Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra finančnictví a ekonomických disciplín. Platební karty. Bakalářská práce. Michaela Kučabová, DiS

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Platební karty Bakalářská práce

Autor:

Michaela Kučabová, DiS. Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Blanka Dlouhá

Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Litoměřicích dne 29. dubna 2013

Michaela Kučabová, DiS.

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí absolventské práce paní Ing. Blance Dlouhé, za odborné vedení a udělování cenných rad při zpracování práce.

Anotace Seznámit veřejnost s výhodami a nevýhodami pouţívání platebních karet, zvýšit povědomost o jejich bezpečném pouţívání a poukázat na trendy v jejich vyuţívání. Klíčová slova Platební karty, kartové společnosti, bezpečnost, ochranné prvky, banky, magnetický prouţek, trh platebních karet. Annotation Awareness of the benefits and disadvantages of the use of payment cards, to raise awareness about their safe use and show the trends in their use. Key words Credit cards, cards companies, security, protective element, banks, magnetic stripe, market with credit cards.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

2.

Historie platebních karet..................................................................................................... 9 1.1.

American Express ........................................................................................................ 9

1.2.

Platební alternativy přelomu 19. a 20. století .............................................................. 9

1.3.

Věrnostní platební karty............................................................................................. 10

1.4.

Diners Club, první večeře .......................................................................................... 10

1.5.

Platební karty v Čechách ........................................................................................... 11

1.6.

Platební karty ve světě ............................................................................................... 13

Kartové společnosti .......................................................................................................... 14 2.1.

Sdruţení pro bankovní karty ...................................................................................... 14

2.2.

Banky a bankovní asociace ........................................................................................ 15

2.3.

Finanční společnosti .................................................................................................. 16

2.4.

Obchodní domy a další .............................................................................................. 16

2.4.1. 3.

4.

Ochranné prvky platebních karet...................................................................................... 19 3.1.

Vzhled karty ............................................................................................................... 20

3.2.

Přední strana obsahuje ............................................................................................... 20

3.3.

Zadní strana karty obsahuje ....................................................................................... 23

Členění platebních karet ................................................................................................... 25 4.1.

Podle způsobu zúčtování ........................................................................................... 25

4.2.

Podle prostorové pouţitelnosti................................................................................... 26

4.3.

Podle záznamu dat ..................................................................................................... 26

4.3.1.

5.

Multimerchantské schéma .................................................................................. 17

Dělení elektronických karet ................................................................................ 27

4.4.

Podle typu .................................................................................................................. 29

4.5.

Cobrandové a affinitní karty ...................................................................................... 30

Mnoţství platebních karet na trhu, jejich typy a průběh platby ....................................... 31 5.1.

Portfolio platebních karet vybraných bank ................................................................ 32

5.2.

Porovnání nabídky platebních karet........................................................................... 33

5.2.1.

Srovnání českého trhu s portfoliem vybraných bank ......................................... 33

5.2.2.

Porovnání poplatků nabízených debetních karet ve vybraných bankách ........... 35

5.2.3.

Porovnání kreditních karet podle RPSN a bezúročného období ........................ 37

5.2.4. Porovnání poplatků za Cashback a Cash advance všech platebních karet vybraných bank ................................................................................................................ 40 5.2.5. 5.3.

Počet bankomatů v ČR, podíl vybraných bank a obchodníci s terminály .......... 40

Proces zpracování transakce platební kartou ............................................................. 44 5

6.

5.3.1.

Ověření ............................................................................................................... 45

5.3.2.

Autorizace........................................................................................................... 45

5.3.3.

Clearing .............................................................................................................. 48

5.3.4.

Zúčtování ............................................................................................................ 49

Budoucnost platebních karet ............................................................................................ 51 6.1.

Bezkontaktní komunikace.......................................................................................... 51

6.2.

Bezkontaktní platby mobilním telefonem.................................................................. 51

6.3.

Platby přes internet .................................................................................................... 52

6.4.

Biometrické údaje ...................................................................................................... 52

6.5.

Platební karty s displejem .......................................................................................... 52

Závěr ......................................................................................................................................... 53 Pouţitá literatura ....................................................................................................................... 54 Elektronické zdroje ................................................................................................................... 54 Seznam pouţitých tabulek ........................................................................................................ 56 Seznam pouţitých obrázků ....................................................................................................... 57 Seznam pouţitých schémat ....................................................................................................... 57 Seznam pouţitých grafů ........................................................................................................... 58 Seznam příloh ........................................................................................................................... 59

6

Úvod Platební karta neodmyslitelným elementem ţivota současného člověka, ale to aţ po dlouhém vývoji od kovových štítků přes jednu zapomenutou peněţenku pana McNamary aţ po dnešní multifunkční karty, které v sobě mají i několik účtů, fungují místo identifikačního průkazu a také jako klíč do vyhrazených prostor. Banky se předhánějí v pokroku a fantazii, aby vytvořily lepší, funkčnější a levnější kartu k získání dalších a dalších klientů. Situace na dnešním trhu je z pohledu široké veřejnosti lehce chaotická, informovanost je nedostatečná a kaţdý si raději vybere banku podle toho, jak má daleko pobočku, neţ aby zjišťoval, která banka mu nabídne lepší podmínky, a to platí i o platebních kartách. Úkolem této práce je zpřehlednit všechny důleţité informace o platebních kartách tak, aby i neekonom viděl spojitosti a mohl si správně vybrat, která karta mu bude nejvíce vyhovovat. Dalším cílem je zanalyzovat a porovnat produkty nejznámějších bank, jejichţ pobočky jsou v Litoměřicích jen pár metrů od sebe a velice si navzájem konkurují. Jedním z hlavních cílů je analýza celkové situace platebních karet v České republice, jejich mnoţství, rozmanitost, a výsledky přirovnat s výsledky analýzy platebních karet vybraných bank. Vedlejším cílem je pak rozbor počtu bankomatů jednotlivých vybraných bank a následná syntéza s celkovým počtem bankomatů v České republice. Zároveň zjistit, jestli výběry hotovosti z bankomatů jsou v poměru s platbami u obchodníka za zboţí a sluţby. V první kapitole je uveden výběr z nejdůleţitější historie platebních karet a vzniky prvních kartových společností v Čechách a ve světě. Ve druhé kapitole je představeno Sdruţení pro bankovní karty a kartové společnosti jak bankovní tak i obchodní, kteří spolupracují s tímto sdruţením. Ve třetí kapitole je podrobný popis, jak platební karta vypadá, co musí obsahovat a kde se to na kartě nachází. Také jak se poznají ochranné prvky karty a jak fungují. Čtvrtá kapitola obsahuje členění karet podle nejrůznějších kritérií a stručně je zde pojednáno o Co-brandových a afinitních kartách. Pátou kapitolu lze nazvat také kapitolou praktickou, kde se nalézají všechny analýzy této práce. Jsou zde podrobně zkoumány portfolia platebních karet u vybraných bank a následně přetvořeny do tabulek tak, aby bylo patrné, která karta je nejlevnější bez všech svých doplňkových sluţeb. Dále je zde pracováno s mnohými analýzami Sdruţení pro bankovní karty. Závěrečná kapitola doplňuje práci o budoucí trendy platebních karet. V práci jsou aplikovány hlavně deskriptivní a analytické metody, které jsou následně komparační metodou srovnány do přehledných tabulek a schémat. Popisná část se inspirovala Velkou encyklopedií platebních karet a Světem platebních karet od pana Juříka, Knihou Platební styk, kterou společně napsali paní Marvanová a pan Schlossberger a knihou od pana Máčeho Platební styk, klasický i elektronický. Další zdroje v kniţních podobách jsou uvedeny v závěru. Základní údaje o bankovních produktech 7

a statistikách platebních karet jsou k nalezení na webových stránkách Sdruţení pro bankovní karty, které v této práci tvoří jakýsi základ, se kterým je srovnáván výsledek analýzy trhu. K analýze trhu je zapotřebí větší mnoţství dat, které budou získány na webových stránkách vybraných bank, kterými jsou ČSOB, GE Money bank, Komerční banka a Česká spořitelna. Webové stránky České národní banky také můţou pomoci při docelení některých podrobností. Další zdroje obrázků a citací jsou detailně uspořádány ve zdrojích na konci této práce.

8

1. Historie platebních karet

1.1. American Express

Koncem 19. století se do Ameriky stěhovalo stále více lidí, lákala je tam vidina lehkého výdělku v podobě těţení zlata. Rychlý rozvoj obchodu a velké vzdálenosti způsobil poptávku po kurýrních sluţbách. V té době tam vznikly tři největší dopravní společnosti v Americe v té době, byly to Livingston, Fargo & Co. A Wells & Co. A Butterfly & Wasson. Na vrcholu Zlaté horečky se tyto tři společnosti spojily a pojmenovaly se American Express Company. Největší podíl přepravovaných zásilek byly peníze pro jejich nejvýznamnější klienty, banky. Aby společnost nemusela přepravovat peníze vţdy, kdyţ bylo třeba, vytvořila 2800 poboček po celé Americe. Velkým milníkem převodu peněz byl vynález telegrafu, s jehoţ pomocí byly poprvé peníze převedeny roku 1864.

1.2. Platební alternativy přelomu 19. a 20. století

Cestovní šeky byly vynalezeny majitelem cestovní kanceláře Thomasem Cookem. Zákazník si u něj mohl koupit tzv. Hotel Coupons, kterými mohli zaplatit ubytování v Evropě. Později k této vlastnosti později přidal ještě moţnost vybrat si hotovost v místní měně ve smluvních bankovních a hotelových směnárnách a přejmenoval šeky na The Circular Notes. Společnost American Expres následovala Thomase Cooka o několik let později a zavedla cestovní šeky s názvem The Travellers Cheque. Poštovní poukázky v té době byly celkem snadno padělatelné a s jejich pomocí mohl zákazník převést a vybrat peníze. Společnost American Express zavedla první nepadělatelné poštovní poukázky Metal Charge Coins byly kovové úvěrové mince, vydávané stálým zákazníkům k bezhotovostnímu placení. Na známce bylo uvedeno číslo zákazníka, znakem zákazníka, nebo názvem obchodu, útrata jin pak byla připsána na účet, vedení pod tímto číslem. Tyto mince nebo známky byly pouţívány aţ do 50. let 20. století. Některé obchody pak vydávaly svým zákazníkům úvěrové či šekové kníţky, které fungovaly podobně.

9

1.3. Věrnostní platební karty

Na začátku 20. století se rozmáhají úvěrové karty, které nutí zákazníka vracet se ke stejné společnosti. První věrnostní kartu vydává společnost American Express roku 1892. Společnost Western Union Telegraph Company v roce 1914 vydává první platební kartu určenou pro širší veřejnost, se kterou mohl zákazník telefonovat a zasílat telegramy, kdy mu vyúčtování přišlo vţdy na konci měsíce. V roce 1910 obchodní řetězec Sears Roebuck nabídnul svým zákazníkům první prodej na splátky tzv. systém Charge-it. Tento systém postupně převzala většina čerpacích stanic v Americe, kdy se účet za čerpání pohonných hmot platil jednou za tři měsíce. Tyto karty měly podobu štítků, jako v americké armádě a jejich informace se dali otisknout pákovým lisem tzv. imprinteru.

1.4. Diners Club, první večeře

V lednu roku 1949 pozval Frank McNamara svoje přátelé do jedné prestiţní restaurace, při placení zjistil, ţe jeho peněţenka zůstala doma ve druhém obleku. Majitel restaurace vyřešil trapnou situaci odloţením placení. Tato zkušenost pana McNamara podnítila k zaloţení klubu pro platební karty Diners Club, jehoţ členové platili poplatek za kartu a jednou za měsíc svoje útraty a společnost se zaručila, ţe svoje závazky zaplatí. Smluvní partneři pak měli jistotu platby a platili poplatek v podobě slevy na sluţby. Karty v této počáteční fázi měly papírovou podobu. „Společnost byla založena 28. ledna 1950, v únoru vlastnilo kartu 200 newyorských klientů, avšak na konci roku bylo vydáno díky velkému ohlasu přes 10 000 karet. Samozřejmě se rozšiřovaly i místa použití platební karty – na začátku roku bylo možné zaplatit v 27 restauracích a 2 hotelech na Manhattanu a do roku 1951 již přijímalo kartu Diners Club 285 restaurací v New Yorku, Los Angeles, Bostonu a Miami.“1 „Diners Club se stal prostředníkem mezi svými členy a obchodníky, kteří s nimi uzavřeli smlouvu o přijímání jeho karet.“2 Frank McNamara se v té době vrátil do restaurace, kde se mu stala tato trapná situace a symbolicky zaplatil kartou Diners Club. Tato chvíle se v historii platebních karet označuje pojmem První večeře. Postupem času se Diners Club dostal do ztráty, protoţe výše úvěrů astronomicky narůstala. Tuto ztrátu zafinancovala menší banka Sterling Bank a poté, co se společnosti vedlo neobyčejně dobře, se k ní přidaly další větší banky. Tato karta byla první platební kartou, akceptovanou a také pouţitou v české republice. V říjnu 1968 někdo zaplatil v praţské pobočce Čedok za zprostředkované sluţby. V Čechách jsou karty akceptované jiţ od roku 1965, ale dlouho je pouţívají jen cizinci. Také proto byl pověřen pro akceptaci karet právě Čedok, protoţe ten se často s cizinci setkával. 1

JUŘÍK, P., Platební karty: velká encyklopedie 1870 – 2006. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 278 s. ISBN 80-247-1381-0. 2 MARVANOVÁ, M., SCHLOSSBERGER, O. a kol., Platební styk., 2. dopl. Vyd., Praha: bankovní institut, a.s., 1998 str. 278.

