CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Kvalita života seniorů v pobytovém zařízení
Lucie Březinová
vedoucí práce: Mgr. Martin Bednář Ph.D. Olomouc 2014
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny pouţité prameny a literaturu jsem uvedla v závěrečném seznamu zdrojů.
V Olomouci…………………………
podpis……………………………….. Lucie Březinová
4
Poděkování Děkuji panu Mgr. Martinu Bednářovi Ph.D za odborné vedení absolventské práce a poskytování rad. V neposlední řadě také všem účastníkům výzkumu, bez nichţ by tato práce nevznikla.
5
Obsah
Obsah ....................................................................................................................................................... 6 Seznam zkratek ........................................................................................................................................ 8 Úvod......................................................................................................................................................... 9 1.
2.
3.
4.
Stáří ................................................................................................................................................ 11 1.1
Vymezení pojmu stáří ............................................................................................................ 11
1.2
Periodicita stáří ...................................................................................................................... 12
1.3
Charakteristika procesu stárnutí ............................................................................................. 13
1.4
Projevy stáří ........................................................................................................................... 14
1.5
Definice pojmů gerontologie, geriatrie, geragogika .............................................................. 16
1.6
Postoj společnosti ke stáří a ageismus ................................................................................... 17
1.7
Sociální péče o seniory a současná situace v poskytování sociálních sluţeb seniorům ......... 19
Kvalita ţivota ................................................................................................................................. 21 2.1
Pojem kvalita ţivota ............................................................................................................... 21
2.2
Definice kvality ţivota ........................................................................................................... 21
2.3
Dimenze kvality ţivota .......................................................................................................... 23
2.4
Proč je těţké definovat kvalitu ţivota? .................................................................................. 23
Kvalita v sociální práci .................................................................................................................. 26 3.1
Standardizované systémy ....................................................................................................... 26
3.2
Kvalita v sociálních sluţbách ................................................................................................. 28
3.3
WHOQOL – BREF ................................................................................................................ 32
II. PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................. 34 4.1
Informace o Domu pokojného stáří Bohuslavice ................................................................... 34
4.2
Cíl práce ................................................................................................................................. 35
4.3
Stanovení hypotéz .................................................................................................................. 37
4.4
Získávání a vyhodnocení dat.................................................................................................. 37
4.4.1
Popis souboru ................................................................................................................. 37
4.5
Sběr dat .................................................................................................................................. 37
4.6
Pouţité metody....................................................................................................................... 38
6
5.
4.7
Zpracování a skórování ......................................................................................................... 38
4.8
Interpretace výsledků výzkumu ............................................................................................. 39
Závěr .............................................................................................................................................. 53
Zdroje .................................................................................................................................................... 55 Seznamy přídavných poloţek zařazených v hlavním textu ................................................................... 57 Anotace .................................................................................................................................................. 58 Abstract ................................................................................................................................................. 59 Seznam příloh ........................................................................................................................................ 60
7
Seznam zkratek WHO World Health Organization QOL Quality of Life ISO
International Organization for Standardization
TQC Total Quality Control TQM Total Quality Management EFQM European Foundation for Quality Management SQSS Implementation of Quality Standards in Social Services
8
Úvod Dnešní moderní společnost se vyznačuje, rychlím tempem, lidé se zaobírají především svým individuem, snaţí se zbohatnout a to co nejrychleji a nejvíce. Všichni bychom měli myslet na to, ţe stárnutí a stáří je celoţivotní proces, který se nevyhne nikomu z nás. Bohuţel většina mladých lidí tuto představu vytěsňuje. Stáří je pro mladou generaci pouhým pojmem, o kterém nechtějí přemýšlet a uţ vůbec ne o něm mluvit. Kaţdý z nás jednou zestárne a bude muset řešit otázky se stářím spojené. Demografické prognózy současné společnosti ukazují, ţe se délka ţivota prodluţuje a právě zvyšující se naděje na doţití mění ţivotní styl a moţnosti starších osob. Starší generace se snaţí ţít aktivněji a zdravěji. Lepší zdraví a delší ţivot jsou významnými hodnotami, které představují výzvu pro ekonomický a sociální rozvoj. Je důleţité ukazovat společnosti, především mladé generaci, ţe stáří není negativním jevem, ale spíše výzvou k zamyšlení se nad tím, jak bude probíhat jednou jejich vlastní stárnutí a co by se mohlo udělat pro to, aby stáří bylo důstojnější a spokojenější. Bylo by určitě správné, vzhledem k demografickým prognózám, více počítat s účastí starší generace, podpořit jejich zapojení do společnosti, i přes jejich moţná zdravotní omezení. Starší věk jiţ většinou vyţaduje podporu blízkého okolí či profesionální pomoc a to především za pomoci kvalitnější zdravotní péče, sociálnímu zajištění či kvalitních sociálních sluţeb. Tématem, které jsem si pro svoji absolventskou práci vybrala je Kvalita ţivota v pobytovém zařízení. K vybrání tohoto tématu mě inspirovala nejen moje vlastní praxe, kterou jsem měla moţnost absolvovat v pobytovém zařízení sociálních sluţeb, ale také přečtení Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2008-2012. V tomto programu se uvádí, ţe je nutné věnovat zvýšenou pozornost kvalitě ţivota ve stáří a k tomu budou nutné koncepční změny a přijetí různých opatření, např. v oblasti sociálních sluţeb. Jiţ nyní jsou k tomuto vyuţívány nástroje k hodnocení kvality, např. inspekce kvality sociálních sluţeb či pouţití různých standardizovaných systémů. Důvod k tomuto je prostý. Sociální sluţby musí být flexibilní, nabízet kvalitní sluţby tak, aby si stárnoucí člověk mohl opatřit právě tu, která bude plně vyhovovat jeho potřebám a zároveň bude dodrţena podmínka důstojného ţivota a aktivního proţití ve stáří. Myslím si tedy, ţe i kdyţ jsou lidé mladí, měli by přemýšlet o tom, jak bude jednoho dne jejich stárnutí a stáří probíhat a měli by si uvědomit, co mohou udělat pro to, 9
aby bylo jejich stáří spokojené a důstojné. Tématem, které jsem si vybrala ke své absolventské práci je kvalita ţivota seniorů v pobytovém zařízení. Kvalita ţivota je určitě aktuálním tématem, které se týká i oblasti stárnutí a stáří. Toto téma jsem si vybrala zejména z důvodu praxe, kterou jsem absolvovala v několika pobytových zařízeních pro seniory, také proto, ţe senioři jsou mojí nejbliţší cílovou skupinou. Myslím si, ţe problematika kvality ţivota se dostává hodně do popředí a to i v oblasti poskytování sociálních sluţeb proto jsem se tímto tématem chtěla zabývat. Proto bude cílem mé absolventské práce zjistit míru spokojenosti uţivatelů pobytové sluţby pro seniory, oblasti spokojenosti, které jsou pro uţivatele nejdůleţitější a faktory, které spokojenost ovlivňují. Průzkum bude realizován pomocí dotazníků kvality ţivota WHOQL- BREF. Výsledky bude moţné pouţít ke zkvalitnění a zlepšení poskytovaných sluţeb. Dotazníky tohoto typu jsem vyuţila z toho důvodu, ţe mi dobře pomohly zmapovat situaci v daném zařízení. Svoji práci jsem rozdělila na teoretickou a praktickou část. Teoretické části věnuji první tři kapitoly. První kapitola se zabývá charakteristikou stáří, jsou zde vysvětleny základní pojmy včetně jejich definic, abych čtenářům lépe nastínila téma. Dále v kapitole popisuji postoj současné společnosti k seniorům a nastiňuji moţnosti péče o seniory v ČR. V druhé kapitole se zaměřuji na vysvětlení pojmu kvality ţivota, tuto kapitolu jsme zvolila záměrně, vzhledem k cíli mé práce snaţím se zde vysvětlit základní pojem kvality ţivota, způsob jakým kvalitu dělíme a také to jak můţe být kvalita chápána z různých pohledů. Třetí kapitola plynně navazuje na kapitolu předchozí, opět se zde zabývám pojmem kvality, ale v souvislosti se sociální prací. Pojem kvalita vstoupil do sociální práce se vznikem zákona o sociálních sluţbách. Hodnocení kvality je postaveno na Standardech kvality sociálních sluţeb (SQSS), které jsou přesně definovány tak, aby hodnocení sociálních sluţeb bylo objektivně měřitelné. V kapitole také mimo zmiňovaných SQSS popisuji i jiné pouţitelné systémy hodnocení inspirované komerční sférou. Poslední částí mé práce je praktická část, ve které se zabývám kvantitativním výzkumem kvality ţivota seniorů v pobytovém zařízení. Nejprve zde uvádím informace o konkrétním pobytovém zařízení sociálních sluţeb, které jsem si pro výzkum vybrala. Ke sběru dat jsem pouţila dotazník SQUALA, který byl vyplněn klienty vybraného zařízení.
10
1. Stáří
V této kapitole se zabývám vymezením stáří, určitými jevy, které charakterizují procesy stárnutí, dále také vymezením některých pojmů, které ke stáří neodmyslitelně patří.
1.1 Vymezení pojmu stáří
Teorie a úvahy o stáří byly v průběhu historie poměrně protichůdné. Kaţdý je proţíval svým individuálním a osobitým způsobem. Setkáváme se s rozdílnými modely přijetí ţivota stárnoucích lidí. Obraz starých, bezmocných, nemocných, trpících a nepotřebných byl v následujících historických etapách vystřídán obrazem stárnoucího člověka, který je spojován s moudrostí, zkušeností, úctou a váţností, případně se oba přístupy prolínaly. Pokud budeme postavení starého člověka v minulosti studovat, zjistíme, ţe se musel nezřídka o úctu a uznání „rvát“. Toto zjištění pak stojí proti převládajícímu názoru mezi laiky, ţe staří lidé byli v minulosti respektováni, milováni a obklopeni svými blízkými. Z těchto naznačených příkladů z historie i ontogeneze člověka je vidět, jak významnou roli v ţivotě stárnoucího člověka hraje vlastní zkušenost, i to, jaký si vytvořil obraz sama sebe. Dle současných poznatků značnou měrou k přijetí postojů vůči vlastnímu stáří přispívá také sama osobnost, její rysy, temperament a míra adaptability jedince. (Iva Holmerová, 2007, str. 59) Stáří je obtíţné definovatelná poslední fáze ţivota, ve které se projevují involuční změny, zhoršuje se zdatnost, odolnost a adaptabilita organismu. Z pohledu lékařského se jedná o úbytku potenciálního zdraví. 4asto dochází k rozporům mezi kalendářním a biologickým stářím. (Zdeněk Kalvach, 2006, str. s. 7) Stáří je obecné označení pozdních fází ontogeneze. Jde o poslední vývojovou etapu, která uzavírá a završuje lidský ţivot. Souhrnně jde o projev a důsledek veškerých změn ve stáří označovanému jako fenotyp stáří. Ten je modifikován vlivy prostředí, zdravotním stavem, ţivotním stylem jedince dále také vlivy sociálně ekonomickými i psychickým. 11
(Rostislav Čevela, 2012, str. s.19) Haškovcová (1990, str. 58) charakterizuje stáří jako přirozené období lidského ţivota, vztahované k ţivotnímu období dětství, mládí a době zralosti. Zdůrazňuje, ţe staří není nemoc, ale přirozený proces změn, které trvají po celý ţivot, ale v pozdějším věku jsou více zřetelné. Stáří není choroba, je však spojeno s více se vyskytujícími chorobami a zdravotními problémy. Kromě smrti je hlavní hrozbou nemocí ztráta soběstačnosti. Ta se s věkem výrazně sniţuje, a starý člověk není schopen své potřeby zvládat sám, coţ vede ke zvýšené závislosti na druhých a mnohdy k nevyhnutelným ţivotním změnám. (Műhlpachr, 2004, str. s.39) Podle Jarošové (2006, str. 10) má stáří vysoce individuální charakter s velkými rozdíly. Autorka popisuje stáří jako tzv. biologické, psychologické, a sociální.
