CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Ţivotní situace nelegálních migrantů v USA a existující síť neformální pomoci

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Ţivotní situace nelegálních migrantů v USA a existující síť neformální pomoci

Adéla Manišová

Olomouc 2013

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Životní situace nelegálních migrantů v USA a existující síť neformální pomoci Téma práce: Životní situace nelegálních migrantů v USA a existující síť neformální pomoci

Adéla Manišová Vedoucí práce: Mgr. Daniela Růţičková

Olomouc 2013

„Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.“ Datum: …………………………………………………...

Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Daniele Růţičkové za povzbuzující a inspirativní vedení mé práce.

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 3 1

2

3

4

Imigrační politika USA .......................................................................................... 5 1.1

Imigrace v 19. století ........................................................................................ 5

1.2

Poválečná situace .............................................................................................. 7

1.3

Současnost imigrační politiky ........................................................................... 9

Vymezení pojmů problematiky ilegální imigrace .............................................. 11 2.1

Migrace, migrant ............................................................................................. 11

2.2

Imigranti bez dokumentů ................................................................................ 12

2.3

Co s sebou nese ţivot v ilegalitě? ................................................................... 14

Existující systém pomoci ...................................................................................... 17 3.1

Neziskové organizace a neformální systém pomoci ....................................... 18

3.2

Přístup imigrantů bez dokumentů k dávkám a sluţbám ................................. 18

3.3

Neformální pomoc jako dočasné řešení pro ilegální imigranty ...................... 21

Případová studie ................................................................................................... 22 4.1

Metodologie .................................................................................................... 22

4.1.1

Výběr vzorku a metoda tvorby dat ........................................................... 22

4.1.2

Etické hledisko výzkumu .......................................................................... 23

4.2

Ţivotní situace klienta optikou konceptu sociálního fungování ..................... 23

4.3

Popis případu klienta ...................................................................................... 24

4.3.1

Klientova ţivotní situace .......................................................................... 24

4.3.2

Bariéry a předpoklady sociálního fungování klienta ................................ 26

4.3.2.1

z hlediska naplňování fyziologických potřeb .................................... 26

4.3.2.2

z hlediska naplňování psychologických potřeb ................................. 27

4.3.2.3

z hlediska naplňování sociálních potřeb ............................................ 29

4.3.2.4

z hlediska naplňování noogeních potřeb ........................................... 30

4.3.3

Popis moţností pomoci ............................................................................. 30

4.3.3.1 pomoci

Církevní organizace jako nejčastější poskytovatel potravinové ………………………………………………………………………31

4.3.3.2

Zajištění základních psychologických potřeb ................................... 32

4.3.3.3

Pastorační sluţby pro fungující vztahy.............................................. 32

4.3.3.4

Děti jsou smyslem ţivota klienta ....................................................... 33

4.3.4

Popis moţností pomoci skrze organizaci .................................................. 33

4.3.4.1 4.4

Intervence organizace v případu celé rodiny ..................................... 34

4.4.1

Vlastní doporučení pro práci s daným případem ............................................ 34 Doporučení pro práci s klientem ............................................................... 34

Závěr .............................................................................................................................. 37 Seznam použitých zdrojů: ............................................................................................ 39

Úvod Tématem, kterým se ve své práci budu zabývat, je ilegální přistěhovalectví v USA. Problematiku ilegálního přistěhovalectví USA jsem zvolila pro její aktuálnost (podle výzkumu Passel a Cohn v roce 2010 se počet ilegálních přistěhovalců v USA odhadoval na 11,2 miliónů imigrantů) a zejména z důvodu osobních zkušeností s klienty, které jsem získala během své tříměsíční zahraniční praxe v Coloradu, USA. Během praxe na mě silně zapůsobily příběhy jednotlivých klientů, kteří se ocitli v nepříznivé situaci, kterou nebyli schopni řešit z vlastních sil. V rámci tohoto problému se chci zaměřit na moţnosti pomoci imigrantům, kteří se kvůli neexistenci potřebných dokumentů, nekvalifikují pro oficiální pomoc ze systému sociálního zabezpečení, ale jsou nuceni vyuţít pomoc skrze neformální síť pomoci. Chci zjistit, jaké subjekty poskytují pomoc ilegálním přistěhovalcům a jaké sluţby (popř. materiální pomoc) jsou pro klienty v této situaci dostupné. Naléhavost problematiky chci ukázat na konkrétní případové studii klienta, s jehoţ případem jsem se seznámila v rámci své praxe v organizaci North Littleton Promise. Cílem této práce je popis ţivotní situace ilegálního imigranta a vyuţitím případové studie popsat ţivotní situaci klienta optikou sociálního fungování, popsat moţnosti pomoci relevantní pro klientovu situaci a popsat intervenci organizace North Littleton Promise v Coloradu, USA, která je součástí neformální sítě, na kterou se klient můţe obrátit, a navrhnout další moţnosti pomoci. V teoretické části práce vyuţívám metodu syntézy zdrojů a v empirické části vyuţívám koncept případové studie, abych ukázala teoretická východiska na konkrétní ţivotní situaci imigranta bez dokumentů. Práci jsem rozdělila na čtyři kapitoly podle jejich obsahu. V první kapitole se věnuji imigrační politice USA a její historii. Vycházím přitom ze zahraniční literatury (Daniels, Jones, Passel a Cohn). Druhou kapitolu jsem zaměřila na vymezení pojmů migrace, migrant a imigranta bez dokumentů. Pro vysvětlení těchto pojmů se opírám o definice Cox a Pawar, Guerra a De Genova. Třetí kapitolu jsem zaměřila na systém pomoci v USA. Zde jsem vycházela zejména z internetových zdrojů jednotlivých organizací. Poslední kapitolu věnuji případové studii, ve které popisuji případ klienta podle konceptu sociálního fungování tak, jak ho popisuje Navrátil a Musil.

3

Přínos práce vnímám zejména v popisu nepříznivé situace ilegálního přistěhovalce a ve zmapování moţností neformální pomoci, na které jsou ilegální přistěhovalci v těchto tíţivých situacích odkázáni. Výsledky této práce by mohly být vyuţity pracovníky organizace North Littleton Promise nebo dalších neziskových organizací pracujících s ilegálními migranty v Coloradu, USA. Pro organizaci North Littleton Promise jsou výsledky mé práce a zejména případové studie zcela zásadní, protoţe pomohou pracovníkům vytvořit programy a sluţby, které budou reagovat na reálné potřeby a problémy klientů, jeţ jsem zjistila ve své práci. Protoţe se s fenoménem ilegální imigrace setkáváme i v České republice (v roce 2010 to bylo podle údajů Českého statistického úřadu 2987 migrantů), věřím, ţe tato práce můţe přinést inspiraci i českých sociálním politikům a zákonodárcům, kteří si díky této práci mohou uvědomit, ţe nelegální migrace je širší problém, který není vţdy jen vinou imigrantů, ale je způsoben i nevhodným nastavením legislativních protiimigračních opatření. Studentům CARITAS - Vyšší odborné školy sociální Olomouc můţe tato práce pomoci zorientovat se v problematice a zejména seznámit se s překladem jednotlivých anglických pojmů, které se v české literatuře příliš neobjevují.

4

1 Imigrační politika USA Spojené státy americké jsou zemí přistěhovalců. Celá populace Spojených států, kromě skupiny původních obyvatel, je tvořena imigranty a jejich potomky, kteří postupně přicházeli z různých částí světa. Rozmanitost jednotlivých přistěhovaleckých vlivů tvoří základ umění, průmyslu a kultury. Přestoţe jsou Spojené státy americké imigraci nakloněné, podmínky pro legální imigraci nesplňují všichni přistěhovalci a v zemi roste počet imigrantů bez legálního pobytu. (www.dhs.gov) Celkový počet přistěhovalců v roce 2010 byl 40,9 miliónů. Počet přistěhovalců bez autorizovaného vstupu na území USA v posledních desítkách let rostl od odhadovaných 3,5 miliónů imigrantů v roce 1990, přes 8,4 miliónů v roce 2000 a svého vrcholu dosáhl v roce 2007, kdy se odhad vyšplhal aţ k číslu 12 miliónů imigrantů. Od roku 2007 počet mírně klesl a v roce 2010 se odhaduje, ţe to bylo asi 11,2 miliónů osob. Tento počet klesá v důsledku niţší imigrace přistěhovalců z Mexika, v důsledku častějších deportací, které se za poslední desetiletí téměř zdvojnásobily, a také roste počet dobrovolně se navracejících migrantů. (Passel, Cohn, 2011, s. 3) Ačkoli není moţné zjistit přesný počet imigrantů bez dokumentů, velikost odhadovaného počtu vyvolává negativní reakce veřejnosti (zejména ve státech sousedících s Mexikem – Arizona, Texas, Kalifornie). Imigranti jsou v očích Američanů ti, kteří jim berou práci, kvůli kterým jsou jim sniţovány platy, mají podíl na zvýšení chudoby a kriminality a stát vyčerpávají závislostí na zdravotních a sociálních sluţbách nebo zneuţíváním systému vzdělávání. (Espenshade, 1995, s. 195 – 197) Postoje Američanů vůči imigrantům se v historii měnily. Měnící se postoje vůči imigrantům a faktory, které tyto postoje ovlivňují, chci ukázat na historickém vývoji imigrační politiky v následující kapitole, kde popisuji klíčové období vývoje imigrační politiky Spojených států Amerických se zaměřením na vývoj legislativy a postojů k imigraci. V závěru kapitoly potom popisuji současný stav imigrační politiky a podněty k nutné změně legislativy a procesů souvisejících s imigrací do USA.

1.1 Imigrace v 19. století Téměř celé století (19. století) imigrace do USA probíhalo bez regulace vlády. Většina Američanů se ztotoţňovala s tím, ţe je třeba naplnit zemi obyvateli a byli

5

otevřeni většině nově příchozím. Výjimkou byly tři vlny anti-imigračních aktivit. První vlna od druhé poloviny 30. let 19. století do poloviny 50. let byla namířena proti irským a německým katolíkům. Druhá, anti-asijská, vlna byla namířena proti čínským přistěhovalcům a vyústila v první legislativní normu upravující imigraci. Zákon vyšel v roce 1882 jako „Chinese exclusion act“ (zákon o odepření vstupu Číňanům) s platností na dobu 10 let. (Jones, 1992, s. 132) Tato vlna pokračovala proti přistěhovalcům z Japonska a Filipín v první polovině 20. století. Poslední vlna přinesla poţadavky na restriktivní migrační opatření a v roce 1924 byl vydán Imigrační zákon („Immigration act of 1924“). (Daniels, 1991, s. 281 - 283) Daniels (1991, s. 284) uvádí, ţe otevřenost vůči imigrantům se mění v závislosti na „náladě“ v americkém národě. Pokud se Američané cítí jednotní a jsou si jistí svou budoucností, jsou mnohem ochotnější sdílet svou budoucnost i s cizinci. Naopak jakmile jsou nejednotní a vyhlídky do budoucnosti jsou nejisté, převládá u nich postoj upřednostňování práv a zájmů občanů nad právy a zájmy přistěhovalců. Tento postoj je v anglické literatuře označován jako „nativism“ a je definován jako „intenzivní opozice vůči minoritě na základě její spojitosti se zahraničím“. (Smith, 1978) Pozitivní nálada převládala zejména po válce v roce 1812, kdy byli Američané plni optimismu a vyhlídek na lepší budoucnost bez nadvlády Anglie. V tomto období nastal boom získávání občanství. Federální, státní a lokální soudy, dokonce nejniţší soudní instance v zemi vydávaly doklady o občanství nebo osobu jednoduše prohlásily za občana USA. Období pozitivní nálady vystřídalo období politické nejistoty a s ní vlna antikatolického imigračního hnutí. Během ní docházelo k útokům na kněţích, k ničení majetku katolické církve, hanění pověsti katolických kněţí apod. Protoţe většina nově příchozích byli chudí, náklady na jejich pobyt v zemi nesly jednotlivé státy a města. Jednotlivé státy a místní vlády proto přijaly zákony odrazující chudé přistěhovalce (nutnost placení daní za vstup na území) a nařizující vznik fondů na podporu nemocných a potřebných nově příchozích. Jednotlivé zákony však byly Nejvyšším soudem shledány v rozporu s Ústavou a musely být zrušeny. (Jones, 1992, s. 178) Anti-imigrační nálada pokračovala i v období před a po občanské válce. Po válce Kongres změnil Ústavu 14. dodatkem, kterým upravil občanství následujícím způsobem:

občanem

Spojených

států

jsou

„všechny

osoby

narozené

nebo

naturalizované ve Spojených státech a podřízené jejich jurisdikci“. Později Kongres

