Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra oceňování majetku
Restituce a církve Diplomová práce
Autor:
Bc. Jitka Strnadová, DiS. Finance, Oceňování majetku
Vedoucí práce:
Ing. Petr Ort, Ph.D.
Praha
Duben, 2010
-1-
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Praze dne
Jitka Strnadová
Poděkování: Ráda bych poděkovala panu Ing. Petru Ortovi, Ph.D. za vedení postupu prací a za cenné připomínky v průběhu zpracovávání mé diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Milanovi Němečkovi, PhD., Petrovi Regalátovi Benešovi a Ing. Michalovi Pánkovi za poskytnuté informace a podklady.
Anotace práce
Diplomová práce na téma Restituce a církve se zabývá popisem a zhodnocením rozdílů ve vypořádání restitučních nároků fyzických osob a církví se státem. V prvních kapitolách se zabývám postupem a institucemi, které vyřizují nároky fyzických osob. Další kapitoly popisují, jak probíhalo majetkové vyrovnání s církvemi a jak jsou církve financovány do dnešního dne v České republice a jakým způsobem jsou financovány církve ve světě a v jiných post-komunistických zemích. Dále popisuji dvě církve, kdy jedna má jiţ majetek vrácený a druhá na vypořádání stále čeká. Poslední kapitola se zaměřuje na rozdílné oceňování nároků a náhrad pro fyzické osoby a církve a rozdílnost ocenění je naznačeno i na konkrétním ocenění pozemku.
Annotation
This thesis on the Restitution and churches deals with description and evaluation of differences in the settlement of restitution claims of natural persons and churches with the state. The first chapter deals with the procedures and institutions that settle claims of persons. Further chapters describe the history of compensation between state and church and how our state have financed church until now and how churches are financed in the world and in other post-communist countries. I describe two churches, where one of them has already their property returned, and the other on the contrary is still waiting. The last chapter concerns in the different valuation of claims and compensations for individuals and churches and the valuation disparity is shown on a specific valuation of the land.
OBSAH: ÚVOD ..................................................................................................................... 7 1.
RESTITUCE .................................................................................................... 9
2.
POZEMKOVÉ ÚŘADY.................................................................................. 10
2.1.
Jednoduché pozemkové úpravy (JPÚ), komplexní pozemkové úpravy (KPÚ)11
3.
ÚDAJE A LISTINY Z DŘÍVĚJŠÍCH POZEMKOVÝCH EVIDENCÍ ............... 12
4.
POZEMKOVÝ FOND ČESKÉ REPUBLIKY ................................................. 15
4.1.
Správa nemovitostí ................................................................................................ 17
4.2.
Restituce ................................................................................................................. 18
4.3.
Privatizace .............................................................................................................. 19
4.4.
Výkon funkce zakladatele ..................................................................................... 20
5.
POZEMKOVÉ REFORMY ............................................................................ 21
5.1.
První pozemková reforma .................................................................................... 21
5.2.
Druhá pozemková reforma ................................................................................... 23
6.
RESTITUČNÍ ZÁKONY................................................................................. 27
6.1.
Zákon č. 403/1990 Sb. ............................................................................................ 27
6.2.
Zákon č. 87/1991 Sb. .............................................................................................. 28
6.3.
Zákon č. 229/1991 Sb. ............................................................................................ 29
6.4.
Zákon ČNR č. 243/1992 Sb. .................................................................................. 30
7.
CÍRKVE......................................................................................................... 31
7.1.
Členění církví ......................................................................................................... 31
7.2.
Financování církví a náboženských společností v historii ................................. 34
7.3.
Financování církví a náboženských společností ve světe a v ČR ...................... 35
7.4.
Financování v roce 2008 ........................................................................................ 40
5
7.5.
Financování v roce 2010 ........................................................................................ 43
7.6.
Majetkové vyrovnání............................................................................................. 43
7.7.
Majetkové vyrovnání s církvemi v jiných postkomunistických zemích ........... 53
7.8.
Problémy obcí ........................................................................................................ 54
8.
STAV A POPIS MAJETKU U DVOU CÍRKVÍ ............................................... 56
8.1. Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou .................................................... 56 8.1.1. Opravy majetku ............................................................................................... 56 8.2.
Františkáni ............................................................................................................. 60
8.3.
Zhodnocení uvedených stavů majetku ................................................................ 65
9.
OCENĚNÍ ...................................................................................................... 66
9.1. Vymezení rozsahu vydávaného majetku a ocenění nevydávaného majetku stanovení rozsahu finanční náhrady k vládnímu návrhu zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím… ................................................................... 66 9.2.
Ocenění nevydaných nemovitostí pro Pozemkový fond ČR .............................. 71
9.3. Ocenění vydávaných náhradních nemovitostí pro Pozemkový fond ČR ......... 75 9.3.1. Ocenění náhradního pozemku při převodu dle § 7 zákona 95/1999 Sb. ......... 76 9.3.2. Pozemky převáděné náhradou dle zákona č. 229/1991 Sb. ............................. 76 9.3.3. Ocenění náhradních budov a staveb dle zákona č. 229/1991 Sb. .................... 77 9.4.
Porovnání ocenění, názory .................................................................................... 78
9.5.
Praktický příklad ocenění ..................................................................................... 80
10.
ZÁVĚR ...................................................................................................... 86
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................... 87 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................ 91
6
Úvod Původním cílem mé práce bylo zhodnotit, zda je navrhovaný a velmi diskutovaný zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi vhodný a zda je navrţená částka odpovídající. Příslušný zákon ale zatím schválen nebyl a je moţné, ţe jeho budoucí podoba bude jiná neţ mnou posuzovaný návrh zákona z roku 2008. Faktem ale je, ţe ani dvacet let po pádu komunismu nemá stát dořešené majetkové vyrovnání s církvemi. První majetkové vyrovnání s církvemi po roce 1989 proběhlo v rámci výčtových zákonů č. 298/1990 Sb. a č. 338/1991 Sb. Těmito zákony byl vydán jmenovitě majetek, který církve nutně potřebovaly pro svoji činnost, většinou budovy a fary s pozemky pouze v podobě nutného zázemí k těmto nemovitostem. Jiţ v rámci vydávání těchto majetků vznikly církvím nemalé problémy se správou a opravami budov. Církve sice tento majetek potřebovaly a vyţadovaly, ale nebyly připravené na správu, zařizovaní oprav a v neposlední řadě i získávání prostředků na tyto opravy. Tato nedořešená situace nepřináší problémy jen církvím, které nemohou nakládat se svým majetkem, ale např. i obcím, které mají tento majetek ve svém katastru. V některých místech bylo zablokováno rozšiřování obcí, výstavba jak individuální, tak průmyslová. Církevní majetek je v současné době blokován blokačním paragrafem zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, díky kterému se nesmí s původním majetkem církví aţ do přijetí nových zákonů jakkoliv nakládat. Některých majetků by se církve vzdaly ve prospěch obcí uţ dnes, protoţe vědí, ţe pro tento majetek nebudou mít uplatnění, ale ani tento krok v současné době udělat nemohou. Tak dnes tento majetek většinou chátrá, protoţe je ve správě státních institucí, které nemají na jeho údrţbu a opravy peníze a čeká se na nějaké konečně řešení. Česká
republika
je
povaţována
podle
různých
průzkumů
za
jednu
z nejateističtějších zemí na světě. Podle posledního sčítání lidu z roku 2001 měla Česká republika celkem 10.230.060 obyvatel a k náboţenskému vyznání se přihlásilo celkem 3.288.088 lidí, coţ je téměř jedna třetina z celkového počtu obyvatel. Je to oproti předchozímu sčítání z roku 1991 pokles, protoţe tehdy se k náboţenskému vyznání hlásilo 43,9% občanů. Nejvíce osob se přihlásilo k římskokatolické církvi (32,1%). Zatímco dle například Eurobarometru na Maltě 95%, v Polsku 80% nebo v Řecku 81% obyvatelstva
7
věří v Boha. Jsou to většinou země, kde má církev historicky silnou pozici a vliv. I tento fakt můţe mít vliv na nechuť dořešit u nás církevní restituce a církevní majetek vůbec. Ve své práci se tedy snaţím zmapovat historii
a postupy financování církví,
vypořádání se s majetkem církví jak v České republice, tak v jiných zemích a porovnání postupu vydávání majetku fyzickým osobám a církvím včetně vyčíslení náhrad za nevydaný majetek.
8
1. Restituce Pojem restituce znamená obnovení původního stavu. V post-komunistických zemích je tímto slovem označován proces, v němţ jsou napravovány některé majetkové křivdy. Restituce vlastnictví vztahů k půdě je zvláštním důvodem nabývání vlastnictví k půdě v období po listopadu 1989. Jsou to případy, kdy např. pozemky byly v minulosti převedeny nebo přešly do vlastnictví státu nebo jiných právnických osob a tento přechod (převod) majetku je povaţován za křivdu. Podle restitučních předpisů pak vznikl původním vlastníkům nebo jejich nástupcům nárok na obnovení vlastnického práva, případně na poskytnutí jiné náhrady. Do skupiny restitučních předpisů patří také speciální restituční zákony, na jejichţ základě došlo k navrácení majetku úzkému okruhu právnických osob (tělovýchovným organizacím, řeholním řádům, kongregacím a olomouckému arcibiskupství - v případě církevních osob šlo pouze o navrácení přesně specifikovaných nemovitostí). Na ostatní právnické osoby se restituce nevztahovaly. Obecný restituční předpis byl zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, podle něhoţ mohly ţádat fyzické a soukromé právnické osoby vydání věcí, které jim byly odňaty podle speciálních právních norem v 50. a 60. letech. Oprávněnou osobou mohl být jak občan ČSFR, tak i cizinec, dříve čs. občan. Dalším restitučním předpisem byl zákon o mimosoudních rehabilitacích (zákon č. 87/1991 Sb.). Samostatně byly řešeny restituční záleţitosti v zemědělství, a to zákonem č. 229/1991 Sb. o půdě. Tímto zákonem došlo k navrácení pozemků, budov a také k poskytnutí náhrad za ţivý a mrtvý inventář, který byl vnesen do zemědělských druţstev a státních statků. Oprávněnými osobami byly původně fyzické osoby, které byly občany ČSFR a měly na jejím území trvalý pobyt (Ústavní soud s účinností od počátku roku 1996 druhou podmínku zrušil).
9
2. Pozemkové úřady Většina rozhodnutí o vydání nebo nevydání majetku fyzickým osobám začínala na Pozemkovém úřadě, který ke svému rozhodnutí čerpal podklady z evidencí katastru nemovitostí a jeho předchůdců. K 15.7.1991 nabyl účinnosti zákon č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který ustanovil nové státní orgány – pozemkové úřady, které budou zajišťovat naplnění zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě - který umoţnil znovunabytí zemědělského majetku zabraného po roce 1948 a zároveň určil postup při provádění pozemkových úprav, které měly v prvé řadě umoţnit hospodaření na znovunabytých pozemcích jejich vlastníkům). Zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech č.284/1991 Sb., byl po několika novelách nahrazen k 1.1.2003 novým zákonem č. 139/2002 Sb. Ke stejnému datu nabyla účinnosti i prováděcí vyhláška k tomuto zákonu č. 545/2002 Sb.V § 19 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. se pod pojmem pozemkové úpravy rozumí změny v uspořádání pozemků v určitém území provedené za účelem vytvoření půdně ucelených hospodářských jednotek podle potřeb jednotlivých vlastníků půdy a s jejich souhlasem a podle celospolečenských poţadavků na tvorbu krajiny, ţivotního prostředí a na investiční výstavbu. V současné době jsou pozemkové úpravy vyuţívány jako jeden z nejdůleţitějších nástrojů pro uspořádání a přípravu pozemků pro výstavbu dálniční sítě a ţelezničních koridorů. Pozemkové úpravy jsou nástrojem pro uspořádání vlastnických vztahů k zemědělským a lesním pozemkům a to s ohledem na hospodaření a zároveň s ohledem na potřeby krajiny. Realizace společných zařízení v rámci těchto úprav znamená nové polní cesty, rybníky, zeleň v krajině, omezení eroze, coţ je přínosem pro všechny, kdo v daném území ţijí. Bezprostředně po přijetí zákona o půdě v roce 1991 se restituce zemědělského a lesního majetku staly základní činností pozemkových úřadů. V České republice bylo celkově podáno téměř 232 tisíc restitučních ţádostí, v současnosti PÚ vykazují 98% vyřešených nebo téměř vyřešených případů.V průběhu restitučních řízení rozhodly pozemkové úřady o cca 1,6 mil. ha půdy, tj. 1/5 plochy ČR. Kompetentní ke všem činnostem vyplývajícím ze zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech jsou pozemkové úřady. Dříve byly součástí okresních úřadů, od
10
1.1.2003 je soustava pozemkových úřadů organizační součástí Ministerstva zemědělství, jejich územní působnost odpovídá nadále územím jednotlivých okresů.
2.1. Jednoduché pozemkové úpravy (JPÚ), komplexní pozemkové úpravy (KPÚ) Po roce 1989 bylo nutné co nejrychleji umoţnit hospodaření vlastníkům, kteří o to projevili zájem. Jednalo se o řešení zejména těch případů, kdy pozemky vlastníků byly nepřístupné
uprostřed velkých
půdních uţivatelských
bloků.
Nebylo
prakticky
zvládnutelné řešit vzniklou situaci pozemkovými úpravami se vším, co je jejich vlastním obsahem (viz KPÚ) a bylo nutné přistoupit na přechodné řešení, které vyuţívalo institutu tzv. zatímního uţívání.V tom případě vlastník za své nepřístupné pozemky dostával do uţívání (tedy nikoliv do vlastnictví) jiné stejně hodnotné pozemky jiného vlastníka, který sám hospodařit nechtěl. Nejvýznamnějšími partnery pozemkových úřadů při navrhování a realizaci pozemkových úprav jsou obce a města. Toto jejich významné postavení v pozemkových úpravách vyplývá nejen ze zákona č. 139/2002 Sb., ale také ze skutečnosti, ţe právě venkovské obce pochopily význam pozemkových úprav v oblasti krajinného plánování a rozvoje venkova. Přínos pozemkových úprav pro obce a jejich další rozvoj je např.: přispěje k dohledání doposud nezapsaného obecního majetku a k jeho optimálnímu umístění podle potřeb obce, vyčlení ze státní půdy původní církevní majetek nebo nově vybudované polní cesty mohou slouţit např. jako cyklotrasy a tím turisticky zatraktivnit danou oblast. Od roku 1998 byla započata další etapa pozemkových úprav, která sleduje mimo jiné procesy obnovy venkovského prostoru, efektivity hospodaření a výsledky těchto úprav slouţí obnově katastrálního operátu. V současné době převaţuje v činnosti pozemkových úřadů řízení, organizace a realizace zejména komplexních pozemkových úprav s důrazem na výstavbu a rekonstrukci polních cest, protierozních mezí, poldrů, biokoridorů a jiných krajinných prvků.
11
3. Údaje
a
listiny
z dřívějších
pozemkových
evidencí Katastrální úřady mají od 1. ledna 1993 v úschově pozemkové a ţelezniční knihy a zemské desky. Tyto dokumentační fondy nejsou veřejně přístupné. Není moţné do nich nahlíţet a pořizovat si z nich opisy, výpisy nebo kopie, a to ani za přítomnosti zaměstnance katastrálního úřadu. Veřejně přístupné nejsou ani operáty bývalého pozemkového katastru (zákon o pozemkovém katastru č. 177/1927 Sb. z. a n. byl zrušen zákonem o geodézii a kartografii č. 46/1971 Sb.). Nahlíţení do dokumentace dřívějších pozemkových evidencí je umoţněno osobám oprávněným k tomu podle zvláštních předpisů, badatelům, soudním znalcům a osobám, které jsou oprávněny vykonávat zeměměřické činnosti. V souladu s Archivním zákonem umoţní katastrální úřad kaţdé osobě nahlédnutí do archiválií, které jsou uloţeny v archivech tohoto úřadu. Do archiválií mladších třiceti let lze nahlíţet jen se souhlasem ředitele katastrálního úřadu nebo vedoucího archivu, kde jsou archiválie uloţeny. Výpisy, opisy nebo kopie z uvedených dokumentačních fondů můţe poskytovat na vyţádání územně příslušný katastrální úřad.
Z operátů bývalého pozemkového katastru Měřický operát bývalého pozemkového katastru tvoří katastrální mapa (původní nebo její otisk) a příruční (indikační) katastrální mapa. Písemný operát tvoří: - rejstřík parcel, parcelní protokol, pozemnostní archy, seznam pozemnostních archů, rejstřík drţitelů. Výpis z parcelního protokolu pozemkového katastru se vyhotovuje ručně na předepsaném tiskopisu. Výpis neosvědčuje právní vztahy k nemovitostem a není veřejnou listinou. Dále se vyhotovuje opis nebo kopie pozemnostního archu, který obsahoval všechny údaje o parcelách, které byly ve vlastnictví (drţbě) jednotlivých vlastníků. Kopie z originálu mapy bývalého pozemkového katastru se vyhotovuje jen zcela výjimečně ve zvláště odůvodněném případě. Běţné kopie z této mapy se zhotovují na podkladě kopie mapy pozemkového katastru uloţené na katastrálním úřadu nebo 12
se poskytují v podobě grafického výstupu z rastrového souboru, popř. přímo jako rastrový soubor.
Z pozemkové knihy a ţelezniční knihy Katastrální úřad vyhotovuje a ověřuje opisy nebo kopie listin o právních vztazích ze sbírky listin pozemkové knihy. Tato listina je veřejná. Katastrální úřad však neodpovídá za obsah listiny a neověří opis nebo kopii listiny, jejíţ originál (kopie) je nečitelný. Výpis z pozemkové knihy osvědčuje vlastnické právo nebo jiné věcné právo k nemovitosti ke dni 31. 12. 1950, popř. u vybraných subjektů (organizací) ke dni 1. 1. 1964, kdy zápisy do pozemkové knihy byly ukončeny. Místo výpisu je moţno vyhotovit i reprografickou kopii vloţky pozemkové knihy. V reprografické kopii knihovní vloţky se neplatné údaje červeně podtrhnou, shodně se zápisem v pozemkové knize.
Z operátu přídělového řízení (z grafického přídělového plánu a návrhu přídělů) a z operátu scelovacího řízení Výpisy, opisy a kopie z těchto operátů se běţně neposkytují. Jsou určeny především pro úřední potřebu pro vyhotovení identifikací parcel, srovnávacích sestavení parcel a upřesněných přídělových plánů, zejména pro restituce zemědělského a lesního nemovitého majetku, pro řešení jednoduchých i komplexních pozemkových úprav a pro vyhotovení porovnání nového stavu katastru nemovitostí se stavem evidence právních vztahů k nemovitostem, které je obsahem geometrických plánů. Údaje se poskytují pouze v případech, pokud je tato dokumentace uloţena v dokumentaci příslušného katastrálního úřadu.
Z bývalé Jednotné evidence půdy (z let 1956 – 1963) Předmětem evidování byly uţívací vztahy k nemovitostem (k půdě). Z její dokumentace (pokud je zachována) lze zjistit např. postup v slučování parcel, zejména u bývalých státních statků a jednotných zemědělských druţstev a tehdejší uţivatele půdy.
Z bývalé evidence nemovitostí (z let 1964 – 1992) Výpisy, opisy a kopie z evidence nemovitostí se běţně neposkytují. Vyuţívají se pouze k vyřešení nejasných případů, při kterých byl v uvedeném období proveden zápis právních vztahů k nemovitostem.
13
Srovnávací sestavení parcel dřívějších pozemkových evidencí s parcelami katastru nemovitostí Srovnávací sestavení parcel je orientační srovnání, tj. přiřazení posledního dochovaného stavu parcel (nebo jejich částí) dřívějších pozemkových evidencí se stavem parcel v katastru nemovitostí. K vyhotovení srovnávacího sestavení se vyuţívá grafických podkladů (map). Stanovení výměr částí parcel není povinné (provádí se pouze na vyţádání) a přibliţně určené výměry v něm uvedené nemohou být pouţity k zápisu do katastru nemovitostí. Srovnávací sestavení parcel nemá povahu veřejné listiny, nenahrazuje geometrický plán, neosvědčuje vlastnické vztahy k nemovitostem a nemůţe být proto podkladem pro vyhotovení právních listin o nemovitostech. Vyhotovuje se zejména pro: - sepsání dohod o vydání nemovitostí povinnými osobami v restitucích, - sepsání nájemních smluv - daňové účely. Srovnávací sestavení lze vyhotovit pouze na stav katastru nemovitostí evidovaný ve zjednodušené evidenci. Nevyhotovuje se v katastrálních územích, ve kterých jiţ bylo zcela odstraněno evidování parcel zjednodušeným způsobem.