1.2 Periodicita stáří
Podle Haškovcové (2010, str. 20) je třeba zdůraznit ti, ţe kaţdý člověk stárne jiţ od narození a kaţdý stárne jinak. Proces stárnutí je diskontinuitní, coţ znamená, ţe v některých fázích ţivota můţe člověk stárnout rychleji, v jiných zase pomaleji. Z praktických důvodů můţeme hovořit o tom, ţe rané stáří reprezentují „mladí senioři“, a teprve od 75 let věku můţeme mluvit o skutečném stáří. Odborníci mají celou řadu důvodů, o kterou opírají své více či méně originální členění lidského ţivota. V běţném ţivotě je však vše zastíněno obvyklou praxí, totiţ, ţe za starého člověka je povaţován kaţdý, kdo dosáhl penzijního věku. I přes rozdíly penzijních systémů mezi jednotlivými státy je jím většinou 65letý občan. Jak se postupně zvyšuje věková hranice pro odchod do penze, posunuje se i věkové pásmo, které označujeme jako období stáří. (Haškovcová, 2010, stránky 20-21) Vymezení a periodizace stáří bývají obtíţné. Tradičně rozlišujeme stáří kalendářní, biologické a sociální.
12
Biologické stáří – je dáno dosaţením určité míry involučních změn, pokles zdraví. Jde o nezvratné změny především biologických. Biologické stáří není dnes stanovitelné, neexistují pro něj přesná kritéria, procesy stárnutí jsou provázány s chorobnými změnami. Vnější vyjádření involučních změn jako je pokles výkonnosti, míra funkčního zdraví nebo fenotyp stáří například změny postavy, postoje, chůze, vlasů, pokoţky apod. Psychický aspekt – subjektivní vnímání věku, související i s vnímáním úbytku či naopak dostatku sil, potenciálu zdraví, je významným faktorem biologického stáří, ţivotní prognózy a rozvoje geriatrické křehkosti. (Rostislav Čevela, 2012, str. 25) Kalendářní stáří – je dáno dosaţením určitého dohodnutého věku, který vychází obvyklého průběhu ţivota a biologického stárnutí. Kalendářní stáří je snadno a jednoznačně stanovitelné takţe vyhovuje demografickým i jiným potřebám. Neříká však nic o individuálních biologických změnách ani o sociálních rolích a jeho parametry se historicky mění. (Rostislav Čevela, 2012) Sociální stáří – je dáno souhrnem sociálních změn, změn sociálních rolí, postojů, sociálního potenciálu, souhrnem znevýhodnění a typických ţivotních událostí pokročilého věku, jakými jsou penzionování, pokles ţivotní úrovně, nezaměstnatelnou, odchod dětí z rodiny, ovdovění, přijetí role penzisty a starého člověka, obvykle v souvislosti s funkčními deficity a různou mírou znevýhodnění. Za počátek sociálního stáří se obvykle povaţuje odchod do důchodu či věk vzniku nároku na starobní důchod. Zvláště tento ukazatel však vykazuje významný civilizační posun spolu s důrazem na autonomii a participaci seniorů. (Rostislav Čevela, 2012)
1.3 Charakteristika procesu stárnutí
Období stárnutí a stáří je všeobecně pojímáno a chápáno negativně. Jsou očekávány problémy, omezení v důsledku ztráty soběstačnosti, sníţení mentálních funkcí, omezení kontaktu s okolním prostředím a ztráta moţnosti seberealizace. Obavy mohou vést aţ ke strachu z poníţení, ze ztráty důstojnosti nebo respektu. Tyto obavy nejsou zcela opodstatněné, protoţe při fyziologickém průběhu stárnutí a stáří nedochází automaticky a vţdy k popsaným problémům. Závisí tedy na konkrétním průběhu stárnutí. (Malíková, 2011, str. s. 14) 13
Pacovský (1990, str. 30) chápe stárnutí jako cestu do stáří a člení stárnutí na fyziologické a patologické. Fyziologické stárnutí popisuje jako normální součást ţivota a zákonitou epochu ontogeneze. Jako příklad patologického stárnutí můţeme uvést stárnutí, které je předčasné coţ je tehdy, pokud je kalendářní věk niţší neţ věk funkční. Stárnutí je „ působení času na lidskou bytost“. Tato neutrální definice připouští destruktivní i konstruktivní důsledky. Fyzické stárnutí přináší primárně změny struktury a následně změny funkcí. Některé vlastnosti těla se nemění, nebo se dokonce zlepšují. Změny funkcí nejsou fatální. Vhodná duševní a tělesná aktivita můţe zpomalit nástup funkčních změn a prodlouţit aktivní věk. Správný přístup je tudíţ nejspíš realismus, který není rezignací a optimismus, který není iluzí. (Clemént Pichaud, 1998, str. 25) Pod pojmem stárnutí se zpravidla rozumí souhrn změn ve struktuře a funkci organismu, přičemţ se jedná o změny v oblasti somatické, psychické, emoční a sociální. Tyto změny mohou podmiňovat zvýšenou zranitelnost organismu, pokles některých schopností a tím i celkového výkonu, které však starý člověk dokáţe kompenzovat. Kompenzace znamená, ţe člověk, který nemůţe vykonávat nějakou činnost, kompenzuje tuto činnost činností jinou. (Iva Holmerová, 2007, str. 59)
1.4 Projevy stáří
Podle Venglářové (2007, stránky 11 - 14) se kaţdý z nás rodí s určitými dispozicemi a to jak budeme reagovat na určité situace v našem ţivotě, je ovlivněno genetickými předpoklady, ţivotními zkušenostmi i prostředím, ve kterém ţijeme. Změny způsobené stářím se projevují po stránce tělesné, psychické i sociální. Jsou to propojené systémy. S přicházejícími změnami je nutné hledat nový způsob ţivota ve stáří. Tělesné projevy stáří – tělesné projevy, jimţ se odlišují staří lidé od mladých, označujeme jako fenotyp stáří. Kalvach (2004, stránky 99 - 101) poukazuje na to, ţe tělesná výška se věkem sniţuje a tělesná hmotnost obvykle s věkem stoupá. Nápadné a významné jsou postoj a chůze, dochází k úbytku svalové hmoty a síly. Velké jsou i změny smyslového vnímání. U zraku se projevují změny akomodace, dochází k úbytku sluchové ostrosti pro vysoké tóny, čich i chuť znatelně klesají.
14
Psychické změny – Psychickou involuci můţeme chápat jako postupnou přeměnu osobnosti. Většinou je stárnutí spojeno s přeměnou osobnosti. U seniorů se mohou projevovat negativní vlastnosti a do popředí se mohou dostat negativní rysy osobnosti. (Říčan, 2004) Psychické změny v kombinaci se sociálními změnami ztěţují seniorům adaptaci na nové prostředí. Vţdy je nutné odlišit problematické chování způsobené změnami ve stáří od duševních nebo určitých tělesných poruch. (Venglářová, 2007, str. 16) Kromě situací patologického stárnutí není důvod, aby psychické aspekty negativně ovlivňovaly kvalitu ţivota stárnoucího a starého jedince. Obecně se předpokládá, ţe v psychické oblasti a rysech osobnosti by nemělo i přes pokročilý věk docházet k zásadním změnám. Změny v psychické oblasti nastupují při stárnutí pozvolna. Typické změny v psychické oblasti a intelektových schopnostech: sníţení kognitivních a poznávacích funkcí spojené se zapomínáním, sníţená schopnost paměti, soustředění, zapamatování nových informací. Sníţení funkce řečových schopnostípojmenovat věci, porozumět věci. Dalším aspektem je zvýšená emoční nestabilita aţ labilita proměnlivost nálad, rozhodnutí postojů nebo změny poţadavků. Můţe se naopak vyskytnout i citová oploštělost. Mění se celková povaha člověka například z pozitivních vlastností do neutrálních nebo silně negativních. Celkový nebo částečný pokles zájmu seniora v různých oblastech ţivota, změny v pořadí hodnot. Změny potřeb a jejich pořadí. Změna zájmů a jejich potřeba tyto zájmy uspokojit. Senioři mají tendenci bilancovat nad svým ţivotem a s odstupem jej posuzovat. V neposlední řadě taky vzniká sníţená schopnost adaptace na změny nebo nové náročné situace. (Malíková, 2011) Sociální aspekty - Celé stárnutí a stáří je ovlivněno sociálními aspekty. Tyto aspekty můţeme rozdělit na nepříznivé a pozitivní. Nejvýznamnější nepříznivé sociální aspekty: odchod do důchodu většinou tuto situaci špatně snáší muţi, kteří nemají koníčky a ţili jen prací. Omezení ve společenských, kulturních a jiných aktivitách. Dále také ekonomická změna situace seniorů, generační osamělost spojená s úmrtím partnera, zhoršená moţnost kontaktů s přáteli, zhoršení účasti na dříve vykonávaných oblíbených činnostech. Sociální izolace můţe být způsobena mnoha příčinami. Fyzická závislost například z důvodu nemoci. Stach ze stáří, samoty nebo nesoběstačnosti. 15
Nejvýznamnější pozitivní sociální aspekty- Podle Jarošové (2006, str. 31) jsou nejvýznamnější pozitivní sociální aspekty tyto: funkční rodina, dobré vztahy a pevná citová pouta. Naplánované ekonomická příprava na zabezpečené stáří - vhodné bydlení, penzijní připojištění aj. Plánovaná příprava na vyplnění volného času například zájmy, koníčky, forma občasné výpomoci), efektivně vyplněný volný čas. Moţnost uspokojení potřeb seniora. (Malíková, 2011) Reakce na změny jsou ovlivněny osobností seniory, reakcemi jeho okolí a také moţnostmi, jak získat pomoc v oblastech, které senior nezvládne sám. Podle toho pak přichází model adaptace na stáří: 1. Konstruktivní přístup ke stáří. Jiţ během produktivního věku si člověk můţe připravovat aktivity, které později rozvine. Součástí přípravy na stáří je také snaha o udrţení tělesného zdraví formou vhodného stravování a pohybových aktivit. Je důleţité mít širší síť přátel a známých, pokud máme jednoho nebo dva blízké přátele, můţeme se po jejich odchodu dostat do těţké sociální izolace. Pěstování dobrých vztahů s rodinou je úkol na celý ţivot a jeho naplnění přijde právě ve formě podpory od dětí a vnoučat. 2. Někteří lidé si vytvoří závislost na okolí. Tělesné obtíţe potencují závislost na zdravotnících
nebo
na
rodině,
která
je
manipulována
obtíţemi
seniora
k intenzivnějším kontaktům. Namísto řešení sociální izolace se řeší symptomy onemocnění. V ústavní péči se také setkáváme s klienty, kteří mají větší potřebu přítomnosti personálu a pomoci která, není vţdy podloţena objektivním stavem. 3. Někdy je situace obtíţnější a mechanismy zvládání na ni nestačí. Senior pak můţe zaujmout nepřátelský postoj. Nepřátelství můţe projevovat personálu, lidem kolem, ostatním klientům. To je příčinou mnoha problémových situací v péči o klienty vyššího věku. (Venglářová, 2007)
1.5 Definice pojmů gerontologie, geriatrie, geragogika
Gerontologie – je obecný pojem pro nauku o stárnutí a stáří. Zkoumá je z pohledu biologického, demografického, sociálního a z mnoha dalších aspektů. Geriatrie je medicínou stáří, lékařským oborem, který se zabývá diagnostikou a managementem 16
