CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Možnosti sociální pomoci lidem kmene Kathkari zaměstnaných v cihelnách

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Možnosti sociální pomoci lidem kmene Kathkari zaměstnaných v cihelnách Téma práce:

Možnosti sociální pomoci lidem kmene Kathkari zaměstnaných v cihelnách

Andrea Blaţková Vedoucí práce: Mgr. Daniela Růţičková

Olomouc 2013

„Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“ V Olomouci dne 28. 4. 2013

…….………………… Andrea Blaţková

Ráda bych poděkovala Mgr. Daniele Růţičkové za její čas a ochotu při vedení mé práce. Poděkování patří také mým nejbliţším, kteří mě při psaní práce podporovali.

OBSAH Úvod ................................................................................................................................. 6 1

2

3

Sociální pomoc v kontextu Indie............................................................................ 8 1.1

Obtíţe indického systému sociálního zabezpečení ........................................... 9

1.2

Existující státní sociální programy Indie ........................................................ 10

1.3

Působení neziskových organizací v Indii........................................................ 13

Kmen Kathkari ..................................................................................................... 15 2.1

Indické kmeny................................................................................................. 15

2.2

Postavení kmenů v indické společnosti .......................................................... 16

2.3

Historie kmene Kathkari ................................................................................. 17

2.4

Pozice kmene Kathkari ve společnosti ........................................................... 17

2.5

Současné pracovní uplatnění kmene Kathkari ................................................ 19

Sociální situace pracovníků v cihelnách jako životní situace ........................... 22 3.1

Termín ţivotní situace a koncept sociálního fungování ................................. 22

3.2

Sociální situace z pohledu dimenzí Musila a Navrátila (2000) ...................... 24

3.2.1

Fyziologická dimenze pracovníků v cihelnách ....................................... 24

3.2.2

Psychologická dimenze pracovníků v cihelnách .................................... 27

3.2.3

Sociální dimenze pracovníků v cihelnách .............................................. 28

3.2.4

Noogení dimenze pracovníků v cihelnách .............................................. 30

3.2.5

Formální a neformální zdroje pomoci pracovníků v cihelnách .............. 31

3.3 4

5

Shrnutí sociální situace pracovníků v cihelnách ............................................. 31

Metodologická část ............................................................................................... 33 4.1

Cíl výzkumu .................................................................................................... 33

4.2

Metoda výzkumu ............................................................................................ 33

4.3

Způsob zpracování a analýzy dat .................................................................... 34

Případová studie ................................................................................................... 36 5.1

Organizace Bethany Society ........................................................................... 36

5.2

Vybrané sluţby organizace Bethany Society.................................................. 37

5.3

Sociální práce bethánských sester v cihelnách ............................................... 38

5.3.1

Uspokojování fyziologických potřeb ...................................................... 38

5.3.2

Uspokojování psychologických potřeb ................................................... 39

5.3.3

Uspokojování sociální potřeb ................................................................. 40

5.3.4

Uspokojování noogeních potřeb ............................................................. 40

5.3.5

Shrnutí sociální práce organizace Bethany Society v cihelnách............. 41

5.4

Bariéry v sociální práci organizace Bethany Society ..................................... 41

5.5

Vlastní doporučení .......................................................................................... 43

5.5.1

Rozšíření práce s rodinou ....................................................................... 43

5.5.2

Spolupráce jednotlivých NO ................................................................... 45

5.5.3

Navázat spolupráci s vlastníky cihelen ................................................... 46

5.5.4

Vzdělávání dětí v internátních školách ................................................... 46

Závěr .............................................................................................................................. 47 Seznam pramenů a literatury ...................................................................................... 49 Seznam příloh ................................................................................................................ 54 Přílohy ............................................................................................................................ 55

Úvod Indie je země s druhou nejrychleji rostoucí ekonomikou světa. Ekonomický růst se ovšem týká pouze malé části indických obyvatel. Aţ 75 % Indů ţije v podmínkách extrémní chudoby. A tak, přestoţe poskytuje Indie finance na rozvojovou spolupráci v jiných částech rozvojového světa, sama nemá rozvinuté funkční sociální formy pomoci pro své nejchudší obyvatele. Mezi hlavní problémy, které udrţují chudé v chudobě, patří negramotnost, dětská práce a vysoký populační růst. Řada chudých lidí je kromě pasti chudoby dále ve své pozici udrţována svým společenským statutem. Z tradice hinduistického náboţenství je indická společnost rozdělena na kasty, kdy nejniţší postavení ve společnosti mají nedotknutelní. Vedle nich tvoří speciální skupinu vyloučené kmeny. Ty mají z historického hlediska velmi špatné postavení ve společnosti. Jejich dnešní situace je odrazem vykořisťování ze strany britské koloniální vlády a dnešních přetrvávajících stereotypů mezi ostatní indickou společností. Dnes se kmeny potýkají s problémy spojenými s odlesňováním a globalizací. Kvůli těmto procesům nemají moţnost se ţivit svým tradičním způsobem ţivota. Ten byl v historii zaloţený na přeţití v lese (Singh, 2003, s. 56–61). Jedním z vykořisťovaných kmenů ţijícím ve státě Maharasthra je kmen Kathkari. V dnešní době je tento kmen nucen kvůli nedostatku příleţitostí k přeţití migrovat za prací do cihelen. Ţivotní a pracovní podmínky v cihelnách jsou často nevyhovující pro důstojný ţivot pracovníků. Ţivotní situace lidí v cihelnách není v ţádné literatuře plně zpracována. V Indii je téma cihelen často tabuizované. Práce neziskových organizací v cihelnách je ohroţena postihem ze strany vlastníka cihelny. Vyskytují se i situace, kdy jsou lidé kvůli snaze pomáhat pracovníkům v cihelnách zavraţděni. V České republice se o problematice cihelen téměř vůbec neví. Proto by tato práce mohla poslouţit především pro informování české veřejnosti o podmínkách, ve kterých lidé v cihelnách ţijí a pracují. A zejména o způsobech pomoci, které v oblasti pomoci pracovníkům kmene Kathkari v cihelnách existují. Zároveň práce bude moci slouţit k orientaci v sociálně-politických a historických reáliích Indie. Práce můţe být významná i pro studenty CARITAS-VOŠs Olomouc, kteří plánují strávit svou zahraniční praxi v Indii. Budou si moci nastudovat informace o indických formách sociální pomoci, sociální situaci lidí v cihelnách a o organizaci Bethany Society, ve které se část 6

zahraniční praxe uskutečňuje. Pokud by se podařilo přeloţit práci do anglického jazyka, mohla by být uţitečná i pro neziskové organizace pracující s lidmi v cihelnách. Dále bude moci práce přispět k větší informovanosti o problematice cihelen a ke zlepšení práv pracovníků v cihelnách. Poznávacím cílem mé práce je popsat sociální situaci lidí kmene Kathkari zaměstnaných v cihelnách a popsat existující formy sociální pomoci, které poskytuje organizace Bethany Society. Téma mé práce nebylo doposud v ţádné literatuře zpracováno. Existuje pouze malé mnoţství literatury zabývající se kmenem Kathkari. Ţádná z nich není zaměřená pouze na jejich práci v cihelně. O cihelnách vzniklo několik málo studií. Větší část studií se zabývá nucenou migrací a vázanou prací v Indii. Velká část práce bude sepsána z anglické literatury. K popisu kmene Kathkari vyuţiji především autorů De Silva (The Impact of Globalisation on Kathkari, 2007) a Dias (The Kathkari Adivasis and Non-Governmental Organisations: A Study of Impact of the work done by Catholic Organizations of the Archdiocese of Mumbai in Raigad, Maharashtra, 2010). Českou literaturu pouţiji při vymezení pojmu ţivotní situace. V této kapitole budu čerpat zejména z děl Navrátila (Úvod do teorií a metod sociální práce, 2000; Ţivotní situace jako předmět intervence sociálního pracovníka. Sociální práce/Sociálná práca, 2003). K samotnému popisu ţivotní situace pracovníků v cihelnách vyuţiji velké mnoţství studií a výzkumů. Nejvíce budu čerpat z děl autorů Smita (Bonded Labour in India: Its Incidence and Pattern, 2008) a Srivastava (Distress Seasonal Migration and its Impact on Children’s Education, 2005). V práci nejprve vypracuji teorii zaměřenou na sociální formy pomoci v indickém kontextu. V této kapitole objasním problematiku indického sociálního zabezpečení a popíši význam neziskových organizací pro sociální práci v Indii. Dále se budu zabývat zařazením kmene Kathkari do postavení kmenů v indické společnosti a popíši jeho charakteristiku. V další kapitole se zaměřím na popis ţivotní situace pracovníků v cihelnách. Tu vymezím podle dimenzí fyziologických, psychologických, sociálních a noogeních dle autorů Navrátil a Musil (2000). Ve čtvrté kapitole popíši metodologii mé případové studie, ve které se budu věnovat organizaci Bethany Society. Bude se jednat o deskriptivní případovou studii sepsanou na základě analýzy dokumentů, terénního výzkumu, pozorování a rozhovorů. Informace pro napsání případové studie jsem získala při absolvování mé zahraniční praxi v Indii v roce 2012. 7

1 Sociální pomoc v kontextu Indie Zatímco v České republice je sociální pomoc chápána jako samostatný systém českého sociálního zabezpečení, který se snaţí o řešení hmotné a sociální nouze, v řadě jiných zemí jsou dávky státní sociální podpory spolu s dávkami sociální pomoci spojeny do jednoho systému. Zpravidla se tento systém označuje jako Social Assistance – sociální pomoc (Krebs, 2010, s. 178–179). V kontextu indického sociálního zabezpečení je v textu dále pouţíván termín sociální pomoc jako jednotný systém státních sociálních dávek. Zároveň do něj bude zařazena práci neziskových organizací, které mají v řešení indických sociálních problémů velký význam (Murthy a kol., 1990, s. 6). K porozumění problematiky sociální pomoci je nejprve nezbytné věnovat se politickému uspořádání Indie a základnímu kontextu indického sociálního zabezpečení. Indická republika je demokratický stát, který je sloţen z federací menších států. Indie má jednu centrální vládu, která je zodpovědná za řešení velkých problémů a za navazování mezinárodních vztahů. K tomu, aby mohla vláda spravovat celé indické území, přenesla část svých pravomocí na spolkové státy. Tyto menší územní celky zodpovídají za udrţování práva a pořádku a mají vlastní sociální a hospodářskou politiku

(Mooij,

2007,

s. 326,

podle

Corbridge

and

Harriss,

2000).

Tyto decentralizované místní správy dokáţí lépe přizpůsobovat sluţby podle preferencí lokálních obyvatel (Asthama, 2012, s. 113–114). V indickém kontextu, kde aţ 40 % obyvatel trpí nedostatkem příjmů k uspokojení základních potřeb, je velmi obtíţné vybudovat funkční systém sociálního zabezpečení. Systém brzdí i fakt, ţe pouze 10 % obyvatel je zaměstnáno v organizovaném pracovním sektoru. Zbylých 90 % obyvatel pracuje v sektoru neorganizovaném (Murthky a kol., 1990, s. 4). Lidé si v takovém případě nepřispívají na sociální pojištění. V neorganizovaném sektoru se lidi stávají obětí lehkého vykořisťování, například v podobě výplaty nízkých mezd nebo špatných pracovních podmínek (Remesh, 2009, s. 3). Pro pracovníky z neorganizovaného sektoru existují formy pomoci skrze sociální programy, které jsou realizovány různými ministerstvy a správními odděleními (Sülzer, 2008, s. 220).

8

1.1 Obtíže indického systému sociálního zabezpečení Indický systém sociálního zabezpečení se setkává s řadou obtíţí. Ty komplikují poskytování státní sociální pomoci, která je zaručena indickými zákony. Tato kapitola je důleţitá pro porozumění obtíţné situace nejchudších obyvatel, kteří se snaţí získat formální zdroje pomoci pro vyřešení své ţivotní situace. V Indii neexistuje jednotný systém sociálního zabezpečení. Systémy sociálního zabezpečení jsou rozptýlené a nemají sourodou povahu. Je to způsobené především rozdílnými sociálními politikami jednotlivých spolkových států (Murthy a kol., 1990, s. 23). To vede k tomu, ţe existující státní programy přispívají velmi málo ke sniţování chudoby (Murthy a kol., 1990, s. 5). Existuje několik důvodů proč tomu, tak je. Zde jsou nastíněné některé z nich. Prvním důvodem je nejasně definována odpovědnost jednotlivých subjektů (Mooij, 2007, s. 333). Jiţ výše zmíněná roztříštěnost sociálního zabezpečení je dále doprovázena nedostatkem finančních zdrojů k realizaci všech zákonem definovaných forem sociální pomoci. Jednotlivé místní samosprávy nemají finanční prostředky k naplňování centrální vládou stanovené pomoci (Faizi, 2010, s. 143, podle Ambedkar, 2000). Místní samosprávy získávají finance ze čtyř moţných zdrojů. Jsou jimi: vybírání daní,

dotace

a podpora

ze

státní

vlády,

zdroje

z rozvojových

programů

a samofinancování (například pronájem místností), (Faizi, 2010, s. 161). Hlavní zdroj financí pro místní vlády plyne ze státního rozpočtu. Ten ovšem podle World Labor Report 2000 poskytnul na sociální zabezpečení pouze 1,8 % HDP (Sülzer, 2008, s. 214). Problém s financemi je dále posilován korupcí při poskytování dávek. Korupce není kvůli špatně fungující indické justici téměř postihována (Mooij, 2007, s. 333). Dalším z důvodů neefektivního sociálního zabezpečení je obtíţné vymezení příjemců pomoci. Je to způsobené jiţ výše uvedeným údajem o velkém mnoţství lidí, kteří nemají dostatečné příjmy k uspokojení svých základních potřeb. Kvůli vysokému počtu lidí v nouzi jsou dávky poskytovány pouze úzké skupině obyvatel (Murthy a kol., 1990, s. 22). Často jsou podporovány zákonem definované vyloučené kasty a vyloučené kmeny. Je obtíţné zařadit obyvatele do vymezených skupin. Lehce tak dochází k diskriminaci lidí nepříslušejících k definované kastě nebo kmeni. Tento způsob definování cílových skupin je některými Indy kritizován, a to kvůli udrţování kastovního

systému

v povědomí

indické 9

společnosti

(Driver,

1984,

s. 678).

Dalším problémem spojeným s určováním cílových skupin je nezařazení některých nejchudších skupin obyvatel do systému sociálního zabezpečení. V zákonech nejsou téměř vůbec zmiňováni migrující pracovníci, vázaní pracovníci nebo stavební dělníci (Murthy a kol., 1990, s. 23). Řada lidí se k nabízeným formám sociální pomoci vůbec nedostane. Je to způsobené fyzickou vzdáleností poskytovaných sluţeb, kdy vyloučené venkovské oblasti jsou odříznuty od poskytovatelů dávek. To je způsobené tím, ţe některé formy sociální pomoci jsou sice zákonem stanovené, ale jejich realizace probíhá na neadekvátních místech. Zároveň nejchudším obyvatelům brání ve snaze získat dávky strach z uráţlivého chování byrokratických pracovníků. Další bariérou je nedostatek informací o moţnostech pomoci a nízká kvalita poskytovaných sluţeb (například nefunkční vesnické školy). Z výše popsaného vyplývá, ţe někdy i samotná chudoba je jeden z důvodů, proč nemohou chudí vyuţívat sociální pomoc organizovanou státem (Murény a kol., 1990, s. 25–29).