14
4. Pozemkový fond České republiky Pokud fyzickým osobám nebyl vydán majetek rozhodnutím Pozemkového úřadu a měly právo na náhradu, staly se oprávněnými osobami a jejich náhradu řeší Pozemkový fond České republiky (dále PF ČR). PF ČR má ve své správě státní zemědělské nemovitosti (budovy, jiné stavby a pozemky), které slouţily ke dni účinnosti zákona o půdě zemědělské, popř. lesní výrobě, vyjma nemovitostí zákonem výslovně ze správy vyloučených. Pozemkový fond České republiky (dále jen „Pozemkový fond“) byl zřízen zákonem č. 569/1991 Sb. Pozemkový fond je právnická osoba a zapisuje se do obchodního rejstříku. S účinností od 1. ledna 2010 došlo na základě zákona č. 299/2009 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 569/1991 Sb., ke změně organizační struktury Pozemkového fondu. Orgány Pozemkového fondu jsou ředitel a dozorčí rada. Ředitel je statutárním orgánem Pozemkového fondu. Ředitele jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra zemědělství. Ředitel jmenuje a odvolává náměstka ředitele, který ho v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu. Ředitel a náměstci ředitele se zapisují do obchodního rejstříku. Ředitel předkládá dozorčí radě ke stanovisku návrh statutu, rozpočtu, roční účetní závěrky a výroční zprávy a spolu se stanoviskem dozorčí rady předkládá tyto dokumenty ministrovi zemědělství s návrhem na jejich projednání vládou; vláda je předkládá se svým stanoviskem Poslanecké sněmovně ke schválení. Dozorčí rada (dále jen „rada“) se skládá ze sedmi členů volených Poslaneckou sněmovnou na dobu pěti let. Poslanecká sněmovna můţe člena rady odvolat i před uplynutím jeho funkčního období. Člen rady se můţe vzdát své funkce písemným podáním předsedovi Poslanecké sněmovny. Členy rady nemohou být zaměstnanci Pozemkového fondu. Rada můţe navrhnout ministrovi zemědělství odvolání ředitele. Rada dohlíţí na činnost a hospodaření Pozemkového fondu. Podle povahy věci upozorňuje ředitele, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo financí, vládu, Poslaneckou sněmovnu, popřípadě jiné příslušné orgány na zjištěné nedostatky. Rada navrhuje řediteli
15
opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Rada dohlíţí na řádný výkon působnosti Pozemkového fondu a plnění povinností ředitele a hodnotí, zda jsou v souladu s právním řádem České republiky a se statutem. Rada je oprávněna nahlíţet do všech dokumentů týkajících se činnosti Pozemkového fondu a kontrolovat, zda jsou řádně vedeny, schvaluje koncepční materiály a metodické pokyny Pozemkového fondu a kontroluje nakládání s nemovitostmi, které má Pozemkový fond ve správě. Příjmy Pozemkového fondu tvoří výtěţek z prodeje nemovitostí a akcií, výnosy účastí Pozemkového fondu na činnosti akciových a jiných obchodních společností a výtěţky z pronájmu nemovitostí, které spravuje. Příjmy Pozemkového fondu netvoří součást státního rozpočtu České republiky. Pozemkový fond České republiky (PF ČR) byl zřízen zákonem České národní rady č. 569/1991 Sb. a jako právnická osoba. Působnost PF ČR je stanovena zákony: Zákon č. 569/1991 Sb. , o Pozemkovém fondu České republiky (zákon o PF ČR), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o PF ČR a zákona č. 357/1992 Sb. (zákon o prodeji půdy), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (zákon o majetku ČR), ve znění pozdějších předpisů. Činnosti Pozemkového fondu České republiky jsou: Správa nemovitostí, Restituce, Privatizace, Výkon funkce zakladatele,
16
Právní zastoupení a vymáhání pohledávek, Soudní spory, Kontrolní činnost.
4.1. Správa nemovitostí PF ČR spravuje v rozsahu stanoveném zákonem o půdě ten majetek ve vlastnictví státu, který svým charakterem splňoval ustanovení § 1 odst. 1 tohoto zákona ke dni jeho účinnosti (24. 6. 1991). Zákonem č. 290/2002 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdruţení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách, ve znění pozdějších předpisů, pak přešly do správy PF ČR z okresních úřadů a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových další pozemky, které tvoří zemědělský půdní fond a nebo do něj náleţí podle § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a to s účinností od 1. 7. 2002, resp. od 1. 7. 2003. PF ČR zabezpečuje prostřednictvím územních pracovišť u výše uvedeného majetku zejména: - prověřování majetkoprávních vztahů - evidenci správy PF ČR v katastru nemovitostí - pronájem nemovitostí třetím osobám a s tím související činnosti - uzavírání smluv o smlouvách budoucích o zřízení věcného břemene, smluv o zřízení věcného břemene - opravy, údrţbu a odstraňování staveb - bezúplatné převody státním orgánům a organizacím dle ustanovení § 2 odst. 5 zákona o PF ČR - bezúplatné převody do vlastnictví krajů dle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o PF ČR
17
- bezúplatné převody do vlastnictví veřejných vysokých škol dle ustanovení § 2 odst. 7 zákona o PF ČR - směny podle § 17 odst. 3 písm. d) zákona o půdě - prodeje podle § 17 odst. 3 písm. b) , c) a e) zákona o půdě - prodeje podle zákona č. 44/1988 Sb. o ochraně a vyuţití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“).
4.2. Restituce Nároky oprávněných osob jsou vypořádávány jednak převodem náhradních pozemků, budov a staveb, jednak zápočtem na úhradu kupní ceny pozemků prodávaných podle zákona o prodeji půdy a dále poskytnutím finanční a peněţité náhrady.
A. Vypořádání nároků na náhrady PF ČR poskytuje náhrady oprávněným osobám převodem vlastnických práv k nemovitostem ve vlastnictví státu a správě PF ČR, kdy podle § 18a nebo podle § 17 odst. 3 písm. a) zákona o půdě jsou převáděny do vlastnictví oprávněných osob nemovitosti (budovy, stavby a pozemky jimi zastavěné, případně pozemky nezbytné k provozování těchto budov a staveb). Dalšími formami poskytovaní náhrad podle § 18a je poskytování finanční náhrady (a to do roku 1999 v hotovosti do 10 000 Kč a v akciích RIF a.s. a od roku 1999 v hotovosti do 5 000 Kč a ve směnkách Ministerstva financí) nebo vzájemné zápočty pohledávek s oprávněnými osobami, které mají závazky vůči PF ČR (např. při úhradě kupní ceny privatizovaného majetku, při úhradě kupní ceny pozemků podle zákona o prodeji půdy, na nájemné apod.). PF ČR nadále přebírá nevypořádané závazky státních podniků, jejichţ zakladatelem je MZe, a dále plní závazky vůči oprávněným osobám za obce, okresní (od 1. 1. 2003 krajské) úřady a za stát (§ 18a zákona o půdě).
18
B. Vypořádání nároků za nevydané pozemky Další činností PF ČR je vypořádání nároků oprávněných osob převodem jiných pozemků dle § 11a (dříve § 11 odst. 2 a § 17 odst. 3 písm. a) zákona o půdě). Dnem 14. 4. 2006 nabyla účinnosti novela zákona o půdě, publikovaná v zákoně č. 131/2006 Sb., která mimo jiné stanovila pravidla pro zařazování pozemků do veřejných nabídek a dále pravidla pro výběr nabyvatele pozemku v případě, kdy o něj poţádá více drţitelů restitučních nároků. Bilancování nároků oprávněných osob ze zákona o půdě na převod pozemků je vedeno od konce roku 2001 v hodnotové formě, tj. v Kč jako objektivnější kritérium neţ je bilance naturální, tj. vypořádání nároků za nevydané pozemky ve výměře, která je vedena jako doplňkový ukazatel. Kromě naturální formy, tj. převod jiných pozemků, poskytovalo do 5. 5. 2006 oprávněným osobám finanční náhradu za nevydané pozemky MZe v součinnosti s PF ČR. Zákonem č. 178/2006 Sb., který nabyl účinnosti 5. 5. 2006, a který novelizuje zákon o půdě, přešla povinnost poskytnout peněţitou náhradu za nevydané pozemky na PF ČR. Dále převádí PF ČR své závazky vůči oprávněným osobám s nárokem na převod náhradních pozemků za nevydané lesní pozemky k plnění na státní podniky spravující lesy (od roku 2001 na Lesy ČR, s.p. a od 2. 9. 2003 na Vojenské lesy a statky, s.p.). Oprávněné osoby mají moţnost se přihlásit i o pozemky nabízené podle § 7 zákona o prodeji půdy. Do této nabídky mají moţnost se přihlásit oprávněné osoby s předností před ostatními účastníky soutěţe podle § 7 odst. 5 (nárok z místa min. 70 % z ceny), nebo bez přednosti mimo místo vzniku nároku. V rámci restitučního procesu administrovaného PF ČR je hlavním úkolem vytvořit oprávněným osobám takové podmínky, aby mohly v co největší míře vyuţít přednost danou zákonem č. 253/2003 Sb. (novela zákona o prodeji půdy).
4.3. Privatizace Působnost PF ČR v oblasti privatizace je v současnosti vymezena zejména zákonem č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších
19
předpisů, zákonem č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku, a zákonem o prodeji půdy. Prioritu zaujímají převody zemědělské půdy na nabyvatele dle zákona o prodeji půdy. Podle zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů a souvisejících právních předpisů PF ČR zajišťuje zpracování privatizačních projektů na majetek, který spravuje a zabezpečuje
realizaci z těchto privatizačních
z privatizačních
projektů
MZe,
Ministerstva
projektů
a
v menší
školství,
mládeţe
míře
ještě
a tělovýchovy
a Ministerstva obrany. Dále prodává podle zákona č. 569/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve veřejném výběrovém řízení budovy, stavby a pozemky jimi zastavěné, které má ve správě, o které neprojevily zájem oprávněné osoby.
4.4. Výkon funkce zakladatele Výkon funkce „zakladatele“ spočívá ve zpracování privatizačních projektů na majetek ve správě PF ČR. Jde o majetek původně převzatý ze zákona od státních podniků, který ve své struktuře i stavu má nyní jiţ jen horší aţ špatnou úroveň. PF ČR uplatňuje při privatizaci všechny formy převodu dle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, tj. přímé prodeje předem určeným nabyvatelům, veřejné soutěţe a bezúplatné převody na obce s moţností poskytnutí příspěvku PF ČR v souladu s usneseními vlády ČR č. 242/1996 Sb. a č. 1229/1999 Sb. Právní zastoupení a vymáhání pohledávek, Soudní spory, Kontrolní činnost uţ souvisí s činností Pozemkového fondu. Kontrolní činnost kontroluje dodrţování zákonů a metodických pokynů všech organizačních sloţek fondu a všech jeho územních pracovišť. Právní zastoupení zastupuje fond soudních jednáních.
20
5. Pozemkové reformy 5.1. První pozemková reforma K první pozemkové reformě se přistoupilo v Československé republice po roce 1918. K realizaci této reformy byly přijaty zákonné úpravy, jejichţ cílem bylo zejména zabrat velké pozemkové vlastnictví, jeţ se mělo dále rozdělit dalším přídělcům. Nebylo tedy záměrem státu si vyvlastněné pozemky ponechat. Nešlo v tomto směru o socializaci nebo trvalé zestátnění pozemků. Předpokladem pro další přidělení pozemkového vlastnictví však byla především parcelace velkých pozemků a vytváření zbytkových statků. Institut zbytkových statků byl spojen s nemoţností rozdělit zejména budovy a hospodářská stavení panských dvorců po částech malozemědělcům. Zbytkový statek tedy znamenal přidělení takového vlastnictví pozemků včetně inventáře a budov zajišťující po parcelaci dostatečné podmínky pro hospodaření. První pozemková reforma byla provedena za náhradu – náhradový zákon z roku 1920. Při určení výše náhrady se vycházelo z cen půdy v letech 1913 – 1915. Ţivý a mrtvý inventář se proplácel podle ceny obecné v hotovosti. Náhradový zákon stanovil, ţe statky Habsburků a těch šlechticů, kteří se za války postavili proti českému národu, budou vyvlastněny bez náhrady. Základními předpisy I. Pozemkové reformy v ČSR byly: 1. zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, tzv.záborový zákon, ve znění zákona č. 387/1919 Sb. a zákona č. 108/1921 Sb., 2. zákon č. 81/1920 Sb. ze dne 30. ledna 1920, kterým se vydávají ve smyslu § 10 zákona č. 215/1919 Sb., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr k přidělené půdě, tzv. přídělový zákon, 3. zákon č. 329/1920 Sb. ze dne 8. dubna 1920, o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový, ve znění zákona č. 220/1922 Sb., tzv. náhradový zákon. Tyto základní zákony byly následně doplněny ještě dalšími předpisy. Podle ustanovení tzv. záborového zákona se měla provést úprava pozemkového vlastnictví „záborem“ velkého pozemkového majetku leţícího na území ČSR, včetně
21
velkého vázaného majetku. Vázaným pozemkovým majetkem byl takový majetek, který podle právních předpisů nebyl v úplném vlastnictví (např. řeholní majetek, majetek nadace). Zákon vymezil pojem „velký pozemkový majetek“ jako soubor nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich drţením, jestliţe výměra náleţející jediné osobě nebo týmţ spoluvlastníkům byla větší neţ 150 ha zemědělské půdy a 250 ha půdy vůbec. Stát na základě tohoto zákona získával pouze právo zabírat majetek a tento majetek dále přidělovat. Stát neměl povinnost pozemky převzít do správy. Vlastnické právo k velkému pozemkové vlastnictví nebylo přitom rušeno přímo ze zákona, ale ke zrušení bylo třeba opatření příslušného státního orgánu. Všechny úkony byly svěřené k vyřízení pozemkovému úřadu. Úřad byl podřízen ministerské radě, jeho předsedu jmenoval president republiky, správní výbor byl volen Národním shromáţděním. Podle tzv. přídělového zákona půdu spadající do záboru (pokud si ji stát neponechal nebo nepouţil pro všeobecně uţitečné účely) přiděloval Pozemkový úřad: - jednotlivcům, zpravidla malým rolníkům, domkářům, drobným ţivnostníkům, zemědělským a lesnickým zaměstnancům a bezzemkům, zvláště legionářům a příslušníkům ozbrojených sil a rodinám pozůstalých po těch, kteří padli ve válce nebo zemřeli následkem vojenské sluţby a válečným invalidům, - sdruţení těchto osob a jiným sdruţením zejména pro bytové účely, - zemědělským a spotřebním sdruţením, - obcím a jiným veřejným svazům, - jiným právnickým osobám, ústavům a zařízením k účelům vědeckým, lidumilným a obecně prospěšným. Výměra pozemků přidělovaných rolníkům a bezzemkům, kteří měli na půdě hospodařit, byla 6 aţ 15 ha podle bonity půdy v jednotlivých oblastech. Rolníci, kteří jiţ na půdě hospodařili, měli moţnost v rámci pozemkové reformy přikoupit půdu do výše uvedené výměry.
22
5.2. Druhá pozemková reforma Po druhé světové válce se v souvislosti s politickým vývojem u nás přistoupilo k dalším opatřením při řešení otázek vlastnictví půdy. Určitý směr pro další úpravy otázek vlastnictví půdy zaloţil Košický vládní program. Na základě tohoto programu bylo řešení rozloţeno do tří základních etap: 1. konfiskace a rozdělení nepřátelského a zrádcovského majetku 2. revize první pozemkové reformy 3. druhá pozemková reforma Jiţ 21. června 1945 byl v souladu s Košickým vládním programem vydán dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychlením rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa s působností po celém území Čech a Moravy. Podle výše uvedeného předpisu se s okamţitou platností a bez náhrady konfiskoval zemědělský majetek, který se nacházel ve vlastnictví - všech osob německé a maďarské národnosti, s výjimkou těch, které se aktivně zúčastnily protifašistického odboje, - zrádců a nepřátel republiky bez ohledu na národnost, - akciových a jiných společností a korporací, jejichţ správa úmyslně a záměrně slouţila německému vedení za války nebo fašistickým a nacistickým účelům. Zkonfiskovaná půda se přidělovala do vlastnictví fyzickým nebo právnickým osobám, a to podle zásady, aby u deputátníků a zemědělských dělníků nepřekročila výměra 8 ha orné půdy nebo 12 ha půdy zemědělské podle bonity) a u malorolníků výměru doplňující jimi dosud vlastněné pozemky, nejvýše však 12 ha. Obcím a okresům se půda přidělovala pro veřejné účely. V zájmu osídlení pohraničí byl vydán dekret č. 25/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci.
23
Orgány provádějícími reformu byly jak místní orgány státní moci a správy, národní výbory a jejich orgány, na které byla převedena velká pravomoc, tak i tzv. orgány uchazečů o půdu – místní a okresní rolnické komise. Košický vládní program předpokládal rozvinutí důsledné pozemkové reformy. Po květnových volbách v roce 1946 byl poprvé vysloven poţadavek revize první pozemkové reformy. K realizaci tohoto poţadavku byl parlamentem přijat aţ v červenci 1947 zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. K jeho provedení vláda vydala vládní nařízení č. 1/1948 Sb. Po únoru 1948 byl zákon novelizován. Tlak byl zejména na převzetí tzv. zbytkových statků. Zbytkový statek nebyl a není v právním řádu nijak vymezen, pouze v zákoně č. 81/1920 Sb. (přídělový zákon) je uvedeno jak posuzovat soubor zemědělských budov a staveb u velkostatků, které by v rámci první pozemkové reformy (po přídělech) zůstaly nevyuţity. Na základě zákona o revizi první pozemkové reformy se přistoupilo k likvidaci velkého pozemkového vlastnictví, tj. k zabrání půdy soukromým vlastníkům, jejíţ výměra přesahovala 150 ha zemědělské půdy, resp. 250 ha půdy celkem. Pokud nemovitý majetek přešel na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku odnětí bez náhrady postupem dle zák. č. 142/1947 Sb., bude oprávněné osobě nemovitost vydána, protoţe se jedná o restituční titul (ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě). Na zemědělské majetky do výměry 150 ha zemědělské půdy, resp. 250 ha půdy se zábor nevztahoval vůbec. Zákon připouštěl výjimky, pokud šlo o majetek, který byl jiţ ve vlastnictví státu, samosprávných svazů obcí a okresů, výrobních a hospodářských druţstev a bývalých urbarialistů, komposesátorů a pastvinářských společenstev a o majetek jiţ zkonfiskovaný, znárodněný a pozemkový majetek šlechtických podniků. Návrhy na provedení revize první pozemkové reformy předkládalo v jednotlivých případech ministerstvo zemědělství tzv. revizní komisi. Zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) byl přijat dne 21. března 1948. Schválením tohoto zákona se otázka soukromého pozemkového vlastnictví u nás prakticky vyřešila ještě před vydáním
24
Ústavy 9. května, která pak rovněţ upravila hranici výměry půdy v soukromém vlastnictví na 50 ha. Zákon upravil vlastnické poměry k půdě slouţící zemědělské výrobě tak, aby, pokud není v zákoně stanoveno jinak, půda náleţela výkonným zemědělcům podle zásady „půda patří těm, kdoţ na ní pracují“. Hlavní zásada byla v zákoně vyjádřena dvojím způsobem: - výkonný zemědělec nemůţe vlastnit spolu se svými rodinnými příslušníky více neţ 50 ha půdy slouţící zemědělské výrobě. Půdu přesahující tuto výměru stát vykoupí pro účely přídělu, - stát vykoupí pro účely přídělu půdu, na které její vlastníci trvale sami nepracují nebo která je ve vlastnictví právnických osob. Tyto zásady byly upraveny v textu zákona tak, aby v některých případech mohlo být jejich uskutečňování modifikováno a mohly být učiněny výjimky. Podle dekretu č. 12/1945 Sb. byl při ministerstvu zemědělství vytvořen Národní pozemkový fond, jenţ spravoval zkonfiskovaný majetek aţ do jeho odevzdání přídělcům. Za přidělenou půdu musil přídělce zásadně platit náhradu. Její výše se určovala podle bonity, polohy a dalších vlastností pozemků a podle sociálních poměrů přídělce. Nejniţší náhrada byla v hodnotě jedné průměrné roční úrody. V některých výjimečných případech se půda přidělovala i bez náhrady (odbojáři, partyzáni apod.). V souvislosti se zdruţstevňováním směrnice č. 109/1956 a č. 67/1960 Sb. instr. určily, ţe splácení přídělové ceny za majetek vnesený do druţstva bylo zastaveno. Přídělci vzali na sebe povinnost na přidělených nemovitostech osobně a řádně hospodařit. Tento závazek byl také zpravidla zapsán do přídělové listiny, kterou přídělce obdrţel. V praxi však docházelo i k takovým případům, ţe přídělce se přiděleného majetku vzdal, nechal příděl převést na jiné osoby, popř. projevil zájem pracovat na státním statku. Zásada, ţe na majetek z pozemkových reforem, se kterým nebylo konečným způsobem naloţeno, se vztahují předpisy o pozemkové reformě, byla prolomena vyhláškou
25
č. 158/1959 Ú.l., o správě nepřiděleného zemědělského majetku nabytého z pozemkových reforem. Tato vyhláška stanovila, ţe majetek získaný státem podle předpisů o pozemkových reformách, pokud nebyl podle těchto předpisů dosud přidělen a ani není ve správě organizací státního socialistického sektoru, spravují okresní národní výbory podle předpisů o správě národního majetku.