6

rozšířil definici na „bělochy a osoby afrického původu“, čímţ vyloučil všechny Asiaty. Hlavním záměrem bylo zabránit tisícům Číňanů získat občanství. Toto úsilí přerostlo aţ ve vydání zákona o exkluzi Číňanů v roce 1882. Zákon zakazoval imigraci obyvatel Číny, ale příliv obchodníků byl z ekonomických důvodů přípustný. (Daniels, 1991, s. 239) Poslední vlna anti-imigrační nálady vyústila vydáním několika restriktivních opatření. V roce 1892 bylo federální vládou otevřeno imigrační centrum na ostrově Ellis Island v New Yorku. Nově příchozí zde byli podrobeni fyzické prohlídce, prohlídce dokumentů, krátkému pohovoru, museli si vyzvednout svá zavazadla a lístek na vlak a poté mohli vstoupit na území USA. Na ostrově byly zřízeny ubytovny pro osoby, které musely zůstat přes noc a nemocnice pro ty, kteří jiţ nemocní přijeli, onemocněli na ostrově nebo byli povaţováni za duševně nemocné. Proces vstupu na území USA byl upraven nařízením, které zakazovalo vstup těmto osobám: „osobám s mentální retardací, osobám s duševním onemocněním, chudým, osobám, které by byly přítěží, osoby s odpornou nebo nakažlivou chorobou, osoby obviněné z těžkého zločinu nebo morálních hanebností, polygamisti.“ Později se objevuje snaha vyloučit z procesu negramotné osoby a prosadit test gramotnosti, aby byla zajištěna vyšší úroveň přistěhovalců. Po dlouhodobém politickém boji byl nakonec v roce 1917 prosazen zákon, který upravoval zákaz vstupu v sedmi hlavních oblastech. Od všech dospělých imigrantů bylo vyţadováno úspěšně projít testem gramotnosti. Přistěhovalec musel prokázat, ţe dokáţe číst v jednom z uznávaných jazyků. Kromě testu gramotnosti byly uzákoněny i tzv. blokované zóny, tedy zeměpisné oblasti popsané zeměpisnou délkou a šířkou, jejichţ obyvatelé nesměli vstoupit na území USA. Znovu šlo o exkluzi přistěhovalců z Asie (kromě Japonska a Filipín). Zákaz byl dále namířen proti zločincům, lidem, kteří nevyhověli určitým morálním standardům, nemocným, chudým a nejrůznějším radikalistům. (Daniels, 1991, s. 272 - 274)

1.2 Poválečná situace Po první světové válce narůstaly obavy z nadměrného přílivu přistěhovalců z válkou zničené Evropy a Kongres chtěl přistoupit k úplnému zákazu imigrace na celý rok. Kvůli vlně odporu ze strany odborů Senát navrhl omezení imigrace kvótami na celkový počet imigrantů a procentuálními kvótami vztahujícím se k počtu přistěhovalců

7

z jednotlivých národů. Omezení bylo schváleno v roce 1922 a pokračovalo aţ do roku 1924, kdy byl vydán první imigrační zákon. Zákon navazoval na omezení z roku 1922 a ještě je zpřísnil. Zvýhodněni byli obyvatelé Britských ostrovů, Německa a Skandinávie, všem ostatním byla sníţena procentuální kvóta. Kvóty vycházely z většinového názoru o nadřazeném postavení nordické rasy, která jediná byla podle dostupných výzkumů schopna vyvinout a udrţet institucionalizovanou demokracii. Zpřísněné legislativní normy nadobro uzavřely éru století imigrace. Zákon z roku 1924 byl v platnosti aţ do roku 1965. (Daniels, 1991, s. 265 - 284) Daniels (1991, s. 346) uvádí, ţe v roce 1948 došlo poprvé k oddělení imigrační od azylové politiky, kdy byl vydán Zákon o vysídlených osobách („Displaced persons act“). Nová norma umoţnila přijímat uprchlíky nad hranici imigračních kvót stanovených Imigračním zákonem. V rámci imigrační politiky došlo ke změně a v roce 1952 byl přijat zákon, který kladl důraz na liberalizaci naturalizačního procesu. Ve skutečnosti se však od zákona z roku 1924 příliš nelišil. Změnu přinesla aţ novelizace Imigračního zákonu z roku 1965. Zákon zrušil systém kvót zaloţený na národním původu imigrantů, vytvořil nové hranice a priority v oblasti imigrační politiky, zrevidoval upřednostňované skupiny přistěhovalců a předkládá několik moţných realizačních opatření. (Sloan, 1987) Nový zákon přispěl k růstu imigrace, omezil počet imigrantů ze západní Evropy, a ačkoli to nebylo předpokládáno, ve větší míře umoţnil vstup přistěhovalců z Asie a Jiţní Ameriky. (Daniels, 1991, s. 344) K novelizaci zákona došlo opět v roce 1986. Nová podoba zákona s sebou přinesla čtyři hlavní ustanovení – amnestii; poţadavek, ţe kaţdý zaměstnavatel musí ověřit oprávněnost k práci v USA všech nově přijatých zaměstnanců; sankce pro zaměstnavatele zaměstnávající přistěhovalce bez dokumentů a zvláštní opatření pro farmáře, zejména v Kalifornii a Texasu, pro usnadnění importu pracovníků v zemědělství. Amnestii získali všichni přistěhovalci, kteří pobývali na území USA nepřetrţitě od 31. prosince 1981 a byli schopni svůj nepřetrţitý pobyt doloţit dokumenty (přibliţně 1,7 miliónů přistěhovalců) a všichni imigranti pracující v zemědělství, kteří doloţili, ţe pracovali v USA alespoň 90 dní před 1. květnem 1985 nebo 1986 (asi 1,4 miliónů imigrantů). Po dvou letech od přihlášení o amnestii musel kaţdý přihlášený podat ţádost o trvalý pobyt a splnit podmínky pro získání trvalého

8

pobytu. Ačkoli jedním z cílů tohoto zákonu bylo sníţení míry ilegální imigrace, ukázalo se, ţe zákon měl opačný efekt. Fakt, ţe většina imigrantů, kteří získali amnestii, byli mladí muţi z Mexika, téměř zaručoval příliv dalších imigrantů – manţelek a dětí těchto přistěhovalců, které vstoupily na území bez dokumentů, stejně jako jejich manţelé dříve. Navíc pracovníci, kteří se dříve vraceli po sezonních pracích do Mexika, se po sezóně báli odjet, aby nepřišli o moţnost vrátit se do USA. (Daniels, 1991, s. 391)

1.3 Současnost imigrační politiky V průběhu utváření imigrační politiky můţeme vysledovat čtyři ideové skupiny. Martin (2009, s. 161 - 163) je charakterizuje následovně. První skupina jsou obhájci přistěhovalectví, kteří jsou příznivě nakloněni imigraci a otevřeni všem přistěhovalcům, kteří jsou schopni se v zemi plně začlenit a stát se dobrými občany. Jsou ochotni bránit zájmy a práva přistěhovalců. Druhou skupinu tvoří zastánci svobodného trhu. Také podporují vysokou míru přistěhovalectví, ale zastávají omezení práv imigrantů. Jsou nakloněni spíše dočasné pracovní migraci. Preferují omezený přístup k výhodám sociálního státu a opatření, která by umoţnila okamţité vyhoštění přistěhovalců v případě, ţe by se dopustili kriminálního činu. Třetí skupina, zastánci omezení, chce omezit práva imigrantů jiţ při jejich vstupu do země skrze daný omezený počet přistěhovalců. A nakonec čtvrtá skupina, zastánci integrace, vnímají práva imigrantů jako svrchovaná. Podporují řádnou integraci imigrantů a jako jednu z cest k dobré integraci vidí i omezení počtu přistěhovalých. Ambivalentní působení jednotlivých skupin má za následek chybějící jednotnou koncepci imigrační politiky. Pokusy o účinnou reformu komplikují nejen nesourodé názory v Kongresu, ale také ambivalence na straně americké veřejnosti. Ta se s nostalgií obrací ke své historii a vzniku amerického národu jako národu přistěhovalců a zároveň hledí se strachem a skepsí do budoucnosti, která by měla být narušena přílivem nových přistěhovalců, kteří moţná nebudou schopni účinné integrace a hodnotně přispívat k rozvoji amerického národu. Martin (2009, s. 166 - 168) navrhuje několik opatření, která by měla obsahovat reforma imigrační politiky. Kongres by se měl zaměřit na oblast zaměstnání, která přitahuje do země nejvíce přistěhovalců. Měl by vytvořit programy pro cílová odvětví zaměstnání, která jsou nyní vysoce závislá na práci imigrantů bez dokumentů a umoţnit

9

krátkodobou pracovní migraci v závislosti na potřebách v jednotlivých odvětvích. Pokud se jedná o dlouhodobější potřebu pracovníků, měli by mít přistěhovalci moţnost získat trvalý pobyt na území. Druhým problémem, který by měl Kongres řešit, je závislost amerického zemědělství na levné pracovní síle mexických imigrantů. Martin doporučuje investice do mechanizace a vzdělávání pracovníků a urychlení rozvoje v zemi původu imigrantů. Kongres by měl rovněţ vyřešit dlouhé čekací doby sloučení členů rodiny s imigrantem. Zaráţející je například čekací doba sloučení manţela či manţelky a dětí s imigrantem, který má v USA trvalý pobyt, kde je čekací lhůta 5 a více let. Většina členů rodiny není ochotná ţít tak dlouhou dobu v odloučení a volí neautorizovaný vstup do země. Je nutné posílit kapacity imigračních úřadů, poskytnout prostředky a čas na profesionalizaci a přizpůsobení aktuálnímu stavu. Zatímco vláda a Kongres diskutují nad moţnostmi případné reformy imigrační politiky, vstupuje ročně z výše uvedených důvodů na území USA téměř 11 miliónů přistěhovalců bez dokumentace. V další kapitole se proto věnuji problematice ilegální imigrace a vymezení pojmů, které s tím souvisí.

10

2 Vymezení pojmů problematiky ilegální imigrace V této

kapitole

vysvětluji

klíčové

pojmy

problematiky

ilegálního

přistěhovalectví. Pro úplné vymezení pojmu ilegální imigrace nejprve vysvětluji pojmy migrace, migrant, imigrant a následně se věnuji definicím ilegální imigrace. Faktory ovlivňující migraci uvádím pro lepší pochopení ţivotní situace imigrantů a jejich motivace k migraci. Ke konci kapitoly popisuji, co s sebou nese ţivot v ilegalitě.

2.1 Migrace, migrant Termín migrace označuje přesun lidí z jednoho místa usídlení na druhé. Pojem migrant můţe označovat jedince přesouvajícího se na jiné místo usídlení v rámci státního teritoria (vnitřní migrace), avšak častěji se s ním setkáváme ve smyslu přesunu z jedné země do druhé (mezinárodní migrace). Nedobrovolnými imigranty neboli uprchlíky označuje organizace Spojených národů migranty, kteří utrpěli represe nebo pronásledování ve své zemi (zejména ze strany vlády) a museli ji opustit za účelem vlastního přeţití. Naproti tomu stojí pojem dobrovolný migrant. Rozlišení těchto dvou pojmů není vţdy jednoznačné. (Valtonen, 2008) Cox a Pawar (2006) rozlišují pojem nucená nebo násilná migrace (forced migration) od pojmů dobrovolná dlouhodobá migrace, která zahrnuje dobrovolnou, oficiální a relativně trvalou změnu země pobytu, a krátkodobá migrace, která je představována pohybem turistů. Dobrovolnou dlouhodobou migraci ovlivňují faktory označované anglickým výrazem „pull“. Tyto faktory přitahují migranta do cílové země a slibují mu politickou či náboţenskou svobodu, osvobození od povinné vojenské sluţby nebo lepší klimatické podmínky. Nejvýraznějšími faktory jsou však faktory ekonomické, které migranty přitahují vyhlídkou na „lepší budoucnost“. Pod vlivem těchto faktorů opouští migranti země svého původu a dobrovolně se vydávají na cestu do nové cílové země. Na druhé straně faktory označované jako „push“ faktory jsou nejčastějšími důvody pro nucenou migraci. Představují nátlak na jedince ze strany země původu, který ho nutí opustit svou zemi. Mezi tyto faktory můţeme zařadit katastrofy (hladomor, tsunami atd.), politické faktory (např. nezdařilá revoluce), nebo nejčastěji ekonomické faktory, mezi které patří i rostoucí populace. Tyto faktory způsobují, ţe zemi původu opouštějí i lidé, kteří by za jiných okolnosti, a bez toho aniţ by byli

11

„vytlačeni“ („pushed out“), neemigrovali. V neposlední řadě ovlivňují migraci také prostředky migranta („means“), tedy dostupnost cenově přijatelné dopravy, bezbariérový vstup do cílové země anebo neexistence omezení mobility na straně země původu. Ačkoli můţeme vysledovat určité obecné faktory ovlivňující migraci, migrace jako taková je vţdy spojena s individuem a skrývá se za ní individuální kombinace motivů a faktorů. Protoţe se na migraci podílí velké mnoţství faktorů, ani sami migranti nejsou vţdy schopni určit, který z faktorů je zásadně přiměl k migraci. (Daniels, 1991, s. 16) Cox a Pawar (2006) formulují definici nucené migrace pomocí těchto slov: „Nucenou migrací rozumíme migraci, při které jsou lidé nuceni silou (politickou, ekonomickou, sociální) opustit své obvyklé místo pobytu, často v situacích doprovázených extrémním stresem, který ústí v odchod do relativně neznámé destinace a za podmínky cestování a vstupu, které jsou často velmi málo, pokud vůbec, bezpečné pro migrující.“ Dále vymezují specifické kategorie nucené migrace jako vysídlené osoby („displaced persons“), ţadatelé o mezinárodní ochranu („asylum seekers“), uprchlíci („refugees“), nelegální migranti („illegal immigrants“) a migrující pracovní síla („migrant workers“). V další podkapitole budu definovat situaci nelegálních migrantů označovaných téţ pojmem imigranti bez dokumentů.