onemocnění ve stáří, ale také širšími souvislostmi z pohledu veřejného zdravotnictví. (Iva Holmerová, 2007, str. 12) Dále můţeme gerontologii rozdělit na gerontologii experimentální, klinickou a sociální. Gerontologie experimentální – se zabývá studiem procesů a příčin stárnutí, tím, proč a jak ţivé organismy stárnou. Je zaměřena převáţně biologicky, chápe se jako přirozená součást biologie, ale její významnou součástí je výzkum psychických změn a schopností v průběhu stárnutí a ve stáří. (Rostislav Čevela, 2012, str. 63) Gerontologie klinická – se zabývá zvláštnostmi zdraví a jeho podpory ve stáří, především funkčním zdravím, involučním poklesem potenciálu zdraví, zvláštnostmi chorob, diagnostiky, léčení, prevence ve stáří. (Rostislav Čevela, 2012, str. 63) Gerontologie sociální – zabývá se existencialistou a ţivotem, vztahy mezi seniory a společností, stárnutím společnosti. Jde o celou škálu aspektů demografických, politických, politologických, ekonomických, sociologických, technických a dalších. Sociální gerontologie studuje vzájemné vztahy mezi populací vyššího věku a společností. Základní oblasti, kterým se věnuje, jsou demografické stárnutí, nástup dlouhověké společnosti, sociálně ekonomická situace starých lidí, společenské prostředí, problematika stárnutí, problematika individuální přípravy na stáří, právní a etické aspekty a podobně. (Rostislav Čevela, 2012, stránky 63-64) Geriatrie – je samostatný lékařský obor interdisciplinárního charakteru, který plní nejen specifické úkoly léčebně preventivní, ale také integrační a metodické při vytváření uceleného systému zdravotních a zdravotně sociálních sluţeb pro seniory. Cílem geriatrie je optimalizace zdravotního a funkčního stavu seniorů, zvláště sniţování chronické disability, nemocnosti v pokročilém stáří, odvracení ztráty samostatnosti. (Iva Holmerová, 2007, str. 12) Geragogika – je disciplína zabezpečující podporu a pomoc seniorům při uspokojování jejich potřeb. V uţším slova smyslu se zabývá výchovou ve stáří a ke stáří. (Malíková, 2010, str. 23)
1.6 Postoj společnosti ke stáří a ageismus
17
Vztah společnosti jako celku k seniorům je důleţitým ukazatelem, který hodně vypovídá o její vyspělosti a morální úrovni. V jednotlivých společnostech jsou poměrně velké rozdíly v tom, jaký postoj je vůči seniorům zaujímán. Současnou situaci v podmínkách české společnosti nelze hodnotit jako uspokojivou a bezproblémovou. Orientace naší společnosti na západní styl ţivota nás odklonila od předchozích tradic a jiných vlivů například náboţenských, změnila se ekonomická situace aj. na tuto situaci má vliv více faktorů. I kdyţ nelze vše hodnotit jen negativně, převaţuje bohuţel řada nepříznivých projevů svědčících pro nedocenění stáří, ignoraci, zesměšňování, poniţování, nerespektování starších osob a všeho co, ke stáří patří. (Malíková, 2011, stránky 34-35) Podle Malíkové (Malíková, 2011) se s devalvujícími postoji v dnešní době setkáváme bohuţel velmi často. Závaţné je to, ţe problém se posouvá od stále niţšího věku, a to oboustranně. Stále mladší lidé a děti zesměšňují stáří a vše co k němu patří a čím dál tím víc jsou mladé osoby označovány za „staré“. Situace vypadá tak, ţe jsou dne lidé, kteří mají padesát let a více odmítání do zaměstnání, protoţe jsou příliš staří, ale nemají ani šanci své schopnosti prokázat. Řada pracovních míst je limitována věkem, a obzvlášť u ţen je ještě podstatně sníţena, dokonce aţ na třicet pět let. Přítomnost osob mnohdy ještě v produktivním věku je na sportovních, kulturních, rekreačních, vzdělávacích a jiných aktivitách mladými lidmi často nevhodně komentována. V dnešní době se senioři stávají terčem posměšků, ironizování v reklamách a podobně. Pomyslný ţebříček morálních hodnot vzal za své a v současnosti je naše společnost silně pod vlivem povrchních či pomíjivých hodnot. Společnost podléhá kouzlu mládí, výkonnosti, pruţnosti, přizpůsobivosti, maximálního nasazení a zapomíná na zkušenosti, rozvahu, moudrost, moţnost srovnání, uznání, ocenění a pokoru. Není se příliš ani čemu divit protoţe příkladů přirozeného respektu v chování a přístupu k seniorům, respektu ke stáří, uznání a ocenění tedy skutečných hodnot, které by měli být naprostou samozřejmostí, kolem sebe moc nevídáme. Dětem a mladým lidem chybí vzory správného chování, protoţe funkce tradiční rodiny se také změnila. Hodnotový systém se natolik změnil, ţe v naší současné společnosti převaţují povrchní hodnoty nad menšinou zachovaných morálních zásad a principů. (Malíková, 2011) Ageismus – jednoduše řečeno je ageismus věková diskriminace starých lidí. Věková diskriminace, ageismus můţe nabývat různých podob. Můţe jít o hrubé podoby 18
diskriminace, ale také o „pouhé“ předsudky, myšlenkové stereotypy, nevhodné jednání podmíněné přisuzováním negativních vlastností nebo chorobných projevů všem starým lidem. Jde například o zdětinšťování starých lidí, o nepřiměřené odebírání jejich kompetencí, podceňování jejich schopností, nerespektování jejich osobnosti či poniţování jejich důstojnosti. Pečující profese by měly trvale dbát na aktivní kontrolu, zda se svým jednáním se starými lidmi nedopouštějí, třeba neúmyslně, věkové diskriminace. (Zdeněk Kalvach, 2006, str. 10) Příčiny ageismu – Typickým projevem ageismu je upřednostňovaní mládí. Běţně se můţeme setkávat s následujícími projevy preference mládí: -
Mladí mohou chybovat nebo být pomalí bez nálepky, ţe jsou nemohoucí či senilní.
-
Mladí mohou zapomenout jméno nebo adresu bez toho, ţe by se s nimi jednalo s blahosklonnou přezíravostí.
-
Mladí mohou být popudlivý nebo nepříjemní bez toho, ţe by byli označováni jako podivínští nebo potrhlí.
-
Mladý muţ můţe zobrazovat a sdělovat své sexuální pocity nebo citové stavy na veřejnosti, aniţ by byl nazván oplzlým dědkem.
-
Mladí lidé mohou sdělovat příznaky svých nemocí a zaujmout jimi, aniţ by je někdo odbyl poukazem, ţe nemoci přináší věk. (Malíková, 2011, str. 38)
1.7 Sociální péče o seniory a současná situace v poskytování sociálních služeb seniorům
Z pohledu problematiky seniorů a pobytových sociálních sluţeb je důleţitá deinstitucionalizace. V tomto pojetí znamená přechod k poskytování sociálních sluţeb zaměřených na individuální podporu ţivota člověka v jeho přirozeném prostředí. K dosaţení tohoto cíle je na základě sociálního zákona rozvinuta široká škála terénních a ambulantních sluţeb, které umoţní mnohým osobám v nepříznivé ţivotní situaci setrvat doma ve svém prostředí. Jde o poměrně zásadní změnu, která se dotýká řady osob v nepříznivé ţivotní situaci. Senioři mají moţnost vyuţívat příspěvek na péči k vyuţití několika druhů sociálních sluţeb a přitom setrvat ve svém přirozeném prostředí. (Malíková, 2011, str. 32) 19
Více neţ 85 % pobytových sociálních zařízení v České republice je zřizováno kraji nebo obcemi. Pobytové sluţby také poskytují nestátní neziskové organizace jako například občanská sdruţení, církve. Poskytované sociální sluţby jsou financovány z více zdrojů a podílí se na nich i úhrady klientů a přiznané příspěvky na péči, které vţdy v plné výši náleţí pobytovému zařízení, které klientovi zajišťuje sociální sluţbu. Všechny sociální sluţby mohou poskytovat pouze registrovaní poskytovatelé sociálních sluţeb. Registraci získávají pouze při splnění a dodrţení stanovených zákonných podmínek. Kvalita poskytovaných sociálních sluţeb je dále zajišťována pomocí standardů kvality sociálních sluţeb, které přesně určují povinnosti poskytovatelům vůči svým klientům. (Malíková, 2011, stránky 32-33) Z tohoto důvodu je velice důleţité vytvářet dostatečnou nabídku sluţeb, které mohou rodinu doplnit nebo v případě pokud je zapotřebí nahradit a podporovat tak ţivot seniora v jeho přirozeném prostředí, kde bude kladen důraz na jeho individuální potřeby. Sluţby pobytového charakteru mohou vyuţívat senioři, kteří jsou natolik nesoběstační, ţe nemohou ţít ve svém přirozeném prostředí a péče rodiny je nedostatečná nebo chybí. (Olga Nešporová, 2008, str. 20) Podle Jarošové (2006, str. 80) zdravotní a sociální péči o seniory nejde od sebe oddělovat, protoţe v praxi jsou samozřejmě většinou zdravotní problémy doprovázeny sociálními a naopak. V systému sociálních sluţeb dochází k transformaci celé sociální oblasti a odpovědnost za sociální sluţby se přenáší z pozice státu na jednotlivce, obce, komunity, kraje, občanské společnosti a stát. Povinnosti a svůj díl odpovědnosti u všech uvedených účastníků můţeme najít v tzv. Bílé knize sociálních sluţeb. (Malíková, 2011, stránky 3031)
20
2. Kvalita života 2.1 Pojem kvalita života
Do podvědomí moderní společnosti tento pojem vnesli kritici politiky a neomezeného ekonomického růstu, kteří upozorňovali na dopad extenzivního rozmachu průmyslu na budoucí podmínky dobrého ţivota. Pojem kvalita ţivota vyjadřovali obavy o kvalitu vnějších podmínek pro ţivot, popřípadě polemizovali se ztotoţněním ekonomického růstu s dobrým ţivotem a upozorňovali, ţe do koncepce dobrého ţivota patří kromě materiálního blahobytu také vnitřní kvalita lidského ţivota. Po 2. Světové válce se pojmy jako „štěstí“, „well – being“ a „kvalita ţivota“ staly cílem sociálních programů. Vzniká nový interdisciplinární obor, výzkum kvality ţivota, který má poskytnout podklady pro návrh a hodnocení účinné sociální politiky. (Eva Daragomirecká, 2006, str. 9) Kvalita je kategorie, která v kvantitativních i kvalitativních pojmech popisuje úroveň výrobku či poskytovaných sluţeb. Kvalita se tudíţ skládá ze dvou částí jedna část je kvantitativní, měřitelná, druhá je kvalitativní a vychází z hodnotového systému. Kvalita je relativní, nikoliv absolutní kategorie. (Holmerová, 1995, in): (Mátl, 2007, str. 34)
2.2 Definice kvality života
Kvalita ţivota je pojem pouţívaný v mnoha oblastech lidské činnosti. Můţe zahrnovat charakteristiku přírodního a sociálního prostředí člověka, jeho fyzický a psychický stav, otázky smyslu a uţitečnosti ţivota i subjektivní hodnocení ţivota v pojmech osobní pohody a spokojenosti. V medicíně a psychologii se kvalita ţivota povaţuje za vícerozměrný, subjektivní a měřitelný konstrukt, který je vhodnějším indikátorem zdraví definovaného jako „stav celkové fyzické, duševní a sociální pohody, a ne pouze nepřítomnost nemoci“ neţ morbidita a mortalita. Povaţuje se za pozitivní
21
