, jen sám pracovník to tak třeba nevnímá. Posledním okruhem, který jsem do svého výzkumu zahrnul, byl pohled sociálních pracovníku na komunitní práci. Jak ji oni sami vnímají, jestli pozitivně nebo negativně. Jestli je podle nich důleţitá nebo zbytečná.
6.1 Sociální pracovník a jeho náplň práce Celkem jsem navštívil šest respondentů (R1-R6), u kterých jsem jako tazatel (T) prováděl výzkum.
32
Protoţe většinu rozhovorů jsem měl domluvenou tak, aby pracovníci nevěděli, co je hlavním cílem mé práci, jejich první otázky při kontaktu směřovaly k tomu, o čem vlastně má práce bude. Proto jsem jiţ pracovníky seznámil se svou prací a zahájili jsme rozhovor. Abych na pracovníky hned nespustil nějaké otázky, u kterých by se mohli cítit nepříjemně, nebo aby náhodou neměli pocit, ţe neví jak odpovědět, zahájil jsem rozhovory otázkou, co jejich zařízení poskytuje klientům za sluţby. Tato otázka neměla pro můj výzkum větší význam, ale zařadil jsem ji z toho důvodu, abych s pracovníky lépe dokázal navázat kontakt a mohl plynule dál pokračovat v rozhovoru s otázkami, které se týkali mého prvního okruhu. T: „Jak jako sociální pracovník pracujete s klienty?“ R1: „Sociální pracovník, kterej tady pracuje vlastně má tři velmi zjednodušený okruhy toho, co dělá. Jedna věc je spousta klientů, žadatelů se na nás obrací s tím, že dostali jsme se do složité situace, maminka spadla, zlomila si nohu. Potřebujeme to rychle vyřešit. To znamená, že tady je to v rovině nějakýho všeobecnýho poradenství, kdy se jim snažíme říct, jaký jsou možnosti v tomhle zařízení, jaký možnosti jsou třeba i v jiných zařízení. A doporučit další zařízení, pokud jim nejsme schopni službu nabídnout“ „Druhá oblast je život těch klientů. To znamená, to je od individuálního plánování, aktivizace, programy, konflikty, stížnosti, chutná mi jídlo, nechutná. Těch problému je, vyřizování příspěvků na péči, to je strašně široká škála toho, co se dělá“ „A potom samozřejmě třetí veliká oblast je týkající se konce těch klientů, ať už je to úmrtím anebo přestěhováním do nějaké jiné instituce, protože ta služba jim prostě z nějakých důvodů nevyhovuje nebo tu nechtějí bydlet nebo tak. Takže to jsou asi ty tři základní oblasti ve vztahu ke klientům. Bohužel do toho přichází i věci jiný než týkající se tady toho o čem jsem mluvil. Obrovská papírová agenda, naprosto nesmyslná v tom rozsahu, jak se dělá. Studenti a jejich požadavky jo a tak dál. Tak to je, jo, rozhovory. Jo, takže těch věcí samozřejmě mimo práce s klienty, které by měla být základem sociálního pracovníka je taky dost.“ T:“A je něco z té práce mimo práce s klienty pro Vás zajímavé?“ R1:“ Jako každá věc, každá sklenice se dá nahlížet, že je poloplná nebo poloprázdná. Já jsem včera byl na pracovní skupině senioři strategického plánování Olomouckého kraje a
33
ten proces včera probíhal proces schvalování nových služeb Olomouckého kraje. A to bylo strašně náročné, strašně únavný v tom, že se prezentovaly nový služby a teď nebylo potřeba, to pracovní skupina nerozhoduje, ta dává pouze doporučení, jestli nějakou službu doporučit nebo nedoporučit do sítě sociálních služeb, o tom rozhoduje městská rada a zastupitelstvo. A při té prezentaci se ukázalo, že kvalita těch služeb v Olomouckým kraji je neuvěřitelně rozdílná.“ R2: „Vždycky když přijde někdo nový, tak já tam jdu na začátku na to šetření a musím vůbec tu celou tu situaci toho člověka obsáhnout. Pak mám za úkol také, jakoby když se teda domluvíme na té službě, tak s ním sepsat všechny smlouvy papíry, potvrzení, souhlasy a takhle podobné věci.