Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra financí a účetnictví. Regulace bank v ČR. Bakalářská práce. Marek Souček. Autor: Bankovní management

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví

Regulace bank v ČR Bakalářská práce

Autor:

Marek Souček Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Alena Klumparová

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 29.4.2011

Marek Souček

Poděkování: Rád bych upřímně poděkoval paní Mgr. Aleně Klumparové, jakožto vedoucí práce, za trpělivost, poskytnuté cenné rady a připomínky při vypracování mé bakalářské práce.

Anotace: Tato bakalářská práce je zaměřena na regulaci bank v České republice. Jejím předmětem je zmapovat regulaci bank v ČR a rizika spojená s podnikáním bank. První kapitola je věnována centrální bance, jako orgánu vykonávající regulaci a dohled nad finančním trhem. Druhá kapitola se zabývá bankami a jejich vstupem do bankovního sektoru. Třetí kapitola pojednává o všech rizicích, která jsou spojena s podnikáním bank. Ve čtvrté kapitole jsou popsané metody, jak tato rizika měřit a řídit. Poslední, pátá kapitola, je zaměřena na pravidla regulace a dohledu. Jsou zde popsána pravidla regulace, které musí banky dodržovat.

Annotation: The bachelor thesis is set to a regulation of the banks in the Czech Republic. The main subject is to chart the bank regulation in the Czech Republic and related risks of their business activities. The first chapter is devoted to the central bank, as a place performing the regulation and the supervision of financial services. The second one considers the banks and their entrance to the banking segment. The third chapter discourses on all the risks which are involved in bank’s business activities. In the forth chapter, there are described the methods how to handle and how to review the risks. The last fifth chapter majors on the rules of the regulation and the supervision. There are described the rules of regulation which have to be complied by the banks.

Klíčová slova: Regulace bank, Česká národní banka, finanční rizika, řízení rizik, bankovní dohled, kapitálová přiměřenost.

Keywords: Regulation of banks, Czech Nationl Bank, financial risks, risk management, financial surveillance, cupital adequacy.

Obsah Úvod..................................................................................................................................6 1 ČNB jako regulatorní orgán........................................................................................8 1.1 Právní postavení ČNB ........................................................................................8 1.2 Bankovní rada ....................................................................................................9 1.3 Nezávislost .........................................................................................................9 1.4 Hlavní funkce ...................................................................................................10 1.5 Centrální banka jako věřitel poslední instance...................................................11 1.6 Regulace a dohled.............................................................................................11 2 Banky v ČR a regulace vstupu do bankovního sektoru .............................................13 2.1 Právní postavení bank.......................................................................................13 2.2 Druhy bank.......................................................................................................13 2.2.1 Univerzální banky.....................................................................................14 2.2.2 Specializované banky................................................................................15 2.2.3 Spotřební a úvěrní družstva.......................................................................15 2.3 Regulace vstupu do bankovní sféry...................................................................16 2.3.1 Bankovní licence ......................................................................................17 2.3.2 Jednotná bankovní licence ........................................................................18 3 Rizika spojená s podnikáním bank............................................................................20 3.1 Přehled rizik .....................................................................................................21 3.1.1 Úvěrové riziko ..........................................................................................22 3.1.2 Tržní rizika ...............................................................................................23 3.1.3 Riziko likvidity .........................................................................................25 3.1.4 Operační riziko .........................................................................................25 3.1.5 Ostatní rizika ............................................................................................26 4 Principy měření a řízení rizik....................................................................................28 Úvěrové riziko .............................................................................................................29 4.1 Tržní riziko.......................................................................................................30 4.2 Riziko likvidity.................................................................................................32 4.3 Operační riziko .................................................................................................32 4.4 Ostatní rizika ....................................................................................................33 5 Pravidla bankovní regulace a dohled ........................................................................34 5.1 Kapitálová přiměřenost.....................................................................................34 5.1.1 Kapitál......................................................................................................35 5.1.2 Kapitálové požadavky...............................................................................38 5.2 Pravidla angažovanosti .....................................................................................39 5.3 Tvorba rezerv a opravných položek k finančním pohledávkám .........................41 5.4 Uveřejňování informací ....................................................................................42 5.5 Vnitřní kontrolní systémy bank.........................................................................43 5.6 Pojištění vkladů ................................................................................................44 5.7 Bankovní dohled...............................................................................................44 5.7.1 Dohled na dálku........................................................................................45 5.7.2 Dohled na místě ........................................................................................46 5.7.3 Konsolidovaný dohled ..............................................................................47 5.7.4 Opatření k nápravě....................................................................................48 5.7.5 Odejmutí licence.......................................................................................49 5.8 Basel I a II........................................................................................................49 Závěr ...............................................................................................................................53 Seznam použité literatury.................................................................................................55 5

Úvod Činnost bank a služby, které poskytují, mají ve vztahu k národní ekonomice jiný charakter než činnost ostatních subjektů. Platební styk, který banky zprostředkovávají, musí být bezporuchový a jeho průběh musí být bezpečně zajištěn. Proto je v zájmu všech subjektů ekonomiky, aby byla vyloučena jakákoliv ohrožení bank a bankovnictví. Většinu obchodů banky realizují se svěřenými penězi, a to je jeden z vážných důvodů, proč věnovat zvýšenou péči jejich kontrole. Krachy bank mají hlubší a trvalejší dopad na celou ekonomiku, než úpadky jiných firem. V důsledku krachů bank se mohou vkladatelé cítit ohroženi, což by se projevilo zastavením růstu vkladů, případně by mohlo dojít k hromadným výběrům (tzv. run na banku). Tento proces by mohl vyústit až ve zhroucení bankovního systému jako celku. Bankovní podnikání je oblastí, kde se dá dosahovat poměrně vysokým ziskům, což může přitahovat (a také přitahuje) podnikatele s nepříliš poctivými úmysly. I to je jeden z důvodů zvýšené pozornosti, kterou tato oblast vyžaduje. Konkurenční prostředí může být důvodem, proč mohou některé banky přijímat i neúměrná rizika, která mohou ohrozit jejich samotnou existenci. Z těchto důvodů je tedy zřejmé, že existence bankovní regulace a dohledu, je více než důležitá.

K 1.únoru 1992 nabyl účinnosti zákon č. 21/1992 o bankách. Zákon sice stanovil zásady pro fungování obchodních bank (požadavky na kapitálovou vybavenost, likviditu, diverzifikaci úvěrů apod.), ale orgán, který by na dodržování těchto zásad dohlížel, bylo nutné teprve budovat. Bankovní dohled jako útvar SBČS vznikl k 1. červenci 1991, v době, kdy už bylo vydáno 25 nových bankovních licencí. Pravidla regulace vznikala velmi rychle podle v zásadě stejných principů platných ve vyspělých tržních ekonomikách. Vznikala ale v podmínkách transformující se ekonomiky, což vyvolalo řadu specifických problémů. Nejvážnější byl problém tzv. starých špatných úvěrů, které byly poskytnuty do roku 1990 Státní bankou československou státním podnikům. Po reformě však tyto pohledávky a dluhy samozřejmě nezanikly. Úvěry byly převedeny na nově založené státní banky (Komerční banka Praha), ze kterých byla rozhodující část dále převedena na specializovanou státní Konsolidační banku. Dluhy tak zůstaly státním, postupně privatizovaným podnikům. Řešení starých úvěrů mělo i další formy a souhrnně neslo označení Konsolidační program I.

6

Kromě starých úvěrů byly samozřejmě poskytovány nové úvěry, a to jak „starými“ (existujícími před rokem 1990) bankami, tak nově vznikajícími bankami. Počet nových bank velmi rychle rostl – zatímco v roce 1990 působilo na území České republiky celkem 9 bank, na konci roku 1993 to bylo již 57 bank. V roce 1994 Česká národní banka přestala udělovat nové bankovní licence – toto moratorium skončilo až v roce 1999. Protože nová pravidla regulace tehdy také teprve vznikala, začali se postupně objevovat problémy i s nově poskytovanými úvěry. Centrální banka později zpřísňovala svůj přístup k problémovým bankám, u kterých se vzhledem k vysokému podílu špatných úvěrů na aktivech začala neúměrně zvyšovat úvěrová rizika s potencionálním vysoce negativním dopadem do kapitálové přiměřenosti. K výraznému zpřísnění přístupu došlo v roce 1996 – nové principy a pravidla reprezentoval Konsolidační program II. Bankovní sektor se začal následně „pročisťovat“. Toto byl jeden z problémů se kterými se musela centrální banka vypořádat hned na začátku formování bankovního systému.

Postupem času byly přijímány další vyhlášky, opatření a koncepce (např. Basel II), které dohled a regulaci upravovali a napomáhali k bezpečnosti a transparentnosti samotného bankovního sektoru. Důležitým mezníkem v regulaci a dohledu byl rok 2006, kdy Česká národní banka převzala dohled nad celým finančním trhem.

Cílem této práce je zaměření se na regulaci bank v České republice a na rizika spojená s podnikáním bank. První kapitola je zaměřena na Českou národní banku, jako na regulatorní orgán. Druhá kapitola se věnuje bankám působícím na českém trhu, jejich regulaci vstupu do bankovního sektoru. Třetí a čtvrtá kapitola je spojena s riziky, která bankám hrozí v rámci jejich podnikání. Třetí kapitola se zaměřuje na různé druhy rizik a čtvrtá na jejich měření a řízení. Poslední, pátá kapitola, je zaměřena na pravidla bankovní regulace a dohledu. Řeší otázky dohledu, kapitálové přiměřenosti, Basel II apod.

7

1 ČNB jako regulatorní orgán Centrální bankovnictví je pro činnost všech subjektů bankovní sféry mimořádně důležité. Centrální banka (CB)1 plní řadu funkcí a tím ovlivňuje vývoj a činnost ostatních subjektů bankovní sféry. Prováděním měnové politiky a řadou dalších činností ovlivňuje vývoj národní ekonomiky, v jejímž rámci ostatní banky působí.

Mezi další činnosti, kterými CB ovlivňuje ostatní subjekty bankovní sféry, můžeme zařadit makroekonomické, mezinárodně ekonomické a měnové analýzy. Dále to mohou být doporučení vydávané centrální bankou.

1.1 Právní postavení ČNB Právní postavení České národní banky (ČNB) vyplývá přímo z Ústavy ČR. Toto postavení je v Ústavě upraveno v šesté hlavě, čl. 98, kde je zakotveno postavení ČNB jako ústřední banky státu. Jejím hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu. Zásahy do činnosti se smějí provádět pouze na základě zákona.

Postavení a činnost je dále upravena zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy. V základním ustanovení tohoto zákona je uvedeno, že je ČNB ústřední bankou státu a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Má postavení veřejnoprávního subjektu a proto se nezapisuje do obchodního rejstříku. ČNB hospodaří s účty a majetkem státu, který jí byl svěřen.

Již bylo uvedeno, že hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu. Obecnou hospodářskou politiku vlády, která vede k udržitelnému hospodářskému růstu, ČNB podporuje pouze za předpokladu, že se nedotýká tohoto hlavního cíle. V souladu se svým hlavním cílem určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank. Vykonává regulaci a dohled nad finančním trhem. Při plnění svých úkolů spolupracuje s ústředními bankami ostatních států. Nejméně dvakrát ročně je ČNB povinna podávat k projednání Poslanecké sněmovně Parlamentu zprávu o měnovém vývoji - zprávu předkládá guvernér ČNB, který je oprávněn účastnit se schůze

1

V České republice funkci centrální banky zastává od roku 1993 Česká národní banka

8

Poslanecké sněmovny. O měnovém vývoji je povinna veřejnost informovat nejméně jednou za tři měsíce.

1.2 Bankovní rada Bankovní rada je nejvyšším řídícím orgánem České národní banky. „Určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnových politických opatřeních.“2

Bankovní rada je sedmičlenná. Jejími členy jsou guvernér ČNB, dva viceguvernéři a čtyři další vedoucí pracovníci banky. Guvernéra banky a viceguvernéra jmenuje prezident republiky. Prezident jmenuje i další čtyři členy bankovní rady. Všichni členové bankovní rady jsou jmenováni na dobu 6 ti let.3

1.3 Nezávislost Pro úspěšnou realizaci měnové politiky je nezávislost ČNB základní podmínkou. Nezávislost vůči politickým strukturám je důležitá pro plnění jejího hlavního cíle, což je cenová stabilita. Ze zkušeností z vývoje světové ekonomiky vyplývá, že udržitelnost neinflačního růstu ekonomiky je důležitá. Tyto zkušenosti potvrzují, že vysoká a nestabilní inflace má pro vývoj negativní důsledky. Vyšší inflace zvyšuje orientaci investorů na krátkodobé investice na úkor produktivních dlouhodobých investic a je spojena s vyššími nominálními úrokovými sazbami, což znamená příliv krátkodobého, rizikového kapitálu. Dlouhodobější vyšší inflace má za následek nehodnocení úspor či deformaci daňového systému, které snižují růstový potenciál ekonomiky. V této souvislosti vstupuje nezávislost do popředí, z důvodu toho, že se politická moc může pokusit centrální banku přimět k opatřením, které by krátkodobě mohly vést k ekonomickému růstu, ale znamenali by, zejména v delším období, hrozbu v podobě nežádoucího růstu inflace. Dostatečná míra nezávislosti umožňuje ČNB těmto tlakům odolávat.

2 3

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance § 5 Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance § 6

9

Ve srovnání s některými centrálními bankami (zemí EU) je nezávislost ČNB poměrně značná. Nezávislost spočívá v několika hlavních bodech:



Personální nezávislost spočívá v omezení politických tlaků při jmenování a odvolávání členů bankovní rady (viz kapitola 1.2.).