1.2 Existující státní sociální programy Indie Tato kapitola nejprve vymezuje skupiny lidí, kterým je většina sociálních programů určena, poté obsahuje několik státem garantovaných forem sociální pomoci. Kvůli velké roztříštěnosti1 státních forem pomoci jsou uvedeny dávky, se kterými jsem se setkala v průběhu mé zahraniční praxe. Tyto dávky jsou doopravdy vypláceny a jejich funkčnost je praxí ověřená. Řada sociálních programů je zaměřena na lidi ţijící pod hranicí chudoby. Indická vláda definovala tuto hranici jako tzv. below the poverty line (dále pouze BPL). Do této kategorie se řadí lidé, kteří nedosahují stanoveného příjmu kalorií za den. Počet nutných kalorií se liší podle toho, jestli lidé ţijí na venkově nebo ve městě. Přibliţně je to okolo 2250 kalorií. Jídlo naplňující tuto kalorickou hodnotu je moţné v Indii koupit za 240 rupií. Většina domácností přesáhne státem stanovenou částku a neřadí se tak do skupiny BPL (Sülzer, 2008, s. 213).

1

V celé Indii se nachází 1259 moţných forem sociální pomoci. Do tohoto čísla jsou započítány všechny programy realizované centrální vládou i místními spolkovými státy (National Portal of India, nedatováno, b).

10

Další výhody v sociální oblasti mají vyloučené kasty a kmeny, které byly v roce 1950 zařazeny do oficiálního seznamu2. Stát jim garantuje speciální výhody při vzdělávání. Jedinci jsou nejčastěji zvýhodňováni tím, ţe mají vyhrazená místa na univerzitách. Zároveň jim stát poskytuje školní stipendia, jejichţ výše se liší podle jednotlivých spolkových států (Driver, 1984, s. 677). Ve státě Maharasthra jsou kmeny podporovány dávkami na podporu ekonomické oblasti, sociální spravedlnosti,

zdravotní

péče

nebo zaměstnávání

(Tribal

Development

Commissionerate, nedatováno). V oblasti vzdělávání je všem dětem zajištěna moţnost navštěvovat bezplatně základní školu. Zajišťuje to zákon Sarva siksha abhiym, který v překladu znamená vzdělání pro všechny. V rámci tohoto zákona by měli učitelé motivovat rodiče k posílání

dětí

do

škol

(Mooij,

2007,

s. 332).

Zároveň

indická

ústava

v paragrafu 45 uvádí, ţe stát poskytne speciální péči v oblasti vzdělávání jedincům z vyloučené kasty nebo kmene. Podle zákona Right To Education Act by měly být školy kvalitně vybavené a vyškolení učitelé by měli zaručit pravidelnou docházku dětí z vesnice. Dále by školy měly být přístupné a nacházet se blízko dětem. Proto byly ve všech vesnicích zaloţeny základní školy do niţšího stupně vzdělání. Zákon se také zmiňuje o poskytnutí obědů, knih, uniforem nebo bezplatného univerzitní ubytování pro jedince z vyloučených kast a kmenů (Celine, 2011). Centrální vládou byl stanoven orgán Food Corporation of India (dále pouze FCI), který je odpovědný za dávku nazvanou Antyodaya Anna Yojna. Ta poskytuje domácnostem pod hranicí chudoby moţnost získat výhody při nákupu rýţe a mouky. K získání této dávky dostanou jedinci kartičku (tzv. Ration card), díky které mají moţnost vyuţít ve speciálních obchodech slevu na základní potraviny. Mnoţství obilí, které si mohou domácnosti na vystavenou ration card koupit se liší stát od státu. Většinou se jedná o 10 aţ 25 kilogramů na domácnost za měsíc (Mooij, 2007, s. 328). FCI také zajišťuje jídlo do jiných sociálních programů jako: Mid-Day-Meal (program na podporu výţivy na základní škole), Nutriton Progarmme (výţivový program), Welfare Institutions & Hostels (jídlo pro ústavy sociální péče a ubytovny), Annapurna (viz dále) aj. (Food Corporation of India, nedatováno, s. 5).

2

Tento seznam byl sestaven prezidentem a obsahuje názvy stovky komunit z různých států a lokalit. Na základě jejich zařazení do oficiálního seznamu mají komunity nárok na speciální výhody v systému státního sociálního zabezpečení (Driver, 1984, s. 677).

11

Materiální pomoc, která se poskytuje rodinám z vyloučených kast pro výstavbu domů, se nazývá Houses To Houseless Scheduled Caste and Rural Area and Urban Area. Je určena pro lidi ţijící pod hranicí chudoby. Zaţádat o ní mohou lidé, kteří nemají svůj vlastní domov nebo ţijí v nevyhovujících podmínkách (National Portal of India, nedatováno, a). Další forma pomoci je nazvaná National Rural Employment Guarantee Act (dále pouze NREGA). Má zlepšit sociální bezpečnost domácností ve venkovských oblastech, tím ţe alespoň 100 dní v roce zajišťuje na poţádání placené zaměstnání. Zaţádat o dávku

si

mohou

všichni

dospělí

jedinci,

kteří

jsou

ochotni

pracovat

jako nekvalifikovaní manuální pracovníci (Faizi, 2010, s. 145, podle Ministry of Rural Development). Pro ukázku jedné ambiciózní formy sociální pomoci zde uvádím The National Social Assistance Programme (dále pouze NSAP). Je to program, který se snaţí zajistit všem obyvatelům Indie adekvátní prostředky pro ţivot. Snaţí se řešit nezaměstnanost, stáří nebo pracovní neschopnost. V rámci tohoto programu se vyplácí dávky: National Old Age Pension Scheme (finanční pomoc starým lidem), National Family Benefit Scheme (pomoc rodinám ţijící pod hranicí chudoby v případě úmrtí ţivitele rodiny), National Maternity Benefit Scheme (pomoc v případě těhotenství), Indira Sandhi National Widow Pension Schem (pomoc vdovám) a Indira Sandhi National Disability Pension Scheme (pomoc lidem s postiţením). Výše jsem uvedla, ţe 40 % obyvatel Indie trpí nedostatkem příjmů k uspokojení základních potřeb. Indie nemá finanční prostředky na realizaci všech zákony stanovených dávek. Kvůli tomu vznikají nové dávky, které by měly zaplnit mezery systému. Zaměřují se na lidi, kteří mají nárok na dávku, ale na její realizaci nejsou finanční prostředky. Příkladem je dávka Annapurna Scheme vedená v programu NSAP. Má za cíl poskytovat jídlo starým lidem, kteří přestoţe mají nárok na National Old Age Pension Scheme dávku nedostávají (Ministry of Rural Development, s. 1–6). Shrnu-li fungování indického sociálního zabezpečení, tak je velmi ambiciózní, ale finančně neudrţitelný. Je to odrazem zaměstnávání lidí v neorganizovaném sektoru. Programy sociální pomoci mají malý dopad na sniţování chudoby, coţ je způsobené především korupcí, špatnou informovaností a nedostupností nejchudších k dávkám. Tyto informace jsou velmi důleţité pro pochopení obtíţné pozice nejchudších obyvatel, tedy i pracovníků v cihelnách a členů kmene Kathkari. Formální zdroje, které by mohli 12

Kathkari pro řešení své ţivotní situace vyuţít, jsou často nefunkční a nedostupné. Mezery v sociálním zabezpečení se snaţí zaplnit nevládní organizace (Pyati, Kamal, 2012, s. 291).

1.3 Působení neziskových organizací v Indii V indickém kontextu jsou za neziskové organizace (dále pouze NNO) povaţovány organizace, které jsou institucionalizované, soukromé, neziskové, samosprávné, dobrovolné a registrované vládou (Kilby, 2011, s. 4, podle Nandedkar, 1987). Přes toto přesné vymezení NNO je obtíţné stanovit jejich přesný počet. NNO by se měly registrovat u státních sloţek, avšak některé z nich se registrují u místních samospráv, jiné u centrální vlády (Kilby, 2011, s. 4, podle Sen, 1993). Řada existujících NNO je také neregistrovaných (Sridhar, Nagabhushanam, 2008, s. 15, podle Ţandin, Srivastava, 2003). Dle indického ministerstva vnitra existuje v Indii okolo 1,2 miliónů NNO (Jalali, 2008, s. 168). Tradice NNO v Indii je staletá. Dnešní vztah mezi NNO a státem je ovlivněn širším historickým vývojem Indie (Batley, 2011, s. 309). Velký rozmach organizací nastal po získání indické nezávislosti v 50. letech 20. století. V té době spolupracovaly organizace se státem na společném cíli zaměřeném na sniţování chudoby. Postupně však docházelo ke stagnaci jejich vzájemné spolupráce, coţ bylo posilováno vznikem státních regulací zaměřených na činnost NNO. Jeden z regulačních zákonů se nazývá Foreign Contributions Regulation Act. Ten se snaţí kontrolovat finanční zdroje přicházející ze zahraničí. Také došlo k přesnému vymezení činností, kterými se mohou NNO zabývat. Mezi činnosti se řadí rozvoj obnovitelných energií, problematika zdraví, zlepšování vodního managementu pro chudé aj. Tímto přesným vymezením činností došlo k odtrţení vlivu NNO na politiku indického státu (Kilby, 2011, s. 11–20). Aţ v roce 1985 byly NNO zahrnuty do plánovaného rozvoje Indie. Tímto se začalo počítat s partnerstvím mezi nimi a státními správami (Shiva, Roy, 2004, s. 65). V praxi to znamenalo, ţe se NNO v řadě případů staly prostředníkem mezi státem a chudými obyvateli (Kilby, 2011, s. 20). Jelikoţ část finančních prostředků je poskytována ze státního rozpočtu, vládne kvůli tomu mezi jednotlivými NNO rivalita. To vede k tomu, ţe systém NNO je fragmentovaný a neflexibilní (Kilby, 2011, s. 19). Dalším znakem indických NNO

13

je jejich zaloţení na altruistickém přístupu. V praxi se tento přístup projevuje konzervativností a přímým poskytováním benefitů pro příjemce pomoci. Zároveň se snaţí o vyhýbání se politickému dění. Takovéto rysy chování NNO vedou k velmi malému zlepšování ţivotní kvality chudých lidí (Kilby, 2011, s. 10). Je nutné podotknout, ţe sluţby NNO jsou daleko efektivnější neţ sluţby poskytované státními sloţkami (Kudva, 2005, s. 236) a, ţe NNO mají v rozvíjející se Indii významnou roli. Vedle spolupráce se státními sloţkami se věnují oblastem, které není indický stát schopen nebo ochoten zajistit (Pyati, Kamal, 2012, s. 292). Z výše zmíněného počtu NNO je 80 000 z nich zaměřeno na práci s chudými a marginalizovanými lidmi (Kilby, 2011, s. 4, podle Salamon, Anheier, 1999). Organizace se snaţí o zplnomocňování nejchudších, dosaţení sociální spravedlnosti a prosazování respektu k lidským právům. Pozitivní změna v práci NNO nastala v 80. letech 20. století, kdy se organizace zaměřily na vytváření přístupu svépomoci a na podporu participace příjemců pomoci. Tento přístup se v indickém kontextu uplatňuje především u programů zaměřených na ţeny (Kilby, 2011, s. 6–11). Řada NNO je zřízena náboţenskými subjekty. Křesťanské organizace působí v Indii jiţ od koloniálních časů. Tyto organizace mají mezi sebou vytvořenou síť v rámci, které spolupracují. Pracují především v oblastech vzdělávání a zdravotnictví. Nejčastěji realizují výstavby základních škol nebo sirotčinců. Oproti ostatním NNO mají výhodu ve velkých finančních prostředcích ze zahraničních zdrojů. Jejich práce je někdy v Indii povaţována za snahu šířit křesťanskou víru mezi chudé indické obyvatele (Jalali, 2008, s. 182–184).

14

2 Kmen Kathkari Kmen Kathkari se řadí mezi jeden z mnoha vyloučených indických kmenů. Indické

ministerstvo

sociálních

věcí

identifikovalo

Kathkari

jako

jeden

ze tří „primitivních“ kmenových komunit ve svazovém státě Maharashtra (De Silva, 2007, s. 8). Tento kmen se nachází především v oblastech zvaných Raigad a Thane. Podle údajů z roku 1981 je ve státě Maharastra celkem 147 226 členů tohoto kmene (Dias, 2010, s. 51). K lepšímu pochopení ţivotní situace kmene popíši nejprve postavení kmenů v indické společnosti. Poté se zaměřím na popis samotného kmene Kathkari.

2.1 Indické kmeny Domorodé kmeny jsou povaţovány za nejstarší obyvatele indické země. V dnešní době ţijí v Indii odlišné domorodé skupiny, které mají různou ekonomickou úroveň. Liší se od sebe stupněm izolace a oblastmi, ve kterých ţijí (Padmanabhan, 2011, s. 77). V indické populaci tvoří vyloučené kmeny přibliţně 7 % obyvatel. Počet jednotlivých kmenů se v literaturách rozchází. Dias píše, ţe vyloučených kmenů je přibliţně 427. Většina z nich je charakteristická ‚primitivním‘ způsobem ţivota. Přibliţně 90 % z nich ţije izolovaně od zbytku indické společnosti, většinou v horách nebo v lesích. Aţ do devatenáctého století se kmeny ţivily tradičním způsobem ţivota, tzn. v souladu s přírodními zdroji v lesích. V období, kdy byla Indie britskou kolonií, se začala britská vláda zajímat o území, na kterém kmeny ţily. Britskou vládou byly kmeny povaţovány za necivilizované a primitivní. V té době byly označeny řadou stereotypů, které se v indické společnosti udrţují do dnes. Nejčastěji jsou členové kmenů označováni za líné. V dnešní době se tyto stereotypy promítají i na plátna indických bolywoodských filmů (Dias, 2010, s. 33–35). V současné době se indické kmeny stávají oběťmi ekonomického rozvoje Indie (Dias, 2010, s. 42). V době osmdesátých let nastal prudký ekonomický růst Indie, který se dotkl pouze určité skupiny obyvatel. Většinou se jednalo o obyvatele z měst. Výsledkem byl vznik daleko větších mezer v ţivotních úrovních mezi obyvateli měst

15

a venkova (Sachr, 2005, s. 184). V té době byly vyloučené kmeny nuceny k opuštění jejich tradičního prostředí. Degradace přírodních zdrojů byla dalším souvisejícím faktorem vedoucím ke ztrátě ţivobytí kmenů. Ztráta tradičního ţivotního stylu vedla ke změně vztahu kmenů k přírodě a zapříčinila kulturní změny (De Silva, 2007, s. 6). Dias (2010, s. 42) zjistil, ţe v té době bylo z vesnic nuceně přemístěno aţ 40 % lidí. Pokračující ekologická degradace vede i dnes ke stále narůstající chudobě kmenů. To je zapříčiněno především nedostatečným přístupem k základním zdrojům jako je jídlo, obydlí nebo oblečení (Heredita, Srivastava, 1994, s. 121). Vyloučené kmeny v dnešní době nedokáţí těţit z výhod globalizace a nejsou schopni si pod tlakem rozvíjejícího se technologického pokroku uchovat svojí původní kulturu (De Silva, 2007, s. 7).