26
6. Restituční zákony Smyslem restitučních zákonů je snaha zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimţ došlo v období let 1948 – 1989. Úplná náprava všech křivd není moţná a ţádné řešení nepostihne všechny případy. Počátek procesu nápravy křiv je jiţ v ústavním zákoně č. 496/1990 Sb., o navrácení majetku KSČ lidu České a Slovenské Federativní republiky a v ústavním zákonu č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku SSM lidu České a Slovenské Federativní Republiky. Dalším zákonem byl zákon č. 173/1990 Sb., jímţ se vrací některý majetek tělovýchovných organizací, a zákony č. 228/1990 Sb. a 338/1991 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého. Mezi tyto zákony patří i odškodnění podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). Současně s procesem restituce probíhá i proces privatizace. Restituce je ve své podstatě jedna ze základních forem privatizace. Posledním zákonem, který souvisí a navrácením majetku původním vlastníkům je zákon č. 212/2000 Sb. o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem.
6.1. Zákon č. 403/1990 Sb. První obecný restituční zákon byl zákon č. 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd. Tento zákon se vztahuje na následky majetkových křivd způsobených fyzickým a soukromým právnickým osobám odnětím vlastnického práva k nemovitým nebo movitým věcem zabraných na základě přesně vymezených předpisů: vládní nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí uţívaných organizacemi socialistického sektoru, podle zákona č. 71/1959 Sb. , o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku, a znárodněním zestátněním na základě výměrů některých odvětvových ministerstev, vydaných po roce 1955 a odvolávajících se
27
na znárodňovací předpisy z roku 19481. Za odnětí vlastnického práva ve smyslu tohoto zákona se povaţuje i přechod vlastnického práva na základě kupní smlouvy podle § 4 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. Podle tohoto zákona se vydávají věci fyzickým nebo soukromým právnickým osobám, kterým byla věc odňata na základě výše uvedených předpisů, poskytuje peněţitá náhrada, vydává kupní cena anebo doplatek rozdílu mezi peněţní a kupní cenou.
6.2. Zákon č. 87/1991 Sb. 1. dubna 1991 nabyl účinnosti zákon č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích. Jiţ v preambuli se říká: Federální shromáţdění České a Slovenské Federativní Republiky ve snaze zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, k nimţ došlo v období let 1948 aţ 1989, vědomo si, ţe tyto křivdy tím méně pak různé nespravedlnosti z období ještě vzdálenějších, včetně křivd na občanech německé a maďarské národnosti, nelze nikdy zcela napravit, chtějíc však potvrdit svoji vůli, aby k podobným křivdám uţ nikdy nedocházelo. V tomto zákoně jde pouze o restituci fyzickým osobám (zákon se vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od 25.února 1948 do 1.ledna 1990 - "rozhodné období"). U majetku (movitého i nemovitého) se obnovuje
1
§ 3 zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků. § 3 zákona č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru, ve znění zákona č. 108/1950 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského. § 6 odst. 1 zákona č. 118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, ve znění zákona č. 64/1951 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění obchodních podniků. § 3 zákona č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami. § 1 odst. 2 zákona č. 121/1948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví, ve znění zákona č. 58/1951 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o znárodnění ve stavebnictví. § 3 zákona č. 123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků. § 6 zákona č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepních podniků a ubytovacích zařízení.
28
vlastnictví od okamţiku znovu nabytí vlastnictví. A jen tam, kde není vydání fyzicky moţné nebo kdyţ převaţují jiné zájmy (např. veřejné) bude vyplácena finanční náhrada. Zákon
se
týká
nápravy
křivd
v oblastech
občanskoprávních,
správních,
trestněprávních vztahů. Zákon se nevztahuje na křivdy způsobené převzetím zemědělské půdy, vyuţívané k zemědělské výrobě, souvisejících obytných a hospodářských budov, lesní půdy a vodních ploch.
6.3. Zákon č. 229/1991 Sb. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). Zákon řešil restituční záleţitosti v zemědělství. Preambule: Federální shromáţdění České a Slovenské Federativní Republiky ve snaze zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimţ došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 aţ 1989, dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě a upravit vlastnické vztahy k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova i v souladu s poţadavky na tvorbu krajiny a ţivotního prostředí. Zákon přesně vymezuje, na jaký majetek se vztahuje, vymezuje pojmy kdo je oprávněnou osobou, kdo je povinnou osobou. Dále pak řeší nemovitosti, které budou vydány oprávněným osobám z pohledu důvodu v jakém přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu. Podle tohoto zákona rozhodují Pozemkové úřady o vydání nebo nevydání pozemku a Pozemkový fond ČR vydává náhrady. Tento zákon zachovává pojem rozhodné období, ale v § 6 písm. b) umoţňuje vydání nemovitostí, které byly odňaty státem bez náhrady postupem podle zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1947 Sb., o nové pozemkové reformě. § 29 zákona 229/1991 Sb. je nazýván také jako „blokační paragraf“. Ustanovení tohoto paragrafu zakazuje převody vlastnictví majetku na třetí osoby, jehoţ původním vlastníkem byly církve a náboţenské společnosti, řeholní řády a kongregace, aby nedošlo ke zcizení těchto majetků do doby, neţ zákonodárci rozhodnou o jejich navrácení církvím nebo o způsobu náhrady. 29
I zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů obsahuje blokační ustanovení vztahující se na majetek, který přešel na stát po 25. únoru 1948 z vlastnictví církví, řádů, kongregací a náboţenských společností, a to v ustanovení § 3 odst. 1.
6.4. Zákon ČNR č. 243/1992 Sb. Na zákon 229/1991 navazoval zákon ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb. ve znění zákona č. 93/1992 Sb. Tento zákon rozšířil restituce majetku na občany České republiky, kteří ztratili svůj majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
30
7. Církve 7.1. Členění církví Křesťanství - Katolická
- římskokatolická církev
- v ČR se dělí na dvě provincie –
českou církevní provincii tvoří – arcidiecéze praţská, diecéze českobudějovická, královehradecká, litoměřická, plzeňská, a Moravskou církevní provincii – arcidiecéze olomoucká, diecéze brněnská, diecéze ostravsko-opavská V Česku působí řada - muţských řeholí, jejichţ nejvyšší představení tvoří Konferenci vyšších představených muţských řeholí v České republice – Řád menších bratří (Františkáni), Tovarištvo Jeţíšovo (Jezuité), Rytířský řád Křiţovníků s červenou hvězdou (Křiţovníci), Řád minoritů (Minorité), Řád premonstrátů (Premonstráti), Salesiáni Dona Boska (Salesiáni), aj. - ţenských řeholí – Konference vyšších představených ţenských
řeholí
(Dominikánky),
v České
republice
Českomoravská
–
Česká
provincie
kongregace
Kongregace
sester sester
dominikánek premonstrátek
(Premonstrátky), Provincie Kongregace Dcer PannyMarie Pomocnice, FMA (Salesiánky Dona Boska), Společnost Dcer Křesťanské lásky sv. Vincence de Paul (Vincentky), Českomoravská provincie Římská unie řádu sv. Voršily (Voršilky) aj. - další, které mají vlastní organizaci a bohosluţbu – (Maronitská katolická církev, Řeckokatolická církev aj.) - Starokatolická církev - Anglikánská církev - Protenstanství
- Luteránské církve (evangelíci) – v ČR - Českobratrská
církev evangelická – největší protestantská církev v ČR aj. - Reformované církve – kalvínské náboţenství (kalvíni) – v anglo-americkém prostředí – presbyteriánské církve - Pravoslavná církev – ortodoxní církev
31
Islám Judaismus Hinduismus Buddhismus aj. Biskupská konference je společenstvím biskupů z určitého státu nebo území. Na území ČR působí Česká biskupská konference (ČBK), sdruţující všechny české a moravské biskupy. Jejím úkolem je koordinace pastoračních aktivit církve na území státu, její rozhodnutí jsou pro jednotlivé diecéze závazná pouze, jsou-li přijata jednohlasně. Pouze v některých otázkách, stanovených církevním právem, můţe být rozhodnuto dvoutřetinovou většinou – hlavním úkolem biskupské konference totiţ není řídit místní církve, ale koordinovat jejich aktivity tam, kde to můţe napomoci apoštolskému poslání církve. Organizační struktura církve se řídí Kodexem kanonického práva z roku 1983. Katolickou církev tvoří místní církve. Místními církvemi v České republice jsou arcibiskupství a biskupství – tj. diecéze. Diecéze se dělí na farnosti (včetně kvazifarností). Dle územního členění vytvářejí místní církve dvě provincie, tj. Českou provincii a Moravskou provincii. Biskupové všech katolických diecézí v České republice jsou členy České biskupské konference. Vedle výše uvedených organizačních sloţek tvoří strukturu církve svébytné společnosti zasvěceného a apoštolského ţivota – řády a kongregace s vlastní strukturou. Církev římskokatolická (označovaná téţ jako římskokatolická církev) je katolickou církví latinského obřadu působící na území České republiky a je nedílnou součástí katolické církve (celosvětové katolické církve). Hlavou katolické církve je papeţ, který je oprávněn ke svobodnému výkonu moci nad celou církví. Katolická církev a její jednotlivé součásti spadají ve věcech církevních pod pravomoc Apoštolského stolce (téţ pod názvem Svatý Stolec nebo Římský Apoštolský Stolec).
32
Sídlem hlavy katolické církve, Apoštolského stolce (Svatého stolce) a dalších církevních ústředních orgánů je Cittá del Vaticano. Svatý Stolec je diplomaticky zastoupen v České republice na úrovni Apoštolské nunciatury se sídlem v Praze. Většina řádů a kongregací má ústředí a nejvyšší představené mimo území České republiky. Řády, kongregace nebo jejich organizační sloţky působící v České republice v tomto případě spadají pod pravomoc nejvyššího (generálního) představeného, pokud generální stanovy neurčují jinak. Kromě toho společnosti papeţského práva spadají téţ pod výlučnou moc Apoštolského stolce. Obdobná situace je i u jiných právnických osob (např. u osobních prelatur, veřejných a soukromých sdruţení křesťanů apod.). Otázka pravomoci se pak řeší jejich interními stanovami a předpisy2. Mezi hlavní důvody pro existenci církví a náboţenských společností (dále jen CNS) patří: 1) církev má velký vliv na morální úroveň a etické chování obyvatel (některé dávné principy křesťanského učení se staly základem novodobých právních systémů), 2) církev si dává za úkol přivádět člověka k vyšším duchovním a mravním hodnotám – církev se vţdy podílela a podílí na šíření vzdělání a umění, byla a je opatrovnicí velké části kulturního dědictví národa, 3) církev v současném období je zdrojem kulturního bohatství a tradic – dějiny českého národa jsou spjaty s dějinami zejména katolické církve, 4) církev se vyjadřuje k aktuálním společenským problémům aj. V souvislosti se svou činností uzavírá církev i různé dohody se státními institucemi. Je to např.: • Dohoda o duchovní sluţbě ve věznicích uzavřená s českou vládou (1994), zaměřující se na mravní povznesení vězňů,
2
zdroj: Základní dokument Církve římskokatolické, dostupný z WWW
33
• Dohoda o duchovní sluţbě v resortu Ministerstva obrany o povznesení duchovního ţivota vojáků (1998).
7.2. Financování církví a náboženských společností v historii a) z výnosu vlastního církevního majetku Šlo o majetek, který, zejména církvi Katolické, převedli darováním nebo odkazy členové církví z řad šlechty a měšťanstva, v novější době i méně zámoţní věřící a jen malá část tohoto majetku pochází z darování králů, tedy ze státních prostředků. Evangelické církve, především jejich farní sbory si od 19.století pořizovaly činţovní (nájemní) domy, z jejich nájemného byly částečně hrazeny kultovní náklady, podobně také náboţenské obce československé církve husitské investovaly dary od svých příznivců do domovního majetku. Významným zdrojem příjmů se pro ně stal pronájem urnových míst v kolumbáriích. b) příspěvek formou patronátu Jak jiţ bylo zmíněno světská moc v minulosti přispívala, a nutno říci, ţe dobrovolně, na chod církve zejména formou patronátů. V praxi tedy například patron kostela nepřispíval pouze na opravy budovy, ale zajišťoval také potřeby faráře, tedy v podstatě jeho plat. c) z výnosů náboţenských fondů (matic) Jde o zvláštní majetkové podstaty, ani státní ani církevní, které jsou ve správě státu s určením pro podporu katolické církve d) z beneficia To jsou trvalá práva na příjmy pro určitý úřad, například farářský, která plynula z uţitků s úřadem spojených. e) z kongruy
34
Nejniţší stanovený příjem duchovního ve veřejně duchovní správě zaručený zákonem. Pokud klesl výnos beneficia pod tuto úroveň, doplácel její výši stát dotačním příspěvkem. Tento systém za první republiky doplnily dotace pro uznané nekatolické náboţenské společnosti.
7.3. Financování církví a náboženských společností ve světe a v ČR V ČR patří církve mezi neziskové soukromoprávní organizace veřejně prospěšné. Zvolený způsob financování souvisí s předchozím dlouhodobým historickým vývojem a celkovými ekonomickými poměry v dané zemi a na vztazích mezi státem a církví. Rozlišujeme: - odluka státu od církve – stát neuznává církve v právním smyslu. Církev tím ztrácí statut veřejnoprávní instituce a přijímá statut soukromého práva. Církev se financuje z vlastních zdrojů (sbírek) a stát přispívá pouze na charitativní, vzdělávací nebo kulturní aktivity. - kooperace – jde o uznání církve po stránce právní i ve vztahu k její vnitřní autonomii, existuje majetková vyjasněnost mezi státem a církví. Financování církví z církevních daní nebo z církevních poplatků. Existuje např. v Německu, Rakousku, Maďarsku. - konkordát – typ kooperace potvrzený smlouvou, ve které jsou zakotveny vzájemné vztahy, povinnosti a práva, způsob financování a vlastnický vztah k majetku. V ČR je v současné době přechodný stav kooperace. Ve světě existují v podstatě 3 základní způsoby financování církví, které se vzájemně kombinují a doplňují. Financování státem (Belgie, Řecko) – stát nese část nákladů na činnost církví ze svého rozpočtu a to kaţdoročním přidělováním dotací např. na platy duchovenstva. Tyto 35
dotace se nazývají státními příspěvky na zabezpečení platů duchovenstva a nákladů činnosti církevních ústředí, které jsou dále přidělovány jednotlivým diecézím a ty je dále rozdělují niţším úrovním. Financování jejími členy z příspěvků a daní (Německo, Rakousko, Švýcarsko) – podstatu tvoří výběr daní a příspěvků od věřících. Tento systém převaţuje např. v Německu a Rakousku. Příjmy církve např. v Německu tvoří 80% církevní daně, 10% státní dotace, 5% výnosy sbírek a dary a 5% výnosy z majetku. Financování z výnosu nemovitého a movitého majetku (v podstatě ve všech zemích) – nejvyšší dohled nad církevním majetkem má papeţ a a jeho dohled spočívá v tom, ţe je nejvyšším správcem a nejvyšším rozhodčím vůči všemu majetku církve. Majetek církví lze rozdělit na majetek movitý a nemovitý. a) Movitý majetek - veškeré vybavení kostelů a farností, umělecká díla jako jsou sochy, obrazy, různé relikvie, liturgické nádobí a oblečení, ale i dopravní prostředky, peníze atd. b) Nemovitý majetek - Římskokatolická církev v ČR vlastní pouze kostely, kaple, fary a farní zahrady do výměry 1 ha. Tento stav vznikl pozemkovou reformou v roce 1947. Budovy – z budov vlastní 4 570 kostelů, 2 368 kaplí a 2 796 farních budov. Tyto stavby, mají kulturní hodnotu, kterou nelze vyčíslit, odhadnout či definovat a proto není známa ani jejich celková hodnota peněţní. Pozemky – kromě těch pozemků, na nichţ stojí kostely, kaple a farní budovy, církev ţádné pozemky nemá. Příjmy CNS tvoří podle zákona č. 3/2002 Sb. zejména -
příspěvky fyzických a právnických osob,
-
příjmy z prodeje a z pronájmu movitého, nemovitého a nehmotného
majetku církví a náboţenských společností, -
úroky z vkladů,
-
dary a dědictví,
-
sbírky a příspěvky z části výtěţků podle zvláštního zákona,
-
půjčky a úvěry, 36
-
příjmy z podnikání nebo z jiné výdělečné činnosti,
-
dotace.
