CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Životní situace migrantů v Řecku a existující systém pomoci ze strany státu a NNO

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Životní situace migrantů v Řecku a existující systém pomoci ze strany státu a NNO Ţivotní situace migrantů v Řecku a existující systém pomoci ze strany státu a NNO

Kateřina Humlíčková Vedoucí práce: Mgr. Tereza Malochová Olomouc 2014

Prohlašuji, ţe jsem tuto absolventskou práci vypracovala samostatně a pouţila jsem jen uvedené informační zdroje. ...............................

...............................

Datum a místo

Kateřina Humlíčková

Poděkování Na tomto místě chci poděkovat vedoucí práce Mgr. Tereze Malochové za její cenné rady, připomínky, čas a ochotu, se kterou se mi při vzniku této práce věnovala. Děkuji také respondentce Ahmadi N., klientce organizace Caritas Athens, která byla ochotná podělit se se mnou o svůj ţivotní příběh. V neposlední řadě patří díky mé rodině a přátelům, jenţ mi byli v průběhu tvorby práce velkou oporou.

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 5 1

Vymezení pojmů ....................................................................................................... 7

2

Politická a ekonomická situace v Řecku................................................................. 10

3

Situace uprchlíků v Řecku ...................................................................................... 12 3.1

Uprchlíci v Řecku ............................................................................................ 12

3.2

Dublinská úmluva a její dopad na Řecko ......................................................... 13

3.2.1

Charakteristika Dublinské úmluvy ........................................................... 13

3.2.2

Dopad na Řecko ........................................................................................ 15

3.3

4

5

Hlavní problémy uprchlíků v Řecku ................................................................ 16

3.3.1

Jazyková bariéra ....................................................................................... 16

3.3.2

Legalizace pobytu ..................................................................................... 17

3.3.3

Nezaměstnanost ........................................................................................ 19

3.3.4

Ubytování.................................................................................................. 20

3.3.5

Zdravotní péče .......................................................................................... 21

3.3.6

Postoj majoritní společnosti ...................................................................... 22

Stát a jeho péče o uprchlíky .................................................................................... 24 4.1

Migrační a integrační politika Řecka ............................................................... 24

4.2

Práva uprchlíků deklarovaná státem ................................................................ 27

4.3

Sociální zabezpečení ........................................................................................ 28

4.4

Integrace cizinců .............................................................................................. 29

Pomoc uprchlíkům skrze vybrané nestátní neziskové organizace .......................... 31 5.1

Caritas Athens Refugee Program ..................................................................... 31

5.1.1

Charakteristika organizace ........................................................................ 31

5.1.2

Moţnosti pomoci uprchlíkům ................................................................... 32

5.2

Praksis .............................................................................................................. 33

5.2.1

Charakteristika organizace ........................................................................ 33

5.2.2

Moţnosti pomoci uprchlíkům ................................................................... 34

5.3

Greek Council for Refugees ............................................................................. 35

5.3.1

Charakteristika organizace ........................................................................ 35

5.3.2

Moţnosti pomoci uprchlíkům ................................................................... 35

6

7

Metodologie výzkumu ............................................................................................ 37 6.1

Kvalitativní výzkum ......................................................................................... 37

6.2

Případová studie ............................................................................................... 37

6.3

Výzkumný problém a výzkumná otázka .......................................................... 38

6.4

Výzkumná metoda ........................................................................................... 38

6.5

Způsob analýzy dat .......................................................................................... 38

6.6

Objekt výzkumu a vstup do terénu................................................................... 39

6.7

Etické aspekty výzkumu .................................................................................. 39

Případová studie ...................................................................................................... 40 7.1

Popis ţivotní situace klientky........................................................................... 40

7.1.1

Dětství klientky ......................................................................................... 40

7.1.2

Ţivot v Pákistánu ...................................................................................... 40

7.1.3

Cesta do Řecka.......................................................................................... 41

7.1.4

Ţivot v Řecku............................................................................................ 42

7.1.5

Situace na jaře 2013 .................................................................................. 42

7.2

Problémy klientky a moţnosti pomoci skrze NNO a stát ................................ 43

7.2.1

Nelegální pobyt v Řecku........................................................................... 43

7.2.2

Zaměstnání a nedostatek financí ............................................................... 44

7.2.3

Ubytování.................................................................................................. 45

7.2.4

Jazyková bariéra ....................................................................................... 46

7.2.5

Zdravotní péče .......................................................................................... 46

7.3

Vlastní doporučení pro práci s daným případem ............................................. 47

7.4

Shrnutí případové studie .................................................................................. 48

Závěr ............................................................................................................................... 49 Seznam zdrojů................................................................................................................. 51 Bibliografie ..................................................................................................................... 51 Ostatní zdroje .................................................................................................................. 58 Anotace ........................................................................................................................... 59 Abstract ........................................................................................................................... 60 Příloha ............................................................................................................................. 61

Úvod „Vlast je tam, kde je dobře.“

Marcus Tulius Cicero

V průběhu své tříměsíční praxe v rámci studia na Caritas – VOŠs Olomouc, kterou jsem měla moţnost strávit v Řecku v organizaci Caritas Athens Refugee Program, jsem se setkala s mnoha lidmi, jenţ museli z různých důvodů opustit svoji vlast. Tito lidé se dostali do cizí země zmítané ekonomickou krizí, ve které často nedochází k uspokojení jejich základních potřeb, a tak jsou odkázáni na pomoc státu a nestátních neziskových organizací. Absolventská práce s názvem „Ţivotní situace migrantů v Řecku a existující systém pomoci ze strany státu a nestátních neziskových organizací“ přinese informace o tom, jaká je současná situace migrantů, zejména uprchlíků, v zemi, která nyní prochází těţkou ekonomickou krizí, a jak jim stát a další neziskové subjekty jejich situaci ulehčují. Samozřejmě by bylo velice sloţité mapovat situaci všech migrantů, ať uţ ekonomických, pracovních aj., proto se ve své práci zaměřím zejména na skupinu uprchlíků. Práce s migranty je nedílnou součástí sociální práce. „Sociální pracovník můţe být pro svého klienta – uprchlíka často jediným kontaktem s novým světem, v němţ se ocitá“ (Matoušek, Kodymoví, Koláčková, 2005, s. 333). Toto tvrzení platí ve všech zemích, tedy i v Řecku, kde sociální pracovník zejména z neziskových organizacích zprostředkovává klientům informace i kontakt s realitou ţivota v dané zemi. Důvodů volby právě tohoto tématu je hned několik. Prvním impulsem byla moje zahraniční praxe v organizaci Caritas Athens Refugee Program, která pracuje s uprchlíky. Zde i v jiných organizacích, jenţ jsem v průběhu pobytu v Řecku navštívila, jsem měla moţnost poznat způsob práce s touto cílovou skupinou, a zároveň si vyslechnout ţivotní osudy mnohých klientů. Toto vše mě motivovalo k tomu, abych podala zprávu o uprchlících v Řecku, o tom, jaké problémy musí řešit a kdo a jak jim v tomto řešení pomáhá. Jsem si vědoma toho, ţe není v mých silách detailně popsat všechny aspekty ţivota uprchlíků v Řecku, stejně tak zcela obsáhnout veškerou pomoc, ať od státu, či neziskových organizací, která je jim nabízena. Avšak svoji prací nabídnu vhled do tamější situace, který by mohl přinést větší pochopení, a to nejen pro ty, kteří se rozhodnou tuto zemi navštívit v rámci stáţe.

5

Hlavním cílem absolventské práce je vytvořit materiál, který identifikuje zásadní problémy uprchlíků v Řecku, kteří jsou klienty Caritas Athens, a popíše moţnosti pomoci těmto osobám ze strany státu a vybraných neziskových organizací v Řecku, které s danou cílovou skupinou v pracují. Získané informace aplikuji na případovou studii klienta Caritas Athens. V teoretické části propojím informace z dostupných zdrojů týkající se tohoto tématu, na coţ naváţe empirická část, ve které pomocí případové studie představím ţivotní situaci konkrétního klienta Caritas Athens a aplikuji zde poznatky získané z teoretické části, vlastních zkušeností i rozhovorů získaných v průběhu zahraniční praxe. Cílem výzkumu je identifikovat problémy konkrétního klienta Caritas Athens a popsat jaké moţnosti řešení nabízí stát a vybrané nestátní neziskové organizace. Existuje mnoho pramenů týkající se uprchlíků a jejich situace v Řecku. Zejména neziskové organizace, či jiné subjekty se tímto tématem zabývají a popisují ho. Avšak jiţ méně zdrojů se zaměřuje na pomoc poskytovanou ze strany státu, či definováním konkrétních problémů uprchlíků v Řecku. Mezi základní zdroje, z nichţ budu ve své práci čerpat, patří články na internetu, materiály získané při zahraniční praxi a dokumenty vydané organizacemi jako jsou Amnesty International, či UNHCR. Většina těchto zdrojů jsou dostupné pouze v anglickém jazyce, tudíţ přímé citace z nich budou překládány mnou. Práce bude rozdělena na dvě části, teoretickou a empirickou. V teoretické části nejprve vysvětlím pojmy, které se tématu dotýkají, a představím politickou a ekonomickou situaci v Řecku. Poté se zaměřím jiţ na situaci uprchlíků v zemi, identifikuji jejich hlavní problémy a popíšu moţnosti pomoci, které nabízí stát a vybrané nestátní neziskové organizace. V empirické části pak popíši metodologii výzkumu, představím ţivotní situaci klientky a definuji její problémy, kterým musí čelit. V závěru popíši naplnění cíle práce a její přínos. Tento dokument bude doplněn přílohou, která přinese výsledky dotazníku, který byl veden od března do května 2013 v organizaci Caritas Athens Refugee Program.

6

1 Vymezení pojmů V první

kapitole

se

zaměřuji

na

základní

pojmy

spojené

s migrací

a uprchlictvím. Charakteristika základních pojmů slouţí k lepší orientaci v terminologii spojené s migrací. Migrace, jak definuje Ministerstvo vnitra ČR, je „přesun jednotlivců i skupin v prostoru1. Dohnalová ve své publikaci Úvod do sociální práce s migranty rozděluje migraci na vnitřní a mezinárodní, které se liší v tom, zda změna pobytu byla za hranice administrativní jednotky, či za hranice státu (Dohnalová, 2012, s. 8). Dříve neţ se budu zabývat dalšími pojmy, uvádím tabulku, která přehledně zobrazuje různá politická označení migrujících, a na jejíţ základě osvětlím jednotlivé pojmy, které jsou v ní uvedeny. Tato tabulka, jejíţ autorkou je Kateřina Janků, byla uveřejněna v časopise Sociální studia katedry sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (Janků, 2006, s. 17). Tabulka 1: Přehled politických označení migrujících

Dle příručky UNHCR2 je migrant „široký termín, který zahrnuje jak osoby, které se z nejrůznějších důvodů přesunuly do jiné země na dobu určitou (většinou nejméně na rok […]) “ (UNHCR, 2009, s. 10). Vnitřní migrant je pak ta osoba, která se přesunuje v rámci státu za hranice administrativní jednotky, jak jiţ bylo uvedeno výše.

1

MVČR – Terminologický slovník [on-line]

2

UNHCR – The United Nations Refugee Agency (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky)

7

Imigrant, dle Ministerstva vnitra ČR, je „cizinec přicházející do země za účelem pobytu dlouhodobějšího charakteru“3. Naproti tomu stojí termín emigrant, jenţ stejný zdroj definuje jako osobu „opouštějící území svého domovského státu s cílem usídlit se v zahraničí“4. Termíny imigrant bez dokladů (undocumented immigrant) a nelegální imigrant spolu těsně souvisí a v některých případech mohou znamenat totéţ. Navíc Dohnalová uvádí: „termín nelegální migrant je lidsko-právními organizacemi odmítán, neboť kaţdý člověk bez ohledu na pobytový status má svá práva a taktéţ povinnosti“ (Dohnalová, 2012, s. 9). Proto v tomto případě definuji dané pojmy současně z hlediska toho, co je jejich důsledkem, tedy nelegální pobyt. Tímto se míní ten pobyt cizince, který je v rozporu s právními předpisy daného státu (Dohnalová, 2012, s. 9). Nelegálnost pobytu můţeme dle Čiţinského rozlišovat na ilegalitu, „tedy situaci, kdy cizinec nemá právo pobývat na území státu a toto právo nemůţe nabýt (vyhoštěný cizinec, odmítnutí ţadatele o vízum, cizinec, který nemá reálnou moţnost o povolení ţádat aj.)“ (Čiţinský, 2005, s. 2), a neregulérnost, „tedy situaci, v níţ má cizinec principiálně právo pobývat na území, ovšem nemá toto povolení vyřízeno; můţe si ovšem svůj pobyt sám legalizovat vyřízením příslušeného povolení (občan EU bez příslušného povolení, cizinec, jemuţ propadlo vízum, který si jej ovšem můţe obnovit)“ (Čiţinský, 2005, s. 2). Dohnalová však uvádí ještě jednu moţnost, kdy by se mohlo jednat o nelegální pobyt imigranta na území jiného státu, a to v tom případě, kdyţ se cizinci, kteří sice mají povolení k pobytu, dopustili „jednání, s nímţ stát spojuje automaticky ukončení pobytu na území (nelegálnost zaměstnání, nelegální přechod hranic aj.)“ (Dohnalová, 2012, s. 9). Ekonomický migrant je „osoba, která opustila svou zemi původu z důvodů finančních, ne kvůli pronásledování“ (UNHCR, 2009, s. 10). Transmigrant je takový člověk, který ţije v několika zemích současně, tedy neusazuje se pouze v jedné zemi. Další termín – falešný uprchlík (bogus refugee), jenţ se pouţívá od 90.let 20.století, je označení neuznávající „legitimitu ţádostí o mezinárodní ochranu lidí pocházejících z oblasti, které jsou relativně politicky stabilní a za hlavní důvody imigrace jsou povaţovány ekonomické příčiny“ (Dohnalová, 2012, s. 7-10).

3

MVČR – Terminologický slovník [on-line]

4

MVČR – Terminologický slovník [on-line]

8

Ţadatel o azyl je osoba, která se povaţuje za uprchlíka a zároveň podala ţádost o azyl a čeká na její potvrzení, či odmítnutí (UNHCR, 2009, s. 10). Důvody udělení azylu, tedy uznání statusu uprchlíka, jsou definovány v Úmluvě o právním postavení uprchlíků. Tato úmluva říká, ţe uprchlík je osoba, která „se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboţenských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéţ platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůţe vrátit“ (Úmluva o právním postavení uprchlíků, 1951, čl. 1). Uprchlík je tedy osoba, jíţ je na základě této úmluvy přiznán status uprchlíka, díky čemuţ získává oprávnění pobývat na daném území. Mezi další důvody přiznání statusu uprchlík patří také „sloučení s rodinným příslušníkem (manţelem, nezletilým dítětem nebo v případě nezletilého dítěte s rodičem), kterému jiţ byl azyl udělen. Posledním důvodem k udělení azylu jsou takzvané humanitární důvody“ (Ţadatelé o mezinárodní ochranu, nedatováno [on-line]), mezi něţ patří váţné onemocnění ţadatele, jeho invalidita, psychické poruchy, nebo také tento azyl můţe být udělen z důvodu sloučení rodiny (Azyl, nedatováno, [on-line]).