ukazatel celkového stavu jedince, který umoţňuje hodnotit komplexně zaměřené zdravotní a psychosociální intervence. (Eva Dragomirecká, 2009, str. 9) Teoretické vymezení kvality ţivota dle WHO: WHO definuje kvalitu ţivota jako jedincovu percepci jeho pozice v ţivotě v kontextu kultury a hodnotového systému ve vztahu k jeho očekáváním, cílům, normám a obavám. Je to velice široký koncept multifaktoriálně ovlivněný jedincovým zdravím, psychickým stavem, osobním vyznáním, sociálními vztahy a jeho ţivotním prostředím. Vymezení kvality ţivota z pohledu sociologie Z jiného úhlu pohledu přistupuje ke kvalitě ţivota sociologie. V obecné rovině je podle ní určena především protikladem k objemovým, ekonomickým a se ziskem souvisejícím kritériem výkonnosti a úspěšnosti společenského systému. Pojem kvalita ţivota je v sociologii uţíván ve čtyřech odlišných určeních: 1. QOL jako pojem, který vyjadřuje a operacionalizuje kvalitativní stránky ţivotních procesů a kritéria jejich hodnocení. Zde se vymezení nejvíce přibliţuje vymezením z pohledu medicíny a ekonomie protoţe je posuzována z pohledu ţivotního prostředí, zdraví a nemoci, bydlení, vztahů, moţnost na tom moci se spolupodílet na řízení společnosti, dále také podle míry bezpečnosti, sociálních jistot a občanské svobody. 2. QOL jako programové politické heslo, obrací pohled široké veřejnosti k novým úkolům společnosti, která přesahuje materiální úroveň a vojenskou sílu. 3. QOL jako sociální hnutí (za kvalitu ţivota) vzniká především z důvodu ekologických-protikonzumentských a protirasových hnutí. 4. QOL jako reklama, pouze bezobsaţný slogan, který nabízí nové oblasti konzumu (volný čas, cestování, bydlení, umění). (Helena Vaďurová, 2005) Kvalita ţivota je vícerozměrný, subjektivní a měřitelný konstrukt, který vyjadřuje, jak člověk sám hodnotí svoji ţivotní situaci. Vyuţívá se ke sledování účinnosti komplexně zaměřených psychosociálních a zdravotnických intervencí. Pojem vymezují a definují různé disciplíny odlišně. Obecně představuje cíl lidského úsilí, které přesahuje materiální hodnoty vyjádřené objemovými ukazateli. Kvalita ţivota je v tomto kontextu 22
chápána jako indikátor zdraví, tzn. fyzického, duševní a sociální pohody. Je definována jako to jak člověk vnímá své postavení v ţivotě v kontextu kultury, ve které ţije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, ţivotnímu stylu a zájmům.(Matoušek & kol., 2013)
2.3 Dimenze kvality života Ke konceptu kvality ţivota můţeme přistupovat ze dvou hledisek subjektivního a objektivního. V současné době se odborníci ve všech oborech významně přiklánějí k subjektivnímu hodnocení QOL jako zádnímu a určujícímu pro ţivot člověka. K tomuto posunu došlo i v lékařství, kde objektivně měřitelné ukazatele zdraví byly dlouho povaţovány za nejpodstatnější a nejhodnotnější pro volbu další léčby a pomoci. (Helena Vaďurová, 2005, str. 17) Kvalita můţe být vyjádřena kvalitativními anebo kvantitativními ukazateli. Kvalitativní například vycházejí z hodnotového systému toho, kdo ji posuzuje. Kvantitativní jsou měřitelné a objektivní. Kvalitu dále dělíme na: Objektivní – míra, do jaké míry splňuje ţivot vyjádřená kritéria dobrého ţivota. Subjektivní – posouzení sebe sama, své osoby, které je zaloţené na vlastních stanovených kritériích. (Gurková, 2011, str. 90) Subjektivní kvality ţivota se týká jedincova vnímání svého postavení ve společnosti v kontextu jeho kultury a hodnotového systému. Výsledná spokojenost je závislá na jeho osobních cílech, očekáváních a zájmech. (Helena Vaďurová, 2005, str. 17) Haškovcová v rámci dosahování kvalitního stáří a spokojenosti v ţivotě seniorů varuje před velkou aktivitou. Můţe v ní být riziko. Dle Haškovcové je nutné zachovat kontinuum ve způsobu ţivota, protoţe ţivotní spokojenost seniorů je vyšší tehdy, pokud se jejich ţivotní styl ve stáří příliš neliší od ţivotního stylu ve středním věku. (Haškovcová, 1990)
2.4 Proč je těžké definovat kvalitu života? Koncept kvality ţivota zahrnuje širokou škálu různých oblastí zkušenosti člověka – od fyzických funkcí po oblasti, které jsou spojené s dosahováním ţivotních cílů nebo 23
také proţíváním ţivotního štěstí. Při vymezování toho co kvalita ţivota vlastně vyjadřuje, nejvíce
pouţíváme
předponu
multi.
Kvalitu
ţivota
můţeme
označovat
jako
multidimenzionální (hodnocení se týká fyzické oblasti, ale i psychických funkcí a sociálních vazeb), multifaktoriálně podmíněna a mluvíme o ní jako o fenoménu multiúrovňovém,
multidisciplinárním,
tedy
o
fenoménu
s vysokou
mírou
komplexnosti.(Gurková, 2011, str. 47) Sociální,
kulturní,
politické,
ekonomické,
medicínské,
interpersonální,
psychologické, filozofické a historické aspekty lidského ţivota byly různě a v různém sociokulturním kontextu vkládány do velkého mnoţství definic a přístupů k tomuto pojmu. Problematika kvality ţivota je zkoumaná (především posledních 30 let) v několika vědních oborech jako jsou medicína, ošetřovatelství, filozofie, sociologie, pedagogika, sociální práce atd. Jejich úhel pohledu a především i teoretické ukotvení toho, co tato specifická lidská zkušenost znamená a s jakými metodami ji lze uchopit a měřit, je v některých případech aţ zásadně rozdílný. Koncept kvality ţivota tedy nemá doposud všeobecně akceptovanou definici a často je předmětem různých interpretací a diskuzí bez jasné a výsledné přijaté shody. (Gurková, 2011, str. 23) Veenhoven říká, ţe (Veenhoven 2000, s. 2 in): (Gurková, 2011, str. 23) ve filozofických disciplínách nedošlo ke shodě, jak má vypadat finální definici kvality ţivota a v praktické oblasti empirických studií dochází k míchání hrušek s jablky. I přes to získala kvalita ţivota v jednotlivých vědních oborech své nezastupitelné místo, které je různými přístupy napadáno a při tom je i vyzdvihováno. Objevuje se hodně studií, vědních publikací, které se touto problematikou zabývají. Na druhou stranu přibývají komplexnější (velmi často také nejasné nebo komplikované) vymezení, modely a koncepce, které se tohoto fenoménu týkají. To vede k pouţívání dalších a dalších termínů, které se těţko uvádějí do souladu. (Gurková, 2011, str. 24) Joyce (Joyce 2003, s. 275 in): (Gurková, 2011, str. 24) konkretizuje danou skutečnost na příkladě pojmů, které shromáţdil na základě různých konstruktivních definic individuální kvality ţivota. Za kvalitu ţivota můţeme povaţovat například mentální stav, osobnostní rys, vnímání, reakce v dané situaci, kognitivní hodnocení vlastního ţivota, emoční stav apod. Kvalitu ţivota lze chápat jako to, čím se vyznačuje ţivot daného jedince v porovnání se ţivotem jiných. Můţeme je hodnotit jako subjektivní, individuální a 24
komplexní (ty se týkají všech oblastí ţivota). Měřením je tedy porovnávání jednotlivých ţivotů různých lidí, důraz je kladen na to, co je pro kaţdého důleţité. Z toho vyplývá, ţe se kvalita ţivota nedá definovat jako všeobecně závazné, je to pojem formální a předpokládaný. Skrytá proměnná, kterou je moţné naplnit pouze individuálním obsahem. (Dţuka, 2004 in): (Gurková, 2011, stránky 22-23)
25
3. Kvalita v sociální práci
Podle Horeckého (2008, s 93-94) je pojem kvalita v současnosti všeobecně velmi rozšířený a proniká do většiny odvětví. Termín kvalita sociálních sluţeb je vcelku mladý a jeho zavedení a uţívání souvisí s nástupem sociálního zákona. Význam termínu kvalita je velmi důleţitý, protoţe jeho definice předurčuje, jestli lze nebo ne kvalitu měřit. Mikulková (2008, s. 73) uvádí, ţe obecná definice kvality je „dělat správné věci správným způsobem“. Definice kvality sociálních sluţeb jsou často spojovány s následujícími oblastmi: spokojenost klienta, reakce na potřeby klienta, vysoká odborná úroveň péče, cenová přiměřenost, odpovídající prostředí, bezpečí, kontinuita péče, dostupnost. (Malíková, 2011, str. 133) Škrla a Škrlová (2003, str. 19) popisují, ţe kvalita poskytovaných sluţeb je vyjádřena širokým rozsahem a také velmi provázaných činností, které se navzájem doplňují. Uvádějí jedenáct oblastí dimenzí kvality: bezpečnost, kompetence, přijatelnost, efektivnost, vhodnost, ekonomičnost, dostupnost, kontinuita, včasnost, úcta a vnímavost, přiměřenost. Vnímání uvedených oblastí můţe být z pohledu jednotlivých zainteresovaných stran velmi odlišné. Jinak je můţe vnímat zřizovatel, poskytovatel, sociální pracovník, klient, rodinný příslušník nebo veřejnost. Kvalitu sociálních sluţeb můţeme definovat jako soubor vlastností a znaků nějaké činnosti, které se vztahují na naplnění daných poţadavků. Míru kvality sociálních sluţeb je moţné definovat také jako pozitivní rozdíl od daných standardů.(Malíková, 2011, str. 134)
3.1 Standardizované systémy
V 80. letech začaly Systémy hodnocení a řízení kvality známé z komerční sféry podstatně ovlivňovat standardy kvality pouţívané v pomáhajících profesích. Proto je nutné dobře porozumět jednotlivým standardizovaným systémům. (Bednář, 2012, str. 35). Definovat kritéria měření kvality v pomáhajících profesích není snadné. Neexistuje zde
26
ţádné objektivní kritérium platné pro všechny, kvalita je spíše definována jako porovnání se vzorem či představami. (Bednář, 2012, str. 37-38) Měření kvality sociálních sluţeb je moţné pomocí následujících způsobů: standardy kvality sociálních sluţeb supervize, intervize –, systém managementu jakosti ISO9000 (International – slouţí k měření kvality Organization for Standardization), TQM (Total Quality Management), EFQM, EQalin- Systémy řízení a měření kvality Controlling – specifická manaţerská metoda, Balanced ScoreCard ,benchmarking, vizitace péče, stíţnosti (complaints management), sebehodnocení (self – assesment)- slouţí k řízení kvality. (Malíková, 2011, str. 134) Nyní bych ráda některé standardizované systémy více přiblíţila a charakterizovala. ISO – Mezinárodní organizace pro vývoj a sjednocení standardů byla zaloţena v roce 1947 jako síť národních institutů pro normalizaci s centrálním sekretariátem v Ţenevě. Její hlavní činností je vývoj technických norem. Národním zástupcem ISO za Českou republiku je Český normalizační institut. Některé varianty tohoto modelu se v poslední době v sociálních sluţbách čím dál více prosazují. (Bednář, 2012, str. 43) Balance Scorecard – Logika Balanced Scorecard vychází z předpokladů, ţe finanční úspěchy jsou vţdy nebo téměř vţdy souhrnným výsledkem dobrých sluţeb, vhodné strategie a účelně vyuţitých zdrojů, jeţ má organizace k dispozici. Balanced Scorecard všechny tyto faktory měří a posuzuje v souvislostech, takţe lze snadněji odhadnout rizika. (Wőgerer, 2007 in): (Bednář, 2012, str. 45) TQC, TQM, EFQM – V komerční sféře je úspěch měřitelný mírou zisku. A důraz na kvalitu je základní metodou, jak jej dosáhnout. To je skutečnost zcela jednoznačně potvrzená. Jedním z nestorů kvality je americký vědec W. E Deming, který se původně zabýval zejména statickými metodami kontroly kvality. V prvé řadě se jednalo o statistické vyhodnocování parametrů výrobků, ale postupem doby, se W. E. Deming zaměřoval více na příčiny odchylek výrobků, které nalézal v procesech výroby. Tyto nové 27