CNS včetně jejich evidovaných právnických osob mají shodné moţnosti zvýhodněného financování s jinými fyzickými a právnickými osobami od orgánů spravujících veřejné rozpočty v následujících oblastech: - v oblasti školství, - při opravě, obnově a údrţbě kulturních památek ve svém vlastnictví mají církve a náboţenské společnosti stejné moţnosti ucházet se o finanční prostředky z různých programů jako ostatní právnické osoby soukromého nebo veřejného práva, a to nejen z programů odboru památkové péče Ministerstva kultury, - v oblasti charitativní, sociální a zdravotní péče mají církve a náboţenské společnosti stejné moţnosti přístupu k finančním prostředkům na činnosti v daných oblastech jako ostatní právnické osoby soukromého nebo veřejného práva, a to nejen z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví. CNS mají moţnost poţádat o granty na jejich kulturní a náboţenské aktivity z programů spravovaných odborem církví ministerstva kultury. Některé církve a náboţenské společnosti mají moţnost být financovány na základě zákona č. 218/1949 Sb. Podle § 1 zákona č. 218/1949 Sb. stát poskytuje těm registrovaným církvím a náboţenským společnostem, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb., úhradu osobních poţitků duchovních, kteří působí jako zaměstnanci církví a náboţenských společností. Celkový rozsah úhrady na tyto poţitky stanovuje státní rozpočet, tj. zákony o státním rozpočtu schvalované pro kaţdý kalendářní rok Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Pro financování na základě zákona č. 218/1949 Sb. všech výše uvedených církví a náboţenských společností byly v zákonech o státním rozpočtu do roku 2007 kaţdoročně schvalovány finanční prostředky na činnost registrovaných církví CNS v členění na šest závazných ukazatelů: 1.
platy duchovních 37
2.
pojistné duchovních
3.
platy administrativy
4.
pojistné administrativy
5.
prostředky na věcné náklady církví a náboţenských společností
6.
prostředky na údrţbu církevního majetku
V roce 2008 došlo zákonem o státním rozpočtu ke změně závazných ukazatelů. Výdaje na činnost registrovaných CNS jsou od tohoto roku členěny pouze na tři závazné ukazatele : 1.
platy duchovních včetně pojistného
2.
provozní náklady CNS
3.
opravy církevního majetku
Prostředky na platy administrativy a pojistné administrativy spolu s prostředky na další zákonem stanovené věcné náklady církví a náboţenských společností tvoří ukazatel „Provozní náklady CNS“. Ukazatel „Opravy církevního majetku“ je shodný s ukazatelem „Prostředky na údrţbu církevního majetku“, platným před rokem 2008. Kritériem pro rozdělování těchto prostředků byl od roku 2000 počet duchovních jednotlivých církví a náboţenských společností. Do roku 2000 nebyly finanční prostředky ve státním rozpočtu rozděleny do šesti závazných ukazatelů, ani nedocházelo k jejich rozdělování podle počtu duchovních. Finanční prostředky se rozdělovaly tak, ţe musely být pokryty základní platy duchovních a zbývající část se rozdělovala v podstatě podle „počtu věřících“ zjištěných při posledním „sčítání lidu“. K tomuto účelu však dané statistické šetření nebylo určeno a bylo problémem, zda takto zjištěné výsledky je vůbec moţné takovým způsobem vyuţívat. Navíc v tomto rozdělování hrálo svou roli i jednání s jednotlivými církvemi a náboţenskými společnostmi, čímţ se do rozdělování daných prostředků vnášel subjektivní charakter. Kritérium zvolené od roku 2000 nelze sice povaţovat za ideální, avšak má tu výhodu, ţe rozdělování finančních prostředků ze státního rozpočtu probíhá podle 38
jednotných pravidel pro všechny CNS, čímţ byla eliminována moţnost individuálně ovlivňovat výši rozpočtu jednotlivých církví a náboţenských společností jak ze strany Ministerstva kultury tak ze strany příjemců finančních prostředků. Navíc tím, ţe byly odděleny finanční prostředky pro platy duchovních a platy administrativy církví a náboţenských společností, byla téţ eliminována dílčí praxe některé části
této
administrativy na zvyšování svého počtu a platů na úkor pohyblivých částek platů duchovních. V roce 2006 byla na základě analýzy trendů meziročních nárůstů počtu duchovních CNS zvaţována úprava stávající metodiky. Bylo zjištěno, ţe jediný stávající ukazatel (počet duchovních) jiţ zdaleka neodpovídá aktuálním nárokům, které musí Ministerstvo kultury při výkonu státní správy v této oblasti zabezpečovat. Ministerstvo kultury tedy začalo hledat novou metodiku rozdělování prostředků závazných ukazatelů státního rozpočtu a to v součinnosti s církvemi a náboţenskými společnostmi. Finanční prostředky ze závazných ukazatelů státního rozpočtu pro CNS (kromě závazných ukazatelů pro platy a pojistné duchovních) pro rok 2007 byly po jednáních s představiteli CNS rozděleny takto: jako výchozí základna byly ponechány finanční prostředky pro rok 2006. Tato základna byla pro členské církve Ekumenické rady církví sníţena o 12% ve prospěch Církve římskokatolické, a to v závazných ukazatelích platy a pojistné administrativy, věcné náklady církví a náboţenských společností a o 14% v závazném ukazateli údrţba církevního majetku. Ostatním církvím a náboţenským společnostem, které nejsou členskými církvemi Ekumenické rady církví, byly ponechány částky ve výši uvedených ukazatelů na úrovni roku 2006. Záměrem bylo nastolení objektivnějších kritérií, ke kterým by se přihlíţelo při rozdělování finančních prostředků mezi jednotlivými CNS a postupovalo se ve spolupráci se zástupci České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace ţidovských obcí. Podle zákona 3/2002 Sb., pro registraci musí CNS podmínky (např. nepřetrţitá registrace 10 let, 10 000 podpisů občanů ČR nebo cizinců s trvalým pobytem v ČR hlásících se k této církvi a náboţenské společnosti …) a poté mohou získat oprávnění k výkonu zvláštních práv, tedy i financování. Nařízení vlády č. 566/2006 Sb., o úhradě osobních poţitků duchovních církví a náboţenských společností se vztahuje na duchovní církví a náboţenských společností a 39
stanovuje částky základního platu a způsob a míru jeho zvyšování, podmínky pro přiznání hodnostního přídavku a jeho výši a podmínky pro přiznání odměny za vyšší výkon a podrobnosti o této odměně.
7.4. Financování v roce 2008 Seznam registrovaných CNS v České republice ke dni 31. 12. 20083:
3
1.
Apoštolská církev
2.
Bratrská jednota baptistů
3.
Církev adventistů sedmého dne
4.
Církev bratrská
5.
Církev československá husitská
6.
Církev Jeţíše Krista Svatých posledních dnů
7.
Církev řeckokatolická
8.
Církev římskokatolická
9.
Českobratrská církev evangelická
10.
Evangelická církev augsburského vyznání v České republice
11.
Evangelická církev metodistická
12.
Federace ţidovských obcí v České republice
13.
Jednota bratrská
14.
Křesťanské sbory
15.
Luterská evangelická církev a. v. v České republice
16.
Náboţenská společnost českých unitářů
17.
Náboţenská společnost Svědkové Jehovovi
18.
Novoapoštolská církev v ČR
19.
Pravoslavná církev v českých zemích
20.
Slezská církev evangelická augsburského vyznání
21.
Starokatolická církev v České republice
Zdroj: Výroční zpráva Ministerstva kultury ČR pro rok 2008
40
22.
Církev Křesťanská společenství
23.
Obec křesťanů v České republice
24.
Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna
25.
Česká hinduistická náboţenská společnost
26.
Ústředí Muslimských obcí
27. Ruská pravoslavná církev, podvoje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice 28.
Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjű
29.
Višva Nirmala Dharma
30.
Církev ţivého Boha
Seznam registrovaných svazů církví a náboţenských společností v České republice ke dni 31. 12. 20084: Vojenská duchovní sluţba Ekumenická rada církví v České republice Ostatní registrované CNS neměli oprávnění k výkonu uvedeného zvláštního práva podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb. V roce 2008 byly CNS financovány podle zákona č. 360/2007 Sb., o státním rozpočtu ČR na rok 2008, na základě zákona č. 281/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení CNS státem, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s nařízením vlády č. 566/2006 Sb., o úhradě osobních poţitků duchovních církví a náboţenských společností. V následující tabulce jsou uvedeny podrobnější rozpisy peněţních prostředků poskytnutých jednotlivým CNS prostřednictvím odboru církví.
41
CNS Arcibiskupství praţské Biskupství plzeňské Biskupství litoměřické Biskupství královéhradecké Biskupství českobudějovické Arcibiskupství olomoucké Biskupství ostravsko-opavské Biskupství brněnské Česká biskupská konference Konference vyšších představených muţských řeholí v ČR Konference vyšších představených ţenských řeholí v ČR Náboţenská matice Českobratrská církev evangelická Církev československá husitská Slezská církev evangelická a. v. Praţská pravoslavná eparchie Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích Apoštolská církev Církev bratrská Církev řeckokatolická Evangelická církev a. v. v ČR Evangelická církev metodistická Jednota bratrská Luterská evangelická církev a. v. v ČR Starokatolická církev v ČR Federace ţidovských obcí v ČR Náboţenská společnost českých unitářů Bratrská jednota baptistů Církev adventistů sedmého dne Celkem
2. 6 898 000 4 765 000 5 488 000 6 451 000 5 534 000 8 748 000 6 809 000 8 513 000 1 013 000
3. 1 234 000 805 000 1 593 000 1 442 000 717 000 1 806 000 813 000 1 615 000 0
16 833 000
701 000
2 564 000
31 932 000
1 094 000
3 895 000
0 71 002 000 109 687 000 24 454 000 26 237 000
989 000 3 899 000 6 655 000 1 459 000 1 846 000
0 1 100 000 1 872 000 484 000 440 000
17 310 000
789 000
306 000
42 912 000 30 510 000 10 897 000 4 033 000 13 449 000 24 184 000 3 826 000 11 038 000 11 232 000 1 417 000 10 492 000 29 877 000 1 245 000 000
Zdroj: Výroční zpráva Ministerstva kultury za rok 2008
4
1. 106 928 000 44 179 000 61 638 000 105 253 000 65 760 000 140 419 000 88 861 000 135 624 000 5 016 000
Zdroj: Výroční zpráva Ministerstva kultury ČR pro rok 2008
42
2 650 000 751 000 1 527 000 437 000 722 000 177 000 223 000 53 000 851 000 218 000 1 226 000 353 000 265 000 0 675 000 169 000 712 000 204 000 58 000 17 000 691 000 174 000 1 749 000 501 000 83 000 000 23 740 000
7.5. Financování v roce 2010 V současné době je v České republice registrováno 31 CNS. 21 CNS je registrováno podle zákona č. 308/1991 Sb. (o svobodě náboţenské víry a postavení církví a náboţenských společností) a 10 CNS je registrováno podle zákona č. 3/2002 Sb. (o svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností a o změně některých zákonů - zákon o církvích a náboţenských společnostech). V roce 2009 byla registrována nová církev s názvem Církev Nová naděje. Návrh na registraci církve a náboţenské společnosti svazu církví a náboţenských společností v roce 2009 podala Církev Slovo ţivota. Do současné doby o registraci nebylo rozhodnuto. V rozpočtu na rok 2010 (zákon č. 487/2009 Sb.) jsou výdaje na činnost registrovaných církví a náboţenských společností (vše v tisících Kč) ve výši 1.311.343, na platy duchovních včetně pojistného je to 1.203.840, provozní náklady církví a náboţenských společností 83.050, opravy církevního majetku 24.453 a na podporu rozvoje a obnovy materiálně technické základy církví a náboţenských společností 0.
7.6. Majetkové vyrovnání První majetkové vyrovnání s církvemi proběhlo v rámci zákona č. 298/1990 Sb. o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého a jeho novelou č. 338/1991 Sb. Těmto zákonům se říká „výčtové“. V příloze zákonů byly uvedeny příslušné nemovitosti (podle katastru nemovitosti) spolu s určením jejich nabyvatele. Tímto zákonem byl řešen případ majetkového vyrovnání Církve římskokatolické. Stejným typem zákona byl v případě Federace ţidovských obcí vydán majetek podle zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem (č. 212/2000 Sb.). K dalšímu převádění majetku církvím poté došlo tzv. exekutivní cestou, tj. převodem majetku na církve na základě usnesení vlády. Příprava těchto převodů začala v roce 1996, kdy vláda schválila a zveřejnila podmínky pro předávání ţádostí o bezúplatný převod majetku na církve, v nichţ byla i rámcová charakteristika typů majetků, o jejichţ 43
vydání bylo moţné poţádat. Byly předloţeny i poţadavky přesahující rámec vládou stanovených podmínek, seznam nemovitostí navrţených k převodu na církve obsahoval celkem 1887 poloţek. Tento seznam byl pro jednání vlády v dubnu 1997 roztříděn do 5 seznamů, z nichţ jeden obsahující 710 poloţek byl označen jako ten, z něhoţ mohly být vládě předkládány podrobně popsané a odůvodněné návrhy k individuálnímu projednávání a byl vysloven souhlas s převodem do vlastnictví církví těmito usneseními vlády (jsou dostupné na www stránkách Úřadu vlády ČR): 614/1997, 678/1997, 756/1997, 813/1997, 814/1997, 825/1997, 100/1998, 114/1998, 198/1998, 228/1998, 248/1998, 287/1998. 367/1998, 347/1998, 367/1998, 387/1998, 431/1998, 432/1998, 433/1998, 459/1998. K převodu majetku do vlastnictví církví se vyuţívala i moţnost daná vyhláškou č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem. Většina nemovitostí podle uvedených usnesení vlády byla do vlastnictví církví skutečně převedena, u některých nemovitostí k převodu nedošlo na základě dodatečného zjištění Ministerstva financí, které podle této vyhlášky uzavíralo smlouvy o převodu majetku na církve, ţe několik převodů majetku nesplňuje podmínky převodu a není moţné je podle citované vyhlášky realizovat. Po roce 1998 začala příprava další fáze majetkového narovnání mezi státem a církvemi a to, ţe veškeré převody majetku lze nadále realizovat pouze na základě zákona. Nemovitosti poţadované církvemi k převodu do jejich vlastnictví se dělily na dvě skupiny: 1.
na nemovitosti "zemědělského charakteru", tj. ty, které spadají pod
tzv. blokační paragraf (§ 29) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Jejich seznam byl v březnu 1998 předán Církví římskokatolickou Ministerstvu zemědělství, Pozemkovému fondu ČR a Lesům ČR. 2.
na nemovitosti ostatní, které lze charakterizovat např. jako
nezemědělské nemovitosti v intravilánu (budovy i pozemky). K přípravě zákona, který by řešil převod nemovitostí „nezemědělských“ byly církve nejprve vyzvány na jaře 1999 ministrem kultury. Ministerstvo kultury poţadovalo podklady, které by "nezemědělský" majetek konkretizovaly tak, aby jednotlivé nemovitosti převáděné do vlastnictví církví mohly být uvedeny přímo v příloze "výčtového" zákona. Dodání takových podkladů však odmítaly některé církve, které nesouhlasily s tím, aby 44
převod nemovitostí na ně byl proveden "výčtovým" zákonem. Proto také seznamy získané od církví nebyly MK poskytnuty s potřebným upřesněním majetku, např. seznam předaný v květnu 2000 Církví římskokatolickou obsahoval pouze údaje na základě výpisů z pozemkových knih. Při jednání o přípravě zákona k převodu majetku do vlastnictví církví bylo vţdy ze strany Ministerstva kultury jednáno o převodu majetku, který je ve vlastnictví státu, nikoli soukromého majetku či majetku obcí. Teprve na základě jednání předsedy vlády s představiteli Církve římskokatolické v dubnu 2001 bylo dohodnuto, ţe bude zahájena další fáze majetkového narovnání mezi státem a církvemi "výčtovým" zákonem. S ohledem na lhůty přípravy a schvalování zákona vládou a Parlamentem bylo dohodnuto, ţe v této fázi budou do zákona zahrnuty pouze tzv. kultovní objekty, jejichţ seznam měl být předán Ministerstvu kultury. Seznam majetku byl však Církví římskokatolickou předán v rozsahu, který překračoval zadání dohodnuté na jednání u předsedy vlády. Proto Ministerstvo kultury předloţilo vládě materiál se seznamem církvemi poţadovaného majetku s cílem jednak získat pokyn, na který okruh nemovitostí z dodaného majetku se má MK omezit, jednak dosáhnout spolupráce s jinými orgány státní správy při doplňování a upřesňování údajů o nemovitostech, které by měly být převedeny na církve, ale téţ zkrácení všech legislativních lhůt pro předloţení návrhu zákona na minimum. Seznam nemovitostí navrţených církvemi k převodu do jejich vlastnictví však vykazoval tolik nepřesností a chybných údajů, ţe všechny dotčené orgány státní správy konstatovaly, ţe k jeho upřesnění by byla třeba doba minimálně jednoho roku. Z tohoto důvodu ministr kultury musel svůj návrh z jednání vlády stáhnout a zákon zahajující další fázi majetkového narovnání mezi státem a církvemi nemohl být předloţen. Na základě úkolu ve výhledu legislativních prací vlády na rok 2005 zahájilo Ministerstvo kultury práce na legislativním úkolu "Návrh zákona o uspořádání majetkových vztahů mezi státem na jedné straně a církvemi a náboţenskými společnostmi na straně druhé". Řešení úkolu bylo oficiálně zahájeno v únoru 2003 jednáním řízeným ministrem kultury za účasti orgánů státní správy. Cílem jednání bylo dohodnout se o koncepci řešení včetně koordinace postupu Ministerstva kultury a Ministerstva zemědělství. Po tomto jednání byla zahájena spolupráce Ministerstva kultury s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, při které oba z těchto orgánů státní správy
45
předpokládaly i své zapojení vedoucí k upřesňování nemovitostí navrhovaných církví a náboţenskými společnostmi k převodu do jejich vlastnictví. Ministerstvo kultury vpracovalo k uvedenému legislativnímu úkolu materiál "Zpráva o postupu řešení úkolu - Návrh zákona o uspořádání majetkových vztahů mezi státem na jedné straně a církvemi a náboţenskými společnostmi na straně druhé" a tento materiál byl nejprve předloţen do připomínkového řízení v červenci 2004. Návrhy dalšího postupu byly: princip tzv. výčtových zákonů se zachováním dolní restituční hranice 25.2.1948, vymezení okruhu nemovitostí, které by měly být předmětem majetkového narovnání, např. budovy a stavby, které slouţily k duchovním, pastoračním, správním, charitativním, výchovným a vzdělávacím účelům CNS nebo jako obydlí duchovních, dále pozemky, na nichţ stojí tyto budovy a stavby včetně pozemků, které s těmito budovami tvoří funkční celek (včetně hospodářského zázemí), a to bez ohledu na charakter těchto pozemků (tj. zda jde či nejde o zemědělskou a lesní půdu). V prosinci 2004 bylo ministru kultury uloţeno, aby k výše uvedenému materiálu vypracoval Dodatek, jak by problém majetkového narovnání mohl být řešen "obecným restitučním zákonem" místo "zákonem výčtovým", spolu s rozborem kladů a záporů řešení problematiky majetkového narovnání "obecným restitučním zákonem". Ve zpracovaném dodatku byly mimo jiné tyto informace: Lze předpokládat, ţe by v obecném restitučním zákoně – a to shodně s výčtovým zákonem – byly tyto principy, které lze pokládat za bezesporné: - zákonem by bylo vymezeno tzv. rozhodné období, ke kterému mohou být vznášeny poţadavky na převod majetku do vlastnictví církví a náboţenských společností, časovým intervalem od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, - zákon by se týkal pouze vydávání nemovitého majetku, - zákon by obsahoval tzv. restituční tečku , tj. vymezení termínu, do kterého církve a náboţenské společnosti mohou uplatnit své poţadavky na převod majetku do svého vlastnictví, např. termínem do 1 roku ode dne nabytí účinnosti zákona. Pro formulaci „obecného restitučního zákona“ by dále bylo ţádoucí, aby vláda rozhodla o tom, kdo bude povinnou osobou a o rozsahu vydávaného majetku.
46
Výhody a nevýhody „obecného restitučního zákona“: 1.
Výhodu by bylo moţné ze strany státní správy spatřovat v odejmutí
povinností orgánů státní správy (zejména MK a MZE), připravovat a po připomínkách (které by jinak bylo nutné řešit v případě výčtového zákona ke zveřejněným podkladům)
ověřovat podklady od církví a náboţenských
společností, protoţe tato povinnost dokazování by byla přenesena především na církve a náboţenské společnosti samotné, které by si samy navíc musely opatřit podklady i z katastrů nemovitostí, a v případě pochybností o oprávněnosti nároků na restituci, na rozhodování v soudních sporech. 2.
Přenesení povinnosti identifikovat majetek a dokladovat oprávněnost
nároků na něj
na církve a náboţenské společnosti a rozhodování o sporných
případech lze spatřovat nevýhodu tohoto typu zákona v rozšíření agendy soudů. Lze předpokládat, ţe značná část soudních sporů by se mohla týkat nemovitostí, které byly zahrnuty do pozemkových reforem, protoţe patrně názory na jejich přechod do vlastnictví státu před rozhodným obdobím se mohou lišit. 3.
Výhodou je komplexní a koncepční řešení majetkového narovnání
pro všechny církve a náboţenské společnosti najednou, zatímco postupem „výčtového zákona“, by majetkové narovnání probíhalo pouze „po částech“. 4.
Nevýhodu je, ţe církve a náboţenské společnosti, které jiţ podklady
pro majetkové narovnání dodaly, budou muset vyčkat formulace „obecného restitučního zákona". Rovněţ se oddálí datum nabytí majetku do vlastnictví církví a náboţenských společností, protoţe nemůţe být stanoveno ke dni nabytí účinnosti zákona, ale bude dáno datem předání povinnou osobou, v případě soudního sporu aţ nabytím právní moci soudního rozhodnutí. 5.
Další nevýhodu je, ţe tímto typem zákona nelze přednostně řešit
případy, které např. obce povaţují za naléhavé, zatímco jiţ do prvního z výčtových zákonů by bylo moţné takové nemovitosti začlenit v rámci připomínkového řízení, protoţe by se případy řešily postupně. 6.
Tento typ zákona nebude obsahovat informaci, jakého rozsahu
majetku se majetkové narovnání má týkat.
47
7.