9

2 Politická a ekonomická situace v Řecku V kapitole zabývající se situací v Řecku stručně charakterizuji politické dění a poté se zaměřím na ekonomické poměry v této zemi, neboť obě tyto skutečnosti ovlivňují ţivoty všech osob ţijících na daném území, tedy i uprchlíků. V následujícím odstavci stručně popíši politické dění v Řecku, a to od posledních voleb do parlamentu, jenţ se uskutečnily v květnu a následně i v červnu 2012. Zaměřím se zvláště na to, jaký vliv měly tyto volby na budoucí směřování politiky v této zemi. „Současná struktura politických stran se postupně formovala od pádu vojenské diktatury v roce 1974“ (Řecko: Vnitropolitická charakteristika, 2013, [on-line]). Mezi nejsilnější strany ještě předtím neţ zemi zasáhla ekonomická krize, patřila pravicová strana Nová Demokracie, která podporovala niţší daně, či vzájemnou integraci v rámci Evropy (New Democracy (ND), 2012, [on-line]) a levicově orientovaná strana Panhelénské socialistické hnutí (PASOK). Avšak v důsledku ekonomické krize, jenţ s sebou přinesla i nutnost úsporných opatření, tyto dvě strany ztratily na oblibě a bylo pro ně obtíţné vytvořit v parlamentu většinu (Řecko: Vnitropolitická charakteristika, 2013, [on-line]). Právě volby v roce 2012 měly rozhodnout o budoucím vývoji v zemi v oblasti řešení ekonomické krize. Na základě výsledků prvních voleb nebyla sestavena vládní koalice, tudíţ v červnu 2012 se konaly nové předčasné volby, v nichţ zvítězila právě Nová Demokracie, jenţ s radikální levicovou stranou SYRIZA a stranou PASOK vytvořila parlamentní většinu. Tyto strany se dohodly na přijmutí úsporných opatření, coţ přineslo zajištění pomoci ze strany Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Ovšem do parlamentu se na základě těchto voleb dostaly také extremistické strany, coţ vyjadřovalo názor těch voličů, jenţ nesouhlasili s úspornými opatřeními. Mezi tyto extremistické strany patří komunistická strana, či neonacistický Zlatý úsvit, jehoţ zvolení můţe být důkazem zvyšujícího odporu proti menšinám v Řecku, především proti migrantům. (Řecká radikální levice uznala poráţku. Evropa opatrně tleská, 2012, [on-line]). V současné době Řecko předsedá Radě EU, v rámci čehoţ představilo své priority, mezi něţ mimo jiné patří, jak uvedl řecký premiér Antonis Samaras, „podpora růstu a zaměstnanosti, budování bankovní unie a efektivnější sdílení zátěţe v imigrační politice“ (Řecké předsednictví: Poslanci vyjádřili obavy ohledně ekonomické situace Řecka, 2014, [on-line]), coţ je právě pro Řecko důleţité téma.

10

Přestoţe hlavním úkolem zvolené vlády je řešení ekonomiky země, existují zde snahy zlepšení situace v oblasti migrace a uprchlictví, např. v říjnu minulého roku byl schválen zákon zabývající se povolením k pobytu těm imigrantům a jejich dětem, jenţ pobývají v zemi dlouhodobě (Interior Ministry turns over new Immigration Code to public deliberation, 2013, [on-line]). Ekonomická situace Řecka je v současné době stále nestabilní, tato země je jednou z těch, jenţ ekonomická krize postihla nejvíce. V roce 2009 „se poprvé plně projevil dopad globální finanční krize umocněný chronickými strukturálními nedostatky národní ekonomiky, sniţující se její konkurenceschopností a prohlubující se vnější i vnitřní nerovnováhu“ (Řecko: Ekonomická charakteristika země, 2013, [on-line]). Mezi příčiny krize můţeme řadit nevýkonnou ekonomiku, daňové úniky, či velké výdaje státu v oblasti byrokracie (Caritas Europa, 2013, s. 16). V kaţdém případě v jejím důsledku došlo k vysokému růstu nezaměstnanosti, ke sniţování minimální mzdy, příspěvků v nezaměstnanosti, byly zavedeny přísnější pravidla pro získávání dávek, či výše různých dávek byla sníţena. Tyto opatření samozřejmě vedly k nespokojenosti obyvatel, jejichţ zlobu pocítily i menšiny, zejména imigranti: „Noviny informují o několika závaţných útocích na imigranty“ (Caritas Europa, 2013, s. 18). Stejně tak zvyšující se podpora politické strany Zlatý úsvit svědčí o nepříliš dobrému vztahu majority k této menšině. Mezi další ohroţené skupiny ekonomickou krizí kromě imigrantů patří senioři a rodiny s dětmi. Stejně tak i nestátní neziskové organizace se musí naučit hospodařit v době ekonomické krize, neboť příspěvky od státu na jejich fungování jim jsou sniţovány, či úplně zrušeny (Caritas Europa, 2013, s. 21), coţ v důsledku pociťují zvláště klienti těchto organizací.

11

3 Situace uprchlíků v Řecku V této části uvedu obecné informace týkající se uprchlíků v Řecku a jejich hlavní problémy, kterým v této zemi musí čelit.

3.1 Uprchlíci v Řecku Ještě před více neţ dvaceti lety bylo Řecko zemí, odkud lidé spíše emigrovali. Avšak v průběhu několika let se situace změnila, a tento stát se stal cílovou zemí mnoha imigrantů. Na počátku 90.letech mezi hlavní země původu imigrantů patřila Albánie, Bulharsko, Rumunsko, či státy bývalého Sovětského svazu. Imigranti přicházeli do Řecka především za prací a lepším ţivotem. V současné době převaţují imigranti z Asie, zejména z Afganistanu, Pákistánu, Iráku, Iránu, ale i z Afriky – Nigérie, Maroko, Somálsko aj. (Kasimis, Kassimi, 2004, [on-line]). Z celkové řecké populace 11,1 milionů tvoří imigranti k roku 2013 8,9%, tedy necelý jeden milion obyvatel, z nichţ 153 000 pochází z Evropské unie a zbývajících 803 000 je ze třetích zemí5. Tito imigranti jsou často bez dokumentů, snaţí se v zemi usadit a zaţádat o mezinárodní ochranu. V Řecku je počet těchto ţádostí vysoký, zvláště v důsledku schválení Dublinské úmluvy, avšak počet těch, jimţ je mezinárodní ochrana přiznána, je stále nedostatečný. V roce 2009 bylo podáno asi 20 000 ţádostí o mezinárodní ochranu, přičemţ 20 z těchto ţádostí bylo uznáno, 24 osobám byl udělen azyl z humanitárních důvodů a 61 osob získalo doplňkovou ochranu6 (Amnesty International, 2010, s. 7). Na základě statistiky Eurostat prováděné Evropskou unii bylo v roce 2013 posuzováno celkem 13 080 ţádostí o azyl, přičemţ pouze 430 ţádostí bylo rozhodnuto pozitivně. Status uprchlíka získalo 255 osob, 70 osob se stalo azylanty z humanitárních důvodů a 175 osobám byla udělena doplňková ochrana (Bitoulas, 2014, s. 12).

5

„Občanem třetí země je občan státu, který není členem EU a není zároveň občanem Islandu,

Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska“ (Kdo je občan třetí země?, nedatováno, [on-line]). 6

Další forma mezinárodní ochrany udělovaná cizincům, jenţ nesplňují důvody pro udělení azylu,

přičemţ existují odůvodněné obavy z nebezpečí újmy v případě jejich navrácení do země původu. Za váţnou újmu je povaţováno vykonání trestu smrti, mučení, nelidské zacházení atd. (Dohnalová, 2012, s. 7)

12

Podle Soudního dvora Evropské unie aţ 90% nelegálních imigrantů přichází do Evropy právě skrze řecké hranice (Greece, 2013, [on-line]). Nejčastějším způsobem, jakým se imigranti do země dostávají, je přes hranice s Tureckem přes řeku Evros. Podél řecko-turecké hranice byl v listopadu roku 2012 zbudován plot, který měl zabránit přílivu nelegálních migrantů do Evropy. Další trasa uprchlíků vede přes moře, přičemţ mnohá z těchto cest končí na řeckých ostrovech (Leros, Lesbos, Symi, Samos, či Farmakonisi). (Amnesty International, 2012, s. 3) Ti imigranti, kteří vyuţívají sluţeb pašeráků, kterým zaplatí za převedení do dané země velké mnoţství financí, se do Evropy dostávají často bez identifikačních dokumentů na lodích, coţ můţe vést k tragédii, jak dosvědčují zprávy z minulého roku o potopení těchto lodí ve Středozemním moři, na jejichţ palubě bylo velké mnoţství uprchlíků. Přechod řeckých hranic je moţný i pěšky, čehoţ vyuţívají nelegální imigranti zvláště ze zemí Bulharska, či Makedonie. Letecky se do Řecka dostávají pouze ti, jenţ vlastní pas, či si ho nějakým způsobem, a to většinou nelegálně, opatřili (Caritas Athens, 2013). Další informace o ţivotě uprchlíků, uvedu v kapitole, zabývající se jejich hlavními problémy. Ještě předtím však popíši jeden z nástrojů Evropské unie v rámci azylové politiky, a to Dublinské nařízení.

3.2 Dublinská úmluva a její dopad na Řecko Evropská unie se dlouhodobě snaţí vytvořit jednotnou politiku týkající se ţádostí a udělování azylu v členských zemích. V této oblasti nejvýrazněji zasáhla do azylové politiky zvláště v Řecku Dublinská úmluva, proto se budu tomuto nařízení v následující textu věnovat.

3.2.1 Charakteristika Dublinské úmluvy V 90.letech 20.století se v Evropské unii (EU) začala projednávat otázka příslušnosti k posouzení ţádosti o azyl, načeţ byla v roce 1997 přijata Dublinská úmluva (Dublin I), která se zabývala právě tím, který stát bude odpovědný za posouzení ţádosti. Avšak vzhledem k vývoji v Evropské unii a vývoji imigrace do členských zemí bylo třeba společnou azylovou politiku ještě více propracovat. Proto v roce 1999 v Evropské unii začaly snahy o vytvoření jednotného systému pro udělování azylu (Common European Asylum System). V roce 2005 byly přijaty první nástroje této politiky, a to Dublinské nařízení (Dublin II), Procedurální směrnice, Kvalifikační 13

směrnice, či Přijímací směrnice. (Amnesty International, 2010, s. 9). „Směrnice o podmínkách přijímání vyjmenovává minimální podmínky pro přijímání ţadatelů o azyl včetně ubytování, vzdělání a zdravotní péče. Směrnice o azylovém řízení stanoví minimální standardy azylového řízení […]. Směrnice o minimálních normách zavádí jakoţto doplněk Úmluvy z roku 1951 formu doplňkové ochrany, která je přiznávána osobám, jimţ hrozí nebezpečí nebo váţná újma“ (Dublinské nařízení, nedatováno, [online]). Od začátku roku 2014 začalo platit nové Dublinské nařízení (tzv. Dublin III), které doplňuje předchozí úmluvy Dublin I a II, jejichţ některé části byly nejasné. Inovace těchto úmluv si klade za cíl lépe informovat ţadatele o azyl o celém procesu, dodrţovat jejich základní práva, zajistit lepší ochranu, důstojnost a celkově zlepšit proces získání azylu (The Dublin III Regulation enters into force, 2013, [on-line]). V této kapitole se však budu zabývat především Dublinským nařízením II, neboť mělo velký vliv na vývoj imigrace do Řecka a na ţadatele o azyl v této zemi. Navíc dopady či změny na situaci v Řecku způsobené novou Dublinskou úmluvou nejsou vzhledem k jejímu nepříliš dlouhému trvání v současné době ještě pozorovatelné. „Dublinský systém je označením pro soubor pravidel, podle nichţ je určen jeden stát, který meritorně rozhodne o ţádosti o azyl (ţádosti o mezinárodní ochranu), tj. posoudí, zda ţadatel splňuje podmínky pro udělení azylu, resp. pro přiznání statutu uprchlíka“ (Dublinský systém, 2010, [on-line]). Účelem tohoto nařízení je určit ten stát, který bude příslušný rozhodnout v ţádosti o azyl, a zajistit spravedlivé posouzení v některém členském státě EU (Dublinské nařízení, nedatováno, [on-line]). Cílem Dublinského systému je zamezit tzv.“asylum shopping“, coţ znamená, ţe cizinci ţádají o mezinárodní ochranu ve více státech a kaţdý z nich tuto ţádost musí řešit. Systém by měl zajistit podávání této ţádosti pouze v jednom státě, jenţ v této věci rozhodne. Díky tomu se zamezí tzv.“refugee in orbit“, coţ znamená, ţe ţádný stát neuznává svoji příslušnost k posouzení azylu. Existuje několik kritérií, podle kterých je určen stát EU, v němţ mají povinnost dané osoby o azyl ţádat. Mezi tato kritéria patří např. rodinné vazby, vydané vízum, nebo povolení k pobytu, neoprávněný vstup a pobyt (příslušný je ten stát, jehoţ hranice ţadatel neoprávněně překročil, či neoprávněně pobýval 5 měsíců v dané zemi), bezvízový styk, či první podaná ţádost o azyl, tedy příslušnost státu se určuje dle toho, kde byla poprvé podána tato ţádosti. Ten stát, který je podle kritérií příslušný posuzovat ţádost o azyl musí ţadatele převzít, či přijmout zpět a ţádost o azyl vyřídit. (Dublinský systém, 2010, [on-line])

14

Dublinské nařízení je však mnohými kritizováno, UNHCR uvádí, ţe „i přes existenci směrnic a nařízení, jejíchţ cílem je harmonizace v rámci celé EU, jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi stále velké rozdíly v přístupu k ochraně, šancím a míře přiznávání právního postavení uprchlíka stejně jako v podmínkách přijímání […]” (Dublinské nařízení, nedatováno, [on-line]). Podle závěrečné zprávy Transnational Dublin Project je tento systém kritizován hlavně z těchto důvodů: rodinné, kulturní či sociální vazby při posuzování ţadatelů o azyl jsou brány pouze zřídka; existují velké rozdíly v jednotlivých azylových systémech a velké rozdíly mezi počty ţádostí o azyl v členských zemích; nejsou brány v úvahu zranitelné skupiny, jako jsou nezletilé osoby aj., stejně jako existuje riziko porušování základních práv při navrácení osob do země, ve které by měli o azyl ţádat. (Transnational Dublin Project, 2011, s. 3). Na tyto kritické body by se mělo zaměřit právě nové nařízení Dublin III.

3.2.2 Dopad na Řecko Dublinská úmluva ovlivnila situaci ţadatelů o azyl ve všech členských státech nevyjímaje Řecko. Vzhledem k tomu, ţe pro mnohé uprchlíky je Řecko zároveň první zemí vstupu do Evropské unie, jsou tyto osoby povinni podat ţádost o mezinárodní ochranu právě v tomto státě. V případě, ţe tak neučiní a přesunou se do jiné země EU, kde o azyl zaţádají, mohou být z tohoto státu navráceni zpět do Řecka. Podle zprávy Amnesty International existovalo v roce 2009 skoro 8000 ţádostí o navrácení osob z některého z členských států EU do Řecka, z nichţ bylo schváleno 2770 lidí, přičemţ v 995 osob bylo skutečně přesunuto. (Amnesty International, 2010, s. 11) Velký počet ţádostí o mezinárodní ochranu v Řecku není jediným problémem, který tento stát musí řešit. Celkový systém procesu udělení azylu v souvislosti s Dublinskou úmluvou je ovlivněn zejména omezeností lidských zdrojů, neadekvátním zacházením s ţadateli ze strany policejních orgánů, či špatné přijímací podmínky pro ty ţadatele, jenţ jsou do Řecka navráceny z jiných států EU. (National Report Greece, 2012, s. 10-11). Podle průzkumu Amnesty International Řecko ne vţdy dodrţuje závazek, který je vyţadován úmluvou, aby ţadatelé o mezinárodní ochranu měli přístup k spravedlivému procesu (Amnesty International, 2010, s. 11). Nestátní nezisková organizace, která se nejvíce snaţí v této oblasti angaţovat a pomoci tak těmto osobám je Aitima, která mimo jiné pomáhá v oblasti zajištění práv ţadatelů, sociálně je podporuje 15

či pomáhá s opatřením ubytování (Aitima, 2011, [on-line]). V důsledku ekonomické krize a nedostatečné azylové politice není stát schopen postarat se o všechny ţadatele tak, aby jim zajistil důstojné podmínky, coţ vede k dalším problémům, na které se zaměřím v následující podkapitole.

3.3 Hlavní problémy uprchlíků v Řecku Problémy uprchlíků v Řecku jsem identifikovala na základě mých zkušeností z praxe v Caritas Athens Refugee Program, kde jsem se s uprchlíky setkávala a měla moţnost zjistit, co jim nejvíc ztěţuje jejich ţivotní situaci.

3.3.1 Jazyková bariéra Jako první problém, se kterým se potýkají snad všichni uprchlíci při příchodu do země, je jazyková bariéra, která ovlivňuje a stěţuje další fungování jedince v nové zemi. „Jazyk se můţe stát závaţnou překáţkou, nemohou-li se lidé domluvit, dochází lehce k nedorozuměním“ (Matoušek a kol., 2005, s. 335). Neznalost jazyka přináší problémy jak v běţném ţivotě jedince, např. při kontaktu s majoritou, tak i v komunikaci na úřadech při vyřizování ţádosti o mezinárodní ochranu, hledání zaměstnání, či ubytování, nebo i při poskytování zdravotní péče. Osoba nemluvící oficiálním jazykem v dané zemi nemůţe vyjádřit své potřeby, coţ stěţuje moţnost pomoci zlepšit její situaci. Z výzkumu o ţivotní situaci klientů Caritas Athens, který byl proveden od března do května 2013 a kterého se zúčastnilo 95 osob, mluví řecky pouze 45 dotázaných, přičemţ většina z nich uváděla, ţe umí pouze základy řečtiny (Dotazník Caritas Athens, březen – květen 2013)7 Ovšem problém v komunikaci jiným neţ mateřským jazykem nemají pouze uprchlíci, ale i na straně státních zařízení, či neziskových organizací můţe být problém s nedostatkem překladatelů (National Report Greece, 2012, s. 21). Také při vstupu do země nemají někteří uprchlíci přístup k informacím v jazyce, kterému by rozuměli, coţ vede k nemoţnosti dozvědět se více o jejich právech a povinnostech (UNHCR, 2011, s. 1-2).