Institucionální nezávislost spočívá v tom, že bankovní rada ČNB nesmí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta, parlamentu, vlády nebo jiných subjektů. Při plnění svých cílů si musí vystačit sama.



Funkční nezávislost - při formulování inflačních cílů a nástrojů k jejich dosažení ČNB postupuje samostatně. ČNB je sice povinna stanovovat kurzový režim po projednání s vládou, ale nesmí tím být ohrožen její hlavní měnový cíl.



Finanční nezávislost zakazuje přímé financování veřejného sektoru a jím řízených subjektů. ČNB hospodaří podle rozpočtu, který schvaluje bankovní rada. Dále je povinna po skončení hospodářského roku zpracovat účetní uzávěrku, kterou nechá ověřit externím auditorem. Z té vychází roční zpráva předkládaná parlamentu.

S nezávislostí je spojena také transparentnost. Hlavně vysoká transparentnost měnové politiky, s níž je spojeno průběžné seznamování široké veřejnosti s jejími hlavními cíly.

1.4 Hlavní funkce Kromě plnění hlavního cíle, zastává ČNB řadu dalších důležitých funkcí. Mezi tyto funkce patří emisní činnost, provádění měnové politiky, plní roli banky pro ostatní banky, je bankou státu a provádí bankovní regulaci a dohled.

1. Emisní činnost - jako jediná banka v ČR má právo emitovat hotovostní peníze (bankovky, popř. i mince) a ty staré naopak stahovat z oběhu.

2. Provádění měnové politiky je nejvýznamnější funkce centrální banky. Využívá měnově - politické nástroje (přímé a nepřímé), kterými ovlivňuje – v závislosti na zvolené měnové politice (restriktivní, expanzivní) – množství peněz v oběhu, úrokové sazby a měnový kurz.

10

3. Funkce banky pro ostatní banky („banka bank“) – vede účty ostatních bank v clearingovém centru.4 Bankám může poskytovat úvěry (za speciální úrokové sazby - diskont, repo, lombard). Zároveň si banky u ČNB v mohou ukládat část svých finančních prostředků, které slouží jako rezervy – dobrovolné nebo povinné (tzv. povinné minimální rezervy - PMR).5

4. Funkce banky státu – plní roli bankéře pro státní instituce. Zastupuje stát v mezinárodních institucích (MMF, EBRD, ECB)

5. Bankovní regulace a dohled - spočívá ve stanovení podmínek pro podnikání v oblasti bankovnictví a dohledem nad jejich plněním.

1.5 Centrální banka jako věřitel poslední instance Jednou z dalších a neméně důležitých funkcí ČNB je poskytování úvěrů obchodním bankám, kde ČNB často vystupuje jako věřitel poslední instance. V praxi to znamená, že když mají obchodní banky problémy s likviditou, obracejí se na ostatní obchodní banky s žádostí o poskytnutí úvěru. Pokud neuspějí, mají možnost se obrátit na centrální banku, která jim může poskytnout tzv. „nouzový úvěr“. V tomto případě vystupuje ČNB jako poslední možný subjekt, který může úvěr poskytnout.

Hlavním důvodem, proč věřitel poslední instance existuje, je podpora bezpečnosti, důvěryhodnosti a efektivnosti bankovního systému. Úpadek jedné banky může vést k řetězovému úpadku dalších bank a následně ke kolapsu celého bankovního systému. Jedná se o tzv. systémové riziko.

1.6 Regulace a dohled Bankovní regulace a dohled je v tržních ekonomikách mimořádně závažnou úlohou. Až do roku 2006 plnila úlohu regulátora pouze vůči komerčním bankám. To se změnilo 1.6.2006 nabitím účinnosti zákona č. 57/2006 Sb., kdy ČNB přebrala dohled nad celým finančním trhem.

4 5

Clearingové (zúčtovací) centrum ČNB zajišťuje realizaci mezibankovního platebního styku. PMR jsou stanoveny na 2 % z objemu primárních závazků dané banky

11

Na základě pravomocí, které jí svěřují zákony, pečuje jako integrovaný orgán regulace a dohledu nad finančním trhem o stabilitu finančního systému a bezpečný a plynulý rozvoj finančního trhu České republiky. Stabilní finanční systém významně přispívá k dlouhodobému růstu ekonomiky. Při uplatňování pravomocí orgánu dohledu a při své činnosti obecně dbá ČNB nejen na to, aby subjekty, nad nimiž vykonává dohled, dodržovaly právní předpisy, ale zaměřuje se také na zkvalitňování institucionální infrastruktury

finančního

trhu

v ČR,

na

zvýšení

jeho

transparentnosti,

konkurenceschopnosti, důvěryhodnosti ve vztahu k veřejnosti. Díky profesionálnímu, citlivému a zároveň efektivnímu přístupu k regulaci finančního trhu a výkonu dohledu ČNB usiluje o to, aby byla vnímána jako kompetentní, dynamická a flexibilní instituce, která je uznávaná trhem, širokou veřejností i odborníky.

Hlavním cílem bankovní regulace je minimalizovat rizika v oblasti bankovního podnikání. Touto regulací se ČNB snaží zvýšit bezpečnost a transparentnost. Činnost bank je proto regulována různými omezujícími a přikazujícími pravidly, především v podobě právních předpisů (zákonů, vyhlášek, opatření) – tzv. bankovní regulace. Dozor nad dodržování těchto pravidel a následné vyvozování důsledků z jejich porušení lze charakterizovat jako bankovní dohled.

Práva a povinnosti bankovního dohledu vymezuje zákon o ČNB a zákon o bankách. Podle těchto zákonů bankovní dohled resp. ČNB: 6 

vydává bankovní licence



vydává opatření a vyhlášky definující pravidla obezřetného podnikání bank



monitoruje činnost bank, poboček zahraničních bank a družstevních záložen



provádí dohlídky (kontroly) v bankách, včetně poboček zahraničních bank a v družstevních záložnách



vydává předchozí souhlasy podle zákona o bankách např. při nabývání podílu na bance, při prodeji podniku banky, sloučení banky, zrušení banky či ukončení bankovních aktivit



ukládá opatření k nápravě a sankce za zjištěné nedostatky v činnosti bank



rozhoduje o zavedení nucené správy a odnětí bankovní licence

6

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/postaveni_dohledu/uverove_instituce/pravomoci_ bd.html (staženo 10.1.2011, 14:28 hod.)

12

2 Banky v ČR a regulace vstupu do bankovního sektoru 2.1 Právní postavení bank Právní postavení a činnost bank je dána zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách. Tento zákon upravuje vztahy související se vznikem, podnikáním a zánikem bank, které mají sídlo na území České republiky. Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry, které k výkonu těchto činností mají bankovní licenci.7 Pokud má banka povolení, uvedené v bankovní licenci, může vykonávat další činnosti. Banky mohou zprostředkovávat platební styk a zúčtování, investovat do cenných papírů, poskytovat finanční leasing, vydávat platební prostředky (platební karty, šeky), poskytovat záruky, otevírat akreditivy a obstarávat inkasa. Dále může poskytovat, široké veřejnosti známou, směnárenskou činnost, podávat bankovní informace, pronajímat bezpečnostní schránky a plnit výkon depozitáře. Jiné podnikatelské činnosti, které nemá povoleny v bankovní licenci, banka nesmí vykonávat.

2.2 Druhy bank Banky jsou významnými subjekty tržní ekonomiky. Tvoří druhý stupeň bankovní soustavy v České republice - první stupeň tvoří centrální banka, která je popsána v první kapitole. Banky lze rozlišovat mimo jiné i podle toho, pro jaké činnosti mají oprávnění. Pro evropské a tedy i české prostředí je typické univerzální bankovnictví. Tento model znamená, že banky mohou poskytovat všechny druhy bankovních produktů a služeb. Banka může provozovat jak komerční, tak investiční bankovnictví. Jako komerční banka přijímá depozita a poskytuje úvěry a jako investiční banka obchoduje s cennými papíry na vlastní účet i na účet klienta. Univerzální bankovnictví však nevylučuje specializování některé banky na základě jejich vlastních rozhodnutí.

7

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách § 1, odst. 1

13

Následující obrázek 2.1. zobrazuje strukturu bank v ČR v procentech (k 31.12.2010). Z obrázku je patrné, že v bankovním sektoru dominují dceřiné banky bank zemí Evropské unie.

Domácí banky 11,8

80,6

4,4 3,2

Dceřiné banky z nečlenských zemí EU Dceřiné banky bank z EU Pobočky zahraničních bank

Obr. 2.1. Struktura bank v ČR Zdroj: ČNB (vlastní zpracování)

V oblasti univerzálního bankovnictví můžeme identifikovat tyto druhy subjektů: 

univerzální banky



specializované banky



Spotřební a úvěrní družstva

2.2.1 Univerzální banky Jsou to banky, které na základě obecné bankovní licence nabízejí a poskytují veškerou škálu bankovních služeb a produktů. Zjednodušeně můžeme říci, že univerzální banka zastřešuje jak zprostředkovatelskou činnost, tak aktivity obchodníka s cennými papíry. Poskytování produktů komerčního i investičního bankovnictví bance umožňuje větší diverzifikaci svých činností. S tím je spojeno snižování rizika a kompenzace ztráty v jedné oblasti ziskem v oblasti druhé, což vede ke stabilizaci banky a bankovního systému jako celku.

14

Hlavní výhoda existence univerzálních bank pro klienty tkví v nabídce široké palety služeb a produktů (depozitní, úvěrové, platební, obchody s cennými papíry). To vše univerzální banka poskytuje pod jednou střechou a tím šetří čas svých klientů.

2.2.2 Specializované banky Specializované banky poskytují jen vybrané (specializované) služby jako například stavební spoření nebo hypoteční bankovnictví. Nabízejí jen určitou část produktů, které mají uvedeny v licenci a zaměřují se na klientelu vybraných odvětví a oborů (zemědělství, drobné podnikání, zahraniční obchod). Kromě zákona o bankách podléhají i speciálním zákonům, které limitují jejich vystavení běžným rizikům bankovního podnikání.

Specializované banky podnikají na základě zvláštních povolení. Můžeme je rozdělit do tří skupin:

1. stavební spořitelny (Stavení spořitelna ČS, Českomoravská stavební spořitelna) 2. banky se státní účastí pro podporu podnikání (Českomoravská záruční a rozvojová banka, Česká exportní banka) 3. hypoteční banky (Českomoravská hypoteční banka)

2.2.3 Spotřební a úvěrní družstva Družstevní záložna je družstvo, které provozuje finanční činnost pro podporu hospodaření svých členů. Těmito činnostmi se rozumí přijímání vkladů, poskytování úvěrů, ručení a poskytování peněžních služeb v různých formách. Vznik družstevních záložen (kampeliček) byl umožněn zákonem č. 87/1995 Sb., „o spořitelních a úvěrních družstvech a některých dalších opatřeních s tím souvisejících“. Tento zákon stanovil podmínky vzniku a základní principy fungování družstevních záložen. Vymezil a stanovil rozsah služeb a produktů, které mohou poskytovat. Dále výslovně uvádí, že družstva nejsou bankami podle zákona č. 21/1992 Sb. Družstevní záložnu může založit nejméně 30 členů. Od roku 2006 jsou družstevní záložny pod regulací ČNB, která zpřísňuje kapitálové požadavky. ČNB vydává povolení k působení družstva v ČR. Před žádostí o povolení musí být splacena částka ve výši alespoň 35 000 000 Kč, kterou představuje základní kapitál.

15

V lednu roku 2011 byla přijata novela zákona o zpřísnění regulace finančního trhu. Ta mj. říká, že spořitelní a úvěrová družstva budou moci požádat o bankovní licenci, která by jim umožnila podnikat jako ostatním bankám. I nadále bude k získání licence potřebná přeměna na akciovou společnost, návrh na zápis změny formy kampeliček na akciovou společnost bude ale podle úpravy možný až poté, co Česká národní banka udělí licenci i souhlas se změnou.8

2.3 Regulace vstupu do bankovní sféry Regulace bankovní soustavy spočívá v tvorbě a prosazování zásad a pravidel, kterými se mají subjekty bankovní soustavy řídit. Systém bankovní regulace tvoří tyto prvky:9



Regulace vstupu do bankovní sféry



vymezení základních pravidel činnosti bank



povinné pojištění vkladů



působení centrální banky v úloze věřitele poslední instance (viz kapitola 1.5)

Regulace vstupu do bankovní sféry je jedním ze základních prvků bankovní regulace. Bez uplatňování tohoto prvku se nelze v současné ekonomice obejít. Pokud se podíváme do let minulých, kdy docházelo ke vzniku bankovní soustavy, byl vstup do bankovního podnikání volný – nebyl vázán na prokázání způsobilosti k vykonávání této činnosti. Postupem času a vzhledem k častému selhávání bank, jejich nepříliš spolehlivému fungování vedoucím k podvodům a krachům, bylo nutno vytvořit předpisy jejichž cílem byla snaha těmto negativním jevům bránit. Vzhledem k mimořádné významnosti tohoto odvětví v národním hospodářství je nutno při povolování vstupu vycházet z toho, že subjekty, které tuto činnost vykonávají, mají pro ni určité předpoklady. Mezi tyto předpoklady patří požadavek na odbornost pracovníků, a aby osoby zaměstnané v bankách (zejména pak vedoucí funkcionář bank) měly žádoucí morální profit garantující důvěryhodnost banky v očích její klientely. Nestačí tedy, aby subjekt, který chce fungovat jako banka, prokázal finanční a materiální zabezpečenost – dostatečný kapitál, budovy, technická vybavenost apod.