myšlenky se nešířily rychle. Obrat nastal po druhé světové válce, kdy americká vojenská správa Japonska stála před úkolem obnovit válkou zničený japonský průmysl. V zemi se nedostávalo odborníků a pověst kvality japonských výrobků byla velmi nízká. Jako odpověď byl v roce 1950 vytvořen Svaz japonských vědců a inţenýrů (JUSE) a byla pozvána řada amerických odborníků, kteří měli předávat své zkušenosti. Podstatou bylo zapojení všech pracujících do procesu zajištění kvality, a to za pouţití vědeckých metod práce s fakty. (Bednář, 2012, str. 46) Deming nově definoval roli managementu i řadových pracujících. V jeho podání jsou to všichni pracovníci podniku, kdo jsou odpovědni za kvalitu výrobku a sluţeb a za uspokojení zákazníka. Celkový přístup ke kvalitě byl později vyjádřen i názvem, který byť v angličtině, vznikl v Japonsku a původně zněl Total Quality Control (TQC). Podniky se začaly zajímat o metody aplikované v Japonsku a přejímat koncept celkového řízení kvality. V souvislosti s tím došlo i ke změně názvu z total Quality Control na Total Quality Management (TQM), kde slovo „management“, které na rozdíl od „control“ kromě řízení obsahuje i prvek vedení, lépe vystihuje podstatu přístupu. Za účelem propagace celkového přístupu ke kvalitě byla v roce 1988 za podpory Evropské komise ustavena Evropská nadace pro řízení kvality (European Foundation for Quality Managament – EFQM). Model EFQM je vyuţitelný ve všech typech podniků a institucí a úspěšně se prosadil i do zdravotnictví a sociálních sluţeb. Logika modelu je poměrně jednoduchá. Vychází z předpokladu, ţe vynikající výsledky organizace mohou být dosaţené jen za podmínky maximální spokojenosti klientů, spokojenosti vlastních zaměstnanců a při respektování okolí. (Bednář, 2012, stránky 46-47).
3.2 Kvalita v sociálních službách
Aktuální znění zákona o sociálních sluţbách §2, odst. 2 zákona o sociálních sluţbách: „Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních sluţeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální 28
sluţby musí být poskytovány v zájmu osob a v náleţité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vţdy důsledně zajištěno dodrţování lidských práv a základních svobod osob.“
29
V§ 88 jsou definovány povinnosti poskytovatelů sociálních sluţeb: a) zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, cílech, okruhu osob, jimţ poskytují sociální sluţby, o kapacitě poskytovaných sociálních sluţeb a o způsobu poskytování sociálních sluţeb, a to způsobem srozumitelným pro všechny osoby, b) informovat zájemce o sociální sluţbu o všech povinnostech, které by pro něho vyplývaly ze smlouvy o poskytování sociálních sluţeb, o způsobu poskytování sociálních sluţeb a o úhradách za tyto sluţby, a to způsobem pro něj srozumitelným, c) vytvářet při poskytování sociálních sluţeb takové podmínky, které umoţní osobám, kterým poskytují sociální sluţby, naplňovat jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální sluţby, d) zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální sluţby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob, a to ve formě srozumitelní pro všechny osoby, e) zpracovat vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stíţností osob, kterým poskytují sociální sluţby, na úroveň sluţeb, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby, f) plánovat průběh poskytování sociální sluţby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální sluţby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální sluţby a hodnotit průběh poskytování sociální sluţby za účasti těchto osob, je-li to moţné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální sluţby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců, g) vést evidenci ţadatelů o sociální sluţbu, se kterými nemohl uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální sluţby ze zákonem stanovených důvodů, h) dodrţovat standardy sociálních sluţeb i) uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální sluţby, pokud tomu nebrání zákonné důvody, j) v případě, ţe poskytují sociální sluţbu – domovy pro osoby se zdravotním postiţením, přednostně poskytnout sociální sluţbu dítěti, kterému byla soudem nařízena ústavní výchova. 30
Je zde tedy formulována celá řada explicitních poţadavků, které de facto popisují průběh sluţby. Kromě toho je mezi nimi i jeden poměrně stručný, o všem o to významnější. A sice: dodrţovat standardy kvality. Ty jsou uvedeny v příloze vyhlášky 505/2006 Sb., v platném znění, kterou provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. (MPSV, 2006) Standardy kvality sociálních sluţeb byly pod vedením MPSV vytvořeny v průběhu let 2000 – 2002 zástupci odborné veřejnosti, poskytovatelů i uţivatelů sociálních sluţeb. Standardy byly v průběhu přípravy porovnávány (a doplňovány) se standardy kvality sociálních sluţeb některých evropských zemí, zejména Velké Británie. V první verzi jich bylo 17 a jejich znění bylo částečně odlišné od znění, které bylo legislativně ukotveno ve vyhlášce č 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. Od 1. Ledna 2007 existuje 15 standardů rozčleněných do 48 kritérií. Z těchto 48 kritérií bylo do konce roku 2011 17 kritérií tzv. zásadních. Novelou prováděcí vyhlášky č. 391/2011 Sb. Přestala být kritéria dělena na zásadní a nezásadní, v současné době mají tedy všechna stejnou váhu. Nejdůleţitější kvalitativní poţadavky jsou formulovány v §88 zákona o sociálních sluţbách, pokud by je poskytovatel nenaplňoval, dopustil by se nedodrţení zákonných povinností. (Bednář, 2012, str. 55) Standardy platí pro všechny typy a druhy sluţeb, které lze povaţovat za sociální sluţbu. Jsou souborem měřitelných a ověřitelných kritérií. Řadu pravidel si v souladu s principy obsaţenými ve standardech musí definovat poskytovatelé sami (poslání, cíle, stíţnostní postupy, pravidla pro individuální plánování sluţeb apod.) To někdy poskytovatelům působí potíţe a volají po vzorech. Nicméně je to zcela v souladu se zásadou, ţe existuje mnoho cest k dosaţení dokonalosti. A pokud existují rozdíly v nabídce sluţeb, cílové skupině, podmínkách, včetně personálu, je logické, ţe by jednotné metodiky nebyly funkční. (Bednář, 2012, str. 55) Sociální sluţby jsou u nás organizovány jako sluţby poskytující sociální poradenství sluţby sociální péče sluţby sociální prevence
31
Poskytují se z hlediska místa poskytování jako sluţby pobytové ambulantní terénní Sluţby jsou určeny pro ty osoby, které je potřebují. Zákon o sociálních sluţbách to zpřesňuje tak, ţe stanovuje – Sociální sluţby a příspěvek na péči jsou poskytovány při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně osobě, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu podle zvláštních právních předpisů osobě, které byl udělen azyl podle zvláštního právního předpisu, cizinci bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tato práva zaručuje mezinárodní smlouva, občanovi členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu po dobu delší neţ tři měsíce. Platby za sociální sluţby Sociální sluţby se poskytují za úhradu nebo bez úhrady, a to vţdy v rozsahu určeném zákonem nebo prováděcí vyhláškou MPSV ČR. Sluţby nad rámec zákonného obsahu sluţeb jsou placené. (Michalík, 2010, stránky 56 - 65)
3.3 WHOQOL – BREF
WHOQOL - BREF je zkrácenou verzí WHOQOL – 100. WHOQOL – BREF je verze dotazníků kvality ţivota Světové zdravotnické organizace. Byl vytvořen pracovní skupinou WHOQOL na základě analýzy dat z 20 výzkumných center z celého světa. Při výběru poloţek pro WHOQOL – BREF se vycházelo ze struktury se čtyřmi doménami, fyzickým zdravím, proţíváním, sociálními vztahy a prostředím. Aby dotazník pokrýval široké spektrum aspektů kvality ţivota, byly zachovány všechny facety. Pro kaţdou facetu byla vybrána poloţka, která s ní nejsilněji korelovala: poloţky byly dále posuzovány z hlediska koncepční reprezentativnosti a v šesti případech nahrazeny 32
vhodnější poloţkou. WHOQOL – BREF tedy představuje výběr 26 poloţek, z nichţ 24 zastupuje facety a dvě poloţky jsou samostatným hodnocením celkové kvality ţivota a celkového zdravotního stavu. Znění poloţek a škál je beze změn převzato z dotazníku WHOQOL – 100. Výsledky dotazníku WHOQOL – BREF se vyjadřují jako (a) doménové skóry, které představují průměrný hrubý skór spočtený z příslušných poloţek včetně transformace na škálu od 4 do 20 nebo od 0 do 100, a (b) hodnoty odpovědí dvou samostatných poloţek, které hodnotí celkovou kvalitu ţivota a celkový zdravotní stav. (Eva Daragomirecká, 2006, str. 17)
Dotazník SQUALA Dotazník SQUALA byl vytvořen v roce 1992 M. Zannottim. Je to sebeposuzovací dotazník, který vychází z Maslowovy třístupňové teorie potřeb. V roce 1995 – 1996 byl standardizován na naši populaci jako česká verze QOL SQUALA – CZ. Obsahuje 23 oblastí ţivota, které reflektují vnější i vnitřní realitu kaţdodenního ţivota. Výhodou tohoto dotazníku je především subjektivnost, protoţe zjišťuje spokojenost respondenta s ohledem na důleţitost, kterou přikládá jednotlivým oblastem. Úroveň kvality ţivota jsme tak posuzovali z hodnot spokojenosti a důleţitosti v jednotlivých oblastech. (Eva Daragomirecká, 2006)
33
4. II. PRAKTICKÁ ČÁST
4.1
Informace o Domu pokojného stáří Bohuslavice
Poslání Dům pokojného stáří Bohuslavice patří pod neziskovou organizaci Charita Konice. Zařízení s kapacitou 47 míst poskytuje sociální sluţby seniorům, kteří mají sníţenou soběstačnost zejména z důvodu věku. Zajišťuje potřebnou pomoc dle individuálních přání a poţadavků kaţdého z uţivatelů v důstojném prostředí. V průběhu poskytování sluţby klademe důraz na aktivní proţití ţivota ve stáří i v nemoci s moţnou oporou v tradičních křesťanských hodnotách.