2.2 Postavení kmenů v indické společnosti V indické společnosti je s členy kmenů zacházeno daleko hůře neţ se zbytkem obyvatel Indie. Primitivní kmeny se potýkají s nedostatkem pochopení zvláštností jejich potřeb a nedostatkem vůle k nalezení vhodného řešení. Jak jiţ bylo výše zmíněno, kmeny jsou nuceny k přemisťování a jsou diskriminováni ve svých právech i byrokracií a policií (Dias, 2010, s. 35, 176). A tak přestoţe je základní ochrana kmenů ustanovena v Indické ústavě, zůstávají kmeny stále diskriminovány. To vede k jejich ekonomické „zaostalosti“,

jak

v porovnání

k ostatní

indické

populaci,

tak

i v porovnání

s vyloučenými kastami nebo jinými sociálními skupinami vyuţívající ochrany Indické ústavy (De Silva, 2007, s. 5). Kvůli špatnému postavení ve společnosti je většina vyloučených kmenů chronicky chudá (Deshingkar, 2010, s. 4). Chronickou chudobu definovalo Výzkumné centrum pro chronickou chudobu (Chronic Poverty Research Centre) jako chudobu přetrvávající alespoň pět let. Tato chudoba přechází z jedné generace rodiny na další generace. Chronicky chudí jsou heterogenní skupina, která zahrnuje ty, kteří nejsou schopni se uţivit a to i přes to, ţe jsou ekonomicky aktivní (Hulme et al., 2001 v Deshingkar, 2010, s. 3). Chronická chudoba kmenů je velmi často napojena na ţivot v absolutní chudobě. Absolutní chudoba je světovou bankou definována jako „absolutní zhoršování postavení nejnižších důchodových skupin obyvatelstva, jako životní situaci, která je charakterizována podvýživou, negramotností a nemocemi, vymykající se jakéhokoli

16

definici základních lidských podmínek důstojného života.“ (Jeniček, Foltýn, 2010, s. 52– 53).

2.3 Historie kmene Kathkari V historii tvořil kmen Kathkari svojí vlastní identitu a kulturu, která měla své místo v indické společnosti. Změnu postavení kmene přinesl intenzivní vývoj za dob britské kolonie. Koloniální správa svým benevolentním paternalismem popřela jejich lidskou důstojnost a odmítla jejich domorodou kulturu (Heredita, Srivastava, 1994, s. 94). Původním povoláním Kathkari byl lov a zemědělství (De Silva, 2007, s. 8). Dříve byli členové kmene povaţováni za „krále lesa“ (Heredita, Srivastava, 1994, s. 109). Les jim poskytoval širokou škálu nepěstovaných potravin, jako zeleninu, hlízu, oddenky, ryby, zvěřinu, ptáky, med nebo lesní plody. Lesy jim dále poskytovaly zdroje pro věci kaţdodenní potřeby, jako léky, palivové dříví, dřevo pro stavební nářadí a barviva (Academy of Development Science, nedatováno). Kathkari byli v minulosti závislí na zdrojích lesa. Po roce 1980 byl britskou vládou vyhlášen zákon o zachování lesů (Forest Conservation Act), který zakazoval vyuţívat zdrojů lesa. Nyní existují striktní regulace a opatření při porušení tohoto práva. Britská vláda jim místo vyuţívání lesů nabídla zemědělskou půdu ve sníţené sazbě daně. Většina této půdy byla nevhodná pro kultivaci zemědělství a nacházela se v podhůří, kde se vyskytuje skalnatá půda. Vlastníci půd nabízeli osivo a další potřeby za přemrštěné úvěry, takţe se kmen lehce dostal do ekonomického sevření (De Silva, 2007, s. 9 – 10). Proto po zřízení britských pravidel začala mít kmen Kathkari problémy s ţivobytím. Nemohl se ţivit jako dříve a stal se závislí na denní mzdě (Dias, 2010, s. 56). Důsledkem globalizace a odlesňování se členové kmene Kathkari stali zranitelnými a sociálně vyloučenými (De Silva, 2007, s. 11).

2.4 Pozice kmene Kathkari ve společnosti V dnešní době je s Kathkari zacházeno jako s pasivními objekty (Heredita, Srivastava, 1994, s. 94). Špatné postavení ve společnosti zhoršuje i „zaostalost“ kmene za zbytkem indické společnosti a jeho nízká míra gramotnosti (Dias, 2010, s. 79).

17

Jak jiţ bylo výše zmiňováno, mezi členy indické společnosti panuje mnoho předsudků o kmenech. I o kmeni Kathkari jsou šířeny stereotypy. Řada Indů v oblasti Raigad a Thane si jiţ při vyslovení slova Kathkari představí líné, primitivní a zaostalé jedince (Heredita, Srivastava, 1994, s. 113). Dále jsou často označováni jako nic nedělající líní alkoholici nebo jako zločinci (Heredita, Srivastava, 1994, s. 100). Negativní hodnocení Kathkari okolím ovlivňuje také sebeobraz samotných Kathkari. Kathkari mají na sebe velmi kritický pohled a to především kvůli jejich alkoholickým sklonům, které povaţují za hlavní překáţku v jejich rozvoji. Nahlíţí na sebe a na svojí minulost jako na ostudnou a neţádoucí (Heredita, Srivastava, 1994, s. 113). Schopnost pozitivního vnímání sebe sama ztrácejí také kvůli ztrátě jejich původního způsobu ţivota (Heredita, Srivastava, 1994, s. 93). Toto špatné sebehodnocení kmene vede k utvrzování marginalizovaného postavení kmene ve společnosti. Kmen dnes ţije na vesnicích, které jsou umístěny v podhůří, segregovaně od zbytku společnosti. Mnoho vesnic převzalo prvky dominantní hinduistické kultury (De Silva, 2007, s. 8). Ve vesnicích se často vyskytuje vysoká míra alkoholismu (Dias, A., 2010, s. 79). Existuje několik moţných důvodů, proč Kathkari tíhnou k alkoholismu. Jedním z důvodů můţe být jejich touha uţít si, jiným je snaha uniknout z reality chudoby a zadluţenosti. Odhaduje se, ţe rodina Kathkari utratí přes polovinu svých příjmů za alkohol a zábavu. Jejich zdravotní stav a výţiva je tak kvůli špatným ţivotním podmínkám a alkoholismu na špatné úrovni (Academy of Development Science, nedatováno). S velmi nízkým postavením kmene a jeho absolutní chudobou souvisí i nízká míra vzdělanosti. Míra gramotnosti mezi Kathkari je pouze 7–8 % mezi muţi a pouze 2,5 % mezi ţenami (De Silva, 2007, s. 15 – 16). V kapitole 1.2 jsem uvedla, ţe vzdělání je zákonem poskytované všem dětem. Při realizaci zákonů dochází v řadě případů k obtíţím. I vzdělávání kathkarských dětí je ztíţeno faktem, ţe postoj učitelů k dětem je necitlivý. Učitelé si neuvědomují, ţe vychovávají první generaci kmene, která bude umět číst a psát. Učitelé mají špatné vyučovací metody a do školy nedocházejí pravidelně. Kvalita státem zřízených škol je nízká. Ve školách je nízká vybavenost školními pomůckami (chybí nábytek, sanitární zařízení). Děti z bohatých rodin docházejí do kvalitnějších soukromých škol (Mooij, 2007, s. 331 – 332). Kvůli oddělenému vzdělávání bohatých a chudých dětí dochází k udrţování stereotypů mezi 18

nově vyrůstající generací. Vzdělávání kmene je dále ztíţeno faktem, ţe nyní vyrůstá první vzdělávaná generace kmene. Děti tak nemají ţádnou podporu od sourozenců nebo rodičů v oblasti vzdělání (De Silva, 2007, s. 15 – 16). Kvůli špatně fungujícím školám nemají Kathkari téměř ţádné znalosti a mají pouze nízkou míru dovedností. Protoţe je vzdělání velmi důleţité pro nalezení dobré práce, jejich nevzdělanost často vede k zaměstnávání jako levná pracovní síla v cihelnách, uhelných dolech nebo na bambusových plantáţích (De Silva, 2007, s. 13).

2.5 Současné pracovní uplatnění kmene Kathkari Vzhledem k přísným britským zákonům se dnes musí kmen Kathkari přizpůsobit nově přicházející situaci globalizace a degradace přírody. Jelikoţ nemají peníze, ani půdu, a nemohou vyuţívat zdrojů lesa, musejí pracovat za denní mzdu. V takovém případě jsou nuceni pracovat na okraji společnosti, a to kvůli předsudkům, které ve společnosti panují (Heredita, Srivastava, 1994, s. 109). Někteří se ţiví sbíráním dřeva v lesích a jeho prodejem (Heredita, Srivastava, 1994, s. 117). Další moţností, jak nalézt práci, je migrace za prací. Řada rodin začala směřovat svojí práci do cihelen (De Silva, 2007, s. 11 – 13). Pro chronicky chudé se stala migrace významným způsobem, jak se vyrovnat se sezónními výkyvy v příjmech. Často to je jediná moţnost, jak si vydělat peníze v době nezaměstnanosti a nedostatku jiných příleţitostí k obţivě (Deshingkar, P., 2010, s. 22–23). Jelikoţ členové kmene Kathkari nemají trvalý příjem, jsou často vystaveni finanční

nouzi.

A to

především

nastane-li

nepředvídatelný

finanční

výdaj,

jako například stavba domu, manţelství, nemoc nebo úmrtí v rodině. V takových případech je pro ně obtíţné sehnat finanční zdroje. Často existuje jediná alternativa, jak se ze situace dostat. Tou je půjčka v hotovosti od lichvářů za přemrštěné úrokové sazby (Academy of Development Science, nedatováno). Takovýmto způsobem se většina rodin dostane do začarovaného kruhu chudoby, zadluţenosti a vázané práce (De Silva, 2007, s. 11 – 13). Jedním z typických příkladů půjčky od lichvářů, skrze kterou se členové kmene Kathkari zadluţují, je půjčka od vlastníků cihelen. V období, kdy nemají členové kmene moţnost se uţivit, navštěvují vlastníci cihelen vesnice a půjčují rodinám peníze za vysoké úroky. Tímto se rodiny zavazují k práci v cihelně na 6 měsíců v období 19

sucha (Srivastava, 2005, s. 18, podle Ghosh, 2004, Gupta, Ateeq and John, 2003). Migrace do cihelen začíná zpravidla v říjnu nebo v listopadu. Před monzunovým obdobím se rodiny vracejí zpět do svých vesnic. Jakmile jsou deště u konce, jsou rodiny opět připraveny opustit své vesnice. Práce v cihelnách tak tvoří cyklus, který je zobrazen v příloze č. 1 (Smita, 2008, s. 2). Svůj dluh spolu s úroky rodiny splatí prací v cihelně. Půjčování peněz je jeden z počátečních a rozhodujících znaků pro migraci a práci kmene Kathkari v cihelnách. Cihelny jsou místa často umístěná ve venkovských nebo odlehlých oblastech zhruba na šest měsíců. Dochází v nich k ruční výrobě cihel3 (Srivastava, 2005, s. 18, podle Ghosh, 2004, Gupta, Ateeq and John, 2003). Dnes jsou členové kmene Kathkari povaţování za experty ve výrobě cihel. De Silva píše, ţe migrace do cihelen se stala jedním ze znaků kathkárské kultury. Dle pozorování De Silva (2007, s. 13) většina kathkarských rodin pracujících v cihelnách jiţ tuto práci vykonává 10–12 let (De Silva, 2007, s. 13). Migrace se tak stává cyklickou a předává se s generace na generaci (Dias, 2010, s. 173). Většina práce v cihelnách je manuální a fyzicky náročná. Průměrně pracují členové migrujících domácností aţ 12–14 hodin denně (De Silva, 2007, s. 13). Kathkari migrují do cihelen s očekáváním, ţe si vydělají na celé období dešťů. Tedy na období, kdy strádají nedostatkem zdrojů nutných pro přeţití (Gracious, 2011, s. 45). Pracovníci si často peníze na toto období neušetří. Brání jim v tom vlastník cihelny, který pracujícím domácnostem nevyplácí mzdy odpovídající odpracované práci. Důvodem ošizování pracovníků v cihelnách je jejich nízká nebo ţádná vzdělanost. Pracovníci si tak nemohou spočítat počet vyrobených cihel, a tím pádem ani týdenní mzdu. Všechny výpočty pak dělá vlastník cihelny, který vyuţívá negramotnosti kmene k okrádání (De Silva, 2007, s. 13–15). Zároveň vydělané peníze nejsou pracovníkům v cihelnách vypláceny denně nebo na konci měsíce. Během týdne dostávají rodiny od vlastníků cihelen pouze nezbytnou sumu peněz pro přeţití. Zbytek peněz je rodinám vyplacen na konci sezóny. Tento způsob vyplácení peněz zamezuje pracovníkům opuštění cihelny v půlce sezóny4. Peníze, které si rodiny vydělají, nejsou téměř vůbec

3 Pro lepší představení prostředí a práce v cihelnách přikládám přílohu č. 2, která obsahuje popis výroby cihel a fotografii z cihelny Chinchpada. 4 De Silva (2007, s. 15) spočítal výši spravedlivé mzdy pro pracovníky v cihelnách. Jedna domácnost vyrobí průměrně 1000 cihel za den. Rodiny pracují 6 dní v týdnu, coţ odpovídá mzdě 6 400 rupií za týden. Za celé období v cihelně by měla rodina dostat vyplaceno 39 600 rupií. Realita ovšem je, ţe čelnové kmene Kathkari na konci šestiměsíční práce dostanou přibliţně 5000 – 8000 rupií.

20

investovány do vzdělávání dětí, zlepšování produktivity země nebo rozvíjení dovedností členů rodiny (Dias, 2010, s. 173–175).

21

3 Sociální situace pracovníků v cihelnách jako životní situace Tato kapitole bude obsahovat vymezení pojmu ţivotní situace. Následně se zaměřuje na popis ţivotní situace kmene s vyuţitím dimenze sociálního fungování podle Musila a Navrátila (2000).