2.2 Imigranti bez dokumentů V literatuře se setkáváme s několika pojmy označujícími migranty, kteří jsou na území dané země bez patřičných dokumentů. V následujícím textu se pokusím objasnit, co jednotlivé pojmy znamenají a jaké jsou mezi nimi rozdíly. Státy přijímají různá opatření pro ochranu svých obyvatel v rámci prosazování hospodářsko-politických zájmů, jimiţ regulují pobyt cizinců na svém území a upravují pracovní podmínky imigrantů. Ilegální imigranti jsou těmi, kteří tato nařízení nerespektují. „Ilegální migranti překračují hranice států a pobývají na jejich území v rozporu s tamními zákony.“ (Kliment, Topinka, 2007) Jedná se o právní konstrukt národního státu. (De Genova, 2002) Podle Cox a Pawar (2006) existují čtyři kategorie nelegálních migrantů. Prvními jsou ti, kteří si činí nárok na práva, jenţ jim nenáleţí ani kvůli jejich narození nebo občanství či kvůli vstupu na území bez platných víz. Druhou kategorii tvoří ti, kteří

12

vstoupili do země nelegálně za pracovními účely, ale v situaci, kdy vláda striktně nevyţaduje vstupní poţadavky, protoţe chce získat co největší počet pracovníků. Ačkoli jsou většinou do země vpuštěni za účelem práce, tento typ přistěhovalců nemá ţádná práva a často se stávají předmětem zátahů imigrační policie proti přistěhovalcům bez dokumentů a následuje nucená deportace. Třetí typ reprezentují ti, kteří při vstupu do země záměrně obcházejí její vstupní poţadavky za účelem kriminálního činu nebo zneuţití toho, co jim daná země můţe nabídnout. Na konec zde řadí kategorii skládající se z přistěhovalců, kteří sice vstoupili v souladu se vstupními podmínkami země, ale jejich víza vypršela a jejich setrvání v zemi se tak stává ilegálním. Podobně definuje nelegální migranty Guerra (2000), ale pouţívá pojem „undocumented migrants“ tedy migranti bez dokumentů. Tento pojem můţe označovat několik kategorií migrantů. Podle něj je to těchto sedm kategorií: 1. Lidé, kteří vstoupili do země s platnými dokumenty, ale zůstali déle, neţ byla platnost dokumentů. 2. Imigranti, kteří ztratili povolení k pobytu nebo pracovní povolení buď kvůli nemoţnosti prodlouţení povolení, nebo z nějakého jiného důvodu. 3. Uprchlíci s povolením ke krátkodobému pobytu, kteří ztratili svá povolení, ale zůstávají v zemi. 4. Migranti, kteří byli propuštěni z deportačních středisek, protoţe nemohli být deportováni. 5. Lidé, kteří vstoupili do země nelegální cestou – např. při pašeráctví nebo nelegálním obchodování 6. Ţadatelé o azyl, kteří vyčerpali moţnosti v azylovém procesu a vyhýbají se zatčení či deportaci. 7. Bezdomovci, kteří měli velké potíţe obdrţet oficiální dokumenty. Z výše uvedeného vidíme, ţe definice nelegální migrace není vţdy jednoznačná. Vţdy záleţí na kontextu a legislativních podmínkách dané země. Podle De Genova (2002) chybí relevantní literatura a výzkumy zabývající se problémem ilegality migrace, protoţe výzkumníci se často výzkumy snaţí oslovit osoby s rozhodovací pravomocí a zájmy těchto osob se tak musí setkat s výsledky výzkumů. Vzniklé studie pak můţeme popsat jako výzkumy, které zkoumají problém v jiţ předem oficiálně daných mezích a vytvářejí omezené a ochuzené výsledky. Dalším důvodem je fakt, ţe ilegalita migrace

13

byla dlouhou dobu předmětem demografie a nebyla jí věnována dostatečná pozornost ze strany antropologie a jiných sociálních disciplín. De Genova (2002) ilegalitu popisuje jako právní status, který představuje určitý vztah ke státu. Jako taková je ilegalita migranta především politickou identitou. Ilegalita rovněţ představuje sociální vztah, který je neoddělitelný od občanství. Navíc neexistují ţádné oddělené skupiny migrantů bez dokumentů. V kaţdodenním ţivotě jsou migranti bez dokumentů neustále v sociálních vztazích s legálními migranty, stejně jako s občany a běţně ţijí v intimních vztazích s různými kategoriemi legálních osob (někdy jako manţelé, často jako partneři nebo širší rodinní příslušníci, kteří většinou sdílejí jednu domácnost, rovněţ jako sousedi, spolupracovníci a další). V kaţdodenním ţivotě můţe být skutečnost ilegality nepodstatná ve většině aktivit, které vykonávají, problémem se stává aţ v určitém kontextu. Většinu času jsou nerozeznatelní od těch okolo nich, avšak najednou se skutečnost legality překrývá v kaţdodenním ţivotě.

2.3 Co s sebou nese život v ilegalitě? Pokud ţijí přistěhovalci v ilegalitě, ţijí ve strachu, ţe budou dopadeni, mohou čelit diskriminaci, vykořisťování a dokonce různým podobám vydírání. Mají obavy vyuţít sluţeb nemocnice a dalších klíčových zařízení z důvodu moţného odhalení a následné deportace. Pokud se jim podaří získat nějaký legální status, bojují v následujících letech o to, aby byli schopni něco ušetřit a poslat nějaké finance zpět domů a podpořit rodinu a zároveň ušetřit něco pro svou vlastní nejistou budoucnost. To vše zahrnuje velké oběti a je doprovázeno ztrátou zdraví, depresemi a zoufalstvím. Pokud něčeho dosáhnou, další roky jsou doprovázeny pocitem zbytečného a zničujícího úsilí, které ţádný úspěch stejně nikdy nenahradí. (Cox, Pawar, 2006) Přistěhovalci bez dokumentů, kterým se podařilo získat zaměstnání, musí čelit nevyhovujícím pracovním podmínkám. Z pozorování Inter-amerického soudu pro lidská práva (Cleveland, 2005) vyplývá, ţe zaměstnavatelé nabízejí přistěhovalcům bez dokumentů horší pracovní podmínky, niţší plat, propouštějí je v případě, ţe vstoupí do odborů, a vyhroţují jim deportací. Ve své zprávě se soud vyjadřuje k posuzování statusu ilegálních imigrantů, kteří jsou zaměstnaní. Uznává právo státu ilegálního imigranta nezaměstnat, migraci regulovat a imigranty bez dokumentů deportovat. Na druhé straně ale upozorňuje, ţe jakmile je imigrant bez dokumentů zaměstnán, je rovněţ nositelem

14

zaměstnaneckých práv, která musí být garantována a dodrţována bez ohledu na jeho neregulérní status. Tato práva mu vyplývají z uzavřeného pracovního poměru a státy jsou povinny zajistit dodrţování těchto práv. Praktické dopady soudního rozhodnutí jsou však v případu Spojených států amerických téměř nulové, protoţe USA nepřijaly rozhodnutí soudu jako pravomocné. Pro USA by přijetí rozhodnutí soudu znamenalo zrušení několika nařízení, která diskriminují přistěhovalce na základě pracovního povolení, přistěhovaleckého statusu, státní příslušnosti a která odepírají přestěhovalcům bez dokumentů moţnost získat dávky na pracovní rehabilitaci, sirotčí nebo vdovský/vdovecký důchod a další dávky sociálního zabezpečení. Ne všem přistěhovalcům se však podaří získat zaměstnání a zabezpečit rodinu. Ocitají se v nesnadné situaci, protoţe bez legálního pobytu nemají nárok na ţádnou oficiální pomoc a sluţby státního sociálního zabezpečení. Do země původu se často vrátit nechtějí kvůli hrozícímu nebezpečí nebo nemoţnosti v daném prostředí uspokojit potřeby své rodiny. Další oblastí, která souvisí s ţivotem v ilegalitě, je sociální zabezpečení a přístup ke zdravotnímu pojištění. Imigranti v USA zaplatí na daních více, neţ za celý ţivot dostanou ze systému sociálního zabezpečení. Kaţdý rok zaplatí imigranti průměrně 90 miliard dolarů na daních a ze systému sociálního zabezpečení dostanou pouze 5 miliard dolarů. Podle odhadů Správy sociálního zabezpečení odevzdali imigranti bez dokumentů na daních v letech 1990 – 1998 přes 20 miliard dolarů a s největší pravděpodobností z těchto peněz nikdy nebudou moci těţit. (Rivers, Patino, 2006, s. 208 – 209) Přesto se objevují námitky většinové společnosti, ţe imigranti okrádají stát o prostředky ze systému sociálního zabezpečení. (www.usatoday.com) Imigranti bez dokumentů nemají přístup ke zdravotnímu pojištění a často své nemoci neléčí kvůli vysokým nákladům na zdravotní péči včas. Neléčené zdravotní problémy se zhoršují a ve výsledku vyţadují náročnější a draţší zdravotní péči, jejíţ náklady hradí veřejnoprávní subjekty. Pokud jsou zaměstnaní, jsou zaměstnaní na pozicích, kde jim zaměstnavatelé nenabízejí zdravotní pojištění a nemají tak přístup ke zdravotní péči s výjimkou pohotovostní sluţby, na kterou má ze zákona nárok kaţdý člověk, který ji potřebuje. Většina z imigrantů bez dokumentů se obává vyuţít sluţby zdravotní péče ze strachu z deportace. (Rivers, Patino, 2006, s. 209 - 300) Imigranti bez dokumentů mají nárok pouze na neodkladnou zdravotní péči, která můţe být poskytnuta

15

v případě, ţe pacient vykazuje známky váţného ohroţení zdraví, v jehoţ důsledku by bez poskytnutí péče došlo k trvalému zhoršení, váţnému poškození tělesných funkcí nebo selhání orgánů. Dále v případě, ţe neodkladnou zdravotní péči vyţaduje těhotná ţena, která má kontrakce a není moţné nebo vhodné zajistit převoz do jiné nemocnice. (www.ssa.gov) Podle studie Federace pro americkou imigrační reformu je odhadováno, ţe federální vláda vynaloţí téměř 29 miliard dolarů za rok za sluţby sociálního zabezpečení, vzdělávací, lékařské a další sluţby poskytované imigrantům bez dokumentů. Studie odhaduje, ţe 6 miliard dolarů jde přímo na výdaje za lékařskou péči, kde je zahrnuto asi 250 miliónů dolarů za výdaje na neodkladnou zdravotní pomoc. (Solana, 2013, s. 2) Situaci ilegálních přistěhovalců komplikuje rovněţ jejich nízká míra znalosti angličtiny, kvůli které naráţejí na bariéry v oblasti zdravotní péče, ale i v kaţdodenním ţivotě. (Rivers, Patino, 2006, s. 209 - 300)

16

3 Existující systém pomoci Sociální politika USA není zaloţena na principu redistribuce s cílem dosáhnout spravedlivého podílu, ale na premise, ţe „pomáhat se musí těm, kteří si to zaslouží“. (Wilson, 1995, s. 250) Občané jsou vedeni k tomu, aby spoléhali sami na sebe a aby věděli, ţe ti, kteří pracují, dostanou, co si zaslouţí. Na konci 20. století se objevila velká snaha o decentralizaci federálního systému moci a přenesení pravomocí z federální vlády na vlády jednotlivých států a neziskový sektor. Systém sociálního zabezpečení v USA je tvořen třemi pilíři - sociální pojištění, sociální zaopatření a sociální pomoc. V USA je sociální pomoc uplatňována v systému zdravotní péče pro osoby nad 65 let a pro osoby s nízkými příjmy. (Vostatek, 1995) Odpovědnost za zprostředkování sociálních, zdravotních, vzdělávacích a kulturních sluţeb se dělí mezi vládní sektor na federální a státní úrovni a nestátní neziskový sektor. Veřejný sektor je zodpovědný zejména ze přerozdělování zisku tak, aby docházelo ke spravedlivé distribuci příjmů, a z menší části se podílí na poskytování sluţeb v roli přímého poskytovatele. Naopak neziskový sektor poskytuje minimální finanční prostředky svým klientům a soustředí se na poskytování sluţeb. Přerozdělením odpovědností a rozhodovacích pravomocí do rukou státních vlád dochází k nerovnoměrné distribuci příjmů a vznikají rozdíly v jednotlivých státech, které mohou samy rozhodovat, kolik financí poskytnou na sociální sluţby a dávky. (Wolpert, 1993, s. 1 - 11) Zákon o sociálním zabezpečení v USA generuje 8 hlavních programů sociálního zabezpečení (www.socialsecurity.gov): 1. Federální pojištění pro případ stáří, invalidity a pozůstalosti 2. Dávky nezaměstnanosti 3. Dočasná pomoc pro rodiny v nouzi 4. Zdravotní pojištění pro staré lidi a lidi s postiţením (Medicare) 5. Granty pro financování státních programů zdravotní pomoci (Medicaid) 6. Programy státního dětského zdravotního pojištění 7. Doplňkový příjem 8. Zákon o ochraně pacientů a dostupnosti zdravotní péče Přístup imigrantů bez dokumentů k dávkám a sluţbám z těchto programů popisuji konkrétně v následující podkapitole.