Tento typ zákona si vyţádá pro komplikovanost řešení některých
uvedených problémů delší dobu jeho přípravy před jeho předloţením do připomínkového řízení a do schvalovacího procesu, protoţe bude nutné řešit formulace ustanovení týkajících se zejména: a)
vymezení oprávněných osob,
b)
vymezení titulu, na základě kterého by měl být majetek převeden na
Církev římskokatolickou (nešlo o majetek v soukromém vlastnictví). V březnu 2005 byl zrušen úkol zpracovat materiál "Zpráva o postupu řešení úkolu Návrh zákona o uspořádání majetkových vztahů mezi státem na jedné straně a církvemi a náboţenskými společnostmi na straně druhé". Důvodem k tomuto zrušení byla iniciativa některých církví sdruţených v Ekumenické radě církví, které veřejně vystoupily v únoru 2005 s návrhem jiného řešení (idea řešit majetkové narovnání tzv. rentou). Reakce na způsob řešení navrţený církvemi a náboţenskými společnostmi v únoru 2005 byly vstřícné a Ministerstvo kultury zpracovalo další materiál pro jednání vlády k problematice majetkového narovnání metodou tzv. restituční tečky a rozeslalo tento materiál do připomínkového řízení. Principem řešení metodou tzv. restituční tečky je, ţe se CNS vzdají veškerých majetkových nároků vůči státu, k čemuţ se CNS písemně zaváţou, a stát bude CNS poskytovat finanční částku přibliţně 1 mld. Kč ročně po dobu přibliţně 50 let. Tento způsob řešení by byl stanoven zákonem. Finanční prostředky v uvedené výši (se zvyšováním této částky podle inflace) a po stanovenou dobu by nadále neměly být účelově vázány, jako je tomu v současné době (na platy a pojistné duchovních atd.) Na základě řešení majetkového narovnání metodou tzv. restituční tečky by došlo ke zrušení zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboţenských společností státem, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého jsou v současné době CNS financovány. V návaznosti na toto řešení by pak bylo zrušeno ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboţenských společnostech, o zvláštním právu registrovaných CNS „být financována podle zvláštního právního předpisu o finančním zabezpečení církví a náboženských společností“. Současně by byl zrušen tzv. blokační
48
paragraf, tj. § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Připomínky církví a náboţenských společností ukázaly, ţe daný způsob řešení není jimi všemi přijímán jako vhodné řešení. V dubnu 2005 byl zrušen legislativní úkol "Návrh zákona o uspořádání majetkových vztahů mezi státem na jedné straně a církvemi a náboţenskými společnostmi na straně druhé" na základě kterého byly všechny 3 uvedené materiály (návrh řešení majetkového narovnání tzv. výčtovým zákonem, tzv. obecným restitučním zákonem i metodou tzv. restituční tečky) zpracovány k dané problematice Ministerstvem kultury. Programové prohlášení vlády z roku 2007 uvádí: „Vláda podpoří církve a náboženské společnosti při plnění jejich nezastupitelné úlohy v posilování morálních a duchovních hodnot v životě české společnosti. Vláda bude usilovat o dořešení vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi.“ Na základě tohoto prohlášení vláda zřídila vládní Komisi pro majetkové narovnání mezi státem a církvemi a náboţenskými společnostmi v květnu 2007 jako svůj poradní orgán. Jako partner vládní komise byla pro řešení těchto otázek vytvořena také církevní komise. Připravovaný právní předpis kombinoval metodu navrácení části movitého i nemovitého majetku (především pro řády, kongregace a společnosti zasvěceného ţivota) s metodou vyplácení finančních kompenzací za majetek, který vrácen nebude. V obecných rysech metod řešení majetkového vyrovnání i způsobu financování vládla shoda mezi vládní i církevní komisí. V souladu s předchozími obdobnými předpisy (např. zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon o půdě) se stanovilo rozhodné období, tj. od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, ve kterém církve a náboţenské společnosti utrpěly majetkovou křivdu. Celý zákon vycházel z koncepce tzv. kombinovaného majetkového vyrovnání státu a církví a náboţenských společností. Část původního majetku církví a náboţenských společností se vydává; část se nevydává, a v souvislosti s tím se poskytuje finanční náhrada. Jedním z důsledků vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboţenskými společnostmi by bylo dosaţení tzv. restituční tečky, tedy stavu, kdy budou 49
vypořádány vztahy mezi státem a církvemi a náboţenskými společnostmi vyplývající z majetkových křivd způsobených v době nesvobody. Výše finanční náhrady byla určena po provedení kvalifikovaného odhadu současné hodnoty majetku, který církve a náboţenské společnosti vlastnily k 25. 2. 1948. Celková hodnota tohoto majetku byla stanovena na 134 mld. Kč, od této částky byl odečten odhad hodnoty majetku, který bude moci být vydán podle tohoto zákona. Kvalifikovaný odhad vycházel z dat dodaných Českým ústavem zeměměřickým a katastrálním, Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky a Ministerstvem zemědělství. Celková výše finanční náhrady pro všechny dotčené CNS činila 83 mld. Kč. Vzhledem k tomu, ţe částka by byla splácena po dobu 60 let, přistoupilo se k aplikaci úroku ve výši 4,85 % p.a. Splácelo by se na principu anuitních splátek. Součástí majetkového vypořádání státu s CNS podle navrhovaného zákona bylo i opuštění principu financování platů duchovních a dalších výdajů církví a náboţenských společností ze státního rozpočtu. Účelem zaváděného institutu přechodného financování bylo umoţnit církvím a náboţenským společnostem přizpůsobit se – po téměř 60 letech trvající majetkové závislosti na státu – nové ekonomické situaci, kdy by stát jiţ nadále přímo nefinancoval duchovní CNS ani nepřispíval na úhradu dalších nákladů. Po dobu 20 let ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona má být vyplácen CNS, které získaly oprávnění k výkonu zvláštního práva, tj. oprávnění být financovány podle zákona č. 218/1949 Sb., příspěvek na podporu jejich činnosti. Tento příspěvek se bude sniţovat kaţdý rok o částku odpovídající 5 % částky vyplacené v prvním roce přechodného období. Výše částky vyplacená v prvním roce přechodného období odpovídá výši, kterou obdrţela církev a náboţenská společnost podle zákona č. 218/1949 Sb. za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, ve kterém nabyl účinnosti tento zákon. Zákon měl zrušit § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. - blokační paragraf zakazující převod původního majetku církví a náboţenských společností a blokační paragraf v zákoně o půdě. Znění § 29 zákona o půdě by se změnilo tak, aby byla umoţněna blokace původního majetku CNS, který je v majetku státu, po dobu 18 měsíců. Vládní komise doporučila Vládě ČR návrh věcného záměru zákona vypracovaný Ministerstvem kultury do připomínkového řízení v říjnu 2007. Následně byli s návrhem 50
seznámeni zástupci církevní komise. Na společném zasedání vládní a církevní komise v prosinci 2007 vyjádřili zástupci obou komisí souhlas s předloţeným návrhem věcného záměru a souhlas, aby návrh zákona byl předloţen vládě ke schválení. Vláda České republiky projednala návrh věcného záměru zákona na svém zasedání dne 23. ledna 2008 a jednomyslně ho schválila. Ministerstvo kultury na základě usnesení vlády zpracovalo návrh zákona, materiál byl předloţen do připomínkového řízení a posléze vládě. Vláda České republiky projednala návrh zákona na svém zasedání dne 2. dubna 2008. Návrh zákona schválila vláda jednomyslně. Zákon by po projednání v Parlamentu České republiky a po podepsání prezidentem by nabyl účinnosti dnem vyhlášení. Dle usnesení vlády byl návrh zákona předloţen k projednání v Parlamentu České republiky. V Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky byl návrh zákona projednán dne 29. dubna 2008. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky v prvním čtení jednání o vládním návrhu přerušila a odročila. Usnesení č. 774 Poslanecké sněmovny stanoví: „Poslanecká sněmovna přerušuje a odročuje projednání tohoto návrhu do doby doplnění zákona či důvodové zprávy o vymezení rozsahu vydávaného majetku (výčet či definice) a ocenění nevydávaného majetku, to je stanovení rozsahu finanční náhrady vládou.“ Vláda poţadovaný materiál Poslanecké sněmovně předloţila a doplnila všechny poţadované informace. Přesto nedošlo k dalšímu projednání návrhu zákona. Na schůzi dne 13. června 2008 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky rozhodla o ustavení dočasné poslanecké komise, která měla rozsah a řešení majetkového narovnání mezi státem a církvemi a náboţenskými společnostmi posoudit a v červnu 2008 zvolila členy dočasné komise Poslanecké sněmovny pro řešení majetkových otázek mezi státem a CNS z jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně. Výsledky své práce měla předloţit dočasná komise Poslanecké sněmovně do konce roku 2008, později byl její mandát prodlouţen do 31. března 2009.
51
Komise si od Ministerstva kultury opakovaně vyţádala řadu podkladů, na jejichţ základě byl vytvářen vládní návrh zákona – zejména v oblasti finanční náhrady. Ţádný z podkladů nebyl odmítnut či zpochybněn. Na své druhé schůzi přijala dočasná komise usnesení, ţe „souhlasí s tím, ţe má být církvím a náboţenským společnostem vydáno a nahrazeno to, co vlastnily nebo měly vlastnit k datu 25. února 1948“. V kontrastu s tím však byla práce dočasné komise ukončena usnesením, ve kterém doporučuje Poslanecké sněmovně vládní návrh zamítnout a vyvolat nová jednání s církvemi. Toto usnesení bylo přijato na závěrečné schůzi komise, která se uskutečnila 27. dubna 2009. Argumenty
pro
navrácení
majetku
vycházejí
ze
základního
principu
nedotknutelnosti soukromého majetku, který byl porušen předchozí konfiskací za vlády komunistického reţimu. Dalším argumentem je, ţe znovu získaný majetek by významně přispěl k ekonomickému osamostatnění církví. Některé církve nejsou za současných podmínek schopny zajistit vlastní provoz a hlavně opravy zchátralých církevních staveb, které jim byly dříve vydány např. „výčtovým“ zákonem. Argumenty proti restitucím jsou například to, ţe církev má být v souvislosti se svým základním posláním v podstatě chudá a také to, ţe podle některých právních názorů, je v souhrnu i majetek, který nikdy nepatřil církvím, ale církev měla pouze právo uţívání k tomuto majetku. Nejspornějším majetkem z hlediska jeho restituce je půda a lesy . Euforie ze začátku 90. let, kdy panoval názor, ţe je třeba vrátit církvi stejně jako ostatním vlastníkům jejich majetky, velmi brzy vyprchala. Stalo se tak v podstatě po schválení výčtových zákonů. Od té doby se stále církve snaţí o dořešení situace, ale v tomto problému hraje velkou úlohu politická vůle. V současné době se o tomto tématu moc nemluví, protoţe v době hospodářské krize je toto téma značně nepopulární. Nejen ţe stále není přesně objasněno, který majetek by se církvím měl vydávat, dále určená částka uvedená v posledním navrhovaném zákoně nebyla veřejnosti jasně objasněna a byla většinou obyvatelstva označena z tohoto důvodu za přehnanou a konečně v době vysokého schodku státního rozpočtu je podle některých vypořádání s církvemi naprosto vyloučeno. Církve se snaţí přes orgány církve, aby se konečně dospělo k nějakému závěru a aby se na problém církevních restitucí nezapomnělo. Např. velmistr řádu Křiţovníků chodí na konferenci vyšších řádových představených, předseda této konference chodí k na českou biskupskou konferenci a ta zastupuje římskokatolickou církev navenek k státu. Při
52
posledním návrhu na vypořádání státu a církve byla velká zásluha Premonstrátů a jejich právníků, kteří zastávali názor naturální restituce.
7.7. Majetkové
vyrovnání
s církvemi
v jiných
postkomunistických zemích Polsko se stalo první zemí střední Evropy, která přistoupila k nápravě křivd způsobených církvím v letech 1945-1989. 17. května 1989 byl přijat zákon o vztazích státu a katolické církve, které obecně upravoval i oprávnění církevních právnických osob na vrácení jejich majetku. Uvedený zákon upřednostňoval vypořádání metodou naturální restituce, ale také finanční náhrady. O tom, zda má či nemá být někdejší církevní majetek vrácen, byla vytvořena Majetková komise, která rozhodovala o nárocích individuálně. Její rozhodnutí bylo konečné. Tento model se ukázal jako velmi efektivní, do dnešního dne se podařilo vypořádat většinu restitučních nároků. Zatím zůstala otevřena otázka někdejšího vlastnictví katolických řeholních řádů a kongregací, kterou se má zabývat zvláštní restituční předpis. Maďarský model kombinoval metody obecného restitučního zákona s výčtovým zákonem a finanční kompenzaci, jejíţ parametry byly definovány především mezinárodní smlouvou se Svatým stolcem. Restituční otázka byla spojena se změnou financování činnosti církví a náboţenských společností. Majetková reforma započala v Estonsku v roce 1991 přijetím zásad zákona o reformě vlastnictví. Reforma se týkala fyzických a právnických osob (včetně církví a dalších náboţenských společenství), které vlastnily majetek před 16. červnem 1940. Restituce majetku v Estonsku je jiţ nyní uzavřena na všech úrovních. První právní předpis, na jehoţ základě došlo ve Slovenské republice k provedení církevních restitucí, byl vydán krátce po rozdělení československé federace, a to jiţ roku 1993 s účinností od 1.ledna 1994. Stejně jako v Polsku a Maďarsku šlo o obecný restituční zákon.
53
7.8. Problémy obcí Obcím přináší nedořešená situace církevního majetku nemalé problémy. Například Jiří Jedlička – zastupitel obce Červená Řečice publikoval několik článků ohledně tohoto tématu. V článku Restituce církevních majetků – březen 20075 uvádí následující: V 50. letech minulého století se část zabraného církevního majetku dostala do vlastnictví obcí. Po roce 1989 sice získaly církve část majetků zpět do vlastnictví, ale toto vydávání se netýkalo majetku hospodářského charakteru. Správu církevních majetků za stát v současné době vykonává Pozemkový fond České republiky, Lesy České republiky a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Tento majetek je v současné době blokován blokačním paragrafem 29 zákona o půdě. (vysvětlení v kapitole Restituční zákony). V některých obcích je z tohoto důvodu blokována individuální bytová i podnikatelská výstavba, protoţe všechny volné pozemky jsou blokovány tímto paragrafem. Důsledkem tohoto stavu je odliv investorů a mladých rodin a v neposlední řadě i nemoţnost získávání českých nebo evropských dotací z důvodu nejasných vlastnických vztahů. Jako konkrétní příklad lze uvést stav, kdy obce mají na Listu vlastnictví v katastru nemovitostí zapsány pozemky, které získaly přídělovými listinami počátkem 50. let od státu. Tyto pozemky chtějí vyuţít v souladu s územně plánovací dokumentací pro individuální bytovou nebo podnikatelskou výstavbu. Obce sice mohou vybudovat sítě, ale nesmí pozemky rozprodat jednotlivým stavebníkům, protoţe by se dostaly do rozporu s § 29 jiţ zmiňovaného zákona o půdě. Takto postiţené obce se tak dostávají do situace, kdy nemohou volně nakládat se svým majetkem a jsou státem diskriminovány oproti jiným obcím, coţ je dle názoru obcí nepřípustné a v rozporu s Ústavou České republiky. Problémem jsou také například pozemkově rozsáhlejší projekty (např. stezka pro pěší a jiné projekty), které není moţné realizovat a získat dotaci z toho důvodu, ţe vytyčená trasa částečně vede přes bývalé církevní pozemky ve správě Pozemkového fondu ČR. Tyto zemědělské pozemky se mohou pouze pronajímat, ale není moţné je obci odprodat ani na nich stavět. Problémem jsou ale také areály hospodářských budov, které se nacházejí i v samém centru obce, které má ve správě Pozemkový fond ČR. Nemovitosti je sice moţné 5
Zdroj: článek dostupný z: http://www.cirkevnimajetek.cz/data/files/Jedlicka.doc
54
pronajímat, ale nájemník do takovéto stavby investovat nebude, kdyţ neví, jestli bude odkup nemovitosti moţný. Pozemkový fond ČR nemá dostatek finančních prostředků. Opět ţadatelem o dotace z havarijního programu můţe být pouze vlastník. Stejná situace panuje i u pozemků ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Obce se o tyto pozemky musí ve většině případů starat samy, aby neměly v centrech obcí zarostlé a neudrţované pozemky. Počátkem roku 2003 vznikla z iniciativy obce Červená Řečice výzva takto postiţeným obcím, aby se sdruţily a vytvořily tlak na své volené zástupce - poslance a na vládu, protoţe současný stav je neudrţitelný. Stejné problémy řešilo například i město Dobřichovice podle vyjádření Ing. Michala Pánka starosty města, se kterým jsem situaci obcí probírala. Naproti budově městského úřadu se nachází volně přístupný park, který potřeboval úpravy např. cest, porostů a obvodových zdí. Jednalo se o finančně nákladnou akci, kterou by město nemohlo realizovat pouze z vlastních finančních prostředků. Z toho důvodu bylo třeba ţádat o dotaci z prostředků Regionálního operačního programu Evropské unie, ale problémem bylo vlastnictví pozemků. Parkem prochází pás pozemku, který je ve vlastnictví České republiky a příslušnost hospodaření s majetek má Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Pozemek je historickým majetkem Řádu Křiţovníků a byl součástí zámku v Dobřichovicích, který byl jiţ řádu navrácen a platí u něj blokační § 29 zákona o půdě. Město tedy jednalo s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových o jeho pronájmu městu a jednání dopadla úspěšně a město má pozemek v dlouhodobém pronájmu. Stejně tak město jednalo se zástupci řádu Křiţovníků o budoucím odprodeji pozemku. Tento případ byl řešen smlouvou o smlouvě budoucí, protoţe v současné době tato situace jinak řešit nejde. Město do parku chtělo investovat, ale samozřejmě potřebovalo nějakou jistotu, ţe investuje do budoucího vlastního majetku a ne cizího.
55
8. Stav a popis majetku u dvou církví Pro porovnání stavu vydávání církevního majetku jsem si vybrala Rytířský řád Křiţovníků s červenou hvězdou a řád Františkánů. Se zástupci obou řádů jsem se sešla a dostala jsem od nich následující informace. Za řád Křiţovníků jsem mluvila s Mgr. Milanem Němečkem, Ph. D. a za řád Františkánů s Regalátem Petrem Benešem. Podařilo se mi vybrat dva řády s rozdílným stavem restitucí. Zatímco Františkáni mají v podstatě veškerý majetek vydaný, Křiţovníkům byla zatím vydaná jen část a pozemky a další nemovitosti týkající se hospodářské činnosti jim vydány nebyly.
8.1. Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou 8.1.1.
Opravy majetku Areál Chlum sv. Maří
Na opravy se čerpají strukturální fondy evropské unie, např. v současné době se opravuje poutní areál Chlum sv. Maří – Maria Kulm na Sokolovsku v Karlovarském kraji. Obnova komplexu je financována z programu tzv. Norských fondů (FM EHP/NORSKO Finanční Mechanismy Evropského Hospodářského Prostoru/Norsko). Stavební a restaurátorské práce na exteriéru a interiéru se dotknou fasády kostela, ambitových chodeb a kaplí a rovněţ tak i interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie, v němţ dojde vedle výměny inţenýrských sítí k obnově vzácné freskové výzdoby. Celková výše dotace je 1 059 087 EUR, přičemţ 15% se na spolufinancování podílí MK ČR. Práce provádí firma, která se specializuje na památkově chráněné objekty. Plánované dokončení obnovy uvedené části areálu připadá na závěr roku 2010. Záměrem projektu je obnova exteriéru a interiéru kostela, tj. fasáda a výmalba kostela, obnova presbytáře a ambitů. V rámci restaurování fresek bude do projektových prací zahrnuto zrestaurování presbytáře, kříţení, lodě a kůru. Restaurování se bude týkat také štukových prvků. Komplex kláštera a kostela Chlum sv. Maří, který bude rekonstruován, je nemovitou kulturní památkou pod ochranou památkové péče zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod číslem 21448/4 - 595.
56
Budovy komplexu jsou momentálně ve velmi špatném stavu. Exteriéry a interiéry kláštera i kostela, stejně jako venkovní ambity, jsou značně poškozené a bez rekonstrukčního zásahu hrozí havarijní stav těchto památek. Je proto ţádoucí zahájit obnovu nemovitých památek, aby bylo zabráněno dalšímu zničení a zároveň aby prostory mohly zůstat přístupné široké veřejnosti bez omezení způsobených havarijním stavem budov. Poutní kostel je významný i vzhledem k unikátnosti skladby dvou rozdílných a funkčně samostatných prostorů – centrální a podélné stavby, která je důleţitým architektonickým prvkem dokládajícím různorodost historie architektury. Je důleţité zachovat takovéto prvky barokního slohu pro výzkumné i vzdělávací aktivity. Poutní místo bylo taktéţ významným centrem kraje osídleného Němci. S přihlédnutím k této skutečnosti jsou dodnes na Chlum sv. Maří navázány spolky a organizace ze SRN, které v tomto místě konají různé duchovní poutě a kulturní festivaly. Mezinárodní kulturní akce jsou ohroţeny, neboť chátrající stav sniţuje atraktivitu lokality, čímţ dochází ke kulturnímu úpadku v této významné oblasti. Důvodem pro obnovu klášterního komplexu je i přínos pro ţivotní prostředí, neboť z hlediska krajinotvorby a charakteru místa, se jedná o přirozenou stavební dominantu a výraznou krajinotvornou sloţkou Sokolovska. Rehabilitací komplexu dojde k zvýraznění tohoto prvku. V neposlední řadě bude hodnota nemovité kulturní památky uchována pro příští generace a díky šetrným a odborně zrealizovaným restaurátorským pracím bude zachována moţnost vyuţití budov pro badatelské účely bez nebezpečí jejich většího poškození. Je třeba poukázat na to, ţe např. rekonstrukce tohoto poutního místa přispěje k rozvoji cestovního ruchu Karlovarského kraje a k rozšíření doplňkové infrastruktury turistické nabídky.