10

1.5. Platební karty v Čechách

Do pádu komunistické strany se karty v Čechách téměř nepouţívaly, protoţe obchodníci neviděli důvod toto umoţňovat, kdyţ široká veřejnost karty nepouţívala a občané zase nevěděli, proč si karty pořídit, kdyţ se s nimi nedá nikde zaplatit. Jen obchody, kde nakupovali turisté, měly platební terminály a také tvořily největší podíl pouţívání platebních karet, dnes tyto největší podíly jsou tvořeny platbami v hypermarketech. Banky také ke kartám přistupovaly opatrně, protoţe náklady na inovace byly velmi vysoké a banky měly postarší ředitele, kteří v kartách neviděli převratné výhody a neměli mezinárodní zkušenosti. Na popud České národní banky se spojily banky ČSOB, Komerční banka, Investiční banka, Agrobanka a dvě slovenské: Tatrabanka a Všeobecná úvěrová banka a zaloţily roku 1991 Mezinárodní sdruţení pro platební karty. Po rozpadu Československa přešly jeho aktivity na nové Sdruţení pro bankovní karty (dále jen SBK) a Zdruţenie pre platové karty. Byla zpracována marketingová studie systému platebních karet v ČR a její realizací byla pověřena akciová společnost ISC MUZO, bývalá mechanizační ústředna zahraničního obchodu. Ta za rekordních 12 měsíců spustila první online bankomat a o rok později uţ i zajišťovala telefonické ověření účtu při pouţití imprinteru. V roce 1992 se začala profesionálně zabývat zpracováním karetních transakcí. Roku 2004 koupila většinový podíl společnosti MUZO, a. s. společnost Global Payments Inc. A v roce 2006 došlo k fúzi společností Global Payments v České republice a souhrnně vystupují pod názvem Global Payments Europe a působí ve střední a východní Evropě. Pobočka v Praze se stala hlavním střediskem pro zpracování platebních operací pro celou Evropu. Česká spořitelna má sít off-line bankomatů v české a slovenské republice a k nim vydala domácí kartu, určenou k výběru hotovosti z těchto bankomatů. Spořitelna se nepřipojila ke Sdruţení pro platební karty, protoţe předělat síť off-line bankomatů na on-line by bylo nákladnější neţ vytvořit síť novou.

Schéma č. 1: Platební systémy SBK a ISC MUZO v roce 1996 Europay MasterCard VISA

American Express

Sdruţení pro bankovní karty ISC MUZO, a. s. MUZOCARD Bankomaty Platební terminály

Banky

CCS

Česká spořitelna

Zdroj: MARVANOVÁ, M., JUŘÍK, P., VÍTKOVSKÝ, K., Platební styk., 1.vyd., Praha: Bankovní institut, a.s., 1996., str. 193.

11

Ţivnostenská banka v roce 1988 vydává plastové katry k tuzexovým účtům a v roce 1991 koupila obchodníky Visa a Diners, které ovšem po pěti letech prodává České spořitelně. Komerční banka roku 1992 převzala obchodníky MasterCard. A tímto se Komerční banka a Česká spořitelna staly nejvýznamnějšími bankami u nás, coţ jim přináší výhody v podobě bonitních klientů dodnes. Svojí Charge kartou zahájilo svoji činnost české zastoupení Diners Club v roce 1998. V tomtéţ roce dostali nabídku kreditní karty vybraní klienti České spořitelny, ale pouze ti s prověřenou historií. Těmito kroky vstoupily na český trh první kreditní a charge karty. Mezi vydavatele karet patřilo 7 aktivních bank a počet vydaných karet dosáhl 1 693 500. Tabulka č. 1: Počet vydaných karet jednotlivých bank v roce 1998: Banka Česká spořitelna Komerční banka IPB ČSOB Agrobanka Ţivnostenská banka Union Banka

Počet karet 1 200 000 300 000 130 000 30 000 20 000 7 500 6 000

Zdroj: Kotlán, Roman. Profil České republiky, Sdruţení pro bankovní karty: 1992. [cit. 2013-26-01]. Dostupný z WWW: < http://www.bankovnikarty.cz/pages/czech/profil_cr.html > .

V květnu roku 2000 přišla Bank Austria Creditanstal, dnes HVB Bank s kreditní kartou maxim a společně se Ţivnostenskou bankou, měly smlouvu přímo s Diners Club Austria a vydaly Charge kartu Diners Club, zajišťovanou přímo z Rakouska pro své nejbonitnější klienty. V tomto období začal skutečný rozmach kreditních a Charge karet v České republice. Sdruţení pro platební karty se roku 2009 implementuje Standard bezpečnosti dat v odvětví platebních karet a v roce 2011 zintenzivňuje spolupráci se slovenským Zdruţenie pre platové karty.

12

1.6. Platební karty ve světě

Mezi nejvýznamnější společnosti, vydávající platební karty byla Bank of America a Diners Club. Zpočátku se banky s platebními kartami potýkaly, protoţe klienti neplatili své závazky a také kvůli podvodům s platebními kartami, byly banky ve ztrátách, proto se dlouho nedařilo přesvědčit ostatní banky ale i obchodníky o výhodách platebních karet. Toto částečně vyřešil George Waters, který zvětšil tlak na dluţící klienty, zvýšil roční poplatky a zavedl nové postupy při zkoumání historie a bonity klienta. Zároveň Bank of America zaloţila oddělení pro vymáhání pohledávek a zavedla nové postupy při schvalování úvěrových limitů. Ale banka se i tak ze ztrát dostává aţ roku 1961 a v následujícím roce je jiţ 12,7 mil. USD v zisku. V roce 1966 poskytla Bank of America ostatním americkým a zahraničním bankám licenci na vydávání Bank Americard. „Tím byl položen základ dnešního mezinárodního systému VISA.“3 „Konec 50. let 20. Století, konkrétně rok 1958, přinesl na trh platebních karet ve Spojených státech významné změny, protože byly spuštěny 3 velké projekty: nová Charge Card Carte Blanche hotelové společnosti Hilton, giganta na trhu cestovních šeků American Express a kreditní karta Bank Americard, největší americké banky Bank of America.“4 První v rozvoji platebních karet v Evropě byla Velká Británie spolu s Francií a Švédskem. Úplně první platební kartu v Evropě vydala společnost Finders Service roku 1951. Šeky na pohonné hmoty zavedla německá firma DKV ve spolupráci s čerpací stanicí ESSO na nejvýznamnějších německých dálnicích v roce 1954.

3

MARVANOVÁ, M., SCHLOSSBERGER, O. a kol., Platební styk., 2. dopl. Vyd., Praha: bankovní institut, a.s., 1998 str. 279. 4 JUŘÍK, P., Platební karty: velká encyklopedie 1870 – 2006. 1. vyd. Praha: Grada, 2006., str. 46., ISBN 80-247-1381-0.

13

2. Kartové společnosti „Nejvýznamnější vydavatele platebních karet lze v dnešní době roztřídit na Banky a bankovní asociace, finanční společnosti a obchodní domy. „5

2.1. Sdružení pro bankovní karty „Sdružení pro bankovní karty je zájmovým sdružením právnických osob – bank příp. i jiných organizací, jejichž zájmem je rozvoj platebních karet v České republice a koordinace prací, souvisejících s tímto rozvojem. V zájmu svých členů jedná s tuzemskými i mezinárodními organizacemi z oblasti platebních karet.“6 Podle stanov má SBK dva druhy členství. Řádným členem se můţe stát pouze peněţní ústav, ostatní subjekty mohou získat status pozorovatele, o tento statut mohou poţádat i peněţní ústavy, které nechtějí ve sdruţení působit aktivně ve všech oblastech. Nové členy přijímá Kolegium sdruţení, v němţ mají zastoupení všichni členové a schází se dvakrát ročně. Hlasovat mají moţnost jen řádní členové, kteří mají počet hlasů podle jejich podílu na trhu, který se stanovuje ke konci předchozího roku. Činnost SBK je rozdělena na 5 oblastí: Technologie – SBK řeší základní pravidla provozu technické infrastruktury. Aktuálně se zabývá ukončením pouţívání magnetického prouţku a pouţití pinu ve všech typech transakcí podle standardu EMV (Europay, MasterCard, Visa). Řídí se také pravidly Evropské rady pro platební styk (European Payment Council) a prostřednictvím České bankovní asociace se zástupce SBK účastnil také činnosti Evropské komise pro bankovní standardy ECBS. Bezpečnost – SBK aktivně spolupracuje s policií na řešení bankovních podvodů a bezpečnostních opatřeních. K tomuto účelu byl ustanoven Bezpečnostní výbor SBK, který přispívá k odborné osvětě, sniţování rizik i skutečných ztrát z podvodů a dává dohromady důkazní materiál pro policejní šetření i soudní řízení. Legislativa – SBK pomáhá ČNB a Bankovní asociaci při tvorbě zákonů, které se týkají platebních karet a elektronických platebních prostředků, a obracejí se na něj další státní organizace pro odborná stanoviska z problematiky platebních karet.

5

DVOŘÁK, P., Bankovnictví. 3. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998. 371 s. ISBN 80-7079-585-9. 6 Nesejt, Pavel. Platebních karty, Finance media: 2010. [cit. 2013-27-01]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/ucty-a-sporeni/platebni-karty >.

14

Statistické ukazatele – SBK je jedinou organizací v České republice, která shromaţďuje statistické informace o platebních kartách a zpracovává je do čtvrtletních zpráv, které slouţí jako podklad k analýzám trhu. Edukativní činnost – SBK pro své členy i přizvané partnery pololetně pořádá odborné semináře, kde se účastníci dovídají o novinkách na celosvětovém trhu, technologických změnách ale i ostatních informacích nutných pro jejich činnost Na trh bankovních karet v ČR působilo v r. 2006 celkem 14 bank, v roce 2007 se přidala polská BRE Bank S. A., v roce 2011 pak přibyly banky ZUNO, AXA a Air Bank. V roce 2012 se počítá do statistiky o počtu vydávaných karet celkem 20 bankovních subjektů a 4, nebankovní (CCS, Cetelem, Diners Club a Euronet). Mimo ně vydávají karty další banky, které nejsou ani členy či pozorovateli SBK, ani neposkytují o svých vydaných kartách informace (např. ABN AMRO banka, mBanka - BRE Banka). Řada nebankovních subjektů vydává zejména karty úvěrové. Všechny společnosti, které vydávají platební karty, jsou uvedeny v následujících tabulkách.

2.2. Banky a bankovní asociace Bankovní platební karty od společností Visa, Europay/MasterCard a JCB tvoří více neţ 90 % z celkového mnoţství vydaných karet. Vydavatelské banky vydávají karty jen od těchto společností, protoţe tyto společnosti mají systém platebních karet patentovaný, celosvětově pouţívaný a výzkum nových technologií by velice zatíţil rozpočet bank. Je jednodušší platit kartovým společnostem za půjčení této technologie. Přehled bank, které vydávají platební karty, jsou seřazeny v příloze č. 1. „České banky se aktivně podílejí na rozvoji platebního styku a platebních karet v Evropské unii v rámci projektu Single Euro Payments Area (SEPA) prostřednictvím členství v České bankovní asociaci (ČBA) a Sdružení pro bankovní karty (SBK). ČBA je členem European Banking Association a je zastoupena v European Payments Council a jejích pracovních skupinách zaměřených na přípravu a implementaci platebních produktů SEPA, tj. Credit Transfer, Direct Debit, Cards a Cash. Díky spolupráci mezi ČBA, SBK, ČNB a MF ČR je české prostředí připraveno na implementaci těchto produktů.“7

7

Kotlán, Roman. Profil České republiky, Sdruţení pro bankovní karty: 1992. [cit. 2013-2601]. Dostupný z WWW: .

15

2.3. Finanční společnosti Mezi nebankovní subjekty počítáme společnosti Diners Club a American Express, které vydávají charge karty pod svými vlastními známkami a zajišťují autorizaci a zúčtování plateb. Kreditní karty vydávají také další úvěrové společnosti. Seznam finančních společností se nachází v příloze č. 2.

Tabulka č. 2.: Provozovatelé bankomatů (2011) Společnost Česká spořitelna Global Payments Europe (dříve MUZO, zaloţeno v roce 1990) Euronet Worldwide Pharro

Zaloţena 1825 2004 1997 2004

Zdroj: Kotlán, Roman. Profil České republiky, Sdruţení pro bankovní karty: 1992. [cit. 2013-26-01]. Dostupný z WWW: .

2.4. Obchodní domy a další Kartové systémy vyuţívají nejenom finanční subjekty, ale i obchodní řetězce, dopravci nebo státní správa. Platební, identifikační a věrnostní aplikace jsou významným prvkem v moderním elektronickém světě. V posledních letech platební karty dostaly větší mnoţství vyuţití z pohledu drţitele i vydavatele karty jako nový obchodně marketingový nástroj, zaloţený na obvyklém způsobu placení zboţí a sluţeb platební kartou, navíc ale spojené s dalšími výhodami jako jsou věrnostní slevy, body či peníze zpět za nákup, ale na druhé straně i přístup do uzavřených skupin. Platí se s nimi na stejných POS terminálech, coţ jsou elektronické terminály pro placení kartou, a se stejnými bezpečnostními pravidly jako s bankovní kartou, ale jejich nevýhodou je omezení jejich platnosti pouze na jejich vydavatele, coţ mohou být obchodní řetězce, pojišťovny, čerpací stanice, university, letecké společnosti a mnoho dalších komerčních společností, nebo na jejich smluvní partnery. Moţnosti privátních karet Dárková karta s fixní či variabilní částkou je nejjednodušší verzí. Fixní karta pozbývá platnost v okamţiku vyčerpání přednabité částky, zatímco variabilní kartu lze dobíjet finančními prostředky podle potřeby drţitele. Dárkové karty nejčastěji fungují v hypermarketech, jako je OBI, Globus, nebo například Albert.

16

Další jednoducho verzí soukromých karet jsou slevové karty, díky kterým drţitel získá nejrůznější slevy, které můţe uplatnit po jejich předloţení při nákupu. Tyto karty poskytuje téměř všechny retailové řetězce, ale zatím je placení s nimi jen výjimečné. Věrnostní karty jsou častou variantou. Jako zvýhodnění věrného zákazníka je umoţněn sběr bodů nebo peněz za platby v hotovosti nebo bankovní kartou, následně lze touto kartou zaplatit jako penězi buď částečně, nebo úplně, coţ systém sám spočítá a nabídne. V tomto případě není nutné vyrábět nákladné speciální katalogy, aby si zákazník vybral odměnu za svoji věrnost. Pokud je v rodině nebo ve společnosti takových karet více, je moţné je sloučit pod jeden finanční nebo bodový účet. Tím mají přístup na tento účet všichni účastníci a sbírají body dohromady, coţ umoţňuje nasbírat větší počet bodů.

2.4.1. Multimerchantské schéma Novinkou v marketingu velkých firem je Multimerchantská karta. Vydavatel poskytuje kartu drţiteli, který jí můţe pouţívat u více společností, jako věrnostní, identifikační a často i platební kartu. K této kartě je přiřazeno několik účtů, pro kaţdého obchodníka zvlášť, ale zároveň zákazník získává body za věrnost a slevy u všech dodavatelů. Tato funkce umoţňuje obchodníkovi sbírat statistická data, ušetřit poplatky za platbu bankovní kartou a získávat nové zákazníky. Plně multifunkční kartu lze pouţít i jako klíč do VIP salónků, do garáţí nebo do jiných prioritních prostor. Vydavatelem takovéto karty můţe být i kterákoli banka, která tímto krokem vţdy získá zákazníky a dostane se více do podvědomí potencionálních klientů.