8

Zdroj: http://www.mesec.cz/aktuality/druzstevni-zalozny-ziskaji-bankovni-licenci-snaze/ (staženo 30.1.2011, v 15:32) 9 Zdroj: PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví, str. 38

16

2.3.1 Bankovní licence V oboru bankovnictví smí podnikat pouze subjekt, který k tomu má potřebné povolení, tedy bankovní licenci. Bankovní licenci podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, uděluje Česká národní banka. Postupem času a praxí ČNB v oblasti regulace vstupu do bankovního sektoru se ustálil určitý soubor požadavků pro posuzování předpokladů pro vstup do bankovního sektoru. Tento soubor požadavků je vlastně hlavním kritériem pro vydání bankovní licence. Mezi tyto kritéria patří: 

Minimální výše základního kapitálu při založení banky



Vhodná právní forma vlastnictví



Kvalifikace osob ve vedení banky



Morální způsobilost osob ve vedení banky



Organizačně technické zabezpečení provozu banky



Přiměřený kontrolní a účetní vnitro-bankovní systém



Předložení programu činnosti banky obvykle na dobu nejméně tří let.

Minimální výše základního kapitálu banky činí 500 000 000 Kč a minimálně v této výši musí být tvořen peněžitými vklady.10 To znamená, že musí být v likvidní formě (nikoliv např. ve formě nemovitostí, drahých kamenů nebo cenných papírů). Zásadně nesmí být získán půjčkou. Tím má být zaručeno, aby banka měla při zahájení své činnosti dostatek likvidity. ČNB také zkoumá způsob nabytí těchto finančních prostředků, které mají být vloženy jako základní kapitál banky.

Na prokázání kvalifikace a morální způsobilosti osob, které mají zaujmout místa ve vedení banky je kladen maximální důraz. Kvalifikaci je nutné prokázat např. předložením vysvědčení o vysokoškolském vzdělání v oboru finančnictví a bankovnictví. Dále dokladem o délce dosavadní praxe v oboru, předložením osobních doporučení vedoucích pracovníků z dosavadních pracovišť kandidátů. Pokud se jedná o prokázání morální způsobilosti, bývá důkazem nejen doklad o občanské bezúhonnosti – výpis z rejstříku trestů, ale i prokázání bezdlužnosti vůči finančním úřadům.

Právní forma bankovního podnikání je v různých zemích upravena různým způsobem.

10

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách § 4, odst. 1

17

V České republice je vyžadována forma akciové společnosti. Požadovaná forma akciové společnosti vyplývá z toho, že předpisy obchodního práva u akciových společností počítají s přísnějším režimem jejich řízení a kontroly (existuje představenstvo a dozorčí rada).

Aby byla bance udělena licence, musí být provoz banky zabezpečen i po hmotné stránce. Banka musí mít k dispozici vhodné budovy a zařízení (trezory, bezpečnostní schránky) a musí prokázat, že disponuje vhodnými technologiemi nezbytnými pro provoz. Těmito technologiemi se myslí vhodný software apod. V posledních letech je kladen značný důraz i na prokázání vhodných nástrojů a postupů pro kontrolu hospodaření banky a pro bezpečnost jejího provozu.

Při schvalovacím řízení musí banka předložit svůj status, z něhož se vychází při přípravě vnitro-bankovních předpisů (např. při tvorbě organizačního řádu, mzdových a platových předpisů, pracovního řádu atd.). Z těchto kritérií jednoznačně vyplývá, že udělení licence předchází náročná příprava a jedná se tedy o náročný proces. ČNB podrobně zkoumá a prověřuje předložené podklady a v případě, že zjistí nějaké nedostatky nebo závady, striktně požaduje nápravu.

Regulace vstupu do bankovního sektoru vytváří na jedné straně překážky, které zabraňují vzniku nových bank, u nichž by nebylo předem zaručeno jejich řádné fungování, na straně druhé však představuje prvek omezující volnou konkurenci a vede k oligopolizaci bankovního sektoru. Žádný žadatel o bankovní licenci nemá automatické právo na její získání. Pokud nejsou splněny požadované podmínky, centrální banka může jeho žádost zamítnout.

2.3.2 Jednotná bankovní licence Vstupem České republiky do EU bylo umožněno podnikatelským subjektům využívat princip jednotné licence. Tento princip vychází ze svobody poskytování služeb, jakožto jedněch ze základních zásad, na nichž stojí celá Evropská unie. Princip se týká také bankovního sektoru. Jednotnou licencí se otevřeli další možnosti pro podnikání zahraničních bank, ale i českých bank na území členských států EU. Neznamená to však, že by bylo zřízení zahraniční pobočky v hostitelské zemi úplně volné. Subjekty s jednotnou licencí působící

18

na území České republiky podléhají regulaci a dohledu země, ve které má zahraniční banka sídlo. ČNB vykonává dohled pouze v oblasti likvidity a dohled nad plněním povinností, které jim ukládá zákon o bankách. Jednotná licence přinesla výhody jak subjektům využívajícím jednotnou licenci, tak i klientům. Zjednodušený režim pro podnikání vedl k posílení konkurenčního prostředí, k rozšíření nabídky produktů a celkovému zvýšení úrovně poskytovaných služeb.

Obecný princip jednotné licence znamená, že se vydává pouze jedna licence, která umožňuje provádět licencované činnosti jak na území státu, jehož orgán licenci vydal, tak státu, který je členem EU.

Česká národní banka jako domovský i hostitelský orgán dohledu spolupracuje s orgány dohledu ostatních států a poskytuje jim informace důležité pro dohled nad těmito institucemi zejména v oblasti likvidity, platební schopnosti, účetnictví a vnitřní kontroly ČNB má stanoveny povinnosti v oblasti praní špinavých peněz. V rámci Evropské unie se na danou oblast vztahuje směrnice 91/308//ES. Tato směrnice ukládá jednotlivým státům zajistit plnění příslušných požadavků. Směrnice je založena na principu hostitelského dohledu - každý stát si sám hlídá, aby na jeho území nedocházelo k praní peněz.

19

3 Rizika spojená s podnikáním bank V úvodu této práce jsem uvedl, že činnost bank a služby, které poskytuje, mají jiný charakter k národní ekonomice, než činnost subjektů ostatních. Banky podnikají s cílem dosahovat zisku a dlouhodobě uspět v hospodářské soutěži. Při plnění tohoto cíle jsou banky vystaveny různým rizikům, která se snaží eliminovat a řídit. Podnikání bank je založeno na principu obchodování s cizími zdroji na vlastní účet a riziko, pomocí různých finančních nástrojů. Prostředí, ve kterém banka podniká, se vyznačuje nejistotou. Nejistotou můžeme chápat stav, kdy má banka „strach“ o budoucí hodnoty aktiv, pasiv a ohledně budoucích výnosů a nákladů. O riziku hovoříme tehdy, pokud je vývoj horší než očekávaný, tedy pokud je dopad tohoto vývoje do hospodaření banky negativní.

Každá banka má specifický rizikový profil, který jí odlišuje od ostatních. Rizikový profil je určen podle velikosti a struktury aktiv banky, operačními riziky a dalšími riziky, která jsou spojená s konkrétními vnitřními procesy a konkrétním prostředí, v němž banka podniká. Rizikový profil je dán: 11



Bilančními riziky spojenými s portfolii finančních aktiv v bilanci banky, k bilančním rizikům patří úvěrové riziko a tržní rizika



Operačním rizikem spojeným s vnitřními procesy, které v bance probíhají a s vlivy vnějšího prostředí, včetně rizika právního,



Dalšími bankou podstupovanými významnými riziky, jako například rizikem strategickým či rizikem reputačním12

Vedle různých specifických rizik (úvěrové, tržní, operační) existuje také riziko insolvence. Jedná se o tzv. riziko souhrnné, vyjádřené ve vztahu ke kapitálu banky. Riziko insolvence banky může nastat, pokud by banka nedostála v plné míře svým závazkům vůči vkladatelům a ostatním svým věřitelům. Toto riziko se odvíjí od rizikového profilu banky a od míry, v níž jsou rizika, která tento profil určují, kryta kapitálem banky.

11 12

Zdroj: BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank str. 92. Riziko ztráty dobrého jména

20

3.1 Přehled rizik Jednotný přehled rizik v literatuře není ustálen – uplatňují se různé přístupy. Z důvodu vzniku dalších nových finančních nástrojů vznikají také nová rizika, která se musejí monitorovat a řídit, proto níže uvedený přehled není a nemůže být definitivní.13

Obecně lze bankovní rizika členit do těchto skupin:

Rizika v podnikání banky

úvěrové riziko

tržní rizika

operační riziko

riziko likvidity

ostatní rizika

Obr. 3.1. Přehled rizik Zdroj: Vlastní zpracování

Úvěrové riziko

řadí se mezi základní finanční rizika. Lze ho dělit na systematické a nesystematické. Typickým příkladem úvěrového rizika je možnost nesplacení úvěru klientem.

Tržní riziko

vyplývá ze změn tržních cen. V závislosti na tom, o jaké tržní ceny se jedná, dělíme tržní riziko na akciové, měnové, komoditní, úrokové.

Riziko likvidity

riziko, kdy banka může ztratit schopnost dostát aktuálně splatným závazkům (schopnost kdykoliv vyplatit v požadované formě splatné vklady klientů)

Operační riziko

riziko ztráty vyplývající z nedostatečnosti nebo selhání: osob, vnitřních procesů, systémů nebo externích událostí (např. přírodní katastrofy)

Ostatní rizika

všechna další rizika, která banka podstupuje či kterým je vystavena. Zejména pak riziko reputační nebo riziko strategické.

13 13

Zdroj: BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank str. 93.

21

3.1.1 Úvěrové riziko Úvěrové riziko je nejstarším a dodnes nejdůležitějším rizikem v podnikání banky. Někdy je nazýváno rizikem kreditním. Jde o riziko toho, že zákazník nedostojí svému závazku a svůj dluh včas neuhradí nebo ho uhradí, ale ne v plné výši. Již podle názvu je patrné, že se jedná o riziko spojené s poskytováním úvěrů. Toto riziko se ale může projevit také při neúvěrových obchodech, například při investičních aktivitách nebo v platebním styku. Velikost rizika je dána nominální hodnotou transakce, schopností a ochotou protistrany dostát svým závazkům a druhem transakce.

Úvěrové rizika rozlišujeme dle faktorů, kterými jsou vyvolána na rizika: 

systematické – souvisí s konkrétně vymezenou skupinou klientů, kteří podnikají v jednom odvětví či pocházejí z určité oblasti nebo země.



nesystematické – je určeno finanční situací konkrétního dlužníka.

Dle řízení úvěrového rizika je rozdělujeme na : 

inherentní riziko produktu



riziko protistrany

Do rozsahu pojmu „inherentní riziko produktu“ se zahrnuje:14  Přímé úvěrové riziko spočívá v nejistotě o tom, zda bude v plné výši a ve lhůtě splatnosti splacena jistina a úroky z úvěrů, který banka poskytla.  Riziko zajištění, které spočívá v nejistotě o tržní ceně aktiv, jimiž je úvěr zajištěn. Tato nejistota je dána řadou faktorů právním rizikem počínaje a výkyvy cen nemovitostí.  Riziko neposkytnutého plnění spočívá v nejistotě o tom, že bance bude řádně a ve sjednané době poskytnuto plnění vyplývající z uzavřeného derivátového kontraktu – je obdobou úvěrového rizika, ale týká se derivátových obchodů.  Platební riziko je nejistota o tom, zda protistrana vyrovná své závazky, jeho výše je zpravidla dána výší neuhrazené splatné částky, toto riziko se týká zejména provizí a poplatků.  Riziko náhradního obchodu je dáno nejistotou o tom, zda bance vznikne tzv. otevřená pozice v důsledku toho, že protistrana nesplní sjednaný kontrakt a banka 14

Zdroj: BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank str. 95

22

bude nucena zajistit se novým obchodem, který však může být uzavřen za méně výhodných podmínek. Týká se derivátových obchodů.  Riziko nevrácení poskytnutých záloh, které spočívá v nejistotě o vrácení poskytnuté zálohy a odvíjí se od toho, že u některých obchodů se povinně skládá záloha na zajištění sjednaného derivátového obchodu, jedná se o burzovní obchody, kde je třeba skládat při otevření pozice určitou zálohu – marži, přičemž výše rizika je dána výší poskytnuté zálohy.

Riziko protistrany: Závisí na schopnosti protistrany dostát svým závazkům – splatit své dluhy a dodržet smlouvy (poskytnout služby), ke kterým se zavázala. Existují specializované ratingové agentury15, které pomocí ratingové stupnice hodnotí rizika emitentů – států, soukromých firem, regionálních celků, měst apod. Na základě zjištěných informací jim přiděluje „známky“ důvěryhodnosti, tzv. rating. Např. vlády vyspělých států, které vydávají dluhopisy, se řadí mezi představitele emitenta s nejmenším rizikem. Malé úvěrové riziko mají i velké domácí nebo mezinárodní společnosti, které se prezentují dobrými hospodářskými výsledky.