3.1 Termín životní situace a koncept sociálního fungování Obecně se termín ţivotní situace definuje jako soubor ţivotních okolností, které působí na člověka v konkrétním čase (Navrátil, 2003a, s. 88). Tento termín je v praxi vyuţíván pro práci sociálních pracovníků. Jeho popis pomáhá sociálním pracovníkům pochopit povahu problému a navrhnout nástroje pro jejich řešení. Ke zkoumání ţivotní situace je nutné nalézt prvky, které jsou relevantní k tématu a interakce mezi nimi (Navrátil, 2003b, s. 55). K pochopení termínu ţivotní situace pouţívá sociální práce pojem „sociální fungování“. Tento pojem byl rozpracován autorkou Bartlettovou v knize The common base of social work practice (1970). Bartlettová pojem vymezuje podle interakcí, které vznikají mezi nároky prostředí a lidmi. Právě nároky prostředí výrazně ovlivňují ţivotní situaci jedinců. Bartlettová rozlišuje dvě dimenze sociálního fungování. Jednou z nich je schopnost zvládat problémy a řešit je; druhou je dimenze nároků prostředí, ve kterém se lidé nacházejí. Koncept sociálního fungování je zaloţen na faktu, ţe lidé a prostředí jsou neustále v interakci. V interakci klade prostředí na jedince poţadavky a jedinec je nucen na ně reagovat. Pokud jedinci poţadavky prostředí nezvládají plnit, vzniká problém. Někteří zvládají vyřešit vzniklý problém sami, jiní potřebují k vyřešení problémové situace pomoc. Příčiny problémů plynou buď z nepřiměřených poţadavků prostředí nebo z nedostatečných dovedností na straně klienta. Sociální pracovník se v takovém případě snaţí o harmonizaci očekávání prostředí, a tím o podporu sociálního fungování klienta. Vedle očekávání prostředí od jedince se objevuje i očekávání jedince od prostředí. V obou případech se jedná o snahu sociálního pracovníka přivést očekávání k harmonizaci. Příčiny problémů lze tedy hledat jak na straně nedostatečných zdrojů klienta, tak na straně nekomplementárních očekávání

22

sociálního prostředí. Koncept ukazuje, ţe kaţdý jednotlivec má dynamickou a tvůrčí roli při vytváření své ţivotní situace a ţivotních situací druhých lidí. Mimo tuto dynamickou stránku ţivotní situace existuje ještě statická stránka, která je tvořena prvky a systémy. Tyto ţivotní situaci jedince dotváří (Navrátil, 2003b, s. 57–59). Navrátil s Musilem vytvořili dimenze prvků sociálního fungování. Jejich dimenze vycházejí z konceptu Národní asociace sociálních pracovníků5 doplněného o Franklovy antropologické myšlenky. Definují sociální fungování takto: „Sociální fungování je podmíněno naplněním fyziologických (jídlo, přístřeší, bezpečí, zdraví a péče o ně, ochrana), psychologických (pocit zvládání očekávání, sebedůvěra, sebeúcta a osobní identita) a sociálních (pocit sounáležitosti, sdílení společenství, uznání a oprávnění) a noogeních (též duchovních) potřeb (naplnění hodnot, morální přesvědčení o správnosti jednání, prožitek krásného, náboženské přesvědčení, kulturní identita, přesvědčení o smysluplnosti života).“ (Navrátil, Musil, 2000, s. 133). Podobně uspořádal potřeby Abraham Maslow. Ten ve své teorii hierarchie potřeb rozlišuje potřeby na „vyšší“ a „niţší“. Na základě uspokojení niţších potřeb můţe jedinec dosáhnout uspokojování vyšších potřeb (Atkinson, 2003, s. 471). Potřeby rozdělil od niţších potřeb k vyšším potřebám takto: „Fyziologické potřeby (potravy, nápojů, spánku, odpočinku, útulku a sexu); potřeba jistoty (bezpečí, ochrany, péče a pomoci); potřeba náležení a lásky (přijetí druhými, přátelství a lásky); potřeba sebeocenění a úcty, uznání a prestiže; potřeba sebeaktualizace (potřeby poznávaní a estetických zážitků).“ (Nakonečný, 2003, s. 209). Jestliţe nedochází k uspokojení základních fyziologických potřeb, jsou ostatní potřeby zatlačené do pozadí. Neuspokojování základní potřeb u jedinců se často promítá i do jejich vnímání ţivota. Hladového člověka nezajímá pocit svobody, společenství, důstojnosti nebo lásky. „Hladný človek si myslí, že ak by mal do konca života zabezpečené jedlo, bude dokonale šťastný.“ (Hall, Lindzey, 2002, s. 164–165). Vedle tohoto vymezení se někteří autoři pokoušeli přesně definovat prvky a systémy dotvářející ţivotní situaci. Autoři Sheafor, Horejsi, Horejsi (2000) je vymezili 5

Ţivotní situace podle definice Slovníku sociální práce (1995) vydaného Národní asociací sociálních pracovníků „…zahrnuje uspokojování jak základních potřeb, tak těch, na kterých závisí jeho uplatnění ve společnosti. Lidské potřeby zahrnují tělesné aspekty (jídlo, přístřeší, bezpečí, zdravotní péče a ochrana), osobní naplnění (vzdělání, odpočinek, hodnoty, estetika, náboţenství, dosaţení úspěchu), emocionální potřeby (pocit sounáleţitosti, vzájemná péče, společenství) a adekvátní sebepojetí (sebedůvěra, sebeúcta a osobní identita).“ (Navrátil, Musil, 2000, s. 119 – 120, podle Barker, 1995).

23

takto: „věk, pohlaví, stav, složení domácnosti; rodinná struktura a vztahy (biologické děti, nevlastní děti, rodiče atd.); zaměstnanost, postavení v zaměstnání a jeho charakter; sociální aktivity a zájmy (koníčky a rekreační aktivity atd.); členství ve formálních skupinách (církev, odborový svaz atd.); zdroje podpory a napětí v sociálních interakcích (mezi lidmi a mezi lidmi a komunitními systémy); využití formálních zdrojů (sociální zabezpečení, lékařská péče atd.); neformální zdroje (širší rodina, příbuzní, přátelé, sousedi, svépomocné skupiny).“ (Navrátil, 2003b, s. 60). Ve své práci budu koncipovat ţivotní situaci pracovníků v cihelnách podle dimenzí Musila a Navrátila (2000), které doplním o prvky Sheafor, Horejsi, Horejsi (2000). Zároveň vyuţiji Maslowovu teorii potřeb

pro bliţší popsání

jednotlivých dimenzí Musila a Navrátila (2000). Uvědomuji si, ţe k přesnému popisu sociálního fungování je třeba vţdy pracovat podle individuálních bariér a předpokladů konkrétního jedince. Při práci s konkrétním klientem je potřeba sledovat jeho komplexní situaci, která je pokaţdé konfigurací různých mnohovrstevných a neopakovatelných faktorů. V opačném případě lehce dochází ke vzniku stereotypních faktorů, podle kterých bychom klientovu situaci hodnotili (Navrátil, Musil, 2000, s. 120). V mé práci není prostor pro uvedení konkrétního případu6.

3.2 Sociální situace z pohledu dimenzí Musila a Navrátila (2000) Tato kapitola obsahuje popis ţivotní situace pracovníků v cihelnách. Je sloţená ze čtyř dimenzí definovaných podle Musila a Navrátila (2000). Z těchto dimenzí vyplývají potřeby, které je nutné ke zvládání ţivotní situace jedince naplnit.

3.2.1 Fyziologická dimenze pracovníků v cihelnách Fyziologická dimenze je sloţená ze základní potřeb jedince. Tím se míní potřeba jídla, přístřeší, bezpečí, zdraví a péče o ně (Navrátil, Musil, 2000, s. 120). Dále pak potřeba spánku, vzduchu a jiných základních tělesných potřeb (Smékal, 2004, s. 245). 6

Ráda bych odkázala na mou vypracovanou Ročníkovou práci, kde je konkrétní případ rodiny rozebrán podle konceptu sociálního fungování.

24

Tuto dimenzi jsem rozdělila na tři druhy potřeb. Na potřebu přístřeší, potřebu jídla a potřebu zdraví. 3.2.1.1 Přístřeší v cihelnách jako základní potřeba Obytné prostory pracovníků v cihelnách odpovídají ţivotu v naprosté chudobě (Dutta, 2002, s. 22). Příbytky migrantů se nacházejí přímo v cihelně nebo v její bezprostřední blízkosti. Migranti si po příchodu do cihelen tvoří provizorní přístřešky, které jsou postaveny z materiálu, který je pro ně zdarma přístupný. Často mají chatrče postavené z hlíny a rozbitých cihel. Střechy tvoří plachty, sláma nebo jiný nepotřebný materiál shromáţděný z okolí (Smita, 2008, s. 15–16). Tyto chatrče o velikosti jednoho malého pokoje jsou stavěny migranty kaţdý rok znovu. Jejich výška je většinou velmi malá. Příbytky nemají elektrický proud a chybí jim přístup k pitné vodě nebo jinému sanitárnímu zařízení (Kainth, 2010, s. 14). V provizorním obydlí není tedy moţnost toalety nebo kuchyně (Smita, 2008, s. 16). Další problém, který vzniká v oblasti bydlení, je spojený s opuštěním jejich domů ve vesnici. Domy ve vesnici zůstávají po dobu migrace do cihelen (tj. šest měsíců) prázdné. Jsou vystaveny různým přírodním ţivlům, a proto je třeba obydlí po návratu do vesnice znovu opravovat. Tím pádem rodiny vynaloţí veškeré vydělané peníze na opravu jejich domů. Po tomto finančním výdaji se rodiny dostávají do stejné finanční krize jako před migrací do cihelen (Dias, 2010, s. 211). 3.2.1.2 Jídlo v cihelnách jako základní potřeba Jiţ výše jsem uvedla, ţe cihelny se často nacházejí daleko od ostatních obydlí. To je překáţkou přístupu k trţnicím a jiným obchodům. Pro pracovníky v cihelnách se tak stává jídlo téměř nedostupným zboţím. Pracovníci chodí nakupovat potraviny jednou za týden. Na trţnicích jim jsou z důvodů jejich sociálního postavení nabízeny nekvalitní

potraviny.

Prodavači

jim

prodávají

sušenou

a hnijící

zeleninu

nebo zlomkovou rýţi za nadsazené ceny. Také pitná voda je v cihelnách nedostatkovým zdrojem. Pracovníci mají přístup ke stejné vodě, jakou pouţívají na míchání hlíny při výrobě cihel. Tento zdroj vody se nachází daleko od jejich obydlí, proto jsou nuceni si vodu do svých příbytků donášet v kanystrech. Z tohoto vodního zdroje čerpají vodu na pití, vaření, mytí nádobí aj. (Smita, 2008, s. 15–16).

25

3.2.1.3 Zdraví v cihelnách a péče o ně jako základní potřeba Výše zmíněné podmínky bydlení, nepravidelný zdroj potravin a nekvalitní voda s sebou přinášejí řadu zdravotních rizik. Často se mezi pracovníky v cihelnách vyskytují infekce a horečky, toxická onemocnění, respirační a gynekologické problémy, neţádoucí potraty u ţen a podvýţiva (Smita, 2008, s. 15). Mezi další časté nemoci se řadí podráţděná pokoţka, bolesti zad, astma nebo tuberkulóza (Kainth, 2010, s. 24). Zdravotní stav pracovníků je dále zhoršován dlouhou pracovní dobou a špatnými pracovními podmínkami (viz kap. 3.3.3). Pracovníci jsou zapojeni do nebezpečných druhů práce bez jakýchkoliv ochranných zařízení. To vede často ke zraněním a nehodám. Jelikoţ nejsou pracovníci pojištěni, nemají nárok na jakékoliv finanční odškodnění při nemoci nebo nehodě. Od nemocných a zraněných pracovníků se očekává stejně odvedená práce jako od zdravých jedinců. Příčiny zdravotního postiţení nebo smrt jsou zaměstnavateli cihelen ignorovány (Smita, 2008, s. 15–16). Mezi nejzranitelnější skupiny v cihelnách se řadí ţeny a děti. Ţeny a dívky jsou ohroţeny sexuálním vykořisťováním (Deshingkar, 2010, s. 26). Těhotné ţeny nemají ţádné úlevy z práce, nemají přístup k lékařské péči, a tím pádem nedostávají ţádnou nutriční výţivu. Není divu, ţe při práci v cihelnách dochází často k neţádoucím potratům. Mnoho dětí se narodí na pracovištích ve špinavém a nehygienickém prostředí bez jakékoliv lékařské péče. Matky nastupují brzy po porodu zpět do práce a nemají moţnost starat se o své děti. Novorozenci jsou často ponechány o samotě nebo v péči staršího sourozence. Děti trpí nedostatkem výţivy, znečištěnou vodou a téměř ţádnou hygienou (Smita, 2008, s. 18). Od narození jsou děti vystavovány škodlivému pracovnímu prostředí a jsou deprivováni těţkým ţivotem na pracovišti (Smita, 2008, s. 5). Menší děti si hrají ve špinavém a zdravotně závadném prostředí (Kainth, 2010, s. 14), větší pak pomáhají rodičům s výrobou cihel. Z práce v cihelně si děti nesou zdravotní následky po zbytek svého ţivota. Mezi nejčastější zdravotní problémy patří: tvar nohou do X, koţní a oční problémy, nemoci způsobené z vody a bolesti ţaludku (Smita, 2008, s. 16).

26

3.2.2 Psychologická dimenze pracovníků v cihelnách Psychologická dimenze obsahuje potřeby související s pocitem zvládání očekávání, sebedůvěry, sebeúcty a osobní identity (Navrátil, Musil, 2000, s. 133). Jiţ v kapitole o pozici Kathkari ve společnosti (2.2.2) jsem charakterizovala vztah společnosti ke členům kmene. Sociální okolí hodnotí Kathkari jako zaostalé a líné. Tento kritický pohled, který je spojený s nepochopením a diskriminací kathkarské kultury, vede ke špatnému sebehodnocení kmene, jeţ vede ke ztrátě osobní identity kmene. Ta se začala rozpadat za dob britské kolonie, která odmítla jejich domorodou kulturu (Heredita, Srivastava, 1994, s. 94–113). Rozpad identity je dále posilován nucenou migrací. Komunity velmi často ztrácejí vlastní identitu občanů a rozpadem komunitního ţivota se vytrácejí jejich kulturní zvyky a tradice (Smita, 2008, s. 18–19). Tyto a jiné okolnosti popsané v kapitole 2 vedou k velmi nízké sebedůvěře a sebeúctě kmene a k rozpadu osobní identity kmene. Mimo tyto uvedené faktory zhoršuje psychologickou dimenzi nutnost přijmout práci v cihelnách za jakýchkoli podmínek. To souvisí s faktem, ţe velká část členů kmene je chronicky chudá a pokud chtějí přeţít, pak jim nic jiného nezbývá (Plomba, Namrata, 2012, s. 12). Navíc tato forma nucené práce je hluboce zakořeněna ve zvycích a tradicích Indie. To znamená, ţe je od niţších kast a kmenů očekáváno, ţe dané pracovní pozice obsadí (Mistra, 2002, s. 1, podle Arora, Patra, Chaubey). Většina nucené práce tak vzniká na základě sociální hierarchie a diskriminace, které čelí nedotknutelní a kmenové skupiny. Ti se stávají oběťmi nucených prací kvůli svému nízkému společenskému statusu a neznalosti svých práv (Srivastava, 2005, s. 9). Emocionální stres z nucené migrace můţe mít velké dopady na fyzické a psychické zdraví. To můţe vést aţ k psychologickým a duševním poruchám (Chatterjee, 2006, s. 18–19). Migranti zaţívají trauma z vytrţení z jejich vlastního prostředí (Dutta, 2002, s. 10). Rodiny se ocitají v jiném jazykovém a kulturním prostředí a často jsou i těţce přijímáni zpět ve svých vlastních vesnicích (Smita, 2008, s. 18). Provází je kulturní šok, který můţe vést k pocitu odcizení a k nedostatku pocitu lásky a jistoty (Gracious, 2011, s. 45). O bliţších dopadech na individuální rovinu jednotlivců jsem se v literatuře nedočetla.