Schéma č. 2: Multimerchantská karta

Finanční účet

Multimerchantská karta

Bonusový účet Bodový účet

Klíč do vyhrazených prostor

Slevy

Zdroj: vlastní zpracování

Velmi příhodným příkladem multimerchantkého systému je uzavřený platební okruh kartového programu pro Tempus Group, slovenského distributora motorových vozidel. Tento program realizuje společnost Logica. Kdyţ zákazník koupí nový vůz, nebo vyuţije autoservisu, dostane privátní platební kartu, která obsahuje přednabitou hodnotu slevy na tuto 17

sluţbu. Kaţdým novým nákupem získá další a další slevy na svůj bonusový účet, ze kterého můţe zaplatit další nákup. Za kaţdý nákup také dostane body s limitovanou dobou pouţitelnosti, za které můţe nakupovat zboţí z bodového katalogu. Touto kartou se také můţe platit v servisové kantýně, nebo se s ní sbírají body i u partnerů, kterými mohou být čerpací stanice, nebo pneuservisy.

18

3. Ochranné prvky platebních karet Kaţdý platební prostředek se dříve nebo později setká s podvody v podobě jeho padělání a zneuţití. Česká republika měla oproti jiným zemím výhodu pomalu se rozvíjejícího trhu s bankovními kartami a mohla se tedy poučit z problémů jiných států dříve, neţ se staly tady. Hlavně díky tomu se podařilo prosadit zákon o trestnosti padělání platebních karet, jejich neoprávněné drţení a podvodů s nimi, jiţ v roce 1992. Na podzim roku 1997 se Sdruţení pro bankovní karty rozhodlo zaloţit Bezpečnostní výbor, který měl za úkol koordinovat spolupráci pracovníků bank a dalších institucí a organizací, které se zabývají řešením podvodných transakcí. Bezpečnostní výbor byl účinný a kaţdým rokem sniţuje ztráty z podvodů. Identifikuje podezřelé transakce a předává ty, které označí jako kriminální činnosti konkrétním bezpečnostním orgánům. Nejdůleţitější součástí platební karty je telefonní linka, kterou provozuje vydavatel karty, na kterou klient musí zavolat neprodleně při zjištění ztráty nebo odcizení platební karty, tyto telefonní čísla by měli být hojně zveřejňované a lehce přístupné všem klientům, aby je měli v případě potřeby ihned po ruce. Operátor okamţitě pošle zprávu o ztrátě karty na tzv. Stoplist (někdy Blacklist), coţ je celosvětová databáze ztracených a odcizených karet. Kdokoli by chtěl kartu zneuţít, bude rychle dopaden, díky celosvětovému sdílení těchto informací. Jedinou nevýhodou při ztrátě karty zbývá čas mezi ztrátou nebo odcizením a vlastním zapsáním na Stoplist. Klienti jsou bankou chráněni aţ v momentě, kdy nahlásí takovou událost, do té doby náklady na případné zneuţití nesou oni. Tabulka č. 3: Telefonní čísla pro případ ztráty a krádeţe platební karty Banka ČSOB Ge Money Bank Komerční banka Česká spořitelna

Telefonní číslo pro případ krádeže 495 800 111 844 111 145 955 512 230 800 207 207

Zdroj: Vlastní zpracování podle webových stránek vybraných bank

Jedinou bankou, na jejíchţ internetových stránkách je číslo logicky umístěno je ČSOB. U ostatních bank je nutné volat na klasickou infolinku. Operátor Komerční banky je přesvědčen, ţe číslo musí být někde na stránkách, ale i po větším hledání, se toto číslo i nadále schovává. Jediný automat těchto vybraných bank na telefonní lince Ge Money bank tuto sluţbu sice nenabízí, ale zablokovat kartu umí jakýkoli operátor na klasické infolince, která je ovšem placená. Infolinka České spořitelny je za to rychlá a operátoři přesní a věcní. Všechny banky pak mají telefonní číslo zveřejněné na svých bankomatech, nebo i přímo na kartě, coţ sice na první pohled postrádá logiku, ale má to svůj účel v případě, kdy klient při ztrátě má moţnost se zeptat třeba rodinných příslušníku, kteří vlastní kartu od stejné banky.

19

3.1. Vzhled karty „Platební karta je druhem identifikačních dokladů. Rozměry a fyzikální vlastnosti identifikačních karet stanoví mezinárodní norma ISO 3554.“8 Karty jsou vyrobeny ze třívrstvého PVC, který musí být odolný vůči chemickým vlivům a musí být netoxický. Norma ISO 3554 zadává mezinárodní standardní rozměr karty na 85,6 x 54,0 x 0.76 mm. Na písemné údaje na kartě se pouţívá písmo OCR 7B o velikosti 3,63 mm. Mezinárodní norma ISO 7816 specifikuje poţadavky na komunikační rozhraní karty a skládá se z několika částí. Norma ISO 7816-1 specifikuje fyzické provedení čipových karet. ISO 7816-2 se zaměřuje na rozměry a přesné umístění kontaktních pinů na kartě. ISO 7816-3 definuje elektronické rozhraní a formu komunikace. ISO 7816-4 udává instrukce, organizaci a úroveň bezpečnosti. Kdyby nebyly dány celosvětové normy a poţadavky, nebylo by moţné vydávat mezinárodní karty tak, aby fungovali nezávisle na zemi původu a na platebním terminálu. Kdyby si kaţdý vydavatel vymyslel svoje umístění čipu, nebo dokonce svůj čip, těţko by klient hledal vhodné vyuţití pro platební kartu.

3.2. Přední strana obsahuje Obrázek č. 1.: Přední strana platební karty

Bankovní instituce

Čip

Hologram

0123 4567 8901 2345 11/08 – 11/10

JMÉNO PŘÍJMENÍ

Logo vydavatele

Zdroj: Vlastní zpracování

Jméno vydavatele karty – informuje, k jakému systému daná karta patří. Platnost platební karty – ve formátu měsíc/rok, nebo naopak. Karty jsou po době platnosti automaticky zablokovány. Tuto informaci je potřeba znát také kvůli placení kartou, při kterém se vyplňují údaje o kartě. Patří proto k ochaným prvkům karty jako cokoli jiného.

8

JUŘÍK, P. Svět platebních a identifikačních karet. 1.vyd. Praha: Grada, 1999., Str. 37., ISBN 80-7169-759-1.

20

Číslo karty – má 12-19 cifer a můţe být ověřeno přes Luhnův algoritmus. Je to jednoduchý algoritmus, který slouţí pouze k detekci náhodných chyb a ověřuje platnost karty. První dvě čísla kódu určují oblast pouţití karty, například karty Visa začínají číslicí 4, MasterCard číslicí 5 a národní systémy číslicí 9. Dalších 5 znaků je identifikován vydavatel karty, tyto číslice jsou přidělovány orgány ISO. Posledních 8 aţ 13 cifer slouţí pro určení konkrétního vydavatele a klienta. Tento kód slouţí k jedinečné identifikaci karty a zároveň je jejím nejpodstatnějším bezpečnostním prvkem. Schéma č. 3.: Identifikační číslo karty.

Hlavní identifikátor odvětví Identifikační číslo vydavatele karty Číslo účtu klienta

0123 4567 8901 2345 Zdroj: Vlastní zpracování

Kontrolní číslice

Číslo účtu klienta Jméno držitele karty – má maximální počet 27 znaků. Vţdy je to jméno majitele Identifikační účtu, ke kterému byla karta vydána, nebo oprávněná osoba číslok disponování s prostředky na účtu. vydavatele karty Čip – uchovává potřebné informace a je bezpečnější neţ magnetický prouţek. Většina Hlavní karet v České republice jsou uţ karty hybridní, to znamená, ţe obsahují jak čip, tak identifikátor i magnetický prouţek. Ale očekává se brzké nahrazeníodvětví magnetického prouţku čipem úplně. Čip jako takový je ukryt uvnitř karty. To co je vidět na kartě je kontaktní zlatý modul. Karta ke svému účelu potřebuje 5 kontaktů, ale kvůli normě ISSO jich má 6 nebo 8. Kaţdý kontakt na kontaktním modulu má svůj účel.

Schéma č. 4. Kontaktní modul C1 - VCC

C5 - GND

C2 - RST

C6 - VPP

C3 - CLK

C7 - I/0

C4 - RFU

C8 - RFU

Zdroj: Pandatron, Mikrokontrolery a čipové karty[online], Pandatron: 2000-2013. [cit. 2013-24-04]. Dostupný z WWW: .

21

Tabulka č. 4.: Rozloţení pinů na kartě. C1 C2 C3 C5 C6 C7 C4, C8

VCC RST CLK GND VPP I/0 RFU

Napájení Reset signálu, pro resetování komunikace Hodinový signál Uzemnění (Referenční napětí) Programování stálé paměti (EEPROM) Sériová komunikace mezi čipovou kartou a čtecím zařízením Neobsazené kontakty pro externí komunikaci nebo USB rozhraní

Zdroj: Pandatron, Mikrokontrolery a čipové karty[online], Pandatron: 2000-2013. [cit. 2013-24-04]. Dostupný z WWW: .

Hologram – není povinnou součástí karty, ale pro větší bezpečnost se vyuţívá, čím dál častěji. Je to dvoj- nebo trojrozměrný obraz měnící tvar nebo barvu natáčením karty proti světlu, který je zalisován do povrchu karty. MasterCard pouţívá hologram se dvěma polokoulemi. Pro karty VISA je typická letící holubice jako celosvětový symbol míru. „Princi hologramu byl objeven už v roce 1947, ale teprve v 60. letech po objevu laseru, byly překonány technické překážky při aplikaci hologramu“9 Ultrafialové prvky – jsou vytištěny ultrafialovým inkoustem a je moţné je vidět jen pod ultrafialovým světlem, kde světélkují. Většinou jsou na přední straně karty, ale můţeme je nalézt i na straně zadní. Bývají to jednoduché zkratky vydavatele karty nebo symboly vydavatele. Na rozdíl od hologramu jsou tyto znaky povinné.

9

JUŘÍK, P., Platební karty: velká encyklopedie 1870 – 2006. 1. vyd. Praha: Grada, 2006., str. 97., ISBN 80-247-1381-0.

22

3.3. Zadní strana karty obsahuje Obrázek č. 2.: Zadní strana platební karty

Podpisový proužek

123

Termokrystalická fólie


Magnetický proužek – definuje základní vlastnosti karty pomocí servisních kódů, které jsou podle mezinárodní normy ISO zapsány ve dvou aţ třech záznamových stopách. Stopa I: Slouţí pro vnitrostátní a mezinárodní off-line i on-line transakce, rozsah 79 alfanumerických znaků – umoţňuje pouze čtení dat, obsahuje jméno drţitele karty a stejné údaje jako stopa II. Stopa II: Slouţí pro vnitrostátní i mezinárodní on-line transakce, rozsah 40 numerických znaků – umoţňuje pouze čtení dat, obsahuje číslo karty (PAN), termín platnosti, servisní kódy, bezpečnostní údaje. Stopa III: „Slouží pouze pro vnitrostátní off-line provoz, rozsah 107 alfanumerických znaků – umožňuje čtení i zápis dat, norma ISO dává vydavateli karty určitou volnost při využití této stopy (bankovní účely).“10 Norma ISO 7811 také udává, jaké jsou vlastnosti a pozice magnetického prouţku na kartě. Podpisový proužek – je vyroben ze speciálního papíru citlivého na chemické látky a na gumování, který zachycuje tuhu a uchová tak čitelný podpisový vzor na dlouhou dobu a neumoţňuje jakékoli změny původního podpisu. Chrání kartu před paděláním, pouţívá se na něj ceninový tisk, případně i vlákna a barvy, citlivé na infračervené světlo. Pokuj se jedná o kartu jen s magnetickým prouţkem, musí být karta podepsána, jinak je neplatná, protoţe se zde transakce ověřují jen na základě podpisového vzoru na kartě. Ceninový tisk a mikrotext – ochraňuje společně s dalšími znaky kartu před paděláním.

10

JUŘÍK, P. Svět platebních karet. 1.vyd. Praha: Radix, 1995., str. 15., ISBN 809O18-531-2.

23

Termokrystalická fólie – je jedním z dalších bezpečnostních prvků karty. Je to stříbrná nálepka s měnícím se většinou trojrozměrným obrázkem. Elektronické kódy – bývají umístěny vedle podpisového prouţku karty, přímo v něm nebo jsou zapsány v magnetickém prouţku karty. Tyto kódy jsou generovány zašifrováním čísla karty, servisního kódu, data expirace dalších čísel na kartě a nakonec decimalizovány. „Datový prvek v magnetickém proužku karty využívá bezpečného kryptografického procesu k ochraně integrity dat v proužku a odhaluje jakékoli pozměnění nebo padělání.“11

11

PCI Security Standards Council., Výkladový slovník [online]. 2010 [cit. 2011-05-02]. PCI Standard. Dostupné z WWW: http://www.pcistandard.cz//index.php?action=slovnik&pojem=33.

24

4. Členění platebních karet

4.1. Podle způsobu zúčtování

Platební karty lze členit podle několika hledisek. Základním kritériem při členění karet je způsob zúčtování, podle kterého můţeme platební karty rozdělit na debetní, kreditní a charge karty. Debetní - jedná se o kartu, která je vydávána za účelem výběru z bankomatů a k platbě zboţí, transakce je zúčtována obvykle během několika hodin. Pro tuto kartu je třeba mít na účtu dostatek peněz, vydává se proto i méně bonitním klientům. Pro banku neznamená tato karta ţádné riziko. Kreditní - kartou se platí za zboţí, sluţby nebo se vybírá hotovost z bankomatů. K tomu slouţí revolvingového úvěr, jehoţ výši stanovuje banka podle bonity klienta, obvykle stanovuje minimální měsíční splátku, jakmile je úvěr splacen, můţe se opět začít s čerpáním. Na trhu existuje mnoho výhod těchto karet, některé umoţňují splatit úvěr bezúročně do určitého dne v měsíci, jiné za do určité doby od čerpání. Charge – jsou podobné kreditním kartám, také s nimi lze nakupovat bez momentální hotovosti na účtu, avšak klient toto musí zaplatit obvykle do 15 aţ 50 dnů ode dne čerpání. Funguje tedy jako nákup na fakturu. Výhodou této karty je, ţe si banka neúčtuje ţádný úrok. Nákupní úvěrové – jedná se o kreditní karty, které jsou vydávány nebankovními institucemi. Těmito kartami si tyto instituce zajišťují věrnost klientů. Elektronická peněženka – je druh interaktivního účtu, který je většinou tvořen nebankovními subjekty. Peněţenku je nutné nejdříve nabít a posléze s ní lze platit za specifikované sluţby. Výhoda je, ţe se nemusí zadávat ţádné platební údaje jako u plateb kartou a klient si pošle jen tolik peněz, kolik momentálně potřebuje, tudíţ se zmenšuje riziko zneuţití údajů na platební kartě, ale i krádeţe peněz z elektronické peněţenky. Původní účel byl jako telefonní karta, dnes se ale lze setkat s elektronickou peněţenkou i v dálkových autobusových spojích, v praţském MHD jako často skloňovaná Opencard, nebo se zde předbíhají různé elektronické peněţenky pro placení přes internet, které lze nabít, jak přes běţný účet, nebo posláním SMS z mobilního telefonu. Na celosvětovém internetu je od roku 1998 nejpouţívanější elektronická peněţenka PayPal, v České republice je pak nejznámější peněţenka spuštěná v roce 2008 s názvem PaySec. Virtuální internetová platební karta – funguje stejně jako karta debetní, ale je určena pouze k nákupům a placení přes internet. Většinou je určena pouze k jednorázové platbě, poté si klient zaţádá o novou virtuální kartu. Často má 25

papírovou podobu a ani nemusí mít klasické rozměry platební karty. Pouţívá se výhradně pro zajištění větší bezpečnosti pouţívání karet na internetu.