“ …“Dělám pak takové věci jako vyúčtování těch věcí, máme na to program, který to zpracovává, co se týká těch klientů. Jako co se týká, tak jako sociální pracovník budu mít na starosti, jak budu teď přebírat, protože jsem tady byla nová, tak i přímo pokladnu, mám na starosti, nebo pomáhám s tvorbou různých metodik, směrnic a takovýchle těch věcích, takže takové i ty provozní záležitosti. Teď třeba si připadám jako vrchní přezouvač aut, jak jezdím do servisu přezouvat auta pečovatelkám a takhle.“ R3: „Dobrovolnické programy realizujeme i v zařízeních nejvíc teda, když se budeme bavit o těch seniorech, tak je to v domově důchodců ve Chválkovicích,“ „Potom máme tady službu moderní senior, což je pro seniory, kteří mají zájem naučit se s počítačem, s mobilem, s internetovým bankovnictvím, digitálním fotoaparátem, a tak se můžou přihlásit do tohoto kurzu, o který je velký zájem. To nám město poskytlo klub pro seniory, konkrétné na ulici Karafiátové, kde vlastně mají k dispozici i svoje počítače“ „Když se budu bavit o mě, tak je to koordinování těch dobrovolníků, takže zjistit osobnostní charakteristiky toho seniora, toho dobrovolníka a snahou je dát k sobě nebo seznámit lidi, kteří si budou nejblíže, a ta spolupráce bude nejvíc vyhovovat“ R4: „Každý den tady jsou nějaké společné aktivity, nějaké kluby“ „Dole je klubovna, kde se dělají takové menší akce a vedle v budově je velká společenská místnost. Tam zas děláme ty velké akce. MDŽ, oslava svátku, Den matek teď bude, maškarní, Vánoce a tak, to máme na hoře s kulturním programem. A pak děláme venku 34
akce. To viděl jste, tam máme takovou zahrádku, za rohem máme gril a udírnu a děláme takový venkovní posezení, máme tam petang malý a kuželky, takže takový sportování taky.“ „Spolupracujeme s úřadem práce, domovem ve Chválkovicích“ „Prostě co potřebují vyřídit, tak se snažím jim s tím pomoct. Vyplnit ty tiskopisy, poslat a taky ty aktivity. Cvičím s něma, na vycházky chodíme.“ R5: “Pomáháme jim třeba zvládat finanční rozpočet nebo vyřizovat nějaké dávky, invalidní důchod. Měli jsme tady případ, že pán chtěl pomoci s přepočtem důchodu. S bydlením, hledáním zaměstnání. Někteří chtějí pomáhat s informačními technologiemi, práce na PC“ „Máme tady pro ně kurzy vzdělávací, které se otvírají na základě zájmu. Takže teď je to angličtina a počítače. Pak máme ještě besedy, je tam nějaká přednáška nebo nějaký relaxační program“ „Mám na starosti besedy nebo ty přednášky. Hledám někoho ve volném čase, kdo by byl ochotný nám tuto aktivitu zajistit. Protože chci, aby si kolegyně od toho odpočaly, tak aby to byl někdo externí. Děláme různé plakáty, supervize, klientský poradny“ R6: „Tak my tady máme tu službu sociální rehabilitace plus teda v naší organizaci ještě odborné sociální poradenství“ „Můžeme jim pomoci s bydlením, financema, péčí o domácnost, rodinné vztahy“ „To je administrativní práce, zápisy s konzultací, porady“
6.1.1 Shrnutí V první části se mi podařilo identifikovat některé prvky komunitní práce a také aktivity, které by se daly zařadit do jednotlivých modelů komunitní práce. Ať uţ se jedná o komunitní plánování, rozvoj, péči, vzdělávání, komunitní rozvoj, komunitní organizaci. Podařilo se mi zde identifikovat hodně prvků. O to více jsem byl překvapený ve třetím okruhu mé práce, kde se pracovníci výhradně soustředili pouze na spolupráci s jinými organizacemi a komunitní plánování.