27

3.2.3 Sociální dimenze pracovníků v cihelnách Do sociální dimenze se řadí potřeba pocitu sounáleţitosti, sdílení společenství, uznání a oprávnění (Navrátil, Musil, 2000, s. 133). Tento výčet Navrátila a Musila doplním o jeden prvek Sheafor, Horejsi, Horejsi (2000). Jedná se o prvek „postavení zaměstnání a jeho charakter“. Zde bych ráda znovu odkázala na kapitolu 2, která pojednává o indických kmenech. Z výše popsaného textu vyplývá, ţe kmeny jsou diskriminovány jak svým sociálním okolím, tak i samotnou byrokracií a policií. To je velmi úzce propojeno s vysokou korupcí v indické státní správě. Práva kmenů jsou málokdy dodrţována. Jejich pozice je zhoršena i faktem, ţe sami většinu svých práv neznají (Kainth, 2010, s. 16). Migrace do cihelen má negativní dopad na komunitu zanechanou na vesnici. Často zůstávají ve vesnici zranitelné skupiny jako staří lidé či děti, které jsou vystaveni sociálnímu vyloučení, nedostatečným finančním příjmům a emocionálnímu strádání (Dias, 2010, s. 167–168). Širší rodinný systém je nahrazen nukleární rodinou, coţ vede k významným sociálním a ekonomickým důsledkům (Mistra, 2002, s. 1, podle Arora, Pandey, Patra, Shankar, Chaubey). V této dimenzi se nachází i oblast vzdělání. Jiţ výše je uvedeno, ţe Kathkari má velmi nízkou míru gramotnosti. O to více ztěţuje moţnost získání vzdělání pravidelné opouštění vesnic a migrace do jiných oblastí Indie. Migrující děti by měly mít moţnost navštěvovat školy v okolí cihelny. Toto právo je však téměř nevyuţíváno. Vedle faktu, ţe jsou cihelny daleko od jakýchkoliv škol, mají svůj význam i předsudky vůči kmeni Kathkari. Školy nacházející se poblíţ cihelen odmítají z různých důvodů tyto děti do škol zapsat. Migrující děti kvůli tomu vypadávají ze školní docházky a jsou nuceni do tvrdé práce v cihelně (Smita, 2008, 18). Další prvek této dimenze je tvořen vztahem vlastníka cihelny s pracovníky v cihelnách. V cihelnách chybí jakékoli regulace nebo pracovněprávní předpisy, které by ochraňovaly pracovníky (Srivastava, 2005, s. 19, podle Gupta, 2003). Zároveň si zaměstnavatelé vybírají kmeny z jiných svazových států. Předpokládají, ţe migrující pracovníci jsou snáze manipulovatelní (Smita, 2008, s. 2–11). Jsou také ukázněnější a zaměstnavatelé jim vyplácí daleko menší mzdy neţ pracovníkům zaměstnaných

28

z blízkého okolí cihelen. Migranti jsou méně schopni prosadit svá práva, nároky a stávají se tak lehko oběťmi vykořisťování a otroctví (Srivastava, 2005, s. 11, podle Srivastava a Sasikumar). Chudoba nutí členy kmene k půjčce od vlastníků cihelen. Jsou nuceni vzít jakoukoliv práci, přestoţe vědí, ţe budou muset za prací migrovat. Zaměstnanci tak ztrácejí svobodu vybrat si zaměstnání a způsob obţivy (Srivastava, 2005, s. 2–3). Ztrácejí také právo svobodně se pohybovat po Indii. To je zapříčiněno vyplácením mzdy aţ na konci sezóny (Dias, 2010, s. 173–175). 3.2.3.1 Postavení v zaměstnání a jeho charakter Práce v cihelnách se řadí mezi vázané práce. Vázaná práce je druh zaměstnání, kde minimální mzda sotva pokrývá ţivotní náklady zaměstnance a vztahy mezi zaměstnavatelem

a zaměstnance

jsou

často

charakterizovány

vykořisťováním

a neupravenými dohodami, které vyplývají v neprospěch zaměstnance. Vázaná práce je spojena s prací nucenou7 (Plomba, Namrata, 2012, s. 11). Systém vázané práce funguje na uzavření ústní nebo písemné dohody mezi dluţníkem a věřitelem. Na základě této smlouvy se dluţník zavazuje sám nebo prostřednictvím kteréhokoli člena jeho rodiny pracovat pro věřitele na dobu určitou nebo na dobu neurčitou, buď bez mzdy nebo za nominální mzdu (Srivastava, 2005, s. 2 –3). Práce v cihelnách obvykle zahrnuje dlouhou pracovní dobu a velmi nízkou mzdu za odvedenou práci. Migranti zpravidla pracují v drsných podmínkách celých 12 aţ 14 hodin denně pro mzdu zhruba o polovinu menší neţ je minimální mzda stanovená indickým zákonem (Smita, 2008, s. 15). Mzda je pracovníkům vyplácena nespravedlivě.

Pracovníci

dostávají

v průběhu

práce

v cihelně

vyplacenou

pouze nezbytnou částku pro přeţití. Zbytek jim je vyplacen na konci sezóny (Srivastava, 2005, s. 19–20).

7 V této Úmluvě o nucené práci je nucená práce definována jako „veškerá práci či služba, která je vymáhána na člověku pod pohrůžkou trestu a k níž se dotyčný sám dobrovolně nenabídl.“ Dnešní podoba nucené práce je označována za novodobé otroctví (Mariska van der Lindenová, 2006, s. 11). Indický nejvyšší soud specifikoval slovo „nucený“ jako kaţdý faktor, který zbavuje člověka výběru alternativ a nutí ho přijmout konkrétní postup. V důsledku této donucovací síly je člověk nucen jak z fyzické, tak právnické síly nebo z ekonomického donucení vzít práci nebo sluţbu, za níţ bude odměna niţší, neţ je minimální mzda (Srivastava, 2005, s. 3).

29

Pracovní a ţivotní podmínky v cihelnách jsou velmi špatné. Chybí jakékoliv regulace nebo pracovněprávní předpisy, které by pracovníky ochraňovaly (Srivastava, 2005, s. 19, podle Gupta, 2003). Velmi časté jsou různé způsoby donucování ke zvýšení disciplíny pracovníků (Srivastava, 2005, s. 19). Děti jsou často vtaţeny do pracovního procesu rodin. Děti jsou rodiči povaţovány za nezbytnou pracovní sílu. Vykonávají práce, které jsou podle rodičů přizpůsobené dětskému věku (Smita, 2008, s. 16). Děti začínají pracovat ve věku 6 nebo 7 let (Smita, 2008, s. 5). Mladší děti pomáhají rodinám tím, ţe sbírají rozlámané cihly (Začalová, 2012, s. 6), starší se poté zapojují do různých fází výroby cihel.

3.2.4 Noogení dimenze pracovníků v cihelnách V této dimenzi jsou základní potřeby: naplnění hodnot, morální přesvědčení o správnosti jednání, proţitek krásného, náboţenské přesvědčení, kulturní identita a přesvědčení o smysluplnosti ţivota (Navrátil, Musil, 2000, s. 133). V hierarchii potřeb podle Maslowa jsou tyto potřeby hodnoceny jako nejvyšší. Dle něj k uspokojování těchto vyšších potřeb můţe docházet aţ po uspokojení niţších potřeb (Smékal, 2004, s. 246). Z výše popsaného je zřejmé, ţe fyziologické, psychologické ani sociální potřeby pracovníků v cihelnách nejsou uspokojovány. Proto jsou u Kathkari noogení potřeby zatlačeny do pozadí. Pracovníci v cihelnách se soustředí na vydělání peněz na jídlo. Kaţdý den jsou vedeni motivem holého přeţití. K naplňování noogeních potřeb jim nezbývá čas ani energie. K této dimenzi jsem v literatuře dohledala prvky týkající se náboţenského přesvědčení a kulturní identity. Podle Welinga je tradiční kultura Kathkari velmi jednoduchá. Weling si klade otázku, zda je moţné jejich způsob ţivota vůbec povaţovat za kulturu. V dnešní době přebírají Kathkari řadu prvků z hinduistické kultury. Kathkari postupně opouštějí svou víru v animismus a začínají věřit v hinduistické bohy. Mezi tradiční uctívaná boţstva patří bůh hojnosti a bohatství nebo bůh farmářů. Kathkarská kultura je tvořena především jejich typickým tancem a hudbou (Dias, 2010, s. 59–69, podle Welinga). Jelikoţ dochází k opouštění vesnic mnoha rodinami, rozpadá se tradiční společenský ţivot v kathkarských vesnicích. Dochází tak k postupnému upouštění od slavení festivalů a náboţenských událostí. To vede k rozbíjení kulturní

30

identity kmene (Smita, 2008, s. 18–19). V literatuře o cihelnách jsem se nedočetla o udrţování kulturních nebo náboţenských tradic.

3.2.5 Formální a neformální zdroje pomoci pracovníků v cihelnách Ke zvládání problémů v jednotlivých dimenzích můţou Kathkari vyuţívat formální a neformální zdroje pomoci. Neformální zdroje pomoci v rodině a komunitě jsou často narušeny migrací. Migrace váţně poškozuje účinnost komplexních systémů, které udrţují a posilují mechanismy vzájemné pomoci na úrovni komunity. Dříve byla společenství zaloţena na vzájemné solidaritě a měla vlastní seberegulaci. Migrace přispěla k narušení těchto procesů. To mělo negativní dopad i na komunitní samosprávné orgány, na systém vnitřní solidarity, na kulturní ţivot a sociální interakce v komunitě (Dias, 2010, s. 177). Formální zdroje pomoci jsou zaloţeny na fungování indického systému sociálního zabezpečení. Ten téměř vůbec nezařazuje do své sítě sociální pomoci migrující a vázané pracovníky. Pracovníci v cihelnách mají nárok na některé formy pomoci vztahující se k příslušnosti k vyloučenému kmeni. Získání těchto forem pomoci je ovšem obtíţné. Jednou z bariér je fyzická vzdálenost poskytovaných sluţeb, která souvisí s umístěním cihelen do odlehlých oblastí. Dále brání pracovníkům jejich obavy z diskriminujícího chování byrokratů ve státní správě (Murthy a kol., 1990, s. 23–27). Mimo jiné většina rodin nezná svá práva a zákony, které by mohly ve své situaci vyuţít (Kainth, 2010, s. 16). Kvůli velké vzdálenosti od ostatních obydlí je pro pracovníky obtíţné dostat se k sluţbám jako jsou školy nebo zdravotnická zařízení (Smita, 2008, s. 15).

3.3 Shrnutí sociální situace pracovníků v cihelnách V popsaných dimenzích a prvcích lze nalézt charakteristické problémy vyskytující

se

v ţivotních

situacích

pracovníků

v cihelnách.

Ţádné

z potřeb

vyplývajících z dimenzí podle Navrátila a Musila (2000) není u pracovníků v cihelnách naplněna. Základní fyziologická dimenze je narušována nevyhovujícími přístřešími, nedostatkem potravin a nepřístupností k pitné vodě. Jednotlivé prvky není moţné plně uspokojovat kvůli nedostatečným finančním zdrojům a segregovanému umístění

31

cihelen. Popsané charakteristiky zvyšují zdravotní rizika, která se při ţivotě a práci v cihelnách vyskytují. Ohroţeny jsou především těhotné ţeny, které nemají přístup k ţádné zdravotní péče. Psychologická dimenze je ovlivněna špatným sebehodnocením kmene. Tento fakt vede k rozpadu identity kmene Kathkari a k velmi nízké sebedůvěře a sebeúctě. Na kmen je kladeno očekávání, aby přijali jakýkoliv druh práce. Většinou členům kmene z důvodů holého přeţití nic jiného nezbývá. Tento druh nucené práce vede často k psychickým problémům, které jsou znovu navázané na ztrátu vlastní identity. Sociální dimenze pracovníků v cihelnách je ovlivněna především špatným postavením kmene v indické společnosti. Kvůli tomuto postavení jsou často diskriminovaní jak zaměstnavateli, tak i byrokracií a policií. Pracovníci nemají moţnost uplatňovat svá práva, jednak protoţe je neznají, ale také proto, ţe většinovou indickou společnost situace těchto pracovníků nezajímá. Jedním z negativních prvků migrace je rozpad tradičních rodinných vztahů a neformálních zdrojů komunity. Pracovní podmínky jsou v cihelnách velmi špatné, kvůli neuplatňovaným právům pracovníků, dlouhé pracovní době a těţké fyzické práci. Také dochází k okrádání pracovníků a ke vzniku dětské práce. Formální zdroje nejsou téměř vůbec u pracovníků vyuţívány. Noogení dimenze by podle Maslowa mohla být naplňována aţ po úspěšném zvládání předchozích tří dimenzí. Není divu, ţe v této oblasti dochází také k nenaplňování potřeb. V této oblasti se odráţí rozpadající se kulturní tradice kmene a nedostatek příleţitostí pro rozvoj jejich hodnot a náboţenských tradic. Podle popisu ţivotní situace pracovníků v cihelnách mi z výše popsaného vyplývá podobný závěr, jaký popsal Navrátil s Musilem (2000, s. 121). Píší, ţe „nerovnováha mezi jejich schopností (pozn. autora: menšin) zvládat a povahou očekávání okolní společnosti často souvisí s nesouladem kulturních představ, s kulturními a materiálními deficity členů menšinových skupin a s jejich omezenými možnostmi účasti na rozhodování.“ Hlavní bariéru v sociálním fungování vidím ve velmi nízkém postavení kmene v indické společnosti. Na něj jsou navázané další problémy jako nízké finanční zdroje, nevyhovující pracovní prostředí, vykořisťování nebo rozpad tradiční kultury.

32

4 Metodologická část V předešlých kapitolách jsou nastíney moţnosti sociální pomoci nejchudším obyvatelům v Indii skrze existující systém státního sociálního zabezpečení a práci neziskových organizací. Dále je v nich vymezena pozice kmene Kathkari v indické společnosti a charakterizována jeho současná situaci. Ţivotní situace pracovníků v cihelnách

je

popsána

podle

dimenzí

sociálního

fungování

dle

Navrátila

a Musila (2000). Nyní jsou získané informace o moţnostech sociální pomoci doplněné o práci neziskové organizace Bethany Society. V této organizaci jsem působila měsíc v rámci své zahraniční praxe v Indii. Skrze moţnost lépe pochopit obtíţnou situaci pracovníků v cihelnách jsem se pokusila na závěr případové studie vypsat moţná doporučení pro sociální práci s pracovníky v ciehelnách.

4.1 Cíl výzkumu Výzkumným cílem práce je popsat existující formy pomoci, které poskytuje organizace Bethany Society. Popis sociální práce této organizace můţe být nápomocný pro ostatní neziskové organizace pracující s lidmi v cihelnách nebo s kmenem Kathkari. Výzkumná otázka zní: Jaké formy sociální pomoci poskytuje organizace Bethany Society?

4.2 Metoda výzkumu Pro získání odpovědi na svou výzkumnou otázku jsem zvolila kvalitativní sběr dat. Konkrétně metodu případové studie. Případovou studii lze směřovat podle objektu výzkumného zájmu (Miovský, 2006, s. 94, podle Schwandt, 2001). V mém případě se jedná o sociální práci organizace Bethany Society. Z různých typů případových studií jsem zvolila deskriptivní případovou studii, která má svou povahou dodat komplexní popis zkoumaného jevu (Hendl, 2005, s. 110). Konkrétně se budu v případové studii zabývat formami sociální pomoci v cihelně Chinchpada. Účel popisu je zaměřen na moţnost vyuţít popsané informace

33

jinými neziskovými organizacemi a navrhnout doporučení pro práci bethánských sester. Jednotlivé kapitoly studie jsou zaměřené na popis organizace Bethany Society a její moţnosti sociální pomoci v cihelně Chinchpada. Moţnosti pomoci rozdělím podle výše popsaných problémů, které vznikly v dimenzích dle Navrátila a Musila (2000).