4.2. Podle prostorové použitelnosti

Platební karty lze také členit podle prostorové pouţitelnosti na domácí a mezinárodní karty. Toto členění je dáno zejména rozsahem obchodní sítě, která karty akceptuje. domácí (tuzemské) karty - pro výběr v bankomatech a platbu v obchodech na území domácí země. Mají niţší úrok a poplatky, ale nelze je pouţít pro mezinárodní styk. V dnešní době od jejich vydávaní banky jiţ opouštějí. mezinárodní karty – mají vyšší poplatky a úroky, ale jsou určeny k jakémukoli vyuţití a nemají lokální omezení. Většina současných karet je uţ kartou mezinárodní.

4.3. Podle záznamu dat

Podle záznamu dat jsou karty děleny na karty embosované, čipové a s magnetickým prouţkem. Embosované – se vyznačují tzv. reliéfním (plastickým) písmem. Karty umoţňují nakupovat i v prodejnách, které nejsou vybaveny elektronickým terminálem. Obchodník pouţívá mechanický snímač tzv. imprinter neboli také ţehličkový snímač, který sejme otisk všech údajů vyraţených na kartě a zákazník údaje potvrdí svým podpisem. Na základě této karty pak obchodník poţaduje platbu. Embosované karty lze vyuţít na více místech neţ karty elektronické, ale jejich pouţívání je náročné na lidskou práci při zaúčtovávání a kontrolách, protoţe je tu nebezpečí některých druhů podvodů. Elektronické – jsou nejčastěji pouţívané karty. Většinou je banky vydávají k účtu zdarma. Jsou vhodné hlavně k výběrům z bankomatu a pro platby u obchodníků, mající elektronický platební terminál. Ne kaţdý obchodník pouţívá tento terminál, proto jejich vyuţití má pořád nevýhody v tom, ţe se s nimi nedá platit všude.

26

4.3.1. Dělení elektronických karet V současné době se elektronické karty dělí na čipové, s magnetickým prouţkem, hybridní, s laserovým záznamem a bezkontaktní platební karty. Karta s magnetickým proužkem - Zde jsou identifikační údaje a data o provedených transakcích zaznamenány na magnetický prouţek, který je na zadní straně karty a je rozdělen do tří stop, při čemţ kaţdá z nich má přesně zadanou strukturu dat a účel pouţití, coţ umoţňuje provádět s platební kartou doma i v zahraničí off-line i on-line elektronické transakce. „Tento typ je především určen k výběru hotovosti z bankomatu a placení v obchodech, které jsou vybaveny elektronickými platebními terminály. Použití karty je však vázáno na znalost osobního identifikačního kódu PIN (Personal Identification Number). Tyto karty jsou sice obvykle vydávány klientům k běžnému účtu zdarma, ale vyznačují se omezenou kapacitou magnetického záznamu a nelichotivou možností karty duplikovat.“12 Karta s čipem - na přední straně obsahuje zabudovaný mikroprocesor, do něhoţ lze bezpečně uloţit data potřebné k ověření osobního kódu klienta jako například otisk prstu. Její nevýhodou je méně obchodních míst, na kterých s ní lze platit, ale zato je mnohem bezpečnější, díky mikroprocesorům s nejvyšším stupněm ochrany uloţených informací a programů. Karta je díky čipu schopná si zapamatovat finanční částku, kterou klient má na účtu a tak si banka můţe rychle ověřit finanční krytí klienta. Tato karta můţe být vyuţita nejen jako karta platební, ale i jako elektronická peněţenka nebo karta předplatní. V budoucnu by měly být všechny elektronické karty vybaveny čipem. Banky potom ponesou větší odpovědnost za zneuţití karty. „Za otce čipových karet je považován Francouz Roland Moreno.“13 „V České republice se s ní poprvé mohli setkat klienti Komerční banky a to v prosinci roku 2002, přestože světlo světa spatřila už v 90. letech ve Francii. Vzhledem k rychlému růstu podvodů, došlo ve Francii roku 1990 k nahrazení všech magnetických bankovních karet hybridními kartami, které byly opatřeny čipem pro použití v tuzemsku a magnetickým proužkem pro použití v zahraničí. V současnosti můžeme být svědky postupného nahrazování magnetických karet čipovými a testování bezkontaktních čipových karet.“14 Hybridní karta - obsahuje výhody obou předchozích druhů, na zadní straně je umístěn magnetický prouţek a na přední straně je čip. Dá se pouţít na všech obchodních místech s jedním ze dvou typů terminálů a navíc je bezpečnější. Zatím je to nejrozšířenější a nejpouţívanější karta.

12

JUŘÍK, P. Svět platebních karet. 1.vyd. Praha: Radix, 1995. Str. 36-37 ISBN 809O18-531-2. 13 Nesejt, Pavel. Platebních karty, Finance media: 2010. [cit. 2013-27-01]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/ucty-a-sporeni/platebni-karty >. 14 MÁČE, M. Platební styk - klasický a elektronický. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. Str. 60-61. ISBN 80-247-17255.

27

Karta s laserovým záznamem - je zaloţena na vypalování podkladové desky katry laserem, stejně jako je tomu u kompaktních disků (disky CD). Vydávat je začala, dnes uţ zkrachovalá Universal Bank. „Hlavní výhodou tohoto typu je velmi vysoká kapacita paměti. Samotné paměťové médium zabírá většinu plochy karty. Významnou nevýhodou karty je možnost kopírování zaznamenaných dat, proti kterému se, na rozdíl od čipových karet, není schopna bránit. Proto se v budoucnu jejich rozšiřování neočekává.“15 Bezkontaktní platební karta – je novinkou na trhu s platebními kartami a zároveň nejmodernější platební kartou současnosti. Zároveň není potřeba zadávat pinkód, pokud platba nepřesáhne částku 500 Kč/ 20 Euro. Toto opatření značně urychluje kaţdodenní menší platební transakce, kde se zatím běţně pouţívá hotovost. Tato technologie funguje na principu radiových vln NFC (Near Field Communication). „Bezkontaktní řešení umožňuje zabudovat technologii prakticky do čehokoliv, co zákazník považuje za praktické. Tvar není prakticky ničím omezen. Je možné platit například i hodinkami.“16 Jedná se o bezkontaktní druh komunikace pomocí mobilního telefonu nebo dalších zařízení (klíčenka, platební karta), který funguje na podobném principu jako Bluetooth. Zařízení v sobě má zabudovaný čip a rádiovou anténu, coţ umoţňuje bezdrátový přenos dat na bezprostřední vzdálenost. Přiblíţením telefonu nebo jiného zařízení ke speciální čtečce dojde automaticky k provedení platby. V současné době je tato technologie známá v podobě nálepek, které lze nalepit na cokoli, co má klient stále při sobě. Obrázek č. 3.: Průběh platby bezkontaktní platební kartou

Zdroj obrázku: Československá obchodní banka [online], ČSOB: 2013. [cit. 2013-27-03]. Dostupný z WWW: < http://www.csob.cz/cz/Stranky/default.aspx>.

Podle bezkontaktních symbolů lez určit, je-li karta elektronická. Tento bezkontaktní symbol je umístěn pod logem vydávající společnosti na přední straně karty.

15

MARVANOVÁ, M., SCHLOSSBERGER, O. a kol., Platební styk., 2. dopl. Vyd., Praha: bankovní institut, a.s., 1998 str. 291. 16 Bezkontaktní platební karty PayPassTM a PayWaveTM [online]. 2010 [cit. 2013-19-02]. Měšec.cz. Dostupné z WWW: .

28

Obchodník, který vlastní terminál na bezkontaktní karty a přijímá je má na platebním terminálu, na pokladně nebo na dveřích jeden ze symbolů:

„Společnost Visa využívá licenci společnosti MasterCard, která vlastní licenci k bezkontaktní technologii PayPass a prezentuje ji pod svým názvem PayWave.“17 V Evropě byla tato technologie spuštěna jiţ roku 2006 a vzápětí v roce 2008 byl spuštěn i na Slovensku, čímţ Slovensko výrazně předběhlo vývoj v České republice, které se spuštěním projektu čekalo další tři roky. V České republice jiţ odstartovala svou kampaň GE Money Bank a následovaly ji i Česká spořitelna, Komerční banka i ČSOB.

4.4. Podle typu Tabulka č. 5.: Rozdělení karet podle typu Typ elektronická embosovaná

MasterCard Maestro Standard

Visa Electron Classic

Zdroj: Popis platebních (kreditních)karet [online]. [cit. 8. února

2010]

Dostupné

z:

Podle toho, pro koho je karta určena, jsou karty rozlišovány na osobní a sluţební, přičemţ osobní jsou určeny k placení soukromých výdajů z vlastních účtů. Sluţební potom slouţí majitelům a k tomu pověřených zaměstnancům k úhradě firemních výdajů z firemního účtu. Ty mají výhodu, ţe zaměstnanci nepřicházejí do kontaktu s hotovými penězi a tak se eliminuje riziko zneuţití nebo i pouhé chyby. V kaţdém případě jsou karty vydávány na jméno drţitele karty a jsou nepřenosné.

17

Bezkontaktní platební karty PayPassTM a PayWaveTM [online]. 2010 [cit. 2013-19-02]. Měšec.cz. Dostupné z WWW: .

29

4.5. Cobrandové a affinitní karty Ve snaze vytvořit konkurenceschopné novodobé karty banky ve spolupráci s některými mezinárodními společnostmi vytvořily tzv. Cobrandové karty (co – spolu, brand – značka). Na této kartě je uveden jak název vydavatele karty, tak i název partnerské společnosti, pro kterou jsou karty vydávány. Z pouţívání těchto karet pak profitují obě společnosti. Vydavatel se vmísí na nový trh a partner získá zázemí banky. Touto kartou pak klient získává určité výhody či slevy. Nejčastějšími partnery bývají letecké společnosti, čerpací stanice nebo automobilové závody. Na rozdíl od affinitních karet je karta nabízena pouze váţeným klientům partnera, tím jsou obě společnosti chráněny před ztrátou. Affinitní karty oproti tomu vydavatel nabízí většinou nevýdělečným, nekonkurenčním organizacím, jako jsou různé charitativní nebo zájmové spolky. Karty jsou nabízeny univerzitám ve snaze oslovit moţné budoucí klienty v podobě studentů nebo různým spolkům na ochranu přírody jako reklamní akt. „Aby byl kartový program úspěšný, musí členům cílové skupiny přinést zvláštní hodnotu navíc. Příklad Affinity Card: Cary for the Wild – Elephant Relocation Project Eurocard/MasterCard. Tento projekt Bank of Scotland přinesl během prvního roku 250 000 GBP, které byly použity na záchranu 500 slonů v Zimbabwe jejich přemístěním do oblasti s vhodnějšími životními podmínkami. V České republice Affinity Card nabízí Raiffeisenbank, z každé platby přispívá do fondu National Geographic.“18 Existuje ještě mnoho dalších způsobů dělení platebních karet, ale ty jiţ nejsou tak základní a důleţité, aby zde musely být popsány. Za zmínku snad jen stojí dělení sběratelské, které dělí karty například podle materiálu, za kterého byly vyrobeny, ale i podle barvy.

18

JUŘÍK, Pavel. Co-branded a Affinity Card [online]. 28. 1. 2006 [cit. 23. února 2010] Dostupné z: .

30

5. Množství platebních karet na trhu, jejich typy a průběh platby Občané České republiky jsou velmi konzervativní v inovacích, proto také Česká republika dlouho zaostávala za světem v pouţívání platebních karet. Nejdříve se karty pouţívaly hlavně k výběru hotovosti z bankomatů. Největší zásluhu na uznání platebních karet jako peněţního nástroje měla Česká spořitelna se svými off-line bankomaty, díky kterým si národ všiml, ţe pouţití karty je pohodlné, praktické a hlavně bezpečné.

Graf č. 1.: Vývoj počtu karet v ČR 2001-2011 12000000 10000000 8000000 6000000 4000000 2000000 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Zdroj: Kotlán, Roman. Profil České republiky, Sdruţení pro bankovní karty: 1992. [cit. 2013-26-01]. Dostupný z WWW: < http://www.bankovnikarty.cz/pages/czech/profil_cr.html> .

Počet jednotlivých typů platebních karet se vyvíjel také dramaticky. Kdy průměrný meziroční přírůstek kreditních karet dosáhl 46,31 procent. To bylo na úkor charge karet, které v posledních letech značně ubývají. Debetní karty, díky off-line bankomatů České spořitelny v 90. letech, jiţ spíše stagnují a jejich počet se jen lehce zvedá, nejspíše díky novinkám v podobě platebních karet pro děti a dalších zajímavostí, které v rámci marketingu banky nabízejí. Za období deseti let od roku 2001 se počet karet zvýšil více neţ dvakrát. SBK nezveřejnila prozatím data z roku 2012. Ale dá se očekávat, ţe trend se bude dále zvyšovat. Můţe za to zvětšující se mnoţství bank na trhu a také to, ţe se některé banky staly duálními, to v praxi znamená, ţe vydávají karty jak od společnosti Visa, tak i MasterCard. V roce 2003 byl zaznamenán velký nárůst v oblibě charge karet, ale následující rok jiţ byly charge karty překonány kartami kreditními. Dalším parametrem, ukazující tento zvyšující se trend je Počet karet na jednoho obyvatele. Tento parametr umoţňuje srovnávat rozvinutost kartového trhu a oblibu karet u spotřebitelů v jednotlivých zemích. Tabulka znázorňuje počet karet na obyvatele ve věku v roce 2000, 2008 a 2011. 31

Tabulka č. 6.: Počet karet na jednoho obyvatele ČR 2000 na 0,43

počet karet obyvatele počet karet na 0,60 obyvatele ve věku 15 64 let

2008 0,85

2011 0,98

UK 2011 2,32

1,20

1,40

3,37

Zdroj: Kotlán, Roman. Profil České republiky, Sdruţení pro bankovní karty: 1992. [cit. 2013-26-01]. Dostupný z WWW: < http://www.bankovnikarty.cz/pages/czech/profil_cr.html> .