35
6.2 Sociální pracovník a jeho představa komunitní práci V druhé oblasti jsem se snaţil zaměřit na to, co si pracovníci pod pojmem komunitní práce představují. Pracovníci na tuto otázku reagovali občas, i vzhledem k tomu o čem jsme se bavili v předchozích minutách. To je patrné například na prvním rozhovoru, kde jsem odpověď na tuto otázku přímo nedostal a následně ani doptáním jsem ji nezískal. T: Co si představujete pod pojmem komunitní práce? R1: „Na úrovni města Olomouce si myslím, že to komunitní plánování funguje velice dobře.“ ... „Teď mluvím jenom o sociální oblasti, kdy zástupci těch institucí, které poskytují sociální služby, se nějakým způsobem radí, vypracovávají strategie rozvoje sociálních služeb v Olomouci a vychází v rámci toho katalogy a jsou různý akce a tak dál. A ty služby jsou nějakým způsobem ovlivňovány nejenom svévolným rozhodnutím politiků, kteří si myslí, že sebrali veškerou moudrost světa, ale také jsou ovlivňovaný potřebami těch jednotlivých sociálních služeb, který mají nějakou zkušenost, že něčeho je nadbytek a něčeho je nedostatek a společně se domlouvají, jakým směrem by se dál měla ta komunita rozvíjet“ R2: „Tak já si představuju komunitní práci tak, že se pracuje s tou skupinou, určitou jakoby dohromady. Že ta skupina má nějaké společné znaky jo, a sdílí nějaký společná prostor nebo mají mezi s sebou i nějaké vztahy a takhle jakoby spolu nažívají nějakým způsobem a pak se mezi něma mohou i řešit nějaké záležitosti a vůbec s tou skupinou dohromady pracovat. Takhle já si představuju komunitu nebo komunitní práci tady s těmahle lidma“ R3: Tak určitě si pod tím nepředstavím konkurenci, určitě si pod tím představím tu škálu těch sociálních služeb, která je prostě široká tak aby se seskládala tak, aby to tomu klientovi bylo co nejvíc ku prospěchu. R4: „Tak napovězte mi“
36
R5: „Komunitní práce to je pro mě široký pojem, asi je to pro mě schopnost spolupracovat s dalšími službami, propojovat, vědět kam klienta odkázat, nějaká fungující síť služeb, aby vlastně i ti lidi věděli, že něco takového existuje.“ R6: „Já si spíš představím, že je více organizací, které se zaměřují na podobnou činnost nebo spíš na stejnou cílovou skupinu a ti se snaží mezi sebou spolupracovat.“
6.2.1 Shrnutí Tuto část mého výzkumu jsem bral jako stěţejní, protoţe cílem mé práce bylo také zjistit, co si pracovníci pod pojmem komunitní práce představují. Musím přiznat, ţe jsem z odpovědi pracovníků byl velice překvapený. Při poloţení otázky co je to komunitní práce, jsem měl představu, ţe všichni respondenti se zaměří na komunitu senioru. Ale téměř všichni respondenti se hlavně vyjadřovali ke komunitnímu plánování a ke spolupráci s dalšími organizacemi. To brali jako stěţejní bod komunitní práce. Navázat kontakt s dalšími organizacemi, spolupracovat s nimi. Také jsem nečekal, ţe jeden respondent vůbec nebude vědět co komunitní práce je, nebo spíš co si pod tímto pojmem představit a jak odpovědět. U tohoto respondenta (R4) jsme se bavili dále o tom, co si pod tím představuji já, ale ani tak jsem se nedočkal nějaké odpovědi. Pracovníci byli nejvíce seznámeni s pojmem komunitní plánování. Kdyţ jsem se jich ale dál doptával, moc více mi k tomu nebyli schopni říci. Dva respondenti byli přímo i na schůzkách komunitního plánování, a ti o tom také hovořili déle a podali mi vyčerpávající odpovědi. Ale zbylí pracovníci věděli, ţe nějaké komunitní plánování je, ale oni na něj nedocházeli, ale někdo jiný z organizace. Při dalším rozhovoru s nimi jsem zjistil, ţe moc ani neví, co se na tom komunitním plánování děje. Občas dostávají důleţité informace od pracovníků, kteří se toho účastnili, ale z jejich vyjadřování a odpovědí jsem nabyl dojmu, ţe pokud někdo jiný sám nepřijde s tím, co se na těchto schůzkách děje, sami nemají moc zájem zjistit, co se tam například řešilo.
6.3 Sociální pracovník a jak využívá komunitní práci V této části jsem se snaţil zjistit, jestli komunitní práce je také vyuţívaná i v zařízeních pracovníků, případně jak podle nich je vyuţívaná.