17

3.1 Neziskové organizace a neformální systém pomoci Vedle státního sektoru se v minulosti vyvinul rozmanitý sektor neziskových organizací. Neziskové organizace ve Spojených státech amerických nebyly nikdy centrálně řízeny nebo organizovány a vzniklo několik stovek tisíc neziskových organizací, které většinou působí pouze místně a jejich působení se odvíjí od potřeb komunity a míry štědrosti místních dárců. (Wolpert, 1993, s. 13) Kromě oficiální pomoci skrze systém sociálního zabezpečení mají imigranti moţnost vyuţít i neformální síť pomoci. Ta se lokálně liší a nabývá různých podob. Obecně je neformální péče (pomoc) ta péče, která je poskytovaná závislým osobám (např. seniorům nebo dlouhodobě nemocným lidem a dalším) nad rámec organizované, placené a profesionální sociální práce. (Marshall, 1998, s. 315) Specifickou podobou neformální pomoci je pomoc poskytovaná náboţenskými organizacemi. Náboţenství se stává v ţivotě člověka základním systémem, podle kterého řídí své jednání a na základě kterého přikládá specifický význam situaci, ve které se právě nachází. (Constable, Lee, 2004, s. 220) Působení církví a církevních organizací je v USA historicky rozšířený fenomén. Kaţdá denominace nabízí v komunitě, kde působí, několik sluţeb. Nejčastěji programy pro děti v ohroţení, pomoc při adopci, pěstounské péči a udrţení dobrých rodinných vztahů, sluţby pro imigranty a uprchlíky, poradenství, sluţby zaměřené na problematiku

závislostí,

péče

o

seniory

a

lidi

s postiţením.

(www.catholicsocialservicesphilly.org; www.elca.org) Mnoho klientů si vybírá pomoc církevních organizací pro jejich holistický přístup a důraz na spirituální potřeby klienta. (Mooney, 2011, s. 3)

3.2 Přístup imigrantů bez dokumentů k dávkám a službám Imigranti bez dokumentů nemají přístup k většině oficiální pomoci skrze systém sociálního zabezpečení. Podle imigračního zákona z roku 1996 nemá nárok na ţádné měsíční dávky ze systému sociálního zabezpečení cizinec, který není na území Spojených států amerických legálně. Pokud se cizinec hlásí o dávky sociálního zabezpečení z federálních fondů, musí prokázat své občanství. Přistěhovalec má nárok na pomoc z oficiálního systému sociálního zabezpečení pouze v případě, ţe byl zbitý nebo byl vystaven extrémní krutosti ve Spojených státech ze strany manţela nebo rodiče, nebo člena rodiny manţela či jeho partnera bydlícího ve stejné domácnosti jako

18

cizinec, ale pouze tehdy, pokud (podle názoru generálního prokurátora, jehoţ názor nepodléhá rozhodnutí ţádného soudu) existuje podstatná souvislost mezi takovýmto činem nebo krutostí a potřebou, pro kterou musí být poskytnuty dávky sociálního zabezpečení. Nebo v případě, ţe dítě přistěhovalce bylo zbito nebo vystaveno extrémní krutosti ve Spojených státech ze strany manţela nebo rodiče cizince, nebo člena rodiny manţela či jeho partnera bydlícího ve stejné domácnosti jako cizinec (přičemţ se cizinec tohoto činu neúčastnil a nesouhlasil s ním), ale pouze tehdy, pokud (podle názoru generálního prokurátora, jehoţ názor nepodléhá rozhodnutí ţádného soudu) existuje podstatná souvislost mezi takovýmto činem nebo krutostí a potřebou, pro kterou musí být poskytnuty dávky sociálního zabezpečení. (www.uscis.gov) Speciální postavení zde mají neziskové organizace, které při poskytování pomoci financované z federálních nebo státních či jiných lokálních fondů nemají povinnost zjišťovat, ověřovat nebo jinak vyţadovat doklad oprávněnosti ţádného ze svých klientů. (www.uscis.gov) Imigranti bez dokumentů mají i přes svůj neregulérní status přístup k některým sluţbám. Podle článku VI Občanského zákoníku z roku 1964 nesmí dojít k diskriminaci ţádných osob na základě jejich příslušnosti k rase, barvy pleti nebo národnostního původu. Všichni mají bez rozdílu přístup ke sluţbám a dávkám z programů, které jsou financovány z federálních fondů. (www.cj-network.org) Vrchní soud USA zahrnuje pod pojem „osoba“ uvedený v tomto zákoně i imigranty bez dokumentů, kteří jsou pod stejnou ochranou zákona jako jiné osoby. (www.justice.gov) Na základě mého studia americké legislativy nacházím rozpor v přístupu k imigrantům bez dokumentů při poskytování sluţeb a dávek financovaných z federálních fondů. Podle Občanského zákoníku nemusí být prokazován původ klientů, kteří vyuţívají dávky a sluţby financované z federálních fondů, zároveň však podle Zákona o imigrační reformě z roku 1996 nemá nárok na ţádné federálně dotované dávky a sluţby nikdo, kdo neprokáţe legální pobyt na území USA. Během své zahraniční praxe jsem se setkala s nepsaným pravidlem, ţe pokud organizace vloţí alespoň jeden dolar z federálních fondů do určitého programu, v rámci kterého poskytují sluţby, nemusí vyţadovat po klientech doklad stvrzující jejich legální pobyt na území. Zvláštní postavení mají díky prezidentu Barracku Obamovi děti imigrantů bez dokumentů, které vstoupily na území USA ilegálně v dětském věku a nemohly tak samy

19

rozhodnout o svém ilegálním jednání. V roce 2009 navrhla Obamova vláda zákon zvaný DREAM act (Development, Relief and Education for Alien Minors), který měl zajistit absolventům střední školy, kteří přišli do USA jako děti mladší 16-ti let a pobývají na území USA bez přerušení déle neţ pět let před počátkem platnosti zákona, získání zelené karty (karty rezidenta umoţňující dlouhodobý pobyt). Tímto by studenti získali přístup ke vzdělání na státních školách, které nepřijímají ilegální studenty nebo mají vysoké školné, které si většina studentů nemůţe dovolit, pokud nezískají stipendium, jeţ je určeno pouze občanům USA. Zákon nebyl ani po několika pokusech schválen a nestal se součástí federální legislativy. Některé státy se však rozhodly umoţnit ilegálním studentům studium na svých vysokých školách. Státy nemohou legalizovat pobyt přistěhovalců, ale mohou dovolit studentům bez dokumentů studovat na státních školách a platit poplatky určené občanům Spojených států. Vysoké školy většinou ilegální studenty nepřijímají, a pokud je přijmou, studenti musí platit mnohem vyšší poplatky za studium, podobně jako zahraniční studenti. Navíc se kvůli svému ilegálnímu statusu nekvalifikují pro studentské půjčky, práci na poloviční úvazek finančně podporovanou federálními fondy nebo jinou finanční podporu. Umoţnit přistěhovalcům bez dokumentů studium na vysoké škole se rozhodlo 11 států, které přijaly zákony umoţňující studentům platit poplatky ve stejné výši jako občané státu. Studenti musí splnit tři podmínky – navštěvovat školu ve státě po určitý počet let, odmaturovat ze státní střední školy a podepsat příseţné prohlášení, ve kterém se zavazují, ţe se pokusí o legalizaci svého pobytu, jakmile to bude moţné. (www.immigrationpolicy.org) V červenci roku 2012 vstoupil v platnost program o tzv. „odloţené akci pro imigranty příchozí v dětství“ („deffered action for childhood arrivals“), díky kterému nedochází k deportaci ilegálních přistěhovalců, kteří by se kvalifikovali pro Dream act. (www.immigrationpolicy.org) Imigranti kvalifikující se pro tento program mohou získat povolení k dočasnému pobytu a po dobu trvání dočasného pobytu jsou povaţováni za legální přistěhovalce. Dočasný pobyt trvá po dobu dvou let a mohou se o něj hlásit přistěhovalci, kteří splňují jedenáct kritérií (např. narození po 16. červnu 1981, přišli na území USA před 16. narozeninami a ţili na území USA nepřetrţitě od roku 2007 a další). (www.nilc.org) V srpnu téhoţ roku ovšem úřad prezidenta oznámil, ţe mladí

20

lidé dotčeni tímto zákonem nesplňují poţadavky pro legální pobyt a nemají proto přístup ke státnímu zdravotnímu pojištění. (Gusmano, 2012, s. 2) Pro čerpání dávek sociálního zabezpečení musí mít přistěhovalci kartu sociálního zabezpečení. Kartu sociálního zabezpečení mohou získat jen ti imigranti, kteří mohou prokázat legalitu svého pobytu příslušnými dokumenty (povolení k dlouhodobému pobytu) a získali pracovní povolení. (www.ssa.gov) Ilegální přistěhovalci, jenţ nemohou svůj pobyt prokázat dokumenty a nemají pracovní povolení, se mohou dostat ke kartě sociálního zabezpečení na černém trhu, který je plný podobně padělaných dokumentů, a následně vyuţívat výhod sociálního zabezpečení v nepříznivé situaci. (www.foxnews.com)

3.3 Neformální pomoc jako dočasné řešení pro ilegální imigranty Imigranti bez dokumentů vstupují za hranice států a pobývají na území států v rozporu s tamními zákony. Ilegalita imigrantů je vţdy odvozena od legislativních podmínek dané země, které se liší v historické a kulturním kontextu. Ilegalita nemá jen právní rozměr, ale také sociální. Přistěhovalci bez dokumentů ţijí ve strachu z deportace, čelí pracovní diskriminaci, nejistotě v případě ztráty zaměstnání, kdy nemohou čerpat dávky a vyuţívat sluţby sociálního zabezpečení, protoţe se pro ně kvůli svému neregulérnímu statusu nekvalifikují. Nemají přístup ani ke státnímu zdravotnímu pojištění a nákladnou zdravotní péči si nemohou dovolit. Jediným východiskem je pro ně v mezních situacích moţnost vyuţít neodkladnou zdravotní péči v nemocnici. Přístup k sociálním sluţbám mají kromě ilegální cesty skrze kopie karet sociálního

zabezpečení

díky

neformálnímu

sektoru,

který

představuje

péči

poskytovanou nad rámec organizované, placené a profesionální sociální práce. V něm mají nezastupitelnou roli církevní organizace, jeţ jsou klienty oblíbeny pro svůj holistický přístup a klienty bez dokumentů, protoţe pro poskytování sluţeb tyto organizace nevyţadují doklad o legálním pobytu klienta.

21

4 Případová studie Pro znázornění konkrétní ţivotní situace imigranta bez dokumentů jsem zvolila případovou studii, ve které popisuji ţivotní situaci klienta optikou konceptu sociálního fungování a konkrétní moţnosti pomoci, které jsou pro klienta bez dokumentů dostupné.