Na konci této tabulky je srovnání s nejrozvinutějším trhem v Evropě, coţ je v současnosti Velká Británie. Je z ní patrné, ţe Česká republika má trend se neustále přibliţovat k rozvinutým západním civilizacím. Zároveň počtem karet Česká republika patří uţ teď k předním zemím střední a východní Evropy. Nasycenost českého trhu debetními a charge kartami uţ je veliká, proto uţ se banky soustřeďují hlavně na karty kreditní. „Předpokladem dalšího rozvoje karet a přiblížení ČR rozvinutým kartovým státům se musí vydavatelé více zaměřit na přidané služby, a také více na kreditní karty, spojující výhody bezhotovostního placení s řízením rodinných finančních toků využíváním snadno dostupného úvěru.“19 Dalšími moţnostmi, jak dosáhnout dalšího rozvoje, je vydávání karet ve spolupráci s dalšími partnery jako Cobrandové, partnerské karty a afinitní karty, které nesou logo vydavatele i partnerské organizace. Příklady takových partnerských karet jsou uvedeny v příloze č. 3.: Partnerské karty.

5.1. Portfolio platebních karet vybraných bank Jednotlivé karty vybraných bank jsou v příloze č. 11.: Portfolio platebních karet vybraných bank, srovnány do tabulek podle toho, pro koho jsou určeny a k jakému účelu jsou vydávány. U kaţdé banky jsou karty pro přehlednost rozděleny na karty pro fyzické osoby, pro firmy a karty s ukončeným vydáváním, které jen doplňují celkový přehled. Následně jsou v tabulkách rozděleny karty debetní, kreditní a ostatní, které nelze jednoznačně zařadit ani do jedné z předchozích kategorií. U kaţdé karty je vypsán její stručný popis včetně výhod a pojištění k ní náleţející. Další informace, rozdělení a poplatky jednotlivých karet jsou uvedeny v tabulce v příloze č. 4.: Srovnání portfolia platebních karet vybraných bank. Získat tyto informace nebylo jednoduché, protoţe některé banky moţná záměrně schovávají přesné informace o vydání a správě platebních karet pod jiné názvy a ţádná banka tyto informace nemá na jednom místě, proto bylo nutné kontaktovat tyto banky pro doplnění 19

Kotlán, Roman. Profil České republiky, Sdruţení pro bankovní karty: 1992. [cit. 2013-26-01]. Dostupný z WWW: < http://www.bankovnikarty.cz/pages/czech/profil_cr.html > .

32

těchto chybějících informací. Například ČSOB ve svém ceníku kreditních karet uvádí, ţe roční poplatek za vedení kreditní karty je zdarma, avšak v odpovědi na tento dotaz bylo uvedeno, ţe tento poplatek existuje v podobě poplatku za vedení úvěru ke kartě a jeho výše opravdu není zanedbatelná. Česká spořitelna na svých webových stránkách zase nepíše bonusy ke svým kreditním kartám a nepíše k nim ani maximální výši úvěru, ale po prosbě o tuto informaci potvrdila, ţe oboje existuje a tyto informace poskytla. Banky se snaţí svým klientům vyjít vstříc tím, ţe na své servery umisťují kalkulačky nejvhodnějšího bankovního účtu, potencionální klient do formuláře zadá předpokládaný obrat na svém účtu a software sám nabídne nejvhodnější účet, pak jiţ stačí kliknout na ikonu objednat a banka sama objedná moţného klienta na pohovor do nejbliţší banky.

5.2. Porovnání nabídky platebních karet

5.2.1. Srovnání českého trhu s portfoliem vybraných bank Sdruţení pro bankovní karty se zaměřuje na celý český trh, v této práci jsou však uvedené informace jen z některých bank, konkrétně ČSOB, GE Money bank, Komerční banka a Česká spořitelna, proto se mohou obecné informace lišit od těch, co nabízejí jen tyto banky. Pojem ostatní karty zde znamená karty nebankovní, jako například fleetové karty, CCS nebo Opencard. Graf č. 2.: Podíl vydavatelů karet na českém trhu v roce 2011 Diners Club 0%

Ostatní 3%

MasterCard 41%

Visa 56%

Zdroj: Kotlán, Roman. Profil České republiky, Sdruţení pro bankovní karty: 1992. [cit. 2013-26-01]. Dostupný z WWW: < http://www.bankovnikarty.cz/pages/czech/profil_cr.html>.

33

Zajímavé je srovnání celého českého trhu a portfolia vybraných bank, které dávají přednost MasterCard před Visa, coţ je nejspíše způsobeno tím, ţe kreditní karty těchto bank jsou z větší části kartami od společnosti MasterCard a Visa často patří ke kartám s ukončeným vydáváním. Také to můţe být zapříčiněno stářím dat od Sdruţení vydavatelů bank, které je z roku 2011, kdeţto banky mají přehledy aktuální.

Graf č. 3.: Podíl vydavatelů karet u vybraných bank Diners 3%

MC 63%

Visa 34%

Zdroj: Vlastní zpracování podle přílohy č. 4.: Srovnání portfolia platebních karet vybraných bank

Graf č. 4: Porovnání vydaných kreditních a charge karet v roce 2011 Charge karty 11%

Kreditní karty 89%


34

Podíl kreditních a charge karet ukazuje tendenci zvyšování podílu kreditních karet, protoţe se banky dále zaměřují na vydávání kreditních karet, které jsou oblíbenější u klientů. Nejrozšířenější charge karty vydává společnost Diners klub, jehoţ karty nabízí z vybraných bank po jedné pouze ČSOB a Komerční banka. Další charge karty vydává Česká spořitelna od společnosti Visa svým významným klientům v podobě Visa business Charge a Visa Gold Charge. GE Money momentálně vydává jen karty kreditní, nebo její informace nezveřejňuje. Graf č. 5.: Podíl kreditních a charge karet vybraných bank

Charge 17%

Kreditní 83%

Zdroj: Vlastní zpracování podle přílohy č. 4.: Srovnání portfolia platebních karet vybraných bank

5.2.2. Porovnání poplatků nabízených debetních karet ve vybraných bankách Následující tabulka řadí porovnatelné produkty pro fyzické jednotlivých bank do řádků. V první řádku jsou karty určené dětem od 8-15 let. Česká spořitelna takový produkt nenabízí, avšak její karta Visa Electron je k účtu zdarma, tudíţ by mohla těmto produktům konkurovat. Studentské karty nabízí ČSOB a Komerční banka, zejména produkt Komerční banky UNI karta je zajímavá tím, ţe je zároveň i kartou identifikační a banka jí vydává k účtu zdarma. Všechny banky mají také srovnatelné základní embosované i neembosované karty k účtům, tady je zajímavé, ţe ČSOB a GE Money vybírají poplatek měsíčně a Komerční banka s Českou spořitelnou účtují poplatek ročně. Všechny banky také nabízejí nějakou formu Zlaté karty pro náročné klienty, Česká spořitelna tuto kartu vydává k účtu zdarma, coţ zní hezky, ale finální poplatky za tento účet budou srovnatelné s cenou ostatních bank. Komerční banka jako jediná nabízí těm nejnáročnější klientům kartu v podobě Platinum Visa, která kromě všemoţných pojištění obsahuje i členství v prestiţních klubech. Karty, které jsou určeny výhradně pro pouţití na internetu, vydává jen Komerční banka a GE Money, souboj poplatků zde vyhrává Komerční banka za poplatek 65 korun za rok, ale tato e-card nemá podobu karty, vydává se 35

pouze v papírové podobě. Kapitola sama o sobě je pak Skarta od České spořitelny, která je zdarma k účtu, který je také zdarma a je téměř bez poplatků pro běţné pouţití. Tabulka č. 30.: Srovnání debetních karet pro fyzické osoby vybraných bank Fyzické osoby ČSOB Měsíčně GE Money Visa Elektron Maestro Baby 15 Kč (dětská) MasterCard Student Visa Electron

KB

zdarma Prima karta

45 Kč

UNIkarta

20 Kč Maestro

Visa, MasterCard

Měsíčně

MasterCard 45 Kč Standard MasterCard Stříbrná

Visa, MasterCard MasterCard Gold 350 Kč Gold MasterCard Internet

Měsíčně

ČS

Měsíčně

zdarma zdarma

Visa elektron 39 Kč Maestro

Visa 16,70 Kč Electron 16,70 Kč

zdarma

Visa, 59 Kč MasterCard

40,80 Kč Visa Classic

33,30 Kč

99 Kč

199 Kč Zlatá karta Platinum Visa 29 Kč e-card

249,20 Kč Visa Gold 540,10 Kč

zdarma

5,40 Kč Skarta

zdarma

Zdroj: vlastní Zpracování

Nabídka pro podnikatele je ucelenější neţ nabídka pro fyzické osoby. V kaţdé bance existuje základní embosovaná karta se srovnatelným poplatkem. I kdyţ opět je tu rozdíl v podobě ročních a měsíčních poplatků. Prémiová debetní karta ve druhém řádku má vţdy nějaké pojištění navíc. V Komerční bance je ještě na výběr ze Stříbrné firemní karty a firemní karty Prestige, které v sobě nesou rozdílné pojištění. Zlatou kartu, která má v základu všechna pojištění, co banka nabízí, nezprostředkovává jen GE Money. Kaţdá banka pak má svoji zvláštní kartu, se kterou se můţe chlubit jen ona. ČSOB nabízí vkladovou kartu, určenou jen na vklad hotovosti na účet, pro zaměstnance. GE Money poskytuje moţnost levnější elektronické karty Maestro. Komerční banka ve spolupráci s Benzinou vytvořila kartu, se kterou má klient slevu na nákup pohonných hmot. A Česká spořitelna vymyslela předplacenou kartu pro firemní zaměstnance na cestovní výlohy. Všechny tyto karty se můţou chlubit svoji originalitou a malými náklady na poplatky za správu karty.

36

Tabulka č. 31.: Srovnání debetních karet pro právnické osoby vybraných bank Právnické osoby ČSOB Měsíčně

MasterCard, Visa Business Standard MasterCard, Visa Business Premium

MasteCard, Visa Business Gold

GE Money

MasterCard 45 Kč Business MasterCard Business 200 Kč Premium

350 Kč

Vkladová karta maestro 20 Kč Maestro Zdroj: Vlastní zpracování

Měsíčně KB

Profi 59 Kč karta Stříbrná firemní 399 Kč karta Firemní karta Prestige Zlatá firemní karta

Měsíčně

ČS

Visa 40,80 Kč Business Visa Business 82,50 Kč plus

Měsíčně

33,30 Kč

100 Kč

82,50 Kč

Visa Business 249,20 Kč gold 308,30 Kč Maestro Karta předplacená 39 Kč Dynamic 22,50 Kč sluţební 19,20 Kč

5.2.3. Porovnání kreditních karet podle RPSN a bezúročného období

V tabulce pro porovnání kreditních karet vybraných bank pro fyzické osoby jsou porovnávány dva faktory Roční procentuální sazba nákladů (RPSN) kreditních karet a jejich bezúročné období. RPSN je jednou z mála veličin, jak lze jedním číslem srovnat kreditní karty, protoţe zahrnuje všechny moţné poplatky včetně úroků do jednoho jediného čísla, protoţe karta můţe mít měsíční nebo roční poplatek, dále se můţe objevit poplatek za zprávu úvěru ke kreditní kartě a to lze špatně porovnávat. Všechny RPSN jsou počítány za úvěr ve výši 10 000 korun, aby byly srovnatelné, i kdyţ některé karty tak malý úvěr ani nenabízejí. Jak se počítá RPSN a názorný příklad je uveden v příloze č. 5.: Výpočet RPSN. Platinum karta Komerční banky má roční poplatek ve výši 6490 korun a proto RPSN za 10 tisíc vyšlo 1757 procent. Je zde jasně vidět, ţe úrok ve výši 9,9 % ještě neznamená nízké RPSN a ţe při vybírání kreditní karty se musí vţdy dbát na výši úvěru a spočítat, jaká se hodí nejvíce s porovnáním úroků a poplatků za vedení karty či úvěru. V tabulce se objevují sazby, které jsou vyšší neţ tabulkový průměr, to je také způsobeno výší úvěru, na kterou tyto karty nejsou stavěny, ale pro porovnání tyto čísla vyhovují potřebám této práce.

37

Tabulka č. 32.: Srovnání kreditních karet pro fyzické osoby Fyzické osoby ČSOB

GE Money RPSN Bezúročné (%) období (dny)

Kreditní karta pro studenty ČSOB Kreditní karta Úvěrová karta Diners Club Komerční banka

A karta Lady karta Kreditní karta Visa elektron Platinum karta

21,82 55 29,12 55

MoneyCard Gratis MoneyCard Plus

RPSN (%)

Bezúročné období (dny)

28,17 a 34,36* 41,65 a 48,34*

50 50

49,15 a 63,6*

50

65,15 1 měsíc

MoneyCard Gold Česká spořitelna

RPSN (%) 37,51 37,51

RPSN (%) Kreditní karta odměna ČS 37,22 Kreditní karta world ČS 42,86 Penzijní karta české spořitelny 40,02

Bezúročné období (dny) 45 45

33,47 45 1757

Bezúročné období (dny) 55 55 55

ano


*GE Money bank má u všech svých kreditních karet uvedeny dvě úrokové sazby. První sazba je v případě, ţe klient vybere peníze z úvěrového účtu platbou u obchodníka a druhá sazba se počítá, kdyţ klient vybere z úvěrového účtu hotovost. U kreditních karet ČSOB je v sazebníku uvedeno, ţe roční poplatek za ně je zdarma. Ale po konzultaci s bankéřem této banky bylo zjištěno, ţe banka neuvádí v sazebníku poplatek za správu úvěru. Bezkonkurenčním produktem těchto bank podle RPSN je Kreditní karta pro studenty od ČSOB s její roční procentuální sazbou nákladů ve výši necelých 22 procent. Tato sazba je v momentálně ojedinělá a je způsobena tím, ţe vedení úvěrového účtu ke kartě je zdarma, stejně jako poplatek za zprávu karty a úvěru. Pokud si ale student zaloţí Studentské konto Plus, bude zde roční poplatek činit 500 korun, které tuto sazbu nemálo ovlivní. Bezúročné období je v současnosti neodmyslitelné kritérium platebních karet a je různé banka od banky a karta od karty. Zatímco základní úvěrová karta Diners Club má toto období pouze jeden měsíc, najdeme kreditní karty aţ s 55 denním bezúročným obdobím, některé banky navíc nabízejí aţ dvouměsíční odloţení splátek, které ale uţ zvyšuje náklady na úvěr. Platinum karta Komerční banky bezúročné období má, Komerční banka ale nezveřejnila jaké. Moţná je tato karta teprve zaváděna, nebo naopak stahována, nebo se její podmínky momentálně mění. U všech ostatních karet bylo bezúročné období uvedeno přesně. V následující tabulce je uveden názorný příklad bezúročného období, jak funguje v České spořitelně. Klient má 30 dní na nákupy kreditní kartou a od 10. dne v měsíci má čas na zaplacení revolvingového úvěru, přičemţ datum splatnosti je 5. následujícího měsíce. Komerční banka má bezúročné období od 5. do 20. následujícího měsíce. U ČSOB běţí bezúročné období od prvního do 25. následujícího měsíce. Kaţdá banka má tedy bezúročné období nastaveno v jinou dobu kalendářního měsíce. Toto období tudíţ neběţí od prvního pouţití karty, ale je dáno bankou. 38

Schéma č. 5.: Bezúročné období kreditních karet ČSOB 11.7

10.8 Zaslání výpisu

17.8

5.9

Nákupy v obchodech (1. - 30. den) Bezúročné období (55 dní) Období pro splátku (30. - 50. den) Československá obchodní banka [online], ČSOB: 2013. [cit. 2013-27-03]. Dostupný z WWW: < http://www.csob.cz/cz/Stranky/default.aspx>.