3.1.2 Tržní rizika Tržními riziky rozumíme ztráty bank, které vyplývají z vývoje tržních cen a kurzů (například vlivem změny akciových kurzů, úrokových sazeb, měnových kurzů, cen komodit a dalších). Těmto rizikům jsou banky vystaveny díky tomu, že mají ve svých aktivech nebo pasivech nástroje, které mění svou hodnotu v závislosti na vývoji tržní ceny tohoto nástroje. Tržní rizika se rozlišují podle druhu finančních nástrojů. Mezi základní typy patří: Riziko

Akciové

Měnové

Úrokové

Obr. 3.2. Tržní rizika Zdroj: Vlastní zpracování

15

Mezi nejznámější patří Moody´s, Fitch a Standard & Poor´s

23

Komoditní

Akciové riziko

jedná se o riziko, které souvisí s investicemi do akcií. Jde o riziko, že vlivem změny kurzu akcie bude investice pro banku ztrátová. (příklad: banka investuje do akcií, které se jí objeví v aktivech (jedná se o její majetek) >> vystavuje se riziku, že se kurzy akcií nebudou vyvíjet tak, jak očekává)

Měnové riziko

představuje riziko ztráty ze změny měnových kurzů. Banky obchodují nejen s měnou domácí, ale provádějí také obchody s měnou cizí (poskytují úvěry, přijímají vklady v cizí měně, obchodují s cennými papíry v cizích měnách apod.). Proto jsou citlivé na změny měnových kurzů měn, ve kterých mají svá aktiva a pasiva.

Úrokové riziko

spočívá v nejistotě o vývoji úrokových sazeb. Riziko vzniká na trhu při změně tržních úrokových sazeb. Z hlediska bankovního podnikání se řadí k rizikům nejvýznamnějším. Banky svá aktiva i pasiva úročí úrokovými sazbami16. Úrokové sazby mohou být fixní (pevně stanovená sazba po celou dobu trvání vkladu nebo úvěru) nebo pohyblivé. Úrokové riziko vzniká především z pohyblivých úrokových sazeb. Úrokové sazby u aktiv a pasiv jsou odlišné – u aktiv jsou vyšší a u pasiv nižší. Tyto rozdíly bance zaručují úrokový výnos (úrokovou marži). Úrokové sazby se mění, což má za následek i změnu úrokových nákladů a výnosů – změny se odráží na úrokové marži, která je jedním z nejvýznamnějších zdrojů (příjmů) bank. V aktivech jde zejména o poskytnuté úvěry klientům, nakoupené dluhopisy, vklady u jiných bank aj. Z těchto pohledávek bance plynou úrokové příjmy. V pasivech mají banky zejména vklady klientů, emitované dluhopisy nebo vklady jiných bank aj. Jedná se o závazky banky, za které banka musí platit úroky. V tomto případě se jedná o úrokové náklady.

Komoditní riziko

16

jedná se o riziko, které plyne z vývoje cen komodit (např. ropy)

repo sazba 0,75 %, diskontní sazba 0,25 %, lombardní sazba 1,75 %

24

3.1.3 Riziko likvidity Riziko likvidity představuje možnost, že banka nebude mít dostatek likvidních prostředků v době, kdy má platit. Je to jedno z nejdůležitějších pravidel, které jsou na banku kladeny. Banky jsou trvale likvidní. V případě, že by chtěli všichni klienti vyplatit své vklady, nebude toho banka schopna, protože nemá dostatek finančních prostředků v hotovosti (v pokladně). Tyto finanční prostředky má uložené v různých formách aktiv (pohledávky za dlužníky, nakoupené cenné papíry aj.).

Další složkou likvidního rizika je riziko tržní likvidity, které je spojeno s veřejně obchodovatelnými akciemi a dluhopisy v držení banky. Hlavním rizikem je likvidita těchto cenných papírů – jedná se o nejistotu, zda mohou být rychle a bez velké ztráty hodnoty směněny za hotovost.

3.1.4 Operační riziko „Operační riziko je riziko ztráty vyplývající z nedostatků či selhání interních procesů, lidského faktoru či systému, nebo z vnějších událostí, včetně rizika právního.“17 Existovalo vždy, již od samého počátku bankovnictví, ale díky zautomatizovaným bankovním činnostem, rozvoji informačních technologií a přijetím BASEL II je v posledních letech jeho význam ještě větší. Operační riziko tedy zahrnuje širokou škálu rizik, která se týkají lidského faktoru, systémů, vnitřních procesů a externích vlivů.

Je na každé společnosti, aby definici operačního rizika včetně jeho složek, upravila podle svých potřeb. Ve finanční sféře existují čtyři primární zdroje operačního rizika: nedostatek či selhání - interních procesů nebo systémů, lidské selhání, vnější událost.

Operační rizika rozdělujeme na vnější a vnitřní. Vnitřní rizika jsou spjata s vnitřními procesy banky. Do těchto rizik zahrnujeme všechna selhání: selhání lidského faktoru, interních procesů, systémů.

17

Zdroj: BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank str. 97

25

1. Selhání lidského faktoru – záměrné obejití zákona nebo vnitřního předpisu. Jedná se o všechny krádeže, podvody či zpronevěry. Řadíme sem i přípravu na takové jednání – ze strany zaměstnanců i vnějšího prostředí. 2. Nedostatek nebo selhání interních procesů – jedná se o všechny neúmyslné nebo nedbalostní profesní nedostatky pří výkonu činnosti. 3. Nedostatek nebo selhání systémů – v důsledku poruch nebo nedostatku technologických systémů dochází k přerušení obchodování. Jedná se o všechny druhy poruch, závad, výpadků aplikací nebo systémů.

Naopak do vnějších rizik zahrnujeme veškeré vnější události, které souvisejí s vnějšími podmínkami podnikání. Těmto rizikům nelze ze strany banky předejít ani je nelze ovlivnit.

4. Externí události – jsou to všechny přírodní katastrofy nebo extrémní sociální události typu povstání, válečný konflikt nebo terorismus.

Operační riziko není novým pojmem, ale s přijetím Basel II (viz. kapitola 5.8) vznikly nové přístupy k jeho regulaci a řízení. Nutnost inovovat tyto přístupy je dána globalizací bankovnictví, využíváním moderních informačních systémů a technologií.

3.1.5 Ostatní rizika Do této kategorie rizik řadíme všechny ostatní významná rizika. Mezi ně patří riziko reputační a strategické.



Reputační riziko (riziko ztráty dobrého jména) – Hlavním předpokladem pro neztracení dobrého jména je, vykonávat činnost a poskytovat služby tak, aby byly spokojeni klienti. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších konkurenčních faktorů, protože reputace bank má velký vliv na hospodářský výsledek bank.

26



Strategické riziko – jde o riziko nesprávného obchodního záměru nebo chybného marketingového rozhodnutí. Top management banky může stanovit strategický záměr a obchodní plán, který neodpovídá poptávce a celkové situaci na trhu. Za toto riziko je plně odpovědný vrcholový management konkrétní banky.

Aby bylo zajištěno plynulé fungování jednotlivých bank a bankovního sektoru jako celku, musejí být tyto rizika správně měřeny a řízeny. Řízením a měřením rizik se věnuje následující kapitola.

27

4 Principy měření a řízení rizik Výše zmíněná rizika, která banky podstupují, se musejí nějakým způsobem řídit. Banky tyto rizika řídí tak, aby jejich negativní dopad na hospodaření byl co nejnižší. Samotné řízení rizik je oblastí, kde je stále prostor pro další zlepšování. V České republice se řízení rizik vyvíjí od začátku 90. let. Postupně jsou do české legislativy i do procesu řízení rizik přejímány zkušenosti ze zahraničí. Řízením rizik se rozumí jejich vymezení následné posouzení, měření a vyhodnocování. Rizika se sledují a případně se přijímají taková rozhodnutí, která vedou k jejich omezování.18 B.W.Clarke doporučuje sedm kroků, jak zlepšit celkový systém řízení rizik – tzv. IMPROVE. Jedná se o obecné zásady platné pro systémy řízení úvěrových procesů včetně řízení rizik. 19

I

Identifikace (identification) důkladné prozkoumání typu expozice a vývoje v zemi protistrany v transakci. Je třeba ohodnotit nejen riziko samotné, ale i míru, v jaké je věřitel tomuto riziku vystaven.

M

Měření (measurement) určení výše expozice vůči jednotlivým zemím a klientům a stanovení možných problémů.

P

Projekce (projection) – protože se ohodnocuje budoucí, potencionální riziko, je třeba plánovat, předvídat vývoj expozice, například požadavky klienta a vývoj jeho finanční situace.

R

Ocenění rizik (risk assessment)

O

Přehodnocení možností (options review) přehodnocení způsobu, jak čelit identifikovaným a oceněným rizikům.

V

Hodnocení (valuation) při hodnocení rizik je třeba vzít v úvahu také cíle, jakých

E

Provedení (execution) – uskutečnění konečného rozhodnutí, které je důsledkem

chce management dosáhnout, a zvážit náklady a přínosy.

provedené analýzy rizik.

18

Zdroj: Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry 19 Zdroj: BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank str. 100

28

Úvěrové riziko Úvěrové riziko je třeba řídit již na úrovni jednotlivých obchodů. Řízení lze rozdělit do následujících kroků: 

Identifikace úvěrového rizika



Měření úvěrového rizika



Zajištění úvěrového rizika



Sledování úvěrového rizika

Pří identifikaci úvěrového rizika ho banka odlišuje od ostatních bankovních rizik a zjišťuje, se kterými bankovními produkty a aktivitami je toto riziko spojeno.

Smyslem měření úvěrového rizika je kvantifikace rizika (určení možné ztráty z úvěrových obchodů). Na základě kvantifikace možné ztráty banka provádí rozhodnutí o realizaci obchodu, o výši úrokové sazby a způsobu jeho zajištění, tvorbě rezerv či opravných položek a o variantách jeho dalšího sledování. Výsledkem procesu měření úvěrového rizika je zjištění bonity20 klienta a zařazení úvěrového obchodu do určité ratingové kategorie.21 Podle toho, kdo ratingové hodnocení vytvoří, lze rozlišit dvě základní formy ratingu: 

Externí rating - stanoven externí ratingovou agenturou (Příloha č. 2)



Interní rating - stanovuje banka sama

Ratingové stupnice - označování písmeny AAA (nejlepší) – D (nejhorší) Účelem zajištění úvěrového rizika je kompenzovat možnou ztrátu – smyslem je snížit úvěrové riziko banky využitím aktiv klienta či třetí osoby. Rozlišuje se několik základních forem zajištění – osobní (ručí ještě 3. osoba), věcné (ručení nemovitostí, věcí movitou). Zajištění musí splňovat určitá kritéria, teprve poté může banka přijmout určitý druh zajištění úvěrového obchodu. Mezi tyto kritéria lze zařadit: likviditu zástavy, soudní vymahatelnost, stabilitu hodnoty zástavy a možnost kontroly zástavy.

20

Souhrnné označení pro kvalitu právních, finančních a ekonomických charakteristik klienta, které jsou důležitými indikátory jeho schopnosti a ochoty splnit závazek vůči bance. 21

Ratingem se rozumí proces stanovení bonity klienta a její vyjádření pomocí pevně stanovené stupnice.

29

Cílem sledování je určit změny a trendy ve vývoji rizikovosti úvěrových pohledávek banky a portfolia. Banka při sledování vyhodnocuje např. včasnost a úplnost klientem předkládaných podkladů, změny ve vývoji finančních toků klienta, dodržování splátkového kalendáře, změny hodnoty zajištění, vývoj makroekonomických faktorů (daňové změny), které mohou mít dopad na platební schopnost klienta (dlužníka).

K dalším metodám řízení úvěrového rizika patří: 

Diverzifikace do různých odvětví



Pojištění úvěrového rizika (nabízí např. Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. - EGAP)



Zajišťování prostřednictvím derivátů



Netting expozic (závěrečné vyrovnání) – riziko se snižuje tím, že místo placení celkových hrubých částek se provedou vzájemné zápočty plateb ve prospěch a k tíži banky (ve vztahu s danou protistranou)



Sekuritizace22 úvěrů – proces, při kterém banka vyvede balík svých (dluhových) aktiv na společnost specificky za tímto účelem založenou. Ta vydá cenné papíry a z prodeje těchto cenných papírů zaplatí bance za aktiva.

4.1 Tržní riziko Jak již bylo zmíněno, mezi tržní rizika patří riziko úrokové, akciové, měnové a komoditní. Vyhláška ČNB23 definuje následující tři požadavky na řízení těchto rizik: 1. systém měření a sledování tržních rizik 2. limity 3. stresové testování

22

Citace: „Sekuritizace se stala jednou z hlavních příčin rozšíření finanční krize po celém světě. Umožňovala úvěrovým institucím prostřednictvím prodeje cenných papírů vyvádět riziková aktiva mimo své rozvahy, a dosáhnout tak snížení kapitálových požadavků pro krytí rizik spojených s těmito aktivy.“ Zdroj: http://www.beck-online.cz/poslanci-schvalili-zmeny-dohledu-nad-bankami/ (staženo 26.4.2011 22:34) 23

Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry

30

Systém měření a sledování tržních rizik: Banky mají mít systém, který odpovídá rozsahu jejich aktivit. Měl by dokázat podchytit všechny významné zdroje tržních rizik a vyhodnotit dopady změn v tržních sazbách a kurzech na výnosy a náklady banky a na hodnotu jejich aktiv a pasiv. Systém musí umět: zaznamenat všechny transakce  poté je správně ocenit (je třeba používat ceny stanovené nezávisle na obchodních útvarech)  podchytit významné zdroje tržních rizik a vyhodnotit je  stanovit způsob agregace jednotlivých pozic  měřit tržní rizika souhrnně za všechny obchodní jednotky banky  úrokové riziko měřit v každé měně zvlášť K využívaným metodám pro měření úrokového rizika patří:24 

gapová analýza – zkoumá vliv změny tržních úrok. sazeb na změnu čistého úrokového výnosu v daném časovém okamžiku. (podstatou je zjištění, jak jsou jednotlivá aktiva a pasiva citlivá na změnu tržní úrokové sazby)



metoda analýzy durací – zjištění citlivosti úrokového instrumentu na změnu tržní úrokové sazby.