4.3 Způsob zpracování a analýzy dat Data jsem získávala analýzou dokumentů, terénním výzkumem, pozorováním a rozhovory. Za analýzu dokumentů lze povaţovat všechen materiál, který je k případové studii relevantní (Miovský, 2006, s. 98). Já jsem vyuţila výzkumů, ročních reportů, letáků a jiných zdrojů týkající se práce bethánských sester v cihelnách v oblasti Panvel. V rámci zahraniční praxe jsem navštívila několik cihelen. Ve dvou z nich bethánské sestry poskytovaly formu sociální pomoci. Skrze získané zkušenosti jsem měla moţnost vstoupit do ţivota pracovníků v cihelnách a porozumět jejich způsobu ţivota a potřebám (Miovský, 2006, s. 104, podle Hendel, 1999). Také jsem vyuţila formu nestrukturovaného pozorování. Konkrétně přístup molárního pozorování. To znamená, ţe sociální práci bethánských sester jsem sledovala v širším kontextu. Během vstupů do terénu jsem vyuţívala formu nestrukturovaného interview vedeného se sociálními pracovnicemi a učitelkami pracující ve školách v cihelnách, které jsou zřízené organizací Bethany Society. Většinu informací jsem získávala pomocí rozhovorů s bethánskými sestrami. Při snaze navázat komunikaci s dětmi a lidmi v cihelnách jsem narazila na jazykovou bariéru. V mnoha případech mi ve snaze dorozumět se pomáhaly s překladem bethánské sestry. Ve dvou cihelnách jsem měla moţnost (s pomocí překladatelky Sr. Celine) vést polostrukturovaný rozhovor s pracovníky cihelen. Rozhovory byli zaměřené na zjištění jejich ţivotní situace a forem sociální pomoci, které vyuţívají. V textu jsou respondenti označeni pomocí zkratek R1 a R2 (srov. Miovský, 2006, s. 142–160). Ve výzkumu jsem si vybrala deskriptivní případovou studii. Tu bychom mohly zařadit do strategie analýzy nazvanou Yinem (1994) jako „popis případu“. Jedná se o způsob analýzy dat, ke které neexistuje ţádná teorie. Data jsou sbírána v návaznosti na cíl výzkumné studie (Hendl, 2005, s. 234). Já jsem organizovala data, která souvisela s nabízenými moţnostmi sociální pomoci bethánských sester v cihelnách. Data jsem utřídila a popsala. Nejprve podle deskriptivního přístupu, poté skrze kódování.

34

Deskriptivní přístup mi pomohl při utřídění, klasifikaci a deskripci dat a skrze kódování jsem si identifikovala významné celky v práci bethánských sester (srov. Miovský, 2006, s. 219–229).

35

5 Případová studie Hlavním cílem případové studi je popsat formy sociální pomoci organizace Bethany Society v cihelnách. Na začátku studie je organizaci popsána. Dále je zaměřena na projekty organizace Bethany Society při práci s kmenem Kathkari. Následně se studie věnovuje rozboru sociální práce organizace Bethany Society v cihelnách podle výše popsaných dimenzí sociálního fungování Navrátila a Musila (2000). Na závěr jsou vloţena vlastní doporučení pro práci bethánských sester v cihelnách.

5.1 Organizace Bethany Society Organizace Bethany Society Jeevanalaya v Panvelu patří mezi The Congregation of the Sisters of the Little Flower of Bethany. Tato křesťanská kongregace vznikla s původní myšlenkou šířit evangelium mezi chudé indické obyvatele (Congregation of the Sisters of the Little Flower of Bethany, nedatováno). Práce řádových sester, tzv. bethánských sester, se snaţí o dosaţení plnohodnotného ţivota pro všechny členy kmenů Indie. Cílem jejich práce je navrátit chudým lidem jejich lidskou důstojnost a zplnomocnit je. Bethánské sestry v Panvelu pracují ve dvou sektorech. Vedou soukromou školu Bethany Convent School a mají Sociální centrum. Původně se organizace v Sociálním centru zabývala programy pro širokou veřejnost, ale v roce 1992 se zaměřila na kmen Kathkari (Center for social Action, 2012, s. 1). Zpočátku poskytovalo Sociální centrum přímou pomoc (formou darování oblečení, jídla nebo finanční podpory). Sestry po čase zjistily, ţe z hlediska dlouhodobé efektivity je tento přístup pomoci neudrţitelný a ţe nedochází k rozvoji kmene. V té době se zaměřily na vzdělávání a osvětové programy, které by měly vést ke zplnomocnění kmene. V dnešní době jsou programy bethánských sester zaměřeny na šíření osvěty, zplnomocňování ţen, vzdělávání a problematiku zdraví. Mezi další se řadí pomocné třídy, sanitární programy, informování o právech a státních dávkách nebo income-generation8 (jako je chov koz nebo prodej zeleniny). Důraz kladou sestry na vzdělávání marginalizovaných. Skrze něj se snaţí o rozšíření povědomí o lidských právech. Věří, ţe vzdělání pomůţe členům kmene najít si lepší práci a naučí je vést 8

Income-generation je forma sociální pomoci snaţící se o poskytování moţností výdělku pro lidi, kteří nemají dostatečné zdroje pro přeţití (Cox, Pawar, 2006, s. 94).

36

dialog mezi sebou a jinými indickými skupinami obyvatel (Center for social Action, 2012, s. 1–7). Sestry pracují ve dvaceti vesnicích. K fungování Sociálního centra najímají zaměstnance. V roce 2012 bylo v centru zaměstnáno 12 lidí, z toho 5 učitelek na doučování, 3 zdravotní pracovnice a 4 sociální pracovnice. Jedna sociální pracovnice patří do kmene Kathkari. To napomáhá k lepšímu porozumění tradic a zvyků a vede k lehčímu navázání důvěry kmene (Center for social Action, 2012, s. 2–7).

5.2 Vybrané služby organizace Bethany Society Zde jsou popsány některé vybrané aktivity sester. Vybrala jsem ty, na které budu v doporučeních pro práci bethánských sester v cihelnách odkazovat. Mezi income-generation (aktivity vedoucí k zvýšení finančních příjmů) se řadí projekty organizace zaměřené na zprostředkovávání chovu koz kathkarským rodinám. Tento způsob obţivy je nenáročný. Není k němu třeba speciálních dovedností a k chovu koz není třeba ţádných speciálních výdajů. Kozy jsou rodinami po odchovu prodávány. Tato forma pomoci je zaloţená na půjčení peněz rodinám pro nákup koz a zpětnému vrácení peněz po prodeji koz. Návratnost dluhů je ohroţená onemocněním nebo smrtí koz. Další moţnou aktivitou vedoucí ke zvýšení příjmů je prodej zeleniny. Zeleninu získávají prodejci od velkoobchodníků. Poté ji dále prodávají. Některou zeleninu a ovoce mohou sbírat v dţungli. Typickými prodávanými plody jsou manga, jackfruity, kešu oříšky nebo borůvky. Výhodou prodeje zeleniny je nepotřebnost znalostí. Nevýhody tvoří nízká motivace členů kmene k prodeji. To je způsobené vzdáleností vesnice od trhů a diskriminací kathkarských ţen při prodeji (Center for social Action, 2012, s. 5–6). Další rozšířenou sluţbou sester je zprostředkovávání přírodní medicíny kmeni. Do programu je zapojeno 15 ţen, které byly na náklady organizace vyškoleny v přípravě přírodní medicíny. Tyto ţeny poté působí ve svých vesnicích, kde léky prodávají. Tento program zajistil ţivobytí pro 15 domácností. Přírodní medicínu lze vyrábět z rostlin volně přístupných v dţungli nebo na zahradě u bethánských sester. Přírodní medicína je kmenem Kathkari preferovaná před chemickými medikamenty z důvodů její přijatelnější ceny a vyšší efektivnosti (Center for social Action, 2012, s. 10). 37

Sestry mají ve dvaceti vesnicích projekty ţenských svépomocných skupin (dále pouze SHGs, podle anglického názvu Self-help Groups). SHGs vznikají dobrovolnou aktivitou jedinců, kteří se snaţí o uspokojování svých individuálních nebo kolektivních potřeb a očekávání. Práce SHGs vede k dosaţení sociálního rozvoje a vytváří podmínky pro dosaţení soběstačnosti jejích členů (Cox, Pawar, 2006, s. 86–87). SHGs vedené organizací Bethany Society jsou tvořené přibliţně 13 členkami. Ty se setkávají jednou za měsíc, aby vyuţily vlastních zdrojů jedinců a skupiny (Center for social Action, 2012, s. 14).

5.3 Sociální práce bethánských sester v cihelnách Organizace Bethany Society v roce 2012 pracovala ve dvou cihelnách – Chinchpada a Koproli. Hlavní činnost sester v cihelnách je zaměřena na vzdělávání dětí migrujících rodičů. Sestry zřídily v těchto cihelnách školy, do kterých mají moţnost děti docházet od 10:30 do 14:00 hodin. K popisu sociální práce organizace Bethany Society v cihelně jsem si vybrala cihelnu Chinchpada. Z cihelny Chinchpada je ve třídě zapsáno 37 dětí. Jsou to děti od 1–4 standardu, které tvoří dohromady jednu třídu (Sr. Celine, 2012). Tu vyučují dvě učitelky zaměstnané u bethánských sester. Vyučuje se: Marátí, angličtina, několik málo informací z přírodních věd, přírodního prostředí a z oficiálního jazyka státu Karnataka, tzv. Kannady. Přestoţe jsou zřízené třídy primárně zaměřeny na vzdělávání dětí, lze v práci s dětmi sledovat snahu o naplňování jednotlivých dimenzí, tedy o celkový rozvoj sociálního fungování dětí. Práce sester v cihelnách se vůbec nezaměřuje na naplňování potřeb rodin jako celku nebo na podporu komunity.

5.3.1 Uspokojování fyziologických potřeb Mezi základní fyziologické potřeby se řadí potřeba jídla, bezpečí, přístřeší a zdraví a péče o ně (Navrátil, Musil, 2000, s. 133). U pracovníků v cihelnách nedochází k uspokojování ţádné z těchto potřeb. V cihelně není přístup ke zdroji pitné vody, rodiny mají nedostatek jídla a bydlení v cihelně je nedostatečné. Sestry se při své práci snaţí naplnit fyziologické potřeby dětí. Dětem zprostředkovávají jídlo, oblečení a snaţí se o zlepšení zdravotního stavu dětí.

38

Třída zřízená bethánskými sestrami se nachází mimo cihelnu Chinchpada. To umoţňuje dětem vzdálit se na nějaký čas z prašného prostředí cihelny. Bethánským sestrám se podařilo vyjednat s místní státní školou zápis dětí do školy. Tento zápis neznamená, ţe by děti mohly státní školu navštěvovat, ale přinesl jim výhodu v podobě kaţdodenního teplého oběda. Oběd, který sestry dětem ve škole vydávají, často nosí děti i ostatním členům rodiny pracujícím v cihelně. Jiţ výše jsem zmiňovala, ţe v cihelně není přístup k pitné vodě. V průběhu školní výuky mají moţnost děti čerpat pitnou vodu z nedaleké studny. Mimo tyto sluţby poskytují sestry pravidelně dětem oblečení. Také pořádají zdravotní kempy, na kterých jsou děti z cihelen prohlídnuty lékařem. V případě potřeby zaplatí sestry dětem léky. V fyziologické dimenzi reagují sestry pouze na naplňování potřeb dětí. Snaţí se o zachování jejich zdraví a poskytnutí pravidelného teplého jídla. Ve své práci nereagují na potřeby spojené s přístřeším a přístupem k pitné vodě.

5.3.2 Uspokojování psychologických potřeb Mezi základní psychologické potřeby patří: pocit zvládání očekávání, sebedůvěra, sebeúcta a osobní identita (Navrátil, Musil, 2000, s. 133). Největším problémem v psychologické oblasti je špatné sebehodnocení kmene. V této dimenzi jsem u sester identifikovala znaky reformního paradigmatu, které předpokládá, ţe sociální fungování je narušeno společenskou nerovností v různých dimenzích společenského ţivota. V tomto přístupu se ve vzdělávání dětí odráţí Freireho pedagogika osvobození. Ve svém díle Freire popisuje, jak se člověk můţe stát pouhým divákem, kterého řídí vládnoucí společnost. Podobně je to i s kmenem Kathkari. Na základě naučitelných základních znalostí z výuky budou moci děti v dospělosti nahlíţet na svou situace kritičtěji neţ jejich rodiče. Paul Freire popisuje také tzv. kulturu ticha. Je to společenská situace, kdy vládnoucí skupina společnosti určuje, jak bude marginalizovaná skupina vnímána, i to, jak budou členové skupiny vnímat sami sebe. Kvůli tomuto faktu by se dala vysvětlit skutečnost, proč si Kathkari vytvářejí negativní obraz

o sobě

samých.

Skrze

pedagogiku

osvobození

dochází

vzděláváním

ke zplnomocňování, tedy k osvobození se od moci vládnoucích tříd a vlastní sociální odpovědnosti (Navrátil, 2001, s. 144–148). Skrze vzdělávání mají děti moţnost se plně

39

rozvíjet. Podpora dětí můţe vést aţ k vybudování lepšího obrazu dětí o sobě samých a k získání sebedůvěry.

5.3.3 Uspokojování sociální potřeb Mezi sociální potřeby řadí Navrátil s Musilem (2000, s. 133) pocit sounáleţitosti, sdílení společenství, uznání a oprávnění. Hlavním problémem v této oblasti je špatné postavení kmene v indické společnosti a neznalost Kathkari o svých právech. Sociální dimenze je díky zřízeným třídám také do jisté míry naplňována. Děti mají moţnost ve vzdělávacím procesu poznat hodnotu vzdělání, naučit se číst a psát, získat informace o správném jednání, hygieně nebo jiných informacích, které jim pomohou v budoucím ţivotě zvládat jejich situaci. Děti mohou rozvíjet svou osobnost ve společenství ostatních dětí. Dochází tak k pokračování procesu socializace skrze sociální učení. Podměty pro sociální učení dává dítěti zbytek třídy (Nakonečný, 2003, s. 121–123). Zároveň zaţívají děti uznáním ze strany učitele. Přijetí dětí učiteli by mohlo být povaţováno za proţití emoční korektivní zkušenosti. Pro děti je to nové proţití vztahů, které ze své minulosti často neznají. V indické společnosti jsou povaţováni za hloupé a nevzdělavatelné. Ve státních školách se stává, ţe jsou učiteli diskriminované. Emoční korektivní zkušnost se můţe projevit v budoucnosti dítěte, kdy si bude moci uvědomit, ţe má hodnotu a je hodno uznání svého okolí (Vymětal, 2004, s. 121). Do této oblasti zařazuji i pravidelná rodičovská setkání, které svolávají učitelky třikrát za jedno migrační období. Na nich se kromě informací o vzdělání dětí šíří i osvěta v oblastech zdraví a hygieny. Učitelky se snaţí motivovat rodiče k posílání dětí do školy, udrţování čistoty dětí, a tím k předcházení různým nemocem. Sestry se při své práci nezaměřují na řešení ţivotních situací rodin, komunity, ani na zlepšení pozice Kathkari v cihelnách.