Tabulka č. 33.: Srovnání kreditních karet pro právnické osoby Právnické osoby ČSOB

GE Money RPSN Bezúročné (%) období (dny)

MasterCard Businnes MasterCard Gold Komerční banka

37,86 182,78

MoneyCard 45 Business 45 Česká spořitelna

RPSN Bezúročné (%) období (dny) MasterCard

41,33

Korporátní karta 44,46 Zlatá korporátní karta 165,17 Diners Club Classic Corporate Card 130,83 Zdroj: vlastní zpracování

Kredit+ MasterCard 45 Business Visa Business 45 Charge Visa Gold 45 Charge

RPSN (%) 40,51 a 45,62*

RPSN (%)

Bezúročné období (dny) 50

Bezúročné období (dny)

56,12

50

133,23

50

453,45

50

55

GE Money bank má dvě úrokové sazby i u kreditní karty pro podnikatele. Záleţí na tom, jakým způsobem klient peníze vybere. Pokud kartou zaplatí u obchodníka, můţe vyuţít niţší úrokovou sazbu. Kdyţ peníze vybere v hotovosti, bude mu účtována sazba vyšší. Je to podobná otázka jako u účelových a neúčelových úvěrů. Pokud si klient vybere peníze na zboţí, je větší pravděpodobnost, ţe peníze vrátí, neţ kdyţ si vybere hotovost. I v této tabulce se objevuje nepřiměřeně vysoká roční procentní sazba nákladů, která je tu opět způsobena velmi nízkým úvěrem, ke kterému nejsou tyto karty vydávány. Ale i tato sazba velmi dobře ukazuje, ţe nezáleţí jen na zveřejněných úrocích, ale musí se počítat i s ročním poplatkem, který je při výpočtu RPSN směrodatný. Stejně jako u kreditních karet pro fyzické osoby i v této kategorii vítězí ČSOB se svojí MasterCard Business a roční úrokovou sazbou nákladů méně neţ 38 procent.

39

5.2.4. Porovnání poplatků za Cashback a Cash advance všech platebních karet vybraných bank Následující tabulka shrnuje poplatky za výběry hotovosti u obchodníka Cashback a Výběry v hotovosti kartou na pobočce banky. Debetní a kreditní karty mají vţdy stejné poplatky, proto jsou zde shrnuty do jediné buňky. Jedinou výjimkou tvoří Platinová karta a Platinová kreditní karta Komerční banky, která má obě sluţby bezplatné. Sluţba Cashback je u většiny produktů zdarma, jen u kreditních karet Komerční banky je sluţba zpoplatněna 15 korunami, coţ vyvaţuje fakt, ţe sluţbu Cash advance má druhou nejlevnější v tabulce. Aby bylo porovnání názorné, je v posledním sloupci uveden příklad výběru Cash advance ve výši jeden tisíc korun. Pokud tedy zákazník počítá s tím, ţe bude tuto sluţbu častěji vyuţívat, bylo by mu doporučeno sjednat si kartu u České spořitelny, která je absolutní vítěz tohoto průzkumu se svými 40 korunami za sluţbu Cash advance a Cashback samozřejmě zdarma. Naopak ČSOB tyto sluţby evidentně zatím zprostředkovávat nechce. Tabulka č. 34.: Porovnání poplatků platebních karet za Cashback a Cash advance Banka

Druh karty Debetní ČSOB Kreditní Debetní GE Money Kreditní Debetní Komerční banka Kreditní Debetní Česká spořitelna Kreditní Zdroj: vlastní zpracování

Cashback Zdarma Zdarma Zdarma Zdarma Zdarma 15 Kč Zdarma Zdarma

Cash advance 1000 Cash advance 155 Kč 0,5 % + 150 Kč 165 Kč 1,5 % + 150 Kč 105 Kč 1,0 % + 100 Kč 105 Kč 1,0 % + 100 Kč 100 Kč 1,0 % min. 100 Kč 100 Kč 1,0 % min. 100 Kč 40 Kč 40 Kč 40 Kč 40 Kč

O sluţbě Cashback se dlouho diskutuje, jako o nadstandardní sluţbě, pro jejíţ poskytování by byl potřeba speciální kurz. V letošním roce finanční arbitr rozhodl, ţe tato sluţba se nijak neliší od obyčejného vrácení peněz při platbě v hotovosti, a proto nebude tato sluţba dále znevýhodňována.

5.2.5. Počet bankomatů v ČR, podíl vybraných bank a obchodníci s terminály Platební karty bez bankomatů a obchodníků, kteří je přijímají, by neměly takový význam, jako mají. Banky přicházejí s novými funkcemi bankomatů, jako jsou vkladové bankomaty, depozitní bankomaty, noční trezory a platbomaty, na kterých lze provést téměř všechny transakce jako přes internetové bankovnictví. Bankomatů stále přibývá, podle posledních statistik jich je více neţ 4000, zatímco v roce 2001 jich nebyly ani 2000. Jejich vzrůstající tempo přes 5 % ročně je vidět v následujícím grafu. Rok 2007 označili analytici Sdruţení pro bankovní karty za statistickou chybu, ale 40

můţe to být také zapříčiněno přestavbou off-line bankomatů České spořitelny na bankomaty napojené na bankovní sítě. V roce 2011dosáhl počet 401 bankomatů na milion obyvatel, pro srovnání ve Španělsku je 1350 bankomatů na milion obyvatel, proto lze předpokládat, ţe vzrůstající tendence bude pokračovat i v následujících letech.

Graf č. 6.: Počet bankomatů v ČR v letech 2001-2011

4500 4000 3500 3000 2500 Počet bankomatů v ČR v letech 2001-2011

2000 1500 1000 500 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011


Z celkových 4082 bankomatů má největší podíl Česká spořitelna se svými 1321 bankomaty, kromě nich provozuje dalších 107 platbomatů a 46 depozitních bankomatů. Ostatní banky nezveřejňují, jaké všechny druhy bankomatů zahrnují do svých počtů. Podle následujícího grafu, mají tyto čtyři vybrané banky největší podíly na trhu, neţ kterékoli jiné. GE Money bank a Komerční banka mají neuvěřitelně stejný počet bankomatů 702 na Českou republiku. V tomto duelu ovšem vyhrává GE Money, která má o třetinu menší počet poboček a tak vítězí v poměru bankomatu na pobočku.

41

Graf č. 7.: Podíl bankomatů vybraných bank na konci roku 2012 Ostatní 13%

ČSOB 20% GE Money 17%

Česká spořitelna 33%

Komerční banka 17%


Za posledních 11 let se téměř lineárně zvyšoval i počet transakcí, objem se zvýšil dramaticky z původních průměrných 2105 v roce 2000 na 3735 v roce 2011. Přesné údaje o vývojích počtů a objemech transakcí i s meziročními přírůstky jsou uvedeny v tabulce v příloze č. 6.

Graf č. 8.: Počet obchodních míst, z toho POS terminály

80000 70000 60000 50000 Provozoven celkem 40000

Provozoven s POS terminály Počet obchodníků web

30000 20000 10000 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011


42

Počet obchodníků s POS terminály narůstal prudčeji neţ celkový počet obchodníků, přijímající platební karty. POS terminál je modernější náhraţkou starých imprinterů, takţe tento postup se dá očekávat. Jejich počet narůstal aţ do svého maxima v roce 2008, kdy se ukázalo, ţe některé terminály nejsou tak spolehlivé, takţe se museli nahradit. Také banky některým obchodníkům odebraly z důvodu jejich rizikovosti. Dalším faktorem, který způsobil relativní úbytek počtu obchodníků s POS terminály, bylo jejich slučování a zanikání. Ale to bylo v následujících letech rychle dohnáno. Objem a počet plateb u obchodníků rostl společně s počtem terminálů. Po finanční krizi rychlost zvyšování objemu plateb a počtu transakcí vystřelila ostře nahoru. Banky od roku 2001 uzavřely smlouvu o pouţívání POS terminálů i s běţnými malými obchody, proto se průměrná platba za jeden nákup sníţila z 1877 korun v roce 2000 na 997 korun v roce 2011. Z následujícího porovnání dvou grafů lze vyčíst, ţe České obyvatelstvo stále v oblibě více hotovost neţ bezhotovostní platby. V roce 2007 poprvé poměr počet plateb u obchodníka překročil poměr počtu výběrů z bankomatů a dále rostl. Avšak ve druhém grafu objemů je názorně vidět, ţe výběry z bankomatů stále převyšují transakce u obchodníka svým objemem. Lidé si tedy raději vybírají hotovost, neţ aby na všechny nákupy pouţili kartu, nebo elektronické bankovnictví. Je to dáno tím, ţe ne všechny obchodníci pouţívají platební terminály, ale hlavně českou náturou a sloganem „Co je doma, to se počítá“.

Grafy č. 9 a 10.: Poměr počtu výběrů a plateb a graf poměru objemu výběrů a plateb

Graf poměru počtu výběrů a plateb Počet plateb 62%

Počet výběrů 38%

Poměr objemu výběrů a plateb Objem plateb 30%

Objem výběrů 70%

Zdroj: Zdroj: Kotlán, Roman. Profil České republiky, Sdruţení pro bankovní karty: 1992. [cit. 2013-26-01]. Dostupný z WWW: < http://www.bankovnikarty.cz/pages/czech/profil_cr.html > .

43

5.3. Proces zpracování transakce platební kartou Při placení platební kartou probíhá v zákulisí sled událostí, díky kterým je umoţněno samotnou platbu realizovat. Tyto kroky začínají vloţením karty do platebního terminálu, nebo předáním karty do rukou obchodníka. Dohromady trvají 10 sekund, za kterých se stihnou všechny 4 technické fáze průběhu placení, které jsou ověření, autorizace, clearing a zúčtování. Banky mezi sebou mají závazné předpisy, ţe si navzájem platí tak zvané Mezibankovní poplatky. Tyto poplatky znázorňuje následující schéma. Schéma č. 6.: Poplatky při platební transakci Platforma Poplatky za síť

Poplatky za síť

Vydávající banka

Zúčtovací banka

Poplatky drţitele karty Drţitel karty

Mezibankov ní poplatky

Transakční poplatky Obchodník

Česká národní banka, Aktuality[online], Česká národní banka: 2003-2013. [cit. 2013-27-03]. Dostupná z WWW:< http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2011-2012/index.html >.

Platforma zde znamená clearingovou společnost, která není nutnou součástí bankovního systému, avšak pro větší komfort bankovních subjektů je samozřejmostí. Transakční poplatky pro příhraniční transakce se společnosti Visa a MasterCard snaţí nastavit takové, aby pro obchodníka neznamenaly větší náklady neţ náklady, spojené s drţením hotovosti, bývají stanoveny na 0,3 % u kreditních karet a 0,2 % u debetních karet. Na mezibankovních poplatkách se domlouvají banky a společnosti MasterCard a Visa. „Pokud jde o společnosti MasterCard a Visa Europe, mezibankovní poplatky se v závislosti na kategorii karet a zemi pohybují od nuly (švýcarské Maestro) do 1,62 % (polské debetní karty MasterCard) a 1,90 % (debetní karty Visa a karty pro komerční klientelu Visa v Polsku).“20

20

Česká národní banka, Aktuality[online], Česká národní banka: 2003-2013. [cit. 2013-27-03]. Dostupná z WWW:< http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2011-2012/index.html >.

44

5.3.1. Ověření Smlouva o akceptaci karet a příslušné související dokumenty, kterou uzavřel obchodník s bankou, ukládají povinnost pokladníkovi přijímajícímu platbu kartou ověřit platební kartu buď fyzicky, nebo pomocí platebního terminálu. Fyzická kontrola by měla být důkladná a měla by probíhat podle stanovených manuálů, které pokladník obdrţel a měl by s nimi bát dobře seznámen. Nejdříve se ověřuje logo asociace, která kartu vydala a tím zjistí, ţe má oprávnění kartu přijmout. Následuje kontrola validity karty, pokud kartě vypršela doba platnosti, je pokladník povinen tuto kartu odmítnout. Kartu je nutno také odmítnout, pokud je s ní placeno mimo vyhrazené území, které je taktéţ na kartě vyznačeno. Důkladná pozornost je pak věnována prozkoumání podpisového vzoru, ten nesmí být nijak poškozen nebo upravován. Pokud si není pokladník jakkoli jistý, poţádá zákazníka o průkaz totoţnosti, jehoţ data porovná s informacemi na kartě. Pohledem a hmatem se také kontroluje, jestli karta není nějak znehodnocena nebo upravena. Na konec se pokladník věnuje nezbytným náleţitostem karty, které jsou název vydavatele karty, ochranné logo, hologram karetní asociace, kontrolní čtyřčíslí a číslo platební karty na zadní straně karty. Čipové karty se ověřují on-line přes platební terminál, zadáním PIN kódu. Toto ověření by mělo být bezpečné, protoţe byl zákazník při předání platební karty seznámen s bezpečnostními pravidly, které musí striktně dodrţovat podle smlouvy, kterou podepsal. 5.3.2. Autorizace Ve druhé fázi je kontrolováno, jestli má drţitel karty na účtu dostatek peněţních prostředků. Zároveň se prověřuje, jestli karta nepatří mezi karty zablokované, odcizené nebo ztracené. Takové karty jsou na seznamu, kterému se říká Stoplist. Proces autorizace se uskutečňuje na základě komunikace platebního terminálu pokladníka a vydavatelskou bankou drţitele karty často přes zahraniční karetní asociaci. V 60. letech 20tého století trvala autorizace aţ 20 minut, protoţe se ověřování provádělo telefonicky. Dnes je tato doba díky pouţití on-line systému zkrácena aţ na 2 sekundy. Hlasová autorizace I dnes je v některých případech nutné provést autorizaci hlasově. Například při výpadku elektrického proudu, nebo při jiných důvodech, kdy je elektronický terminál nefunkční a obchodník musí pouţít při platbách kartou imprinter. Smlouva mezi zpracovatelskou bankou a obchodníkem, který přijímá platební karty, určuje tzv. autorizační limit. Platby, které tento limit nepřekračují, se nemusí povinně autorizovat. Pokud má pokladník jakékoli pochybnosti o pravosti karty, nebo o jejím drţiteli, můţe se rozhodnout, ţe zavolá do autorizačního centra a dále se drţí pokynů operátora. Můţe se stát, ţe terminál nahlásí povel k hlasové autorizaci, i kdyţ je platba prováděna pomocí elektronického platebního terminálu. Pokladník je v tomto případě povinen ji provést. Obchodníci také kontaktují autorizační centra v případech, kdy pochybují o pravosti podpisu, nebo kdyţ potřebují stornovat transakci, u které například zadali špatnou částku.