4.1 Metodologie V empirické části své práce vyuţívám případovou studii, která je jedním z nejrozšířenějších typů výzkumu v rámci kvalitativního přístupu. Případovou studii jsem pro empirickou část práce zvolila proto, ţe je vhodným nástrojem jak ukázat výše popsanou teorii na konkrétní situaci imigranta bez dokumentů. Zvolila jsem jednopřípadovou studii, která se zabývá případem jedné osoby v co nejširších souvislostech. (Miovský, 2006, s. 94 – 95) Případ je podle Yin (2003, podle Švaříček, Šeďová, 2007, s. 97 – 98) integrovaný systém s vymezenými hranicemi, přičemţ případ by měl být zkoumán ve své komplexnosti a kaţdý zkoumaný aspekt by měl být vnímán jako součást celku, nikoli izolovaně. Případem pak mohou být osoby, skupiny osob, procesy, události nebo instituce. Případem ve své studii rozumím klienta (imigranta bez dokumentů), se kterým jsem se seznámila v organizaci North Littleton Promise v Coloradu, USA.

4.1.1 Výběr vzorku a metoda tvorby dat Při tvorbě této případové studie jsem vyuţila techniku záměrného výběru vzorku (Miovský, 2006, s. 135). Během své praxe v organizaci North Littleton Promise v Coloradu jsem se seznámila s případy několika rodin a po diskuzi s pracovníky jsem vybrala případ klienta, imigranta z Mexika, který je spolu se svou rodinou v USA bez potřebné dokumentace. Organizace pracuje výhradně s dětmi, kterým se kaţdý týden věnuje v rámci pravidelných programů (doučování, hry, diskuze, večeře) a fotbalových týmu, ve kterých se děti učí respektu, disciplíně, týmové hře a vůdcovství. Okrajově se organizace

věnuje

také

samotným

rodinám,

kterým

poskytuje

poradenství

a zprostředkovává informace a kontakty na organizace poskytující potřebné sluţby (www.northlittletonpromise.org). V průběhu praxe jsem byla v interakci zejména s dětmi, se kterými organizace pracuje. 22

Potřebné informace o případu jsem získala od pracovníků organizace a pro získání detailnějších informací jsem vyuţila metodu nestrukturovaného interview s klientem (Miovský, 2006, s. 157), tj. otcem rodiny. Rozhovor probíhal v anglickém jazyce za přítomnosti klientovy manţelky, která se však do rozhovoru nezapojovala.

4.1.2 Etické hledisko výzkumu Před začátkem rozhovoru jsem se respondentovi představila, vysvětlila, k čemu budou získané informace z rozhovoru slouţit a seznámila jej s průběhem rozhovoru. Rovněţ jsem respondentovi vysvětlila, komu budou informace získané ve výzkumu zprostředkovány. Protoţe je respondent imigrantem bez dokumentů a neměl v době výzkumu legální pobyt na území USA, nikde neuvádím jeho jméno a další identifikační údaje. Miovský (2006, s. 281) uvádí, ţe výzkum můţe být proveden pouze s informovaným souhlasem respondentů. Souhlas pro získání dat jsem získala v písemné podobě, stvrzený podpisem respondenta.

4.2 Životní situace klienta optikou konceptu sociálního fungování Pro hlubší popis klientovy situace vyuţívám koncept sociálního fungování. Vycházím přitom z pojetí sociálního fungování podle Musila a Navrátila, kteří ve své tezi Sociální práce s příslušníky menšinových skupin (2000, s. 133) předkládají komplexní pojetí sociálního fungování syntézou definice podle Bartletové a Slovníku sociální práce vydaného v roce 1995 americkou Národní asociací sociálních pracovníků. Ve svém pojetí vymezují dva základní principy: 1. „Sociální fungování je proces, který se uskutečňuje v rámci sociálních interakcí mezi nároky prostředí a jedincem, který v tomto prostředí žije. Problémy v oblasti sociálního fungování, které jsou předmětem intervencí sociální práce, nastávají tam, kde je porušena rovnováha mezi nároky prostředí a schopností člověka tyto nároky zvládat. 2. Sociální fungování je podmíněno naplněním fyziologických (jídlo, přístřeší, bezpečí, zdraví a péče o ně, ochrana), psychologických (pocit zvládání očekávání,

sebedůvěra,

sounáležitosti,

sdílení

sebeúcta

a osobní

společenství,

uznání

identita),

sociálních

a oprávnění)

(pocit

a noogeních

(duchovních) potřeb (naplnění hodnot, morální přesvědčení o správnosti

23

jednání, prožitek krásného, náboženské přesvědčení, kulturní identita, přesvědčení o smysluplnosti života). Navrátil (2003, s. 87) později redefinuje pojem sociálního fungování a uvádí, ţe vedle prostředí má i samotný jedinec očekávání vůči svému prostředí a sociální fungování lze definovat jako „vztah mezi očekáváními jednotlivce a sociálního prostředí“. Pokud jsou očekávání komplementární, v interakcích nenastávají potíţe. V případě nekomplementarity očekávání se objevují obtíţe. Toto rozšířené pojetí ukazuje, ţe nejen očekávání ze strany prostředí, ale rovněţ ze strany jednotlivce mohou být nepřiměřená. Zároveň vidíme, ţe jedinec není determinován poţadavky svého sociálního prostředí, ale vůči prostředí se i vymezuje a tak „svým jednáním spoluvytváří svoji životní situaci“. (Navrátil, 2003, s. 89) Výše popsané pojetí sociálního fungování vyuţívám v další části textu, kde se zabývám popisem nerovnováh v klientově situaci a snaţím se identifikovat klíčové bariéry a předpoklady sociálního fungování z hlediska jednotlivých okruhů potřeb.

4.3 Popis případu klienta V této podkapitole popisuji klientovu ţivotní situaci tak, jak ji popsal v interview a jak ji popsali pracovníci organizace. V další části této kapitoly popisuji klientovu situaci z hlediska konceptu sociálního fungování.

4.3.1 Klientova životní situace Klient ţil v USA jiţ od svého dětství, bydlel se svou rodinou v Kalifornii od 10 let. V době dospívání se dostal pod vlivem vrstevníků do potíţí se zákonem, a proto se rozhodl vrátit se zpět do Mexika. Během této doby se klient střídavě pohyboval na území Mexika a USA. Dle jeho slov byla migrace před 11. 9. 20011 velmi jednoduchá, kontrola dokumentů téměř neprobíhala, a proto ho nic nenutilo zařídit si dokumenty. I přesto se jeho matka, která je jiţ 20 let občanem USA, snaţila zařídit pro syna legální pobyt a zhruba před 15 lety se jí podařilo začít řízení o legalizaci pobytu. Na první schůzku řízení se klient dostavil, ale o konání druhé schůzky nebyl informován, a proto ji zmeškal.

1

Teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku (govinfo.library.unt.edu).

24

V Mexiku poznal svou ţenu, vzali se a zaloţili spolu rodinu. Společně mají tři děti, dvě dcery a syna. Po několika letech se rozhodli přestěhovat se s rodinou do USA, kvůli neutěšeným ţivotním podmínkám v Mexiku. Celá rodina má tedy mexické občanství. V roce 1999, kdyţ se s rodinou přestěhovali do Colorada, byl jeho případ stále neuzavřený, ale klient o tom nebyl informován a tentýţ rok byl nakonec případ bez klientova vědomí uzavřen. Klient má z předchozích pobytů kartu sociálního zabezpečení, ale její platnost vypršela před několika lety. Momentálně tedy nemá moţnost přihlásit se o jakoukoli podporu ze systému sociálního zabezpečení nebo moţnost získat pojištění. Před třemi lety se znovu pokusil o získání potřebných dokumentů za asistence advokáta, ale advokát poţadoval za své sluţby 5000 dolarů, které klient nedokázal ze svých prostředků uhradit. Nyní pracuje v podniku, kde vydělává 1500 dolarů za dva týdny. Pro vykonávání této práce však potřebuje řidičský průkaz. Díky pomoci jeho známého se mu podařilo získat průkaz nelegálně před několika lety v Utahu. Platnost průkazu vyprší za 4 měsíce, a protoţe klient nemá dokumenty potřebné k legálnímu pobytu a ani osoba, která mu dříve průkaz pomohla zajistit, jiţ tyto sluţby neposkytuje, nemůţe si platnost průkazu prodlouţit. Pro klienta by to pravděpodobně znamenalo ztrátu zaměstnání. Klienta bych zařadila do druhé kategorie ilegálních imigrantů, coţ je skupina imigrantů, kteří podle Cox a Pawar (2006) vstoupili do země nelegálně za pracovními účely, ale v situaci, kdy vláda striktně nevyţaduje vstupní poţadavky, protoţe chce získat co největší počet pracovníků. Ačkoli jsou většinou do země vpuštěni za účelem práce, tento typ přistěhovalců nemá ţádná práva a tito přistěhovalci se často stávají předmětem zátahů imigrační policie proti přistěhovalcům bez dokumentů a následuje nucená deportace ze země. Jeho manţelka nemá stálý pracovní úvazek a díky občasnému hlídání dětí si přivydělává měsíčně zhruba 300 dolarů. Klient však preferuje, aby zůstala doma s dětmi a především se starala o rodinu. K její nízké míře zaměstnatelnosti přispívá rovněţ nedostatečná znalost angličtiny. V době nezaměstnanosti se situace mezi manţeli vyostřila, velký stres společně ve svém vztahu nezvládali a velmi často se hádali. Jakmile klient opět získal práci, manţelé se přestali tolik hádat. Jejich nejstarší dcera dokončila střední školu, ale studium na vysoké škole si nemůţe finančně dovolit a kvůli absenci dokumentů se nemůţe hlásit o stipendium či

25

jinou podporu při studiu. Zatím si tedy přivydělává a její měsíční příjem činní kolem 1400 dolarů měsíčně. Mladší dcera a syn jsou ţáky základní školy. Oba vyuţívají sluţeb organizace North Littleton Promise, která se snaţí budovat komunitu v severním Littletonu skrze práci s dětmi. I mladší dcera sní o studiu na vysoké škole, šance, ţe si studium bude moct finančně dovolit, je však mizivá. V období, kdy klient neměl zaměstnání a tedy ţádný stálý příjem, nemohl se obrátit na ţádnou federální, státní ani městskou organizaci poskytující sociální pomoc z důvodu ilegálního pobytu v zemi. V této době jim pomáhala překonat tíţivou situaci jeho matka, přátelé a místní církev. Dlouhodobější nezaměstnanost si však klient nemůţe dovolit, protoţe by neměl prostředky na hrazení nájmu, elektřiny a uspokojení základních potřeb. Případná nezaměstnanost by znamenala nutnost vrátit se zpět do Mexika, kde má klient rodinu. V následující podkapitole budu popisovat klientovu (otec rodiny) ţivotní situaci optikou konceptu sociálního fungování. Postupně identifikuji očekávání, která se pojí s rolemi klienta, bariéry a předpoklady, které ovlivňují sociální fungování klienta z hlediska jednotlivých okruhů potřeb (fyziologické, psychologické, sociální a noogení).

4.3.2 Bariéry a předpoklady sociálního fungování klienta 4.3.2.1 z hlediska naplňování fyziologických potřeb Klient v rozhovoru uvedl, ţe uspokojení základních fyziologických potřeb je pro něj a jeho rodinu klíčové. Jako otec rodiny nese zodpovědnost za uţivení rodiny a zajištění jejích potřeb a jeho rodina od něj očekává, ţe jim díky výdělku ze zaměstnání zajistí uspokojení fyziologických potřeb. Sám od svého pobytu v USA očekává, ţe získá dobré zaměstnání a bude schopný potřeby rodiny zajistit. Očekává rovněţ bezpečnost, kterou nemohl rodině zajistit v Mexiku. Mezi fyziologické potřeby řadím, jak jsem jiţ dříve popsala, jídlo, přístřeší, bezpečí, zdraví a péči o ně a ochranu. Aby mohl klient uspokojovat tyto základní potřeby, musí být zaměstnán. V úspěšném pracovním uplatnění mu brání absence potřebné dokumentace, díky které by měl šanci získat i lepší a stabilnější zaměstnání. Nemůţe zabezpečit rodinu ani pro případ své nemoci, invalidity či stáří, protoţe kvůli neplatnosti karty sociálního zabezpečení a ilegalitě pobytu nemá nárok na příspěvky ze