7

Výsledky dotazníků jsou uvedeny v příloze.

16

3.3.2 Legalizace pobytu Legalizace pobytu v Řecku je pro uprchlíky mnohdy velmi sloţitý a dlouhý proces, jehoţ výsledek je nejistý. V následujícím textu popíši, jakým způsobem mohou uprchlíci svůj pobyt legalizovat a jak vypadá proces, jenţ vede k získání statusu uprchlík. Z tohoto popisu by mělo být zřejmé, s jakými problémy se uprchlíci při legalizaci svého pobytu setkávají. Odpovědnost za proces posuzování ţádosti azyl a jeho udělování má v Řecku Ministerstvo na ochranu občanů (Ministry of Citizen Protection) a Ministerstvo veřejného pořádku (Ministry of Public Order). Pod tyto ministerstva spadá řecké Policejní prezidium, do něhoţ patří oddělení pro pobyt cizinců, úřad pro azylanty (Asylum Office), jednotka zabývající se Dublinským zařízením (Dublin unit), EURODAC8 a oddělení forenzních šetření (Divsion of Forensic Investigations). Ţádosti o azyl jsou přijímány v oddělení pro přistěhovalce – Athens Aliens Division, Athens Airport Police Division, Thessaloniky Aliens Division. Ministerstvo práce má na starost podmínky přijetí ţadatelů o azyl (National Report Greece, 2012, s. 9-10). Vyřizování těchto ţádostí má v současné době na starosti azylová sluţba (Short overview of the asylum procedure, nedatováno, [on-line]). Aby ţádost o azyl byla povaţována za platnou, je nutné, aby právě Řecko bylo první zemí EU, do které ţadatel vstoupil, jak uvádí Dublinské nařízení. (National Report Greece, 2012, s. 17-19) Prvním krokem k získání mezinárodní ochrany je podání ţádosti, na základě které dostane ţadatel tzv. růţovou kartu, na níţ jsou uvedeny údaje o ţadateli, a díky které získává status ţadatele o azyl – Asylum Seeker Status. Tato karta musí být kaţdých 6 měsíců obnovována v případě, ţe dosud nedošlo k rozhodnutí o přidělení azylu. Součástí podání ţádosti je i rozhovor s příslušným policistou nejčastěji za přítomnosti tlumočníka. Při rozhovoru můţe být přítomný i zástupce UNHCR, či právník. Rozhodnutí o udělení by měl ţadatel obdrţet do 6 měsíců, v případě, ţe jeho ţádost je zjevně neoprávněná, rozhodnutí by mělo být uskutečněno do 3 měsíců od podání ţádosti. V případě zamítnutí ţádosti existuje moţnost odvolat se. (National Report Greece, 2012, s. 19-20). Na tomto místě chci ještě uvést důvody přijetí a zamítnutí ţádosti o mezinárodní ochranu, coţ je pojem zastřešující jak azyl, tak i doplňkovou ochranu (Dohnalová, 8

Elektronická „databáze otisků prstů ţadatelů o azyl a určitých kategorií cizinců“, která je společná

pro všechny členské státy (MVČR – EURODAC [on-line])

17

2012, s. 7). Mezinárodní ochrana v Řecku je udělena těm osobám, kteří mají „opodstatněný strach z pronásledování v zemi původu z důvodu rasy, náboţenství, národnosti, politických názorů, či z příslušnosti k určité sociální skupině“ (National Report Greece, 2012, s. 18). Toto pronásledování znamená váţné porušování lidských práv (mučení, nelidské zacházení, diskriminaci aj.). Pokud jsou uznány výše zmíněné důvody, osoba má právo přijmout status uprchlíka. Dalším typem udělení mezinárodní ochrany je doplňková ochrana, která je udělována těm osobám, jenţ nesplňují podmínky pro uznání postavení uprchlíka, avšak hrozí jim nebezpečí váţné újmy (trest smrti, mučení, jiné ohroţení ţivota) v případě navrácení do země původu. Posledním typem je získání humanitárního azylu, který je udělen těm osobám, jenţ nesplňují podmínky pro udělení statusu uprchlíka, ani nemohou získat doplňkovou ochranu, přičemţ není moţné tyto ţadatele vrátit do jejich země původu z důvodu zdravotního stavu, porušování lidských práv v zemi původu, obléhání této země, občanským konfliktům, či v důsledku principu non-refoulement (nevydání do země, kde mu hrozí nebezpečí). (National Report Greece, 2012, s. 18). Ţádost o mezinárodní ochranu bude zamítnuta v případě, ţe ţadatel nesplní výše zmíněné podmínky, či podaná ţádost je zjevně neopodstatněná, tedy nedochází k pronásledování v zemi původu, ţadatel pochází z bezpečné země a nehrozí mu nebezpečí z pronásledování (Skordas, Sitaropoulos, 2004, s. 31). Dále je ţádost zamítnuta v případě, ţe jiţ byla podána ţádost o mezinárodní ochranu v jiné zemi Evropské unie, či za přezkoumání ţádosti je odpovědná jiná členská země (dle Dublinského nařízení). Také v případech zajištění trvalé ochrany v zemích, které nejsou členy EU, a které jsou povaţovány za „bezpečné třetí země“, nebo by ţadatel podal v Řecku znovu ţádost, přestoţe mu ta předchozí byla zamítnuta. (National Report Greece, 2012, s. 19). Pro mnoho ţadatelů je však problémem jiţ podat ţádost o mezinárodní ochranu, neboť je velmi náročné získat přístup k tomuto procesu. Jedním z příkladů můţe být situace v Attica Aliens Directorate (Petrou Ralli), kdy mnozí lidé čekají před tímto oddělením policie pro azylanty (Police Asylum Department) jiţ den před moţností podání ţádosti. Z těchto stovek čekajících je vybráno pouze 20 – 30, kteří jsou poté pozváni k ústnímu pohovoru. (UNHCR, 2012, s. 3) Amnesty International popisuje, jak lidé čekají dva a více dní před tímto úřadem, jenţ se v sobotu ráno na velmi krátkou dobu otevře a vybere jiţ zmíněných 20 osob, kteří si mohou podat ţádost o mezinárodní

18

ochranu. Těm, kteří nejsou vybráni a zůstávají v zemi nelegálně, hrozí riziko, ţe budou zadrţeni, či deportováni. (Amnesty International, 2012, s. 3) Druhou instancí ţádosti o azyl v Řecku jsou tzv. Odvolací výbory (Appeals Committees), které se zabývají jak odvoláními z první instance, tak i dosud nevyřízenými ţádostmi, přičemţ za posledních 12 let existuje okolo 20 000 ţádostí čekajících na rozhodnutí, i přesto, ţe tento Odvolací výbor by měl rozhodnout o ţádosti do 3-4 měsíců. Výbor má 3 členy – zástupce Ministra ochrany občanů, UNHCR a Výboru pro lidská práva (National Committee for Human Rights). I v tomto případě má ţadatel v případě zamítnutí ţádosti právo na odvolání. (National Report Greece, 2012, s. 20-21) Podle Ministerstva na ochranu občanů bylo v roce 2011 v první instanci schváleno pouze 2% ţádostí z celkových 8685, v druhé instanci pak bylo schváleno 15,6% ţádostí (započteny zamítnuté ţádosti z první instance i dosud nerozhodnuté z minulých let). Hlavním problémem ţadatelů o azyl je, jak jsem jiţ zmínila výše, obtíţnost přístupu k procesu podání ţádosti a nedostatek informací v této oblasti. Stejně tak téměř nulová šance schválení ţádosti v první instanci i velmi dlouhá doba vyřizování ţádostí. A tak mnozí z uprchlíků, kteří by měli právo na mezinárodní ochranu, nechtějí o ni ţádat právě v Řecku, neboť nevěří v systém azylové politiky této země. (UNHCR, 2012, s. 3-5)

3.3.3 Nezaměstnanost Nezaměstnanost uprchlíků byla dalším problémem, s nímţ jsem se během praxe velmi intenzivně setkávala. Nemít práci pro tyto osoby, ať uţ legálně či nelegálně pobývající na území státu, znamená nedostatek financí, coţ můţe vést k problémům se zajištěním si základních potřeb, problémům s ubytováním a v neposlední řadě k narušení jejich psychické pohody. Uprchlíci, jenţ nepodali ţádost o mezinárodní ochranu, nemají nárok pracovat v zemi legálně, takţe jedinou moţností, která je však často vyuţívaná, je nechat se zaměstnat tzv.“na černo“, tedy nelegálně. Naopak ti, jimţ se podařilo podat ţádost o azyl a mají stálé bydliště, získávají po dobu procesu vyřizování ţádosti pracovní povolení. Avšak i přesto, ţe tyto osoby mohou být legálně zaměstnáni, jen malá část skutečně zaměstnána je, neboť v případě Řecka platí pravidlo, jenţ upřednostňuje zaměstnat v daném oboru nejprve občany Řecka a Evropské unie a aţ poté ţadatele 19

o azyl, coţ v praxi činí ţadatele téměř nezaměstnatelnými. (National Report Greece, 2012, s. 22). Navíc najit si práci v zemi, kde míra nezaměstnanosti dosahuje 27,5 % není snadné ani pro občany státu, natoţ pro ty, jenţ jsou v této zemi cizinci (Greece unemployment rate, 2014, [on-line]). Uprchlíci, kteří jsou v zemi zaměstnáváni nelegálně, slouţí v Řecku jako levná pracovní síla, jsou nuceni pracovat v nedůstojných a mnohdy nebezpečných podmínkách, přičemţ jejich příjem můţe činit 20 – 25 eur za den, aniţ by bylo placeno sociální pojištěni (příjem legálních pracovníků je 45 eur na den). (Caritas Athens, 2013) Na základě jiţ zmíněného výzkumu v Caritas Athens bylo zjištěno, ţe z 95 dotázaných měli zaměstnání pouze 2 klienti. (Dotazník Caritas Athens, 2013) Jak jsem jiţ uvedla v předchozích odstavcích, důvodů je několik, ať je to nedostatek pracovních míst, problémy týkající se legálnosti pobytu, jazyková bariéra, či nedostatečné kompetence k výkonu určitého zaměstnání.

3.3.4 Ubytování Další oblastí, se kterou si klienti nevěděli rady, byly problémy s ubytováním, ať jeho nízkou kvalitou, nedostatkem financí na jeho zaplacení, či nemoţnosti najít jakékoliv přístřeší. Podáním ţádosti o mezinárodní ochranu mají ţadatelé nárok na ubytování poskytované státem, avšak problém je v nedostatku míst pro tyto osoby, neboť v přijímacích střediscích je pouze 900 míst, přičemţ ţadatelů je asi 40 000. Přednost mají zranitelné skupiny obyvatel jako jsou děti a mladiství, nemocní, postiţení, či svobodné ţeny. Z těchto důvodů hrozí ţadatelům, kteří nemají k dispozici jinou moţnost ubytování, riziko, ţe se z nich stanou bezdomovci. (National Report Greece, 2012, s. 23). Přijímací střediska jsou místa, kde dochází k první registraci nově příchozích, jejich identifikaci a lékařské prohlídce. Je zde snaha, aby ţadatelé v těchto zařízeních nezůstávali příliš dlouho. Pro ty, jenţ pobývají v zemi nelegálně, či čekají na vyhoštění, existují detenční zařízení, v nichţ by tyto osoby měly zůstat nejdéle 6 měsíců. Avšak v současné době, kdy je nedostatek místa v přijímacích centrech, pobývají ţadatelé o azyl v průběhu zkoumání jejich ţádosti i v detenčním zařízení. (UNHCR, 2012, s. 11). Podmínky v těchto detenčních zařízení jsou však často kritizovány mezinárodními organizacemi. Evropský soud pro lidská práva odhalil, ţe

20

v těchto zařízeních dochází k nelidskému a poniţujícímu zacházení, přičemţ zadrţené osoby zde ţijí v nepříznivých podmínkách (Amnesty International, 2012, s. 8-9). Pro děti bez doprovodu a ty osoby, které nejsou schopni pokrýt náklady na bydlení, existují tzv. open reception, či hospitality centres, v nichţ mohou zůstat do té doby, neţ bude proces vyřizování ţádosti o azyl u konce. Avšak ani tato centra, která jsou financována z Evropského uprchlického fondu, nemohou pokrýt poptávku po ubytování. (UNHCR, 2012, s. 11) Uprchlíci, kteří nejsou ubytováni v zařízeních nabízených státem, poskytují některé nestátní neziskové organizace moţnost ubytování (např. Greek Council for Refugees, Aitima). V případě, ţe nedosáhnou nároku na toto ubytování, se z uprchlíků stávají buď bezdomovci, či ţijí společně ve větším počtu osob v pronajatých bytech, kdy mnohdy nejsou schopni platit nájemné. (UNHCR, 2011, s. 5) Výzkum v Caritas Athens zahrnoval také otázku týkající se ubytování klientů. Z 95 oslovených účastníků 66 bydlí v pronájmu, avšak mnozí z nich uváděli, ţe jiţ více jak 6 měsíců nezaplatili nájem i energie (Dotazník Caritas Athens, 2013).

3.3.5 Zdravotní péče Stejně jako ostatní obyvatelé Řecka, tak i ţadatelé o mezinárodní ochranu, či osoby, jimţ byl azyl přidělen, mají právo na bezplatnou zdravotní péči v nemocnicích. Ačkoliv tohoto práva nemohou vţdy vyuţít, neboť nedostatek informací zdravotnického personálu a nedostatek tlumočníků v nemocnicích způsobuje to, ţe přístup ke zdravotní péči je těmto osobám odepřen, či jsou nuceni za něj zaplatit (National Report Greece, 2012, s. 22). Problém s přístupem ke zdravotní péči nastává však u těch osob, jenţ pobývají v Řecku nelegálně. Uprchlíci, kteří nejsou registrováni jako ţadatelé, mají nárok pouze na bezplatné poskytnutí první pomoci. Jakékoliv zákroky, či další vyšetření si jiţ musí zaplatit, čehoţ ve většině případů nejsou schopni. (Caritas Athens, 2013) Existuje několik nestátních neziskových organizací, které těmto osobám mohou zajistit bezplatnou základní zdravotní péči, mezi něţ patří Doctors of The World, Doctors without Borders (MSF), či Praksis. Tyto organizace však nemají prostředky a nejsou natolik vybavené, aby mohly léčit závaţnější případy. Zdravotní péče se však nemusí zaměřovat pouze na tělesné zdraví, ale i na psychickou pohodu člověka, jenţ je zvláště u uprchlíků zanedbávána. Přímo v Athénách jsem navštívila dvě organizace – Babel a Kethea Mosaic, jejíţ cílovou 21

skupinou jsou právě uprchlíci, kteří potřebují psychologickou pomoc. Ti klienti Caritas Athens, kteří ve zmíněném dotazníku odpovídali, ţe nějaké zdravotními obtíţe mají, uváděli právě stres, nespavost, či noční můry jako nejčastější problém, kterým trpí, coţ dokazuje, ţe by se na psychickou stránku klienta nemělo zapomínat. (Dotazník Caritas Athens, 2013) Přístup ke zdravotní péči by pro ţadatele o azyl neměl být problémem, avšak jazyková bariéra a nedostatek informací obtíţe způsobují. Naopak pro uprchlíky nelegálně pobývající na území Řecka můţe být zdravotní problém jen těţko překonatelnou obtíţí, se kterou se, pokud nemají dostatek financí, sami nevypořádají.