45

Průběh hlasové autorizace Pokladník zavolá na autorizační centrálu a nadiktuje operátorovi číslo obchodního místa, číslo a platnost karty, částku transakce, jestli se jedná o platbu za sluţby či zboţí, nebo výběr v hotovosti. Operátor můţe také poţadovat další informace o drţiteli karty nebo přímo hovor s ním. Proběhne-li autorizace v pořádku, nadiktuje operátor pokladníkovi autorizační kód transakce, který pokladník napíše na doklad o transakci a převod se tak můţe uskutečnit. Pokud nastane nějaký problém při autorizaci, sdělí operátor pokladníkovi, ţe transakci zamítá, nebo mu dá pokyn k zamítnutí a zadrţení platební karty. Jestliţe pokladník nemusí kartu zadrţet, vysvětlí zákazníkovi, ţe platební operaci nelze v daném okamţiku provést, kartu mu vrátí a doklad o transakci zničí. Při zadrţení karty musí být pokladník obezřetný, aby postupoval bezpečně podle předepsaných pokynů, nenásilně si kartu ponechá, nastřihne ji, zničí prodejní doklad a vyplní příslušný protokol, který později doručí zpracovatelské bance. Drţitel karty si můţe vyţádat potvrzení o zadrţení karty.

Automatická autorizace Pokud se platba provádí přes elektronický platební terminál, platba se autorizuje automaticky. Autorizační limity jsou v těchto případech nastaveny na nulu. Průběh automatické autorizace Po vloţení čipové karty, platební terminál obchodníka odešle autorizačnímu centru jeho banky poţadavek na autorizaci. Obratem ho i se všemi informacemi autorizační centrum pošle do sítě platebního systému karetní asociace. Podle počátečních číslic čísla platební karty se určí banka, která určenou platební kartu vydala. Vydavatelské bance se pak pošle autorizační dotaz zároveň s částkou transakce a ta díky získaným informacím můţe provést kontrolu stavu finančních prostředků na účtu klienta případně, jestli můţe být transakce kryta úvěrovým limitem klienta a ověří, jestli částka nepřekročila daný limit pro platební operace kartou. Současně s kontrolou krytí probíhá také kontrola elektronických ochranných prvků karty, její lokální platnost a také PIN kód, je-li poţadován. Jestliţe celý autorizační proces proběhl v pořádku, automatická autorizace končí zasláním autorizačního kódu na platební terminál obchodníka, který je následně vytištěn na účtenku. Při komplikaci v průběhu transakce se na terminálu objeví příkaz k zamítnutí platební operace, zamítnutí transakce se zadrţením platební karty nebo pokyn ke kontaktování autorizační centrály, pak je postup stejný jako u hlasové autorizace.

46

Schéma č. 7.: Průběh automatické autorizace Zákazník – drţitel karty

1

Obchodník

2 7

Zpracovatelská banka

3 6

Karetní asociace

4 5

Vydavatelská banka

Zdroj: vlastní zpracování

1. Vloţení karty do platebního terminálu. Terminál rozšifruje informace z magnetického prouţku nebo čipu. 2. Terminál odešle data a výši částky zpracovatelské bance 3. Zpracovatelská banka odesílá data do systému určité karetní asociace, aby ověřila údaje a bezpečnostní prvky. 4. Karetní asociace vznáší dotaz k vydavatelské bance, která zkontroluje krytí. 5. Vydavatelská banka kladně nebo záporně odpovídá karetní asociaci. 6. Karetní asociace posílá tuto odpověď zpět zpracovatelské bance. 7. Zpracovatelská banka nakonec informuje platební terminál obchodníka o závěru autorizace. Outsourcing autorizace Z důvodu ušetření nákladů, spojených s investicemi ale i nákladů provozních, některé banky svěřují autorizaci tzv. outsourcingových společností. Pro banky to znamená menší náklady v podobě malých poplatků, neţ kdyby tuto sluţbu poskytovala sama. Tyto specializované společnosti potřebují ke své činnosti, spojené s platebním stykem, certifikát, který udělují kartové asociace. V české republice jsou outsourcingové společnosti pod stálým dohledem České národní banky. Převést proces autorizace na tyto zprostředkovatelské společnosti mohou jak vydavatelské, tak i zpracovatelské banky. Kdyţ se rozhodne proces autorizace outsourcovat zpracovatel, autorizační poţadavky jsou poslány specializované společnosti, která je buď přímo zpracuje a přepošle odpověď na terminál obchodníka, nebo tyto informace přepošle vydavatelské bance a vyţádá si od ní zpracovanou odpověď, kterou pak sama přepošle na terminál. Rozhodne-li se outsourcingovat vydavatelská banka, volí z několika moţností. Jde o moţnosti on-line to issuer, full outsourcing a stand-in. On-line to issuer je zřejmě nejbezpečnější metodou a proto i nejpouţívanější. Autorizace probíhá tak, ţe je jako celek přesměrována na vydavatelskou banku. Specializovaná společnost ověří zadané údaje v systému vydavatelské banky a banka pak pouze zkontroluje zůstatek na účtu klienta. Metoda full outsourcing je celková autorizace od specializované společnosti. Ta zajišťuje plynulé zpracování autorizací i v případě přerušení komunikace s vydavatelskou bankou, nebo přímo v systému vydavatelské banky. Stand-in metoda je metodou, kdy vydavatelská banka můţe zvolit, kdy proběhne proces autorizace v bance a kdy ho obstará specializovaná společnost. Banka můţe také vybrat, co bude zajišťovat specializovaná společnost a co zůstane v kompetenci 47

banky, např. společnost zajistí jen ověření, jestli karta není na Stoplistu, nebo jestli je správný PIN kód. Tato metoda patří mezi nejstarší metody outsourcingu, ale v České republice se pouţívá jen výjimečně.

5.3.3. Clearing Ve fázi clearingu dochází k předávání informací o uskutečněné platbě mezi vydavatelskou bankou, zpracovatelskou bankou, obchodníka, ale také karetní asociací. V této fázi si kaţdý účastník zjišťuje sumu, kterou bude muset zaplatit, kam jí bude muset poslat a kolik to bude stát. Rozdíl mezi cenou, kterou zákazník utratil a sumou, kterou si banky přeposílají představují poplatky, spojené s touto transakcí, které se vyhnou jen zákazníkovi. Informace o této sumě jsou bance posílány jiţ platebním terminálem, při probíhající transakci, nebo je posílá obchodník v papírové formě při vyúčtování, kdyţ pouţívá imprinter. Zpracovatelská banka rozdělí obdrţený přehled o provedených transakcí na dva soubory. První soubor obsahuje informace o transakcích, při kterých je vydavatelská banka jiná neţ zpracovatelská. Tento soubor vzápětí odesílá clearingovému centru. V druhém souboru jsou informace o transakcích, kde vydavatelská banka je zároveň i bankou zpracovatelskou. Zákazník je tedy drţitelem karty vydanou totoţnou bankou, která nyní zpracovává tuto transakci. Tyto transakce se jmenují „on-us“ a mají výhodu v tom, ţe banka nemusí nikomu platit ţádné poplatky za zpracování a zároveň nemusí získané informace posílat dál, ale zpracuje je sama. V prvním případě clearingové centrum ihned zpracuje informace o výši uskutečněných transakcích a obratem je rozešle vydavatelským bankám. Ty si vypočítají svoji čistou pozici tak, ţe od sebe odečtou sumu pohledávek a závazků z proběhlých platebních transakcí. Banka pak přemisťuje finanční prostředky na své zúčtovací účty do dvou dnů po obdrţení informací z clearingového centra.

Schéma č. 8.: Průběh clearingu Obchodník

1

Zpracovatelská banka

2

Clearingové centrum

3

Vydavatelská banka


1. Zpracovatelská banka obdrţí od obchodníka informace o uskutečněných transakcí v elektronické a papírové podobě. 2. Banka zpracuje všechny informace a předá je clearingovému centru 3. Clearingové centrum informace upravuje tak, aby obsahovaly celkovou výši finančních prostředků, které musí kaţdá jedna vydavatelská banka poukázat na zúčtovací účet.

48

Clearingové centrum „V České republice nejčastěji provádí clearing tuzemských transakcí společnost Global Payments Europe pro MasterCard, ale jen u těch bank, které mají s Global Payments Europe uzavřenou smlouvu. Pro ostatní banky, jako je Česká spořitelna nebo City bank, provádí clearing ve svém clearingovém centru v Saint Luis v USA. Nebo se clearing odehrává v závislosti na tom, která karetní asociace kartu vydala“21 Pro mezinárodní transakce v České republice je clearingovým centrem příslušná mezinárodní kartová asociace. Clearingové centrum pro JCB sídlí v Tokiu, American Express má clearingovou centrálu v Brightonu, Visa v Londýně a clearing pro Diners Club probíhá také v zahraničí. „Protože pro mezinárodní, ale také většinu tuzemských transakcí, probíhá clearing v zahraničním clearingovém centru, znamená to, že měna, ve které byla platební operace provedena, musí být přeměněna z měny zpracovatelské banky na měnu clearingového centra. Pro většinu českých bank je měna clearingového centra Euro. Visa a MasterCard si mohou pro clearing zvolit měnu z více než 150 měn. American Express provádí clearing vždy v amerických dolarech.“22 „Konverze do jiné měny neprovádějí pouze u tuzemských transakcí, u kterých provádí clearing Global Payments Europe, tedy u platebních karet MasterCard a u tuzemských transakcí společnosti Visa, i když se zpracovávají v zahraničním clearingovém centru.“23

5.3.4. Zúčtování Jakmile banky obdrţí podrobné informace o uskutečněných platebních operacích a zjistí své čisté pozice, můţe proběhnout poslední fáze autorizačního procesu tzv. zúčtování. Coţ znamená samotné odúčtování příslušné částky z účtu klienta. Kdyţ klient nemá v tom momentě dostatek finančních prostředků na účtu, banka i tak částku odúčtuje a klient se dostane do nepovoleného debetu a musí z něj platit úroky. Po odúčtování banka připíše na účet obchodníka sumu ve výši prodaného zboţí, sníţenou o smluvní poplatky bance. Na zúčtovací účet je vydavatelskou bankou poukázán rozdíl sumy pohledávek a sumy závazků z uskutečněných platebních operací tzv. čistá pozice. „Pro karetní asociaci MasterCard jsou zúčtovacími bankami tuzemských transakcí Global Payments Europe nebo Deutsche Bank, pro karetní asociaci Visa provádí zúčtování ČSOB. Zúčtovací banky provádí převody zúčtovacích transakcí přes platební systém ČNB. Mezinárodní transakce se zúčtují na nostro účet u příslušné zahraniční banky.“24 21

SCHLOSSBERGER, O., HOZÁK L.: Elektronické platební prostředky, 1. vyd., Praha, Bankovní institut vysoká škola, 2005, str. 103, ISBN: 80-7265-073-4. 22 JUŘÍK, P.: Encyklopedie platebních karet, vydání první, Praha, Grada Publishing, 2003, str. 149, ISBN: 80247-0685-7. 23 SCHLOSSBERGER, O., HOZÁK L.: Elektronické platební prostředky, 1. vyd., Praha, Bankovní institut vysoká škola, 2005, str. 101, ISBN: 80-7265-073-4. 24 Zdroj: SCHLOSSBERGER, O., HOZÁK L.: Elektronické platební prostředky, 1. vyd., Praha, Bankovní institut vysoká škola, 2005, str. 103, ISBN: 80-7265-073-4.

49

Schéma č. 9.: Provedení zúčtovací transakce Vydavatelská banka

1

Zúčtovací účet

2

Zpracovatel ská banka

3

Obchodník

4 Zákazník – drţitel karty Zdroj: Vlastní zpracování

1. 2. 3. 4.

Vydavatelská banka převede určené mnoţství peněz na svůj zúčtovací účet. Zpracovatelská banka obdrţí na svůj účet prostředky ze zúčtovacího účtu. Na účet obchodníka přijde suma peněţních prostředků, sníţená o poplatky bance. Na základě informací z clearingového centra, vydavatelská banka odečte z účtu svého klienta a drţitele karty příslušnou částku.

50

6. Budoucnost platebních karet Vývoj platebních karet je součástí soustředění všech kartových společností na celém světě. První krok budoucnosti bude vymazání zastaralého magnetického prouţku ze zadní strany karty. Čeká se, aţ prouţek bude zcela nahrazen vylepšeným čipem či jinými moderními prvky. Ve vývoji platebních karet se klade největší důraz na bezpečí, rychlost a pohodlí.

6.1. Bezkontaktní komunikace Nové projekty platebních karet se momentálně soustřeďují na to, jak ještě dále vyuţít bezkontaktní komunikaci karty s platebním terminálem. Karta se do terminálu nevkládá, ale stačí její přiblíţení k němu. Asociace MasterCard Int., Visa Int., a American Express testovali bezkontaktní technologii platebních karet asi od roku 2002 na řadě pilotních projektů v USA a v některých asijských zemích. Kaţdá z nich má svůj vlastní produkt. Od roku 2011 se vydávají čipové platební karty umoţňující bezdotykové (contactless) platby, kdy je v kartě podle standardu NFC (Near Field Communication) zabudovaná anténa pro radiovou komunikaci s platebním terminálem na krátkou vzdálenost. To umoţňuje např. rychlou platbu za jízdné v turniketech metra, a další aplikace na sebe nenechají čekat. Tyto karty jsou zaloţeny na vyuţití mezinárodního standardu pro platební karty ISO 14443, který udává jak bezpečně přenášet data pomocí radiových frekvencí. Tabulka č. 34: Pilotní projekty bezkontaktní technologie Asociace Produkt Pilot (rok spuštění)

MasterCard PayPass Florida 2003 Dallas 2003 Canada 2005

Visa Int. Visa Contactless Malaysia 2004 Taiwan 2004 Malta 2004

American Express Express Pay Arizona 2002 N. Y. 2002

Zdroj: Magazín Sdruţení pro bankovní karty [online]. Č. 11/2012, strana 14, vlastní úprava, Dostupný z: < http://www.cardmag.cz/download/cml_2012.pdf> .