Cíle poskytovaných služeb umoţnit případný rozvoj stávající kvality ţivota uţivatele umoţnit obnovení původních sil nebo alespoň zachování stávajících sil uţivatele zajistit dle potřeb uţivatele sluţbu aţ s prvky hospicové péče podporovat
zachování
stávajících
schopností
uţivatelů
pomocí
různých
aktivizačních činností zprostředkovat aktivní kontakt se společenským prostředím dle zdravotních moţností uţivatelů zachovávat a podporovat sociální vazby s rodinou a blízkými zajistit moţnost pro setkání s druhými lidmi a pro koníčky uţivatele zajistit pravidelnou pomoc dle míry jeho soběstačnosti
34
Cílová skupina Cílovou skupinou jsou senioři (mladší od 60 – 75 let a starší nad 75let) se sníţenou soběstačností, kteří si nedokáţí zajistit sami ani prostřednictvím jiné fyzické osoby pomoc ve svém přirozeném sociálním prostředí. Informace o DPS Bohuslavice Dům pokojného stáří Bohuslavice je bezbariérové zařízení poskytující celoroční ubytování a péči svým uţivatelům. Dům pokojného stáří Bohuslavice, který je ve vlastnictví Charity Konice od roku 1997, byl slavnostně otevřen a posvěcen v roce 1998. Dům pokojného stáří je čtyřpodlaţní budova určená pro 47 seniorů, má bezbariérový přístup a výtah do všech poschodí. Součástí domova je upravená zahrada s posezením a altánkem, která slouţí k relaxaci a společenským hrám. V současné době je v Domově 15 jednolůţkových a 16 dvoulůţkových pokojů. Většina z nich má své vlastní sociální zázemí – WC, sprchový kout. Téměř všechny pokoje jsou vybaveny polohovacími postelemi. Na většině pokojů jsou také kuchyňské linky, kde si můţete připravit jednodušší jídla. V Domově můţete vyuţít společné prostory jako halu, jídelnu, kapli a společenskou místnost s knihovnou a přístupem na internet. Toto zařízení jsem si vybrala především z důvodu, ţe jsem zde jiţ několikrát absolvovala odbornou praxi. Proto znám dobře prostředí domova, personál a klienty. Zařízení mám také blízko bydliště, proto pro mě bylo snazší zde udělat dotazníky s klienty.
4.2 Cíl práce
Cílem absolventské práce je zjistit míru spokojenosti uţivatelů pobytové sluţby pro seniory, oblasti spokojenosti, které jsou pro uţivatele nejdůleţitější a faktory, které spokojenost ovlivňují. Průzkum bude realizován pomocí dotazníků kvality ţivota
35
WHOQL- BREF. Výsledky bude moţné pouţít ke zkvalitnění a zlepšení poskytovaných sluţeb.
36
4.3 Stanovení hypotéz
H1:
Senioři přisuzují ve svém životě největší důležitost zdraví a fyzické
soběstačnosti.
H2:
Senioři jsou nejméně spokojeni se svou fyzickou soběstačností a schopností
postarat se o sebe.
H3:
U seniorů je nejvíc narušena oblast zdraví a blízkých vztahů.
4.4 Získávání a vyhodnocení dat 4.4.1 Popis souboru
Dotazníková studie QOL byla provedena na výběrovém souboru N = 30 respondentů. Výběrový soubor byl vytvořen seniory – klienty charitního domova pokojného stáří v Bohuslavicích, kteří byli schopni sami nebo s dopomocí dotazník vyplnit.
4.5 Sběr dat
Sběr dat proběhl v relativně krátké době, a to od 10. do 15. března 2014. Dotazník byl vyplněn 30 seniory, z nichţ 5 seniorů je vyplnilo samo. U vyplnění zbývajících dotazníků, jsem byla osobně přítomna, coţ bylo vhodné vzhledem k věkové kategorii a zdravotnímu stavu klientů. Těmto klientů jsem dotazníky předčítala a vyplňovala je s nimi. Zjištěné údaje byly pouţity pouze pro účely této práce a k interní potřebě DPS Bohuslavice. 37
4.6 Použité metody
V této práci byl pouţit sebeposuzovací dotazník SQUALA, který byl popsán v teoretické části.
Dotazník SQUALA jsem pouţila z několika důvodů: dotazník je
standardizovaný a volně dostupný, dotazník lze snadno aplikovat při běţném provozu sociálního zařízení, jedná se o subjektivní nástroj, který je v souladu z definicí WHO, jeţ zdůrazňuje, ţe kvalita ţivota není totoţná s ţivotním postavením člověka, ale s tím, jak člověk tuto svou situaci hodnotí. Na základě tohoto dotazníku je pojímáno měření kvality ţivota jako zjišťování rozdílu mezi přáním a očekáváním jedince na jedné straně a jeho reálnou situací na straně druhé. V Zannottiho dotazníku SQUALA se kvalita ţivota udává profilovým znázorněním 23 oblastí ţivota a spokojenost v kaţdé z těchto oblastí je váţena subjektivní důleţitostí této oblasti. Spokojenost je v kaţdé z těchto oblastí hodnocena na pětibodové škále (1 = velmi zklamán aţ 5 = zcela spokojen) a subjektivní důleţitost na stupnici 0 aţ 4 (0 = bezvýznamné aţ 4 = nezbytné). Úroveň kvality ţivota jsem tak posuzovala z hodnot spokojenosti a důleţitosti v jednotlivých oblastech. Tento dotazník lze s úspěchem vyuţít pro zkvalitnění péče sluţeb.
4.7 Zpracování a skórování
Veškerá data jsem zanesla do databáze, vyhodnotila je a vytvořila jsem porovnání vnímání důleţitosti a spokojenosti u zkoumaného souboru. Následně jsem zjišťovala index kvality ţivota u jednotlivých poloţek. Zpracováním hrubých skórů SQUALA jsem získala subjektivní hodnocení spokojenosti jednotlivých ţivotních oblastí „váţené“ důleţitostí. Parciální skóre pro danou oblast ţivota, např. zdraví ( QOL01), je tedy součinem skóre důleţitosti D01 a skóre hodnocení spokojenosti S01, takţe nabývá hodnot 0 aţ 20. Pokud hodnotí klient nějakou oblast ţivota jako bezvýznamnou, bude parciální skóre = 0. Maximální skóre = 20 je dosaţeno v případě, kdy je klient „zcela“ spokojen“ s oblastí,
38
kterou hodnotil jako „nezbytnou“. Profily parciálních skórů poskytují názorný přehled o tom, které oblasti ţivota jsou narušeny. Dotazník SQUALA je moţné rozdělit do pěti dimenzí: abstraktní hodnoty:
MEAN(qol 16,+ 18, +19,+ 20,+ 21)*5
zdraví:
MEAN(qol 01,+ 02,+ 03,+ 09)*5
blízké vztahy:
MEAN(qol 06,+ 10, +11, )*5
volný čas:
MEAN(qol 05,+07,+ 14, +15,)*5
základní potřeby:
MEAN(qol 04,+ 22, +23,)*5
Tyto průměrné hrubé skóry dimenzí jsou standardizovány tak, aby bylo moţné jejich vzájemné srovnání. Tzn., ţe rozpětí hrubého skóru u dimenze se pohybuje od minima 0 do maxima 100, přičemţ jeho vyšší hodnota poukazuje na lepší subjektivní kvalitu ţivota.
4.8 Interpretace výsledků výzkumu
Sociodemografická charakteristika 1. Pohlaví Tabulka č. 1 Pohlaví respondentů Muţi
30%
Ţeny
70%
Graf č. 1 Pohlaví respondentů
39
2. Věk Tabulka č. 2 Věk respondentů Nejmladší
65
Nejstarší
87
Průměrný věk
77
Graf č. 2 Věk respondentů
Věk dotazovaných seniorů se pohyboval mezi 65 – 87 lety, nejvíce seniorů bylo ve věku mezi 70 – 80 lety.
3. Bydliště Všichni klienti pochází z obcí, jejichţ počet obyvatel nepřesahuje počet 10 000.
40
4. Ukončené vzdělání Tabulka č. 3 Vzdělání respondentů Neukončené základní 0% Základní
47%
Střední bez maturity
37%
Střední s maturitou
7%
Vysokoškolské
9%
Graf č. 3 Vzdělání respondentů
5. Zaměstnání Všichni dotazovaní senioři jsou v důchodu a nepracují.
41
6. Hmotné zabezpečení Tabulka č. 4 Hmotné zabezpečení respondentů Výrazně podprůměrné
4%
Mírně podprůměrné
19%
Průměrné
72%
Mírně nadprůměrné
5%
Výrazně nadprůměrné 0%
Graf č. 4 Hmotné zabezpečení respondentů
72 % klientů hodnotí své hmotné zabezpečení jako průměrné, pouze 4 % klientů hodnotí své hmotné zabezpečení jako podprůměrné, coţ odpovídá objektivní skutečnosti.
42
7. Rodinný stav Tabulka č. 5 Rodinný stav respondentů Svobodný/á Ţenatý/vdaná,
13% s
druhem
1%
Rozvedený/á
6%
Vdovec/vdova
80%
Graf č. 5 Rodinný stav respondentů
Velké procento osamoceně ţijících seniorů mělo velký vliv na hodnocení otázek především v dimenzi blízkých vztahů.
43
8. Děti Tabulka č. 6 Děti respondentů Ano
77%
Ne
23%
Graf č. 6 Děti respondentů
Vztahy s dětmi jsou pro seniory velmi důleţité a spokojenost se vztahy hodnotí velmi dobře.