3.3.6 Postoj majoritní společnosti Posledním problémem, se kterým se klienti Caritas Athens setkávali, byla diskriminace ze strany většinové společnosti. Jak jsem jiţ uvedla v druhé kapitole, v novinách se stále častěji objevují případy, kdy imigranti byli fyzicky napadeni (Caritas Europa, 2013, s. 18). V kaţdé společnosti existují konflikty mezi menšinovou a většinovou skupinou obyvatelstva, avšak v Řecku je tato situace sloţitější v tom, ţe majorita se cítí být ohroţena právě imigranty, jichţ v zemi stále přibývá, a kteří jsou jistou zátěţí pro celý státní systém. V současné době dochází v Řecku k nárůstu xenofobního chování, jenţ se projevuje v páchání násilí na osobách s odlišnou barvou pleti, či jinou zemí původu. Bohuţel ve většině případů nejsou pachatelé těchto činů dopadeni, a tak případy zůstávají nevyřešené, coţ nevede ke zlepšení situace (UNHCR, 2012, s. 13-14). Amnesty International uvádí, ţe v průběhu roku 2012 se dramaticky zvýšil počet útoků na ţadatele o azyl, uprchlíky, nelegální migranty i na mešity. Příčinou růstu násilí na této skupině obyvatel jsou dle Amnesty International úsporná opatření nařízená v důsledku hospodářské krize, jenţ zvýšily xenofobní pocity u některých skupin společnosti, coţ dokazuje i zvolení extremistické pravicové strany Zlatý úsvit do parlamentu. Na podzim v roce 2012 proběhlo několik rasově motivovaných útoků, jejichţ pachatelé byli propojeni právě s touto extremistickou politickou stranou. Problém ovšem je, ţe oběti těchto činů nejsou ochotni ohlašovat násilí na nich spáchaných na policii, neboť v případě, ţe pobývají v zemi nelegálně, by mohli být oni sami zatčeni a deportováni. Přestoţe existují snahy o řešení problému a jsou státem zřizovány specializované policejní útvary. (Amnesty International, 2012, s. 10) 22

Human Right Watch uvádí, ţe od října do prosince roku 2011 zaregistrovaly nestátní neziskové organizace v Athénách a Patras 63 případů násilí na imigrantech. Jedna z těchto organizací – Praksis zaznamenala v první polovině roku 2011 dokonce 200 obětí násilných útoků (Human Rights Watch, 2012, s. 11-12). Během praxe v Caritas Athens jsem se setkala s několika případy, kdy mi klienti sdělovali, ţe byli slovně či fyzicky napadeni přímo na ulici. I přesto, ţe mají právo na ochranu od státu, nevyuţili moţnosti udat pachatele, neboť oni sami mají obavy spolupracovat s policií.

23

4 Stát a jeho péče o uprchlíky Péče státu o uprchlíky je závislá na statusu, který je jim přidělen. V případě, ţe pobývají v zemi nelegálně, stát jim neposkytuje téměř ţádné výhody, naopak je tomu u osob, které ţádají o mezinárodní ochranu, nebo uţ jim byla tato ochrana přiznána.

4.1 Migrační a integrační politika Řecka Ještě před dvaceti lety bylo Řecko zemí, odkud lidé spíše migrovali, avšak situace se za posledních několik let výrazně změnila, coţ vedlo k potřebě se více zaměřit a propracovat migrační a integrační politiku v této zemi. Vzhledem k tomu, ţe není v mých schopnostech studovat zákony v řečtině, a tak zcela porozumět všem těmto nařízením, stručně popíšu ty zákony, jeţ dostupné zdroje uvádí jako důleţité. Aby se řecká imigrační politika vyrovnala úrovni členských zemí EU, je ještě potřeba významného zlepšení v oblasti azylu, řízené migrace a zlepšení podmínek v přijímacích a detenčních zařízeních (UNHCR, 2012, 14-15), stejně tak vylepšení integrační politiky země. Za krátkou dobu se zvýšil výrazným způsobem počet uprchlíků, na coţ řecká vláda nebyla připravena. (Kasimis, 2012, [on-line]). Avšak i přes různé nedostatky této politiky došlo k výraznému zlepšení v mnoha oblastech. Právním postavením uprchlíků v Řecku se věnuje zákon č. 1975/1991 o právním postavení cizinců, který byl upraven v pozdějším znění zákonem č. 2452/1996. Zákon z roku 1991 zaváděl další kritéria uznání statusu uprchlíka (např. ţádost cizince o azyl byla neplatná v případě, ţe ji nepodal hned při vstupu do země aj.), které však nejsou uvedeny v Ţenevské úmluvě o právním postavení uprchlíků. Tyto články, které byly v rozporu s Ţenevskou úmluvou, byly z rozhodnutí soudu zrušeny aţ v roce 1996. (Skordas, Sitaropoulos, 2004, s. 28-29) V roce 1997 byly vydány dva prezidentské dekrety9 č. 358 a 359, které se zabývaly nelegální migrací a díky jejich přijetí získalo povolení k pobytu okolo 370 000 imigrantů (Kasimis, 2012, [on-line]). Zákon č. 2622/1998, který se zabýval taktéţ nelegální migrací, zavedl zvýšení ostrahy na hranicích a nařídil policejním sluţbám se

9

Prezidentský dekret ratifikuje standardy Evropské unie a současně je s nim harmonizují (United States

Department of State – Country Reports on Human Rights Practices – Greece [on-line])

24

více zaměřit na osoby nelegálně pobývající na území Řecka (Antonopoulos, 2006, s. 139). V roce 1999 byl vydán prezidentský dekret č. 61, jenţ mimo jiné umoţňoval zaţádat o mezinárodní ochranu jak písemně, tak i ústně, a zakazoval deportaci těch ţadatelů, kteří ještě neobdrţeli pravomocné rozhodnutí o zamítnutí ţádosti. Díky tomuto nařízení získávají ţadatelé o mezinárodní ochranu také nárok na ochranu všech členů rodiny. Nezletilým osobám z řad ţadatelů pobývajících na území státu bez doprovodu dospělé osoby je na základě tohoto nařízení přidělen státní zástupce, který na ně dohlíţí. (Skordas, Sitaropoulos, 2004, s. 30) V roce 2001 byl schválen zákon č. 2910/2001, jenţ se zabýval pěti hlavními oblastmi migrace, mezi něţ patřila kontrola hranic, odpovědnost a sankce pro veřejné sluţby, advokáty či zaměstnavatele, definoval poţadavky pro cizince, kteří do země vstupují a chtějí zde pracovat, dále se zabýval právy a povinnostmi cizinců a způsoby trestání nelegálních migrantů. Díky tomuto zákonu migranti získali právo na poskytnutí informací v rodném jazyce, ale i povinnost devítileté školní docházky pro své děti. Přestoţe zákon byl přijat s nadšením, jeho provedení přinášelo praktické problémy. (Antonopoulos, 2006, s. 140) Na zákon z roku 2001 navázalo nařízení č. 3386/2005 o vstupu, pobytu a integraci přistěhovalců, které zjednodušovalo postup získání povolení k pobytu a začleňovalo do právního řádu směrnice Evropské unie o sloučení rodiny a o dlouhodobě pobývajících rezidentech (Kasimis, 2012, [on-line]). Tento zákon dále nařizuje povinnost lékařům poskytnout nutnou zdravotní péči i osobám, jenţ pobývají v zemi nelegálně (Amnesty International, 2010, s. 39-40). „Vláda se rozhodla předloţit nový imigrační zákon do parlamentu v roce 2007, coţ dokazuje, ţe zákon z roku 2005 se stále potýkal s problémy při jeho provádění“ (Kasimis, 2012, [on-line]). Tento zákon č. 3536/2007 přinesl usnadnění legalizace pobytu imigrantů i některé změny v oblasti platby sociálního pojištění přistěhovalci (Kasimis, 2012, [on-line]). V roce 2007 byl přijat prezidentský dekret č. 220/2007, který stanovil minimální normy pro přijímání ţadatelů o azyl. Zabýval se například otázkou ubytování pro ţadatele o azyl, jejich přijímáním, či nárokem ţadatelů na lékařskou péči (Amnesty International, 2010, s. 39). O rok později byl vydán další prezidentský dekret číslo 96, který se zabýval minimálními standardy pro kvalifikaci a status státních příslušníků třetích zemí, nebo osob bez státní příslušnosti jako uprchlíků nebo osob potřebující mezinárodní ochranu, 25

a obsahem poskytované ochrany. (Overview of the Legal Framework – Greece, nedatováno, [on-line]) Další zákon č. 3838/2010 přinesl moţnost volebního práva pro ty imigranty, kteří získaly povolení k dlouhodobému pobytu. Také reformoval pravidla udělování občanství, jenţ díky tomuto zákonu mohou získat např. i děti přistěhovalců, které se narodily na území Řecka. (Kasimis, 2012, [on-line]). Ve stejném roce byl přijat další prezidentský dekret č.114/2010, který se zaměřuje na vytvoření jednotného postupu pro udělení statusu uprchlíka nebo poţívání doplňkové ochrany cizincům nebo osobám bez státní příslušnosti (Overview of the Legal Framework – Greece, nedatováno, [online]) V roce 2011 byl přijat zákon č. 3907/2011, jenţ vytváří systém řízené migrace prostřednictvím azylové sluţby (Greece, 2013, [on-line]). Tento zákon se zaměřuje na změnu azylového systému, zavádí tzv. první přijímací centra a úřady, jenţ mají zajistit lepší přístup ţadatelům o mezinárodní ochranu k tomuto procesu. Povolení k pobytu mohou získat na základě nařízení nelegální imigranti z výjimečných důvodů, jenţ ţili v Řecku více jak 12 let a mohou dokázat, ţe buď v zemi studovali, či jejich rodinný příslušník má řecké občanství aj. (OECD, 2012, s. 234). Nejnovějším nařízením je zákon z října 2013, který umoţňuje získat povolení k pobytu těm cizincům, kteří pobývají na území legálně alespoň 5 let. Zákon se zabývá i postavením nezaměstnaných cizinců, kteří ţijí na území dlouhodoběji a v důsledku krize ztratili práci. Díky tomuto ustanovení se jejich pobyt nestává nelegálním, jak tomu bývalo dříve. Téţ děti přistěhovalců, kteří úspěšně absolvovaly minimálně 6 let školní docházky v řecké škole, se budou moci ucházet po dovršení dospělosti o trvalý pobyt v Řecku. (Interior Ministry turns over new Immigration Code to public deliberation, 2013, [on-line]). Posledním nařízením je prezidentský dekret č. 113/2013, který se věnuje, podobně jako dekret č. 114/2010, jednotnému postupu pro udělení statusu uprchlíka nebo poţívání doplňkové ochrany cizincům nebo osobám bez státní příslušnost. Základní rozdíl je však v tom, kdo bude zodpovědný za vyřizování azylového řízení. Podle starého nařízení to byly policejní orgány, avšak daný dekret převádí tuto funkci na azylovou sluţbu. (Short overview of the asylum procedure, nedatováno, [on-line])

26

4.2 Práva uprchlíků deklarovaná státem Při popisu práv uprchlíků je důleţité rozlišit, zda jde o osoby, jenţ jiţ zaţádaly o mezinárodní ochranu, mají status uprchlíka, byla jim přiznána doplňková ochrana, či osoby povaţující se za uprchlíky, kteří pobývají v zemi nelegálně a zatím se jim nepodařilo podat ţádost o mezinárodní ochranu. Tato poslední skupina obyvatel má dle řeckého státního systému nárok pouze na akutní poskytnutí zdravotnické pomoci. Téţ je jim umoţněno pobývat v uprchlických táborech v Řecku. Jediné právo, jenţ mají všichni uprchlíci společné, bez ohledu na jejich status, je výsada bezplatného vzdělávání na státních školách pro jejich potomky. Avšak zde je komplikace v tom, ţe děti, jenţ chtějí navštěvovat řecké školy, musí jednak umět jazyk, ve kterém je vyučování vedeno, tedy musí znát řečtinu. Dále je nutné, aby dítě při nástupu do školy uvedlo adresu bydliště, ovšem nelegálně pobývající osoby často nemají, či nechtějí uvádět tento údaj, neboť v případě zjištění nelegálnosti pobytu by mohly být stíháni policií a popřípadě vyhoštěni. (Caritas Athens, 2013) Jak jsem jiţ uvedla, ţadatelé o azyl a azylanti, mají stejná práva jako občané Řecka, kromě práva volebního. Ţadatelé o azyl však po dobu procesu vyřizování ţádosti nemohou ze země vycestovat, kdeţto osoby, jimţ je přidělen status uprchlíka, či poţívají doplňkovou ochranu získávají právo na svobodu pohybu a pobytu v zemích Evropské unie (UNHCR, 2012, s. 12). Obě skupiny osob mají právo na bezplatnou zdravotní péči, minimální finanční příspěvek od státu, mohou být legálně zaměstnáni a disponují právem na ubytování poskytované státem. Pro ţadatele o azyl jsou zřízena dvě přijímací střediska, ve kterých mohou být ubytováni, z nichţ jedno je v Lavriu v blízkosti Athén s kapacitou 300 osob, a druhé přímo v Athénách, které poskytuje 100 ubytovacích míst. Další přijímací střediska jsou zřízeny nestátními neziskovými organizacemi a podporovány Evropskou unii. Existují také tzv. open centres, které jsou blíţe popsány jiţ v kapitole týkající se ubytování uprchlíků. Azylantům však stát neposkytuje ţádné ubytování, coţ je kritizovány např. UNHCR. Ubytování azylantům je poskytováno pouze nevládními organizacemi či zřizováno přímo městy. (Skordas, Sitaropoulos, 2004, s. 46-47). Stát ale skrze Ministerstvo zdraví a sociální solidarity (Ministry of Health and Social Solidarity) zřídil Národní centrum pro sociální solidaritu E.K.K.A., které poskytuje všem osobám v nouzi sociální pomoc, jenţ zahrnuje sociální

27

poradenství, psychologickou podporu, či poskytuje dočasné ubytování v případech nouze10. Během procesu vyřizování ţádosti mají ţadatelé právo na překladatele a bezplatnou právní pomoci. Tyto sluţby jsou však zajišťovány většinou přes nestátní neziskové organizace, neboť, ač tyto výsady stát nabízí, v některých městech úřady zabývající se vyřizováním azylu nezaměstnávají překladatele. (National Report Greece, 2012, s. 21-22). Samozřejmě i ţadatelé o mezinárodní ochranu mají právo na důstojné zacházení a ochranu před násilím, avšak jak jsem jiţ popisovala v předchozí kapitole, podmínky v ubytovacích zařízeních pro ţadatele, či rasistické útoky dosvědčují, ţe toto právo není vţdy dodrţováno.

4.3 Sociální zabezpečení Dříve neţ popíši systém sociálního zabezpečení v Řecku, jenţ mohou uprchlíci vyuţívat, je důleţité definovat, kdo má nárok vyuţít této podpory. Ti uprchlíci, jenţ pobývají v zemi nelegálně, nedosahují ţádné pomoci poskytované státem. Ţadatelé o azyl a azylanti, v případě, ţe jsou buď zaměstnáni, či platí sociální pojištění, mohou čerpat výhody ze státního sociálního zabezpečení. Dále získávají nárok na finanční příspěvky od státu v případě invalidity, či těţké nemoci. Mohou vyuţít také čerpání příspěvku 300 eur měsíčně, který stát poskytuje (Informace získané z rozhovoru s Aglaia Konstantakopoulou, 2013). Řecký systém sociálního zabezpečení můţeme rozdělit do tří pilířů: první z nich je povinné a doplňkové (pomocné) pojištění zaloţené na systému pay-as-you-go provozované prostřednictvím veřejných institucí, mezi něţ patří IKA, OGA, či OAEE. Druhým pilířem je dobrovolné sociální zabezpečení, jenţ můţe být vyuţito jako doplněk veřejného pojištění. Posledním pilířem je soukromé pojištění. (OECD, 2013, s. 109-110) Sociální pojištění poskytuje výhody těm osobám, kteří do něj pravidelně přispívají. Tyto benefity jsou distribuovány v případě sociálních událostí, jako jsou nemoci, úraz, mateřství, atd. Další příspěvky v nezaměstnanosti, příspěvek na bydlení aj. jsou dostupné pro ty zaměstnané osoby, jenţ přispívají do největšího fondu sociálního zabezpečení – IKA-ETAM. Okolo 80% populace pravidelně přispívá na sociální pojištění. Sociální pomoc, jako další část řeckého státního systému pomoci, není podmíněna placením příspěvků, ale je financována z daní občanů. Tato pomoc je 10

E.K.K.A. – A brief account of the National Centre for Social Solidarity, [on-line]

28

poskytována starším osobám, rodinám s více dětmi či lidem s postiţením. (OECD, 2013, s. 97). Národní systém zdravotní péče (The National Health System) je posledním způsobem pomoci občanům skrze stát (OECD, 2013, s. 110). Ţadatelé o azyl, či azylanti mají tedy právo na tyto příspěvky, v případě, ţe jsou zaměstnáni, či si platí sociální pojištění: příspěvek v nezaměstnanosti, příspěvek pro osoby se zdravotním postiţením, příspěvek na bydlení, či příspěvky vícečetným rodinám. (OECD, 2013, s. 58-59) Pojištěnci nejznámějšího pojišťovacího fondu IKA odvádějí, podobně jako občané České republiky, určitou částku na zdravotní a důchodové pojištěni, politiku zaměstnanosti, či nemocenské a úrazové pojištění11. Otázkou zůstává, jak moc jsou ochotni si sami ţadatelé o azyl v případě, ţe nejsou dlouhodobě zaměstnáni, platit sociální pojištění. Výzkum Caritas Athens toto tvrzení dokládá, neboť z 95 dotázaných si pouze 10 toto pojištění platilo, přičemţ 7 z těchto klientů vyuţívalo právě výše zmíněného fondu IKA (Dotazník Caritas Athens, 2013).