Value at Risk – vyjadřuje potenciální ztrátu portfolia banky během následující doby držení, stanovenou na základě určitého historického období, se stanovenou pravděpodobností.



durace gap

Limity: Banka vytvoří a udržuje soustavu limitů pro řízení tržního rizika. Banky zajišťují, aby tyto limity nebyly překročeny. Jsou konstruovány tak, aby omezily dopad potencionálních změn v tržních rizikových faktorech na výnosy a hodnotu aktiv a pasiv. Tyto limity jsou pravidelně přehodnocovány a jsou stanoveny postupy při jejich překročení. Stresové testování: Banky toto testování provádí, aby mohly posoudit dopady extrémně nepříznivých tržních podmínek. Je prováděno na základě stresových scénářů. Toto testování je prováděno pravidelně, minimálně jednou za tři měsíce. Výsledky jsou předkládány vrcholovému vedení banky. 24

Zdroj: KAŠPAROVSKÁ, Vlasta a kol.. Řízení obchodních bank, str. 93.

31

4.2 Riziko likvidity Pravidla pro řízení tohoto rizika jsou založena na zkušenostech a jejich aplikace závisí na skladbě bilance každé individuální banky. Řízení tohoto rizika je poměrně složitý proces. Je řízeno společně s rizikem úrokovým, protože kroky podnikané k omezení jednoho z těchto rizik snižují i riziko druhé. Při řízení likvidity se banka snaží uvádět do souladu každodenní příliv a odliv likvidních prostředků. Banky musí mít k dispozici pohotové zdroje likvidity, které vedou k trvalému zabezpečení  Na straně aktiv vytvářet takové portfolio, které zajišťuje dostatek likvidních prostředků (aktiva, která se dají okamžitě přeměnit na likvidní prostředky). Na straně pasiv mít k dispozici instrumenty, pomocí nichž může v případě potřeby okamžitě získat likvidní prostředky. (např. dohodnuté úvěrové linky s jinými bankami).

K měření se nejčastěji používá likvidní gap – obdoba gapové analýzy. Při tomto měření se jednotlivé položky bilance rozdělí do jednotlivých časových pásem, ale pouze podle zbytkové doby splatnosti jednotlivých instrumentů (je tedy mírně jednodušší než gapová analýza). Použití této metody vyplývá z požadavku regulátora a banka je povinna měsíčně zasílat svoji likvidní situaci České národní bance.

4.3 Operační riziko Řízení operačního rizika se více do popředí dostalo s přijetím Basel II, kde je ke konceptu výpočtu kapitálové přiměřenosti zařazen kapitálový požadavek k operačnímu riziku. V bankovní sektoru roste závislost na informačních technologiích a automatizovaných systémech. Z tohoto důvodu hraje řízení operačního rizika stále větší význam.

Základními metodami pro řízení operačního rizika jsou zejména klasická organizační, kontrolní a bezpečnostní opatření a zásady. Mezi další konkrétní nástroje patří: ověřování způsobilosti pro výkon vybraných profesí,

tréninky, doškolování zaměstnanců,

zabezpečení a ochrana majetku, různé druhy a formy pojištění. K omezení rizika slouží také regulatorní požadavky na kapitál a vedení účetnictví. Existují různé koncepce pro řízení a regulaci operačního rizika, například:

32



Prostřednictvím tzv. „kvalitativních“ požadavků – požadavků na systémy, procesy a nástroje řízení.



Prostřednictvím pojištění - banka prokáže, že je proti operačnímu riziku dostatečné pojištěna. Při této koncepci se riziko bank přesouvá z bilance banky do bilance pojišťovny25



Stanovením samostatného povinného kapitálového požadavku k operačnímu riziku – Basel II definuje tři způsoby výpočtu, které se od sebe liší složitostí výpočtu (viz. kapitola 5.1.2): o metodou základního ukazatele (nejjednodušší) o standardizovanou metodou (složitější) o pomocí pokročilých metod (nejsložitější) – banky mohou využít své interní modely a skutečnou historii ztrát.

4.4 Ostatní rizika Přístupy k řízení strategického rizika jsou předurčeny individuální podnikatelskou strategií, postoji a rozhodnutím vlastníků a příslušných orgánů banky. K základním nástrojům patří zejména analýza trhu, konkurence a dalších hlavních faktorů ovlivňujících celkové podnikatelské prostředí banky. Mezi hlavní kritéria pro efektivní řízení rizika ztráty dobrého jména patří dodržování zásad transparentnosti (zveřejňování skutečných a pravdivých údajů o společnosti), smírné urovnání sporů (tak aby se předešlo soudním sporům a nežádoucí medializaci) a volbou spolehlivého auditora.

S postupem času dochází k vývoji bankovních produktů a služeb. To vede k zpřesňování řízení těchto jednotlivých rizik. Kromě řízení finančních rizik musejí banky dodržovat stanovená pravidla.

25

Jedná se o transfer operačního rizika do jiného odvětví.

33

5 Pravidla bankovní regulace a dohled Banky jsou při své činnosti povinny dodržovat pravidla obezřetného podnikání, která jsou stanoveny ve vyhlášce ČNB26. Cílem je omezení rizik bankovního podnikání tak, aby nedošlo k ohrožení návratnosti vkladů klientů a destabilizaci bankovního sektoru jako celku. Základní pravidla vycházejí z doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled při Bance pro mezinárodní platby (BIS) a ze směrnice ES. Pravidla obezřetného podnikání bank v ČR jsou stanovena přímo v zákoně o bankách, např. požadavek mít řídící a kontrolní systém, požadavek dodržovat kapitálovou přiměřenost a pravidla angažovanosti a jiné. Pravidla vydaná ČNB upravují následující oblasti činnosti obchodních bank: 

Přiměřenost kapitálu



Pravidla angažovanosti



Tvorba rezerv a opravných položek k finančním pohledávkám



Požadavky na uveřejňování informací obchodními bankami



Vnitřní kontrolní systémy obchodních bank



Pojištění vkladů bankovních klientů

5.1 Kapitálová přiměřenost Kapitálová přiměřenost27 spolu s pravidly angažovanosti patří k nejdůležitějším pravidlům obezřetnosti podnikání bank, které musí banky dodržovat. Pro banky představuje kapitálová přiměřenost povinnost udržovat určitou minimální výši kapitálu, odpovídající bankou podstupovaným rizikům. Kapitálovou přiměřenost můžeme definovat jako poměr upraveného kapitálu (tier 1,2 a 3) ke kapitálovým požadavkům (součet kapitálových požadavků k úvěrovému, tržnímu a operačnímu riziku). Banky musí dodržovat kapitálovou přiměřenost minimálně ve výši 8%. Tento kapitál slouží jako záchrana v dobách nepříznivého vývoje k pokrytí neočekávaných ztrát (očekávané jsou kryty opravnými položkami). 26

Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry. 27

Kapitálová přiměřenost bankovního sektoru vzrostla na konci loňského roku na 15,51 procenta z hodnoty 14,11 procenta o rok dříve.

34

Výpočet kapitálově přiměřenosti podle BASEL II je dán vzorcem:28

kp =

kapitál KPA + KPB + KPC

x 0,08 ≥ 0,08

kapitál = tier 1 + tier 2 – O + tier 3 (využitý) - více v následující kapitole KPA = kapitálový požadavek A – úvěrové riziko (viz. kapitola 5.1.2) KPB = kapitálový požadavek B – tržní riziko KPC = kapitálový požadavek C – operační riziko

5.1.1 Kapitál Pro stanovení výše kapitálové přiměřenosti se vychází z kapitálu banky, který se skládá z položek definovaných pravidly stanovenými regulátorem. Tyto položky se rozdělují do níže uvedených 3 skupin, které se ještě snižují o odčitatelné položky: Odčitatelné položky tvoří:29 hodnota kapitálové investice do institucí, pojišťoven, zajišťoven, pojišťovacích holdingových osob či pojišťovacích holdingových osob se smíšenou činností, nebo ostatních finančních institucí, pokud přesahují 10 % základního kapitálu osob, do nichž je investováno. Součet hodnot kapitálových investic do institucí, pojišťoven, zajišťoven, pojišťovacích holdingových osob či pojišťovacích holdingových osob se smíšenou činností, nebo ostatních finančních institucí, a to v částce, která přesahuje 10 % kapitálu před odečtením položek vyjmenovaných výše, pokud jednotlivé kapitálové investice představují podíl do 10 % včetně základního kapitálu osob, do nichž je investováno. Hodnota expozice ze sekuritizace, které by podle vyhlášky upravující pravidla obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry náležela riziková váha 1250 %.

28

Zdroj: KAŠPAROVSKÁ, Vlasta a kol.. Řízení obchodních bank, str. 83 Zdroj: Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry 29

35

1. Tier 1 = část kapitálu, která představuje součet následujících položek30 a) splacené emisní ážio a splacený základní kapitál b) povinné rezervní fondy vytvořené bankou c) nerozdělený zisk z předchozích období uvedený v účetní závěrce d) zisk za účetní období po zdanění uvedený v účetní závěrce, snížený o předpokládané dividendy. e) zisk za běžné účetní období uvedený v mezitímní účetní závěrce31 f) výsledné kurzové rozdíly z konsolidace dat zahraniční organizační složky (kapitál může být o tuto položku zvýšený nebo snížený) Tier 1 se snižuje o: 

Ztráta běžného období banky,



neuhrazená ztráta z předchozích období včetně ztráty za minulé účetní období,



Nehmotný majetek jiný než goodwill,



goodwillu,



čistý zisk z kapitalizace budoucích příjmů ze sekuritizace,



Nabyté vlastní akcie a podíly,



oceňovací rozdíl ze změn reálných hodnot kapitálových nástrojů, je-li záporný

2. Tier 2 = část kapitálu, která je tvořena následujícím položkami: a) podřízený dluh A, který může představovat podřízený dluhopis emitovaný bankou nebo úvěr, půjčku nebo přijatý vklad b) přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát 32

30

Zdroj: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vyhlasky/vyhlaska_123_2007_uz_k_201 1_04_01.pdf, § 55a 31

ověřené auditorem a snížený o předpokládaný podíl na zisku. Pokud bude banka chtít tento zisk zahrnovat do původního kapitálu, tuto skutečnost oznámí a projedná s ČNB. 32

Citace: „Přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát vzniká, pokud povinná osoba použije pro výpočet kapitálových požadavků k úvěrovému riziku přístup IRB a souhrn úprav ocenění expozic, které jsou aktivy, a rezerv k expozicím, které jsou podrozvahovými položkami, je větší než souhrn očekávaných úvěrových ztrát z těchto expozic.“

36

Podřízený dluh se v podstatě chová jako kapitál, jelikož věřitel snáší rizika jako akcionář (možnost splacení až po plném uspokojení všech ostatních věřitelů). Musí mít lhůtu splatnosti min. 5 let. Započítání podřízeného dluhu do kapitálu musí odsouhlasit regulátor. Pro potřebu stanovení kapitálu se podřízený dluh A snižuje o 20% každý rok. Může být v maximální výši 50% Tier 1.

3. Tier 3 = část kapitálu tvořená podřízeným dluhem B. Tento dluh má pevnou minimální lhůtu splatnosti 2 roky a nesmí být splacen ani v termínu splatnosti, pokud by tato platba snížila kapitálovou přiměřenost pod limit 8%. Kapitálem banky se rozumí součet využitelného tier 3 a součtu tier 1 a tier 2 sníženého o:33 

kapitálové investice do jiné banky či finanční instituce kromě investic, které jsou konsolidovány a přesahují 10% základního kapitálu jednotlivých bank do nichž banka stanovující kapitálovou přiměřenost investovala



součet kapitálových investic bankovního portfolia do jiných bank přesahující 10% kapitálu banky, pokud tyto nejsou konsolidovány a představují podíl do 10% včetně základního kapitálu jednotlivých objektů investice

Následující tabulka ukazuje vybrané ukazatele obezřetného podnikání bank (v mil. Kč): Kapitálová přiměřenost a kapitál

k 31.12.2010

Kapitál celkem

289 352

1. Tier 1

263 422

2. Tier 2

35 293

3. Souhrnná výše odčitatelných položek (od součtu Tier 1 + Tier 2)

9 363

4. Tier 3

0

Kapitálové požadavky celkem

149 214

Kapitálová přiměřenost (%)

15,51

Kapitálová přiměřenost Tier 1 (%)

14,12

Tab. 5.1 Kapitálová přiměřenost a kapitál Zdroj: ČNB Zdroj: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vyhlasky/vyhlaska_123_2007_uz_k_201 1_04_01.pdf, § 57 (staženo 27.4.2011 v 16:35) 33

Zdroj: BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank str. 145

37

5.1.2 Kapitálové požadavky Kapitálovým požadavkem se rozumí hodnota v národní měně propočtená podle regulátorem stanovených postupů. Pro účely výpočtu kapitálové přiměřenosti banka stanoví minimální kapitálové požadavky k úvěrovému, tržnímu a operačnímu riziku.



Kapitálový požadavek A se rovná kapitálovému požadavku k úvěrovému riziku bankovního portfolia.34



Kapitálový požadavek B (k tržnímu portfoliu) se rovná součtu požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia35, riziku angažovanosti obchodního portfolia, k obecnému úrokovému riziku, akciovému riziku, měnovému riziku, komoditnímu riziku.