37
T:A uplatňujete ve svém zařízení nějak komunitní práci? R1: „My tím že jsme určitě jeden z největších poskytovatelů sociálních služeb široko daleko, tak každá naše aktivita už z podstaty věci přesahuje rámec tohohle zařízení. To znamená, že jsme zapojeni do spousty vazeb s institucema typu léčebny, nemocnice, školy, tady jako by se opravdu, málokterá instituce v Olomouci s námi nespolupracuje.“ R2: „Ale my tady takhle tu komunitu nemáme (jedná se o organizaci poskytující terénní pečovatelskou sluţbu)…. Takže komunitu malinkou možná utvoří třikrát do roka, a to ještě s obměnama když chtějí přijet sem. Děláváme společnou bohoslužbu za nemocné, jednou za rok. Před Vánocema máme takové vánoční posezení s těma našima uživatelama a případně jednou za rok nějaký výlet když organizujeme, ale to je tak, že v podstatě se ti lidé ani pořádně neznají nebo se znají jenom tak že se tady potkali, ale nějak že jako blíž, myslím si, že potom ta skupina jo není nějak soudržná, ničím zásadní.“ „Náš pan vedoucí chodí na tyhlety schůzky ohledně komunitního plánování. Ale nic bližšího vám k tomu nedokážu říct, nemám k tomu žádné další instrukce.“ R3: „100 procentně. Jsme teda součástí komunitního plánování v Olomouci, což je dle mého názoru jako úžasná věc v tom, že se tam setkáme jako zástupci těch jednotlivých služeb, které jsou zacílené na toho seniora.“ „Tak určitě, úzce spolupracujeme s těma Chválkovicema takže se domlouváme, s hospicem na sv.Kopečku, s tím Klíčem, teďka s tim domovem v tom Prostějově,teď já mám třeba obrovskou výhodu, že sedím v kanceláři s kolegyní, která má na starosti zase jiný typ služby, že si můžeme doporučovat ty klienty, můžeme se bavit o tom jak tu službu, třeba nakombinovat. V tom jsou velký výhody, a že spolu komunikujeme a že se nevnímáme jako konkurence, ale doporučujeme se a doplňujeme se“ R4: „Jsme zapojeni do komunitního plánování, ale jako chodí tam myslím paní ředitelka“ R5: „ Jsme v komunitním plánování.“
38
R6: „Vždycky nám z té služby dochází komunitní plánování a tam se občas stane, že se dozvíme aktuality z těch ostatních organizací a z toho, co se chystá v Olomouci, ale ne vždycky to přinese nějaký užitek“
6.3.1 Shrnutí V této části mého výzkumu respondenti výhradně mluvili pouze o komunitním plánování a spolupráci s jinými organizacemi a k ničemu jinému se v podstatě jiţ ani nevyjadřovali. Tato část je provázaná s první částí a myslím si, ţe jsem udělal dobře, kdyţ jsem zahrnul i první okruh, kde jsem se ptal obecně na jejich činnosti, protoţe například zde se nikdo nezmínil o klubech, které pořádají pro seniory, o různých programech, zapojení dobrovolníků, spolupráci s veřejností, nebo také v jednom případě jsme se bavili i o tom, ţe pořádají akce, kde se scházejí klienti s pracovníky a i rodiny.