4.4 Integrace cizinců Vysoký počet nelegálních migrantů nemá moţnost se integrovat do společnosti, mnoho z nich ţije v sociálně vyloučených oblastech, či podmínkách, které k tomuto vyloučení přispívají. Ačkoliv nejen pro tyto osoby, ale i pro soudrţnost společnosti, či zachování bezpečnosti je sociální začleňování více neţ potřebné. (UNHCR, 2012, s. 13) Integrace jako jedna z moţností trvalého řešení pro uprchlíky by znamenala revizi právního rámce Řecka, která by umoţnila uprchlíkům přístup ke sluţbám bez diskriminace, díky čemuţ by se stali soběstačnými a přispívali k hospodářskému růstu hostitelské země (UNHCR, 2013, s. 7) V Řecku neexistuje ţádný komplexní plán pro integraci osob poţívající mezinárodní ochrany, navíc ekonomická krize situaci ještě zhoršila. Například přijetím zákona 4093/2012 se mění podmínky poskytování podpory, coţ má negativní dopad právě na uprchlíky a na osoby se zvláštními potřebami (velké rodiny, nepojištění senioři aj.). Avšak zákon č. 3838/2010 usnadnil integraci cizinců zejména v tom, ţe zrychlil celý proces naturalizace a sníţil daňové poplatky a náklady. (UNHCR, 2013, s. 7-8) V roce 2001 byl přijat Akční plán pro sociální integraci imigrantů na období 2002 – 2005, který se zaměřoval na integraci přistěhovalců na trh práce, 11

Social Insurance Institue – IKA, [on-line]

29

zpřístupnění zdravotní péče, podporu kultury a boji proti xenofobii a rasismu v řecké společnosti (Cholezas, Tsakloglou, 2008, s. 4). V roce 2013 byl přijat Řecký akční plán řízení azylu a migrace, jeţ implementuje nové legislativní nástroje týkající se posouzení ţádosti o azyl, či přijímacích center, přičemţ jsou zapojeny i mezinárodní a nestátní organizace. Tento akční plán se zabývá zřízením více prvních přijímacích středisek a zřízením tzv. open center, které mají zajistit vyšší počet míst ubytování pro ţadatele o azyl. Zaměřuje se také na zlepšení kontroly hranic a podmínek v zařízení pro zadrţení nelegálních migrantů, či na vylepšení programu repatriace uprchlíků. (Ministry of Public Order and Citizen Protection, 2013, s. 1) Bohuţel se mi nepodařilo nalézt pro současné období obdobný plán, jako byl ten z roku 2001, který by se zaměřoval na integraci cizinců.

30

5 Pomoc uprchlíkům skrze vybrané nestátní neziskové organizace Pro vytvoření představy o tom, jaké sluţby nabízí nestání neziskové organizace v Řecku uprchlíkům, jsem vybrala tři zařízení. Tyto organizace, mezi něţ patří Caritas Athens, Praksis a Greek Council for Refugees (GCR), jsem zvolila jednak proto, ţe jsem měla moţnost je během své praxe navštívit a vidět, jak fungují, a dále proto, ţe na základě výzkumu v Caritas Athens byly právě výše zmíněná zařízení klienty nejvíce vyuţívány. Navíc tyto organizace působí nejen v Athénách, ale i na různých místech Řecka.

5.1 Caritas Athens Refugee Program Caritas Athens nabízí sluţby nejen pro uprchlíky, ale i pro seniory, vězněné osoby, pořádá různá setkání a akce. V této části se však zaměřím pouze na sluţbu, poskytující pomoc uprchlíkům s názvem Caritas Athens Refugee Program.

5.1.1 Charakteristika organizace Organizace Caritas Athens Refugee Program, která se nachází v samém centru Athén, byla zaloţena roku 1978 a uznána státem v roce 1987 jako nestátní nezisková organizace. Caritas Athens je členem Caritas Hellas, jenţ spadá pod Caritas Internationalis12. Posláním organizace je podporovat lidi v nouzi, mezi něţ patří jak obyvatelé Řecka, tak i cizinci, zejména uprchlíci či imigranti, ţádající o azyl, a to skrze poskytování jak materiální pomoci tak i poradenství. Jako své hodnoty Caritas Athens definuje lásku, solidaritu a „rozdávání“ (Giving). Ke kaţdému klientovi by v zařízení mělo být přistupováno s úctou a respektem nezávisle na jazyku, rase, či náboţenství. Organizace je financována z části katolickou církví a z části od soukromých dárců. (Informace z letáku zařízení Caritas Athens, 2013) V zařízení pracuje 5 stálých zaměstnanců – jeden sociální pracovník, kuchařka, vrátný, sekretářka a uklízečka. Dále zde vypomáhá asi 70 dobrovolníků, bez nichţ by zařízení nemohlo fungovat. Organizace je řízena prezidentem a výborem (tzv. Comitee), 12

Caritas Athens – History [on-line]

31

jenţ tvoří 5 osob, přičemţ kaţdá z nich zodpovídá za jednotlivou sluţbu poskytovanou v zařízení. (Caritas Athens, 2013)

5.1.2 Možnosti pomoci uprchlíkům13 Caritas Athens poskytuje tyto moţnosti pomoci uprchlíkům: Poskytování stravy Organizace, jako jedna z mála v Athénách, poskytuje kaţdodenně od pondělí do pátku teplé jídlo pro klienty. Tato sluţba není určena pouze pro uprchlíky, ale také pro řecké občany. Denně je rozdáno více neţ 300 obědů. Distribuce oblečení Caritas Athens poskytuje oblečení všem, kteří jsou zaregistrováni jako uţivatelé této organizace. Oblečení je distribuováno dvakrát týdně, a to kaţdé pondělí pro ţeny a děti a kaţdou středu pro muţe. Pomoc rodinám – distribuce jídla a plen Další sluţbou, kterou zařízení poskytuje, jsou baličky s jídlem pro nejpotřebnější rodiny. Okolo 100 rodin měsíčně vyuţije této sluţby (Caritas Europa, 2013, s. 43). Caritas Athens distribuuje také mléka, krémy, či pleny pro rodiny s malými dětmi. Podmínkami pro vyuţití této sluţby je registrace matky v organizaci a věk dítěte, který nesmí přesáhnout 3 roky. Výuka anglického a řeckého jazyka Organizace nabízí pro klienty kurzy angličtiny a řečtiny, avšak sluţba je poskytována pouze dobrovolníky, takţe její fungování je pouze v jejich reţii. Vakcinace dětí Caritas Athens díky spolupráci s dobrovolníky z řad lékařů poskytuje zaregistrovaným klientům, nejčastěji z řad uprchlíků, moţnost dětem poskytnout zdarma povinné očkování. Sluţby sociálního pracovníka V organizaci Caritas Athens je jediný sociální pracovník, který poskytuje klientům poradenství v oblasti legalizace pobytu, či poskytuje informace o moţnostech ubytování, či zaměstnání, v případě potřeby odkazuje klienty na jiné neziskové organizace, které se na určitou oblast specializují. Sociální pracovník nejprve zjišťuje

13

Caritas Athens, 2013

32

ţivotní situaci klientů, sepisuje vstupní dotazník a ptá se na jejich potřeby a v případě dlouhodobější spolupráce vytváří individuální plán. Matoušek a kol. uvádí, ţe při sociální práci s uprchlíky je důleţité pochopení klientovi situace a jeho reálných potřeb, avšak netlačit ho do role obětí, ale spíše najít potenciál, který mu umoţní daný problém, či situaci vyřešit. Při sociální práci s uprchlíky by měla být respektovány sociokulturní a psychologické odlišnosti klienta, taktéţ by neměly být opomíjeny záţitky, mnohdy negativní, a zkušenosti z klientovi minulosti. Sociální pracovník by si jiţ na začátku vymezit, jaké moţnosti pomoci můţe klientovi nabídnout, aby nedošlo k nesplnitelným očekáváním ze strany klienta. (Matoušek a kol., 2005, s. 339) Vzhledem k nízkému počtu zaměstnanců Caritas Athens je zřejmé, ţe nemůţe uspokojit všechny potřeby klientů. Toto zařízení slouţí spíše jako zprostředkovatel informací a odkazuje na další organizace, které poskytují širší spektrum sluţeb. Caritas Athens Refugee Program nabízí pomoc zejména těm klientům, které nemají dostatek financí na uspokojení základních materiálních potřeb (strava, oblečení aj.)

5.2 Praksis Organizace Praksis nepůsobí pouze v Athénách, ale i na dalších místech, kde je velké mnoţství uprchlíků, a to ve městech Soluň a Pireus, v oblasti Patras, či na ostrově Lesbos.

5.2.1 Charakteristika organizace Praksis je nestátní neziskovou organizací, jenţ působí v Athénách a Soluni jiţ od poloviny 90.let minulého století, avšak aţ v roce 2004 byla oficiálně uznaná státem. Hlavním cílem organizace je bojovat proti sociálnímu a ekonomickému vyloučení sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva a snaha bránit jejich základní práva. Organizace poskytuje zdarma sociální a zdravotní péči, a to bez ohledu na rasu, náboţenství, věk, národnost, či politické přesvědčení klientů. Praksis spolupracuje nejen s dalšími nestátními organizacemi, ale snaţí se vést dialog také se státními agenturami i celou společností. Organizace je spolufinancována řeckými ministerstvy a Evropskou unii14. Mezi zaměstnance Praksis patří lékařský personál (lékaři, zdravotní sestry), 14

Praksis – About us [on-line]

33

sociální pracovníci, sociologové, psychologové, profesní poradci, učitelé a osoby, jenţ zajišťují administrativní fungování organizace (Informace z letáku zařízení Praksis, 2013)

5.2.2 Možnosti pomoci uprchlíkům15 Mezi sluţby, které Praksis poskytuje, patří bezplatná lékařská péče, včetně poskytnutí základních léků, psychologická a sociální podpora, právní pomoc, pracovní poradenství i pomoc s hledáním bydlení. Sluţby jsou poskytovány všem sociálně vyloučeným skupinám, jenţ nemají přístup k veřejné zdravotní péči a sociální či právní podpoře. Patří sem tedy děti ulice, ekonomičtí migranti, ţadatelé o azyl, uprchlíci, uţivatelé drog, oběti obchodu s lidmi, bezdomovci i vězni.16 Zdravotní péče Zdravotní péče v Praksis je zajišťována lékaři a zdravotními sestrami. Organizace má dvě zdravotní centra, přičemţ jedno je v Athénách a druhé v Soluni. Tyto centra nabízí jak všeobecnou, tak i specializovanou zdravotní péči (zubař, gynekolog, psychologická pomoc), stejně tak i lékárnu poskytující klientům zdarma léky na předpis. Sociální sluţby V oddělení sociálních sluţeb jsou klientům k dispozici sociální pracovníci i sociální antropologové. Zde se snaţí zjistit situaci uţivatelů sluţby a adekvátně na ni reagovat či poskytnout potřebné informace. Pracovníci této sluţby poskytují také pracovní poradenství, pomáhají klientům vytvářet ţivotopisy a orientovat se v pracovních nabídkách. V rámci této sluţby jsou poskytovány i jazykové kurzy. Ubytování Praksis pomáhá uţivatelům, v tomto případě zejména ţadatelům o azyl i azylantům, s hledáním ubytování. Organizace poskytuje přímo v Athénách jeden byt, jenţ je těmto osobám k dispozici. Právní pomoc Organizace poskytuje zdarma právní poradenství zejména pro ty, kteří mají problémy s pobytem na území státu, tedy nelegální přistěhovalce, nebo ţadatelé o azyl. 15

Informace z letáků zařízení Praksis, 2013

16

Praksis – Our Programs [on-line]

34

Pomoc vězňům Pro propuštěné vězně existuje tzv.“Post-Release Centre“, jenţ se snaţí o jejich integraci do běţného ţivota. V rámci centra propuštění vězni mohou vyuţít i dalších sluţeb, které jsou součástí organizace. Praksis dále nabízí materiální pomoc lidem bez domova (oblečení, strava), či zřizuje tzv. mobilní jednotky, jenţ se specializují na pomoc drogově závislým osobám.

5.3 Greek Council for Refugees Greek Council for Refugees (GCR) i přesto, ţe je nestátní neziskovou organizací, úzce spolupracuje s vládními organizacemi, mezi něţ patří například OSN, či UNHCR.

5.3.1 Charakteristika organizace17 GCR byla zaloţena v roce 1989 Charisem Brisimi a dalšími 20 občany, kteří měli za cíl chránit lidská práva. Jak jsem jiţ uvedla v úvodu, GCR úzce spolupracuje s OSN, kde má poradní status Hospodářské a sociální rady, je partnerem UNHCR, je členem výkonného výboru Evropské rady pro uprchlíky a exulanty (ECRE), členem Programu pro nezletilé osoby bez doprovodu (SCEP) a participuje v Národním výboru pro lidská práva (EEDA). GCR je financováno státem, evropskými fondy, UNHCR, či soukromými dárci. Hlavním cílem organizace je ochrana uprchlíků a občanů z třetích zemí, přičemţ je kladen důraz na ochranu zranitelných osob, jako jsou nezletilé děti bez doprovodu, oběti obchodu s lidmi atd. GCR se také snaţí o integraci těchto osob do společnosti.

5.3.2 Možnosti pomoci uprchlíkům GCR nabízí své sluţby v Athénách, v Soluni, v oblasti Evros, ale také v místech, kde imigranti nejčastěji přecházejí hranice. Organizace nabízí bezplatné sociální a právní poradenství uprchlíkům a osobám pocházející z třetích zemí, jimţ přísluší nárok na mezinárodní ochranu.18

17

Greek Council for Refugees – Who we are [on-line]

18

Tamtéţ

35

Mezi poskytované sluţby GCR patří:19 Ubytování GCR poskytuje ve spolupráci s řeckým Ministerstvem zdravotnictví ubytování pro uprchlíky. Sociální poradenství Organizace zaměstnává sociální pracovníky, jenţ poskytují poradenství osobám v nouzi, potřebné informace či je odkazují na další sluţby. Poradenství se týká jak oblasti ubytování, zaměstnání, vzdělání, či zdravotní péče. Právní poradenství Přestoţe mají osoby, které nedisponují dostatečným mnoţstvím zdrojů, coţ ţadatelé o azyl jistě jsou, nárok na právní pomoc, v praxi tato výsada není vyuţívaná, neboť ţadatelé nemají přístup ke státem poskytované právní pomoci. Raději vyuţívají neziskové organizace, nejčastěji Aitima, Ecumenical Refugee Program, či právě Greek Council for Refugees, které tuto právní pomoc nabízí. (National Report Greece, 2012, s. 21) Právní pomoc skrze neziskové organizace je však také omezená, neboť tyto zařízení nejsou schopny pokrýt poptávku tisíců migrantů a ţadatelů o azyl (Medicins Sans Frontieres, nedatováno, s. 16) Právní poradenství v GCR se týká především legalizace pobytu uprchlíků, předání informací o procesu získání mezinárodní ochrany, či pomoc v případě zamítnutí ţádosti. Jak je uvedeno výše, právě GCR je jednou z nejvyuţívanějších organizací co se týče právního poradenství, zejména také proto, ţe úzce spolupracuje se státem i s různými organizacemi (UNHCR, OSN, aj.). Dále pracovníci GCR pomáhají svým klientům při soudním řízení v oblasti ţádosti o azyl, či dodrţování lidských práv. Projekt Pyxida V rámci organizace existuje projekt Pyxida, jehoţ cílem je integrace rodin uprchlíků do společnosti. Tato sluţba zajišťuje hodiny řečtiny, či angličtiny nebo počítačové kurzy. Pro děti jsou zde pořádány volnočasové aktivity (divadlo, sport, kulturní akce, vzdělávání,...).

19

Informace z letáku zařízení GCR, 2013

36

Empirická část 6 Metodologie výzkumu Jako přístup pro zpracování výzkumné části absolventské práce jsem si zvolila případovou studii klientky, s níţ jsem pracovala na své zahraniční praxi v řecké organizaci Caritas Athens.