Kapitálový požadavek C – ke krytí operačního rizika

Níže jsou uvedeny metody pro výpočet kapitálových požadavků k jednotlivým rizikům. Banky si z těchto metod mohou, se souhlasem regulátora, vybrat jednu metodu, kterou budou využívat.

Metody pro výpočet úvěrového rizika: Pro stanovení tohoto rizika existují 3 typy metod – standardizovaný přístup (jde o nejjednodušší způsob) – rizikové váhy se odvíjí od ratingů, které stanovují externí ratingové agentury (příloha č.2), základní IRB přístup – založen na principu vlastního ocenění úvěrových rizik (bankám je tato metoda umožněna po splnění stanovených požadavků) a pokročilý IRB přístup.

Metody pro výpočet tržního rizika: Pro výpočet kapitálového požadavku k obecnému úrokovému riziku, mohou banky použít metodu splatností (jednotlivé instrumenty se rozdělí do časových pásem, podle zbytku splatnosti), nebo metodu durací (tato metoda je založena na podobném principu, jako metoda splatnosti – nevychází ovšem ze splatnosti, ale z durace).

34

Bankovní portfolio tvoří finanční a komoditní nástroje nezařazené do obchodního portfolia, zejména nástroje, které chce banka držet do jejich splatnosti. Jsou to úvěry, podílové listy , půjčky, vklady ale i deriváty sloužící k zajišťování nástrojů tohoto portfolia. 35

Obchodní portfolio banky tvoří finanční a komoditní nástroje držené za účelem obchodování a dosažení zisku z cenových rozdílů a změn úrokových měr v krátkodobém horizontu (do jednoho roku).

38

Metody pro výpočet operačního rizika: Metoda základního ukazatele (BIA) – nejjednodušší metoda. Kapitálový požadavek je výsledek součinu hrubého výnosu banky (průměr za poslední tři roky) a regulátorem pevně stanoveného procenta - 15 %.

Standardizovaná metoda (TSA) – při této metodě se bankovní činnosti rozdělí do osmi obchodních linií (retailové bankovnictví, komerční bankovnictví apod.)

Pokročilá metoda (AMA) – banky mohou při této metodě zohlednit své výpočty a skutečné ztráty. Jedná se o nejtěžší metodu.

Banky si můžou zavádět i vlastní modely stanovení kapitálových požadavků k tržnímu riziku. Model však musí být: koncepčně správný, testován po dobu nejméně jednoho roku a v tomto období i dokladován a srovnán s denními záznamy, prokazatelně přesný, pravidelně stresově testován a musí splňovat kvalitativní požadavky.

5.2 Pravidla angažovanosti Dalším pravidlem obezřetného podnikání bank, které musí banky při své činnosti dodržovat, jsou pravidla angažovanosti. Podle vyhlášky ČNB36 rozdělujeme pravidla angažovanosti na angažovanost obchodního portfolia37 a angažovanost

investičního

portfolia38.

Angažovanost investičního portfolia: Angažovaností investičního portfolia se rozumí jakákoliv expozice, vůči dlužníkovi, která představuje aktivum v jeho účetní hodnotě nebo podrozvahovou položku v účetní hodnotě po odečtení rezerv – vždy bez aplikace rizikových vah nebo konverzních faktorů. 36

Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry ve znění vyhlášky č. 282/2008 Sb.,vyhlášky č. 380/2010 Sb. a vyhlášky č. 89/2011 Sb. 37

Do obchodního portfolia jsou podle vyhlášky č. 123/2007 Sb. zařazeny nástroje záměrně držené pro krátkodobý opětovný prodej nebo nástroje držené se záměrem využívat skutečných nebo očekávaných krátkodobých cenových rozdílů mezi kupní a prodejní cenou nebo jiných výkyvů v ceně či úrokové míře. 38

Do investičního portfolia jsou zařazeny nástroje nezařazené do obchodního portfolia.

39

Angažovanost obchodního portfolia: Angažovaností obchodního portfolia vůči dlužníkovi se rozumí kladný rozdíl, mezi součtem dlouhých pozic a součtem absolutních hodnot krátkých pozic. Pro potřeby angažovanosti obchodního portfolia se vůči dlužníkovi stanový následující dlouhé pozice, které se označují kladným znaménkem, a krátké pozice, které se označují záporným znaménkem. Jedná se o: 

úrokové pozice39



akciové pozice



expozice vůči fondům kolektivního investování



pozice vyplývající z volných dodávek



rozdíly mezi sjednanou vypořádací cenou a aktuálním tržním oceněním cenných papírů, cizích měn a komodit u obchodů nevypořádaných do stanoveného dne vypořádání, pokud tyto rozdíly představují ztrátu

Limity angažovanosti: Limit angažovanosti investičního portfolia vůči jedné osobě nesmí přesáhnout 25 % kapitálu banky sníženého o odčitatelné položky nebo částku 150 000 000 EUR. Pokud by částka odpovídající 150 000 000 eur byla vyšší než 25 % součtu původního a dodatkového kapitálu sníženého o odčitatelné položky, nesmí hodnota expozice překročit po zohlednění zajištění limit, který je přiměřený vzhledem ke kapitálu povinné osoby. Povinná osoba stanoví tento limit v souladu se zásadami a postupy pro řízení rizika koncentrace40. Takto stanovený limit však nesmí překročit 100 % součtu původního a dodatkového kapitálu sníženého o odčitatelné položky.

39

Citace: „kapitálový požadavek k úrokovému riziku se stanoví z nástrojů obchodního portfolia, které mají alespoň jednu úrokovou pozici. Tyto nástroje představují zejména dluhopisy, směnky, repo obchody, pevné termínové operace a úvěry, půjčky a vklady přijaté nebo poskytnuté na mezibankovním trhu. Úrokovými nástroji se rozumí nástroje, které mají pouze úrokové a měnové pozice“ Zdroj: Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry, § 133 (staženo 27.4.2011 v 14:25) 40

Úvěry a pohledávky vůči klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině zpravidla nesmí přesáhnout 20 % kapitálu, ale existují i další podmíněné limity pro celkovou angažovanost dané bankovní instituce.

40

5.3 Tvorba rezerv a opravných položek k finančním pohledávkám Banky pro krytí potenciálních rizik a ztrát vytvářejí rezervy a opravné položky. Rezervy se tvoří na budoucí potenciální ztráty a opravné položky se tvoří ke konkrétním pohledávkám k pokrytí očekávaných ztrát. BCBS41 nestanovil přesná jednotná pravidla pro klasifikaci pohledávek. Proto je tato oblast méně sjednocená z hlediska jednotlivých států a bank. V bankovním systému ČR se tvorba opravných položek a rezerv řídí vyhláškou ČNB.42

V ČR existuje tzv. klasifikace pohledávek, tj. rozdělení pohledávek z úvěrů do jednotlivých kategorií podle jejich rizikovosti. Klasifikace je poté podkladem pro tvorbu opravných položek. V souladu s opatření ČNB banky tyto pohledávky klasifikují jednotlivě nebo uplatňují portfoliový přístup.

V případe pohledávek hodnocených jednotlivě banka nejprve posoudí pohledávku samostatně a zařadí jí do jedné z těchto pěti kategorií: 

Standardní pohledávky

(ve splatnosti)



Sledované pohledávky

(nad 30 dnů)



Nestandardní pohledávky (nad 90 dnů)



Pochybné pohledávky

(nad 180 dnů)



Ztrátové pohledávky

(nad 360 dnů)

ohrožené pohledávky

Mezi základní kritéria pro vymezení kategorií pohledávek patří finanční a ekonomická situace dlužníka a jeho platební kázeň (zda je dlužník v prodlení se splátkou jistiny nebo příslušenství z pohledávky). Mezi další (dodatečná) kritéria patří historie vztahu banky k dlužníkovi (vypovídá o ní restrukturalizace pohledávky – za restrukturalizovanou pohledávku je považována taková pohledávka, u níž banka poskytla úlevu, protože pokud by ji neposkytla, vznikla by ji pravděpodobně ztráta), vysoká důvěryhodnost dlužníka a zajištění.

41 42

Basilejský výbor pro bankovní dohled Vyhláška č. 123/2007 Sb.

41

Kromě výše uvedených výjimek se při posuzování pohledávek uplatňuje princip posuzování podle klienta. Pokud má banka více pohledávek za jedním (stejným) klientem, zařazuje je do stejné kategorie (podle pohledávky s nejhorším hodnocením). Ke klasifikovaným pohledávkám pak banky tvoří opravné položky. Tyto opravné položky k pohledávkám tvoří tak, že rozdíl mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství a bankou zohledněným zajištěním dané pohledávky násobí koeficientem:  sledované

upravená hodnota * 0,01

 nestandardní

upravená hodnota * 0,20

 pochybné

upravená hodnota * 0,50

 ztrátové

upravená hodnota * 1,00

Opravné položky se tvoří i k portfoliím úvěrů, které se ale individuálně nekategorizují. Tvoří se s využitím statistických modelů, nikoliv na základě individuálního posouzení každé pohledávky. Regulace spočívá ve stanovení požadavků kladných na skladbu portfolia, na délku časových řad údajů o portfoliu, na testování odhadu a na testování statistického modelu a jeho parametrů. Bankovní subjekty mají právo opravné položky zařadit mezi daňově uznatelné náklady tj. odepisovat je do nákladů. Nebankovní subjekty toto právo nemají. Existují však stropy, které stanovují daňově uznatelné náklady opravných položek z klasifikovaných pohledávek.43

5.4 Uveřejňování informací Pravidla informovanosti tvoří tzv. 3 pilíř pravidel Basel II. Uveřejňování informací o ekonomické a finanční situaci banky je základem tržní disciplíny. Snižuje asymetrii informací, v níž se vůči bance nacházejí její vkladatelé a jiní věřitelé, podporuje přístup bank na kapitálové trhy, jelikož poskytuje investorům důležité informace a také posiluje důvěru veřejnosti v bankovní systém. Banky uveřejňují kvantitativní data čtvrtletně44. A kvalitativní ročně (postupy v oblasti řízení rizik, účetní metody apod.)

43

Podle zákona České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších úprav. 44

ke dni 31. března, 30. června a 30. září do 6 týdnů po skončení příslušného kalendářního čtvrtletí, 31. prosince do 4 měsíců po skončení kalendářního roku.

42

V ČR je informační povinnost bank aktuálně daná Vyhláškou č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry ve znění vyhlášky č. 282/2008 Sb. vyhlášky č. 380/2010 Sb. a vyhlášky č. 89/2011 Sb. Obsahem opatření ČNB o uveřejňování informací je: 1. Informace

o

bance

(základní

informace-název,adresa,

údaje

o

akcionářích,organizační struktura) 2. Informace o činnostech banky 3. Informace o vztazích se spřízněnými stranami (většinový společník, s členy dozorčí rady, s členy představenstva) 4. Informace o hospodaření banky a o řízení rizik (rozvaha, výkaz zisku a ztrát…) 5. Výroční zpráva

5.5 Vnitřní kontrolní systémy bank Vnitřní řídící a kontrolní systém patří mezi vnitřní procesy banky. K základním regulatorním požadavkům patří i to, aby banka vytvořila a udržovala účinný a efektivní vnitřní a kontrolní systém45. Efektivní systém vnitřní kontroly je provázaným souborem zásad a postupů. Jeho využíváním je banka schopna včas identifikovat problémy a nedostatky, zajistit jejich odstranění a snížit tak ztráty. Systém je realizován představenstvem banky, dozorčí radou, vrcholovým managementem a všemi zaměstnanci banky.

Podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů musí mít banky řídící a kontrolní systém, který zahrnuje: 

zásady a postupy řízení



organizační uspořádání s řádným, průhledným a uceleným vymezením působnosti a rozhodovací pravomoci



řádné administrativní a účetní postupy



systém odměňování zaměstnanců (činnost v rámci výkonu jejich zaměstnáni má významný vliv na bankou podstupovaná rizika a jejich míru)



systém řízení rizik (zahrnuje pravidla přístupu banky k rizikům, kterým je vystavena), dále zahrnuje účinné postupy rozpoznávání, vyhodnocování, měření,

45

Zdroj: BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank str. 173

43

sledování a ohlašování rizik, stejně tak účinné postupy přijímání opatření vedoucích k omezení případných rizik. 

Sledování a vyhodnocování účinnosti a efektivnosti systému – náprava nedostatků včetně interního auditu

5.6 Pojištění vkladů Jednou z dalších základních součástí bankovní regulace je pojištění vkladů. Je realizováno na povinném či dobrovolném principu nebo kombinací obou. Je to nástroj pro ochranu věřitelů v prostředí asymetrické informace. V ČR je pojištění vkladů legislativně upraveno zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s tímto zákonem je zřízen Fond pojištění vkladů. Všechny banky a pobočky zahraničních bank (mimo těch, které podnikají v režimu jednotné bankovní licence) musejí do tohoto fondu přispívat. Pobočky zahraničních bank se systému v ČR účastnit nemusí, jen pokud prokáží ČNB, že systém pojištění vkladů, kterého se účastní, zaručuje vkladatelům stejný stupeň ochrany jako systém v ČR.

Náhrada se vkladateli poskytuje v zákonné výši 100% pohledávky (klient tedy nenese žádnou spoluúčast), nejvýše však 100 000 EUR pro jednoho vkladatele u jedné banky. Na poskytnutí náhrady nemají nárok osoby, které mají podle zákona o bankách zvláštní vztah k bance a vlastníci vkladů, které vznikly z trestné činnosti. Výplata náhrad musí být zahájena do 20 pracovních dní od data vydání oznámení o platební neschopnosti.