5.3.4 Uspokojování noogeních potřeb Noogení potřeby jsou tvořené naplňováním hodnot, morální přesvědčení o správnosti jednání, proţitkem krásného, náboţenským přesvědčením, kulturní identitou a přesvědčením o smysluplnosti ţivota (Navrátil, Musil, 2000, s. 133). K naplňování noogeních potřeb u pracovníků Kathkari v cihelnách nedochází. Práce bethánských sester se nezaměřuje na přímé naplňování těchto potřeb. V jejich výuce 40

jsem však identifikovala naplňování noogení potřeby proţitku krásného, a to především díky kreativním metodám (písně a hry), které při výuce vyuţívají. Tyto aktivity jsou často pro děti jediným proţitkem krásného z celého jejich dne. Sestry se také snaţí ukázat dětem z cihelny jiný způsob ţivota, neţ ten který znají z cihelny. Děti z cihelny se účastní sportovního dne, který pořádají sestry. Mají-li sestry finanční prostředky snaţí se zpestřit ţivot dětí v cihelně například návštěvou poutě nebo koupí zmrzliny. Těmito aktivitami si mohou děti vytvářet nové hodnoty a smysl ţivota.

5.3.5 Shrnutí sociální práce organizace Bethany Society v cihelnách Většina práce organizace Bethany Society v cihelnách se dá zařadit do charitativního přístupu. Sestry zdarma poskytují vzdělání, jídlo, oblečení a zprostředkovávají zdravotní kempy. Takovýto přístup je charakteristický pro všechny formy sociální pomoci v Indii (Kilby, 2011, s. 10). Při takovém přístupu jsou příjemci pomoci objekty sociální činnosti. Tato forma pomoci můţe lehce vést k ustrnutí příjemců ve své sociální situaci bez jakékoliv snahy změnit své lidské nebo občanské role. Jako efektivnější se jeví pomoc, kdy člověk získává moţnost aktivně se účastnit na rozhodovacích procesech. Takový přístup podporuje vlastní úsilí člověka a má dlouhodobější dopad na sociální situaci příjemců pomoci (Matoušek a kol., 2001, s. 161). Jako vhodná metoda by se jevil rozvoj empowermentu, který je zaměřen na získávání kontroly marginalizovanými jedinci nad jejich vlastním ţivotem (Cox, Pawar, 2006, s. 79, podle Thomas, Pierson, 1995). Přístup empowermentu skrze SHG a income generation vyuţívají sestry při práci ve vesnicích nikoli v cihelnách. To souvisí s obtíţnou aplikovatelností metod empowermentu v sociálních podmínkách cihelny, kdy lidé věnují veškerý svůj čas a energii na výrobu cihel. Také je obtíţné realizovat v cihelnách dlouhodobé projekty, protoţe rodiny se po období sucha vracejí zpět do svých vesnic.

5.4 Bariéry v sociální práci organizace Bethany Society Bethánské sestry se střetávají s kulturní odlišností a jazykovou bariérou. Odstranění těchto bariér je ztíţeno pravidelnými transporty sester. V praxi to znamená, ţe po určitém časovém úseku jsou sestry na svých pozicích v sociálních centrech střídány sestrami z jiné části Indie. Přestoţe se sestry po příchodu do organizace učí 41

místnímu jazyku, je pro ně obtíţné v něm psát nebo se ho naučit číst. To se stává hlavním problémem při psaní oficiálních dokumentů, jako například při vyplňování dokumentů pro získání státních dávek. Neznalost jazyka a kulturních znaků kmene vede k obtíţnému navazování vzájemné důvěry, která je často pro práci nezbytná (Center for social Action, 2012, s. 6). Další bariérou v práci s kmenem je postoj většinové společnosti k vyloučeným kastám a kmenům. Většinová společnost si nepřeje, aby se jakýmkoli způsobem přispívalo na ekonomický a sociální rozvoj vyloučených kast a kmenů. Ve své práci se sestry

setkávají

i s problémy

navázanými

na

fungování

byrokracie.

Při zprostředkovávání sociální pomoci byrokracie členy kmene diskriminuje nebo si bere od sociálních pracovníků úplatky (Center for social Action, 2012, s. 7–8). Práce sester je dále ztíţena postojem kmene. Ten často nechce měnit své zvyky. V přijímané pomoci členové kmene preferují přímou finanční nebo materiální podporu. To vede k obtíţnému prosazování dlouhodobých programů, které mají efektivnější dopad na rozvoj kmene. Postoj kmene k moţným nabízeným formám sociální pomoci je dále ztěţován faktem, ţe Kathkari nezdají svá práva. Jelikoţ mají velmi malé povědomí o moţných státních formách sociální pomoci, vnímají nabídky pomoci jako nedůvěryhodné (Center for social Action, 2012, s. 7). Další bariéru v sociální práci tvoří nedostatek finančních prostředků. Sestry jsou závislé na dárcích, a proto je pro ně těţké dlouhodobě plánovat. Kvůli nedostatkům financí jsou sestry nuceny zaměstnávat neprofesionální pracovníky, coţ se odráţí v nízké kvalitě poskytovaných sluţeb. Dalším problémem při poskytování sociálních forem pomoci je špatná silniční komunikace a dlouhá vzdálenost k vesnicím nebo cihelnám, ve kterých sestry pracují. Tento fakt můţe vést ke zkomplikování forem pomoci. Například tím, ţe kvůli velké vzdálenosti od silnice je obtíţné najít kvalitní učitelku na doučování (Center for social Action, 2012, s. 7). V cihelnách je hlavní bariérou jiţ výše zmiňovaná obtíţnost zaměřit sluţby na projekty s dlouhodobější perspektivou. Proto se sestry zaměřily na práci s dětmi skrze poskytování vzdělání. Tato sluţba sebou přináší řadu obtíţí. Učitelky se u dětí potýkají s odlišnou mírou dosaţených znalostí a s různou jazykovou vybaveností. To je způsobené faktem, ţe děti migrují z různých částí Indie, přičemţ v kaţdé části se pouţívá jiný jazyk a dialekt. Některé umí pouze Hindsky, jiní ovládají Kannadu

42

a někteří mluví Marathi. Výuka je pro učitele obtíţná i kvůli velkému počtu dětí v jedné třídě. Zároveň třídu tvoří děti různého věkové rozmezí.

5.5 Vlastní doporučení Práce organizace Bethany Society v cihelnách je zaměřena pouze na naplňování potřeb migrujících dětí. V této kapitole jsou uvedeny doporučení pro rozšíření moţností sociální pomoci bethánských sester. Kapitola je sepsána z nabytých zkušeností z mé zahraniční praxe a získaných informací z literatury. Je nutné zdůraznit, ţe přes mou snahu získat co nejrelevantnější zdroje pro navrhnutí doporučení, jejich aplikace v odlišném kulturním prostředí můţe být obtíţná. Na problém odlišnosti kulturních charakteristik upozorňují i Navrátil s Musilem (2000, s. 137). Píší: „Sociální práce s příslušníky menšinových skupin by měla být založena na odpovídající znalosti kulturních charakteristik (hodnot, norem, tradic, sociálních institucí atd.) dané menšinové skupiny a na znalosti důsledků zkušenosti dané menšiny se znevýhodněním… Bez snahy o obeznámení se s těmito a dalšími okolnostmi světa menšinového klienta existuje značné riziko, že intervence bude kontraproduktivní.“ Tato

kapitola

není

rozdělena

podle

jednotlivých

dimenzí

Navrátila

a Musila (2000) z důvodu návrhů zaměřených na komplexní řešení situací a na zlepšení sociálního postavení kmene v indické společnosti.

5.5.1 Rozšíření práce s rodinou Práce s rodinou si klade za hlavní cíl pomoc rodinám dosáhnout efektivního fungování a dosáhnout uspokojení potřeb jednotlivých členů (Gracious, 2001b, s. 12). Tento přístup je z části vyuţíván během rodičovských setkání, kde se snaţí učitelé navázat vztah s rodiči. Zároveň učitelky při těchto setkáních šíří osvětu o zdravotních rizicích a učí je, jak předcházet zdravotním problémům. V samotných cihelnách je velmi těţké navázat s rodinami kontakt. Pracovníci jsou velmi časově vytíţení a po namáhavé práci nemají energii na hledání způsobů řešení jejich sociální situace. Kvůli tomu je nezbytné snaţit se o předcházení migrace jiţ ve vesnicích, ze kterých pracovníci migrují.

43

Myslím si, ţe práce s rodinou by měla začít jiţ ve vesnicích, ze kterých rodiny migrují. Rodiny, se kterými jsem měla moţnost vést rozhovor, nechtěly z vlastní vůle do cihelen migrovat: „Do cihelny nechceme migrovat, ale musíme. Nutí nás k tomu naše situace.“ (R1) Pokud by se jejich podmínky ţivobytí ve vesnici zlepšily, zůstaly by přes období sucha v cihelně. Proto by práce s migrujícími lidmi měla začít jiţ ve vesnici. Tedy před tím, neţ si rodiny vezmou půjčku od vlastníka cihelny. Jejich příjem by měl v takovém případě být stabilní, protoţe právě nejistota spojená s nedostatkem základní fyziologických potřeb je častým faktorem vedoucím k nucené migraci. „Pro nás je lepší pracovat v cihelně, kde máme jistou práci a je více placená, než na poli, kdy je práce nejistá.“ (R2). Tento fakt je popsán i v teorii hierarchie potřeb dle Maslowa. Nedostatečné uspokojení fyziologických potřeb vede ke ztrátě smyslu pro svobodu a lidskou důstojnost (Hall, Lindzey, 2002, s. 164). Ve vesnicích by měla sociální práce vést k předcházení migrace. Sociální pracovníci by se měli zaměřit na osvětu ohledně negativních důsledků migrace, například na vzdělání jejich dětí, na rozpad komunitního ţivota nebo na ohroţení zdraví. Důleţité je věnovat se nedostatku pracovních příleţitostí. Pro předcházení migrace je důleţité zajistit rodinám po období sucha dostatek moţností, jak si vydělat na zabezpečení základních fyziologických funkcí. Jednou z moţností je zprostředkování ţivobytí na individuální úrovni, například koupí koz (Dias, 2010, s. 268). Bethánské sestry jiţ některé z tzv. income generation při své práci na vesnicích pouţívají. Bylo by dobré vyhledat rodiny, které mají zájem a motivaci k přerušení migrujícího cyklu a snaţit se je zplnomocnit na individuální úrovni. Zároveň by mohly sestry rozšířit a ucelit svou pomoc komunitám skrze SHG a podporu komunitního ţivota. Ve vesnicích by mohly zkusit zprostředkovat zaměstnání garantované National Rural Employment Act a pokusit se zapojit rodiny do dávky Houses To Houseless Scheduled Caste and Rural Area and Urban Area. V samotných cihelnách by mohla organizace více pracovat s rodinami jako s celkem. Po výuce by mohly učitelky obcházet jednotlivá obydlí dětí a zjišťovat aktuální potřeby rodin. Na základě poznatků by mohly rodině pomoci získat sociální dávky. Řada rodin nevlastní Cast certifikate, který by jim umoţnil získat ze systému státního sociálního zabezpečení výhodnější potraviny (na základě Ration card). Dále by se mohly zabývat šířením osvěty v oblasti zdraví a hygieny. Na základě dobré

44

zkušenosti s prodejem přírodní medicíny ve vesnicích by mohly zprostředkovávat i léky do cihelen.

5.5.2 Spolupráce jednotlivých NO Neziskové organizace pracující ve vesnicích kmene Kathkari by mohly vytvořit síť v rámci, které by se informovaly o situacích rodin. Na základě vytvořené sítě by mohly spolupracovat v hledání vhodného řešení pro konkrétní rodiny. Další moţná spolupráce NNO by mohla být zaloţena na společném boji za práva pracovníků v cihelnách. V teorii píše Navrátil a Musil (2000, s. 121), ţe k tomu, aby mohlo dojít k osobnímu nebo sociálnímu rozvoji, je nejprve třeba odstranit strukturální nerovnosti. V tomto případě by se dalo pracovat podle způsobu antiopresivních a ekologických teorií. Sociální pracovníci by měli upozorňovat na problematické důsledky společenského uspořádání vedoucího k diskriminaci a ke vzniku stereotypů o kmeni Kathkari. Sdruţených NNO by mohly spolupracovat na vytváření sociálních akcí na podporu dodrţování práv pracovníků v cihelnách. Mohly by například iniciovat demonstrace nebo se zaměřit na publikační činnost v médiích upozorňující na ţivotní podmínky v cihelnách. Dále by se měly snaţit angaţovat v politické oblasti, ve které by mohli participovat na vzniku politických instrumentů (Navrátil, 2003, s. 55–56). Skrze popsané činnosti by mohly organizace docílit zvýšení povědomí a zájmu většinové indické společnosti a donutit vlastníky cihelen k dodrţování práv pracovníků v cihelnách. V této oblasti existuje velké riziko. Boj za práva pracovníků v cihelnách by se mohl obrátit proti samotným pracovníkům v cihelnách. Například tím, ţe by jim vlastníci cihelen ztěţovali práci nebo by je nechtěli příští rok zaměstnat. Tento fakt by mohl vést k obavě pracovníků ze spolupráce s NNO, popřípadě k jejich odmítnutí s nimi spolupracovat. Dalším rizikem v boji za práva chudých tvoří ohroţení sociální pracovníků. V Indii jsou známé případy, kdy byly spáchány vraţdy lidí, kteří se snaţili upozorňovat a prosazovat práva nejchudších.

45

5.5.3 Navázat spolupráci s vlastníky cihelen Bariéru v poskytování sociální pomoci v cihelnách tvoří postoj vlastníků cihelen. Velká část z nich nedodrţuje základní práva pracovníků a často je okrádá. Nátlakem NNO a indické společnosti by mohlo dojít ke zvýšení zájmu vlastníků cihelen o dodrţování práv migrantů. Mohli by se zapojit do programů zaměřených na zprostředkování pitné vody, elektřiny, sanitárního zařízení nebo základní zdravotní péče. Tím by se omezily pracovní a ţivotní rizika, kterým jsou pracovníky vystavováni. Zároveň by mohly NNO navázat s vlastníky cihelen spolupráci ve vytváření programů pro děti z cihelen. Mohli by se angaţovat ve zřízení denních center a škol pro děti pracujících rodičů. Tím by se eliminoval výskyt dětské práce a docházelo by ke zdravému vývoji dětí.

5.5.4 Vzdělávání dětí v internátních školách Je-li migrace pro rodiny nevyhnutelná, mohly by bethánské sestry umístit starší děti do některého z blízkých internátních škol. Tím by jim bylo zajištěné vzdělání a vyhnuly by se škodlivému prostředí v cihelně. Toto doporučení sebou nese riziko útěku dětí z internátních škol za rodinou. Pro kathkarské děti je těţké přivyknout si na reţim internátních škol. Je to způsobené značnou volností ve vesnici a zvyklostí na ţivotní styl spojený s migrací.