6.1 Kvalitativní výzkum Případovou studii budu zpracovávat skrze kvalitativní šetření, jehoţ cílem je porozumět danému jevu a jeho výhodou „je získání hloubkového popisu případů“ (Hendl, 2008, s. 51). Skrze kvalitativní výzkum můţeme získat podrobný vhled a popis zkoumaného jedince, skupiny, či události. Tento výzkum umoţňuje reagovat na určité situace a podmínky přímo v jeho průběhu. Výzkumník na začátku určuje výzkumné otázky, na které hledá v průběhu výzkumu odpovědi pomocí vyhodnocování a analýzy získaných informací. (Hendl, 2008, s. 48-50)

6.2 Případová studie Případová studie můţe zkoumat buď jeden případ, či více případů. V této studii se snaţíme o zachycení sloţitosti těchto případů a popis vztahů, přičemţ existuje předpoklad, ţe pokud prozkoumáme jeden vztah, můţeme lépe porozumět podobným případům. (Hendl, 2008, s. 102) Případem zde myslíme „objekt našeho výzkumného zájmu, kterým můţe být osoba, skupina, organizace atd.“ (Miovský, 2006, s. 94). Hendl dále rozlišuje několik typů případové studie, a to osobní případovou studii, ve které se zkoumá určitá oblast ţivota jedince, studii komunity, sociálních skupin, organizací, institucí a programů, událostí, rolí, vztahů atd. (Hendl, 2008, s. 102). Metody získávání dat pro zpracování případové studie mohou být rozhovory, pozorování, či zkoumání dokumentů (Hendl, 2008, s. 112). V této práci se chci zaměřit na osobní případovou studii.

37

6.3 Výzkumný problém a výzkumná otázka V empirické části absolventské práce chci prozkoumat ţivotní situaci klientky Caritas Athens. Chci porozumět důvodům opuštění její země původu a prozkoumat ţivot v současnosti. Dále chci identifikovat, jakým problémům musí čelit, jak ji tyto problémy ovlivňují a jak je řeší. Zaměřím se na to, jak jí v případě řešení těchto problémů můţe pomoci stát, či nestátní neziskové organizace. Výzkumná otázka zní: „Jakým problémům čelí vybraná klientka Caritas Athens a jakou pomoc při jejich řešení jí nabízí stát a nestátní neziskové organizace?“ Cílem mého výzkumu tedy je na příkladu konkrétního klienta Caritas Athens zjistit, jakým problémům tito lidé čelí, a jaké moţnosti pomoci jim nabízí stát a nestátní neziskové organizace. Ţivotní situace a problémy klientky Caritas Athens, kterou jsem si pro svůj výzkum zvolila, reprezentuje situaci mnohých uprchlíků v Řecku.

6.4 Výzkumná metoda Hlavní výzkumnou metodou kvalitativního šetření byl polostrukturovaný rozhovor, který je typický tím, ţe si vytváříme určité schéma, ve kterém si specifikujeme „okruhy otázek, na které se budeme účastníků ptát“ (Miovský, 2006, s. 159). Tyto okruhy otázek Miovský nazývá jádrem rozhovoru, coţ je „minimum témat a otázek, které má tazatel za povinnost probrat“ (Miovský, 2006, s. 160). Tazatel si tedy určí otázky, které chce poloţit, avšak nedrţí se striktně jejich pořadí a upravuje je dle toho, co informátor říká. Při rozhovorech s klientkou, na kterou je případová studie zaměřená, jsem měla připravené otázky, týkající se právě jejího ţivota v zemi původu, cestě do Řecka i ţivotě v této zemi. Další data jsem získala z rozhovorů se sociálními pracovníky jednotlivých organizací.

6.5 Způsob analýzy dat Nejdříve jsem analyzovala data získaná z rozhovoru s klientkou Caritas Athens, kdy jsem si vytvořila kategorie, tedy určité celky, kterým jsem poté přiřadila kódy. Informace získané na základě rozhovorů se sociálními pracovníky jsem si taktéţ seřadila do kategorií a označila kódy. (Miovský, 2006, s. 210) 38

6.6 Objekt výzkumu a vstup do terénu Objektem výzkumu je klientka z Afganistanu, se kterou jsem se setkávala během tří měsíců na své zahraniční praxi. Klientku jsem si pro zpracování případové studie zvolila záměrně, a to z několika důvodů. Prvním z nich bylo, ţe mluvila obstojně anglicky, dále pravidelně docházela do Caritas Athens, díky čemuţ jsem měla moţnost se s ní lépe seznámit a poznat její ţivotní situaci. Na základě výše zmíněných důvodů jsem klientku oslovila, zda by byla ochotná poskytnout mi hlubší informace o její situaci. S klientkou jsme měly tři individuální setkání, kdy jsem na základě rozhovoru s ní zjišťovala informace o jejím ţivotě jak v zemi původu, tak v Řecku. Rozhovor byl veden v angličtině, přičemţ byla přítomna známá klientky, která jí pomáhala s překladem. Měla jsem připravené otázky, těch jsem se však striktně nedrţela, ale měnila jsem je podle toho, o čem informátorka mluvila. Během rozhovorů jsme si dělala poznámky, na základě kterých jsem zpracovala popis situace klientky. Další data jsem získávala při návštěvě nestátních neziskových organizací, kde mi sociální pracovníci zařízení ukázali a popsali moţnosti pomoci, které nabízejí svým klientům. Při těchto rozhovorech jsem si dělala taktéţ poznámky, z kterých budu vycházet.

6.7 Etické aspekty výzkumu V kvalitativní studii, zvláště pokud jsou vedené metodou rozhovoru, je důleţité dbát na etické aspekty. Dříve, neţ jsem s klientkou započala rozhovor, seznámila jsem ji se základními informacemi týkající se mé práce. Vysvětlila jsem jí důvody vedení rozhovoru právě s ní a cíl této spolupráce. Poté jsem klientku informovala o tom, ţe si v průběhu rozhovoru budu psát poznámky. Rozhovor jsem nenahrávala, neboť vzhledem k jejímu statusu a citlivým údajům, které mi sdělovala, by to ani nebylo vhodné. Z těchto důvodů a vzhledem k zachování anonymity jsem klientce změnila jméno na Ahmadi N.

39

7 Případová studie V případové studii zkoumám ţivotní situaci klientky Caritas Athens a moţnosti pomoci skrze nestátní neziskové organizace a stát, v případě, ţe tyto subjekty nějakou podporu poskytují.

7.1 Popis životní situace klientky Klientka organizace Caritas Athens – Refugee Program je čtyřicetiletá Ahmadi N., která se narodila v Afganistanu, několik let ţila v Pákistánu a nyní jiţ dva roky pobývá v Řecku.

7.1.1 Dětství klientky Ahmadi se narodila v roce 1972 v Afganistanu jako nejstarší ze 7 dětí. Zde je nutné dodat pár informací týkající se této země. Afghánistán leţí v jiţní Asii a sousedí na východě s Iránem a na severu a na západě s Pákistánem. Je také důleţité zmínit náboţenské sloţení v tomto státu, neboť i to ovlivnilo budoucí ţivot klientky. Asi 99 % obyvatel tvoří muslimové, z toho je 80 % Sunnitů a 19 % Šíítů. (Afganistan, 2014, [online]). Afganistan je velmi neklidnou zemí jednak kvůli tamější politické situace, ale také kvůli konfliktům mezi Sunnity a Šiíty. V 70. letech, kdy se klientka narodila, docházelo v této zemi k protestům a ozbrojeným konfliktům, coţ později donutilo její rodinu odejít ze země. Ahmadi ţila s příbuznými na vesnici, otec vydělával na ţivobytí pro tuto oblast typickým zemědělstvím. Jak klientka uvádí: „otec hodně pracoval, aby uživil rodinu“ (Ahmadi N.). Její vzpomínky na dětství jsou spíše chmurné. I kdyţ ke konfliktům mezi Šiíty a Sunnity nedocházelo přímo v jejich vesnici, i přesto museli ţít v neustálém strachu z budoucnosti. Jako příslušníci menšinové šiítské skupiny se nakonec rozhodli, ţe s celou rodinou Afganistan opustí.

7.1.2 Život v Pákistánu Ahmadi v době, kdy migrovali do Pákistánu, bylo 9 let a takto vzpomíná na cestu: „Cestovali jsme nelegálně, bez pasu, většinou pěšky či autobusy. Jednou jsme šli dokonce více než 5 hodin pěšky“ (Ahmadi N.). Nakonec se celá rodina do Pákistánu 40

dostala, usadili se ve městě, podařilo se jim zajistit povolení k pobytu, avšak ne zcela legálním způsobem, a díky pomoci přátel našli ubytování a otec i zaměstnání. V té době prodával zeleninu, sice si příliš nevydělal, ale na obţivu rodiny to prý stačilo. V Pákistánu začala Ahmadi navštěvovat základní školu (Primary School), do které chodila 5 let, poté ještě 3 roky docházela do tzv. High Class, kde získala všeobecné vzdělání a naučila se také základy angličtiny, coţ je pro ni v současné době velmi přínosné. Kdyţ Ahmadi bylo asi 17 let, její rodiče jí vybrali budoucího manţela. „Poprvé jsem svého manžela viděla v den svatby, byl to syn přátel mých rodičů, vůbec jsem ho neznala“ (Ahmadi N.) popisuje Ahmadi. Avšak měla štěstí, její manţel se k ní prý choval velmi hezky. On chodil do práce, zatímco ona zůstávala doma a starala se o jeho rodiče, jak je to v muslimských zemích zvykem. Kdyţ jsem se jí ptala, jaké to bylo vidět člověka, se kterým stráví celý ţivot, aţ v den svatby, odpověděla, ţe to pro ni byla povinnost, kterou musela z úcty k rodičům splnit. Nyní však má na tuto islámskou tradici jiný názor, rozhodně nechce vybírat svým dětem partnery a také jim nedoporučuje, aby se vdávaly tak mladé. Ahmadi má s manţelem 4 dcery, první se narodila, kdyţ Ahmadi bylo 22 let, takţe nejstarší dceři je nyní 19 let, další 15, třetí dceři je 14 let a nejmladší 8 roků. Před čtyřmi lety se začal ţivot v Pákistánu komplikovat, jednak rodině docházely peníze, a také čím dál více sílily nepokoje. „V roce 2008 došlo k rezignaci prezidenta Musharrafa a byl zvolen Asif Ali Zardari. Pákistánská vláda a vojenští vůdcové se snaţí ovládnout povstalce, díky tomu dochází ke konfliktům“ (Pakistan, 2014, [on-line]). Jak uvádí klientka, v Pákistánu začala sílit moc Talibanu, coţ vedlo k tomu, ţe se rodina Ahmadi přestala v zemi cítit bezpečně, coţ bylo dalším důvode, které vedlo k rozhodnutí zemi opustit.

7.1.3 Cesta do Řecka V roce 2010 se celá rodina, kromě nejstarší dcery, která zůstala v Pákistánu se svoji babičkou a nyní studuje vyšší školu, vydala za lepším ţivotem. Rodina cestovala bez pasů, díky penězům, kterými podpláceli na hranicích, se mohli přibliţovat ke svému cíli, coţ byla Evropa. Z Pákistánu se dostali do Iránu, kde nějakou dobu pobývali u manţelova bratra, poté se přesunuli do Turecka. Jejich cílovou zemí mělo být Švédsko, avšak netušili, kde tato země přesně leţí, a tak se dostali do Řecka, kde se nakonec usadili. 41

7.1.4 Život v Řecku První měsíc rodina strávila v Soluni, kam se dostala z tureckého Istanbulu různými cestami po souši a za pomoci převaděčů, tedy lidí, jenţ za peníze nabízí „pomoc“ migrantům s přesunem do určité země. Rodina Ahmadi měla štěstí, neboť se jim podařilo dostat do země, aniţ by byli zadrţeni policií. Podle popisu Ahmadi první měsíce v Řecku byli šťastní, konečně se mohli cítit bezpečně, nemuseli se bát, ţe jim bude ublíţeno. Díky pomoci přátel se dostali do Athén a našli si ubytování. Bohuţel počáteční nadšení opadlo při střetu s realitou. Prvním problémem, který museli řešit, byly finance. Ahmadi ani její manţel nemohli najít v Athénách zaměstnání, bratr manţela z Iránu jim sice posílal nějaké peníze, avšak s nimi nevystačili. Dalším problémem byl jejich nelegální pobyt v zemi. Rodina neměla informace o tom, jak jejich pobyt zlegalizovat a kde by mohli hledat pomoc. V té době začal mít manţel Ahmadi zdravotní problémy, coţ nakonec vedlo k tomu, ţe opustil rodinu a snaţil se dostat do Makedonie, či Srbska, neboť si myslel, ţe tam mu pomohou. Bohuţel Ahmadi, která zůstala v zemi sama se svými třemi dcerami, tenkrát nevěděla, ţe přímo v Athénách existují neziskové organizace, jenţ by mu zajistily základní lékařskou péči, či by mu poskytly radu, jak můţe svou situaci řešit. Na konci roku 2012 klientka učinila zásadní rozhodnutí, a to, ţe její dvě starší dcery vyšle do Švédska, kde by mohly zaţádat o azyl, načeţ ona by za nimi mohla později přijet a získat taktéţ nárok na mezinárodní ochranu za účelem sloučení rodiny. A tak za pomoci přátel se její třináctiletá a čtrnáctiletá dcera dostala přes Francii, Německo, Dánsko aţ do švédského uprchlického tábora, kde v současné době pobývají. Ahmadi popisovala, jak to pro ni bylo neuvěřitelně těţké odloučit se od dcer a poslat je samotné do cizí země, avšak ţádné lepší řešení své situace nenalezla.

7.1.5 Situace na jaře 2013 Na jaře 2013 v době, kdy jsem se s klientkou setkávala, pobývala Ahmadi se svoji sedmiletou dcerou v Řecku sama. V té době stále neuměla řecky, neměla zaměstnání a nezlegalizovala svůj pobyt, neboť nevěděla, jak dlouho a zda v Řecku zůstane, či se jí podaří utéct za svými dcerami do Švédska. Ahmadi začala spolupracovat s organizací Řecký červený kříţ, díky kterému zjistila, ţe její manţel se nachází v Makedonii a je klientem tamějšího Červeného kříţe. Ahmadi začala

42

spolupracovat také s organizací Greek Council for Refugees, která ji zprostředkovala kontakt s dcerami a pomáhá jí zajistit legální pobyt v Řecku. Ahmadi vyuţívá i sluţeb organizace Praksis – lékařská péče, poradenství v oblasti ubytování.

7.2 Problémy klientky a možnosti pomoci skrze NNO a stát Dříve neţ propojím poznatky, které jsem získala při návštěvách vybraných nestátních neziskových organizací, se současnou situací klientky, identifikuji hlavní problémy, které musí řešit a na které se v následujícím textu zaměřím. Základním problémem je nelegálnost pobytu na území Řecka, s čímţ se pojí nemoţnost být legálně zaměstnán. Vzhledem k tomu, ţe klientka nemá ţádné zaměstnání a manţelův bratr jí jiţ nechce posílat peníze, Ahmadi se dostává do finančních problémů, coţ vede k nemoţnosti hradit ubytování. Ahmadi navíc nemluví řecky, přestoţe v této zemi pobývá jiţ dva roky. Toto všechno se odráţí na její psychické stránce, působí nejistě a smutně. Avšak na druhou stranu Ahmadi je velmi samostatná a odhodlaná svoji situaci řešit a dosáhnout svého cíle, tedy toho, aby se mohli s celou rodinou zase setkat.