6.2. Bezkontaktní platby mobilním telefonem Vedle bezkontaktních plateb kartami se také začínají uplatňovat tzv. mobilní platby, mobilní telefony tady obsahují aplikaci pro vzdálené NFC platby. Aplikace je uloţena v "bezpečné oblasti" SIM karty, a vytváří se tak přímá konkurence platebním kartám. Úplnou novinkou je tato platební Sim karta vloţená do hodinek, které jsou speciálně upravené pro tyto platby.

51

6.3. Platby přes internet Dalším fenoménem, kde je potřeba něco změnit je internet a platby za zboţí či sluţby přes něj platební kartou. Společnost Visa přišla s novinkou jménem Pin karta, kterou jiţ brzy uvede na trh. Je to interaktivní platební karta, která má svoji baterii, která vydrţí i několik let. Její výjimečností je opakovatelné vygenerování informací, potřebných k placení přes internet. Pokud klient potřebuje zaplatit přes internet, zmáčkne potřební knoflík na Pin kartě, zadá svůj pinkód a na displeji se zobrazí potřebné informace, které se zadávají do okének na internetu. Funguje stejně jako jednorázová platební karta, jenomţe opakovaně, takţe klient nemusí pokaţdé běţet vyzvednout si novou papírovou kartu do banky, kdyţ zaplatí přes internet. Toto opatření je jen přestupním krokem do té doby, neţ bude platba přes internet naprosto bezpečná.

6.4. Biometrické údaje Jedinečná metoda autentizace je biometrie, která je zaloţena na jedinečnosti kaţdého člověka. Banky na této metodě pracují, ale její rozšíření na širokou veřejnost je zatím příliš nákladné. Pokud by se ale v budoucnu tato metoda rozšířila i na oblast platebních karet, bylo by ji moţno povaţovat za nejefektivnější metodu autorizace při platbě kartou. Nejznámější biometrické metody či prvky jsou fotografie, otisk prstu, grafologický rozbor podpisu, rozbor hlasu a záznam sítnice oka.

6.5. Platební karty s displejem V polovině roku 2010 společnosti MasterCard a Maestro představili novinku v podobě karty se zabudovaným displejem. Na displeji uţivatel zjistí například dynamický kód pro eCommerce platby, zůstatek n a svém ú čtu, limit výběru a časem i další údaje jako stav bodů věrnostního programu, přehled posledních transakcí nebo funkci jízdenky na hromadnou dopravu. Displej umoţňuje lepší kontrolu prováděných plateb a zvyšuje bezpečnost majitele karty. Nová karta vyuţije technologii švýcarské společnosti NagraID Security, která je specialistou na bezpečnostní prvky. Jako první začne tyto karty nabízet turecká banka TEB. V nových platebních kartách musí být vestavěna baterie, která by při cca 20 transakcích týdně měla vydrţet aţ 3 roky.

52

Závěr

Jak uţ jsem naznačila v úvodu této práce přehlednost nabídky platebních karet v Čechách je pro širokou veřejnost lehce chaotická, nesjednocená a stojí značné úsilí rozlišit, která karta je pro koho vhodná. Toto tvrzení se mi potvrdilo, kdyţ jsem se snaţila sesumarizovat platební karty a poplatky k nim náleţející. U kaţdé banky jsem nalezla karty, které se v jedné části serveru tváří jako aktivní a v jiné části serveru adminové informují, ţe tyto karty se v současné době nevydávají či patří do historicky pouţívaných produktů. Také poplatky mohou být zavádějící, protoţe neznamená, ţe kdyţ je karta zdarma, tak je zdarma i vedení účtu k ní a účet bez karty je jako dveře bez klíče, lze jimi projít, ale není to jednoduché. Za zmínku zde stojí Komerční banka, která si vymyslela vlastní názvy platebních karet, takţe hledání potřebných informací u této banky zabralo o trochu více času neţ u ostatních bank. Na webových stránkách všech těchto bank jsem tedy našla informace, které jsem seřadila do tabulek v přílohách č. 4 a č. 11. V příloze číslo 4., jsem srovnala některé poplatky, jako je poplatek za vedení karty, nebo účtu k ní a poplatky za Cashback a Cash advance. Dále jsem do této tabulky umístila bezúročné období ke kreditním kartám a spočítala jsem jejich RPSN. Příloha číslo 11 pak obsahuje výčet platebních karet jednotlivých bank, srovnaných do tabulek podle bank a podle toho, pro koho jsou určeny. Ke kaţdé kartě je uveden její stručný popis a bonusy v podobě různých členství nebo pojištění, které automaticky náleţí ke kartě. Na webu Sdruţení pro bankovní karty jsem nalezla uţitečné informace, jako jsou počty platebních karet za posledních 10 let, počty platebních terminálů, počty bankomatů, nebo objemy a počty plateb kartou, které jsem uplatnila v mojí práci. Dále tam zveřejňují podíly kreditních a debetních karet nebo i podíly charge karet, které jsem mohla porovnat s mými výsledky. Přístup k informacím o bezpečnosti platebních karet je velmi jednoduchý, všechny banky na svých stránkách na ni upozorňují a také jsem nalezla informace v odborných publikacích, které jsem přetvořila do přehledných schémat. Zvláště u kreslení přední a zadní karty jsem pouţila několik schémat a obrázků a vycházela jsem i z textů a ze svých platebních i jiných karet. Odhalila jsem i některé mýty o platebních kartách, jako ţe to zlaté, co je vidět na čipové platební kartě není samotný čip, ale kontaktní modul, který je jen vstupem a výstupem samotného čipu, který je umístěn ve vydlabaném místě mezi pláty plastu a není vidět. Pomocí tabulek a grafů se mi podařilo rozkrýt, jak je kaţdá banka jiná a jak se soustřeďuje na jiné klienty. To je vidět hlavně v porovnání debetních karet, kde zbyla prázdná políčka, protoţe ne všechny karty mají porovnatelné produkty, ale originalita a nápady v podobě například vkladové karty pro zaměstnance ČSOB, karty pro studenty a děti nebo Co-brandové karty s Benzinou Komerční banky je budoucnost, jak přitáhnout nové klienty. Do mé práce se jiţ nevešla spousta dalších věcí týkajících se platebních karet, jako je řešení sporů, týkajících se bezhotovostních plateb, finančním arbitrem a podobně. To je jiţ otázka Diplomové práce.

53

Použitá literatura 1. DVOŘÁK, P., Bankovnictví. 3. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998. 341 s. ISBN 80-7079-585-9. 2. JUŘÍK, P., Platební karty: velká encyklopedie 1870 – 2006. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 296 s. ISBN 80-247-1381-0. 3. JUŘÍK, P. Svět platebních a identifikačních karet. 1.vyd. Praha: Grada, 1999. 248 s. ISBN 80-7169-759-1. 4. JUŘÍK, P. Svět platebních karet. 1.vyd. Praha: Radix, 1995. 125 s. ISBN 809O18-531-2. 5. MÁČE, M. Platební styk - klasický a elektronický. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5. 6. MARVANOVÁ, M., JUŘÍK, P., VÍTKOVSKÝ, K. Platební styk. 1.vyd. Praha: Bankovní institut, a.s., 1996. 251 s. 7. MARVANOVÁ, M., SCHLOSSBERGER, O. a kol., Platební styk., 2. dopl. Vyd., Praha: bankovní institut, a.s., 1998 str. 278DVOŘÁK, P., Bankovnictví, str. 277 – 278.

Elektronické zdroje 1. Česká národní banka, Aktuality[online], Česká národní banka: 2003-2013. [cit. 201327-03]. Dostupná z WWW:< http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2011-2012/index.html >. 2. Česká spořitelna, materiály určené pro veřejnost[online], Česká spořitelna: 2013. [cit. 2013-27-03]. Dostupný z WWW: . 3. Československá obchodní banka [online], ČSOB: 2013. [cit. 2013-27-03]. Dostupný z WWW: < http://www.csob.cz/cz/Stranky/default.aspx>. 4. GE Money Bank [online], GE Money: 2001-2013. [cit. 2013-27-03]. Dostupný z WWW: . 5. JUŘÍK, Pavel. Co-branded a Affinity Card [online]. 28. 1. 2006 [cit. 23. února 2010] Dostupné z: . 6. Kotlán, Roman. Profil České republiky, Sdruţení pro bankovní karty: 1992. [cit. 201326-01]. Dostupný z WWW: . 7. Měšec, Váš průvodce finančním světem[online], Měšec 2008. [cit. 2013-17-04]. ISSN 1213-4414. Dostupné z WWW: < http://www.mesec.cz>. 8. Nesejt, Pavel. Platebních karty, Finance media: 2010. [cit. 2013-27-01]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/ucty-a-sporeni/platebni-karty >. 9. Pandatron, Mikrokontrolery a čipové karty[online], Pandatron: 2000-2013. [cit. 201324-04]. ISSN 1803-6007. Dostupný z WWW: . 54

10. Plischke, Simona Ely, Kreditní karty[online], Partners media: 2000 [cit. 20-04-07]. ISSN: 1213-2217. Dostupný z WWW: < http://www.penize.cz/platebni-karty/18777 >. 11. Société Générale Group [online], Komerční banka: 2013. [cit. 2013-27-03]. Dostupný z WWW: .

55

Seznam použitých tabulek Tabulka č. 1.: Počet vydaných karet jednotlivých bank v roce 1998 Tabulka č. 2.: Provozovatelé bankomatů (2011) Tabulka č. 3.: Telefonní čísla pro případ krádeţe a ztráty platební karty Tabulka č. 4.: Rozdělení pinů na kartě Tabulka č. 5.: Rozdělení platebních karet podle typu Tabulka č. 6.: Počet karet na jednoho obyvatele Tabulka č. 7.: Debetní karty pro fyzické osoby ČSOB Tabulka č. 8.:Kreditní karty pro fyzické osoby ČSOB Tabulka č. 9.: Debetní karty pro firmy ČSOB Tabulka č. 10.: Kreditní karty pro firmy ČSOB Tabulka č. 11.: Ostatní karty pro firmy ČSOB Tabulka č. 12.: Karty s ukončeným vydáváním ČSOB Tabulka č. 13.: Debetní karty pro fyzické osoby GE Money Bank Tabulka č. 14.: Kreditní karty pro fyzické osoby GE Money Bank Tabulka č. 15.: Debetní karty pro firmy GE Money Bank Tabulka č. 16.: Kreditní karty pro firmy GE Money Bank Tabulka č. 17.: Karty s ukončeným vydáváním GE Money Bank Tabulka č. 18.: Debetní karty pro fyzické osoby Komerční banky Tabulka č. 19.: Kreditní karty pro fyzické osoby Komerční banky Tabulka č. 20.: Debetní karty pro firmy Komerční banky Tabulka č. 21.: Kreditní karty pro firmy Komerční banky Tabulka č. 22.: Ostatní karty pro firmy Komerční banky Tabulka č. 23.: Karty s ukončeným vydáváním Komerční banky 56

Tabulka č. 24.: Debetní karty pro fyzické osoby České spořitelny Tabulka č. 25.: Kreditní karty pro fyzické osoby České spořitelny Tabulka č. 26.: Debetní karty pro firmy České spořitelny Tabulka č. 27.: Kreditní karty pro firmy České spořitelny Tabulka č. 28.: Ostatní karty pro firmy České spořitelny Tabulka č. 29.: Karty s ukončeným vydáváním České spořitelny Tabulka č. 30.: Srovnání debetních karet pro fyzické osoby vybraných bank Tabulka č. 31.: Srovnání debetních karet pro firmy vybraných bank Tabulka č. 32.: Srovnání kreditních karet pro fyzické osoby vybraných bank Tabulka č. 33.: Srovnání kreditních karet pro firmy vybraných bank Tabulka č. 34.: Porovnání poplatků platebních karet za sluţby Cashback a Cash advance Tabulka č. 35.:Pilotní projekty bezkontaktní technologie

Seznam použitých obrázků Obrázek č. 1.: Přední strana platební karty Obrázek č. 2.: Zadní strana platební karty Obrázek č. 3.: Průběh platby platební kartou

Seznam použitých schémat Schéma č. 1.: Platební systémy SBK a Muzo v roce 1996 Schéma č. 2.: Multimarchantská karta 57

Schéma č. 3.: Identifikační číslo karty Schéma č. 4.: Kontaktní modul Schéma č. 5.: Bezúročné období Schéma č. 6.: Poplatky při platební transakci Schéma č. 7.: Průběh automatické autorizace Schéma č. 8.: Průběh clearingu Schéma č. 9.: Provedení zúčtovací transakce

Seznam použitých grafů Graf č. 1.: Vývoj počtu karet v ČR v letech 2001-2011 Graf č. 2.: Podíl vydavatelů karet na českém trhu v roce 2011 Graf č. 3.: Podíl vydavatelů karet u vybraných bank Graf č. 4.: Podíl vydaných kreditních a charge karet v roce 2011 Graf č. 5.: Podíl vydaných kreditních a charge karet u vybraných bank Graf č. 6.: Počet bankomatů v ČR v letech 2001-2011 Graf č. 7.: Podíl bankomatů vybraných bank na konci roku 2012 Graf č. 8.: Počet obchodních míst z toho obchodních míst s POS terminály Graf č. 9. A č. 10.: Poměr počtu výběrů a plateb a poměr objemu výběrů a plateb

58

Seznam příloh Příloha č. 1.: Banky, vydávající platební karty Příloha č. 2.: Finanční společnosti Příloha č. 3.: Partnerské karty Příloha č. 4.: Srovnání portfolia platebních karet vybraných bank Příloha č. 5.: Výpočet RPSN Příloha č. 6.: Počet a objem plateb u obchodníka Příloha č. 7.: Obrázky platebních karet Příloha č. 8.: Vývoj počtu bankomatů podle SBK 2001-2011 Příloha č. 9.: Tabulka vývoje počtu karet podle SBK v letech 2001-2011 Příloha č. 10.: Souhrnná charakteristika českého kartového trhu je uvedena v tabulce Příloha č. 11.: Portfolio platebních karet vybraných bank

59

Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra finančnictví a ekonomických disciplín. Platební karty. Bakalářská práce. Michaela Kučabová, DiS

Recommend Documents