6.4 Sociální pracovník a jeho vztah ke komunitní práci V závěrečné části jsem zjišťoval, jak pracovníci nahlíţejí na komunitní práci. Jestli ji vidí jako dobrou věc nebo jako ne moc přínosnou. T:Co na komunitní práci vnímáte jako pozitivní a co třeba jako negativní? R1:„Jo já myslím, že spolupráce tohohle zařízení se spoustou institucí je výborná. Co si umím představit asi ještě lepší mezi zařízením, který jsou poskytovateli na úrovni zřizovatele kraje a mezi neziskovými organizacemi, je taková jako nepsaná rivalita v tom smyslu, že oni nám závidí, že máme víc peněz než oni“ „Já osobně nevnímám negativa, protože já když se potřebuju s někým domluvit, tak jsem se vždycky domluvil, že ať už jsou to charity nebo magistrát, tak vždycky když potřebujeme nějakou spolupráci, jako dobrovolníci, maltézská pomoc, ta spolupráce tady je podle mě výborná a myslím, že do značné míry je to taky dáno kvalitou zaměstnanců toho to zařízení“ R2: „Já jsem byla na komunitním plánování na takové téhle schůzce a myslím si, že je to k ničemu, protože ti lidé, kteří tam jsou, tak jsou určitě z praxe, kteří jakoby mají spoustu zkušeností, spoustu poznatků. Vidí do toho do té problematiky, kterou zrovna můžou rozebírat, ale nemají možnost cokoliv ovlivnit. Jo mi to tahle připadá „
39
„Možná město si splní nebo stát si splní jakoby takovou povinnost“. „Já si trošičku myslím, že ne, že tohle je všechno politika.“ R3: „Každý z nás se doví o těch ostatních organizacích, ale je i hrozně fajn, že se poznáme osobně, protože zase je to, že jo prostě ten lidský faktor hraje roli v každé práci a zas je to úplně něco jinýho volat do nějaké společnosti a mluvit s někým anonymním. Je to jiný když víte, přesně komu voláte, jak se s tím člověkem jedná, jestli vám pomůže, vyjde vstříc. Takže to jako má smysl. Tím pádem si člověk osvěží nebo úplně nově doví o nějakých organizacích. Když nám zavolá nějaký žadatel o službu s tím, že má takéto potřeby, tak já mu tím pádem dokážu poradit, dokážu mu říct, ne vy nejste naši cílovou skupinou, ale myslím si že. A odkážu ho tam, kam si myslím, že by pasoval“ „Negativního ano, ale zase je to všechno o lidech. Všichni bojujeme nějakým způsobem o peníze, ale pokud si každej z nás budeme tvrdě stát za tím, že jenom ta naše služba je nezbytná, tak se nikam moc ne neposuneme, vždycky je fajn jako když ta nabídka je co nejvíc pestrá“ R4: „Já myslím, že o nás lidí ví aspoň, a že jsme uvedeni někde a že jsou tam o nás nějaké údaje a pro koho jsme atd“ „Negativní já myslím, že tady toho zařízení je vhodné pro ty lidi a že jsou spokojeny.“ R5: „Myslím si, že to má silný potenciál. Kdyby fungovala ta síť služeb, tak aby ty služby spolu komunikovali a nebylo to, že proti sobě konkurujeme, což teď tak prostě je. Což je to negativum toho, že vznikají nové a nové služby, které si přebírají klienty.“ R6: „Pozitivní je to, že když třeba k nám přijde člověk dejme tomu se sluchovým postižením a víme, že je tady organizace, která je přímo na to specializovaná, tak je dobře, že víme, na koho ho máme odkázat. Takže to je plus. A negativa. Někdy to může být pro ty pracovníky ztráta času.“ „Tak já myslím, kdybychom začínali jako organizace, tak bych to určitě brala jako velké plus. Teď se bez toho někdy obejdem, někdy ne. Takže asi jak kdy“
40
6.4.1 Shrnutí Při vyhodnocování této části je myslím dobré zmínit to, ţe kaţdý pracovník, se kterým jsem vedl rozhovor, aţ na jednoho, viděli v komunitní práci potenciál a myslí si, ţe je to uţitečné. Pracovníci se hlavně vyjadřovali ke komunitnímu plánování a ke spolupráci s dalšími organizacemi. Tyto dvě části komunitní práce brali jako hlavní a vyjadřovali se hlavně k těmto částem. Důleţité ale také je to, ţe i kdyţ v tom vidí potenciál, měli pracovníci taky názor, ţe i kdyţ nějaké komunitní plánování je, je to spíše občas na obtíţ a tudíţ i zbytečné. Nejkladnější ohlas měla komunitní práce u prvního respondenta, který i během rozhovoru působil, ţe ho toto téma velice zajímá, ale opět hlavně v rovině komunitního plánování.