7.2.1 Nelegální pobyt v Řecku Skutečnost, ţe Ahmadi pobývá v zemi nelegálně, jí přináší další problémy, jak v oblasti ubytování, či zaměstnání. Z pohledu státu zde existuje jediná moţnost pomoci, a to, aby klientka podala ţádost o mezinárodní ochranu, coţ by jí přineslo práva, které mohou ţadatelé o azyl vyuţívat (právo na bezplatnou zdravotní péči, legální zaměstnání, příspěvek od státu, moţnost placení sociálního pojištění a z něj plynoucí výhody). V opačném případě Ahmadi hrozí riziko zajetí policií, kdy by mohla skončit v detenčním zařízení, coţ by mohlo vést i k vyhoštění ze země. Avšak otázkou zůstává, jaká by byla moţnost udělení azylu, kdyţ by o něj poţádala po tak dlouhé době pobytu na území Řecka. Nestátní neziskové organizace, jak Greek Council for Refugees, tak i Praksis, jí nabízejí pomoc bezplatného právního poradenství. Ahmadi se ve své situaci obrátila právě na organizaci GCR, se kterou spolupracuje. Sociální pracovníci a právníci z Greek Council for Refugees jí zprostředkovávají kontakt s dcerami, které pobývají ve Švédsku. Pracovníci zařízení jí doporučují zaţádat o mezinárodní ochranu v Řecku. Klientka si ovšem není jistá, zda má v Řecku o udělení této ochrany zaţádat, neboť se 43

chce primárně dostat za svými dcerami a čeká na to, aţ bude mít dostatečné mnoţství peněz, aby mohla ze země odejít a nelegálně cestovat právě do Švédska. Avšak zcela si neuvědomuje, jaká rizika by jí i její dceři při této cestě hrozila. Komunikace mezi klientkou, GCR a švédskou stranou je teprve na začátku, avšak po vyřešení byrokratických nutností existuje moţnost, ţe by klientka mohla za svými dcerami legálně vycestovat a ţádat o azyl ve Švédsku za účelem sloučení rodiny, v případě ţe by její dcery azyl obdrţely. Toto dovoluje Dublinské nařízení, podle něhoţ při určování odpovědnosti země za vyřízení ţádostí hraje roli nejen kritérium prvního vstupu do státu, ale také příbuzenský vztah s osobou v jiné zemi, jíţ byl azyl udělen. GCR velice úzce spolupracuje právě z Caritas Athens. Na základě mých zkušeností z praxe byla většina klientů Caritas Athens řešící problém s legalizací pobytu odkazována právě na GCR, neboť tato organizace poskytuje kvalitní právní poradenství a navíc spolupracuje se státními subjekty (imigrační policie, ministerstva aj.).

7.2.2 Zaměstnání a nedostatek financí Legální zaměstnání nemůţe Ahmadi vzhledem ke svému pobytovému statusu získat, a tak jí nezbývá nic jiného, neţ hledat jiný zdroj financí, či zaměstnavatele, kterému by nevadilo jednat protiprávně. Ţeny, které pracovaly nelegálně a se kterými jsem se na své praxi setkávala, byly často zaměstnané jako domácí pracovnice, tedy uklízely byty, či kanceláře, hlídaly děti atd. Bohuţel nikdo nemůţe kontrolovat pracovní podmínky těchto zaměstnanců a dodrţování jejich práv, které jsou často porušovány. Mnozí, ať ţeny, muţi, ale i děti, řešili svoji situaci pouličním prodejem různých produktů, které někde levně získali, nebo rovnou na ulici ţebrali. Ahmadi nikdy v ţivotě nepracovala, neboť to v islámských rodinách není zvykem, takţe bohuţel nemá ţádné zkušenosti, které by mohla nabídnout při hledání zaměstnání. Zatím ji stále finančně podporuje její švagr z Iránu, ale podle slov Ahmadi jim nadále peníze posílat jiţ nechce, a tak klientce nezbývá nic jiného, neţ si najít zaměstnání, prozatím nelegálně. Ovšem i to bude problém vzhledem k ekonomické situaci v Řecku, navíc nelegální práce můţe přinést mnohá rizika (problémy se zákonem, nevhodné pracovní podmínky, porušování lidských práv atd.). V případě, ţe by zaměstnání Ahmadi našla, musela by dceru zřejmě poslat do školy, neboť nemá ţádné přátelé, kteří by ji mohli hlídat. Klientka však zatím nechce, aby dcera navštěvovala školu. 44

Nedostatek financí způsobuje, ţe Ahmadi si nemůţe sama zajistit základní materiální potřeby, ať jíţ stravu, či oblečení. Kvůli tomuto problému přišla právě do organizace Caritas Athens, která jako jedna z mála zařízení v Athénách poskytuje komukoliv jednou denně teplou stravu. Zaregistrovaní klienti, mezi něţ patří i Ahmadi, pak mají nárok jednou měsíčně vyzvednout si balíček s jídlem, ve kterém jsou základní potraviny, jako olej, mouka, rýţe aj. Dále Caritas Athens nabízí těmto klientům moţnost vyuţít šatník, ve kterém si mohou kaţdý týden vybrat oblečení, které potřebují, čehoţ daná klientka s dcerou taktéţ vyuţívají. V případě, ţe by klientka vyřešila otázku legalizace pobytu, má státem zaručené právo být legálně zaměstnána, coţ by vedlo k placení sociálního pojištění, kdy by jí v případě další nezaměstnanosti mohla být vyplácena podpora. Také jako ţadatelka o azyl by měla nárok na příspěvek od státu ve výši 300 eur měsíčně. Klientka by taktéţ mohla vyuţít sluţby nestátní neziskové organizace Praksis, která nabízí moţnost pracovního poradenství. V této organizaci jsou specializovaní profesní poradci, jenţ pomohou klientovi napsat ţivotopis a zorientovat se v nabídkách práce.

7.2.3 Ubytování Ahmadi uváděla, ţe bydlí v nepříznivých podmínkách s větším mnoţstvím spolubydlících a ačkoliv by se chtěla přestěhovat, finanční potíţe jí to nedovolí. Stejně tak zde pořád hraje roli její nelegální pobyt v zemi, díky němuţ si nemůţe pronajmout byt na své vlastní jméno, ale také nemůţe čekat pomoc od státu. V případě, ţe by se rozhodla zaţádat o mezinárodní ochranu, má právo vyuţít ubytovacích míst v přijímacím středisku, či tzv. open reception, které poskytuje ubytování těm ţadatelům o azyl, kteří nejsou schopni platit si ubytování. V těchto centrech je velmi nízký počet míst, avšak klientka, coby svobodná matka, by byla upřednostněna. Nestátní neziskové organizace, jak Praksis, tak i GCR poskytují svým klientům ubytování. Praksis má k dispozici jeden byt, který je však udělován pouze osobám, jenţ jsou ţadateli o azyl, a můţe být vyuţíván klienty pouze po dobu 9 měsíců. GCR nabízí větší mnoţství ubytovacích zařízení, avšak jak uváděli klienti, se kterými jsem se v průběhu své praxe setkávala, podmínky ubytování v těchto zařízeních jsou prý velmi nekvalitní.

45

7.2.4 Jazyková bariéra Jazyková bariéra je problémem snad kaţdého migranta přicházejícího do cizí země. Osoba nemluvící jazykem dané země se nemůţe dorozumět při vyřizování běţných záleţitostí, ale i na úřadech, a nemůţe vyjádřit své potřeby, coţ vede k dalším komplikacím. Ahmadi i přesto, ţe ţije v Řecku dva roky, doposud se nenaučila hovořit oficiálním jazykem země. Její velkou výhodou je, ţe umí alespoň anglicky, coţ u ţen z Afganistanu není zvykem. V Caritas Athens převládaly afgánské klientky, jenţ mluvily pouze svým rodným jazykem, takţe bez překladatele nebylo moţné s nimi komunikovat. Podle slov sociální pracovnice Aglaii Konstantakopoulou z Caritas Athens je prvním krokem k tomu, aby se cizinec integroval do společnosti, naučit se mluvit řecky. Ovšem imigranti tuto potřebu mnohdy necítí, neboť ţijí v komunitách, ve kterých jim k dorozumívání stačí rodný jazyk. Například jsem se setkala s několika klienty Caritas Athens pocházející z Nigérie, jenţ ţijí v Řecku více jak deset let, avšak i přesto řecky nemluví. Všechny vybrané nestátní neziskové organizace – Praksis, GCR i Caritas Athens, nabízejí bezplatné jazykové kurzy řečtiny i angličtiny pro své klienty, avšak z praxe vím, ţe tyto sluţby nejsou příliš vyuţívané. Sama jsem navštěvovala kurzy řečtiny v Caritas Athens, které se konaly dvě hodiny týdně. Ţáky zde byli především muţi, přičemţ kaţdý týden se střídali jiní klienti, tudíţ lektorka se musela přizpůsobovat jejich jazykovým dovednostem, coţ vedlo k tomu, ţe ti stálejší účastníci zůstávali pořád na stejné úrovni. Ahmadi, přestoţe ji její neznalost jazyka v některých situacích přinášela problémy např. jednání na úřadech, či v některých neziskových organizacích, nevyuţila moţnosti navštěvovat jazykové kurzy, coţ moţná bylo způsobeno i tím, jaké mají ţeny postavení v muslimské společnosti, tedy není pro ně obvyklé se takto vzdělávat. Navíc Ahmadi má mnohem více jiných starostí k řešení, neţ se zabývat svým sebevzděláváním.

7.2.5 Zdravotní péče Jak Ahmadi popisovala, nedostatek informací o moţnostech poskytnutí zdravotní péče způsobil, ţe její manţel musel opustit zemi, neboť měl zdravotní

46

komplikace. Avšak v těchto případech poskytuje stát bezplatně základní ošetření i osobám nelegálně pobývajícím na daném území, přičemţ další péče musí být jiţ hrazena z vlastních zdrojů, na coţ bohuţel většina těchto osob nemá finance. V Řecku, a zvláště přímo v Athénách, je několik neziskových organizací, jenţ poskytují zdravotní péči, a které by mohl manţel Ahmadi vyuţít, kdyby o nich věděl. Mezi tyto nestátní neziskové organizace patří například Doctors of the World, která poskytuje pomoc osobám, jenţ si neplatí pojištění. V této organizaci působí široké spektrum lékařů z různých oborů, avšak i přesto zde nemohou být podniknuty sloţité lékařské zákroky. Další organizací zajišťující lékařskou pomoc je Praksis, kde působí jak všeobecný lékař, tak specialisté, a kde je k dispozici lékárna, ve které si mohou pacienti bezplatně vyzvednout léky na předpis. Ahmadi v případě nějaké zdravotní komplikace navštěvuje právě Praksis, kde je k dispozici i psychologická pomoc, kterou by mohla v případě potřeby klientka ve své sloţité situaci vyuţít.

7.3 Vlastní doporučení pro práci s daným případem Z pozice sociálního pracovníka, který by s danou klientkou pracoval, bych volila tento postup. Nejdříve bych si vytvořila individuální plán, ve kterém bychom společně s klientkou vytvořily cíle, jejichţ naplnění by vedlo k odstranění hlavních problémů v její ţivotní situaci. Prvním krokem spolupráce by bylo doporučení legalizace jejího pobytu, a to buď na území Řecka, či skrze podání ţádosti o mezinárodní ochranu ve Švédsku. Klientčiným primárním cílem je sloučení rodiny, proto bych se v tomto případě zaměřila více na komunikaci se švédskou stranou. V případě udělení azylu jejím dcerám v této zemi by mohla klientka získat taktéţ azyl za účelem sloučení rodiny. Neopomenula bych spolupracovat i s jejím manţelem, tedy v případě navázání vzájemné spolupráce by mohl i on vyuţít této moţnosti a zaţádat o azyl taktéţ ve Švédsku ze stejného důvodu, jako Ahmadi. Podle toho, jak by se podařilo naplnit tento cíl, tedy podat ţádost o mezinárodní ochranu, by se odvíjela další spolupráce s klientkou. Po dobu vyřizování ţádosti o mezinárodních ochranu by klientka získala právo být legálně zaměstnána, coţ by bylo dalším cílem naší spolupráce. Případné zaměstnání by jí zajistilo pravidelný příjem, díky němuţ by si mohla eventuelně najít lepší a kvalitnější ubytování. 47

V průběhu práce bych se snaţila klientku povzbuzovat a motivovat ji k tomu, aby situaci řešila sama. Dále by byla důleţitá psychická podpora, neboť celá tato situace, kdy pobývá sama v cizí zemi, přičemţ se bojí o ostatní členy rodiny, musí být psychicky velmi vyčerpávající. Součástí této psychické podpory by bylo jistě důleţité umoţnění udrţování kontaktu s ostatními členy rodiny. Zároveň bych se snaţila klientku materiálně podporovat, tedy v případě potřeby ji odkazovat na organizace, jenţ tuto podporu poskytují, aby docházelo k uspokojení základních potřeb Ahmadi i její dcery. Délka spolupráce s klientkou by se odvíjela dle doby schvalování ţádosti o azyl, stejně tak její úspěch a naplnění předem definovaných cílů by byl závislý na tom, zda tato ţádost bude schválena, či nikoliv.

7.4 Shrnutí případové studie V případové studii, pro niţ jsem si vybrala Ahmadi N. z Afganistanu, jsem se nejprve zaměřila na prozkoumání ţivotní situaci klientky od jejího dětství aţ po současnost. V druhé fázi jsem si vytvořila kategorie týkající se problémů, které se vyskytly v průběhu klientčina ţivota v Řecku. K těmto kategoriím jsem přiřazovala poznatky, které jsem o daném problému získala v průběhu mé zahraniční praxe, či skrze rozhovor s různými sociálními pracovníky z vybraných NNO. Podle mého se mi podařilo naplnit cíl výzkumu, kdy jsem na příkladu konkrétního klienta identifikovala hlavní problémy uprchlíků a popsala, jakou pomoc v tomto konkrétním případě nabízí stát a nestátní neziskové organizace. Mezi hlavní problémy, kterým klientka čelila, patřila nelegálnost pobytu na území Řecka, jazyková bariéra, finanční potíţe a nezaměstnanost, problémy s ubytováním, či nemoţnost zaplatit zdravotní péči, coţ vedlo k tomu, ţe její manţel byl nucen opustit zemi a hledat pomoc jinde. Ahmadi vyuţívá pomoci hlavně nestátních neziskových organizací, neboť stát jí vzhledem k jejímu pobytovému statusu nenabízí téměř ţádnou moţnost pomoci. Bohuţel v současné době nemám o Ahmadi ţádné informace, tudíţ netuším, zda ještě pobývá v Řecku, či se jí podařilo dostat se s rodinou do Švédska. Avšak vzhledem k její odhodlanosti, s jakou svoji situaci řešila, při troše štěstí dosáhla svého cíle.

48

Závěr Mnozí uprchlíci přicházeli do Řecka s představami o bohatém státu Evropy, jenţ je s otevřenou náručí přijme a zajistí jim šťastné ţití, avšak mnohdy jediné, co jim tento stát můţe nabídnout, je zbavení se obavy z pronásledování, kterému museli čelit v zemi původu. Řecko, jenţ se vzpamatovává z ekonomické krize, nemá prostředky ani natolik propracovaný systém pomoci, aby mohlo zajistit blahobyt uprchlíkům, jenţ hledají útočiště právě v této zemi. Ačkoliv dochází k výrazným změnám v azylové politice státu, jsou to hlavně nestátní neziskové organizace, které zajišťují pomoc uprchlíkům. Zkušenosti z tříměsíční zahraniční praxe v Caritas Athens pro mě byly významné natolik, ţe jsem se rozhodla o nich informovat prostřednictvím této absolventské práce, která měla za cíl vytvořit materiál, jenţ představí zásadní problémy uprchlíků v Řecku a nabídne náhled na moţnosti jejich řešení skrze stát a vybrané nestátní neziskové organizace. Tento cíl byl naplněn v teoretické části, ve které jsem vymezila základní pojmy týkající se migrace a představila jsem politickou i ekonomickou situaci v Řecku, která potaţmo ovlivňuje i ţivotní situaci uprchlíků v této zemi. Poté jsem se zaměřila na hlavní problémy uprchlíků, které jsem identifikovala na základě zkušeností získaných v Caritas Athens. Mezi tyto hlavní problémy patří legalizace pobytu, stiţená moţnost najít ubytování, či zaměstnání, špatný přístup ke zdravotní péči, či jazyková bariéra. V další kapitole jsem se pak věnovala tomu, jakým způsobem stát o uprchlíky pečuje, jaká jim zaručuje práva, či legislativou týkající se této skupiny obyvatel. Vybrala jsem tři nestátní neziskové organizace, které nejčastěji klienti Caritas Athens navštěvovali, a popsala sluţby, které mohou uţivatelé vyuţít. Teoretická část tak přinesla náhled na situaci uprchlíků v Řecku a informace o tom, kdo a jakým způsobem jim nabízí pomoc. V empirické části práce jsem se zaměřila na zpracování případové studie klientky Caritas Athens, se kterou jsem se setkala na praxi. V této studii jsem popsala ţivotní situaci klientky a definovala hlavní problémy, které jí stěţují ţivot v Řecku. Ty jsem následně podrobně rozepsala a hledala moţnosti řešení ze strany státu a vybraných nestátních neziskových organizací. Případová studie slouţí k vytvoření si představy o reálném fungování systému pomoci zmíněných subjektů. Na základě případové studie bylo zjištěno, ţe problémy, se kterými se klientka potýká, korespondují s problémy,

49

které jsou definovány v teoretické části, tedy s problémy, se kterými se potýká velká část uprchlíků pobývajících v Řecku. Tato práce poskytuje pouze vhled na situaci uprchlíků v Řecku a moţnostech pomoci ze strany státu i neziskových organizací. Nebylo cílem práce a ani v mých silách podrobně se zabývat všemi aspekty související s touto problematikou, ačkoliv si myslím, ţe kaţdá kapitola by si zaslouţila více prostoru, neţ jí byl dán. Výrazným problémem v zpracování této práce bylo porozumění státnímu systému pomoci uprchlíkům, neboť se mi nedařilo najít vhodné materiály v anglickém jazyce. Taktéţ jsem spoléhala na spolupráci s vybranými neziskovými organizacemi v Athénách, které jsem oslovila, avšak dodnes se mi od nich nedostalo odpovědi. Absolventská práce přináší zajímavé informace o situaci uprchlíků v Řecku, jenţ mohou být přínosné nejen pro studenty, kteří by chtěli v této zemi s cílovou skupinou pracovat, ale také pro všechny, jenţ se o tuto problematiku zajímají, či se chtějí dozvědět více informací. Ţivotní situace uprchlíků není snadná, natoţ pak v zemi, která je zmítána ekonomickou krizí a je politicky nestabilní. Avšak jaká moţnost je lepší, ţít v dostatku a být materiálně zajištěn, ale bát se o svůj ţivot a ţivoty svých blízkých, či ţít v relativně bezpečné zemi v chudobě? Odpovědi se liší, avšak ti, se kterými jsem se na praxi měla moţnost setkat, si vybrali. A zda zvolili správně, to ukáţe aţ čas.