26

sociálního zabezpečení. Ani v případě zdravotní péče nemá nárok na účast ve státním zdravotním pojištění a tedy na ţádnou finanční pomoc státu a díky svému statusu se jemu a jeho rodině dostane bezplatně pouze neodkladná lékařská pomoc (více v kapitole 2. 3). Sám se však rozhodl vstoupit na území USA bez potřebných dokumentů a odmítl tak plnit očekávání prostředí, které klade na klienta poţadavky v oblasti legality vstupu a pobytu v USA. V této oblasti vnímám na straně klienta také mnoho předpokladů, zejména jeho pracovitost, aktivitu a kladný přístup k jakékoli zadané práci. Tyto vlastnosti mu vţdy pomohly najít a udrţet si zaměstnání. Na trhu práce by mohl být ţádaný i díky svým jazykovým dovednostem a jako bilingvální jedinec uspokojit poptávku trhu. V případě zajištění vhodných podmínek pro bydlení vnímám jako bariéru vysoké ceny za nájemné a to, ţe klient nemůţe vyuţít podporu státu na bydlení. Klient si ale velmi dobře uvědomuje, ţe zajištění bydlení pro jeho rodinu je klíčové a získávání financí a placení nájmu jmenoval v rozhovoru jako jednu z nejdůleţitějších povinností. Silnou stránkou je jeho uvědomění a zodpovědnost za včasné placení účtů. Klient od svého prostředí očekává také zajištění bezpečí pro sebe a svou rodinu a z rozhovoru vyplývá, ţe jeho očekávání je naplněno. Bezpečnostní situace v Mexiku, která je na velmi špatné úrovni, byla rovněţ jedním faktorem jeho emigrace. V období, kdy klient není schopen uspokojovat tyto základní fyziologické potřeby, vyuţívá i pomoci matky, kterou vnímám jako další předpoklad ze strany prostředí. Zároveň však dlouhodobou pomoc od matky neočekává. Jeho matka se snaţí jeho situaci vyřešit z dlouhodobého hlediska a pomáhá mu se zajištěním potřebných dokumentů. 4.3.2.2 z hlediska naplňování psychologických potřeb Úspěšné sociální fungování klienta ovlivňuje i naplňování řady psychologických potřeb (pocit zvládání očekávání, sebedůvěra, sebeúcta a osobní identita). Jednou z klíčových oblastí je osobní identita klienta (Navrátil, Musil, 2000, s. 133). Emigrace znamená v ţivotě člověka velkou změnu, přerušení kontinuity a často se projevuje jako „zátěž, ohrožení či zpochybnění identity. Vyvolává ambivalentní pocity dané jak potřebou uchování původní identity, tak tlakem na její změnu.“ (Vágnerová, 1999) Klient v rozhovoru uvedl, ţe cítí v této oblasti nejistotu. Cítí, ţe se nemůţe vrátit zpět do Mexika, protoţe by tam neměl co dělat, cítí jistou disociaci s tamější společností, 27

nemá jiţ ani vazby se svoji rodinou. Jak uvádí, ani tamější lidé by ho jiţ nevnímali jako „svého vlastního“. Ztrátu sociálních vazeb popisuje i De Vryer (1989), který říká, ţe emigrant za sebou v zemi původu zanechává mnoho lidí, „k nimž měl člověk vztah a kteří tvořili součást jeho sociálního zázemí.“ Na druhé straně klient vnímá, ţe jeho téměř celý ţivot se odehrával v USA a to je místo, kam patří. Zároveň se necítí být Američanem a ani nikdo ho tak v americké společnosti nevidí. Dokonce se cítí jako neţádaný v USA. (Interview, 2012) Jeho nejistotu v oblasti identity jistě umocňuje také nelegální status. Pokud by měl americké dokumenty, definovalo by to explicitně jeho identitu, kterou by přijal nejraději. Další potřebou je potřeba zvládání očekávání. Klient v době, kdy nemá zaměstnání, cítí, ţe selhává jako otec rodiny, od kterého se očekává, ţe se bude o svou rodinu starat a ţe bude schopen zajistit svým dětem a manţelce uspokojení jejich potřeb. Sám si ani nepřeje, aby jeho manţelka pracovala, a veškerá zodpovědnost za uţivení rodiny tedy leţí na něm. Vnímá, ţe nezvládá ani očekávání společnosti, která od něj jako imigranta očekává, ţe jeho pobyt na území USA bude legální. Ačkoli se snaţí svůj pobyt zlegalizovat, naráţí na finanční bariéry. Nezvládání očekávání je spojeno s emocemi, zejména se strachem a stresem, které klient znovu a znovu zaţívá v období pracovní nejistoty. Předpokladem zvládání očekávání je jeho úsilí a snaha svou situaci řešit a pomoc právničky, která mu, pokud seţene dostatečné finance, pomůţe získat potřebné dokumenty (kartu rezidenta pro dlouhodobý pobyt nebo pracovní povolení). Klient se musí rovněţ neustále potýkat s negativními reakcemi ze strany majoritní společnosti, která mu dává najevo nepřijetí ve spojitosti s jeho nelegálním statusem a národnostní příslušností. V rozhovoru takto klient popsal několik situací, ve kterých zaţíval nepřijetí a nerovné zacházení (v restauraci, na hřišti s dětmi apod.). Negativní zkušenosti s majoritní společnosti u něj byly doprovázeny pocitem hněvu a lítosti. Bariérou k uspokojení potřeby přijetí okolím je jeho ilegalita pobytu. Kvůli svému původu a ilegalitě pobytu se klient cítí v určitých situacích zneuţíván a diskriminován. Nejčastěji popisuje tyto zkušenosti ze zaměstnání, kde musí odvést více práce neţ jeho američtí kolegové. Sám zaměstnavateli však nejraději dokazuje, ţe na pozici, kterou vykonává, má dostatečné kompetence a nepotřebuje ulehčení ve své situaci. Z jeho chování na pracovišti a postoji k zaměstnavateli můţeme pozorovat, ţe disponuje vysokou mírou sebeúcty a sebedůvěry.

28

Klient ţije v neustálém strachu, ţe bude zastaven policií a protoţe se nebude moct prokázat doklady, bude zatčen a deportován. Tato představa ho děsí zejména proto, ţe nemůţe opustit svoji rodinu, která se bez jeho příjmu neuţiví. Velkou bariéru zde tvoří dokumenty, které klient zatím nemá, a stres zvyšuje i jiţ brzy neplatný řidičský průkaz. Na základě informací, které jsem popsala výše, se domnívám, ţe klient je v oblasti psychologických potřeb značně deprivován a s neúspěšným naplňováním potřeb v této oblasti se bude potýkat zřejmě do doby, neţ získá legální status. 4.3.2.3 z hlediska naplňování sociálních potřeb Mezi potřeby v sociální oblasti patří pocit sounáleţitosti, sdílení společenství, uznání a oprávnění. Pocit sounáležitosti úzce souvisí s klientovým vnímáním vlastní identity. Dosud se klient potýká s nejistou identitou, a proto neproţívá ani ţádný významný pocit sounáleţitosti. Sám v rozhovoru uvedl, ţe se necítí „být odsud (USA) ani odtamtud (Mexiko).“ (Interview, 2012) Za své společenství povaţuje zejména svou rodinu a přátele hispánského původu, se kterými bydlí v jednom sousedství. Pocitu uznání se mu většinou nedostává a cítí, ţe je spíše diskriminován. Jak uvádí, vţdy mu zaměstnavatel zadá těţší práci neţ jeho americkým kolegům, ale větší úsilí a mnoţství vykonané práce není finančně (ani jinak) ohodnoceno. Pracuje tvrdě a rád ukazuje, ţe umí pracovat důkladně, i bez toho aniţ by se mu dostalo uznání. Klient není de jure oprávněn, protoţe nemá ţádný legální status, ze kterého by případná oprávnění plynula. Ačkoli si je svého statusu vědom, je nespokojen s aktuální situací a často od svého okolí uplatnění nároku na svá práva očekává. Zároveň se aktivně snaţí zlegalizovat svůj pobyt v USA a tím dosáhnout úplného oprávnění. Do oblasti sociální potřeb řadím také potřebu fungujících vztahů v klientově okolí. Odchodem z Mexika ztratil vazby se svou širší rodinou a musel začít budovat nové vztahy ve svém okolí. Nejdůleţitější jsou však pro něj vztahy v jeho rodině, od kterých očekává láskyplné přijetí a respekt k jeho osobě v roli otce a manţela. Jeho vztah s manţelkou se vyostřil ve chvíli, kdy klient ztratil zaměstnání. Mareš (1994, s. 68) uvádí, ţe nezaměstnanost můţe narušit nebo zcela rozbít vztahy členů rodiny. Jedním z faktorů je stres způsobený nedostatkem finančních prostředků a tedy prostředků k ţivotu.

29

Nezaměstnanost je rovněţ příčinou sociální izolace jedince. V průběhu nezaměstnanosti se sniţuje frekvence sociálních kontaktů jak v širším okolí, tak v rodině. (Mareš, 1994, s. 70) Ztráta kontaktů s lidmi na pracovišti je kompenzována bohatými vztahy s příslušníky hispánské komunity ţijícími v okolí klientova bydliště. 4.3.2.4 z hlediska naplňování noogeních potřeb Mezi noogení potřeby patří naplnění hodnot, morální přesvědčení o správnosti jednání, proţitek krásného, náboţenské přesvědčení a přesvědčení o smysluplnosti ţivota. Základní lidskou potřebou je podle Frankla (Navrátil, s. 61) vůle ke smyslu. Smysl ţivota je subjektivní a kaţdý jedinec musí hledat pro svou situaci jedinečný smysl. Klient vidí smysl svého ţivota v zabezpečení své rodiny a její budoucnosti, zejména budoucnosti svých dětí. Chce, aby se jeho dětem dostalo kvalitního vzdělání a měly šanci získat lepší zaměstnání neţ on. Zajištění kvalitní budoucnosti jeho dětí byl také důvod jeho emigrace z Mexika. V současnosti jsou dvě z jeho dětí studenti státní střední školy a jeho nejstarší dcera aspiruje na studium na vysoké škole, ale kvůli svému ilegálnímu statusu se nemůţe hlásit o finanční podporu v průběhu studia a zatím si studium nemůţe dovolit. Kontroverzní kategorií noogeních potřeb je v případu ilegálního imigranta morální přesvědčení o správnosti jednání. Klient svou pozici v americké společnosti hodnotí jako nezastupitelnou, protoţe vykonává spolu s dalšími příslušníky hispánské menšiny práci, která je zásadní pro fungování amerického průmyslu a kterou by rodilí Američani pravděpodobně nevykonávali. Svou ilegalitu hájí tvrzením, ţe v jeho situaci by se zachoval kaţdý stejně a odešel ze země, kde jeho rodině hrozí nebezpečí a překročil hranice i za cenu ilegálního pobytu v zemi nové. Kvůli své imigrační historii se navíc cítí více doma ve Spojených státech neţ v Mexiku, kam se jiţ nechce nikdy vrátit. Klient v rozhovoru často uvádí, ţe se ve své situaci spoléhá na Boha a Jeho vůli pro řešení jeho problémů. Víra v Boha mu tedy pomáhá přečkávat těţká období a můţeme ji povaţovat za předpoklad sociálního fungování.

4.3.3 Popis možností pomoci Klient se kvůli svému ilegálnímu statusu se svou rodinou nekvalifikuje pro ţádnou pomoc plynoucí ze systému sociálního zabezpečení. Nemůţe vyuţít ani původní