7 Shrnutí empirické části Pracovníci, kteří se mnou dělali rozhovory, byli ochotní a vstřícní. Nesnaţili se vyhýbat otázkám a snaţili se mi sdělit, co nejvíce informací mohli. Po vyhodnocení všech rozhovorů jsem došel k pro mě překvapivému závěru a tím je to, ţe sociální pracovníci si pod pojmem komunitní práce představují hlavně spolupráci s dalšími organizacemi a komunitní plánování. V průběhu rozhovoru byli sdílní, kdyţ vykládali o své sluţbě, mluvili plynule a věděli, co chtějí říct. Jakmile jsme se ale začali bavit o komunitní práci, šlo vidět, ţe znejistěli. Přišlo mi, ţe pracovníci aţ na dva, tři respondenty nevěděli úplně, co si pod tím to pojmem mají představit. Většina si pak vzpomněla, ţe jejich organizace je v komunitním plánování, a o tom se dále se mnou bavili. Kdyţ jsem se doptal ale na další činnosti, většinou všechny své odpovědi směřovali opět ke komunitnímu plánování. Organizace nabízely pestré sluţby, z nichţ bylo patrné, ţe by se daly zařadit do modelů komunitní práce, ale sami pracovníci to tak nevnímali. Nikdo z pracovníků se pak v konkrétním případě nevyjadřoval k cílově skupině seniorů, ţe by to byla nějaká komunita, se kterou nějak pracují, ale hlavně brali svou organizace jako celek, který nějak komunitní práci zastává.
41
Také jsem byl překvapen celkem negativním postojem, který zaujímali. Nutné je však podotknout, ţe se podle mého mínění nejednalo o negativní postoj ke komunitní práci jako k celku, ale jednomu modelu, kterým je komunitní plánování. Tento model opakuji jiţ poněkolikáté, ale je to také tím, ţe pracovníci sami o něm mluvili a nedařilo se mi doptat tak, aby sami začali mluvit ještě o nějaké jiné aktivitě, protoţe pořád se vraceli k tomuto tématu. Komunitní plánování aţ na dva respondenty brali jako uţitečné do určité míry, ale zároveň jako ztrátu času. Také pokud jsem se jich doptával, jestli se sami snaţí zjistit, co se například dělo na schůzkách ohledně komunitního plánování, tak zaujímali pasivní postoj, ţe kdyby se něco důleţitého probíralo, pracovník, který tam byl, by jim to řekl. Myslím si, ţe celý tento postoj je ovlivněn tím, ţe sami pracovníci, i kdyţ komunitní práci vyuţívají, tak sami si své činnosti takto nedefinují, nepředstavují a první myšlenky je vţdy přivedou ke komunitnímu plánování. U svých respondentů jsem si nezjišťoval věk, protoţe jsem k tomu neměl ţádný důvod a nebyla potřeba, ale přišlo mi zajímavé, ţe tři mí respondenti byli mladšího věku a ti převáţně vnímali komunitní práci, potaţmo komunitní plánování jako spíše zbytečné. Dva respondenti středního věku poté naopak jako velice dobrou věc a vyprávěli o něm nadšeně. Nutno podotknout, ale ţe tito dva respondenti se také účastnili schůzek komunitního plánování a také ještě velice rádi odkazovali na důleţitost spolupráce mezi organizacemi. A jeden respondent, který byl podle mého názoru nejstarší (R4), neměl ţádnou představu, co to vlastně komunitní práce je a aţ po chvíli, co jsme se o tom bavili, si vzpomněl, ţe jejich zařízení je v komunitním plánování, ale to bylo vše. Celkově mi přišlo, ţe pracovníci vnímají komunitní práci jenom příliš úzce a zapomínali na samotné klienty. Samozřejmě, ţe spolupráce s dalšími organizacemi, plánování jsou důleţité, ale byl jsem překvapen, ţe nikdo se nezmínil o aktivitách, které by dělali pro klienty, o zapojování veřejnosti, dobrovolníků o snahu zapojit klienty do společnosti. A pokud se o těchto tématech zmínili, bylo to v obecné části, ale jako komunitní práci to příliš nevnímali.