50

Seznam zdrojů Bibliografie Amnesty

International.

2010.

„The

Dublin

II

Trap“.

Dostupné

téţ

z: http://www.amnesty.org/en/library/asset/EUR25/001/2010/en/e64fa2b5-684f-4f38a1bf-8fe1b54d83b5/eur250012010en.pdf [cit. 1.4.2014]. Amnesty International. 2012. „Greece – The end of the road for refugees, asylumseekers

and

migrants“.

Dostupné

z: http://www.amnesty.org/sites/impact.amnesty.org/files/Greece%20EUR%2025_011_ 2012_1.pdf [cit. 1.4.2014]. Antonopoulos G.A. 2006. The legal Framework of Migration in Greece 1991 – 2001 and its Effects. International Review of Law Computers, č. 20, s. 135-147. Asociace

pro

právní

otázky

imigrace

[on-line].

“Azyl”.

Dostupné

z:

http://www.asimos.cz/Zivotni-situace/Azyl/#Humanitarni_azyl [posl. akt. neuvedeno] [cit. 23.4.2014]. Athens-Macedonian New Agency [on-line]. „Interior Ministry turns over new Immigration Code to public deliberation“. Aktualizace: 14.10.2013 Dostupné z: http://www.amna.gr/english/articleview.php?id=4013 [cit. 26.3.2014]. Bitoulas

A.

2014.

„Population

and

social

conditions“.

Dostupné

z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-QA-14-003/EN/KS-QA-14003-EN.PDF [cit. 5.4.2014]. Caritas Athens – History [on-line]. Dostupné z: http://www.caritas-athens.gr/default.asp [posl. akt. neuvedeno] [cit. 5.4.2014]. Caritas Europa. 2013. „The Impact of the European Crisis“. Dostupné téţ z: http://www.caritas.eu/sites/default/files/caritascrisisreport_web.pdf [cit. 26.3.2014]. 51

Central Intelligence Agency [on-line]. „The World Factobook - Pakistan“. Aktualizace: 27.3.2014.

Dostupné

z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-

factbook/geos/pk.html) [cit. 7.4.2014]. Central Intelligence Agency. [on-line]. „The World Factobook - Afganistan“. Aktualizace:

31.3.2014.

Dostupné

z: https://www.cia.gov/library/publications/the-

world-factbook/geos/af.html [cit. 7.4.2014]. Čiţinský

P.

2005.

„Regularizace

nelegální

migrace

v Evropě“.

Dostupné

z: http://aa.ecn.cz/img_upload/79a33131c9c4293e0fcefb50bfa263ef/PCizinsky_Regular izace_nelegalni_migrace.pdf [cit. 24.3.2014]. Dohnalová I. 2012. Úvod do sociální práce s migranty. Olomouc: Caritas – Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Dublin Transnational Project [on-line]. „Aitima (Greece)“. Aktualizace: 18.10.2011. Dostupné

z: http://www.dublin-project.eu/dublin/Partners/AITIMA-Greece

[cit.

31.1.2014]. Dublin Transnational Project. 2011. „Final report“. Dostupné téţ z: http://www.dublinproject.eu/dublin/Transnational-Dublin-Project-Final-Report-May-2011]

[cit.

31.3.2014]. E.K.K.A. – A brief account of the National Centre for Social Solidarity [on-line]. Dostupné z: http://www.ekka.org.gr/EKKA!show.action?lang=en [posl. akt. neuvedeno] [cit. 15.4.2014]. Encyclopedia Britannica [on-line]. „New Democracy (ND)”. Aktualizace: 22.6.2012. Dostupné téţ z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/411357/New-DemocracyND [cit. 26.3.2014]. Evropský parlament [on-line]. „Řecké předsednictví: Poslanci vyjádřili obavy ohledně ekonomické

situace

Řecka“.

Aktualizace: 52

15.1.2014.

Dostupné

z: http://www.europarl.europa.eu/news/cs/newsroom/content/20140115STO32702/html/%C5%98eck%C3%A9p%C5%99edsednictv%C3%AD-Poslanci-vyj%C3%A1d%C5%99ili-obavyohledn%C4%9B-ekonomick%C3%A9-situace-%C5%98ecka [cit. 26.3.2014]. Greek

Council

for

Refugees

–

Who

we

are

[on-line].

Dostupné

z: http://www.gcr.gr/index.php/en/about-gcr [posl. akt. neuvedeno] [cit. 5.4.2014]. Greek Council for Refugees. [on-line]. „Overview of the Legal Framework – Greece. Dostupné

z: http://www.asylumineurope.org/reports/country/greece/overview-legal-

framework [posl. akt. neuvedeno] [cit. 4.4.2014]. Greek Council for Refugees. [on-line]. „Short overview of the asylum procedure“. Dostupné

z: http://www.asylumineurope.org/reports/country/greece/asylum-

procedure/general/short-overview-asylum-procedure

[posl.

akt.

the

Streets“.

neuvedeno]

[cit. 12.4.2014]. Hendl J. 2008. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, s.r.o. Human

Rights

Watch.

2012.

„Hate

on

Dostupné

z: http://www.hrw.org/sites/default/files/reports/greece0712ForUpload_0.pdf [cit. 4.4.2014]. Cholezas I., Tsakloglou P. 2008. „The Economic Impact of Immigration in Greece: Taking Stock of the Existing Evidence“. Dostupné z: http://ftp.iza.org/dp3754.pdf [cit. 13.4.2014]. IOM

[on-line].

„Greece“.

Aktualizace:

Listopad

2013.

Dostupné

z: http://www.iom.int/cms/en/sites/iom/home/where-we-work/europa/europeaneconomic-area/greece.html [cit. 26.3.2014]. IOM [on-line]. „Reception Centres to Aid Vulnerable Migrants and Asylum Seekers in Greece“.

Aktualizace:

7.12.2012.

53

Dostupné

z: http://www.iom.int/cms/en/sites/iom/home/news-and-views/press-briefing-notes/pbn2012/pbn-listing/reception-centres-to-aid-vulnera.html [cit. 27.3.2014]. Janků K. 2006. „Moderní migrace. Stěhování se zvláštním významem“. Sociální studia, č.

1:

13

–

27.

Dostupné

téţ

z: http://socstudia.fss.muni.cz/dokumenty/080227135405.pdf JRS, ECRE [on-line]. „The Dublin III Regulation enters into force”. Aktualizace: 19.7.2013 Dostupné z: http://www.ecre.org/index.php?option=com_downloads&id=773 [cit. 1.4.2014]. Kasimis Ch. [on-line]. „Greece: Illegal Immigration in the Midst of Crisis“. Aktualizace:

8.3.2012.

Dostupné

z: http://www.migrationpolicy.org/article/greece-

illegal-immigration-midst-crisis [cit. 4.4.2014]. Kasimis Ch., Kassimi Ch. [on-line]. „Greece: A History of Migration“. Aktualizace: 1.6.2004. Dostupné z: http://www.migrationpolicy.org/article/greece-history-migration [cit. 26.3.2014]. Lidovky.cz [on-line]. „Řecká radikální levice uznala poráţku. Evropa opatrně tleská“. Aktualizace: 18.6.2012. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/prvni-odhady-recke-volbyskonci-patem-d83-/zpravy-svet.aspx?c=A120617_182002_ln_zahranici_mtr [cit. 26.3.2014]. Matoušek O. a kol. 2005. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál Medicines

Sans

Frontieres.

Nedatováno.

„Invisible

Suffering“.

Dostupné

z: http://www.lekari-bez-hranic.cz/cz/downloads/invisible_suffering_2014.pdf [cit. 13.4.2014]. Ministry of Public Order and Citizen Protection. 2013. „Greek Action Plan on Asylum and

Migration

Management“.

54

Dostupné

z: http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2009_2014/documents/libe/dv/p4_progressr eport_/p4_progressreport_en.pdf [cit. 13.4.2014]. Miovský M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing. MVČR

[on-line].

„Dublinský

systém“.

Aktualizace:

17.5.2010.

Dostupné

z: http://www.mvcr.cz/clanek/dublinsky-system.aspx [cit. 31.3.2014]. MVČR

[online].

„EURODAC“.

Aktualizace:

20.2.2009.

Dostupné

země?“.

Dostupné

z: http://www.mvcr.cz/clanek/eurodac.aspx [cit. 4.4.2014]. MVČR

[on-line].

„Kdo

je

občan

třetí

z: http://www.mvcr.cz/clanek/kdo-je-obcan-treti-zeme.aspx

[posl.

akt.

neuvedeno]

[cit. 26.3.2014]. MVČR

[on-line].

„Terminologický

slovník“.

Dostupné

z: http://www.mvcr.cz/clanek/terminologicky-slovnik.aspx?q=Y2hudW09MQ%3d%3d [posl. akt. neuvedeno] [cit. 24.3.2014]. National

Report

Greece.

2012.

„Dublin

II

Regulation“.

Dostupné

téţ

z: http://www.dublinproject.eu/fr/content/download/6261/76207/version/1/file/Rapport_Greece_WEB.pdf [cit. 31.3.2014]. OECD.

2012.

„International

Migration

Outlook

2012”.

Dostupné

z: http://dx.doi.org/10.1787/migr_outlook-2012-en [cit. 4.4.2014]. OECD. 2013. „Greece: Reform of Social Welfare Programmes“. Dostupné téţ z: http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/governance/greece-socialwelfare-programmes_9789264196490-en#page4 [cit. 4.4.2014]. Praksis – About us. [on-line]. Dostupné z: http://www.praksis.gr/1002_2/About-us [posl. akt. neuvedeno] [cit. 5.4.2014]. 55

Praksis – Our Programs [on-line]. Dostupné z: http://www.praksis.gr/1001_2/OurPrograms [posl. akt. neuvedeno] [cit. 5.4.2014]. Sdruţení pro integraci a migraci [on-line]. „Ţadatelé o mezinárodní ochranu“. Dostupné z: http://www.migrace.com/cs/poradna/informace-pro-cizince/zadatele-o-mezinarodniochranu [posl. akt. neuvedeno] [cit. 31.3.2014]. Skordas A., Sitaropoulos N. 2004. Why Greece is not a Safe Host Country for Refugees. International Journal of Refugee Law, č. 16, s. 25-52. Dostupné téţ z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2152866 Social Insurance Institute – IKA. [on-line]. Dostupné z: http://www.ika.gr/en/home.cfm [posl. akt. neuvedeno] [cit. 4.4.2014]. Trading Economics [on-line]. „Greece unemployment rate“. Aktualizace: 3.4.2014. Dostupné

z: http://www.tradingeconomics.com/greece/unemployment-rate

[cit.

3.4.2014]. Úmluva

o

právním

postavení

uprchlíků.

1951.

Dostupné

téţ

z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/uprchlici.pdf [cit. 24.3.2014]. UNHCR

[on-line].

„Dublinské

nařízení“.

Dostupné

z: http://www.unhcr-

centraleurope.org/cz/co-vsechno-delame/zajisteni-pravni-ochrany/azylova-politikaevropske-unie.html [posl. akt. neuvedeno] [cit. 31.3.2014]. UNHCR. 2009. Ochrana uprchlíků a role UNHCR. Ţeneva: UNHCR. UNHCR. 2011. „Asylum situation in Greece including for Dublin II Transferees“. Dostupné z:

[cit. 10.4.2014].

UNHCR. 2012. „Contribution to the dialogue on migration and asylum“. Dostupné z: http://www.unhcr.gr/fileadmin/Greece/News/2012/positions/2012_Migration___Asyl um_EN.pdf [cit. 2.4.2014]. 56

UNHCR. 2013. „Current Issues of Refugee Protection in Greece“. Dostupné z: https://www.unhcr.gr/fileadmin/Greece/News/2013/PCjuly/Greece_Positions_July_2 013_EN.pdf [cit. 13.4.2014]. United States Department of State. [on-line]. „Country Reports on Human Rights Practices

–

Greece“.

Aktualizace:

27.2.2014.

Dostupné

z: http://www.refworld.org/docid/53284ad714.html [cit. 4.4.2014]. Zastupitelský úřad Athény (Řecko) [on-line]. „Řecko: Ekonomická charakteristika země“.

Aktualizace:

16.10.2013.

Dostupné

z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/recko-ekonomicka-charakteristika-zeme19222.html [cit. 26.3.2014]. Zastupitelský úřad Athény (Řecko) [on-line]. „Řecko: Vnitropolitická charakteristika“. Aktualizace: 16.10.2013. Dostupné

z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/recko-

vnitropoliticka-charakteristika-19220.html [cit. 26.3.2014].

57

Ostatní zdroje Caritas Athens, 2013, propagační materiál Informace získané z rozhovoru s Aglaia Konstantakopoulou z 28.2. 2013, Caritas Athens, Řecko Informace získané z rozhovoru s Ahmadi N. z 9.4., 10.4. a 17.4. 2013, Caritas Athens, Řecko Leták zařízení GCR, 2013 Leták zařízení Praksis, 2013

58

Anotace Absolventská práce s názvem „Ţivotní situace migrantů v Řecku a existující systém pomoci ze strany státu a nestátních neziskových organizací“ má za cíl vytvořit materiál, který identifikuje zásadní problémy migrantů, zvláště uprchlíků, v této zemi, kteří jsou klienty Caritas Athens, a popíše moţnosti pomoci ze strany státu a vybraných nestátních neziskových organizací v Řecku, které s danou cílovou skupinou pracují. Získané informace jsou aplikovány v případové studii klienta Caritas Athens. Práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. V teoretické části jsou vymezeny základní pojmy spojené s migrací, nastíněna politická a ekonomická situace v Řecku a situace uprchlíků v této zemi. V další části jsou identifikovány a popsány jejich hlavní problémy, na coţ navazují kapitoly o moţnostech pomoci ze strany státu a vybraných nestátních neziskových organizací, které s uprchlíky pracují. Empirická část je zaměřena na případovou studii konkrétní klientky Caritas Athens. V této případové studii je popsána ţivotní situace klientky a poté identifikovány hlavní problémy, kterým musí čelit, a moţnosti řešení ze strany zmíněných subjektů. Absolventská práce přináší zajímavé informace o situaci uprchlíků v Řecku, jeţ mohou vyuţít nejen ti, co se o danou problematiku zajímají, ale i studenti, kteří si vyberou pro svoji zahraniční praxi právě tuto zemi.

59

Abstract The aim of my graduation thesis „Life situation of migrants in Greece and the system of assistance from government and NGOs“ is to make a material which identifies the main problems of migrants, especially refugees, in Greece, who are clients of Caritas Athens, and describes options of help to migrants from state and chosen NGOs which work with these target group. The obtained information is utilized in a case study of Caritas Athens client. The thesis is divided into the theoretical and the empirical part. In the theoretical part defines the basic concepts associated with migration, political and economic situation in Greece and situation of refugees in this country. The next chapter identifies and describes the main problems of refugees and it is followed by chapters about state`s and chosen NGOs `s options of help to this target group. The empirical part is focused on case study of particular client of Caritas Athens. Case study describes the client`s life situation and identified her main problems and options of help from state and chosen NGOs. Graduate thesis provides interesting information about situation of refugees in Greece. This information could be useful not only for those who are interested in this issue, but also for students who want to choose the practical training in Greece.

60

Příloha Výsledky dotazníku provedeného v Caritas Athens, březen – květen 2013. Social profile of the users of Caritas Refugee Centre Athens February 2013 – May 2013.

61