30

kartu sociálního zabezpečení, protoţe její platnost vypršela. V případě potřebnosti má tedy moţnost obrátit se na neformální síť pomoci. V této kapitole uvádím, jaké moţnosti pomoci má klient v případě nezaměstnanosti. 4.3.3.1 Církevní organizace jako nejčastější poskytovatel potravinové pomoci V okolí klientova bydliště se nachází několik potravinových bank, jejichţ sluţeb můţe vyuţít a získat jídlo pro svou rodinu zdarma. Většina těchto bank je vedena místními církvemi nebo neziskovými organizacemi, které pro distribuci nevyţadují prokázání se dokumenty. Jediným omezením bývá místo bydliště, protoţe potravinové banky mají omezený prostor působení. Jako příklad uvádím potravinovou banku First Presbyterian Church of Englewood (Prvního presbyteriánského sboru vEnglewoodu), kde si klient můţe vyzvednout jídlo kaţdou druhou, třetí a čtvrtou středu v měsíci od 10:30 do 13:00 hodin. (www.englewoodpres.org) Pokud by nebylo mnoţství potravin z této banky dostatečné, klient můţe navštívit i další banky v okolí, většinou jednotlivé banky nekontrolují, zda klienti vyuţívají i sluţby dalších potravinových bank. Obdobné sluţby nabízejí i banky s oblečením, které jsou často vedeny církvemi nebo neziskovými organizacemi. V případě nedostatečného pokrytí potřeb rodiny vyuţitím sluţeb potravinových bank se klient můţe obrátit i na svou matku, která mu jiţ v minulosti několikrát v této oblasti pomohla. Její pomoc byla vţdy spíše jednorázová a krátkodobá, dlouhodobě na ni klient nemůţe spoléhat. V oblasti bydlení nemá klient nárok na ţádnou finanční podporu a ani místní církve a neziskové organizace nenabízejí dlouhodobou finanční podporu při placení pravidelného nájemného. Pokud by tedy klient nebyl schopen platit nájemné a další výdaje spojené s bydlením z úspor z předchozích příjmů, zřejmě by skončil s rodinou na ulici. Mohl by s rodinou vyuţít sluţeb Colorado coalition for homeless, jenţ poskytuje svým klientům nízkonákladové ubytování a poradenství v oblasti zaměstnání, zdravotní péče a hospodaření s penězi. (www.coloradocoalition.org) V případě potřeby zdravotní péče se klient s rodinou můţe obrátit na specializovaná pracoviště, kde nevyţadují státní pojištění a nabízejí nepojištěným klientům finančně dostupné sluţby. V jeho blízkém okolí nabízí dostupné sluţby např. klinika „Health express“, která nabízí svým pacientům program, ve kterém si mohou 31

zakoupit určitý počet návštěv kliniky. Za jednu návštěvu musí zaplatit podle rozsahu sluţeb 80 dolarů, 125 dolarů nebo 175 dolarů. V jednotlivých balíčcích s větším počtem návštěv kliniky ušetří 20 – 60 dolarů. (www.healthexpressclinic.com) Pokud jde o rychlou neodkladnou zdravotní pomoc, klient můţe tuto sluţbu vyuţít v kaţdé nemocnici. Podle zákonu „42 USC § 1395dd - Examination and treatment for emergency medical conditions and women in labor“ má na neodkladnou zdravotní pomoc nárok kdokoli, bez ohledu na občanství, legalitu pobytu, existenci pojištění či schopnosti péči zaplatit. (www.law.cornell.edu) Bezpečí klienta a jeho rodiny je garantováno legislativou Spojených států amerických. I přesto, ţe je klient imigrantem bez dokumentů, je chráněn legislativou USA proti diskriminaci a násilí, které by na něm bylo pácháno na území USA (viz kapitola č. 3). Také současná bezpečnostní situace v USA uspokojuje klientovu potřebu bezpečí. 4.3.3.2 Zajištění základních psychologických potřeb Dokud klient nevyřeší svou situaci z hlediska legality pobytu, jeho potřeba přijetí majoritní společností z velké části nebude naplněna. Do jisté míry můţe být jeho potřeba přijetí naplněna v místní církvi, kterou navštěvuje. Tam nachází přijetí ve společenství křesťanů, kteří ho vnímají především jako Boţí stvoření, které má důstojnost a práva jako kdokoli jiný. Klientova potřeba vyjasnit osobní identitu by mohla být vyřešena za pomoci pastoračních pracovníků místní církve. Např. Pastoral counseling for Denver (pastorační poradenství pro Denver) nabízí zdarma své sluţby v několika místních církvích. Pracovníci PCD jsou profesionálové vzdělaní v oborech sociální práce, psychologie, poradenství a rodinná terapie. (www.pcdcounseling.com) Podobné sluţby nabízejí i další organizace – Denver christian counselor (www.denverchristiancounselor.com), Denver united (http://denverunited.com) nebo jednotlivé místní církve. 4.3.3.3 Pastorační služby pro fungující vztahy Klient musel opakovaně v době nezaměstnanosti řešit se svou manţelkou problémy v jejich vztahu. Organizace North Littleton Promise jim nabídla psychosociální pomoc, kterou odmítli s tím, ţe se se situací vypořádají sami. Pokud by

32

však situaci chtěli řešit, mohli by vyuţít jiţ zmíněné pastorační sluţby církevních organizací, které se zaměřují i na manţelské poradenství. 4.3.3.4 Děti jsou smyslem života klienta Klient vidí jako smysl svého ţivota a pobytu v USA zaopatření a zajištění lepší budoucnosti svých dětí. Pro budoucnost svých dětí je ochoten udělat cokoli a proto chce, aby jeho děti navštěvovaly organizaci North Littleton Promise. Posláním organizace je „spolupráce s místní komunitou s cílem vytvořit vztahy s ohroženými dětmi prostřednictvím podpory pozitivního charakteru, vzdělávacího potenciálu a životních dovedností“. (www.northlittletonpromise.org) Organizace se soustředí zejména na práci s dětmi, ale poskytuje také poradenství rodinám a zprostředkovává informace o zdrojích a sluţbách v komunitě. Klientovy dvě mladší děti navštěvují program „Life“, který je určen pro děti druhého stupně základní školy. Cílem této sluţby je pozitivně ovlivňovat ţivoty teenagerů pomocí doučování a studijního poradenství, protoţe vzdělání je nejdůleţitější pro budoucnost těchto mladých lidí a ne vţdy je pro ně jednoduché si ve škole udrţet prospěch a motivaci ke studiu. Po doučování následuje čas na hry a lekci z Bible, při které se studenti učí, jak se dívat na ţivot a svoji roli v něm z Biblického hlediska (např. problém identity, vytrvalosti, lásky k bliţním, přátelství…). Program je zakončen společnou večeří, kterou zajišťují dobrovolníci z místních církví. Hlavním úkolem dobrovolníků je budovat zdravé mentorské vztahy se studenty, ve kterých se studenti učí mentorům důvěřovat, ale i respektovat dospělé. (www.northlittletonpromise.org) Děti se o práci organizace dozvěděly skrze své kamarády a začaly program organizace navštěvovat před několika lety.

4.3.4 Popis možností pomoci skrze organizaci Organizace North Littleton Promise se věnuje primárně ohroţeným dětem. V době, kdy jsem zde byla na praxi, organizace začínala práci s rodinami. Pracovníci hledali způsoby a moţnosti, jak pomoci celým rodinám v hispánské komunitě. Tato práce by měla pomoci pracovníkům identifikovat potřeby svých klientů a vyuţít zdroje dostupné v jejich komunitě. Jednou z rodin, se kterými organizace začínala pracovat, byla i rodina klienta. V následující podkapitole popisuji, jakým způsobem se organizace podílela na řešení případu celé rodiny.

33

4.3.4.1 Intervence organizace v případu celé rodiny Kromě pravidelné práce s dětmi se pracovníci organizace věnovali i jejich rodičům. V období, kdy klient přišel o zaměstnání a ani jeho manţelka stálé zaměstnání neměla, začali mít potíţe ve svém vztahu, které negativně ovlivňovaly i samotné děti a jejich výkon ve škole. Děti se o tom svěřily pracovníkům a ti nabídli klientovi a jeho manţelce odbornou pomoc v podobě manţelského poradenství. Tuto nabídku klient nepřijal a s manţelkou se rozhodli řešit svou situaci bez externí pomoci. I nadále poskytovali pracovníci klientovi a jeho rodině psychosociální podporu a aktivně se podíleli na rozvoji dětí, naplňování konkrétních potřeb si ovšem musel klient zajistit sám. Práci organizace klient hodnotil jako klíčovou. Pro klienta je zcela zásadní situace dětí, kterým se snaţí svým pobytem v USA zajistit lepší budoucnost skrze kvalitní vzdělání a rozvoj jejich schopností a dovedností v organizacích jako je North Littleton Promise. Podpora organizace a nasazení pracovníků při práci s dětmi dodávala klientovi naději a byla mu motivací pro usilovné hledání zaměstnání.

4.4 Vlastní doporučení pro práci s daným případem V této kapitole navrhuji doporučení pro práci s klientovým případem na základě identifikace klíčových předpokladů a bariér.

4.4.1 Doporučení pro práci s klientem Organizaci bych doporučila vytvořit ucelený bilingvální seznam zdrojů v komunitě, který by mohli poskytovat svým klientům. V průběhu své praxe jsem pracovala na informační tabuli, kde mohou klienti najít informace o několika důleţitých sluţbách v komunitě (potravinové banky, dentální a lékařská péče, vzdělávání, doučování angličtiny apod.). Tabule nabízí pouze velmi stručný přehled sluţeb a neobsahuje informace o jiných potřebných sluţbách. Doporučuji vytvořit ucelený seznam zdrojů, který by mohl být uveden např. na webových stránkách organizace a pokud by klienti neměli přístup k internetu, organizace by jim mohla poskytnout jeden počítač s přístupem k internetu v době probíhajících programů pro děti. V případu klienta vnímám jako klíčovou bariéru ilegalitu pobytu. I kdyby se organizaci podařilo zprostředkovat klientovi sluţby, které by mu pomohly přečkat nepříznivou situaci v době jeho nezaměstnanosti, obdobná situace se můţe znovu

34

a často opakovat (jak se také děje). Klient by se stal závislým na externí pomoci a nepřispělo by to k jeho soběstačnosti. Pobyt bez dokumentů znemoţňuje také jeho dětem pokračovat ve vzdělání na vysoké škole (školné je velmi vysoké a imigranti bez dokumentů se nekvalifikují pro ţádné stipendium) a tak sniţuje jejich šanci na kvalitní zaměstnání v budoucnosti. Navíc ani absolvování střední školy nezajišťuje jistou budoucnost dětí a neochrání je před případnou deportací. Naději můţe přinést nový zákon tzv. „DREAM act“ (Development, Relief and Education for Alien Minors Act), který zajišťuje absolventům střední školy, kteří přišli do USA jako děti mladší 16-ti let a pobývají na území USA bez přerušení déle neţ pět let před počátkem platnosti zákona, získání zelené karty (karty rezidenta umoţňující dlouhodobý pobyt). Zákon byl navrţen poprvé roku 2009, ale nebyl dosud schválen. Nyní patří k prioritám vládního programu prezidenta Baracka Obamy. (www.dreamact2009.org) Rovněţ klient si je vědom této bariéry a snaţí se ji odstranit legalizací svého pobytu. Z hlediska dlouhodobého řešení klientovy situace bych doporučila najít způsob, jakým by klient mohl zlegalizovat svůj pobyt. Jak uvádí, na případu mu pomáhá jedna advokátka. Její sluţby si však nemůţe finančně dovolit, a protoţe mu hrozí ztráta zaměstnání v důsledku ztráty řidičského oprávnění, našetřené peníze ani pouţít nemůţe, protoţe je bude muset pouţít na zajištění základních potřeb rodiny v době nezaměstnanosti. Navrhuji zprostředkování nějaké půjčky (např. od místních církví) na uhrazení části výdajů spojených s řešením případu advokátkou, kterou by klient mohl začít splácet aţ po vyřešení případu a nalezení stálého zaměstnání nebo postupně v částkách úměrných jeho příjmům. Na druhé straně vnímám jako důleţité předpoklady pro řešení klientovy situace jeho uvědomění, snahu situaci řešit a aktivní přístup. Další dlouhodobou překáţkou v uspokojení základních potřeb rodiny je nedostatečná znalost anglického jazyku klientovy ţeny. Bez znalosti angličtiny se její šance na nalezení zaměstnání minimalizují a nemůţe se aktivně zapojit do řešení nepříznivé situace rodiny. Navíc neschopnost dorozumět se jí staví do pozice závislosti na manţelovi nebo dětech, které hovoří plynule anglicky a sniţuje to míru její autority a úcty u dětí. Mnoho sporů mezi manţely vyplývá také z toho, ţe ji klient vyčítá, ţe se nebyla schopna jazyk dosud naučit. Organizace by ji mohla zprostředkovat sluţby ESL

35

(English as a second language). Jako příklad uvádím moţnost naučit se anglicky v místní knihovně (Bemis Public Library). Za kaţdý semestr by klientka zaplatila 30 dolarů a mohla by navštěvovat kurzy třikrát týdně. (www.littletongov.org) Nebo vyuţít podobné sluţby nazvané „English for speakers of other languages“ v rámci církve Calvary baptist church, která probíhá dvakrát týdně zdarma. (www.calvarydenver.org) Pro akutní zajištění základních potřeb bych klienta odkázala na potravinové banky a banky s oblečením v okolí, v případě ztráty bydlení na organizaci Colorado coalition for homeless, popř. na některou z místních církví. Předpokladem pro řešení akutní krizové situace je i pomoc ze strany matky klienta.