46

Závěr Hlavním cílem práce bylo popsat sociální situaci lidí kmene Kathkari zaměstnaných v cihelnách a popsat existující formy sociální pomoci, které poskytuje organizace Bethany Society. Kathkari se v dnešní době potýkají se špatným společenským postavením a s tíţivou ţivotní situací. Kmen ztratil své původní podmínky pro ţivot v lese a v dnešní době čelí vykořisťování a diskriminaci nejen ze strany indické společnosti, ale i byrokracie a policistů. Kvůli nízké gramotnosti a nízkým ekonomickým příjmům jsou často vyuţíváni jako levná pracovní síla v cihelnách. V cihelnách nejsou dostatečně naplňovány lidské potřeby. Základní fyziologické potřeby jsou narušeny nevyhovujícím přístřeším, nedostatkem potravin, nepřístupností k pitné vodě a ohroţením zdravotního stavu ţivotními a pracovními podmínkami. Psychologické potřeby jsou ohroţovány špatným sebehodnocením kmene. Sociální potřeby nejsou naplňovány především kvůli špatnému sociálnímu postavení kmene v indické společnosti. Sociální situace pracovníků v cihelnách je dále ovlivněna negativními prvky migrace do cihelen. Migrace vede k rozpadu tradičních rodinných vztahů a neformálních zdrojů komunity. Pracovní podmínky jsou v cihelnách velmi špatné kvůli neuplatňovaným právům pracovníků, dlouhé pracovní době a těţké fyzické práci. Dochází také k okrádání pracovníků a ke vzniku dětské práce. Pracovníci v cihelnách nemají čas ani energii na naplňování noogeních potřeb. To potvrzuje Maslowovu teorii hierarchie potřeb, která je zaloţená na faktu, ţe vyšší potřeby mohou být naplňovány aţ po naplnění niţších potřeb (Hall, Lindzey, 2002, s. 164–165). Pro řešení tíţivé situace Kathkari by se jako první moţnost sociální pomoci jevila pomoc skrze indický systém sociálního zabezpečení. Jeho fungování se ovšem potýká s řadou obtíţí. Systém sociálního zabezpečení je kvůli veliké ambicióznosti, neorganizovanosti, korupci a diskriminaci nejchudších neefektivní. Pomoc garantovaná státem se v řadě případů k nejpotřebnějším vůbec nedostane. Stát nemá na všechny garantované programy finanční prostředky a nejchudší často ani nevědí, ţe mají nárok na státní podporu. V sociálním zabezpečení vzniká řada mezer, které se snaţí svou prací zaplnit nevládní organizace. Jsou především prostředníkem mezi státem a nejchudšími obyvateli Indie. Sami často realizují programy zaměřené na sniţování chudoby. Velká

47

část neziskových organizací je orientována na charitativní způsob sociální pomoci, coţ v řadě případů sniţuje efektivnost jejich pomoci. Jednou z organizací, která nabízí sociální pomoc v cihelnách, je organizace Bethany Society. Ta se v cihelnách zaměřuje na naplňování potřeb dětí, které migrují společně s rodiči do cihelen. V cihelnách pro ně zřizují sluţbu zaměřenou na vzdělání. Většina práce organizace Bethany Society v cihelnách se dá zařadit do charitativního přístupu. Sestry zdarma poskytují vzdělání, jídlo, oblečení a zprostředkovávají zdravotní

kempy.

Zaměřenost

na

charitativní

přístup

je

odrazem

obtíţné

realizovatelnosti dlouhodobých programů v cihelnách, které by kmen komplexně zplnomocňovaly. V práci sester se vyskytují i další bariéry, jako například kulturní a jazyková

bariéra,

postoj

většinové

společnosti

ke

kmeni,

postoj

kmene

k poskytovaným formám sociální pomoci nebo nedostatek finančních zdrojů. Práce bethánských sester by se dala rozšířit o práci s rodinou. S ní by se mělo pracovat jiţ ve vesnicích před zadluţením kmene Kathkari a jeho migrací do cihelen. Předcházení migrace do cihelen lze dosáhnout například nabízením alternativních způsobů zaměstnání nebo zprostředkováním sociálních dávek státu. Dále by mohly bethánské sestry spolupracovat s jinými neziskovými organizacemi, které pracují v cihelnách. Společně by mohly bojovat za práva pracovníků v cihelnách. V práci jsem narazila na limity týkající se rozsáhlosti tématu. K celkovému popisu moţností sociální pomoci lidem kmene Kathkari zaměstnaných v cihelnách by bylo třeba daleko více rozepsat okolnosti migračního cyklu, vázané práce, postoje vlastníků cihelen nebo postoje samotných Kathkari. Jisté limity vidím i v mých doporučeních, které jsou sepsány z pohledu odlišné kulturní tradice. I přes tříměsíční praxi v Indii a studia velkého mnoţství literatury a zdrojů se domnívám, ţe nemohu znát celý kontext indického sociální zabezpečení a přesné postoje indické společnosti na daný problém. Některé z doporučení mohou být velmi idealistické. Na mojí práci by se dalo navázat sepsáním neziskových organizací, které poskytují formy sociální pomoci v cihelnách. Dalším zajímavým tématem by mohl být výzkum zaměřený na postoje vlastníků cihelen k navázání spolupráce s neziskovými organizacemi.

48

Seznam pramenů a literatury Academy of Development Science (nedatováno): Kathkari „rekindling of a culture“ [on-line]. Dostupné 10. 11. 2012 z http://www.rainforestinfo.org.au/katkari/index.html Asthama, A. N. (2012). Decentralisation, HRD and production efficiency of water utilities: evidence from India. Water Policy, č. 14, s. 112–126. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. Praha: Portál. Autor neznámí (nedatováno): Children – All about their working under various Acts [on-line]. Dostupné 1. 3. 2013 z http://www.paycheck.in/main/labour-lawindia/child-labour Awan, S. A. (2010). Gender demiensions of bonded labour in brick kilns in Punjab province of Pakistan. Lahore Pakistan: Director Centre for the Improvement of Working Conditions and Environment. Sr. Celine, P. (2012). Annual report. Panvel: Academic Year: June 2011 to Apríl 2012. Sr. Celine (2011). Extension of the Project (Integrated Tribal development Programme) for three years. Mumbai: The Bethany Society. Center for social Action (2012). Study of the Social Development Program with the Kathkaris in Raigad District, Jeevanalaya. Mumbai: Archdiocese of Mumbai. Congregation of the Sisters of the Little Flower of Bethany (nedatováno): Welcome to Our Website [on-line]. Dostupné 15.03.2013 z http://www.bethanymangalore.org/ Cox, D., Pawar, M. (2006). International social work: issues, strategie, and programs. United States of America: Saga Publications. Deshingkar, P. (2010). Migration, remote rural areas and chronic poverty in India. London: Overseas Development Institute. Dostupné 16. 11. 2012 z http://dspace.cigilibrary.org/jspui/bitstream/123456789/31405/1/WP%20323%2 0%20Migration,%20Remote%20Rural%20Areas%20and%20Chronic%20Poverty %20in%20India.pdf?1

49

Dias, A. (2010). The Kathkari Adivasis and Non-Governmental Organisations: A Study of Impact of the work done by Catholic Organizations of the Archdiocese of Mumbai in Raigad, Maharashtra. Mumbai: Xavier Institute of Social Research. Driver, E. D. (1985). Social Policy and Social Equality: India as a Model. Contemporary Sociology, č. 6, s. 677–680. Dutta, S. (2002). The Asuramunda Experience. A report on the Vertical Shaft Brick Kiln (VSBK) project. Orissa: Gram Vikas. Faizi, A. A. A. (2010). Impact of National Rural Employment Guarantee Schneme in Strengthening Local Government Institutions in India. Asia-Pacific Journal of Rural Development, č. 2, s. 141–166. Food Corporation of India (nedatováno). Note on Distribution of Foodgrains under Public Distribution System and other Welfare Schemes [on-line]. Dostupné 15.03.2013 z http://fciweb.nic.in//upload/Publicdist/Brief%20Note%20on%20TPDS%20&%20OWS%209-05-12.pdf Gracious, T. (2011a). Social Science Concepts For Social Workers: Indian families in transition 4. New Dehli: Indira Gandhi National Open University School of Social Work. Hall, C. S., Lindzey, G. (2002). Psychológia osobnosti: úvod do teórií osobnosti. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo. Heredita, R. C., Srivastava, R. (1994). Tribal identity and minority status: the Kathkari nomads in transititon. Nové Dillí: Concept publishing company. Jalali, R. (2008). International Funding of NGOs in India: Bringing the State Back In. Voluntas. č. 19, s. 161–188. Jeniček, V., Foltýn, J. (2010). Globální problém světa – v ekonomických souvislostech. Praha: C. H. Beck. Kainth, G. S. (2010). Push and Pull Factors of Migration: A Case Study of Brick Kiln Migrant Workers in Punjab. Munich Personál RePEc Archive. Dostupné 15. 11. 2012 z http://mpra.ub.uni-muenchen.de/30036/ Krebs, V. a kol. (2010). Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer. Mariska van der Lindenová, N. J. (2006). Obchodování s lidmi za účelem nucené práce. Způsoby monitorování náboru migrujících pracovníků. Praha: International 50

Labour Office. Dostupné 13.11.2012 z http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/--ed_norm/---declaration/documents/instructionalmaterial/wcms_087620.pdf Matoušek, O. a kol. (2001). Základy sociální práce. Praha: Portál. Ministry of Rural Development, (nedatováno): National Social Assistance Programme. Dostupné 23.3.2013 z http://nsap.nic.in/nsap/NSAP-%20About%20us.pdf Mistra, L. (2002). Annotated Bibliography on Forced/Bonded Labour in India. Geneva: International Labour Office. Dostupné 14. 11. 2012 z http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_norm/--declaration/documents/publication/wcms_decl_wp_13_en.pdf Mooij, J. (2007). Is There an Indian Policy Process? An Investigation into Two Social Policy Processes. Social Policy & Administration, č. 41, s. 323–338. Murthy, N., Hirway, I., Panchmukhi, P. R., Satia, J. K. (1990). How Well Do India’s Social Service Programs Serve the Poor? Public Sector Management and Private Sector Development Division Country Economics Department. Dostupné 23.3.2013 z http://wwwwds.worldbank.org/servlet/WDSContentServer/WDSP/IB/1990/08/01/000009265 _3960929182420/Rendered/PDF/multi_page.pdf Nakonečný, M. (2003). Úvod do psychologie. Praha: Academia. National Portal of India (nedatováno, a): Houses To Houseless Scheduled Caste and Rural Area and Urban Area [on-line]. Dostupné 15.03.2013 z http://www.india.gov.in/scheme/houses-houseless-schdeuled-caste-and-ruralarea-and-urban-area National Portal of India (nedatováno, b): Schemes [on-line]. Dostupné 15.03.2013 z http://www.india.gov.in/mygovernment/schemes?title=&scheme_owner=All&scheme_stat[hsid]=4&scheme_ stat[hierarchical_select][selects][0]=label_0&scheme_ministry[hsid]=5&scheme_ ministry[hierarchical_select][selects][0]=label_0&hs_form_build_id=hs_form_f18 a7e1fb52311de2b3989bdd76ee64d Navrátil, P. (2000). Úvod do teorií a metod sociální práce. Brno: Marek Zeman. Navrátil, P. (2001). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman.

51

Navrátil, P. (2003a). Ţivotní situace jako předmět intervence sociálního pracovníka. Sociální práce/Sociálná práca, č. 2, s. 84–94. Navrátil, P. (2003b). Integrace (Romů) v kontextu ţivotních situací: konceptualizace. Sociální studia: Sborník prací fakulty sociálních studií brněnské univerzity. Brno: MU, č. 10 s. 53–72. Navrátil, P., Musil, L. (2000). Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sociální studia: Sborník prací fakulty sociálních studií brněnské univerzity. Brno: MU, č. 5, s. 105–141. Padmanabhan, A. (2011). Tribal Movements in India: A Threatened Existence? The International Journal of Diversity in Organisations, Communities and Nations. (ejournal) 11 (1), 77–88. Dostupné z: http://www.Diversity-Journal.com. National University of Juridical Scientces, West Bengál, India. Plomba, S., Namrata, J. (2012). Modern Slavery in India. Cases of Bonded Labour. Geneva: Franciscans International. Pyati, A. K., Kamal, A. M. (2012). NGO-Developed Libraries in India: Impacts, Models, and New Possibilities. Libri, č. 62, s. 291–303. Remesh, B. P., (2009). Rethinking Social Protection for India’s Working Poor in the Unorganised Sector. Noida: V.V. Giri National Labour Institute. Sachr, J. (2005). The End of Poverty. London: Penguin books. Samuel Hall Consulting (2011). Buried in Bricks: a Rapid Assessment of Bonded Labour in Afghan Brick Kilns. Kabul: ILO. Dostupné 17. 11. 2012 z http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---asia/---robangkok/documents/publication/wcms_172672.pdf De Silva, O. (2007). The Impact of Globalisation on Kathkaris. Diplomová práce: Puna. Singh, S. (Ed.), (2003). India (Lonely Planet Travel Guides). London: Lonely Planet. Smékal, V. (2004). Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání. (2., opravené vydání). Brno: Barrister & Principal. Smita (2008). Distress Seasonal Migration and its Impact on Children’s Education. Brighton: Centre for International Education Sussex School of Education. Dostupné 16. 11. 2012 z http://www.create-rpc.org/pdf_documents/PTA28.pdf

52

Sridhar, M. K., Nagabhushanam, M. (2008). NGOs in India – Uniqueness and critical success factors, results of an FGD. VISION – The Journal of Business Perspective, č. 12, s. 16–21. Srivastava, R. S. (2005). Bonded Labour in India: Its Incidence and Pattern. Geneva: International Labour Office. Dostupné 13.11.2012 z http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_norm/--declaration/documents/publication/wcms_081967.pdf Sülzer, R. (2008). Social Security in India – A System in the Making. The Social and Ecological Market Ekonomy – A Model for Asian Development? ed. Kuasel, C., Maenner, U., Meissner, R., Gesellsachaft für Technische Zusammenarbiet, s. 211– 229. Tribal Development Commissionerate (nedatováno): Home [on-line]. Dostupné 15.03.2013 z http://mahatribal.gov.in/default.html Tribal Development Dept., Govt. of Maharashtra (nedatováno): Tribal welfare schemes [on-line]. Dostupné 1. 3. 2013 z http://mahatribal.gov.in/htmldocs/schemes.html Vymětal, J. a kol. (2004). Obecná psychoterapie, 2., rozšířené a přepracované vydání. Praha: Grada Publishing. Začalová, P. (2012). Cihelny = vězení pro dluţníky. Dětská práce: Příčiny, souvislosti, důsledky a řešení. Praha: Rozvojovka, Člověk v tísni, o.p.s., s. 5–6.

53

Seznam příloh Příloha č. 1: Cyklus migrace Příloha č. 2: Popis výroby cihel, fotografie cihelny

54

Přílohy Příloha č. 1 Cyklus migrace

Zdroj: Smita, 2008, s. 3

55

Příloha č. 2 Popis výroby cihel Výroba cihel probíhá následujícím procesem. Nejprve nákladní auta dovezou do cihelny jíl, se kterým dále pracující kathkarské rodiny. Jíl namočí vodou a nechají leţet ladem přes noc. Před východem slunce někdo z rodiny, obvykle muţ nebo chlapec, jde jíl hníst společně se slupkami z rýţe. To trvá přibliţně 2 hodiny. Tím se připraví dostatek bláta pro práci na jeden den. Bahno se přepraví na místo, kde se vyrábějí cihly. Ty vznikají ručním litím do dřevěných forem. Proti lepivosti jílu se vysypává forma pískem. Tohoto ručního lití cihel se účastní většina členů rodin a je to nejvíce pracný proces při výrobě cihel. Mokré cihly jsou poté ponechány na slunci, aby oschly. Po čase se obracejí, aby proschly z obou stran (Awan, S. A., 2010, s. 5–6). Suché cihly jsou nakonec ţenami odnášeny k vypálení (Smita, 2008, s. 16). Fotografie cihelny

Zdroj: Klára Večeřová, 2012

56