Nemovitosti Dobřichovice Obec Dobřichovice patřila po celou dobu své historie Rytířskému řádu Křiţovníků s červenou hvězdou (kromě krátkých přestávek během husitské a bělohorské doby). První písemná zmínka pochází z 6. dubna 1253, kdy český král Václav I. potvrdil darování Řádu
57
Křiţovníků. Dříve se zde nacházel opevněný hrádek, který měl chránit brod před řeku Berounku a za husitských válek byla tvrz zbořena. Velmistr Hynek Berka z Dubé nechal postavit na místě tvrze renesanční zámek, letní sídlo velmistrů a zaloţil „panskou zahradu“, dnešní park. Za třicetileté války byl zámek vypálen Švédy a zámek byl opět rekonstruován. V roce 1679 byla k zámku přistavena kaple sv. Judy Tadeáše. V roce 1779 zámek opět vyhořel a poté byl přestavěn do pozdě barokní podoby a byla postavena zámecká věţ. Kromě zámku vlastnili Křiţovníci v Dobřichovicích lesy a hájovny, polnosti, statek, zahrady, park, sýpku a mnoho dalšího majetku. Křiţovníci postupně rozprodávali části svých polností buď místním rolníkům nebo jako stavební parcely. Křiţovníci se podílejí i na rozvoji obce a po roce 1918 budují na Brunšově (část obce) vodovod. Křiţovníci měli zámek ve vlastnictví do roku 1948. Po roce 1950 byl zámek ve správě státního statku a poté JZD Dobřichovice, v roce 1976 Československé vědeckotechnické společnosti, od roku 1980 Památník národního písemnictví v Praze. Od roku 2004 je zámek v dlouhodobém pronájmu obce. Zámek slouţí pro pořádání mnoha kulturních akcí, např. velikonočních a vánočních trhů, Dobřichovických vinařských slavností pořádaných od roku 2003, divadelních představení, výstav atd. Zámek je patrová trojkřídlá budova s hranolovou věţí a kaplí v západním křídle. Zámecký areál je uzavřen ohradní zdí se dvěma bránami. V kapli se zachovalo původní barokní zařízení. Z původní tvrze se dochovalo opevnění na severní straně. Dobřichovický zámek byl původně součástí výčtového zákona, ale z návrhu poté zmizel a jeho vydání zpět řádu křiţovníků bylo řešeno určovací ţalobou. Tato ţaloba byla koncipována tak, ţe majetek převáděl neoprávněný správce. K zámku patřil ještě rozsáhlý statek. Do zámku se zatím nainvestovalo cca 20 mil Kč. Po převzetí zámku zpět do vlastnictví Křiţovníků byl zámek ruinou. Bylo potřeba vše zrestaurovat a opravit – výmalba, podlahy, stropy, inţenýrské sítě, krytina, ale i sgrafitové fasády. Zámek těsně před převzetím církví částečně vyhořel. Náhrada za znehodnocení určena nebyla. Takovýto majetek většinou přecházel na zemědělská druţstva nebo státní statky. Někdy měla majetek ve správě církevní charita – náboţenská matice. Náboţenská matice 58
slučovala zemské náboţenské fondy, které vznikly za Josefinských reforem jako fondy sdruţující majetek zrušených klášterů. V období komunismu byla matice vyuţívána pro převod majetku církve na stát. Matice byla státními orgány ustanovena správcem církevního
majetku.
Tento
majetek
pak
darovacími
smlouvami
převáděla
na
Československý stát. Tento akt byl právně zcela neplatný. Matice měla majetek pouze svěřen, ale nebyl to její vlastní majetek. Soudy většinou uznaly, ţe matice nebyla oprávněna disponovat s majetkem, tudíţ nemohla převádět vlastnické právo na další osoby. V některých případech soud rozhodl o stavbě a pozemky zůstaly jinému vlastníku. Tak se stalo například u zemědělské usedlosti v Dobřichovicích. Určovací ţaloba rozhodla o budovách, ţe patří někomu jinému neţ církvi, ale o pozemcích jiţ ne. Takţe v dnešní době jsou budovy zapsány na listu vlastnictví právnické osoby, ale pozemky zůstaly blokovány blokačním paragrafem. Toto je problém hybridu v českém právu, kdy pozemek můţe patřit jinému vlastníku neţ budova na něm. Dnes je sice snaha změnit tento stav, ale v těchto případech se situace jiţ nezmění. I kdyţ řád dostane navráceny pouze obvodové zdi nemovitosti, musí se k nim chovat s péčí řádného hospodáře a vše zabezpečit, aby nebyl někdo zraněn apod. Někteří zastávají názor, ţe vrátí-li se církvi fyzický majetek, tak tento majetek generuje nějaký zisk a z toho bude mít církev na opravy budov. Před nástupem komunismu většina statků fungovala z polností, které se zemědělsky vyuţívaly nebo z lesů. Ze zisku, které majetek generoval, se udrţovaly budovy, zemědělské usedlosti nebo v případě řádu křiţovníků i kláštery. V 19.století byla půda vedle průmyslové výroby to hlavní, co vytvářelo největší zisk. Ale dnešní doba je jiná a tento majetek jiţ nevytvoří tolik zisku, aby z něj bylo moţné udrţovat ve většině případů historické památky a rozsáhlé objekty. Dnes i kdyţ se hospodář např. o lesy velmi dobře stará, tak má dobrý základ na uţivení, ale ne na rozsáhlé rekonstrukce. Dalším problémem církví je, co se všemi navrácenými budovami. Řádu křiţovníků ještě všechny nemovitosti výčtovým zákonem vráceny nebyly, takţe tuto otázku nemusela zatím řešit. Ale pokud by se tak stalo v budoucnu novým zákonem, byla by tato otázka velmi aktuální. Například jiţ zmiňovaný komplex Chlum je barokní budova, která slouţila jako sídlo probošta, celá budova slouţila k ubytování jednoho člověka. Tento komplex je pro porovnání větší neţ zámek Troja. Komplex je historicky velmi cenný, ale z praktického hlediska by byl problém zřízení např. vysoké školy, protoţe komplex se 59
nachází v menší obci s horší dopravní dostupností a obsluţností u hnědouhelných dolů, nebo muzeum, ale jakým způsobem zajistit návštěvnost, tak aby si komplex na sebe vydělal. Pokud je získaná dotace na nějaký záměr tak je podmínka udrţitelnosti minimálně pět let. Ale co s majetkem po této lhůtě? Toto je u spousty těchto majetků oţehavé a v některých případech skoro neřešitelné. Většina investic a rozhodování co s nemovitostmi je řešeno místo od místa.
8.2. Františkáni V současnosti je 5 konventů: v Praze, Liberci, Brně, Uherském Hradišti a Moravské Třebové. V Plzni obnovili činnost ne v bývalém klášteře, ale uprostřed sídliště. Také sestry klarisky obnovily svou činnost v Brně a klarisky - kapucínky v moravském Šternberku. Výčtovými zákony byl Františkánům vrácen veškerý majetek, tj. Klášter Praha, Hájek, Moravská Třebová, Plzeň, Uherské Hradiště, Bechyně, Dačice, Hejnice, Hořovice, Hostinné, Cheb, Jindřichův Hradec, Kadaň, Slaný, Turnov, Votice, Zásmuky. Budovy byly vyuţity různě. Konvent v Praze uţívá klášter v Praze – Panny Marie Sněţné a Hájek u Prahy. V budově bývalého kláštera řádu Františkánů v Hořovicích sídlí škola. Budovu spravuje Nadační fond Konvent Pax a škola platí roční nájemné 78.778,- Kč. Klášter Bechyně byl v roce 1991 vrácen řádu a ti jej předali do správy nadaci Conventus. V roce 2007 klášter převzal na základě darovací smlouvy nadační fond Konvent Pax. Pro klášter Bechyně byla ţádaná dotace na opravu stropů a krovů 490.000,Kč z grantového programu Nemovité kulturní památky 2009 a na projekt Bechyňský klášter – zázemí pro společenské, kulturní a církevní aktivity byla získána dotace z programu rozvoje venkova v roce 2009 ve výši 661.500,- Kč. Budova kláštera, kostela a pozemky v Hostiném byly odprodány do vlastnictví města Hostinné za celkovou kupní cenu 3.000.000,- Kč v roce 2008. Františkánský kostel sv. Františka z Assisi ve Voticích právě prochází rekonstrukcí. V rámci rekonstrukce dojde k opravě střechy (doplnění a ošetření krovu, výměna krytiny, klempířské práce), opravě klenby, odvlhčení, opravě vnitřních a venkovních omítek. 60
Realizátorem projektu je Římskokatolická farnost Votice. Náklady na rekonstrukci jsou 900.000,- Kč. Většina prostředků bude uhrazena z dotace (90%), ostatní náklady budou hrazeny z veřejné sbírky.
Kostel a klášter Panny Marie Sněţné Kostel a klášter Panny Marie Sněţné patří k nejvýznamnějším na území Nového Města Praţského. Jeho duchovní i stavební vývoj byl několikrát přerušen. Zaloţen byl jako klášter karmelitánů, který trval do husitských válek, nedosáhl však v následujícím období nikdy svého původního rozmachu a roku 1566 podlehl i zkáze fyzické. Hlavní obnovitelské úsilí se soustředilo na kostel, jehoţ torso, chór kdysi tak velkoryse projektovaného kostela byl zaklenut dnešní klenbou. Ta, ačkoliv vysoká 33 m, zdaleka nedosahovala výše původní klenby gotické. Kostel byl uzavřen novou západní stěnou a dostal svou dnešní podobu, klášter sám jen upraven, zatímco jeho výraznější přestavba je dílem aţ pobělohorským. Prvních 17 bratří přišlo do opraveného kláštera v roce 1607, avšak v roce 1611 byl fakticky znovu osazen novými řeholníky. Po roce 1620 byly opraveny a rozšířeny klášterní budovy, ve druhé pol. 17. století vznikly boční kaple v nádvoří v prostoru nedokončené lodi. Dokončena byla i vnitřní výzdoba kostela, pocházející zčásti ještě z doby Rudolfa II, zbudován oltář z nadání Jana z Talmberka, jehoţ znak lze spatřit nad hlavním oltářním obrazem. Svou dnešní tvář v zásadě dostala i klášterní zahrada. V nádvoří před kostelem, tvořícím jakýsi ambit pak byla postavena samostatná kaple P. Marie Královny, zvaná Porcinculská, pohřební kaple Talberků (zbořena koncem 19. století). Celý kostel a klášter tak dostaly onu tvář, která se, aţ na stavbu fary od těch dob zásadně nezměnila. V 18. století dochází jen k drobným změnám, kdy v nádvoří naproti kapli P. Marie pomocné neboli Pasovské, vzniká kaple sv. Jana Nepomuckého, zatímco dvě kaple sv. Brikcí a sv. Hedviky na západní straně pohltila později budova fary.
61
K významným činům tohoto období patří vybudování klášterní knihovny nad kaplí sv. Jana Nepomuckého v r. 1678 a umělecky vybavené v 18. století, jedné z nejkrásnějších a málo známých klášterních knihoven v Praze. Kaple sv. Hedviky a sv. Brikcí v západní části nádvoří byly pak podle projektu Fr. Zelinky přestavěny v dnešní farní budovu P. Marie na Louţi a provoz kostela a kláštera oddělen. Kostel byl sice v majetku řádu ponechán, včetně povinnosti jej udrţovat, ale jeho pouţívání dáno do pravomoci faráře světského. Tento stav byl napraven aţ r. 1924, kdy byla fara a její správa vrácena řádu. V době uţívání fary a kostela světským farářem chátrala i kaple Panny Marie Královny, pouţívaná jako kůlna a posléze zbořená v závěru 19. století. Regotizační úsilí zasáhlo kostel P. Marie Sněţné jen částečně, zejména úpravou průčelní stěny odstraněním sgrafitové výzdoby fasády a pořízením nového mozaikového obrazu Madony. Velmi citlivě byla naopak provedena restaurace interiéru kostela v r. 1930, v níţ se harmonicky snoubí vše, co sem přidávala staletí jeho vývoje. Po pádu diktatury 1989 se do kláštera vrátilo zpočátku jen několik z těch řeholníků, kteří byli odtud vyhnáni, dnes ovšem klášter ţije opět novým ţivotem. Po některých úpravách v budově kláštera i fary proběhla i oprava exteriéru kostela, zvláště krovu a střechy, které byly za dlouhou dobu neúdrţby ve špatném stavu. Postupně, s ohledem na finanční moţnosti, se uskutečňuje i celková oprava a restaurování interiéru, který oţil původní ţivostí renesančních maleb na stěnách i v obnovené kráse hlavního a dvou bočních oltářů. Další z oltářů, nesoucí Rainerův obraz Zvěstování, bude restaurován v nejbliţší době. Kostel Panny Marie Sněţné má nejvyšší klenbu ze všech praţských kostelů, cca 34 m, je tedy nejvyšší kostelní stavbou v Praze. Ke klášteru patřila Františkánská zahrada. Od roku 1950, kdy byl klášter včetně zahrady zabrán komunisty je veřejně přístupna. V letech 1989 – 92 byla zahrada uzavřena a rekonstruována. Podél konventního domu je oddělen pás plochy, která byla dána do uţívání Františkánům. Tato dohoda o uţívání byla ale pouze ústní a nebyla stvrzena písemně.
62
Provincie bratří Františkánů se soudně domáhala vydání zahrady z vlastnictví Prahy 1. Prvoinstanční soud neuznal jejich nárok. Spor podle něj nelze řešit civilním řízením, protoţe restituční zákon stojí nad občanským zákoníkem. Původně se Františkáni s městskou částí domluvili, ţe radnice zahradu obnoví a bude se o ni starat. Ţalobu podali poté, co Praha 1 začala s rozšířením dětského hřiště do pásu uţívaného Františkány. V ţalobě Františkáni uváděli, ţe jejich vlastnické právo na pozemek nikdy nezaniklo. V současné době je zahrada ve vlastnictví Hlavního města Prahy a ve správě městské části Praha 1. Běţná údrţba zahrady stojí cca 2 miliony korun.
Hájek Klášter v Hájku nedaleko Červeného Újezdu je znám tím, ţe zde byla postavena nejstarší Loreta v Čechách a na Moravě. Základní kámen poloţil hrabě Florián dne 12. června 1623 v lesíku u Červeného Újezda, nazvaném Hájek, který byl prý vysázen roku 1589. Původně tu byla pole a stromy. Stavba loretánské kaple v Hájku byla dokončena do dvou let. Pro velký počet poutníků byla kaple rozšířena po třech letech a nově vysvěcena 8. září 1630. Roku 1659 byl zaloţen klášter pro 12 františkánů. Stavba kláštera postupovala pomalu. Roku 1668 byla postavena věţ s hodinami. Východní čtvrtina byla podsklepena. Byl postaven refektář, kuchyně, dispensatorium. Roku 1671 byla postavena z loretánské fundace sakristie a kůr. Základní kámen k této stavbě byl poloţen dne 7. července 1671. Představení i kazatelé bydlili v někdejší poustevně do roku 1673, dokud nebylo připraveno nutné obydlí v novém klášteře na východní straně se 17 celami. Roku 1675 byla v severním ambitu blízko oltáře Panny Marie Pasovské zbudována františkánská krypta. Roku 1677 došlo k méně významným vylepšením. Kronika ovšem také na jiném místě tvrdí, ţe se v létech 1670 - 1681 nestavělo a teprve roku 1681 se přistoupilo k dostavbě tří částí kláštera. Byla obnovena střecha, zamříţovala se okna a dolní ambit byl oddělen zdí od refektáře a kuchyně. Celá stavba konventu byla rozšířena, obklopena lesem a oplocena. Byly také poloţeny základy
63
hostince, roku 1673 pak vyměřena zahrada přiléhající od severu k Hájku, obklopena ţivým plotem a v jejím středu byl zřízen "lusthaus" (ten se roku 1722 upravil na kapli sv. Kříţe). Klášter byl dobře zásoben vodou ze dvou pramenů. Jeden z nich - léčivý - vytryskl severně od kaple dne 8. září (na svátek Narození Panny Marie) roku 1662. Druhý byl v lesíku. Klášter měl i svoji kanalizaci. Roku 1684 byl zřízen podzemní cihelný kanál k odvodu dešťové vody. Roku 1686 bylo dokončeno 34 obrazů Panny Marie v ambitu podle Mariánského atlasu P. Viléma Gumpenberga, 8. dubna 1689 pak zavěšen ve věţi zvon, roku 1707 byly v kůru umístěny nové varhany ... Hájecká Loreta se záhy stala oblíbeným poutním místem. Pamětní kniha se zmiňuje o první pouti konané z Týnského chrámu na Staroměstském rynku v sobotu před nedělí v oktávu Narození Panny Marie. Poutí byla i ona návštěva kardinála Harracha roku 1628, kdy věnoval kapli stříbrný kříţ. Podle svědectví arcibiskupské kanceláře ze 7. prosince 1722 navštěvovalo Hájek ročně průměrně 60.000 poutníků. Z darů poutníků a ctitelů Hájecké Panny Marie vznikl časem velký loretánský poklad. Ten byl původně uloţen v mateřském klášteře u Panny Marie Sněţné na Novém Městě praţském a do Hájku byl dovezen dne 13. srpna 1686. Poklad byl uloţen v třetí cele kvardianátu v truhle se dvěma zámky, z nichţ jeden byl visací. Byl také stanoven zvláštní řád pro loretánský poklad: nemělo se o něm mluvit, klíče měly být uloţeny na kvardianátu, byl-li o slavnostech vystavován, měl být hlídán věrným stráţcem. Přírůstky pokladu měly být zapisovány. Poklad zanikl za Napoleonských válek. Roku 1810 byly totiţ odevzdány mincovně všechny zlaté a stříbrné nádoby kromě dvou kup kalichů, jednoho ciboria a jedné monstrance. Ke kupám kalichů byly opatřeny nohy z obecného kovu, silně pozlacené. Za nacistické okupace postihl útisk i františkány. Řád však nebyl tehdy zrušen a nebyl zrušen ani klášter v Hájku. Klášter se stal po dobu války i depozitářem Archivu Země české. Zde byly uloţeny i archivy klášterů jiných řádů, které tehdy zrušení neunikly. Po noci ze 13. na 14. dubna 1950 se Hájecký klášter stal sběrným klášterem pro mladé kleriky z různých řeholí. Roku 1951 převezli tyto chlapce jinam a do Hájku se dostali kněţí, kteří byli předtím vězněni v Ţelivském klášteře. Tábor nucených prací Hájek zanikl 20. dubna 1953. V dalších letech bylo v Hájku vojenské skladiště. 64
Tento areál byl vrácen také ve velmi špatném stavu a řád se nyní snaţí o postupnou rekonstrukci. Fotodokumentace minulého a současného stavu je v přílohách.
8.3. Zhodnocení uvedených stavů majetku Jak z výše uvedeného popisu historických budov vyplývá, tak opravy těchto budov jsou nutné a nákladné. Cenu oprav navyšuje skutečnost, ţe ve většině případů podléhají přísným předpisům památkové péče, takţe nejde o opravy jako takové, ale o restaurování těchto památek, coţ vyţaduje zvýšené náklady. Řády si musí rozhodnout, které nemovitosti si ponechají ke své činnosti a které pronajmou nebo prodají, aby získaly finanční prostředky na opravy a provoz ponechaných budov a svou vlastní činnost.