42
Závěr Sociální pracovníci si to nemusí přímo uvědomovat, ale dá se říci, ţe s komunitou pracují neustále, proto jsem se rozhodl udělat výzkum, co si vlastně představí pod pojmem komunitní práce. Cílem mé absolventské práce bylo pomocí kvalitativního výzkumu metodou polostrukturovaného rozhovoru zjistit, jak sociální pracovníci na území města Olomouc rozumí pojmu komunitní práce. Jejich představy o tomto pojmu a vyuţití komunitní práce v jejich profesi. Absolventskou práci jsem měl rozdělenou na dvě části. V teoretické části jsem se věnoval komunitní práci, kterou jsem se snaţil pomocí literatury co nejvýstiţněji popsat. Dále jsem do své práce zahrnul kapitolu o modelech komunitní práce, které jsou její naprosto nedílnou součástí. Ve třetí kapitole jsem se věnoval sociálnímu pracovníkovi a jeho rolím a v závěrečné kapitole jsem popsal cílovou skupinu seniorů. ¨ Empirická část obsahuje metodologii výzkumu a interpretaci mých výsledků. Výzkum jsem prováděl kvalitativní metodou, formou polostrukturovaného rozhovoru. Měl jsem stanoveny čtyři hlavní oblasti. Jednou byla náplň práce sociálního pracovníka a to jak v přímém kontaktu s klientem, tak také v době kdy pracovník plní jiné povinnosti a nevěnuje se zrovna klientovi. Druhá oblast se týkala pojmu komunitní práce a konkrétně toho, jak pracovníci rozumí tomu pojmu, co si pod ním představují a jak by ho dokázali vysvětlit. Ve třetí oblasti jsem se snaţil zjistit, jestli si pracovníci jsou vědomi, ţe by komunitní práci pouţívali přímo ve své praxi. A v závěrečné oblasti jsem se věnoval tomu, jak oni jako praktici nahlíţí na komunitní práci a jaké vnímají pozitiva a negativa. Všichni respondenti popsali různé své pracovní činnosti, které vykonávají ať uţ přímo v kontaktu s klienty, tak také co vykonávají, kdyţ s nimi právě nepracují. V těchto činnostech se daly odhalit prvky komunitní práce. Konkrétně to byly nejčastěji modely komunitního plánování, rozvoje, vzdělávání, péče.
43
Zjišťoval jsem také, co si pod pojmem komunitní práce představují. V této oblasti jsem byl asi nejvíce překvapen z výsledků, protoţe většina respondentů si pod komunitní prací představí především komunitní plánování anebo rozvoj organizace. Respondenti se téměř vůbec nevyjadřovali k tomu, kdo vlastně tu komunitu tvoří. Jeden respondent neměl vůbec představu, co to komunitní práce je a další respondenti se většinou trochu zarazili a přemýšleli nad odpovědí. Ve třetí části bylo mým cílem zjistit od pracovníků, co z komunitní práce ve svém zařízení dělají. Tato oblast byla ovlivněna odpověďmi v předchozí části. Proto pracovníci opět zmiňovali, ţe se věnují převáţně komunitnímu plánování a rozšiřování a zlepšování kontaktů s dalšími organizacemi. Kromě dvou pracovníků, kteří komunitní plánování povaţovali za velice prospěšné, se mi dostalo převáţně negativních reakcí, ţe je to vlastně zbytečné. Také jsem vypozoroval, ţe pokud pracovník není přímo členem setkání pro toto plánování, jeho zájem o to je téměř minimální. V poslední oblasti jsem se zaměřil na pozitiva a negativa. Od pracovníků, kteří jsou členy schůzek komunitního plánování, převáţely klady a hodnotili to jako velice prospěšnou a uţitečnou věc. Negativní vnímali pouze to, ţe ostatní organizace například jim závidí peníze a stěţovali si na občasnou rivalitu, která mezi různými zařízeními panuje. Naopak jako pozitivní byl hodnocen osobní kontakt se členy jiných organizací. Zbylí pracovníci byli uţ více pesimističtí. Většinou to hodnotili jako zbytečnost. V konečném důsledku jsou výsledky hodnocení komunitní práce negativní, je nutné ale poznamenat, ţe je to hlavně tím, ţe pracovníci si pod komunitní práci nejvíce vybaví komunitní plánování. Čtyři ze šesti mých respondentů, kteří nejsou členy schůzí o komunitním plánování, měli převáţně negativní hodnocení. Z čeho jsem byl ve svém výzkumu překvapen, bylo právě to, ţe rozhovory se točily neustále kolem komunitního plánování a vylepšování vztahů mezi organizacemi. I kdyţ jsem se snaţil rozhovor směřovat i na jinou oblast, pokaţdé se pracovníci vrátili k těmto tématům. Myslím, ţe proto také bylo negativní hodnocení komunitní práce. Je to ale dáno tím, ţe pracovníci vůbec nezmiňovali ţádné činnosti, které s klienty dělají. Ať uţ to byly vzdělávací kurzy, různé kluby, výlety, nebo komunitní péče. V prvním mém okruhu tyto činnosti
44
zmiňovali, kdyţ jsme ale přešli na další oblast týkající se konkrétních činností komunitní práce, jiţ to nezmínili. I přesto, ţe pracovníci obecně moc nevěděli co si kromě komunitního plánování pod pojmem komunitní práce představit, vypozoroval jsem z rozhovorů, ţe ve svých zařízeních komunitní práci vyuţívají. Dalším krokem by bylo moţné třeba zjistit co je důvodem toho, ţe při vyslovení slovního spojení komunitní práce se pracovníkům vybaví pouze komunitní plánování a spolupráce s jinými organizacemi a jestli by případné další informace o modelech nemohly sluţbu posunout ještě lepším směrem v práci s klienty.