44
Tabulka č. 7 Hodnocení důležitosti
1) být zdravý 2) být fyzicky soběstačný 3) cítit se psychicky dobře 4) příjemné prostředí a bydlení 5) dobře spát 6) rodinné vztahy 7) vztahy s ostatními lidmi 8) mít a vychovávat děti 9) postarat se o sebe 10) milovat a být milován 11) mít sexuální ţivot 12) zajímat se o politiku 13) mít víru (např. náboţenství) 14) odpočívat ve volném čase 15) mít koníčky ve volném čase 16) být v bezpečí 17) práce 18) spravedlnost 19) svoboda 20) krása a umění 21) pravda
Velmi Nezbytné důleţité 12 18
Středně důleţité 0
Málo důleţité 0
Hrubé Bezvýznamné skóry 0 3,4
9
21
0
0
0
3,3
7
22
1
0
0
3,2
5
21
4
0
0
3,03
7
18
5
0
0
3,06
6
22
2
0
0
3,13
4
14
11
1
0
2,7
6
19
4
1
0
3
7
23
0
0
0
3,23
4
18
6
2
0
2,8
0
5
5
10
10
1,16
1
4
5
10
10
1,2
8
8
7
5
2
2,5
7
10
11
2
0
2,73
5
13
8
4
0
2,63
8
20
2
0
0
3,2
6
15
5
4
0
2,76
9
17
4
0
0
3,16
8
18
2
2
0
3,06
2
11
10
5
2
1,86
12
14
3
1
0
3,23 45
22) peníze 23) dobré jídlo
6 3
15 9
9 11
0 6
0 1
2,9 2,23
Graf č. 7 Hodnocení důležitosti
Tabulka č. 8 Hodnocení spokojenosti
24) zdraví 25) fyzická soběstačnost 26) psychická pohoda 27) prostředí bydlení 28) spánek 29) rodinné vztahy 30) vztahy s ostatními lidmi 31) děti
Zcela Velmi Spíše Velmi Nespokojen spokojen spokojen spokojen zklamán 2 5 14 5 4
Hrubé skóry 2,86
4
5
17
3
1
3,26
3
7
18
2
0
3,36
6
15
7
2
0
3,83
4
6
8
12
0
3,06
7
16
5
2
0
3,93
8
7
14
1
0
3,73
7
14
6
3
0
3,83 46
32) péče o seba sama 33) láska 34) sexuální ţivot 35) účast v politice 36) víra 37) odpočinek 38) koníčky 39) pocit bezpečí 40) práce 41) spravedlnost 42) svoboda 43) krása a umění 44) pravda 45) peníze 46) jídlo
5
7
16
1
1
3,46
4
6
13
7
0
3
0
2
19
8
1
2,73
0
0
15
12
3
2,4
7 6 3
3 8 7
15 15 17
4 1 3
1 0 0
3,36 3,63 3,33
4
8
13
5
0
3,53
2
5
17
5
1
2,9
3
4
15
7
1
3,03
8
3
18
1
0
3,6
2
5
18
5
0
3,13
2 0 3
7 3 12
14 25 15
7 2 0
0 3 3
3,13 3,03 3,6
Graf. č. 8 Hodnocení spokojenosti
47
Tabulka č. 9 Parciální skóry
Oblast 1) zdraví 2) fyzická soběstačnost 3) psychická pohoda 4) prostředí bydlení 5) spánek 6) rodinné vztahy 7) vztahy s ostatními lidmi 8) děti 9) péče o sebe sama 10) láska 11) sexuální ţivot 12) účast v politice 13) víra 14) odpočinek 15) koníčky 16) pocit bezpečí 17) práce 18) spravedlnost 19) svoboda 20) krása a umění 21) pravda 22) peníze 23) jídlo
Parciální skóry 9,7 10,8 10,8 11,6 9,4 12,3 10,1 11,5 11,2 8,4 3,2 2,9 8,4 9,9 8,8 11,3 8 9,6 11 5,8 10,1 8,8 8
48
Graf č. 9 Parciální skóry
Tabulka č. 10 Hrubé skóry dimenzí Dimenze Abstraktní hodnoty Zdraví Blízké vztahy Volný čas Základní potřeby
Hrubé skóry 47,8 42,5 40 47,8 47,3
49
Graf č. 10 Hrubé skóry dimenzí
50
H1: Senioři přisuzují ve svém životě největší důležitost zdraví a fyzické soběstačnosti. Z tabulky č. 7 a grafu č. 7 je patrné, ţe největší míru důleţitosti senioři přisuzují poloţce č. 1 – být zdravý. Hrubý skór zde dosáhl hodnoty 3,4. Na druhém místě důleţitosti je poloţka č. 2 – být fyzicky soběstačný. Zde byl dosaţen hrubý skór 3,3. Tímto povaţuji první hypotézu za potvrzenou. Dále senioři povaţují za velmi důleţité postarat se o sebe (3,23). Za velmi důleţitou pokládají také pravdu (3,23), cítit se psychicky dobře (3,2) a být v bezpečí (3,2). Za nejméně důleţité povaţují sexuální ţivot (1,16) a zajímat se o politiku (1,2).
H2: Senioři jsou nejméně spokojeni se svou fyzickou soběstačností a schopností postarat se o sebe. Z tabulky č. 8 a grafu č. 8 je patrné, ţe senioři jsou nejspokojenější v oblasti rodinných vztahů (3,93), vztahu k dětem (3,83) a s prostředím ve kterém bydlí (3,83). Nejmenší hodnocení spokojenosti bylo dosaţeno v oblasti účasti v politice (2,4) a sexuálním ţivotě (2,73). Fyzickou soběstačnost senioři hodnotili poměrně dobře (3,26) stejně jako schopnost postarat se o sebe sama (3,46). Hypotéza č. 2 se mi tudíţ nepotvrdila. Zde jsem si uvědomila rozdíl mezi subjektivním pohledem na věc a objektivní skutečností.
H3: U seniorů je nejvíc narušena oblast zdraví a blízkých vztahů. Z tabulky č. 10 a grafu č. 10 je patrné, ţe nejmenších hodnot dosáhla dimenze blízké vztahy (40) a dimenze zdraví (42,5). Výsledky potvrdily správnost třetí hypotézy.
51
Dimenze blízkých vztahů zahrnuje oblast rodinných vztahů, lásky a sexuálního ţivota. Přestoţe jsou rodinné vztahy seniory hodnoceny velmi dobře, hrubý skór je velmi sníţen sexuálním ţivotem a láskou. Musíme si uvědomit, ţe většina seniorů ţije bez ţivotního partnera, proto cítí nedostatek lásky. Sexuální aktivita se s přibývajícím věkem sniţuje, i zde hraje důleţitou roli ztráta ţivotního partnera. Dimenze zdraví zahrnuje oblast zdraví, fyzické soběstačnosti, psychické pohody a schopnost postarat se o sebe. Fyzickou soběstačnost, psychickou pohodu a péči o sebe sama hodnotili senioři poměrně dobře, ale svůj zdravotní stav hodnotili méně příznivě.
52
5. Závěr
Zpracováním a vyhodnocením dotazníku kvality ţivota SQUALA se mi podařilo naplnit cíl mé práce a výsledky nám ukázali, ve kterých oblastech je kvalita ţivota seniorů narušena. Faktory, které nejvíce narušují spokojenost klientů a kvalitu jejich ţivota jsou především zdraví a blízké vztahy. Je proto nutné s těmito oblastmi co nejvíce pracovat a zlepšovat je. Tyto výsledky mohou být pouţity pro zlepšení sluţeb u seniorů. Pokud se zaměříme na dimenzi zdraví, znamená to pokusit se o zlepšení jejich zdravotního stavu nebo tento stav co moţná nejdéle udrţet. Při práci mohou být pouţity různé motivační prvky, které by udrţeli co moţná největší soběstačnost a schopnost postarat se o sebe (například zajištění dostatku cvičebních přístrojů, odborného rehabilitačního pracovníka, který by měl dostatek času věnovat se klientům, či doplnit stávající aktivizační činnosti o činnosti zaměřující se více na pohyb. Někteří klienti nejsou schopni postarat se o sebe, tak jak by chtěli, ale je na personálu jak se k této věci postaví. Na prvním místě, je udrţet anebo zlepšit klientovo zdraví a soběstačnost. Také je nezbytné vlídným a chápajícím přístupem ošetřovatelského personálu zajistit jejich psychickou pohodu. Po vyhodnocení dotazníků je zřejmé, ţe největší míra spokojenosti klientů je v oblastech, které se týkají jejich rodin, je pro ně velice důleţité udrţovat rodinné vztahy ať uţ s dětmi, vnoučaty nebo sourozenci. Kdyţ jsem byla přítomna při vyplňování dotazníků téma rodina a vztahy byla oblast u, která jsem s klienty strávila hodně času. Toto téma bylo hodně zabíhavé a klienti o něm měli potřebu mluvit. Proto je velice důleţité především ze strany personálu, aby tuto oblast co nejvíce podporovali. Snaţili se klientům zprostředkovat kontakt s jejich rodinou a blízkými přáteli, i kdyţ jsou vztahy mnohdy narušené nebo úplně zpřetrhané. DPS Bohuslavice velice tuto oblast podporuje například tím, ţe za klienty mohou bez časového omezení návštěvy nebo, ţe si rodiny klienta mohou vzít k sobě domů. K tématu vztahů patří také sexualita, u které jsem zaznamenala nejmenší hodnocení spokojenosti, coţ je vzhledem k věku, zdravotnímu stavu a také ztrátě ţivotního partnera přirozené. Klienti hodnotili velice kladně prostředí, ve kterém ţijí. Snahou DPS je vytvářet pro svoje klienty co nejlepší a nejpohodlnější 53
bydlení dle individuality kaţdého klienta. Většina z klientů má pokoj zařízený podle svých představ, často mají klienti na pokoji své osobní věci z domova a to především fotografie, obrazy, menší nábytek, porcelán a různé dekorace. Z dotazníků je zřejmé, ţe klienti přikládají důleţitost tomu, aby věděli pravdu, cítili se dobře po psychické stránce a také, aby se cítili v bezpečí. Personál se vţdy snaţí klientovi sdělovat jen pravdivé informace jak o jeho zdravotním stavu tak i o jeho soukromých či rodinných věcech. Déle se personál snaţí podporovat klientovu psychickou pohodu, i kdyţ to kolikrát není jednoduché, pokud například klienti trpí depresemi nebo různými typy demencí. Několikrát jsem zaţila rozhovor sociálního pracovníka nebo ošetřovatelského personálu s klientem při jeho psychických nepokojích, velice se mi líbí, ţe se tyto stavy neřeší jen farmakologickou cestou. Za nejméně důleţité klienti povaţují, zajímat se o politiku. Vţdy jsem si myslela, ţe právě senioři chtějí být účastni na politickém dění. Při vyhodnocování dotazníků jsem si uvědomila, ţe já osobně vidím mnoho věcí úplně jinak a přikládám jim jiný význam. Na mnoho věcí jsem nazírala pouze subjektivně, ale realita a pohled na věc objektivně je jiný. Faktorů, které ovlivňují spokojenost a kvalitu seniorů je mnoho. U seniorů jsou to především zdraví, sociální prostředí, rodinné a mezilidské vztahy, aktivita, hmotné zabezpečení v neposlední řadě také zdravotní a sociální péče. Nejčastěji klienti uváděli zdraví jako faktor, který nejvíce ovlivňuje jejich spokojenost. S tímto faktorem se pojí především fyzická soběstačnost. Pro klienty je fyzická soběstačnost jedním z nejdůleţitějších faktorů, aby byli schopni postarat se o sebe, aby zvládli běţné úkony a nebyli zcela závislí na pomoci druhé osoby. Velmi důleţitou sloţkou faktoru zdraví je také psychická pohoda. Samozřejmě nestačí být v pořádku jen po stránce fyzické, ale i psychické. Jako druhý nejvýznamnější faktor, který ovlivňuje spokojenost je sociální oblast v tomto případě především prostředí, ve kterém klienti bydlí a jejich vztahy s rodinou, dětmi a ostatními lidmi. Faktory, které mají vliv na kvalitu ţivota kaţdého jedince, jsou zcela individuální a specifické nicméně z vyhodnocení vyplývá, ţe nejdůleţitější faktory jsou zdraví a sním spojená soběstačnost, péče o sebe sama a dále oblast sociální především tedy rodinné vztahy, vztah k dětem a v neposlední řadě také prostředí, ve kterém ţijí.