5.7 Bankovní dohled Bankovní dohled je v České republice věcně i institucionálně součástí České národní banky. Předmětem bankovního dohledu je dozor nad dodržováním pravidel bankovního podnikání a vyvozování důsledků z jejich porušení. Dohled provádí ČNB na základě zmocnění v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. ČNB působí jako integrovaný orgán dohledu nad finančním trhem České republiky od dubna roku 2006. Původní organizační uspořádání dohledových sekcí podle sektorů finančního trhu bylo v roce 2008 nahrazeno funkcionálním modelem organizační struktury tvořeným třemi sekcemi, a to sekcí regulace a analýz finančního trhu, sekcí licenčních a sankčních řízení a sekcí dohledu nad finančním trhem.

44

Bankovní dohled nemá právo zasahovat do obchodních rozhodnutí banky ani do jejího řízení, které je v kompetenci managementu banky, popř. dozorčí rady. Bankovní dohled se pouze snaží prostřednictvím stanovených pravidel, důsledným monitoringem a vhodnými nápravnými opatřeními usměrňovat činnost bank tak, aby nedocházelo k různým aktivitám, které by mohly ohrozit stabilitu celého bankovního systému a poškodit zájmy klientů bank. Bankovní dohled při své dohlížecí činnost používá dvě základní metody: 

Dohled na dálku



Dohled na místě

5.7.1 Dohled na dálku Dohled na dálku je založen na licencování a povolovací činnosti (posuzování vstupu nových akcionářů do sektoru), na monitoringu a analýze činnosti bank tj. vyhodnocování finančních výkazů a hlášení obezřetného podnikání pro bankovní dohled a dalších dostupných informací o bance.

Zdroji pro dohled na dálku jsou informace, které jsou dostupné z pravidelných hlášení vůči regulátorovi a dalších veřejných zdrojů, mezi které patří především: 

pravidelné výkazy a hlášení předkládané bankovnímu dohledu bankami,



výsledky externího auditu, účetní závěrky,



výsledky dohlídky na místě,



vývoj makroekonomických ukazatelů,



informace z tisku a ostatních medií

Mezi základní metody dohledu na dálku řadíme pravidelnou finanční analýzu banky prostřednictvím finančních ukazatelů, systém včasného varování (slouží k rychlé identifikaci problémů v činnosti banky), rating bank (umožňuje srovnání bank mezi sebou navzájem podle jednotlivých kritérií a sledování limitů pravidel obezřetného podnikání.

Dohled na dálku je založen především na kvantitativních informacích, což je jeho hlavní výhodou a zároveň i nevýhodou. Kvalita dohledu je dána kvalitou získaných dat, dohled spoléhá na to, že banky vykazují všechny údaje tak, aby věrně zobrazovaly reálnou situaci

45

v bance. Nevýhodou je skutečnost, že ne všechny důležité faktory, které ovlivňují stabilitu banky a její dobré finanční výsledky jsou postižitelné kvantitativními ukazateli – nejsou schopné zohlednit kvalitu řídících mechanismů, systémů řízení rizik, vnitřního kontrolního systému apod. Z tohoto důvodu je nezbytné doplňovat dohled na dálku dohledem na místě, v rámci kterého je možné získat potřebné kvalitativní informace.

5.7.2 Dohled na místě Kontrolní činnost probíhající přímo v bankách (dohlídky na místě) se postupně stávají rozhodujícím nástrojem bankovního dohledu. Vyplývá to zejména z vyššího důrazu, který je kladen na posouzení systémů řízení jednotlivých rizik v bance. Poznání rizikového profilu každé banky umožňuje následně zvolit optimální formy dohledu tak, aby bylo možné v maximální míře zajistit kvalitní a efektivní monitoring každé banky a tak efektivně využít dostupné kapacitní a časové možnosti bankovního dohledu. Tyto tzv. dohlídky na místě se uskutečňují v souladu s § 25 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a § 44 a dalšími ustanoveními zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění

pozdějších

předpisů.

Dohlídky

jsou

prováděny

prostřednictvím

návštěv

v jednotlivých bankách. Komplexní dohlídky na místě vyžadují velké množství lidí, proto se uskutečňují v každé bance zpravidla jen jednou za dva až tři roky.

Rozlišujeme dohlídky komplexní (zahrnují základní rizikové oblasti) a dílčí (zaměřené jen na některou z rizikových oblastí). Komplexní dohlídka na místě je zaměřena na následující oblasti: 

řízení úvěrového rizika,



řízení tržních rizik a rizik spjatých s obchodováním na finančních trzích,



vnitřní řídící a kontrolní systém a interní audit,



předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti a



informační systémy a informační technologie.

Průběh dohlídky na místě, má obecně platné základní fáze:46 1. Fáze přípravná spočívá v sestavení týmu, který dohlídku na místě provede. Pokračuje předběžnou analýzou banky na základě získaných informací z výkazů a

46

Zdroj: KAŠPAROVSKÁ, Vlasta a kol.. Řízení obchodních bank, str. 64

46

hlášení zasílaných bankou, informací externího auditu, výsledků minulé dohlídky atd. Následně je sestaven plán dohlídky, který obsahuje časový harmonogram dohlídky, náplň činnosti a úkoly jednotlivých členů kontrolního týmu, formy výstupů dohlídky. Obchodní bance je zasláno oznámení o provedení dohlídky na místě. 2. Fáze realizační. Přestavuje ji vlastní kontrolní činnost a dále pohovory s odpovědnými pracovníky banky. V této fázi musí obchodní banka umožnit přístup týmu k prověřovaným údajům a prověřovanému pracovišti a určit k dispozici pracovníky banky, kteří jsou schopni a oprávnění požadované údaje vyhledat a vysvětlit případné nejasnosti. 3. Fáze vyhodnocení. V této fázi se písemně zpracují zjištěné skutečnosti z dohlídky na místě. Součástí zjištěných skutečnosti je uvedení nedostatků, vymezení problematických oblastí a rizik. Tyto zjištěné skutečnosti a jejich popis, jsou obsahem tzv. protokolu. V protokole se uvádí označení kontrolního orgánu a kontrolních pracovníků na kontrole zúčastněných, označení kontrolované osoby, místo a čas provedení kontroly, předmět kontroly, kontrolní zjištění, označení dokladů a ostatních materiálů, o které se kontrolní zjištění opírá.47 Vedení banky má právo seznámit se s obsahem protokolu z dohlídky na místě. Je oprávněno vznést námitky (podle § 17 zákona č. 552/1991 Sb., tak musí učinit do 5 dní ode dne seznámení s protokolem) proti konkrétním zjištěným skutečnostem. Bankovní dohled prověří námitky a rozhodne o jejich přijetí či zamítnutí – bance je zasláno vypořádání námitek v podobě tzv. „rozhodnutí o námitkách. K odstranění zjištěných nedostatků může bankovní dohled uložit obchodní bance opatření k nápravě. Banky se mohou na základě zákona č. 552/1191 Sb. § 18 odst. 2 odvolat ve lhůtě 15 dní ode dne doručení rozhodnutí.

5.7.3 Konsolidovaný dohled Bankovním dohledem na konsolidovaném základě se rozumí sledování a regulace rizik u konsolidačních celků – finanční skupiny, které zahrnují kromě banky například pojišťovnu, penzijní fond, investiční fondy, finanční leasingovou společnost a jiné. Bankovní dohled na

47

zákon č. 552/1991 Sb., § 15 odst. 2. Zdroj: http://www.verejnesbirky.cz/index.php?cmd=page&id=32

47

konsolidovaném základě nenahrazuje dohled na individuálním základě48 nad jednotlivými členy finančních skupin. V závislosti na charakteru konsolidačních celků se rozlišují tři typy – skupina ovládající banky, skupina finanční holdingové společnosti nebo smíšené holdingové společnosti. Skupinou ovládající banky je skupina tvořená bankou jí ovládanými osobami a přidruženými společnostmi. Ovládající banka = banka, jejíž ovládané osoby nebo přidružené společnosti jsou bankami nebo finančními institucemi. Ovládané osoby = osoby, které jsou pod přímým nebo nepřímým rozhodujícím vlivem. Skupina finanční holdingové společnosti je skupina tvořená finanční holdingovou společností a jí ovládanými osobami a přidruženými společnostmi. Skupinou smíšené holdingové společnosti je skupina tvořená smíšenou holdingovou společností a jí ovládanými osobami a přidruženými společnostmi. Pokud by byly zjištěny nedostatky v činnosti členů konsolidačního celku (např. osoba zahrnutá do konsolidačního celku neposkytla požadované informace pro účely bankovního dohledu na konsolidovaném základě nebo informace neúplné) může bankovní dohled uložit pokutu až do výše 50 mil. Kč nebo i zakázat nebo omezit provádění operací s osobami, které jsou součástí stejného konsolidačního celku.

5.7.4 Opatření k nápravě Banky musejí dodržovat podmínky stanovené licencí a právními předpisy, včetně opatření vydaných ČNB. Zjistí-li bankovní dohled, že banky tato pravidla nedodržují, může vůči nim uplatnit různá sankční resp. nápravní opatření.

Mezi tato opatření patří:  právo vyžádat ve stanovené lhůtě odstranění zjištěných nedostatků,  požadovat výměnu osob ve vedení a dozorčí radě banky,  omezit nebo zakázat vykonávání některé z činností uvedených v licenci,  nařídit mimořádný audit na náklady banky,  uložit pokutu do výše 50 mil. Kč,  snížit základní kapitál k pokrytí ztráty po jejím zúčtování s rezervními a dalšími fondy, pokud přesahuje 20 % vlastního kapitálu banky, 48

Dohled na individuálním základě spočívá v dohledu nad jednotlivými bankami. Mimo dalších mnoha činností zahrnuje i sledování, zda banka dodržuje stanovené limity čisté angažovanosti a limit kapitálové přiměřenosti na individuálním základě.

48

 zavést nucenou správu (v případě, kdy je ohrožena stabilita bankovního systému jako celku),  odejmout licenci (při přetrvávání závažných nedostatků a v případech uvedených níže).

5.7.5 Odejmutí licence Zákon o bankách umožňuje ČNB odejmout bankovní licenci. Pro to aby byla licence odejmuta musí být splněny následující zákonné podmínky: 

Přetrvávání závažných nedostatků v činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky,



Nezahájení činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky do 12 měsíců od získání licence



Nepřijímání vkladů od veřejnosti nebo neposkytování úvěrů po dobu 6 měsíců



Udělení bankovní licence na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti



Pokles kapitálové přiměřenosti pod 1/3 minimálního limitu

Závažným nedostatkem se rozumí stav, kdy by další opatření ze strany ČNB směřující k ozdravění, včetně zavedení nucené správy, byla již neúčinná a nemohla by zásadním způsobem tento stav změnit. Odejmutí licence je výlučně v pravomoci České národní banky. ČNB si však může před odejmutím vyžádat stanovisko Ministerstva financí. Ode dne právní moci rozhodnutí o odejmutí bankovní licence nesmí postihnutá banka (právnická osoba) přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti. Může provádět jen ty činnosti, které jsou nezbytné pro vypořádání jejich pohledávek a závazků.

5.8 Basel I a II Basilejský výbor pro bankovní dohled definoval řadu pravidel sloužících jako metodologické východiska pro mezinárodní spolupráci a koordinaci snah v oblasti bankovního dohledu a regulace. BCBS publikuje řadu dokumentů zaměřených na různé oblasti obezřetného podnikání bank, které se následně dostávají do národní legislativy členských zemí. Klíčovým výsledkem činnosti BCBS jsou pravidla pro měření kapitálu

49

banky z hlediska kapitálové přiměřenosti – formulace pravidel obezřetného bankovního podnikání pro zajištění stability, likvidity a důvěryhodnosti bankovního systému.

Basel I: Výbor BSCB zavedl v roce 1988 systém pro měření kapitálu bank známý jako Basel Capital Accord (později nazývaný jako BASEL I.), který poskytuje standard pro minimální kapitálovou přiměřenost bank - cílová hodnota kapitálové přiměřenosti byla stanovena na 8% předpokladem bylo, že tohoto stavu banky dosáhnou do konce roku 1992. V roce 1999 byl zveřejněný návrh revidovaného rámce kapitálové přiměřenosti, který rozšiřoval původní požadavky a byl postaven na 3 pilířích : 

minimální kapitálové požadavky



přehled procesu interního bankovního dohledu při sledování kapitálové přiměřenosti



efektivní využívání opatření k posílení tržní disciplíny

Hlavním cílem BASEL I bylo posílit odolnost bankovního systému proti krizovým situacím vzniklým v bankovním systému. Tento systém vznikl jako reakce na důsledky ztrát z nadměrného úrokového rizika a nadměrné úrokové koncentrace jakož i nedostatečného kapitálového vybavení bank v 90.letech 20. století.

Basel II (The New Basel Capital Accord): Implementace konceptu Basel II, která se zabývá mimo jiné kapitálovou přiměřeností bank, je v České republice promítnuta do vyhlášky č. 123 ze dne 15. května 2007, o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. Koncepce Basel II je od 1.ledna 2008 povinností pro všechny.

BASEL II zavedl nově tyto prvky: 

kapitálové požadavky odpovídající rizikům



zohlednění všech rizik, nejenom kreditních



uznání interních bankovních metod hodnocení rizika



aplikace na banky po celém světě, mezinárodně jednotný systém



posílení bankovního dohledu a trhu

50

Dohody Basel II se neomezují pouze na formulaci nových povinností ohledně kapitálové přiměřenosti, ale také řeší povinnosti regulátora při bankovním dohledu a rozsah zveřejňovaných informací bankami. Tyto tři kapitoly dohody Basel II společně vytvářejí princip tří pilířů.