65
9. Ocenění 9.1. Vymezení rozsahu vydávaného majetku a ocenění nevydávaného majetku - stanovení rozsahu finanční náhrady k vládnímu návrhu zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím… Vládní návrh zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboţenským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboţenskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboţenskými společnostmi). Základním zdrojem pro stanovení rozsahu nemovitého majetku v původním vlastnictví církví a náboţenských společností k datu 25. února 1948 je evidence předmětných nemovitostí ve správě Pozemkového fondu České republiky a v právu hospodaření Lesů ČR, Vojenských lesů, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a dále údaje poskytnuté Svazem měst a obcí. Dalším zdrojem je evidence původního církevního majetku jednotlivými církvemi a náboţenskými společnostmi (doloţeno výpisy z pozemkových knih, srovnávacího sestavení parcel, výpisy z listů vlastnictví aj.). Vedle toho je kvantifikace provedena na základě archivních materiálů s uvedenými objemy majetku, který byl předmětem záboru, jako jsou rozhodnutí tehdejší vlády a další dostupné podklady. Vládní komise ověřila celkový objem dále pomocí archivních materiálů ze strany záborů (viz např. publikace „Katolická církev a pozemková reforma“, vydaná Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd v roce 1996).
66
Uvedeným postupem se dospělo k následujícím údajům: Lesní půda (v ha)
Rozloha
Lesy ČR
152.370
Vojenské lesy
13.554
Národní parky, obce, kraje, fyzické osoby (odborný odhad s přihlédnutím k zdrojům Ministerstva kultury)
15.402
Celkem
181.326
Zemědělská půda
Rozloha
(včetně vodních a ostatních ploch) (v ha) Pozemkový fond ČR
36.766
Národní parky, obce, kraje, fyzické osoby (odborný odhad s přihlédnutím k zdrojům MK)
42.940
Celkem
79.706
Vzhledem k tomu, ţe původní majetek církví a náboţenských společností je velmi rozsáhlý a v rámci území České republiky náhodně rozmístěný, vycházelo se při výpočtu průměrných cen ze základního předpokladu, ţe vlastnosti jednotlivých druhů nemovitostí (včetně cen) stanovované jako průměrné v rámci ČR se dají aplikovat na tento rozsáhlý, náhodně rozmístěný majetek.
67
Zemědělská půda Vzhledem k objektivním změnám hodnoty zemědělské půdy je proveden odhad průměrné ceny metodou lineární regrese na základě zjištěných nominálních průměrných cen zemědělské půdy za roky 1999 aţ 2003. Průměrná hodnota sjednávaných cen zemědělské půdy v prodejích realizovaných v období 1993 – 2003 činí 37,72 Kč/m2, v období 1999-2003 je 29,47 Kč/m2 (vyjádřená v hodnotě měny roku 2008) Extrapolace souboru průměrných nominálních cen provedená metodou lineární regrese vede v roce 2008 k odhadu průměrné ceny zemědělské půdy ve výši 54,58 Kč/m2. Pro účely jednání s církvemi a náboţenskými společnostmi bylo stanoveno, ţe ve věci výpočtu hodnoty zemědělské půdy se bude vycházet z ceny 44,5 Kč/m2. Lesní půda Dle „Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky Stav k 31,12,2000“, kterou vydalo Ministerstvo zemědělství České republiky byla průměrná hodnota lesních pozemků 3,1 Kč/m2 a průměrná hodnota lesních porostů 27,4 Kč/m2. Uváděná hodnota je hodnota lesních pozemků a lesních porostů v roce 1999 bez holin. Ceny pozemků v posledních letech neustále rostou a uvedené hodnoty jsou více neţ 8 let staré. Pro účely jednání s církvemi a náboţenskými společnostmi bylo stanoveno, ţe ve věci výpočtu hodnoty lesní půdy se bude vycházet z ceny 27,7 Kč/m2. Vodní plochy a ostatní plochy Pro účel jednání s církvemi a náboţenskými společnostmi bylo stanoveno ocenění vodních ploch ve výši 20 Kč/m2 a ostatních ploch ve výši 30 Kč/m2.
Jedná se o marginální část nemovitého majetku původně vlastněného církvemi a náboţenskými společnostmi, kdy celková, s pomocí takto stanovené ceny, vypočítaná hodnota tvoří necelá 2% celkové hodnoty původního majetku církví a náboţenských společností. Vzhledem k této skutečností nebyl návrh církví a náboţenských společností rozporován. 68
Zastavěné plochy Průměrná cena zastavěné plochy byla stanovena na základě přehledu cen stavebních pozemků v jednotlivých krajích ČR ve výši 1.107 Kč/m2. (Zdroj: Přehled cen stavebních pozemků v krajích ČR – červen 2007, autor: Ing. Václav Dolanský, CSc.) Budovy Průměrná nákladová cena podlahové plochy (tzn. cena v případě nové stavby) činí v současné době přibliţně 18.000 Kč/m2. Pokud předpokládáme, ţe průměrný počet podlaţí budov z původního majetku církví a náboţenských společností činí 1,5 podlaţí, činí průměrná cena 27.000 Kč/m2 zastavěné plochy. Tuto částku je třeba sníţit v důsledku opotřebení majetku. Vzhledem k odlišné skladbě byly průměrné ceny za m2 budov stanoveny rozdílně pro ţenské řeholní řády a kongregace, muţské řeholní řády a kongregace, diecézní Církve římskokatolické a ostatní církve a náboţenské společnosti. Pro stavby, které byly ve vlastnictví ţenských řádů a nekatolických církví a náboţenských společností je stanovena hodnota na 25.000 Kč/m2 zastavěné plochy. Tyto stavby nebyly určeny k zemědělství a ve většině případů se jednalo o vícepodlaţní budovy. V ostatních případech je průměrná hodnota stanovena na 12.500 Kč/m2 zastavěné plochy.
69
Výpočet hodnoty původního majetku církví a náboţenských společností Výměra (ha)
Cena za m2 (Kč)
Výsledná cena (mld. Kč)
Lesní půda
181326
27,74
50,3
řeholní řády a kongregace
66031
27,74
18,3
ostatní
115295
27,74
32
Zemědělská půda
72202
44,48
32,1
řeholní řády a kongregace
19988
44,48
8,9
ostatní
52214
44,48
23,2
Vodní plochy
3600
20
0,7
řeholní řády a kongregace
2771
20
0,6
ostatní
829
20
0,2
Zastavěné plochy
610
1106,78
6,8
řeholní řády a kongregace
327
1106,78
3,6
ostatní
283
1106,78
3,1
Ostatní plochy
3904
30
1,2
řeholní řády a kongregace
1770
30
0,5
ostatní
2134
30
0,6
Budovy
325
muţské řeholní řády a kongregace
155
12500
19,3
ţenské řeholní řády a kongregace
21
25000
5,3
diecéze římskokatolické církve
143
12500
17,8
ostatní
5
25000
1,3
43,8
134,9
Celkem Zdroj: Materiál k usnesení Poslanecká sněmovny č. 774 ze dne 29. 4. 2008
70
Hodnota majetku v rozsahu k roku 1948 oceněného na základě výše uvedených průměrných cen je tedy stanovena na 134,9 mld. Kč. Z této hodnoty připadá na řeholní řády a kongregace (samostatné součásti Římskokatolické církve) hodnota 56,5 mld. Kč. Hodnota skutečně vydaného majetku řádům však bude podstatně niţší, protoţe jeho značná část je v drţení osob, které nejsou povinnou osobou k vydání majetku (obce, kraje, fyzické osoby, právnické osoby včetně právnických osob s většinovou účastí státu apod.) Z tohoto důvodu církve poţadovaly navýšení finanční náhrady za nevydaná majetek (134,9 – 56,6 = 78,3) o 10 mld. Kč. Jednáním byla tato částka sníţena na 4,7 mld. Kč, přičemţ tato hodnota je niţší neţ odborný odhad ceny nevydaného majetku řeholních řádů a kongregací. Rozsah finanční náhrady 83 mld. Kč, který vychází z tohoto expertního ohodnocení, byl stanoven dohodou Komise pro narovnání vztahů mezi státem a církvemi a náboţenskými společnostmi a církevní komise reprezentující Českou biskupskou konferenci, ekumenickou radu církví a Federaci ţidovských obcí.
9.2. Ocenění nevydaných nemovitostí pro Pozemkový fond ČR Ocenění pozemků oprávněným osobám nevydaných zajišťuje územní pracoviště, v jehoţ obvodu nárok vznikl. Toto ÚP PF také objednává vypracování znaleckého posudku, pokud jsou pozemky znaleckým posudkem oceňovány . Pozemky rozhodnutím Okresního Pozemkového Úřadu oprávněné osobě nevydané se ocení podle vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Do cen se započítává cena trvalých porostů a příslušenství (ploty a pod.). Pro ocenění pozemků oprávněné osobě nevydaných, je rozhodující jejich právně doloţitelný stav ke dni převzetí státem. Do ceny nevydaných pozemků se započítává jednak cena trvalých porostů (které jsou součástí pozemku), jednak cena příslušenství pozemku, pokud bylo ve vlastnictví oprávněné osoby. V případech, kdy nelze existenci součástí a příslušenství pozemku doloţit dobovými doklady, lze mít jejich existenci za prokázanou doloţením písemných výpovědí nejméně dvou svědků, kteří nejsou osobami příbuznými. Svědek musí ke svému jménu uvést adresu, ročník narození a sdělení, ţe není 71
vůči oprávněné osobě v postavení osoby příbuzné. Pro tyto účely se osobou příbuznou rozumí: rodiče, prarodiče, děti, vnuci, manţel, manţelka a sourozenci. Osobu blízkou specifikuje § 116 občanského zákoníku. Svědectví můţe podat osoba, která byla v době, kterou dosvědčuje, tedy v době přechodu pozemku do vlastnictví státu, plnoletá. Při ocenění pozemků nevydaných, nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb. , dekretu č. 28/1945 Sb. , zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb. lze příděl ocenit podle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., pouze v těch případech, kdy existuje grafický přídělový plán a pozemkový úřad poskytl údaje o BPEJ. Pro ocenění nevydaných pozemků, u nichţ nelze stanovit cenu pozemku zapsaného v evidenci jako orná půda, ovocný sad, vinice nebo chmelnice, louka a pastvina, poněvadţ je nelze polohově určit nebo nebyly bonitovány, bude vyuţito průměrných cen půdy vypočtených podle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění 316/1990 Sb., pro jednotlivá katastrální území, zpracovaných Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy v Praze-Zbraslavi, a to: - průměrné ceny orné půdy pro ocenění nevydaných pozemků vedených jako orná půda, vinice, chmelnice a ovocné sady - průměrné ceny luk a pastvin - pro ocenění nevydaných pozemků, vedených jako louka a pastvina (trvalé travní porosty) - průměrné ceny zemědělské půdy - pro cenění nevydaných pozemků v případě, ţe je známa pouze jejich celková výměra. Předpokladem pouţití těchto cen je uzavření dohody o narovnání mezi ÚP PF a oprávněnou osobou ve smyslu § 585 a násl. Občanského zákoníku. Pozemkový fond poskytuje náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec, kraj nebo stát. Poskytla-li náhradu obec před účinností tohoto zákona, poskytne této povinné osobě náhradu pozemkový fond. Pozemkový fond můţe převzít závazky povinných osob na poskytnutí náhrad tam, kde je povinnou osobou státní podnik nebo právnická osoba, jejímţ zakladatelem je stát, v tom případě, kdy před privatizací nebo likvidací této právnické osoby nebyly tyto nároky vypořádány.
72
Oprávněné osobě náleţí náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Je-li obytná budova, hospodářská budova nebo jiná stavba, která má být vydána, podstatně zhodnocena tak, ţe její cena určená převyšuje cenu budovy v době převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, je na vůli oprávněné osoby, zda převezme budovu a uhradí povinné osobě rozdíl mezi cenami, nebo poţádá o náhradu. Ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona. K zajištění provozu zemědělské nebo lesní výroby má původní vlastník ţivého a mrtvého inventáře, jakoţ i zásob právo na jejich náhradu, pokud je vnesl do zemědělského druţstva nebo mu byly odňaty nebo jinak bezúplatně převedeny v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Vládní nařízení č 20/1992 bylo schváleno pro případy, kdy nelze prokázat odnětí ţivého a mrtvého inventáře, jakoţ i zásob, nebo jejich vnesení do zemědělského druţstva nebo nelze-li určit jejich současnou hodnotu. Náhrady za tyto věci stanoví podle normativů stanovených na jeden hektar zemědělské půdy, kterou původní vlastník obhospodařoval ke dni odnětí nebo vnesení do zemědělského druţstva. V zákoně je specifikováno, co je normativem na jeden hektar zemědělské půdy, normativy ţivého a mrtvého inventáře a další. Nárok na náhradu ţivého inventáře dokládá oprávněná osoba písemnou výpovědí nejméně dvou svědků, které nejsou osobami blízkými. Např. náhrada za taţného koně se stanovuje v hodnotě 40 000 Kčs, za taţného vola 15 000 Kčs, za včelstvo včetně úlu 1350 Kčs. Dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního uţívání pozemků a náhradách za dočasné uţívání pozemků, ve znění vyhlášky 316/1990 se oceňují: Cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí: 250,--Kčs v hlavním městě Praze, 200,--Kčs v Brně, 73
150,--Kčs v Českých Budějovicích, Františkových Lázních, Hradci Králové, Jáchymově, Jeseníku, Karlových Varech, Liberci, Luhačovicích, Mariánských Lázních, Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Plzni, Poděbradech, Teplicích a v Ústí nad Labem, 100,--Kčs v ostatních městech, v nichţ působí národní výbory první kategorie, 70,--Kčs v dalších městech, v nichţ působí MěNV, 20,--Kčs v ostatních obcích. Ceny se upravují podle přílohy č. 7 této vyhlášky. Cena za 1 m2 čtvereční nebo jeho části určeného pro stavbu k individuální rekreaci a nebo pozemku vedeného v evidenci
nemovitostí
jako
zastavěná
plocha
stavbou k individuální rekreaci a nádvoří, zahrada, které tvoří s takovou stavbou jeden funkční celek, se zjistí podle výše uvedeného pokud je vyšší neţ 100,- Kčs za 1 m2. V ostatních případech činí cena těchto pozemků 100,--Kčs za 1 m2. Cena se upraví podle přílohy č. 7 – například pokud jde o samostatné sídlo, které není s obcí stavebně srostlé v Praze - sráţka 60%, v Brně – sráţka 55%, přístup po nezpevněné komunikaci – sráţka 10% apod. Cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako orná půda, ovocný sad, vinice nebo chmelnice se určí podle sazeb v příloze č. 9 – dle BPEJ. Nejvyšší ocenění dle BPEJ je 11,80 Kč/m2. Cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako louka a pastvina činí 75 % ceny orné půdy určené podle sazeb uvedených v příloze č. 9 – dle BPEJ. Cena jiných pozemků, např. ostatní plochy, činí 3,--Kčs za 1 metr čtvereční. Cena provozních a zemědělských staveb se zjistí vynásobením ceny za 1 m3 obestavěného prostoru Stavby
Kčs za 1 metr krychlový
(bez technologie)
obestavěného prostoru
budovy výrobní pro průmysl
829,--
budovy výrobní pro energetiku
878,--
74
budovy kotelen
1009,--
budovy pro zemědělskou výrobu - stodoly, kolny, sýpky
167,--
budovy pro zemědělskou výrobu a chov ţivočichů ostatní
552,--
haly kotelen
428,--
ostatní haly
381,--
9.3. Ocenění vydávaných náhradních nemovitostí pro Pozemkový fond ČR Je třeba také upozornit na postup Pozemkového fondu při vydávání náhradních pozemků za pozemky oprávněným osobám nevydané a vydávání peněţité náhrady. Pokud se rozhodne oprávněná osoba vypořádat svůj restituční nárok peněţitou náhradou, bude mu tato náhrada poskytnuta ve výši ceny nevydaného pozemku stanovené podle výše uvedeného postupu, tj. v cenách platných ke dní 24. června 1991 v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. ke dni přechodu nemovitosti na stát. Oprávněné osoby mají moţnost hlásit se do nabídek. Do těchto nabídek Pozemkový fond zařazuje pozemky, které jsou prověřené a je moţné je vydat. Pozemkový fond disponuje pozemky, které má ve vlastnictví Česká republika. Oprávněné osoby mají šanci se hlásit do několika nabídek: nabídka pozemků k prodeji dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., v platném znění, nabídka pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění a nabídka budov a staveb dle zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění. Rozdíly v těchto nabídkách jsou v ocenění nemovitostí. Výše nároku na náhradní pozemky, se kterou mohou oprávněné osoby disponovat se v čase nemění, tzn. nezvyšuje se o úroky.
75
9.3.1.
Ocenění náhradního pozemku při převodu dle § 7 zákona
95/1999 Sb. Ocenění pozemku je objednáno u znalce jmenovaného soudem pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, ocenění nemovitostí nebo u osoby, která má podle ţivnostenského zákona oprávnění oceňovat majetek. Ocenění se provede v souladu s § 9 odst. 3 zákona o prodeji půdy podle cenového předpisu platného k poslednímu dni kalendářního roku předcházejícího vyhlášení prodeje pozemku. Podle § 9 odst. 3 zákona o prodeji půdy se minimální cena stanovuje jako základní cena pozemků podle bonitovaných půdně ekologických jednotek sníţená o sráţky (§ 11 zákona č. 151/1997 Sb., zákon o oceňování majetku a příslušné vyhlášky ve znění pozdějších předpisů) bez přiráţek nebo nejsou-li pozemky bonitovány, je cenou průměrná cena pro jednotlivá katastrální území podle zvláštního právního předpisu, sníţená o sráţky (příslušné vyhlášky ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví seznam katastrálních území) bez přiráţek. Jestliţe se prodává pozemek včetně jeho součástí a příslušenství, pak se cena těchto součástí a příslušenství připočte k ceně minimální.
9.3.2.
Pozemky převáděné náhradou dle zákona č. 229/1991 Sb.
Pozemky převáděné náhradou se oceňují podle jejich současného stavu. Pozemky, které PF ČR převádí jako náhradní a které jsou určeny k zastavění schválenou územně plánovací dokumentací nebo rozhodnutím o umístění stavby, oceněny vţdy jako pozemky stavební. Budou tedy oceněny podle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., tj. například v hlavním městě Praze 250,- Kč/m2. Náhradní pozemky vedené v druhu pozemku orná půda, vinice, chmelnice, ovocné sady, trvalé travní porosty, budou vţdy oceněny podle jejich zjištěné bonity (cena trvalých travních porostů činí 75 % ceny orné půdy). Náhradní pozemky nacházející se v zahrádkové osadě se oceňují podle ust. § 14 odst. 2 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. To zn., ţe cena se zjistí podle § 14 odst. 1 vyhlášky pokud je vyšší neţ 100 Kč za 1 m2 a v ostatních případech činí cena 100 Kč za 1 m2. Cena se pak upraví podle tabulky II. přílohy č. 7 (například sráţka za
76
přístup po nezpevněné komunikaci, za ztíţené základové podmínky atp.). Takto se oceňují i ty části pozemků, na kterých jsou postaveny zahrádkářské chatky. Výjimku tvoří pouze pozemky, které jsou zastavěny společnými zařízeními, jako jsou klubovny, sklady, sociální a jiná společná zařízení. Tyto pozemky se pak oceňují podle ust. § 14 odst. 1 vyhlášky. Náhradní pozemky nebo jejich části, určené pro stavbu k individuální rekreaci a nebo pozemky vedené jako zastavěná plocha stavbou k individuální rekreaci a nádvoří, zahrady, které tvoří s takovouto stavbou jeden funkční celek, se oceňují rovněţ podle ust. § 14 odst. 2 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., včetně úpravy ceny podle tabulky II. přílohy č. 7. Pozemky vedené jako zastavěné plochy, nádvoří a zahrady, pozemky určené pro stavbu nebo ke zřízení zahrady, pozemky vedené jako ostatní plochy zastavěné různými venkovními úpravami (zpevněné plochy komunikací, zpevněné manipulační a skladovací plochy atd.), a dále pozemky s trvalými porosty a s příslušenstvím, budou vţdy oceněny znaleckým posudkem. Ocenění ostatních pozemků (sazbou za 1 m2 nebo průměrnými cenami u nevydaných pozemků), můţe provést územní pracoviště. Ocenění musí být provedeno písemnou formou, musí být uvedeny a doloţeny pouţité podklady, popsán stav pozemku ( např., ţe při místním šetřením dne .... nebyl shledán výskyt porostů na pozemku ani jiného příslušenství), opatřeno datem, jménem a podpisem toho, kdo ocenění provedl. Nabízený pozemek musí být vţdy oceněn včetně porostu.
9.3.3.