54
Zdroje BEDNÁŘ, M. (2012). Kvalita v sociálních službách. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouc Pedagogická fakulta. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. (1998). Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál. DRAGOMIRECKÁ, E., BARTOŇOVÁ, J. (2006). Příručka pro uživatele české verze dotazníků kvality života Světové zdravotnické organizace. Praha: Psychiatrické centrum Praha. DRAGOMIRECKÁ, E., PRAJSOVÁ, J. (2009). Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality živaota ve vyšším věku. Praha: Psychiatrické centrum Praha. GURKOVÁ, E. (2011). Hodnocení kvality života. Praha: Grada Publishing, a.s. HAŠKOVCOVÁ, H. (1990). Fenomén stáří. Praha: Panorama. HAŠKOVCOVÁ, H. (2010). Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team. VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. (2005). Kvalita života . Brno: Masarykova univerzita v Brně- Pedagogická fakulta. HOLMEROVÁ, I., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. (2007). Vybrané kapitoly z gerontologie. Praha: EV public relations, spol. s r. o. JAROŠOVÁ, D. (2006). Péče o seniory. Ostrava: Ostavská univerzita. KALVACH, Z. (2004). Tělesné projevy stáří. Praha: Grada Publishing, a.s. MALÍKOVÁ, E. (2011). Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada, a.s. MATOUŠEK, & kol. (2013). Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, s.r.o. MICHALÍK, J. (2010). Malý právní průvodce pečujících . Brno: Moravskoslezský kruh Brno. 55
MPSV.
(2006).
www.mpsv.cz.
Získáno
22.4.
duben
2014,
z
MPSV:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf MÜHLPACHR, P. (2004). Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita. NEŠPOROVÁ, O., SVOBODOVÁ, K., VIDOVIĆOVÁ, L. (2008). Zajištění potřeb seniorů s důrazem na roli nestátního sektoru. Praha: VÚPSV. MÁTL, O., JABŮRKOVÁ, M. (2007). Kvalita péče o seniory, řízení kvality dlouhodobé péče v ČR. Praha: Galén. PACOVSKÝ, V. (1990). O stárnutí a stáří. Praha: Avicenum. ŠKRLA, P., ŠKRLOVÁ, M. (2003). Kreativní ošetřovatelský management. Praha: Advent- Orion. ČAVELA, R., ČELEDOVÁ, L., KALVACH, Z. (2012). Sociální gerontologie. Praha: Grada Publishing, a.s. ŘÍČAN, P. (2004). Cesta životem. Praha: Portál. VENGLÁŘOVÁ, M. (2007). Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada Publishing, a.s. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. (2006). Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Praha: Galén.
56
Seznamy přídavných položek zařazených v hlavním textu Seznam tabulek Tabulka č. 1 Pohlaví respondentů Tabulka č. 2 Věk respondentů Tabulka č. 3 Vzdělání respondentů Tabulka č. 4 Hmotné zabezpečení respondentů Tabulka č. 5 Rodinný stav respondentů Tabulka č. 6 Děti respondentů Tabulka č. 7 Hodnocení důleţitosti Tabulka č. 8 Hodnocení spokojenosti Tabulka č. 9 Parciální skóry Tabulka č. 10 Hrubé skóry dimenzí
Seznam grafů Graf č. 1 Pohlaví respondentů Graf č. 2 Věk respondentů Graf č. 3 Vzdělání respondentů Graf č. 4 Hmotné zabezpečení respondentů Graf č. 5 Rodinný stav respondentů Graf č. 6 Děti respondentů Graf č. 7 Hodnocení důleţitosti Graf č. 8 Hodnocení spokojenosti Graf č. 9 Parciální skóry Graf č. 10 Hrubé skóry dimenzí
57
Anotace Absolventská práce se zabývá tématem stáří, seniorů a hodnocení kvality ţivota. Cílem práce je provést výzkum pomocí dotazníků SQUALA a zjistit míru spokojenosti klientů pobytového zařízení pro seniory v různých oblastech jejich ţivota. Nejprve jsou v práci zpracovány tři kapitoly. První kapitola se zabývá stářím, pojmy a charakteristikami se stářím a stárnutím spojené. Ve druhé kapitole je popsána kvalita ţivota její definice, pojmy, a také dimenze kvality ţivota. Ve třetí kapitole popisuji kvalitu v sociální práci a čtvrtá kapitola je věnována praktické části, která se zabývá průzkumem u klientů DPS Bohuslavice a následným vyhodnocením dat.
58
Abstract The graduate thesis deals with the theme of old age, the elderly and the evaluation of the quality of life. The aim of the work is to carry out research using questionnaires SQUALA and to determine the level of satisfaction of clients living in residential facilities for the elderly in different areas of their life. Firs three chapters are processed. The first chapter deals with old age, the concepts and characteristics of old age and ageing. In the second chapter is described the quality of life of its definitions, concepts, and also the dimensions of quality of life. In the third chapter I describe the quality of social work and the fourth chapter is devoted to the practical part, which is engaged in the exploration for clients of DPS Bohuslavice and followed by evaluating of data.
59
Seznam příloh
Příloha č. 1 Souhlas s prováděným šetřením Příloha č. 2 Dotazník kvality ţivota SQUALA
60
Příloha č. 1 Souhlas ředitele Charity Konice Bc. Jaroslava Procházky DiS. a vedoucí DPS Bohuslavice Mgr. Pavlíny Pašové s prováděným šetřením. Ţádám o souhlas s provedením šetření formou dotazníku u klientů Domova pokojného stáří Bohuslavice. Podklady šetření vyuţiji k vypracování absolventské práce. Téma mé práce je Kvalita ţivota seniorů v pobytovém zařízení. Souhlasím s provedením šetření
Bc. Jaroslav Procházka DiS. ředitel Charity Konice
Mgr. Pavlína Pašová vedoucí DPS Bohuslavice
V Bohuslavicích dne 10. 3. 2014
61
Příloha č. 2 Dotazník kvality života (SQUALA)
Pořadové číslo________
ID. Číslo_________
Váţená paní, váţený pane, cílem tohoto dotazníku je hodnocení kvality ţivota.
V první části dotazníku vás prosíme, abyste odpověděli, jaké hodnoty povaţujete v ţivotě za důleţité, jak si jich ceníte. Ve druhé části zjišťujeme, nakolik jste Vy osobně spokojen (a) v různých oblastech ţivota.
Odpovědi jsou anonymní a důvěrné. Následné počítačové zpracování Bude omezeno jen na vyhodnocení získaných údajů, v ţádném případě Nebudou získaná data pouţita k jakýmkoli komerčním účelům.
Děkujeme za spolupráci na naší výzkumné práci.
62
DEMOGRAFICKÉ ÚDAJE
Zaškrtněte, prosím, odpovídající poloţky
1) Pohlaví
2) Věk ________ Muţ
1
Ţena
2
3) Bydlíte v: Obci do 10 000 obyvatel
1
Městě nad 10 000 do 50 000 obyvatel
2
Městě nad 50 00 do 100 000 obyvatel
3
Velkoměstě nad 100 000 obyvatel
4
4) Ukončené vzdělání Neukončené základní
1
Základní
2
Střední bez maturity
3
Střední s maturitou
4
Vysokoškolské
5
63
5) Zaměstnání a) Jste soukromník?
ano – ne
b) Zaměstnáváte další osoby?
ano – ne
c) Pokud pracujete, uveďte své hlavní zaměstnání: ___________________________________ d) Pokud nepracujete, uveďte jeden z důvodů: studující
1
mateřská dovolená
2
v domácnosti
3
důchodce (neprac.)
4
v invalidním důchodu
5
t.č. nezaměstnaný(á), hledající práci 6 voják zákl. sluţby
7
jiné
8
6) Hmotné zabezpečení Jak byste v porovnání s ostatními rodinami (popř. jednotlivci v případě, ţe ţijete sám/sama) hodnotil/a svou finanční situaci a hmotné zabezpečení: výrazně
mírně
podprůměrné
průměrné
podprůměrné
mírně
výrazně
nadprůměrné
nadprůměrné
7) Rodinný stav svobodný/á
1
ţenatý/vdaná, s druhem
2 64
rozvedený/á
3
vdovec/vdova
4
8) Máte děti? ano – ne pokud ano, pak počet dětí ţijících s vámi ____________ Hodnocení důležitosti V této tabulce zaznamenejte důležitost, kterou ve svém ţivotě přisuzujete zde uvedeným oblastem.
nezbytné
velmi důleţité
středně důleţité
málo důleţité
bezvýznamné
1)být zdravý 2)být fyzicky soběstačný 3)cítit se psychicky dobře 4)příjemné prostředí a bydlení 5)dobře spát 6)rodinné vztahy 7)vztahy s ostatními lidmi 8)mít a vychovávat děti 9)postarat se o sebe 10)milovat a být milován 11)mít sexuální ţivot 12)zajímat se o politiku 13)mít víru (např. náboţenství) 14)odpočívat ve volném čase 15)mít koníčky ve volném čase 16)být v bezpečí 17)práce 18)spravedlnost 19)svoboda 20)krása 21)pravda 22)peníze 23)dobré jídlo
Je ještě něco jiného, co považujete v životě za důležité? 65
Hodnocení spokojenosti
Posuďte, do jaké míry se cítíte v uvedených oblastech ţivota spokojen/a a zaškrtněte příslušné okénko. zcela spokojen
velmi spokojen
spíše spokojen
nespokojen
velmi zklamán
24)zdraví 25)fyzická soběstačnost 26)psychická pohoda 27)prostředí bydlení 28)spánek 29)rodinné vztahy 30)vztahy s ostatními lidmi 31)děti 32)péče o sebe sama 33)láska 34)sexuální ţivot 35)účast v politice 36)víra 37)odpočinek 38)koníčky 39)pocit bezpečnosti 40)práce 41)spravedlnost 42)svoboda 43)krása a umění 44)pravda 45)peníze 46)jídlo
66