45
Bibliografický seznam Literatura ARMSTRONG R. 1977 ARMSTRONG, R. „New directions for community education.“ Oxford:Journals“ BANKS S. 1995. „Social Work“ Palgrave Macmillan. GOJOVÁ A. 2006. „ Teorie a modely komunitní práce“ Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta. GULOVÁ L. 2011. „Sociální práce“ Praha: Grada. HARTL P. 1997. „ Komunita občanská a komunita terapeutická“ Praha: SLON. JAROŠOVÁ D. 2006: „ Péče o seniory“ Ostrava: Ostravská univerzita. KOZEL R. 2006: „Moderní marketingový výzkum“ Praha: Grada s. LAAN, 1998. „Otázky legitimace sociální práce“ Albert Boskovice a Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity. MATOUŠEK O. 2003. „Slovník sociální práce“ Praha: Portál. MATOUŠEK O. a kol. 2001. „Základy sociální práce“ Praha: Portál. MATOUŠEK O. a kol. 2003. „Metody a řízení sociální práce“ Praha: Portál. MATOUŠEK O. a kol. 2005. „Sociální práce v praxi“ Praha: Portál. MIOVSKÝ M. 2006: „Kvalitativní přístup a metody psychologického výzkumu“ Praha: Grada, MLÝNKOVÁ J. 2011. „Péče o staré občany.“ Praha: Grada. POKORNÁ, 2010. „Komunikace se seniory.“ Praha: Grada. POPPEL K. 1995. „Analysing Community Work: Its Theory and Practice“ Palgrave Macmillan. 46
ŘEZNÍČEK I. 1994. „Metody sociální práce“ Praha: SLON. STRAUSS A., CORBINOVÁ J.1999. „Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie“ Boskovice : Albert TWELVETREES, 1991. „Community Work“ Palgrave Macmillan. VOYDANOFF P. 2007. „Work, Family and Community“ Psychology Press. ZATLOUKAL L. 2008. „Plánování rozvoje sociálních služeb metodou komunitního plánování“ Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ŢEŢULA O. 2002. „Komunitní plánování – věc veřejná. Jak zjistit co lidé opravdu chtějí? Jak zlepšit život v obci?“ Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Časopis PŘÍHODOVÁ A. 2004. „Koncept komunity v komunitní sociální práci“ Sociální práce/Sociálna práca. 4: 43-54
Legislativa Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, v platném znění
47
Anotace Cílem práce je zjistit jak sociální pracovníci na území města Olomouc rozumí pojmu komunitní práce. Jejich představy o tomto pojmu a vyuţití komunitní práce v jejich profesi. Prováděl jsem kvalitativní výzkum a ke s sběru dat jsem pouţil polostrukturovaný rozhovor. Z výsledku výzkumu vyplývá, ţe pracovníci mají povědomí pouze o části komunitní práce, i kdyţ ve své praxi vyuţívají více metod komunitní práce, při popsaní konkrétních způsobů práce uváděli pouze komunitní plánování a komunitní organizaci. To také ovlivnilo další výsledky výzkumu, kterým byl jejich postoj ke komunitní práci a z celkového hodnocení vyplývá, ţe komunitní práce je dobrá v určitých ohledech, ale vše nefunguje tak jak by mohlo a občas to vnímají jako zbytečnou zátěţ. The purpose of my graduate thesis is to analyze how social workers understand the term community work. Their conceptions about this term and how they are using it in their work. The technique which I used was semi-structured interview. The research results show that the social workers are familiar only with a part of a community work even thought that in their work they are using multiple models of community work. However, when they were describing their social work they mention only social/community planning and community organization. That was reason why the last part of my research was influenced. I focused on their attitude towards community work and they found community quite useful in some ways but sometimes they have got feelings that everything is not working how it could be and sometimes community work or to be more specific social/community planning is only burden.
48