Ocenění náhradních budov a staveb dle zákona č. 229/1991
Sb. Převáděné nemovitosti
jsou
oceněny
vţdy
znaleckým
posudkem
podle
vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Předmětem ocenění je veškeré příslušenství i součásti oceňovaných nemovitostí ( studny, odpadní jímky, oplocení, zpevněné plochy, drobné stavby, technologie, porosty a pod.). Znalecký posudek ke dni sepsání smlouvy o převodu nemovitostí nemůţe být starší jednoho roku. Pokud však došlo na převáděném majetku ke změnám je nutno znalecký posudek aktualizovat. V případech, kdy na převáděném majetku nedošlo ke změnám a ve znaleckém posudku je 77
uvedeno maximálně přípustné opotřebení stavby ( 80 nebo 85% podle druhu stavby) není vyuţitelnost znaleckého posudku časově omezena.
9.4. Porovnání ocenění, názory Při posuzování oprávněnosti nároku u fyzických osob bylo v dokazování, zda osoba nebo její právní předchůdce majetek opravdu měl ve vlastnictví a v přesné specifikaci nemovitosti. Jak je popsáno výše, pokud nebyla nemovitost Pozemkovým úřadem vydána, přecházel nárok na náhradu za tento majetek na Pozemkový fond ČR a ten zajišťoval přesné ocenění nemovitosti pro vyčíslení náhrady. U církví nebyl tento postup zvolen pro přílišnou pracnost. U fyzických osob takto pozemkový fond rozhodoval o 1,6 mil ha půdy a podle výpočtu, který se vztahuje k poslednímu návrhu zákona o vyrovnání se u církví jedná o výměru 261.032 ha lesní a zemědělské půdy a u zastavěných ploch a budov se jedná o hodnotu 935 ha. Dnes nejspíš nelze posuzovat pozemky podle dnešního stavu, protoţe církve se v době, kdy neměly majetek ve vlastnictví, neměly na zvýšení hodnoty tohoto majetku podíl. Tímto způsobem se přistupuje k vydávání náhrad fyzickým osobám Pozemkovým fondem ČR. Pozemky v době zabrání vypadaly jinak, měly jiné katastry. Například některé pozemky premonstrátů jsou dnes vedle letiště Praha, takţe mají jinou hodnotu, neţ kdyţ v době odnětí pozemky nebyly ani v Praze. Je třeba rozhodnout, zda chce stát vůbec nějaký majetek církvím vydávat. Některý majetek dnes jiţ vydat ani nelze, protoţe je například součástí komunikací v obcích apod. Celková výše finanční náhrady pro všechny dotčené církve a náboţenské společnosti měla činit 83 mld. Kč. Vzhledem k tomu, ţe částka by byla splácena po dobu 60 let, přistoupilo se k aplikaci úroku ve výši 4,85 % p.a. Splácelo by se na principu anuitních splátek. Konečná částka by tedy byla 270 mld. Kč. Například makroekonom Martin Kupka zveřejnil výpočty, na základě kterých by bylo moţné částku splatit dříve, tzn. levněji. Na tiskové konferenci v rámci kampaně "Kdo, co a komu", která se konala 25.3.2008, hovořil o návrhu zákona o majetkovém vyrovnání, schváleném 2.4.2008 vládou. „Navrácené nemovitosti byly expertně oceněny na 134 mld. korun, z toho 83 mld. má být vyplaceno v podobě finanční, 51 mld. v podobě naturální. Ministerstvo financí ve 78
své poslední makroekonomické predikci udává, ţe v roce 2008 by měl HDP (hrubý domácí produkt, neboli nejběţnější ukazatel celkového ekonomického výkonu, který ekonomové pouţívají) dosáhnout v České republice výše 3843 mld. korun. Dělením zjistíme, ţe 134 mld. korun představuje asi 3,5% očekávaného HDP v roce 2008. Pokud bychom přepočetli tuto hodnotu na roční bázi, tzn. při šedesátiletém splácení vydělili 3,5 % šedesáti, dostaneme ještě podstatně menší číslo: 0,06% neboli přibliţně půl promile HDP. Pro srovnání: podle zatím poslední aktualizace konvergenčního programu, který předkládalo ministerstvo financí do Bruselu, mají výdaje veřejného sektoru v roce 2008 dosahovat hodnoty 42,4% HDP.“ Porovnání ocenění v Kč/m2
Zemědělská půda
k vládnímu návrhu zákona
pro PF ČR
44,5
11,80
Trvalý travní porost nebyla určena
8.85
Lesní půda
27,7
3
Vodní plochy
20
3
Ostatní plochy
30
3
Zastavěné plochy
1.107
250 v Praze
Budovy
25.000 nebo 12.500
Porovnání ceny budov není moţné, protoţe pro PF ČR se ceny počítají podle skutečné výměry budovy a ne paušálně.
S výše uvedeným postupem ocenění církevního majetku nesouhlasil poslanec ODS Vlastimil Tlustý. Argumentoval tím, ţe tento způsob je v rozporu s restitučními principy i zákony o oceňování. Vládní návrh by měl pracovat s cenami na základě ocenění dle cenového předpisu a ne trţními cenami. Všechny restituční zákony vycházejí z cen dle cenového předpisu, které byly podloţeny znaleckými posudky a částky nejsou úročeny v čase. 79
9.5. Praktický příklad ocenění Pro snadné porovnání obou postupů zvolím ocenění pozemku. Jak bylo jiţ výše uvedeno, u budov není moţné objektivní srovnání postupů, i kdyţ u návrhu zákona byla dána částka paušálně, pro potřeby Pozemkového fondu se oceňuje kaţdá budova zvlášť a není dána paušální částka. U církevních budov se většinou také jedná o větší rozlohy a někdy jsou to i památky a nelze tedy srovnávat nesrovnatelné. Předmětem ocenění je pozemek v k.ú. Kyje, obec hl. m. Praha s výměrou 1.728 m2, BPEJ 21300 - 772 m2 a 23001 – 956 m2, dle Výpisu z Katastru nemovitostí se jedná o ornou půdu. Pozemek je vyuţíván jako zemědělská půda. V územním plánu hl. m. Prahy je pozemek v kategorii OP - orná půda. Na pozemku se nenacházejí trvalé porosty.
Ocenění náhradního pozemku při převodu dle § 7 zákona 95/1999 Sb. Ocenění je k datu 31.12.2009 a oceňovací předpis je Vyhláška MF č. 3/2008 Sb., ve znění vyhl. 456/2008 Sb. kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku v platném znění. Ocenění: Bonitní stupeň 21300 Přiráţka
ZC
+560%
10,61 59,42 70,03 Kč/m2
23001 Přiráţka
ZC
+560%
8,70 48,72 57,42 Kč/m2
Sráţky
0%
Koeficient Kp
1,00
80
Výpočet ceny § 29 772,00 m2 x 70,03 Kč/m2
= 54.063,00
956,00 m2 x 57,42 Kč/m2
= 54.894,00
Součet
108. 957,00
Výpočet ceny § 29 bez přiráţek pro hl.m.Prahu 772,00 m2 x 10,61 Kč/m2
= 8.191,00
956,00 m2 x 8,70 Kč/m2
= 8.317,00
Součet
16.508,00
Zjištěné ceny Cena dle BPEJ
108.960,00 Kč
Cena bez přiráţky
16.510,00 Kč
Pozemky převáděné náhradou dle zákona č. 229/1991 Sb. Ocenění je pro převod na oprávněné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb. dle vyhlášky Ministerstva financí č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle stavu ke dni 31.12.2009. Výpočet ceny BPEJ
21300
8,45
BPEJ
23001
5,55
772,00 m2 x 8,45 Kč/m2
= 6.523,40
956,00 m2 x 5,55 Kč/m2
= 5.305,80
Zjištěná cena pozemku
11.829,20 Kč
81
Ocenění nevydaných pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb. Účelem je zjištění ceny nemovitosti pro Pozemkový fond České republiky dle zákona č. 229/1991 Sb. dle vyhlášky Ministerstva financí č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle stavu ke dni odnětí (v tomto případě k 24. 6. 1985). Výpočet ceny BPEJ
21300
8,45
BPEJ
23001
5,55
772,00 m2 x 8,45 Kč/m2
= 6.523,40
956,00 m2 x 5,55 Kč/m2
= 5.305,80
Zjištěná cena pozemku
11.829,20 Kč
Ocenění nevydaných nemovitostí pro účely jednání s církvemi a náboţenskými společnostmi Pro účely jednání s církvemi a náboţenskými společnostmi bylo stanoveno, ţe ve věci výpočtu hodnoty zemědělské půdy se bude vycházet z ceny 44,5 Kč/m2. Výpočet ceny 1.728,00 m2 x 44,50 Kč/m2 Cena pozemku
= 76.896,00 76.896,- Kč
Trţní ocenění Trţní ocenění je provedeno porovnávací metodou. Srovnání je provedeno pomocí tří pozemků nabízených k prodeji. Srovnávací jednotou je metr čtvereční pozemku. Rozdíly v pozemcích jsou zohledněny koeficienty.
82
Oceňovaný pozemek
Porovnávaný pozemek
Porovnávaný pozemek
Porovnávaný pozemek
1
2
3
A. Identifikační údaje Pořadové číslo pozemku Parcelní číslo Katastrální území
Kyje
Horní Počernice
Záběhlice
Dolní Chabry
Obec
Praha
Praha
Praha
Praha
Okres
Praha
Praha
Praha
Praha
B. Základní údaj pro porovnání – cena za 1 m2 v tisících Kč Prodejní cena celkem
X
983 700 Kč
3 241 680 Kč
2 564 180 Kč
Rozloha pozemku v m2
1 728
1 093
8 312
8 842
Cena za 1 m2
X
900,00 Kč
390,00 Kč
290,00 Kč
Datum transakce
30.3.2010
30.3.2010
30.3.2010
Korekce
1
1
1
Upravená hodnota
900,00 Kč
390,00 Kč
290,00 Kč
Druh transakce
Nabídka
Nabídka
Nabídka
Korekce
0,9
0,9
0,9
Upravená hodnota
810,00 Kč
351,00 Kč
261,00 Kč
Vlastnická práva
Absolutní vlastnictví
Absolutní vlastnictví
Absolutní vlastnictví
Korekce
1
1
1
Upravená hodnota
810,00 Kč
351,00 Kč
261,00 Kč
Bez věcných břemen
Bez věcných břemen
Bez věcných břemen
1
1
1
810,00 Kč
351,00 Kč
261,00 Kč
Zemědělský
Zemědělský
Zemědělský
1
1
1
810,00 Kč
351,00 Kč
261,00 Kč
Ano
Ne
Ne
Korekce
0,5
1
1
Upravená hodnota
405,00 Kč
351,00 Kč
261,00 Kč
C. Právní údaje
Existence věcných břemen
Absolutní vlastnictví
Bez věcných břemen
Korekce Upravená hodnota Vyuţití podle územního plánu
Zemědělský
Korekce Upravená hodnota Moţnost změny územního plánu
Jiná právní omezení a závazky
Ne
Nejsou
Nejsou
Nejsou
Korekce
Nejsou
1
1
1
Upravená hodnota
405,00 Kč
351,00 Kč
261,00 Kč
D. Technické parametry Lokalita
Horší
Horší
Horší
Korekce
1,1
1,1
1,2
Upravená hodnota
445,50 Kč
386,10 Kč
313,20 Kč
Tvar pozemku
Lepší
Nepravidelný
Nepravidelný
Nepravidelný
Korekce
1
1
1
Upravená hodnota
445,50 Kč
386,10 Kč
313,20 Kč
Svaţitost
Nepravidelný
Rovinný
Rovinný
Rovinný
Korekce
1
1
1
Upravená hodnota
445,50 Kč
386,10 Kč
313,20 Kč
Dopravní obsluţnost
Rovinný
Lepší
Průměrná
Průměrná
Korekce
0,9
1
1
Upravená hodnota
400,95 Kč
386,10 Kč
313,20 Kč
Jiná technická korekce
Průměrná
Neaplikováno
Neaplikováno
Neaplikováno
Korekce
Neaplikováno
1
1
1
Upravená hodnota
400,95 Kč
386,10 Kč
313,20 Kč
83
E. Ostatní parametry Velikost pozemku
Menší
Větší
Větší
Korekce
1 728
1,1
0,8
0,8
Upravená hodnota
441,05 Kč
308,88 Kč
250,56 Kč
441,05 Kč
308,88 Kč
250,56 Kč
0
0
0
Výsledná porovnávací hodnota Porovnávací hodnota 1 m2 Rozloha pozemku Celková porovnávací hodnota
333,50 Kč 1 728 576 279,36 Kč
Na základě porovnání jsem dospěla k názoru, ţe aktuální trţní hodnota zemědělského pozemku je 576.000,- Kč.
Rekapitulace Ocenění náhradního pozemku při převodu dle § 7 zákona 95/1999 Sb. s přiráţkou bez přiráţky
108.960,- Kč 16.510,- Kč
Ocenění nevydaných pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb.
11.829,20 Kč
Pozemky převáděné náhradou dle zákona č. 229/1991 Sb.
11.829,20 Kč
Ocenění nevydaných nemovitostí pro účely jednání s církvemi a náboţenskými společnostmi
76.896,- Kč
Trţní hodnota
576.00,- Kč
Na základě tohoto porovnání je jasné, ţe trţní hodnota pozemku je nesrovnatelná s ostatními hodnotami. Určitě hraje velkou roli, ţe se pozemek nachází v Praze. V jiných okresech by se cena nejspíš blíţila ocenění při převodu dle § 7 zákona 95/1999 Sb., tj. ocenění dle platného cenového předpisu.
84
Ocenění pozemků vydávaných náhradou a nevydaných dle zákona č. 229/1991 Sb. je stejné z toho důvodu, ţe se oceňuje dle stejného předpisu. Ve skutečnosti se tento případ stát nemůţe, protoţe pozemek, který nelze oprávněné osoby vydat, nelze poté vydávat jako náhradu. Pokud budeme porovnávat ocenění nevydaných nemovitostí pro účely jednání s církvemi a náboţenskými společnostmi a ocenění nevydaných pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb., kdy jsou si tyto dvě hodnoty svým smyslem ocenění nejbliţší, vidíme, ţe ocenění pro CNS je několikrát vyšší neţ ocenění pro fyzické osoby. Ani v katastru hlavního města Prahy, kde jsou ceny obecně nejvyšší z celé republiky, se ceny k sobě neblíţí.
85
10. Závěr Pokud by došlo ke schválení zákona, který by obsahoval naturální restituci, tak by to samozřejmě znamenalo mnoho starostí a nevím, jestli si jsou všechny církve vědomy toho, ţe majetek není jen „něco vlastnit“, ale velice důleţitá je otázka vyuţití tohoto majetku a v případě odluky státu od církve i finanční zabezpečení církví z tohoto majetku. Samozřejmě, ţe navrácení by neprobíhalo ze dne na den, takţe by tam měla být nějaká časová rezerva na převzetí majetku, ale převzetí majetku, zpasportizování a hlavně obhospodařování je velmi náročný úkol. Tato situace zasáhla i nemálo restituentů – fyzických osob. Získali majetek, který patřil jejich předkům po generace, ale tento majetek nebyl vţdy ve stejném stavu v jakém ho stát přebíral do své správy. Někteří přišli do polorozbořených budov, které museli v první řadě zabezpečit proti nehodám a po té mohli začít uvaţovat, co vlastně s nově nabytým majetkem budou dělat. Samozřejmě je velká výhoda, pokud na majetku v současné době někdo hospodaří a má zájem v tom pokračovat. V tomto případě stačí sepsat nájemní smlouva a rozhodnutí o dalším postupu je moţné odloţit na pozdější dobu. Výčtovým zákonem z roku 1990 se sice vracel majetek najednou, ale nebyl to tak obrovský majetek a hlavně na tento majetek církve čekaly a potřebovaly ho ke své činnosti. Vracely se hlavně kláštery, kostely, fary a budovy s pozemky které bezprostředně souvisely s budovami. Na tuto situaci byli všichni připraveni. Ale i tento majetek byl pro řadu řádů velké sousto a stav majetku je přinutil k najímání „externích“ pracovníků, kteří se jim měli snaţit pomoci naloţit s tímto majetkem. V některých případech tato pomoc církvím od majetku ulevila, protoţe o něj přišly za pro ně samozřejmě naprosto špatných podmínek. Kdyby byl zákon schválen v podobě, v jaké byl předkládán, tak by se dle mého názoru zvedla vlna ţalob, kterými by se fyzické osoby domáhaly stejného ocenění jaké bylo pouţito u církví.
86
Seznam použité literatury Monografie 1. Ing. Bohumil Kuba, Ing. Květa Olivová – Katastr nemovitostí po novele – 8. Vydání dle stavu k 1. 5. 2004. Linde, Praha 2004, ISBN 80-7201-468-4 2. Petr Liška – Zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a předpisy související – výklad. Prospektrum, Praha 1991, ISBN 8085431-12-2 3. Petr Liška – Příručka pro vlastníky půdy a jiných nemovitostí - Prospektrum, Praha 1994, ISBN 80-7175-014-X 4. Jaroslav Pilný, Jitka Peková, Marek Jetmar – Veřejná správa a finance veřejného sektoru – 3. vydání, Aspi, 2008, ISBN 978-80-7357-351-5 5. PhDr. Milan M. Buben - Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích, I. díl, Řády rytířské a kříţovníci – Libri, Praha 2002, ISBN 80-7277-085-3 6. Svoboda, František, Legislativní prostředí pro činnost církví a náboţenských společností, Centrum pro výzkum neziskového sektoru, Brno 2007, ISBN 978-80239-8481-1
Odborné články 7. Svoboda, C., Restituce v rámci privatizace v České republice, Právní praxe, č. 3, 1994 8. Kavka, J., Kindl, M., O nárocích zejména církevních, mimo restituce, Právník, č. 2, 1994 9. Bičovský, J., Problematika navrácení církevního majetku pro listopadu 1992 (Pojednání), Právní praxe, č. 9, 1993
87
Právní předpisy 10. Zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, tzv.záborový zákon, ve znění zákona č. 387/1919 Sb. a zákona č. 108/1921 Sb. 11. Zákon č. 81/1920 Sb. ze dne 30. ledna 1920, kterým se vydávají ve smyslu § 10 zákona č. 215/1919 Sb., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr k přidělené půdě, tzv. přídělový zákon. 12. Zákon č. 329/1920 Sb. ze dne 8. dubna 1920, o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový, ve znění zákona č. 220/1922 Sb., tzv. náhradový zákon. 13. Zákon č. 403/1990 Sb., o zmírněni následků některych majetkových křivd. 14. Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. 15. Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (zákon o velké privatizaci). 16. Zákon č. 298/1990 Sb. ve znění zákona č. 338/1991 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého 17. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). 18. Zákon č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o půdě. 19. Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. 20. Zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby (zákon o prodeji půdy). 21. Zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu ČR (zákon o Pozemkovém fondu). 22. Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (zákon o majetku ČR), ve znění pozdějších předpisů. 23. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon).
88
24. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňováni majetku). 25. Vyhláška Ministerstva financí č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. 26. Zákon č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech 27. Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. 28. Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboţenských společnostech). 29. Zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdruţení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách, ve znění pozdějších předpisů.
Internetové zdroje 30. www.pfcr.cz 31. www.mze.cz 32. www.dobrichovice.cz 33. www.cirkev.cz 34. www.cirkevnimajetek.cz 35. www.mkcr.cz 36. www.vlada.cz 37. http://eagri.cz/
89
Ostatní 38. Kalný, M., Studie Ol č. 7: Církevní majetek a restituce, 1995, dostupný z www: 39. Jarmara, T., Vliv náboţenství jako kulturně politického fenoménu na politický vývoj
v České
republice
po
roce
1998,
2009,
dostupný
z www:
40. Jedlička, Jiří, Restituce církevních majetků – březen 2007, dostupný z: 41. Materiál k usnesení Poslanecká sněmovny č. 774 ze dne 29. 4. 2008, dostupný z www: 42. Finanční náhrada za nevydávaný církevní majetek není nadhodnocená ze dne 2.5.2008 – dostupný z www: 43. Pilný, Jaroslav, Problematika financování církví v České republice, dostupný z www: 44. Sborník textů z konference, Náboţenství a veřejná moc v zemích Evropské unie, Ministerstvo kultury České republiky, Praha 2009, ISBN 978-80-86310-86-2
90
Seznam Příloh Příloha č. 1: Rytířský řád Křiţovníků s červenou hvězdou – historie řádu Příloha č. 2: Fotodokumentace Dobřichovický zámek Příloha č. 3: Františkáni – historie řádu Příloha č. 4: Fotodokumentace Hájek Příloha č. 5: Vládní návrh zákona ze dne … 2008, o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboţenským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboţenskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboţenskými společnostmi)
91