BASEL II Minimální kapitálový požadavek

Aktivity bankovního dohledu

Tržní disciplína

Pravidla pro výpočet požadovaného kapitálu

Posílené dohlížecí pravomoci

Posílené požadavky na poskytování informací

PILÍŘ I

PILÍŘ II

PILÍŘ III

Obr. 6.1. Schéma BASEL II Zdroj: Vlastní zpracování

V důsledku BASEL II začaly banky potřebnou míru kapitálové přiměřenosti (kapitola 5.1) pro úvěry vypočítávat v závislosti na bonitě příslušného příjemce úvěru. Místo povinných paušálních rezerv se tak do centra pozornosti dostává jednotlivé konkrétní úvěrové riziko. Pro posouzení bonity příjemce úvěru (stanovení ratingu) se začaly využívat individuální měřicí metody, tzv. interní modely IRB – internal rating based . Rating se tak stal rozhodujícím kritériem při poskytování úvěrů. Druhý pilíř je zaměřen na dohled a hodnocení dostatečnosti kapitálu a je považován za základní prvek tohoto dokumentu. Proces dohledu je zaměřen nejen na tom, aby měly banky kapitál odpovídající jejich rizikovému profilu, ale také na tom, aby banky přiměly ke zdokonalení metod a technik v rámci měření, řízení a monitorování rizik.

51

Třetí pilíř doplňuje první a druhý. Na banky jsou v rámci tohoto pilíře kladeny vyšší nároky na transparentnost podnikání a zveřejňování informací. Podle Basilejského výboru bude, díky většímu množství informací pro veřejnost, jednodušší zjistit, jak je na tom banka s bezpečností či rizikovostí. Skutečnou důležitost jednotlivých pilířů ukazuje následující obrázek:

Obr. 6.2. BASEL II – Tři pilíře - Skutečná důležitost Zdroj: http://www.studentsummit.cz/data/1296334322141Boril_Sopov_FSV_UK_Regulace_Bank.pdf (staženo 20.4.2011 18:35)

Banky v rámci dodržování podmínek obezřetného podnikání bank, splňují stanovená pravidla. Jedná se zejména o kapitálovou přiměřenost, která je z pohledu regulátora nejvíce důležitá. Dále jsou to pravidla angažovanosti, pojištění vkladů, uveřejňování informací, kontrolní systémy a bankovní dohled. Bankovní dohled dohlíží na správné dodržování těchto pravidel. K 1.1.2008 nabyla účinnost (pro všechny) koncepce Basel II, která řadu pravidel změnila. Ve stejném roce nastala globální finanční a hospodářská krize, která vyvolala řadu otázek ohledně dostatečnosti regulace. V návaznosti na tuto krizi se začala formovat koncepce Basel III.

52

Závěr Bankovnictví je ve všech vyspělých ekonomikách odvětvím, ve kterém se vyskytuje nejvyšší míra regulace. Je to dáno jednak makroekonomickými důvody (vytváření prostoru pro provádění měnové politiky) ale také mikroekonomickými (podpora bezpečnosti, důvěryhodnosti a efektivnosti bankovního systému jako celku). U mikroekonomických důvodů se zdůrazňuje ochrana klientů před nadměrnou rizikovostí či možnými podvody bank. Nestabilita bankovního sektoru by výrazně narušila fungování ostatních sektorů ekonomiky, proto je na regulaci bank kladen velký důraz.

Banka je podnik, který podniká s cílem dosahovat zisku a dlouhodobě uspět v hospodářské soutěži. Podnikání bank je založeno na tom, že na vlastní účet a riziko obchodují s cizími zdroji a využívají k tomu různé finanční nástroje. Při činnosti podnikání bank se vyskytuje řada finančních rizik, která mohou banky postihnout. Banky jsou nejen nositeli těchto rizik, ale i subjektem jejich řízení. Mezi nejvýznamnější finanční rizika patří riziko úvěrové, tržní, operační a riziko likvidity. Banky musejí dodržovat stanovené pravidla obezřetného podnikání bank. Kromě pravidel kapitálové přiměřenosti zahrnují i pravidla úvěrové angažovanosti, pravidla likvidity, pojištění vkladů, požadavky na uveřejňování informací a vnitřní řídící a kontrolní systémy. Jestli jsou tyto pravidla dodržovány a do jaké míry zjišťuje bankovní dohled.

Počínaje 1. dubnem 2006 vstoupil v platnost dlouho diskutovaný zákon, který umožnil integrovat dohled nad finančním trhem do České národní banky (v minulosti vykonávaly tento dohled tyto čtyři instituce: Česká národní banka – oblast bankovního trhu Komise pro cenné papíry – oblast kapitálového trhu Ministerstvo financí – oblast pojišťovnictví Úřad pro dohled nad družstevními záložnami – oblast družstevního peněžnictví). Vznikl tak jednotný dohled nad celým finančním trhem v ČR. Schválený zákon měl celou řadu odpůrců i zastánců. Kritici upozorňovali na fakt, že sjednocení veškerého státního dozoru nad finančním trhem do ČNB bude znamenat přesun moci od vlády a parlamentu směrem k ČNB. Obávali se také dočasného snížení kvality regulace a výkonu dozoru z důvodu přílišné uspěchanosti. Naopak jeho zastánci zdůrazňovali fakt, že se tím posílí politická nezávislost dozoru nad finančním trhem a povede to ke zkvalitnění dohledu a snížení nákladů pro stát i finanční instituce. Dnes můžeme říci, že to byl krok správným směrem.

53

Česká národní banka, prostřednictvím dohledu na dálku a dohledu na místě, hlídá, jestli jsou pravidla dodržována, a tím snižuje pravděpodobnost selhání nejen bank, ale i bankovního sektoru. Přísnější regulace a dohled ze strany ČNB nedokáže zamezit všem problémům. Nelze vyloučit úpadky jednotlivých regulovaných subjektů, které mohou nastat z důvodu podstoupení vysokých rizik nebo z kriminálních důvodů. Odpovědnost nesou osoby ve vedení těchto regulovaných subjektů. V souvislosti s nedávnou finanční a hospodářskou krizí, která proběhla v letech 2008-2010 se pojem regulace skloňuje více, než kdy předtím. Krize měla celou řadu příčin a jejich váha se v různých zemích lišila. Mezi hlavní příčiny lze zařadit chování bank, makroekonomické, etické, psychologické a politické příčiny, ale také bankovní regulaci a dohled. Osobně sdílím názor s bývalým guvernérem ČNB, Zdeňkem Tůmou, že za tuto krizi nemohla ani tak regulace jako spíše dohled. Pravidla stanovené regulátorem zde byly a dalo se podle nich celkem slušně fungovat. Tyto pravidla ovšem nebyly ze strany dohledu vynucována, tak jak by měly, takže za tuto krizi může management jednotlivých (konkrétních) institucí a poté spíše více dohled než samotná regulace. Krize v letech 20082010 ale odhalila i některé nedostatky BASEL II. zejména podcenění rizika likvidity, rizik státních dluhů, hypoték a finančních derivátů a v uznávání některých druhů zajištění pro snížení kapitálu.

V reakci na tuto globální finanční krizi 2008-2010 došlo k urychlení revize dohody Basel II. s tím, že tato reagovala na nové podmínky na světových finančních trzích. Vznikla tak dohoda BASEL III. Cílem BASEL III je posílení odolnosti bankovního sektoru vůči finančním krizím a posílení preventivního působení regulace a dohledu v podmínkách globalizace. Orgány BIS odsouhlasily klíčové elementy systému v červenci 2010 a přechodné období k jejich kalibraci a implementaci v září 2010. Implementace by měla začít v roce 2014 a trvat do roku 2017.

Hlavním cílem bankovní regulace je minimalizovat rizika v oblasti bankovního podnikání. Touto regulací se ČNB snaží zvýšit bezpečnost a transparentnost. Činnost bank je proto regulována různými omezujícími a přikazujícími pravidly, především v podobě právních předpisů (zákonů, vyhlášek a opatření).

54

Seznam použité literatury Tištěné monografie: 1. BABOUČEK, Ivan a kolektiv. Regulace činnosti bank.

Bankovní institut vysoká

škola, a.s. Praha 2009. 318 s. ISBN 978-80-7265-144-3. 2. KAŠPAROVSKÁ, Vlasta a kol.. Řízení obchodních bank. Nakladatelství C.H.Beck, Praha 2006. 339 s. ISBN 80-7179-381-7. 3. PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. 1. vydání. Praha: VŠFS, 2004. 138 s. ISBN 80-86754-29-4. 4. REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. 2. rozšíř. vyd. Praha: Management Press, 2001. 782 s. ISBN 80-7261-051-1. 5. ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava. Bankovnictví II. 2. vydání. Praha: Bankovní akademie, 1998. 268 s. ISBN 80-238-9685-7. Zákony,opatření a vyhlášky: 6. Zákon č. 21/1992 Sb. ze dne 20. prosince 1992, o bankách, ve znění pozdějších úprav 7. Zákon č. 6/1993 Sb. ze dne 17. prosince 1991, o České národní bance, ve znění pozdějších úprav 8. Vyhláška č. 123/2007 Sb. ze dne 15. května 2007, o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění vyhlášky č. 282/2008 Sb.,vyhlášky č. 380/2010 Sb. a vyhlášky č. 89/2011 Sb. 9. Zákon České národní rady č. 552/1991 Sb., o státní kontrole 10. Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších úprav

Internetové zdroje: 11. www.cnb.cz 12. www.bis.org 13. www.penize.cz 14. www.mesec.cz 15. www.risk-management.cz 16. www.finance.cz 17. www.business.center.cz

55

Příloha č. 1 Banky a pobočky zahraničních bank49 (k 25.4.2011) Název instituce nebo označení osoby

Datum od

AXA Bank Europe, organizační složka

29.5.2009

Banco Popolare Česká republika, a.s.

6.1.1993

Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ (Holland) N.V. Prague Branch, organizační složka

19.1.2006

BRE Bank S.A., organizační složka podniku

18.7.2007

Citibank Europe plc, organizační složka

10.9.2007

COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha

23.11.1992

Crédit Agricole Corporate and Investment Bank S.A. Prague, organizační složka

5.8.2005

Česká exportní banka, a.s.

1.3.1995

Česká spořitelna, a.s.

30.12.1991

Českomoravská stavební spořitelna, a.s.

27.8.1993

Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.

28.1.1992

Československá obchodní banka, a. s.

21.12.1964

Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag, organizační složka

20.10.1993

Evropsko-ruská banka, a.s.

15.7.2008

Fio banka, a.s.

17.5.2010

Fortis Bank SA/NV, pobočka Česká republika

26.5.2005

GE Money Bank, a.s.

9.6.1998

HSBC Bank plc - pobočka Praha

13.6.1996

Hypoteční banka, a.s.

10.1.1991

ING Bank N.V.

17.12.1992

J & T BANKA, a.s.

13.10.1992

Komerční banka, a.s.

5.3.1992

LBBW Bank CZ a.s.

23.1.1991

Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.

9.12.1993

Oberbank AG pobočka Česká republika

1.11.2003

Poštová banka, a.s., pobočka Česká republika

18.9.2009

PPF banka a.s. PRIVAT BANK AG der Raiffeisenlandesbank Oberösterreich, pobočka Česká republika Raiffeisen stavební spořitelna a.s.

31.12.1992

Raiffeisenbank a.s.

25.6.1993

49

3.8.2004 4.9.1993

Zdroj: https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=26. 04.2011&p_ses_idx=1

56

Raiffeisenbank im Stiftland eG pobočka Cheb, odštěpný závod

19.9.1993

Saxo Bank A/S, organizační složka

16.7.2009

Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.

13.6.1994

The Royal Bank of Scotland N.V.

2.6.1992

UniCredit Bank Czech Republic, a.s.

1.1.1996

Volksbank CZ, a.s.

1.1.1997

Volksbank Löbau-Zittau eG, organizační složka

16.2.2011

Všeobecná úverová banka a.s., pobočka Praha; zkráceně: VUB, a.s., pobočka Praha

14.1.1993

Waldviertler Sparkasse von 1842 AG

21.4.1994

Wüstenrot - stavební spořitelna a.s.

28.9.1992

Wüstenrot hypoteční banka a.s.

23.12.2002

ZUNO BANK AG, organizační složka

2.6.2010

57

Příloha č. 2 Seznam agentur pro úvěrové hodnocení50 podle § 12b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách , ve znění pozdějších předpisů

Obchodní firma Fitch, INC

Právní forma

Sídlo One State Street Plaza, New York, New York 10004, USA

Platnost zápisu od

INC.

8.2.2008

LTD

8.2.2008

do

101 Finsbury Pavement,

Fitch Ratings LTD

Londýn, EC2A 1RS, Velká Británie

Moody´s Central Europe a.s. Moody´s Investors Service, Inc.

Moody´s Investors Service Limited

Washingtonova 17, 110 00 Praha 1, Česká republika

akciová společnost

16.4.2008 7.9.2010

Inc.

14.5.2008

Limited

14.5.2008

SAS

14.5.2008

1209 Orange Street, City of Wilmington, County of New Castle, Delaware, USA 2 Minster Court, Mincing Lane, Londýn EC3R 7XB, Velká Británie 92 à 96 bis, boulevard

Moody´s France SAS

Haussmann – 74 à 80, rue d´Anjou, 75008, Paříž, Francouzská republika

50

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/seznamy/seznam_ratingovych_agentur/index.html (staženo 26.4.2011 14:44)

58