36

Závěr Tématem práce bylo ilegální přistěhovalectví v USA. Cílem této práce byl popis ţivotní situace ilegálního imigranta a vyuţitím případové studie popsat ţivotní situaci klienta optikou sociálního fungování, popsat moţnosti pomoci relevantní pro klientovu situaci a popsat intervenci organizace North Littleton Promise v Coloradu, USA a navrhnout další moţnosti pomoci. Nejprve jsem popsala historickou a současnou situaci imigrační politiky USA. Dále jsem vyjmenovala několik definic ilegálních migrantů, které nejsou zcela jednoznačné. Za imigranta bez dokumentů můţeme povaţovat imigranta, který vstupuje za hranice států a pobývá na území států v rozporu s tamními zákony. Ilegalita imigrantů je vţdy odvozena od legislativních podmínek dané země, které se liší v historické a kulturním kontextu. Ilegalita se pojí také se sociálními, psychologickými a právními důsledky. Imigranti musí čelit pracovní diskriminaci, nejistotě plynoucí ze ztráty zaměstnání, protoţe nemohou čerpat dávky a vyuţívat sluţby sociálního zabezpečení nebo zdravotní péče. Jediná zdravotní péče dostupná pro tyto klienty je v případě neodkladné zdravotní péče nebo skrze speciální zdravotní programy některých zdravotních středisek, které nabízejí sluţby i nepojištěným pacientům. Jejich kaţdodenní ţivot je doprovázen strachem z deportace. K některým sluţbám sociálního zabezpečení mají přistěhovalci přístup díky duplikátům karet sociálního zabezpečení. Kromě tohoto přístupu však mohou vyuţít i sluţby neformálního sektoru, ve kterém mají nezastupitelnou roli církevní organizace, jeţ svým klientům nabízejí sluţby s holistickým přístupem. Tyto organizace nabízejí svým klientům programy pro děti v ohroţení, pomoc při adopci, pěstounské péči a udrţení dobrých rodinných vztahů, sluţby pro imigranty a uprchlíky, poradenství, sluţby zaměřené na problematiku závislostí, péče o seniory a lidi s postiţením a další. Na případu klienta organizace North Littleton Promise jsem ukázala, jaké bariéry a předpoklady ovlivňují sociální fungování imigranta bez dokumentů z hlediska fyziologických, sociálních, psychologických a noogeních potřeb. Jako největší bariéru jsem identifikovala právě neregulérní status migranta a z něj pramenící problémy v situaci, kdy ztratí zaměstnání. Další klíčovou bariérou je nedostatečná znalost angličtiny, která je naprosto klíčová v procesu získávání dobrého zaměstnání

37

a legálního statusu. Mezi nejvýznamnější předpoklady jsem zařadila klientovo odhodlání se svou situací něco dělat, uvědomění si svých moţností a jeho aktivní přístup. Nastínila jsem také moţnosti, které můţe vyuţít v případě, ţe ztratí zaměstnání a není schopen zajistit potřeby své rodiny, ale zároveň nemůţe čerpat dávky a sluţby sociálního zabezpečení USA. V takovém případě můţe vyuţít neformální síť pomoci představovanou církvemi a církevními organizacemi, které zřizují potravinové banky, nabízejí pastorační sluţby a psychosociální podporu. Dále neziskovými organizacemi, které nabízejí bydlení a aktivizační a vzdělávací sluţby pro děti. Zdravotní péče je pro nepojištěného klienta dostupná díky programům zohledňující situaci imigrantů ve specializovaných klinikách. Rovněţ jsem doporučila organizaci, jaké kroky by měla podniknout, aby pomohla svým klientům lépe fungovat. Především by měl vzniknout ucelený bilingvální seznam zdrojů a organizací poskytující pomoc, kterou nemůţe klientům nabídnout organizace sama (potravinová pomoc, dostupná lékařská a dentální péče, vzdělávací programy atd.). Největší otázkou zůstává, zda poskytovat pomoc ilegálním imigrantům, kteří vstupují a pobývají na území USA bez oprávnění. Odpověď by se mohla zdát jednoznačná ve prospěch deportace a odmítnutí pomoci těm, kteří nerespektují pravidla dané země. Domnívám se však, ţe problém není jen na straně imigrantů, kteří neplní poţadavky cílové země, ale také na straně vlády, která skrze legislativu diktuje podmínky vstupu imigrantům bez ohledu na jejich tíţivou ţivotní situaci.

38

Seznam použitých zdrojů: American Immigration Council (2010): The Dream act. [online]. Dostupné 9. 4. 2013 z: http://www.immigrationpolicy.org/just-facts/dream-act#fail BARTLETT, H. (1970). The common base of social work practise. Washington: National Association of Social Workers. Bemis public library. [online]. Dostupné 10. 6. 2012 z: http://www.littletongov.org/bemis/ BOZEMAN, Barry a FEENEY (2007). Toward a Useful Theory of Mentoring: a Conceptual Analysis

and

Critique.

Administration

and

society.

Dostupné

z:

http://aas.sagepub.com/content/39/6/719.full.pdf+html Catholic social services. About catholic social services. Dostupné 15. 4. 2013 z: http://www.catholicsocialservicesphilly.org/about.php Český statistický úřad: Nelegální migrace cizinců v ČR [online]. Dostupné 14. 11. 2012 z:http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/ciz_nelegalni_migrace Citizenship and Immigration Overview of the Department of Homeland Security [online]. Dostupné 9. 6. 2012 z: http://www.dhs.gov/citizenship-and-immigration-overview CLEVELAND, S. H., (2005). Legal Status and Rights of Undocumented Workers. Advisory Opinion OC-18/03. The American Journal of International Law, č. 22, s. 460- 465. CONSTABLE, R.; LEE, D. B. (2004): Social work with families – content and progress. Chicago: Lyceum books INC. COX D., PAWAR M. (2006). International social work: issues, strategies and programs. London: Sage. DANIELS, R. (1991). Comming to America: a history of immigration and ethnicity in american life. New York: Harper Perennial. DE GENOVA, N.P. (2002). Migrant “illegality” and deportability in everyday life. Annual Review of Anthropology, č. 31, s. 419 – 447.

39

DE VRYER, M. A. (1989). Ztráta sociálních vazeb a ohroţení identity. In Vágnerová, M., Psychopatologie pro pomáhající profese (363). Praha: Portál. Denver Christian counselor (2013): About us. [online]. Dostupné 15. 4. 2013 z: http://www.denverchristiancounselor.com/findus.html Denver united church (2013): Pastoral care. [online]. Dostupné 15. 4. 2013 z: http://denverunited.com/ministries/pastoral-care/ English

for

speakers

of

other

languges.

[online].

Dostupné

15.

6.

2012

z:

http://www.calvarydenver.org/mission/local_mission.htm ESPENSHADE, T. J. (1995). Unauthorized immigration to the United states. Annual review of sociology. č. 21, s. 195 – 216. Evangelical lutheran church in America: Social ministry organizations. Dostupné 15. 4. 2013 z:

http://www.elca.org/Growing-In-Faith/Ministry/Partner-Related-Organizations/Social-

Ministry-Organizations.aspx First

presbyterian

church

of

Enlgewood.

[online].

Dostupné

5.

6.

2012

z:

http://www.englewoodpres.org/#/serve Fox news (2003): Illegal aliens eligible for social security benefits. [online]. Dostupné 9. 4. 2013

z:

http://www.foxnews.com/story/2003/02/20/illegal-aliens-eligible-for-social-

security-benefits/ GUERRERO, T. (2000). Easy Scapegoats: Sans Papiers Immigrants in Europe. State Strategies and Intervention Strategies for Civil Society. Freudenberg Stiftung, Weinheim, Germany. GUSMANO, M. K. (2012): Undocumented immigrants in the United States: U.S. Health policy

and

access

to

care.

[online].

Dostupné

15.

4.

2013

z:

http://www.undocumentedpatients.org/issuebrief/health-policy-and-access-to-care/ Health express clinic. [online]. Dostupné 5. 6. 2012 z: http://healthexpressclinic.com/pricingpayments/

40

Immigrant Rights: Access to Federally Funded Services. Linda Hemby. [online]. Dostupné 8. 4. 2013 z: http://www.cj-network.org/cjimmrights/imm-acess.html Immigration policy center (2012): Deffered action for childhood arrivals. [online]. Dostupné 9. 4. 2013 z: http://www.immigrationpolicy.org/just-facts/deferred-action-childhood-arrivalsresource-page Interview s klientem, imigrantem s Mexika, nar. 1965, Denver, Colorado 19. 4. 2012. JONES, Maldwyn Allen (1992): American immigration. Chicago: The University of Chicago press Legal information institute. (2010): 42 USC § 1395dd - Examination and treatment for emergency medical conditions and women in labor. [online]. Dostupné 5. 6. 2012 z: http://www.law.cornell.edu/uscode/text/42/1395dd MAREŠ, P. (1994). Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: SLON. MARSHALL, G. (1998): Oxford dictionary of sociology. Oxford: Oxford university press. MARTIN, S. (2009). Waiting Games: The Politics of US Immigration Reform. Current history, č. 108, s. 160 – 166. MATOUŠEK, Oldřich (2001). Základy sociální práce, Praha: Portál. Migration

information

source.

[online].

Dostupné

5.

6.

2012

z:

http://www.migrationinformation.org/USfocus/ MIOVSKÝ, Michal. (2006) Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada publishing, a.s.. MONEY, M. A. (2011): Faith based social services: an essential part of American civil society.

[online].

Dostupné

5.

4.

2013

z:

http://www.patheos.com/blogs/blackwhiteandgray/2011/11/faith-based-social-services-anessential-part-of-american-civil-society/ National immigration law center (2012): FAQ: Deferred Action for Certain Immigrant Youth. [online]. Dostupné 10. 3. 2013 z: http://www.nilc.org/FAQdeferredactionyouth.html

41

NAVRÁTIL, Pavel (2003): Ţivotní situace jako předmět intervence sociálního pracovníka. Sociální práce/Sociálna práca, č. 2, 84 – 94. NAVRÁTIL, Pavel; MUSIL, Libor (2000). Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sborník prací Fakulty sociálních studií Brněnské univerzity, Sociální studia, ročník č. 5, 105 141. North

Littleton

Promise.

[online].

Dostupné

5.

6.

2012

z:

http://www.northlittletonpromise.org/2012/03/25/life/ PASSEL, J. S., COHN D. (2011). Unauthorized Immigrant Population: National and State Trends, 2010. Washington, DC: Pew Hispanic Center. Pastoral counseling for Denver (2013): About pastoral counseling for Denver. [online]. Dostupné 15. 4. 2013 z: http://www.pcdcounseling.com/PCD/About_PCD.html RIVERS, P. A.; PATINO, F. G. (2006). Barriers to health care access for Latino immigrants in the USA. International Journal of Social Economic; č. 33, s. 208 -220. Seven myths that cloud immigration debate. USA today. [online]. Dostupné 8. 4. 2013 z: http://usatoday30.usatoday.com/news/opinion/forum/2010-09-01-column01_ST1_N.htm SLOAN, I. J. (1987). Law of immingration and entry to the United state sof America. New York : Oceana Publication. SMITH, G. S. (1978). Nativism. in DeConde Alexander (1978) Encyclopedia of American foreign policy – volume II. New York : Charles Scribner’s Sons. SOLANA, K. (2013): Illegal immigrants give billions to Medicare, social security with no hope

of

benefit.

[online].

Dostupné

15.

4.

2013

z:

http://www.reportingonhealth.org/2013/01/07/illegal-immigrants-give-billions-medicaresocial-security-no-hope-benefit ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál.

42

The Attack Looms, 9/11 Commission Report. National Commission on Terrorist Attacks Upon

the

United

States,

2004.

[online].

Dostupné

5.

6.

2012

z:

http://govinfo.library.unt.edu/911/report/911Report_Ch7.htm The

Colorado

coalition

for

homeless.

[online].

Dostupné

15.

6.

2012

z:

http://www.coloradocoalition.org/what_we_do/what_we_do_housing.aspx The DREAM act. [online]. Dostupné 15. 6. 2012 z: http://www.dreamact2009.org/ Title VI legal manual. The United states department of justice. [online]. Dostupné 8. 4. 2013 z: http://www.justice.gov/crt/grants_statutes/legalman.php U. S. citizenship and immigration services (2013): Illegal Immigration Reform and Immigrant Responsibility

Act

of

1996.

[online].

Dostupné

8.

4.

2013

z:

http://www.uscis.gov/ilink/docView/PUBLAW/HTML/PUBLAW/0-0-0-10948.html#0-0-0322 U. S. social security administration (2013): Documents you need for a social security card. [online]. Dostupné 15. 4. 2013 z: http://www.ssa.gov/ssnumber/ss5doc.htm U. S. social security administration. Compilation of the social security laws. [online]. Dostupné 8. 4. 2013 z: http://www.socialsecurity.gov/OP_Home/ssact/comp-ssa.htm U. S. social security administration. Examination and treatment for emergency medical conditions

and

woman

in

labor.

[online].

Dostupné

15.

4.

2013

z:

http://www.ssa.gov/OP_Home/ssact/title18/1867.htm VÁGRNEROVÁ, M. (1999). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. VALTONEN, K. (2008). Social work and migration: Immigrant and refugee settlement and integration. Surrey: Ashgate. VOSTATEK, J. (1995): Sociální zabezpečení: teorie a politika.

Praha: Vysoká škola

ekonomická. WILSON, J. Q. (1995): Jak se vládne v USA? Praha: Victoria publishing. WOLPERT, J. (1993): Patterns of generosity in America – who is holding the safety net? New York: The twentieth century fund press. 43